z 153 stránek
Titul
1
2
3
4
Úvod
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
Edice
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
Rejstřík jmen
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
Obsah
153
Název:
Deník o jízdě a putování pana Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec světa / Václav Šašek z Bířkova
Autor:
Svejkovský, František
Rok vydání:
1951
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
153
Počet stran předmluvy plus obsahu:
153
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Úvod
- 17: Edice
- 141: Rejstřík jmen
- 153: Obsah
upravit
Strana 1
Václav Šašek z Bířkova DENÍK O JÍZDĚ A PUTOVÁNÍ PANA LVA Z ROŽMITÁLU A Z BLATNE Z ČECH AŽ NA KONEC SVĚTA ORBIS . PRAHA 1951
Václav Šašek z Bířkova DENÍK O JÍZDĚ A PUTOVÁNÍ PANA LVA Z ROŽMITÁLU A Z BLATNE Z ČECH AŽ NA KONEC SVĚTA ORBIS . PRAHA 1951
Strana 2
Strana 3
Z latinského vydání Commentarius brevis et iucundus itineris atque peregrinationis pietatis et religionis causa susceptae ab Illustri et Magnifico Domino, Domino Leone, libero barone de Rosmital et Blatna, který podle staročeského originálu, později ztraceného, přeložil Stanislav Pavlovský a vydala Česká akademie nauk v nakladatelství Orbis 1951, přeložil Bohumil Mathesius. Úvod napsal a rejstřík sestavil František Svejkovský. Obálku navrhl s použitím Klaudiánovy mapy z r. 1518 Miroslav Váša
Z latinského vydání Commentarius brevis et iucundus itineris atque peregrinationis pietatis et religionis causa susceptae ab Illustri et Magnifico Domino, Domino Leone, libero barone de Rosmital et Blatna, který podle staročeského originálu, později ztraceného, přeložil Stanislav Pavlovský a vydala Česká akademie nauk v nakladatelství Orbis 1951, přeložil Bohumil Mathesius. Úvod napsal a rejstřík sestavil František Svejkovský. Obálku navrhl s použitím Klaudiánovy mapy z r. 1518 Miroslav Váša
Strana 4
Strana 5
Úvod Přešla doba, která učinila z Čech první poloviny XV. století nový cíl křížových tažení. Naše země byla tehdy sevřena a od ostatního světa oddělena nepřátelstvím evropských zemí, je- jichž mocenští představitelé, duchovní a světští, vystoupili, aby společně s domácími nepřáteli revoluce zastavili sílu husit- ského hnutí, které — první v Evropě — vyjadřovalo odpor proti důsledkům hmotné i duchovní moci církve a útočilo na feudální základy společenského zřízení. Ale husitské Čechy odolávaly přes všechnu isolaci na poli válečném i v boji poli- tickém a ideologickém. Naopak, vítězné husitské šiky prolamo- valy sevření útočníků, oplácely tvrdě nepřátelům krutost útoků a získávaly přitom pro svůj boj ještě spojence mezi obyvatel- stvem sousedních zemí (v Lužici, Bavorsku a j.). Teprve vnitřní rozklad sil husitského tábora, způsobený rozdílností hospodářských a sociálních zájmů v jeho řadách — a podpo- rovaný přirozeně domácími i cizími nepřáteli — přivedl národ k Lipanům, kde hlavně vysoká šlechta husitská a bohatí měšťané, když si zajistili za revoluce dostatek majetkových i politických zisků, přešli k otevřenému nepřátelství proti radikálnímu křídlu husitů. Pak povolil kruh hrozby kolem naší země; byly udušeny radikální ideje husitské pádem jejich obránců a v celkové situaci nabylo vrchu úsilí o smír, o nějž usilovali už před osudnou bitvou jak husitští konservativci, tak představitelé a obránci církve římské. Požadavky pod- obojích se zmenšily a druhá strana i nadále projevovala ochotu jednat. Dohoda byla hledána cestou vzájemných ústupků, v nichž se mluvčí přemožitelů táborsko-sirotčích vojsk přede- 5
Úvod Přešla doba, která učinila z Čech první poloviny XV. století nový cíl křížových tažení. Naše země byla tehdy sevřena a od ostatního světa oddělena nepřátelstvím evropských zemí, je- jichž mocenští představitelé, duchovní a světští, vystoupili, aby společně s domácími nepřáteli revoluce zastavili sílu husit- ského hnutí, které — první v Evropě — vyjadřovalo odpor proti důsledkům hmotné i duchovní moci církve a útočilo na feudální základy společenského zřízení. Ale husitské Čechy odolávaly přes všechnu isolaci na poli válečném i v boji poli- tickém a ideologickém. Naopak, vítězné husitské šiky prolamo- valy sevření útočníků, oplácely tvrdě nepřátelům krutost útoků a získávaly přitom pro svůj boj ještě spojence mezi obyvatel- stvem sousedních zemí (v Lužici, Bavorsku a j.). Teprve vnitřní rozklad sil husitského tábora, způsobený rozdílností hospodářských a sociálních zájmů v jeho řadách — a podpo- rovaný přirozeně domácími i cizími nepřáteli — přivedl národ k Lipanům, kde hlavně vysoká šlechta husitská a bohatí měšťané, když si zajistili za revoluce dostatek majetkových i politických zisků, přešli k otevřenému nepřátelství proti radikálnímu křídlu husitů. Pak povolil kruh hrozby kolem naší země; byly udušeny radikální ideje husitské pádem jejich obránců a v celkové situaci nabylo vrchu úsilí o smír, o nějž usilovali už před osudnou bitvou jak husitští konservativci, tak představitelé a obránci církve římské. Požadavky pod- obojích se zmenšily a druhá strana i nadále projevovala ochotu jednat. Dohoda byla hledána cestou vzájemných ústupků, v nichž se mluvčí přemožitelů táborsko-sirotčích vojsk přede- 5
Strana 6
vším snažili zachránit získané mocenské a hospodářské posice. To byla cena, již žádali za dohodu se Zikmundem a církví vedle nepatrných ústupků náboženských. Míra požadavků té či oné strany byla během let stále obnovovaného jednání určo- vána celkovou soudobou situací v evropské politice, poměrem světských vladařů k politice církevní a konečně — v otázce české — vývojem vnitřních poměrů v Čechách. Kolem středu XV. stol. a v počátcích vlády Jiřího z Podě- brad došlo k přechodnému uklidnění poměru mezi Čechami a cizinou a ke konsolidaci života v zemi. Tuto klidnější fázi Jiříkovy vlády vystřídalo brzy nové napětí mezi králem a řím- skou kurií. Ta nemohla pokládat českou záležitost za vyříze- nou, neboť v Čechách ztratila svůj vliv, ztratila své posice, své statky. Proto i ústupky učiněné v Basileji (potvrzení kom- paktát církevním koncilem v r. 1433) už překážely a byly papežem Piem II. r. 1462 zrušeny a králi Jiřímu pohroženo stíháním církevními tresty. Posice „husitského krále“ byla tím otřesena navenek i uvnitř země, která se už vrátila do starých kolejí feudálního zřízení — husitskou revolucí sice naruše- ného, ale nikoli odstraněného — se všemi jeho rozpory, kde právě politicky nejmocnější složka, vysoká šlechta, většinou katolická, stála proti politice panovníkově, v níž vystupovaly někdy absolutistické rysy, a byla nadto v této oposici cizinou podporována. Postavení královo v zemi, opřené o vojenskou moc věrných, nedovolovalo vždy jíti přímo proti spojenectví domácích i cizích nepřátel. Nestála tady už lidová armáda husitská, o niž by se mohl opříti; její jednota byla lipanskou porážkou zlomena, síla roztříštěna a nový tlak feudálních řádů svazoval lid — kdysi základ silných vojsk — těžkými pod- danskými pouty na panstvích šlechty kališnické i katolické. Proto Jiřímu z Poděbrad nezbývalo než hledat kompromisní řešení situace cestou diplomatických jednání a dohodami, aby dosáhl smíru s papežem a přitom obhájil posice své strany, představované kališnickou šlechtou a měšťanstvem. Pro svou věc hleděl využít i celkového mezinárodního stavu v Evropě, především velkého nebezpečí tureckého, blížícího se z východu, 6
vším snažili zachránit získané mocenské a hospodářské posice. To byla cena, již žádali za dohodu se Zikmundem a církví vedle nepatrných ústupků náboženských. Míra požadavků té či oné strany byla během let stále obnovovaného jednání určo- vána celkovou soudobou situací v evropské politice, poměrem světských vladařů k politice církevní a konečně — v otázce české — vývojem vnitřních poměrů v Čechách. Kolem středu XV. stol. a v počátcích vlády Jiřího z Podě- brad došlo k přechodnému uklidnění poměru mezi Čechami a cizinou a ke konsolidaci života v zemi. Tuto klidnější fázi Jiříkovy vlády vystřídalo brzy nové napětí mezi králem a řím- skou kurií. Ta nemohla pokládat českou záležitost za vyříze- nou, neboť v Čechách ztratila svůj vliv, ztratila své posice, své statky. Proto i ústupky učiněné v Basileji (potvrzení kom- paktát církevním koncilem v r. 1433) už překážely a byly papežem Piem II. r. 1462 zrušeny a králi Jiřímu pohroženo stíháním církevními tresty. Posice „husitského krále“ byla tím otřesena navenek i uvnitř země, která se už vrátila do starých kolejí feudálního zřízení — husitskou revolucí sice naruše- ného, ale nikoli odstraněného — se všemi jeho rozpory, kde právě politicky nejmocnější složka, vysoká šlechta, většinou katolická, stála proti politice panovníkově, v níž vystupovaly někdy absolutistické rysy, a byla nadto v této oposici cizinou podporována. Postavení královo v zemi, opřené o vojenskou moc věrných, nedovolovalo vždy jíti přímo proti spojenectví domácích i cizích nepřátel. Nestála tady už lidová armáda husitská, o niž by se mohl opříti; její jednota byla lipanskou porážkou zlomena, síla roztříštěna a nový tlak feudálních řádů svazoval lid — kdysi základ silných vojsk — těžkými pod- danskými pouty na panstvích šlechty kališnické i katolické. Proto Jiřímu z Poděbrad nezbývalo než hledat kompromisní řešení situace cestou diplomatických jednání a dohodami, aby dosáhl smíru s papežem a přitom obhájil posice své strany, představované kališnickou šlechtou a měšťanstvem. Pro svou věc hleděl využít i celkového mezinárodního stavu v Evropě, především velkého nebezpečí tureckého, blížícího se z východu, 6
Strana 7
i protipapežských tendencí ve Francii. Vyjednával s papežem a stejnou cestou hledal podporu moci světské, neboť doufal, že by bylo možné v případě neúspěšných jednání s kurií řešit otázku na mezinárodním foru, představovaném sněmem evrop- ských knížat. Tři z velkých cest Jiříkových poselstev podnítily účastníky, aby své zkušenosti zpracovali literárně; jsou to: „Poselstvie krále Jiřího do Říma k papeži“ od Václava Korandy mladšího a dva deníky z cest do západní Evropy. V první ze jmeno- vaných památek, napsané Korandou, soustřeďuje autor celou svou pozornost k účelu cesty konané r. 1462, k jednání s pape- žem o řešení náboženské otázky v Čechách. Dlouhá pout do Italie a dojmy z ní tu zůstávají stranou. Koranda — kališnický duchovní — rozmnožil svým spisem vlastně jen naši literaturu náboženskou, cestopisnou nikoli. Právě naopak je tomu v dal- ších dvou spiscích, vyšlých z rukou autorů laiků zemanského původu: jejich deníky mají zcela jiný ráz a znamenají vývo- jový přínos do českého písemnictví. Obohacují je novým dru- hem — cestopisným deníkem. — Kratší z nich je prací panoše Jaroslava, účastníka cesty v družině Albrechta Kostky z Po- stupic. Toto poselství mělo v r. 1464 jednat o českém návrhu zříditi spolek evropských knížat, jemuž měl stát v čele francouz- ský král Ludvík XI. Spolek měl organisovat evropské vojenské síly proti Turkům a vůbec měl řešit otázky mezinárodní evropské politiky, tedy snad i otázku českou. — Mnohem větší cestu (Německem, Nizozemím, Anglií, Francií, Španělskem, Portugalskem a odtud Italií a Rakouskem do Čech) podnikla družina Lva z Rožmitálu v letech 1465—1467. Situace českého krále byla tehdy velmi svízelná, když nástupce Pia II., Pavel II., obvinil znovu Jiřího před celým světem z kacířství a tak otřásl vážně jeho autoritou. Proto vyjížděl švagr králův, pan Lev z Rožmitálu, na velikou cestu, aby mu získal u cizích panovníků a šlechticů důvěru a podporu. Tento pravý účel cesty zastřel však osobními důvody, jak dosvědčují různé prů- vodní listiny, kterými byl pan Lev opatřen. V nich čteme o ry- tířské touze po slávě, po nabytí zkušeností poznáváním světa
i protipapežských tendencí ve Francii. Vyjednával s papežem a stejnou cestou hledal podporu moci světské, neboť doufal, že by bylo možné v případě neúspěšných jednání s kurií řešit otázku na mezinárodním foru, představovaném sněmem evrop- ských knížat. Tři z velkých cest Jiříkových poselstev podnítily účastníky, aby své zkušenosti zpracovali literárně; jsou to: „Poselstvie krále Jiřího do Říma k papeži“ od Václava Korandy mladšího a dva deníky z cest do západní Evropy. V první ze jmeno- vaných památek, napsané Korandou, soustřeďuje autor celou svou pozornost k účelu cesty konané r. 1462, k jednání s pape- žem o řešení náboženské otázky v Čechách. Dlouhá pout do Italie a dojmy z ní tu zůstávají stranou. Koranda — kališnický duchovní — rozmnožil svým spisem vlastně jen naši literaturu náboženskou, cestopisnou nikoli. Právě naopak je tomu v dal- ších dvou spiscích, vyšlých z rukou autorů laiků zemanského původu: jejich deníky mají zcela jiný ráz a znamenají vývo- jový přínos do českého písemnictví. Obohacují je novým dru- hem — cestopisným deníkem. — Kratší z nich je prací panoše Jaroslava, účastníka cesty v družině Albrechta Kostky z Po- stupic. Toto poselství mělo v r. 1464 jednat o českém návrhu zříditi spolek evropských knížat, jemuž měl stát v čele francouz- ský král Ludvík XI. Spolek měl organisovat evropské vojenské síly proti Turkům a vůbec měl řešit otázky mezinárodní evropské politiky, tedy snad i otázku českou. — Mnohem větší cestu (Německem, Nizozemím, Anglií, Francií, Španělskem, Portugalskem a odtud Italií a Rakouskem do Čech) podnikla družina Lva z Rožmitálu v letech 1465—1467. Situace českého krále byla tehdy velmi svízelná, když nástupce Pia II., Pavel II., obvinil znovu Jiřího před celým světem z kacířství a tak otřásl vážně jeho autoritou. Proto vyjížděl švagr králův, pan Lev z Rožmitálu, na velikou cestu, aby mu získal u cizích panovníků a šlechticů důvěru a podporu. Tento pravý účel cesty zastřel však osobními důvody, jak dosvědčují různé prů- vodní listiny, kterými byl pan Lev opatřen. V nich čteme o ry- tířské touze po slávě, po nabytí zkušeností poznáváním světa
Strana 8
a pobytem u dvorů; s tím je pak spojován náboženský zájem o posvátná místa a ostatky.! Podobně jako listy mlčí (z důvodů nám dnes neznámých) o pravém účelu této cesty i další doku- menty, a to cestopisné deníky, napsané účastníky té výpravy, norimberským Němcem Gabrielem Tetzelem2 a Čechem Václa- vem Šaškem z Bířkova, jehož spisek přináší tato kniha.“ V Deníku sice nenalezneme přímé zmínky o Šaškově autorství, ale je nepochybné podle některých narážek a údajů v textu. Otázkou autorství se zabýval již Dobrovský; jeho konečná odpověď na ni je, že autor byl dvorským „šaškem“ pana Lva (označení „šašek“, které se vztahovalo na autora, chápal jako jméno obecné). Velká práce z pera J. E. Horkého' určuje v původci Deníku Šaška z Mezihoří. Dnes je obecně přijímána domněnka Augusta Sedláčka, který ukazoval k Vác- lavu Šaškovi z Bířkova." Cestopis není ve staročeské literatuře genrem cizím už v ob- dobí předhusitském. Z té doby se nám zachovaly překlady cestopisů Mandevillova a Marka Pola. Především ráz prvého z nich, nazývaného podle fingovaného autora Mandevillovým, ukazuje sledem fantastických příběhů a popisů, jaké písem- nictví odpovídalo zájmům a vkusu tehdejšího čtenářstva, Srov. na př. hned úvodní listy císaře Fridricha (str. 19) a královny Johany, sestry Lva z Rožmitálu (str. 21). Německý spisek Gabriela Tetzela vydal v r. 1844 J. A. Schmeller v publikaci „Des böhmischen Herren Leo v. Rozmital Reise durch die Abendlande.“ (Siebente Publication des literarischen Vereins in Stuttgart.) Také v těchto cestopisných denících čteme stejná zdůvodnění vý- pravy pana Lva. Tetzel píše na př. hned na počátku: „Also unterwegen hat er (t. j. Lev) mir gesagt von seiner reis: er woll alle christenlich kunigreich, auch alle furstenthum in teutschen und welschen landen geistlich und weltlich besuchen, und sunderlichen vor woll er gen dem heiligen grab und gen dem lieben herrn sant Jacob. (1. c. 145). U Šaška čteme je v tomto vydání na str. 37, 106 a j. J. Dobrovský: Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur z r. 1792 a 1818. Ve druhém vydání jsou poznámky o autoru Deníku zpřesněny. J. E. Horky: Des böhmischen Freiherrn, Löw von Rožmital und Blatna Denkwürdigkeiten und Reisen... (Brno 1824). Heslo „Šašek“ v OSN XXIV, 565. — Tyto závěry přijímá také R. Urbánek ve své velké studii, předeslané vydání spisků panoše Jaro- slava a Václava Šaška z Bířkova v knize „Ve službách Jiříka krále (ELK 1940). S
a pobytem u dvorů; s tím je pak spojován náboženský zájem o posvátná místa a ostatky.! Podobně jako listy mlčí (z důvodů nám dnes neznámých) o pravém účelu této cesty i další doku- menty, a to cestopisné deníky, napsané účastníky té výpravy, norimberským Němcem Gabrielem Tetzelem2 a Čechem Václa- vem Šaškem z Bířkova, jehož spisek přináší tato kniha.“ V Deníku sice nenalezneme přímé zmínky o Šaškově autorství, ale je nepochybné podle některých narážek a údajů v textu. Otázkou autorství se zabýval již Dobrovský; jeho konečná odpověď na ni je, že autor byl dvorským „šaškem“ pana Lva (označení „šašek“, které se vztahovalo na autora, chápal jako jméno obecné). Velká práce z pera J. E. Horkého' určuje v původci Deníku Šaška z Mezihoří. Dnes je obecně přijímána domněnka Augusta Sedláčka, který ukazoval k Vác- lavu Šaškovi z Bířkova." Cestopis není ve staročeské literatuře genrem cizím už v ob- dobí předhusitském. Z té doby se nám zachovaly překlady cestopisů Mandevillova a Marka Pola. Především ráz prvého z nich, nazývaného podle fingovaného autora Mandevillovým, ukazuje sledem fantastických příběhů a popisů, jaké písem- nictví odpovídalo zájmům a vkusu tehdejšího čtenářstva, Srov. na př. hned úvodní listy císaře Fridricha (str. 19) a královny Johany, sestry Lva z Rožmitálu (str. 21). Německý spisek Gabriela Tetzela vydal v r. 1844 J. A. Schmeller v publikaci „Des böhmischen Herren Leo v. Rozmital Reise durch die Abendlande.“ (Siebente Publication des literarischen Vereins in Stuttgart.) Také v těchto cestopisných denících čteme stejná zdůvodnění vý- pravy pana Lva. Tetzel píše na př. hned na počátku: „Also unterwegen hat er (t. j. Lev) mir gesagt von seiner reis: er woll alle christenlich kunigreich, auch alle furstenthum in teutschen und welschen landen geistlich und weltlich besuchen, und sunderlichen vor woll er gen dem heiligen grab und gen dem lieben herrn sant Jacob. (1. c. 145). U Šaška čteme je v tomto vydání na str. 37, 106 a j. J. Dobrovský: Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur z r. 1792 a 1818. Ve druhém vydání jsou poznámky o autoru Deníku zpřesněny. J. E. Horky: Des böhmischen Freiherrn, Löw von Rožmital und Blatna Denkwürdigkeiten und Reisen... (Brno 1824). Heslo „Šašek“ v OSN XXIV, 565. — Tyto závěry přijímá také R. Urbánek ve své velké studii, předeslané vydání spisků panoše Jaro- slava a Václava Šaška z Bířkova v knize „Ve službách Jiříka krále (ELK 1940). S
Strana 9
tvořeného z převážné části šlechtou a klerem. — A položme vedle toho spisek Šaškův! Mezi první fází staročeského cestopisu, představovanou vlastně překlady cizích spisů, a počátky cestopisů českého pů- vodu v druhé polovině XV. stol., leží velké období husitské, které rozšířilo a upevnilo základnu pro demokratisaci literatury. Nové, lidové vrstvy se podílely na literární tvorbě jako její posluchači i autoři, pronikaly do ní jejich názory a v souhlase s tím se proměňovala literární forma i jazykové prostředky. Za husitské revoluce, kdy se i literatura obracela především k řešení velké společenské problematiky a otázek nábožen- ských, vznikaly hlavně spisy polemické, náboženské, histo- rické a písně, majetek nejširších vrstev lidových. Nová situace v době poděbradské připravila půdu pro rozvoj dalších lite- rárních druhů, zvláště skladeb s thematikou světskou. Šaškův spis vidíme vyrůstat právě z těchto nových základů. — A tak je zároveň určen i zásadní rozdíl proti uvedeným cestopisům ze XIV. stol. V Deníku (a stejně i ve jmenovaném vypravování panoše Jaroslavova) pozorujeme, jak do českého písemnictví pronikal realistický pohled, který si probojovával cestu v životě i v kultuře, když vstupovali do středu politického a kultur- ního dění noví činitelé, město, venkov a s ním i drobné zeman- stvo. V těchto kruzích rostla snaha po vzdělání, po poznání, které by odpovídalo potřebám a zkušenostem jejich života. Jedním z projevů těchto tendencí je i mnohostranný zájem o cizí země, jež řada Čechů poznávala při vojenských výpra- vách za hranice nebo na diplomatických a obchodních cestách. Literární odpovědí není už pouze prostředkovaná literatura cizí, nýbrž výklady z vlastní zkušenosti Čechů, jejich dojmy a zážitky. Mezi prvními cestopisy, které čerpaly látku z cest konaných ve druhé polovici XV. stol. (jako několikrát už připomenutý spisek panoše Jaroslava nebo vyprávění měšťana Martina Kabátníka o cestě na východ, do Palestiny a okolních zemí, kam se vypravil r. 1491), je i Šaškův Deník. Teprve po návratu z daleké cesty přistoupil Šašek k tomu, aby zpracoval svá pozorování a příhody (dokladem pozdního 9
tvořeného z převážné části šlechtou a klerem. — A položme vedle toho spisek Šaškův! Mezi první fází staročeského cestopisu, představovanou vlastně překlady cizích spisů, a počátky cestopisů českého pů- vodu v druhé polovině XV. stol., leží velké období husitské, které rozšířilo a upevnilo základnu pro demokratisaci literatury. Nové, lidové vrstvy se podílely na literární tvorbě jako její posluchači i autoři, pronikaly do ní jejich názory a v souhlase s tím se proměňovala literární forma i jazykové prostředky. Za husitské revoluce, kdy se i literatura obracela především k řešení velké společenské problematiky a otázek nábožen- ských, vznikaly hlavně spisy polemické, náboženské, histo- rické a písně, majetek nejširších vrstev lidových. Nová situace v době poděbradské připravila půdu pro rozvoj dalších lite- rárních druhů, zvláště skladeb s thematikou světskou. Šaškův spis vidíme vyrůstat právě z těchto nových základů. — A tak je zároveň určen i zásadní rozdíl proti uvedeným cestopisům ze XIV. stol. V Deníku (a stejně i ve jmenovaném vypravování panoše Jaroslavova) pozorujeme, jak do českého písemnictví pronikal realistický pohled, který si probojovával cestu v životě i v kultuře, když vstupovali do středu politického a kultur- ního dění noví činitelé, město, venkov a s ním i drobné zeman- stvo. V těchto kruzích rostla snaha po vzdělání, po poznání, které by odpovídalo potřebám a zkušenostem jejich života. Jedním z projevů těchto tendencí je i mnohostranný zájem o cizí země, jež řada Čechů poznávala při vojenských výpra- vách za hranice nebo na diplomatických a obchodních cestách. Literární odpovědí není už pouze prostředkovaná literatura cizí, nýbrž výklady z vlastní zkušenosti Čechů, jejich dojmy a zážitky. Mezi prvními cestopisy, které čerpaly látku z cest konaných ve druhé polovici XV. stol. (jako několikrát už připomenutý spisek panoše Jaroslava nebo vyprávění měšťana Martina Kabátníka o cestě na východ, do Palestiny a okolních zemí, kam se vypravil r. 1491), je i Šaškův Deník. Teprve po návratu z daleké cesty přistoupil Šašek k tomu, aby zpracoval svá pozorování a příhody (dokladem pozdního 9
Strana 10
vzniku jsou některé omyly, na př. porušení sledu událostí je- jich přehozením, některé omyly místopisné a p.). V jeho práci pozorujeme, jak je vzdálen starším způsobům podávání zpráv o dalekých zemích, kde splývaly smyšlené části s jádrem, ně- kdy snad pravdivým, a to stejně v romantických příbězích ry- tířských (o Alexandru Velikém, o Tristramovi, o Štilfrídovi a j.), jako ve zmíněném cestopise Mandevillově. Do zeměpis- ného rámce, který už sám býval často vymyšlen, byly zařa- zovány pestré, fantastické příhody a historické nebo legendár- ní vložky, zaměřené především na pobavení čtenářů. Ani Šašek se nebrání — a povaha spisu jej k tomu přímo vede — zařaditi poutavé příběhy družiny pana Lva (v nichž však nikdy ne- nadsazuje, neidealisuje hrdiny v duchu romantických skladeb, ale přiznává i neúspěchy a porážky) a rozvíjeti své vyprávění i historickými a legendárními výklady. Přijímá i takové, kde vystupují nadpřirozené síly (na př. hrad v Halle je sídlem zlých duchů, str. 24; jinde opět připomíná, že most byl zbu- dován ďábly, str. 72). Nezapomeňte však, že takové výklady odpovídaly tehdejšímu myšlení. Stejně tak třeba chápat i po- věrčivost, která se projevuje na př. ve víře v moc některých předmětů (prsten chrání před bolestí v boku, str. 87 a j.). Proto ani vložky tohoto rázu se nevymykají základní koncepci jeho práce, která má podat pravdivý obraz daleké i blízké ciziny, památek a lidí, jejich života, zvyklostí, náboženství atd. Ne- píše pouze s tím záměrem, aby zachoval řadu poutavých pří- běhů a pozorování ze slavné pouti Lva z Rožmitálu, nýbrž aby přinesl i poučení o skutečnosti poznané z vlastní zkušenosti. Není pochyby o tom, že zemanský původ Šaškův usměrňoval jeho pozorování krajů a lidí. Je příznačné, že vedle zpráv o panském prostředí, které měl příležitost poznat při konání svých povinností v družině pana Lva, zabývá se nejčastěji pozorováním venkova, jeho života a práce, věcí, které jsou jeho zájmu nejbližší. Všímá si práce rolníkovy, péče o pole i louky, úrodnosti země, chovu dobytka, několikrát se zastavuje se zájmem u rybářů a rybníků, vypočítává druhy ryb i způsoby lovení, neboť i v Čechách bylo rybnikářství důležitou složkou 10
vzniku jsou některé omyly, na př. porušení sledu událostí je- jich přehozením, některé omyly místopisné a p.). V jeho práci pozorujeme, jak je vzdálen starším způsobům podávání zpráv o dalekých zemích, kde splývaly smyšlené části s jádrem, ně- kdy snad pravdivým, a to stejně v romantických příbězích ry- tířských (o Alexandru Velikém, o Tristramovi, o Štilfrídovi a j.), jako ve zmíněném cestopise Mandevillově. Do zeměpis- ného rámce, který už sám býval často vymyšlen, byly zařa- zovány pestré, fantastické příhody a historické nebo legendár- ní vložky, zaměřené především na pobavení čtenářů. Ani Šašek se nebrání — a povaha spisu jej k tomu přímo vede — zařaditi poutavé příběhy družiny pana Lva (v nichž však nikdy ne- nadsazuje, neidealisuje hrdiny v duchu romantických skladeb, ale přiznává i neúspěchy a porážky) a rozvíjeti své vyprávění i historickými a legendárními výklady. Přijímá i takové, kde vystupují nadpřirozené síly (na př. hrad v Halle je sídlem zlých duchů, str. 24; jinde opět připomíná, že most byl zbu- dován ďábly, str. 72). Nezapomeňte však, že takové výklady odpovídaly tehdejšímu myšlení. Stejně tak třeba chápat i po- věrčivost, která se projevuje na př. ve víře v moc některých předmětů (prsten chrání před bolestí v boku, str. 87 a j.). Proto ani vložky tohoto rázu se nevymykají základní koncepci jeho práce, která má podat pravdivý obraz daleké i blízké ciziny, památek a lidí, jejich života, zvyklostí, náboženství atd. Ne- píše pouze s tím záměrem, aby zachoval řadu poutavých pří- běhů a pozorování ze slavné pouti Lva z Rožmitálu, nýbrž aby přinesl i poučení o skutečnosti poznané z vlastní zkušenosti. Není pochyby o tom, že zemanský původ Šaškův usměrňoval jeho pozorování krajů a lidí. Je příznačné, že vedle zpráv o panském prostředí, které měl příležitost poznat při konání svých povinností v družině pana Lva, zabývá se nejčastěji pozorováním venkova, jeho života a práce, věcí, které jsou jeho zájmu nejbližší. Všímá si práce rolníkovy, péče o pole i louky, úrodnosti země, chovu dobytka, několikrát se zastavuje se zájmem u rybářů a rybníků, vypočítává druhy ryb i způsoby lovení, neboť i v Čechách bylo rybnikářství důležitou složkou 10
Strana 11
hospodářského podnikání na venkově; stejně podrobně si všímá druhů zemědělských produktů i jiných rostlin, sadů, různých lesů, hájů i jejich zvířectva, lovů atd. Neméně charakteristický je pro jeho stavovskou příslušnost malý zájem o prostředí městské; ten však nemá ráz přímého odporu. Drobnému českému šlechtici, jenž je existenčně spjat s venkovským způsobem života i hospodaření, je život města vzdálen, nepoutá jej k hlubšímu pozorování. Příležitosti pro- mluvit o západoevropských městech bylo jistě více, než uka- zuje jeho Deník; to dosvědčují i zápisky měštana Tetzela, který nalézá mnoho zajímavého právě v rušném životě měst.“ Šašek sleduje pozorně rozdíly v životě příslušníků svého stavu doma a v cizině; dotkne se na př. společenského postavení ne- manželského dítěte šlechticova (str. 38) a všimne si i jejich poměru k městu, jak ukazuje záznam o zastavení v Bruggách (str. 40), který je uzavřen charakteristickou poznámkou: „Ještě jiný zvyk mají ve Flandřích, že totiž šlechta tam nebydlí na venkově, nýbrž v městech, takže tam mají nejrozmanitější zábavy a rozkoše. Profil zemana Šaška výrazně doplňují jeho zprávy vojen- ského rázu a doklady jeho rytířského vystupování. Pohled na hrady a města, prohlídka opevnění, zbrojnic i památek dřívěj- šího válečnictví v zemích, kterými projížděl, poskytovaly mu dostatek příležitosti k úvahám, které později zaznamenal. S tím souvisí jistě i jeho výklady o vzdálenosti míst, o poloze měst a hradů a o přístupu k nim. Ale nejen takto se ukázal pokračovatelem tradic českého válečnictví, nýbrž i osobní sta- tečností, kterou mohl nejednou osvědčit v rytířských hrách i ve chvílích opravdového nebezpečí. Uznáním jeho statečnosti bylo pasování na rytíře, které provedl v Hradci císař Fridrich (str. 137). Cenné jsou pro charakteristiku autora i narážky na součas- nou situaci v Čechách a na věci náboženské, které byly právě Šašek a Tetzel se často rozcházejí v předmětech svých pozorování. Tetzel je veden hlavně zájmy obchodníka a finančníka; prozrazuje též větší vzdělání a široký rozhled v umění. 11
hospodářského podnikání na venkově; stejně podrobně si všímá druhů zemědělských produktů i jiných rostlin, sadů, různých lesů, hájů i jejich zvířectva, lovů atd. Neméně charakteristický je pro jeho stavovskou příslušnost malý zájem o prostředí městské; ten však nemá ráz přímého odporu. Drobnému českému šlechtici, jenž je existenčně spjat s venkovským způsobem života i hospodaření, je život města vzdálen, nepoutá jej k hlubšímu pozorování. Příležitosti pro- mluvit o západoevropských městech bylo jistě více, než uka- zuje jeho Deník; to dosvědčují i zápisky měštana Tetzela, který nalézá mnoho zajímavého právě v rušném životě měst.“ Šašek sleduje pozorně rozdíly v životě příslušníků svého stavu doma a v cizině; dotkne se na př. společenského postavení ne- manželského dítěte šlechticova (str. 38) a všimne si i jejich poměru k městu, jak ukazuje záznam o zastavení v Bruggách (str. 40), který je uzavřen charakteristickou poznámkou: „Ještě jiný zvyk mají ve Flandřích, že totiž šlechta tam nebydlí na venkově, nýbrž v městech, takže tam mají nejrozmanitější zábavy a rozkoše. Profil zemana Šaška výrazně doplňují jeho zprávy vojen- ského rázu a doklady jeho rytířského vystupování. Pohled na hrady a města, prohlídka opevnění, zbrojnic i památek dřívěj- šího válečnictví v zemích, kterými projížděl, poskytovaly mu dostatek příležitosti k úvahám, které později zaznamenal. S tím souvisí jistě i jeho výklady o vzdálenosti míst, o poloze měst a hradů a o přístupu k nim. Ale nejen takto se ukázal pokračovatelem tradic českého válečnictví, nýbrž i osobní sta- tečností, kterou mohl nejednou osvědčit v rytířských hrách i ve chvílích opravdového nebezpečí. Uznáním jeho statečnosti bylo pasování na rytíře, které provedl v Hradci císař Fridrich (str. 137). Cenné jsou pro charakteristiku autora i narážky na součas- nou situaci v Čechách a na věci náboženské, které byly právě Šašek a Tetzel se často rozcházejí v předmětech svých pozorování. Tetzel je veden hlavně zájmy obchodníka a finančníka; prozrazuje též větší vzdělání a široký rozhled v umění. 11
Strana 12
v Čechách stále velmi živé. Vzpomínku na neshody v české zemi vyvolá zápis z Bruselu: „V oněch krajích se totiž lidé tak nehanobí a nepeskují se jako u nás“ (str. 38). Zajímavé je, jak přistupuje k některým otázkám náboženským. Byl nej- spíše příslušníkem církve římské jako většina členů družiny katolického pána Lva z Rožmitálu, nevystupoval však předem jako odmítavý kritik vyznavačů jiné náboženské nauky, s ni- miž se cestou (především ve Španělsku) setkával, ať to byli židé nebo pohané, nýbrž především pozoroval, jak se jejich víra odráží v životě; proto naopak ostře pranýřoval poklesky a nedostatky souvěrců (o obyvatelích Olmeda, kteří před svá- tostí nepoklekali, říká, že „jsou horší než pohané.... Život pak vedou tak nečistý a sodomský, že se mi protiví a stydím se vyprávět o jejich zločinech“ — str. 73; o Kataláncích pozna- menává: „Katalánci jsou totiž lidé proradní a zločinní, víry sice křesťanské, ale přitom horší než kteříkoli pohané“ — str. 111). Z jeho názorů na příslušníky různých náboženství vy- stupuje pozoruhodná rozvážnost a náboženská snášenlivost, která výrazně doplňuje jeho celkové pojetí náboženství. Vzpo- meneme-li si přitom, že právě z laických kruhů, zasahujících v té době v Čechách účinně do řešení náboženské problematiky, vycházely popudy k uspořádání náboženské otázky cestou vzá- jemného uznání a dohody mezi kališníky a stranou římskou, poznáváme v osobě Šaškově jednoho z nositelů těchto idejí, kte- rým asi z politických důvodů byl nakloněn i Lev, jak ukazuje jeho služba králi Jiřímu.“ V Deníku pozorujeme, jak myšlení českého člověka, opřené o skutečnost, o vlastní zkušenost, vstupuje na nové cesty: Měřítkem hodnocení lidí není Šaškovi příslušnost k tomu či onomu náboženství, nýbrž především život a jednání člověka (srovnejme s tím třeba dříve citovanou zmínku o Kataláncích). Již při zařazování cestopisu do písemnictví doby poděbrad- ské, a také nyní, při rozboru náboženských názorů Šaškových, mohli jsme pozorovati, jak živě zabíhá jeho zájem do soudo- s O něco později nalezly tyto tendence výraz ve smlouvě kutno- horské (r. 1485), pro tuto dobu zajímavé. 12
v Čechách stále velmi živé. Vzpomínku na neshody v české zemi vyvolá zápis z Bruselu: „V oněch krajích se totiž lidé tak nehanobí a nepeskují se jako u nás“ (str. 38). Zajímavé je, jak přistupuje k některým otázkám náboženským. Byl nej- spíše příslušníkem církve římské jako většina členů družiny katolického pána Lva z Rožmitálu, nevystupoval však předem jako odmítavý kritik vyznavačů jiné náboženské nauky, s ni- miž se cestou (především ve Španělsku) setkával, ať to byli židé nebo pohané, nýbrž především pozoroval, jak se jejich víra odráží v životě; proto naopak ostře pranýřoval poklesky a nedostatky souvěrců (o obyvatelích Olmeda, kteří před svá- tostí nepoklekali, říká, že „jsou horší než pohané.... Život pak vedou tak nečistý a sodomský, že se mi protiví a stydím se vyprávět o jejich zločinech“ — str. 73; o Kataláncích pozna- menává: „Katalánci jsou totiž lidé proradní a zločinní, víry sice křesťanské, ale přitom horší než kteříkoli pohané“ — str. 111). Z jeho názorů na příslušníky různých náboženství vy- stupuje pozoruhodná rozvážnost a náboženská snášenlivost, která výrazně doplňuje jeho celkové pojetí náboženství. Vzpo- meneme-li si přitom, že právě z laických kruhů, zasahujících v té době v Čechách účinně do řešení náboženské problematiky, vycházely popudy k uspořádání náboženské otázky cestou vzá- jemného uznání a dohody mezi kališníky a stranou římskou, poznáváme v osobě Šaškově jednoho z nositelů těchto idejí, kte- rým asi z politických důvodů byl nakloněn i Lev, jak ukazuje jeho služba králi Jiřímu.“ V Deníku pozorujeme, jak myšlení českého člověka, opřené o skutečnost, o vlastní zkušenost, vstupuje na nové cesty: Měřítkem hodnocení lidí není Šaškovi příslušnost k tomu či onomu náboženství, nýbrž především život a jednání člověka (srovnejme s tím třeba dříve citovanou zmínku o Kataláncích). Již při zařazování cestopisu do písemnictví doby poděbrad- ské, a také nyní, při rozboru náboženských názorů Šaškových, mohli jsme pozorovati, jak živě zabíhá jeho zájem do soudo- s O něco později nalezly tyto tendence výraz ve smlouvě kutno- horské (r. 1485), pro tuto dobu zajímavé. 12
Strana 13
bého kulturního dění. Jako mnohému z příslušníků jeho stavu dostalo se mu jistě nějakého vzdělání. Podle zápisů Deníku se soudí, že ovládal z cizích jazyků němčinu a latinu. Spisek ukazuje, že ani v cizině nepřecházel bez pozornosti k projevům cizí kultury: obdivuje se památkám umění stavitelského, so- chám, obrazům i jiným uměleckým předmětům, setkáme se i s poznámkou o hudbě a zpěvu; všímá si zvláštností těchto projevů cizí kultury a srovnává s domovem. Daleko je však předstihují zmínky historické. Pátrá po minulosti míst, která navštívil, po jejich slávě i úpadku, neboť v historii do- vede číst a poznávat nejlépe. Řada jeho historických poznámek je dlouhá, připomenem si tu jen ty, z nichž je vidět, jak český zeman hledal v cizině stopy dějin své země: v Tours (str. 88) — a znovu v Medině del Campo (str. 75) — vzpomíná na ne- věstu krále Ladislava, cestou k Milánu nemůže zapomenout slavného tažení a vítězství českých vojsk r. 1158 (str. 120), ve městě pak si připomene korunovaci králů Vladislava a Zik- munda (str. 122). Ještě je třeba všimnouti si způsobů zpracování látky. Náš úkol je zde velmi ztížen, neboť Deník Šaškův se nám neza- choval v původním českém znění, nýbrž v latinském převodu moravského duchovního, pozdějšího olomouckého biskupa, Sta- nislava Pavlovského z r. 1577." Ten věnoval svou knihu mo- ravskému markrabímu Zdeňku Lvu z Rožmitálu a právě ve vě- nování knihy nalézáme doklad o existenci původního textu českého. Obě hlavní práce o Deníku, Horkého a Urbánkova, shodují se v názoru, že Pavlovský zasahoval asi do textu a upravoval jej. Urbánek soudí, že hlavní zásahy Pavlovského se týkaly právě náboženských prvků, že vypouštěl hlavně mís- ta, která nevyhovovala náboženské přísnosti katolického du- chovního; stejně tak předpokládá zásahy tam, kde se Šašek Pavlovského překlad vychází právě péčí zemřelého K. Hrdiny a B. Ryby v České akademii věd a umění. Proto upustila redakční rada Památek staré literatury české od obvyklého způsobu paralelního pře- tiskování textu latinského originálu a jeho překladu a vydává pouze novočeský překlad. 13
bého kulturního dění. Jako mnohému z příslušníků jeho stavu dostalo se mu jistě nějakého vzdělání. Podle zápisů Deníku se soudí, že ovládal z cizích jazyků němčinu a latinu. Spisek ukazuje, že ani v cizině nepřecházel bez pozornosti k projevům cizí kultury: obdivuje se památkám umění stavitelského, so- chám, obrazům i jiným uměleckým předmětům, setkáme se i s poznámkou o hudbě a zpěvu; všímá si zvláštností těchto projevů cizí kultury a srovnává s domovem. Daleko je však předstihují zmínky historické. Pátrá po minulosti míst, která navštívil, po jejich slávě i úpadku, neboť v historii do- vede číst a poznávat nejlépe. Řada jeho historických poznámek je dlouhá, připomenem si tu jen ty, z nichž je vidět, jak český zeman hledal v cizině stopy dějin své země: v Tours (str. 88) — a znovu v Medině del Campo (str. 75) — vzpomíná na ne- věstu krále Ladislava, cestou k Milánu nemůže zapomenout slavného tažení a vítězství českých vojsk r. 1158 (str. 120), ve městě pak si připomene korunovaci králů Vladislava a Zik- munda (str. 122). Ještě je třeba všimnouti si způsobů zpracování látky. Náš úkol je zde velmi ztížen, neboť Deník Šaškův se nám neza- choval v původním českém znění, nýbrž v latinském převodu moravského duchovního, pozdějšího olomouckého biskupa, Sta- nislava Pavlovského z r. 1577." Ten věnoval svou knihu mo- ravskému markrabímu Zdeňku Lvu z Rožmitálu a právě ve vě- nování knihy nalézáme doklad o existenci původního textu českého. Obě hlavní práce o Deníku, Horkého a Urbánkova, shodují se v názoru, že Pavlovský zasahoval asi do textu a upravoval jej. Urbánek soudí, že hlavní zásahy Pavlovského se týkaly právě náboženských prvků, že vypouštěl hlavně mís- ta, která nevyhovovala náboženské přísnosti katolického du- chovního; stejně tak předpokládá zásahy tam, kde se Šašek Pavlovského překlad vychází právě péčí zemřelého K. Hrdiny a B. Ryby v České akademii věd a umění. Proto upustila redakční rada Památek staré literatury české od obvyklého způsobu paralelního pře- tiskování textu latinského originálu a jeho překladu a vydává pouze novočeský překlad. 13
Strana 14
dotýkal názorů tehdejší ciziny na „kacířské Čechy“, názorů, které jistě družina Lvova poznávala na vlastní kůži při své cestě. Věcná stránka textu byla tedy převodem asi porušena, zato pokud jde o stránku výrazovou a zvláštnosti stylistické, snažil se Pavlovský zachovat původní ráz, nenarušovat jej zvyklostmi latinského písemnictví svého období. Proto nám vystupuje za latinským textem nestylisovaný, prostý a jadrný výraz Šaškův. Ten nehledal obrazy a složitá přirovnání; všim- něme si, jak prostě vyjadřuje svůj obdiv při poznání něčeho neobvyklého: „Jemněji a krásněji tepané práce, než jakou jsem viděl v tomto kostele, mi nikde jinde nebylo dáno spatřiti“ (str. 46). A hned dále: „Ani kostely, které by tyto předčily krásou, jsem za celou naši cestu nespatřil“ (str. 46); nebo „... daleko předstihuje všechny obrazy, které jsem kdy viděl“ (str. 65). Ani vkládání historických a legendárních episod ne- zavedlo jej do rozvláčnosti. Také tady dovede shrnout své po- znatky ve zhuštěné zkratce a jednoduchým výrazem, jaký žil v jeho okolí a odpovídal jeho myšlení. I když Deník rytíře Šaška z Bířkova asi ve své původní české podobě nezasáhl působivě do dalšího vývoje našeho pí- semnictví, přece jen zůstane dokladem, jak se pod vlivem no- vých poměrů proměňoval ráz českého písemnictví, když se do středu jeho zájmu dostával skutečný život, člověk a jeho práce. ... a přece nezapadly Šaškovy příhody ani tak hluboko jako jiné ze starých památek. Dostalo se jim opravdu velikého roz- šíření v novodobém zpracování umělcově. Kdo by neznal pou- tavé vyprávění o cestě „Z Čech až na konec světa“ z Jiráskova odkazu! Vydáním českého znění Šaškova Deníku v Jiráskově roce připomínají a uctívají Památky staré literatury české zároveň i jubileum Aloise Jiráska. František Svejkovský 14
dotýkal názorů tehdejší ciziny na „kacířské Čechy“, názorů, které jistě družina Lvova poznávala na vlastní kůži při své cestě. Věcná stránka textu byla tedy převodem asi porušena, zato pokud jde o stránku výrazovou a zvláštnosti stylistické, snažil se Pavlovský zachovat původní ráz, nenarušovat jej zvyklostmi latinského písemnictví svého období. Proto nám vystupuje za latinským textem nestylisovaný, prostý a jadrný výraz Šaškův. Ten nehledal obrazy a složitá přirovnání; všim- něme si, jak prostě vyjadřuje svůj obdiv při poznání něčeho neobvyklého: „Jemněji a krásněji tepané práce, než jakou jsem viděl v tomto kostele, mi nikde jinde nebylo dáno spatřiti“ (str. 46). A hned dále: „Ani kostely, které by tyto předčily krásou, jsem za celou naši cestu nespatřil“ (str. 46); nebo „... daleko předstihuje všechny obrazy, které jsem kdy viděl“ (str. 65). Ani vkládání historických a legendárních episod ne- zavedlo jej do rozvláčnosti. Také tady dovede shrnout své po- znatky ve zhuštěné zkratce a jednoduchým výrazem, jaký žil v jeho okolí a odpovídal jeho myšlení. I když Deník rytíře Šaška z Bířkova asi ve své původní české podobě nezasáhl působivě do dalšího vývoje našeho pí- semnictví, přece jen zůstane dokladem, jak se pod vlivem no- vých poměrů proměňoval ráz českého písemnictví, když se do středu jeho zájmu dostával skutečný život, člověk a jeho práce. ... a přece nezapadly Šaškovy příhody ani tak hluboko jako jiné ze starých památek. Dostalo se jim opravdu velikého roz- šíření v novodobém zpracování umělcově. Kdo by neznal pou- tavé vyprávění o cestě „Z Čech až na konec světa“ z Jiráskova odkazu! Vydáním českého znění Šaškova Deníku v Jiráskově roce připomínají a uctívají Památky staré literatury české zároveň i jubileum Aloise Jiráska. František Svejkovský 14
Strana 15
První vydání tohoto překladu B. Mathesia vyšlo po prvé v knize „Ve službách Jiříka krále“ (s podtitulem „Deníky panoše Jaroslava a Václava Šaška z Bířkova“ a úvodem Rudolfa Urbánka) v Praze 1940 jako 5. svazek Národní klenotnice; pro nynější druhé vydání byl Bohumilem Rybou text přehlédnut a přizpůsoben uvedenému novému vydání latinského znění. 15
První vydání tohoto překladu B. Mathesia vyšlo po prvé v knize „Ve službách Jiříka krále“ (s podtitulem „Deníky panoše Jaroslava a Václava Šaška z Bířkova“ a úvodem Rudolfa Urbánka) v Praze 1940 jako 5. svazek Národní klenotnice; pro nynější druhé vydání byl Bohumilem Rybou text přehlédnut a přizpůsoben uvedenému novému vydání latinského znění. 15
Strana 16
Strana 17
Předmluva Stanislava Pavlovského k latinskému vydání Deníku Šaškova psaná r. 1577 Sluch lidský dychtivě naslouchává vypravování o věcech ne- známých, zvláště takových, které se staly v dalekých a rozma- nitých zemích, jak je lidé obyčejně popisují pro potěšení a osvěžení mysli čtenářovy. Z těchto příčin byla napsána také tato kniha. Pojednává zvláště o tom, kterak se knížata a jiní mužové ze vznešeného a urozeného rodu, cestujíce po všelikých místech na souši i na moři, dostali do mnohých strázní a smrtel- ných nebezpečí, známých každému, kdo něco takového zkusil. Vydávají se pak lidé do takových nebezpečí z těchto příčin: jedni zajisté z touhy po slávě, aby tímto způsobem rozhojnili slávu dobrého jména svého a dosáhli bezpečnější znalosti rytířských způsobů, jiní zase ze zbožnosti, aby spatřili posvátná místa, ostatky a hroby svatých, a jiní z obou těchto příčin. Bůh všemohoucí však ochraňuje své věrné v takových nebez- pečích a podle vůle své je uchovává a vrací ve zdraví a bez poruchy do vlasti. Tak se stalo v oněch časích v království Českém roku čtrnácti- stého pětašedesátého slavnému a urozenému pánu, panu Lvovi z Rožmitálu a z Blatné, toho času nejvyššímu sudímu králov- ství Českého, vlastnímu bratrovi nejjasnější královny české Johany, manželky krále Jiřího. Vydalt se na cestu s obojím oním úmyslem, šťastně ji dokonal a potom se zdráv a obohacen mnohými zkušenostmi navrátil do vlasti. Jeho cestu začneme nyní popisovat a na první místo položíme doporučující listy, které mu dal jednak císař, jednak královna česká. 2 Deník o jízdě. 17
Předmluva Stanislava Pavlovského k latinskému vydání Deníku Šaškova psaná r. 1577 Sluch lidský dychtivě naslouchává vypravování o věcech ne- známých, zvláště takových, které se staly v dalekých a rozma- nitých zemích, jak je lidé obyčejně popisují pro potěšení a osvěžení mysli čtenářovy. Z těchto příčin byla napsána také tato kniha. Pojednává zvláště o tom, kterak se knížata a jiní mužové ze vznešeného a urozeného rodu, cestujíce po všelikých místech na souši i na moři, dostali do mnohých strázní a smrtel- ných nebezpečí, známých každému, kdo něco takového zkusil. Vydávají se pak lidé do takových nebezpečí z těchto příčin: jedni zajisté z touhy po slávě, aby tímto způsobem rozhojnili slávu dobrého jména svého a dosáhli bezpečnější znalosti rytířských způsobů, jiní zase ze zbožnosti, aby spatřili posvátná místa, ostatky a hroby svatých, a jiní z obou těchto příčin. Bůh všemohoucí však ochraňuje své věrné v takových nebez- pečích a podle vůle své je uchovává a vrací ve zdraví a bez poruchy do vlasti. Tak se stalo v oněch časích v království Českém roku čtrnácti- stého pětašedesátého slavnému a urozenému pánu, panu Lvovi z Rožmitálu a z Blatné, toho času nejvyššímu sudímu králov- ství Českého, vlastnímu bratrovi nejjasnější královny české Johany, manželky krále Jiřího. Vydalt se na cestu s obojím oním úmyslem, šťastně ji dokonal a potom se zdráv a obohacen mnohými zkušenostmi navrátil do vlasti. Jeho cestu začneme nyní popisovat a na první místo položíme doporučující listy, které mu dal jednak císař, jednak královna česká. 2 Deník o jízdě. 17
Strana 18
Strana 19
Průvodní list císaře Fridricha III. Fridrich, z přízně a milosti Boží císař římský, povždy roz- množitel říše, král uherský, dalmatský, charvatský atd., vévoda rakouský, štyrský, korutanský a kraňský, hrabě tyrolský atd., společně i jednotlivě všem králům, bratřím našim nejmilejším, pozdrav a nepřetržitý vzrůst lásky bratrské! Taktéž knížatům církevním i světským, vévodům, markrabím, hrabatům, pánům, šlechticům, panošům a úředníkům jakýmkoli, hejtmanům, pur- krabím, generálním vikářům, vrchnostem, správcům, předsta- veným, soudcům, všem celníkům, výběrčím a cechníkům, stráž- cům horských přechodů, obcím i radám měst, městeček, vesnic a míst, jakož i ostatním svým milým kterékoli hodnosti, dů- stojenství, stavu, stupně nebo zaměstnání, ustanoveným jak ve svatém císařství, tak kdekoli jinde, kterým se tento list dostane do rukou, milost naši císařskou a všechno dobré! Nejjasnější, ctihodní, slavní, vznešení, urození, opatrní, věrní naši milí: Protože pan Lev z Rožmitálu a z Blatné, přítel náš a milo- vaný věrný svatého císařství našeho, z touhy po větších zkuše- nostech, a aby si z mravů jiných království mohl zjednati lepší způsob života a osvědčenější vzor rytířský, zamýšlí se vydati na cestu po rozmanitých místech a královstvích svaté říše, protože pak my tento jeho rytířský záměr úplně schvalujeme a přejeme si, aby svrchu psaný Lev byl po celé své cestě plně bezpečen, upřímně vám ho doporučujeme, vybízejíce vás, našim však a svaté říše římské i zemí našich poddaným přísně při- kazujíce, abyste, až by řečený Lev dospěl k vám, do vašich zemí a končin, z úcty k přání našemu měli jej doporučena, 19
Průvodní list císaře Fridricha III. Fridrich, z přízně a milosti Boží císař římský, povždy roz- množitel říše, král uherský, dalmatský, charvatský atd., vévoda rakouský, štyrský, korutanský a kraňský, hrabě tyrolský atd., společně i jednotlivě všem králům, bratřím našim nejmilejším, pozdrav a nepřetržitý vzrůst lásky bratrské! Taktéž knížatům církevním i světským, vévodům, markrabím, hrabatům, pánům, šlechticům, panošům a úředníkům jakýmkoli, hejtmanům, pur- krabím, generálním vikářům, vrchnostem, správcům, předsta- veným, soudcům, všem celníkům, výběrčím a cechníkům, stráž- cům horských přechodů, obcím i radám měst, městeček, vesnic a míst, jakož i ostatním svým milým kterékoli hodnosti, dů- stojenství, stavu, stupně nebo zaměstnání, ustanoveným jak ve svatém císařství, tak kdekoli jinde, kterým se tento list dostane do rukou, milost naši císařskou a všechno dobré! Nejjasnější, ctihodní, slavní, vznešení, urození, opatrní, věrní naši milí: Protože pan Lev z Rožmitálu a z Blatné, přítel náš a milo- vaný věrný svatého císařství našeho, z touhy po větších zkuše- nostech, a aby si z mravů jiných království mohl zjednati lepší způsob života a osvědčenější vzor rytířský, zamýšlí se vydati na cestu po rozmanitých místech a královstvích svaté říše, protože pak my tento jeho rytířský záměr úplně schvalujeme a přejeme si, aby svrchu psaný Lev byl po celé své cestě plně bezpečen, upřímně vám ho doporučujeme, vybízejíce vás, našim však a svaté říše římské i zemí našich poddaným přísně při- kazujíce, abyste, až by řečený Lev dospěl k vám, do vašich zemí a končin, z úcty k přání našemu měli jej doporučena, 19
Strana 20
vlídně se k němu chovali a stejně ve všem, co se týká bezpeč- nosti a rychlosti jeho cesty, pomocnou a odměny nežádající vůli abyste ukazovali a projevovali a abyste jemu i družině jeho s koňmi, věcmi všemi a statky jeho všemi horskými pře- chody, přístavy, mosty, zeměmi, královstvími, panstvími, kraji, městy, městečky, hrady, tvrzemi, vesnicemi a kterýmikoli jiný- mi místy naší i vaší pravomoci, jak po zemi, tak po vodě, a to bez placení všech cel, poplatků převozních, mostních a mýt- ních i zvykových, jakož i všech jiných dávek, chráníce ho všech překážek a obtíží, procházeti nebo tam zůstávati a bezpečně a svobodně pobývati i vraceti se dovolili a dovolení vymáhali, a to jemu, družině jeho, koním a všem jeho věcem, kdykoli a kdekoli by bylo třeba, a abyste, budete-li o to vyzváni a po- žádáni, pečovali o jejich bezpečný doprovod k libosti, ke cti a k obzvláštní úctě naší císařské výsosti. Dáno v Novém Městě Vídeňském sedmého dne měsíce září léta Páně tisícího čtyrstého šedesátého pátého, vlády naší řím- ské královské roku dvacátého a šestého, říšské roku čtrnáctého a uherské sedmého. Na rozkaz císaře pána Oldřich, biskup pasovský, kancléř. 20
vlídně se k němu chovali a stejně ve všem, co se týká bezpeč- nosti a rychlosti jeho cesty, pomocnou a odměny nežádající vůli abyste ukazovali a projevovali a abyste jemu i družině jeho s koňmi, věcmi všemi a statky jeho všemi horskými pře- chody, přístavy, mosty, zeměmi, královstvími, panstvími, kraji, městy, městečky, hrady, tvrzemi, vesnicemi a kterýmikoli jiný- mi místy naší i vaší pravomoci, jak po zemi, tak po vodě, a to bez placení všech cel, poplatků převozních, mostních a mýt- ních i zvykových, jakož i všech jiných dávek, chráníce ho všech překážek a obtíží, procházeti nebo tam zůstávati a bezpečně a svobodně pobývati i vraceti se dovolili a dovolení vymáhali, a to jemu, družině jeho, koním a všem jeho věcem, kdykoli a kdekoli by bylo třeba, a abyste, budete-li o to vyzváni a po- žádáni, pečovali o jejich bezpečný doprovod k libosti, ke cti a k obzvláštní úctě naší císařské výsosti. Dáno v Novém Městě Vídeňském sedmého dne měsíce září léta Páně tisícího čtyrstého šedesátého pátého, vlády naší řím- ské královské roku dvacátého a šestého, říšské roku čtrnáctého a uherské sedmého. Na rozkaz císaře pána Oldřich, biskup pasovský, kancléř. 20
Strana 21
XX Průvodní list královny Johany Johana, z milosti Boží královna česká, markraběnka morav- ská, vévodkyně lucemburská a slezská, markraběnka lužická atd., společně i jednotlivě všem nejjasnějším králům, bratřím našim, pozdrav a vzrůst všeho dobra, a nejctihodnějším i cti- hodným církevním i světským knížatům, vévodům, markrabím, lantkrabím, hrabatům, pánům, šlechticům, rytířům, panošům, hejtmanům, vrchnostem, správcům, představeným, celníkům, výběrčím a soudcům kteréhokoli stavu, hodnosti nebo posta- vení, obcím i radám měst, tvrzí, městeček, vesnic a míst, kterým se tento náš list dostane do rukou nebo kteří by s ním byli vyhledáni, přátelům nám upřímně milým, pozdrav a všechno dobré! Poddaným však našim milost královskou a všechno dobré! Nejjasnější, nejctihodnější, ctihodní, jasní, velmožní, uro- zení, věrní, vážení, horliví, stateční, opatrní, prozíraví, bratří, přátelé a věrní naši milí! Protože velmožný a urozený Lev z Rožmitálu a z Blatné, bratr náš co nejupřímněji milovaný, ukazatel tohoto listu, hodlá rozmanité světa končiny, království, knížetství, země, panství, soudní pravomoci a kraje navštíviti, aby tak, poznaje s mnoha stran lidské obyčeje a mravy, mohl lépe zaříditi svůj život a nabýti osvědčených zkušeností rytířských, ačkoli jsme tento jeho chvályhodný záměr přijali zčásti radostně, protože doufáme, že Všemohoucí, jenž celý svět má v ruce a jehož slovem mocným se vše upevňuje, bez pohromy a ve zdraví ho k nám přivede nazpět a šťastně bude říditi jeho kroky, přece však se strany druhé neustáváme vzlykavě vzdychati, jako bychom roz- 21
XX Průvodní list královny Johany Johana, z milosti Boží královna česká, markraběnka morav- ská, vévodkyně lucemburská a slezská, markraběnka lužická atd., společně i jednotlivě všem nejjasnějším králům, bratřím našim, pozdrav a vzrůst všeho dobra, a nejctihodnějším i cti- hodným církevním i světským knížatům, vévodům, markrabím, lantkrabím, hrabatům, pánům, šlechticům, rytířům, panošům, hejtmanům, vrchnostem, správcům, představeným, celníkům, výběrčím a soudcům kteréhokoli stavu, hodnosti nebo posta- vení, obcím i radám měst, tvrzí, městeček, vesnic a míst, kterým se tento náš list dostane do rukou nebo kteří by s ním byli vyhledáni, přátelům nám upřímně milým, pozdrav a všechno dobré! Poddaným však našim milost královskou a všechno dobré! Nejjasnější, nejctihodnější, ctihodní, jasní, velmožní, uro- zení, věrní, vážení, horliví, stateční, opatrní, prozíraví, bratří, přátelé a věrní naši milí! Protože velmožný a urozený Lev z Rožmitálu a z Blatné, bratr náš co nejupřímněji milovaný, ukazatel tohoto listu, hodlá rozmanité světa končiny, království, knížetství, země, panství, soudní pravomoci a kraje navštíviti, aby tak, poznaje s mnoha stran lidské obyčeje a mravy, mohl lépe zaříditi svůj život a nabýti osvědčených zkušeností rytířských, ačkoli jsme tento jeho chvályhodný záměr přijali zčásti radostně, protože doufáme, že Všemohoucí, jenž celý svět má v ruce a jehož slovem mocným se vše upevňuje, bez pohromy a ve zdraví ho k nám přivede nazpět a šťastně bude říditi jeho kroky, přece však se strany druhé neustáváme vzlykavě vzdychati, jako bychom roz- 21
Strana 22
hodnutí svého pokrevného bratra litovali. Ale co se dá dělati? Nic jiného, než Bohu poručiti a neustále vzývati šťastný osud, aby tento svůj úmysl, hodný chvály, dobře započal, lépe v něm pokračoval a nejlépe jej skončil. Přejíce si tedy, aby s ním na kterémkoli místě přátelsky a vlídně bylo jednáno jako s nej- milejším bratrem naším, kterého neméně než samy sebe milu- jeme, aby tak požíval plné bezpečnosti, všem vám ho, jak nej- snažněji můžeme, doporučujeme a tímto listem svým vás a každého z vás prosíme, poddaným však zemí našich vážně přikazujeme: svrchu psaného bratra našeho nejmilejšího, až k vám přijde, laskavě přijměte, vlídně se k němu chovejte a ve věcech, které se týkají rychlosti a bezpečnosti jeho cesty, jemu jak po zemi, tak po vodě pomocnou a odměny nepožadu- jící vůli projevujte! Jemu pak i družině jeho a služebnictvu, koním se zbraněmi a tlumoky a všem jiným jeho věcem všechny přechody, přístavy, mosty, země, kraje, pravomoci, města, městečka, hrady, vsi a kterákoli jiná svá místa beze všech dávek, převozného, cel, mostného, mýtného i všech jiných platů a všelikých překážek dovolte přecházeti, na nich zůstávati a svobodně se vraceti! Jemu také a všem jeho, kdyby toho bylo potřeba, se postarejte o bezpečný doprovod, čímž se nám nej- příjemněji zavděčíte! Každý pak projev pomoci nebo přízně, který jakýmkoli způsobem učiníte tomuto bratrovi našemu, z celého srdce milovanému, považovati budeme, jako by nám samým byl učiněn. Za všechny ty věci také každého z vás toužíme s pomocí Boží co nejlépe a nejvíce odměniti. Dáno v Praze desátého dne měsíce listopadu léta Páně tisí- cího čtyrstého šedesátého pátého, kralování našeho roku pátého. Z osobního příkazu paní královny. 22
hodnutí svého pokrevného bratra litovali. Ale co se dá dělati? Nic jiného, než Bohu poručiti a neustále vzývati šťastný osud, aby tento svůj úmysl, hodný chvály, dobře započal, lépe v něm pokračoval a nejlépe jej skončil. Přejíce si tedy, aby s ním na kterémkoli místě přátelsky a vlídně bylo jednáno jako s nej- milejším bratrem naším, kterého neméně než samy sebe milu- jeme, aby tak požíval plné bezpečnosti, všem vám ho, jak nej- snažněji můžeme, doporučujeme a tímto listem svým vás a každého z vás prosíme, poddaným však zemí našich vážně přikazujeme: svrchu psaného bratra našeho nejmilejšího, až k vám přijde, laskavě přijměte, vlídně se k němu chovejte a ve věcech, které se týkají rychlosti a bezpečnosti jeho cesty, jemu jak po zemi, tak po vodě pomocnou a odměny nepožadu- jící vůli projevujte! Jemu pak i družině jeho a služebnictvu, koním se zbraněmi a tlumoky a všem jiným jeho věcem všechny přechody, přístavy, mosty, země, kraje, pravomoci, města, městečka, hrady, vsi a kterákoli jiná svá místa beze všech dávek, převozného, cel, mostného, mýtného i všech jiných platů a všelikých překážek dovolte přecházeti, na nich zůstávati a svobodně se vraceti! Jemu také a všem jeho, kdyby toho bylo potřeba, se postarejte o bezpečný doprovod, čímž se nám nej- příjemněji zavděčíte! Každý pak projev pomoci nebo přízně, který jakýmkoli způsobem učiníte tomuto bratrovi našemu, z celého srdce milovanému, považovati budeme, jako by nám samým byl učiněn. Za všechny ty věci také každého z vás toužíme s pomocí Boží co nejlépe a nejvíce odměniti. Dáno v Praze desátého dne měsíce listopadu léta Páně tisí- cího čtyrstého šedesátého pátého, kralování našeho roku pátého. Z osobního příkazu paní královny. 22
Strana 23
HLAVA PRVNÍ Putování v Čechách a po Německu Léta vykoupení našeho tisícího čtyrstého šedesátého pátého, toho dne, který následuje po svátku svaté Kateřiny panny, vydal se pan Lev na cestu. První noc strávil v Plzni. Vyzpovídal se tam s celou druži- nou ze svých hříchů. Druhou noc jsme zůstali na nocleh v Teplé v klášteře a odtud jsme potom jeli dále do Chebu, kde jsme opět zůstali na noc. Z Chebu se jelo do Neustadtu, odtud do Bayreutu, kteréžto město náleží markraběti braniborskému a leží ve Fojtlandu, z Bayreutu pak dále do Gräfenbergu a odtud do Norimberka. V Norimberce jsme pobyli dva dni a prohlédli jsme si tam tyto svaté ostatky: především nám byly ukázány jesle, do kte- rých Matka Boží kladla malého Ježíška, potom loket sv. Anny a zub sv. Jana Křtitele, jakož i kousek dřeva ze svatého kříže, na němž byl ukřižován Kristus, a hřeb z pravé ruky, kterým byl na kříž přibit. Potom nám ukázali meč sv. Mořice, jakož i jiný meč sv. císaře Karla, který prý mu byl od Boha dán s nebe, aby ho užíval proti svým pohanským nepřátelům, a téhož císaře ostruhy, škorně a střevíce. Viděli jsme dále pouta svatých Petra a Pavla, kteří vytrpěli mučení pro jméno Páně. Potom jsme spatřili kopí, kterým byl proklán božský bok Ježíše Krista. Na toto kopí položili kněží naše prsteny, aby ti, kdož by byli trápeni bolestí nebo pícháním v boku, měli stále po ruce spolehlivý lék. Kromě toho ukázali pánovi i jeho druhům mnohé jiné ostatky svatých, které zde nejsou zazna- menány. Dále bylo panu Lvovi dovoleno prohlédnouti si mnoho střelby, bombard a jiných válečných strojů, kterýmižto věcmi 23
HLAVA PRVNÍ Putování v Čechách a po Německu Léta vykoupení našeho tisícího čtyrstého šedesátého pátého, toho dne, který následuje po svátku svaté Kateřiny panny, vydal se pan Lev na cestu. První noc strávil v Plzni. Vyzpovídal se tam s celou druži- nou ze svých hříchů. Druhou noc jsme zůstali na nocleh v Teplé v klášteře a odtud jsme potom jeli dále do Chebu, kde jsme opět zůstali na noc. Z Chebu se jelo do Neustadtu, odtud do Bayreutu, kteréžto město náleží markraběti braniborskému a leží ve Fojtlandu, z Bayreutu pak dále do Gräfenbergu a odtud do Norimberka. V Norimberce jsme pobyli dva dni a prohlédli jsme si tam tyto svaté ostatky: především nám byly ukázány jesle, do kte- rých Matka Boží kladla malého Ježíška, potom loket sv. Anny a zub sv. Jana Křtitele, jakož i kousek dřeva ze svatého kříže, na němž byl ukřižován Kristus, a hřeb z pravé ruky, kterým byl na kříž přibit. Potom nám ukázali meč sv. Mořice, jakož i jiný meč sv. císaře Karla, který prý mu byl od Boha dán s nebe, aby ho užíval proti svým pohanským nepřátelům, a téhož císaře ostruhy, škorně a střevíce. Viděli jsme dále pouta svatých Petra a Pavla, kteří vytrpěli mučení pro jméno Páně. Potom jsme spatřili kopí, kterým byl proklán božský bok Ježíše Krista. Na toto kopí položili kněží naše prsteny, aby ti, kdož by byli trápeni bolestí nebo pícháním v boku, měli stále po ruce spolehlivý lék. Kromě toho ukázali pánovi i jeho druhům mnohé jiné ostatky svatých, které zde nejsou zazna- menány. Dále bylo panu Lvovi dovoleno prohlédnouti si mnoho střelby, bombard a jiných válečných strojů, kterýmižto věcmi 23
Strana 24
ono město převelice oplývá. Náš pán byl tam přijat přívětivě a laskavě. Z Norimberka jsme dorazili do Heilsbrunna, což jest klášter, poddaný markraběti. V tomto klášteře se při mši nepozdvihuje krev Páně, ale proč se tak děje, jsem nezjistil. Po odchodu z Heilsbrunna jsme dojeli do Ansbachu, kde je sídlo markra- běte, a zůstali jsme v tom místě dva dni. Pan Jan Žehrovský se tam utkal s Mirošem a najeli na sebe tak prudce, že shodili jeden druhého s koně. Frodnar však zápasil s kterýmsi dvořanem pana markraběte a oba se udrželi v sedle. Přihlížela tomu také manželka markraběte se svými pannami, urozenými pány a rytíři i s množstvím jiného lidu. Když se to divadlo skončilo, vzal markrabě pana Lva za ruku, odvedl ho s ostatními jeho druhy na hrad a tam ho čestně poctil tanci a jinými hrami a podívanými. Po odjezdu z Ansbachu jsme přenocovali ve Feuchtwangu a potom jsme přijeli do Hallu. Je to město říšské, v němž vy- vářejí z vody sůl. Mají totiž v tomto městě studnu, z níž na- čerpají vždycky čtyřiadvacet věder vody, kterou pak vaří tak dlouho, až se utvoří sůl. Kolem tohoto města teče řeka Kocher. Míli od Hallu leží hrad, obývaný zlými duchy, kteří tam niko- mu nedovolují se zdržovati. Odtud jsme dojeli do městečka Waldenburgu, nad nímž se vypíná hrad, položený na vysoké hoře. Potom jsme byli na noc v Neuensteinu. Toto město jest spojeno s hradem, na němž má sídlo jeden hrabě. Odtud jsme potom dorazili do Öhringen, kteréžto město i s hradem jest téhož hraběte. Z Öhringen jsme jeli dále do Neustadtu, města taktéž pod- daného řečenému hraběti. Odtud jsme se s glejtem zmíněného hraběte dostali dále do Neckarsulmu. Jest to město říšské, le- žící pod hradem. Potom jsme nocovali v Heilbronnu, městě říšském, položeném na otevřeném místě a oblévaném řekou Neckarem. Kolem města jsou krásné zahrady a líbezné louky. Odtud jsme potom dospěli do velikého říšského města Wim- pfenu. Z Wimpfenu jsme jeli dále do Kronau; je to ves, vzdálená čtyři míle od Heidelberku. 24
