z 240 stránek
Titul
I
II
Předmluva
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
XV
XVI
XVII
XVIII
Edice
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
Poznámky
220
221
222
Název:
Historie česká (Sylvius Aeneas)
Autor:
Vičar, Jiří
Rok vydání:
1926
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
240
Počet stran předmluvy plus obsahu:
XVIII+222
Obsah:
- I: Titul
- III: Předmluva
- 1: Edice
- 220: Poznámky
upravit
Strana I
AENEAS SYLVIUS: HISTORIE ČESKA. VYDAL JIŘÍ VIČAR. NAKLADATELSTVI J. OTTO SPOL. S R. O. V PRAZE.
AENEAS SYLVIUS: HISTORIE ČESKA. VYDAL JIŘÍ VIČAR. NAKLADATELSTVI J. OTTO SPOL. S R. O. V PRAZE.
Strana II
KNIHTISKÁRNA ..VELESLAVÍN . PRAHA-V.-24.
KNIHTISKÁRNA ..VELESLAVÍN . PRAHA-V.-24.
Strana III
Aeneas Sylvius Piccolomini po- cházel ze šlechtické rodiny italské. Otec jeho byv nucen pro politické bouře opustit Sienu usídlil se v Corsignanu u Sieny, kde se mu pak 18. října 1405 narodil syn Aeneas Syl- vius. Hoch již v mladém věku jevil veliké duševní nadání. Rodina jeho byla však chudá, a tak teprve ve svém 18. roce dostal se do Sieny a začal na tamní universitě studovati práva, podporován jsa od svých příbuzných. Studium toto se mu brzy znechutilo. Víc zá- liby nalézal ve spisech římských klassiků než v římských zákonnících a zůstal této své zá- libě věren až do smrti, stav se jedním z před- ních zástupců humanismu. Pověst o jeho bystrém nadání způsobila, že byl přijat do služeb kardinála Dominika de Capranica, s nímž se odebral r. 1432 ke koncilu basilejskému. Pak vstoupil do slu- žeb jiných kardinálů, zejména Albergatiho, jenž mu svěřil úkol vyjednávání míru mezi Angličany a Skoty. Na to vrátil se znova do Basileje, kdež pro své vynikající vzdě-
Aeneas Sylvius Piccolomini po- cházel ze šlechtické rodiny italské. Otec jeho byv nucen pro politické bouře opustit Sienu usídlil se v Corsignanu u Sieny, kde se mu pak 18. října 1405 narodil syn Aeneas Syl- vius. Hoch již v mladém věku jevil veliké duševní nadání. Rodina jeho byla však chudá, a tak teprve ve svém 18. roce dostal se do Sieny a začal na tamní universitě studovati práva, podporován jsa od svých příbuzných. Studium toto se mu brzy znechutilo. Víc zá- liby nalézal ve spisech římských klassiků než v římských zákonnících a zůstal této své zá- libě věren až do smrti, stav se jedním z před- ních zástupců humanismu. Pověst o jeho bystrém nadání způsobila, že byl přijat do služeb kardinála Dominika de Capranica, s nímž se odebral r. 1432 ke koncilu basilejskému. Pak vstoupil do slu- žeb jiných kardinálů, zejména Albergatiho, jenž mu svěřil úkol vyjednávání míru mezi Angličany a Skoty. Na to vrátil se znova do Basileje, kdež pro své vynikající vzdě-
Strana IV
IV lání a výmluvnost jmenován byl vrchním ab- breviatorem*) koncilu a svěřována mu dů- ležitá poselství. Sporu mezi koncilem a pa- pežem Eugenem IV. o to, komu náleží vrchní moc nad církví, účastnil se slovem i písmem, a sice na straně koncilu, jemuž přiznával vrchní právo i nad papežem. Nečinil tak ze žád- ného přesvědčení, nezáleželo mu na jiném než na tom, aby vynikl, ať už jest to po- mocí té neb oné strany. „Kdyby nás svět- ská moc nutila, zapřeli bychom nejen papeže, nýbrž i Krista,“ píše v jednom listě. Koncil zvolil proti Eugenovi IV. protipapeže Fe- lixe V., a Aeneas Sylvius stal se jeho sekre- tářem. Brzy však poznal, že tento úřad neza- ručuje mu nic jistého, a proto s radostí při- jal nabídku říšského kancléře hr. Kašpara Šlika, aby vstoupil do služeb císaře Bedři- cha III., a ježto tento stál při Eugenovi IV., odebral se Aeneas Silvius do Ríma a odprosil papeže. Císaři prokázal mnohé platné služby, a nebylo důležitějšího podniku, aby na něm nebral účast. Za služby své byl na přímluvu Šlikovu jmenován r. 1447 biskupem terstským. Na duchovní kariéru vůbec před tím nepo- *) Abbreviator, úředník papežské kanceláře po případě koncilu, činil výtahy z podaných žádostí a vyhotovoval koncepty listin z kanceláře vydá- vaných. Abbreviatorů bylo 72, z těch 12 vyšších.
IV lání a výmluvnost jmenován byl vrchním ab- breviatorem*) koncilu a svěřována mu dů- ležitá poselství. Sporu mezi koncilem a pa- pežem Eugenem IV. o to, komu náleží vrchní moc nad církví, účastnil se slovem i písmem, a sice na straně koncilu, jemuž přiznával vrchní právo i nad papežem. Nečinil tak ze žád- ného přesvědčení, nezáleželo mu na jiném než na tom, aby vynikl, ať už jest to po- mocí té neb oné strany. „Kdyby nás svět- ská moc nutila, zapřeli bychom nejen papeže, nýbrž i Krista,“ píše v jednom listě. Koncil zvolil proti Eugenovi IV. protipapeže Fe- lixe V., a Aeneas Sylvius stal se jeho sekre- tářem. Brzy však poznal, že tento úřad neza- ručuje mu nic jistého, a proto s radostí při- jal nabídku říšského kancléře hr. Kašpara Šlika, aby vstoupil do služeb císaře Bedři- cha III., a ježto tento stál při Eugenovi IV., odebral se Aeneas Silvius do Ríma a odprosil papeže. Císaři prokázal mnohé platné služby, a nebylo důležitějšího podniku, aby na něm nebral účast. Za služby své byl na přímluvu Šlikovu jmenován r. 1447 biskupem terstským. Na duchovní kariéru vůbec před tím nepo- *) Abbreviator, úředník papežské kanceláře po případě koncilu, činil výtahy z podaných žádostí a vyhotovoval koncepty listin z kanceláře vydá- vaných. Abbreviatorů bylo 72, z těch 12 vyšších.
Strana V
V mýšlel, teprve r. 1446 byl vysvěcen na pod- jáhna a jako takový stal se biskupem. Ale služeb císařských neopustil, ani když r. 1451 zaměnil biskupství terstské za sienské, do ně- hož se odebral teprve r. 1455. R. 1454 organisoval křížovou výpravu proti Turkům na místě císaře, který pádem Caři- hradu (29. května 1453) úplně jsa zdrcen, ne- věděl si rady, právě tak jako papež Mikuláš V. Tento vybídnut Sylviem, dobře vidoucím, jaké ohromné nebezpečí hrozí Evropě a ce- lému křesťanskému světu od Turků, vydal už 30. září 1453 bullu, vyzývající panovníky do boje proti nim. Císař vypsal sněm do Řezna na 24. duben 1454, na kterém ho zastupoval Aeneas Sylvius; sněm se rozešel s nepořízenou, přes všechna kázání missio- nářů, udělování odpustků a pod., protože na- dšení křížových výprav za osvobození svaté země už dávno vyprchalo. Podobně, bylo na sněmu ve Frankfurtu 29. září t. r. svola- ném, kdež se výmluvnosti Sylviově podařilo docílit jedině toho, že jednání o výpravě bylo odloženo na sněm ve Vídeňském Novém Mě- stě na r. 1455. ustanovený. K výpravě do- šlo teprve r. 1456, a Turci poraženi u srb- ského Bělehradu. Přízeň císařova vynesla Sylviovi r. 1456 povýšení na kardinála. R. 1458 po smrti Ka- lixta III. zvolen byl za papeže a přijal jméno Pius II.
V mýšlel, teprve r. 1446 byl vysvěcen na pod- jáhna a jako takový stal se biskupem. Ale služeb císařských neopustil, ani když r. 1451 zaměnil biskupství terstské za sienské, do ně- hož se odebral teprve r. 1455. R. 1454 organisoval křížovou výpravu proti Turkům na místě císaře, který pádem Caři- hradu (29. května 1453) úplně jsa zdrcen, ne- věděl si rady, právě tak jako papež Mikuláš V. Tento vybídnut Sylviem, dobře vidoucím, jaké ohromné nebezpečí hrozí Evropě a ce- lému křesťanskému světu od Turků, vydal už 30. září 1453 bullu, vyzývající panovníky do boje proti nim. Císař vypsal sněm do Řezna na 24. duben 1454, na kterém ho zastupoval Aeneas Sylvius; sněm se rozešel s nepořízenou, přes všechna kázání missio- nářů, udělování odpustků a pod., protože na- dšení křížových výprav za osvobození svaté země už dávno vyprchalo. Podobně, bylo na sněmu ve Frankfurtu 29. září t. r. svola- ném, kdež se výmluvnosti Sylviově podařilo docílit jedině toho, že jednání o výpravě bylo odloženo na sněm ve Vídeňském Novém Mě- stě na r. 1455. ustanovený. K výpravě do- šlo teprve r. 1456, a Turci poraženi u srb- ského Bělehradu. Přízeň císařova vynesla Sylviovi r. 1456 povýšení na kardinála. R. 1458 po smrti Ka- lixta III. zvolen byl za papeže a přijal jméno Pius II.
Strana VI
VI Jako papež změnil úplně své smýšlení, a jak dříve přisuzoval nejvyšší moc v církvi koncilům, tak hájil nyní autority papežské a zakázal odvolávání se od papeže ke kon- cilu. Když mu to bylo vytýkáno, vydal r. 1463 bullu, v níž odvolává všechno, co před svým vysvěcením proti papeži napsal; jme- nuje to jinošským blouzněním a prosí všechny, aby zavrhli to, co psal jako laik, a přidrželi se toho, co hlásá jako papež, „odmítněte Aeneáše, přidržte se Pia!“ Aeneas Sylvius zasahoval často do udá- lostí českých, a to v době, kdy Jiří Podě- bradský řídil českou politiku, s počátku jako zemský správce, pak jako král. Jednalo se o návrat Husitů do lůna církve a o získání Jiřího pro tuto myšlénku. R. 1451 vyslán byl Aeneas Sylvius do Čech v císařském poselstvu, jež mělo upokojit Čechy, žádající na císaři, aby jim vydal krále Ladislava. Řečnil tehdy na sněmu, odbývaném v Bene- šově, protože v Praze právě zuřil mor. Tam setkal se s Jiřím. „Poprvé politika stavěla proti sobě oba velké protivníky, jejichž zá- pas uváděl celou Evropu v nepokoj. Aeneas Sylvius nebyl nijak fanatikem: jeho mládí dobrodružné, jeho styky se stranami nejpro- tivnějšími, mnohé a důležité věci státní, do nichž byl zapleten, zostřily v něm ducha od přírody bystrého a rozvily rozum, sám sebou velmi chápavý. Jeho víra byla velmi vážná,
VI Jako papež změnil úplně své smýšlení, a jak dříve přisuzoval nejvyšší moc v církvi koncilům, tak hájil nyní autority papežské a zakázal odvolávání se od papeže ke kon- cilu. Když mu to bylo vytýkáno, vydal r. 1463 bullu, v níž odvolává všechno, co před svým vysvěcením proti papeži napsal; jme- nuje to jinošským blouzněním a prosí všechny, aby zavrhli to, co psal jako laik, a přidrželi se toho, co hlásá jako papež, „odmítněte Aeneáše, přidržte se Pia!“ Aeneas Sylvius zasahoval často do udá- lostí českých, a to v době, kdy Jiří Podě- bradský řídil českou politiku, s počátku jako zemský správce, pak jako král. Jednalo se o návrat Husitů do lůna církve a o získání Jiřího pro tuto myšlénku. R. 1451 vyslán byl Aeneas Sylvius do Čech v císařském poselstvu, jež mělo upokojit Čechy, žádající na císaři, aby jim vydal krále Ladislava. Řečnil tehdy na sněmu, odbývaném v Bene- šově, protože v Praze právě zuřil mor. Tam setkal se s Jiřím. „Poprvé politika stavěla proti sobě oba velké protivníky, jejichž zá- pas uváděl celou Evropu v nepokoj. Aeneas Sylvius nebyl nijak fanatikem: jeho mládí dobrodružné, jeho styky se stranami nejpro- tivnějšími, mnohé a důležité věci státní, do nichž byl zapleten, zostřily v něm ducha od přírody bystrého a rozvily rozum, sám sebou velmi chápavý. Jeho víra byla velmi vážná,
Strana VII
VII aby byla příliš nesnášenlivá: ne, že by byl skeptikem, ale byl synem své vlasti a své doby; i v největším nadšení pozoroval rub mínění a věcí; jeho přesvědčení bylo tak nestálé, že nemělo kdy vzrůst a zmocnit se vší jeho duše. Měl živé vášně, ale vycházely z hlavy. Při zběhlosti v starém písemnictví záliba, jakou měl pro starožitnost, byla snad nejpodstatnější a nejupřímnější jeho vlastno- stí, ačkoliv nebyl nijak prost affektace. Měl veliké úspěchy jako řečník, pyšníval se tím a zneužíval toho mnohdy. Zmítán byv ctižá- dostí, kteréž ani tiara neupokojila cele, více dbal o to, aby zanechal veliké jméno, nežli aby vykonal veliké věci. Jakožto pronikavý pozorovatel znal lidi, ale někdy se klamal v nich tím, že je posuzoval podle sebe: oplý- vaje pomůckami a prostředky, věřil poněkud příliš v obratnost diplomatickou; jako všichni, jichž duch jest větší nežli srdce, neuznával jiné pohnutky, než rozum; příliš byl Vla- chem, aby pronikl až do hloubi oněch duší severu, tak instinktivních a tak opravdově zbožných, mučednictví stůj co stůj zdálo se mu hloupostí, a nekřivdil svým protivníkům, domýšleje se o nich, že po něm baží.“ (A. Denis.) R. 1454 přemlouval listem Jiřího, aby při- měl národ český k připojení se ke stolici apoštolské, a k poslušnosti římského papeže. Když král Jiří žádal za potvrzení kompaktát
VII aby byla příliš nesnášenlivá: ne, že by byl skeptikem, ale byl synem své vlasti a své doby; i v největším nadšení pozoroval rub mínění a věcí; jeho přesvědčení bylo tak nestálé, že nemělo kdy vzrůst a zmocnit se vší jeho duše. Měl živé vášně, ale vycházely z hlavy. Při zběhlosti v starém písemnictví záliba, jakou měl pro starožitnost, byla snad nejpodstatnější a nejupřímnější jeho vlastno- stí, ačkoliv nebyl nijak prost affektace. Měl veliké úspěchy jako řečník, pyšníval se tím a zneužíval toho mnohdy. Zmítán byv ctižá- dostí, kteréž ani tiara neupokojila cele, více dbal o to, aby zanechal veliké jméno, nežli aby vykonal veliké věci. Jakožto pronikavý pozorovatel znal lidi, ale někdy se klamal v nich tím, že je posuzoval podle sebe: oplý- vaje pomůckami a prostředky, věřil poněkud příliš v obratnost diplomatickou; jako všichni, jichž duch jest větší nežli srdce, neuznával jiné pohnutky, než rozum; příliš byl Vla- chem, aby pronikl až do hloubi oněch duší severu, tak instinktivních a tak opravdově zbožných, mučednictví stůj co stůj zdálo se mu hloupostí, a nekřivdil svým protivníkům, domýšleje se o nich, že po něm baží.“ (A. Denis.) R. 1454 přemlouval listem Jiřího, aby při- měl národ český k připojení se ke stolici apoštolské, a k poslušnosti římského papeže. Když král Jiří žádal za potvrzení kompaktát
Strana VIII
VIII s koncilem basilejským r. 1433 ujednaných a Jana Rokycany za arcibiskupa, odmítl Pius II. tak učinit, vybízeje ještě ke všemu krále, aby se stal katolíkem. Jiří zůstal věrný straně pod obojí, a proto byla r. 1462 kompaktata prohlášena za neplatná. Papež připomínal Ji- římu jeho korunovační přísahu, v níž se král zavázal k poslušnosti papeže a k vyhubení kacířů ve své zemi. Dle papeže byli i kališníci kacíři, Jiří pak, jsa sám kališník, nepokládal stranu svou za kacířskou a ovšem také jí nepronásledoval. (O sporu tom viz Zd. To- bolka: Korunovační přísaha krále Jiřího.) O poměru Aeney Sylvia k Čechám viz Pa- lacký: Dějiny národu českého a Denis: Ko- nec samostatnosti české. Mnoho starostí působili Piovi II. Turci. Zabýval se plánem křižové výpravy proti nim a rozesílal posly k evropským panovníkům, aby přispěli ku pomoci. Ti však nepojímali rozšiřování se tureckého panství v Evropě tak vážně jako papež, a proto se pokusy jeho o sebrání výpravy nezdařily. R. 1461 psal tureckému sultánovi dlouhý list, v němž ho snažně vybízel, aby se stal křesťanem. Sul- tán neuposlechl vyzvání papežova, který se proto odhodlal k osobnímu vedení výpravy. Odebral se do Ankony, kde se měli křižáci shromážditi, jsa těžce nemocen, a dožil se tu bolestného zklamání, vida jak chatrné zá- stupy se shromáždily bez zbraní a loďstva.
VIII s koncilem basilejským r. 1433 ujednaných a Jana Rokycany za arcibiskupa, odmítl Pius II. tak učinit, vybízeje ještě ke všemu krále, aby se stal katolíkem. Jiří zůstal věrný straně pod obojí, a proto byla r. 1462 kompaktata prohlášena za neplatná. Papež připomínal Ji- římu jeho korunovační přísahu, v níž se král zavázal k poslušnosti papeže a k vyhubení kacířů ve své zemi. Dle papeže byli i kališníci kacíři, Jiří pak, jsa sám kališník, nepokládal stranu svou za kacířskou a ovšem také jí nepronásledoval. (O sporu tom viz Zd. To- bolka: Korunovační přísaha krále Jiřího.) O poměru Aeney Sylvia k Čechám viz Pa- lacký: Dějiny národu českého a Denis: Ko- nec samostatnosti české. Mnoho starostí působili Piovi II. Turci. Zabýval se plánem křižové výpravy proti nim a rozesílal posly k evropským panovníkům, aby přispěli ku pomoci. Ti však nepojímali rozšiřování se tureckého panství v Evropě tak vážně jako papež, a proto se pokusy jeho o sebrání výpravy nezdařily. R. 1461 psal tureckému sultánovi dlouhý list, v němž ho snažně vybízel, aby se stal křesťanem. Sul- tán neuposlechl vyzvání papežova, který se proto odhodlal k osobnímu vedení výpravy. Odebral se do Ankony, kde se měli křižáci shromážditi, jsa těžce nemocen, a dožil se tu bolestného zklamání, vida jak chatrné zá- stupy se shromáždily bez zbraní a loďstva.
Strana IX
IX Několik neděl po svém příchodu do Ankony zemřel 15. srpna 1464. Aeneas Sylvius byl vynikajícím spisovate- lem. Napsal hojně spisů, v nichž vylíčil ob- raz své doby a podal charakteristiku mnohých vynikajících osob, s nimiž byl většinou osob- ně znám. Vypravování jeho není však vždycky nestranné, a často sám sobě odporuje. Chtěl sepsati Kosmografii, jež měla býti popisem celého světa, zůstala však nedokončena. Z ji- ných prací jeho vynikají Historia Bohemica, De consilio Basiliensi, Historia Frederici III. a j. Učastně se výchovy Ladislava Pohrobka, jemuž vštípil nenávist proti Čechům a kališ- líkům, napsal Pojednání o vychování dítek (přel. J. Šauer z Augenburku), jednající o vý- chově budoucího krále. Některé jeho spisy vydány byly v Basileji v 1. 1551 a 1571, ostatní vydal I. Cugnoni v Římě 1883, listy jeho vydává R. Wolkan: Der Briefwechsel des Eneas Silvius Piccolo- mini. Vídeň 1909. Z monografií nejnovější J. Boulding: Aeneas Silvius, orator, man of letters, statesman and pope. Londýn 1909. Jako účastník císařského poselství r. 1451 poznal Aeneas Sylvius Čechy i jejich obyva- telstvo, jež za husitských válek budilo ne- obyčejnou pozornost a zároveň postrach v celé
IX Několik neděl po svém příchodu do Ankony zemřel 15. srpna 1464. Aeneas Sylvius byl vynikajícím spisovate- lem. Napsal hojně spisů, v nichž vylíčil ob- raz své doby a podal charakteristiku mnohých vynikajících osob, s nimiž byl většinou osob- ně znám. Vypravování jeho není však vždycky nestranné, a často sám sobě odporuje. Chtěl sepsati Kosmografii, jež měla býti popisem celého světa, zůstala však nedokončena. Z ji- ných prací jeho vynikají Historia Bohemica, De consilio Basiliensi, Historia Frederici III. a j. Učastně se výchovy Ladislava Pohrobka, jemuž vštípil nenávist proti Čechům a kališ- líkům, napsal Pojednání o vychování dítek (přel. J. Šauer z Augenburku), jednající o vý- chově budoucího krále. Některé jeho spisy vydány byly v Basileji v 1. 1551 a 1571, ostatní vydal I. Cugnoni v Římě 1883, listy jeho vydává R. Wolkan: Der Briefwechsel des Eneas Silvius Piccolo- mini. Vídeň 1909. Z monografií nejnovější J. Boulding: Aeneas Silvius, orator, man of letters, statesman and pope. Londýn 1909. Jako účastník císařského poselství r. 1451 poznal Aeneas Sylvius Čechy i jejich obyva- telstvo, jež za husitských válek budilo ne- obyčejnou pozornost a zároveň postrach v celé
Strana X
X Evropě, seznámil se s vynikajícími šlechtici českými, s Jiřím Poděbradským, Jindřichem z Rožmberka, Zbyňkem Zajícem z Hasen- burka a j. Nejvyšší kancléř český Prokop z Rabštejna byl už od dřívějška jeho pří- telem. Upomínky na husitské boje byly dosud v čerstvé paměti, mnozí, kdo v nich hráli důležitou úlohu, byli dosud na živě (Jan Ro- kycana). Sylvius dostal se i do Tábora, vi- děl stopy, jaké válka zanechala a informoval se o mnohém. To všechno budilo u něho, který tak bedlivě si všímal běhu současných událostí, veliký zájem, jehož výsledkem byla Historia Bohemica; v ní chtěl současníky se- známiti s tím, co viděl a slyšel, vylíčit husit- ské učení a vyznavače jeho. Podal své vy- právění tak, jak sám se na vše to díval, líčil víc průběh válek, než jejich příčiny, víc pozornosti věnuje Čechům jako válečníkům, než jako bojovníkům božím, jichž snahám buď neporozuměl, nebo jež mu úplně unikly. Celá jeho kniha jest plna nenávisti k Če- chům, kteří působili římské církvi tolik ne- snází, jest na ní patrno, že ji Sylvius psal jako kardinál a nikoliv jako úředník basi- lejského koncilu. Málokterý z panovníků do- šel u něho příznivého posouzení, nejspíše je- ště Václav II., jehož věnčí gloriolou světce. A také jest možno na knize té poznati, že autor její byl humanista, nadšený pro klas-
X Evropě, seznámil se s vynikajícími šlechtici českými, s Jiřím Poděbradským, Jindřichem z Rožmberka, Zbyňkem Zajícem z Hasen- burka a j. Nejvyšší kancléř český Prokop z Rabštejna byl už od dřívějška jeho pří- telem. Upomínky na husitské boje byly dosud v čerstvé paměti, mnozí, kdo v nich hráli důležitou úlohu, byli dosud na živě (Jan Ro- kycana). Sylvius dostal se i do Tábora, vi- děl stopy, jaké válka zanechala a informoval se o mnohém. To všechno budilo u něho, který tak bedlivě si všímal běhu současných událostí, veliký zájem, jehož výsledkem byla Historia Bohemica; v ní chtěl současníky se- známiti s tím, co viděl a slyšel, vylíčit husit- ské učení a vyznavače jeho. Podal své vy- právění tak, jak sám se na vše to díval, líčil víc průběh válek, než jejich příčiny, víc pozornosti věnuje Čechům jako válečníkům, než jako bojovníkům božím, jichž snahám buď neporozuměl, nebo jež mu úplně unikly. Celá jeho kniha jest plna nenávisti k Če- chům, kteří působili římské církvi tolik ne- snází, jest na ní patrno, že ji Sylvius psal jako kardinál a nikoliv jako úředník basi- lejského koncilu. Málokterý z panovníků do- šel u něho příznivého posouzení, nejspíše je- ště Václav II., jehož věnčí gloriolou světce. A také jest možno na knize té poznati, že autor její byl humanista, nadšený pro klas-
Strana XI
XI sické spisovatele starověku; cituje je (Strabo, Plato), místy ozývají se reminiscence na ně (Livius, Vergil), zemím a městům dává jména starověká a mluví o bozích a ne o bohu. To se jeví i v hojných filosofických úvahách, jež vplétá do svého vypravování. Dílo své psal r. 1458, když dlel v láz- ních viterbských na zotavené; materiál do- dali mu Jan Túšek z Pacova, pozdější kancléř St. Města Pražského, který mu poslal kro- niku Pulkavovu a Dalimilovu, a Jan Papou- šek, neboli Jan ze Soběslavě, utrakvistický farář v Týně, potom katolický probošt v Lito- měřicích, jenž mu podal zprávy o Husitech, ostatně byla Sylviovi pramenem jeho vlastní zkušenost. Příčiny, proč sáhl k péru, také uvádí. „Po- divuhodné jest, co za našich časů v Čechách se vyskytlo, ať už v míru nebo ve válce. A není podle mého soudu království, v němž za naší doby tolik převratů, tolik válek, tolik porážek a tolik divů by se vyskytlo, co nám jich Čechy ukazují. Historia Bohemica byla v 15. a 16. stol. knihou velmi čtenou, tím spíše, že byla jediná, která celkově informovala o událostech tak znamenitých a to nejen cizinu, nýbrž i Ce- chy samotné. Tito už v poslední čtvrti 15. století a zvláště ve stol. 16. úplně věřili to- mu, co v ní četli, dívali se na husitské hnutí nejinak než její autor, nepřátelská tendence
XI sické spisovatele starověku; cituje je (Strabo, Plato), místy ozývají se reminiscence na ně (Livius, Vergil), zemím a městům dává jména starověká a mluví o bozích a ne o bohu. To se jeví i v hojných filosofických úvahách, jež vplétá do svého vypravování. Dílo své psal r. 1458, když dlel v láz- ních viterbských na zotavené; materiál do- dali mu Jan Túšek z Pacova, pozdější kancléř St. Města Pražského, který mu poslal kro- niku Pulkavovu a Dalimilovu, a Jan Papou- šek, neboli Jan ze Soběslavě, utrakvistický farář v Týně, potom katolický probošt v Lito- měřicích, jenž mu podal zprávy o Husitech, ostatně byla Sylviovi pramenem jeho vlastní zkušenost. Příčiny, proč sáhl k péru, také uvádí. „Po- divuhodné jest, co za našich časů v Čechách se vyskytlo, ať už v míru nebo ve válce. A není podle mého soudu království, v němž za naší doby tolik převratů, tolik válek, tolik porážek a tolik divů by se vyskytlo, co nám jich Čechy ukazují. Historia Bohemica byla v 15. a 16. stol. knihou velmi čtenou, tím spíše, že byla jediná, která celkově informovala o událostech tak znamenitých a to nejen cizinu, nýbrž i Ce- chy samotné. Tito už v poslední čtvrti 15. století a zvláště ve stol. 16. úplně věřili to- mu, co v ní četli, dívali se na husitské hnutí nejinak než její autor, nepřátelská tendence
Strana XII
XII její je neurážela, protože většinou daleko už odlišili se od původních kališníků jejich po- tomci, jejichž snahy byly docela jiné. Utra- quismus ustavičně upadal, a kromě toho mno- ho změnila se povaha jeho vlivem nauky Lutherovy, která se dostala do Čech ne- dlouho po svém vzniku. Humanista Václav Písecký odsoudil příkře kroniku Sylviovu r. 1510 pro její veliké ne- dostatky. Daniel Adam z Veleslavína napsal k českému vydání kroniky předmluvu, v níž hájí kroniku proti výtkám jí činěným a omlouvá Sylvia, jako by byl nemohl ani jinak psát o národě českém, než právě psal, ač mu také mnohé vytýká. — Ačkoliv pak mno- hým se vidí, že Sylvius v téže historii své ne na jednom místě Čechům ukrátil, a na ublížení a újmu dobrého jména to jim při- čítá, k čemuž se oni neznají, a což o nich v pravdě povědíno a důvodně tvrzeno býti nemůže, a za tou příčinou ji zamítají, ne- hodnou soudíce, aby ji Čechové čísti měli: však proto mnohé se v ní nacházejí potřeb- né a užitečné paměti, kterýchž jiní kronikáři něco málo dotýkají zvláště co se za časů Zigmunda a krále Ladislava dálo, kdežto Syl- vius jest dosti obšírný, poněvač toho věku živ byl a některých věcí i sám se dotýkal. Také na několika místech chválí národ náš a uctivě o něm mluví: dávaje jim tu čest, že jsou smělí, udatní a stateční, nestrašliví
XII její je neurážela, protože většinou daleko už odlišili se od původních kališníků jejich po- tomci, jejichž snahy byly docela jiné. Utra- quismus ustavičně upadal, a kromě toho mno- ho změnila se povaha jeho vlivem nauky Lutherovy, která se dostala do Čech ne- dlouho po svém vzniku. Humanista Václav Písecký odsoudil příkře kroniku Sylviovu r. 1510 pro její veliké ne- dostatky. Daniel Adam z Veleslavína napsal k českému vydání kroniky předmluvu, v níž hájí kroniku proti výtkám jí činěným a omlouvá Sylvia, jako by byl nemohl ani jinak psát o národě českém, než právě psal, ač mu také mnohé vytýká. — Ačkoliv pak mno- hým se vidí, že Sylvius v téže historii své ne na jednom místě Čechům ukrátil, a na ublížení a újmu dobrého jména to jim při- čítá, k čemuž se oni neznají, a což o nich v pravdě povědíno a důvodně tvrzeno býti nemůže, a za tou příčinou ji zamítají, ne- hodnou soudíce, aby ji Čechové čísti měli: však proto mnohé se v ní nacházejí potřeb- né a užitečné paměti, kterýchž jiní kronikáři něco málo dotýkají zvláště co se za časů Zigmunda a krále Ladislava dálo, kdežto Syl- vius jest dosti obšírný, poněvač toho věku živ byl a některých věcí i sám se dotýkal. Také na několika místech chválí národ náš a uctivě o něm mluví: dávaje jim tu čest, že jsou smělí, udatní a stateční, nestrašliví
Strana XIII
XIII v nebezpečenství, v věcech válečných zběhlí, slibů a přípovědí svých zdrželiví, k pobož- nosti náklonní atd. On nejprve knížata a krále České i slávné skutky jejich, a tak hi- storii Českou cizím národům ve známost uvedl: o kteréž prvé žádné vědomosti neměli a z toho národ Český za divoký, zhovadilý, ukrutný, z Tatarův a Scythův pošlý drželi, v němžto žádné vlídnosti, žádné přirozené dobrotivosti a přívětivosti nebylo, a kte- rýž by se nižádným počestným, buďto při rozeným, anebo psaným právem, ani dob rým a chvalitebným řádem nespravoval. — Jest ovšem tak, že Sylvius připisuje obecnému lidu v Čechách opilství, pověrnost, žádost nových věcí: měšťanům chytrost, ne- stálost, smělost, kvapné mluvení a nenasyce- nou žádost loupežů. Pánům a rytířům žádost chvály, opovážlivost v nebezpečenství. Ale ani o věcech toho nemíní: ani všichni z toho se vytáhnouti nemohou. A snad toho času takové povahy někteří do sebe měli, což o nich i domácí svědkové, pan Bohuslav z Ha- sištejna a Jan Dubravius vypravují. — Co se týče opilství, již se to v nás tak náramně rozmohlo, netoliko mezi obecným lidem, ale i mezi vyvýšenějšími, mezi mužským a žen- ským pohlavím, že na to dobrým, poctivým a pobožným těžko patřiti. — Nevlídnosti a divokých mravů žádný Čechům připsati ne- může, leč kdo jich nezná a nikdy s nimi či-
XIII v nebezpečenství, v věcech válečných zběhlí, slibů a přípovědí svých zdrželiví, k pobož- nosti náklonní atd. On nejprve knížata a krále České i slávné skutky jejich, a tak hi- storii Českou cizím národům ve známost uvedl: o kteréž prvé žádné vědomosti neměli a z toho národ Český za divoký, zhovadilý, ukrutný, z Tatarův a Scythův pošlý drželi, v němžto žádné vlídnosti, žádné přirozené dobrotivosti a přívětivosti nebylo, a kte- rýž by se nižádným počestným, buďto při rozeným, anebo psaným právem, ani dob rým a chvalitebným řádem nespravoval. — Jest ovšem tak, že Sylvius připisuje obecnému lidu v Čechách opilství, pověrnost, žádost nových věcí: měšťanům chytrost, ne- stálost, smělost, kvapné mluvení a nenasyce- nou žádost loupežů. Pánům a rytířům žádost chvály, opovážlivost v nebezpečenství. Ale ani o věcech toho nemíní: ani všichni z toho se vytáhnouti nemohou. A snad toho času takové povahy někteří do sebe měli, což o nich i domácí svědkové, pan Bohuslav z Ha- sištejna a Jan Dubravius vypravují. — Co se týče opilství, již se to v nás tak náramně rozmohlo, netoliko mezi obecným lidem, ale i mezi vyvýšenějšími, mezi mužským a žen- ským pohlavím, že na to dobrým, poctivým a pobožným těžko patřiti. — Nevlídnosti a divokých mravů žádný Čechům připsati ne- může, leč kdo jich nezná a nikdy s nimi či-
Strana XIV
XIV niti neměl. Z strany loupežů křivdu činí ná- rodu našemu Sylvius i jiní, kdož v tom k ně- mu přistupují. — Nebyli by Čechové nikdy na to pomyslili, ani se o to pokusiti směli, aby říši (t. j. německou) s vítězným voj- skem protáhli a země — pustošili, kdyby jich Němci při pokoji nechali a nedráždili. Toť pak loupežem slouti nemůže, což se pro obranu a pomstu za hodnou příčinou váleč- — Co se Sylvia dotýče, ným během děje. ten nemnoho Čechům přál, a tak jich vy- soce chváliti nemohl. Měl toho některé pří- činy, a tu největší: že se skrze učení mistra Jana Husa od poslušenství římské stolice odtrhli, a za jeho času biskupu římskému nejvíce odporní byli. Dysputovali na koncy- lium Basilejském o čtyřech artykulích praž- ských, a s ním také, když do Čech vyslán býval, rozmlouvání a hádky mívali. Protož jim často kacíře spílá, učení jejich potupuje a učitele do pekla odsuzuje. Jakož potom i sám přijav nejvyšší biskupství římské na krále Jiřího pro náboženství těžkou klatbu vydal, a netoliko krále uherského, ale i Sle- zákův, propustiv je z poslušenství a z pří- sahy, proti němu popudil. A kromě toho mají Vlaši ten obyčej, že všechny jiné ná- rody rádi hanějí a tupí. Sami toliko Vlaši lidé jsou, jiní všichni barbary jim býti musejí. Dále hájí Karla IV. proti výtkám Sylvio- vým, že přál více Čechám, než říši německé,
XIV niti neměl. Z strany loupežů křivdu činí ná- rodu našemu Sylvius i jiní, kdož v tom k ně- mu přistupují. — Nebyli by Čechové nikdy na to pomyslili, ani se o to pokusiti směli, aby říši (t. j. německou) s vítězným voj- skem protáhli a země — pustošili, kdyby jich Němci při pokoji nechali a nedráždili. Toť pak loupežem slouti nemůže, což se pro obranu a pomstu za hodnou příčinou váleč- — Co se Sylvia dotýče, ným během děje. ten nemnoho Čechům přál, a tak jich vy- soce chváliti nemohl. Měl toho některé pří- činy, a tu největší: že se skrze učení mistra Jana Husa od poslušenství římské stolice odtrhli, a za jeho času biskupu římskému nejvíce odporní byli. Dysputovali na koncy- lium Basilejském o čtyřech artykulích praž- ských, a s ním také, když do Čech vyslán býval, rozmlouvání a hádky mívali. Protož jim často kacíře spílá, učení jejich potupuje a učitele do pekla odsuzuje. Jakož potom i sám přijav nejvyšší biskupství římské na krále Jiřího pro náboženství těžkou klatbu vydal, a netoliko krále uherského, ale i Sle- zákův, propustiv je z poslušenství a z pří- sahy, proti němu popudil. A kromě toho mají Vlaši ten obyčej, že všechny jiné ná- rody rádi hanějí a tupí. Sami toliko Vlaši lidé jsou, jiní všichni barbary jim býti musejí. Dále hájí Karla IV. proti výtkám Sylvio- vým, že přál více Čechám, než říši německé,
Strana XV
XV a Václava IV., kterého líčí jak Sylvius, tak němečtí kronikáři velmi nepěkně. Veleslavín uvádí, proč tak činili: jednak ze starodávné zášti a nenávisti, kteráž vždycky bývala mezi národem německým a českým, dále že popudil proti sobě duchovní vypuzením křižovníků a zabráním některých církevních statků, pak že se nepostavil proti učení Husovu, a ko- nečně, že odňal pražskou universitu Něm- cům a dal ji Čechům. Balbín, nadšený tím, že českou historii psal papež, chválí dílo, vytýkaje mu jedině, že nedbá chronologie, neužívá českých jmén vlastních a jedná více o králích, než o ná- rodu. Sylviova historie byla hojně čtena a proto také hojně vydávána. V knihovně knížat Chigi v Římě jest 7 jejích rukopisů, a i jinde se zachovaly opisy. Poprvé byla tištěna v Ří- mě r. 1475, podruhé asi r. 1486 snad v No rimberce, potom více než 15krát vydána v Italii, v Německu a jinde. Český překlad pořídil roku 1487 Martin Houska, kanovník brněnský (chován v rukopise v knihovně va- tikánské), poprvé tištěn a dřevoryty ozdo- ben byl překlad Mik. Konáče z Hodíštkova r. 1510. R. 1585 vydal historii Sylviovu Da- niel Adam z Veleslavína, spojiv ji s kroni- kou Kuthanovou (Kroniky dvě o založení země České), zmírniv leckde urážlivé výroky Sylviovy, ač ne do té míry jako Konáč. Proč
XV a Václava IV., kterého líčí jak Sylvius, tak němečtí kronikáři velmi nepěkně. Veleslavín uvádí, proč tak činili: jednak ze starodávné zášti a nenávisti, kteráž vždycky bývala mezi národem německým a českým, dále že popudil proti sobě duchovní vypuzením křižovníků a zabráním některých církevních statků, pak že se nepostavil proti učení Husovu, a ko- nečně, že odňal pražskou universitu Něm- cům a dal ji Čechům. Balbín, nadšený tím, že českou historii psal papež, chválí dílo, vytýkaje mu jedině, že nedbá chronologie, neužívá českých jmén vlastních a jedná více o králích, než o ná- rodu. Sylviova historie byla hojně čtena a proto také hojně vydávána. V knihovně knížat Chigi v Římě jest 7 jejích rukopisů, a i jinde se zachovaly opisy. Poprvé byla tištěna v Ří- mě r. 1475, podruhé asi r. 1486 snad v No rimberce, potom více než 15krát vydána v Italii, v Německu a jinde. Český překlad pořídil roku 1487 Martin Houska, kanovník brněnský (chován v rukopise v knihovně va- tikánské), poprvé tištěn a dřevoryty ozdo- ben byl překlad Mik. Konáče z Hodíštkova r. 1510. R. 1585 vydal historii Sylviovu Da- niel Adam z Veleslavína, spojiv ji s kroni- kou Kuthanovou (Kroniky dvě o založení země České), zmírniv leckde urážlivé výroky Sylviovy, ač ne do té míry jako Konáč. Proč
Strana XVI
XVI obě kroniky spojil, praví v předmluvě. „Po- něvadž Sylvius v historii své, ačkoliv ji dosti pořádně, moudře a ozdobně sepsal, pozna- menání časů a let pominul, ježto ta bedli- vost, vedlé jiných věcí, náramně potřebná jest v historii; i aby se ten nedostatek jeho doplnil, přimísil jsem k němu malou kroničku Martina Kuthena, kterýž s obzvláštní pilností, téměř všech příběhů českých léta položil. R. 1817 vyšel Veleslavínův překlad nákla- dem dědiců Krameriusových v Praze. Palacký ve své práci Würdigung der alten böhmischen Geschichtschreiber (Praha 1830) podal kritiku historie Sylviovy, v níž praví o prvních 26 kapitolách, že jsou ohlasem kronik Pulkavovy a Dalimilovy a opakují všechny omyly obou. Do dalších 8 kapitol přiměšuje zprávy málo zaručené, na př. o roz- padnutí se stanu při přísaze Přemysla II., o řeči královny Kunhuty, o Václavu II., Kar- lu IV. a j. Kapitolou 35. počíná být histo- rickým pramenem, ježto Aeneas Sylvius vy- práví o událostech jako současník. Palacký vytýká tu nesprávné podání dogmat v kap. 35. Řeč Korandova v k. 36. a Žižkova v k. 44. jsou pouhá slohová cvičení autorova. Žižka nebyl v bitvě u Ústí, zemřev již r. 1424. Sekta Adamitů vznikla jinak, než jak udává k. 41. Kap. 38. líčí nesprávně Žižku, jako by byl vůdcem Husitů hned r. 1419, právě tak k. 46., kde vyprávění o jednání Žižkově
XVI obě kroniky spojil, praví v předmluvě. „Po- něvadž Sylvius v historii své, ačkoliv ji dosti pořádně, moudře a ozdobně sepsal, pozna- menání časů a let pominul, ježto ta bedli- vost, vedlé jiných věcí, náramně potřebná jest v historii; i aby se ten nedostatek jeho doplnil, přimísil jsem k němu malou kroničku Martina Kuthena, kterýž s obzvláštní pilností, téměř všech příběhů českých léta položil. R. 1817 vyšel Veleslavínův překlad nákla- dem dědiců Krameriusových v Praze. Palacký ve své práci Würdigung der alten böhmischen Geschichtschreiber (Praha 1830) podal kritiku historie Sylviovy, v níž praví o prvních 26 kapitolách, že jsou ohlasem kronik Pulkavovy a Dalimilovy a opakují všechny omyly obou. Do dalších 8 kapitol přiměšuje zprávy málo zaručené, na př. o roz- padnutí se stanu při přísaze Přemysla II., o řeči královny Kunhuty, o Václavu II., Kar- lu IV. a j. Kapitolou 35. počíná být histo- rickým pramenem, ježto Aeneas Sylvius vy- práví o událostech jako současník. Palacký vytýká tu nesprávné podání dogmat v kap. 35. Řeč Korandova v k. 36. a Žižkova v k. 44. jsou pouhá slohová cvičení autorova. Žižka nebyl v bitvě u Ústí, zemřev již r. 1424. Sekta Adamitů vznikla jinak, než jak udává k. 41. Kap. 38. líčí nesprávně Žižku, jako by byl vůdcem Husitů hned r. 1419, právě tak k. 46., kde vyprávění o jednání Žižkově
Strana XVII
XVII se Zikmundem zní velmi nepravděpodobně, pověst o kůži Žižkově jest hloupou pohád- kou. Čtyry artikuly pražské, o nichž jest řeč v k. 50., byly sestaveny a schváleny už r. 1420. Táboři se však s nimi nespokojo- vali, a tak šli Čechové na koncil basilejský nesjednoceni. Prokop mluvil na koncilu víc a jistě ne tak směšně, jak líčí Sylvius. K. 51. vypráví o úplném zničení Táborů, tito však byli bitvou u Lipan pouze seslabeni. Zpráva k. 52. o kompaktátech jest jedno- stranná a povrchní, útěk Rokycanův udál se z jiných příčin. Císařovna Barbora nebyla tak špatná, jak je líčena v k. 53. a 59. V k. 55.—58. uvádí Sylvius špatná data, o vol- bě r. 1440, Rokycana se nevrátil tohoto roku do Prahy, na volebním sněmu nebyli vyslanci královny Alžběty, odpověď vévody Albrechta jest výplodem Sylviovy fantasie, události r. 1443 slučuje s událostmi r. 1441 a zamlčuje jako současník a skoro očitý svědek mnohé důležité věci o těchto jednáních. Při dobytí Prahy r. 1448 nebyla žádná část města za- pálena. Řeč Sylviova na sněmu benešovském r. 1451 v k. 58. zněla daleko mírněji, jak Palacký ze současných pramenů dokázal. K. 60. o Smiřickém jest zpracována velmi ro- manticky. „Musel bych napsat celou knihu, kdybych měl obšírně ukázati a opraviti všechny ne- dostatky, nesprávnosti, jednostrannosti a pře- Aeneas Sylvius Sienský: Historie. 2
XVII se Zikmundem zní velmi nepravděpodobně, pověst o kůži Žižkově jest hloupou pohád- kou. Čtyry artikuly pražské, o nichž jest řeč v k. 50., byly sestaveny a schváleny už r. 1420. Táboři se však s nimi nespokojo- vali, a tak šli Čechové na koncil basilejský nesjednoceni. Prokop mluvil na koncilu víc a jistě ne tak směšně, jak líčí Sylvius. K. 51. vypráví o úplném zničení Táborů, tito však byli bitvou u Lipan pouze seslabeni. Zpráva k. 52. o kompaktátech jest jedno- stranná a povrchní, útěk Rokycanův udál se z jiných příčin. Císařovna Barbora nebyla tak špatná, jak je líčena v k. 53. a 59. V k. 55.—58. uvádí Sylvius špatná data, o vol- bě r. 1440, Rokycana se nevrátil tohoto roku do Prahy, na volebním sněmu nebyli vyslanci královny Alžběty, odpověď vévody Albrechta jest výplodem Sylviovy fantasie, události r. 1443 slučuje s událostmi r. 1441 a zamlčuje jako současník a skoro očitý svědek mnohé důležité věci o těchto jednáních. Při dobytí Prahy r. 1448 nebyla žádná část města za- pálena. Řeč Sylviova na sněmu benešovském r. 1451 v k. 58. zněla daleko mírněji, jak Palacký ze současných pramenů dokázal. K. 60. o Smiřickém jest zpracována velmi ro- manticky. „Musel bych napsat celou knihu, kdybych měl obšírně ukázati a opraviti všechny ne- dostatky, nesprávnosti, jednostrannosti a pře- Aeneas Sylvius Sienský: Historie. 2
Strana XVIII
XVIII krucování, jež podává tónem člověka úplně o věci zpraveného,“ praví Palacký v cito- vaném díle, ale ceny Historii úplně neodpírá. „Bylo by nespravedlivo, tvrditi, že nemáme Aeneovi Sylviovi děkovati za mnohé zajíma- vé osvětlení našich vlasteneckých dějin; ale jest také patrno, s jakou opatrností musí být jeho zprávy přijímány. Kromě jeho proti- husitského smýšlení jest to zvlášť jeho sklon k historické malbě po způsobu Římanů, jenž ukládá tuto povinnost nepředpojatému histo- riku. Mnohem spolehlivější než v České hi- storii jest Aeneas Sylvius ve svých dějinách Bedřicha III., a ještě více ve svých četných listech, v nichž se, jak známo, nalézá hoj- nost zpráv o současných událostech českých. Překlad pořízen jest dle vydání z r. 1687 (Frankfurt). K jednotlivým kapitolám jsou přidána k vůli přehledu důležitější data a některé poznámky, v závorce uvedena vlastní jména, jak je píše Sylvius, po případě vy- davatelé z r. 1687. Revisi překladu laskavě provedl prof. Ant. Žák v N. Bydžově, začež mu uctivě děkuji. Vydavatel.
XVIII krucování, jež podává tónem člověka úplně o věci zpraveného,“ praví Palacký v cito- vaném díle, ale ceny Historii úplně neodpírá. „Bylo by nespravedlivo, tvrditi, že nemáme Aeneovi Sylviovi děkovati za mnohé zajíma- vé osvětlení našich vlasteneckých dějin; ale jest také patrno, s jakou opatrností musí být jeho zprávy přijímány. Kromě jeho proti- husitského smýšlení jest to zvlášť jeho sklon k historické malbě po způsobu Římanů, jenž ukládá tuto povinnost nepředpojatému histo- riku. Mnohem spolehlivější než v České hi- storii jest Aeneas Sylvius ve svých dějinách Bedřicha III., a ještě více ve svých četných listech, v nichž se, jak známo, nalézá hoj- nost zpráv o současných událostech českých. Překlad pořízen jest dle vydání z r. 1687 (Frankfurt). K jednotlivým kapitolám jsou přidána k vůli přehledu důležitější data a některé poznámky, v závorce uvedena vlastní jména, jak je píše Sylvius, po případě vy- davatelé z r. 1687. Revisi překladu laskavě provedl prof. Ant. Žák v N. Bydžově, začež mu uctivě děkuji. Vydavatel.
Strana 1
AENEY SYLVIA SIENSKÉHO, SVATÉ ŘÍMSKE CÍRKVE KARDINÁLA TITULU SV. SABINY. HISTORIE, O PŮVODU A SKUTCÍCH ČECHŮ A NĚKOLIKA JEJICH PANOVNÍKŮ, VĚNOVANÁ NEJJASNĚJŠÍMU KNÍŽETI A PÁNU ALFONSOVI KRÁLI ARAGONSKÉMU.
AENEY SYLVIA SIENSKÉHO, SVATÉ ŘÍMSKE CÍRKVE KARDINÁLA TITULU SV. SABINY. HISTORIE, O PŮVODU A SKUTCÍCH ČECHŮ A NĚKOLIKA JEJICH PANOVNÍKŮ, VĚNOVANÁ NEJJASNĚJŠÍMU KNÍŽETI A PÁNU ALFONSOVI KRÁLI ARAGONSKÉMU.
Strana 2
Strana 3
PŘEDMLUVA. Všichni vědí, přemnozí proklínají, že za- jíti musí, cokoliv se zrodilo, a zvláště lidé, které proto smrtelníky nazývají. Neboť, proč příroda stvořila člověka, jemuž odepřela ne- smrtelnost a popřála dobu žití co nejkratší, havranům a jelenům, jimž na tom nic ne- záleží, davši věk velice dlouhý? Komu však jest dovoleno posuzovati díla přírody, jež není, ať tak dím, nic jiného než bůh neb úradek boží? Jsem přesvědčen o tom, kdyby smrt nepřicházela na svět, že z dvojího jedno by bylo nutné, aby totiž rozsah země, kterou obýváme, byl bez konce, anebo aby bylo zastaveno rození se lidí. Který objem světa pojal by lidstvo, rodící se ustavičně bez ne- bezpečí smrti? Ostatně tolik svízelů obklo- puje člověka, že raději si přeje zemříti, než dále vésti bídný život. Přáli si snad jakým- koliv způsobem žíti ti, jimž odňata byla na- děje na budoucí život, ačkoliv i takoví lidé
PŘEDMLUVA. Všichni vědí, přemnozí proklínají, že za- jíti musí, cokoliv se zrodilo, a zvláště lidé, které proto smrtelníky nazývají. Neboť, proč příroda stvořila člověka, jemuž odepřela ne- smrtelnost a popřála dobu žití co nejkratší, havranům a jelenům, jimž na tom nic ne- záleží, davši věk velice dlouhý? Komu však jest dovoleno posuzovati díla přírody, jež není, ať tak dím, nic jiného než bůh neb úradek boží? Jsem přesvědčen o tom, kdyby smrt nepřicházela na svět, že z dvojího jedno by bylo nutné, aby totiž rozsah země, kterou obýváme, byl bez konce, anebo aby bylo zastaveno rození se lidí. Který objem světa pojal by lidstvo, rodící se ustavičně bez ne- bezpečí smrti? Ostatně tolik svízelů obklo- puje člověka, že raději si přeje zemříti, než dále vésti bídný život. Přáli si snad jakým- koliv způsobem žíti ti, jimž odňata byla na- děje na budoucí život, ačkoliv i takoví lidé
Strana 4
4 často si způsobovali smrt. Avšak křesťan, který pevně věří, že bůh stvořil svět, a ne- pochybuje, že řídí, co učinil, nepřičítá mu žádné nespravedlnosti. Víry nalézá svatý starý i nový zákon, který učí, že duše, vykročivše z těl, zalétají do jiných míst, v nichž do- cházejí odměny za dobré skutky a trestů za zlé. Ačkoli v tomto časném životě spa- třujeme muže dobré neštěstím stižené a lidi nešlechetné často hojností vábných zavanutí štěstěny do výše povznesené, třebas jest mož- no to viděti v celém lidstvu, které jest pod nebem, Čechy přece jsou toho dostatečným svědectvím. V nich totiž za našich časů nej- horší lidé, odvrhnuvše poslušenství římské církve, pošlapavše náboženství svých otců, vyvrátivše chrámy svatých, bez víry, bez dob- rých mravů, v loupežení, cizoložství a ve všech zlořádech žijíce, vůči nejmocnějším krá- lům, nesčetným národům, nejzkušenějším vůd- cům a nejvycvičenějším vojskům nepřemože- nými zůstali. Přemnozí z nich dosud žijí, oplý- vajíce blahými věcmi, přemnozí opustili ten- to svět, když dlouho po své libosti živi byli, nikoliv nemocí nebo mečem, nýbrž z přiro- zené nutnosti stářím jsouce sešlí, takže kdyby- chom o ničem jiném neuvažovali, než o běhu tohoto života, za blažené bychom pokládali ty, kteří dobyli tolika vítězství, u svých kra- janů nade vše oblíbeni byli, žili uprostřed nejhojnějších statků nedotčeni nemocemi tak
4 často si způsobovali smrt. Avšak křesťan, který pevně věří, že bůh stvořil svět, a ne- pochybuje, že řídí, co učinil, nepřičítá mu žádné nespravedlnosti. Víry nalézá svatý starý i nový zákon, který učí, že duše, vykročivše z těl, zalétají do jiných míst, v nichž do- cházejí odměny za dobré skutky a trestů za zlé. Ačkoli v tomto časném životě spa- třujeme muže dobré neštěstím stižené a lidi nešlechetné často hojností vábných zavanutí štěstěny do výše povznesené, třebas jest mož- no to viděti v celém lidstvu, které jest pod nebem, Čechy přece jsou toho dostatečným svědectvím. V nich totiž za našich časů nej- horší lidé, odvrhnuvše poslušenství římské církve, pošlapavše náboženství svých otců, vyvrátivše chrámy svatých, bez víry, bez dob- rých mravů, v loupežení, cizoložství a ve všech zlořádech žijíce, vůči nejmocnějším krá- lům, nesčetným národům, nejzkušenějším vůd- cům a nejvycvičenějším vojskům nepřemože- nými zůstali. Přemnozí z nich dosud žijí, oplý- vajíce blahými věcmi, přemnozí opustili ten- to svět, když dlouho po své libosti živi byli, nikoliv nemocí nebo mečem, nýbrž z přiro- zené nutnosti stářím jsouce sešlí, takže kdyby- chom o ničem jiném neuvažovali, než o běhu tohoto života, za blažené bychom pokládali ty, kteří dobyli tolika vítězství, u svých kra- janů nade vše oblíbeni byli, žili uprostřed nejhojnějších statků nedotčeni nemocemi tak
Strana 5
5 dlouho, pokud jest dovoleno člověku. Naproti tomu bys nazval nešťastnými a od bohů ne- náviděnými ty, kteří pro ochranu zákona otcův, pro pravdu, pro spravedlnost a pro počestnost skončili buď ve vyhnanství nebo v chudobě, nebo byvše chyceni uprostřed svého života byli usmrceni žalostnými mu- kami před očima svých příbuzných. Velice pravdivé jest však tvrzení náboženství kře- sťanského, které ujišťuje, že po tomto nyněj ším životě, nastává jiný, pro ty, kdo nábožně žili, příjemný a blažený, pro ostatní obtížný a nešťastný. K tomuto mínění přikloňují se i Židé, i Saraceni, i pohané, i také sami filo- sofové, kteří jsou pokládáni za znalé pravdy a za učitele lidského života. Není člověka, v němž by nebylo něco dobrého, to odměňuje bůh na zemi a v tomto pomíjejícím životě. Ale zajisté nemůže dojíti světla nebeského pro mnohé své špatnosti. Hříchy se trestají v pekle, lidem dobrým, jimž země byla uza- vřena, nebe jest otevřeno. Cnost jest pout- níkem na zemi, občanem na nebi. Žižka (Zi- scha) tedy, Čapek (Ciaccho) a Ptaček (Pras- co), které Čechové pokládali za šťastné, ví- tězové v tolika bitvách, takovou mocí obda- ření, také Koranda (Coranda) a Jakoubek (Jacobellus), jimž jako apoštolům Kristovým nebo andělům s nebe seslaným uši lidu byly otevřeny, zároveň s Prokopy v bitvě zabi- tými, s Janem a Jeronýmem na velkém sy-
5 dlouho, pokud jest dovoleno člověku. Naproti tomu bys nazval nešťastnými a od bohů ne- náviděnými ty, kteří pro ochranu zákona otcův, pro pravdu, pro spravedlnost a pro počestnost skončili buď ve vyhnanství nebo v chudobě, nebo byvše chyceni uprostřed svého života byli usmrceni žalostnými mu- kami před očima svých příbuzných. Velice pravdivé jest však tvrzení náboženství kře- sťanského, které ujišťuje, že po tomto nyněj ším životě, nastává jiný, pro ty, kdo nábožně žili, příjemný a blažený, pro ostatní obtížný a nešťastný. K tomuto mínění přikloňují se i Židé, i Saraceni, i pohané, i také sami filo- sofové, kteří jsou pokládáni za znalé pravdy a za učitele lidského života. Není člověka, v němž by nebylo něco dobrého, to odměňuje bůh na zemi a v tomto pomíjejícím životě. Ale zajisté nemůže dojíti světla nebeského pro mnohé své špatnosti. Hříchy se trestají v pekle, lidem dobrým, jimž země byla uza- vřena, nebe jest otevřeno. Cnost jest pout- níkem na zemi, občanem na nebi. Žižka (Zi- scha) tedy, Čapek (Ciaccho) a Ptaček (Pras- co), které Čechové pokládali za šťastné, ví- tězové v tolika bitvách, takovou mocí obda- ření, také Koranda (Coranda) a Jakoubek (Jacobellus), jimž jako apoštolům Kristovým nebo andělům s nebe seslaným uši lidu byly otevřeny, zároveň s Prokopy v bitvě zabi- tými, s Janem a Jeronýmem na velkém sy-
Strana 6
6 nodu v Kostnici upálenými, v pekle jsou tre- stáni pro zneuctěné náboženství a věčně bu- dou trestáni. A ty nade vší pochybnost bude následovati Rokycana (Rokiczana) a ti, kteří ho poslouchají, zákon boží hanobíce, leč by snad před koncem života svého se obrátili. Mužové vytrvalí, kteří buď vyhnanství, nebo žalář nebo smrt pro zákon Kristův statečně podstoupili, panují s králem svým v nebi, jásajíce nad cizím vítězstvím, a takových se v Čechách zrodilo mnoho tisíc. Neboť jako zběsilost Husitů české jméno zhanobila, tak zase stálost statečných mužů ve víře je osla- vila. Není země, z níž by za našich časů vyšlo více mučedníků Kristových jako z Čech. Jest známo, že mezi nimi byl rytíř, narozený ze vznešených rodičů, který chycen byv od Husitů a postaven nad ohněm, raději snesl pálení nejprve na chodidlech, pak na hole- ních, potom na kolenech a kyčlích a konečně na ostatních částech těla, než by se šílen- stvím jejich souhlasil. Podivuhodné jest, co se za naší doby v Čechách vyskytlo, ať už v míru nebo ve válce. Proto mně, pokud trá- vím ze zdravotních příčin v lázních viterb- ských, starostí kurie jsa vzdálen, nezdála se nedůstojnou péče vypsati české věci a pro své krajany zaznamenati o barbarech paměti- hodné události, které jsme jednak viděli, jed- nak o nich slyšeli. Jest zajisté mnohé, co všeobecně poznati, přeužitečné jest. A zatím
6 nodu v Kostnici upálenými, v pekle jsou tre- stáni pro zneuctěné náboženství a věčně bu- dou trestáni. A ty nade vší pochybnost bude následovati Rokycana (Rokiczana) a ti, kteří ho poslouchají, zákon boží hanobíce, leč by snad před koncem života svého se obrátili. Mužové vytrvalí, kteří buď vyhnanství, nebo žalář nebo smrt pro zákon Kristův statečně podstoupili, panují s králem svým v nebi, jásajíce nad cizím vítězstvím, a takových se v Čechách zrodilo mnoho tisíc. Neboť jako zběsilost Husitů české jméno zhanobila, tak zase stálost statečných mužů ve víře je osla- vila. Není země, z níž by za našich časů vyšlo více mučedníků Kristových jako z Čech. Jest známo, že mezi nimi byl rytíř, narozený ze vznešených rodičů, který chycen byv od Husitů a postaven nad ohněm, raději snesl pálení nejprve na chodidlech, pak na hole- ních, potom na kolenech a kyčlích a konečně na ostatních částech těla, než by se šílen- stvím jejich souhlasil. Podivuhodné jest, co se za naší doby v Čechách vyskytlo, ať už v míru nebo ve válce. Proto mně, pokud trá- vím ze zdravotních příčin v lázních viterb- ských, starostí kurie jsa vzdálen, nezdála se nedůstojnou péče vypsati české věci a pro své krajany zaznamenati o barbarech paměti- hodné události, které jsme jednak viděli, jed- nak o nich slyšeli. Jest zajisté mnohé, co všeobecně poznati, přeužitečné jest. A zatím
Strana 7
7 co přemýšlím, komu bych to nejspíše připsati měl, ty nejdříve mi napadáš, který věk náš okrašluješ nejen učeností a dobrými mravy, nýbrž i leskem skutků svých a osvětluješ jako nějaká velmi jasná hvězda. Tobě tedy věnuji dějiny Čech, neboť jménu tvému připsané snadno se známostí skutků tvých, jež nejuče nější oslavovali, potomkům se zachovají. Jáť od počátku národa až po náš věk, dá-li bůh, je vypíši. Ačkoliv staré události jsou v nich pamětihodné, přece za znamenitější poklá- dám nové, jež jsou právě tak známé, jako po- divuhodné. A není podle mého soudu králov- ství, v němž by se vyskytlo za naší doby tolik divů, co nám jich ukazují Čechy. A to tvé milosti rád vypovím. Buď zdráv, a co jest ti posláno od člověka nejoddanějšího, ať jest to cokoliv, čti a v dobré vylož. KAPITOLA I. O poloze české země, o jejích řekách a městech a o českých zvycích. Čechy ležící na barbarské půdě za Duna- jem jsou částí Německa skoro úplně vysta- venou severním větrům. Jejich hranic dotý- kají se na východě Moravané a kmen Sle- zanů, na severu rovněž Slezané a Sasové, kteří i Míšňané a Durynkové se nazývají. Na
7 co přemýšlím, komu bych to nejspíše připsati měl, ty nejdříve mi napadáš, který věk náš okrašluješ nejen učeností a dobrými mravy, nýbrž i leskem skutků svých a osvětluješ jako nějaká velmi jasná hvězda. Tobě tedy věnuji dějiny Čech, neboť jménu tvému připsané snadno se známostí skutků tvých, jež nejuče nější oslavovali, potomkům se zachovají. Jáť od počátku národa až po náš věk, dá-li bůh, je vypíši. Ačkoliv staré události jsou v nich pamětihodné, přece za znamenitější poklá- dám nové, jež jsou právě tak známé, jako po- divuhodné. A není podle mého soudu králov- ství, v němž by se vyskytlo za naší doby tolik divů, co nám jich ukazují Čechy. A to tvé milosti rád vypovím. Buď zdráv, a co jest ti posláno od člověka nejoddanějšího, ať jest to cokoliv, čti a v dobré vylož. KAPITOLA I. O poloze české země, o jejích řekách a městech a o českých zvycích. Čechy ležící na barbarské půdě za Duna- jem jsou částí Německa skoro úplně vysta- venou severním větrům. Jejich hranic dotý- kají se na východě Moravané a kmen Sle- zanů, na severu rovněž Slezané a Sasové, kteří i Míšňané a Durynkové se nazývají. Na
Strana 8
8 západě jest Voigtland1) (terra Advocatorum) a země Bavorů. Jižní kraje drží jednak Ba- voři, jednak Rakušané, kteří obývají oba bře- hy Dunaje, a žádná jiná země, leč německá s Čechami nehraničí. Délka a šířka země jest skoro stejná, neboť má podobu okrouhlou, jejíž průměr jest tři dni rychlé chůze dlouhý Se všech stran ji uzavírá les, který staří hercynským nazývali, připomínaný spisovateli řeckými i latinskými. Řeky, které zemi ovla- žují, stékají všechny do Labe (Albis). Toto prameníc na horách, které oddělují Čechy od Moravy, valí se skoro prostředkem země. s počátku na západ, potom na sever, kde zem opouští, skrze soutěsky horské a strmé stráně vtéká prudce do Saska, jež rozděluje na dvě části a ústí do oceánu, všudy od řeky Rýna stejně jsouc vzdáleno. Tuto řeku prohlašo- vali mnozí za hranici Germanie a Sarmatie, avšak za našich časů zabírá Německo za Labe se rozšířivší, také řeku Odru, která protíná Slezsko, a Vislu, řeku pruskou. Ostat- ní řeky, které Čechové připomínají: Orlice (Orlioze), což znamená orla, Ohře (Egra), jež podle města, kterým protéká (t. j. Eger Cheb), se nazývá, prameníc ve Voigtlandu, ústí u Litoměřic (Littomeritia) do Labe. Avšak všechny předčí Vltava (Multavia), která pro- téká hlavní město království, Prahu; tato s sebou vleče Sázavu (Saczana), Lužnici (Lus- micius), Mži (Misa) i Labe.
8 západě jest Voigtland1) (terra Advocatorum) a země Bavorů. Jižní kraje drží jednak Ba- voři, jednak Rakušané, kteří obývají oba bře- hy Dunaje, a žádná jiná země, leč německá s Čechami nehraničí. Délka a šířka země jest skoro stejná, neboť má podobu okrouhlou, jejíž průměr jest tři dni rychlé chůze dlouhý Se všech stran ji uzavírá les, který staří hercynským nazývali, připomínaný spisovateli řeckými i latinskými. Řeky, které zemi ovla- žují, stékají všechny do Labe (Albis). Toto prameníc na horách, které oddělují Čechy od Moravy, valí se skoro prostředkem země. s počátku na západ, potom na sever, kde zem opouští, skrze soutěsky horské a strmé stráně vtéká prudce do Saska, jež rozděluje na dvě části a ústí do oceánu, všudy od řeky Rýna stejně jsouc vzdáleno. Tuto řeku prohlašo- vali mnozí za hranici Germanie a Sarmatie, avšak za našich časů zabírá Německo za Labe se rozšířivší, také řeku Odru, která protíná Slezsko, a Vislu, řeku pruskou. Ostat- ní řeky, které Čechové připomínají: Orlice (Orlioze), což znamená orla, Ohře (Egra), jež podle města, kterým protéká (t. j. Eger Cheb), se nazývá, prameníc ve Voigtlandu, ústí u Litoměřic (Littomeritia) do Labe. Avšak všechny předčí Vltava (Multavia), která pro- téká hlavní město království, Prahu; tato s sebou vleče Sázavu (Saczana), Lužnici (Lus- micius), Mži (Misa) i Labe.
Strana 9
9 Města v celém království připomenutí hod- ná: Praha (Praga), důstojné sídlo královské i arcibiskupské, ani menší, ani méně vzne- šené než etrurská Florencie, rozdělené na tři části, kterým dali jména malá, stará a nová Praha. Malá leží na levém břehu řeky Vltavy a připíná se k pahorku, na němž stojí královský hrad a arcibiskupský velebný chrám sv. Víta. Stará Praha leží na rovině všecka velkolepými stavbami ozdobená, mezi nimiž obzvláště vychvalují radnici, náměstí, Týn a kolej císaře Karla. Spojena pak jest s menší Prahou kamenným mostem o 24 obloucích. Nové město od starého odděluje hluboký pří- kop na obou stranách zdí opevněný, do něhož se snadno může vpustit říční voda. Také toto město jest rozsáhlé a rozprostírá se až k pa- horkům, z nichž nazývají jeden sv. Karla, druhý sv. Kateřiny a třetí Vyšehrad (Visse- gradus), na způsob hradu upravený, kde jest i kolej, jejíhož probošta nazývají kancléřem království a knížetem. Po Praze Litomyšl (Litemesce), druhé biskupské město české, v sousedství Moravy. Nemalého také význa- mu jest Kutná Hora (Cuthna), v níž se vy- kopávají nevyčerpatelné žíly stříbra, jakkoliv za našich časů častěji byla dobyta a vylou- pena a do stříbrných dolů vnikla dešťová voda. Aniž se sluší opomenouti Budějovic (Buduicium), rovněž skvělé a opevněné, jmé- no má také Slaný (Slagenverdium), Kadaň
9 Města v celém království připomenutí hod- ná: Praha (Praga), důstojné sídlo královské i arcibiskupské, ani menší, ani méně vzne- šené než etrurská Florencie, rozdělené na tři části, kterým dali jména malá, stará a nová Praha. Malá leží na levém břehu řeky Vltavy a připíná se k pahorku, na němž stojí královský hrad a arcibiskupský velebný chrám sv. Víta. Stará Praha leží na rovině všecka velkolepými stavbami ozdobená, mezi nimiž obzvláště vychvalují radnici, náměstí, Týn a kolej císaře Karla. Spojena pak jest s menší Prahou kamenným mostem o 24 obloucích. Nové město od starého odděluje hluboký pří- kop na obou stranách zdí opevněný, do něhož se snadno může vpustit říční voda. Také toto město jest rozsáhlé a rozprostírá se až k pa- horkům, z nichž nazývají jeden sv. Karla, druhý sv. Kateřiny a třetí Vyšehrad (Visse- gradus), na způsob hradu upravený, kde jest i kolej, jejíhož probošta nazývají kancléřem království a knížetem. Po Praze Litomyšl (Litemesce), druhé biskupské město české, v sousedství Moravy. Nemalého také význa- mu jest Kutná Hora (Cuthna), v níž se vy- kopávají nevyčerpatelné žíly stříbra, jakkoliv za našich časů častěji byla dobyta a vylou- pena a do stříbrných dolů vnikla dešťová voda. Aniž se sluší opomenouti Budějovic (Buduicium), rovněž skvělé a opevněné, jmé- no má také Slaný (Slagenverdium), Kadaň
Strana 10
10 (Eaduum), Louny (Luna) a oba Brody (Bro- da), jeden Český (Bohemica), druhý Německý (Teutonica), Budyně (Budingae), Kolín (Co- lonia), Litoměřice (Litomericium) a Kr. Hra- dec (Grezium), který nazývají věnem krá- lovniným, dále Most (Pons), Jindř. Hra- dec (Nova domus), Nymburk (Neuburgia), Poděbrady (Poggiebracium) a dlouhým ob- léháním památná Plzeň (Pelzina), Žatec (ci vitas Zaziorum), a počítáme-li ji k Čechám, Jihlava (Iglavia), skrze níž jde cesta na Mo- ravu. Konečně hrad a útočiště kacířů Tábor (Thabor), osada za naší doby ze zřícenin ji- ného hradu Ústí (Hauscha) na nedostupném místě vybudovaná a od císaře Zikmunda na město povýšená.2) Země jest velice studená, rybami a stády oplývající, s ptactvem a zvěří, na obilí úrod- ná. Pivo pijí místo vína, nazývajíce je cere- visia, ježto se vaří z obilí (ex Cerere). Pole v celém království jsou velmi dobrá. Pahorky okolo Žatce (Zazium) a Litoměřic jsou posá- zeny révou. Víno, které se urodí, jest trpké, bohatší pijí dovážené z Rakous nebo z Uher. Řeč má národ stejnou s Dalmaty. Staré obyčeje zachovávají se až po naše dny. V chrá- mech poučují lid jazykem německým, na (venkovských) hřbitovech českým, kde jsou koleje světských kněží anebo mnichů ma- jících statky. Jedině žebravým mnichům volno bylo poučovati lid jazykem, kterým
10 (Eaduum), Louny (Luna) a oba Brody (Bro- da), jeden Český (Bohemica), druhý Německý (Teutonica), Budyně (Budingae), Kolín (Co- lonia), Litoměřice (Litomericium) a Kr. Hra- dec (Grezium), který nazývají věnem krá- lovniným, dále Most (Pons), Jindř. Hra- dec (Nova domus), Nymburk (Neuburgia), Poděbrady (Poggiebracium) a dlouhým ob- léháním památná Plzeň (Pelzina), Žatec (ci vitas Zaziorum), a počítáme-li ji k Čechám, Jihlava (Iglavia), skrze níž jde cesta na Mo- ravu. Konečně hrad a útočiště kacířů Tábor (Thabor), osada za naší doby ze zřícenin ji- ného hradu Ústí (Hauscha) na nedostupném místě vybudovaná a od císaře Zikmunda na město povýšená.2) Země jest velice studená, rybami a stády oplývající, s ptactvem a zvěří, na obilí úrod- ná. Pivo pijí místo vína, nazývajíce je cere- visia, ježto se vaří z obilí (ex Cerere). Pole v celém království jsou velmi dobrá. Pahorky okolo Žatce (Zazium) a Litoměřic jsou posá- zeny révou. Víno, které se urodí, jest trpké, bohatší pijí dovážené z Rakous nebo z Uher. Řeč má národ stejnou s Dalmaty. Staré obyčeje zachovávají se až po naše dny. V chrá- mech poučují lid jazykem německým, na (venkovských) hřbitovech českým, kde jsou koleje světských kněží anebo mnichů ma- jících statky. Jedině žebravým mnichům volno bylo poučovati lid jazykem, kterým
Strana 11
11 by chtěli. To zjevně ukazuje, že země sama za starodávna byla německá a že do ní po- nenáhlu vnikli Čechové, což jest možno doká- zati svědectvím Strabonovým, jehož slova na- jdeš v sedmé knize: Senonové, kmen svévský, jak nahoře jsem řekl, bydlí částečně za le- sem, částečně před ním, hraničíce s náro- dem Getů. Národ Suévů jest nejmocnější, sahá totiž od Rýna až k řece Labi, část jich spásá také území za Labem, jako Her- mundurové (Emondori), a Langobardové (Langosarges). Tolik Strabo. Lid v celém království je pijácký, obžerství oddaný, pověrčivý a chtivý novot. Kdykoliv krčmáři prodávají krétské víno, nálezl bys pře- mnohé, kteří přísahou se zavázavše nikdy ne- opustí hospodu, dokud sud nevypili. Totéž dělají s vybranými víny italskými. Ti, kdo poněkud vynikají a mezi lidem a šlechtou uprostřed stojí, jsou stateční, lstiví, vrtkaví, mnohomluvní a chtiví loupeží a nic jim ne- stačí. Šlechta slávychtivá, válek zkušená, po- hrdající nebezpečím a ve slibu stojící, ač- koliv jest velice nesnadno utišiti její nena- sytnost. A kdybys posuzoval národ v celku, není v něm nikdo, kdo by se stavěl proti náboženství; avšak zajisté na celém světě shle- dáš národ takovým, jakým jest vladař. Jak a odkud tento rod lidí přišel do Německa, napsal jsem již dříve ctihodnému a váže- nému otci Dominiku kardinálovi firmanskému,
11 by chtěli. To zjevně ukazuje, že země sama za starodávna byla německá a že do ní po- nenáhlu vnikli Čechové, což jest možno doká- zati svědectvím Strabonovým, jehož slova na- jdeš v sedmé knize: Senonové, kmen svévský, jak nahoře jsem řekl, bydlí částečně za le- sem, částečně před ním, hraničíce s náro- dem Getů. Národ Suévů jest nejmocnější, sahá totiž od Rýna až k řece Labi, část jich spásá také území za Labem, jako Her- mundurové (Emondori), a Langobardové (Langosarges). Tolik Strabo. Lid v celém království je pijácký, obžerství oddaný, pověrčivý a chtivý novot. Kdykoliv krčmáři prodávají krétské víno, nálezl bys pře- mnohé, kteří přísahou se zavázavše nikdy ne- opustí hospodu, dokud sud nevypili. Totéž dělají s vybranými víny italskými. Ti, kdo poněkud vynikají a mezi lidem a šlechtou uprostřed stojí, jsou stateční, lstiví, vrtkaví, mnohomluvní a chtiví loupeží a nic jim ne- stačí. Šlechta slávychtivá, válek zkušená, po- hrdající nebezpečím a ve slibu stojící, ač- koliv jest velice nesnadno utišiti její nena- sytnost. A kdybys posuzoval národ v celku, není v něm nikdo, kdo by se stavěl proti náboženství; avšak zajisté na celém světě shle- dáš národ takovým, jakým jest vladař. Jak a odkud tento rod lidí přišel do Německa, napsal jsem již dříve ctihodnému a váže- nému otci Dominiku kardinálovi firmanskému,
Strana 12
12 tvojí jasnosti nejmilejšímu, to však na tomto místě opakovati se nezdráhám, ježto se to dobře hodí k historii, kterou skládám. KAPITOLA II. O původu národa českého. Čechové, jako ostatní lidé, snažíce se uká- zati původ svůj co nejstarší, tvrdí, že jsou potomky Slávů. Slávové (Sclavi) pak, že byli mezi těmi, kteří po všeobecné potopě byli původci stavby velmi pověstné věže babylon- ské, a tam po zmatení jazyků přijali vlastní název Slovanů (Sclavoni), to jest na slova bohatých. Opustivše pak zemi senarskou, ode- brali se z Asie do Evropy a obsadili ty kraje, které nyní obývají Bulhaři, Srbové, Dalmatové, Chorvati a Bosňané. Nikdy ještě jsem nečetl žádného spisovatele, jemuž by se mohla přikládat víra a který by svému národu dával tak vznešený počátek, Židy vy- jímaje, ze všech lidí první. Mnozí z Němců za dost vznešené se pokládají z Římanů po- šedše, Rímané z Trojanů původ svůj odvo- zovati pokládají za nejslavnější. Frankové. kteří byli také Germany, říkali, že v nich proudí krev Trojanů. Britům dostačí ta sláva, když tvrdí, že jejich národu dal počátek ja- kýsi Brutus, odešlý do vyhnanství. Čechové však mnohem vznešeněji začavše, vychloubají
12 tvojí jasnosti nejmilejšímu, to však na tomto místě opakovati se nezdráhám, ježto se to dobře hodí k historii, kterou skládám. KAPITOLA II. O původu národa českého. Čechové, jako ostatní lidé, snažíce se uká- zati původ svůj co nejstarší, tvrdí, že jsou potomky Slávů. Slávové (Sclavi) pak, že byli mezi těmi, kteří po všeobecné potopě byli původci stavby velmi pověstné věže babylon- ské, a tam po zmatení jazyků přijali vlastní název Slovanů (Sclavoni), to jest na slova bohatých. Opustivše pak zemi senarskou, ode- brali se z Asie do Evropy a obsadili ty kraje, které nyní obývají Bulhaři, Srbové, Dalmatové, Chorvati a Bosňané. Nikdy ještě jsem nečetl žádného spisovatele, jemuž by se mohla přikládat víra a který by svému národu dával tak vznešený počátek, Židy vy- jímaje, ze všech lidí první. Mnozí z Němců za dost vznešené se pokládají z Římanů po- šedše, Rímané z Trojanů původ svůj odvo- zovati pokládají za nejslavnější. Frankové. kteří byli také Germany, říkali, že v nich proudí krev Trojanů. Britům dostačí ta sláva, když tvrdí, že jejich národu dal počátek ja- kýsi Brutus, odešlý do vyhnanství. Čechové však mnohem vznešeněji začavše, vychloubají
Strana 13
13 se, že pošli od samé věže zmatení. Ostatně nevypravují, ani kdo byli tehdy jejich kní- žaty, ani kterého měli krále, ani které země byli obyvateli, ani pod kterým vůdcem, ani s jakým nebezpečím přišli do Evropy, ani kterého času. Říkají, že tam byli Slované, když řeč celé země byla zmatena. Marnivá chvála a směšná. Což kdyby někteří chtěli Čechy nápodobiti, vznešený svůj původ v sa- mém pravěku hledajíce, snadno si najdou počátek, ne již od věže babylonské, nýbrž z archy Noemovy, ba z rozkošného ráje a z prvních rodičů a z lůna Evy, odkud všichni vyšli. Pomíjíme to jako pošetilé hlouposti. Všichni králové vznikli z otroků, a všichni otroci z králů, napsal Plato. Pravá uroze- nost rodí se z pouhé cnosti. O Češích vy- práví se mnoho pravdivého a pamětihodného, a k tomu, hlouposti nechávajíc stranou, pé- ro chvátá. KAPITOLA III. O Čechovi, prvním knížeti českém. (K. r. 450.) Český národ založil Charvat jménem Čech (Zechius) nikoliv z nízkých rodičův pochá- zející. Ten dopustil se doma vraždy a prchaje před soudem a pomstou přišel do té země, která se nyní jmenuje Čechy, a bydlel na hoře zvané Ríp (Chezip), kteréžto slovo vy-
13 se, že pošli od samé věže zmatení. Ostatně nevypravují, ani kdo byli tehdy jejich kní- žaty, ani kterého měli krále, ani které země byli obyvateli, ani pod kterým vůdcem, ani s jakým nebezpečím přišli do Evropy, ani kterého času. Říkají, že tam byli Slované, když řeč celé země byla zmatena. Marnivá chvála a směšná. Což kdyby někteří chtěli Čechy nápodobiti, vznešený svůj původ v sa- mém pravěku hledajíce, snadno si najdou počátek, ne již od věže babylonské, nýbrž z archy Noemovy, ba z rozkošného ráje a z prvních rodičů a z lůna Evy, odkud všichni vyšli. Pomíjíme to jako pošetilé hlouposti. Všichni králové vznikli z otroků, a všichni otroci z králů, napsal Plato. Pravá uroze- nost rodí se z pouhé cnosti. O Češích vy- práví se mnoho pravdivého a pamětihodného, a k tomu, hlouposti nechávajíc stranou, pé- ro chvátá. KAPITOLA III. O Čechovi, prvním knížeti českém. (K. r. 450.) Český národ založil Charvat jménem Čech (Zechius) nikoliv z nízkých rodičův pochá- zející. Ten dopustil se doma vraždy a prchaje před soudem a pomstou přišel do té země, která se nyní jmenuje Čechy, a bydlel na hoře zvané Ríp (Chezip), kteréžto slovo vy-
Strana 14
14 kládá se latinsky zřící (respiciens), neboť se zdvihá z rovné pláně, obzírajíc hlavní řeky, které zavlažují Čechy, Labe, Vltavu a Ohři. Země prý byla nevzdělána, plná lesů a křo- vin, vhodnější pro zvěř než pro člověka. Vě- říme tomu, neboť staří Germáni, kteří drželi ty krajiny, vedouce pastýřský život, nedbali vzdělávání půdy, a po způsobu kočovníků dobytkem se živíce, vozili domácí nářadí na vozech a obraceli se se svými stády, kam- koliv je zanesla náhoda nebo jejich zdání. Nesouhlasíme s historií Čechů, která tvrdí, že onen Čech a celá jeho rodina (neboť bratr a příbuzní jeho byli společníky jeho útěku) živili se pouze žaludy a lesními plody, ježto požívání žaludů již tehdy bylo pominulo, aniž bych věřil, že po potopě, byly lidem po- travou. To by se mi zdálo pravděpodobnější, že Čech našel málo zemědělců, které živící se doposud mlékem a lovem, naučil orati půdu, síti pšenici, sklízeti obilí, a živiti se chle- bem, a tak si podmanil drsné a skoro divoké lidi, přinutiv je ke klidnějšímu životu. A ne- přikládám váhy ani tomu, že tehdy bylo všechno společné, a že muži jak ženy cho- dili nazí. Podnebí té země není zajisté takové, aby v něm mohl vydržeti nahý člověk, který přišel z Dalmacie, kde bylo užíváno šatů, leč by snad někdo uvedl jako důkaz Ada- mity, kteří se vyskytli u Čechů za naší doby, těšíce se společenství všech věcí a nahotě,
14 kládá se latinsky zřící (respiciens), neboť se zdvihá z rovné pláně, obzírajíc hlavní řeky, které zavlažují Čechy, Labe, Vltavu a Ohři. Země prý byla nevzdělána, plná lesů a křo- vin, vhodnější pro zvěř než pro člověka. Vě- říme tomu, neboť staří Germáni, kteří drželi ty krajiny, vedouce pastýřský život, nedbali vzdělávání půdy, a po způsobu kočovníků dobytkem se živíce, vozili domácí nářadí na vozech a obraceli se se svými stády, kam- koliv je zanesla náhoda nebo jejich zdání. Nesouhlasíme s historií Čechů, která tvrdí, že onen Čech a celá jeho rodina (neboť bratr a příbuzní jeho byli společníky jeho útěku) živili se pouze žaludy a lesními plody, ježto požívání žaludů již tehdy bylo pominulo, aniž bych věřil, že po potopě, byly lidem po- travou. To by se mi zdálo pravděpodobnější, že Čech našel málo zemědělců, které živící se doposud mlékem a lovem, naučil orati půdu, síti pšenici, sklízeti obilí, a živiti se chle- bem, a tak si podmanil drsné a skoro divoké lidi, přinutiv je ke klidnějšímu životu. A ne- přikládám váhy ani tomu, že tehdy bylo všechno společné, a že muži jak ženy cho- dili nazí. Podnebí té země není zajisté takové, aby v něm mohl vydržeti nahý člověk, který přišel z Dalmacie, kde bylo užíváno šatů, leč by snad někdo uvedl jako důkaz Ada- mity, kteří se vyskytli u Čechů za naší doby, těšíce se společenství všech věcí a nahotě,
Strana 15
15 a o nichž jest známo, že byli brzy vyhubeni. Bratr Čechův jmenoval se Lech (Leches) sou- druh v chudobě i vyhnanství. Jakmile tento zpozoroval, že jeho bratr má hojnost půdy a množství dobytka, odešel na východ a obral si sídlo na veliké rovině a dal jí podlé místa jméno Polska, neboť rovina jmenuje se slo- vanským jazykem pole (Pole); jeho potomci v krátce vzrostli a naplnili lidmi svého rodu Rusko, Pomořany a Kašubsko. Rod Čechův nazývají také Bohemy, to jest božskými, a podivuhodně se rozmnožujíce obsadili nejen zemi podle něho nazvanou, nýbrž i Moravu a Lužici, zapudivše staré obyvatelstvo. Dokud Čech žil, nic se nedělo nerozvážně, nic násilně jeho rozkazů bylo posloucháno bez odporu Avšak po jeho smrti, když si každý osobova vládu, byla země dlouho zmítána rozbroji jsouc řízena toliko míněním množství bez kní- žete a bez určitých zákonů. Když konečně zvítězili mocnější nad slabými a pozdní a slabý byl odpor lidu proti tomu, vidělo se prospěšným zvoliti si vladaře, který by všech- ny chráně spravoval slabé i mocné stejným právem. KAPITOLA IV. O Krokovi, druhém knížeti českém. (K. r. 700.) Mezi Čechy byl tehdy muž jménem Krok (Crocus) vynikající svou spravedlností a po-
15 a o nichž jest známo, že byli brzy vyhubeni. Bratr Čechův jmenoval se Lech (Leches) sou- druh v chudobě i vyhnanství. Jakmile tento zpozoroval, že jeho bratr má hojnost půdy a množství dobytka, odešel na východ a obral si sídlo na veliké rovině a dal jí podlé místa jméno Polska, neboť rovina jmenuje se slo- vanským jazykem pole (Pole); jeho potomci v krátce vzrostli a naplnili lidmi svého rodu Rusko, Pomořany a Kašubsko. Rod Čechův nazývají také Bohemy, to jest božskými, a podivuhodně se rozmnožujíce obsadili nejen zemi podle něho nazvanou, nýbrž i Moravu a Lužici, zapudivše staré obyvatelstvo. Dokud Čech žil, nic se nedělo nerozvážně, nic násilně jeho rozkazů bylo posloucháno bez odporu Avšak po jeho smrti, když si každý osobova vládu, byla země dlouho zmítána rozbroji jsouc řízena toliko míněním množství bez kní- žete a bez určitých zákonů. Když konečně zvítězili mocnější nad slabými a pozdní a slabý byl odpor lidu proti tomu, vidělo se prospěšným zvoliti si vladaře, který by všech- ny chráně spravoval slabé i mocné stejným právem. KAPITOLA IV. O Krokovi, druhém knížeti českém. (K. r. 700.) Mezi Čechy byl tehdy muž jménem Krok (Crocus) vynikající svou spravedlností a po-
Strana 16
16 žívající vedle toho veliké vážnosti u lidu. Tohoto zvolí sobě za knížete a svěří mu vrchní správu. Jeho mírnost byla tak veliká, že nejinak než jako otec od obyvatelstva byl ctěn; nevládl totiž zemi pro svůj požitek, nýbrž na prospěch a klid poddaných a udržo- val v pokoji divoký ten národ ne tak mocí. jako laskavostí. Tento založil u Stebna (Stem- na) hrad, který nazval podle svého jména Krakov (Cracovia). Umíraje pak zůstavil tři dcery, Bělu (Brela), která vystavěla hrad Bělý (Brelum), znalou léčivých bylin, Tetu (Therba sive Therbiza), věštkyni a hadačku. Třetí Libuši (Libussa), která, jakkoliv byla nejmladší, přece vynikala znalostí věcí bož- ských i lidských. KAPITOLA V. O Libuši, dceři Krokově, která vládla Čechám po mnohá léta. Potom po smrti otcově podle přání národa spravovala zemi po mnohá léta Libuše, za jednu ze Sybill pokládaná, a dříve než byla vystavěna Praha, silně opevnila Vyšehrad. A její vláda byla stejně milá lechům jako lidu. Později pozbyla přízně lidu, ne pro ně- jakou ukrutnost, ani pro tyranii nebo ne- dbalost, nýbrž pro spravedlivý soud, který pronesla. Dva šlechtici svářili se před ní
16 žívající vedle toho veliké vážnosti u lidu. Tohoto zvolí sobě za knížete a svěří mu vrchní správu. Jeho mírnost byla tak veliká, že nejinak než jako otec od obyvatelstva byl ctěn; nevládl totiž zemi pro svůj požitek, nýbrž na prospěch a klid poddaných a udržo- val v pokoji divoký ten národ ne tak mocí. jako laskavostí. Tento založil u Stebna (Stem- na) hrad, který nazval podle svého jména Krakov (Cracovia). Umíraje pak zůstavil tři dcery, Bělu (Brela), která vystavěla hrad Bělý (Brelum), znalou léčivých bylin, Tetu (Therba sive Therbiza), věštkyni a hadačku. Třetí Libuši (Libussa), která, jakkoliv byla nejmladší, přece vynikala znalostí věcí bož- ských i lidských. KAPITOLA V. O Libuši, dceři Krokově, která vládla Čechám po mnohá léta. Potom po smrti otcově podle přání národa spravovala zemi po mnohá léta Libuše, za jednu ze Sybill pokládaná, a dříve než byla vystavěna Praha, silně opevnila Vyšehrad. A její vláda byla stejně milá lechům jako lidu. Později pozbyla přízně lidu, ne pro ně- jakou ukrutnost, ani pro tyranii nebo ne- dbalost, nýbrž pro spravedlivý soud, který pronesla. Dva šlechtici svářili se před ní
Strana 17
17 o držení statků. Rozsudkem podle spravedl- nosti a práva proneseným, odsouzen jest moc- nější na prospěch slabšího. Onen, jako by bylo křivdou, že mocnější podlehl na soudu, lid oslovuje, praví, že jest nečestné, a ne- důstojné, když tak veliký národ, tolik šlech- ticů, tak veliká říše podléhá vůli jediné ženy. A množství, roznícené jeho řečí stěžovalo si na vládu ženskou, uvádělo zvyky sousedních národů, a žádalo muže, který by jim vládl. Libuše, nařídivši klid, praví, že chápe přán národa a že jim v tom vyhoví. Že po smrti otcově se ujala vlády ne k vůli sobě, nýbrž k vůli poddaným. Poroučí, aby se vrátili druhého dne. Uposlechli, šli a opět přišli. KAPITOLA VI. O Přemyslovi, třetím knížeti českém. Jakmile Libuše viděla, že lid se sešel, pro- mluvila ve shromáždění: Vládla jsem vám, Čechové, po dnešní den mírně a laskavě, jak jest zvykem žen, nikomu jsem neodňala, což jeho jest, nikomu jsem neublížila, po- znali jste ve mně spíše matku, než paní svou. Než vláda moje jest vám nemilá a jednáte se mnou podle lidské přirozenosti; nic se nelíbí člověku dlouho, laskavého a spraved- livého knížete přejí si národové víc než ho snášejí. Buďtež tedy bez mého soudcovství,
17 o držení statků. Rozsudkem podle spravedl- nosti a práva proneseným, odsouzen jest moc- nější na prospěch slabšího. Onen, jako by bylo křivdou, že mocnější podlehl na soudu, lid oslovuje, praví, že jest nečestné, a ne- důstojné, když tak veliký národ, tolik šlech- ticů, tak veliká říše podléhá vůli jediné ženy. A množství, roznícené jeho řečí stěžovalo si na vládu ženskou, uvádělo zvyky sousedních národů, a žádalo muže, který by jim vládl. Libuše, nařídivši klid, praví, že chápe přán národa a že jim v tom vyhoví. Že po smrti otcově se ujala vlády ne k vůli sobě, nýbrž k vůli poddaným. Poroučí, aby se vrátili druhého dne. Uposlechli, šli a opět přišli. KAPITOLA VI. O Přemyslovi, třetím knížeti českém. Jakmile Libuše viděla, že lid se sešel, pro- mluvila ve shromáždění: Vládla jsem vám, Čechové, po dnešní den mírně a laskavě, jak jest zvykem žen, nikomu jsem neodňala, což jeho jest, nikomu jsem neublížila, po- znali jste ve mně spíše matku, než paní svou. Než vláda moje jest vám nemilá a jednáte se mnou podle lidské přirozenosti; nic se nelíbí člověku dlouho, laskavého a spraved- livého knížete přejí si národové víc než ho snášejí. Buďtež tedy bez mého soudcovství,
Strana 18
18 dám vám muže, který by vám stál v čele a dle své vůle soudil hlavy vaše, jak jste si přáli. Jděte, ustrojte mého bílého koně, přiveďte na šírou rovinu a pustte ho tam svobodně bez uzdy, následujíce ho, kamkoliv půjde. Kůň pak poběhne nějakou dobu a stane konečně před mužem, obědvajícím na železném stole. Ten bude mně manželem, vám knížetem. — Řeč byla shromážděným milá. Kůň byv volně puštěn, proběhl deset tisíc kroků. Konečně zastavil se u řeky Běliny (Bielum) před oráčem jménem Přemysl (Pri- mislaus). Když šlechta a lid koně následující viděli ho státi a lísati a lichotiti se k orá- čovi, přistoupivše blíže zvolali: Zdráv bud muži dobrý, jehož nám dali bozi za knížete. Odvaž býky a stoupna na koně s námi pojď. Libuše si tě žádá za chotě, země česká za — Mnozí se přiznávají, že nedo- knížete. vedou vzdělávati pole, stáda pásti, loď říditi, tkáti, šíti nebo stavěti, nikdo však neříká že mu nebylo od přírody dáno vykonávati správu ve městech, býti králem, vládnouti kmenům a národům, což jest nejnesnadnější, třeba že přemnozí odmítli nabídnutá králov- ství buď z nechutí k práci nebo z lásky k zahálce. Přemysl, ačkoliv venkovan, přijal posly laskavě a odpověděl, že vyhoví jejich přání; do té míry jsou lidé vládychtiví, že nikdo se nepokládá za nehodna kralování.
