Strana I
ROZPRAVY ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. TŘÍDA III. ČÍSLO 23. STAROČESKÉ SKLADBY DRAMATICKÉ PŮVODU LITURGICKÉHO VYDÁVÁ JAN MÁCHAL. V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 1908.

Strana II
TISKEM ALOISA WIESNERA V PRAZE, KNIHTISKAŘE ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ.

Strana III
PŘEDMLUVA. V Čechách v XIV. st. utěšeně se rozvinulo církevní drama liturgi- ckého původu. Pohříchu zbyly z něho pouhé trosky, rozmetané po různu v knihovnách domácích i cizích. Horlivým ctitelům staročeské literatury podařilo se již značnou část těchto vzácných památek vyhledati a uveřej- niti. Ale ježto jsou po různu vytištěny, odhodlal jsem se k vyzvání p. dvor. rady J. Gebauera znovu je vydati v souborné knize, aby podávaly ucelenější obraz staročeské literatury dramatické, kterou se můžeme směle před cizinou pochlubiti. Málokterá literatura může se totiž honositi v tomto oboru skladbami tak rozmanitými a zároveň starými jako písem- nictví naše. Pro dějiny středověkého dramata církevního mají české památky ohromnou cenu a poskytují vydatný materiál k srovnavacímu studiu jeho vzniku a vývoje. Většina textů byla již dříve velmi pečlivě vydána, zejména od Jana Gebauera, Jos. Truhláře a Ad. Patery. Přepisy jejich vzal jsem za základ svého vydání, srovnal je znovu s rukopisy a bylo-li třeba, doplnil nebo opravil. Při textech notovaných vynechávány byly dosud noty, ač mají stejnou důležitost jako texty, nejen pro dějiny hudby, nýbrž i pro historii vývoje her samých. Hodlal jsem tedy vydati všecky noto- vané partie ve fototypických otiscích, ale pro veliký náklad bylo mi zatím od toho upustiti. V příloze podávám toliko faksimile ruk. Klem. I. B. 12. Pokládám za svou povinnost vřele poděkovati členům kommisse pro vydávání památek řeči a literatury české, zvláště p. dvor. radovi J. Gebauerovi, který mi radou i skutkem přispíval, dále p. biblio- thekáři Ad. Paterovi, p. prof. dr. V. E. Mourkovi, p. prof. dr. R. Dvořákovi a p. vlád. radovi Ant. Truhlářovi. Rovněž upřímné díky vzdávám ředitelství kr. dvorní a státní biblio- theky v Mnichově, správě bibliotheky praemon. kláštera v Drkolné, správám knihovny Musejní, Kle- mentinské a Kapitulní v Praze, které mi ochotně poskytly — žádaných rukopisů. V Praze 2. května 1907. J. Máchal.

Strana IV

Strana 1
LITERÁRNĚ HISTORICKÝ ÚVOD.

Strana 2

Strana 3
HLAVA PRVNI. Stručný přehled vzniku a vývoje středověkého dramata církevního.1) Středověké drama má jako drama řecké základ liturgický a vzniklo zcela samostatně beze všeho vztahu k předchozímu vývoji dramata anti- ckého. Prvopočátky jeho byly velmi prosté a jednoduché, a v jádře svém zakládaly se na dialogických tropech obsahujících otázku a odpověď. Takové zpěvy, ozdobně a uměle složené, byly vkládány v ob- vyklé texty liturgické, aby se jimi o významných slavnostech výročních bohoslužba okrášlila a povznesla. Snaha zvelebovati liturgii melodickými tropy a sekvencemi nejsilněji se projevovala v klášteře sv. Havla (St. Gallen), sídle nové církevní poesie středověké, kde působil v IX. st. původce koloraturních sekvencí Notker a tvůrce melodických tropů Tutilo. Jest tedy dosti pravdě podobno, že odtud vyšel také první popud k dramatisování jednotlivých částí bohoslužby. To se týká ovšem jen prvopočátků liturgických slavností; další vývoj jejich šel již vlastními cestami. 1) O vzniku a dějinách středověkého dramata církevního pojednávají hlavně tyto novější práce: G. Milchsack, Die Oster- und Passionsspiele. Wolfenbuettel 1880. — L. Gautier, Histoire de la poésie liturgique au moyen âge I (Les tropes). Paris 1886. — C. Lange, Die lateinischen Osterfeiern. München 1887. — L. Wirth, Die Oster- und Passionsspiele bis zum XVI. Jh. Halle a. S. 1889. — R. Froning. Das Drama des Mittelalters (Deutsche National-Literatur 14). Stuttgart 1891. — W. Creizenach, Geschichte des neueren Dramas. Halle a. S. 1893. —W. Köppen, Beiträge zur Geschichte der deutschen Weihnachtsspiele. Paderborn 1893. — M. Sepet, Origines catholiques du théatre moderne. Paris 1901. — M. Wil- motte, Les origines du drame liturgique (Bulletin de l'Académie de Belgique, classe des lettres 1901. 715—748). — W. Meyer, Fragmenta Burana (Festschrift zur Feier des 150jährigen Bestehens d. k. Gesellschaft der Wissenschaften zu Göttingen. Ab- handl. d. phil. hist. Klasse). Berlin 1901. — A. Anz, Die lateinischen Magier- spiele. Leipzig 1905.

Strana 4
K dialogickým tropům přidávaly se vhodné antifony, sekvence a věty z Písma sv., a celek byl upraven v stručné slavnosti (officia) liturgické, které nabývaly na rozmanitých místech rozličné formy a při- pojováním nových částí stále vzrůstaly, až konečně přešly ve skutečné hry dramatické. Hod boží vánoční a velikonoční slavil se ode dávna v církvi křesťanské způsobem nejdojemnějším, a proto není divu, pojí-li se k těmto dvěma svátkům především počátky liturgických dramat středo- věkých. 1. Hry vánoční. Doba vánoční s cyklem významných svátkův oslavujících památku narození Páně, příchod tří mudrců, povraždění dítek betlémských a p., podporovala vznik drobných slavností církevních, které se staly součástí bohoslužby o těchto svátcích. Základním jádrem, z něhož vá- noční slavnosti vyklíčily, byly asi tyto dramatické antifony, upravené podle evangelického textu: „Quem vidistis, pastores, dicitel adnuntiate nobis, in terris quis ap- paruit?“ „Natum vidimus in choro angelorum salvatorem dominum." „Pastores, dicite, quidnam vidistis et adnuntiate Christi nativitatem! „Infantem vidimus pannis involutum et choros angelorum laudantes salvatorem." Jak z těchto zpěvů vyrostly celé slavnosti, nebylo dosud náležitě objasněno. Tolik je jisto, že se to stalo velmi záhy, snad dříve než po- vstaly slavnosti velikonoční. V XI. st. existovaly již zvláštní slavnosti, jako officium pastorum, officium magorum, officium infantium či ordo Rachelis.2) V témž století byla asi spojena jednotlivá officia cyklu vánoč- ního v jedinou slavnost vánoční, skládající se ze scény pastýřské. tříkrálové, herodeské a mlaďátek. Kromě zachovaných památek do- svědčuje to také probošt Gerhoh z Reichersberga, jenž ve svém spise „De investigatione Antichristi“, psaném r. 1162, trpce vytýká: „Exhibent imaginaliter et salvatoris infantiae cunabula, parvuli vagitum, puerperae virginis matronalem habitum, stellam quasi sidus flammi- gerum, infantum necem, maternum Rachelis ploratum.“ (W. Meyer, Frag. Bur., str. 38.) Na osnově slavností vánočních vzdělány byly pak hry vánoční, které přidáváním nových částí, zvláště o prorocích, předpovídajících příští Spasitelovo, o zvěstování andělském a p., nabyly značného rozsahu. Slavnosti vánoční rozšířeny byly zajisté také v Čechách, ale ze starší doby známy jsou dosud toliko dva provozovací návody: „Ordo personarum “ 2) Příklady uvádí Du Méril, Les origines latines du théâtre moderne. Paris 1897, str. 147 a d.

Strana 5
5 ad cunabulum in Nativitate Domini“, obsahující pořádek zpěvů při ta- kových slavnostech. Jeden je zapsán na zadním přídeští rukopisu knihovny Klementinské v Praze (IV. G. 8) z doby okolo r. 1400;3) vydal jej Jos. Truhlář ve Věstníku Čes. Akademie VII., 660—2. Druhý též ze za- čátku XV. st. nalezl A. Brückner v bibliothece Krakovské a otiskl jej v Archivu für slav. Phil. XVI., 606—7. Oba návody provozovací jsou si velmi podobny a poznáváme z nich, že latinsko-české slavnosti vánoční zakládaly se na liturgických zpěvech vánočních, zejména na známých písních „Magnum nomen domini Emanuel“ a „Resonet in lau- dibus“. „Sloky a refrainy obou písní byly rozmanitě přehazovány, aby dostaly jakousi dějovou souvislost, jež byla základem vánočních her. K tomu byly komponovány i nové sloky, sestavovány z nich nové písně, z jiných písní vánočních přibírány jednotlivé sloky a p.“4) Na základě obou návodů provozovacích možno sestrojiti toto schema latinsko-českých slavností vánočních. Primo cantantes procedant: Nascitur de virgine. Resp.: Omnis homo etc. Persone circa cunabulum: Magnum nomen domini etc. Chorus repetat: Magnum nomen domini Emanucl, quod annuncciatum est per Gabriel, Hodic apparuit in Israel per Mariam virginem magnus rex. Persone: Sunt impleta, quae praedixit Gabriel. Chorus: Sunt impleta etc. Persone: Eya, cya, virgo deum genuit, quem divina voluit clementia. Chorus: Eya, eya. Persone: Danicl prophetia praedixit nobis gaudia. Chorus repetit: Iam letari. Verum pueri tres vel quatuor: Resonet in laudilus cum iocundis plausibus Sion cum fidelibus: apparuit, quem genuit Maria. dimittas. Chorus: Nunc Persone: Jest naplněno, což pověděl Gabriel. Chorus: Jest naplněno atd. 3) Zd. Nejedlý (Dějiny předhusitského zpěvu v Čechách str. 214) se domnívá, že pochází z 2. čtvrti XV. stol. 4) Zd. Nejediý, Počátky husitského zpěvu str. 286. Podle Nejedlého (Děj. předhusit. zpěvu str. 214) husitský kancionál Jistebnický má píseň „Magnum nomen“ tak smíšenou s písní „Resonet in laudibus“, že to předpokládá již starší hru vánoční, kde sloky těchto dvou písní se různě střídaly.

Strana 6
Persone: Radujme sě, veselme sč, dievka syna porodila, toť jest buoží milost chtěla. Chorus: Radujme sě atd. Persone: Parit mater etc. Chorus: Iam letari etc. Verum pueri sub eadem nota ut „Resonet“: Jesus mladý pacholík a Josef starý mužík vsadil boha na oslík, jehožto jest porodila Maria. Chorus: Quia viderunt oculi. Chorus: Magnum nomen etc. Persone: Sunt impleta etc. Chorus: Sunt impleta etc. Persone: Eva, eya, virgo etc. Chorus: Eva, cya. Persone: Pastoribus magnalia nuncciantur tripudia. Chorus: Iam letari. Persone: Sion lauda dominum, salvatorem omnium, lavatorem criminum. apparuit, quem genuit Maria. Chorus: Quod per astra. Chorus: Magnum nomen etc. Persone: Jest naplněno atd. Chorus: Jest naplněno atd. Persone: Radujme sě atd. Chorus: Radujme sě atd. Persone: Mors fugatur, iusticia vita datur et gracia. Chorus: Iam letari. Pueri: Sion chval hospodina. spasitele všeho světa, jenž všěckny hřiechy snímá, jehožto jest porodila Maria. Chorus: Lumen adrelevacio etc. Chorus: Magnum nomen etc. Persone: Sunt impleta etc. Chorus: Sunt impleta etc. Persone: Eya, eya. Chorus: Eya, eya.

Strana 7
Persone: Uni terno sempiterno benedicamus domino. Chorus: Iam letari. Pueri: Natus est Emanuel, quem praedixit Gabriel, testis est Ezechiel, apparuit, quem genuit Maria. Chorus: Gloria patri etc. Chorus: Magnum nomen etc. Persone: Jest naplněno... Chorus: Jest naplněno... Persone: Radujme sč... Chorus: Radujme sě ... Persone: Sit benedicta trinitas, cui dicamus gracias. Chorus: Iam letari. Pueri: Narodil sě Emanuel, jehož zvěstoval Gabriel, svědek jest Ezechyel, jehožto jest porodila Maria. Chorus: Sicut erat in principio etc. Chorus: Magnum nomen... Quo finito recedunt cantantes: Nunc angelorum gloria. Partikulární hra vánoční v starší literatuře české se nezacho- vala, ale o existenci podobných her svědčí rukopis Tegernseeský, kde v osnovu hry na Boží tělo pojaty také výjevy z nějaké hry vánoční. Ně- které verše v ní shodují se s lidovými hrami na Moravě (srv. Feifalik, Volkschauspiele aus Mähren, str. 18 a 228), z čehož J. Truhlář usuzuje, že novější lidové hry dramatické se zakládají na podání velmi starém (Č. Č. Mus. 1892, str. 40). Vedle her vážných církevního obsahu konaly se o vánocích veselé hry žákovské, obsahu světského a rozpustilého. Zakládaly se dílem na staropohanském zvyku koledovati o vánocích, dílem povstaly sesměš- ňováním obřadů církevních. Hry a žerty takové měly značný vliv na vývoj středověkého dramata, ježto z nich nebo podle nich vnikaly živly světské i do vážných her církevních. Původci takových frašek žákovských byli hlavně bonifanti (boni infantes, innocentes), chudí žáci v službách chrámových, k nimž se při- družovali i starší žáci a klerikové. Hry své provozovali o vánocích i v kostele, majíce v čele pořadatele, jemuž říkali posměšně „episcopus innocentum“. Bylo jim to mlčky trpěno; přísný arcibiskup Arnošt z Pardubic r. 1350 toliko nařídil, aby žádný z kněží, diakonův a subdiakonů neúčastnil se těchto výstupů strojením se za maškary neb neslušným zpěvem. Zevrubně

Strana 8
se zmiňuje o těchto hrách J. Hus ve „Výkladu modlitby Páně“, kde praví: „Co pak činie zjevné nekázni v kostele, strojiece krabošky, jakož i já v mladosti byl sem jednú pohřiechu kraboškú! kto by vypsal na Praze? Učiniece žáka potvorného biskupem, posadie na oslici tváří k uccasu, vedú ho do kostela na mši; a před ním mísu polévky a konev neb čbán piva, i držie před ním, an jie v kostele. A viděch, an kadí oltářě, a vzdvih nohu nahoru, i vece hlasem velikým: Bú. A žáci nesěchu před ním veliké pochodně miesto sviec, a chodí oltář od oltáře, tak kadě. Potom uzřěch. ano žáci vše opak kukly kožišné obrátili, a tancují v kostele; a lidé se dívají a smějí, a mnějíce by to bylo vše svatě neb právě, že to mají v své rubrice, to jest v svém ustavení ... A svaté paměti kněz Jan arcibiskup, ten jest pod kletbú ty hry a nekázni zapověděl, a velmě dobřě; neb jest křesťanské ustavenie, že k řádu kněžskému nemá dopuštěn býti, ktož ty hry v svátky strojí“ (Spisy, vyd. Erben, I., 302). 2. Slavnosti velikonoční Pro vývoj středověkých her církevních daleko větší význam mají slavnosti velikonoční. Staly se mnohem oblíbenější a roz- manitější; vznik jejich i rozvoj možno na základě hojných památek dosti přesně určiti. Podle evangelia sv. Marka (16, 6—7), které se četlo při ranní boho- službě na hod boží velikonoční, složen byl slavnostní tropus, obsahující krátký dialog mezi sv. ženami a andělem u hrobu, který byl záhy pojat do liturgie. Jest doložen sice teprve v X. st., ale původem svým byl zajisté starší. V antifonáři svatohavelském z XI. st. je zaznamenán takto: J. Quem queritis in sepulchro, o christiccle? R. Jesum nazarenum crucifixum, o coelicole. J. Non est hic, surrexit, sicut predixerat; itc, nuntiate, quia surrexit de sepulchro. Surrexit enim, sicut dixit dominus, ecce precedet vos in Ga- lileam, ibi eum videbitis, aevia, acvia! V tomto střídavém zpěvu tkvěl dramatický prvek, který se přidá- váním vhodných zpěvů z rituálu a z Písma sv. znenáhla rozšířil. S počátku zajisté jednotlivé otázky a odpovědi zpíval chór kněží ve dvě skupiny rozdělený. Dalším krokem bylo, že dialeg byl přenesen na určité zpěváky, kteří představovali jednak sv. ženy, jednak anděla u hrobu. Tak vznikla jednoduchá scéna příhrobní, která byla záhy rozšířena oblí- benou sekvencí Victimae paschali. Tato sekvence byla s počátku asi zpívána celá, později užívalo se pouze dialogické části druhé Dic nobis, Maria etc., obsahující rozmluvu Marie Magdaleny s apoštoly. Podle evangelia sv. Jana (20, 4) byla dále scéna příhrobní doplněna výjevem apoštolským. Marie oznámily totiž apoštolům Petrovi a Janovi, co se u hrobu dálo, ti tam potom běželi o závod, vzali z hrobu sv. roucha a ukazovali je věřícím.

Strana 9
V evangeliu sv. Jana (19, 11—18) vyličuje se velmi živě zjevení Kristovo Marii Magdaleně, která po odchodu apoštolů Petra a Jana u hrobu zůstala. Podle tohoto líčení složeny byly záhy jednotlivé zpěvy rituální, které se nalézají v starých knihách liturgických. Není tedy divu, že učiněn byl pokus pojmouti dojemnou scénu zjevení do osnovy slavností velikonočních. Scéna tato byla zprvu velmi jednoduchá, skládajíc se pouze ze slov evangelia a z antifon podle evangelia složených. Má však pro další vývoj důležitý význam tím, že Kristus jako činná, mluvící a jedna- jící osoba peprvé byl uveden v dramatickou osnovu církevních slavností. Připojení výjevu s mastičkářem bylo další významnou novotou. Podnětem k tomuto výjevu bylo asi responsorium Dum trans- isset sabbatum Maria Magdalena et Maria Jacobi et Salome cmerunt aro- mata, ut venientes ungerent Ihesum, kterým se dosavadní slavnost veliko- noční začínala. Upravovatel scény s mastičkářem nenašel však ani v evan- geliu ani v liturgii kromě tohoto responsoria žádných jiných textů, kterých by mohl užíti. Proto bylo třeba slova i nápěvy samostatně si vymýšleti. Zdá se, že prvopočátky scény zjevení i mastičkářské sluší hledati na půdě francouzské, kde měli nejdříve odvahu tuto novotu zavésti v slavnostech čistě liturgických. Scénou zjevení a mastičkářskou liturgické slavnosti dospěly svého vrcholu a znenáhla přešly ve skutečné hry velikonoční. O slavnostech velikonočních v Čechách třeba se zvláště zmíniti. Liturgické slavnosti velikonoční, obsažené v knihách na půdě české napsaných, vynikají jak rozmanitostí obsahu tak i svérázností úpravy a svědčí o zvláštní zálibě věnované u nás obřadům tohoto druhu.5) Kromě ojedinělých druhův ujaly se v Čechách, zejména v Praze, dvě zvláštní verse jejich. Jedna byla obmezena pouze na ženský klášter u sv. Jiří. kde s nevšední horlivostí pěstoval se zpěv liturgický. Podle dokumentů možno ji stopovati od XIII. až do XV. st., ale hlavní dobou jejího rozkvětu byl věk XIII. a XIV. V antifonáři svatojirském ze XIV. st. (univ. bibl. VI. G., 3b) zazna- menána jest v této formě: Ebdomadarie missam incipiant „In sancta nocte“ inposito respon- sorio Dum transisset. Domina abbatissa precedet. Maria Magdalena sequetur eam, tres Marie sequentur eam cum senioribus. Dum transisset sabbatum maria magdalena ct maria iacobi et salome emerunt aromata, ut uenientes ungerent ihesum, aevia, aevia. V'. Et valde mane una sabbatorum ueniunt ad monumentum orto iam sole. Vt uenientes. Gloria patri et filio et spiritui sancto, alleluia. 5) Podrobně jsem o nich pojednal v článku Staročeské velikonoční slavnosti dramatické ve „Věstníku kr. čes. společnosti náuk“, tř. filos.- hist.-jazykozpytná 1906. 1-24.

Strana 10
10 Finito responsorio tres Marie cantantes „Aromata“ procedant ad ungentarium pro accipiendis ungentis: Ungentarius: Aromata precio querimus, christi corpus ungere uolumus, holocausta sunt odorifera. sepulture christi memoria. Dabo uobis ungenta optima saluatoris ungere vulnera. sepulture eius ad memoriam et nomini eius ad gloriam.“ Quibus acceptis accedant ad sepulcrum conuentu cantante anti- phonam: Maria magdalena et alia maria ferebant diluculo aromata dominum querentes in monumento. Qua finita tres marie cantent antiphonam stantes ante sepulcrum: Quis reuoluet nobis ab hostio lapidem, quem tegere sanctum cernimus se- pulchrum? Angelus in sepulchro: Quem queritis, o tremule mulieres, in hoc tumulo plorantes? Marie respondeant: Ihesum nazarenum crucifixum querimus. Angelus: Non est hic, quem queritis, sed cito cuntes nunciate discipulis cius et petro, quia surrexit ihesus. Item angelus aperto sepulchro: Venite et uidete locum, ubi positus erat dominus, aevia, aevia. Deinde marie uenientes ad chorum cantent antiphonam: Ad monu- mentum uenimus gementes, angelum domini sedentem vidimus et dicentem, quia surrexit ihesus. Postea procedente de loco Maria Magdalena incipitur ant. ista: Aevia. Noli flere, maria. Aevia, resurrexit dominus, aevia, aevia. Stante Maria magdalena ante sepulchrum conuentus cantet ant. istam: Maria stabat ad monumentum foris plorans; dum ergo fleret, inclinauit se — hic inclinet se maria, et inspiciat sepulchrum, — et prospexit in monu- mentum. Inspecto sepulchro conuertat se ad ihesum (správně: clerum) et dicat hanc ant.: Tulerunt dominum meum et nescio, ubi posuerunt cum. Ihesus resp.: Mulier, quid ploras, quem queris? Maria cantet ant.: Domine, si tu sustulisti eum, dicito michi, ubi posuisti eum, et ego eum tollam. Ihesus dicat: Maria! Et illa inclinando: Raboni! 6) Tento zpěv mastičkářův nalézá se pouze v antifonáři XIII.—XIV. stol. (univ. bibl. VI. G 10a) a v processionale z poč. XIV. st. (ib. VII G 16).

Strana 11
11 At ihesus retrocedens ant. cantet: Noli me tangere, Maria, vade autem ad fratres meos et dic eis: ascendo ad patrem meum et patrem uestrum. In reditu Marie ad chorum canitur ant.: Venit maria annuncians discipulis, quia uidi dominum. Cantrix incipit versum: Dic nobis, maria, quid uidisti in uia. At illa resp.: Sepulchrum christi viuentis et gloriam uidi resurgentis, angelicos testes, sudarium et uestes. Surrexit cristus spes mea, precedet suos in galileam. Chorus dicat: Credendum est magis soli marie ueraci, quam iudeorum turbe fallaci. Mox unus sacerdos cum trina flexione inponit: Christus dominus resurrexit. Conuentus resp.: Deo gracias, gaudeamus. Sequitur ant.: Currebant duo simul et ille alius discipulus precucurrit cicius petro et uenit prior. ad monumentum, aevia. Duo presbiteri accipientes linteum vadunt ad gradum cantantes ant.: Cernitis, o socii, ecce lintheamina et sudarium, et corpus non est in sepulchro inuentum. Qua finita conuentus cantat ant.: Surrexit dominus de sepulchro, qui pro nobis pependit in ligno, aevia, aevia. Sequitur: Te deum laudamus. Uvedené officium české může se zváti výkvětem skladeb svého druhu. Plností obsahu a svérázností formy nevyrovná se jí žádná dosud známá slavnost cizí. Obsahuje nejen obvyklou scénu příhrobní a apoštolskou, nýbrž i výjev s mastičkářem a scénu zjevení Kristova. Obě strofy výjevu mastičkářského Aromata a Dabo jsou velmi vzácné a vyskytují se toliko ještě ve hře velikonoční z benediktinského kláštera beuronského (z XIII. st.), kdež jsou ve spojení s jinými zpěvy rozšířeného výjevu mastičkářského.7) První strofa Aromata přichází pak ve formě poněkud porušené v pašijové hře Donaueschingské (z 2. pol. XV. stol).8) O původu obou strof nelze nic určitějšího říci, leč že jsou to první pokusy o vytvoření jednoduché scény s mastičkářem v slavnostech přesně litur- gických. Na rozdíl od starších zpěvů složeny jsou v nových verších 10 (4 + 6)slabičných, avšak nápěv jejich jest odvozen z nápěvu Dum transisset ve stilu čistého chorálu gregoriánského.9) K scéně zjevení ve formě přesně liturgické, jak je v naší slavnosti obsažena, možno uvésti analogii pouze z liturgických památek francouz- ských. W. Meyer, který se rozborem této scény zevrubně zabýval.10) 7) W. Meyer, Fragmenta Burana str. 129. 8) F. J. Mone, Schauspiele des Mittelalters II. 348. *) Zd. Nejedlý. Dějiny předhusitského zpěvu v Čechách. V Praze 1904 str. 168. 10) Fragmenta Burana, str. 80 a d.

Strana 12
12 dospěl výsledku velmi pravdě podobného, že scéna zjevení prvotně povstala ve Francii, odkudž se zpráva o ní dostala do Prahy, kde byla v klášteře sv. Jiří samostatně upravena a do slavnosti již dříve obvyklé vsunuta. Při tom je to zvláštní, že tato scéna zjevení nezachovala se v žádné pa- mátce francouzské celá a v prvotní své formě, nýbrž byla teprve od Meyera uměle rekonstruována, a to z rozmanitých památek francouzských a podle analogie slavností českých. Ještě jednou zvláštností téměř speciálně českou vyznačuje se slavnost svatojirská. Kromě dvou slavností z kláštera Sct. Floriána v Hor. Rakousích všecky jiné dosud známé texty kladou výjev apoštolský se zpěvy Currebant duo a Cernitis, o socii mezi antifonu Ad monumentum venimus a sekvenci Victimac paschali. Slavnosti české mají mnohem přirozenější pořádek, neboť v nich následuje zcela logicky výjev apoštolský teprve za sekvencí Victimae. Druhá verse česká byla všeobecnější, obsahuje pouze scénu příhrobní a apoštolskou a rozšířena byla od poč. XIV. až do XVI. st. Forma její se pevně ustálila a rázem jejím přesně liturgickým čelilo se, jak se zdá, hrám velikonočním, které se v XIV. st. začaly u nás šířiti a zabarvovány byly živly světskými. Se slavnostmi svatojirskými spojuje ji zvláštnost pro české hry příznačná, že totiž výjev apoštolský následuje až po sekvenci Victimae. Za to nápěvy její, pokud se z 2. polovice XIV. st. zachovaly, shodují se více s českými hrami tří Marií než se slavnostmi svatojirskými.11) Versi druhou znázorňuje na př. slavnost zapsaná ve vesperariu sboru mansionářského u sv. Víta z doby Arnošta z Pardubic (knih. musej. XV. A. 10): Hoc responsorium (t. Dum transisset) cantantes secedant in medium ecclesie, precedentibus candelis et vexillis, canonici cappis vestiantur et cereos in manibus baiulantes. Ibique responsorio cum versu et Gloria patri debite finito, choro ad occidentem verso, procedentibus duobus ad sepulchrum more muliebri ornatis et habentibus duo thuribula et II cereos incipit prelatus: Maria Magdalena et alia Maria ferebant diluculo aromata, dominum querentes in monumento. Quam chorus finit. Tunc vice mulieres stantes ante sepulchrum cantent: Quis reuoluet nobis ab hostio lapidem, quem tegere sanctum cernimus sepulchrum? Vice angelus sedens ad sepulchrum indutus albis et stolam habens in capite respondet: Quem queritis, o tremule mulieres, in hoc tumulo plorantes? Vice mulieres: Jesum nazarenum crucifixum querimus. 11) Zd. Nejedlý, Dějiny předhus. zpěvu str. 201.

Strana 13
13 Vice angelus: Non est hic, quem queritis, sed cito cuntes nunciate disci- pulis cius et Petro, quia surrexit Jesus. Tunc vice mulieres reuerse ad chorum uersis uultibus ad orientem cantant hanc ant.: Ad monumentum venimus gementes, angelum domini sedentem vidimus et dicentem, quia surrexit ihesus. Inde prelatus: Dic nobis, maria. Quod chorus finit. Una mulierum respondet: Sepulchrum christi vi. Angelicos testes. Quod totum ipsa finiat. Chorus: Credendum est magis. Scimus Christum. Deinde prelatus incipit ant.: Currebant. Quam chorus finit. Interim duo de fratribus portantes cereos et induti cappis vadunt ad sepulchrum et acceptis duobus lintheaminibus reuersi ad chorum stantes ad orientem cantant ant.: Cernitis, o socii, ecce lintheamina et sudarium et corpus non est in sepulchro inuentum. Hoc finito incipit prelatus ant: Surrexit dominus de sepulchro. Quam chorus finit. Interim deponuntur lintheamina in altari sancte crucis. Tunc pre- latus portans cereum progreditur in medium chori versoque vultu ad orientem cum trina genuflexione cantet ant.: Christus dominus resurrexit. Chorus respondet: Deo gracias, gaudeamus. Et sic ter dicatur etiam cum genuflexione. Post hec accedens prelatus decsculatur lintheamina et dat pacem ad fratres et ad populum. Deinde incipit prelatus: Te deum l. te d. Quod cantantes redeunt ad chorum. 3. Hry velikonoční. Přechod slavností liturgických v hry velikonoční dál se podle vý- kladu W. Meyera asi takto. Výjev s mastičkářem, prvotně zcela vážný a důstojný, nejsa vázán na žádný text liturgický, byl od umělého skladatele zcela volně upraven. Nejdříve tři Marie zpívaly tři vstupní strofy skláda- jící se ze 3 veršů 15 (8 + 7)slabičných: Heu nobis internas mentes —, Iam percusso ceu pastore —, Sed eamus et ad cius. Potom následovaly tři strofy o 4 verších 10 (4 + 6)slabičných, jež Marie kráčejíce k prodavači mastí cestou zpívaly: Omnipotens pater altissime —, Amisimus enim solatium — Sed eamus ungentum emere. V dalších třech strofách 4veršových, z nichž první 3 verše jsou 10slabičné a poslední 8slabičný, obsažen byl vlastní dialog mezi Mariemi a mastičkářem: Huc propius flentes accedite —, Dic tu nobis, mercator iuvenis —, Hoc ungentum si multum cupitis. Tato úprava výjevu vstupního a mastičkářského, jak jej lze na základě jednotlivých textů jako normální tvar rekonstruovati, vznikla prvotně na půdě fran- couzské, jak ukazují charakteristické verše 10 (4 + 6)slabičné. Scéna zjevení, prvotně jen ze slov evangelia a z antifon složená, ve spojení s předcházejícím výjevem byla rovněž básnicky přepracována

Strana 14
14 a doplněna. Po antifoně Ad monumentum venimus následovala skupina tří strof v 10slabičných verších, jež obsahovaly nářek Marie Magdalské: Cum venissem ungere mortuum —, En lapis est vere depositus —, Dolor crescit, tremunt precordia. Krátké věty evangelické z dřívějšího výstupu zjevení: Mulier, quid ploras —, Domine, si tu sustulisti eum — Maria! — Rabi zůstaly, k nim se pak přidala skupina nových strof 8slabičných, obsahujících slova vzkříšeného Krista: Prima quidem suffragia —, Hec priori dissimilis —, Ergo noli me tangere —, Nunc ignaros huius rei. Celá scéna zjevení ukončena byla jásavým zpěvem Marie Magdaleny: Vere vidi dominum vivere v 10slabičných verších, načež následovaly strofy sekvence Victimae paschali s výjevem apoštolským nebo bez něho. Tak povstala krátká hra velikonoční „Repraesentatio Mariarum či „Ordo trium personarum“, původně úplně latinská. Byla místy také převzata do knih liturgických, ale ve výběru. K latinským hrám tří Marií připojovaly se pak překlady v řeči národní, aby i laikové rozuměli zpívaným textům. Dálo se to již od počátku XIII. st. Brzy však texty národní na- byly vrchu nad latinskými, jimiž se pouze udržovala spojitost nových her, často velmi světsky zabarvených, s původním jádrem čistě liturgickým. K jednoduché hře tří Marií připojovaly se další části, především zjevení Krista nevěřícímu Tomáši. Tato nová scéna upravená podle evangelia sv. Jana 20, 25—9 obsahovala látku dramaticky velmi působivou a obyčejně se připínala bezprostředně na zjevení Marii Magda- leně; potom teprv následoval výjev apoštolský se sekvencí Victimae a uka- zováním roucha. V pondělí nebo v úterý velikonoční konalo se při bohoslužbě krátké officium peregrinorum, v němž se předvádělo zjevení Kristovo dvěma učedlníkům do Emaus jdoucím podle evangelia sv. Lukáše 24, 13—36. Později byla také tato scéna pojata v osnovu her velikonočních. Hry tří Marií vyličovaly vesměs příběhy po vzkříšení Kristově. Záhy projevovala se však snaha znázorňovati také děje, které bezprostředně předcházely. Tak povstala nová skupina scén, v nichž se líčilo najímání stráže a střežení hrobu Kristova, vzkříšení Páně, sestoupení do pekel a p. Podle evangelia sv. Matouše přišli v sobotu židé k Pilátovi žádajíce ho, aby dal ostříhati hrobu Kristova. V noci zjevil se anděl u hrobu a omámil stráž. Ráno biskupové židovští podplatili strážce žádajíce, aby rozhlásili, že učedlníci tělo Kristovo ukradli. Na tomto podkladě vytvo- řila se řada dramaticky živých výstupů jako vyjednávání rady židovské s Pilátem, výběr stráže, stráž u hrobu, zjevení andělské, podplacení stráže a p. Scény tyto připojeny byly na poč. XIII. st. k velikonoční hře. Kromě evangelia sv. Matouše a několika rituálních vět nebylo pro ně ustáleného textu, proto pozdější upravovatelé národních her měli úplnou volnost v naturali- stickém rozvádění jednotlivostí.

Strana 15
15 Také pro scénu vzkříšení, která vyžadovala zvláštní obrat- nosti v inscenování, nebylo určitého textu; přestávalo se větším dílem na vhodných antifonách a responsoriích, které byly vkládány v ústa anděla a Krista. Sestoupení do pekel bylo velmi živě vylíčeno v apo- kryfním evangeliu Nikodemově, z něhož skladatelé této scény hlavně čerpali; kromě toho poskytovalo jim známé canticum triumphale Cum rex gloriae etc. a jiné rituální zpěvy další látky k zobrazení děje. S počátku nové scény rozmanitě se proplétaly se starými, ale již v XIII. st. spojily se v jednotu a tvořily první část dvoudílné hry velikonoční, v níž se děj takto vyvíjel. Vystoupil Pilát s četnou družinou. K němu se dostavila rada židovská žádajíc za stráž. Rytíři Pilátovi hlásili se za strážce a když jim židé slíbili bohatý žold, táhli hlučně ke hrobu, při čemž se vychloubali svým hrdinstvím. Zjevil se anděl a po- děsil je, tak že jako mrtví k zemi klesali. Kristus vstal z mrtvých, sestoupil do pekel a odvedl duše spravedlivých do nebe. Za tím se stráž probudila a podala židům i Pilátovi zprávu o vzkříšení Kristově. Židé je podplatili, žádajíce, aby zatajili pravdu. Po té následovala jako druhá část hra tří Marií. 4. Hry pašijové. Jakmile vzrostla záliba pro hry liturgické, dostavila se přirozeně touha dramatisovati také výjevy z umučení Páně, které bez toho v evangeliu velmi živě jest vylíčeno. Po způsobu nynějších pašijí byly nejdříve jednotlivé dialogické části evangelií o umučení Páně v kostele od zpěváků střídavě zpívány. Později byly podle slov evangelia skládány umělé texty a upravovány z nich skutečné hry pašijové, které se staly středem, kolem něhož se řadily všechny jiné události ze života Kristova. Nepřestávalo se však jen na dramatisování látek čistě liturgických, nýbrž vzdělávány byly ve formě dramatické rozmanité příběhy jiné a to dosti záhy. Z XI.—XII. st. pocházejí již samostatné skladby dramatické jako Ordo prophetarum, Historia de Danicl, Ludus de Antichristo, Susci- tatio Lazari, Ordo repraesentationis Adae a p. O silném rozmachu dramatickém v XII.—XIII. st. a o rozmani- tosti látek vzdělávaných svědčí také některé zprávy historické. Podle annalů řezenských konala se 7. února r. 1194 v Řezně hra „ordo creacionis angelorum et ruina Luciferi et suorum et creacionis hominis et casus et prophetarum“. V Cividale r. 1298 o letnicích a následujících dvou dnech představovala se „repraesentatio ludi Christi, videlicet passionis, resur- rectionis, ascensionis, adventus spiritus sancti, adventus Christi ad iudi- cium“. A r. 1303 slavily se tamtéž „repraesentationes infra scriptae: in primis de creatione parentum, deinde de annuntiatione beatae virginis, de partu et aliis multis, et de passione et resurrectione, ascensione et adventus spiritus sancti, et de Antichristo et aliis“ (W. Meyer, Frag. Bur. str. 74—5).

Strana 16
16 Ze zprávy této možno uzavírati, že okolo r. 1300 nebylo ještě sou- vislých cyklů dramatických, nýbrž toliko jednotlivé repraesentationes, které se teprve v XIV. st. začaly spojovati v obsáhlejší celky, jimž se říká obyčejně hry pašijové nebomysterie. Rozsah jejich stále vzrůstal, až z nich v XV. a XVI. st. povstaly obrovské celky, čítající v Německu přes 8000 veršův a ve Francii až 35.000 veršů. Na půdě francouzské byly takové obsáhlé mysterie při cyklisaci důkladně přepracovány a uměle v jednotu organickou uvedeny. Veliké hry pašijové v Německu povstaly však větším dílem jen volným seřaděním hotových už kusů v jeden celek; proto ve svém složení věrněji zachovávají původní ráz a tvar jednotlivých složek, z nichž vznikly. Sporná je dosud otázka o poměru a vzájemném vlivu mezi hrami francouzskými a německými. F. J. Mone12) připouštěl značný vliv francouzských her na německé a E. Wilke n13) aspoň částečně jej uznával. Francouzští badatelé jako G. Paris, M. Sepet a M. Wilmotte o něm nepochybují. Wilmottel4) přímo dokazuje značné působení francouzských mysterií na pašijové hry německé jako na vídeňskou, chebskou, alsfeldskou, svatohavelskou, frankfurtskou atd. Většina spiso- vatelů německých popírá jakýkoliv vliv francouzský a pokládá německé hry velikonoční i pašijové za samostatné a originální výtvory ducha ně- meckého. Myslím, že při konečném řešení této sporné otázky nemalou úlohu budou míti také staročeské památky dramatické, jichž nebylo dosud, jak náleží, respektováno, ač svou rozmanitostí a starobylým rázem v plné míře toho zasluhují. Zachované skladby české možno pro přehled shrnouti v tyto tři hlavní skupiny: I. Hry tří Marií. Il. Hry o vzkříšení Páně. III. Hry pašijové, na květnou neděli, o Božím těls, hra Magdalenská a na nebe vstoupení Páně. Nejlepší dosud studii o staročeském dramatě napsal Josef Truhlář „O staročeských dramatech velikonočních“ (Čas. Čes. Musea 1891 str. 3—43, 165—197). Na důkladné této práci založeno je všecko, co bylo od té doby o staročeských hrách napsáno od Jaroslava Vlčka (Dějiny české literatury I., 35 a d.), F. Menčíka (Příspěvky k dějinám čes. divadla. V Praze 1895), V. Flajšhanse (Písemnictví 12) Schauspiele des Mittelalters. Karlsruhe 1846. 13) Geschichte der geistlichen Spiele in Deutschland. Göttingen 1872. 14) Les passions allemandes du Rhin dans leur rapport avec l'ancien théatre français. Paris 1898.

Strana 17
17 české, str. 60 a d.), W. Creizenacha (Geschichte des neueren Dramas. Halle a. S. 1893. I., 351), A. Brücknera (Poczatki teatru i dramat średniowieczny v Bibl. Warszaw. 1894, II., 416 d.), J. Peška, Staro- česká dramata (Zpráva gymnasia v Plzni 1905—6). O hudební stránce českých her velikonočních pojednal nejdříve Ambros v Sitz. Berichte d. k. böhm. Gesellschaft d. Wissensch. 1861, I., 44 a Geschichte der Musik (Leipzig 1891), II., str. 328; Konrád, Dějiny posvátného zpěvu stč. I., 179—185; nejdůkladněji Z d. Nejedlý, Dějiny předhusitského zpěvu v Čechách, str. 165 a d. Starší doby dotýká se také kniha R. Batky, Geschichte der Musik in Böhmen I., 97—120 (Prag 1906).

Strana 18
HLAVA DRUHÁ. Hry tří Marií. Repracsentationes Mariarum. 1. Latinsko-české hry tří Marií. Jakkoliv slavnosti velikonoční nabyly v Čechách ne- obyčejného rozšíření a podivuhodného rozvoje, nelze z nich přece bezpro- středně odvozovati vznik her velikonočních. Tyto povstaly nejdříve, jak W. Meyer přesvědčivě vyložil, na půdě francouzské, roz- šířily se odtud do jiných zemí a dostaly se také do Čech. Jednoduché hry velikonoční jsou v písemnictví našem zastoupeny těmito skladbami: A = Mastičkář Musejní. B = Mastičkář Drkolenský. C = První hra tří Marií (univ. knih. I. B. 12). D = Druhá hra tří Marií (tamtéž VIII. G. 29b). E = Třetí hra tří Marií (tamtéž XVII. E. 1). F = Rozšířená třetí hra tří Marií (tamtéž). G = Zlomek Musejní. H =Šimona Lomnického „Marie o navštívení hrobu Krista pána“ z r. 1582. O uspořádání a komposici těchto skladeb nutno nejdříve uvažovati. Postup děje jest určen základními texty latinskými. a) A a B jsou pouhé zlomky obsahující široce rozvedenou episodu mastičkářskou, která vyžaduje zvláštního výkladu. V A přichází však několik latinských zpěvů známých z her tří Marií vůbec. Jsou to žalo- zpěvy Marií: Omnipotens pater altissime, Amisimus enim solacium a Sed eamus ungentum emere. Druhá skupina těchto vstupních zpěvů schází, ale možno s jistotou předpokládati, že v předloze, kterou měl upravovatel A před sebou, se nalézaly, jak svědčí český text Jako sě ovčičky rozběhujú,

Strana 19
19 který je překladem latinského zpěvu Iam percusso ceu pastore. Z vlastního dialogu s mastičkářem přicházejí tu ještě dva latinské zpěvy Huc propius flentes accedite, jimiž mastičkář vyzývá tři Marie, aby si u něho koupily vonné masti, a Dic tu nobis, mercator iuvenis obsahující otázku jejich po ceně mastí. O umístění této liturgické partie v osnově světské episody mastičkářské bude později pojednáno. b) V C postup děje rozvinuje se velmi pravidelně. Po responsoriu Dum transisset vystoupí tři Marie; první zpívá Omnipotens pater, druhá Amisimus a třetí Sed eamus ungentum emere. Po té následuje druhá skupina zpěvů v tomto pořádku: Heu nobis internas mentes, Iam percusso ceu pa- store a Sed eamus et ad eius. Marie kráčejíce k hrobu zpívají společně Quis revolvet, anděl v hrobu se jich táže Quem queritis, odpovídají Ihesum nazarenum. Andělé jim oznámí Non est hic a zpěvem Venite et videte je povzbuzují, aby samy pohledly do hrobu a přesvědčily se, že Kristus vstal z mrtvých. Marie Magdalena vyzve pak ostatní dvě, aby odešly, což tyto učiní zpívajíce Ad monumentum. Magdalena zůstavši sama u hrobu zpívá antifony Cum venissem, En lapis est vere depositus, Dolor crescit, Heu redempcio israhel. Zjeví se Kristus oděný v kněžský šat s korouhví v ruce a táže se: Mulier, quid ploras? Marie mu odpovídá: Domine, si tu sustulisti. Kristus se dá poznati a zpívá stroſy Prima quidem suffragia, Hec priori dissimilis a Ergo noli me tangere; po jednotlivých strofách Marie střídavě volá Sancte deus. Sancte fortis, Sancte misericors. Když Kristus odstoupí zpívaje Ascendo ad patrem, následuje sekvence Victimae paschali, kterou Marie střídavě zpívá s apo- štoly Petrem a Janem. Zpěvem choru Credendum est a chvalozpěvem Te deum končí se hra. V složení svém vyznačuje se tedy C zvláštní pravidelností a celkem souhlasí s normální formou, jak ji pro hru tří Marií stanovil W. Meyer. Uchyluje se od ní v těchto případech: 1. v úvodě 10tislabičné strofy (Omni- potens etc.) stojí před 15tislabičnými (Heu nobis etc.); 2. vlastní dialog s mastičkářem je vynechán; 3. není v ní zmínky o zjevení Krista v podobě zahradníka; 4. běh apoštolů Petra a Jana k hrobu jest též vynechán. c) Zcela jinak je uspořádána hra D. Po každé strofě 10slabičné násle- duje hned strofa 15slabičná, kromě toho vsunuta je zcela nemístně před zpěv Sed eamus ungentum emere antifona Ad monumentum venimus, tak že ve výjevu vstupním povstal pravý chaos, ježto zpěvy následují po sobě takto: Omnipotens, Heu nobis, Amisimus, Iam percusso, Ad monumentum, Sed eamus ungentum emere, Sed eamus et ad eius. V dalším postupu shoduje se D již s C až na tyto případy: zpěv Dolor crescit položen je před En lapis est a antifona Heu redempcio je vynechána. Za to po sekvenci Victimae paschali následuje antifona Currebant duo simul, která však v návodu chybně je připsána apoštolům Petrovi a Janovi, načež následuje Credendum est, ale bez Te deum. Proto se mylně usuzovalo, že hra není celá. 2%

Strana 20
20 Upravovatel hry D chtě tedy aspoň v něčem prokázati svou samo- statnost, úmyslně měnil pořádek, který našel ve své předloze, ale při tom zvláštního důmyslu neprokázal. Pozdější rukou byly některé chyby opraveny. Po Venite et videte správně poznamenáno, že se má zpívati Ad monumentum. Zajímavo je, že, kdo tuto chybu opravil, znal také starší slavnosti svatojirské a podle nich připojil ještě poznámku, že chor má zpívati Maria stabat ad monumentum. Svědčí o tom také postranní poznámka, že před zjevením Kristovým předcházela antifona Tulerunt (dominum meum). Dále doplnil v poznámce vynechaný zpěv Heu redempcio israhel a správně poznamenal, že chor má zpívati antifonu Currebant duo simul. d) Hra E má nadpis „Ordo trium personarum in die resurrectionis domini sepulcrum visitancium“. Pořádek latinských zpěvů, nehledí-li se k větám nově přidaným, souhlasí celkem s normální formou, jakou podává také C. Ale skladatel E měl před sebou nějaký plnější vzor než je C, jak ukazují zpěvy Jesu nostra redempcio a Que te vicit clemencia položené před antifonu Ad monumentum; podle téhož vzoru vylíčeno také dvojí zjevení Kristovo Marii Magdaleně a hra doplněna novým výjevem, jak Kristus se zjevil nevěřícímu Tomáši. V jedné skupině her tří Marií, k níž náleží také česká skladba E, zjeví se totiž Kristus Marii Magdaleně nejdříve v podobě zahradníka, táže se jí po příčině jejího nářku a teprve potom dává se jí poznati ve své pravé podobě. Není pochyby, že také upravovatel hry C dvojí toto zjevení znal, ale první vynechal asi z důvodů náboženských. Výstup s Tomášem položen je v E až za sekvenci Victimae paschali, která se tu celá zpívala; když totiž Marie Magdalena apoštolům vylíčila, co všechno viděla, Tomáš nechce tomu věřiti. Jan a Petr dosvědčují pravdu slov Mariiných a ukazují sv. roucha, ale Tomáš vyčítá jim lehkověrnost. Tu zjeví se Kristus „in apparatu nobiliori veniens“, zpívá Pax vobis a vyzývá Tomáše, aby se přesvědčil: Mitte manum tuam etc., načež Tomáš teprve uvěří. Skladatel E nepřestal jen na těchto doplňcích, nýbrž v normální osnovu hry Marií vsunul několik nových zpěvů latinských. Byl to nápad zcela originální a nikde jinde nenalézáme nic podobného. Podnětem mu byly bez pochyby složitější t. ř. dvoudílné hry velikonoční, v nichž před výjevem příhrobním předcházela řada jiných výstupů líčících děj vzkříšení, sestoupení Páně do pekel a p. Tyto příběhy skladatel E naznačil tím, že na počátku mezi jednotlivé zpěvy Marií vložil několik zpěvů andělských a to: Leta Sion, jímž se ohlašuje vzkříšení Páně, Veni desiderate a Quis est iste, kterými se oznamuje sestoupení Páně do pekla. Jest to téměř reflex děje za scénou, dramaticky velmi účinný. Marie slyšíce tyto tajemné hlasy jedna po druhé pospíchá k hrobu božímu. Méně vhodně vložil později v scénu zjevení zpěv Dimissa sunt ei peccata multa z her pašijových, jímž Kristus Magdaleně odpouští hříchy. Kromě obvyklého zpěvu Vere vidi dominum vivere vložil v ústa Marie obdobný zpěv Vere vidi dominum meum se zajímavou prosbou: Da salutem Bohemis

Strana 21
21 tuis = Utvrď v pravdě tvé všecky věrné Čechy, čímž dal na jevo své vroucí smýšlení vlastenecké. Při delších hrách bylo zvykem, že nejdříve vystoupil hlasatel (prae- cursor, proclamator, praelocutor a p.), jenž oznamoval, co bude na hře představováno, kromě toho vyzýval přítomné, aby se slušně a tiše chovali. V E jest prolog hlasatelův zcela krátký. Vyzýváť několika verši panny a paní, aby udělaly místo, „neb se tady mají tři krásné paní bráti a Ježíše ukřižovaného hledati“. Obrací se pak žertovně k babkám slovy: „Proč vy, babky, meškáte? zdali mnoho mazancuov máte? Pomohuť já jich odnésti vám, Nebude-liť kde blíže, ale do školy k nám. e) V témž rukopise hned po E následuje hra F označená nadpisem „Ludus pasce foeliciter incipit“. Hanuš ji nesprávně rozložil v několik částí samostatných. V pravdě však tvoří jednotný celek, v němž se proje- vuje u větší ještě míře než v E snaha rozšířiti a doplniti jednoduchou osnovu her tří Marií novými výjevy rázu čistě náboženského.1) V podstatě své jest F doplněním a rozšířením předcházející hry E; proto skladatel její zapisoval toliko nově přidané scény a při ostatních přestával na pouhém onačení slovy „more suo persone vadunt cantantes“, „progrediuntur suas cantantes antifonas“, „agunt, ut consueuerunt“, „ut modus est a p. Z některých známek možno usuzovati, že části takto označené třeba doplňovati ze hry předcházející. Jinak počínal si skladatel ve své úpravě dosti obratně a prokázal značnou samostatnost v uspořádání celku. Snaha jeho postup jednotlivých výjevů případně motivovati jest na mnohých místech zřetelná. Krátký prolog, který přednášel „barbatus“, zvaný asi podle masky, jíž užíval, jest docela vážný a obsahuje označení předmětu hry a obvyklé napomenutí k pilné pozornosti. Nejdříve vystoupí 11 apoštolů, kteří zpívajíce latinský plankt kráčejí na místo pro ně určené a tam v delším rozhovoru rozmlouvají o událostech posledních dní, zejména o umučení Páně. Strach před židy a nejistota, co se dále bude díti, naplňuje jejich srdce. Potom teprve přicházejí tři Marie zpívajíce obvyklé hymny. Vstříc jim vyjde mastičkář, který je tu označen jakožto „unus barbatus fulcitus ad morem medici“, a táže se jich, čeho žádají. Scéna mastičkářská po té následující jest zcela krotká a ne- vybočuje z mezí posvátné klenby chrámové. Obvyklá chvástavost mastičká- řova při vychvalování účinku mastiček jest pouze naznačena slovy: „Kdyby kdo najtvrději spal v noci, dříve než ho třikrát puškú v hlavu udeříš, z najtvrdšího sna každého probudíš.“ 1) Srv. J. Truhlář v Č. Č. M. 1891 str. 31.

Strana 22
22 Marie koupí od něho masti a kráčejí ke hrobu. Když pak po obvyklé scéně příhrobní dvě Marie vracejíce se od hrobu zpívají Ad monumentum venimus, apoštolové uslyší jejich zpěv a Šimon upozorňuje ostatní na důle- žitý jeho obsah. Tomáš je varuje slovy: „Na řeč ženskú se nic nedaj,“ avšak Ondřej přece odchází zvěděti, co to znamená. Následuje scéna zjevení jako ve hře E. Radostná sekvence Victimae paschali vzbudí zase pozornost Jana a Petra, kteří odeberou se k Marii a vyptávají se jí obvyklým způsobem, co viděla. Marie vrátí se pak do kaple a oba apošto- lové kráčejí k hrobu, odkudž vezmou prostěradla a ukazují je svým druhům na důkaz, že Kristus vstal z mrtvých. Nová scéna potom následující, zjevení Kristovo dvěma učedlníkům do Emaus jdoucím, zakládá se na podání biblickém. V některých paši- jových hrách tyrolských dostalo se jí zabarvení komického, na př. jak učedlníci po odchodu Ježíšově v hospodě notně popíjejí, až se pohádají.2) Náš skladatel držel se však přesně podání evangelického. Učedlníci odeberou se k apoštolům a oznamují jim, že Kristus vstal z mrtvých. Avšak Tomáš nechce jim věřiti a haní lehkověrnost apoštolů. Tu zjeví se Ježíš a požehná jim, načež dva andělé Krista vítají a odvádějí. Hru ukončí Jakub menší krátkou řečí, vyzývaje na konci k zpěvu „Te Deum“. f) Jediný známý dosud exemplář hry Lomnického nadepsané „Marie o navštívení hrobu Krista pána“ (vyd. r. 1582) zachoval se v knihovně Musejní, ale ve stavu velmi zuboženém. Nejen začátek schází, také upro- střed je mnoho listů vytrháno. Přece však možno určiti postup děje. Nej- dříve vystoupily tři Marie, zpívaly a recitovaly české texty odpovídající latinským zpěvům Omnipotens, Amisimus, Sed eamus ungentum emere. Potom Marie Salomeova vyzvala své družky, aby nemeškajíce pospíchaly k hrobu Páně, což odpovídá latinskému zpěvu Sed eamus et ad eius. Výjev příhrobní odpovídá celkem tomu, jaký je v hře C vylíčen. Marie uslyševše od anděla Amabiela, že Kristus vstal z hrobu, radují se z toho a chystají se radostnou zprávu oznámiti apoštolům. Zpěvem Bůh všemohúcí vstal z mrtvých končí se krátká tato hra. 2. O poměru her českých k cizím. České skladby samy o sobě poskytují již hojný materiál srovnavací, ale tento se ještě rozšíří a zvětší, srovnáme-li je s obdobnými hrami ci- zími. Jsou to hlavně tyto skladby: a) Inšprucká hra velikonoční (Innsbrucker Osterspiel vyd. F. J. Mone, Altteusche Schauspiele. Quedlinburg und Leipzig 1841, 107—144). Rukopis její byl napsán r. 1391, ale původní složení klade se do druhé čtvrti XIV. st. Rázem svým podobá se dílem mysteriu 2) Srv. Wackernell, Altdeutsche Passionsspiele aus Tirol 291 a d.

Strana 23
23 Tourskému z XII. st., dílem hře Trevirské z XIII st., ale nevyplynula z žádné z nich přímo, nýbrž z nějaké nyní neznámé předlohy, která se na oněch zakládala (Wirth, Die Oster- und Passionsspiele str. 120—1). Vydavatel její Mone vyslovil domněnku, že podle dialektických zvlášt- ností kolébka její byla někde v Duryňsku poblíže hranic českých. Wolkan (Geschichte der deutschen Literatur in Böhmen I, str. 224) jde ještě dále a klade původ její přímo do Čech. Totéž mínění opakuje se u Nagla a Zeidlera (Deutsch-Österreich. Literaturgeschichte I, 355) a jinde. Na půdu česko-německou odkazují ji též některé výrazy české jako Do- broytra, dobroytra (v. 634 a 636) a zajisté i slovo pastuche (pastucha): „Here, ich heisze Pastúche und lege unter dem struche etc.“ (v. 596—7).3) Užijeme pro ni zkratky Inšp. b) Vídeňská hra velikonoční (Wiener Osterspiel vyd. H. Hoffmann, Fundgruben für Geschichte deutscher Sprache und Litteratur. Breslau 1837, II, 296—336). Jest zapsána v rukopise z r. 1472, byla však složena mnohem dříve. V podstatě své se zakládá na Inšp., ale původce její užil ještě jiných předloh, jako hry Trevirské, německých básní duchovních a p. (Wirth, Die Oster- und Passionsspiele str. 122). Hoffmann tvrdí, že skladatelem jejím byl buď Čechoněmec nebo Slezan, jak možno usuzovati z některých narážek, slov a frasí (na př. gute mosanzen v. 320, zu Otmachau weiche kaese v. 321). Označujeme ji krátce Víd. Vel. c) Jagerská hra III. (Erlauer Spiele vyd. K. F. Kummer, Wien 1882, str. 31—89). Je nadepsána „Visitacio sepulchri in nocte resurrectionis“ a shoduje se nejvíce s Inšp., Víd. Vel. a Chebskou. Ale ani Inšp. ani Víd. Vel. nebyly jejím bezprostředním pramenem, nýbrž nějaká dosud neznámá předloha. Jagerský sborník her napsán byl asi v 1. pol. XV. st. v dialektu bavorském a vydavatel Kummer klade původ jeho do Korutan. Na konci rukopisu nalézá se poznámka „ut in registro in Gmunden“. Kummer myslí, že se tím míní Gmünd v Korutanech, připouští však, že pro korutanský Gmünd nelze formu Gmunden doložiti. Možno tedy také mysliti na Gmunden v Hor. Rak., kdež byl nějaký podobný zápis her divadelních, jímž se skladatel her Jagerských řídil. Přicházíme zase v nejbližší sousedství Čech.“) Značkou její bude Jag. III. d) Chebská hra o Božím těle (Egerer Fronleichnamsspiel vyd. G. Milchsack, Bibliothek des litter. Vereins in Stuttgart sv. 156). Zachovala se v rukopise z 2. pol. XV. st., ale původně byla složena již v 1. pol. XV. st. V mnohých částech stýká se s Inšp. a s pašijovými 3) Mone to slovo vykládá zkrácením z Pusterbalk; tomu odporuje Jager. III., v níž podobné verše pronáší Rubin: „Herr, ich haisz Pastaun, ich lig des morgens hinder dem zaum" (v. 128—9). 4) Z jednotlivých slov nápadné je suknei: rokch und suknei IV. 438.