ono město převelice oplývá. Náš pán byl tam přijat přívětivě a laskavě. Z Norimberka jsme dorazili do Heilsbrunna, což jest klášter, poddaný markraběti. V tomto klášteře se při mši nepozdvihuje krev Páně, ale proč se tak děje, jsem nezjistil. Po odchodu z Heilsbrunna jsme dojeli do Ansbachu, kde je sídlo markra- běte, a zůstali jsme v tom místě dva dni. Pan Jan Žehrovský se tam utkal s Mirošem a najeli na sebe tak prudce, že shodili jeden druhého s koně. Frodnar však zápasil s kterýmsi dvořanem pana markraběte a oba se udrželi v sedle. Přihlížela tomu také manželka markraběte se svými pannami, urozenými pány a rytíři i s množstvím jiného lidu. Když se to divadlo skončilo, vzal markrabě pana Lva za ruku, odvedl ho s ostatními jeho druhy na hrad a tam ho čestně poctil tanci a jinými hrami a podívanými. Po odjezdu z Ansbachu jsme přenocovali ve Feuchtwangu a potom jsme přijeli do Hallu. Je to město říšské, v němž vy- vářejí z vody sůl. Mají totiž v tomto městě studnu, z níž na- čerpají vždycky čtyřiadvacet věder vody, kterou pak vaří tak dlouho, až se utvoří sůl. Kolem tohoto města teče řeka Kocher. Míli od Hallu leží hrad, obývaný zlými duchy, kteří tam niko- mu nedovolují se zdržovati. Odtud jsme dojeli do městečka Waldenburgu, nad nímž se vypíná hrad, položený na vysoké hoře. Potom jsme byli na noc v Neuensteinu. Toto město jest spojeno s hradem, na němž má sídlo jeden hrabě. Odtud jsme potom dorazili do Öhringen, kteréžto město i s hradem jest téhož hraběte. Z Öhringen jsme jeli dále do Neustadtu, města taktéž pod- daného řečenému hraběti. Odtud jsme se s glejtem zmíněného hraběte dostali dále do Neckarsulmu. Jest to město říšské, le- žící pod hradem. Potom jsme nocovali v Heilbronnu, městě říšském, položeném na otevřeném místě a oblévaném řekou Neckarem. Kolem města jsou krásné zahrady a líbezné louky. Odtud jsme potom dospěli do velikého říšského města Wim- pfenu. Z Wimpfenu jsme jeli dále do Kronau; je to ves, vzdálená čtyři míle od Heidelberku. 24
Strana 25
V Heidelberku jsme našli rýnského falckrabího. Náš pán tam i se svými druhy vyvěsil praporec se znakem na znamení, že chce na jeho dvoře konati rytířské hry. Ale když jsme tam přišli, navštívili nás v hospodě rádcové falekrabího a tvrdili. že jejich pán není doma. Proč ho zapřeli, nemám zjištěno. Nad Heidelberkem stojí dva hrady. Jednomu říkají Nový a druhému Starý. Obyčejně tam bydlívá sám falckrabě. Po odjezdu z Heidelberku jsme byli na noc v Bensheimu a potom ve Frankfurtě. To jest město říšské, veliké a bohaté. Protéká kolem něho řeka Mohan, vtékající nad Mohučí do Rýna. Dorazili jsme do toho města právě na Štědrý den a zů- stali jsme až do třetího dne. Třetího dne pozvali měšťané a kupci našeho pána na radnici. Zachovávajít tam zvyk, že kaž- dého vznešeného šlechtice, který k nim na své pouti přijde, pozvou na radnici. Tam potom nabízejí a předkládají sdostatek pokrmů a nápojů, a nelze si ani vymysliti lepších nápojů, než jaké mají oni. Jejich zákony jim zakazují, aby za celodenní stravování i s nápoji nepřijímali více než dvanáct haléřů. Tolik jsme platili také my. Když jsme potom odjeli z Frankfurtu, zůstali jsme na noc v Mohuči. Toto město jest podřízeno vládě mohučského bis- kupa a jeho hradební zdi jsou oblévány řekou Rýnem. Po této zastávce jsme na noc byli v Rüdesheimu, vsi ležící na Rýně, a potom jsme navštívili hrad Klopp, taktéž přilehlý k řece Rýnu. Z hradu Kloppu jsme přijeli do vesnice Neu- stadtu a odtud do Braubachu, což jest městečko a hrad jednoho hraběte, ležící na břehu Rýna. Potom jsme se zastavili v Neu- stadtě. Toto město je poddáno biskupovi trevírskému a také jest položeno na rýnském břehu. Po odjezdu z Neustadtu jsme přenocovali v Kapellenu, nad nímž ční nad Rýnem hrad jmé- nem Hilfenstein. K Kapellenu jsme dorazili dále do Hilfen- feldsteinu, města a hradu při Rýně. Potom jsme nocovali v Koblenzi, městě biskupa trevírského. Toto město oblévá s jedné strany řeka Mosela a s druhé Rýn, do něhož se Mosela pod městem vlévá. Na druhém rýnském 25
V Heidelberku jsme našli rýnského falckrabího. Náš pán tam i se svými druhy vyvěsil praporec se znakem na znamení, že chce na jeho dvoře konati rytířské hry. Ale když jsme tam přišli, navštívili nás v hospodě rádcové falekrabího a tvrdili. že jejich pán není doma. Proč ho zapřeli, nemám zjištěno. Nad Heidelberkem stojí dva hrady. Jednomu říkají Nový a druhému Starý. Obyčejně tam bydlívá sám falckrabě. Po odjezdu z Heidelberku jsme byli na noc v Bensheimu a potom ve Frankfurtě. To jest město říšské, veliké a bohaté. Protéká kolem něho řeka Mohan, vtékající nad Mohučí do Rýna. Dorazili jsme do toho města právě na Štědrý den a zů- stali jsme až do třetího dne. Třetího dne pozvali měšťané a kupci našeho pána na radnici. Zachovávajít tam zvyk, že kaž- dého vznešeného šlechtice, který k nim na své pouti přijde, pozvou na radnici. Tam potom nabízejí a předkládají sdostatek pokrmů a nápojů, a nelze si ani vymysliti lepších nápojů, než jaké mají oni. Jejich zákony jim zakazují, aby za celodenní stravování i s nápoji nepřijímali více než dvanáct haléřů. Tolik jsme platili také my. Když jsme potom odjeli z Frankfurtu, zůstali jsme na noc v Mohuči. Toto město jest podřízeno vládě mohučského bis- kupa a jeho hradební zdi jsou oblévány řekou Rýnem. Po této zastávce jsme na noc byli v Rüdesheimu, vsi ležící na Rýně, a potom jsme navštívili hrad Klopp, taktéž přilehlý k řece Rýnu. Z hradu Kloppu jsme přijeli do vesnice Neu- stadtu a odtud do Braubachu, což jest městečko a hrad jednoho hraběte, ležící na břehu Rýna. Potom jsme se zastavili v Neu- stadtě. Toto město je poddáno biskupovi trevírskému a také jest položeno na rýnském břehu. Po odjezdu z Neustadtu jsme přenocovali v Kapellenu, nad nímž ční nad Rýnem hrad jmé- nem Hilfenstein. K Kapellenu jsme dorazili dále do Hilfen- feldsteinu, města a hradu při Rýně. Potom jsme nocovali v Koblenzi, městě biskupa trevírského. Toto město oblévá s jedné strany řeka Mosela a s druhé Rýn, do něhož se Mosela pod městem vlévá. Na druhém rýnském 25
Strana 26
břehu jsou naproti městu dva hrady, také poddané témuž biskupovi. Z Koblenze jsme na lodích dopluli ke Königsteinu, hradu ležícímu blíže Rýna, a potom k Meinu, což také jest hrad, strmící nad Rýnem. Za Meinem jsme potom nocovali v Engersu, což také jest město u Rýna, a odtud jsme se dostali k Ander- nachu a stále po Rýnu k Hammersteinu. Odtud jsme se plavili dále kolem hradů Rheinecku a Rheinbrohlu, kolem Linze a Landskronu, hradu Starbergu, městečka Remagenu, hradů Siegburgu, Drachenfelsu a Godesbergu, města Bonnu a hradu Radischbergu. Všechna tato města a hrady se naskytují těm, kdo jedou po Rýně do Kolína. Zde jsou pochováni Tři králové, sv. Voršila se svými panenskými družkami a také sv. Helena, která našla svatý kříž a dala v Jerusalemě zříditi hrob. Jest pochována v témž kostele, kde leží Tři králové. V Kolíně jsme zůstali osm dní. Druhého dne nám ukázali v katedrálním chrámě Tři krále, tělo sv. Veroniky a mnoho jiných ostatků. Třetího dne jsme byli zavedeni do onoho kostela, v němž je pochována sv. panna Voršila s jedenácti tisíci panen. Kněží, kteří nám ukazovali tyto ostatky, tvrdili že s těmi jedenácti tisíci panen bylo pobito ještě šestatřicet tisíc jiných lidí. Potom nás odvedli do nějaké kaple, kde byly ukazovány jednotlivé ostatky, každý se svým jménem. Nej- dříve nám byla ukázána sv. Voršila, potom anglický král, je- muž byla sv. Voršila zasnoubena, otec a matka téhož krále, jež sv. Voršila obrátila na křesťanskou víru, potom nějaká mouřenínka, dcera kteréhosi pohanského krále, a hojnost jiných hlav, vlasů, holenních a loketních kostí, jež podrobně vypočí- távat by dalo velikou práci. Čtvrtého dne se druhové našeho pána zúčastnili v Kolíně turnaje: Jan Žehrovský s Frodnarem a Tetzel z Gräfenberga s jedním z družiny kolínského biskupa. Žádný z nich, když se srazili, nespadl s koně. Toho dne, kdy bylo uspořádáno toto divadlo, kázal pan Lev sezvati vznešené paní a dívky. Sešlo se jich takové množství, že jsem jich ještě nikde neviděl tak 26
břehu jsou naproti městu dva hrady, také poddané témuž biskupovi. Z Koblenze jsme na lodích dopluli ke Königsteinu, hradu ležícímu blíže Rýna, a potom k Meinu, což také jest hrad, strmící nad Rýnem. Za Meinem jsme potom nocovali v Engersu, což také jest město u Rýna, a odtud jsme se dostali k Ander- nachu a stále po Rýnu k Hammersteinu. Odtud jsme se plavili dále kolem hradů Rheinecku a Rheinbrohlu, kolem Linze a Landskronu, hradu Starbergu, městečka Remagenu, hradů Siegburgu, Drachenfelsu a Godesbergu, města Bonnu a hradu Radischbergu. Všechna tato města a hrady se naskytují těm, kdo jedou po Rýně do Kolína. Zde jsou pochováni Tři králové, sv. Voršila se svými panenskými družkami a také sv. Helena, která našla svatý kříž a dala v Jerusalemě zříditi hrob. Jest pochována v témž kostele, kde leží Tři králové. V Kolíně jsme zůstali osm dní. Druhého dne nám ukázali v katedrálním chrámě Tři krále, tělo sv. Veroniky a mnoho jiných ostatků. Třetího dne jsme byli zavedeni do onoho kostela, v němž je pochována sv. panna Voršila s jedenácti tisíci panen. Kněží, kteří nám ukazovali tyto ostatky, tvrdili že s těmi jedenácti tisíci panen bylo pobito ještě šestatřicet tisíc jiných lidí. Potom nás odvedli do nějaké kaple, kde byly ukazovány jednotlivé ostatky, každý se svým jménem. Nej- dříve nám byla ukázána sv. Voršila, potom anglický král, je- muž byla sv. Voršila zasnoubena, otec a matka téhož krále, jež sv. Voršila obrátila na křesťanskou víru, potom nějaká mouřenínka, dcera kteréhosi pohanského krále, a hojnost jiných hlav, vlasů, holenních a loketních kostí, jež podrobně vypočí- távat by dalo velikou práci. Čtvrtého dne se druhové našeho pána zúčastnili v Kolíně turnaje: Jan Žehrovský s Frodnarem a Tetzel z Gräfenberga s jedním z družiny kolínského biskupa. Žádný z nich, když se srazili, nespadl s koně. Toho dne, kdy bylo uspořádáno toto divadlo, kázal pan Lev sezvati vznešené paní a dívky. Sešlo se jich takové množství, že jsem jich ještě nikde neviděl tak 26
Strana 27
mnoho jako na této hostině. Při hostině byly provozovány všelijaké tance a hry. Při tom žádaly paní a dívky pana Lva a také biskupovým jménem ho uctivě prosily, aby k vůli bisku« povi zatančil se svými druhy tance, jak se tančí u nás doma. Když pan Lev svolil a začal říditi tance, čtyřiadvacet mladíků v plné zbroji a s pochodněmi v rukou zahájilo tanec. Před těmito ozbrojenými šlo čtyřiadvacet jiných, také s pochodněmi v rukou. Když byly tance skončeny, dostal pan Lev všeliká jídla a nápoje darem. A potom ho s celou jeho družinou dívky a paní uctivě doprovodily až k domu, kde byl ubytován. Kolín jest město dosti veliké, oblévané s jedné strany řekou Rýnem a s druhé strany vyhlížející do utěšené roviny. Po odjezdu z Kolína jsme noclehovali v Jülichu, vzdáleném deset mil, a odtud jsme jeli do Cách, města vzdáleného čtyři míle. Zdrželi jsme se tam dva dni. Pan Lev, když tam přišel, po- žádal měšťany, aby mu ukázali ostatky svatých, jež mají. Po- zvali ho na radnici a laskavými slovy se mu omlouvali, řkouce, že mu nejenom ochotně ukáží ostatky, jež by rád viděl, ale že k vůli němu učiní také všechno, oč by je požádal, že mu však nemohou ukázati svaté ostatky, které budou dále vypočítány. Ty totiž, jak řekli, není dovoleno ukazovati nikomu vyjma jednou za sedm let, nebo když je po císařově smrti jiný zvolen na jeho místo a tam se odebere, aby korunu přijal. Neboť v onom městě bývá volený císař především korunován a jenom tenkrát se ukazují ostatky, jejichž výpočet následuje: tři plenky, do nichž Panna Maria zavinula novorozeného Krista, košile Panny Marie, kterou měla na sobě, když porodila Krista, rouška, kterou byl Kristus opásán, když visel na kříži, a lněný šátek, na němž byla položena sťatá hlava sv. Jana Křtitele. Tyto ostatky ukázati odepřeli; řekli však, že ostatní všechny jsou ochotni nám ukázati, a ihned s námi vyšedše, dovolili nám prohlédnouti si především tři zuby sv. Tomáše, zub a vlasy sv. Kateřiny, vlasy Rodičky Páně a její pás, kterým bývala opásána v čas svého těhotenství. Tento opasek není přiliš široký ani dlouhý a je udělán z bílé vlny, jejímž středem 27
mnoho jako na této hostině. Při hostině byly provozovány všelijaké tance a hry. Při tom žádaly paní a dívky pana Lva a také biskupovým jménem ho uctivě prosily, aby k vůli bisku« povi zatančil se svými druhy tance, jak se tančí u nás doma. Když pan Lev svolil a začal říditi tance, čtyřiadvacet mladíků v plné zbroji a s pochodněmi v rukou zahájilo tanec. Před těmito ozbrojenými šlo čtyřiadvacet jiných, také s pochodněmi v rukou. Když byly tance skončeny, dostal pan Lev všeliká jídla a nápoje darem. A potom ho s celou jeho družinou dívky a paní uctivě doprovodily až k domu, kde byl ubytován. Kolín jest město dosti veliké, oblévané s jedné strany řekou Rýnem a s druhé strany vyhlížející do utěšené roviny. Po odjezdu z Kolína jsme noclehovali v Jülichu, vzdáleném deset mil, a odtud jsme jeli do Cách, města vzdáleného čtyři míle. Zdrželi jsme se tam dva dni. Pan Lev, když tam přišel, po- žádal měšťany, aby mu ukázali ostatky svatých, jež mají. Po- zvali ho na radnici a laskavými slovy se mu omlouvali, řkouce, že mu nejenom ochotně ukáží ostatky, jež by rád viděl, ale že k vůli němu učiní také všechno, oč by je požádal, že mu však nemohou ukázati svaté ostatky, které budou dále vypočítány. Ty totiž, jak řekli, není dovoleno ukazovati nikomu vyjma jednou za sedm let, nebo když je po císařově smrti jiný zvolen na jeho místo a tam se odebere, aby korunu přijal. Neboť v onom městě bývá volený císař především korunován a jenom tenkrát se ukazují ostatky, jejichž výpočet následuje: tři plenky, do nichž Panna Maria zavinula novorozeného Krista, košile Panny Marie, kterou měla na sobě, když porodila Krista, rouška, kterou byl Kristus opásán, když visel na kříži, a lněný šátek, na němž byla položena sťatá hlava sv. Jana Křtitele. Tyto ostatky ukázati odepřeli; řekli však, že ostatní všechny jsou ochotni nám ukázati, a ihned s námi vyšedše, dovolili nám prohlédnouti si především tři zuby sv. Tomáše, zub a vlasy sv. Kateřiny, vlasy Rodičky Páně a její pás, kterým bývala opásána v čas svého těhotenství. Tento opasek není přiliš široký ani dlouhý a je udělán z bílé vlny, jejímž středem 27
Strana 28
běží po délce černá čára. Na opasek je přidělána černá spona a černé knoflíky, smolou potažené. Dále nám ukázali lovecký roh, meč, hlavu a holenní kost sv. Karla, jakož i korunu, kterou bývá korunován král římský. Dále pouta sv. Pavla a krev sv. Štěpána, mučedníka, jakož i jeho kosti a onen rákosový prut, kterým byla Kristovi, visícímu na kříži, podána houba, namo- čená v octě, a provaz, kterým byl Kristus přivázán ke sloupu, když ho bičovali důtkami. Uviděli jsme také hrob sv. Karla a opasek Pána Ježíše, kterým býval opásán. Udělán jest z ře- mene, je dosti dlouhý, ale ne příliš široký, a je to spečetěno zlatou bulou. Kněží říkali, že sv. Karel jej koupil od pohanů. Dále tříska ze svatého kříže, hřebík, kterým byly ke kříži při- bity nohy Kristovy, a velmi mnoho jiných ostatků. Viděli jsme také nějaký hrob, v němž jsou nějaké znamenité ostatky uza- vřeny, a dále hrobku, v níž je pochován sv. Quirinus římský spolu s jinými Římany. Tento náhrobek jest celý zlatý, půl druhého sáhu dlouhý a půl druhého lokte široký. A toto vše- chno, o čem jsem teď mluvil, jsme viděli v Cáchách. Po odjezdu z Cách jsme byli na noc v městečku, zvaném Krefeld, nedaleko něhož leží hrad Cracaw. Řečené městečko jest poddáno jednomu hraběti. V těchto místech jsme viděli, jak se loví králíci pomocí ochočených fretek. Fretka vběhne do díry, v níž má králík doupě, a kousáním ho vyžene. Lovec však lapí králíka, jakmile vyběhne z díry, do sítí, natažených kolem doupěte. Místní obyvatelé tvrdí, že za jediný den je možno za pomoci té fretky ulovit i padesát nebo šedesát krá- líků. Myslím, že se to tuze nepříčí pravdě, protože nějaký lovec jich před našima očima sám nachytal několik. Odtud jsme jeli dále do Geldern, kteréžto město je poslušno jednoho knížete. Potom jsme dorazili do města, kterému říkají Staré Geldern, a tam jsme zastihli knížete, vládnoucího v tom kraji. Až dosud nám na této cestě nikde nebylo dopřáno viděti tolik krásných koní jako ve stáji tohoto knížete. Onoho času, kdy jsme tam meškali, držel kníže ve vězení vlastního otce. Ale jeho kraj sousedí se zeměmi, poddanými vévodovi burgundskému. Právě v tom čase vévoda burgundský 28
běží po délce černá čára. Na opasek je přidělána černá spona a černé knoflíky, smolou potažené. Dále nám ukázali lovecký roh, meč, hlavu a holenní kost sv. Karla, jakož i korunu, kterou bývá korunován král římský. Dále pouta sv. Pavla a krev sv. Štěpána, mučedníka, jakož i jeho kosti a onen rákosový prut, kterým byla Kristovi, visícímu na kříži, podána houba, namo- čená v octě, a provaz, kterým byl Kristus přivázán ke sloupu, když ho bičovali důtkami. Uviděli jsme také hrob sv. Karla a opasek Pána Ježíše, kterým býval opásán. Udělán jest z ře- mene, je dosti dlouhý, ale ne příliš široký, a je to spečetěno zlatou bulou. Kněží říkali, že sv. Karel jej koupil od pohanů. Dále tříska ze svatého kříže, hřebík, kterým byly ke kříži při- bity nohy Kristovy, a velmi mnoho jiných ostatků. Viděli jsme také nějaký hrob, v němž jsou nějaké znamenité ostatky uza- vřeny, a dále hrobku, v níž je pochován sv. Quirinus římský spolu s jinými Římany. Tento náhrobek jest celý zlatý, půl druhého sáhu dlouhý a půl druhého lokte široký. A toto vše- chno, o čem jsem teď mluvil, jsme viděli v Cáchách. Po odjezdu z Cách jsme byli na noc v městečku, zvaném Krefeld, nedaleko něhož leží hrad Cracaw. Řečené městečko jest poddáno jednomu hraběti. V těchto místech jsme viděli, jak se loví králíci pomocí ochočených fretek. Fretka vběhne do díry, v níž má králík doupě, a kousáním ho vyžene. Lovec však lapí králíka, jakmile vyběhne z díry, do sítí, natažených kolem doupěte. Místní obyvatelé tvrdí, že za jediný den je možno za pomoci té fretky ulovit i padesát nebo šedesát krá- líků. Myslím, že se to tuze nepříčí pravdě, protože nějaký lovec jich před našima očima sám nachytal několik. Odtud jsme jeli dále do Geldern, kteréžto město je poslušno jednoho knížete. Potom jsme dorazili do města, kterému říkají Staré Geldern, a tam jsme zastihli knížete, vládnoucího v tom kraji. Až dosud nám na této cestě nikde nebylo dopřáno viděti tolik krásných koní jako ve stáji tohoto knížete. Onoho času, kdy jsme tam meškali, držel kníže ve vězení vlastního otce. Ale jeho kraj sousedí se zeměmi, poddanými vévodovi burgundskému. Právě v tom čase vévoda burgundský 28
Strana 29
vedl válku s gelderským a vzkázal mu prý, aby otce propustil z vězení; nechce-li, že to učiní on sám, i kdyby na to měl vy- naložiti všechny své statky. Měli jsme tím krajem těžkou cestu. Musilit jsme si vyžádati volný průchod od obou stran, a třebaže nám byl povolen, přece jsme prošli jenom stěží. Na další cestě jsme přenocovali v městě Grave, mimo něž teče řeka Mosa. Město toto leží v bažinách na širé planině. Příští noc jsme zůstali v městě, zvaném s' Hertogenbosch. 29
vedl válku s gelderským a vzkázal mu prý, aby otce propustil z vězení; nechce-li, že to učiní on sám, i kdyby na to měl vy- naložiti všechny své statky. Měli jsme tím krajem těžkou cestu. Musilit jsme si vyžádati volný průchod od obou stran, a třebaže nám byl povolen, přece jsme prošli jenom stěží. Na další cestě jsme přenocovali v městě Grave, mimo něž teče řeka Mosa. Město toto leží v bažinách na širé planině. Příští noc jsme zůstali v městě, zvaném s' Hertogenbosch. 29
Strana 30
Strana 31
HLAVA DRUHA V zemích burgundských Za tím městem se začíná Brabantsko, země vévody burgund- ského. S' Hertogenbosch je město rozlehlé, uprostřed velikých bažin nebo mořských zálivů, na rovině, a přístup k němu je toliko se dvou stran. Rozkládají se totiž ony bažiny na jedné straně v šířce dvou mil a na druhé straně ještě mnohem šířeji. V tu stranu, kde není voda, jest cesta na několik mil písčitá. Kolem města jest hojnost mlýnů, poháněných větrem. Potom jsme přijeli do vesnice Hilvarenbeeku, která se svou velikostí rovná leckterému městečku. Odtud jsme jeli do jiné vsi jménem Turnhout. Je to ves veliká, s kamenným dlážděním na způsob měst. Spravují ji dva rychtáři. Domy jsou v této vsi výstavné, vesměs kryté kamennými taškami, a kromě toho tam lze spatřiti pět kostelů. Burgundský vévoda prý tam častěji přijíždí na lov, neboť kolem této vesnice jsou rozsáhlé lesy, plné rozmanité zvěře. Dále jsme přenocovali ve vesnici Nic- lasheimu, také dosti rozlehlé. Odtud jsme potom dojeli do Lieru. Město to jest obehnáno vysokými valy, takže se nepotřebuje obávat žádného nebezpečí od válečné střelby. Valy jsou totiž tak vysoké, že téměř ani hřebeny střech není vidět. Položena jest tato ves na rovině a je oblévána mořskou zátokou. Odtud jsme na další cestě dorazili do Mechelna, města roz- lehlého a opevněného, v rovině položeného a také oblévaného mořem. Městem protékají vždycky šest hodin vody a potom zase šest hodin je nechávají na suchu, podle toho, jak se moře vzdouvá nebo naopak opadává. Potom jsme přijeli do Bruselu, města vzdáleného od Me- 31
HLAVA DRUHA V zemích burgundských Za tím městem se začíná Brabantsko, země vévody burgund- ského. S' Hertogenbosch je město rozlehlé, uprostřed velikých bažin nebo mořských zálivů, na rovině, a přístup k němu je toliko se dvou stran. Rozkládají se totiž ony bažiny na jedné straně v šířce dvou mil a na druhé straně ještě mnohem šířeji. V tu stranu, kde není voda, jest cesta na několik mil písčitá. Kolem města jest hojnost mlýnů, poháněných větrem. Potom jsme přijeli do vesnice Hilvarenbeeku, která se svou velikostí rovná leckterému městečku. Odtud jsme jeli do jiné vsi jménem Turnhout. Je to ves veliká, s kamenným dlážděním na způsob měst. Spravují ji dva rychtáři. Domy jsou v této vsi výstavné, vesměs kryté kamennými taškami, a kromě toho tam lze spatřiti pět kostelů. Burgundský vévoda prý tam častěji přijíždí na lov, neboť kolem této vesnice jsou rozsáhlé lesy, plné rozmanité zvěře. Dále jsme přenocovali ve vesnici Nic- lasheimu, také dosti rozlehlé. Odtud jsme potom dojeli do Lieru. Město to jest obehnáno vysokými valy, takže se nepotřebuje obávat žádného nebezpečí od válečné střelby. Valy jsou totiž tak vysoké, že téměř ani hřebeny střech není vidět. Položena jest tato ves na rovině a je oblévána mořskou zátokou. Odtud jsme na další cestě dorazili do Mechelna, města roz- lehlého a opevněného, v rovině položeného a také oblévaného mořem. Městem protékají vždycky šest hodin vody a potom zase šest hodin je nechávají na suchu, podle toho, jak se moře vzdouvá nebo naopak opadává. Potom jsme přijeli do Bruselu, města vzdáleného od Me- 31
Strana 32
chelna čtyři míle. Je to hlavní město brabantské, a zastihli jsme tam vévodu burgundského. Druhého dne po příjezdu jsme byli zavedeni na radnici a prohlédli jsme si všechny její místnosti. V jedné dvoraně jsou tam znamenité obrazy, jakých nelze spatřiti nikde jinde. Potom jsme vystoupili na věž té radnice a dívali jsme se z ní na polohu celého města. Neboť tato věž, krásně postavená a vzná- šející se vysoko do vzduchu, stojí i s radnicí právě uprostřed města. Město s jedné strany přiléhá k návrší, s druhé strany se rozkládá v údolí. A zůstali jsme v městě Bruselu mnoho dní. Syn toho vévody obléhal tenkrát město Lutych a povídalo se, že má pod prapory sto a padesát tisíc mužů. Pan Lev k němu poslal herolda starého vévody se zprávou, že se vydal na cestu, aby se seznámil a spřátelil s panujícími rody a aby se osvědčil v rytířství. Když tedy teď slyší, že on, vévodův syn, je udatný a vítězný vojevůdce, nakloněný poctivým mužům, a že teď vede válku proti svým nepřátelům, posílá k němu z té příčiny herolda: bude-li po rytířském zvyku pozván, je hotov přijeti k němu s celou svou družinou a na vlastní útraty. Vévoda vy- slechl tuto zprávu velmi laskavě a přikázal heroldovi, aby vy- řídil tuto odpověď: že tento vzkaz mu je náramně milý a že je z něho vidět, že pan Lev jest muž znamenitý a rytířství znalý, a že mu za jeho tak ochotnou dobrou vůli co nejsrdeč- něji děkuje. Že však není třeba, aby jezdil, protože nepřátelé, kteří se proti němu chopili zbraní, byli již poraženi a podrobili se mu. Že však prosí, je-li to možné, aby k jeho poctě nějaký krátký čas posečkal, až přivede vojsko domů. Rád prý by se totiž seznámil s panem Lvem a s jeho družinou. Náš pán na něho proto čekal v Bruselu, kde bydlil otec mladého vévody, celých osmnáct dní. K starému vévodovi byl připuštěn teprve osmého dne. Vé- voda poslal k našemu pánovi do hospody své dvořany a pozval ho k sobě. Radové přijali vévodovým jménem pana Lva laska- vými slovy a odnesli si od něho rovněž zdvořilou odpověď. Potom odvedli našeho pána do hradu v tom městě, aby se 32
chelna čtyři míle. Je to hlavní město brabantské, a zastihli jsme tam vévodu burgundského. Druhého dne po příjezdu jsme byli zavedeni na radnici a prohlédli jsme si všechny její místnosti. V jedné dvoraně jsou tam znamenité obrazy, jakých nelze spatřiti nikde jinde. Potom jsme vystoupili na věž té radnice a dívali jsme se z ní na polohu celého města. Neboť tato věž, krásně postavená a vzná- šející se vysoko do vzduchu, stojí i s radnicí právě uprostřed města. Město s jedné strany přiléhá k návrší, s druhé strany se rozkládá v údolí. A zůstali jsme v městě Bruselu mnoho dní. Syn toho vévody obléhal tenkrát město Lutych a povídalo se, že má pod prapory sto a padesát tisíc mužů. Pan Lev k němu poslal herolda starého vévody se zprávou, že se vydal na cestu, aby se seznámil a spřátelil s panujícími rody a aby se osvědčil v rytířství. Když tedy teď slyší, že on, vévodův syn, je udatný a vítězný vojevůdce, nakloněný poctivým mužům, a že teď vede válku proti svým nepřátelům, posílá k němu z té příčiny herolda: bude-li po rytířském zvyku pozván, je hotov přijeti k němu s celou svou družinou a na vlastní útraty. Vévoda vy- slechl tuto zprávu velmi laskavě a přikázal heroldovi, aby vy- řídil tuto odpověď: že tento vzkaz mu je náramně milý a že je z něho vidět, že pan Lev jest muž znamenitý a rytířství znalý, a že mu za jeho tak ochotnou dobrou vůli co nejsrdeč- něji děkuje. Že však není třeba, aby jezdil, protože nepřátelé, kteří se proti němu chopili zbraní, byli již poraženi a podrobili se mu. Že však prosí, je-li to možné, aby k jeho poctě nějaký krátký čas posečkal, až přivede vojsko domů. Rád prý by se totiž seznámil s panem Lvem a s jeho družinou. Náš pán na něho proto čekal v Bruselu, kde bydlil otec mladého vévody, celých osmnáct dní. K starému vévodovi byl připuštěn teprve osmého dne. Vé- voda poslal k našemu pánovi do hospody své dvořany a pozval ho k sobě. Radové přijali vévodovým jménem pana Lva laska- vými slovy a odnesli si od něho rovněž zdvořilou odpověď. Potom odvedli našeho pána do hradu v tom městě, aby se 32
Strana 33
účastnil hostiny s několika vévody, totiž s vévodou z Cleve, s vévodou gelderským, s třemi nemanželskými syny vévody burgundského a s několika hrabaty. Ale panu Lvovi bylo dáno nejpřednější místo nad vévody a také jeho družině bylo stranou u jiného stolu dáno místo přednostní. Nejdříve bylo uctivě přisluhováno panu Lvovi a potom také jeho druhům. Po obědě byl pan Lev odveden k starému vévodovi burgund- skému. Ten mu vyšel naproti až do třetí komnaty a vzav pana Lva za ruku odvedl si ho do svého pokoje. Tam potom s pánem po libosti rozmlouval, a když ho propouštěl, poprosil ho, aby k poctě jemu ještě nějaký čas zůstal v městě, než přijede jeho syn, jenž se po vítězství nad nepřáteli má již brzy vrátit. Pan Lev to přislíbil a také všechno ostatní, oč by vévoda požádal. Vévoda potom dodal: „Až se náš syn vrátí domů, postaráme se, aby se konaly rytířské hry po způsobu našeho kraje. Pan Lev na to odpověděl, přeje-li si vévoda, že také on se svými služebníky bude kláti podle zvyku své vlasti. Vévoda řekl, že je toho velmi žádostiv, a poprosil ho, aby to zařídil tak, aby mohl vévoda poznati rytířský zápas na koních také po českém způsobu. Třetího dne po této rozmluvě poslal vévoda do pánovy hos- pody herolda s dotazem, zdali by nechtěl jeti naproti jeho synovi, protože podle zpráv je vzdálen od města již jenom dvě míle. Pan Lev tedy, když byl rozkázal, aby se jeho družina ustrojila co nejnádherněji, vyjel mu ty dvě míle naproti. Tam jsme spatřili jeho zástupy, jak šly nám naproti, a viděli jsme, jaké mají vozy, zbraně a jiná vojenská instrumenta. Když jsme se jich ptali, kde je vévoda, odpověděli, že se nedaleko odtud zabývá lovem se sokoly. Když jsme se již blížili, ozná- mili vévodovi, že přijel onen pán, který mu do tábora poslal vzkaz, že rád přijede, kdyby mělo dojíti k boji. Vévoda, jak- mile to uslyšel, nechal lovu a všeho ostatního a rychle vyjel pánu Lvovi naproti. Když byl vévoda již v dohledu, náš pán s několika jezdci po boku chtěl slézti s koní. Vévoda však, jakmile to z dálky uviděl, pobodnuv koně přijel s družinou 3 Deník o jízdě. 33
účastnil hostiny s několika vévody, totiž s vévodou z Cleve, s vévodou gelderským, s třemi nemanželskými syny vévody burgundského a s několika hrabaty. Ale panu Lvovi bylo dáno nejpřednější místo nad vévody a také jeho družině bylo stranou u jiného stolu dáno místo přednostní. Nejdříve bylo uctivě přisluhováno panu Lvovi a potom také jeho druhům. Po obědě byl pan Lev odveden k starému vévodovi burgund- skému. Ten mu vyšel naproti až do třetí komnaty a vzav pana Lva za ruku odvedl si ho do svého pokoje. Tam potom s pánem po libosti rozmlouval, a když ho propouštěl, poprosil ho, aby k poctě jemu ještě nějaký čas zůstal v městě, než přijede jeho syn, jenž se po vítězství nad nepřáteli má již brzy vrátit. Pan Lev to přislíbil a také všechno ostatní, oč by vévoda požádal. Vévoda potom dodal: „Až se náš syn vrátí domů, postaráme se, aby se konaly rytířské hry po způsobu našeho kraje. Pan Lev na to odpověděl, přeje-li si vévoda, že také on se svými služebníky bude kláti podle zvyku své vlasti. Vévoda řekl, že je toho velmi žádostiv, a poprosil ho, aby to zařídil tak, aby mohl vévoda poznati rytířský zápas na koních také po českém způsobu. Třetího dne po této rozmluvě poslal vévoda do pánovy hos- pody herolda s dotazem, zdali by nechtěl jeti naproti jeho synovi, protože podle zpráv je vzdálen od města již jenom dvě míle. Pan Lev tedy, když byl rozkázal, aby se jeho družina ustrojila co nejnádherněji, vyjel mu ty dvě míle naproti. Tam jsme spatřili jeho zástupy, jak šly nám naproti, a viděli jsme, jaké mají vozy, zbraně a jiná vojenská instrumenta. Když jsme se jich ptali, kde je vévoda, odpověděli, že se nedaleko odtud zabývá lovem se sokoly. Když jsme se již blížili, ozná- mili vévodovi, že přijel onen pán, který mu do tábora poslal vzkaz, že rád přijede, kdyby mělo dojíti k boji. Vévoda, jak- mile to uslyšel, nechal lovu a všeho ostatního a rychle vyjel pánu Lvovi naproti. Když byl vévoda již v dohledu, náš pán s několika jezdci po boku chtěl slézti s koní. Vévoda však, jakmile to z dálky uviděl, pobodnuv koně přijel s družinou 3 Deník o jízdě. 33
Strana 34
a trubači k našemu pánovi a nedopustil jim učiniti to. Potom uchopil pana Lva za ruku, odjel s ním stranou od své družiny a nepustil ho pak od svého boku, dokud nepřijeli do města. Protože se již stmívalo, vyhrnuly se vévodovi daleko před město naproti veliké zástupy lidu s hořícími pochodněmi a po celou cestu celým městem svítila až k hradu nikde nepřerušená řada světel. V městě při tom byla mnohá a rozmanitá podívaná a hry. A věru mohu potvrditi, že světel tam tenkrát bylo na několik tisíc. Když se potom přijelo na hrad, kde bydlil starý vévoda, jeho vévodský syn slezl s koně a vyzvav pana Lva, aby také se- stoupil, vzal ho za ruku a vedl ho k svému otci. Ten seděl v síni na stolci, kolem něhož bylo všechno všude pokryto sukny, nádherně prošívanými zlatem, jak se sluší na vévodský dvůr. Když se k němu přiblížili, poklekli. Ale vévoda dělal, jako by jinám hleděl a jako by to neviděl. Poklekli tedy po druhé, a když tentokrát nebyli zpozorováni, poklekli po třetí. Teprve teď podal starý vévoda pravici napřed synovi a potom také panu Lvovi. Takto, drže je oba za ruku a kráčeje mezi nimi, vedl je do vlastního pokoje devíti svými pokoji, z nichž každý byl na chodbě hlídán asi stovkou ozbrojenců. Zdali tomu tak bývá vždy, to jsem nezvěděl přesně. Ale když jsem se na to vyptával, odpověděli mi, že nikdy, ani ve dne, ani v noci, tam nebývá stráží méně. Jestliže jest tomu opravdu tak, řekl bych, že žádný křesťanský král nemá dvůr tak skvělý a ná- dherný. Příštího dne dal mladý vévoda vyhlásiti turnaj, aby ten, kdo by se ho chtěl účastnit, přijel na určené místo. Když se sjeli, dívali jsme se na jejich způsob klání. Utkávají se, pobodše koně, s přehradou mezi zápasníky, ale dřevcí po- užívají velmi tenkých. Ten pak, kdo jich zláme největší počet, dosahuje slávy vítězství. Dříve než odjedou z kolbiště, spočítá se hned, kolik každý zlámal dřevcí. Toho pak, který jich zlámal nejvíce, veliký zástup lidí, s velikým křikem vyvolávaje jeho jméno a oslavuje vítězství, doprovází až k jeho domu. Když byly tyto hry skončeny, vévoda poslal o třetí hodině 34
a trubači k našemu pánovi a nedopustil jim učiniti to. Potom uchopil pana Lva za ruku, odjel s ním stranou od své družiny a nepustil ho pak od svého boku, dokud nepřijeli do města. Protože se již stmívalo, vyhrnuly se vévodovi daleko před město naproti veliké zástupy lidu s hořícími pochodněmi a po celou cestu celým městem svítila až k hradu nikde nepřerušená řada světel. V městě při tom byla mnohá a rozmanitá podívaná a hry. A věru mohu potvrditi, že světel tam tenkrát bylo na několik tisíc. Když se potom přijelo na hrad, kde bydlil starý vévoda, jeho vévodský syn slezl s koně a vyzvav pana Lva, aby také se- stoupil, vzal ho za ruku a vedl ho k svému otci. Ten seděl v síni na stolci, kolem něhož bylo všechno všude pokryto sukny, nádherně prošívanými zlatem, jak se sluší na vévodský dvůr. Když se k němu přiblížili, poklekli. Ale vévoda dělal, jako by jinám hleděl a jako by to neviděl. Poklekli tedy po druhé, a když tentokrát nebyli zpozorováni, poklekli po třetí. Teprve teď podal starý vévoda pravici napřed synovi a potom také panu Lvovi. Takto, drže je oba za ruku a kráčeje mezi nimi, vedl je do vlastního pokoje devíti svými pokoji, z nichž každý byl na chodbě hlídán asi stovkou ozbrojenců. Zdali tomu tak bývá vždy, to jsem nezvěděl přesně. Ale když jsem se na to vyptával, odpověděli mi, že nikdy, ani ve dne, ani v noci, tam nebývá stráží méně. Jestliže jest tomu opravdu tak, řekl bych, že žádný křesťanský král nemá dvůr tak skvělý a ná- dherný. Příštího dne dal mladý vévoda vyhlásiti turnaj, aby ten, kdo by se ho chtěl účastnit, přijel na určené místo. Když se sjeli, dívali jsme se na jejich způsob klání. Utkávají se, pobodše koně, s přehradou mezi zápasníky, ale dřevcí po- užívají velmi tenkých. Ten pak, kdo jich zláme největší počet, dosahuje slávy vítězství. Dříve než odjedou z kolbiště, spočítá se hned, kolik každý zlámal dřevcí. Toho pak, který jich zlámal nejvíce, veliký zástup lidí, s velikým křikem vyvolávaje jeho jméno a oslavuje vítězství, doprovází až k jeho domu. Když byly tyto hry skončeny, vévoda poslal o třetí hodině 34
Strana 35
noční k Janovi Žehrovskému, aby k němu přišel s několika staršími z české družiny, kteří by chtěli zápasiti. On že jim každému určí protivníka. Přijel tedy pan Jan s několika druhy, které si podle svého vybral, na hrad. Když jsme potom přišli do síně, kde byl vévoda s třemi vévodkyněmi: burgundskou, klevskou a gelderskou, a s jinými vznešenými paními a pan- nami, přistoupili k Janu Žehrovskému vévodovi služebníci a oznámili mu, aby se připravil k zápasu, protože jejich protiv- níci brzy přijdou. Když však se pan Jan optal, jak budou zápasiti, zdali nazí či v prošívaných kabátech, odpověděli, že se podle tamějšího zvyku zápasí v kabátcích, že však pod pás, totiž za nohy, chytati není dovoleno, jinak však že jest každé- mu dovoleno, aby svého protivníka povalil na zem, jak chce. „Neboť,“ řekli, „takový zvyk máme v naší zemi proto, aby hojně přítomným paním a dívkám nevzešla z účasti na zápa- sech žádná hanba. Proto mají zápasníci spodní oděv, totiž spodky a kabátec. Když se zápas započal, zápasník nemohl nikterak odolat panu Janovi. Třikrát ho pan Jan povalil na zem. Mezi diváky to vzbudilo veliký podiv. Povídalo se totiž, že ve všech zemích vévody burgundského není možné najíti siláka jemu rovného, že až do toho času nebyl v zápase přemožen ještě od žádného člověka a že za to mimo obvyklý plat dostává ročně pět set zlatých. Teď však že tento plat patrně ztratí, když byl třikrát přemožen. Po tomto zápase vévoda povolal k sobě pana Jana, oděného toliko kabátcem, tak jak zápasil, ohmatal mu vše- chny údy, nohy, ruce, prohlédl mu celé tělo a velmi se divil, že jeho zápasník byl poražen. Potom se pana Jana optal, zdali s sebou nemá nějakého šlechtice. On že by proti němu postavil skvělého protivníka, jednoho hraběte. Pan Jan měl s sebou jistého Kevarda, a ten, když potom zápasil s oním hrabětem, povalil ho třikrát na zem. Potom k vévodovi přistoupil Šašek a pravil mu: „Nejjasnější kníže, prosím, aby mi Vaše Výsost přidělila protivníka, jakého mi uzná rovným.“ Vévoda, když to slyšel, rozkázal zavolati jistého člověka, aby 35
noční k Janovi Žehrovskému, aby k němu přišel s několika staršími z české družiny, kteří by chtěli zápasiti. On že jim každému určí protivníka. Přijel tedy pan Jan s několika druhy, které si podle svého vybral, na hrad. Když jsme potom přišli do síně, kde byl vévoda s třemi vévodkyněmi: burgundskou, klevskou a gelderskou, a s jinými vznešenými paními a pan- nami, přistoupili k Janu Žehrovskému vévodovi služebníci a oznámili mu, aby se připravil k zápasu, protože jejich protiv- níci brzy přijdou. Když však se pan Jan optal, jak budou zápasiti, zdali nazí či v prošívaných kabátech, odpověděli, že se podle tamějšího zvyku zápasí v kabátcích, že však pod pás, totiž za nohy, chytati není dovoleno, jinak však že jest každé- mu dovoleno, aby svého protivníka povalil na zem, jak chce. „Neboť,“ řekli, „takový zvyk máme v naší zemi proto, aby hojně přítomným paním a dívkám nevzešla z účasti na zápa- sech žádná hanba. Proto mají zápasníci spodní oděv, totiž spodky a kabátec. Když se zápas započal, zápasník nemohl nikterak odolat panu Janovi. Třikrát ho pan Jan povalil na zem. Mezi diváky to vzbudilo veliký podiv. Povídalo se totiž, že ve všech zemích vévody burgundského není možné najíti siláka jemu rovného, že až do toho času nebyl v zápase přemožen ještě od žádného člověka a že za to mimo obvyklý plat dostává ročně pět set zlatých. Teď však že tento plat patrně ztratí, když byl třikrát přemožen. Po tomto zápase vévoda povolal k sobě pana Jana, oděného toliko kabátcem, tak jak zápasil, ohmatal mu vše- chny údy, nohy, ruce, prohlédl mu celé tělo a velmi se divil, že jeho zápasník byl poražen. Potom se pana Jana optal, zdali s sebou nemá nějakého šlechtice. On že by proti němu postavil skvělého protivníka, jednoho hraběte. Pan Jan měl s sebou jistého Kevarda, a ten, když potom zápasil s oním hrabětem, povalil ho třikrát na zem. Potom k vévodovi přistoupil Šašek a pravil mu: „Nejjasnější kníže, prosím, aby mi Vaše Výsost přidělila protivníka, jakého mi uzná rovným.“ Vévoda, když to slyšel, rozkázal zavolati jistého člověka, aby 35
Strana 36
s ním zápasil. Když jsme se chytili do křížku, po prvé jsem ho povalil na zem. Když však vévoda poručil, abych se s ním utkal ještě jednou, padl jsem na zem tak prudce, že jsem mohl ducha vypustiti. Po tomto zápase dal vévoda přinésti víno a cukroví. Bylo pak ho po zemi rozsypáno jistě za několik zlatých. Mně však nabízely vévodkyně tolik vína, že jsem se jenom stěží dostal domů, protože jsem se opil. Druhého dne po těchto zápasech klál pan Lev na dvoře vé- vody burgundského s Janem Žehrovským. Srazili se s tak žha- vou myslí, že pan Lev zlomil své dřevce o prsa pana Jana. Ale žádný z nich nebyl tím nárazem s koně svržen. A tu po- prosil pan Jan našeho pána, aby mu dovolil zlomiti k poctě přihlížejících vznešených paní a panen své dřevce. Když k tomu pan Lev přivolil, pobodl Jan Žehrovský koně ostru- hami, namířil dřevcem do zdi, právě pod okno, z něhož se díval vévoda s manželkou a s jinými vévodkyněmi, a vrazil dřevcem do zdi tak prudce, že kůň tím nárazem dosedl na zadek. Ně- kteří z vévodových dvořenínů hned přiběhli a zjištovali, není-li pan Jan přivázán k sedlu, protože tak prudkým nárazem ne- spadl s koně. Tu však pan Jan pobodl koně po druhé a dřevce zlomil, vůbec nijak se při tom nezraniv. Bylo to pokládáno za veliký div, neboť u nich je zvykem, utkávati se v kolbách vždycky tak, že mezi jezdci je postavena přehrádka. Přemnozí lidé chodili potom denně na to místo a povídali si, že pan Jan není z toho pokolení lidí, které teď žije na zemi, nýbrž z pokolení dávných obrů. Když bylo po tom utkání, vévoda kázal přinésti výzbroj, v které zápasili, a ptal se, zdali u nás doma všichni užívají v turnajích takové výzbroje. A potom dodal: „Vy si je berete na hry, kdežto v nás vzbuzují veliký podiv. I pro otcovraha by bylo přespříliš přísným trestem, vybojo- vati takový zápas. Tak si hraješ se životem, jako bys ani žíti nechtěl. Kláli totiž jenom v prošívanicích, což tamní lidé ještě nikdy neviděli. 36
s ním zápasil. Když jsme se chytili do křížku, po prvé jsem ho povalil na zem. Když však vévoda poručil, abych se s ním utkal ještě jednou, padl jsem na zem tak prudce, že jsem mohl ducha vypustiti. Po tomto zápase dal vévoda přinésti víno a cukroví. Bylo pak ho po zemi rozsypáno jistě za několik zlatých. Mně však nabízely vévodkyně tolik vína, že jsem se jenom stěží dostal domů, protože jsem se opil. Druhého dne po těchto zápasech klál pan Lev na dvoře vé- vody burgundského s Janem Žehrovským. Srazili se s tak žha- vou myslí, že pan Lev zlomil své dřevce o prsa pana Jana. Ale žádný z nich nebyl tím nárazem s koně svržen. A tu po- prosil pan Jan našeho pána, aby mu dovolil zlomiti k poctě přihlížejících vznešených paní a panen své dřevce. Když k tomu pan Lev přivolil, pobodl Jan Žehrovský koně ostru- hami, namířil dřevcem do zdi, právě pod okno, z něhož se díval vévoda s manželkou a s jinými vévodkyněmi, a vrazil dřevcem do zdi tak prudce, že kůň tím nárazem dosedl na zadek. Ně- kteří z vévodových dvořenínů hned přiběhli a zjištovali, není-li pan Jan přivázán k sedlu, protože tak prudkým nárazem ne- spadl s koně. Tu však pan Jan pobodl koně po druhé a dřevce zlomil, vůbec nijak se při tom nezraniv. Bylo to pokládáno za veliký div, neboť u nich je zvykem, utkávati se v kolbách vždycky tak, že mezi jezdci je postavena přehrádka. Přemnozí lidé chodili potom denně na to místo a povídali si, že pan Jan není z toho pokolení lidí, které teď žije na zemi, nýbrž z pokolení dávných obrů. Když bylo po tom utkání, vévoda kázal přinésti výzbroj, v které zápasili, a ptal se, zdali u nás doma všichni užívají v turnajích takové výzbroje. A potom dodal: „Vy si je berete na hry, kdežto v nás vzbuzují veliký podiv. I pro otcovraha by bylo přespříliš přísným trestem, vybojo- vati takový zápas. Tak si hraješ se životem, jako bys ani žíti nechtěl. Kláli totiž jenom v prošívanicích, což tamní lidé ještě nikdy neviděli. 36
Strana 37
Po souboji pánově se utkali také naši dvořané, Frodnar s Tetzlem. Oba zůstali bez hnutí v sedle a Frodnar seskočil po zápase s koně, tak jak byl, v plné zbroji, vůbec se neopřev o třmeny, ku podivu velikého množství lidí. Když byly všechny tyto kratochvíle skončeny, poslal vé- voda k panu Lvovi do hospody a rozkázal zavésti ho do své klenotnice a postaral se, aby byly na stůl vyloženy a jemu ukázány všechny drahé kameny, roztříděné podle různých jmen, a jeho roucha, vyzdobená perlami a drahými kameny. A nařídil svým radům, aby pana Lva požádali, cokoli by se mu z oněch šperků líbilo, aby sobě vzal, jemu, vévodovi, ke cti. Ale pan Lev nechtěl nic přijmouti, kázal vévodovi vyříditi hlu- boké díky a dodal: „Chraň mě Bůh, abych něco přijal! Neboť jsem se svou dru- žinou nepřišel sem přijímati dary, nýbrž proto, abych osvědčil rytířskou zdatnost, jsem se vydal na tuto cestu a s pomocí Boží ji tak míním také dokonati. Peníze a bohatství je možné získati snadno, ale toliko dobrá pověst má trvání věčné. O tu jsem v duchu vždycky usiloval a s vůlí Boží ji s sebou odnesu také do hrobu.“ Osmnáctého dne po našem příchodu do Bruselu se pan Lev šel rozloučiti s vévodou, a když mu byl poděkoval za všechnu tu čest, která mu byla prokazována, poprosil vladaře, aby mu přidělil herolda, aby tím bezpečněji mohl procestovati jeho kraje. Vévoda na to odpověděl: „Nepatrnou službičku od nás žádáš, příteli. Žádej o něco většího a znamenitějšího a nedostane se ti odmítnutí. Rozumí se, že i ve věci, kterou žádáš, ti milerádi vyhovíme. Máme he- rolda, který pobýval již u všech křesťanských králů a zná sedmnácte řečí. Toho ti rádi dáme a přikážeme mu, aby tě věrně dovedl až do tvé vlasti. Až ti pak věrně poslouží a vrátí se k nám, pozná, že v nás má milostivého pána. Řečenému heroldovi potom v naší přítomnosti řekl táž slova a dal mu tytéž rozkazy. Herold s námi potom přišel až do Čech. Ale toho dne, kdy se pan Lev rozloučil s vévodou, jsme uviděli ještě podivuhodné divadlo. 37
Po souboji pánově se utkali také naši dvořané, Frodnar s Tetzlem. Oba zůstali bez hnutí v sedle a Frodnar seskočil po zápase s koně, tak jak byl, v plné zbroji, vůbec se neopřev o třmeny, ku podivu velikého množství lidí. Když byly všechny tyto kratochvíle skončeny, poslal vé- voda k panu Lvovi do hospody a rozkázal zavésti ho do své klenotnice a postaral se, aby byly na stůl vyloženy a jemu ukázány všechny drahé kameny, roztříděné podle různých jmen, a jeho roucha, vyzdobená perlami a drahými kameny. A nařídil svým radům, aby pana Lva požádali, cokoli by se mu z oněch šperků líbilo, aby sobě vzal, jemu, vévodovi, ke cti. Ale pan Lev nechtěl nic přijmouti, kázal vévodovi vyříditi hlu- boké díky a dodal: „Chraň mě Bůh, abych něco přijal! Neboť jsem se svou dru- žinou nepřišel sem přijímati dary, nýbrž proto, abych osvědčil rytířskou zdatnost, jsem se vydal na tuto cestu a s pomocí Boží ji tak míním také dokonati. Peníze a bohatství je možné získati snadno, ale toliko dobrá pověst má trvání věčné. O tu jsem v duchu vždycky usiloval a s vůlí Boží ji s sebou odnesu také do hrobu.“ Osmnáctého dne po našem příchodu do Bruselu se pan Lev šel rozloučiti s vévodou, a když mu byl poděkoval za všechnu tu čest, která mu byla prokazována, poprosil vladaře, aby mu přidělil herolda, aby tím bezpečněji mohl procestovati jeho kraje. Vévoda na to odpověděl: „Nepatrnou službičku od nás žádáš, příteli. Žádej o něco většího a znamenitějšího a nedostane se ti odmítnutí. Rozumí se, že i ve věci, kterou žádáš, ti milerádi vyhovíme. Máme he- rolda, který pobýval již u všech křesťanských králů a zná sedmnácte řečí. Toho ti rádi dáme a přikážeme mu, aby tě věrně dovedl až do tvé vlasti. Až ti pak věrně poslouží a vrátí se k nám, pozná, že v nás má milostivého pána. Řečenému heroldovi potom v naší přítomnosti řekl táž slova a dal mu tytéž rozkazy. Herold s námi potom přišel až do Čech. Ale toho dne, kdy se pan Lev rozloučil s vévodou, jsme uviděli ještě podivuhodné divadlo. 37
Strana 38
U bruselského hradu je zvířetnice a v ní rybník. Jeho hla- dina byla tenkrát pokryta ledem. Vévoda přikázal některým svým dvořanům, aby šli do té zahrady a aby závodili na za- mrzlém rybníku. Bylo jich osmadvacet a závodili mezi sebou tak hbitě, že jsem tak rychle lidi nejen nikdy neviděl, nýbrž ani vyprávět o něčem takovém jsem ještě nikdy neslyšel. Zvláště jeden z nich vynikal takovou rychlostí, že velmi často sám předstihl dvaadvacet soupeřů, kteří s ním závodili. Jejich rychlost v běhu a hbitost v obratech byly tak veliké, že by se jim nebyl mohl vyrovnati běh žádného koně. Velmi jsem byl žádostiv vyzvědět, co to mají pod nohama, že se mohou na ledě obraceti tak rychle. Veliký div by totiž již býval, kdyby byli dosáhli takové rychlosti v obratech na pevné zemi. Byl bych si to ovšem snadno zjistil, ale nemohl jsem odejíti od pána, jenž se na to s vévodou díval z hradu. Také všelijaké šelmy jsme tam v té zahradě viděli. Potom se pan Lev rozloučil s vévodou burgundským i s jeho synem. Byli při tom také tři vévodovi levobočci, jimž se u nás říká sebranci. V oněch krajích jim to není k hanbě tak jako u nás. Jídlo a nápoje jsou pro ně, dříve než přijdou na stůl, ochutnávány právě tak jako pro zákonitého vévodova syna. Někteří králové a knížata mají totiž zvyk, že si na svých hradech vydržují souložnice. A jejich dětem, kolik jich s nimi mají, dávají za svého života úděly, jež jim zákonité děti ne- odnímají ani po smrti otcově. Kdyby se nějaký kníže dostal do sporu s nějakým takovým levobočkem a když by z toho mělo dojíti k souboji, kníže by nesměl souboj odmítati pod záminkou, že bastard není hoden bíti se s ním, jsa levobočkem, kdežto on sám pochází z lože manželského. Nemůže ho od- mítnouti a musí se s ním bíti. V oněch krajích se totiž lidé tak nehanobí a nepeskují se jako u nás. Když jsme z Bruselu odjeli od vévody burgundského, do- razili jsme do Dendermondu, města vzdáleného odtud pět mil a poddaného vévodovi burgundskému. Cesta k tomuto městu jest bařinatá. Při dalším pochodu na noc jsme zůstali v Gentu. Gent je od Dendermondu vzdálen pět mil, a také k němu 38
U bruselského hradu je zvířetnice a v ní rybník. Jeho hla- dina byla tenkrát pokryta ledem. Vévoda přikázal některým svým dvořanům, aby šli do té zahrady a aby závodili na za- mrzlém rybníku. Bylo jich osmadvacet a závodili mezi sebou tak hbitě, že jsem tak rychle lidi nejen nikdy neviděl, nýbrž ani vyprávět o něčem takovém jsem ještě nikdy neslyšel. Zvláště jeden z nich vynikal takovou rychlostí, že velmi často sám předstihl dvaadvacet soupeřů, kteří s ním závodili. Jejich rychlost v běhu a hbitost v obratech byly tak veliké, že by se jim nebyl mohl vyrovnati běh žádného koně. Velmi jsem byl žádostiv vyzvědět, co to mají pod nohama, že se mohou na ledě obraceti tak rychle. Veliký div by totiž již býval, kdyby byli dosáhli takové rychlosti v obratech na pevné zemi. Byl bych si to ovšem snadno zjistil, ale nemohl jsem odejíti od pána, jenž se na to s vévodou díval z hradu. Také všelijaké šelmy jsme tam v té zahradě viděli. Potom se pan Lev rozloučil s vévodou burgundským i s jeho synem. Byli při tom také tři vévodovi levobočci, jimž se u nás říká sebranci. V oněch krajích jim to není k hanbě tak jako u nás. Jídlo a nápoje jsou pro ně, dříve než přijdou na stůl, ochutnávány právě tak jako pro zákonitého vévodova syna. Někteří králové a knížata mají totiž zvyk, že si na svých hradech vydržují souložnice. A jejich dětem, kolik jich s nimi mají, dávají za svého života úděly, jež jim zákonité děti ne- odnímají ani po smrti otcově. Kdyby se nějaký kníže dostal do sporu s nějakým takovým levobočkem a když by z toho mělo dojíti k souboji, kníže by nesměl souboj odmítati pod záminkou, že bastard není hoden bíti se s ním, jsa levobočkem, kdežto on sám pochází z lože manželského. Nemůže ho od- mítnouti a musí se s ním bíti. V oněch krajích se totiž lidé tak nehanobí a nepeskují se jako u nás. Když jsme z Bruselu odjeli od vévody burgundského, do- razili jsme do Dendermondu, města vzdáleného odtud pět mil a poddaného vévodovi burgundskému. Cesta k tomuto městu jest bařinatá. Při dalším pochodu na noc jsme zůstali v Gentu. Gent je od Dendermondu vzdálen pět mil, a také k němu 38
Strana 39
vede cesta močálovitá. Jest to ze všech měst, poddaných vé- vodovi burgundskému, město největší a nejpevnější. Pověst praví, že kdyby vévodovi bylo třeba jejich pomoci, Gentští by sami mohli postaviti padesát nebo i více tisíc zbroj- ného lidu. Jest to totiž město velmi veliké, celou míli zdéli a o něco málo méně zšíři. Položeno jest u mořských močálů. Povídá se o něm, že se proti vévodovi burgundskému třikrát vzbouřilo. Kolem města je mnoho mlýnů, poháněných větrem, tak mno- ho, že jsem jich ještě nikde tolik neviděl. Soudím, že je jich tam na tři sta. Na gentském hradě jsme viděli manželku sta- rého vévody. Gent leží ještě v Brabantsku, na rovině, ale ve vzdálenosti čtyř mil od města leží ves, která rozděluje Brabantsko a Flandry. V Brabantsku se nám cestou velmi často stalo, že jsme měli nedostatek dřeva a jiného paliva na vaření. Proto jsme byli nuceni místo dřeva užívati za palivo kravinců a drnů, jež tam skládají na veliké hromady a suší jako dříví. V těch krajích mají také jakousi zeminu, která hoří plamenem jako uhlí, jehož užívají kováři. Neboť lesů a dříví jest v tom kraji, kterým jsme projížděli, nedostatek. Proto se k topení užívá těch věcí, o nichž jsme mluvili. Z Gentu jsme se dostali do Brugg ve Flandrech. Cesta je tam osm mil dlouhá a celá močálovitá a písčitá až k samým hradbám. Také toto město jest rozlehlé, krásné a bohaté vše- likým zbožím. Jest k němu totiž po souši i po moři otevřen přístup ze všech zemí křesťanského světa. Kupci tam mají ve- likánské vlastní domy a v nich mnoho klenutých světnic. Domy jsou postaveny u přímořských močálů, které se městem rozlé- vají až k nim. Jsou totiž v tomto městě mnohé vody, překle- nuté asi pěti sty pětadvaceti mosty, jak jsem se doslechl, pro- tože já sám jsem je nepočítal. Do Brugg jsme přijeli týden před masopustem a slavili jsme jej tam, bavíce se všelijakými hrami a tanci. V tom kraji, zvláště pak v Bruggách, mají takový obyčej, že v posledních 39
vede cesta močálovitá. Jest to ze všech měst, poddaných vé- vodovi burgundskému, město největší a nejpevnější. Pověst praví, že kdyby vévodovi bylo třeba jejich pomoci, Gentští by sami mohli postaviti padesát nebo i více tisíc zbroj- ného lidu. Jest to totiž město velmi veliké, celou míli zdéli a o něco málo méně zšíři. Položeno jest u mořských močálů. Povídá se o něm, že se proti vévodovi burgundskému třikrát vzbouřilo. Kolem města je mnoho mlýnů, poháněných větrem, tak mno- ho, že jsem jich ještě nikde tolik neviděl. Soudím, že je jich tam na tři sta. Na gentském hradě jsme viděli manželku sta- rého vévody. Gent leží ještě v Brabantsku, na rovině, ale ve vzdálenosti čtyř mil od města leží ves, která rozděluje Brabantsko a Flandry. V Brabantsku se nám cestou velmi často stalo, že jsme měli nedostatek dřeva a jiného paliva na vaření. Proto jsme byli nuceni místo dřeva užívati za palivo kravinců a drnů, jež tam skládají na veliké hromady a suší jako dříví. V těch krajích mají také jakousi zeminu, která hoří plamenem jako uhlí, jehož užívají kováři. Neboť lesů a dříví jest v tom kraji, kterým jsme projížděli, nedostatek. Proto se k topení užívá těch věcí, o nichž jsme mluvili. Z Gentu jsme se dostali do Brugg ve Flandrech. Cesta je tam osm mil dlouhá a celá močálovitá a písčitá až k samým hradbám. Také toto město jest rozlehlé, krásné a bohaté vše- likým zbožím. Jest k němu totiž po souši i po moři otevřen přístup ze všech zemí křesťanského světa. Kupci tam mají ve- likánské vlastní domy a v nich mnoho klenutých světnic. Domy jsou postaveny u přímořských močálů, které se městem rozlé- vají až k nim. Jsou totiž v tomto městě mnohé vody, překle- nuté asi pěti sty pětadvaceti mosty, jak jsem se doslechl, pro- tože já sám jsem je nepočítal. Do Brugg jsme přijeli týden před masopustem a slavili jsme jej tam, bavíce se všelijakými hrami a tanci. V tom kraji, zvláště pak v Bruggách, mají takový obyčej, že v posledních 39
Strana 40
masopustních dnech chodí urození lidé v maskách a v pře- strojení. A každý se v tom snaží býti co nejvystrojenější. A takovou barvou, jakou nosí pán, se zdobí také jeho dvořané. Tváře si zakrývají škraboškami, aby nebyli poznáni, a chodí všude tam, kde se provozují tance a jiné kratochvíle. Tam potom všechno zní hlasitým hlaholem trub a duněním bubínků. A když tam někdo najde svou milenku, o kterou se uchází, odevzdá jí lísteček se svým jménem, ale nic jiného s ní ne- mluví, aby nikdo mimo ni nevěděl, že je to on. Potom s ní tančí. Po tanci s ní hraje všeliké hry, až v tom prosází několik zlatých, podle toho, kolik snese jeho kapsa. Po jejich odchodu se zase jiní baví týmiž hrami. A to je jediná jejich práce po všecky dny ostatků. Ještě jiný zvyk mají ve Flandřích, že totiž šlechta tam ne- bydlí na venkově, nýbrž v městech, takže tam mají nejrozma- nitější zábavy a rozkoše. Z Brugg jsme jeli dále do města Dunkerque. Také to je pod- dáno vévodovi burgundskému. Tam jsme po prvé přišli k moři, neboť město leží na mořském břehu. Opevněno je tak silně, že se mu nemůže vyrovnati žádné jiné z měst vévody burgund- ského, ačkoli pod jeho vládou je čtrnáct zemí. Může totiž býti na všech stranách kolem dokola zatopeno mořskou vodou, aby přístup k němu byl uzavřen na dálku dvou mil. Za příz- nivých větrů vysílá toto město na lov přes sto lodí, které na- loví veliké množství ryb. Ani zajíců jsme kolem žádného města v tom kraji nikde nespatřili tolik jako zde. Druhého dne jsme viděli, jak tam chytají ryby na návnadu, položenou na suchu. Dělají to takto: když se totiž voda při mořském odlivu vzdálí jednu nebo dvě míle od břehu, zanechá tam po sobě široký pruh suché země, a na tu pak rybáři nakladou návnadu na ryby. Když potom přijde zase příliv a voda opět stoupá, všechna ta místa se zalijí vlnami, ryby berou na vnadidla a tak se chytají. Při tom pobřeží leží země, zvaná Freiland, podléhající vládě vévody burgundského. Tvrdí se, že by z ní, kdyby vévoda potřeboval, bylo možné povolat do zbraně sto tisíc lidí. Neboť 40
masopustních dnech chodí urození lidé v maskách a v pře- strojení. A každý se v tom snaží býti co nejvystrojenější. A takovou barvou, jakou nosí pán, se zdobí také jeho dvořané. Tváře si zakrývají škraboškami, aby nebyli poznáni, a chodí všude tam, kde se provozují tance a jiné kratochvíle. Tam potom všechno zní hlasitým hlaholem trub a duněním bubínků. A když tam někdo najde svou milenku, o kterou se uchází, odevzdá jí lísteček se svým jménem, ale nic jiného s ní ne- mluví, aby nikdo mimo ni nevěděl, že je to on. Potom s ní tančí. Po tanci s ní hraje všeliké hry, až v tom prosází několik zlatých, podle toho, kolik snese jeho kapsa. Po jejich odchodu se zase jiní baví týmiž hrami. A to je jediná jejich práce po všecky dny ostatků. Ještě jiný zvyk mají ve Flandřích, že totiž šlechta tam ne- bydlí na venkově, nýbrž v městech, takže tam mají nejrozma- nitější zábavy a rozkoše. Z Brugg jsme jeli dále do města Dunkerque. Také to je pod- dáno vévodovi burgundskému. Tam jsme po prvé přišli k moři, neboť město leží na mořském břehu. Opevněno je tak silně, že se mu nemůže vyrovnati žádné jiné z měst vévody burgund- ského, ačkoli pod jeho vládou je čtrnáct zemí. Může totiž býti na všech stranách kolem dokola zatopeno mořskou vodou, aby přístup k němu byl uzavřen na dálku dvou mil. Za příz- nivých větrů vysílá toto město na lov přes sto lodí, které na- loví veliké množství ryb. Ani zajíců jsme kolem žádného města v tom kraji nikde nespatřili tolik jako zde. Druhého dne jsme viděli, jak tam chytají ryby na návnadu, položenou na suchu. Dělají to takto: když se totiž voda při mořském odlivu vzdálí jednu nebo dvě míle od břehu, zanechá tam po sobě široký pruh suché země, a na tu pak rybáři nakladou návnadu na ryby. Když potom přijde zase příliv a voda opět stoupá, všechna ta místa se zalijí vlnami, ryby berou na vnadidla a tak se chytají. Při tom pobřeží leží země, zvaná Freiland, podléhající vládě vévody burgundského. Tvrdí se, že by z ní, kdyby vévoda potřeboval, bylo možné povolat do zbraně sto tisíc lidí. Neboť 40
Strana 41
tento vévoda se bohatstvím a mocí snadno vyrovná kterému- koli křesťanskému knížeti. Má totiž veliké poklady a peníze, čtrnáct vévod a velmi mnoho hrabat pod svou vládou. Záko- nitého syna však, dědice všeho toho velikého bohatství, má pouze jediného a tři levobočky. Z města Dunkerque, jehož hradby jsou oblévány mořem, jsme přišli do Gravelines, města to vzdáleného od onoho tři míle a položeného u moře v močálech. Z Gravelines jsme se dostali dále do Calais, vzdáleného tři míle, ležícího na mořském břehu a poddaného králi anglic- kému. Půl míle za tímto městem se končí Flandry. Kdo chce plouti do Anglie, musí vyplouti z tohoto města. Když jsme tam přišli, musili jsme čekati celých dvanáct dní na větry, které by vanuly do Anglie. 41
tento vévoda se bohatstvím a mocí snadno vyrovná kterému- koli křesťanskému knížeti. Má totiž veliké poklady a peníze, čtrnáct vévod a velmi mnoho hrabat pod svou vládou. Záko- nitého syna však, dědice všeho toho velikého bohatství, má pouze jediného a tři levobočky. Z města Dunkerque, jehož hradby jsou oblévány mořem, jsme přišli do Gravelines, města to vzdáleného od onoho tři míle a položeného u moře v močálech. Z Gravelines jsme se dostali dále do Calais, vzdáleného tři míle, ležícího na mořském břehu a poddaného králi anglic- kému. Půl míle za tímto městem se končí Flandry. Kdo chce plouti do Anglie, musí vyplouti z tohoto města. Když jsme tam přišli, musili jsme čekati celých dvanáct dní na větry, které by vanuly do Anglie. 41
Strana 42
Strana 43
HLAVA TŘETI Návštěvou v Anglii O velikém nebezpečí, v němž jsme se octli, vsednuvše na loď a vypluvše na moře, nyní upustím vypravovati. Tak jsme byli s moře zahnáni nazpět a musili jsme se vrátit do Calais. Měli jsme při tom neobyčejné štěstí, a všichni, kteří tuto naši příhodu viděli, se velmi divili. Říkali totiž, že již sto let se nikomu nepoštěstilo tak, jako nám. Třetího dne po té nehodě jsme opět vstoupili na loď a za- mířili jsme k Anglii. Když jsme se k ní blížili, uviděli jsme vysoké hory, plné vápna, jehož již není třeba v ohni páliti. Zdálky vypadají jakoby pokryty sněhem. Poblíž nich stojí hrad, postavený zlými duchy, tak pevný a mocný, že mu v žádné křesťanské zemi nenajdeš rovna. Když jsme propluli kolem těch hor a toho hradu, dojeli jsme k městu Sandwichi. Leží u moře a lze odtud po lodích plouti do mnoha zemí. A je to první anglické město, vyskytující se na tom pobřeží. Tam jsem po prvé uviděl námořní lodi, návy, galeje a ša- lupy. Návy se říká takovým lodím, které jsou poháněny jenom větry a plachtami. Galeje je taková loď, která je poháněna vesly. Některé mají i přes dvě stě veslařů. Tento druh lodí má znamenitou velikost i délku a může plouti za větrů přízni- vých i protivných. Užívá se jí nejvíce v námořních válkách, protože se vejde do takové galeje i několik set lidí najednou. Třetí druh je t. zv. šalupa, také dosti veliká. Ale ničemu jsem se nepodivoval tak velice jako námořníkům, jak lezli na stožár, jak předpovídali příchod větrů i vzdálenost a jak již předem určovali, které plachty mají býti roztaženy a které spuštěny. 43
HLAVA TŘETI Návštěvou v Anglii O velikém nebezpečí, v němž jsme se octli, vsednuvše na loď a vypluvše na moře, nyní upustím vypravovati. Tak jsme byli s moře zahnáni nazpět a musili jsme se vrátit do Calais. Měli jsme při tom neobyčejné štěstí, a všichni, kteří tuto naši příhodu viděli, se velmi divili. Říkali totiž, že již sto let se nikomu nepoštěstilo tak, jako nám. Třetího dne po té nehodě jsme opět vstoupili na loď a za- mířili jsme k Anglii. Když jsme se k ní blížili, uviděli jsme vysoké hory, plné vápna, jehož již není třeba v ohni páliti. Zdálky vypadají jakoby pokryty sněhem. Poblíž nich stojí hrad, postavený zlými duchy, tak pevný a mocný, že mu v žádné křesťanské zemi nenajdeš rovna. Když jsme propluli kolem těch hor a toho hradu, dojeli jsme k městu Sandwichi. Leží u moře a lze odtud po lodích plouti do mnoha zemí. A je to první anglické město, vyskytující se na tom pobřeží. Tam jsem po prvé uviděl námořní lodi, návy, galeje a ša- lupy. Návy se říká takovým lodím, které jsou poháněny jenom větry a plachtami. Galeje je taková loď, která je poháněna vesly. Některé mají i přes dvě stě veslařů. Tento druh lodí má znamenitou velikost i délku a může plouti za větrů přízni- vých i protivných. Užívá se jí nejvíce v námořních válkách, protože se vejde do takové galeje i několik set lidí najednou. Třetí druh je t. zv. šalupa, také dosti veliká. Ale ničemu jsem se nepodivoval tak velice jako námořníkům, jak lezli na stožár, jak předpovídali příchod větrů i vzdálenost a jak již předem určovali, které plachty mají býti roztaženy a které spuštěny. 43
Strana 44
Jednoho námořníka jsem mezi nimi viděl tak hbitého, že sotva by bylo možné někoho s ním srovnávat. V Sandwichi mají takový obyčej, že celou noc chodí s lout- naři a s trubači a s velikým křikem oznamují, jaký právě vane vítr. Kupci to slyší, a když je hlášeno, že vane vítr pro ně příznivý, vyšedše, vsedají na lodi a odplouvají do svých vlastí. Ze Sandwiche jest osm mil do Canterbury. Poddáno jest toto město anglickému arcibiskupovi, jenž v něm má také sídlo. Mají tam klášter tak krásný, že podle souhlasného svědectví všech poutníků sotva by se v které křesťanské zemi našel jemu rovný. Chrám je sklenut na tři patra, takže to vypadá jako tři kostely, jeden nad druhým. Střechu má celou krytu cínem. V tomto kostele byl zabit sv. Tomáš, canterburský arci- biskup, protože se neústupně stavěl proti nespravedlivým zá- konům, jež král Jindřich vydával proti svobodě katolické církve. Napřed byl vypuzen do vyhnanství a potom jemu, když byl povolán nazpět, bohaprázdní lidé, kteří se chtěli za- vděčit bezbožnému králi, stali hlavu, když při nešporách vzýval Boha a svaté. Viděli jsme tam jeho hrob a hlavu. Rakev jest ulita z ryzího zlata, ozdobena drahými kameny a obohacena dary tak nádher- nými, že neznám nic tomu podobného. Mezi jinými věcmi drahocennými je na ní viděti také karbunkulový drahokam, který v noci svítívá a je veliký jako půl slepičího vajíčka. Mnozí totiž králové, knížata, bohatí kupci a jiní pobožní lidé štědře onen náhrobek obdařili. Dále nám tam byly ukázány všecky ostatky: především hlava sv. Tomáše arcibiskupa a její tonsura nebo lysina. Potom sloup před kaplí Rodičky Boží, u něhož se modlíval a s Pannou Marií mluvíval, což, jak nám bylo jako jisté tvrzeno, mnozí viděli a slyšeli. Ale od toho času, kdy se tyto věci staly, uplynulo již tři sta let. Za svatého však nebyl tento světec prohlášen ihned, nýbrž teprve po dvou stech letech, když se proslavoval velikými zázraky, byl přijat do počtu světců. Také pramen jest v tomto klášteře, jeho vody se pětkrát 44