18 dám vám muže, který by vám stál v čele a dle své vůle soudil hlavy vaše, jak jste si přáli. Jděte, ustrojte mého bílého koně, přiveďte na šírou rovinu a pustte ho tam svobodně bez uzdy, následujíce ho, kamkoliv půjde. Kůň pak poběhne nějakou dobu a stane konečně před mužem, obědvajícím na železném stole. Ten bude mně manželem, vám knížetem. — Řeč byla shromážděným milá. Kůň byv volně puštěn, proběhl deset tisíc kroků. Konečně zastavil se u řeky Běliny (Bielum) před oráčem jménem Přemysl (Pri- mislaus). Když šlechta a lid koně následující viděli ho státi a lísati a lichotiti se k orá- čovi, přistoupivše blíže zvolali: Zdráv bud muži dobrý, jehož nám dali bozi za knížete. Odvaž býky a stoupna na koně s námi pojď. Libuše si tě žádá za chotě, země česká za — Mnozí se přiznávají, že nedo- knížete. vedou vzdělávati pole, stáda pásti, loď říditi, tkáti, šíti nebo stavěti, nikdo však neříká že mu nebylo od přírody dáno vykonávati správu ve městech, býti králem, vládnouti kmenům a národům, což jest nejnesnadnější, třeba že přemnozí odmítli nabídnutá králov- ství buď z nechutí k práci nebo z lásky k zahálce. Přemysl, ačkoliv venkovan, přijal posly laskavě a odpověděl, že vyhoví jejich přání; do té míry jsou lidé vládychtiví, že nikdo se nepokládá za nehodna kralování.
Strana 19
19 Vypřažení býci, jak bájivá jest celá dávno- věkost, vznesli prý se do vzduchu a zmizeli v hluboké jeskyni rozevřevší se skály a nikdy potom nebyli viděni. Otka však, kterou po- háněl býky, do země zaražená brzy se za- zelenala a vyhnala tři lískové větve, z nichž dvě hned uschly, třetí prý vyrostla ve vy- soký lískový strom. Neberu na sebe zod- povědnost, že jest toto pravda, u autorů to hledáno budiž. Přes to však jsem viděl mezi privilegiemi království listinu Karla IV., cí- saře římského, otce božského Zikmunda, v níž se to vypravuje jako pravdivé. Obyvatelé té vesnice, v níž prý se to stalo, byli ob- dařeni svobodou a nemusí odváděti daní víc, než jistou míru oříšků z onoho stromu. Avšak ani Karlovi nevěřím, neboť králové jsou ča- sto lehkověrní a nic nepokládají za neprav- divé, co rodu jejich přidává lesku. Přemysl tedy, vyslechnuv poselství, obrátil pluh a po- loživ na něj chléb a sýr pojídal, jako by měl vykonati dlouhou cestu. To posílilo mysl Čechů, poznávajících v pluhu železný stůl, o kterém Libuše prorokovala. Žasnouce stoj okolo obědvajícího, sytého na kůň posadí, ke spěchu pobízejí. Cestou se táží, co zna mená zelenající se otka, a proč dvě větvičky brzy uschly? A on, znalý věštění, praví, že se mu narodí tři synové, z nichž dva zemrou předčasně, třetí zplodí vznešené potomstvo. Kdyby býval zoral celé pole před svým po-
19 Vypřažení býci, jak bájivá jest celá dávno- věkost, vznesli prý se do vzduchu a zmizeli v hluboké jeskyni rozevřevší se skály a nikdy potom nebyli viděni. Otka však, kterou po- háněl býky, do země zaražená brzy se za- zelenala a vyhnala tři lískové větve, z nichž dvě hned uschly, třetí prý vyrostla ve vy- soký lískový strom. Neberu na sebe zod- povědnost, že jest toto pravda, u autorů to hledáno budiž. Přes to však jsem viděl mezi privilegiemi království listinu Karla IV., cí- saře římského, otce božského Zikmunda, v níž se to vypravuje jako pravdivé. Obyvatelé té vesnice, v níž prý se to stalo, byli ob- dařeni svobodou a nemusí odváděti daní víc, než jistou míru oříšků z onoho stromu. Avšak ani Karlovi nevěřím, neboť králové jsou ča- sto lehkověrní a nic nepokládají za neprav- divé, co rodu jejich přidává lesku. Přemysl tedy, vyslechnuv poselství, obrátil pluh a po- loživ na něj chléb a sýr pojídal, jako by měl vykonati dlouhou cestu. To posílilo mysl Čechů, poznávajících v pluhu železný stůl, o kterém Libuše prorokovala. Žasnouce stoj okolo obědvajícího, sytého na kůň posadí, ke spěchu pobízejí. Cestou se táží, co zna mená zelenající se otka, a proč dvě větvičky brzy uschly? A on, znalý věštění, praví, že se mu narodí tři synové, z nichž dva zemrou předčasně, třetí zplodí vznešené potomstvo. Kdyby býval zoral celé pole před svým po-
Strana 20
20 voláním, jeho mužský rod byl by vládl usta- vičně, ta naděje byla zmařena, poněvadž byl povolán předčasně. Otázán byv, proč s sebou vzal střevíce, zhotovené z dubového lýka, odpověděl, aby byly chovány na Vyšehradě a ukazovány potomkům, aby všichni věděli. že první, kdo se ujal vlády nad Čechy, byl povolán s pole, a že nemá zpyšněti, kdo jsa nízkého rodu nastoupil na trůn. Střevíce byly dlouho u Čechů uschovány, ve vážnosti cho- vány a od kněží kostela vyšehradského no- šeny před králem, když se odbývaly koru- novační slavnosti. Když dospěl Přemysl na Vyšehrad, byl přijat s nesmírným jásotem a slávou a pojal Libuši za manželku. A po nedlouhé době, ohradil město Pražské ná- spem a zdí. Když se jednalo o jeho jméně, nakázala Libuše, aby se zeptali prvního děl- níka, který jim se namane, co dělá, a podle prvního slova jeho, aby bylo město nazváno. Otázán byv jakýsi drvoštěp, řekl, že dělá práh (limen), což česky se jmenuje praha, a odtud dáno městu jméno, potomci však pokažením slova říkali Praga. Potom byly stanoveny zákony, jimiž se Čechové řídili po dlouhý čas, země se povznesla blahobytem, požívajíc pokoje a míru. A Libuše vystavěla tvrz Libici (Libus), nedaleko řeky Labe, v níž zemřevši byla pochována. Po její smrti pře- šla vláda na jediného Přemysla, kterouž on provozoval za života své manželky z největ-
20 voláním, jeho mužský rod byl by vládl usta- vičně, ta naděje byla zmařena, poněvadž byl povolán předčasně. Otázán byv, proč s sebou vzal střevíce, zhotovené z dubového lýka, odpověděl, aby byly chovány na Vyšehradě a ukazovány potomkům, aby všichni věděli. že první, kdo se ujal vlády nad Čechy, byl povolán s pole, a že nemá zpyšněti, kdo jsa nízkého rodu nastoupil na trůn. Střevíce byly dlouho u Čechů uschovány, ve vážnosti cho- vány a od kněží kostela vyšehradského no- šeny před králem, když se odbývaly koru- novační slavnosti. Když dospěl Přemysl na Vyšehrad, byl přijat s nesmírným jásotem a slávou a pojal Libuši za manželku. A po nedlouhé době, ohradil město Pražské ná- spem a zdí. Když se jednalo o jeho jméně, nakázala Libuše, aby se zeptali prvního děl- níka, který jim se namane, co dělá, a podle prvního slova jeho, aby bylo město nazváno. Otázán byv jakýsi drvoštěp, řekl, že dělá práh (limen), což česky se jmenuje praha, a odtud dáno městu jméno, potomci však pokažením slova říkali Praga. Potom byly stanoveny zákony, jimiž se Čechové řídili po dlouhý čas, země se povznesla blahobytem, požívajíc pokoje a míru. A Libuše vystavěla tvrz Libici (Libus), nedaleko řeky Labe, v níž zemřevši byla pochována. Po její smrti pře- šla vláda na jediného Přemysla, kterouž on provozoval za života své manželky z největ-
Strana 21
21 šího dílu dle její rady; vliv žen (které za jejího života mnoho platily) pominul. KAPITOLA VII. O dívce Vlastě, která po způsobu Amazonek po sedm let mocně vykonávala vládu nad Čechami. Avšak mezi pannami, jež Libuši sloužily, byla dívka Vlasta (Valasca) neobyčejného na- dání a ducha amazonského, která tajně svo- lavši své družky pravila: Sestry, ztratily jsme paní, která nás chránila před potupou se strany mužů a netrpěla sloužiti mužům, na- opak, muži se podřídili její vládě, my po- žívaly jsme královské vážnosti. Nyní však se nesluší snášeti drsné a velmi bídné jho, neobhájíme-li si své svobody samy, budeme nejhoršími otrokyněmi. Jste-li tedy téhož smýš- lení jako já, snadno nabudeme dřívější váž- nosti. Já zasvěcená do tajemství Libušiných, znám také věštiti jako Teta a neméně než Běla rozumím moci bylin, čím tři sestry vy- nikaly, to jest dáno mně jediné. Přispějte mně, která jsem odvážná, slibuji vám vládu nad muži. — Jednotlivé dívky schvalují záměr Vlastin, přísahají a pijí kouzelný nápoj, aby nenáviděly mužské pokolení. Zatím Přemysl vidí ve snách dívku, podávající mu krvavou číši. Snem přestrašen a předvídaje budoucí
21 šího dílu dle její rady; vliv žen (které za jejího života mnoho platily) pominul. KAPITOLA VII. O dívce Vlastě, která po způsobu Amazonek po sedm let mocně vykonávala vládu nad Čechami. Avšak mezi pannami, jež Libuši sloužily, byla dívka Vlasta (Valasca) neobyčejného na- dání a ducha amazonského, která tajně svo- lavši své družky pravila: Sestry, ztratily jsme paní, která nás chránila před potupou se strany mužů a netrpěla sloužiti mužům, na- opak, muži se podřídili její vládě, my po- žívaly jsme královské vážnosti. Nyní však se nesluší snášeti drsné a velmi bídné jho, neobhájíme-li si své svobody samy, budeme nejhoršími otrokyněmi. Jste-li tedy téhož smýš- lení jako já, snadno nabudeme dřívější váž- nosti. Já zasvěcená do tajemství Libušiných, znám také věštiti jako Teta a neméně než Běla rozumím moci bylin, čím tři sestry vy- nikaly, to jest dáno mně jediné. Přispějte mně, která jsem odvážná, slibuji vám vládu nad muži. — Jednotlivé dívky schvalují záměr Vlastin, přísahají a pijí kouzelný nápoj, aby nenáviděly mužské pokolení. Zatím Přemysl vidí ve snách dívku, podávající mu krvavou číši. Snem přestrašen a předvídaje budoucí
Strana 22
22 pohromu napomíná starosty země, aby nepo- skytovali ženskému pohlaví tolik volnosti. Bylo totiž zvykem dívek jezditi na koni, bě- hati do únavy o závod, zápasiti oštěpem, no- siti toul a stříleti z luku, házeti, loviti a nezanedbávati nic ze zaměstnání mužů. To zdálo se Přemyslovi jak nebezpečným, tak odporujícím dobrým mravům. Starostové se však vysmáli knížeti a domnívali se, že se ženské pohlaví neodváží ničeho velikého. Tím více obdivovali a milovali dívky, čím obrat- nější a vycvičenější se tyto jevily. Vlasta ve dne v noci napomínala své společnice ve vzpouře, dodávala jim dobré naděje, zvět- šovala jejich odvážnost, odvracela mysl jejich od lásky k mužům nápoji a kouzelnými prů- pověďmi, den ode dne více jich vábila, celou zemi jedem svým otravovala. Když se do- mnívala, že se již dost sešlo dívek i vda- ných žen, nakázala všem, aby své muže, ro- diče, bratry, syny a chotě opijíce je, všechny ve spaní zabily a zmocníce se jejich zbraní a koní přišly na určené místo nedaleko od Prahy. Zločin byl brzy proveden a dle roz- kazu bylo zabito množství mužů; ozbrojené ženy přijdou na ustanovené místo, porazivše vojsko mužů, kteří pronásledovali otcovražed- nice, a oblehnou knížete na Vyšehradě. Když ho nemohly dobýti, vystavěly si nedaleko od- tud na pahorku na všech stranách srázném a už od přírody velice pevném, tvrz, kterou
22 pohromu napomíná starosty země, aby nepo- skytovali ženskému pohlaví tolik volnosti. Bylo totiž zvykem dívek jezditi na koni, bě- hati do únavy o závod, zápasiti oštěpem, no- siti toul a stříleti z luku, házeti, loviti a nezanedbávati nic ze zaměstnání mužů. To zdálo se Přemyslovi jak nebezpečným, tak odporujícím dobrým mravům. Starostové se však vysmáli knížeti a domnívali se, že se ženské pohlaví neodváží ničeho velikého. Tím více obdivovali a milovali dívky, čím obrat- nější a vycvičenější se tyto jevily. Vlasta ve dne v noci napomínala své společnice ve vzpouře, dodávala jim dobré naděje, zvět- šovala jejich odvážnost, odvracela mysl jejich od lásky k mužům nápoji a kouzelnými prů- pověďmi, den ode dne více jich vábila, celou zemi jedem svým otravovala. Když se do- mnívala, že se již dost sešlo dívek i vda- ných žen, nakázala všem, aby své muže, ro- diče, bratry, syny a chotě opijíce je, všechny ve spaní zabily a zmocníce se jejich zbraní a koní přišly na určené místo nedaleko od Prahy. Zločin byl brzy proveden a dle roz- kazu bylo zabito množství mužů; ozbrojené ženy přijdou na ustanovené místo, porazivše vojsko mužů, kteří pronásledovali otcovražed- nice, a oblehnou knížete na Vyšehradě. Když ho nemohly dobýti, vystavěly si nedaleko od- tud na pahorku na všech stranách srázném a už od přírody velice pevném, tvrz, kterou
Strana 23
23 nazvaly Děvín (Dievizum), jakoby dívčí hrad, neboť v jejich jazyku nazývají se panny dě- vami (dievizae). Věc zdála se lechům i lidu velmi nebezpečnou, jak pro spáchaný zločin, tak také proto, že se báli, aby ostatní nebyly svedeny příkladem oněch, a děsným pro ně bylo, že každý z nich má ve svém domě nepřítele. A tak vybízeli knížete, aby zkrotil dívky válkou, a slíbili, že přispějí mu ku pomoci. Přemysl odvětil, že byl od bohů va- rován, že zahynou všichni, kdo napadnou dívky se zbraní, že jest tedy vyčkati jiné doby. Oni však opovrhnuvše jeho radou a bez kní- žete sebravše vojsko, položili se u Děvína táborem a sevřeli dívky obležením. Vlasta nikterak nejsouc přestrašena, nabyla ve vět- ším nebezpečenství větší odvahy a napome- nula plna důvěry své družky, aby neklesaly na mysli, ujišťovala je, že přišel čas, kdy budou moci vládnouti celým Čechám; vidí, že všichni náčelníci země přišli do její moci, toliko aby napialy síly, vítězství že jest v jejich rukou. Není to nic nového, že muži podlehli ženám. Amazonky podrobily si Asii, bojovaly u Tro- je, nebály se zbraní Theseových ani Herak- lových. Mají-li ženy dost rozvahy a stateč- nosti, sil že se jim nikterak nedostává; že se jí žádný Čech nevyrovná věhlasem. Když zpo- zorovala, že množství se dalo přesvědčit, pře- padne nepřátele rozptýlené a nic podobného netušící. V celém táboře nastane zmatek.
23 nazvaly Děvín (Dievizum), jakoby dívčí hrad, neboť v jejich jazyku nazývají se panny dě- vami (dievizae). Věc zdála se lechům i lidu velmi nebezpečnou, jak pro spáchaný zločin, tak také proto, že se báli, aby ostatní nebyly svedeny příkladem oněch, a děsným pro ně bylo, že každý z nich má ve svém domě nepřítele. A tak vybízeli knížete, aby zkrotil dívky válkou, a slíbili, že přispějí mu ku pomoci. Přemysl odvětil, že byl od bohů va- rován, že zahynou všichni, kdo napadnou dívky se zbraní, že jest tedy vyčkati jiné doby. Oni však opovrhnuvše jeho radou a bez kní- žete sebravše vojsko, položili se u Děvína táborem a sevřeli dívky obležením. Vlasta nikterak nejsouc přestrašena, nabyla ve vět- ším nebezpečenství větší odvahy a napome- nula plna důvěry své družky, aby neklesaly na mysli, ujišťovala je, že přišel čas, kdy budou moci vládnouti celým Čechám; vidí, že všichni náčelníci země přišli do její moci, toliko aby napialy síly, vítězství že jest v jejich rukou. Není to nic nového, že muži podlehli ženám. Amazonky podrobily si Asii, bojovaly u Tro- je, nebály se zbraní Theseových ani Herak- lových. Mají-li ženy dost rozvahy a stateč- nosti, sil že se jim nikterak nedostává; že se jí žádný Čech nevyrovná věhlasem. Když zpo- zorovala, že množství se dalo přesvědčit, pře- padne nepřátele rozptýlené a nic podobného netušící. V celém táboře nastane zmatek.
Strana 24
24 Brzy nastane potupný útěk, dívky útočí a zabíjí muže na všech stranách. A nejinak bylo bojováno, než jako by nabyli muži žen- ské, a ženy mužské mysli. Málokteří vyvázli z té bitvy, a ty zachránila před smrtí rych- lost koní, ne jejich statečnost. V této bitvě prý se vyznamenalo sedm dívek obzvláštní odvahou, Mlada, Hodka, Svatava, Vracka, Radka, Častava a Třstava (Malada, Nodea, Suatacia, Vorasta, Radga, Zastana. Trista- na). Královna prý zabila sedm mužů vlastní rukou. Bylo nabyto nesmírné kořisti, odměny rozděleny dle zásluh, oněch sedm, jež se vy- znamenaly statečností, bylo obdarováno zla- tými řetězy a náramky, Vlasta považována za bohyni; a po té bitvě se už Čechové na dívky neodvážili. Ony pak pustošily pole, od- nášely kořist, loupily, zabíjely, pálily ves- nice, moc svou denně rozmnožovaly, někdy předstíraly, že jsou poutány láskou k mužům, posílaly šlechtickým jinochům milostné do- pisy, předstíraly útěk, žádaly, aby přišli do lesa se zbrojnou mocí a unesli je. Jinoši, kteří se činům dívek spíše obdivovali, než je nenáviděli, svedeni lichocením a uchváceni tváří některých (bylyť zajisté přemnohé velmi krásné), vyhověli jejich žádostem. Vstoupivše však do lesa, byli obklíčeni úklady a zabiti. Jiní jinou lstí jsou voláni do hradu, aby se zmocnili Vlasty, jakoby zradou. Ti vpuštěni byvše, hned jsou pobiti do jednoho. Když již
24 Brzy nastane potupný útěk, dívky útočí a zabíjí muže na všech stranách. A nejinak bylo bojováno, než jako by nabyli muži žen- ské, a ženy mužské mysli. Málokteří vyvázli z té bitvy, a ty zachránila před smrtí rych- lost koní, ne jejich statečnost. V této bitvě prý se vyznamenalo sedm dívek obzvláštní odvahou, Mlada, Hodka, Svatava, Vracka, Radka, Častava a Třstava (Malada, Nodea, Suatacia, Vorasta, Radga, Zastana. Trista- na). Královna prý zabila sedm mužů vlastní rukou. Bylo nabyto nesmírné kořisti, odměny rozděleny dle zásluh, oněch sedm, jež se vy- znamenaly statečností, bylo obdarováno zla- tými řetězy a náramky, Vlasta považována za bohyni; a po té bitvě se už Čechové na dívky neodvážili. Ony pak pustošily pole, od- nášely kořist, loupily, zabíjely, pálily ves- nice, moc svou denně rozmnožovaly, někdy předstíraly, že jsou poutány láskou k mužům, posílaly šlechtickým jinochům milostné do- pisy, předstíraly útěk, žádaly, aby přišli do lesa se zbrojnou mocí a unesli je. Jinoši, kteří se činům dívek spíše obdivovali, než je nenáviděli, svedeni lichocením a uchváceni tváří některých (bylyť zajisté přemnohé velmi krásné), vyhověli jejich žádostem. Vstoupivše však do lesa, byli obklíčeni úklady a zabiti. Jiní jinou lstí jsou voláni do hradu, aby se zmocnili Vlasty, jakoby zradou. Ti vpuštěni byvše, hned jsou pobiti do jednoho. Když již
Strana 25
25 nebylo žádné důvěry v dívky, vymyslily si neslýchanou lež. KAPITOLA VIII. O dívce Šárce, jak zrádně oklamala a na smrt vydala šlechtice Ctirada. Šárka (Sarca) vynikala mezi dívkami velkou sličností, ale i špatnou a všeho zločinu schop- nou povahou. Tuto přiváží v nejhlubším lese provazy na rukou i nohou ke stromu a po- loží vedle ní lovecký roh a nádobu plnou medoviny; samy se skryjí nedaleko v zá- loze. Tou cestou chodíval často Ctirad (Sti- radus), urozený rytíř mezi Čechy, statky i váž- ností mocný, který nenáviděl a pronásledoval hrůzovládu dívek. Když tedy tento vešel dle svého zvyku na lov do lesa a spatřil spou- tanou dívku, slitováním jsa jat, vyzvídal, co to znamená. Šárka mu odpověděla: Víš, ko- lika zločinů se dopouští Vlasta v těchto kra- jinách, jen aby si přivlastnila moc a vládu. Také já podobně zdivočivši, následovala jsem po nějaký čas její zběsilost. Přiznávám, že jsem zhřešila, zželelo se mi konečně tolika nerozumností a přemýšlela jsem, jakým asi způsobem mohla bych zanechati zločinného života, a ustanovila jsem se odejíti od ne- šlechetné své paní. Zatím co hledám spo- lečnici v útěku, jsem zradou jata a sem od-
25 nebylo žádné důvěry v dívky, vymyslily si neslýchanou lež. KAPITOLA VIII. O dívce Šárce, jak zrádně oklamala a na smrt vydala šlechtice Ctirada. Šárka (Sarca) vynikala mezi dívkami velkou sličností, ale i špatnou a všeho zločinu schop- nou povahou. Tuto přiváží v nejhlubším lese provazy na rukou i nohou ke stromu a po- loží vedle ní lovecký roh a nádobu plnou medoviny; samy se skryjí nedaleko v zá- loze. Tou cestou chodíval často Ctirad (Sti- radus), urozený rytíř mezi Čechy, statky i váž- ností mocný, který nenáviděl a pronásledoval hrůzovládu dívek. Když tedy tento vešel dle svého zvyku na lov do lesa a spatřil spou- tanou dívku, slitováním jsa jat, vyzvídal, co to znamená. Šárka mu odpověděla: Víš, ko- lika zločinů se dopouští Vlasta v těchto kra- jinách, jen aby si přivlastnila moc a vládu. Také já podobně zdivočivši, následovala jsem po nějaký čas její zběsilost. Přiznávám, že jsem zhřešila, zželelo se mi konečně tolika nerozumností a přemýšlela jsem, jakým asi způsobem mohla bych zanechati zločinného života, a ustanovila jsem se odejíti od ne- šlechetné své paní. Zatím co hledám spo- lečnici v útěku, jsem zradou jata a sem od-
Strana 26
26 vedena; krvelačná katanka si usmyslila vy- konati zde nade mnou trest. Mezitím co mne poutají a říkají mi poslední slova, jest sly- šet štěkot tvých psů a řehot koní, a tu ony nestvůry hledaly spásu v útěku. Prosím tě pro urozenost tvou, muži nejjasnější, jehož je- diného se bojí zrádný ten zástup, smiluj se nad nešťastnou ženou. Zapřísahám tě, od- važ mne a odveď, nebo, nechceš-li, zabij mne raději, než abys mne tu zanechal živou, ne- boť, jakmile odejdeš, přijde hned zástup ne- šlechetných dívek a umučí mne hrozným způ- sobem; zemru raději tvou rukou. Pohnut byv ženskými slzami a uchvácen lepostí dívčinou, seskočí Ctirad s koně, uvolní pouta a táže se, co znamená nádoba medo- viny a roh vedle ní ležící. Tu odpověděla Šárka: Mučitelky mé přinesly nejlepší me dovinu, abych ji pila mezi mučením; nyní budu ji píti radostně a bezpečně. A napivši se, nabídla zbytek Ctiradovi, který se rovněž napil. Byl pak to lahodný nápoj, který Če- chové připravují z bílého medu, avšak jak jest zdravý ženě, tak zhoubný muži, když jest k němu užito kouzelných bylin a za- říkání; ten omámil mysl Ctiradovu úplně. Dále pravila: Tento roh býval můj, když jsem lovívala, ty nešlechetnice chtěly ho mojí mrtvole zavěsit na krk jako odznak lov- kyně; zatroubím, aby věděly, že jsem na živu a vysvobozena z jejich rukou. — A hned
26 vedena; krvelačná katanka si usmyslila vy- konati zde nade mnou trest. Mezitím co mne poutají a říkají mi poslední slova, jest sly- šet štěkot tvých psů a řehot koní, a tu ony nestvůry hledaly spásu v útěku. Prosím tě pro urozenost tvou, muži nejjasnější, jehož je- diného se bojí zrádný ten zástup, smiluj se nad nešťastnou ženou. Zapřísahám tě, od- važ mne a odveď, nebo, nechceš-li, zabij mne raději, než abys mne tu zanechal živou, ne- boť, jakmile odejdeš, přijde hned zástup ne- šlechetných dívek a umučí mne hrozným způ- sobem; zemru raději tvou rukou. Pohnut byv ženskými slzami a uchvácen lepostí dívčinou, seskočí Ctirad s koně, uvolní pouta a táže se, co znamená nádoba medo- viny a roh vedle ní ležící. Tu odpověděla Šárka: Mučitelky mé přinesly nejlepší me dovinu, abych ji pila mezi mučením; nyní budu ji píti radostně a bezpečně. A napivši se, nabídla zbytek Ctiradovi, který se rovněž napil. Byl pak to lahodný nápoj, který Če- chové připravují z bílého medu, avšak jak jest zdravý ženě, tak zhoubný muži, když jest k němu užito kouzelných bylin a za- říkání; ten omámil mysl Ctiradovu úplně. Dále pravila: Tento roh býval můj, když jsem lovívala, ty nešlechetnice chtěly ho mojí mrtvole zavěsit na krk jako odznak lov- kyně; zatroubím, aby věděly, že jsem na živu a vysvobozena z jejich rukou. — A hned
Strana 27
Z1 roh zazněl. Zaslechnuvši troubení, vyrazí Vla- sta s ozbrojenými dívkami ze zálohy, zajme nic netušícího Ctirada a pobije jeho družinu. Když se toto dálo, bylo prý po celém lese slyšet nesmírný jakýsi smích, o němž věřili, jak už jest obyčejem lidí, že se to chech- tali zloduchové nad falešným skutkem dívek. Tyto pak seřadivše se vojensky, přivedly ře- tězy spoutaného Ctirada před Vyšehrad a tam před očima českého knížete sprovodily se světa urozeného muže vpletením na kolo, kterážto smrt jest u Germánů nejhroznější a nejbídnější. Potom jsouce paní již skoro celé země pozvaly k sobě muže, aby podepřely svůj stát novým potomstvem z jejich objetí zro- zeným, a byl schválen zákon, aby byly na- rozené dívky pečlivě chovány, hochům pak aby bylo pravé oko vylupováno a palce use- kávány, aby stavše se muži, nemohli ani luk napínati, ani zacházeti se zbraní. Po sedm let tížila Čechy tato rána, a země byla z velké části dívkám poplatna. Kdo se vzpí- rali jejich panství, žili ve velkém nepohodlí, jsouce uzavřeni za zdmi a neodvažujíce se vyjíti. Konečně, když se nedostávalo potřeb, a vidělo se, že až tam věci dospěly, aby hladem přinuceni se vzdali, předstoupí hlučně před knížete, vedou stížnosti na hroznou válku s dívkami, obviňují knížete z liknavosti, ří- kají, že raději chtějí poslouchati žen, než
Z1 roh zazněl. Zaslechnuvši troubení, vyrazí Vla- sta s ozbrojenými dívkami ze zálohy, zajme nic netušícího Ctirada a pobije jeho družinu. Když se toto dálo, bylo prý po celém lese slyšet nesmírný jakýsi smích, o němž věřili, jak už jest obyčejem lidí, že se to chech- tali zloduchové nad falešným skutkem dívek. Tyto pak seřadivše se vojensky, přivedly ře- tězy spoutaného Ctirada před Vyšehrad a tam před očima českého knížete sprovodily se světa urozeného muže vpletením na kolo, kterážto smrt jest u Germánů nejhroznější a nejbídnější. Potom jsouce paní již skoro celé země pozvaly k sobě muže, aby podepřely svůj stát novým potomstvem z jejich objetí zro- zeným, a byl schválen zákon, aby byly na- rozené dívky pečlivě chovány, hochům pak aby bylo pravé oko vylupováno a palce use- kávány, aby stavše se muži, nemohli ani luk napínati, ani zacházeti se zbraní. Po sedm let tížila Čechy tato rána, a země byla z velké části dívkám poplatna. Kdo se vzpí- rali jejich panství, žili ve velkém nepohodlí, jsouce uzavřeni za zdmi a neodvažujíce se vyjíti. Konečně, když se nedostávalo potřeb, a vidělo se, že až tam věci dospěly, aby hladem přinuceni se vzdali, předstoupí hlučně před knížete, vedou stížnosti na hroznou válku s dívkami, obviňují knížete z liknavosti, ří- kají, že raději chtějí poslouchati žen, než
Strana 28
28 zahynouti hlady. Buď aby lid svůj chránil, nebo ustoupil s místa lepšímu, a připojují k potupám a urážkám hrozby. Přemysl, jsa tolikerou nesnází obklíčen, ježto nebyl tak silný brannou mocí jako věšteckým nadá- ním, vybízí lid, aby ještě několik dní počkal. jestliže to učiní, že dívky budou zahubeny. Množství uposlechne. Zatím sám píše Vla- stě, že proti jeho rozkazu pozvedli lechové proti ní zbraně, že souhlasí s potrestáním jich, že ji miluje jako svou dceru a nezávidí vládu jí, kteráž byla žačkou choti jeho Li- buše. Říše náleží její statečnosti, protože s mužnou odvážností pohubila Čechy válkou. Jeho stáří že se nehodí k vládě, aniž může svěřiti správu říše svému nedospělému synu, vybízí ji tedy, aby přijala Vyšehrad z jeho rukou, čímž se dostanou celé Čechy do její moci; synu jeho aby vykázala část, jakou chce, jemu aby dovolila tráviti v soukromí, pokud mu života zbývá, a vrátit se na pole, které opustil nerad. Moc, kterou prý mu žena odevzdala, přenechá on podle nejlep- šího práva zase ženě. Vlasta dá se chytit svým vlastním uměním a vyslavši zástup dí- vek žádá za vydání hradu. Byvše vpuštěny, ho- dují dívky nádherně u knížete. Mezitím vy- skočí ozbrojení jinoši ze zálohy, pobijí všech- ny dívky a bez meškání chvátají s vojskem k hradu Děvínu. Vlasta seznavši všechno a šílená vztekem vyrazí jim vstříc s malým zá-
28 zahynouti hlady. Buď aby lid svůj chránil, nebo ustoupil s místa lepšímu, a připojují k potupám a urážkám hrozby. Přemysl, jsa tolikerou nesnází obklíčen, ježto nebyl tak silný brannou mocí jako věšteckým nadá- ním, vybízí lid, aby ještě několik dní počkal. jestliže to učiní, že dívky budou zahubeny. Množství uposlechne. Zatím sám píše Vla- stě, že proti jeho rozkazu pozvedli lechové proti ní zbraně, že souhlasí s potrestáním jich, že ji miluje jako svou dceru a nezávidí vládu jí, kteráž byla žačkou choti jeho Li- buše. Říše náleží její statečnosti, protože s mužnou odvážností pohubila Čechy válkou. Jeho stáří že se nehodí k vládě, aniž může svěřiti správu říše svému nedospělému synu, vybízí ji tedy, aby přijala Vyšehrad z jeho rukou, čímž se dostanou celé Čechy do její moci; synu jeho aby vykázala část, jakou chce, jemu aby dovolila tráviti v soukromí, pokud mu života zbývá, a vrátit se na pole, které opustil nerad. Moc, kterou prý mu žena odevzdala, přenechá on podle nejlep- šího práva zase ženě. Vlasta dá se chytit svým vlastním uměním a vyslavši zástup dí- vek žádá za vydání hradu. Byvše vpuštěny, ho- dují dívky nádherně u knížete. Mezitím vy- skočí ozbrojení jinoši ze zálohy, pobijí všech- ny dívky a bez meškání chvátají s vojskem k hradu Děvínu. Vlasta seznavši všechno a šílená vztekem vyrazí jim vstříc s malým zá-
Strana 29
29 stupem a počavši boj, padne statečně boju- jíc v nejhustším davu nepřátel, dříve než jí přišly družky její na pomoc. Jakmile zpo- zorují dívky, které ji následovaly, že paní jejich padla, obnoví boj, ne tak z naděje na vítězství, jako z touhy po pomstě. Bojováno nějakou dobu, zatím co se klonilo vítězství brzy tam, brzy onam, na konec však ženy nešťastně bojujíce daly se na útěk, když už byly zabity velmi mnohé z nich. Pronásle- dující je nepřátelé vedrali se jedním zástu- pem, vítězové zároveň s přemoženými, do tvrze a zmocnivše se hradu, zahladili mečem, co- koliv nalezli ženského pohlaví, a tak zbavili stateční jinoši Čechy ženského panství. Vlasta patřící mezi nejslavnější ženy a větších věcí se odváživší než se snášelo s jejím pohlavím, ležíc jako nepohřbená mrtvola, byla potra- vou šelmám a ptákům. KAPITOLA IX. O Nezamyslovi, čtvrtém, Mnatovi, pátém, Voje- novi, šestém a Vratislavovi, sedmém knížeti českém. Přemyslovi narodili se z Libuše tři sy- nové, dva zemřeli předčasnou smrtí, třetí jmé- nem Nezamysl (Nimislaus), což znamená nic nevymýšlející, byl ustanoven dědicem umíra- jícího starce. Byl zajisté tupého ducha a velmi
29 stupem a počavši boj, padne statečně boju- jíc v nejhustším davu nepřátel, dříve než jí přišly družky její na pomoc. Jakmile zpo- zorují dívky, které ji následovaly, že paní jejich padla, obnoví boj, ne tak z naděje na vítězství, jako z touhy po pomstě. Bojováno nějakou dobu, zatím co se klonilo vítězství brzy tam, brzy onam, na konec však ženy nešťastně bojujíce daly se na útěk, když už byly zabity velmi mnohé z nich. Pronásle- dující je nepřátelé vedrali se jedním zástu- pem, vítězové zároveň s přemoženými, do tvrze a zmocnivše se hradu, zahladili mečem, co- koliv nalezli ženského pohlaví, a tak zbavili stateční jinoši Čechy ženského panství. Vlasta patřící mezi nejslavnější ženy a větších věcí se odváživší než se snášelo s jejím pohlavím, ležíc jako nepohřbená mrtvola, byla potra- vou šelmám a ptákům. KAPITOLA IX. O Nezamyslovi, čtvrtém, Mnatovi, pátém, Voje- novi, šestém a Vratislavovi, sedmém knížeti českém. Přemyslovi narodili se z Libuše tři sy- nové, dva zemřeli předčasnou smrtí, třetí jmé- nem Nezamysl (Nimislaus), což znamená nic nevymýšlející, byl ustanoven dědicem umíra- jícího starce. Byl zajisté tupého ducha a velmi
Strana 30
30 líný, v nečinnosti ochabuje mezi daremnými ženštinami a souložnicemi. Štěstí přálo jeho rozmařilosti, dávajíc mu věčný mír, ježto žád- ný ze sousedů války nepočínal, ani národ se nebouřil, vysílen byv dlouhými boji s dívkami. Po něm následoval Mnata (Mnata), po Mna- tovi Vojen (Vorcius), který měl dva syny, Vnislava (Vinslaus) a Vratislava (Vratislaus) Umíraje rozdělil mezi ně zemi. Vnislavovi připadla Praha a knížectví české, Vrati- slavovi knížectví, jež bylo později nazváno žateckým. KAPITOLA X. O Křesomyslu, který jest nazýván i Neklan, osmém knížeti českém, a o kruté válce, kterou vedl se svým strýcem Vratislavem. Vnislav zplodil Křesomysla (Grezomislaus), který jest nazýván i Neklan (Neclam), ob- zvláštní to vzor strachu a bázně. Strýc jeho, přemýšleje o jeho bojácnosti a pokládaje ji za nejvhodnější nástroj k podmanění Čech, svedl s ním pozdvihnuv proti němu zbraň ně- kolika šťastných válek. Zpyšněv a zmohutněv jimi založil město mezi dvěma vrchy Mednek a Připek (Medna et Pubecha), jež podle sebe nazval Vratislav. A nespokojen dřívěj- šími vítězstvími, vypoví svému synovci novou válku, vyhrožuje trestem smrti svým podda-
30 líný, v nečinnosti ochabuje mezi daremnými ženštinami a souložnicemi. Štěstí přálo jeho rozmařilosti, dávajíc mu věčný mír, ježto žád- ný ze sousedů války nepočínal, ani národ se nebouřil, vysílen byv dlouhými boji s dívkami. Po něm následoval Mnata (Mnata), po Mna- tovi Vojen (Vorcius), který měl dva syny, Vnislava (Vinslaus) a Vratislava (Vratislaus) Umíraje rozdělil mezi ně zemi. Vnislavovi připadla Praha a knížectví české, Vrati- slavovi knížectví, jež bylo později nazváno žateckým. KAPITOLA X. O Křesomyslu, který jest nazýván i Neklan, osmém knížeti českém, a o kruté válce, kterou vedl se svým strýcem Vratislavem. Vnislav zplodil Křesomysla (Grezomislaus), který jest nazýván i Neklan (Neclam), ob- zvláštní to vzor strachu a bázně. Strýc jeho, přemýšleje o jeho bojácnosti a pokládaje ji za nejvhodnější nástroj k podmanění Čech, svedl s ním pozdvihnuv proti němu zbraň ně- kolika šťastných válek. Zpyšněv a zmohutněv jimi založil město mezi dvěma vrchy Mednek a Připek (Medna et Pubecha), jež podle sebe nazval Vratislav. A nespokojen dřívěj- šími vítězstvími, vypoví svému synovci novou válku, vyhrožuje trestem smrti svým podda-
Strana 31
31 ným, kteří by, jsouce dlouzí jako meč, ne- účastnili se boje. Také nakáže, aby dvořané jeho přinesli s sebou své sokoly a jestřáby, jež chce nakrmiti lidským masem, stroje se ne k bitvě, nýbrž k vraždění. Konečně říká, že neušetří žádného věku, ba káže i hochy kojence odtrhnouti od prsu matek a zabíti a ňadra žen dáti hříbatům, aby je ssála. Věru zpupný a velice pyšný a snad krutější, než kdyby byl už zvítězil. Na druhé straně Neklan, muž choulostivější než žena, chvěl se a strachoval, neměl rozvahy ani naděje, domníval se, že nastal poslední den jeho ži- vota, nemohl se ani podivati na meč, ani dodati vojínům odvahy, jsa však veden cizí radou, říká, že se súčastní bitvy. A povolav tajně Styra (Sclercius), vznešeného rytíře, po- stavou jemu velice podobného, velmi nepo- dobného však odvahou a silou tělesnou. Bylť zajisté velmi obratný, statečného ducha a zvláště velmi zkušený válečnictví. Tomuto káže, oděv ho svými zbraněmi a ozdobiv od- znaky knížecími, vykonávati povinnosti kní žete, ani velice málokteří věděli o té věci. Mezi tím byla zkoumána mnohá proroctví věštců a také věštby žen nadaných, jak praví, pythickým duchem. Jedna z nich odpoví, že bohové mají být usmířeni lidskou obětí, jen tak že popřejí vítězství. Neklan, důvěřující více pověře, než zbraním, učinil jí po vůli dav usmrtiti jinocha ustanoveného losem. Na Aeneas Svlvius Sienský: Historie. A
31 ným, kteří by, jsouce dlouzí jako meč, ne- účastnili se boje. Také nakáže, aby dvořané jeho přinesli s sebou své sokoly a jestřáby, jež chce nakrmiti lidským masem, stroje se ne k bitvě, nýbrž k vraždění. Konečně říká, že neušetří žádného věku, ba káže i hochy kojence odtrhnouti od prsu matek a zabíti a ňadra žen dáti hříbatům, aby je ssála. Věru zpupný a velice pyšný a snad krutější, než kdyby byl už zvítězil. Na druhé straně Neklan, muž choulostivější než žena, chvěl se a strachoval, neměl rozvahy ani naděje, domníval se, že nastal poslední den jeho ži- vota, nemohl se ani podivati na meč, ani dodati vojínům odvahy, jsa však veden cizí radou, říká, že se súčastní bitvy. A povolav tajně Styra (Sclercius), vznešeného rytíře, po- stavou jemu velice podobného, velmi nepo- dobného však odvahou a silou tělesnou. Bylť zajisté velmi obratný, statečného ducha a zvláště velmi zkušený válečnictví. Tomuto káže, oděv ho svými zbraněmi a ozdobiv od- znaky knížecími, vykonávati povinnosti kní žete, ani velice málokteří věděli o té věci. Mezi tím byla zkoumána mnohá proroctví věštců a také věštby žen nadaných, jak praví, pythickým duchem. Jedna z nich odpoví, že bohové mají být usmířeni lidskou obětí, jen tak že popřejí vítězství. Neklan, důvěřující více pověře, než zbraním, učinil jí po vůli dav usmrtiti jinocha ustanoveného losem. Na Aeneas Svlvius Sienský: Historie. A
Strana 32
32 straně nepřátel byla prý žena, která předpo- věděla svému pastorkovi, toužícímu jíti do války, že Vratislav padne v bitvě a větší část lidu, že s ním zahyne; jinoch však že může vyváznouti, bude-li jí důvěřovati. Když jinoch odpověděl, že jí důvěřuje a vykoná její roz- kaz, nakázala prý mu, aby se vypravil, kdyžtě jest nebezpečno zůstati doma, a prvního, s kým se v boji potká, aby zabil, mrtvému uřízl obě uši a skryl za ňadry. Potom aby učinil do země znamení mezi předními nohami koňovými, aby zemi políbil a vsedna na koně dal se kvapně na útěk. Bitva svedena jest na poli řečeném Tursko (Thusko), šiky se srazí a na obou stranách zápasí se s veli- kou silou a křikem. Štěstí válečné dlouho ko- lísá, mnozí zde i tam jsou raněni, poráženi, zabíjeni. Konečně Čechové, kteří vytáhli do boje nikoli pro slávu nebo zvětšení říše, nýbrž pro život, krby, oltáře, manželky a děti své, proměnivše zoufalství v udatnost a bojujíce statečně a s nezdolnou silou, do- budou vítězství, nikoliv bez veliké zásluhy a převeliké slávy Styrovy, jehož umění a sta- tečnost v tomto boji nejvíce vynikly. Přece však byl zabit uprostřed boje a jak rozkázal, byl pochován na tom poli, na němž byla bitva svedena, a smrtí svou vykoupil život knížete i osvobození své vlasti. Z nepřátel, když byl jejich kníže zabit, málokteří unikli. Jinoch, který uposlechl rozkazu své macechy, navrátiv
32 straně nepřátel byla prý žena, která předpo- věděla svému pastorkovi, toužícímu jíti do války, že Vratislav padne v bitvě a větší část lidu, že s ním zahyne; jinoch však že může vyváznouti, bude-li jí důvěřovati. Když jinoch odpověděl, že jí důvěřuje a vykoná její roz- kaz, nakázala prý mu, aby se vypravil, kdyžtě jest nebezpečno zůstati doma, a prvního, s kým se v boji potká, aby zabil, mrtvému uřízl obě uši a skryl za ňadry. Potom aby učinil do země znamení mezi předními nohami koňovými, aby zemi políbil a vsedna na koně dal se kvapně na útěk. Bitva svedena jest na poli řečeném Tursko (Thusko), šiky se srazí a na obou stranách zápasí se s veli- kou silou a křikem. Štěstí válečné dlouho ko- lísá, mnozí zde i tam jsou raněni, poráženi, zabíjeni. Konečně Čechové, kteří vytáhli do boje nikoli pro slávu nebo zvětšení říše, nýbrž pro život, krby, oltáře, manželky a děti své, proměnivše zoufalství v udatnost a bojujíce statečně a s nezdolnou silou, do- budou vítězství, nikoliv bez veliké zásluhy a převeliké slávy Styrovy, jehož umění a sta- tečnost v tomto boji nejvíce vynikly. Přece však byl zabit uprostřed boje a jak rozkázal, byl pochován na tom poli, na němž byla bitva svedena, a smrtí svou vykoupil život knížete i osvobození své vlasti. Z nepřátel, když byl jejich kníže zabit, málokteří unikli. Jinoch, který uposlechl rozkazu své macechy, navrátiv
Strana 33
33 se domů nalezl prý svou velice milovanou choť mrtvou, bez obou uší a bodnutou do prsou a s úžasem a zármutkem poznal, že uši, které uřízl nepříteli, byly uši jeho man- želky. Tolik zmohou proroctví aneb kouzla čarodějnic. KAPITOLA XI. O nevěrnosti Durynkově, který zabil syna Vrati- slavova jemu svěřeného a zaslouženě byl potrestán. Čechové dobyvše vítězství pustoší po pádu Vratislavově jeho zemi mečem a ohněm a na- leznuvše nedospělého syna Vratislavova, ode- vzdají ho knížeti. Tento slitovav se nad jeho mládím, odevzdal bratrance svého Durynkovi (Duringus), majícímu území při řece Ohři, dvo- řanu kdysi u Vratislava velmi oblíbenému. Ten byv jat slepou vášní, aby si získal přízeň kní- žete, uťal hochovi, prohlížejícímu ryby v prose- kaném ledě na řece Ohři, tehdy zamrzlé, mečem hlavu a odnesl ji s sebou do Prahy, kdež k Neklanovi uveden a krvavou hlavu ukazuje, řekl: Trůn tvůj jsem dnes upevnil, buď tento, nebo ty musel jsi zahynouti. Bez- pečně na kterémkoli uchu spáti budeš, když byl odstraněn tvůj sok ve vládě. Kníže po- hnut, jak se samo sebou rozumí, tak hroz- ným divadlem, řekl: Žádná dobrodiní ne- přemohou věrolomnost. Svěřil jsem ti ho- *
33 se domů nalezl prý svou velice milovanou choť mrtvou, bez obou uší a bodnutou do prsou a s úžasem a zármutkem poznal, že uši, které uřízl nepříteli, byly uši jeho man- želky. Tolik zmohou proroctví aneb kouzla čarodějnic. KAPITOLA XI. O nevěrnosti Durynkově, který zabil syna Vrati- slavova jemu svěřeného a zaslouženě byl potrestán. Čechové dobyvše vítězství pustoší po pádu Vratislavově jeho zemi mečem a ohněm a na- leznuvše nedospělého syna Vratislavova, ode- vzdají ho knížeti. Tento slitovav se nad jeho mládím, odevzdal bratrance svého Durynkovi (Duringus), majícímu území při řece Ohři, dvo- řanu kdysi u Vratislava velmi oblíbenému. Ten byv jat slepou vášní, aby si získal přízeň kní- žete, uťal hochovi, prohlížejícímu ryby v prose- kaném ledě na řece Ohři, tehdy zamrzlé, mečem hlavu a odnesl ji s sebou do Prahy, kdež k Neklanovi uveden a krvavou hlavu ukazuje, řekl: Trůn tvůj jsem dnes upevnil, buď tento, nebo ty musel jsi zahynouti. Bez- pečně na kterémkoli uchu spáti budeš, když byl odstraněn tvůj sok ve vládě. Kníže po- hnut, jak se samo sebou rozumí, tak hroz- ným divadlem, řekl: Žádná dobrodiní ne- přemohou věrolomnost. Svěřil jsem ti ho- *
Strana 34
34 cha, abys ho vychoval, nikoliv abys ho zabil. Neodvrátil tě od zločinu ani můj rozkaz, ani vzpomínka na přítele, ani lítost nad nevin- ným sirotkem? Než mně klid chtěl jsi za- bezpečiti. Nuže, přijmi tuto odměnu za svou zásluhu. Z trojí smrti jednu si vyber, kterou budeš raději chtít, buď se sám probodni me čem, buď provlec hrdlo smyčkou, anebo vrhni — Du- se střemhlav s vyšehradské skály. rynk, uslyšev výrok, oběsil se na olši, která stála na blízku; olše ta potom, pokud stála, Durynkovou byla nazývána. KAPITOLA XII. O Hostivítovi, devátém a Bořivojovi desátém, knížeti českém, kterýž byl i posledním knížetem pohanským a konečně s manželkou svou víru Kristovu přijav byl pokřtěn (asi r. 873) Neklan pak umíraje ustanovil staršího syna Hostivíta (Nostiricus) za dědice. Děpoldovi (Dipoldus) odkázal v závěti území kouřímské (Provincia Surimensis). Po Hostivítovi na- stoupil syn jeho Bořivoj (Borsivoius), poslední z pohanských knížat; tento však za pano- vání císaře Arnulfa přiveden byl od Metho- děje (Methodius), arcibiskupa moravského, s chotí svou Ludmilou (Ludmilla) k milosti křtu r. 995 po narození Krista spasitele na- šeho. Ludmila byla pokládána za svatou a proslavila prý se také zázraky.
34 cha, abys ho vychoval, nikoliv abys ho zabil. Neodvrátil tě od zločinu ani můj rozkaz, ani vzpomínka na přítele, ani lítost nad nevin- ným sirotkem? Než mně klid chtěl jsi za- bezpečiti. Nuže, přijmi tuto odměnu za svou zásluhu. Z trojí smrti jednu si vyber, kterou budeš raději chtít, buď se sám probodni me čem, buď provlec hrdlo smyčkou, anebo vrhni — Du- se střemhlav s vyšehradské skály. rynk, uslyšev výrok, oběsil se na olši, která stála na blízku; olše ta potom, pokud stála, Durynkovou byla nazývána. KAPITOLA XII. O Hostivítovi, devátém a Bořivojovi desátém, knížeti českém, kterýž byl i posledním knížetem pohanským a konečně s manželkou svou víru Kristovu přijav byl pokřtěn (asi r. 873) Neklan pak umíraje ustanovil staršího syna Hostivíta (Nostiricus) za dědice. Děpoldovi (Dipoldus) odkázal v závěti území kouřímské (Provincia Surimensis). Po Hostivítovi na- stoupil syn jeho Bořivoj (Borsivoius), poslední z pohanských knížat; tento však za pano- vání císaře Arnulfa přiveden byl od Metho- děje (Methodius), arcibiskupa moravského, s chotí svou Ludmilou (Ludmilla) k milosti křtu r. 995 po narození Krista spasitele na- šeho. Ludmila byla pokládána za svatou a proslavila prý se také zázraky.
Strana 35
35 KAPITOLA XIII. O poloze Moravy a o Svatoplukovi, předposled- ním jejím králi, kterýž byl i prvním křesťanem mezi králi moravskými (870—894). Toho času vládl Moravanům (Moravi) Sva- topluk (Suatocopius), ctitel křesťanského ná- boženství a hodný toho, abychom zanechali památku jeho potomkům. Morava leží za Du- najem, na východ mají říši Uhři a Poláci, odděleni jsouce řekou Moravou, která dala zemi jméno; na západě jsou Čechové, na jihu Rakušané; sleverní stranu obývají Slezané. Půda jest úrodná vínem i obilím, lid zvyklý loupežím, neposkytuje nikomu bezpečnou ce- stu, leč ozbrojenému a silnějšímu než on. Tam po mnohá léta bylo království. Uhři, Čechové, Rusové a Poláci byli poslušni mo- ravského panovníka, panovník sám říše řím- ské. Hlavní město království byl Velehrad (Velegradus). Svatopluk, předposlední z krá- lů, vládnuv šťastně nějakou dobu, vzpíral se platiti poplatek císaři Arnulfovi. Když byla proto svedena bitva a on zpozoroval, že jeho lidé jsou poráženi, vytratil se tajně z boje a sám jediný hledal spásu v útěku šatem k nepoznání se změniv. Přišed k hoře, která se jmenuje Sobor (Sambrus), odhodil zbraně a pustiv koně, konal cestu pěšky, vešel jako
35 KAPITOLA XIII. O poloze Moravy a o Svatoplukovi, předposled- ním jejím králi, kterýž byl i prvním křesťanem mezi králi moravskými (870—894). Toho času vládl Moravanům (Moravi) Sva- topluk (Suatocopius), ctitel křesťanského ná- boženství a hodný toho, abychom zanechali památku jeho potomkům. Morava leží za Du- najem, na východ mají říši Uhři a Poláci, odděleni jsouce řekou Moravou, která dala zemi jméno; na západě jsou Čechové, na jihu Rakušané; sleverní stranu obývají Slezané. Půda jest úrodná vínem i obilím, lid zvyklý loupežím, neposkytuje nikomu bezpečnou ce- stu, leč ozbrojenému a silnějšímu než on. Tam po mnohá léta bylo království. Uhři, Čechové, Rusové a Poláci byli poslušni mo- ravského panovníka, panovník sám říše řím- ské. Hlavní město království byl Velehrad (Velegradus). Svatopluk, předposlední z krá- lů, vládnuv šťastně nějakou dobu, vzpíral se platiti poplatek císaři Arnulfovi. Když byla proto svedena bitva a on zpozoroval, že jeho lidé jsou poráženi, vytratil se tajně z boje a sám jediný hledal spásu v útěku šatem k nepoznání se změniv. Přišed k hoře, která se jmenuje Sobor (Sambrus), odhodil zbraně a pustiv koně, konal cestu pěšky, vešel jako
Strana 36
36 chudý pocestný do velmi zpustlé poustevny a živil se tak dlouho ovocem stromů a kořín- ky bylin, dokud se nesešel se třemi obyvateli poustevny, k nimž se připojil a do konce života u nich zůstal nepoznán, trpělivě a s klid- nou myslí snášeje všelijaké útrapy. Když se pak blížil jeho konec, povolav poustevníky, řekl: Ještě nevíte, kdo jsem? Já král moravský v bitvě přemožený, utekl jsem se k vám a umírám, zakusiv života královského i soukro- mého. Žádné královské štěstí se nemůže rov- nati klidu poustevnickému. Zde pokojný spá- nek činí kořínky bylin a vodu sladkými, tam starosti a nebezpečí ztrpčují každý pokrm a každý nápoj. Co života mi osud popřál, u vás jsem ztrávil šťasten, co jsem ho pro- žil v kralování, smrt spíše byla než život. Pochovejte mne, až duše opustí tělo, a jdouce pak na Moravu, oznamte to mému synu, žije-li posud. A řeknuv to, zemřel. Mezitím Arnulf ponechal zvítěziv králov- ství moravské synu Svatoplukovu, jehož držel při křtu. Ten poučen od poustevníků o osudu otcově, o němž se domníval, že padl v boji. vykopal tělo jeho z poustevny, odnesl na Velehrad a pohřbil je v hrobce předků. Syn Svatoplukův, ačkoliv byl vychován v kře- sťanské nauce, přece si vážil kněží božích méně, než se slušelo. Stroje se jednou na hon, nakázal arcibiskupovi Methodějovi, aby před jeho příchodem bohoslužby nezačínal.
36 chudý pocestný do velmi zpustlé poustevny a živil se tak dlouho ovocem stromů a kořín- ky bylin, dokud se nesešel se třemi obyvateli poustevny, k nimž se připojil a do konce života u nich zůstal nepoznán, trpělivě a s klid- nou myslí snášeje všelijaké útrapy. Když se pak blížil jeho konec, povolav poustevníky, řekl: Ještě nevíte, kdo jsem? Já král moravský v bitvě přemožený, utekl jsem se k vám a umírám, zakusiv života královského i soukro- mého. Žádné královské štěstí se nemůže rov- nati klidu poustevnickému. Zde pokojný spá- nek činí kořínky bylin a vodu sladkými, tam starosti a nebezpečí ztrpčují každý pokrm a každý nápoj. Co života mi osud popřál, u vás jsem ztrávil šťasten, co jsem ho pro- žil v kralování, smrt spíše byla než život. Pochovejte mne, až duše opustí tělo, a jdouce pak na Moravu, oznamte to mému synu, žije-li posud. A řeknuv to, zemřel. Mezitím Arnulf ponechal zvítěziv králov- ství moravské synu Svatoplukovu, jehož držel při křtu. Ten poučen od poustevníků o osudu otcově, o němž se domníval, že padl v boji. vykopal tělo jeho z poustevny, odnesl na Velehrad a pohřbil je v hrobce předků. Syn Svatoplukův, ačkoliv byl vychován v kře- sťanské nauce, přece si vážil kněží božích méně, než se slušelo. Stroje se jednou na hon, nakázal arcibiskupovi Methodějovi, aby před jeho příchodem bohoslužby nezačínal.
Strana 37
37 Methoděj čekal až do poledne, konečně, obá- vaje se zanedbání věcí božských, počal při- nášeti oběť bohu. Jakmile panovník zatím se navrátivší zpozoroval, že naň nebylo dbáno, vstoupil do svatyně, vpustil do ní smečku psů a dav zatroubiti, přistoupil až k oltáři, pronášel mnohé potupy, a sotva se zdržel, aby neučinil knězi násilí. Methoděj utekl pro- to po málo dnech do Čech, vyobcoval krále z církve a zakázal v království bohoslužby. A tím utrpěl nejen arcibiskupský stolec na Moravě, nýbrž bylo zahubeno i samo králov- ství. Neboť, když vyobcovaný král za ne- dlouho zemřel, uchvátili část moravské říše Němci a Čechové, část Poláci a Maďaři. Methoděj zdržel se nějaký čas v Čechách, potom uchýlil se do Říma, kde se dozvěděl o bratru Cyrillovi, který pokřtiv kdysi Svato- pluka, zavedl na Moravě křesťanství a obrá- til mnohé jiné slovanské národy na víru Kri- stovu. Když meškal Cyrill v Římě, prosil prý římského papeže, aby mohl při boho- službě užívati slovanského jazyka toho ná- roda, který byl pokřtil. Když bylo o tom uvažováno ve svatém shromáždění a mnozí proti tomu mluvili, byl slyšen hlas, jakoby s nebe přicházející a říkající: Chval každý duch Pána a každý jazyk vyznávej jeho. Pro- to bylo dáno Cyrillovi dovolení k tomu.
37 Methoděj čekal až do poledne, konečně, obá- vaje se zanedbání věcí božských, počal při- nášeti oběť bohu. Jakmile panovník zatím se navrátivší zpozoroval, že naň nebylo dbáno, vstoupil do svatyně, vpustil do ní smečku psů a dav zatroubiti, přistoupil až k oltáři, pronášel mnohé potupy, a sotva se zdržel, aby neučinil knězi násilí. Methoděj utekl pro- to po málo dnech do Čech, vyobcoval krále z církve a zakázal v království bohoslužby. A tím utrpěl nejen arcibiskupský stolec na Moravě, nýbrž bylo zahubeno i samo králov- ství. Neboť, když vyobcovaný král za ne- dlouho zemřel, uchvátili část moravské říše Němci a Čechové, část Poláci a Maďaři. Methoděj zdržel se nějaký čas v Čechách, potom uchýlil se do Říma, kde se dozvěděl o bratru Cyrillovi, který pokřtiv kdysi Svato- pluka, zavedl na Moravě křesťanství a obrá- til mnohé jiné slovanské národy na víru Kri- stovu. Když meškal Cyrill v Římě, prosil prý římského papeže, aby mohl při boho- službě užívati slovanského jazyka toho ná- roda, který byl pokřtil. Když bylo o tom uvažováno ve svatém shromáždění a mnozí proti tomu mluvili, byl slyšen hlas, jakoby s nebe přicházející a říkající: Chval každý duch Pána a každý jazyk vyznávej jeho. Pro- to bylo dáno Cyrillovi dovolení k tomu.
Strana 38
38 KAPITOLA XIV. O Spytihněvovi, jedenáctém a Vratislavovi, dva- náctém knížeti českém (894—921). Bořivoj a manželka jeho Ludmila, vážíce si křesťanské pravdy, velice rozšířili kato- lickou víru mezi Čechy. Ludmila byla dcera hraběte Slavibora (Slamborius) z hradu Bzena (Bizenia), který byl později nazván Mělník (Melinca). Bořivoj měl s ní dva syny, Spyti- hněva (Spitigneus) a Vratislava (Vratislaus) První z nich nastoupil po otci, avšak zemřev bez dědicův zanechal knížectví svému bratru. Drahomíra (Drabonucia), manželka Vratisla- vova, žena odvážná a k zločinu nakloněná, porodila svému choti rovněž dva syny, Vá clava (Venceslaus) a Boleslava (Boleslaus) prvního dala na vychování Ludmile, druhé- ho vychovávala sama. Chovanci přejali mravy svých pěstounek, Václav dbal o zbožnost, vyznamenával se vlídností, vážil si křesťan- ské nauky, mnoho uštědřoval chudým, ni- komu neškodil, Boleslav klaněl se modlám, ctižádostivě se domáhal pocty, cizoložil, lou- pil, zabíjel a dopouštěl se všech zločinů.
38 KAPITOLA XIV. O Spytihněvovi, jedenáctém a Vratislavovi, dva- náctém knížeti českém (894—921). Bořivoj a manželka jeho Ludmila, vážíce si křesťanské pravdy, velice rozšířili kato- lickou víru mezi Čechy. Ludmila byla dcera hraběte Slavibora (Slamborius) z hradu Bzena (Bizenia), který byl později nazván Mělník (Melinca). Bořivoj měl s ní dva syny, Spyti- hněva (Spitigneus) a Vratislava (Vratislaus) První z nich nastoupil po otci, avšak zemřev bez dědicův zanechal knížectví svému bratru. Drahomíra (Drabonucia), manželka Vratisla- vova, žena odvážná a k zločinu nakloněná, porodila svému choti rovněž dva syny, Vá clava (Venceslaus) a Boleslava (Boleslaus) prvního dala na vychování Ludmile, druhé- ho vychovávala sama. Chovanci přejali mravy svých pěstounek, Václav dbal o zbožnost, vyznamenával se vlídností, vážil si křesťan- ské nauky, mnoho uštědřoval chudým, ni- komu neškodil, Boleslav klaněl se modlám, ctižádostivě se domáhal pocty, cizoložil, lou- pil, zabíjel a dopouštěl se všech zločinů.
Strana 39
39 KAPITOLA XV. O sv. Václavu mučedníku († 929), třináctém, a bratru jeho Boleslavovi, čtrnáctém knížeti českém (929—967). Otec jejich v závěti své svěřil správu země, pokud by synové nedospěli, Ludmile, jejíž bezúhonnost a rozumnost nejlépe znal. To těžce nesla Drahomíra, jež vyslavši Tuma a Šímu (Tyma et Symon), lidi to zločinné, rozkázala uškrtiti tchyni na hradě Tetíně (The- tim) a ujala se sama vlády. Byla ke všem ukrutná, nejzuřivější a nesnášenlivá vůči kře sťanům, a proto také nepřátelská synu Vá- clavovi, před nímž neváhala dáti přednost jeho bratru. O Václavu vypravuje se toto, V jídle a pití byl prý velmi střídmý, vzne- šenou postavou krásný a zachoval panictví do konce života. Ani denních ani nočních bohoslužeb v chrámě nikdy nezanedbal, a konaje nočního času cestu přes led a sníh bos, nepocítil ani dost málo mrazu. Podi vín (Podius) pak, jeho sluha, když obut křeh- nul, zahřál se, kráčeje dle rozkazu Václa- vova v jeho stopách. Druhého dne nalezeny byly stopy svatého muže krvavé. Na nalé- hání lidu ujal se vlády ještě za života mat- čina. Proti kouřimskému knížeti, který vtrhl do Čech nijakým bezprávím nebyv podráž- děn a usiloval zemi pustošiti, postavil se ve
39 KAPITOLA XV. O sv. Václavu mučedníku († 929), třináctém, a bratru jeho Boleslavovi, čtrnáctém knížeti českém (929—967). Otec jejich v závěti své svěřil správu země, pokud by synové nedospěli, Ludmile, jejíž bezúhonnost a rozumnost nejlépe znal. To těžce nesla Drahomíra, jež vyslavši Tuma a Šímu (Tyma et Symon), lidi to zločinné, rozkázala uškrtiti tchyni na hradě Tetíně (The- tim) a ujala se sama vlády. Byla ke všem ukrutná, nejzuřivější a nesnášenlivá vůči kře sťanům, a proto také nepřátelská synu Vá- clavovi, před nímž neváhala dáti přednost jeho bratru. O Václavu vypravuje se toto, V jídle a pití byl prý velmi střídmý, vzne- šenou postavou krásný a zachoval panictví do konce života. Ani denních ani nočních bohoslužeb v chrámě nikdy nezanedbal, a konaje nočního času cestu přes led a sníh bos, nepocítil ani dost málo mrazu. Podi vín (Podius) pak, jeho sluha, když obut křeh- nul, zahřál se, kráčeje dle rozkazu Václa- vova v jeho stopách. Druhého dne nalezeny byly stopy svatého muže krvavé. Na nalé- hání lidu ujal se vlády ještě za života mat- čina. Proti kouřimskému knížeti, který vtrhl do Čech nijakým bezprávím nebyv podráž- děn a usiloval zemi pustošiti, postavil se ve
Strana 40
40 zbrani s vojskem a vyznav ho k rozmluvě nabídl mu souboj. Když byl návrh přijat a už se měli sraziti, bylo vidět anděle, kteří drželi zbraně, chráníce Václava; kouřímský, přestrašený nevídanou tou věcí, seskočiv s ko- ně, prosil za milost. Čech pokořivšího se rád ušetřil a napomenul ho, aby příště po cizím netoužil. Podobnou družinu viděl prý císař, když dlel mladý Václav na jeho dvoře, a proto mu dal darem rámě sv. Víta, k je- hož cti postaven byl v Praze kathedrální chrám. Tehdy prý byly Čechy pod biskup- stvím řezenským, a když proto Václav se snažnými prosbami pozval biskupa Volfgan- ga, jenž byl pak pojat mezi svaté, k posvě- cení basiliky, odpověděl biskup, že před bo- hem jest už chrám jeho posvěcen, ježto v něm už zřel budoucí metropoli, že však přece po- šle muže, který by na místo něho Václavovi vyhověl. Vzrostlo již jméno Václavovo a ve- lebeno bylo podivuhodnou láskou a obdivem lidu. Avšak, čím více byl vzácný jiným, tím prudší zášť bratrovu i matčinu proti sobě roz- nítil, a proto, ačkoliv se ustanovil opustiti život světský a dáti se postřihnouti na mnicha, nemohli se neštastníci dočkat splnění záměru svatého muže, nýbrž nesnesše prodlení, přede- šli zbožný úmysl knížete zločinem. Na rozkaz matčin byla u Boleslava uspořádána hosti- na a pozván Václav. Tento, ačkoliv před-
40 zbrani s vojskem a vyznav ho k rozmluvě nabídl mu souboj. Když byl návrh přijat a už se měli sraziti, bylo vidět anděle, kteří drželi zbraně, chráníce Václava; kouřímský, přestrašený nevídanou tou věcí, seskočiv s ko- ně, prosil za milost. Čech pokořivšího se rád ušetřil a napomenul ho, aby příště po cizím netoužil. Podobnou družinu viděl prý císař, když dlel mladý Václav na jeho dvoře, a proto mu dal darem rámě sv. Víta, k je- hož cti postaven byl v Praze kathedrální chrám. Tehdy prý byly Čechy pod biskup- stvím řezenským, a když proto Václav se snažnými prosbami pozval biskupa Volfgan- ga, jenž byl pak pojat mezi svaté, k posvě- cení basiliky, odpověděl biskup, že před bo- hem jest už chrám jeho posvěcen, ježto v něm už zřel budoucí metropoli, že však přece po- šle muže, který by na místo něho Václavovi vyhověl. Vzrostlo již jméno Václavovo a ve- lebeno bylo podivuhodnou láskou a obdivem lidu. Avšak, čím více byl vzácný jiným, tím prudší zášť bratrovu i matčinu proti sobě roz- nítil, a proto, ačkoliv se ustanovil opustiti život světský a dáti se postřihnouti na mnicha, nemohli se neštastníci dočkat splnění záměru svatého muže, nýbrž nesnesše prodlení, přede- šli zbožný úmysl knížete zločinem. Na rozkaz matčin byla u Boleslava uspořádána hosti- na a pozván Václav. Tento, ačkoliv před-
Strana 41
41 pověděl, že mu hrozí smrt, přece, vyznav se dle křesťanského zvyku knězi ze hříchů svých, vstoupí do domu bratrova a hned Boleslavovou rukou proboden zemře. Řekl by někdo, že se Václav dopustil sám sebe- vraždy a popřel by, že hoden jest nebe, kdo šel vstříc jisté smrti. Četli jsme, když hro- zila vichřice gothská, že byly v Římě pře- mnohé dívky, jež ze strachu, aby nebylo uči- něno násilí jejich panenství, a aby se nedo- staly do rukou nepřátelských, vrhly se do Tibery; a ty později dosáhly pocty světic, za- skvěvše se zázraky. Pro budoucí pamět bylo napsáno, že toho dne, kdy byl Václav zabit, vydal Kristus svědectví o jeho svatosti, když zjeviv se ve snách králi dánskému, rozkázal pro svého mučedníka postaviti chrám. Sám pak Václav skvěl se prý mnohými zázraky a byl přijat od církve mezi svaté mučedníky. Drahomíra po málo dnech mocí osudu vy- žadujícího pomstění vraždy byla pohlcena rozevřevší se zemí u pražského hradu, a Boleslav proslaviv se mnohými zločiny, byl zachvácen smrtí a zanechal dva syny, Bole- slava nesoucího jméno otcovo a Strachkva- sa (Stratiquas).
41 pověděl, že mu hrozí smrt, přece, vyznav se dle křesťanského zvyku knězi ze hříchů svých, vstoupí do domu bratrova a hned Boleslavovou rukou proboden zemře. Řekl by někdo, že se Václav dopustil sám sebe- vraždy a popřel by, že hoden jest nebe, kdo šel vstříc jisté smrti. Četli jsme, když hro- zila vichřice gothská, že byly v Římě pře- mnohé dívky, jež ze strachu, aby nebylo uči- něno násilí jejich panenství, a aby se nedo- staly do rukou nepřátelských, vrhly se do Tibery; a ty později dosáhly pocty světic, za- skvěvše se zázraky. Pro budoucí pamět bylo napsáno, že toho dne, kdy byl Václav zabit, vydal Kristus svědectví o jeho svatosti, když zjeviv se ve snách králi dánskému, rozkázal pro svého mučedníka postaviti chrám. Sám pak Václav skvěl se prý mnohými zázraky a byl přijat od církve mezi svaté mučedníky. Drahomíra po málo dnech mocí osudu vy- žadujícího pomstění vraždy byla pohlcena rozevřevší se zemí u pražského hradu, a Boleslav proslaviv se mnohými zločiny, byl zachvácen smrtí a zanechal dva syny, Bole- slava nesoucího jméno otcovo a Strachkva- sa (Stratiquas).
Strana 42
42 KAPITOLA XVI. O Boleslavovi, patnáctém knížeti českém (967 až 999). Boleslav ujav se vlády, následoval víc své- ho strýce, než otce. Povznášeje náboženství křesťanské, zbudoval dvacet kostelů. Měl sestru Miladu (Milada), pannu vynikající krá- sy, znalou písma svatého a velice vzděla- nou. Když se tato odebrala na pout do Říma, byla od papeže Jana milostivě přijata a za- ložila s jeho svolením klášter sv. Jiří na hra- dě pražském, a byla posvěcena na jeho aba- tyši. A dosáhla také povýšení téhož kostela sv. Víta od Václava založeného na biskup- ský. Dětmar (Ditimarus), rodem Sas, a po- žívající pověsti světce, byl tam prvním bis- kupem, po němž následoval Vojtěch (Adel- bertus), pošlý ze vznešeného českého rodu. Strachkvas, bratr Boleslavův, opustiv život světský, zvolil život mnišský, v klášteře sv. Emerama v bavorském městě Řezně. Když tento přišel náhodou do Prahy, přistoupil k němu Vojtěch a nabídl mu biskupský sto- lec, že on jsa bratr králův a syn královský snadno bude moci udržeti národ v nábožen- ství, neboť jemu se nedostává schopnosti k ří- zení toho lidu, který zvyklý jsa loupežím a cizoložství, pohrdá vším právem božským i lid- ským. Strachkvas odpoví, že jest se vyhý-
42 KAPITOLA XVI. O Boleslavovi, patnáctém knížeti českém (967 až 999). Boleslav ujav se vlády, následoval víc své- ho strýce, než otce. Povznášeje náboženství křesťanské, zbudoval dvacet kostelů. Měl sestru Miladu (Milada), pannu vynikající krá- sy, znalou písma svatého a velice vzděla- nou. Když se tato odebrala na pout do Říma, byla od papeže Jana milostivě přijata a za- ložila s jeho svolením klášter sv. Jiří na hra- dě pražském, a byla posvěcena na jeho aba- tyši. A dosáhla také povýšení téhož kostela sv. Víta od Václava založeného na biskup- ský. Dětmar (Ditimarus), rodem Sas, a po- žívající pověsti světce, byl tam prvním bis- kupem, po němž následoval Vojtěch (Adel- bertus), pošlý ze vznešeného českého rodu. Strachkvas, bratr Boleslavův, opustiv život světský, zvolil život mnišský, v klášteře sv. Emerama v bavorském městě Řezně. Když tento přišel náhodou do Prahy, přistoupil k němu Vojtěch a nabídl mu biskupský sto- lec, že on jsa bratr králův a syn královský snadno bude moci udržeti národ v nábožen- ství, neboť jemu se nedostává schopnosti k ří- zení toho lidu, který zvyklý jsa loupežím a cizoložství, pohrdá vším právem božským i lid- ským. Strachkvas odpoví, že jest se vyhý-
Strana 43
43 bati světským hodnostem jako zlému moru, že jemu poskytuje klášter i lahodnější život nynější, i slibuje lepší život budoucí, v něm že chce žíti i umříti. Spisovatelé píší, že Voj- těch, uslyšev toho řekl, prorockým duchem jsa naplněn, Strachkvasovi: Mohl jsi biskup- ský úřad ke cti a spáse své zastávati; než, co nyní odmítáš, toho se úsilně budeš domá- hati na svou zkázu. Potom odešel do Říma a skrýval se s bratrem svým blahoslaveným Gaudentiem v klášteře sv. Alexia tak dlouho, dokud nebyl rozkazem papežovým vybídnut, aby se vrátil k ovcím svým. Ježto byl těmito velice neoblíben, odešel do Uher, pokřtil krále Štěpána, který byl povznesen mezi svaté. Po- tom se odebral do Polska a ustanovil bratra Gaudentia biskupem diecéze hnězdenské, aby tam hlásal evangelium. Konečně odešel k Pru- sům, u nichž byl mečem zabit, hlásaje zákon Kristův, a skončil svůj život mučednictvím. Strachkvas zatím změnil svůj úmysl, vyžádal si pražskou diecézi a nebyl odmítnut, jsa podporován přízní bratra a krále. Když však meškal u arcibiskupa mohučského, aby byl dle obyčeje posvěcen, byl zachvácen, leže na tváři mezi dvěma biskupy, dáblovým duchem a tak dlouho jím zmítán, dokud nevydechl duši. Diecéze byla svěřena Adeodatovi, ro- dem Němci.
43 bati světským hodnostem jako zlému moru, že jemu poskytuje klášter i lahodnější život nynější, i slibuje lepší život budoucí, v něm že chce žíti i umříti. Spisovatelé píší, že Voj- těch, uslyšev toho řekl, prorockým duchem jsa naplněn, Strachkvasovi: Mohl jsi biskup- ský úřad ke cti a spáse své zastávati; než, co nyní odmítáš, toho se úsilně budeš domá- hati na svou zkázu. Potom odešel do Říma a skrýval se s bratrem svým blahoslaveným Gaudentiem v klášteře sv. Alexia tak dlouho, dokud nebyl rozkazem papežovým vybídnut, aby se vrátil k ovcím svým. Ježto byl těmito velice neoblíben, odešel do Uher, pokřtil krále Štěpána, který byl povznesen mezi svaté. Po- tom se odebral do Polska a ustanovil bratra Gaudentia biskupem diecéze hnězdenské, aby tam hlásal evangelium. Konečně odešel k Pru- sům, u nichž byl mečem zabit, hlásaje zákon Kristův, a skončil svůj život mučednictvím. Strachkvas zatím změnil svůj úmysl, vyžádal si pražskou diecézi a nebyl odmítnut, jsa podporován přízní bratra a krále. Když však meškal u arcibiskupa mohučského, aby byl dle obyčeje posvěcen, byl zachvácen, leže na tváři mezi dvěma biskupy, dáblovým duchem a tak dlouho jím zmítán, dokud nevydechl duši. Diecéze byla svěřena Adeodatovi, ro- dem Němci.