Strana 24
24 hrami tyrolskými (Gradl, Mittheil. d. Vereines f. Gesch. d. Deutschen in Böhmen XXXIII, 229 a d.; Wackernell, Altdeutsche Passions- spiele str. CCXCV a d.; M. Wilmotte, Les Passions allemandes du Rhin. Paris 1898, 48—49). Značíme ji krátce Cheb. Uvedené skladby jsou obsahově i geograficky pevně spiaty; z ostatních her nejblíže se k nim řadí: Trevirská (Hoffmann, Fundgruben II, 272), Sterzingská (Pichler, Úber das Drama des Mittelalters in Tirol str. 143) a Alsfeldská (Froning, Das Drama des Mittel- alters II, 548). České hry nalézají se s Inšp., Víd. Vel., Jag. III. a Cheb. v spojení nejtěsnějším. Nehledíme-li k úmyslným změnám v pořádku zpěvů v D nebo k novým vložkám v E, znamenáme, že skladby české vyznačují se v uspořádání základních textů latinských tou charakteri- stickou zvláštností, že strofy 10slabičné (Omnipotens, Amisimus, Sed camus ung.) položeny jsou před zpěvy 15slab. (Heu nobis, Iam percusso, Sed eamus et ad eius) a to je také význačnou vlastností her Inšp., Víd. Vel., Jag. III. a Cheb. Jsou však ještě jiné zvláštnosti textové, které těsnou souvislost mezi hrami českými a jmenovanými německými potvrzují. Uvedeme aspoň rázovitější případy, které zároveň některé zvláštnosti českých her vysvětlují. Strofa, kterou třetí Marie povzbuzuje své družky, aby pospíšily k hrobu Kristovu, zní v C, D, E jakož i v Inšp., Jag. III. a Cheb. (Víd. Vel. nemá latinských textů) takto: Sed eamus et ad eius properemus tumulum, si dileximus viventem, diligamus mortuum et ungamus corpus eius oleo sanctissimo. V ostatních známých hrách má tato strofa rozmanité jiné texty.5) Rovněž ve strofě Iam percusso ceu pastore pouze v českých hrách, v Inšp., Jag. III. a Cheb. zní poslední verš „dolor crescit nimius“; ostatní mají „dolor tenet nimius“. Avšak nejen texty latinské potvrzují vzájemnost mezi českými hrami a jmenovanými německými, nýbrž i jiné zvláštnosti, které nejsou závislé na textech latinských. Odstoupení obou Marií od hrobu motivuje se v českých hrách tím, že Marie Magdalena posílá je pryč, chtíc sama hledati Krista do úsvitu: Nuž vy, sestrycě, pryč děta, A jáť budu bdieti až do světa (C). *) Srv. W. Meyer op. c. 107.

Strana 25
25 Milé sestřici, pryč jděta, Jáť ho budu hledati až do světa (D). Vy sestřičky domuov děta A já zde budu bdíti až do světa atd. (E). J. Truhlář (Č. Č. M. 1891. 14) domníval se, že jest to zvláštnost spe- ciálně česká, můžeme ji však doložiti také ze skupiny výše uvedené. Ve Víd. Vel. Marie Magdalena loučí se takto se svými družkami: Gott geseine euch, lieben swestern mein, Seht, noch heute komt mir swere pein: Ich mag weder gerasten, noch gerun, Bis ich meinen herren vinde nu; Ich wil auch meine hende winden, Bis ich meinen herren vinde (str. 325, 1—6). V Cheb. jest to rozvedeno takto: Ir vil lieben schwester mein, Nun get hin zu den jungern sein, Und sagt in die rechten mer, Wan ich hab noch grosse schwer, Die ich trag an dem herzen mein Von dem bittern tode sein... Das kan ich nicht über winden, Ich werdt in dan wider vinden; Darumb wil ichs an ein ende kummen, Wer in doch aus dem grab hat genummen (7942 sq.). V Brixenské hře pašijové, na kterou částečně působila Cheb.“), nalézá se podobný obrat: Geht hin, ir lieben schwestern mein. Dass gott mit euch mus sein! Ich will nu fürbas gehn Und will nit lenger hie stehn. Ob ich Jesum funde, Der mich von sünden entpunde (3991—6). Ve hře Sterzingské (Pichler 151—2) Marie praví svým družkám: Awe lieben swester mein, Nun erst hebt sich an mein pein! Ir solt nun wider keren. Ich fürcht mein leid well sich meren. *) Srv. Wackernell. Altdeutsche Passionsspiele CCLX., CCLXXXI.

Strana 26
26 Dar umb solt ir nit lenger hie stan, Ir solt hin wider heim gan. Das tut viel lieben swestern beid Zu unserem groszen leid. Nun wil ich gen an allen has Und wil meinen herren suchen fürbas. V české hře E, v níž se zachovalo dvojí zjevení Krista Magdaleně, obořuje se zahradník-Kristus na Marii těmito drsnými slovy: A protož náhle beř mi se s očí pryč, nebť zlámu o hlavu tento rýč, a netlač mi po cibuli. ať nedám rýčem porebuli, a nechaj se mnú toho mluvení, nebť mi do toho nic není, ať já své dílo předce dělám a svým dítkám chleba dobývám. V Inšp. praví zahradník Marii: Ist daz guter frawen recht, daz sy umm lauffen alz dý knecht so fro bý desem garten? wez hastů hy czu warten? (1044—6.) Ostřeji zní řeč zahradníkova ve Víd. Vel.: Vrau, was suchestu In disem garten also vru? Ist das guter vrauen recht, Dass sie alhie umblaufen als die knecht Also vru in disem garten Recht als sie des krautes warten? Ich sage dir, werden dein die diener gewar, Sie strafen dich, ich sage dirs zwar... Ich kan dein ja nicht gewarten, Ich muss graben meinen garten; Ich bereite meinen pastarnack Und stopfe den in meinen sack U wil damite zu markte laufen Und mir des brotes kaufen (326, 19—26; 327, 7—12). V Jag. III. opakuje se pouze výčitka: Ist das guter fraun recht, das si lauffent als di chnecht

Strana 27
27 so frû in disen garten recht sam se der jungen chnechten warten? (1091—4). V Cheb. předchází podobná výtka, načež následuje vyhrůžka: Du verderbst mir das gras: Ich sag dir das an allen has, Du hast mirs an allen stetten In die erdt nider getretten; Darumb las dirs nit wider farn, Oder ich wolt dir die streich nit sparn (7985—7990). Podobně ve hře Sterzingské: Ei du meinst ich sei dein gar fro, Dasz du mir niedertritst das kraut? Get rasch ir bose haut, Und get aus dem garten In die schul zu den gelarten, Oder ich smier euch eure glieder, Dass euch in drei tagen nit lust herwider (Pichler 152—3.) Jiným ještě důležitým momentem, který potvrzuje blízkou příbuznost zvláště Inšp., Víd. Vel. a Jag. III. s českými A a B, jest obšírná a světsky rozvedená episoda mastičkářská, která se v takové formě nikde jinde nevyskytuje. Inšp. a Víd. Vel. jsou ovšem mnohem složitější než naše a řadí se k dvoudílným hrám velikonočním. Ale v druhé své části, která obsahuje hru tří Marií, stýkají se s českými co nejtěsněji. Česká hra E, vyjmou-li se nově přidané zpěvy, nejvíce se podobá Inšp. a Víd. Vel. Výstup mastič- kářský v ní sice schází, ale F ukazuje, že byl skladateli znám aspoň ve formě čistě církevní. V Jag. sborníku přicházejí obě části, z nichž se skládá dvoudílná hra velikonoční, jako samostatné kusy, což bylo s počátku pra- vidlem. 3. O vzájemném poměru skladeb českých. O vzájemném poměru a souvislosti českých her poučí nás podrob- nější rozbor textův, latinských i českých. a) O poměru latinských zpěvů v nejstarší památce A a v ostatních skladbách nelze mnoho říci, ježto jest jich v A jen málo. Pokud se tu vyskytují, souhlasí však s ostatními hrami. Jedinou odchylku nalézáme v strofě Sed eamus ungentum emere, kde má A „possumus“. ostatní texty „possimus“, kterážto varianta častěji se vyskytuje (Wirth

Strana 28
28 op. c. 11). Zpěvy Huc propius flentes accedite a Dic tu nobis, které v ostatních památkách českých nepřicházejí, shodují se úplně s textem Jag. III.; Inšp. má v posledním verši zpěvu Dic tu nobis malou odchylku: „quod pretium tibi dabimus“ místo obvyklejšího „Dic precium, quod tibi dabi- mus“, což jest i v A. C a D, ačkoliv pořádkem zpěvů se odlišují, jsou přece pevně sepiaty některými zvláštnostmi textu. V strofě Heu nobis mají obě chybně „cru- deli“ místo „crudelis“ (srv. E, Inšp., Jag. III. a j.). V strofě Hec priori dissimilis stojí chybně „nec est incorruptibilis“ místo „hec est incorrupti- bilis“ (srv. E, Inšp., Jag. III. a j.). O písaři nedbalém a latináři špatném svědčí v D ještě tyto chyby textové: „faciamus“ místo „faciemus“ (A. C, E) v strofě Omnipotens, „qui sanavit me plenam a viciis“ místo „plenam viciis“ (C, E) v strofě Dolor crescit. Docela chybně je přepsán v D text: „Ergo noli me tangere, nec ultra velis plangere, que mox in primo sydere tendens ad patrem scandere“, což nedává smyslu a má správně zníti: „quem mox in puro sidere cernes ad patrem scandere. V C zní tato strofa: „Ergo noli me tangere, nec ultra velis plangere, Galyleam, dic, ut eant et me viventem inveniant." V E poslední dva verše jsou též chybně opsány: „Gallileam ut eant, dic, et me viventem videant. C a E ukazují, že předloha, podle níž se pracovalo, obsahovala 4 zpěvy vzkříšeného Krista: 1. Prima quidem suffragia; 2. Hec priori dissimilis, 3. Ergo noli me tangere; 4. Nunc ignaros huius rei. Strofa 3. a 4. zněly: „Ergo noli me tangere nec ultra velis plangere, quem mox in puro sidere cernes ad patrem scandere. Nunc ignaros huius rei fratres certos reddes mei,

Strana 29
29 Gallileam dic, ut eant et me viventem videant“ (srv. Jag. III., Vid. Vel. a j.). Písaři C a E užili pouze prvních dvou veršů 3. strofy a posledních dvou veršů 4. strofy, ovšem chybně je přepsali. V D je 3. strofa pone- chána celá, za to schází 4. strofa, tak jako v Inšp., Cheb, Trevirské a Ster- zingské. V Inšp. stojí kromě toho 3. před 2. strofou. Latinské texty v E svým zněním jsou téměř stejné jako v C. Jen tu a tam vyskytují se drobné odchylky: v strofě Ad monumentum venimus množné číslo „angelos domini sedentes vidimus et dicentes“ (tak i v Jag. III., Cheb., Trevir., Sterzing.; Inšp. má jako C a D „angelum...“); v strofě Vere vidi dominum „apostolos“ misto „discipulos“ (C, D, Inšp., Jag. III., Trev. a j.). Místy má však E čtení správnější, jak bylo dříve naznačeno. Jinde zase vyskytují se zřejmé chyby písařské: v strofě Iam percusso chybné „absente eos“ (m. absente eo), „dolor crescit minimus“ (m. nimius), v strofě Vere vidi „viventem" (m. vivere). Ze srovnání toho jest zřejmo, že latinské texty českých her zněním svým až na skrovné varianty vzájemně se shodují, přece však nelze z toho usuzovati, že by byly z jedné hry do druhé přepisovány, nýbrž některé varianty jasně ukazují, že třeba kromě textů, které se nám zachovaly. předpokládati ještě nějaký jiný text latinský, avšak se zněním v našich památkách co nejvíce shodný. b) Větší rozmanitostí vyznačují se připojené texty české. V A jsou přeloženy všecky latinské zpěvy tam obsažené kromě Sed eamus ungentum emere; místo toho položen je překlad zpěvu Iam percusso ceupastore, jehož latinské znění jest vynecháno. Latinské texty se zpívaly (cantat), české pouze recitovaly (dicit ricmum). V C není opatřen českým překladem zpěv Ad monumentum, pak hymny vzkříšeného Krista: Prima quidem suffragia, Hec priori dissimilis a Ascendo ad patrem. Konec hry jest pouze naznačen počátky latinských zpěvů, tak že nevíme, zdali k nim při provedení byly připojovány také české texty. Podle analogie v D se zdá, že ano. Nejen strofické zpěvy latinské, nýbrž i původní liturgické texty jsou v českém překladě rymovány a prosodicky upraveny. Většina českých veršů se recitovala, ale jsou tu již také pokusy postaviti český text na roveň zpívanému textu latinskému, neboť podle návodu provozovacího měly se zpívati překlady české těchto strof: Cum venissem (cantet ricmum), En lapis est vere depositus (eodem modo), Dolor crescit (eodem modo cantet), Heu redempcio israhel (eadem nota cantet in vulgari), Vere vidi dominum (eadem nota in vulgari). J. Truhlář (Č. Č. M. 1891 str. 15) pokládá toto označení za ledabylý nápad písařův, ale neprávem. Že tyto texty byly skutečně k zpívání určeny, možno poznati již z toho, že při většině veršů takto označených jeví se snaha

Strana 30
30 přizpůsobiti metrum textu latinskému; není to ovšem důsledně provedeno, tak že nevíme, jak zpěvák srovnal neshody často se vyskytující. V D zůstaly nepřeloženy tytéž zpěvy jako v C; nestalo se to náhodou, nýbrž české překlady jejich nebyly známy ani upravovateli pozdější hry E, který právě k těmto latinským zpěvům připojoval dílem české texty v obsahu odchylné, dílem je teprve sám překládal, k zpěvu Ascendo ad patrem nepřipojil vůbec žádného českého textu. Strofu Ad monumentum přeložil takto: „U hrobu sme byly plačíce našeho mistra hledajíce, angely sme sedíce viděly. a ti sú nám tak pověděli že Ježíš z mrtvých vstal a to nám pověděti kázal. Množné číslo „anděly“ ukazuje, že překlad je nový a přizpůsobený latinskému v E, neboť C a D mají „angelum“. K zpěvu Prima quidem suffragia přidán je tento český text: „Maria, věz to zavěrné, žeť mé jest tělo již [tělo] tak slavné, ješto před smrtí bylo trpělivé i také vší křehkosti plné. Po strofě Hec priori dissimilis následuje česky: „Maria, věz to za celo, žeť Ježíšovo blahoslavené tělo nebude více nedostatku trpěti a toť mají všichni za věrné míti.“ Ani tento ani onen český text nekryje se s latinským, nehledí-li se ani na jeho špatnou a nesprávnou formu veršovou. Tytéž texty v D, které byly již v C jako zpěvné označeny, měly se zpívati a jsou též notami opatřeny. Jest to zcela zřetelný důkaz, že označení písaře C nelze pokládati za ledabylý nápad. Přibyla k nim ještě dvě nová čísla: předně překlad strofy Sed eamus ungentum, jehož text k zpěvu určený byl znovu upraven, aby odpovídal metru latinskému, za druhé Sed eamus et ad eius, kde text notovaný souhlasí s C, text recitovaný byl však znovu pořízen. Máme tu tedy další novotu, která záleží v tom, že oba právě jmenované zpěvy jakož i Vere vidi dominum opatřeny jsou podvojnými překlady, z nichž jeden se měl zpívati „sub eadem melodia“ jako text latinský, druhý byl určen k recitování. Podvojné překlady vyskytují se často v hrách velikonočních, ale poměr jejich byl dosud po mém mínění nesprávně vykládán. K. F. Kummer

Strana 31
31 (Erlauer Spiele XXXVI) tvrdil, že cantat-strofy jsou starší než dicit-strofy. Totéž mínění opakují po něm Creizenach (Geschichte d. neueren Dramas I., 109) a Froning (Das Drama des Mittelalters I, 28). České hry potvrzují zcela zřetelně opak toho, že totiž české texty reci- tované jsou starší a zpívané pozdější. Že to platilo také o hrách německých, dosvědčuje hra Trevirská, v níž bylo jen několik strof zpíváno, ostatní byly recitovány. Dále vidíme v D zřetelně snahu rozváděti původní osnovu hry no- vými vložkami, které se neopírají o určitý text latinský. Místo antifony Heu redempcio israhel následuje krátký žalozpěv Marie Magdaleny „A na- stojte hořě mého“, který silně připomíná některé verše z „Pláče Marie Magdaleny“ v rukopise Hradeckém (vyd. Patera str. 104). Široce je rozveden dialog mezi Kristem a Marií Magdalenou, mezi Marií Magda- lenou a apoštoly. Z kusých rýmů možno usuzovati, že byly chybně pře- psány z nějakých jiných skladeb. Vyšetřiti je bude úkolem dalšího zkou- mání, což platí také o hojných textech nových v E. V E nabyly již české texty úplné převahy nad latinskými. Téměř všecky zpěvy latinské jsou opatřeny českými překlady a to z pravidla dvojmo, jednak texty k zpěvu určenými, jinak mluvenými. Vedle toho proložena je osnova hry E hojnými verši českými bez ohledu na základní zpěvy latinské. Opakují se tu nejen texty z D jako „Ach nastojte hoře mého a utěšující slova zjevivšího se Krista „Nerod více plakati“ nevkusně v první části změněná, nýbrž jsou tu i vložky zcela nové, dílem podle „Planktu P. Marie“ upravené na př. „Pro buch račte postúpati“, dílem podle „Pláče Marie Magdaleny“ vzdělané, jako „Když sem přes celú noc chodila“ atd. Veršovnická schopnost upravovatelova byla ovšem velmi chatrná a ne- dostatečná. Snaha skladatelova rozváděti hru novými vložkami liturgického rázu jeví se také v nadbytečném rozšíření sekvence Victimae paschali, v níž Marie Magdalena odpovídajíc na opakované otázky apoštolů Dic nobis Maria, téměř celé umučení Kristovo naznačuje. Na omluvu sklada- telovu třeba však uvésti, že takové rozšíření sekvence Victimae bylo již dříve oblíbeno v textech latinských.7) Podle latinské sekvence takto roz- vedené upravil pak skladatel náš znění české. c) Další srovnání ukazuje, že v českých textech jednotlivých her jest nepřetržitá spojitost. Upravovatelé mladší přejímali texty ze starších her, často do slova, jindy s malými změnami. K nim pak přidávali texty nové, samostatně upravené. Hra A poskytuje sice málo dokladů k srovnání, za to jsou poučné. Překlad strofy Omnipotens zní v A takto: 7) Nalézá se na př. v „Liber troporum et hymnorum“ (rkp. univ. knih. v Praze ze XIV. st. sign. I E 12); srv. též doklady u Milchsacka. Die Oster- und Passions- spiele str. 92—94.

Strana 32
32 1. Hospodine všemohúcí, 2. angelský králu žádúcí! 3. I co je nám sobě zdieti, 4. že nemóžem tebe viděti. 1. a 2. verš opakují se v C, D a E beze změny, 3. v. jest upraven v C a D takto: „Co je nám nebohám zdieti“ (při čemž v D „je“ vynecháno). Upravovatel E měl asi před sebou AiC, D a sestavil z toho chybný verš: „Co nám nebohým sobě zdíti,“ který má o slabiku více. 4. v. jest již v A 9slabičný, v C je to sice změněno „Když tebe nemuožem viděti,“ ale chyba metrická opravena nebyla, teprve v D jest čtení správné „Když tebe nemóžem jmieti,“ což přijato s příslušnými změnami jazykovými také do E. Překlad zpěvu Amisimus v A proti textu latinskému skládá se z 8 veršů; zdá se, že tu v český překlad pojat byl také motiv z Heu nobis: 5. 1. Ztratily smy mistra svého, 2. Jhesu Krista nebeského; 3. ztratily smy svú útěchu, 4. ješto nám židie odjěchu, Jhesu Krista laskavého, přietele ovšem věrného, 6. 7. jenž jest trpěl za ny za všě s) 8. na svém těle lutné rány. Skladatel C opakoval z A vv. 1. 2. 6. 7. 8; tato nesrovnalost veršová nelíbila se D, proto celou strofu samostatně přeložil: Ztratily sme spasitele všěch hřiešných vykupitele, jenž je pro ny s nebe stúpil a ny svú svatú krví vykúpil. V E nalézají se pouze vv. 1. 2. 7. 8. (v 7. „všě“ vynecháno). V A přichází ještě český překlad strofy Iam percusso bez vlastního textu-latinského: Jako sě ovčičky rozběhujú, kdyžto pastúšky nejmajú, takéž my bez mistra svého, Jhesu Krista (laskavého) nebeského, ješto nás často utěšoval a mnoho nemocných uzdravoval. 3) Místo „za všě za ny", jak správně v C.

Strana 33
33 Text tento se neujal; C, D a E mají jiné znění, jež nejsprávněji podává D: Apostoli mistra svého a my spasitele ctného ztratily sme po svém hřiechu, pro něž nám nenie do smiechu. Tím je srovnavací materiál vzhledem k nejstarší památce A vy- čerpán. Jest skrovný, ale tolik zdá se z něho vyplývati, že skladatelé her C, D a E překlady české v A zapsané znali buď přímo z této památky nebo z jiné jí podobné. Většina českých textů v C a D co nejtěsněji spolu souvisí a s malými změnami se opakuje. V D jsou však texty na mnohých místech správnější a často doplňují kusé znění v C. Překlad strofy Sed eamus et zní v C: Pojdem skuoro k jeho hrobu, drahé masti nesúc sebú, jakž sme jej živa milovaly, milujme jej mrtva súce. Kusé rýmy „milovaly“ a „súce“ svědčí, že písař tu dva verše vynechal, které se také skutečně v D nalézají: Pojděm skoro k jeho hrobu nesúc drahé masti sobú, jakž smy milovaly živého, abychom jej umazaly, milujmy jej mrtva súce, své masti tam přinesúce. Avšak ani tento text nebyl zcela správně přepsán, zajisté zněl původně takto: Pojděm skoro k jeho hrobu, nesúc drahé masti s sobú, abychom jej umazaly: jakž smy živa milovaly, milujmy jej mrtva súce, své masti tam přinesúce. V C po Sed eamus ungentum emere následují tři verše: Ach kakú my žalost jmáme, ach kaká našě núzě, nebudeme-li jeho jmieti na dlúze.

Strana 34
34 Text zřetelně nesprávný a neúplný; podle D možno jej opraviti a do- plniti takto: Ach kakú my žalost jmáme, donidž tvórce neoptáme, ach kaká jest našě núzě, nebude-li tebe na dlúzě. Zpěv Vere vidi dominum jest v C takto přeložen: Zajisté sem viděla hospodina, an mi sě nedal svých noh dotýkati. Apostolé musie v to věřiti, že chce ku otci na nebesa vstúpiti. Správnější text čteme v D: Zavěrnét sem boha živa viděla, avšak dotknúti sem sě nesměla. Apoštolé musie věřiti, že chce k uotci na nebe vstúpiti. Verš 3. třeba doplniti „Apoštolé musie v to věřiti“ nebo „Apoštolé musie uvěřiti“. Z těchto a podobných dokladů, jež by bylo možno rozhojniti, vyplývá, že texty české v C dosti nedbale jsou přepsány z jiné správnější předlohy. Pečlivěji z téže předlohy přepisoval písař D, ač i jeho přepis často jest nesprávný. Upravovatel hry E znal jistě české texty, které přicházejí v C a D, a bezpochyby také A, jak bylo dříve naznačeno. V textech notovaných přibližuje se více C než D, jak několik dokladův potvrdí: Když běch přišla léčiti mrtvého, nadjidech hrob a v něm nikohého. Avech, nemohu právě zvěděti, kde bych mohla mistra svého nalézti (C). Když sem přišla léčiti mrtvého, nadjidech hrob a v něm nižádného. Auvech, nemohu právě zvěděti, kte bych mohla jeho, mistra, nalézti (E). V D jest sice text podobný, ale v. 3. a 4. mají pravidelný rým: „zname- nati (místo zvěděti) — hledati“. Jiný příklad: Ova, kámen, jenž bieše na hrob položen, avech, kak jest daleko otložen,

Strana 35
35 jehož rytieři snažně střěžiechu, avšak vzkřieši (?) jeho nevidiechu (C). Aj ten kámen, jenž jest na hrobě položen, ten jest divně daleko odložen, jehož rytíři silně střežichu, avšak jeho ostříci nemohúce (E). Ova, kámen, ten jest preč odložen, jímžto jest byl hrob boží přiložen, i rytieři kam sú sě poděli, jenž střěhúce okolo hrobu bdiechu (D). Nejméně porušen jest text v D a malými opravami v 1. a 4. v. bylo by možno jej rekonstruovat; zcela nepravidelný jest v E, ale přibližuje se více C. Totéž platí také o překladu Vere vidi dominum. V textech recitovaných E shoduje se však více s D. Jeví se to hned ve strofě Omnipotens, jak bylo shora při A naznačeno. Zvláště zajímavý je překlad zpěvu Vere vidi; notovaný v E souhlasí s C, recitovaný však s D: Vidělať sem tvórce svého od židuov umučeného. Ten jest v cele z mrtvých vstal a svým pověděti kázal, a ktož chtí živého viděti, kázal jim po sobě přijíti, neb chce potom na nebe vstúpiti, člověčenství, náboženství (?) nesa, aby votci ukázal rány, jenž jest trpěl za všecky za ny (E). Zvěděla sem tvórce svého od židuov umučeného. Ten jest z mrtvých vstal, a to svým mlazším pověděti kázal, že chce do Galile jíti; ktož jej živa chtie viděti, kázal jim po sobě přijíti, že chce potom vzníti na nebesa, tělesenstvie na božstvie nesa, by otci pokázal rány, že jest trpěl za všě křěstiany (D). Zároveň jest tu zřetelný doklad, jak nedbale E text přepisoval, vynechá- vaje celé verše a měně výrazy až k neporozumění. 3*

Strana 36
36 Srovnání českých textů k Heu nobis, Quis revolvet, Quem queritis a j. podává další případy souhlasu E a D v překladech recitovaných. Jsou však také případy, kdy E vybíral texty z C i D na př.: My hledáme tvórcě svého Jhezu Krista nebeského, jenž je v tom hrobě položen, tomu jest dnes třetí den (C). My hledámy mistra svého Jezu Krista nebeského, jenž jest v nově trpěl za ny na svém těle hrozné rány (D). My hledáme mistra svého, Ježíše nazaretského, jenž jest trpěl za ny na svém těle hrozné rány, jenž jest v tomto hrobě položen. tomu jest dnes třetí den (E). Shrneme-li výsledky, jichž jsme se dobrali rozborem českých textů, nabýváme přesvědčení o vzájemné souvislosti jejich. Především zdá se býti jisto, že upravovatel E české texty, jak jsou obsaženy v C a D, znal, ale velmi nedbale je přepisoval. Také texty v C a D jsou na sobě závislé, při tom nelze však tvrditi, že by jedna hra z druhé bezprostředně vyply- nula, spíše třeba pro ně předpokládati nějakou předlohu starší, která se v D věrněji obráží než v C. Předlohy takové užíval již také skladatel A, jak shodné texty její s C a D potvrzují. Kromě celistvých her tří Marií C, D, E a F nalézá se v knihovně Musejní ještě zlomek hry podobného druhu. Nebyl mi dříve pří- stupen, proto se o něm zmiňuji dodatečně. Latinské zpěvy opatřeny jsou notami a postupují za sebou v tomto pořádku: Omnipotens pater, Amisimus enim, Sed eamus ungentum emere. Další zpěv Heu nobis internas mentes není již dokončen, ježto následuje mezera několika ztracených listův až k zpěvu Cum venissem ungere mortuum. Po tomto zpěvu zjeví se Kristus jako zahradník a táže se Marie Magdaleny: Mulier, quid ploras? Ona odpovídá: Domine, si tu sustulisti eum a zpívá pak hymny: Dolor crescit, En lapis est vere depositus a Heu redempcio israhel. Kristus dává se jí poznati a zpívá strofy: Prima quidem suffragia, Hec priori dissimilis, Ergo noli me tangere, Dimissa sunt ei a Ascendo ad patrem. Potom Marie

Strana 37
37 zpívá: Vere vidi dominum vivere a Victimae paschali. Petr a Jan jí žá- dají: Dic nobis, maria, načež zpěvem choru: Credendum est magis hra je ukončena. V postupu latinských zpěvů shoduje se zlomek Musejní nejvíce s E; těsná souvislost obou her potvrzuje se dále nejen dvojím zjevením Kristovým Marii Magdalské, nýbrž i mnohými shodami v textech če- ských. Může se tedy právem předpokládati, že upravovatel hry E měl před sebou nějakou předlohu, která se co nejvíce shodovala se zlomkem Musejním. Z ní převzal některé české překlady, jichž v C a D není, na př. strof: Prima quidem suffragia, Hec priori dissimilis a j. Zlomek Musejní podává ovšem v českých textech, z nich překlady zpěvů: Cum venissem, Dolor crescit, En lapis est a Heu redempcio israhel jsou opatřeny notami, znění jazykově starší a správnější než E. Kde však se české texty v zlomku Musejním od E poněkud odchylují, souhlasí zase nej- více s hrou D. Tvoří tedy zlomek Musejní, pokud se týká českých veršů, jakýsi přechodní článek mezi versí obsaženou v D k versi v E a má zejména důležitý význam pro správnou emendaci českých veršů v E, které jsou často chybně přepsány. 4. Episoda mastičkářská. Osoba prodavače mastí uvedena byla již v osnovu velikonočních slavností přesně liturgických. V slavnosti pražské z kláštera u sv. Jiří sv. ženy kráčejíce k mastičkáři zpívaly: Aromata precio querimus, Christi corpus ungere volumus, holocausta sunt odorifera, sepulture Christi memoria. Mastičkář (ungentarius) jim odpovídal: Dabo vobis ungenta optima salvatoris ungere vulnera, sepulture eius ad memoriam et nominis eius ad gloriam. Tyto zpěvy se však neujaly, místo nich pojaty byly v hry veliko- noční zpěvy nově utvořené. Mastičkář uvítal tři Marie těmito slovy: Huc propius flentes accedite, hoc ungentum si vultis emere. cum quo bene potestis ungere corpus domini sacratum.

Strana 38
38 Marie mu odpověděly: Dic tu nobis, mercator iuvenis, hoc ungentum si tu vendideris. dic pretium, pro quanto dederis. Heu, quantus est noster dolor! Mastičkář na to: Hoc ungentum si multum cupitis. unum auri talentum dabitis, non aliter unquam portabitis. Heu, quantus est vester dolor.") V mysteriu Tourském (z XII. st.) jest scéna mastičkářská poněkud rozvedenější a vedle jednoho prodavače nabízí se ještě druhý, od něhož Marie také masti koupí.10) V latinské hře velikonoční z kláštera Beuron- ského (z XIII. st.) dialog mezi mastičkářem a Mariemi nabyl většího roz- sahu tím, že jsou tu spojeny zpěvy z liturgických slavností Aromata precio querimus a Dabo vobis ungenta optima se zpěvy Huc propius, Dic tu nobis a Hoc ungentum.11) Ve hře velikonoční z kláštera Murského (z poč. XIII. st.) žádá nejdříve kramář (institor, paltenaere) Piláta, aby mu dovolil vy- ložiti svůj krám, a slibuje mu hojný poplatek. Potom vychvaluje své masti a pobízí přítomné ke koupi. Následuje pak sestoupení Páně do pekel a teprve potom přicházejí tři Marie se sluhou Antoniem k prodavači a ku- pují masti.12) V pašijové hře Beuronské (XIII. st.) má výstup s mastičkářem místo zcela jiné. Marie Magdalena za veselého zpěvu přichází s dívkami k proda- vači a žádá od něho mastí a ličidel, aby své hříšné tělo vykrášlila. Na žádost její Mihi confer, venditor, species emendas kupec odpovídá: Ecce merces optime! prospice nitorem. Když se byla dost obveselila, jde spat a hlasem andělským je povzbuzena káti se ze svých hříchů. Tu znovu přichází k mastičkáři a žádá ho za masti slovy Dic tu nobis, načež kupec odpovídá Hoc ungentum. Vzavši vonné masti jde do domu Šimonova a kajícně klesne k nohám Kristovým.13) Totéž opakuje se ve Vídeň. hře pašijové. Z těchto dokladů možno usuzovati, že v XII. a XIII. st. nebyla ještě vypracována určitá forma této scény, jak ji nalézáme v pozdějších pa- mátkách. *) W. Meyer op. c. 108, kdež jsou také rozmanité varianty těchto zpěvů sestaveny. 10) Milchsack. Die Oster- u. Passionsspiele str. 97. 11) W. Meyer op. c. str. 126 a d. 12) K. Bartsch, Germania VIII. 273 a d. 13) Froning op. c. I. 284 a d.

Strana 39
39 Jak z těchto počátků celkem nepatrných vyrostly obšírné scény mastičkářské, které oplývají hrubými vtipy a oplzlými narážkami, o tom bylo již často uvažováno, ale k bezpečnému resultátu se dosud nedospělo. Jest toliko jisto, že k vytvoření světské scény mastičkářské hlavně přispěli toulaví žáci (clerici vagi, scholastici, scholares vagantes), kterým z ne- dostatku kněží a zpěváků jiných svěřovány byly úlohy v delších hrách velikonočních. S počátku bylo asi mlčky trpěno, když tu a tam svým vtipem obveselovali shromážděné věřící, ale smělost jejich tím vzrostla a neznala konečně mezí. Jen v několika památkách zachovala se scéna mastičkářská světsky vybujelá a v křiklavý obraz jarmareční změněná. Jsou to velikonoční hry německé: Inšp., Víd. Vel., Jag. III. a české zlomky A a B. Blízká souvislost českého Mastičkáře s příslušnými episodami ve jmenovaných hrách německých všeobecně se uznává, ale o poměru zá- vislosti jejich proneseny byly úsudky různé. V. Nebeský (Č. Č. M. 1847. 325 a d.) vyslovil domněnku, že Mastičkář byl vzorem skladatelům hry Inšp. a Víd. Vel., v čemž jej utvrzovalo jednak vyšší stáří naší památky (dříve se totiž kladla do XIII. st.) jednak i některé výrazy české v obou hrách. Zcela opačné mínění pronesl J. Gebauer (L. fil. VII. [1880] 107): „Ve formě Mastičkáře nenalézám nic, co by bylo specificky české a ukazo- valo do Čech, a naopak nalézám v něm stopy nějakého vzoru, zejména také stopy překladu. Tyto jsou nejzřejmější ve v. 356 a 392... Na obou těchto místech je nápadno, že pro jeden pojem dávají se dvě slova se spojkou „nebo“, takořka aby čtenář měl na vybranou a mohl zvoliti to neb ono a jako by skladatel sám nebyl se rozhodl, který z obou významů se lépe hodí; toto však jest právě způsob, který nalézáme často ve staročeských překladech, a dotčené příklady v Mastičkáři nasvědčují tedy positivně tomu, co podlé známého běhu literatury staročeské podobá se samo sebou, že totiž Mastičkář není skladba česká původní, nýbrž překlad nebo lépe řečeno české spracování nějaké skladby cizí, a to bez pochyby nějaké hry latinsko-německé. Podoba Mastičkáře s oběma připomenutými hrami německými vysvětluje se pak tím, že oboje zaklá- dají se na vzoru společném, nyní neznámém, na nějaké totiž hře latinsko- německé z doby okolo r. 1300 (tou teprv dobou vniká také němčina do her církevních, dříve jen latinských), z níž předěláváním a přepisováním vznikly na jedné straně český Mastičkář, na druhé straně obě hry staro- německé, dochované v rukopisích z r. 1391 a 1472. S Gebauerem souhlasí celkem také J. Truhlář (Č. Č. M. 1891. 33) dokládaje, že při skladbě české i německých episod mastičkářských praco- váno bylo podle nějaké latinsko-německé hry starší (asi z poč. XIII. st.), která v zachovaných hrách německých jen časově obměněna, v naší pak od nějakého žáka přeložena byla. Při tom však připouští, že přídavky s „nebo“ ve v. 356 a 392, které Gebauer má za jisté známky překladu,

Strana 40
40 mohou také položeny býti na vrub nepozorného písaře, který — jak mnozí jiní tovaryši — takto opravoval. A. Patera (Č. Č. M. 1889, 123) myslí zase, že Mastičkář Musejní i Drkolenský jsou svobodným, samostatným a lokalisovaným zpracováním nějakého dosud neznámého latinského vzoru a nejsou nijak pouhé přetvoření snad německého jakéhosi plodu, nýbrž původní „pa- mátky nevázaného humoru a komických vloh našeho lidu ve věku dávno minulém“, jak už V. Nebeský usoudil. Pokusím se podati další příspěvek k vysvětlení záhadného původu episody mastičkářské v našich hrách. Srovnáme-li všecky známé verse rozvinuté scény mastičkářské, můžeme si z nich vybrati jisté základní motivy, jež tvoří společnou kostru jejich. Jsou to části následující: 1. Vystoupí mastičkář, ohlašuje se obe- censtvu a najímá si sluhu Rubina. 2. Rubin způsobem dryáčnickým vychváliv lékařské umění mastičkářovo, žádá za dovolení, aby si směl na pomoc zjednati také sluhu, a najav si jej, odběhne. 3. Mastičkář ho volá, hádá se s ním a poroučí mu vykládati masti. 4. Rubin nevázaným způsobem vysvětluje obecenstvu význam a účinek jednotlivých mastí i složení jejich, maje však tlouci a připravovati nové, vzdálí se. 5. Přichá- zejí tři Marie a mastičkář zavolav Rubina, poručí mu, aby je pozval k jeho krámu. 6. Marie kupují a smlouvají masti. 7. Žena mastičkářova nesouhlasí s mužem ohledně ceny mastí, což je příčinou ostré hádky ano i pračky mastičkářovy se ženou. Tyto hlavní části děje jsou v jednotlivých skladbách nestejně roz- vedeny, často i novými vložkami doplněny. V Inšp. motiv najímati sluhu opakuje se třikrát, neboť nejen Rubin, sám byv najat od mastičkáře, opatří si sluhu Pusterbalka, nýbrž poprav se s ním najímá si místo něho druhého sluhu Lasterbalka. Jak neústrojně tato vložka byla pojata v děj, vysvítá již z toho, že v dalším líčení vy- stupuje zase jen Pusterbalk a o Lasterbalkovi není již zmínky. Vedle ženy mastičkářovy přichází tu také služka její, s níž se zase Rubin pohádá jako mastičkář se svou ženou. Celý výstup končí se pak tím, že žena mastičkářova s Rubinem uteče. Snaha skladatelova rozváděti základní části děje obdobnými výjevy jest v celé skladbě zřetelná. V Jag. III. vystupuje vedle Rubina pouze sluha Pusterpalk, ale za to přidána tomuto v ději mnohem širší úloha. Jako Rubin vychvaluje mastičkáře, tak zase Pusterpalk jeho ženu; spolu s Rubinem vysvětluje účinek mastí, přivádí ženu mastičkářovu, která utekla a p. Všecko to je novým doplňkem. Také žena mastičkářova vystupuje tu silně v popředí, jest terčem necudných žertův a má v ději značné účastenství. Hrubostí řečí oplzlých a žertů necudných převyšuje Jag. III. všecky své družky. Nejjednodušší je episoda mastičkářská ve Víd. Vel. a mohla by se pokládati za první stupeň ve vývoji této scény. Vystupuje tu pouze jeden sluha Rubein, vynecháno je dryáčnické vychvalování umění mastičkářova

Strana 41
41 a hádka mastičkáře s Rubeinem, necudností je mnohem méně a p. Avšak Inšp., s níž Víd. jinak pevně souvisí, stářím ji převyšuje a proto třeba předpokládati, že skladatel její úmyslně krotil bujné výstřelky humoru vagantského a mnohé věci vynechal z předlohy, kterou měl po ruce, jako to také činili pozdější skladatelé her pašijových. Ačkoliv uvedené verse německé místy do slova spolu se shodují. jsou přece často mezi nimi takové rozdíly, že nelze přímo jednu za předlohu druhé prohlásiti (Kummer, Erl. Spiele, str. XLV). Předpokládá se tedy, že tu prostředkovaly ještě nějaké verse jiné, neznámé x, y, z. Při tom se však obyčejně zapomíná, že takové výjevy, jako je mastičkářský, nešířily se jen opisem z určitých pramenů, nýbrž často také z paměti. Wirth (op. c. 228) popírá sice možnost ústní tradice při šíření her veliko- nočních a pašijových, ale Wackernell (Altdeutsche Passionsspiele CCLXXXVII) zcela rozumně takovou tradici „z paměti“ připouští. Pro scénu mastičkářskou příznačná jest na př. poznámka v pašijové hře Pfarr- kirchské, kde se praví: „Hic potes introducere medicum cum servo suo, si placet“ (tamtéž str. 144). V Sterzingské hře velikonoční jsou zřejmé reminiscence z Mastičkáře, ale skladatel užil jich na místě docela jiném, ve výstupu totiž zahradníka a jeho sluhy s Marií Magdalenou. Proto nelze při scénách tohoto druhu mluviti o překladech a předlohách, nýbrž jen o vzorech a imitacích, při nichž jednotliví skladatelé měli úplnou volnost samostatné činnosti. Mastičkář český (A) jest na počátku kusý a začíná teprve výstupem, jak se Rubin hlásí mastičkáři za sluhu. Vedle něho jmenuje se také sluha Pustrpalk, ale ten má úlohu v ději podřízenou a není ani vysvětleno, že si jej Rubin najal. Ačkoliv v hlavních částech, zvláště na počátku, český text myšlenkově těsně přilehá k ději Inšp., přece tu máme zřejmé doklady, že český skladatel v provedení počínal si samostatně. Potvrzuje to pře- devším bizarní vložka o uzdravení syna Abrahamova Isáka, která nemá v žádné jiné dosud známé hře rovně. Originálně pojat a v duchu prosto- národním proveden je také spor Rubina a Pustrpalka o přednost rodu. Líčení této hádky není zajisté ohlasem nějakého podobného výstupu v hrách cizích, nýbrž je původním výmyslem skladatele českého, o jehož samostatnosti svědčí také několik veršů, které bezpochyby převzal z Ale- xandreidy do svého líčení. V hádce s mastičkářem praví totiž Rubin: Tak sě musí veždy státi, že sě zlob zlobí obrátí a dobré dobrým sě oplatí, ktož zle myslí, ten vždy ztratí (v. 100—3), což připomíná obdobnou sentenci v Alexandreidě svatovítské: Zloba zlým sě vždy obrátí, dobré sě dobrým vždy otplatí a ktož zle miení, ten vždy ztratí. (Hattala-Patera 503—5).

Strana 42
42 Na značnou samostatnost českého skladatele ukazuje také nápěv písně Rubinovy Seď vem přišel mistr Ypokras, který se rovná nápěvu slov Maria a Raboni, jak se zpívala v liturgických slavnostech svatojirských.14) Kdežto skladatelé hry Inšprucké a Jagerské drželi se věrněji svého vzoru, rozvádějíce pouze daný materiál, skladatel český rozhojňoval jej novými motivy, čerpanými z prostředí domácího. Mastičkář v zlomku Drk. (B) je pouhým zbytkem obšírné scény mastičkářské. Začíná teprve výstupem, jak si Rubin najímá sluhu Pustr- palka, a končí vychvalováním mastí. Ostatek se nezachoval. Skladatel znal zajisté A neb jeho český prvopis. Převzal odtud s malými změnami asi 16% veršů (Truhlář, Č. Č. M. 1891, 173), dále vložku o vzkříšení syna Abrahamova, kterou však značně zkrátil, takořka jen naznačil, konečně i hádku obou sluhů, kterou zase nestydatě rozvedl. Kromě toho znal také hru Inšpruckou, s níž se shoduje v celkové osnově i v mnohých jednot- livostech. Že skladatel její pracoval kromě podle A také podle německého vzoru, k tomu zdá se ukazovati spojení jména Pustrpalk s rýmem šalk: Pane, mně dějí Pustrpalk, jáť sem velmi veliký šalk (135—6), což připomíná podobný rým v Inšp.: Ouch han ich gelogen alz eyn schalk, ich heisze czwar Pusterbalk (604—5). Necudnostmi a oplzlými vtipy skladba B překonává i Mastičkáře A i Inšp. a přibližuje se po této stránce Jag. III. Zvláštní jest umístění základních zpěvů liturgických v osnově scény mastičkářské. V Inšp. vystupují nejdříve tři Marie a zpívají známé žalo- zpěvy Omnipotens, Amisimus, Sed eamus; potom se dostaví mastičkář se ženou a služkou, najímá sluhu Rubina, ten zase sluhy jiné atd. Marie za tím nečinně stojí a všecky ty hrubé řeči poslouchají. Po celou dobu nikdo si jich nevšímá, jako by jich tu ani nebylo. Když pak Rubin vy- chváliv masti, tře s Pusterbalkem nové, tři Marie znovu se ozvou a zpívají Heu nobis, Iam percusso, Sed eamus et. Tu teprv mastičkář zavolá Ru- bina a praví mu: Ich sehe dort in eyner awen, drý schone frawen, sy weynen sere und clagen. ich wene, ir here sy sere geschlagen; ge hen und heiz sý her komen, da mit schicken wir unsern fromen. 14) Zd. Nejedlý. Děj. předhus. zpěvu 211.

Strana 43
43 Rubin pro ně běží a přivádí je zpívaje latinský text, který se jinde ne- nalézá a byl asi znova utvořen: Ibant, ibant tres mulieres, Ihesum, Ihesum, Ihesum quaerentes etc. Po té následuje dialog Huc propius, Dic tu nobis, Hoc ungentum a kupo- vání mastí. V A přijdou však tři Marie teprve, když pro ně mastičkář Rubina pošle, zpívajíce Omnipotens, Amisimus, Sed eamus; hned po té následuje rozhovor s mastičkářem Huc propius, Dic tu nobis. Postup takový je mnohem přirozenější; ale také skladatel český jej porušil jednak vložkou o vzkříšení Isaka jednak líčením hádky Rubina s Pustrpalkem. Víd. Vel. souhlasí v umístění zpěvů Marií s mastičkářem českým. Skladatel Jag. III. užil obého, umístiv liturgické zpěvy Marií nejen na počátku jako v Inšp., nýbrž opakoval je znovu na tom místě, kde jsou v A a Víd. Vel. a kam přirozeně náleží. Vystoupením tří Marií dělí se celá episoda mastičkářská ve dvě oddělení. První oddělení, obsahující výjevy před vystoupením Marií — jsou to v disposici naší části 1—4, jest zajisté vložkou neorganickou, s vlastním dějem hry velikonoční nesouvislou a odjinud sem přenesenou. Druhé oddělení (č. 5—7) začíná zpěvy tří Marií, po nichž následuje dialog s mastičkářem, kupování a smlouvání mastí, k čemuž se pojí zcela přiro- zeně hádka mastičkářova se ženou, která není spokojena cenou mastí. Všecky tyto části s dějem her velikonočních organicky souvisí a tvořily prvotní jádro scény mastičkářské.15) Jiné hry, v nichž se zachovaly trosky výjevu mastičkářského, jako Cheb., Donaueschingenská, Frankfurtská a velikonoční Wolfenbüttelská, obsahují pouze části druhého oddělení, toliko v pašijové Alsfeldské a Hallské z Tyrol pozdější interpolator podle her velikonočních rozšířil části tyto také reminiscencemi z od- dělení prvního. Nastává otázka, z jakého asi prostředí první část episody mastič- kářské mohla se dostati do her velikonočních? Obsahem jejím je hlavně vychvalování mastičkáře a jeho divotvorných mastí. Mastičkář jeví se tu tedy spíše medikem než pouhým prodavačem mastí. V starších hrách, které nebyly proniknuty živly světskými, byl zajisté jen prodavačem mastí (ungentarius, mercator), úlohy medika dostalo se mu zajisté vlivem jiného prostředí. Creizenach (Gesch. d. neueren Dramas I, 120) upozornil, že komická osobnost divotvorného lékaře byla již dříve předmětem krátkých výstupů komických, jimiž se scéna mastičkářská mohla doplniti. Na jaké 13) Že hádka mastičkáře se ženou náležela k prvotní osnově scény mastič- kářské, usuzuje také Heinzel, Abhandlurgen zum altdeutschen Drama (Sitzungs- ber. d. Wiener Akademie, phil. hist. Cl. 134, str. 55).

Strana 44
44 půdě komická figura medika-mastičkáře prvotně vznikla, o tom prone- seny byly ovšem rozmanité domněnky. A. v. Weilen (Deutsche Litteraturzeitung 1891. 1412) tvrdí, že na půdě italské; italští medikové prý již ode dávna před svými budkami lákali obecenstvo drobnými výstupy komickými. Du Méril (Le théâtre classique I. 56) vidí v tom zase zvláštnost francouzskou a vykládá, že malá světská hra francouzská o lékaři se železnou bradou mohla poskytnouti látky k rozšířené episodě mastičkářské. Mínění jeho, že tu působil vliv francouzský, nabývá ovšem váhy tím, že v literatuře starofrancouzské lze dokázati existenci podobných skladeb o medicích-šarlatánech. Nejznámější z nich je skladba pařížského básníka Rutebeufa „Dit de l'herberie“ (z druhé pol. XIII. st.), v níž vystupuje potulný mastičkář, líčí divotvorné účinky svých lékův a p.16) Konečně i jméno sluhy mastičkářova Rubin přes všechen odpor Wirtha, který je pokládá za čistě germánské, je nepochybně francouzské. Z toho usuzuji, že vůbec celá rozvedená scéna mastičkářská povstala nejdříve na půdě francouzské. O francouzském vlivu nejen na scénu mastičkářskou, nýbrž vůbec na velikonoční hry této skupiny svědčí ještě jiné důvody. W. Meyer, jak bylo podotčeno, se stanoviska literárního, rozborem textů dospěl resultátu, že původ her tří Marií sluší prvotně hledati na půdě francouzské, odkud se teprv rozešly do světa.17) Inšp. uvádí sám Wirth, který jinak německý původ her velikonočních a pašijových až úzkostlivě obhajuje, v nejužší spojení se skladbami na půdě francouzské vzniklými, s mysteriem Tourským a hrou Trevirskou. Dalším důležitým momentem je, že v českých hrách C a D máme také zřetelné stopy vlivu francouzského. Již Aug. W. Ambros18) upozornil, že nápěv Amisimus naší hry D úplně odpovídá textu i melodii zpěvu Marie ve francouzské hře z kláštera Origny Saint Benoit z XIV. st. Zd. Nejedlý (op. c. 182 a d.) zevrubným rozborem nejen potvrdil toto mínění, nýbrž ukázal, že vůbec zpěvy Marií Omni- potens, Amisimus, Sed eamus v našich hrách C a D shodují se skoro úplně s tímto nápěvem francouzským. V A se sice nápěvy těchto strof nezacho- valy, ale při těsné souvislosti jeho s C a D možno s určitostí předpokládati. že se týmž nápěvem zpívaly. Notace nebyla k nim asi proto připojena. že nápěv jejich byl klerikům z her kostelních znám. Působení francouzské jest tu tedy — po mém mínění — zcela prokázané. České hry A, B, C, Di E jsou s německými hrami, jejichž nejstarším zástupcem jest Inšp., pevně spiaty obsahem i místem svého vzniku, jak bylo shora vysvětleno. Česká hra A a Inšp. jakožto nejstarší památky této skupiny shodují se i v chronologii; vznik obou klade se do polovice 16) Srv. Creizenach. I. 382; Heinzel. str. 55. 17) Praví doslova: „Bei der Ausbildung des Osterspiels scheint die Einführung der Erscheinungsscene, der Krämer- und der Wächterscenen, ja auch der Zehn- silbertext der Krämerscene aus Frankreich entlehnt zu sein" (str. 180). 13) Geschichte der Musik (Leipzig 1891). II, 328 a d.

Strana 45
45 XIV. st. Tato chronologie vykládá nám takořka sama o sobě původ a příčinu francouzského vlivu. Za vlády Jana Lucemburského a Karla IV. spojoval Čechy a Francii těsný styk kulturní. Francouzská řeč, fran- couzské způsoby, módy i mravy šířily se tehdy v Čechách. Francouzové prodlévali u nás, Čechové zase docházeli do Francie a seznamovali se s literárními plody francouzskými.19) Při dvoře Jana Lucemburského žil vynikající tehdy hudební skladatel francouzský Guill. de Machaut, jehož působením rozšířil se v Čechách vliv hudby francouzské.20) Můžeme tedy se vší pravdě podobností předpokládati, že za této doby dostala se také do Čech nějaká hra latinsko-francouzská s obšírnou scénou mastič- kářskou, podle níž byla upravena hra česká i německá. O tom, zdali podle předpokládaného vzoru francouzského povstala dříve verse česká či ně- mecká, nelze zatím z nedostatku srovnavacího materiálu rozhodovati.21) 15) Srv. Tadra. Kulturní styky s cizinou, str. 182, 363. 20) Z d. Nejedlý, op. c. str. 104 a d. 21) Otázku, zdali za panování Lucemburgů v Čechách nebyla do Čech zanesena látka, na níž se zakládá světská scéna mastičkářská, nadhodil již E. Martin (Anzeiger für deutsches Alterthum VIII, 311). Také Michels (Studien über die ältesten deutschen Fastnachtsspiele, Straszburg 1896, str. 39) připouští možnost franc. vlivu, ježto jméno „Robin' ve franc. vaudevillech bylo obvyklé. (Adam de la Hale složil pastýřskou hru s názvem „Robin et Marion“). Zd. Nejedlý (Děj. předhus. zpěvu str. 209) spatřuje i na formě „Mastičkáře" jako na jiných vlastnostech této rozpustilé hry vliv francouzský. R. Batka (Geschichte d. Musik in Böhmen, str. 116) jest nucen aspoň přiznati: „Dasz die äuszere Form des „Mastičkář" wie die aller mitteleuropäischen Possen letzten Endes in Frankreich ihren Ursprung hat, möchte ich von vornherein natürlich nicht leugnen. Hier handelt es sich nur darum, nachzuweisen, dasz. sein Verfasser sich die Anregung nicht direkt von dort geholt hat, sondern dasz ein deutsches Spiel zum mindesten der Mittler gewesen ist." Ale argumenty jeho, jimiž chce dokázati, že český Mast. povstal podle německého. jsou tak mělké, že to až překvapuje. Nejpodařenější z nich je tento: „Meister Severin selbst wird als Deutscher gekennzeichnet. denn er ruft seinen Diener deutsch an" (praví totiž k Rubinovi: „Rubine! wo pystu quest“). Na takových důkazech zakládá se zcela kategorické tvrzení Batkovo: „Der Mastičkář" ist die Bearbeitung eines Stoffes, den der Verfasser aus deutschen Händen empfangen hat. Wir haben ein verloren gegangenes deutsches Urquacksalberspiel anzunehmen, dass jedenfalls um 1300 schon verfaszt war und das der Ahne sowohl des čechischen als seiner deutschen Seitenstücke ist" (str. 112).

Strana 46
HLAVA TŘETI. Hry o vzkříšení Páně. Ludi de resurrectione domini. Hry o vzkříšení Páně byly zajisté v Čechách již za staré doby oblíbeny, ale písemných skladeb zachovaných, pokud jsou známy, jest jen málo. 1. V zlomku Drkolenském zachovalo se několik veršů, v nichž je krátce naznačeno vzkříšení Kristovo, sestoupení do pekel a roz- mluva vojínův u hrobu Kristova před vzkříšením a po něm. Zdá se, že jest to stručný výtah z jiné hry, neboť v 34 verších jest tu krátce obsaženo, co bývá předmětem obšírných scén. 2. Celistvá hra o vzkříšení Páně zapsána je v rukopise knih. Klemen- tinské XVII. E. 1, kde přicházejí také verse E a F hry tří Marií. Nade- psána je: Incipit ludus de resurrectione domini. Po žertovném prologu hlasatelově (praecursor) následuje hned výstup dábelský. Dáblové na rozkaz Luciperův rozběhnou se na všecky strany a vláčejí hříšné duše do pekla, kdež se duše ze svých hříchů zpovídají. Sociálně zajímavé jsou stavy hříšníků, jimiž se za- lidňuje peklo. Jest to duše mlynáře, jenž bral veliké měřičné, duše šenkýře, který dával málo piva za halíř, a když přišli k němu sedláci s ženami, naléval jim pivo s kvasnicemi, jen žákům čepoval z plného; duše ševce, která vyznává: „K tomu sem zle krpala, jako bych nebo- zezem vrtala, když sem měla ušiti koninu, tehdy sem ušila ovčinu“ a p.; duše pekaře, která zhřešila tím, že „berúci lacino obilé tyto nynější chvíle, maléť sem preclíky pekla, protož musím s čertem do pekla“; duše lapky (loupežného rytíře), který loupil bez milosti, „nebyloť věčího dráče, pobrach ženám i rubáše, když sem dosěhl postele, nezůstavil sem ni kúdele“. Posléze přichází čarodějnice Rebeka,1) která o sobě praví: 1) Rebeka — obvyklý název čarodějnic na př. v kázáních polského husity i jinde (Brückner, Bibliotcka Warszawska, 1894. II. 446).