Jednoho námořníka jsem mezi nimi viděl tak hbitého, že sotva by bylo možné někoho s ním srovnávat. V Sandwichi mají takový obyčej, že celou noc chodí s lout- naři a s trubači a s velikým křikem oznamují, jaký právě vane vítr. Kupci to slyší, a když je hlášeno, že vane vítr pro ně příznivý, vyšedše, vsedají na lodi a odplouvají do svých vlastí. Ze Sandwiche jest osm mil do Canterbury. Poddáno jest toto město anglickému arcibiskupovi, jenž v něm má také sídlo. Mají tam klášter tak krásný, že podle souhlasného svědectví všech poutníků sotva by se v které křesťanské zemi našel jemu rovný. Chrám je sklenut na tři patra, takže to vypadá jako tři kostely, jeden nad druhým. Střechu má celou krytu cínem. V tomto kostele byl zabit sv. Tomáš, canterburský arci- biskup, protože se neústupně stavěl proti nespravedlivým zá- konům, jež král Jindřich vydával proti svobodě katolické církve. Napřed byl vypuzen do vyhnanství a potom jemu, když byl povolán nazpět, bohaprázdní lidé, kteří se chtěli za- vděčit bezbožnému králi, stali hlavu, když při nešporách vzýval Boha a svaté. Viděli jsme tam jeho hrob a hlavu. Rakev jest ulita z ryzího zlata, ozdobena drahými kameny a obohacena dary tak nádher- nými, že neznám nic tomu podobného. Mezi jinými věcmi drahocennými je na ní viděti také karbunkulový drahokam, který v noci svítívá a je veliký jako půl slepičího vajíčka. Mnozí totiž králové, knížata, bohatí kupci a jiní pobožní lidé štědře onen náhrobek obdařili. Dále nám tam byly ukázány všecky ostatky: především hlava sv. Tomáše arcibiskupa a její tonsura nebo lysina. Potom sloup před kaplí Rodičky Boží, u něhož se modlíval a s Pannou Marií mluvíval, což, jak nám bylo jako jisté tvrzeno, mnozí viděli a slyšeli. Ale od toho času, kdy se tyto věci staly, uplynulo již tři sta let. Za svatého však nebyl tento světec prohlášen ihned, nýbrž teprve po dvou stech letech, když se proslavoval velikými zázraky, byl přijat do počtu světců. Také pramen jest v tomto klášteře, jeho vody se pětkrát 44
Strana 45
proměnily v krev a jednou v mléko, a stalo prý se to nedlouho před tím, než jsme tam přišli. Ostatní svaté ostatky, které jsme tam spatřili, jsem si vše- chny zaznamenal a jsou to: Především jsme viděli roušku Marie Panny, kousek Kristo- va roucha a tři trny z jeho koruny. Potom jsme se dívali na spodní tuniku sv. Tomáše a na jeho mozek a na krev sv. To- máše a Jana apoštolů. Viděli jsme také meč, kterým byl sťat sv. Tomáš Canterburský, a vlasy Matky Boží, jakož i kus je- jího náhrobku. Ukazovali nám také část ramene sv. Simeona, toho, jenž Krista nesl v náručí, hlavu blahoslavené Lustra- beny, jednu holeň sv. Jiří, kousek těla a kosti sv. Vavřince, holeň sv. Romana biskupa a Ricordie panny, kalich blaho- slaveného Tomáše, jehož užíval v Canterbury při mši, holenní kost Mildy panny a stejnou kost panny Eduardy. Prohlédli jsme si dále zub Jana Křtitele, třísku z kříže apoštolů Petra a Ondřeje, kosti apoštolů Filipa a Jakuba, zub a prst Štěpána mučedníka, kosti Kateřiny panny a olej s jejího hrobu, který prý tam až podnes vytéká. Dále vlasy sv. Marie Magdaleny, zub sv. Benedikta, prst sv. Urbana, ret jednoho z děťátek za- bitých Herodesem, kosti sv. Klimenta, kosti sv. Vincence a ještě velmi mnoho jiného nám bylo ukázáno, co jsem sem ne- zapsal. Po odjezdu z Canterbury jsme přenocovali v Rochestru, vzdáleném dvacet mil, a z Rochestru jsme jeli dále do Lon- dýna, urazivše čtyřiadvacet mil cesty. Londýn jest město veliké a nádherné a má dva hrady. V jed- nom z nich, ležícím na samém konci města a oblévaném moř- skou zátokou, bydlí anglický král. Byl právě přítomen, když jsme tam přijeli. Přes tu zátoku, jíž je řeka Temže, jest po- ložen most, kamenný a dlouhý, na němž jsou po celé délce postaveny domy. Nikde jinde jsem neviděl takové množství luňáků, jako zde. Pod trestem smrti jest tam zakázáno ubli- žovati jim. Za svého pobytu v Londýně jsme byli zavedeni do kostela, v němž se prý narodil sv. Tomáš a v němž je viděti hroby jeho 45
proměnily v krev a jednou v mléko, a stalo prý se to nedlouho před tím, než jsme tam přišli. Ostatní svaté ostatky, které jsme tam spatřili, jsem si vše- chny zaznamenal a jsou to: Především jsme viděli roušku Marie Panny, kousek Kristo- va roucha a tři trny z jeho koruny. Potom jsme se dívali na spodní tuniku sv. Tomáše a na jeho mozek a na krev sv. To- máše a Jana apoštolů. Viděli jsme také meč, kterým byl sťat sv. Tomáš Canterburský, a vlasy Matky Boží, jakož i kus je- jího náhrobku. Ukazovali nám také část ramene sv. Simeona, toho, jenž Krista nesl v náručí, hlavu blahoslavené Lustra- beny, jednu holeň sv. Jiří, kousek těla a kosti sv. Vavřince, holeň sv. Romana biskupa a Ricordie panny, kalich blaho- slaveného Tomáše, jehož užíval v Canterbury při mši, holenní kost Mildy panny a stejnou kost panny Eduardy. Prohlédli jsme si dále zub Jana Křtitele, třísku z kříže apoštolů Petra a Ondřeje, kosti apoštolů Filipa a Jakuba, zub a prst Štěpána mučedníka, kosti Kateřiny panny a olej s jejího hrobu, který prý tam až podnes vytéká. Dále vlasy sv. Marie Magdaleny, zub sv. Benedikta, prst sv. Urbana, ret jednoho z děťátek za- bitých Herodesem, kosti sv. Klimenta, kosti sv. Vincence a ještě velmi mnoho jiného nám bylo ukázáno, co jsem sem ne- zapsal. Po odjezdu z Canterbury jsme přenocovali v Rochestru, vzdáleném dvacet mil, a z Rochestru jsme jeli dále do Lon- dýna, urazivše čtyřiadvacet mil cesty. Londýn jest město veliké a nádherné a má dva hrady. V jed- nom z nich, ležícím na samém konci města a oblévaném moř- skou zátokou, bydlí anglický král. Byl právě přítomen, když jsme tam přijeli. Přes tu zátoku, jíž je řeka Temže, jest po- ložen most, kamenný a dlouhý, na němž jsou po celé délce postaveny domy. Nikde jinde jsem neviděl takové množství luňáků, jako zde. Pod trestem smrti jest tam zakázáno ubli- žovati jim. Za svého pobytu v Londýně jsme byli zavedeni do kostela, v němž se prý narodil sv. Tomáš a v němž je viděti hroby jeho 45
Strana 46
matky a sestry, a potom do jiného kostela, kde jest pochován sv. Eduard. Ukazují tam zlatý náhrobek, veliký a stkvící se zlatem a nejdrahocennějšími kameny. Jemněji a krásněji te- pané práce, než jakou jsem viděl v tomto kostele, mi nikde jinde nebylo dáno spatřiti. Ani kostely, které by tyto předčily krásou, jsem za celou naši cestu nikde nespatřil. Ani více svatých ostatků není chováno a ukazováno v žádném jiném městě nežli tam. V samém Londýně je dvacet zlatých ná- hrobků, ozdobených vzácnými kameny, ale v celém království jest jich na osmdesát, stejně ulitých ze zlata a okrášlených drahým kamením. Anglie jest totiž země nesmírně bohatá zla- tem a stříbrem, z něhož tam razí nobly a jiné dobré mince. A třebaže tato země nevyniká velikostí, přece má velmi mnoho obyvatelstva a oplývá krásnými ženami a pannami, jak jsme viděli, když král pozval našeho pána na hostinu. Tehdy nám byla dána příležitost viděti královské poklady, mezi jiným také zlaté měsidlo. Jedna země platí králi za to, že toto měsidlo má, osmdesát tisíc noblů. Kdyby však o měsidlo přišel, ihned by ztratil celý tento poplatek. Jest proto bedlivě hlídáno, a nikomu není povoleno uviděti je, leda hostům, při- šlým z cizích zemí, protože těm je ukazovat přikazuje zákon. Při hostině se k panu Lvu chovali zdvořile a nádherně a stejně ke všem ostatním jeho druhům, zvláště k Šaškovi, a to jak na dvoře královském, tak také jinde. Ukázali nám také dvě obory, kde chovají množství všelijaké zvěře. Anglie není ostatně rovinatá, nýbrž hornatá a hustě porostlá mnohými lesy, nemá však lesů černých. Každý les je tam obe- hnán příkopem a podobně také venkované vedou příkopy kolem svých polí a luk a ohrazují je, takže nikdo je nemůže ani pěšky, ani na koni projížděti jinak, než po veřejných cestách. Anglii obklopuje se všech stran moře, takže je jím chrá- něna jako soukromá zahrada. V zemi té nepoužívají vozů, nýbrž toliko koní. Na koních nejen jezdí, ale také potřebné náklady dopravují, ačkoli na dopravu břemen užívají také vozíků s dvěma koly. Ženy tam za sebou vláčejí tak dlouhé vlečky, že jsem to neviděl v žádném jiném kraji. 46
matky a sestry, a potom do jiného kostela, kde jest pochován sv. Eduard. Ukazují tam zlatý náhrobek, veliký a stkvící se zlatem a nejdrahocennějšími kameny. Jemněji a krásněji te- pané práce, než jakou jsem viděl v tomto kostele, mi nikde jinde nebylo dáno spatřiti. Ani kostely, které by tyto předčily krásou, jsem za celou naši cestu nikde nespatřil. Ani více svatých ostatků není chováno a ukazováno v žádném jiném městě nežli tam. V samém Londýně je dvacet zlatých ná- hrobků, ozdobených vzácnými kameny, ale v celém království jest jich na osmdesát, stejně ulitých ze zlata a okrášlených drahým kamením. Anglie jest totiž země nesmírně bohatá zla- tem a stříbrem, z něhož tam razí nobly a jiné dobré mince. A třebaže tato země nevyniká velikostí, přece má velmi mnoho obyvatelstva a oplývá krásnými ženami a pannami, jak jsme viděli, když král pozval našeho pána na hostinu. Tehdy nám byla dána příležitost viděti královské poklady, mezi jiným také zlaté měsidlo. Jedna země platí králi za to, že toto měsidlo má, osmdesát tisíc noblů. Kdyby však o měsidlo přišel, ihned by ztratil celý tento poplatek. Jest proto bedlivě hlídáno, a nikomu není povoleno uviděti je, leda hostům, při- šlým z cizích zemí, protože těm je ukazovat přikazuje zákon. Při hostině se k panu Lvu chovali zdvořile a nádherně a stejně ke všem ostatním jeho druhům, zvláště k Šaškovi, a to jak na dvoře královském, tak také jinde. Ukázali nám také dvě obory, kde chovají množství všelijaké zvěře. Anglie není ostatně rovinatá, nýbrž hornatá a hustě porostlá mnohými lesy, nemá však lesů černých. Každý les je tam obe- hnán příkopem a podobně také venkované vedou příkopy kolem svých polí a luk a ohrazují je, takže nikdo je nemůže ani pěšky, ani na koni projížděti jinak, než po veřejných cestách. Anglii obklopuje se všech stran moře, takže je jím chrá- něna jako soukromá zahrada. V zemi té nepoužívají vozů, nýbrž toliko koní. Na koních nejen jezdí, ale také potřebné náklady dopravují, ačkoli na dopravu břemen užívají také vozíků s dvěma koly. Ženy tam za sebou vláčejí tak dlouhé vlečky, že jsem to neviděl v žádném jiném kraji. 46
Strana 47
Když uplynuly dvě neděle od našeho příjezdu do Londýna, král povolal k sobě pana Lva, bohatě ho obdaroval a vyzna- menal zlatým řádem. Pana Jana Žehrovského, Buriana, Frod- nara, Pětipeského a Miroše pasoval napřed na rytíře a potom stejně vyznamenal zlatými řády. Ostatním však, kteří neměli hodnost rytířskou, udělil řád stříbrný. Tak prokázal panu Lvovi velikou čest. V Londýně, kde jest sídlo anglického krále, zavedli našeho pána do překrásných zahrad, posázených nejrozmanitějšími stromy a rostlinami, jaké se v jiných zemích nevyskytují. Potom ho vedli do kostelů, nádherně postavených, a ukázali mu tam přemnoho zlatých náhrobků. Svatých ostatků, jak jsem již dříve řekl, nikde jinde jsem neviděl takové množství po- hromadě. Když jsem se pokoušel zapsati a poznamenati si je, bylo mi řečeno, že to není možné, abych je všechny mohl se- znamenati. Jest jich totiž takové množství, že ani dva písaři, ani kdyby psali dvě neděle, by je nemohli všechny sepsati. Nejprve jsem z nich viděl pás Marie Panny, který prý si ušila vlastníma rukama, a nohu sv. Jiří. Potom jsem tam viděl onen kámen, na který Kristus, když vstal z mrtvých, vtiskl první stopy svých nohou, jak je to dosud jasně vidět. Dále jsem si prohlédl jeden z oněch šesti džbánů, které, když byly na Kristův příkaz naplněny vodou, daly potom svatebčanům místo vody víno. V Londýně jest veliké množství zlatníků, tolik, že jsem to nikde jinde neviděl. Neboť jenom mistrů, bez tovaryšů, se po- čítá čtyři sta. A žádný z nich není bez práce, neboť velikost a bohatost města jim poskytuje sdostatek zakázek. V tomto městě mají také takový obyčej, že, kdykoli tam přijde urozený host z cizích zemí, panny a paní za ním přijdou do jeho hospody, uvítají ho a přinesou dary. To všechno se stalo také nám. Veliký podiv v nich budila délka našich vlasů. Říkali totiž, že ještě nikdy neviděli nikoho, kdo by nás předčil délkou a spanilostí kadeří. A nikterak jsme je nemohli přivésti k tomu, aby uvěřili, že nám tak narostly od přírody. Tvrdili, 47
Když uplynuly dvě neděle od našeho příjezdu do Londýna, král povolal k sobě pana Lva, bohatě ho obdaroval a vyzna- menal zlatým řádem. Pana Jana Žehrovského, Buriana, Frod- nara, Pětipeského a Miroše pasoval napřed na rytíře a potom stejně vyznamenal zlatými řády. Ostatním však, kteří neměli hodnost rytířskou, udělil řád stříbrný. Tak prokázal panu Lvovi velikou čest. V Londýně, kde jest sídlo anglického krále, zavedli našeho pána do překrásných zahrad, posázených nejrozmanitějšími stromy a rostlinami, jaké se v jiných zemích nevyskytují. Potom ho vedli do kostelů, nádherně postavených, a ukázali mu tam přemnoho zlatých náhrobků. Svatých ostatků, jak jsem již dříve řekl, nikde jinde jsem neviděl takové množství po- hromadě. Když jsem se pokoušel zapsati a poznamenati si je, bylo mi řečeno, že to není možné, abych je všechny mohl se- znamenati. Jest jich totiž takové množství, že ani dva písaři, ani kdyby psali dvě neděle, by je nemohli všechny sepsati. Nejprve jsem z nich viděl pás Marie Panny, který prý si ušila vlastníma rukama, a nohu sv. Jiří. Potom jsem tam viděl onen kámen, na který Kristus, když vstal z mrtvých, vtiskl první stopy svých nohou, jak je to dosud jasně vidět. Dále jsem si prohlédl jeden z oněch šesti džbánů, které, když byly na Kristův příkaz naplněny vodou, daly potom svatebčanům místo vody víno. V Londýně jest veliké množství zlatníků, tolik, že jsem to nikde jinde neviděl. Neboť jenom mistrů, bez tovaryšů, se po- čítá čtyři sta. A žádný z nich není bez práce, neboť velikost a bohatost města jim poskytuje sdostatek zakázek. V tomto městě mají také takový obyčej, že, kdykoli tam přijde urozený host z cizích zemí, panny a paní za ním přijdou do jeho hospody, uvítají ho a přinesou dary. To všechno se stalo také nám. Veliký podiv v nich budila délka našich vlasů. Říkali totiž, že ještě nikdy neviděli nikoho, kdo by nás předčil délkou a spanilostí kadeří. A nikterak jsme je nemohli přivésti k tomu, aby uvěřili, že nám tak narostly od přírody. Tvrdili, 47
Strana 48
že jsou to vlasy, přilepené pryskyřicí. A kdykoli někdo z na- šich lidí šel prostovlasý po ulici, měl kolem sebe více diváků, než kdyby tam ukazovali nějaké podivné zvíře. Také takový obyčej tam mají: když přijde host do hospody po prvé, krčmářka mu s celou rodinou vyjde naproti a host musí jak jí, tak všem ostatním dáti po hubičce. Neboť polibek jest u nich totéž, jako když podáš pravici: nejsouť zvyklí po- dávati ruku. Takové tedy jsou mravy a obyčeje v té zemi a v zemích okolních. V žádném jiném kraji jsme se netěšili takové úctě jako tam, neboť jak král, tak všichni jeho poddaní, jejichž kraji jsme cestovali, se k nám až k moři chovali uctivě a zdvo- řile. Ani hudebníky jsme nikde neslyšeli tak příjemně a lahod- ně zpívati jako tam: jejich pěvecký sbor se skládá asi z šede- sáti zpěváků. V Anglii mají také takové lesní dřevo, že, když z něho uděláš sošku a zahrabeš do země, do roka se promění v kámen. Toto dřevo roste v lese, který je od Londýna vzdálen třicet mil. Rozhlášena jest také pověst dřevěného kříže, vzdáleného od Londýna osm mil: tvrdili nám o něm určitě, že prý s lidmi mluvil. Když jsme odjížděli z Londýna, král nám dal jednoho šlech- tice, znamenitého člověka, aby nás doprovodil až k moři a tam nám opatřil loď, na které bychom se přeplavili do Bretaně. První noc jsme na další cestě strávili ve Windsoru, na hradě, pod nímž leží ves, oblévaná nějakou řekou. Na tom hradě mají sídlo rytíři řádu sv. Jiří, vesměs příslušníci vyni- kajících panských a hraběcích rodů. Druhého dne pozvali na- šeho pána na hostinu. Potom nám tam ukázali srdce svatého Jiří a jiné svaté ostatky. Daňků černých, bílých, skvrnitých a všelijak jinak zbarvených jsem nikde jinde neviděl takové množství jako na tomto hradě. Po obědě, když se s rytíři pan Lev loučil, řekli, že ještě nikdy u nich nebyl host tak milý a vzácný jako on, a velmi našeho pána prosili, aby laskavě dal napsati své jméno, že je chtějí 48
že jsou to vlasy, přilepené pryskyřicí. A kdykoli někdo z na- šich lidí šel prostovlasý po ulici, měl kolem sebe více diváků, než kdyby tam ukazovali nějaké podivné zvíře. Také takový obyčej tam mají: když přijde host do hospody po prvé, krčmářka mu s celou rodinou vyjde naproti a host musí jak jí, tak všem ostatním dáti po hubičce. Neboť polibek jest u nich totéž, jako když podáš pravici: nejsouť zvyklí po- dávati ruku. Takové tedy jsou mravy a obyčeje v té zemi a v zemích okolních. V žádném jiném kraji jsme se netěšili takové úctě jako tam, neboť jak král, tak všichni jeho poddaní, jejichž kraji jsme cestovali, se k nám až k moři chovali uctivě a zdvo- řile. Ani hudebníky jsme nikde neslyšeli tak příjemně a lahod- ně zpívati jako tam: jejich pěvecký sbor se skládá asi z šede- sáti zpěváků. V Anglii mají také takové lesní dřevo, že, když z něho uděláš sošku a zahrabeš do země, do roka se promění v kámen. Toto dřevo roste v lese, který je od Londýna vzdálen třicet mil. Rozhlášena jest také pověst dřevěného kříže, vzdáleného od Londýna osm mil: tvrdili nám o něm určitě, že prý s lidmi mluvil. Když jsme odjížděli z Londýna, král nám dal jednoho šlech- tice, znamenitého člověka, aby nás doprovodil až k moři a tam nám opatřil loď, na které bychom se přeplavili do Bretaně. První noc jsme na další cestě strávili ve Windsoru, na hradě, pod nímž leží ves, oblévaná nějakou řekou. Na tom hradě mají sídlo rytíři řádu sv. Jiří, vesměs příslušníci vyni- kajících panských a hraběcích rodů. Druhého dne pozvali na- šeho pána na hostinu. Potom nám tam ukázali srdce svatého Jiří a jiné svaté ostatky. Daňků černých, bílých, skvrnitých a všelijak jinak zbarvených jsem nikde jinde neviděl takové množství jako na tomto hradě. Po obědě, když se s rytíři pan Lev loučil, řekli, že ještě nikdy u nich nebyl host tak milý a vzácný jako on, a velmi našeho pána prosili, aby laskavě dal napsati své jméno, že je chtějí 48
Strana 49
vepsati do knihy, z níž se zpívají mše, aby u nich zůstala trvalá upomínka na muže tak znamenitého. A nadto, když jsme již ujeli kus cesty, spěšně přijeli za námi a ptali se, jak vlastně se pan Lev jmenuje. Z Londýna do Windsoru je cesta dlouhá dvacet mil. Z Wind- soru do Readingu šestnáct. V této vsi je klášter, rozsáhlý a krásný, v němž žijí kněží řádu panenské Rodičky Boží. V tom- to kostele visí na oltáři deskový obraz Rodičky Boží, tak krásný, že myslím, že jsem mu podobný ani nespatřil, ani bych nikde spatřiti nemohl, ani kdybych šel až na nejzazší hranice světa. Neboť nic krásnějšího a půvabnějšího nad něj nelze vytvořiti. Z Readingu je čtyřiadvacet mil cesty do Andoveru. V tomto městě jsem spatřil sochu Panny Marie, vyřezanou z alabastro- vého kamene a také náramně sličnou. Ve vzdálenosti patnácti mil od Andoveru leží město Salis- bury, a to pod hradem, s nímž jest spojena obora, míli široká a osm mil dlouhá. Zvěře jest v ní takové množství veliké, že je to k nevíře. Daňků se nám tam ukázalo několik set a králíků a zajíců jsme viděli bez počtu. Lidé tam povídají, že, kdyby král některého dne poručil, snadno by bylo možné nalapati nebo postříleti tam nějakých dvacet tisíc kusů zvěře. A já bych to nepopřel, protože ta krajina tam neobyčejně zvěří oplývá. Chtěl bych tvrdit, že nikde jinde neuzřím takové množ- ství zvěře jako tam. Obory četné jsou tam a zvěř je tu chrá- něna před každou škodou. Vlci se v té zemi nedrží. A kdyby se tam nějaký dostal odjinud, ihned zahyne, jak je prokázáno dlouhým pozorováním a zkušeností. Uprostřed obory již zmí- něné stojí hrad. Kostely však a kláštery, jak aspoň soudím, v žádné zemi neuzřím tak nádherné jako v Anglii. Všechny jsou totiž shora kryty olovem a cínem a uvnitř ku podivu vyzdobeny. Ta země tam dává mnoho kovů. Obyvatelstvo tam doluje stříbro, měď, cín a olovo; proto je země nesmírně bohata. Nemalá část bohatství přichází obyvatelstvu také z převe- likých stád ovcí. Pasou se tam všude a jsou skoro všechny bílé 4 Deník o jízdě. 49
vepsati do knihy, z níž se zpívají mše, aby u nich zůstala trvalá upomínka na muže tak znamenitého. A nadto, když jsme již ujeli kus cesty, spěšně přijeli za námi a ptali se, jak vlastně se pan Lev jmenuje. Z Londýna do Windsoru je cesta dlouhá dvacet mil. Z Wind- soru do Readingu šestnáct. V této vsi je klášter, rozsáhlý a krásný, v němž žijí kněží řádu panenské Rodičky Boží. V tom- to kostele visí na oltáři deskový obraz Rodičky Boží, tak krásný, že myslím, že jsem mu podobný ani nespatřil, ani bych nikde spatřiti nemohl, ani kdybych šel až na nejzazší hranice světa. Neboť nic krásnějšího a půvabnějšího nad něj nelze vytvořiti. Z Readingu je čtyřiadvacet mil cesty do Andoveru. V tomto městě jsem spatřil sochu Panny Marie, vyřezanou z alabastro- vého kamene a také náramně sličnou. Ve vzdálenosti patnácti mil od Andoveru leží město Salis- bury, a to pod hradem, s nímž jest spojena obora, míli široká a osm mil dlouhá. Zvěře jest v ní takové množství veliké, že je to k nevíře. Daňků se nám tam ukázalo několik set a králíků a zajíců jsme viděli bez počtu. Lidé tam povídají, že, kdyby král některého dne poručil, snadno by bylo možné nalapati nebo postříleti tam nějakých dvacet tisíc kusů zvěře. A já bych to nepopřel, protože ta krajina tam neobyčejně zvěří oplývá. Chtěl bych tvrdit, že nikde jinde neuzřím takové množ- ství zvěře jako tam. Obory četné jsou tam a zvěř je tu chrá- něna před každou škodou. Vlci se v té zemi nedrží. A kdyby se tam nějaký dostal odjinud, ihned zahyne, jak je prokázáno dlouhým pozorováním a zkušeností. Uprostřed obory již zmí- něné stojí hrad. Kostely však a kláštery, jak aspoň soudím, v žádné zemi neuzřím tak nádherné jako v Anglii. Všechny jsou totiž shora kryty olovem a cínem a uvnitř ku podivu vyzdobeny. Ta země tam dává mnoho kovů. Obyvatelstvo tam doluje stříbro, měď, cín a olovo; proto je země nesmírně bohata. Nemalá část bohatství přichází obyvatelstvu také z převe- likých stád ovcí. Pasou se tam všude a jsou skoro všechny bílé 4 Deník o jízdě. 49
Strana 50
jako sníh. Jenom málo je jich mezi nimi vidět černých. Cizí kupci platí za jejich vlnu nemalé peníze a vyvážejí ji do růz- ných zemí. Salisbury je město otevřené, ale rozlehlé. Zastihli jsme tam jednoho bratra králova, jménem Jiří. V tom městě jest klášter nesmírně krásný a veliký, takže vnější nádherou i vnitřní výzdobou žádnému jinému nezadá. U kláštera stojí věž, vybudovaná velmi uměle. Krásnějších soch jsem nikde neviděl: jedno dílo představuje Matku Boží, držící na rukou Ježíška, a Tři krále, přinášející mu dary; druhé anděla, otvírajícího hrob, a Krista, jak vstal z mrtvých a drží v ruce korouhev. Uděláno pak jest to tak, že to vypadá, jako by to bylo nikoli vyřezáno ze dřeva, nýbrž jako by to bylo živé a jako by se to všechno dálo před tvýma očima. Také toto jest hodno zaznamenání: mniši, sloužící mši sva- tou, nepoužívají na oltářích světel, a to proto, že tamní lidé třikrát odpadli od křesťanské víry. V této zemi zachovávají také takový zvyk: na Veliký pátek a toho dne předtím, vý- znamného památkou Večeře Páně, obědvají všichni v kostele a na každém oltáři mají postavena zrcadla. Král pak má v den Večeře Páně ten obyčej, že pozve třináct chudých, všem jim sám umyje nohy a každému z nich poručí dáti peníz, nazý- vaný nobel, i nové šaty. Chléb nebo-li tělo Páně tam kněží rozdělují lidu v stejné velikosti jako u nás. Více o Angličanech nemám co psáti, leda to, že jsou to, jak se mi zdá, lidé nevěrní a lstiví, usilující o záhubu poutníků, a nesmíš jim věřiti, ani když před tebou pokorně padají na kolena. Do Salisbury jsme dorazili v pátek před Květnou nedělí. Na Květnou neděli pozval vévoda pana Lva s celou jeho družinou na hostinu, vystrojenou podle jejich obyčeje velmi nádherně. Mezi jinými jídly přinesli kachny, které se líhnou na moři a neživí se žádnými pokrmy, nýbrž toliko vzduchem. Dále za Anglií, na západní stranu, leží ostrov Irsko a na 50
jako sníh. Jenom málo je jich mezi nimi vidět černých. Cizí kupci platí za jejich vlnu nemalé peníze a vyvážejí ji do růz- ných zemí. Salisbury je město otevřené, ale rozlehlé. Zastihli jsme tam jednoho bratra králova, jménem Jiří. V tom městě jest klášter nesmírně krásný a veliký, takže vnější nádherou i vnitřní výzdobou žádnému jinému nezadá. U kláštera stojí věž, vybudovaná velmi uměle. Krásnějších soch jsem nikde neviděl: jedno dílo představuje Matku Boží, držící na rukou Ježíška, a Tři krále, přinášející mu dary; druhé anděla, otvírajícího hrob, a Krista, jak vstal z mrtvých a drží v ruce korouhev. Uděláno pak jest to tak, že to vypadá, jako by to bylo nikoli vyřezáno ze dřeva, nýbrž jako by to bylo živé a jako by se to všechno dálo před tvýma očima. Také toto jest hodno zaznamenání: mniši, sloužící mši sva- tou, nepoužívají na oltářích světel, a to proto, že tamní lidé třikrát odpadli od křesťanské víry. V této zemi zachovávají také takový zvyk: na Veliký pátek a toho dne předtím, vý- znamného památkou Večeře Páně, obědvají všichni v kostele a na každém oltáři mají postavena zrcadla. Král pak má v den Večeře Páně ten obyčej, že pozve třináct chudých, všem jim sám umyje nohy a každému z nich poručí dáti peníz, nazý- vaný nobel, i nové šaty. Chléb nebo-li tělo Páně tam kněží rozdělují lidu v stejné velikosti jako u nás. Více o Angličanech nemám co psáti, leda to, že jsou to, jak se mi zdá, lidé nevěrní a lstiví, usilující o záhubu poutníků, a nesmíš jim věřiti, ani když před tebou pokorně padají na kolena. Do Salisbury jsme dorazili v pátek před Květnou nedělí. Na Květnou neděli pozval vévoda pana Lva s celou jeho družinou na hostinu, vystrojenou podle jejich obyčeje velmi nádherně. Mezi jinými jídly přinesli kachny, které se líhnou na moři a neživí se žádnými pokrmy, nýbrž toliko vzduchem. Dále za Anglií, na západní stranu, leží ostrov Irsko a na 50
Strana 51
něm jeskyně sv. Patrika. Od Anglie je tato země oddělena mořskou úžinou, nepříliš širokou. Její obyvatelé, kteří žijí nejblíže anglickému břehu, jsou poplatni králi anglickému. Ti však, kteří bydlí ve vzdálenějších částech ostrova, jsou po- drobeni vládě dvou hrabat, bratrů, to jest: téměř celý ostrov. Ale ti, byvše mocí podrobeni, také jsou nuceni platiti anglic- kým králům poplatky. Ve vzdálenosti čtyřiadvaceti mil od Salisbury leží Poole, městečko neobehnané žádnými hradbami. Tam jsme přišli zase k moři a týden jsme tam musili čekati na větry, vanoucí do Bretoňska. Když jsme konečně vyjeli z Poolu a pluli po širém moři, potkaly nás dvě ozbrojené galeje, které náleželi anglickému králi, a počaly na nás stříleti z těžkých kusů, neboť myslili, že jsme nepřátelé. Pak nás tam stihl nepříznivý vítr, takže jsme byli nuceni uchýlit se do krajiny, která se zove Jersey, a zůstali jsme v tom místě do dvanáctého dne. Teprve potom, když přišel příznivý vítr, jsme vyjeli na širé moře, plavili jsme se k Bretoňsku a spatřili jsme tam pobřeží Normandie, kterážto krajina sousedí s Francií. U tohoto pobřeží k nám opět připluly dvě válečné galeje a s velikým křikem a střelbou z děl udeřily na naši loď, neboť byly přesvědčeny, že jsme Francouzi. Ale pan Lev, když viděl, že galeje se snaží nás zahubiti a že se pokoušejí nás potopiti, rozkázal, aby náš herold vystoupil na palubu lodi a dohodl se s nimi po způsobu heroldském. Herold na ně tedy hlasitě volal, aby byli pamětlivi křesťanského jména a vyznání a aby nás tak krutě a strašně nehubili. Neboť na té lodi pluje muž vzne- šený a vysoce urozený, který jezdí po rozmanitých krajích a královských dvorech a který se teď vrací od anglického krále a pluje do jiných zemí. Když jim to bylo řečeno, ptali se, zdali máme nějaké listy od krále anglického. Když jim pak bylo odpověděno, že máme, žádali, aby jim byly ukázány. A když pan Lev svolil, aby se stak stalo, jejich velitelé, rozkázavše napřed, aby naši lodníci stáhli plachty, jako kdyby byli bývali 51
něm jeskyně sv. Patrika. Od Anglie je tato země oddělena mořskou úžinou, nepříliš širokou. Její obyvatelé, kteří žijí nejblíže anglickému břehu, jsou poplatni králi anglickému. Ti však, kteří bydlí ve vzdálenějších částech ostrova, jsou po- drobeni vládě dvou hrabat, bratrů, to jest: téměř celý ostrov. Ale ti, byvše mocí podrobeni, také jsou nuceni platiti anglic- kým králům poplatky. Ve vzdálenosti čtyřiadvaceti mil od Salisbury leží Poole, městečko neobehnané žádnými hradbami. Tam jsme přišli zase k moři a týden jsme tam musili čekati na větry, vanoucí do Bretoňska. Když jsme konečně vyjeli z Poolu a pluli po širém moři, potkaly nás dvě ozbrojené galeje, které náleželi anglickému králi, a počaly na nás stříleti z těžkých kusů, neboť myslili, že jsme nepřátelé. Pak nás tam stihl nepříznivý vítr, takže jsme byli nuceni uchýlit se do krajiny, která se zove Jersey, a zůstali jsme v tom místě do dvanáctého dne. Teprve potom, když přišel příznivý vítr, jsme vyjeli na širé moře, plavili jsme se k Bretoňsku a spatřili jsme tam pobřeží Normandie, kterážto krajina sousedí s Francií. U tohoto pobřeží k nám opět připluly dvě válečné galeje a s velikým křikem a střelbou z děl udeřily na naši loď, neboť byly přesvědčeny, že jsme Francouzi. Ale pan Lev, když viděl, že galeje se snaží nás zahubiti a že se pokoušejí nás potopiti, rozkázal, aby náš herold vystoupil na palubu lodi a dohodl se s nimi po způsobu heroldském. Herold na ně tedy hlasitě volal, aby byli pamětlivi křesťanského jména a vyznání a aby nás tak krutě a strašně nehubili. Neboť na té lodi pluje muž vzne- šený a vysoce urozený, který jezdí po rozmanitých krajích a královských dvorech a který se teď vrací od anglického krále a pluje do jiných zemí. Když jim to bylo řečeno, ptali se, zdali máme nějaké listy od krále anglického. Když jim pak bylo odpověděno, že máme, žádali, aby jim byly ukázány. A když pan Lev svolil, aby se stak stalo, jejich velitelé, rozkázavše napřed, aby naši lodníci stáhli plachty, jako kdyby byli bývali 51
Strana 52
poraženi v boji, sestoupili do člunu a připluli k naší galeji. Když tam potom uviděli královské listiny, padli všichni na kolena a listy líbali. Mají totiž takový obyčej, že takto vzdávají poctu, kdykoli slyší jméno svého krále nebo uvidí jeho listy. A tu řekli: „Z listů svého pána vidíme, že jsi muž znamenitý a velmi urozený; pročež, přeješ-li si, třebas až do Compostelly tě ochotně doprovodíme a žádnou odměnu si za to nevymi- ňujeme. Ale pan Lev jim za to poděkoval a řekl, že toho není tak velice třeba; protože však má v úmyslu navštíviti dvory křes- tanských králů, ptal se jich, kudy se má bráti ke králi fran- couzskému a sicilskému. A tu oni, poučivše naše plavce po- drobně, jak mají k těm místům plouti a které hvězdy mají pozorovati, odjeli. Když od nás odpluli, té noci potom nás protivný vítr odnesl daleko od přímého směru, jistě nějakých dvě stě mil, a zahnal nás k jednomu ostrovu jménem Jersey, který měří tři míle zdéli a tolikéž zšíři. U tohoto ostrova jsme zůstali jedenáct dní, protože jsme neměli vítr, který by nás byl zavezl do Bretoňska. Jako paliva užívají na tom ostrově dřeva vavřínového a cypřišového, pro- tože jiné tam v té zemi neroste. Ostrov je poddán králi anglic- kému, ale jest povinen platiti francouzskému králi čtyřicet tisíc korun poplatku. Kdyby tato dávka nebyla placena, byl by francouzský král ostrov již dávno vyhubil, neboť leží nedaleko od Normandie, provincie velmi lidnaté. Když jsme se po jedenácti dnech dočkali příznivého větru, vypluli jsme po moři přímo do francouzského Bretoňska. Příští noci, když jsme již brázdili širé moře, strhla se hrozná bouře, jež bývá velikým postrachem všech. Ale netrvá dlouho. Kdyby však taková vichřice trvala dlouho, zahubila by ne- smírný počet lidí, neboť žádná jiná bouře není nebezpečnější. Přikvapila na nás tak nenadále, že naši lodníci vůbec nic ne- tušili. Tenkrát nechybělo mnoho, a byli bychom se všichni utopili, neboť loď se již naplňovala vodou, vnikající do ní těmi otvory, kudy se do lodi vstupuje. Síla větru byla tak veliká, že ani plachty nebylo možná stáhnouti. Když byly konečně 52
poraženi v boji, sestoupili do člunu a připluli k naší galeji. Když tam potom uviděli královské listiny, padli všichni na kolena a listy líbali. Mají totiž takový obyčej, že takto vzdávají poctu, kdykoli slyší jméno svého krále nebo uvidí jeho listy. A tu řekli: „Z listů svého pána vidíme, že jsi muž znamenitý a velmi urozený; pročež, přeješ-li si, třebas až do Compostelly tě ochotně doprovodíme a žádnou odměnu si za to nevymi- ňujeme. Ale pan Lev jim za to poděkoval a řekl, že toho není tak velice třeba; protože však má v úmyslu navštíviti dvory křes- tanských králů, ptal se jich, kudy se má bráti ke králi fran- couzskému a sicilskému. A tu oni, poučivše naše plavce po- drobně, jak mají k těm místům plouti a které hvězdy mají pozorovati, odjeli. Když od nás odpluli, té noci potom nás protivný vítr odnesl daleko od přímého směru, jistě nějakých dvě stě mil, a zahnal nás k jednomu ostrovu jménem Jersey, který měří tři míle zdéli a tolikéž zšíři. U tohoto ostrova jsme zůstali jedenáct dní, protože jsme neměli vítr, který by nás byl zavezl do Bretoňska. Jako paliva užívají na tom ostrově dřeva vavřínového a cypřišového, pro- tože jiné tam v té zemi neroste. Ostrov je poddán králi anglic- kému, ale jest povinen platiti francouzskému králi čtyřicet tisíc korun poplatku. Kdyby tato dávka nebyla placena, byl by francouzský král ostrov již dávno vyhubil, neboť leží nedaleko od Normandie, provincie velmi lidnaté. Když jsme se po jedenácti dnech dočkali příznivého větru, vypluli jsme po moři přímo do francouzského Bretoňska. Příští noci, když jsme již brázdili širé moře, strhla se hrozná bouře, jež bývá velikým postrachem všech. Ale netrvá dlouho. Kdyby však taková vichřice trvala dlouho, zahubila by ne- smírný počet lidí, neboť žádná jiná bouře není nebezpečnější. Přikvapila na nás tak nenadále, že naši lodníci vůbec nic ne- tušili. Tenkrát nechybělo mnoho, a byli bychom se všichni utopili, neboť loď se již naplňovala vodou, vnikající do ní těmi otvory, kudy se do lodi vstupuje. Síla větru byla tak veliká, že ani plachty nebylo možná stáhnouti. Když byly konečně 52
Strana 53
s velikými potížemi a s nemalou námahou spuštěny, teprve potom se loď narovnala a stála, jak měla. Neboť předtím byla náporem větru nakloněna na bok až k vlnám. Když jsme se potom dostali z těchto bouří a nebezpečí, padli jsme všichni na kolena a vzdali jsme Bohu díky za to, že nás vysvobodil z takového nebezpečenství a že nás uchoval beze škody. Teprve potom jsme se dostali do Bretoňska a přistáli v městě Saint- Malo. 53
s velikými potížemi a s nemalou námahou spuštěny, teprve potom se loď narovnala a stála, jak měla. Neboť předtím byla náporem větru nakloněna na bok až k vlnám. Když jsme se potom dostali z těchto bouří a nebezpečí, padli jsme všichni na kolena a vzdali jsme Bohu díky za to, že nás vysvobodil z takového nebezpečenství a že nás uchoval beze škody. Teprve potom jsme se dostali do Bretoňska a přistáli v městě Saint- Malo. 53
Strana 54
Strana 55
HLAVA ČTVRTA V zemi francouzské Saint-Malo má toliko jednu městskou bránu a dvě věže. Poddáno jest jistému biskupovi, ale za vrchního svého pána uznává vévodu bretoňského. Kdokoli pluje po moři do Bretoň- ska, musí vplouti do přístavu tohoto města, a to jednak pro jeho výhodnou polohu, jednak proto, že jiné přístavy na tom pobřeží jsou zavřeny, aby se berní a přístavní poplatky, vy- bírané tam v nesmírné míře, neobracely jinam. Město leží tak blízko u moře, že se vždycky, když vítr vzduje moře, slané vody všude rozlévají městskými ulicemi. Saint-Malo není sice veliké rozlohou, ale je opatřeno velmi pevnými hradbami. V tomto městě chovají psy, kteří v noci běhají po městě místo nočních hlídačů. Jakmile jsou puštěni s řetězů, nestrpí, aby někdo chodil městem, nebo ho ihned rozsápou. Nad městem ční na vysoké hoře kostel panenské Rodičky Boží, k němuž jest možné jíti suchou nohou, když v čas odlivu po poledni vody opadnou. Večer však naopak, když vody zase vystoupí, hora jest zakryta vodami tak, že ji téměř ani vidět není. Sedm mil od Saint-Mala jest vzdálen Tinténiac, tvrz ote- vřená. Ve vzdálenosti šesti mil od Tinténiacu leží Rennes, město velmi veliké a hlavní město bretoňské. Odtud jest do vesnice Bainsu šest mil a dále do Nozay, což jest taktéž ves, rovněž šest mil. Ve vzdálenosti tří mil od Nozay leží Héric a čtyři míle odtud Nantes. Toto město jest dosti veliké a má nad sebou hrad, který jest sídlem vévody bretoňského. Kolem města lze viděti pří- jemné louky a překrásné zahrady podél řeky Loiry. Řeka 55
HLAVA ČTVRTA V zemi francouzské Saint-Malo má toliko jednu městskou bránu a dvě věže. Poddáno jest jistému biskupovi, ale za vrchního svého pána uznává vévodu bretoňského. Kdokoli pluje po moři do Bretoň- ska, musí vplouti do přístavu tohoto města, a to jednak pro jeho výhodnou polohu, jednak proto, že jiné přístavy na tom pobřeží jsou zavřeny, aby se berní a přístavní poplatky, vy- bírané tam v nesmírné míře, neobracely jinam. Město leží tak blízko u moře, že se vždycky, když vítr vzduje moře, slané vody všude rozlévají městskými ulicemi. Saint-Malo není sice veliké rozlohou, ale je opatřeno velmi pevnými hradbami. V tomto městě chovají psy, kteří v noci běhají po městě místo nočních hlídačů. Jakmile jsou puštěni s řetězů, nestrpí, aby někdo chodil městem, nebo ho ihned rozsápou. Nad městem ční na vysoké hoře kostel panenské Rodičky Boží, k němuž jest možné jíti suchou nohou, když v čas odlivu po poledni vody opadnou. Večer však naopak, když vody zase vystoupí, hora jest zakryta vodami tak, že ji téměř ani vidět není. Sedm mil od Saint-Mala jest vzdálen Tinténiac, tvrz ote- vřená. Ve vzdálenosti šesti mil od Tinténiacu leží Rennes, město velmi veliké a hlavní město bretoňské. Odtud jest do vesnice Bainsu šest mil a dále do Nozay, což jest taktéž ves, rovněž šest mil. Ve vzdálenosti tří mil od Nozay leží Héric a čtyři míle odtud Nantes. Toto město jest dosti veliké a má nad sebou hrad, který jest sídlem vévody bretoňského. Kolem města lze viděti pří- jemné louky a překrásné zahrady podél řeky Loiry. Řeka 55
Strana 56
Loira je přepásána mostem tak náramně dlouhým, že delšího jsme až dosud nikde nespatřili. Ve vzdálenosti dvou mil pod městem se řeka vlévá do moře. Neobyčejně oplývá rybou mi- hulí, a nikde jsem těchto ryb neviděl pohromadě takové množ- ství, neboť pozoroval jsem zde, jak jich vylovili čtyři sta kusů najednou. Jinak je Bretoňsko pokryto horami, ale pole má úrodná a lesy dobré, v nichž jen vzácně rostou jiné stromy nežli duby. Každý venkovan tam má své pole ohrazeno kamennou ohradou, takže není třeba, aby tam u svého dobytka na pastvě byli a jej hlídali. A ani sousedům tam dobytek nemůže působiti žádnou škodu. Vlků jest v tom kraji vidět málo, a když je nějaký vlk lapen, bývá pověšen u cesty jako zloděj, a to i s kůží. Jakmile je někde vlk spatřen, ženou ho ode vsi ke vsi. Právě proto je jich tam tak málo. Nikde na světě se mi od toho dne, kdy jsme odjeli z vlasti, nenaskytlo viděti větší počet rybníků než v Bretoňsku. Sám vévoda bretoňský má rybník v rozloze dvou mil zdéli. Jednou za šest let z něho dává vypouštěti vodu a ponechává jej vyschlý. Jeho výlov vynášívá dvacet tisíc zla- tých nebo někdy i více. U Nantes je most, táhnoucí se v délce půl míle, neboť tak doširoka se tam rozlévají říční vody. Zdrželi jsme se tam dvanáct dní. Potom, když jsme vyjeli rovnou k sv. Jakubu, cestou jsme se dověděli, že sicilský král jest odtud nedaleko a že je možné, dostat se k němu dvoudenní cestou. Vrátili jsme se tedy, a za- mířili jsme k němu. Urazili jsme tu cestu za čtyři dni. Po odchodu z Nantes jsme na první noc dorazili do Rezé a odtud po třímílové cestě do Clissonu. Toto město i jeho hrad jsou poddány vévodovi bretoňskému a leží na hranicích Bretoňska a Francie. Kolem města protéká řeka jménem Sèvre, oddělující Francii od Bretoňska. Z Clissonu do vsi Le May jest sedm mil a z Le May do Doué, což jest ves krále sicil- ského, mil deset. Doué jest vzdáleno tři míle od Saumuru. Saumur jest město vynikající, a stojí nad ním krásný hrad z kvádrů postavený a kamennými taškami krytý. Také jeho 56
Loira je přepásána mostem tak náramně dlouhým, že delšího jsme až dosud nikde nespatřili. Ve vzdálenosti dvou mil pod městem se řeka vlévá do moře. Neobyčejně oplývá rybou mi- hulí, a nikde jsem těchto ryb neviděl pohromadě takové množ- ství, neboť pozoroval jsem zde, jak jich vylovili čtyři sta kusů najednou. Jinak je Bretoňsko pokryto horami, ale pole má úrodná a lesy dobré, v nichž jen vzácně rostou jiné stromy nežli duby. Každý venkovan tam má své pole ohrazeno kamennou ohradou, takže není třeba, aby tam u svého dobytka na pastvě byli a jej hlídali. A ani sousedům tam dobytek nemůže působiti žádnou škodu. Vlků jest v tom kraji vidět málo, a když je nějaký vlk lapen, bývá pověšen u cesty jako zloděj, a to i s kůží. Jakmile je někde vlk spatřen, ženou ho ode vsi ke vsi. Právě proto je jich tam tak málo. Nikde na světě se mi od toho dne, kdy jsme odjeli z vlasti, nenaskytlo viděti větší počet rybníků než v Bretoňsku. Sám vévoda bretoňský má rybník v rozloze dvou mil zdéli. Jednou za šest let z něho dává vypouštěti vodu a ponechává jej vyschlý. Jeho výlov vynášívá dvacet tisíc zla- tých nebo někdy i více. U Nantes je most, táhnoucí se v délce půl míle, neboť tak doširoka se tam rozlévají říční vody. Zdrželi jsme se tam dvanáct dní. Potom, když jsme vyjeli rovnou k sv. Jakubu, cestou jsme se dověděli, že sicilský král jest odtud nedaleko a že je možné, dostat se k němu dvoudenní cestou. Vrátili jsme se tedy, a za- mířili jsme k němu. Urazili jsme tu cestu za čtyři dni. Po odchodu z Nantes jsme na první noc dorazili do Rezé a odtud po třímílové cestě do Clissonu. Toto město i jeho hrad jsou poddány vévodovi bretoňskému a leží na hranicích Bretoňska a Francie. Kolem města protéká řeka jménem Sèvre, oddělující Francii od Bretoňska. Z Clissonu do vsi Le May jest sedm mil a z Le May do Doué, což jest ves krále sicil- ského, mil deset. Doué jest vzdáleno tři míle od Saumuru. Saumur jest město vynikající, a stojí nad ním krásný hrad z kvádrů postavený a kamennými taškami krytý. Také jeho 56
Strana 57
hradby a stěny příkopů jsou z kvádrů. V tomto městě jsme zastihli sicilského krále s královnou a s jejich synem, vévodou kalabrijským. Město a hrad oblévá řeka, šířkou a množstvím vody daleko předstihující Dunaj. Na druhém břehu řeky má král leto- hrádek, kam se uchyluje letního času a kde se bavívá všeli- jakými lovy. Letohrádek je obklopen dubinou, která velmi oplývá rozmanitými druhy opeřenců a zvěře, a jest od města vzdálen necelé půl míle. Město leží pod horou v žírné krajině. Kolem něho se na všech stranách zelenají rozsáhlé a půvabné louky, zahrady a překrásné štěpnice. Obtéká je řeka Loire, jež teče z Francie a Bretoňskem se vlévá do moře. Nedaleko odtud leží klášter, v němž bydlí jeden biskup. Zašli jsme si tam pěšky. Ukázali nám tam především kalich, jehož Kristus použil při poslední večeři, a potom hlavy sva- tých Filipa a Jakuba, jakož i hlavu sv. Martina, jenž je po- chován v Toursu, loket z pravice apoštola Ondřeje a ještě více jiných ostatků. Tamtéž lze vidět hlavy čtyř apoštolů. S klášte- rem souvisí hrad, na němž sídlí biskup. Ze statků tohoto kláš- tera plyne roční důchod dvaadvacet tisíc korun. Když jsme si to tam prohlíželi, biskup pozval pana Lva, aby se podíval, dobře-li se mu zdá opatřena jeho špižírna. Uviděli jsme tam takové množství rozmanitých potravin, jaké nám nebylo dáno spatřiti nikde od toho dne, kdy jsme vyjeli z domova. Třetího dne žádal sicilský král našeho pána, aby navštívil jeho město, vzdálené odtud deset mil. Cestou tam jsme byli po řece vezeni až do městečka zvaného Ponts-de-Cé. U tohoto městečka jest most míli dlouhý, z něhož mýtného plyne ročně do královské pokladny čtyřicet tisíc korun. Za městečkem leží uprostřed vod řeky Loiry, v dosti značné vzdálenosti od břehu, hrad, postavený na pilířích a na obloucích. Příštího dne jsme z tohoto městečka došli pěšky do města Angers. Jest sice pod vládou krále francouzského, ale toho času je měl v moci král sicilský. Protéká jím veliká řeka jménem Maine. Hrad, který je v městě, dala postavit jedna 57
hradby a stěny příkopů jsou z kvádrů. V tomto městě jsme zastihli sicilského krále s královnou a s jejich synem, vévodou kalabrijským. Město a hrad oblévá řeka, šířkou a množstvím vody daleko předstihující Dunaj. Na druhém břehu řeky má král leto- hrádek, kam se uchyluje letního času a kde se bavívá všeli- jakými lovy. Letohrádek je obklopen dubinou, která velmi oplývá rozmanitými druhy opeřenců a zvěře, a jest od města vzdálen necelé půl míle. Město leží pod horou v žírné krajině. Kolem něho se na všech stranách zelenají rozsáhlé a půvabné louky, zahrady a překrásné štěpnice. Obtéká je řeka Loire, jež teče z Francie a Bretoňskem se vlévá do moře. Nedaleko odtud leží klášter, v němž bydlí jeden biskup. Zašli jsme si tam pěšky. Ukázali nám tam především kalich, jehož Kristus použil při poslední večeři, a potom hlavy sva- tých Filipa a Jakuba, jakož i hlavu sv. Martina, jenž je po- chován v Toursu, loket z pravice apoštola Ondřeje a ještě více jiných ostatků. Tamtéž lze vidět hlavy čtyř apoštolů. S klášte- rem souvisí hrad, na němž sídlí biskup. Ze statků tohoto kláš- tera plyne roční důchod dvaadvacet tisíc korun. Když jsme si to tam prohlíželi, biskup pozval pana Lva, aby se podíval, dobře-li se mu zdá opatřena jeho špižírna. Uviděli jsme tam takové množství rozmanitých potravin, jaké nám nebylo dáno spatřiti nikde od toho dne, kdy jsme vyjeli z domova. Třetího dne žádal sicilský král našeho pána, aby navštívil jeho město, vzdálené odtud deset mil. Cestou tam jsme byli po řece vezeni až do městečka zvaného Ponts-de-Cé. U tohoto městečka jest most míli dlouhý, z něhož mýtného plyne ročně do královské pokladny čtyřicet tisíc korun. Za městečkem leží uprostřed vod řeky Loiry, v dosti značné vzdálenosti od břehu, hrad, postavený na pilířích a na obloucích. Příštího dne jsme z tohoto městečka došli pěšky do města Angers. Jest sice pod vládou krále francouzského, ale toho času je měl v moci král sicilský. Protéká jím veliká řeka jménem Maine. Hrad, který je v městě, dala postavit jedna 57
Strana 58
hraběnka před třinácti sty lety, počítajíc od toho času, kdy jsme tam byli. V tom hradě lze viděti dvaadvacet velikých věží, postavených všechny stejně. Silnější a pevnější hrad jsem do té doby ještě nikdy neviděl. Pan Lev a také my všichni jsme v něm byli hoštěni vlídně a čestně. Ukázali nám tam rozmanité druhy ptáků, jiné a opět jiné. Krásnějších klecí jsem nikde jinde neviděl. Některé z nich byly znamenitě veliké, postavené jako domy. Všechny byly plné ptáků, z nichž některých nejsou známa ani jména. Uka- zovali nám tam i tři lvy, dva pštrosy, dva levharty a sara- censké kozy, přivezené z nejvzdálenějších končin světa, jaké jsem nikdy předtím neviděl. Potom nás zavedli do kláštera sv. Mořice a ukázali nám hrobku, kterou si sicilský král dal náramně krásně vytesati z bílého mramoru. U hrobky jsou vytesáni tři rytíři, každý ozbrojený mečem a kopím. Ale uvnitř v hrobce je vidět sochy krále a královny, obě ověnčeny zlatým diadémem, ozdobeným drahými kameny. Na tomto dvoře jsme zůstali týden. Spěchajíce odtud dále ke králi francouzskému, přenocovali jsme ve vsi Chauze, vzdálené od Saumuru čtyři míle, a potom jsme jeli dále do Toursu třináct mil. Až do tohoto města při- jeli kdysi čeští pánové pro nevěstu krále Ladislava a francouz- ského krále zastihli tenkrát půl míle před městem. Kolem Toursu teče řeka Loire a přes ni je položen dlouhý most, zčásti kamenný a zčásti dřevěný. V městě jsou tři ne- obyčejně krásné kostely, jakým podobné jsem nikde nespatřil. Dvě míle od Toursu leží hrad Maille a ve vzdálenosti dalších pěti mil jiný, zvaný Langeais. Král jej právě začínal obnovo- vati s velikým nákladem, a tenkrát tam byly již postaveny dvě krásné věže z kvádrů. V Toursu jest pochován sv. Martin a přemnohá těla jiných svatých. Nad městem a se strany venkovské stojí překrásný a převeliký klášter, v němž žijí mniši řádu sv. Benedikta. Od Toursu je vzdáleno sedm mil město Ambois a leží pod hradem, kde obyčejně sídlíval starý francouzský král. Tam se také narodil mladý král jménem Ludvík, který toho času, kdy 58
hraběnka před třinácti sty lety, počítajíc od toho času, kdy jsme tam byli. V tom hradě lze viděti dvaadvacet velikých věží, postavených všechny stejně. Silnější a pevnější hrad jsem do té doby ještě nikdy neviděl. Pan Lev a také my všichni jsme v něm byli hoštěni vlídně a čestně. Ukázali nám tam rozmanité druhy ptáků, jiné a opět jiné. Krásnějších klecí jsem nikde jinde neviděl. Některé z nich byly znamenitě veliké, postavené jako domy. Všechny byly plné ptáků, z nichž některých nejsou známa ani jména. Uka- zovali nám tam i tři lvy, dva pštrosy, dva levharty a sara- censké kozy, přivezené z nejvzdálenějších končin světa, jaké jsem nikdy předtím neviděl. Potom nás zavedli do kláštera sv. Mořice a ukázali nám hrobku, kterou si sicilský král dal náramně krásně vytesati z bílého mramoru. U hrobky jsou vytesáni tři rytíři, každý ozbrojený mečem a kopím. Ale uvnitř v hrobce je vidět sochy krále a královny, obě ověnčeny zlatým diadémem, ozdobeným drahými kameny. Na tomto dvoře jsme zůstali týden. Spěchajíce odtud dále ke králi francouzskému, přenocovali jsme ve vsi Chauze, vzdálené od Saumuru čtyři míle, a potom jsme jeli dále do Toursu třináct mil. Až do tohoto města při- jeli kdysi čeští pánové pro nevěstu krále Ladislava a francouz- ského krále zastihli tenkrát půl míle před městem. Kolem Toursu teče řeka Loire a přes ni je položen dlouhý most, zčásti kamenný a zčásti dřevěný. V městě jsou tři ne- obyčejně krásné kostely, jakým podobné jsem nikde nespatřil. Dvě míle od Toursu leží hrad Maille a ve vzdálenosti dalších pěti mil jiný, zvaný Langeais. Král jej právě začínal obnovo- vati s velikým nákladem, a tenkrát tam byly již postaveny dvě krásné věže z kvádrů. V Toursu jest pochován sv. Martin a přemnohá těla jiných svatých. Nad městem a se strany venkovské stojí překrásný a převeliký klášter, v němž žijí mniši řádu sv. Benedikta. Od Toursu je vzdáleno sedm mil město Ambois a leží pod hradem, kde obyčejně sídlíval starý francouzský král. Tam se také narodil mladý král jménem Ludvík, který toho času, kdy 58
Strana 59
jsme tam byli, panoval. Z Ambois je deset mil cesty do Blois, města poddaného i s hradem, který u něho stojí, vévodkyni orleánské. Ještě nikdy jsme neviděli krásnější kamenný most, než jaký jest u tohoto města. Z Blois jest dále sedm mil do vsi Saint-Laurent a odtud dvě míle do Beaugency. Město souvisí s hradem a leží nad řekou Loire. Toho času, když jsme tam byli, totiž v pondělí po slav- ném svátku Seslání Ducha svatého, se v řece utopilo šedesát lidí a stala se při tom strašná věc; mezi jinými tam totiž spadla do vody nějaká žena a s dítětem plavala pod vlnami přes dvě míle daleko; byla potom nalezena u nějakého města. Viděli jsme to na vlastní oči. Z Beaugency jsou dvě míle do Meungu, města s hradem na kopci. Tam jsme našli francouzského krále i s manželkou jeho. Král přijal pana Lva s poctami a pozval ho s celou družinou na oběd. Zůstali jsme v tomto místě devět dní. Francouzské království jest velmi veliké a oplývá všemi věcmi, jako žádné jiné z křesťanských království. Cestou k sv. Jakubu jsme se vrátili do Toursu. Odtud jsme dorazili do vsi jménem Sainte-Catherine. Tam putuje takové množství lidí, buď aby splnili učiněné sliby nebo aby od- pykali své hříchy, že větší nával poutníků bys nenašel po celém křesťanském světě. Ukázali nám tam ostatky sv. Kateřiny, totiž její vlasy, žebro a prst. V kostele tohoto města se vidí třináct mužských soch a jedna ženská, v životní velikosti lidské, ulitých z vosku. Cestou sedm mil dlouhou jsme ze Sainte-Catherine došli do Châtelleraultu, města a hradu, oblévaného kolem tekoucí řekou jménem Vienne. Město náleží hraběti, bratrovi sicilského krále, tam sídlícímu. Ihned, když jsme tam přijeli, byly na- šemu pánovi přineseny do hospody čestné dary, a potom se k nám chovali s takovými poctami, že nevím, kde jinde by se s námi na této naší cestě lépe jednalo. Z Châtelleraultu jsme dojeli dále do Poitiersu, města vzdá- leného sedm mil. Leží na kopci a pod městem stojí hrad, pod- daný i s městem jednomu biskupovi. 59
jsme tam byli, panoval. Z Ambois je deset mil cesty do Blois, města poddaného i s hradem, který u něho stojí, vévodkyni orleánské. Ještě nikdy jsme neviděli krásnější kamenný most, než jaký jest u tohoto města. Z Blois jest dále sedm mil do vsi Saint-Laurent a odtud dvě míle do Beaugency. Město souvisí s hradem a leží nad řekou Loire. Toho času, když jsme tam byli, totiž v pondělí po slav- ném svátku Seslání Ducha svatého, se v řece utopilo šedesát lidí a stala se při tom strašná věc; mezi jinými tam totiž spadla do vody nějaká žena a s dítětem plavala pod vlnami přes dvě míle daleko; byla potom nalezena u nějakého města. Viděli jsme to na vlastní oči. Z Beaugency jsou dvě míle do Meungu, města s hradem na kopci. Tam jsme našli francouzského krále i s manželkou jeho. Král přijal pana Lva s poctami a pozval ho s celou družinou na oběd. Zůstali jsme v tomto místě devět dní. Francouzské království jest velmi veliké a oplývá všemi věcmi, jako žádné jiné z křesťanských království. Cestou k sv. Jakubu jsme se vrátili do Toursu. Odtud jsme dorazili do vsi jménem Sainte-Catherine. Tam putuje takové množství lidí, buď aby splnili učiněné sliby nebo aby od- pykali své hříchy, že větší nával poutníků bys nenašel po celém křesťanském světě. Ukázali nám tam ostatky sv. Kateřiny, totiž její vlasy, žebro a prst. V kostele tohoto města se vidí třináct mužských soch a jedna ženská, v životní velikosti lidské, ulitých z vosku. Cestou sedm mil dlouhou jsme ze Sainte-Catherine došli do Châtelleraultu, města a hradu, oblévaného kolem tekoucí řekou jménem Vienne. Město náleží hraběti, bratrovi sicilského krále, tam sídlícímu. Ihned, když jsme tam přijeli, byly na- šemu pánovi přineseny do hospody čestné dary, a potom se k nám chovali s takovými poctami, že nevím, kde jinde by se s námi na této naší cestě lépe jednalo. Z Châtelleraultu jsme dojeli dále do Poitiersu, města vzdá- leného sedm mil. Leží na kopci a pod městem stojí hrad, pod- daný i s městem jednomu biskupovi. 59
Strana 60
Z Poitiersu do Lusignana je šest mil daleko. Jest to město s hradem, položené na vyvýšeném místě. Pod hradem jest znamenitá obora. V lidu se vypravuje, že tento hrad postavila jedna žena, která prý byla pro svou zlobu a nevázanost pro- měněna v draka. Město podléhá vládě královské a jest hlídáno tak bedlivě, že se do něho nikdo nevpouští, kdo nemá králova listu, a to proto, že francouzský král jiného města v těch končinách nemá, ačkoli nepřátel tam má velmi mnoho. Sedm mil za Lusignanem leží v údolí ves Melle s hradem. Lidem, cestujícím do tohoto místa, se naskytují dva hrady, postavené jeden vpravo a druhý vlevo. Oba jsou pod vládou bratra krále sicilského. Odtud jsou tři míle do města Saintes. Je to město krásné, položené i s hradem na rovině a oblévané onou řekou, která protéká Paříží. Francií protéká sice čtyřicet řek, ale jenom po čtrnácti z nich se do Francie dováží zboží. Ze Saintes jest pět mil dlouhá cesta do Saint-Pierre-d' Oléron. Toto město leží u lesa a je zavlažováno řekou Charente, která se pak vlévá přímo do moře. Ve vzdálenosti pěti mil od Saint-Pierre jest Pons, městečko položené na návrší. Má dvě předměstí, obe- hnaná hradbou a příkopem. Čtyři míle za Ponsem jest Miram- beau, ves pod hradem. Cestující do této osady vidí po levici hrad Plassac. Z Mirambeau do Blaye je sedm mil. Toto město leží na cestě do Compostelly, a Pařížané i jiní, kdož ze všech dolních končin putují do Compostelly, musejí tam přeplouti sedm mil širokou mořskou zátoku. Kolem města teče řeka Garonne, vlévající se pak do moře. Město Blaye drželi kdysi celých sto a padesát let králové angličtí. Ale jistá žena, věštkyně, dobyla města nazpět a od- ňala Angličanům také celé francouzské království. Byla totiž tato žena, dcera jednoho pastýře, od Boha obdařena tak veli- kými ctnostmi, že dokonala všechno, cokoli podnikla. Ale v poslední bitvě ji anglický král zajal a odvezl do Anglie, a když tam byla na jeho rozkaz posazena na ryšavého koně 60
Z Poitiersu do Lusignana je šest mil daleko. Jest to město s hradem, položené na vyvýšeném místě. Pod hradem jest znamenitá obora. V lidu se vypravuje, že tento hrad postavila jedna žena, která prý byla pro svou zlobu a nevázanost pro- měněna v draka. Město podléhá vládě královské a jest hlídáno tak bedlivě, že se do něho nikdo nevpouští, kdo nemá králova listu, a to proto, že francouzský král jiného města v těch končinách nemá, ačkoli nepřátel tam má velmi mnoho. Sedm mil za Lusignanem leží v údolí ves Melle s hradem. Lidem, cestujícím do tohoto místa, se naskytují dva hrady, postavené jeden vpravo a druhý vlevo. Oba jsou pod vládou bratra krále sicilského. Odtud jsou tři míle do města Saintes. Je to město krásné, položené i s hradem na rovině a oblévané onou řekou, která protéká Paříží. Francií protéká sice čtyřicet řek, ale jenom po čtrnácti z nich se do Francie dováží zboží. Ze Saintes jest pět mil dlouhá cesta do Saint-Pierre-d' Oléron. Toto město leží u lesa a je zavlažováno řekou Charente, která se pak vlévá přímo do moře. Ve vzdálenosti pěti mil od Saint-Pierre jest Pons, městečko položené na návrší. Má dvě předměstí, obe- hnaná hradbou a příkopem. Čtyři míle za Ponsem jest Miram- beau, ves pod hradem. Cestující do této osady vidí po levici hrad Plassac. Z Mirambeau do Blaye je sedm mil. Toto město leží na cestě do Compostelly, a Pařížané i jiní, kdož ze všech dolních končin putují do Compostelly, musejí tam přeplouti sedm mil širokou mořskou zátoku. Kolem města teče řeka Garonne, vlévající se pak do moře. Město Blaye drželi kdysi celých sto a padesát let králové angličtí. Ale jistá žena, věštkyně, dobyla města nazpět a od- ňala Angličanům také celé francouzské království. Byla totiž tato žena, dcera jednoho pastýře, od Boha obdařena tak veli- kými ctnostmi, že dokonala všechno, cokoli podnikla. Ale v poslední bitvě ji anglický král zajal a odvezl do Anglie, a když tam byla na jeho rozkaz posazena na ryšavého koně 60
Strana 61
a vedena městem Londýnem, byla upálena, a její popel byl potom naházen do moře. Na cestě k tomuto městu jeli jsme tři dni lesy ze samých dubů a kaštanů, v nichž jiných druhů stromů vyjma právě řečené jest viděti jenom málo. V délce dvou mil je cesta před městem poněkud obtížnější a neschůdnější. Krásnější dobytek a zvěř než u tohoto města jsme nikde neviděli ani neuvidíme. Přepluli jsme tam širokánskou řeku Garonne, jež vtéká do moře a při přílivu teče zase nazpět. V Blaye jsme si prohlédli hroby sv. Apolonie, sv. biskupa Romana a Rolanda. Tento Roland byl syn krále Šalomouna a byl na jeho rozkaz zabit. Chovají tam také jeho meč, dlouhý jedenáct a půl mé pídě, který náležel sv. Olivernovi, Rolan- dovu druhovi. Mají tam také hrob sv. Belandy, která byla dcera krále Šalomouna a sestra Rolanda. Vynikala postavou tak vysokou, že nikde nebyla viděna žena tak veliká. Když jsme se rozloučili s tímto městem, dali jsme se pře- vézti přes řeku Garonne a dopluli jsme do Bordeaux, města velmi velikého s třemi hrady. Při plavbě přes řeku jsme viděli několik ostrovů, položených na rozmanitých stranách. Na jed- nom z nich jsou kanci, na druhém bažanti, a na třetím je viděti překrásné vinice. Osm mil od Bordeaux je vzdálen Belin, ves v pustých lesích, na cestě compostellských poutníků. Strávili jsme tam noc. Deset mil od Belinu leží Labrit, vesnice položená o samotě v lesích. Z Labritu do vsi Fariny jsou čtyři míle a z Fariny do Daxu mil osm. Dax je město s hradem, položené v močálech, pod velmi vysokými horami, věčně bílými od sněhu nikdy neroz- távajícího. Z tohoto města jsme odbočili tři míle do lázní, vykoupali jsme se tam a užili jsme mnohé zábavy. 61
a vedena městem Londýnem, byla upálena, a její popel byl potom naházen do moře. Na cestě k tomuto městu jeli jsme tři dni lesy ze samých dubů a kaštanů, v nichž jiných druhů stromů vyjma právě řečené jest viděti jenom málo. V délce dvou mil je cesta před městem poněkud obtížnější a neschůdnější. Krásnější dobytek a zvěř než u tohoto města jsme nikde neviděli ani neuvidíme. Přepluli jsme tam širokánskou řeku Garonne, jež vtéká do moře a při přílivu teče zase nazpět. V Blaye jsme si prohlédli hroby sv. Apolonie, sv. biskupa Romana a Rolanda. Tento Roland byl syn krále Šalomouna a byl na jeho rozkaz zabit. Chovají tam také jeho meč, dlouhý jedenáct a půl mé pídě, který náležel sv. Olivernovi, Rolan- dovu druhovi. Mají tam také hrob sv. Belandy, která byla dcera krále Šalomouna a sestra Rolanda. Vynikala postavou tak vysokou, že nikde nebyla viděna žena tak veliká. Když jsme se rozloučili s tímto městem, dali jsme se pře- vézti přes řeku Garonne a dopluli jsme do Bordeaux, města velmi velikého s třemi hrady. Při plavbě přes řeku jsme viděli několik ostrovů, položených na rozmanitých stranách. Na jed- nom z nich jsou kanci, na druhém bažanti, a na třetím je viděti překrásné vinice. Osm mil od Bordeaux je vzdálen Belin, ves v pustých lesích, na cestě compostellských poutníků. Strávili jsme tam noc. Deset mil od Belinu leží Labrit, vesnice položená o samotě v lesích. Z Labritu do vsi Fariny jsou čtyři míle a z Fariny do Daxu mil osm. Dax je město s hradem, položené v močálech, pod velmi vysokými horami, věčně bílými od sněhu nikdy neroz- távajícího. Z tohoto města jsme odbočili tři míle do lázní, vykoupali jsme se tam a užili jsme mnohé zábavy. 61
Strana 62
Strana 63
A HLAVA PÁTA Zemí španělskou do Salamanky Kolem Daxu teče řeka Adour, dosti veliká, a přes ni je dřevěný most. Ve vzdálenosti jedné míle odtud leží ves, v níž také pramení teplé vody. Ve vzdálenosti sedmi mil od Daxu leží Bayonne, město veliké, s dvěma hrady, položenými v různých částech města a nazývanými jeden Nový hrad a druhý Starý. Městem se roz- lévají se dvou stran mořské vody a mísí se s vodou sladkou. Loví se tam tolik pstruhů a lososů, že sotva by to věřil, kdo by to sám neviděl, a prodávají se za fatku. Bayonne leží na hranicích Francie a Španělska a je od španělských hor, které oddělují Francii od Španělska, vzdáleno čtyři míle, takže se ještě čtyři míle od města k hranicím prostírá Francie. Z Bayonne jsou tři míle do Saint-Jean-de-Luz, vesnice u moře, kde jsou všechny domy pokryty cihlovými taškami. Nade vsí ční hory, jež jsme musili překročit. Ve vzdálenosti jedné míle od vesnice leží na compostellské cestě, na místě povýšeném, u samého moře město, oblévané řekou, která jest hranicí čtyř zemí, totiž: Francie, Španělska, Navarry a Gas- koňska. Řeka se jmenuje Bidassoa a město Fuenterrabia. Pět mil od Saint-Jean-de-Luz je vzdáleno město Hernani, položené na hoře a oblévané kolem tekoucí řekou Urumeou. Kolem města jest na těch horách takové množství ovocných stromů, že jsem jich nikde tolik neviděl. Sejí je tam jako u nás konopí. Jeden měštan nebo venkovan jich má několik tisíc, a pěstují jich takové množství z té příčiny, že si z ovoce vyrábějí nápoj, protože víno tam nemají a pivo neznají. Ten kraj tam jest obklopen velmi vysokými horami a jmenuje se 63
A HLAVA PÁTA Zemí španělskou do Salamanky Kolem Daxu teče řeka Adour, dosti veliká, a přes ni je dřevěný most. Ve vzdálenosti jedné míle odtud leží ves, v níž také pramení teplé vody. Ve vzdálenosti sedmi mil od Daxu leží Bayonne, město veliké, s dvěma hrady, položenými v různých částech města a nazývanými jeden Nový hrad a druhý Starý. Městem se roz- lévají se dvou stran mořské vody a mísí se s vodou sladkou. Loví se tam tolik pstruhů a lososů, že sotva by to věřil, kdo by to sám neviděl, a prodávají se za fatku. Bayonne leží na hranicích Francie a Španělska a je od španělských hor, které oddělují Francii od Španělska, vzdáleno čtyři míle, takže se ještě čtyři míle od města k hranicím prostírá Francie. Z Bayonne jsou tři míle do Saint-Jean-de-Luz, vesnice u moře, kde jsou všechny domy pokryty cihlovými taškami. Nade vsí ční hory, jež jsme musili překročit. Ve vzdálenosti jedné míle od vesnice leží na compostellské cestě, na místě povýšeném, u samého moře město, oblévané řekou, která jest hranicí čtyř zemí, totiž: Francie, Španělska, Navarry a Gas- koňska. Řeka se jmenuje Bidassoa a město Fuenterrabia. Pět mil od Saint-Jean-de-Luz je vzdáleno město Hernani, položené na hoře a oblévané kolem tekoucí řekou Urumeou. Kolem města jest na těch horách takové množství ovocných stromů, že jsem jich nikde tolik neviděl. Sejí je tam jako u nás konopí. Jeden měštan nebo venkovan jich má několik tisíc, a pěstují jich takové množství z té příčiny, že si z ovoce vyrábějí nápoj, protože víno tam nemají a pivo neznají. Ten kraj tam jest obklopen velmi vysokými horami a jmenuje se 63
Strana 64