Strana 44
44 KAPITOLA XVII. O Boleslavovi, šestnáctém knížeti českém (999 až 1002). Boleslav zemřel po dvaatřicetiletém pano- vání zanechav jako nástupce svého syna Bo- leslava III. Tomuto odňal Měšek (Mescho), kníže polský, podvodně Krakovsko. Když proto vznikla válka a pole byla zpustošena, bylo konečně uzavřeno příměří a ustanove no, aby se oba panovníci sešli v Krakově. Boleslav se tam ubírá, když mu byla zaru- čena osobní svoboda, avšak při hostině byv jat, jest zbaven zraku a družina jeho ukrutně povražděna, vyjma Vršovce (Vrisbuicences), zasvěcené v úklady a súčastněné na zločinu. Tito navrátivše se domů, jako by z velikého nebezpečí vyvázli, stěžují si, že Poláci zne- uctili dané slovo, přísahu i právo pohostin- ské. A dosáhnuvše víry, snaží se lstí usmrtiti Jaromíra (Janur), bratra Boleslavova. Ko- chan (Cocher), vynikající mezi Vršovci vě- hlasem, statky i vážností, rozkázal dle po- věsti jinocha usmrtiti šípy, zavléknuv ho pod záminkou lovu do lesa a přivázav ho ke stromu. Sv. Jan Křtitel, vzývaný jeho pros- bami, zachycoval prý střely řasnatým plá- štěm a ve snách vybídl jeho manželku, aby přispěla ku pomoci svému choti v nebez- pečí se nacházejícímu. Mezitím Hovora (Ove-
44 KAPITOLA XVII. O Boleslavovi, šestnáctém knížeti českém (999 až 1002). Boleslav zemřel po dvaatřicetiletém pano- vání zanechav jako nástupce svého syna Bo- leslava III. Tomuto odňal Měšek (Mescho), kníže polský, podvodně Krakovsko. Když proto vznikla válka a pole byla zpustošena, bylo konečně uzavřeno příměří a ustanove no, aby se oba panovníci sešli v Krakově. Boleslav se tam ubírá, když mu byla zaru- čena osobní svoboda, avšak při hostině byv jat, jest zbaven zraku a družina jeho ukrutně povražděna, vyjma Vršovce (Vrisbuicences), zasvěcené v úklady a súčastněné na zločinu. Tito navrátivše se domů, jako by z velikého nebezpečí vyvázli, stěžují si, že Poláci zne- uctili dané slovo, přísahu i právo pohostin- ské. A dosáhnuvše víry, snaží se lstí usmrtiti Jaromíra (Janur), bratra Boleslavova. Ko- chan (Cocher), vynikající mezi Vršovci vě- hlasem, statky i vážností, rozkázal dle po- věsti jinocha usmrtiti šípy, zavléknuv ho pod záminkou lovu do lesa a přivázav ho ke stromu. Sv. Jan Křtitel, vzývaný jeho pros- bami, zachycoval prý střely řasnatým plá- štěm a ve snách vybídl jeho manželku, aby přispěla ku pomoci svému choti v nebez- pečí se nacházejícímu. Mezitím Hovora (Ove-
Strana 45
ra), sluha knížete, uniknuv nebezpečí, vyje- vil zradu lidu, a ten tak neobyčejnou věci byv pohnut, chopil se hned zbraní, běžel do lesa, zjímal a pobil zrádce a knížete bez pohromy zpět přivedl. Na tom místě, kde se to stalo, založen byl klášter řádu sv. Be- nedikta, který se jmenuje Velíz (Velisca), a byl postaven veliký oltář tam, kde byl Jaro- mír přivázán. Měšek pak sebrav vojsko, zpu- stošil území české daleko široko, a konečně sevřel obležením Prahu a opanoval ji dvou- letým hladem vysílenou, vyjma Vyšehrad, kte- rý zůstal Jaromírovi. KAPITOLA XVIII. O Oldřichovovi, sedmnáctém knížeti českém (1012—1034). Boleslav měl i druhého bratra Oldřicha (Udalricus), kterého dal otec jeho na vy- chování císaři Jindřichovi. Ten uslyšev o zra- dě Měškově a od císaře byv propuštěn, tajně vejde do hradu Děvína (Dievizum, vlastně Dřevíč), od přírody i uměle opevněného. Po- tom sebrav chvatně vojsko, obsadí pahorky, jež ční nad Prahou, a káže troubiti na rohy Hned na to oznamuje hlasatel vysokým hla- sem Pražanům, že se Poláci dali na útěk, byvše v boji přemoženi a vítězný kníže že jest s vojskem na blízku. Polská posádka,
ra), sluha knížete, uniknuv nebezpečí, vyje- vil zradu lidu, a ten tak neobyčejnou věci byv pohnut, chopil se hned zbraní, běžel do lesa, zjímal a pobil zrádce a knížete bez pohromy zpět přivedl. Na tom místě, kde se to stalo, založen byl klášter řádu sv. Be- nedikta, který se jmenuje Velíz (Velisca), a byl postaven veliký oltář tam, kde byl Jaro- mír přivázán. Měšek pak sebrav vojsko, zpu- stošil území české daleko široko, a konečně sevřel obležením Prahu a opanoval ji dvou- letým hladem vysílenou, vyjma Vyšehrad, kte- rý zůstal Jaromírovi. KAPITOLA XVIII. O Oldřichovovi, sedmnáctém knížeti českém (1012—1034). Boleslav měl i druhého bratra Oldřicha (Udalricus), kterého dal otec jeho na vy- chování císaři Jindřichovi. Ten uslyšev o zra- dě Měškově a od císaře byv propuštěn, tajně vejde do hradu Děvína (Dievizum, vlastně Dřevíč), od přírody i uměle opevněného. Po- tom sebrav chvatně vojsko, obsadí pahorky, jež ční nad Prahou, a káže troubiti na rohy Hned na to oznamuje hlasatel vysokým hla- sem Pražanům, že se Poláci dali na útěk, byvše v boji přemoženi a vítězný kníže že jest s vojskem na blízku. Polská posádka,
Strana 46
46 která měla město ve své moci, uslyševši toto volání a strachem byvši pojata, vytáhla z mě- sta. Pražané nabyli odvahy a pronásledujíce ji, usmrtili přemnohé, zajavše je na útěku. Měšek s málokterými uchýlil se do Polska. Vešed do Prahy kázal Oldřich svému bratru vyloupnouti oči, buď že byl podněcován zrádci, nebo v domněnce, že se onomu dává před ním přednost. Vypravuje se o mnohých skut- cích tohoto částečně zavržení, částečně chvály hodných. Mezi jiným vypráví se i to, že vraceje se z lovu, viděl v kterési vesnici dívku, peroucí u studnice roucho, jménem Boženu (Bozena), což znamená Beatrix, lepé postavy a mravů jemnějších, než bývá u ven- kovanky; jat byv krásou a skromnou řečí její, pojal ji za choť, ačkoliv mu v tom přá- telé bránili. Z ní narodil se Břetislav (Bize- tislaus). Ten dospěv, unesl násilím Jitku (Ju- tha), dceru císaře Otty Ryšavého, která byla vychovávána v klášteře řezenském, ačkoliv ji nikdy před tím neviděl, a jen pověstí o ní byl pohnut, a sám s ní pospíšil k otci, za- tím co druhové jeho, nemohouce se mu vy- rovnati v rychlosti, byli na útěku dostiženi od císaře a pobiti. Otec nezavrhoval jeho skutek, nýbrž po- divuje se jeho odvaze a potěšen, že zplodil takového syna, ustanovil, aby byl sňatek s unesenou slaven na Moravě, o tolik svého syna pokládaje za znamenitějšího, oč vzne-
46 která měla město ve své moci, uslyševši toto volání a strachem byvši pojata, vytáhla z mě- sta. Pražané nabyli odvahy a pronásledujíce ji, usmrtili přemnohé, zajavše je na útěku. Měšek s málokterými uchýlil se do Polska. Vešed do Prahy kázal Oldřich svému bratru vyloupnouti oči, buď že byl podněcován zrádci, nebo v domněnce, že se onomu dává před ním přednost. Vypravuje se o mnohých skut- cích tohoto částečně zavržení, částečně chvály hodných. Mezi jiným vypráví se i to, že vraceje se z lovu, viděl v kterési vesnici dívku, peroucí u studnice roucho, jménem Boženu (Bozena), což znamená Beatrix, lepé postavy a mravů jemnějších, než bývá u ven- kovanky; jat byv krásou a skromnou řečí její, pojal ji za choť, ačkoliv mu v tom přá- telé bránili. Z ní narodil se Břetislav (Bize- tislaus). Ten dospěv, unesl násilím Jitku (Ju- tha), dceru císaře Otty Ryšavého, která byla vychovávána v klášteře řezenském, ačkoliv ji nikdy před tím neviděl, a jen pověstí o ní byl pohnut, a sám s ní pospíšil k otci, za- tím co druhové jeho, nemohouce se mu vy- rovnati v rychlosti, byli na útěku dostiženi od císaře a pobiti. Otec nezavrhoval jeho skutek, nýbrž po- divuje se jeho odvaze a potěšen, že zplodil takového syna, ustanovil, aby byl sňatek s unesenou slaven na Moravě, o tolik svého syna pokládaje za znamenitějšího, oč vzne-
Strana 47
47 šenější jest zamilovati se do dcery císařovy než sedlákovy. Císař pohněvaný touto poha- nou zapřísahá se, že povede vojsko do Čech, zemi pokutami ztrestá a stolec uprostřed říše si postaví. A ihned vtrhne do Čech s vojskem jako bystřina všechno s sebou strhující. Proti němu vytáhnou Oldřich i jeho syn do boje Obě vojska přiblížila se již na dostřel, když tu Jitka, k vůli jejíž pohanění válka počala, překonavši svůj ženský strach velikostí ne- bezpečí, odvážila se s rozpuštěnými vlasy a tváří rozedranou nehty vstoupiti mezi létající střely a vskočivši mezi první řady dožaduje se rozmluvy s otcem, dříve než by jeho hněv ještě více vzplanul. Dosáhnuvši toho, řekla: Přiznávám, otče, že jsi zvedl spra- vedlivou válku, ježto ti byla dcera une- sena, a že hoden jest trestu ten, kdo tě urazil, kdyby ho k tomu nebyla ponukla láska, jejíž slepé rady zasluhují často milosti. Avšak zapřísahám tě, představ si, že ten, jehož zbra- ní stíháš, jest tvým zetěm, mým manželem, na kterého se tolik hněváš, a snad vnuk tvůj, jeho syn, jest již v životě mém počat. Ušetři, prosím, dcery, ušetři vnuka, otce je- mu, mně muže zachovej. Není nehodným manželem, aniž dovoluje církev římská roz- vázati uzavřený sňatek; ani nemáš vítězství ve své moci, neboť oba máte dostatek síly a válečného umění. Nejisté jest, kdo z vás zvítězí. Otče, zapřísahám tě, nevydávej k vůli
47 šenější jest zamilovati se do dcery císařovy než sedlákovy. Císař pohněvaný touto poha- nou zapřísahá se, že povede vojsko do Čech, zemi pokutami ztrestá a stolec uprostřed říše si postaví. A ihned vtrhne do Čech s vojskem jako bystřina všechno s sebou strhující. Proti němu vytáhnou Oldřich i jeho syn do boje Obě vojska přiblížila se již na dostřel, když tu Jitka, k vůli jejíž pohanění válka počala, překonavši svůj ženský strach velikostí ne- bezpečí, odvážila se s rozpuštěnými vlasy a tváří rozedranou nehty vstoupiti mezi létající střely a vskočivši mezi první řady dožaduje se rozmluvy s otcem, dříve než by jeho hněv ještě více vzplanul. Dosáhnuvši toho, řekla: Přiznávám, otče, že jsi zvedl spra- vedlivou válku, ježto ti byla dcera une- sena, a že hoden jest trestu ten, kdo tě urazil, kdyby ho k tomu nebyla ponukla láska, jejíž slepé rady zasluhují často milosti. Avšak zapřísahám tě, představ si, že ten, jehož zbra- ní stíháš, jest tvým zetěm, mým manželem, na kterého se tolik hněváš, a snad vnuk tvůj, jeho syn, jest již v životě mém počat. Ušetři, prosím, dcery, ušetři vnuka, otce je- mu, mně muže zachovej. Není nehodným manželem, aniž dovoluje církev římská roz- vázati uzavřený sňatek; ani nemáš vítězství ve své moci, neboť oba máte dostatek síly a válečného umění. Nejisté jest, kdo z vás zvítězí. Otče, zapřísahám tě, nevydávej k vůli
Strana 48
48 mně na smrt tak veliké vojsko, odpusť tomu, jemuž já, dříve uražená, jsem odpustila. Otec vyslechnuv dceru řekl s pláčem, že by učinil, co si ona přeje, kdyby mu v tom nebránila přísaha. Tehdy dí Jitka: Můj manžel jest rovněž vázán přísahou přepadnouti Německo zbraní, avšak prázdný jest závazek, který po- přává místo zločinu. Přísahy nedodají zloči- nům síly. A božská velebnost nenávidí toho. kdo slibuje zlé činy, a zatracuje toho, kdo je vykonává. Našla jsem však, libo-li tobě, způ- sob, jímž sprostím tebe i chotě slibu. At přijde zeť s otcem svým k tvým nohoum a žádá milost za svůj skutek, prohlásí tě za pána a nebude ti překážeti, abys posta- vil svůj stolec uprostřed Čech a posadil se na něj jako král. Potom ubíraje se k tvému dvoru do Německa, zpustoší můj choť bě- hem jízdy některé vesnice, kterékoliv rozká- žeš. — Císaři se zalíbila dceřina rada, po- dle jejího návrhu byla uzavřena smlouva, vojska hlasitě se pozdravila a v Boleslavi (Boleslavia), která prý jest pupkem králov- ství, byl postaven kamenný stolec císařský, a jako trvalá památka na onu událost byla knížatům českým dána za znak císařská orlice. Břetislav potom vládl se svolením otcovým na Moravě a vyhubil válkou Poláky, kteří drželi velkou část její, a mnoho tisíc jich poslal s rukama nazad svázanýma prodat do Uher (t. j. do otroctví).
48 mně na smrt tak veliké vojsko, odpusť tomu, jemuž já, dříve uražená, jsem odpustila. Otec vyslechnuv dceru řekl s pláčem, že by učinil, co si ona přeje, kdyby mu v tom nebránila přísaha. Tehdy dí Jitka: Můj manžel jest rovněž vázán přísahou přepadnouti Německo zbraní, avšak prázdný jest závazek, který po- přává místo zločinu. Přísahy nedodají zloči- nům síly. A božská velebnost nenávidí toho. kdo slibuje zlé činy, a zatracuje toho, kdo je vykonává. Našla jsem však, libo-li tobě, způ- sob, jímž sprostím tebe i chotě slibu. At přijde zeť s otcem svým k tvým nohoum a žádá milost za svůj skutek, prohlásí tě za pána a nebude ti překážeti, abys posta- vil svůj stolec uprostřed Čech a posadil se na něj jako král. Potom ubíraje se k tvému dvoru do Německa, zpustoší můj choť bě- hem jízdy některé vesnice, kterékoliv rozká- žeš. — Císaři se zalíbila dceřina rada, po- dle jejího návrhu byla uzavřena smlouva, vojska hlasitě se pozdravila a v Boleslavi (Boleslavia), která prý jest pupkem králov- ství, byl postaven kamenný stolec císařský, a jako trvalá památka na onu událost byla knížatům českým dána za znak císařská orlice. Břetislav potom vládl se svolením otcovým na Moravě a vyhubil válkou Poláky, kteří drželi velkou část její, a mnoho tisíc jich poslal s rukama nazad svázanýma prodat do Uher (t. j. do otroctví).
Strana 49
49 KAPITOLA XIX. O Břetislavovi, osmnáctém knížeti českém (1034—1055). Co se toto dálo, zemřel oslepený Boleslav v Krakově r. 1030. Také jeho bratr Oldřich dokonal. Jaromír dozvěděv se o tom, přišel sám jsa tak slepý do Prahy a dobrovolně ponechal vládu nad lidem svému vnuku. Břeti- slav zvěděv to nabyl odvahy, a ačkoliv nebyl podrážděn, žádným bezprávím, vedl vojsko do Uher a odnesl odtamtud velikou kořist. Z Jitky měl pět synů, Spytihněva, Vratislava, Konráda, Jaromíra (Jaronurus) a Ottu (Ottho), na něž spoléhaje nebál se dorážeti na Poláky válkou, aby se jim pomstil za děda, ze zá- kladů vyvrátil Krakov, mocí se ho zmocniv, také zpustošil Hnězdno (Gnesenium), jejich hlavní město, a odnesl odtamtud svatá těla mnohých mučedníků a zlatý kříž, vážící 300 liber. Když se to dozvěděl císař Jindřich, toho jména druhý (vl. třetí), pohněván, že bylo Polsko zpustošeno bez jeho svolení, po- ručil Břetislavovi, aby buď nahradil Polákům škodu, anebo očekával válku s ním. Ten od- pověděl, že není císaři ničím jiným povino- ván, leč poplatkem od jeho předků ustano- veným. Český kníže totiž platil římské říši každoročně sto dvacet volů a stopadesát hři- ven čistého stříbra, to že dosud ani nezane-
49 KAPITOLA XIX. O Břetislavovi, osmnáctém knížeti českém (1034—1055). Co se toto dálo, zemřel oslepený Boleslav v Krakově r. 1030. Také jeho bratr Oldřich dokonal. Jaromír dozvěděv se o tom, přišel sám jsa tak slepý do Prahy a dobrovolně ponechal vládu nad lidem svému vnuku. Břeti- slav zvěděv to nabyl odvahy, a ačkoliv nebyl podrážděn, žádným bezprávím, vedl vojsko do Uher a odnesl odtamtud velikou kořist. Z Jitky měl pět synů, Spytihněva, Vratislava, Konráda, Jaromíra (Jaronurus) a Ottu (Ottho), na něž spoléhaje nebál se dorážeti na Poláky válkou, aby se jim pomstil za děda, ze zá- kladů vyvrátil Krakov, mocí se ho zmocniv, také zpustošil Hnězdno (Gnesenium), jejich hlavní město, a odnesl odtamtud svatá těla mnohých mučedníků a zlatý kříž, vážící 300 liber. Když se to dozvěděl císař Jindřich, toho jména druhý (vl. třetí), pohněván, že bylo Polsko zpustošeno bez jeho svolení, po- ručil Břetislavovi, aby buď nahradil Polákům škodu, anebo očekával válku s ním. Ten od- pověděl, že není císaři ničím jiným povino- ván, leč poplatkem od jeho předků ustano- veným. Český kníže totiž platil římské říši každoročně sto dvacet volů a stopadesát hři- ven čistého stříbra, to že dosud ani nezane-
Strana 50
50 dbal, ani nezanedbá. Jestliže císař vyžaduje více, že jedná proti právu a spravedlnosti, on že nikterak neumenší svobodu svého národa. Uslyšev to císař, vedl z Řezna zástupy do Čech, poručiv saskému vévodovi Otthardovi, aby pospíšil s vojskem s druhé strany. Vstou- piv do lesa, o němž jsme řekli, že obkli- čuje Čechy, shledá cestu zatarasenu pokáce- nými stromy a poručí vojínům, aby ji seke- rami uvolnili. Jezdci měli tam velikou ná- mahu, stromy byly totiž nesmírné velikosti a bylo třeba mnoho dubů vysekati než byla cesta uvolněna. Proto, když po vykonané práci se už dostali do vnitra lesa a nikde nebylo nepřítele vidět, odhodivše zbraně, ubí- rají se unavení a žízniví k řekám. Tu Břeti- slav, vyraziv ze zálohy, udeřil na rozptýlené a bezbranné a způsobil jim nemalou porážku. Císař hledá spásu v útěku, byv k tomu při- nucen nenadálou pohromou a pohřešiv mnohé ze svých lidí. Otthard pak, který již překročil české hranice a zpustošil daleko široko severní část země, zvěděv o tom, vrátí se s kořistí domů. Prkoš (Procopius), hrabě bílinský (co- mes Bicliensium), s částí vojska proti němu vyslaný, měl málo štěstí, a jako by se byl dal uplatiti, byl utopen v řece Bílině (Bi- clina) s vyloupnutýma očima a uťatýma ru- kama i nohama. Čechy však tím způsobem nenabyly pokoje. Neboť následujícího roku vrátil se císař Jindřich i Otthard s ještě vět-
50 dbal, ani nezanedbá. Jestliže císař vyžaduje více, že jedná proti právu a spravedlnosti, on že nikterak neumenší svobodu svého národa. Uslyšev to císař, vedl z Řezna zástupy do Čech, poručiv saskému vévodovi Otthardovi, aby pospíšil s vojskem s druhé strany. Vstou- piv do lesa, o němž jsme řekli, že obkli- čuje Čechy, shledá cestu zatarasenu pokáce- nými stromy a poručí vojínům, aby ji seke- rami uvolnili. Jezdci měli tam velikou ná- mahu, stromy byly totiž nesmírné velikosti a bylo třeba mnoho dubů vysekati než byla cesta uvolněna. Proto, když po vykonané práci se už dostali do vnitra lesa a nikde nebylo nepřítele vidět, odhodivše zbraně, ubí- rají se unavení a žízniví k řekám. Tu Břeti- slav, vyraziv ze zálohy, udeřil na rozptýlené a bezbranné a způsobil jim nemalou porážku. Císař hledá spásu v útěku, byv k tomu při- nucen nenadálou pohromou a pohřešiv mnohé ze svých lidí. Otthard pak, který již překročil české hranice a zpustošil daleko široko severní část země, zvěděv o tom, vrátí se s kořistí domů. Prkoš (Procopius), hrabě bílinský (co- mes Bicliensium), s částí vojska proti němu vyslaný, měl málo štěstí, a jako by se byl dal uplatiti, byl utopen v řece Bílině (Bi- clina) s vyloupnutýma očima a uťatýma ru- kama i nohama. Čechy však tím způsobem nenabyly pokoje. Neboť následujícího roku vrátil se císař Jindřich i Otthard s ještě vět-
Strana 51
51 šími zástupy a přešedše les, všechno zpusto- šili ohněm a mečem. Břetislava, nedůvěřu- jícího síle svého vojska a uzavřevšího se za pražskými hradbami, oblehli. Tehdy byl ve městě biskupem Severus, slibem posluš- nosti císaři zavázaný, z jehož svolení dosedl na stolec biskupský. Ten utekl v noci s mno- hými k Jindřichovi a ukázal mu cestu k do- bytí města. Břetislav poklesnuv následkem toho na duchu, žádal za odpuštění své chyby byly stanoveny podmínky míru, jak si přál císař, a zaplacen poplatek za tři leta. Slez- sko bylo dáno knížeti českému za poplatek 30 hřiven zlata a 500 hřiven stříbra r. 1052 po příchodu Krista Spasitele. Umluviv mír s císařem, přepadl Břetislav Uhry, aby si jich dobyl; obyvatelstvo jejich nedbalo říše římské, řídíc se svými vlastními zákony. Vpad- nuv však do nepřátelské země, byl brzy za- chvácen horečkou a tuše svůj blízký konec, svolal české pány a ustanovil svým nástup- cem prvorozeného Spytihněva, ostatním sy- nům rozdělil Moravu a poručil jim poslou- chati bratra. A to ustanoviv, zemřel 28. dub- na; tělo jeho bylo převezeno do Prahy a pochováno vedle rodičů.
51 šími zástupy a přešedše les, všechno zpusto- šili ohněm a mečem. Břetislava, nedůvěřu- jícího síle svého vojska a uzavřevšího se za pražskými hradbami, oblehli. Tehdy byl ve městě biskupem Severus, slibem posluš- nosti císaři zavázaný, z jehož svolení dosedl na stolec biskupský. Ten utekl v noci s mno- hými k Jindřichovi a ukázal mu cestu k do- bytí města. Břetislav poklesnuv následkem toho na duchu, žádal za odpuštění své chyby byly stanoveny podmínky míru, jak si přál císař, a zaplacen poplatek za tři leta. Slez- sko bylo dáno knížeti českému za poplatek 30 hřiven zlata a 500 hřiven stříbra r. 1052 po příchodu Krista Spasitele. Umluviv mír s císařem, přepadl Břetislav Uhry, aby si jich dobyl; obyvatelstvo jejich nedbalo říše římské, řídíc se svými vlastními zákony. Vpad- nuv však do nepřátelské země, byl brzy za- chvácen horečkou a tuše svůj blízký konec, svolal české pány a ustanovil svým nástup- cem prvorozeného Spytihněva, ostatním sy- nům rozdělil Moravu a poručil jim poslou- chati bratra. A to ustanoviv, zemřel 28. dub- na; tělo jeho bylo převezeno do Prahy a pochováno vedle rodičů.
Strana 52
52 KAPITOLA XX. O Spytihněvovi, devatenáctém knížeti českém (1055—1061). Jakmile se Spytihněv ujal vlády, nakázal všem Němcům vystěhovati se z Čech a ani matce nedovolil zůstati. Potom na Moravu nepřátelsky se obraceje, napadne bratry své válkou. Vratislav uslyšev o příchodu bratrově, uteče do Uher ke králi Ondřejovi manželku svou v Olomouci (Olomucium) zanechav. Kon- rád a Otto vzdají se svému bratru. Choť Vratislavova byla zajata a nějaký čas věz- něna. Byvši konečně na přímluvu biskupa Severa opuštěna zemře, ubírajíc se za mu- žem svým do Uher, na cestě jsouc v pokro- čilém těhotenství. Zarmoucený manžel přijal útěchu od krále Ondřeje, který mu dal svou dceru Adelaidu za manželku. Když se to dozvěděl Spytihněv, obávaje se, aby bratr ne- vytáhl proti němu se zbrojnou mocí uher- skou, poslav k němu poselstvo praví, že bez příčiny opustil Moravu, ježto nebylo se báti žádného nepřátelství. Neboť, proč by měl nenáviděti bratr bratra, který se narodil po- zději? Že jemu odcházejícímu zachoval jeho statky nikoliv odňal; že se má navrátit k svým, že mu bylo všechno uchováno. A neoklamal bratra, dal vrátivšímu se všechno, co mu zbraní odňal. Jitka pak od syna zapuzená
52 KAPITOLA XX. O Spytihněvovi, devatenáctém knížeti českém (1055—1061). Jakmile se Spytihněv ujal vlády, nakázal všem Němcům vystěhovati se z Čech a ani matce nedovolil zůstati. Potom na Moravu nepřátelsky se obraceje, napadne bratry své válkou. Vratislav uslyšev o příchodu bratrově, uteče do Uher ke králi Ondřejovi manželku svou v Olomouci (Olomucium) zanechav. Kon- rád a Otto vzdají se svému bratru. Choť Vratislavova byla zajata a nějaký čas věz- něna. Byvši konečně na přímluvu biskupa Severa opuštěna zemře, ubírajíc se za mu- žem svým do Uher, na cestě jsouc v pokro- čilém těhotenství. Zarmoucený manžel přijal útěchu od krále Ondřeje, který mu dal svou dceru Adelaidu za manželku. Když se to dozvěděl Spytihněv, obávaje se, aby bratr ne- vytáhl proti němu se zbrojnou mocí uher- skou, poslav k němu poselstvo praví, že bez příčiny opustil Moravu, ježto nebylo se báti žádného nepřátelství. Neboť, proč by měl nenáviděti bratr bratra, který se narodil po- zději? Že jemu odcházejícímu zachoval jeho statky nikoliv odňal; že se má navrátit k svým, že mu bylo všechno uchováno. A neoklamal bratra, dal vrátivšímu se všechno, co mu zbraní odňal. Jitka pak od syna zapuzená
Strana 53
53 zemřela brzy po svém druhém sňatku; její tělo přenesené do Čech pochovali v knížecí hrobce. KAPITOLA XXI. O Vratislavovi, dvacátém knížeti českém (1061—1092). Po smrti Spytihněvově nastoupil Vratislav. Tento, rozděliv opět Moravu mezi své bratry, kázal Jaromíra, kterého otec neobdařil údě- lem určiv ho k duchovnímu stavu, vysvětiti proti jeho vůli na kněze. Ten zanechav oděvu Kristova utekl se, ke knížatům polským a cvičil se ve věcech vojenských. Vratislav měl z Adelaidy tři děti, Břetislava a dvě dívky Ludmilu (Ludimilla) a Jitku (Juditha). Potom po smrti Adelaidině pojal z Polska druhou manželku, jménem Svatavu (Suara- na), od níž dostal Boleslava, Bořivoje (Bo- rzivislaus), Vladislava a Soběslava (Sobe slaus). Mezitím zemřel sešlostí věkem biskup Severus, který měl Čechy a Moravu pod svou mocí, ustanoviv nástupcem svým Jana biskupa moravského. Pročež Konrád a Otto doléhají prosbami na Vratislava, aby vymohl na císaři české biskupství pro bratra Jaro- míra. Vratislav souhlasí a ani císař se ne- staví proti tomu. Jaromír povolaný z Polska zanechal vojenství a byl ustanoven biskupem a změniv jméno, byl nazván Gebhard (Ge-
53 zemřela brzy po svém druhém sňatku; její tělo přenesené do Čech pochovali v knížecí hrobce. KAPITOLA XXI. O Vratislavovi, dvacátém knížeti českém (1061—1092). Po smrti Spytihněvově nastoupil Vratislav. Tento, rozděliv opět Moravu mezi své bratry, kázal Jaromíra, kterého otec neobdařil údě- lem určiv ho k duchovnímu stavu, vysvětiti proti jeho vůli na kněze. Ten zanechav oděvu Kristova utekl se, ke knížatům polským a cvičil se ve věcech vojenských. Vratislav měl z Adelaidy tři děti, Břetislava a dvě dívky Ludmilu (Ludimilla) a Jitku (Juditha). Potom po smrti Adelaidině pojal z Polska druhou manželku, jménem Svatavu (Suara- na), od níž dostal Boleslava, Bořivoje (Bo- rzivislaus), Vladislava a Soběslava (Sobe slaus). Mezitím zemřel sešlostí věkem biskup Severus, který měl Čechy a Moravu pod svou mocí, ustanoviv nástupcem svým Jana biskupa moravského. Pročež Konrád a Otto doléhají prosbami na Vratislava, aby vymohl na císaři české biskupství pro bratra Jaro- míra. Vratislav souhlasí a ani císař se ne- staví proti tomu. Jaromír povolaný z Polska zanechal vojenství a byl ustanoven biskupem a změniv jméno, byl nazván Gebhard (Ge-
Strana 54
04 bardus). Ten brzy pyšným duchem jsa na- plněn praví, že jest mu Morava neméně pod- dána jako jeho předchůdci, tento že byl ci- zinec, on sám pak domácí, onen ze sprostého rodu, on z knížecí rodiny pošlý. Vtrhnuv na Moravu, zasype hanou a ranami biskupa Jana, který mu nechtěl ustoupiti. Vratislav, který Jana miloval, pohněván touto věcí, vy- bízí listem římského papeže, aby vyplísnil Gebharda za tuto pohanu. Do Čech byl po- slán kardinál Rudolf, aby vyšetře záležitost provinilce potrestal. Ten povolal Gebharda před svůj soud, a když tento ani dost málo neuposlechl, zbavil ho kněžství. Avšak na žádost kněžstva vrátil mu jeho důstojnost s rozkazem, aby, jak on sám, tak i Jan ob- jevili se během roku před nejvyšším knězem. Oba uposlechli. Nejvyšší kněz vyslechnuv oba rozhodl se zbaviti Gebharda úřadu kněžského, a byl by to provedl, kdyby nezakročily pros- by panny Mathildy, dcery Bonifáce, knížete luckého, z české krve narozené, která byla tehdy právě v Římě. To jest ona Mathilda, pověstí slavná a u historiků mnoho připo- mínaná, která darovala církvi zemi, ležící mezi Radicofanem, městem to v území sien- ském, a Ceperanem; potomci nazvali zemi tu- dědictvím sv. Petra. Na její tedy zakročení rozkázal římský biskup, aby oba kněží byli spokojeni se svou diecézí a zanechajíce bez- práví, aby se navrátili do své vlasti.
04 bardus). Ten brzy pyšným duchem jsa na- plněn praví, že jest mu Morava neméně pod- dána jako jeho předchůdci, tento že byl ci- zinec, on sám pak domácí, onen ze sprostého rodu, on z knížecí rodiny pošlý. Vtrhnuv na Moravu, zasype hanou a ranami biskupa Jana, který mu nechtěl ustoupiti. Vratislav, který Jana miloval, pohněván touto věcí, vy- bízí listem římského papeže, aby vyplísnil Gebharda za tuto pohanu. Do Čech byl po- slán kardinál Rudolf, aby vyšetře záležitost provinilce potrestal. Ten povolal Gebharda před svůj soud, a když tento ani dost málo neuposlechl, zbavil ho kněžství. Avšak na žádost kněžstva vrátil mu jeho důstojnost s rozkazem, aby, jak on sám, tak i Jan ob- jevili se během roku před nejvyšším knězem. Oba uposlechli. Nejvyšší kněz vyslechnuv oba rozhodl se zbaviti Gebharda úřadu kněžského, a byl by to provedl, kdyby nezakročily pros- by panny Mathildy, dcery Bonifáce, knížete luckého, z české krve narozené, která byla tehdy právě v Římě. To jest ona Mathilda, pověstí slavná a u historiků mnoho připo- mínaná, která darovala církvi zemi, ležící mezi Radicofanem, městem to v území sien- ském, a Ceperanem; potomci nazvali zemi tu- dědictvím sv. Petra. Na její tedy zakročení rozkázal římský biskup, aby oba kněží byli spokojeni se svou diecézí a zanechajíce bez- práví, aby se navrátili do své vlasti.
Strana 55
55 KAPITOLA XXII. Kníže Vratislav povýšen jest v Mohuči od cí- saře Jindřicha IV. na krále a připojí ke krá- lovství Českému Polsko, Slezsko, Lužici a Mo- ravu. Mezitím vtrhne markrabě rakouský Leo- pold nepřátelsky na Moravu, spíše jako lu- pič, než jako spravedlivý nepřítel, a nedbá ani proseb Konrádových, ani Ottových, kteří tehdy nad zemí tou vládli. Ti povolávají svého bratra na pomoc. Vratislav sebrav nakvap vojsko vpadne do Rakous jako hrozná bouře, kácí vše, co jest v cestě, Leopolda na odpor se postavivšího bitvou přemůže a s hojnou kořistí navrátí se domů. Potom r. 1086 od narození Krista Spasitele byl Vratislav v Mo- huči ve shromáždění knížat prohlášen krá- lem od císaře Jindřicha, toho jména čtvrtého, a tím bylo království moravské, o jehož vy- vrácení jsme se výše zmínili, přeneseno do Čech, Polsko, Slezsko, Lužice a Morava při- pojeny k české říši. Gilbert, arcibiskup tre- vírský, byl s ním poslán do Prahy, aby před obyvatelstvem krále pomazal a ozdobil krá- lovskými odznaky. To se stalo téhož roku za provolávání národa, sláva, čest a vítězství králi Vratislavovi. S ním byla korunována také královna Svatava. V téže době zemřel Jan, biskup moravský, a jeho diecéze na
55 KAPITOLA XXII. Kníže Vratislav povýšen jest v Mohuči od cí- saře Jindřicha IV. na krále a připojí ke krá- lovství Českému Polsko, Slezsko, Lužici a Mo- ravu. Mezitím vtrhne markrabě rakouský Leo- pold nepřátelsky na Moravu, spíše jako lu- pič, než jako spravedlivý nepřítel, a nedbá ani proseb Konrádových, ani Ottových, kteří tehdy nad zemí tou vládli. Ti povolávají svého bratra na pomoc. Vratislav sebrav nakvap vojsko vpadne do Rakous jako hrozná bouře, kácí vše, co jest v cestě, Leopolda na odpor se postavivšího bitvou přemůže a s hojnou kořistí navrátí se domů. Potom r. 1086 od narození Krista Spasitele byl Vratislav v Mo- huči ve shromáždění knížat prohlášen krá- lem od císaře Jindřicha, toho jména čtvrtého, a tím bylo království moravské, o jehož vy- vrácení jsme se výše zmínili, přeneseno do Čech, Polsko, Slezsko, Lužice a Morava při- pojeny k české říši. Gilbert, arcibiskup tre- vírský, byl s ním poslán do Prahy, aby před obyvatelstvem krále pomazal a ozdobil krá- lovskými odznaky. To se stalo téhož roku za provolávání národa, sláva, čest a vítězství králi Vratislavovi. S ním byla korunována také královna Svatava. V téže době zemřel Jan, biskup moravský, a jeho diecéze na
Strana 56
56 naléhání Gebhardovo byla spojena s praž- skou. To mu bylo podnětem k ještě větší zpupnosti, takže nejméně uznával za vhodné účastniti se služeb božích u přítomnosti krále. Proto zřídil Vratislav se svolením papeže Alex- andra III., rodem ze Sieny, na hradě praž- ském kollegium řeholních kanovníků, v němž při bohoslužbě nejen probošt, nýbrž i dě- kan, kněz, jáhen i podjáhen, sloužíce mši, užívají biskupských odznaků. A probošt, také kancléřem nazývaný, požívá knížecí pocty.3) Při zakládání toho kostela přinesl prý král dvanáct košů kamení na svých bedrech. Ná- božný kníže, hodný toho, aby první z Čechů nosil královskou korunu. Gebhard pak den ode dne zpupnější a proto od moravského lidu vypuzený, zemřel nemocí byv zachvá- cen v Ostřihomě (Strigonium), když se ubíral Uhrami k římskému papeži stěžovat si na bezpráví. Po něm nastoupil Kosmas. Vrati- slav byl v nepřátelství se Sasy a s bratrem svým, který měl za úděl Moravu. Ony pře- mohl jeho syn, bratra mocí vypudil sám z Mo- ravy a město Olomouc odevzdal svému synu.
56 naléhání Gebhardovo byla spojena s praž- skou. To mu bylo podnětem k ještě větší zpupnosti, takže nejméně uznával za vhodné účastniti se služeb božích u přítomnosti krále. Proto zřídil Vratislav se svolením papeže Alex- andra III., rodem ze Sieny, na hradě praž- ském kollegium řeholních kanovníků, v němž při bohoslužbě nejen probošt, nýbrž i dě- kan, kněz, jáhen i podjáhen, sloužíce mši, užívají biskupských odznaků. A probošt, také kancléřem nazývaný, požívá knížecí pocty.3) Při zakládání toho kostela přinesl prý král dvanáct košů kamení na svých bedrech. Ná- božný kníže, hodný toho, aby první z Čechů nosil královskou korunu. Gebhard pak den ode dne zpupnější a proto od moravského lidu vypuzený, zemřel nemocí byv zachvá- cen v Ostřihomě (Strigonium), když se ubíral Uhrami k římskému papeži stěžovat si na bezpráví. Po něm nastoupil Kosmas. Vrati- slav byl v nepřátelství se Sasy a s bratrem svým, který měl za úděl Moravu. Ony pře- mohl jeho syn, bratra mocí vypudil sám z Mo- ravy a město Olomouc odevzdal svému synu.
Strana 57
57 KAPITOLA XXIII. O Konrádovi, jedenadvacátém, Břetislavovi, dva- advacátém, Boleslavovi, třiadvacátém, a Boři- vojovi, čtyřiadvacátém knížeti českém (1092 až asi 1117). Vratislav zemřev neměl nástupcem svého syna, jak si přál, nýbrž bratra Konráda, který sedmého měsíce po svém nastoupení nemocí byv schvácen učinil místo potomkům bra- trovým. Řekli jsme, že jich bylo pět, kteří nastupovali po sobě dle stáří. Dva z nich, lstí je javše, usmrtili Vršovci (Urbuicenses). ustaviční nepřátelé knížat. KAPITOLA XXIV. O Vratislavovi (vl. Vladislavovi), dvacátém pátém knížeti českém a druhém králi (1140 až 1173). Předposlední z nich, Vladislav, poslal sy- na svého bratra Břetislava, také Vladislava, se 300 ozbrojenými jezdci do Říma na po- moc římskému císaři Jindřichovi VI., který odtamtud odnesl mnohé ostatky svatých. Na- šel jsem v historii české, že po Vratislavovi, prvním králi, nebylo po mnohá léta království. Neboť bratr jeho Konrád a pak Vratislavovi synové neužívali titulu královského, nýbrž to- liko knížecího, jako by hodnost královská
57 KAPITOLA XXIII. O Konrádovi, jedenadvacátém, Břetislavovi, dva- advacátém, Boleslavovi, třiadvacátém, a Boři- vojovi, čtyřiadvacátém knížeti českém (1092 až asi 1117). Vratislav zemřev neměl nástupcem svého syna, jak si přál, nýbrž bratra Konráda, který sedmého měsíce po svém nastoupení nemocí byv schvácen učinil místo potomkům bra- trovým. Řekli jsme, že jich bylo pět, kteří nastupovali po sobě dle stáří. Dva z nich, lstí je javše, usmrtili Vršovci (Urbuicenses). ustaviční nepřátelé knížat. KAPITOLA XXIV. O Vratislavovi (vl. Vladislavovi), dvacátém pátém knížeti českém a druhém králi (1140 až 1173). Předposlední z nich, Vladislav, poslal sy- na svého bratra Břetislava, také Vladislava, se 300 ozbrojenými jezdci do Říma na po- moc římskému císaři Jindřichovi VI., který odtamtud odnesl mnohé ostatky svatých. Na- šel jsem v historii české, že po Vratislavovi, prvním králi, nebylo po mnohá léta království. Neboť bratr jeho Konrád a pak Vratislavovi synové neužívali titulu královského, nýbrž to- liko knížecího, jako by hodnost královská
Strana 58
58 byla dána toliko jedné osobě a nikoliv zemi. Vladislav však, čtvrtý syn Vratislavův, ob- držel od Bedřicha I. hodnost královskou pro sebe i pro své potomky, a když vykonal při dobývání Milána slavný skutek, dostal, ne- obyčejně se zavděčiv císaři, za královský znak červeného dvouocasého lva v bílém poli; z Milána odnesl také Šalamounův svícen a postavil ho v pražském kostele sv. Víta. Vy- stavěl přes Vltavu nákladný most, který spo- joval Staré město s Menším, a jemuž dávají přednost před řezenským, na 24 obloucích, jak dříve jsme řekli, se vypínající. KAPITOLA XXV. O Soběslavovi, dvacátém šestém, Bedřichovi, dva- cátém sedmém, Konrádovi, dvacátém osmém, Břetislavovi, dvacátém devátém a Václavovi, třicátém knížeti českém (1173—1197). Po něm vládl pět let Soběslav (Sobieslaus), který zemřel ve vyhnanství, byv vyhnán od svých poddaných. Po něm nastoupil Bedřich (Fridericus), syn Vladislavův, potom Kon- rád, který zemřel v Apulii, provázeje císaře do Italie. Po Konrádovi následoval Bedřich, který se jmenoval také Jindřich (Henricus). A ježto byl i biskupem pražským, držel šest- náct let biskupství zároveň s knížectvím Čes- kým. Po něm nastoupil vládu bratr jeho Vác-
58 byla dána toliko jedné osobě a nikoliv zemi. Vladislav však, čtvrtý syn Vratislavův, ob- držel od Bedřicha I. hodnost královskou pro sebe i pro své potomky, a když vykonal při dobývání Milána slavný skutek, dostal, ne- obyčejně se zavděčiv císaři, za královský znak červeného dvouocasého lva v bílém poli; z Milána odnesl také Šalamounův svícen a postavil ho v pražském kostele sv. Víta. Vy- stavěl přes Vltavu nákladný most, který spo- joval Staré město s Menším, a jemuž dávají přednost před řezenským, na 24 obloucích, jak dříve jsme řekli, se vypínající. KAPITOLA XXV. O Soběslavovi, dvacátém šestém, Bedřichovi, dva- cátém sedmém, Konrádovi, dvacátém osmém, Břetislavovi, dvacátém devátém a Václavovi, třicátém knížeti českém (1173—1197). Po něm vládl pět let Soběslav (Sobieslaus), který zemřel ve vyhnanství, byv vyhnán od svých poddaných. Po něm nastoupil Bedřich (Fridericus), syn Vladislavův, potom Kon- rád, který zemřel v Apulii, provázeje císaře do Italie. Po Konrádovi následoval Bedřich, který se jmenoval také Jindřich (Henricus). A ježto byl i biskupem pražským, držel šest- náct let biskupství zároveň s knížectvím Čes- kým. Po něm nastoupil vládu bratr jeho Vác-
Strana 59
59 lav. Je známo, že také tito neměli titule krá- lovského, buď proto, že vládli spíše násilím než dle práva, nebo že nemohli dosáhnouti jako jejich předkové svolení císařova ke ko- runovaci. KAPITOLA XXVI. O Přemyslovi, třicátém knížeti a třetím králi českém (1197—1230). Václava svrhl po tříměsíční vládě Přemysl, syn krále Vladislava II., a na třetím místě mezi českými králi byl korunován od Filipa, císaře římského, bratra Bedřicha II., jehož církev neuznala. KAPITOLA XXVII. O Václavovi, čtvrtém králi českém (1230—1253). a Otakarovi, pátém králi českém (1253—1278). Přemysl měl dva syny, Václava a Otakara (Othocarus), Václavovi postoupil království České, Otakarovi markrabství Moravské. Byl pak Václav jednooký a nemaje dětí zanechal království Otakarovi, který i jinak byl zván Přemysl a byl pátý mezi českými králi, vál- ky chtivý, tvůrce velikých věcí, jemuž neschá- zela ani odvaha v námahách, ani věhlas. Říši přijatou od bratra a prostírající se od moře Baltického, které mnozí pokládali mylně
59 lav. Je známo, že také tito neměli titule krá- lovského, buď proto, že vládli spíše násilím než dle práva, nebo že nemohli dosáhnouti jako jejich předkové svolení císařova ke ko- runovaci. KAPITOLA XXVI. O Přemyslovi, třicátém knížeti a třetím králi českém (1197—1230). Václava svrhl po tříměsíční vládě Přemysl, syn krále Vladislava II., a na třetím místě mezi českými králi byl korunován od Filipa, císaře římského, bratra Bedřicha II., jehož církev neuznala. KAPITOLA XXVII. O Václavovi, čtvrtém králi českém (1230—1253). a Otakarovi, pátém králi českém (1253—1278). Přemysl měl dva syny, Václava a Otakara (Othocarus), Václavovi postoupil království České, Otakarovi markrabství Moravské. Byl pak Václav jednooký a nemaje dětí zanechal království Otakarovi, který i jinak byl zván Přemysl a byl pátý mezi českými králi, vál- ky chtivý, tvůrce velikých věcí, jemuž neschá- zela ani odvaha v námahách, ani věhlas. Říši přijatou od bratra a prostírající se od moře Baltického, které mnozí pokládali mylně
Strana 60
60 za oceán (jest to totiž středozemní záliv), až k Dunaji, rozšířil k moři Středozemnímu a našemu, jež nazýváme Adriatickým. Neboť když zemřel Bedřich, vévoda rakouský, bez- dětek, přejala dědictví sestra jeho Markéta. Tato byla kdysi provdána za Jindřicha, syna císaře Bedřicha II., a když tento zemřel bez potomstva, vrátila se do vlasti. A jsouc již stařenou, vzala si za muže Otakara, jenž ne- myslil tolik na věk manželčin, jako na její věno, uzavřel neplodné manželství a dosáhnuv výborného vévodství, dle lidského zvyku, čím víc měl, tím více si přál. Toho času vládl v Korutanech Oldřich, a ten, ježto neměl mužského potomstva, přijav od Otakara pe- níze, odevzdal mu Korutany, Kraňsko, marku Slavonskou, a Pordenone. Obyvatelé Verony, pak Feltri, Trevisa a mnozí z Frijaulu sami se mu poddali. Uhrům vypověděl válku a odnesl po vítězné bitvě nesmírnou kořist a odňal jim zemi štyrskou. V Prusku, jež staří nazývali Uliringie, poraziv Tatary, založil mě sto, jež nazývají Königsberg (Kunisbergium) to jest hora královská. Avšak jak vzrostla jeho moc, tak vzrostla i jeho zpupnost. Ještě za života zákonité manželky, která mu při- nesla věnem takovou říši, pojal druhou Kun- hutu (Cunigunda), dceru krále mazovského. Volán od knížat voličů k vládě nad říší (t. j. německou), odmítl s pohrdáním, veřejně se vychloubaje mezi svými, že král český
60 za oceán (jest to totiž středozemní záliv), až k Dunaji, rozšířil k moři Středozemnímu a našemu, jež nazýváme Adriatickým. Neboť když zemřel Bedřich, vévoda rakouský, bez- dětek, přejala dědictví sestra jeho Markéta. Tato byla kdysi provdána za Jindřicha, syna císaře Bedřicha II., a když tento zemřel bez potomstva, vrátila se do vlasti. A jsouc již stařenou, vzala si za muže Otakara, jenž ne- myslil tolik na věk manželčin, jako na její věno, uzavřel neplodné manželství a dosáhnuv výborného vévodství, dle lidského zvyku, čím víc měl, tím více si přál. Toho času vládl v Korutanech Oldřich, a ten, ježto neměl mužského potomstva, přijav od Otakara pe- níze, odevzdal mu Korutany, Kraňsko, marku Slavonskou, a Pordenone. Obyvatelé Verony, pak Feltri, Trevisa a mnozí z Frijaulu sami se mu poddali. Uhrům vypověděl válku a odnesl po vítězné bitvě nesmírnou kořist a odňal jim zemi štyrskou. V Prusku, jež staří nazývali Uliringie, poraziv Tatary, založil mě sto, jež nazývají Königsberg (Kunisbergium) to jest hora královská. Avšak jak vzrostla jeho moc, tak vzrostla i jeho zpupnost. Ještě za života zákonité manželky, která mu při- nesla věnem takovou říši, pojal druhou Kun- hutu (Cunigunda), dceru krále mazovského. Volán od knížat voličů k vládě nad říší (t. j. německou), odmítl s pohrdáním, veřejně se vychloubaje mezi svými, že král český
Strana 61
61 jest víc než římský císař. A tak byl v čelo křesťanského státu postaven Rudolf, hrabě habsburský, který býval představeným dvora Otakarova, neméně ve válce jako v míru slavný. Ten poslav posly k Otakarovi, žádal na něm zpět Rakousy, Korutany a ostatní země v sousedství Italie, jako země náležející k říši, ježto ani Rakousy nebyly lénem žen- ským, ani Oldřich nemohl Korutany prodati bez svolení císařova. Otakar odmítne a pyšně odpoví císaři, který mu kdysi sloužil. Avšak na zakročení přátel byli usmířeni tou pod- mínkou, aby ustoupil císaři z Rakous, potom aby byla navázána oboustranná příbuznost vzájemným zasnoubením dcer, země, o něž byl spor, aby byly věnem. Rudolf dosáhnuv Rakous, žádá Otakara, aby mu dle zvyku předků složil slib věrnosti. To se zdálo hrdé- mu králi příliš krutým, bylo mu, jako by se stával z pána sluhou. Vzniknou nové spory, potom vypoví se válka. Když se již přiblížila obě vojska na tisíc kroků, Otakar ,obávaje se moci Rudolfovy a přemítaje v mysli ne- spravedlivou příčinu války, vyšle posly, aby řekli, že bude přísahati, chce-li jen Rudolf aby se tak k vůli důstojnosti jeho stalo v cí- sařském stanu. Císař raději přijme podmínku, než aby zkoušel štěstí válečné. Ve stanu při- praví se vysoké lešení, a na něm postaví se na vynikajícím místě císařský stolec. Rudolf ozdobený korunou a císařskými odznaky, sedě
61 jest víc než římský císař. A tak byl v čelo křesťanského státu postaven Rudolf, hrabě habsburský, který býval představeným dvora Otakarova, neméně ve válce jako v míru slavný. Ten poslav posly k Otakarovi, žádal na něm zpět Rakousy, Korutany a ostatní země v sousedství Italie, jako země náležející k říši, ježto ani Rakousy nebyly lénem žen- ským, ani Oldřich nemohl Korutany prodati bez svolení císařova. Otakar odmítne a pyšně odpoví císaři, který mu kdysi sloužil. Avšak na zakročení přátel byli usmířeni tou pod- mínkou, aby ustoupil císaři z Rakous, potom aby byla navázána oboustranná příbuznost vzájemným zasnoubením dcer, země, o něž byl spor, aby byly věnem. Rudolf dosáhnuv Rakous, žádá Otakara, aby mu dle zvyku předků složil slib věrnosti. To se zdálo hrdé- mu králi příliš krutým, bylo mu, jako by se stával z pána sluhou. Vzniknou nové spory, potom vypoví se válka. Když se již přiblížila obě vojska na tisíc kroků, Otakar ,obávaje se moci Rudolfovy a přemítaje v mysli ne- spravedlivou příčinu války, vyšle posly, aby řekli, že bude přísahati, chce-li jen Rudolf aby se tak k vůli důstojnosti jeho stalo v cí- sařském stanu. Císař raději přijme podmínku, než aby zkoušel štěstí válečné. Ve stanu při- praví se vysoké lešení, a na něm postaví se na vynikajícím místě císařský stolec. Rudolf ozdobený korunou a císařskými odznaky, sedě
Strana 62
62 očekává příchod krále, ani okolo seděli kur- firsti a stáli ostatní páni. Král vešed s něko- lika šlechtici svého království, vystoupil na lešení a poklekl u nohou císařových, po- tom dle starého obyčeje zavázal se přísahou dotýkaje se ostatků. V tom stan uměle po- stavený spadl rozděliv se od shora dolů ve čtyry části a poskytl vojsku pohled na krále, jak pokorně prosí na lešení u nohou císařo- vých. Kolem stály ozbrojené šiky očekávajíce konec věci, a jak radostně pohlíželi Němci na svého vítězného císaře, tak zarmouceně a smutně patřili Čechové na bojácnost a malo- myslnost svého krále, jenž chtěl raději být poddán císaři, než pokusiti se o bitvu. Ota- kar tím překvapený, ač dobře věděl, že stan spadl spíše lstí, než náhodou, pro přítom- nost přece mínil mlčeti a vyprosiv si od cí- saře propuštění, navrátil se pln hněvu domů. A ač sám sebou dosti zuřil, přece ho ještě více podněcovala jeho choť, jež dozvěděvši se o tom, co se stalo, oslovila prý přicházejí- cího krále těmito slovy: Zdaž přinášíš domů tuto kořist a tuto slávu válečnou? Přičině- ním tvým poddáni jsme dnes všichni, jako otroci, jako dobytek, jsme. Čechy, královna zemí, učiněny poplatnými. Když jsem kdysi o tobě slyšela, že jsi přemohl Tatary, porazil Uhry, zbraní dobyl Štyrska a pronikl se svým vojskem do Italie, pokládala jsem sebe za šťastnou, že jsem byla provdána za tako-
62 očekává příchod krále, ani okolo seděli kur- firsti a stáli ostatní páni. Král vešed s něko- lika šlechtici svého království, vystoupil na lešení a poklekl u nohou císařových, po- tom dle starého obyčeje zavázal se přísahou dotýkaje se ostatků. V tom stan uměle po- stavený spadl rozděliv se od shora dolů ve čtyry části a poskytl vojsku pohled na krále, jak pokorně prosí na lešení u nohou císařo- vých. Kolem stály ozbrojené šiky očekávajíce konec věci, a jak radostně pohlíželi Němci na svého vítězného císaře, tak zarmouceně a smutně patřili Čechové na bojácnost a malo- myslnost svého krále, jenž chtěl raději být poddán císaři, než pokusiti se o bitvu. Ota- kar tím překvapený, ač dobře věděl, že stan spadl spíše lstí, než náhodou, pro přítom- nost přece mínil mlčeti a vyprosiv si od cí- saře propuštění, navrátil se pln hněvu domů. A ač sám sebou dosti zuřil, přece ho ještě více podněcovala jeho choť, jež dozvěděvši se o tom, co se stalo, oslovila prý přicházejí- cího krále těmito slovy: Zdaž přinášíš domů tuto kořist a tuto slávu válečnou? Přičině- ním tvým poddáni jsme dnes všichni, jako otroci, jako dobytek, jsme. Čechy, královna zemí, učiněny poplatnými. Když jsem kdysi o tobě slyšela, že jsi přemohl Tatary, porazil Uhry, zbraní dobyl Štyrska a pronikl se svým vojskem do Italie, pokládala jsem sebe za šťastnou, že jsem byla provdána za tako-
Strana 63
63 vého muže, a otce, jenž mne odevzdal veliko- myslnému králi, za moudrého a domnívala jsem se, že na celém světě není královny, která by se mi vyrovnala. Nyní vidím, že všechno to byl klam, neboť která žena jest tak nešťastná, jako já, který muž tak bázlivý jako ty? Pustil jsi z rukou Rakousy, ze zemí nejvýbornější, slavné tolika městy a tolikerou šlechtou, nebyv k tomu nijak přinucen, pro potupný strach jsi ztratil Štyrsko, Korutany a země, které jsi měl v Italii, navázal jsi příbuzenské svazky s habsburským hrabětem ze sprostého rodu pocházejícím. Konečně jsi se poddal přísahou tomu, kdo býval kdysi tvým sluhou, a otrokem otroka se stav za- temnil jsi slávu svou i předků svých. Ejhle muže, který chce vzbuditi zdání, že statečností svou zachoval si svou říši. Chválila bych tě, kdybys se mu byl nepoddal. Nuže, schází-li ti mužná odvaha a nemůžeš-li viděti tasené meče, nech mne kralovati, zkusím zajisté, zda království náleží Čechům nebo Němcům. Jsou tu Poláci, jsou tu Sasové a Frankové, kteří jdou za našimi prapory, jsou tu Sle- zané a Moravané, a ještě bychom se měli báti pokusu o válečné štěstí. Kéž bys měl mého ducha, anebo já oddanost vojska, ja- kou ty máš, jak vidím, pocítil by zajisté Rudolf, že proti pánům nepostačují ani síly, ani lsti. Otakar, který byl poután láskou k své
63 vého muže, a otce, jenž mne odevzdal veliko- myslnému králi, za moudrého a domnívala jsem se, že na celém světě není královny, která by se mi vyrovnala. Nyní vidím, že všechno to byl klam, neboť která žena jest tak nešťastná, jako já, který muž tak bázlivý jako ty? Pustil jsi z rukou Rakousy, ze zemí nejvýbornější, slavné tolika městy a tolikerou šlechtou, nebyv k tomu nijak přinucen, pro potupný strach jsi ztratil Štyrsko, Korutany a země, které jsi měl v Italii, navázal jsi příbuzenské svazky s habsburským hrabětem ze sprostého rodu pocházejícím. Konečně jsi se poddal přísahou tomu, kdo býval kdysi tvým sluhou, a otrokem otroka se stav za- temnil jsi slávu svou i předků svých. Ejhle muže, který chce vzbuditi zdání, že statečností svou zachoval si svou říši. Chválila bych tě, kdybys se mu byl nepoddal. Nuže, schází-li ti mužná odvaha a nemůžeš-li viděti tasené meče, nech mne kralovati, zkusím zajisté, zda království náleží Čechům nebo Němcům. Jsou tu Poláci, jsou tu Sasové a Frankové, kteří jdou za našimi prapory, jsou tu Sle- zané a Moravané, a ještě bychom se měli báti pokusu o válečné štěstí. Kéž bys měl mého ducha, anebo já oddanost vojska, ja- kou ty máš, jak vidím, pocítil by zajisté Rudolf, že proti pánům nepostačují ani síly, ani lsti. Otakar, který byl poután láskou k své
Strana 64
64 choti a pozoroval, že mluví pravdu, a zároveň nemohl ve své hrdé mysli snésti utrpěnou potupu, svolav zemské pány a sebrav nové zástupy, vypověděl válku Rudolfovi, který s ním lstně jednal. Tento se nevyhýbá boji. Sejdou se oba s vojsky svými na rakouském území, za Dunajem byla svedena krutá bitva a bojováno dlouho nerozhodně, protože Če- chové vynikali množstvím a silou, Švábové, na něž Rudolf nejvíce spoléhal, kázní a umě- ním válečným. Padli mnozí na obou stra- nách, větší však byla porážka Čechů. Ko- nečně zabit jest i Otakar od svých opuštěný, bojuje v nejhustším šiku nepřátel. Zabili prý ho dva štýrští šlechtici na pomstu smrti bra- trovy, jenž byl od Otakara nespravedlivě za- huben, když ho poznali dle určitých známek, po celou bitvu ho hledavše. Tělo jeho bylo se svolením Rudolfovým přenešeno do Čech a pochováno s královskými poctami. Bitva byla svedena na den sv. Rufa po učinění slova tělem r. 1278. Císař upustil od pusto- šení Čech, které náležely jeho zeti. KAPITOLA XXVIII. O sv. Václavu, šestém králi českém (1278—1305) Sedmiletého syna Otakarova, Václava, od vedl Otta, markrabí braniborský, do Frank a spravoval po pět let království jako poruč- ník; po svém návratu byl hoch pod správou
64 choti a pozoroval, že mluví pravdu, a zároveň nemohl ve své hrdé mysli snésti utrpěnou potupu, svolav zemské pány a sebrav nové zástupy, vypověděl válku Rudolfovi, který s ním lstně jednal. Tento se nevyhýbá boji. Sejdou se oba s vojsky svými na rakouském území, za Dunajem byla svedena krutá bitva a bojováno dlouho nerozhodně, protože Če- chové vynikali množstvím a silou, Švábové, na něž Rudolf nejvíce spoléhal, kázní a umě- ním válečným. Padli mnozí na obou stra- nách, větší však byla porážka Čechů. Ko- nečně zabit jest i Otakar od svých opuštěný, bojuje v nejhustším šiku nepřátel. Zabili prý ho dva štýrští šlechtici na pomstu smrti bra- trovy, jenž byl od Otakara nespravedlivě za- huben, když ho poznali dle určitých známek, po celou bitvu ho hledavše. Tělo jeho bylo se svolením Rudolfovým přenešeno do Čech a pochováno s královskými poctami. Bitva byla svedena na den sv. Rufa po učinění slova tělem r. 1278. Císař upustil od pusto- šení Čech, které náležely jeho zeti. KAPITOLA XXVIII. O sv. Václavu, šestém králi českém (1278—1305) Sedmiletého syna Otakarova, Václava, od vedl Otta, markrabí braniborský, do Frank a spravoval po pět let království jako poruč- ník; po svém návratu byl hoch pod správou
Strana 65
65 matčinou. Tato milovala Záviše (Zavisius), jednoho z mocných šlechticů, a stavši se jeho chotí, darovala mu mnohé, královské statky. Avšak brzy zemřela, a Záviš byl jat a po- praven; království bylo potom spravováno dle vůle Václavovy. Za jeho vlády, téhož roku, kdy Ptolemais byla dobyta od Sara- cenů (r. 1291) a až do dnešního dne jest v je- jich moci, vyhořela skoro úplně Praha domá- cím ohněm a byla štědrostí královou a přičin- livostí a obětavostí měšťanů tak znovuzřízena, že požár štěstím se zdál. Po Rudolfovi nastou- pil jako císař syn jeho Albrecht. Mezi ním a Václavem nebylo méně nepřátelství, než mezi jejich otci. To odstranila s velikou námahou Juta, choť Václavova a sestra Albrechtova, žena nad muže opatrnější. Václavovi byl vel mi milým jakýsi Alexius, znalý práva církev- ního. Ten mnoho s ním promlouvaje o řím- ské šlechtě, do té míry upoutal mysl královu, že slíbil svou dceru Jutu, skoro ještě dítě, v manželství kterémusi šlechtici ze slavné rodiny Orsiniův. Z toho následovalo mezi Orsiny a českými krály přátelství, jehož si nejvíce cenil kardinál Matouš, z rodu toho pocházející. Ten totiž poslal na žádost Vác- lavovu do Čech Gozziho z Orvieta, znalého obojího práva, aby vypracoval zákonník pro jeho království. Avšak tomu zabránila šlech- ta, pro niž jest prospěchem, když jsou všechny věci nejisté. Sestra tohoto Václava, jménem
65 matčinou. Tato milovala Záviše (Zavisius), jednoho z mocných šlechticů, a stavši se jeho chotí, darovala mu mnohé, královské statky. Avšak brzy zemřela, a Záviš byl jat a po- praven; království bylo potom spravováno dle vůle Václavovy. Za jeho vlády, téhož roku, kdy Ptolemais byla dobyta od Sara- cenů (r. 1291) a až do dnešního dne jest v je- jich moci, vyhořela skoro úplně Praha domá- cím ohněm a byla štědrostí královou a přičin- livostí a obětavostí měšťanů tak znovuzřízena, že požár štěstím se zdál. Po Rudolfovi nastou- pil jako císař syn jeho Albrecht. Mezi ním a Václavem nebylo méně nepřátelství, než mezi jejich otci. To odstranila s velikou námahou Juta, choť Václavova a sestra Albrechtova, žena nad muže opatrnější. Václavovi byl vel mi milým jakýsi Alexius, znalý práva církev- ního. Ten mnoho s ním promlouvaje o řím- ské šlechtě, do té míry upoutal mysl královu, že slíbil svou dceru Jutu, skoro ještě dítě, v manželství kterémusi šlechtici ze slavné rodiny Orsiniův. Z toho následovalo mezi Orsiny a českými krály přátelství, jehož si nejvíce cenil kardinál Matouš, z rodu toho pocházející. Ten totiž poslal na žádost Vác- lavovu do Čech Gozziho z Orvieta, znalého obojího práva, aby vypracoval zákonník pro jeho království. Avšak tomu zabránila šlech- ta, pro niž jest prospěchem, když jsou všechny věci nejisté. Sestra tohoto Václava, jménem
Strana 66
66 Anežka (Agnes), provdala se za Rudolfa, sy- na císaře Rudolfa, který zemřel v Praze a tamtéž leží pochován. Z ní narodil se Jan, který vlastní rukou zavraždil svého strýce cí- saře Albrechta u řeky Rýna, nedaleko města Schaffhausen, když spolu konali přátelsky cestu. Potom lítostí jat, odebral se do Avig- nona k papeži Klimentu V., aby mu tento udělil rozhřešení. Papež dí, že císařův vrah má býti souzen od císaře. Odešel tedy Jan do Pisy, kde tehdy meškal císař Jindřich to- ho jména VII., a nezdráhal se na jeho roz- kaz vstoupiti do řádu mnichů sv. Augustina a činiti v něm ustavičné pokání. Zemřel ko- nečně v témž městě a pochován v kostele svého řádu. Jeho náhrobek jsme viděli téhož roku, kdy jsme s ostatními kollegy přijali na rozkaz císaře Bedřicha III. jeho snoubenku Eleonoru, přicházející z Portugal, dceru se- stry tvé, majíce ji vésti do Sieny. Matka tohoto Jana byla žena rozumná a udatné mysli. Když se dozvěděla, že bratr její jsa spokojen s královstvím Českým, nepřijal na- bízené říše, pravila: Kdybych já vládla, a scházela mi jediná hrouda, buď bych si ostat- ní podrobila, nebo říši svou ztratila. Při korunovaci Václavově dostalo prý ne- méně než dvě stě devět tisíc jezdců v Praze pokrm z královského dvora, pěších pak bylo nasyceno nekonečné množství. Václav si pod- manil i Poláky, od nichž byv povolán přijal
66 Anežka (Agnes), provdala se za Rudolfa, sy- na císaře Rudolfa, který zemřel v Praze a tamtéž leží pochován. Z ní narodil se Jan, který vlastní rukou zavraždil svého strýce cí- saře Albrechta u řeky Rýna, nedaleko města Schaffhausen, když spolu konali přátelsky cestu. Potom lítostí jat, odebral se do Avig- nona k papeži Klimentu V., aby mu tento udělil rozhřešení. Papež dí, že císařův vrah má býti souzen od císaře. Odešel tedy Jan do Pisy, kde tehdy meškal císař Jindřich to- ho jména VII., a nezdráhal se na jeho roz- kaz vstoupiti do řádu mnichů sv. Augustina a činiti v něm ustavičné pokání. Zemřel ko- nečně v témž městě a pochován v kostele svého řádu. Jeho náhrobek jsme viděli téhož roku, kdy jsme s ostatními kollegy přijali na rozkaz císaře Bedřicha III. jeho snoubenku Eleonoru, přicházející z Portugal, dceru se- stry tvé, majíce ji vésti do Sieny. Matka tohoto Jana byla žena rozumná a udatné mysli. Když se dozvěděla, že bratr její jsa spokojen s královstvím Českým, nepřijal na- bízené říše, pravila: Kdybych já vládla, a scházela mi jediná hrouda, buď bych si ostat- ní podrobila, nebo říši svou ztratila. Při korunovaci Václavově dostalo prý ne- méně než dvě stě devět tisíc jezdců v Praze pokrm z královského dvora, pěších pak bylo nasyceno nekonečné množství. Václav si pod- manil i Poláky, od nichž byv povolán přijal
Strana 67
67 korunu v městě Hnězdně. Dal také svého třináctiletého syna Václava Uhrům na žádost jich za krále. Když však papež Bonifác tam poslal mladého Karla, syna sicilského krále Karla, a smýšlení Uhrů se změnilo, vzal k sobě svého syna v Bělehradě korunovaného a zároveň i posvátnou korunu a nedlouho potom zemřel ve 33. roce svého věku na tabes. Čechové želeli velice jeho smrti. Byl zajisté panovník vlídný a velmi laskavý a těšící se pověsti světce, jež byla prý později potvrzena i zázraky. Pravdivá-li jest pověst, zjevil se ve snách Janovi, biskupu brixen- skému, a tázal se ho naleznuv ho v slzách a smutku, jaká jest příčina jeho zármutku. Když mu tento odpověděl, že nemůže klidně snésti jeho smrt, káral ho z nevěry, ježto ne- přikládá víry písmu svatému, v němž mohl někdy čísti tato slova: Když se domnívati budeš, že bys zahynul, vzejdeš jako dennice a budeš míti doufání, předlože sobě naději, a zakopán jsa, bezpečně spáti budeš. Odpočí- vati budeš, a nebude, kdo by tě předěsil: a prositi budou tváři tvé mnozí; a dokládaje, že jeho víra jest malá a prázdná, jestliže pokládá smrt svatých za žalostnou, náhle zmi- zel. Biskup probudiv se pamatoval si sice slova jemu řečená, ale naprosto nevěděl, kde by byla napsána v písmě svatém. Otevřev pak knihu Concordantiarum nalezl, co hle- dal, v XI. kapitole u Joba. Když pak při-
67 korunu v městě Hnězdně. Dal také svého třináctiletého syna Václava Uhrům na žádost jich za krále. Když však papež Bonifác tam poslal mladého Karla, syna sicilského krále Karla, a smýšlení Uhrů se změnilo, vzal k sobě svého syna v Bělehradě korunovaného a zároveň i posvátnou korunu a nedlouho potom zemřel ve 33. roce svého věku na tabes. Čechové želeli velice jeho smrti. Byl zajisté panovník vlídný a velmi laskavý a těšící se pověsti světce, jež byla prý později potvrzena i zázraky. Pravdivá-li jest pověst, zjevil se ve snách Janovi, biskupu brixen- skému, a tázal se ho naleznuv ho v slzách a smutku, jaká jest příčina jeho zármutku. Když mu tento odpověděl, že nemůže klidně snésti jeho smrt, káral ho z nevěry, ježto ne- přikládá víry písmu svatému, v němž mohl někdy čísti tato slova: Když se domnívati budeš, že bys zahynul, vzejdeš jako dennice a budeš míti doufání, předlože sobě naději, a zakopán jsa, bezpečně spáti budeš. Odpočí- vati budeš, a nebude, kdo by tě předěsil: a prositi budou tváři tvé mnozí; a dokládaje, že jeho víra jest malá a prázdná, jestliže pokládá smrt svatých za žalostnou, náhle zmi- zel. Biskup probudiv se pamatoval si sice slova jemu řečená, ale naprosto nevěděl, kde by byla napsána v písmě svatém. Otevřev pak knihu Concordantiarum nalezl, co hle- dal, v XI. kapitole u Joba. Když pak při-
Strana 68
68 stoupil k jeho náhrobku pověstný loupežník, vytýkal mrtvému jeho život a dal políček kamenné soše, ležící nad jeho náhrobkem, ihned slepotou byv zachvácen, byl potrestán za svou bezbožnost. Socha byla potom po- stavena u oltáře a na její místo položena jiná kovová, nádherné to dílo ,vynikajícího sochaře Jana Brabantského. KAPITOLA XXIX. O Václavovi, sedmém králi českém (1305—1306). Po Václavovi nastoupil jeho syn, ačkoliv téhož jména, povahou přece daleko nepodob- ný. Tento jsa ve dne v noci oddán opilství a nejhanebnějšímu údu těla, zabíraje cizí stat- ky a s cizími manželkami si zahrávaje, zemře v 18. svém roce, proboden byv třemi ranami, když se procházel samoten v domě kapitul- ního děkana v Olomouci. Původce vraždy jest neznám, ačkoliv byl viděn Konrád, ry- tíř durynský, jak vychází z královské ko- mnaty s krvavou dýkou v ruce. Tento byl totiž ve všeobecném zmatku ubit dříve než se mohl přiznati k zločinu. KAPITOLA XXX. O Rudolfovi, osměm králi českém (1306—1307). Toho času přišel náhodou do Prahy koru- tanský vévoda Jindřich, za něhož byla již
68 stoupil k jeho náhrobku pověstný loupežník, vytýkal mrtvému jeho život a dal políček kamenné soše, ležící nad jeho náhrobkem, ihned slepotou byv zachvácen, byl potrestán za svou bezbožnost. Socha byla potom po- stavena u oltáře a na její místo položena jiná kovová, nádherné to dílo ,vynikajícího sochaře Jana Brabantského. KAPITOLA XXIX. O Václavovi, sedmém králi českém (1305—1306). Po Václavovi nastoupil jeho syn, ačkoliv téhož jména, povahou přece daleko nepodob- ný. Tento jsa ve dne v noci oddán opilství a nejhanebnějšímu údu těla, zabíraje cizí stat- ky a s cizími manželkami si zahrávaje, zemře v 18. svém roce, proboden byv třemi ranami, když se procházel samoten v domě kapitul- ního děkana v Olomouci. Původce vraždy jest neznám, ačkoliv byl viděn Konrád, ry- tíř durynský, jak vychází z královské ko- mnaty s krvavou dýkou v ruce. Tento byl totiž ve všeobecném zmatku ubit dříve než se mohl přiznati k zločinu. KAPITOLA XXX. O Rudolfovi, osměm králi českém (1306—1307). Toho času přišel náhodou do Prahy koru- tanský vévoda Jindřich, za něhož byla již
Strana 69
69 dříve provdána starší sestra králova jménem Anna. Tohoto zvolí si Čechové za krále. To těžce nese císař Albrecht, který sebrav vojsko vtrhne náhle do Čech, Jindřicha z krá- lovství vypudí a ustanoví za krále svého sy- na Rudolfa (Rodolphus), dav mu za man- želku Alžbětu (Elizabeth), vdovu po starším Václavovi, aby byla jeho vláda pevnější. Ten- to počav panovati za velikých nadějí Čechů, zachvácen byl náhlou nemocí a zemřel v prv- ním roce své vlády bezdětek. KAPITOLA XXXI. O Jindřichovi, devátém králi českém (1307 až 1310). Po smrti Rudolfově žádali si Čechové, roz- dělivše se mezi sebou, jedni za krále Bedři- cha, bratra Rudolfova, druzí Jindřicha, je- hož zapudili. Zvítězila strana Jindřichova, když byli povražděni náčelníci strany druhé. A ač císař vtrhnuv do Čech s velikým vojskem zpustošil zemi daleko široko, přece nemohl Jindřicha z království vypuditi, byv dříve za- bit od svého vnuka, jak nahoře jsme řekli, než mohl provésti své záměry proti Čechům. Po Albrechtovi nastoupil Jindřich VII., hra- bě lucemburský, o němž nedávno jsme se zmínili, stejně mohutný rozumem i odvahou. Tento tajně pozval k sobě do francouzského města Špýru osmnáctiletou Elišku (Elisa-
69 dříve provdána starší sestra králova jménem Anna. Tohoto zvolí si Čechové za krále. To těžce nese císař Albrecht, který sebrav vojsko vtrhne náhle do Čech, Jindřicha z krá- lovství vypudí a ustanoví za krále svého sy- na Rudolfa (Rodolphus), dav mu za man- želku Alžbětu (Elizabeth), vdovu po starším Václavovi, aby byla jeho vláda pevnější. Ten- to počav panovati za velikých nadějí Čechů, zachvácen byl náhlou nemocí a zemřel v prv- ním roce své vlády bezdětek. KAPITOLA XXXI. O Jindřichovi, devátém králi českém (1307 až 1310). Po smrti Rudolfově žádali si Čechové, roz- dělivše se mezi sebou, jedni za krále Bedři- cha, bratra Rudolfova, druzí Jindřicha, je- hož zapudili. Zvítězila strana Jindřichova, když byli povražděni náčelníci strany druhé. A ač císař vtrhnuv do Čech s velikým vojskem zpustošil zemi daleko široko, přece nemohl Jindřicha z království vypuditi, byv dříve za- bit od svého vnuka, jak nahoře jsme řekli, než mohl provésti své záměry proti Čechům. Po Albrechtovi nastoupil Jindřich VII., hra- bě lucemburský, o němž nedávno jsme se zmínili, stejně mohutný rozumem i odvahou. Tento tajně pozval k sobě do francouzského města Špýru osmnáctiletou Elišku (Elisa-
Strana 70
70 beth), druhou sestru Václavovu, a dal ji v manželství svému synu Janovi o čtyry roky mladšímu. Téhož času vystrojil také tři voj- ska, jedno vedl sám do Italie proti Bres- cijským, které porazil a přinutil podrobiti se jeho vládě, a přijal všechny Lombarďany pod svou moc. Druhé vyslal proti hrabatům vir- tenberským svaté říši odbojným, kterým z osmdesáti hradů a přepevných měst, jež drželi, 72 mocí odňal. Třetí, složené z Fran- ků a Bavorů, poslal se svým synem do Čech pod vůdcovstvím Petra, arcibiskupa mohuč- ského. To jest onen Jindřich, který byv ko- runován v Římě přes odpor Roberta, krále neapolského, oblehl velmi silně Florencii, v moci své měl Pisu a Sienu a byl prý otrá- ven nepřátelskou lstí u Bonconventa na území sienském; jeho tělo pochovali jeho přátelé ve starém a nádherném chrámě pisanském na vynikajícím místě za větším oltářem. V Če- chách bylo bojováno na mnohých místech, protože jedni z Čechů přáli si za krále Jana, druzí se klonili k Jindřichovi, který zápasil již se třemi syny císařskými o své králov- ství. Konečně byla obležena Praha, hlavní město království, a dlouho dobývána, protože Jindřich a markrabě míšenský statečně hájili hradby. Na konec byla přece Janovi vydána zradou měšťanů. Nepřítel uchýlil se do hradu a po málo dnech utekl Jindřich do Koru- tan. Od té doby až do vlády Zikmundovy
70 beth), druhou sestru Václavovu, a dal ji v manželství svému synu Janovi o čtyry roky mladšímu. Téhož času vystrojil také tři voj- ska, jedno vedl sám do Italie proti Bres- cijským, které porazil a přinutil podrobiti se jeho vládě, a přijal všechny Lombarďany pod svou moc. Druhé vyslal proti hrabatům vir- tenberským svaté říši odbojným, kterým z osmdesáti hradů a přepevných měst, jež drželi, 72 mocí odňal. Třetí, složené z Fran- ků a Bavorů, poslal se svým synem do Čech pod vůdcovstvím Petra, arcibiskupa mohuč- ského. To jest onen Jindřich, který byv ko- runován v Římě přes odpor Roberta, krále neapolského, oblehl velmi silně Florencii, v moci své měl Pisu a Sienu a byl prý otrá- ven nepřátelskou lstí u Bonconventa na území sienském; jeho tělo pochovali jeho přátelé ve starém a nádherném chrámě pisanském na vynikajícím místě za větším oltářem. V Če- chách bylo bojováno na mnohých místech, protože jedni z Čechů přáli si za krále Jana, druzí se klonili k Jindřichovi, který zápasil již se třemi syny císařskými o své králov- ství. Konečně byla obležena Praha, hlavní město království, a dlouho dobývána, protože Jindřich a markrabě míšenský statečně hájili hradby. Na konec byla přece Janovi vydána zradou měšťanů. Nepřítel uchýlil se do hradu a po málo dnech utekl Jindřich do Koru- tan. Od té doby až do vlády Zikmundovy
Strana 71
71 byly Čechy skoro 126 let v moci Lucem- burků (Lutzenburgenses). KAPITOLA XXXII. O Janovi, desátém králi českém (1310—1346). Jan řídil mocnou rukou své království, a zatím co byl jeho otec zaměstnán v Italii, spravoval říši německou jako vikář. Když pak po smrti otcově se mu poddaly přemnohé obce italské, překročil s vojskem svým Alpy a po mnoho let je chránil. Tehdy zápasili mezi sebou o říši římskou Bedřich, vevoda rakouský, a Ludvík, vévoda bavorský. Měl také četné spory se svou chotí, ježto šlechta odvracela českou královnu od krále jako od nepřítele Čechů, který si obzvláště oblíbil Němce. Došlo k boji, a království bylo sti- ženo mnohými pohromami. Spor byl konečně stěží urovnán. Potom dobyl Jan Chebu; Vrati- slav, nad kterou vládl Jindřich, vévoda slez ský, Lehnice a mnohá jiná města slezská poddala se Janovi. Byla vedena válka i proti Rakušanům, v níž vítězný Jan obohatil své vojsko nemalou kořistí. Protože nemohl po- kojně obhájiti království polského, postoupil právo své na ně Kazimírovi, přijav od něho 20 tisíc hřiven stříbra. Přece však oblehne Krakov, ale pro nedostatek špíže jest nucen odejíti. Oslepnuv, byl povolán od francouz- ského krále na pomoc proti Angličanům, při-
71 byly Čechy skoro 126 let v moci Lucem- burků (Lutzenburgenses). KAPITOLA XXXII. O Janovi, desátém králi českém (1310—1346). Jan řídil mocnou rukou své království, a zatím co byl jeho otec zaměstnán v Italii, spravoval říši německou jako vikář. Když pak po smrti otcově se mu poddaly přemnohé obce italské, překročil s vojskem svým Alpy a po mnoho let je chránil. Tehdy zápasili mezi sebou o říši římskou Bedřich, vevoda rakouský, a Ludvík, vévoda bavorský. Měl také četné spory se svou chotí, ježto šlechta odvracela českou královnu od krále jako od nepřítele Čechů, který si obzvláště oblíbil Němce. Došlo k boji, a království bylo sti- ženo mnohými pohromami. Spor byl konečně stěží urovnán. Potom dobyl Jan Chebu; Vrati- slav, nad kterou vládl Jindřich, vévoda slez ský, Lehnice a mnohá jiná města slezská poddala se Janovi. Byla vedena válka i proti Rakušanům, v níž vítězný Jan obohatil své vojsko nemalou kořistí. Protože nemohl po- kojně obhájiti království polského, postoupil právo své na ně Kazimírovi, přijav od něho 20 tisíc hřiven stříbra. Přece však oblehne Krakov, ale pro nedostatek špíže jest nucen odejíti. Oslepnuv, byl povolán od francouz- ského krále na pomoc proti Angličanům, při-
Strana 72
72 spěl svému příbuznému nejvybranějším zá- stupem rytířů a pustil se do velmi krvavé bitvy, v níž padl byv zabit s mnoha tisíci vojínů po 35letém panování. Bitva byla sve- dena na svátek sv. Rufa. Odtud ten den jest od Čechů pokládán za nešťastný a pro- klatý, protože jim odňal dva krále nepřátel- ským mečem. KAPITOLA XXXIII O Karlovi, jedenáctém králi českém, který stav se později římským císařem, byl nazýván Karel IV. (1346—1378). Karel (Carolus), jeho syn, narozený z man- želky Elišky, byl tehdy 31 let stár. Ten šťastně bojoval za života otcova proti Ta- tarům a zbraní uhájil lombardské obce od otce přijaté. Jako mladík bojoval s Veron- skými a porazil je v bitvě, v níž dvakráte byv s koně stržen neváhal na třetího vstou- piti a vykonati velmi statečné skutky vojen- ské. Když dlel v Parmě, mnoho prý ciziložil hýře nevázaně jako jinoch, a neustal od toho ani na pokárání otcovo. Tehdy válčil fran- couzský daufin se savojským knížetem, a když se Jan ustanovil přispěti mu na jeho prosbu na pomoc, v noci, jež předcházela ustano- venou výpravu, viděl Karel ve snách jinocha pěkné postavy, jak byl uchopen vojenskou
72 spěl svému příbuznému nejvybranějším zá- stupem rytířů a pustil se do velmi krvavé bitvy, v níž padl byv zabit s mnoha tisíci vojínů po 35letém panování. Bitva byla sve- dena na svátek sv. Rufa. Odtud ten den jest od Čechů pokládán za nešťastný a pro- klatý, protože jim odňal dva krále nepřátel- ským mečem. KAPITOLA XXXIII O Karlovi, jedenáctém králi českém, který stav se později římským císařem, byl nazýván Karel IV. (1346—1378). Karel (Carolus), jeho syn, narozený z man- želky Elišky, byl tehdy 31 let stár. Ten šťastně bojoval za života otcova proti Ta- tarům a zbraní uhájil lombardské obce od otce přijaté. Jako mladík bojoval s Veron- skými a porazil je v bitvě, v níž dvakráte byv s koně stržen neváhal na třetího vstou- piti a vykonati velmi statečné skutky vojen- ské. Když dlel v Parmě, mnoho prý ciziložil hýře nevázaně jako jinoch, a neustal od toho ani na pokárání otcovo. Tehdy válčil fran- couzský daufin se savojským knížetem, a když se Jan ustanovil přispěti mu na jeho prosbu na pomoc, v noci, jež předcházela ustano- venou výpravu, viděl Karel ve snách jinocha pěkné postavy, jak byl uchopen vojenskou
Strana 73
73 rukou, na vyvýšeném místě, odkudž mohl býti ode všech viděn, ze šatů vysvlečen, a hned mu byl uříznut mužský úd. Karel se tázal nejbližšího mladíka, který stál vedle něho, maje tvář vznešenější, než bývá lidská, a jenž dal rozkaz k tomuto činu, kdo jest onen jinoch tak ukrutně uchopený, a proč byl sti- žen takovýmto trestem? Tázajícímu se, dána odpověď, že jest to daufin, prvorozenec fran- couzského krále, který takovým způsobem byl uchopen, tak že mají býti trestáni, kdo zneuctívají cizí manželství. Karel probudiv se ze spánku, vyprávěl ráno sen svému otci a žádal ho, aby nadarmo vojsko neunavoval, že daufin nepotřebuje pomoci, protože nepo- chyboval, že byl zabit. Otec nedbal synových slov a odpověděl, že sny nemají žádného významu; a vykonav dvoudenní pochod s voj- skem dostal určitou zprávu, že daufin zemřel při obléhání kteréhosi hradu, bodnut byv do slabiny šípem náhodou vystřeleným, a jeho zástupy že byly rozprášeny. Karel založil ve vsi Terentiově, v území parmském, na místě, kde měl vidění, kollegiátní kostel P. Marie, kterýž dosud stojí, a štědře ho na- dal. Patronem jeho jest praecentor4) kostela pražského, jakž dosvědčuje listina téhož Kar- la, kterou jsme viděli a četli. Karel jmeno- val se křtícím jménem Václav, jež změněno bylo při biřmování dle Karla, krále francouz- ského, u něhož prožil své dětství.
73 rukou, na vyvýšeném místě, odkudž mohl býti ode všech viděn, ze šatů vysvlečen, a hned mu byl uříznut mužský úd. Karel se tázal nejbližšího mladíka, který stál vedle něho, maje tvář vznešenější, než bývá lidská, a jenž dal rozkaz k tomuto činu, kdo jest onen jinoch tak ukrutně uchopený, a proč byl sti- žen takovýmto trestem? Tázajícímu se, dána odpověď, že jest to daufin, prvorozenec fran- couzského krále, který takovým způsobem byl uchopen, tak že mají býti trestáni, kdo zneuctívají cizí manželství. Karel probudiv se ze spánku, vyprávěl ráno sen svému otci a žádal ho, aby nadarmo vojsko neunavoval, že daufin nepotřebuje pomoci, protože nepo- chyboval, že byl zabit. Otec nedbal synových slov a odpověděl, že sny nemají žádného významu; a vykonav dvoudenní pochod s voj- skem dostal určitou zprávu, že daufin zemřel při obléhání kteréhosi hradu, bodnut byv do slabiny šípem náhodou vystřeleným, a jeho zástupy že byly rozprášeny. Karel založil ve vsi Terentiově, v území parmském, na místě, kde měl vidění, kollegiátní kostel P. Marie, kterýž dosud stojí, a štědře ho na- dal. Patronem jeho jest praecentor4) kostela pražského, jakž dosvědčuje listina téhož Kar- la, kterou jsme viděli a četli. Karel jmeno- val se křtícím jménem Václav, jež změněno bylo při biřmování dle Karla, krále francouz- ského, u něhož prožil své dětství.