Strana 47
47 „Neb sem veliká čarodějnice, proto sem diablova svódnice, trlici sem místo krávy dojila a s hvězdami na rozhraní lítala, lidi sem čarovati učila a je s pravé cesty svodila." Po tomto výstupu v pekle na druhé jeviště vystupuje Pilát se svou družinou a rada židovská s Kajfášem, žádajíc za stráž k hrobu. Kajfáš a ostatní židé slibují rytířům Pilátovým dobrý plat, což tito přijímají a za zpěvu táhnou s centurionem k hrobu. Tam se seřadí a centurio je povzbuzuje k statečnosti. Aby neusnuli, žádají kostek ke hraní. Rytíři hrají, až se poperou. Zatím zjeví se anděl a vzkříšený Kristus; stráž přestrašena jsouc dává se na útěk. Kajfáš domlouvá jim, aby vezmouce peníze zatajili, že Kristus vstal z hrobu. Kristus s andělem vstoupí do pekla a vyvádí odtud duše prarodičů do ráje. Zápis naší hry pořízen byl teprve v 1. 1516—1526, ale z mnohých míst je zřetelno, že vyplynula z nějaké dobré předlohy starší, která byla později rozvedena novými vložkami a přepracována. Rozlišiti v nynější podobě naší hry vrstvy starší a pozdější není snadno, ježto v české literatuře nic obdobného nemáme. Zbývají jediné některé podobné hry německé, za jichž pomoci lze aspoň přibližně kompo- sici naší hry kontrolovati. Jest to především Inšp., která i svým stářím i prokázanou již příbuzností s českými hrami k srovnání nejlépe se doporu- čuje. Dále se hodí k srovnání hry Ludus Mariae Magdalenae in gaudio a Ludus Judeorum circa sepulchrum domini, t. j. IV. a V. hra v sborníku Jagerském (Jag. IV., V.), jehož souvislost s hrami na půdě české složenými jest taktéž nepochybná. Ko- nečně třeba přihlížeti k Vídeňské hře pašijové (Víd. P.)2), v níž přichází poprvé jako předehra široce rozvedená episoda dábelská, která byla vzorem nejen pro mnohé hry pašijové, nýbrž i pro velikonoční. Ve výstupech hry o vzkříšení Páně nelze ovšem v jednotlivých skladbách hledati tak pronikavých shod jako u her tří Marií, což plyne z povahy nových výstupů, které neopíraly se vždy o určitý text litur- gický, nýbrž povstávaly často volným vzděláním. Prolog jest v české hře docela samostatně proveden. S Inšp. jest tu společné toliko obvyklé napomenutí k pozornosti a udání předmětu hry. V české jest obsah krátce naznačen: Nebť my chceme zde hru míti, ač nám chcete toho příti, 2) Wiener Passionsspiel vyd. Haupt (Archiv f. d. Geschichte deutscher Sprache u. Dichtung I, 359) a Froning (Das Drama des Mittelalters I, 302); zachovala se v rukopise z 1. pol. XIV. st., ale původ její klade se již do XIII. st.

Strana 48
48 o Kristovu z mrtvých vstání i o jeho oslavení. V Inšp. jest však téměř celý prolog vyplněn líčením obsahu hry. Za to český praecursor vpletl v řeč svou hojné humoristické narážky míst- ního a časového rázu jako: Dosti sme již smutnu byli. čtyřidceti se dní postili, jedúc kyselo i húby, mohlyť sú nám vyhníti zuby, zapíjejíc lithoměřickým pivem, jenž vždy smrdí bahnem i dýmem. Buďmež již veseli zase, snědúc plece a k tomu prase atd. Zvláštní je v české hře umístění výjevu dábelského, který hned po prologu následuje. V Inšp. tak jako v skladbách s ní sou- vislých scéna tato je zařaděna až po sestoupení Páně do pekel. Kristus vyprázdnil peklo a odvedl duše do nebe; ďáblové k podnětu Luciferovu svádějí tedy lidi k hříchu a vláčejí duše jejich do pekla, aby znovu zalidnili peklo. Takový byl asi myšlenkový postup. V naší hře však jako v hrách pašijových tvoří tato scéna dábelská jakousi předehru, po níž teprve ostatní výstupy následují. Víd. P. mohla především k tomu působiti, že výjev dábelský položen je na počátek; avšak v základní osnově scéna pekelná ve hře české podobá se více analogickým výstupům v Inšp. a Jag. IV. V Inšp. a Víd. P. jediný Satan obstarává rozkaz Luciferův a přivádí hříšné duše do pekla; v české hře hlásí se k službám Luciferovým několik dáblů: Šatan, jehož oborem je sváděti lidi, aby více milovali zlato než Boha, a paní aby se krásně líčily a věhlasně strojily; Vrbata, který nejraději svádí řeholníky k cizoložství; Belzezub, jenž učí báby čaro- vati, léčiti a z trlice mléko dojiti; Astaroch, který má v moci svůd- nice, rozvodnice a čarodějnice. Toto individualisování úkolů dábelských ukazuje zase vliv her pašijových, kdež bylo obvyklé a přichází též v Drko- lenském zlomku pašijové hry české (z 2. pol. XIV. st.). Analogii nalézáme v Jag. IV., kde se také nejdříve hlásí Sathanas, který svádí „die phaffen zu der geitichait (= geiz), die frau zu der eitelhait etc.“ (40—41); z ostatních dáblů toliko Astaroth má stejné jméno jako ve hře české. Očekávalo by se, že dáblové přiměřeně svému umění svůdnickému, jímž se vychloubali, budou dodávati materiál k zalidnění pekla. Zatím Šatan přinese duši mlynářovu, Belzezub šenkýřovu, Astaroch ševcovu, jiný démon duši pekařovu, jiný lapkovu, Vrbata duši Rebeky čaroděj- nice. Stejnou nesrovnalost nalézáme však i v jiných hrách (srv. Wacker- nell CXC).

Strana 49
49 V Inšp. jmenuje se mnohem více hříšných duší než ve hře naší, mezi nimi také duše pekaře, ševce a šenkýře. Lapka (spo- liator) a čarodějnice (incantatrix) vystupují zase ve Víd. P. Trest, který lapku stihne, vyměřen je takto: To-li je ten lapka plný zlosti, pohrám s ním bez milosti, ruče s ním do pekelné školy, ať mu nalém v řiť smoly. Ve Víd. P. praví Lucifer: Nimm, Satan, den abbrechêr! er sol uns sin niht vumêr: er hât behalten unser gebot und hât getân wider got, geuz im suevel in den cragen, mit dem peche vulle ime den magen! Loupežník vedle ševce, pekaře a šenkýře jmenuje se též v Jag. IV. Ve hře české Lucifer výslovně zakazuje dáblům, aby do pekla nepři- váděli žáků: Běžte ruče na vše strany, mezi židy i pohany, mezi pány i sedláky, než nechoďte mezi žáky, jak se vberú v naši říši, všichnuť nám rodinu zpýší. V Inšp. nechce Lucifer přijmouti do pekla záletníka (helser): Sathan, lyber geselle, den brenge nicht in dy helle, komt her in dý helle myn, wir musten alle kebes kinder sin. V Jag. IV. jmenují se zase výslovně žáci (schůler, goczdiener), o nichž Lucifer praví: Und furcht, châmen si mir in di hellen zu den andern mein gesellen, si wûrden mir prueder machen an der mûter mein, das müset mír ein grosz laster sein (222—5). Skladatel Jag. IV. oblíbil si tento motiv tak, že jej znovu opakuje o žáku (v. 266—293) a o pyšném písaři (v. 244—265).

Strana 50
50 Výstup druhý, v němž se líčí příchod Pilátův, žádost židů za stráž a najímání stráže, jest v čes. skladbě samo- statně proveden. V některých částech znamenáme souvislost s Inšp., v níž je také vynechána po příchodě Pilátově delší porada židů, která se obyčejně vyskytuje v jiných hrách německých. Skladatel český, jak se zdá, část tuto sice znal, ale užil jí později v dialogu židů najímajících rytíře za stráž. Příznačný je v české hře poměr Piláta k židům. Když mu tito ozna- mují své obavy, Pilát zastává se Krista proti židům, vytýká jim nemoudrost a zradu, a k jejich žádosti, aby dal stříci hrobu, odpovídá, aby si stráž opatřili sami. Proto židé přemlouvají rytíře, aby za hojnou odměnu se v to uvázali. Celkem odpovídá poměr takový evangeliu (Mat. 27, 65). kdež Pilát namítá: „Máte stráž; jděte, ostříhejte, jak umíte.“ V Inšp. Pilát vyhovuje však žádosti židův a odešle hned posla, aby najímal stráž. V jiných hrách Pilát přímo své rytíře vybízí, aby na stráž šli a pilně hlídali. Analogii k odmítavému chování Pilátovu nalézáme pouze v pašijových hrách tyrolských (Wackernell CLXXIV), kde Pilát jednání židů nazývá směšným, vytýká jim nerozum a žádosti jejich za stráž vyhověti nechce. V Jag. V. s počátku rovněž namítá: Ir sûlt des grabes selber phlegen, fr wolt leicht di schuld auf mich legen. Potom však židy podporuje. Zvláštní je v čes. hře také židovský zpěv naznačený počátkem „skobris“; nelze ho z žádné jiné památky doložiti leč z Kapitulního zlomku pašijové hry české z konce XIV. st., kdež zní „Skorbris abraham azbu- nyky“. I v takové drobnosti vidíme zřejmý doklad, že přepis naší hry ukazuje na nějaký starší pramen domácí. Píseň stráže táhnoucí k hrobu jest v české hře i v německých obdobná a náleží asi k nejstarší součásti tohoto výjevu. Jinak jsou v českém přepise zřetelné chyby. Na odmítavou odpověď Pilátovu odpovídá na př. centurio místo Kajfáše, rada druhého žida je vynechána a p. Výstup stráže u hrobu úplně se odlišuje v české hře od podobného výjevu v Inšp. „Víd. P. a j., kde je tato scéna zcela stručná a krátká, a přibližuje se více pozdějším hrám velikonočním a pašijovým. O rytířích, kteří se přihlásili za stráž, obyčejně se mluví velmi posměšně; v naší hře krátce, ale případně charakterisuje se při té příležitosti rytířstvo středověké, jeho chudá pýcha a loupeživost. Jeden ze strážců praví totiž: Blaze nám té družiny, majíc s sebú ty hrdiny, jak slyšíte o jich chvále, bývaliť sú dobře dále

Strana 51
51 než pan Hrnčic po rytiřstvie, tak se jejich klénoty stkvie jako černá škorně v blátě, ani všickni v příplatě utáhli sú se v rohožie, potom vy znajte jich zbožie. Majíť hrst plev, dva věníky a šindelné tři hřebíky, zboží dosti u franského, zlata dosti u uherského atd. Kromě toho jest děj rozšířen zcela novou vložkou obsahující hru v kostky, což se nenalézá v žádné jiné hře velikonoční, v nichž rytíři buď ironicky se chvástají svým rekovstvím nebo slaví hlučnou pitku. V české hře na- lézá se teprve v dalším výstupu také narážka, že rytíři statně popíjeli, neboť rytíř Mařata byl prý nejručejší při útěku, „ježto byl vypil patnácte čéší kyselice-kapalice“. Hra v kostky vyskytuje se však často v hrách paši- jových jako v Cheb. (vv. 6280 a d.), Tyrolské (Wackernell vv. 2158 a d.), Svatohavelské (Mone vv. 1084 a d.), kde hrají vojáci pod křížem o sukni Kristovu. Podobný výjev přichází v Kapit. zlomku české hry pašijové a byl odtud asi převzat v naši hru velikonoční, jest však jinak proveden. Kdežto v čes. hře paš. hrálo se pouze dvěma kostkama, a kdo měl nejvíce ok, sázku vyhrál, ve hře velikonoční hráli rytíři třemi kostkami a sukni vyhrál sluha Kajfášův Chadim, jejž pán jeho poslal, aby napomenul stráž k bdělosti.3) Také v Cheb. hráli vojáci třemi kostkami a průběh celé hry poněkud se podobá líčení v čes. hře velikonoční. Vzkříšení Páně je v Inšp. velmi krátce odbyto. Zatím, co stráž usnula, přijde anděl, zpěvem dá Kristu znamení a ten vstane z hrobu. V české hře jest děj mnohem složitější. Nejdříve zjeví se anděl a napo- míná „ctné rytířstvo“, aby netropilo hluku a popřálo Kristu pokojného spánku. Vojáci spatřivše tajemný zjev andělský, nevědí si rady. První, druhý a třetí líčí svůj strach a chtí utéci; čtvrtý, pátý a šestý napomínají k statečnosti a k obraně; sedmý a osmý přes napomínání centurionovo radí k útěku. Anděl přiblíživ se k nim delší řečí je vyzývá, aby obměkčili srdce svá a uvěřili, že v hrobě leží syn boží. Když centurio mečem mu vyhrožuje, anděl srazí všecky k zemi. Plnou analogii k tomuto ději nalé- záme pouze v pašijové hře Brixenské, v níž zrovna tak anděl nejdříve napomíná vojáky, aby se tiše chovali a křikem svým nezbudili Krista, po té někteří vojáci dávají na jevo svůj strach, druzí je povzbuzují k stateč- nosti, anděl je však ranami omráčí (srv. Wackernell CCLXXIX). Vlastní děj vzkříšení vylíčen je na základě církevních antifon slo- žených podle žalmův a evangelia tak jako v četných jiných památkách, 3) Srv. výklad obou her u Č. Zíbrta. Z her a zábav staročeských, str. 58 a d. 4*

Strana 52
52 jen pořádek zpěvů jest jiný a kromě toho zpívá anděl antifonu Veni pater optime, která se jinde nevyskytuje. Zvláštní jest zase umístění výstupu stráže po vzkří- šení. Jediné ve hře naší a Inšp. výstup tento následuje hned po vzkříšení, ve všech jiných památkách položen je teprve po sestoupení Páně do pekel a po scéně dábelské. V provedení se ovšem obě hry značně rozlišují. V Inšp. Pilát posílá sluhu, aby napomenul stráž k bdělosti. Když sluha vidí, že stráž spí, oznámí to Pilátovi. Ten spěchá k hrobu a probudí stráž. Jeden z vojáků vypravuje, jak je anděl pobil (ač to ve hře dříve vylíčeno nebylo), druhý myslí, že učedlníci ukradli tělo Ježíšovo. Na konec se vojáci pohádají a poperou. Český skladatel zůstal však věren své kresbě Piláta, který odmítl veškeré účastenství při hlídání hrobu, a proto již činně ne- vystupuje. Místo něho vystoupí Kajfáš, vidí prchající stráž a posílá svého sluhu, aby vyzvěděl, co se děje, Rytíři přiběhnou ke Kajfášovi a humoristickým způsobem vyličují, jak byli od anděla přestrašeni a pora- ženi. Dostane se jim odměny, zatají-li, že Kristus vstal z hrobu. Sestoupení Kristovo do pekla vylíčeno jest celkem ob- dobně jako v Inšp. Ve shodě s předehrou dábelskou vystupuje tu ovšem celý zástup čertů, vedle Lucifera a Satana ještě Belzebub, Astarot, Vrbata, Hodata a Kosata. V Inšp. jmenuje se výslovně jen Adam a Eva, jejichž duše Kristus vyvádí z pekla, v české kromě nich ještě duše jiné, mezi nimi zvláště duše lotra, který byl s Kristem ukřižován. Vliv her pašijových jest v tom zřetelný. V českém zápise velikonoční hry s poč. XVI. stol. vidíme tedy zřejmě základní osnovu nějaké staré předlohy, která byla blízka Inšp. Osnova tato byla rozšířena rozmanitými detaily z her pašijových, ale dosti záhy, neboť většinu těchto zvláštností lze doložiti jednak z pašijových her českých ze XIV. st., jednak ze staré hry Víd. P., tak že vložek, které by ukazovaly na pozdější spracování, jest tu poměrně málo. Nalézá se tedy naše hra na přechodu mezi staršími hrami velikonočními a pozdějšími pašijovými. Ten, kdo ji na počátku XVI. st. zapsal, mnoho na ní asi neměnil, drže se dosti věrně starší předlohy, která mu byla po ruce a v níž se již nalé- zala většina těch zvláštností, jimiž se odlišuje od hry Inšprucké.4) 3. Vzdáleným ohlasem staročeských her o vzkříšení Páně jsou dvě skladby Šimona Lomnického. Jedna zachovala se v jediném dosud známém výtisku v knihovně Musejní, ale mnoho listů v ní schází. Titul její poznáváme z dedikace Vilému z Rožmberka, v níž mimo jiné čteme: „Jakož nyní, nemaje čím jiným, na malou chvílku sem se uprázdnil a tento Tryumf aneb komedii kratičkou o přeslavném Syna Božího nad smrtí, peklem a diáblem vítězství k tomuto přeradostnému hodu, pod kratochvílnými rythmy, pro občerstvení 4) A. Brückner (Biblioteka Warszawska 1894, II, 447) právem chválí obratnou komposici naší hry na rozdíl od her jiných.

Strana 53
53 lidské mysli, na potupu nevěrným pohanům a k potěšení věrným kře- stianům jsem složil a sepsal.“ (Datum na pivováře Lomnickém v neděli, jenž slove Laetare, leta 1582). Pokud lze souditi ze zachovaných úryvkův, obsahoval „Tryumf“ pouze sestoupení Páně do pekel a osvobození proroků z moci dábelské. Lomnický znal sice podobné výjevy z her starých, avšak skladba jeho je pouze vybledlou kopií jejich a připomíná spíše suché hry jesuitské. Druhá hra Lomnického zachovala se v přepise z r. 1707 (v knih. Klem. XVII. H. 25); podobá se pravdě, že byla r. 1617 již po druhé vytištěna. Přepis její není úplný a schází jí mimo jiné i počátek. Jungmann (Historie čes. literatury IV. 228) uvádí tento titul: „Komedia neb hra kra- tičká, potěšitedlná a nová, o radostném vzkříšení Krista pána“. Skladba Lomnického je pokusem o dvoudílnou hru velikonoční; v první části líčí se najímání stráže, stráž u hrobu a vzkříšení Páně. V druhé části přicházejí výjevy z hry 3 Marií. Lomnický psal svou hru volně podle starších vzorů. Humoristická vložka o vzkříšení omdlévajícího Petra pivem Lomnickým zdá se k tomu ukazovati, že spisovatel měl na zřeteli zvláště německé hry, v nichž se podobným způsobem humoristickým líčí běh apoštola Jana a Petra k hrobu Kristovu.5) 5) O hrách Lomnického srv. Svátek v Č. Č. Mus. 1860, 336; Hanuš tamt. 1864, 36: J. Truhlář tamt. 1891, 40.

Strana 54
HLAVA ČTVRTÁ. Hry pašijové, na květnou neděli, o Božím těle, hra Magda- lenská, na nebe vstoupení Páně a j. Drama církevní rozkvetlo v Čechách nejbujněji ve st. XIV. Další rozvoj jeho byl přerušen reformním hnutím husitským, které hrám tohoto druhu nepřálo. Proto se u nás nedospělo k cyklisaci jednotlivých kusů v složi- tější celky. Zachovaly se však ukázky rozmanitých her partikulárních, které svědčí o hojnosti předmětů v Čechách dramaticky vzdělávaných. Zbyly z nich pouhé trosky po různu v bibliothekách rozptýlené, možno však předpokládati, že jich bylo daleko více, než dosud známo. 1. Zlomek hry pašljové. Zachoval se v Kapitulní knihovně pražské z konce XIV. st. a má tento obsah. Jan těší Marii pod křížem naříkající a odvádí ji do města. Vojáci hrají o sukni Kristovu v kostky. Centurio dosvědčuje, že Kristus byl syn boží. Přichází slepý Longinus a žádá sluhu Gocína, aby mu ukázal Krista. Slibuje mu za to „vól a dvě krávě“. Sluha namíří kopí v bok Kristův a podá je Longinovi, jenž bok protkne, krví Kristovou nabývá zraku a poznává syna božího. Satan s Belzebubem přicházejí pro duši Kristovu, poznávají však, že to zemřel velký prorok, jenž osvobodí duše v mukách jsoucí. Na- říkajíce, že k jeho umučení židům radili, pospíchají do pekla oznámiti to Luciperovi. Šimon, Josef, Marie a Jan odeberou se k Pilátovi prositi za tělo Kristovo, aby je mohli pohřbíti. Pilát jim to dovoluje. Josef s ostatními odejde ke kříži, naříká pod ním a sňav tělo svaté vyzývá k ná- božnému pohřbení. Ke hře připojeny jsou dva humoristické epilogy „sermo pascalis bonus“ a „secundus sermo tres mordas valet“, jichž ostří je hlavně namířeno na baby čarodějnice, které na stoupách létají. na hřadě honí, trlici dojí a měsíc zobají. Projevuje se tu zřejmě drsný humor

Strana 55
55 vagantský zároveň se žádostí za mazance a s výhrůžkou, kdo by nedal, že „se vší školú přídú k němu“. Česká památka tvoří přechod od starších her pašijových, jak je před- stavuje hra benediktinů Beuronských (ze XIII. st.), k pozdějšímu hrám toho druhu. Postup děje není v ní ještě ustálen, tak jako ve hře Beuronské; s pozdějšími hrami pašijovými má společnou scénu, jak vojáci hrají o sukni Kristovu v kostky a jak dáblové přicházejí pro duši Spasitelovu. Zvláštní je v naší hře nedostatek zpívaných textů latinských, které i v mladších hrách pašijových se vyskytují. Možno tedy předpokládati, že písař zlomku opisoval z předlohy, kde takové texty byly, hlavně partie české, vynechávaje texty latinské. Odtud nejasnost a nelad v postupu děje i v jednotlivých situacích. 2. Zlomky hry na květnou neděli. a) V témž zbytku následuje po hře pašijové začátek hry na ne- děli květnou: „Incipit ludus palmarum et primo Johannes baptista exeat cum suis discipulis“ etc. Jan Křtitel vyzývá k pokání a hlásá příští Spasitelovo. Přichází Kristus a sv. Jan ukazuje naň jako na spásu světa a vypravuje o jeho pokřtění. Po té uzdravuje Kristus syna setníkova, pak malomocného a jiné nemocné, kteří se k němu utíkají. Tím zlomek se končí. Děj zakládá se podstatně na vypravování biblickém a má spíše ráz epický než dramatický. Později byly tyto výjevy předmětem her pašijových. b) Jiná verse hry na květnou neděli zachovala se v ruko- pise Tegernseeském (nyní ve dvorní knihovně Mnichovské) a je nadepsána: „Incipit ludus in die palmarum“. Podle latinského návodu vystoupí nej- dříve Ježíš se 12 apoštoly, bera se do Jerusalema. Celý chór zpívá rituální větu: Collegerunt pontifices et Pharisei consilium et dicebant: Quid facimus, quia hic homo multa signa facit? Si dimittimus eum, sic omnes credent in eum. Načež Kayfáš s Annášem a synagogou zpívají: Ne veniant Romani et tollant nostrum locum et gentem. Biskup Annáš zpívá pak: Unus autem ex ipsis Kayphas nomine, cum esset pontifex anni illius, prophetavit dicens, k čemuž připojuje český text recitovaný, který se vztahuje na ono pro- roctví Kayfášovo. Po těchto verších Kayfáš, ukazuje na Ježíše zpívá: Expedit vobis, ut unus moriatur homo pro populo et non tota gens pereat. K tomu přidává české verše obsahující volnou parafrasi zpěvu latinského. Po něm zpívají apoštolé: Ab illo ergo die cogitauerunt interficere eum di- centes: Ne for. Temptator dicit ad Jesum ducens eum ad montem. — Další schází. Tato verse hry na květnou neděli souvisí úzce s církevní slavností konanou na květnou neděli. V knihách liturgických ze XIV. st. vyličuje

Strana 56
56 se tato slavnost takto. Po svěcení ratolestí sestavil se průvod, který zpíval obřadní antifony: Cum appropinquassset, Cum audisset populus, College- runt pontifices. Po této antifoně zastavil se průvod na příhodném místě, kde vybraní zpěváci stojíce stranou zpívali: Unus autem ex ipsis. Načež chór předstupuje zpíval: Ne forte veniant. Po té následovala antifona: Ante sex dies a responsorium: Circumdederunt me. Chlapci stojící uprostřed průvodu mimo chór zapěli hymnu: Gloria, laus et honor a majíce v čele dva chlapce nesoucí zahalené kříže kráčeli k oslici, která byla vedena v průvodu s obrazem Spasitelovým. Tam poklekli a zpívajíce antifonu: Pueri hebreorum tollentes ramos olivarum, vrhali ratolesti před obraz. Zpěvák a chór antifonu opakovali, načež chlapci zapěli: Pueri hebreorum vesti- menta prosternebant in via a rozprostřeli roucha před obraz. Za zpěvu responsoria: Ingressus pylatus šlo se dále průvodem. Když vešli do brány města, zpívali responsorium: Ingrediente domino in sanctam civitatem. Před branou chrámu, který byl zavřen, průvod se zastavil a po modlitbách, zpěvech a žalmech vešel teprve do kostela.1) Z tohoto obřadu slavnostního povstala nejdříve partikulární hra na květnou neděli, která později přešla v osnovu her pašijových nebo o Božím těle. S naším fragmentem nejvíce souhlasí Chebská hra o Božím těle, která je ovšem v příslušné partii rozvedenější a přiléhá ještě těs- něji k uvedené slavnosti liturgické. 3. Zlomek hry o Božím těle. Svátek Božího těla r. 1264 založený slaven byl v církvi katolické s neobyčejnou nádherou. Středem slavnosti byl velkolepý průvod, při němž byly dramaticky představovány jednotlivé scény z Písma sv. starého i nového zákona. Mělo to býti jakousi náhradou lidu za hry velikonoční, které sesvětačivše nemohly býti v kostele provozovány. Místy ovšem vrchnost církevní ani těmto hrám nebyla nakloněna a zakazovala je. Tak tomu bylo i v Čechách, jak dosvědčuje zákaz arci- biskupa Jana Očka z Vlašimě v r. 1366, který zní: „Item cum Deus in modu- latione cantus instrumentalis non delectetur, sed potius in devotione cordis, quare omnibus et singulis decanis, plebanis, clericis et laicis in virtute sancte obedientie districtius mandatur, ne ludos theatrales vel etiam fistulatores vel ioculatores in festo corporis Christi in processio- nibus ire quovis modo permittant et admittant“ (Höfler, Concilia Pragens. p. 13). Zákaz byl obnoven synodou r. 1371. Zlomek české hry o Božím těle spatřuji v jmenovaném již frag- mentu Tegernseeském, kdež před hrou na květnou neděli při- cházejí tyto výjevy. Anděl zjevuje se proroku Eliášovi a přináší mu k roz- 1) Srv. brevíře v knih. Mus. XIV. E. 13. XV. A. 10. v knih. Klem. VI. G. 6. VII. A. 12 a j.

Strana 57
57 kazu božímu pokrm a nápoj. Přichází Ježíš a oznamuje, že poslán je od otce svého, aby potěšil truchlivé a nakrmil lačné chlebem svého těla. Potom zavolá Mojžíše a přikazuje mu, aby zbavil národ židovský jeho strastí. Mojžíš však žaluje, že ho lid často neposlouchá, a prosí Ježíše, aby mu popřál té moci, by mohl lid ten tvrdý přiměti k poslušnosti. Jménem božím oznamuje pak Mojžíš židům, že jest od Boha poslán, aby ho poslou- chali a jméno boží chválili. — Další schází. Na listě druhém následuje konec řeči, která náleží patrně jednomu z pastýřů, kteří přišli se klanět narozenému Kristu. Potom vystoupili tři králové. Bal za ostatní pozdravuje Ježíše a obětuje mu myrhu, zlato a kadidlo, pro- za jeho milost a požehnání. Malý Ježíšek za ty dary děkuje a žehná ji.n. J. Truhlář (Čas. Č. Musea 1892. 38) zcela správně usoudil, že úryvek, v němž vystupuje Ježíš, Eliáš a Mojžíš, jest zbytkem hry o Božím těle. Potvrzují to jednak jiné hry tohoto druhu, v nichž jako v naší hře na počátku vystupují proroci, jinak k tomu ukazuje i obsah, neboť nasy- cení Eliáše chlebem a olejem jest zřejmým symbolisováním nejsvětější svátosti oltářní, k jejímuž uctění slavnost Božího těla byla založena. Úryvek druhý, v němž vystupují tři králové a Ježíšek, pokládá Truhlář za parti- kulární hru vánoční. Po mém mínění úryvek druhý tak jako první jest částí jedné a téže hry a to hry o Božím těle. Potvrzuje to zřejmě provozovací návod k dru- hému úryvku připojený :„Deinde vadant circum ecclesiam. Et sic est finis istius ludi etc.“ Po hře šlo se tedy processím kolem kostela a tento průvod charakterisuje právě hry o Božím těle. K jednotlivostem těchto zlomků poskytuje nejbližší analogii Chebská hra o Božím těle, tak jako k hře na květnou neděli v témž zbytku Tegern- seeském. Rozmluva Kristova s Mojžíšem a řeč Baltazarova k narozenému Kristu jest v obou hrách znění dosti podobného. Z Cheb. možno si také doplniti, co v našich zlomcích mezi úryvkem prvním a druhým schází. Hra česká byla ovšem proti rozvinuté Cheb, mnohem kratší a jednodušší. 4. Hra veselé Magdaleny. Ve většině her pašijových vyličuje se dosti obšírně světácký a roz- košnický život Marie Magdaleny, a potom její pokání.2) Ve staré hře paši- jové benediktinů Beuronských jest již tento výjev v poměru k ostatním částem hry tak široce rozveden, že W. Meyer právem z toho usuzuje, že tehdy již existovala separátní hra o hříšné a kajícné Magdaleně, kterou spisovatel hry Beuronské pojal do své skladby.3) 1) Srv. Kummer, Erlauer Spiele str. XLXIX; M. Wilmotte. Les passions allemandes str. 23, 79. 3) Fragmenta Burana str. 65.

Strana 58
58 V české literatuře máme takový vzácný doklad partikulární hry veselé Magdaleny. Nalézá se v Drkolenském zbytku staročeských her dramatických vedle zlomku episody mastičkářské a jiných ještě fragmentů. Skládá se ze dvou částí. V první části obsažen je výjev dábelský, který bývá úvodem k hrám pašijovým. Lucifer zpyšněv, chce se vyrovnati Bohu. Michal s ostatními anděly uvrhnou ho za to do pekla. Lucifer naříká, že byl zbaven nebeského stánku, a svolává své druhy, aby přivá- děli hříšné duše do pekla. Přihlásí se Belzebuh, Satan a Beřit.“) Lucifer posílá tyto své „milé panošě“ mezi lidi a přikazuje jim, jakého druhu hříšné duše mají vláčeti do pekla. Dáblové se vracejí a přivádějí dvě duše: jednu nejmenovanou, druhou popovu. Po té vystoupí Marie Magdalena, zpívajíc veselou píseň, a zve k sobě záletníky. Dáblové ji obklopí a pobízejí k tanci i zpěvu. Sestra Marta ji však varuje před dábly, ale Magdalena nedbá její výstrahy. Marta znovu přerušuje její veselý zpěv a napomíná ji, aby následovala krále nebeského. Magdalena dá si konečně říci a táže se Marty, zdali smí očekávati odpuštění svých hříchů. Marta jí dodává útěchy slovy, že Bůh kajícímu hříšníku rád odpouští. Magdalena slibuje pokání a společným zpěvem obou Dimissa sunt ei končí se hra. Dosud je znám jediný příklad partikulární hry o Magdaleně shodné s naší skladbou. Jest to IV. hra Jagerská „Ludus Marie Magdalene in gaudio“. Možno předpokládati, že naše hra i Jag. IV. zakládají se na ně- jaké předloze společné. Česká hra, převyšujíc německou svým stářím, na- bývá tím ještě větší zajímavosti. Jag. IV. značně se odchýlila od původní předlohy; jest mnohem obšírnější a obsahuje některé nové vložky, jako o kuplířce a záletníku Prokusovi. Skladatel její chtě osnovu co nejvíce roz- šířiti, často se uchyloval k nechutnému opakování týchž motivů. Ve výjevu dábelském naše hra stýká se také těsně s Víd. P., která začíná svržením Lucifera a jeho druhů do pekla. Ale i proti této hře jest česká mnohem jednodušší a podává příklad primitivního stupně ve vývoji výstupu dábelského, který tvořil úvod k hrám pašijovým a pojat byl také do osnovy her velikonočních. 5. Zlomek hry na nebe vstoupení Páně. Na konci rukopisu Drkolenského přichází drobný úryvek hry nade- psané „Ludus de ascensione domini“. Obsahuje nábožný dialog Krista s apoštoly Petrem, Janem, Jakubem a Filipem, a zakládá se na podání biblickém. Podobá se v obsahu hře Svatohavelské,5) jest však mnohem jednodušší. 4) V mysteriích francouzských přichází často jméno dábla Berich, ve hře Alsfeldské Berith. V stč. Pass. 456 vyskytuje se rovněž Berit jakožto jméno nějaké modly (Gebauer, Stč. slovník. I, 41). 5) Mone, Schauspiele des Mittelalters I. 251.

Strana 59
59 Hry liturgického původu v době husitské a za čes. reformace přestaly se vzdělávati. Jednak v nich nekatolíci přirozeně spatřovali produkt nenáviděné církve římské, z jejíchž obřadů se vyvinuly, jednak bouřlivé doby tuhých sporů náboženských nebyly vhodnou půdou pro církevní hry toho druhu; neboť byla-li tehdy o něčem řeč, co se týkalo nábo- ženství, nemohlo to býti projednáváno tónem klidným a objektivním, nýbrž vzrušeným a polemickým. Později ujali se her liturgických zase jesuité, kteří je horlivě pě- stovali se svými žáky ve škole i veřejně. Zprávy o nich jsou dosti hojné.“) Provozovaly se s velikou nádherou vnější, ale literární cena jejich byla daleko chatrnější než her staročeských. Lid si je však za- miloval a začal je po svém vkusu vzdělávati. Sbírku takových her prosto- národních, vánočních i velikonočních, vydal F. Menčík.7) 6) Sestavil je pečlivě F. Menčík. Příspěvky k dějinám českého divadla. V Praze 1895 (Rozpravy Čes. Akademie roč. IV., tř. III. č. 1). 7) Prostonárodní hry divadelní. I. Vánoční hry. V Holešově 1894. II. Veliko- noční hry. Tamtéž 1895.

Strana 60

Strana 61
II. SKLADBY.

Strana 62

Strana 63
I. Mastičkář Musejní. (Mast.) V knihovně Čes. Musea na 3 dvoulistech pergamenových 8° nalézá se zlomek výjevu mastičkářského. O provenienci rukopisu jsou dvě rozdílné verse. V. Hanka vydávaje jej r. 1823 v „Starobylých Skládáních“ tvrdil, že jej sám „nedávno“ našel na deskách latinského rukopisu Bernhardi liber opusculorum divinorum. Naproti tomu prohlásil V. Nebeský (Nauč. Slov. s. v. Mastičkář), že rukopis našel J. A. Dundr r. 1822, což také po- tvrzoval A. J. Vrťátko. Pravost rukopisu proti námitkám Šemberovým nade vši pochybnost obhájil J. Gebauer (Listy fil. VII, 1880, 108 a Archiv f. slav. Phil. IV, 1880, 549); pozdější nález rukopisu Drkolenského to skvěle potvrdil. Rukopis napsán byl kolem r. 1350, spíše dříve než později. Nepře- hlasované u má v něm ještě převahu; přehláska přichází pouze v těchto dokladech: 45 na wíy utyechu, 75 dyrzy, 122 gma zymnyczy, 304 chytrofty, 315 myítrzy ... mazy, 331 maíty pomaze. Proti četným nezměněným u jest to počet dosti skrovný. Za to vyskytují se často rasury původního u na př. 334, 353, 357, 372, 373, 377, 385. Pravidla o iotaci šetřeno velmi přísně (Gebauer, Listy fil. 1880, 120). Změna ó v uo vyskytuje se pouze jednou: 153 wuonye, ale původní ó je chráněno rýmem: 152 z baby- lonye. Vedle 5 genetivů na -a vyskytují se pouze 2 na -u od subst. masc. neživotných kmene -o (Vondrák, Listy fil. 1885, 261). Těmito jazykovými zvláštnostmi řadí se Mastičkář k památkám z 1. pol. XIV. st. V rukopise nalézají se chyby, které možno klásti na vrub písaře, jenž nepozorně přepisoval. Zřejmé chyby písařské jsou: 82 pocza m. počal, 172 wychícze m. v chyšcě (rým: jěptišcě), 252 tyrpyel za ny za wíye m. za všě za ny (rým: rány), 290—1 czo fye, czo fye (verše porušené), 301 bozy fyny m. synu (rým: nehynu), 388 pro me dobre dyenye dawne m. dávné děnie (rým: za oděnie), 467 fluwy m. slívy (rým: hlívy), 123 kyly m. kýlu (rým: v týlu), 208 toho m. teho (rým: mnoho), 153 wuonye m. voně

Strana 64
64 (rým: z babylonye) a j. Na přepis z plnější předlohy zdá se ukazovati ta věc, že v rukopis pojat toliko překlad strofy Iam percusso ceu pastore. kdežto latinský text je vynechán. Na mnohých místech jest text porušen, což také svědčí o přepise. Originál, z něhož přepisováno, nebyl asi o mnoho starší a nelze jej klásti na počátek XIV. st., nýbrž spíše až do 2. čtvrti téhož věku. V Mastičkáři je totiž několik veršů z Alexandreidy, jejíž vznik se klade do 1. čtvrti XIV. st., možno tedy jeho původ zařaditi při- bližně do 2. čtvrti XIV. st. O rázu hry, jejímž zbytkem jest Mastičkář, není ještě míněno ustá- leno. J. Truhlář (Č. Č. Mus. 1891, 32) zařadil sice výjev mastičkářský správně do hry velikonoční, ale nevylučuje možnost, že by to mohl býti také výjev hry pašijové. O této možnosti však pochybuji. Ježto totiž podobná episoda mastičkářská se vyskytuje pouze v cizích hrách veliko- nočních, můžeme s plnou jistotou totéž tvrditi také o zlomku českém. Může býti pochybnost jediné o tom, zdali český Mastičkář jest zbytkem jednoduché hry velikonoční či dvoudílné. Ve Víd. Vel. a Inšp. jest totiž analogický výjev mastičkářský částí hry dvoudílné, v Jag. III. pak částí hry jednoduché. Jest tedy obojí případ možný; ale ježto v Čechách nelze v XIV. st. prokázati spojování dvou partikulárních her v jeden celek, můžeme i výjev mastičkářský považovati za část jednoduché hry velikonoční. Vydání: Hanka v Starobylých Skládáních V, 1823, str. 198; Výbor z literatury české I, 1823, str. 65; J. Gebauer v Listech fil. VII., 1880, str. 90. — Články: V. Nebeský v Čas. Č. Mus. 1847, I., 325: J. Gebauer ve Světozoru 1880, 59, Listy fil. VII., 90, Archiv f. slav. Phil. IV., 549. Zkratky rozvádím; jsou to hlavně tyto: 1. m: gyny = gynym 357; kenye = ke mnye 206; kra = kram 322; nebozyeze = nebozyezem 148; sye = syem 178: we = wem 42. 2. ra: pha = praha 157; píye = prafye 188; ufdwity = ufdrawity 33. 3. przy: p'ſel = przyfel 280. 4. xpс = criftus 340; хpa = criíta 250. Rubinus accurens dicit ricmum. Sed, mýfťrze, ſed vať k tobýe býezu. 12 Snad ſýe tobye dobrzýe hozýu. Mercator. Uytaý, mýlý ydonechu! Dawýe lýudem doítý ſmýechu. 3. Uytaý: inicialka červená: taktéž červenou barvou přetrženy jsou začá- teční litery veršů jednotlivých.

Strana 65
65 5 Powýef mý, kak tý dýeýu prawe gmýe, At i tobu czyele ídýeýu. Rubinus dicit. Myítrze, gfem tý dworný holomek, Dýeýut mý rubýn z benatek. Mercator dicit ricmum. Powýes mý to, rubýne, 10 Czo chczes wzýetý ote mne. Rubinus dicit. Myítrze, od tebe chczu wzýetý hýrnecz kýfýelýczýe, A k tomu trzý noue lzýczýe; Mozlý mý to od tebe przýgýtý, Chczu yas owſem twoý rad býtý. Mercator dicit. 15 Rubíne, to tý wíe vaí rad dam, Czo gſý potrzýeboual fam; Gedno na to wídý ptaý A týech mýeít pýtaý, Kde bychom mohlý ſwoý kram wiklaftý 20 A ſwe maítý draho prodatý. Rubinus dicit. Mýítrze! hýn glu mýeíta ídraua, A w nych geít kraína upraua, Tu racz ſwe ſedýenýe gmýetý A ſwe drahe maítý wýnýetý. Item Rubinus. 25 Mýítrze! wítupýe na tuto ítolýczýu, Poſadýz k ſobýe ſwu zenu holýczýu. Silete. 5. Verš porušený; dýeýu s následujícím fdýeýu se asi rymovalo. 20. Verš porušený; maítý se asi rymovalo s předcházejícím wiklaftý. 26. holýczýu: v rkp. holýczu a ý napsáno nad cz. 26. Silete: připsáno po straně a rukou pozdější; totéž platí o všech následu- jících „silete“. 5

Strana 66
66 Deinde cantet cantionem cum Pustrpalko sic: 30 Sed wem przyfel mýſtr ýpokras de gratia divina, Nenýeth horzíýeho w tento czas in arte medicina; komu ktera nemocz nícodý 1 a chtýel by rad zýw býtý, on geho chcze uídrawitý, zet mulý duffye zbýtý. Rubinus dicit ricmum. 35 Poſluchaýte, dobrzý lýudýe, Mnoho vam radosty przýbude, Tyech nowýn, gýez wam powýedýe, Gýez welmy uzyteczne wýedýe. A wý baby ſwe ſeptanýe Puíte ý wíe kleuetanýe, W czaí tý mýlczýetý neſkodý; Pofluchaytes, dobrzye wem hodý. Przifelth ge hoft owſem ſlawny, Lekarí mudrí, chýtrý, dawný, Wam bohda na wſý utýechu, Nenyeth nýcz podobno k ſmýechu. Czos prawýu, wýeríte mý gyítýe, Yakíto rozcye na fyey tyftýe. Ný w czechach, ný v morawýe, Yakíto vczený mýítrzý prawýe, Ný w rakuſýech, ný w uhrzýech, Ný u bauorzýech, aný w ruſýech, Ný u palanýech, ný w korutanyech Prawýeth veíde geho gmýe ſwýetýe, Kratczýe rzkucze po wíem ſwýetýe Nykdyes gemu nenye rownýe, Kromýe zet pýrdý nefkrownýe. Y gmath take drahe maítý, Gýezth geft przyneíl z daleke wlaftý, 60 Gymyí nemoczý wſelýke, Raný kakoí kolý welýke 40 45 50 55 — — 27. Sed: inicialka červená; text je psán pod notami. 34. zbýtý: často nelze tečku od čárky nad y rozeznati. 35. Poſluchaýte: inicialka červená. 48. rozc.. nafyey tyítýe: v rkp. opravou po rasuře nejasně. 49. sl. Syntaktické spojení veršův 49—53 s v. 54—55 není správné.

Strana 67
67 Zaczýelý beí pomeíkanýe. Boh geho poraíz, ktor gho hanýe! Ktos ge boden, nebo ſýeczýen 65 Neb ínad palýczýemy mýeczen, Neb ſnad gmalý w ſwem uffye zparý, Przidelý k memu mýítrzý i darý, li Moý myítr geho tak nauczý, 23 Pomaze ſýe, yako pes wíkuczý 70 A potom ſýe nahle wzpruczý. A wý paný, chczetelý dobrzý býtý, Mozete gýeý kýgý býtý. Silete. Quo finito currit inter homines. Mercator, non reſpondit Rubinus. Rubíne! rubine! Sccundo clamet. Rubine wo pýítu? Ipse reſpondeat. 75 Sed, mýítrze, dýrzý za rzýt týftu. Ipse iterum mercator clamat dicens. Rubíne! wo pýſtu queít? Ipse reſpondeat. Sed, mýítrze, chlupatu týftu za peíd. Mercator iterum bis clamat. Rubíne! rubine! (Rubinus.) Czo kazes mýítrze feueríne? Mercator ad eum dicit. 80 Mýlý rubíne, kde ſýe tak dluho tkas, Ze o ſwem myítrzýe nyczíe netbas? Rubinus dicit. Myftrze, w onomno byech pocza lýudý leczýtý, Tu mý poczýechu ftare baby pod nos pzydýetý. 82. pocza m. počal.

Strana 68
68 Idem. Mýítrze, w onomno kutýe byech, 85 Tu mý ſye íta dworný ſmýech, Rozedrzýechu mý í puíkamý mýech. Potom ſem k tobýe býezýetý uchwatýl, Abých po tobýe weíken lyud obratýl. Silete. Mercator clamet bis dicens. Rubine! Ipse non respondet. Secundo dicit. Iple reſpondeat ut prius. Tercio clamet. 90 Rubine! Ipse veniens dicit ut prius. Mercator dicit. Mýlý rubíne! ut prius. Ipse reſpondit dicens. Mýlý myítrze, tý wídý na mýe krzýkas, I ſwým hnyewem na mýe kdýkas; V welýkem ſýe mýítrowítwýe znas, 95 Wíak proto ý howna ýuí neymas. Mercator dicit. Tot ge ot ftarych flýchano, Y u pýímýe take geít tho píano, Acz czo z blaínem kdý ulowýs, Ale nerownýe i ným rozdyelís. Rubinus dicit. 100 Tak ſýe mufý weídý ítatý, 2b Zet ſye ílob zloby obraty A dobre dobrym ſye oplaty; Ktos zle myílý, ten wídý ztratý. Mercator dicit. Rubíne, puftwýe tento hnyew na ftranu, 105 Howýeyf lepe fwemu panu, 96. ot starych: v rkp. oftarych a t nadepsáno. 101. V rukopise setřeno.

Strana 69
69 Budewye w ten czas bohata, Mýne naýu wíye zla ztrata. Rubinus dicit. Takos, mýlý mýſtrze, tako, Tyehnyewye oba za gednako! 110 Wíe po naýu wolu bude, Potom nama dyabel ſhude. Silete. Mercator clamet ter. rubine! Ipse veniens reſpondeat dicens. Czo kazes, míítrze feueríne? Mercator ad eum. Rubine, rozproftrzý moý kram, 115 At fye ýas íde lyudem znatý dam. Rubinus reſpondet. 120 125 Praw tho kaídý ýuf waí druh k druhu, Ze ke wſelýkemu neduhu I ke wſelýkeý nemoczý Meho mýítra maítý mohu ſpomoczý. Ktos gma kteru nadchu w nozýe, Od thohot gma mleko kozýe; A ktos gma zymnýczý w týlu, Neb ſnad neíkrovnu kýlý, Neb ſnad gmu dna lama uffý, Neb gma ſnad czýrwý w dufý, To wſe moý míítr uídrawý Y wſye nemoczý zbawy. Mercator dicit. Rubíne, ikorolý me maítý budu? Ipse dicit. Gednak, mýítrze, przýed tobu budu, 130 Az gých z pýtlýka dobudu. 116. Praw: inicialka červená. 123. kýlý místo kýlu. 128. budu: v rkp. budou.

Strana 70
70 Mercator dicit. Rubine, yuít ge poczal mazanecz quíítý, Racz mý maítý ſýem me wiczyftý. Ipse dicit. Kto chczete radý ſlýfyetý. Mozete ſýem rady hledyetý. Rubinus. 135 Pozehnaý mýe bozy fynu i fwaty dufe, At mne dyabel nepokuffýe. II Item dicit. 140 145 150 155 Totho ty ge, miítrze, pýrwa puíka, 3 Od teth ſýe poczýna wole iako hruíka; Naýpyrueth bude ýako dýnýe. A pothom bude yako ſkrzýnýe. Totho ge, mýítrze, puíka druha, Od teth zpleſkagyu wole tuha; Czot ona pýrua neduha zapudy, A tatoth wyecze neduha zbudý. A tothotý geft puíka trzetýe, Pro thut baby ſcrzýetkem k czertu wzletýe. Tothotý ge, mýítrze, puíka cztwýrta, Tath pohrzychu yako nebozyezem wírtha. A v pateý myel gíem trzý ſwýrczký A polcztwertha komara; Tu ge ſnvedla onano baba ſtara. Tato tý geft, myítrze, maít z babylonýe; W nyeýt ye taka draha wuonýe, Ktos gýe kupy tako twyrdýe, Poýde od nýe pzdye a pýrdýe. A tothotý geft maít tak draha, Zeth gýe neyma wyednye any praha; Czynyla yu pany mlada. Wſe ſ komaroweho ſadla; 160 Pzdýn k nyey malo przýczýnyla, Abý byrzo nezwýettrzyela; Tuth mý wſýczkný naylepe chwale. 137. Stránka velice setřená. 151. onano: opravou z onana. 155. k tomu na straně jinou rukou připsáno: a pyrdye a ſe .. . 157 wyednye: konec sedřen.

Strana 71
71 170 175 180 185 190 Pompkný gýe tam k fobýe dale, At gýe kazdý nepokuſye; Tath gedno k myloítý ſlufýe. A thatot, mýítrze, naylepe wonýe, Znamenaý, czo gýe do nýe. Bých gýe komu w zuby podal, Ze bých tho wam wýdýetý dal, Wídý bý ſye drzewe zathoczýl, Nef bý gednu nohu kroczýl. A tuto maít czýnyl mných wychícze l Mnych sedýe na gýe ... czýe, 3b Ktos gýe z was okuffý kolý, Wítane gmu ýako pol zebraczye holý; A to geft maít nade wíýe maítý, Ale nenýet gye w teýto wlaftý, Tlukut gýu zaczý na íkolnem prafýe Lecz bud w teple lecz na mrazýe; Ale nemoítý gýe zwatý, Gedno oblu w zýwot czpaty. Ale tho z was kaída wýes, Zeth pýekne leczý beť penýes; Paklý nepvekna przýde i darý, Teyt lacznyeý dadýe parý, Bud od czyrta bud od chlapa, I poílednyeý dadýe kwapa; A paklý gýe w ktereý nemoczý, Kaíte gýeý przýgýtý na trzý noczý, Budet ídraua yako rýbba, Neb tu maítýu nebyua chýba. A gýnych maítý gmas doítý, Prodawayí gýe, azt nyekto ítepe twe koftý. Silete. 165 Rubinus ad Postrpalcum. Býrzo maítý natlucz doftý, 195 Po czas budem mýetý hoftý. Drzewes mý gýe byl dal malo, Az ſýe gýe mnohým nedoítalo; Przýkýdnýs mý gýe fýem wýecze, Ath neczakaýu ftogyecze. 169. po bych bylo napsáno gýe (ze řádku předešlého); chyba opravena pod- tržením. 172. wychícze za wchýícze. 186. chlapa: v rkp. c nadepsáno.

Strana 72
72 200 Gýných, mýítrze, puífek gmas pýln kram, A z týech uczýnýs, czo chczes fam. Statim currat inter populum. Hoc dicto Mercator bis clamet dicens. rubíne! rubíne! Mercator dicit. Hý rubíne, zeth wran oka newýklýne, Ze moý týrh czný pro thýe hýne! 205 Rubíne, mozes prudkým flým newýerny fnem býtý, Ze kdý tebe wolagýu, a tý nechczes ke mnye przýgytý? Rubinus dicit. E zadný miítrze! nemluw mý na hanbu mnoho, Neb ſem nedoſtogen ſloua teho; un Neb kdes ýas ítogýu nebo chozu, 4 210 Tuth wefdý twu czeít plozyu. Mercator dicit. Rubíne, moý wýerny fluho, Tuto býtý nemozem . . dluho, Nechcze k nama ý geden kupecz przýgýtý; Yus muſywýe odfud przýcz gýtý. Rubinus dicit. 215 E zadny myítrze! racz weſel bytý, Chcze k nama dobrý kupecz przýgýtý. Wýzuth ondeno dobreho druha fina, A u nýeho geft welýka lýſýna; Bude nama zaplaczena tohoto poítu wýzýna, 220 Gez lepſý bude, nez i welýký noczý kozýna. Mercator dicit. Slýfal ſem, rubine, zwýeítýe, ze gfu íde trzý panye u myeftye, A týth, rubíne, dobrich maſtý ptaýu; 205. finem: snad za fluhu. 212. za „nemozem“ razura. 219. zaplaczena: v rkp. -na nadepsáno. 221. Slýfal: inicialka červená.

Strana 73
73 225 A ídat tý mne, rubíne, neznaýu? Sdat mý ſýe, ezth ondeno ftogýe, Ezth ſýe o nych lýude brogye. Dobyehný tam, rubíne, k nym A czýeítu ukaz ke mnýe gým. Rubinus dicit ad perſonas. Dobroýtro wam, krafne panýe, 230 Wý tepýrw gdete zeýípanýe A nefucze hlawý yako lanýe. Slýfal gfem, ze drahych maítý ptate; Hýn gých u meho mýítra plýn kram gmate. Silete. Statim prima Maria cantet. 235 Omnipotens pater altiſſime, Angelorum rector mitiſſime, Quid faciemus nos miſerrime? Heu quantus est noster dolor! Prima dicit ricmum. Hoípodýne wſemohuczý, Angeſký kralu zaduczý! 240 I czo ge nam ſobye ídýetý, Ze nemozem tebe wýdyetý. Secunda Maria cantet. Amiſimus enim solacium Ihesum christum, marie filium, Ipse erat noſtra redempcio, 245 Heu quantus elt noſter dolor! Deinde dicit ricmum. 250 Ztrathýlý ímý miítra ſweho, Jhefu criſta nebeſkeho; Ztratylíímý ſwu vtýechu, u Gefto nam zýdýe odgýechu, 4 Jhefu criíta laíkaueho, Przýetele owfem wýerneho, Gens geft týrpýel za ný za wíýe, Na ſwem tyele lutne rany. 229. Dobroýtro: též. 238. Hofpodýne: též. 246. Ztrathýlý: též.

Strana 74
74 Tercia Maria cantet. Sed camus vngentum emere, 255 Cum quo bene polſumus vngere Corpus dominí Jacratum. Deinde dicit ricmum. 260 Yako ſýe owczýczký rozbyehugýu, kdyíto paftuíký neýmaýu, Takez mý bez mýítra ſweho, Jhefu crifta laíkaueho, nebelkeho, Gefto naf czaíto vtyeffowal A mnoho nemoczných vídrawowal. Mercator cantet. Huc propius flentes accedite, Hoc vngentum ſi vultis emere, 265 Cum quo bene poteſtis vngere Corpus domini ſacratum. Contra mercatorem Marie cantent. Dic tu nobis, mercator iuvenis, Hoc vngentum fi tu wendideris, Dic precium, quod tibi dabimus. Mercator dicit ricmum. 270 Sýemo blyze przýtupýte A u mne maíty cupýte. Item mercator dicit ad Rubinum. Wítan, rubíne, wolaý na nýe! Wýſ vmyrlczýe beí pomeíkanýe, Tyemto panýem na pokufíenýe 275 A mým maítem na pochwalenýe. Deinde Abraham procedit portans filium cum Rubino. Qui dicit ſic. Bych mohl wzwýedýety od myítra feuerína, Bý mý mohl vleczytý meho ſýna, Chtyel bych gemu trzý hrzýbý a pol fýra. 252. za ny za wíye místo za všě za ny, jak v rkp. kolmými čárami naznačeno. 257. Yako: inicialka červená. 260. lafkaueho: první polovice slova toho přetržena a má býti celé vynecháno. 270. Sýemo: inicialka červená.

Strana 75
75 Item veniens ante mercatorem dicit. 285 290 Wytaý, miítrze czný y flowuthný! 280 Yas ſem przyfel k tobýe ímutný, Horzem fam neczugýu ſebe! Protos fnafnýe profíýu tebe, By raczýl memu fynu z mýrthwích kazatý wítatý. Chtyelth bych mnoho zlata datý. Pohýnulo nebozatko! Przýedýwne býeííe dýetatko, u . .. byely chleb gedyeffe 5a A o rzýenem nerodýeííe; A kdýs na kampna wíſedýeííe, Tehdý widýeííe, czo fíýe Czo ſye proztrzyed gyítbý dýegýeííe; Take dobru waſnýu gmýegýefíe, Kdýs pýwo uzrzyeííe, Na uodu oka neprodrzyeííe. Mercator dicit ad eum. 295 Abrahame! tho ya thobýe chczu rzeczý, ze ya tweho fína uleczýu, Acz mý das trzý hrzýwný zlata A k tomu ſwu dczers meczu. Abraham dicit ad mercatorem. Míftrze! tho tý wíe rad dam, 300 Czos potrzýebowal fam. Mercator dicit. 305 Pomahaý mý bozý ſýný, Ath yas u meý prawdye nehýnu! We ýmýe bozye ýaí týe mazýu, Gyuzt chýtroftý wítatý kazýu! I czo tý lezyíí, ýzaku, Czynye otczu zaloft taku? Wítan, day chwalu hofpodýnu, Swate marzýe gegýe fynu. 287. Verš opět na okraji porušeném (srov. v. 101). 295. Abrahame: inicialka červená. 301. fýný místo synu. 303. mazyu a 304 kazyu: litera u bledší, snad setřením. 305. lezyfí, ýzaku: v rkp. lezy yífa ýzaku.

