z 141 stránek
1
2
Titul
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
Edice
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
Poznámky
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
Věcné vysvětlivky
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
Slovník
121
122
123
124
Rejstřík motivů
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
Obsah
139
140
141
Název:
Olomoucké povídky : příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
Autor:
Petrů, Eduard
Rok vydání:
1957
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
141
Počet stran předmluvy plus obsahu:
141
Obsah:
- 3: Titul
- 21: Edice
- 95: Poznámky
- 105: Věcné vysvětlivky
- 121: Slovník
- 125: Rejstřík motivů
- 139: Obsah
upravit
Strana 1
OLOMOUCKÉ POVÍDKY
OLOMOUCKÉ POVÍDKY
Strana 2
Strana 3
* *** * OLOMOUCKÉ POVÍDKY Příspěvek ke studiu vývoje * * * staročeské zábavně prózy * * 62 K vydání připravil, úvodem a poznámkami opatřil EDUARD PETRŮ *** * 1957 Státní pedagogické nakladatelství Praha
* *** * OLOMOUCKÉ POVÍDKY Příspěvek ke studiu vývoje * * * staročeské zábavně prózy * * 62 K vydání připravil, úvodem a poznámkami opatřil EDUARD PETRŮ *** * 1957 Státní pedagogické nakladatelství Praha
Strana 4
Strana 5
ÚVOD yývoji staročeské prózy byla věnována pozornost v několika dílčích studiích, které se dotýkají různých období a různých literárních zjevů. Zůstávají však přesto různé otázky, které ne- jsou dostatečně propracovány a kde chybí nejzákladnější před- poklad k řešení, to jest kritické vydání textu památky. Mezi tak- to málo známé útvary staročeské prozy patří i soubor pětatřiceti povídek, který tvoří toto vydání a má dnes již ustálený název Olomoucké povídky. Bývá zařazován mezi t. zv. exempla, v ně- kterých případech dokonce jako paralela klasické sbírky těchto exempel, zvané Gesta Romanorum. Toto zařazení, které má svůj původ v článku Josefa Jirečka: »České sbírky rozprávek pod názvem „Gesta Romanorum“ zná- mých«,1) revidoval sice poněkud Jan Vilikovský2) tím, že zařadil Olomoucké povídky mezi exempla a nekladl je do přímé souvis- losti s Gesty Romanorum, ale v žádném případě nebylo provedeno přesné pojmové rozlišení a zařazení povídek na základě konkret- ního rozboru, především jistě proto, že mimo několik ukázek Olo- moucké povídky nebyly vydáním zpřístupněny. Jak se ukázalo při přípravě vydání Olomouckých povídek, otáz- 1) ČČM, 36 (1862), s. 361—380. 2) Jan Vilikovský: Próza z doby Karla IV. Praha, Evropský literární klub 1938. S. 261. Edice Slavín, sv. 1. 5
ÚVOD yývoji staročeské prózy byla věnována pozornost v několika dílčích studiích, které se dotýkají různých období a různých literárních zjevů. Zůstávají však přesto různé otázky, které ne- jsou dostatečně propracovány a kde chybí nejzákladnější před- poklad k řešení, to jest kritické vydání textu památky. Mezi tak- to málo známé útvary staročeské prozy patří i soubor pětatřiceti povídek, který tvoří toto vydání a má dnes již ustálený název Olomoucké povídky. Bývá zařazován mezi t. zv. exempla, v ně- kterých případech dokonce jako paralela klasické sbírky těchto exempel, zvané Gesta Romanorum. Toto zařazení, které má svůj původ v článku Josefa Jirečka: »České sbírky rozprávek pod názvem „Gesta Romanorum“ zná- mých«,1) revidoval sice poněkud Jan Vilikovský2) tím, že zařadil Olomoucké povídky mezi exempla a nekladl je do přímé souvis- losti s Gesty Romanorum, ale v žádném případě nebylo provedeno přesné pojmové rozlišení a zařazení povídek na základě konkret- ního rozboru, především jistě proto, že mimo několik ukázek Olo- moucké povídky nebyly vydáním zpřístupněny. Jak se ukázalo při přípravě vydání Olomouckých povídek, otáz- 1) ČČM, 36 (1862), s. 361—380. 2) Jan Vilikovský: Próza z doby Karla IV. Praha, Evropský literární klub 1938. S. 261. Edice Slavín, sv. 1. 5
Strana 6
ka provenience a zařazení tohoto útvaru je mnohem složitější, než se zdálo dříve, a bude třeba, dříve než provedeme jejich roz- bor, ujasnit několik základních pojmů, nutných k rozboru tohoto literárního útvaru. Již ve starověku existoval prozaický útvar, který býval označo- ván řeckým názvem paradeigma a latinským názvem exemplum. Zmiňují se o něm běžně autoři klasických rhetorik (Aristoteles) a chápou jej v podstatě jako příběh, sloužící za doklad. Stejně po- jaté příběhy (bajky) najdeme i ve východních literaturách (na př. exempla sbírky Pančatantra v indické literatuře) a ve formě po- dobenství (similitudo) v Novém Zákoně. Prostřednictvím latinských rhetorik a vyučování rhetoriky na středověkých školách se dostala exempla i do středověké litera- tury a stala se součástí kázání. Joh. de Garlandia vyjádřil toto středověké pojetí exempla svou definicí: exemplum est dictum vel factum alicuius autentice persone dignum imitatione.3) Toto po- jetí má dva základní rysy. Jde o příběh autentické osoby (dolo- žené skutečně nebo zdánlivě) a o příběh, který má být napodoben. Dokladová a přesvědčující funkce exempla není touto definicí do- statečně vyjádřena a bude proto vhodnější obrátit se k nově vy- tvořenému výměru Goswina Frenkena,4) který chápe exemplum jako: »jede kurze Erzählung, die geeignet ist und angewandt wird, im Zusammenhang einer Predigt die theologische oder moralische Deduktion durch den sie induktiv beweisenden Bericht eines Inte- resse erregenden Vorgangs abzulösen.« Z této definice vyplývají jasně zásadní znaky středověkého exempla jako literárního útva- ru, a to znaky obsahové (musí jít o individuální zkušenost a o pří- běh zajímavý), funkční (individuální zkušenost musí dokazovat určitou obecnou thesi) a formální (musí jít o příběh krátký a o příběh stylisticky uzpůsobený pro zařazení do celku moralisují- 3) Ernst Robert Curtius: Europäische Literatur und lateinisches Mittelalter. Bern, A. Francke 1948. S. 67, pozn. 2. Goswin Frenken: Die Exempla des Jacob von Vitry. München, Oskar Beck 1914. S. 5. Quellen und Untersuchungen zur lateinischen Philologie des Mittelalters, 5. Bd., 1. Heft. 4) 6
ka provenience a zařazení tohoto útvaru je mnohem složitější, než se zdálo dříve, a bude třeba, dříve než provedeme jejich roz- bor, ujasnit několik základních pojmů, nutných k rozboru tohoto literárního útvaru. Již ve starověku existoval prozaický útvar, který býval označo- ván řeckým názvem paradeigma a latinským názvem exemplum. Zmiňují se o něm běžně autoři klasických rhetorik (Aristoteles) a chápou jej v podstatě jako příběh, sloužící za doklad. Stejně po- jaté příběhy (bajky) najdeme i ve východních literaturách (na př. exempla sbírky Pančatantra v indické literatuře) a ve formě po- dobenství (similitudo) v Novém Zákoně. Prostřednictvím latinských rhetorik a vyučování rhetoriky na středověkých školách se dostala exempla i do středověké litera- tury a stala se součástí kázání. Joh. de Garlandia vyjádřil toto středověké pojetí exempla svou definicí: exemplum est dictum vel factum alicuius autentice persone dignum imitatione.3) Toto po- jetí má dva základní rysy. Jde o příběh autentické osoby (dolo- žené skutečně nebo zdánlivě) a o příběh, který má být napodoben. Dokladová a přesvědčující funkce exempla není touto definicí do- statečně vyjádřena a bude proto vhodnější obrátit se k nově vy- tvořenému výměru Goswina Frenkena,4) který chápe exemplum jako: »jede kurze Erzählung, die geeignet ist und angewandt wird, im Zusammenhang einer Predigt die theologische oder moralische Deduktion durch den sie induktiv beweisenden Bericht eines Inte- resse erregenden Vorgangs abzulösen.« Z této definice vyplývají jasně zásadní znaky středověkého exempla jako literárního útva- ru, a to znaky obsahové (musí jít o individuální zkušenost a o pří- běh zajímavý), funkční (individuální zkušenost musí dokazovat určitou obecnou thesi) a formální (musí jít o příběh krátký a o příběh stylisticky uzpůsobený pro zařazení do celku moralisují- 3) Ernst Robert Curtius: Europäische Literatur und lateinisches Mittelalter. Bern, A. Francke 1948. S. 67, pozn. 2. Goswin Frenken: Die Exempla des Jacob von Vitry. München, Oskar Beck 1914. S. 5. Quellen und Untersuchungen zur lateinischen Philologie des Mittelalters, 5. Bd., 1. Heft. 4) 6
Strana 7
jícího díla). Lze tedy chápat exemplum jako: tu část kázání nebo moralisujícího díla vůbec, která formou krátkého, k tomu účelu stylisticky upraveného, zajímavého a konkretního příběhu induk- tivně dokazuje obecnou thesi. Zvláštní typ těchto exempel tvoří sbírka zvaná Gesta Romano- rum, která obsahuje určitý a relativně pevný cyklus příběhů (250—300), moralisujících parabol a bajek, jejichž základ tvoří příběhy římských císařů a autentických nebo smyšlených osob- ností. Je zaznamenána ve velkém množství různých rukopisů, vzá- jemně se lišících v jednotlivostech, vytištěna latinsky r. 1472, pře- ložena do různých jazyků a nově několikrát vydána latinsky, ně- mecky i česky.5) Podaří-li se nám dokázat, že ze třiceti pěti pří- běhů Olomouckých povídek žádný nesouvisí s příběhy Gest, mů- žeme tuto omezenou skupinu vyloučit a zkoumat pouze zařazení Olomouckých povídek mezi t. zv. exempla. Josef Jireček provedl srovnání s vydáním Oesterleyovým5) a trvá stále jeho závěr, že se sbírkou Gesta Romanorum se shoduje z Olomouckých povídek pouze jediná, a to třicátá povídka O Julianovi, která odpovídá povídce Quod omne peccatum... sit remissibile (osmnáctá povídka vydání Oesterleyova). Můžeme z tohoto zjištění uzavřít, že nelze mluvit, tak jak se domníval Jireček, o olomouckém rukopise překladu Gest, paralelním k ru- kopisům pražským, vydaným později J. V. Novákem, ale že je nutno rozšířit srovnání látek na středověká exempla v nejširším smyslu, máme-li určit látkový okruh ostatních třiceti čtyř pří- běhů. Srovnání s vydáním exempel nejrůznějšího druhu6) pak do- 5) Hermann Oesterley: Gesta Romanorum. Berlin, Weidmannsche Buch- handlung 1872. (Vyd. latinských ex.) Wilhelm Dick: Die Gesta Romanorum nach der Innsbrucker Handschrift vom Jahre 1342 und vier Münchener Handschrifte. Erlangen und Leipzig, Georg Böhme 1890. Erglander Beiträge zur englischen Philologie, Bd 7. (Vyd. latinských ex.) Jan V. Novák: Staročeská Gesta Romanorum. Praha, ČAV 1895. Sbírka pra- menův ku poznání literárního života v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, skupina I., řada 2., čís. 2. (Vyd. českých ex.) J. Klapper: Exempla aus Handschriften des Mittelalters. Heidelberg, Carl Winter 1911. Sammlung mittellateinischer Texte, Bd. 2. 6)
jícího díla). Lze tedy chápat exemplum jako: tu část kázání nebo moralisujícího díla vůbec, která formou krátkého, k tomu účelu stylisticky upraveného, zajímavého a konkretního příběhu induk- tivně dokazuje obecnou thesi. Zvláštní typ těchto exempel tvoří sbírka zvaná Gesta Romano- rum, která obsahuje určitý a relativně pevný cyklus příběhů (250—300), moralisujících parabol a bajek, jejichž základ tvoří příběhy římských císařů a autentických nebo smyšlených osob- ností. Je zaznamenána ve velkém množství různých rukopisů, vzá- jemně se lišících v jednotlivostech, vytištěna latinsky r. 1472, pře- ložena do různých jazyků a nově několikrát vydána latinsky, ně- mecky i česky.5) Podaří-li se nám dokázat, že ze třiceti pěti pří- běhů Olomouckých povídek žádný nesouvisí s příběhy Gest, mů- žeme tuto omezenou skupinu vyloučit a zkoumat pouze zařazení Olomouckých povídek mezi t. zv. exempla. Josef Jireček provedl srovnání s vydáním Oesterleyovým5) a trvá stále jeho závěr, že se sbírkou Gesta Romanorum se shoduje z Olomouckých povídek pouze jediná, a to třicátá povídka O Julianovi, která odpovídá povídce Quod omne peccatum... sit remissibile (osmnáctá povídka vydání Oesterleyova). Můžeme z tohoto zjištění uzavřít, že nelze mluvit, tak jak se domníval Jireček, o olomouckém rukopise překladu Gest, paralelním k ru- kopisům pražským, vydaným později J. V. Novákem, ale že je nutno rozšířit srovnání látek na středověká exempla v nejširším smyslu, máme-li určit látkový okruh ostatních třiceti čtyř pří- běhů. Srovnání s vydáním exempel nejrůznějšího druhu6) pak do- 5) Hermann Oesterley: Gesta Romanorum. Berlin, Weidmannsche Buch- handlung 1872. (Vyd. latinských ex.) Wilhelm Dick: Die Gesta Romanorum nach der Innsbrucker Handschrift vom Jahre 1342 und vier Münchener Handschrifte. Erlangen und Leipzig, Georg Böhme 1890. Erglander Beiträge zur englischen Philologie, Bd 7. (Vyd. latinských ex.) Jan V. Novák: Staročeská Gesta Romanorum. Praha, ČAV 1895. Sbírka pra- menův ku poznání literárního života v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, skupina I., řada 2., čís. 2. (Vyd. českých ex.) J. Klapper: Exempla aus Handschriften des Mittelalters. Heidelberg, Carl Winter 1911. Sammlung mittellateinischer Texte, Bd. 2. 6)
Strana 8
jdeme skutečně ke konkretnějším výsledkům. Látkové souvislosti najdeme u povídek 1, 2, 6, 11, 15, 20, 22, 23, 31, 337) a i když ostatní nemůžeme takto přímo určit, je i zde pravděpodobné, že v nevydaných rukopisech a dalších sbírkách exempel bychom mohli najít ještě další příběhy s užší nebo vzdálenější souvislostí s Olomouckými povídkami. Není však jistě účelem vyhledat beze zbytku, je-li to možné, latinské paralely našich příběhů. Již uve- dené povídky ukazují, že látkově čerpal zpracovatel Olomouckých povídek v mnohem větší míře z látkových okruhů exempel a že nejvhodnější způsob, jak můžeme určit individuální znaky Olo- mouckých povídek, bude užít latinských textů, takto zjištěných, ke srovnání s českými texty Olomouckých povídek. Olomoucké povídky a exempla. Srovnáme-li jednotlivé povídky s latinskými texty, zjistíme souvislost nejrůznějšího druhu a rozsahu, od případů, kdy jde o nejobecnější motivickou paralelnost, až k překladu. Textovou závislost jasně zjišťujeme u povídky O Julianovi (povídka třicátá), která je volným překladem latinského textu, blízkého znění Oesterleyova vydání. Pořad motivů, dialogů a celá stavba povídky je zachována podle původního latinského znění, takže tato povídka ve sbírce Olomouckých povídek představuje jediný skutečný příběh Gest Romanorum. Ovšem i zde je zásadní odchylka v tom, že vůbec chybí druhá část povídky, označovaná v latinském znění Gest jako »moralizacio«, t. j. duchovní výklad 7) J. Klapper: Erzählungen des Mittelalters in deutscher Übersetzung und lateinischem Urtext. Breslau, M. und H. Marcus 1914. Wort und Brauch, 12. Heft. Albert Wesselski: Böhmische Volks- und Mönchsmärlein im Mittelalter. Brünn, R. M. Rohrer 1936. Goswin Frenken: Die Exempla des Jacob von Vitry. München, Oskar Beck 1914. Quellen und Untersuchungen zur lateinischen Philologie des Mittel- alters, 5. Bd., 1. Heft. Bližší viz ve věcných vysvětlivkách k jednotlivým povídkám, kde je určeno přímo vydání a číslo odpovídajících latinských exempel. 8
jdeme skutečně ke konkretnějším výsledkům. Látkové souvislosti najdeme u povídek 1, 2, 6, 11, 15, 20, 22, 23, 31, 337) a i když ostatní nemůžeme takto přímo určit, je i zde pravděpodobné, že v nevydaných rukopisech a dalších sbírkách exempel bychom mohli najít ještě další příběhy s užší nebo vzdálenější souvislostí s Olomouckými povídkami. Není však jistě účelem vyhledat beze zbytku, je-li to možné, latinské paralely našich příběhů. Již uve- dené povídky ukazují, že látkově čerpal zpracovatel Olomouckých povídek v mnohem větší míře z látkových okruhů exempel a že nejvhodnější způsob, jak můžeme určit individuální znaky Olo- mouckých povídek, bude užít latinských textů, takto zjištěných, ke srovnání s českými texty Olomouckých povídek. Olomoucké povídky a exempla. Srovnáme-li jednotlivé povídky s latinskými texty, zjistíme souvislost nejrůznějšího druhu a rozsahu, od případů, kdy jde o nejobecnější motivickou paralelnost, až k překladu. Textovou závislost jasně zjišťujeme u povídky O Julianovi (povídka třicátá), která je volným překladem latinského textu, blízkého znění Oesterleyova vydání. Pořad motivů, dialogů a celá stavba povídky je zachována podle původního latinského znění, takže tato povídka ve sbírce Olomouckých povídek představuje jediný skutečný příběh Gest Romanorum. Ovšem i zde je zásadní odchylka v tom, že vůbec chybí druhá část povídky, označovaná v latinském znění Gest jako »moralizacio«, t. j. duchovní výklad 7) J. Klapper: Erzählungen des Mittelalters in deutscher Übersetzung und lateinischem Urtext. Breslau, M. und H. Marcus 1914. Wort und Brauch, 12. Heft. Albert Wesselski: Böhmische Volks- und Mönchsmärlein im Mittelalter. Brünn, R. M. Rohrer 1936. Goswin Frenken: Die Exempla des Jacob von Vitry. München, Oskar Beck 1914. Quellen und Untersuchungen zur lateinischen Philologie des Mittel- alters, 5. Bd., 1. Heft. Bližší viz ve věcných vysvětlivkách k jednotlivým povídkám, kde je určeno přímo vydání a číslo odpovídajících latinských exempel. 8
Strana 9
vyprávěného příběhu.8) Užší souvisiost najdeme rovněž u povíd- ky O jednom židu (povídka 1.), která ve srovnání s textem vydání Klapperova ukazuje, že překladatel zachoval sice základní fabuli i pořadí motivů, ale že rozvedl a dramaticky vystupňoval celou situaci oblíbeným vypravěčským trojím opakováním téhož motivu o trojím pokusu židově uniknout ze hřbitova, který je v latinském textu zastoupen krátkým konstatováním: Sic triduo faciens .... kdežto v českém překladu je zpestřen dialogy a představuje znač- nou část textu, neboť zpracovatel třikrát opakuje stejnou roz- mluvu: »I řekl jest žid k němu: „Ty, kto si?“ A on odpověděl: „Já sem ďábel.“ Řekl jest žid: „Kam chceš?“ Odpověděl dábel: „Pójdu s tebú.“« Povídka o dvu prázdnú ženú (povídka 2.) a O jed- né prázdné ženě (povídka 31.) má stejný motiv o nevěstce, obrá- cené na víru působením svátosti oltářní, kterou kněz nese okolo ní. Textově blíže je latinskému textu povídka O jedně prázdné ženě. Je to vlastně překlad, který však není přesně lokalisován jako latinský originál úvodní větou: In Thuringia quidem pleba- nus ... České znění zachovává i motivickou podrobnost jazyko- vou. Také v českém znění žádá nevěstka, aby s ní mluvil Kristus ve srozumitelném jazyce, ne latinsky. Ale i v této podobné versi chybí dlouhé závěrečné poděkování nevěstky za odpuštění hříchů, které je shrnuto do dvou účinných vět: »Ty mě přijímáš na svú milost a já jsem tě mnoho svým tělem biedným hněvala, ješto toho nemohu vymysliti. Dieky vzdávám tobě, Pane Jezukriste, jenž si mne, biednú hřiešnici, ráčil k své svaté milosti přijieti.« Povídka O dvú prázdnú ženú má s latinským textem obdob mnohem méně. Zůstává jen základní motiv svátosti a obrácení, ale toto znění uvádí dvě nevěstky, které se potkají v polích s kně- zem. V dialogické formě se ptá jedna z nevěstek druhé na mož- nost spasení a tento jejich dialog teprve přechází v dialog ne- věstky s Kristem, podobný dialogu povídky O jedné prázdné ženě. Dialogickým zpracováním a užitím tří jednajících osob je znění povídky O dvú prázdnú ženú mnohem dynamičtější než znění po- 8) Přesná data k latinským paralelám v poznámkách věcných.
vyprávěného příběhu.8) Užší souvisiost najdeme rovněž u povíd- ky O jednom židu (povídka 1.), která ve srovnání s textem vydání Klapperova ukazuje, že překladatel zachoval sice základní fabuli i pořadí motivů, ale že rozvedl a dramaticky vystupňoval celou situaci oblíbeným vypravěčským trojím opakováním téhož motivu o trojím pokusu židově uniknout ze hřbitova, který je v latinském textu zastoupen krátkým konstatováním: Sic triduo faciens .... kdežto v českém překladu je zpestřen dialogy a představuje znač- nou část textu, neboť zpracovatel třikrát opakuje stejnou roz- mluvu: »I řekl jest žid k němu: „Ty, kto si?“ A on odpověděl: „Já sem ďábel.“ Řekl jest žid: „Kam chceš?“ Odpověděl dábel: „Pójdu s tebú.“« Povídka o dvu prázdnú ženú (povídka 2.) a O jed- né prázdné ženě (povídka 31.) má stejný motiv o nevěstce, obrá- cené na víru působením svátosti oltářní, kterou kněz nese okolo ní. Textově blíže je latinskému textu povídka O jedně prázdné ženě. Je to vlastně překlad, který však není přesně lokalisován jako latinský originál úvodní větou: In Thuringia quidem pleba- nus ... České znění zachovává i motivickou podrobnost jazyko- vou. Také v českém znění žádá nevěstka, aby s ní mluvil Kristus ve srozumitelném jazyce, ne latinsky. Ale i v této podobné versi chybí dlouhé závěrečné poděkování nevěstky za odpuštění hříchů, které je shrnuto do dvou účinných vět: »Ty mě přijímáš na svú milost a já jsem tě mnoho svým tělem biedným hněvala, ješto toho nemohu vymysliti. Dieky vzdávám tobě, Pane Jezukriste, jenž si mne, biednú hřiešnici, ráčil k své svaté milosti přijieti.« Povídka O dvú prázdnú ženú má s latinským textem obdob mnohem méně. Zůstává jen základní motiv svátosti a obrácení, ale toto znění uvádí dvě nevěstky, které se potkají v polích s kně- zem. V dialogické formě se ptá jedna z nevěstek druhé na mož- nost spasení a tento jejich dialog teprve přechází v dialog ne- věstky s Kristem, podobný dialogu povídky O jedné prázdné ženě. Dialogickým zpracováním a užitím tří jednajících osob je znění povídky O dvú prázdnú ženú mnohem dynamičtější než znění po- 8) Přesná data k latinským paralelám v poznámkách věcných.