Biskajsko. Tam jsme po prvé viděli ženy a dívky choditi s hlavami ostříhanými, a jenom velmi málo se najde takových, které nosí vlasy. Šatů pak užívají ženy i dívky tak podivných, že jsem nikde, kudy jsme cestovali, takových neviděl. Z Hernani jsou tři míle cesty do Tolosy. Město leží pod horami a jest obtékáno řekou Orio, která je zvláště bohatá pstruhy a má dva kamenné mosty. Z Tolosy jsme potom jeli čtyři míle dále do vesnice Villarreal, ležící pod vysokánskými horami. Z Villarrealu se do Duranga jede pět a půl míle. Také tato ves leží pod horami, v údolí na místě bařinatém. Pět mil od Duranga jest Bilbao, město nepříliš veliké, ale lidnaté, mezi horami položené. Kolem teče řeka Nervión, přepjatá kamenným mostem. Nad městem jsou vysoké hory, mající doly na železo a hojně posázené révou. Moře je odtud vzdáleno jednu míli. Ve vzdálenosti jedné míle za Bilbaem se začíná kraj, zvaný Valmaseda. Do stejnojmenné vsi Valmasedy je z Bilbaa pět mil. Ves jest obehnána hradbou, ale je malá, a kolem ní protéká řeka jménem Cadagua. Na tu vzdálenost pěti mil jsme tuto řeku přešli sedmnáckrát a přihodila se nám tam podivná věc. Přes řeku je totiž položen nepříliš dlouhý dřevěný most, a nad ním na kopci je vidět pěkně postavenou věž, kde bydlí lidé, vy- bírající od cestujících clo. Když jsme přišli k tomuto mostu a když jsme odepřeli zaplatiti mýtné, protože předtím od nás až dosud nikde nebylo požadováno, celníci nám sebrali koně, kteří vpředu nesli naše zavazadla, a nadto nás chtěli útokem z věže pobíti. Chystali jsme se proti nim na obranu, vytáhli jsme ručnice a namířili na ně. Ale pan Lev zakázal, aby nikdo ani z ručnic nestřílel, ani šípu nevypouštěl. Neboť, řekl, všechny by nás pobili, kdyby někdo z nich byl od nás raněn. A jeden z nich to potom přiznal: tak že se byli usnesli, že nás, bude-li jediný z nich raněn, všechny pobijí a že nám místo mýtného, jež jsme měli platit, seberou všechno, co máme v pytlích a tlumocích. Když jsme potom clo zaplatili, dostali jsme od nich nazpět koně a kromě toho zpečetěné o tom listy, abychom jimi byli chráněni, kdyby se nám zase přihodilo něco takového. 64
Biskajsko. Tam jsme po prvé viděli ženy a dívky choditi s hlavami ostříhanými, a jenom velmi málo se najde takových, které nosí vlasy. Šatů pak užívají ženy i dívky tak podivných, že jsem nikde, kudy jsme cestovali, takových neviděl. Z Hernani jsou tři míle cesty do Tolosy. Město leží pod horami a jest obtékáno řekou Orio, která je zvláště bohatá pstruhy a má dva kamenné mosty. Z Tolosy jsme potom jeli čtyři míle dále do vesnice Villarreal, ležící pod vysokánskými horami. Z Villarrealu se do Duranga jede pět a půl míle. Také tato ves leží pod horami, v údolí na místě bařinatém. Pět mil od Duranga jest Bilbao, město nepříliš veliké, ale lidnaté, mezi horami položené. Kolem teče řeka Nervión, přepjatá kamenným mostem. Nad městem jsou vysoké hory, mající doly na železo a hojně posázené révou. Moře je odtud vzdáleno jednu míli. Ve vzdálenosti jedné míle za Bilbaem se začíná kraj, zvaný Valmaseda. Do stejnojmenné vsi Valmasedy je z Bilbaa pět mil. Ves jest obehnána hradbou, ale je malá, a kolem ní protéká řeka jménem Cadagua. Na tu vzdálenost pěti mil jsme tuto řeku přešli sedmnáckrát a přihodila se nám tam podivná věc. Přes řeku je totiž položen nepříliš dlouhý dřevěný most, a nad ním na kopci je vidět pěkně postavenou věž, kde bydlí lidé, vy- bírající od cestujících clo. Když jsme přišli k tomuto mostu a když jsme odepřeli zaplatiti mýtné, protože předtím od nás až dosud nikde nebylo požadováno, celníci nám sebrali koně, kteří vpředu nesli naše zavazadla, a nadto nás chtěli útokem z věže pobíti. Chystali jsme se proti nim na obranu, vytáhli jsme ručnice a namířili na ně. Ale pan Lev zakázal, aby nikdo ani z ručnic nestřílel, ani šípu nevypouštěl. Neboť, řekl, všechny by nás pobili, kdyby někdo z nich byl od nás raněn. A jeden z nich to potom přiznal: tak že se byli usnesli, že nás, bude-li jediný z nich raněn, všechny pobijí a že nám místo mýtného, jež jsme měli platit, seberou všechno, co máme v pytlích a tlumocích. Když jsme potom clo zaplatili, dostali jsme od nich nazpět koně a kromě toho zpečetěné o tom listy, abychom jimi byli chráněni, kdyby se nám zase přihodilo něco takového. 64
Strana 65
Od Valmasedy jest Villasana vzdálená tři míle. Je to ves, opevněná zdí, kde svorně žijí jak křesťané tak židé. Křesťané, kteří tam bydlí, jedí v sobotní dny zvířecí plíce a játra, ale ostatního masa se zdržují. Když jsme se ptali na příčinu toho, bylo nám odpověděno, že ty věci nejsou maso, nýbrž jenom jsou v mase obsaženy. V této vsi pošel našemu pánovi nej- milejší kůň, o němž pevně doufal, že bude žít co nejdéle. Villasana leží pod horami. Po odchodu z ní jsme cestovali horami, kde pánovi pošel druhý kůň. V těch místech jsme po prvé poznali křesťany, živící se v sobotu masem. V těch horách jsme na velmi strmé a neschůdné cestě strávili třináct dní. Pět mil za Villasanou jest Medina de Pomar, město, ležící pod horami. Náleží jednomu hraběti a jest ob- léváno kolem tekoucí řekou jménem Rio. Nedaleko od něho je vidět krásný klášter. Dvě míle odtud jest ves téhož hraběte, kde se vyrábí sůl, ztvrdlá sluncem, a to takto: voda, odjinud přivedená, se napustí do rybníčka neboli louže a nechá se tam několik dní, až sůl zhoustne a ztvrdne jako kámen. Z Mediny de Pomar je sedm mil do vsi Cerneguly. Téhož dne, kdy jsme mířili do této vsi, dospěli jsme do hor, kde nerostly žádné jiné stromy, jenom zimostráz, a jeli jsme potom těmi horami tři dni. Všichni jsme tenkrát trpěli velikými bolestmi hlavy od velmi těžké vůně, kterou, velmi protivnou našim no- sům, vydávaly ty stromy, deštěm rozmoklé a zahřáté. V oněch horách roste převeliké množství keřů, zvaných rozmarina. Na topení se tam užívá zimostrázu a rozmariny. Z Cerneguly jest sedm mil do Burgosu. Ve vzdálenosti dvou mil před Burgosem se končí Biskajsko a začíná se Španělsko. Burgos je město s hradem na návrší, ležící ve Španělsku, krásné a veliké, ne poslední, myslím, v tomto království. Vše- chno, co se tam prodává, je váženo na zvláštní váze. Mají tam překrásný chrám, v němž je oltářní obraz, velmi pěkně malo- vaný i náramně umělou prací tepaný, takže daleko předstihuje v tom směru všechny obrazy, které jsem kdy viděl. Tamtéž mají velmi pěknou sochu Matky Boží, celou stříbrnou a po- zlacenou, která prý váží tři sta hřiven stříbra. Říkají, že ulití 5 Deník o jízdě. 65
Od Valmasedy jest Villasana vzdálená tři míle. Je to ves, opevněná zdí, kde svorně žijí jak křesťané tak židé. Křesťané, kteří tam bydlí, jedí v sobotní dny zvířecí plíce a játra, ale ostatního masa se zdržují. Když jsme se ptali na příčinu toho, bylo nám odpověděno, že ty věci nejsou maso, nýbrž jenom jsou v mase obsaženy. V této vsi pošel našemu pánovi nej- milejší kůň, o němž pevně doufal, že bude žít co nejdéle. Villasana leží pod horami. Po odchodu z ní jsme cestovali horami, kde pánovi pošel druhý kůň. V těch místech jsme po prvé poznali křesťany, živící se v sobotu masem. V těch horách jsme na velmi strmé a neschůdné cestě strávili třináct dní. Pět mil za Villasanou jest Medina de Pomar, město, ležící pod horami. Náleží jednomu hraběti a jest ob- léváno kolem tekoucí řekou jménem Rio. Nedaleko od něho je vidět krásný klášter. Dvě míle odtud jest ves téhož hraběte, kde se vyrábí sůl, ztvrdlá sluncem, a to takto: voda, odjinud přivedená, se napustí do rybníčka neboli louže a nechá se tam několik dní, až sůl zhoustne a ztvrdne jako kámen. Z Mediny de Pomar je sedm mil do vsi Cerneguly. Téhož dne, kdy jsme mířili do této vsi, dospěli jsme do hor, kde nerostly žádné jiné stromy, jenom zimostráz, a jeli jsme potom těmi horami tři dni. Všichni jsme tenkrát trpěli velikými bolestmi hlavy od velmi těžké vůně, kterou, velmi protivnou našim no- sům, vydávaly ty stromy, deštěm rozmoklé a zahřáté. V oněch horách roste převeliké množství keřů, zvaných rozmarina. Na topení se tam užívá zimostrázu a rozmariny. Z Cerneguly jest sedm mil do Burgosu. Ve vzdálenosti dvou mil před Burgosem se končí Biskajsko a začíná se Španělsko. Burgos je město s hradem na návrší, ležící ve Španělsku, krásné a veliké, ne poslední, myslím, v tomto království. Vše- chno, co se tam prodává, je váženo na zvláštní váze. Mají tam překrásný chrám, v němž je oltářní obraz, velmi pěkně malo- vaný i náramně umělou prací tepaný, takže daleko předstihuje v tom směru všechny obrazy, které jsem kdy viděl. Tamtéž mají velmi pěknou sochu Matky Boží, celou stříbrnou a po- zlacenou, která prý váží tři sta hřiven stříbra. Říkají, že ulití 5 Deník o jízdě. 65
Strana 66
té sochy má stejnou cenu jako její drahý kov. A ještě mnohé jiné ostatky svatých se v této svatyni chovají a ukazují. S kostelem, jsou sloučeny dvě věže, hezky postavené z kvádrů, a třetí tenkrát, když jsme tam byli, právě stavěli. Šibenici tam mají jednu v městě a druhou za městem na kopci. Ve vzdálenosti jedné míle od Burgosu je hora, kterou každý, kdo jde do města, musí přejíti. Když svítí slunce, jest tamtudy cesta velmi nesnadná, neboť hora je z nějakých drobných prů- svitných kaménků, které, když na ně svítí slunce, odrážejí a lámou světlo jako v zrcadle, takže je očím velmi nepříjemné. Město leží na svahu pod těmito horami, a svlažují je dva potoky beze jména. Ale tomu, který teče blíž města a má dva kamenné mosty, říkají Arlançon. Za městem je viděti krásný nový klášter, postavený nějakým biskupem, který prý odvozuje svůj původ z rodu Matky Boží. Ten měl čtyři bratry a všechny je přivedl k víře Kristově a očistil svatým křtem a stejně oba své rodiče: bylit národ- nosti židovské. Ti všichni jsou pochováni v tom kostele, každý ve vlastním, nádherně postaveném hrobě. Toho času, když jsme cestovali po Španělsku, jeden z těch čtyř bratří, jenž byl povýšen do stavu rytířského, dosud žil. Navštívil nás v hospodě, blahopřál k šťastnému příjezdu panu Lvovi a celé jeho dru- žině, zdvořile nás přijal a ptal se, z kterých končin jsme přišli. Když mu bylo odpověděno, že jsme z Čech, z té země, které se u nich říká Horní Německo, odpověděl, že také on byl v Če- chách a že právě tam byl pasován na rytíře, když král Albrecht obléhal město Tábor. Potom prosil pana Lva, aby navštívil onen klášter, který postavil jeho bratr arcibiskup a v němž jsou pochováni jeho rodiče a bratři. Když pan Lev souhlasil, zavedl nás do toho kostela a ukázal nám tam hrob arcibiskupa a zesnulých svých bratří a na konec také svůj vlastní, kde bude, až umře, pochován. A byl to hrob velmi krásně udělaný. Onen arcibiskup s rodiči a se všemi bratry jest od Španělů počítán mezi svaté. Ba dokonce také ten, který byl dosud živ, byl považován za člověka svatého. Onen arcibiskup z vlastních peněz vykoupil od pohanů tři sta zajatých křesťanů a každému 66
té sochy má stejnou cenu jako její drahý kov. A ještě mnohé jiné ostatky svatých se v této svatyni chovají a ukazují. S kostelem, jsou sloučeny dvě věže, hezky postavené z kvádrů, a třetí tenkrát, když jsme tam byli, právě stavěli. Šibenici tam mají jednu v městě a druhou za městem na kopci. Ve vzdálenosti jedné míle od Burgosu je hora, kterou každý, kdo jde do města, musí přejíti. Když svítí slunce, jest tamtudy cesta velmi nesnadná, neboť hora je z nějakých drobných prů- svitných kaménků, které, když na ně svítí slunce, odrážejí a lámou světlo jako v zrcadle, takže je očím velmi nepříjemné. Město leží na svahu pod těmito horami, a svlažují je dva potoky beze jména. Ale tomu, který teče blíž města a má dva kamenné mosty, říkají Arlançon. Za městem je viděti krásný nový klášter, postavený nějakým biskupem, který prý odvozuje svůj původ z rodu Matky Boží. Ten měl čtyři bratry a všechny je přivedl k víře Kristově a očistil svatým křtem a stejně oba své rodiče: bylit národ- nosti židovské. Ti všichni jsou pochováni v tom kostele, každý ve vlastním, nádherně postaveném hrobě. Toho času, když jsme cestovali po Španělsku, jeden z těch čtyř bratří, jenž byl povýšen do stavu rytířského, dosud žil. Navštívil nás v hospodě, blahopřál k šťastnému příjezdu panu Lvovi a celé jeho dru- žině, zdvořile nás přijal a ptal se, z kterých končin jsme přišli. Když mu bylo odpověděno, že jsme z Čech, z té země, které se u nich říká Horní Německo, odpověděl, že také on byl v Če- chách a že právě tam byl pasován na rytíře, když král Albrecht obléhal město Tábor. Potom prosil pana Lva, aby navštívil onen klášter, který postavil jeho bratr arcibiskup a v němž jsou pochováni jeho rodiče a bratři. Když pan Lev souhlasil, zavedl nás do toho kostela a ukázal nám tam hrob arcibiskupa a zesnulých svých bratří a na konec také svůj vlastní, kde bude, až umře, pochován. A byl to hrob velmi krásně udělaný. Onen arcibiskup s rodiči a se všemi bratry jest od Španělů počítán mezi svaté. Ba dokonce také ten, který byl dosud živ, byl považován za člověka svatého. Onen arcibiskup z vlastních peněz vykoupil od pohanů tři sta zajatých křesťanů a každému 66
Strana 67
z nich dal nové šaty a několik zlatých peněz. Šaty však, které na sobě měli, když se vrátili z otroctví, dal všecky na věčnou památku toho činu pověsiti v kostele. Všechny jsme je tam viděli. Blíže města tam mají ještě jiný klášter. Chovají v něm kříž, na němž jest přibita podoba člověka s vlasy na hlavě a s vousy. Kněží se jednotlivých údů této postavy dotýkali s velikou úctou, zpívajíce a všemi zvony vyzvánějíce, a vypravovali na- šemu pánovi, že ten kříž byl před pěti sty lety nalezen v moři, a dodávali, že nikdo nemůže vypátrati, odkud byl připlaven. Dále řekli, že zároveň s tím křížem byly ve vysmolené schráně nalezeny tabulky, na nichž bylo napsáno: „Nechť vlny při- nesou toto svaté tělo na kterýkoli břeh, ať je přijato s poctami a uloženo na čestném místě, jak se sluší!“ Nalezeno pak bylo podle jejich vyprávění to svaté tělo takto: Španělští lodníci, když cestou do kterési země brázdili širé moře, připadli na galeji, na níž bylo naloženo ono svaté tělo. Zprvu, když ji z dálky uviděli, myslili, že je to loď nepřá- telská, a byli naplněni velikým strachem. Připravovali se tedy na odpor, jak je to na moři zvykem. Domnívali se totiž, že jsou to Kataloňané, lidé vyznání sice křesťanského, ale většinou zvyklí loupežiti na širém moři a býti postrachem všech. Při- blíživše se potom s velikým strachem k lodi, měli podezření, když na lodi nebylo nikoho viděti, že je to úskok a že jenom proto se loupežníci ukryli. I vyslali několik svých lidí v malém člunku na výzvědy, aby se, kdyby hrozilo nebezpečí, tím rychleji mohli vrátiti k svým. Popojeli kousek a teprve, když na lodi nepozorovali žádný hluk, nýbrž toliko veliké ticho, odvážili se, nikoli však bez velikého strachu, připlouti blíže a někteří z nich také vystoupiti na onu galeji. Ale nenašli tam nikoho, jenom zmíněné tělo. Vrátili se tedy, vzavše s sebou onu loď s tělem a s křížem, nazpět domů do Burgosu. Všichni, kteří jsme byli v družině pana Lva, jsme to tělo viděli. A ničemu jsme se nedivili tak velice, jako tomu, co říkali kněží z té kapituly, že totiž nikdo nezjistil, odkud to tělo, přibité na kříži, připlulo. Postavy jest vysoké a štíhlé. 67
z nich dal nové šaty a několik zlatých peněz. Šaty však, které na sobě měli, když se vrátili z otroctví, dal všecky na věčnou památku toho činu pověsiti v kostele. Všechny jsme je tam viděli. Blíže města tam mají ještě jiný klášter. Chovají v něm kříž, na němž jest přibita podoba člověka s vlasy na hlavě a s vousy. Kněží se jednotlivých údů této postavy dotýkali s velikou úctou, zpívajíce a všemi zvony vyzvánějíce, a vypravovali na- šemu pánovi, že ten kříž byl před pěti sty lety nalezen v moři, a dodávali, že nikdo nemůže vypátrati, odkud byl připlaven. Dále řekli, že zároveň s tím křížem byly ve vysmolené schráně nalezeny tabulky, na nichž bylo napsáno: „Nechť vlny při- nesou toto svaté tělo na kterýkoli břeh, ať je přijato s poctami a uloženo na čestném místě, jak se sluší!“ Nalezeno pak bylo podle jejich vyprávění to svaté tělo takto: Španělští lodníci, když cestou do kterési země brázdili širé moře, připadli na galeji, na níž bylo naloženo ono svaté tělo. Zprvu, když ji z dálky uviděli, myslili, že je to loď nepřá- telská, a byli naplněni velikým strachem. Připravovali se tedy na odpor, jak je to na moři zvykem. Domnívali se totiž, že jsou to Kataloňané, lidé vyznání sice křesťanského, ale většinou zvyklí loupežiti na širém moři a býti postrachem všech. Při- blíživše se potom s velikým strachem k lodi, měli podezření, když na lodi nebylo nikoho viděti, že je to úskok a že jenom proto se loupežníci ukryli. I vyslali několik svých lidí v malém člunku na výzvědy, aby se, kdyby hrozilo nebezpečí, tím rychleji mohli vrátiti k svým. Popojeli kousek a teprve, když na lodi nepozorovali žádný hluk, nýbrž toliko veliké ticho, odvážili se, nikoli však bez velikého strachu, připlouti blíže a někteří z nich také vystoupiti na onu galeji. Ale nenašli tam nikoho, jenom zmíněné tělo. Vrátili se tedy, vzavše s sebou onu loď s tělem a s křížem, nazpět domů do Burgosu. Všichni, kteří jsme byli v družině pana Lva, jsme to tělo viděli. A ničemu jsme se nedivili tak velice, jako tomu, co říkali kněží z té kapituly, že totiž nikdo nezjistil, odkud to tělo, přibité na kříži, připlulo. Postavy jest vysoké a štíhlé. 67
Strana 68
Jeden kněz, vystoupiv potom na oltář, dotýkal se všech jeho údů a pohyboval jimi, nohama, rukama a všemi klouby. Vy- pravuje se, že onen kříž a ono tělo vykonaly před dvěma sty lety veliké zázraky v tom klášteře, dokonce i mrtvé prý křísilo k životu, ale od toho času prý již přestaly dělati takové věci. Viděli jsme v tomto městě také hon na zdivočelé býky, jež štvou loveckými psy. Ve Španělsku totiž a v Portugalsku ne- chovají dobytek doma jako v jiných krajinách, nýbrž na pusti- nách, kde se pase, poznamenán znamením svého pána. Neboť sýr a máslo tam nedělají, ba obyvatelé ani nevědí, co je to sýr a máslo. Místo másla tam užívají olivového oleje, kterého mají velmi mnoho. Ale s těmi býky mívají ve sváteční dny takovou zábavu: Dva nebo tři býky, chycené ze stáda, přiženou po jed- nom do města a uzavřevše ulice a vsedše na koně, honí je kolem a metají po nich oštěpy nebo šípy, udělané na způsob ostnů, takže v jednom býkovi vězí leckdy mnoho takových oštěpů. Rozdrážděný a rozzuřený býk běhá všude dokola ko- lem a napadne každého, koho potká. Když je potom během unaven a oštěpy umořen, pustí na něho dva nebo tři psy, a ti se mu zahryznou do uší a drží ho tak pevně, že není možné vyrvati jim to, do čeho se zakousli, jinak, než že se to usekne nebo že se jim tlamy otevrou železem. Maso z takového býka se neprodává měšťanům, nýbrž toliko venkovanům. Při té honbě tenkrát jeden z býků zabil koně a zranil jiné dva koně, jakož i jednoho člověka. Nedaleko od Burgosu jest ještě třetí klášter, v němž je na oltáři pověšen stříbrný relief. Tento klášter dal postavit špa- nělský král, když to byl ve válce slíbil, popřeje-li mu Bůh vítězství nad pohanskými nepřáteli. V tom klášteře jsou velmi sličné jeptišky, mezi nimiž ani mezi jejich služebnicemi není žádná z nízkého rodu, nýbrž všechny pocházejí z rodů vévod- ských, hraběcích, rytířských a šlechtických. Přijaly pana Lva i jeho družinu laskavě, pobavily nás všelikými hrami a zába- vami, jako jsou tance a jiné takové věci, a zavedly nás do pře- krásných zahrad s rozmanitými stromy a rostlinami. Z Burgosu jsme do Lermy jeli osm mil. Město toto leží na 68
Jeden kněz, vystoupiv potom na oltář, dotýkal se všech jeho údů a pohyboval jimi, nohama, rukama a všemi klouby. Vy- pravuje se, že onen kříž a ono tělo vykonaly před dvěma sty lety veliké zázraky v tom klášteře, dokonce i mrtvé prý křísilo k životu, ale od toho času prý již přestaly dělati takové věci. Viděli jsme v tomto městě také hon na zdivočelé býky, jež štvou loveckými psy. Ve Španělsku totiž a v Portugalsku ne- chovají dobytek doma jako v jiných krajinách, nýbrž na pusti- nách, kde se pase, poznamenán znamením svého pána. Neboť sýr a máslo tam nedělají, ba obyvatelé ani nevědí, co je to sýr a máslo. Místo másla tam užívají olivového oleje, kterého mají velmi mnoho. Ale s těmi býky mívají ve sváteční dny takovou zábavu: Dva nebo tři býky, chycené ze stáda, přiženou po jed- nom do města a uzavřevše ulice a vsedše na koně, honí je kolem a metají po nich oštěpy nebo šípy, udělané na způsob ostnů, takže v jednom býkovi vězí leckdy mnoho takových oštěpů. Rozdrážděný a rozzuřený býk běhá všude dokola ko- lem a napadne každého, koho potká. Když je potom během unaven a oštěpy umořen, pustí na něho dva nebo tři psy, a ti se mu zahryznou do uší a drží ho tak pevně, že není možné vyrvati jim to, do čeho se zakousli, jinak, než že se to usekne nebo že se jim tlamy otevrou železem. Maso z takového býka se neprodává měšťanům, nýbrž toliko venkovanům. Při té honbě tenkrát jeden z býků zabil koně a zranil jiné dva koně, jakož i jednoho člověka. Nedaleko od Burgosu jest ještě třetí klášter, v němž je na oltáři pověšen stříbrný relief. Tento klášter dal postavit špa- nělský král, když to byl ve válce slíbil, popřeje-li mu Bůh vítězství nad pohanskými nepřáteli. V tom klášteře jsou velmi sličné jeptišky, mezi nimiž ani mezi jejich služebnicemi není žádná z nízkého rodu, nýbrž všechny pocházejí z rodů vévod- ských, hraběcích, rytířských a šlechtických. Přijaly pana Lva i jeho družinu laskavě, pobavily nás všelikými hrami a zába- vami, jako jsou tance a jiné takové věci, a zavedly nás do pře- krásných zahrad s rozmanitými stromy a rostlinami. Z Burgosu jsme do Lermy jeli osm mil. Město toto leží na 68
Strana 69
hoře, má u sebe hrad a jest poddáno nějakému hraběti. Cestou tam jsme všude kolem viděli vzrostlé keře, které mají jméno rozmarina, a nějaké stromečky, nepříliš vysoké, které mají květ podobný růžím a příjemnou vůni nevydávají z květů, nýbrž z listů. Z Lermy je sedm mil do města Roy, které leží na pahorku, obklopeném rovinou, také má po boku hrad a náleží jistému kastilskému biskupovi. Cestou do tohoto města jsme jeli lesem, kde nerostou žádné jiné stromy než jalovce a chvojky klášter- ské, pěstované u nás v zahradách. Potom nás cesta vedla ne- obdělanými pláněmi, kde roste jenom šalvěj a rozmarina, a které se prostírají v délce pěti mil. Když jsme potom dorazili k tomu městu, nechtěli nás vpustit. Byly totiž ty krajiny zne- pokojovány válkami. Na cestě nám tam byl ukraden kůň. Půl míle od tohoto města jsme se dostali do vsi jménem Duron a zůstali jsme tam tři dni, protože jsme čekali na prů- vodní list od španělského krále. Neboť mají v té zemi takový zvyk, že cizinec, který tam chce cestovati a poznávati místní památnosti, musí míti listinu od panovníka té země, aby tím bezpečněji mohl cestovati jeho provinciemi. Kolem té vsi teče řeka Duero, přepjatá nepříliš dlouhým kamenným mostem. Odtud jsou dále do Navy dvě míle. Je to ves, položená pod horami a poddána nějakému španělskému biskupovi. Tento biskup nám poslal svého dvořana, aby nám byl průvodcem až do Segovie, kde je sídlo královo. Z Navy jsou tři míle do městečka Fuentidueňy na řece Duratón. Pět mil od Fuenti- dueňy je vzdálená ves Aguilafuente, ležící na rovině mezi krásnými vinicemi. V délce pěti mil se tam jede neobdělanými pláněmi, porostlými piniovými lesy, rozmarinovými keři, šal- vějí, polejkou a nesčetnými jinými rostlinami. Za celý ten čas své pouti jsme nikde neviděli větších piniových lesů než tam. Třebaže i Francie jimi oplývá, přece je tam není viděti tak často. Pamatuji se na ten piniový les tím lépe, že dva z nás jsme tím lesem prošli pěšky, protože koně byli zchváceni únavou, a když jsme z velikého horka byli zmořeni žízní, nemohli jsme 69
hoře, má u sebe hrad a jest poddáno nějakému hraběti. Cestou tam jsme všude kolem viděli vzrostlé keře, které mají jméno rozmarina, a nějaké stromečky, nepříliš vysoké, které mají květ podobný růžím a příjemnou vůni nevydávají z květů, nýbrž z listů. Z Lermy je sedm mil do města Roy, které leží na pahorku, obklopeném rovinou, také má po boku hrad a náleží jistému kastilskému biskupovi. Cestou do tohoto města jsme jeli lesem, kde nerostou žádné jiné stromy než jalovce a chvojky klášter- ské, pěstované u nás v zahradách. Potom nás cesta vedla ne- obdělanými pláněmi, kde roste jenom šalvěj a rozmarina, a které se prostírají v délce pěti mil. Když jsme potom dorazili k tomu městu, nechtěli nás vpustit. Byly totiž ty krajiny zne- pokojovány válkami. Na cestě nám tam byl ukraden kůň. Půl míle od tohoto města jsme se dostali do vsi jménem Duron a zůstali jsme tam tři dni, protože jsme čekali na prů- vodní list od španělského krále. Neboť mají v té zemi takový zvyk, že cizinec, který tam chce cestovati a poznávati místní památnosti, musí míti listinu od panovníka té země, aby tím bezpečněji mohl cestovati jeho provinciemi. Kolem té vsi teče řeka Duero, přepjatá nepříliš dlouhým kamenným mostem. Odtud jsou dále do Navy dvě míle. Je to ves, položená pod horami a poddána nějakému španělskému biskupovi. Tento biskup nám poslal svého dvořana, aby nám byl průvodcem až do Segovie, kde je sídlo královo. Z Navy jsou tři míle do městečka Fuentidueňy na řece Duratón. Pět mil od Fuenti- dueňy je vzdálená ves Aguilafuente, ležící na rovině mezi krásnými vinicemi. V délce pěti mil se tam jede neobdělanými pláněmi, porostlými piniovými lesy, rozmarinovými keři, šal- vějí, polejkou a nesčetnými jinými rostlinami. Za celý ten čas své pouti jsme nikde neviděli větších piniových lesů než tam. Třebaže i Francie jimi oplývá, přece je tam není viděti tak často. Pamatuji se na ten piniový les tím lépe, že dva z nás jsme tím lesem prošli pěšky, protože koně byli zchváceni únavou, a když jsme z velikého horka byli zmořeni žízní, nemohli jsme 69
Strana 70
nalézti nic, čím bychom ji uhasili. Zlatem bychom tenkrát byli zaplatili doušek vína nebo vody. Téhož dne jsme ztratili pana Lva, protože jsme nemohli stačiti jeho jízdě. A již se nám začalo velice stýskati po druzích, protože jsme neměli tušení, kterou cestou jeli, až nás nějaký kněz dovedl k našim, kteří zatím předjeli o více než dvě míle. Z Aguilafuente je šest mil do Cantimpala, vsi, kde jsem po prvé uviděl, jak v těch krajích mlátí obilí mezky nebo voly. Na tom stroji seděla nějaká žena s dítětem a mlátila. Dělala to takto: mláticí stroj má podobu vrat a je udělán z tyčí nebo z trámců, mezi než jsou položeny nebo vklíněny tvrdé kameny. Stroj se položí na obilí, rozestřené po mlatě, a jezdí se jím sem tam tak dlouho, až je sláma rozdrcena takřka na plevy. Takové slámě tam říkají paja a stelou ji pod voly a pod koně, protože jiné slámy nemají. V této vsi jsme zůstali šest dní. Tři míle za Cantimpalem je Segovia, město spojené s hradem. Tam jsme zastihli španělského krále. Ale nebylo nám dovoleno vejíti hned do města. Král přikázal, abychom se nastěhovali do vsi jménem Santescopos, vzdálené půl míle od města. V městě totiž, dokud tam byl král, nebylo místa, kde bychom se ubytovali. Ale když potom král odjel, byli jsme do města vpuštěni. Krále jsme však ještě neviděli. Když jsme tam přišli, byli jsme nejprve na králův rozkaz zavedeni především do jednoho kláštera, který dal král před dvanácti lety od základů nádherně postavit. V tamním kostele je skvostný oltářní obraz, vyzdobený zlatem a stříbrem. Povídá se, že stavba toho kostela s řečeným obrazem stála krále dva- náct tisíc zlatých. Kůr jest překrásně ozdoben zlatem a velmi umělými kamennými vypuklinami, které se, myslím, vyrovnají dílům vzácných umělců a řezbářů. Sloupořadí neboli ochoz jsme nikde jinde neviděli krásnější než v tomto klášteře. Ale později, když jsme přišli dále jsme viděli kláštery mnohem ozdobnější. Uprostřed řečeného ochozu jest zahrada náramně příjemná, všelikými rostlinami, cypřišovými stromy a jinými rozmanitými druhy osázená. V klášteře bydlí mniši řádu sv. Františka. 70
nalézti nic, čím bychom ji uhasili. Zlatem bychom tenkrát byli zaplatili doušek vína nebo vody. Téhož dne jsme ztratili pana Lva, protože jsme nemohli stačiti jeho jízdě. A již se nám začalo velice stýskati po druzích, protože jsme neměli tušení, kterou cestou jeli, až nás nějaký kněz dovedl k našim, kteří zatím předjeli o více než dvě míle. Z Aguilafuente je šest mil do Cantimpala, vsi, kde jsem po prvé uviděl, jak v těch krajích mlátí obilí mezky nebo voly. Na tom stroji seděla nějaká žena s dítětem a mlátila. Dělala to takto: mláticí stroj má podobu vrat a je udělán z tyčí nebo z trámců, mezi než jsou položeny nebo vklíněny tvrdé kameny. Stroj se položí na obilí, rozestřené po mlatě, a jezdí se jím sem tam tak dlouho, až je sláma rozdrcena takřka na plevy. Takové slámě tam říkají paja a stelou ji pod voly a pod koně, protože jiné slámy nemají. V této vsi jsme zůstali šest dní. Tři míle za Cantimpalem je Segovia, město spojené s hradem. Tam jsme zastihli španělského krále. Ale nebylo nám dovoleno vejíti hned do města. Král přikázal, abychom se nastěhovali do vsi jménem Santescopos, vzdálené půl míle od města. V městě totiž, dokud tam byl král, nebylo místa, kde bychom se ubytovali. Ale když potom král odjel, byli jsme do města vpuštěni. Krále jsme však ještě neviděli. Když jsme tam přišli, byli jsme nejprve na králův rozkaz zavedeni především do jednoho kláštera, který dal král před dvanácti lety od základů nádherně postavit. V tamním kostele je skvostný oltářní obraz, vyzdobený zlatem a stříbrem. Povídá se, že stavba toho kostela s řečeným obrazem stála krále dva- náct tisíc zlatých. Kůr jest překrásně ozdoben zlatem a velmi umělými kamennými vypuklinami, které se, myslím, vyrovnají dílům vzácných umělců a řezbářů. Sloupořadí neboli ochoz jsme nikde jinde neviděli krásnější než v tomto klášteře. Ale později, když jsme přišli dále jsme viděli kláštery mnohem ozdobnější. Uprostřed řečeného ochozu jest zahrada náramně příjemná, všelikými rostlinami, cypřišovými stromy a jinými rozmanitými druhy osázená. V klášteře bydlí mniši řádu sv. Františka. 70
Strana 71
Druhého dne jsme byli zavedeni na hrad, ale nebyli jsme tam vpuštěni všichni zároveň, nýbrž toliko po pěti, a to proto, že jsou tam chovány znamenité poklady královské a že právě v ten čas byly v těch krajích vedeny války. Na tom hradě jest velmi krásná síň, zdobená zlatem, stříbrem a modrou barvou, které říkají azur, a podlahy jsou dlážděny alabastrovým kamenem. Také dvě sloupové chodby jsme tam viděli, posta- vené z téhož kamene. V oné síni je kolem dokola vidět sochy králů, kteří tam jeden za druhým panovali od založení králov- ství, v počtu třiceti čtyř. Všechny jsou ulity z ryzího zlata, a každá sedí na královském stolci a drží v ruce žezlo a jablko. Jsout všichni španělští králové vázáni takovým zákonem, že každý, kdo byl korunován královskou korunou a pomazán, musí za své vlády nashromážditi a nasbírati tolik zlata, kolik se rovná váze jeho těla, aby potom, až odejde ze života, mohl v segovijském paláci míti místo mezi ostatními králi. Nikde ve Španělsku jsem zajisté neviděl hrad krásnější a bohatější zlatem, stříbrem a jinými klenoty, neboť španělští králové mají prý na tomto hradě uschovány znamenité poklady a vzác- nosti. Z oné síně jsme byli zavedeni do pěti jiných světnic, postavených z alabastru a zdobených zlatem. Podlahu měly vydlážděnu bílým alabastrem. V místnosti, kde král spává, září strop z ryzího zlata, a také ložní pokrývky jsou protkány zlatem. Jenom od utkání čalounu, který visí nad postelí, žádné potřeby do toho nepočítajíc, dal prý král tisíc sedm set korun francouzských. A ještě mnohé jiné pamětihodnosti je v tom hradě vidět. Třetího dne nás odvedli do kláštera v jiné části města, který také — stejně jako jiných dvanáct velmi krásných — dal král postaviti. Město je položeno v úvale mezi horami a není příliš veliké. Na jednom konci města a hradu je vidět vysokánské hory, kdežto druhou stranu zaujímají hory ne již tak vysoké. V ho- rách jest takové množství ještěrek a štírů, že jsem jich tolik najednou ještě nikdy neviděl. Místo, na němž město leží, je málo vyvýšené. Kolem města teče řeka s kamenným mostem, 71
Druhého dne jsme byli zavedeni na hrad, ale nebyli jsme tam vpuštěni všichni zároveň, nýbrž toliko po pěti, a to proto, že jsou tam chovány znamenité poklady královské a že právě v ten čas byly v těch krajích vedeny války. Na tom hradě jest velmi krásná síň, zdobená zlatem, stříbrem a modrou barvou, které říkají azur, a podlahy jsou dlážděny alabastrovým kamenem. Také dvě sloupové chodby jsme tam viděli, posta- vené z téhož kamene. V oné síni je kolem dokola vidět sochy králů, kteří tam jeden za druhým panovali od založení králov- ství, v počtu třiceti čtyř. Všechny jsou ulity z ryzího zlata, a každá sedí na královském stolci a drží v ruce žezlo a jablko. Jsout všichni španělští králové vázáni takovým zákonem, že každý, kdo byl korunován královskou korunou a pomazán, musí za své vlády nashromážditi a nasbírati tolik zlata, kolik se rovná váze jeho těla, aby potom, až odejde ze života, mohl v segovijském paláci míti místo mezi ostatními králi. Nikde ve Španělsku jsem zajisté neviděl hrad krásnější a bohatější zlatem, stříbrem a jinými klenoty, neboť španělští králové mají prý na tomto hradě uschovány znamenité poklady a vzác- nosti. Z oné síně jsme byli zavedeni do pěti jiných světnic, postavených z alabastru a zdobených zlatem. Podlahu měly vydlážděnu bílým alabastrem. V místnosti, kde král spává, září strop z ryzího zlata, a také ložní pokrývky jsou protkány zlatem. Jenom od utkání čalounu, který visí nad postelí, žádné potřeby do toho nepočítajíc, dal prý král tisíc sedm set korun francouzských. A ještě mnohé jiné pamětihodnosti je v tom hradě vidět. Třetího dne nás odvedli do kláštera v jiné části města, který také — stejně jako jiných dvanáct velmi krásných — dal král postaviti. Město je položeno v úvale mezi horami a není příliš veliké. Na jednom konci města a hradu je vidět vysokánské hory, kdežto druhou stranu zaujímají hory ne již tak vysoké. V ho- rách jest takové množství ještěrek a štírů, že jsem jich tolik najednou ještě nikdy neviděl. Místo, na němž město leží, je málo vyvýšené. Kolem města teče řeka s kamenným mostem, 71
Strana 72
tak vysokým, že není možné přecházeti jej na koni nebo na voze, nýbrž toliko pěšky. Jest totiž příjezd k němu příliš strmý a sjezd příliš srázný. Vypravovali nám, že tento most, celý z kvádrů, byl za jedinou noc postaven od ďáblů. Té noci, kdy byl most stavěn, byli všichni napadeni náramnou hrůzou a strachem, ačkoli nevěděli, z čeho to pochází, až se najednou za úsvitu objevil nikdy předtím nevídaný most. Stalo se to předtím, než jsme tam přišli. Ze Segovie je osm mil do vsi Santiusta, kde jsme čekali tři dni, až budeme od krále povoláni do Olmeda, vzdáleného další tři míle. V městě Olmedu jsme zastihli španělského krále. Tam se pan Jan Žehrovský utkal s nějakým Španělem v zá- pase, kterému přihlíželi tři biskupové a mnozí jiní lidé, ale král tomuto zápasu přítomen nebyl. Teprve před samým zá- pasem řekli panu Janovi podmínky neboli pravidla zápasu, že se totiž u nich při zápase zachovává ten obyčej, že jeden druhého nesmí chytati za místa nebo údy, které jsou pod pasem, nýbrž toliko nad pasem. Když se zápas začal, pan Jan Žehrovský, uchopiv zápasníka za ramena, přimáčkl ho k jakési kamenné lavici — neboť člověk ten měl postavu malou, kdežto pan Jan byl postavy vysoké. A když ten člověk, takto přitisknutý, za- kolísal nohou, pan Jan ho, již padajícího, dotiskl tak, aby upadl, a potom si na něho padlého sedl. Ale tohoto vítězství se panu Janovi dostalo jenom šťastnou náhodou. Neboť bisku- pové i ostatní lidé, kteří se dívali, se velmi podivovali, že toho člověka povalil, protože ještě nikdy předtím nevyšel z tako- vého zápasu poražen. A král, když se o tom od nich dověděl, poslal tytéž biskupy a několik rytířů k našemu pánovi, aby ho jeho jménem žádali, aby panu Janovi přikázal opakovati zápas s týmž zápasníkem. Pan Jan odmítal, ale pan Lev, ne- chtěje, aby žádost biskupů zůstala nesplněna, přikázal mu, aby s tím zápasníkem podstoupil nový boj. Když se to stalo, zá- pasník velmi lehce položil pana Jana na zem. Při tom zápase byl také král a oni biskupové, jakož i jiní lidé, kteří, jásajíce, s velikou radostí blahopřáli mu k vítězství, s takovým křikem, že to velmi pohoršilo krále, biskupy i jiné šlechtice. 72
tak vysokým, že není možné přecházeti jej na koni nebo na voze, nýbrž toliko pěšky. Jest totiž příjezd k němu příliš strmý a sjezd příliš srázný. Vypravovali nám, že tento most, celý z kvádrů, byl za jedinou noc postaven od ďáblů. Té noci, kdy byl most stavěn, byli všichni napadeni náramnou hrůzou a strachem, ačkoli nevěděli, z čeho to pochází, až se najednou za úsvitu objevil nikdy předtím nevídaný most. Stalo se to předtím, než jsme tam přišli. Ze Segovie je osm mil do vsi Santiusta, kde jsme čekali tři dni, až budeme od krále povoláni do Olmeda, vzdáleného další tři míle. V městě Olmedu jsme zastihli španělského krále. Tam se pan Jan Žehrovský utkal s nějakým Španělem v zá- pase, kterému přihlíželi tři biskupové a mnozí jiní lidé, ale král tomuto zápasu přítomen nebyl. Teprve před samým zá- pasem řekli panu Janovi podmínky neboli pravidla zápasu, že se totiž u nich při zápase zachovává ten obyčej, že jeden druhého nesmí chytati za místa nebo údy, které jsou pod pasem, nýbrž toliko nad pasem. Když se zápas začal, pan Jan Žehrovský, uchopiv zápasníka za ramena, přimáčkl ho k jakési kamenné lavici — neboť člověk ten měl postavu malou, kdežto pan Jan byl postavy vysoké. A když ten člověk, takto přitisknutý, za- kolísal nohou, pan Jan ho, již padajícího, dotiskl tak, aby upadl, a potom si na něho padlého sedl. Ale tohoto vítězství se panu Janovi dostalo jenom šťastnou náhodou. Neboť bisku- pové i ostatní lidé, kteří se dívali, se velmi podivovali, že toho člověka povalil, protože ještě nikdy předtím nevyšel z tako- vého zápasu poražen. A král, když se o tom od nich dověděl, poslal tytéž biskupy a několik rytířů k našemu pánovi, aby ho jeho jménem žádali, aby panu Janovi přikázal opakovati zápas s týmž zápasníkem. Pan Jan odmítal, ale pan Lev, ne- chtěje, aby žádost biskupů zůstala nesplněna, přikázal mu, aby s tím zápasníkem podstoupil nový boj. Když se to stalo, zá- pasník velmi lehce položil pana Jana na zem. Při tom zápase byl také král a oni biskupové, jakož i jiní lidé, kteří, jásajíce, s velikou radostí blahopřáli mu k vítězství, s takovým křikem, že to velmi pohoršilo krále, biskupy i jiné šlechtice. 72
Strana 73
Potom přišel tento zápasník za panem Lvem do hospody a ohmatávaje ho, řekl, že také on je jistě obdařen velikou těles- nou silou, a uchopiv pánovu pravici, maličko ho přetáhl s původ- ního místa, čemuž se pán náramně podivil, co tím chce. Potom přistoupil k Janu Žehrovskému a položiv mu ruku na rameno, rovnýma nohama přeskočil svou ruku a jeho rameno. Tehdy řekl pan Jan našemu pánovi: „Přisám Bůh! Ještě nikdy jsem neviděl jemu podobného, aby takový človíček vládl takovou silou. Kdybych to sám nebyl zkusil, nevěřil bych tomu.“ Povídalo se o něm, ale my sami jsme to neviděli, že prý v brnění dovede pět i šest mil běžeti tak rychle, že ho nikdo, ani když má na sobě jenom spodní plátěný oděv, nejen ne- předstihne, ale ani mu stačiti nemůže. V tomto městě Olmedu sídlívá král nejčastěji. Pan Lev a jeho druhové si od něho vyžádali řád neboli rytířský odznak a král jim jej dal uděliti. Jiného nemám o tomto městě co psáti, leda, že jest obýváno lidmi, kteří jsou horší než pohané. Neboť když tam kněz zdvíhá při mši tělo Páně, nikdo nepadne na kolena, nýbrž všichni zůstávají státi jako nerozumná zvířata. Život pak ve- dou tak nečistý a sodomský, že se mi protiví a stydím se vy- právět o jejich zločinech. Dokonce oni sami říkají, že město, podobné městu jejich, by se nenašlo v celé Kastilii. A snadno bych uvěřil, že je tomu tak. Neboť na nás třikrát podnikli útok, strojíce nám o život a dobývajíce se do našich domů a světnic. A když někdo z našich vyšel z domu, házeli i plivali na něho a také jiné pohany činili, hledajíce záminku, aby nám tím pohodlněji mohli vyrvati náš majetek a aby nás nadto mohli pobíti. Bydlí tam mezi nimi mnozí pohané, zvaní Sara- céni, ale kteří z nich jsou lepší, zdali pohané nebo křesťané, to bych snadno nerozsoudil. Také toto příkoří nám učinili: Když se pan Jan Žehrovský, laškuje s nějakou dívkou, dotkl jejího prsu, nějaký Španěl, který to zahlédl, mu nadával svým jazykem, ale nerozuměli jsme, co řekl. Pan Jan k němu při- stoupil, vytal mu pohubek a vyhodil ho z hospody. Asi za dvě 73
Potom přišel tento zápasník za panem Lvem do hospody a ohmatávaje ho, řekl, že také on je jistě obdařen velikou těles- nou silou, a uchopiv pánovu pravici, maličko ho přetáhl s původ- ního místa, čemuž se pán náramně podivil, co tím chce. Potom přistoupil k Janu Žehrovskému a položiv mu ruku na rameno, rovnýma nohama přeskočil svou ruku a jeho rameno. Tehdy řekl pan Jan našemu pánovi: „Přisám Bůh! Ještě nikdy jsem neviděl jemu podobného, aby takový človíček vládl takovou silou. Kdybych to sám nebyl zkusil, nevěřil bych tomu.“ Povídalo se o něm, ale my sami jsme to neviděli, že prý v brnění dovede pět i šest mil běžeti tak rychle, že ho nikdo, ani když má na sobě jenom spodní plátěný oděv, nejen ne- předstihne, ale ani mu stačiti nemůže. V tomto městě Olmedu sídlívá král nejčastěji. Pan Lev a jeho druhové si od něho vyžádali řád neboli rytířský odznak a král jim jej dal uděliti. Jiného nemám o tomto městě co psáti, leda, že jest obýváno lidmi, kteří jsou horší než pohané. Neboť když tam kněz zdvíhá při mši tělo Páně, nikdo nepadne na kolena, nýbrž všichni zůstávají státi jako nerozumná zvířata. Život pak ve- dou tak nečistý a sodomský, že se mi protiví a stydím se vy- právět o jejich zločinech. Dokonce oni sami říkají, že město, podobné městu jejich, by se nenašlo v celé Kastilii. A snadno bych uvěřil, že je tomu tak. Neboť na nás třikrát podnikli útok, strojíce nám o život a dobývajíce se do našich domů a světnic. A když někdo z našich vyšel z domu, házeli i plivali na něho a také jiné pohany činili, hledajíce záminku, aby nám tím pohodlněji mohli vyrvati náš majetek a aby nás nadto mohli pobíti. Bydlí tam mezi nimi mnozí pohané, zvaní Sara- céni, ale kteří z nich jsou lepší, zdali pohané nebo křesťané, to bych snadno nerozsoudil. Také toto příkoří nám učinili: Když se pan Jan Žehrovský, laškuje s nějakou dívkou, dotkl jejího prsu, nějaký Španěl, který to zahlédl, mu nadával svým jazykem, ale nerozuměli jsme, co řekl. Pan Jan k němu při- stoupil, vytal mu pohubek a vyhodil ho z hospody. Asi za dvě 73
Strana 74
hodiny potom ten člověk, sehnav skoro čtyři sta lidí, udeřil na naši hospodu a chtěl nás pomordovat. Když se to král do- věděl, ihned poslal několik šlechticů, aby tu věc utišili. Toho času byl veliký rozbroj mezi šlechtou španělského království, protože její většina vyhlásila svou volbou králova bratra za krále. Právě proto tenkrát král jednoho z nich, oble- čeného do zlatohlavového roucha, dal zatknouti a odvésti na popraviště. Tam ho pak kázal přivázati na připravený sloup a házeti na něho, oblečeného v týchž šatech, oštěpy. Když jsem se ptal, proč je takto trestán, odpověděli mi, takový že v té zemi mají zvyk, aby ten, kdo je odsouzen na smrt, byl zabit takovým způsobem, protože jiný způsob popravy neznají. Cíl, který má býti zasažen, se vyznačí na jeho pravém prsu. Kdo trefí nejblíž toho místa, dostane čtyřiadvacet měděných maravedinů. Kdo však netrefí, zaplatí španělský zlatý. Ty peníze potom prohodují a propijí. A kdokoli chce, má možnost házeti ty oštěpy, a nikomu to není k necti, nýbrž spíše za čest se to počítá. Sám jsem byl přítomen takovéto popravě a viděl jsem, jak mnozí netrefili do cíle a musili zaplatiti každý jeden zlatý. Naproti tomu v Biskajsku jsem viděl jiný druh popravy. Odsouzenec na smrt, byv přiveden na popravištč, je v pase stažen řetězem a připoután ke sloupu nebo k železnému kůlu. Kolem sloupu se pak postaví čtyři hranice, vyšší než onen sloup, a zapálí. Dříve než z ohně zůstane jenom popel, celý člověk se spálí, takže jenom kosti z něho zůstanou. Také všeli- jaké jiné druhy poprav jsem viděl, jakých se v našich zemích neužívá. V Biskajsku mají v každém trochu větším městě šibenici vedle sloupů, staví ji uprostřed náměstí. A když je někdo oběšen, zůstane na šibenici až do třetího dne. Potom je sňat a pochován na hřbitově. Krádeže tam trestají tak přísně, že je oběšen každý, kdo ukradne třebas i jenom věc v ceně nej- menšího penízku. Cesta z Olmeda do Mediny del Campo je dlouhá tři míle. Jsou to dvě města, jedno na hoře, druhé pod horou. První je dosti veliké, druhé menší. V tom, které leží pod horou, je 74
hodiny potom ten člověk, sehnav skoro čtyři sta lidí, udeřil na naši hospodu a chtěl nás pomordovat. Když se to král do- věděl, ihned poslal několik šlechticů, aby tu věc utišili. Toho času byl veliký rozbroj mezi šlechtou španělského království, protože její většina vyhlásila svou volbou králova bratra za krále. Právě proto tenkrát král jednoho z nich, oble- čeného do zlatohlavového roucha, dal zatknouti a odvésti na popraviště. Tam ho pak kázal přivázati na připravený sloup a házeti na něho, oblečeného v týchž šatech, oštěpy. Když jsem se ptal, proč je takto trestán, odpověděli mi, takový že v té zemi mají zvyk, aby ten, kdo je odsouzen na smrt, byl zabit takovým způsobem, protože jiný způsob popravy neznají. Cíl, který má býti zasažen, se vyznačí na jeho pravém prsu. Kdo trefí nejblíž toho místa, dostane čtyřiadvacet měděných maravedinů. Kdo však netrefí, zaplatí španělský zlatý. Ty peníze potom prohodují a propijí. A kdokoli chce, má možnost házeti ty oštěpy, a nikomu to není k necti, nýbrž spíše za čest se to počítá. Sám jsem byl přítomen takovéto popravě a viděl jsem, jak mnozí netrefili do cíle a musili zaplatiti každý jeden zlatý. Naproti tomu v Biskajsku jsem viděl jiný druh popravy. Odsouzenec na smrt, byv přiveden na popravištč, je v pase stažen řetězem a připoután ke sloupu nebo k železnému kůlu. Kolem sloupu se pak postaví čtyři hranice, vyšší než onen sloup, a zapálí. Dříve než z ohně zůstane jenom popel, celý člověk se spálí, takže jenom kosti z něho zůstanou. Také všeli- jaké jiné druhy poprav jsem viděl, jakých se v našich zemích neužívá. V Biskajsku mají v každém trochu větším městě šibenici vedle sloupů, staví ji uprostřed náměstí. A když je někdo oběšen, zůstane na šibenici až do třetího dne. Potom je sňat a pochován na hřbitově. Krádeže tam trestají tak přísně, že je oběšen každý, kdo ukradne třebas i jenom věc v ceně nej- menšího penízku. Cesta z Olmeda do Mediny del Campo je dlouhá tři míle. Jsou to dvě města, jedno na hoře, druhé pod horou. První je dosti veliké, druhé menší. V tom, které leží pod horou, je 74
Strana 75
veliký dům, skvostně a úpravně postavený, v kterém se na- rodili dva králové, aragonský a navarský. Říkali nám tam, že ten, který byl králem navarským, byl otcem onoho knížete, kterého jsme viděli na dvoře krále francouzského. Ten si právě tenkrát, když jsme tam byli, chtěl bráti za manželku sestru francouzského krále Magdalenu, bývalou snoubenku krále Ladislava slavné paměti. A jest kníže ten zákonným dědicem království navarského, ale toho času, když jsme byli ve Francii, je ještě neměl ve své moci, protože je držel král aragonský. Ale právě toho roku je měl Aragonský, jak vy- jednal francouzský král, vrátit Navarskému, který měl teprve potom býti korunován a pomazán. Abych se však vrátil k oněm králům, narozeným v městě Medině: měli ještě třetího bratra, jež všechny navarský král přežil. Když jsme odjeli z tohoto města, nespatřili jsme v délce patnácti mil žádné louky ani lesy. Na topení tam berou dobytčí trus a užívají ho také na vaření pokrmů. Slouží jim k tomu také místo dřeva drny, letního času vykopané a naskládané na hromady, aby uschly, nebo také révové klestí. Z Mediny del Campo je šest mil do Cantalapiedry. Toto město náleží nějakému biskupovi. Ctyři míle od něho je vzdá- lena vesnice a za ní stojí chatrč, v níž žije nějaký poustevník. Myslí se, že je to polský král, o němž se povídalo, že byl zabit od pohanů, ale já sám to netvrdím. Také panu Lvovi vypra- vovali, že je to král, který, když byl v bitvě od pohanů po- ražen, zaslíbil prý se věčné samotě, aby odpykal, že nesplnil slovo, které jim byl dal. Když jsme přišli do nějaké tvrze, řekli nám, že ten poustevník je odtud vzdálen tři míle. Pana Lva se proto zmocnila touha ho uvidět. Odbočivše tedy přes čtyři míle od své cesty, šli jsme k němu, ale byli jsme již na- před upozorněni, že místo kolem jeho chatrče je lesnaté a že poustevník, uvidí-li nás z dálky, ihned se schová do skrýše. Pan Lev přesto s sebou vzal Jana Žehrovského, herolda, Frodnara a Šaška, kdežto ostatní družinu poslal napřed ob- vyklou cestou. A tu ten, jenž nám dělal průvodce, varoval pana Lva, řka: 75
veliký dům, skvostně a úpravně postavený, v kterém se na- rodili dva králové, aragonský a navarský. Říkali nám tam, že ten, který byl králem navarským, byl otcem onoho knížete, kterého jsme viděli na dvoře krále francouzského. Ten si právě tenkrát, když jsme tam byli, chtěl bráti za manželku sestru francouzského krále Magdalenu, bývalou snoubenku krále Ladislava slavné paměti. A jest kníže ten zákonným dědicem království navarského, ale toho času, když jsme byli ve Francii, je ještě neměl ve své moci, protože je držel král aragonský. Ale právě toho roku je měl Aragonský, jak vy- jednal francouzský král, vrátit Navarskému, který měl teprve potom býti korunován a pomazán. Abych se však vrátil k oněm králům, narozeným v městě Medině: měli ještě třetího bratra, jež všechny navarský král přežil. Když jsme odjeli z tohoto města, nespatřili jsme v délce patnácti mil žádné louky ani lesy. Na topení tam berou dobytčí trus a užívají ho také na vaření pokrmů. Slouží jim k tomu také místo dřeva drny, letního času vykopané a naskládané na hromady, aby uschly, nebo také révové klestí. Z Mediny del Campo je šest mil do Cantalapiedry. Toto město náleží nějakému biskupovi. Ctyři míle od něho je vzdá- lena vesnice a za ní stojí chatrč, v níž žije nějaký poustevník. Myslí se, že je to polský král, o němž se povídalo, že byl zabit od pohanů, ale já sám to netvrdím. Také panu Lvovi vypra- vovali, že je to král, který, když byl v bitvě od pohanů po- ražen, zaslíbil prý se věčné samotě, aby odpykal, že nesplnil slovo, které jim byl dal. Když jsme přišli do nějaké tvrze, řekli nám, že ten poustevník je odtud vzdálen tři míle. Pana Lva se proto zmocnila touha ho uvidět. Odbočivše tedy přes čtyři míle od své cesty, šli jsme k němu, ale byli jsme již na- před upozorněni, že místo kolem jeho chatrče je lesnaté a že poustevník, uvidí-li nás z dálky, ihned se schová do skrýše. Pan Lev přesto s sebou vzal Jana Žehrovského, herolda, Frodnara a Šaška, kdežto ostatní družinu poslal napřed ob- vyklou cestou. A tu ten, jenž nám dělal průvodce, varoval pana Lva, řka: 75
Strana 76
„Pane, ten z poustevny by nás mohl zdaleka uvidět a schovat se.“ A tu ho pán, ponechav u sebe jiného, kdo by nám ukázal cestu, poslal napřed a přikázal mu, aby poustevníka vyhledal a zadržel, aby se nikam neukryl, dokud tam nepřijdeme. Když jsme potom na pustině přicházeli k jeho chatrči, poustevník z ní vyšel k panu Lvovi, a když ho pan Lev skrze herolda oslovil a ptal se ho, z které země pochází, odpověděl, řka: „Co záleží tomu pánovi nebo knížeti tak velice na mé vlasti, že se tak horlivě vyptává, odkud pocházím, zdali z této nebo z jiné země? Neznám toho muže urozeného, on však jistě vidí, že jsem chudý poustevník, žijící tu na poušti.“ Byl tam při tom nějaký poutník, původem Polák, který nás předtím provázel již padesát mil, jda pěšky vedle soumarů. Ten požádal pana Lva, aby poustevníkovi kázal vyzouti se. Řekl totiž, že, má-li na jedné noze šest prstů, jistě je to onen král polský, kterého pohané porazili. Když pan Lev poustev- níka požádal, aby to udělal, dlouho odmítal, ale potom přece podlehl pánovým prosbám a vyzul si obuv. A tu onen Polák, když na jeho noze spatřil šest prstů, přistoupil k němu, padl na kolena a objímaje tu nohu, řekl: „Ty jsi náš dědic a král, jenž byl ve válce od pohanů poražen.“ Poustevník však odpovídaje, řekl: „Divím se ti, že přede mnou padáš na kolena a objímáš mi nohy, když přece dobře víš, že nejsem hoden takové pocty, neboť jsem člověk obtížený mnohými hříchy, jež jsem si umínil odpykati v této pustině, jestliže mi Bůh dobrotivý a všemohoucí dopřeje vytrvati v tomto úmyslu.“ Po těchto slovech vstal a se slzami v očích odešel do chatrče. Když jsme potom odtud odcházeli, onen Polák řekl panu Lvovi: „Věz, vznešený pane, že ta postava i to znamení, jež jsem viděl na noze, bezpečně prokazují, že je to polský král, protože si na ty věci dobře vzpomínám z dob svého dětství.“ Tenkrát měl poustevník ovšem již vysoký věk, let asi sedm- desát, postavu štíhlou, tvář podlouhlou, pleť tmavou, nos vy- 76
„Pane, ten z poustevny by nás mohl zdaleka uvidět a schovat se.“ A tu ho pán, ponechav u sebe jiného, kdo by nám ukázal cestu, poslal napřed a přikázal mu, aby poustevníka vyhledal a zadržel, aby se nikam neukryl, dokud tam nepřijdeme. Když jsme potom na pustině přicházeli k jeho chatrči, poustevník z ní vyšel k panu Lvovi, a když ho pan Lev skrze herolda oslovil a ptal se ho, z které země pochází, odpověděl, řka: „Co záleží tomu pánovi nebo knížeti tak velice na mé vlasti, že se tak horlivě vyptává, odkud pocházím, zdali z této nebo z jiné země? Neznám toho muže urozeného, on však jistě vidí, že jsem chudý poustevník, žijící tu na poušti.“ Byl tam při tom nějaký poutník, původem Polák, který nás předtím provázel již padesát mil, jda pěšky vedle soumarů. Ten požádal pana Lva, aby poustevníkovi kázal vyzouti se. Řekl totiž, že, má-li na jedné noze šest prstů, jistě je to onen král polský, kterého pohané porazili. Když pan Lev poustev- níka požádal, aby to udělal, dlouho odmítal, ale potom přece podlehl pánovým prosbám a vyzul si obuv. A tu onen Polák, když na jeho noze spatřil šest prstů, přistoupil k němu, padl na kolena a objímaje tu nohu, řekl: „Ty jsi náš dědic a král, jenž byl ve válce od pohanů poražen.“ Poustevník však odpovídaje, řekl: „Divím se ti, že přede mnou padáš na kolena a objímáš mi nohy, když přece dobře víš, že nejsem hoden takové pocty, neboť jsem člověk obtížený mnohými hříchy, jež jsem si umínil odpykati v této pustině, jestliže mi Bůh dobrotivý a všemohoucí dopřeje vytrvati v tomto úmyslu.“ Po těchto slovech vstal a se slzami v očích odešel do chatrče. Když jsme potom odtud odcházeli, onen Polák řekl panu Lvovi: „Věz, vznešený pane, že ta postava i to znamení, jež jsem viděl na noze, bezpečně prokazují, že je to polský král, protože si na ty věci dobře vzpomínám z dob svého dětství.“ Tenkrát měl poustevník ovšem již vysoký věk, let asi sedm- desát, postavu štíhlou, tvář podlouhlou, pleť tmavou, nos vy- 76
Strana 77
čnělý, vlasy černé a vousy dlouhé a šedivé. Šaty na sobě měl dlouhé, popelavě zbarvené, a pod šaty žíněnou košili, ale skrýval ji, aby ji nebylo vidět. Ve vzdálenosti devíti mil od oné vsi je Salamanka, město ve- liké, v údolí položené, s přilehlým hradem. Žije tam velmi mnoho studentů vysokých škol, neboť v žádné křesťanské zemi prý vědy nekvetou tak, jak tam. Uprostřed města na náměstí je vidět šibenici. Když někdo z domácích lidí něco ukradne, jest tam pověšen, zůstane viset až do třetího dne a teprve potom je pochován na hřbitově. Ale cizince věšejí na jiné ši- benici za městem. Kolem tohoto města teče řeka Tormes s ne- příliš dlouhým kamenným mostem. Bydlí tam biskup, který nás přijal pohostinně a vlídně. Šlechta tohoto města zachovává ten obyčej, že v den sv. Ja- kuba štvou na náměstí divoké býky. Také my jsme se na to dívali, protože jsme tam byli právě v den sv. Jakuba. Jeden z těch býků, který byl vypuštěn pořadím třetí, dva lidi zabil a osm jiných lidí a jednoho koně ranil. Do La Bovedy je ze Salamanky osm mil. Na žádném místě předtím jsem neviděl tolik čápů, jako v této vesnici. Myslím, že jich tam bylo přes tisíc. Ani kobylek jsem větší množství dosud neviděl, neboť byla jich tam taková síla, že by mohly pokrýt celou nějakou krajinku. Z La Bovedy jsme přišli do Ciudad Rodriga, cestou dlouhou devět mil. Je to město spojené s hradem, nepříliš veliké a sídlo biskupské. Leží na hranicích Portugalska, má kolem sebe čtrnáct kostelů a klášterů a leží na rovině pod horami. Pan Lev byl v tomto městě přijat s takovou poctou, jako v žádném jiném kastilském městě a nikde na své cestě. Předměstí tam kolem města není, jenom před městskou branou je vidět tři domky. Z Ciudad Rodriga je pět mil do San Felices de los Gallegos, vesnice rozlehlé a obehnané zčásti kolovou, zčásti zděnou hradbou. Ve vsi je hrad neobyčejně krásný a veliký. Pro tuto vesnici vznikl právě tenkrát, když jsme byli v těch místech, spor mezi kastilským králem a jeho bratrem, protože král da- 77
čnělý, vlasy černé a vousy dlouhé a šedivé. Šaty na sobě měl dlouhé, popelavě zbarvené, a pod šaty žíněnou košili, ale skrýval ji, aby ji nebylo vidět. Ve vzdálenosti devíti mil od oné vsi je Salamanka, město ve- liké, v údolí položené, s přilehlým hradem. Žije tam velmi mnoho studentů vysokých škol, neboť v žádné křesťanské zemi prý vědy nekvetou tak, jak tam. Uprostřed města na náměstí je vidět šibenici. Když někdo z domácích lidí něco ukradne, jest tam pověšen, zůstane viset až do třetího dne a teprve potom je pochován na hřbitově. Ale cizince věšejí na jiné ši- benici za městem. Kolem tohoto města teče řeka Tormes s ne- příliš dlouhým kamenným mostem. Bydlí tam biskup, který nás přijal pohostinně a vlídně. Šlechta tohoto města zachovává ten obyčej, že v den sv. Ja- kuba štvou na náměstí divoké býky. Také my jsme se na to dívali, protože jsme tam byli právě v den sv. Jakuba. Jeden z těch býků, který byl vypuštěn pořadím třetí, dva lidi zabil a osm jiných lidí a jednoho koně ranil. Do La Bovedy je ze Salamanky osm mil. Na žádném místě předtím jsem neviděl tolik čápů, jako v této vesnici. Myslím, že jich tam bylo přes tisíc. Ani kobylek jsem větší množství dosud neviděl, neboť byla jich tam taková síla, že by mohly pokrýt celou nějakou krajinku. Z La Bovedy jsme přišli do Ciudad Rodriga, cestou dlouhou devět mil. Je to město spojené s hradem, nepříliš veliké a sídlo biskupské. Leží na hranicích Portugalska, má kolem sebe čtrnáct kostelů a klášterů a leží na rovině pod horami. Pan Lev byl v tomto městě přijat s takovou poctou, jako v žádném jiném kastilském městě a nikde na své cestě. Předměstí tam kolem města není, jenom před městskou branou je vidět tři domky. Z Ciudad Rodriga je pět mil do San Felices de los Gallegos, vesnice rozlehlé a obehnané zčásti kolovou, zčásti zděnou hradbou. Ve vsi je hrad neobyčejně krásný a veliký. Pro tuto vesnici vznikl právě tenkrát, když jsme byli v těch místech, spor mezi kastilským králem a jeho bratrem, protože král da- 77
Strana 78
roval ves i s hradem rodrižskému biskupovi. Část pánů i šlech- ticů stála při králi, část byla nakloněna jeho bratrovi, a to tak, že většina stála při vévodovi, královu bratrovi. Ze San Felices do La Hinojosy jsou tři míle. Je to ves veliká, ozdobená kamennými domy, krytými cihlovými taškami, a pod- daná témuž biskupovi. Z La Hinojosy je míle cesty k řece Dueru, která má takové množství vody, že nad ni není větší řeky v celé Kastilii. Oddě- luje Kastilii od Portugalska, a to tak, že jeden její břeh je počítán ke Kastilii a druhý k Portugalsku. 78
roval ves i s hradem rodrižskému biskupovi. Část pánů i šlech- ticů stála při králi, část byla nakloněna jeho bratrovi, a to tak, že většina stála při vévodovi, královu bratrovi. Ze San Felices do La Hinojosy jsou tři míle. Je to ves veliká, ozdobená kamennými domy, krytými cihlovými taškami, a pod- daná témuž biskupovi. Z La Hinojosy je míle cesty k řece Dueru, která má takové množství vody, že nad ni není větší řeky v celé Kastilii. Oddě- luje Kastilii od Portugalska, a to tak, že jeden její břeh je počítán ke Kastilii a druhý k Portugalsku. 78
Strana 79
HLAVA ŠESTÁ Do Compostelly a na konec světa Cestujícím po toku řeky Duera se naskytují vysokánské hory s neschůdnými cestami. Když jsme k ní dorazili, převá- želi jsme po každé dva koně a dva lidi, neboť více nemohla pramice pojmouti. Ve vzdálenosti tří mil od této řeky leží Freixo, vesnice a hezký, veliký hrad, v hornatém kraji polo- žený, první hrad v království portugalském, který uvidí cestu- jící od kastilských hranic. Kolem vesnice a hradu jsou rozlo- ženy krásné a četné vinice. Z Freixa do Torre de Moncorvo je vzdálenost pěti a půl míle. Přístup k tomuto městu, položenému v horách, je cestou strmou a neschůdnou. V těch horách rostou rozmanité stromy, jaké jsem ani já, ani nikdo z našich nikdy neviděl. Z Torre de Moncorvo je šest mil do Abreira, vesnice na hoře tak vysoké, že jezdec se do ní nedostane, protože i pěší stěží překonává tu strmost. Pode vsí teče řeka jménem Tua. Cesty k této vesnici jsou neschůdné a obtížné. V okolních horách je mnoho hadů, štírů a ještěrek. Hadi jsou krátcí, ale tlustí, mají křídla, podobná netopýřím, a hlavy, ozbrojené hákovitými ostny. Když uvidí člověka nebo dobytek, letí za ním a pronásledují ho a zachycujíce se těmi zahnutými hroty, kousají. Uletí prý dva tisíce kroků nebo i více. Štíři jsou velicí jako prostřední lovecký pes a mají všelijak skvrni- tý hřbet. Nikdo z našich je nikdy jindy neviděl. Ještěrky jsou o málo menší než kočka, také hlavu mají kočičí ne nepodob- nou, a barvu zelenou. Ten, kdo chce přejíti ty hory, musí cestovati v největším horku a musí s sebou míti dryák proti uštknutí, neboť jinak 79
HLAVA ŠESTÁ Do Compostelly a na konec světa Cestujícím po toku řeky Duera se naskytují vysokánské hory s neschůdnými cestami. Když jsme k ní dorazili, převá- želi jsme po každé dva koně a dva lidi, neboť více nemohla pramice pojmouti. Ve vzdálenosti tří mil od této řeky leží Freixo, vesnice a hezký, veliký hrad, v hornatém kraji polo- žený, první hrad v království portugalském, který uvidí cestu- jící od kastilských hranic. Kolem vesnice a hradu jsou rozlo- ženy krásné a četné vinice. Z Freixa do Torre de Moncorvo je vzdálenost pěti a půl míle. Přístup k tomuto městu, položenému v horách, je cestou strmou a neschůdnou. V těch horách rostou rozmanité stromy, jaké jsem ani já, ani nikdo z našich nikdy neviděl. Z Torre de Moncorvo je šest mil do Abreira, vesnice na hoře tak vysoké, že jezdec se do ní nedostane, protože i pěší stěží překonává tu strmost. Pode vsí teče řeka jménem Tua. Cesty k této vesnici jsou neschůdné a obtížné. V okolních horách je mnoho hadů, štírů a ještěrek. Hadi jsou krátcí, ale tlustí, mají křídla, podobná netopýřím, a hlavy, ozbrojené hákovitými ostny. Když uvidí člověka nebo dobytek, letí za ním a pronásledují ho a zachycujíce se těmi zahnutými hroty, kousají. Uletí prý dva tisíce kroků nebo i více. Štíři jsou velicí jako prostřední lovecký pes a mají všelijak skvrni- tý hřbet. Nikdo z našich je nikdy jindy neviděl. Ještěrky jsou o málo menší než kočka, také hlavu mají kočičí ne nepodob- nou, a barvu zelenou. Ten, kdo chce přejíti ty hory, musí cestovati v největším horku a musí s sebou míti dryák proti uštknutí, neboť jinak 79
Strana 80
by nemohl přejíti pro tato jedovatá zvířata. Ten totiž, kdo by po takovém jedovatém kousnutí neužil dryáku, ihned by umřel, leda že by si celé to místo, otrávené jedovatým kous- nutím, vyřízl. Cesta přes ty hory je dlouhá deset mil nebo i více, a musí se tam, jak jsem již řekl, putovati za největšího vedra. Neboť v ten čas odpočívají ta zvířata, jsouce ukryta mezi kamením a ve skalních skulinách. Jakmile však horko povolí, vylézají a číhají na skalách nebo na zemi. Byli bychom těmi horami projeli rychleji, ale ze strachu před těmi zvířaty museli jsme se hned, jakmile ubývalo horka, uchylovati do hospod. Také mnoho divoké zvěře by bylo v těch horách, kdyby nebyla hubena od těchto zvířat. Hory jsou totiž vy- soké a skalnaté. V městech nebo ve vesnicích, které leží v těch- to horách, nemohou chovati žádný dobytek právě pro nebez- pečí těch jedovatých hadů a štírů, neboť létají velmi vysoko a vymršťují se příliš daleko. Stromy rostou v těch horách takové, jakých v našich zemích není. Listy mají podobné rmenu a také nějaké ovoce přinášejí, které, když je rozlomeno, vydává silnou vůni. Také jiné stromy, nepříliš vysoké, jsme tam viděli, jejichž listy pří- jemně voní. Dubů jsou v oněch horách tři druhy. První má listy podobné bodláku, na druhém rostou listy bělavé a potažené vespod jakoby nějakým chmýřím, třetí pak je listy podoben dubům, které rostou u nás, jenže má listy na okrajích roztřepe- nější nebo cípatější. Také jiné stromy a velmi mnohé rostliny je vidět v oněch horách, jaké v jiných krajích nerostou. Když jsme překonali tyto hory, vstoupili jsme po prvé na portugalskou půdu. Hned pod horami roste velmi mnoho stromů, přinášejících jakési bobule, kterým tam říkají mořské jahody. Toho léta, když jsme tam byli, se jich mnoho urodilo. A kdokoli má možnost načesati si jich, protože nikdo v tom nebrání. Ten kraj tam převelice oplývá fíky, mandlemi a suše- ným vínem, kterému se u nás říká víno řecké. A třebaže nemá žádné doly na zlato ani na stříbro, je velmi bohatý jinými věcmi, za něž se tam přiváží sdostatek zlata a stříbra z ciziny. Sedm mil za Abreirem je ves Pouca, položená v horách, 80
by nemohl přejíti pro tato jedovatá zvířata. Ten totiž, kdo by po takovém jedovatém kousnutí neužil dryáku, ihned by umřel, leda že by si celé to místo, otrávené jedovatým kous- nutím, vyřízl. Cesta přes ty hory je dlouhá deset mil nebo i více, a musí se tam, jak jsem již řekl, putovati za největšího vedra. Neboť v ten čas odpočívají ta zvířata, jsouce ukryta mezi kamením a ve skalních skulinách. Jakmile však horko povolí, vylézají a číhají na skalách nebo na zemi. Byli bychom těmi horami projeli rychleji, ale ze strachu před těmi zvířaty museli jsme se hned, jakmile ubývalo horka, uchylovati do hospod. Také mnoho divoké zvěře by bylo v těch horách, kdyby nebyla hubena od těchto zvířat. Hory jsou totiž vy- soké a skalnaté. V městech nebo ve vesnicích, které leží v těch- to horách, nemohou chovati žádný dobytek právě pro nebez- pečí těch jedovatých hadů a štírů, neboť létají velmi vysoko a vymršťují se příliš daleko. Stromy rostou v těch horách takové, jakých v našich zemích není. Listy mají podobné rmenu a také nějaké ovoce přinášejí, které, když je rozlomeno, vydává silnou vůni. Také jiné stromy, nepříliš vysoké, jsme tam viděli, jejichž listy pří- jemně voní. Dubů jsou v oněch horách tři druhy. První má listy podobné bodláku, na druhém rostou listy bělavé a potažené vespod jakoby nějakým chmýřím, třetí pak je listy podoben dubům, které rostou u nás, jenže má listy na okrajích roztřepe- nější nebo cípatější. Také jiné stromy a velmi mnohé rostliny je vidět v oněch horách, jaké v jiných krajích nerostou. Když jsme překonali tyto hory, vstoupili jsme po prvé na portugalskou půdu. Hned pod horami roste velmi mnoho stromů, přinášejících jakési bobule, kterým tam říkají mořské jahody. Toho léta, když jsme tam byli, se jich mnoho urodilo. A kdokoli má možnost načesati si jich, protože nikdo v tom nebrání. Ten kraj tam převelice oplývá fíky, mandlemi a suše- ným vínem, kterému se u nás říká víno řecké. A třebaže nemá žádné doly na zlato ani na stříbro, je velmi bohatý jinými věcmi, za něž se tam přiváží sdostatek zlata a stříbra z ciziny. Sedm mil za Abreirem je ves Pouca, položená v horách, 80