Strana 76
76 Quo finito fundunt ei feces ſuper culum. Ipse vero Ylſaak ſurgens dicit ricmum. Awech! auwech! awech! ach! 310 Kak tho, mýítrze, doítý ſpach, A wſak yako z myrtwých wítach, K tomu ſýe bezmal neofrach. Dýekugýu thobye, mýítrze, z toho, Ez mý uczýnyl cztý przýelís mnoho. Gyný mýítrzý po ſwem prawu Mazy ſwýmy maítmý hlawu, Ale tyf mý, mýítrze, dobrzye zhodýl, Ez my wſychnu rzýth maítýu oblyl. Silete. 315 Mercator ad Marias dicit ricmum. Mýle panýe! ſýem vítaýte, 320 Czo wem trzýeba, toho ptaýte. Slyfal ſem, ez dobrích maítý ptate, Ted gych v mne pln kram gmate! In Iterum mercator dicit. 325 330 335 Lethos den ſwathe marzye 5b Przýnel ſem tutho maít z zamorzýe; Nýnýe u welýký patek Przynefl ſem tuto maít z benatek; Tath ma maít welýku mocz, Zeth uídrawuge wſelýku nemocz; Geítlý w uonomno kuthýe ktera ſtara baba A geft na gegýe brzyffýe kozýe flaba, Yakí ſýe tuto maítý pomaze, Tak ſobýe trzetý den zwonýtý kaze. Lyczythelý ſye, panýe, radý, Tutho maítyu pomazethe lýczka ý bradý; Tath ſýe maít k tomu dobrzýe hodý, Ale duffyth welmý íkodý. 319. Mýle: inicialka červená. 320. trzýeba: v rkp. e nadepsáno. 327. Tath: h seškrabáno. 334. maftyu: litera poslední seškrabána. — pomazethe: h poškrabáno. — lýczka: v rkp. a nadepsáno. 335. Tath: h seškrabáno.

Strana 77
77 Maric dicunt. 340 Mýlý mýítrze! mý ſýe mladým lýudem ílubýty nezadamý; Protho take maítý nehledamý, Kromýe naí ſmutek welyký zgýewugem thobýe, Ze naí ihefus criftus pohrzeben w hrobýe, Protho býchom chtýelý umazatý geho týelo, Abý ſye thyem flechetnýegýe gmýelo. Maílý maít i mýrru a i tymyanem, S kadydlem a i balíanem, dobry druze, tu prodaý nem. Mercator dicit. 345 Zagyíte, panýe, kdýs v mne te maſty ptate, Ted gýe v mne welýku puíku gmate. Lethos den ſwateho yana Czýnýl ſem tuto maít z mýrrý a i týmýana; Przýczýnýl ſem k tomu rozlíczneho korzenýe, W nyemí geft fylne bozye itworzenýe. Geftlý ktere mýrtwe thýelo, Ze gye dluho w hrobýe hrzbyelo, Budelý thu maítýu mazano, Týem bude flechetnyegye zachowano. 350 Maria dicit. 355 Mylý mýítrze, racz nem tho zgýewýtý, Zacz nem geft thu maít gmyetý neb przýgýetý. Mercator dicit. Zagýíte, panýe! kdýs ſem gynym lyudem taku maft prodawal, Zatrzý hrzýwný zlata ſem ýu dawal; l Ale pro welyký ſmutek wam 6a 360 za dwýe hrzýwnýe zlata dam. Vxor mercatoris dicit contra eum ricmum. I kam, mýlý muzý, hadas, Ze ſye mladym newyeftkam ſlubýtý zadas, 341. umazatý: v rkp. za nadepsáno. 342. gmýelo: opraveno ze gmýela. 351. mýrtwe: v rkp. ý škrabáno. 353. thu: h škrabáno; — maítýu: u vyškrabáno. 357. lyudem: u vyškrabáno. 361: I kam: inicialka červená.

Strana 78
78 365 Ze taku maít za dwýe hrzýwnýe zlata wykladas? I czo paſſes ſam nad ſobu I nade mnu chudu zenu? Protho thý lkas chudobu A ýa take hubena i tobu, Nebo ge to me wſe vyle, A ya ſem wýdala na nýeý ſwe obyle. 370 A to gýe neponeííu thý panýe Drzýewe, neí mý hrzywný trzy zlata dadýe. Mercator dicit. 375 380 Mnohe zeny then obyczýeý gmaýu, Kdý ſýe zapýv, tehdý mnoho bayu; Takes tatho býednýczýe nezwarna Mluwý weídý floua praſna. Zapýwý ſye mluwýs mnoho, A gýus zlým vzíues toho, Nebo czo tý gmas do thoho, Ze mýe oprawuges welmy mnoho? Radýlt bých, aby przýeítala, Mnye i pokogem býtý dala; Paklý toho neprzýeftanes, Snad odte mpne i placzem witanes. Nahle oprawýeý íw przýeílýczu, 385 Nebth dam pýeítýu po twem lýczu! Uxor clamat. 390 Toly gye me k hodom noue rucho, Ze mýe tepeſí za me ucho? Pro me dobre] dýenýe ] dawne Dawas mý polýczký za odýenýe; Pro mu weídý dobru radu Zbylí mý hlawu ýako hadu. A to ſye gýus chczu í tobu rozdýelytý nebo rozluczýtý, Tye wſýem czerthom poruczýtý. 372. then: k vyškrabáno. 372. gmaýu a 373 bayu: u škrabáno. 374. tatho: h vyškrabáno. 377. gýus : u škrabáno. 383. odte: v rkp. t nadepsáno. 385. Nebth: h škrabáno; — pýeítýu: u škrabáno. 388. dýenýe dawne ísto dawne dýcnýc.

Strana 79
79 Puſtrpalk dicit ricmum. Wýtaýte wý panýe drahne! u 395 Wý gíte mladým zaczkom výdýetý hodne. 6b Rubinus dicit. Poſtrpalku! mohl bý mluwýtý týfýe, Azby ſye oborzýlý chyfýe. Poſtrpalk dicit. Rubine! by thý moý rod znal, Snad by na mýe lepe tbal. Rubinus ad eum. 400 Poítrpalku! daílý my ſwoý rod znatý, Chczu ýa na thýe lepe tbatý. Poſtrpalk dicit. 405 Rubíne! chczeflý o mem rodye ílýfýetý, To tobýe chczu powýedýetý. Ma ítrzýczýe oba, ſoba 1 take koba, Prodawata hrzybý, hlýwý, I take hluffyczye fluwý, Czaíto chwoítyítýe prodawata, Prothoth welyku czeft gmata, Rubinus dicit. 410 I czos tý, zebracze chudý! Tkagýe ſye fudý i onudý Prawýs mý o ſweý rodýnýe? Yas thobye lepíſýe powýedýe. To gefto lepíýe wýedýe. 415 Ma theta wawrzyena Byla w ſtodole zawrzýena S gednýem mn ..em komendorem Blýs pod geho dworem; A ma ſtrýna hodawa 397. oborzýlý: v rkp. napsáno zborzýlý, z podtrženo a o nadepsáno. 402. Rubíne: inicialka červená. 407. ſluwy m. slivy. 410. czos: v rkp. s nadepsáno.

Strana 80
80 425 420 Czaíto kyſýelýczu prodawa; Drzýeweth geft krupý drzýela, Prototh geft welyku czeít gmýela. Phý! kde bych ſýe ſtawýl, Bych tobýe weí ſwoy rod wýprawil! Thebe bych wſýe cztý zbawyl, A febe bých za gednu planu hnýlyczu nepoprawyl. Nahle przyeítan, newolaý mnoho, Nebo zlým uzýwes toho! Przyeítan, nebo tye przýewraczu, 430 Zyly, koítý tyemto kygyem w thobye zmlaczu! Silete. Mercator dicit. Czne panýe! na tho wý nyczí netbaýte.

Strana 81
II. Drkolenský zlomek. (Drk). R. 1887 našel A. Patera v klášteře Drkolenském na deskách rukopisu latinského z r. 1412 dvě papírová dvoulistí obsahující zlomky staročeských her dramatických. Podle jeho šetření „písmo jest zběžné a pochází asi z let 1365—1385 od písaře, který své předloze na mnoha místech nerozuměl, a jak patrno z četných písařských chyb a vadného rozdělování slov, snad ani českého jazyka dosti mocen nebyl.“ Že rukopis pochází asi z 3. čtvrti XIV. st., potvrzuje také jazyk. Přehláska u v i jest úplně provedena, počet genetivů na -a a na -u při neživotných o-kmenech mužských jest téměř stejný (5 na -a, 6 na -u), tvary 1. osoby praes. sloves tř. III—V1 na -m a na -i mají též rovnováhu (13 na -m a 13 na -i). Druhy her zlomkovitě v tomto fragmentu zachovaných pokusil se určiti A. Patera i J. Truhlář, ale k bezpečnému závěru nedo- spěli. Podle mého výkladu, jejž jsem v Listech fil. 1906. 24 zevrubněji zdůvodnil, sborník Drkolenský obsahoval celý cyklus partikulárních her, z nichž se zachovaly tyto části: 1. hra veselé Magdaleny, 2. úryvek episody mastičkářské, 3. zlomek hry o vzkříšení Páně, 4. počátek hry na nebe vstoupení Páně. Zbytky Drkolenské vydal A. Patera v Čas. Čes. Musea 1889. 122. Zkratky rozvádím takto: 1. m: wkere = w kerem 44; wzelene = w zelenem 68; swy kyge = ſwym kygem 306. 2. ra, rza: pwye = prawye 206, 272; pwem = prawem 374; pwym = prawym 347; puyff = prauyff 349; pwdu = prawdu 364; pha = praha 254; pzye = prazye 208; przye = praczye 263; napwyla = naprawyla 58; íttyte = stratyte 351; neptelíku = neprzatelíku 376. 3. przye: zaple = zaprzyele 346; ptel = przyetel 369; pbywaty = przyebywaty 385, 386; pzaduczy = przyezaduczy 387.

Strana 82
82 4. przy: pwafí = przy wafí 381; p'yety = przyyety 392. 5. pro: pty = proty 4; ptywnycze = protywnycze 6; pſwu = pro fwu 10; pme = pro me 19, 349; píſyt = proffyt 122; ptye = pro tye 199; pclata = proclata 300; pclaty = proclaty 308 a j. 6. ri: dob' = dobri 49. 7. ro: feíto = feítro 95. (1.) Lucifer dicat*). Ponyz ſem tak welmy kraíný, 12 Mezy gynymy angely wſaczny, Chcyzt ſye wrownaty naywyſymu, Poftawym ſwu ftolyczy proty kraly nebeſkemu. Sanctus mycha. 5 Zly, newyerný zawyítnycze, Ne angele, ale bozy protywnycze, Ze ſye chczefí nayuyfyemu wrownaty? Ze ſye nechczefí k tomu przyznaty, Ze od boha czeít v kraſu maſí. 10 A to pro ſwu pychu dnes wzdafí; Berzyz ſye, dyable, do uyeczne zaloîty, Vyecz neuzrzyíí nebeſke radoíty! Tunc trudant demonem infra et inci- pia(n)t „Te deum laudamus.“ Secundus angelus dicat. Chwala tobye, tworcze zadny, ze w twem kralowitwy pyſny zadny 15 Czyefty zadne nemoz myety, Nez pokornym raczyfí przyety. „Te eternum patrem.“ Lucifer. Ach byeda mnye, nebozatku, wyhnan ſem z nebelkeho ſnatku, *) Po straně na pravo psáno. Stejně ostatní latinské návody. 9. od boha v rukopise: od b boha. — y kraſu v rkp. v kr y krafu.

Strana 83
83 pro me zlofty y chytrofty 20 Neopatrzym wycz nebeſke ſwetlofty. „Tibi omnes angeli." Lucifer. Podte ſyemo, mogye ſluhy, nezbudete ſe mnu pekelne muky; Pobyehnete ſym, myle Kuſye, A neíte ſyem hrzyefíne duffye. Primus demon dicat. 25 Mvítrze, mnyet dyegy belzebuh. Kterezt ya dofahu w fey zub, Tat nebude gyefty hub. Secundus demon. Myîtrze, mnyet fathan dyegy. Tot dobrzye powyedyety ſmyegy, 30 Zet nenye kupczye lepíyeho Any czyzebnyka chytrzyeyſyeho! Znamt ſem w czechach y po wlafyech, W ruſech, w flandrzyech y po faſyech, Wſyeczkyt lydy dobrzye znagy, 35 gednoho dne wſe ztyekagy. Tercius demon. Myîtrze, mnyet dyegy berzyt, Czot vhonym, to wſe wſenu w rzyt; Lecz bud baba lecz bud kmet, Muſy geho byty ſe mnu vet. Lucifer dicat. 40 Byztez po ſwyetu, myle panoſye, A neíte ſyem hrzyeíne dufye, Takmyerz ſewczye y panoſye, ſedlaky, Takmyerz krayczy, krzmarze y zaky, 23. pobyehnete v rkp. pobevehnete. — Kufye: po straně připsáno; v textu dufye. 25. mnyet v rkp. mycy mnyet. 38. Lecz v rkp. Lcz.

Strana 84
84 Kohoz popadnete w kerem hrzyefye, 45 Przyneftey my gey ſyem, czoz mozte, nayſpye. Il Demon. Pouyez, duffye, fíwa dyla, 1 Kterys obchod na onom ſwetye gmyela, at ty wmymy podle rodu czyty, budesly dobri, damyt ryuolu pýty. Secundus dem. 50 Ted ſem, myítzre, nalez popa, an pye med pywnyczy i gednu i zkopa, a tak gy myle obgymaííe a czos v nye w nadrzyech hladasífye; le ona gemu nechtye daty, 55 le on gy podtepem wzraty. Madalena procedat. Kudy ſem ya chodyla, tudy traua zelena; ſwoy ſlogyerz naprauyla, hledagycz batka, hledala. Rikmum dicat. 60 Kde ſu tu knyezy y zaczy, Kde ſu fregyerzy y duorzaczy, Podte ſyem, at i wamy ſwu chwyly kraczy. Item demones dicant. Ted maſí, pany mandaleno, trzy gynochy, Jaco naykrafye tzy dochy, 65 Skocz a racz zpyeuaty, A myt budem ozbyeuaty. Item cantat madalena. Byla ty ſem w fadku, w zelenem hayku, 45. nayípye za: nayípyeſe. 51. pywnyczy za: w pywnyczy. 53. hladasffye psáno hladas fſye. 54. daty v rkp. daty le on

Strana 85
85 Trhala ſem kwyety 70 fwemu brachku; Tot wſe czyny brachku na myloft. Marthta dicat: reuertere. 75 Oftan toho, feftro mogye, ya tye volam ſeſtra twogye, Vyz, ze po tobye dyably chodye A tye í dobre czyefty fuodye. Magdalena dicat. Seftro martha, hrayz tam í zaky hazarta, A nechat ya veſele plodym. Ja tobye y gynemu nycz neíkodym. Tunc cantet. 80 Chczyt veſela byty veída y nynye, Heduabnu vylu vyty ſwemu mylemu. Tot wſe czynym brachku na myloft, 85 Aby byl mog myly hoft. Martha dicat. Seítro mandaleno, Owfem nemudra zeno, Oftanuczy bluda ſweho, Naíleduz krale nebeſkeho. Magdalena. 90 Seftro, martha myla, Tiíí my wzdy na dobre radyla, Jat ſem zena zabludyla! Kak by to mohlo byty, By my boh chtyel hrzyechy odpuſtyty? 71. czyny brachku v rkp. czyny fwemu brachku. 73. feftro (psáno na konci polo o polo a). — twogye v rkp. mogye twogye. 76. v rkp. Seftb. 82. vylu snad za vylnu (vlnu).

Strana 86
86 Martha. 95 Aby to, feftro mandaleno, zaczyelo vyedyela A mnye na tom dobrzye vyerzyla, Nenyet tak hrzyfny y geden, Kteryz by ſye obratyl den, Hned gemu buoh hrzyechy odpuíty 100 A wſyeczky gemu vyny ſpuíty. Magdalena dando alapam sibi. O dneſnyeho dne az do ſkonczeny nahle ode mne zle ftworzenye. et cantent ambo: dymiſſa ſunt ei et.li (2.) — (Medicus.) Vyz, bychom nyeczo vtyezyely 22 A ſwych penyez prziſporzyly. Rubyenus dicat. 105 Myítrze, chczefíly, at bych ſluzyl, Abych toho dobrym vzyl, Przieg my nyekakeho panofye, Aby noſyl po mnye kofſye. Medicus dicat. Tohot chczy rad prziety, 110 Dobud ſobye, ktereho mozefí myety, bychom od neho nemyely ſtrafty, by nam nepokradl nafych maíty. Ruby. Geſtly tu ktery otrok, Rychly, brzky yako klopot, 115 Gefíto by chtyel vyernye ſluzyty, Chtyel bych gey prhy nakrmyty. 101. O za Od. 105. Začátek tohoto odstavce označen je od písaře znaménkem q. což se často i při začátku následujících odstavcův opakuje. 106. Abych v rkp. Abycho. 115. chtyel v rkp. chytyel.

Strana 87
87 Puſtrpal. Ted, pane, ya k tobye byezym A ſwog penyez f uyeru tyezym, Vmyem krafty a fuodyty, 120 Do fíkoly krafne panye vodyty; hodymt ya ſye dobrzie tobye, proffyt, przigmy mye ſpyeííe k ſobye. Ru. 125 130 Vytaý, myle pachole, Za ge tobye bratr popele? Podoben ſy k nemu, to vyez, Neb maíí gyſty kozy palczierz. A podobení k nemu kczyczy, Ale gſy okruhlu, oflyczy lyczy. Chczefíly ſe mnu trh fdyety, Pouyez, czo chczefí ode mne wzyety? budeíí po mnye poſtely meíty A w teyto mofnye pufíky ... Pouyez my, kak ty dye(g)y, At tuto f tebu yhned ((d)ygy. Puſtrpalk. 135 Pane, mnye dyegy puftrpalk, yat ſem velmy velyky ffalk; Chczeíí my odplatu daty, Chczit ſluzyty, ze my nebudeíí dyekouaty. R. Puítrpalku, damt haczny paíí, 140 A duye onuczy ode mne maíí A k tomu blchu gednooku, Tyem zaplaczy ſluzbu twu. Puſtrpa. Tot vczynym, pane, pro tye, A przyday my nyekake kotye. 120. v rkp. krafnye. 129. ſe mnu psáno ſemru. 132. Za pufíky slovo setřeno, bez pochyby: neſty.

Strana 88
88 Rubye. 145 Syed, puítrpalku, v meho pana, Strzieha geho a yeho krama, A wezmy tento kofí k ſobye, Azt ſye wraczy opyet k to(bye). Il Rubienus. 150 Myly myítrze, odpuít mye vynyty 2b A wyru yhend czhy przygyty, Aneb gyz nemohu ítaty, Ano my fye czhe velmy fr. ty. Med'. Trzyebalyt k crzytu gyty, protot ya budu pyuvo pyty. Angeli cantant: Silet, filete. 155 Mylczte, poſíluchte! Medigus. Rubyne, rubyencze! Rubinus. Co kazes, myfítrze hubencze? Med'. Y kdes tam byl tak dluho, Ku uy fynu a ne fluho? Rubienus dicat. 160 Vyeru, myítrze, lyde gdyechu A velmy na mye hledyechu, protot muſych poczekaty, Nemoha ſye okakaty. Judeus dicat, cantat: chyry. 150. A wyru yhend czhy místo: A wyeru ynhed chczy. 152. czhe místo chcze. 153. crzytu m. czrytu.

Strana 89
89 Judeus. 170 Chyry, chyry, achamary! 165 Vytay, myítrze, velyky, Lekarzy velmy daleky, Mohlly by to vczynyty, Me dyetatko ozyuyty? Trzy hrzywny zlata gmam, Ty od neho tobye dam. Pohynulo nebozatko A byeffe dobre dyetatko, Kdyz byely chleb vzrzyeíe, Yhned rezny powrzyefíe. Medicus dicat. 175 Chczyt to, zyde, vczynyty, Zet gye mohu ozyuyty. Medicus dicat, dicat sic: Rubyenus. Rubyene, rubyene! Rubyene, panofíye mog! Rubienus. Ted ſem, myſtrze, ſluha twog. Medicus. 180 Rubyene, vo pyítu kueft? Rubienus. Ted ſem, myſtrze, polyb mye w pezd. Medicus. Myly brachu, kde ſye tkafí, O ſwem panu y howna netbafí. budefí ty zebrakem wíkorzye, 185 Aczt ſye neftane gefícze horze. Rubyenus. Myly pane, ze tak mnoho fíkrzyekaíí A ſíwym na mye zwadlem bekafí,

Strana 90
90 velykym ſye panem zdaſí, wífak proto y howna nemaſí. Medicus dicat. 190 Tot geft y w knyhach pſano y od Itarych dawno ſílychano, Acz czo í blaznem umluuyíí, Ale neprauye rozdyelyíí. Medi. Rubyene, kde ge twog puftrpalek? 3a Ruby. 195 Neuyedye, pane, kde ge z ku wy ffalek. Rubienus. Puítrpalk, poftrpalk, puítrpalku, vo pyítu? Pustrpalk dicat, bc (2) R. Ted dru ſtaru babu za pyzdu. Rubienus. Ach poítrpalku, czo pro tye ztraczy, 200 Gyz tobye twe ſluzby vkraczy. Puſtrpal. 205 Ba myly rubyene, czym ſye ídafí, Ze na mye tolyko fíkrzyekafí? Znamy tye, kterehoť rodu, Wíſakí byrzyczow ſyn z czeſkeho brodu. Mnye ſye nemozefí wrownaty, Acz mne chczeíí prawye znamenaty: Megt materzy dyegy hawlyczye, Tat ge w prazye wſſyek mnychow ſwodnycz(ye); A ma bratry oba, 210 íebek a take koba, Tat ſye w prazye w rohozy tkata A potom czty doíty mata.

Strana 91
91 Rubyen. 215 220 225 By ty moy rod lepe znal, dobry by my pokoy dal. Czo ſye chlubyíí, chlapyfy, Aneb tye tuto palyczy tkyffy. Prauyíf my o fwem rodye, A ya to tak dobrzye vyedye Ma tetka gylka, A druha mylka, Tyet ſye po ſuyetu tkata, Awífak po prazye wfſyechny mnychy znat(a); A ma feftra byeta, A druha kwyeta, Podolkyt raky louye, Ktoz tam byual, tent lep pouye. Proto mlcz, nemudre tele, At tebe moy kyg nezmele. Puſtrpal. Rubyene, myly pane moy, 230 Yat ſem vyerny ſluha twog; Puftwa ten hnyew í obu ftranu, Sluzua lepe ſwemu panu. Rubyenus. Tako, myly puítrpalku, Neuczyny nad tobu gednoho kualtu, 235 Syeduye a natluczuye maíty, Gednak budu hoíte z daleke wlafty. Et cant. can. un. Straka na straczye przieletyela rzyeku, maíío bez kofty prowrtyelo dyewku, Okolo turnegye, hoho, 240 y wrazy ſye mezy nohy to mnoho. Puſtrpal. Ba, myítrze, kak tato maít dobrzie vonye, A yako ſame howno konye.

Strana 92
92 Rubyenus. Myítrze, gyz ſem tuto maít tlukl dofty, Az mye bolegy me wffye kofty. II Medicus. 245 Rubyene, ſyem my poſtaw maſty,3b Gednak przydu kupczy z daleke wlaſty. Rubyenus. Gednak, myítrze, budu, Az gych z teto krofnye dobudu. Rubyenus. Praw to kazdy druh druhu, 250 Ze k rozlycznemu neduhu, K rupom, k nehtu, k rozlyczneš pakoíty Mohu ſpomoczy tuto maíty. Rubyenus ponit. 255 Totot geft maít prwa draha, Nemat gye wyeden any praha. Kteraz muzye zena gma, Geſto w noczy newſtaua, Kup v naí maíty teto, budefí myety lepíy dwe to; Kdyz ſwemu muzy malo pomazefí, 260 Kdy chczefí, kokrhaty gmu kazeíí. Totot geft maít druha, W tegto maſty ſtara wſtuha. Myelt ſem f tu maíty mnoho praczye A wtlukl ſem w ny ſtare haczye, Przyczynych w ny kobyleho mozku A take przylozych prafywu kozku. Tote maít velmy czyíta, Nenyt lzyua, ale gyſta; Przylyl ſem k nyeg myíyeho tuka, Puftrpalek w ny prdyel tluka. A tat maít tu mocz ma, Kteraz gy baba prauye zna, Kdyz gye ſobye k zubobom dobude, 265 270 256. Geſto v rkp. Gefto ge.

Strana 93
93 Hned y f maíty v wíyech czrtow bude. Totot geft maít z myffnye, Kupyl ſem gy za trzy byele vyfínye, Dyelanat ge z sczynomat, Poftrpalek gy dyelal chodye ffr.t. Tegt maíty nemoz nycz byty rowno, 280 Takt ge draha, neftogyt za píſye howno. Totot geft maít cztwrta, Geíto zeny mezy nohy wrta; A tot geft maít te moczy, Kterat ſye gy pomaze we dne neb w noczy, 285 Drzyew nez ſpadne prua rofía, Zroíte gyeg brzych wyíe nofía. Tatot geft maít z nachoda, Vonyt ma yako z mnychoweho zachoda, K zymnyczy a k rupom velmy moczna, 290 K hluchotye a k flepotye velmy zpomoczna; Yakz by gye kto prwy v naí kupyl, Hnedt by gey czrt do pekla y f maíty zlupyl. Tatot geft maít z dobrufíky, Kupyl ſem gy za trzy plane hrufíky; 295 Kteraz panna pomaze ſwe puſíky, Zroftu gyeg w nadrzyech kuzelate hrufky. 275 Puſtrpalk. Czo chualyfí maíty lítywe A mluuye rzyeczy lzywe. Il (3.) Iheſus reſ. 4. Otewrzyete ſye pekelna wrata, 300 Hrzechy dawnymy proclata, Neb negedna dnes duſye fwata Bude z twe moczy, dyable, vynata. Lucifer: quis? Kte na ma wrata tlucze, Az my w mu vífy bucze? 305 Nahle ſye tam dale berzy, At tebe ſwym kygem neuderzy!

Strana 94
94 Iheſus. 310 Ya fem, dyable, tworzecz ſwaty, Ja tobye, czerte proclaty, Chczy moczy ſwu wrata zlamaty A duſye ſwue k ſoby pobraty. Podyz ſyem, adame a gyene, A kteraz ſye duſye k nam przyuyne, Podte wíyechy do nebeſke radofty, Gyz uafí zbauym pekelne zalofty. Primus miles. 315 Podmy tam, rzytyerzy, k tomu hrobu, zat wítane z hrobu w tuto dobu, Byt neprzyducz apoítoly A w noczy nem geho newzyely, Rzkucz: wítal z mrtuych opyet. 320 Tak poyde zydowſka wyera zpyet. Secundus mile(s). Stuoymy tyffye, nemluuyecze A wſychny ſye vtagyecze, Abychom hanby nemyely, Byt nem geho krady newzyely. 3us miles. 325 Zle ſye ítalo, myly kraly, Yat toho pruy nechualy: Tot nafí wyech geden rozplaſy; Przybych w yakemí byelem rubaſíy, Tak nem hrozne rany meczem danaffe, Az ſye nem í nym wſyem ſtyíkafíe. Dogidechom i nym wſſyczny praczye, An nam ſby wſſyem ſe pzda haczie. 330 (4.) Item fequitur ludus de afcenfione domini, et primus petrus cantet: Domine e(cce) nos reliquimus omnia et ſecuti ſumus te: quid ergo erit nobis? et d(icat). Synu bozy, przyezaduczy, W nebi y w zemy wſſemohu(czy), 316. witane v rkp. witance.

Strana 95
95 340 347 335 Pro tye ímy wíle opuftyly y pro tye ſmy z ſbozye wyſtupyl(y). Czeho ſye nam velyfí przigyety, kdiz tebe í ſobu nem...? Ach byeda nam, ſmutnym ſluham, Gyz budem poddany fylnym tuham. Chtyely bychom to za ſwu ſluzbu wzyety, By nem bylo pro tye fmrt przygiety; Acz ſmy twu rozhnyeuahi myloft, Vczyn to pro ſwu muku y pro nebeſku radoít, Odput nam nafíye zle czyny, Neſpomynag my zaprzyele vyny. Iheſus cantet: Amen, amen dico vobis. Ric. Zawyrne, petzre, pravym vam, y to zaczelo povyedam: Ty prauyíí, ze íte pro me íbozye oppuftyly li 350 Y .. íte zvyetha odbyly. 4 .... W .. pro mye ſtratyte, ...... w nebeſkem kraloftwy nawratyte. (To)bet, petzre, tu mocz davam ... nebeſke klicze poddavam, 355 (A) kohoz ty puftyfí v nebelke radofty, Ten bude zbawem pekelne zaloſty; A kohoz ty ſwyezefí na zemy, Ten bude ſwazan y na neby. Iohannes dicat ricmum. Smutec, zaloít tuhu zmyfye, ſyrcze ſylnu truchlot zwyſye, ze nafí (o)ítavií i tezkeg zaloíty po íobye, tworczye, az do ftaroftý. Racz nam uyezcu odtuchu daty, Bychom Mochly prawdu y wyc pýímo znaty. 338. nem ... další odříznuto, snad: nemozem gmyety. 344. nebeíku radoít v rkp. nebeíku muku a nad podtečkovaným muku nadepsáno radoft. 345. Odput místo Odpuſt. 350 a d. Řádky setřené. 355. nebeke v rkp. 360. truchlot za truchloft. 363. uyezcu snad za wyecznu. 360

Strana 96
96 365 Ach, tepyrw zalofty kaídy bude, Kdyz tebe zrzyeímye í namy nebude. Iheſus ad Iohannem ricmum dicat. 370 W ſyrobye vafí neoftavym, Duchem ſwatym vaſí oslavym. Jene, tyfí mog przyetel zwlaczny y budeíí appoítol v neby zaczny, nedam y gedne muku zmyety, Tot (wa)m f tyelem y duſy na nebe wyety. Iakobus ad Iheſum dicat. 375 Tworczye, kdiz ſedefí i webeſkem tronye, v ſveho otczye na pravem lonye, Tehdy racz na ny ſwu pamyt gmyety, Z neprzatelíku ruku racz nafí vynyty, byt nad namy ſwo mo neymyly, Za by pro te w naſey vyerzye ſtaly. Chíczeíly, racz nam navczenye daty, 380 Abychom mohly proty ych zlefí vyerzye odolaty Iheſus ad Iacobum dicat. Iacobe, yat chczy przy vafí wefdy bity; nerodte ſye pohaftwa any ſmyrty krity. Acz vam zyvot odeímu, Nycak(ez) vem vaſye duſye ueímu; 385 po ſmrty budete ſe mnu przyebyvaty, v myeho otczye na nebye przyebyvaty. Philippus dicat ad Iheſum ricmum. Myly panye, przyezaduczy, Kraly nebeſky vſyemohuczy, Racz nam vkaſaty otczye ſwyeho, 390 Toho pana nebeſkeho; 366. zrzyeímye snad zrzyeymye. 371. muku zmyety za: muky gmyety srv. 391. 375. na ny psáno na nafí a nad tím nadepsáno ny. 377. ſwo mo neymyly za: ſwu mocz neymyely. 380. zlefí m. zley. 382. pohaſtwa m. pohanftwa.

Strana 97
97 Chtely bychom na tom dofty zmyety Y to za fwu zlufku od tebe przyyety. Iheſus ad phillippum. Phillippe, za tomu prawe neuyerzys A tho gyítye nemnyfí, 395 Ze, ktoz mye wydy, myítra ſweho, Tyz wydye y otczye meho. 391. zmyety m. gmyety. 392. zluſku snad m. ſluzbu. 396. Dole na okraji cosi latinského připsáno.

Strana 98
III. První hra tří Marií. (Hra Vel.) Mezi latinskými rukopisy ve sborníku knihovny Klementinské v Praze sign. I. B. 12 našel r. 1861 Höfler latinsko-českou hru velikonoční. Dva latinské rukopisy v sborníku tom se nalézající jsou datovány z r. 1384 a z téže asi doby pochází také hra česká. Vydání: Hanuš, Malý Výbor ze stč. literatury 1863, str. 41, Die lateinisch-böhmischen Oster-Spiele 1863, str. 36, kde je též str. 34—36 zevrubný popis rukopisného sborníku, v němž se hra nalézá.*) Dum tranfiffet. Et valde mane 135b una fabbatorum veniunt ad monumentum orto iam fole.**) Prima perſona cantet. Omnipotens pater altiffime, angelorum rector mitiffime, quid faciemus, nos miferrime? Heu, quantus est nofter dolor! Hoſpodyne wſemohuczy, Andyelíky kraly zaduczy, Czo gye nam neboham zdyety, Kdyz tebe nemuozem wydyety. *) Srv. též J. Truhlář, Catalogus codicum manu scriptorum latinorum (Pragae 1905) I. cod. 68. **) Části proloženým písmem vytištěné jsou v rkp. opatřeny notami. Viz přílohu.

Strana 99
99 Secunda perſona cantet. Amifimus enim folacium, Ihefum chriftum, marie filium, ipíe erat noftra redempcio. 5 Stratyly íme myítra ſweho, Jefu kryfta nebeſkeho, Przyetele owſem wyerneho, Jenz gye trpyel za wíye za ny Na ſwem tyele tyeſkey rany. (Tercia perſona cantet.) Sed eamus vngentum emere, cum quo bene pofíimus vngere corpus domini facratum. 10 Poſpyeíme maíty kupyty, Jeíto muozem zaleczyty Rany nafíeho tworczye myleho Od zyduow vmuczeneho. Quo finito dicant omnes rykmum iſtum et ſequ. Ach, kaku my zaloft gmame. 15 Ach, kaka nafíye nuzye, Nebudeme y gyeho gmyety na dluze! Quo finito prima perſona procedat. Heu, nobis internas mentes quanti pulfant gemitus pro noítro confolatore, quo priuamur mifere, quem crudeli iudeorum morti dedit populus. Quo finito dicat ricmum. 20 Horze nam neboham, kaczy ſmutczy W naffem nynye lezye frdczy. Gym íme byly vtyefeny, Toho ſme gyz ſbaweny. Ach nafíye tyefka zalofty, Ze tak zaduczyeho hofty,

Strana 100
100 Spaſytele íme ſtratyly, Gyehoz zyde vmuczyly. Jam percuífo ceu paítore oues erant mifere, fic magiftro diícedente turbantur diícipuli, atque nos abíente eo dolor crefcit nimius. I Quo finito dic. riem. 1362 25 Apoítoly myítra ſweho, A my ſpaſytele cztneho Ztratyly ſíme po naffyem hrzyechu, Pro nyz nam nenye do ſmyechu. Tercia perſona. Sed eamus et ad eius properemus tumulum, íi dileximus viuentem, diligamus mortuum et vngamus corpus eius oleo fanctiííimo. Quo finito ricmum ſubiungat. Poydem ſkuoro k gyeho hrobu, 30 Drahe maíty neffucz febu, Yakz fíme gyey zywa mylowaly, Myluyme gyei mrtwa fucze. Hoc finito omnes perſone cantent: Quis reuolluet nobis ab hoftio lapidem, quem tegere fanctum cernimus fepulcrum? Quo finito ricmum ſubiungant. Ktho nam ten kamen otlozy, Yenz prykrywa hrob bozy? 28. Pro nyz místo pro nyez.

Strana 101
101 Hoc finito statim angelus in sepulcro cantet. Quem queritis, o tremule mulieres, in hoc tumulo plorantes? Quo finito dicant ricmum omnes ſimul. 35 Koho wy, panye, hledate w tom hrobye, Tak welmy ftyftycze fobye? Perſone cantent. Jerum nazarenum crucifixum querimus. Quo finito ricmum ſubiungant. My hledamy tworczye fíweho, Ihezu kryíta nebeſkeho, Yenz gye w tom hrobie polozen, 40 Tomu yeft dnes trzety den. Angelus cantet. Non eít hic, quem queritis; sed cito euntes nunciate difcipulis eius et petro, quia furrexit ihefus. Quo finito ricmum ſubiungat. Koho wy, panye, hledate, Toho wy ſde negmate. Ale wyeíte to zaczyelo, Ze tye to swatey tyelo Opyet yeft ſw duſſy wzalo A wyernyet yeft f mrtwych wítalo. Dyete ſkuoro a powyezte Jeho mlafym, gyeíto wyete, Ze buoh naplnyl ſwa ſlowa, 50 Yenz geft wítal f mrtwych i hroba. 45 45. wzalo v rkp. chybně: zwalo. 48. wyete: rým žádá starší tvar vieste.

Strana 102
102 Quo finito angeli ſtatim cantent: „Venite et videte“ et persone in ſc. Mariam magdalenam ſe inclinando reſpiciant in sepulcrum et litam.*) Tum tercia perſona dicat ricmum ad primam et ſecundam perſonam. Nuz wy, ffefítryczye, prycz dyeta, A yat budu bdyety az do fíwyeta. Et hoc finito prima et ſecunda perſona tranſeant ſuccellive retro altare can- tantes ant. Ad monumentum venimus gementes, angelum domini fedentem vidimus et dicentem, quia furrexit ihefus. Quo finito tercia perſona cantet paulatim. 55 Cum veniííem vngere mortuum, ll monumentum inveni vacuum; 136b heu neício recte difcernere, vbi poííim magiítrum quere(re). Kdyz byech przyfíla leczyty mrtweho, Nadgydech hrob a w nyem nykoheho. Awech, nemohu prawie ſwyedyety, Kde bych mohla myítra ſweho naleſty. Quo finito cantet ricmum. En lapis eft vere depofitus, qui fuerat in fignum pofitus. Munierant locum militibus, locus vacat eis abfentibus. Eodem modo. Owa, kamen, gyenz byeze na hrob polozen, Awech, kak yeft daleko otlozen, Gyehoz rytyerzy znaſnye ítrzyezyechu, 60 Awſak wíſkrzyeffy yeho newedyechu. *) sita = terminus, limes, ut videtur (Du Cange, Glossarium mediae et in- fimae latinitatis). 51. ffefftryczye: v následující hře správně seſtrzyczy. 60. wííkrzycífy: patrně porušeno. Podle hry v rkp. Mus. (č. V.) možno před- pokládati, že zde původně bylo: avšak ustřieci jeho nemožiechu.

Strana 103
103 Quo finito cantet. Dolor crefcit, tremunt precordia, de magiftri pii abíencia, qui faluauit me plenam viciis, pulfis a me feptem demoniis. Eodem modo cantet. Boleft rofte memu frdczy wtrobe, Jaz neboha bywíly v bozyem hrobye, Tut ffem chtyela drahey maíty prynefty, Yeho tyela nemohla ſſem naleſty. Cantet heu redempcio. Heu redempcio ifrahel, ut qui naíci voluit. Heu redempcio ifrahel, ut qui pati voluit. Heu redempcio ifrahel, ll ut qui mortem fuftinuit paciens. 137a Quo finito eadem nota cantet in vulgari. 65 Awech, mnye hubenyczy, Yenz fye chtyel narodyty. Awech, mnye hubenyczy, Yenz trpyety raczyl za ny. Awech, mnye hubenyczy, 70 renz chtyel vmrzyety za ny pokornye. His finitis iheſus exeat indutus sacerdotali apparatu portans vexillum et cantet ant. „Mulier“. Mulier, quid ploras, quem queris? Powyez, cztna zeno, czo hledas a procz fíye tak truchle maíí? Maria cantet? Domine, fi tu fuftuliíti eum, dicito michi, aut vbi pofuifti eum, ut ego eum tollam.

Strana 104
104 Postea dicat ricmum. Cztny muzy, racz powyedyety, Acz muozez prawye wyedyety, 75 Twaly cztnoít yeho ſcowala, Powyez, abych yeho optala. Hoc finito Iheſus cantet. Maria! Maria cantet. Rabbi!*) Iheſus cantet: Prima quidem fuffragia fola tulit carnalia, exhibendo communia semper**) nature munia. Maria cantet. Sancte deus! Iheſus cantet. Hec priori diffimilis, nec eít incorruptibilis, qui dum fuit paffibilis, iam non erit folubilis. Maria cadens ad pedes. Sancte fortis! (Iheſus). Ergo noli me tangere, nec vltra velis plangere, galyleam dic lut eant 137b et me viuentem inveniant. *) V rkp. Rabibi. **) Hrob Boží: sed per: Mar. Mus. a Div. Klem.: super.

Strana 105
105 Quo finito iheſus dicat ricmum. 80 Maria, nerod plakaty, Tot fíye gye mufſylo wíle ítaty, Czo buoh kazal o mnye píaty. Ale do galylee ffye ptayte, Petrowy a gynym wyedyety dayte, Ze chcze kuoczy na nebea wítupyty, To gym racz powyedyety. (Maria). Sancte mifericors faluator, miferere nobis! Quo finito iheſus recedit cantando. Afcendo ad patrem.... Hoc finito Maria cantet. Vere vidi dominum viuere, nec dimifit me pedes tanger'e; diícipulos oportet credere, quod ad patrem velit afcendere. Eadem nota in vulgari. Zagyíte fſem wydyela hoſpodyna, 85 An my fye nedal fíwych noh dotykaty. Apoítoley muffye w to wyerzyty, Ze chcze kuoczy na nebea wítupyty. (Hoc finito cantet: Victime paſchali la). Quo finito cantet per ordinem „Victime paſchali“ usque „Dic nobis Maria. Interim Petrus et Iohannes currant ad eam et dicant: „Dic nobis, Maria, quid vidiſti in via. Maria cantet „Sepulcrum chrifti viuentis“ usque „Surrexit chriftus.“ Quo finito Petrus et Iohannes dicant „Dic nobis Maria“ ut s. Maria respondeat: „Surrexit Chriftus." Chorus cantet: „Credendum eft.“ Demum ſequitur: „Te deum laudamus (laudamus te deum, digna laude gaud.)"

Strana 106
IV. Druhá hra tří Marií. (Hrob Boží). V smíšeném kodexu Klem. knihovny v Praze sig. VIII. G. 29 nalézá se jiná latinsko-česká hra tří Marií; nyní je vyvázána zvlášť (sign. VIII. G. 29b). Ježto části toho sborníku pocházejí vesměs z konce XIV. st., lze to také o rukopise hry předpokládati. Podle původní vazby kodexu a mnohých jiných známek vnějších i vnitřních usuzuje J. Truhlář, že si jej pořídil nějaký student university pražské. Vydání: Hanka v Starobylých Skládáních III. 1818, str. 82 s názvem „Hrob Boží“; Výbor z literatury české I. 1845, str. 419; Haruš, Malý Výbor, str. 44, Oster-Spiele, str. 26; J. Truhlář v Listech fil. XIX. 1892, str. 54. Zevrubný popis kodexu jest u Hanuše, Oster- Spiele, str. 23—26; srv. též J. Truhlář, Catalogus codicum manu scrip. lat. 1611-2. Omnipotens pater altiffime 133a angelorum rector mitiífime, quid faciamus nos miferime? Heu, quantus eít nofter dolor!*) Ricmus. Hoſpodyne wſyemohuczy, andyelíky kraly zaduczy, Czo nam neboham zdyety, kdyz tebe nemozem gmyety? 5 Ach, kaka geft nafíve nuze, nebudely tebe na dluze. *) Začátek českého textu po té následující „Otcze bozye wyemohuczy, andielíky kraly zaduczy“ jest přetržen. — Texty proloženým písmem vysázené jsou v rkp. opatřeny notami. — Provozovací návody jsou psány červeně; inicialky jsou též natřeny červeně.

Strana 107
107 Prima perſona. Heu, nobis internas mentes quanti pulíant gemitus pro noítro confolatore, quo priuamur mifere, quem crudeli iudeorum morti dedit populus. Ricmus. Ach, nafíye welyka zalofty, ze tak zaduczyeho hofty ſpaffytele ſme ztratyly, 10 gehoz zyde wmuczyly! 2a perſona: Amifimus enim folacium, ihefum chriftum, marie filium, ipíe erat noftra redempcio. Heu, quantus eít nofter dolor! l Ricmus. 133b Ztratyly íme ſpafytele, wíyech hrzyefínych wykupytele, genz ge pro ny f nebe ſtupyl a ny ſw ſwatu krwy wykupyl. 2a perſona. am percuíío ceu paítore oues errant mifere, fic magiftro difcedente turbantur diícipuli, atque nos abíente eo dolor creícit nimius. Ricmus. 15 Apoítoly myítra ſweho a my ſpaſytele czneho ztratily ſme po fíwem hrzyechu, pro nyez nam nenye do ímyechu.

Strana 108
108 Due persone recedant et cantent hanc. Ad monumentum venimus gementes angelum domini fedentem vidimus et dicentem, quia furrexit ihefus. Tercia perſona. Sed eamus vngentum emere, cum quo bene pofíimus vngere corpus domini facratum. Sequitur antiphona ſub eadem melodia. Poydem tamo kupyti drahe maíty, 20 genz budemy k geho ranam klafty. Horzye, tuho nafíye welyka! 1343 25 Pofípyeſmy maíty kupyty, gyzto muozem zaleczyty rany nafyeho tworcze myleho od zydwow vmuczeneho! Ach, kaku my zaloft gmame, donydz tworcze neoptamy. Sed eamus et ad eius properemus tumulum, fi dileximus viuentem, diligamus mortuum et vngamus corpus eius oleo fanctiííimo. Poydyem íkoro kgeho hrobu, nefrucz drahe maíty fobu, 30 yakz ímy mylowaly zyweho, abychom gey vmazaly, myluymy gey mrtwa fucze, Swe maíti tam przynefucze. Poſípyeímy k hrobu geho, 35 tworcze naffye lafkaweho! Mylowaly ſme zyweho, Myluymez gey y mrtweho.*) *) Pod tím poznamenáno „Chorus cantet: Maria Magdalena stabat.“

Strana 109
109 Omnes tres cantent. Quis rewolvet nobis ab hoftio lapidem, quem 1 tegere fanctum 134 cernimus fepulcrum? Ricmus. Kto nam ten kamen odlozy, gymz geft przykryt hrob bozy? Angeli cantent. Quem queritis, o tremule mulieres, in hoc tumulo plorantes? Ricmus. 40 Myle panye, czo wy zde hledate, a procz ſye tak truchle gmate? Perſone omnes cantent. Ihefum nazarenum crucifixum querimus. Ricmus. My hledamy myſtra ſweho, ihezu kriſta nebeſkeho, genz geft w nowye trpyel za ny 45 na ſwem tyele hrozne rany. Angeli. Non eít hic, quem queritis, sed cito euntes nunciate difcipulis eius et petro, quia furrexit ihefus. Primus angelus. 50 Gehoz wy zde hledate, zawyerne ho zde neymate; ale myeyte to zaczelo, ze to bozye ſwate tyelo opyet geft fw duffy wzalo a wyernye geft z mrtwych wſtalo. Gdyete ſkoro a powyezte

Strana 110
110 geho mlazfym, geſto wyete, ze buo naplnyl ſwa ſlowa, 55 gyzt geft wítal z mrtwych znowa. Angeli omnes cantent. Venite et videte locum, vbi pofitus erat dominus, alleluia, alleluia. 2' angelus dicat ric. Podte, myeíto ohledayte, kdezto bozye tyelo ſwate, zet geft gyz z mrtwych wítalo, polozene geſto lezalo. II Hunc ricmum dicat 3 perſona, qui sequitur. 135a 60 Myle feftrzyczy, prycz gdyeta, yat ho budu hledaty az do ſwyeta.*) Tercia perſona cantet. Cum veniífem vngere mortuum, monumentum inveni vacuum, heu, neício recte difcernere, vbi poííim magiftrum querere. Antiphona. Kdyz byech przyfla leczyty mrtweho, nadgydech hrob a w nyem nykoheho. Auwech, nemohu prawye znamenaty, 65 kde bych mohla ſweho miítra hledaty. Dolor crefcit tremunt precordia de magiſtri pii abſencia, qui fanauit me plenam a uiciis pulíislla me feptem demoniis. 135b Boleít rofte irdczy memu wtrobye, ya hrzyeínycze bywífy v bozyem hrobye tu mu chtyela drahe mafty przyneíty, geho tyela nemohla fem nalezty. *) Pod tím později připsáno: Ad monumentum. Corus: Maria stabat.

Strana 111
111 Tercia perſona. En lapis eft vere depofitus, qui fuerat in fignum pofitus, munierunt locum militibus, locus vacat eis abientibus. 70 Owa, kamen ten geít precz odllozen, gymzto geít byl hrob bozy przylozen, li y rytyerzy kam fu fye podyely, 136a genz ítrzehuczye okolo hrobu bdyechu.*) A naítoyte horzye meho, 75 welykeho, nemaleho, ze newyzy tworcze ſweho, wtyefſenye frdcze meho! A zdaly wy geho wyete, procz my geho nepowyete? Chtyela bych ſye tamo braty, Bych ho wyedyela kde optaty, Chtyela bych den y nocz gyty, Nechtyecz gefty any pyty, bych mohla geho dogyty. 85 Ach nelechka moge nuze! Tot tak hubenycze w tuze Budu den y nocz plakaty, Az ſye muoy zywot vkraty. 80 Iesus appareat ei cantans. Mulier, quid ploras, quem queris? Powyez, czna zeno, czo hledafí, 90 A procz ſye tak truchle gmaíí? Tercia perſona cantet. Domine, fi tu fuftuliíti eum, dicito mihi aut vbi poſuiíti eum et ego eum tollam. Ricmus. Czny muzy, racz my powyedyety, Acz muozefí prawye wyedyety, *) Přípis po straně: Tulerunt, Heu redempcio. 72. podyely: rým žádá podyechu.

Strana 112
112 Twaly cznoft geho ſchowala, Powyez, abych geho optala. Iheſus. Maria! Maria. Rabi, quod dicitur magiîter! Iheſus cantet. Prima quidem ſuffragia fola tulit carnalial exhibendo comunia 136b fed per nature munia. Maria. Sancte deus! Ieſus cantet. Hec priori diffimilis nec eít incorruptibilis, qui dum fuit pafíibilis, iam non erit folubilis. Maria: Sancte fortis! Iheſus cantet. Ergo noli me tangere, nec vltra velis plangere, que mox in primo fydere, tendens ad patrem icandere.*) Maria, Sancte mifericors faluator miferere nobis! Deinde sequitur ricmus. 95 Nerodyz wyecze plakaty. Gyz ſye twoy fmutek vkraty. *) Misto: quem mox in puro sidere cernes ad patrem scandere.

Strana 113
113 100 105 115 Odlechczy gyz fwey vtrobye: yat ſem, genz howorzy k tobye, Ihefus kriftus krzyzowany, Genz ſem myel welyke rany y moy tako bok proklany za wſyeczky wyerne krzyeftyany. Kdyzí mne tak mnoho plakala y myloftywye na mye ptala, hledagycz mne tak mnoho, Nebudet zel tobye toho. Kdyz ſem ſye tobye pokazal, Gyz ſem tye z ſmutka rozwazal; Przyſlo twe wſye vtyefienye, 110 kdyz me wydyí z mrtwych wſtanye. Mogy mlazíy ſobye ítyfty, Chodyecz po mnye truchle w nuzy; Kazyt, by gym powyedyela, ln Ze ſy mye zywa wydyela; 137a A ktoz mye chtye zywa wydyety, kaz gym do galyle gyty, Tu ſye gym chczy vkazaty A ge ſmutne vtyeffyty. Maria flectens genua. A moy myly hoípodine, 120 Wtyeffme gedine, Dyekugy twey mylofty, Zeíí mye vtyeffyl w truchlofty. A ya ſem byla ſmutna zena, Tyezkym ſmutkem obtyezena, A gyz ſem welmy vtyeſſena, kdyz i my dal wydyety ſebe Wſech gynych lydy naydrzyewe. A baze mnye doczekawfye, Ze Imy tye wydycty z mrtwych wſtawſye, 130 wtyeffenye frdczye meho, Ihezu kryíta laíkaweho, yehoz tyelo krwy oplakano, yakz geít to wíſem lydem znamo. 125 Ieſus cantet. Afcendo ad patrem meum etc.

Strana 114
114 Maria cantet. Vere vidi dominum viuere, nec dimisit me pedes tangere, diícipulos oportet credere, quod ad patrem velit aícen(de)re. Zawyernet ſem boha zywa wydyela, 135 awfak dotknuty fem fye neſmyela, apoítole mufye wyerzyty, ze chcze kuoczczy na nebe witupyty. Il Deinde sequitur ricmus. 137" Zwyedyela ſem tworcze ſweho, od zydwow vmuczeneho, 140 ten geft z mrtwych wítal, a to ſwym mlazſym powyedyety kazal, ze chcze do galile gyty; ktoz gey zywa chtye wydyety, kazal gym po fobye przygyty, ze chcze potom wznyty na nebeſa Tyelefenstwye na bozítwye neffa, By otczy pokazal rany, ze geft trpyel za wſye krzyeftyany. Poſpyeíte tam apoítoly, gychzto po nyem írdcze boly, Aby myſtra wydyely zywa, yakz ſte gey drzyew zdrawa wydaly 145 150 Maria cantet „Victime“. Apoſtoli „Dic nobis“, poſtea ricmum. Swata marzy mandaleno, Pro bozy ſmrt ſmutna zeno, 155 Czofí na tey czeftye wydyela, Profív, by nam powyedyela. Obweffel ny fmutne lydy, Nebot ſye nam ſproftnye klydy, My newyeme ſwe nadyegye, 160 proto ſye nam ſproftnye dyegye. „Sepulcrum christi viventis. Ricmus. Kdyz ſem tworcze meho przyíla, proftyeradla geho

Strana 115
115 165 170 w hrobye lezecz ſem wydyela, Ale geho nenye tyela, A u hroba ſedy andyel, genz my wyernye geft powyedal Tak rzka: myeyte to zacyelo, wyernye bozye tyelo, Geíto geft tuto lezelo, Gyz geft wyernye z mrtwych witalo. A ya wem to dam wyedyety, Tako wyernye y tak czele yakozto drzyewe w fwem tyele. A kazal wem powyedyety: 175 ktoz chtye gey zywa wydyety, Spyefye do galile gyty wyeducz, ze tu chcze wem przygyty. Petrus et Iohannes ad sepulcrum cantent „Currebant duo simul“.*) Redeant ecclesiam portantes pallam. Owa, w hrobye nycz gineho, Gedno to rucho geho 180 Wam ſmy na znamenye wzely. Aby wſyczkny to wydyely, Yakz maria powyedyela, Nenye w hrobye geho tyela, Protoz gmyeyte to zaczelo: 185 Wyernye zywo bozye tyelo. Sequitur ricmus „Owa“. Apoſtoli sive chorus cantet „Credendum est magis ſoli Marie ueraci, quam iudeorum turbe fa(llaci)“. *) Na straně správně připsáno: Corus. 161-3. Verše nedbale přepstné; podle Mar. Mus. zněly asi takto: Kdyz ſem przyfla k hrobu tworcze meho, proftyeradla w hrobye geho lezecze ſem wydycla.. 8 *

Strana 116
V. Musejní zlomek hry tří Marií. (Mar. Mus.) Rukopis Musejní (sig. I. F. 43) z XV. st. neznámé provenience skládá se z 8 listů. Na prvním listě je zapsán tropus „Benedicamus“ k rozličným svátkům s notami. Na listě druhém začíná se hra tří Marií (bez nadpisu), potom schází několik listů, na nichž bylo pokračování její, a na dalších šesti listech jest ostatek hry. Listy byly asi původně vytrženy z nějakého kodexu, který se podobal kodexu v knihovně Klementinské (VIII. G. 29), kdež se nalézá druhá hra tří Marií, před níž předchází také „Benedicamus“ k rozličným slavnostem s notami. Též formát zlomku Musejního je dosti shodný s kodexem Klementinským. V úpravě je ten rozdíl, že zlomek Mus. je psán ve dvou sloupcích na každé stránce. Hra tří Marií upravena byla podle nějakého originálu staršího ze st. XIV., jak ukazují některé zvláštnosti jazykové, jako 1. os. praes. razit (v. 45), newizy (50, 81), gen. piefka (23), ímutka (145, vedle ímutku 58, 130), poměrně dosti pravidelná jotace a p. Pravopis je velmi pestrý, — jednoduchý, spřežkový a diakritický s tečkami i klič- kami V. Grafika je vůbec neustálená, diakritická značka stává dílem nad souhláskou, na př. tworče (16), přyfíla (17), muży (31) a č., dílem nad samohláskou, jako: tworcě (27), tworce (158), mari (48 = maři), hriechow (22 = hřiechów), hrýechy (24 = hřiechy), raciz (57 = račiz), wzezci (54 = wzezři), horé (79 = hoře), zacělo (102, 164) atd. Někdy položeno znaménko diakritické mezi souhlásku a samohlásku, jako wiern'e (163). vmuc'eneho (14) a p. Místy nelze také rozeznati tečku od kličky. Častěji psáno i bez tečky než s tečkou. Inicialky jsou větším dílem červeně natřeny, provozovací návod je též červeně psán; verše v textech českých jsou oddělovány kolmou čárkou, červenou neb černou. Nápěvy neliší se mnoho od nápěvů první a druhé hry tří Marií; zejména s druhou hrou shodují se až na nepatrné výjimky.

Strana 117
117 V přepise zkratky rozvádím a to: miít (50) = miítra, pwie (32) = prawie; w ny (18) = w nym, mluwy (120) = mluwym, wä (169) = wam; mile° (13, 43) = mileho, zle° (39) = zleho, fwe° (47, 81) = fweho, me" (79) = meho; ihs xps (11 a č.) = ihefus chriftus; gt (často) = gest.*) Prima.**) Oмnipotens pater altiſſime, 2" angelorum rector mitiſſime, quid faciemus nos miſerime? Heu, quantus eft noſter dolor! 1 Hoípodine wifiemohuci, angelíky krahi zaduci, čo nam nebohim ſobie zdleti, kd.z tebe nemozem myeti? Auwech, kteraka geft nafíe nuzie, nebudeli tebe na dluzie! 5 Secunda.**) Amiſimus enim ſolacium, Iheſum Chriſtum marie filium; ipſe erat noſtra redempcio. II Heu, quantus est noster dolor! 21 Ztratily ſme ſpafitele, wíiech hrziefnich wikupitele, genz geft pro naí í nebe ítupil 10 a nas fwu ſwatu krwy wikupil. Tercia. Sed eamus vngentum emere, cum quo bene poſſimus vngere corpus domini ſacratum. Poípieíme maíti kupiti, gimiz bichme mohli vlečiti *) Pan bibliotekář A. Patera, který zlomek Mus. chystal k vydání, ale pro jiné práce od toho upustil, ochotně mi dal k disposici svůj přepis, který jsem s rukopisem znovu srovnal a k vydání náležitě upravil. Za laskavost jeho vyslovuji zde upřímné díky. **) V rkp. připsáno pozdější rukou. — Texty vysázené kursivou jsou v ru- kopise opatřeny notami. 12. gimiz přeškrtnuto a později připsáno: gyz. — vlečiti nad c polo tečka. polo klička.