Strana 10
vídky O jedné prázdné ženě a než latinský text. Velmi obecnou motivickou souvislost shledáváme u povídky O jednom faráři, kterýžto ... nešpor zpieval. Zde jest s latinským textem zachován jen základní motiv žáka, který zpívá Panně Marii, je proto židy zavražděn a Pannou Marií zázračně vzkříšen. Latinské znění nám známé je velmi stručné, nemá žádný z rozvíjejících motivů (po- zvání do židova domu, hledání rodičů, vzkříšení chlapce Pannou Marií, návrat k rodičům atd.) a představuje proti znění českému pouhou kostru příběhu. K povídce O jednom bohatém člověku, kterýž slúžil rád panně Mariji (povídka 11.), nacházíme dvě paralely mezi exemply. První z nich (De milite et puella nomine Maria — J. Klapper, Erzählun- gen, 51) je jen několikařádkový příběh, který má s českým textem společný jen základní motiv o šlechtici, který ušetří dívku pro společné jméno s Pannou Marií. Českému textu je bližší druhá paralela (De beata Maria, de quodam milite et puella — J. Klapper, Erzählungen, 104). Také zde však najdeme odchylky motivické (český příběh uvádí jen otce, latinský oba rodiče, v českém pří- běhu jde dívka dobrovolně, v latinském je odvedena násilím, v la- tinském příběhu se obrací dívka přímo k Panně Marii, v českém tento motiv chybí vůbec atd.). Vcelku je u českého příběhu ná- padné značně světštější pojetí. Dívka se rozhodne odejít za rytí- řem, protože chce získat peníze pro otce, jde dobrovolně, a když jí rytíř chce ušetřit pro její jméno, první její myšlenka platí tomu, bude-li muset vrátit peníze. Teprve potom, když jí rytíř slíbí, že si peníze může ponechat, vrací se uspokojena k otci, ale znovu mu oznamuje, že zůstala neporušena a přece si může ponechat peníze. Přirozenou živost příběhu podtrhují dialogy (mezi služebníky ry- tířovými a otcem, mezi otcem a dcerou, mezi dívkou a rytířem), které latinské znění příběhu nemá vůbec. Zvláště tato povídka je svým pojetím charakteristická pro celou sbírku. U povídky O jedné panně (povídka 15.) nacházíme velmi mnoho odchylných motivů mezi latinským (Klapper, Erzählungen, 85) a českým zněním. Liší se úvod (v latinském znění nejde o nemocnou dívku), vylíčení mše v nebi je v latinském znění stručnější (ne- 10
vídky O jedné prázdné ženě a než latinský text. Velmi obecnou motivickou souvislost shledáváme u povídky O jednom faráři, kterýžto ... nešpor zpieval. Zde jest s latinským textem zachován jen základní motiv žáka, který zpívá Panně Marii, je proto židy zavražděn a Pannou Marií zázračně vzkříšen. Latinské znění nám známé je velmi stručné, nemá žádný z rozvíjejících motivů (po- zvání do židova domu, hledání rodičů, vzkříšení chlapce Pannou Marií, návrat k rodičům atd.) a představuje proti znění českému pouhou kostru příběhu. K povídce O jednom bohatém člověku, kterýž slúžil rád panně Mariji (povídka 11.), nacházíme dvě paralely mezi exemply. První z nich (De milite et puella nomine Maria — J. Klapper, Erzählun- gen, 51) je jen několikařádkový příběh, který má s českým textem společný jen základní motiv o šlechtici, který ušetří dívku pro společné jméno s Pannou Marií. Českému textu je bližší druhá paralela (De beata Maria, de quodam milite et puella — J. Klapper, Erzählungen, 104). Také zde však najdeme odchylky motivické (český příběh uvádí jen otce, latinský oba rodiče, v českém pří- běhu jde dívka dobrovolně, v latinském je odvedena násilím, v la- tinském příběhu se obrací dívka přímo k Panně Marii, v českém tento motiv chybí vůbec atd.). Vcelku je u českého příběhu ná- padné značně světštější pojetí. Dívka se rozhodne odejít za rytí- řem, protože chce získat peníze pro otce, jde dobrovolně, a když jí rytíř chce ušetřit pro její jméno, první její myšlenka platí tomu, bude-li muset vrátit peníze. Teprve potom, když jí rytíř slíbí, že si peníze může ponechat, vrací se uspokojena k otci, ale znovu mu oznamuje, že zůstala neporušena a přece si může ponechat peníze. Přirozenou živost příběhu podtrhují dialogy (mezi služebníky ry- tířovými a otcem, mezi otcem a dcerou, mezi dívkou a rytířem), které latinské znění příběhu nemá vůbec. Zvláště tato povídka je svým pojetím charakteristická pro celou sbírku. U povídky O jedné panně (povídka 15.) nacházíme velmi mnoho odchylných motivů mezi latinským (Klapper, Erzählungen, 85) a českým zněním. Liší se úvod (v latinském znění nejde o nemocnou dívku), vylíčení mše v nebi je v latinském znění stručnější (ne- 10
Strana 11
jsou na př. jmenováni přisluhující svatí) a odlišný je i motiv svíce, kterou si s nebe přináší dívka jako památku (v latinském znění dívka svíčku skryje). Přímé řeči dívky, které dynamisují český text, v latinském textu nejsou. Povídka O jedné jeptišce (povídka 20.) jeví značnou podobnost textovou i motivickou s latinským textem (Klapper, Erzählungen, 72 — mimo drobné odchylky: na př. tu, že v českém originále je jeptiška nevěstkou patnáct let, v latinském dvacet) a neodchyluje se ani stavebně od latinského znění, které je rovněž prokládáno přímými řečmi a dialogy. Rozprávka O jednom rytieři (povídka 22.) se liší od latinského textu (Klapper, Erzählungen, 70) v tom, že líčí majitele včel jako rytíře (v latinském textu žena) a že pod- statně zkracuje popis počínání včel, ale psychologicky propraco- vává příběh tím, že výčitky pocítí žena rytířova, která se také zpovídá a přivede kněze. Srovnání povídky O jednom knězi nábožném (povídka 23.) s la- tinským textem (Klapper, Erzählungen, 93) přináší podobné vý- sledky jako u povídky O jednom židu. Samo pořadí motivů i text jsou shodné. Rozdíl najdeme jen u motivu třikrát se opakující mše, který je rozveden v českém znění tak, že tvoří třetinu po- vídky, kdežto v latinském znění je zahrnut větou: »Et hoc idem factus est in missa in ortu diei celebrata et in tertia similiter." Tím je v českém znění podtrženo dramatické vystupňování zá- kladního motivu, zastřené v latinském textu, neboť český text v trojí různé podobě opakuje: »A když vzal tělo božie a jeho svatú krev chtěl přijímati, přišla holubička z nebes přestkvůcie i vypila tu drahú krev z kalichu. Potom vzemši tu [obět] drahú, to jest tělo božie, do nebeského království donesla.« U příběhu O svatém Augustinovi (povídka 33.) známe latinskou obdobu (Klapper, Erzählungen, 23) jen k vlastnímu příběhu o svatém Augustinovi který ještě ukazuje drobné odchylky (v latinském textu mušle v českém stříbrná lžička). Český příběh má větší střídání dialogů a liší se hlavně theologickými úvahami, připojenými před samotný příběh a hlavně za něj, takže budí dojem záznamu celého kázání.9) 9) Zvláště na této povídce vidíme, jak pořadateli cyklu byla theologická část 11
jsou na př. jmenováni přisluhující svatí) a odlišný je i motiv svíce, kterou si s nebe přináší dívka jako památku (v latinském znění dívka svíčku skryje). Přímé řeči dívky, které dynamisují český text, v latinském textu nejsou. Povídka O jedné jeptišce (povídka 20.) jeví značnou podobnost textovou i motivickou s latinským textem (Klapper, Erzählungen, 72 — mimo drobné odchylky: na př. tu, že v českém originále je jeptiška nevěstkou patnáct let, v latinském dvacet) a neodchyluje se ani stavebně od latinského znění, které je rovněž prokládáno přímými řečmi a dialogy. Rozprávka O jednom rytieři (povídka 22.) se liší od latinského textu (Klapper, Erzählungen, 70) v tom, že líčí majitele včel jako rytíře (v latinském textu žena) a že pod- statně zkracuje popis počínání včel, ale psychologicky propraco- vává příběh tím, že výčitky pocítí žena rytířova, která se také zpovídá a přivede kněze. Srovnání povídky O jednom knězi nábožném (povídka 23.) s la- tinským textem (Klapper, Erzählungen, 93) přináší podobné vý- sledky jako u povídky O jednom židu. Samo pořadí motivů i text jsou shodné. Rozdíl najdeme jen u motivu třikrát se opakující mše, který je rozveden v českém znění tak, že tvoří třetinu po- vídky, kdežto v latinském znění je zahrnut větou: »Et hoc idem factus est in missa in ortu diei celebrata et in tertia similiter." Tím je v českém znění podtrženo dramatické vystupňování zá- kladního motivu, zastřené v latinském textu, neboť český text v trojí různé podobě opakuje: »A když vzal tělo božie a jeho svatú krev chtěl přijímati, přišla holubička z nebes přestkvůcie i vypila tu drahú krev z kalichu. Potom vzemši tu [obět] drahú, to jest tělo božie, do nebeského království donesla.« U příběhu O svatém Augustinovi (povídka 33.) známe latinskou obdobu (Klapper, Erzählungen, 23) jen k vlastnímu příběhu o svatém Augustinovi který ještě ukazuje drobné odchylky (v latinském textu mušle v českém stříbrná lžička). Český příběh má větší střídání dialogů a liší se hlavně theologickými úvahami, připojenými před samotný příběh a hlavně za něj, takže budí dojem záznamu celého kázání.9) 9) Zvláště na této povídce vidíme, jak pořadateli cyklu byla theologická část 11
Strana 12
Shrneme-li takto získané výsledky, dojdeme k tomu, že český text proti zjištěným latinským paralelám: 1. přihlíží k větší dynamičnosti děje, a to tím, že: krátí dlouhé líčení, ve značné míře dialogisuje text, používá běžných vy- pravěčských gradací; 2. přihlíží k psychologické podmíněnosti děje a k přirozené moti- vaci jednání (dívka prodávající se za peníze); 3. rozvíjí obecnou vypravěčskou kostru drobnými motivy, které text konkretisují a zařazují do současného středověkého života (na př. rodiče omlouvají žáka, proč nepřišel do školy). Výsledky tohoto srovnání bylo nutno získat dříve, než bylo možno přikročit k rozboru Olomouckých povídek jako celku a k určení útvaru, k němuž náležejí. Obsahový rozbor Olomouckých povídek. Doposud jsme uváděli pouze ty povídky, k nimž bylo možno najít latinské palarely ze známého a dostupného materiálu exem- plové literatury. Je však nutné, máme-li takto získaných výsledků užít, rozšířit naše zkoumání na všechny povídky a teprve potom se vrátit k celkové charakteristice. Celé uspořádání sbírky se nejeví při prvním přehlédnutí jako zákonité; sbírka se zdá být spíše nahodilým seskupením porůznu vybraných příběhů. Teprve podrobnějším zkoumáním zjistíme jisté thematické skupiny. Provedeme-li rozbor povídek podle zá- kladního motivu, dostaneme pět thematických skupin: Skupina A obsahuje povídky věnované uctívání nebo zneužití svátosti oltářní. Sem patří povídky 1, 2, 3, 22, 23, 31 a 32. Skupina B je věnována pokání platnému i neplatnému za různé těžké hříchy a můžeme do ní zařadit povídky 4, 5, 13, 14, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 27 a 30. povídek cizí. V theologických partiích povídky ztrácí jazyk svou pružnost, některé věty jsou téměř smyslově porušeny a nesprávně opsány. Tato partie představovala tedy pro opisovače a nepochybně i pro původce Olomouckých povídek mimořádný exkurs do oblasti, která mu nebyla vlastní. 12
Shrneme-li takto získané výsledky, dojdeme k tomu, že český text proti zjištěným latinským paralelám: 1. přihlíží k větší dynamičnosti děje, a to tím, že: krátí dlouhé líčení, ve značné míře dialogisuje text, používá běžných vy- pravěčských gradací; 2. přihlíží k psychologické podmíněnosti děje a k přirozené moti- vaci jednání (dívka prodávající se za peníze); 3. rozvíjí obecnou vypravěčskou kostru drobnými motivy, které text konkretisují a zařazují do současného středověkého života (na př. rodiče omlouvají žáka, proč nepřišel do školy). Výsledky tohoto srovnání bylo nutno získat dříve, než bylo možno přikročit k rozboru Olomouckých povídek jako celku a k určení útvaru, k němuž náležejí. Obsahový rozbor Olomouckých povídek. Doposud jsme uváděli pouze ty povídky, k nimž bylo možno najít latinské palarely ze známého a dostupného materiálu exem- plové literatury. Je však nutné, máme-li takto získaných výsledků užít, rozšířit naše zkoumání na všechny povídky a teprve potom se vrátit k celkové charakteristice. Celé uspořádání sbírky se nejeví při prvním přehlédnutí jako zákonité; sbírka se zdá být spíše nahodilým seskupením porůznu vybraných příběhů. Teprve podrobnějším zkoumáním zjistíme jisté thematické skupiny. Provedeme-li rozbor povídek podle zá- kladního motivu, dostaneme pět thematických skupin: Skupina A obsahuje povídky věnované uctívání nebo zneužití svátosti oltářní. Sem patří povídky 1, 2, 3, 22, 23, 31 a 32. Skupina B je věnována pokání platnému i neplatnému za různé těžké hříchy a můžeme do ní zařadit povídky 4, 5, 13, 14, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 27 a 30. povídek cizí. V theologických partiích povídky ztrácí jazyk svou pružnost, některé věty jsou téměř smyslově porušeny a nesprávně opsány. Tato partie představovala tedy pro opisovače a nepochybně i pro původce Olomouckých povídek mimořádný exkurs do oblasti, která mu nebyla vlastní. 12
Strana 13
Skupina C má jako základní motiv uctívání Panny Marie, někte- rých svatých a uctívání kříže. Jsou to povídky 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 15, 24, 25, 28, 29. Skupina D obsahuje tři církevní legendy, zpracované v povídkách 26, 33, 34. Skupina E je zastoupena jedi- nou povídkou (35) a představuje jasně světský příběh. Přehlédneme-li toto rozdělení, je jasně patrno, že v povídce 1.—5. převládá typ A a B, v povídce 6.—12. typ C, další skupina povídek (13.—21.) je tvořena skupinou B a zbytek povídek (22.—35.) smíšenými motivy typu A, B, C, D a E. Dva motivicky čisté celky představují tedy povídky 6.—12. a 13.—21., t. j. po- vídky typu B a C. Tyto typy se sice vyskytují ojediněle i v jiných povídkách, ale jedině v těchto dvou případech následují povídky se stejným základním thematem bezprostředně za sebou tak, že tvoří stavebně celek. Je tedy možno skupinu se smíšenými the- maty (povídky 1.—5.) považovat za úvod, thematicky ucelené skupiny C a B za vlastní jádro Olomouckých povídek (povídky 6.—21.) a zbývající thematicky smíšené povídky (22.—35.) za závěr povídkového cyklu. Toto zjištění má ovšem hodnotu pouze pomocnou. Ukazuje, že pořadatelův záměr směřoval ke dvěma základním motivům, k mo- tivu pokání a úcty k Panně Marii a svatým, a podle těchto hledi- sek shromažďoval své povídky. Ukázali jsme v předcházející kapi- tole, že šlo skutečně o výběr existujících látek a jejich samostatné zpracování, čili o to, jak pořadatel povídek zpracovává tyto při- běhy. Thematické rozdělení cyklu ukazuje, co pořadatel cyklu zpracovává z bohaté thematiky exempel. Všechna vydání exempel představují totiž velmi bohatý soubor nejrůznějších typů příběhů, od legend o svatých a poustevnících, přes příběhy vysloveně stře- dověkého života až po bajky o zvířatech a jakési základy středo- věkého názoru na přírodu. Thematický přehled základních motivů Olomouckých povídek pak představuje výběr z tohoto bohatého thematického souboru exempel ovlivněný záměrem pořadatelovým. Chybí úplně bajky o zvířatech a příklady ze života poustevníků a svatých. Motivy svatých se vyskytují zřídka, a to jen na okrajích příběhů, a svatí 13
Skupina C má jako základní motiv uctívání Panny Marie, někte- rých svatých a uctívání kříže. Jsou to povídky 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 15, 24, 25, 28, 29. Skupina D obsahuje tři církevní legendy, zpracované v povídkách 26, 33, 34. Skupina E je zastoupena jedi- nou povídkou (35) a představuje jasně světský příběh. Přehlédneme-li toto rozdělení, je jasně patrno, že v povídce 1.—5. převládá typ A a B, v povídce 6.—12. typ C, další skupina povídek (13.—21.) je tvořena skupinou B a zbytek povídek (22.—35.) smíšenými motivy typu A, B, C, D a E. Dva motivicky čisté celky představují tedy povídky 6.—12. a 13.—21., t. j. po- vídky typu B a C. Tyto typy se sice vyskytují ojediněle i v jiných povídkách, ale jedině v těchto dvou případech následují povídky se stejným základním thematem bezprostředně za sebou tak, že tvoří stavebně celek. Je tedy možno skupinu se smíšenými the- maty (povídky 1.—5.) považovat za úvod, thematicky ucelené skupiny C a B za vlastní jádro Olomouckých povídek (povídky 6.—21.) a zbývající thematicky smíšené povídky (22.—35.) za závěr povídkového cyklu. Toto zjištění má ovšem hodnotu pouze pomocnou. Ukazuje, že pořadatelův záměr směřoval ke dvěma základním motivům, k mo- tivu pokání a úcty k Panně Marii a svatým, a podle těchto hledi- sek shromažďoval své povídky. Ukázali jsme v předcházející kapi- tole, že šlo skutečně o výběr existujících látek a jejich samostatné zpracování, čili o to, jak pořadatel povídek zpracovává tyto při- běhy. Thematické rozdělení cyklu ukazuje, co pořadatel cyklu zpracovává z bohaté thematiky exempel. Všechna vydání exempel představují totiž velmi bohatý soubor nejrůznějších typů příběhů, od legend o svatých a poustevnících, přes příběhy vysloveně stře- dověkého života až po bajky o zvířatech a jakési základy středo- věkého názoru na přírodu. Thematický přehled základních motivů Olomouckých povídek pak představuje výběr z tohoto bohatého thematického souboru exempel ovlivněný záměrem pořadatelovým. Chybí úplně bajky o zvířatech a příklady ze života poustevníků a svatých. Motivy svatých se vyskytují zřídka, a to jen na okrajích příběhů, a svatí 13
Strana 14
nevystupují jako vlastní hrdinové příběhů (výjimku tvoří svatý Augustin a svatý Kryštof). Postavy svatého Tomáše, svatého Viktora, svatého Bernarda a svatého Dominika buď nevystupují v ději vůbec a je o nich pouze zmínka (sv. Tomáš), anebo vystu- pují při rozuzlení příběhu jako deus ex machina. Nenacházíme rovněž příběhy s ústřední postavou sedláka a řádového kněze nebo mnicha. Je nápadné, že při thematickém výběru látek z okruhu exempel směřoval pořadatel cyklu k příběhům, týkajícím se převážně aktuálního života středověkého, a to z prostředí, které obklopo- valo středověkého měštana. Ústředními postavami těchto příběhů jsou měšťan a rytíř, světský kněz, jeptiška a žák, královna, král i židé a nevěstky. Zeměpisně jsou lokalisovány na německé území (zvláště Porýní) a na Francii (zvláště Paříž), tedy na území, k ně- muž měl patrně pořadatel cyklu užší vztah. Tato skutečnost by si zasloužila samostatného srovnávacího prozkoumání. Pokud jde o předlohy, nejvíce latinských paralel nacházíme v rukopise I F 115 vratislavské Universitní knihovny (vydání Klapperovo), ovšem nejpravděpodobněji jde o výběr z několika různých latinských rukopisů, jejichž existenci jsme neměli možnost z daného mate- riálu zjistit, který dal podklad ke vzniku české předlohy našeho opisu. Možnost daného uspořádání látky již v neznámé latinské předloze není pravděpodobná, protože v českém znění tvoří tyto povídky svým rozsahem pouze doplněk dvou větších literárních útvarů, kdežto latinské sborníky exempel tohoto typu jsou mno- hem obsáhlejší a jinak uspořádané. K existenci české předlohy, z níž písař mohl po případě znovu sám vybírat, může vést jazyková stránka, ale otázka neznámého českého prostředníka mezi latinskými texty a naším opisem není pro charakter povídek rozhodující, protože předmětem našeho rozboru je konkretní text z roku 1482 a nikoliv přechodné útvary, které vedly k jeho vzniku. Je dvojí možnost výkladu vzniku našeho zápisu Olomouckých povídek: Exempla latinská (více rukopisů) tvořila předlohu Olo- mouckých povídek, které vznikly jako přímý překlad. 14