Strana 74
74 Byl pak tento Karel muž velikých činů, který oslavil království České, jak v ohledu náboženském, tak i co se týče zákonů a dob- rých mravů. Neboť od něho byla zřízena v Praze škola svobodných umění, Nové mě- sto obklíčeno hradbami, hrad královský znovu- zřízen s převelikou nádherou, založeny mnohé kláštery, vystavěny podivuhodné hrady a zjed- nán pokoj celému království. Dosáhnuv cí- sařství odebral se znovu do Italie, přijal pod svou moc Lombardii a ve Florencii po- mohl opět k vládě Ghibellinům, kteří dříve z ní byli vyhnáni, vypudiv Guelfy, ostatním pak částem Etrurie dal zřízení dle své vůle. V Římě byl s velikou nádherou korunován. Lidi nepokojné a odbojné, kteří smýšleli proti církvi, odevzdal římskému papeži na soud. Bratru svému Janovi postoupil Moravu. Opev- nil Vyšehrad novými zdmi a baštami, přinesl do Prahy tělo sv. Víta. Obnovil most přes Vltavu v Praze, který byl stržen povodní, pražský kostel povýšil na arcibiskupský, kdež to dříve byl poddán arcibiskupovi mohuč- skému. Panovník skutečně slavný, jen kdy- by býval neoslavoval království České více než říši římskou. Také to poskvrnilo nemálo jeho jméno, že se snažil nejstaršího svého syna Václava učiniti ještě za svého života svým nástupcem v císařství, a to i pomocí peněz. Neboť, když se knížata voliči nedali k tomu snadno přiměti, získal si penězi, čeho
74 Byl pak tento Karel muž velikých činů, který oslavil království České, jak v ohledu náboženském, tak i co se týče zákonů a dob- rých mravů. Neboť od něho byla zřízena v Praze škola svobodných umění, Nové mě- sto obklíčeno hradbami, hrad královský znovu- zřízen s převelikou nádherou, založeny mnohé kláštery, vystavěny podivuhodné hrady a zjed- nán pokoj celému království. Dosáhnuv cí- sařství odebral se znovu do Italie, přijal pod svou moc Lombardii a ve Florencii po- mohl opět k vládě Ghibellinům, kteří dříve z ní byli vyhnáni, vypudiv Guelfy, ostatním pak částem Etrurie dal zřízení dle své vůle. V Římě byl s velikou nádherou korunován. Lidi nepokojné a odbojné, kteří smýšleli proti církvi, odevzdal římskému papeži na soud. Bratru svému Janovi postoupil Moravu. Opev- nil Vyšehrad novými zdmi a baštami, přinesl do Prahy tělo sv. Víta. Obnovil most přes Vltavu v Praze, který byl stržen povodní, pražský kostel povýšil na arcibiskupský, kdež to dříve byl poddán arcibiskupovi mohuč- skému. Panovník skutečně slavný, jen kdy- by býval neoslavoval království České více než říši římskou. Také to poskvrnilo nemálo jeho jméno, že se snažil nejstaršího svého syna Václava učiniti ještě za svého života svým nástupcem v císařství, a to i pomocí peněz. Neboť, když se knížata voliči nedali k tomu snadno přiměti, získal si penězi, čeho
Strana 75
75 se ctí nemohl nabýti, slíbiv každému voliči sto tisíc zlatých. A když je nemohl hned za- platit, zastavil jim státní daně říše římské na věčnou škodu císařství. Odtud byla římská moc přivedena v niveč, a císařství nemohlo pak pozvednouti hlavy, ježto knížata voliči po- drželi všechno pro sebe a zavázali císaře pří- sahou, aby zástavy nerušil. Zikmund (Sigis- mundus), druhý syn Karlův, byl adoptován od uherského krále Ludvíka za dědice krá- lovství a dosáhnuv konečně koruny, bojo- val šťastně proti Turkům a dal stíti 32 tu- reckých pašů. Byl jat v lidových bouřích a dán do vězení vdově, jejíhož muže zabil, dík své výmluvnosti dosáhl svobody a mocí znovu dobyl svého království. A v něm obo- jího osudu zakusiv mezi slavnými muži se zaskvěl. KAPITOLA XXXIV. O Václavu, dvanáctém králi českém, který se stal i králem římským (1378—1419). Václav dosáhl v druhém roce věku svého po vůli otcově žezla království Českého, po- tom v 15. roce přijal s manželkou svou Jo- hannou korunu římského království v Cá- chách v Belgii. Po čtyrech letech zpustošil Čechy velmi krutý mor. V Praze pak během čtyř měsíců bylo v jediné toliko farnosti sv. Štěpána 3050 pohřbů. Po šesti letech zemřela
75 se ctí nemohl nabýti, slíbiv každému voliči sto tisíc zlatých. A když je nemohl hned za- platit, zastavil jim státní daně říše římské na věčnou škodu císařství. Odtud byla římská moc přivedena v niveč, a císařství nemohlo pak pozvednouti hlavy, ježto knížata voliči po- drželi všechno pro sebe a zavázali císaře pří- sahou, aby zástavy nerušil. Zikmund (Sigis- mundus), druhý syn Karlův, byl adoptován od uherského krále Ludvíka za dědice krá- lovství a dosáhnuv konečně koruny, bojo- val šťastně proti Turkům a dal stíti 32 tu- reckých pašů. Byl jat v lidových bouřích a dán do vězení vdově, jejíhož muže zabil, dík své výmluvnosti dosáhl svobody a mocí znovu dobyl svého království. A v něm obo- jího osudu zakusiv mezi slavnými muži se zaskvěl. KAPITOLA XXXIV. O Václavu, dvanáctém králi českém, který se stal i králem římským (1378—1419). Václav dosáhl v druhém roce věku svého po vůli otcově žezla království Českého, po- tom v 15. roce přijal s manželkou svou Jo- hannou korunu římského království v Cá- chách v Belgii. Po čtyrech letech zpustošil Čechy velmi krutý mor. V Praze pak během čtyř měsíců bylo v jediné toliko farnosti sv. Štěpána 3050 pohřbů. Po šesti letech zemřela
Strana 76
76 královna a byla přivedena druhá jménem Žofie (Sophia) z bavorského rodu, vynikající daleko nad svého chotě. Zatím Pražané roz- nícení a rozzuření lidovými nepokoji, vrazí do domů židů, jmění jejich uchvátí, domy zapálí a během dvou hodin pobijí nešťastný ten národ mečem, nešetříce pohlaví, ani věku. Zahynulo prý jich několik tisíc, přemnohé děti přijaly svátost křtu, zachráněny byvše milosrdenstvím dobrých občanů. Nešťastný rod lidský tito židé žijící mezi křesťany, kteří sotvaže se o nich věří, že mají ně- jaký majetek, hned jako by povrhovali maje- státem Ježíše Krista, boha našeho, nebo se posmívali náboženství, ztrácejí nejen jmění nýbrž i život. Ohavnost ta zůstala bez tre- stu, jednak proto, že se nesnadno napravují zločiny lidu, jednak že zlenivělý a s přítom- ným stavem spokojený Václav nestaral se ani minulé napraviti, ani budoucímu přede- jíti. Václav byl totiž svému otci úplně ne- podobný, oddaný rozkoším, vyhýbající se práci, daleko dbalejší vína, než království svého. Proto byl od šlechty zajat a 16 tý- dnů vězněn. Jan, vévoda lužický, a Prokop, markrabě moravský, ho vysvobodili na ve- likou škodu říše. Podruhé byl zajat od uher- ského krále Zikmunda, svého bratra, a dán do vězení Albrechtovi, vévodovi rakouskému, Byl vězněn ve výborné budově ve Vídni, která potom dostala jméno Praha, protože ji obýval
76 královna a byla přivedena druhá jménem Žofie (Sophia) z bavorského rodu, vynikající daleko nad svého chotě. Zatím Pražané roz- nícení a rozzuření lidovými nepokoji, vrazí do domů židů, jmění jejich uchvátí, domy zapálí a během dvou hodin pobijí nešťastný ten národ mečem, nešetříce pohlaví, ani věku. Zahynulo prý jich několik tisíc, přemnohé děti přijaly svátost křtu, zachráněny byvše milosrdenstvím dobrých občanů. Nešťastný rod lidský tito židé žijící mezi křesťany, kteří sotvaže se o nich věří, že mají ně- jaký majetek, hned jako by povrhovali maje- státem Ježíše Krista, boha našeho, nebo se posmívali náboženství, ztrácejí nejen jmění nýbrž i život. Ohavnost ta zůstala bez tre- stu, jednak proto, že se nesnadno napravují zločiny lidu, jednak že zlenivělý a s přítom- ným stavem spokojený Václav nestaral se ani minulé napraviti, ani budoucímu přede- jíti. Václav byl totiž svému otci úplně ne- podobný, oddaný rozkoším, vyhýbající se práci, daleko dbalejší vína, než království svého. Proto byl od šlechty zajat a 16 tý- dnů vězněn. Jan, vévoda lužický, a Prokop, markrabě moravský, ho vysvobodili na ve- likou škodu říše. Podruhé byl zajat od uher- ského krále Zikmunda, svého bratra, a dán do vězení Albrechtovi, vévodovi rakouskému, Byl vězněn ve výborné budově ve Vídni, která potom dostala jméno Praha, protože ji obýval
Strana 77
král Pražanů. Protože však byl nedbale hlí- dán, utekl a znovu se zmocnil vlády, ale ne- změnil způsob svého života. Byv se svolením římského papeže svržen od kurfirstů s trůnu, malátně doma trávil svůj nechvalný život, ochabuje nestřídmým jídlem a pitím a na- stavuje k vůli spaní noci dnem. KAPITOLA XXXV. O věrolomné sektě Husitů a prokletých artikulích onoho vyznání. Za tohoto krále, za naší teprve paměti, když mu bylo asi padesát let, počalo věro- lomné šílenství Husitů (Hussitae). Jest mým úmyslem sledovati na tomto místě jeho po- čátek a postup, poněvadž ta nákaza uvedla skoro celé Německo ve zmatek a dosud ne- jsouc vypleněna, vládne velikou částí krá- lovství Českého. Až po ty časy řídili praž- ské učení Němci, což bylo velmi nemilé Če- chům, lidem to od přírody divokým a nezkro- ceným. Jeden z nich, jakýsi urozený muž, po- cházející z domu, který se jmenuje „u shnilé ryby“ (t. j. Jeroným Pražský), studoval v an- glickém městě Oxfordu a seznámiv se ná- hodou s knihami Jana Viklifa, jež mají titul De realibus universalibus, velice si je oblíbil a odnesl s sebou některé exempláře. Mezi nimi přinesl jako drahocenný poklad do své
král Pražanů. Protože však byl nedbale hlí- dán, utekl a znovu se zmocnil vlády, ale ne- změnil způsob svého života. Byv se svolením římského papeže svržen od kurfirstů s trůnu, malátně doma trávil svůj nechvalný život, ochabuje nestřídmým jídlem a pitím a na- stavuje k vůli spaní noci dnem. KAPITOLA XXXV. O věrolomné sektě Husitů a prokletých artikulích onoho vyznání. Za tohoto krále, za naší teprve paměti, když mu bylo asi padesát let, počalo věro- lomné šílenství Husitů (Hussitae). Jest mým úmyslem sledovati na tomto místě jeho po- čátek a postup, poněvadž ta nákaza uvedla skoro celé Německo ve zmatek a dosud ne- jsouc vypleněna, vládne velikou částí krá- lovství Českého. Až po ty časy řídili praž- ské učení Němci, což bylo velmi nemilé Če- chům, lidem to od přírody divokým a nezkro- ceným. Jeden z nich, jakýsi urozený muž, po- cházející z domu, který se jmenuje „u shnilé ryby“ (t. j. Jeroným Pražský), studoval v an- glickém městě Oxfordu a seznámiv se ná- hodou s knihami Jana Viklifa, jež mají titul De realibus universalibus, velice si je oblíbil a odnesl s sebou některé exempláře. Mezi nimi přinesl jako drahocenný poklad do své
Strana 78
78 vlasti mnohé svazky o právu občanském i bož- ském, o církvi a rozličných žalobách proti duchovenstvu. Sám už jsa nakažen viklifským jedem a připraven k tomu, aby škodil, jak už bylo příjmení jeho rodiny, vychrlil na své občany shnilou rybu to jest smrdutou slinu. Spisy, jež přinesl, půjčoval pak zvlášt těm, kteří nenáviděli Němce a mezi nimiž vynikal Jan z nízkého rodu pošlý a dle ves- nice Hus, což znamená husa, jméno přijavší, Protože byl tento velmi bystrého rozumu a výmluvného jazyka, zabýval se mnoho dia- lektikou a miloval cizí učení, chtivě se ovšem chopil učení viklifského a počal jím týrati německé mistry, doufaje, že na ten způsob opustí Němci školu. Když se to dařilo, bylo na Václavovi dosaženo, že učení (gymnasium) pražské bylo spravováno dle pařížského způ- sobu.5) A to odňalo Němcům správu školy. Proto pohněvaní němečtí mistři a žáci opustili přísahou se zavázavše jednoho dne Prahu v počtu více než 2000 a nedlouho potom následovali je asi 3000 a založili universitu v Lipsku, městě míšeňském, tři dni cesty od Prahy vzdáleném. Čechům dostala se svobodná správa je- jich školy a za hlavu jich byl pokládán Jan Hus (Joannes Hus), výmluvný a proslulý svým bezúhonným životem. Jakmile se tento domníval, že si získal dost důvěry, jed, kte- rého tajně požil, veřejně vyplil. Jakýsi zá-
78 vlasti mnohé svazky o právu občanském i bož- ském, o církvi a rozličných žalobách proti duchovenstvu. Sám už jsa nakažen viklifským jedem a připraven k tomu, aby škodil, jak už bylo příjmení jeho rodiny, vychrlil na své občany shnilou rybu to jest smrdutou slinu. Spisy, jež přinesl, půjčoval pak zvlášt těm, kteří nenáviděli Němce a mezi nimiž vynikal Jan z nízkého rodu pošlý a dle ves- nice Hus, což znamená husa, jméno přijavší, Protože byl tento velmi bystrého rozumu a výmluvného jazyka, zabýval se mnoho dia- lektikou a miloval cizí učení, chtivě se ovšem chopil učení viklifského a počal jím týrati německé mistry, doufaje, že na ten způsob opustí Němci školu. Když se to dařilo, bylo na Václavovi dosaženo, že učení (gymnasium) pražské bylo spravováno dle pařížského způ- sobu.5) A to odňalo Němcům správu školy. Proto pohněvaní němečtí mistři a žáci opustili přísahou se zavázavše jednoho dne Prahu v počtu více než 2000 a nedlouho potom následovali je asi 3000 a založili universitu v Lipsku, městě míšeňském, tři dni cesty od Prahy vzdáleném. Čechům dostala se svobodná správa je- jich školy a za hlavu jich byl pokládán Jan Hus (Joannes Hus), výmluvný a proslulý svým bezúhonným životem. Jakmile se tento domníval, že si získal dost důvěry, jed, kte- rého tajně požil, veřejně vyplil. Jakýsi zá-
Strana 79
79 možný měšťan6) založil v Praze znamenitou kapli ke cti sv. Matěje a Matouše, kterou nazval Betlehém, přidav k ní důchody na výživu dvou kazatelů, kteří by ve dnech svá- tečních i všedních kázali lidu slovo boží čes- kým jazykem. Za jednoho z nich byl přijat Jan. Když tento pozoroval, že ho rádi po- slouchají, kázal mnohé o knihách Jana Vi- klifa, ujištuje, že jest v nich obsažena ve- škerá pravda, a dokládaje často mezi ká- záním, že si přeje, až opustí tento svět, ode- brati se v ta místa, do kterých se dostala duše Viklifova, o němž nepochyboval, že byl mužem dobrým, svatým a nebe hodným. Ja- na následovali skoro všichni kněží, obtížení dluhy, pověstní zločiny a buřičstvím, kteří se domnívali, že pomocí novoty uniknou tre- stům. K nim se připojili i někteří učenci, kteří nemohouce dosáhnouti církevních hod- ností nelibě nesli, že výnosné úřady duchovní byly svěřovány těm, kteří je sice předčili svou urozeností, avšak dle vědomostí byli patrně daleko za nimi. Zaslepila je vášeň, takže ti, kteří viděli, neviděli, a kteří po- chopili, nepochopili. Pustili se do hanobení, a protože mohli láti některým netečným, snad i zkaženým, počali štěkati na všechny kněze a odpadávajíce od katolické církve, přidali se k bezbožné sektě a šílenství Valdenských Dogmata této záhubné a už dříve proklaté strany jsou: Římský biskup jest roven ostat
79 možný měšťan6) založil v Praze znamenitou kapli ke cti sv. Matěje a Matouše, kterou nazval Betlehém, přidav k ní důchody na výživu dvou kazatelů, kteří by ve dnech svá- tečních i všedních kázali lidu slovo boží čes- kým jazykem. Za jednoho z nich byl přijat Jan. Když tento pozoroval, že ho rádi po- slouchají, kázal mnohé o knihách Jana Vi- klifa, ujištuje, že jest v nich obsažena ve- škerá pravda, a dokládaje často mezi ká- záním, že si přeje, až opustí tento svět, ode- brati se v ta místa, do kterých se dostala duše Viklifova, o němž nepochyboval, že byl mužem dobrým, svatým a nebe hodným. Ja- na následovali skoro všichni kněží, obtížení dluhy, pověstní zločiny a buřičstvím, kteří se domnívali, že pomocí novoty uniknou tre- stům. K nim se připojili i někteří učenci, kteří nemohouce dosáhnouti církevních hod- ností nelibě nesli, že výnosné úřady duchovní byly svěřovány těm, kteří je sice předčili svou urozeností, avšak dle vědomostí byli patrně daleko za nimi. Zaslepila je vášeň, takže ti, kteří viděli, neviděli, a kteří po- chopili, nepochopili. Pustili se do hanobení, a protože mohli láti některým netečným, snad i zkaženým, počali štěkati na všechny kněze a odpadávajíce od katolické církve, přidali se k bezbožné sektě a šílenství Valdenských Dogmata této záhubné a už dříve proklaté strany jsou: Římský biskup jest roven ostat
Strana 80
80 ním biskupům. Mezi kněžími není žádného rozdílu, duchovního činí mocnějším ne dů- stojnost, nýbrž záslužný život. Duše, opustivše těla jsou hned stiženy věčnými tresty, nebo dosáhnou ustavičných radostí. Očistný oheň není žádný. Modliti se za mrtvé jest zbytečné a vynález kněžské lakoty. Obrazy boha a svatých mají býti zničeny. Svěcení vody a ratolestí jest směšné. Žebravé řády vynalezli zlí duchové. Kněží mají býti chudí, s pou- hou almužnou spokojení. Každému jest do- voleno slovo páně svobodně hlásati. Žádný hlavní hřích nemá býti trpěn, byť se tím mohlo sebe větší zlo odstraniti. Kdo se do- pustí smrtelného hříchu, ten nemá zastávati ani světského, ani duchovního úřadu, a ne- má ho býti posloucháno. Biřmování, které biskupové provádějí křižmem, a poslední po- mazání nenáleží nikterak mezi církevní svá- tosti. Ušní zpověď jest k smíchu; stačí, když se každý vyzná bohu z hříchů ve svém pří- bytku. Křest se má přijímati říční vodou bez přimísení svatého oleje. Užívání hřbi- tovů jest zbytečné a k vůli zisku vynale- zené, není v tom rozdílu, jakou zemí jsou těla lidská přikryta. Chrámem všudypřítom- ného boha jest celý svět, zmenšují jeho ve- lebnost, kdo staví kostely, kláštery a modli- tebny, jako by v nich dobrotivost božská nalézala se ve větší míře. Oděvy kněžské, oltářní ozdoby, pally, korporály, kalichy, pa-
80 ním biskupům. Mezi kněžími není žádného rozdílu, duchovního činí mocnějším ne dů- stojnost, nýbrž záslužný život. Duše, opustivše těla jsou hned stiženy věčnými tresty, nebo dosáhnou ustavičných radostí. Očistný oheň není žádný. Modliti se za mrtvé jest zbytečné a vynález kněžské lakoty. Obrazy boha a svatých mají býti zničeny. Svěcení vody a ratolestí jest směšné. Žebravé řády vynalezli zlí duchové. Kněží mají býti chudí, s pou- hou almužnou spokojení. Každému jest do- voleno slovo páně svobodně hlásati. Žádný hlavní hřích nemá býti trpěn, byť se tím mohlo sebe větší zlo odstraniti. Kdo se do- pustí smrtelného hříchu, ten nemá zastávati ani světského, ani duchovního úřadu, a ne- má ho býti posloucháno. Biřmování, které biskupové provádějí křižmem, a poslední po- mazání nenáleží nikterak mezi církevní svá- tosti. Ušní zpověď jest k smíchu; stačí, když se každý vyzná bohu z hříchů ve svém pří- bytku. Křest se má přijímati říční vodou bez přimísení svatého oleje. Užívání hřbi- tovů jest zbytečné a k vůli zisku vynale- zené, není v tom rozdílu, jakou zemí jsou těla lidská přikryta. Chrámem všudypřítom- ného boha jest celý svět, zmenšují jeho ve- lebnost, kdo staví kostely, kláštery a modli- tebny, jako by v nich dobrotivost božská nalézala se ve větší míře. Oděvy kněžské, oltářní ozdoby, pally, korporály, kalichy, pa-
Strana 81
81 teny a podobné nádoby nemají žádné důle- žitosti. Na kterémkoliv místě a v kterém- koliv čase může kněz požíti svatého těla Kri stova a podati je žádajícím, stačí, říká-li to- liko při tom slova svátost tu ustanovující. Marné jest domáhati se přímluvy svatých s Kristem v nebi panujících, ježto nemohou pomoci. Zpěvem a odříkáváním kanonických hodinek marně se tráví čas. Žádného dne se nemá ustávati od práce, leč toho, který se nyní nazývá neděle. Oslavování svatých jest úplně zamítnouti. Také není žádné zá- sluhy v postech od církve ustanovených. Zbyněk, příjmím Zajíc (Subinco Lepus), narozený ze slavných českých rodičů, spra- voval tehdy pražskou církev jako arcibiskup, vynikaje rozvahou i rozumem. Tento chtěje čeliti vznikající pohromě, dříve, než by se ještě více rozpoutala, kázal k sobě přinésti knihy Jana Viklifa a všechny veřejně spáliti, poradiv se o tom s učenými muži. Bylo prý jich více než dvě stě svazků, velmi krásně napsaných a zlatými ozdobami a drahocen- nými deskami ozdobených. Janovi byla ká- zání zapověděna a pohroženo mu, kdyby se příště odvážil rozšiřovati mezi lidem dřívější bludy. Tento pak opustiv Prahu, neustal ve vesnici, z níž pocházel a jméno měl, čině tak se svolením pána onoho místa (t j. Mi- kuláše z Husi), který přál jeho šílenosti svo- lávati a poučovati lid, shrnuje mnohe hany
81 teny a podobné nádoby nemají žádné důle- žitosti. Na kterémkoliv místě a v kterém- koliv čase může kněz požíti svatého těla Kri stova a podati je žádajícím, stačí, říká-li to- liko při tom slova svátost tu ustanovující. Marné jest domáhati se přímluvy svatých s Kristem v nebi panujících, ježto nemohou pomoci. Zpěvem a odříkáváním kanonických hodinek marně se tráví čas. Žádného dne se nemá ustávati od práce, leč toho, který se nyní nazývá neděle. Oslavování svatých jest úplně zamítnouti. Také není žádné zá- sluhy v postech od církve ustanovených. Zbyněk, příjmím Zajíc (Subinco Lepus), narozený ze slavných českých rodičů, spra- voval tehdy pražskou církev jako arcibiskup, vynikaje rozvahou i rozumem. Tento chtěje čeliti vznikající pohromě, dříve, než by se ještě více rozpoutala, kázal k sobě přinésti knihy Jana Viklifa a všechny veřejně spáliti, poradiv se o tom s učenými muži. Bylo prý jich více než dvě stě svazků, velmi krásně napsaných a zlatými ozdobami a drahocen- nými deskami ozdobených. Janovi byla ká- zání zapověděna a pohroženo mu, kdyby se příště odvážil rozšiřovati mezi lidem dřívější bludy. Tento pak opustiv Prahu, neustal ve vesnici, z níž pocházel a jméno měl, čině tak se svolením pána onoho místa (t j. Mi- kuláše z Husi), který přál jeho šílenosti svo- lávati a poučovati lid, shrnuje mnohe hany
Strana 82
82 na římského papeže a ostatní církevní bis- kupy. A aby si mysl lidu tím víc naklonil (říkal), že ou povinováni kněžím desátky právě tak málo jako almužnami, záleží na vůli držitelů statků, chtějí-li je dávati, ne- chtějí-li, že nemohou žádným právem k to- mu býti přinuceni. Blud o svátosti oltářní se ještě neujal, nýbrž tuto novou nákazu při- nesl Petr Dražďanský to jest město míšen- ské ležící nad Labem), který opustil nedávno před tím Čechy s ostatními Němci. Poznán mezi svými, poněvadž byl nakažen morem valdenským, byl z vlasti své vypuzen, uchýlil se do Prahy jako do útočiště kacířů a zabý- val se vyučováním hochů. Tehdy poučoval lid v kostele sv. Michala svým kázáním Ja- koubek Míšenský (Jacobellus Misnensis), stej- ně proslulý svou vzdělaností jako bezúhon- nými mravy. Petr přistoupiv k němu praví, že se diví, že on, jsa učený a svatý muž, který vykládá lidu písmo svaté, nezpozoro val ještě oné chyby, co se týče přijímání svátosti oltářní, kterážto chyba již dříve za- hubila církev, ve které se podává tělo Páně toliko pod jednou způsobou, ač u Jana Evan- gelisty a apoštola Kristu nejmilejšího, se po- roučí přijímati pod dvojí způsobou, chleba a vína, an Spasitel u něho praví: Nebudete-li jísti tělo člověka a píti jeho krve, nebudete míti života v sobě. Jakoubek byv tím po- hnut, prohledal staré knihy svatých doktorů,
82 na římského papeže a ostatní církevní bis- kupy. A aby si mysl lidu tím víc naklonil (říkal), že ou povinováni kněžím desátky právě tak málo jako almužnami, záleží na vůli držitelů statků, chtějí-li je dávati, ne- chtějí-li, že nemohou žádným právem k to- mu býti přinuceni. Blud o svátosti oltářní se ještě neujal, nýbrž tuto novou nákazu při- nesl Petr Dražďanský to jest město míšen- ské ležící nad Labem), který opustil nedávno před tím Čechy s ostatními Němci. Poznán mezi svými, poněvadž byl nakažen morem valdenským, byl z vlasti své vypuzen, uchýlil se do Prahy jako do útočiště kacířů a zabý- val se vyučováním hochů. Tehdy poučoval lid v kostele sv. Michala svým kázáním Ja- koubek Míšenský (Jacobellus Misnensis), stej- ně proslulý svou vzdělaností jako bezúhon- nými mravy. Petr přistoupiv k němu praví, že se diví, že on, jsa učený a svatý muž, který vykládá lidu písmo svaté, nezpozoro val ještě oné chyby, co se týče přijímání svátosti oltářní, kterážto chyba již dříve za- hubila církev, ve které se podává tělo Páně toliko pod jednou způsobou, ač u Jana Evan- gelisty a apoštola Kristu nejmilejšího, se po- roučí přijímati pod dvojí způsobou, chleba a vína, an Spasitel u něho praví: Nebudete-li jísti tělo člověka a píti jeho krve, nebudete míti života v sobě. Jakoubek byv tím po- hnut, prohledal staré knihy svatých doktorů,
Strana 83
83 zvlášť Dionysa a Cypriana, a když našel chvá- lu přijímání z kalicha, maje zákázáno kázati v kapli sv. Michala archanděla a dostav mí- sto při větším kostele sv. Martina, počal lid veřejně pobízeti, aby napříště na žádný způsob nezanedbávali přijímání z kalicha, bez něhož nemůže býti nikdo spasen. S ním sou- hlasili všichni kacíři, nesmírně se radujíce, že nalezli článek, potvrzený evangeliem, jímž mohla být dokázána římské stolici buď ne- vědomost nebo nepravost. Ačkoliv to král pozoroval s nenávistí, přece lenivostí schvácený a zahálkou zmalátnělý nechával kacíře beztrestně se bouřiti. Arci- biskup Zbyněk, shledav, že Václav není žád- nou ochranou proti tak velikému rozmáha jícímu se zlu, utekl se k Zikmundovi, králi uherskému, zaklínaje a zapřísáhaje ho, aby napravil nedbalost bratrovu a nedovolil viklati svátostmi pravé víry. Zikmund slíbí, že se v krátce odebere do Čech a postará se o ka- tolickou církev. Když však ubíhá den za dnem, zemře Zbyněk v Prešpurku (Postinium) v Uhrách, a po něm nastoupí Albík (Albi- cus), rodem Čech, uměním lékař a proto milý Zikmundovi, pravá to propast nejkraj nější lakoty. Ten nesvěřil klíče od vinného sklepa nikomu jinému než sobě a živá zví- řata, jež dostal darem, hned prodával. A po- něvadž se dozvěděl, že kuchaři jsou příliš marnotratní, učinil svou kuchařkou sprostou
83 zvlášť Dionysa a Cypriana, a když našel chvá- lu přijímání z kalicha, maje zákázáno kázati v kapli sv. Michala archanděla a dostav mí- sto při větším kostele sv. Martina, počal lid veřejně pobízeti, aby napříště na žádný způsob nezanedbávali přijímání z kalicha, bez něhož nemůže býti nikdo spasen. S ním sou- hlasili všichni kacíři, nesmírně se radujíce, že nalezli článek, potvrzený evangeliem, jímž mohla být dokázána římské stolici buď ne- vědomost nebo nepravost. Ačkoliv to král pozoroval s nenávistí, přece lenivostí schvácený a zahálkou zmalátnělý nechával kacíře beztrestně se bouřiti. Arci- biskup Zbyněk, shledav, že Václav není žád- nou ochranou proti tak velikému rozmáha jícímu se zlu, utekl se k Zikmundovi, králi uherskému, zaklínaje a zapřísáhaje ho, aby napravil nedbalost bratrovu a nedovolil viklati svátostmi pravé víry. Zikmund slíbí, že se v krátce odebere do Čech a postará se o ka- tolickou církev. Když však ubíhá den za dnem, zemře Zbyněk v Prešpurku (Postinium) v Uhrách, a po něm nastoupí Albík (Albi- cus), rodem Čech, uměním lékař a proto milý Zikmundovi, pravá to propast nejkraj nější lakoty. Ten nesvěřil klíče od vinného sklepa nikomu jinému než sobě a živá zví- řata, jež dostal darem, hned prodával. A po- něvadž se dozvěděl, že kuchaři jsou příliš marnotratní, učinil svou kuchařkou sprostou
Strana 84
84 stařenu. Byv kdysi otázán, který zvuk ze všech velmi nerad slyší, odpověděl: Čelistí kousajících kosti. Opravdu vhodný biskup, aby počínající blud ještě více roznítil. Toho času dorážel na římský stát Ladi- slav, král neapolský, a papež Jan XXIII. rozhodnuv se k válce proti němu, povolil úplné odpuštění hříchů těm, kteří by se cho- pili zbraně na ochranu církve. Rozhodnutí papežovo bylo čteno v pražském kostele. Když to slyšeli jacísi lidé sprostých řemesel, hla- sitě volali, že papež Jan jest antikrist, ježto ustanovuje křižovou výpravu proti křesťanům. Konšelé je ihned kázali odvléci do vězení, lid pak chopiv se zbraní, žádal, aby byli všichni propuštěni. Avšak uklidněn řečí kon- šelů, jako by život zajatých byl v bezpečí, vrátil se každý domů, oni pak tajně popra- veni. Když však krev tekoucí pod vraty rad- nice prozradila vraždu, opět shluknuvší se lid uchvátil těla popravených a zabaliv je v zlatá roucha nosil je po pražských kostelích za volání kněží té sekty: Tihle jsou svatí, kteří vydali životy pro zákon boží. Potom byly mrtvoly uloženy ve svatyni kaple Be- tlémské a natřeny vonnými mastmi jako ostatky mučedníků.
84 stařenu. Byv kdysi otázán, který zvuk ze všech velmi nerad slyší, odpověděl: Čelistí kousajících kosti. Opravdu vhodný biskup, aby počínající blud ještě více roznítil. Toho času dorážel na římský stát Ladi- slav, král neapolský, a papež Jan XXIII. rozhodnuv se k válce proti němu, povolil úplné odpuštění hříchů těm, kteří by se cho- pili zbraně na ochranu církve. Rozhodnutí papežovo bylo čteno v pražském kostele. Když to slyšeli jacísi lidé sprostých řemesel, hla- sitě volali, že papež Jan jest antikrist, ježto ustanovuje křižovou výpravu proti křesťanům. Konšelé je ihned kázali odvléci do vězení, lid pak chopiv se zbraní, žádal, aby byli všichni propuštěni. Avšak uklidněn řečí kon- šelů, jako by život zajatých byl v bezpečí, vrátil se každý domů, oni pak tajně popra- veni. Když však krev tekoucí pod vraty rad- nice prozradila vraždu, opět shluknuvší se lid uchvátil těla popravených a zabaliv je v zlatá roucha nosil je po pražských kostelích za volání kněží té sekty: Tihle jsou svatí, kteří vydali životy pro zákon boží. Potom byly mrtvoly uloženy ve svatyni kaple Be- tlémské a natřeny vonnými mastmi jako ostatky mučedníků.
Strana 85
85 KAPITOLA XXXVI. O kacířích Janu Husovi a Jeronýmovi, upále- ných na koncilu kostnickém (1415 a 1416). Co se toto dálo, byl svolán všeobecný sněm do Kostnice (Constantia), města šváb- ského, na němž se jednalo o českých zále- žitostech a nesmírnou starostí byla naplněna mysl otců, přemítajících, jakým asi způsobem by mohla země být zachráněna. Usnesli se konečně na radu císaře Zikmunda povolati k synodu Jana a Jeronýma (Hieronymus), kteří byli pokládáni jednak za učenější než ostatní téhož království, jednak za vůdce lidu a původce bludů. Přišli oba, hotovi jsouce ne tak skromně se poučiti o cizím mínění jako nestydatě vnucovati své vlastní, pro- tože raději chtěli poučovati, než dáti se po- učiti a toužili po přízni obecného lidu. Byli slyšeni v sezení otců. Jan vynikal věkem a vážností, učeností a výmluvností ho předčil Jeroným. Ze všech národů byli vybráni otcové, doktoři práva božského i lidského, rozmlou- vali s nimi často, ukázali jim, že učení je- jich nesouhlasí se zákonem božím, ani ne- prospívá dobrým mravům, prosili je, aby nechtěli býti moudřejšími než církev, nýbrž aby byli střízlivě rozumnými, aby zanechali cizí víry, a neposkvrňovali svá nadání, která jsou jistě skvělá, viklifským bláznovstvím, aby
85 KAPITOLA XXXVI. O kacířích Janu Husovi a Jeronýmovi, upále- ných na koncilu kostnickém (1415 a 1416). Co se toto dálo, byl svolán všeobecný sněm do Kostnice (Constantia), města šváb- ského, na němž se jednalo o českých zále- žitostech a nesmírnou starostí byla naplněna mysl otců, přemítajících, jakým asi způsobem by mohla země být zachráněna. Usnesli se konečně na radu císaře Zikmunda povolati k synodu Jana a Jeronýma (Hieronymus), kteří byli pokládáni jednak za učenější než ostatní téhož království, jednak za vůdce lidu a původce bludů. Přišli oba, hotovi jsouce ne tak skromně se poučiti o cizím mínění jako nestydatě vnucovati své vlastní, pro- tože raději chtěli poučovati, než dáti se po- učiti a toužili po přízni obecného lidu. Byli slyšeni v sezení otců. Jan vynikal věkem a vážností, učeností a výmluvností ho předčil Jeroným. Ze všech národů byli vybráni otcové, doktoři práva božského i lidského, rozmlou- vali s nimi často, ukázali jim, že učení je- jich nesouhlasí se zákonem božím, ani ne- prospívá dobrým mravům, prosili je, aby nechtěli býti moudřejšími než církev, nýbrž aby byli střízlivě rozumnými, aby zanechali cizí víry, a neposkvrňovali svá nadání, která jsou jistě skvělá, viklifským bláznovstvím, aby
Strana 86
86 užili výmluvnosti, kterou jsou nadáni, na po- sílení církevních ustanovení, nikoliv na vy- vrácení jich, na poučení lidu, nikoliv na po- horšení jeho, že mohou dosáhnouti vzneše- ného místa i před tváří boží i v církvi bo- jující, jestliže zavrhnouce novoty půjdou ve stopách otců a podřídí své nálezy všeobec- nému koncilu. Duch Čechů setrval urputně na svém předsevzetí a přemožen byv roz- umnými důvody, nechtěl být přemozen. (Ří- kali), že jsou pravdomluvní, následovníci sv. evangelia, žáci Kristovi, že se daleko uchýlily od tradice apoštolů církev římská i ostatní církve po světě rozptýlené, jež baží po stat- cích a rozkoších, po vládě nad lidem a vy- hledávají první místa při hostinách, chovají psy a koně, v bujnosti a zhýralosti utrácejí církevní statky, které náležejí chudým Kri- stovým, buď že neznají zákonů božích, nebo znajíce je jimi pohrdají. Jakmile zpozorovali náčelníci velikého synodu tvrdošíjnost a ne- poddajnou mysl ztracených těch lidí, usoudili, že shnilé údy církve, které nemohly býti za- chráněny, mají býti useknuty, aby nenakazily ostatní tělo. V sezení otců vynesen byl proti vzdorným rozsudek: Mají býti upáleni ti, kteří zavrhují učení církve. Dříve byl tedy upálen Jan, Jeroným dlouho potom držen v poutech, a když nechtěl odvolati, byl stižen stejným trestem. Oba snesli popravu s pev- nou myslí, a jako by na hostinu pozvaní
86 užili výmluvnosti, kterou jsou nadáni, na po- sílení církevních ustanovení, nikoliv na vy- vrácení jich, na poučení lidu, nikoliv na po- horšení jeho, že mohou dosáhnouti vzneše- ného místa i před tváří boží i v církvi bo- jující, jestliže zavrhnouce novoty půjdou ve stopách otců a podřídí své nálezy všeobec- nému koncilu. Duch Čechů setrval urputně na svém předsevzetí a přemožen byv roz- umnými důvody, nechtěl být přemozen. (Ří- kali), že jsou pravdomluvní, následovníci sv. evangelia, žáci Kristovi, že se daleko uchýlily od tradice apoštolů církev římská i ostatní církve po světě rozptýlené, jež baží po stat- cích a rozkoších, po vládě nad lidem a vy- hledávají první místa při hostinách, chovají psy a koně, v bujnosti a zhýralosti utrácejí církevní statky, které náležejí chudým Kri- stovým, buď že neznají zákonů božích, nebo znajíce je jimi pohrdají. Jakmile zpozorovali náčelníci velikého synodu tvrdošíjnost a ne- poddajnou mysl ztracených těch lidí, usoudili, že shnilé údy církve, které nemohly býti za- chráněny, mají býti useknuty, aby nenakazily ostatní tělo. V sezení otců vynesen byl proti vzdorným rozsudek: Mají býti upáleni ti, kteří zavrhují učení církve. Dříve byl tedy upálen Jan, Jeroným dlouho potom držen v poutech, a když nechtěl odvolati, byl stižen stejným trestem. Oba snesli popravu s pev- nou myslí, a jako by na hostinu pozvaní
Strana 87
87 chvátali do ohně, nevydavše ani hlesu, který by dokázal, že poklesli na mysli. Když po- čali hořeti, zapěli chvalozpěv, který byl stěží přerušen kouřem a praskotem ohně. Nikdo z filosofů prý nesnesl tak statečně smrt, jako tito oheň. Pogius Florencský,7) vynikající spi- sovatel naší doby, napsal o smrti Jeronýma krásný (elegans) list Mikuláši Mikulášovu, své- mu spoluobčanu, ačkoliv poněkud dle svého zvyku zdá se dorážeti na mravy duchoven- stva. Popei upálených byl hozen do jezera, aby se ho Čechové nezmocnili. Žáci sebrali zemi s místa, na němž byl oheň, a odnesli ji jako posvátnou s sebou do vlasti. Jan a Jeroným jsou uctíváni u Čechů jako mučed- níci nemenší, než jsou Petr a Pavel u Ří- manů. Když bylo totiž v Čechách zvěstováno, co se stalo s Janem a Jeronýmem v Kostnici, žáci a přívrženci jejich do jednoho se sšedše, zasvětí především památku zemřelých a usta- noví, aby byla každoročně slavena. Potom vymohou skrze přátele vyplnění své žádosti, že jim totiž byly od krále vydány některé kostely, v nichž by mohli svému lidu svo- bodně kázati a přisluhovati svátostmi. A tím ještě nespokojení ze základů vyvrátí znamenitý klášter bratří kazatelů v Klatovech (Scla- vonia, u vydavatelů Glacovia), stojící mimo městské hradby (r. 1419). A když se stalo toto první vyvrácení kostela v bouřích hu-
87 chvátali do ohně, nevydavše ani hlesu, který by dokázal, že poklesli na mysli. Když po- čali hořeti, zapěli chvalozpěv, který byl stěží přerušen kouřem a praskotem ohně. Nikdo z filosofů prý nesnesl tak statečně smrt, jako tito oheň. Pogius Florencský,7) vynikající spi- sovatel naší doby, napsal o smrti Jeronýma krásný (elegans) list Mikuláši Mikulášovu, své- mu spoluobčanu, ačkoliv poněkud dle svého zvyku zdá se dorážeti na mravy duchoven- stva. Popei upálených byl hozen do jezera, aby se ho Čechové nezmocnili. Žáci sebrali zemi s místa, na němž byl oheň, a odnesli ji jako posvátnou s sebou do vlasti. Jan a Jeroným jsou uctíváni u Čechů jako mučed- níci nemenší, než jsou Petr a Pavel u Ří- manů. Když bylo totiž v Čechách zvěstováno, co se stalo s Janem a Jeronýmem v Kostnici, žáci a přívrženci jejich do jednoho se sšedše, zasvětí především památku zemřelých a usta- noví, aby byla každoročně slavena. Potom vymohou skrze přátele vyplnění své žádosti, že jim totiž byly od krále vydány některé kostely, v nichž by mohli svému lidu svo- bodně kázati a přisluhovati svátostmi. A tím ještě nespokojení ze základů vyvrátí znamenitý klášter bratří kazatelů v Klatovech (Scla- vonia, u vydavatelů Glacovia), stojící mimo městské hradby (r. 1419). A když se stalo toto první vyvrácení kostela v bouřích hu-
Strana 88
88 sitských, rozběhnou se na kostely a klášte- ry na všechny strany; nejznamenitější bo- hům zasvěcené chrámy jsou pustošeny ohněm i mečem. Myslím, že žádné království v celé Evropě nebylo nadáno za našich časů tak hojnými, tak vznešenými a tak ozdobnými chrámy, jako království České. Chrámy do nebe čnící, podivuhodné délky a šířky, byly kryty kamennými taškami, oltáře do výše se pnoucí, plné zlata a stříbra, jímž byly po- kryty ostatky svatých, oděvy kněžské, pro- tkané perlami, všecky ornáty bohaté, náčiní velmi drahocenné, vysoká a velmi široká okna propouštěla světlo krásným sklem a obdivu- hodnou uměleckou prací. A netoliko ve mě- stečkách a městech, nýbrž i na vesnicích bylo lze se tomu obdivovati. Mezi jinými byl to klášter zbraslavský (Aula Regia), položený na břehu Vltavy, kde se s ní spojuje řeka Mže (Mosa), v němž byla pochovávána těla králů, obzvlášť vynikající, neboť mimo chrám rozsáhlé dormitorium veliké a památné práce a ostatní nádherně zařízené příbytky mnichů bylo tam sloupoví, tak zvaný ambit, jež ob- kličovalo nemalou zahradu. Na jeho stěnách byl starý a nový zákon velikým písmem na- psaný, od počátku Genese až po Apokalypsi, s písmenami čím výše, tím více se pone- náhlu zvětšujícími, takže se snadno daly čísti od shora dolů. Avšak tento skvost rozbila po smrti Václavově zuřivost Husitů.
88 sitských, rozběhnou se na kostely a klášte- ry na všechny strany; nejznamenitější bo- hům zasvěcené chrámy jsou pustošeny ohněm i mečem. Myslím, že žádné království v celé Evropě nebylo nadáno za našich časů tak hojnými, tak vznešenými a tak ozdobnými chrámy, jako království České. Chrámy do nebe čnící, podivuhodné délky a šířky, byly kryty kamennými taškami, oltáře do výše se pnoucí, plné zlata a stříbra, jímž byly po- kryty ostatky svatých, oděvy kněžské, pro- tkané perlami, všecky ornáty bohaté, náčiní velmi drahocenné, vysoká a velmi široká okna propouštěla světlo krásným sklem a obdivu- hodnou uměleckou prací. A netoliko ve mě- stečkách a městech, nýbrž i na vesnicích bylo lze se tomu obdivovati. Mezi jinými byl to klášter zbraslavský (Aula Regia), položený na břehu Vltavy, kde se s ní spojuje řeka Mže (Mosa), v němž byla pochovávána těla králů, obzvlášť vynikající, neboť mimo chrám rozsáhlé dormitorium veliké a památné práce a ostatní nádherně zařízené příbytky mnichů bylo tam sloupoví, tak zvaný ambit, jež ob- kličovalo nemalou zahradu. Na jeho stěnách byl starý a nový zákon velikým písmem na- psaný, od počátku Genese až po Apokalypsi, s písmenami čím výše, tím více se pone- náhlu zvětšujícími, takže se snadno daly čísti od shora dolů. Avšak tento skvost rozbila po smrti Václavově zuřivost Husitů.
Strana 89
89 Když tito vyvrátili přemnohé kostely a vy- pálili kláštery, sešlo se na 30 tisíc lidí u tvrze, která se jmenuje Bechyně (Bechingne), skoro osm mil od města, které nyní nazývají Tá- bor, a tam postavili 300 stolů v širých po- lích, u nichž přisluhovali lidu svátostí kalicha. Toto shromáždění přestrašilo Václava, obá- vajícího se, aby se nevzbouřili, nevytáhli proti němu a neodňali mu království; a jeho po- stavení nebylo bez nebezpečí. Spasil ho Vác- lav, příjmím Koranda (Coranda),8) kněz ob- zvláštní výmluvnosti a u lidu oblíbený. Ten líče lidu stav říše, řekl mezi jiným také toto: Ačkoliv máme, bratří, krále opilého a líného, přece, počneme-li posuzovati ostatní knížata, není nikoho, komu bychom dali přednost před naším králem, o němž bych mohl dobře říci, že jest vzor všech králů, pokojný, las- kavý a nás milující; neboť, kdo se odvažuje za jeho vlády na nás dorážeti? Jest nám volno žíti tak, jak si přejeme. Třebas nemá o ná- boženství totéž mínění, jako my, přece ani sám neruší naše obřady, ani nedovoluje ji- nému je rušiti. Pročež, myslím, že jest slušné, abychom prosili za něho boha, a aby každý přál života tomu, jehož lenivost jest naší spá- sou a naším klidem. — Když se to král do- zvěděl, byl klidné mysli, a z teplého studeným se stav, počítal Korandu mezi své přátele. Skoro téhož času povstal v Praze i jiný lžikněz, jakýsi Jan z řádu premonstrátského
89 Když tito vyvrátili přemnohé kostely a vy- pálili kláštery, sešlo se na 30 tisíc lidí u tvrze, která se jmenuje Bechyně (Bechingne), skoro osm mil od města, které nyní nazývají Tá- bor, a tam postavili 300 stolů v širých po- lích, u nichž přisluhovali lidu svátostí kalicha. Toto shromáždění přestrašilo Václava, obá- vajícího se, aby se nevzbouřili, nevytáhli proti němu a neodňali mu království; a jeho po- stavení nebylo bez nebezpečí. Spasil ho Vác- lav, příjmím Koranda (Coranda),8) kněz ob- zvláštní výmluvnosti a u lidu oblíbený. Ten líče lidu stav říše, řekl mezi jiným také toto: Ačkoliv máme, bratří, krále opilého a líného, přece, počneme-li posuzovati ostatní knížata, není nikoho, komu bychom dali přednost před naším králem, o němž bych mohl dobře říci, že jest vzor všech králů, pokojný, las- kavý a nás milující; neboť, kdo se odvažuje za jeho vlády na nás dorážeti? Jest nám volno žíti tak, jak si přejeme. Třebas nemá o ná- boženství totéž mínění, jako my, přece ani sám neruší naše obřady, ani nedovoluje ji- nému je rušiti. Pročež, myslím, že jest slušné, abychom prosili za něho boha, a aby každý přál života tomu, jehož lenivost jest naší spá- sou a naším klidem. — Když se to král do- zvěděl, byl klidné mysli, a z teplého studeným se stav, počítal Korandu mezi své přátele. Skoro téhož času povstal v Praze i jiný lžikněz, jakýsi Jan z řádu premonstrátského
Strana 90
90 (t. j. Jan Želivský), bezbožný mnich, odhod- laný ke každému zločinu. Když tento kázal u sv. Štěpána na Rybníčku (in Piscina) a nezdál se býti dosti moudrým, byl odtamtud vypovězen, a násilím se dostal do kláštera Karmelitánů. K tomu ho přemluvili kacíři, aby ukázali svou moc. Skoro každý den obcházeli se svátostí oltářní po svých kostelech a ří- kajíce, že jich mají málo, pod vůdcovstvím urozeného muže Mikuláše, pána onoho místa, z něhož, jak jsme řekli, pocházel Hus, vtrhli kvapně do královského hradu a prosili Vác- lava, aby jim uštědřil více kostelů, ježto oni tvoří již většinu národa. Král laskavě vyslechl Mikuláše mluvícího za celé množství a ká- zal, aby se druhého dne opět dostavili. Když pak byl lid rozpuštěn, obrátiv se k Mikuláši, který u něho zůstal, řekl mu: Ty tkáš tka- nivo, jímž bys mne vypudil z království, já však z něho učiním oprátku, na níž tě pak pověsím. — Onen odešed od krále, rozněco- val lid víc a více. Král se uchýlil na Vyše- hrad, sousedící s městem a oddělený toliko malým potokem (t. j. Botičem), a o něco později s nemnohými odešel do nové tvrze (t. j. Nový hrad neboli Wenzelstein u Kun- ratic), kterou sám vystavěl, pět mil vzdále- né, poslav k svému bratru posly s prosbou o pomoc. Konšelům pak Nového města Praž- ského nakázal, aby příště kacířům nedovolo- vali nositi tělo Páně v slavnostním průvodě.
90 (t. j. Jan Želivský), bezbožný mnich, odhod- laný ke každému zločinu. Když tento kázal u sv. Štěpána na Rybníčku (in Piscina) a nezdál se býti dosti moudrým, byl odtamtud vypovězen, a násilím se dostal do kláštera Karmelitánů. K tomu ho přemluvili kacíři, aby ukázali svou moc. Skoro každý den obcházeli se svátostí oltářní po svých kostelech a ří- kajíce, že jich mají málo, pod vůdcovstvím urozeného muže Mikuláše, pána onoho místa, z něhož, jak jsme řekli, pocházel Hus, vtrhli kvapně do královského hradu a prosili Vác- lava, aby jim uštědřil více kostelů, ježto oni tvoří již většinu národa. Král laskavě vyslechl Mikuláše mluvícího za celé množství a ká- zal, aby se druhého dne opět dostavili. Když pak byl lid rozpuštěn, obrátiv se k Mikuláši, který u něho zůstal, řekl mu: Ty tkáš tka- nivo, jímž bys mne vypudil z království, já však z něho učiním oprátku, na níž tě pak pověsím. — Onen odešed od krále, rozněco- val lid víc a více. Král se uchýlil na Vyše- hrad, sousedící s městem a oddělený toliko malým potokem (t. j. Botičem), a o něco později s nemnohými odešel do nové tvrze (t. j. Nový hrad neboli Wenzelstein u Kun- ratic), kterou sám vystavěl, pět mil vzdále- né, poslav k svému bratru posly s prosbou o pomoc. Konšelům pak Nového města Praž- ského nakázal, aby příště kacířům nedovolo- vali nositi tělo Páně v slavnostním průvodě.
Strana 91
91 KAPITOLA XXXVII. O smrti krále Václava. Kacíři však, sešedše se 30. června (r. 1419) v karmelitském kostele, ozbrojení nesli svá- tost po přemnohých ulicích a kostelích do chrámu sv. Štěpána, rozbili tam dům kněze s jejich pošetilostí nesouhlasícího a strhnuvše pokřik ubírali se zuříce k radnici (t. j. novo- městské). Jedenáct konšelů, schvácených stra- chem zachránilo se útěkem, sedm zůstavších a s nimi městský sudí a někteří jiní měšťa- né, chvatně byvše chyceni, byli vyhozeni z nej- vyšších oken na náměstí, a byvše nabodnuti na oštěpy a kopí, rozlíceného lidu a rozsá- páni, poskytovali hrozné divadlo, zatím co stál mnich Jan na náměstí a ukazoval krve- žíznivému lidu svaté tělo Kristovo. Krá- lovský komoří, který přichvátal se 300 jezdci k utišení bouře, vida zuřící dav a obávaje se o svůj život, obrátil se na útěk. Když to bylo králi oznamováno a všichni okolo stojící skutek ten proklínali, řekl číšník: Však já jsem věděl, že se to stane. Rozhněvaný král náhle ho chytil, povalil k svým nohoum a chopiv se dýky, chtěl ho zabíti. Když mu v tom bylo od okolo stojících zabráněno, jen nerad daroval mu život, ihned pak mrtvicí raněn počal churavěti a po 18 dnech, nazna- čiv jména kacířů, jež ustanovil popraviti, bra-
91 KAPITOLA XXXVII. O smrti krále Václava. Kacíři však, sešedše se 30. června (r. 1419) v karmelitském kostele, ozbrojení nesli svá- tost po přemnohých ulicích a kostelích do chrámu sv. Štěpána, rozbili tam dům kněze s jejich pošetilostí nesouhlasícího a strhnuvše pokřik ubírali se zuříce k radnici (t. j. novo- městské). Jedenáct konšelů, schvácených stra- chem zachránilo se útěkem, sedm zůstavších a s nimi městský sudí a někteří jiní měšťa- né, chvatně byvše chyceni, byli vyhozeni z nej- vyšších oken na náměstí, a byvše nabodnuti na oštěpy a kopí, rozlíceného lidu a rozsá- páni, poskytovali hrozné divadlo, zatím co stál mnich Jan na náměstí a ukazoval krve- žíznivému lidu svaté tělo Kristovo. Krá- lovský komoří, který přichvátal se 300 jezdci k utišení bouře, vida zuřící dav a obávaje se o svůj život, obrátil se na útěk. Když to bylo králi oznamováno a všichni okolo stojící skutek ten proklínali, řekl číšník: Však já jsem věděl, že se to stane. Rozhněvaný král náhle ho chytil, povalil k svým nohoum a chopiv se dýky, chtěl ho zabíti. Když mu v tom bylo od okolo stojících zabráněno, jen nerad daroval mu život, ihned pak mrtvicí raněn počal churavěti a po 18 dnech, nazna- čiv jména kacířů, jež ustanovil popraviti, bra-
Strana 92
92 tra svého ustavičně volaje a v úzkosti oče- kávaje pomoc svých přátel, zemřel dříve, než se dostavili knížata jím volaní, když 55 let panoval a žil o dva roky více. Bylo zvykem u Čechů, dříve než pohřbili těla svých králů, že je natřeli vonnými mastmi, nosili po osm dní po městských kostelích, naříkali nad nimi a průvod přátel a šlechty je oplakával. Toho bylo u Václava opomenuto, ježto královna se neodvažovala vstoupiti do Nového města. Mrtvola byla odnesena do chrámu sv. Víta na hradě a odtud na Zbraslav, o níž ne- dávno jsme se zmínili, a tam uložena ve hrobce, kterou si sám zvolil. Když však byl klášter drancován od kacířů a hroby králů byly rozbíjeny a mrtvoly vyhazovány, jakýsi Moucha (Musca), který kdysi prodával Vác- lavovi rybičky, sebral tajně tělo královo, je- hož miloval, a ukryl je u sebe doma na jed- nom místečku. Po čase, když se poměry zlep- šily a tělo Václavovo bylo hledáno, vrátil je za dvacet zlatých, a pak bylo dle zvyku pro- vedeno nošení těla po chrámech a králi vy- strojen slušný pohřeb. KAPITOLA XXXVIII. O Janu Žižkovi, velmi rázném ve zbrani a velmi vítězném vůdci kacířských Husitů. Václav právě zemřel, když Jan Žižka z uro- zeného rodu, z místa, jež se jmenuje Troc-
92 tra svého ustavičně volaje a v úzkosti oče- kávaje pomoc svých přátel, zemřel dříve, než se dostavili knížata jím volaní, když 55 let panoval a žil o dva roky více. Bylo zvykem u Čechů, dříve než pohřbili těla svých králů, že je natřeli vonnými mastmi, nosili po osm dní po městských kostelích, naříkali nad nimi a průvod přátel a šlechty je oplakával. Toho bylo u Václava opomenuto, ježto královna se neodvažovala vstoupiti do Nového města. Mrtvola byla odnesena do chrámu sv. Víta na hradě a odtud na Zbraslav, o níž ne- dávno jsme se zmínili, a tam uložena ve hrobce, kterou si sám zvolil. Když však byl klášter drancován od kacířů a hroby králů byly rozbíjeny a mrtvoly vyhazovány, jakýsi Moucha (Musca), který kdysi prodával Vác- lavovi rybičky, sebral tajně tělo královo, je- hož miloval, a ukryl je u sebe doma na jed- nom místečku. Po čase, když se poměry zlep- šily a tělo Václavovo bylo hledáno, vrátil je za dvacet zlatých, a pak bylo dle zvyku pro- vedeno nošení těla po chrámech a králi vy- strojen slušný pohřeb. KAPITOLA XXXVIII. O Janu Žižkovi, velmi rázném ve zbrani a velmi vítězném vůdci kacířských Husitů. Václav právě zemřel, když Jan Žižka z uro- zeného rodu, z místa, jež se jmenuje Troc-
Strana 93
93 nov (Trosnovia), chudý, při královském dvoře od dětství živený, ve válkách zběhlý, bez jed- noho oka, jež již dříve ztratil v statečném boji, nakažený jedem Husitů a loupežechtivý, sebrav množství ztracených lidí, učinil útok na kostely, které ještě zbyly, rozbil sochy svatých a obrazy velikého boha, vtrhl do kartusiánského kláštera v sousedství Prahy (t. j. na Smíchově) a vyloupiv ho, zapálil, a kázal mnichům toho řádu, jako lidu neužiteč- ným, kteří prý se v klášteře krmili jako vepři aby se vystěhovali jinam. Téhož času přišlo do Prahy s hor 400 mužů a žen, stižených husitskou nákazou, a sedíce na náměstí žá- dali na městských úřadech pokrmu. Konšelé jim poskytli potravu na útraty města ze stra- chu před lidem, který měl s příchozími sou- cit. Žižka si je přibral a chtěje se zmocniti Vyšehradu, který byl nedbale střežen, ode- bral se na místo, které se jmenuje na Kříž- kách (Cruces, t. j. u Ladvého). Tam se sešlo přes 40 tisíc kacířských mužů. Ti, spatřivše své množství, nabyli odvahy ke každému skut- ku. Mnoho tam bylo vymyšleno a ustanoveno proti císaři Zikmundovi, o němž jako o dě- dici království věděli, že jest snahám jejich nepřítelem. Potom pospíšil Žižka s vůdcem Korandou, o němž jsme se svrchu zmínili, kvapně do Plzně, o níž dobře věděl, že jsou v ní přemnozí přátelé jeho strany, a to město do moci dostav, silnou posádkou je opevnil.
93 nov (Trosnovia), chudý, při královském dvoře od dětství živený, ve válkách zběhlý, bez jed- noho oka, jež již dříve ztratil v statečném boji, nakažený jedem Husitů a loupežechtivý, sebrav množství ztracených lidí, učinil útok na kostely, které ještě zbyly, rozbil sochy svatých a obrazy velikého boha, vtrhl do kartusiánského kláštera v sousedství Prahy (t. j. na Smíchově) a vyloupiv ho, zapálil, a kázal mnichům toho řádu, jako lidu neužiteč- ným, kteří prý se v klášteře krmili jako vepři aby se vystěhovali jinam. Téhož času přišlo do Prahy s hor 400 mužů a žen, stižených husitskou nákazou, a sedíce na náměstí žá- dali na městských úřadech pokrmu. Konšelé jim poskytli potravu na útraty města ze stra- chu před lidem, který měl s příchozími sou- cit. Žižka si je přibral a chtěje se zmocniti Vyšehradu, který byl nedbale střežen, ode- bral se na místo, které se jmenuje na Kříž- kách (Cruces, t. j. u Ladvého). Tam se sešlo přes 40 tisíc kacířských mužů. Ti, spatřivše své množství, nabyli odvahy ke každému skut- ku. Mnoho tam bylo vymyšleno a ustanoveno proti císaři Zikmundovi, o němž jako o dě- dici království věděli, že jest snahám jejich nepřítelem. Potom pospíšil Žižka s vůdcem Korandou, o němž jsme se svrchu zmínili, kvapně do Plzně, o níž dobře věděl, že jsou v ní přemnozí přátelé jeho strany, a to město do moci dostav, silnou posádkou je opevnil.
Strana 94
94 Ti, kdo zůstali na Křížkách, udeřili na Vy- šehrad. Mezitím Žofie, jsouc v úzkostech, jak by se zachránila, volala častými posly a listy Zikmunda, vyhledávala pomoc v sousedství a na všechny strany po přispění se ohlížela. Zikmunda nerozumně tu jednajícího pojala choutka vytáhnouti dříve proti Turkům, kteří již před tím ho porazili, než odebrati se do Čech. Kdyby byl vedl vojsko hned do Prahy, dříve než se utvrdily síly kacířů, nikdy by nespálily Německo ty požáry, které jsme po- zději viděli. Avšak zatím, co se připravoval učiniti útok na Turky, ztratil Čechy a Uher neobhájil. Proto, když jeho pomoc nepřichá- zela, sebrala královna, spravující království s Čeňkem z Vartenberka (Cencho Warten- bergensis), vojsko, uživši k tomu peněz z krá- lovské pokladny, opevnila posádkou hrad pražský a Menší město, které leží pod hra- dem, postavila dřevěné věže a brány u mo- stu přes Vltavu, aby tudy kacíři nemohli přejíti. Ti však konali shromáždění na všech stranách království, lid popuzovali, tyto stra- šili hrozbami, jiné získávali lichocením, na- plnili Nové město svými lidmi a ve dne v noci se radili, jakým způsobem by se zmocnili vrchní moci. Petr ze Šternberka (Petrus Ste- rembergius), sraziv se s nimi u Benešova (insula Benedicti), skončil bitvu nerozhodně. Když se kacířská sběř rozmnožila, bylo v Pra-
94 Ti, kdo zůstali na Křížkách, udeřili na Vy- šehrad. Mezitím Žofie, jsouc v úzkostech, jak by se zachránila, volala častými posly a listy Zikmunda, vyhledávala pomoc v sousedství a na všechny strany po přispění se ohlížela. Zikmunda nerozumně tu jednajícího pojala choutka vytáhnouti dříve proti Turkům, kteří již před tím ho porazili, než odebrati se do Čech. Kdyby byl vedl vojsko hned do Prahy, dříve než se utvrdily síly kacířů, nikdy by nespálily Německo ty požáry, které jsme po- zději viděli. Avšak zatím, co se připravoval učiniti útok na Turky, ztratil Čechy a Uher neobhájil. Proto, když jeho pomoc nepřichá- zela, sebrala královna, spravující království s Čeňkem z Vartenberka (Cencho Warten- bergensis), vojsko, uživši k tomu peněz z krá- lovské pokladny, opevnila posádkou hrad pražský a Menší město, které leží pod hra- dem, postavila dřevěné věže a brány u mo- stu přes Vltavu, aby tudy kacíři nemohli přejíti. Ti však konali shromáždění na všech stranách království, lid popuzovali, tyto stra- šili hrozbami, jiné získávali lichocením, na- plnili Nové město svými lidmi a ve dne v noci se radili, jakým způsobem by se zmocnili vrchní moci. Petr ze Šternberka (Petrus Ste- rembergius), sraziv se s nimi u Benešova (insula Benedicti), skončil bitvu nerozhodně. Když se kacířská sběř rozmnožila, bylo v Pra-
Strana 95
95 ze bojováno o most, a když mnozí padli na obou stranách, dostal se most konečně do moci Husitů, rovněž nižší část menší Prahy; věrní obhájci se utekli do vyšší části a odtam- tud, obrátivše se, boj rázně obnovili. Bylo bojováno po pět dní s divokou a krutou od- vahou, mnozí na obou stranách byli zabiti, nádherné domy vypáleny, radnice, nejníže položená, byla zapálena a zničena. KAPITOLA XXXIX. O Zikmundovi, třináctém králi českém a císaři římském (1419—1437). Když se tak věci měly, přichvátali poslové Zikmundovi, kteří přijavše správu království, učinili s obcí pražskou příměří s tou pod- mínkou, aby po navrácení Vyšehradu bylo měšťanům možno poslati své mluvčí k Zik- mundovi a jednati s ním o svých záležito- stech, Žižka aby vrátil Plzeň, Písek (Piesta) a jiná města, kterých se zmocnil. Když byly podmínky přijaty a splněny, opustili venkovští kacíři město; konšelé ujali se dle starého obyčeje správy, a obec byla pokojnější, ka- tolíci však, kteří se z ní vystěhovali, neodvá- žili se vrátiti. Očekávali totiž příchod Zik- mundův, domnívajíce se, že budou v jeho přítomnosti bezpečni. Všechny naděje však zklamal list od něho poslaný, v němž bylo
95 ze bojováno o most, a když mnozí padli na obou stranách, dostal se most konečně do moci Husitů, rovněž nižší část menší Prahy; věrní obhájci se utekli do vyšší části a odtam- tud, obrátivše se, boj rázně obnovili. Bylo bojováno po pět dní s divokou a krutou od- vahou, mnozí na obou stranách byli zabiti, nádherné domy vypáleny, radnice, nejníže položená, byla zapálena a zničena. KAPITOLA XXXIX. O Zikmundovi, třináctém králi českém a císaři římském (1419—1437). Když se tak věci měly, přichvátali poslové Zikmundovi, kteří přijavše správu království, učinili s obcí pražskou příměří s tou pod- mínkou, aby po navrácení Vyšehradu bylo měšťanům možno poslati své mluvčí k Zik- mundovi a jednati s ním o svých záležito- stech, Žižka aby vrátil Plzeň, Písek (Piesta) a jiná města, kterých se zmocnil. Když byly podmínky přijaty a splněny, opustili venkovští kacíři město; konšelé ujali se dle starého obyčeje správy, a obec byla pokojnější, ka- tolíci však, kteří se z ní vystěhovali, neodvá- žili se vrátiti. Očekávali totiž příchod Zik- mundův, domnívajíce se, že budou v jeho přítomnosti bezpečni. Všechny naděje však zklamal list od něho poslaný, v němž bylo
Strana 96
96 psáno, že brzy přijde a bude království spra- vovati tak, jak jeho otec Karel zemi spravo- val. Kacíři pochopili z těchto slov, že bude vyloučena jejich sekta, která za vlády Kar- lovy ještě nebyla, pročež se víc a více roz- čilovali. Zikmund se pak odebral o svátku narození Páně do Brna (Brunna), což jest město moravské, a tam odpustil Pražanům (Pragenses), za milost prosícím, pod tou pod- mínkou, když z města odstraní všechny ře- tězy a závory a přijmou jeho úředníky. Pře- strašená obec uposlechla, když přední šlechtici království, pozdvihnuvše ruce k nebi, s blaho- přáním si vyžadovali příchod nového krále, a když i ostatní města bez odporu přijala jeho správce. Nikdo nepochyboval, že by byl husitský mor ustoupil z celých Čech, kdyby se byl Zikmund pustil z Brna přímo do Pra- hy. On však s tím nesouhlasil, jak snad bylo osudem určeno, a odebral se do Vratislavě (Vratislavia), hlavního města slezského. Tam povraždil městský lid nedlouho před tím v bouřích konšele dosazené od jeho bratra Václava; původce tohoto zločinu dal popra- viti. Když to bylo zvěstováno v Praze, mě- šťané, nedůvěřujíce jeho milosti a uleknuvše se výstražného případu Vratislavských, zjevně odpadli a získavše penězi Čeňka, který stál v čele pražského hradu, rozeslali listy do ce- lého království, aby nikdo nedopouštěl Zik- mundovi vstupu, který jest nepřítelem jazy-
96 psáno, že brzy přijde a bude království spra- vovati tak, jak jeho otec Karel zemi spravo- val. Kacíři pochopili z těchto slov, že bude vyloučena jejich sekta, která za vlády Kar- lovy ještě nebyla, pročež se víc a více roz- čilovali. Zikmund se pak odebral o svátku narození Páně do Brna (Brunna), což jest město moravské, a tam odpustil Pražanům (Pragenses), za milost prosícím, pod tou pod- mínkou, když z města odstraní všechny ře- tězy a závory a přijmou jeho úředníky. Pře- strašená obec uposlechla, když přední šlechtici království, pozdvihnuvše ruce k nebi, s blaho- přáním si vyžadovali příchod nového krále, a když i ostatní města bez odporu přijala jeho správce. Nikdo nepochyboval, že by byl husitský mor ustoupil z celých Čech, kdyby se byl Zikmund pustil z Brna přímo do Pra- hy. On však s tím nesouhlasil, jak snad bylo osudem určeno, a odebral se do Vratislavě (Vratislavia), hlavního města slezského. Tam povraždil městský lid nedlouho před tím v bouřích konšele dosazené od jeho bratra Václava; původce tohoto zločinu dal popra- viti. Když to bylo zvěstováno v Praze, mě- šťané, nedůvěřujíce jeho milosti a uleknuvše se výstražného případu Vratislavských, zjevně odpadli a získavše penězi Čeňka, který stál v čele pražského hradu, rozeslali listy do ce- lého království, aby nikdo nedopouštěl Zik- mundovi vstupu, který jest nepřítelem jazy-
Strana 97
J4 ka dalmatského a nemá jiné starosti, než aby království zahubil, který i zastavil Sta- rou Marku (antiqua civitas) pruskému řádu jako záruku, braniborskou pak od koruny české odtrhl a nejen svolil, nýbrž i péči měl o to, aby byli Jan a Jeroným upáleni na sně- mu kostnickém, a vší silou se staví na odpor článkům, jichž se oni drží. KAPITOLA XL. O městě Táboru, jeho založení a o bratřích tábor- ských. Co se toto dálo, Žižka opustiv dle smlouvy Plzeň, byl dvakrát napaden od věrných (t. j. katolíků) a dvakrát uživ lsti, vyvázl jako vítěz, byv už skoro poražen. Místo, na němž měla být bitva svedena, bylo nepříhodné, nepřátelé byli na koních, vojáci jeho všichni pěší; a boj nemohl býti sveden, leč pěší. Jakmile tedy sestoupili protivníci s koní, po- ručil ženám, které obyčejně následovaly jeho vojsko, aby prostíraly na zemi své, řízy; jezdci zapletše se do nich ostruhami, byli pobiti dřív než mohli nohy vymotati. Potom se ode- bral do Ústí (Ausca), města to ležícího na břehu Lužnice, z něhož bratři Prokop a Oldřich, vyznavači pravé víry a páni toho místa, vypudili nemalou část obyvatelstva, souhlasícího s kacíři. Žižka udeřiv na ně
J4 ka dalmatského a nemá jiné starosti, než aby království zahubil, který i zastavil Sta- rou Marku (antiqua civitas) pruskému řádu jako záruku, braniborskou pak od koruny české odtrhl a nejen svolil, nýbrž i péči měl o to, aby byli Jan a Jeroným upáleni na sně- mu kostnickém, a vší silou se staví na odpor článkům, jichž se oni drží. KAPITOLA XL. O městě Táboru, jeho založení a o bratřích tábor- ských. Co se toto dálo, Žižka opustiv dle smlouvy Plzeň, byl dvakrát napaden od věrných (t. j. katolíků) a dvakrát uživ lsti, vyvázl jako vítěz, byv už skoro poražen. Místo, na němž měla být bitva svedena, bylo nepříhodné, nepřátelé byli na koních, vojáci jeho všichni pěší; a boj nemohl býti sveden, leč pěší. Jakmile tedy sestoupili protivníci s koní, po- ručil ženám, které obyčejně následovaly jeho vojsko, aby prostíraly na zemi své, řízy; jezdci zapletše se do nich ostruhami, byli pobiti dřív než mohli nohy vymotati. Potom se ode- bral do Ústí (Ausca), města to ležícího na břehu Lužnice, z něhož bratři Prokop a Oldřich, vyznavači pravé víry a páni toho místa, vypudili nemalou část obyvatelstva, souhlasícího s kacíři. Žižka udeřiv na ně
Strana 98
98 zbraní v noci na první neděli postní, dobyl je, vyplenil a zapálil. A násilím zmocnil se i tvrze Sedlece (Litium), tisíc kroků od onoho místa vzdálené, kamž se uchýlil Oldřich; Oldřicha a jeho rodinu povraždil mečem, jed nomu toliko život zachovav, který by pobil ostatní. A ježto neměl k obývání města hra- ženého zdí, vybral si při téže řece místo od přírody opevněné, a sotva tisíc kroků od Ústí vzdálené. A opevnil je hradbami nakázav, aby vystavěl každý svůj dům tak, jak rozbil svůj stan, městu dal jméno Tábor, neboť i jeho druhové se nazývali bratry Tá- bority (Thaboritae), jako by byli viděli se třemi apoštoly proměnění Krista Spasitele na hoře a vypůjčili si odtud své smýšlenky, které nazývají pravdami víry. Ačkoliv bylo město chráněno vysokými skalami, přece bylo ještě obklíčeno zdí a parkány. Řeka Lužnice (Lusinitius) obtéká větší část města, zbytek obkličuje nemalý potok. Tento proudě přímo do Lužnice, jest zatarasen skalnatým pahor- kem, tak dlouhým, jako jest město, a přinucen obrátiti svůj běh na pravo, na konci města splývá pak s větší řekou. Plocha, jíž se vchází po souši do města (neboť oba proudy tvoří poloostrov), rozkládá se do šířky sotva 30 stop. Tam byl uměle vykopán hluboký příkop a vystavěna trojnásobná zeď takové tlouštky, že nemůže býti rozbita žádnými stroji. Na pří- hodných místech byly zřízeny na hradbách
98 zbraní v noci na první neděli postní, dobyl je, vyplenil a zapálil. A násilím zmocnil se i tvrze Sedlece (Litium), tisíc kroků od onoho místa vzdálené, kamž se uchýlil Oldřich; Oldřicha a jeho rodinu povraždil mečem, jed nomu toliko život zachovav, který by pobil ostatní. A ježto neměl k obývání města hra- ženého zdí, vybral si při téže řece místo od přírody opevněné, a sotva tisíc kroků od Ústí vzdálené. A opevnil je hradbami nakázav, aby vystavěl každý svůj dům tak, jak rozbil svůj stan, městu dal jméno Tábor, neboť i jeho druhové se nazývali bratry Tá- bority (Thaboritae), jako by byli viděli se třemi apoštoly proměnění Krista Spasitele na hoře a vypůjčili si odtud své smýšlenky, které nazývají pravdami víry. Ačkoliv bylo město chráněno vysokými skalami, přece bylo ještě obklíčeno zdí a parkány. Řeka Lužnice (Lusinitius) obtéká větší část města, zbytek obkličuje nemalý potok. Tento proudě přímo do Lužnice, jest zatarasen skalnatým pahor- kem, tak dlouhým, jako jest město, a přinucen obrátiti svůj běh na pravo, na konci města splývá pak s větší řekou. Plocha, jíž se vchází po souši do města (neboť oba proudy tvoří poloostrov), rozkládá se do šířky sotva 30 stop. Tam byl uměle vykopán hluboký příkop a vystavěna trojnásobná zeď takové tlouštky, že nemůže býti rozbita žádnými stroji. Na pří- hodných místech byly zřízeny na hradbách
Strana 99
99 hojné věže a bašty, které vymyslili sami Tá- boři, mistři v dobývání měst. Tak zbudoval nejdříve Žižka útočiště a hrad všech kacířů, potom ti, kteří ho následovali, rozmnožili opev- nění města každý dle svého rozumu. Popsali jsme město tak, jak jsme je viděli. V řece Lužnici nalézají se zrnka zlata, veliká jako hrách, která nepotřebují žádného čištění. Táboři nebojovali jako jezdci, protože skoro všichni byli lidé pocházející z nejnižších vrstev, na nichž bylo viděti, že nenásledo- vali tak novou víru, jako spíše, že utekli soudu a vězení. Minomistr Mikuláš (t. j. Divůček z Jemnišť), kterého Zikmund poslal do Čech k obstarávání záležitostí, první poskytl Tá- borům zásobu koní, když se ubytoval s 1000 jezdců ve vesnici zvané Vožice (Vogize), hod- laje zameziti nové podniky Žižkovy. Na něho učinil Žižka nenadálý útok v noci na Velký pátek, odňal mu všechny koně, odebral zbra- ně, vesnici zapálil a naučil své vojíny sedati na koně, skákati, jezditi a do kruhu se za- táčeti; potom nevodil nikdy své vojsko bez jízdních čet. Mikuláš zachránil se ve tvrzi. KAPITOLA XLI. O kacířích Adamitech. Mezitím vynořilo se u Čechů i jiné prokleté a dříve neslýchané kacířství. Pikkard jakýsi
99 hojné věže a bašty, které vymyslili sami Tá- boři, mistři v dobývání měst. Tak zbudoval nejdříve Žižka útočiště a hrad všech kacířů, potom ti, kteří ho následovali, rozmnožili opev- nění města každý dle svého rozumu. Popsali jsme město tak, jak jsme je viděli. V řece Lužnici nalézají se zrnka zlata, veliká jako hrách, která nepotřebují žádného čištění. Táboři nebojovali jako jezdci, protože skoro všichni byli lidé pocházející z nejnižších vrstev, na nichž bylo viděti, že nenásledo- vali tak novou víru, jako spíše, že utekli soudu a vězení. Minomistr Mikuláš (t. j. Divůček z Jemnišť), kterého Zikmund poslal do Čech k obstarávání záležitostí, první poskytl Tá- borům zásobu koní, když se ubytoval s 1000 jezdců ve vesnici zvané Vožice (Vogize), hod- laje zameziti nové podniky Žižkovy. Na něho učinil Žižka nenadálý útok v noci na Velký pátek, odňal mu všechny koně, odebral zbra- ně, vesnici zapálil a naučil své vojíny sedati na koně, skákati, jezditi a do kruhu se za- táčeti; potom nevodil nikdy své vojsko bez jízdních čet. Mikuláš zachránil se ve tvrzi. KAPITOLA XLI. O kacířích Adamitech. Mezitím vynořilo se u Čechů i jiné prokleté a dříve neslýchané kacířství. Pikkard jakýsi
Strana 100
100 z belgické Gallie, přešed Rýn, přišel přes Německo do Čech a získav si důvěry jaký- misi šalbami, v krátce k sobě připoutal ne- malý zástup mužů a žen, které nazval Ada- mity (Adamitae), poručiv jim, aby chodili nazí; a obsadiv jakýsi ostrov v řece Luž- nici, říkal, že jest syn boží, a nazýval se Adam. Manželství byla jim společná, přece však bylo hříchem poznati ženu bez dovolení Adamova, nýbrž jakmile některý jsa rozpálen vášní zahořel k některé, vzal ji za ruku a přišed k náčelníkovi, řekl: Pro tuto se duch můj roznítil. Jemužto odpověděl náčelník: Jdětež, rosťtež a množtež se a naplňte zemi. Říkával také, že ostatní lidé jsou otroky, oni však a ti, kteří se z nich narodí, jsou svo- bodní. Čtyrycet mužů z nich vyšlo z ostrova a vnikajíce do sousedních vesnic, zabili ta- senými meči přes dvě stě venkovských lidí, o nichž tvrdili, že jsou syny dáblovými. Žižka uslyšev o tom, ač byl sám zločinný, přece se zhrozil zločinu. Jest už taková přiroze- nost lidská, že se každý hrozí spíše cizích než vlastních chyb, a veliká zla nezůstanou dlouho bez trestu, a možno pozorovati, že mstitelem zla jest často zase zlo. Vedl tedy proti nim vojsko a dobyl ostrova, zahubil mečem všechny Adamity, dva toliko zachovav, od nichž by poznal pověry toho lidu. Když jsem meškal v Čechách, slyšel jsem od Oldři- cha z Rožnberka (Ulricus Rosensis), že byli
100 z belgické Gallie, přešed Rýn, přišel přes Německo do Čech a získav si důvěry jaký- misi šalbami, v krátce k sobě připoutal ne- malý zástup mužů a žen, které nazval Ada- mity (Adamitae), poručiv jim, aby chodili nazí; a obsadiv jakýsi ostrov v řece Luž- nici, říkal, že jest syn boží, a nazýval se Adam. Manželství byla jim společná, přece však bylo hříchem poznati ženu bez dovolení Adamova, nýbrž jakmile některý jsa rozpálen vášní zahořel k některé, vzal ji za ruku a přišed k náčelníkovi, řekl: Pro tuto se duch můj roznítil. Jemužto odpověděl náčelník: Jdětež, rosťtež a množtež se a naplňte zemi. Říkával také, že ostatní lidé jsou otroky, oni však a ti, kteří se z nich narodí, jsou svo- bodní. Čtyrycet mužů z nich vyšlo z ostrova a vnikajíce do sousedních vesnic, zabili ta- senými meči přes dvě stě venkovských lidí, o nichž tvrdili, že jsou syny dáblovými. Žižka uslyšev o tom, ač byl sám zločinný, přece se zhrozil zločinu. Jest už taková přiroze- nost lidská, že se každý hrozí spíše cizích než vlastních chyb, a veliká zla nezůstanou dlouho bez trestu, a možno pozorovati, že mstitelem zla jest často zase zlo. Vedl tedy proti nim vojsko a dobyl ostrova, zahubil mečem všechny Adamity, dva toliko zachovav, od nichž by poznal pověry toho lidu. Když jsem meškal v Čechách, slyšel jsem od Oldři- cha z Rožnberka (Ulricus Rosensis), že byli
Strana 101
101 od něho zajati mužové, i ženy té sekty, a ženy tvrdily docela veřejně, že nejsou svo- bodní ti, kdo užívají šatů, zvláště stehen- ních, a ty že u něho ve vězení porodily; když je po roce vydal zároveň s muži k upá- lení, snesly žár ohně se smíchem a zpěvem. KAPITOLA XLII. Jak přijal Zikmund, vtrhnuv do Čech, králov- skou korunu a málo šťastně válčil (r. 1420). Mezitím vtrhl Zikmund do Čech, povolav slezská knížata na pomoc, a nepřátelsky vy- táhl proti Kr. Hradci a pak proti Kutné Hoře. Získal velikými sliby Čeňka, aby mu vydal hrad pražský, a umístnil v něm 4000 jezdců, aby doráželi na město. Čeněk, proslaviv se dvojí zradou, navrátil se domů. Pražané po- volají Žižku, který se svými Tábority při- jal bez meškání město pod svou moc. To- liko dva z pánů, Hašek Valdštejnský (Hilco Valdesteinensis) a málokteří šlechtici násle- dovali prapory Pražanů, ostatní množství se skládalo z prostého lidu. Těmto bylo první starostí oblehnouti hrad; zdálo se, že ono od přírody opevněné místo nemůže být jinak přemoženo, leč hladem. Cesty byly uzavřeny, aby nemohla být dodávána žádná špíže. Zik- mund uvolnil cestu mečem a poskytl oble- ženým potřebných zásob; a nedlouho potom
101 od něho zajati mužové, i ženy té sekty, a ženy tvrdily docela veřejně, že nejsou svo- bodní ti, kdo užívají šatů, zvláště stehen- ních, a ty že u něho ve vězení porodily; když je po roce vydal zároveň s muži k upá- lení, snesly žár ohně se smíchem a zpěvem. KAPITOLA XLII. Jak přijal Zikmund, vtrhnuv do Čech, králov- skou korunu a málo šťastně válčil (r. 1420). Mezitím vtrhl Zikmund do Čech, povolav slezská knížata na pomoc, a nepřátelsky vy- táhl proti Kr. Hradci a pak proti Kutné Hoře. Získal velikými sliby Čeňka, aby mu vydal hrad pražský, a umístnil v něm 4000 jezdců, aby doráželi na město. Čeněk, proslaviv se dvojí zradou, navrátil se domů. Pražané po- volají Žižku, který se svými Tábority při- jal bez meškání město pod svou moc. To- liko dva z pánů, Hašek Valdštejnský (Hilco Valdesteinensis) a málokteří šlechtici násle- dovali prapory Pražanů, ostatní množství se skládalo z prostého lidu. Těmto bylo první starostí oblehnouti hrad; zdálo se, že ono od přírody opevněné místo nemůže být jinak přemoženo, leč hladem. Cesty byly uzavřeny, aby nemohla být dodávána žádná špíže. Zik- mund uvolnil cestu mečem a poskytl oble- ženým potřebných zásob; a nedlouho potom
Strana 102
102 se rozhodl obsaditi samotné město, povolav z říše pomocná vojska. V jeho táboře byli vévodové sasští, markrabata braniborští a zet jeho Albrecht, vévoda rakouský. Město bylo obléháno šest neděl. Zikmund pak přijal ko- runu královskou v arcibiskupském chrámě, který jest na hradě. Arcibiskup Konrád ro- dem Vestfál, který propadl později kacířství, vstavil mu korunu na hlavu s předepsanými slavnostními obřady. Albík se totiž vzdal už dříve své hodnosti, ježto nemohl snésti čeleď, která jedla a pila, a spokojiv se s nižším úřadem, otročil lakotě. Kacířské město bylo obléháno s napjetím sil. Zatím páni z Rožn- berka a z Krajíř (Chragiri), obléhající Tábor, byli poraženi v bitvě od Mikuláše z Husi, jehož tam poslal Žižka s částí vojska, a le žení bylo jim odňato. Také byl od kacířů dobyt Králové Hradec. Nad Prahou ční vysoká hora, kterou nazý- vají Vítkov (mons Videchonis); aby se jí nepřátelé nezmocnili, opevnil ji Žižka posád- kou, s níž se utkal v boji markrabě míšen ský a ztratil velkou část svého vojska. Míš- ňané totiž, zmocnivše se již vrcholu hory, byli však zatlačeni na strmou stráň, a když rázně jsouce napadeni nemohli vydržeti útoku, byli jedni pobiti, druzí jsouce hnáni dolů, zahynuli v propastech. Zikmund upustiv od obléhání, odebral se do Kutné Hory. Téhož času rozhlásili kacíři, že o svato-
102 se rozhodl obsaditi samotné město, povolav z říše pomocná vojska. V jeho táboře byli vévodové sasští, markrabata braniborští a zet jeho Albrecht, vévoda rakouský. Město bylo obléháno šest neděl. Zikmund pak přijal ko- runu královskou v arcibiskupském chrámě, který jest na hradě. Arcibiskup Konrád ro- dem Vestfál, který propadl později kacířství, vstavil mu korunu na hlavu s předepsanými slavnostními obřady. Albík se totiž vzdal už dříve své hodnosti, ježto nemohl snésti čeleď, která jedla a pila, a spokojiv se s nižším úřadem, otročil lakotě. Kacířské město bylo obléháno s napjetím sil. Zatím páni z Rožn- berka a z Krajíř (Chragiri), obléhající Tábor, byli poraženi v bitvě od Mikuláše z Husi, jehož tam poslal Žižka s částí vojska, a le žení bylo jim odňato. Také byl od kacířů dobyt Králové Hradec. Nad Prahou ční vysoká hora, kterou nazý- vají Vítkov (mons Videchonis); aby se jí nepřátelé nezmocnili, opevnil ji Žižka posád- kou, s níž se utkal v boji markrabě míšen ský a ztratil velkou část svého vojska. Míš- ňané totiž, zmocnivše se již vrcholu hory, byli však zatlačeni na strmou stráň, a když rázně jsouce napadeni nemohli vydržeti útoku, byli jedni pobiti, druzí jsouce hnáni dolů, zahynuli v propastech. Zikmund upustiv od obléhání, odebral se do Kutné Hory. Téhož času rozhlásili kacíři, že o svato-
Strana 103
103 dušních svátcích bude padati oheň s nebe, který spálí všechna česká města; proto byly zdi měst z velké části opuštěny, a všeobecně blouděno v polích. Když však řečeného dne skoro po celých Čechách silně pršelo, obrá- tila se pověra v smích a ubrala kacířům mnoho víry; zvítězila však přece zatvrzelost těch, které přilákala spíše touha po loupe- žení než zločinné náboženství. Žižka, meškaje mezi Pražany, počal na ra- du svých kněží ničiti všechny kostely, které byly zasvěceny svatým, neboť říkali, že se nesluší zasvěcovati chrámy jinému, než je- dinému bohu. Proto byly jedním útokem roz- metány přemnohé kláštery a nádherné ko- stely ve městě. To nemile nesli Pražané, kteří se domnívali, že krásné stavby mají být zachovány. Když proto nastal spor, a hádky se ponenáhlu rozmáhaly, odešel Žižka se svými a vrátiv se k Táboritům, dobyl mnohá místa věrných. Mezi nimi poplenil Prachatice (oppidum Pragatini), městečko pro- bošta vyšehradského, a upálil v něm muže, ženy s dětmi i nemluvňaty a všechny tamní kněze, uzavřev je v kostele. KAPITOLA XLIII. O kacířích Orebitech. V Čechách byla i jiná strana kacířů, na- zvaná bratří Orebští (Orebitae), která velice
103 dušních svátcích bude padati oheň s nebe, který spálí všechna česká města; proto byly zdi měst z velké části opuštěny, a všeobecně blouděno v polích. Když však řečeného dne skoro po celých Čechách silně pršelo, obrá- tila se pověra v smích a ubrala kacířům mnoho víry; zvítězila však přece zatvrzelost těch, které přilákala spíše touha po loupe- žení než zločinné náboženství. Žižka, meškaje mezi Pražany, počal na ra- du svých kněží ničiti všechny kostely, které byly zasvěceny svatým, neboť říkali, že se nesluší zasvěcovati chrámy jinému, než je- dinému bohu. Proto byly jedním útokem roz- metány přemnohé kláštery a nádherné ko- stely ve městě. To nemile nesli Pražané, kteří se domnívali, že krásné stavby mají být zachovány. Když proto nastal spor, a hádky se ponenáhlu rozmáhaly, odešel Žižka se svými a vrátiv se k Táboritům, dobyl mnohá místa věrných. Mezi nimi poplenil Prachatice (oppidum Pragatini), městečko pro- bošta vyšehradského, a upálil v něm muže, ženy s dětmi i nemluvňaty a všechny tamní kněze, uzavřev je v kostele. KAPITOLA XLIII. O kacířích Orebitech. V Čechách byla i jiná strana kacířů, na- zvaná bratří Orebští (Orebitae), která velice
Strana 104
104 zpustošila území hradecké a sousední kraje, zachovávající obřady římské církve, strana zhoubná a hrozná, která v ukrutnosti nezů- stávala nikterak pozadu za Tábority. Proti ní ustanovil papež Martin V. zvláštní křížo- vou výpravu, a přece nemohla být po dlouhá léta vyhubena. Kdykoliv lidé této strany za- jali naše kněze, buď je upálili, nebo pouštěli je nahé a spoutané za třeskuté zimy po le- dě; které pokládali za méně významné, těm dovolili odejíti, useknuvše jim mužský úd. Mezitím dobývali Pražané vší silou Vyšehrad. Když se v něm nedostávalo všeho ostatního, požívali po nějaký čas koňského masa. Ko- nečně slíbeno vzdání se, kdyby Zikmund ne- přispěl do určitého dne ku pomoci, avšak připojena tu podmínka, aby po příchodu Zik- mundově byli Vyšehradští úplně nečinní. Zik- mund přibyl před řečeným dnem a nevěda o podmínce, vytáhl na těsné místo pod hra- dem, na němž mohl býti od obležených snad- no chráněn; ježto však tito drželi dané slovo, utrpěl nesmírnou porážku byv náhle napa- den od Pražanů a odtáhl s nepořízenou. Šlech- ticů moravských padlo tam čtrnáct, uherských a ostatních přemnoho, hrad pak vzdal se Pražanům.
104 zpustošila území hradecké a sousední kraje, zachovávající obřady římské církve, strana zhoubná a hrozná, která v ukrutnosti nezů- stávala nikterak pozadu za Tábority. Proti ní ustanovil papež Martin V. zvláštní křížo- vou výpravu, a přece nemohla být po dlouhá léta vyhubena. Kdykoliv lidé této strany za- jali naše kněze, buď je upálili, nebo pouštěli je nahé a spoutané za třeskuté zimy po le- dě; které pokládali za méně významné, těm dovolili odejíti, useknuvše jim mužský úd. Mezitím dobývali Pražané vší silou Vyšehrad. Když se v něm nedostávalo všeho ostatního, požívali po nějaký čas koňského masa. Ko- nečně slíbeno vzdání se, kdyby Zikmund ne- přispěl do určitého dne ku pomoci, avšak připojena tu podmínka, aby po příchodu Zik- mundově byli Vyšehradští úplně nečinní. Zik- mund přibyl před řečeným dnem a nevěda o podmínce, vytáhl na těsné místo pod hra- dem, na němž mohl býti od obležených snad- no chráněn; ježto však tito drželi dané slovo, utrpěl nesmírnou porážku byv náhle napa- den od Pražanů a odtáhl s nepořízenou. Šlech- ticů moravských padlo tam čtrnáct, uherských a ostatních přemnoho, hrad pak vzdal se Pražanům.