Strana 81
k níž vede cesta velikými horami a lesy, kde jen vzácně rostou jiné stromy kromě kaštanů. Z Poucy je šest mil do Arca de Baúlhe, rovněž vesnice, s domky, vzdálenými na hon od sebe. Cesta do této vsi vede horami tak velice velikými a vysokými, že s nimi sotva lze srovnávati v této věci které jiné, jež jsme dosud přešli. Mezi těmi horami teče řeka jménem Tamega s velmi vysokým kamenným mostem. Pod ním se do Tamegy vlévá jiná řeka, beze jména, také s mostem. Když jsme pluli šest mil po proudu, napočítali jsme dvaašedesát potoků, vtěka- jících do této řeky, majících krásně čistou vodu a oplývajících pstruhy. Z Arca de Baúlhe je šest mil do Lanhosa, vesnice, ležící pod zpustlým hradem. V těch horách je ještě vidět několik opuštěných hradů, obydlených jenom venkovany, kteří kolem nich udržují život, pěstujíce polní plodiny. Neboť v okruhu několika mil tam nikde není polí, a lidé tam v těch horách mají krušný a lopotný život. Za vesnicí stojí stranou v horách kostel, kde je pochován sv. Dominik a kde jsme viděli jeho svaté tělo. Lanhoso, obtékané řekou Ave, leží čtyři míle odtud. Z Lanhosy do Bragy jsou dvě míle. Je to město s hradem, v horách, a sv. Jakub je prý od něho vzdálen nedlouhých třicet mil. V Braze má své sídlo portugalský arcibiskup. Stromy, které nesou rajské ovoce, pomeranče, citrony a graná- tová jablka, a také rozmanité jiné druhy a rostliny, předtím nikdy v takovém množství ode mne neviděné, jsme spatřili u tohoto města. Hradby jsou tu porostlé břečtanem. Tři míle za Bragou leží dosti veliké městečko jménem Gimaraens. Přichází se k němu, stejně jako k Braze, cestou hornatou a obtížnou a všude kolem cest tam roste šalvěj drobná a polejka. V Braze jsme zastihli portugalského krále. Přijal pana Lva a celou jeho družinu s poctami. Náš pán totiž přinesl králi list od jeho sestry, císařovy manželky, psaný její vlastní rukou. Zůstali jsme tam týden. Když jsme se před odchodem loučili, mluvil král s panem Lvem velmi laskavě, a to napřed sám a potom skrze tlumoč- níka. Řekl mu tato slova: 6 Deník o jízdě. 81
k níž vede cesta velikými horami a lesy, kde jen vzácně rostou jiné stromy kromě kaštanů. Z Poucy je šest mil do Arca de Baúlhe, rovněž vesnice, s domky, vzdálenými na hon od sebe. Cesta do této vsi vede horami tak velice velikými a vysokými, že s nimi sotva lze srovnávati v této věci které jiné, jež jsme dosud přešli. Mezi těmi horami teče řeka jménem Tamega s velmi vysokým kamenným mostem. Pod ním se do Tamegy vlévá jiná řeka, beze jména, také s mostem. Když jsme pluli šest mil po proudu, napočítali jsme dvaašedesát potoků, vtěka- jících do této řeky, majících krásně čistou vodu a oplývajících pstruhy. Z Arca de Baúlhe je šest mil do Lanhosa, vesnice, ležící pod zpustlým hradem. V těch horách je ještě vidět několik opuštěných hradů, obydlených jenom venkovany, kteří kolem nich udržují život, pěstujíce polní plodiny. Neboť v okruhu několika mil tam nikde není polí, a lidé tam v těch horách mají krušný a lopotný život. Za vesnicí stojí stranou v horách kostel, kde je pochován sv. Dominik a kde jsme viděli jeho svaté tělo. Lanhoso, obtékané řekou Ave, leží čtyři míle odtud. Z Lanhosy do Bragy jsou dvě míle. Je to město s hradem, v horách, a sv. Jakub je prý od něho vzdálen nedlouhých třicet mil. V Braze má své sídlo portugalský arcibiskup. Stromy, které nesou rajské ovoce, pomeranče, citrony a graná- tová jablka, a také rozmanité jiné druhy a rostliny, předtím nikdy v takovém množství ode mne neviděné, jsme spatřili u tohoto města. Hradby jsou tu porostlé břečtanem. Tři míle za Bragou leží dosti veliké městečko jménem Gimaraens. Přichází se k němu, stejně jako k Braze, cestou hornatou a obtížnou a všude kolem cest tam roste šalvěj drobná a polejka. V Braze jsme zastihli portugalského krále. Přijal pana Lva a celou jeho družinu s poctami. Náš pán totiž přinesl králi list od jeho sestry, císařovy manželky, psaný její vlastní rukou. Zůstali jsme tam týden. Když jsme se před odchodem loučili, mluvil král s panem Lvem velmi laskavě, a to napřed sám a potom skrze tlumoč- níka. Řekl mu tato slova: 6 Deník o jízdě. 81
Strana 82
„Vidím, že pocházíš z rodu velmi vznešeného, a proto tě prosím, abys našemu království a nám prokázal čest a požádal o cokoli, co by se ti zalíbilo. Bude ti to dáno." Když to náš pán slyšel, uctivě mu poděkoval za poctu a laskavost jemu prokázanou a poprosil krále, aby mu dal dva mouřeníny. Této žádosti byl přítomen králův bratr, a když ji slyšel, dal se do smíchu a řekl: „To, co žádáš, příteli, nemá žádnou cenu. Požádej o něco většího a čestnějšího, než jsou tito mouřeníni! Ale když po nich tak toužíš, přijmi ode mne, prosím, tento třetí dar, totiž opici, a vrat se do vlasti, takto znamenitě obdarován! Patrně,“ zeptal se, „ve vaší zemi nemáte mouřenínů ani opic, že si jich 2“ žádáš přede všemi jinými věcmi? A když pan Lev odpověděl, že jest je u nás viděti zřídka, vévoda řekl: „Zato však u nás je takových věcí hojnost. Zde král, můj bratr, má v Africe tři města a posílá do té země každý rok vojsko. A z žádné takové výpravy, ani sebemenší, se nevracejí s prázdnou, nýbrž přivádějí s sebou na sto tisíc nebo i více mouřenínů všeho věku a pohlaví. A všechno, co bylo přivedeno, se potom prodává jako dobytek. Neboť takový je zde zvyk, že na trh s černochy přicházejí lidé z jiných zemí a skupují je. Král pak má z tržby za ně větší užitek než z daní celého království. Neboť i malý černoch stojí dvanáct nebo třináct zlatých portugalských peněz; větší však je ovšem mnohem dražší.“ Mají pak takový obyčej, že, získá-li někdo mouřenína silné- ho a práce schopného, dá ho pokřtíti a neprodá ho ani nezcizí, leda že by ho dal příteli darem. Dokud však není pokřtěn, má možnost prodati ho, zač chce. Když jsme odešli z královského paláce, král poslal panu Lvovi do hospody dva krásné koně, jimž tam říkají janetty a jimž v rychlosti a v křepkosti rovné sotva plodí která křes- tanská země, a všechno v hospodě za nás zaplatil. Po odchodu z Bragy jsme dojeli do Ponte do Lima. Od Bragy je toto město vzdáleno pět mil a leží v horách. Cestou 82
„Vidím, že pocházíš z rodu velmi vznešeného, a proto tě prosím, abys našemu království a nám prokázal čest a požádal o cokoli, co by se ti zalíbilo. Bude ti to dáno." Když to náš pán slyšel, uctivě mu poděkoval za poctu a laskavost jemu prokázanou a poprosil krále, aby mu dal dva mouřeníny. Této žádosti byl přítomen králův bratr, a když ji slyšel, dal se do smíchu a řekl: „To, co žádáš, příteli, nemá žádnou cenu. Požádej o něco většího a čestnějšího, než jsou tito mouřeníni! Ale když po nich tak toužíš, přijmi ode mne, prosím, tento třetí dar, totiž opici, a vrat se do vlasti, takto znamenitě obdarován! Patrně,“ zeptal se, „ve vaší zemi nemáte mouřenínů ani opic, že si jich 2“ žádáš přede všemi jinými věcmi? A když pan Lev odpověděl, že jest je u nás viděti zřídka, vévoda řekl: „Zato však u nás je takových věcí hojnost. Zde král, můj bratr, má v Africe tři města a posílá do té země každý rok vojsko. A z žádné takové výpravy, ani sebemenší, se nevracejí s prázdnou, nýbrž přivádějí s sebou na sto tisíc nebo i více mouřenínů všeho věku a pohlaví. A všechno, co bylo přivedeno, se potom prodává jako dobytek. Neboť takový je zde zvyk, že na trh s černochy přicházejí lidé z jiných zemí a skupují je. Král pak má z tržby za ně větší užitek než z daní celého království. Neboť i malý černoch stojí dvanáct nebo třináct zlatých portugalských peněz; větší však je ovšem mnohem dražší.“ Mají pak takový obyčej, že, získá-li někdo mouřenína silné- ho a práce schopného, dá ho pokřtíti a neprodá ho ani nezcizí, leda že by ho dal příteli darem. Dokud však není pokřtěn, má možnost prodati ho, zač chce. Když jsme odešli z královského paláce, král poslal panu Lvovi do hospody dva krásné koně, jimž tam říkají janetty a jimž v rychlosti a v křepkosti rovné sotva plodí která křes- tanská země, a všechno v hospodě za nás zaplatil. Po odchodu z Bragy jsme dojeli do Ponte do Lima. Od Bragy je toto město vzdáleno pět mil a leží v horách. Cestou 82
Strana 83
k němu se jede přes řeku Cavado, která teče nedaleko od Bragy a má nepříliš dlouhý kamenný most. Řeka však, která teče u Ponte do Lima, má jméno Lima a také má most kamenný, ale hodně dlouhý. Město je obehnáno hradbou, postavenou z kvádrů, a všechny věže, čtverhranného tvaru, má z téhož kamene. Ve vzdálenosti pěti mil od Ponte do Lima je Valença do Minho, město nepříliš veliké, čnící na návrší mezi horami a zavlažované řekou Minhem. Tato řeka odděluje Portugalsko od Gallicie, kde je pochován sv. Jakub, a vlévá se dále odtud do moře. Přešli jsme ji, když jsme jeli k sv. Jakubu, jak cestou tam, tak cestou nazpět. Na protějším břehu leží hrad a město jménem Tuy, poddané nějakému rytíři, od něhož si ti, kdož chtějí navštíviti compos- tellský chrám, musí vyžádati povolení neboli průvodní list. Cestujícím do Valençy jest přejíti velmi vysokou, skalnatou horu, jezdcům nesjízdnou, protože i pěšky jsou její srázy sotva schůdné. Byli jsme proto nuceni obvésti koně v délce dvou mil kolem hory, ale také tam je cesta tak nesnadná a strmá, že horší už ani nemůže býti. V Tuy je pochován sv. Petr Saleský, který se kdysi proslavil přemnohými zázraky a mno- hou pomoc přinesl lidem, kteří se vydali na pouť, aby zhlédli jeho hrob. Od Tuy je vzdálena pět mil Redondela. Je to městečko ne- veliké, v horách u moře položené. Cestou z Redondely nám ukázali vpravo království irské, ležící při moři naproti Anglii. Irové neustále, již mnoho let, válčí s Angličany. Země nemá krále, ale vévodu, kterého jest poslušna a kterého jsme také my viděli. V Redondele mají klášter, zasvěcený sv. Šimonovi a položený na místě, oblévaném mořem. Cestujícím do Pontevedry, městečka u compostellské cesty, se naskytuje most přes mořskou zátoku, nepříliš dlouhý, z ka- mene postavený. Vzdálenost mezi Redondelou a Pontevedrou činí tři míle. Městečko to je pevné a veliké, na jedné straně široko zavlažované mořským močálem, překlenutým dlouhým kamenným mostem. 83
k němu se jede přes řeku Cavado, která teče nedaleko od Bragy a má nepříliš dlouhý kamenný most. Řeka však, která teče u Ponte do Lima, má jméno Lima a také má most kamenný, ale hodně dlouhý. Město je obehnáno hradbou, postavenou z kvádrů, a všechny věže, čtverhranného tvaru, má z téhož kamene. Ve vzdálenosti pěti mil od Ponte do Lima je Valença do Minho, město nepříliš veliké, čnící na návrší mezi horami a zavlažované řekou Minhem. Tato řeka odděluje Portugalsko od Gallicie, kde je pochován sv. Jakub, a vlévá se dále odtud do moře. Přešli jsme ji, když jsme jeli k sv. Jakubu, jak cestou tam, tak cestou nazpět. Na protějším břehu leží hrad a město jménem Tuy, poddané nějakému rytíři, od něhož si ti, kdož chtějí navštíviti compos- tellský chrám, musí vyžádati povolení neboli průvodní list. Cestujícím do Valençy jest přejíti velmi vysokou, skalnatou horu, jezdcům nesjízdnou, protože i pěšky jsou její srázy sotva schůdné. Byli jsme proto nuceni obvésti koně v délce dvou mil kolem hory, ale také tam je cesta tak nesnadná a strmá, že horší už ani nemůže býti. V Tuy je pochován sv. Petr Saleský, který se kdysi proslavil přemnohými zázraky a mno- hou pomoc přinesl lidem, kteří se vydali na pouť, aby zhlédli jeho hrob. Od Tuy je vzdálena pět mil Redondela. Je to městečko ne- veliké, v horách u moře položené. Cestou z Redondely nám ukázali vpravo království irské, ležící při moři naproti Anglii. Irové neustále, již mnoho let, válčí s Angličany. Země nemá krále, ale vévodu, kterého jest poslušna a kterého jsme také my viděli. V Redondele mají klášter, zasvěcený sv. Šimonovi a položený na místě, oblévaném mořem. Cestujícím do Pontevedry, městečka u compostellské cesty, se naskytuje most přes mořskou zátoku, nepříliš dlouhý, z ka- mene postavený. Vzdálenost mezi Redondelou a Pontevedrou činí tři míle. Městečko to je pevné a veliké, na jedné straně široko zavlažované mořským močálem, překlenutým dlouhým kamenným mostem. 83
Strana 84
Z Pontevedry k Sv. Jakubovi je deset mil. Odtud se nás dvanáct vydalo do Sv. Jakuba pěšky, kdežto pan Lev konal tu cestu dílem na koni, dílem s námi pěšky. Na této cestě, když jsme přišli do kaštanových hájů, páže pana Lva házelo, upravivši si prut, kameny po lese, jak to vidělo dělati tamní lidi, kteří dovedou vrhati drobné kameny velmi daleko a vysoko. Chtějíc se jim v tom vyrovnati, páže házelo kaménky sem tam, až tu najednou z neopatrnosti do krve zranilo nějakého člověka, který tam náhodou bez nej- menšího našeho vědomí ležel za křovím. Ten potom s námi skrze herolda mluvil náramně hněvivě a vyhrožoval, že to od- pykáme smrtí. Herold mu řekl: „Milý člověče, nerozhořčuj se tak, když přece vidíš, že ten chlapec, poněvadž tě neviděl, udělal to nevědomky! Potom jsme jeli dále. U cesty tam byla krčma, kde se oby- čejně cestující zastavovali, aby se napili nebo najedli, protože v okruhu pěti mil tam není žádná tvrz ani vesnice. A tu tedy na zpáteční již cestě od Sv. Jakuba, když jsme, někteří na koních, někteří pěšky, přišli k této krčmě, našli jsme tam asi sto lidí, ozbrojených meči, kopími, samostříly i luky, kteří se sešli, aby pomstili toho od hocha raněného, a chtěli na nás udeřiti. Tehdy na ně náš herold zavolal galli- cijským jazykem a řekl: „Proč na pomstu tak lehké rány strojíte smrt nám všem? Zřejmě nevíte, že tento pán pochází z rodu velmi vznešeného a slavného, a že cestuje těmito zeměmi, aby viděl dvory jas- ných knížat a králů, jak se takovému muži sluší. Vězte proto, že vám neprojde, jak si myslíte, bez trestu, jestliže nás za- bijete! Když to uslyšeli, asi padesát jich odstoupilo stranou a radili se o té věci, kdežto ostatní stáli kolem nás. A tu pan Lev, svolav své lidi, řekl: „Nejmilejší přátelé, vidíte, že se tu sešli, aby nás připravili o život. Proto tedy, dojde-li k tomu, statně se jim postavme na odpor a braňme se, neboť prosbami se od nich ničeho ne- dosáhne! Na mne tedy hleďte, a půjdu-li, když toho potřeba 84
Z Pontevedry k Sv. Jakubovi je deset mil. Odtud se nás dvanáct vydalo do Sv. Jakuba pěšky, kdežto pan Lev konal tu cestu dílem na koni, dílem s námi pěšky. Na této cestě, když jsme přišli do kaštanových hájů, páže pana Lva házelo, upravivši si prut, kameny po lese, jak to vidělo dělati tamní lidi, kteří dovedou vrhati drobné kameny velmi daleko a vysoko. Chtějíc se jim v tom vyrovnati, páže házelo kaménky sem tam, až tu najednou z neopatrnosti do krve zranilo nějakého člověka, který tam náhodou bez nej- menšího našeho vědomí ležel za křovím. Ten potom s námi skrze herolda mluvil náramně hněvivě a vyhrožoval, že to od- pykáme smrtí. Herold mu řekl: „Milý člověče, nerozhořčuj se tak, když přece vidíš, že ten chlapec, poněvadž tě neviděl, udělal to nevědomky! Potom jsme jeli dále. U cesty tam byla krčma, kde se oby- čejně cestující zastavovali, aby se napili nebo najedli, protože v okruhu pěti mil tam není žádná tvrz ani vesnice. A tu tedy na zpáteční již cestě od Sv. Jakuba, když jsme, někteří na koních, někteří pěšky, přišli k této krčmě, našli jsme tam asi sto lidí, ozbrojených meči, kopími, samostříly i luky, kteří se sešli, aby pomstili toho od hocha raněného, a chtěli na nás udeřiti. Tehdy na ně náš herold zavolal galli- cijským jazykem a řekl: „Proč na pomstu tak lehké rány strojíte smrt nám všem? Zřejmě nevíte, že tento pán pochází z rodu velmi vznešeného a slavného, a že cestuje těmito zeměmi, aby viděl dvory jas- ných knížat a králů, jak se takovému muži sluší. Vězte proto, že vám neprojde, jak si myslíte, bez trestu, jestliže nás za- bijete! Když to uslyšeli, asi padesát jich odstoupilo stranou a radili se o té věci, kdežto ostatní stáli kolem nás. A tu pan Lev, svolav své lidi, řekl: „Nejmilejší přátelé, vidíte, že se tu sešli, aby nás připravili o život. Proto tedy, dojde-li k tomu, statně se jim postavme na odpor a braňme se, neboť prosbami se od nich ničeho ne- dosáhne! Na mne tedy hleďte, a půjdu-li, když toho potřeba 84
Strana 85
bude vyžadovat, proti nim, následujte mne! Budeme-li od nich pobiti, aspoň jméno naše a sláva naší statečnosti, do posledka zachované, zůstanou na věky. Zatím oni, poradivše se, pravili našemu tlumočníkovi: „Řekni tomu vznešenému pánovi, že ani jemu, ani jeho družině nechceme učiniti žádné násilí! Všechno, co se stalo, chceme pustiti z mysli, a přeje-li si pán, abychom ho dopro- vodili do hospody, jsme k tomu ochotni." Tak jsme se s nimi rozešli, neutrpěvše žádnou škodu. Z Pontevedry do Padrónu je šest mil. Toto město je se dvou stran obléváno dvěma řekami, z nichž jedna má kamenný most a jmenuje se Ulla, kdežto druhá nemá ani most, ani jméno. Plouti se po ní dá z Padrónu až k Sv. Jakubu. Nad městem se vypíná hrad Rotya Planta, kde prý toho času, když svatý Jakub hlásal v Gallicii učení Kristovo, žila pohan- ská královna jménem Lupa. Byla velmi zuřivá, takže již z její ukrutnosti bys snadno poznal pohanku. Sv. Jakub kázal v tom městě celý rok, a přece nemohl nikoho vyjma dva lidi obrátiti na víru Kristovu. Nad městem stojí kostel na hoře, kde sv. Jakub kázával, a u něho veliká skála s jeskyní, která má úzké vchody. Říká se jí skála sv. Jakuba, protože v tom kostele i na té skále obyčejně kázával. Každý, kdo do té jeskyně vejde s nábožnou myslí, dosahuje odpuštění mnohých hříchů. Také já jsem v ní byl a stejně Burian, Kněžic s bratrem, Pětipeský a Miroš. Když se tam spouštěl Jan Žehrovský, úplně zbledl a zmodral, takže jsme ho stěží vytáhli, protože otvor byl velmi úzký. Pan Lev tam také chtěl vejít, ale, když to viděl, upustil od toho úmyslu. Papež povoluje těm, kteří vejdou do jeskyně, veliké odpustky proto, že sv. Jakub, když byl při kázání kamenován od pohanů, uchyloval se do té sluje. Na oné hoře, kde kázával, je postaven kostel, zasvěcený sv. Maří Magdaleně. Sv. Jakub, když ho jednou pohané kameno- vali a bili kyji a když byl mořen palčivou žízní, modlil se k Bohu, řka: „Milý Bože, dobře víš, že toto všechno trpělivě snáším pro 85
bude vyžadovat, proti nim, následujte mne! Budeme-li od nich pobiti, aspoň jméno naše a sláva naší statečnosti, do posledka zachované, zůstanou na věky. Zatím oni, poradivše se, pravili našemu tlumočníkovi: „Řekni tomu vznešenému pánovi, že ani jemu, ani jeho družině nechceme učiniti žádné násilí! Všechno, co se stalo, chceme pustiti z mysli, a přeje-li si pán, abychom ho dopro- vodili do hospody, jsme k tomu ochotni." Tak jsme se s nimi rozešli, neutrpěvše žádnou škodu. Z Pontevedry do Padrónu je šest mil. Toto město je se dvou stran obléváno dvěma řekami, z nichž jedna má kamenný most a jmenuje se Ulla, kdežto druhá nemá ani most, ani jméno. Plouti se po ní dá z Padrónu až k Sv. Jakubu. Nad městem se vypíná hrad Rotya Planta, kde prý toho času, když svatý Jakub hlásal v Gallicii učení Kristovo, žila pohan- ská královna jménem Lupa. Byla velmi zuřivá, takže již z její ukrutnosti bys snadno poznal pohanku. Sv. Jakub kázal v tom městě celý rok, a přece nemohl nikoho vyjma dva lidi obrátiti na víru Kristovu. Nad městem stojí kostel na hoře, kde sv. Jakub kázával, a u něho veliká skála s jeskyní, která má úzké vchody. Říká se jí skála sv. Jakuba, protože v tom kostele i na té skále obyčejně kázával. Každý, kdo do té jeskyně vejde s nábožnou myslí, dosahuje odpuštění mnohých hříchů. Také já jsem v ní byl a stejně Burian, Kněžic s bratrem, Pětipeský a Miroš. Když se tam spouštěl Jan Žehrovský, úplně zbledl a zmodral, takže jsme ho stěží vytáhli, protože otvor byl velmi úzký. Pan Lev tam také chtěl vejít, ale, když to viděl, upustil od toho úmyslu. Papež povoluje těm, kteří vejdou do jeskyně, veliké odpustky proto, že sv. Jakub, když byl při kázání kamenován od pohanů, uchyloval se do té sluje. Na oné hoře, kde kázával, je postaven kostel, zasvěcený sv. Maří Magdaleně. Sv. Jakub, když ho jednou pohané kameno- vali a bili kyji a když byl mořen palčivou žízní, modlil se k Bohu, řka: „Milý Bože, dobře víš, že toto všechno trpělivě snáším pro 85
Strana 86
tebe. Shlédni tedy na mne a sešli mi nějakou vláhu, abych si svlažil jazyk! Když to řekl, vzal hůl, udeřil jí o zem, a z toho místa, na něž udeřil, ihned vytryskl pramen nejčistší vody tak hojně, že by se jím mohlo poháněti mlýnské kolo. Teď je na tom místě, postavena velmi krásná studna, z níž se napájejí poutníci, navštěvující ta místa. Avšak sv. Jakub, když pro mnohá protivenství nemohl již vydržeti v Gallicii, odešel do jiných zemí, totiž do Jerusalema. Hlásaje tam Krista a usiluje přivésti židy k víře křesťanské (Skutky apošt. 12), byl jat od Heroda, a hlava mu byla sťata srpem. Tento srp lze dosud vidět zavěšený na oltáři sv. Jakuba, kde je pochováno jeho svaté tělo. Neboť toto tělo učedníci jeho tajně odnesli a uložili na loď, stojící u břehu. Anděl, sestoupiv k nim, řídil její směr, a hned se nad nimi rozsvítila hvězda a záříc ukazovala jim cestu až do města Padrónu, kde předtím kázával a které je vzdáleno čtyři míle od místa, kde je teď pochován. Když tedy připluli k tomu městu po řece, která se jmenuje Sar, vyložili jeho svaté tělo na břehu na skálu, kterou jsme všichni viděli a kde jest dodnes vtištěn otisk těla tak zřetelný, jako by se to bylo dnes stalo. Když papež doslechl, že poutníci ten kámen se všech stran olamují, dal jej svrhnouti do vody a kázal postaviti kamenné schody, aby lidé mohli přistoupiti a dívati se naň. Leží sice dosti hluboko ve vodě, ale je s těch schodů pod čistou vodou dobře vidět. Dvořané královny Lupy byli při tom, když loď připlula. Odešli do hradu a oznámili královně, že byl přivezen Jakub, který dříve v tom kraji kázával a lid sváděl. Potom přišli za královnou na hrad učedníci Jakubovi a prosili ji, aby jim dala voly nebo mezky, aby jimi tělo sv. Jakuba odvezli na místo, jež jim hvězda ukáže. Královna, která nelidskostí a krutostí, zvláště ke křesťanům, předstihovala všechny smrtelníky, cho- vala jakéhosi draka, zuřivého a hrozného, kterému předhazo- vala ty, jež chtěla sprovoditi se světa, a drak je všechny ihned rozsápal. Měla také dva býky náramně divoké, kterým rovněž 86
tebe. Shlédni tedy na mne a sešli mi nějakou vláhu, abych si svlažil jazyk! Když to řekl, vzal hůl, udeřil jí o zem, a z toho místa, na něž udeřil, ihned vytryskl pramen nejčistší vody tak hojně, že by se jím mohlo poháněti mlýnské kolo. Teď je na tom místě, postavena velmi krásná studna, z níž se napájejí poutníci, navštěvující ta místa. Avšak sv. Jakub, když pro mnohá protivenství nemohl již vydržeti v Gallicii, odešel do jiných zemí, totiž do Jerusalema. Hlásaje tam Krista a usiluje přivésti židy k víře křesťanské (Skutky apošt. 12), byl jat od Heroda, a hlava mu byla sťata srpem. Tento srp lze dosud vidět zavěšený na oltáři sv. Jakuba, kde je pochováno jeho svaté tělo. Neboť toto tělo učedníci jeho tajně odnesli a uložili na loď, stojící u břehu. Anděl, sestoupiv k nim, řídil její směr, a hned se nad nimi rozsvítila hvězda a záříc ukazovala jim cestu až do města Padrónu, kde předtím kázával a které je vzdáleno čtyři míle od místa, kde je teď pochován. Když tedy připluli k tomu městu po řece, která se jmenuje Sar, vyložili jeho svaté tělo na břehu na skálu, kterou jsme všichni viděli a kde jest dodnes vtištěn otisk těla tak zřetelný, jako by se to bylo dnes stalo. Když papež doslechl, že poutníci ten kámen se všech stran olamují, dal jej svrhnouti do vody a kázal postaviti kamenné schody, aby lidé mohli přistoupiti a dívati se naň. Leží sice dosti hluboko ve vodě, ale je s těch schodů pod čistou vodou dobře vidět. Dvořané královny Lupy byli při tom, když loď připlula. Odešli do hradu a oznámili královně, že byl přivezen Jakub, který dříve v tom kraji kázával a lid sváděl. Potom přišli za královnou na hrad učedníci Jakubovi a prosili ji, aby jim dala voly nebo mezky, aby jimi tělo sv. Jakuba odvezli na místo, jež jim hvězda ukáže. Královna, která nelidskostí a krutostí, zvláště ke křesťanům, předstihovala všechny smrtelníky, cho- vala jakéhosi draka, zuřivého a hrozného, kterému předhazo- vala ty, jež chtěla sprovoditi se světa, a drak je všechny ihned rozsápal. Měla také dva býky náramně divoké, kterým rovněž 86
Strana 87
předhazovala ty, jimž zkázu strojila. Ti zabíjeli okamžitě kaž- dého, na koho přišli, takže se nikdo neodvažoval k nim při- blížiti. Kázala tedy vésti Jakubovy žáky napřed k drakovi, aby je roztrhal: „Jděte tam, řekla, a vezměte si potah, kterým ho odvezete!“ Když byli spuštěni k drakovi, který je měl zahubit, nejen od něho neutrpěli nic zlého, nýbrž dokonce, což je zázrak, od něho byli ctěni, neboť se sklonil před nimi a vzdal jim poctu, což vzbudilo veliký podiv v těch, kteří stáli nahoře. Královna, když to slyšela, také se nadmíru podivila, jak je to možné, protože předtím drak vždycky ihned pozřel každého, kdo mu byl předhozen. Když se to tedy nestalo, kázala je vésti k těm býkům, k nimž se nikdo neodvažoval přiblížiti. Ale býci, jak- mile uviděli učedníky, se polekali. Ti však, kdož to viděli, spatřivše ten zázrak, opět oznámili královně, jak se to stalo. Královna pak, zděšená a vzrušená těmi zázraky, přijala se všemi svými víru Kristovu. Potom rozkázala, aby ti býci byli dáni učedníkům sv. Jakuba. Když je dostali, odvezli jimi ono svaté tělo, kam je vedla hvězda, kráčející před nimi. Když pak došli tam, kde se hvězda nehybně zastavila a kde také býci sami od sebe zůstali státi, složili svaté tělo na místě, kde leží po- chováno až do dnešního dne. Pohané, vidouce, že tam sv. Jakub koná přemnohé a převeliké zázraky, obraceli se ve jménu svatého Jakuba ke křesťanské víře a založili tam kostel stej- ného jména, který se proslavil tak, že také město pod onou horou se místo svého starého pojmenování Compostella jme- muje Santiago (Sv. Jakub). Z Padrónu k Sv. Jakubu jsou čtyři míle. Cesta je tam hor- natá, a prýští podle ní, pod krásnou a vysokou lipou, pramen, z něhož sám světec často pil, když odpočíval pod stromem. Vzdálen je míli od města. Také my jsme pod tím stromem od- počinuli a pili z onoho pramene. Říká se, že každý, kdo se napije z toho pramene, je s pomocí Boží a sv. Jakuba, celý ten rok chráněn před nebezpečím horečky. Odtud jsme potom dále jeli k Sv. Jakubu. Město to leží mezi velikými horami a je velmi rozlehlé, ale je obehnáno 87
předhazovala ty, jimž zkázu strojila. Ti zabíjeli okamžitě kaž- dého, na koho přišli, takže se nikdo neodvažoval k nim při- blížiti. Kázala tedy vésti Jakubovy žáky napřed k drakovi, aby je roztrhal: „Jděte tam, řekla, a vezměte si potah, kterým ho odvezete!“ Když byli spuštěni k drakovi, který je měl zahubit, nejen od něho neutrpěli nic zlého, nýbrž dokonce, což je zázrak, od něho byli ctěni, neboť se sklonil před nimi a vzdal jim poctu, což vzbudilo veliký podiv v těch, kteří stáli nahoře. Královna, když to slyšela, také se nadmíru podivila, jak je to možné, protože předtím drak vždycky ihned pozřel každého, kdo mu byl předhozen. Když se to tedy nestalo, kázala je vésti k těm býkům, k nimž se nikdo neodvažoval přiblížiti. Ale býci, jak- mile uviděli učedníky, se polekali. Ti však, kdož to viděli, spatřivše ten zázrak, opět oznámili královně, jak se to stalo. Královna pak, zděšená a vzrušená těmi zázraky, přijala se všemi svými víru Kristovu. Potom rozkázala, aby ti býci byli dáni učedníkům sv. Jakuba. Když je dostali, odvezli jimi ono svaté tělo, kam je vedla hvězda, kráčející před nimi. Když pak došli tam, kde se hvězda nehybně zastavila a kde také býci sami od sebe zůstali státi, složili svaté tělo na místě, kde leží po- chováno až do dnešního dne. Pohané, vidouce, že tam sv. Jakub koná přemnohé a převeliké zázraky, obraceli se ve jménu svatého Jakuba ke křesťanské víře a založili tam kostel stej- ného jména, který se proslavil tak, že také město pod onou horou se místo svého starého pojmenování Compostella jme- muje Santiago (Sv. Jakub). Z Padrónu k Sv. Jakubu jsou čtyři míle. Cesta je tam hor- natá, a prýští podle ní, pod krásnou a vysokou lipou, pramen, z něhož sám světec často pil, když odpočíval pod stromem. Vzdálen je míli od města. Také my jsme pod tím stromem od- počinuli a pili z onoho pramene. Říká se, že každý, kdo se napije z toho pramene, je s pomocí Boží a sv. Jakuba, celý ten rok chráněn před nebezpečím horečky. Odtud jsme potom dále jeli k Sv. Jakubu. Město to leží mezi velikými horami a je velmi rozlehlé, ale je obehnáno 87
Strana 88
toliko jedinou zdí. Po jedné straně hradeb tam roste veliké množství žlutých fial, takže je lze vidět již zdaleka, kdežto druhá strana je porostlá břečtanem tak hustě, že je pokryta jakoby lesem. Kolem města běží příkop nadmíru chatrný a na všech stranách stojí na hradební zdi čtverhranné věže, vysta- věné starobylým zdivem, v malých vzdálenostech jedna od druhé. Dorazili jsme do města v úterý před slavným svátkem Nanebevzetí Panny Marie. Toho času bylo města dobyto a kostel, v němž je pochován sv. Jakub, byl obléhán. Arcibiskup toho kostela byl před tím zajat spolu s některými kněžími v počtu dvaceti tří. Ale jeho matka a bratr zavřeli brány a vzdorovali v kostele obležení. Na toho však, jenž dobyl města, a na všechny ty, kteří obléhali kostel, jakož i na všechny gallicijské kněze byl od papeže vy- hlášen interdikt, protože drželi arcibiskupa a jeho kanovníky ve vězení. Nebyly proto v celé zemi slouženy mše, děti nebyly křtěny a těla nebožtíků ležela nepochována. Neboť celý kraj stál na straně toho pána, jenž chrám obléhal. Když jsme tam přijeli, nemohli jsme právě pro onu válku a pro ty rozbroje navštíviti kostel dříve, než třetího dne, když jsme si vymohli svolení k tomu od pána, který kostel obléhal. Pan Lev totiž sám se s ním sešel a domlouval mu a prosil ho, aby nám nebránil, jestliže se nám od těch, kteří měli kostel v moci, podaří vymoci povolení, aby byl puštěn k tomu místu, kde je pochován sv. Jakub. Dodal, že navštěvuje dvory křes- tanských králů a knížat a cestuje po mnohých zemích, i po- hanských, a že sem zajel se zbožným přáním, spatřiti posvátné místo, kde jsou pochovány kosti sv. Jakuba. A že on sám i všichni jeho druhové již dávno zahořeli velikou touhou, viděti to místo na vlastní oči. Ten pán mu odpověděl: „Pozoruji a vidím, příteli, že jsi muž znamenitý a vynikající a kníže nějaké země, neboť dostal jsem o tobě zprávy ještě dříve, než jsi sem přijel. O tom však, čeho si žádáš, zdali lze vy- moci, abys byl vpuštěn do toho kostela, věz, že tam vpuštěn budeš: ale je nejisto, zdali budeš míti možnost opět z kostela vyjíti. Mají jej totiž v moci ona matka, žena zločinná, a její 88
toliko jedinou zdí. Po jedné straně hradeb tam roste veliké množství žlutých fial, takže je lze vidět již zdaleka, kdežto druhá strana je porostlá břečtanem tak hustě, že je pokryta jakoby lesem. Kolem města běží příkop nadmíru chatrný a na všech stranách stojí na hradební zdi čtverhranné věže, vysta- věné starobylým zdivem, v malých vzdálenostech jedna od druhé. Dorazili jsme do města v úterý před slavným svátkem Nanebevzetí Panny Marie. Toho času bylo města dobyto a kostel, v němž je pochován sv. Jakub, byl obléhán. Arcibiskup toho kostela byl před tím zajat spolu s některými kněžími v počtu dvaceti tří. Ale jeho matka a bratr zavřeli brány a vzdorovali v kostele obležení. Na toho však, jenž dobyl města, a na všechny ty, kteří obléhali kostel, jakož i na všechny gallicijské kněze byl od papeže vy- hlášen interdikt, protože drželi arcibiskupa a jeho kanovníky ve vězení. Nebyly proto v celé zemi slouženy mše, děti nebyly křtěny a těla nebožtíků ležela nepochována. Neboť celý kraj stál na straně toho pána, jenž chrám obléhal. Když jsme tam přijeli, nemohli jsme právě pro onu válku a pro ty rozbroje navštíviti kostel dříve, než třetího dne, když jsme si vymohli svolení k tomu od pána, který kostel obléhal. Pan Lev totiž sám se s ním sešel a domlouval mu a prosil ho, aby nám nebránil, jestliže se nám od těch, kteří měli kostel v moci, podaří vymoci povolení, aby byl puštěn k tomu místu, kde je pochován sv. Jakub. Dodal, že navštěvuje dvory křes- tanských králů a knížat a cestuje po mnohých zemích, i po- hanských, a že sem zajel se zbožným přáním, spatřiti posvátné místo, kde jsou pochovány kosti sv. Jakuba. A že on sám i všichni jeho druhové již dávno zahořeli velikou touhou, viděti to místo na vlastní oči. Ten pán mu odpověděl: „Pozoruji a vidím, příteli, že jsi muž znamenitý a vynikající a kníže nějaké země, neboť dostal jsem o tobě zprávy ještě dříve, než jsi sem přijel. O tom však, čeho si žádáš, zdali lze vy- moci, abys byl vpuštěn do toho kostela, věz, že tam vpuštěn budeš: ale je nejisto, zdali budeš míti možnost opět z kostela vyjíti. Mají jej totiž v moci ona matka, žena zločinná, a její 88
Strana 89
o nic lepší syn, a ti u sebe nemají žádného muže urozeného a statečného, pamětlivého svého dobrého jména a své dobré pověsti. Z té příčiny bych ti neradil, abys k nim šel.“ Ve skutečnosti však od toho pana Lva zrazoval proto, že tušil, bude-li pan Lev vpuštěn, že na něho arcibiskupova matka a bratr budou žalovati, jak zločinně a proti právu zajal arci- biskupa, pána svého, jemuž byl povinen poslušností, a jak se zmocnil jeho města a mnoha jiných hradů. Když jsme tam byli vpuštěni, vyšlo nám naproti nejprve několik rytířů, kteří pana Lva a celou družinu vlídně uvítali. Potom přišla také matka se synem, blahopřála našemu pánovi a jeho druhům k příchodu ve zdraví a stěžovala si na toho, jenž zajal arcibiskupa, obléhá to slavné místo a chce zničiti ostatky tak posvátné. Potom řekla panu Lvovi: „Zdali pak víš, že jsi vyobcován z církve, příteli? Neboť kdokoli s těmi lidmi obcuje, s nimi jí a pije, proviňuje se stejným hříchem jako ti, kdož jim napomáhají.“ Ale to jsme již věděli. Potom nás vedli k nějakému opevnění naproti vchodu do kostela, pod něž dolů tékávala z trub voda; teď však tam vody nebylo, protože nepřátelé přerušili přítok. Když nám tam bylo přikázáno, abychom se zuli a podle něho pořadem poklekli, vyšel z kostela papežský legát se sborem kněží a žáků. Před nimi byl nesen černý kříž. Zastavivše se před kostelem na vý- stupku, jenž tam byl u chrámového vchodu postaven z kamene a k němuž byl přístup po kamenných stupních, zpívali. Když byly skončeny zpěvy, v nichž dlouho prosili, aby nám bylo odpuštěno a abychom byl zbaveni klatby, legát sestoupil dolů a vzav opasek, šlehl jím jednou napřed pana Lva a potom každého z nás. Potom, když byl pana Lva sám zdvihl a nás vyzval, abychom povstali, přikázal nám, abychom do kostela vešli bosýma no- hama. A tam potom pánovi a nám všem ukazovali kněží s pro- jevy úcty všechny ostatky, jež se v tom kostele chovají. Nej- prve nám ukázali hrob, v němž je pochován sv. Jakub a jenž je postaven přímo na oltáři. Na tomto oltáři je vidět také srp, 89
o nic lepší syn, a ti u sebe nemají žádného muže urozeného a statečného, pamětlivého svého dobrého jména a své dobré pověsti. Z té příčiny bych ti neradil, abys k nim šel.“ Ve skutečnosti však od toho pana Lva zrazoval proto, že tušil, bude-li pan Lev vpuštěn, že na něho arcibiskupova matka a bratr budou žalovati, jak zločinně a proti právu zajal arci- biskupa, pána svého, jemuž byl povinen poslušností, a jak se zmocnil jeho města a mnoha jiných hradů. Když jsme tam byli vpuštěni, vyšlo nám naproti nejprve několik rytířů, kteří pana Lva a celou družinu vlídně uvítali. Potom přišla také matka se synem, blahopřála našemu pánovi a jeho druhům k příchodu ve zdraví a stěžovala si na toho, jenž zajal arcibiskupa, obléhá to slavné místo a chce zničiti ostatky tak posvátné. Potom řekla panu Lvovi: „Zdali pak víš, že jsi vyobcován z církve, příteli? Neboť kdokoli s těmi lidmi obcuje, s nimi jí a pije, proviňuje se stejným hříchem jako ti, kdož jim napomáhají.“ Ale to jsme již věděli. Potom nás vedli k nějakému opevnění naproti vchodu do kostela, pod něž dolů tékávala z trub voda; teď však tam vody nebylo, protože nepřátelé přerušili přítok. Když nám tam bylo přikázáno, abychom se zuli a podle něho pořadem poklekli, vyšel z kostela papežský legát se sborem kněží a žáků. Před nimi byl nesen černý kříž. Zastavivše se před kostelem na vý- stupku, jenž tam byl u chrámového vchodu postaven z kamene a k němuž byl přístup po kamenných stupních, zpívali. Když byly skončeny zpěvy, v nichž dlouho prosili, aby nám bylo odpuštěno a abychom byl zbaveni klatby, legát sestoupil dolů a vzav opasek, šlehl jím jednou napřed pana Lva a potom každého z nás. Potom, když byl pana Lva sám zdvihl a nás vyzval, abychom povstali, přikázal nám, abychom do kostela vešli bosýma no- hama. A tam potom pánovi a nám všem ukazovali kněží s pro- jevy úcty všechny ostatky, jež se v tom kostele chovají. Nej- prve nám ukázali hrob, v němž je pochován sv. Jakub a jenž je postaven přímo na oltáři. Na tomto oltáři je vidět také srp, 89
Strana 90
kterým byla sv. Jakubovi sťata hlava, pověšený na železném řetízku. Nad hrobem je každoročně sloužena slavná mše. Kněží zde jsou z řádu tak řečených kanovníků (sv. Augustina), stejně jako v kostele sv. Václava na hradě pražském. Potom nám byla ukázána hůl, o kterou se světec opírával na svých cestách světem a která je olita olovem a připevněna k oltáři. Poutníci si z ní totiž uřezávali tříštičky, takže by ji celou byli roze- brali, kdyby se papež nebyl včas postaral, aby byla olovem olita. Je z ní viděti toliko železný hřeb, vražený do jejího konce, a je možné se ho rukou dotknouti. Potom nám byla ukázána hlava Jakuba Menšího, příjmím Alfea, a trn z Kristovy koruny, jakož i tříska ze sv. kříže. Viděli jsme tam také přemnohé jiné ostatky svatých, které zde nejsou vyjmenovány a ukazují se jenom v milostivém létě. Dále jsme viděli korouhev sv. Jakuba, které používali křes- tané, když s pohany bojovali. Jest barvy rudé, a na ní je vy- malována postava, sedící na bílém koni a oblečená do bílých šatů. Na koni a na jezdcově klobouku je vidět namalované lastury nebo šupiny, jak je na kloboucích nosívají poutníci. Ale korouhev je stářím téměř již úplně zničena. Kněží vy- právěli, že, když se s tou korouhví bojovalo po prvé, křesťanů bylo ve zbrani toliko třináct tisíc, vesměs obrácených ke křes- ťanství po smrti sv. Jakuba, pohanů však sto tisíc, a přece byli s pomocí Boží a sv. Jakuba poraženi a obráceni na útěk. A v té bitvě se prý sv. Jakub objevil, oděn bílým šatem a sedě na bílém koni, jak je to zobrazeno na té korouhvi, a stalo se to prý po smrti sv. Jakuba. Potom nám byl ukázán řetěz, kterým byl světec spoután. Je připevněn k sloupu, který je vidět při vstupu na kamenný kůr. Chrám jest sice veliký, ale uvnitř tmavý a chmurný, protože kolem něho stojí šest věží, čtyři kulaté a dvě hranaté. Jedna z nich je vztyčena v koutě nedaleko vchodu do kostela, u zmí- něného kamenného výstupku. Za městem je na návrší vidět kostel, zasvěcený sv. Dominikovi. Ještě jiný kostel je za městem, u samých hradeb, kde bývají 90
kterým byla sv. Jakubovi sťata hlava, pověšený na železném řetízku. Nad hrobem je každoročně sloužena slavná mše. Kněží zde jsou z řádu tak řečených kanovníků (sv. Augustina), stejně jako v kostele sv. Václava na hradě pražském. Potom nám byla ukázána hůl, o kterou se světec opírával na svých cestách světem a která je olita olovem a připevněna k oltáři. Poutníci si z ní totiž uřezávali tříštičky, takže by ji celou byli roze- brali, kdyby se papež nebyl včas postaral, aby byla olovem olita. Je z ní viděti toliko železný hřeb, vražený do jejího konce, a je možné se ho rukou dotknouti. Potom nám byla ukázána hlava Jakuba Menšího, příjmím Alfea, a trn z Kristovy koruny, jakož i tříska ze sv. kříže. Viděli jsme tam také přemnohé jiné ostatky svatých, které zde nejsou vyjmenovány a ukazují se jenom v milostivém létě. Dále jsme viděli korouhev sv. Jakuba, které používali křes- tané, když s pohany bojovali. Jest barvy rudé, a na ní je vy- malována postava, sedící na bílém koni a oblečená do bílých šatů. Na koni a na jezdcově klobouku je vidět namalované lastury nebo šupiny, jak je na kloboucích nosívají poutníci. Ale korouhev je stářím téměř již úplně zničena. Kněží vy- právěli, že, když se s tou korouhví bojovalo po prvé, křesťanů bylo ve zbrani toliko třináct tisíc, vesměs obrácených ke křes- ťanství po smrti sv. Jakuba, pohanů však sto tisíc, a přece byli s pomocí Boží a sv. Jakuba poraženi a obráceni na útěk. A v té bitvě se prý sv. Jakub objevil, oděn bílým šatem a sedě na bílém koni, jak je to zobrazeno na té korouhvi, a stalo se to prý po smrti sv. Jakuba. Potom nám byl ukázán řetěz, kterým byl světec spoután. Je připevněn k sloupu, který je vidět při vstupu na kamenný kůr. Chrám jest sice veliký, ale uvnitř tmavý a chmurný, protože kolem něho stojí šest věží, čtyři kulaté a dvě hranaté. Jedna z nich je vztyčena v koutě nedaleko vchodu do kostela, u zmí- něného kamenného výstupku. Za městem je na návrší vidět kostel, zasvěcený sv. Dominikovi. Ještě jiný kostel je za městem, u samých hradeb, kde bývají 90
Strana 91
pochováváni poutníci, když tam některý skončí život, nebo chudí lidé z nemocnice. V okruhu půl míle kolem města je osm klášterů. Od Sv. Jakuba k Tmavé Hvězdě je čtrnáct mil, ale krátkých, takže je lze urazit za půl dne. Ale domácí lidé nazývají to místo jinak, totiž Finisterre. Lidé, cestující do tohoto místa, vidí na pobřeží asi v polo- vici cesty loď v kámen proměněnou s vesly, s veslaři a s jinou lodní výstrojí. Vypravuje se o tom, že na té lodi tam připlul Kristus s Matkou svou. Když potom z lodi vystoupili, šli na onu horu, zvanou Tmavá Hvězda, a založili tam kostel pa- nenské Rodičce Boží, který tam stojí až dodnes. Pod tím kostelem je rozsáhlá ves, které říkají Finisterre, t. j. konec světa, protože za ní není již nic jiného než vody a širé moře, jehož hranic nezná nikdo vyjma samého Boha. Toto pak vypravují jejich letopisy: Kterýsi portugalský král dal postaviti tři lodi, naplniti je vším potřebným a vsaditi do nich do každé dvanáct písařů a přikázal jim, opatřeným potravinami na čtyři léta, aby od toho místa pluli, jak nejdále je to možné během čtyř let, a aby na každé lodi spisovali, co uvidí, k jakým pustým krajinám připlují a cokoli kde nepříznivého na moři zakusí. A tu oni, jak nám bylo vypravováno, když byli celá dvě léta brázdili mořské vody, octli se v jakýchsi temnotách, a když z nich potom, strávivše tam dvě neděle, vypluli, dostali se k nějakému ostrovu. Když tam s loďmi přistali k břehům a vyšli z nich, našli domy, postavené pod zemí a plné zlata a stříbra, ale neodvážili se nic odnésti z těch věcí. Na domech byly zřízeny zahrady a vinice, jak to bývá viděti také ve Fran- cii, že mají na domech zahrady a vinice. Když z těch domů vyšli, zůstali na ostrově asi tři hodiny, radíce se spolu, co by měli učiniti, mají-li co odnésti čili nic. Jeden z nich řekl: „Můj názor je, abychom neodnášeli z těch věcí nic, protože je nejisto, co se potom může státi.“ Vstoupivše tedy opět na lodi, když byli znovu ne krátký čas pluli, již z dálky viděli, jak se moře zdvíhá hrozným vlno- 91
pochováváni poutníci, když tam některý skončí život, nebo chudí lidé z nemocnice. V okruhu půl míle kolem města je osm klášterů. Od Sv. Jakuba k Tmavé Hvězdě je čtrnáct mil, ale krátkých, takže je lze urazit za půl dne. Ale domácí lidé nazývají to místo jinak, totiž Finisterre. Lidé, cestující do tohoto místa, vidí na pobřeží asi v polo- vici cesty loď v kámen proměněnou s vesly, s veslaři a s jinou lodní výstrojí. Vypravuje se o tom, že na té lodi tam připlul Kristus s Matkou svou. Když potom z lodi vystoupili, šli na onu horu, zvanou Tmavá Hvězda, a založili tam kostel pa- nenské Rodičce Boží, který tam stojí až dodnes. Pod tím kostelem je rozsáhlá ves, které říkají Finisterre, t. j. konec světa, protože za ní není již nic jiného než vody a širé moře, jehož hranic nezná nikdo vyjma samého Boha. Toto pak vypravují jejich letopisy: Kterýsi portugalský král dal postaviti tři lodi, naplniti je vším potřebným a vsaditi do nich do každé dvanáct písařů a přikázal jim, opatřeným potravinami na čtyři léta, aby od toho místa pluli, jak nejdále je to možné během čtyř let, a aby na každé lodi spisovali, co uvidí, k jakým pustým krajinám připlují a cokoli kde nepříznivého na moři zakusí. A tu oni, jak nám bylo vypravováno, když byli celá dvě léta brázdili mořské vody, octli se v jakýchsi temnotách, a když z nich potom, strávivše tam dvě neděle, vypluli, dostali se k nějakému ostrovu. Když tam s loďmi přistali k břehům a vyšli z nich, našli domy, postavené pod zemí a plné zlata a stříbra, ale neodvážili se nic odnésti z těch věcí. Na domech byly zřízeny zahrady a vinice, jak to bývá viděti také ve Fran- cii, že mají na domech zahrady a vinice. Když z těch domů vyšli, zůstali na ostrově asi tři hodiny, radíce se spolu, co by měli učiniti, mají-li co odnésti čili nic. Jeden z nich řekl: „Můj názor je, abychom neodnášeli z těch věcí nic, protože je nejisto, co se potom může státi.“ Vstoupivše tedy opět na lodi, když byli znovu ne krátký čas pluli, již z dálky viděli, jak se moře zdvíhá hrozným vlno- 91
Strana 92
bitím, jako skály nebo hory, vystupujíc — zdálo se — až do oblak. Všech se jich z toho zmocnil hrozný strach, jako kdyby přicházel den Posledního soudu. Zastavili proto plavbu všech tří lodí a radíce se, řekli: „Již vidíme, kam jsme se dostali, a moc Boží je zjevná. Po- radme se tedy, co jest lépe učiniti, zdali vplouti do toho jekotu vln, nebo plouti nazpět!“ Tehdy řekli někteří z nich: „Jaký by to byl návrat? Co a jaké divy budeme vypravovati svému králi, jenž nás vyslal na výzkumy? Raději prozkou- mejme, co je to, ten jekot vln!" Rozhodli se tedy, že dvě lodi se o to pokusí, třetí však při- kázali zůstati na tom místě, řkouce: „My se pustíme do těch vlnobití a vy čekejte zde! Nevrátí- me-li se k vám čtvrtého nebo pátého dne, řekněte si, že jsme jistě zahynuli!" Po těchto slovech vpluli na dvou lodích do bouřlivých vln. Ti však na třetí lodi čekali na jejich návrat až do šestnáctého dne, a když se nevraceli, nevědouce, co se jim přihodilo, s veli- kým strachem se za dvě léta vrátili nazpět do Lisabonu, což jest hlavní a největší město království portugalského. Když vpluli do přístavu, vyšli jim z města naproti lidé a ptali se jich, odkud a z kterých jsou zemí. Odpověděli, že jsou ti, jež král vyslal prozkoumati konce širého moře, aby zaznamenali, jaké divy tam uvidí. Oni však odpověděli: „Přátelé milí, my sami jsme byli při tom, když král ty lodi vyslal, ale takové lidi a tak urostlé, jako jste vy, šedivé jako starci, neposlal, nýbrž mladíky ve věku dvaceti šesti let. A byl to veliký zázrak Boží, neboť měli příbuzné v městě i kolem města, ale od nikoho z nich nebyli poznáni, neboť byli šediví jako stromy, pokryté v zimě jinovatkou. Když to bylo oznámeno králi portugalskému, velmi se podivil, že tak zestárli, když přece nebyli na moři déle než dvě léta, a řekl: „Všechno, co říkají, jest sice možné a podobné pravdě, o tom, že jsem je poslal, a také o jiných věcech, ale možná, že se 92
bitím, jako skály nebo hory, vystupujíc — zdálo se — až do oblak. Všech se jich z toho zmocnil hrozný strach, jako kdyby přicházel den Posledního soudu. Zastavili proto plavbu všech tří lodí a radíce se, řekli: „Již vidíme, kam jsme se dostali, a moc Boží je zjevná. Po- radme se tedy, co jest lépe učiniti, zdali vplouti do toho jekotu vln, nebo plouti nazpět!“ Tehdy řekli někteří z nich: „Jaký by to byl návrat? Co a jaké divy budeme vypravovati svému králi, jenž nás vyslal na výzkumy? Raději prozkou- mejme, co je to, ten jekot vln!" Rozhodli se tedy, že dvě lodi se o to pokusí, třetí však při- kázali zůstati na tom místě, řkouce: „My se pustíme do těch vlnobití a vy čekejte zde! Nevrátí- me-li se k vám čtvrtého nebo pátého dne, řekněte si, že jsme jistě zahynuli!" Po těchto slovech vpluli na dvou lodích do bouřlivých vln. Ti však na třetí lodi čekali na jejich návrat až do šestnáctého dne, a když se nevraceli, nevědouce, co se jim přihodilo, s veli- kým strachem se za dvě léta vrátili nazpět do Lisabonu, což jest hlavní a největší město království portugalského. Když vpluli do přístavu, vyšli jim z města naproti lidé a ptali se jich, odkud a z kterých jsou zemí. Odpověděli, že jsou ti, jež král vyslal prozkoumati konce širého moře, aby zaznamenali, jaké divy tam uvidí. Oni však odpověděli: „Přátelé milí, my sami jsme byli při tom, když král ty lodi vyslal, ale takové lidi a tak urostlé, jako jste vy, šedivé jako starci, neposlal, nýbrž mladíky ve věku dvaceti šesti let. A byl to veliký zázrak Boží, neboť měli příbuzné v městě i kolem města, ale od nikoho z nich nebyli poznáni, neboť byli šediví jako stromy, pokryté v zimě jinovatkou. Když to bylo oznámeno králi portugalskému, velmi se podivil, že tak zestárli, když přece nebyli na moři déle než dvě léta, a řekl: „Všechno, co říkají, jest sice možné a podobné pravdě, o tom, že jsem je poslal, a také o jiných věcech, ale možná, že se 92
Strana 93
zmocnili lodí a ubili naše lidi. Zeptejte se jich, zdali jednali podle toho, co jsme oněm přikázali! Nařídili jsme jim totiž, aby, až vyplují od Tmavé Hvězdy, všechno zapsali a zazname- nali, ke kterým ostrovům nebo pustinám připlují nebo jaké nehody na moři zažijí. Vždyť právě proto jsme jim přidělili šestatřicet písařů, po dvanácti na každou loď. Když, byvše předvoláni před krále, přišli, král se jich zeptal: „Jak se, přátelé milí, stalo, že se vrátila toliko jedna loď, ač přece jsme vyslali lodi tři?“ Tu oni odpověděli: „Nejmilostivější králi, všecko povíme Tvému Veličenstvu podle pravdy. Když jsme od Tvého Veličenstva přijali na kaž- dou loď dvanáct písařů, kteří měli sepsati všechno, co na moři uvidíme, odrazili jsme od břehu a plavili jsme se celých pět měsíců po moři. V tom čase jsme, jak myslíme, urazili šest tisíc námořních mil, protože jsme nebyli zdržováni žádnými překážkami a nesnázemi a větry jsme měli velmi příznivé. Potom jsme asi půl druhého roku po svém odjezdu odtud do- pluli na moři k místu chmurnému a temnému, a když jsme jím po dvou nedělích propluli, dostali jsme se k nějakému ostrovu, tři míle dlouhému a širokému. Vystoupili jsme tam z lodí a tři hodiny jsme si ostrov prohlíželi. Našli jsme tam krásné domy pod zemí, velmi bohaté zlatem a stříbrem, ale bez lidí, přece však jsme odtud nic neodnesli. Na těch domech je vidět roz- košně vypěstěné zahrady a vinice. Když jsme to viděli, se- stoupili jsme se dohromady a řekli jsme si: „Viděli jsme již veliká a neslýchaná bohatství, ale, odneseme-li z nich něco, nevíme, co se potom stane.“ Tehdy říkali někteří z nás: „Naše rada je, abychom nevzali nic, nýbrž abychom rychle vstoupili na lodi a odpluli odtud, protože jinak se sotva vyhneme něja- kému nebezpečí.“ Vrátivše se tedy na lodi odjeli jsme od toho ostrova, nezaživše žádnou nehodu. Odpluvše odtud brázdili jsme znovu dlouhý čas Oceán, až jsme opět připluli k oněm temnotám. Když jsme se tam za- stavili, radili jsme se, zdali máme do té tmy vplouti nebo zdali se máme vrátiti. Někteří mínili, že se vraceti nemáme, 93
zmocnili lodí a ubili naše lidi. Zeptejte se jich, zdali jednali podle toho, co jsme oněm přikázali! Nařídili jsme jim totiž, aby, až vyplují od Tmavé Hvězdy, všechno zapsali a zazname- nali, ke kterým ostrovům nebo pustinám připlují nebo jaké nehody na moři zažijí. Vždyť právě proto jsme jim přidělili šestatřicet písařů, po dvanácti na každou loď. Když, byvše předvoláni před krále, přišli, král se jich zeptal: „Jak se, přátelé milí, stalo, že se vrátila toliko jedna loď, ač přece jsme vyslali lodi tři?“ Tu oni odpověděli: „Nejmilostivější králi, všecko povíme Tvému Veličenstvu podle pravdy. Když jsme od Tvého Veličenstva přijali na kaž- dou loď dvanáct písařů, kteří měli sepsati všechno, co na moři uvidíme, odrazili jsme od břehu a plavili jsme se celých pět měsíců po moři. V tom čase jsme, jak myslíme, urazili šest tisíc námořních mil, protože jsme nebyli zdržováni žádnými překážkami a nesnázemi a větry jsme měli velmi příznivé. Potom jsme asi půl druhého roku po svém odjezdu odtud do- pluli na moři k místu chmurnému a temnému, a když jsme jím po dvou nedělích propluli, dostali jsme se k nějakému ostrovu, tři míle dlouhému a širokému. Vystoupili jsme tam z lodí a tři hodiny jsme si ostrov prohlíželi. Našli jsme tam krásné domy pod zemí, velmi bohaté zlatem a stříbrem, ale bez lidí, přece však jsme odtud nic neodnesli. Na těch domech je vidět roz- košně vypěstěné zahrady a vinice. Když jsme to viděli, se- stoupili jsme se dohromady a řekli jsme si: „Viděli jsme již veliká a neslýchaná bohatství, ale, odneseme-li z nich něco, nevíme, co se potom stane.“ Tehdy říkali někteří z nás: „Naše rada je, abychom nevzali nic, nýbrž abychom rychle vstoupili na lodi a odpluli odtud, protože jinak se sotva vyhneme něja- kému nebezpečí.“ Vrátivše se tedy na lodi odjeli jsme od toho ostrova, nezaživše žádnou nehodu. Odpluvše odtud brázdili jsme znovu dlouhý čas Oceán, až jsme opět připluli k oněm temnotám. Když jsme se tam za- stavili, radili jsme se, zdali máme do té tmy vplouti nebo zdali se máme vrátiti. Někteří mínili, že se vraceti nemáme, 93
Strana 94
protože král nás přece proto vyslal, abychom se plavili jak nejdále možno, a abychom zaznamenali, co se nám nahodí uviděti. Bylo tedy rozhodnuto, že směle vplujeme do těch temnot. Vjeli jsme do nich a nějaký čas se jimi zase plavili, než jsme byli zaneseni na otevřené a světlé moře. Tam však jsme ve vzdálenosti několika mil uviděli ohromné vlny, jejichž víry sahaly až k nebi a jež se válely s takovým jekotem a ře- vem, že jsme byli všichni zděšeni hrozným strachem, domní- vajíce se, že přišel konec světa. Tehdy jsme se opět radili, zdali máme vplouti do těch vlnobití, nebo zdali by bylo lépe vrátiti se nazpět. Za těchto úvah nám ti, kteří byli na druhých dvou lodích řekli: „Vy zde s třetí lodí stůjte a na nás, kteří poplujeme zjistiti z větší blízkosti, co to je, čekejte až do čtvrtého dne! Nevrátíme-li se do toho času, vězte, že jsme jistě zahynuli!“ To když byli řekli, vpluli do toho hukotu vln. My však jsme na ně na onom místě, kde nás zanechali, čekali šestnácte dní, a když se nevrátili, ze strachu jsme se neodva- žovali plouti dále, nýbrž, obrátivše plachty, pluli jsme nazpět do Lisabonu, odkud jsme vypluli." V tento smysl a nejinak vypravovali a popisovali ty věci králi portugalskému, než jak je zde podáno. 94
protože král nás přece proto vyslal, abychom se plavili jak nejdále možno, a abychom zaznamenali, co se nám nahodí uviděti. Bylo tedy rozhodnuto, že směle vplujeme do těch temnot. Vjeli jsme do nich a nějaký čas se jimi zase plavili, než jsme byli zaneseni na otevřené a světlé moře. Tam však jsme ve vzdálenosti několika mil uviděli ohromné vlny, jejichž víry sahaly až k nebi a jež se válely s takovým jekotem a ře- vem, že jsme byli všichni zděšeni hrozným strachem, domní- vajíce se, že přišel konec světa. Tehdy jsme se opět radili, zdali máme vplouti do těch vlnobití, nebo zdali by bylo lépe vrátiti se nazpět. Za těchto úvah nám ti, kteří byli na druhých dvou lodích řekli: „Vy zde s třetí lodí stůjte a na nás, kteří poplujeme zjistiti z větší blízkosti, co to je, čekejte až do čtvrtého dne! Nevrátíme-li se do toho času, vězte, že jsme jistě zahynuli!“ To když byli řekli, vpluli do toho hukotu vln. My však jsme na ně na onom místě, kde nás zanechali, čekali šestnácte dní, a když se nevrátili, ze strachu jsme se neodva- žovali plouti dále, nýbrž, obrátivše plachty, pluli jsme nazpět do Lisabonu, odkud jsme vypluli." V tento smysl a nejinak vypravovali a popisovali ty věci králi portugalskému, než jak je zde podáno. 94
Strana 95
HLAVA SEDMA V Portugalsku Z Finisterre, zvané Tmavou Hvězdou, jsme se opět vrátili touže cestou do Bragy, kde jsme předtím zastihli krále portu- galského. Z Bragy jsou tři míle do Gimaraensu, města polo- ženého v horách, majícího dva hrady a poddaného jednomu hraběti, který jest velmi zámožný a jest považován za prvního z portugalských šlechticů. Pohostil pana Lva a jeho druhy čestně. Tam jsme viděli, jak pohanští Saracéni pořádají tance. Hlavním z portugalských měst je Lisabon. V okruhu pěti mil kolem něho dostává králův bratr veliký desátek z vína, jež mu, dobré a vykvašené, bývá odevzdáváno v den sv. Jana Křtitele. Kdo nedá víno, zaplatí místo něho mnoho peněz. Osm mil za Gimaraensem leží Porto. Biskup tam má dům, postavený na kopci, ale město leží mezi horami u moře, a jedna jeho strana je oblévána mořskou zátokou, přes kterou jsme se přeplavili. V žádném jiném městě, položeném u moře, jsme neviděli tolik lodí jako v tomto. Sváží se tam totiž odjinud po moři mnoho zboží. V městě je mnoho pohanů, jež tam prodávají křesťané. Rok co rok jich tam bývá přiváděno mnoho tisíc zajatých na prodej a ke koupi. Již nikdy se nevracejí do svých rodných krajů, ledaže by je tam někdo prodal. Ty, kteří byli pokřtěni, jejich páni neprodávají, vyjma když je svým přátelům dají darem. Jinak si je nechávají až do konce jejich života. Takové otroky lze poznat po vousech, napuštěných barvami, které není možné smýti. Ale jiní pohané, přivádění z Berberska, mají těla po- malovaná, a je jich, stejně jako jiných, v Portugalsku veliký počet. 95
HLAVA SEDMA V Portugalsku Z Finisterre, zvané Tmavou Hvězdou, jsme se opět vrátili touže cestou do Bragy, kde jsme předtím zastihli krále portu- galského. Z Bragy jsou tři míle do Gimaraensu, města polo- ženého v horách, majícího dva hrady a poddaného jednomu hraběti, který jest velmi zámožný a jest považován za prvního z portugalských šlechticů. Pohostil pana Lva a jeho druhy čestně. Tam jsme viděli, jak pohanští Saracéni pořádají tance. Hlavním z portugalských měst je Lisabon. V okruhu pěti mil kolem něho dostává králův bratr veliký desátek z vína, jež mu, dobré a vykvašené, bývá odevzdáváno v den sv. Jana Křtitele. Kdo nedá víno, zaplatí místo něho mnoho peněz. Osm mil za Gimaraensem leží Porto. Biskup tam má dům, postavený na kopci, ale město leží mezi horami u moře, a jedna jeho strana je oblévána mořskou zátokou, přes kterou jsme se přeplavili. V žádném jiném městě, položeném u moře, jsme neviděli tolik lodí jako v tomto. Sváží se tam totiž odjinud po moři mnoho zboží. V městě je mnoho pohanů, jež tam prodávají křesťané. Rok co rok jich tam bývá přiváděno mnoho tisíc zajatých na prodej a ke koupi. Již nikdy se nevracejí do svých rodných krajů, ledaže by je tam někdo prodal. Ty, kteří byli pokřtěni, jejich páni neprodávají, vyjma když je svým přátelům dají darem. Jinak si je nechávají až do konce jejich života. Takové otroky lze poznat po vousech, napuštěných barvami, které není možné smýti. Ale jiní pohané, přivádění z Berberska, mají těla po- malovaná, a je jich, stejně jako jiných, v Portugalsku veliký počet. 95
Strana 96
Král portugalský totiž, když vpadne s vojskem do jejich země, přivede potom odtud mnoho tisíc mužů, žen a dětí. Dělává to každoročně a všechny přivedené ženy a děti rozdělí po městech svým měšťanům, aby je živili na svůj náklad. Teprve když dospěli, prodávají je královi berníci do otroctví. Získává se tím a do královy pokladny odvádí mnoho tisíc zlatých. Děti, které se jim narodí, musejí otroci vychovávat až do dospělého věku, a potom se také ony prodávají. Cestou pět mil dlouhou jsme z Porta dorazili do Arrifany, vesnice v horách nedaleko od moře. Jede se tam z Porta stále podél moře, jež jsme měli po pravici. Od toho místa tam není již žádný křesťanský král nebo kníže, nýbrž žijí tam Saracéni, a to dvojí: černí a bílí. Šest mil za Arrifanou leží Agueda, taktéž ves, oblévaná řekou Aguedou, která má jméno podle téže vsi a je přepjata kamenným mostem. O čtyři míle dále je Mehalada, vesnička v horách, neveliká, složená toliko ze čtyř chalup. Do Coimbry jsou odtud tři míle. Toto město a jeho hrad jsou zavlažovány řekou Mondego s nepříliš dlouhým kamenným mostem, a leží na příkrém kopci v horách. Není veliké, ale hezké a opevněné. Pod městem je směrem po proudu velmi půvabná rovina. Cesta do tohoto města vede horami, kde roste anýz. A nedaleko od- tud je vidět jiné hory, kde se daří olivy, mezi nimiž jsou vinice a jiné druhy stromů. U města je na druhé straně řeky velmi krásný klášter. Je tam viděti mnoho cypřišových stromů a překrásných zahrad. Do města Coimbry jsme nevkročili, protože tam bylo tenkrát morové povětří, nýbrž obešli jsme je a přenocovali jsme čtyři míle odtud ve vsi jménem Rabaçal. Leží v horském kraji a má toliko čtyři domy. Z Rabaçalu do vsi Alvayazera jsou čtyři míle horské cesty a odtud do Thomaru rovněž čtyři míle. Je to městečko neopevněné, ale veliké, v horách položené, nad beze- jmenou bystřinou, nad níž se vypíná pevná tvrz. V tomto místě jsme viděli, jak kněží nově vysvěcení tančí, když slouží svou první mši. Po mši celý den a také příštího dne chodí s trubači městečkem. V čele jde onen nově vysvě- 96
Král portugalský totiž, když vpadne s vojskem do jejich země, přivede potom odtud mnoho tisíc mužů, žen a dětí. Dělává to každoročně a všechny přivedené ženy a děti rozdělí po městech svým měšťanům, aby je živili na svůj náklad. Teprve když dospěli, prodávají je královi berníci do otroctví. Získává se tím a do královy pokladny odvádí mnoho tisíc zlatých. Děti, které se jim narodí, musejí otroci vychovávat až do dospělého věku, a potom se také ony prodávají. Cestou pět mil dlouhou jsme z Porta dorazili do Arrifany, vesnice v horách nedaleko od moře. Jede se tam z Porta stále podél moře, jež jsme měli po pravici. Od toho místa tam není již žádný křesťanský král nebo kníže, nýbrž žijí tam Saracéni, a to dvojí: černí a bílí. Šest mil za Arrifanou leží Agueda, taktéž ves, oblévaná řekou Aguedou, která má jméno podle téže vsi a je přepjata kamenným mostem. O čtyři míle dále je Mehalada, vesnička v horách, neveliká, složená toliko ze čtyř chalup. Do Coimbry jsou odtud tři míle. Toto město a jeho hrad jsou zavlažovány řekou Mondego s nepříliš dlouhým kamenným mostem, a leží na příkrém kopci v horách. Není veliké, ale hezké a opevněné. Pod městem je směrem po proudu velmi půvabná rovina. Cesta do tohoto města vede horami, kde roste anýz. A nedaleko od- tud je vidět jiné hory, kde se daří olivy, mezi nimiž jsou vinice a jiné druhy stromů. U města je na druhé straně řeky velmi krásný klášter. Je tam viděti mnoho cypřišových stromů a překrásných zahrad. Do města Coimbry jsme nevkročili, protože tam bylo tenkrát morové povětří, nýbrž obešli jsme je a přenocovali jsme čtyři míle odtud ve vsi jménem Rabaçal. Leží v horském kraji a má toliko čtyři domy. Z Rabaçalu do vsi Alvayazera jsou čtyři míle horské cesty a odtud do Thomaru rovněž čtyři míle. Je to městečko neopevněné, ale veliké, v horách položené, nad beze- jmenou bystřinou, nad níž se vypíná pevná tvrz. V tomto místě jsme viděli, jak kněží nově vysvěcení tančí, když slouží svou první mši. Po mši celý den a také příštího dne chodí s trubači městečkem. V čele jde onen nově vysvě- 96
Strana 97
cený kněz, ostatní za ním, a všecko hlučí tancem a zpěvem mužů, žen i kněží. A takový tam mají obyčej při pohřbu nebožtíků: jakmile někdo umře, přinese se do kostela víno, maso, chléb a jiné potra- viny, a nebožtíkovi příbuzní jdou za rakví v bílých smutečních šatech, na kterých jsou přišity kápě jako u mnichů. Těmito šaty se všelijak podivně omotávají. Ti však, kteří jsou za mzdu najati, aby nebožtíka oplakávali, kráčejí za rakví v šatech čer- ných a naříkají hlasem podivným, jako u nás rozpustilci nebo pijáci. Tři míle za Thomarem je Punhete, vesnice v horách a nad ní zpustlý hrad. U vsi tekou s různých stran dvě řeky, které se pod vesnicí stékají. Ta, která se vlévá do druhé, má jméno Zézere a pramení v Portugalsku. Druhá řeka, jež tuto přijímá, se jmenuje Tajo, pramení v Kastilii, teče Portugalskem a u Li- sabonu se vlévá do moře. Z Punhete je sedm mil do Montargilu, vesnice na kopci v horách. Cesta do ní vede pustinami a olivovými háji. Celých těch sedm mil mezi Punhete a Montargilem není žádná ves. Kolem Montargila je takové množství zajíců a králíků, že tomu, kdo to sám neviděl, se zdá nepravděpodobné, kolik se jich přináší do oné vsi. Vypravovali nám, že je možné, nachytat a přinést jich najednou dvě stě nebo tři sta, a to, kolikrátkoli se líbí. Právo lovit mají nejen obyvatelé této vsi, ale také obyva- telstvo krajiny okolní, protože je tam té zvěře všude převeliké množství. Ve vzdálenosti sedmi mil od Montargila je Arroyolhos, pevné městečko na kopci, nad nímž se vypíná hrad. Cesta do této tvrze je obtížná, protože vede pustým krajem. Třemi mílemi odtud je oddělena Evora. Je to druhé hlavní město království portugalského, a zastihli jsme tam krále a jeho dvůr. Toto město nemá žádný hrad, nýbrž je tam vidět toliko krásný palác biskupův a jiný vévody, bratra králova. Biskupův dům stojí vedle kostela; k němu přiléhá pěkně po- stavené kamenné sloupoví a rozkošná zahrada s všelijakými rostlinami a stromy. Město samo je položeno na rovině s hoj- 7 Deník o jízdě. 97