nevystupují jako vlastní hrdinové příběhů (výjimku tvoří svatý Augustin a svatý Kryštof). Postavy svatého Tomáše, svatého Viktora, svatého Bernarda a svatého Dominika buď nevystupují v ději vůbec a je o nich pouze zmínka (sv. Tomáš), anebo vystu- pují při rozuzlení příběhu jako deus ex machina. Nenacházíme rovněž příběhy s ústřední postavou sedláka a řádového kněze nebo mnicha. Je nápadné, že při thematickém výběru látek z okruhu exempel směřoval pořadatel cyklu k příběhům, týkajícím se převážně aktuálního života středověkého, a to z prostředí, které obklopo- valo středověkého měštana. Ústředními postavami těchto příběhů jsou měšťan a rytíř, světský kněz, jeptiška a žák, královna, král i židé a nevěstky. Zeměpisně jsou lokalisovány na německé území (zvláště Porýní) a na Francii (zvláště Paříž), tedy na území, k ně- muž měl patrně pořadatel cyklu užší vztah. Tato skutečnost by si zasloužila samostatného srovnávacího prozkoumání. Pokud jde o předlohy, nejvíce latinských paralel nacházíme v rukopise I F 115 vratislavské Universitní knihovny (vydání Klapperovo), ovšem nejpravděpodobněji jde o výběr z několika různých latinských rukopisů, jejichž existenci jsme neměli možnost z daného mate- riálu zjistit, který dal podklad ke vzniku české předlohy našeho opisu. Možnost daného uspořádání látky již v neznámé latinské předloze není pravděpodobná, protože v českém znění tvoří tyto povídky svým rozsahem pouze doplněk dvou větších literárních útvarů, kdežto latinské sborníky exempel tohoto typu jsou mno- hem obsáhlejší a jinak uspořádané. K existenci české předlohy, z níž písař mohl po případě znovu sám vybírat, může vést jazyková stránka, ale otázka neznámého českého prostředníka mezi latinskými texty a naším opisem není pro charakter povídek rozhodující, protože předmětem našeho rozboru je konkretní text z roku 1482 a nikoliv přechodné útvary, které vedly k jeho vzniku. Je dvojí možnost výkladu vzniku našeho zápisu Olomouckých povídek: Exempla latinská (více rukopisů) tvořila předlohu Olo- mouckých povídek, které vznikly jako přímý překlad. 14
Strana 15
Proti této možnosti svědčí několik porušených míst rukopisu, která jsou dokladem pro to, že rukopis byl patrně opisován z české předlohy, nám neznámé, takže se zdá oprávněné rozlišení pořa- datele cyklu a písaře (na př. vynechání části věty, které porušuje smysl textu, vynechání slov atd., blíže viz v textových poznám- kách). Proto se jeví mnohem pravděpodobnější druhá možnost, a to: Exempla latinská (více rukopisů) tvořila základ neznámého rukopisu českého. Ten pak tvořil výběr a předlohu Olomouckých povídek jako opisu z r. 1482. Bereme-li takto v úvahu možnost rukopisu zprostředkujícího, je jistě správné i rozlišení pořadatele cyklu a písaře, protože by šlo pravděpodobně o dvě rozličné osoby. Podařilo se nám tedy zatím postihnout, co z existujících látek pořadatel cyklu vybíral, jak vybrané látky zpracovával a že zřejmě nebyl písařem rukopisu. Nežli budeme moci odpovědí na tyto otázky použít k závěru o Olomouckých povídkách, zbývá ještě odpovědět na otázku třetí: jaký byl záměr pořadatele cyklu při zpracování Olomouckých povídek a jak on sám chápal jejich funkci. V povídce O jednom muži, ješto měl pannu Mariji u poctivosti (povídka 12.), čteme v závěru větu, která nám může dát klíč k po- slední otázce: »A to rozpravenie proto jest psáno, abychom slúžili rádi našie milé panně Mariji.« V tomto závěru jsou sloučeny dvě důležité skutečnosti, vztahující se k poslání povídek. Pořadatel zde vysloveně říká, že povídka je psána proto, aby povzbudila čtenáře určitým mravním směrem. Předpokládá, že povídka bude čtena, nikoliv přednášena v kázání. Nepředpokládá tedy prostřed- níka, který by příběh dotvářel a rozvíjel v mluveném projevu, jak ukazuje to, že rozvíjí příběh sám do detailů, aby povídka působila přímo. Nemůže nás v tomto směru mýlit pořadatelem sbírky užívaný termín »rozpravenie« nebo »řeč«. Tento termín najdeme i u pro- jevů určených ke čtení, jako jsou na př. traktáty Petra Chelčické- ho (O trojiem lidu řeč) a má v podstatě týž význam jako dnešní termín »povídka«, u něhož necítíme rovněž souvislost s »povídati« tak, že by šlo o mluvený projev. Tomu nasvědčuje i užití později běžného termínu »rozprávka«, na př. v povídce 24. 15
Proti této možnosti svědčí několik porušených míst rukopisu, která jsou dokladem pro to, že rukopis byl patrně opisován z české předlohy, nám neznámé, takže se zdá oprávněné rozlišení pořa- datele cyklu a písaře (na př. vynechání části věty, které porušuje smysl textu, vynechání slov atd., blíže viz v textových poznám- kách). Proto se jeví mnohem pravděpodobnější druhá možnost, a to: Exempla latinská (více rukopisů) tvořila základ neznámého rukopisu českého. Ten pak tvořil výběr a předlohu Olomouckých povídek jako opisu z r. 1482. Bereme-li takto v úvahu možnost rukopisu zprostředkujícího, je jistě správné i rozlišení pořadatele cyklu a písaře, protože by šlo pravděpodobně o dvě rozličné osoby. Podařilo se nám tedy zatím postihnout, co z existujících látek pořadatel cyklu vybíral, jak vybrané látky zpracovával a že zřejmě nebyl písařem rukopisu. Nežli budeme moci odpovědí na tyto otázky použít k závěru o Olomouckých povídkách, zbývá ještě odpovědět na otázku třetí: jaký byl záměr pořadatele cyklu při zpracování Olomouckých povídek a jak on sám chápal jejich funkci. V povídce O jednom muži, ješto měl pannu Mariji u poctivosti (povídka 12.), čteme v závěru větu, která nám může dát klíč k po- slední otázce: »A to rozpravenie proto jest psáno, abychom slúžili rádi našie milé panně Mariji.« V tomto závěru jsou sloučeny dvě důležité skutečnosti, vztahující se k poslání povídek. Pořadatel zde vysloveně říká, že povídka je psána proto, aby povzbudila čtenáře určitým mravním směrem. Předpokládá, že povídka bude čtena, nikoliv přednášena v kázání. Nepředpokládá tedy prostřed- níka, který by příběh dotvářel a rozvíjel v mluveném projevu, jak ukazuje to, že rozvíjí příběh sám do detailů, aby povídka působila přímo. Nemůže nás v tomto směru mýlit pořadatelem sbírky užívaný termín »rozpravenie« nebo »řeč«. Tento termín najdeme i u pro- jevů určených ke čtení, jako jsou na př. traktáty Petra Chelčické- ho (O trojiem lidu řeč) a má v podstatě týž význam jako dnešní termín »povídka«, u něhož necítíme rovněž souvislost s »povídati« tak, že by šlo o mluvený projev. Tomu nasvědčuje i užití později běžného termínu »rozprávka«, na př. v povídce 24. 15
Strana 16
Četbě, ne vysloveně kazatelskému zaměření nasvědčují i po- čátky jednotlivých povídek: »Tuto sě píše...«, které se pravidelně opakují, ačkoliv v exemplech bývá jako titul běžně jen stručné heslo, udávající obsah povídky, které mělo jistě usnadnit orientaci pro hledajícího kazatele nebo autora moralistního díla, zatím co ve formulaci Olomouckých povídek jde o stylisticky obměněnou první větu, převážně označující pouze začátek povídky, tedy to, že na daném místě se začíná psát jiná povídka. Beletristický charakter potvrzuje konečně i ostatní obsah konvolutu (Život sv. Jeronyma a Vidění sv. Brigity), který má rovněž charakter lite- ratury, určené vysloveně ke čtení. Je tedy možné pomocí citovaných dokladů uzavřít, že sám po- řadatel chápe jednotlivé povídky jako »rozpravenie«, t. j. jako povídku, rozprávku, určenou k samostatnému čtení a ne k další- mu rozvedení a doplnění v celku moralistního díla nebo kázání, jako literaturu psanou a určenou ke čtení.10) Místo Olomouckých povídek ve vývoji české prózy. Pokus o zařazení Olomouckých povídek do vývoje české prózy si vyžádá nejprve, abychom zopakovali výsledky, k nimž jsme došli na předcházejících stránkách. Olomoucké povídky mají v případech, které jsme srovnávali, 10) Tento závěr potvrzuje jen naše zjištění ze srovnání s latinskými texty. kde se ukázalo, že pořadatel dbá dynamičnosti děje, běžných vypravěč- ských figur a zároveň rozvíjí příběhy do větších detailů z rámcových příběhů, charakteristických pro exempla, tedy nepočítá již s dalším do- tvářením při konkretním včlenění povídky do psaného textu nebo do mluveného projevu, jakým je kázání. Závěry ze srovnání s latinskými texty povídek zde zevšeobecňujeme, ačkoliv se nám podařilo najít latin- ské paralely jen u omezeného počtu příběhů. Srovnáme-li je však s dříve uvedenými thematickými skupinami, vidíme, že v každé skupině (s výjim- kou skupiny E) máme jeden nebo více příběhů doložených a zbytek ne- doložených. Je možno z tohoto zjištění vyvozovat, že pravděpodobně i zby- tek povídek byl vybrán z existujících souborů povídek, pokud jde o zá- kladní thema, a že individualita pořadatele se projevila ve výběru a zpra- cování. Nelze tím ovšem vyloučit, že pořadatel nepřipojil povídku vlastní. Ovšem vzhledem k překladovému charakteru celého rukopisu i ostatních 16
Četbě, ne vysloveně kazatelskému zaměření nasvědčují i po- čátky jednotlivých povídek: »Tuto sě píše...«, které se pravidelně opakují, ačkoliv v exemplech bývá jako titul běžně jen stručné heslo, udávající obsah povídky, které mělo jistě usnadnit orientaci pro hledajícího kazatele nebo autora moralistního díla, zatím co ve formulaci Olomouckých povídek jde o stylisticky obměněnou první větu, převážně označující pouze začátek povídky, tedy to, že na daném místě se začíná psát jiná povídka. Beletristický charakter potvrzuje konečně i ostatní obsah konvolutu (Život sv. Jeronyma a Vidění sv. Brigity), který má rovněž charakter lite- ratury, určené vysloveně ke čtení. Je tedy možné pomocí citovaných dokladů uzavřít, že sám po- řadatel chápe jednotlivé povídky jako »rozpravenie«, t. j. jako povídku, rozprávku, určenou k samostatnému čtení a ne k další- mu rozvedení a doplnění v celku moralistního díla nebo kázání, jako literaturu psanou a určenou ke čtení.10) Místo Olomouckých povídek ve vývoji české prózy. Pokus o zařazení Olomouckých povídek do vývoje české prózy si vyžádá nejprve, abychom zopakovali výsledky, k nimž jsme došli na předcházejících stránkách. Olomoucké povídky mají v případech, které jsme srovnávali, 10) Tento závěr potvrzuje jen naše zjištění ze srovnání s latinskými texty. kde se ukázalo, že pořadatel dbá dynamičnosti děje, běžných vypravěč- ských figur a zároveň rozvíjí příběhy do větších detailů z rámcových příběhů, charakteristických pro exempla, tedy nepočítá již s dalším do- tvářením při konkretním včlenění povídky do psaného textu nebo do mluveného projevu, jakým je kázání. Závěry ze srovnání s latinskými texty povídek zde zevšeobecňujeme, ačkoliv se nám podařilo najít latin- ské paralely jen u omezeného počtu příběhů. Srovnáme-li je však s dříve uvedenými thematickými skupinami, vidíme, že v každé skupině (s výjim- kou skupiny E) máme jeden nebo více příběhů doložených a zbytek ne- doložených. Je možno z tohoto zjištění vyvozovat, že pravděpodobně i zby- tek povídek byl vybrán z existujících souborů povídek, pokud jde o zá- kladní thema, a že individualita pořadatele se projevila ve výběru a zpra- cování. Nelze tím ovšem vyloučit, že pořadatel nepřipojil povídku vlastní. Ovšem vzhledem k překladovému charakteru celého rukopisu i ostatních 16
Strana 17
obecnou thematickou souvislost i konkretní stavební podobnost s latinskými příběhy exempel. Liší se však od nich, jak vyplývá z konkretního srovnání tím, že pořadatel dbal větší dynamičnosti děje, a to zkrácením dlou- hých líčení, dialogisací textu a užitím běžných vypravěčských gradací, dále tím, že přihlížel k přirozené motivaci a psycholo- gickému propracování děje, a konečně tím, že rozvíjel kostru pří- běhu drobnými motivy, které příběh konkretisují a zařazují do středověkého života. Tuto snahu po konkretnosti života v po- vídkách a po zachycení středověké současnosti je vidět i v cel- kovém výběru základních themat, kde převažují příběhy, týka- jící se aktuálního života středověkého měštana a šlechtice; na malý počet příběhů jsou omezeny legendy a bajky. Ani účel těchto povídek nezůstává pak omezen na funkci dokla- dového textu ve větším celku moralistního díla nebo kázání. Pořadatel sám počítá se čtením svých povídek a s užitím čtenáře, ne posluchače. Toto zjištění můžeme nyní srovnat s požadavky, kladenými na exemplum, abychom mohli zařadit Olomoucké povídky do vývoje české prózy. Viděli jsme, že Olomoucké povídky nevyhovují v některých zá- kladních rysech pojmu exempla. Nelze je považovat za součást kázání nebo moralistního díla, skutečnou nebo zamýšlenou, nejsou k tomu účelu vypraveny ani rozsahem, ani stylisticky, a pokud dokazují formou konkretního příběhu obecnou thesi, moralita vy- plývá z příběhu, ale příběh nedokazuje moralitu předem obecně danou. Nemůžeme tedy u Olomouckých povídek mluvit o exem- plech ve vlastním slova smyslu. Bedřich Václavek11) ve své knize věnované české próze 16. a 17. stol. postihl funkci Gest Romanorum a exempel pro další vývoj 11) povídek je tato možnost málo pravděpodobná, nehledě k tomu, že všechny povídky jsou formálně i thematicky v zásadě jednotné, takže by podobná povídka splynula s přeloženými. Bedřich Václavek: Historie utěšené a kratochvilné člověku všelikého věku i stavu ke čtení velmi užitečné. Praha, Svoboda 1950. S. 11. Podtrhuji sám. 2 7305 17
obecnou thematickou souvislost i konkretní stavební podobnost s latinskými příběhy exempel. Liší se však od nich, jak vyplývá z konkretního srovnání tím, že pořadatel dbal větší dynamičnosti děje, a to zkrácením dlou- hých líčení, dialogisací textu a užitím běžných vypravěčských gradací, dále tím, že přihlížel k přirozené motivaci a psycholo- gickému propracování děje, a konečně tím, že rozvíjel kostru pří- běhu drobnými motivy, které příběh konkretisují a zařazují do středověkého života. Tuto snahu po konkretnosti života v po- vídkách a po zachycení středověké současnosti je vidět i v cel- kovém výběru základních themat, kde převažují příběhy, týka- jící se aktuálního života středověkého měštana a šlechtice; na malý počet příběhů jsou omezeny legendy a bajky. Ani účel těchto povídek nezůstává pak omezen na funkci dokla- dového textu ve větším celku moralistního díla nebo kázání. Pořadatel sám počítá se čtením svých povídek a s užitím čtenáře, ne posluchače. Toto zjištění můžeme nyní srovnat s požadavky, kladenými na exemplum, abychom mohli zařadit Olomoucké povídky do vývoje české prózy. Viděli jsme, že Olomoucké povídky nevyhovují v některých zá- kladních rysech pojmu exempla. Nelze je považovat za součást kázání nebo moralistního díla, skutečnou nebo zamýšlenou, nejsou k tomu účelu vypraveny ani rozsahem, ani stylisticky, a pokud dokazují formou konkretního příběhu obecnou thesi, moralita vy- plývá z příběhu, ale příběh nedokazuje moralitu předem obecně danou. Nemůžeme tedy u Olomouckých povídek mluvit o exem- plech ve vlastním slova smyslu. Bedřich Václavek11) ve své knize věnované české próze 16. a 17. stol. postihl funkci Gest Romanorum a exempel pro další vývoj 11) povídek je tato možnost málo pravděpodobná, nehledě k tomu, že všechny povídky jsou formálně i thematicky v zásadě jednotné, takže by podobná povídka splynula s přeloženými. Bedřich Václavek: Historie utěšené a kratochvilné člověku všelikého věku i stavu ke čtení velmi užitečné. Praha, Svoboda 1950. S. 11. Podtrhuji sám. 2 7305 17
Strana 18
české prózy, když říká: »Zvýšenou kulturní výměnou, podmíněnou tiskem, se ještě zrychluje obrovské, staleté stěhování beletristic- kých látek z Indie, z Arabie a z jiných východních zemí na západ. Tyto látky zdomácňují nyní v širokém měřítku v jednotlivých národních literaturách. Vedle starých prostředníků, jimiž byla hlavně sbírka příkladů ke kázání (t. zv. exempla) „Gesta Romano- rum“, a vedle francouzské prózy...« A znovu se vrací k této otázce na jiném místě své předmluvy12), kde píše: »Tradici facetii, v jejichž znamení stojí poslední skupina prózy v této knize, mohli bychom odvozovat již od ,exempel sborníku „Gesta Romanorum“.« Václavek správně poznal, že pro další vývoj prózy představují exempla, přeložená do češtiny, zprostředkovávání látek, které podléhají postupné sekularisaci. Povídky 16. a 17. století, které představují již vysloveně a jasně světskou prózu, nezávisí na Gestech Romanorum a na exemplech vůbec tak přímo, i když tuto závislost lze stanovit. Je to však závislost pouze látková, ne pří- má a textová. Je pochopitelné, že musíme předpokládat jistý střední stupeň a přechodný prozaický útvar, který představuje spojovací článek mezi exemply a mezi prózou 16. a 17. století. Tímto spojovacím článkem jsou právě Olomoucké povídky. Stu- peň odpoutání od exemplové literatury zde není tak jasně patrný jako u prózy 16. století. Přežívají v nich rámcově látky exempel, i když jsou odlišně motivicky pojaté a ztratily svou kazatelskou funkci. Služebnost vyprávění ustoupila samotnému vyprávění, prostředek přerostl cíl. Přesto však najdeme v povídkách motivy, které jsou bližší exemplům, vedle motivů exemplům cizích, stejně jako některé povídky jako celek jsou bližší exemplové literatuře a jiné vzdálenější. U některých povídek však přežívá v rudimen- tární formě i moralita příběhu (poslední věta povídky), takže jistou souvislost najdeme vždy. Hodnotíme-li však Olomoucké povídky jako celek, musíme uzavřít, že i když v povídkách pře- žívají nápadně nebo méně nápadně rysy exempel, pořadatel cyklu 12) Citované dílo, s. 23. 18
české prózy, když říká: »Zvýšenou kulturní výměnou, podmíněnou tiskem, se ještě zrychluje obrovské, staleté stěhování beletristic- kých látek z Indie, z Arabie a z jiných východních zemí na západ. Tyto látky zdomácňují nyní v širokém měřítku v jednotlivých národních literaturách. Vedle starých prostředníků, jimiž byla hlavně sbírka příkladů ke kázání (t. zv. exempla) „Gesta Romano- rum“, a vedle francouzské prózy...« A znovu se vrací k této otázce na jiném místě své předmluvy12), kde píše: »Tradici facetii, v jejichž znamení stojí poslední skupina prózy v této knize, mohli bychom odvozovat již od ,exempel sborníku „Gesta Romanorum“.« Václavek správně poznal, že pro další vývoj prózy představují exempla, přeložená do češtiny, zprostředkovávání látek, které podléhají postupné sekularisaci. Povídky 16. a 17. století, které představují již vysloveně a jasně světskou prózu, nezávisí na Gestech Romanorum a na exemplech vůbec tak přímo, i když tuto závislost lze stanovit. Je to však závislost pouze látková, ne pří- má a textová. Je pochopitelné, že musíme předpokládat jistý střední stupeň a přechodný prozaický útvar, který představuje spojovací článek mezi exemply a mezi prózou 16. a 17. století. Tímto spojovacím článkem jsou právě Olomoucké povídky. Stu- peň odpoutání od exemplové literatury zde není tak jasně patrný jako u prózy 16. století. Přežívají v nich rámcově látky exempel, i když jsou odlišně motivicky pojaté a ztratily svou kazatelskou funkci. Služebnost vyprávění ustoupila samotnému vyprávění, prostředek přerostl cíl. Přesto však najdeme v povídkách motivy, které jsou bližší exemplům, vedle motivů exemplům cizích, stejně jako některé povídky jako celek jsou bližší exemplové literatuře a jiné vzdálenější. U některých povídek však přežívá v rudimen- tární formě i moralita příběhu (poslední věta povídky), takže jistou souvislost najdeme vždy. Hodnotíme-li však Olomoucké povídky jako celek, musíme uzavřít, že i když v povídkách pře- žívají nápadně nebo méně nápadně rysy exempel, pořadatel cyklu 12) Citované dílo, s. 23. 18
Strana 19