Strana 105
105 KAPITOLA XLIV. O mnohých bitvách a vítězstvích Jana Žižky. Mezitím zajal Žižka pana Bohuslava (Boo- slaus), jenž měl příjmí Labuť (t. j. ze Švam- berka) a způsoboval kacířům mnohé pohro- my, v přepevném jeho městě (t. Švamberku n. Krasikově) a přivábil ho k svému kacíř- ství. Tento zemřel po několika letech v boji u Retzu (Rhetium) v Rakousích, když stál v čele kacířských vojsk. V okolí Plzně bylo mnoho klášterů, vynikajících jměním i stav- bami, z nichžto Žižka pět spálil. V klášteře kladrubském (monasterium Claronense), kte- rý byl dobře opevněn, položil posádku. K to- muto přitáhl Zikmund s vojskem. Když však Žižka proti němu vytáhl se svými zástupy, dal se na hanebný útěk a nedlouho potom opustil také Čechy. Žižka táhl k Plzni. Když však nedoufal dobýti výborně chráněného mě- sta, vytrhnuv odtamtud odebral se do Cho- mutova (Comitavia), města to nemalého vý- znamu. Zmocniv se ho násilím, zavřel oby- vatele jeho i s kněžími v dřevěných budo- vách a upálil je nadarmo za milost prosící. Když pak ležel táborem před městečkem zva- ným Rábí (Rabi), povolav tam bratry Tábory i Orebity, a obležené vší silou dobýval, ztratil jediné oko, jímž viděl světlo nebes, byv za- sažen šípem. Potom odejel k lékařům do Pra-
105 KAPITOLA XLIV. O mnohých bitvách a vítězstvích Jana Žižky. Mezitím zajal Žižka pana Bohuslava (Boo- slaus), jenž měl příjmí Labuť (t. j. ze Švam- berka) a způsoboval kacířům mnohé pohro- my, v přepevném jeho městě (t. Švamberku n. Krasikově) a přivábil ho k svému kacíř- ství. Tento zemřel po několika letech v boji u Retzu (Rhetium) v Rakousích, když stál v čele kacířských vojsk. V okolí Plzně bylo mnoho klášterů, vynikajících jměním i stav- bami, z nichžto Žižka pět spálil. V klášteře kladrubském (monasterium Claronense), kte- rý byl dobře opevněn, položil posádku. K to- muto přitáhl Zikmund s vojskem. Když však Žižka proti němu vytáhl se svými zástupy, dal se na hanebný útěk a nedlouho potom opustil také Čechy. Žižka táhl k Plzni. Když však nedoufal dobýti výborně chráněného mě- sta, vytrhnuv odtamtud odebral se do Cho- mutova (Comitavia), města to nemalého vý- znamu. Zmocniv se ho násilím, zavřel oby- vatele jeho i s kněžími v dřevěných budo- vách a upálil je nadarmo za milost prosící. Když pak ležel táborem před městečkem zva- ným Rábí (Rabi), povolav tam bratry Tábory i Orebity, a obležené vší silou dobýval, ztratil jediné oko, jímž viděl světlo nebes, byv za- sažen šípem. Potom odejel k lékařům do Pra-
Strana 106
106 hy, a ačkoliv zachoval život z rány se vyhojiv, přece zraku již nenabyl. Avšak nezanedbá- val proto práce v táboře a péče o věci vo- jenské. Slepému národu se líbil slepý vůdce, věc to, jež u potomků nalezne více obdivu než víry. Pražané pak dobyli zbraní Berouna (Verona), v němž byla velká posádka Zik- mundova, a povraždili dospělé obojího po- hlaví, málokterým život darovavše. Dobyli i Německého Brodu (vl. Čes. Brodu), pobivše jeho posádku a brzy potom přijali pod svou moc Kutnou Horu a mnohá jiná města, jichž obyvatelé se vzdali. Když pak táhli k městu, jež se jmenuje Most a jež bylo obsazeno od Míšňanů, vrátili se neodváživše se sra- ziti se s protitáhnoucími Sasy. Potom usta- novil Zikmund, aby knížata voliči udeřili s voj- sky svými na den sv. Bartoloměje na zá- padní stranu Čech, on sám že učiní s uher- ským vojskem útok na východní hranici. Do- stavili se arcibiskup mohučský, falckrabě rýn- ský, vévodové sasští, markrabě braniborský a přemnozí biskupové němečtí, ostatní po- slali své vojáky. Položivše se táborem u Žatce (Sozium), nemohli dobýti přepevného toho místa. Krajina kolem všude byla zpustošena a v obléhání pokračováno až do sv. Havla, potom od něho upuštěno, když se Zikmund v slíbený den nedostavil. Tento sebrav voj- sko v Uhrách, Rakousích a na Moravě, při- táhl okolo svátku narození Páně do Čech
106 hy, a ačkoliv zachoval život z rány se vyhojiv, přece zraku již nenabyl. Avšak nezanedbá- val proto práce v táboře a péče o věci vo- jenské. Slepému národu se líbil slepý vůdce, věc to, jež u potomků nalezne více obdivu než víry. Pražané pak dobyli zbraní Berouna (Verona), v němž byla velká posádka Zik- mundova, a povraždili dospělé obojího po- hlaví, málokterým život darovavše. Dobyli i Německého Brodu (vl. Čes. Brodu), pobivše jeho posádku a brzy potom přijali pod svou moc Kutnou Horu a mnohá jiná města, jichž obyvatelé se vzdali. Když pak táhli k městu, jež se jmenuje Most a jež bylo obsazeno od Míšňanů, vrátili se neodváživše se sra- ziti se s protitáhnoucími Sasy. Potom usta- novil Zikmund, aby knížata voliči udeřili s voj- sky svými na den sv. Bartoloměje na zá- padní stranu Čech, on sám že učiní s uher- ským vojskem útok na východní hranici. Do- stavili se arcibiskup mohučský, falckrabě rýn- ský, vévodové sasští, markrabě braniborský a přemnozí biskupové němečtí, ostatní po- slali své vojáky. Položivše se táborem u Žatce (Sozium), nemohli dobýti přepevného toho místa. Krajina kolem všude byla zpustošena a v obléhání pokračováno až do sv. Havla, potom od něho upuštěno, když se Zikmund v slíbený den nedostavil. Tento sebrav voj- sko v Uhrách, Rakousích a na Moravě, při- táhl okolo svátku narození Páně do Čech
Strana 107
107 a zmocnil se několika městeček; Kutnohorští se mu vzdali dobrovolně. Když však na něho vytrhl Žižka, ač slepý, utekl přestrašen a poděšen, při čemž mnozí z jeho šlechticů byli zabiti a zavazadla ztracena. Dříve však za- pálil Kutnou Horu, kterou Táboři nazývali měšcem Antikristovým, pro stříbrné doly její. Žižka, pronásleduje císaře v jednodenní vzdá- lenosti, obohatil se velikou kořistí na účet prchajících, a město Brod, který se nazývá Německý, mocí ho dobyv, vypálil, takže po- tom skoro čtrnáct let zůstalo bez obyvatel (r. 1422). Císař přešel řeku Jihlavku (Igla- ria) po mostě. Piso Florencský, který při- vedl na tu výpravu 15 tisíc z Uher, přechá- zel přes led, jenž probořiv se pod tíhou množ- ství pohltil mnohé. Žižka, zpyšněv tímto vítězstvím, víc a více zuřil proti kostelům; nemohl již snésti ani soch svatých, ani obrazů a domníval se, že nelze trpěti, aby kdo konal bohoslužby oděn dle dřívějšího zvyků oděvem kněžským. Proto nastalo mezi ním a zemskými pány nepřátel- ství větší, než bylo dřív. Konšelé pražští ne- libě nesouce zpupnost Jana, odpadlíka pre- monstrátského, povolali ho na radnici, a s ním devět původců zločinů, jako by s nimi chtěli jednat něco o obci, a vpustivše je, popravili je ihned mečem, a jako by se nic nestalo, odebral se každý domů domnívaje se, že
107 a zmocnil se několika městeček; Kutnohorští se mu vzdali dobrovolně. Když však na něho vytrhl Žižka, ač slepý, utekl přestrašen a poděšen, při čemž mnozí z jeho šlechticů byli zabiti a zavazadla ztracena. Dříve však za- pálil Kutnou Horu, kterou Táboři nazývali měšcem Antikristovým, pro stříbrné doly její. Žižka, pronásleduje císaře v jednodenní vzdá- lenosti, obohatil se velikou kořistí na účet prchajících, a město Brod, který se nazývá Německý, mocí ho dobyv, vypálil, takže po- tom skoro čtrnáct let zůstalo bez obyvatel (r. 1422). Císař přešel řeku Jihlavku (Igla- ria) po mostě. Piso Florencský, který při- vedl na tu výpravu 15 tisíc z Uher, přechá- zel přes led, jenž probořiv se pod tíhou množ- ství pohltil mnohé. Žižka, zpyšněv tímto vítězstvím, víc a více zuřil proti kostelům; nemohl již snésti ani soch svatých, ani obrazů a domníval se, že nelze trpěti, aby kdo konal bohoslužby oděn dle dřívějšího zvyků oděvem kněžským. Proto nastalo mezi ním a zemskými pány nepřátel- ství větší, než bylo dřív. Konšelé pražští ne- libě nesouce zpupnost Jana, odpadlíka pre- monstrátského, povolali ho na radnici, a s ním devět původců zločinů, jako by s nimi chtěli jednat něco o obci, a vpustivše je, popravili je ihned mečem, a jako by se nic nestalo, odebral se každý domů domnívaje se, že
Strana 108
108 jest obec uklidněna (r. 1422). Avšak málo obezřetní sluhové, omývajíce dvůr vodou, pu- stili krev popravených struhou na náměstí. Když byla tato spatřena, nebylo lidu tajno, co se stalo. Nastal sběh lidí, radnice byla dobyta a jedenáct předních měšťanů, kteří byli pokládáni za původce činu, bylo zabito; kolej Karlova byla vyloupena a vzácná kni- hovna rozmetána. Ženy, jež pokládaly mni- cha Jana jako za světce, zmocnily se jeho hlavy a po mnoho dní nosily ji po městských kostelích, nazývajíce ho mužem blahoslave- ným, svatým a milosti boží plným, který zemřel pro pravdu a tradice otců. Naproti tomu nazývali bohaprázdnými, zločinnými, bo- hu i lidem protivnými ty, kdo vložili ruku na svatého a nejlepšího kněze; konečně pro- vedly, že hlava Janova, vonnými mastmi na- třená, byla chována mezi svatými ostatky. Téhož času vyhořel z nedbalosti hrad Křivo- klát (Purgellinum), v němž byla malá po- sádka Zikmundova, a do něhož se uchýlili mnozí Pražané, vyznavači pravé víry, s dět- mi a ženami, pozůstalí po požáru uchýlili se do Plzně. Zatím někteří čeští páni a pražští konšelé poslali posly k Vitoldovi (Vitoldus), knížeti litevskému (Lituania), a žádali si ho za krále přes odpor Žižkův a jeho strany, který tvrdil, že svobodným lidem není třeba míti krále a zvláště ne takového, který se řídí cizími zvyky. Vitold poslal do Čech Zik-
108 jest obec uklidněna (r. 1422). Avšak málo obezřetní sluhové, omývajíce dvůr vodou, pu- stili krev popravených struhou na náměstí. Když byla tato spatřena, nebylo lidu tajno, co se stalo. Nastal sběh lidí, radnice byla dobyta a jedenáct předních měšťanů, kteří byli pokládáni za původce činu, bylo zabito; kolej Karlova byla vyloupena a vzácná kni- hovna rozmetána. Ženy, jež pokládaly mni- cha Jana jako za světce, zmocnily se jeho hlavy a po mnoho dní nosily ji po městských kostelích, nazývajíce ho mužem blahoslave- ným, svatým a milosti boží plným, který zemřel pro pravdu a tradice otců. Naproti tomu nazývali bohaprázdnými, zločinnými, bo- hu i lidem protivnými ty, kdo vložili ruku na svatého a nejlepšího kněze; konečně pro- vedly, že hlava Janova, vonnými mastmi na- třená, byla chována mezi svatými ostatky. Téhož času vyhořel z nedbalosti hrad Křivo- klát (Purgellinum), v němž byla malá po- sádka Zikmundova, a do něhož se uchýlili mnozí Pražané, vyznavači pravé víry, s dět- mi a ženami, pozůstalí po požáru uchýlili se do Plzně. Zatím někteří čeští páni a pražští konšelé poslali posly k Vitoldovi (Vitoldus), knížeti litevskému (Lituania), a žádali si ho za krále přes odpor Žižkův a jeho strany, který tvrdil, že svobodným lidem není třeba míti krále a zvláště ne takového, který se řídí cizími zvyky. Vitold poslal do Čech Zik-
Strana 109
109 munda Korybuta (Coributus) s 2000 jezdci, kterýžto byl od Pražanů s velikou ctí při- jat a brzy obec lépe uspořádal, jsa nakloněn a přítelem šlechtě a těm, kdo chtěli žíti v klidu, a nejhroznějším mstitelem zákeřní- kům a zločincům. Po jeho příchodu usnesli se oblehnouti hrad na hoře postavený, který nazývají Karlův Týn (lapis Caroli). Tam za- nechal Zikmund posádku 400 vojáků. Tábor byl položen na třech místech; obležení trvalo šest měsíců, ani ve dne, ani v noci se ne- ustávalo v obléhání, pět značně velikých pra- ků vrhalo ustavičně nesmírné kameny do hra- du, na nepřítele bylo hozeno skoro 2000 ná- dob plných mrtvol a lidských výkalů a ty způsobily nebohým obleženým tak ohromný smrad, že všem nakaženým zuby buď vy- padaly nebo se viklaly; snášeli to přes to statečně a protáhli zápas až do zimy, obdrževše tajně z Prahy lék, kterým mohli své zuby uchovati. Mimo hradby byl pramen uprostřed srázné skály, odkud obyvatelé hradu čerpali potřebnou vodu; na ochranu čerpajících byla nad ním stará věž. Tuto snažili se Pražané svými stroji rozvaliti. Pověst vypravuje, že jakýsi vynikající pražský občan upadl ná- hodou do moci obležených, byl uvázán na vrcholu věže a do ruky mu dána plácačka, aby odháněl jako mouchy kameny vržené z praku; domnívali se, že Pražané ušetří svého spoluobčana. Ti nehnuti žádným milo-
109 munda Korybuta (Coributus) s 2000 jezdci, kterýžto byl od Pražanů s velikou ctí při- jat a brzy obec lépe uspořádal, jsa nakloněn a přítelem šlechtě a těm, kdo chtěli žíti v klidu, a nejhroznějším mstitelem zákeřní- kům a zločincům. Po jeho příchodu usnesli se oblehnouti hrad na hoře postavený, který nazývají Karlův Týn (lapis Caroli). Tam za- nechal Zikmund posádku 400 vojáků. Tábor byl položen na třech místech; obležení trvalo šest měsíců, ani ve dne, ani v noci se ne- ustávalo v obléhání, pět značně velikých pra- ků vrhalo ustavičně nesmírné kameny do hra- du, na nepřítele bylo hozeno skoro 2000 ná- dob plných mrtvol a lidských výkalů a ty způsobily nebohým obleženým tak ohromný smrad, že všem nakaženým zuby buď vy- padaly nebo se viklaly; snášeli to přes to statečně a protáhli zápas až do zimy, obdrževše tajně z Prahy lék, kterým mohli své zuby uchovati. Mimo hradby byl pramen uprostřed srázné skály, odkud obyvatelé hradu čerpali potřebnou vodu; na ochranu čerpajících byla nad ním stará věž. Tuto snažili se Pražané svými stroji rozvaliti. Pověst vypravuje, že jakýsi vynikající pražský občan upadl ná- hodou do moci obležených, byl uvázán na vrcholu věže a do ruky mu dána plácačka, aby odháněl jako mouchy kameny vržené z praku; domnívali se, že Pražané ušetří svého spoluobčana. Ti nehnuti žádným milo-
Strana 110
110 srdenstvím, metali obrovské kameny v pře- velikém počtu; muž pak, zůstav po celý den bez pohromy, byl zachován spíše z milosti nepřátel než z útrpnosti svých občanů. Mezi- tím Bedřich starší, markrabě braniborský, vtrhnuv s velikými zástupy do Čech a da- leko široko kořistě, přinutil Pražany zane- chati obležení. Vitold pak na žádost Vladi- slava, krále polského, který se sešel s císa- řem Zikmundem na hranicích uherských, od- volal svého synovce Korybuta z Čech. Proto se Zikmund domníval, že kacířové, cizí po- moci jsouce zbaveni, brzy budou poslouchati jeho rozkazů, avšak velice se zklamal. Neboť oni víc a více zuříce, podmanili si vyznavače katolické víry uvnitř hranic království, vedli vojsko mimo Čechy a široko daleko zpusto- šili sousední země. Vypravují, že se Žižka odebral do Rakous, a když venkované do- pravili všechna stáda po lodích na ostrov v Dunaji, mrskal některá telata a vepře z ne- dbalosti ve vesnicích zanechané tak dlouho na břehu řeky, až dobytek pasoucí se na ostrově, slyše bučení a chrochtání, z touhy po podobných sobě zvířatech řeku přeploval; a na ten způsob byla odehnána veliká kořist. Téhož času daroval císař Zikmund svému zeti Albrechtovi, vévodovi rakouskému, Mo- ravu, aby nebyla bez ochránce, ačkoliv již mnozí šlechtici oné země odpadli k husit- skému šílenství. Téhož také času Erik (Eri-
110 srdenstvím, metali obrovské kameny v pře- velikém počtu; muž pak, zůstav po celý den bez pohromy, byl zachován spíše z milosti nepřátel než z útrpnosti svých občanů. Mezi- tím Bedřich starší, markrabě braniborský, vtrhnuv s velikými zástupy do Čech a da- leko široko kořistě, přinutil Pražany zane- chati obležení. Vitold pak na žádost Vladi- slava, krále polského, který se sešel s císa- řem Zikmundem na hranicích uherských, od- volal svého synovce Korybuta z Čech. Proto se Zikmund domníval, že kacířové, cizí po- moci jsouce zbaveni, brzy budou poslouchati jeho rozkazů, avšak velice se zklamal. Neboť oni víc a více zuříce, podmanili si vyznavače katolické víry uvnitř hranic království, vedli vojsko mimo Čechy a široko daleko zpusto- šili sousední země. Vypravují, že se Žižka odebral do Rakous, a když venkované do- pravili všechna stáda po lodích na ostrov v Dunaji, mrskal některá telata a vepře z ne- dbalosti ve vesnicích zanechané tak dlouho na břehu řeky, až dobytek pasoucí se na ostrově, slyše bučení a chrochtání, z touhy po podobných sobě zvířatech řeku přeploval; a na ten způsob byla odehnána veliká kořist. Téhož času daroval císař Zikmund svému zeti Albrechtovi, vévodovi rakouskému, Mo- ravu, aby nebyla bez ochránce, ačkoliv již mnozí šlechtici oné země odpadli k husit- skému šílenství. Téhož také času Erik (Eri-
Strana 111
111 cius), král dánský, a infant Petr, bratr krále portugalského, otec Jakuba, kardinála sv. Eu- stacha, vynikajícího a velmi slavného muže, přidavše se k císaři, oba vojenství velmi zku- šení, rozmnožili vojsko jeho pomocnými zá- stupy. Pročež byl ihned položen tábor u mo- ravského města Břeclavě (Lutemberga, Lu- demberga, vl. to byla Kroměříž), nakažené- ho husitským morem; obležení toho místa trvalo tři měsíce. Mezi Pražany byl dosti zámožný rytíř pří- jmím Aqua, vynikající vážností mezi svými spoluobčany. Ten adoptoval, nemaje potom- ků, syna své sestry Prokopa (Procopius) a pojal ho jako výrostka s sebou do Francie, Španěl, Italie i do Jerusaléma a navrátiv se pak dal ho posvětiti na kněze. Když vznikla novota husitská, přilnul tento k Žiž- kovi, a ježto byl silný a obratný a neustu- poval před žádnou námahou, byl u něho ve- lice vážen a vodil první řady; špatný špat- nému se nejlépe hodí. To jest onen Prokop, který později dostal pro statečné činy pří- jmí Veliký. Jemu byla svěřena země mo- ravská a ochrana Břeclavských. Ten dostav nemalý zástup vojska, dopravil špíži do ob- leženého města přes odpor obléhajících a učinil Zikmundovo obležení marným. Císař udělil markrabatům míšenským Most a Ústí nad Labem, aby ta města obsadili posádkou. Žižka oblehl Ústí zároveň s Pražany; Be-
111 cius), král dánský, a infant Petr, bratr krále portugalského, otec Jakuba, kardinála sv. Eu- stacha, vynikajícího a velmi slavného muže, přidavše se k císaři, oba vojenství velmi zku- šení, rozmnožili vojsko jeho pomocnými zá- stupy. Pročež byl ihned položen tábor u mo- ravského města Břeclavě (Lutemberga, Lu- demberga, vl. to byla Kroměříž), nakažené- ho husitským morem; obležení toho místa trvalo tři měsíce. Mezi Pražany byl dosti zámožný rytíř pří- jmím Aqua, vynikající vážností mezi svými spoluobčany. Ten adoptoval, nemaje potom- ků, syna své sestry Prokopa (Procopius) a pojal ho jako výrostka s sebou do Francie, Španěl, Italie i do Jerusaléma a navrátiv se pak dal ho posvětiti na kněze. Když vznikla novota husitská, přilnul tento k Žiž- kovi, a ježto byl silný a obratný a neustu- poval před žádnou námahou, byl u něho ve- lice vážen a vodil první řady; špatný špat- nému se nejlépe hodí. To jest onen Prokop, který později dostal pro statečné činy pří- jmí Veliký. Jemu byla svěřena země mo- ravská a ochrana Břeclavských. Ten dostav nemalý zástup vojska, dopravil špíži do ob- leženého města přes odpor obléhajících a učinil Zikmundovo obležení marným. Císař udělil markrabatům míšenským Most a Ústí nad Labem, aby ta města obsadili posádkou. Žižka oblehl Ústí zároveň s Pražany; Be-
Strana 112
112 dřich, markrabě míšenský, otec těch, kteří nyní vládnou nad onou zemí, a bratr jeho, lantkrabě durynský, sebravše vojsko v Sasku, Durynsku, Míšni a obojí Lužici, chtěli ob- leženým přispěti ku pomoci. Bitva byla sve- dena před městem; vítězství bylo dlouho ne- jisté, ježto byli nejstatečnější na obou stra- nách zabiti, a brzy ti, brzy oni zdáli se přemoženými i vítězi. Konečně přiklonilo se slepé vítězství slepého následovavši na stra- nu kacířů. Purkrabí míšeňští a koburští (? Chirpogenses, u vyd. Chiburgenses), hrabata z Gleichenu a přemnozí šlechtici padli v oné bitvě. Z nich mnozí zahodivše zbraně, na- darmo snažně prosili na kolenou o život. V té bitvě bylo zabito devět tisíc věrných, Ústí dobyto a úplně zničeno (r. 1426). Žižka zpyšněv tím vítězstvím, jednal den ode dne zpupněji, pustošil kostely na všech stranách a krutě pronásledoval kněze, kteří konali bohoslužby dle zvyku předků. Šlechtě byl nepřítelem, městům ukládal těžké daně; Pražanům, kteří se vzpouzeli jeho vládě, za- paloval vsi a dvorce. Proto Pražané, spolé- hajíce na pomoc šlechty, vedli proti němu vojsko. On pak, pozoruje, že se jim zbraní nevyrovná, utekl se až k Labi a byl by už skoro dostižen, kdyby otec Jiřího, toho, kte- rý nyní drží království, neposkytl mu prů- chod skrze město Poděbrady. Ale ani tak se jeho věc nezlepšila. I nepřátelé měli vol-
112 dřich, markrabě míšenský, otec těch, kteří nyní vládnou nad onou zemí, a bratr jeho, lantkrabě durynský, sebravše vojsko v Sasku, Durynsku, Míšni a obojí Lužici, chtěli ob- leženým přispěti ku pomoci. Bitva byla sve- dena před městem; vítězství bylo dlouho ne- jisté, ježto byli nejstatečnější na obou stra- nách zabiti, a brzy ti, brzy oni zdáli se přemoženými i vítězi. Konečně přiklonilo se slepé vítězství slepého následovavši na stra- nu kacířů. Purkrabí míšeňští a koburští (? Chirpogenses, u vyd. Chiburgenses), hrabata z Gleichenu a přemnozí šlechtici padli v oné bitvě. Z nich mnozí zahodivše zbraně, na- darmo snažně prosili na kolenou o život. V té bitvě bylo zabito devět tisíc věrných, Ústí dobyto a úplně zničeno (r. 1426). Žižka zpyšněv tím vítězstvím, jednal den ode dne zpupněji, pustošil kostely na všech stranách a krutě pronásledoval kněze, kteří konali bohoslužby dle zvyku předků. Šlechtě byl nepřítelem, městům ukládal těžké daně; Pražanům, kteří se vzpouzeli jeho vládě, za- paloval vsi a dvorce. Proto Pražané, spolé- hajíce na pomoc šlechty, vedli proti němu vojsko. On pak, pozoruje, že se jim zbraní nevyrovná, utekl se až k Labi a byl by už skoro dostižen, kdyby otec Jiřího, toho, kte- rý nyní drží království, neposkytl mu prů- chod skrze město Poděbrady. Ale ani tak se jeho věc nezlepšila. I nepřátelé měli vol-
Strana 113
113 né mosty na jiných místech, přes něž pře- šli Labe, a Pražané, kvapně pronásledujíce zadní voj, pobili přemnohé Tábory. Konečně přišli až ke Kutné Hoře, kde Žižka vtáhl do údolí, protože o něm věděl, že jest sou- těskou, v níž nepřátelé naprosto nemohou rozvinouti své šiky, a poručil korouhevníkovi stanouti. Potom povzbudiv své spolubojov- níky dle okolností, připravil se k bitvě. Sve- dena byla krutá bitva, vítězný Žižka pobil 3000 Pražanů, ostatní obrátil na útěk. A ne- meškaje, dobyl Kutné Hory, od Pražanů ob- novené, a zapálil ji a týmž ohněm spálil i Pražany, kteří v ní meškali. Zpyšněv přízni- vým výsledkem, táhl hned nepřátelsky proti Praze a utábořiv se na dostřel, počal město obléhati. Byli mnozí i ve městě i v jeho vojsku, kteří zatracovali tuto roztržku, a jedni kladli to za vinu Žižkovi, jiní Pražanům. Ta- ké vojsko se bouřilo v táboře, říkajíc, že se nesluší obléhati to město, jež jest hlavou království a s nimi ve víře souhlasí, že brzy upadne moc česká, jestliže nepřátelé poznají jejich rozdvojení. Že dost příčiny k válce po- skytuje římský císař, bláhové bylo rozhod- nutí, aby obrátili zbraň proti sobě samým. Žižka zaslechl, o čem se veřejně hovořilo, svolal množství do hromady a vystoupiv na vinný sud, náhodou po ruce jsoucí, řekl: Ne- horšete se na mne, bratří, a neobviňujte člo- věka, který vám zjednal blahobyt. Nejsou
113 né mosty na jiných místech, přes něž pře- šli Labe, a Pražané, kvapně pronásledujíce zadní voj, pobili přemnohé Tábory. Konečně přišli až ke Kutné Hoře, kde Žižka vtáhl do údolí, protože o něm věděl, že jest sou- těskou, v níž nepřátelé naprosto nemohou rozvinouti své šiky, a poručil korouhevníkovi stanouti. Potom povzbudiv své spolubojov- níky dle okolností, připravil se k bitvě. Sve- dena byla krutá bitva, vítězný Žižka pobil 3000 Pražanů, ostatní obrátil na útěk. A ne- meškaje, dobyl Kutné Hory, od Pražanů ob- novené, a zapálil ji a týmž ohněm spálil i Pražany, kteří v ní meškali. Zpyšněv přízni- vým výsledkem, táhl hned nepřátelsky proti Praze a utábořiv se na dostřel, počal město obléhati. Byli mnozí i ve městě i v jeho vojsku, kteří zatracovali tuto roztržku, a jedni kladli to za vinu Žižkovi, jiní Pražanům. Ta- ké vojsko se bouřilo v táboře, říkajíc, že se nesluší obléhati to město, jež jest hlavou království a s nimi ve víře souhlasí, že brzy upadne moc česká, jestliže nepřátelé poznají jejich rozdvojení. Že dost příčiny k válce po- skytuje římský císař, bláhové bylo rozhod- nutí, aby obrátili zbraň proti sobě samým. Žižka zaslechl, o čem se veřejně hovořilo, svolal množství do hromady a vystoupiv na vinný sud, náhodou po ruce jsoucí, řekl: Ne- horšete se na mne, bratří, a neobviňujte člo- věka, který vám zjednal blahobyt. Nejsou
Strana 114
114 dávná ona vítězství, jichž jste dosáhli za mého vůdcovství, nikdy jsem vás nevedl na takové místo, odkudž byste se nevrátili jako vítězi. Vy jste se stali slavnými a bohatými, já k vůli vám jsem pozbyl zraku a již v tem- notách žiji, nic mi nezbylo z tolika šťastně vedených válek, než prázdné jméno. Ve váš prospěch jsem bojoval, k vůli vám jsem ví- tězil. A nelituji námah, slepota mi není trpkou, leč v tom, že se nemohu starati o vaše zá- ležitosti dle svého dřívějšího zvyku. Nepro- následuji Pražany k vůli sobě, oni žízní po vaší, ne po mé krvi. Málo by jim prospělo zahubiti mne, již starce a na obě oči sle- pého; vaší moci se obávají a vaší mysli od- vážné v nebezpečí. Jistě se sluší, abyste za- hynuli vy nebo oni, kteří si přejí vaší smrti, mně úklady připravujíce. Domácích zbraní jest se vám báti více než cizích, sluší se odstraniti občanské rozbroje. Dobudeme Pra- hy a povstalé měšťany bude lze vyhubiti dříve, než bude možno dáti Zikmundovi zprá- vu o našem rozdvojení. Bezpečněji budeme očekávati císaře s malým počtem stejně smýš- lejících, než kdyby s námi bojovali nespo- lehliví Pražané. Abyste mne však více neob- viňovali, ponechávám vám úplnou možnost rozhodnutí. Jestliže se vám líbí učiniti s Pra- žany mír, neodmítám, jen když tu nebude úkladů. Jestliže se rozhodnete pro válku, jsem ihned při tom. Na kteroukoliv stranu se při-
114 dávná ona vítězství, jichž jste dosáhli za mého vůdcovství, nikdy jsem vás nevedl na takové místo, odkudž byste se nevrátili jako vítězi. Vy jste se stali slavnými a bohatými, já k vůli vám jsem pozbyl zraku a již v tem- notách žiji, nic mi nezbylo z tolika šťastně vedených válek, než prázdné jméno. Ve váš prospěch jsem bojoval, k vůli vám jsem ví- tězil. A nelituji námah, slepota mi není trpkou, leč v tom, že se nemohu starati o vaše zá- ležitosti dle svého dřívějšího zvyku. Nepro- následuji Pražany k vůli sobě, oni žízní po vaší, ne po mé krvi. Málo by jim prospělo zahubiti mne, již starce a na obě oči sle- pého; vaší moci se obávají a vaší mysli od- vážné v nebezpečí. Jistě se sluší, abyste za- hynuli vy nebo oni, kteří si přejí vaší smrti, mně úklady připravujíce. Domácích zbraní jest se vám báti více než cizích, sluší se odstraniti občanské rozbroje. Dobudeme Pra- hy a povstalé měšťany bude lze vyhubiti dříve, než bude možno dáti Zikmundovi zprá- vu o našem rozdvojení. Bezpečněji budeme očekávati císaře s malým počtem stejně smýš- lejících, než kdyby s námi bojovali nespo- lehliví Pražané. Abyste mne však více neob- viňovali, ponechávám vám úplnou možnost rozhodnutí. Jestliže se vám líbí učiniti s Pra- žany mír, neodmítám, jen když tu nebude úkladů. Jestliže se rozhodnete pro válku, jsem ihned při tom. Na kteroukoliv stranu se při-
Strana 115
115 kloníte, bude Žižka pomocníkem vašeho zá- měru. — Těmito slovy změnilo se úplně smýš- lení vojska, rozhodli se pro válku, množství chápalo se zbraně, postupovali rychle ku hrad- bám, vyzývali nepřítele, vybízeli k bitvě před městskými branami a zaháněli do města mě- šťany, kteří vyrazili z hradeb. Žižka připra- voval vše k obléhání města. KAPITOLA XLV. O kacířském knězi Janu Rokycanovi. Arcibiskupství pražskému patří město ne- daleko Plzně, jež se jmenuje Rokycany (Ro- chezana). Z tohoto města přišel do Prahy hoch narozený z nízkých a velice chudých rodičů, jménem Jan, a vyžebrávaje si vý- živu, naučil se grammatice a dialektice. Když dospěl, stal se vychovatelem jakéhosi uroze- ného hocha, a protože vynikal rozumem a byl obratného jazyka, byl přijat do koleje chudých a stal se posluchačem Jakoubko- vým. Konečně byv vysvěcen na kněze, po- čal Pražanům kázati slovo boží, užívaje jména Rokycana dle města, z něhož pocházel. Když Žižka oblehl Prahu, vynikal jak pověstí, tak vážností. Vyšel tedy se souhlasem měšťanů a odebrav se do tábora, naklonil Žižku městu.
115 kloníte, bude Žižka pomocníkem vašeho zá- měru. — Těmito slovy změnilo se úplně smýš- lení vojska, rozhodli se pro válku, množství chápalo se zbraně, postupovali rychle ku hrad- bám, vyzývali nepřítele, vybízeli k bitvě před městskými branami a zaháněli do města mě- šťany, kteří vyrazili z hradeb. Žižka připra- voval vše k obléhání města. KAPITOLA XLV. O kacířském knězi Janu Rokycanovi. Arcibiskupství pražskému patří město ne- daleko Plzně, jež se jmenuje Rokycany (Ro- chezana). Z tohoto města přišel do Prahy hoch narozený z nízkých a velice chudých rodičů, jménem Jan, a vyžebrávaje si vý- živu, naučil se grammatice a dialektice. Když dospěl, stal se vychovatelem jakéhosi uroze- ného hocha, a protože vynikal rozumem a byl obratného jazyka, byl přijat do koleje chudých a stal se posluchačem Jakoubko- vým. Konečně byv vysvěcen na kněze, po- čal Pražanům kázati slovo boží, užívaje jména Rokycana dle města, z něhož pocházel. Když Žižka oblehl Prahu, vynikal jak pověstí, tak vážností. Vyšel tedy se souhlasem měšťanů a odebrav se do tábora, naklonil Žižku městu.
Strana 116
116 KAPITOLA XLVI. O smrti Jana Žižky (1424). Jakmile Zikmund zpozoroval, že se Žiž- kovi daří vše dle přání, a že on jest již jediný, na němž české věci závisejí, snažil se ho tajně si získati, slibuje mu správu ce- lého království, rovněž velitelství nad vojskem a každoročně velikou váhu zlata, jestliže ho bude jmenovati králem a přinutí města pří- sahati mu věrnost. Na velikou zajisté potupu královské důstojnosti a hanbu císařské slávy a věčnou pohanu křesťanského státu viděl věk náš Zikmunda, vládnoucího nad mnohými říšemi, z císařů narozeného i samého císaře, jehož jméno ctila Italie, Francie, Německo a celá Evropa, jehož se obávaly barbarské národy, nabízeti peníze a nejvyšší důstojnosti člověku, pošlému z rodičů nemnoho uroze- ných, starci, slepému, svatokrádci a ke všem zločinům odhodlanému, jen aby chtěl nále- žeti k jeho straně. Avšak božská dobrota odvrátila tuto nákazu a vyrvala ze středu křesťanů tak veliké zlo. Neboť zatím, co se Žižka ubíral k Zikmundovi, souhlase s pod- mínkami, a hodlaje splniti úmluvy, morem zachvácen z řízení božího, jak se sluší vě- řiti, zemřel na cestě u hradu Přibyslavě (Pris- covia); ohava proklatá, krutá, hrozná, protiv- ná, kterouž, když nemohla ji zničiti ruka lid-
116 KAPITOLA XLVI. O smrti Jana Žižky (1424). Jakmile Zikmund zpozoroval, že se Žiž- kovi daří vše dle přání, a že on jest již jediný, na němž české věci závisejí, snažil se ho tajně si získati, slibuje mu správu ce- lého království, rovněž velitelství nad vojskem a každoročně velikou váhu zlata, jestliže ho bude jmenovati králem a přinutí města pří- sahati mu věrnost. Na velikou zajisté potupu královské důstojnosti a hanbu císařské slávy a věčnou pohanu křesťanského státu viděl věk náš Zikmunda, vládnoucího nad mnohými říšemi, z císařů narozeného i samého císaře, jehož jméno ctila Italie, Francie, Německo a celá Evropa, jehož se obávaly barbarské národy, nabízeti peníze a nejvyšší důstojnosti člověku, pošlému z rodičů nemnoho uroze- ných, starci, slepému, svatokrádci a ke všem zločinům odhodlanému, jen aby chtěl nále- žeti k jeho straně. Avšak božská dobrota odvrátila tuto nákazu a vyrvala ze středu křesťanů tak veliké zlo. Neboť zatím, co se Žižka ubíral k Zikmundovi, souhlase s pod- mínkami, a hodlaje splniti úmluvy, morem zachvácen z řízení božího, jak se sluší vě- řiti, zemřel na cestě u hradu Přibyslavě (Pris- covia); ohava proklatá, krutá, hrozná, protiv- ná, kterouž, když nemohla ji zničiti ruka lid-
Strana 117
117 ská, prst boží zahubil. Když byl v nemoci své tázán, jakým způsobem chce býti pohřben, rozkázal prý stáhnouti s jeho mrtvoly kůži, maso hoditi ptákům a zvěři, z kůže zhotoviti buben a vésti války za jeho vedení; že se dají nepřátelé na útěk, jakmile zaslechnou zvuk tohoto bubnu. Táboriti, kteří zavrhují ostatní obrazy, namalovali nad městskou brá- nou toliko podobu Žižkovu a jakéhosi anděla, držícího v rukou kalich, a každoročně konají slavnosti na jeho počest. KAPITOLA XLVII. O kacířích Sirotcích, kteří se po smrti Žižkově oddělili od Táboritů. Po smrti Žižkově padl ohromný žal na voj- sko, vojínové pobíhali, naříkali, obviňovali osud, dle něhož byl nepřemožený vůdce pře- možen smrtí. Brzy vznikly dvě strany. Jedna učinila svým vůdcem Prokopa Velikého, je- hož také nazývali Holým (Rasus) a o kterém jsme se nahoře zmínili. Druhá říkajíc, že nemůže nikoho najíti, kdo by mohl po Žiž- kovi právem nastoupiti, vybrala několik mužů, kteří měli společně válku říditi a mezi nimiž větší vážnosti požíval Prokop, řečený Malý, a nazvala se Sirotky (Orphani). A tak jedni z Táboritů, rozdělených na dvě vojska, po- drželi staré jméno, druzí přijali pro smrt
117 ská, prst boží zahubil. Když byl v nemoci své tázán, jakým způsobem chce býti pohřben, rozkázal prý stáhnouti s jeho mrtvoly kůži, maso hoditi ptákům a zvěři, z kůže zhotoviti buben a vésti války za jeho vedení; že se dají nepřátelé na útěk, jakmile zaslechnou zvuk tohoto bubnu. Táboriti, kteří zavrhují ostatní obrazy, namalovali nad městskou brá- nou toliko podobu Žižkovu a jakéhosi anděla, držícího v rukou kalich, a každoročně konají slavnosti na jeho počest. KAPITOLA XLVII. O kacířích Sirotcích, kteří se po smrti Žižkově oddělili od Táboritů. Po smrti Žižkově padl ohromný žal na voj- sko, vojínové pobíhali, naříkali, obviňovali osud, dle něhož byl nepřemožený vůdce pře- možen smrtí. Brzy vznikly dvě strany. Jedna učinila svým vůdcem Prokopa Velikého, je- hož také nazývali Holým (Rasus) a o kterém jsme se nahoře zmínili. Druhá říkajíc, že nemůže nikoho najíti, kdo by mohl po Žiž- kovi právem nastoupiti, vybrala několik mužů, kteří měli společně válku říditi a mezi nimiž větší vážnosti požíval Prokop, řečený Malý, a nazvala se Sirotky (Orphani). A tak jedni z Táboritů, rozdělených na dvě vojska, po- drželi staré jméno, druzí přijali pro smrt
Strana 118
118 vůdcovu, jak jsme řekli, název Sirotci. Ač- koliv tito někdy mezi sebou nesouhlasili, pře- ce, jakmile doráželo vnější násilí, bránili se spojenými silami v jednom táboře. Do měst hražených zdí velice zřídka vstupovali, leda k nakoupení potřeb, žili s dětmi a ženami v táboře. Měli přemnoho vozů a těch užívali jako náspu. Postupujíce do bitvy, učinili z nich dvě křídla, uprostřed uzavírali pěchotu, jízda byla zevně, blízko opevnění. Jakmile byl vi- děn vhodný čas ke srážce, vozatajové, kteří vedli křídla, na znamení vůdcovo stáhli řady čtyřspřeží, sevřevše jimi určitou část nepřá- tel; zaskočení nepřátelé, kterým jejich lidé nemohli pomoci, byli pobiti jednak mečem od pěchoty, jednak střelami od těch, kteří byli na vozech, mužů i žen. Jízda bojovala mimo hradby, když tato snad ustupovala, jsouc tísněna od nepřátel, hned ji přijaly roze- vřené vozy, a odtud se hájili jako z města obklíčeného hradbami a dosáhli tím způso- bem přemnohých vítězství, protože sousední národy neměly takové znalosti válčení, a ona severní země, široko se rozkládající, byla po- kládána za velmi vhodnou k rozvinování řad dvou a čtyřspřeží. Vytáhla dvě vojska, jedno pustošilo Slezsko, druhé Moravu, a ohrožovala sousední země ustavičnými nájezdy. Okolní Němce nazývali jedny Filištíny, jiné Idumey a Moabity. Ří- kali, že Čechy jsou zemí zaslíbenou. A když
118 vůdcovu, jak jsme řekli, název Sirotci. Ač- koliv tito někdy mezi sebou nesouhlasili, pře- ce, jakmile doráželo vnější násilí, bránili se spojenými silami v jednom táboře. Do měst hražených zdí velice zřídka vstupovali, leda k nakoupení potřeb, žili s dětmi a ženami v táboře. Měli přemnoho vozů a těch užívali jako náspu. Postupujíce do bitvy, učinili z nich dvě křídla, uprostřed uzavírali pěchotu, jízda byla zevně, blízko opevnění. Jakmile byl vi- děn vhodný čas ke srážce, vozatajové, kteří vedli křídla, na znamení vůdcovo stáhli řady čtyřspřeží, sevřevše jimi určitou část nepřá- tel; zaskočení nepřátelé, kterým jejich lidé nemohli pomoci, byli pobiti jednak mečem od pěchoty, jednak střelami od těch, kteří byli na vozech, mužů i žen. Jízda bojovala mimo hradby, když tato snad ustupovala, jsouc tísněna od nepřátel, hned ji přijaly roze- vřené vozy, a odtud se hájili jako z města obklíčeného hradbami a dosáhli tím způso- bem přemnohých vítězství, protože sousední národy neměly takové znalosti válčení, a ona severní země, široko se rozkládající, byla po- kládána za velmi vhodnou k rozvinování řad dvou a čtyřspřeží. Vytáhla dvě vojska, jedno pustošilo Slezsko, druhé Moravu, a ohrožovala sousední země ustavičnými nájezdy. Okolní Němce nazývali jedny Filištíny, jiné Idumey a Moabity. Ří- kali, že Čechy jsou zemí zaslíbenou. A když
Strana 119
119 vtrhli do sousední země, zpustošivše pole, vra- celi se dříve než se nepřítel dozvěděl o je- jich příchodu. Bylo i třetí vojsko, o němž jsme řekli, že se jmenovalo bratří Orebiti. Jeho vůdce byl Bedřich, kněz Strážnický (Bre- dricus presbyter Strasmicensis), rodem Mo- ravan, který útočil ustavičnými válkami na Slezsko. Tento žije dodnes a drží město, ře- čené Kolín. A ten pohrdnuv náboženstvím křesťanským a pošlapav právo papežské, ve- řejně si vzal manželku a po její smrti pojal druhou z Polska, s níž zplodil dva syny, ná- sledníky své ničemnosti. Když Táboři zároveň se Sirotky oblehli Světlou (Suetla), město v Rakousích, bez ustání dobývali hradeb dvě noci a jeden den. Když pak přišel Albrecht, vévoda té země, aby přispěl měšťanům pomocí bylo bojováno skoro čtyry hodiny, ano vítěz- ství brzy sem, brzy tam se klonilo. Na obou stranách padli přední náčelníci. Konečně to dopadlo tak, že Táboři ztratili své vozy a Albrecht odtáhl, byv poražen, což prý se stalo nedbalostí Roberta de Vallis, který byl tehdy velitelem vojska. Prokop Holý se však o něco později vrátil a sevřel silným obležením mě- sto Retz v Rakousích. Pod jeho prapory byli Pražané a Bohuslav ze Švamberka (Bo- heslaus Cygneus), o němž jsme se nahoře zmínili a který tam střelou proboden zahynul. Retz byl mocí dobyt, vyloupen a vypálen, při čemž mnozí lidé zahynuli, purkrabí magde-
119 vtrhli do sousední země, zpustošivše pole, vra- celi se dříve než se nepřítel dozvěděl o je- jich příchodu. Bylo i třetí vojsko, o němž jsme řekli, že se jmenovalo bratří Orebiti. Jeho vůdce byl Bedřich, kněz Strážnický (Bre- dricus presbyter Strasmicensis), rodem Mo- ravan, který útočil ustavičnými válkami na Slezsko. Tento žije dodnes a drží město, ře- čené Kolín. A ten pohrdnuv náboženstvím křesťanským a pošlapav právo papežské, ve- řejně si vzal manželku a po její smrti pojal druhou z Polska, s níž zplodil dva syny, ná- sledníky své ničemnosti. Když Táboři zároveň se Sirotky oblehli Světlou (Suetla), město v Rakousích, bez ustání dobývali hradeb dvě noci a jeden den. Když pak přišel Albrecht, vévoda té země, aby přispěl měšťanům pomocí bylo bojováno skoro čtyry hodiny, ano vítěz- ství brzy sem, brzy tam se klonilo. Na obou stranách padli přední náčelníci. Konečně to dopadlo tak, že Táboři ztratili své vozy a Albrecht odtáhl, byv poražen, což prý se stalo nedbalostí Roberta de Vallis, který byl tehdy velitelem vojska. Prokop Holý se však o něco později vrátil a sevřel silným obležením mě- sto Retz v Rakousích. Pod jeho prapory byli Pražané a Bohuslav ze Švamberka (Bo- heslaus Cygneus), o němž jsme se nahoře zmínili a který tam střelou proboden zahynul. Retz byl mocí dobyt, vyloupen a vypálen, při čemž mnozí lidé zahynuli, purkrabí magde-
Strana 120
120 burský, pán toho města, byl zajat, odveden do Prahy a zemřel pak ve vězení. Po těchto událostech odebrali se čeští ná- čelníci (r. 1429), voláni byvše od císaře k němu do Prešpurku (Posonium). To jest uherské město ležící na hranicích rakouských a na břehu Dunaje. A nevstoupili do hradeb a zů- stali ve stanech naproti městu. Zikmund vy- šed k nim mnoho promlouval o svém právu dožadoval se království po otci i dědu jemu patřícího, jestliže mu něco odcizuje mysl oby- vatelstva, že to odstraní, že bude mírným a laskavým králem Čechům, z nichž se narodil. Oni naproti tomu říkali, že byli bez příčiny od něho napadeni zbraní, občané jejich že byli v Kostnici upáleni přes zaručení osobní svobody, česká šlechta od římské církve jako kacířská zatracována, bohoslužby v králov- ství potupně zapověděny; že není moc Čechů tak malá, aby nemohli svoji čest obhájiti. Na tyto výčitky dal Zikmund laskavou odpo- věď a byl navržen všeobecný sněm, na němž by mohli Čechové ukázati svoji nevinu, chtějí-li se podrobiti rozsudku veškeré církve. Čechy, které zvykl přemáhati zbraní, nepře- mohl slovy a vrátil se domů s nepořízenou.
120 burský, pán toho města, byl zajat, odveden do Prahy a zemřel pak ve vězení. Po těchto událostech odebrali se čeští ná- čelníci (r. 1429), voláni byvše od císaře k němu do Prešpurku (Posonium). To jest uherské město ležící na hranicích rakouských a na břehu Dunaje. A nevstoupili do hradeb a zů- stali ve stanech naproti městu. Zikmund vy- šed k nim mnoho promlouval o svém právu dožadoval se království po otci i dědu jemu patřícího, jestliže mu něco odcizuje mysl oby- vatelstva, že to odstraní, že bude mírným a laskavým králem Čechům, z nichž se narodil. Oni naproti tomu říkali, že byli bez příčiny od něho napadeni zbraní, občané jejich že byli v Kostnici upáleni přes zaručení osobní svobody, česká šlechta od římské církve jako kacířská zatracována, bohoslužby v králov- ství potupně zapověděny; že není moc Čechů tak malá, aby nemohli svoji čest obhájiti. Na tyto výčitky dal Zikmund laskavou odpo- věď a byl navržen všeobecný sněm, na němž by mohli Čechové ukázati svoji nevinu, chtějí-li se podrobiti rozsudku veškeré církve. Čechy, které zvykl přemáhati zbraní, nepře- mohl slovy a vrátil se domů s nepořízenou.
Strana 121
121 KAPITOLA XLVIII. O výpravě do Čech proti kacířům a odbojníkům papežem Martinem V. nařízené, a o neštastné bitvě proti nim. Avšak papež Martin V., jakmile zpozoro- val, že ozbrojené kacířství denně roste, dříve než by se nákaza ještě více rozšířila, kázal kardinálovi vinchesterskému (vintoniensis), ro- dem Angličanu, odebrati se do Německa, aby svolal do zbraně sousední národy proti českému moru, a jemu byl i císař ku pomoci. Vystrojena tři vojska, v prvním byli vévo- dové sasští a obce řečené pomořanské (stag nales), druhé sestavené z Franků vedl mar- krabě braniborský, třetímu stál v čele arci- biskup trevírský, jehož následovali rýnští, také Bavoři a říšská města švábská. Vtrhnuvše třemi proudy do Čech, spojili se, když pře- šli les a utábořili se před Stříbrem (Misna). Přibík z Klenového (Prichicho Elenotensis, u vyd. Priercho Clenovensis), kacíř právě tak nad jiné učený a výmluvný jako ukrutný a věrolomný, vyrval toto město minulé noci z rukou věrných. Bylo tedy úmyslem vojska dobýti tohoto města dříve než potáhnou dále. Když však bylo oznámeno, že kacíři, sebravše nakvap vojsko, rychle proti nim postupují, prchli před neviděným nepřítelem směrem k Tachovu (Thacovia) a zanechali tam válečné
121 KAPITOLA XLVIII. O výpravě do Čech proti kacířům a odbojníkům papežem Martinem V. nařízené, a o neštastné bitvě proti nim. Avšak papež Martin V., jakmile zpozoro- val, že ozbrojené kacířství denně roste, dříve než by se nákaza ještě více rozšířila, kázal kardinálovi vinchesterskému (vintoniensis), ro- dem Angličanu, odebrati se do Německa, aby svolal do zbraně sousední národy proti českému moru, a jemu byl i císař ku pomoci. Vystrojena tři vojska, v prvním byli vévo- dové sasští a obce řečené pomořanské (stag nales), druhé sestavené z Franků vedl mar- krabě braniborský, třetímu stál v čele arci- biskup trevírský, jehož následovali rýnští, také Bavoři a říšská města švábská. Vtrhnuvše třemi proudy do Čech, spojili se, když pře- šli les a utábořili se před Stříbrem (Misna). Přibík z Klenového (Prichicho Elenotensis, u vyd. Priercho Clenovensis), kacíř právě tak nad jiné učený a výmluvný jako ukrutný a věrolomný, vyrval toto město minulé noci z rukou věrných. Bylo tedy úmyslem vojska dobýti tohoto města dříve než potáhnou dále. Když však bylo oznámeno, že kacíři, sebravše nakvap vojsko, rychle proti nim postupují, prchli před neviděným nepřítelem směrem k Tachovu (Thacovia) a zanechali tam válečné
Strana 122
122 stroje zároveň s kořistí. Kardinál nebyl tehdy ještě ve vojsku, nýbrž setkal se s prchajícími u Tachova a podivil se bázlivému a potupné- mu útěku tolika vůdců a tolika statečných lidí a pobízel je s velikými prosbami, aby se obrátili proti nepříteli v každém ohledu slab- šímu. Když se o to marně pokoušel, stal se i on účastníkem hanebného útěku. Sotva ve- šli do lesa, již tu přichvátali Čechové a po- čali dorážeti na zadní voj. Nastal útěk je- ště bezhlavější a bázlivější, a Němci nepře stali dříve utíkati, dokud je nepřestali Čechové pronásledovati. Nepřátelé uloupili zavazadla a dobyvše Tachova, zmocnili se válečných strojů. Potom zpustošili Míšeň, a když se vraceli skrze Franky, byli získáni penězi, aby nepustošili okolí Bamberka a Norimberka, a přivedli zpět zbohatlé vojsko (r. 1427). Zikmund, dověděv se o tom a odebrav se do Norimberka, připravuje novou pomoc kní- žat. Také papež Martin pošle do Německa Juliana, kardinála sv. Anděla, vynikajícího vzděláním i mravy, s tím posláním, aby vy- pověděl Čechům válku a potom předsedal ve jménu apoštolském basilejskému koncilu, který se měl sejít v nejbližších dnech. Tento přišed do Německa, hned se odebral k Zik- mundovi do Norimberka, kdež byli shromáž- děni četní knížata němečtí. Proti Čechům byla ustanovena nová výprava na den 24. červ- na (r. 1431). Markrabě braniborský Bedřich,
122 stroje zároveň s kořistí. Kardinál nebyl tehdy ještě ve vojsku, nýbrž setkal se s prchajícími u Tachova a podivil se bázlivému a potupné- mu útěku tolika vůdců a tolika statečných lidí a pobízel je s velikými prosbami, aby se obrátili proti nepříteli v každém ohledu slab- šímu. Když se o to marně pokoušel, stal se i on účastníkem hanebného útěku. Sotva ve- šli do lesa, již tu přichvátali Čechové a po- čali dorážeti na zadní voj. Nastal útěk je- ště bezhlavější a bázlivější, a Němci nepře stali dříve utíkati, dokud je nepřestali Čechové pronásledovati. Nepřátelé uloupili zavazadla a dobyvše Tachova, zmocnili se válečných strojů. Potom zpustošili Míšeň, a když se vraceli skrze Franky, byli získáni penězi, aby nepustošili okolí Bamberka a Norimberka, a přivedli zpět zbohatlé vojsko (r. 1427). Zikmund, dověděv se o tom a odebrav se do Norimberka, připravuje novou pomoc kní- žat. Také papež Martin pošle do Německa Juliana, kardinála sv. Anděla, vynikajícího vzděláním i mravy, s tím posláním, aby vy- pověděl Čechům válku a potom předsedal ve jménu apoštolském basilejskému koncilu, který se měl sejít v nejbližších dnech. Tento přišed do Německa, hned se odebral k Zik- mundovi do Norimberka, kdež byli shromáž- děni četní knížata němečtí. Proti Čechům byla ustanovena nová výprava na den 24. červ- na (r. 1431). Markrabě braniborský Bedřich,
Strana 123
123 ustanovený vůdce ve válce, měl provázeti kar- dinála. Vtrhl do Čech cestou, která vede k Teplé (Thopa). Vévodovi rakouskému Al- brechtovi nakázáno vésti své zástupy přes Moravu. Na té výpravě byli bavorští vévodové Albrecht a Krištof, Bedřich saský, markrabí braniborští Jan a Albrecht se svým otcem, který měl vrchní velení ve válce, biskup virc- burský, bamberský, eichstetský, švábský spo- lek, řečený sv. Jiří a rady říšských měst. arcibiskupové mohučský, trevírský a kolínský poslali pomoc, s níž šla šlechta jejich zemí. Bylo prý přes 40 tisíc jezdců, pěších menší počet, neboť Němci, zvyklí na otevřená bo- jiště, svádějí bitvy většinou jízdní. Slíbil i Reinhart, vévoda lotrinský, že se účastní této výpravy. Avšak zaměstnán domácí vál- kou, zatím co se snaží přemoci videmont- ského hraběte, nemůže dostáti slibu ani on, aniž může táhnouti proti Čechům falckrabě rýnský, který přispěl ku pomoci videmont- skému. Kardinál, očekávaje je, odloží výpravu až na 1. srpen. Mezitím Albrecht, táhna z Ra- kous a vida, že se kardinál určeného dne vůbec nedostavil, vrátil se zpět, nejsa svou mocí roven české. Potom kardinál, vtrhnuv s četným vojskem, spálil mnohé kacířské ves- nice, vyplenil města, při čemž zuřila nejen la- kota, nýbrž i ukrutnost vojínů, kteří všude pobíjeli muže, ženy, starce i hochy. Ona po- hroma řádila však jen na hranicích králov-
123 ustanovený vůdce ve válce, měl provázeti kar- dinála. Vtrhl do Čech cestou, která vede k Teplé (Thopa). Vévodovi rakouskému Al- brechtovi nakázáno vésti své zástupy přes Moravu. Na té výpravě byli bavorští vévodové Albrecht a Krištof, Bedřich saský, markrabí braniborští Jan a Albrecht se svým otcem, který měl vrchní velení ve válce, biskup virc- burský, bamberský, eichstetský, švábský spo- lek, řečený sv. Jiří a rady říšských měst. arcibiskupové mohučský, trevírský a kolínský poslali pomoc, s níž šla šlechta jejich zemí. Bylo prý přes 40 tisíc jezdců, pěších menší počet, neboť Němci, zvyklí na otevřená bo- jiště, svádějí bitvy většinou jízdní. Slíbil i Reinhart, vévoda lotrinský, že se účastní této výpravy. Avšak zaměstnán domácí vál- kou, zatím co se snaží přemoci videmont- ského hraběte, nemůže dostáti slibu ani on, aniž může táhnouti proti Čechům falckrabě rýnský, který přispěl ku pomoci videmont- skému. Kardinál, očekávaje je, odloží výpravu až na 1. srpen. Mezitím Albrecht, táhna z Ra- kous a vida, že se kardinál určeného dne vůbec nedostavil, vrátil se zpět, nejsa svou mocí roven české. Potom kardinál, vtrhnuv s četným vojskem, spálil mnohé kacířské ves- nice, vyplenil města, při čemž zuřila nejen la- kota, nýbrž i ukrutnost vojínů, kteří všude pobíjeli muže, ženy, starce i hochy. Ona po- hroma řádila však jen na hranicích králov-
Strana 124
124 ství, protože se vůdcové vojsk báli pustiti se do vnitra země. Čechové, kteří již dříve sly- šeli o příchodu nepřítele, sebrali zástupy k boji připravené a pustošili obydlí věrných ohněm a mečem, kdekoliv je nalezli. Mezi nimi bylo město Štylperk (Stiltivergium) do- byto od Sirotků, vypleněno a všichni dospělí pobiti. Zatím byla, dle domnění přemnohých, buď spáchána zrada ve vojsku věřících, nebo ohromný strach sám od sebe přepadl mysl lidí, a tak nastal v celém táboře zmatek. a dříve než se objevil nějaký nepřítel, dali se na nejpotupnější útěk. Julianus se divil, odkud tento strach, jaký důvod přiměl k útě- ku tak veliké vojsko, obcházel vůdce, vybízel, aby se chopili zbraně, aby se sešikovali a statečně očekávali nepřítele. Že se nezápast o slávu království nebo o držení půdy, nýbrž prý se vede válka za život, za náboženství. za čest Kristovu a za spásu duší. Pro Němce. jejichž výbornou statečnost slaví celý svět, jest prý potupné, utíkati z bitvy; lépe jest zemříti, než ustoupiti před nepřítelem, kte- rého ani ještě nevidí. Že nemohou bezpečně bydleti za hradbami ti, kdo ustupují nepří- teli z pole, muže chrání zbraně, nikoliv zdi Jestliže neobhájí mečem svoji svobodu hned, buď že padnou v brzku zbraní nepřátel, nebo se dostanou do otroctví nad smrt bídněj- šího. Avšak marné bylo povzbuzovati ty, u nichž nastoupil strach místo studu. Ko-
124 ství, protože se vůdcové vojsk báli pustiti se do vnitra země. Čechové, kteří již dříve sly- šeli o příchodu nepřítele, sebrali zástupy k boji připravené a pustošili obydlí věrných ohněm a mečem, kdekoliv je nalezli. Mezi nimi bylo město Štylperk (Stiltivergium) do- byto od Sirotků, vypleněno a všichni dospělí pobiti. Zatím byla, dle domnění přemnohých, buď spáchána zrada ve vojsku věřících, nebo ohromný strach sám od sebe přepadl mysl lidí, a tak nastal v celém táboře zmatek. a dříve než se objevil nějaký nepřítel, dali se na nejpotupnější útěk. Julianus se divil, odkud tento strach, jaký důvod přiměl k útě- ku tak veliké vojsko, obcházel vůdce, vybízel, aby se chopili zbraně, aby se sešikovali a statečně očekávali nepřítele. Že se nezápast o slávu království nebo o držení půdy, nýbrž prý se vede válka za život, za náboženství. za čest Kristovu a za spásu duší. Pro Němce. jejichž výbornou statečnost slaví celý svět, jest prý potupné, utíkati z bitvy; lépe jest zemříti, než ustoupiti před nepřítelem, kte- rého ani ještě nevidí. Že nemohou bezpečně bydleti za hradbami ti, kdo ustupují nepří- teli z pole, muže chrání zbraně, nikoliv zdi Jestliže neobhájí mečem svoji svobodu hned, buď že padnou v brzku zbraní nepřátel, nebo se dostanou do otroctví nad smrt bídněj- šího. Avšak marné bylo povzbuzovati ty, u nichž nastoupil strach místo studu. Ko-
Strana 125
125 rouhve byly kvapně odnášeny, a jako by ne- bylo ve vojsku vůdce, každý bezhlavě, ne- vyčkav rozkazu, nestaraje se o soudruha, mno- zí také zahodivše zbraně, nejinak, než jako by nepřítel ze zadu dorážel, rychlým během v útěku si pospíšili. A k nim připojil se proti své vůli i kardinál. Brzy potom objevil se nepřítel nabyvší odvahy z cizího strachu a zmocnil se všech zavazadel, s nimiž bylo ne- snadno projíti lesem, a nesmírné kořisti. Když uslyšel Albrecht, že kardinál vtrhl do Čech, sebrav opět v Rakousích vojsko, vedl je na kacíře a jal se dobývati opevněné město Přerov (Praezorovia). Dozvěděv se však o útěku kardinálově, upustil od svého pod- niku a táhna nepřátelsky Moravou, jež mu ještě nebyla poddána, zpustošil ohněm a me- čem přes 500 vesnic. Dobyl a poplenil mno- há města, způsobil převeliké vraždění lidí a tak přestrašil tamní obyvatelstvo, že při- jalo jeho jho a slíbilo mu poslušnost pod tou podmínkou, že, co se týče náboženství, bude povinno zachovávati to, na čem se usnese basilejský koncil.
125 rouhve byly kvapně odnášeny, a jako by ne- bylo ve vojsku vůdce, každý bezhlavě, ne- vyčkav rozkazu, nestaraje se o soudruha, mno- zí také zahodivše zbraně, nejinak, než jako by nepřítel ze zadu dorážel, rychlým během v útěku si pospíšili. A k nim připojil se proti své vůli i kardinál. Brzy potom objevil se nepřítel nabyvší odvahy z cizího strachu a zmocnil se všech zavazadel, s nimiž bylo ne- snadno projíti lesem, a nesmírné kořisti. Když uslyšel Albrecht, že kardinál vtrhl do Čech, sebrav opět v Rakousích vojsko, vedl je na kacíře a jal se dobývati opevněné město Přerov (Praezorovia). Dozvěděv se však o útěku kardinálově, upustil od svého pod- niku a táhna nepřátelsky Moravou, jež mu ještě nebyla poddána, zpustošil ohněm a me- čem přes 500 vesnic. Dobyl a poplenil mno- há města, způsobil převeliké vraždění lidí a tak přestrašil tamní obyvatelstvo, že při- jalo jeho jho a slíbilo mu poslušnost pod tou podmínkou, že, co se týče náboženství, bude povinno zachovávati to, na čem se usnese basilejský koncil.
Strana 126
126 KAPITOLA XLIX. O počátku basilejského koncilu (r. 1431) a o po- volání Čechů k témuž koncilu, aby vyložili učení své víry (r. 1432). Vyhnán byv z Čech odebral se legát do Basileje, aby tam odbýval koncil. Zikmund. který se za výpravy uchýlil do Norimberka, nastoupil cestu ke korunovaci v Římě a po- slal pánům království Českého list, v němž stálo, že on, jsa rodem Čech, není žádnému národu více nakloněn, než svému, že se ne- ubírá do Říma k vůli ničemu jinému, než k vůli korunovaci. Tato čest přihází se čes- kému národu, jehož oslavení bylo vždycky jeho největší péčí. Že koncil basilejský za- hájil již svou činnost, vybízí je tedy, aby ne- chtěli více věděti, než matka církev katolická, že sněm vyslechne laskavě jejich důvody, aby se toliko přičinili, aby se shodli se synodem o náboženství a zachovali mu pokojné králov- ství do jeho návratu, že se nedomnívá, že Čechové se vyhýbají jeho vládě, jehož bratr, otec i děd jim vládli, a ani on že nebude jinak vládnouti než ostatní králové křesťan- ští. Čechům psal i sám synod basilejský, aby poslali posly, kteří by vyložili učení své víry, slibuje jim bezpečnost na cestě i svobodu to- ho, co by chtěli říci. Mezi Čechy bylo dvojí mínění: Sirotci a Táboři a skoro všechen lid tvrdili, že se tam nemá jíti, uvádějíce jako
126 KAPITOLA XLIX. O počátku basilejského koncilu (r. 1431) a o po- volání Čechů k témuž koncilu, aby vyložili učení své víry (r. 1432). Vyhnán byv z Čech odebral se legát do Basileje, aby tam odbýval koncil. Zikmund. který se za výpravy uchýlil do Norimberka, nastoupil cestu ke korunovaci v Římě a po- slal pánům království Českého list, v němž stálo, že on, jsa rodem Čech, není žádnému národu více nakloněn, než svému, že se ne- ubírá do Říma k vůli ničemu jinému, než k vůli korunovaci. Tato čest přihází se čes- kému národu, jehož oslavení bylo vždycky jeho největší péčí. Že koncil basilejský za- hájil již svou činnost, vybízí je tedy, aby ne- chtěli více věděti, než matka církev katolická, že sněm vyslechne laskavě jejich důvody, aby se toliko přičinili, aby se shodli se synodem o náboženství a zachovali mu pokojné králov- ství do jeho návratu, že se nedomnívá, že Čechové se vyhýbají jeho vládě, jehož bratr, otec i děd jim vládli, a ani on že nebude jinak vládnouti než ostatní králové křesťan- ští. Čechům psal i sám synod basilejský, aby poslali posly, kteří by vyložili učení své víry, slibuje jim bezpečnost na cestě i svobodu to- ho, co by chtěli říci. Mezi Čechy bylo dvojí mínění: Sirotci a Táboři a skoro všechen lid tvrdili, že se tam nemá jíti, uvádějíce jako
Strana 127
127 příklad Jana a Jeronýma, kteří byli veřejně upáleni odebravše se do Kostnice k synodu na Zikmundovu záruku. Šlechta však, násle- dujíc pana Menharta z Hradce (Mainardus princeps Novae domus), muže rozumného a nadaného, dokazovala, že se má jíti ke kon- cilu, nebudou prý se zdáti snášenlivými ti. kteří vynalezli nové a cizí myšlenky o víře a nový náboženský obřad, jestliže nevydají všeobecné církvi počet z řečí a skutků svých a neobhájí před učenými, co veřejně rozhla- šovali. Toto mínění zvítězilo. Do Basileje bylo vysláno (6. pros. 1432) poselstvo 300 jezdců, jehož náčelníky byli Vilém Kostka (Gulielmus Cosca), vynikající více loupením kostelů než hodností rytířskou, Prokop, příjmím Holý, veliký mnohými ví- tězstvími i pověstný velikými zločiny, Jan Ro- kycana, lžiapoštol Pražanů, táboritský kněz Mikuláš Biskupec (Galecus)9) a Petr An- glický,10) z vlasti utekší a spoléhající v dis- putaci jedině na hádání. Městské obyvatel- stvo vyhrnulo se za hradby, také přemnozí ze sněmu očekávali před branami příchod nej- statečnějšího a nejproslulejšího národa. Jiní sběhli se v četném počtu na ulicích, kudy měli jeti, ženy, děti i dívky naplnily střechy a okna, jedni na toho, jiní na onoho prstem ukazovali, obdivovali se cizím způsobům a kroji před tím nevídanému, pozorovali hrozné tváře mužů a divoké oči jejich, říkali, že
127 příklad Jana a Jeronýma, kteří byli veřejně upáleni odebravše se do Kostnice k synodu na Zikmundovu záruku. Šlechta však, násle- dujíc pana Menharta z Hradce (Mainardus princeps Novae domus), muže rozumného a nadaného, dokazovala, že se má jíti ke kon- cilu, nebudou prý se zdáti snášenlivými ti. kteří vynalezli nové a cizí myšlenky o víře a nový náboženský obřad, jestliže nevydají všeobecné církvi počet z řečí a skutků svých a neobhájí před učenými, co veřejně rozhla- šovali. Toto mínění zvítězilo. Do Basileje bylo vysláno (6. pros. 1432) poselstvo 300 jezdců, jehož náčelníky byli Vilém Kostka (Gulielmus Cosca), vynikající více loupením kostelů než hodností rytířskou, Prokop, příjmím Holý, veliký mnohými ví- tězstvími i pověstný velikými zločiny, Jan Ro- kycana, lžiapoštol Pražanů, táboritský kněz Mikuláš Biskupec (Galecus)9) a Petr An- glický,10) z vlasti utekší a spoléhající v dis- putaci jedině na hádání. Městské obyvatel- stvo vyhrnulo se za hradby, také přemnozí ze sněmu očekávali před branami příchod nej- statečnějšího a nejproslulejšího národa. Jiní sběhli se v četném počtu na ulicích, kudy měli jeti, ženy, děti i dívky naplnily střechy a okna, jedni na toho, jiní na onoho prstem ukazovali, obdivovali se cizím způsobům a kroji před tím nevídanému, pozorovali hrozné tváře mužů a divoké oči jejich, říkali, že
Strana 128
128 není nepodobné, že od takových lidí bylo vykonáno, co o nich pověst rozhlásila; avšak nejvíce upírali všichni zrak na jednoho — Prokopa, on že jest ten, který tolikrát pora- zil vojska věrných, který vyvrátil tolik měst, zahubil tolik tisíc lidí, jehož se stejně obá- vají jeho krajané i nepřátelé, jakožto vůdce nepřemoženého, odvážného, neohroženého a nezdolného námahou ani strachem. KAPITOLA L. Řeč kardinala Juliana k českým poslům a jejich odpovědi. České posly pohostinsky přijaté a na druhý den do shromáždění pozvané, laskavě oslovil kardinál Julian (10. ledna r. 1433) a dlou- hou a krásnou řečí, která se zachovala, vy- bídl je k míru a jednotě, říkaje, že církev, nevěsta Spasitelova, jest matkou všech věří- cích, že má klíče k otvírání a zavírání, a jsouc čistá, bez vrásky a poskvrny, nemůže blouditi v tom, co se pokládá za potřebné k životu věčnému; kdo jí pohrdá, toho jest nutno pokládati za neslušného, bezbožného a jako pohana a publikána; ona že se nikde nerepresentuje lépe, než ve všeobecném shro- máždění. Usnesení koncilů jest považovati za nařízení církve; koncilům sluší se neméně věřiti než evangeliím, jejich schválením i sa-
128 není nepodobné, že od takových lidí bylo vykonáno, co o nich pověst rozhlásila; avšak nejvíce upírali všichni zrak na jednoho — Prokopa, on že jest ten, který tolikrát pora- zil vojska věrných, který vyvrátil tolik měst, zahubil tolik tisíc lidí, jehož se stejně obá- vají jeho krajané i nepřátelé, jakožto vůdce nepřemoženého, odvážného, neohroženého a nezdolného námahou ani strachem. KAPITOLA L. Řeč kardinala Juliana k českým poslům a jejich odpovědi. České posly pohostinsky přijaté a na druhý den do shromáždění pozvané, laskavě oslovil kardinál Julian (10. ledna r. 1433) a dlou- hou a krásnou řečí, která se zachovala, vy- bídl je k míru a jednotě, říkaje, že církev, nevěsta Spasitelova, jest matkou všech věří- cích, že má klíče k otvírání a zavírání, a jsouc čistá, bez vrásky a poskvrny, nemůže blouditi v tom, co se pokládá za potřebné k životu věčnému; kdo jí pohrdá, toho jest nutno pokládati za neslušného, bezbožného a jako pohana a publikána; ona že se nikde nerepresentuje lépe, než ve všeobecném shro- máždění. Usnesení koncilů jest považovati za nařízení církve; koncilům sluší se neméně věřiti než evangeliím, jejich schválením i sa-
Strana 129
129 motné výroky písma svatého byly uznány za pravé. Čechové, kteří se praví býti syny církve, mají prý slyšeti hlas matčin, která nemůže svých synů zapomenouti; že oni již dříve žili odděleni od matky, a není to nic nového. Bývali přemnozí, kteří matku svou opustili, vrátili se však přece, kdo si přáli spásy; za potopy světa zahynuli všichni, kteří zůstali mimo archu. Beránka Páně jest při- jímati jen v chrámech; mimo církev není spásy, tato jest uzavřenou zahradou a za- pečetěným pramenem, jehož vodu, bude-li kdo píti, nebude žízniti na věky. K prospěchu svému vyhledali prý Čechové proudy oné vody u kon- cilu a konečně se rozhodli slyšeti matku svou. Zášť má již pominouti, zbraně jest odložiti a daleko odvrhnouti každou příčinu k vál- ce. Že otcové laskavě vyslechnou, cokoliv chtějí Čechové říci ve svůj prospěch, toli- ko nechť jsou připraveni neodmítati dobře míněné rady svatého synodu, s nimiž mají se spokojiti nejen Čechové, nýbrž i všichni věrní Kristovi, jestliže vůbec chtějí býti účast- ni života věčného. Kardinálova řeč byla vy- slechnuta za úplného souhlasu otců. Čechové, kteří nebyli tak výmluvní, odpověděli něco málo: Že neopovrhují ani koncily, ani cír- kví, v Kostnici byl prý vynesen rozsudek nad nevyslechnutými, z křesťanského nábo- ženství prý nic neubrali, vážnost otců zůstala u nich neporušená, a co Čechové tvrdí, jest
129 motné výroky písma svatého byly uznány za pravé. Čechové, kteří se praví býti syny církve, mají prý slyšeti hlas matčin, která nemůže svých synů zapomenouti; že oni již dříve žili odděleni od matky, a není to nic nového. Bývali přemnozí, kteří matku svou opustili, vrátili se však přece, kdo si přáli spásy; za potopy světa zahynuli všichni, kteří zůstali mimo archu. Beránka Páně jest při- jímati jen v chrámech; mimo církev není spásy, tato jest uzavřenou zahradou a za- pečetěným pramenem, jehož vodu, bude-li kdo píti, nebude žízniti na věky. K prospěchu svému vyhledali prý Čechové proudy oné vody u kon- cilu a konečně se rozhodli slyšeti matku svou. Zášť má již pominouti, zbraně jest odložiti a daleko odvrhnouti každou příčinu k vál- ce. Že otcové laskavě vyslechnou, cokoliv chtějí Čechové říci ve svůj prospěch, toli- ko nechť jsou připraveni neodmítati dobře míněné rady svatého synodu, s nimiž mají se spokojiti nejen Čechové, nýbrž i všichni věrní Kristovi, jestliže vůbec chtějí býti účast- ni života věčného. Kardinálova řeč byla vy- slechnuta za úplného souhlasu otců. Čechové, kteří nebyli tak výmluvní, odpověděli něco málo: Že neopovrhují ani koncily, ani cír- kví, v Kostnici byl prý vynesen rozsudek nad nevyslechnutými, z křesťanského nábo- ženství prý nic neubrali, vážnost otců zůstala u nich neporušená, a co Čechové tvrdí, jest
Strana 130
130 doloženo písmem svatým i evangeliem, že přišli, aby objevili všeobecné církvi svou ne- vinu, a žádají veřejné slyšení, v němž by byli přítomni i laikové. Nebylo to odepřeno. Byvše otázáni, co by to bylo, v čem se odlišují od římské církve, předložili čtyry arti- kuly o přijímání svátosti oltářní, o níž tvrdili, že nutně musí býti přijímána pod způsobou chleba a vína od těch, kdo chtějí býti spa- seni. O světském panství, o němž říkali, že jest božským zákonem kněžím zakázáno. O hlásání slova božího, o němž se domnívali, že má býti svobodné a vůbec všem dovole- né. O veřejných hříších, jež dle jejich mí- nění nemají se na žádný způsob trpěti, byť se jimi mohlo i sebe většímu zlu zabránit. Neboť, ačkoliv jest přemnohé, co věrolom- nost husitská neváhá stavěti a kázati proti pravosti katolické víry, přece se domnívali, že mohou toliko toto hájiti před koncilem a shromážděním doktorův a otcův, a to bylo řečeno jménem celého království. Když však legát tvrdil, že slyšel o Češích také jiné věci, jež urážejí křesťanské uši, mezi nimi i to, že vyhlašují řády žebravých mnichů za vynález dáblův, povstal Prokop a řekl: Ani to není falešné, neboť, jestliže ani Moj- žíš. ani patriarchové před ním, ani proroci po něm, ani Kristus Pán ani apoštolové v no- vém zákoně neustanovili mnichy, kdo z toho nepoznává, že jest to dílem ďábla a temnoty?
130 doloženo písmem svatým i evangeliem, že přišli, aby objevili všeobecné církvi svou ne- vinu, a žádají veřejné slyšení, v němž by byli přítomni i laikové. Nebylo to odepřeno. Byvše otázáni, co by to bylo, v čem se odlišují od římské církve, předložili čtyry arti- kuly o přijímání svátosti oltářní, o níž tvrdili, že nutně musí býti přijímána pod způsobou chleba a vína od těch, kdo chtějí býti spa- seni. O světském panství, o němž říkali, že jest božským zákonem kněžím zakázáno. O hlásání slova božího, o němž se domnívali, že má býti svobodné a vůbec všem dovole- né. O veřejných hříších, jež dle jejich mí- nění nemají se na žádný způsob trpěti, byť se jimi mohlo i sebe většímu zlu zabránit. Neboť, ačkoliv jest přemnohé, co věrolom- nost husitská neváhá stavěti a kázati proti pravosti katolické víry, přece se domnívali, že mohou toliko toto hájiti před koncilem a shromážděním doktorův a otcův, a to bylo řečeno jménem celého království. Když však legát tvrdil, že slyšel o Češích také jiné věci, jež urážejí křesťanské uši, mezi nimi i to, že vyhlašují řády žebravých mnichů za vynález dáblův, povstal Prokop a řekl: Ani to není falešné, neboť, jestliže ani Moj- žíš. ani patriarchové před ním, ani proroci po něm, ani Kristus Pán ani apoštolové v no- vém zákoně neustanovili mnichy, kdo z toho nepoznává, že jest to dílem ďábla a temnoty?