Strana 118
118 rany nafíeho tworce mileho, od zíduow vmučeneho! 15 Ach, kteraku my zaloft mame, dokawadz tworče neoptamy! Prima. Heu, nobis internas mentes quanti pulſant gemitus pro noſtro — (Mezera několika listův.) ſweho miſtra naleſti. 3a Cum veniſſem vngere mortuum monumentum inveni vacuum; heu, nescio recte diſcernere, vbi poſſim magiſtrum querere. Kdyz bych přyfila lecziti mrtwého, nadgydech hrob a w nym nykoheho. Auwech, nemohu prawie zwedieti, lI 20 kde bych mohla ſweho miſtra nalezti. 3b 25 Ach mnie přehřyfíne zenie pro ſwych hriechow zabluzenie, w morzi nenie toliko preſka yako ma dufíe hrýechy tezka, nenie na nebi hwiezd toliko yako ya mam hrziechuow koliko. O mily tworcě naís drahy, racz my odpuſtiti me winy etc. Ortulanus. Mulier, quid ploras, quem queris? Cztna zeno, czo tak rano hledaš 30 a procz ſie tak truchliwie maš? 14. vmučeného tečka uprostřed mezi c a e. 20. mohla v rkp. molhla. 21. přehryffne tečky psány mezi r a samohláskami.

Strana 119
119 Perſona. Domine, ſi tu ſuſtuliſti eum, dicito michi, aut ubi poſuiſti eum, et ego eum tollam. Cztny muży, rac my powiedieti, acz mozeſs prawie wiedeti, aneb zdali twa miloſt geho ſchowala, powiez mi, kde bych geho optala. Ortulanus. 35 Powiez, mar a, czo tak rano hledafs ſmutnie w tomto l zborze vkrutnie; 4a potkagili tie zide, aneb zly niektery lide, vczime tobie zleho mnoho, 40 pykati budeís potom toho. Periona. A ty mily zahradniče, a zdali ty newiež me welicze tuzice, pro meho mileho ſpafitele geft mi hoře welike čele. Ortulanus. 45 Maria, razit při miloíti, zapomenuč íwe wíie zalofti, chwaliz ſweho hoſpodina, Ihefu chriſta, ſwate mari ſyna. Períona. Dolor creſcit, tremunt precordia de magiſtri pii abſencia, qui ſanavit me plenam viciis pulſis a me septem demoniis. Boleſt roſte srdcy memu na vtrobie, li 50 kdyz newizi ſweho miſtra w hrobie, 4 Genz mie vzdrawil y wſlech hrziechuow zbawl a ſedm dyabluow ote mnie zapudil. 37. V rkp. psáno podkagili; d přeškrtnuto a t nadepsáno. 38. niektery: nie přeškrtnuto červeně. 42. Psáno welike; ke přetrhnuto a cze nadepsáno.

Strana 120
120 Ihefu chriíte tworcze zadny, wzezri na mye pro twe rany, 55 Genz ſy me hriefínu vzdrawil a ſedm duchuow zlych ze mne wypudil. Raciz mi ſie vkazati a ímutku meho vkratiti, a at me wílečky zaloíti 60 obrati ſie v welike radoſti. Periona. En lapis eſt vere depoſitus, qui ſuerat in lignum poſitus. Munierant ll locum militibus, 5a locus vacat eis abſentibus. I tot kamen, genz byl na hrobie polozen, tent gest diwnie daleko otlozen. gehoz ritierzi pilnie ſtrziežechu, wijak vſtřyczy geho nemožiechu. 65 O moy mily ſpafitelí, me duffie vzdrawiteli, tobiet fe tefly ma ſyla, neb ya ſem ſmutna žena byla. O hoſpodine wífemohuci, 70 vílyís mie hřiefínu hřiefínyci, racz my ſwoy oblyczey vkazati a mie ſmutnu vtieíliti. II Heu redempcio iſrahel, 5b vt qui mortem non timuit. Auwech, kto by ſe toho nadal, by ſie on ſmrti nebal. Heu redempcio iſrahel, vt qui pati voluit. 75 Auwech, kto by e toho nadal, by ſe vmuczití dal. Heu redempcio iſrahel, vt qui mortem ſuſcepit paciens.

Strana 121
121 Awech, kto by jíe toho nadal, li by on za ny ſmrt pokornie przigal. 6a Ach, naítoyte horé meho, 80 welikeho, nemaleho, zet newizy miítra ſweho, vtieíſeme írdce meho. A zdali wy geho wiete, proč my toho nepowýete? Chtiela bych ſie tam brati, bych ho wyediela, kde ptati. Chtiela bych den a noč gyti, nechtiecz gieíti any piti, bych mohla geho dogiti. 90 Ach, welika moge nuze, tot ya hubenycze w tuzie. Budu den y nocz plakati, az fie muog zywot vkrati. 85 Ihefus. Maria! Maria. Rabi, quod dicitur magiſter. Maria, racz ſly(fleti!) 95 Miſtre, r(acz) p(owiedieti.) Ihefus. Prima quidem ſuffragia ſola tulit carnalia exibendo communia super nature nimia. I Ihefus. 6b Maria, wiez to zawierne, zet me tielo geft gyz tak flawne, Gefíto przed ſmrti bylo trpiehiwe y take krzechkofti plne. Maria. 100 Bud tobie chwala tworče ſwatí. genz gf wykupil hid hriechem yaty. 94., 95. V rkp. racz fly. r. p. a červeně podtrženo.

Strana 122
122 Macia cantet „Sancte deus!“ Hec priori diſſimilis hec eſt incoruptibilis, que dum fuit paſſibilis, iam non erit ſolubilis. Ihefus. Maria, wiez to zacělo, zet me blahoſlawene tielo nebude wieč nedoſtatkuow trpieti 105 a tot magi wífečkni za wierne gmeti. Maria cantet „Sancte fortis!“ et dicat. Swaty bozie močy, filny. Smrti na wieky neomilny. Ihefus. Ergo noli me tangere, nec vltra velis plangere. Galileam, dic, ut eant et ll me viventem videant. 7a Ihefus dicat. Protoz, maria, nerod fie mie dotykati, any ſobie wieče ftifkati, 110 ale appofítolom day wiedieti, zet chčy do galilee giti a gym ſie tam vkazati. Et ftatim maria cantet „Sancte et inmortalis homo, miferere nobis“ et dicat. Zywy na wieky ſwaty boże, ty ſy chudych rayíke zbozíe, 115 y wíech ſmutnych vtieífenie a nemocznych vzdrawenie. Ihefus. Dimiſſa ſunt ei peccata multa, quoniam dilexit multum. 106 močy místo močny. 109 ftiſkati v rkp. jtiſtati.

Strana 123
123 Ihefus. 120 125 130 135 Nerodyz wyecze plakati, gyzt fie twuoy fmutek vkrati, oblehčyž gyz ſwe vtrobie. Jat gfem, kteryz mluwym k tobie, Ihefus chriftus krziżowany, genz ſem miel welike rany y muoy take bok proklany za wífečky hrziefíne krieítiany. Kdyz mne toliko plakala y miloftiwie na mie ptala hledagiczy mnie tak mnoho, nebudeť zel tobie toho, kdyz ſem ſie tobie pokazal, gyz ſem tie ímutku rozwazal, přyfílo wíſe twe vtieffenie, kdyz me widiz z mrtwych wítanie. Kazyt, aby powiediela, ze gfi mie zywa widiela, a ktozt l mie chtie zywa widietí, 7b kaz gym do galilee giti, tut fie gym chcy vkazati a ge ſmutne vtieífiti. Nebudut ftebu wieč mluwiti, 140 chčyt k uotczi na nebe wítupiti a í nym wieczne przebywati. Ihefus. Aſcendo ad patrem meum et patrem veſtrum. deum meum et deum veſtrum, alleluia. Maria dicat. 145 150 Diekugit, boze, twe milofti, zes mie zbawil wífie truchlofti, Iakz mi fie nayprw vkazal, y hneds mie fmutka rozwazal. A blaze mnie doczekawíſe widieti tie z mrtwych witawíe, vtleííeme frdče meho, Ihefu chrifta lafkaweho. O muoy mily hoſpodine, vtiefſenie me gedine,

Strana 124
124 chcyt twu ſlawnoît welebiti a twe zkrieffeme zwieftowati, apofítoluom dam wiedieti, 155 czoz gym kazal powiedieti. Vere vidi dominum vivere nec dimiſit me pedes tangere, diſcipulos opor ll tet credere, 8 quod ad patrem velit aſcendere. Maria cantet. Victime paſchali laudes ymolent criſtiani! Agnus redemit oves, criſtus innocens patri reconciliavit peccatores. Mors et vita duello conflixere mirando, dux vite mortuus regnat vivus. Petrus et Iohannes. Dic nobis, maria, quid vidiſti (in via)?*) u (Maria,) Sepulcrum criſti viuentis 8b et gloriam vidi reſurgentis. Angelicos teſtes, sudarium et vestes: ſurrexit criſtus ſpes mea, precedet ſuos in galilea. Widiela ſem boha zyweho a z mrtwych wítaníe tiela geho. Et tunc chorus cantet „Credendum eít magis“ Kdyz gſem prvfíla k hrobu tworce meho, proſtieradla w hrobie geho 160 lezieče ſem widiela, ale geho nenie tiela a w hrobu ſedi andiel, *) V rkp. in via schází. 157. V rkp. geho tiela.

Strana 125
125 165 Genz mi geft wierne powiediel. Tak rzka: miegte to zacelo, zie to bozie tielo, Gefítot geft tuto lezalo, gyz geft z mrtwych giítie wítalo. A on, kdyz mi íe take vkazal, tak wam powiedleti kazal, 170 abiííte do galilee přyſíli a geho tam zyweho nadeííh a toho znamenie, diete k hrobu, ze tho tam neme. Amen.

Strana 126
VI. Svatovítský zlomek. (Div. Vit.) A. Gindely nalezl v Kapitulní knihovně pražské na deskách latin- ského rukopisu „Prima pars moralium magistri Procopii de Cladrub“ dva papírové listy obsahující zlomky her dramatických. Datum bylo označeno po straně v přípisku nyní již sotva znatelném: „Anno Domini Milleſimo trecenteſimo nonageſimo nono in przibienicz in... penthecoſten“. Rukopis jeví se jako nedbalý přepis starší předlohy, které písař nejspíše často nerozuměl. Obsahuje konec hry pašijové a počátek hry na neděli květnou, a psán je o dvou sloupcích na každé straně. Vydání: Výbor z lit. čes. II. str. 29 (část); A. Patera v Čas. Č. Mus. 1894, str. 73. Zkratky jsou rozvedeny v otisku takto: 1. per: lucipa = lucipera 86. 2. pra: pwye = prawye 37, pwy = prawy, 49. ſpwu = ſprawu 50 a j. 3. pri: píílyka = prifílyka 160. 4. pro: proka = proroka 35, pty = proty 41, pzrzyech = prozrzyech 47, pclany = proclany a j. 5. ru: dhu = druhu 219. Navodné texty psané červeně jsou místy již nezřetelné. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ffyn przykazal 12 (1. sloupec). a mnye tobye za ſyna dal a tye mu matku nazwal; vczynyz me zadanye: 5 podyz do myefíta nenye, czekay geho fíkonczyenye. Et recedat Maria etc., cantetur antiphona de laudibus: Auxi(li)avit enim.

Strana 127
127 Primus miles.*) Myly, zda íme zapomnyely fuknye geho? wifak geft gyz bez nyeho; y czo dele o ny nehrate, 10 zda gye komu chowathe? Miles. Wrzme ſye o ny faducz krychle, nekteryt gy zyftye rychle. Miles. A tot kofíty nowe gmate, to wy ffamy dobrzye znate; 15 mecztez ſprawednye oko lyczy, neb dam nekomu po holyczy! Miles re(tine)ns taxillos dicit. Ktery naywyeczy uwrzye, ten ſye w fukny vwyeze. Et proiciat. Demum dicit. ya mam íí zyezem ezs, 20 ty fu negednomu oberwaly ples! Primus miles. ya mam drygy f kotrem, negeden bude pro ny lotrem. Secundus. ya drygy íí tuffem mam, chczy tu fukny wzyety ffam. Tertius. 25 Nemluwtez tak dwornye, przydaytez my k tomu fíwe fíkornye, *) Připsáno po straně inkoustem. 7. zapomnyely psáno zapomiyely 13. kofíty: snad za koftky. 24. wzyety: v rkp. wywzyety. 25. Nemluwtez: v rkp. Nemlutez.

Strana 128
128 neb ſſyem vwrhl dwa zyze; nebo lot(ru) potrzyebye ktereho gzíe. Secundus. Tot czrt pomozye we wrzye, 30 ze ſye o nye rwaty nelzye! Tunc centurio ludentibus super (taxillis dicit.) Ba wyeru, ze to fyn bozy byeffye, genz mnoho dywow czynyeffye! Longinus vocet ſervum. Goczyne, goczyne! Servus. Czo kazes, panne longyne? Longinus. 35 Pokaz my toho proroka, at fíye hozy geho boka: vkazefíly my geho prawye, damt wol a dwye krawye ; budelyt po te ranye zyw, 40 tot bude welyky dyw! Servus. Tot, panne, kopye proty boku, dayz mu ranu az do hrotu. Tunc Longinus recipiens haſtam perfodit latus eius. Servus videns vulnus dicit. Tot mu dam welyku ranu, az by tam wlozyl czelu wranu. Longinus deinde (per sanguinis oculis) aspersionem videns dicit. 45 Yakz krew meho oka dogyde ynhed fílepota íí nyeho ſínyde; tudy oczyma prozrzyech (2. sloupec) 28. ktereho: v rkp. ktehreho. — gzíe snad za gyíle (od jišel). 29.—30. we wrzye, ze ſye: v rkp. we ſye ze.

Strana 129
129 a fíwatu krew na fobye uzrzyech. Zagyfíte to wam prawy, 50 wyeru na tom ſprawu dawagy, ze beze wſyech gyeho wyn na krzy pny bozy fyn! (Deinde venit) Sathan et belzebub dicit (holomcis suis). 55 Kto ge ten, gefto ge dnes vmuczen? Prawye, zet gefít prorok taky, gychozt nenye pod oblaky; wiſak tam byezety mufyme a geho duffye pokuffyme. etc. Belzebub dicit. Wyeru, tyem ſye nemefíkayme, 60 angelom k nyemu gyty nedayme; yat k nyemu í perem byezyety mufym, a budely zyw, toho pokufſym; ze bychom mohly geho duffy myety, muſyly bychom fye tomu fímyety. Et teneat pennam (ad) Os... Sathan ad belzebub. 65 Hleday dobrzye f one fftrany, gehozt ma bok proclany, zda bychom mohla uítrzyczy. bychowye myla fſwyczy k tomu, prawy tobye nowe, 70 kromye vkradlyly fu duffy angelowe. Belzebub dicit. Ach nafítoyte, gyzt nam netrzyeba tuto dele fítaty, potrzyebye gefít nam rugyczye rzwaty; neb gefft ten prorok vmrzyel, genz gefft na duffye v mukach flucze wzezrzyel. 50. wyeru: snad za wyernu. 51. wiyech psáno: wíycho a ch nadepsáno. 52. na krzy za krzyzy. 65. fítrany psáno: fítramy. 68. myla za myela. 72. rugyczye: nejspíše místo ruczye; mezi ru dole tečka.

Strana 130
130 75 Ach, zo tomu zdyegyeme, neb pro nyeho vczynyty nycz nefímyeme; neb gefít prorok ffwrchny ten, genz namy fítrczyl pro nas pych z nebes wen. Ach, bychom to byly wyedyely, 80 na czyem bichom zydom byly radyly, ze ífu gyey vmuczyly, we, czo ſíme fíkutyly! Muffyme fíye do pekla braty, tu czrt cztrta hnyewem bude zraty. Ach ach, gyz byezyme, zlu nowynu przyed lucipera fítezyme! 85 Si(mon, Joseph), Maria et Joannes (veniunt) ad Pilatum, rogantes corpus Christi. Jozeph dicit. Kraly, nenyet podobno, any wíſemu lydu hodno, byt na krzyzy dluho pnyelo 90 przyed hody vmrzyele tyelo. Pyllatus. Gyefftyely czo wyeczye prawys, czoly ty mnye k tomu radys? Jozeph. Odpufít gey fí krzye fílozyty a w I nowy hrob polozyty. 1 (1. sl.) Pyllatus. 95 Wezmyetez to fſwate tyelo, neb gefít nycz zleho nezdyelo; a fí krzyezye ge ffeymyete, pohrzyebtez ge, yakz vmyete; dobudte velykeho kamene, 100 przylozte hrob, at newfftane, 75. zo tomu: v rkp. zo tmu. 80. radyly: v rkp. radaly. 83. braty: v rkp. pbraty. 84. cztrta: za czrta. 86. fítezyme: snad za fítyezyme. 93. krzye: za krzyzye.

Strana 131
131 at napyſy na znamyenye: zydowfíkeho krale vmuczyenye. Cayphas. Vílyí fílowo lyda fíweho, kraly, nerod czynyty toho, 105 by kralem pfal zydowfſkym geho. Pyllatus. To fſye gynak nemoz fítaty, by to kto fímyel ímazaty. Iozeph. Kraly, twe mylofíty dyekugy, dayt boh zdrawye w twem pokogy. Tunc vadant ad crucem. Tunc Iozeph, stans ante crucem, dicit. 110 Av wech, tworczye mylofftywy, twoy ffwathy zywot nelfftywy tak gefít naramnye prorazyen y wſſyem na dywy obnazyen, fípafytely wíyecho fſwyeta, me weffele, ma roznyeta, tak fíta zbyte ruczye y nozye, w twe hlawyczy offtre hlozye, w twem boczye rana welyka: kakoz krzyze nepronyka? 120 Profy twe mylofíty, bozye, wezmy my duſſy w nebeſíke lozye. 115 Tunc deponant corpus et Jozeph dicit. 125 Racztez w�ychny z waſſye mylofíty pomoczy pokornye pohrzyefíty tho przyefíwathe bozye tylo, genz na krzyzy pro hrzyefíne pnyelo, bychom pokornye plakaly a íí nabozenítwym pohrzyebly; 112. naramnye: v rkp. napsáno nemarnye, což přeškrtnuto a nadepsáno naramnye. 124. tylo: za tyelo. 9*

Strana 132
132 130 by buoh take ze fíwe mylofíty podle fíwe welyke wyffokofíty przy nafíyem fíkonczyny raczyl beyty, kdyz fſye bude duffye íí tyellem dyelyty, bychom fſye gemu dofítaly a íí nym wyecznye przyebywaly. Toho racz nam beyty pomoczyen 135 otecz, fyn, ffwaty duch, wiye geden hofípodyn. Amen etc. Et recedunt cum corpore ad ſepulcrum, cantantes Ricmum: Receſſit palſtor. Sermo palſcalis bonus. Slyfíte, panny y wy panye, takot prawy nafíye píanye: w fítarych kutyech y w okrzynych (2. sloupec) 140 malo prawdy mathe przy nych; awíſak wy nekteru mrtwyczy, nehet, rupy y fítudenyczy na fíwe fírdczye obdrzyte, acz mye prawye uwyerzyte. O przyenefíczafítne fítare baby, genz fíkrzyechczyete yako zaby, panny y panye zprawugyczye y wſſyech fſtawow pofuzugyczye: ty odpufítky wy obdrzyte a u pekle gych uzywethe y íſe wíyemy fí tyemy zlymy, gefíto pohrzyegy fílowy meymy, zet ffnad dwa mazanczye gmage, a kayphaffye dobrzye znagye y neda gednoho gemu: íſe wíly fíkolu przydu k nyemu. Ba mam píſano w fítarem zachodye: nebyway zkup w tomto hodye. Skorbrys abraham azbynuky priſílyka, ktoz ma dwye ſukny, proday gednu, kup floby mecz; 145 150 155 160 128. fíwe mylofíty v rkp.: fítwe mylofít. 130. fíkonczyny: za ſíkonczyeny. 141. awífak: v rkp. awſyak. 144. uwyerzyte: v rkp.: neuwyerzyte. 154. znagye: v rkp.: rznagye.

Strana 133
133 165 170 a ktoz ma dwa mazanczye, wrz druchym do fíkoly prycz. Nechczyetely my wyerzyty, chczy wam dywy dolyczyty, gychz fye dyegye nenye mnoho; y zda fíte nefílychaly toho, zet ííu fílepy newydaly a chromy ſſu wzdy kulhaly? Gefftyet powyedye geden dyw, gefítyt krzywda, yakz ſſyem zyw, zye tye baba promluwywfſy a k telety flye zafímyewíy, na fítupye tye letala 175 a potom na hrzyezye honyla, pak tye trlyczy dogylla y wíyeczken tye myefyecz ſízobala. O fílyfíte baby clewetnyczye a wy ffwodne czarodyenyczye, wy fíte horffye nezly czertyczye a prawe fíte domudnyczye! A tohot chczy dolyczyty, muozes wyeczye nez czrt uczynyty; czrtta fye odzehnaty muozye, 185 racz zle baby vchowaty, bozye. Ba obrate fſye, zywy budte, a wy baby, czarow zbudte; przygmyetez wy pozehnanye, at wam bude na zatraczynye! Gmathe, dyetky, otpufíky z pufítky do pufíky, ffyfíky w hagy a kalyny we krzy. 180 190 Secundus sermo tres mordas walet etc. Myle dyetky, pofíyedtez tu na male u a powyedye wam o chwale 2a (1. sl.) 195 o zydowíkem kraly rytem. Pelech a chocholata pyzda non eít rudele, conecz pr .. le, intempefít nadrpefít, oblykym w krabacz tantury lech. Myle dyetky, gefíto fyem wam tato fílowczye domaczym hlaholem 175. hrzye: v rkp.: hozyezye. 186. obrate: za obratte.

Strana 134
134 prozwagdal, pyfye nam fíwata czyepyczye, karkulyna matye 200 w fítarych kutech y w okrzyenyech, gyefíto malo prawdy mathe przy nych: gemz magy byty panny, panye zakom, a korbelly chlapom, a ofílyczye mnychom a fſwynye konwríſom, 205 a baby wſſyem czrtom; ffut zde gedny baby, tyet ya neznagy, ale dawno fſye na nye ptagy. Prwe babye dyegy, o te babye kuffa powyedyety neffmyegy, 210 S gefít cznta y fílethna, zet gy kazdy dyabel v pekle zna. Druzye babye M dyegy etc., ta otoczywíſy kofítel nyty y íedla na prahu holu rzyty; 215 to kuzlo fſpacha gednho czaííu, az ſye gy wíychny czyertye v pekle vzaſu. Trzyetye Babye N dyegy, tat gefít pofítawyla gedinu nohu na mlynarzowye ftodole a druhu na koftele. 220 Znaly fíte gyegye fyna guyraza, przy nyemz ge byla geho wſſyeczkna krafía: myelt gefft lyczy yako dwye moſínye a brzycho yako herynkowe krofínye. Myle dyetky, pofyetez tu na male, dam wam za dwa pywa a powyem wam dyw dywa: ſſyrycz byrzycz chody po ſítrnyfty, plachtamy fſye podpyeragye a kygy flye offtyerage; vtkach fíluncze, anno poledne obyeduge, dachu my ffyrowatku kygem pofítrzyebaty a mleka fochorem pochlemtaty etc. 225 230 Incipit ludus palmarum et primo Johannes baptiſta exeat cum ſuis diſcipulis etc. Pofíluchay, fítary y mlady, czo wam buoh fſkrzye mye rady; 208. dyegy: v rkp.: dyekugy dyegy. 210. cznta y fílethna: za cztna y fílechetna. 215. gednho: za gednoho. 224. pofyetez: za pofyedtez.

Strana 135
135 235 poſílal mye fyem znowa, bych wam zwyefítyl tato fílowa: czynte pokanye, tot wam buoh rady, donyz íte gefítye w fíwem zdrawy, nebot ] kralowfftwye nebefíke (2. sloupec) tot gefft nynye welmy blyzke, fínadnye ho dobude kazdy, ktoz fye hrzyechow katy bude; bez dyety gye mnozy magy, kakz ho nezadagy. Proto fílys to kazdy czlowyek ten, genz mu rzecz fílyffy w tento den: genz gye przyíſel po mnye muz geden, genz gefft przyede mnu vczynyen, gehozt ya neyffem dofítogen, bych rozwazal ten rzyemenecz, gefíto gefít v geho pofítolecz. Y prawyt to zewnye wam, gefíto bohem dobrzye znam, zet gefft Cryfftus na ffwyet przyeffel, gehozt poffyelfftwye ya fyem wyfyel, abych wam tho zwyefftowal, czoz gefît yſſayas prorokowal, hlas wolagyczy na pufíty, zde y na fíwyetye w teto hufíty: czyefítu buohu przyprawyete, ztezky geho naprawyczye; budu krzywa w prawa obraczyena, bude nerowa czyefíta zahlazena; protoz wíſyczkny dobrzy lyde krzyczte k nyemu, at fſyem przyde, at was zbawy waffye tuhy y wíye vzdrawy neduhu. 260 240 245 250 255 265 Tunc Jheſus exeat. Johannes indicans cum digito dicit etc. Ay tot beranek bozy wynyka, ay tot, genz fínyma hrzyechy z fíwyeta; 240. nynye: v rkp. nynnenye. 241. dobude: v rkp. dobudů. 241.—2. dobude kazdy: m. kazdy dobude. 242. flye: v rkp. tye fíye. 243. bez dyety: m. bezdyeky. 263. nerowa: m. nerowna. 267. neduhu: m. neduhy.

Strana 136
136 270 tot fſyem o nyem prawy wam a rzka: przyde po mnye czlowyek k wam, genz gefít po mnye uczynyl, gehoz ya neyffyem dofftogen, bych rozwazal rzyemenecz ten, gefíto gefft w obuwy geho, neb to fíwyedczym ya ot nyeho, ze fſyem geho w yordanye krztyl; nebo nad nym toho czaíía wydyech otewrzena nebefía, a duch fíwaty welyke zarzy wiſtupy nan w holubye twarzy. A kdyz tu czyeffa fye fítogyech a geho dotknuty nefímyegyech, potom bozy hlas ufílyfyech, an wola z fíwe welyke fyly: tot gefít fynaczyek moy myly, gyefíto my fíye dobrzye fílybyl, neb my gefít wzdy pofílufen byl. 275 280 285 Tunc centurio ad Jeſum dicit. Myfítrzye, pane, fpafytely, 290 wiyemo/huczy fftworzytely, 2b (1. sl.) me dna dyetye ſylnye lama, to twa mylofít gedno fſama rychle moz vzdrawyty, acz fye raczys fímylowaty. Johannes (m. Jesus) ad eum dicit 295 Ya tam ynhed bez mefíkanye pro geho przydu vzdrawenye. Item centurio. Pane, nyeffem hoden tomu, by ty wíyel do mehu domu, 270. prawy: m. prawyl. 272. chybný verš; viz 248. 277. krztyl: rým kusý. 279. nebeſla: v rkp. nebelſka nebeſſa. 282. czyefía fye: snad m. czyekagve. 297. nyeffem: m. nevífem. 298. mehu: m. meho.

Strana 137
137 ale racz fílowem przykazaty, 300 a z nemoczy kaz mu wítaty, neb czo ty kazyes, to wſſye ge, twe ffye moczy nycz nefíkryge; neb ya czlowyek fſyem pod moczy, kdyz przykazy ktere wyeczy 305 fíluham fíwym, chtye gy gmyty, ynhed my fye muíſy zdyety; a tomu rzku: dy tam, gynym take ffyem y tam, tot fye fítanye po me woly. 310 Takez angely nykoly neuczynye nez po woly, czo ty, tworczye, gym przykazes; neb twe panfítwye gyefft ffwyet wes. Jesus ad populum dicit. 320 Zayfíte ya wam to prawy, 315 czoz w ydowíſkych knyhat znagy: takez fſem nenalezl wyery, podle cznofíty geho fímyery, yako pohana tohoto; tot prawym wam proto, ze mnozy przydy od wzchoda fíluneczko y zapada, y budu otpoczywaty, z bohem wyecznye przyebywaty, kromye czaífu bez konanye, tu, kdez wyecznye kralowanye, gehoz radofíty any oko any fírdczye any vcho nykdy prawye nepoznalo, acz fſye pro to gefít kdy yako; 330 chtye zwyedyety ty rozkofſy, blazye take kazde dufy, 325 306. mufy: v rkp. mane muíy. 308. gynym: v rkp. gymz gynym. 315. w ydowíſkych: v rkp. wzvdofí w ydowíſkych knyhat m. zydowíſkych knyhach. 320. przydy: za przydu. 321. fíluneczko: snad za fíluneczneho. 329. yako: m. yalo. 331. take kazde: v rkp. ka take kazde. 331-2. verš porušený.

Strana 138
138 335 ze przy take kdy duſy gefît przy take byty chwale v namocznyeffyecho krale. Ale zydowfty fynowe pro newyery negednake od kralofftwye odluczyenye wyecznye budu wywrzyeny, tu kdez placz a fíkrzecht zubowy, 340 bez chladnofíty ohen nowy, genz wzdy muczye bez myloffty; Imrdute tam propafíty, tu kdez dna nedolety, donyz budu w neby fſwyety. Johannes (m. Jesus) centurioni dicit. 345 Gdy a uzyw fíwe wyery, neb gyz bezze wſye fſpery wolas I podle fírdczye fíweho, naleznes gey gyz zdraweho. (2. sloupec) Centurio dicit. Gyz fſye wyeru naplnylo, 350 czot nam pyíímo gefít fílybylo Ot yaffyaffye cztneho, proroka nematneho, genz powyedal bez omyla: ey przyde angefíka ſſyla. Gyz gefít przyfſel nas fſpafílyel, wíyech nemoznych vzdrawytel, wffye nemoczy, komuz raczy, moz ſſpomoczy; gemu bud na wyeky chwala 360 od nas hrzyefínych wzdy nemala. 355 334. čti naymocznyeyííeho. 337. čti odluczyeny. 339. placz: v rkp. pi placz. 351. yaffyaffye: m. yffayaffye. 354. angefſka: m. angelíka. 355. fípafílyel: m. fípafytel. 357. verš neúplný.

Strana 139
139 Tunc centurioni occurrunt ſuum ſanatum puerum nunciantes. Pane, racz daty kolacz, przyefítanez twy gyz wefítken placz, zdrawot gefft gyz dyetye gyfíte, to ya toby prawy zwyefîtye 365 wo tzzety tak hodynu, w tom ffye ſí prawdu nycz nemynu. Centurio dicit. Gyfítye, kdyz fſe mnu gefft mluwyl, me dyettatko geft vzdrawyl. Tunc leproſus dicit medico remocius. Pane, chczefíly mye vzdrawyty, 370 malomoczefíeníftwye mozes mye zbawyty, abych vmrzyel nebyl lydu, fíkrzye twu mocz toho zbudu. Oczyfítyz mye ty hrzyefíneho, bych tye chwalyl, tworczye fíweho. Jeſus dicit. 375 Bud zdraw yako kazdy zdrawy, wíſak fyem przyffel pro hrzyefíne wy; dyz przyed knyezy, buoha chwale, nepronaffyege nykdez dale, a przyed knyezy fſye vkaz tam 380 a fí ofyeru wendy w chram, yakz przykazal gefít moyzyes, ty wzal, yakz rozumyes. Et uadit ad templum. Dyekugyt, buozye, twe myloffty, zes my teto fíkarzyedofíty 385 dnefíny den raczyl zbawyty a mrzkofíty mye ommyty; fíkrzye tweho wyeczneho fyna fínatat bude naflye wyna. 362. twy: m. twoy. 365. trzety: m. trzety. 370. malomoczeffenfftwye: m. malomoczenstwye.

Strana 140
140 Demum contractus cum aliis infirmis. Yefíu cryfíte, bozy fynu, 390 kaz, at mye gyz fítarofíty mynu, vczyn íſe mnu mylofít z bolefítywym, przyelys chromym y kulhawym, poprzye my prweho zdrawye, at o tobye zyde prawye; ychoz ke drzyewy moczy, komus raczys, mozyes fípomoczy; opatrz k tomu gyne take, gefíto lezye . . . . 395 . . . . 389. cryííte: v rkp. zkratkou xpe. 391. ííe mnu: v rkp. ſíwemm íſe mnu. 393. poprzye: m. poprzyey. 395. ychoz: snad za yakož. — ke drzyewy: snad ke drzyewnye.

Strana 141
VII. Tegernseeský zlomek. (Tegerns.). V dvorní knihovně Mnichovské našel r. 1879 J. Truhlář dvě dvoulistí papírová, která se původně nalézala na deskách latinského ruko- pisu darovaného r. 1497 klášteru Tegernseeskému. Podle jazyka a písma pocházejí tyto zlomky asi z polovice XV. st. a jsou nedbale přepsány z nějaké předlohy starší. Obsahují úryvky z hry na Boží tělo a na neděli květnou. Vydal je J. Truhlář v Čas. Č. Musea 1892, str. 35. Angelus ad Heliam veniens dicit ricmum. 13 Wîtan, czlowyecze, ze fpanye; Wezrzyel geft boh na twe lkanye. Aby fie nycz nemuczyl, Any ſobye welmy teſknoft cznyl, Poílal me boh k tobye; Kazal my zgewyty w tey dobye, Aby ffel wíkuorzye, Tu odpoczynul na horzie, Tu wzal poffylenye, 10 Napoy y nakrmenye. 5 Et videns ibi Helias panem et vas oley et dicat ricmum. O welika bozye myloſty! Komuz raczyfí, mozefí ſpomocy. Toho nykdy nezapomnyz, Kdyz raczyfí, tehedy zmyenyz. 4. cznyl: místo czynyl. 5. me: místo mye. 14. tehedy: místo tehdy.

Strana 142
142 15 Mye welmy ſmutneho A k tomu przyelyíí laczneho, Mye dywnye raczyls nakrmyty A w mey mdlobye poſylyty. Giz poydu ſylnye y weſíle 20 Kamz koly mye boh poſíle. (Jeſus.) Opiet prawym weff... Czoz moczy otcze ſweho wyem, Ze my feflal na tento ſwyet, Dawage wifem take kwyet: 25 Kdoz bude w kterey w nuznoſty Prziebywaty neb w truchlofty, Mne bude na pomocz zadaty A w to pylnye víſylowaty, Toho ya kazdeho 30 Poſylym y laczneho Chlebem czela ſweho, Wyernye na krzyzy vmrleho. Tyem nakrmem fyllen bude, Radoíty me nykdy neubude. Item Jesus vocet Moysen et dicat. 35 Moyzyfſy, moy wyerny ſluho, Nemezkay przyeleíí dluho, Wywed moy lyd ftrafty, Neday gym myety vífafty, Mem otczom zwolenym Y wſſyem gynym mem. Day gym vtyeffyenye teto chwyle, At í tebu budu myle. Ktoz tebe poíílufny budu, Toho ya vtyefym bez bludu. 40 19 wefíle místo weffele. 21. Na konci vytroleno. 23. my: m. mye. 34. Radoíty psáno Radsty. 37. ítrafty: m. z ítrafty.

Strana 143
143 Moyſes veniens ad Jesum dicit. 50 55 45 Pane bozye wfſyemohuczy, Lyd twoy horuczy Czaíto mne nepoſlucha, A newyem, czym ſye zatucha. Kdyz ya ot nych malo odgyedu, Ynhed ſye gynak obeydu. Protoz proſym twe myloſty Y twe welyke plnoſty, Racz my ſweho ſluchu vílyfyety, Bych mohl tw mocz myety, Zda te lyd twrdy, ſwe myſíly welmy hrdy Mne owffyem pofílechly twym kazanym. (Jeſus) ad Moyſen d(icit). Moyfefy, moy wyerny ſlucho, Nezday ſye tobye dlucho, 60 Potray toho malo, Zda by ſye ot nych lepe ítalo, Spomenuly na me dyenye, Gyeftot gym wyernye mynye. Protoz dy tam k nym gyeftye, 65 At ſoby nycz neftyeftye. Moyses tranſeat ad Judeos et dicat coregendo*) eos. Boh my gye poſlal k wam A kazal powyedyety wam, Abyíte mne pofíluffny byly, A gynak toho neczynyly, 70 Nebt gyeft wam myloſtywye welmye, *) Coregendo psáno nezřetelně; písař napsal coregyndo a y opravil hned v c. 46. horuczy psáno nezřetelně. 49. odgyedu: m. odeydu. 53. my: m. mye. — fluchu: místo ſluhu (srv. 58). 55. te = ten. 56. ſwe myfíly: m. w ſwe myfíly. 57. poſílechly: snad m. poſílechl by. 63. mynie: m. myni (1. osob.). 65. neftyeftye: m. nefftyftye. 65. ſoby: místo ſobye. 66. my: za mye.

Strana 144
144 Abyíte chwaly gyeho gmye, Pakly wam bude potrzyebye gyeho, Abyíte nemyely mezy fobu zleho. Kdy ſye hrzyechow nevchowame 2a 75 A gyeho myloſty ſye kochame, Tedy gye hotow nam to dawnye Poprzyety nebelkeho kralowanye Gyenz íme ſye tuto sebraly, Abychom to na myíí braly A wyeczny zywot obdrzyzely. A í tu myloít kazdy waſí Pozehnay ſye kazdy z wafí, By nam to boh raczyl pomoczy, Otcz, ſyn, ſwaty duch wfſyemohuczy. 80 Deinde procedant tres reges et primus videlicet Baltazar dicat pro omnibus. 85 Bohday myety dobry den, dyetatko myle, Pyekne, krafíne y vdyele! Z dalekych ſyme wlaſty k tobye przyíly, Neb íme to dobrzye znamenaly Skrzye hwyezdu ſwyetlu, Welmy gafínu a vdyelu, Ze fty pan nade wſyemy pany Y boh nade wſſye bohy nazwany. Ty ſye raczyl i cyíte dywky narodyty, A wſſyechen ſwyet wykupyty. . . . myru a zlato A k tomu y kadylo Tue myloîty ofyrugyemy A kralowſtwye w tu mocz wzdawamy, Aby to raczyl myle przygyety 90 95 71. chwaly: za chwalyly. 74.—84. Bez pochyby konec výjevu pastýřského. — 74. nevchowame: m. vchowame. 76. dawnye psáno nezřetelně; snad třeba opraviti: za to dawanye. 78. ſye: psáno ſy“. 79. myíí: m. myííl. 81. Verš nějak porušený. — miloít: v rkp. psáno milofti. 95. Počátek vytrolený. 98. w tu: m. w twu.

Strana 145
145 100 A nam naffye hrzyechy odpuítyty. Protoz profyme twe myloſty Y twe welyke welebnofty, Aby nam raczyl pozehnanye daty; Neb ſye mamy gynu czyeftu braty. Jesus respondet — parvulus Jesus. 105 Kraly myly, Z dalekych wlaſty przyíly, S tych darow dyekugy wam, A nebeſke kralowitwy wam dam. Protoz budez pozehnay 110 A wíſyeh hrzychow zbaweny. Deinde vadant circum eccleſiam. Et sic eft finis iſtius ludi etc. Incipit ludus in die palmarum. Primo exeat Jeſus cum 2b XII apoſtolis in proceſſione tranſeundo ad Jeruſalem cum ſacerdotibus cantantes „Collegerunt“, et illi cantent litterati cum eis, qui ſciunt cantare. „Collegerunt pontifices et pharisei concilium et dicebant: Quid facimus, quia hic homo multa ſigna facit? Si dimittimus eum, ſic omnes credent in eum.“ Tunc cayphas cantat cum Anna et lyn- agoga cum clamore: „Ne veniant romani et tollant noſtrum locum et gentem.“ Annas pontifex cantet cum clamore: „Unus autem ex ipſis — Kayphas nomine, cum effet pontifex anni illius, prophetavit dicens“ et dicit rycmum: 115 Raczte wíyczkny malo pomlczyety, Czo ya wam chczy nayprwe povyedyety, Ze tento nafí cztny byfkup Kayffafí, Byeffe vítawen toho leta a ten czafí, Geſt prorokowal gedno prorokowanye, A to nam welmy zle nenye: Ze lepe gyeft gednomu czlowyeku fnyty, Nezly wífemu ſwyetu za(hynuty). Finito rycmo Cayphas incipiat tam groſſa voce demonſtrando ſuper Jesum furioſe digito et ſuper turbam: „Expedit vobis, ut unus moriatur homo pro populo et non tota gens pereat.“ Et dicit rykmum monſtrando digito ſuper Annam et deinde ſuper Jesum: 107. S tych: asi m. S tyech. 109. budez pozehnay: asi m. budtez pozehnany. 10

Strana 146
146 Czoz tento byſkup Annas, muz cztny, 120 Prawyl geft o mem prorokovany, To wſſeczko geſt prawdu prawyl, Neb geyít o tom dobrzye a gyítye vyedyel, Ze lepe geft gednomu czlouyeku fnyty Nezly wífemu zydowstw zahynuty. Deinde apoſtoli incipiant in tranſeundo et cantent: „Ab illo ergo die cogitauerunt interficere eum dicentes: Ne for(te)“. Temptator dicit ad Jeſum ducens eum ad montem.

Strana 147
VIII. Klementinský sborník her velikonočních. (Div. Klem.) V kodexu knihovny Klementinské v Praze sig. XVII. E. 1 zachovány jsou tři hry velikonoční. Vedle nich jsou v kodexu ještě jiné kusy, z nichž možno vysvětliti dobu, kdy byl napsán. V letaniích na fol. 256 přichází totiž modlitba za krále Ludvíka, „ut regem nostrum nomine Ludovicum dominus conservet“. Z toho plyne, že sepsání jeho stalo se v 1. 1516—1526. Mimo to nalézá se v něm také „Responsorium Johannis Hus“, což zase svědčí o původu husitském. Husitský ráz úpravy nápěvů v hrách drama- tických rovněž to potvrzuje. Jak jsem se již v úvodě zmínil, možno z některých míst bezpečně usuzovati, že hry tam obsažené v některých částech zakládají se na před- lohách starších. Svědčí o tom zřejmě některé zvláštnosti grammatické, podle nichž možno klásti původní složení předpokládaných předloh starších až do 2. polovice XIV. st. Ačkol v ráz jazykový i v partiích starších značně je změněn a stavu jazyka na poč. XVI. st. přizpůsoben, přece nejsou stopy starší fase jazykové zcela vyhlazeny. Jeví se to jmeno- vitě v rýmech. 1. osoba praes. tř. 3—5 má často v rýmech koncovku i místo pozděj- šího m: dějí — uměji (C 103—4), pravi — krávy (C 128—9), leci — na pleci (C 132—3), králi — chvál (C 271—2, 279—80, 881—2), práci — ukráci (C 640—1), ostříhali — nechváli (C 770—1); mimo rým: chlubi (С 575). Nepřehlasované iu, iú třeba předpokládati aspoň v těchto rýmech: majíce — nemohúce (A 156—7), lidé — orudie (C 317—8), v lidě — súdie (С 360—1). Na ó nerozložené ukazují rýmy: mohu — buohu (C 319—20), buože — zboží (A 351—2), wskuoře — hořé (C 526—7), zhuoru — vzdoru (C 255—6), koli — vuoli (C 366—7, 542—3, 805—6), vóli — nikoli (C 323—4). O starší 10*

Strana 148
148 fasi jazykové svědčí dále rýmy: sebú — dobu (C 410—1), z hrobu — s tebú (С 738—9). Hojné doklady na pravidelnou přehlásku a -ě a na nezúžené ie, jakož i četná imperfekta a aoristy podávají další svědectví, že skladatel vážil z předloh starších. Pozoruhodno je, že nejvíce archaistických tvarů vyskytuje se ve hře C, nejméně v B. V kodexu nalézají se tyto skladby dramatické: A. Třetí hra tří Marií. B. Rozšířená hra tří Marií. C. Hra o vzkříšení Páně. Všecky tři vydal Hanuš v Oster-Spiele, str. 46 a d., ale neúplně a často chybně. Popis rukopisu viz tamtéž, str. 41—6. Srv. J. Tru- hlář, Katalog českých rukopisů c. k. veřejné a univ. knihovny Pražské. Praha 1906. č. 177. V rukopisu užito hojných zkratků, z nichž hlavní jsou: 1. ra: pwa B 310, pwie A 227, pwiti B 2, pwiechu C 631, pwdu B 326, misť = mistra B 59, tpiti = trápiti B 48, zdwi = zdraví B 94, zpwuge A 57 a j. 2. r: vtw’d = utvrd A 406, zt'atili A 72, nayk'affi = najkrasší C 53. 3. ro: P = pro A 157. 4. m, n: ma A 199, 202, na A 13, 46 a č., bycho A 30, powi A 63, w nie A 215, samy A 284, w ftrziebrne C 194, žena C 191 a j.; kame A 107, flucze A 56, gež A 57, proftraña B 16, pany C 253 a j. — ge7 = jemu A 105, to) A 133, gedn A 168, me A 252, ma° = máme A 545, ftara° = sta- ráme B 69, ocži“ ſwy“ B 339, przeílicze C 797, o chra' = o chrámu B 78, do = domu B 247, geruzale B 92 atd. — pa = paní A 3, fy“ = syna A 90, ne = není A 253, wier‘ = wierné A 406, nowi) = nowiny A 497. že = ženu C 219, neſta = neftanu C 314, obi'li = obinuli A 424, aa = ana C 181, hube“ = hubená B 308 atd. — vtiefíe = utěšení A 24, pok ole A 36, zpiwa B 16, zname B 299 a j. 5. ho: me° A 202, ſwe° A 25, wiſe° A 580, mno° A 8, to° A 45, ge° A 68, ko? A 124, nebeſke° A 26, mile° A 34, mrtwe° A 100, boži° A 90 atd. 6. Před koncovkou -l, -la, -lo pravidelně se vynechávají slabiky, jako va: boyo“ A 417, miloa A 141, zpi A 90, litolo B 119, vkržižo" B 198 a j.; vi. mlu B 73, pra B78, vzdra A 254; by: ne B 196, ne“ B 197; mě: ne“ B 86; pi: podstu A 177, wykul C 725; še: fli“ B 85; ti: wral C 884; ni: neucži“ B 42 a j. 7. Před nf. -ti se rovněž často zkracuje: obraczo“ B 8, przeby“ B 341, zwie“ = zvěděti A 277, po“ = pověděti A 330, mlu“ = mluviti A 383, zname“ B 152, pra“ = praviti C 408 atd.

Strana 149
149 8. Před-t: ži“ = život A 417, ra' = radost B 108, mi = milost A 228, mi“ = milosti A 240 a j. 9. V koncovce -tel: ſpafy = spasitel C 907, vzdra = uzdravitele A 498 a j. 10. Před -ní: kralone = kralovánie C 916, pozdra = pozdravení B 201, zna“í = znamení B 194 a j. 11. Jiné zkratky jsou: fo° = sobě B 66, podone = podobné B 87; wyfwodj = vysvobodí B 67; buo“ = buoha A 560, buo' = buohu B 43 a č.; poſlucha“ = poslúchajíc B 55, ſpiwa“ = zpívajíc B 333; chwa = chválu A 415; na 1 = na nebi B 313; kw = krev A 291; k = když A 291 a č. kte“ = kterak B 84, ímue = smutné A 19; t = tvé A 406, tako“ = takové B 139, tóryíli = tovaryši B 201; blahoílane = blahoslavené A 338; pržipraho = připraveného B 319, newygec = nevyjevich C 803; mlu“ = mluvíte B 202; cžlo“ = člověk B 215, 249 a p. = 12. Z jednotlivých slov uvádím ještě: St“ = svaté A 22, Sch svatých A 39, Sv = svatú A 176, S° = svatého A 598 a j.; trzi = třikrát B 141; zmrc = z mrtvých A 37 a č., gt = jest A 20 a č., xps = Krystus A 82 atd. Písař rukopisu často psal nad i a y čárku (místy tečky), ale počínal si při tom zcela libovolně, tak že to pro kvantitu nemůže míti žádného významu. Proto jsem v přepise od toho upustil a místo čárky kladu pouze tečku. A. Incipit ordo trium perſonarum in die reſurectionis domini 135b sepulcrum viſitancium. *) Et primo finito vltimo reſponlorio perſone egrediuntur de capella et canunt versum vltimum reſponſorii, illius ſcilicet: „Et walde“ etc. cum „Gloria patri“ repeticionem reſponſorii ſemper continente. Moxque poſt hoc chorus incipit antiphonam: „Maria Magdalena“. Qua finita perſone procedunt verſus ſepulcrum cum antifonis, que ſequuntur ctc. Tunc primo**) unus dicit rykmum: II Panný! pani, poſtupaýte 136 A dale ſe rozítupayte, Neb ſe tudý magi trzij krafne pani brati, A gežiíſe ukržzowaného hledati. 5 Panný, pan ſe rozítupag *) Provozovací návody json psány červeně. Texty proloženým písmem vy- sázené jsou v rkp. opatřeny notami. **) Vrkp. Po, což Hanuš vykládá jako „praeco“. Pro takový název hlasatele není však jinde analogie.

Strana 150
150 A babky wždy meſſkagi. Procž wy babký mefíkate, Zdali mnoho mazanczuow mate? Pomohut ya gich odneſti wam, 10 Nebudelit kde bliže, ale do fíkolý k nam. Dum tranfiffet fabatum Maria mag(da)lena et marial Jacobi 136b et falome emerunt aromata. Ut venientes vngerent Jefum, alleluia. Alleluia. Omnes tres perſone canunt. Et uvalde mane vna fabatorum 137 veniunt ad monumentum ortoiam fole. Gloria Patri et filio et spiritui san l cto. 137 Prima persona canit rc. Omnipotens pater altiffime, Angelorum rector mitiffime, Quid faciemus nos miferime? Heu! Quantus est nofter dolor! Hofpodine víſemahuczý, Angelíky krali žaduczý, Czo nam nebohym ſobie zditij, ll Když tebe nemuožem mitij? 138a 15 Ach, kteraka naííe nuze, Nebudeli tebe nadluze. Wífemahuczý otcže prženaywýííi, Ty angelský krali pržežaduczý, Czo vcžiníme my ímutne zeny? 20 Auwech! Jaka geít nafíe boleſt.*) Secunda perſona canit ricmum. 138b Amifimus enim folacium, Jeſum criftum Marie filium, *) V rukopise následuje ještě jednou recit. strofa: Hoſpodine, wſfemahucrý etc.

Strana 151
151 Ipíe erat noftra redempcio. Heu! Quantus eít nofter dolor! Stratili íme naííe vtielífeni, 139" Jezu kryíta, ſwate marži fyna, Neb on geít byl naííe vtiefíeni. Auwech, yaka geít naííe boleft! 25 Ztratili ſme miſtra ſweho, Jezu Krýfta nebeſkeho, Genž geft trpiel za ný Na ſwem tiele hrozne rany. Persona dicit iſtum rykmum. Angelus canit ant. Sed eamus vngentum eme il re, 139" Cum quo bene poffimus vngere corpus domini facratum. Ale poďme maíti kupowati, 30 Kteruz bychom mohli vlecžiti Tielo pana przeſlawneho. Leta Syon laudans. *) li Poſpiefímy maíti kupiti, 140- Giz bychom mohli vlecžitij Tielo naſíeho tworcze mileho, 35 Od židu vmucženého. Angelus canit apud ſepulcrum. Leta Syon, laudans plaude, renouata terra gaude, agens deo gracias. Iſtam antiphonam debet cantari Angelus apud sepulcrum poſt „Sed eamus“. Bud' weſelo wíſeczko lidíke pokoleni, Wítalt geft Kryftus z mrtwych nenj. Ten geſt pekla poboyowal A otczuow ſwatych s febu dufe poýal. *) Zbytečně zde napsáno. 38. poboyowal: v rkp. Poboyol.

Strana 152
152 Prima perſona dicit rykmum. 40 Poílechnietež, feftrý milee, Kterake to zpiwani ſlýífime etc. u Radoît diwnu wyznawagicz, 140 Že pan z mrtwych wîtal, tak prawicz. Neb ya gdu, napržed poſpiíim 45 A toho giítotu lepít zwim. Prima perſona canit. Heu, nobis internas mentes Quanti pulsant gemitus pro nostro consolatore, Quo priuamur mifere, Quem lcrudeles Iudeorum 141a morti dedit populus. Avwech nam, mily Jefu Krýſte, Yaký ſmutek mame pro tie, za naííeho tieífitele, Gehož ſme my zbaweni bidne, 50 Gehoz lid kruty žildowíky 141b na ímrt wýdal ze zlofti. Ach nafíe welika truchloíti, Když tak przezaduczeho hoíti, Spaſýtele íme ztratili, 55 Gehož fu žide vmucžili. Angelus canit. Veni defiderate, Veni criste amate, Veni patris gloria, Veni sanctorum corona. lI Giż ſe ſlunce wykîtwieczuge, 142a Neb ten, genž nebeſa zprawuge, Nepržitele mocznie geft porazýl, A lidu wykupeni nawratil. Tunc ſecunda perſona ad terciam. 60 Neftýftt ſobie, feftra mila, Puozoítati tuto fama,

Strana 153
153 A ya k hrobu napržed poſpiíſim, Yake tamto ſpiwani ſlýfíim, toble powim. Prima perſona canit. lam percufío ceu paítore oues errant mifere, Sic magiftro diícedente ui turbantur difcipuli. 142b Atque nos abiente eo *) dolor crefcit nimius**) Kdýž biteho yakžto paítýrže 65 owcze bludi hubene, Tak my miítra nemagicze. Bo!left magi apofítole, 143a ý nam geho nemagiczým boleít roíte pržiliíína. 70 Appofítole miítra ſweho A my krale nebeſkeho Ztratili íme po hržichu, Protož nam neni do fmichu etc. Secunda perſona dicit.***) Canit angelus circa ſepulcrum. Qvis eít Iíte, qui venit cum gloria, Cum quo sanctorum dcopia 143 peragitat celi palacia. Angelus dicit Rykmum. Kto geft tento moczny pan, 75 Genž ſe berze tak ſlawnie k nam, Mage angeluow množſtwi za ſebu, Neſucze wíeczku ſlawu z ſebu? Wíſeczký wieczy gim poſtupagi, 80 Nebefa ſe famý otwiragi. A zda geft toto kral naymocznieyími, Gežiís kryftus nayduftoýnieyím, *) V rkp. chybně: oos. **) V rkp. chybně: minimus. ***) Vztahuje se na recitované verše předcházející. 63. Rymovalo se: pospíším — slyším; tobě povím jest pozdější dodatek.

Strana 154
154 Racžiž pržigiti nafíe prozbý k ſobie, Kterež mý ditký wzdawame tobie, 85 Genžs ofydlo pekelni Racžil ſetržiti neni, Wýwedíi nas z meho, Okazugeís czeítu kralowſtwi ſweho, Daý, býchme tie wždý w mem chwalili, 90 O wzkrżiſſeni ſyna božiho pisen zpiwali. Tercia perſona canit. 144a Sed eamus et ad eius properemus tumulum. Si dileximus viuentem, diligamus mortuum, Et vngamus corpus eius Oleo fanctiſíimo. II Ale podme nemeſíkagicze, k hrobu ſe pržibližugicze. Milowali ſme žiweho, milujmež ý mrtweho, 95 a pomažme tiela geho Olegem naýfwietieýííim. l 144 100 Poſpiefíme k hrobu miítra ſweho, 145a Na nas welmi laſkaweho, Milowali ſme žiweho, Milugmež take mrtweho, A na to ſe pilnie ſnažme, Geho tielo drahu maíti zmazme etc. Omnes tres perſone canunt apud sepulchrum. Qvis reuoluet nobis ab hoftio lapidem, quem tegere fanctum cernimus fepulchrum? u Prima perſona dicit Rykmum. 145b 105 Ach, kto nam ten kamen odložij, Gimž geft pržikrýt hrob božij, Chczeme gemu to dati, Czo na nas ími požadati.

Strana 155
155 Omnes tres perſone canunt apud ſepulcrum. Kto odwali nam kamen ode dverzi hrobowych, gimžto pržikrýty ſwaty widime hrob buožij? li Angeli canunt in sepulcro etc. 146" Qvem queritis, o tremule mulieres, In hoc tumulo plorantes? Unus angelus dicit. Cztne pani, koho wý zde hledate, 110 a procz ſe tak ſmutnie mate? Angeli canunt. Koho hledate, o truchliwe žený, w tomto hrobie placžicze? Perſone canunt apud ſepulcrum. Jefum! Nazarenum crucifixum 146b querimus. Gežiííe nazaretíkeho vkržizowa- neho hledame. Secunda perſona dicit. My hledame miſtra ſweho. 15 Gežiíſe nazaretíkeho, Genž geft trpiel za ny Na ſwem tiele hrozne raný, Genž geft w tomto hrobie polozen, Tomu geft dnes trzeti den. Angeli. Non est hic, quem queritis, a Sed cito euntes nunciate 147a discipulis eius et petro, Quia furexit Iefus. 120 Nenit zde, gehož hledate, Ale brzo gducze zwieftuýtež to

Strana 156
156 vcžedlnikuom geho y petrowi, ze geít wital z mrtl wych pan Ježiís. 147 Unus angelus dicit. Koho wý pani hledate, 125 Toho giž w hrobie nemate, Ale do gallilee ſe ptayte, Petrowi a giným vcžedlnikuom wiedieti dayte, žet geft pan gežiís z mrtwych wítal A do galllee ſe bral etc. Iterum angeli canunt. Venite et videte locum, vbi pofitus erat dominus, alleluia, aeva. 130 Pržiftupte a ohledaýte miíto, ktezto položen l byl pan naíí, aeua, aeua. 148a Unus angelus dicit. Podte, miíto ohledaýte, A tomu lepe uwieržte, kdež tielo ſwate leželo, 135 Genž geft w nowie z mrtwych wítalo. Tunc tercia perſona dicit. 140 Wý, feftržicżky, domuow dieta, A va zde budu bditi až do ſwieta, S prawu wieru hledagiczy A ſwým frdczem ítazugiczý, Zdali bých geho kde optala, Gehož ſem držiwe milowala. Buowýzehnay, mile pani, Mniet giž nebude do ſpani, Mufymt ſe tam hned brati, 145 Kde bých ho mohla optati. Due perſone vadunt cantantes et tercia tacet. Il Pan Ježiís naííe wýkupeni, 148b racžil pro kržeítianíke ſpafeni dati íe na kržiži truditi, chtie nas tudý obžiwiti.