konkretisuje děj do současnosti, motivicky i formálně jej rozvíjí a dotváří jej přirozenou motivací světskou. V tomto smyslu se povídky odpoutaly od svých předloh i cel- kového zaměření a staly se samostatným, přechodným literár- ním útvarem, jehož vznik je možno klást nejspíše na konec 14. nebo na počátek 15. století, v každém případě však podstatně před r. 1482, kdy byly opsány. Kdyby z jazykových nebo i jiných dů- vodů bylo třeba vznik těchto povídek klást do dřívější doby, neznamenalo by to nic jiného, než že proces zlaičtování literatury tohoto druhu začal již dříve.13) V tomto pojetí nelze považovat za náhodné, že jediná vysloveně světská látka je položena na konec cyklu a představuje tak jeho vyústění, protože je zároveň i výhledem k novému typu české prózy, jehož rozvinutí bylo vyhrazeno až století šestnáctému. Pro tuto prózu představují Olomoucké povídky jen přípravné období, které vytvářelo formální i motivické předpoklady, samo- zřejmě vedle jiných podnětů a vlivů, ke vzniku renesanční novely. Tak společenský vývoj, který směřuje na konci 14. stol. a ve stol. 15. k posílení měšťanstva, hlavního čtenáře středověké zábavné prózy, nalezl svůj odraz i ve vzniku těchto povídek v té formě, v níž jsou zapsány. Měšťanstvo v tomto období literárního vývoje 13) K určitému posunutí datace proti mínění Vilikovského nás vedou právě stanovené odchylky od čistě exemplové literatury, které ukazují na pozděj- ší dobu vzniku. Tomuto posunutí datace skutečného vzniku (ne opisu, který je přesně datován) neodporuje snad ani jazyková stránka Olomouc- kých povídek. Nacházíme v ní sice poměrně méně rozkolísaných jevů (trvá na př. častěji ó než uo, převažuje je proti i a trvá často ú), než bychom mohli očekávat v předpokládané době vzniku povídek, ale tato skutečnost nemůže být rozhodující, uvážíme-li, že stabilnější jazyk může být v souvislosti s ostatními celky konvolutu, které jsou jasně opisem pod- statně starší předlohy a podle nichž mohl písař upravit i další celek, Olomoucké povídky, nebo vliv starší předlohy, kterou pořadatel cyklu mohl mít k disposici při jeho sestavování. Samotný kvantitativní poměr hláskových změn, který by byl v rozporu s celým rozborem cyklu, by tedy nemohl být důvodem k posunutí datace o celé století od opisu rukopisu (roku 1482), uvážíme-li, že ani písaři rukopisu nemohla být tato jazyková forma příliš vzdálena, dovedl-li provést opis všech částí rukopisu bez velkých chyb a bez proníkání svého vlastního usu, který by jistě vedl, při větších rozdílech mezi jazykem písaře a předpokládané předlohy, k vět- šímu rozkolísání všech jazykových jevů. 19
konkretisuje děj do současnosti, motivicky i formálně jej rozvíjí a dotváří jej přirozenou motivací světskou. V tomto smyslu se povídky odpoutaly od svých předloh i cel- kového zaměření a staly se samostatným, přechodným literár- ním útvarem, jehož vznik je možno klást nejspíše na konec 14. nebo na počátek 15. století, v každém případě však podstatně před r. 1482, kdy byly opsány. Kdyby z jazykových nebo i jiných dů- vodů bylo třeba vznik těchto povídek klást do dřívější doby, neznamenalo by to nic jiného, než že proces zlaičtování literatury tohoto druhu začal již dříve.13) V tomto pojetí nelze považovat za náhodné, že jediná vysloveně světská látka je položena na konec cyklu a představuje tak jeho vyústění, protože je zároveň i výhledem k novému typu české prózy, jehož rozvinutí bylo vyhrazeno až století šestnáctému. Pro tuto prózu představují Olomoucké povídky jen přípravné období, které vytvářelo formální i motivické předpoklady, samo- zřejmě vedle jiných podnětů a vlivů, ke vzniku renesanční novely. Tak společenský vývoj, který směřuje na konci 14. stol. a ve stol. 15. k posílení měšťanstva, hlavního čtenáře středověké zábavné prózy, nalezl svůj odraz i ve vzniku těchto povídek v té formě, v níž jsou zapsány. Měšťanstvo v tomto období literárního vývoje 13) K určitému posunutí datace proti mínění Vilikovského nás vedou právě stanovené odchylky od čistě exemplové literatury, které ukazují na pozděj- ší dobu vzniku. Tomuto posunutí datace skutečného vzniku (ne opisu, který je přesně datován) neodporuje snad ani jazyková stránka Olomouc- kých povídek. Nacházíme v ní sice poměrně méně rozkolísaných jevů (trvá na př. častěji ó než uo, převažuje je proti i a trvá často ú), než bychom mohli očekávat v předpokládané době vzniku povídek, ale tato skutečnost nemůže být rozhodující, uvážíme-li, že stabilnější jazyk může být v souvislosti s ostatními celky konvolutu, které jsou jasně opisem pod- statně starší předlohy a podle nichž mohl písař upravit i další celek, Olomoucké povídky, nebo vliv starší předlohy, kterou pořadatel cyklu mohl mít k disposici při jeho sestavování. Samotný kvantitativní poměr hláskových změn, který by byl v rozporu s celým rozborem cyklu, by tedy nemohl být důvodem k posunutí datace o celé století od opisu rukopisu (roku 1482), uvážíme-li, že ani písaři rukopisu nemohla být tato jazyková forma příliš vzdálena, dovedl-li provést opis všech částí rukopisu bez velkých chyb a bez proníkání svého vlastního usu, který by jistě vedl, při větších rozdílech mezi jazykem písaře a předpokládané předlohy, k vět- šímu rozkolísání všech jazykových jevů. 19
Strana 20
je čtenářem literatury romanticko-didaktické, jejíž látky byly brány a nově zpracovávány z romanticko-didaktických skladeb předcházejících období. Jejich význam ustoupil sice za husitské revoluce, ale znovu se vracejí v pol. 15. století a tvoří v novém přepracování první krok k vytvoření literatury renesanční. Tak vznikají nové opisy Alexandreidy v prozaické formě, Kro- niky Trojánské, historie O Štilfrídovi a Bruncvíkovi, a což je pro nás zajímavé, také příběhů Gest Romanorum, zejména Kroniky sedmi mudrců a příběhu o Jovianovi, které se stávají až v 16. sto- letí součástí knížek lidového čtení.14) Můžeme v tomto smyslu tedy považovat Olomoucké povídky za součást této snahy po uzpůsobení starých látek potřebám měš- ťanstva, i když časově patrně poněkud starší než uvedené opisy, a klást je do stejné roviny s úpravami látek, o nichž jsme se zmínili. Z toho jen vyplývá, že i celou tuto tendenci třeba posu- nout více do minulosti nežli se domnívá na př. J. Vlček, a to snad až ke konci 14. století. Ačkoliv v Olomouckých povídkách dnešní čtenář najde mnoho nedokonalého, představovaly přece v době, v níž vznikly, jistě odvážný pokus o vytvoření nového typu vyprávění, a v tomto smyslu musíme dnes, společensky i literárně, jejich funkci hod- notit. 14) Srovnej citované vydání B. Václavka, dále J. Vlčka: Dějiny české litera- tury, Praha, Čsl. spisovatel 1951, s. 223 a násl., a konečně J. Jakubce: Dějiny literatury české I., Praha, J. Laichter. 1929, s. 606—607. 20
je čtenářem literatury romanticko-didaktické, jejíž látky byly brány a nově zpracovávány z romanticko-didaktických skladeb předcházejících období. Jejich význam ustoupil sice za husitské revoluce, ale znovu se vracejí v pol. 15. století a tvoří v novém přepracování první krok k vytvoření literatury renesanční. Tak vznikají nové opisy Alexandreidy v prozaické formě, Kro- niky Trojánské, historie O Štilfrídovi a Bruncvíkovi, a což je pro nás zajímavé, také příběhů Gest Romanorum, zejména Kroniky sedmi mudrců a příběhu o Jovianovi, které se stávají až v 16. sto- letí součástí knížek lidového čtení.14) Můžeme v tomto smyslu tedy považovat Olomoucké povídky za součást této snahy po uzpůsobení starých látek potřebám měš- ťanstva, i když časově patrně poněkud starší než uvedené opisy, a klást je do stejné roviny s úpravami látek, o nichž jsme se zmínili. Z toho jen vyplývá, že i celou tuto tendenci třeba posu- nout více do minulosti nežli se domnívá na př. J. Vlček, a to snad až ke konci 14. století. Ačkoliv v Olomouckých povídkách dnešní čtenář najde mnoho nedokonalého, představovaly přece v době, v níž vznikly, jistě odvážný pokus o vytvoření nového typu vyprávění, a v tomto smyslu musíme dnes, společensky i literárně, jejich funkci hod- notit. 14) Srovnej citované vydání B. Václavka, dále J. Vlčka: Dějiny české litera- tury, Praha, Čsl. spisovatel 1951, s. 223 a násl., a konečně J. Jakubce: Dějiny literatury české I., Praha, J. Laichter. 1929, s. 606—607. 20
Strana 21
TEXTOVÁ ČÁST
TEXTOVÁ ČÁST
Strana 22
Strana 23
Počíná se pravenie velmi pěkné, divné i hrozné o jed- nom židu, ješto tělo božie přijímal u Veliký čtvrtek s věrnými křestany, a co jest pán buoh skrze to div- ného učinil s tiem židem. (1) 249a a V Kolíně na Rýně, v tom městě, bieše nějaký žid, kterýžto častokrát s věrnými křesťany hádáše [sě) o vieru, i myslil jest, kterak by mohl vieru křesťanskú potupiti a křesťany věrné uhaněti. I stalo sě jest, když hod slavný velikonoční přibližováše sě, ten nevěrný žid když uzřel křesťany věrné, ani podlé svého řádu a obyčeje křesťanského do kostela sě scházejí u Veliký čtvrtek ku přijímaní/ těla božieho, i mysléše mnohými myšleními, kterak by v ten den slavný mohl naši vieru pohaněti. A změnív tvář svú i růcho své, do kostela přišed, předuostojné a spasitedlné tělo a krev předrahů pána našeho Ježíše Krista usty svými poškvrněnými nestyděl sě jest přijímati. I stalo sě jest inhed té hodině, týž nevěrný žid uslyšal jest hlas s nebes řkúcí: »Já sem chléb živý, jenž sem s nebe sstúpil.« A odšed od oltáře, od křesťanóv jsa nepoznán, v jednom kútě toho kostela sě posadil a tělo pána našeho Ježíše, vyňav z svých úst poškvrněných, v ruce své zavřel jest. A jakž to předrahé tělo v ruce zavřel, inhed jest uslyšal jakožto ječenie dietěte narozeného. A otevřev/ ruku viděl, což i slyšal jest. A opět po druhé slyšel hlas s nebe řkúcí: »Dietě narodilo sě nám a syn dán jest nám.« Kterýžto žid divným strachem sa přestrašen, aby skrze to divné znamenie, kteréžto božie milost nad ním ukázala, jsa od křestanóv poznán, i nebyl umrtven, vzem zajisté to 10 249a s 15 20 25 249b a 5 30 23
Počíná se pravenie velmi pěkné, divné i hrozné o jed- nom židu, ješto tělo božie přijímal u Veliký čtvrtek s věrnými křestany, a co jest pán buoh skrze to div- ného učinil s tiem židem. (1) 249a a V Kolíně na Rýně, v tom městě, bieše nějaký žid, kterýžto častokrát s věrnými křesťany hádáše [sě) o vieru, i myslil jest, kterak by mohl vieru křesťanskú potupiti a křesťany věrné uhaněti. I stalo sě jest, když hod slavný velikonoční přibližováše sě, ten nevěrný žid když uzřel křesťany věrné, ani podlé svého řádu a obyčeje křesťanského do kostela sě scházejí u Veliký čtvrtek ku přijímaní/ těla božieho, i mysléše mnohými myšleními, kterak by v ten den slavný mohl naši vieru pohaněti. A změnív tvář svú i růcho své, do kostela přišed, předuostojné a spasitedlné tělo a krev předrahů pána našeho Ježíše Krista usty svými poškvrněnými nestyděl sě jest přijímati. I stalo sě jest inhed té hodině, týž nevěrný žid uslyšal jest hlas s nebes řkúcí: »Já sem chléb živý, jenž sem s nebe sstúpil.« A odšed od oltáře, od křesťanóv jsa nepoznán, v jednom kútě toho kostela sě posadil a tělo pána našeho Ježíše, vyňav z svých úst poškvrněných, v ruce své zavřel jest. A jakž to předrahé tělo v ruce zavřel, inhed jest uslyšal jakožto ječenie dietěte narozeného. A otevřev/ ruku viděl, což i slyšal jest. A opět po druhé slyšel hlas s nebe řkúcí: »Dietě narodilo sě nám a syn dán jest nám.« Kterýžto žid divným strachem sa přestrašen, aby skrze to divné znamenie, kteréžto božie milost nad ním ukázala, jsa od křestanóv poznán, i nebyl umrtven, vzem zajisté to 10 249a s 15 20 25 249b a 5 30 23
Strana 24
249b ß 250а a děťátko a vloživ v usta svá poškvrněná, i chtěl je pozřieti. I stalo sě jest, že to děťátko učiněno jest tvrdé jako mosaz aneb měd nejtvržšie v ustech jeho tak, že ani mohl jeho pozřieti. A inhed po třetie stal sě jest hlas s nebe řka: »Neslušie svatého dáti psóm.« I řekl jest žid k sobě sám: »Nastojte, běda mně, že sem přirovnán k psu a jako pes sem učiněn.« I stalo sě jest, když dětátko/ pod pláštěm svým mějieše přikryto a vyšed z kostela mysléše to předrahé děťátko do někakého nečistého miesta uvrci, kterýžto žid, když chtieše vyjíti ze dveří kerchovních, uzřě někakého nešvarného člověka, an sě spojil k boku jeho; kterýžto s ním chodieše. I řekl jest žid k němu: »Ty, kto si?« A on odpověděl: »Já sem ďábel.« Řekl jest žid: »Kam chceš?« Odpovědě dábel: »Pójdu s tebú.« A inhed ten žid ulekl sě a zasě jest sě na kerchov vrátil a dábla neuzřel. Opět málo pochodiv po kerchově chtieše jíti do svého domu, ale když chtěl s kerchova vyjíti, přišel opět dábel i poče opět s ním choditi. Kteréhož když uzřě žid, otázal ho: »Ty, kto jsi?« Jemužto on odpovědě: »Já sem dábel.« Odpovědě žid k němu:/ »Kam jdeš?« Vece dábel: »Kdež ty koli pójdeš, ját pójdu s tebů.« Opět žid viece sě ulekl a opět sě zasě na kerchov vrátil. A opět dábla neviděl. A v túž hodinu všickni lidé odešli sú z kostela do svých domóv, ale žid sám tu zuostal na kerchově, kterýžto když jest žádného člověka neviděl, na kerchově před svýma nohama, kdežto stáše, vykopal jest duol, v kterémžto dole to děťátko zakopal jest. A inhed uslyšal jest hlas centurióv řkůcí: »Zajisté syn boží bieše tento.« A podiviv sě velmi žid, opět sě chtieše domóv vrátiti; a když opět s kerchova jdieše, uzřel opět dábla s sebú chodiecieho. I otázal ho: »Ty, kto si?« A on odpovědě: »Já sem dábel.« Řekl jemu žid: »Kam chceš 65 jíti?« A on řekl: »Jdu s tebú.« A opět/ třetie navrátil 35 40 45 50 55 60 250a ß 24
249b ß 250а a děťátko a vloživ v usta svá poškvrněná, i chtěl je pozřieti. I stalo sě jest, že to děťátko učiněno jest tvrdé jako mosaz aneb měd nejtvržšie v ustech jeho tak, že ani mohl jeho pozřieti. A inhed po třetie stal sě jest hlas s nebe řka: »Neslušie svatého dáti psóm.« I řekl jest žid k sobě sám: »Nastojte, běda mně, že sem přirovnán k psu a jako pes sem učiněn.« I stalo sě jest, když dětátko/ pod pláštěm svým mějieše přikryto a vyšed z kostela mysléše to předrahé děťátko do někakého nečistého miesta uvrci, kterýžto žid, když chtieše vyjíti ze dveří kerchovních, uzřě někakého nešvarného člověka, an sě spojil k boku jeho; kterýžto s ním chodieše. I řekl jest žid k němu: »Ty, kto si?« A on odpověděl: »Já sem ďábel.« Řekl jest žid: »Kam chceš?« Odpovědě dábel: »Pójdu s tebú.« A inhed ten žid ulekl sě a zasě jest sě na kerchov vrátil a dábla neuzřel. Opět málo pochodiv po kerchově chtieše jíti do svého domu, ale když chtěl s kerchova vyjíti, přišel opět dábel i poče opět s ním choditi. Kteréhož když uzřě žid, otázal ho: »Ty, kto jsi?« Jemužto on odpovědě: »Já sem dábel.« Odpovědě žid k němu:/ »Kam jdeš?« Vece dábel: »Kdež ty koli pójdeš, ját pójdu s tebů.« Opět žid viece sě ulekl a opět sě zasě na kerchov vrátil. A opět dábla neviděl. A v túž hodinu všickni lidé odešli sú z kostela do svých domóv, ale žid sám tu zuostal na kerchově, kterýžto když jest žádného člověka neviděl, na kerchově před svýma nohama, kdežto stáše, vykopal jest duol, v kterémžto dole to děťátko zakopal jest. A inhed uslyšal jest hlas centurióv řkůcí: »Zajisté syn boží bieše tento.« A podiviv sě velmi žid, opět sě chtieše domóv vrátiti; a když opět s kerchova jdieše, uzřel opět dábla s sebú chodiecieho. I otázal ho: »Ty, kto si?« A on odpovědě: »Já sem dábel.« Řekl jemu žid: »Kam chceš 65 jíti?« A on řekl: »Jdu s tebú.« A opět/ třetie navrátil 35 40 45 50 55 60 250a ß 24
Strana 25
sě žid na kerchov velmi sě třasa. A již nesmějieše viece s kerchova vyjíti. A přišed k tomu miestu, kdež to děťátko pochoval, i sedl jest. A když tu sedieše jediný sám ten žid a nižádného neviděv, bázní a strachem velikým sa obtiežen, nebo hodina večeře byla, i viděl jest jednoho člověka, an chce minúti ten kerchov. I zavola jeho k sobě ten jistý i řekl jest k němu: »Ó člověče, prosím tebe, povolaj mi kněze tohoto kostela.« A inhed stal se jest sběh veliký toho města, řkúce sobě vespolek: »Aj, toť ten žid, kterýž sě často s námi hádáše.« I zavolachu biskupa se vším žákovstvem města toho, i otázal jest jeho biskup a řka: »I co chceš, ať bych tobě učinil?« Odpovědě/ žid: »Pane mój milý, prosím a milosti žádám.« A pad před nohama toho biskupa, řekl jest: »Pane, smiluj sě nade mnů!« A biskup řekl jest: »Pověz mi, co si učinil?« I počel žid praviti všecky věci, kteréž sě biechu jemu přihodily, přede všemi lidmi i před biskupem. A když ty všecky řeči žid dokonal, řekl jest biskup k němu: »Kde jest miesto hrobu toho, v němž si děťátko pochoval.« I ukázal jest biskupovi ten hrob. I nalezl jest, jakož jemu ten žid vypravováše. Potom biskup zajisté s žákovstvem i se vším lidem viděl tělo božie položené v tom hrobě v zpuosobě chleba, jakžto dáno bylo tomu židu od kněze posvěcené na oltáři. Tehda ten žid i mnozí jiní, kteříž k tomu divadlu při/stojiechu, viděli sú to drahé tělo v zpuosobě děťátka již narozeného, kteréžto ten žid v tom hrobě pochoval. Tehda biskup s svými služebníky oblekl sě v poctivé rúcho kostenie a vešken lid, kterýž přistojieše k tomu divadlu, bieše oblečen v krásné růcho. I oblékli sú sě v žíně a v pytle a s velikú poctivostí a s náboženstvím klaněli sú sě tělu pána Ježíše, klekše na kolenů a vy- lévajíce své slzy přeštědře. A pokloniv sě biskup tělu božiemu a skloniv sě, i vzal jest tělo pána Krista s hro- 70 75 80 85 90 95 250b & 250b ß 100 25
sě žid na kerchov velmi sě třasa. A již nesmějieše viece s kerchova vyjíti. A přišed k tomu miestu, kdež to děťátko pochoval, i sedl jest. A když tu sedieše jediný sám ten žid a nižádného neviděv, bázní a strachem velikým sa obtiežen, nebo hodina večeře byla, i viděl jest jednoho člověka, an chce minúti ten kerchov. I zavola jeho k sobě ten jistý i řekl jest k němu: »Ó člověče, prosím tebe, povolaj mi kněze tohoto kostela.« A inhed stal se jest sběh veliký toho města, řkúce sobě vespolek: »Aj, toť ten žid, kterýž sě často s námi hádáše.« I zavolachu biskupa se vším žákovstvem města toho, i otázal jest jeho biskup a řka: »I co chceš, ať bych tobě učinil?« Odpovědě/ žid: »Pane mój milý, prosím a milosti žádám.« A pad před nohama toho biskupa, řekl jest: »Pane, smiluj sě nade mnů!« A biskup řekl jest: »Pověz mi, co si učinil?« I počel žid praviti všecky věci, kteréž sě biechu jemu přihodily, přede všemi lidmi i před biskupem. A když ty všecky řeči žid dokonal, řekl jest biskup k němu: »Kde jest miesto hrobu toho, v němž si děťátko pochoval.« I ukázal jest biskupovi ten hrob. I nalezl jest, jakož jemu ten žid vypravováše. Potom biskup zajisté s žákovstvem i se vším lidem viděl tělo božie položené v tom hrobě v zpuosobě chleba, jakžto dáno bylo tomu židu od kněze posvěcené na oltáři. Tehda ten žid i mnozí jiní, kteříž k tomu divadlu při/stojiechu, viděli sú to drahé tělo v zpuosobě děťátka již narozeného, kteréžto ten žid v tom hrobě pochoval. Tehda biskup s svými služebníky oblekl sě v poctivé rúcho kostenie a vešken lid, kterýž přistojieše k tomu divadlu, bieše oblečen v krásné růcho. I oblékli sú sě v žíně a v pytle a s velikú poctivostí a s náboženstvím klaněli sú sě tělu pána Ježíše, klekše na kolenů a vy- lévajíce své slzy přeštědře. A pokloniv sě biskup tělu božiemu a skloniv sě, i vzal jest tělo pána Krista s hro- 70 75 80 85 90 95 250b & 250b ß 100 25
Strana 26
251a a 251a 105 110 115 120 bu a ruku, kterúž držieše to drahé tělo nad svú hlavů, pro poctivost toho drahého těla pozdvihl a do toho kostela s náboženstvím chtieše nésti. A inhed v brz- kosti/ všickni, kteříž tu přistojiechu, slyšeli sú hlas s nebe řkúcí: »Ukřižovaný umřel jest a pohřeben jsa vstal jest z mrtvých.« Tehda inhed v náhle tak věrní křesťané i židé uslyšechu hlas s nebe řkúcí: »Dietě narodilo sě jest nám. A zajisté hodné a spravedlivé jest, aby na nebesa vstúpilo.« Aj, inhed v brzkosti andělé, ano všickni vidie, s nebes sstúpivše, to pře- drahé tělo z ruků vzeli biskupovi a do nebes s slad- kým zvukem a zpievaním předuostojně nesli. Kterýžto slavný div a předuostojné znamenie mnozí z židóv [vidúce], pokřtili sú sě a obrátili sě ku pánu bohu. A když sě ten div veliký dokonal, povstav biskup učinil jest krásné kázanie tomu lidu všemu řka: »Najmilejší křestané, ne/domnievajte sě tomuto divnému a duostojnému znamení býti toliko pro tohoto žida, ale také pro bludné a nevěrné křesťany, kteřížto křesťané tento den předuostojný nehodně sú přijímali tělo pána Jezukrista, aby i oni skrze pokánie pravé a skrúšenie od hřiechóv svých, kteréžto sú činili, aby sě jich varovali a svého spasitele předuostojného, kterýžto spasitel náš, milý Ježíš, ráčil jest nás svú krví vykúpiti, jemužto buď čest i chvála na věky věkóv. Amen.« 125 26