Strana 131
131 — Hlas Prokopův vyslechnut byl s nesmír- ným smíchem posluchačů; legát pak, jakož byl otec velmi vlídný, klidně vyvrátil tvrzení neučeného muže, poučil ho, že nejen nařízení patriarchů a proroků i ustanovení Kristova a to, co schválili apoštolové, pochází, přesně vzato, všechno od boha, ukázal, že i nařízení církve, která jest vedena duchem svatým, jsou dílem božím, ačkoliv na druhé straně může se život mnišský zdáti převzatým z evangelia. Čechové vybrali čtyry mistry, kteří by uká- zali, že jejich artikule jsou vzaty ze zákona božího. Ze shromáždění otců bylo přibráno tolikéž vynikajících a v řeči obratných mužů, kteří by je vyvrátili. Bylo disputováno 50 dní a mnohé důvody byly uvedeny na obou stra- nách. Konečně když přemožená věrolomnost Husitů nechtěla být přemožena, učiněn byl pokus, jestliže by nemohli býti získáni přá- telským způsobem. Do Čech byli vysláni od koncilu jako řečníci muži velmi učení a ta- koví, kteří znali potměšilost národa. Mnoho bylo s Čechy jednáno a brzy nastala na- děje na mír, brzy zase strach před válkou. KAPITOLA LI. O vítězství věrných Čechů a porážce a smrti Prokopově a jiných kacířů (30. května 1434). Co se toto dálo, počali Táboři a Sirotci vystupovali nepřátelsky proti Menhartovi a
131 — Hlas Prokopův vyslechnut byl s nesmír- ným smíchem posluchačů; legát pak, jakož byl otec velmi vlídný, klidně vyvrátil tvrzení neučeného muže, poučil ho, že nejen nařízení patriarchů a proroků i ustanovení Kristova a to, co schválili apoštolové, pochází, přesně vzato, všechno od boha, ukázal, že i nařízení církve, která jest vedena duchem svatým, jsou dílem božím, ačkoliv na druhé straně může se život mnišský zdáti převzatým z evangelia. Čechové vybrali čtyry mistry, kteří by uká- zali, že jejich artikule jsou vzaty ze zákona božího. Ze shromáždění otců bylo přibráno tolikéž vynikajících a v řeči obratných mužů, kteří by je vyvrátili. Bylo disputováno 50 dní a mnohé důvody byly uvedeny na obou stra- nách. Konečně když přemožená věrolomnost Husitů nechtěla být přemožena, učiněn byl pokus, jestliže by nemohli býti získáni přá- telským způsobem. Do Čech byli vysláni od koncilu jako řečníci muži velmi učení a ta- koví, kteří znali potměšilost národa. Mnoho bylo s Čechy jednáno a brzy nastala na- děje na mír, brzy zase strach před válkou. KAPITOLA LI. O vítězství věrných Čechů a porážce a smrti Prokopově a jiných kacířů (30. května 1434). Co se toto dálo, počali Táboři a Sirotci vystupovali nepřátelsky proti Menhartovi a
Strana 132
132 ostatním pánům a podezřívali jejich jednání, jako by poslouchali koncilu. A nebyla to prázdná domněnka. Neboť pánové se často spolu sjížděli, blud svůj poznávali a bídnými se nazývali, že zavrhnuvše vládu královu, nesou jho Prokopovo, že on jest pánem, zemi spravuje dle své libosti, vybírá berně, ukládá daně, sbírá lid na vojnu, vojsko vodí, kam chce, loupí, plení, vraždí, a žádného odpůrce svých záměrů nestrpí, urození jako neurození jsou jeho otroky, žádný národ že není nešťast- nější než Čechové, kteří musejí ustavičně tá- borem ležeti, v zimě v létě bydliti pod šírým nebem, léhati na tvrdé zemi a každé hodiny zbraní se zabývati, brzy domácími, brzy za- hraničními válkami jsou znepokojováni, buď jest vedena válka, nebo doléhá na ně strach před válkou. Jest konečně svrhnouti jho kru- tého tyrana a nedopouštěti, aby otročili Pro- kopovi ti, kdo přemohli ostatní národy zbraní. Líbí se jim, svolati obecný sněm šlechticů a měst, na němž by byl opraven stav krá- lovství. Na něm praví Menhart, že jest dobře té říši, v níž lidé ani neochabují zahálkou, ani se nehubí válkou. Že Čechové neměli doposud pokoje, království bylo zhubeno usta- vičnými pohromami a že brzy zahyne, ne- bude-li v čas pomoženo. Pole leží nevzdě- lána, lidé i hovada ponenáhlu vymírají, a to proto se přihází, že všechna moc jest v ru- kou jednoho muže, který jedná dle svého
132 ostatním pánům a podezřívali jejich jednání, jako by poslouchali koncilu. A nebyla to prázdná domněnka. Neboť pánové se často spolu sjížděli, blud svůj poznávali a bídnými se nazývali, že zavrhnuvše vládu královu, nesou jho Prokopovo, že on jest pánem, zemi spravuje dle své libosti, vybírá berně, ukládá daně, sbírá lid na vojnu, vojsko vodí, kam chce, loupí, plení, vraždí, a žádného odpůrce svých záměrů nestrpí, urození jako neurození jsou jeho otroky, žádný národ že není nešťast- nější než Čechové, kteří musejí ustavičně tá- borem ležeti, v zimě v létě bydliti pod šírým nebem, léhati na tvrdé zemi a každé hodiny zbraní se zabývati, brzy domácími, brzy za- hraničními válkami jsou znepokojováni, buď jest vedena válka, nebo doléhá na ně strach před válkou. Jest konečně svrhnouti jho kru- tého tyrana a nedopouštěti, aby otročili Pro- kopovi ti, kdo přemohli ostatní národy zbraní. Líbí se jim, svolati obecný sněm šlechticů a měst, na němž by byl opraven stav krá- lovství. Na něm praví Menhart, že jest dobře té říši, v níž lidé ani neochabují zahálkou, ani se nehubí válkou. Že Čechové neměli doposud pokoje, království bylo zhubeno usta- vičnými pohromami a že brzy zahyne, ne- bude-li v čas pomoženo. Pole leží nevzdě- lána, lidé i hovada ponenáhlu vymírají, a to proto se přihází, že všechna moc jest v ru- kou jednoho muže, který jedná dle svého
Strana 133
133 zdání bez rady pánů a měst. Jemu jest válka na prospěch, neboť kdyby nastal mír, ihned by přestala jeho vláda. Že jest potřeba zvoliti ze šlechty správce s mocí na jeden rok udě- lenou a přidati mu některé muže, jichž ra- dou by spravoval říši v míru i ve válce. Aby pak se nezdálo, že si páni osobují správu, radil, aby byl správce vybrán z prostřední šlechty (t. j. z rytířů). Návrh Menhartův byl přijat se souhlasem sněmu a za správce ná- roda vyhlášen a hejtmanem nazván byl Aleš z Risenburka (Alscio Risemburgensis), muž starožitného rodu, ale nebohatý. Ostatně byly při něm jen odznaky důstojnosti, moc zů- stala při Menhartovi. Prokop dozvěděv se o tom, vede Sirotky i Tábority na výpravu, položí se táborem u města Plzně, které obývali věrní, po jede- náct měsíců na ně doléhá ustavičným obléhá- ním a častými útoky. Obyvatelé, zakusivše nejvyšší strasti a hynouce již hladem, poslali k basilejskému synodu prosit, aby nedovolili upadnouti věrnému městu do rukou kacířů. Otcové, kteří neměli veřejné pokladny, učinili mezi sebou sbírku a poslali Menhartovi 8000 zlatých, aby sebera vojsko přispěl obleže- ným. V týž čas byla ta část Prahy, která se nazývá Nové město, v moci Sirotků, vloživ- ších do ní posádku; jejím náčelníkem byl kněz Vlk (Lupus), největší nepřítel Rokyca- nův, proti němuž podněcoval lid ve svých ká-
133 zdání bez rady pánů a měst. Jemu jest válka na prospěch, neboť kdyby nastal mír, ihned by přestala jeho vláda. Že jest potřeba zvoliti ze šlechty správce s mocí na jeden rok udě- lenou a přidati mu některé muže, jichž ra- dou by spravoval říši v míru i ve válce. Aby pak se nezdálo, že si páni osobují správu, radil, aby byl správce vybrán z prostřední šlechty (t. j. z rytířů). Návrh Menhartův byl přijat se souhlasem sněmu a za správce ná- roda vyhlášen a hejtmanem nazván byl Aleš z Risenburka (Alscio Risemburgensis), muž starožitného rodu, ale nebohatý. Ostatně byly při něm jen odznaky důstojnosti, moc zů- stala při Menhartovi. Prokop dozvěděv se o tom, vede Sirotky i Tábority na výpravu, položí se táborem u města Plzně, které obývali věrní, po jede- náct měsíců na ně doléhá ustavičným obléhá- ním a častými útoky. Obyvatelé, zakusivše nejvyšší strasti a hynouce již hladem, poslali k basilejskému synodu prosit, aby nedovolili upadnouti věrnému městu do rukou kacířů. Otcové, kteří neměli veřejné pokladny, učinili mezi sebou sbírku a poslali Menhartovi 8000 zlatých, aby sebera vojsko přispěl obleže- ným. V týž čas byla ta část Prahy, která se nazývá Nové město, v moci Sirotků, vloživ- ších do ní posádku; jejím náčelníkem byl kněz Vlk (Lupus), největší nepřítel Rokyca- nův, proti němuž podněcoval lid ve svých ká-
Strana 134
134 záních. Onen bydlel ve Starém městě ve chrámu P. Marie před Týnem a také on do- rážel na Vlka svými kázáními a potupnými nadávkami. Když proto záští rostlo, uzavřeli Sirotci vchod ze Starého města do Nového a vystavěli dřevěné věže o několika patrech a znepokojovali s nich střelami obyvatele v ne- přátelské obci. Aleš uživ této příležitosti svolá šlechtu a praví, že ničím není jeho moc, jíž nedbají Sirotci a Táboři, že království brzy zahyne, nebude-li posloucháno úřadů. Prosí, aby se pánové poradili o veřejných potře bách. Přijato ode všech, aby se vytáhlo proti Praze s těmi zástupy, které sebral Menhart. Bez otálení vtrhnou na Staré město a roz- káží odstraniti dřevěné věže, a aby se Alše poslouchalo. Sirotci tvrdí, že není správ- cem ten, koho ani oni ani Táboři nepřijali. Strhne se bouře a vznikne boj ve městě. Jakmile Vlk zpozoroval, že jeho strana ustu- puje a mnozí padají, hledal spásu v útěku. Všechny městské věže byly rozmetány a do- staly se do moci Alšovy. Plzeňští dozvěděvše se o tom, smáli se Prokopovi s hradeb a pobízeli ho, aby přispěl svým občanům ku pomoci a aby neznepokojoval jiné. Že jest hloupý, ježto nedovede ochrániti vlastní a doráží na cizí, jestliže nenechá obležení z vlast- ní vůle, že přijdou brzy pánové, kteří ho k tomu přinutí. Prokop se domníval, že jest to klam a útěcha poskytnutá měšťanům, aby
134 záních. Onen bydlel ve Starém městě ve chrámu P. Marie před Týnem a také on do- rážel na Vlka svými kázáními a potupnými nadávkami. Když proto záští rostlo, uzavřeli Sirotci vchod ze Starého města do Nového a vystavěli dřevěné věže o několika patrech a znepokojovali s nich střelami obyvatele v ne- přátelské obci. Aleš uživ této příležitosti svolá šlechtu a praví, že ničím není jeho moc, jíž nedbají Sirotci a Táboři, že království brzy zahyne, nebude-li posloucháno úřadů. Prosí, aby se pánové poradili o veřejných potře bách. Přijato ode všech, aby se vytáhlo proti Praze s těmi zástupy, které sebral Menhart. Bez otálení vtrhnou na Staré město a roz- káží odstraniti dřevěné věže, a aby se Alše poslouchalo. Sirotci tvrdí, že není správ- cem ten, koho ani oni ani Táboři nepřijali. Strhne se bouře a vznikne boj ve městě. Jakmile Vlk zpozoroval, že jeho strana ustu- puje a mnozí padají, hledal spásu v útěku. Všechny městské věže byly rozmetány a do- staly se do moci Alšovy. Plzeňští dozvěděvše se o tom, smáli se Prokopovi s hradeb a pobízeli ho, aby přispěl svým občanům ku pomoci a aby neznepokojoval jiné. Že jest hloupý, ježto nedovede ochrániti vlastní a doráží na cizí, jestliže nenechá obležení z vlast- ní vůle, že přijdou brzy pánové, kteří ho k tomu přinutí. Prokop se domníval, že jest to klam a útěcha poskytnutá měšťanům, aby
Strana 135
135 statečněji snášeli obležení. Jakmile však do- stal jistou zprávu o pražských událostech, hned zanechav obléhání, zamíří pln hněvu se všemi zástupy proti Praze. Spěchajícímu vy- jdou vstříc společní přátelé a jednají o mír mezi ním a šlechtou; že se nemůže udržeti království mezi ně rozdělené, že se mají ra- diti o obecný pokoj, že nestačí ani svornost bez sil, ani síly bez svornosti; nedobytnou hradbou jest městům takové obyvatelstvo, které se chápe svorně zbraní, spory prý mo- hou býti uklidněny, dle zdání správcova, vy- bráním stejného počtu mužů z obou stran, dle jichž dohodnutí se byly by stanoveny podmínky míru. Na konec odpoví Prokop, že jen tehdy zachová mír, bude-li mu na- vrácena nová Praha, rozbité opevnění znovu- zřízeno, a bude-li Plzeň uvedena v ten stav, v němž byla před upuštěním od obležení, neboť již byly do ní přineseny zásoby. Jakmile šlechta vidí, že se žádají věci ne- vykonatelné, vyhrožuje Prokopovi vězením, ranami a zabitím a ustanoví zápasiti s ním zbraní, ježto jinak nemůže být mír zjednán. A tak opustivše město, o němž dobře vě- děli, že kolísá, spěchají proti nepříteli. Přišli na místo mezi Ceským Brodem a Kouřimí (Burim), vzdálené od Prahy 4500 kroků (t. j. Lipany), a ležící na šíré rovině. Tam se rozjely vozy proti vozům, a zdvihnuvše po- křik, nadávají potupně jedni druhým. Prokop
135 statečněji snášeli obležení. Jakmile však do- stal jistou zprávu o pražských událostech, hned zanechav obléhání, zamíří pln hněvu se všemi zástupy proti Praze. Spěchajícímu vy- jdou vstříc společní přátelé a jednají o mír mezi ním a šlechtou; že se nemůže udržeti království mezi ně rozdělené, že se mají ra- diti o obecný pokoj, že nestačí ani svornost bez sil, ani síly bez svornosti; nedobytnou hradbou jest městům takové obyvatelstvo, které se chápe svorně zbraní, spory prý mo- hou býti uklidněny, dle zdání správcova, vy- bráním stejného počtu mužů z obou stran, dle jichž dohodnutí se byly by stanoveny podmínky míru. Na konec odpoví Prokop, že jen tehdy zachová mír, bude-li mu na- vrácena nová Praha, rozbité opevnění znovu- zřízeno, a bude-li Plzeň uvedena v ten stav, v němž byla před upuštěním od obležení, neboť již byly do ní přineseny zásoby. Jakmile šlechta vidí, že se žádají věci ne- vykonatelné, vyhrožuje Prokopovi vězením, ranami a zabitím a ustanoví zápasiti s ním zbraní, ježto jinak nemůže být mír zjednán. A tak opustivše město, o němž dobře vě- děli, že kolísá, spěchají proti nepříteli. Přišli na místo mezi Ceským Brodem a Kouřimí (Burim), vzdálené od Prahy 4500 kroků (t. j. Lipany), a ležící na šíré rovině. Tam se rozjely vozy proti vozům, a zdvihnuvše po- křik, nadávají potupně jedni druhým. Prokop
Strana 136
136 se rozhodl nedati na žádný způsob možnost k bitvě, leč bude-li k tomu dána vhodná příležitost. Zamýšlel táhnouti přímo k Pra- ze, kdež nepochyboval, že mu otevře Nové město brány. Avšak jízda šlechtická, obšedší jeho opevnění a vidouc náhodou zadní brá- nu otevřenu, kvapně do ní vskočí a způsobí veliké vraždění. Nepřátelé, překvapení nena- dálou pohromou, nevědí, co dělat. Nastane zmatek v celém táboře; neobyčejná ta věc rozmnoží strach. Neboť nikdy před tím ne- viděli, aby jízda vnikla dovnitř vozové hrad- by. Pěší padají na všech stranách, nastane zjevný útěk na druhé straně vozové hradby. Šlechtici dorážejí, prchající jsou všude po- bíjeni. Prokop nemoha svých zadržeti, pro- tože pro nebezpečí a strach neslyší jeho po- vzbuzování, vrhne se mezi nejhustší nepřá- tele s četou, sebranou spíše z nejstatečněj- ších než nejoddanějších, odolává nějakou dobu nepřátelskému útoku a pobiv mnohé, byl by už skoro vyrval nepřátelům vítězství. Avšak obklopen množstvím jezdců, ne tak poražen, jako porážením znaven, proboden jest náhodnou střelou. Podobným způsobem zahynul i druhý Prokop, o němž jsme řekli, že se jmenoval Malý, v témž zástupu statečně bojuje. A takový byl konec obou těch nej- nebezpečnějších a nejhorších ohav. Tak zlo- činná vojska Táboritů a Sirotků, před tím nepřemožená, byla přemožena a zničena. Ne-
136 se rozhodl nedati na žádný způsob možnost k bitvě, leč bude-li k tomu dána vhodná příležitost. Zamýšlel táhnouti přímo k Pra- ze, kdež nepochyboval, že mu otevře Nové město brány. Avšak jízda šlechtická, obšedší jeho opevnění a vidouc náhodou zadní brá- nu otevřenu, kvapně do ní vskočí a způsobí veliké vraždění. Nepřátelé, překvapení nena- dálou pohromou, nevědí, co dělat. Nastane zmatek v celém táboře; neobyčejná ta věc rozmnoží strach. Neboť nikdy před tím ne- viděli, aby jízda vnikla dovnitř vozové hrad- by. Pěší padají na všech stranách, nastane zjevný útěk na druhé straně vozové hradby. Šlechtici dorážejí, prchající jsou všude po- bíjeni. Prokop nemoha svých zadržeti, pro- tože pro nebezpečí a strach neslyší jeho po- vzbuzování, vrhne se mezi nejhustší nepřá- tele s četou, sebranou spíše z nejstatečněj- ších než nejoddanějších, odolává nějakou dobu nepřátelskému útoku a pobiv mnohé, byl by už skoro vyrval nepřátelům vítězství. Avšak obklopen množstvím jezdců, ne tak poražen, jako porážením znaven, proboden jest náhodnou střelou. Podobným způsobem zahynul i druhý Prokop, o němž jsme řekli, že se jmenoval Malý, v témž zástupu statečně bojuje. A takový byl konec obou těch nej- nebezpečnějších a nejhorších ohav. Tak zlo- činná vojska Táboritů a Sirotků, před tím nepřemožená, byla přemožena a zničena. Ne-
Strana 137
137 ví se, kdo zabil Prokopa Holého, ačkoliv Kostka, o němž jsme se nahoře zmínili a který byl tehdy na straně šlechty, říkal, že jest to jeho záslužným a odměny hodným dílem. Za prvního původce toho vítězství byl pokládán Menhart, po něm uznávána veli- ká zásluha Ptačkova. Čapek (Coapcho) pak, který velel jízdě táborské, výborně znalý vo- jenství, který kdysi způsobil mnohé pohromy Prusům a až ke Gdansku a k Baltickému moři vítězné vojsko vedl, uniknuv z této bitvy uchýlil se s velkou částí jízdy do Kolína. Protože po skončení bitvy bylo mnoho ti- síc zajatých, rozhodl se Menhart, svolav shro- máždění šlechty, zničiti nejhorší ten lid, jenž, odkojen mezi zbraněmi, trávil celý život v tá- boře, o němž se věřilo, že pod zákony žíti nebude, uvyklý loupežení, vraždění a cizo- ložství. Pokud ten tu jest, nemůže být krá- lovství v pokoji. Avšak obávaje se, aby s ni- mi nezahubil zároveň nevinné, kteří byvše při- nuceni přišli k bitvě z venkova, dal hlasatelem rozhlásiti, že válka ještě není skončena, že prchl Čapek, že nutno dobýti Kolína a pře- moci zbraní sousední národy, které pustoší království. K tomu prý jest třeba mužů sta- tečných a zkušených války, kteří bojovali pod Prokopem; těm bude ustanoven žold ze zemské pokladny, dokud nebude království upokojeno. Pročež všichni, kdo chtějí sloužiti za žold, aby se odebrali do blízkých stodol
137 ví se, kdo zabil Prokopa Holého, ačkoliv Kostka, o němž jsme se nahoře zmínili a který byl tehdy na straně šlechty, říkal, že jest to jeho záslužným a odměny hodným dílem. Za prvního původce toho vítězství byl pokládán Menhart, po něm uznávána veli- ká zásluha Ptačkova. Čapek (Coapcho) pak, který velel jízdě táborské, výborně znalý vo- jenství, který kdysi způsobil mnohé pohromy Prusům a až ke Gdansku a k Baltickému moři vítězné vojsko vedl, uniknuv z této bitvy uchýlil se s velkou částí jízdy do Kolína. Protože po skončení bitvy bylo mnoho ti- síc zajatých, rozhodl se Menhart, svolav shro- máždění šlechty, zničiti nejhorší ten lid, jenž, odkojen mezi zbraněmi, trávil celý život v tá- boře, o němž se věřilo, že pod zákony žíti nebude, uvyklý loupežení, vraždění a cizo- ložství. Pokud ten tu jest, nemůže být krá- lovství v pokoji. Avšak obávaje se, aby s ni- mi nezahubil zároveň nevinné, kteří byvše při- nuceni přišli k bitvě z venkova, dal hlasatelem rozhlásiti, že válka ještě není skončena, že prchl Čapek, že nutno dobýti Kolína a pře- moci zbraní sousední národy, které pustoší království. K tomu prý jest třeba mužů sta- tečných a zkušených války, kteří bojovali pod Prokopem; těm bude ustanoven žold ze zemské pokladny, dokud nebude království upokojeno. Pročež všichni, kdo chtějí sloužiti za žold, aby se odebrali do blízkých stodol
Strana 138
138 a dali pozor, aby mezi sebe nepustili lidi války neznalé a nezkušené, ti že se mohou odebrati na své statky a do svých obydlí. Vešlo do stodol, jichž dřevěných a krytých slamou jest v českých vesnicích hojnost, mno- ho tisíc Táboritů a Sirotků, lidé to černí. otužilí sluncem a větrem, ohyzdných tváří a hrozní, kteří žili v táboře okolo ohňů, orlích očí, nečesaných vlasů, rozcuchaného vousu, vysokých postav se hřmotnými údy a kůže tak tvrdé, že meč od ní jako od krunýře od- skakovati se zdál. Ihned byla vrata zavřena a stodoly zapáleny, kterýmžto ohněm onen vyvrhel a sběř lidská a hanebné stádo bylo upáleno po mnohých zločinech, jež spáchali; tehdy vytrpěli trest za potupené náboženství. KAPITOLA LII. Jak Zikmund v Římě byv korunován po mno- hých sporech a válkách pokojně a radostně od Čechů jest přijat. Zatím Zikmund, od papeže Euxena v Ří- mě byv korunován, odebral se do Basileje; a na čas uklidniv tehdejší spor otcův s Eu- genem, uchýlil se do Ulmu. To jest švábské město, ležící na levém břehu Dunaje. Řeka Lech (Licius, vl. Iller), která odděluje Šváby od Bavorů, vlévá se naproti tomuto městů do větší řeky. Uslyšev tam o porážce Táborů
138 a dali pozor, aby mezi sebe nepustili lidi války neznalé a nezkušené, ti že se mohou odebrati na své statky a do svých obydlí. Vešlo do stodol, jichž dřevěných a krytých slamou jest v českých vesnicích hojnost, mno- ho tisíc Táboritů a Sirotků, lidé to černí. otužilí sluncem a větrem, ohyzdných tváří a hrozní, kteří žili v táboře okolo ohňů, orlích očí, nečesaných vlasů, rozcuchaného vousu, vysokých postav se hřmotnými údy a kůže tak tvrdé, že meč od ní jako od krunýře od- skakovati se zdál. Ihned byla vrata zavřena a stodoly zapáleny, kterýmžto ohněm onen vyvrhel a sběř lidská a hanebné stádo bylo upáleno po mnohých zločinech, jež spáchali; tehdy vytrpěli trest za potupené náboženství. KAPITOLA LII. Jak Zikmund v Římě byv korunován po mno- hých sporech a válkách pokojně a radostně od Čechů jest přijat. Zatím Zikmund, od papeže Euxena v Ří- mě byv korunován, odebral se do Basileje; a na čas uklidniv tehdejší spor otcův s Eu- genem, uchýlil se do Ulmu. To jest švábské město, ležící na levém břehu Dunaje. Řeka Lech (Licius, vl. Iller), která odděluje Šváby od Bavorů, vlévá se naproti tomuto městů do větší řeky. Uslyšev tam o porážce Táborů
Strana 139
139 a Sirotků, pošle posly do Čech, chválí zemské stavy, kteři vyhubili škodlivé lidi, vybízí je, aby pečovali o pokoj království a přijali jeho za krále, který dle národního práva jest ná- stupcem bratrovým. Tito navštíví ho ve veli- kém počtu v Řezně a pozdraví ho králem. Přišli také o své újmě Čapek a Jan Roky- cana, hodlajíce jednati o svých záležitostech, odebrali se tam také poslové basilejští, kteří byli v Praze a shodli se s Čechy o určitých pravidlech. Zikmund uslyšev, na čem se stran náboženství společně usnesli, schválil usnesení a poručil je zachovávati. Potom na žádost Uhrů odešel do Budína plavě se po Du- naji, kdež uspořádav záležitosti, povolal k sobě české pány a rozdělil mezi ně v královském Bělehradě (Alba regalis) 60 tisíc zlatých a převeliký počet dobytka. Ustanoveného dne, kdy chtěl přijíti do Čech, bez meškání při- šel do Jihlavy; tam odbývaje sněm s Čechy opět schválil a potvrdil usnesení poslů ze synodu (r. 1436). Ta byla takováto: Čechům a Moravanům. přijavším církevní jednotu a mír a podvolu- jícím se učení a obyčejům obecné církve ve všech věcech, kromě přijímání pod obojí způ- sobou, z moci pána našeho Ježíše Krista a církve, nevěsty jeho, bude dovoleno těm, kteří tak uvykli, přijímati svátost oltářní pod obojí způsobou, chleba totiž a vína. Zda však se to má díti z rozkazu božího, to rozhodne vše-
139 a Sirotků, pošle posly do Čech, chválí zemské stavy, kteři vyhubili škodlivé lidi, vybízí je, aby pečovali o pokoj království a přijali jeho za krále, který dle národního práva jest ná- stupcem bratrovým. Tito navštíví ho ve veli- kém počtu v Řezně a pozdraví ho králem. Přišli také o své újmě Čapek a Jan Roky- cana, hodlajíce jednati o svých záležitostech, odebrali se tam také poslové basilejští, kteří byli v Praze a shodli se s Čechy o určitých pravidlech. Zikmund uslyšev, na čem se stran náboženství společně usnesli, schválil usnesení a poručil je zachovávati. Potom na žádost Uhrů odešel do Budína plavě se po Du- naji, kdež uspořádav záležitosti, povolal k sobě české pány a rozdělil mezi ně v královském Bělehradě (Alba regalis) 60 tisíc zlatých a převeliký počet dobytka. Ustanoveného dne, kdy chtěl přijíti do Čech, bez meškání při- šel do Jihlavy; tam odbývaje sněm s Čechy opět schválil a potvrdil usnesení poslů ze synodu (r. 1436). Ta byla takováto: Čechům a Moravanům. přijavším církevní jednotu a mír a podvolu- jícím se učení a obyčejům obecné církve ve všech věcech, kromě přijímání pod obojí způ- sobou, z moci pána našeho Ježíše Krista a církve, nevěsty jeho, bude dovoleno těm, kteří tak uvykli, přijímati svátost oltářní pod obojí způsobou, chleba totiž a vína. Zda však se to má díti z rozkazu božího, to rozhodne vše-
Strana 140
140 obecný koncil v Basileji shromážděný, a usta- noví zákonem pro vždy platným, co souvisí s užitkem a spásou věřících. Jestliže i potom budou Čechové trvati na svém přání takového přijímání a budou o to žádati vyslanými po- sly, udělí svatý sněm českým a moravským kněžím volnost udělovati pod obojí způsobou osobám sobě poddaným a dospělým, které o to uctivě požádají, s tou podmínkou, aby při přijímání lid veřejně poučili, že pod způ- sobou chleba jest nejen tělo Kristovo a pod způsobou vína nejen krev, nýbrž pod kterou- koli způsobou tají se celý a neporušený Kri- stus. Krátký zápis smlouvy, v pravdě tolik myšlenek, kolik slov, jimiž se mají vypleniti cizí nauky o víře a obřady odlišné od ná- boženství, a národu českému ukládá se k vě- ření a zachovávání, co věří obecná církev. Toliko co se týče přijímání, povolena novota. Ostatně mezi Čechy a císařem staly se i jiné smlouvy, dle nichž byly církevní statky ponechány jako zástava nynějším držitelům jich, dokud nebudou určitým obnosem vypla- ceny. Zbožným obojího pohlaví, kterým byly odňaty kláštery a kteří se vystěhovali, byl návrat zakázán, Rokycanovi slíbeno arcibis- kupství pražské, papeži přiznána moc rozho- dovati o správě českých kostelů. Když to bylo tak ustanoveno, prohlásil Rokycana se čtyřmi jinými knězi jménem celého duchoven- stva své strany, že se podrobuje poslušen-
140 obecný koncil v Basileji shromážděný, a usta- noví zákonem pro vždy platným, co souvisí s užitkem a spásou věřících. Jestliže i potom budou Čechové trvati na svém přání takového přijímání a budou o to žádati vyslanými po- sly, udělí svatý sněm českým a moravským kněžím volnost udělovati pod obojí způsobou osobám sobě poddaným a dospělým, které o to uctivě požádají, s tou podmínkou, aby při přijímání lid veřejně poučili, že pod způ- sobou chleba jest nejen tělo Kristovo a pod způsobou vína nejen krev, nýbrž pod kterou- koli způsobou tají se celý a neporušený Kri- stus. Krátký zápis smlouvy, v pravdě tolik myšlenek, kolik slov, jimiž se mají vypleniti cizí nauky o víře a obřady odlišné od ná- boženství, a národu českému ukládá se k vě- ření a zachovávání, co věří obecná církev. Toliko co se týče přijímání, povolena novota. Ostatně mezi Čechy a císařem staly se i jiné smlouvy, dle nichž byly církevní statky ponechány jako zástava nynějším držitelům jich, dokud nebudou určitým obnosem vypla- ceny. Zbožným obojího pohlaví, kterým byly odňaty kláštery a kteří se vystěhovali, byl návrat zakázán, Rokycanovi slíbeno arcibis- kupství pražské, papeži přiznána moc rozho- dovati o správě českých kostelů. Když to bylo tak ustanoveno, prohlásil Rokycana se čtyřmi jinými knězi jménem celého duchoven- stva své strany, že se podrobuje poslušen-
Strana 141
141 ství římské církve, an Zikmund seděl při tom na tribuně, vztýčené na náměstí za pří- tomnosti svého zetě Albrechta a velikého shro- máždění šlechty a řečníků. Potom následují- cího dne byli kacíři za podobných slavností zbaveni klatby a jiných církevních trestů a uvedeni opět do církve skrze legáty koncilu. Když se tam odbývaly bohoslužby, přistoupil Rokycana, věrolomnosti své ne nepamětliv. k oltáři a odslouživ mši, podal jednomu z lai ků, jemuž poručil býti přítomnu, svátost z ka- licha. A ačkoliv Jan Palomar, jeden z legátů koncilu, tvrdil, že mu to není v cizím kostele dovoleno, a jemu v tom bránil, setrval ve svém úmyslu. Proto byly úmluvy skoro zma- řeny. Spor byl však uklidněn dle té zásady sněmu, jíž bylo ustanoveno, aby všeobecný smír nebyl rušen, kdyby jen málokteří po- rušovali úmluvy. Když to bylo uspořádáno, přišel Zikmund do Prahy 27. srpna léta 1436 od narození Pána Spasitele, a tam byl přijat s největ- šími poctami, on, který nedávno byl pokládán za nepřítele Čechů, a za zrozeného z cizo- ložství, za syna Antikristova a svatokrádce, který dle všeobecného přání měl býti zni- čen. Šlechta i města složily mu přísahu věr- nosti a přijali úředníky od něho ustanovené, závodíce mezi sebou, aby jeden se zdál po- slušnějším krále než druhý, jaká už jest po- vaha lidská na obě strany nemírná, at už
141 ství římské církve, an Zikmund seděl při tom na tribuně, vztýčené na náměstí za pří- tomnosti svého zetě Albrechta a velikého shro- máždění šlechty a řečníků. Potom následují- cího dne byli kacíři za podobných slavností zbaveni klatby a jiných církevních trestů a uvedeni opět do církve skrze legáty koncilu. Když se tam odbývaly bohoslužby, přistoupil Rokycana, věrolomnosti své ne nepamětliv. k oltáři a odslouživ mši, podal jednomu z lai ků, jemuž poručil býti přítomnu, svátost z ka- licha. A ačkoliv Jan Palomar, jeden z legátů koncilu, tvrdil, že mu to není v cizím kostele dovoleno, a jemu v tom bránil, setrval ve svém úmyslu. Proto byly úmluvy skoro zma- řeny. Spor byl však uklidněn dle té zásady sněmu, jíž bylo ustanoveno, aby všeobecný smír nebyl rušen, kdyby jen málokteří po- rušovali úmluvy. Když to bylo uspořádáno, přišel Zikmund do Prahy 27. srpna léta 1436 od narození Pána Spasitele, a tam byl přijat s největ- šími poctami, on, který nedávno byl pokládán za nepřítele Čechů, a za zrozeného z cizo- ložství, za syna Antikristova a svatokrádce, který dle všeobecného přání měl býti zni- čen. Šlechta i města složily mu přísahu věr- nosti a přijali úředníky od něho ustanovené, závodíce mezi sebou, aby jeden se zdál po- slušnějším krále než druhý, jaká už jest po- vaha lidská na obě strany nemírná, at už
Strana 142
142 chce pronásledovati nebo poslouchati. Fili- bert,11) biskup konstanský, rodem Francouz, a společníci jeho vyslaní z Basileje, zaváděli církevní obřady, světili kněze, vylučovali spro- stá slova a písně z mešních slavností, zavá- děli obrazy svatých, dávali svěcenou vodu do chrámů posvátných, světili křtitelnice, zdo- bili oltáře a odstraňovali všechny nešvary Uposlechli přemnozí, kteří měli zdravější mysl. Stoupenci Rokycanovi stavěli se a mluvili proti tomu, tupili to a odvraceli lid všemož- ným způsobem. Také sám strůjce zla z fary P. Marie před Týnem, do níž se dostal vlastní svou nerozvážlivostí a z níž nemohl býti ni- kterak vypuzen, neopomíjel při kázání dorá- žeti svými řečmi na římskou kurii a často osnoval úkladné zavraždění legátů. Protože Zikmund nechtěl vkročiti do poskvrněných kostelů, vyžádal si, aby byl pro něho upraven kostel sv. Jakuba, náležející minoritům, v němž tehdy byly uschovány válečné stroje. Obec s tím souhlasila a bylo tam uvedeno několik mnichů, aby kázali slovo boží. Tento kostel uhájili kdysi ozbrojení řezníci, aby ho Žižka nezbořil, z péče o hrobky svých předků. Vrátili se i jiní mniši, jako celestýni, slo- vanští, servíti P. Marie, němečtí, jerusalém- ští a opatové některých klášterů, také abatyše od sv. Jiří na hradě pražském navrátila se z vyhnanství, která požívá knížecího titulu a užívá pastýřské berly, jsouc představenou sva-
142 chce pronásledovati nebo poslouchati. Fili- bert,11) biskup konstanský, rodem Francouz, a společníci jeho vyslaní z Basileje, zaváděli církevní obřady, světili kněze, vylučovali spro- stá slova a písně z mešních slavností, zavá- děli obrazy svatých, dávali svěcenou vodu do chrámů posvátných, světili křtitelnice, zdo- bili oltáře a odstraňovali všechny nešvary Uposlechli přemnozí, kteří měli zdravější mysl. Stoupenci Rokycanovi stavěli se a mluvili proti tomu, tupili to a odvraceli lid všemož- ným způsobem. Také sám strůjce zla z fary P. Marie před Týnem, do níž se dostal vlastní svou nerozvážlivostí a z níž nemohl býti ni- kterak vypuzen, neopomíjel při kázání dorá- žeti svými řečmi na římskou kurii a často osnoval úkladné zavraždění legátů. Protože Zikmund nechtěl vkročiti do poskvrněných kostelů, vyžádal si, aby byl pro něho upraven kostel sv. Jakuba, náležející minoritům, v němž tehdy byly uschovány válečné stroje. Obec s tím souhlasila a bylo tam uvedeno několik mnichů, aby kázali slovo boží. Tento kostel uhájili kdysi ozbrojení řezníci, aby ho Žižka nezbořil, z péče o hrobky svých předků. Vrátili se i jiní mniši, jako celestýni, slo- vanští, servíti P. Marie, němečtí, jerusalém- ští a opatové některých klášterů, také abatyše od sv. Jiří na hradě pražském navrátila se z vyhnanství, která požívá knížecího titulu a užívá pastýřské berly, jsouc představenou sva-
Strana 143
143 tých panen. Tato dle starodávného obyčeje každoročně na svátek sv. Víta má podávati králi čerstvý chléb. Znovu byli dosazeni i ka- novníci kathedrálního chrámu a vikáři a man- sionáři, oltářům vráceny ozdoby, bohoslužby obnoveny. Do Basileje posláni poslové, kteří si měli vyžádati vyjádření stran artikule o při- jímání. Ježto církev neměla příjmů, z nichž by mohli být služebníci chrámoví živeni, na- kázal císař, aby z královské pokladny byl každému kanovníku týdně vyplácen jeden zla- tý, nižším kněžím polovic. Na to bylo u ka- thedrálního chrámu potřeba ročně 6000 zla- tých. Také na jiné chrámy bylo přispíváno. Byla patrna nová tvářnost města, nový lid i to, že se navrátilo pravé náboženství. Z čehož je zřejmo, že císař přivolil k smlou- vám s kacíři uzavřeným spíše z nutnosti než z dobré vůle, že chtěl nastoupiti otcovské dě- dictví každým způsobem a dostana se po- nenáhlu v držení království přivésti zemi dle zvyku předků k pravému náboženství. Již mu králové i národové křesťanští blahopřáli k znovunabytí království, a jméno jeho bylo veliké po vší církvi. Také papež Eugen mu poslal zlatou růži na znamení své radosti. Táboriti, kteří zbyli ve městě po dřívějších porážkách, byli přijati na milost pod tou pod- mínkou, že budou směti po pět let žíti dle svých obyčejů, nebudou nuceni měniti ná- boženské obřady, budou míti právo měšťanské,
143 tých panen. Tato dle starodávného obyčeje každoročně na svátek sv. Víta má podávati králi čerstvý chléb. Znovu byli dosazeni i ka- novníci kathedrálního chrámu a vikáři a man- sionáři, oltářům vráceny ozdoby, bohoslužby obnoveny. Do Basileje posláni poslové, kteří si měli vyžádati vyjádření stran artikule o při- jímání. Ježto církev neměla příjmů, z nichž by mohli být služebníci chrámoví živeni, na- kázal císař, aby z královské pokladny byl každému kanovníku týdně vyplácen jeden zla- tý, nižším kněžím polovic. Na to bylo u ka- thedrálního chrámu potřeba ročně 6000 zla- tých. Také na jiné chrámy bylo přispíváno. Byla patrna nová tvářnost města, nový lid i to, že se navrátilo pravé náboženství. Z čehož je zřejmo, že císař přivolil k smlou- vám s kacíři uzavřeným spíše z nutnosti než z dobré vůle, že chtěl nastoupiti otcovské dě- dictví každým způsobem a dostana se po- nenáhlu v držení království přivésti zemi dle zvyku předků k pravému náboženství. Již mu králové i národové křesťanští blahopřáli k znovunabytí království, a jméno jeho bylo veliké po vší církvi. Také papež Eugen mu poslal zlatou růži na znamení své radosti. Táboriti, kteří zbyli ve městě po dřívějších porážkách, byli přijati na milost pod tou pod- mínkou, že budou směti po pět let žíti dle svých obyčejů, nebudou nuceni měniti ná- boženské obřady, budou míti právo měšťanské,
Strana 144
144 prapor nositi, na pečetích užívati červeného vosku a jako poplatek platiti každoročně de- set kop grošů. Když však Zikmund poznal jejich hanebné zvyky, jichž oni užívali při bohoslužbě, říkal, že nebude vyčkávati pěti- letí, že co nejdříve vyhladí šílenství zločinné té obce, napomíná Rokycanu, aby se podrobil církvi římské, jen tak že mu může býti svě- řeno arcibiskupství, zpupnému a jinak o víře rozumujícímu že jest se vzdáti naděje na dosažení jeho, aby snad nemusel býti vy- obcován, byť i jako posvěcený biskup. Onen zpupností a domýšlivostí naplněn, byl den ode dne horší, denně otravnější a velmi těžce nesl návrat mnichů, obávaje se, že budou je jich kázání neméně poslouchána, než jeho Pročež, když se mezi kázáním naskytla řeč o mniších, říkal: Denně k nám přicházejí noví dáblové, jež nazývají mnichy, kteří usi- lují odvrátiti nás od pravdy; budeme-li však muži, dříve krev svou prolijeme. Jakmile o tom zaslechl Zikmund, řekl: Věru, že krev Rokycanovu budeme rádi před oltáři obě tovati. — Zikmundův výrok nezůstal tajný Rokycanovi, který na vybídnutí přátel tajně utekl. Jeho kostel byl dán Papouškovi (Ra- pusco), muži dobrému a učenému, jehož jsme později viděli v Jindřichově Hradci jako vy- hnance, když se věci znovu změnily. Dříve, než přišel císař do Čech, vystavěl si Jan Roháč (Rohacius), ze stavu urozer ého,
144 prapor nositi, na pečetích užívati červeného vosku a jako poplatek platiti každoročně de- set kop grošů. Když však Zikmund poznal jejich hanebné zvyky, jichž oni užívali při bohoslužbě, říkal, že nebude vyčkávati pěti- letí, že co nejdříve vyhladí šílenství zločinné té obce, napomíná Rokycanu, aby se podrobil církvi římské, jen tak že mu může býti svě- řeno arcibiskupství, zpupnému a jinak o víře rozumujícímu že jest se vzdáti naděje na dosažení jeho, aby snad nemusel býti vy- obcován, byť i jako posvěcený biskup. Onen zpupností a domýšlivostí naplněn, byl den ode dne horší, denně otravnější a velmi těžce nesl návrat mnichů, obávaje se, že budou je jich kázání neméně poslouchána, než jeho Pročež, když se mezi kázáním naskytla řeč o mniších, říkal: Denně k nám přicházejí noví dáblové, jež nazývají mnichy, kteří usi- lují odvrátiti nás od pravdy; budeme-li však muži, dříve krev svou prolijeme. Jakmile o tom zaslechl Zikmund, řekl: Věru, že krev Rokycanovu budeme rádi před oltáři obě tovati. — Zikmundův výrok nezůstal tajný Rokycanovi, který na vybídnutí přátel tajně utekl. Jeho kostel byl dán Papouškovi (Ra- pusco), muži dobrému a učenému, jehož jsme později viděli v Jindřichově Hradci jako vy- hnance, když se věci znovu změnily. Dříve, než přišel císař do Čech, vystavěl si Jan Roháč (Rohacius), ze stavu urozer ého,
Strana 145
145 mysli zlé a nejhorší, nedaleko Kutné Hory uprostřed lesů hrad na vysokém vrchu a na- zval jej horou Sion, tvrdě, že z toho místa vyjde svého času pravda, jež poskytne ná- rodu českému svobodu. Když se ostatní šlech- tici odebrali do Jihlavě, aby přijali císaře, on sám doma zůstav dělal sousedům škodu nepřátelským kořistěním, na podnět někte- rých pánů, kterým se zdál být mír škodlivý a válka užitečná. I Zikmunda napadl a od- ňal mu stáda volů a vína, jež mu byla při- vážena z Uher. Také činil cesty nejistými a nebezpečnými a neušetřil ani královských dvořanů. Zikmund poslal Hynce Ptačka s voj- skem, aby zajal toho muže; obléhání trvalo čtyry měsíce, a hrad byl dobýván s největ- ším úsilím. Avšak jsa položen na vrcholu hory, valem, příkopem a zdmi výhodně opev- něn, byl nesnadno dobytný. Byly postaveny věže, které převyšovaly opevnění, a zdi, do hradu byly metány střely, a mnozí padli na obou stranách, avšak více obléhajících, na něž byly střely ne nadarmo vysílány. Přístup ke zdem zabraňoval příkop velmi hluboký, který, ač byl bez vody, přece bylo namáhavé a nebezpečné pro vojsko do něho vstoupiti za padání střel odevšad a odtud pak zase lézti na val, kterým byly zdi obklíčeny. Byl tedy připraven přístup do příkopu pomocí podkopů a před příkopem ponecháno něco málo země jako dvéře, aby lest nemohla býti
145 mysli zlé a nejhorší, nedaleko Kutné Hory uprostřed lesů hrad na vysokém vrchu a na- zval jej horou Sion, tvrdě, že z toho místa vyjde svého času pravda, jež poskytne ná- rodu českému svobodu. Když se ostatní šlech- tici odebrali do Jihlavě, aby přijali císaře, on sám doma zůstav dělal sousedům škodu nepřátelským kořistěním, na podnět někte- rých pánů, kterým se zdál být mír škodlivý a válka užitečná. I Zikmunda napadl a od- ňal mu stáda volů a vína, jež mu byla při- vážena z Uher. Také činil cesty nejistými a nebezpečnými a neušetřil ani královských dvořanů. Zikmund poslal Hynce Ptačka s voj- skem, aby zajal toho muže; obléhání trvalo čtyry měsíce, a hrad byl dobýván s největ- ším úsilím. Avšak jsa položen na vrcholu hory, valem, příkopem a zdmi výhodně opev- něn, byl nesnadno dobytný. Byly postaveny věže, které převyšovaly opevnění, a zdi, do hradu byly metány střely, a mnozí padli na obou stranách, avšak více obléhajících, na něž byly střely ne nadarmo vysílány. Přístup ke zdem zabraňoval příkop velmi hluboký, který, ač byl bez vody, přece bylo namáhavé a nebezpečné pro vojsko do něho vstoupiti za padání střel odevšad a odtud pak zase lézti na val, kterým byly zdi obklíčeny. Byl tedy připraven přístup do příkopu pomocí podkopů a před příkopem ponecháno něco málo země jako dvéře, aby lest nemohla býti
Strana 146
146 poznána. Byl očekáván vítr, vanoucí z táboru do hradu. Jakmile tento silně zadul, vstoupili ve zbroji do průkopu, železná děla byla co nejčetněji vypálena, vítr zanesl jejich kouř do hradu a vojíni, odkryvše uzavření prů- kopů, vskočili do příkopu, a pomocí žeb- říků snažili se val slézti. Roháč tehdy ná- hodou obědval; málokteří dlící na zdech strhli pokřik. Nastal hluk, a se všech stran sbíhali se k obhájení valu. Také Roháč, za- nechav jídla a chopiv se zbraně, přichvátal z hradu svým na pomoc; bylo bojováno velmi krutě na mnohých místech současně. Jak- mile se dostavil Roháč, slezl nepřítel s dru- hé strany val, a všude vraždě, tlačil se do hradu. Roháč, pospíchaje vrátiti se do hra- du, byl zaskočen a zajat a také hrad byl násilím dobyt, lupiči, kteří se tam uchýlili, schytáni a knězi súčastněnému na husitské ztřeštěnosti, který přisluhoval kacířům svá- tostmi, dána pouta; odvedeni byvše do Pra- hy, skončili všichni život svůj na oprátce. Šibenice, na nichž odsouzení byli potrestáni, byly trojí výšky; nejvýše visel Roháč, nejníže lupiči, okolo devadesáti; prostřední uchvátila kněze jménem Prostředka (Medius), a tak Prostředek v prostředku šibenic odevzdal zločinnou a prokletou duši satanu.
146 poznána. Byl očekáván vítr, vanoucí z táboru do hradu. Jakmile tento silně zadul, vstoupili ve zbroji do průkopu, železná děla byla co nejčetněji vypálena, vítr zanesl jejich kouř do hradu a vojíni, odkryvše uzavření prů- kopů, vskočili do příkopu, a pomocí žeb- říků snažili se val slézti. Roháč tehdy ná- hodou obědval; málokteří dlící na zdech strhli pokřik. Nastal hluk, a se všech stran sbíhali se k obhájení valu. Také Roháč, za- nechav jídla a chopiv se zbraně, přichvátal z hradu svým na pomoc; bylo bojováno velmi krutě na mnohých místech současně. Jak- mile se dostavil Roháč, slezl nepřítel s dru- hé strany val, a všude vraždě, tlačil se do hradu. Roháč, pospíchaje vrátiti se do hra- du, byl zaskočen a zajat a také hrad byl násilím dobyt, lupiči, kteří se tam uchýlili, schytáni a knězi súčastněnému na husitské ztřeštěnosti, který přisluhoval kacířům svá- tostmi, dána pouta; odvedeni byvše do Pra- hy, skončili všichni život svůj na oprátce. Šibenice, na nichž odsouzení byli potrestáni, byly trojí výšky; nejvýše visel Roháč, nejníže lupiči, okolo devadesáti; prostřední uchvátila kněze jménem Prostředka (Medius), a tak Prostředek v prostředku šibenic odevzdal zločinnou a prokletou duši satanu.
Strana 147
14 KAPITOLA LIII. O smrti císaře Zikmunda, a koho ustanovil v zá- věti svým děduem. Mezitím počal Zikmund churavěti, a pokro- čilé stáří jeho nemoc ještě zvětšovalo. Císa- řovna Barbora (Barbara) starostlivá o udrže- ní říše, tajně k sobě povolá Hynce Ptačka, Šternberka, Jiřího Poděbradského (Geor- gius Poggiebracius) a mnohé jiné pány, kteří u Čechů více platili, vyhlašuje, že Zikmund brzy zemře, že v království nastanou zmat- ky, jestliže se o své záležitosti co nejrychleji nepostarají, jediná cesta pokoje jest prý ta, jestliže polský král pojme ji ovdovělou za manželku. K tomu že může být snadno pře- mluven. Neboť, kdo by zamítl sňatek, který má za následek věno dvou království a to převelikých a přebohatých?! Jejím jménem jsou držena velmi opevněná města v Uhrách i v Čechách, pomoc jí poskytnou hrabata celští, jeden bratr a druhý vnuk, a na její stranu prý se přidají mnozí šlechtici v Uhrách. Čechům se líbí záměr císařovnin a rukou dáním uzavrou smlouvu. Žena již stará, obí rajíc se myšlenkou na nové manželství, pustí s mysli dceru, která vyrostla v naději králov- ství a byla provdána za Albrechta, vévodu rakouského, nemyslí na nic jiného, než na rozkoše nového souložení. Nevyčerpatelná vil-
14 KAPITOLA LIII. O smrti císaře Zikmunda, a koho ustanovil v zá- věti svým děduem. Mezitím počal Zikmund churavěti, a pokro- čilé stáří jeho nemoc ještě zvětšovalo. Císa- řovna Barbora (Barbara) starostlivá o udrže- ní říše, tajně k sobě povolá Hynce Ptačka, Šternberka, Jiřího Poděbradského (Geor- gius Poggiebracius) a mnohé jiné pány, kteří u Čechů více platili, vyhlašuje, že Zikmund brzy zemře, že v království nastanou zmat- ky, jestliže se o své záležitosti co nejrychleji nepostarají, jediná cesta pokoje jest prý ta, jestliže polský král pojme ji ovdovělou za manželku. K tomu že může být snadno pře- mluven. Neboť, kdo by zamítl sňatek, který má za následek věno dvou království a to převelikých a přebohatých?! Jejím jménem jsou držena velmi opevněná města v Uhrách i v Čechách, pomoc jí poskytnou hrabata celští, jeden bratr a druhý vnuk, a na její stranu prý se přidají mnozí šlechtici v Uhrách. Čechům se líbí záměr císařovnin a rukou dáním uzavrou smlouvu. Žena již stará, obí rajíc se myšlenkou na nové manželství, pustí s mysli dceru, která vyrostla v naději králov- ství a byla provdána za Albrechta, vévodu rakouského, nemyslí na nic jiného, než na rozkoše nového souložení. Nevyčerpatelná vil-
Strana 148
148 nost ženy, která, čím blíže jest hrobu, tím chtivější a žádostivější se stává lůžka man- želského a pochodně svatební. Císaře nezů- staly tajny plány jeho žtřeštěné ženy. A když od lékařů se dozvěděl, že jest mu brzy ze- mříti, kázal se odvézti z Čech, jichž věrnost k němu byla pochybná, na Moravu, aby spatřil ještě dceru, dříve než zemře. Tato přišla k němu s chotěm do města zvaného Znojmo (Snoima). Tam Barbora muže svého prová- zející byla hned uvězněna. Oldřich, hrabě celský, byv varován utekl. Císař, povolav k svému loži pány uherské a české, ujišťuje je, že přišla na něho tělesná ochablost, a že už dále žíti nemůže a půjde cestou svých otcův. Ostatně dříve než oči zavře, chce s nimi jednati o prospěšném stavu svých království. Rakouský vévoda Albrecht že jest jeho zeť, i dokonalostí vynikající i ro- dem svým vznešený, jej že neméně miluje než svého syna a tak jmenuje ho svým nástup- cem a žádá, aby vyplnili jeho poslední vůli, blažené prý bude to království, kterému bu- de Albrecht vládnout. Potom jmenuje posly. kteří by se po jeho smrti odebrali do Čech a oznámili jeho závěť ve shromáždění šlech- ty. Mezi nimi byl první Kašpar Šlik (Gaspar Slik), narozený z matky Italky z hrabat Coll- alto z kraje treviského a z otce Němce z rodiny Lažan (Lazana) z území franckého, muž bystrého vtipu, libě výmluvnosti, milov-
148 nost ženy, která, čím blíže jest hrobu, tím chtivější a žádostivější se stává lůžka man- želského a pochodně svatební. Císaře nezů- staly tajny plány jeho žtřeštěné ženy. A když od lékařů se dozvěděl, že jest mu brzy ze- mříti, kázal se odvézti z Čech, jichž věrnost k němu byla pochybná, na Moravu, aby spatřil ještě dceru, dříve než zemře. Tato přišla k němu s chotěm do města zvaného Znojmo (Snoima). Tam Barbora muže svého prová- zející byla hned uvězněna. Oldřich, hrabě celský, byv varován utekl. Císař, povolav k svému loži pány uherské a české, ujišťuje je, že přišla na něho tělesná ochablost, a že už dále žíti nemůže a půjde cestou svých otcův. Ostatně dříve než oči zavře, chce s nimi jednati o prospěšném stavu svých království. Rakouský vévoda Albrecht že jest jeho zeť, i dokonalostí vynikající i ro- dem svým vznešený, jej že neméně miluje než svého syna a tak jmenuje ho svým nástup- cem a žádá, aby vyplnili jeho poslední vůli, blažené prý bude to království, kterému bu- de Albrecht vládnout. Potom jmenuje posly. kteří by se po jeho smrti odebrali do Čech a oznámili jeho závěť ve shromáždění šlech- ty. Mezi nimi byl první Kašpar Šlik (Gaspar Slik), narozený z matky Italky z hrabat Coll- alto z kraje treviského a z otce Němce z rodiny Lažan (Lazana) z území franckého, muž bystrého vtipu, libě výmluvnosti, milov-
Strana 149
149 ník věd, schopný ke všemu, cokoliv podnikal. Štěstí a nadání povzneslo ho tak, že byl, což dříve bylo neslýcháno, kancléřem tří po sobě vládnoucích císařů, a jeden ze slezských knížat neváhal mu dáti svou dceru za man- želku. Zikmund mu dal darem Cheb a Lo- ket (Cubitus) a jiná města ve Francích, Al- brecht Skalici (Calesium) a Bílý Kostel (Alba Ecclesia) v Uhrách, Bedřich Retz (Grecium) v Rakousích. Věru, obratný duch a obzvláštní dobrota povahy, jež dovedla žíti se stejnou přízní mezi tolika panovníky, mravy od sebe daleko odlišnými. My užili jsme jeho přátel- ství při dvoře císaře Bedřicha, a jestliže jsme co dokázali, ač víme, že jest to nepatrné, do- sáhli jsme jeho pomocí; jeho přičiněním bylo nám svěřeno biskupství terstské, z něhož vze- šla ostatní důstojenství. Zemřel ve Vídni na mrtvici a pohřben byl se svou chotí u Kar- melitek. Zikmund zemřel v rukou svých přá- tel, uspořádav poslední své záležitosti. KAPITOLA LIV. O pohřbu císaře Zikmunda. Přítomní páni z Uher i z Čech svorně pozdravili Albrechta (Albertus) králem. Ten poslav do Čech posly od Zikmunda ustano vené, odebral se do Prešpurku. Smutné di vadlo a ojedinělý příklad osudu lidského,
149 ník věd, schopný ke všemu, cokoliv podnikal. Štěstí a nadání povzneslo ho tak, že byl, což dříve bylo neslýcháno, kancléřem tří po sobě vládnoucích císařů, a jeden ze slezských knížat neváhal mu dáti svou dceru za man- želku. Zikmund mu dal darem Cheb a Lo- ket (Cubitus) a jiná města ve Francích, Al- brecht Skalici (Calesium) a Bílý Kostel (Alba Ecclesia) v Uhrách, Bedřich Retz (Grecium) v Rakousích. Věru, obratný duch a obzvláštní dobrota povahy, jež dovedla žíti se stejnou přízní mezi tolika panovníky, mravy od sebe daleko odlišnými. My užili jsme jeho přátel- ství při dvoře císaře Bedřicha, a jestliže jsme co dokázali, ač víme, že jest to nepatrné, do- sáhli jsme jeho pomocí; jeho přičiněním bylo nám svěřeno biskupství terstské, z něhož vze- šla ostatní důstojenství. Zemřel ve Vídni na mrtvici a pohřben byl se svou chotí u Kar- melitek. Zikmund zemřel v rukou svých přá- tel, uspořádav poslední své záležitosti. KAPITOLA LIV. O pohřbu císaře Zikmunda. Přítomní páni z Uher i z Čech svorně pozdravili Albrechta (Albertus) králem. Ten poslav do Čech posly od Zikmunda ustano vené, odebral se do Prešpurku. Smutné di vadlo a ojedinělý příklad osudu lidského,
Strana 150
150 zajatá císařovna a mrtvola císařova byly spolu vezeny. Uhři vyjdou vstříc ve smutku a ne- mohou se zdržeti slz při události tak neoby- čejné. Zde působí pláč tělo mrtvého krále, tam vzbuzují soustrast pouta královnina. Přece však potěší smutné volba nového krále, o je- hož cnosti bylo mnoho dokladů. Stýkaly se dvě navzájem protivné starosti, jedna pohřbiti krále, plná smutku, druhá korunování, veselá a příjemná. Dříve vykonány pohřební obřady nad zemřelým králem a tělo jeho pohřbeno ve Varadině, jak ustanovil v poslední vůli. Albrecht byl s chotí svou Alžbětou korunován 1. ledna (r. 1438) v Královském Bělehradě s nejvyšším souhlasem a schválením národa. KAPITOLA LV. O Albrechtovi, čtrnáctém králi českém a také králi římském (1437—1439). Poslové odebravše se do Čech, oznámili závěť Zikmundovu a žádali, aby soused je jich Albrecht, mocný, vznešený, vynikající svými vlastnostmi a Čechům přátelský, byl přijat za krále. Připomínají zásluhy o krá- lovství Janovy, Karlovy, Václavovy i samého Zikmunda. Že Alžběta, zrozená z jejich krve, nemá býti zbavena otcovského dědictví. Mezi českými králi a rakouskými vévody že stává smlouva potvrzená souhlasem šlechty a císař-
150 zajatá císařovna a mrtvola císařova byly spolu vezeny. Uhři vyjdou vstříc ve smutku a ne- mohou se zdržeti slz při události tak neoby- čejné. Zde působí pláč tělo mrtvého krále, tam vzbuzují soustrast pouta královnina. Přece však potěší smutné volba nového krále, o je- hož cnosti bylo mnoho dokladů. Stýkaly se dvě navzájem protivné starosti, jedna pohřbiti krále, plná smutku, druhá korunování, veselá a příjemná. Dříve vykonány pohřební obřady nad zemřelým králem a tělo jeho pohřbeno ve Varadině, jak ustanovil v poslední vůli. Albrecht byl s chotí svou Alžbětou korunován 1. ledna (r. 1438) v Královském Bělehradě s nejvyšším souhlasem a schválením národa. KAPITOLA LV. O Albrechtovi, čtrnáctém králi českém a také králi římském (1437—1439). Poslové odebravše se do Čech, oznámili závěť Zikmundovu a žádali, aby soused je jich Albrecht, mocný, vznešený, vynikající svými vlastnostmi a Čechům přátelský, byl přijat za krále. Připomínají zásluhy o krá- lovství Janovy, Karlovy, Václavovy i samého Zikmunda. Že Alžběta, zrozená z jejich krve, nemá býti zbavena otcovského dědictví. Mezi českými králi a rakouskými vévody že stává smlouva potvrzená souhlasem šlechty a císař-
Strana 151
151 skou důstojností, aby v nedostatku mužského potomstva v jednom rodě zdědil říši rod dru- hý. V královském rodě českém nedostává se mužů, jest prý tedy povolati nástupce z Ra- kous. A že neviděli nikoho vhodnějšího pro království nad Albrechta, jemuž má být dána přednost pro právo jeho choti i jeho samého i pro ustanovení jeho tchána. Že bude králem, o němž se budou Čechové domnívati, že byl poslán s nebe. Koho Uhři dychtivě přijali za krále, toho nemají Čechové zamítati. Těmito důvody byl český sněm získán. 6. května (r. 1438) byl Albrecht vyhlášen králem. Avšak páni, kteří se spikli s Barborou, nesouhlasí s Albrechtem jinak, leč bude-li vyhověno je- jich požadavkům. Aleš ze Šternberka ode- bral se jménem jich k Albrechtovi; avšak jeho prosby byly marné. Albrecht potvrdil Ce- chům skoro jen to, co jeho tchán. Mezi tím byla Barbora propuštěna na svobodu vydavši některé hrady, které držela v Uhrách, a usta- noveno pro ni po čas života každoročně 12 tisíc zlatých. Ptaček, zpravený o Albrechtových úmys- lech od Alše, svolá náčelníky své strany, jichž větší část byla kacířská, následujíc bludy Hu- sitů, prohlásí králem třináctiletého Kazimíra, bratra polského krále, a poslav k němu po- sly, žádá o pomoc, aby mu mohlo být slavné království zachováno. Mezitím i kurfirsti, sšed- še se ve Frankfurtě, odevzdají Albrechtovi
151 skou důstojností, aby v nedostatku mužského potomstva v jednom rodě zdědil říši rod dru- hý. V královském rodě českém nedostává se mužů, jest prý tedy povolati nástupce z Ra- kous. A že neviděli nikoho vhodnějšího pro království nad Albrechta, jemuž má být dána přednost pro právo jeho choti i jeho samého i pro ustanovení jeho tchána. Že bude králem, o němž se budou Čechové domnívati, že byl poslán s nebe. Koho Uhři dychtivě přijali za krále, toho nemají Čechové zamítati. Těmito důvody byl český sněm získán. 6. května (r. 1438) byl Albrecht vyhlášen králem. Avšak páni, kteří se spikli s Barborou, nesouhlasí s Albrechtem jinak, leč bude-li vyhověno je- jich požadavkům. Aleš ze Šternberka ode- bral se jménem jich k Albrechtovi; avšak jeho prosby byly marné. Albrecht potvrdil Ce- chům skoro jen to, co jeho tchán. Mezi tím byla Barbora propuštěna na svobodu vydavši některé hrady, které držela v Uhrách, a usta- noveno pro ni po čas života každoročně 12 tisíc zlatých. Ptaček, zpravený o Albrechtových úmys- lech od Alše, svolá náčelníky své strany, jichž větší část byla kacířská, následujíc bludy Hu- sitů, prohlásí králem třináctiletého Kazimíra, bratra polského krále, a poslav k němu po- sly, žádá o pomoc, aby mu mohlo být slavné království zachováno. Mezitím i kurfirsti, sšed- še se ve Frankfurtě, odevzdají Albrechtovi
Strana 152
152 říši římskou. Avšak on nemohl nikterak při- jmouti vládu bez dovolení uherských pánů. Neboť tak slíbil, když ho přijali za krále. Svolaní náčelníci království tvrdili, že není zvykem uherského krále, aby vládl Němcům a ostatním národům; zatím co Zikmund, sta- raje se o říši římskou, cestoval po Italii, Ně- mecku a ostatních zemích, byly prý Uhry otevřeny loupení Turků. Mnoho bylo mlu veno na prospěch obojího mínění, až konečně přemoženi prosbami Bedřicha, vévody rakous- kého, tehdy ještě jinocha, dali svůj souhlas. Albrecht se ujal vlády za nejvyšší radosti Němců. Ihned byli posláni poslové ke králi polskému Jan z Rabštejna (Rabensteinus) a Jindřich ze Stráže (Placius), prosit jmé- nem českého národa, aby svému bratru ne- dovoloval znepokojovati království České, aby si připomenul staré přátelství mezi Čechy a Poláky; Albrecht že jest králem dle závěti Zikmundovy a dle usnesení stavů, a že ne- mohou málokteří, již povolali Kazimíra, na jiného přenášeti právo na království. Jestliže usiluje zjednati pro svého bratra cizí králov- ství, ať dá pozor, aby nemusel zápasiti o své. Polák přiznává na to, že jsou mu Čechové přáteli, že si přeje, aby ta blahovůle vždycky potrvala, avšak bratru svému, kterého přední šlechtici provolali za krále, nemůže právo to upříti: Poláci i Čechové že mají jeden ja- zyk a oba národy stejný původ; že není
152 říši římskou. Avšak on nemohl nikterak při- jmouti vládu bez dovolení uherských pánů. Neboť tak slíbil, když ho přijali za krále. Svolaní náčelníci království tvrdili, že není zvykem uherského krále, aby vládl Němcům a ostatním národům; zatím co Zikmund, sta- raje se o říši římskou, cestoval po Italii, Ně- mecku a ostatních zemích, byly prý Uhry otevřeny loupení Turků. Mnoho bylo mlu veno na prospěch obojího mínění, až konečně přemoženi prosbami Bedřicha, vévody rakous- kého, tehdy ještě jinocha, dali svůj souhlas. Albrecht se ujal vlády za nejvyšší radosti Němců. Ihned byli posláni poslové ke králi polskému Jan z Rabštejna (Rabensteinus) a Jindřich ze Stráže (Placius), prosit jmé- nem českého národa, aby svému bratru ne- dovoloval znepokojovati království České, aby si připomenul staré přátelství mezi Čechy a Poláky; Albrecht že jest králem dle závěti Zikmundovy a dle usnesení stavů, a že ne- mohou málokteří, již povolali Kazimíra, na jiného přenášeti právo na království. Jestliže usiluje zjednati pro svého bratra cizí králov- ství, ať dá pozor, aby nemusel zápasiti o své. Polák přiznává na to, že jsou mu Čechové přáteli, že si přeje, aby ta blahovůle vždycky potrvala, avšak bratru svému, kterého přední šlechtici provolali za krále, nemůže právo to upříti: Poláci i Čechové že mají jeden ja- zyk a oba národy stejný původ; že není
Strana 153
153 Čechům s Němci nic společného; že není obyvatelstvu nic nepříhodnějšího, jako neroz- uměti řeči svého krále a při každé rozmluvě potřebovati tlumočníka. Jeho království že jest mu dosti bezpečné a věrné, a že se nebojí žádné cizí moci. Pročež že prosí, aby jeho bratra raději sami přijali, než aby byli od něho přijímáni; a obdarovav posly draho- cennými kožešinami, jak jest národním oby- čejem, propustil je. Poslům pak druhé strany slíbil, že ihned pošle pomoc. Albrecht se mezitím odebere do Jihlavě, kdež byl velmi žádostivě očekáván od Oldřicha z Rožnberka, Menharta a přemnohých pánů českých. Ptaček žádá ho skrze posly, aby dříve ne- vstupoval do království než zadostučiní jemu a jeho straně. A že nedovolí, aby byl ten králem, koho sám nezvolil. Albrecht odpo- vídá, že má být nezměnitelným to, na čem se usnesla většina království, že ho vybízí, aby nerušil pokoj království. Že v něm shledá laskavého krále, bude-li dbáti o mír; chce-li věci měniti, že nalezne více války, než mu bude milo. Potom hnuv se táborem obsadí Kutnou Horu, kterou Plaček zanechal bez posádky. Ubírajícímu se do Prahy, vyjde lid v hojném počtu vstříc a blahopřeje mu jako vítězi nad nepřáteli. A ač strana Ptačkova žádala opět o sněm dřív než bude koruno- ván na krále, odmítnuv její žádost, přijal 29. června slavnostně korunu. Potom Ptaček
153 Čechům s Němci nic společného; že není obyvatelstvu nic nepříhodnějšího, jako neroz- uměti řeči svého krále a při každé rozmluvě potřebovati tlumočníka. Jeho království že jest mu dosti bezpečné a věrné, a že se nebojí žádné cizí moci. Pročež že prosí, aby jeho bratra raději sami přijali, než aby byli od něho přijímáni; a obdarovav posly draho- cennými kožešinami, jak jest národním oby- čejem, propustil je. Poslům pak druhé strany slíbil, že ihned pošle pomoc. Albrecht se mezitím odebere do Jihlavě, kdež byl velmi žádostivě očekáván od Oldřicha z Rožnberka, Menharta a přemnohých pánů českých. Ptaček žádá ho skrze posly, aby dříve ne- vstupoval do království než zadostučiní jemu a jeho straně. A že nedovolí, aby byl ten králem, koho sám nezvolil. Albrecht odpo- vídá, že má být nezměnitelným to, na čem se usnesla většina království, že ho vybízí, aby nerušil pokoj království. Že v něm shledá laskavého krále, bude-li dbáti o mír; chce-li věci měniti, že nalezne více války, než mu bude milo. Potom hnuv se táborem obsadí Kutnou Horu, kterou Plaček zanechal bez posádky. Ubírajícímu se do Prahy, vyjde lid v hojném počtu vstříc a blahopřeje mu jako vítězi nad nepřáteli. A ač strana Ptačkova žádala opět o sněm dřív než bude koruno- ván na krále, odmítnuv její žádost, přijal 29. června slavnostně korunu. Potom Ptaček
Strana 154
154 neúnavně opevňoval Kolín a jiná města své strany. Když k němu přišlo 2000 jezdců z Polska, počal pleniti pozemky těch, kteří uvedli krále do země; a jako by Čechy byly dlouho v klidu, nad novou válkou se raduje s takovou chloubou vytáhl do pole, že za- jaté šlechtice, které náhodou zjímal, propou- štěl na čestný slib, aby nebyli povinni stavěti se dříve, než on přitrhne vojensky k praž- ským zdem. Ačkoliv Albrecht povolal pomoc z Rakous a Uher, přece neočekávaje jí dal nepříteli příležitost k bitvě. Poláci neuživše jí, uchýlili se přes Kutnou Horu a Soběslav (Sobeslavia) do Tábora, obce sobě přátelské a položivše se před městem očekávali Al- brechta. Tento vytrhnuv se svými zástupy pospíchal k nim přes Benešov (Benescavia) a předeslal posly, aby řekli Polákům, že mezi Kazimírem, jehož zájmy oni hájí, a jím jsou válečnou odměnou Čechy, aby se tedy střežili pustošiti je vypalováním. Ať zkusí bitvu, ko- mu země náleží, že raději vzdělanou, než pu- stou budou ji chtíti, on prý bude nejméně otáleti, aby byl spor o království ukončen bojem. Poláci dali na to takovou odpověď: Rádi že slyší pýchu Albrechta, žádostivého bitvy, neboť bohové jsou pyšným nepřáteli. Až přijde, že se nebude bitvy nedostávati. Poláci jsou prý zvyklí ukazovati nepříteli tvá- ře, nikoliv záda. Albrecht, rozradostnělý tím poselstvím, pospíšil v čtverhranném šiku na
154 neúnavně opevňoval Kolín a jiná města své strany. Když k němu přišlo 2000 jezdců z Polska, počal pleniti pozemky těch, kteří uvedli krále do země; a jako by Čechy byly dlouho v klidu, nad novou válkou se raduje s takovou chloubou vytáhl do pole, že za- jaté šlechtice, které náhodou zjímal, propou- štěl na čestný slib, aby nebyli povinni stavěti se dříve, než on přitrhne vojensky k praž- ským zdem. Ačkoliv Albrecht povolal pomoc z Rakous a Uher, přece neočekávaje jí dal nepříteli příležitost k bitvě. Poláci neuživše jí, uchýlili se přes Kutnou Horu a Soběslav (Sobeslavia) do Tábora, obce sobě přátelské a položivše se před městem očekávali Al- brechta. Tento vytrhnuv se svými zástupy pospíchal k nim přes Benešov (Benescavia) a předeslal posly, aby řekli Polákům, že mezi Kazimírem, jehož zájmy oni hájí, a jím jsou válečnou odměnou Čechy, aby se tedy střežili pustošiti je vypalováním. Ať zkusí bitvu, ko- mu země náleží, že raději vzdělanou, než pu- stou budou ji chtíti, on prý bude nejméně otáleti, aby byl spor o království ukončen bojem. Poláci dali na to takovou odpověď: Rádi že slyší pýchu Albrechta, žádostivého bitvy, neboť bohové jsou pyšným nepřáteli. Až přijde, že se nebude bitvy nedostávati. Poláci jsou prý zvyklí ukazovati nepříteli tvá- ře, nikoliv záda. Albrecht, rozradostnělý tím poselstvím, pospíšil v čtverhranném šiku na
Strana 155
155 dohled nepřátel. Když tito setrvávali v le- žení, utábořil se i on před Táborem ve vzdá- lenosti, co by dostřelil z děla. Každodenně bylo bojováno na poli, které se prostíralo mezi oběma tábory; nikdy nebylo zápaseno s celými silami, ježto Polák nevykonával tak snadno výborné skutky rukou, jako se ho- ledbal honosnými slovy. V táboře Albrech- tově byl Kryštof, vévoda bavorský, který se později zmocnil království dánského, Bedřich, vévoda saský, a Albrecht, markrabě brani- borský, jehož jméno bylo od toho času ctěno a váženo. Albrecht měl 30 tisíc vojáků, Po- láci 14 tisíc, jim bylo však velmi na pomoc město spojené s ležením jejich. Byla také železná děla v přehojném počtu v obojím táboře, větší však měl Albrecht. Největší z nich kázal vypáliti, jeho střela, podivuhodné velikosti, vletěvši mimo nadání do nepřátel- ského tábora, zabila mnoho lidí. Byl bys viděl těla bez hlav, také hlavy, nohy a údy bez těla plovoucí v krvi, mrtvé soumary le- žící na zemi. Neboť koule způsobila pohromu nejen prvním nárazem, nýbrž mnohonásob- nymi skoky dopadala na přemnohých místech. Poláci tím přestrašení opustili ležení a uchýlili se do města. Jiří Poděbradský, ubíraje se v týž čas k Táboru, neboť i on byl spojen s Ptačkem, narazil náhodou na jedno křídlo Albrechtovy jízdy, nepřítele v bitvě porazil a odtud byl nejprve vzat na slovo. Potom
155 dohled nepřátel. Když tito setrvávali v le- žení, utábořil se i on před Táborem ve vzdá- lenosti, co by dostřelil z děla. Každodenně bylo bojováno na poli, které se prostíralo mezi oběma tábory; nikdy nebylo zápaseno s celými silami, ježto Polák nevykonával tak snadno výborné skutky rukou, jako se ho- ledbal honosnými slovy. V táboře Albrech- tově byl Kryštof, vévoda bavorský, který se později zmocnil království dánského, Bedřich, vévoda saský, a Albrecht, markrabě brani- borský, jehož jméno bylo od toho času ctěno a váženo. Albrecht měl 30 tisíc vojáků, Po- láci 14 tisíc, jim bylo však velmi na pomoc město spojené s ležením jejich. Byla také železná děla v přehojném počtu v obojím táboře, větší však měl Albrecht. Největší z nich kázal vypáliti, jeho střela, podivuhodné velikosti, vletěvši mimo nadání do nepřátel- ského tábora, zabila mnoho lidí. Byl bys viděl těla bez hlav, také hlavy, nohy a údy bez těla plovoucí v krvi, mrtvé soumary le- žící na zemi. Neboť koule způsobila pohromu nejen prvním nárazem, nýbrž mnohonásob- nymi skoky dopadala na přemnohých místech. Poláci tím přestrašení opustili ležení a uchýlili se do města. Jiří Poděbradský, ubíraje se v týž čas k Táboru, neboť i on byl spojen s Ptačkem, narazil náhodou na jedno křídlo Albrechtovy jízdy, nepřítele v bitvě porazil a odtud byl nejprve vzat na slovo. Potom
Strana 156
156 Albrecht, když nemohl Tábora jinak dobýti leč hladem, upustil od obležení a vrátil se do Prahy; Poláci utrativše peníze a pozbyvše koní, odešli pěšky do své vlasti. Vévoda ba- vorský Bedřich, opustiv krále, upadl na ce- stě k domovu do léčky nepřátel. Avšak ni- kterak nebyv zlekán neočekávaným útokem, seřídil chvatně šik a pustil se s takovou vy- trvalostí a statečností do boje, že byv už skoro přemožen a zajat, zvítězil a přemnohé pobiv, zajatce odvlekl. Král polský, nevěda ještě, co se přihodilo jeho lidem v Čechách, pospíchal, vtrhnuv do Slezska, se dvěma ve- likými vojsky do Čech. Avšak zvěděv, o osu- du svých, vrátil se domů, popleniv území nepřátel; Albrecht pak jel skrze Slezsko do Zhořelce (Gorlicium), zanechav Oldřicha, hra- běte celského, aby spravoval zemi. Vratislav- ským (to jest znamenitá a velmi mocná obec a hlavní město Slezska), žádostivým války, dal za vůdce Albrechta, markrabí branibor- ského, který čině často nepřátelské vpády do Polska, kořistil daleko široko. Po málo dnech bylo jednáno o smír. Ro- derich, biskup burgoský, rodem Španěl, vy- nikající učeností a cností, od koncilu basi- lejského vyslaný jako rozhodčí sporu, navští- vil Albrechta. Bylo smlouváno mezi legáty obou stran; když se neshodli, bylo ujednáno příměří a ustanoven jiný den pro sněm ve Vratislavi. Ubíraje se tam, spadnul Albrecht
156 Albrecht, když nemohl Tábora jinak dobýti leč hladem, upustil od obležení a vrátil se do Prahy; Poláci utrativše peníze a pozbyvše koní, odešli pěšky do své vlasti. Vévoda ba- vorský Bedřich, opustiv krále, upadl na ce- stě k domovu do léčky nepřátel. Avšak ni- kterak nebyv zlekán neočekávaným útokem, seřídil chvatně šik a pustil se s takovou vy- trvalostí a statečností do boje, že byv už skoro přemožen a zajat, zvítězil a přemnohé pobiv, zajatce odvlekl. Král polský, nevěda ještě, co se přihodilo jeho lidem v Čechách, pospíchal, vtrhnuv do Slezska, se dvěma ve- likými vojsky do Čech. Avšak zvěděv, o osu- du svých, vrátil se domů, popleniv území nepřátel; Albrecht pak jel skrze Slezsko do Zhořelce (Gorlicium), zanechav Oldřicha, hra- běte celského, aby spravoval zemi. Vratislav- ským (to jest znamenitá a velmi mocná obec a hlavní město Slezska), žádostivým války, dal za vůdce Albrechta, markrabí branibor- ského, který čině často nepřátelské vpády do Polska, kořistil daleko široko. Po málo dnech bylo jednáno o smír. Ro- derich, biskup burgoský, rodem Španěl, vy- nikající učeností a cností, od koncilu basi- lejského vyslaný jako rozhodčí sporu, navští- vil Albrechta. Bylo smlouváno mezi legáty obou stran; když se neshodli, bylo ujednáno příměří a ustanoven jiný den pro sněm ve Vratislavi. Ubíraje se tam, spadnul Albrecht
Strana 157
157 náhodou se schodů a těžce se zraniv, ležel nemocen po mnoho dní. Ochromnuv z toho, vrátil se bez uzavření míru přes Moravu do Rakous. Mezitím hrabě Oldřich, který spra- voval Čechy, počal jednati mezi pány o zís- kání království pro sebe. Albrecht, seznav jeho záměry, ihned mu zastavil příjmy a odňal mu správcovství. Onen pozbyv toho, čím si získával Čechy, odešel ze země; a nebyl ni- kdy vpuštěn zpátky, správa království byla svěřena Menhartovi a Oldřichovi Rožn- berskému. Téhož času král Srbska, které nazývají Rascia (t. j. nyn. Novipazar), utekl se s kně- žími a šlechtou do Uher, obávaje se útoku Turků, zanechal však jednoho syna svého, který hájil hrad Smederevo (Sinderovia), le- žící na břehu Dunaje a obležený od Turků. Albrecht se odebral do Budína, byv pozván od Uhrů a hodlaje pomoci obleženým. Mezi- tím zemřel Jiří Palotius, arcibiskup ostřehom- ský, jenž choval na svém hradě královskou korunu a bohaté klenoty králů. Albrecht dozvěděv se o tom, odebral se tam; hrad byl vydán královně. Tato přehlížejíc králov- ský poklad před pány k tomu přibranými, vezme tajně korunu sv. Štěpána krále, kterou pokládají za nedotknutelnou, a odevzdá ji v ochranu své chůvě, ostatní uzavře do za- pečetěných skříní.
157 náhodou se schodů a těžce se zraniv, ležel nemocen po mnoho dní. Ochromnuv z toho, vrátil se bez uzavření míru přes Moravu do Rakous. Mezitím hrabě Oldřich, který spra- voval Čechy, počal jednati mezi pány o zís- kání království pro sebe. Albrecht, seznav jeho záměry, ihned mu zastavil příjmy a odňal mu správcovství. Onen pozbyv toho, čím si získával Čechy, odešel ze země; a nebyl ni- kdy vpuštěn zpátky, správa království byla svěřena Menhartovi a Oldřichovi Rožn- berskému. Téhož času král Srbska, které nazývají Rascia (t. j. nyn. Novipazar), utekl se s kně- žími a šlechtou do Uher, obávaje se útoku Turků, zanechal však jednoho syna svého, který hájil hrad Smederevo (Sinderovia), le- žící na břehu Dunaje a obležený od Turků. Albrecht se odebral do Budína, byv pozván od Uhrů a hodlaje pomoci obleženým. Mezi- tím zemřel Jiří Palotius, arcibiskup ostřehom- ský, jenž choval na svém hradě královskou korunu a bohaté klenoty králů. Albrecht dozvěděv se o tom, odebral se tam; hrad byl vydán královně. Tato přehlížejíc králov- ský poklad před pány k tomu přibranými, vezme tajně korunu sv. Štěpána krále, kterou pokládají za nedotknutelnou, a odevzdá ji v ochranu své chůvě, ostatní uzavře do za- pečetěných skříní.
Strana 158
158 KAPITOLA LVI. O smrti slavného krále Albrechta. Albrecht vrátiv se do Budína vedl vojsko proti Turkům neočekávaje pomoci; položil se táborem mezi řekou Tisou a Dunajem. Zatím dobyl turecký císař hradu a oslepiv králova syna, jehož sestru měl za manželku, odtáhl domů, ukrutník, který nepocítil ani lásky manželské. Ale u Turků má svazek manželský malou cenu, u nich jednotlivci mají více žen, podle svého jmění; králům jest dovoleno tím víc žen pojmouti. A tak mysl množstvím rozptýlená, nemá žádnou za svou družku, kladouc všecky stejně nízko. Jakmile se Albrecht dověděl, že bylo Smede- reva dobyto a Turci odtáhli, rozpustiv vojsko vrátil se do Budína. Avšak trápen nezvyklým vedrem parného léta, a protože jedl mnoho dýní, dostal průjem (úplavici), a cítě nebez- pečí, ustanovil se na cestě do Vídně, chtěje zemříti ve vlasti. Nastoupil cestu, a když byl již za Ostřihomí, zemřel 27. října ve vsi, která se nazývá dlouhá, zanechav svou zavěť. Kníže slavný svou velikomyslností a statečností, který dávno dával přednost ná- boženské horlivosti před ostatními věcmi.
158 KAPITOLA LVI. O smrti slavného krále Albrechta. Albrecht vrátiv se do Budína vedl vojsko proti Turkům neočekávaje pomoci; položil se táborem mezi řekou Tisou a Dunajem. Zatím dobyl turecký císař hradu a oslepiv králova syna, jehož sestru měl za manželku, odtáhl domů, ukrutník, který nepocítil ani lásky manželské. Ale u Turků má svazek manželský malou cenu, u nich jednotlivci mají více žen, podle svého jmění; králům jest dovoleno tím víc žen pojmouti. A tak mysl množstvím rozptýlená, nemá žádnou za svou družku, kladouc všecky stejně nízko. Jakmile se Albrecht dověděl, že bylo Smede- reva dobyto a Turci odtáhli, rozpustiv vojsko vrátil se do Budína. Avšak trápen nezvyklým vedrem parného léta, a protože jedl mnoho dýní, dostal průjem (úplavici), a cítě nebez- pečí, ustanovil se na cestě do Vídně, chtěje zemříti ve vlasti. Nastoupil cestu, a když byl již za Ostřihomí, zemřel 27. října ve vsi, která se nazývá dlouhá, zanechav svou zavěť. Kníže slavný svou velikomyslností a statečností, který dávno dával přednost ná- boženské horlivosti před ostatními věcmi.
Strana 159
159 KAPITOLA LVII. Jak Čechové po smrti Albrechtově zvolí za krále bavorského vévodu Albrechta, ten však s volbou nesouhlasí. Čechové, kteří se rozdvojili k vůli králi Albrechtovi, zvěděvše o jeho smrti, sešli se v Praze, utvořili jediný celek všeho králov- ství a ustanovili k volbě nového krále den 24. dubna. Rokycana, který dávno před tím se vystěhoval do Králové Hradce, vrátil se domů a zuře dle svého způsobu, urážel řím- skou církev, kardinály, patriarchy a ostatni biskupy na světě a říkal, že u jediných Ce- chů lze najíti svátosti neporušené pravdy; pře- drahou krev Kristovu podával nemluvňatům a šíleným. Vyháněl kněze jeho nevázanosti odporující z jejich far, zakazoval církevní pohřeb obyvatelům zamítajícím přijímání pod obojí způsobou. Vrátily se zločinné časy, kaž- dý jednal dle své libosti a dle svého roz- umu. Královna Alžběta porodila již Albrechtova syna, 17. února (vl. 22. ún.), jménem Ladi- slava a korunovala ho uherskou korunou. Byli k ní posláni poslové, aby jí řekli, že jest ustanoven den k volbě krále, domnívá-li se, že má nějaké právo na království České. aby vyslala poselstvo, které by hájilo její zájmy. Královna ukázala jim syna Albrech-
159 KAPITOLA LVII. Jak Čechové po smrti Albrechtově zvolí za krále bavorského vévodu Albrechta, ten však s volbou nesouhlasí. Čechové, kteří se rozdvojili k vůli králi Albrechtovi, zvěděvše o jeho smrti, sešli se v Praze, utvořili jediný celek všeho králov- ství a ustanovili k volbě nového krále den 24. dubna. Rokycana, který dávno před tím se vystěhoval do Králové Hradce, vrátil se domů a zuře dle svého způsobu, urážel řím- skou církev, kardinály, patriarchy a ostatni biskupy na světě a říkal, že u jediných Ce- chů lze najíti svátosti neporušené pravdy; pře- drahou krev Kristovu podával nemluvňatům a šíleným. Vyháněl kněze jeho nevázanosti odporující z jejich far, zakazoval církevní pohřeb obyvatelům zamítajícím přijímání pod obojí způsobou. Vrátily se zločinné časy, kaž- dý jednal dle své libosti a dle svého roz- umu. Královna Alžběta porodila již Albrechtova syna, 17. února (vl. 22. ún.), jménem Ladi- slava a korunovala ho uherskou korunou. Byli k ní posláni poslové, aby jí řekli, že jest ustanoven den k volbě krále, domnívá-li se, že má nějaké právo na království České. aby vyslala poselstvo, které by hájilo její zájmy. Královna ukázala jim syna Albrech-
Strana 160
160 tova v kolébce a prosila, aby sirotka ne- zbavovali otcovského dědictví. Že času k vy- slání poslů jest na mále, neboť nezbývalo více než 15 dní. Bude-li lhůta prodloužena, že pošle ty, kteří by práva hochova uplatnili. Mezi posly byl Prokop z Rabštejna (Raben- steinus), vznešený rytíř, vynikající učeností a mírností mravů, jehož přátelství jsme se těšili po mnohá léta. Protože tento sloužil už Albrechtovi, řekl, že bude míti péči o to co královna rozkáže. Vrátiv se do Čech, na- vštívil nejprve ty, kdo stáli na straně Albrech- tově. Vyložil jim přání královnino a radil k odložení sněmu. Věc zdála se býti hod- nou vyslechnutí. Ptaček však a ti, kdo upí- rali Albrechtovi vládu, když se již sešli v Pra- ze, říkali, že o království má býti postaráno co nejrychleji. Královnu odmítali, naléhali. chvátali a volali ty, kteří se ještě nedosta- vili; tito den ze dne úmyslně otáleli a vyhle dávali příčiny k průtahům. Mezitím přišli po- slové od královny a sešel se četný sněm. Uve- dení poslové prosili pány, aby vzpomněli svých králů, Zikmunda a Albrechta, a nezamítali je- jich vnuka a dceru; aby neodnímali proti národnímu právu hochovi otcovské dědictví, aby nerušili smlouvy, uzavřené s Rakušany a aby se slitovali nad malým sirotkem. Bylo nemálo těch, kteří s radostí přijali požadavky poslů. Než ti, kteří nenáviděli Albrechta, od- mítali jako krále syna, jehož otce jako krále
160 tova v kolébce a prosila, aby sirotka ne- zbavovali otcovského dědictví. Že času k vy- slání poslů jest na mále, neboť nezbývalo více než 15 dní. Bude-li lhůta prodloužena, že pošle ty, kteří by práva hochova uplatnili. Mezi posly byl Prokop z Rabštejna (Raben- steinus), vznešený rytíř, vynikající učeností a mírností mravů, jehož přátelství jsme se těšili po mnohá léta. Protože tento sloužil už Albrechtovi, řekl, že bude míti péči o to co královna rozkáže. Vrátiv se do Čech, na- vštívil nejprve ty, kdo stáli na straně Albrech- tově. Vyložil jim přání královnino a radil k odložení sněmu. Věc zdála se býti hod- nou vyslechnutí. Ptaček však a ti, kdo upí- rali Albrechtovi vládu, když se již sešli v Pra- ze, říkali, že o království má býti postaráno co nejrychleji. Královnu odmítali, naléhali. chvátali a volali ty, kteří se ještě nedosta- vili; tito den ze dne úmyslně otáleli a vyhle dávali příčiny k průtahům. Mezitím přišli po- slové od královny a sešel se četný sněm. Uve- dení poslové prosili pány, aby vzpomněli svých králů, Zikmunda a Albrechta, a nezamítali je- jich vnuka a dceru; aby neodnímali proti národnímu právu hochovi otcovské dědictví, aby nerušili smlouvy, uzavřené s Rakušany a aby se slitovali nad malým sirotkem. Bylo nemálo těch, kteří s radostí přijali požadavky poslů. Než ti, kteří nenáviděli Albrechta, od- mítali jako krále syna, jehož otce jako krále
Strana 161
161 neposlouchali. Dítě že jest pro království bez užitku, vládce jest odvozeno od vládnouti; kdo musí být ovládán, nemůže býti nazýván vládcem. Dříve než prý Ladislav dospěje, mnoho času uplyne, zatím může být přijat král, který by za něho vládl. Že Ladislavovi stačí, bude-li povolán po 24 letech k vládě, zatím ať udělá místo jinému. Králové se dá vají královstvím, nikoliv království králům. Bedřich, vévoda rakouský, již zvolený král římský, prý Čechům dovolil, aby provolali králem, koho budou chtíti. Toto mínění zví- tězilo. A tak byl vévoda bavorský Albrecht většinou pánů prohlášen za krále; ten byl vychován u dvora kdysi Václavova a byl znalý českého jazyka. Byli k němu vysláni přední šlechtici království, jejich vůdcem byl Oldřich z Rožnberka, muž vždy se přizpůsobující do- bě; ačkoliv byl kdysi stranníkem Albrech- tovým, přece byl původcem tohoto návrhu. Ti, jimž ta věc se zdála nedůstojnou, po- slali tajně Prokopa z Rabštejna k císaři Be- dřichovi, žádajíce, aby nezanedbal znamenité království pro sirotka, jehož poručnictví na se vzal. Neboť Alžběta, obávajíc se nestá- losti Uhrů, poslala už k němu Ladislava na vychování. Bedřich vyslechnuv Prokopa, poslal posly k Albrechtovi bavorskému a na- pomínal ho, aby nepomýšlel zmocniti se krá- lovství jemu nepatřícího, což by bylo pro něho jak obtížné, tak potupné, že Čechové,
161 neposlouchali. Dítě že jest pro království bez užitku, vládce jest odvozeno od vládnouti; kdo musí být ovládán, nemůže býti nazýván vládcem. Dříve než prý Ladislav dospěje, mnoho času uplyne, zatím může být přijat král, který by za něho vládl. Že Ladislavovi stačí, bude-li povolán po 24 letech k vládě, zatím ať udělá místo jinému. Králové se dá vají královstvím, nikoliv království králům. Bedřich, vévoda rakouský, již zvolený král římský, prý Čechům dovolil, aby provolali králem, koho budou chtíti. Toto mínění zví- tězilo. A tak byl vévoda bavorský Albrecht většinou pánů prohlášen za krále; ten byl vychován u dvora kdysi Václavova a byl znalý českého jazyka. Byli k němu vysláni přední šlechtici království, jejich vůdcem byl Oldřich z Rožnberka, muž vždy se přizpůsobující do- bě; ačkoliv byl kdysi stranníkem Albrech- tovým, přece byl původcem tohoto návrhu. Ti, jimž ta věc se zdála nedůstojnou, po- slali tajně Prokopa z Rabštejna k císaři Be- dřichovi, žádajíce, aby nezanedbal znamenité království pro sirotka, jehož poručnictví na se vzal. Neboť Alžběta, obávajíc se nestá- losti Uhrů, poslala už k němu Ladislava na vychování. Bedřich vyslechnuv Prokopa, poslal posly k Albrechtovi bavorskému a na- pomínal ho, aby nepomýšlel zmocniti se krá- lovství jemu nepatřícího, což by bylo pro něho jak obtížné, tak potupné, že Čechové,
Strana 162
162 kteří mají dědice po zemřelém králi, nemohou jiného zvoliti, aniž on sám jim dal k tomu moc, jak někteří lživě prohlašovali na čes- kém sněmu. Prokopa pak poslal zpátky k Če- chům, aby je ujistil, že práva Ladislavova nikterak nezanedbá. Albrecht zachoval se tak dokonale a s ta- kovou umírněností, jaká byla vždy velmi říd- ká od té doby, co vznikli králové. Neboť přišedším poslům českým a nabízejícím mu bohaté a znamenité království poděkoval, že zvolili jeho jediného ze všech, chtěli ho poslouchat a uznali za hodna takové říše. Že jest za to Čechům mnoho povinován a že nikdy na to dobrodiní nezapomene. Ježto však jest tu potomek Albrechtův, že jest ne- důstojné domáhati se království na újmu dru- hého, otcovské dědictví že nemá být nikomu odnímáno; kdo zbavují sirotky jejich práv, ti že jsouce nenáviděni od bohů i od lidí, jednou odpykají spáchaný zločin; prý se do- zvěděl z věrohodného pramene o starodáv- né smlouvě mezi Čechy a Rakušany, aby ne- přijímali cizího knížete v nedostatku muž- ského potomstva; jest prý krásné dodržeti dané slovo a má se dbáti toho, aby nebylo nikomu nerozvážně uškoděno. Že jest zločinný a zavržitelný názor těch, kteří tvrdí, že k vůli vládě má být právo porušeno. A tak tím větším se ukázal zamítnuv království, a mož- no-li říci pravdu, osvědčil se nejslavnějším
162 kteří mají dědice po zemřelém králi, nemohou jiného zvoliti, aniž on sám jim dal k tomu moc, jak někteří lživě prohlašovali na čes- kém sněmu. Prokopa pak poslal zpátky k Če- chům, aby je ujistil, že práva Ladislavova nikterak nezanedbá. Albrecht zachoval se tak dokonale a s ta- kovou umírněností, jaká byla vždy velmi říd- ká od té doby, co vznikli králové. Neboť přišedším poslům českým a nabízejícím mu bohaté a znamenité království poděkoval, že zvolili jeho jediného ze všech, chtěli ho poslouchat a uznali za hodna takové říše. Že jest za to Čechům mnoho povinován a že nikdy na to dobrodiní nezapomene. Ježto však jest tu potomek Albrechtův, že jest ne- důstojné domáhati se království na újmu dru- hého, otcovské dědictví že nemá být nikomu odnímáno; kdo zbavují sirotky jejich práv, ti že jsouce nenáviděni od bohů i od lidí, jednou odpykají spáchaný zločin; prý se do- zvěděl z věrohodného pramene o starodáv- né smlouvě mezi Čechy a Rakušany, aby ne- přijímali cizího knížete v nedostatku muž- ského potomstva; jest prý krásné dodržeti dané slovo a má se dbáti toho, aby nebylo nikomu nerozvážně uškoděno. Že jest zločinný a zavržitelný názor těch, kteří tvrdí, že k vůli vládě má být právo porušeno. A tak tím větším se ukázal zamítnuv království, a mož- no-li říci pravdu, osvědčil se nejslavnějším
Strana 163
163 králem. Neboť království jest při těch, kteří jím pohrdají, ne kteří po něm touží. KAPITOLA LVIII. O mladém králi českém Ladislavovi (1440 až 1457). Čechové, byvše od Albrechta odmítnuti, sešli se opět a poslali k císaři posly se žá- dostí, aby přijal království jako poručník. Ten řekl, že půjde do Belgie (t. j. do Cách), aby tam přijal korunu, až se vrátí, že o té věci pojedná. Po návratu navštívili ho nej- mocnější čeští páni, mezi nimiž Ptaček, pro- tože byl synu Albrechtovu nepřátelský, roz- mlouval soukromě s Bedřichem a vybízel ho, aby se učinil králem, že to bude snadné, jestliže se sebe složí poručnictví nad sirot- kem. Neboť, protože tu není jiných, Čecho- vé prý mu sami od sebe nabídnou králov- ství, jemuž také, jakožto nejstaršímu vévodovi rakouskému, dle smlouvy náleží. Bedřich ode- přel jakýmkoliv způsobem se zmocniti dě- dictví sirotka, jehož jest poručníkem. Aniž chtěl spravovati Čechy pode jménem poruč- nictví, jichž nemohl udržeti bez velikého vy- dání peněz. Neboť Čechové upouštějí od po- slušnosti, nedostávají-li od králů každodenně dary. A není to království, jehož pokladnice jest přeplněna; královské statky přešly do
163 králem. Neboť království jest při těch, kteří jím pohrdají, ne kteří po něm touží. KAPITOLA LVIII. O mladém králi českém Ladislavovi (1440 až 1457). Čechové, byvše od Albrechta odmítnuti, sešli se opět a poslali k císaři posly se žá- dostí, aby přijal království jako poručník. Ten řekl, že půjde do Belgie (t. j. do Cách), aby tam přijal korunu, až se vrátí, že o té věci pojedná. Po návratu navštívili ho nej- mocnější čeští páni, mezi nimiž Ptaček, pro- tože byl synu Albrechtovu nepřátelský, roz- mlouval soukromě s Bedřichem a vybízel ho, aby se učinil králem, že to bude snadné, jestliže se sebe složí poručnictví nad sirot- kem. Neboť, protože tu není jiných, Čecho- vé prý mu sami od sebe nabídnou králov- ství, jemuž také, jakožto nejstaršímu vévodovi rakouskému, dle smlouvy náleží. Bedřich ode- přel jakýmkoliv způsobem se zmocniti dě- dictví sirotka, jehož jest poručníkem. Aniž chtěl spravovati Čechy pode jménem poruč- nictví, jichž nemohl udržeti bez velikého vy- dání peněz. Neboť Čechové upouštějí od po- slušnosti, nedostávají-li od králů každodenně dary. A není to království, jehož pokladnice jest přeplněna; královské statky přešly do
Strana 164
164 soukromých rukou, stříbrné doly, ze kterých jmění královské ohromně vzrůstalo, zašly z větší části. Majetek byl rozebrán, důchody úplně vyčerpány; kdyby obyvatelstvo nepo- skytovalo na vydání králova peníze, jež na- zývají berně (berna), bylo by nutno, aby král buď loupil, z čeho by mohl žíti, anebo aby vladař žebral. Radil tedy císař, aby sami spravovali zemi, dokud sirotek nedospěje, a obdarovav posly propustil je. Když se navrátili domů, uznáno za dobré zvoliti správce, mezi nimiž Ptaček a Menhart byli prvními. Po nějaký čas byla svornost nesvornou. Neboť třebas že bylo málo shody mezi náčelníky stran Menhartem a Ptačkem, a jeden, jsa přívrženec katolické strany, tvrdil, že mají být úmluvy s koncilem zachovány, druhý pak, přítel Rokycanův, je zamítal, pře- ce zachovali klid zbraní, a byla nalezena ja- kási střední míra, dle níž bylo oběma stra- nám volno žíti dle jejich přání. Když však Ptaček onemocněv náhle zemřel, vzrostla moc Menhartova, jehož poslouchali jak Pra- žané, tak i mocnější města královská. To bylo nepříjemné protivné straně, jež se po smrti Ptačkově obrátila k Jiřímu Poděbrad- skému a zvolila jej sobě za vůdce, ježto už tehdy vynikal znalostí válečnou a ráznými skutky. Prosili ho, aby nenechal klesnout své straně, že Menhart denně se vzmáhá, má v moci Prahu, hlavní město království, posi-
164 soukromých rukou, stříbrné doly, ze kterých jmění královské ohromně vzrůstalo, zašly z větší části. Majetek byl rozebrán, důchody úplně vyčerpány; kdyby obyvatelstvo nepo- skytovalo na vydání králova peníze, jež na- zývají berně (berna), bylo by nutno, aby král buď loupil, z čeho by mohl žíti, anebo aby vladař žebral. Radil tedy císař, aby sami spravovali zemi, dokud sirotek nedospěje, a obdarovav posly propustil je. Když se navrátili domů, uznáno za dobré zvoliti správce, mezi nimiž Ptaček a Menhart byli prvními. Po nějaký čas byla svornost nesvornou. Neboť třebas že bylo málo shody mezi náčelníky stran Menhartem a Ptačkem, a jeden, jsa přívrženec katolické strany, tvrdil, že mají být úmluvy s koncilem zachovány, druhý pak, přítel Rokycanův, je zamítal, pře- ce zachovali klid zbraní, a byla nalezena ja- kási střední míra, dle níž bylo oběma stra- nám volno žíti dle jejich přání. Když však Ptaček onemocněv náhle zemřel, vzrostla moc Menhartova, jehož poslouchali jak Pra- žané, tak i mocnější města královská. To bylo nepříjemné protivné straně, jež se po smrti Ptačkově obrátila k Jiřímu Poděbrad- skému a zvolila jej sobě za vůdce, ježto už tehdy vynikal znalostí válečnou a ráznými skutky. Prosili ho, aby nenechal klesnout své straně, že Menhart denně se vzmáhá, má v moci Prahu, hlavní město království, posi-
Strana 165
165 luje kněze zavádějící obřady římské a že pro- následuje ty, kdo se přidržují pravd otců svých. Že se má položiti hráz nerozvážnosti muže, který dává cizím mravům přednost před domácími. Praha mu má být odňata, a není prý to nesnadné; neboť měšťanům se nelíbí vláda Menhartova, a Rokycana má mnoho přátel, kteří by se chopili zbraní při nastalé vzpouře; statečným mužům jest se odvážiti, že štěstí samo jim ukáže vítězství. Jiří, který z vlastního popudu toužil po vel- kých věcech, souhlasil s rádci a rozkázal, aby se někteří odebrali do města a vyzkoumajíce smýšlení měšťanů, aby mu oznámili, cokoliv shledají. Když s ním mnozí souhlasili, bylo umluveno spiknutí a ustanoven den ke vnik- nutí do města. Spiklenci založili oheň v nej vzdálenější části města, a všechno se sběhlo k jeho uhašení. Mezitím Jiří učinil na opačné straně útok na hradby; zrádci v zápětí ote- vřeli brány. Byl zdvihnut křik, jak bývá v do- bytém městě. Zde bylo slyšet úzkostné vý- křiky těch, kteří se obávali smrti, tam jásot vítězů. Kteří se postavili na odpor, byli vesměs pobíjeni. Menhart byl za té bouře jat, od- vlečen do hradu a tam potom zemřel, bud utrápen dlouhým vězením, nebo, jak mnozí se domnívali, otráven (r. 1449). Od té doby (od r. 1448) byla Praha bez odporu v moci Jiřího, aniž potom který z pá- nů, jimž moc jeho zdála se podezřelou a
165 luje kněze zavádějící obřady římské a že pro- následuje ty, kdo se přidržují pravd otců svých. Že se má položiti hráz nerozvážnosti muže, který dává cizím mravům přednost před domácími. Praha mu má být odňata, a není prý to nesnadné; neboť měšťanům se nelíbí vláda Menhartova, a Rokycana má mnoho přátel, kteří by se chopili zbraní při nastalé vzpouře; statečným mužům jest se odvážiti, že štěstí samo jim ukáže vítězství. Jiří, který z vlastního popudu toužil po vel- kých věcech, souhlasil s rádci a rozkázal, aby se někteří odebrali do města a vyzkoumajíce smýšlení měšťanů, aby mu oznámili, cokoliv shledají. Když s ním mnozí souhlasili, bylo umluveno spiknutí a ustanoven den ke vnik- nutí do města. Spiklenci založili oheň v nej vzdálenější části města, a všechno se sběhlo k jeho uhašení. Mezitím Jiří učinil na opačné straně útok na hradby; zrádci v zápětí ote- vřeli brány. Byl zdvihnut křik, jak bývá v do- bytém městě. Zde bylo slyšet úzkostné vý- křiky těch, kteří se obávali smrti, tam jásot vítězů. Kteří se postavili na odpor, byli vesměs pobíjeni. Menhart byl za té bouře jat, od- vlečen do hradu a tam potom zemřel, bud utrápen dlouhým vězením, nebo, jak mnozí se domnívali, otráven (r. 1449). Od té doby (od r. 1448) byla Praha bez odporu v moci Jiřího, aniž potom který z pá- nů, jimž moc jeho zdála se podezřelou a
Strana 166
166 vláda jeho těžkou, odvážil se zřejmě odpo- rovati jeho vůli; ve shromáždění ho chválili, souhlasili s jeho správou, lichotili mu a ří- kali, že on jest jediný, který by konečně mohl učinit konec pohromám království. To že se nemůže žádným způsobem lépe státi, leč když přijde král do království, prosili a zapřísá- hali ho, aby toho své vlasti neodpíral. Aby vyslal posly k císaři, usiloval a naléhal, že učiní konečně jako poručník, co jest v si- rotkově zájmu; bude-li dále odpírati, že nesmí Čechům bráti za zlé, budou-li si hle- dati jiného krále. Přání projevené národem, jakkoliv bylo Jiřímu nepříjemné, nemohlo být nesplněno. Poslové vyslaní k císaři ne- dosáhli nic, ačkoliv se častěji o to pokou- šeli, nedospělost byla výmluvou. Přemnozí z Čech přišli k Bedřichovi, aby uzřeli svého krále. Mezi nimi Jiří (vl. Jan) jménem Jiskra (Giskra), slavný válečník, jenž hájil jeho zá- jmy v Uhrách skoro jediný, když vpadl král polský do království, zvítězil často nad nepřá teli, dvakráte porazil Jana Hunyada (Hu- niades), a způsobil odporným Uhrům veliké škody. Když byl tento vpuštěn v Novém Městě (Nova civitas) před krále, tehdy byli jsme tam přítomni a mnozí stáli kolem, slze po- líbil ruku Ladislavovu a takto promluvil: Ko- nečně tě vidím a držím, můj králi, kdybys věděl, kolik nebezpečí jsem podstoupil k vůli tobě, co námah podnikl. kolik ran obdržel.