Strana 157
157 150 Tiet pržemohla miloftiwoft, bý neíl naííe prohržiííeni, li gfa buoh racźils býti cžlowiek, 149a wtielil ſy ſe w poíledni wiek. Wííak boleítne ptani tebe 155 ítýíkagi pržiliís fobie, maíti drahe magicze a w hrob pro kamen nemohucze. 160 Gezu krý liíte ſpafyteli, 149b wífech hržifínych wýkupiteli, genžs nas íwu krwi wykupil, kdýž przehorzku ímrt podstupil. Na kržiži pro nas vmirage, hržichy naííe obmýwage, racžiz ſe nam v ukazati 150e 165 a nas ímutne vtřeífiti. Chwala otczý buohu ý fynu, milemu duchu fwatemu, wííe gednomu hoípodinu, na wieký požehnanemu. Jeu noftra redem llpcio, 150b amor et desiderium, deus, creator omnium, homo in fine temporum. Qve te vicit clementia, ut feres nostra crimina, crudeli*) mortem paciens, II vt nos a morte tolleres. 151. 170 Gezu naííe vtieííeni, Tys pro kržeſtianíke ſpaſeni dal íe na kržiži truditi, chtie nas tudý obžiwiti. Secunda perſona dicit Rykmum. Gezu kryíte wýkupiteli, 175 Wífech hržiííných ſpaſyteli, *) crudeli m. crudelem.

Strana 158
158 180 Genżs nas ſwu swatu krwi wykupil, ii Kdýžs vkrutnu fmrt pro nas podstupil, 151b Na kržiži vmirage, Naííe hržichý obmýwage, Racžiž ſe nam vkazati A nas ímutne vteííiti. Due perſone canunt euntes. Ad monumentum venimus gementes, angelos domini fedentes vidimus et dicentes, Quia furexit Jeius. Prima perſona dicit Rykmum. 152a V hrobu íme býli placžicze, Naíſeho miítra hledagicze, Angelý íme fedicze widieli, A tij ſu nam tak powidieli, Že gežiís z mrtwych wítal A to wam powiedieti kazal. U hrobu byli íme placžicze a kwilicze, angeli božre ſedicze widieli íme 190 a rzkucze, ze geft wítal z mrtwych pan Ježiís. 185 Tercia perſona canit. Il 195 200 Probuoh racžte poftupati, 1525 Racžte mi tam ímutne ženie vkazati, kte bych mohla ſweho miítra nalezti, Genž geft ipafytel nazwaný, na ſwem tiele trpiel geft hrozne raný, za nas za wííeczky hržiííne krzeítianý. Avwech zli žide a newierni, 153a zahubili ſu mi miítra neni, komuoz íe mamímutna vtřeífiti? Pycž mie kwitij ý korženi, pycž mie trawa, lilium, wíſe ſtworženi, kterež ýa mam pro meho ſpafytele nýni. Pycž mie ſkale, wody ý morze, 153b ý wííeczko ftworzeni meho horze, 205 Kterež ýa mam pro tie, milý buože. 185. powidieli za powiedieli.

Strana 159
159 Maria dicit Rykmum. 210 Ach bieda mnie, ímutne ženie, Nemagicz nižadneho vtřeííeni! Ztratila ſem miſtra ſweho, Gezu kryſta nebeſkeho, Genž geft byl vtrecha ma, A ya geho hržiíínicze hubena, Czo mi geft ſobie zditij, Newieduczý ſe kam diti. Maria canit antiphonam. Cvm venifem vngere mortuum, 154a monumentum inveni vacuum. Heu, nefcio recte difcernere, vbi poífim magiítrum querere. Kdýž íem i pržifíla lecziti mrtweho, 154 215 nadjidech hrob a w niem nížadneho. Auwech nemohu prawie zwiedieti, kte bých mohla geho miftra nalezti. Maria dicit antiphonam. 220 Ach, pržehržíííne mnie ženie, Pro mých hržichuow zaſluženi. W morži neni toliko piſka, Jako duííe ma hržichy tiežka. I O milý naís tworcže drahý, 155a Racž mi odpustiti me winý! Tunc ortulanus canit. Mulier, quid ploras, quem queris? Cztna ženo, czo tak rano hledaís, 225 A procž ſe tak ſmutnie maís? Maria. Domine, fi tu fuftuliíti eum, dicito michi aut vbi pofuiíti eumutego leum tollam. 155b

Strana 160
160 Maria dicit. Cztny mużi, racż mi powiedieti, Acż muożeſs prawie zwiedieti, Zda mi twa miloſt geho ſchowala, Powiez, kde bých ýa geho optala. Ortulanus ad eam dicit. 230 Powiez, zeno, czo tak rano hledaſs A procž ſe tak ímutnie maís? Potkagili tie žide, A neb gini zli lide, Vežini tobie mnoho zleho, 235 Budefs pýkati potom toho. Maria ad eum etc. A tý, milý zahradnicže, A zdali newiſs mne welicze tužicze, Pro meho mileho ſpafitele Geft mi horže welike czele. Ortulanus dicit. 240 Ženo, radimt prži miloíti, Zapomen wííi žaloíti, Choway ſweho hoſpodina, li Gezu kryſta swate marži ſyna. 156a A protož nahle berž mi ſe í ocži prýcž. Nebt zlamu o hlawu tento rýcž, A netlacž mi po czýbuli, At nedam rýczem porebuli, A nechaý ſe mnu toho mluweni, Nebt mi do toho nicz neni, At ya ſwe dilo pržedcze dielam, A ſwym ditkam chleba dobýwam. 245 250 Maria canit antiphonam. Dolor crefcit, tremunt precordia de magiſtri abfencia, Qui fana lluit me plenam viciis, 156b pulíis a me feptem demoniis. Boleít roíte írdcý memu na utrobre když giž neni miſtra meho w hrobie,

Strana 161
161 Genž mie vzdrawil a mne wísech hržichuowi zbawil, 157" 255 A fedm diabluow ode mne zapudil. Evovae. Gezu kryſte, ſtworziteli zadny, Zezrži na na pro twe rany, Genžs mne hržifínu vzdrawil A ſedm dabluow ode mnie zapudil. Racžiz mi ſe vkazati A ímutku meho vkratiti, At me wífeczký žaloíti Obrati ſe v welike radosti. 260 Iterum maria canit. En lapis vere ! depofitus, 157 qui fuerat in fignum pofitus. Munierant locum militibus, locus vacat eis abfentibus. Ay ten kamen, genž geít na hrobie položen, 265 ten l geft diwnie daleko odlozen, 158a Gehož rýtirži fylnie ítržežíchu, awffak geho oítržiczý nemohucze. 270 O muog milý ſpafýteli, Me dufſe vzdrawiteli, Tobiet ſe tieſſi ma ſyla, Nebt ſem ya ímutna žena býla. O hoſpodine wífemahuczý, Vílyís mie hržiíínu hržiffniczý, Racžiís mi ſwuoy oblicźey vkazati 275 A mie mých hrzichuow zbawiti. Maria canit Antifonam etc. Kdýž íem przeí czelu nocz chodila, 158b ſ placžem ptagicz miítra ſweho, kteréhož duſſe ma milowala. Kdýž mieli žide ſwatek, 280 w ten weliký patek, Okazali mocz, trapicz pržilifs krýfta pržes czelu nocz, 267. nemohucze: rým ukazuje na starší nemožechu. 281.—2. verše porušené. 11

Strana 162
162 285 290 fwiedky fal lefíne naň zgednali, 159a pržed famym biíkupem rwali, bilij a na twarz geho plwali. Pilatowi kazali mríkati, potom s lotrý vkržizovati. Po ſmrti nemiel pokoge ten pan, Ano mu odlongina byl kopim bok proklan, 159" teprw nam miloít pržiííla, když krewí wodu z boku wyfíla. Ktoz nema plakati, fe mnu hržiíínu krýíta pana hledati, An každý í nim muže na wieký kralowati. 295 Na angelíku ržecž íem nicz nedbala, gedno abych ll nalezla toho, 160. kterehoz duſſe ma milowala. Maria dicit Rykmum. 300 305 Proſym pro buoh vkažte mi ſpiſſe, At naydu kryfta gežiííe, A zdali wy geho wite, Nastogte, procž mi geho nepowite. Chtiela bých ſe tam brati ſama, Atbych nalézla ſweho pana. Dotud budu hledati, Až mi ſe ímutku vkrati, Mamt na frdczy weliku žaloft, Pane Ježifíi, obrat mi gi w radoft. Maria canit. Heu redemcio h Ifrael, 160b Vt qui mortem non timuit. Avwech, kto by ſe toho nadal, bý ſe on ímrti nebal. Heu redemcio Ifrael, Vt qui pati voluit. 310 Avwech ktoby ſe toho nal dal, 1613 bý on za ny trpreti chtieletc. 284. bilij zbytečné.

Strana 163
163 Heu redemcio Ifrael, Vt qui mortem fuftinuit paciens. 320 325 Avwech kto by ſe toho nadal, bý ſe on ímrti nedal pokornie. Ach naftoyte horže meho, 315 Welikeho, nemaleho, Nebt newidim miítra ſweho, Vtieííeni írdcze meho etc. u A zdali wy geho wite, 161b Naſtoyte, procz mi geho nepowite, Chtiela bych ſe tam brati, Bych wiediela geho, kte ptati, Chtiela bých den y nocz gitij, Nechticz giſti ani pitij, Bych mohla geho dogitij. Ach, ma welka nuze, Bude-li toho nadluze, Budu den ý nocz plakati, Az ſe meho ziwota vkratij. Maria! Rabi! Maria! Rabi!I Maria! 1623 Rabi, quod dicitur magiîter. Jesus dicit Rykmum. Maria, racz flyfeti! Maria ad eum. 330 Mily miítrže, racž powiedieti. Jesus canit Antiphonam. Prima quidem fufragi Il a, 162b fola tulit carnalia exibendo comunia fuper nature munia. 11*

Strana 164
164 Maria, wiez to zawierne, Ziet me geſt tielo giž tielo tak ſlawne. Gefíto przed ſmrti bylo trpicliwe, y take wíſi krzehkofti plne. Sancte deus! 335 Bud tobie chwala, tworeże ſwatý, Genž ſý wykupil ld hržichem gaty. Jeſus canit. Hec priori difi i milis. 163" hec est incoruptibilis, quidum fuit paſí bilis iam non erit folubilis. Maria, wiez to za czelo, Žet gež ffowo blahoſlawene tielo Nebude wicze nedostatku trpieti. 340 A tot magi wſficzkni zawierne miti Sancte fortis! Swaty buoże, moczny, fylny, Hržichuow na wieky neomylny. Jesus canit. Ergo noli lme tangere. 163" nec vltra velis plangere, gallileam vt cant dic. Et me viuentem videant. Jesus canit. Protož, marýa, nerod ſe geho dotýkati. Ani ſobie wicze ſtyſkati, 345 Ale appofítolum daý wiedieti, Žet chcze na nebe kotczý wſtupiti. Maria canit. Sancte et inmortalis deus. miferere nobis! i

Strana 165
165 Maria, nerod ſe wicz mutiti, 164a Neb chczy na nebe wítupiti, Tu budeſs miti wiecznu radoſt, 350 Nepotka tie zadna zaloft. Illum rykmum debet Jheſus dicere. Dimiíía funt ei peccata multa, Quoniam dilexit multum. Illum rykmum debet Maria dicere etc. Žiwý, nawieky ſwatý buoże, Tý ſy chudych rayſke zbožij, Wífech ſmutnych vtieffeni A nemoczných vzdraweni. Gracias agimus tibi 164 propter magnam gloriam tuam. 355 Diekugit, buoze, twe milofti, Žes mie zbawil wſfi žaloſti, Chczýt ſe tebe wždýczky bati A ſwych ſe hržichuow katij. Gižt odpufítieni beru od tebe, 360 Žet nechczý wiecze hniewati tebe. Jesus dicit Rykmum. 365 370 375 Nerod wicze plakati, Giž ſe twug ſmutek vkrati. Oblehożiž giż ſwe vtrobie, Ont geft, genž mluwi k tobie, Gežifs kryftus vkržizowaný, Genž geft miel welike raný, Y geho bok take proklany Za wíeczký hržifne kržeftianý. II Kdýž ſy geho toliko plakala, 165a A miloftiwie ſe na nieho ptala, Hledagicz geho tak mnoho, Nebudet žel tobie toho, Když ſe tobie vkazal, Giž tie ſmutku rozwazal; Pržifſlo wíſe twe vtieſſeni, Kdyż geho widifs z mrtwych wſtani.

Strana 166
166 380 Kazugit, bý powiediela, Ze ſy geho žiwu widiela, A ktot mie chti žiwu widieti, Kaž gim do gallilee giti, Tut ſe gim chcze vkazati A ge ímutne vtieífiti. Nebudet i tebu wicze mluwiti, Neb chcze na nebe k otczy wítupiti. Tunc Jeſus vadit ad capellam cantans. Aícendo ad patrem meumet patrem vestrum 165b deum meum et deum veftrum aeva. Vere vidi dominum viuentem nec dimifit me pedes tangere. Appoftolos oportet credere, quod ad patrem velit afcendere. 166a 385 Zagiftet ſem widiela buoha žiwa, An mife geít nedal noh íwych dotknuti. Apoíítole mufý uwierziti, žet chcze kotczy na nebe wítupiti. Maria dicit Rykmum. 395 Widielat ſem tworcze ſweho, 390 Od ziduow vmuczeneho, Ten geft wezele z mrtwych wital n A ſwym powiedieti kazal. 166b A ktož chtij ziweho widieti, Kazal gim po sobie pržigiti, Neb chcze potom na nebe wítupiti, Cżlowieczenſtwij nabożenſtwij neſa Aby wotczy vkazal rany, Genž gest trpiel za wíeczky za ny. Maria canit. Vere vidi dominum meum, redimentem acriteromnem hominem reum. 396. cžlowieczenftwij naboženſtwij nefa: místo ožlowieczenftwij na božítwi neſa, srv. IV. 156.

Strana 167
167 Et exultauit ipitritus meus, 167a Quia vifitauit nos verus deus. Miferere, miferere, miferere. Alpha et o dictus vere, qui furexifti a mortuis, da falutem Bohemis tuis, aeua. Widielat ſemugiž pana ſweho, 1673 400 an flibil potieííiti každeho zarmuczeneho. A zradowala ſe duffe w mem tiele, neb fem nalezla sweho ſpafytele. Smilugfegiž krýſte pane, neb to wime, že twa rzecž oítrzeýííi nežli mecž. 405 Genž ital z mrtwych, odpuft 168a nam hrzichý, vtwrd w prawdie twe wífeczký wierne czechy, allelura, acua. Maria dicit rykmum. 410 Ktera duffe widij pana krýfta, Tat gcft g ž od zleho gifta. Žadny toho nemuož wyprawiti, Czo christus racżil ſwym prżiprawiti. Kdo chcze w geho prżikazani ſtati, Tomu zawazal ſe fameho ſe wíhm dati. Krifte pane, genžs wítal dnes z hrobu, Pržímiž nas k ſobie w tuto dobu. Maria canit. Victime paícali laudes 168b immolent cristiani. Agnus redemit oues, criftus innocens patri reconciliauit peccatores. Morset vita duelle conflixerunt mirando, dux vite mortuus regnat viuus. Petrus cum Iohanne canunt etc. Dic noibis maria, quid vidifti in via? 169

Strana 168
168 Maria. Sepulcrum crifti viuentis et gloriam vidi refurgentis. Petrus cum ſocio „Powiez nam“. Maria canit. Angelicos teftes, fudarium et veſtes, furrexitcriftus ſpes mea, precedet fuos in gallijleam. 169b 415 Obieti welikonoczni chwalu obietugte kržeítraný. Beranek fa newinny kryftus wykupil owcze, ſmiržil geft s otczem ſwym nas lidi hržiſíne. Smrt a žiwot, to dwoge boyowali, 420 prżediwnie wywoda l żiwota żiw 170a kraluge. Petrus cum Iohanne canunt. Powiez nam, maria, czos na czeítie widiela? Maria canit Hrob prazný kryſta žiweho, widiela ſem y oſlawu geho. Ty fwiedký angelý, rucho, w niemz obinuli. 425 wftaltigeft criftus, me duofani, 170b tamt was przedeyde do galilee. Petrus cum Iohanne canunt. 430 Powiez nam, maria mila, Wífaks v hrobu nini býla, Giżli kryftus z mrtwych wſtal, Tak yakż ſa ziw rozprawiwal. Czos widiela, racż prawiti A nas ſmutne vtieffiti, Obweſel nas ſmutne lidij, Neb ſe nam nedobrze klidij.

Strana 169
169 Maria dicit Rykmum. 435 Petrže, Jene, to ýa prawim wama, Žet ſem v hrobu byla ſama, Angelý ſem widiela fedicze, A tij ke mnje takto mluwicze. Že gežifs kryftus wffemahuczý kral, Ten geft giftie z mrtwých wital, A tak wam powiedieti kazal, Kto ho chtij ziwa widieti, Il Kazal gim do gallilee pržigitij. 171" Tam ſe gim chcze vkazati 445 A ge ſmutne vtieffitij etc. 440 Tunc vadunt cantantes. Praw, maria, giftie, czos widiela na czeftie? Maria canit. Hrob krýfta žiweho pana, cžeft take chwalu z mrtwych wítaleho. Ty fwiedký angelý, rucho, w niemz obinuli. 450 wftalt li geft kryftus me dufani, 171b tamt íwe pržedcýde do gallilee. Appostoli etc. Powiez, maria, czos widiela, na kržiž kryftuow když patržila? Maria canit. Vidiela fem gežiííe vbicžowaného, 455 a na krziži pozdwiženeho, od rukow hrżifínych zidow. 172a Appoſtoli. Powiez, maria, czos wicze widiela? Maria etc. Hlawu trnim korunowanu a twarž welmi flinami zaplwanu 460 y take welmi zſynalu.

Strana 170
170 Appoſtoli canunt eic. Powiez, maria, czos wicze l widiela, 172b na kržiž kryftow kdyz patržila? Maria canit. Widiela fem, že otczý ſwemu porucžil íe gest A ſkloniw hlawu dolow trnim korunowanu 465 wypuftil geft dufíi. Appoſtoli canunt. Powiez, maria, czos gefftie lwicz 173a widiela? Maria canit. Bok kopim oftrym proklaný, rucze ý nohý geho oftrymi hrzebiký probodene. Apoſtoli canunt. Powiez, maria, czos vožinila, 470 kdyz gežiííe mileho ztratila? Maria canit. Malrygi placžiczy íem pochopila 173 a do domu fem gij vwedla. Potomíem na zemi vpadla, A pannie fyna plakati ſem pomohla. Apoſtoli canunt etc. 475 Powiez, maria, czos potom vczinila? (Maria canit.) Potom íemi drahych maíti nakupila 1743 a na ufwitie k hrobu fem pržiííla nenalezííi, gehožíem milowala, placze ſobie dwakrat wicze fem pržicžinila.

Strana 171
171 Apoſtoli canunt. 480 Marra, nerod plakati, ale racžlnam powiedieti. 174 Maria canit. Powim wam nowinu grítu o panu Jezu krýftu, o mem milem ſpafyteli, 485 wffech hržifínych wykupiteli. Glítie ſkrze mnoha duowodna znameni widielat fem kryftoli woz mrtwych 175a witani. Thomas dicit rykmum ad Mariam etc. 490 Ale czo tu, maria bagefs, Takli ſe ſwych hržichuow kageſs, mezy lidmi tuto chodicz, Nicz gineho než ímich plodíís. Prawifs, ze Geziís z mrtwych wítal A tobie ſe widieti dal. Maria ad eum. O thomaſíi newierziczy, 495 O geżiffowi pochybugiczy, Prawimt tobie to fmiele, Žet ſem widiela ſweho ſpaſytele, Y wíech hržiífnych vzdrawitele. A odpuítil geft mi me winý 500 A rozkazal mi powiediti tyto nowiny, Abyííte do galilee poſpiílili A tielefnie gey widieh. Tomas dicit. 505 Mlcžte ržecži neozdobne, Ani k prawdie podobne, Wifak to geft prawa left, Ani podobne geft, un By kto mohl z mrtwych wítati 175b A po ſmrti widieti ſe dati. Neb kryftus byl tak welmi ztryznowan,

Strana 172
172 510 Že cžlowieku není ten smyfl dan. By mohl muky wíecky wyprawiti. kterež on pro nas racžil ſneſti. Protoz berz ſe niekam domu klidu A necżin ſwu rżecžij rozb oge w lidu. „Prawdut“ Iohannes canit. 515 Prawdat geft, petrze, czo geft k nam maria mluwila. Neb ſme toho giž ſama ocžitie widiela, Žet w hrobie zadneho neni. Wezmiemež toto proftieradlo na znameni, Budem ginym lidem prawiti A to, czo ſme widieli, mluwiti, Žet geft to konecžnie kryftus naplnil, Cżo geft mezy nami w ſwietie mluwil Podmez a nechticymež tu dele ſtati, At nas žide w ſwe rucze nepochwati. 520 Cernitis, o focii, lecce 176a lintiamina et ſudarium. Et corpus non eft inuentum in fepulero. Petrus dicit. 525 Wizte a znamenayte, Proftieradlo ohledaýte, Gimžto tielo geho ſwate Od židuow na kržiži rozpate Bylo geft obaleno, 530 To w hrobie neni nalezeno. Tomas clamans ad cos dicit. 5.5 I czo wý tu rycžite. Swu myílí nadarmo tocžité, Wffak mie na to nezwedete ! Ani k tomu pržiwedete. 176b Bých va tomu vwieržil, Lecz bych ſwu ruku w geho bok wloż l. A prsty sw w glo rany. Genz ſu gemu od żiduow vdielany, Teprw bych tomu mohl vwierzitii, 540 Když bych ho mohl opatrzitij. 513. klidu: snad m. w klidu.

Strana 173
173 Petrus ad eum. 545 Thomaífi, bylo i nami byti, Chtiellis o tom zwiedleti, Myt íme s Janem v hrobu byli, Žadneho ſme tam newidieli, Ted znameni toho proíti radlo mame, Czo my tobie neni prawime... Marygi na czeſtie ſme widieh, Te ſme ſe take tazali. Aby nam powiediela. 550 Czo geft chodicz widiela. Y prawila nam geho žiwu widieti A giným wíſem appofítolom kazala powiedicti. Tomas ad eos. 555 Doſti geft wiecz nepodobna, Že ma was ſweſti žena hubena, li 73 A neb chodczowe tito dwa, 177 Gefſto ſu howada prawa, Chodij po ſwietie, kde by czo mieli, A lidij o ſtatek pržiprawowali. neb kdyz gim daſs kragicz chleba, 560 Chczefíli, dij, že buoha na nebi neni tržeba. Tunc Jeſus in apparatu nobiliori veniens stabit in medio corum: Pax vobis, ego fum, alleluia. Nolite timere alleua, aeua. Aeua, pax vobis, ego fum, a Fleua, nolite timere, aeua, aeua. 177b Ihesus dicit. 565 Pokoý wam, nerodte ſe bati, A giż w wirze pewnie trwati, Bylt geft gežifs miftr wafs, Genž geft vkržizowan pro was, Protož nerodte ſe giz domniwati Ani w ſwa ſrdcze myſíleni brati, Bycht byl blud a neb obluda yaka, Každy z was me koíti ohmaka, Kterychž nemuož miti duch žadný, 541. newidieli: v rkp. newidiedi.

Strana 174
174 570 Neb geft wílech koíti prazdny. Zwlafítie tý tomaííi, jenž daleko ftogiís, A pro newieru ſe mne bogiís, Pržiítup blize a pržibiehni, A ſwu ruku w muog bok ſtiehni. Prítý ſwe w hrzebowe rany wlož a ſwu newieru odlož! Ii 575 580 Tunc apprehendens manum thome canit. 1783 Mitte manum tuam, aeua, in locum clauorum, aeua. Wizýž, thomaſíi, bok geho ý rucze obie, kterež geft dal proklati ſobie, Protoż wpuſtiż ruku ſwu w bok geho, Vzržiís, že tie buoh ſtworženi wíſeho, Y nerod wicz býti w newierże, Ale ftalý bud w geho wirže. Thomas canit. Dominus meus et deus meus, alleluia. Thomas dicit. 178 585 Ont geft pan a buoh ſwieta wíſeho, Ya nehodný ſluha geho. Wieržim, ze geft mocznie z mrtwych wítal, A wíſem wierným Swu Swatu miloſt dal. Racžiż, proſým, � mnie miloít dati, Neb ſe giž chczý ſwých hrzichuow kati. Tunc Jesus canit. Qvia vidiſti me, thoma, credidiſti. Beati, qui non viderunt et crediderunt. aeua. Thomaííi, žes widiel bok y rucze geho, 590 wieržiís, že buoh ſtworzeni wíſeho. Prawim tobie, že ſu tij blahoſlaweni, ll Acz koli newidieli ſu geho vmucženi, 179a Ale ze prawie wieducz wierżi tomu, Wífecký ty pogme do ſweho domu. 595 Ale yat nyni na maly czas odeydu od was,

Strana 175
175 A potom zaſe nawfſtiwim was, A budu odyaty zamutkowe írdcze waſeho, Když budete miti ſeſlani ducha Swateho. B. Ludus pasce ffoeliciter incipit. Ante omnes barbatus vadit et dicit rykmum sequentem etc. Slyís a nachýl každý vcha ſweho, Czo ya wam budu prawiti noweho. Vítal ſem bleže z daleka, Neb mi toho byla potržeba welika, Abych wam poſelftwi zdiel, A czo ſe tuto ma ditij, powiediel. To ya nýni chczy rad vožiniti, Acž w ſmich toho nebudete obraczowati, Neb nicz nebude takoweho 10 Ani czo k ímichu podobného. Wíſak nayprw zamutek appofítolíký, Potom radoíti hlas andielíky Bude ſe tuto pamatowati, in Vmucženi y z mrtwych wſtani kryſtowo zpominati. 179b Protož dielayte gim miíta proítranna, a geft gim czeſta proftranna zpiwani, Nechagicze wíſech ſſeptuow na ftranie, Poſluchayte flowa kazdeho pilnie. 5 15 At primum XI Apoſtoli canentes Reſponſorium de capella exeunt. demum ad locum paratum venientes. Qverunt fine querela ante dominum et ab inuicem, non funt feparallti. 180a Calicem domini Biberint et amici dei facti funt. Tradiderunt corpora fua propter deum ad fuplicia, ideo corolnantur 180b et accipiunt palmam. Calicem do. 16. místo: k zpiwani proſtranna.

Strana 176
176 Iohannes primus rykmum dicit. 25 Poſílyfíte mie, bratrži milij, malo, 20 Neb newime, kterak ſe nam ſtalo, Chodime ted yako owcze bludicze. Nad ſebu paſtyrže nemagicze. Tak nas weliky ſtrach obklcžil, Ze zadný z nas tak fmielý nebyl Stati tu, kdež miſtra naſíeho gimali. A vbiteho na krziž rozpah. Jat ſem ſe nemohl zdržeti, Muſyl ſem z ſebe plafítie pozbyti, Pro ítrach židowíky vtikage, 30 pomoczý zadne necžakage. Petrus. Yat ſem byl wyffel za nim do ſynie, Klel ſem ſe ſtrachem hubene ženie li Prawie, že ſem ho newidiel, 1812 Ani kdy czlowieka znal. 35 Newimt ý gefítie czo ſobie vdielati, Nebt mie ſtrach nemuož pozuítati. Andreas. Diwalt ſem ſe ya wam zdaleka, Kterak na was bazen býla welika, Wida to neſmielt ſem tam gití, 40 Hlediel ſem, kde bych ſe mohl ſkryti. Atbý mie zide newidieli a mne nietczo zleho neucžnili. Bylt ſem w ſtrachu buohu ſe modlicz, Tiežku žaloſt na ſrdczy magicz. Iacobus maior. 45 Pomnim, kdyż ſme byli w zahradie ſpolu, Že ſme mieli ſtaroft nemalu, Geli ſme ſe geho rzecži rozgimati, Z toho ſen weliký pocžal nas trapiti. Jak íme hržmot zberzni vílýffali, 50 Rychle z rozkazani miítra nahoru íme ſe schopili, 26. na krziž: v rkp. nakrzil.

Strana 177
177 55 Bogicze ſe hluka żidowſkeho, Byl kazdy prziprawil biehu žiwota ſweho. Thomas. Il Neracžte, bratrži mili, tak welmi kržicžeti, 181b Neb nemuožeme wíleho zwiedieti. Muožet niekdo poſluchagicz tu ítati A židom wiedieti dati. Strach, bý ý nas nezgimali, Yak ſu ſe welmi rozlitili, Neb poniewadž ani miſtra nam nenechali, 60 neyfut tak hlupi, bý ſe y o nas nepokufyli. Thadeus. Mamt ya gefítie w tom wiru ſylnu A nadiegi welmi pewnu, Žet nam racžij zaſe pomoczý, Pomniegicz na geho drahe rzecži. 65 Nebo prawil, že mnohe zamutký budem miti, Na tomto ſwietie ſobie ítýfkati, W tom pak gednoho každeho wýſwobodij, Když ſwým Swatym okem na nas pohledij. Bartolomeus. Diwna wiecz, ſami ſe o ſebe ſtarame 70 A na ſweho miſtra nicz newzpominame, Kterake on miel muky welike A trpiel na tiele bolef i wíſelike, Chtie to, czo nam z piíma mluwil, naplniti, A kterak nas vožil na ſobie vkazati, 75 Dobrowolnie ſe wydal na i vmucženi 182a Pro naſíich otczuow prohržiíeni. Iacobus minor. Wite, kdyż nayprw obżalowan byl, Tu geft miftrum židowíkým o chramu prawil, že geý ruku zborží 80 A trzeti den vítanowi. Taký ý o ýonaffowi w podobenſtwi prawil, Kterak on trži dni w rybie byl, Znamenage o ſobie, kterak ma w hrobie býtij A trzetij den z nieho mocznie wygiti. 62. V rkp. verš 63 napsán před 62, což jako chyba označeno †. 12

Strana 178
178 85 Mnohe íme ý gine rzecží ílifſeli, Na kterež ſme giž strachem nicz nemieli. Pak budeli ſe wam za podobne zdati, Muožeme zde toho wíleho pocžekati. Philipus. Pocžekaýme, bratrži milij, 90 A modlme ſe buohu každu chwil, Neodchazeymež od tohoto miíta, Neb tie nam neni zaroftla do gerufalema czeíta. Matias. Welmi dobrže tito bratrzi prawi, Chczemelý mý byti prži ſwem zdrawi, Budme zde czekagicze A prziliís krżiklawie nemluwicze, Neb ítrach, kdý bý žide zwiedieli, S tohoto miſta aby nas nepropudili. 182b Poſluchaýme racže ſedicz pilnie, 100 Ne zda nam pržide (?) nowiný gine. 95 Simon. Y czoż toho mefíkate A itrachem ſobie pokoge nedate. Vludiz ſe každy na ſwa miſta, Neb geft to nowina gifta, Zet nas kryftus neracží opuítiti Ani na nas czo zleho dopustiti. Neb yak po mracžnu yaſno býwa, Tak po zamutku wíſclky radoít miwa. Vpokoytež ſe a poſluchaýte pilnie, 110 Vhlidate, že nam pržidu nowiný gine. 105 Tunc primum more suo persone vadunt cantantes. Et cum in loco fuerint, Vnus Barbatus fulcitus ad morem medici cuiusdam*) venit dicens in obuiam etc. — — Czo wý tu, pani, dielate A lidem ſpati nedate? II Powiezte mi ſwu potrzebu, 183a Iat was chczy opatržiti w tu dobu. *) V rkp. ad mò medicine iugam.

Strana 179
179 Prima perſona dicit. 115 Milý muži, nebud tobie do toho, Neb mý mame zamutku mnoho Pro naííeho miſtra draheho, Na krž ži ohawnie rozpateho. Ale racże powiez, kde býchom kupilij 120 A drahych maíti optali. Iterum Barbatus. 125 Mila brachu, na maíti ſe ptaís, V mne gich w mofínie doíti maís. Iat ſe w ſwietle tak obiram A žiwnoſti ſobie tim dobywam A ſem miítr onaký, Gefíto rownie nemam pod oblaký. Mamt maíti takowe. Zdrawým lidem przihodné, Komužt nicz nefíkodij, 130 Každehot ýa chczý vzdrawiti. Secunda perſona dicit. Il Milý muži, racz ſe i nami ſmluwiti, 183b Myt tobie chczeme radij zaplatiti; Budelit czo ſlufíneho, Nepobiehneme czenu tweho. Barbatus dicit. 135 Wezmietež tito maíti za ſto hržiwen, Ažt gich dobudu z mofíny wen, Dobroty gegich nechczy chwaliti, Neb peniezy by gich nemohl wyważiti, A fut takowe moczý: Kdy by kdo naytwrdiegi ſpal w noczy, Držiwe než ho trzikrat puſíku w hlawu vderžiſs, z naýtwrdíliho ſna každeho probudiís. 140 Tercia perſona gratificat. Diekugemt, milý muži, welicze, Giž odeydeme od tebe tužicze, Abychom to tielo zmazali, kteržiz newierni žide vkržizowali. 146. kteržiz: místo kterež. 145 12*

Strana 180
180 Demum progrediuntur ſuas canentes antifonas uſque ad locum Monu- menti. Et in redeundo due perſone canunt „Ad monumentum“. II Finito rykmo tunc Symon inquit etc. 184a Slyfíte a naklonte vcha ſweho, A pozorugte flowa každeho! Prawi onýno zený, že v hrobu byly 150 A angely fedicze widiely, Tij gim weli ginde kryſta ptati, Czo geft toto, muozete znamenati. Thomas ſibi respondet. Sfymone, na rzecž zeníku ſe nicz nedaý, Ani po nich poſtupay, 155 Chtielitbý nas wýmluwiti A odſud ruzno wyluditi, Aby nas po gednom zbirah, Zberucz vkrutne zmordowali. Andreas. Milý bratrze, nebud tobie do toho, 160 Necht ya wždý zwím, czo geft toho; Pugdu a pohledim, czo geít tam, Ale newim, brzol ſe nawratim k wam. Et in capellam it, post hec 3a persona canit „Pro buoh racźte poſtupati“. Et agunt, vt conſueuerunt, usque victime paschali Et cum „Mors 184" et vita“ finiet. Paulolum resurgens (Johannes) dicit. Nadarmot tamto lide nehlucžij, Wífak ſem ya z was naýmladími, 165 Mohut ya tam dogiti A vpržimu prawdu zwiedieti. Budelit pak czo giíteho, Nezamefíkamt va toho, Bych y wam nepowiediel, 170 Czo bych o miítru nafíem zwiediel. Petrus ad Iohannem etc. Milý yene, necht va pugdu f tebu, Wezma ſwuoy klicz s ſebu. Zwime, proćz ta žena tak weſele zpiwa, A yaku ona toho radoít ma.

Strana 181
181 175 Zdali geft koho na czeſtie widiela, Budem gi proſyti, aby nam powiediela. Et surgentes vadunt ad eam canentes „Dic nobis maria“. Post quod autem jinient lingula, vt modus est. Maria in capellam reuertitur. At illi ad monu mentum gradiuntur et accipientes lintiamina canunt. „Cer- 185a nitis, o locii“ et venientes ad locum appostolorum dicit Iohannes rykmum: Wizte a znamenaýte Prostíeradlo ohledayte etc. Quo finito peregrini duo in emaus veniunt, quos Iheſus habitu eorum veſtitus a longe sequitur eos auftultando. Tunc primus, cui nomen Cleophas, dicit. Wýfsli, towarýííi, že mame do emaus giti 180 A tu noczleh ſwuy mame miti. Slunczet ſe k zapadu blizij A oblaczý ſe duoluow niži. Kraczey fípiíſe ſwyma nohama, Nebt geft mile welika od geruzalema. Alter peregrinus. 185 Nepoſpichaý, mily, tak welmi, Ale rozmluwayma rzecżi ſwymi, A zda ſe nam czeíta vkrati A dobra mýli ſe nam nawrati. Neb ſe geſt diwna wiecz pržihodila, ln Kteraž gefítie od wiecžnofti nebyla, 185b Aby fluncze ſe zatmielo A pro cžloweka ſwu kraſu potratilo. Nepochybugit, že syn boži biíſe, Poniewadž prži ſmrti takowe znameni cziniſſe. 190 Iterum Cleophas. 195 Wiez, towarýffi, žet geft weliky prorok byl. Gemužto žadny w ſwietie rowen nebyl, K tomu nizadne winy k niemu nemieli A tak ohawnie geho vkržižowali. Wíſeczko znamenitie geho ſtworzeni litowalo, 200 I po ſmrti geho ſkalni kameni ſe pukalo. Tunc Jeſus a longe eos ſequens canit antiphonam: Qvi funt hij fermones, que confertis ad inuicem, ambulanteslet eftis tristes aeua. 1863

Strana 182
182 205 Finito ea accedit ad eos et dicit rykmum etc. Pržimiete ode mne, towaryífi, pozdraweni, A proſým, powlezte, o cžem mluwite nyni. Smutni gíte a ſmutite ſe, Proſym pržimiete mne take mezý ſe, At ya í wami putugi A zamutku waííeho take politugi. Tunc alter peregrinus ait. Mily, wífak y tý putugeſs od geruzalema, Y zda ſy newidiel oczima ſwyma, Czo gie geft ítalo 210 Nebo neni frdcze, aby toho nelitowalo. Jeſus dicit. Czo geft, profym, tak noweho, Powiezte, at ya politugi toho. Cleophas dicit. Y ba o gežiíli nazaretíkem, li O tom proroku welikem, 1865 215 Kterýžto czlowiek znamenitý biííe, Božíkym rzeczem lidij vožiíe, Kterak ſu ho židowíka knižata potupili A na ſmrt hroznu odſudili. Nam z myíl to nemuže wýgiti, 220 Než ze by on miel yſrael wykupitij A nad to dnes trzeti den geft otmu, Yak fu tý wieczý vožinili gemu, Ted pak z naifich niektere žený Prawilý nam diwne nowiný, Žebý przed flunczem v hrobu byly, Nenaležíe tiela andiely dwa widielý. A když prawilý geho žiwu byti, Z naffich niekterži to chticze zwiedieti, K hrobu rýchle ſu odeſíli 230 A tak, yak prawily žený, nalezli. 225 Tunc Jeſus canit etc. l O stulti ettardi corde adcredendum 187 in omnes (?), Que locuti funt prophete, aeua aeua.

Strana 183
183 Dicit rykmum. 235 O blazni ſrdcze zpozdileho, Y zda íte od prorokuow neſlichahi toho, Kterak kryftus muſyl trpieti A tak do ſwe ſlawý przigiti. Poczna od moyžiííe až do proroka poíledniho, Chtiel bych wam wyprawiti piíma mnoho, Ale že gefítie mam daleko giti A na teto czeſtie i wami ſe rozlucžiti. II Alter peregrinus. Naís milý, zuoftan i nami, profyme tebe, 187b 240 Bychom pak mieli zaplatiti od tebe; Nebo ſe k wecžeru blizi A ſwietloît k mracžnoíti ſe níži, Puoydem racze do wonohono domu A pogime, czo budeme miti k tomu. Vadunt ad diuersorium et Cleophas dicit...Tunc exponunt panes et Jeſus dicit ad eum: 245 Poday ſem toho chleba fam, At ya geho wam požehnam. Poſtquam refregerit panem, iterum dicit Jeſus. Wezmietež a poſýlniete ſe, A ya ſe muſym nawratiti zaſe. Et e uestigio ab eis diſcedit iplisque appaerientes (?) ſuos occellos dicit prius Cleophas: Giítie ten czlowiek krýftus byl geft, 188a 250 Wífak nam zuotcżi zmizel geft. Hned geft to nafle frdcze cžilo A z ržecži geho w nas zapaleno bylo, Když geft nam na czeítie plíma wýprawowal A gegich rozum otwiral. Poípiefímež hned tehdy z te hodiny A powime glným tý nowiný. 255 Et huic alter ſibi reſpondit. Diž napržed, wíak vmiís czeítu, A praw každemu nowinu giſtu, Že ſme widieli z mrtwych wſtaleho, 260 Jezu kryfta vkržižowaneho.

Strana 184
184 Et tunc vadunt ad appoftolos canentes „Surexit enim sicut dixit...“ uſque finem et finita stantes coram eos dicit Cleophas. 188b 1 265 Slyfítež, bratrži milij, a budte weſeli, My ſme kryſta není widieli. Tent geft f nami od Jeruzalema putowal A wuſobie putnika ſe wokazal. Kdyż ſme nayprwe geho widieli, Poznati íme hned ho nemohli, Až y chleb naís lamal A tak teprw ſe nam poznati dal. Tunc Tomas venit et inclamat istos dicens. 270 275 Czo wý ſobie zde pocžinate, Že tak weſele wolate, Brzo íte žaloíti zapomnieli A czinite fobie, yako byfíte gi nikda nemieli. Date ſobie mluwiti ržecži neſlufíne A k pravdie welmi nepodobne. Byt bylo, wíakt býcht ſlyfel, A chodicz po czeîtie nietczo widiel. II Iterum Cleophas. 189a 280 Milý pržiteli, mluwifí, yak ſe tobie zda, A neni tobie tiech ržecži trzeba. Ted oba žiwa îtogime A tu nowinu take tobie prawime, Žet ſme mý ho žiwa widieli A na czeítie i nim putowali. Zda mi ſe, že nam muzefí wierziti a wo geho z mrtwych wſtani nepochybowati. Tomas. 285 A czo wý to mluwite, A nadarmo ržeczi trudite, Wífak wy mne na to nezwedete Ani k tomu pržiwedete. At bych ya mohl wieržiti, 290 Byt won miel z mrtwych wſtati, Lecž bý geho vhledal raný 291. by: za bych.

Strana 185
185 A ſwe prítý wložil w geho bok proklaný, Tepiw bych tomu vwierżil, Že by on muný prawy buoh byl. li 189b Petrus ad eum. 295 Tomaííi, bylo s nami na miſtie býti, Chtiellis o tom zwiedieti. Mýt íme s Janem v hrobu byli, Žadneho ſme tam newidieli. Ted znameni toho proftieradlo mame, Czo mý tobie neni prawime. Marygi ſme na czeítie potkali, Te ſme ſe take tazali, Abý nam powiediela, Czo geft chodicz widiela; Y prawila nam geho žiwa widieti A giným wífem tak kazala powiedieti. 300 305 Thomas. Doſti wiecz nepodobna, Zie ma ſweſti was žena hubena, A neb chodczowe tito dwa, 310 Gefíto fu howada prawa. Chodi po ſwietie, kde by czo mieli, ll 1903 Neb kdýž gim daſs kragicz chleba, Chczefíli, diegit, že buoha na nebi neni tržeba. Tunc Ieſus in apparatu nobiliori veniens ſtabit in medio eorum et cantat pax vobis etc. Pax vobis ego fum aeva, nolite timere acva a e etc. Iterum in occurſum duo angeli venientes ad Ieſum canunt: „Quis eft iste qui venit de edon" et finitio dicunt versus: Witay, buoże wffemahuczy, 315 Witaý krali pržežaduczý. Tobie w czeſtu wychazýme, Kterehožto mý cziítu myíli cztíme. 190b Racžiž giti s nami do pržibytku ſweho, Od wiecżnoſti wierným pržipraweneho, Gehożto ocżekawa wíſecká ržifíe nebeſka A diwi ſe czela mocz ndielſka, 320 321. czela: v rkp. wola.

Strana 186
186 325 330 Rzka, kto geít to, genž ſe berze z rage zemíkeho A geít pržepaſane rucho geho, Sa nade wíeczky lidij naykrafii Mezý angelý na dufto nieýífi, Mluwi prawdu o pokogi A diwne wieczy w zemi ſtrogi. Patržte, yak geít kítwuczý rucho geho, Gimz od hržichuow ocżiítil czlowieka każdeho, když racžil ſwu ſwatu krew wýliti A tudý nebeſku branu otewržiti. Protož podiž í nami, neracž mefíkati, Neb mý tebe ſpiwagicz nepržeſtaneme chwaliti. Et tunc capientes eum per manus ducunt canentes „Switiezil“*) ulque ad capellam. Il Tunc consurgens minor Jacobus dicit. 191a 335 340 Giž tomu, bratrži, wierzimie A za prawe wieczy držime, Že geft kryftus z mrtwých wítal A wíeczký zamutký naííe odýal. Pugdem a wratime ſe do yeruzalema, A budem prawiti, czo ſme widieli oczima ſwyma, Židowſkeho ſe ítrachu nebudem bati, Dokudž w chramu budem przebýwati, Tut docžekame wietcži radoíti, Ažt nas buoh nawfſtiwi ſwu miloſti. Protoż wſtante a nemluwte wicze, 345 Ale podme Te deum laudamus zpiwagicze. Finis. C. Incipit ludus De reſurrectione domini. Et primo sermo etc. rykmicus. ll 5 Zawýtay duom w tyto chalupy, 191b Ažt z niekoho poprííi chlupy, Tak dobrže z kmetuow yako z bab, Newrt ſe tuto vher ani ſſwab. Poſlyfítez me rzecži nyni, Wíſiczkni pani, panny y wy pani, *) V rkp. switiel.

Strana 187
187 Ržecž, kteruž wam prawiti budu, Prawie beze wíleho bludu, Genž ſte prziſíli k hodu dnefínimu, 10 Ke czti, chwale nebeſkemu. Giz poſtupayte na ftrany, A neuhonite czepami rany; Pakli kto neuſtupi, Damt mu wždy, žet zupi. 15 Sluffit wam mudru býti, Acž nechczete biti býti. Nahle mieýte to na pamieti. Starži, mladij ý wy dieti, li Nebt mý chczeme zde hru miti, 192a 20 Acž nam chczete toho prziti, O kryſtowu z mrtwych wſtani Y o geho oſlaweni. Doítit íme giž ſmutnu býli, Ctyržidczeti ſe dni poítili, 25 Geducz kyſelo y huby, Mohlit fu nam wyhniti zubý, Zapigegicz lithomierżiczkym piwem, Genž wzdý ſmrdi bahnem y dymem. Budmež giž weſeli zaſe, 30 Snieducz plecze a k tomu praſe. Pržimiete rzecz, acžt geft gifta, Neb negiſta nema miſta. Paku ſe ta rzecz nelibi komu, Berž ſe od nas k ſwemu domu, At ya mu nedam na wary, Zet pobiehne ýako z darý,i At neuhonie porebule, 1925 Bud kucžal neb fekule. Y íluffiet giž s czeítý giti 40 A nam pržineíti pitij. Nahle ſtuogte tuto krotcze Yako przed wlkem owcze. Czos tý na mie wocži wytrzefítil, Snad ſem tebe gefítie czepy neplefítil? 45 Giz ukratim te ržecži, Neb cżigi mazancze w peczy, Budiž konecz nýni tomu, Bud libo nebo zel komu! 35

Strana 188
188 Et primo precurſor exeat. Deinde Lucipher ad ſeruos dicat rykmum. Mogi towaryífi milij, 50 Yak ſme ſe zle docžinili, Že nemame ſtawu ſweho Na nebelých veſeleho. Yat ſem byl andiel naykraffi, 193a A giž em diabel naýfíkaredievííi, 55 Když ſme zbaweni radoíti, Pomítiemež ſe giž ſwe žaloíti Biežtež rucže na wíle ſtrany, Mezý židý ý pohaný, Mezý paný y ſedlaký, 60 Než nechodte mezý žaky, Yak ſe wberu w naffi rżiífi. Wífichnut nam rodinu ſpiííi. Beržte piíícze, bubeniký, Hudcze, hracže, lupežniký, Kraýcži, ffewcze ý kožiínký Y newierne lichewniky, Berzte baby cžarodicýne, Do pekla geſt gim giti hodne. Czo ſe wam ginych namiete, Tý wíeczky prziede mne neíte. Ktož mi gich naýwicz dobude, 193b Ten muog wierny ſluha bude. 65 70 Ssathan dicat. Miſtrže luczýperže, mnet diegi ffathan, Ya poletim ſem y tam, 75 Y poradim lidem na to, Aby milowali wicze nežli buoha zlato, A panim, aby ſe licžili kraſnie A ſtrogili ſe wiehlaſnie. Týt ya giż yako w pekle mam, 80 Když racžiís, tedýt gi dam. Lucyper ad eum. Tý mi ſe, ffathane, dobrže hodiſs, Kdýž mi ty chytrofti plodiís, Tie chczý ſwym purkrabim miti A chczyt nade wíeczky prziti. 70. neíte: asi za moziete (mcěte).

Strana 189
189 Tunc wrbata. 85 Miftrzie, znaý mie wrbatu ſweho, li Na ržemeſle wýborneho, 194a Vmimt chytroíti tifýcze Anebo ſnad gefítie wicze; Neýradiegit wraždu plodim A k czyzoloziîtwu ge prziwodim. Tot ya vdielam ſwu moczý, Žet ſe ftane wražda w noczy. 90 Tunc belzebub. 95 100 Miftrzie, mniet diegi belzezubub, Wyraźen mi przedni zub, Gefíto mie bilý babý kamenim, A ýa mezý nimi ſedie bzdim, Protož gich ſe naywicz lekam, Když od nich znameni mam, Vožim ge cžarý lecžiti A z trlicze mleko dogiti. Tot ya dowedu ſwu chlubu, Žet wíeczký babý w pekle budu. I Tunc aftaroch. 194b 105 110 Miítrze, mniet aftaroch diegi, A take nietczo vmiegi, Budelit ſe toho chtieti, Budefí przed ſebu trži baby mieti. Gedna geft hodna ſwodnicze A druha manka rozwodnicze, Tržeti zawržena cżarodieynicze, Týt ya giž w ſwe moczy mam, Když racžiís, tehdý ge dam. Lucyper ad omnes. Biežtež, cžinte, czo wam fluffe, Noíte pržede mne hržiííne duffie Skocże kazdý na ſwu ftranu, 115 Pržimcžiž dufii yako wranu. 87. vmimt: v rkp. vnímít.

Strana 190
190 Fiat ſilencium et statim currant inter homines demones et portant ali- quos ad infernum. Ssathan portat animam. I Ted ýa, miítrže, k tobie teku 195a A duffi na pleczy wleku, Racžiž gi fam otazati. Muſyt na ſe žalowati. Luciper ad animam. 120 Nuže, duíe hubena, Mužlis byla cžilili žena, Prawiż neni ſwa diela, Czos na onom ſwietie dielala. Anima molendinatoris. Ya ſem byla mlynaržowa duíſe, 125 Vežinila ſem z miecha y z loktuííe Mierżiczy malo A neczkami, czo mi ſe zdalo. A gefſtie wicze na ſe prawi, Miel ſem ſwinie y take krawy, Dawala ſem gim lidíkeho ſladu, Protoż giż mam w pekle wadu. II 130 Belzebub portat animam. 195b Ted ya, miítrže, k tobie leczy, Nefa hrziínu duííi na pleczy, Gednakt powi ſama ſwa dila, 135 Czot geft gich na fwietie zdiela. Anima pincerni. 140 Ya ſem byl na onom ſwietie ffeńkerž, Dawal ſem malo piwa za halerz, Když ſu pržifíli sedlaczy s zenami, Dalt ſem gim s kwaſniczemi. Radat ſem pržicžitala A k tomu ſe wierowala, A když ſu prżiſíli żaczy, Kazalit fu ſobie z plne dati. 126. Verš neúplný.

Strana 191
191 Na tom ſem boha hniewala, 145 Ze ſem to kdý czinila, Protož muſym w mukach byti, Toho mi giž nelze zbyti. I Luciper ad animam. 196a Toh geft ten ffenkerž, Gefíto dawal malo piwa za halerž; 150 Protož muíyfí ſem pod me kržidlo, V wiecžne pekelne bydlo. Aſtaroch portat animam. Ted geft, miftrže, hržifína dufe, Czinilat geft, czot gi neſlufíi; Czož geít ſmiela vožiniti, 155 Tobiet muſy powiedieti. Anima sutoris. 160 Yat ſem byla ſſewczowa dufſe, Sírlat ſem zle vífiti za dwa grofíe, A k tomu ſem zle krpala, Yako bých nebozezem wrtala. Když ſem miela víiti koninu, Tehdý ſem vífila owcžinu, Pro to me zle dielani Ii Muſym za to do pekla nyni. 196b Tunc Luciper ad eam. Toli ten fſwecz biíſe, 165 Gefíto zle boty dielafe, Kaži gey cžertom drati, A budem geho kuži natahowati. Demon portat animam. Miſtrže, przineſl ſem pekarze, Duoftogent geft pekelneho horže. Anima piſtoris. 170 Ya fem byla pekarzowa duííe, Wierna ſem yako kuífe,

Strana 192
192 Beruczy laczyno obile, Tyto nymeyími chwile, Malet ſem preczliký pekla, 175 Protož muſym s cžertem do pekla. Luczyper ad eam. Toli geft ten pekarž,! Tak geft wierny yako oharž, 197a Gefíto male preczliky pekl, Buoday ſe we pekle ſtekl. Demon portat animam. 180 Ted opiet duffi nefu, Popadl ſem gi, ana bieži k lefu, Protož, miítrže, nalož s ni fam, Tedt ya gi tobie w rucze dam. Anima lapkonis. Ya bych lapka plne zloíti, 185 Bralat ſem bez miloſti, Pycżuge gich obile, Nenechalat ſem te chwile, Bych negel na brani w noczy, Vſage w ſwe paníke moczy. Nebylot wiecžiho dracže, Pobrach ženam y rubaííe. Když ſem doſehl poítele, u Nezuftawil ſem ni kudele, 197b Chodie w ſtrzibrnem paſſe Czinie ſobie kaderžawe wlafſy. Protoz muſym do pekla giti, Toho mi nelze zbyti. 190 195 Luciper ad eam. Toli ge ten lapka plný zloíti, Pohram í nim bez miloíti, 200 Rucže í nim do pekelne fíkoly, At mu nalem w rzit ſmoly. 184. plne: za plny, srv. 198. 185. znělo asi: brach sedlákóm bez milosti.

Strana 193
193 Wrbata clamat ſuper Sathanam. 205 Sfatane, mily towarziffi, Slyfſal ſem w krczmie weliku rżiffi, Ani ſe chti opilczý biti, A dwiemat geft zabitu byti, Skocžicž rucže, brachu, tam A przineí ty duíe k nam. Satan ad eum. Il 210 Y ktes ſe tak dluho babil, 198a Žes toho dawno neprawil, Bylo tobie wzeti bradu A pocžiti mezý nimi ſwadu. Kdýž by ſe pocžala boíti, Mohlo bý tim twe ſrdcze roíti. Wrbata ad eum. Miegich, towaryffi, gine cžiniti, 215 Chtie dwa manželi ſpolu rozlucžiti, A když nemožech prziluditi, Muſych babie ítrzewi kupiti, A onat ge y hned ſwadi, Že ten mucž ſwu ženu zabi. 220 Ted tu babu mam, Miftru lucyperowi gi dam, Luciper ad eum. 225 Toli ge, wrbato, ta baba, Ana pruhata gedem yako žaba, li Zdala ſe víty ſwata, 198b Ano doíti na nie naííeho kata. Gižli ftanu twe chýtrofti, Zlamemý w tobie w pekle koſti. Powieſs gednak ſama na ſe, Czims na ſwietie obirala ſe. Rebeka respondet. 230 Ya ſem tak zla baba, Horííi než had ani žaba, 13

Strana 194
194 235 240 245 Czo mi ſweíti nebo rozweíti, Yako mi geſt prowaz ſpleſti; Neb ſem welika cžarodieynicze, Proto ſem diablowa ſwodnicze. Trlczy ſem miſto krawy dogila A í hwiezdami na rozhrani litala, Lidij ſem cžarowati vožila A ge í prawe czeítý ſwodila. Il Protož giž muſym do pekla, Lecž bý mi ſe miloſt ítala, 1993 Zet ſem wam cžertom pomahala, Deržte mnu neb nederzte, Wíſak wzdy wicz vmim neż wy cżertie, Neb to chczy vožiniti ſwu chlubu, Zlet wíſeczký baby w pekle budu. Et Iſtatim fiat sylencium. Deinde Pilatus procedat cum militibus et cantet: „Ingreſſus pilatus uſque ad locum deputatum. Deinde centurio ad populum dicit. 250 255 260 265 Poſluchayte, chudij y bohati, Nebt ma na to kazdy dbati, Abý každý se vkazal A ſwe wíſeczky ſkutky rozwazal Przed krale y pilatowym dworem I pržed Kayphaffowým comendorem. Protož ſlyfíte, panny, panij y wý pani, i Genž íte zde buohem pozwani, 1990 Raczte powítati zhuoru, Nemagicz toho na wzdoru, Bý mohl proftrannu czeítu miti, Cztný kral ſwu woli zdieti, Muzete ho radi cztiti, Genž geft racžil k wam pržigiti, Kral pilat tak duftogny, Mudry, radný y pokorný. Miegtež wy radoſti mnoho, Diekugicze gemu z toho, Zie geft racžil k wam zawitati A wam ſproftným dal ſe znati. Geítli tu kto mezý wami, gefíto wam geft dobrže znamý, Gefíto magi ſnad nedoftatký,

Strana 195
195 270 Magicz na ſobie zle ffatky, Rýchle pržitupte k memu krali, li Gehožto ya nyni chwali, 200a Naſs geho kral tak obdarži Yako lakomeho pía oparži. Protož budte wierni gemu, Krali pilatowi cztnemu, A tuto chcze ſedieni miti, Racžte mu toho pržiti. 275 Deinde Synagoga procedat cum Caypha cantando „Scobris“. Poſt hoc cayphas dicit Rykmum: Zdraw bud', pilate moczny krali, 280 Ya te swým židowftwem chwali, Neb ſy naííe cztna hoípoda, A ſwe cztnoſti ſy ſwoboda. Pilatus dicit. 285 Witaý, biſkupe, kmeže naís, Zda kteru potržebu maís, Pro niž ſy ſe ke mnie trudil, Kto tie geft k tomu zbudil, 200b Powiez, knize, nicz netage, Na niekoho nicz netbage, Zdali tobie czo przekażie, 290 Chczýt twa býti moczna ítraže. Poſt hoc annas dicit ad pilatum. 295 Krali pilate naís zadny, Duoítoýný, mudrý ý radný, My ſme pržiíli k tobie proto, Dawagicz wiedieti toto, Genž ten ludofwietecz nehodný, Naíſemu zakonu welmi fíkodný, Gemužto gežiís gdiechu A weń mnozy giż vwierżichu, Gehož ſme íwu radu yali 300 A í prawem geho žiwot odýali 288. niekoho: za nikoho. 297. gdiechu: za diechu. 13*

Strana 196
196 305 310 Pro geho ludofwietftwie welike Y pro newiernoſti wſſelike, ll Tent geft mluwil takto, 2013 Gemuž newieržime nikako, Chtie tržeti den z mrtwých wítati, Gehož ſe to nemuož ítati, Kromie lecž ínad geho fluhý, Genž proň magi mnohe tuhý, Mohut geho w noczý vkradnuti, Pak gducze do gine wlaſti Powiedi, by byl žiw opiet, Tak nafí ſkutký puogdu zpiet. Kazal, krali, toho ſtržeczý, Att ſe neftanu tý wieczy. Pilat ad Caypham. 315 Poſluchay, ty kayphaííi, Žet ſem va ílyffel ržecz wafíi, Doíti íte nemudrzi lide, A ſproftnet geft waffe orudie, Czož ya znamenati mohu, l Byl geft podobny k buohu, 2015 Czoż ya widiel znameni Prži geho ſmrti ſkonanie, Být giž bylo po me woli, Nestalo bý ſe to nikoli, Žiwil bych gey proti wifem wam; Ale ya te moczý giž nemam, Protož když ſte ho zradili, Genż ſme ho zbawili, Stržežtež ho, yak chowate, K tomu straže doíti mate, Ale wífak chczý powiedieti, Budem proň mutek miti. 320 325 330 Centurio (?) dicit. Nedbaý nicz, krali, o tom, Zwieſs to dnes potom, 335 Žet ho chczem tak chowati, 309. vkradnuti: rým žádá ukrásti. 328. Text chybný; snad: žiwota geho zbawili.