251a a 251a 105 110 115 120 bu a ruku, kterúž držieše to drahé tělo nad svú hlavů, pro poctivost toho drahého těla pozdvihl a do toho kostela s náboženstvím chtieše nésti. A inhed v brz- kosti/ všickni, kteříž tu přistojiechu, slyšeli sú hlas s nebe řkúcí: »Ukřižovaný umřel jest a pohřeben jsa vstal jest z mrtvých.« Tehda inhed v náhle tak věrní křesťané i židé uslyšechu hlas s nebe řkúcí: »Dietě narodilo sě jest nám. A zajisté hodné a spravedlivé jest, aby na nebesa vstúpilo.« Aj, inhed v brzkosti andělé, ano všickni vidie, s nebes sstúpivše, to pře- drahé tělo z ruků vzeli biskupovi a do nebes s slad- kým zvukem a zpievaním předuostojně nesli. Kterýžto slavný div a předuostojné znamenie mnozí z židóv [vidúce], pokřtili sú sě a obrátili sě ku pánu bohu. A když sě ten div veliký dokonal, povstav biskup učinil jest krásné kázanie tomu lidu všemu řka: »Najmilejší křestané, ne/domnievajte sě tomuto divnému a duostojnému znamení býti toliko pro tohoto žida, ale také pro bludné a nevěrné křesťany, kteřížto křesťané tento den předuostojný nehodně sú přijímali tělo pána Jezukrista, aby i oni skrze pokánie pravé a skrúšenie od hřiechóv svých, kteréžto sú činili, aby sě jich varovali a svého spasitele předuostojného, kterýžto spasitel náš, milý Ježíš, ráčil jest nás svú krví vykúpiti, jemužto buď čest i chvála na věky věkóv. Amen.« 125 26
Strana 27
Tuto sě píše div o dvú prázdnú ženú, kteréžto vy- šedše na pole i chtěly hřiechy páchati, s kým by mohly. (2) ednoho času přihodila sě divná příhoda a div veliký, v kterémž divu mají sě hřiešní pozdvihnúti a ku pokání s sebú/ hnúti. A to sě stalo v jedné vsi. Nedaleko bydléchu dvě ženě nevěstce, kteréžto vyšedše z té vsi i přebýváchu na poli, aby mrzkost svých hřiechóv páchaly. A když sú na tom poli bydlily, uzřely sú jednoho kněze, an sě mimo ně béře s tělem božím. Z nichžto jedna až do toho času tak mnoho hřěšila, že pro množstvie hřiechuov neznala ani věděla, co by bylo tělo božie anebo kterakého by spasenie mohli hřiešní dojíti skrze přijímanie těla bo- žieho. A když sě odtázala od své tovařišky, řekla jest: »Vieš-li za jisté, co jest toto, což kněz tento tak velebně a duostojně s sebú nese?« K niežto ona vece: »Jest spa- sitel všech hřiešných, jenž jest nás na šibenici kříže svu předrahú krví/ vykúpil. A jestiť týž spasitel v té škříni, kterúžto nynie tento kněz nese.« K niežto ona opět vece: »Jest-lit spasitel zajisté všech mých hřie- chuov, ráčí-li, mózť mi dáti odpuštěnie, a mé hřiechy všecky, chce-li, móžť obmýti. A přišedši k tomu knězi, plačtivým hlasem řekla jest: »Pane, kterýž si vykupitel mój, prosím tebe já hřiešná hřiešnice, aby mi ráčil mé hřiechy odpustiti, ja- kož si odpustil svaté Maří Mandaleně.« Jížto pán buoh z té škříně, v nížto jest kněz to duo- stojné tělo božie nesl, řekl jest: »Odpůštějít sě tobě 5 10 15 20 25 251b a 251b 8 27
Tuto sě píše div o dvú prázdnú ženú, kteréžto vy- šedše na pole i chtěly hřiechy páchati, s kým by mohly. (2) ednoho času přihodila sě divná příhoda a div veliký, v kterémž divu mají sě hřiešní pozdvihnúti a ku pokání s sebú/ hnúti. A to sě stalo v jedné vsi. Nedaleko bydléchu dvě ženě nevěstce, kteréžto vyšedše z té vsi i přebýváchu na poli, aby mrzkost svých hřiechóv páchaly. A když sú na tom poli bydlily, uzřely sú jednoho kněze, an sě mimo ně béře s tělem božím. Z nichžto jedna až do toho času tak mnoho hřěšila, že pro množstvie hřiechuov neznala ani věděla, co by bylo tělo božie anebo kterakého by spasenie mohli hřiešní dojíti skrze přijímanie těla bo- žieho. A když sě odtázala od své tovařišky, řekla jest: »Vieš-li za jisté, co jest toto, což kněz tento tak velebně a duostojně s sebú nese?« K niežto ona vece: »Jest spa- sitel všech hřiešných, jenž jest nás na šibenici kříže svu předrahú krví/ vykúpil. A jestiť týž spasitel v té škříni, kterúžto nynie tento kněz nese.« K niežto ona opět vece: »Jest-lit spasitel zajisté všech mých hřie- chuov, ráčí-li, mózť mi dáti odpuštěnie, a mé hřiechy všecky, chce-li, móžť obmýti. A přišedši k tomu knězi, plačtivým hlasem řekla jest: »Pane, kterýž si vykupitel mój, prosím tebe já hřiešná hřiešnice, aby mi ráčil mé hřiechy odpustiti, ja- kož si odpustil svaté Maří Mandaleně.« Jížto pán buoh z té škříně, v nížto jest kněz to duo- stojné tělo božie nesl, řekl jest: »Odpůštějít sě tobě 5 10 15 20 25 251b a 251b 8 27
Strana 28
252a a 30 hřiechové tvoji.« A když sě to stalo, tehda to přeslavné tělo vzemše, do toho miesta s procesí a s velikú pocti- vostí sú přinesli do toho kláštera, kterýžto slóve ka- zatelóv menších, a tu sú je postavili pocti/vě. 28
252a a 30 hřiechové tvoji.« A když sě to stalo, tehda to přeslavné tělo vzemše, do toho miesta s procesí a s velikú pocti- vostí sú přinesli do toho kláštera, kterýžto slóve ka- zatelóv menších, a tu sú je postavili pocti/vě. 28
Strana 29
Tuto sě píše, kterak jedna žena s svým mužem byla převelmi zle a on nevěda, co sobě učiniti, i ukradl z kostela tělo božie a pochoval v truhle. (3) řihodil se i jiný veliký div v jednom městě za Rýnem. T V tom městě bieše jedna žena, kterúžto mój muž velmi miloval a ona na něho nic netbala. I zateskl sobě ubohý, nevěda sobě co učiniti. I ukradl tělo krále ne- beského tajně v kostele i položil je neštastně do své truhle, zdali by jeho aspoň potom žena milovala. A to předrahé tělo přes celý rok v té truhle bylo zavřěno. Jeho žena ukrutnějšie jsúci učiněna, to předrahé tělo nalezši, prchlivostí velikú do ohně uvrhla. Ale on, pán všemohúcí, nečil své mocnosti pomstiti vzhléd na tu ženu. Beze všie bolesti z ohně/ vyskočil jest. To ta žena uzřevší, sama v sobě ukrutnější, vzemši opět tělo božie, nesúci je poškvrně ný Jma rukama, do jedné ulice uvrhla to drahé tělo do hlubokého bláta a svú nohú zlo- řečenú tlačieše. Ale pán buch v tak smrdutém blátě ne- ráčiv odpočívati, opět vyskočil z bláta. A když to uzřela ta žena, opět jsúci zatvrdilejší v své zlosti, vzemši opět to drahé tělo i uvrhla je do řeky, aby tam v řece zahy- nulo. Ale pán buoh všemohúcí, jenž sě nekochá v za- tracení hřiešných lidí, spatřiv zlobivost té ženy, řekl jest: »O ženo, co sem já tobě učinil zlého, že opět znovu a opět mě křižuješ?« To uslyševši ta žena, želejíci těch svých mrzkých hřiechuov, pokáním jsúci hnuta, s velikým pláčem a skrúšeným/ srdcem vece: »Pane, mohu-li po tak ve- likých hřiešiech a nepravostech, kteréž sem tobě uči- 10 15 20 25 252а ß 5 252b a 29
Tuto sě píše, kterak jedna žena s svým mužem byla převelmi zle a on nevěda, co sobě učiniti, i ukradl z kostela tělo božie a pochoval v truhle. (3) řihodil se i jiný veliký div v jednom městě za Rýnem. T V tom městě bieše jedna žena, kterúžto mój muž velmi miloval a ona na něho nic netbala. I zateskl sobě ubohý, nevěda sobě co učiniti. I ukradl tělo krále ne- beského tajně v kostele i položil je neštastně do své truhle, zdali by jeho aspoň potom žena milovala. A to předrahé tělo přes celý rok v té truhle bylo zavřěno. Jeho žena ukrutnějšie jsúci učiněna, to předrahé tělo nalezši, prchlivostí velikú do ohně uvrhla. Ale on, pán všemohúcí, nečil své mocnosti pomstiti vzhléd na tu ženu. Beze všie bolesti z ohně/ vyskočil jest. To ta žena uzřevší, sama v sobě ukrutnější, vzemši opět tělo božie, nesúci je poškvrně ný Jma rukama, do jedné ulice uvrhla to drahé tělo do hlubokého bláta a svú nohú zlo- řečenú tlačieše. Ale pán buch v tak smrdutém blátě ne- ráčiv odpočívati, opět vyskočil z bláta. A když to uzřela ta žena, opět jsúci zatvrdilejší v své zlosti, vzemši opět to drahé tělo i uvrhla je do řeky, aby tam v řece zahy- nulo. Ale pán buoh všemohúcí, jenž sě nekochá v za- tracení hřiešných lidí, spatřiv zlobivost té ženy, řekl jest: »O ženo, co sem já tobě učinil zlého, že opět znovu a opět mě křižuješ?« To uslyševši ta žena, želejíci těch svých mrzkých hřiechuov, pokáním jsúci hnuta, s velikým pláčem a skrúšeným/ srdcem vece: »Pane, mohu-li po tak ve- likých hřiešiech a nepravostech, kteréž sem tobě uči- 10 15 20 25 252а ß 5 252b a 29
Strana 30
35 30 nila, ujíti zatracenie věčného?« K nížto pán buch od- povědě, vida jejie srdce skrúšené a žalostivé: »Aj, dce- ro, odpůštějíť sě tobě hřiechové tvoji. Jediné potom toliko varuj sě, aby těžkými hřiechy mě nehněvala.« A když to uslyšala ta jistá žena, brala se k jednomu knězi řádu cistercenského a tomu knězi ohavnost svých hřiechóv vypravila. A když sě zpoviedala, pokánie za své hřiechy až do své smrti učinila a v dobrém svój ži- vot dokonala. Tehda to drahé tělo vzemše kněžie, po- ctivě sú do města přinesli a na oltáři, kdež dřiev bylo, postavili. 40 30
35 30 nila, ujíti zatracenie věčného?« K nížto pán buch od- povědě, vida jejie srdce skrúšené a žalostivé: »Aj, dce- ro, odpůštějíť sě tobě hřiechové tvoji. Jediné potom toliko varuj sě, aby těžkými hřiechy mě nehněvala.« A když to uslyšala ta jistá žena, brala se k jednomu knězi řádu cistercenského a tomu knězi ohavnost svých hřiechóv vypravila. A když sě zpoviedala, pokánie za své hřiechy až do své smrti učinila a v dobrém svój ži- vot dokonala. Tehda to drahé tělo vzemše kněžie, po- ctivě sú do města přinesli a na oltáři, kdež dřiev bylo, postavili. 40 30
Strana 31
Tuto sě píše, ješto jeden měštěnín bohatý měl jediného (4) 252b s syna ve všem rozpustilého; a když měl umřieti, i zpoviedal sě svých hřiechuov, ale neprávě. eden bohatý měštěnín měl jest syna jediného, kte- rýžto sě roznemohl až k smrti. Jehožto otec často napomínal a nabádal k zpovědi a ku pokání, aby činil za své hřiechy, a on toho vždy otci odpieral. A když otec jeho viděl, že již smrtí nikoli nemóž zniknúti, teh- dy on vždy napomínal syna svého, aby sě zpoviedal. A on, jako nůzí jsa přinucen od svého otce, zpoviedal sě i přijímal tělo božie. A tak, zatajiv mnohé hřiechy své smrtedlné v svém srdci, jich sě nezpoviedal. A tak jest z tohoto světa zhynul. Jehožto otec, maje za to, že by byl na cestě spasi- tedlné/ proto, že sě jest zpoviedal a tělo božie přijí- mal, jeho s velikým náboženstvím a modlitbami pocho- val. A když byl pochován, otec jeho pochybováše, byl-li by spasen. A když byl uslyšal, že by v jeho súsedu dábek byl, a proměniv sě v jiné rúcho, přistúpil k němu, tieže jeho o duši syna svého. A ten jistý súsed jeho, v němž ďábel byl, vece, že duše jeho syna jest u pekle. Otec odpovědě, že jest selhal, a počal jemu přimlůvati hru- bými slovy pravě, že sě syn jeho zpoviedal a tělo božie přijímal. Tehda dábel, v tom súsedu sa, mnoho toho želel, že jest lži jemu dával. A tak slíbil ďábel, že toho dovede přede všemi, i řekl jest přede všemi tomu měštěnínu, že jeho syna duše jest u pekle. Které- mužto k zkušení/ otec toho syna prosil svých všech 10 15 253a a 20 25 253a ß 31
Tuto sě píše, ješto jeden měštěnín bohatý měl jediného (4) 252b s syna ve všem rozpustilého; a když měl umřieti, i zpoviedal sě svých hřiechuov, ale neprávě. eden bohatý měštěnín měl jest syna jediného, kte- rýžto sě roznemohl až k smrti. Jehožto otec často napomínal a nabádal k zpovědi a ku pokání, aby činil za své hřiechy, a on toho vždy otci odpieral. A když otec jeho viděl, že již smrtí nikoli nemóž zniknúti, teh- dy on vždy napomínal syna svého, aby sě zpoviedal. A on, jako nůzí jsa přinucen od svého otce, zpoviedal sě i přijímal tělo božie. A tak, zatajiv mnohé hřiechy své smrtedlné v svém srdci, jich sě nezpoviedal. A tak jest z tohoto světa zhynul. Jehožto otec, maje za to, že by byl na cestě spasi- tedlné/ proto, že sě jest zpoviedal a tělo božie přijí- mal, jeho s velikým náboženstvím a modlitbami pocho- val. A když byl pochován, otec jeho pochybováše, byl-li by spasen. A když byl uslyšal, že by v jeho súsedu dábek byl, a proměniv sě v jiné rúcho, přistúpil k němu, tieže jeho o duši syna svého. A ten jistý súsed jeho, v němž ďábel byl, vece, že duše jeho syna jest u pekle. Otec odpovědě, že jest selhal, a počal jemu přimlůvati hru- bými slovy pravě, že sě syn jeho zpoviedal a tělo božie přijímal. Tehda dábel, v tom súsedu sa, mnoho toho želel, že jest lži jemu dával. A tak slíbil ďábel, že toho dovede přede všemi, i řekl jest přede všemi tomu měštěnínu, že jeho syna duše jest u pekle. Které- mužto k zkušení/ otec toho syna prosil svých všech 10 15 253a a 20 25 253a ß 31
Strana 32
253b a 35 40 45 přátel i všech kněží, kteříž sú byli okolo toho miesta, 30 aby k takovému divu přišli. A když sú sě všickni sešli, dábel kázal učiniti někaké miesto prostrané, kdežto duše ta i také ten měštěnín i dábel mohli by státi. I řekl jest dábel, že má moc od svého mistra, to jest od Lucipera, když by sě oni ná- božně ku pánu bohu modlili, aby pán buoh ráčil skrze ty lidi, jenž sě bohu modlé, tu duši postaviti. A když sú sě ti lidé s pláčem modlili ku pánu bohu, i přišla jest črnost velmi veliká sstupující u povětří na to miesto, kdež sú oni stáli, chtiece na to patřiti. I řekl jest ďábel k otci toho syna: »V této črnosti jestit dušě tvého syna.« Tehdy otec zaklel tu duši svého/ syna, aby jemu pravdu pověděla, kde by byla. Kterážto duše pověděla jest, že jest položena u pekle. Jížto otec vece: »Ó, synu mój najmilejší, však si sě zpoviedal a tělo božie přijí- mal. Proč si sě do pekla dostal?« K němužto on odpo- vědě: »Jakož sem sě nevěrně a nespravedlivě zpoviedal i také neduostojně tělo božie přijímal, tak jest mi pán buoh podlé mého zaslúženie odplatil. Protož, milý otče, buď ty dobře žív, aby sě nedostal ke mně do těchto múk.« 50 32
253b a 35 40 45 přátel i všech kněží, kteříž sú byli okolo toho miesta, 30 aby k takovému divu přišli. A když sú sě všickni sešli, dábel kázal učiniti někaké miesto prostrané, kdežto duše ta i také ten měštěnín i dábel mohli by státi. I řekl jest dábel, že má moc od svého mistra, to jest od Lucipera, když by sě oni ná- božně ku pánu bohu modlili, aby pán buoh ráčil skrze ty lidi, jenž sě bohu modlé, tu duši postaviti. A když sú sě ti lidé s pláčem modlili ku pánu bohu, i přišla jest črnost velmi veliká sstupující u povětří na to miesto, kdež sú oni stáli, chtiece na to patřiti. I řekl jest ďábel k otci toho syna: »V této črnosti jestit dušě tvého syna.« Tehdy otec zaklel tu duši svého/ syna, aby jemu pravdu pověděla, kde by byla. Kterážto duše pověděla jest, že jest položena u pekle. Jížto otec vece: »Ó, synu mój najmilejší, však si sě zpoviedal a tělo božie přijí- mal. Proč si sě do pekla dostal?« K němužto on odpo- vědě: »Jakož sem sě nevěrně a nespravedlivě zpoviedal i také neduostojně tělo božie přijímal, tak jest mi pán buoh podlé mého zaslúženie odplatil. Protož, milý otče, buď ty dobře žív, aby sě nedostal ke mně do těchto múk.« 50 32
Strana 33
Tuto sě píše o jednom římském měštěnínu, kterýž- to byl žív smilně a nespravedlivě a potom, leže na smrtedlné posteli, chtěl, aby jemu pán buch hřiechy odpustil. (5) te sě o jednom římském měštěnínu, kterýžto/ po všecky dny života svého byl žív smilně, rozkošně a hrdě a rozpustile ve všem žív byl. A když přišla ho- dina jeho smrti, ukázal sě ďábel jemu. Jemužto ten Ří- menín řekl: »Kto si?« A on odpověděv vece: »Jáť sem pán tvój a přietel tvój věrný, jemuž si ty, doniž si byl žív, věrně slúžil.« A když to uslyšel ten měštěnín řím- ský, velmi sě jest ulekl i počel jest ku pánu bohu vo- lati a k milosrdenství jeho. I řekl jest dábel: »A já také k spravedlnosti boží přistojím a k tomu spravedlivému súdci." A když sta tak oba přítomna byla a postavena před pánem bohem, duše toho jistého Římenína volati počela jest a řka: »Ó, pane bože, smiluj se nade mnú podlé ve- likého milosrdenstvie tvého, smiluj sě nade mnú pro milú/ matku tvú předuostojnú a vysvobod mě od toho mrzkého a biedného ďábla i také od pekla.« Zasě dábel odpověděl: »Hospodine, slyš, co si v žalmě pověděl skrze usta Davida, že si súdce spravedlivý. Protož ne- rač mi křivdy činiti.« A když sú sě tak svářili před pánem bohem, pán buoh řekl jest té duši: »Ó, biedná duše, proč si nemys- lila, doniž si v těle byla, o mém spravedlivém súdu? Za- jisté pravda jest, že mé milosrdenstvie jest nade všec- ko. A jakož sem milosrdný, tak sem také spravedlivý súdce. Protož dnešní den porúčiem tě věčnému ohni 10 15 20 25 254a a 5 253b B 39 3 73 05 33
Tuto sě píše o jednom římském měštěnínu, kterýž- to byl žív smilně a nespravedlivě a potom, leže na smrtedlné posteli, chtěl, aby jemu pán buch hřiechy odpustil. (5) te sě o jednom římském měštěnínu, kterýžto/ po všecky dny života svého byl žív smilně, rozkošně a hrdě a rozpustile ve všem žív byl. A když přišla ho- dina jeho smrti, ukázal sě ďábel jemu. Jemužto ten Ří- menín řekl: »Kto si?« A on odpověděv vece: »Jáť sem pán tvój a přietel tvój věrný, jemuž si ty, doniž si byl žív, věrně slúžil.« A když to uslyšel ten měštěnín řím- ský, velmi sě jest ulekl i počel jest ku pánu bohu vo- lati a k milosrdenství jeho. I řekl jest dábel: »A já také k spravedlnosti boží přistojím a k tomu spravedlivému súdci." A když sta tak oba přítomna byla a postavena před pánem bohem, duše toho jistého Římenína volati počela jest a řka: »Ó, pane bože, smiluj se nade mnú podlé ve- likého milosrdenstvie tvého, smiluj sě nade mnú pro milú/ matku tvú předuostojnú a vysvobod mě od toho mrzkého a biedného ďábla i také od pekla.« Zasě dábel odpověděl: »Hospodine, slyš, co si v žalmě pověděl skrze usta Davida, že si súdce spravedlivý. Protož ne- rač mi křivdy činiti.« A když sú sě tak svářili před pánem bohem, pán buoh řekl jest té duši: »Ó, biedná duše, proč si nemys- lila, doniž si v těle byla, o mém spravedlivém súdu? Za- jisté pravda jest, že mé milosrdenstvie jest nade všec- ko. A jakož sem milosrdný, tak sem také spravedlivý súdce. Protož dnešní den porúčiem tě věčnému ohni 10 15 20 25 254a a 5 253b B 39 3 73 05 33
Strana 34
254a ß pekelnému s ďáblem, pánem svým, kterémuž si slúžil a jehož si viece nežli mne miloval, aby s ním byl tam v mukách, kdež on jest s svými anděly,/ na věky.« A tak jest ta duše uvedena do pekla. Pane bože, račiž 35 nás jeho uchovati! Amen. 34
254a ß pekelnému s ďáblem, pánem svým, kterémuž si slúžil a jehož si viece nežli mne miloval, aby s ním byl tam v mukách, kdež on jest s svými anděly,/ na věky.« A tak jest ta duše uvedena do pekla. Pane bože, račiž 35 nás jeho uchovati! Amen. 34
Strana 35
Tuto sě píše o jednom faráři, kterýžto panně Mariji (6) na každý pátek slavně nešpor zpieval. arář jeden velmi nábožný na každý pátek slavně zpieval i s svým žákovstvem panně Mariji s tú responsoří »Raduj sě, panno Maria«, i s tiem veršem, kterýž jest v té responsoři. A kdyžto tu responsoň uslyšal nějaký žid v písmě latinském velmi dospělý, uslyšev jednoho žáčka, an zpievá hlasem velmi lahod- ným verš v té responsoři, a když dozpieval k tomu slo- vu, styď sě za to žid nevěrný, kterýž praví, že by sě Kristus z semene Jozefova urodil, rozhněvav sě z toho, i čekáše, když by kněz i s žáky vyšel, i poče tázati, který by/ to byl pacholík, kterýž ten verš zpieval. I ukázachu jemu toho pacholíka, nevědúce, by žid byl. A když otázal ten žid žáčka, uměl-li by psáti, je- mužto ten žáček odpověděl, že umie velmi dobře psáti, k němužto ten žid vece: »Prosím tebe, poď se mnú do mého domu, neb mám počty psáti, kteréžto když mi zpíšeš, zaplatím tobě.« Žáček ten, maje za to, že by nětco na něm zaslúžil, i šel jest s ním do jeho domu. A když sú vešli do domu, tehda žid vedl jeho do někakého tajného miesta a tu jest jeho zabil a velmi chytře pochoval jeho pod zemí. A když ten žáček domóv sě k otci svému a k ma- teři nevrátil, otec i mátě hledáchu jeho okolo školy i v jiných rozličných miestech, kdež obyčej mějieše choditi ten žáček. A když sú jeho/ nenalezli, tepúce sebú o zemi velmi 5 10 15 20 25 254b a 254b 8 35