166 vláda jeho těžkou, odvážil se zřejmě odpo- rovati jeho vůli; ve shromáždění ho chválili, souhlasili s jeho správou, lichotili mu a ří- kali, že on jest jediný, který by konečně mohl učinit konec pohromám království. To že se nemůže žádným způsobem lépe státi, leč když přijde král do království, prosili a zapřísá- hali ho, aby toho své vlasti neodpíral. Aby vyslal posly k císaři, usiloval a naléhal, že učiní konečně jako poručník, co jest v si- rotkově zájmu; bude-li dále odpírati, že nesmí Čechům bráti za zlé, budou-li si hle- dati jiného krále. Přání projevené národem, jakkoliv bylo Jiřímu nepříjemné, nemohlo být nesplněno. Poslové vyslaní k císaři ne- dosáhli nic, ačkoliv se častěji o to pokou- šeli, nedospělost byla výmluvou. Přemnozí z Čech přišli k Bedřichovi, aby uzřeli svého krále. Mezi nimi Jiří (vl. Jan) jménem Jiskra (Giskra), slavný válečník, jenž hájil jeho zá- jmy v Uhrách skoro jediný, když vpadl král polský do království, zvítězil často nad nepřá teli, dvakráte porazil Jana Hunyada (Hu- niades), a způsobil odporným Uhrům veliké škody. Když byl tento vpuštěn v Novém Městě (Nova civitas) před krále, tehdy byli jsme tam přítomni a mnozí stáli kolem, slze po- líbil ruku Ladislavovu a takto promluvil: Ko- nečně tě vidím a držím, můj králi, kdybys věděl, kolik nebezpečí jsem podstoupil k vůli tobě, co námah podnikl. kolik ran obdržel.
Strana 167
167 Hle jizvy jsou svědky, svůj život zasvětil jsem tvému otci a tobě. Není moci, není osudu, který by mne mohl od tebe odvrátiti, moje služby tobě odejme ti jediná smrt. Avšak tomu ty pro svůj útlý věk nerozumíš. A s úsměvem řekl: Jakou tedy dostanu od- měnu za svou věrnost a námahu, a jaký mi dáš žold? Když dokončil Jiskra svou řeč, Ladislav, tehdy šestiletý, otáčel oči sem a tam a uchopil měšec komorníka Jana za pa- sem jeho visící, v němž onen nosil po způsobu německém peníze na udělování almužný chu- dým; ten mlčky vzal a vytáhnuv z něho toliko šest penízků, neboť více v něm nenalezl, dal je Jiskrovi darem. Všichni se podivili skutku hochovu a soudili, že bude opatrný a štědrý. Jiskra pak penízky zasadil do zlata a zavě- sil na šíji jako upomínku na královu vděč- nost. Uhři, kteří po smrti Albrechtově povolali z Polska krále Vladislava, dlouho vypovídali poslušnost Ladislavovi a vedli neštastnou vál- ku s Turky, v níž byl Vladislav statečně bojuje zabit (r. 1444). Potom na sjezdu měst a šlechty byl Ladislav provolán králem, po- selstvo vyslané k císaři Bedřichovi, ve kte- rém byli přední úředníci královští, oznámilo zvolení a žádalo, aby byl Ladislav poslán do Uher ke korunovaci. Bylo jim odpověděno, že Uhři správně jednali, když konečně opět uznali svého krále, zvolení však že nebylo
167 Hle jizvy jsou svědky, svůj život zasvětil jsem tvému otci a tobě. Není moci, není osudu, který by mne mohl od tebe odvrátiti, moje služby tobě odejme ti jediná smrt. Avšak tomu ty pro svůj útlý věk nerozumíš. A s úsměvem řekl: Jakou tedy dostanu od- měnu za svou věrnost a námahu, a jaký mi dáš žold? Když dokončil Jiskra svou řeč, Ladislav, tehdy šestiletý, otáčel oči sem a tam a uchopil měšec komorníka Jana za pa- sem jeho visící, v němž onen nosil po způsobu německém peníze na udělování almužný chu- dým; ten mlčky vzal a vytáhnuv z něho toliko šest penízků, neboť více v něm nenalezl, dal je Jiskrovi darem. Všichni se podivili skutku hochovu a soudili, že bude opatrný a štědrý. Jiskra pak penízky zasadil do zlata a zavě- sil na šíji jako upomínku na královu vděč- nost. Uhři, kteří po smrti Albrechtově povolali z Polska krále Vladislava, dlouho vypovídali poslušnost Ladislavovi a vedli neštastnou vál- ku s Turky, v níž byl Vladislav statečně bojuje zabit (r. 1444). Potom na sjezdu měst a šlechty byl Ladislav provolán králem, po- selstvo vyslané k císaři Bedřichovi, ve kte- rém byli přední úředníci královští, oznámilo zvolení a žádalo, aby byl Ladislav poslán do Uher ke korunovaci. Bylo jim odpověděno, že Uhři správně jednali, když konečně opět uznali svého krále, zvolení však že nebylo
Strana 168
168 nikterak nutné u toho, koho jim dala příroda za krále, ani že nemá být korunován ten, kdo byl už jednou korunován. Hoch že ještě potřebuje ochránce, a ničí ochrana není lepší než císaře Bedřicha, nejbližšího jeho příbuz- ného; aby vyčkali věku jeho pro vládu vhod- ného, mezitím aby spravovali sami království. Dlouho bylo nepřátelství mezi Uhry a císařem pro odepření krále a také zbraní byla zále- žitost ta rozhodována. Jan Hunyady vtrhl nepřátelsky do Rakous, a ačkoliv pustošil zemi ohněm a mečem, přece nemohl dosáh- nouti krále, koruny a hradů, jichž v Uhrách požadoval. Opět bojoval s Turky a byv od nich ve veliké bitvě přemožen, stal se po- kornějším, a dožadoval se i dosáhl přízně císařovy. Proto, ač často byl Ladislav vy- žadován od Uhrů i od Čechů, přece se to protáhlo až do jeho dvanáctého roku. Když se pak Bedřich rozhodl odebrati se do Italie k dosažení císařské koruny, opět Čechové, Uhři i Rakušané zvláštními poselstvy obtě žovali císaře žádajíce Ladislava; všechny žá dosti byly odmítnuty. K Čechům, kteří chtěli o té věci jednat na sněmu v Praze a zdáli se vzdorněji se chovati, hodlajíce zvoliti ji- ného krále, jestliže jim nebude učiněno po vůli, vidělo se vyslati poselství, v němž i my jsme byli. Stavy, jimž byl ustanoven den v Praze, sešli se v Benešově (Beneschavia), protože v Praze zuřil mor, a ty v četném
168 nikterak nutné u toho, koho jim dala příroda za krále, ani že nemá být korunován ten, kdo byl už jednou korunován. Hoch že ještě potřebuje ochránce, a ničí ochrana není lepší než císaře Bedřicha, nejbližšího jeho příbuz- ného; aby vyčkali věku jeho pro vládu vhod- ného, mezitím aby spravovali sami království. Dlouho bylo nepřátelství mezi Uhry a císařem pro odepření krále a také zbraní byla zále- žitost ta rozhodována. Jan Hunyady vtrhl nepřátelsky do Rakous, a ačkoliv pustošil zemi ohněm a mečem, přece nemohl dosáh- nouti krále, koruny a hradů, jichž v Uhrách požadoval. Opět bojoval s Turky a byv od nich ve veliké bitvě přemožen, stal se po- kornějším, a dožadoval se i dosáhl přízně císařovy. Proto, ač často byl Ladislav vy- žadován od Uhrů i od Čechů, přece se to protáhlo až do jeho dvanáctého roku. Když se pak Bedřich rozhodl odebrati se do Italie k dosažení císařské koruny, opět Čechové, Uhři i Rakušané zvláštními poselstvy obtě žovali císaře žádajíce Ladislava; všechny žá dosti byly odmítnuty. K Čechům, kteří chtěli o té věci jednat na sněmu v Praze a zdáli se vzdorněji se chovati, hodlajíce zvoliti ji- ného krále, jestliže jim nebude učiněno po vůli, vidělo se vyslati poselství, v němž i my jsme byli. Stavy, jimž byl ustanoven den v Praze, sešli se v Benešově (Beneschavia), protože v Praze zuřil mor, a ty v četném
Strana 169
169 shromáždění za předsednictví Jiřího Podě- bradského oslovili jsme takto: Žádali jste, Čechové, na císaři, aby k vám poslal Ladi- slava, syna vašeho kdysi krále; téhož se do- máhají Rakušané nešetrnými prosbami. Bu- de-li vám vyhověno, nutně budou oni uražení, jestliže budou jejich prosby vyslyšeny, bude nutno vašich nedbati; je-li jedno z toho dvo- jího nutné, dá císař přednost vašemu přání. Jest zajisté dávná smlouva jeho předků s čes- kým národem, a čerstvá pamět dobrodiní s obou stran přijatých. Má-li být uvažováno o statečnosti a dobré pověsti, kdo by nezá- viděl českému jménu, jehož vítězství za na- šich časů počítati lze více než ostatní národy všech věků nabýti mohly. Avšak císaři ne- zdá se nyní nikterak nutným užíti této volby, ježto hoch jest v takovém věku, který ani vám ani Uhrům nemůže býti k užitku. Dejme to- mu, že Ladislav přijde do Prahy, jaký pro- spěch z toho bude míti království? Zdaž on bude rozsuzovati spory, obnoví pořádek v říši, povede vojsko proti nepříteli, bude dbáti o vál- ku a o mír? Nic z toho nemůže vykonávati ten, jemuž v pravdě je potřeba ochrany. Je- ho příchod způsobí v první řadě, že bude nutno zavésti nádheru královskou, ozdobiti hrad, přibrati služebnictvo a upraviti dvůr dle obyčeje předků. K tomu jest třeba množ- ství peněz. Slyším, že nemáte státní pokladny, majetku, ani příjmů státních. Bude tedy nut-
169 shromáždění za předsednictví Jiřího Podě- bradského oslovili jsme takto: Žádali jste, Čechové, na císaři, aby k vám poslal Ladi- slava, syna vašeho kdysi krále; téhož se do- máhají Rakušané nešetrnými prosbami. Bu- de-li vám vyhověno, nutně budou oni uražení, jestliže budou jejich prosby vyslyšeny, bude nutno vašich nedbati; je-li jedno z toho dvo- jího nutné, dá císař přednost vašemu přání. Jest zajisté dávná smlouva jeho předků s čes- kým národem, a čerstvá pamět dobrodiní s obou stran přijatých. Má-li být uvažováno o statečnosti a dobré pověsti, kdo by nezá- viděl českému jménu, jehož vítězství za na- šich časů počítati lze více než ostatní národy všech věků nabýti mohly. Avšak císaři ne- zdá se nyní nikterak nutným užíti této volby, ježto hoch jest v takovém věku, který ani vám ani Uhrům nemůže býti k užitku. Dejme to- mu, že Ladislav přijde do Prahy, jaký pro- spěch z toho bude míti království? Zdaž on bude rozsuzovati spory, obnoví pořádek v říši, povede vojsko proti nepříteli, bude dbáti o vál- ku a o mír? Nic z toho nemůže vykonávati ten, jemuž v pravdě je potřeba ochrany. Je- ho příchod způsobí v první řadě, že bude nutno zavésti nádheru královskou, ozdobiti hrad, přibrati služebnictvo a upraviti dvůr dle obyčeje předků. K tomu jest třeba množ- ství peněz. Slyším, že nemáte státní pokladny, majetku, ani příjmů státních. Bude tedy nut-
Strana 170
170 no sáhnouti na váš majetek, vy ponesete ná- klad, budete živiti krále, vy budete muset naplnit nenasytný dvůr a nenasytné úředníky. Mimo to vidím, že nemálo pánů z vás jest si rovných věhlasem, vážností i statky. Péči o krále bude třeba svěřiti jednomu, a ne všem, a ten bude pokládán za vašeho krále, kdo bude mít v moci osobu královu. A kdo z vás jest, kdo by oné pocty nepřál raději sobě než druhému? Sémě nesvornosti pro sebe vyžadujete, jestliže se dříve neshodnete na jednom, kterému bude svěřena péče o krá- le. Těchto starostí vás Bedřich zbavuje, vy- chovávaje královského sirotka na svůj ná- klad a odnímaje vám tak příčinu k rozbrojům. Dobře víte, když tedy jest útlý věk králův, že jeho osoba jest lépe opatřena v moci cí- sařově, než v moci kohokoliv jiného. On za- jisté jest jeho příbuzný, z téhož rodu pošlý a jest císařem. A kdo by mohl býti dán osi- řelému králi za vhodnějšího poručníka, než král králů? Kdyby byl spor mezi vámi a Uhry před cizím soudcem o ochranu osoby královy, byly by vaše i jejich důvody uznány za stejně správné. Obojí požadujete krále, obojí poskytujete důkazy věrnosti. Avšak v tom budou mít oni vrch, že řeknou, že se král mezi nimi narodil a byl korunován; u císaře jest daleko spravedlivější důvod váš než Uhrů; přece však dává si ve své strý- covské péči přednost před vámi. Pečujte
170 no sáhnouti na váš majetek, vy ponesete ná- klad, budete živiti krále, vy budete muset naplnit nenasytný dvůr a nenasytné úředníky. Mimo to vidím, že nemálo pánů z vás jest si rovných věhlasem, vážností i statky. Péči o krále bude třeba svěřiti jednomu, a ne všem, a ten bude pokládán za vašeho krále, kdo bude mít v moci osobu královu. A kdo z vás jest, kdo by oné pocty nepřál raději sobě než druhému? Sémě nesvornosti pro sebe vyžadujete, jestliže se dříve neshodnete na jednom, kterému bude svěřena péče o krá- le. Těchto starostí vás Bedřich zbavuje, vy- chovávaje královského sirotka na svůj ná- klad a odnímaje vám tak příčinu k rozbrojům. Dobře víte, když tedy jest útlý věk králův, že jeho osoba jest lépe opatřena v moci cí- sařově, než v moci kohokoliv jiného. On za- jisté jest jeho příbuzný, z téhož rodu pošlý a jest císařem. A kdo by mohl býti dán osi- řelému králi za vhodnějšího poručníka, než král králů? Kdyby byl spor mezi vámi a Uhry před cizím soudcem o ochranu osoby královy, byly by vaše i jejich důvody uznány za stejně správné. Obojí požadujete krále, obojí poskytujete důkazy věrnosti. Avšak v tom budou mít oni vrch, že řeknou, že se král mezi nimi narodil a byl korunován; u císaře jest daleko spravedlivější důvod váš než Uhrů; přece však dává si ve své strý- covské péči přednost před vámi. Pečujte
Strana 171
171 o království, jemu ponechte sirotka, jehož, až dospěje, vám prvním svěří. A co vaši poslové řekli, že jiného krále si musíte po- volati, to císař pokládá spíše za větší na- hnání strachu, než že byste skutečně na to po- mýšleli. Aniž zajisté dovoluje něco takového vaše dříve neochvějná věrnost, ani to nezpů- sobí dobrodiní, poskytnutá vám od předků Ladislavových, ani jeho nevinný věk toho ne- zaslouží. Ostatně, uvažte dříve, jak se na moudré muže sluší, komu byste mohli dát přednost před Ladislavem, v jehož žilách, vzpomínáte-li původu matčina, koluje krev čtyř císařů. Zkoumáte-li rod otcův, bylo dů- stojenství císařské v rakouském domě pětkrát. Nutně asi vyhledává nízkost ten, komu tak slavný původ nestačí. Přidejte k tomu jeho moc, přátelské svazky a příbuzenství. Vládne nad Rakousy, s vámi sousedícími, Morava a Slezsko ho poslouchají, a byť se i zdály ob- mýšletí novoty, přece nevypovědí mu posluš- nost. Císař, na němž jest vaše království zá- vislé, přispěje krvi své a nezanedbá práv svého rodu. Vévodové bavorští a sasští, také markrabata braniborští a skoro všechna kní- žata německá jsou spojena s Ladislavem blíz- kým příbuzenstvím. Nemůže být ublíženo to- muto sirotku, aby nebylo zároveň uraženo celé Německo. Nepochybuji, že vám to všech- no zbytečně připomínám, avšak tak rozkázal mi císař. On dovede sirotka s sebou do Italie,
171 o království, jemu ponechte sirotka, jehož, až dospěje, vám prvním svěří. A co vaši poslové řekli, že jiného krále si musíte po- volati, to císař pokládá spíše za větší na- hnání strachu, než že byste skutečně na to po- mýšleli. Aniž zajisté dovoluje něco takového vaše dříve neochvějná věrnost, ani to nezpů- sobí dobrodiní, poskytnutá vám od předků Ladislavových, ani jeho nevinný věk toho ne- zaslouží. Ostatně, uvažte dříve, jak se na moudré muže sluší, komu byste mohli dát přednost před Ladislavem, v jehož žilách, vzpomínáte-li původu matčina, koluje krev čtyř císařů. Zkoumáte-li rod otcův, bylo dů- stojenství císařské v rakouském domě pětkrát. Nutně asi vyhledává nízkost ten, komu tak slavný původ nestačí. Přidejte k tomu jeho moc, přátelské svazky a příbuzenství. Vládne nad Rakousy, s vámi sousedícími, Morava a Slezsko ho poslouchají, a byť se i zdály ob- mýšletí novoty, přece nevypovědí mu posluš- nost. Císař, na němž jest vaše království zá- vislé, přispěje krvi své a nezanedbá práv svého rodu. Vévodové bavorští a sasští, také markrabata braniborští a skoro všechna kní- žata německá jsou spojena s Ladislavem blíz- kým příbuzenstvím. Nemůže být ublíženo to- muto sirotku, aby nebylo zároveň uraženo celé Německo. Nepochybuji, že vám to všech- no zbytečně připomínám, avšak tak rozkázal mi císař. On dovede sirotka s sebou do Italie,
Strana 172
172 vezme s sebou zpět, a potom, až dospěje, v první řadě k vám pošle, setrváte-li ovšem ve věrnosti. Zatím vás napomíná, abyste dle své vážnosti a bezúhonnosti dbali o to, co se týče království Českého a sirotka. Naše řeč zdála se odůvodněnou a nebyla přijata nepříznivě; srozumitelnější ji učinil náš ), jenž slova naše tlumo- soudruh Prokop12 čil v mateřské své řeči neznalým latiny. Bylo nám nakázáno, abychom sněm na chvíli opu- stili, brzy nám zpět povolaným, dána odpo- věď. Vzdán dík císaři, který ono poselstvo vypravil a dával Čechům přednost, co se týče vydání krále. Že přijímají jeho dobře míněné rady a pošlou ze své šlechty přední jinochy, aby provázeli císaře, ubírajícího se do Italie a jemu sloužili. Že vyčkají jeho ná- vratu, o němž si přejí, aby byl z milosti bohů úplně šťastný. KAPITOLA LIX. O smrti císařovny Barbory, choti Zikmundovy (1I. čce 1451). Toho času zemřela v Králové Hradci (vl. na Mělníku) císařovna Barbora, žena nezměr né chlípnosti, která mezi kuběnami nechvalný život veřejně vedouc, častěji si žádala mužů, než byla od nich žádána; nebyla oddána ani křesťanskému ani jakémukoliv jinému ná-
172 vezme s sebou zpět, a potom, až dospěje, v první řadě k vám pošle, setrváte-li ovšem ve věrnosti. Zatím vás napomíná, abyste dle své vážnosti a bezúhonnosti dbali o to, co se týče království Českého a sirotka. Naše řeč zdála se odůvodněnou a nebyla přijata nepříznivě; srozumitelnější ji učinil náš ), jenž slova naše tlumo- soudruh Prokop12 čil v mateřské své řeči neznalým latiny. Bylo nám nakázáno, abychom sněm na chvíli opu- stili, brzy nám zpět povolaným, dána odpo- věď. Vzdán dík císaři, který ono poselstvo vypravil a dával Čechům přednost, co se týče vydání krále. Že přijímají jeho dobře míněné rady a pošlou ze své šlechty přední jinochy, aby provázeli císaře, ubírajícího se do Italie a jemu sloužili. Že vyčkají jeho ná- vratu, o němž si přejí, aby byl z milosti bohů úplně šťastný. KAPITOLA LIX. O smrti císařovny Barbory, choti Zikmundovy (1I. čce 1451). Toho času zemřela v Králové Hradci (vl. na Mělníku) císařovna Barbora, žena nezměr né chlípnosti, která mezi kuběnami nechvalný život veřejně vedouc, častěji si žádala mužů, než byla od nich žádána; nebyla oddána ani křesťanskému ani jakémukoliv jinému ná-
Strana 173
173 boženství, ba i tvrdila, že není bohů, ani na nebi ani pod zemí. Služkám svým, modlí- cím a postícím se často prý lála, protože své tělo moří nadarmo a domnívají se, že vy- myšlené božstvo nebeské se dá usmířiti slovy. Že jest žíti příjemně, dokud život stačí, a užívati rozkoší. Tolik jen jest popřáno člo- věku, jehož duše zaniká zároveň s tělem; že blouzní, kdo si slibuje jiný život. Názory shodné s mravy. Neboť ti, kdo zanechavše vzdělávání svého ducha, oddali se rozkošem tělesným, obtíženi jsouce břemenem nepra- vostí, snadno přijímají zásady, nikoliv však ty, jimiž by se polepšili a život svůj napravili, nýbrž ty, které schvalují započatou cestu. A zkažené duše nemají mocnější útěchy nad pomyšlení, že smrtí zaniká celý člověk. Je- diná spása ztrativšího naději v nebe jest ne- báti se pekla. Tělo Barbořino, ač ženy ne- věřící, odvezli Čechové do Prahy a po vy- konaném pohřbu uložili do hrobu králů. A nescházeli kněží, kteří pohřbili bezbožnou mrtvolu s církevními obřady. Zákony nejsou psány pro krále, aniž v Čechách jest něco nedovoleného. Když Bedřich poznal, že Čechové, jichž vzbouření se zvláště obával, zachovají klid, za odporu Uhrů a Rakušanů pojav s sebou krále Ladislava odebral se do Italie a přijal v Římě od papeže Mikuláše V. císařskou korunu. Potom vrátil se domů, navštíviv
173 boženství, ba i tvrdila, že není bohů, ani na nebi ani pod zemí. Služkám svým, modlí- cím a postícím se často prý lála, protože své tělo moří nadarmo a domnívají se, že vy- myšlené božstvo nebeské se dá usmířiti slovy. Že jest žíti příjemně, dokud život stačí, a užívati rozkoší. Tolik jen jest popřáno člo- věku, jehož duše zaniká zároveň s tělem; že blouzní, kdo si slibuje jiný život. Názory shodné s mravy. Neboť ti, kdo zanechavše vzdělávání svého ducha, oddali se rozkošem tělesným, obtíženi jsouce břemenem nepra- vostí, snadno přijímají zásady, nikoliv však ty, jimiž by se polepšili a život svůj napravili, nýbrž ty, které schvalují započatou cestu. A zkažené duše nemají mocnější útěchy nad pomyšlení, že smrtí zaniká celý člověk. Je- diná spása ztrativšího naději v nebe jest ne- báti se pekla. Tělo Barbořino, ač ženy ne- věřící, odvezli Čechové do Prahy a po vy- konaném pohřbu uložili do hrobu králů. A nescházeli kněží, kteří pohřbili bezbožnou mrtvolu s církevními obřady. Zákony nejsou psány pro krále, aniž v Čechách jest něco nedovoleného. Když Bedřich poznal, že Čechové, jichž vzbouření se zvláště obával, zachovají klid, za odporu Uhrů a Rakušanů pojav s sebou krále Ladislava odebral se do Italie a přijal v Římě od papeže Mikuláše V. císařskou korunu. Potom vrátil se domů, navštíviv
Strana 174
174 v Neapoli krále Alfonsa, jehož moc tehdy byla v největším rozkvětu a jehož vnučku Eleonoru, dceru portugalského krále, vyni- kající mravy i krásou, pojal za choť. Na této cestě pokusil se Ladislav často o útěk dle návodu svého vychovatele, kterýž byv později chycen až podnes jest vězněn. KAPITOLA LX. Jak Rakušané, žádajíce na císaři krále Ladi- slava a nejsouce vyslyšeni, válku zdvilinou a oblehnou Nové Město (r. 1452). Mezitím Rakušané na radu Oldřicha Eicin- gera (Ulricus Eizingerus), zbraní se chopivše vypudí správce země od Bedřicha ustano- vené a sami zvolí ze svého středu dvanáct správců a svěří vrchní správu Eicingerovi. Také vstoupí ve spolek s druhým Oldřichem. hrabětem celským, žádostivým novot, vyžadují pomoc od sousedních národů a nakazují na- vrátivšímu se císaři skrze vypravená posel- stva, aby buď vydal krále Ladislava, nebo čekal válku. Když byly jejich požadavky spíše odloženy než zamítnuty, mohouce spíše snésti válku než prodlévání, vytrhnou nepřátelsky proti Novému Městu. Hned při příchodu byla svedena před branami krutá bitva; není míry střelám, šípů padá bez počtu. Děla způsobují hroznou spoustu mezi nepřáteli. Žalostný po-
174 v Neapoli krále Alfonsa, jehož moc tehdy byla v největším rozkvětu a jehož vnučku Eleonoru, dceru portugalského krále, vyni- kající mravy i krásou, pojal za choť. Na této cestě pokusil se Ladislav často o útěk dle návodu svého vychovatele, kterýž byv později chycen až podnes jest vězněn. KAPITOLA LX. Jak Rakušané, žádajíce na císaři krále Ladi- slava a nejsouce vyslyšeni, válku zdvilinou a oblehnou Nové Město (r. 1452). Mezitím Rakušané na radu Oldřicha Eicin- gera (Ulricus Eizingerus), zbraní se chopivše vypudí správce země od Bedřicha ustano- vené a sami zvolí ze svého středu dvanáct správců a svěří vrchní správu Eicingerovi. Také vstoupí ve spolek s druhým Oldřichem. hrabětem celským, žádostivým novot, vyžadují pomoc od sousedních národů a nakazují na- vrátivšímu se císaři skrze vypravená posel- stva, aby buď vydal krále Ladislava, nebo čekal válku. Když byly jejich požadavky spíše odloženy než zamítnuty, mohouce spíše snésti válku než prodlévání, vytrhnou nepřátelsky proti Novému Městu. Hned při příchodu byla svedena před branami krutá bitva; není míry střelám, šípů padá bez počtu. Děla způsobují hroznou spoustu mezi nepřáteli. Žalostný po-
Strana 175
175 hled, všude viděti rozmetané údy koní a lidí a patřiti na krev, tekoucí proudem. Jeden vystřelený kámen prorazil šik, kde byl nej- hustší, rovněž jiný a jiný, pobiv všechny, kdo byli v cestě, bezbranní i ozbrojení; přece však nebylo od boje upuštěno. Nepřátelé srazivše se útočili stále více. Když došlo k boji mečem a muž stál proti muži a kůň se tlačil na koně, bylo po nějakou dobu bojováno nerozhodně. Konečně šik císařských, ne tak statečností, jako přesilou přemožen, obrátil se na útěk a uchýlil se ze strachu do mě- sta; město zachránila statečnost jediného vojína, Ondřeje Baumkirchera, povýšené- ho později od císaře na barona. Ten, aby vítězové nevtrhli do města spolu s pře- moženými, tak dlouho samojediný zadržoval útok před branou, až se prchající obrátili, srazili, zahnali nepřítele s nebezpečného mí- sta a zavřeli bránu. Potom bylo obležení se- síleno a hradby dobývány pomocí strojů. Z Čechů byl v táboře jediný Oldřich Rožn- berský s 200 jezdců a skoro 800 pěších; Uhři ještě nepřišli. Nebylo jim totiž možno vy- pověděti císaři válku pro uzavřené příměří. Rakušané měli okolo 12 tisíc vojínů vycvi- čených ve zbrani. Jiří Poděbradský shromáždil 16 tisíc vojínů, hodlaje přispěti císaři, jehož byl přítelem; avšak uslyšev o smíru vedl své vojsko do území rožnberských pánů a daleko široko zpustošil vesnice. Císař totiž
175 hled, všude viděti rozmetané údy koní a lidí a patřiti na krev, tekoucí proudem. Jeden vystřelený kámen prorazil šik, kde byl nej- hustší, rovněž jiný a jiný, pobiv všechny, kdo byli v cestě, bezbranní i ozbrojení; přece však nebylo od boje upuštěno. Nepřátelé srazivše se útočili stále více. Když došlo k boji mečem a muž stál proti muži a kůň se tlačil na koně, bylo po nějakou dobu bojováno nerozhodně. Konečně šik císařských, ne tak statečností, jako přesilou přemožen, obrátil se na útěk a uchýlil se ze strachu do mě- sta; město zachránila statečnost jediného vojína, Ondřeje Baumkirchera, povýšené- ho později od císaře na barona. Ten, aby vítězové nevtrhli do města spolu s pře- moženými, tak dlouho samojediný zadržoval útok před branou, až se prchající obrátili, srazili, zahnali nepřítele s nebezpečného mí- sta a zavřeli bránu. Potom bylo obležení se- síleno a hradby dobývány pomocí strojů. Z Čechů byl v táboře jediný Oldřich Rožn- berský s 200 jezdců a skoro 800 pěších; Uhři ještě nepřišli. Nebylo jim totiž možno vy- pověděti císaři válku pro uzavřené příměří. Rakušané měli okolo 12 tisíc vojínů vycvi- čených ve zbrani. Jiří Poděbradský shromáždil 16 tisíc vojínů, hodlaje přispěti císaři, jehož byl přítelem; avšak uslyšev o smíru vedl své vojsko do území rožnberských pánů a daleko široko zpustošil vesnice. Císař totiž
Strana 176
176 prostřednictvím Karla, markrabí badenského, a Zikmunda, arcibiskupa saloburského, vy- dal Ladislava ze své moci, když Rakušané mnohé slíbili, co potom barbarsky popřeli Mezi jiným bylo usneseno odbývati sněm ve Vídni 11. listopadu, na nějž pozvaní příbuzní pánové obou stran, také Čechové a Uhři měli rozhodnouti o poručnictví ještě nedospělého krále; Ladislav měl být mezitím v moci hra- běte celského mimo Vídeň (Vienna), a nic nemělo se dříve konati než se sněm usnese. Hoch byl však druhého dne odveden do mě- sta, uvítán s velikými a neobyčejnými po- ctami, ihned dosadil radu ve městě, ustanovil úředníky v celé zemi, obdaroval kněze a za- vedl dvůr dle obyčeje králů. Přišli k němu Uhři, mezi nimiž byl Jan Hunyady, který dostav tehdy z milosti královy hrabství by- střické, přijal odznaky nové důstojnosti ne- jinak, než jak knížata činívají. Přišli k své- mu králi i Čechové s Jiřím Poděbradským, jimž Ladislav neméně slíbil než otec a děd jeho přislíbili. Když přišel den s císařem ujednaný, do- stavili se Ludvík, vévoda bavorský, a Vilém, vévoda saský, Albrecht, markrabě branibor- ský, Karel badenský a mnozí preláti a kní- žata němečtí. Byl odbýván sněm četně na- vštívený. Na něm byli za předsednictví La- dislavova vyslýcháni poslové císařovi, mezi
176 prostřednictvím Karla, markrabí badenského, a Zikmunda, arcibiskupa saloburského, vy- dal Ladislava ze své moci, když Rakušané mnohé slíbili, co potom barbarsky popřeli Mezi jiným bylo usneseno odbývati sněm ve Vídni 11. listopadu, na nějž pozvaní příbuzní pánové obou stran, také Čechové a Uhři měli rozhodnouti o poručnictví ještě nedospělého krále; Ladislav měl být mezitím v moci hra- běte celského mimo Vídeň (Vienna), a nic nemělo se dříve konati než se sněm usnese. Hoch byl však druhého dne odveden do mě- sta, uvítán s velikými a neobyčejnými po- ctami, ihned dosadil radu ve městě, ustanovil úředníky v celé zemi, obdaroval kněze a za- vedl dvůr dle obyčeje králů. Přišli k němu Uhři, mezi nimiž byl Jan Hunyady, který dostav tehdy z milosti královy hrabství by- střické, přijal odznaky nové důstojnosti ne- jinak, než jak knížata činívají. Přišli k své- mu králi i Čechové s Jiřím Poděbradským, jimž Ladislav neméně slíbil než otec a děd jeho přislíbili. Když přišel den s císařem ujednaný, do- stavili se Ludvík, vévoda bavorský, a Vilém, vévoda saský, Albrecht, markrabě branibor- ský, Karel badenský a mnozí preláti a kní- žata němečtí. Byl odbýván sněm četně na- vštívený. Na něm byli za předsednictví La- dislavova vyslýcháni poslové císařovi, mezi
Strana 177
177 nimiž i my jsme byli, tak jako přemožení od vítěze. Marně byla připomenuta slušnost, marně důstojnost. Všechno se dálo dle vůle hraběte. Sám mluvil za krále i odpovídal, a říkal, že ani zákony ani smlouvy nemohou vítěze vázati. Že Bedřich pozbyl práv záro- veň se ztracenou válkou, ozbrojení a stateční jsou chráněni právy. Na konec byl sněm rozpuštěn nic neujednav. Mikuláš, kardinál sv. Petra, vynikající učeností a cnostným ži- votem, který byl z rozkazu papežova vyslán ujednat mír, byl od Rakušanů odmítnut. Ač byl Ladislav nazýván králem, přece cizí vůlí jsa veden, zavedl ve svých královstvích trium- virát. Jan Hunyady spravoval Uhry, Podě- brad Čechy, Oldřich Rakousy. Zdálo se, že tento má největší vážnost a může také oněm poroučeti, protože měl krále ve své moci. Oldřich slíbil Uhrům i Čechům, že k nim král přijde co nejdříve. Rozhodl se dříve povoliti Uhrům, ustanovil jim den v Preš- purku a vedl tam krále. Uhři se sešli v hoj- ném počtu, a byly tam uspořádány záležitosti dle vůle Hunyadovy. Mocnějšího všechno po- slouchá. Ani králi, ani hraběti se nezdálo dobrým vkročiti hlouběji do vnitra království. Vrátili se do Vídně. Čechům byl ustanoven den, kdy měli uvítat krále ke korunovaci. Mezi Čechy byl Jan Smiřický (Smiricheus), muž urozený a pro svou výmluvnost mezi první počítaný. Když se tento dozvěděl, že
177 nimiž i my jsme byli, tak jako přemožení od vítěze. Marně byla připomenuta slušnost, marně důstojnost. Všechno se dálo dle vůle hraběte. Sám mluvil za krále i odpovídal, a říkal, že ani zákony ani smlouvy nemohou vítěze vázati. Že Bedřich pozbyl práv záro- veň se ztracenou válkou, ozbrojení a stateční jsou chráněni právy. Na konec byl sněm rozpuštěn nic neujednav. Mikuláš, kardinál sv. Petra, vynikající učeností a cnostným ži- votem, který byl z rozkazu papežova vyslán ujednat mír, byl od Rakušanů odmítnut. Ač byl Ladislav nazýván králem, přece cizí vůlí jsa veden, zavedl ve svých královstvích trium- virát. Jan Hunyady spravoval Uhry, Podě- brad Čechy, Oldřich Rakousy. Zdálo se, že tento má největší vážnost a může také oněm poroučeti, protože měl krále ve své moci. Oldřich slíbil Uhrům i Čechům, že k nim král přijde co nejdříve. Rozhodl se dříve povoliti Uhrům, ustanovil jim den v Preš- purku a vedl tam krále. Uhři se sešli v hoj- ném počtu, a byly tam uspořádány záležitosti dle vůle Hunyadovy. Mocnějšího všechno po- slouchá. Ani králi, ani hraběti se nezdálo dobrým vkročiti hlouběji do vnitra království. Vrátili se do Vídně. Čechům byl ustanoven den, kdy měli uvítat krále ke korunovaci. Mezi Čechy byl Jan Smiřický (Smiricheus), muž urozený a pro svou výmluvnost mezi první počítaný. Když se tento dozvěděl, že
Strana 178
178 král přijde do Čech, poslal mu takovýto list: Jan Smiřický pozdrav králi Ladislavovi. Schvaluji, že přijdeš co možná nejdříve do Čech, jen přijdeš-li jako poroučející, nikoli poslouchající. Neradím ti, abys přišel bez zbraně a bez moci, jestliže tě matka nezro- dila s dvěma hlavami, abys jednu z hlav ne- chal ve Vídni u přátel a druhou svěřil po- chybné věrnosti Čechů. Buď zdráv! — List byl odevzdán hraběti, který poznav jeho ob- sah poslal jej Jiřímu. Tento svolav radu pá- nů, mezi nimiž byl Jan neposlední, přečte list, zatajiv jméno pisatele a táže se, co pi- satel zaslouží. Přední z nich soudí, že jest hoden smrti; ani Jan, když byl nucen říci své mínění o tom, neodváží se odporovati; soudí, že jest zrádcem vlasti a hoden nej vyššího trestu ten, kdo to psal. Hned byl ukázán list psaný jeho rukou a poznána pe- čeť jeho prstenu. Odsouzen jsa vlastními ústy, jest jat a dány mu dvě hodiny, chce-li, aby se postaral o spásu své duše a o své statky. Déle života mu nebylo popřáno, odpraven jest mečem. Tak muž více výmluvný než opatr- ný ztratil svůj život, chtěje zachovati cizí. KAPITOLA LXI. O vypuzení hraběte celského a zbavení ho vlády. Mezitím hrabě pilně se snažil, aby přivedl krále do Čech co nejskvěleji, k čemuž bylo
178 král přijde do Čech, poslal mu takovýto list: Jan Smiřický pozdrav králi Ladislavovi. Schvaluji, že přijdeš co možná nejdříve do Čech, jen přijdeš-li jako poroučející, nikoli poslouchající. Neradím ti, abys přišel bez zbraně a bez moci, jestliže tě matka nezro- dila s dvěma hlavami, abys jednu z hlav ne- chal ve Vídni u přátel a druhou svěřil po- chybné věrnosti Čechů. Buď zdráv! — List byl odevzdán hraběti, který poznav jeho ob- sah poslal jej Jiřímu. Tento svolav radu pá- nů, mezi nimiž byl Jan neposlední, přečte list, zatajiv jméno pisatele a táže se, co pi- satel zaslouží. Přední z nich soudí, že jest hoden smrti; ani Jan, když byl nucen říci své mínění o tom, neodváží se odporovati; soudí, že jest zrádcem vlasti a hoden nej vyššího trestu ten, kdo to psal. Hned byl ukázán list psaný jeho rukou a poznána pe- čeť jeho prstenu. Odsouzen jsa vlastními ústy, jest jat a dány mu dvě hodiny, chce-li, aby se postaral o spásu své duše a o své statky. Déle života mu nebylo popřáno, odpraven jest mečem. Tak muž více výmluvný než opatr- ný ztratil svůj život, chtěje zachovati cizí. KAPITOLA LXI. O vypuzení hraběte celského a zbavení ho vlády. Mezitím hrabě pilně se snažil, aby přivedl krále do Čech co nejskvěleji, k čemuž bylo
Strana 179
179 potřeba nemálo peněz. Státní pokladna byla vyčerpána; nebylo možno najíti peněžníky, ani pány, kteří by ten obnos půjčili. U Ra- kušanů jest zvykem, kdykoli dolehne na pa- novníka náhlá potřeba, vymáhati na podda- ných dle velikosti jmění berně, které nazývají Steuer (Steura). To však není dovoleno bez svolení sněmu. K tomu se tedy uchýlí. Dle starého obyčeje jsou svolány čtyry stavy du- chovních, pánů, rytířů a měst do Korneu- burku (novus Triticiburgus). Tam oznamuje hrabě u přítomnosti králově příčinu jejich svolání. Ukazuje nutnost cesty královy do Čech, vykládá, mnoho-li peněz je třeba, vy- bízí je, aby přispěli svému panovníku a ne- nechali ho jíti ke korunovaci chudého a že- bráku podobného. Sněm žádal, aby se mohl poradit. Tu Eicinger, který již dříve byl v opovržení u hraběte a pozbyl přízně krá- lovy a vyčkával příležitosti k pomstě ,dosáh- nuv vhodné doby, vzal stranou pány, o nichž byl přesvědčen, že jsou mu oddáni a hra- běti nepřátelští, a takto prý promluvil: Co děláme, mužové rakouští, zda budeme věčně otroky Celského? Svrhli jsme jho císařovo, abychom otročili hraběti? Jistě byla vláda onoho mírnější, a panství snesitelnější; onen jsa v Rakousích zrozen, jest z krve našich knížat a, může-li se říci pravda, pán naše- ho pána. Poněvadž však spravoval zemi spíše ve svůj prospěch, než na prospěch našeho
179 potřeba nemálo peněz. Státní pokladna byla vyčerpána; nebylo možno najíti peněžníky, ani pány, kteří by ten obnos půjčili. U Ra- kušanů jest zvykem, kdykoli dolehne na pa- novníka náhlá potřeba, vymáhati na podda- ných dle velikosti jmění berně, které nazývají Steuer (Steura). To však není dovoleno bez svolení sněmu. K tomu se tedy uchýlí. Dle starého obyčeje jsou svolány čtyry stavy du- chovních, pánů, rytířů a měst do Korneu- burku (novus Triticiburgus). Tam oznamuje hrabě u přítomnosti králově příčinu jejich svolání. Ukazuje nutnost cesty královy do Čech, vykládá, mnoho-li peněz je třeba, vy- bízí je, aby přispěli svému panovníku a ne- nechali ho jíti ke korunovaci chudého a že- bráku podobného. Sněm žádal, aby se mohl poradit. Tu Eicinger, který již dříve byl v opovržení u hraběte a pozbyl přízně krá- lovy a vyčkával příležitosti k pomstě ,dosáh- nuv vhodné doby, vzal stranou pány, o nichž byl přesvědčen, že jsou mu oddáni a hra- běti nepřátelští, a takto prý promluvil: Co děláme, mužové rakouští, zda budeme věčně otroky Celského? Svrhli jsme jho císařovo, abychom otročili hraběti? Jistě byla vláda onoho mírnější, a panství snesitelnější; onen jsa v Rakousích zrozen, jest z krve našich knížat a, může-li se říci pravda, pán naše- ho pána. Poněvadž však spravoval zemi spíše ve svůj prospěch, než na prospěch našeho
Strana 180
180 knížete, chopili jsme se zbraně, vyhnali jsme jeho správce a osvobodili našeho krále. Ten- to cizák, obdařený teprve za našich dnů kní- žecí hodností, má nás všechny za otroky. Komu z nás ještě jest ponechána možnost raditi se o záležitostech státních? Bez na- šeho rozkazu byl veden král do Uher, díky bohu, který ho přivedl zpět bez pohromy. Nyní bez našeho vědomí byl slíben Čechům, a hrabě řídí české i uherské záležitosti dle své libosti. A nespokojen, že si učinil po- platnými správce dvou království, sám ještě vydírá Rakousy. Neboť, kolikátý jest to díl, který se dostává na vydání královská? Všech- no ostatní připadá hraběti. On má větší dru- žinu než král. Mlčím o tom, že jest ctěna jako královna jeho kuběna, jejíhož muže, ó Ví- deňané, našeho spoluobčana, zavraždil. Dům jeho jest plný lupičů a nevěstek, mezi které rozhazuje královské statky. Prodává úřady, důstojenství a kněžské hodnosti; kde nestačí veřejná krádež, tam vztahuje ruku po sou- kromém majetku. Čím se bohatí kdysi provi- nili, za to jsou dnes trestáni; žádná sebe starší doba není beztrestná. Ani nevinnost není bez- pečná, trestají se zločiny nedokázané. A usvěd- čen jest z urážky veličenstva, kdokoliv jest pokládán za bohatého. Nikdo si není jist, že jest pánem svého majetku. Koně, otroci, děti a ženy vaše jsou unášeny dle libovůle hraběte. Všechno jest mu dovoleno, a on ne-
180 knížete, chopili jsme se zbraně, vyhnali jsme jeho správce a osvobodili našeho krále. Ten- to cizák, obdařený teprve za našich dnů kní- žecí hodností, má nás všechny za otroky. Komu z nás ještě jest ponechána možnost raditi se o záležitostech státních? Bez na- šeho rozkazu byl veden král do Uher, díky bohu, který ho přivedl zpět bez pohromy. Nyní bez našeho vědomí byl slíben Čechům, a hrabě řídí české i uherské záležitosti dle své libosti. A nespokojen, že si učinil po- platnými správce dvou království, sám ještě vydírá Rakousy. Neboť, kolikátý jest to díl, který se dostává na vydání královská? Všech- no ostatní připadá hraběti. On má větší dru- žinu než král. Mlčím o tom, že jest ctěna jako královna jeho kuběna, jejíhož muže, ó Ví- deňané, našeho spoluobčana, zavraždil. Dům jeho jest plný lupičů a nevěstek, mezi které rozhazuje královské statky. Prodává úřady, důstojenství a kněžské hodnosti; kde nestačí veřejná krádež, tam vztahuje ruku po sou- kromém majetku. Čím se bohatí kdysi provi- nili, za to jsou dnes trestáni; žádná sebe starší doba není beztrestná. Ani nevinnost není bez- pečná, trestají se zločiny nedokázané. A usvěd- čen jest z urážky veličenstva, kdokoliv jest pokládán za bohatého. Nikdo si není jist, že jest pánem svého majetku. Koně, otroci, děti a ženy vaše jsou unášeny dle libovůle hraběte. Všechno jest mu dovoleno, a on ne-
Strana 181
181 chce méně, než může. Nyní se vyžadují pe- níze na vydání královská, s nimiž by se ode- bral do Čech. Přiznávám, není to nespra- vedlivý požadavek, jen kdyby nebylo při tom lsti. Potměšilost a úskoky hraběte učinily mne opatrným. Tyto peníze se vyhledávají pro něho, ne pro krále, on zplodí nějakou novou válku a nové daně. Živí se našimi ne- štěstími, jeho jest pokoj, jeho jest mír, naše jest válka. Naše bezpečnost činí ho nejistým. Stydím se za naši povolnost, kdybychom byli muži, snadno bychom odstranili tuto potupu se svých očí. Avšak doposud nám bylo brá- něno sejíti se, nyní jest nám shromážděným možno poradit se o státu. Nabuďte rázné mysli a všichni povzbuďte se, přátelé, aby se na rozkaz ihned dostavili ve zbrani. — Spojte se se mnou, buď vám zjednám svo- bodu, nebo sobě smrt. V první řadě vidí se mi prospěšným, aby shromáždění nezamítalo požadavky královy a zvolilo několik šlechticů, aby jdouce ke králi bez svědků mu vyložili potřeby země. Nepochybuji, že ten úkol bude svěřen vám a mně. Jsem si úplně jist, že vypudím hraběte, bude-li mi dána možnost mluviti s králem. Líbil se návrh Eicingerův, podají si navzájem pravice a zaváží se přísa- hou, že jeden druhého neopustí, dokud ne- bude hrabě vypuzen. Na sněmu zařídí dle své vůle všecko, co chtějí. Bez meškání se odeberou ke králi
181 chce méně, než může. Nyní se vyžadují pe- níze na vydání královská, s nimiž by se ode- bral do Čech. Přiznávám, není to nespra- vedlivý požadavek, jen kdyby nebylo při tom lsti. Potměšilost a úskoky hraběte učinily mne opatrným. Tyto peníze se vyhledávají pro něho, ne pro krále, on zplodí nějakou novou válku a nové daně. Živí se našimi ne- štěstími, jeho jest pokoj, jeho jest mír, naše jest válka. Naše bezpečnost činí ho nejistým. Stydím se za naši povolnost, kdybychom byli muži, snadno bychom odstranili tuto potupu se svých očí. Avšak doposud nám bylo brá- něno sejíti se, nyní jest nám shromážděným možno poradit se o státu. Nabuďte rázné mysli a všichni povzbuďte se, přátelé, aby se na rozkaz ihned dostavili ve zbrani. — Spojte se se mnou, buď vám zjednám svo- bodu, nebo sobě smrt. V první řadě vidí se mi prospěšným, aby shromáždění nezamítalo požadavky královy a zvolilo několik šlechticů, aby jdouce ke králi bez svědků mu vyložili potřeby země. Nepochybuji, že ten úkol bude svěřen vám a mně. Jsem si úplně jist, že vypudím hraběte, bude-li mi dána možnost mluviti s králem. Líbil se návrh Eicingerův, podají si navzájem pravice a zaváží se přísa- hou, že jeden druhého neopustí, dokud ne- bude hrabě vypuzen. Na sněmu zařídí dle své vůle všecko, co chtějí. Bez meškání se odeberou ke králi
Strana 182
182 a oznamují, že stavy poskytnou peníze, že však mají rozkazy, týkající se říše rakouské, které oznámí jemu jedinému. Když bylo ostat- ním poručeno odejíti, zůstalo sami u krále. Tu praví Eicinger, že se král zrodil z ra- kouské krve, a že mu není nikdo věrnější nad Rakušany. Vláda jeho nad nimi jest přirozená, nad ostatními násilná. Sluší se při- jmouti radu těch, kteří ho milují. Rakušané prý těžce snášejí, že zájmy jejich knížete ne- jsou dobře hájeny, že země jest vylupována, poddaní týráni a rozněcována nenávist sou- sedů. Že hrabě obohacuje své a ochuzuje krále, Ladislav jest nazýván králem, vlád ne však hrabě, a on to jest, který prý vede válku s císařem. Správce Uher platí prý roč- ně 24 tisíc zlatých králi, hraběti 12 tisíc Totéž prý činí i místodržitelé ostatních zemí. všichni jsou hraběti poplatni. Nepochybně prý také duch tohoto muže touží po království; že jest ho odstraniti dřív, než provede své záměry. Při hrozných zločinech mají prý být trestány i myšlenky. Že snadno může vypu- diti hraběte, avšak jest k tomu třeba mlčenl- vosti. Když král souhlasil s celým záměrem, byl hrabě vpuštěn a ohlášeno mu usnesení sněmu; praví se, že peníze byly slíbeny. Žádá se však, aby se odebrali do Vídně, uspořá dat obec, aby za královy nepřítomnosti ne- vypukly nějaké zmatky. Mnozí mu říkají lež jako pravdu. Hrabě schvaluje usnesení. Ei in-
182 a oznamují, že stavy poskytnou peníze, že však mají rozkazy, týkající se říše rakouské, které oznámí jemu jedinému. Když bylo ostat- ním poručeno odejíti, zůstalo sami u krále. Tu praví Eicinger, že se král zrodil z ra- kouské krve, a že mu není nikdo věrnější nad Rakušany. Vláda jeho nad nimi jest přirozená, nad ostatními násilná. Sluší se při- jmouti radu těch, kteří ho milují. Rakušané prý těžce snášejí, že zájmy jejich knížete ne- jsou dobře hájeny, že země jest vylupována, poddaní týráni a rozněcována nenávist sou- sedů. Že hrabě obohacuje své a ochuzuje krále, Ladislav jest nazýván králem, vlád ne však hrabě, a on to jest, který prý vede válku s císařem. Správce Uher platí prý roč- ně 24 tisíc zlatých králi, hraběti 12 tisíc Totéž prý činí i místodržitelé ostatních zemí. všichni jsou hraběti poplatni. Nepochybně prý také duch tohoto muže touží po království; že jest ho odstraniti dřív, než provede své záměry. Při hrozných zločinech mají prý být trestány i myšlenky. Že snadno může vypu- diti hraběte, avšak jest k tomu třeba mlčenl- vosti. Když král souhlasil s celým záměrem, byl hrabě vpuštěn a ohlášeno mu usnesení sněmu; praví se, že peníze byly slíbeny. Žádá se však, aby se odebrali do Vídně, uspořá dat obec, aby za královy nepřítomnosti ne- vypukly nějaké zmatky. Mnozí mu říkají lež jako pravdu. Hrabě schvaluje usnesení. Ei in-
Strana 183
183 ger pospíší do Vídně a poučí městskou radu o smýšlení královu, jehož návrat byl městu nade vše příjemný. První den se nejednalo o ničem. Druhého dne časně z rána odebere se Eicinger do královského hradu a ukryv v sousedním chrámu sv. Augustina tisíc zbroj nošů, kteří měli na dané znamení rychle vy- razit, káže ostatním vejíti s ukrytými zbra- němi do paláce. Sešli se četní rádcové, po- zdravují krále v jeho ložnici, pánové pak če- kají, až vyjde do sálu. Z družiny hraběte není nikdo vpuštěn dovnitř. Poslední ze všech dostaví se sám hrabě, který nocoval u ku- běny; nebyl by přišel tak rychle, kdyby ne- byl povolán od svých přátel a neslyšel, že se v paláci připravuje něco neobyčejného. Když tloukl, nebylo mu otevřeno, dokud zuře nekopal nohama do dveří. Přišedše před krále zachovali nějakou do- bu mlčení. Potom prý Eicinger na pokyn králův promluvil takto: Hrabě, věz, že od této chvíle jest ti královský dvůr zakázán, odejdi kamkoliv, a neosobuj si pro příště ani název správce, ani rádce, ani královského služebníka. To ti říci nakázal mi král. — Na to odpověděl hrabě, nehnuv ani rysem, statečně a pevně, že si toho nezaslouží, aby s ním bylo tak mluveno. Že jest to dílo jeho soků, nikoliv královo, že se knížata obyčejně odměňují lépe těm, kteří se o ně zasloužili, on že otci Albrechtu, matce Alžbětě i sa-
183 ger pospíší do Vídně a poučí městskou radu o smýšlení královu, jehož návrat byl městu nade vše příjemný. První den se nejednalo o ničem. Druhého dne časně z rána odebere se Eicinger do královského hradu a ukryv v sousedním chrámu sv. Augustina tisíc zbroj nošů, kteří měli na dané znamení rychle vy- razit, káže ostatním vejíti s ukrytými zbra- němi do paláce. Sešli se četní rádcové, po- zdravují krále v jeho ložnici, pánové pak če- kají, až vyjde do sálu. Z družiny hraběte není nikdo vpuštěn dovnitř. Poslední ze všech dostaví se sám hrabě, který nocoval u ku- běny; nebyl by přišel tak rychle, kdyby ne- byl povolán od svých přátel a neslyšel, že se v paláci připravuje něco neobyčejného. Když tloukl, nebylo mu otevřeno, dokud zuře nekopal nohama do dveří. Přišedše před krále zachovali nějakou do- bu mlčení. Potom prý Eicinger na pokyn králův promluvil takto: Hrabě, věz, že od této chvíle jest ti královský dvůr zakázán, odejdi kamkoliv, a neosobuj si pro příště ani název správce, ani rádce, ani královského služebníka. To ti říci nakázal mi král. — Na to odpověděl hrabě, nehnuv ani rysem, statečně a pevně, že si toho nezaslouží, aby s ním bylo tak mluveno. Že jest to dílo jeho soků, nikoliv královo, že se knížata obyčejně odměňují lépe těm, kteří se o ně zasloužili, on že otci Albrechtu, matce Alžbětě i sa-
Strana 184
184 mému Ladislavovi sloužil s největší věrností, za něho prolil krev dříve, než se on narodil. K vůli němu vedl obtížné války, byl vězněn, utratil své dědictví a upadl v nenávist císa- řovu, jen aby zachoval jeho království; ví, že má laskavého krále a pamětlivého proká- zaných služeb. S jeho povahou prý se ne- snášejí slova, jež byla vyřčena. To všecko prý zosnoval Eicinger, který mu byl již dříve nepřítelem, poněvadž nemohl dle své vůle loupiti královské statky. Že prosí, aby ne- návist jeho nepřátel neplatila více, než jeho zásluhy, aby zlomyslnost jeho protivníků ne- zvítězila nad dobrotivostí královou. Po řeči hraběte nastalo ticho; městská rada nebyla si jista, zda král setrvá při svém úmyslu, a obávali se, že se jeho smýšlení změnilo dů- vody hraběte, hotovi jsouce nakloniti se tam, kam se obrátí ten, o němž věděli, že na jeho pokynu závisí vítězství. Eicinger znepokojený svým postavením a přesvědčen, že nesmí otá- leti, dříve než odpověděl král hraběti, řekl mu toto: Mluvil jsem na rozkaz králův, ne- řekl jsem nic sám od sebe; on sám jest pří- tomen, sám ať rozhodne. Dle zásluhy budu potrestán, jestliže jsem ti, hrabě, vyložil vůli svou a ne královu. Vyslov se konečně, dobrý králi, a nenechávej nás déle v nejistotě. — Tu řekl král klidně, jak bylo jeho zvykem: Eicinger mluvil dle mého úmyslu a dle mé vůle — a to řeknuv, ztichl. Byl bys viděl
184 mému Ladislavovi sloužil s největší věrností, za něho prolil krev dříve, než se on narodil. K vůli němu vedl obtížné války, byl vězněn, utratil své dědictví a upadl v nenávist císa- řovu, jen aby zachoval jeho království; ví, že má laskavého krále a pamětlivého proká- zaných služeb. S jeho povahou prý se ne- snášejí slova, jež byla vyřčena. To všecko prý zosnoval Eicinger, který mu byl již dříve nepřítelem, poněvadž nemohl dle své vůle loupiti královské statky. Že prosí, aby ne- návist jeho nepřátel neplatila více, než jeho zásluhy, aby zlomyslnost jeho protivníků ne- zvítězila nad dobrotivostí královou. Po řeči hraběte nastalo ticho; městská rada nebyla si jista, zda král setrvá při svém úmyslu, a obávali se, že se jeho smýšlení změnilo dů- vody hraběte, hotovi jsouce nakloniti se tam, kam se obrátí ten, o němž věděli, že na jeho pokynu závisí vítězství. Eicinger znepokojený svým postavením a přesvědčen, že nesmí otá- leti, dříve než odpověděl král hraběti, řekl mu toto: Mluvil jsem na rozkaz králův, ne- řekl jsem nic sám od sebe; on sám jest pří- tomen, sám ať rozhodne. Dle zásluhy budu potrestán, jestliže jsem ti, hrabě, vyložil vůli svou a ne královu. Vyslov se konečně, dobrý králi, a nenechávej nás déle v nejistotě. — Tu řekl král klidně, jak bylo jeho zvykem: Eicinger mluvil dle mého úmyslu a dle mé vůle — a to řeknuv, ztichl. Byl bys viděl
Strana 185
185 Rakušany, nabyvší odvahy a spílající hra- běti jako přemoženému a vyhnanému. Tento vyšel k pánům, o nichž jsme řekli, že byli shromážděni v sále, vyložil jim potupné své vyhnání a žádal od nich rady a pomoci. Když tito odpověděli, že všechno záleží na vůli krá- lově, odebral se k sestře králově; od ní kro- mě slz a ženského nářku nedosáhl ničeho. A už viděl všude po paláci chodit zbrojnoše. Proto uznal za dobré ustoupiti mocné nená- visti, a necenil to málo odejíti z nepřátel ského města se zdravou kůží. Přívrženci jeho uslyševše o nastalé změně, dali se všichni na útěk. Tedy mlčky a pomatenému podo- ben, opustil dvůr se čtyřmi toliko druhy a uchýlil se do své vlasti. Albrecht, markrabě braniborský, poskytl prchajícímu bezpečný průvod až k bráně, aby ho obyvatelstvo ne- kamenovalo. Vskutku ti, jimž užití rukou bylo zabráněno, uživše svobody jazyka, shrnuli na odcházejícího nadávky všeho druhu. Obzvlášt- ní doklad nestálosti štěstí. Neboť ten, který byl nedávno poručníkem královým a dru- hou hlavou v Rakousích, na nějž pohlížely oči všech, který sám rozhodoval o válce a míru, jediným slovem královým moci své byv zbaven, bezradně a na mysli zmaten ode- šel
185 Rakušany, nabyvší odvahy a spílající hra- běti jako přemoženému a vyhnanému. Tento vyšel k pánům, o nichž jsme řekli, že byli shromážděni v sále, vyložil jim potupné své vyhnání a žádal od nich rady a pomoci. Když tito odpověděli, že všechno záleží na vůli krá- lově, odebral se k sestře králově; od ní kro- mě slz a ženského nářku nedosáhl ničeho. A už viděl všude po paláci chodit zbrojnoše. Proto uznal za dobré ustoupiti mocné nená- visti, a necenil to málo odejíti z nepřátel ského města se zdravou kůží. Přívrženci jeho uslyševše o nastalé změně, dali se všichni na útěk. Tedy mlčky a pomatenému podo- ben, opustil dvůr se čtyřmi toliko druhy a uchýlil se do své vlasti. Albrecht, markrabě braniborský, poskytl prchajícímu bezpečný průvod až k bráně, aby ho obyvatelstvo ne- kamenovalo. Vskutku ti, jimž užití rukou bylo zabráněno, uživše svobody jazyka, shrnuli na odcházejícího nadávky všeho druhu. Obzvlášt- ní doklad nestálosti štěstí. Neboť ten, který byl nedávno poručníkem královým a dru- hou hlavou v Rakousích, na nějž pohlížely oči všech, který sám rozhodoval o válce a míru, jediným slovem královým moci své byv zbaven, bezradně a na mysli zmaten ode- šel
Strana 186
186 KAPITOLA LXII. O korunovaci krále Ladislava (r. 1453). Brzy potom odešel král v nejskvělejší nád- heře do Čech a uvítán byv v Praze s největ- šími poctami, přijal korunu královskou. Ce- chové věnovali na jeho vydání každý třetinu svých důchodů. Z těchto peněz hražen byl náklad na korunovační slavnosti, zaplaceny dluhy královského dvora a vyplaceny některé korunní hrady, jež byly zastaveny buď Jiří- mu Poděbradskému nebo jeho přátelům. La- dislav zůstal tam dlouho, avšak nikdy ne- vkročil do kostela kacířů, ač byl často o to žádán, ani nebyl přítomen jejich bohoslužbě Jakýsi kněz strany Rokycanovy, hodlaje slou žiti mši v hradní kapli, přistoupil k oltáři oděn kněžským rouchem. Král rozkázal odbývání bohoslužeb na tom místě, aby jim mohl být přítomen. Jakmile však seznal, že se toho úřadu zmocnil kacíř a nechce se svého mí- sta ustoupiti druhému, vyslal vojenského dů stojníka a rozkázal kněze, neodejde-li, vyvléci z kaple a svrhnouti s blízké skály. Tomu byl však život milejší než vzdor. Spatřiv o slav- nosti božího těla z okna Rokycanu, nesou- cího městem svátost oltářní, nedal nikterak na jevo svou úctu. Vyptáván byv od svých přátel, proč neuctívá svátost, řekl: Dobře vím, že nejsvětější tělo Kristovo jest vzne-
186 KAPITOLA LXII. O korunovaci krále Ladislava (r. 1453). Brzy potom odešel král v nejskvělejší nád- heře do Čech a uvítán byv v Praze s největ- šími poctami, přijal korunu královskou. Ce- chové věnovali na jeho vydání každý třetinu svých důchodů. Z těchto peněz hražen byl náklad na korunovační slavnosti, zaplaceny dluhy královského dvora a vyplaceny některé korunní hrady, jež byly zastaveny buď Jiří- mu Poděbradskému nebo jeho přátelům. La- dislav zůstal tam dlouho, avšak nikdy ne- vkročil do kostela kacířů, ač byl často o to žádán, ani nebyl přítomen jejich bohoslužbě Jakýsi kněz strany Rokycanovy, hodlaje slou žiti mši v hradní kapli, přistoupil k oltáři oděn kněžským rouchem. Král rozkázal odbývání bohoslužeb na tom místě, aby jim mohl být přítomen. Jakmile však seznal, že se toho úřadu zmocnil kacíř a nechce se svého mí- sta ustoupiti druhému, vyslal vojenského dů stojníka a rozkázal kněze, neodejde-li, vyvléci z kaple a svrhnouti s blízké skály. Tomu byl však život milejší než vzdor. Spatřiv o slav- nosti božího těla z okna Rokycanu, nesou- cího městem svátost oltářní, nedal nikterak na jevo svou úctu. Vyptáván byv od svých přátel, proč neuctívá svátost, řekl: Dobře vím, že nejsvětější tělo Kristovo jest vzne-
Strana 187
187 šenější, než aby mohlo být mnou dosti uctěno, jeho slávu nezvětší má úcta, ani mé zneuctění nezmenší jeho důstojnost. Bylo mi však míti se na pozoru, abych uctívaje Krista ne- zdál se lidu, jehož zvyky se často řídí dle knížete, že schvaluji svatokrádežného kněze Rokycanu. A nebudou se o mně domnívati, že pohrdám bohem, jehož nejsvětější tělo mne často viděli co nejvíce uctívati, ovšem, je-li v rukou katolického kněze. — Pobyt králův v Čechách počal být obtížný kacířské stra- ně, jejímiž bohoslužbami bylo opovrhováno od něho i od ostatních knížat, denně se sjíž- dějících. Již i ti, kteří oklamáni byvše blou- dili, pozorujíce mravy jiných a poznávajíce svou pošetilost, opouštěli nevěru husitskou a vraceli se do církve. Proto nikdo z ka- cířů nebránil králi, chtějícímu se vrátiti do Rakous. Dříve však než odešel, navštívil zna- menité město Vratislav, hlavní město Slez- ska. Kč ž tam obcoval bohoslužbám v bi- skupském chrámě, a sešli se četní knížata a také Poděbrad stál vedle krále, vypra- vuje velmi rozšířená pověst, že jakýsi šašek Kilian, jeden z těch, kteří předstírajíce bláz- novství, z jiných blázny dělají, oslovil Po- děbrada těmito slovy: Jasně vidím, s jakou tváří se díváš na naše bohoslužby, duši tvou však nevidím. Řekni mi prosím, zda se ti zdá naše náboženství dost skvělým? Vidíš-li, jak mnohá a mocná knížata i sám král náš-
187 šenější, než aby mohlo být mnou dosti uctěno, jeho slávu nezvětší má úcta, ani mé zneuctění nezmenší jeho důstojnost. Bylo mi však míti se na pozoru, abych uctívaje Krista ne- zdál se lidu, jehož zvyky se často řídí dle knížete, že schvaluji svatokrádežného kněze Rokycanu. A nebudou se o mně domnívati, že pohrdám bohem, jehož nejsvětější tělo mne často viděli co nejvíce uctívati, ovšem, je-li v rukou katolického kněze. — Pobyt králův v Čechách počal být obtížný kacířské stra- ně, jejímiž bohoslužbami bylo opovrhováno od něho i od ostatních knížat, denně se sjíž- dějících. Již i ti, kteří oklamáni byvše blou- dili, pozorujíce mravy jiných a poznávajíce svou pošetilost, opouštěli nevěru husitskou a vraceli se do církve. Proto nikdo z ka- cířů nebránil králi, chtějícímu se vrátiti do Rakous. Dříve však než odešel, navštívil zna- menité město Vratislav, hlavní město Slez- ska. Kč ž tam obcoval bohoslužbám v bi- skupském chrámě, a sešli se četní knížata a také Poděbrad stál vedle krále, vypra- vuje velmi rozšířená pověst, že jakýsi šašek Kilian, jeden z těch, kteří předstírajíce bláz- novství, z jiných blázny dělají, oslovil Po- děbrada těmito slovy: Jasně vidím, s jakou tváří se díváš na naše bohoslužby, duši tvou však nevidím. Řekni mi prosím, zda se ti zdá naše náboženství dost skvělým? Vidíš-li, jak mnohá a mocná knížata i sám král náš-
Strana 188
188 se přidržují jednoho obřadu? Proč nesmýš- líš raději s nimi než s Rokycanou? Zda se domníváš, že nemnozí Čechové jsou chytřej- ší než ostatní církev Kristova? Opusť ne- spořádaný lid a připoj se k šlechticům, sám jsa šlechticem. Poděbrad mu odvětil: Jest- liže tato slova tvá jsou, nejsi ten, kým se děláš, tobě jako moudrému odpovím. Jsou-li cizí, sluší se, abych jim také zadost učinil. Slyš tedy! Každý koná církevní obřady dle své víry. Konáme takové bohoslužby, o nichž věříme, že jsou bohu milé; není na naší vůli věřiti, co bychom chtěli. Mysl lidská pře- možená silnými důvody chtěj nechtěj jest poutána a podle toho, jak jest uzpůsobena svou přirozeností, jedna se dá snadno vésti, druhá uniká. Já mám náboženství svých kněží za pravé. Jestliže bych se přidržel tvého, snad bych oklamal lidi, duši své škodě, boha, který vidí do srdce, nemohu oklamati. Aniž se sluší, abych byl tobě podobným. Jiné bláznu, jiné pak šlechtici náleží. To si měj, jsi-li moudrý, nebo oznam těm, kteří tě na mne poslali. Co se toto dálo, hrabě celský na mysli jsa zlomen a veškeré naděje zbaven, byl nucen hledati záchranu u toho, jemuž kdysi strojil úklady. Uteče se tedy k Bedřichovi, říká, že se špatně zachoval, protože opustil svého pána, a útočil na něho, že byl za svůj zločin potrestán, od královského dvora
188 se přidržují jednoho obřadu? Proč nesmýš- líš raději s nimi než s Rokycanou? Zda se domníváš, že nemnozí Čechové jsou chytřej- ší než ostatní církev Kristova? Opusť ne- spořádaný lid a připoj se k šlechticům, sám jsa šlechticem. Poděbrad mu odvětil: Jest- liže tato slova tvá jsou, nejsi ten, kým se děláš, tobě jako moudrému odpovím. Jsou-li cizí, sluší se, abych jim také zadost učinil. Slyš tedy! Každý koná církevní obřady dle své víry. Konáme takové bohoslužby, o nichž věříme, že jsou bohu milé; není na naší vůli věřiti, co bychom chtěli. Mysl lidská pře- možená silnými důvody chtěj nechtěj jest poutána a podle toho, jak jest uzpůsobena svou přirozeností, jedna se dá snadno vésti, druhá uniká. Já mám náboženství svých kněží za pravé. Jestliže bych se přidržel tvého, snad bych oklamal lidi, duši své škodě, boha, který vidí do srdce, nemohu oklamati. Aniž se sluší, abych byl tobě podobným. Jiné bláznu, jiné pak šlechtici náleží. To si měj, jsi-li moudrý, nebo oznam těm, kteří tě na mne poslali. Co se toto dálo, hrabě celský na mysli jsa zlomen a veškeré naděje zbaven, byl nucen hledati záchranu u toho, jemuž kdysi strojil úklady. Uteče se tedy k Bedřichovi, říká, že se špatně zachoval, protože opustil svého pána, a útočil na něho, že byl za svůj zločin potrestán, od královského dvora
Strana 189
189 vyhnán a přinucen žebrati u cizích lidí o po- moc. Že lituje, ač pozdě, svého dřívějšího života, přece však jsa hoden, aby se cí- sař nad ním slitoval, protože může spíše pro- spěti, než uškoditi. Že pro něho získá Ra- kousy, bude-li jeho radám dáno víry, ne- boť páni té země jsou s ním za jedno. Žádá za odpuštění své chyby a slibuje mnoho pro budoucnost, nabude-li dřívější přízně. Císař, jehož oklamati bylo by velmi těžko, připo- míná veliké ztráty, utrpěné odpadnutím hra- běte, a žádá, aby je napravil. Že mu ne- stačí slibování Rakous, které nejsou v moci hraběte, vydá-li hrabě svůj majetek, že může dosáhnouti smíru, ne-li, že nesouhlasí s lí- tostí, která nezakusí trestu. Dlouho bylo o té věci jednáno. Když konečně Bedřich žádal činy a hrabě nabízel toliko slova, rozešli se s nepořízenou. Téhož času byla krutá a hroz- ná válka mezi Františkem Sforzou, vévodou milánským a republikou benátskou. Alfons, král sicilský, podporoval Benátčany, a pro- to dorážel zbraní na Florentské, spojence Františkovy, a jemu pomáhali Sienští. Ne- bylo pochyby, že postavení Františkovo vy- padalo o mnoho horší. Když to sám uznal, povolal cizí pomoc z Francie, najav za ve- liký žold Alfonsova soka Reinarta, vévodu lotrinského, který byl nedávno před tím vy- hnán z království Sicilského. Příchodem to- hoto nastal veliký obrat ve štěstí, a benát-
189 vyhnán a přinucen žebrati u cizích lidí o po- moc. Že lituje, ač pozdě, svého dřívějšího života, přece však jsa hoden, aby se cí- sař nad ním slitoval, protože může spíše pro- spěti, než uškoditi. Že pro něho získá Ra- kousy, bude-li jeho radám dáno víry, ne- boť páni té země jsou s ním za jedno. Žádá za odpuštění své chyby a slibuje mnoho pro budoucnost, nabude-li dřívější přízně. Císař, jehož oklamati bylo by velmi těžko, připo- míná veliké ztráty, utrpěné odpadnutím hra- běte, a žádá, aby je napravil. Že mu ne- stačí slibování Rakous, které nejsou v moci hraběte, vydá-li hrabě svůj majetek, že může dosáhnouti smíru, ne-li, že nesouhlasí s lí- tostí, která nezakusí trestu. Dlouho bylo o té věci jednáno. Když konečně Bedřich žádal činy a hrabě nabízel toliko slova, rozešli se s nepořízenou. Téhož času byla krutá a hroz- ná válka mezi Františkem Sforzou, vévodou milánským a republikou benátskou. Alfons, král sicilský, podporoval Benátčany, a pro- to dorážel zbraní na Florentské, spojence Františkovy, a jemu pomáhali Sienští. Ne- bylo pochyby, že postavení Františkovo vy- padalo o mnoho horší. Když to sám uznal, povolal cizí pomoc z Francie, najav za ve- liký žold Alfonsova soka Reinarta, vévodu lotrinského, který byl nedávno před tím vy- hnán z království Sicilského. Příchodem to- hoto nastal veliký obrat ve štěstí, a benát-
Strana 190
190 ské vojsko, byvši včas vypuzeno, ukázalo se slabším. To pozoroval hrabě celský a po- čal doufati v tento konec své bídy. Poslav k Benátčanům posly, slíbil, že jim přijde na pomoc s velikými zástupy Čechů a že ukončí válku, bude-li mu dán za to žold. A nebylo to nesnadné, neboť Čechové jsouce chtiví novot a vychováni ve zbrani nemo- hou být žádnou mocí udrženi doma, nabídne-li jim někdo žold za vojenské služby. Benát- čané souhlasili. Ježto však dlouhé válčení vyžadovalo velikého nákladu, raději přijali mír, nepřítelem nabídnutý, než aby kupovali nejistou válku. Hrabě tím zklamaný, nena- lézaje v cizině žádné pomoci ve svém vy- hnanství, snaží se skrze své přátele naklo- niti si Ladislava. A štěstí nebylo déle proti němu. Eicinger, nenáviděný od pánů, pro- tože se stavěl na odpor jejich lakotě a lou- pežení, nemohl si uchovati přízeň královu, protože oni brzy sami, brzy skrze své syny, kteří byli ve dne v noci při králi, obviňo- vali Eicingera a říkali, že byl hrabě pří- buzný to králův, který ho uvedl v jeho krá- lovství, nezaslouženě vyhnán. Zlíbilo se tedy povolati hraběte z vyhnanství.
190 ské vojsko, byvši včas vypuzeno, ukázalo se slabším. To pozoroval hrabě celský a po- čal doufati v tento konec své bídy. Poslav k Benátčanům posly, slíbil, že jim přijde na pomoc s velikými zástupy Čechů a že ukončí válku, bude-li mu dán za to žold. A nebylo to nesnadné, neboť Čechové jsouce chtiví novot a vychováni ve zbrani nemo- hou být žádnou mocí udrženi doma, nabídne-li jim někdo žold za vojenské služby. Benát- čané souhlasili. Ježto však dlouhé válčení vyžadovalo velikého nákladu, raději přijali mír, nepřítelem nabídnutý, než aby kupovali nejistou válku. Hrabě tím zklamaný, nena- lézaje v cizině žádné pomoci ve svém vy- hnanství, snaží se skrze své přátele naklo- niti si Ladislava. A štěstí nebylo déle proti němu. Eicinger, nenáviděný od pánů, pro- tože se stavěl na odpor jejich lakotě a lou- pežení, nemohl si uchovati přízeň královu, protože oni brzy sami, brzy skrze své syny, kteří byli ve dne v noci při králi, obviňo- vali Eicingera a říkali, že byl hrabě pří- buzný to králův, který ho uvedl v jeho krá- lovství, nezaslouženě vyhnán. Zlíbilo se tedy povolati hraběte z vyhnanství.