Strana 197
197 Tolik zbožij ítraznym dati. Bud proto wefel gedine, 202 wíleczka tie tato pecže mine. Cavphas ad millites. Wy cztni pani y rýtirżi, 340 Każdy z was nam dobrże wierżi, Racžte ſe w to vwazati, Chczem wam, czo kažete, dati; Za to ítrzežte geho ſnaznie, Tak wiernie gakz přzewiernie, Abýchom fíkody nemieli, A wý drahe darý wzeli. 345 Primus Judeus. Totot geft, kniže, rada ma, Acž ſe tobie za podobne zda, Když budu hrobu oítrzehati, At nedadi tu zadnemu pržitupiti, Tu, kdež gežiís mrtwy ležij, O niemž rzecži mnoho bieži, Bý chtiel zhuoru z mrtwych wítati, u Kaž rytiržuom oftrzihati, 202b 355 Wżdyczky bdieti a neſpati. 350 Tercius Judeus. 360 Vežinte to, cztni fílechticży, Swe fílechtý prawi diediczy, Dietež tam bez meſíkani Pro waſíe dieti ý pani, Aby nebyl mietež w lidie, Yako lide mnozý ſudie, Rzkucz, že on chcze z mrtwých wítati, A to ſe nemuož ítati. Quartus Judeus. Rýtirži, wý ſe nelekaýte 365 A na penize nedbayte, Czož budete chtiti koli, Dat wam po waſſe wuoli

Strana 198
198 Naís duftoyny biskup, Wíſak nebude w tom ſkup, 370 Byt wam za waffi praczy nedal, nn Wifakt geft gindy nelhal. 2032 Quintus Judeus. 375 Prawimt, kniže, na mu wieru, Slyffalt ſem diwnu nowinu, Že geít gežiff giítie mluwil A tim ſe gefftie tak chlubil, Chtie tržeti den z mrtwych wítati, Geííto nemuž ſe to nikdý ítati, Ale wífak ſtrach vkradeni A lítiweho zamýfíleni. Sextus Judeus. 380 Bud, biſkupe, weſel proto, Neb ya prawim tobie toto, Y ty take, krali naíí, Genž ý tý ímutek maís, Daducz gim darý y penize, 385 Necht ſe w hrob vwazie. Centurio. 390 Mý chczeme wiernie oſtržihati, li Gedno racžte darý dati, 203b Swe żiwoty chczem ſložiti Než od hrobu poítupiti. Wzhuorut nikoli neſtane, Ažt geho ſwiet zapomene. Sextus Judeus. 395 Racžte, pani, darý wzeti A w pamieti geý pilnie mieti, Byfíte hrobu oſtržihali A pržes czelu nocz neſpali, Stržežtež tak ho vchovati, Toho wam chczem pomocz dati Dwa biſkupowa rýtirže, Giž neni w teto mirže.

Strana 199
199 Poſt hoc vadunt cantantes millites „Puydem“. 400 Puoýdem, puýdem w tu dobu, Poítrzezem geho hrobu, Okolo pochodime, u Czo ſe ítane, vzržíme. 204a Tak wecze prorok ten, Žet chcze wítati tržeti den. Appofítole pržiducze A nam geho vkradnucze, A lidem prawiti budu: Wítal gežiís krýftus z hrobu. 405 Chadim. 415 410 Pani a pani, poymiete mie febu, Chczýt byti hotow w tu dobu, Když naymyn bude tržeba komu, Yat ý hned pomohu tomu, Než chczýt gedno powiedieti A tim ſe nicz neítýdieti, Kdýž by ktera potržeba býla, Gefíto by ſe prži mnie dala, Y hned vteku yako ſhoržim, Nebo ſe kyge welmi bogim; Neb íte o to držiwe mluwili, in Trem íte mne welmi ftraffih, 204 Nechuten ſem welmi pro to nýnie, Neb ſe bogim kygowanie, Wifakt tam take i wami puoydu, 425 Czo ſe ftane, toho doýdu. 420 Primus milles. 430 Podiž s nami, acž chczefs giti, Swe mocznoſti pokuſyti, Kdyžs tak rýtirž nematný A sy witiež welmi platny, Staneſs ſe mnu w gedne ftranie A žadnemu ſe nebranie, Acž kto pržide a chcze tie biti, A nebudeíí ſe moczý ſkrýti, 411. chczyt: v rkp. chyt.

Strana 200
200 Naſtaw hlawy aneb boku, 435 Prži tom hleday czeíty k íkoku, Bý mohl zbýti ſe czti ſeczý, A chytay raný wzdyczký na pleczý. Et sic vadunt cantantes supra ll scriptam cancionem: Puoydem etc. 205a Et stantes penes sepulcrum, centurio ad eos dicet etc. 445 450 455 460 465 Nuž paniczy y wý pani, Od krale ſme ſem poſlani, Bychom hrobu oſtržihali, Czo ſe ſtane, to znamenali, Každý na ſwe ſtraži îtoge Nebiehali yako zloge. Stuy ty tuto muožítwij plný, A ty tuto z nich fylný, A ty tuto w dobrodružítwij plný, A tý tuto z giných ſlawný, A ty tuto nayudatnieyfn, A ty tuto namudrzeýííi, A ty ítuoý s teto ítraný, Gefíto ma bok proklaný, A wy gdieta w tuto ſtranu, Puoýdelit tady, daytež mu ranu. A ya tuto ftanu ſam, 205b Kdož ſem puoyde, s nim ſe potkam. Stuogme wſficzkni mužíku mýíli, Tit ſu cžaſý nyni pržiílý, Každý yakož na koho fluffie, Hrobu ſtržiha vako duíe. Doítit geít nas ſpolu tuto, Budet Ježiín s nami krupno, Acż giż on z mrtwých wſtane, Doſtit ſe mu hrubie ſtane, Tudiž geho apafítoluom, Dame gim w bok yako woluom. Budiž každý na ſwem miſtie, Druh druhu prawie gefítie, Býfíte vdatni tehdy býli, Neprzatelý kdý byfíte cžili. 440 447. Z ginych: v rkp. zhginych.

Strana 201
201 Secundus milles. 470 Blaze nam te druziný, I Magicz s ſebu ty hrdiný, Yak flyffite o gich chwale, 206" Bywalit fu dobrze dale Než pan hrňcžicž po rýtirzítwie. Tak ſe gegich klenoty kitwie Yako cžerna fíkornie w blatie, Ani wſſiczkni w prziplatie, Vtahli ſu ſe w rohožie, Potom wý znaýte gich zbozie. Magit hrít plew, dwa wieniký A ffindelne trži hržebiký, Zboži doíti v franíkeho Zlata doíti v vherſkeho. Wiezteż, fu li pani toto, Yat' ge nyni chwalim proto, Neb to do nich ſhledano geft, Protož ge mieýte wíficzkni w cżeft. 475 485 480 Tercius milles. 490 495 O to, brachu, nemieý pecže, Nemat žadny z lipy mecže, ll Ani frdcze zagecžiho, 206 Neni tuto naýmenííiho, By byl yako cžlowiek matný, Než geít kazdý witiež platný, Y poznaný w dobrodružítwi, Podobnit ſu wſficzkni k muozítwie, Czo gich tuto ſtogi, Czert ſe gich w pekle bogi. Protoz ſwe czti oftržihaýme, Czo ſe ftane, toho doczekaýme. Silencium. Cayphas ad Chadim. 500 Poíle, di k rytirzuom ſkorže, A nedoýdeíí s nimi horže, A rczý gim tak ode mne, At ítržehu hrobu dobrže. 496. ſtogi v rkp. ſtoſgi.

Strana 202
202 Chadim dicit. Rad, milý pane muný, 505 Ya ſem fluha wierny twuoy. Tunc currens ad milites dicit. I Cztne rýtiržítwo, kazal kral hrobu ítrżiczy, 207a Nikdý neſpati, gedine wdý bditi, Acž chczete geho miloít mieti, Racztež to giž zdieti. Centurio ad eum. 510 Radi, mili brachu, chczem to zdiecz. Gini ſobie lide bagi bdiecz, Abý gich ſen neumdlil A potom gich neuſpil. Pubýcžiž nam koítek mile, 515 Doydeſs s nami kratochwile. Chadim ad cum. Puoýcžim wam koítek hrati, Nechczeteli ſe rwati, Hraýtež nýni v pokogi, Gednak ſe was kazdý zbogi. Primus milles sumens telfaras dicit. 520 Towaryftwo mile, Vežinme ſobie kratochwile, il Yat nyni wrhu koftkami 207b A budu hrati ſ wami. Gižt mi geft ſedl ziž s kotrem, Nechczyt býti zadnemu kmotrem. 525 Secundus milles. Chczemeli w koftky hrati, Nemame ſe o nie drati. Seď mi take nieczo rowneho A fukni nieczo zyítneho. 530 Gižt mi ſedl kotr z drýgi, Bogim ſe, že mie za to zmýgi. 510. chczem: v rkp. czem.

Strana 203
203 Tercius milles. Kmotrže hnoítku, Nemecz mi na koftku, Gakž mi na koftku wržefs, 535 Damt, až ſe zwrzefs. Quartus milles. Czo tý pletefí, czo ty mietefs, Že mi na koftku meczeís! ui Yat ſem vwrhl žiz i czynkem, 208a Protož nechczy byti wnikem. Quintus milles. 540 Tobie žiž s czýnkem biíſe, Podaý mi gich take ſpiíſe, At wrhu, yak buď koli, Neczot wdy ſedne k me wuoli. O gižt mi ſedl tauſs, eís, 545 Muſymt za to choditi pieís. Sextus milles. 550 Malo's to vwrhl, brachu, Mohl by dogiti potom ítrachu, Gednim Imiſcen czan, Adt nebudu od ſwých pran. Sedl mi czýn a dwa tuſſe, Giž na tomto ſuſíe. Septimus milles. 555 Necht ſe diege, yak ſe diege, Niekto ſe tomu naſmiege. I Sfeft a defet ſedni mi k tomu, 208b Bud' libo neb žel komu. Gižt ſem vwrhl dry žizem, Protož ſe ginak potižem. 548. Verš nesrozumitelný; snad má zníti: jedním smyčcem (smykem, hodem) czan, při čemž slovo „czan“ může souviseti s franc. chance. Srovnej obdobná místa v něm. hrách paš.: XII ist myn schantz; -din schantz hastu verlaren (Froning II. 512). 556. dry žizem: za drygy s žizem.

Strana 204
204 Octavus milles. 560 565 Nemluw hrdie, prawim tobie, Pržigmi ſmýſl lepíti ſobie, Chczeís snad koftký zawrczý. Wíſak ya mam gefîtie wrczy: Patnaczt dewiet sed mi nyni, Vžrim, kto mi í toho powini. Giż mi ſedli wſſiczkni czynczy, Wezmu fukni y tu mienzcý. Pakli mi gi nechczete dati, Budem ſe my o ni prati. Et dent libi ſimul adinuicem alaphas. Chadim currens ad ipsos dicit. Slyfíte a wiecz nehraýte, li A mnie koítek ſem podaýte. 209a Summens quartus milles teſsaras dicit ei 570 Ted, chadime, koítký maís, Chczefíli, wrz take mezy nas. Chadim proicit et dicit. Ach, pani, male to wrhy cžinite, Sami ſe fuknie zbawite. Patnatzt, gedenaczt, ſed mi rownie 575 A ſe potom chlubi ſkrownie. Dwa czýnky a żiż ſedi, To z was kazdy na to dobrže hledi. Yat ſem wyhral, fukni daýte, Gine ſobie w bubnich ptaýte. Post hoc ſummens tunicam currat ab eis. Tunc fiat filencium. Deinde angelus percuciens procedat cantans „Fiat pax“ et dicit. 580 Rytiržítwo cztne, neracżte wolati. Daýte memu miſtru ſpati, li Nemuožte wý ho vchowati, 209b Neb chcze ſkuro z mrtwych wítati. 575. A: snad za At.

Strana 205
205 Primus miles dicit. Czo ſe, bratrže, hýn blifftie, 585 Protoz mi ſe welmi ſtyfîtie, Nebt ſe ſylnie bogim za to, Zet geft giftie angel toto Z nebelkeho poſlan hluku. Tot ſe dorazýchuom fuku, O, horczet ſe darži nam, Po zrakut ýa to dobrže znam. 590 Secundus milles. 595 Giftie prawdu prawifs, brachu, Nebo od welikého ſtrachu Wíleczken ſe trzefu ýako hít; Bud tiem dobrže gift, Že nam dati o czem býti, Tohot geft nam nelze vgiti. Tercius milles. 600 Ya to prawim a to wiezte, 210" Kto kam wi, raucže biežte, Tak mi ſe geſt ſrdcze leklo Y vžeíti krwi ſpeklo, Zmamen ſem ýako pen. Giž pohržichu pržiííel nam den, Wíſiczkni ſebu zaplatimý, 605 Neb žiwotý stratimý. Quartus milles. 610 Nemluw toho, bud pr�i ſobie, Strachugefs ſe yako robie, Wíſak ſy muoż, mużíký cżin’, Teto hrozy ſe obwin. Pržiſtup k brani í mužíku mýíli, Nyni ſu tuto cžaſý pržifíly, Bychom ſebe pokuſyli, Na vdacztwi ſe zdielili. Pomniemež na ſwe vrozeni, 615 Vežinmez take dieni, u Jakž by nas cztilo ý potom, 210b Pomyſlmeż nyni o tom. 596. dati: snad za dagi.

Strana 206
206 Quintus milles. 620 625 O, na waíſe ženíka dila, Že íta kdy plííkati ſmiela, A ginochý tý dobrže znagicz A tak w ſrdczy magicz Yako lwi, mużítwij plni, Sam by z nich každý pro ni Cżertu w hrdlo ſkocżil, Proti buohu take krocžil, Boha, czerta ſe neboge, Gedno s nami mužíký ftoge. Budem miti darow mnoho, Acž nam kral bude pržiti toho. Sextus milles. 635 630 Giž ma ſlowa nadgidechu, Nebo gim držiwe prawiechu: Ni cžert, ni kto, wíle chczem zbiti, u A ſwe buoýnoíti pokuſyti. 211a Tot czas, pani, kež ſeczete, Kež ſe s miíta nýni hnete, Zda ſte k zemi prziwazani, Neb oítržefíem pržeſtrafíeni. Septimus miles, 640 645 Býwal ſem, brachu, w przihodach Przi wohnich y prżi wodach Y w rozlicżne gine praczý, Protoż rzecżi ſwe vkraczy, Nikdý mie tak ítrach nebylo, A tot mi írdcze zkamenelo. Tielo na mne wíſe zbledlo Pro naííe neítatecžne dielo, Gednakt bude beze mne pro ftrach, Ach, tot ſe hrobu dooftržehach. Centurio. Aý, hrdiný žiwota cztneho, Drž ſe každý mecže ſweho! In 650 Brańme ſe tuto îtogicze, 211 A neduoydeme hanby wiecze. 646. Verš nejasný.

Strana 207
207 Octavus milles. 655 660 Ba, nehrdinaý, nehrdinaý, Czo hýn stogi, to znamenaý, Ne darmo tak hrozne twarži, Wohniwe kítwuczy zarżi, Sam ſe berže i uoftrým mecžem. Ach naítoýte, kam mi vteczem. Protož duííe zatagicze, Podme wſiczkni prýcż mlcżicze, Czo ſe ítane, to vzržime A to krali wýprawime. Sylencium. Deinde appropinquet angelus dicens. 665 670 Ya wam to prawim zawierne, Obmiekcžete frdcze fwe, Tot geft w hrobie ſyn božie, Gehož žide nepoznali mnozie, ln Pržiprawili fu geý k tuze, 2124 Genž mnohým pomaha z nuze, Yakoż ſu proroczý o niem mluwili, Tot ſu žide naplnili. Protož miey každý frdcze pokorne, Wida týto hrozý diwne. Sluncze ſwu krafu ztratilo, Neb geſt božij ſmrti litowalo. Zemie i koržen ſe trzeſýíe, A tu ítati hrozno bííſe. Skale ſe hroznie pukaííe, Každý widiel, ktož tu ſtafíe. Opona, genž w chramu biíſe byla, Ta ſe napolý rozedržela. Mrtwi hde z hrobu wítali, Mnohym ſe widieti dali. Protož mý owíſem mnoho Želegicze ſrdecžnie toho, Že ſem ýa kdý prži tom ſtal, u 685 Kdy božij fyn ſwu fmrt bral. 212" 675 680 Centurio ad angelum. Nepržiſtupuý ſem, tot radim, Neb na tebe timto mecžem hodim,

Strana 208
208 Lecž buď andiel, lecž cżert, lecż cžlowiek, Giž bude twuoy kratky wiek. Angelus ad millites. 695 700 690 Ach, wý blazniwe ſtworženi, Ach, na waſſe blazniwe ſpani, Že wý ſe tak hrdiný cžinite A tomu ſe protiwite, Genž nebe ý zemi take Y ſtworzeni wſſeliake Ma (w) ſwu ruku y w ſwe moczy Po wíſe czaſy y po wíſe noczy. Wizte, yaka geft waſſe obrana, Když was zemdli ma gedina rana. Ya angel z nebeſke ržiíſe, Stupil ſem na tento ſwiet tiffe, un Poſlan ſem od otcze ſwrchniho, 213a Abych skržifyl ſyna geho. Tunc percuciet millites cantans: „Terra tremuit et quieuit“ etc. et dicit rykmum. Zemie geft ſe tržaſla i koržen, 705 Kdyż byl ſyn buoži vmoržen, Až z mrtwych zaſe wſtane, Hned zemie tržeſeni pržeftane. Tunc angclus cantet introitum: „Exurge, quare obdoruis“ et dicit rykmum. Hoſpodine, dokad budeſs ſpati, Giž hodina geft z mrtwych wítati. 710 Wítaniz žadný ſpaſyteli, Wílech hržííných wýkupiteli. Tunc Iesus cantet in sepulcro sedens: „Ego dormiui“ ct dicit. Yat ſem w hrobie odpocžiwal A ſen ſem byl pržiýal, li A giż ſem z mrtwych wſtal, 213b 715 Neb mie otecz ze ſna podýal. Angelus ad Jeſum. Wítan', milý ſpaſyteli, Wífech hržifíných wykupiteli!

Strana 209
209 720 Racž tam giti wíkuorže, Kdežto dufſe w pekle horžie, Swu ſwatu krwi ge wykupiſs A wíſech gich hržichu ge zbawiís. Jesus exiens de ſepulcro dicit. Byl ſem vmržel a giž ſem žiw, Tomu ſe czlowiek każdy diw, Proto ſem z hrobu wýſtupil, 725 Abých z pekla hržifíne wykupil. Angelus cantet: „Veni pater optime, accipe ſceptrum glorie!“ et dicit. 730 Racżiż giti, tworcze, wikuorże, Tu kdež wiecžnie duíe horže, W pekle trudnie wolagicze, W tobie famem czaîtku magicz(e). I Racżiż, tworcže, nemefíkati, 2143 Pržed peklo ſe ſe mnu brati, Racżiž ty dufſe wykupiti, Pro niež ſe dal vmucžiti. Iesus cantet: „Data est michi omnis poteſtas!“ et dicit rykmum. Dana mi geft mocz od otcze meho, 735 Neb ſem cžinil pržikazani geho, Abych tý duffe wykupil, Pro niež ſem byl na krziž wítupil. Iesus cantet: „Reſurexi!“ et dicit rykmum. Wyſtupil ſem nyni z hrobu, Abych ííel pržed peklo í tebu. Angelus cantet: „Poſuiſti ſuper me!“ et dicit. 740 Wlożil ſy na mnie ſwu ſwatu ruku, Opatržiž ſwych w'erných muku, Žadagi, by ſe gim vkazal, A kržiweho diabla ſwazal. Iterum fiat lylencium et proſtet il Ieſus cum angelo in aliquo loco 214b deputato. Deinde Cayphas alta voce dicit ad Chadim. Wiz, Chadime, bez mefíkanie, 745 Kam rýtirži bleži nynie, 14

Strana 210
210 Straffliwie ſe bogicze. Procž neſtřehu hrobu wicze, To ty brzo na nich zeptay A to mi hned wiedieti day! Chadim ad caypham. 750 Hotow ſem wíſe cżiniti, Czož mi gedno ſmiís rozkazati. Chadim ad millites veniens dicit. 755 Zdrawi, pani, y wżdý nyni, Od biſkupa rozkazani Raczte pilnie znamenati, A pržedeň ſe ſpuolu brati, Kniezy wſſeczko wyprawiti, Jak ſe dalo, rozprawieti. Quartus milles dicit. 215a Acž neradi, ale bezdieký, Wim, nebudem miti dieky 760 Od biíkupa ý od krale, Giž geft naííi czti na male; Muſýme na ſe wíſe proweíti, Když pržed kniže chcżeſs nas weſti. Gdiž ty naprzed, mý po tobie, 765 Ale praw každý ſam o ſobie. Et sic vadunt omnes ad Chaipham, quibus Cayphas dicit. Cztni rýtirži, k nam witaýte, Czo ſe ſtalo, to mi prawte. Quintus milles ad eum. 770 Zdraw, biſkupe kaifaffi, Racž ſlyfleti puotku naſíi. My íme hrobu oſtržihali, Czo ſe ítalo, toho va nechwali. Gedno ſe ſwietloft wýgewi, un W tom ſe angel s meczem zgewi, 215b Welike, ſwietle zarżi

Strana 211
211 775 Y pržehrozne twarži. Hrdiny ſe pro ſtrach leknu, A hned wíficzkni k zemi kleknu, Potom take vtecžechu, Ano ge angel poſtiha, A po hlawach ge poſtržiha, Dada w hlawu y da w bok, Tu by byl, kniže, vzrzel diwný ſkok, Ano ſkacži, chutnie bieżicz, Do kuta ſe wſficzkni ſtiežicz. Wífak maržata byl nayruczeýím, Gefíto byl wypil patnaczte cžeííi Kyſelicze, kapalicze, Tut ſkakachu prže(s) ftolicze, Tot v cžerta, kdes wzal nohý Ten marzata prževbohý, Gini take vtiekali. Strafſhiwe ſe ohledali, 2163 Neż yat ſe, knize, rucże zbocżich, Mezy babý muoznie íkocžých, Chtie ſe take tu ſchowati, Gichu ſe mne obierati Kýgmi, pieftmi, przeſliczemi, Ay ležim mezý nimi. Tak ſe dluho obierach, Až bez mala obdržach Ran paliczowych wííeho doíti. Znamenaý teto mudrofti, Wifak ſe z tiech bab newýgewich, Až odtud angela zbých; Protož ýak ſe ítalo koli, Wždý geft wítal proti nafíi wuoli. 800 780 785 790 795 805 Cayphas ad eos Zle ſe ítalo giž pohržichu, Pro niž nam neni do ſmiechu, Pro tuto nowinu proklatu, li 810 Tut ſe fkutky nafíe zmatu. 216b Pro kryftowo z mrtwych wſtani, Ale pro naííe dieti ý pani, Toho racžte vtagiti, S tiemito ſe dary vkagiti. 815 Tyto penize wezmucze, 14*

Strana 212
212 Przed ſweho krale gducze, Toho neprawte nikomu, By kdy gežiís wítal z hrobu. Kdýž to dobrže zatagite, 820 Dobrže nam w tom vožinite. Fiat silencium. Tunc vadunt vias millites vel prostent in aliquo loco. Deinde Jeſus cum angelo ad infernum cantant: „Cum rex glorie“ uſque „Adueniſti Desiderabilis“. Angelus cantet, tangens ad hostias: „Tollite portas, principes, vestras! Et Jeſus dicit rykmum. Otewržete ſe pekelna wrata, 217. Na wieky wiekuow proklate! Dnes, diable, vožinim na wafíem dworze, Zbawim wíeczky duſſe pekelneho horze. Tunc latan horribili voce clamat: „Quis est iste rex glorie“ et dicit rykmum etc. 825 Y kto geft tak welmi hrdý, A w ſwe myſli welmi twrdy, Ze na naíſe wrata tlucže, Až mi w obu vchu hlufíe? Angelus respondet: „Dominus fortis et potens“. Et dicit rykmum. Kral nebeſký geft zaduczý, 830 A w bogi wiſemahuczy. Angelus secunda vice cantet: „Tollite portas“. Et Jesus dicit rykmum praedictum. Tunc satanas dicit: „Quis eft ifte etc.“ et dicit rykmum. II Y kto geft tak horliwý, 217 A tak welmi neſtrafílywý, Acž toliko ſe nas nebogi, Ale k tomu ſe welmi ſtrogi Nafſe panítwi potlacžiti A duííi nas chcze zbawiti? Angelus tercia vice cantet: „Tollite portas“ etc. cum rykmo predicto. Tunc luciper dicit: „Quis eſt iste rex glorie“ cum rykmo etc. 835 Ba wýzrži, tý wrbata, Anebo tý hodiata, 828. srv. II. 304: až mi v mú uší bucze: prvotně snad hluče.

Strana 213
213 Anebo tý aftarota, 840 Anebo tý kofata, Kto tak ſylnie tlucže nama wrata. Tunc Belzebub ad luciperum dicit. Wítan' zhuoru, miítrže luczýperže, Ktofý na naííe wrata perže, Newítanefíli welmi rýchle, !! 845 Duoydem í nim krýchle. 218a Tunc Jeſus dicit ad demones. Jat ſem, diable, tworžecz ſwatý, Genž tobie duſe wezmu, proklatý, Nahle otewrži chwatati, Nechczýt tuto dele ítati. Et lic apperiat infernum et anime canunt: „Aduenisti deſiderabilis." Et tunc vna vel due dicunt rykmum. 850 Witay, nebeſka ſwietloſti, Witaý, božíka prawdo y mudroſti, Witay, boži pokoleni, Wífech nemoczných vzdraweni! Ty ſy z nebe duolow ſtupil A ſwu drahu krwi ny wykupil, Tebe íme cžakali placžicze, Twemu ſe pržefíti radugicze. Vhas tworcže muký klate, Wywed duffe w pekle yate, ln Bychom s tebu kralowali, 2185 Na tie zržicze radoft mieli. 855 860 Jeſus ad animas dicit. 865 Wyn’diete wen, duffe fwate, Genž íte bylý dawno ýate, Ya was dnes zbawugi muky y nuze, Nebudete giž nikdý w tuze. Ya ſem pro wý s nebe ſtupil A was ſem ſwu krwi wykupil. 845. Krychle: snad m. krykle od krik = váda, hádka.

Strana 214
214 Jeſus dicit ade. 870 Das, adame, fwu ruku, Att tie wýwedu z pekelneho hluku Y ſe wíſemi duſicżkami, Giž diablu vicze nedamý Nikdý panowati, Ale budete ſe radowati A ſe mnu wiecżnie kralowati. Adam ad Jeſum. 875 Witay, tworcże miloftiwy, ll Swrchniho boha ſynu żiwy, 219a Ja ſem tobie zawinil, Proto ſem w mukach mnoho býl. Bud tobie dnes chwala wiecżna, bože, 880 Giž nas wíech tuha mine. Anima comunis. 885 890 Witaý, mily, nebeſký krali, Ja twu miloſt se wíſemi chwali. Czož byl adam otecz ztratil, Tos nam tworcže owfſem wratil. Ewa pro lakomſtwi ſwoge Zbawila nas rayíkeho pokoge, Ale týs nam opiet dal, Genžs za ný na kržiži ſtal. Blaze gim, kto ſe tobie tieííi, W tom kralowſtwie býti muſý. Giž geft nyni wíſeczka pakoft, A pržigde gim wíſeczka radoft, Tu netrzeba gine diediný miti. I Gedno na twe licze zržeti. 219b Anima Ewe dicit. 895 Ja ſem ewa, prwnie mati, Tweho ſem ſe kazani nechtiela bati Že ſem w ragi yablko shryzla, Proto ſem w pekle býla; 891. Snad místo: Giz ge mine wiſeczka pakoſt.

Strana 215
215 Ale giž í mi, bože, odpuſtil, 900 Žes mie fwu ſwatu krwi wykupil. Angelus ad latronem. Y kto gſý tý i tim znamenim, Ya ſe tobie welmi diwim. Latro respondet. 905 910 915 Ja ſem lotr kržizowaný, Pro ſwe cžiny s krýítem vmuczený Na prawiczy ſyna bożieho, Y pržiýal ſem wieru geho, un Že ge on prawy ſpaſytel A wíſech hržifíných wykupitel; Y proſyl ſem ſmilowani, ll An mi geft dal to znameni: 220“ Wezma kržiž, diž pržed ray, Angelom to znameni daý A rzka: geziís mie geít poílal, Aby mie puítili w raý, pržikazal, W rayíke býdlo bez mefíkanie, Tu kdež wiecżne kralowanie. Jeſus ad angelum dicit. Michale, weď do rage týto dufe, Dayž gim bydlo, yakžto na nie ſlufíe, Tut mie cžekati budu, 920 Azt k nim tržeti den pržigdu. Angelus ducat animas et cantet: „Salue feſta dies Deinde Jeſus recedat. Deinde fiat Sermo. Amen.

Strana 216
REJSTŘÍK. Uvádějí se jen důležitější výrazy a vazby. Zkratky značí: 1. Mast. = Mastičkář Mu- sejní; 2. Drk. = Zlomek Drkolenský; 3. Hra Vel. = První hra tří Marií; 4. Hrob Boží = Druhá hra tří Marií; 5. Mar. Mus. = Musejní zlomek hry tří Marií. 6. Div. Vít. = Svatovítský zlomek; 7. Tegerns. = Tegernseeský zlomek; 8. Div. Klem. (A. B, C) = Klementinský sborník her velikonočních. — Číslice vztahují se k veršům. Ač, conj., jestli: to já tobě chcu řéci, že já tvého syna uléčiu, acz mi dáš tři hřivny zlata Mast 297; acz co s bláznem umluvíš, ale neprávě rozdělíš. Drk. 192; srv. Hra Vel. 74, Mar. Mus. 52, Div. Vít. 294, Div. Klem. C 426. anjel, masc.: nevěrný závistníče, ne angele, ale boží protivníče Drk. 6; takéž angely ... neučinie než po vóli Div. Vít. 310; kromě ukradli-li sú duši angelowe t. 70. Annas, m., jm. osobní: biskup Annas Tegerns. 119. apoštol, masc.: apoftoly mistra svého (ztratili) Hra Vel. 25, Hrob Boží 15, 149; byť nepřídúc apoftoly Drk. 317; apoítole musie věřiti Hrob Boží 136; apoftoley musie v to věřiti Hra Vel. 86. Astaroch, Astarota, jm. dábla: mistře, mněť aftaroch dějí Div. Klem. C 103; nebo ty, Aftarota t. 839. at: chceš-li, at bych slúžil Drk. 105; at bych já mohl věřiti Div. Klem. B 289. Babiti sě, baviti sě, meškati: i ktes se tak dlúho babil Div. Klem. C 208. Babylonie f., (4 slab.): mast z baby- lonye Mast. 152. balšán, m.: s kadidlem a s balíanem Mast. 344. batek, m., demin. z báťa, miláček, milov- ník: hledajíc batka Drk. 59. báti — baju, fabulari, na prázdno mlu- viti: (ženy) kdy sě zapiú, tehdy bayu Mast. 373; ale co tu, Maria, bageís Div. Klem. A 488; jiní sobě lidé bagi bdiec t. C 511. Bavory, pl., jm. země: u bauorzyech Mast. 52. bekati, bečeti; bekati na koho, utrho- vati se na koho, hubovati: že svým na mě žvadlem bekaff Drk. 187. Belzebub, Belzebuh, m., jm. dábla: mněť dějí belzebuh Drk. 25; mněť dějí belze(zu)bub Div. Klem. C 93. Benátky, plur. f., rubyn z benatek Mast. 8; mast z benatek t. 326. Beřit, jm. dábla: mněť dějí berzyt Drk. 36. Běta, f., jm. osobní: má sestra byeta Drk. 223. bezděky, adv., proti vůli: ač neradi, ale bezdieky Div. Klem. C 758. běžěti, běžu: jáz k tobě byezu Mast. 1. biřic, m.: fyrycz byrzycz chodí po strništi Div. Vít. 227. — Adj. —óv: byrzy- czow syn Drk. 204. blcha (1slab.), fem., blecha: blchu jednooků Drk. 141. blud, m., klam: toho já utěším bez bludu Tegerns. 44; přelud: neroďte se do- mnívati, bychť byl blud Div. Klem. А 567.

Strana 217
217 bódaj, adv. z bóh-daj: buoday se ve pekle stekl Div. Klem. C 179. bohdá, adv.: vám bohda na vši útěchu Mast. 45. bolestivý, adj., nemocný: učiň se mnú milost s bolefftywym Div. Vít. 391. bósti, -bodu: když by se počala boíti Div. Klem. C 212; boden: ktož je boden Mast. 64. bóvyžehnaj, adv. z bóh vy žehnaj: buowy- zehnay, milé paní Div. Klem. A 142. brada, f., vousy: bylo tobě vzéti bradu Div. Klem. C 210. brach, m., druh: milý brachu Drk. 182; o to, brachu, neměj péče Div. Klem. C 488 a č. brachek, m., demin. z brach, miláček, milovník: trhala sem kvietí svému brachku Drk. 70; to vše činím brachku na milost t. 84. braň -i, f., obrana, odpor: přistup k brani s mužskú myslí Div. Klem. C 610. bránie, n., loupež: bych nejel na brani v noci Div. Klem. C 188. Brod Český, jm. města: biřicóv syn z czeíkeho brodu Drk 204. brojiti sě, sem tam choditi, hemžiti se: ežť sě o nich (okolo paní) liudé brogye Mast. 226. brzký, adj., rychlý, bujný: rychlý, brzky jako klopot Drk. 114. brzo, adv., rychle: brzo jdúce zvěstujtež to učedlníkům jeho Div. Klem. A 121. Bubni, Bubny, plur., jm. místní: jiné (sukně) sobě w bubnich ptajte Div. Klem. C 579. bujnost, f., bujnost: vše chceme sbíti a své buoynofti pokusiti Div. Klem. C 633. búkati — bůču, bučeti, houkati: kto na má vrata tluče, až mi v mú uší bucze? Drk. 304. bydlo, n., bydliště, sídlo: pekelné bydlo Div. Klem. C 151; v rajské bydlo t. 915; dajž jim bydlo t. 918. bzdieti, bzdím, pzdieti: a já mezi nimi sedě bzdim Div. Klem. C 96; pzydyety Mast. 83; pojde od nie pzdye t. 155. hoře veliké cěle Mar. Mus. 44; cele Div. Klem. A 239. celo v. tělo. cěp. m., palice: a neuhoníte czepami rány Div. Klem. C 12; snad sem tebe ještě czepy nepleštil t. 44. cink, m., (z franc. cinque), pět ok ve hře kostkové: jáť sem uvrhl žíž s czynkem (6 + 5) Div. Klem. C 538; tobě žíž s czynkem bíše t. 540; sedl mi czyn a dva túše (5 +2 +2) t. 550; již mi sedli všickni czynczy (3 x 5) t. 564; dva czynky a žíž sedí (5 + 5 + 6) t. 576. cný v. čstný. ctnost v. čstnost. Cakati v. čekati. čan: jedním ſmiícen (smykem?) czan Div. Klem. C 548 (podle něm. schanze, schanz = Fall der Würfel, Glück- wurf, z franc. chance). čaroděnicě, f., čarodějnice: vy svódné czarodyenyczye Div. Vít. 179. čas, po čas, zanedlouho: po czas budem mieti hosti Mast. 195. částka, f., podíl: v tobě samém czaítku majíce Div. Klem. C 729. Čech, m., jm. os.: utvrď v pravdě všecky věrné czechy Div. Klem. A 406; Čechy: w czechach Mast. 49, Drk. 32. čekati, čakati -a u: czekav jeho skončenie Div. Vít. 6; tebe sme cžakali Div. Klem. C 856. čěpicě, f.: píše nám svata czyepyczye (iron.) Div. Vít. 199. čert v. črt. čerticě v. črticě. čiest, f., část: pyšný žádný czyefty žádné nemóž mieti Drk. 15. čiešě, f., číše: vypil patnácte czeííi Div. Klem. C 786. číti v. čúti. čižebník, m., kdo číhá na ptáky: nenie ... czyzebnyka chytřějšieho Drk. 31. Črt, čert. m.: czrt Drk. 292, Div. Vít. 183; od czyrta Mast. 186; czrtta Div. Vít. 184; czerte proklatý Drk. 308; všichni czyertye Div. Vít. 216; u všěch czrtow Drk. 274; všěm czerthom Mast. 393. črticě, čerticě, f.: vy ste horšie nežli czertyczye Div. Vít. 180. Cěle, adv. jistě, pravdivě: ať s tobú czyele sděju Mast. 6; tako věrně i tak czele Hrob Boží 172; jest mi

Strana 218
218 črv. m., červ: jmá snad czyrwy v duši dolíčiti čím, dokázati: chci vám divy Mast. 125. dolyczyty Div. Vít. 165; a tohoť čstnost, ctnost, f., poctivost: tvá-li cztnoſt chci dolyczyty t. 182. jeho schovala Hra Vel. 75, cznoft Hrob domůdnice, f., nadávka (od múd, stsl. Boží 93. mgdo): Ó slyšte, baby klevetnicě a čstný, cný, adj.: tyrh czny hyne Mast. vy svódné čaroděnicě, vy ste horšie 204; mistře czny i slovutný t. 279. nežli čerticě a pravé ste domudnyczye Div. Vít. 181. čáti, číti, -ju: hořem sám neczugyu donidž, doniž, conj., dokud: donydz sebe Mast 281; naše srdce cžilo Div. tvórcě neoptámy Hrob Boží 27; donyz Klem. B 251; czigi t. C 46; nepřátely ste ještě v svém zdraví Div. Vít. 238: kdybyste cžili t. 469. donyz budú v nebi světí t. 344. Dáti, dám: téjť lacniej dadye pary doraziti sě suku (metafor.), naraziti na Mast. 185; dadye kvapa t. 187; dawye tuhý odpor: toť se dorazychuom suku (my dva) liudem dosti smiechu t. 4; Div. Klem C 589. dáti sě na něco: na řeč ženskú se nic dóstojen. ad .. hoden: jehožto já nejsem neday Div. Klem. B 153. dofftogen, bych rozvázal ten řěmenec dávný, adj., starodávný: lékař chytrý. Div. Vít. 249; duoftogent jest pekel- dawny Mast. 44; pro mé dawne dobré ného hoře Div. Klem. C 169. děnie t. 388. dóvodný, adj., na důvodech založený: dbáti v. tbáti. skrze mnohá duowodna znamení Div. dědina, f., majetek, statek: tu netřeba Klem. A 483. jiné diediny míti. Div. Klem. C 893. dráč, m., lupič: nebyloť věčího dracže děkovati komu z čeho (zač): z těch daróv Div. Klem. C 190. dyekugy vám Tegerns. 107. drahný, adj., vzácný, hezký: vítajte. děnie, n., konání, skutek: učiňmež také vy panie drahne! Mast. 394. dieni Div. Klem. C 615; zpomenů-li dráti — deru: deržte mnú neb nederzte na mé dyenye Tegerns. 62; dobré Div. Klem. C 243. děnic, dobrodiní: pro mé dávné dobré dřieti — dru, odírati: krúpy drzyela dyenye Mast. 388. Mast. 421. dieti, — děju, dicere: kak ti dyevu drijě, dryjě, f., (ze stněm. drie a toto pravé jmě Mast. 5; dycyut mi Rubin z lat. tria), tři oka ve hře kostkové: t. 8. já mám drygy s kotrem (3 + 4) dlůho, na dlůzě, dlouho: nebudeme-li Div. Vít. 21; já drygy s túšem mám jeho jmieti na dluze Hra Vel. 16, Hrob (3 + 2) t. 23; jižť mi sedl kotr s drygi Boží 6; na dluzie Ma . Mus. 6; na (4 + 3) Div. Klem. C 530: jižť sem dluze Div. Klem. A 16, 326. uvrhl dry(gy) s žížem (3 + 6) t. 556. dna, f.: snad jmu dna lámá uši Mast. 124; držěti, -žu: dyrzy Mast. 75. dna dietě silně lámá Div. Vít. 291. dvořák, m., kdo žije při dvoře: kde sú dobrojtro, pozdrav ranní, z dobro jutro!: frejieři i duorzaczy Drk. 61. dobroytro vám, krásné panie Mast. 229. dvorný, adj., dvorský, hezký: jsem ti Dobruška, f., jm. místní: mast z do- dworny holomek Mast. 7; dworny brufíky Drk. 293. smiech (pěkný smích, pěkná věc dočiniti sč: jak sme se zle docžinili Div. k smíchu) t. 85. — Adv. dvorně: Klem. C 50. nemluvtež tak dwornye Div. Vít. 25. doch. m., došek, otep slámy: teď máš tři dýně, f.: vole bude jako dynye Mast. 139. jinochy jako najkrasšie tři dochy Drk. 64. Eš. n. (z rom. as), jedno oko ve hře kostkové: iá mám s žiežem ezs (6 + 1) dojiti koho: bych mohla jeho dogiti Div. Vit. 19; jižť mi sedl tauš, efs Mar. Mus. 39; dogitij Div. Klem. A 324. (2 + 1) Div. Klem. C 544. dokad, conj., jak dlouho: hospodine, ež, conj., že: děkuju, ez mi učinil cti dokad budeš spáti Div. Klem. C 708. přieliš mnoho Mast. 314; slyšal sem,

Strana 219
219 Hácě, pl. f., spodní oděv, podvlečky: vtlúkl sem v ni (mast) staré haczye Drk. 264; a nám sbi všěm se pzda haczie t. 332. hacný (adj. z háci): dámť haczny pás Drk. 139 (t. j. pás k spodkům = stč. hacník). hádati, -aju, mysliti, souditi: I kam hadas, že sě nevěstkám slůbiti žádáš Mast. 361. haléř, m.: dával sem málo piva za haleřz Div. Klem. C 137. Havlicě. f., jm. osob.: Méj mateři dějí hawlyczye Drk. 207. hazart, m. (ze stněm. hasehart, hasart, Würfelspiel, a toto z franc. hasard). hra toho jména: sestro, Marta, hrajž s žáky hazarta Drk. 77. herinkový, adi. od herink, slaneček: mělť jest břicho jako herynkowe krósně Div. Vít. 223. hi!, interj. hle: Hy. Rubine Mast. 203. hin, hyn, adv., (z něm. hin), tam: hyn jsú miesta sdravá Mast. 21; hyn jich u mého mistra pln krám jmáte t. 233; co se, bratře, hyn blyštie Div. Klem. C 584; co hyn stojí, to znamenaj t. 653. hlahol. m., řeč, jazyk: ješto sem vám tato slovcě domácím hlaholem pro- žvagdal Div. Vít. 198. hlavicě, f., demin. z hlava: v tvé hlawyzcy ostré hložie Div. Vít. 117. hlíva, f., druh houby. Staubschwamm: má střícě prodáváta hřiby, hlywy Mast. 406. Fi. interj.: phy! kde bych sě (řěčí) stavil Mast 423. Flandry, pl. m., jméno země: w flan- drzyech Drk. 33. franský, adj., francouzský: zboží dosti u franíkeho Div. Klem. C 482. frejieř, m., záletník: fregyerzy i dvořáci Drk. 61. Gocin, Gočin, m., jm. osobní: Goczyne, goczyne! Div. Vit. 33. ez dobrých mastí ptáte t. 321; ežť hložie, n., kollekt. z hloh: v tvé hlavici ostré hlozye Div. Vít. 117. = žet: zdáť mi sě, ezth ondeno hluk, m., zástup, sbor: jest jistě anjel stojie, ezth sě o nich liudé brojie toto z nebeského poslán hluku Div. t. 225—6. Klem. C 588; ať tě vyvedu z pekel- ného hluku t. 869. hlušicě, f., veliké, červené slívy: má střícě prodáváta . . . hluffyczye, slívy Mast. 407. hněvati koho na čem: na tom sem boha hniewala Div. Klem. C 144. hnilicě, f.: Tebe bych všie cti zbavil, a sebe bych za jednu planů hnylyczu nepopravil Mast. 426 (za planů hnilicu = za nic, o nic). Hnostek, m., jm. osobní: kmotře hnoftku Div. Klem. C 532. hod, m., pl., hody = svátky, zvláště veliko- noční: to-li je mé k hodom nové rúcho Mast. 386; před hody Div. Vít. 90; v tomto hodye t. 158. Hoďata, m., jm. dábla: ty hodiata Div. Klem. C. 838. Hodava, f., jm. osobní: má strýna hodawa Mast. 419. hoden, hodný, adj., hodící se k čemu, vhodný: nenieť podobno ani všemu lidu hodno Div. Vít. 88; nejsem hoden tomu t. 297; do pekla jest jim jíti hodne Div. Klem. C 68. hoditi, -zu: dobřě vem hody Mast. 42; hoditi sč: snad sě tobě dobřě hozyu t. 2; hoditi sě koho = hodem, vrhem zasáhnouti: pokaž mi toho proroka, ať sč hozy jeho boka Div. Vít. 36. holice, f., holé místo na hlavě, lysina: neb dám někomu po holyczy Div. Vít. 16. Holicě, f., jm. osobní: posadiž k sobě svú ženu holyczyu Mast. 26. holomek. m., služebník: dvorný holomek Mast. 7. hoře, interj. běda: Horze nám nebohám Hra Vel. 17; hóře = hůře: ač ť sě nestane ješče horze Drk. 185. horůcí, adj., prudký, tvrdý: lid tvój horuczy často mne neposlúchá Tegerns. 46. hospoda, m., pán: neb si naše otná hofpoda Div. Klem. C 281. hovado, n., (nadávka): chodcové tito

Strana 220
220 dva, ješto sú hovada pravá Div. Klem. A 556, B 310. hovéti, -éju, vyhovéti: howyeyf svému pánu Mast. 105. hfada, f., bidlo v kurniku: (baba) na hrzyezye honila Div. Vít. 175. hrbieti, -b'u, pohrbenu býti, v hrobě ležeti: (tělo) je dlúho v hrobě hrzbyelo Mast. 352. hrdinati, -aju, hrdinsky mluviti, se stavěti: Ba nehrdinay, nehrdinay, co hin stojí, to znamenaj Div. Klem. C 652. h#ébovy, adj. od hičb: prsty své v hrze- bowe rány vlož Div. Klem. A 575. hřib, m.: chtěl bych jemu (dáti) tři hrzyby Mast. 278, 406. hfivna, f.: ač mi dáš tři hrzywny zlata Mast. 729. Hyńcic, m., jm. osobní: Bývaliť sü dobfe dâle nez pan hrńcżicż po rytifstvie Div. Klem. C 474. hrnec, m.: hyrnecz kysélicé Mast. 11. hubenec, m. ubozák: co káze$, mistře hubencze? Drk. 157. hubenicé, í., ubo£acka: awech, mné hube- nyczy Hra Vel. 65, 67, 69; hubenycze v tüzé budu Hrob Boží 86., Mar. Mus. 91, hubený, adj., ubohý, bídný: já hříšnice hubena Div. Klem. A 210; žena hubena t. 554, t. B 308 ; hubene ženě t. 32; duse hubena t. C 120. hudec, m., hudebník: beřte pišťce, bube- níky, hudcze Div. Klem. C 64. húščč, -é, f., houština, množství: zde i na svété v této huffty Div. Vít. 259. lépe Chlapýš, -č,m., chlap ve smyslu potup- ném: Co sé chlubis, chlapyffy Drk. 215. chodec, m., tulák. žebrák: Dosti jest věc nepodobná, že má vás svésti žena hubená aneb chodczowe tito dva. Div. Klem. A 555, B 309. choditi, -zu: viz, že po tobě diabli chodye Drk. 74; chodyecz po mné truchle v núzi Hrob Boží 112. chovati, -aju, chrániti, šetfiti: choway svého hospodina Div. Klem. A 242; žeť ho chcem tak chowati t. C 335. chutně, adv., s chutí, rychle: ano skáčí. chutnie bčžíc Div. Klem. C 783. chvostišče, šťe, -č, n., pometlo, koště: chwoftyftye prodáváta Mast. 408. chyry, chyry, achamary, napodobení řeči židovské Drk. 164. chytrost, f., obratnost, chytráctví : južť chytrofty vstáti kážiu Mast. 304. Idonech, -a, m., jm. osobní: Vítaj, milý ydonechu! Mast. 3. imhed, adv., ihned: ynhed slepota s něho snide Div. Vít. 46; já tam ynhed bez meškánie přídu t. 295; ynhed mi sé musí zdieti t. 3060. Ipokras, -a, m.. Hippokrates: mistr ypokras Mast. 27. Jan. m., vok. Jéne: gyene Drk. 311. 369. jáz, pronom. já: yaf Mast. 1, 15, 302 a €. jeden, num., v záporné větě = žádný: neučiní gednoho kvaltu Drk. 234; i jeden = ani jeden: nechce k nama y geden kupec přijítí Mast. 213; nenieť tak hříšný y geden Drk. 97; i nedá gednoho jemu Div. Vít. 155. jednak, adv., brzy, hned: gednak mistře. před tobú budú Mast 129; gednak přídúů kupci z daleké vlasti Drk. 246; gednak budü hosté z daleké vlasti t. 236; gednak, mistte, budû t. 247; pověz gednak sama na se Div. Klem. C 228; gednakt povi sama svá díla t. 134 a č. jedno, adv., ien, jenom: gedno na to vždy ptaj Mast. 17; tať gedno k milosti slusie t. 165; v hrobě nic jiného, gedno to rúcho jeho Hrob Boží 179; to tvá milost gedno sama rychle móž uzdraviti Div. Vít. 292; gedno račte dary dáti Div. Klem. C 387; gedno se světlost vyjevi t. 772 a č. Julka, f£, jm. osob.: má tetka gylka Drk. 219. jistba, i., jizba. světnice: tehdy vidiese, co sé prostiéd gyftby dějieše Mast. 291. jistý, adj, bezpeény: iest od zlého gifta Div. Klem. A 408. jśti, -jdu: my (puojdem) po tobě Div. Klem. C 764; jíti zpět — ustupovati: tak poyde židovská viera zpět Drk. 

Strana 221
221 320; tak naši skutky puogdu zpět Div. Klem. C 312. jmë, -jmene, n.: pravé gmye Mast. 5; ymye t. 303. Juras, -a, m., jm. osob.: znali ste jejie syna guyraza Div. Vit. 220. juź, adv., nyni: yus musiv6 odsud pryć jiti Mast. 214. Kadilo, n., kadidlo: myru a zlato a k tomu i kadylo Tegerns. 96. Kajfáš, m., jm. osob.: byfkup kayfaff Tegerns. 113; kayphaffye do_fe znaje Div. Vít. 154. kak. conj., jak: kak ti dějú Mast. 5. kakož koli, jakkoli: rány kakof koly veliké Mast. 61. kaky, adj., jaky: Ach kaku my Zalost jmáme Hra Vel. 14; kaka nuzé t. 15; kaczy smutci t. 17. kakż, conj., jakż: kakz Div. Vit. 244. kamna, kampna, pl. f. a n.: kdyż na kampna vscdiese Mast. 289. Варайсё, f., nápoj nějaký: vypil patnáct češí kyselice, kapalicze Div. Klem. C 787. karkulin, adj. posses. od karkule, čepice: tépicé, karkulyna máté Div. Vít. 199. Вай sé, kaju sé: ktoz sé htiechóv katy bude Div. Vít. 242; svých se hříchuov katij Div. Klem. A 358, 583. kázanie, n., přikázání: mne ovšem po- slechl by tvým kazanym Tegerns. 57; tvého sem se kazani nechtěla báti Div. Klem. C 896. kazovati, -uju, ptikazovati: kazugit, by povédéla Div. Klem. A 377. kéicé, f., kStice: podoben's k ňemu kczyczy Drk. 127. hdykati, -aju, v feti se osupovati: svým hnévem na mé kdykas Mast. 93. Ref, kré, m.: jmáte . . . kaliny ve krzy Div. Vít. 192. klénot, m., odznak, jejž rytíř nosil na kabátě neb na helmě: tak se jejich ho nežádají klenoty kstvie jako černá škornč v blátě Div. Vít. C 475. klevetánie, n., kleveténi: Vy, baby, své šeptánie pusťte i vše kleuctanyc Mast. 40. klopot, m., klopotání, proudční: rychlý, brzký jako klopot Drk. 114. kl’uditi së, -zu; kludí sé = déje se: nebot sě nám sprostně klydy Hrob Boží 158; neb se nám nedobře klidij Div. Klem. A 434. kmet, -i, m.: tak dobře z kmetuov jako z bab Div. Klem. C 3. Koba, m., jm. osobní: má sttícé oba, foba i také koba Mast. 405; má bratry oba, ffebek a také koba Drk. 210. kochati s£, -aju: a jeho milostí sé kochame. Tegerns. 75. kokrhati, -aiu, coitum petere: kdy chceš, kokrhaty j'mu káze$ Drk. 260. koláč, m., odměna poslovi: Pane, rač dáti kolacz Div. Vít. 361. komárovy, adj., z kgmár: Mast z koma- roweho sádla Mast. 159. komendor, m., predstavený kláštera neb dvora: s jedním mnichem komendorem Mast. 417: pred Kajfášovým comen- dorem Div. Klem. C 252. konánie, n., práce, namáhání: kromě času bez konanye Div. Vít. 324. konina, f.. obuv z koňské kůže: když sem měla ušíti koninu Div. Klem. C. 160. konvrš, m., (z lat. conversus), klášterník laický: mají býti . . . sviné konwrffom Div. Vít. 204. korbel m., nádoba: Mají býti panny, panie žákóm a korbelly chlapóm Div. Vít. 202. Korutany, m., pl., jméno země: w koru- tanyech Mast. 53. Kosata, m.. jm. ďábla: anebo ty kofata Div. Klem. C 840. kotr. m.. (z franc. guatre), čtyři oka ve hře kostkové: Já mám dryji s kotrem (3 + 4) Div. Vít. 21; jižť mi jest sedl žíž s kotrem (6 + 4) Div. Klem. C 524. kozina, f., maso kozi: kozyna Mast. 220. kóżka, f., dem. z kóż8: pfilożich prasivi kozku Drk. 266. kradá, adv. kradí, kradmo: byť nem jeho krady nevzéli Drk. 324. hrémáf, m.: krzmarze Drk. 45. kfikati, -aju, vykfikovati: ty vżdy па mě krzykas Mast. 92. В#гойа, f., nepravda, leż: jestit krzywda, jakZ sem živ, že baba .. . trlici dojila Div. Vit. 171. s veliky noci 

Strana 222
kýivý, adj., lživý, nevěrný: žádají, by krziweho dábla svázal Div. Klem. C 743. kromé, adv., leda, jenom: Pro to masti nehledámy, kromye náà smutek zjé- vujem tobé Mast 339; kromye ukradli-li su dusi anjclové Div. Vit. 70; kromic leś snad jeho sluhy mohúť jeho v noci ukradniti Div. Klem. C 307; praepos. kromě čeho = mimo co, bez &cho: budû..s bohem věčně přč- byvati, kromve času bez kondnie Div. Vit. 324. krôsné, f., krüsna: AZ jich z této krofnye dobudu Drk. 248; mělť jest břicho jako herinkové kroffnye Div. Vít. 223. krpati, -p'u, Siti: a k tomu sem zle krpala Div. Klem. C 158. krupno, adv., hrubś, zle: budet Ježíši s nami krupno Div. Klem. C 461. krychle, f., kostka ku hie: vrzme sé o ni sadúc krychle Div. Vít. 11. duojdem s ním krychle Div. Klem. C 845 (snad za krykle od krik, něm. kricc = váda, hádka). kryli, -ju: nerodte se pohanstva ani smrti krity Drk. 382. kstvieti sé v. stvieli sé. kučal, m., nějaká rána: ať neuhonic porebule, buď kučzal neb sekule Div. Klem. C 38. kudel, f., koudcl: nezustavil sem ni kudele Div. Klem. C 193. kupili, -p'u: masti cupyte (impt.) Mast. 271. kuść, f., kusy pes: Pobéhnéte sim (m. sém) milé kufye Drk. 23. vérná sem jako kuffe Div. Klem. C 171. kúzlo, n., kouzlo: to kuzlo spáchá jednoho času Div. Vít. 215. Rusclaty, adj. z kuZel, kuzclovity: zrostü jiej v ńadfiech kuzelate hruśky Drk. 296. kvalt, m., (něm. Gewalt), násilí: (Já) neułini jednoho kualtu Drk. 234. kvap, m., dáti komu kvapa = vypuditi, vyhnati jej: i poslednicj dadie kwapa Mast. 187. Květa, f£., jm. osobní: Má scstra kwycta Drk. 224. kvisti, kvetu: juží je počal guifty Mast. 131. mazancc kyjovánie, n., bití kyjem: neb se bojím kygowanie Div. Klem. C 423. kýla, f.: a ktož jmá — neskrovnu kyly (m. kylu) Mast. 123. Rysélicé, f., polenta, kyselÿ pokrm: hrnec kyfyelyczye Mast. 11; tasto kyfyelyczu prodává t. 420; vypil patnácte čéší kyfelicze Div. Klem. C 787. kysélo, n., polévka z kvasu: jedüc kyfelo i hüáby Div. Klem. C 25. Lacný, adj., snadný, lehký : nycy dadie pary Mast. 185. lakomstvie, n., žádostivost: Eva pro lakomítwi svoje zbavila nás rajského pokoje Div. Klem. C 885. ldmali, -aju: neb snad j'mu dna lama usi Mast. 124. lapka, m., loupcżnik: lapka plny zlosti Div. Klem. C 184. łe, conj. ale: le ona jemu nechtě dáti, lc on ji podtepem zvrati Drk. 54—5. leć bud — leć, conj.,: lecz bud v teple lecz na mrazé Mast. 179; lecż bud andčl, lecž čert, lecž člověk, již bude tvuoj krátký věk Div. Klem. C 688; leć bud — let bud: lecz bud baba lecz bud kmet Drk. 38. léčíti. -ču: když běch přišla leczyty mrtvého Hrob Boží 62, Hra Vel. 53 Div. Klem. A 214; lecziti Mar. Mus. 17; učím je cżary lecziti Div. Klem. C 99. lep, adv., lćpe: ktoż tam býval, tent lep powie Drk. 226. lice, n., obličej, tvář: okrůhlů osličí lyczy Drk. 128; lyczy jako dvé mosné Div. Vit. 222; lic (oppos. rub): mectez spravedné oko lyczy Div. Vit. 15. líciti sé, -&u: lyczythely sé, panie, rády Mast. 333. lícko, n., dem. od lice: lyczka i brady Mast. 334. téjf lacz- lichevník. m., lichvát: befte . . . nevérné lichewniky Div. Klem. C 66. Ikáti, -aju: Proto ty lkas chudobü Mast. 366. loktusé. f.. plachta: uéinila sem z mécha i z loktuffc Div. Klem. C 125. Longin, m., jm. osob.: co każeś, pane longyne? Div. Vit. 34. ludosvétec, m.. kdo loudí, obluzuje, klame svét: ten ludofwietecz nchodny Div. Klem. C 295. 