Tuto sě píše o jednom faráři, kterýžto panně Mariji (6) na každý pátek slavně nešpor zpieval. arář jeden velmi nábožný na každý pátek slavně zpieval i s svým žákovstvem panně Mariji s tú responsoří »Raduj sě, panno Maria«, i s tiem veršem, kterýž jest v té responsoři. A kdyžto tu responsoň uslyšal nějaký žid v písmě latinském velmi dospělý, uslyšev jednoho žáčka, an zpievá hlasem velmi lahod- ným verš v té responsoři, a když dozpieval k tomu slo- vu, styď sě za to žid nevěrný, kterýž praví, že by sě Kristus z semene Jozefova urodil, rozhněvav sě z toho, i čekáše, když by kněz i s žáky vyšel, i poče tázati, který by/ to byl pacholík, kterýž ten verš zpieval. I ukázachu jemu toho pacholíka, nevědúce, by žid byl. A když otázal ten žid žáčka, uměl-li by psáti, je- mužto ten žáček odpověděl, že umie velmi dobře psáti, k němužto ten žid vece: »Prosím tebe, poď se mnú do mého domu, neb mám počty psáti, kteréžto když mi zpíšeš, zaplatím tobě.« Žáček ten, maje za to, že by nětco na něm zaslúžil, i šel jest s ním do jeho domu. A když sú vešli do domu, tehda žid vedl jeho do někakého tajného miesta a tu jest jeho zabil a velmi chytře pochoval jeho pod zemí. A když ten žáček domóv sě k otci svému a k ma- teři nevrátil, otec i mátě hledáchu jeho okolo školy i v jiných rozličných miestech, kdež obyčej mějieše choditi ten žáček. A když sú jeho/ nenalezli, tepúce sebú o zemi velmi 5 10 15 20 25 254b a 254b 8 35
Strana 36
35 40 255a a 45 50 255a ß 55 60 sú plakali. Tehda panna Maria toho žáčka zabitého vzkřiesila, jako by ze sna procítil, když tomu bieše již třetí den pominul, i řekla jest jemu: »Vstaň, dosti si již spal, neb matka tvá i otec tvój žalostiece hledali sú tebe.« Neb i ona drahá panna Maria, otevřevší jemu hrob i dveře toho domu, i kázala sě jemu navrátiti do domu matky své. Kteréhožto když otec i matka ohle- dachu, s velikú radostí jsú jeho přijali, řkúce: »I kde si již tak dlúhý čas byl?« Kterýžto řekl, že jest v taj- ném miestě spal a že jest neprocítil až do té chvíle. Tehdy matka toho pacholíka uprosila jest jemu milost u mistra školnieho praviece, že by sě skryl od školy. A opět ten pacholík počel do školy usta/vičně cho- diti jakožto i prvé za dva měsiece. A když opět u pátek jednoho dne do kostela všel ten žid tajně, uslyšel žáčka dřéveřečený verš zpievajícíeho, kteréhožto žáčka bieše podobný hlas tomu žáčku, kteréhož ten žid zabil bieše. A mnoho sě diviv učinil stánie, dokudž žáci nevyšli, a inhed poznal žáčka, kteréhož zabil bieše. A kterakkoli jeho znal, však sám do plna sobě nevěřil. A běžev do domu svého, zkusil jest, byla[-li] by to pravda, neb jest jeho na tom miestě nenalezl, kdežto jest jeho pochoval. A ten žid, že múdrý velmi bieše, uzřev tak veliký [div], šel jest s veliků pilností a opatrností k faráři toho města. A ten účinek počel jemu praviti. I zavolal jest kněz toho žáčka k sobě a řekl jemu: »Tento žid vyzná- vá, že jest/ tě pojal do svého domu, aby jemu dluhy popisoval, a praví, že jest tě zabil.« Jemužto žáček od- pověděl: »Ano, jest to pravda. Aj rána aneb znamenie na mém hrdlu jest, kdež jest mě svým nožíkem zabil.« Jemužto farář odpověděl: »Odkavad máš život?« A ten žáček odpověděl: »Od svaté královny, matky božie, předuostojné panny Marie, kterážto jest milostivá oro- dovnice těm všem, ktož k ní nábožně volají, kterážto jest mě od smrti jakožto ze sna probudila.« 30 36
35 40 255a a 45 50 255a ß 55 60 sú plakali. Tehda panna Maria toho žáčka zabitého vzkřiesila, jako by ze sna procítil, když tomu bieše již třetí den pominul, i řekla jest jemu: »Vstaň, dosti si již spal, neb matka tvá i otec tvój žalostiece hledali sú tebe.« Neb i ona drahá panna Maria, otevřevší jemu hrob i dveře toho domu, i kázala sě jemu navrátiti do domu matky své. Kteréhožto když otec i matka ohle- dachu, s velikú radostí jsú jeho přijali, řkúce: »I kde si již tak dlúhý čas byl?« Kterýžto řekl, že jest v taj- ném miestě spal a že jest neprocítil až do té chvíle. Tehdy matka toho pacholíka uprosila jest jemu milost u mistra školnieho praviece, že by sě skryl od školy. A opět ten pacholík počel do školy usta/vičně cho- diti jakožto i prvé za dva měsiece. A když opět u pátek jednoho dne do kostela všel ten žid tajně, uslyšel žáčka dřéveřečený verš zpievajícíeho, kteréhožto žáčka bieše podobný hlas tomu žáčku, kteréhož ten žid zabil bieše. A mnoho sě diviv učinil stánie, dokudž žáci nevyšli, a inhed poznal žáčka, kteréhož zabil bieše. A kterakkoli jeho znal, však sám do plna sobě nevěřil. A běžev do domu svého, zkusil jest, byla[-li] by to pravda, neb jest jeho na tom miestě nenalezl, kdežto jest jeho pochoval. A ten žid, že múdrý velmi bieše, uzřev tak veliký [div], šel jest s veliků pilností a opatrností k faráři toho města. A ten účinek počel jemu praviti. I zavolal jest kněz toho žáčka k sobě a řekl jemu: »Tento žid vyzná- vá, že jest/ tě pojal do svého domu, aby jemu dluhy popisoval, a praví, že jest tě zabil.« Jemužto žáček od- pověděl: »Ano, jest to pravda. Aj rána aneb znamenie na mém hrdlu jest, kdež jest mě svým nožíkem zabil.« Jemužto farář odpověděl: »Odkavad máš život?« A ten žáček odpověděl: »Od svaté královny, matky božie, předuostojné panny Marie, kterážto jest milostivá oro- dovnice těm všem, ktož k ní nábožně volají, kterážto jest mě od smrti jakožto ze sna probudila.« 30 36
Strana 37
Kterýžto div opatřiv ten jistý žid, svolav své všecky přátely i také jiné mnohé židy, i počal jest jim div roz- právěti. A obrátiv sě ku pánu bohu ten žid i jiní mnozí židé, pokřtili sú sě u počtu tři sta a čtyřidceti židóv. A tak/ sú sě pánu bohu dostali. 65 255b a 37
Kterýžto div opatřiv ten jistý žid, svolav své všecky přátely i také jiné mnohé židy, i počal jest jim div roz- právěti. A obrátiv sě ku pánu bohu ten žid i jiní mnozí židé, pokřtili sú sě u počtu tři sta a čtyřidceti židóv. A tak/ sú sě pánu bohu dostali. 65 255b a 37
Strana 38
(7) Tuto sě píše o jednom muži velmi bohatém, kterýž měl svatého Tomáše u veliké poctivosti. 255b s 256a 5 10 15 20 25 už jeden pánu bohu nábožný u veliké poctivostí jest měl svatého Tomáše, apoštola božieho, a tak, že v svém domu učinil pokojíček dosti veliký a široký, v kterémžto obyčej mějieše chovati chudé lidi a pút- níky, kterýmžto dáváše potřebičku tělesnú v jiedle a v pití. A lože jim sám osobně zpósobováše i prostieráše. A to činieše ku poctivosti svatého Tomáše apoštola. A když to milosrdenstvie za mnohé časy činieše, žena jeho, bojéci sě pro tak veliké náklady na chudé, na něž- to jejie muž nakládáše, aby neochudla, neb najméně chováše dvanádcte chudých a pútníkóv; i napomínáše jeho, aby přestal od takového dávanie almužen svatých, pravieci jemu, že nestačí ta almužna, ale že musí tiem ochudnúti. Pro něžto ten dobrý a poctivý muž nepřestal jest almužny dávati. I přihodilo sě některý den, že dábel v zpuosobě pút- níka přišel jest, prose toho hospodáře, aby ve jméno svatého Tomáše, apoštola božieho, tu noc jemu dal od- počinutie; jenž to i učinil. A když ďábel, sobě odpoči- nuv, neb veliká zima bieše, i ukázal sě jako nahý tomu hospodáři i prosil od něho, aby jemu někakého prostě- radla aneb, čím by sě mohl přikrýti, pojčil. Kterýžto hospodář pojčil jemu svého pláště vlast/nieho, aby sě přikryl. I bieše ten plášť toho člověka velmi drahý. A když počelo svítati, ten jistý dábel s tiem pláštěm pryč šel. Tomu rozoměvši žena jeho a velmi sě rozhněvavši 38
(7) Tuto sě píše o jednom muži velmi bohatém, kterýž měl svatého Tomáše u veliké poctivosti. 255b s 256a 5 10 15 20 25 už jeden pánu bohu nábožný u veliké poctivostí jest měl svatého Tomáše, apoštola božieho, a tak, že v svém domu učinil pokojíček dosti veliký a široký, v kterémžto obyčej mějieše chovati chudé lidi a pút- níky, kterýmžto dáváše potřebičku tělesnú v jiedle a v pití. A lože jim sám osobně zpósobováše i prostieráše. A to činieše ku poctivosti svatého Tomáše apoštola. A když to milosrdenstvie za mnohé časy činieše, žena jeho, bojéci sě pro tak veliké náklady na chudé, na něž- to jejie muž nakládáše, aby neochudla, neb najméně chováše dvanádcte chudých a pútníkóv; i napomínáše jeho, aby přestal od takového dávanie almužen svatých, pravieci jemu, že nestačí ta almužna, ale že musí tiem ochudnúti. Pro něžto ten dobrý a poctivý muž nepřestal jest almužny dávati. I přihodilo sě některý den, že dábel v zpuosobě pút- níka přišel jest, prose toho hospodáře, aby ve jméno svatého Tomáše, apoštola božieho, tu noc jemu dal od- počinutie; jenž to i učinil. A když ďábel, sobě odpoči- nuv, neb veliká zima bieše, i ukázal sě jako nahý tomu hospodáři i prosil od něho, aby jemu někakého prostě- radla aneb, čím by sě mohl přikrýti, pojčil. Kterýžto hospodář pojčil jemu svého pláště vlast/nieho, aby sě přikryl. I bieše ten plášť toho člověka velmi drahý. A když počelo svítati, ten jistý dábel s tiem pláštěm pryč šel. Tomu rozoměvši žena jeho a velmi sě rozhněvavši 38
Strana 39
na něho, lála jest jemu řkúci: »Že sě tobě to spravedli- vě stalo!« Jejiežto lánie muž trpělivě snesl jest. Tehda po mnohém času ten jistý muž, vzem s sebú mnoho peněz, neb bohatý bieše, s povolením své ženy i šel jest navštěvovat hrobu svatého Tomáše apoštola. A maje prsten krásný rozdělil jej na dvě straně. Jednu stranu toho prstenu dav ženě své a druhú stranu sobě schovav, prosil jest jie, aby jeho pět let očekávala. A jestliže by sě nevrátil do těch let, aby sobě/ jiného muže pojala, nechtěla-li by bez muže býti. I řekl jest jí: »Kdožť by koli ote mne puol prstena přinesl, kterýžto s sebú vezmu, aby tomu člověku věřila, co by kolivěk tobě o mně pověděl.« A když se bráše cestú, stalo sě jest, že pro dalekost cesty v pěti letech a v několika dnech do kostela, kdež- to svatý Tomáš odpočívá, přišel jest. A když tu tři- nádcte dní přebyl u velikém náboženství jsa, poručiv sě svatému Tomáši, počel sě bráti zasě do svého domu. A když jdieše, přitovařišil sě jemu dábel v zpuosobě člověka, tieže jeho, kde by měl jíti. A on k němu odpo- věděl: »Svatého sem Tomáše tělo navštěvoval i miením zasě jíti do svého domu, kdežto/ sem prvé byl.« A když tak o mnohých věcech na cestě rozmlúváchu, tehda dábel přivedl jemu ku paměti ten plášť, kterýž jemu bieše ukradl, i poče jeho tázati řka: »Co by tomu učinil, jenž jest tobě ten plášť ukradl, když by jeho nalezl?« Jemužto ten dobrý pútník odpověděv řekl jest: »Nic bych zlého jemu neučinil pro svatého Tomáše, neb sem jemu to dávno odpustil.« Tehdy dábel řekl jest: »Ját sem, jenž sem tobě ten plášť ukradl, a jsemť dábel. A přikázáno mi jest od svrchnieho mistra mého svatého Tomáše tak řkúcieho ke mně, abych neodcházel od tebe, leč by mi odpustil.« To když uslyše ten nábožný muž, velmi sě ulekl i řekl jest dá/blu: »Jdiž, kam chceš.« Jemužto ďábel vece: »Nemohut zajisté odjíti, jediné 35 256а ß 40 45 50 256b a 55 60 30 256b 5 39
na něho, lála jest jemu řkúci: »Že sě tobě to spravedli- vě stalo!« Jejiežto lánie muž trpělivě snesl jest. Tehda po mnohém času ten jistý muž, vzem s sebú mnoho peněz, neb bohatý bieše, s povolením své ženy i šel jest navštěvovat hrobu svatého Tomáše apoštola. A maje prsten krásný rozdělil jej na dvě straně. Jednu stranu toho prstenu dav ženě své a druhú stranu sobě schovav, prosil jest jie, aby jeho pět let očekávala. A jestliže by sě nevrátil do těch let, aby sobě/ jiného muže pojala, nechtěla-li by bez muže býti. I řekl jest jí: »Kdožť by koli ote mne puol prstena přinesl, kterýžto s sebú vezmu, aby tomu člověku věřila, co by kolivěk tobě o mně pověděl.« A když se bráše cestú, stalo sě jest, že pro dalekost cesty v pěti letech a v několika dnech do kostela, kdež- to svatý Tomáš odpočívá, přišel jest. A když tu tři- nádcte dní přebyl u velikém náboženství jsa, poručiv sě svatému Tomáši, počel sě bráti zasě do svého domu. A když jdieše, přitovařišil sě jemu dábel v zpuosobě člověka, tieže jeho, kde by měl jíti. A on k němu odpo- věděl: »Svatého sem Tomáše tělo navštěvoval i miením zasě jíti do svého domu, kdežto/ sem prvé byl.« A když tak o mnohých věcech na cestě rozmlúváchu, tehda dábel přivedl jemu ku paměti ten plášť, kterýž jemu bieše ukradl, i poče jeho tázati řka: »Co by tomu učinil, jenž jest tobě ten plášť ukradl, když by jeho nalezl?« Jemužto ten dobrý pútník odpověděv řekl jest: »Nic bych zlého jemu neučinil pro svatého Tomáše, neb sem jemu to dávno odpustil.« Tehdy dábel řekl jest: »Ját sem, jenž sem tobě ten plášť ukradl, a jsemť dábel. A přikázáno mi jest od svrchnieho mistra mého svatého Tomáše tak řkúcieho ke mně, abych neodcházel od tebe, leč by mi odpustil.« To když uslyše ten nábožný muž, velmi sě ulekl i řekl jest dá/blu: »Jdiž, kam chceš.« Jemužto ďábel vece: »Nemohut zajisté odjíti, jediné 35 256а ß 40 45 50 256b a 55 60 30 256b 5 39
Strana 40
257a a 257a ß 70 75 80 85 90 95 z tvé dobré vuole. Zpravímť tobě jednu věc novů, že tvá žena této noci má pojieti jiného muže. I protož, chceš- li mi odpustiti to, cožť sem učinil, žeť sem plášť tobě ukradl, zruším to manželstvie, aby toho nebylo.« To uslyšev ten pútník, velmi sě poče radovati tiem a vesel býti. I vece: »Odpúštiemt u plně.« Tehdy řekl jemu ďá- bel: »Neroď sě báti. Vstup na mú šíji, neb tobě nic neuškodím, a přinesu tě v brzkosti do tvého domu.« A tak sě jest stalo, že týž den před večeří postavil ho dábel před jeho domem. A tu jest jeho dábel odšel. Žena zajisté jeho bieše u pokojíku s jinými paniemi, připravujíc sě, aby když by ten přišel, kterýž ji měl pojieti, byl jí dán za muže. Tehdy ten hospodář v zpuosobě pústničí všel jest do svého domu i skryl sě jest v některém miestě taj- ném toho domu. A vzav polovici prstenu, kterýž jest s sebú měl, i položil jest do jedné čieše neb řepice, kterážto stáše na stole, z niežto mějieše jeho žena píti. A když jí podachu z té čieše neb řepice píti, tehda jest uzřela puol prstenu, kterýž ležieše v čieši. A inhed sě jest ulekla i šla jest k své truhlici, hledajíci polovici prstena téhož, kterýž jest jí byl dal muž její, dřéve nežli byl na pút k svatému Tomáši odšel. Jenž nalezši, spojila jest k té polovici. A tak/ poznala prsten, kterýž jí byl jejie muž ostavil. I řekla jest: »To jest zajisté polovice prstenu, kterýž jest mně pán mój najmilejší ostavil. [Ktož prsten] s sebú sěm přinesl, přistup sěm ke mně.« A tak poznala, že jest muž jejie přišel. To když jsú přietelé její uslyšeli, kteříž při tom veselí a při té svatbě biechu, počeli sú hledati se vší pilností, byl-li by kto neznámý v tom domu. A když sú dlúho hledali, nalezli sú někakého pútníka v někakém tajném toho domu miestě, kterýžto když byl přiveden před nevěstu, tehdy ona mnohú řečí tázáše ho, odkad by přišel aneb kto by byl aneb věděl-li by co o jejiem muži. 65 40
257a a 257a ß 70 75 80 85 90 95 z tvé dobré vuole. Zpravímť tobě jednu věc novů, že tvá žena této noci má pojieti jiného muže. I protož, chceš- li mi odpustiti to, cožť sem učinil, žeť sem plášť tobě ukradl, zruším to manželstvie, aby toho nebylo.« To uslyšev ten pútník, velmi sě poče radovati tiem a vesel býti. I vece: »Odpúštiemt u plně.« Tehdy řekl jemu ďá- bel: »Neroď sě báti. Vstup na mú šíji, neb tobě nic neuškodím, a přinesu tě v brzkosti do tvého domu.« A tak sě jest stalo, že týž den před večeří postavil ho dábel před jeho domem. A tu jest jeho dábel odšel. Žena zajisté jeho bieše u pokojíku s jinými paniemi, připravujíc sě, aby když by ten přišel, kterýž ji měl pojieti, byl jí dán za muže. Tehdy ten hospodář v zpuosobě pústničí všel jest do svého domu i skryl sě jest v některém miestě taj- ném toho domu. A vzav polovici prstenu, kterýž jest s sebú měl, i položil jest do jedné čieše neb řepice, kterážto stáše na stole, z niežto mějieše jeho žena píti. A když jí podachu z té čieše neb řepice píti, tehda jest uzřela puol prstenu, kterýž ležieše v čieši. A inhed sě jest ulekla i šla jest k své truhlici, hledajíci polovici prstena téhož, kterýž jest jí byl dal muž její, dřéve nežli byl na pút k svatému Tomáši odšel. Jenž nalezši, spojila jest k té polovici. A tak/ poznala prsten, kterýž jí byl jejie muž ostavil. I řekla jest: »To jest zajisté polovice prstenu, kterýž jest mně pán mój najmilejší ostavil. [Ktož prsten] s sebú sěm přinesl, přistup sěm ke mně.« A tak poznala, že jest muž jejie přišel. To když jsú přietelé její uslyšeli, kteříž při tom veselí a při té svatbě biechu, počeli sú hledati se vší pilností, byl-li by kto neznámý v tom domu. A když sú dlúho hledali, nalezli sú někakého pútníka v někakém tajném toho domu miestě, kterýžto když byl přiveden před nevěstu, tehdy ona mnohú řečí tázáše ho, odkad by přišel aneb kto by byl aneb věděl-li by co o jejiem muži. 65 40
Strana 41
Tehdy on po dobré chvíli po/věděl řka: »Jáť sem zajisté muž tvój.« A takť jest u pravé pravdě shledáno, že jest to tak. Tehdá ten ženich nový, kterýž mějieše tu paní pojieti, odvržen jest. A on zasě též jako i prvé s svú manželků i s dietkami svými přebýváše u velikém utě- šení, děkujíce pánu bohu a svatému Tomášovi. Aj, kte- rak utěšená věc jest svatým sloužiti etc. 100 105 257b a 41
Tehdy on po dobré chvíli po/věděl řka: »Jáť sem zajisté muž tvój.« A takť jest u pravé pravdě shledáno, že jest to tak. Tehdá ten ženich nový, kterýž mějieše tu paní pojieti, odvržen jest. A on zasě též jako i prvé s svú manželků i s dietkami svými přebýváše u velikém utě- šení, děkujíce pánu bohu a svatému Tomášovi. Aj, kte- rak utěšená věc jest svatým sloužiti etc. 100 105 257b a 41
Strana 42
(8) Tuto sě píše o jednom žáku jménem Štěpánovi, kterak jest byl u veliké hřiechy upadl. Ale že slúžil světie Mandaleně nábožně, i uprosila jemu milost u pána boha. 258а a 10 15 20 25 ák jeden bieše jménem Štěpán v flandrské zemie. ZTen bieše upadl u veliké a mrzké hřiechy,/ že opustiv všicku službu boží i tak všecky věci, kteréž k spasení přislušejí, a netolik dobře činiti přestal, ale také i dobrého slyšeti netbal. I mějieše náboženstvie veliké k světí Maří Manda- leně. A když sě jejie hod přibližováše, postieše sě ná- božně. Její den světieše, a když jest navštievil jejie hrob nábožně, tak ani v pravdě spáše ani nespáše, svatá Maria Mandalena, zajisté žena převelmi jasné oči ma- jíci, převelmi krásné, a okolo nie dva anděly biechu, jeden s pravé strany a druhý s levé, i ukázala sě jest tomu žáku řkúcí: »I proč zajisté, Štěpáne, mně nadarmo slúžíš, i proč mnoho úsilé, jímžto ke mně s nábožen- stvím praciješ? Nebuduť tobě/ nic moci pomoci. I pro- tožť sem pána boha za tě prosila ustavičně. Protož vstaň a kaj sě svých hřiechóv, jimiž si pána boha hně- val, aniž já tebe miením opustiti, donidž pánu bohu dosti neučiníš za své hřiechy.« A když to ten žák usly- šal od svaté Maří Mandaleny, učiv v sobě milost vlitú od nie velikú, opustiv svět i hřiechy ty všecky, jimižto pána boha hněval jest, šel jest do zákona. A tu jest ži- vot svatý vedl, dobře žív jsa. A když měl umřieti, oká- zala sě jemu svatá Mařie Mandalena s anděly svatými stojieci a jeho duši jakžto stkvůcí holubičku s velikými chválami do nebeského královstvie jest uvedla. 5 257b ß 30 42