Strana 191
191 KAPITOLA LXIII. O povolání Oldřicha, hraběte celského, a obno- vení jeho správcovství. Hrabě celský jest tak pomocí přátel s krá- lem tajně usmířen a hodlaje se vrátiti s vel- kou a skvělou nádherou, vede tisíc ozbroje- jených jezdců a přijde do Vídně; přicháze- jícímu vyšel král vstříc za město. Pánové, rytíři a všechen lid provázeli hraběte, po- zdravovali ho, objímali a vychvalovali; a tak nebylo lze rozeznati, zda ho potupněji vy- hnali, nebo nádherněji zpět povolali. Podivu- hodný to obrat. Ten, který nedávno před tím smutně odcházel do vyhnanství, vrací se jako triumfátor. Eicinger, který dosáh- nuv vrcholu moci ho vypudil, sám musí za- kusiti, co druhému připravil. Neboť, když vchází hrabě do města, sám je s přáteli svý- mi opustí, zvoliv dobrovolné vyhnanství. Oše metné jest býti prvním u králů, a trvalá moc neopírá se o vůli jednotlivce. Hrabě dozvěděv se o odchodu Eicingerově, chválil prý muže, který se vyhnul hře štěstí, kdyby byl vyčkal soudu, byla prý pro něho při- pravena nejpotupnější smrt. Že nejlépe udělá. bude-li se trvale straniti dvorských bouří. Také jemu prý se nelíbí dvorské mravy, jest všecko; každou chvíli vratké a nejisté hrozí nebezpečí, v duši mu ustavičně tkví
191 KAPITOLA LXIII. O povolání Oldřicha, hraběte celského, a obno- vení jeho správcovství. Hrabě celský jest tak pomocí přátel s krá- lem tajně usmířen a hodlaje se vrátiti s vel- kou a skvělou nádherou, vede tisíc ozbroje- jených jezdců a přijde do Vídně; přicháze- jícímu vyšel král vstříc za město. Pánové, rytíři a všechen lid provázeli hraběte, po- zdravovali ho, objímali a vychvalovali; a tak nebylo lze rozeznati, zda ho potupněji vy- hnali, nebo nádherněji zpět povolali. Podivu- hodný to obrat. Ten, který nedávno před tím smutně odcházel do vyhnanství, vrací se jako triumfátor. Eicinger, který dosáh- nuv vrcholu moci ho vypudil, sám musí za- kusiti, co druhému připravil. Neboť, když vchází hrabě do města, sám je s přáteli svý- mi opustí, zvoliv dobrovolné vyhnanství. Oše metné jest býti prvním u králů, a trvalá moc neopírá se o vůli jednotlivce. Hrabě dozvěděv se o odchodu Eicingerově, chválil prý muže, který se vyhnul hře štěstí, kdyby byl vyčkal soudu, byla prý pro něho při- pravena nejpotupnější smrt. Že nejlépe udělá. bude-li se trvale straniti dvorských bouří. Také jemu prý se nelíbí dvorské mravy, jest všecko; každou chvíli vratké a nejisté hrozí nebezpečí, v duši mu ustavičně tkví
Strana 192
192 zneuctění v minulém roku, stále prý má před očima potupné vypuzení, hanebné vyhnan- ství a urážlivá slova; diví se, že nevytrpěl ještě horší věci. Vzdává díky bohu, který ho uvedl do dřívějšího stavu; že jest cti jeho zadostučiněno, a více prý si nežádá. Že zůstane u krále tak dlouho, dokud po- věst o slavném návratu nevyhladí potupu jeho vyhnání, potom moci, králova přátel- ství a nestálé přízně lidu chce se raději vzdáti, než je ztratiti. Neprovedl to tak dů- kladně, jak moudře to řekl. Nikdo neskládá nabytou moc tak snadno, jako ji haní. Zdržují v tom přátelé, poutá touha po slávě, pře- káží strach před nepřáteli, ustavičně něco nutí odložiti to na zítřek. Snáze někdo roz- váže pověstný uzel gordický v Asii, než se vyprostí z vábivosti moci a kralování. KAPITOLA LXIV. O lsti hraběte celského, chtějícího odstraniti Jana Hunyada od správy království uherského. Uhři, zvěděvše o návratu královu do Ra- kous, ihned k němu vypraví posly a žádají, aby přijel do Uher a navštivil své království. Jan Hunyady měl tehdy skoro celé Uhry ve své moci; královské hrady byly v jeho rukou, vojsko jízdní i pěší poslouchalo je- ho jediného. To bylo některým pánům krá-
192 zneuctění v minulém roku, stále prý má před očima potupné vypuzení, hanebné vyhnan- ství a urážlivá slova; diví se, že nevytrpěl ještě horší věci. Vzdává díky bohu, který ho uvedl do dřívějšího stavu; že jest cti jeho zadostučiněno, a více prý si nežádá. Že zůstane u krále tak dlouho, dokud po- věst o slavném návratu nevyhladí potupu jeho vyhnání, potom moci, králova přátel- ství a nestálé přízně lidu chce se raději vzdáti, než je ztratiti. Neprovedl to tak dů- kladně, jak moudře to řekl. Nikdo neskládá nabytou moc tak snadno, jako ji haní. Zdržují v tom přátelé, poutá touha po slávě, pře- káží strach před nepřáteli, ustavičně něco nutí odložiti to na zítřek. Snáze někdo roz- váže pověstný uzel gordický v Asii, než se vyprostí z vábivosti moci a kralování. KAPITOLA LXIV. O lsti hraběte celského, chtějícího odstraniti Jana Hunyada od správy království uherského. Uhři, zvěděvše o návratu královu do Ra- kous, ihned k němu vypraví posly a žádají, aby přijel do Uher a navštivil své království. Jan Hunyady měl tehdy skoro celé Uhry ve své moci; královské hrady byly v jeho rukou, vojsko jízdní i pěší poslouchalo je- ho jediného. To bylo některým pánům krá-
Strana 193
193 lovství nenáviděné a obtížné, a zvláště hra- běti celskému, který si přál, být na jeho místě a nedostal po jeho volbě peníze jím slíbené. Obviňuje tedy Jana, činí ho králi nenáviděným, onen prý jest králem, nikoli Ladislav, všechny důchody jsou jemu od- váděny, nejpevnější královská města, hrady, koně a zbraně jsou v jeho moci. Nepochybně prý touží po královské koruně, nebude-li moci jí dosáhnouti pomocí křesťanů, pokusí se o to pomocí Turků, kterým už dvakrát zradil veliká vojska uherská. Na oko se zdá Turkům nepřítelem, tajně prý jest jejich pří- telem. Že dvakrát porušil věrnost, proti spra- vedlnosti a právu byla zapuzena královna Alžběta uvedením polského krále; Poláka, jehož byl povolal, ve válce prý opustil. Ode- bere-li se Ladislav do Uher, že zahyne jeho rukou buď násilím, nebo jedem. To jediné vyhledává, kdyžtě si vyžaduje královy ná- vštěvy v Uhrách, že nikoli bez šalby a lsti domáhají se přítomnosti svého představené- ho ti, kdo spravují země dle své vůle, bez- pochyby jsou prý už připraveny úklady osobě králově. Že jest předejíti zločinu a obrátiti ho na jeho původce; má slíbiti cestu do Uher, dříve však povolati Jana ke dvoru pod záminkou uklidnění království, dostaviv- šího se zajmouti a usmrtiti, jen tak že může Ladislav užívati království po svém otci. Rada zdála se opatrná a prospěšná, položeny léč-
193 lovství nenáviděné a obtížné, a zvláště hra- běti celskému, který si přál, být na jeho místě a nedostal po jeho volbě peníze jím slíbené. Obviňuje tedy Jana, činí ho králi nenáviděným, onen prý jest králem, nikoli Ladislav, všechny důchody jsou jemu od- váděny, nejpevnější královská města, hrady, koně a zbraně jsou v jeho moci. Nepochybně prý touží po královské koruně, nebude-li moci jí dosáhnouti pomocí křesťanů, pokusí se o to pomocí Turků, kterým už dvakrát zradil veliká vojska uherská. Na oko se zdá Turkům nepřítelem, tajně prý jest jejich pří- telem. Že dvakrát porušil věrnost, proti spra- vedlnosti a právu byla zapuzena královna Alžběta uvedením polského krále; Poláka, jehož byl povolal, ve válce prý opustil. Ode- bere-li se Ladislav do Uher, že zahyne jeho rukou buď násilím, nebo jedem. To jediné vyhledává, kdyžtě si vyžaduje královy ná- vštěvy v Uhrách, že nikoli bez šalby a lsti domáhají se přítomnosti svého představené- ho ti, kdo spravují země dle své vůle, bez- pochyby jsou prý už připraveny úklady osobě králově. Že jest předejíti zločinu a obrátiti ho na jeho původce; má slíbiti cestu do Uher, dříve však povolati Jana ke dvoru pod záminkou uklidnění království, dostaviv- šího se zajmouti a usmrtiti, jen tak že může Ladislav užívati království po svém otci. Rada zdála se opatrná a prospěšná, položeny léč-
Strana 194
194 ky a Jan povolán ke králi. Ten byv zpra- ven od svých přátel o úkladech (nesnadno zajistě se zatajují veliké věci), odpoví, že uposlechne krále v Uhrách a půjde, kam- koliv rozkáže, mimo hranice království není prý k tomu vázán. Byli tedy k němu po- sláni přední úředníci dvorští s hrabětem cel- ským, aby se s ním sešli na hranicích v uher- ském městě Košicích (Coziae, u vyd. Gor- zae) a pokusili se odvésti ho do Vídně, kdyby to nemohli, aby ho úkladně zabili ve městě. Jan se zastavil na dostřel se 2000 vojínů, nabízeje rozmluvu v otevřeném poli. Hrabě celský praví, že zastupuje krále, že není nečestné, přijde-li správce k těm, kteří přinášejí rozkazy královy, ani že není on tak neurozený, aby měl dávati Janovi před- nost, že ve městě bude možno rozmlouvati klidněji a poctivěji. Jan řekl poselstvu k němu vypravenému, že poslové dávají přednost to- mu, ke komu jsou posláni, o urozenost že není třeba pro přítomnost se hádati. Ostat- ně v Uhrách obyčejně jdou hrabata celští za správcem království, konečně že nikte- rak nevstoupí do ohraženého města, nebude-li míti uvnitř posádku stejně jako hrabě. Tak se rozešli bez pořízení. Potom byl vymyšlen nový úskok. Jana pře- mluvili přátelé obou stran, přislíben jeho příchod do Vídně, jen jestliže král a určití pánové zajistí mu svými listy bezpečnost. Bylo
194 ky a Jan povolán ke králi. Ten byv zpra- ven od svých přátel o úkladech (nesnadno zajistě se zatajují veliké věci), odpoví, že uposlechne krále v Uhrách a půjde, kam- koliv rozkáže, mimo hranice království není prý k tomu vázán. Byli tedy k němu po- sláni přední úředníci dvorští s hrabětem cel- ským, aby se s ním sešli na hranicích v uher- ském městě Košicích (Coziae, u vyd. Gor- zae) a pokusili se odvésti ho do Vídně, kdyby to nemohli, aby ho úkladně zabili ve městě. Jan se zastavil na dostřel se 2000 vojínů, nabízeje rozmluvu v otevřeném poli. Hrabě celský praví, že zastupuje krále, že není nečestné, přijde-li správce k těm, kteří přinášejí rozkazy královy, ani že není on tak neurozený, aby měl dávati Janovi před- nost, že ve městě bude možno rozmlouvati klidněji a poctivěji. Jan řekl poselstvu k němu vypravenému, že poslové dávají přednost to- mu, ke komu jsou posláni, o urozenost že není třeba pro přítomnost se hádati. Ostat- ně v Uhrách obyčejně jdou hrabata celští za správcem království, konečně že nikte- rak nevstoupí do ohraženého města, nebude-li míti uvnitř posádku stejně jako hrabě. Tak se rozešli bez pořízení. Potom byl vymyšlen nový úskok. Jana pře- mluvili přátelé obou stran, přislíben jeho příchod do Vídně, jen jestliže král a určití pánové zajistí mu svými listy bezpečnost. Bylo
Strana 195
195 splněno všechno, oč žádal. On pak přiblížil se k Vídni na osm tisíc kroků a urozený rytíř Lamberk z rozkazu hraběte vyjel mu naproti a kázal mu rychle si pospíšiti, ne- boť prý již král vyšel vstříc s velikou dru- žinou, a s ním hrabě, který přináší ochran- ný list. Jan pohnut tímto poselstvím, přiblí- žil se k městu skoro na třicet stadií (sta- dium = 125 kroků), a když rozhlížeje se daleko po okolí neviděl nikoho vstříc při- cházeti, usadil se v blízké vsi. Když příliš dlouho váhal, přišel k němu hrabě se 40 toliko jezdci a kázal mu, aby nezdržoval krále přicházejícího mu naproti, aby ihned vsedl na koně a pospíšil si. Jan mu od- pověděl: Široko se otvírájí pole, a já ne- vidím přicházet ani krále ani koho jiného Tehdy to sváděl hrabě na vedro a řekl, že ho král očekává ve stínu mezi vinicemi a stromy. Otázán byv na ochranný list, od- pověděl, že jest u krále. Jan prohlédl lest i to ze nadarmo byl váben. Obrátiv se na Lam- berka, řekl: Dobře's mi lhal. Lamberk na to: To jsem řekl, co hrabě rozkázal; je-li v tom nějaký klam, jemu to vytkni Sám ať se hájí, kdo to poručil, mně bylo upo- slechnouti. Tu opět Jan, hledě na hraběte: Tak-li chceš míti lidi za blázny? Lstí na mne dorážíš, já silou bych tě mohl zničiti. Kdybych chtěl, padl bys do jámy, kterou jsi vykopal. Kdo mi v tom může brániti,
195 splněno všechno, oč žádal. On pak přiblížil se k Vídni na osm tisíc kroků a urozený rytíř Lamberk z rozkazu hraběte vyjel mu naproti a kázal mu rychle si pospíšiti, ne- boť prý již král vyšel vstříc s velikou dru- žinou, a s ním hrabě, který přináší ochran- ný list. Jan pohnut tímto poselstvím, přiblí- žil se k městu skoro na třicet stadií (sta- dium = 125 kroků), a když rozhlížeje se daleko po okolí neviděl nikoho vstříc při- cházeti, usadil se v blízké vsi. Když příliš dlouho váhal, přišel k němu hrabě se 40 toliko jezdci a kázal mu, aby nezdržoval krále přicházejícího mu naproti, aby ihned vsedl na koně a pospíšil si. Jan mu od- pověděl: Široko se otvírájí pole, a já ne- vidím přicházet ani krále ani koho jiného Tehdy to sváděl hrabě na vedro a řekl, že ho král očekává ve stínu mezi vinicemi a stromy. Otázán byv na ochranný list, od- pověděl, že jest u krále. Jan prohlédl lest i to ze nadarmo byl váben. Obrátiv se na Lam- berka, řekl: Dobře's mi lhal. Lamberk na to: To jsem řekl, co hrabě rozkázal; je-li v tom nějaký klam, jemu to vytkni Sám ať se hájí, kdo to poručil, mně bylo upo- slechnouti. Tu opět Jan, hledě na hraběte: Tak-li chceš míti lidi za blázny? Lstí na mne dorážíš, já silou bych tě mohl zničiti. Kdybych chtěl, padl bys do jámy, kterou jsi vykopal. Kdo mi v tom může brániti,
Strana 196
196 abych se ti nepomstil a nedal ti odměnu hodnou tvých skutků? Chrání tě úcta má ke králi, jemu daruji tvůj život, ne tobě, střez se příště přijíti mi na oči. — A tak opět byla zmařena naděje na schůzi. Mnoho bylo potom jednáno mezi Uhry a králem, a se samotným Janem učiněny smlouvy, ně- které hrady byly vydány králi, král sám ode- bral se do Budína (Buda). KAPITOLA LXV. O křižácích, jejich bitvě s Turky a vítězství u Bělehradu v Uhrách (r. 1456). Mezitím po smrti papeže Mikuláše V., kte- rý nastoupil po Eugenovi IV., dosáhl stolce Petrova Kalixt III. Tento poznav úmysl Mo- hameda, císaře tureckého, který si chtěl zbraní podrobiti Uhry (již zajisté dobyl Cařihradu, hlavního města řeckého), vypravil Jana, kar- dinála sv. Anděla, muže přičinlivého a velko- myslného, s poselstvím do Německa, aby na severu sebral síly proti Turkům. Bylo se- bráno vojsko, ne tak dobře ozbrojené, jako spolehlivé. Nespořádaná chátra, lid a chu- dina chopili se zbraní, pohnuti byvše od- měnou života věčného, boháči spokojení s pří- tomným stavem zůstali doma. Slovo boží jest často protivné mocným, kdo nemají ma- jetku, ti letí lehce do nebe. Mahomed zpyš- něvší vítězstvím nad Cařihradem, sebral
196 abych se ti nepomstil a nedal ti odměnu hodnou tvých skutků? Chrání tě úcta má ke králi, jemu daruji tvůj život, ne tobě, střez se příště přijíti mi na oči. — A tak opět byla zmařena naděje na schůzi. Mnoho bylo potom jednáno mezi Uhry a králem, a se samotným Janem učiněny smlouvy, ně- které hrady byly vydány králi, král sám ode- bral se do Budína (Buda). KAPITOLA LXV. O křižácích, jejich bitvě s Turky a vítězství u Bělehradu v Uhrách (r. 1456). Mezitím po smrti papeže Mikuláše V., kte- rý nastoupil po Eugenovi IV., dosáhl stolce Petrova Kalixt III. Tento poznav úmysl Mo- hameda, císaře tureckého, který si chtěl zbraní podrobiti Uhry (již zajisté dobyl Cařihradu, hlavního města řeckého), vypravil Jana, kar- dinála sv. Anděla, muže přičinlivého a velko- myslného, s poselstvím do Německa, aby na severu sebral síly proti Turkům. Bylo se- bráno vojsko, ne tak dobře ozbrojené, jako spolehlivé. Nespořádaná chátra, lid a chu- dina chopili se zbraní, pohnuti byvše od- měnou života věčného, boháči spokojení s pří- tomným stavem zůstali doma. Slovo boží jest často protivné mocným, kdo nemají ma- jetku, ti letí lehce do nebe. Mahomed zpyš- něvší vítězstvím nad Cařihradem, sebral
Strana 197
197 v Thracii nesmírné zástupy a táhna přes Tri- bally (nyn. záp. Bulharsko a vých. Srbsko) vedl prý přes 150 tisíc vojínů. A domýšli- vostí jsa naplněn a nadutý tak velikým voj- skem nepochyboval, že po dobytí Uher bude moci vtrhnouti do zálivů illyrských (nyn. asi rakouské pobřeží Jaderského moře) a do vnit- ra země, podrobiti si království Liburnů (nyn. již. Chorvatsko) a prameny Timavu a hlav- ně podmaniti si jediným útokem Italii a Řím. Avšak malé a celkem bezvýznamné město zadrželo tak veliké jeho úsilí, Taurinum na- zývali je staří, náš věk je jmenuje Králov- ský Bělehrad, ležící u soutoku Dunaje a Sávy. Rozhodl se oblehnouti ho nejdříve pro příhodnost přechodu přes řeku. V témž čase povzbuzoval Uhry do zbra- ně na svých kázáních Jan Kapistran,13) z řá- du minortiů, proslulý svatostí života. Jak- mile se dozvěděl, že se Turci přibližují, ode- bral se bez meškání do Bělehradu, přivá- děje s sebou nemalý počet křižáků. Vytáhl tam také Jan Hunyady, stáhnuv rychle svoje zástupy. Kardinál zůstal v Budíně, volaje pomoc se všech stran. Jakmile král uslyšel, že Turci přitáhli, a že Uhři nejsou s to snésti takovou sílu válečnou, obávaje se vrtkavé mysli národa a nepokládaje pobyt v Bu- díně za bezpečný, opustil město pod zámin- minkou lovu a spěšně se uchýlil do Ra- kous. Turek se zatím položil táborem u Bě-
197 v Thracii nesmírné zástupy a táhna přes Tri- bally (nyn. záp. Bulharsko a vých. Srbsko) vedl prý přes 150 tisíc vojínů. A domýšli- vostí jsa naplněn a nadutý tak velikým voj- skem nepochyboval, že po dobytí Uher bude moci vtrhnouti do zálivů illyrských (nyn. asi rakouské pobřeží Jaderského moře) a do vnit- ra země, podrobiti si království Liburnů (nyn. již. Chorvatsko) a prameny Timavu a hlav- ně podmaniti si jediným útokem Italii a Řím. Avšak malé a celkem bezvýznamné město zadrželo tak veliké jeho úsilí, Taurinum na- zývali je staří, náš věk je jmenuje Králov- ský Bělehrad, ležící u soutoku Dunaje a Sávy. Rozhodl se oblehnouti ho nejdříve pro příhodnost přechodu přes řeku. V témž čase povzbuzoval Uhry do zbra- ně na svých kázáních Jan Kapistran,13) z řá- du minortiů, proslulý svatostí života. Jak- mile se dozvěděl, že se Turci přibližují, ode- bral se bez meškání do Bělehradu, přivá- děje s sebou nemalý počet křižáků. Vytáhl tam také Jan Hunyady, stáhnuv rychle svoje zástupy. Kardinál zůstal v Budíně, volaje pomoc se všech stran. Jakmile král uslyšel, že Turci přitáhli, a že Uhři nejsou s to snésti takovou sílu válečnou, obávaje se vrtkavé mysli národa a nepokládaje pobyt v Bu- díně za bezpečný, opustil město pod zámin- minkou lovu a spěšně se uchýlil do Ra- kous. Turek se zatím položil táborem u Bě-
Strana 198
198 lehradu a počal všemi silami dobývati té části města, k níž byl volný přístup po ro- vině, a rozestaviv kovová děla neobyčejné a nevídané velikosti, rozbil přední hradby Uvnitř byl nemalý volný prostor, sáhající až k druhým hradbám. Tam měli křižáci svá stanoviště. Vojsko to málo kryté svými zbraněmi, ozbrojené toliko meči a oštěpy, za to však chráněné svojí neohrožeností a pomocí nebes. Turci, vtrhnuvše dovnitř roz- valenými hradbami, svedli s nimi krutý boj. Kapistran křičel s věže, povzbuzoval křesťa- ny, ukazoval korouhev, ozdobenou křížem, sliboval pomoc s nebe, nadával nepřátelům a prosil o přispění boží. Hunyady běhal se zástupem vojínů brzy sem, brzy tam, obno- voval pořádek, nahražoval zemdlené silnými a raněné zdravými, byl vojevůdcem i vojí- nem zároveň. Na obou stranách bylo bo- jováno s nasazením všech sil, brzy couvali naši, brzy zas Turci. Zde bylo slyšet po křik vítězících, tam sténání umírajících. Od- vážní a přední bojovníci padali probodeni mečem, bylo bojováno na mrtvolách všude ležících; nepřátelé byli vyhnáni ven z hra- deb a na doléhání svého císaře, pobízejí- cího a přísně kárajícího, vtrhli Turci opět dovnitř, opět bojovali a přivedli křesťany do největší tísně. Byvše konečně odraženi kře- sťanskou statečností, opustili hanebným útě- kem opět město, spíše ze strachu před ne-
198 lehradu a počal všemi silami dobývati té části města, k níž byl volný přístup po ro- vině, a rozestaviv kovová děla neobyčejné a nevídané velikosti, rozbil přední hradby Uvnitř byl nemalý volný prostor, sáhající až k druhým hradbám. Tam měli křižáci svá stanoviště. Vojsko to málo kryté svými zbraněmi, ozbrojené toliko meči a oštěpy, za to však chráněné svojí neohrožeností a pomocí nebes. Turci, vtrhnuvše dovnitř roz- valenými hradbami, svedli s nimi krutý boj. Kapistran křičel s věže, povzbuzoval křesťa- ny, ukazoval korouhev, ozdobenou křížem, sliboval pomoc s nebe, nadával nepřátelům a prosil o přispění boží. Hunyady běhal se zástupem vojínů brzy sem, brzy tam, obno- voval pořádek, nahražoval zemdlené silnými a raněné zdravými, byl vojevůdcem i vojí- nem zároveň. Na obou stranách bylo bo- jováno s nasazením všech sil, brzy couvali naši, brzy zas Turci. Zde bylo slyšet po křik vítězících, tam sténání umírajících. Od- vážní a přední bojovníci padali probodeni mečem, bylo bojováno na mrtvolách všude ležících; nepřátelé byli vyhnáni ven z hra- deb a na doléhání svého císaře, pobízejí- cího a přísně kárajícího, vtrhli Turci opět dovnitř, opět bojovali a přivedli křesťany do největší tísně. Byvše konečně odraženi kře- sťanskou statečností, opustili hanebným útě- kem opět město, spíše ze strachu před ne-
Strana 199
199 bezpečím, než před hanbou. Když je křižáci pronásledovali, obnovili zase boj za hrad- bami. Brzy prchali s tím úmyslem, aby do- stali křižáky co nejdále od města. Zatím po- slali jeden šik se strany, aby zamezil vy- trhnuvším návrat do města; naši rozohněni a jásajíce nad vítězstvím nepozorovali, do jakého nebezpečí se vrhají, že jim hrozí zá- huba ze předu i ze zadu, postoupí-li poně- kud ku předu. Kapistran zpozoroval s hradeb příční šik nepřátelský a poznávaje léčku, po- čal své volati zpět. Když ho bylo málo sly- šeti, protože jeho hlas přehlušovaly bubny a trouby, vrhl se střemhlav do boje a pobí- haje uprostřed střel mezi dvěma vojsky, při- měl křikem svým a znameními křižáky k ná- vratu; tito neznali věrnosti nebo úcty k Hu- nyadovi; velká část jich byla německá, vel- mi nepřátelská uherskému národu. Zklamáni ve své velké naději, vrátili se Turci do tábora, když protáhli boj na 24 hodin ve dne v noci, brzy rozbíjejíce zdi, brzy bojujíce v poli. Mno- zí padli na obou stranách, nejvíce Turků a to znamenitých. O počtu padlých nepřátel jest různé mínění. Někteří říkali, že jich za- hynulo přes 40 tisíc, jiní 20 tisíc, jiní tvrdí, že jich bylo pobito nanejvýš 4 tisíce, což se nám zdá být nepravděpodobné. Neboť zajisté tento počet zabitých nemohl se zdáti porážkou při tak velkém vojsku. Jistě větší ztráta přiměla tak mocného císaře k útě-
199 bezpečím, než před hanbou. Když je křižáci pronásledovali, obnovili zase boj za hrad- bami. Brzy prchali s tím úmyslem, aby do- stali křižáky co nejdále od města. Zatím po- slali jeden šik se strany, aby zamezil vy- trhnuvším návrat do města; naši rozohněni a jásajíce nad vítězstvím nepozorovali, do jakého nebezpečí se vrhají, že jim hrozí zá- huba ze předu i ze zadu, postoupí-li poně- kud ku předu. Kapistran zpozoroval s hradeb příční šik nepřátelský a poznávaje léčku, po- čal své volati zpět. Když ho bylo málo sly- šeti, protože jeho hlas přehlušovaly bubny a trouby, vrhl se střemhlav do boje a pobí- haje uprostřed střel mezi dvěma vojsky, při- měl křikem svým a znameními křižáky k ná- vratu; tito neznali věrnosti nebo úcty k Hu- nyadovi; velká část jich byla německá, vel- mi nepřátelská uherskému národu. Zklamáni ve své velké naději, vrátili se Turci do tábora, když protáhli boj na 24 hodin ve dne v noci, brzy rozbíjejíce zdi, brzy bojujíce v poli. Mno- zí padli na obou stranách, nejvíce Turků a to znamenitých. O počtu padlých nepřátel jest různé mínění. Někteří říkali, že jich za- hynulo přes 40 tisíc, jiní 20 tisíc, jiní tvrdí, že jich bylo pobito nanejvýš 4 tisíce, což se nám zdá být nepravděpodobné. Neboť zajisté tento počet zabitých nemohl se zdáti porážkou při tak velkém vojsku. Jistě větší ztráta přiměla tak mocného císaře k útě-
Strana 200
200 ku, když poděšen odtáhl s celým svým voj- skem následující noci, zapáliv tábor i váleč- né stroje. A nepřišel tak odvážně a pyšně, jako přestrašeně a sklesle se dal na útěk. Vypráví se, že střelen byv do prsou nedou- fal ve své uzdravení, a jeho poranění uči- nilo konec obležení; na útěku prý jich za- hynulo více, než v boji. Vítězům zůstala jen ta kořist, jíž nemohl oheň zničiti, totiž ko- vová děla, železní berani a množství oblé- hacích strojů. Hunyady i Kapistran súčastnili se této vál- ky, oba ji popsali, žádný však neučinil zmín- ku o druhém, oba si osobili celou slávu z toho. Snáze se řekne, že jest pohrdati slad- kostí slávy, než se jí skutečně pohrdá. Ka- pistran pohrdal nádherou tohoto světa, vy- hýbal se rozkošem, potíral lakotu, podma- nil své vášně, slávou však pohrdnouti ne- dovedl. Popisuje papeži válku a její výsle- dek, nikterak se nezmínil o Hunyadovi, ani o kardinálovi, řekl, že všecko, co se stalo, jest jeho zásluhou, ač přiznal, že v první řadě byl původcem vítězství bůh. Nikdo není tak svatý, aby nebyl jat sladkostí slávy. Vy- nikající mužové snáze pohrdnou královstvím než slávou. Brzy však zemřel i Hunyady i Ka- pistran, jeden nemocí, druhý stářím. Štastné duše, kterým bylo popřáno opustiti chorá těla po tak slavné bitvě a po nabytí tak veliké přízně národů.
200 ku, když poděšen odtáhl s celým svým voj- skem následující noci, zapáliv tábor i váleč- né stroje. A nepřišel tak odvážně a pyšně, jako přestrašeně a sklesle se dal na útěk. Vypráví se, že střelen byv do prsou nedou- fal ve své uzdravení, a jeho poranění uči- nilo konec obležení; na útěku prý jich za- hynulo více, než v boji. Vítězům zůstala jen ta kořist, jíž nemohl oheň zničiti, totiž ko- vová děla, železní berani a množství oblé- hacích strojů. Hunyady i Kapistran súčastnili se této vál- ky, oba ji popsali, žádný však neučinil zmín- ku o druhém, oba si osobili celou slávu z toho. Snáze se řekne, že jest pohrdati slad- kostí slávy, než se jí skutečně pohrdá. Ka- pistran pohrdal nádherou tohoto světa, vy- hýbal se rozkošem, potíral lakotu, podma- nil své vášně, slávou však pohrdnouti ne- dovedl. Popisuje papeži válku a její výsle- dek, nikterak se nezmínil o Hunyadovi, ani o kardinálovi, řekl, že všecko, co se stalo, jest jeho zásluhou, ač přiznal, že v první řadě byl původcem vítězství bůh. Nikdo není tak svatý, aby nebyl jat sladkostí slávy. Vy- nikající mužové snáze pohrdnou královstvím než slávou. Brzy však zemřel i Hunyady i Ka- pistran, jeden nemocí, druhý stářím. Štastné duše, kterým bylo popřáno opustiti chorá těla po tak slavné bitvě a po nabytí tak veliké přízně národů.
Strana 201
201 KAPITOLA LXVI. O zavraždění hraběte celského Ladislavem, synem Hunyadovým (r. 1456). Ladislav uslyšev o smrti Hunyadově vrátil se na radu hraběte celjského do Uher, byv zbaven, jak se mu zdálo, dvou soků, z nichž jeden usiloval o jeho království lstí, a druhý násilím. Hraběti byla právě tak vítána smrt Hunyadova, jako porážka Turků, ježto ne- pochyboval, že po odstranění protivníka bu- dou ho Uhry poslušny. Slepá soudnost du- cha lidského často považuje veselé za smut- né a smutne za veselé; o budoucnosti ne- má člověk jistoty. Nikdo neví, co přinese pozdní večer, nikomu nejsou bohové tak na- kloněni, aby si mohl slíbiti zítřejší den. Mnozí byli vyneseni do výše, když se pokládali za zavržené, mnohé učinilo slavnými vyhnanství, a splněná přání byla těm, kteří jich dosáhli, častokrát ku zkáze a potupě. Pro hraběte byl život Hunyadův mnohem prospěšnější, uzavíraje mu Uhry, určené k jeho záhubě. Nyní vedl krále bez bázně do Bělehradu pro- hlédnout nepřátelskou kořist, podívat se na místo, kde byla svedena bitva a kde byl tábor barbarův. To město obsadil Ladislav, syn Hunyadův silnou posádkou. Tento oděn jsa v slavnostní roucho, otevřel králi brány, nedovolil však vstup asi čtyrem tisícům jeho
201 KAPITOLA LXVI. O zavraždění hraběte celského Ladislavem, synem Hunyadovým (r. 1456). Ladislav uslyšev o smrti Hunyadově vrátil se na radu hraběte celjského do Uher, byv zbaven, jak se mu zdálo, dvou soků, z nichž jeden usiloval o jeho království lstí, a druhý násilím. Hraběti byla právě tak vítána smrt Hunyadova, jako porážka Turků, ježto ne- pochyboval, že po odstranění protivníka bu- dou ho Uhry poslušny. Slepá soudnost du- cha lidského často považuje veselé za smut- né a smutne za veselé; o budoucnosti ne- má člověk jistoty. Nikdo neví, co přinese pozdní večer, nikomu nejsou bohové tak na- kloněni, aby si mohl slíbiti zítřejší den. Mnozí byli vyneseni do výše, když se pokládali za zavržené, mnohé učinilo slavnými vyhnanství, a splněná přání byla těm, kteří jich dosáhli, častokrát ku zkáze a potupě. Pro hraběte byl život Hunyadův mnohem prospěšnější, uzavíraje mu Uhry, určené k jeho záhubě. Nyní vedl krále bez bázně do Bělehradu pro- hlédnout nepřátelskou kořist, podívat se na místo, kde byla svedena bitva a kde byl tábor barbarův. To město obsadil Ladislav, syn Hunyadův silnou posádkou. Tento oděn jsa v slavnostní roucho, otevřel králi brány, nedovolil však vstup asi čtyrem tisícům jeho
Strana 202
202 zbrojnošů. Co tam meškali, a král si hleděl bohoslužeb, sešli se pánové v radu proti oby- čeji v odlehlé komnatě. Hrabě, byv tam po- volán, nějaký čas váhal, má-li jíti. Konečně vešel, oděn v brnění těžko proniknutelné me- čem. Vstupujícího nazývá Ladislav zrádcem, který často chystal jeho otci úkladnou smrt a znepřátelil mu krále; nyní že přišel den, v němž odpyká za své zločiny. Praví se, že hrabě dříve obvinil Ladislava jako spik- lence proti králi, protože jeho vojínům za- kázal vstup do města. To jest známo, že hrabě, vytrhnuv meč z rukou zbrojnošových, útočil na hlavu Ladislavovu a usekl mu ně- kolik prstů u ruky na ochranu nastavené; strhl se křik; Uhři vrazili dovnitř a zabili statečně se bránícího hraběte mnohými ra- nami, pak bez meškání šli ke králi novinou tou zdrcenému a řekli, že byl zabit nepřítel království a dostal tak odměnu hodnou svých zásluh. Králi že není čeho se báti, že všichni poslouchají jeho rozkazů, nyní že počíná jeho vláda, dříve prý byla při hraběti. Ačkoliv byl král silně dojat tak hrozným činem, přece potlačil bolest i hněv víc, než se srovnávalo s jeho věkem a neváhal prohlásiti, že byl hrabě zavražděn násilím. Okolostojícím přá- telům a říkajícím, že jest to snésti, ať už jest to cokoliv, pravil: Aspoň nutnost tak velí. Jest snésti, čemu je nemožno se vy- hnouti. Nemůžeme hraběti vrátiti odňatý ži-
202 zbrojnošů. Co tam meškali, a král si hleděl bohoslužeb, sešli se pánové v radu proti oby- čeji v odlehlé komnatě. Hrabě, byv tam po- volán, nějaký čas váhal, má-li jíti. Konečně vešel, oděn v brnění těžko proniknutelné me- čem. Vstupujícího nazývá Ladislav zrádcem, který často chystal jeho otci úkladnou smrt a znepřátelil mu krále; nyní že přišel den, v němž odpyká za své zločiny. Praví se, že hrabě dříve obvinil Ladislava jako spik- lence proti králi, protože jeho vojínům za- kázal vstup do města. To jest známo, že hrabě, vytrhnuv meč z rukou zbrojnošových, útočil na hlavu Ladislavovu a usekl mu ně- kolik prstů u ruky na ochranu nastavené; strhl se křik; Uhři vrazili dovnitř a zabili statečně se bránícího hraběte mnohými ra- nami, pak bez meškání šli ke králi novinou tou zdrcenému a řekli, že byl zabit nepřítel království a dostal tak odměnu hodnou svých zásluh. Králi že není čeho se báti, že všichni poslouchají jeho rozkazů, nyní že počíná jeho vláda, dříve prý byla při hraběti. Ačkoliv byl král silně dojat tak hrozným činem, přece potlačil bolest i hněv víc, než se srovnávalo s jeho věkem a neváhal prohlásiti, že byl hrabě zavražděn násilím. Okolostojícím přá- telům a říkajícím, že jest to snésti, ať už jest to cokoliv, pravil: Aspoň nutnost tak velí. Jest snésti, čemu je nemožno se vy- hnouti. Nemůžeme hraběti vrátiti odňatý ži-
Strana 203
203 vot. On zemřel podle svého osudu, nás nyní čeká náš, jejž dobrý a veliký bůh lepším učiniž. A kázal mrtvolu zemřelého naložiti na vůz, odvézti do Celje, a pohřbíti v hrobce jeho předků. KAPITOLA LXVII. O chvále Jana Hunyada, pronesené králem La- dislavem. Král se pak rozhodl opustiti Bělehrad a odebrati se v průvodu Ladislavově do Bu- dína. Během jízdy přišel do města Hunyad. Tam mu vyšla vstříc Hunyadova choť, pro smrť manžela svého oděná smutečním rou- chem, a dívky z její družiny dávaly svůj zármutek na jevo očima sklopenýma k zemi a tmavými oděvy. Král obejmuv paní, řekl: Nedůstojný jest tento oděv, který nosíš k vůli smrti svého muže. Jan Hunyady vešel ze smrti do života. On zachoval Kristu Uhry, mně království, porazil nepřítele jména kře- sťanského, zahnal jej na útěk, přestrašil ho, zjednal Uhrům mír a všechny věrné zachrá- nil. Statečným jeho činům podivovali se také nepřátelé, jeho život i smrt budou posvěceny od budoucích. Jsa v bitvě přísný, v míru mírný, přemohl ve válce nepřátele a ve své nemoci zvítězil sám nad sebou. Podporoval své vojsko radou i skutkem a porážel voj-
203 vot. On zemřel podle svého osudu, nás nyní čeká náš, jejž dobrý a veliký bůh lepším učiniž. A kázal mrtvolu zemřelého naložiti na vůz, odvézti do Celje, a pohřbíti v hrobce jeho předků. KAPITOLA LXVII. O chvále Jana Hunyada, pronesené králem La- dislavem. Král se pak rozhodl opustiti Bělehrad a odebrati se v průvodu Ladislavově do Bu- dína. Během jízdy přišel do města Hunyad. Tam mu vyšla vstříc Hunyadova choť, pro smrť manžela svého oděná smutečním rou- chem, a dívky z její družiny dávaly svůj zármutek na jevo očima sklopenýma k zemi a tmavými oděvy. Král obejmuv paní, řekl: Nedůstojný jest tento oděv, který nosíš k vůli smrti svého muže. Jan Hunyady vešel ze smrti do života. On zachoval Kristu Uhry, mně království, porazil nepřítele jména kře- sťanského, zahnal jej na útěk, přestrašil ho, zjednal Uhrům mír a všechny věrné zachrá- nil. Statečným jeho činům podivovali se také nepřátelé, jeho život i smrt budou posvěceny od budoucích. Jsa v bitvě přísný, v míru mírný, přemohl ve válce nepřátele a ve své nemoci zvítězil sám nad sebou. Podporoval své vojsko radou i skutkem a porážel voj-
Strana 204
204 ska nepřátel. Jakmile cítil, že nastává ko- nec jeho života a doléhá na něho síla ne- moci, nedovolil, aby tělo páně bylo k němu přinešeno, neboť nepokládal za vhodné, aby navštěvoval pán svého sluhu, povstal s lůž- ka, ač mu údy klesaly, a když z nedostat- ku sil nemohl užiti svých nohou, kázal, aby ho do svatyně dovezli. A tam dle křestan- ského zvyku ve zpovědi zahladil stopy lid- ských neřestí, byly-li u něho jaké, a při- jímaje nejsvětější svátost, vydechl v kněž- ských rukou duši svou, ošklivící si věci po- zemské. A kam, myslíme, odešel, než k to- mu, pro něhož tolik válek podnikl? Stateč- ný vojín odebral se k svému císaři, s Kri- stem vládne, kdo pro Krista podstoupil to- lik nebezpečí. Jest v nebi, dávno již zaslou- ženém, proč by se tedy mělo želeti toho, kdo požívá svatosti. Myslím, že se máme rado- vati s radujícími. Nechť přestanou nevčasné slzy a zbytečné nářky, nechť odejde všechen zármutek a zvlášť odložte smuteční roucha a černé oděvy. A to řka, kázal přinésti tu- niky purpurové, zlatem zdobené a daroval je vdově a jejím synům. Také dívkám, ob- darovaným dle jejich důstojnosti, kázal změ- niti šat a oddávati se veselí po celý den. Potom byla připravena skvělá hostina, mezi jídlem a pitím se tančilo a zpívalo, jako by byl slaven slavný sňatek v bujnosti a žertu.
204 ska nepřátel. Jakmile cítil, že nastává ko- nec jeho života a doléhá na něho síla ne- moci, nedovolil, aby tělo páně bylo k němu přinešeno, neboť nepokládal za vhodné, aby navštěvoval pán svého sluhu, povstal s lůž- ka, ač mu údy klesaly, a když z nedostat- ku sil nemohl užiti svých nohou, kázal, aby ho do svatyně dovezli. A tam dle křestan- ského zvyku ve zpovědi zahladil stopy lid- ských neřestí, byly-li u něho jaké, a při- jímaje nejsvětější svátost, vydechl v kněž- ských rukou duši svou, ošklivící si věci po- zemské. A kam, myslíme, odešel, než k to- mu, pro něhož tolik válek podnikl? Stateč- ný vojín odebral se k svému císaři, s Kri- stem vládne, kdo pro Krista podstoupil to- lik nebezpečí. Jest v nebi, dávno již zaslou- ženém, proč by se tedy mělo želeti toho, kdo požívá svatosti. Myslím, že se máme rado- vati s radujícími. Nechť přestanou nevčasné slzy a zbytečné nářky, nechť odejde všechen zármutek a zvlášť odložte smuteční roucha a černé oděvy. A to řka, kázal přinésti tu- niky purpurové, zlatem zdobené a daroval je vdově a jejím synům. Také dívkám, ob- darovaným dle jejich důstojnosti, kázal změ- niti šat a oddávati se veselí po celý den. Potom byla připravena skvělá hostina, mezi jídlem a pitím se tančilo a zpívalo, jako by byl slaven slavný sňatek v bujnosti a žertu.
Strana 205
205 KAPITOLA LXVIII. O zajetí synů Jana Hunvada a popravení Ladi- slava, jeho staršího syna (r. 1457). Synové Hunyadovi, byvše zlákáni tímto li- chocením, důvěřovali, že se již jim nemůže nic státi za zavraždění hraběte. A tak ná- sledovali krále beze strachu až do Budína a přicházeli k jeho dvoru, nad jiné jsouce ctěni a váženi. Avšak přátelé hraběte doléhali den- ně svými řečmi na krále, stěžovali si, že vznešený kníže, králův strýc, byl bez příčiny zabit, říkali, že jeho majestát byl nanejvýš uražen. Že krutý zločin nemá být nechán bez pomsty, že jest potrestati smělého jino- cha, neboť pošetilá odvaha prý se mění v ší- lenost, není-li včas zkrocena. Že není žádný muž tak milostivý, aby ukrutnost omlouval mládím. Že v rukou zločinného jinocha jest zbraň nebezpečnou a bez pochyby odváží se i na krále, kdo zabil nejbližšího příbuzného králova. Již prý mu byla dána naděje na vládu, otec jeho toužil po tomtéž, starci schá- zela odvaha, nikoliv vůle; pokročilejší věk měří každé nebezpečí, jinoch prý se domní- vá, že jest možno velmi snadno vykonati, co- koliv se mu zlíbí, a usiluje o království pro- středky dobrými i špatnými. Že jest zameziti zlo dříve, než se ještě více rozšíří. Skutky i záměry Ladislavovy prý se jeví jako zlo-
205 KAPITOLA LXVIII. O zajetí synů Jana Hunvada a popravení Ladi- slava, jeho staršího syna (r. 1457). Synové Hunyadovi, byvše zlákáni tímto li- chocením, důvěřovali, že se již jim nemůže nic státi za zavraždění hraběte. A tak ná- sledovali krále beze strachu až do Budína a přicházeli k jeho dvoru, nad jiné jsouce ctěni a váženi. Avšak přátelé hraběte doléhali den- ně svými řečmi na krále, stěžovali si, že vznešený kníže, králův strýc, byl bez příčiny zabit, říkali, že jeho majestát byl nanejvýš uražen. Že krutý zločin nemá být nechán bez pomsty, že jest potrestati smělého jino- cha, neboť pošetilá odvaha prý se mění v ší- lenost, není-li včas zkrocena. Že není žádný muž tak milostivý, aby ukrutnost omlouval mládím. Že v rukou zločinného jinocha jest zbraň nebezpečnou a bez pochyby odváží se i na krále, kdo zabil nejbližšího příbuzného králova. Již prý mu byla dána naděje na vládu, otec jeho toužil po tomtéž, starci schá- zela odvaha, nikoliv vůle; pokročilejší věk měří každé nebezpečí, jinoch prý se domní- vá, že jest možno velmi snadno vykonati, co- koliv se mu zlíbí, a usiluje o království pro- středky dobrými i špatnými. Že jest zameziti zlo dříve, než se ještě více rozšíří. Skutky i záměry Ladislavovy prý se jeví jako zlo-
Strana 206
206 činy hodné smrti. Král buď jsa pohnut tě- mito řečmi nebo sám od sebe jsa rozlícen, káže zástupu zbrojnošů v ustanovenou ho- dinu, kdy oba synové Hunyadovi přišli ke dvoru, zavříti brány a uvrhnouti zajaté mla- díky do vězení. S nimi byl jat Jan, biskup varaždinský, muž řídké cnosti a výmluvno- sti, a mnozí jiní jako účastníci při zavraž- dění hraběte a na úkladech, které prý byly připraveny králi. Ladislav, 24letý jinoch, vý- borné postavy, plavých vlasů, splývajících dle obyčeje po ramenou, s rukama svázanýma nazad, oděný dlouhým zlatým šatem, snad tím, který mu král nedávno daroval, veden jest na popraviště. Se vzpřímenou šíjí a sem a tam se rozhlížeje, chvátá na popravu bez bázně a strachu. Jakmile přišli k místu, kde měl býti sťat, bylo mu poručeno kleknouti, i uposlechl kata, promluviv dříve ještě něco málo na své obhájení. Biřic, který obyčejně oznamuje zločiny odsouzenců, nakázal ticho a neřekl nic jiného, než že tak jsou tre- stáni, kdo jsou nevěrní svému pánu. Kat uvázav Ladislavovi vlasy, aby nezakrývaly šíji, a dostav rozkaz stíti vinníka, kolísaje a po- táceje se, stěži konečně přetal bělostnou šíji čtyřmi ranami; a tak zaplatil vznešený ji- noch zavraždění hraběte svou smrtí. Bratr jeho byl ponechán ve vězení. Biskup varaždinský na mnohé naléhání kar- dinála sv. Anděla, který byl tehdá papež-
206 činy hodné smrti. Král buď jsa pohnut tě- mito řečmi nebo sám od sebe jsa rozlícen, káže zástupu zbrojnošů v ustanovenou ho- dinu, kdy oba synové Hunyadovi přišli ke dvoru, zavříti brány a uvrhnouti zajaté mla- díky do vězení. S nimi byl jat Jan, biskup varaždinský, muž řídké cnosti a výmluvno- sti, a mnozí jiní jako účastníci při zavraž- dění hraběte a na úkladech, které prý byly připraveny králi. Ladislav, 24letý jinoch, vý- borné postavy, plavých vlasů, splývajících dle obyčeje po ramenou, s rukama svázanýma nazad, oděný dlouhým zlatým šatem, snad tím, který mu král nedávno daroval, veden jest na popraviště. Se vzpřímenou šíjí a sem a tam se rozhlížeje, chvátá na popravu bez bázně a strachu. Jakmile přišli k místu, kde měl býti sťat, bylo mu poručeno kleknouti, i uposlechl kata, promluviv dříve ještě něco málo na své obhájení. Biřic, který obyčejně oznamuje zločiny odsouzenců, nakázal ticho a neřekl nic jiného, než že tak jsou tre- stáni, kdo jsou nevěrní svému pánu. Kat uvázav Ladislavovi vlasy, aby nezakrývaly šíji, a dostav rozkaz stíti vinníka, kolísaje a po- táceje se, stěži konečně přetal bělostnou šíji čtyřmi ranami; a tak zaplatil vznešený ji- noch zavraždění hraběte svou smrtí. Bratr jeho byl ponechán ve vězení. Biskup varaždinský na mnohé naléhání kar- dinála sv. Anděla, který byl tehdá papež-
Strana 207
207 ským legátem, byl vydán Divišovi, biskupu ostřihomskému, také kardinálu a legátovi, aby byl souzen dle kanonického práva. Soud nad ostatními zajatými byl odložen, ti pak brzy unikli vylomivše vězení. Král nezdržel se v Budíně dlouho, odešel do Rakous, veda s sebou jako zajatce Matyáše, syna Hunya- dova, stejně s ním starého. Když se bral přes Ostřihom, povolal k sobě Jana, bisku- pa varaždinského a poručil mu býti dobré mysli, uživ těchto slov: Když jsem byl v Bu- díně, činil jsem, co chtěli páni, a nebyl jsem samostatný. Jejich dílem bylo, že jsem tě jal, mým pak jest, že tě zbavuji viny a tre- stu. Tvá dokázaná cnost nedovoluje mi do- mýšleti se o tobě něco špatného. Jdi a spra- vuj biskupství, jež jsi dosud spravoval. KAPITOLA LXIX. O králově zasnoubení. V Rakousích bylo dlouho jednáno o ože- nění krále, a našlo se mnoho panen, tou- žících po takovém manželství. Avšak žádná se nezdála hodnější, aby mohla býti dle zá- sluhy spojena se vznešeným králem, než Mag- dalena, dcera francouzského krále Karla, jak pro svůj věk, výbornou postavu a cudné mra- vy, tak pro výtečnost svého rodu, řídkou ušlechtilost a všeobecně známou slávu svých
207 ským legátem, byl vydán Divišovi, biskupu ostřihomskému, také kardinálu a legátovi, aby byl souzen dle kanonického práva. Soud nad ostatními zajatými byl odložen, ti pak brzy unikli vylomivše vězení. Král nezdržel se v Budíně dlouho, odešel do Rakous, veda s sebou jako zajatce Matyáše, syna Hunya- dova, stejně s ním starého. Když se bral přes Ostřihom, povolal k sobě Jana, bisku- pa varaždinského a poručil mu býti dobré mysli, uživ těchto slov: Když jsem byl v Bu- díně, činil jsem, co chtěli páni, a nebyl jsem samostatný. Jejich dílem bylo, že jsem tě jal, mým pak jest, že tě zbavuji viny a tre- stu. Tvá dokázaná cnost nedovoluje mi do- mýšleti se o tobě něco špatného. Jdi a spra- vuj biskupství, jež jsi dosud spravoval. KAPITOLA LXIX. O králově zasnoubení. V Rakousích bylo dlouho jednáno o ože- nění krále, a našlo se mnoho panen, tou- žících po takovém manželství. Avšak žádná se nezdála hodnější, aby mohla býti dle zá- sluhy spojena se vznešeným králem, než Mag- dalena, dcera francouzského krále Karla, jak pro svůj věk, výbornou postavu a cudné mra- vy, tak pro výtečnost svého rodu, řídkou ušlechtilost a všeobecně známou slávu svých
Strana 208
208 předků. Ustanoveno vypraviti poselství, aby si nevěstu vyprosilo. Nastane spor o místě, kde by měla být svatba odbývána, Uhři ří- kají, že má být pro tak velikou slavnost ustanoven Budín, Rakušané Vídeň, Čechové Praha. Věc se dlouho protahuje, ježto se král dosud nerozhodl. Proto se odebere Jiří Poděbradský s 800 oděnými jezdci do Ra- kous až k Dunaji říkaje, že má mnoho dů- ležitého co říci králi. Když mu bylo rozká- záno, aby přeplul řeku a vešel do města, praví, že jest mu Vídeň podezřelá. Tázán od poslů, co chce říci, odpírá pověděti ta- jemství jinému, než králi, že neuškodí, při- jde-li král k němu přes řeku. Nějakou dobu bylo váháno, má-li jíti. Městské radě se ne- líbilo, dávati poddaným tolik volnosti, aby se stávali drzými a podceňovali královský majestát. Ladislava pohnula moc správcova a domníval se, že v tom vězí něco důleži- tého. Dobře věděl, že důstojnost ustupuje před prospěchem a že jest nutno chovati se dle okolností. Pospíšil tedy bezbranný k ozbrojenému, následovaly ho tři tisíce jezd- ců, vojsko to spíše neozbrojené, než v pan- cíř oděné. Byly rozbity stany na druhém břehu s ponecháním místa mezi oběma tá- bory a uprostřed byl postaven stan, v němž se sešel král se správcem. Rozmlouvání se protáhlo na čtyry dni, na noc vracel se král do města. První schůzka byla veřejná, na
208 předků. Ustanoveno vypraviti poselství, aby si nevěstu vyprosilo. Nastane spor o místě, kde by měla být svatba odbývána, Uhři ří- kají, že má být pro tak velikou slavnost ustanoven Budín, Rakušané Vídeň, Čechové Praha. Věc se dlouho protahuje, ježto se král dosud nerozhodl. Proto se odebere Jiří Poděbradský s 800 oděnými jezdci do Ra- kous až k Dunaji říkaje, že má mnoho dů- ležitého co říci králi. Když mu bylo rozká- záno, aby přeplul řeku a vešel do města, praví, že jest mu Vídeň podezřelá. Tázán od poslů, co chce říci, odpírá pověděti ta- jemství jinému, než králi, že neuškodí, při- jde-li král k němu přes řeku. Nějakou dobu bylo váháno, má-li jíti. Městské radě se ne- líbilo, dávati poddaným tolik volnosti, aby se stávali drzými a podceňovali královský majestát. Ladislava pohnula moc správcova a domníval se, že v tom vězí něco důleži- tého. Dobře věděl, že důstojnost ustupuje před prospěchem a že jest nutno chovati se dle okolností. Pospíšil tedy bezbranný k ozbrojenému, následovaly ho tři tisíce jezd- ců, vojsko to spíše neozbrojené, než v pan- cíř oděné. Byly rozbity stany na druhém břehu s ponecháním místa mezi oběma tá- bory a uprostřed byl postaven stan, v němž se sešel král se správcem. Rozmlouvání se protáhlo na čtyry dni, na noc vracel se král do města. První schůzka byla veřejná, na
Strana 209
209 ní se pozdravili dle obyčeje a králi byla vzdána čest. Při druhé a třetí byli přibráni toliko dva svědci rozmluvy. Na čtvrté byli svědci odstraněni a správce vešel sám s krá- lem do stanu; o čem mluvili, není známo. Z následujícího se však ukázalo, že se jednalo o cestě králově do Čech. Když se po ně- kolikeré rozmluvě neshodli, vrátil se Podě- brad pln nevole a hrozeb zpátky na Moravu. Králi se nezdálo prospěšným propustiti ne- upokojeného muže, který měl moc nad krá- lovstvím a mohl právě tak škoditi jako vy- hrožovati. Vyslal tedy přední úředníky dvor- ské, aby ho přivedli zpět ke smíření se, a ne-li, aby mu slíbili, že král vyhoví jeho požadavkům. Byv dohoněn na cestě, nedo- volil učiniti ani zmínky o návratu a nikte- rak nepolevil ve svém úmyslu. Byl tedy slí- ben příchod králův do Čech a Praha byla ustanovena za místo svatebních slavností. A slovo bylo dodrženo. Uspořádav záležitosti v Rakousích, ubíral se král ještě před určenou lhůtou s nesmír- nou nádherou do Čech. Když vstupoval do Prahy, přišel mu vstříc Rokycana se skvě- lým průvodem svatokrádežných kněží a bla- hopřál mu v uvítací řeči ke šťastnému ná- vratu. Král, napomenut byv od Jiřího, sotva že poděkoval, zamračeně pohlížeje na kacíř- ské a záhubné kněze. Když však vyšli proti němu kněží starší církve, nesoucí svátosti,
209 ní se pozdravili dle obyčeje a králi byla vzdána čest. Při druhé a třetí byli přibráni toliko dva svědci rozmluvy. Na čtvrté byli svědci odstraněni a správce vešel sám s krá- lem do stanu; o čem mluvili, není známo. Z následujícího se však ukázalo, že se jednalo o cestě králově do Čech. Když se po ně- kolikeré rozmluvě neshodli, vrátil se Podě- brad pln nevole a hrozeb zpátky na Moravu. Králi se nezdálo prospěšným propustiti ne- upokojeného muže, který měl moc nad krá- lovstvím a mohl právě tak škoditi jako vy- hrožovati. Vyslal tedy přední úředníky dvor- ské, aby ho přivedli zpět ke smíření se, a ne-li, aby mu slíbili, že král vyhoví jeho požadavkům. Byv dohoněn na cestě, nedo- volil učiniti ani zmínky o návratu a nikte- rak nepolevil ve svém úmyslu. Byl tedy slí- ben příchod králův do Čech a Praha byla ustanovena za místo svatebních slavností. A slovo bylo dodrženo. Uspořádav záležitosti v Rakousích, ubíral se král ještě před určenou lhůtou s nesmír- nou nádherou do Čech. Když vstupoval do Prahy, přišel mu vstříc Rokycana se skvě- lým průvodem svatokrádežných kněží a bla- hopřál mu v uvítací řeči ke šťastnému ná- vratu. Král, napomenut byv od Jiřího, sotva že poděkoval, zamračeně pohlížeje na kacíř- ské a záhubné kněze. Když však vyšli proti němu kněží starší církve, nesoucí svátosti,
Strana 210
210 řekl: Tyto uznávám za sluhy boží, a sesko- čiv s koně pozdravil všechny a políbil svatý kříž. Byli to totiž vyznavači římské víry, kteří vytrpěli pro zákon boží dlouhé vyhnanství, až povoláni byvše Zikmundem, dosáhli opět svých míst. Tato zbožnost Ladislavova ura- zila mnohé, kteří se přidrželi pošetilosti Ro- kycanovy. Avšak potlačili a zatajili svou ne- návist. Potom byla vypravena dvě poselstva, jed- no, jemuž byl v čele Eicinger, k císaři stran ujednání míru, druhé ke Karlu, králi fran- couzskému, požádat o jeho dceru. Tomuto stál v čele Oldřich, biskup pasovský, vy- nikající mravy i učeností, který prý s se- bou vedl 80 bílých koní. V tomto poselstvu bylo 700 jezdců, pozlacené vozy a paní i dív- ky skvěle ustrojené k průvodu nevěsty; kro- mě toho poslána roucha a dary, hodné ta- kového manželství. Bylo také ustanoveno třetí poselstvo k papeži Kalixtovi, aby uklidilo náboženské spory a spojilo království Čes- ké s církví římskou. Nad to ještě čtvrtá sta- rost tísnila ducha králova, totiž sebrat proti Turkům silné vojsko, kterým by konečně v naší době mohla být vyhnána z Evropy zločinná pověra Mahomedova. Podmínky mí- ru s Bedřichem byly již ujednány. Sňatek králův byl připravován s největším nákladem a nejskvělejší nádherou. Byli pozváni císař i císařovna, na slavnost měly přijeti obě se-
210 řekl: Tyto uznávám za sluhy boží, a sesko- čiv s koně pozdravil všechny a políbil svatý kříž. Byli to totiž vyznavači římské víry, kteří vytrpěli pro zákon boží dlouhé vyhnanství, až povoláni byvše Zikmundem, dosáhli opět svých míst. Tato zbožnost Ladislavova ura- zila mnohé, kteří se přidrželi pošetilosti Ro- kycanovy. Avšak potlačili a zatajili svou ne- návist. Potom byla vypravena dvě poselstva, jed- no, jemuž byl v čele Eicinger, k císaři stran ujednání míru, druhé ke Karlu, králi fran- couzskému, požádat o jeho dceru. Tomuto stál v čele Oldřich, biskup pasovský, vy- nikající mravy i učeností, který prý s se- bou vedl 80 bílých koní. V tomto poselstvu bylo 700 jezdců, pozlacené vozy a paní i dív- ky skvěle ustrojené k průvodu nevěsty; kro- mě toho poslána roucha a dary, hodné ta- kového manželství. Bylo také ustanoveno třetí poselstvo k papeži Kalixtovi, aby uklidilo náboženské spory a spojilo království Čes- ké s církví římskou. Nad to ještě čtvrtá sta- rost tísnila ducha králova, totiž sebrat proti Turkům silné vojsko, kterým by konečně v naší době mohla být vyhnána z Evropy zločinná pověra Mahomedova. Podmínky mí- ru s Bedřichem byly již ujednány. Sňatek králův byl připravován s největším nákladem a nejskvělejší nádherou. Byli pozváni císař i císařovna, na slavnost měly přijeti obě se-
Strana 211
211 stry královy se svými choti, slíbili také při- jíti knížata bavorská, saská, slezská, franc- ká a rýnská a mnozí pánové francouzští, aby nejen ozdobili sňatek svou přítomností, nýbrž také aby pojednali o ochraně křesťanské říše proti Turkům. Avšak tyto tak veliké záměry, tyto nej- krásnější naděje a takový pořádek věcí pře- rvala předčasná a náhlá smrt králova. Ne- jistá a marná jsou přemýšlení lidská, bůh zakryl celou budoucnost neprůhlednou mlhou a řízení veškerého světa ponechává sám pro sebe. Lidé nic nekonají bez jeho svolení, všechno jest od něho moudře a spraved- livě spravováno, jemu jest často velmi správ- ným, co se nám vidí nesprávným. Božská velebnost nečiní nic převráceně, nic bezděč- ně, my slepí žijeme ve tmách a pramálo jest toho, co vidíme. K řízení své duše do- stali jsme svobodnou vůli, spáse duší dáno bylo křesťanům světlo. Co se týče řízení měst, změny říší a vlády nad světem, velmi malé jest, co lidé mohou, veliké věci pořádá veliký bůh. KAPITOLA LXX. O nemoci a smrti krále Ladislava. Ladislav počal churavěti 22. listopadu asi o 12. hodině noční. Jedni praví, že se mu vyrazily morové hlízy na slabině, mnozí ří-
211 stry královy se svými choti, slíbili také při- jíti knížata bavorská, saská, slezská, franc- ká a rýnská a mnozí pánové francouzští, aby nejen ozdobili sňatek svou přítomností, nýbrž také aby pojednali o ochraně křesťanské říše proti Turkům. Avšak tyto tak veliké záměry, tyto nej- krásnější naděje a takový pořádek věcí pře- rvala předčasná a náhlá smrt králova. Ne- jistá a marná jsou přemýšlení lidská, bůh zakryl celou budoucnost neprůhlednou mlhou a řízení veškerého světa ponechává sám pro sebe. Lidé nic nekonají bez jeho svolení, všechno jest od něho moudře a spraved- livě spravováno, jemu jest často velmi správ- ným, co se nám vidí nesprávným. Božská velebnost nečiní nic převráceně, nic bezděč- ně, my slepí žijeme ve tmách a pramálo jest toho, co vidíme. K řízení své duše do- stali jsme svobodnou vůli, spáse duší dáno bylo křesťanům světlo. Co se týče řízení měst, změny říší a vlády nad světem, velmi malé jest, co lidé mohou, veliké věci pořádá veliký bůh. KAPITOLA LXX. O nemoci a smrti krále Ladislava. Ladislav počal churavěti 22. listopadu asi o 12. hodině noční. Jedni praví, že se mu vyrazily morové hlízy na slabině, mnozí ří-
Strana 212
212 kají, že se u něho neobjevila žádná znám- ka moru. Tak zajisté mi byla popsána udá- lost od těch, kteří podrobně vyslechli lé- kaře i komorníky. Přes to byl král na sou- du, který se vedl mezi Poděbradem a Mo- ravanem Černohorským (Cernhaora) o šlech- tictví s takovou urputností, že jeden vyzval druhého na souboj. A nepřišel oděn jako obyčejně, oblékl toliko lněný šat a přes něj perský oděv, nazvaný šuba (schuba). A žád ný z přítomných neviděl, že by se smál, všichni u něho znamenali smutnou tvář. To bylo považováno za znamení budoucí nemo- ci. Rozpustiv soud, večeřel se svými dvo- řany klidně a vážně rozmlouvaje. Pozdě v noci byl uveden do ložnice, pojedl řípy, které jsou v Čechách velmi sladké a pil pivo, rozmlouvaje vesele se svými komor- níky. Dříve než se položil na lůžko, pomodlil se jako obyčejně k bohu a skončiv řekl, že se mu přitížilo a že ho silně bolí žaludek. Jeden z komorníků, rodem Čech, mu řekl: Lehni si, spánek zažene bolest. Král upo- slechl a klidně ležel. Když spal asi hodinu, povolal opět komorníka a pravil, že jest mu nesnesitelna bolest ustavičně vzrůstající. Ten, soudě dle svého rozumu, ujišťoval ho, že není nic lepšího nad spánek, a říkal, že bo- lest přejde. Třináctá hodina noční již skoro uplynula, a král nepociťoval úlevy. Aby však neobtěžoval komorníky, mlčky snášel bolest
212 kají, že se u něho neobjevila žádná znám- ka moru. Tak zajisté mi byla popsána udá- lost od těch, kteří podrobně vyslechli lé- kaře i komorníky. Přes to byl král na sou- du, který se vedl mezi Poděbradem a Mo- ravanem Černohorským (Cernhaora) o šlech- tictví s takovou urputností, že jeden vyzval druhého na souboj. A nepřišel oděn jako obyčejně, oblékl toliko lněný šat a přes něj perský oděv, nazvaný šuba (schuba). A žád ný z přítomných neviděl, že by se smál, všichni u něho znamenali smutnou tvář. To bylo považováno za znamení budoucí nemo- ci. Rozpustiv soud, večeřel se svými dvo- řany klidně a vážně rozmlouvaje. Pozdě v noci byl uveden do ložnice, pojedl řípy, které jsou v Čechách velmi sladké a pil pivo, rozmlouvaje vesele se svými komor- níky. Dříve než se položil na lůžko, pomodlil se jako obyčejně k bohu a skončiv řekl, že se mu přitížilo a že ho silně bolí žaludek. Jeden z komorníků, rodem Čech, mu řekl: Lehni si, spánek zažene bolest. Král upo- slechl a klidně ležel. Když spal asi hodinu, povolal opět komorníka a pravil, že jest mu nesnesitelna bolest ustavičně vzrůstající. Ten, soudě dle svého rozumu, ujišťoval ho, že není nic lepšího nad spánek, a říkal, že bo- lest přejde. Třináctá hodina noční již skoro uplynula, a král nepociťoval úlevy. Aby však neobtěžoval komorníky, mlčky snášel bolest
Strana 213
213 až do rána. Potom povoláni lékaři, kteří uči- nili, co na nich bylo, pochybujíce o uzdra- vení. Jiří, byv povolán, vyptával se krále, co ho bolí, jaká jest to nemoc, dával mu dobrou naději, vybízel ho, aby si neškodil a žádal, cokoliv chce, protože má všechno v moci, aby rozkázal těm, kteří jsou hotovi ho poslouchati. Král mu řekl: Tvou věr nost, Jiří, poznal jsem již dávno a shledal tvou šlechetnost, skrze tebe mne nazývali Čechové králem. Doufal jsem, že se ujmu království, jež jsi mi připravil, bůh však káže jinak. Mně jest umříti, království bude ve tvých rukou. Dvě věci žádám od tebe: před- ně, abys spravedlivě vládl národu, sirotky, vdovy a slabé abys správně soudil a ochra- ňoval; za druhé abys ty, kteří mne následovali z Rakous a z jiných zemí, propustil do je- jich vlasti bez pohromy. Neodpírej mi tuto poslední službu. — Jiří odpovídá, že jsou myšlénky královy předčasné. Že se brzy uzdra- ví a bude vládnouti dle své vůle, aby pře- stal mluviti o tom, co jemu samému jest ne- příjemné a jiným obtížné. Tu král uchopiv ho za ruku pravil: Nuže, slib mi, oč tě žá- dám, neboť jest mi určitě zemříti. Učiníš-li, co ti poroučím, vyprosím ti milost boží. Ne- boť jsem zajisté nežil tak, abych se mohl domnívati, že mi bude nebe odepřeno, pro nebeské opouštím věci pozemské, ty pak hleď, abys mým prosbám vyhověl. Poděbrad se
213 až do rána. Potom povoláni lékaři, kteří uči- nili, co na nich bylo, pochybujíce o uzdra- vení. Jiří, byv povolán, vyptával se krále, co ho bolí, jaká jest to nemoc, dával mu dobrou naději, vybízel ho, aby si neškodil a žádal, cokoliv chce, protože má všechno v moci, aby rozkázal těm, kteří jsou hotovi ho poslouchati. Král mu řekl: Tvou věr nost, Jiří, poznal jsem již dávno a shledal tvou šlechetnost, skrze tebe mne nazývali Čechové králem. Doufal jsem, že se ujmu království, jež jsi mi připravil, bůh však káže jinak. Mně jest umříti, království bude ve tvých rukou. Dvě věci žádám od tebe: před- ně, abys spravedlivě vládl národu, sirotky, vdovy a slabé abys správně soudil a ochra- ňoval; za druhé abys ty, kteří mne následovali z Rakous a z jiných zemí, propustil do je- jich vlasti bez pohromy. Neodpírej mi tuto poslední službu. — Jiří odpovídá, že jsou myšlénky královy předčasné. Že se brzy uzdra- ví a bude vládnouti dle své vůle, aby pře- stal mluviti o tom, co jemu samému jest ne- příjemné a jiným obtížné. Tu král uchopiv ho za ruku pravil: Nuže, slib mi, oč tě žá- dám, neboť jest mi určitě zemříti. Učiníš-li, co ti poroučím, vyprosím ti milost boží. Ne- boť jsem zajisté nežil tak, abych se mohl domnívati, že mi bude nebe odepřeno, pro nebeské opouštím věci pozemské, ty pak hleď, abys mým prosbám vyhověl. Poděbrad se
Strana 214
214 nemohl zdržeti slz a slíbil, že učiní, co král poroučí. Po ukončení rozmluvy byli vpuštěni kněží a jednáno o uzdravení duše a dle křestan- ského zvyku byly mu podány svátosti. Král odkázal své ozdoby pražskému kostelu a po- ručil ustřihnouti své vlasy, stkvoucí se jako zlato, aby po něm nezůstala žádná marnost Toho služebníci neučinili, uvádějíce různé pří- činy odkladu. Když pak chorá duše nemohla déle zůstati v těle, požádal svatou svíci, vzal ji do ruky, a patře na obraz ukřižovaného spasitele, počal říkati modlitbu páně a při- vedl ji až ke konci a vyřknuv pak poslední slova, „ale zbav nás od zlého“, nic více ne mluvil a opustil tento svět, ne jako by trpěl nýbrž se zdálo, že usnul. Ó slabý živote lid- ský, ó marná slávo světská, ó zaslepené mysli lidí, proč se chlubíme, proč se vynášíme? Čím to jest, že se domáháme hodností, bo- hatství a moci? Komu bylo dáno ustavičně jich užívati? Ladislav, nejvznešenější jinoch, v 18 letech, právě v květu svého života, na samém vrcholu slávy, tolika královstvím, tolika národům vládnoucí, tolika rozkošemi a statky oplývající, zemřel uprostřed tolika rukou spějících mu ku pomoci, 36 hodin potom, co se roznemohl.
214 nemohl zdržeti slz a slíbil, že učiní, co král poroučí. Po ukončení rozmluvy byli vpuštěni kněží a jednáno o uzdravení duše a dle křestan- ského zvyku byly mu podány svátosti. Král odkázal své ozdoby pražskému kostelu a po- ručil ustřihnouti své vlasy, stkvoucí se jako zlato, aby po něm nezůstala žádná marnost Toho služebníci neučinili, uvádějíce různé pří- činy odkladu. Když pak chorá duše nemohla déle zůstati v těle, požádal svatou svíci, vzal ji do ruky, a patře na obraz ukřižovaného spasitele, počal říkati modlitbu páně a při- vedl ji až ke konci a vyřknuv pak poslední slova, „ale zbav nás od zlého“, nic více ne mluvil a opustil tento svět, ne jako by trpěl nýbrž se zdálo, že usnul. Ó slabý živote lid- ský, ó marná slávo světská, ó zaslepené mysli lidí, proč se chlubíme, proč se vynášíme? Čím to jest, že se domáháme hodností, bo- hatství a moci? Komu bylo dáno ustavičně jich užívati? Ladislav, nejvznešenější jinoch, v 18 letech, právě v květu svého života, na samém vrcholu slávy, tolika královstvím, tolika národům vládnoucí, tolika rozkošemi a statky oplývající, zemřel uprostřed tolika rukou spějících mu ku pomoci, 36 hodin potom, co se roznemohl.
Strana 215
215 KAPITOLA LXXI. O domnělé příčině, nemoci a smrti královy. Jeho smrt přičítali jedni nemoci, jiní jedu. Němečtí lékaři, kteří se nejvíce starali o jeho osobu, vrátivše se do Rakous, otevřeně říkali, že, jakmile král počal churavěti, zpozorovali u něho zřejmé známky otravy, byvše k ně mu povoláni, ale neodvážili se v cizí zemi oznámiti, co viděli, prý se obávali moci těch, jichž zločinností král zemřel, králi že tajně všecko oznámili, on prý odpověděl, že dobře ví, že mu byl podán jed, a nakázal jim mlčení, aby prý k smrti králově se nepřidala jejich vlastní. Jakmile zpozorovala městská rada vídeňská, že se ta pověst rozšiřuje, za- kázala řeči lékařů, aby proti nim nerozní tily divokost Čechů. Kdo mluví o násilné smrti, obviňují Poděbrada a Rokycanu. Po- děbrad byl prý králi již tehdy nepřítelem, když přitáhnuv až k Dunaji, nechtěl vejíti do Vídně, že nikoli bez příčiny byl mu král podezřelý. Strach naplnil mysli vědomé si zla, kdo mají čistou duši, těm se zdá všechno bezpečným; od toho času byly prý činěny úklady životu královu. Rokycana prý se ni- kdy králi nelíbil a dal to zřejmě na jevo, když, jak nahoře jsme se zmínili, ho urazil, nesoucího svátost. I to dobře vím, že bylo rozhlášeno, že král proto ustanovil slavení
215 KAPITOLA LXXI. O domnělé příčině, nemoci a smrti královy. Jeho smrt přičítali jedni nemoci, jiní jedu. Němečtí lékaři, kteří se nejvíce starali o jeho osobu, vrátivše se do Rakous, otevřeně říkali, že, jakmile král počal churavěti, zpozorovali u něho zřejmé známky otravy, byvše k ně mu povoláni, ale neodvážili se v cizí zemi oznámiti, co viděli, prý se obávali moci těch, jichž zločinností král zemřel, králi že tajně všecko oznámili, on prý odpověděl, že dobře ví, že mu byl podán jed, a nakázal jim mlčení, aby prý k smrti králově se nepřidala jejich vlastní. Jakmile zpozorovala městská rada vídeňská, že se ta pověst rozšiřuje, za- kázala řeči lékařů, aby proti nim nerozní tily divokost Čechů. Kdo mluví o násilné smrti, obviňují Poděbrada a Rokycanu. Po- děbrad byl prý králi již tehdy nepřítelem, když přitáhnuv až k Dunaji, nechtěl vejíti do Vídně, že nikoli bez příčiny byl mu král podezřelý. Strach naplnil mysli vědomé si zla, kdo mají čistou duši, těm se zdá všechno bezpečným; od toho času byly prý činěny úklady životu královu. Rokycana prý se ni- kdy králi nelíbil a dal to zřejmě na jevo, když, jak nahoře jsme se zmínili, ho urazil, nesoucího svátost. I to dobře vím, že bylo rozhlášeno, že král proto ustanovil slavení
Strana 216
216 sňatku v Praze, aby pomocí katolických kní- žat, tam se sešlých, mocně udeřil na kacíře a konečně učinil konec husitské zběsilosti. Poděbrad i Rokycana prý to předvídali a připravili králi smrt na svou ochranu. Ne- snadno říci, co se mi zdá z toho pravdi- vějším, a neodvažuji se tvrditi nejisté jako jisté. Opakuji výroky jiných a více o tom píši, než tomu věřím. To však jest známo, že mimo Rokycanu, o němž každý soudil, že mu jest smrt králova velice milá, a Ji- řího, byli ostatní čeští pánové velice zarmou- ceni a všeobecný smutek trval až do 25. listopadu. Tehdy byl odbýván pohřeb s krá- lovskou nádherou a tělo zemřelého uloženo do hrobky jeho praděda božského Karla IV., císaře římského; od vožení mrtvoly po mě- stě, u předků obvyklého, bylo upuštěno. Zatím co toto píši, jest mi oznámena pro mne velmi bolestná smrt Alfonsa, krále ara- gonského, kterému jsem připsal tuto historii, od mnohých obávaná a přemnohých očeká- vaná; 27. června prý zavřel oči navždy; jeho smrt dá novou tvářnost záležitostem španěl- ským a italským, jsouc zároveň žalostná krás- ným uměním i nesmírnou ztrátou učencům. Kéž by jeho nástupce stejně dbal o cnost a na náš věk přikvačila menší pohroma, než se obáváme. My k dílu, ke konci již spě- jícímu, naposled ruku přiložme.
216 sňatku v Praze, aby pomocí katolických kní- žat, tam se sešlých, mocně udeřil na kacíře a konečně učinil konec husitské zběsilosti. Poděbrad i Rokycana prý to předvídali a připravili králi smrt na svou ochranu. Ne- snadno říci, co se mi zdá z toho pravdi- vějším, a neodvažuji se tvrditi nejisté jako jisté. Opakuji výroky jiných a více o tom píši, než tomu věřím. To však jest známo, že mimo Rokycanu, o němž každý soudil, že mu jest smrt králova velice milá, a Ji- řího, byli ostatní čeští pánové velice zarmou- ceni a všeobecný smutek trval až do 25. listopadu. Tehdy byl odbýván pohřeb s krá- lovskou nádherou a tělo zemřelého uloženo do hrobky jeho praděda božského Karla IV., císaře římského; od vožení mrtvoly po mě- stě, u předků obvyklého, bylo upuštěno. Zatím co toto píši, jest mi oznámena pro mne velmi bolestná smrt Alfonsa, krále ara- gonského, kterému jsem připsal tuto historii, od mnohých obávaná a přemnohých očeká- vaná; 27. června prý zavřel oči navždy; jeho smrt dá novou tvářnost záležitostem španěl- ským a italským, jsouc zároveň žalostná krás- ným uměním i nesmírnou ztrátou učencům. Kéž by jeho nástupce stejně dbal o cnost a na náš věk přikvačila menší pohroma, než se obáváme. My k dílu, ke konci již spě- jícímu, naposled ruku přiložme.
Strana 217
217 Jiří toho dne mezi smrtí a pohřbem Ladisla- vovým povolal k sobě pány a řekl, že smrtí královou nepřestalo jeho správcování, tvrdě, že mu byla země svěřena až do svatoduš- ních svátků. Nikdo se neodvážil jemu, kte- rýž měl brannou moc, namítati, že vláda je ho končí smrtí toho, kdo mu ji odevzdal, a Pražané se podřídili bez váhání jeho sprá- vě. Matyáš, syn Hunyadův, byv odveden z Vídně, přišel do Prahy toho dne, kdy král zemřel, a dostal se do moci Jiřího. Byv ne- dlouho potom provolán králem v Uhrách, byl propuštěn na veliké sliby a spěchal z vě- zení do svého království. Cizinci, kteří přišli s Ladislavem, odebrali se každý do svého domova, KAPITOLA LXXII. O Poděbradovi, šestná tém králi českém. Když potom byl ustanoven den k volbě nového krále, byly konány mnohé porady. Karel, král francouzský, který zasnoubil svou dceru Ladislavovi, žádal království pro jed- noho ze svých synů nebo pro toho pána, jehož by uznal za hodna dáti mu svou dceru. Kazimír, král polský, říkal, že má sestru ze- mřelého krále za choť, a že jí náleží krá- lovství. Stejný důvod uváděl Vilém, vévoda saský, který měl za manželku jeho starší se-
217 Jiří toho dne mezi smrtí a pohřbem Ladisla- vovým povolal k sobě pány a řekl, že smrtí královou nepřestalo jeho správcování, tvrdě, že mu byla země svěřena až do svatoduš- ních svátků. Nikdo se neodvážil jemu, kte- rýž měl brannou moc, namítati, že vláda je ho končí smrtí toho, kdo mu ji odevzdal, a Pražané se podřídili bez váhání jeho sprá- vě. Matyáš, syn Hunyadův, byv odveden z Vídně, přišel do Prahy toho dne, kdy král zemřel, a dostal se do moci Jiřího. Byv ne- dlouho potom provolán králem v Uhrách, byl propuštěn na veliké sliby a spěchal z vě- zení do svého království. Cizinci, kteří přišli s Ladislavem, odebrali se každý do svého domova, KAPITOLA LXXII. O Poděbradovi, šestná tém králi českém. Když potom byl ustanoven den k volbě nového krále, byly konány mnohé porady. Karel, král francouzský, který zasnoubil svou dceru Ladislavovi, žádal království pro jed- noho ze svých synů nebo pro toho pána, jehož by uznal za hodna dáti mu svou dceru. Kazimír, král polský, říkal, že má sestru ze- mřelého krále za choť, a že jí náleží krá- lovství. Stejný důvod uváděl Vilém, vévoda saský, který měl za manželku jeho starší se-
Strana 218
218 stru. Císař Bedřich tvrdil, že on má právo na království, v němž prý bylo opomenuto obvyklé přijetí v léno. A nebyli bez naděje Zikmund a Albrecht, vévodové rakouští, kteří věděli, že po českém králi, zemřevším bez mužského potomstva, má býti dle starodáv- né smlouvy povolán panovník z Rakous. Ro- kycana, rozsívač jedu, dokazoval v hojných svých kázáních, že jest buď zvoliti krále, je- jich víry, nebo kdyby se nikdo nezdál být hodným tak vysokého důstojenství, že jest si přibrati dle židovského obyčeje soudce, a uváděl příklady ze starého zákona. Jakmile nadešel ustanovený den a byla vyslechnuta poselstva, ve shromáždění stavů a promluveno o prospěchu království, byl provolán králem Jiří Poděbradský, v míru i ve válce obzvláště slavný, jemuž nechybělo ani rozumu, ani věku k vládě (2. března 1458). Tato věc nejvíce rozmnožila pode- zření, že byl král od něho úkladně usmrcen. On sám, byv veden v obvyklém slavném průvodu z radnice, nejdříve do chrámu P. Marie, kde jest správcem Rokycana, vzdal díky bohu, a tam byl nový král pozdraven od lidu. Podivuhodná to změna věcí a ne- slýchaný vliv hvězd. Dvě nejmocnější krá- lovství, současně osiřevše, přešla z mužů, po- šlých z nejušlechtilejší krve, na lidi prostřed- ního původu. Tak zlíbilo se bohu, starověk by řekl, že si štěstí hraje. My přičítáme
218 stru. Císař Bedřich tvrdil, že on má právo na království, v němž prý bylo opomenuto obvyklé přijetí v léno. A nebyli bez naděje Zikmund a Albrecht, vévodové rakouští, kteří věděli, že po českém králi, zemřevším bez mužského potomstva, má býti dle starodáv- né smlouvy povolán panovník z Rakous. Ro- kycana, rozsívač jedu, dokazoval v hojných svých kázáních, že jest buď zvoliti krále, je- jich víry, nebo kdyby se nikdo nezdál být hodným tak vysokého důstojenství, že jest si přibrati dle židovského obyčeje soudce, a uváděl příklady ze starého zákona. Jakmile nadešel ustanovený den a byla vyslechnuta poselstva, ve shromáždění stavů a promluveno o prospěchu království, byl provolán králem Jiří Poděbradský, v míru i ve válce obzvláště slavný, jemuž nechybělo ani rozumu, ani věku k vládě (2. března 1458). Tato věc nejvíce rozmnožila pode- zření, že byl král od něho úkladně usmrcen. On sám, byv veden v obvyklém slavném průvodu z radnice, nejdříve do chrámu P. Marie, kde jest správcem Rokycana, vzdal díky bohu, a tam byl nový král pozdraven od lidu. Podivuhodná to změna věcí a ne- slýchaný vliv hvězd. Dvě nejmocnější krá- lovství, současně osiřevše, přešla z mužů, po- šlých z nejušlechtilejší krve, na lidi prostřed- ního původu. Tak zlíbilo se bohu, starověk by řekl, že si štěstí hraje. My přičítáme
Strana 219
219 všechno božské prozřetelnosti. Volbu obou králů někteří haní, říkají, že bylo užito násilí a že dle práva jest neplatným to, co bylo vynuceno strachem. My jsme přesvědčeni, že království se nabývají pomocí zbraní, nikoliv zákonů.
219 všechno božské prozřetelnosti. Volbu obou králů někteří haní, říkají, že bylo užito násilí a že dle práva jest neplatným to, co bylo vynuceno strachem. My jsme přesvědčeni, že království se nabývají pomocí zbraní, nikoliv zákonů.
Strana 220
POZNÁMKY. 1. Částí jeho bylo Chebsko. 2. Tábor založen byl r. 1420 na zříceninách Hradiště a zval se s počátku Hradiště hory Tábor; do něho pak převedeno husitské obyvatelstvo z blízkého Sezemova Ústí. 3. Vlastně byl kancléřem probošt vyšehradský jak také Sylvius správně udává v kap. I., a kostel o němž mluví dále, byl založen také na Vyšehradě. 4. Praecentor, představený 12 mansionářů, kteří zpívali na kůru u sv. Vita officium P. Marie. Sbor ten založil Karel IV. 5. Míní se tu kutnohorský dekret z r. 1409. Karel založiv universitu určil, aby se zorganisovala dle vzoru university pařížské a bolognské. Pa- řížská byla rozdělena na čtyry národy, gallský normandský, pikardský a anglický. V prvních třech byli zastoupeni Francouzi z různých končin Francie, ve čtvrtém byli cizinci studující v Paříži. Tedy Francouzové měli většinu tří hlasů. Pražská universita rozdělena byla také na 4 národy, český bavorský, polský a saský. Čechové však tu měli nouze jeden hlas proti třem cizím, z největší části pěmveckým. Poměr ten se změnil vydánm dekretu,
POZNÁMKY. 1. Částí jeho bylo Chebsko. 2. Tábor založen byl r. 1420 na zříceninách Hradiště a zval se s počátku Hradiště hory Tábor; do něho pak převedeno husitské obyvatelstvo z blízkého Sezemova Ústí. 3. Vlastně byl kancléřem probošt vyšehradský jak také Sylvius správně udává v kap. I., a kostel o němž mluví dále, byl založen také na Vyšehradě. 4. Praecentor, představený 12 mansionářů, kteří zpívali na kůru u sv. Vita officium P. Marie. Sbor ten založil Karel IV. 5. Míní se tu kutnohorský dekret z r. 1409. Karel založiv universitu určil, aby se zorganisovala dle vzoru university pařížské a bolognské. Pa- řížská byla rozdělena na čtyry národy, gallský normandský, pikardský a anglický. V prvních třech byli zastoupeni Francouzi z různých končin Francie, ve čtvrtém byli cizinci studující v Paříži. Tedy Francouzové měli většinu tří hlasů. Pražská universita rozdělena byla také na 4 národy, český bavorský, polský a saský. Čechové však tu měli nouze jeden hlas proti třem cizím, z největší části pěmveckým. Poměr ten se změnil vydánm dekretu,
Strana 221
221 takže měl národ český na příště ve všech jednáních universitních tři hlasy, ostatní národy pouze jeden. 6. Jan z Milheimu, dvořan Václava IV. Hus ustanoven byl kazatelem v betlémské kapli r. 1402. 7. Poggio Bracciolini z Florencie (1380—1459), vynikající humanista a účastník koncilu kostnic- kého. Velice zajímavý jeho list jest obsažen také v Palackého Dějinách, kn. XI.; adresován byl vlastně Leonardovi Aretinskému, nikoli Mikuláši Mikulášovu. 8. Václav Koránda starší, z Plzně, táborský kněz, jeden z náčelníků husitského hnutí, s počátku farář v Plzni, pak v Žatci a konečně v Táboře, kde disputoval r. 1451 se Sylviem, který ho nazval starým otrokem dáblovým. Když r. 1452 dobyl Jiří Poděbradský Tábora, byl Koranda jat a zemřel pak ve vězení. 9. Mikuláš z Pelhřimova, od r. 1421 táboritský biskup, odtud Biskupec zvaný. Napsal kroniku Táborskou a některé traktáty. 10. Petr Payne, zvaný Engliš, mistr university oxfordské a stoupenec Viklifův; r. 1417 přišel do Prahy a přidal se ke straně táborské. 11. Filibert, biskup v Coutances ve Francii, r. 1432 předseda basilejského koncilu, pak jeden z jeho legátů v Čechách. Od r. 1436 působil v Praze jako český biskup, světil kněze pod jednou i pod zbojí, korunoval královnu Barboru a i v jiném okracoval Rokycanu v jeho právech. Zemřel 1 1439. 12. Spoluposlové Sylviovi na sněmu v Benešově byli Prokop z Rabštejna a dva rakouští šlechtici. 13. Jan Kapistran (1385—1456), františkán, fanatický kazatel, nepřítel Turků a odpůrce husitů, jichž prý uvedl mnoho tisíc do lůna církve, uchvátiv svými kázáními. Zanechal několik theologických
221 takže měl národ český na příště ve všech jednáních universitních tři hlasy, ostatní národy pouze jeden. 6. Jan z Milheimu, dvořan Václava IV. Hus ustanoven byl kazatelem v betlémské kapli r. 1402. 7. Poggio Bracciolini z Florencie (1380—1459), vynikající humanista a účastník koncilu kostnic- kého. Velice zajímavý jeho list jest obsažen také v Palackého Dějinách, kn. XI.; adresován byl vlastně Leonardovi Aretinskému, nikoli Mikuláši Mikulášovu. 8. Václav Koránda starší, z Plzně, táborský kněz, jeden z náčelníků husitského hnutí, s počátku farář v Plzni, pak v Žatci a konečně v Táboře, kde disputoval r. 1451 se Sylviem, který ho nazval starým otrokem dáblovým. Když r. 1452 dobyl Jiří Poděbradský Tábora, byl Koranda jat a zemřel pak ve vězení. 9. Mikuláš z Pelhřimova, od r. 1421 táboritský biskup, odtud Biskupec zvaný. Napsal kroniku Táborskou a některé traktáty. 10. Petr Payne, zvaný Engliš, mistr university oxfordské a stoupenec Viklifův; r. 1417 přišel do Prahy a přidal se ke straně táborské. 11. Filibert, biskup v Coutances ve Francii, r. 1432 předseda basilejského koncilu, pak jeden z jeho legátů v Čechách. Od r. 1436 působil v Praze jako český biskup, světil kněze pod jednou i pod zbojí, korunoval královnu Barboru a i v jiném okracoval Rokycanu v jeho právech. Zemřel 1 1439. 12. Spoluposlové Sylviovi na sněmu v Benešově byli Prokop z Rabštejna a dva rakouští šlechtici. 13. Jan Kapistran (1385—1456), františkán, fanatický kazatel, nepřítel Turků a odpůrce husitů, jichž prý uvedl mnoho tisíc do lůna církve, uchvátiv svými kázáními. Zanechal několik theologických
Strana 222
222 spisů; jeden z nich jest namířen proti Rokycanovi, s nímž byl v úhlavním nepřátelství a dorážel na něho listy tak ostrými, že Jiří, tehdy správce země, viděl se nucena ujmouti se Rokycany proti němu psaním, které vybízelo Kapistrana, aby neopouštěl mezí slušnosti a zanechal štvaní proti Rokycanovi.
222 spisů; jeden z nich jest namířen proti Rokycanovi, s nímž byl v úhlavním nepřátelství a dorážel na něho listy tak ostrými, že Jiří, tehdy správce země, viděl se nucena ujmouti se Rokycany proti němu psaním, které vybízelo Kapistrana, aby neopouštěl mezí slušnosti a zanechal štvaní proti Rokycanovi.
- I: Array
- III: Array
- 1: Array
- 220: Array