cený kněz, ostatní za ním, a všecko hlučí tancem a zpěvem mužů, žen i kněží. A takový tam mají obyčej při pohřbu nebožtíků: jakmile někdo umře, přinese se do kostela víno, maso, chléb a jiné potra- viny, a nebožtíkovi příbuzní jdou za rakví v bílých smutečních šatech, na kterých jsou přišity kápě jako u mnichů. Těmito šaty se všelijak podivně omotávají. Ti však, kteří jsou za mzdu najati, aby nebožtíka oplakávali, kráčejí za rakví v šatech čer- ných a naříkají hlasem podivným, jako u nás rozpustilci nebo pijáci. Tři míle za Thomarem je Punhete, vesnice v horách a nad ní zpustlý hrad. U vsi tekou s různých stran dvě řeky, které se pod vesnicí stékají. Ta, která se vlévá do druhé, má jméno Zézere a pramení v Portugalsku. Druhá řeka, jež tuto přijímá, se jmenuje Tajo, pramení v Kastilii, teče Portugalskem a u Li- sabonu se vlévá do moře. Z Punhete je sedm mil do Montargilu, vesnice na kopci v horách. Cesta do ní vede pustinami a olivovými háji. Celých těch sedm mil mezi Punhete a Montargilem není žádná ves. Kolem Montargila je takové množství zajíců a králíků, že tomu, kdo to sám neviděl, se zdá nepravděpodobné, kolik se jich přináší do oné vsi. Vypravovali nám, že je možné, nachytat a přinést jich najednou dvě stě nebo tři sta, a to, kolikrátkoli se líbí. Právo lovit mají nejen obyvatelé této vsi, ale také obyva- telstvo krajiny okolní, protože je tam té zvěře všude převeliké množství. Ve vzdálenosti sedmi mil od Montargila je Arroyolhos, pevné městečko na kopci, nad nímž se vypíná hrad. Cesta do této tvrze je obtížná, protože vede pustým krajem. Třemi mílemi odtud je oddělena Evora. Je to druhé hlavní město království portugalského, a zastihli jsme tam krále a jeho dvůr. Toto město nemá žádný hrad, nýbrž je tam vidět toliko krásný palác biskupův a jiný vévody, bratra králova. Biskupův dům stojí vedle kostela; k němu přiléhá pěkně po- stavené kamenné sloupoví a rozkošná zahrada s všelijakými rostlinami a stromy. Město samo je položeno na rovině s hoj- 7 Deník o jízdě. 97
Strana 98
nými vinicemi po vůkolí, kde se rodí víno tak silné a trpké, že se nedá píti jinak než zředěno vodou. V městě žije mnoho Saracénů, a černochů a černošek z Berberska je tam ke třem tisícům. A stojí zato, dodati ještě tuto úplně pravdivou věc: v těch místech pšenice nebo žito dozrávají a kosí se za tři měsíce po zasetí. Vzdálen je ten kraj čtrnáct mil od Lisabonu, jmenuje se Santarém a je na všechno velmi úrodný. Nebude od místa zmíniti se zde, která města má král portu- galský v moci v Africe. Jedno z nich se jmenuje Alkasar, a dobyl ho před osmi lety král, který tenkrát vládl. Druhé město obsadil jeho děd před čtyřiceti lety. U portugalského krále jsem spatřil zvířátka, vydávající pří- jemnou vůni; říkají jim alkalské kočky. Když jsme odjeli z Evory od krále portugalského, přenoco- vali jsme v Evoramonte, městě vzdáleném čtyři míle, položeném v horách velmi vysoko a nepříliš velikém. V městě není žádný pramen ani studna, takže obyvatelé jsou nuceni choditi pro- vodu za město. Mlýny tam mají takové, že je pohánějí koně. Dvě míle za Evoramonte je Estremoz, městečko s hradem, položené v horském kraji na vysokém kopci a obklopené velmi hojnými olivovými háji. O šest mil dále leží Elvas, město spo- jené s velikým hradem, vybudované mezi horami na vysokém místě, s vyhlídkou jednak do roviny, jednak do hor. K hranicím Kastilie jsou z něho malé čtyři míle. Vpuštěni jsme do něho byli teprve potom, když jsme složili přísahu. 98
nými vinicemi po vůkolí, kde se rodí víno tak silné a trpké, že se nedá píti jinak než zředěno vodou. V městě žije mnoho Saracénů, a černochů a černošek z Berberska je tam ke třem tisícům. A stojí zato, dodati ještě tuto úplně pravdivou věc: v těch místech pšenice nebo žito dozrávají a kosí se za tři měsíce po zasetí. Vzdálen je ten kraj čtrnáct mil od Lisabonu, jmenuje se Santarém a je na všechno velmi úrodný. Nebude od místa zmíniti se zde, která města má král portu- galský v moci v Africe. Jedno z nich se jmenuje Alkasar, a dobyl ho před osmi lety král, který tenkrát vládl. Druhé město obsadil jeho děd před čtyřiceti lety. U portugalského krále jsem spatřil zvířátka, vydávající pří- jemnou vůni; říkají jim alkalské kočky. Když jsme odjeli z Evory od krále portugalského, přenoco- vali jsme v Evoramonte, městě vzdáleném čtyři míle, položeném v horách velmi vysoko a nepříliš velikém. V městě není žádný pramen ani studna, takže obyvatelé jsou nuceni choditi pro- vodu za město. Mlýny tam mají takové, že je pohánějí koně. Dvě míle za Evoramonte je Estremoz, městečko s hradem, položené v horském kraji na vysokém kopci a obklopené velmi hojnými olivovými háji. O šest mil dále leží Elvas, město spo- jené s velikým hradem, vybudované mezi horami na vysokém místě, s vyhlídkou jednak do roviny, jednak do hor. K hranicím Kastilie jsou z něho malé čtyři míle. Vpuštěni jsme do něho byli teprve potom, když jsme složili přísahu. 98
Strana 99
HLAVA OSMA Napříč Kastilií Z Elvasu jsou tři míle do Badajozu. Je to město a hrad, na výšině v horách. Obtéká je řeka Guadiana, dříve zvaná Anas. Toto město leží na hranicích mezi Portugalskem a Kastilií. Pět mil odtud je vzdáleno Lobón, ves na návrší obklopeném všude rovinami. Úpatí kopce je obléváno touž řekou Guadianou. Z Lobóna do Méridy se počítají čtyři míle. Mérida jsou zříceniny města v úvale mezi horami. Toto město zničili kdysi Rímané, a bývalo zřejmě tak veliké, že se mohlo rovnati kterémukoli z měst, jež nám, až dosud velká, bylo dáno spatřiti. Mérida zase rozbořila Řím. Méridu oblévá řeka Guadiana, vtékající do jeskyně vysoké hory, čnějící nad městem, a ve vzdálenosti sedmi mil opět vy- tékající. Cesta z Méridy vede pět mil pustinami, kde neroste nic jiného než anýz a polejka. Pět mil za Méridou leží Medellin, město pod hradem, nepříliš veliké, obklopené se všech stran rovinami, vyjma jednu, kde jsou hory. Město samo se rozkládá od hradu po horském srázu a končí se na rovině. Od Medellina je vzdáleno šest milníků Madrigallejo a je to ves v rovině. Cesta do ní vede rozkošnými háji, které oplývají rozmanitými druhy zvěře, jako jsou jeleni. daňci a jiní. Ve vsi jsou krásné domy, vynikající nad ostatní stavení v té vsi, majetek jednoho kláštera, o němž budeme dále mluviti. V těch domech obývají šlechtici, ale všechno, co tam opotřebují, musejí zaplatit. Ve stájích tam může býti asi sto koní nebo i více, neboť ten dům je opravdu palác. Z Madrigalleja je osm mil do Guadalupy, vesnice s klášte- rem, zasvěceným panenské Matce Boží. Leží mezi velmi veli- 99
HLAVA OSMA Napříč Kastilií Z Elvasu jsou tři míle do Badajozu. Je to město a hrad, na výšině v horách. Obtéká je řeka Guadiana, dříve zvaná Anas. Toto město leží na hranicích mezi Portugalskem a Kastilií. Pět mil odtud je vzdáleno Lobón, ves na návrší obklopeném všude rovinami. Úpatí kopce je obléváno touž řekou Guadianou. Z Lobóna do Méridy se počítají čtyři míle. Mérida jsou zříceniny města v úvale mezi horami. Toto město zničili kdysi Rímané, a bývalo zřejmě tak veliké, že se mohlo rovnati kterémukoli z měst, jež nám, až dosud velká, bylo dáno spatřiti. Mérida zase rozbořila Řím. Méridu oblévá řeka Guadiana, vtékající do jeskyně vysoké hory, čnějící nad městem, a ve vzdálenosti sedmi mil opět vy- tékající. Cesta z Méridy vede pět mil pustinami, kde neroste nic jiného než anýz a polejka. Pět mil za Méridou leží Medellin, město pod hradem, nepříliš veliké, obklopené se všech stran rovinami, vyjma jednu, kde jsou hory. Město samo se rozkládá od hradu po horském srázu a končí se na rovině. Od Medellina je vzdáleno šest milníků Madrigallejo a je to ves v rovině. Cesta do ní vede rozkošnými háji, které oplývají rozmanitými druhy zvěře, jako jsou jeleni. daňci a jiní. Ve vsi jsou krásné domy, vynikající nad ostatní stavení v té vsi, majetek jednoho kláštera, o němž budeme dále mluviti. V těch domech obývají šlechtici, ale všechno, co tam opotřebují, musejí zaplatit. Ve stájích tam může býti asi sto koní nebo i více, neboť ten dům je opravdu palác. Z Madrigalleja je osm mil do Guadalupy, vesnice s klášte- rem, zasvěceným panenské Matce Boží. Leží mezi velmi veli- 99
Strana 100
kými a velmi vysokými horami, a cesty k němu jsou nadmíru strmé a neschůdné. Povídá se, že do žádné jiné křesťanské země nepřichází více zbožných poutníků než tam. V klášteře je po- chován portugalský král se svou manželkou, otec vládnoucího krále, u něhož jsme byli. Onen zesnulý král portugalský obdařil klášter mnohými dary a obětmi v ceně několika tisíc a podobně učinil, napodobiv otce, také syn a daroval klášteru mnoho tisíc. Všechny ty dary, jež věnoval otec a potom syn, nám byly ukázány, jak níže bude pověděno, zároveň s mnohými jinými ostatky a dary zlatými, stříbrnými a drahokamy zdobenými, jakým podobné jsem nikdy neviděl. Klášter je bohat takovým množstvím všech věcí, že jsem to ještě nikdy nespatřil. Kněží toho místa nám vypravovali, jak byl onen klášter založen: Pastýři, pasoucí stáda, našli na tom místě, kde byl klášter založen, obraz Rodičky Boží, který jest v tom klášteře podnes chován a který jsme také my, kdož jsme byli v družině pana Lva, viděli. Když se králové a knížata dověděli, že obraz dělá v klášteře veliké zázraky, obdařili jej bohatými dary. Tvrdili nám, že roční důchod kláštera činí čtyřicet tisíc tři sta čtyři- advacet dublonů, totiž portugalských zlatých, také v Kastilii běžných a rovnajících se v ceně uherským dukátům. Klášter postavili kněží, kteří také vesnici u kláštera vyzdobili tak, že se výstavností může rovnati leckterému městu. Klášter sám je veliký i krásný, a je v něm dvaatřicet trubek, metajících vodu: ještě v žádném klášteře jsem jich neviděl tolik. Od prvního uvedení mnichů do toho kláštera uplynulo již tisíc tři sta osmdesát devět let. Neboť předtím tam bydlili poustevníci, většinou ze vznešeného rodu. Mají pak v tomto klášteře takový řád: přijde-li k nim nějaký rytíř nebo poutník, toužící navští- viti posvátná místa, a upadne-li u nich do nemoci, kněží jsou povinni přijmouti ho do kláštera a poskytovati mu všechno potřebné. Když tam umře, musejí mu vypraviti čestný pohřeb, pakliže však se z nemoci pozdraví, jsou povinni na požádání dovézti ho na svůj náklad celou zemí až na hranice toho kraje nebo země, kam chce odejíti. Tak to mají ve svých statutech. 100
kými a velmi vysokými horami, a cesty k němu jsou nadmíru strmé a neschůdné. Povídá se, že do žádné jiné křesťanské země nepřichází více zbožných poutníků než tam. V klášteře je po- chován portugalský král se svou manželkou, otec vládnoucího krále, u něhož jsme byli. Onen zesnulý král portugalský obdařil klášter mnohými dary a obětmi v ceně několika tisíc a podobně učinil, napodobiv otce, také syn a daroval klášteru mnoho tisíc. Všechny ty dary, jež věnoval otec a potom syn, nám byly ukázány, jak níže bude pověděno, zároveň s mnohými jinými ostatky a dary zlatými, stříbrnými a drahokamy zdobenými, jakým podobné jsem nikdy neviděl. Klášter je bohat takovým množstvím všech věcí, že jsem to ještě nikdy nespatřil. Kněží toho místa nám vypravovali, jak byl onen klášter založen: Pastýři, pasoucí stáda, našli na tom místě, kde byl klášter založen, obraz Rodičky Boží, který jest v tom klášteře podnes chován a který jsme také my, kdož jsme byli v družině pana Lva, viděli. Když se králové a knížata dověděli, že obraz dělá v klášteře veliké zázraky, obdařili jej bohatými dary. Tvrdili nám, že roční důchod kláštera činí čtyřicet tisíc tři sta čtyři- advacet dublonů, totiž portugalských zlatých, také v Kastilii běžných a rovnajících se v ceně uherským dukátům. Klášter postavili kněží, kteří také vesnici u kláštera vyzdobili tak, že se výstavností může rovnati leckterému městu. Klášter sám je veliký i krásný, a je v něm dvaatřicet trubek, metajících vodu: ještě v žádném klášteře jsem jich neviděl tolik. Od prvního uvedení mnichů do toho kláštera uplynulo již tisíc tři sta osmdesát devět let. Neboť předtím tam bydlili poustevníci, většinou ze vznešeného rodu. Mají pak v tomto klášteře takový řád: přijde-li k nim nějaký rytíř nebo poutník, toužící navští- viti posvátná místa, a upadne-li u nich do nemoci, kněží jsou povinni přijmouti ho do kláštera a poskytovati mu všechno potřebné. Když tam umře, musejí mu vypraviti čestný pohřeb, pakliže však se z nemoci pozdraví, jsou povinni na požádání dovézti ho na svůj náklad celou zemí až na hranice toho kraje nebo země, kam chce odejíti. Tak to mají ve svých statutech. 100
Strana 101
V tomto klášteře byl zachvácen nemocí Burian ze Švamberka. Nechali jsme ho tam nemocného, když jsme potom jeli dále k aragonskému králi. Když se pak uzdravil a vrátil do vlasti, chválil jejich laskavost, kterak ho ošetřovali a jak se postarali, aby byl celým Španělskem dopraven až na francouzské hranice. Klášter ten leží na hranicích Španělska, Francie, Navarry a Portugalska. A bylo nám tam vypravováno: Na tom místě bydlil nějaký poustevník a postavil tam jakousi dřevěnou kapličku. Když se rozneslo, že se tam dějí veliké zá- zraky, mnozí lidé putovali k tomu místu a dávali peníze na stavbu krásnějšího kostela. Když potom poustevník umřel, na- stoupil na jeho místo jiný a vystavěl tam kapli nebo kostel kamenný. A kněží onoho kláštera dodali, že jejich letopisy vy- pravují: když se kladly základy toho kláštera, Matka Boží se dělníkům jasně zjevila v podobě panny a podávala jim kameny. V klášteře jsme viděli toto: především nám ukázali všelijaké ostatky svatých a potom kalich, ulitý z čistého zlata a ozdobený drahými kameny, který dostali darem od krále portugalského. Větší kalich jsem nikde neviděl. Dále jsme viděli schránku, v níž bývá uchováváno tělo Páně a jíž se říká také monstrance, celou zlatou, rozdělenou prosvítavými drahými kameny a tak velikou, že jeden člověk ji nepozdvihne. Také růžový keř jsme viděli, nemálo veliký, s listím a s větvičkami z čistého zlata. To všechno daroval portugalský král, který tenkrát stál v čele království a u kterého jsme byli. Jsou tam totiž pochováni jeho otec a matka a také on sám, až zemře, tam bude pohřben, neboť hrob tam má již připraven. Jméno tohoto krále jest Alfons. Velikostí je ten klášter roven leckerému městu a každodenně se v něm slouží při nejmenším sto mší vyjma dny Poslední večeře Páně a Velikého pátku, význačné památkou jeho umu- čení, a den Bílé soboty. Je to klášter bohatý a všechno potřebné je v něm možná dostat jako v nějakém městě. Mezi Guadalupou a Villarem del Pedroso je vzdálenost sedm mil. Villar je vesnice ve vysokých horách. Z Villaru do Puente del Arzobispo jsme dojeli cestou dlouhou dvě míle. Je to vesnice veliká, obtékaná řekou jménem Tajo. Přes řeku vede 101
V tomto klášteře byl zachvácen nemocí Burian ze Švamberka. Nechali jsme ho tam nemocného, když jsme potom jeli dále k aragonskému králi. Když se pak uzdravil a vrátil do vlasti, chválil jejich laskavost, kterak ho ošetřovali a jak se postarali, aby byl celým Španělskem dopraven až na francouzské hranice. Klášter ten leží na hranicích Španělska, Francie, Navarry a Portugalska. A bylo nám tam vypravováno: Na tom místě bydlil nějaký poustevník a postavil tam jakousi dřevěnou kapličku. Když se rozneslo, že se tam dějí veliké zá- zraky, mnozí lidé putovali k tomu místu a dávali peníze na stavbu krásnějšího kostela. Když potom poustevník umřel, na- stoupil na jeho místo jiný a vystavěl tam kapli nebo kostel kamenný. A kněží onoho kláštera dodali, že jejich letopisy vy- pravují: když se kladly základy toho kláštera, Matka Boží se dělníkům jasně zjevila v podobě panny a podávala jim kameny. V klášteře jsme viděli toto: především nám ukázali všelijaké ostatky svatých a potom kalich, ulitý z čistého zlata a ozdobený drahými kameny, který dostali darem od krále portugalského. Větší kalich jsem nikde neviděl. Dále jsme viděli schránku, v níž bývá uchováváno tělo Páně a jíž se říká také monstrance, celou zlatou, rozdělenou prosvítavými drahými kameny a tak velikou, že jeden člověk ji nepozdvihne. Také růžový keř jsme viděli, nemálo veliký, s listím a s větvičkami z čistého zlata. To všechno daroval portugalský král, který tenkrát stál v čele království a u kterého jsme byli. Jsou tam totiž pochováni jeho otec a matka a také on sám, až zemře, tam bude pohřben, neboť hrob tam má již připraven. Jméno tohoto krále jest Alfons. Velikostí je ten klášter roven leckerému městu a každodenně se v něm slouží při nejmenším sto mší vyjma dny Poslední večeře Páně a Velikého pátku, význačné památkou jeho umu- čení, a den Bílé soboty. Je to klášter bohatý a všechno potřebné je v něm možná dostat jako v nějakém městě. Mezi Guadalupou a Villarem del Pedroso je vzdálenost sedm mil. Villar je vesnice ve vysokých horách. Z Villaru do Puente del Arzobispo jsme dojeli cestou dlouhou dvě míle. Je to vesnice veliká, obtékaná řekou jménem Tajo. Přes řeku vede 101
Strana 102
kamenný most, na němž jsou postaveny dvě krásné věže. Tam jsme opět přešli hory a dostali jsme se do roviny. Z Puente del Arzobispo do Talavery je šest mil; město je spojeno s hradem a leží na rovném místě, zavlažovaném také Tajem. Cesta k němu vede vinicemi a sady olivovými, jež ob- klopují město se dvou stran. Osm mil od Talavery je vzdálen Burujón, ves položená v údolí. Čtyři milníky jej oddělují od Toleda. Toledo jest město s hradem, ležící na návrší, obklopeném rovinou, které pevností sotva zadá jinému městu kastilskému. Je v něm překrásný chrám, kde jsou chovány mnohé ostatky svatých. Pověst vypravuje, že pohané, když jednou dobyli toho města, ušetřili toho kostela pro jeho krásu. Ale město bylo pohanům opět odňato, když byl arcibiskupem v tom kostele sv. Alfons. Vypravuje se, že jednou, když sv. Alfons slou- žil v den Narození Páně svou první mši, zjevila se mu Ro- dička Boží a přinesla mu mešní roucho, aby ho užíval on jediný a nikdo jiný při bohoslužbě. Kolem Toleda teče řeka Tajo. Tři míle dále je Cabañas, ves v rovině, ale na návrší. Odtud je sedm mil do Getafy, vesnice také v rovině. Z Getafy do Madridu jsou dále dvě míle. Madrid je město neveliké, polo- žené v rovině na návrší. Šest mil od Madridu je vzdálena Alcalá de Henares, město s hradem, mající s jedné strany rovinu a s druhé velmi vysokou horu. Ctyři míle odtud je Guadalajara. Je to město, v němž bydlí jeden markrabí, jménem Jakub, nikoli nejmenší ze šlech- ticů království kastilského. Má tam nádherně postavený dům. Toto město leží v údolí mezi horami. Ctyři míle odtud je vzdá- lena Hita, ležící na úbočí hory a mající nad sebou na výšině hrad. Cesty z Hity do Siguenzy je dlouhá sedm mil. Toto město, spojené s hradem, leží v úvale mezi horami, je poddáno biskupovi siguenzskému, a pevností a velikostí lze je srovnávat s kterýmkoli kastilským městem. Ze Siguenzy do Mediny Celi se počítají čtyři míle. Medina Celi a její hrad leží velmi vysoko v horách. Bydlil 102
kamenný most, na němž jsou postaveny dvě krásné věže. Tam jsme opět přešli hory a dostali jsme se do roviny. Z Puente del Arzobispo do Talavery je šest mil; město je spojeno s hradem a leží na rovném místě, zavlažovaném také Tajem. Cesta k němu vede vinicemi a sady olivovými, jež ob- klopují město se dvou stran. Osm mil od Talavery je vzdálen Burujón, ves položená v údolí. Čtyři milníky jej oddělují od Toleda. Toledo jest město s hradem, ležící na návrší, obklopeném rovinou, které pevností sotva zadá jinému městu kastilskému. Je v něm překrásný chrám, kde jsou chovány mnohé ostatky svatých. Pověst vypravuje, že pohané, když jednou dobyli toho města, ušetřili toho kostela pro jeho krásu. Ale město bylo pohanům opět odňato, když byl arcibiskupem v tom kostele sv. Alfons. Vypravuje se, že jednou, když sv. Alfons slou- žil v den Narození Páně svou první mši, zjevila se mu Ro- dička Boží a přinesla mu mešní roucho, aby ho užíval on jediný a nikdo jiný při bohoslužbě. Kolem Toleda teče řeka Tajo. Tři míle dále je Cabañas, ves v rovině, ale na návrší. Odtud je sedm mil do Getafy, vesnice také v rovině. Z Getafy do Madridu jsou dále dvě míle. Madrid je město neveliké, polo- žené v rovině na návrší. Šest mil od Madridu je vzdálena Alcalá de Henares, město s hradem, mající s jedné strany rovinu a s druhé velmi vysokou horu. Ctyři míle odtud je Guadalajara. Je to město, v němž bydlí jeden markrabí, jménem Jakub, nikoli nejmenší ze šlech- ticů království kastilského. Má tam nádherně postavený dům. Toto město leží v údolí mezi horami. Ctyři míle odtud je vzdá- lena Hita, ležící na úbočí hory a mající nad sebou na výšině hrad. Cesty z Hity do Siguenzy je dlouhá sedm mil. Toto město, spojené s hradem, leží v úvale mezi horami, je poddáno biskupovi siguenzskému, a pevností a velikostí lze je srovnávat s kterýmkoli kastilským městem. Ze Siguenzy do Mediny Celi se počítají čtyři míle. Medina Celi a její hrad leží velmi vysoko v horách. Bydlil 102
Strana 103
tam nějaký hrabě. Město je vzdáleno čtyři míle od hranic Aragonie. Za Medinou Celi jsme jeli zemí pohanů, kteří tam drží veliké území a nedovolují žádnému křesťanovi tam bydliti. Na této cestě je na hranicích viděti tři hrady. Pět mil za Medinou Celi je tam Monreal, vesnice v horách, již v Aragonii, s hradem nad sebou. Před vesnicí označují veliké kameny hra- nice mezi Aragonií a Kastilií. Vešedše do té vsi, vstoupili jsme do země aragonské. 103
tam nějaký hrabě. Město je vzdáleno čtyři míle od hranic Aragonie. Za Medinou Celi jsme jeli zemí pohanů, kteří tam drží veliké území a nedovolují žádnému křesťanovi tam bydliti. Na této cestě je na hranicích viděti tři hrady. Pět mil za Medinou Celi je tam Monreal, vesnice v horách, již v Aragonii, s hradem nad sebou. Před vesnicí označují veliké kameny hra- nice mezi Aragonií a Kastilií. Vešedše do té vsi, vstoupili jsme do země aragonské. 103
Strana 104
Strana 105
HLAVA DEVATA V Aragonii a Katalonii Z Monrealu jsme po čtyřech mílích dojeli do Bubiercy, ves- nice v týchž horách, pod hradem, obtékané potokem Jalonem, prvním s této strany Aragonie. Tři míle od Bubiercy je v horách vzdáleno městečko, zvané kdysi Bilbilis, nyní Calatayud. Nad ním stojí dva hrady, a v jeho předměstí je vidět mnoho domů, vytesaných do skály. Po odchodu z tohoto města, když jsme opět přešli hory, po čtyř- denní obtížné cestě sjeli jsme do roviny. Ujevše pět mil, dostali jsme se z Calatayuda do Almunie, městečka nevelikého, na ro- vině položeného. O dalších pět mil dále leží Muela, ves na kopci. Zvyky pak granadských Saracénů jsou takové: muž tam má sedm manželek, a když se mu některá z nich nelíbí, smí ji zapuditi a přivésti si jinou. Bydlí tam mezi nimi mnoho židů a žijí spolu velmi svorně. Svému králi, když se jim nelíbí, odejmou vládu nebo ho zabijí a dosadí si na jeho místo jiného. Taková věc se u nich stává často. Ženy jsou v tom kraji velmi hezké a půvabné, ale muži velmi oškliví. Země je tam dobrá a plodná. Modlitebny podle svého způsobu mají krásné. Než vraťme se k naší věci! Z Muely jsou čtyři míle do Zaragozy, jíž Latiníci říkají Caesaraugusta. Je to hlavní město Aragonie, leží na rovině a je obklopeno na jedné straně půvabnými vinicemi a na druhé bařinami a močály. U města teče veliká řeka jménem Ebro, která nadělá městu, když se rozvodní, za několik tisíc škody. Přes řeku vede dlouhý kamenný most. V Zaragoze jsme zastihli aragonského krále se synem. Když jsme přijeli do hospody a slezli s koní, král tam ihned poslal 105
HLAVA DEVATA V Aragonii a Katalonii Z Monrealu jsme po čtyřech mílích dojeli do Bubiercy, ves- nice v týchž horách, pod hradem, obtékané potokem Jalonem, prvním s této strany Aragonie. Tři míle od Bubiercy je v horách vzdáleno městečko, zvané kdysi Bilbilis, nyní Calatayud. Nad ním stojí dva hrady, a v jeho předměstí je vidět mnoho domů, vytesaných do skály. Po odchodu z tohoto města, když jsme opět přešli hory, po čtyř- denní obtížné cestě sjeli jsme do roviny. Ujevše pět mil, dostali jsme se z Calatayuda do Almunie, městečka nevelikého, na ro- vině položeného. O dalších pět mil dále leží Muela, ves na kopci. Zvyky pak granadských Saracénů jsou takové: muž tam má sedm manželek, a když se mu některá z nich nelíbí, smí ji zapuditi a přivésti si jinou. Bydlí tam mezi nimi mnoho židů a žijí spolu velmi svorně. Svému králi, když se jim nelíbí, odejmou vládu nebo ho zabijí a dosadí si na jeho místo jiného. Taková věc se u nich stává často. Ženy jsou v tom kraji velmi hezké a půvabné, ale muži velmi oškliví. Země je tam dobrá a plodná. Modlitebny podle svého způsobu mají krásné. Než vraťme se k naší věci! Z Muely jsou čtyři míle do Zaragozy, jíž Latiníci říkají Caesaraugusta. Je to hlavní město Aragonie, leží na rovině a je obklopeno na jedné straně půvabnými vinicemi a na druhé bařinami a močály. U města teče veliká řeka jménem Ebro, která nadělá městu, když se rozvodní, za několik tisíc škody. Přes řeku vede dlouhý kamenný most. V Zaragoze jsme zastihli aragonského krále se synem. Když jsme přijeli do hospody a slezli s koní, král tam ihned poslal 105
Strana 106
své dvořany, pány a šlechtice, aby pana Lva a jeho družinu královým i svým jménem uvítali laskavými a uctivými slovy. Potom povstali a prosili našeho pána, aby si neobtěžoval říci jim, z kterého kraje nebo království je. A také naší čeledi se vyptávali: kdože je pan Lev? Zdali kníže nebo král nějaký, když přijel na aragonský dvůr tak slavně? A tu jim pan Lev ukázal listy, jež před svým příchodem do Aragonie dostal od jiných králů a knížat. Když si je přečtli, prokazovali pánovi velikou úctu, protože měl tak znamenitá doporučení od králů a knížat, a řekli mu: že žádná jeho prosba nebude odmítnuta, požádá-li krále o doporučující listy nebo o zlato či stříbro. Tu pan Lev povstal a jim i králi velmi poděkoval za to, že jsou k němu tak vlídní a laskaví. Když jim to řekl, požádali ho, aby jim svěřil ony průvodní listy, učině si napřed jejich opisy, aby je mohli ukázati králi, protože králi to jistě bude náramně milé, a zaručovali se, že je všechny opět, netknuté a neporu- šené, nazpět přinesou. Pan Lev odpověděl, že to velmi rád učiní, a ihned jim listiny vydal. Druhého dne se tíž pánové všichni vrátili k panu Lvovi a na- zpět přinesené listiny uctivě položili na stůl, děkujíce mu, že jim tak vyhověl a listy jim svěřil. Zároveň přinesli našemu pánovi dary, řkouce, že král je posílá, aby mu oznámili, že mu bude dáno všechno, oč by požádal. Pan Lev na to odpověděl: „Nejmilejší přátelé, především veliké díky vzdávám vašemu panu králi a pak také vám za to, že jste mne a mou družinu uznali hodnými takových poct. Ját zajisté, co se mně týče, žádného zlata ani stříbra od Královského Veličenstva nežádám, avšak jménem svým i své družiny za to toliko pokorně prosím, aby nám Jeho Královské Veličenstvo udělilo svůj řád, jak nám byly uděleny i od jiných králů a knížat. Neboť neodešel jsem s těmito svými druhy z vlasti proto, abych přijímal dary, nýbrž proto, abych navštívil a prošel královské a knížecí dvory. Třetího dne přišli k panu Lvovi a prosili ho, aby se nezlobil, že přístup ke králi mu tak dlouho není povolován, protože král je teď zaměstnán vážnými pracemi. Tenkrát totiž, když jsme tam byli, vládly v onom království 106
své dvořany, pány a šlechtice, aby pana Lva a jeho družinu královým i svým jménem uvítali laskavými a uctivými slovy. Potom povstali a prosili našeho pána, aby si neobtěžoval říci jim, z kterého kraje nebo království je. A také naší čeledi se vyptávali: kdože je pan Lev? Zdali kníže nebo král nějaký, když přijel na aragonský dvůr tak slavně? A tu jim pan Lev ukázal listy, jež před svým příchodem do Aragonie dostal od jiných králů a knížat. Když si je přečtli, prokazovali pánovi velikou úctu, protože měl tak znamenitá doporučení od králů a knížat, a řekli mu: že žádná jeho prosba nebude odmítnuta, požádá-li krále o doporučující listy nebo o zlato či stříbro. Tu pan Lev povstal a jim i králi velmi poděkoval za to, že jsou k němu tak vlídní a laskaví. Když jim to řekl, požádali ho, aby jim svěřil ony průvodní listy, učině si napřed jejich opisy, aby je mohli ukázati králi, protože králi to jistě bude náramně milé, a zaručovali se, že je všechny opět, netknuté a neporu- šené, nazpět přinesou. Pan Lev odpověděl, že to velmi rád učiní, a ihned jim listiny vydal. Druhého dne se tíž pánové všichni vrátili k panu Lvovi a na- zpět přinesené listiny uctivě položili na stůl, děkujíce mu, že jim tak vyhověl a listy jim svěřil. Zároveň přinesli našemu pánovi dary, řkouce, že král je posílá, aby mu oznámili, že mu bude dáno všechno, oč by požádal. Pan Lev na to odpověděl: „Nejmilejší přátelé, především veliké díky vzdávám vašemu panu králi a pak také vám za to, že jste mne a mou družinu uznali hodnými takových poct. Ját zajisté, co se mně týče, žádného zlata ani stříbra od Královského Veličenstva nežádám, avšak jménem svým i své družiny za to toliko pokorně prosím, aby nám Jeho Královské Veličenstvo udělilo svůj řád, jak nám byly uděleny i od jiných králů a knížat. Neboť neodešel jsem s těmito svými druhy z vlasti proto, abych přijímal dary, nýbrž proto, abych navštívil a prošel královské a knížecí dvory. Třetího dne přišli k panu Lvovi a prosili ho, aby se nezlobil, že přístup ke králi mu tak dlouho není povolován, protože král je teď zaměstnán vážnými pracemi. Tenkrát totiž, když jsme tam byli, vládly v onom království 106
Strana 107
veliké rozbroje. Šlechta musila přísahati věrnost a poslušnost synu královu, aby ho všichni byli poslušni, kdyby osud odepřel králi delší život. Mnozí se totiž pro jisté příčiny bouřili proti králi. V Zaragoze je krásně a nádherně postavený dům, v němž zasedá královský soud. Je to město velmi staré, tak staré, že prý mezi všemi městy křesťanského světa není staršího nad ně. Na pohanech ho dobyl francouzský král, od něhož odvozují svůj původ mnohá knížata a rody šlechtické. Tam byl zajat a potom popraven pohanský král. Také svatý apoštol Jakub meškal v tomto městě, když hlásal jméno Páně pohanům, ale jeho kázání nebyla nic platná, protože nikoho nemohl obrátiti k víře Kristově. Přece však mu bylo povoleno, aby vystavěl kapli panenské Rodičce Boží. Nakreslil do ní vlastní rukou její obraz, který je i s kostelem do dnešního dne zachován bez poruchy a beze změny. Zaragozané tvrdí, že v žádné křesťanské zemi nemají tak starou kapli, zasvěcenou panenské Rodičce Boží. K topení užívají v tom městě dříví cypřišového, olivového a z rozmarinového keře, neboť na polích tam všude roste rozmarina a šalvěj. Když jsme totiž tou zemí cestovali čtyřicet a dvě míle, neviděli jsme tam nikde růsti nic jiného než rozmarinu a šalvěj. Právě tenkrát obléhala královna s vojskem některá města, která se vzbouřila proti králi. Čtvrtého dne přišli k našemu pánovi někteří z panského a rytířského stavu a dovedli ho i s jeho družinou ke králi. Když se přišlo do královského zámku, vyšel král panu Lvovi naproti do sálu jednoho a čestně ho přivítal s celou jeho družinou. Tehdy pan Lev pozdravil krále, jak je zvykem, skrze hlasatele jménem všech králů a knížat, jež navštívil. Král mu potom odpověděl: „Slyšeli jsme a víme, že navštěvuješ a prohlížíš si královské dvory, jak se sluší muži urozenému. Proto tedy, milý příteli, cokoli si od nás vyžádáš, bude ti dáno.“ A tu pan Lev uctivě poprosil krále, aby ráčil poctíti jeho i jeho druhy svým řádem královským. Král slíbil, že to rád 107
veliké rozbroje. Šlechta musila přísahati věrnost a poslušnost synu královu, aby ho všichni byli poslušni, kdyby osud odepřel králi delší život. Mnozí se totiž pro jisté příčiny bouřili proti králi. V Zaragoze je krásně a nádherně postavený dům, v němž zasedá královský soud. Je to město velmi staré, tak staré, že prý mezi všemi městy křesťanského světa není staršího nad ně. Na pohanech ho dobyl francouzský král, od něhož odvozují svůj původ mnohá knížata a rody šlechtické. Tam byl zajat a potom popraven pohanský král. Také svatý apoštol Jakub meškal v tomto městě, když hlásal jméno Páně pohanům, ale jeho kázání nebyla nic platná, protože nikoho nemohl obrátiti k víře Kristově. Přece však mu bylo povoleno, aby vystavěl kapli panenské Rodičce Boží. Nakreslil do ní vlastní rukou její obraz, který je i s kostelem do dnešního dne zachován bez poruchy a beze změny. Zaragozané tvrdí, že v žádné křesťanské zemi nemají tak starou kapli, zasvěcenou panenské Rodičce Boží. K topení užívají v tom městě dříví cypřišového, olivového a z rozmarinového keře, neboť na polích tam všude roste rozmarina a šalvěj. Když jsme totiž tou zemí cestovali čtyřicet a dvě míle, neviděli jsme tam nikde růsti nic jiného než rozmarinu a šalvěj. Právě tenkrát obléhala královna s vojskem některá města, která se vzbouřila proti králi. Čtvrtého dne přišli k našemu pánovi někteří z panského a rytířského stavu a dovedli ho i s jeho družinou ke králi. Když se přišlo do královského zámku, vyšel král panu Lvovi naproti do sálu jednoho a čestně ho přivítal s celou jeho družinou. Tehdy pan Lev pozdravil krále, jak je zvykem, skrze hlasatele jménem všech králů a knížat, jež navštívil. Král mu potom odpověděl: „Slyšeli jsme a víme, že navštěvuješ a prohlížíš si královské dvory, jak se sluší muži urozenému. Proto tedy, milý příteli, cokoli si od nás vyžádáš, bude ti dáno.“ A tu pan Lev uctivě poprosil krále, aby ráčil poctíti jeho i jeho druhy svým řádem královským. Král slíbil, že to rád 107
Strana 108
učiní, a že mu velmi ochotně uštědří, požádá-li o nějaký větší dar od zlata nebo od stříbra. Pan Lev na to odpověděl: „Nejjasnější králi, neopustil jsem vlast svou proto, abych se do ní navrátil, bohat dary, nýbrž proto, abych, poznaje dvory králů a knížat, vrátil se domů zkušenější. Toliko o to jsem tvé Veličenstvo žádal a ještě žádám, jménem svým a svých druhů, aby nám bylo dopřáno dostati řád tvého Veličenstva.“ Když to král slyšel, ihned kázal řády, všechny již připravené, přinésti. Vzav je do ruky, zavěsil řád vlastní rukou především panu Lvovi a potom také ostatní druhy, kteří byli s naším pánem, každého zvlášt jimi ozdobil, řka: „Tímto řádem, který nyní tobě i tvým druhům od nás byl udělen, dáváme ti plnou moc, zdobiti jím muže dobré a ze vznešené krve zrozené se stejnou platností, jako kdybychom jim jej udělili my sami, sedíce na královském stolci, a to až do konce života tvého." Tehdy pan Lev vzdal králi s velikou úctou nesmírné díky jménem svým i svých druhů, že je uznal hodnými takového vyznamenání. Král potom řekl: „Ale tento řád musíte zachovávati takto: Především vysílejte časté modlitby k Bohu a potom kroťte těla svá postem a chu- dým štědře dávejte almužny! Po tom všem se pan Lev a jiní jeho pánové, když se byli s králem rozloučili, vrátili do hospody. Pátého dne potom jsme odjeli ze Zaragozy provázeni jsouce vůdci, jež nám král při- dělil, až na hranice Katalonie. Ze Zaragozy je šest mil do Osery, tvrze, jejíž obyvatelé jsou vesměs pohané a Mauři, vyjma tří, kteří uctívají Boha Krista. Pohané tu dovolili panu Lvovi prohlédnouti si dům, v němž se modlívají. V tomto kraji mají pohané mnoho měst, tvrzí a vesnic; tito pohané a Mauři jsou bílé pleti. U cest, kterými jsme jeli, rostou jalovce dvojího druhu, obyčejné a červené. Jalovec červený má peň tak silný, že by jej sotva mohli obejmouti dva lidé s rozpřaženýma rukama, vyrůstá do takové výšky jako u nás nejvyšší smrky a listí roz- 108
učiní, a že mu velmi ochotně uštědří, požádá-li o nějaký větší dar od zlata nebo od stříbra. Pan Lev na to odpověděl: „Nejjasnější králi, neopustil jsem vlast svou proto, abych se do ní navrátil, bohat dary, nýbrž proto, abych, poznaje dvory králů a knížat, vrátil se domů zkušenější. Toliko o to jsem tvé Veličenstvo žádal a ještě žádám, jménem svým a svých druhů, aby nám bylo dopřáno dostati řád tvého Veličenstva.“ Když to král slyšel, ihned kázal řády, všechny již připravené, přinésti. Vzav je do ruky, zavěsil řád vlastní rukou především panu Lvovi a potom také ostatní druhy, kteří byli s naším pánem, každého zvlášt jimi ozdobil, řka: „Tímto řádem, který nyní tobě i tvým druhům od nás byl udělen, dáváme ti plnou moc, zdobiti jím muže dobré a ze vznešené krve zrozené se stejnou platností, jako kdybychom jim jej udělili my sami, sedíce na královském stolci, a to až do konce života tvého." Tehdy pan Lev vzdal králi s velikou úctou nesmírné díky jménem svým i svých druhů, že je uznal hodnými takového vyznamenání. Král potom řekl: „Ale tento řád musíte zachovávati takto: Především vysílejte časté modlitby k Bohu a potom kroťte těla svá postem a chu- dým štědře dávejte almužny! Po tom všem se pan Lev a jiní jeho pánové, když se byli s králem rozloučili, vrátili do hospody. Pátého dne potom jsme odjeli ze Zaragozy provázeni jsouce vůdci, jež nám král při- dělil, až na hranice Katalonie. Ze Zaragozy je šest mil do Osery, tvrze, jejíž obyvatelé jsou vesměs pohané a Mauři, vyjma tří, kteří uctívají Boha Krista. Pohané tu dovolili panu Lvovi prohlédnouti si dům, v němž se modlívají. V tomto kraji mají pohané mnoho měst, tvrzí a vesnic; tito pohané a Mauři jsou bílé pleti. U cest, kterými jsme jeli, rostou jalovce dvojího druhu, obyčejné a červené. Jalovec červený má peň tak silný, že by jej sotva mohli obejmouti dva lidé s rozpřaženýma rukama, vyrůstá do takové výšky jako u nás nejvyšší smrky a listí roz- 108
Strana 109
kládá do šířky jako hruškové stromy. Cesta tam vede pustina- mi, kde se nerodí nic jiného než rozmarina, šalvěj a pelyněk. Ale pelyněk tam roste jinak než u nás. Je tam totiž tenký a kvete dvakrát do roka, to jest na jaře kolem čtyřicetidenního postu a na podzim kolem martinského svátku. Neboť je to tam krajina teplá. Z Osery do Peñalvy se počítá sedm mil. Nad touto vesnicí, položenou v údolí, ční hrad, veliký, ale opuštěný, na vysokém kopci. Ctyři míle za Peñalvou leží Fraga, město nad řekou na horském úbočí. Jméno té řeky je Cinca a vede přes ni slabý dřevěný most, ale koryto má hluboké. Ve vzdálenosti dvou mil od Fragy jest Alcarraz, město na hranicích mezi Aragonií a Katalonií. Míli odtud je město jménem Lérida, veliké a pod horou polo- žené, první katalonské město, které se naskytuje lidem, při- cházejícím z Aragonie. Jeho hradby jsou s jedné strany ob- tékány řekou jménem Segre, s druhé však vroubeny širými poli. Okolní kraj je velmi úrodný na granátová jablka. Z Léridy je šest mil do Tárragy, města v rovině, obklope- ného na jedné straně močály a na druhé vinicemi. Jednou mílí je od Tárragy oddělena Cervera, město postavené na kopci a sídlo nějakého významného kardinála. Ve vzdálenosti tří mil- níků za Cerverou leží Monmoneu, vesnice pod hradem. Další tři míle odtud jsme přijeli do Igualady, města na rovině na úpatí hory, a odtud ve vzdálenosti dvou mil do Piery, města na kopci pod horami. Tři míle od Piery je vzdálen Martorell, městečko, vyhlížející na jedné straně k horám a na druhé do roviny. Nad městem se vypíná hrad, postavený na místě velmi vysokém. Martorell je na různých stranách obléván dvěma řekami, větší a menší. Větší říkají Llobregat, menší není ozna- čena žádným jménem. Z Martorellu jsou dvě míle do města Molins de Rey, oblévaného řekou již zmíněnou. Ti, kdož putují do tohoto města, musejí jeti kolem přímořských bařin, po jakési stezce vzdálené dvě míle od moře a tak úzké, že je na ní místo toliko pro pěšího nebo pro jezdce. Nad ní se tyčí vysoká hora a příkrá skála. 109
kládá do šířky jako hruškové stromy. Cesta tam vede pustina- mi, kde se nerodí nic jiného než rozmarina, šalvěj a pelyněk. Ale pelyněk tam roste jinak než u nás. Je tam totiž tenký a kvete dvakrát do roka, to jest na jaře kolem čtyřicetidenního postu a na podzim kolem martinského svátku. Neboť je to tam krajina teplá. Z Osery do Peñalvy se počítá sedm mil. Nad touto vesnicí, položenou v údolí, ční hrad, veliký, ale opuštěný, na vysokém kopci. Ctyři míle za Peñalvou leží Fraga, město nad řekou na horském úbočí. Jméno té řeky je Cinca a vede přes ni slabý dřevěný most, ale koryto má hluboké. Ve vzdálenosti dvou mil od Fragy jest Alcarraz, město na hranicích mezi Aragonií a Katalonií. Míli odtud je město jménem Lérida, veliké a pod horou polo- žené, první katalonské město, které se naskytuje lidem, při- cházejícím z Aragonie. Jeho hradby jsou s jedné strany ob- tékány řekou jménem Segre, s druhé však vroubeny širými poli. Okolní kraj je velmi úrodný na granátová jablka. Z Léridy je šest mil do Tárragy, města v rovině, obklope- ného na jedné straně močály a na druhé vinicemi. Jednou mílí je od Tárragy oddělena Cervera, město postavené na kopci a sídlo nějakého významného kardinála. Ve vzdálenosti tří mil- níků za Cerverou leží Monmoneu, vesnice pod hradem. Další tři míle odtud jsme přijeli do Igualady, města na rovině na úpatí hory, a odtud ve vzdálenosti dvou mil do Piery, města na kopci pod horami. Tři míle od Piery je vzdálen Martorell, městečko, vyhlížející na jedné straně k horám a na druhé do roviny. Nad městem se vypíná hrad, postavený na místě velmi vysokém. Martorell je na různých stranách obléván dvěma řekami, větší a menší. Větší říkají Llobregat, menší není ozna- čena žádným jménem. Z Martorellu jsou dvě míle do města Molins de Rey, oblévaného řekou již zmíněnou. Ti, kdož putují do tohoto města, musejí jeti kolem přímořských bařin, po jakési stezce vzdálené dvě míle od moře a tak úzké, že je na ní místo toliko pro pěšího nebo pro jezdce. Nad ní se tyčí vysoká hora a příkrá skála. 109
Strana 110
Když jsme jeli po této stezce, vyskočili z jejích zákrutů dva námořní loupežníci a chytili Šaška, jenž jel o něco pomaleji, kdežto ostatní z družiny byli již za oněmi skálami. A tu Jan Žehrovský, ohlédnuv se, zavolal na ostatní, aby mu přišli ku pomoci a nedovolili ho odvléci. Když však ho chtěli osvobo- diti, musili podlézti pod břichy koní, aby se k němu rychleji dostali, protože stezka byla nadmíru úzká. Loupežníci pak, když uviděli, že ho chtějí vyrvati z jejich rukou, chtěli ho svrhnouti do vody, ale, jsouce tísněni rychlým příchodem druhů, nechali ho a rychlým útěkem se uchýlili do skal, kde je nikdo nemohl pronásledovat. Když jsme dorazili do Molins de Rey, přišel za námi do hospody nějaký Katalánec, silný a statný člověk, a vyzýval nás po rytířském způsobu k zápasu. Pan Jan Žehrovský s ním vešel v zápas a položiv ho na zem, zvítězil. Poražený ho vyzval k druhému zápasu, aby totiž s ním na ulici závodil v házení železným sochorem. V tomto závodě nechal pana Jana daleko za sebou, protože jsou v závodech takového druhu velmi cvi- čení. Potom však, kolem třetí hodiny noční, vznikl v městě veliký hluk: odevšad bylo slyšet křik a zvonění zvonů. A tu se k naší hospodě sběhl veliký dav lidí ozbrojených všelijakými zbraněmi, a hned se jal obléhati náš dům. Nevědouce, co se stalo, myslili jsme, že nás všechny chtějí pobíti. Tehdy pan Lev, povzbuzuje své lidi, řekl: „Přátelé milí, tito lidé nezamýšlejí nic dobrého. Útočí na náš dům a mají v rukou zbraně. Podle mého soudu nestrojí nic jiného než naši záhubu. Vzchopte se tedy, odporujme jim, jak se sluší poctivým a udatným mužům, pokud stačí naše síly! Já sám, ačkoli i mne leká takový konec, stejně jako každého z vás, přece se nezdráhám zůstati vám, ať živým nebo mrtvým, věrným druhem.“ Povzbuzeni byvše touto řečí a chopivše se zbraní, postavili jsme se ke schodům, kterými se vcházelo do naší světnice, každý na to místo, jež mu pan Lev přikázal hájiti a neopustiti, dokud bude živ. Tu oni volali našeho herolda k rozmluvě, na- pomínajíce nás, abychom byli klidni. 110
Když jsme jeli po této stezce, vyskočili z jejích zákrutů dva námořní loupežníci a chytili Šaška, jenž jel o něco pomaleji, kdežto ostatní z družiny byli již za oněmi skálami. A tu Jan Žehrovský, ohlédnuv se, zavolal na ostatní, aby mu přišli ku pomoci a nedovolili ho odvléci. Když však ho chtěli osvobo- diti, musili podlézti pod břichy koní, aby se k němu rychleji dostali, protože stezka byla nadmíru úzká. Loupežníci pak, když uviděli, že ho chtějí vyrvati z jejich rukou, chtěli ho svrhnouti do vody, ale, jsouce tísněni rychlým příchodem druhů, nechali ho a rychlým útěkem se uchýlili do skal, kde je nikdo nemohl pronásledovat. Když jsme dorazili do Molins de Rey, přišel za námi do hospody nějaký Katalánec, silný a statný člověk, a vyzýval nás po rytířském způsobu k zápasu. Pan Jan Žehrovský s ním vešel v zápas a položiv ho na zem, zvítězil. Poražený ho vyzval k druhému zápasu, aby totiž s ním na ulici závodil v házení železným sochorem. V tomto závodě nechal pana Jana daleko za sebou, protože jsou v závodech takového druhu velmi cvi- čení. Potom však, kolem třetí hodiny noční, vznikl v městě veliký hluk: odevšad bylo slyšet křik a zvonění zvonů. A tu se k naší hospodě sběhl veliký dav lidí ozbrojených všelijakými zbraněmi, a hned se jal obléhati náš dům. Nevědouce, co se stalo, myslili jsme, že nás všechny chtějí pobíti. Tehdy pan Lev, povzbuzuje své lidi, řekl: „Přátelé milí, tito lidé nezamýšlejí nic dobrého. Útočí na náš dům a mají v rukou zbraně. Podle mého soudu nestrojí nic jiného než naši záhubu. Vzchopte se tedy, odporujme jim, jak se sluší poctivým a udatným mužům, pokud stačí naše síly! Já sám, ačkoli i mne leká takový konec, stejně jako každého z vás, přece se nezdráhám zůstati vám, ať živým nebo mrtvým, věrným druhem.“ Povzbuzeni byvše touto řečí a chopivše se zbraní, postavili jsme se ke schodům, kterými se vcházelo do naší světnice, každý na to místo, jež mu pan Lev přikázal hájiti a neopustiti, dokud bude živ. Tu oni volali našeho herolda k rozmluvě, na- pomínajíce nás, abychom byli klidni. 110
Strana 111
Pan Lev přikázal heroldovi, aby jim odpověděl, že nemůžeme zůstati klidni, když vidíme, že se útočí na náš dům a že jsme obleženi takovým ozbrojeným množstvím, takže nic jiného si nemůžeme mysliti, než že se sběhli, aby nás všechny pobili, my však že doufáme, že nepadneme nepomstěni, pakliže se pokusí o něco takového. Když jim to bylo vyřízeno, vystoupili z davu čtyři vznešení muži vysokého věku a řekli heroldovi: „Oznam tomu pánovi a ostatním urozeným mužům, aby nás k sobě pustili! Povíme jim příčinu tohoto srocení a slibujeme jim, že budou bezpečni před každým nebezpečím. A kdyby ostatní podnikli něco proti nim, budou jako zástavu míti v rukou nás. Když jsme to slyšeli, pan Lev se radil se svými lidmi, co bychom měli učiniti. Usoudili, že ti čtyři mají býti vpuštěni, nikoli však více jich. Když byli uvedeni do sednice, promluvili takto: „Pane, tvou duši nelekej a nevzrušuj tento rozruch, vzniklý z takové příčiny! Onen rytíř, který byl ve dne u vás a s jedním z vašich lidí zápasil a závodil s železným sochorem, byl této noci dopaden při cizoložství s manželkou jednoho člověka, a její muž ho zabil. Hledali jsme proto onoho vraha ve vaší hospodě, domnívajíce se, že se utekl k vám. A když jste nás nechtěli vpustiti, podnikli jsme útok. Pan Lev jim odpověděl: „Vpustiti jsme vás nechtěli proto, že jsme vás viděli při- bíhati ozbrojené a připravené pobíti nás.“ A tu prosili pana Lva, aby se pro tu věc nehoršil, protože se to stalo jenom z té příčiny, kterou řekli. My však jsme jejich slovům příliš nevěřili. Katalánci jsou totiž lidé proradní a zločinní, víry sice křes- ťanské, ale přitom horší než kteříkoli pohané. Bořita byl od nich jat. Z Molins de Rey jsme po dvou mílích přijeli do Barcelony. Jest to město veliké a krásné, slavné v celé Katalonii, při moři položené. Mnoho zboží se tam dováží po moři. Ještě v žádné zemi, kterými jsme putovali, neviděl jsem tolik hradů jako 111
Pan Lev přikázal heroldovi, aby jim odpověděl, že nemůžeme zůstati klidni, když vidíme, že se útočí na náš dům a že jsme obleženi takovým ozbrojeným množstvím, takže nic jiného si nemůžeme mysliti, než že se sběhli, aby nás všechny pobili, my však že doufáme, že nepadneme nepomstěni, pakliže se pokusí o něco takového. Když jim to bylo vyřízeno, vystoupili z davu čtyři vznešení muži vysokého věku a řekli heroldovi: „Oznam tomu pánovi a ostatním urozeným mužům, aby nás k sobě pustili! Povíme jim příčinu tohoto srocení a slibujeme jim, že budou bezpečni před každým nebezpečím. A kdyby ostatní podnikli něco proti nim, budou jako zástavu míti v rukou nás. Když jsme to slyšeli, pan Lev se radil se svými lidmi, co bychom měli učiniti. Usoudili, že ti čtyři mají býti vpuštěni, nikoli však více jich. Když byli uvedeni do sednice, promluvili takto: „Pane, tvou duši nelekej a nevzrušuj tento rozruch, vzniklý z takové příčiny! Onen rytíř, který byl ve dne u vás a s jedním z vašich lidí zápasil a závodil s železným sochorem, byl této noci dopaden při cizoložství s manželkou jednoho člověka, a její muž ho zabil. Hledali jsme proto onoho vraha ve vaší hospodě, domnívajíce se, že se utekl k vám. A když jste nás nechtěli vpustiti, podnikli jsme útok. Pan Lev jim odpověděl: „Vpustiti jsme vás nechtěli proto, že jsme vás viděli při- bíhati ozbrojené a připravené pobíti nás.“ A tu prosili pana Lva, aby se pro tu věc nehoršil, protože se to stalo jenom z té příčiny, kterou řekli. My však jsme jejich slovům příliš nevěřili. Katalánci jsou totiž lidé proradní a zločinní, víry sice křes- ťanské, ale přitom horší než kteříkoli pohané. Bořita byl od nich jat. Z Molins de Rey jsme po dvou mílích přijeli do Barcelony. Jest to město veliké a krásné, slavné v celé Katalonii, při moři položené. Mnoho zboží se tam dováží po moři. Ještě v žádné zemi, kterými jsme putovali, neviděl jsem tolik hradů jako 111
Strana 112
v Katalonii a nikde jsem nespatřil větší počet palem než kolem tohoto města. Toho času, když jsme tam byli, zemřel král té země a za- nechal po sobě syna, hezkého hocha. Také my jsme ho viděli, když ho přivedli k našemu pánovi do hospody. A byl v té době mezivládí veliký rozbroj. Někteří usilovali, aby vládu v zemi dostal vévoda kalabrijský. Jiní ji chtěli dáti králi aragonské- mu, protože onen zesnulý král byl syn krále aragonského. Někteří však mínili, že vláda má býti zachována synovi nebož- tíka krále, on že je jeho zákonným dědicem. Za pobytu v tomto městě nás náš hostinský varoval, abychom z hospody nevycházeli jen po dvou nebo po třech, nýbrž aby- chom, když budeme chtít jíti ven, šli všichni zároveň, protože prý se tam kolem potuluje mnoho námořních lupičů, kteří tajně chytají lidi, zajímají a prodávají. Když někoho chytí, spoutají a přivážou ho na lodi, aby nemohl utéci, a potom ho prodají do otroctví. Teprve když odrazí s lodí od břehu, zbaví ho pout, protože nikterak nemůže utéci, když je všude v dohledu toliko moře a nebe. Jakmile však přirazí k zemi, opět ho spoutají, aby nemohl uniknouti, a tak prodávají lidi jako dobytek na trhu. Co jiného bych o této zemi měl vyprávět, nevím, leda že plodí lidi ze všech smrtelníků nejzločinnější a nejzrádnější, jako žádná jiná křesťanská země. Procestovali jsme tři pohanské provincie, totiž Berberů, Sa- racénů a Granaďanů, ale byli jsme tam mnohem bezpečnější než mezi Katalánci. Toho roku, když jsme tam byli, umřel jejich král jménem Petr, povýšený od papeže mezi svaté, protože toho času mnoho zázraků učinil. Jeho tělo jsme viděli v onom kostele, kde byl pochován. Barcelona je město rozlehlé a krásné. Ulice jsou tam tak čisté, že se ani po největším lijavci nohy neumažou blátem, protože všechny ulice jsou kamenem vydlážděny. Deštěm se totiž všechna nečistota splachuje a odnáší do moře, protože město leží na samém jeho břehu. U moře je tam ulice, kde při- jíždějící kupci vykládají své zboží. 112
v Katalonii a nikde jsem nespatřil větší počet palem než kolem tohoto města. Toho času, když jsme tam byli, zemřel král té země a za- nechal po sobě syna, hezkého hocha. Také my jsme ho viděli, když ho přivedli k našemu pánovi do hospody. A byl v té době mezivládí veliký rozbroj. Někteří usilovali, aby vládu v zemi dostal vévoda kalabrijský. Jiní ji chtěli dáti králi aragonské- mu, protože onen zesnulý král byl syn krále aragonského. Někteří však mínili, že vláda má býti zachována synovi nebož- tíka krále, on že je jeho zákonným dědicem. Za pobytu v tomto městě nás náš hostinský varoval, abychom z hospody nevycházeli jen po dvou nebo po třech, nýbrž aby- chom, když budeme chtít jíti ven, šli všichni zároveň, protože prý se tam kolem potuluje mnoho námořních lupičů, kteří tajně chytají lidi, zajímají a prodávají. Když někoho chytí, spoutají a přivážou ho na lodi, aby nemohl utéci, a potom ho prodají do otroctví. Teprve když odrazí s lodí od břehu, zbaví ho pout, protože nikterak nemůže utéci, když je všude v dohledu toliko moře a nebe. Jakmile však přirazí k zemi, opět ho spoutají, aby nemohl uniknouti, a tak prodávají lidi jako dobytek na trhu. Co jiného bych o této zemi měl vyprávět, nevím, leda že plodí lidi ze všech smrtelníků nejzločinnější a nejzrádnější, jako žádná jiná křesťanská země. Procestovali jsme tři pohanské provincie, totiž Berberů, Sa- racénů a Granaďanů, ale byli jsme tam mnohem bezpečnější než mezi Katalánci. Toho roku, když jsme tam byli, umřel jejich král jménem Petr, povýšený od papeže mezi svaté, protože toho času mnoho zázraků učinil. Jeho tělo jsme viděli v onom kostele, kde byl pochován. Barcelona je město rozlehlé a krásné. Ulice jsou tam tak čisté, že se ani po největším lijavci nohy neumažou blátem, protože všechny ulice jsou kamenem vydlážděny. Deštěm se totiž všechna nečistota splachuje a odnáší do moře, protože město leží na samém jeho břehu. U moře je tam ulice, kde při- jíždějící kupci vykládají své zboží. 112
Strana 113
Kolem města je veliké množství palmových stromů, které rodí datle. Ovoce nepřinášejí dříve než teprve stého roku. Jejich plody se podobají fíkům, ale jsou sladší a lahodnější. Palmy vyrůstají do veliké výšky, kmen mají zdola až nahoru pokryt šupinatou korou a teprve na vrcholku roste listí a ovoce. Jsou to ty stromy, jejichž ratolestmi byly posypány cesty, když Kristus vjížděl do Jerusalema. Nebude patrně nevhodné připojiti sem také zprávu o jednom muži této krajiny, z jehož rodu vzešlá hrabata jsme viděli ve Francii. Když se kterýsi z dávných francouzských králů vydal na pout k sv. Dominikovi, na cestě Katalonií uviděl nějakého velmi starého člověka, jak sází palmu. Oslovil ho řka: “ „Co to tam sázíš, příteli? Když mu stařec odpověděl, že si sází palmu, král dodal: „Nač to děláš? Vždyť prý nese ovoce teprve stým rokem. Nato stařec: „Nejjasnější králi, mnohé vidíš stromy tohoto druhu, na- sázené nikoli mnou, nýbrž někým jiným, a přece užitek z jejich plodů mám já. Z té příčiny také já to teď činím, aby ten, kdo mne přežije, bral po mé smrti ovoce s tohoto stromu.“ Král, když to slyšel, pravil: „Již rozumím. Staráš se nejen o sebe, nýbrž také o potom- stvo. Pro tuto tvou chvályhodnou starostlivost tě odvedu s sebou a vyzdvihnu tě na vyšší místo.“ Od tohoto muže odvozují svůj původ hrabata, jež jsme, jak jsem již řekl, viděli ve Francii. Tři míle od Barcelony je vzdáleno Montmelo, vesnice obklo- pená zčásti močály a lesy, zčásti vysokými horami. Šest mil odděluje od Montmela Hostalric, město na kopci, pod hradem. Kolem města teče řeka Tordera. Z Hostalriku — na mapě Stalric — je pět mil do Gerony, zvané kdysi Gerund. Toto město má hrad a je obklopeno na jedné straně rovinou, na druhé horami, v nichž je vidět jiný hrad. Jeho hradby oblévají dvě řeky, jedna větší a druhá menší: větší se jmenuje Têt a má krátký kamenný most, menší říkají Onya. Přitékají 8 Deník o jízdě. 113
Kolem města je veliké množství palmových stromů, které rodí datle. Ovoce nepřinášejí dříve než teprve stého roku. Jejich plody se podobají fíkům, ale jsou sladší a lahodnější. Palmy vyrůstají do veliké výšky, kmen mají zdola až nahoru pokryt šupinatou korou a teprve na vrcholku roste listí a ovoce. Jsou to ty stromy, jejichž ratolestmi byly posypány cesty, když Kristus vjížděl do Jerusalema. Nebude patrně nevhodné připojiti sem také zprávu o jednom muži této krajiny, z jehož rodu vzešlá hrabata jsme viděli ve Francii. Když se kterýsi z dávných francouzských králů vydal na pout k sv. Dominikovi, na cestě Katalonií uviděl nějakého velmi starého člověka, jak sází palmu. Oslovil ho řka: “ „Co to tam sázíš, příteli? Když mu stařec odpověděl, že si sází palmu, král dodal: „Nač to děláš? Vždyť prý nese ovoce teprve stým rokem. Nato stařec: „Nejjasnější králi, mnohé vidíš stromy tohoto druhu, na- sázené nikoli mnou, nýbrž někým jiným, a přece užitek z jejich plodů mám já. Z té příčiny také já to teď činím, aby ten, kdo mne přežije, bral po mé smrti ovoce s tohoto stromu.“ Král, když to slyšel, pravil: „Již rozumím. Staráš se nejen o sebe, nýbrž také o potom- stvo. Pro tuto tvou chvályhodnou starostlivost tě odvedu s sebou a vyzdvihnu tě na vyšší místo.“ Od tohoto muže odvozují svůj původ hrabata, jež jsme, jak jsem již řekl, viděli ve Francii. Tři míle od Barcelony je vzdáleno Montmelo, vesnice obklo- pená zčásti močály a lesy, zčásti vysokými horami. Šest mil odděluje od Montmela Hostalric, město na kopci, pod hradem. Kolem města teče řeka Tordera. Z Hostalriku — na mapě Stalric — je pět mil do Gerony, zvané kdysi Gerund. Toto město má hrad a je obklopeno na jedné straně rovinou, na druhé horami, v nichž je vidět jiný hrad. Jeho hradby oblévají dvě řeky, jedna větší a druhá menší: větší se jmenuje Têt a má krátký kamenný most, menší říkají Onya. Přitékají 8 Deník o jízdě. 113
Strana 114
k městu s různých stran. Z Gerony je pět mil cesty do Figue- rasu. Je to město na rovině, mezi příjemnými zahradami a baži- natými lesy. Devět vlašských mil za Figuerasem leží Perpignan, město s hradem, nad řekou Têtem, s nedlouhým kamenným mostem. 114
k městu s různých stran. Z Gerony je pět mil cesty do Figue- rasu. Je to město na rovině, mezi příjemnými zahradami a baži- natými lesy. Devět vlašských mil za Figuerasem leží Perpignan, město s hradem, nad řekou Têtem, s nedlouhým kamenným mostem. 114
Strana 115
HLAVA DESATA Napříč jižní Francií Čtyři míle od města Perpignanu se končí Katalonie a za- číná se země zvaná Roussillon. Poddána je králi francouzské- mu, ale král anglický ji drží v zástavě ve třech stech tisících korun. Tato země není veliká a sousedí s Francií, Katalonií a Kastilií. Z Perpignanu je sedm mil do Sigeanu. Toto město není příliš veliké, leží na rovině u moře a francouzský král má z něho, ze solné daně, důchod šest tisíc korun ročně. Koruna má stej- nou cenu jako uherský dukát nebo zlatý. Cestou dlouhou tři míle jsme ze Sigeanu dojeli do Narbonny, města na rovinatém místě, u řeky jménem Robine. Sedm mil za Narbonnou je Saint-Thibéry, město na rovině, v němž jsou pochováni sv. Tiberius, sv. Modestus a bl. Florentia. Na nar- bonnské cestě je jezero, na jehož mostě se vybírá clo pro francouzského krále. Jezero odděluje Francii od země Rous- sillonu. U toho města protéká veliká řeka, vlévající se do moře, jménem Hérault. Kraj, kudy jsme prošli, je bohatý a má hojné hrady a města. Mnoho hradů, měst a krásných klášterů je viděti také na ostrovech, naproti těmto břehům ležících. Ze Saint-Thibéry jsme jeli dále osm mil do Montpellieru, města na rovině nedaleko od moře. Blízko odtud teče řeka jménem Lez s nedlouhým kamenným mostem. V tomto městě je pochován sv. Urban papež. Z Montpellieru do Nîmes se počítá osm mil. Město toto má hrad, leží na rovině a jednu jeho stranu zaujímají hory. Nad městem je zpustlá věž, kterou prý postavil jeden pohanský král jménem Uzès. Ten dal v městě vybudovati také veliký 115
HLAVA DESATA Napříč jižní Francií Čtyři míle od města Perpignanu se končí Katalonie a za- číná se země zvaná Roussillon. Poddána je králi francouzské- mu, ale král anglický ji drží v zástavě ve třech stech tisících korun. Tato země není veliká a sousedí s Francií, Katalonií a Kastilií. Z Perpignanu je sedm mil do Sigeanu. Toto město není příliš veliké, leží na rovině u moře a francouzský král má z něho, ze solné daně, důchod šest tisíc korun ročně. Koruna má stej- nou cenu jako uherský dukát nebo zlatý. Cestou dlouhou tři míle jsme ze Sigeanu dojeli do Narbonny, města na rovinatém místě, u řeky jménem Robine. Sedm mil za Narbonnou je Saint-Thibéry, město na rovině, v němž jsou pochováni sv. Tiberius, sv. Modestus a bl. Florentia. Na nar- bonnské cestě je jezero, na jehož mostě se vybírá clo pro francouzského krále. Jezero odděluje Francii od země Rous- sillonu. U toho města protéká veliká řeka, vlévající se do moře, jménem Hérault. Kraj, kudy jsme prošli, je bohatý a má hojné hrady a města. Mnoho hradů, měst a krásných klášterů je viděti také na ostrovech, naproti těmto břehům ležících. Ze Saint-Thibéry jsme jeli dále osm mil do Montpellieru, města na rovině nedaleko od moře. Blízko odtud teče řeka jménem Lez s nedlouhým kamenným mostem. V tomto městě je pochován sv. Urban papež. Z Montpellieru do Nîmes se počítá osm mil. Město toto má hrad, leží na rovině a jednu jeho stranu zaujímají hory. Nad městem je zpustlá věž, kterou prý postavil jeden pohanský král jménem Uzès. Ten dal v městě vybudovati také veliký 115
Strana 116
(je tam také chrám), nádherně a krásný amfiteatr, v němž*** vyzdobený, v němž byly postaveny pohanské modly. Z Nîmes je sedm mil do Avignonu, města vynikajícího veli- kostí a zvláštní krásou a obehnaného na všech stranách hrad- bami z kvádrů a čtverými příkopy, plnými vody. Hradební zdi jsou věnčeny věžemi, vesměs z kvádrů postavenými. Město leží v rovině, odděluje Francii od krajiny, které se říká Venaissin a která spolu s celým okolním krajem náleží papeži a má velmi nádherný hrad, překrásně postavený. Toto město je obléváno hlubokou a širokou řekou Rhônem s velmi dlouhým kamenným mostem. Na celé té cestě jsme neviděli mostu nádhernějšího. Polovina mostu náleží králi francouzskému, polovina papeži, takže na jednom konci vybírá clo papež, na druhém francouz- ský král. Na protějším břehu leží na kopci nad řekou město Villeneuve, právě naproti Avignonu. Ctyři míle od Avignonu je Carpentras, kde bydlí kardinál, vládnoucí papežovým jménem tomu kraji, zvanému Venaissin. Město je položeno v rovině, na úpatí hor. Cestou k němu jsem napočítal šestnáct měst ležících kolem a třináct hradů, neboť celý ten kraj je velmi hustě zastavěn. Dvě míle od tohoto města jsme vešli do hor, kterými jsme potom jeli pět mil. Jsou to hory veliké a vysoké. Osm mil za Carpentrasem leží Euphémie, tvrz obehnaná zdí, položená v ho- rách a obtékaná řekou Ouvèze. Čtyři míle od Euphémie je vzdálen Orpierre, město rozsáhlé, v horách pod hradem ležící a zavlažované horskou bystřinou. Dvě míle za městem se začíná kraj zvaný Dauphiné a končí se Venaissin. Mezi Orpierrem a Tallardem je vzdálenost šest mil. Město Tallard leží v horách, není příliš veliké, má hrad a v horách nad ním ční jiný hrad. Sedm mil za Tallardem je dále Embrun, město a hrad, sídlo významného dauphinského biskupa, polo- žené na kopci mezi velmi velikými a vysokými horami, věčně bílými od nikdy neroztávajícího sněhu. V těch horách tam jsou četná města, hrady a vesnice. Před městem teče řeka Du- rance. Po dalších sedmi mílích jsme z Embrunu dojeli do Briançonu, města v horách na kopci, nad nímž se vypíná hrad. 116
(je tam také chrám), nádherně a krásný amfiteatr, v němž*** vyzdobený, v němž byly postaveny pohanské modly. Z Nîmes je sedm mil do Avignonu, města vynikajícího veli- kostí a zvláštní krásou a obehnaného na všech stranách hrad- bami z kvádrů a čtverými příkopy, plnými vody. Hradební zdi jsou věnčeny věžemi, vesměs z kvádrů postavenými. Město leží v rovině, odděluje Francii od krajiny, které se říká Venaissin a která spolu s celým okolním krajem náleží papeži a má velmi nádherný hrad, překrásně postavený. Toto město je obléváno hlubokou a širokou řekou Rhônem s velmi dlouhým kamenným mostem. Na celé té cestě jsme neviděli mostu nádhernějšího. Polovina mostu náleží králi francouzskému, polovina papeži, takže na jednom konci vybírá clo papež, na druhém francouz- ský král. Na protějším břehu leží na kopci nad řekou město Villeneuve, právě naproti Avignonu. Ctyři míle od Avignonu je Carpentras, kde bydlí kardinál, vládnoucí papežovým jménem tomu kraji, zvanému Venaissin. Město je položeno v rovině, na úpatí hor. Cestou k němu jsem napočítal šestnáct měst ležících kolem a třináct hradů, neboť celý ten kraj je velmi hustě zastavěn. Dvě míle od tohoto města jsme vešli do hor, kterými jsme potom jeli pět mil. Jsou to hory veliké a vysoké. Osm mil za Carpentrasem leží Euphémie, tvrz obehnaná zdí, položená v ho- rách a obtékaná řekou Ouvèze. Čtyři míle od Euphémie je vzdálen Orpierre, město rozsáhlé, v horách pod hradem ležící a zavlažované horskou bystřinou. Dvě míle za městem se začíná kraj zvaný Dauphiné a končí se Venaissin. Mezi Orpierrem a Tallardem je vzdálenost šest mil. Město Tallard leží v horách, není příliš veliké, má hrad a v horách nad ním ční jiný hrad. Sedm mil za Tallardem je dále Embrun, město a hrad, sídlo významného dauphinského biskupa, polo- žené na kopci mezi velmi velikými a vysokými horami, věčně bílými od nikdy neroztávajícího sněhu. V těch horách tam jsou četná města, hrady a vesnice. Před městem teče řeka Du- rance. Po dalších sedmi mílích jsme z Embrunu dojeli do Briançonu, města v horách na kopci, nad nímž se vypíná hrad. 116
Strana 117
Čtyři míle jsou potom z Briançonu do Cesany, vesnice v ho- rách, obtékané řekou velikou, ale bez jména. Od Cesany je šest mil vzdáleno město a hrad Susa; stojí na hoře, obklíčeno jinými horami. Leží na hranicích, kde se končí Dauphiné. Mají pak tam takový obyčej: žádný francouzský král nemůže dosáhnouti vlády, nebyl-li od dětství vychováván v Dauphiné. Posílají tam proto vždycky nejstaršího syna, který je dědicem království a má nastoupiti na trůn po smrti svého otce. Jakmile se stane králem, bývá do Dauphiné poslán jeho bratr, věkem mu nejbližší a příští případný nástupce trůnu. Tímto obyčejem, posvěceným dávným a dlouhým zachovává- ním, se stalo, že francouzské království nikdy nebylo bez krále. Dauphiné není země veliká, ale je velmi opevněná hradbou hor, se všech stran ji uzavírajících, takže je k ní přístup a stejně východ z ní toliko na jediném místě: těm místům, protože jsou to jakoby brány do země, říkají závory. Jsou tak pevné, že se obyvatelé neobávají žádného nebezpečí, ani kdyby všichni křes- ťanští králové přitáhli dobývat jejich země, protože jsou stále opatřeny nejsilnějšími posádkami. Válečné střelby jsme nikde neviděli větší množství než právě v tomto průsmyku. Myslím, že jí bylo několik set kusů. Kraj je to úrodný, oplývající vinicemi, štěpnicemi, zahradami a jinými věcmi potřebnými. Když jsme vyjeli z Dauphiné, strávili jsme první noc na hranicích země zvané Piemont, která je poddána vévodům sa- vojským, jejichž sestra je provdána za krále francouzského. 117