(8) Tuto sě píše o jednom žáku jménem Štěpánovi, kterak jest byl u veliké hřiechy upadl. Ale že slúžil světie Mandaleně nábožně, i uprosila jemu milost u pána boha. 258а a 10 15 20 25 ák jeden bieše jménem Štěpán v flandrské zemie. ZTen bieše upadl u veliké a mrzké hřiechy,/ že opustiv všicku službu boží i tak všecky věci, kteréž k spasení přislušejí, a netolik dobře činiti přestal, ale také i dobrého slyšeti netbal. I mějieše náboženstvie veliké k světí Maří Manda- leně. A když sě jejie hod přibližováše, postieše sě ná- božně. Její den světieše, a když jest navštievil jejie hrob nábožně, tak ani v pravdě spáše ani nespáše, svatá Maria Mandalena, zajisté žena převelmi jasné oči ma- jíci, převelmi krásné, a okolo nie dva anděly biechu, jeden s pravé strany a druhý s levé, i ukázala sě jest tomu žáku řkúcí: »I proč zajisté, Štěpáne, mně nadarmo slúžíš, i proč mnoho úsilé, jímžto ke mně s nábožen- stvím praciješ? Nebuduť tobě/ nic moci pomoci. I pro- tožť sem pána boha za tě prosila ustavičně. Protož vstaň a kaj sě svých hřiechóv, jimiž si pána boha hně- val, aniž já tebe miením opustiti, donidž pánu bohu dosti neučiníš za své hřiechy.« A když to ten žák usly- šal od svaté Maří Mandaleny, učiv v sobě milost vlitú od nie velikú, opustiv svět i hřiechy ty všecky, jimižto pána boha hněval jest, šel jest do zákona. A tu jest ži- vot svatý vedl, dobře žív jsa. A když měl umřieti, oká- zala sě jemu svatá Mařie Mandalena s anděly svatými stojieci a jeho duši jakžto stkvůcí holubičku s velikými chválami do nebeského královstvie jest uvedla. 5 257b ß 30 42
Strana 43
Tuto sě píše o jednom člověku, jménem Urbanu, velmi bohatém, kterýžto slúžil nábožně mnohá léta panně Mariji a potom všecko sbožie rozdal pro pána boha. (9) 258a в yl jeden člověk jménem Urban, bohatý velmi, kterýžto mnoho let slúžieše panně Mariji. Kte- rýžto když sě bieše sstaral, rozprodal všecky věci, kteréž mějieše, a rozdal chudým. A což dobrého činil, všecko to činil ku poctivosti drahé panně Mariji. Kterýžto když na sobě čijieše, že by měl umřieti, i povolal jest jediného syna svého, kteréhož mějieše, i řekl jest jemu: »Ó, synu mój milý, všicku potřebu, kterúž sem měl, rozdal sem chudým, a nic nemám, co bych tobě ostavil, jediné toliko desět hřiven zlata. Pro- tož vyvol sobě ze dvého jedno: aneb/ těch desět hřiven daj chudým, jimižto by sě měl živiti v tomto světě, aneb tě porúčiem panně Marijie, jíž sem já, doniž sem žív byl, vždycky slúžil, aby ona byla tvá orodovnice i spomocnice.« Odpovědě syn otci: »Byť pak bylo viece peněz nežť jest, chci já radějí, aby mě poručil milosrdné panně Mariji, matce boží, jenž si ty jí vždycky slúžil, nežli bych sě měl v těch penězích a v tom zlatě kochati.« A když jest otec umřel, syn jeho nemějieše co jiesti. A tak núzí jsa přihnán, šel prositi sobě almužny. Je- mužto pán buoh i panna Maria svú svatú pomoc dá- váchu, že lidé jemu radějše pro buoh dáváchu nežli ji- ným chudým lidem. A když sobě shro/máždil almužnu, vjide do kostela i sěde proti oltáři, na kterémžto bieše malován obraz panny Marije, i pojiedáše tu, což mějie- 10 15 20 25 258b a 258b ß 43
Tuto sě píše o jednom člověku, jménem Urbanu, velmi bohatém, kterýžto slúžil nábožně mnohá léta panně Mariji a potom všecko sbožie rozdal pro pána boha. (9) 258a в yl jeden člověk jménem Urban, bohatý velmi, kterýžto mnoho let slúžieše panně Mariji. Kte- rýžto když sě bieše sstaral, rozprodal všecky věci, kteréž mějieše, a rozdal chudým. A což dobrého činil, všecko to činil ku poctivosti drahé panně Mariji. Kterýžto když na sobě čijieše, že by měl umřieti, i povolal jest jediného syna svého, kteréhož mějieše, i řekl jest jemu: »Ó, synu mój milý, všicku potřebu, kterúž sem měl, rozdal sem chudým, a nic nemám, co bych tobě ostavil, jediné toliko desět hřiven zlata. Pro- tož vyvol sobě ze dvého jedno: aneb/ těch desět hřiven daj chudým, jimižto by sě měl živiti v tomto světě, aneb tě porúčiem panně Marijie, jíž sem já, doniž sem žív byl, vždycky slúžil, aby ona byla tvá orodovnice i spomocnice.« Odpovědě syn otci: »Byť pak bylo viece peněz nežť jest, chci já radějí, aby mě poručil milosrdné panně Mariji, matce boží, jenž si ty jí vždycky slúžil, nežli bych sě měl v těch penězích a v tom zlatě kochati.« A když jest otec umřel, syn jeho nemějieše co jiesti. A tak núzí jsa přihnán, šel prositi sobě almužny. Je- mužto pán buoh i panna Maria svú svatú pomoc dá- váchu, že lidé jemu radějše pro buoh dáváchu nežli ji- ným chudým lidem. A když sobě shro/máždil almužnu, vjide do kostela i sěde proti oltáři, na kterémžto bieše malován obraz panny Marije, i pojiedáše tu, což mějie- 10 15 20 25 258b a 258b ß 43
Strana 44
259a a 35 40 30 še. A což jest jemu zbývalo té almužny, to chudým rozdáváše. Tehdy kaplan biskupuov toho kostela znamenáše účinek toho jistého pacholíka i pověděl jest biskupovi. A když biskup srozuměl tomu chudému pacholíku, že tak jest nuzný a potřebný, slitoval sě jest nad ním pro jeho poctivost a pro dobrotu otce jeho dobrého i řekl jest ten biskup, že jest jemu ujec, a to jemu vzkázal po svém kaplanu. A kázal jeho povolati k sobě i přijal jeho do svého dvoru a učinil jeho duostojného sbožím i ctí velikú tak, že ten jistý viece sbožie měl nežli otec/ jeho; a jsa v tom bohatství, dobrý život vedl, pánu bohu i panně Mariji pilně rád slúžil a z toho sbožie rád pro pána boha uděloval. A jsa v tom dobrém životě, potom skonal a tak sě pánu bohu dostal. Pane Bože, dajž nám, bychom sě také k tobě dostali! 45 44
259a a 35 40 30 še. A což jest jemu zbývalo té almužny, to chudým rozdáváše. Tehdy kaplan biskupuov toho kostela znamenáše účinek toho jistého pacholíka i pověděl jest biskupovi. A když biskup srozuměl tomu chudému pacholíku, že tak jest nuzný a potřebný, slitoval sě jest nad ním pro jeho poctivost a pro dobrotu otce jeho dobrého i řekl jest ten biskup, že jest jemu ujec, a to jemu vzkázal po svém kaplanu. A kázal jeho povolati k sobě i přijal jeho do svého dvoru a učinil jeho duostojného sbožím i ctí velikú tak, že ten jistý viece sbožie měl nežli otec/ jeho; a jsa v tom bohatství, dobrý život vedl, pánu bohu i panně Mariji pilně rád slúžil a z toho sbožie rád pro pána boha uděloval. A jsa v tom dobrém životě, potom skonal a tak sě pánu bohu dostal. Pane Bože, dajž nám, bychom sě také k tobě dostali! 45 44
Strana 45
Tuto sě píše o jednom žáku dospělém v umění a vzác- ném, kterak sě byl poručil svatému Dominiku, chtě rdd vstupiti v ten řád svatého Dominika. C te sě o jednom žáku dospělém a urozeném, kte- rýžto sě bieše poručil svatému Dominiku, že by ohtěl vstúpiti v řád a v zákon kazatelóv. A tak když v tom zákoně bieše některého času, upadl jest u velikú nemoc. A když až k poslední hodině / smrti přicházieše, svatý Dominikus prosil za něho panny Marije, aby jemu spomoci ráčila. A inhed ku prosbě svatého Dominika blahoslavená panna Maria se dvěma svatýma pannoma ukázala sě tomu žáku nemocnému s velikú jasností i řekla tomu žáku: »Pros ote mne, co chceš, a nebudeš oslyšán.« A když nemějieše údóv zdravých ku prosbě, řekly sú tě dvě panně k žáku tomu: »Ó dobrý žáku, po- ruč tvú prosbu milosrdné panně Mariji, kterážto mlu- vila jest laskavě k tobě. A on k tomu inhed svolil. Tehda blahoslavená panna Maria dotkla sé hlavy jeho svü svatü rukü i noh jeho a inhed jest uzdraven a vstav, inhed ukázal to svatému Dominikovi. A kdyZ to svaty Do/[mi]nikus uslySal, Ze jest jeho panna Maria uslyšala, pánu bohu dieky vzdal a předuostojné panně Mariji. 45 (10) 5 259a 5 10 15 20 259b »
Tuto sě píše o jednom žáku dospělém v umění a vzác- ném, kterak sě byl poručil svatému Dominiku, chtě rdd vstupiti v ten řád svatého Dominika. C te sě o jednom žáku dospělém a urozeném, kte- rýžto sě bieše poručil svatému Dominiku, že by ohtěl vstúpiti v řád a v zákon kazatelóv. A tak když v tom zákoně bieše některého času, upadl jest u velikú nemoc. A když až k poslední hodině / smrti přicházieše, svatý Dominikus prosil za něho panny Marije, aby jemu spomoci ráčila. A inhed ku prosbě svatého Dominika blahoslavená panna Maria se dvěma svatýma pannoma ukázala sě tomu žáku nemocnému s velikú jasností i řekla tomu žáku: »Pros ote mne, co chceš, a nebudeš oslyšán.« A když nemějieše údóv zdravých ku prosbě, řekly sú tě dvě panně k žáku tomu: »Ó dobrý žáku, po- ruč tvú prosbu milosrdné panně Mariji, kterážto mlu- vila jest laskavě k tobě. A on k tomu inhed svolil. Tehda blahoslavená panna Maria dotkla sé hlavy jeho svü svatü rukü i noh jeho a inhed jest uzdraven a vstav, inhed ukázal to svatému Dominikovi. A kdyZ to svaty Do/[mi]nikus uslySal, Ze jest jeho panna Maria uslyšala, pánu bohu dieky vzdal a předuostojné panně Mariji. 45 (10) 5 259a 5 10 15 20 259b »
Strana 46
(11) Tuto se píše] o jednom bohatém člověku, kterýž slúžil rád panně Mariji a byl žív velmi nešlechetně a potom sě jest kál. 259b ß 260a a 10 15 20 25 te sě o jednom bohatém člověku, kterýžto panně Mariji nábožně slúžil almužnami, posty, modlitba- mi, a to v den sobotní, ale bieše velmi nečistý, takže vešken svój statek v smilství a v cizoložství utratil, a všudy jezdieše hledaje, kterú by mohl pannu porušiti. I stalo sě jest, že jest přijel do jednoho města, i ká- zal sě svým služebníkóm ptáti, kde by mohli kterú pannu nalézti, ješto by s ní svú vuoli měl. A/ sú ne- mohli nižádné nalézti, ješto by s ní svú vuoli měl, jí zaplatě. Tehda přišli sú k jednomu rytieři převelmi chudému a velmi ušlechtilému, kterýžto měl dceru vel- mi krásnú. Toho rytieře budú prositi, aby svú dcerku dal tomu jich pánu, aby s ním ležala, slibujíce jemu, že chtie jemu za to dáti čtyřidceti hřiven peněz. Kterýžto velmi sě poče za to styděti a smuten býti, pláče hořce tak, že by pro svú chudobu takové věci trpěl. A když uzřela jeho dcera plačícieho, otázala jest otce, proč by plakal. Jížto odpověděv, vece rytieř: »Tento, kterýž jest k nám přijel, chcet dáti čtyřidceti hřiven peněz, aby s ním ležala, za kterúžto/ věc velmi sě stydím, že mám ta- kové věci nad tebú dočekati.« Odpověděla dcera otci: »Nerod plakati. Jáť sem hotova učiniti vuoli jeho, aby když nám dá penieze, mohli bychom sobě z našie chu- doby pomoci.« To uslyšev otec její od nie, kázal slu- žebníkóm toho rytieře ty penieze přinésti, kteréž sú 5 46
(11) Tuto se píše] o jednom bohatém člověku, kterýž slúžil rád panně Mariji a byl žív velmi nešlechetně a potom sě jest kál. 259b ß 260a a 10 15 20 25 te sě o jednom bohatém člověku, kterýžto panně Mariji nábožně slúžil almužnami, posty, modlitba- mi, a to v den sobotní, ale bieše velmi nečistý, takže vešken svój statek v smilství a v cizoložství utratil, a všudy jezdieše hledaje, kterú by mohl pannu porušiti. I stalo sě jest, že jest přijel do jednoho města, i ká- zal sě svým služebníkóm ptáti, kde by mohli kterú pannu nalézti, ješto by s ní svú vuoli měl. A/ sú ne- mohli nižádné nalézti, ješto by s ní svú vuoli měl, jí zaplatě. Tehda přišli sú k jednomu rytieři převelmi chudému a velmi ušlechtilému, kterýžto měl dceru vel- mi krásnú. Toho rytieře budú prositi, aby svú dcerku dal tomu jich pánu, aby s ním ležala, slibujíce jemu, že chtie jemu za to dáti čtyřidceti hřiven peněz. Kterýžto velmi sě poče za to styděti a smuten býti, pláče hořce tak, že by pro svú chudobu takové věci trpěl. A když uzřela jeho dcera plačícieho, otázala jest otce, proč by plakal. Jížto odpověděv, vece rytieř: »Tento, kterýž jest k nám přijel, chcet dáti čtyřidceti hřiven peněz, aby s ním ležala, za kterúžto/ věc velmi sě stydím, že mám ta- kové věci nad tebú dočekati.« Odpověděla dcera otci: »Nerod plakati. Jáť sem hotova učiniti vuoli jeho, aby když nám dá penieze, mohli bychom sobě z našie chu- doby pomoci.« To uslyšev otec její od nie, kázal slu- žebníkóm toho rytieře ty penieze přinésti, kteréž sú 5 46
Strana 47
slíbili jemu dáti, svolí-li jim ke dceři. A když sú jemu 30 penieze přinesli, tehda inhed dcera jeho šla jest k ry- tieři tomu. Jižto když uzřě ten rytieř, poče sě jemu ta panna velmi líbiti a milá býti. I počel jie tázati, které by jejie jméno bylo, kterážto odpověděla jemu: »Řie- kajíť mi Maria.« Odpověděl ten jistý rytieř: »Odstup to ote mne, aby ty měla ode mne porušena býti, po- něvadž si nazvána tiem jménem, jakož/ má milá panna Maria jest nazvána.« A když to uslyše ta panna, poče plakati, bojéci sě, aby ten rytieř neodjal jí peněz. A to když uzře rytieř, obveselil jest ji a řka jí: »O dobrá panenko, jdiž u po- koji a ty penieze, kteréžť sem tobě dal, mějž je i s otcem svým ve jméno drahé panny Marije.« Kte- rážto s velikú radostí navrátila sě do domu otce svého, zvěstujíci to otci svému, že jest v čistotě zuostala a že jí ty penieze ve jméno panny Marije dal. A tak otec jejie opravil své chudoby a tiem byl velmi radosten, že jest dcera jeho při cti zuostala. A nepřestal chval vzdávati pánu bohu i jeho milé matce panně Mariji. I stalo sě jest, když druhý den ten rytieř na lov jel jest, tehdy svým/ vlastním kopím sě zabodl až k smrti. A skrze pomoc drahé panny Marie a skrze malé pokánie a zpověď umřel jest a pohřeben jest na poli, neb práva duchovnie tak držie aneb okazují, aby takoví lidé na poli byli pochování, kteřížto v lúpežiech, v loviech, v kolbách smrtí bývají zastěženi. A inhed druhé noci okázala sě jest panna Maria té panence, kterážto měla od toho rytieře porušena býti, a řekla jest jí: »Jdiž, Ó dobrá děvečko, k biskupovi a pověz jemu ote mne, aby služebníka mého pochoval na kerchově, neb sem jemu za tu prosbu a za to dobroděnie, což jest mně učinil, uprosila milost u svého syna.« Biskup zajisté uslyšev přikázanie od panny Ma/rie, toho rytieře na kerchově kázal pochovati. 35 40 45 50 55 60 260a ß 260b a 260b ß 47
slíbili jemu dáti, svolí-li jim ke dceři. A když sú jemu 30 penieze přinesli, tehda inhed dcera jeho šla jest k ry- tieři tomu. Jižto když uzřě ten rytieř, poče sě jemu ta panna velmi líbiti a milá býti. I počel jie tázati, které by jejie jméno bylo, kterážto odpověděla jemu: »Řie- kajíť mi Maria.« Odpověděl ten jistý rytieř: »Odstup to ote mne, aby ty měla ode mne porušena býti, po- něvadž si nazvána tiem jménem, jakož/ má milá panna Maria jest nazvána.« A když to uslyše ta panna, poče plakati, bojéci sě, aby ten rytieř neodjal jí peněz. A to když uzře rytieř, obveselil jest ji a řka jí: »O dobrá panenko, jdiž u po- koji a ty penieze, kteréžť sem tobě dal, mějž je i s otcem svým ve jméno drahé panny Marije.« Kte- rážto s velikú radostí navrátila sě do domu otce svého, zvěstujíci to otci svému, že jest v čistotě zuostala a že jí ty penieze ve jméno panny Marije dal. A tak otec jejie opravil své chudoby a tiem byl velmi radosten, že jest dcera jeho při cti zuostala. A nepřestal chval vzdávati pánu bohu i jeho milé matce panně Mariji. I stalo sě jest, když druhý den ten rytieř na lov jel jest, tehdy svým/ vlastním kopím sě zabodl až k smrti. A skrze pomoc drahé panny Marie a skrze malé pokánie a zpověď umřel jest a pohřeben jest na poli, neb práva duchovnie tak držie aneb okazují, aby takoví lidé na poli byli pochování, kteřížto v lúpežiech, v loviech, v kolbách smrtí bývají zastěženi. A inhed druhé noci okázala sě jest panna Maria té panence, kterážto měla od toho rytieře porušena býti, a řekla jest jí: »Jdiž, Ó dobrá děvečko, k biskupovi a pověz jemu ote mne, aby služebníka mého pochoval na kerchově, neb sem jemu za tu prosbu a za to dobroděnie, což jest mně učinil, uprosila milost u svého syna.« Biskup zajisté uslyšev přikázanie od panny Ma/rie, toho rytieře na kerchově kázal pochovati. 35 40 45 50 55 60 260a ß 260b a 260b ß 47
Strana 48
(12) Tuto sě píše o jednom muži, ješto měl pannu Mariji u poctivosti, co sě jest divného přihodilo. 261a a 261a ß 5 10 15 20 25 Veden muž velmi v poctivosti mějieše pannu Mariji, avšak sě bieše dopustil jednoho hřiechu převelmi těžkého tak, že sě jest toho hřiechu nesměl pro veli- kú hanbu zpoviedati. A když tomu mnohý čas pominul, jsa hnut ku po- kání, i hledáše tajného miesta i vyznal sě pánu bohu svých hřiechóv řka: »Pane bože, milostív buď mně hřiešnému. Já sem nebožtík hřiešný takový hřiech uči- nil, že sem sě jeho žádnému nesměl vyznati pro veliký stud. A v tom hřiechu dávám sě vinen tobě, bohu mému samému, a/ prosím tvé svaté milosti, aby mi ráčil ten hřiech odpustiti. A rač mi dáti milost a želenie ta- kového hřiechu, abych mohl tiem hřiechem viece tvé svaté milosti nehněvati.« A když ty věci rozjímaje pravieše, ukázal sě jemu dábel v zpuosobě kněžské a řekl: »Co myslíš a co rozjímáš v srdci svém?« Jemuž- to odpověděl: »Já sem mnoho časuov tajil takového hřiechu, neb sem sě jeho styděl zpoviedati.« Jemužto dábel odpověděl a řka: »Já sem z božíeho milosrden- stvie přišel k tobě, aby sě mně, knězi, zpoviedal.« A inhed jest vyznal ten hřiech. Řekl jest dábel: »Aj, dávámť tobě za pokánie, aby sě toho hřiechu nikdy viece nevyznával ani sě zpoviedal a za to měl u plně, že jest tobě/ ten hřiech odpuštěn.« Kterýžto inhed jemu slíbil, že to chce učiniti. A když muž přicházieše ku poslední hodině svého 48
(12) Tuto sě píše o jednom muži, ješto měl pannu Mariji u poctivosti, co sě jest divného přihodilo. 261a a 261a ß 5 10 15 20 25 Veden muž velmi v poctivosti mějieše pannu Mariji, avšak sě bieše dopustil jednoho hřiechu převelmi těžkého tak, že sě jest toho hřiechu nesměl pro veli- kú hanbu zpoviedati. A když tomu mnohý čas pominul, jsa hnut ku po- kání, i hledáše tajného miesta i vyznal sě pánu bohu svých hřiechóv řka: »Pane bože, milostív buď mně hřiešnému. Já sem nebožtík hřiešný takový hřiech uči- nil, že sem sě jeho žádnému nesměl vyznati pro veliký stud. A v tom hřiechu dávám sě vinen tobě, bohu mému samému, a/ prosím tvé svaté milosti, aby mi ráčil ten hřiech odpustiti. A rač mi dáti milost a želenie ta- kového hřiechu, abych mohl tiem hřiechem viece tvé svaté milosti nehněvati.« A když ty věci rozjímaje pravieše, ukázal sě jemu dábel v zpuosobě kněžské a řekl: »Co myslíš a co rozjímáš v srdci svém?« Jemuž- to odpověděl: »Já sem mnoho časuov tajil takového hřiechu, neb sem sě jeho styděl zpoviedati.« Jemužto dábel odpověděl a řka: »Já sem z božíeho milosrden- stvie přišel k tobě, aby sě mně, knězi, zpoviedal.« A inhed jest vyznal ten hřiech. Řekl jest dábel: »Aj, dávámť tobě za pokánie, aby sě toho hřiechu nikdy viece nevyznával ani sě zpoviedal a za to měl u plně, že jest tobě/ ten hřiech odpuštěn.« Kterýžto inhed jemu slíbil, že to chce učiniti. A když muž přicházieše ku poslední hodině svého 48
Strana 49
života, tehdy světí andělé vadiechu sě s dáblem o duši jeho. A praviechu ďáblové: »Psáno jest zajisté, že pán buoh řekl jest: „Kterakéhož tě naleznu, takéhož tě súditi budu“, a podlé té řeči tento muž jistý jest náš, neb v hřiechu smrtedlném nalezen jest.« A inhed vzemši duši toho člověka, počeli sú ji nésti do pekla s radostí velikú. A když sú přišli až k vratóm pekel- ným, potkala jest je předuostojná panna Marija a řek- la jest jim: »Neb ste lstívě oklamali jeho, aby sě ne- vyznával ani zpoviedal toho hřiechu/ smrtedlného, kterýmžto hřiechem hněval jest mého syna milého, i protož přikazujiť vám skrze ukrutný, strašlivý i hroz- ný den súdný, abyšte jeho duši zasě k jeho tělu na- vrátili, aby toho hřiechu, kteréhož skrze vaši lest sě jest nezpoviedal, ani za ten hřiech dosti učinil, aby jeho duše jsúci zasě v tělo navrácena, i mohl by on svój život opraviti.« Kteřížto dáblové bez prodlenie jeho duši sú pustili k jeho tělu a inhed jest počal žív býti. A potom sě jest s pravú věrú toho hřiechu zpo- viedal a spravedlivě pánu bohu za ten hřiech dosti učinil. A to rozpravenie proto jest psáno, abychom slú- žili rádi našie milé/ panně Mariji. A vězte, že každé- mu člověku, kto jí věrně slúží a ji miluje, žeť ona s pil- ností každému spomóže. Prosmež i my, ať by nám spomohla! 35 261b a 40 45 50 261b 6 30 4 7305 19