Strana 223
223 ludosvétstvie, n.. obluzování, klamání: pro jeho ludofwietftwie veliké Div. Klem. C 301. ”utny, adj., krutý, hrozný: lutne rány Mast. 253. l’utoméfiéskÿ, adj. z L'utométicé: litho- mierżiczkym pivem Div. Klem. C 27. lysina, f., lysá hlava: veliká lyfyna Mast. 218. Mandalena, f., jm. osob. Magdalena: paní mandaleno Drk. 63; marzy manda- leno Hrob Bozí 153. Manka, f. jm. osob.: Manka rozvod- nice Div. Klem. C 108. Maří, f., jméno osobní, Marie: Svatá marzy mandaleno Hrob Bożi 153; svatć marżi syna Div. Klem. A 22. matný, adj., obyčejný, sprostý: člověk matny Div. Klem. C 492; srv. me- matný. mazanec, m., koláč mazaný: dva mazan- czye Div. Vit. 153, 162; mnoho ma- zanczuow Div. Klem. A 8. Mečč, -č, f., jm. osobní: ač mi dáš svú dceř meczu Mast. 298. měčití, -ču, ztlouci, zbíti: ktoż je . . sécen, neb snad palicémi myeczen Mast. 65. móch, m., pytel: s puškami myech Mast. 86; z miecha i z loktuše Div. Klem. C 125. »mésiec, m., mésíc: (baba) szobala Div. Vít. 177. meskati, -aju, prodlévati: i babky vždy meffkagi Div. Klem. A 6. metati, -cu: mecztez spravedně Div. Vit. 15; nemecz mi na kostku Div. Klem. C 533; Ze mi na kostku meczefs t. 537. móleź, -6, m., zmatek, zboufeni: aby nebyl micteź v lide Div. Klem. C 360. miera, -y, f. mira; v téj mieté = v tom způsobu: jíž není v této mirže Div. Klem. C. 399. miesti, matu, mâsti: co ty pletes, co tv mictefs Div. Klem. C 536. Milka, f. jm. osobni: druhá (tctka) mylka Drk. 220. milostivost, f., milost: Tót pfemohla miloftiwoft Div. Klem. A 150. mintti sé, -nu: v tom Sé s pravdü nic nemynu Div. Vít. 366. myeffyecz mistf, -é, m., mistr: k mému mystrzy Mast. 67. Míšně, Míšeň, -č, f., jm. země: z myíf(- nye Drk. 275. mladý, adj., komp. slož. mlazsí, ucedlník, discipulus: jeho mlaffym Hra Vel. 48; jeho mlazfym Hrob Boží 53; moji mlazfy t. 111; svým mlazfym t. 141. mlčétí, -&u: Mlcz té feti neozdobné Div. Klem. A 503. mnichovy, adj., mnissky: z mnychoweho záchoda Drk. 288. moci, mohu; móž = lze, nemóž = nelze: mozly mi to od tebe pfijiti Mast. 13; ale nemofty (= nemóż ti) jie żvśti t. 180. Mojżieś, m., jm. osobni : Moyzyes Div. Vit. 381; Moyzyffy, mój verny sluho Tegerns. 35; Moyfeffy, mój věrný sluho t. 58. Morava, f., jm. země: v morawye Mast. 49. myaénost, f., soumrak: světlost k mracž- nofti se níží Div. Klem. B 242. mrzkost, f., ohavnost: a mrzkoffty mé omyti Div. Vít. 386. mütiti, -mücu, rmoutiti: nerod se vic mutiti Div. Klem. A 347. muisky, adv., statečně: však si muoż, mužíky čiň Div. Klem. C 608; přistup k brani f mužíku myslí t. 610; jedno s námi mužíky stoje t. 627. mužstvie, n., zmužilost, statečnost: stuoj ty tuto muożftwij plny Div. Klem. C 444; k muozftwie ib. 495; jako lvi, mużftwij plni t. 622. myrrha, Í.: más-i mast s myrru Mast. 343; z myrry t. 348; myru a zlato Tegerns. 95. Nádcha, f., nâtcha: Mast. 120. nadjiti, najiti: nadgydech hrob Hra Vel. 54, Hrob Bożi 18, Mar. Mus. 18; jeho tam Zivého nadeffli Mar. Mus. 171. na dlázé v. dl'áho. ndhle. adv., rychle: Nahle sé tam dále befi Drk. 305; na* le ode mne zlć stvo- řenie t. 102. nahle mějte to na paměti Div. Klem. C 17; nahle stuojte tuto krotce t. 41; nahle otevři chvátati (m. náhle chvátej otevříti) t. 848. Náchod, m., jméno místní: mast z na- choda Drk. 287. nadchu v nosé 

Strana 224
ndkym, m., pokrm: tiem nakrmem silen bude Tegerns. 33. namiesti sé, -matu: co se vam jiných namiete Div. Klem. C 69. napraviti, -pravu, pímym uéiniti: ste-ky jeho naprawyczye (rym. s ptipravéte) Div. Vít. 261. nebohÿ, adj., ubohy: co je nám neboham sdieti Hra Vel. 3, Hrob Boží 3; jáz neboha Hra Vel. 62. nehet, -e; m., nemoc oční: k rozliénému neduhu, k růpóm, k nehtu Drk. 251; vy nčkterú mrtvici, nehet, rúpy i stu- denici obdržíte Div. Vít. 142. nechutný, adj.; býti nechutný = ne- míti dobré chuti, dobré mysli: ne- chuten sem vclmi pro to nynie Div. Klem. C 42?. mnejednaky. adj. nejeden: negednake Div. Vít. 336. nékaky, adj. néjaky: nyekakcho pa- noffye Drk. 107. nelzé, adv., nelehko, nesnadno: tohot jest nám nelze ujíti Div. Klem. C 597. pro nevéry nematny, adj. ftádny, bezühorny: od Isajasé ctného, proroka nematnćho Div. Vit. 352; kdyż's tak rytíř nematný Div. Klem. C 428. nenie, adv., nynie: pojdiz do mésta nenyc Div. Vít. š; jichž (divů) sé déje nenye mnoho t. 166; vstalť jest Krystus z mrtvých nenij Div. Klem. A 37; my sme Krysta neni vidéli t. B 262; co my tobé neni pravíme t. 300 a c. neomylny, adj.: smr i neomylny Mar. Mus. 107; htichuov na véky neomylny Div. Klem. A 342. nepodobný, adj., pravdě nepodobný: dosti jest věc nepodobna Div. Klem. A 533; dosti věc nepodobna. že má svésti vás žena hubená t. B 307. neroditi, -rozu, ncchtíti, ncdbati: o rzé- nem (chlebé) nerodyeffe Mast. 288; nerodte sé pohanstva ani smrti krvti Drk. 382; Maria, nerod plakati Hra Vel. 77; nerodyz vicce plakati Hrob Boží 95 a č. nestradlivy, adj., nebojácný: kto jest tak horlivý a tak velmi neftrafflywy Div. Klem. C 832. nešvarný, adi.: biednicč nezwarna Mast. 374. 21 nevéstka, f.: že sě mladÿm newyeftkam sl'übiti zádás Mast. 362. nikako, adv., nijak: jemuż nevěříme nikako Div. Klem. C 304. nikdo, pron.: nadjidech hrob a v něm nykoheho Hra Vel. 54, Hrob Bożi 63, Mar. Mus. 18. nositi, nosu: aby nofyl po mné& kość Drk. 108. nüznost, f., nouze: kdoz bude v kteréj v nuznofty Tegersn. 25. Obédovati, -obéduju. obédvati: utkach slunce, anno poledne obyeduge Div. Vit. 230. obchod, m., živnost: kterýs obchod na onom svété jméla Drk. 47. obilé, n. : já sem vydala na niej své obylc Mast. 369. obierati sé, -aju. meSkati: tak se dlüho obierach Div. Klem. C 799. obinüti, obvinüti: rácho, v némZ obinuli Div. Klem. A 424. 449; obvinüti sé čeho: této hrózy se obwin Div. Klem. C 609. oblchéiti, -lehéu: oblehc2i2 ji£ své útrobě Div. Klem. A 363; oblehcyż Mar. M s. 119. obluda, f., príšera: bychť byl blud, a neb obluda jaká Div. Klem. A 567. oblý, ad.: jedno oblu v žvot cpáti Mast. 181. odofiti, -tu, zbotiti: az by sè oborzyly chýšč Mast. 397. obrátiti, -cu: abych po tobě vešken liud obratyl Mast. 88. obvinútí v. obinútí. obiivit!, -v'u, život dáti, vykoupiti: chtě nás tudy obžiwiti Div. Klem. A 149, 173. očité, adv.: neb smc toho již sama oczitie vidéla Div. Klem. A 5106. odpustiti v. otpustiti. odpuscenie v. otpuséenie. odlucha v. ottucha. odźehnałi sé v. otzehmati sé. oféra, f.. obét, nábozny dar: a s ofyeru vendi v chrám Div. Vit. 380. oférovati, -uju. obétovati: myru a zlato i kadidlo tvé milosti ofyrugyemy Tegerns. 97. ohař, m.: tak jest věrný jako oharž Div. Klem. C 177. 

Strana 225
225 ohledati, -aju, prohlednouti: prostěradlo ohledayte Div. Klem. A 528. ohmakati, -aju, ohmatati: každý z vás mé kosti ohmaka Div. Klem. A 568. oko, n., číslo na kostce: mectež spravedně oko lyczy Div. Vít. 15. okfin, m., misa, nśdoba: v starych kütech i v okrzynych Div. Vít. 139; w okrzyenyech t. 200. onaky: sem mistr onaky Div. Klem. B 125. onen, pron.: w uonomno küté Mast. 329; puojdem — do wonohono domu Div. Klem. B 243. opañiti, -tu, osiditi: jako lakomého psa oparżi Div. Klem. C 274. opatriti, -tu, spattiti: Neopatrzym vic nebeské světlosti Drk. 20; když bych ho mohl opatrzitij Div. Klem. A 540. optati, -ju, doptati se, najíti: donidz tvórcé neoptamy Hrob Bozí 27, Mar. Mus. 16; abych jeho optala Hra Vel. 76, Hrob Bozí 94; kde bych jeh » optala Mar. Mus. 31; zdali bych jeho kde optala Div. Klem. A 140; kde bych ho mohla optati t. 145; kde bych já jeho optala t. 229; a drahých mastí optati t. B 120. orudie, n., nádoba, nástroj, prostředek: sprostnéť jest vaše orudie Div. Klem. C 318. ostati, -stanu, zanechati: oftan toho, sestro moj! Drk. 72; oftanuczy bluda svćho t. 88. ostierati sé, -aju, zastírati se: a kyji sé offtyerage (ironicky) Div. Vít. 229. ostfiez, m., ostfiz: oftrzeffcm pfestraSeni Div. Klem. C 637. otpustiti, -&éu, dovoliti: odpuft mé vyniti Drk. 149; odpuft jej s kfí(z6) slożiti Div. Vít. 93. otpuščenie, n.: jiżt odpufftieni beru od tebe Div. Klem. A 359. otrok, m., sluha: jestli tu který otrok Drk. 113. ottucha, f., odlehčení: rač nám odtuchu dáti Drk. 363. otžehnatí sé, -aju, odžehnáním zbaviti: črta sě odzchnaty muože Div. Vít. 184. ova, intcrj., en: owa, kámen, jenž bieše na hrob položen Hra Vel. 57, Hrob Boží 70; owa, v hrobě nic jiného t. 178. ovéina, f., obuv z ovčí kůže: tehdy sem ušila owcžinu Div. Klem. C 161. ovšem, adv., zcela, zúplna, vůbec: host owfem slavny Mast. 43; sestro Manda- leno, owfem nemáüdrá Zeno Drk. 87; pfietele owfem vérného Hra Vel. 7; mne owifyem poslechl by tvým ká- záním Tegerns. 57; tos nám tvórče owffem vrátil Div. Klem.. C 884. ozpievali,-aju, cantando persequi, zpévem doprovézeti: raè zpievati a myť budem ozbyeuaty Drk. 66. Pakost, f., pokost, neduh: k rozličnému neduhu, k rúpóm, k nehtu, k rozličnéj pakofty mohü spomoci tuto masti Drk. 251; protivnost, nesnáz: již (je mine) všecka pakoft Div. Klem. C 891. palcieř, m. (ze střhněm balzer), kštice, brada: neb máš jistý kozí palczierz Drk. 126. palicovy, adj., od palicé: obdrZach ran paliczowych všeho dosti Div. Klem. C 801. pamatovati sé, piipominati: zamutek apoštolský . . . bude se tuto pamato- vati Div. Klem. B 13. panic, m.: nu£ paniczy i vy páni Div. Klem. C 438. paność, m.: mile panofye Drk. 40, 42. pary (?): tójtlacniej dadie pary Mast. 185. pastuśka, m., pastucha: paftufky ne- jmaju Mast. 258. pelech a chocholata atd.: řeči židů Div. Vít. 196. pěš, adj., pěší: musímť za to choditi piefs Div. Klem. C 545. pezd, gen. pzda, bzda, m., zadnice: an nam sbi vSem se pzda hácé Drk. 332; polib mé w pezd t. 181; za pefd Mast. 77. picovati, -uju, brâti pici, loupiti: Bralat sem bez milosti pycžuge jich obilé Div. Klem. C 186. piséec, -cé, m., hudebník, který píská: beřte piffcze Div. Klem. C 63. pivnicé, f., pivni sklep: an pie med (v) pywnyczy s jedni z skopa Drk. 51. pizda, f.: za pyzdu Drk. 198; pyzda Div. Vit. 196. plakati, pláču : kdyż's mne tak mnoho plakala Hrob Boží 103; toliko pla- kala Mar. Mus. 125; když si jeho 15 napodobení 

Strana 226
226 toliko plakala Div. Klem. A 369; a panně syna plakati sem pomohla t. 474. platny, adj., váhu mající, mocný: a si vítěz velmi platny Div. Klem. C 429, 493. plésti, pletu, mâsti: co ty pleteff, co ty mêtes Div. Klem. C 536. pleš, f.: ty sû nejednomu obervaly ples Div. Vit. 20. plestiti, plestu, pleskati, uhoditi: snad sem tebe jeśtć cepy neplefftil Div. Klem. C 44. pliskati, pleskati, tlachati: 6, na vaše ženská díla, že sta kdy plifkati směla Div. Klem. C 619. plnost, f., hojnost: prosím — tvé veliké plnofty Tegerns. 52. ploditi, -zu: smích plodifs Div. Klem. A. 491; chytrosti plodifs t. C 82; nej- radéjit vrazdu plodim t. 89. plvati, pl'uju, plivati: na tvár jeho plwali Div. Klem. A 285. pobèhnüti, -nu, míjeti, opovrhnouti: ne- pobiehneme cenu tvého Div. Klem. B 134. podobny, adj., pravd8 podobny: ani po- dobne jest, by kto mohl z mrtvych vstáti Div. Klem. A 506; sluśny: králi, nenict podobno Div. Vit. 87; bude-li se vám za podobné zdáti Div. Klem. B 87; ač se tobě za po- dobne zdá t. C 348. podolek, m.: podolkyt raky lovie Drk. 225. fodtep, m. (podtepati): le on ji podtepem zvráti Drk. 55. pohfésti, -hřebu, pohřbíti: račtež po- korně pohrzyeffty Div. Vít. 123; po- hrzyebtcz je t. 98; pohrzyebly t. 127; pohrzeben v hrobě Mast. 340. pohrzeti, -čju, pohrdati: ješto pohrzycgy slovy mejmi Div. Vít. 152. pochlemtati, -cu: dachu mi... mléka sochorem pochlemtaty Div. Vit. 232. pochopiti, -p'u, uchopiti: Mariji placici sem pochopila Div. Klem. A 471. pochvätiti, -cu,: at nâs zidé .. . nepochwati Div. Klem. A 524. pokdzati, -zu, ukdzati: pokaz mi toho proroka Div. Vít. 35; pokazal rány Hrob Boží 147; pokázati sč = ukázati se: kdy2 sem sé tobé pokazal Hrob Bożi 107, Mar. Mus. 129. pokusiti, -3u, zkusiti: a jeho du3& po- kuffyme Div. Vit. 58; a bude-li żiv, toho pokuffym t. 62; chcem — své buojnosti pokufyti Div. Klem. C 633; bychom sebe pokufyli t. 612. pokušenie, n., okušení: témto paniem na pokuffenye Mast. 274. poküséti, -čju: ať mne diabel nepokuffye Mast. 136. Polany, pl, jm. Mast. 53. pomocen, adj.: toho rač nám bejti po- moczyen Div. Vít. 134. pompknúti, pomknüti, -nu, postrčiti: pompkny jie tam k sobč dále Mast. 163. pomstiti sé, -m3tu: pomftiemeZ se ji své zalosti Div. Klem. C 56. poniż. conj., poněvadž, ježto: ponyz sem tak velmi krásný, . . . chcit se vrovnati najvyššímu Drk. 1. země: w palanyech popraviti,-vu, ponapraviti, zlepiti: A sebe bych za jednu planû hnilicu nepo- prawyl Mast. 426. popriéti, -$u, prchati, létati: azt z né- koho poprffi chlupy Div. Klem. C 2. porebule, f., nějaký druh rány (rebule = = zadck, porcbule = rána na zadek Jireček ČČM. 1864. 315): ať neuhonie porcbule Div. Klem. C 37; at nedám ryéem porebuli t. A 247. postolce, n., dem. k postola = obuv: bych rozvazal ten femencc. jeśto jest u jcho pofftolecz Div. Vít. 25r. postiébati, vysrkati: dachu mi syrovâtku kyjem pofftrzycbaty Div. Vít. 231. postrihati, -aju, vc smyslu bíti, sekati: (anděl) po hlavách je poftrziha Div. Klem. C 780. Postypalk, Pustrpalk, Pustrpalek, m. jméno osobni: Mast. 396, Drk. 135, 194, 199 a č. postupati, -aju, ustoupiti, couvati: panny, pani poftupayte Div. Klem. A 1; pro buoh račte poftupati t. 191; po- stúpati po něčem, následovati něčeho: na feč ženskú se nic nedaj ani po nich postupay Div. Klem. B 154. posuzovałi, -uju: v3ech stavóv poffu- zugyczye Div. Vit. . 148. 

Strana 227
227 potkati, -tkaju, potkati se s někým = — v boj se dáti: Ktoż sem puojde, s nim se potkam Div. Klem. C 455. potráti, -traju, potrvati: potray toho málo Tegerns. 60. potratiti, -cu, ztratiti: a pro člověka svü krásu potratilo Div. Klem. B 192. potfébovati, -uju, żadati: co jsi potrzye- bowal sám Mast. 16, 300. povédéti, -viem: pro¢ mi jeho nepowite Div. Klem. A 301, 319. pozóstati, -anu, opustiti: nebt mé strach nemuož pozuftati Div. Klem. B 36. prati, peru, tlouci: ktosi na nase vrata perze Div. Klem. C 843. právě, adv., náležitě, opravdu: ne- mohu prawie zvěděti Hra Vel. 55, Mar. Mus. 19, 32, prázdný, adj., zbavený: (duch) jest všech kostí prazdny Div. Klem. A 570. preclik, m.: malét sem preczliky pekla Div. Klem. C 174, 178. pHistie, n., příští, příchod: tvému se przeffti radujíce Div. Klem. C 857. pficiniti, -ňu, přiložiti, přidati: przyczynyl sem k tomu rozličného kořenie Mast. 349; pláče sobě dvakrát více sem pržicžinila Div. Klem. A 479. pficitati, -aju, připočítati: rádať sem pržiczitala Div. Klem. C 140. pfieti, přčju, přáti: račiž przyety Drk. 16 a č. pfijieti, -jmu, dostati: mó2-li mi to od tebe przygyty Mast. 13; pfijmouti: aby to ráčil mile przygyety Tegerns. 99; prijieti sě něčeho, chopiti se: čeho sě nám velíš przigyety Drk. 337. přijítš, -jdu: kázal jim po sobě pržigiti Div. Klem. A 394. pYikydniti, -nu: pfihoditi: przykydnys mi jie (masti) viece Mast. 198. pfiluditi, -zu, ptivabiti: a kdyZ nemozech prziluditi Div. Klem. C 2186. pYimcieli, -miu, pfivleci: prżimcziż dusi jako vrénu Div. Klem. C 115. pHplata, f. zâplata: ani vsickni v przi- platie Div. Klem. C 477. privinuti sé, -nu: kteráž sě dušě k nám przyuyne Drk. 312. prodrieti, -dru, prodfieti oko : na vodu oka neprodrzyeffe Mast. 294. propuditi, -zu, vyhnati: s tohoto mista aby nás nepropudili Div. Klem. B 98. prorokovati, -uju: jest prorokowal jedno prorokowanye Tegerns. 115. provésti, -vedu. na sebe provésti, pro- kázati, dokázati: musíme na se vše prowefti Div. Klem. C 762. prożvagdałi, -aju, prožvachtati: ješto sem vám tato slovcé domácím hla- holem prozvagdal Div. Vít. 199. pruhaty, adj., plný pruh: baba . . . pruhata jedem jako žába Div. Klem. C 223. plánie, n., hledání: však bolestné ptani tebe Div. Klem. A 154. płdti, ptaju, hledati: tyt (panie) dobrych masti ptayu Mast. 223; ptate t. 232, 321, 345 ; kde ptati Mar. Mus. 86; ptagicz mistra svćho Div. Klem. A 277; Krysta ptati t. B 151; = žá- dati: co vam tf&ba, toho ptayte Mast. 320; ptáti sé: do Galilee sé ptayte Hra Vel. 80 Div. Klem. A 126; na co ptáti: jedno na to vzdy ptay Mast. 17; na mé ptala Mar. Mrs. 126. Pustití -šču: puftwye tento hněv na stranu Mast. 104; puftwa ten hněv Drk. 231; pufte vše klevetánie Mast. 40. pustka, f.: jmâte, dietky, otpustky z pufftky do pusky Div. Vit. 191. Pustrpalek v. Postrpalk. puska, f. (ném. Büchse) nédoba: pufka Mast. 137, 140; puffku . . . udetis Div. Klem. B 141; s pufkamiMast 86; pušky = prsa: kteráž panna pomaže (mastí) své puffky Drk. 295. pych, m., pycha: pro nai pych Div. Vit. 78. pykati, -ku, litovati: Pycž mě kvítí i koření, pycž mě tráva, lilium, vše stvoření, pycž mě skalé vody i moře Div. Klem. A 200, 201, 203. pyłati, -cu, hledati: těch miest pytay Mast. 18. pzdieti v. bzdieti. pzdina, f., od pzdieti: pzdyn k niej málo přičinila Mast. 160. Radný, adj., zkušený: král Pilát dů- stojný, múdrý, radny i pokorný Div. Klem. C 262, 292. Rakúsy, pl, jm. zemé: w rakufyech Mast. 51. 159 

Strana 228
228 režný, adj. od rež, žitný: když bielý chleb uzfieše, ihned rezny povržieše. Drk. 174. rohožie,n., rákosí: tať sč v Prazé wrohozy tkáta Drk. 211, pletivo z lýka, šlakú a p.: utáhli sú se v rohožie Div. Klem. C 478. rovně, subst. m. a f.: jemu ncnie rownye Mast. 56. rozl'titi sé, -cu, rozhnévati se: jak sú se velmi rozlitili Div. Klem. B 58. roznéta, f., roznét, roznícení: spasiteli všeho světa, mé veselé, má roznyeta Div. Vít. 115. rózno, adv., na různé strany : odsud ruzno vylúdili Div. Klem. B 156. rozvázati, -vieZu, zbaviti néceho: jiZ sem té z fmutki rozvazal Hrob Boží 108, již sem tě smutku rozwazal Mar. Mus. 130, Div. Klem. A 374; mě smutka rozwazal Mar. Mu:. 145; = ukäzati: aby každý — své všecky skutky roz- wazal Div. Kl:m. C 249. róicé (?): jakzto rozcye na sicj tisté Mast. 48. rubáš, m., roucho, šat: přiběh v jakéms bielem rubaffy Drk. 328; pobrach Zenäm i rubaffe Div. Klem. C 191. Ruben, Rubin, m., jm. osobni: Rubyene, rubyene! Drk. 177; rubyn z Benätck Mast. 8; rubyna t. 9; Rubyne, rubyen- cze ! Drk. 156. Rubin v. Ruben. rúče, adv., rychle: Běžtež rucze Div. Klem. C 57; rucze s ním do pekelné školy t. 200; rucže t. 206; kto kam ví, raucze běžte t. 599; jáť se rucže zbočich t. 793. rúčí, adj., rychlý: nayruczeyffi Div. Klem. C 785. rúpy, pl. m., (nemoc): k rozličnému neduhu, k rupom Drk. 251, 289; vy některů mrtvici, nehet, rupy obdržíte Div. Vít. 142. Rusy, pl., m., jm. zemë: w rufyech Mast. 52; w rufech Drk. 33. ryčéti, -ču, ryk působiti, křičeti: I co vy tu rycžite Div. Klem. A 531. rylem (?) : o zydowskem kraly rytem Div. Vít. 195. ryvola, rivola, f., ncktar: budesli dobry, damyt ryuolu piti Drk. 49. r#ëénÿ, adj. (z rożanb) reżny: o rzyenem (chlebé) nerodiese Mast. 288. Řémenec, -cč, m., řemínek: bych roz- vázal ten rzycmenecz Div. Vít. 250, 274. říšě, f., hluk, řev: slyšel sem v krčmě velikú ržiffi Div. Klem. C 203. fit, f.: rzyt Mast. 75; rzyth t. 318; holü rzyty Div. Vít. 215. Sasy, pl., jm. zemé: po fafyech Drk. 33. Satan, m., jm. ďábla : mněť “a'han dějí Drk. 28; mněť dějí ffathan Div. Klem. C 73 ač. sběřný, adj., společný : jak sme hřmot zberzni uslysali Div. Klem. B 49. sbożie, sbożie, n., majetek, statek: pro tě smy z fbozye vystúpili Drk. 336, že ste pro mě fbozye opustili t. 349; ty sichudých rajské zbozie Mar. Mus. 114; zboZij Div. Klem. A 352; jich zbozie t. C 479. s&inomaty (?) (Mast) dólanat je z fczy- nomat Drk. 277. sdéliti sé na měco, společně prokázati něco: bychom na udactví fe zdiclili Div. Klem. C 613. sdieti, sdéju, učiniti: ať s tobú fdyeyu Mast 6. sdravý, adj., zdravý: budet fdraua Mast. 190; hin jsü miesta fdrava t. 21. sét, f. boj: by mohl zbyti se ctí feczy Div. Klem. C 436. sed, adv., teď, zde: Sed, mistře, fed jáz k tobě běžu Mast. 1; sed vem přišel mistr Ipokras t. 27, 75, 77. seděnie, n., sídlo: tam rač své fedyenye jmicti Mast. 23. sekule. f.. nějaký druh rány: at neuhonie porebule, bud kuéal nebo fekule Div. Klem. C 38. sémo, adv., sem: syemo bliże pfistupi Mast. 270. Drk. 21. s*sihct, f.: nuż vy (dvě) ffefftryczye pryé (j)déta Hra Vcl.51; Milé feftrzyczy, pryč jděta Hrob Boží 61. Severin, m., jm. osobní: co kážeš, mistře feucrine? Mast. 113; od mistra feuerina t. 276. shoditi, -zu, vyhověti: tys mi, mistře, dobf& zhodyl Mast. 317. 

Strana 229
shoféti: ihned uteku, jako fhorżim Div. Klem. C 418. shusti, shudu: potom nama diabel fhude Mast. 111. sieci, s6ku: ktoż je fyeczyen Mast. 64. siesti, sadu, (ve hte v kostky): jizt mi jest fedl żiż s kotrem Div. Klem. C 524; seď mi také něco rovného t. 528; jizt mi sedl kotr s dryjí t. 530; sedl mi cin (— cink) a dva tüse t. 550. siroba, Í., ositelost: v fyrobye vás ne- ostavím Drk. 387. skalé, n., kollekt. od skála: Pyč mě skale Div. Klem. A. 203; skale se hrozné pukáse t. C 676. skalní, adj.: po smrti jeho fkalni kamení se pukalo Div. Klem. B 200. skonánie, n.: pii jeho smrti fkonanic Div. Klem. C 322. skončenie, n.: Div. Vít. 6. Skorbrys. abraham azbynuky, židovský zpěv Div. Vít. 159; v. Div. Klem. C 278-9. skor5, adv.. rychle, brzy: Posle, jdi k rytířuom fkorze Div. Klem. C 500. skoro, skuoro, adv., brzy, časně, rychle: (koroly mé masti budú? Mast. 128; jděte fkoro Hrob Boží 52; pójdem fkuoro Hra Vel. 29; děte fkuoro t. 47; fkuro Div. Klem. C 583. skřeht, m., skřehot, skřípání: kdež pláč a ffkrzecht zubovÿ Div. Vit. 339. skfehtati, ktehotati: starć baby, jenž ffkrzyechczyetc jako žáby Div. Vít. 146. skriekati, -aju, kfi¢eti: milý pane, že tak mnoho ffkrzyekaff Drk. 186; że na mé toliko ffkrzyekafi? t. 202. (Srv. Listy fil. XIV. 41 pozn. 2.) skříetek, m., skřítek: baby fcrzyetkem k čertu vzletie Mast. 146. skryti sé, -ju: tvé sé moci nic neffkryge Div. Vít. 302. skup, skupy, adj. skoupy, lakotny: ncbyvaj zkup v tomto hodě Div. Vít. 158; nebude v tom fkup Div. Klem C 369. skutiti, stropiti, spáchati: vé, co sme ffkutyly! Div. Vit. 82. slaviost, f£, sláva: chcif tvà [lawnoft velebiti Mar. Mus. 152. čekaj jeho ffkonczyenye 229 slovce, n., slovo: ješto sem vám tato fflowczye domácím hlaholem pro- žvagdal Div. Vít. 198. sl'ubiti sé, -b'u, slíbiti se, zalíbiti se: my sč mladým liudem flubyty nezáda- damy Mast. 337; Ze se nevéstkám flubyty zádás Mast 362; jesto mi sé dobié fflybyl Div. Vít. 287. sláziti, -žu: Sluzua (my dva) lépe svému pánu Drk. 232. smiera, f., pravá míra v něčem: podle cnosti jeho ffmyery Div. Vit. 317. smutiti sé, -cu, smutnym byti: smutni jste a fmutite se Div. Klem. B 203. sňatek, m., spojení, spolek: vyhnán sem z nebeského fnatku Drk. 18. sníti, sejdu, zemfiti: Ze 1épe jest jednomu člověku fnyty, nežli všemu světu za- hynüti Tegerns. 117. 123. Soba, m., jm. osobní: má střícě oba, foba i také koba Mast. 405; srv. má bratry oba, ffebek a také koba Drk. 210. spéci, speku, pecením ztvrdnouti, sraziti se: tak mi se jest srdce leklo i ńżesti krví fpeklo Div. Klem. C 601. spéra, f., opora: neb již beze všie ffpcry voláš podle srdcč svého Div. Vít. 346. spôšč, spíše, adv., na spěch, rychle: pfijmi mł fpyeffe k sobë Drk. 122; kázal . . . fpycífye do Galile jiti Hrob Boží 176; ukažte mi fpiffe Div. Klem. A 298; kráčej fpiffe svýma nohama t. B 183; podaj mu jich (kostek) fpiffe t. C 541. spleskati, -aju, splasknouti: od tet zplefkagyu vole tuhá Mast. 142. spravedné, adv., spravedlivě: mectež fprawednyc Div. Vít. 15. sprostně, adv., špatně: nebof sé nam fproftnye klidí Hrob Boží 158; proto s&¢ nam {proftnye dé&jc t. 160. sprostny, a j., Spatny: a fproftnet jest vase orudie Div. Klem. C 318. spustiti, -5&&u, odpustiti: a vš'cky jemu viny fpufty Drk. 100. sláhnáti, -nu: svà ruku v muoj bok ftiehni Div. Klem. A 574. stanútí, -nu, přestati: již-li ftanu tvé chytrosti Div. Klem. C 220. státi, stoju; v néfem státi, zachovávati néco: kdo chce v jeho ptikázání ftati Div. Klem. A 411. 

Strana 230
230 stuviti sé, -v'u, ocitnouti se: kde bych sé ftawyl (feci) Mast. 423. stazovali v. vztazovati, steknüti sé, vzteknouti se: Buodaj se ve pekle ftekl Div. Klem. C 179. slé£éti (?),-Zu, táhnouti, pfinésti: zlá novinu piéd lucipera fftezyme Div. Vít. 86; do kita se v3ichni ftiezicz Div. Klem. C 784. strévi, m., stfevíc: musich babé ftrzewi küpiti Div. Klem. C 217. stríc, m., stryc: má ftrzyczye oba Mast. 104. sirniife, n.: bific chodí po fftrnyfíty Div. Vit,. 227. stryna, f., teta: Mast. 419. studenicé, f., zimnice: některů mrtvici, nehet, rûpy i fftudenyczy Div. Vit. 142. stupa, f., stoupa: (baba) na fftupye té létala Div. Vit. 174. stvieti sé, -stv'u sé; kstvieli sé: tak se jejich klenoty kfftwie Div. Klem. C 475; kfftwuczy záti t. 655. styskati, -stýšču: protož se mi velmi ftyfftie Div. Klem. C 585; stýskati sě s někým = nelibiti se: az s& nem s nim wsém ftyfkaffe Drk. 330; stÿskati si: moji mlazsi sobě ftvfítv Hrob Boží 111; af sobé nic neftyftye Tegerns. 65; nefftyfft sobé, seftra milá Div. Klem. A 60; koho vy, panie, hledáte v tom hrobé, tak velmi ftyftycze ( — stystíce) sobě Hra Vel. 36; s. bé [tiskati Mar. Mus. 109. svaditi, -zu, nékoho, do vády privésti: a ona (baba) je ihned fwadi Div. Klem. C 218. svésti, svedu: váak mé na to nezwedete Div. Klem. A 533. svět, m., svit, svítání : ját budu bdieti aZ do ffwyeta Hra Vel. 52; ját ho budu hledati aż do fwycta Hrob Boží 61 ; az do fwieta Div. Klem. A 137. svétiti, -cu, velebiti: právěť vežde jeho jm€ fwyetyc Mast. 54. svoditi, -zu, svádéti: a je s pravé cesty fwodila Div. Klem. C 239. svrček, m., cvrček: měl jsem tři fwyrczky Mast. 149. svrchní, adj., přední, svrchovaný: neb jest prorok ffwrchny Div. Vit. 77; má ftryna Hodava poslán sem od otce fwrchniho Div. Klem. C 702; swrchniho boha synu żivy t. 876. szobati, -u, sezobati: (baba) všecken té mésiec ffzobala Div. Vít. 177. Salk, m., (něm. schalkch), sluha, šelma: jät sem velmi veliký ffalk Drk. 126; z kurwy ffalek t. 195. šátky, pl., m., šaty: majíc na sobě zlé ffatky Div. Klem. C 270. šeňkéřý, m., šenkýř, hostinský: já sem byl na onom svśt8 ffeńkerż Div. Klem. C 136; ffenkerZ ib. 184. Sept, m., Septäni: nechajíce vSech ffeptuow na straně Div. Klem. B 17. Siryc, m., jm. osobní: ffyrycz bific chodí po strništi Div. Vít. 227. Skafédost, f., ohavnost : děkujiť, Buože, tvé milosti, Zes mi této ffkarzyedoffty . . rátil zbaviti. Div. Vit. 384. Skoditi, -zu: komużt nic neffkodij (nic neni) Div. Klem. B 129. śkop, m., Skopek: an pie med (v) pivnici s jedni z zkopa Drk. 51. Skorné, f., boty (ze skora, pellis): pri- dajteż mi k tomu své ffkornye Div. Vit. 26. šlojieř, m., závoj: svój flogyerz napravila Drk. 58. Šváb, m., jm. os.: nevrť se tuto Uher ani ffwab Div. Klem. C 4. Táhnáti, -nu,: tyehnyewye oba za jed- nako Mast. 109. łakmór, adv.: neste sém hi esné dusé takmyerz Żevc6 i paność, sedlaky, takmyerz kraj¢i Drk. 42. tbâti, tbaju, o někom, o nééem, dbáti: o svém mistřě ničse netbas Mast. 81; nedbaj nic, králi, o tom Div. Klem. C 334. téci, teku, běžeti: ted já, mistře, k tobě teku Div. Klem. C 116. teď, adv., zde, tu: ted sem, mistře, sluha tvój Drk. 179, 181. tělesenstvie, n., télesenství: telefenftwye na bozstvie nesa Hrob Boží 146. télo, n., dial. celo: chlebem czela svého Tegerns. 31. tesknost, f.: ani činil Tegerns. 4. sobě velmi tefknoft 

Strana 231
231 tista, f., canicula, čubka, čuba, lehká Zenská: na siej tyftye Mast. 48; tyftu t. 75, 77. tháti sé, tkaju sé, toulati se: kde sé tak dlüho tkas Mast. 80; tkagye sé sudy i onudy t. 411; kde sé tkaff Drk. 182; tat sé v Prazé v rohozy tkata t. 211; téf se po svétu tkata t. 221. tkysati, tkyżu, dotykati se, napadnouti: aneb tě túto palici tkyffy Drk. 216. ilaciti, -u, Ślapati: a netlacż mi po ci- buli Div. Klem. A 246. toëiti, -u, sem tam obraceti: svń mysli nadarmo tocżite Div. Klem. A 532. Tomáš, m., jm. osob: O thomaíffi nevěřící Div. Klem. A 494. tovañis, m., tovarys: Satane, milÿ to- warziffi Div. Klem. C 202. trh, m., tyrh Mast. 204. trlicé, f., nástroj, na němž se len láme, mědlice: (baba) trlyczy dojila Div. Vít. 176; z trlicze mléko dojiti Div. Klem. C 100; trliczy sem místo krávy dojila t. 236. trpělivý, adj., trpící : ješto před smrtí (tělo mé) bylo trpieliwe Mar. Mus. 98, Div. Klem. A 333. trpéti, -p'u,: tyrpyel za ny Mast 252. truditi, -zu, trápiti : ráčil — dáti se na kříži truditi Div. Klem. A 148; dal se na kříži truditi t. 172; truditi sé, namáhati se: pro niž si se ke mně trudil t. C 285. truchle, adv., truchlivé: a pro¢ sé tak truchle máš Hra Vel. 72; proč sé tak truchle jmáte Hrob Boží 41, 112. łudicż, adv., podobně, rovně, také: dosti se mu hrubě stane, tudiž jeho apoštoluom Div. Klem. C 464. túha, f., smutek, utrpení: připravili sú jej (Ježíše) k tuze Div. Klem. C 666; nebudete již nikdy w tuze t. 865 ; již nás všech tuha mine t. 880. turnej, m.: okolo turnegye Drk. 239. tus, m., tou$ (z tus, dusz, deux), dv€ oka ve hte kostkové: já dryji s tuffem mám (3 + 2) Div. Vit. 23; jiżt mi sed! taufs, es (2 + 1) Div. Klem. C 544; sedl mi cin (cink) a dva tuffe (5 + 2 4+ 2) t. 550. tvář, f., podoba: duch svatý — vstipi naň v holubie twarzy Div. Vít. 281. fvořec, m., tvůrce: Ja sem tworzecz svatý Drk. 307; ját sem tworżecz svatý Div. Klem. C 846. týl, m., záda: ktož jmá zimnici w tylu Mast. 122. iymián, m.: má&li mast s myrrü a s tymyanem Mast. 343; z tymyana t. 348. Udactvie, n., udatenství: bychom na vdacztwi se sdélili Div. Klem. C 613. udély, adj., spanily: Détatko milé, pékné, krásné i vdyele! Tegerns. 86; skrzé hvézdu svétlü, velmi jasnü a vdyelu t. 90. úfati, -aju, doufati: vfage v své panské moci Div. Klem. C 189. Uher, m., jm. osob.: nevrf se tuto vher ani Sváb Div. Klem. C 4; Uhry: w uhrzyech Mast. 51. uhoniti, -hu, na sebe uvaliti: a neuhonite cepami rany Div. Klem. C 12; at neuhonie porebule t. 37. wchovati, -aju, uchrániti: nemózete wy ho vchovati Div. Klem. C 582; ucho- vati nékoho — uchrániti pfed nékym: rać zlć baby vchowaty, Boże Div. Vít. 185; uchovati sé — uchrániti se: kdy sé htiechow nevchowame Te- gerns. 74. uchvátiti, -cu, kvapiti: potom sem k tobé bézeti uchwatyl Mast. 87. ukydtili sé, -cu: az se mého života vkratij Div. Klem. A 328. uléciti, -&u, lé&iti: bychom mohli vlecžitij tělo našeho tvórce milého Div. Klem. A 33; vlečiti Mar. Mus. 12. wmazati, -žu, pomazati: umazaty jeho tělo Mast. 341; abychom jej vmazaly Hrob Boží 31. umdliti, -mdlu, mdlym činiti, seslabiti: jiní sobě lidé bají bdiec, aby jich sen neumdlil Div. Klem. C 512. umóti, -&u, znáti: (j)diž napřed, však vmifs cestu Div. Klem. B 257. úprava, f.: a v nich jest krásná upraua Mast. 22. wprímy, adj. prímy: vprżimu pravdu zvédéti Div. Klem. B 166. úsilé, n., práce, námaha: nebo je to mé vše vfyle Mast. 368. wsilovati, -uju: a v to pilné vífylowati Tegerns 28. 

Strana 232
232 uspiti, -sp'u, uspati: aby jich sen neumdlil a potom jich neufpil Div. Klem. C 513. wslaviti, -v'u, ustanoviti, urciti, zvoliti: bieše vftawen toho léta Tegerns 114. ustříecí, -střéhu, ustříci: zda bychom mohla (dva) uftrzyczy Div. Vit. 67. usitie, n., obuv: šilať sem zlé vffiti za dva grose Div. Klem. C 157. utajits sé, skrytu byti: stuojmy tise, nemluviece a vsichni sé vtagyecze Drk. 322. wlé Zéti, -tézu, stézZiti, vytéZiti: viz,abychom néco vtyezyely Drk. 103. utkati, -tkaju, potkati: vtkach slunce Div. Vít. 230. uvdzati sé, -viezu, v néco: ten sé v sukni vwyeze Div. Vit. 18. uZasnüli sé, -nu, ulcknouti se: až sě jí všichni: čerti v pekle vzafu Div. Vít. 216. úžast, úžest, f., úžas. bázeň: nedaj jim micti vffafty Tegcrns. 38; tak se mi jest srdce leklo i vżefti )rvi speklo Div. Klem. C 601. užití, -użivu, zakusiti: a już zlym vziues toho Mast. 377; zlym wzywes toho! t. 428; u pekle jich uzywethe Div. Vit. 150. Vary, pl., m.: ať já mu nedám na wary (ať nedostane bití) Div. Klem. C 35. vášně, f., vlastnost, mrav: také dobrú wafnyu jméjiese Mast. 292. Vav#éna, 1., jm. osob.: Má teta wawr- zycna Mast. 415. vcéle, adv., najisto: ten jest wczele z mrtvých vstal Div. Klem. A 391. wdy, adv., vždy: nikdy nespati, jediné wdy bdíti Div. Klem. C 507; něcoť wdy sednc k mé vuoli t. 543. ve, interjek. (něm. wehc) : skutili! Div. Vít. 82. věhlasně, adv., skvostně: poradím paním, aby se líčily krásně, a strojily se wiehlafnie Div. Klem. C 78. vehnati, váéenu: cot uhoním, to vác wfenu v fit Drk. 37. věk, m., čas, doba: vtělil si se v posicdní wiek Div. Klem. A 153. věník, m., véchet: majít hrst plev, dva wieniky Div. Klem. C 480. we, co sme věrně, adv., skutečně, jistě: na kříži umrlého Tegerns. 32. vérovati sć, -uju, zapřísahati se: rádať sem přičítala a k tomu se wierowala Div. Klem. C 141. veš, pron., všechen: neb tvé panstwie jest svět wes Div. Vít. 313. vet, adv.: musí jeho býti se mnú vet Drk. 39 (musí býti jeho věc se mnou tak srovnána). vežda, adv., vždy: wefda Drk. 81. veide, adv., vidy: wefde Mast. 54. vidéti, vizu: wyzuth ondeno dobrého druha syna Mast. 217. Viedeñ, Viedné, f., jm. mésta: wyeden Drk. 254; wycdnyc ani Praha Mast. 157. vila: hedvábnü vylu víti Drk. 82 (snad m. vylna — vlna.) vítěz. m., hrdina: když's tak rytíř ne- matný, a si witiež velmi platný Div. Klem. C 429, 493. Viachy, pl., m., jm. zemé: po wlafyech Drk. 32. vlast, f.. zemé : jdûce do jiné wlafti Div. Klem. C 310. vran, m., havran: žeť wran oka nevy- kline Mast. 203. Vybata, m., jméno ďábla: mistře, znaj mě wrbatu svého Div. Klem. C 85; wrbata t. 837. vrovnati sé. -aju, vyrovnati sé, podobati sé: chcif sé wrownaty najvysiímu Drk. 3, že sč chceš najvyššiemu wrownaty? t. 7; mné sé nemóze$ wrownaty t. 205. wyernye vrléti sé, vrcu: newrt se tuto Uher ani Sváb Div. Klem. C 4. vskófé, vskuoré, adv., brzy, záhy, rychle: budeš ty Zebrákem wfk rzye Drk. 184; aby Sel wffkuorzye Tegerns. 7; rać tam jíti wfkuorże Div. Klem. C 718, 726. vskucéti, -&u: jako pes wfkuczy Mast. 69. všemahucí, všemohoucí: Hospodine wife- mahuczy Div. Klem. A 11; wifema- huczy otłc t. 17; wifemahuczy król t. 439; witaj, Buoże wifemahuczy t. B 314. výborný, adj., na něčem: na řemesle wyborncho Div. Klem. C 86. vyklásti, -kladu: krám wiklafty Mast. 19. 

Strana 233
233 vyklínútí, -nu, vykluvati: žeť vran oka newyklyne Mast. 203. vykstvécovati, -uju, vystkvécovati: ji se slunce wykftwieczuge Div. Klem. A 56. vynikati, -aju, povstávati, vycházeti: aj tof beránek bozí wynyka Div. Vit. 268. vyníti, -ndu, vyjíti: odpust mé vynyty Drk. 149. vypraviti, -v'u, vylíčiti: žádný toho nemuož wyprawiti Div. Klem. A 409; by mohl muky všecky wyprawiti t. 511. vytřeštití očí, vyvaliti oči: Cos ty na mě wocZi wytrzefftil Div. Klem. C 43. vývoda, m., vévoda: wywoda života živ kraluje Div. Klem. A 420. vyzina, f., maso vyzi: bude nama za- placena tohoto postu wyzyna Mast. 219. vzdáti, -im, s sebe slożiti: to pro svi pýchu dnes wzdaff Drk. 10. vzdora, f., ma vzdoru, na vzdor: nemajíc toho nawzdoru Div. Klem. C 256. vzpruciti sé, -ču, vzpřímiti se: potom se náhle wzpruczy Mast. 70. vztazovati, -uju, tâzati se: svÿm srdcem ftazugiczy Div. Klem. A 139. vztuhati, tuhnouti: v téjto masti stará wituha Drk. 262, vidy, adv. wfdy Mast. 17. Za, zda: Za je tobé bratr popele? Drk. 124; za by pro té v našcj vieřš stáli t. 378; za tomu nevěříš t. 393; zat vstane z hrobu v tuto dobu t. 316. zacéliti, -l'u. zaceliti: rány kakož koli veliké zaczyely Mast. 62. zacélo, adv., zajisté, najisto, podle pravdy: aby to zaczyelo věděla Drk. 95; zaczelo poviedám t. 348; ale vězte to zacyelo Hra Vel. 43; zaczelo Hrob Boží 48; mějte to zaczyelo t. 167; zaczelo t. 184; zacèlo Mar. Mus. 164; věz to zacělo t. 102; zaczelo Div. Klem. A 334. zacny. adj. vzácny: budeš appoštol v nebi zaczny Drk. 370. calééiti, -&u uzdraviti: jc$to muozem zaleczyty Hra Vcl. 11. Hrob Bozí 23. zámutek, m., zármutek: zamutkowe srdce vašcho Div. Klem. A 597; po zamutku t. B 108; máme zamutku mnoho t. 116; zamutku vašeho polituji t. 206 a č. zapiti sé,-p'u, opiti se: Mnohé zeny .. . kdy sé zapyv (— zapü), tehdy bajû Mast. 373; zapywfy sě mluvíš mnoho t. 376. zaplvany, adj.: a tvát velmi slinami za- plwanu Div. Klem. A 459. zapomnéti, -miu: zda sme zapomnyely sukně jeho Div. Vít. 7: toho nikdy nezapomnyz Tegerns. 13. zatuchati sè, -aju, kaziti se: newiem, čím se zatucha Tegerns. 48. zavérné, adverb., vero, zajisté: zawyerne pravím vám Drk. 347; zawyerne ho zde nejmate Hrob Boží 47; zawyernet sem. boha živa viděla t. 134; Maria, věz to zawierne Ma-. Mus. 96, Div. Klem. A 331; zawierne jmieti Mar. Mus. 105, Div. Klem. A 340; já vám to pravím zawierne t. C 662. zaviniti, -ňu: já sem tobě zawinil Div. Klem. C 877. zboží v. sbožie. zbočití, -ču, bokem se obrätiti: jät se ruče zbocžích Div. Klem. C 793. zbyti, pozbyti, zbaviti se: vy baby Cáróv zbudte Div. Vít. 187; nezbudete se mni pekelné muky Drk. 22. zdieti, zdéju, uliniti: neb jest nic zlého nezdyelo Div. Vít. 96. zejspánie — ze-z'spánie, ze z'spánie, z vy- spání: vy jdete zeyfpanye Mast. 230. zemdliti, -mdl'u, seslabiti: vizte, jaká jest vaše obrana, když vás zemdli má jediná rána Div. Klcm. C 699. zeptati -aju, na kom co: to ty brzo na nich zeptay Div. Klem. C 748. ziskati, Zistu: nékterÿt ji zyftye rychle Div. Vit. 12. zistny. adj., prospésny, vyhodny: sed mi také néce rovného a sukni néco zyftneho Div. Klem. C 529. zlob, -i, f., zloba: Zet sé flob zloby obrátí Mast. 101. zlüpiti, -pu, sebrati: hnedt by jej ért do pekla i s mastí zlupyl Drk. 292. zmazali, -żu, pomazati: abychom to tělo zmazali Div. Klem. B 145. zmlátiti, zmlácu, ztlouci: kosti v tobé zmlaczu Mast. 430. 

Strana 234
234 zmléti, zmelu, ztlouci: ať tebe mój kyj žádati, -aju: mne bude na pomocz nezmele Drk. 228. zadati Tegerns. 27. znamenati, aju, vyznačovati: ač mne žádný, adj., žádaný, milý: e zadny chceš právě znamenaty Drk. 206. mistře! Mast. 207, 215; chvála tobě, zpara, f., horkost, palčivost: neb snad tvórče zadny Drk. 13, Mar. Mus. 53; jmá-li v svém ušě zpary Mast. 66. stvořiteli zadny Div. Klem. A 256; zpýchati, -šu, pyšným učiniti: všichnut Králi Piláte náš zadný t. C 291; vsta- nám rodinu ſpiííi Div. Klem. C 62. niž žadny spasiteli, t. 710 a č. zrak, m., vidění, přízrak: Po zrakuť žebračie, adj., žebrácký: pól zebraczye já to dobře znám Div. Klem. C 591. holi Mast. 175. ztěkati, -aju, zběhati: jednoho dne vše živiti,-v'u, na živu zachovati: žiwil bych ztyekagy Drk. 35. jej proti všem vám Div. Klem. C 325. ztryzňovati, -uju: Krystus byl tak velmi žiež, m., žíž, šest ok na kostce (ze stněm. ztryznowan Div. Klem. A 509. ses a toto ze stíranc. seix): já mám zúpěti, ěju, vzeúpěti: Dámť mu vždy, s zyezem eš (6 + 1) Div. Vít. 19; žeť zupi Div. Klem. C 14.“ neb sem uvrhl dwa zyze (6 + 6) t. 27; zvěstě, adv., jistě: slyšal sem, Rubíne. jižť mi je tsedl ziž s kotrem (6+4) Div. zwyeftye Mast. 221; to já tobě pravi Klem. C 524; žiz s cinkem (6 + 5) zwyefftyc Div. Vít. 364. t. 538, 540; dryji s žizem (3 + 6) zvěstiti, -šču, zvěstovati: bych vám t. 556; dva cinky a žiž sedí (5 + 5 + 6) zwyefftyl tato slova Div. Vít. 236. t. 576. zvětřěti, ěju, zvětrati: aby (mast) brzo žvadlo, n., (od žváti?): a svým na mě nezwyettrzyela Mast. 161. zvolený, adj., vyvolený: mém (m. mým) zwadlem bekáš (t. j. hubuješ) Drk. 187. otcóm zwolenym Tegerns. 39. žváti, žuju, žvýkati: Ale nemóž-ti jie Žádanie, n., žádost: učiniž mé zadanye (masti) zwaty Mast. 180. Div. Vít. 4.

Strana 235
OBSAH: Předmluva. I. Literárně historický úvod. Hlava první. Stručný přehled vzniku a vývoje středověkého dramata církevního. 1. Hry vánoční . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 2. Slavnosti velikonoční . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 3. Hry velikonoční . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 4. Hry pašijové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Hlava druhá. Hry tří Marií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 1. Latinsko-české hry tří Marií . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 2. O poměru her českých k cizím . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 3. O vzájemném poměru českých skladeb . . . . . . . . . . . . . 22 4. Episoda mastičkářská . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hlava třetí. Hry o vzkříšení Páně 37 Hlava čtvrtá. Hry pašijové, na Květnou neděli, o Božím Těle, hra Magdalenská 46 a na nebe vstoupení Páně. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 1. Zlomek hry pašijové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 2. Zlomky hry na Květnou neděli . . . . . . . . . . . . . . . . 55 3. Zlomek hry o Božím těle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 5. Hra veselé Magdaleny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 4. Zlomek hry na nebe vstoupení Páně . . . . . . . . . . . . . . 58 II. Skladby. I. Mastičkář Musejni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 II. Zlomek Drkolenský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 III. První hra tří Marií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 IV. Druhá hra tří Marií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 V. Muse ní zlomek hry tří Marií . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 VI. Zlomek Svatovítský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 VII. Zlomek Tegernsceský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 VIII. Klementinský sborník her velikonočních . . . . . . . . . . . 147 A. Třetí hra tří Marií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 B. Rozšířená třetí hra tří Marií . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 C. Hra o vzkříšení Páně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216 Příloha: První hra tří Marií podle ruk. Klem. I, B. 12.