Čtyři míle jsou potom z Briançonu do Cesany, vesnice v ho- rách, obtékané řekou velikou, ale bez jména. Od Cesany je šest mil vzdáleno město a hrad Susa; stojí na hoře, obklíčeno jinými horami. Leží na hranicích, kde se končí Dauphiné. Mají pak tam takový obyčej: žádný francouzský král nemůže dosáhnouti vlády, nebyl-li od dětství vychováván v Dauphiné. Posílají tam proto vždycky nejstaršího syna, který je dědicem království a má nastoupiti na trůn po smrti svého otce. Jakmile se stane králem, bývá do Dauphiné poslán jeho bratr, věkem mu nejbližší a příští případný nástupce trůnu. Tímto obyčejem, posvěceným dávným a dlouhým zachovává- ním, se stalo, že francouzské království nikdy nebylo bez krále. Dauphiné není země veliká, ale je velmi opevněná hradbou hor, se všech stran ji uzavírajících, takže je k ní přístup a stejně východ z ní toliko na jediném místě: těm místům, protože jsou to jakoby brány do země, říkají závory. Jsou tak pevné, že se obyvatelé neobávají žádného nebezpečí, ani kdyby všichni křes- ťanští králové přitáhli dobývat jejich země, protože jsou stále opatřeny nejsilnějšími posádkami. Válečné střelby jsme nikde neviděli větší množství než právě v tomto průsmyku. Myslím, že jí bylo několik set kusů. Kraj je to úrodný, oplývající vinicemi, štěpnicemi, zahradami a jinými věcmi potřebnými. Když jsme vyjeli z Dauphiné, strávili jsme první noc na hranicích země zvané Piemont, která je poddána vévodům sa- vojským, jejichž sestra je provdána za krále francouzského. 117
Strana 118
Strana 119
HLAVA JEDENÁCTA Do Horní Italie Susa je první z piemontských měst, do něhož přijde člověk, když přejde hory. Třiačtyřicet mil jsme putovali těmi horami, v nichž neroste skoro žádné jiné dřevo než zimostráz. Lidé jím tam topí, protože jiného dřeva nemají. V Suse je překrásný klášter, v němž leží pochováni tři svatí: sv. Mořic, sv. Justus a sv. Hugo, který vykonával v tom klášteře první úřad opata. Dále nám tam byla ukázána holeň sv. Antonína a tříska se sv. kříže a také mnohé jiné ostatky svatých, jež zde nevypočítá- vám. Od tohoto města se začínají počítat malé italské míle. Mezi těmi horami je kolem města velmi půvabná rovina. Ze Susy do Avigliany se počítá deset tisíc kroků. Jsou to dvě města, jedno na kopci a druhé pod kopcem. To pak, které leží výše, má nad sebou hrad. Kolem obou měst jsou roviny. Z Avigliany do Rivoli jsme ujeli čtyři tisíce kroků: je to město s hradem nedaleko od hor. Šest tisíc kroků od Rivoli je vzdálen Turin, město veliké, v rovině položené, u řeky Dory, přes kterou vede dřevěný most, nepříliš dlouhý. Z Turinu je dále patnáct tisíc kroků do Salug- gie, vesnice na kopci, taktéž nad zmíněnou řekou Dorou, přes níž jsme přejeli na druhou stranu. Dvacet tisíc kroků od Saluggie jsou Vercelli, město rozlehlé v rovinách, zavlažované řekou Sesií, která má dřevěný most, dlouhý dva hony. Tato řeka odděluje Piemont od krajiny zvané Magenta. Část tohoto kraje náleží vévodovi milánskému, část markra- běti monferratskému, kterého jsme potom, když jsme přišli k vévodovi milánskému, viděli. Na straně piemontské leží rovi- natý kraj s překrásnými vinicemi. Ve vinicích jsou vysázeny 119
HLAVA JEDENÁCTA Do Horní Italie Susa je první z piemontských měst, do něhož přijde člověk, když přejde hory. Třiačtyřicet mil jsme putovali těmi horami, v nichž neroste skoro žádné jiné dřevo než zimostráz. Lidé jím tam topí, protože jiného dřeva nemají. V Suse je překrásný klášter, v němž leží pochováni tři svatí: sv. Mořic, sv. Justus a sv. Hugo, který vykonával v tom klášteře první úřad opata. Dále nám tam byla ukázána holeň sv. Antonína a tříska se sv. kříže a také mnohé jiné ostatky svatých, jež zde nevypočítá- vám. Od tohoto města se začínají počítat malé italské míle. Mezi těmi horami je kolem města velmi půvabná rovina. Ze Susy do Avigliany se počítá deset tisíc kroků. Jsou to dvě města, jedno na kopci a druhé pod kopcem. To pak, které leží výše, má nad sebou hrad. Kolem obou měst jsou roviny. Z Avigliany do Rivoli jsme ujeli čtyři tisíce kroků: je to město s hradem nedaleko od hor. Šest tisíc kroků od Rivoli je vzdálen Turin, město veliké, v rovině položené, u řeky Dory, přes kterou vede dřevěný most, nepříliš dlouhý. Z Turinu je dále patnáct tisíc kroků do Salug- gie, vesnice na kopci, taktéž nad zmíněnou řekou Dorou, přes níž jsme přejeli na druhou stranu. Dvacet tisíc kroků od Saluggie jsou Vercelli, město rozlehlé v rovinách, zavlažované řekou Sesií, která má dřevěný most, dlouhý dva hony. Tato řeka odděluje Piemont od krajiny zvané Magenta. Část tohoto kraje náleží vévodovi milánskému, část markra- běti monferratskému, kterého jsme potom, když jsme přišli k vévodovi milánskému, viděli. Na straně piemontské leží rovi- natý kraj s překrásnými vinicemi. Ve vinicích jsou vysázeny 119
Strana 120
všelijaké druhy stromů, k nimž se réva přivazuje, takže není třeba tyček. Podle velikosti a šířky stromů rozkládá réva své výhonky. Pod révové keře a pod stromy sejí obilí, a daří se mu tam tak dobře, že je to div. Mají tam tak z jednoho místa trojí užitek: víno, ovoce a obilí. Pole jsou v tom kraji úrodná, města krásná, hrady hojné, vesnice nesčíslné, a většina z nich je obehnána hradbami. Vedle Piemontu, za horami, jest potom jiná krajina, zvaná Monferrato, poddána markraběti, který se jmenuje Vilém. Tento markrabí je proslulý bohatstvím a mocí a je v těch končinách ne poslední. Krajině však, kterou drží vévoda mi- lánský, se říká Magenta. Deset mil od Vercelli je vzdálena Novara, veliké město s hradem v rovině uprostřed velmi krásných vinic a zahrad. Dvanáct tisíc kroků za Novarou je Magenta, vesnice, a čtyři tisíce kroků před ní řeka Ticino, kterou jsme přejeli. Teče do moře a je splavná až do Benátek. Cestou do ní vtéká řeka, kterou Čechové přebrodili tenkrát, když válčili u Milána. Z vesnice Magenty poslal pan Lev herolda k vévodovi milán- skému. Čekali jsme tam na něho, až se vrátí, dva dni. S ním přijeli potom dva heroldi vévody milánského, přijali a po- zdravili pana Lva vévodovým jménem, řkouce, že vévoda je nadmíru rád, že pan Lev neprojel kolem něho mlčky, nýbrž pomýšlí navštíviti jeho dvůr. Rovněž laskavost pánova, proje- vená heroldovými ústy, že je vévodovi milá, a on tudíž prosí, aby pan Lev přijel do jeho města Milána. Neboť vévoda prý velmi touží seznámiti se s pánem a projeviti mu všeliké po- hostinství. I slušná hospoda že je pro pána v Miláně již opatřena, zvaná U pramene. Vyjeli jsme tedy z Magenty a urazili jsme do Milána patnáct tisíc kroků. Asi míli před město nám vyjel naproti vévodův bratr se šlechtou a s trubači, vyslán byv vévodou, a uctivě přivítal pana Lva s celou jeho družinou a doprovodil ho až k hospodě. Když jsme tam dojeli, vévoda ihned poslal do hospody své kuchaře a nakupovače. Ti řekli našemu správci kuchyně, aby 120
všelijaké druhy stromů, k nimž se réva přivazuje, takže není třeba tyček. Podle velikosti a šířky stromů rozkládá réva své výhonky. Pod révové keře a pod stromy sejí obilí, a daří se mu tam tak dobře, že je to div. Mají tam tak z jednoho místa trojí užitek: víno, ovoce a obilí. Pole jsou v tom kraji úrodná, města krásná, hrady hojné, vesnice nesčíslné, a většina z nich je obehnána hradbami. Vedle Piemontu, za horami, jest potom jiná krajina, zvaná Monferrato, poddána markraběti, který se jmenuje Vilém. Tento markrabí je proslulý bohatstvím a mocí a je v těch končinách ne poslední. Krajině však, kterou drží vévoda mi- lánský, se říká Magenta. Deset mil od Vercelli je vzdálena Novara, veliké město s hradem v rovině uprostřed velmi krásných vinic a zahrad. Dvanáct tisíc kroků za Novarou je Magenta, vesnice, a čtyři tisíce kroků před ní řeka Ticino, kterou jsme přejeli. Teče do moře a je splavná až do Benátek. Cestou do ní vtéká řeka, kterou Čechové přebrodili tenkrát, když válčili u Milána. Z vesnice Magenty poslal pan Lev herolda k vévodovi milán- skému. Čekali jsme tam na něho, až se vrátí, dva dni. S ním přijeli potom dva heroldi vévody milánského, přijali a po- zdravili pana Lva vévodovým jménem, řkouce, že vévoda je nadmíru rád, že pan Lev neprojel kolem něho mlčky, nýbrž pomýšlí navštíviti jeho dvůr. Rovněž laskavost pánova, proje- vená heroldovými ústy, že je vévodovi milá, a on tudíž prosí, aby pan Lev přijel do jeho města Milána. Neboť vévoda prý velmi touží seznámiti se s pánem a projeviti mu všeliké po- hostinství. I slušná hospoda že je pro pána v Miláně již opatřena, zvaná U pramene. Vyjeli jsme tedy z Magenty a urazili jsme do Milána patnáct tisíc kroků. Asi míli před město nám vyjel naproti vévodův bratr se šlechtou a s trubači, vyslán byv vévodou, a uctivě přivítal pana Lva s celou jeho družinou a doprovodil ho až k hospodě. Když jsme tam dojeli, vévoda ihned poslal do hospody své kuchaře a nakupovače. Ti řekli našemu správci kuchyně, aby 120
Strana 121
se pana Lva zeptal, jaké pokrmy a nápoje chce míti, oni že to všechno připraví, jak mají přikázáno od vévody; my sami však že nepotřebujeme nic kupovat, protože všeho přinesou hoj- nost ode dvora. To se také stalo. Měli jsme pak všeho potřeb- ného stejný nadbytek, jako kdyby pan Lev byl ve vlastním domě. Zůstali jsme v tomto městě týden. Třetího dne šel pan Lev do kostela panenské Rodičky Boží, který stojí naproti vévo- dovu dvoru. Když potom po odchodu z kostela pan Lev i s dru- žinou šel již nazpět do hospody, potkali jsme vévodu, spěcha- jícího do paláce. S poctami uvítal našeho pána a skrze heroldy, jak svého, tak našeho, s ním vlídně promluvil. Potom chtěl pana Lva doprovodit do hospody, ale pán to nedovolil, žádaje, aby to nečinil, protože toho není třeba, a velice mu děkoval za čest, prokazovanou a projevovanou mu Jeho Výsostí, řka, že ji všude bude vyhlašovati a vychvalovati. Vévoda potom kázal svým rádcům, aby pana Lva doprovodili do hospody. Šestého dne poslal vévoda k pánovi do hospody s prosbou, aby k němu přišel. Když jsme přišli ke dvoru, vyšel nám vévoda s matkou a s bratrem naproti do nadmíru krásné síně a velmi vlídně tam uvítal pana Lva, sám i jeho všichni šlech- tici. Potom byl náš pán, kráčeje uprostřed mezi vévodou a jeho matkou, uveden do jakési komnaty, a vévoda, osloviv ho, řekl: „Nejmilejší příteli, jsi nejvítanějším hostem nám všem, mně, matce i bratrovi, a co nejupřímněji ti děkujeme, že jsi nás s těmi počestnými muži, svými druhy, navštívil a že jsi, když tak cestuješ po dvorech králů a knížat, jak se sluší muži ze vznešeného rodu, také nás vřadil na nějaké místo mezi ně. Proto tedy, cokoli si od nás vyžádáš, dosáhneš toho. Prosíme tudíž a budeme to považovati za zvláštní čest, prokázanou nám " a dvoru našemu, abys od nás něco požadoval.“ Pan Lev na to odpověděl: „Nejjasnější kníže, veliké díky vzdávám za laskavost a ochotu tvé Výsosti ke mně. Abych však nějaký dar požadoval od tvé Výsosti, to nemohu srovnati se svou myslí. Neboť nikoli proto jsem odjel z domu, nýbrž spíše proto, abych cestoval po dvo- 121
se pana Lva zeptal, jaké pokrmy a nápoje chce míti, oni že to všechno připraví, jak mají přikázáno od vévody; my sami však že nepotřebujeme nic kupovat, protože všeho přinesou hoj- nost ode dvora. To se také stalo. Měli jsme pak všeho potřeb- ného stejný nadbytek, jako kdyby pan Lev byl ve vlastním domě. Zůstali jsme v tomto městě týden. Třetího dne šel pan Lev do kostela panenské Rodičky Boží, který stojí naproti vévo- dovu dvoru. Když potom po odchodu z kostela pan Lev i s dru- žinou šel již nazpět do hospody, potkali jsme vévodu, spěcha- jícího do paláce. S poctami uvítal našeho pána a skrze heroldy, jak svého, tak našeho, s ním vlídně promluvil. Potom chtěl pana Lva doprovodit do hospody, ale pán to nedovolil, žádaje, aby to nečinil, protože toho není třeba, a velice mu děkoval za čest, prokazovanou a projevovanou mu Jeho Výsostí, řka, že ji všude bude vyhlašovati a vychvalovati. Vévoda potom kázal svým rádcům, aby pana Lva doprovodili do hospody. Šestého dne poslal vévoda k pánovi do hospody s prosbou, aby k němu přišel. Když jsme přišli ke dvoru, vyšel nám vévoda s matkou a s bratrem naproti do nadmíru krásné síně a velmi vlídně tam uvítal pana Lva, sám i jeho všichni šlech- tici. Potom byl náš pán, kráčeje uprostřed mezi vévodou a jeho matkou, uveden do jakési komnaty, a vévoda, osloviv ho, řekl: „Nejmilejší příteli, jsi nejvítanějším hostem nám všem, mně, matce i bratrovi, a co nejupřímněji ti děkujeme, že jsi nás s těmi počestnými muži, svými druhy, navštívil a že jsi, když tak cestuješ po dvorech králů a knížat, jak se sluší muži ze vznešeného rodu, také nás vřadil na nějaké místo mezi ně. Proto tedy, cokoli si od nás vyžádáš, dosáhneš toho. Prosíme tudíž a budeme to považovati za zvláštní čest, prokázanou nám " a dvoru našemu, abys od nás něco požadoval.“ Pan Lev na to odpověděl: „Nejjasnější kníže, veliké díky vzdávám za laskavost a ochotu tvé Výsosti ke mně. Abych však nějaký dar požadoval od tvé Výsosti, to nemohu srovnati se svou myslí. Neboť nikoli proto jsem odjel z domu, nýbrž spíše proto, abych cestoval po dvo- 121
Strana 122
rech králů a knížat a poznal je na vlastní oči, jak se sluší urozenému muži.“ Když tak byli nějaký čas rozmlouvali, pan Lev se vrátil do hospody. Vévoda přikázal svému bratrovi, aby ho tam do- provodil. Milán je město velmi veliké, takže právem je možná počítati je mezi největší města křesťanského světa. Leží v rovině a na řece Ticinu. Hrad má nádherný a velmi veliký a v něm veliké nádvoří, které měří sto dvacet mých kroků a třiadvacet stop. Hrad sám je postaven z kvádrů bílého mramoru. Je v něm veliký a krásný kostel, ale tenkrát, když jsme tam byli my, nebyl ještě dostavěn. Ani v něm, ani v jiných milánských kostelech se mše neslouží podle obyčeje církve římské, nýbrž podle předpisu kánonu ambrosiánského. Potom nás zavedli do svatyně zasvěcené sv. Ambroži. Viděli jsme tam jeho hrob, mistrovsky vyzdobený zlatem, stříbrem a drahými kameny. Kromě sv. Ambrože jsou v tom hrobě po- chováni dva rytíři, což se stalo proto: Oněm rytířům bylo v čas, kdy oni i sv. Ambrož byli ještě živi a zdrávi, proroko- váno, že sv. Ambrož bude, až umře, pochován mezi nimi. Po jejich smrti Ambrož ještě mnoho let žil, ale konečně také on odešel s tohoto světa. Když bylo jeho tělo doneseno k místu, kde byli ti dva pochováni, hrob se ihned sám otevřel a oba rytíři, pohnuvše se, uvolnili mezi sebou místo sv. Ambrožovi. Od smrti sv. Ambrože uplynulo 1085 let. V tomto kostele byli korunováni císař Sigmund a první český král. Ukazovali nám tam roucha, v kterých byli oblečeni v čas korunovace. Tamže jsme viděli hrob sv. Marcelliny, která byla sestrou sv. Ambrože. Tam v tom kostele je viděti také pohanskou modlu, protože dříve bydlili v tom městě pohané. Naproti je tam jiný chrám, zasvěcený sv. Františkovi, v němž jsme viděli těla dvou dítek, zabitých Herodem, a překrásně postavenou kapli. Potom jsme byli zavedeni do hradu, jenž je v městě a jenž se tehdy stavěl, a byly nám ukázány všechny jeho komnaty. Hrad je veliký, leží na rovině, s městem je spojen pěti mosty a opevněn je tak, že se mu v této věci nemůže vyrovnati žádný 122
rech králů a knížat a poznal je na vlastní oči, jak se sluší urozenému muži.“ Když tak byli nějaký čas rozmlouvali, pan Lev se vrátil do hospody. Vévoda přikázal svému bratrovi, aby ho tam do- provodil. Milán je město velmi veliké, takže právem je možná počítati je mezi největší města křesťanského světa. Leží v rovině a na řece Ticinu. Hrad má nádherný a velmi veliký a v něm veliké nádvoří, které měří sto dvacet mých kroků a třiadvacet stop. Hrad sám je postaven z kvádrů bílého mramoru. Je v něm veliký a krásný kostel, ale tenkrát, když jsme tam byli my, nebyl ještě dostavěn. Ani v něm, ani v jiných milánských kostelech se mše neslouží podle obyčeje církve římské, nýbrž podle předpisu kánonu ambrosiánského. Potom nás zavedli do svatyně zasvěcené sv. Ambroži. Viděli jsme tam jeho hrob, mistrovsky vyzdobený zlatem, stříbrem a drahými kameny. Kromě sv. Ambrože jsou v tom hrobě po- chováni dva rytíři, což se stalo proto: Oněm rytířům bylo v čas, kdy oni i sv. Ambrož byli ještě živi a zdrávi, proroko- váno, že sv. Ambrož bude, až umře, pochován mezi nimi. Po jejich smrti Ambrož ještě mnoho let žil, ale konečně také on odešel s tohoto světa. Když bylo jeho tělo doneseno k místu, kde byli ti dva pochováni, hrob se ihned sám otevřel a oba rytíři, pohnuvše se, uvolnili mezi sebou místo sv. Ambrožovi. Od smrti sv. Ambrože uplynulo 1085 let. V tomto kostele byli korunováni císař Sigmund a první český král. Ukazovali nám tam roucha, v kterých byli oblečeni v čas korunovace. Tamže jsme viděli hrob sv. Marcelliny, která byla sestrou sv. Ambrože. Tam v tom kostele je viděti také pohanskou modlu, protože dříve bydlili v tom městě pohané. Naproti je tam jiný chrám, zasvěcený sv. Františkovi, v němž jsme viděli těla dvou dítek, zabitých Herodem, a překrásně postavenou kapli. Potom jsme byli zavedeni do hradu, jenž je v městě a jenž se tehdy stavěl, a byly nám ukázány všechny jeho komnaty. Hrad je veliký, leží na rovině, s městem je spojen pěti mosty a opevněn je tak, že se mu v této věci nemůže vyrovnati žádný 122
Strana 123
hrad v křesťanském světě. V tom mi jistě každý, kdo jej viděl, dá za pravdu. Tenkráte však, když jsme tam byli my, nebyl ještě úplně postaven. Obehnán jest devaterými příkopy, plný- mi vody, jejichž okraje jsou všude zpevněny zdí a jež jsou od sebe odděleny náspy, zřízenými nad klenutými chodbami, takže pak těmi klenbami je možné obejíti celý hrad. V těch náspech chovají uschováno veliké množství zbraní. Každý, kdo si ten hrad prohlédne a obejde, jistě se náramně podiví jeho stavbě. Toho času, když tam byl sv. Ambrož biskupem, žili v městě křesťané i pohané. Dvacet tisíc kroků od Milána je vzdálena Pavia, kde je po- chován sv. Augustin. Osmého dne pošel panu Lvovi jezdecký kůň, kterého mu daroval pan Zdeněk. Když jsme toho dne vyjížděli z Milána, vyprovázel nás vévodův bratr celé dvě míle s velikou družinou, s trubači a s jinými takovými lidmi. Cestou vypravoval panu Lvovi, že vévoda má denně jenom z města Milána na daních důchod tisíce zlatých. Když se potom s naším pánem rozloučil, vrátil se do Milána, ale dal nám průvodce, aby nás dovedl do Verony, města onoho veleudatného muže Dětřicha. Sedm tisíc kroků od Milána je vzdáleno Cassano, vesnice na rovině a pod hradem. Tam jsme přejeli přes velikou řeku, nad níž se hrad vypíná a jež má jméno Adda. Dvacet a pět tisíc kroků za Cassanem je Coccaglio, vesnice v rovinatém kraji, s vysokými, strmými horami na jedné straně. Nad vesnicí jsou klášter, dva kostely a krásné vinice. Za ní se končí země vévody milánského a začíná se kraj benátský, zvaný Bresciano. V tomto kraji mají půvabné ženy a dívky, že jsem půvab- nějších neviděl v žádné z krajin, kterými jsme cestovali. Tento kraj je částí Lombardie, neboť Lombardie je země dlouhá a široká a dělí se v mnoho krajů, z nichž má každý své jméno. Cestou do Verony jsme nechali po pravici markrabství monfer- ratské. Tamní markrabí má za manželku sestru vévodů monac- kých. Nedaleko odtud má své panství také kníže ferrarský, který nemá titul vévody, nýbrž markraběte. 123
hrad v křesťanském světě. V tom mi jistě každý, kdo jej viděl, dá za pravdu. Tenkráte však, když jsme tam byli my, nebyl ještě úplně postaven. Obehnán jest devaterými příkopy, plný- mi vody, jejichž okraje jsou všude zpevněny zdí a jež jsou od sebe odděleny náspy, zřízenými nad klenutými chodbami, takže pak těmi klenbami je možné obejíti celý hrad. V těch náspech chovají uschováno veliké množství zbraní. Každý, kdo si ten hrad prohlédne a obejde, jistě se náramně podiví jeho stavbě. Toho času, když tam byl sv. Ambrož biskupem, žili v městě křesťané i pohané. Dvacet tisíc kroků od Milána je vzdálena Pavia, kde je po- chován sv. Augustin. Osmého dne pošel panu Lvovi jezdecký kůň, kterého mu daroval pan Zdeněk. Když jsme toho dne vyjížděli z Milána, vyprovázel nás vévodův bratr celé dvě míle s velikou družinou, s trubači a s jinými takovými lidmi. Cestou vypravoval panu Lvovi, že vévoda má denně jenom z města Milána na daních důchod tisíce zlatých. Když se potom s naším pánem rozloučil, vrátil se do Milána, ale dal nám průvodce, aby nás dovedl do Verony, města onoho veleudatného muže Dětřicha. Sedm tisíc kroků od Milána je vzdáleno Cassano, vesnice na rovině a pod hradem. Tam jsme přejeli přes velikou řeku, nad níž se hrad vypíná a jež má jméno Adda. Dvacet a pět tisíc kroků za Cassanem je Coccaglio, vesnice v rovinatém kraji, s vysokými, strmými horami na jedné straně. Nad vesnicí jsou klášter, dva kostely a krásné vinice. Za ní se končí země vévody milánského a začíná se kraj benátský, zvaný Bresciano. V tomto kraji mají půvabné ženy a dívky, že jsem půvab- nějších neviděl v žádné z krajin, kterými jsme cestovali. Tento kraj je částí Lombardie, neboť Lombardie je země dlouhá a široká a dělí se v mnoho krajů, z nichž má každý své jméno. Cestou do Verony jsme nechali po pravici markrabství monfer- ratské. Tamní markrabí má za manželku sestru vévodů monac- kých. Nedaleko odtud má své panství také kníže ferrarský, který nemá titul vévody, nýbrž markraběte. 123
Strana 124
Z Coccaglia je dvanáct tisíc kroků do Brescie. Město to leží v rovině pod horami a nad ním na vysokém kopci strmí hrad. Město je krásné a veliké, obklopené půvabnými a hojnými vini- cemi. Když jsme z Brescie odjížděli, viděli jsme veliké množ- ství lidí tančit na jakési hoře. K takovým tancům se tam ti lidé musejí rok co rok scházeti ze vzdálenosti několika mil a bez přerušení tančiti od východu slunce až do západu. Bý- vají tím tancem tak znaveni a zesláblí, že je nutné odvézti je druhého dne na nákladních vozech, každého do jeho domu. Když jsme se jich ptali, zdali to oslavují posvícení nebo svat- bu, že se tak oddávají veselosti a tanci, odpověděli nám, že jsou nuceni dělati to ze zvláštního trestu božího. Neboť podle paměti předků, když kněz nesl tělo Páně, z velikého shromáž- dění lidí jedna část, která stála na druhém břehu řeky, padla zbožně na kolena, avšak ostatní, kteří tančili na oné hoře, ne- poklekli. Proto tedy všichni, kteří pocházejí z jejich rodu, musejí toho dne přicházeti ze vzdálenosti několika mil na tu horu. Ale kterého dne se to dělá, jsme se nezeptali. Z Brescie je dále patnáct mil do Lonata, města pod hradem na samém úpatí hory. Cestou od Lonata dále k Dětřichově Ve- roně jsme jeli kolem nějakého jezera, vlevo od nás ležícího a poddaného Benátčanům. Měří dvaatřicet tisíc kroků zděli a ně- kolik tisíc zšíři a končí se u jistého městečka, jehož všichni obyvatelé jsou rybáři a poplatek za lovení v tom jezeře platí Benátčanům. Dvacet a pět tisíc kroků za Lonatem leží Verona, město ve- liké a pěkné, na rovině, na jedné straně s vyhlídkou na hory. Opevněno jest čtyřmi hrady, z nichž dva stojí na kopcích a dva v rovině. Městem protéká široká řeka jménem Adiže. Byli jsme tam v Dětřichově paláci, jenž byl kdysi krásný a nádherný, ale teď je zpustlý a zhroucený. Bydlí v něm nyní urozené ženy, ale jenom ve dne, protože v noci bývají vyhá- něny jakýmisi strašidly, takže jsou nuceny uchylovat se do sousedních domů. Uprostřed paláce, kde dříve bývalo nádvoří, stojí teď šibenice. Když jsme se ptali, proč byla šibenice po- stavena na tom místě, odpověděli nám, že se to stalo proto, aby 124
Z Coccaglia je dvanáct tisíc kroků do Brescie. Město to leží v rovině pod horami a nad ním na vysokém kopci strmí hrad. Město je krásné a veliké, obklopené půvabnými a hojnými vini- cemi. Když jsme z Brescie odjížděli, viděli jsme veliké množ- ství lidí tančit na jakési hoře. K takovým tancům se tam ti lidé musejí rok co rok scházeti ze vzdálenosti několika mil a bez přerušení tančiti od východu slunce až do západu. Bý- vají tím tancem tak znaveni a zesláblí, že je nutné odvézti je druhého dne na nákladních vozech, každého do jeho domu. Když jsme se jich ptali, zdali to oslavují posvícení nebo svat- bu, že se tak oddávají veselosti a tanci, odpověděli nám, že jsou nuceni dělati to ze zvláštního trestu božího. Neboť podle paměti předků, když kněz nesl tělo Páně, z velikého shromáž- dění lidí jedna část, která stála na druhém břehu řeky, padla zbožně na kolena, avšak ostatní, kteří tančili na oné hoře, ne- poklekli. Proto tedy všichni, kteří pocházejí z jejich rodu, musejí toho dne přicházeti ze vzdálenosti několika mil na tu horu. Ale kterého dne se to dělá, jsme se nezeptali. Z Brescie je dále patnáct mil do Lonata, města pod hradem na samém úpatí hory. Cestou od Lonata dále k Dětřichově Ve- roně jsme jeli kolem nějakého jezera, vlevo od nás ležícího a poddaného Benátčanům. Měří dvaatřicet tisíc kroků zděli a ně- kolik tisíc zšíři a končí se u jistého městečka, jehož všichni obyvatelé jsou rybáři a poplatek za lovení v tom jezeře platí Benátčanům. Dvacet a pět tisíc kroků za Lonatem leží Verona, město ve- liké a pěkné, na rovině, na jedné straně s vyhlídkou na hory. Opevněno jest čtyřmi hrady, z nichž dva stojí na kopcích a dva v rovině. Městem protéká široká řeka jménem Adiže. Byli jsme tam v Dětřichově paláci, jenž byl kdysi krásný a nádherný, ale teď je zpustlý a zhroucený. Bydlí v něm nyní urozené ženy, ale jenom ve dne, protože v noci bývají vyhá- něny jakýmisi strašidly, takže jsou nuceny uchylovat se do sousedních domů. Uprostřed paláce, kde dříve bývalo nádvoří, stojí teď šibenice. Když jsme se ptali, proč byla šibenice po- stavena na tom místě, odpověděli nám, že se to stalo proto, aby 124
Strana 125
tam mohli býti věšeni Veroňané, kteří by si pro krádež za- sloužili takového trestu, protože pověšení na obecní šibenici mezi lidmi cizími by byla veliká hanba. A Veroňany potom snímají s šibenice a pochovávají na hřbitově, kdežto cizím lidem se to nedělá. Pod veronským hradem je u řeky lázeň, v níž se koupával Dětřich Veronský. Pověst vypravuje, že Dětřich, když se tam jednou koupal, uviděl nějaké šelmy, ihned vsedl na koně a pro- následoval je, ale od toho času se již nikdy neukázal, takže se dodnes neví, co se s ním stalo. Když jsme se potom vyptá- vali, co myslí oni, kam přišel, zdali ho pohltila země nebo jak jinak zahynul, náš hospodský, u něhož jsme bydlili, člověk velmi starý, nám řekl, že od svých rodičů, když o tom vyprá- věli, slyšel, že Dětřicha jistě zahubili jiní rekové, kteří prý mu již častěji předtím strojili úklady. Kolem těch hradů jsou totiž vysoké hory, takže prý není nepodobno pravdě, že při pronásledování šelem vjel do soutěsek, byl tam od nich jat a potom vržen do jezera, které tam leží nedaleko hradu. Neboť je to jezero veliké a nesmírně hluboké. Povídá se, že tam lidé někdy chodí a házejí do jezera psy nebo jiná zvířata, a hlu- boké tůně prý je ihned pohltí, takže nikdo nemůže zjistiti, kam se zvířata poděla. Toto však, co zde teď bylo zazname- náno, jsme toliko slyšeli; skutečností to potvrzeno nebylo. Svrchu psaný Dětřichův palác je vybudován z velikánských balvanů, jejichž zbytky jsou tam až do dnešního dne. Je tam totiž vidět trosky a schody, které vedly do síně, v níž Dětřich bydlíval nejčastěji. Také ostění oken je tam ještě vidět nad řekou, protékající městem. A též lavice je u těch oken vidět, náramně vysoké, na nichž sedával s jinými hrdiny, z čehož je možné souditi, že to byl muž postavy obrovské. Vypravuje se také, že ten palác postavil s jinými reky, a to se nezdá ne- pravděpodobné, protože zdi jsou postaveny z kamenů zname- nité velikosti. Veroňané jsou pod vládou Benátčanů a musejí jim platiti velké poplatky ze všeho, co prodávají nebo kupují. Z vína nebo z nápojů jiného druhu, cokoli se prodá, třetina ceny se 125
tam mohli býti věšeni Veroňané, kteří by si pro krádež za- sloužili takového trestu, protože pověšení na obecní šibenici mezi lidmi cizími by byla veliká hanba. A Veroňany potom snímají s šibenice a pochovávají na hřbitově, kdežto cizím lidem se to nedělá. Pod veronským hradem je u řeky lázeň, v níž se koupával Dětřich Veronský. Pověst vypravuje, že Dětřich, když se tam jednou koupal, uviděl nějaké šelmy, ihned vsedl na koně a pro- následoval je, ale od toho času se již nikdy neukázal, takže se dodnes neví, co se s ním stalo. Když jsme se potom vyptá- vali, co myslí oni, kam přišel, zdali ho pohltila země nebo jak jinak zahynul, náš hospodský, u něhož jsme bydlili, člověk velmi starý, nám řekl, že od svých rodičů, když o tom vyprá- věli, slyšel, že Dětřicha jistě zahubili jiní rekové, kteří prý mu již častěji předtím strojili úklady. Kolem těch hradů jsou totiž vysoké hory, takže prý není nepodobno pravdě, že při pronásledování šelem vjel do soutěsek, byl tam od nich jat a potom vržen do jezera, které tam leží nedaleko hradu. Neboť je to jezero veliké a nesmírně hluboké. Povídá se, že tam lidé někdy chodí a házejí do jezera psy nebo jiná zvířata, a hlu- boké tůně prý je ihned pohltí, takže nikdo nemůže zjistiti, kam se zvířata poděla. Toto však, co zde teď bylo zazname- náno, jsme toliko slyšeli; skutečností to potvrzeno nebylo. Svrchu psaný Dětřichův palác je vybudován z velikánských balvanů, jejichž zbytky jsou tam až do dnešního dne. Je tam totiž vidět trosky a schody, které vedly do síně, v níž Dětřich bydlíval nejčastěji. Také ostění oken je tam ještě vidět nad řekou, protékající městem. A též lavice je u těch oken vidět, náramně vysoké, na nichž sedával s jinými hrdiny, z čehož je možné souditi, že to byl muž postavy obrovské. Vypravuje se také, že ten palác postavil s jinými reky, a to se nezdá ne- pravděpodobné, protože zdi jsou postaveny z kamenů zname- nité velikosti. Veroňané jsou pod vládou Benátčanů a musejí jim platiti velké poplatky ze všeho, co prodávají nebo kupují. Z vína nebo z nápojů jiného druhu, cokoli se prodá, třetina ceny se 125
Strana 126
jim odvádí. Tak prý jim jenom z města Verony plyne roční důchod dvou set tisíc dukátů. Z toho je možné odhadnout, kolik jiných daní a důchodů Benátčané mají. Cesta z Verony do Vicenzy měří třicet vlašských mil. Město je obklopeno vinicemi a má dva hrady, ale na hřebenech hor kolem města ční ještě jiné tři hrady. Kolem města teče řeka Bacchiglione a jiná protéká městem, jménem Retrone. Za městem se obě stékají. U Vicenzy se začíná kraj zvaný Friaul- sko a poddaný Benátčanům. Ve vzdálenosti osmnácti mil od Vicenzy leží Padova, město velmi veliké na řece Brentě. Po Brentě je možné plaviti se na lodích až do Benátek, vzdálených pětadvacet tisíc kroků. Z Padovy poslal pan Lev svého herolda k benátskému do- žeti, a ten potom, když se od něho dověděl, kterého dne náš pán přijede do Benátek, poslal mu na dožecí lodi naproti svého kancléře. Ten vyjel panu Lvovi naproti dvě míle před město Benátky, pozdravil ho a pravil, že vévoda benátský ho poslal, aby jeho jménem pana Lva uvítal, z kteréžto příčiny že jménem dožecím i svým blahopřeje pánovi k tomu, že dojel zdráv a bez úhony. Zároveň omlouval dožete a prosil, aby se pan Lev nezlobil, že dože sám mu nevyjel naproti. Je prý totiž zaměstnán velmi vážnými státními pracemi, takže to nemohl učiniti. Pan Lev potom přijel do Benátek čtyři dni před ostatní dru- žinou, protože ji se soumary poslal po souši do Trevisa, města vzdáleného od Benátek dvanáct tisíc kroků. Ale v té Padově jest krásně vystavěná radnice se střechou, celou pokrytou cínovými pláty. V radnici je vidět velmi veli- kou dvoranu, mistrovsky postavenou a mramorem vydlážděnou. Také mnohé, zde nezaznamenané ostatky svatých se chovají v tomto městě. Též vysoké učení tam jest, znamenitě kvetoucí studiem všelikých umění a velmi proslulé množstvím studu- jících mladíků. Pět tisíc kroků od Padovy je vzdáleno Treviso. Kolem něho teče řeka Sile; na ní je v městě a kolem města asi čtyři sta mlýnů na obilí, které všechny dodávají městu Benátkám chléb, 126
jim odvádí. Tak prý jim jenom z města Verony plyne roční důchod dvou set tisíc dukátů. Z toho je možné odhadnout, kolik jiných daní a důchodů Benátčané mají. Cesta z Verony do Vicenzy měří třicet vlašských mil. Město je obklopeno vinicemi a má dva hrady, ale na hřebenech hor kolem města ční ještě jiné tři hrady. Kolem města teče řeka Bacchiglione a jiná protéká městem, jménem Retrone. Za městem se obě stékají. U Vicenzy se začíná kraj zvaný Friaul- sko a poddaný Benátčanům. Ve vzdálenosti osmnácti mil od Vicenzy leží Padova, město velmi veliké na řece Brentě. Po Brentě je možné plaviti se na lodích až do Benátek, vzdálených pětadvacet tisíc kroků. Z Padovy poslal pan Lev svého herolda k benátskému do- žeti, a ten potom, když se od něho dověděl, kterého dne náš pán přijede do Benátek, poslal mu na dožecí lodi naproti svého kancléře. Ten vyjel panu Lvovi naproti dvě míle před město Benátky, pozdravil ho a pravil, že vévoda benátský ho poslal, aby jeho jménem pana Lva uvítal, z kteréžto příčiny že jménem dožecím i svým blahopřeje pánovi k tomu, že dojel zdráv a bez úhony. Zároveň omlouval dožete a prosil, aby se pan Lev nezlobil, že dože sám mu nevyjel naproti. Je prý totiž zaměstnán velmi vážnými státními pracemi, takže to nemohl učiniti. Pan Lev potom přijel do Benátek čtyři dni před ostatní dru- žinou, protože ji se soumary poslal po souši do Trevisa, města vzdáleného od Benátek dvanáct tisíc kroků. Ale v té Padově jest krásně vystavěná radnice se střechou, celou pokrytou cínovými pláty. V radnici je vidět velmi veli- kou dvoranu, mistrovsky postavenou a mramorem vydlážděnou. Také mnohé, zde nezaznamenané ostatky svatých se chovají v tomto městě. Též vysoké učení tam jest, znamenitě kvetoucí studiem všelikých umění a velmi proslulé množstvím studu- jících mladíků. Pět tisíc kroků od Padovy je vzdáleno Treviso. Kolem něho teče řeka Sile; na ní je v městě a kolem města asi čtyři sta mlýnů na obilí, které všechny dodávají městu Benátkám chléb, 126
Strana 127
neboť tak to tam mají zajištěno zákonem, že se tyto věci ne- smějí vyvážeti do žádného jiného místa než do Benátek. Po té řece je možné plouti až na moře a potom do Benátek. Do Trevisa jsme z Padovy přišli po zemi cestou neschůdnou a obtížnou. Po vodě jest to dvaatřicet malých mil. Když jsme tam dojeli, bydlili jsme v hospodě, kde se říká „U červené věže“. Z Trevisa do Benátek se počítá dvanáct tisíc kroků a po- vodě dvaatřicet mil. Když jsme dojeli do Benátek za panem Lvem, Benátčané ho navštívili, vlídně ho jménem dožete i svým přivítali a přinesli čestný dar. To potom den co den dělával dožecí kancléř Fran- tišek, přicházeje k panu Lvovi na návštěvu s několika šlech- tici. V Benátkách jsme zůstali osm dní. Třetího dne nám byla ukázána sv. Lucie, neboť se toho dne slavila její památka; v ten den každý, kdo si ji přeje spatřiti, má možnost ji uviděti. Čtvrtého dne nás vedli do překrásně postaveného chrámu sv. Marka. Je v něm pevná a chráněná kaple, kde mají Benát- čané uschovány všechny své poklady. Dovolili nám prohléd- nouti si je. Nejprve jsme tam uviděli dvanáct korun, nádherně vyzdobených zlatem a drahými kameny, a tolikéž náprsníků, stejně zářících zlatem a drahým kamením. Těmi korunami a náprsníky se zdobívají manželky senátorů, k tomu vyvolené, v posvátné dni, totiž o Božím těle, ve svátek Narození a Vzkří- šení Páně a o významných svátcích Panny Marie, když krá- čejí za knězem, který nese tělo Páně. Ženy, kterým jsou ty šperky půjčovány, mají roucha na přední straně, v místě, kde hruď vyčnívá, vystřižena a to místo zakrývají oněmi náprs- níky. Ukázány nám byly také přemnohé drahé kameny, zasazené do zlata. Jeden z nich, tyrkys zvaný, je tak veliký, že když byl vložen panu Lvovi na hlavu, přikrýval ji jako klobouk. Tento kámen náležel dříve sv. Markovi. Potom nám ukázali mísu, z olivového rubínu udělanou a hodně velikou, která také bývala sv. Marka. Potom jsme tam viděli roh z jednorožce, 127
neboť tak to tam mají zajištěno zákonem, že se tyto věci ne- smějí vyvážeti do žádného jiného místa než do Benátek. Po té řece je možné plouti až na moře a potom do Benátek. Do Trevisa jsme z Padovy přišli po zemi cestou neschůdnou a obtížnou. Po vodě jest to dvaatřicet malých mil. Když jsme tam dojeli, bydlili jsme v hospodě, kde se říká „U červené věže“. Z Trevisa do Benátek se počítá dvanáct tisíc kroků a po- vodě dvaatřicet mil. Když jsme dojeli do Benátek za panem Lvem, Benátčané ho navštívili, vlídně ho jménem dožete i svým přivítali a přinesli čestný dar. To potom den co den dělával dožecí kancléř Fran- tišek, přicházeje k panu Lvovi na návštěvu s několika šlech- tici. V Benátkách jsme zůstali osm dní. Třetího dne nám byla ukázána sv. Lucie, neboť se toho dne slavila její památka; v ten den každý, kdo si ji přeje spatřiti, má možnost ji uviděti. Čtvrtého dne nás vedli do překrásně postaveného chrámu sv. Marka. Je v něm pevná a chráněná kaple, kde mají Benát- čané uschovány všechny své poklady. Dovolili nám prohléd- nouti si je. Nejprve jsme tam uviděli dvanáct korun, nádherně vyzdobených zlatem a drahými kameny, a tolikéž náprsníků, stejně zářících zlatem a drahým kamením. Těmi korunami a náprsníky se zdobívají manželky senátorů, k tomu vyvolené, v posvátné dni, totiž o Božím těle, ve svátek Narození a Vzkří- šení Páně a o významných svátcích Panny Marie, když krá- čejí za knězem, který nese tělo Páně. Ženy, kterým jsou ty šperky půjčovány, mají roucha na přední straně, v místě, kde hruď vyčnívá, vystřižena a to místo zakrývají oněmi náprs- níky. Ukázány nám byly také přemnohé drahé kameny, zasazené do zlata. Jeden z nich, tyrkys zvaný, je tak veliký, že když byl vložen panu Lvovi na hlavu, přikrýval ji jako klobouk. Tento kámen náležel dříve sv. Markovi. Potom nám ukázali mísu, z olivového rubínu udělanou a hodně velikou, která také bývala sv. Marka. Potom jsme tam viděli roh z jednorožce, 127
Strana 128
že jsme tak veliký ještě nikdy nespatřili, a jiné nesčetné po- klady. Ale není divu, že mají takové množství vzácných po- kladů, neboť jest to město velmi bohaté, které prý má pod svou vládou devět království a nesčetné jiné příjmy. Vyprávěli nám také ti, kteří poklady ty ukazovali: nějaký člověk, pocházející z Benátek, prokopával rok a čtrnáct neděl zeď, a když si tak zjednal přístup k pokladům, odnesl je. Tato krádež by dlouho byla zůstala utajena i těm, jejichž péči byly poklady svěřeny, kdyby onen zloděj, který je odnesl, nebyl tu věc důvěrně svěřil svému kmotrovi. Ten, když se to dověděl, se rozhodl, že to oznámí dožeti, a proto vešel do paláce, kde vévoda zasedal v radě, a zaťukal. Dože se podivil, kdo je tak smělý, že přichází do jeho rady, neboť něco takového se před- tím ještě nikdy nestalo, a kázal jednomu ze svých lidí, aby šel a zjistil, co to je. Ten vyšel ven a spatřiv toho člověka, zeptal se ho: „Kde se v tobě vzala taková smělost, že se odvažuješ s ta- kovým hlukem dobývati do dožecí rady? Což nevíš, že se tam radíme o významných věcech? Tuto svou smělost odpykáš ztrátou hlavy. Ale ten člověk odpověděl: „Takovou-li odměnu dostane ten, kdo se věrně a horlivě stará o blaho státu? Tehdy onen, vyrozuměv, že ten člověk přináší něco důleži- tého, oznámil dožeti, že ten muž si žádá býti uveden ve věci vážné. Když tedy byl na dožecí příkaz uveden, takto promluvil k dožeti a k jeho radům: „Podívejte se pánové, kde máte své poklady, zdali na místě obvyklém či jinde!" Když to slyšel, poslal ihned dože k těm, kteří měli poklady na péči, aby zjistili, jsou-li poklady netknuty na svém místě. Ti tam šli, a když nenašli po pokladech ani stopy, ihned to oznámili dožeti. Dože kázal v tu chvíli povolati člověka, který mu předtím dal o pokladech výstrahu. Když přišel, zeptal se ho, jak byly poklady odneseny ze světnice, kde byly chovány. A tu mu ten člověk řekl: 128
že jsme tak veliký ještě nikdy nespatřili, a jiné nesčetné po- klady. Ale není divu, že mají takové množství vzácných po- kladů, neboť jest to město velmi bohaté, které prý má pod svou vládou devět království a nesčetné jiné příjmy. Vyprávěli nám také ti, kteří poklady ty ukazovali: nějaký člověk, pocházející z Benátek, prokopával rok a čtrnáct neděl zeď, a když si tak zjednal přístup k pokladům, odnesl je. Tato krádež by dlouho byla zůstala utajena i těm, jejichž péči byly poklady svěřeny, kdyby onen zloděj, který je odnesl, nebyl tu věc důvěrně svěřil svému kmotrovi. Ten, když se to dověděl, se rozhodl, že to oznámí dožeti, a proto vešel do paláce, kde vévoda zasedal v radě, a zaťukal. Dože se podivil, kdo je tak smělý, že přichází do jeho rady, neboť něco takového se před- tím ještě nikdy nestalo, a kázal jednomu ze svých lidí, aby šel a zjistil, co to je. Ten vyšel ven a spatřiv toho člověka, zeptal se ho: „Kde se v tobě vzala taková smělost, že se odvažuješ s ta- kovým hlukem dobývati do dožecí rady? Což nevíš, že se tam radíme o významných věcech? Tuto svou smělost odpykáš ztrátou hlavy. Ale ten člověk odpověděl: „Takovou-li odměnu dostane ten, kdo se věrně a horlivě stará o blaho státu? Tehdy onen, vyrozuměv, že ten člověk přináší něco důleži- tého, oznámil dožeti, že ten muž si žádá býti uveden ve věci vážné. Když tedy byl na dožecí příkaz uveden, takto promluvil k dožeti a k jeho radům: „Podívejte se pánové, kde máte své poklady, zdali na místě obvyklém či jinde!" Když to slyšel, poslal ihned dože k těm, kteří měli poklady na péči, aby zjistili, jsou-li poklady netknuty na svém místě. Ti tam šli, a když nenašli po pokladech ani stopy, ihned to oznámili dožeti. Dože kázal v tu chvíli povolati člověka, který mu předtím dal o pokladech výstrahu. Když přišel, zeptal se ho, jak byly poklady odneseny ze světnice, kde byly chovány. A tu mu ten člověk řekl: 128
Strana 129
„Nejmilostivější pane můj, kmotřenec můj — řekl také jeho jméno — mi tu věc svěřil. Prozradil mi, že uloupil poklady, chované v komoře u sv. Marka, a ukázal mi je. Známkou a dů- kazem toho jest tento prsten, který mi dal darem.“ Ihned jej také ukázal a zeptal se: „Poznáváte jej? Dože mu spolu s rady svými odpověděl: „Jak bychom nepoznávali? Je to prsten, který sv. Marek nosíval na palci.“ Byl to prsten nesmírné ceny a také byl chován mezi ostatní- mi poklady v oné komoře. Potom kázal dože některým svým lidem, aby s udavačem, který projevil takovou starost, aby tolik pokladu nebylo státu odcizeno, šli, kam je povede. Když byli přivedeni k zloději, našli ho, jak se hrabe v pokladech a prohlíží si je. Z jedné koruny již vyloupal tři drahé kameny v ceně několika tisíc, ale ostatní poklady byly dosud neporu- šeny: jenom je uložil do jakéhosi pytle a ukryl v plevách, protože s nimi chtěl utéci po moři, kdyby ho kmotrovo udání nebylo předešlo. Když byl se všemi těmi věcmi jat a vsazen do vězení, konala se rada, jakou smrtí by měl býti potrestán. Někteří mínili, že za krádež tak mnohých a tak vzácných věcí je hoden druhu smrti, do té doby nevídaného, aby totiž byl na šibenici, po- stavené v moři, oběšen zlatým řetězem. S tímto rozsudkem všichni ostatní souhlasili. Tu šibenici jsme za svého pobytu v Benátkách viděli, ale onen zloděj s ní byl sňat a pochován na hřbitově sv. Heleny. Dože prý později litoval, že ho dal oběsit, neboť od počátku světa prý nebylo slýcháno o zloději, který by toho byl tolik ukradl, takže prý měl býti spíše za- chován a obdarován, aby na věčnou památku žila rodina, jejíž předek uloupil tak veliký lup, a kdyby se byl vyznal v umění skrývati, byl by jej i podržel. Hodnějším trestu byl prý onen kmotr jeho, který ho udal. Když jsme potom vyšli z komory, kde jsou chovány poklady, zavedli nás k hrobu sv. Marka a odtud do dožecího paláce, který je docela blízko u tohoto kostela. 9 Deník o jízdě. 129
„Nejmilostivější pane můj, kmotřenec můj — řekl také jeho jméno — mi tu věc svěřil. Prozradil mi, že uloupil poklady, chované v komoře u sv. Marka, a ukázal mi je. Známkou a dů- kazem toho jest tento prsten, který mi dal darem.“ Ihned jej také ukázal a zeptal se: „Poznáváte jej? Dože mu spolu s rady svými odpověděl: „Jak bychom nepoznávali? Je to prsten, který sv. Marek nosíval na palci.“ Byl to prsten nesmírné ceny a také byl chován mezi ostatní- mi poklady v oné komoře. Potom kázal dože některým svým lidem, aby s udavačem, který projevil takovou starost, aby tolik pokladu nebylo státu odcizeno, šli, kam je povede. Když byli přivedeni k zloději, našli ho, jak se hrabe v pokladech a prohlíží si je. Z jedné koruny již vyloupal tři drahé kameny v ceně několika tisíc, ale ostatní poklady byly dosud neporu- šeny: jenom je uložil do jakéhosi pytle a ukryl v plevách, protože s nimi chtěl utéci po moři, kdyby ho kmotrovo udání nebylo předešlo. Když byl se všemi těmi věcmi jat a vsazen do vězení, konala se rada, jakou smrtí by měl býti potrestán. Někteří mínili, že za krádež tak mnohých a tak vzácných věcí je hoden druhu smrti, do té doby nevídaného, aby totiž byl na šibenici, po- stavené v moři, oběšen zlatým řetězem. S tímto rozsudkem všichni ostatní souhlasili. Tu šibenici jsme za svého pobytu v Benátkách viděli, ale onen zloděj s ní byl sňat a pochován na hřbitově sv. Heleny. Dože prý později litoval, že ho dal oběsit, neboť od počátku světa prý nebylo slýcháno o zloději, který by toho byl tolik ukradl, takže prý měl býti spíše za- chován a obdarován, aby na věčnou památku žila rodina, jejíž předek uloupil tak veliký lup, a kdyby se byl vyznal v umění skrývati, byl by jej i podržel. Hodnějším trestu byl prý onen kmotr jeho, který ho udal. Když jsme potom vyšli z komory, kde jsou chovány poklady, zavedli nás k hrobu sv. Marka a odtud do dožecího paláce, který je docela blízko u tohoto kostela. 9 Deník o jízdě. 129
Strana 130
Nad chrámovými vraty je viděti tři zlaté koně, jež Benát- čané koupili od pohanů. Před branou, kterou se vchází do do- žecího paláce, je postavena kamenná šibenice. Když jsme se ptali, proč je postavena právě na tom místě naproti paláci, když přece bylo možné dáti ji také jinam, od- pověděli: Proto, aby, kdyby se některý dože dopustil něčeho proti státu, byl na ní pověšen. Na tom pak místě že byla po- stavena proto, aby byla napomenutím a výstrahou každému dožeti. Není však pamětníka, že by kdy jejich dože potrestán byl takovým trestem. Benátčané nedovolují, aby jim vládl císař nebo král cizí, nýbrž volí si dožete ze svého středu. A kdo není Benátčan, ani kdyby byl velmi bohat a z nejvznešenějšího rodu, nesmí míti účast ani v jejich zákonech, ani v jejich radách. Když jsme vcházeli do dožecího paláce, vyšel nám dože na- proti a vlídně a uctivě pozdraviv pana Lva a uchopiv jeho pravici, odvedl ho do své komnaty a laskavě s ním rozmlou- vaje, vyptával se ho na všechny krále a knížata, jež byl na- vštívil. Od dožete jsme se potom vrátili do hospody v dopro- vodu několika benátských senátorů, k nimž se přidalo dvanáct rytířů a mnoho jiných. Šestého dne poslal dože k panu Lvovi, aby přišel do paláce, přeje-li si viděti, jaké obyčeje Benátčané zachovávají v sou- dech, jak volí proveditory a prefekty pro jiné kraje a jaké místo má dože v senátě. Pan Lev odpověděl, že by to velmi rád viděl. Když jsme tam přišli, bylo našemu pánovi přikázáno, aby se posadil dožeti po pravici. Dože sám seděl na překrás- ném křesle, všechna ostatní převyšujícím. Ostatní senátoři za- sedali pořadem po celé délce síně, po stranách a uprostřed, v nižších lavicích. Myslím, že tam byli dva nebo tři tisíce lidí. V té schůzi tenkrát byl volen nějaký prefekt, a stalo se tak- to: Naproti dožecímu stolci stojí čtyři dřevěné sloupy a na nich jsou postaveny jakoby nějaké bubínky, uvnitř duté, ma- jící nahoře otvory o nic větší, než aby bylo možné vstrčiti do nich ruku. V těchto nádobách jsou kuličky dílem pozlacené, 130
Nad chrámovými vraty je viděti tři zlaté koně, jež Benát- čané koupili od pohanů. Před branou, kterou se vchází do do- žecího paláce, je postavena kamenná šibenice. Když jsme se ptali, proč je postavena právě na tom místě naproti paláci, když přece bylo možné dáti ji také jinam, od- pověděli: Proto, aby, kdyby se některý dože dopustil něčeho proti státu, byl na ní pověšen. Na tom pak místě že byla po- stavena proto, aby byla napomenutím a výstrahou každému dožeti. Není však pamětníka, že by kdy jejich dože potrestán byl takovým trestem. Benátčané nedovolují, aby jim vládl císař nebo král cizí, nýbrž volí si dožete ze svého středu. A kdo není Benátčan, ani kdyby byl velmi bohat a z nejvznešenějšího rodu, nesmí míti účast ani v jejich zákonech, ani v jejich radách. Když jsme vcházeli do dožecího paláce, vyšel nám dože na- proti a vlídně a uctivě pozdraviv pana Lva a uchopiv jeho pravici, odvedl ho do své komnaty a laskavě s ním rozmlou- vaje, vyptával se ho na všechny krále a knížata, jež byl na- vštívil. Od dožete jsme se potom vrátili do hospody v dopro- vodu několika benátských senátorů, k nimž se přidalo dvanáct rytířů a mnoho jiných. Šestého dne poslal dože k panu Lvovi, aby přišel do paláce, přeje-li si viděti, jaké obyčeje Benátčané zachovávají v sou- dech, jak volí proveditory a prefekty pro jiné kraje a jaké místo má dože v senátě. Pan Lev odpověděl, že by to velmi rád viděl. Když jsme tam přišli, bylo našemu pánovi přikázáno, aby se posadil dožeti po pravici. Dože sám seděl na překrás- ném křesle, všechna ostatní převyšujícím. Ostatní senátoři za- sedali pořadem po celé délce síně, po stranách a uprostřed, v nižších lavicích. Myslím, že tam byli dva nebo tři tisíce lidí. V té schůzi tenkrát byl volen nějaký prefekt, a stalo se tak- to: Naproti dožecímu stolci stojí čtyři dřevěné sloupy a na nich jsou postaveny jakoby nějaké bubínky, uvnitř duté, ma- jící nahoře otvory o nic větší, než aby bylo možné vstrčiti do nich ruku. V těchto nádobách jsou kuličky dílem pozlacené, 130
Strana 131
dílem postříbřené, dílem jen potažené tenoučkým hedvábím. Nejprve tedy povstane čtyřiadvacet mužů. Každý z nich má v ruce pouzdro, z něhož vyndávají ty bobule nebo kuličky a obcházejíce síní, rozdávají je, komu chtějí. Potom zase jiní jdou kolem a opět rozdělují kuličky těm, komu si přejí. A pak ještě jdou zase jiní a opět rozdávají ony kuličky těm, kdož se jim líbí. Po nich konečně jiných čtyřiadvacet chodí kolem síně, vybírají kuličky od těch, kterým byly dány, a dávají je zase jiným, jak se jim líbí. Potom kuličky spočítají, zjistí, kolik kdo dostal, a ten, komu bylo dáno nejvíce kuliček zla- tých, je zvolen prefektem a poslán do toho kraje, do kterého rozhodne dože a senát. Ale nikdy nevykonává svůj úřad déle než rok. Za ten čas zbohatne tím, že mu naskočí mnoho tisíc, ačkoli stát dostane důchody, které mu náležejí, v míře nezten- čené. Takto si Benátčané volí své úředníky. Volba je závislá na balotáži, neboť nikdo, ani sám dože, nemůže žádného úřadu dosáhnouti podporou přízně přátelské nebo nějakého příbu- zenství, nýbrž jen balotáží. A děje se to tak, jak zde bylo za- znamenáno. Odtud nás vedli k tomu místu, kde dělají lodi a vyrábějí jiné věci k tomu náležející, lana, plachty a ostatní věci. Tato práce se nikdy nepřerušuje, nýbrž pokračuje se v ní nepře- tržitě. Dělníků jest při té práci veliké množství. Budovy, určené k této práci, leží stranou u moře v délce ně- kolika honů a jsou rozděleny ve veliký počet místností, v kte- rých mají plachty a lodní lana. A kolik lodí se kterého roku postaví, všechny je chovají vytažené, aby bylo všechno poho- tově připraveno, kdyby toho potřeba žádala. Neboť Benátčané ustavičně vedou války s pohany a jsou každého roku nuceni vydržovati mnoho tisíc vojáků, aby mohli chrániti mořská pobřeží, kdekoli je toho třeba. Potom jsme byli vedeni do zbrojnice, kde jsou opatrována děla a válečně stroje, střelný prach, samostříly, pušky a jiné vojenské potřeby. Ještě nikde nám nebylo dáno spatřiti těchto věcí tolik a tak uměle a vhod- ně udělaných. 131
dílem postříbřené, dílem jen potažené tenoučkým hedvábím. Nejprve tedy povstane čtyřiadvacet mužů. Každý z nich má v ruce pouzdro, z něhož vyndávají ty bobule nebo kuličky a obcházejíce síní, rozdávají je, komu chtějí. Potom zase jiní jdou kolem a opět rozdělují kuličky těm, komu si přejí. A pak ještě jdou zase jiní a opět rozdávají ony kuličky těm, kdož se jim líbí. Po nich konečně jiných čtyřiadvacet chodí kolem síně, vybírají kuličky od těch, kterým byly dány, a dávají je zase jiným, jak se jim líbí. Potom kuličky spočítají, zjistí, kolik kdo dostal, a ten, komu bylo dáno nejvíce kuliček zla- tých, je zvolen prefektem a poslán do toho kraje, do kterého rozhodne dože a senát. Ale nikdy nevykonává svůj úřad déle než rok. Za ten čas zbohatne tím, že mu naskočí mnoho tisíc, ačkoli stát dostane důchody, které mu náležejí, v míře nezten- čené. Takto si Benátčané volí své úředníky. Volba je závislá na balotáži, neboť nikdo, ani sám dože, nemůže žádného úřadu dosáhnouti podporou přízně přátelské nebo nějakého příbu- zenství, nýbrž jen balotáží. A děje se to tak, jak zde bylo za- znamenáno. Odtud nás vedli k tomu místu, kde dělají lodi a vyrábějí jiné věci k tomu náležející, lana, plachty a ostatní věci. Tato práce se nikdy nepřerušuje, nýbrž pokračuje se v ní nepře- tržitě. Dělníků jest při té práci veliké množství. Budovy, určené k této práci, leží stranou u moře v délce ně- kolika honů a jsou rozděleny ve veliký počet místností, v kte- rých mají plachty a lodní lana. A kolik lodí se kterého roku postaví, všechny je chovají vytažené, aby bylo všechno poho- tově připraveno, kdyby toho potřeba žádala. Neboť Benátčané ustavičně vedou války s pohany a jsou každého roku nuceni vydržovati mnoho tisíc vojáků, aby mohli chrániti mořská pobřeží, kdekoli je toho třeba. Potom jsme byli vedeni do zbrojnice, kde jsou opatrována děla a válečně stroje, střelný prach, samostříly, pušky a jiné vojenské potřeby. Ještě nikde nám nebylo dáno spatřiti těchto věcí tolik a tak uměle a vhod- ně udělaných. 131
Strana 132
Sedmého dne navštívil pan Lev dožete a rozloučil se s ním. Vstoupiv potom do lodice, plavil se s několika benátskými se- nátory do jednoho kláštera, kde byl papežský legát, udělující ochotně každému, kdo o to požádal, odpuštění hříchů, zvané odpustky. Odtud jsme byli po lodi zavezeni k domu, který kdysi náležel vévodovi milánskému, ale teď jej měl nějaký kupec, který se do Benátek přistěhoval z Alexandrie. Koupil to místo, ještě nedostavěné, neboť základy vyčnívaly tenkrát z vody teprve na čtyři pídě, za sedmdesát čtyři tisíce zlatých a vyzdobil tu stavbu potom tak krásně a nádherně, že krásnější budovy jsme nikdy neviděli. Neboť všechna sloupoví jsou sta- věna z bílého alabastru. V ložnici, kde kupec lehával se svou manželkou, byly ložní přikrývky utkány ze stříbra, podlaha vydlážděna bílým alabastrem a strop z pozlaceného stříbra. Na posteli je vidět dva polštáře, ozdobené velkými perlami, a podušku, vyzdobenou také perlami a drahými kameny. Nad lůžkem tam visel rozestřený čaloun, jehož utkání prý mimo všechno to, z čeho byl udělán, stálo čtyřiadvacet tisíc dukátů. Z této světnice jsme byli zavedeni do dvorany, kde je krb na topení, od jehož postavení prý bylo dáno třináct tisíc dukátů. V tomto domě je studna se sladkou vodou, to jest s takovou, jakou máme v našich studnách. Neboť na rozdíl od vody moř- ské, která je slaná, se této říká sladká. Když jsme si to všechno obhlédli a všude prošli, řekl pan Lev svým průvodcům: „Snad nevydal ten kupec všechen svůj majetek na stavbu tohoto domu? Tu se ho zeptali, co myslí, že bylo vydáno na tu stavbu. A když odpověděl, že přes sto tisíc, dali se do smíchu a řekli: „Onen kupec se našemu dožeti zapřisahal, že ho tento dům stál tři sta a tři tisíce zlatých.“ Když jsme již odcházeli, onen kupec přijel i s manželkou svou na lodi, neboť právě v ten čas, když jsme si prohlíželi jeho dům, si byl vyjel pro zábavu s manželkou a s dětmi na moře. Kupec pana Lva velmi prosil, aby se na chvíli vrátil a neodcházel jako z opuštěného domu s prázdnou. Když jsme 132
Sedmého dne navštívil pan Lev dožete a rozloučil se s ním. Vstoupiv potom do lodice, plavil se s několika benátskými se- nátory do jednoho kláštera, kde byl papežský legát, udělující ochotně každému, kdo o to požádal, odpuštění hříchů, zvané odpustky. Odtud jsme byli po lodi zavezeni k domu, který kdysi náležel vévodovi milánskému, ale teď jej měl nějaký kupec, který se do Benátek přistěhoval z Alexandrie. Koupil to místo, ještě nedostavěné, neboť základy vyčnívaly tenkrát z vody teprve na čtyři pídě, za sedmdesát čtyři tisíce zlatých a vyzdobil tu stavbu potom tak krásně a nádherně, že krásnější budovy jsme nikdy neviděli. Neboť všechna sloupoví jsou sta- věna z bílého alabastru. V ložnici, kde kupec lehával se svou manželkou, byly ložní přikrývky utkány ze stříbra, podlaha vydlážděna bílým alabastrem a strop z pozlaceného stříbra. Na posteli je vidět dva polštáře, ozdobené velkými perlami, a podušku, vyzdobenou také perlami a drahými kameny. Nad lůžkem tam visel rozestřený čaloun, jehož utkání prý mimo všechno to, z čeho byl udělán, stálo čtyřiadvacet tisíc dukátů. Z této světnice jsme byli zavedeni do dvorany, kde je krb na topení, od jehož postavení prý bylo dáno třináct tisíc dukátů. V tomto domě je studna se sladkou vodou, to jest s takovou, jakou máme v našich studnách. Neboť na rozdíl od vody moř- ské, která je slaná, se této říká sladká. Když jsme si to všechno obhlédli a všude prošli, řekl pan Lev svým průvodcům: „Snad nevydal ten kupec všechen svůj majetek na stavbu tohoto domu? Tu se ho zeptali, co myslí, že bylo vydáno na tu stavbu. A když odpověděl, že přes sto tisíc, dali se do smíchu a řekli: „Onen kupec se našemu dožeti zapřisahal, že ho tento dům stál tři sta a tři tisíce zlatých.“ Když jsme již odcházeli, onen kupec přijel i s manželkou svou na lodi, neboť právě v ten čas, když jsme si prohlíželi jeho dům, si byl vyjel pro zábavu s manželkou a s dětmi na moře. Kupec pana Lva velmi prosil, aby se na chvíli vrátil a neodcházel jako z opuštěného domu s prázdnou. Když jsme 132
Strana 133
se vrátili do dvorany, dal přinésti cukroví na třech stříbrných mísách a víno i jiné nápoje ve třech pohárech zlatých a ostat- ních stříbrných. Hostil nás těmi věcmi stejně jako kterýkoli král nebo kníže, jež jsme navštívili. Manželku měl velmi spa- nilou, jako kdyby to byla žena nějakého knížete, a měla kolem sebe dvanáct dívek a komorných. Dětí s ní měl patero, dva chlapce a tři děvčata. Když jsme odtud již odcházeli, kupec vstoupil do téhož člunu, v němž se vezl pan Lev se senátory, a doprovodil ho do hospody. Když odešel, pan Lev se zeptal dožecího kancléře Františka, kolik myslí, že tomu kupci zbylo majetku, když zaplatil všechno, co ho stál ten dům. Kancléř s úsměvem řekl: „Snad si, pane, nemyslíš, že na stavbu toho domu vynaložil celý svůj majetek? Ještě dnes má mimo ten dům a onen náklad tři sta tisíc dukátů. Osmého dne jsme byli zavedeni do domu, kterému se říká ně- mecký a v němž bývají ubytováni cizí kupci. Ze všech před- ních měst zemí křestanských tam každý může míti zvláštní stůl a dostati jídlo a nápoj, jaký chce. Mají tam totiž veliké množství všeho potřebného. Odtud nás zavedli ke tkalcům látek zlatohlavových, damaš- kových a zcela hedvábných a pak ještě do kupeckých skladů, kde nám ukazovali neocenitelná bohatství. 133
se vrátili do dvorany, dal přinésti cukroví na třech stříbrných mísách a víno i jiné nápoje ve třech pohárech zlatých a ostat- ních stříbrných. Hostil nás těmi věcmi stejně jako kterýkoli král nebo kníže, jež jsme navštívili. Manželku měl velmi spa- nilou, jako kdyby to byla žena nějakého knížete, a měla kolem sebe dvanáct dívek a komorných. Dětí s ní měl patero, dva chlapce a tři děvčata. Když jsme odtud již odcházeli, kupec vstoupil do téhož člunu, v němž se vezl pan Lev se senátory, a doprovodil ho do hospody. Když odešel, pan Lev se zeptal dožecího kancléře Františka, kolik myslí, že tomu kupci zbylo majetku, když zaplatil všechno, co ho stál ten dům. Kancléř s úsměvem řekl: „Snad si, pane, nemyslíš, že na stavbu toho domu vynaložil celý svůj majetek? Ještě dnes má mimo ten dům a onen náklad tři sta tisíc dukátů. Osmého dne jsme byli zavedeni do domu, kterému se říká ně- mecký a v němž bývají ubytováni cizí kupci. Ze všech před- ních měst zemí křestanských tam každý může míti zvláštní stůl a dostati jídlo a nápoj, jaký chce. Mají tam totiž veliké množství všeho potřebného. Odtud nás zavedli ke tkalcům látek zlatohlavových, damaš- kových a zcela hedvábných a pak ještě do kupeckých skladů, kde nám ukazovali neocenitelná bohatství. 133
Strana 134
Strana 135
HLAVA DVANACTA Návrat zeměmi alpskými Devátého dne, vstoupivše na loď, vypluli jsme z Benátek a dojeli jsme do města Mestre, vzdáleného dvě míle od Benátek na břehu nejbližším Benátkám. Tam jsme vystoupili z lodi, a všichni, i pan Lev, jsme šli pěšky do Trevisa, kam jsme, jak bylo již řečeno, koně poslali napřed. Z Trevisa je dvacet pět tisíc kroků do Sacile, městečka v ro- vině, u řeky Livenzy. Cestou odtud viděli jsme stranou město Spilimbergo, u něhož teče řeka jménem Tagliamento. Ze Sa- cile do San Daniele je cesta dlouhá pětadvacet tisíc kroků. Městečko je to malé, hradební zdí obehnané a pod horami položené. Putujíce odtud dále do Chiusaforte, projeli jsme městem Venzonem, a jiným, pod horami ležícím, Gemona zvaným, tak- též ležícím na cestě, kterou jsme jeli. Vzdálenost ze San Da- niele do Chiusaforte činí dvacet pět tisíc kroků. Chiusaforte je malá tvrz ve vysokánských horách, u jakéhosi horského po- toka. Je to benátská hraniční závora a je nadmíru pevná, neboť hory jsou tu spojeny hradbami, vedenými údolími, takže nikdo nemůže z benátského kraje do císařských držav nebo naopak ze zemí císařových do benátského území projíti přes velmi vysoké hory jinak než touto soutěskou. Tvrz je posádkou a děly opevněna tak, že každý, kdo by jí chtěl dobýti, by po- třeboval veliké moci a síly. Z Chiusaforte je dále sedm tisíc kroků do Pontebby, vsi v týchž horách, u potoka s kamenným mostem. Pontebba je na hranicích mezi Friaulskem na jedné straně a na druhé straně Kraňskem, které náleží biskupovi bamberskému. Jednu německou míli za Pontebbou leží Mal- 135
HLAVA DVANACTA Návrat zeměmi alpskými Devátého dne, vstoupivše na loď, vypluli jsme z Benátek a dojeli jsme do města Mestre, vzdáleného dvě míle od Benátek na břehu nejbližším Benátkám. Tam jsme vystoupili z lodi, a všichni, i pan Lev, jsme šli pěšky do Trevisa, kam jsme, jak bylo již řečeno, koně poslali napřed. Z Trevisa je dvacet pět tisíc kroků do Sacile, městečka v ro- vině, u řeky Livenzy. Cestou odtud viděli jsme stranou město Spilimbergo, u něhož teče řeka jménem Tagliamento. Ze Sa- cile do San Daniele je cesta dlouhá pětadvacet tisíc kroků. Městečko je to malé, hradební zdí obehnané a pod horami položené. Putujíce odtud dále do Chiusaforte, projeli jsme městem Venzonem, a jiným, pod horami ležícím, Gemona zvaným, tak- též ležícím na cestě, kterou jsme jeli. Vzdálenost ze San Da- niele do Chiusaforte činí dvacet pět tisíc kroků. Chiusaforte je malá tvrz ve vysokánských horách, u jakéhosi horského po- toka. Je to benátská hraniční závora a je nadmíru pevná, neboť hory jsou tu spojeny hradbami, vedenými údolími, takže nikdo nemůže z benátského kraje do císařských držav nebo naopak ze zemí císařových do benátského území projíti přes velmi vysoké hory jinak než touto soutěskou. Tvrz je posádkou a děly opevněna tak, že každý, kdo by jí chtěl dobýti, by po- třeboval veliké moci a síly. Z Chiusaforte je dále sedm tisíc kroků do Pontebby, vsi v týchž horách, u potoka s kamenným mostem. Pontebba je na hranicích mezi Friaulskem na jedné straně a na druhé straně Kraňskem, které náleží biskupovi bamberskému. Jednu německou míli za Pontebbou leží Mal- 135
Strana 136
borghetto. Zde se končí míle italské a začínají se německé. Ves Malborghetto leží pod horami, a vzdálenost odtud do Běláku měří pět mil. Bělák je položen v rovině a po jedné jeho straně teče řeka Dráva, přes kterou je položen dřevěný most. Město toto je u cesty, která vede do Benátek. V horách, kterými jsme projeli, bydlí většinou lidé volatí a jenom zřídka tam uvidíš člověka bez volete, leda snad ci- zince. Cestujícím z Běláku do Celovce se naskytuje jezero, dvě míle dlouhé a nemálo široké, majetek několika pánů. Ne- chali jsme je cestou do Hradce vpravo. Z Běláku do Celovce jsou čtyři míle. Celovec pak je měs- tečko, obehnané zdí, na rovině položené, nepříliš veliké, u hor- ské bystřiny jménem Glan, opatřené nedlouhým dřevěným mostem. Ctyři míle za Celovcem je dále Völkermarkt, městeč- ko neveliké, na kopci pod horami, poddané panu Jiřímu. Pět mil od Völkermarktu je vzdálen Spodní Dravograd, vesnice mezi horami, pod hradem strmícím na hoře, u nikoli malé řeky jménem Dráva, podle níž jsme dlouho jeli, dokud jsme ne- přešli ony hory. Čtyři míle za Dravogradem je potom Ivnica, ves pod horami, před níž jsou, když se jde do Hradce z Be- nátek, dva hrady vlevo a tři vpravo. Po dalších čtyřech mílích je Lipnica, tvrz na rovině, u potoka zvaného Sulm. Nad Lip- nicí stojí čtyři hrady, všechny na jedné hoře a všechny obe- hnané jedinou, společnou hradbou, poddané třem pánům: jeden z nich náleží biskupovi salepurskému, druhý biskupovi sekov- skému a třetí pánu z Polheima. Toto opevnění s hrady je vzdá- leno čtyři míle od Hradce. Z Lipnice do Hradce jsou čtyři míle cesty. Hradec je město rozsáhlé a má hrad chráněný dvěma tvrzemi, postavenými před ním. Město má na jednu stranu výhled na hory a na druhou stranu do roviny a je zavlažováno řekou Murou, opatřenou dřevěným mostem. Na druhém břehu této řeky se počíná kraj zvaný Štyrsko. V Hradci jsme zastihli císaře, knížete míšeňského a vévodu Albrechta. Zaměstnávali se tam tím, že pořádali rytířské hry, při kterých jich deset zápasilo s desíti. 136
borghetto. Zde se končí míle italské a začínají se německé. Ves Malborghetto leží pod horami, a vzdálenost odtud do Běláku měří pět mil. Bělák je položen v rovině a po jedné jeho straně teče řeka Dráva, přes kterou je položen dřevěný most. Město toto je u cesty, která vede do Benátek. V horách, kterými jsme projeli, bydlí většinou lidé volatí a jenom zřídka tam uvidíš člověka bez volete, leda snad ci- zince. Cestujícím z Běláku do Celovce se naskytuje jezero, dvě míle dlouhé a nemálo široké, majetek několika pánů. Ne- chali jsme je cestou do Hradce vpravo. Z Běláku do Celovce jsou čtyři míle. Celovec pak je měs- tečko, obehnané zdí, na rovině položené, nepříliš veliké, u hor- ské bystřiny jménem Glan, opatřené nedlouhým dřevěným mostem. Ctyři míle za Celovcem je dále Völkermarkt, městeč- ko neveliké, na kopci pod horami, poddané panu Jiřímu. Pět mil od Völkermarktu je vzdálen Spodní Dravograd, vesnice mezi horami, pod hradem strmícím na hoře, u nikoli malé řeky jménem Dráva, podle níž jsme dlouho jeli, dokud jsme ne- přešli ony hory. Čtyři míle za Dravogradem je potom Ivnica, ves pod horami, před níž jsou, když se jde do Hradce z Be- nátek, dva hrady vlevo a tři vpravo. Po dalších čtyřech mílích je Lipnica, tvrz na rovině, u potoka zvaného Sulm. Nad Lip- nicí stojí čtyři hrady, všechny na jedné hoře a všechny obe- hnané jedinou, společnou hradbou, poddané třem pánům: jeden z nich náleží biskupovi salepurskému, druhý biskupovi sekov- skému a třetí pánu z Polheima. Toto opevnění s hrady je vzdá- leno čtyři míle od Hradce. Z Lipnice do Hradce jsou čtyři míle cesty. Hradec je město rozsáhlé a má hrad chráněný dvěma tvrzemi, postavenými před ním. Město má na jednu stranu výhled na hory a na druhou stranu do roviny a je zavlažováno řekou Murou, opatřenou dřevěným mostem. Na druhém břehu této řeky se počíná kraj zvaný Štyrsko. V Hradci jsme zastihli císaře, knížete míšeňského a vévodu Albrechta. Zaměstnávali se tam tím, že pořádali rytířské hry, při kterých jich deset zápasilo s desíti. 136
Strana 137
Také Jan Žehrovský tam zápasil s nějakým Němcem, jmé- nem Rimberger, který byl považován za kolce silného a zna- menitého. Vévoda Albrecht půjčil Janu Žehrovskému k tomuto zápasu svého koně. Klání přihlížel císař, vévoda Albrecht a mnozí jiní pánové a šlechtici. Když se srazili, Němec probodl pod panem Janem koně, ale sám byl při tom sražen s koně ranou tak prudkou, že císař i jiní se tomu velmi podivili, kdež- to pan Jan zůstal na svém koni bez hnutí. Ctvrtého dne poprosil pan Lev spolu s vévodou Albrechtem a s biskupem pasovským císaře, aby Šaška pasoval na rytíře, čehož ihned dosáhli. Na hradeckém hradě pobývá císař co nejčastěji. Kdykoli tam přijede, brává si s sebou na hrad toliko několik komor- níků, kdežto ostatní čeleď nechává v městě. Na hradě jsou prý hlídány nejvzácnější císařovy poklady, ale nebyly nám uká- zány jako u jiných králů, vyjma damaškové roucho červené, jehož lem byl zdoben meandry jako dlaň širokými a vyšitými z perel a z drahých kamenů. Císařovi rádci tvrdili o tomto šatě: Kdyby císař potřeboval peněz, mohly by ty šaty býti za- staveny za více než pět set tisíc zlatých, neboť ukazovali na nich některé drahé kameny, které prý stojí dvacet nebo třicet tisíc. Nevím, zdali je tomu opravdu tak. Oni to sice tvrdili, ale my jsme tomu přikládali málo víry. Pátého dne jsme vyjeli z Hradce a urazivše čtyři míle, při- jeli jsme do Frohnleitenu, vesnice ve štyrských horách, u řeky Mury. Cestou z Hradce k Frohnleitenu jsme vpravo viděli hrad Pfannberg, majetek císařův. Tři míle odtud je Most, městečko s hradem na kopci. Most leží v horách, a teče u něho táž řeka Mura. Z Hradce až do Mostu jsme se plavili po této řece. Míli za Mostem jsme dojeli do vsi Kapfenbergu na řece Muřici. Nad touto vesnicí strmí dva spojené hrady, majetek pana ze Starhemberga. Řeka Muřice má u řečené vsi dva ne- dlouhé dřevěné mosty. Pět mil za Kapfenbergem leží Mürz- zuschlag, tvrz ve štyrských horách, na téže řece jako Kapfen- berg. Z Mürzzuschlagu do Schottwinu je potom šest mil a odtud do Nového Města Vídeňského čtyři míle. 137
Také Jan Žehrovský tam zápasil s nějakým Němcem, jmé- nem Rimberger, který byl považován za kolce silného a zna- menitého. Vévoda Albrecht půjčil Janu Žehrovskému k tomuto zápasu svého koně. Klání přihlížel císař, vévoda Albrecht a mnozí jiní pánové a šlechtici. Když se srazili, Němec probodl pod panem Janem koně, ale sám byl při tom sražen s koně ranou tak prudkou, že císař i jiní se tomu velmi podivili, kdež- to pan Jan zůstal na svém koni bez hnutí. Ctvrtého dne poprosil pan Lev spolu s vévodou Albrechtem a s biskupem pasovským císaře, aby Šaška pasoval na rytíře, čehož ihned dosáhli. Na hradeckém hradě pobývá císař co nejčastěji. Kdykoli tam přijede, brává si s sebou na hrad toliko několik komor- níků, kdežto ostatní čeleď nechává v městě. Na hradě jsou prý hlídány nejvzácnější císařovy poklady, ale nebyly nám uká- zány jako u jiných králů, vyjma damaškové roucho červené, jehož lem byl zdoben meandry jako dlaň širokými a vyšitými z perel a z drahých kamenů. Císařovi rádci tvrdili o tomto šatě: Kdyby císař potřeboval peněz, mohly by ty šaty býti za- staveny za více než pět set tisíc zlatých, neboť ukazovali na nich některé drahé kameny, které prý stojí dvacet nebo třicet tisíc. Nevím, zdali je tomu opravdu tak. Oni to sice tvrdili, ale my jsme tomu přikládali málo víry. Pátého dne jsme vyjeli z Hradce a urazivše čtyři míle, při- jeli jsme do Frohnleitenu, vesnice ve štyrských horách, u řeky Mury. Cestou z Hradce k Frohnleitenu jsme vpravo viděli hrad Pfannberg, majetek císařův. Tři míle odtud je Most, městečko s hradem na kopci. Most leží v horách, a teče u něho táž řeka Mura. Z Hradce až do Mostu jsme se plavili po této řece. Míli za Mostem jsme dojeli do vsi Kapfenbergu na řece Muřici. Nad touto vesnicí strmí dva spojené hrady, majetek pana ze Starhemberga. Řeka Muřice má u řečené vsi dva ne- dlouhé dřevěné mosty. Pět mil za Kapfenbergem leží Mürz- zuschlag, tvrz ve štyrských horách, na téže řece jako Kapfen- berg. Z Mürzzuschlagu do Schottwinu je potom šest mil a odtud do Nového Města Vídeňského čtyři míle. 137
Strana 138
V Novém Městě je hrad, kde císař často prodlévá. Město leží na hranicích Rakouska, Štyrska a Uher. Zastihli jsme tam císařovu manželku, k níž měl pan Lev list od jejího bratra, krále portugalského. Vlídně přijala pana Lva i celou jeho družinu a laskavě s panem Lvem rozmlouvala, vyptávajíc se na svého bratra, jak se našemu pánovi Portugalsko líbilo a jak vlídně s ním její bratr jednal. Pan Lev jí odpověděl, že se její bratr, portugalský král, k němu choval štědře a laskavě a daroval mu dva krásné koně, jež mu poslal až do hospody, a nadto dva mouřeníny a opici, jichž jediných si na králi žádal. Kromě toho mu byl povolen bezpečný a volný průchod všemi královskými kraji až na hranice španělské. Císařovna slyšela takové řeči příznivě a ráda, protože tenkrát, když jsme se vydávali na tuto cestu, dala panu Lvovi pro svého bratra, portugalského krále, list psaný vlastní rukou. Když jsme byli v Novém Městě, zavedli nás do nového kláš- tera, který si císař dal postavit, aby v něm byl pochován. Hrobka byla tenkrát již připravena. Kámen, kterým měl hrob býti uzavřen, stál prý tisíc a sto zlatých. Potom jsme vystoupili na věž a prohlédli si onen zvon, který má zlaté kruhy. Kruhy se na zvon dostaly prý tímto způso- bem: Nějaký bohatý kupec přivezl do toho města zlato, zalité v hroudě mědi, a svěřil je jednomu měšťanovi, aby mu je opat- roval. V ten čas slévali v městě zvon a když se pak k dolití nedostávalo něco mědi, onen měšťan, jenž opatroval zlato, nevěda však, že je v mědi obsaženo, přišel ke konšelům a řekl: „Mám doma měď, potřebnou na zvon, není však má, nýbrž " je toliko svěřena mé péči.“ Prosili ho, aby jim měď dal, aby mohli zvon dodělati, že tu věc potom s kupcem, až přijede, srovnají a slušně mu za- platí. Stalo se, jak žádali. Když potom kupec přijel a požadoval měď od člověka, kte- rému ji byl svěřil do úschovy, ten mu odpověděl, že ji už nemá, protože ji půjčil měšťanům, když ho o oni prosili, neboť chyběla jim na ulití zvonu, že však město mu za ni zaplatí, 138
V Novém Městě je hrad, kde císař často prodlévá. Město leží na hranicích Rakouska, Štyrska a Uher. Zastihli jsme tam císařovu manželku, k níž měl pan Lev list od jejího bratra, krále portugalského. Vlídně přijala pana Lva i celou jeho družinu a laskavě s panem Lvem rozmlouvala, vyptávajíc se na svého bratra, jak se našemu pánovi Portugalsko líbilo a jak vlídně s ním její bratr jednal. Pan Lev jí odpověděl, že se její bratr, portugalský král, k němu choval štědře a laskavě a daroval mu dva krásné koně, jež mu poslal až do hospody, a nadto dva mouřeníny a opici, jichž jediných si na králi žádal. Kromě toho mu byl povolen bezpečný a volný průchod všemi královskými kraji až na hranice španělské. Císařovna slyšela takové řeči příznivě a ráda, protože tenkrát, když jsme se vydávali na tuto cestu, dala panu Lvovi pro svého bratra, portugalského krále, list psaný vlastní rukou. Když jsme byli v Novém Městě, zavedli nás do nového kláš- tera, který si císař dal postavit, aby v něm byl pochován. Hrobka byla tenkrát již připravena. Kámen, kterým měl hrob býti uzavřen, stál prý tisíc a sto zlatých. Potom jsme vystoupili na věž a prohlédli si onen zvon, který má zlaté kruhy. Kruhy se na zvon dostaly prý tímto způso- bem: Nějaký bohatý kupec přivezl do toho města zlato, zalité v hroudě mědi, a svěřil je jednomu měšťanovi, aby mu je opat- roval. V ten čas slévali v městě zvon a když se pak k dolití nedostávalo něco mědi, onen měšťan, jenž opatroval zlato, nevěda však, že je v mědi obsaženo, přišel ke konšelům a řekl: „Mám doma měď, potřebnou na zvon, není však má, nýbrž " je toliko svěřena mé péči.“ Prosili ho, aby jim měď dal, aby mohli zvon dodělati, že tu věc potom s kupcem, až přijede, srovnají a slušně mu za- platí. Stalo se, jak žádali. Když potom kupec přijel a požadoval měď od člověka, kte- rému ji byl svěřil do úschovy, ten mu odpověděl, že ji už nemá, protože ji půjčil měšťanům, když ho o oni prosili, neboť chyběla jim na ulití zvonu, že však město mu za ni zaplatí, 138
Strana 139
kolik bude požadovat. Když to kupec slyšel, prosil svého přítele, aby se mohl podívati na ten zvon. A když tam byl přiveden a uviděl ty zlaté kruhy, zeptal se svého druha, řka: „Jak se na zvon dostalo to zlato? Jak mi obec zaplatí sluš- nou cenu za mou měď? Neboť jistě vidíš, že do mědi bylo při- míšeno zlato.“ Potom dodal: „Ale když už se to stalo, nežádám za měď žádnou cenu, vyjma toliko to, aby se na mou památku jak chudým, tak bo- hatým tímto zvonem zadarmo vyzváněly hrany.“ Z Nového Města, než z něho odjel, poslal pan Lev Šaška napřed domů ke králi Jiřímu a králové Johaně, sestře své, aby jim oznámil, že je teď, vraceje se z cesty, v Novém Městě u císařovy manželky. Z Nového Města jsou čtyři míle do Badenu a odtud do Vídně rovněž čtyři. Vídeň je hlavní město rakouské, leží v ro- vině a teče jím řeka Dunaj. Cesta z Vídně do Blatné je dlouhá dvacet a sedm mil a jest všem dobře známa. 139
kolik bude požadovat. Když to kupec slyšel, prosil svého přítele, aby se mohl podívati na ten zvon. A když tam byl přiveden a uviděl ty zlaté kruhy, zeptal se svého druha, řka: „Jak se na zvon dostalo to zlato? Jak mi obec zaplatí sluš- nou cenu za mou měď? Neboť jistě vidíš, že do mědi bylo při- míšeno zlato.“ Potom dodal: „Ale když už se to stalo, nežádám za měď žádnou cenu, vyjma toliko to, aby se na mou památku jak chudým, tak bo- hatým tímto zvonem zadarmo vyzváněly hrany.“ Z Nového Města, než z něho odjel, poslal pan Lev Šaška napřed domů ke králi Jiřímu a králové Johaně, sestře své, aby jim oznámil, že je teď, vraceje se z cesty, v Novém Městě u císařovy manželky. Z Nového Města jsou čtyři míle do Badenu a odtud do Vídně rovněž čtyři. Vídeň je hlavní město rakouské, leží v ro- vině a teče jím řeka Dunaj. Cesta z Vídně do Blatné je dlouhá dvacet a sedm mil a jest všem dobře známa. 139
Strana 140
Strana 141
Je OO Rejstřík jmen* Abreiro vesnice, Portugalsko 79, 80 Adda feka, Italie 123 Adize teka, Italie 124 Adour řeka, Francie 63 Afrika 82, 98 Agueda ves, Portugalsko 96; řeka 96 Aguilafuente ves, Španělsko 69 Albrecht (1397-—1439), český král 66 Albrecht (1414—86) zv. Achilles, markrabě braniborský a pur- krabí norimberský 23, 24; jeho manželka Anna Saská, dcera kurfiřta Fridricha 24; dvořan: Sebastián ze Seckendorfu 24 Albrecht (1443—1500), vévoda saský, zeť Jiřího z Poděbrad 136, 137 Alcalá de Henares město s hra- dem, Španělsko 102 Alcarraz město, Španělsko 109 Alexandrie město, Egypt 132 Alfons V. (1432—81), portugal- ský král 81, 82, 96—98, 100, 101, 138; bratr portugaiského krále v. Ferdinand; jeho otec (Edu- ard 1.) 100 Alfons sv. (arci-)biskup toledsky (T 667) 102; v$klad o historii toledského chrámu vznikl kon- taminací událostí z XI. stol., kdy bylo Toledo znovu dobyto kastilským králem Alfonsem (r. 1085), a legendy o sv. Alfonsu alkalské kočky „zvířátka vydáva- jící příjemnou vůni“ 98 Alkasar africké město, kterého do- byl r. 1458 (jiní uvádějí r. 1453) Alfons V., Španělské Maroko 98 Almuria městečko, Španělsko 105 Alvayazero ves, Portugalsko 96 Ambois mésto, Francie 58, 59 Ambroz sv. milánský biskup (t 397) 122, 123 (Šašek omylem klade jeho smrt do r. 381); jeho sestra v. sv. Marcellina Andernach hrad, Německo 26 Andover město, Anglie 49 Angers město, Francie; hrad (po- staven v letech 1228—38) 57; v. též Saumur Anglie 41, 43, 46, 48, 49, 51, 60, 83; Angličané 50, 83; anglický arcibiskup 44; anglický král 26, 45—48, 51, 52, 60, 115, v. Eduard, Jiří Anna sv. 23 Ansbach město, Německo 24 Antonín sv. 119 Apolonie sv. 61 * Rejstřík sestaven s použitím poznámek nového latinského vy- dání (za souhlas děkuji p. prof. dr. B. Rybovi). 141
Je OO Rejstřík jmen* Abreiro vesnice, Portugalsko 79, 80 Adda feka, Italie 123 Adize teka, Italie 124 Adour řeka, Francie 63 Afrika 82, 98 Agueda ves, Portugalsko 96; řeka 96 Aguilafuente ves, Španělsko 69 Albrecht (1397-—1439), český král 66 Albrecht (1414—86) zv. Achilles, markrabě braniborský a pur- krabí norimberský 23, 24; jeho manželka Anna Saská, dcera kurfiřta Fridricha 24; dvořan: Sebastián ze Seckendorfu 24 Albrecht (1443—1500), vévoda saský, zeť Jiřího z Poděbrad 136, 137 Alcalá de Henares město s hra- dem, Španělsko 102 Alcarraz město, Španělsko 109 Alexandrie město, Egypt 132 Alfons V. (1432—81), portugal- ský král 81, 82, 96—98, 100, 101, 138; bratr portugaiského krále v. Ferdinand; jeho otec (Edu- ard 1.) 100 Alfons sv. (arci-)biskup toledsky (T 667) 102; v$klad o historii toledského chrámu vznikl kon- taminací událostí z XI. stol., kdy bylo Toledo znovu dobyto kastilským králem Alfonsem (r. 1085), a legendy o sv. Alfonsu alkalské kočky „zvířátka vydáva- jící příjemnou vůni“ 98 Alkasar africké město, kterého do- byl r. 1458 (jiní uvádějí r. 1453) Alfons V., Španělské Maroko 98 Almuria městečko, Španělsko 105 Alvayazero ves, Portugalsko 96 Ambois mésto, Francie 58, 59 Ambroz sv. milánský biskup (t 397) 122, 123 (Šašek omylem klade jeho smrt do r. 381); jeho sestra v. sv. Marcellina Andernach hrad, Německo 26 Andover město, Anglie 49 Angers město, Francie; hrad (po- staven v letech 1228—38) 57; v. též Saumur Anglie 41, 43, 46, 48, 49, 51, 60, 83; Angličané 50, 83; anglický arcibiskup 44; anglický král 26, 45—48, 51, 52, 60, 115, v. Eduard, Jiří Anna sv. 23 Ansbach město, Německo 24 Antonín sv. 119 Apolonie sv. 61 * Rejstřík sestaven s použitím poznámek nového latinského vy- dání (za souhlas děkuji p. prof. dr. B. Rybovi). 141
Strana 142
Aragonie kdysi království, Špa- nélsko 102, 103, 105, 106—109; král aragonsky v. Jan II. Arco de Baülhe vesnice, Portu- galsko 81 Arlancon (Arlanzon) potok, Śpa- nélsko 66 Arrifana vesnice, Portugalsko 96 Arroyoihos mésto a hrad, Portu- galsko 97 Augustin sv. (T 439) 123; kanov- níci sv. A. ve Sv. Jakubu 90 Ave řeka, Portugalsko 81 Avigliana mésto, Italie 119 Avignon mésto, Francie 116 Bacchiglione feka, Italie 126 Badajoz mésto, Spanélsko 99 Baden mésto, Rakousko 139 Bains vesnice, Francie 55 bambersky biskup, az do r. 1462 patřilo k jeho diecési Kraňsko 135 Barcelona město, Španělsko 111 až 113 Bayonne město, Francie 63 Bayreut město, Německo 239 Beaugency město, Francie 59 Bšiák město, Rakousko 136 Belanda sv. sestra Rolandova 61 Belin ves, Francie 61 Benátky (Venezia) město, Italie 120, 123, 126—133, 135, 136 ; Be- nátíané 124—127, 130, 131; doze v. Mauro; doZecí palác 110; chrám sv. Marka 127, 129; be- nátsky kraj 123, 135; düm néja- kého kupce 132, 133; německý dům 133 Benedikt sv. 45; mniši B. v Toursu 58 Bensheim mésto, Némecko 25 Berbersko 95, 98; Berbeři, Ara- bové, obyvatelé sev. Afriky 112 Bidassoa řeka, Španělsko 63 řádu sv. 142 Bilbao město, Španělsko 64 Bilbilis (nyní Calatayud) mésto, Spanélsko 105 Biskajsko kraj, Španělsko 64, 65, 74 Blatná město, Čechy; sídlo Lva z Rožmitálu a Blatné a na Přim- dš 139 Blaye mčsto, Francie, žena, včšt- kynč: Jana z Arcu. Šašek vy- pravuje o jejím osudu, jak za- slechl ve Francii; jeho zpráva se však odchyluje od historické skutečnosti 60 Blois město, Francie 59 Bonn město, Německo 26 Bordeaux město, Francie 61 Bořita (z Martinic) královský maršálek (1453—61), hofmistr královny Johany (1463—65), po- tom hejtman hradu v Mostě 111 La Bóveda (Aldehuela de la Bó- veda) vesnice, Španělsko 77 Brabantsko vévodství, nyní sou- část belgického území 31, 39 Braga město a hrad, Portugalsko 81—83, 95 Braubach (am Rhein) městečko, Německo 25 Brenta řeka, Italie 126 Brescia mésto, Italie 124 Bresciano území benátské 123 Bretaň 48, 51—53, 55—57; vévo- da bretoňský v. František Briancon město, Francie 116 Bruggy město, Belgie 39, 40 Brusel hlavní město Brabantcka (Belgie) 31—38 Bubierca vesnice, Španělsko 105 Burgos město a hrad, Španělsko 65—68; arcibiskup: Alfons de Santa Maria (* 1384) 66 Burgundsko vévodství 31 (31 až 41); vévoda burgundský v. Fi-
Aragonie kdysi království, Špa- nélsko 102, 103, 105, 106—109; král aragonsky v. Jan II. Arco de Baülhe vesnice, Portu- galsko 81 Arlancon (Arlanzon) potok, Śpa- nélsko 66 Arrifana vesnice, Portugalsko 96 Arroyoihos mésto a hrad, Portu- galsko 97 Augustin sv. (T 439) 123; kanov- níci sv. A. ve Sv. Jakubu 90 Ave řeka, Portugalsko 81 Avigliana mésto, Italie 119 Avignon mésto, Francie 116 Bacchiglione feka, Italie 126 Badajoz mésto, Spanélsko 99 Baden mésto, Rakousko 139 Bains vesnice, Francie 55 bambersky biskup, az do r. 1462 patřilo k jeho diecési Kraňsko 135 Barcelona město, Španělsko 111 až 113 Bayonne město, Francie 63 Bayreut město, Německo 239 Beaugency město, Francie 59 Bšiák město, Rakousko 136 Belanda sv. sestra Rolandova 61 Belin ves, Francie 61 Benátky (Venezia) město, Italie 120, 123, 126—133, 135, 136 ; Be- nátíané 124—127, 130, 131; doze v. Mauro; doZecí palác 110; chrám sv. Marka 127, 129; be- nátsky kraj 123, 135; düm néja- kého kupce 132, 133; německý dům 133 Benedikt sv. 45; mniši B. v Toursu 58 Bensheim mésto, Némecko 25 Berbersko 95, 98; Berbeři, Ara- bové, obyvatelé sev. Afriky 112 Bidassoa řeka, Španělsko 63 řádu sv. 142 Bilbao město, Španělsko 64 Bilbilis (nyní Calatayud) mésto, Spanélsko 105 Biskajsko kraj, Španělsko 64, 65, 74 Blatná město, Čechy; sídlo Lva z Rožmitálu a Blatné a na Přim- dš 139 Blaye mčsto, Francie, žena, včšt- kynč: Jana z Arcu. Šašek vy- pravuje o jejím osudu, jak za- slechl ve Francii; jeho zpráva se však odchyluje od historické skutečnosti 60 Blois město, Francie 59 Bonn město, Německo 26 Bordeaux město, Francie 61 Bořita (z Martinic) královský maršálek (1453—61), hofmistr královny Johany (1463—65), po- tom hejtman hradu v Mostě 111 La Bóveda (Aldehuela de la Bó- veda) vesnice, Španělsko 77 Brabantsko vévodství, nyní sou- část belgického území 31, 39 Braga město a hrad, Portugalsko 81—83, 95 Braubach (am Rhein) městečko, Německo 25 Brenta řeka, Italie 126 Brescia mésto, Italie 124 Bresciano území benátské 123 Bretaň 48, 51—53, 55—57; vévo- da bretoňský v. František Briancon město, Francie 116 Bruggy město, Belgie 39, 40 Brusel hlavní město Brabantcka (Belgie) 31—38 Bubierca vesnice, Španělsko 105 Burgos město a hrad, Španělsko 65—68; arcibiskup: Alfons de Santa Maria (* 1384) 66 Burgundsko vévodství 31 (31 až 41); vévoda burgundský v. Fi-
Strana 143
lip; vévodova manželka: Isabella (Portugalská) 39; syn vévody burgundského v. Karel Burian ze Švamberka český šlech- tic, pravděpodobně totožný s Burianem, purkrabím na hra- dě Blatné (v letech 1480—89) 47, 85, 101 Burujón vesnice, Španělsko 102 Cabanas vesnice, Španělsko 102 Cadagua řeka, Španělsko 64 Caesaraugusta v. Zaragoza Cáchy město, Německo 27, 28 Calais město, Francie 41, 43 Calatayud v. Bilbilis Canialapiedra mésto, Španělsko 75 Canterbury město, Anglie 44, 45; canterburský arcibiskup v. To- máš Cantimpala ves, Španělsko 70 Carpentras město, Francie 116 Cassano (d'Adda) vesnice, Italie 123 Sainte-Catherine (-de-Fierbois) vesnice, Francie 59 Cavado feka, Portugalsko 83 Celovec (Klagenfurt) městečko, Rakousko 136, blízké jezero: Worthersee 136 Cernégula osada, Španělsko 65 Cervera mšsto, Španělsko 109; významný kardinál: del Conde de Prades (f 1466) 109 Cesana (Torinese) méstecfko a hrad, Italie 716, 117; veliká řeka v. Dora Cinca řeka, Španělsko 109 Ciudad Rodrigo město, Špančl- sko 77; biskup: Alfons Palen- zuela 77 z Cleve, vévoda Jan I. (t 1481) 33; vévodkyné z Cleve: bud Isa- bella de Nevers, manželka Ja- na I. (od r. 1455), nebo Anna, nemanželská dcera Filipa Dob- rého, manželka Adolfa z Cleve 35 Clisson město, Francie 56 Coccaglio vesnice, Italie 123, 124 Coimbra město a hrad, Portugal- sko 96 Compostella v. Sv. Jakub Cracaw kdysi hrad nedaleko měs- ta Krefeldu 28 Čechy (23), 37, 66; Čechové 129; království české 17; král český v. Jiří; první král český v. Vla- dislav II.; královna česká v. Jo- hana; český způsob zápasu na koních 33 damaškové roucho z císařova po- kladu 137 San Daniele (del Friuli) městeč- ko, Italie 135 Dauphiné kraj, Francie 116, 117; dauphinsky biskup: Jan Bavili 116 Dax mésto, Francie 61, 63 Dendermond mésto, Belgie 38 Dětřich Veronsky Theodorich Ostrogotskÿ, hrdina némecké epiky „Dietrich von Bern“ 123, 124, 125 Dominik sv. (1 1221) 81, 90, 113 Dora (Riparia) řeka, Italie 119 Doué ves, Francie 56 Dower „hrad postavený zlými du- chy“, Anglie 43 Drachenfels hrad, Německo 26 Dráva řeka, teče Rakouskem a Jugoslavií 136 Dravograd, Spodní vesnice, dnes na území Jugoslavie 136 Duero řeka, protéká Španělskem a Portugalskem 69, 78, 79 Dunaj řeka, Rakousko 57, 139 Dunkergue město, Francie 40, 41 Durance řeka, Francie 116 143
lip; vévodova manželka: Isabella (Portugalská) 39; syn vévody burgundského v. Karel Burian ze Švamberka český šlech- tic, pravděpodobně totožný s Burianem, purkrabím na hra- dě Blatné (v letech 1480—89) 47, 85, 101 Burujón vesnice, Španělsko 102 Cabanas vesnice, Španělsko 102 Cadagua řeka, Španělsko 64 Caesaraugusta v. Zaragoza Cáchy město, Německo 27, 28 Calais město, Francie 41, 43 Calatayud v. Bilbilis Canialapiedra mésto, Španělsko 75 Canterbury město, Anglie 44, 45; canterburský arcibiskup v. To- máš Cantimpala ves, Španělsko 70 Carpentras město, Francie 116 Cassano (d'Adda) vesnice, Italie 123 Sainte-Catherine (-de-Fierbois) vesnice, Francie 59 Cavado feka, Portugalsko 83 Celovec (Klagenfurt) městečko, Rakousko 136, blízké jezero: Worthersee 136 Cernégula osada, Španělsko 65 Cervera mšsto, Španělsko 109; významný kardinál: del Conde de Prades (f 1466) 109 Cesana (Torinese) méstecfko a hrad, Italie 716, 117; veliká řeka v. Dora Cinca řeka, Španělsko 109 Ciudad Rodrigo město, Špančl- sko 77; biskup: Alfons Palen- zuela 77 z Cleve, vévoda Jan I. (t 1481) 33; vévodkyné z Cleve: bud Isa- bella de Nevers, manželka Ja- na I. (od r. 1455), nebo Anna, nemanželská dcera Filipa Dob- rého, manželka Adolfa z Cleve 35 Clisson město, Francie 56 Coccaglio vesnice, Italie 123, 124 Coimbra město a hrad, Portugal- sko 96 Compostella v. Sv. Jakub Cracaw kdysi hrad nedaleko měs- ta Krefeldu 28 Čechy (23), 37, 66; Čechové 129; království české 17; král český v. Jiří; první král český v. Vla- dislav II.; královna česká v. Jo- hana; český způsob zápasu na koních 33 damaškové roucho z císařova po- kladu 137 San Daniele (del Friuli) městeč- ko, Italie 135 Dauphiné kraj, Francie 116, 117; dauphinsky biskup: Jan Bavili 116 Dax mésto, Francie 61, 63 Dendermond mésto, Belgie 38 Dětřich Veronsky Theodorich Ostrogotskÿ, hrdina némecké epiky „Dietrich von Bern“ 123, 124, 125 Dominik sv. (1 1221) 81, 90, 113 Dora (Riparia) řeka, Italie 119 Doué ves, Francie 56 Dower „hrad postavený zlými du- chy“, Anglie 43 Drachenfels hrad, Německo 26 Dráva řeka, teče Rakouskem a Jugoslavií 136 Dravograd, Spodní vesnice, dnes na území Jugoslavie 136 Duero řeka, protéká Španělskem a Portugalskem 69, 78, 79 Dunaj řeka, Rakousko 57, 139 Dunkergue město, Francie 40, 41 Durance řeka, Francie 116 143
Strana 144
Durango ves, Španělsko 64 Duratón řeka, Španělsko 69 Duron ves, Španělsko 69 Ebro řeka, Španělsko 105 Eduard sv. anglický král (ft 1066) 46 Eduard IV. anglický král (1442 aX 1483) 45—48, 51, 52 Eduarda, panna (tf v VII. stol.) 45 Elvas mésto, Portugalsko 98, 99 Embrun mésto a hrad, Francie 116 Engers mésto, Némecko 26 Estremoz městečko a hrad, Portu- galsko 96 Euphémie (Sainte-Euphémie) tvrz, Francie 116 Evora mésto, Portugalsko 97, 98 Evoramonte mésto, Portugalsko 98 Farina ves, Francie; jméno je asi zkomoleno buď ze jména Tar- tas nebo Rion 61 San Felices de los Gallegos ves- nice, Španělsko 77 Ferdinand (1433—70), bratr por- tugalského krále Alfonsa V. 82, 95, 97 Ferrarský kníže: (+ 1471) 123 Feuchtwangen město, Německo 24 Figueras město, Španělsko 114 Filip apoštol 45, 57 Filip vévoda burgundský (1396 až 1467) 31—41; jeho manželka: Isabella (1397—1472), dcera por- tugalského krále Jana 39; jeho syn Karel Smělý 32—38; vévo- dovi levobočci 36 Finisterre (Tmavá Hvězda), Špa- nélsko 91—95 Flandry hrabství 39, 40 Florentia, bl. (zemfela za časů Diokleciánovych) 115 Borso d'Este 144 Fojtland krajina, Némecko 23 Fraga mésto, Spanélsko 109 Francie 51, 56, 57, 59, 60, 63, 69, 75, 91, 101, 113, 115, 116, 117; Francouzi 51; francouzsky král v. Ludvík XI.; stary král: Ka- rel VII. (1422—61) 58; jeho dcera v. Magdalena; francouz- ské koruny 71 Frankfurt (am Main) město, Ně- mecko 25 František (Assiský) sv. 122; jeho řád v Segovii 70 Frantisek (II.) vćvoda bretońsky (1435—88) 55, 56 František (Francesco della Scie- ga) kancléř benátského dožete 127, 133 Freiland země podléhající gundskému vévodovi 40 Freixo (de Espada a Cinta) ves- nice, Portugalsko 79 Friaulsko kdysi markrabství, dnes součást italského území 126, 135 Fridrich (111I.) císař římský (1415 az 1493) 17, 136—138 ; jeho prü- vodní list 19, 20; císařova man- želka: Eleonora, dcera portu- galského krále Eduarda I. (1434 až 1467) 81, 138, 139 Fridrich falckrabě rýnský (1425 až 1476) 25 Frodnar (Achatz Frodner) člen družiny pana Lva, přítel Tetze- lův 24, 26, 37, 47, 75 Frohnleiten vesnice, Rakousko 137 Fuenterrabia město, Španělsko 63 Fuentiduefa město, Španělsko 69 Gallicie kraj,kdysi království, Špa- nélsko 83, 85, 86, 88; gallicij- ský jazyk 84 Garonne řeka, Francie 60, 61 Gaskoňsko kraj, Francie 63 bur-
Durango ves, Španělsko 64 Duratón řeka, Španělsko 69 Duron ves, Španělsko 69 Ebro řeka, Španělsko 105 Eduard sv. anglický král (ft 1066) 46 Eduard IV. anglický král (1442 aX 1483) 45—48, 51, 52 Eduarda, panna (tf v VII. stol.) 45 Elvas mésto, Portugalsko 98, 99 Embrun mésto a hrad, Francie 116 Engers mésto, Némecko 26 Estremoz městečko a hrad, Portu- galsko 96 Euphémie (Sainte-Euphémie) tvrz, Francie 116 Evora mésto, Portugalsko 97, 98 Evoramonte mésto, Portugalsko 98 Farina ves, Francie; jméno je asi zkomoleno buď ze jména Tar- tas nebo Rion 61 San Felices de los Gallegos ves- nice, Španělsko 77 Ferdinand (1433—70), bratr por- tugalského krále Alfonsa V. 82, 95, 97 Ferrarský kníže: (+ 1471) 123 Feuchtwangen město, Německo 24 Figueras město, Španělsko 114 Filip apoštol 45, 57 Filip vévoda burgundský (1396 až 1467) 31—41; jeho manželka: Isabella (1397—1472), dcera por- tugalského krále Jana 39; jeho syn Karel Smělý 32—38; vévo- dovi levobočci 36 Finisterre (Tmavá Hvězda), Špa- nélsko 91—95 Flandry hrabství 39, 40 Florentia, bl. (zemfela za časů Diokleciánovych) 115 Borso d'Este 144 Fojtland krajina, Némecko 23 Fraga mésto, Spanélsko 109 Francie 51, 56, 57, 59, 60, 63, 69, 75, 91, 101, 113, 115, 116, 117; Francouzi 51; francouzsky král v. Ludvík XI.; stary král: Ka- rel VII. (1422—61) 58; jeho dcera v. Magdalena; francouz- ské koruny 71 Frankfurt (am Main) město, Ně- mecko 25 František (Assiský) sv. 122; jeho řád v Segovii 70 Frantisek (II.) vćvoda bretońsky (1435—88) 55, 56 František (Francesco della Scie- ga) kancléř benátského dožete 127, 133 Freiland země podléhající gundskému vévodovi 40 Freixo (de Espada a Cinta) ves- nice, Portugalsko 79 Friaulsko kdysi markrabství, dnes součást italského území 126, 135 Fridrich (111I.) císař římský (1415 az 1493) 17, 136—138 ; jeho prü- vodní list 19, 20; císařova man- želka: Eleonora, dcera portu- galského krále Eduarda I. (1434 až 1467) 81, 138, 139 Fridrich falckrabě rýnský (1425 až 1476) 25 Frodnar (Achatz Frodner) člen družiny pana Lva, přítel Tetze- lův 24, 26, 37, 47, 75 Frohnleiten vesnice, Rakousko 137 Fuenterrabia město, Španělsko 63 Fuentiduefa město, Španělsko 69 Gallicie kraj,kdysi království, Špa- nélsko 83, 85, 86, 88; gallicij- ský jazyk 84 Garonne řeka, Francie 60, 61 Gaskoňsko kraj, Francie 63 bur-
Strana 145
Geldern město, Německo 28; Sta- ré Geldern 28; kraj, kdysi vé- vodství; kníže Adolf 28, 33; držel ve vězení po šest let své- ho otce, Arnolda Egmontského (v letech 1465—71) 28, 29; vé- vodkyné gelderská: Kateřina, bud dcera vévody Arnolda nebo Arnoldova manželka, dcera Adolfa z Cleve 35 Gemona (del Friuli) město, Italie 135 Gent město, Belgie 38, 39; hrad 39 Gerona (Gerund) město, Španěl- sko 113, 114 Getafe vesnice, Španělsko 102 Gimaraens městečko, Portugalsko 81, 95 Glan horská bystřina, Rakousko 136 Godesberg hrad, Německo 26 Grafenberg město, Německo 23; odtud pocházel účastník cesty Gabriel Tetzel 26 Granad’ane 105 Grave město, Holandsko 29 Gravelines mésto, Francie 41 Guadalajara mésto, Spanélsko 102; v. téZ Jakub, markrabí guadala- jarsky. Guadalupe vesnice, Španělsko 99, 101; klášter Matky Boží (za- loZen kralem Alfonsem XI. r. 1358) 99 Guadiana (Anas) feka, Spanélsko 99 Hall mésto, Némecko 24 Hammerstein (Oberhammerstein) mésto, Némecko 26 Heidelberg mésto, Némecko 24, 25 Heilbronn mésto, Némecko 24 Heilsbrunn klášter, Německo 24 Helena sv. 26, 129 10 Deník o jízdě. Hérault řeka, Francie 115 Héric vesnice, Francie 55 Hernani mésto, Spanélsko 63, 64 Herodes Antipas tetrarcha galilej- sky 86 Herodes (Velky) král judsky 45, 122 s’Hertogenbosch mésto, Holand- sko 29, 31 Hilfenfeldstein město a hrad, Ně- mecko 25 Hilfenstein hrad, asi Stolzenfels nedaleko Koblenze 25 Hilvarenbeek vesnice, Holandsko 31 La Hinojosa (de Duero) ves, Spa- nélsko 78 Hita mésto, Spanélsko 102 Hostalric (Stalric) město, Španěl- sko 113 Hradec (Graz) hlavní město Štyrska, Rakousko 136, 137 Hugo sv. 119 Charente řeka, Francie 60 Chátellerault město, Francie 59 Chauze (-sur-Loire) ves, Francie 58 Cheb město, Čechy 23 Chiusaforte tvrz, Italie 135 Igualada město, Španělsko 109 Irsko země 51, 83 Italie (Horní) 119; italská míle v. vlašská Ivnica (Eibiswald) ves, Rakousko 136 Jakub sv. apostol (1 43 nebo 44) 45, 57, 77, 85—90, 107 Svaty Jakub (Santiago de Com- postela) město, Španělsko 52, 56, 59, 60, 63, 77, 81, 83, 84 aZ 91; zajaty arcibiskup: Alfons de Fonseca y Azevedo (t 1512) 88; pán, ktery obléhal chrám: D. Alvaro Perez Osario 88 145
Geldern město, Německo 28; Sta- ré Geldern 28; kraj, kdysi vé- vodství; kníže Adolf 28, 33; držel ve vězení po šest let své- ho otce, Arnolda Egmontského (v letech 1465—71) 28, 29; vé- vodkyné gelderská: Kateřina, bud dcera vévody Arnolda nebo Arnoldova manželka, dcera Adolfa z Cleve 35 Gemona (del Friuli) město, Italie 135 Gent město, Belgie 38, 39; hrad 39 Gerona (Gerund) město, Španěl- sko 113, 114 Getafe vesnice, Španělsko 102 Gimaraens městečko, Portugalsko 81, 95 Glan horská bystřina, Rakousko 136 Godesberg hrad, Německo 26 Grafenberg město, Německo 23; odtud pocházel účastník cesty Gabriel Tetzel 26 Granad’ane 105 Grave město, Holandsko 29 Gravelines mésto, Francie 41 Guadalajara mésto, Spanélsko 102; v. téZ Jakub, markrabí guadala- jarsky. Guadalupe vesnice, Španělsko 99, 101; klášter Matky Boží (za- loZen kralem Alfonsem XI. r. 1358) 99 Guadiana (Anas) feka, Spanélsko 99 Hall mésto, Némecko 24 Hammerstein (Oberhammerstein) mésto, Némecko 26 Heidelberg mésto, Némecko 24, 25 Heilbronn mésto, Némecko 24 Heilsbrunn klášter, Německo 24 Helena sv. 26, 129 10 Deník o jízdě. Hérault řeka, Francie 115 Héric vesnice, Francie 55 Hernani mésto, Spanélsko 63, 64 Herodes Antipas tetrarcha galilej- sky 86 Herodes (Velky) král judsky 45, 122 s’Hertogenbosch mésto, Holand- sko 29, 31 Hilfenfeldstein město a hrad, Ně- mecko 25 Hilfenstein hrad, asi Stolzenfels nedaleko Koblenze 25 Hilvarenbeek vesnice, Holandsko 31 La Hinojosa (de Duero) ves, Spa- nélsko 78 Hita mésto, Spanélsko 102 Hostalric (Stalric) město, Španěl- sko 113 Hradec (Graz) hlavní město Štyrska, Rakousko 136, 137 Hugo sv. 119 Charente řeka, Francie 60 Chátellerault město, Francie 59 Chauze (-sur-Loire) ves, Francie 58 Cheb město, Čechy 23 Chiusaforte tvrz, Italie 135 Igualada město, Španělsko 109 Irsko země 51, 83 Italie (Horní) 119; italská míle v. vlašská Ivnica (Eibiswald) ves, Rakousko 136 Jakub sv. apostol (1 43 nebo 44) 45, 57, 77, 85—90, 107 Svaty Jakub (Santiago de Com- postela) město, Španělsko 52, 56, 59, 60, 63, 77, 81, 83, 84 aZ 91; zajaty arcibiskup: Alfons de Fonseca y Azevedo (t 1512) 88; pán, ktery obléhal chrám: D. Alvaro Perez Osario 88 145
Strana 146
Jakub markrabí guadalajarský (+ 1458) 102 Jakub Menší sv. (Alfeus) 90 Jalon potok, Španělsko 105 Jan apoštol 45 Jan (Juan II.) král aragonský, navarský, sicilský, syn Ferdi- nanda I., krále aragonského a sicilského (1397—1479) 75, 101, 105—108, 112; jeho syn Ferdi- nand (* 1452) 107 Jan Kititel 23, 27, 45 Saint-Jean-de-Luz vesnice, Francie 63 Jersey ostrov, Anglie 51, 52 Jerusalem město, Palestina 86, 113; hrob Kristův 26 Ježíš v. Kristus Jindřich (Henry II., 1133—89) anglický král 44 Jindfich (Enrique IV., 1423— 74) král kastilský, španělský 69, 70, 71, 72, 74 Jiří bratr anglického krále Eduar- da 41 Jiří (z Kunštátu a z Poděbrad) král český (1420—71) 17, 139; jeho manželka v. Johana Jiří pán Volkermarktu 136 Jiří sv. 45, 47, 48 Johana česká královna, druhá manželka Jiřího z Poděbrad, sestra Lva z Rožmitálu 17, 139; její list 21, 22 Jülich město, Německo 27 Justus sv. 119 Kalabrie vévoda kalabrijskÿ: Jean d’Anjou (+ 1471) 57, 112 Kapellen ves, Némecko 25; hrad nad K.: v. Hilfenstein Kapfenberg ves, Rakousko 137 Karel sv. císař 23, 28 Karel IV. z Anjou hrabě z Maine 146 atd. (1414—73), bratr sicilského krále 59, 60 Karel Burgundský (1433—77) (Karel Smělý), hrabě ze Charo- lais, syn burgundského vévody Filipa 32—38, jeho manželka: Isabella Bourbonská (Ť 1465) 36 Kastilie kdysi krälovstvi 73, 78, 97, 98, 99, 102, 103, 115; kastil- sky biskup v. Burgos; hranice Kastilie 67, 79; kastilský (špa- nělský) král v. Jindřich IV.; králův bratr Alfons 78 Katalonie kdysi království 108, 109, 111—115; Katalánci 67, 110 až 112; katalánský král v. Petr Kateřina sv. 27, 45, 59 Kevard český šlechtic, snad z ro- du pánů z Kovářova 35 Kliment sv. 45 Klopp hrad, Nčmecko 25 Knéžic s bratrem: snad Jan mlad- ší z Knčžic, kolem r. 1478 pur- krabí na Hluboké 85 Koblenz mésto, Némecko 25, 26; na protějším břehu Rýna dva hrady: Ehrenbreitstein a Aster- stein 26 Kocher řeka, Německo 24 Kolín město, Německo 26, 27; biskup (arcibiskup) kolínský v. Robert Konigstein hrad, Německo 26 (je- ho polohu není možno určiti) Kraňsko kdysi vévodství, nyní součást Jugoslavie 135 Krefeld město, Německo 28 Kristus Ježíš 23, 27, 28, 45, 47, 50, 57, 66, 85, 90, 91, 107, 108, 113 Kronau ves, Německo 24 Labrit vesnice, Francie 61 Ladislav (Pohrobek) (1440—57)
Jakub markrabí guadalajarský (+ 1458) 102 Jakub Menší sv. (Alfeus) 90 Jalon potok, Španělsko 105 Jan apoštol 45 Jan (Juan II.) král aragonský, navarský, sicilský, syn Ferdi- nanda I., krále aragonského a sicilského (1397—1479) 75, 101, 105—108, 112; jeho syn Ferdi- nand (* 1452) 107 Jan Kititel 23, 27, 45 Saint-Jean-de-Luz vesnice, Francie 63 Jersey ostrov, Anglie 51, 52 Jerusalem město, Palestina 86, 113; hrob Kristův 26 Ježíš v. Kristus Jindřich (Henry II., 1133—89) anglický král 44 Jindfich (Enrique IV., 1423— 74) král kastilský, španělský 69, 70, 71, 72, 74 Jiří bratr anglického krále Eduar- da 41 Jiří (z Kunštátu a z Poděbrad) král český (1420—71) 17, 139; jeho manželka v. Johana Jiří pán Volkermarktu 136 Jiří sv. 45, 47, 48 Johana česká královna, druhá manželka Jiřího z Poděbrad, sestra Lva z Rožmitálu 17, 139; její list 21, 22 Jülich město, Německo 27 Justus sv. 119 Kalabrie vévoda kalabrijskÿ: Jean d’Anjou (+ 1471) 57, 112 Kapellen ves, Némecko 25; hrad nad K.: v. Hilfenstein Kapfenberg ves, Rakousko 137 Karel sv. císař 23, 28 Karel IV. z Anjou hrabě z Maine 146 atd. (1414—73), bratr sicilského krále 59, 60 Karel Burgundský (1433—77) (Karel Smělý), hrabě ze Charo- lais, syn burgundského vévody Filipa 32—38, jeho manželka: Isabella Bourbonská (Ť 1465) 36 Kastilie kdysi krälovstvi 73, 78, 97, 98, 99, 102, 103, 115; kastil- sky biskup v. Burgos; hranice Kastilie 67, 79; kastilský (špa- nělský) král v. Jindřich IV.; králův bratr Alfons 78 Katalonie kdysi království 108, 109, 111—115; Katalánci 67, 110 až 112; katalánský král v. Petr Kateřina sv. 27, 45, 59 Kevard český šlechtic, snad z ro- du pánů z Kovářova 35 Kliment sv. 45 Klopp hrad, Nčmecko 25 Knéžic s bratrem: snad Jan mlad- ší z Knčžic, kolem r. 1478 pur- krabí na Hluboké 85 Koblenz mésto, Némecko 25, 26; na protějším břehu Rýna dva hrady: Ehrenbreitstein a Aster- stein 26 Kocher řeka, Německo 24 Kolín město, Německo 26, 27; biskup (arcibiskup) kolínský v. Robert Konigstein hrad, Německo 26 (je- ho polohu není možno určiti) Kraňsko kdysi vévodství, nyní součást Jugoslavie 135 Krefeld město, Německo 28 Kristus Ježíš 23, 27, 28, 45, 47, 50, 57, 66, 85, 90, 91, 107, 108, 113 Kronau ves, Německo 24 Labrit vesnice, Francie 61 Ladislav (Pohrobek) (1440—57)
Strana 147
český král 58, 75; jeho snou- benka v. Magdalena. Landskron hrad, Německo 26 Langeais hrad, Francie 58 Lanhosa (Povoa de Lanhoso) ves- nice, Portugalsko 87 Latinici (ti, kdo hovoří latinsky) 105 Saint-Laurent (-des-Eaux) ves- nice, Francie 59 Lérida město, Španělsko 109 Lerma město, Španělsko 68, 69 Lev z Rožmitálu a Blatné a na Přimdě (Ť 1480), nejvyšší sudí, bratr královny Johany, druhé manželky Jiřího z Poděbrad 17, 18, 21, 23, 24, 26, 27, 32, 33, 34, 37, 38, 46, 47, 48, 49, 50, 51, 52, 57, 58, 59, 64, 66, 67, 68, 70, 72, 73, 74, 75, 76, 77, 81, 82, 84, 85, 88, 89, 95, 100, 106, 107, 108, 110, 111, 120, 121, 122, 123, 126, 127, 130, 132, 133, 135, 137, 138, 139; (Šašek jej označuje často pouhým „pán“) Lez řeka, Francie 115 Lier město, Belgie 31 Lima řeka u hranice Portugalska a Spanélska (Gallicie) 83 Linz mésto, Némecko 26 Lipnica tvrz, Rakousko 136 Lisabon hlavni mésto Portugalska 92, 94, 95, 97, 98 Livenza řeka, Italie 195 Llobregat řeka, Španělsko 109 Lobón vesnice, Španělsko 99 Loire řeka, Francie 55—59 Lombardie území italské 123 Lonato město, Italie 124 Londýn hlavní město Anglie 45 až 48, 61 Lucie sv. 127 Ludvík XI. (1423—83) francouz- ský král 58, 59, 75; jeho druhá manželka: Charlotta Savojská 59, 117 Lupa pohanská královna 85—87 Lusignan město s hradem, Fran- cie 60 Lustrabena, bl. asi Lewinna, žijící v VII. st. v Anglii 45 Lutych (Liège) mésto, Belgie 32 Madrid město, Španělsko 102 Madrigallejo vesnice, Španělsko 99 Magdalena (Madelaine de Fran- ce) dcera francouzského krále Karla VII., snoubenka Ladisla- va Pohrobka 58, 75 Magenta krajina, Italie 119, 120; vesnice 120 Maille hrad u Toursu, Francie 58 Maine řeka, Francie 57, 58 Malborghetto vesnice, Italie 135, 136 Saint-Malo mésto, Francie 53, 55 maravediny měděné peníze 74 Marcellina sv. 122 Marek sv. v. Benätky Maria sv. 23, 27, 44, 45, 47, 49, 50, 55, 65, 66, 91, 100, 101, 102, 107, 121, 127 Marie Magdalena 45, 85 Martin sv. 57, 58 Martorell město s hradem, Špa- nělsko 109; hrad nad městem: Montserrat 109 Matka Boží v. Maria Mauro Christophorus dože benát- ský 126—133 Mauři obývající tvrz Oseru, Špa- nělsko 108 Le-May (le-May-sur-Evre) ves, Francie 56 Medellin město, Španělsko 99 Medina del Campo město, Španěl- sko 74, 75 Medina Celi město, Španělsko 102, 147
český král 58, 75; jeho snou- benka v. Magdalena. Landskron hrad, Německo 26 Langeais hrad, Francie 58 Lanhosa (Povoa de Lanhoso) ves- nice, Portugalsko 87 Latinici (ti, kdo hovoří latinsky) 105 Saint-Laurent (-des-Eaux) ves- nice, Francie 59 Lérida město, Španělsko 109 Lerma město, Španělsko 68, 69 Lev z Rožmitálu a Blatné a na Přimdě (Ť 1480), nejvyšší sudí, bratr královny Johany, druhé manželky Jiřího z Poděbrad 17, 18, 21, 23, 24, 26, 27, 32, 33, 34, 37, 38, 46, 47, 48, 49, 50, 51, 52, 57, 58, 59, 64, 66, 67, 68, 70, 72, 73, 74, 75, 76, 77, 81, 82, 84, 85, 88, 89, 95, 100, 106, 107, 108, 110, 111, 120, 121, 122, 123, 126, 127, 130, 132, 133, 135, 137, 138, 139; (Šašek jej označuje často pouhým „pán“) Lez řeka, Francie 115 Lier město, Belgie 31 Lima řeka u hranice Portugalska a Spanélska (Gallicie) 83 Linz mésto, Némecko 26 Lipnica tvrz, Rakousko 136 Lisabon hlavni mésto Portugalska 92, 94, 95, 97, 98 Livenza řeka, Italie 195 Llobregat řeka, Španělsko 109 Lobón vesnice, Španělsko 99 Loire řeka, Francie 55—59 Lombardie území italské 123 Lonato město, Italie 124 Londýn hlavní město Anglie 45 až 48, 61 Lucie sv. 127 Ludvík XI. (1423—83) francouz- ský král 58, 59, 75; jeho druhá manželka: Charlotta Savojská 59, 117 Lupa pohanská královna 85—87 Lusignan město s hradem, Fran- cie 60 Lustrabena, bl. asi Lewinna, žijící v VII. st. v Anglii 45 Lutych (Liège) mésto, Belgie 32 Madrid město, Španělsko 102 Madrigallejo vesnice, Španělsko 99 Magdalena (Madelaine de Fran- ce) dcera francouzského krále Karla VII., snoubenka Ladisla- va Pohrobka 58, 75 Magenta krajina, Italie 119, 120; vesnice 120 Maille hrad u Toursu, Francie 58 Maine řeka, Francie 57, 58 Malborghetto vesnice, Italie 135, 136 Saint-Malo mésto, Francie 53, 55 maravediny měděné peníze 74 Marcellina sv. 122 Marek sv. v. Benätky Maria sv. 23, 27, 44, 45, 47, 49, 50, 55, 65, 66, 91, 100, 101, 102, 107, 121, 127 Marie Magdalena 45, 85 Martin sv. 57, 58 Martorell město s hradem, Špa- nělsko 109; hrad nad městem: Montserrat 109 Matka Boží v. Maria Mauro Christophorus dože benát- ský 126—133 Mauři obývající tvrz Oseru, Špa- nělsko 108 Le-May (le-May-sur-Evre) ves, Francie 56 Medellin město, Španělsko 99 Medina del Campo město, Španěl- sko 74, 75 Medina Celi město, Španělsko 102, 147
Strana 148
103; na hradě bydlel Don Luis de la Cerda 102 Medina de Pomar město, Španěl- sko 65 Mehalada vesnička, 96 Mecheln město, Belgie 31, 32 Mein hrad, Německo (jeho polo- hu nelze určiti) 26 Melle vesnice a hrad, Francie 60 Mérida město, Španělsko 99 Mestre mésto, Italie 135 Meung (-sur-Loire) mésto a hrad, Francie 59 Milán město, Italie 120—123; mi- lánský vévoda (Galeazzo Maria Sforza: 1466—76) 120, 121, 122, 123, 132; bratr vévodův: Filippo Maria Sforza (Zil v letech 1449 až 1492) 120, 122, 123; matka vévodova: Bianca 121 Milda, panna (Mildreda) abatyše (žila kolem r. 700) 45 Minho řeka, na hranici Gallicie 83 Mirambeau vesnice, Francie 60 Miroš asi Jan Miroš z Vochova, hejtman strakonického hradu, který putoval r. 1476 do Pa- lestiny 24, 47, 85 míšeňský kníže Arnošt (1441—86) kurfiřt saský 136 Modestus sv. zemřel za Domiciá- na 115 Mohan řeka, Německo 25 Mohuč město, Německo 25; bis- kup mohučský: Adolf Nasavský 25 Molins de Rey město, Španělsko 109, 110 Monmoneu vesnice, Španělsko 109 monačtí vévodové (Monaco) 123 Mondego řeka, Portugalsko 96 Monferrato markrabství, Italie Portugalsko 148 119, 120, 123; markrabě mon- ferratský v. Vilém Monreal (de Ariza) ves, Španěl- sko 103, 105 Montargil vesnice, Portugalsko 97 Montmelo vesnice, Španělsko 113 Montpellier město, Francie 115 Mořic sv. 23, 58, 119 Mosa (Meuse, Maas) řeka, teče Holandskem a Belgií 29 Mosela řeka, teče Německem a Francií 25 Most (Bruck an der Mur) městeč- ko s hradem, Rakousko 137 mouřenínové 82, 98, 138; v Ko- líně jsou ostatky mouřenínky, dcery pohanského krále 26 Muela ves, Španělsko 105 Mura řeka, Rakousko 1396, 137 Mürzzuschlag tvrz, Rakousko 137 Mufice řeka, Rakousko 137 Nantes město, Francie 55, 56 Narbonne město, Francie 115 Nava (de Roa) ves, Španělsko 69 Navarra kraj, kdysi království 63, 75, 101; král navarský v. Jan Neckar řeka, Německo 24 Neckarsulm město, Německo 24 Německo (23); Horní Německo: ve Španělsku užívané označení pro Čechy 66; německý dům v. Benátky; německá míle 135; německý zápasník v. Rimberger Nervión řeka, Španělsko 64 Neuenstein město spojené s hra- dem, Německo 24 Neustadt městečko poddané tre- vírskému biskupu, Německa 25 Neustadt město, Německo (Wiir- tembersko) 24 Neustadt (an der Waldnaab) město, Německo (Bavorsko) 23
103; na hradě bydlel Don Luis de la Cerda 102 Medina de Pomar město, Španěl- sko 65 Mehalada vesnička, 96 Mecheln město, Belgie 31, 32 Mein hrad, Německo (jeho polo- hu nelze určiti) 26 Melle vesnice a hrad, Francie 60 Mérida město, Španělsko 99 Mestre mésto, Italie 135 Meung (-sur-Loire) mésto a hrad, Francie 59 Milán město, Italie 120—123; mi- lánský vévoda (Galeazzo Maria Sforza: 1466—76) 120, 121, 122, 123, 132; bratr vévodův: Filippo Maria Sforza (Zil v letech 1449 až 1492) 120, 122, 123; matka vévodova: Bianca 121 Milda, panna (Mildreda) abatyše (žila kolem r. 700) 45 Minho řeka, na hranici Gallicie 83 Mirambeau vesnice, Francie 60 Miroš asi Jan Miroš z Vochova, hejtman strakonického hradu, který putoval r. 1476 do Pa- lestiny 24, 47, 85 míšeňský kníže Arnošt (1441—86) kurfiřt saský 136 Modestus sv. zemřel za Domiciá- na 115 Mohan řeka, Německo 25 Mohuč město, Německo 25; bis- kup mohučský: Adolf Nasavský 25 Molins de Rey město, Španělsko 109, 110 Monmoneu vesnice, Španělsko 109 monačtí vévodové (Monaco) 123 Mondego řeka, Portugalsko 96 Monferrato markrabství, Italie Portugalsko 148 119, 120, 123; markrabě mon- ferratský v. Vilém Monreal (de Ariza) ves, Španěl- sko 103, 105 Montargil vesnice, Portugalsko 97 Montmelo vesnice, Španělsko 113 Montpellier město, Francie 115 Mořic sv. 23, 58, 119 Mosa (Meuse, Maas) řeka, teče Holandskem a Belgií 29 Mosela řeka, teče Německem a Francií 25 Most (Bruck an der Mur) městeč- ko s hradem, Rakousko 137 mouřenínové 82, 98, 138; v Ko- líně jsou ostatky mouřenínky, dcery pohanského krále 26 Muela ves, Španělsko 105 Mura řeka, Rakousko 1396, 137 Mürzzuschlag tvrz, Rakousko 137 Mufice řeka, Rakousko 137 Nantes město, Francie 55, 56 Narbonne město, Francie 115 Nava (de Roa) ves, Španělsko 69 Navarra kraj, kdysi království 63, 75, 101; král navarský v. Jan Neckar řeka, Německo 24 Neckarsulm město, Německo 24 Německo (23); Horní Německo: ve Španělsku užívané označení pro Čechy 66; německý dům v. Benátky; německá míle 135; německý zápasník v. Rimberger Nervión řeka, Španělsko 64 Neuenstein město spojené s hra- dem, Německo 24 Neustadt městečko poddané tre- vírskému biskupu, Německa 25 Neustadt město, Německo (Wiir- tembersko) 24 Neustadt (an der Waldnaab) město, Německo (Bavorsko) 23
Strana 149
Neustadt ves, Německo 25 Niclasheim vesnice, Belgie (přesně není možno polohu určiti) 31 Nimes město a hrad, Francie 115, 116 Norimberk město, Německo 23 Normandie krajina, Francie 51 Novara město, Italie 120 Nové Město, Vídeňské (Wiener Neustadt) město s hradem, Ra- kousko 20, 137—139 Nozay ves, Francie 55 Óhringen město s hradem, Ně- mecko 24 Oldřich (Ulrich III. von Nuss- dorf) biskup pasovský, kancléř císaře Fridricha III. 20, 137 Olivernus sv. Olivier, Rolandüv druh a spolubojovnik (nebyl však prohlášen za světce) 61 Olmedo město, Španělsko 72, 79, 74 Ondřej apoštol 45, 57 Onya řeka, Španělsko 113 Orio řeka, Španělsko 64 orleánská vévodkyně: Marie de Cléves 59 Orpierre město, Francie 116 Osera tvrz, Španělsko 108, 109 Ouvéze feka, Francie 116 Padova město, Italie 126, 127 Padrón město, Španělsko 85—87 pán v. Lev z Rožmitálu panen, jedenáct tisíc 26 Paříž hlavní město Francie 60; Pařížané 60 pasovský biskup v. Oldřich Patrik sv. 51 Pavel sv. 23, 28 Pavia město, Italie 123 Pavlovský z Pavlovic, Stanislav (* 1598) olomoucký kanovník, probošt brněnský a posléze olo- moucký biskup (od r. 1579) 17 Penalva vesnice a nad ní hrad, Španělsko 109 Perpignan město, Francie 114, 115 Pětipeský asi Václav Pětipeský z Chyš, český rytíř (zemřel před r. 1480) 47, 85 Petr, sv. apoštol 23, 45 Petr z Coimbry katalánský král (t 1466) 112 Petr Salesky sv. 83 Pfannberg císařský hrad, kousko 137 Piemont krajina, Italie 117, 119, 120 Piera město, Španělsko 109 Saint-Pierre-d'Oléron mésto, Francie 60 Plassac hrad, Francie 60 Plzeň město, Čechy 23 Poitiers město, Francie 59, 60 Polák nejmenovaný poutník 76 z Polheima pán hradu nad Lipni- cí 136 polský král Vladislav zv. Varnen- čík (* 1424), uherským králem od r. 1444 75 Pons městečko, Francie 60 Ponte do Lima město, Portugal- sko 82 Pontebba ves, Italie 135 Pontevedra městečko, -Španělsko 83—85 Ponts-de-Cé městečko, Francie 57 Poole městečko, Anglie 51 Porto město, Portugalsko 95, 96; biskup: Ioannes de Azevedo (+ 1495) 95 Portugalsko 68, 77—79, 80, 83, 91 az 98, 99, 101; portugalský arcibiskup 81; portugalský král v. Alfons V.; bratr králův 82, 95, 97; sestra port. krále: Eleo- nora, od r. 1451 manželkou řím. císaře Fridricha III. 81, 138, Ra- 149
Neustadt ves, Německo 25 Niclasheim vesnice, Belgie (přesně není možno polohu určiti) 31 Nimes město a hrad, Francie 115, 116 Norimberk město, Německo 23 Normandie krajina, Francie 51 Novara město, Italie 120 Nové Město, Vídeňské (Wiener Neustadt) město s hradem, Ra- kousko 20, 137—139 Nozay ves, Francie 55 Óhringen město s hradem, Ně- mecko 24 Oldřich (Ulrich III. von Nuss- dorf) biskup pasovský, kancléř císaře Fridricha III. 20, 137 Olivernus sv. Olivier, Rolandüv druh a spolubojovnik (nebyl však prohlášen za světce) 61 Olmedo město, Španělsko 72, 79, 74 Ondřej apoštol 45, 57 Onya řeka, Španělsko 113 Orio řeka, Španělsko 64 orleánská vévodkyně: Marie de Cléves 59 Orpierre město, Francie 116 Osera tvrz, Španělsko 108, 109 Ouvéze feka, Francie 116 Padova město, Italie 126, 127 Padrón město, Španělsko 85—87 pán v. Lev z Rožmitálu panen, jedenáct tisíc 26 Paříž hlavní město Francie 60; Pařížané 60 pasovský biskup v. Oldřich Patrik sv. 51 Pavel sv. 23, 28 Pavia město, Italie 123 Pavlovský z Pavlovic, Stanislav (* 1598) olomoucký kanovník, probošt brněnský a posléze olo- moucký biskup (od r. 1579) 17 Penalva vesnice a nad ní hrad, Španělsko 109 Perpignan město, Francie 114, 115 Pětipeský asi Václav Pětipeský z Chyš, český rytíř (zemřel před r. 1480) 47, 85 Petr, sv. apoštol 23, 45 Petr z Coimbry katalánský král (t 1466) 112 Petr Salesky sv. 83 Pfannberg císařský hrad, kousko 137 Piemont krajina, Italie 117, 119, 120 Piera město, Španělsko 109 Saint-Pierre-d'Oléron mésto, Francie 60 Plassac hrad, Francie 60 Plzeň město, Čechy 23 Poitiers město, Francie 59, 60 Polák nejmenovaný poutník 76 z Polheima pán hradu nad Lipni- cí 136 polský král Vladislav zv. Varnen- čík (* 1424), uherským králem od r. 1444 75 Pons městečko, Francie 60 Ponte do Lima město, Portugal- sko 82 Pontebba ves, Italie 135 Pontevedra městečko, -Španělsko 83—85 Ponts-de-Cé městečko, Francie 57 Poole městečko, Anglie 51 Porto město, Portugalsko 95, 96; biskup: Ioannes de Azevedo (+ 1495) 95 Portugalsko 68, 77—79, 80, 83, 91 az 98, 99, 101; portugalský arcibiskup 81; portugalský král v. Alfons V.; bratr králův 82, 95, 97; sestra port. krále: Eleo- nora, od r. 1451 manželkou řím. císaře Fridricha III. 81, 138, Ra- 149
Strana 150
139; zlaté port. peníze 82, 100 Pouca ves, Portugalsko 80, 81 Praha hlavní město Čech 22; kos- tel sv. Václava na hradě 90 Puente del Arzobispo velká vesni- ce, Španělsko 101, 102 Punhete vesnice, Portugalsko 97 Quirinus sv. 28 Rabacal ves, Portugalsko 96 Radischberg hrad (snad Rheidt- Rodenkirchen), Némecko 26 Rakousko (Nieder-Oesterreich) arcivévodstvi 138 Reading ves, Anglie 49 Redondela městečko, Španělsko 83 Remagen městečko, Německo 26 René z Anjou sicilský král (1409 až 1480), vévoda z Anjou a Lot- rinska 52, 56—60; královna: Isabella, dcera Karla II., Lot- rinského 57; králův syn: Jan, vévoda kalabrijský (T 1471) 57, 112; bratr králův: Karel IV. z Anjou (1414—73) 59, 60 Rennes mésto, Francie 55 Retrone feka, Italie 126 Rezé osada, Francie 56 Rheinbrohl hrad, Némecko 26 Rheineck hrad, Némecko 26 Rhóne feka, Francie 116 Ricordie, panna (f v IX. stol.) 45 Rimberger (Reinprecht von Rei- chenburg}), étyrskÿ rytif, zápas- ník 137 Rio (= Trueba) řeka, Španělsko 65 Rivoli město a hrad, Italie 119 Roa město, Španělsko 69 Robine řeka, Francie 115 Rodička Páně v. Maria Rochester město, Anglie 45 Roland nejslavnější z palatinů cí- saře Karla Velikého oslavova- ný ve středověké epice 61 150 Roman sv. biskup 45, 61 Rotya Planta hrad nad městem Padrónem, Španělsko 65 Roussillon krajina, Francie 115 Rüdesheim ves, Německo 25 Ruprecht Falcký arcibiskup ko- línský (Ť 1420), bratr rýnského kurfiřta Fridricha I. Rýn řeka, Německo 25, 26 Řím město, Italie 99; Římané 28, 99; římská církev 122; římský císař v. Fridrich III.; koruna římského krále 28; římské krá- lovství 20 řecké víno 80 Sacile městečko, Italie 135 Saintes město, Francie 60 Salamanka město, Španělsko 77; biskup: Gundisalvus Vivero (T 1482) 77 salcbursky biskup (Bernardus de Rohr, 1 1466) pán hradu u Lip- nice 136 Salisbury mésto a hrad, Anglie 49—51 Saluggia vesnice, Italie 119 Sandwich mésto, Anglie 43, 44 Santarém kraj, Portugalsko 98 Santescopos ves, Spanélsko 70 Santiago v. Sv. Jakub Santiusta ves, Španělsko 72 Sar řeka, Španělsko 86 Saracéni 73, 96, 98, 112; saracén- rké kozy 58 Saumur město, Francie 56—58; nedaleký klášter: Sain-Hilaire- Saint-Florent 57; Lva z Rozmi- tálu pozval biskup Jan de Beau- vau 57 Savojsko dříve vévodství, Francie 117; sestra savojského vévody Amadea IX. byla provdána za Ludvíka XI. 117 Segovia město, Španělsko 69, 70,
139; zlaté port. peníze 82, 100 Pouca ves, Portugalsko 80, 81 Praha hlavní město Čech 22; kos- tel sv. Václava na hradě 90 Puente del Arzobispo velká vesni- ce, Španělsko 101, 102 Punhete vesnice, Portugalsko 97 Quirinus sv. 28 Rabacal ves, Portugalsko 96 Radischberg hrad (snad Rheidt- Rodenkirchen), Némecko 26 Rakousko (Nieder-Oesterreich) arcivévodstvi 138 Reading ves, Anglie 49 Redondela městečko, Španělsko 83 Remagen městečko, Německo 26 René z Anjou sicilský král (1409 až 1480), vévoda z Anjou a Lot- rinska 52, 56—60; královna: Isabella, dcera Karla II., Lot- rinského 57; králův syn: Jan, vévoda kalabrijský (T 1471) 57, 112; bratr králův: Karel IV. z Anjou (1414—73) 59, 60 Rennes mésto, Francie 55 Retrone feka, Italie 126 Rezé osada, Francie 56 Rheinbrohl hrad, Némecko 26 Rheineck hrad, Némecko 26 Rhóne feka, Francie 116 Ricordie, panna (f v IX. stol.) 45 Rimberger (Reinprecht von Rei- chenburg}), étyrskÿ rytif, zápas- ník 137 Rio (= Trueba) řeka, Španělsko 65 Rivoli město a hrad, Italie 119 Roa město, Španělsko 69 Robine řeka, Francie 115 Rodička Páně v. Maria Rochester město, Anglie 45 Roland nejslavnější z palatinů cí- saře Karla Velikého oslavova- ný ve středověké epice 61 150 Roman sv. biskup 45, 61 Rotya Planta hrad nad městem Padrónem, Španělsko 65 Roussillon krajina, Francie 115 Rüdesheim ves, Německo 25 Ruprecht Falcký arcibiskup ko- línský (Ť 1420), bratr rýnského kurfiřta Fridricha I. Rýn řeka, Německo 25, 26 Řím město, Italie 99; Římané 28, 99; římská církev 122; římský císař v. Fridrich III.; koruna římského krále 28; římské krá- lovství 20 řecké víno 80 Sacile městečko, Italie 135 Saintes město, Francie 60 Salamanka město, Španělsko 77; biskup: Gundisalvus Vivero (T 1482) 77 salcbursky biskup (Bernardus de Rohr, 1 1466) pán hradu u Lip- nice 136 Salisbury mésto a hrad, Anglie 49—51 Saluggia vesnice, Italie 119 Sandwich mésto, Anglie 43, 44 Santarém kraj, Portugalsko 98 Santescopos ves, Spanélsko 70 Santiago v. Sv. Jakub Santiusta ves, Španělsko 72 Sar řeka, Španělsko 86 Saracéni 73, 96, 98, 112; saracén- rké kozy 58 Saumur město, Francie 56—58; nedaleký klášter: Sain-Hilaire- Saint-Florent 57; Lva z Rozmi- tálu pozval biskup Jan de Beau- vau 57 Savojsko dříve vévodství, Francie 117; sestra savojského vévody Amadea IX. byla provdána za Ludvíka XI. 117 Segovia město, Španělsko 69, 70,
Strana 151
72: hrad: El Alcázar de Sego- via 70, 71; klášter řádu sv. Františka 70; most 71, 72 Segre řeka, Španělsko 109 sekovský biskup pánem hradu u Lipnice 136 Sesia feka, Italie 119 Sévre feka, Francie 56 Schottwin mésto, Rakousko 137 sicilský král v. René Siegburg hrad, Némecko 26 Sigean mésto, Francie 115 Sigmund (1361—1437) císaf fím- ský a král český; byl koruno- ván v Miláně r. 1431 122 Siguenza mésto, Španělsko 102; biskup siguenzský: Ioannes de Mella (71467) 102 Sile řeka, Italie 126 Simeon sv. 46 Spilimbergo mésto, Italie 135 Starberg hrad, Némecko 26 pán ze Starhemberka: Leuthol von Stubenberg (1423—69) 137 Sulm potok, Rakousko 136 Susa mésto a hrad, Italie 117, 119 Salamoun král; omylem je ozna- čen za otce Rolandova a sv. Be- landy 61 Šašek z Bířkova, Václav 35, 36, (38), 46, 75, (85), 110, 137, 139; srov. též úvod 8 Šimon sv. 83 Španělsko 63, 65, 66, 68, 71, 74, 101, 138; Španělové 66; Španěl nadávající panu Žehrovskému 73; nějaký španělský biskup 69; španělské hory 63; španělský král, který dal postaviti kláš- ter nedaleko Burgosu: Alfons VIII., král kastilský (r. 1187) 68; španělský král v. Jindřich IV.; nějaký španělský zápasník 72; španělský zlatý 74 Štěpán sv. 28, 45 Styrsko kdysi vévodství, dnes součást rakouského území 136 až 138; štyrské hory 137 ze Švamberka, Burian v. Burian Tábor město, Čechy; král Albrecht obléhal Tábor v r. 1438 66 Tagliamento řeka, Italie 135 Tajo řeka, teče Španělskem a Portugalskem 97, 101, 102 Talavera (de la Reina) město, Španělsko 102 Tallard město, Francie 116 Tamega řeka, Portugalsko 81 Tárraga město, Španělsko 109 Temže řeka, Anglie 45 Teplá klášter, Čechy 23 Tét řeka, Španělsko 113, 114 Tetzel, Gabriel norimberský patricij, účastník výpravy pana Lva (t 1479) 26, 37 Saint-Thibéry město, Francie 115 Thomar město, Portugalsko 96, 97; bystřina pod tvrzí: Nabáo 96 Tiberius sv. 115 Ticino řeka, Italie 120 Tinténiac tvrz, Francie 55 Tmavá Hvězda v. Finisterre Toledo město, Španělsko 102 Tolosa město, Španělsko 64 Tomáš sv. apoštol 27, 45 Tomáš sv. (Canterburský) arci- biskup (Thomas Becket, Ť 1170) 44, 45 Tordera řeka, Španělsko 113 Tormes řeka, Španělsko 77 Torre de Moncorvo město, Portu- galsko 79 Tours město, Francie 57—59 trevírský biskup 25 151
72: hrad: El Alcázar de Sego- via 70, 71; klášter řádu sv. Františka 70; most 71, 72 Segre řeka, Španělsko 109 sekovský biskup pánem hradu u Lipnice 136 Sesia feka, Italie 119 Sévre feka, Francie 56 Schottwin mésto, Rakousko 137 sicilský král v. René Siegburg hrad, Némecko 26 Sigean mésto, Francie 115 Sigmund (1361—1437) císaf fím- ský a král český; byl koruno- ván v Miláně r. 1431 122 Siguenza mésto, Španělsko 102; biskup siguenzský: Ioannes de Mella (71467) 102 Sile řeka, Italie 126 Simeon sv. 46 Spilimbergo mésto, Italie 135 Starberg hrad, Némecko 26 pán ze Starhemberka: Leuthol von Stubenberg (1423—69) 137 Sulm potok, Rakousko 136 Susa mésto a hrad, Italie 117, 119 Salamoun král; omylem je ozna- čen za otce Rolandova a sv. Be- landy 61 Šašek z Bířkova, Václav 35, 36, (38), 46, 75, (85), 110, 137, 139; srov. též úvod 8 Šimon sv. 83 Španělsko 63, 65, 66, 68, 71, 74, 101, 138; Španělové 66; Španěl nadávající panu Žehrovskému 73; nějaký španělský biskup 69; španělské hory 63; španělský král, který dal postaviti kláš- ter nedaleko Burgosu: Alfons VIII., král kastilský (r. 1187) 68; španělský král v. Jindřich IV.; nějaký španělský zápasník 72; španělský zlatý 74 Štěpán sv. 28, 45 Styrsko kdysi vévodství, dnes součást rakouského území 136 až 138; štyrské hory 137 ze Švamberka, Burian v. Burian Tábor město, Čechy; král Albrecht obléhal Tábor v r. 1438 66 Tagliamento řeka, Italie 135 Tajo řeka, teče Španělskem a Portugalskem 97, 101, 102 Talavera (de la Reina) město, Španělsko 102 Tallard město, Francie 116 Tamega řeka, Portugalsko 81 Tárraga město, Španělsko 109 Temže řeka, Anglie 45 Teplá klášter, Čechy 23 Tét řeka, Španělsko 113, 114 Tetzel, Gabriel norimberský patricij, účastník výpravy pana Lva (t 1479) 26, 37 Saint-Thibéry město, Francie 115 Thomar město, Portugalsko 96, 97; bystřina pod tvrzí: Nabáo 96 Tiberius sv. 115 Ticino řeka, Italie 120 Tinténiac tvrz, Francie 55 Tmavá Hvězda v. Finisterre Toledo město, Španělsko 102 Tolosa město, Španělsko 64 Tomáš sv. apoštol 27, 45 Tomáš sv. (Canterburský) arci- biskup (Thomas Becket, Ť 1170) 44, 45 Tordera řeka, Španělsko 113 Tormes řeka, Španělsko 77 Torre de Moncorvo město, Portu- galsko 79 Tours město, Francie 57—59 trevírský biskup 25 151
Strana 152
Treviso město, Italie 126, 127, 135 Tři králové 26, 50 Túa řeka, Portugalsko 79 Turin město, Italie 119 Turnhout ves, Belgie 31 Túy město a hrad, Španělsko 83; „velmi vysoká, skalnatá hora“: Monte de Hoya 83 Uhry 20, 138; uherský dukát 100, 115 Ulla řeka, Španělsko 85 Urban sv. papež 45, 115 Urumea řeka, Španělsko 63 Uzès nějaký pohanský král 115 (Šašek tady asi smísil osobní jméno se jménem města Uzès) Václav sv. v. Praha Valença do Minho město, Portu- galsko 83 Valmaseda kraj a ves, Španělsko 64, 65 Vavřinec sv. 45 Venaissin kraj, Francie 116 Venzone město, Italie 135 Vercelli město, Italie 119, 120 Verona město a hrad, 123—126; Veroňané 125; dům Dětřichův v. Dětřich Veronika sv. 26 Vicenza město, Italie 126 Vídeň město, Rakousko 139 Vienne řeka, Francie 59 Vilém VII. Paleologus († 1483) markrabě monferratský 119, 120, 123 Villar del Pedroso vesnice, Špa- nělsko 101 Villarreal vesnice, Španělsko 64 Villasana (de Mena) ves, Spa- nělsko 65 Villeneuve (-lès-Avignon) město, Francie 116 Vincenc sv. 45 Vladislav II. první český král; r. 1158 byl v Miláně korunován 122 vlašská mile (italská) 114, 119, 126, 136 Völkermarkt městečko, Rakousko 136 Voršila sv. 26 Waldenburg městečko a nad ním hrad, Německo 24 Wimpfen velké říšské město, Ně- mecko 24 Windsor ves, Anglie 48, 49 ; hrad 48 Zaragoza (Caesaraugusta) hlavní město Aragonie 105—108 pan Zdeněk buď Zdeněk ze Štern- berka nebo Zdeněk Kostka z Postupic 123 Zézere řeka, Portugalsko 97 Žehrovský (z Kolovrat), Jan († 1473) český šlechtic 24, 26, 35—36, 47, 72, 73, 75, 85, 110, 137
Treviso město, Italie 126, 127, 135 Tři králové 26, 50 Túa řeka, Portugalsko 79 Turin město, Italie 119 Turnhout ves, Belgie 31 Túy město a hrad, Španělsko 83; „velmi vysoká, skalnatá hora“: Monte de Hoya 83 Uhry 20, 138; uherský dukát 100, 115 Ulla řeka, Španělsko 85 Urban sv. papež 45, 115 Urumea řeka, Španělsko 63 Uzès nějaký pohanský král 115 (Šašek tady asi smísil osobní jméno se jménem města Uzès) Václav sv. v. Praha Valença do Minho město, Portu- galsko 83 Valmaseda kraj a ves, Španělsko 64, 65 Vavřinec sv. 45 Venaissin kraj, Francie 116 Venzone město, Italie 135 Vercelli město, Italie 119, 120 Verona město a hrad, 123—126; Veroňané 125; dům Dětřichův v. Dětřich Veronika sv. 26 Vicenza město, Italie 126 Vídeň město, Rakousko 139 Vienne řeka, Francie 59 Vilém VII. Paleologus († 1483) markrabě monferratský 119, 120, 123 Villar del Pedroso vesnice, Špa- nělsko 101 Villarreal vesnice, Španělsko 64 Villasana (de Mena) ves, Spa- nělsko 65 Villeneuve (-lès-Avignon) město, Francie 116 Vincenc sv. 45 Vladislav II. první český král; r. 1158 byl v Miláně korunován 122 vlašská mile (italská) 114, 119, 126, 136 Völkermarkt městečko, Rakousko 136 Voršila sv. 26 Waldenburg městečko a nad ním hrad, Německo 24 Wimpfen velké říšské město, Ně- mecko 24 Windsor ves, Anglie 48, 49 ; hrad 48 Zaragoza (Caesaraugusta) hlavní město Aragonie 105—108 pan Zdeněk buď Zdeněk ze Štern- berka nebo Zdeněk Kostka z Postupic 123 Zézere řeka, Portugalsko 97 Žehrovský (z Kolovrat), Jan († 1473) český šlechtic 24, 26, 35—36, 47, 72, 73, 75, 85, 110, 137
Strana 153
Obsah Úvod . . . . . 0.0. 0. 0. 0.0.0000, Předmluva Stanislava Pavlovského k latinskému vydání Deníku Šaškova psaná r. 1577 . Průvodní list císaře Fridricha III. . Průvodní list královny Johany Hlava první — Putování v Čechách a po Německu.. Hlava druhá — V zemích burgundských . Hlava třetí — Návštěvou v Anglii . | Hlava čtvrtá — V zemi francouzské . Hlava pátá — Zemí španělskou do Salamanky . Hlava šestá — Do Compostelly a na konec světa. Hlava sedmá — V Portugalsku . Hlava osmá — Napříč Kastilií . Hlava devátá — V Aragonii a Katalonii . Hlava desátá — Napříč jižní Francií . Hlava jedenáctá — Do Horní Italie . Hlava dvanáctá — Návrat zeměmi alpskými . 17 19 21 23 31 43 55 63 79 95 99 . 105 . 115 . 119 . 135 Rejstíík . . . . . . . . . . . . . 5... 5.5... 5,14
Obsah Úvod . . . . . 0.0. 0. 0. 0.0.0000, Předmluva Stanislava Pavlovského k latinskému vydání Deníku Šaškova psaná r. 1577 . Průvodní list císaře Fridricha III. . Průvodní list královny Johany Hlava první — Putování v Čechách a po Německu.. Hlava druhá — V zemích burgundských . Hlava třetí — Návštěvou v Anglii . | Hlava čtvrtá — V zemi francouzské . Hlava pátá — Zemí španělskou do Salamanky . Hlava šestá — Do Compostelly a na konec světa. Hlava sedmá — V Portugalsku . Hlava osmá — Napříč Kastilií . Hlava devátá — V Aragonii a Katalonii . Hlava desátá — Napříč jižní Francií . Hlava jedenáctá — Do Horní Italie . Hlava dvanáctá — Návrat zeměmi alpskými . 17 19 21 23 31 43 55 63 79 95 99 . 105 . 115 . 119 . 135 Rejstíík . . . . . . . . . . . . . 5... 5.5... 5,14
- 1: Array
- 5: Array
- 17: Array
- 141: Array
- 153: Array