života, tehdy světí andělé vadiechu sě s dáblem o duši jeho. A praviechu ďáblové: »Psáno jest zajisté, že pán buoh řekl jest: „Kterakéhož tě naleznu, takéhož tě súditi budu“, a podlé té řeči tento muž jistý jest náš, neb v hřiechu smrtedlném nalezen jest.« A inhed vzemši duši toho člověka, počeli sú ji nésti do pekla s radostí velikú. A když sú přišli až k vratóm pekel- ným, potkala jest je předuostojná panna Marija a řek- la jest jim: »Neb ste lstívě oklamali jeho, aby sě ne- vyznával ani zpoviedal toho hřiechu/ smrtedlného, kterýmžto hřiechem hněval jest mého syna milého, i protož přikazujiť vám skrze ukrutný, strašlivý i hroz- ný den súdný, abyšte jeho duši zasě k jeho tělu na- vrátili, aby toho hřiechu, kteréhož skrze vaši lest sě jest nezpoviedal, ani za ten hřiech dosti učinil, aby jeho duše jsúci zasě v tělo navrácena, i mohl by on svój život opraviti.« Kteřížto dáblové bez prodlenie jeho duši sú pustili k jeho tělu a inhed jest počal žív býti. A potom sě jest s pravú věrú toho hřiechu zpo- viedal a spravedlivě pánu bohu za ten hřiech dosti učinil. A to rozpravenie proto jest psáno, abychom slú- žili rádi našie milé/ panně Mariji. A vězte, že každé- mu člověku, kto jí věrně slúží a ji miluje, žeť ona s pil- ností každému spomóže. Prosmež i my, ať by nám spomohla! 35 261b a 40 45 50 261b 6 30 4 7305 19
Strana 50
(13) Tuto sě píše o jedné ženě, kterak sě jest smilstvem zapálila proti synu svému a přebývala s ním, až i počala synem. 262а a 262а ß 10 15 20 25 edna žena zápalem a libostí smilstva jsúci zapá- lena proti synu svému vlastniemu, jehožto tak velmi zamilovala, až s ním i počala a počevši i porodila syna. Tehdy bázní velikú pro tak veliký hřiech jsúci pře- strašena a bojéci sě, by jí náhlá smrt nepřišla a po- tom aby na věky nebyla zatracena, a protož myslila převelmi velikým myšlením, aby sě mohla s některým I múdrým knězem o ten hřiech poraditi, kteraké by pokánie za ten hřiech měla přijieti. I stalo sě jest, že jest šla, došla s velikú prací i s tiem dietětem a ukázala sě jest před papežem Innocenciem, a to s tak velikým pláčem a křikem činieci zpověď, ano všickni lidé sly- šie, takže sú sě lidé velmi ulekli toho jejieho křiku. A vida papež té ženy skrúšenie a tak veliký pláč, počal jest mysliti, právě-li by sě chtěla káti. I přikázal jí, aby v takovém růšě tu před lidmi sě okázala, v ktera- kém jest s synem svým přebývala, když jest hřěšila. Tehdy ona odváživši sě hanby věčné, pro kterýžto hřiech měla muky na věky u pekle trpěti, inhed jest vyšla a rúcho s sebe složila. Jedno v/ jedné košili přišla do kostela k svatému Petru a tak sě jest uká- zala, že jest hotova byla učiniti, což by jí koli za ten hřiech bylo uloženo. A když tomu porozoměl ten pa- pež Innocencius, že sě ta žena dala před ním u velikú pokoru, nižádného jí pokánie za ten hřiech neuloživ, 5 50
(13) Tuto sě píše o jedné ženě, kterak sě jest smilstvem zapálila proti synu svému a přebývala s ním, až i počala synem. 262а a 262а ß 10 15 20 25 edna žena zápalem a libostí smilstva jsúci zapá- lena proti synu svému vlastniemu, jehožto tak velmi zamilovala, až s ním i počala a počevši i porodila syna. Tehdy bázní velikú pro tak veliký hřiech jsúci pře- strašena a bojéci sě, by jí náhlá smrt nepřišla a po- tom aby na věky nebyla zatracena, a protož myslila převelmi velikým myšlením, aby sě mohla s některým I múdrým knězem o ten hřiech poraditi, kteraké by pokánie za ten hřiech měla přijieti. I stalo sě jest, že jest šla, došla s velikú prací i s tiem dietětem a ukázala sě jest před papežem Innocenciem, a to s tak velikým pláčem a křikem činieci zpověď, ano všickni lidé sly- šie, takže sú sě lidé velmi ulekli toho jejieho křiku. A vida papež té ženy skrúšenie a tak veliký pláč, počal jest mysliti, právě-li by sě chtěla káti. I přikázal jí, aby v takovém růšě tu před lidmi sě okázala, v ktera- kém jest s synem svým přebývala, když jest hřěšila. Tehdy ona odváživši sě hanby věčné, pro kterýžto hřiech měla muky na věky u pekle trpěti, inhed jest vyšla a rúcho s sebe složila. Jedno v/ jedné košili přišla do kostela k svatému Petru a tak sě jest uká- zala, že jest hotova byla učiniti, což by jí koli za ten hřiech bylo uloženo. A když tomu porozoměl ten pa- pež Innocencius, že sě ta žena dala před ním u velikú pokoru, nižádného jí pokánie za ten hřiech neuloživ, 5 50
Strana 51
přede všemi lidmi řekl jest: »Odpuštěn jest tobě ten hřiech, jdiž u pokoji!«, nižádného jí pokánie neostaviv. A když takovú věc uslyšal jeden z kardinálóv i z zá- konníkóv o něm, jako onen zákonník, ješto reptáše proti pánu bohu, ješto hřiechy lidem odpůštěl, též tento proti tomu papeži reptáše pravě, že by neprávě hřiechy od- púštěl a pro takový veliký hřiech/ že nenie dosti uči- něno tak malé pokánie. K němužto papež odpověděl: »Jestližeť sem já jí v tom neprávě učinil, dábel ať inhed v mé tělo vstúpí. Pakli ty mě neprávě súdíš, staň sě tobě též.« A inhed jest dábel toho kardinála počel trápiti a skrze jeho trápenie pán buoh té ženě hřiechy odpustil. A když ten div na sobě učiněný ten jistý kar- dinál uzřel, od toho času prosil lidi, aby sě zaň modlili. A když sú sě zaň lidé pánu bohu modlili, inhed jest dábel z něho vystúpil. A on, klek nábožně na kolenů, zaslíbil pánu bohu, že nikdy nemiení sě jeho svaté mi- losti protiviti ani odporen býti. A protož nižádný zúfati nemá, by byl najvětčí hřieš- ník, že bu/de-li sě věrně a právě a spravedlivě svých hřiechuov káti, že sě nad ním milý pán buoh smiluje, zde dá milost a po smrti věčnú radost, [k] kteréžto radosti dopomáhej nám ten milý Ježíš, přietel najmi- lejší, amen. 35 40 45 50 262b a 262b B 30 51
přede všemi lidmi řekl jest: »Odpuštěn jest tobě ten hřiech, jdiž u pokoji!«, nižádného jí pokánie neostaviv. A když takovú věc uslyšal jeden z kardinálóv i z zá- konníkóv o něm, jako onen zákonník, ješto reptáše proti pánu bohu, ješto hřiechy lidem odpůštěl, též tento proti tomu papeži reptáše pravě, že by neprávě hřiechy od- púštěl a pro takový veliký hřiech/ že nenie dosti uči- něno tak malé pokánie. K němužto papež odpověděl: »Jestližeť sem já jí v tom neprávě učinil, dábel ať inhed v mé tělo vstúpí. Pakli ty mě neprávě súdíš, staň sě tobě též.« A inhed jest dábel toho kardinála počel trápiti a skrze jeho trápenie pán buoh té ženě hřiechy odpustil. A když ten div na sobě učiněný ten jistý kar- dinál uzřel, od toho času prosil lidi, aby sě zaň modlili. A když sú sě zaň lidé pánu bohu modlili, inhed jest dábel z něho vystúpil. A on, klek nábožně na kolenů, zaslíbil pánu bohu, že nikdy nemiení sě jeho svaté mi- losti protiviti ani odporen býti. A protož nižádný zúfati nemá, by byl najvětčí hřieš- ník, že bu/de-li sě věrně a právě a spravedlivě svých hřiechuov káti, že sě nad ním milý pán buoh smiluje, zde dá milost a po smrti věčnú radost, [k] kteréžto radosti dopomáhej nám ten milý Ježíš, přietel najmi- lejší, amen. 35 40 45 50 262b a 262b B 30 51
Strana 52
(14) Tuto sě píše o jednom lichevníku, kterýžto mnohá léta lichvil a potom sě zpoviedal a bohu sě dostal. 263a « 263a ß 5 10 15 20 25 yl jeden člověk na Rýně blízko od Kolína, toho města. A když mnoho peněz vylichvil, s božieho milosrdenstvie skrúšeným srdcem zpoviedal sě, a aby pánu bohu dosti učinil za své hřiechy, úmysl měl, že chce všecko pro pána boha rozdati, což by kolivěk měl. Ale zmienky žádné učinil před knězem, že by chtěl na- vrátiti, což jest vylichvil. Jemužto kněz řekl jest: »Jdi / a vezmi mnoho chleba a zkrájej jej na mnohé almuž- ny tak, že by těmi chleby naplnil truhlu plnú, a zavra ten chléb v truhle až do druhého dne a řka, potom jej chudým rozdáš.« Jenž to i učinil. A když druhý den byl přivolal toho kněze a otevřev truhlu, nalezl jest toliko žab, kolik jest chlebóv položil. Jemužto jest kněz odpověděl, že pánu bohu »tak jest almužna tvá ohavná a mrzká jakožto tyto žáby i kaž- dého, ktož lichví a z oklamánie svého bližnieho rozdá- vají almužny«. A když to od kněze uslyše ten jistý lichevník, velmi sě poče třiesti a lekati i vece knězi: »Co učiním za po- kánie?« I vece jemu kněz: »Chceš-li za jisté spasen býti, tuto celú noc aby mezi těmi žabami náh ležal.« A on zajisté, ač sě jest toho/ liknoval učiniti, avšak sě jest mezi těmi žabami náh položil v té truhle, kte- růžto truhlu kněz zavřel a odšel. A když druhý den kněz přišel, otevřev tu truhlu a nic v ní nenalezl, jediné kosti bielé toho člověka. A inhed ten kněz poznal, že 52
(14) Tuto sě píše o jednom lichevníku, kterýžto mnohá léta lichvil a potom sě zpoviedal a bohu sě dostal. 263a « 263a ß 5 10 15 20 25 yl jeden člověk na Rýně blízko od Kolína, toho města. A když mnoho peněz vylichvil, s božieho milosrdenstvie skrúšeným srdcem zpoviedal sě, a aby pánu bohu dosti učinil za své hřiechy, úmysl měl, že chce všecko pro pána boha rozdati, což by kolivěk měl. Ale zmienky žádné učinil před knězem, že by chtěl na- vrátiti, což jest vylichvil. Jemužto kněz řekl jest: »Jdi / a vezmi mnoho chleba a zkrájej jej na mnohé almuž- ny tak, že by těmi chleby naplnil truhlu plnú, a zavra ten chléb v truhle až do druhého dne a řka, potom jej chudým rozdáš.« Jenž to i učinil. A když druhý den byl přivolal toho kněze a otevřev truhlu, nalezl jest toliko žab, kolik jest chlebóv položil. Jemužto jest kněz odpověděl, že pánu bohu »tak jest almužna tvá ohavná a mrzká jakožto tyto žáby i kaž- dého, ktož lichví a z oklamánie svého bližnieho rozdá- vají almužny«. A když to od kněze uslyše ten jistý lichevník, velmi sě poče třiesti a lekati i vece knězi: »Co učiním za po- kánie?« I vece jemu kněz: »Chceš-li za jisté spasen býti, tuto celú noc aby mezi těmi žabami náh ležal.« A on zajisté, ač sě jest toho/ liknoval učiniti, avšak sě jest mezi těmi žabami náh položil v té truhle, kte- růžto truhlu kněz zavřel a odšel. A když druhý den kněz přišel, otevřev tu truhlu a nic v ní nenalezl, jediné kosti bielé toho člověka. A inhed ten kněz poznal, že 52
Strana 53
pán buch tomu člověku hřiechy odpustil, i vypravoval to mnohým lidem, aby sě toho hřiechu lichevnieho vy- 30 střiehali. 53
pán buch tomu člověku hřiechy odpustil, i vypravoval to mnohým lidem, aby sě toho hřiechu lichevnieho vy- 30 střiehali. 53
Strana 54
(15) Tuto se píše o jedné panně rozprávka velmi krásná a ta panna bieše dnú zlámána a nemohla sebú nikam hnúti, ale úmysl měla, že chtěla ráda pánu bohu slú- žiti, když by zdráva byla. 263b ß 10 15 20 25 Danna jedna byla u vlasti francúské šlechetná a ná- božná velmi. Ta když jedné/ chvíle na den matky božie očištěnie sama jediná v své nemoci ležieše a sama v sobě jsúci zamúcena řekla jest: »Aj, sama ležím je- diná a ráda bych tento slavný den panně Mariji poslú- žila, jakožto obyčej mají posluhovati věrní křestané, i nemohu.« A když takové věci na své mysli přemietáše, tehda dušě jejie božskú mocí byla z těla jejieho vy- stúpila a od svatého anděla do nebeského Jeruzaléma jest přinesena, kdežto viděla jest procesí převelmi krásnú toho města drahého Jeruzaléma, ano zvláště řádové andělští, patriarchy, proroci, apoštolé, mu- čedlníci, zpovědlníci, svaté panny i jiní věrní všickni v tom/ nebeském Jeruzalémě dva a dva v té procesi kráčiechu, zapálené sviece v svých ruků nesúce. Pří- hodné zpievanie tomu svátku zpieváchu i takovéž stá- nie, jakož obyčej jej na tomto světě učiniti, zachová- váchu. A anjel zajisté vuodce té jisté panny, vzav svieci jiné panně, kterážto mějieše býti tovařiška jejie, podal této jisté panně — a ta sviece osviecena bieše. I bieše zajisté taká okrasa v těch svatých a taká sláva, že by žádný jazyk toho nemohl vypraviti. Syn zajisté drahé panny Marie, jsa oblečen v růcho najduostojnějšie, najpoctivějšie miesto mějieše i s svú milú matkú pře- 30 drahú pannú, jehožto krásě vešken sbor nebeského 5 263b a 54
(15) Tuto se píše o jedné panně rozprávka velmi krásná a ta panna bieše dnú zlámána a nemohla sebú nikam hnúti, ale úmysl měla, že chtěla ráda pánu bohu slú- žiti, když by zdráva byla. 263b ß 10 15 20 25 Danna jedna byla u vlasti francúské šlechetná a ná- božná velmi. Ta když jedné/ chvíle na den matky božie očištěnie sama jediná v své nemoci ležieše a sama v sobě jsúci zamúcena řekla jest: »Aj, sama ležím je- diná a ráda bych tento slavný den panně Mariji poslú- žila, jakožto obyčej mají posluhovati věrní křestané, i nemohu.« A když takové věci na své mysli přemietáše, tehda dušě jejie božskú mocí byla z těla jejieho vy- stúpila a od svatého anděla do nebeského Jeruzaléma jest přinesena, kdežto viděla jest procesí převelmi krásnú toho města drahého Jeruzaléma, ano zvláště řádové andělští, patriarchy, proroci, apoštolé, mu- čedlníci, zpovědlníci, svaté panny i jiní věrní všickni v tom/ nebeském Jeruzalémě dva a dva v té procesi kráčiechu, zapálené sviece v svých ruků nesúce. Pří- hodné zpievanie tomu svátku zpieváchu i takovéž stá- nie, jakož obyčej jej na tomto světě učiniti, zachová- váchu. A anjel zajisté vuodce té jisté panny, vzav svieci jiné panně, kterážto mějieše býti tovařiška jejie, podal této jisté panně — a ta sviece osviecena bieše. I bieše zajisté taká okrasa v těch svatých a taká sláva, že by žádný jazyk toho nemohl vypraviti. Syn zajisté drahé panny Marie, jsa oblečen v růcho najduostojnějšie, najpoctivějšie miesto mějieše i s svú milú matkú pře- 30 drahú pannú, jehožto krásě vešken sbor nebeského 5 263b a 54
Strana 55
Jeruzaléma divieše sě/ na něho patřiece. Kteřížto duostojní kuorové andělští po třetiem stání patřiece na drahého pána i na jeho milú matku, začeli sú anti- fonu, ješto piesnička slóve takto dnes předuostojná: »Panna Maria děťátko Ježíše obětovala jest do chrá- mu.« I vešli sú [do] chrámu zlatem i drahými perlami udělaného a inhed potom všickni počeli sú mši převelmi duostojně a krásně zpievati. A když sú Kyrielejson do- zpievali, tehda Kristus, najduostojnější biskup, začal jest: »Chvála na výsosti bohu« a svatý Štěpán, pře- duostojný boží mučedlník, epištolu četl jest čtenie. Za- jisté svatý Jan, jsa oblečen v přečistú dialmatiku, jáh- nem té mše předuostojně byl/ jest. A když jest čte- nie dokonal pán Kristus, k řádu svému sě navrátil a od těch, kteřížto sú ty sviece obětovali, přijal jest. Tehda ta dřéveřečená panna, čijíci sě navrátiti k tělu svému, skrze ducha svú také svieci chtějieše s jinými ofěrovati a také přikázaním anděla svého nechtieše jie s sebú na zemi nésti. To vida anděl tu svieci, kterúž jí bieše dal, zlámal polovice sviece svrchní a zpodnie jí nechal. A tak jsúci k tělu svému navrácena, polovici té svie- ce v své ruce zavřenu jest nalezla. A tak v té svieci mnohé moci pán buoh na tomto světě ukazoval, uzdra- vuje mnohé nemocně. A tak bieše to viděnie té panně od pána boha ukázané zjeveno,/ že sě sama počela tomu vidění diviti. A když sú sě jie tázali, jaké by to jejie viděnie bylo, odpověděla jest ono slovo svatého Pavla apoštola: »Buďto že sem v těle byla, buďto kro- mě těla, pán buoh víe. Ale toto viem, že když sem le- žala na svém loži, jsúci velikú nemocí poražena, a již sem bohdá učiněna zdráva od pána boha.« 35 40 45 50 55 264a ß 264b « 264a a 60 55
Jeruzaléma divieše sě/ na něho patřiece. Kteřížto duostojní kuorové andělští po třetiem stání patřiece na drahého pána i na jeho milú matku, začeli sú anti- fonu, ješto piesnička slóve takto dnes předuostojná: »Panna Maria děťátko Ježíše obětovala jest do chrá- mu.« I vešli sú [do] chrámu zlatem i drahými perlami udělaného a inhed potom všickni počeli sú mši převelmi duostojně a krásně zpievati. A když sú Kyrielejson do- zpievali, tehda Kristus, najduostojnější biskup, začal jest: »Chvála na výsosti bohu« a svatý Štěpán, pře- duostojný boží mučedlník, epištolu četl jest čtenie. Za- jisté svatý Jan, jsa oblečen v přečistú dialmatiku, jáh- nem té mše předuostojně byl/ jest. A když jest čte- nie dokonal pán Kristus, k řádu svému sě navrátil a od těch, kteřížto sú ty sviece obětovali, přijal jest. Tehda ta dřéveřečená panna, čijíci sě navrátiti k tělu svému, skrze ducha svú také svieci chtějieše s jinými ofěrovati a také přikázaním anděla svého nechtieše jie s sebú na zemi nésti. To vida anděl tu svieci, kterúž jí bieše dal, zlámal polovice sviece svrchní a zpodnie jí nechal. A tak jsúci k tělu svému navrácena, polovici té svie- ce v své ruce zavřenu jest nalezla. A tak v té svieci mnohé moci pán buoh na tomto světě ukazoval, uzdra- vuje mnohé nemocně. A tak bieše to viděnie té panně od pána boha ukázané zjeveno,/ že sě sama počela tomu vidění diviti. A když sú sě jie tázali, jaké by to jejie viděnie bylo, odpověděla jest ono slovo svatého Pavla apoštola: »Buďto že sem v těle byla, buďto kro- mě těla, pán buoh víe. Ale toto viem, že když sem le- žala na svém loži, jsúci velikú nemocí poražena, a již sem bohdá učiněna zdráva od pána boha.« 35 40 45 50 55 264a ß 264b « 264a a 60 55
Strana 56
(16) Tuto sě píše o jednom mládenci, ješto byl upadl u veliké hřiechy, a kterak pán bóh jemu ty hřiechy divně odpustil. 264b ß 10 265a a 20 25 ládenec jeden bieše u Paříži v tom městě na učení i dopustil sě jest hřiechóv někakých bohu vel- mi ohavných, takže pro stud těch hřiechuov žádnému sě knězi nesměl zpoviedati. I poče mysliti o mukách pekel/ných, zlým lidem kteréž budú dány, a o slávě dobrých lidí, kteráž bude jim dána v nebesiech. I boje sě náhlé smrti, aby naň nepřipadla, vnitř sě mútieše hryzením svého svědomie a zevnitř třesieše sě na těle. A když ten strach a tu bázeň a stydlivost přemohl, tehdy přišel k svatému jednomu opatu. I ká- zal jeho k sobě povolati a že pro tu příčinu přišel, chtě 15 sě svých hřiechóv zpoviedati. Kterýžto opat, smilovav sě nad tiem mládencem, i poče jeho zpoviedati. Ó divná věc toho mládence chtějicieho sě zpovie- dati! Inhed panna Maria u boha uprosila jemu také skrúšenie tak, že s pláčem velikým chtě sě zpoviedati svých hřiechóv i počna jakžto/ praviti, a inhed pro- veliký pláč nemohl. A to když uzře ten převor, řekl jest tomu mládenci: »Jdiž a napiš tvé hřiechy na lístku a přines ke mně.« I líbila sě řeč tomu mládenci i odšel a napsal jest ty své hřiechy. A když bylo nazajtřie, při- šel opět k tomu převorovi, zkušuje, mohl-li by sě opět zpoviedati. A jakžto prvé, tak i po druhé nemohl jest. A když ten jistý opat jeho cedulku aneb lístek vzal, i počel jest čísti ty jeho hřiechy. A když přečite, lekl sě jest převelmi i řekl jest tomu mládenci: »Nejsem 5 56
(16) Tuto sě píše o jednom mládenci, ješto byl upadl u veliké hřiechy, a kterak pán bóh jemu ty hřiechy divně odpustil. 264b ß 10 265a a 20 25 ládenec jeden bieše u Paříži v tom městě na učení i dopustil sě jest hřiechóv někakých bohu vel- mi ohavných, takže pro stud těch hřiechuov žádnému sě knězi nesměl zpoviedati. I poče mysliti o mukách pekel/ných, zlým lidem kteréž budú dány, a o slávě dobrých lidí, kteráž bude jim dána v nebesiech. I boje sě náhlé smrti, aby naň nepřipadla, vnitř sě mútieše hryzením svého svědomie a zevnitř třesieše sě na těle. A když ten strach a tu bázeň a stydlivost přemohl, tehdy přišel k svatému jednomu opatu. I ká- zal jeho k sobě povolati a že pro tu příčinu přišel, chtě 15 sě svých hřiechóv zpoviedati. Kterýžto opat, smilovav sě nad tiem mládencem, i poče jeho zpoviedati. Ó divná věc toho mládence chtějicieho sě zpovie- dati! Inhed panna Maria u boha uprosila jemu také skrúšenie tak, že s pláčem velikým chtě sě zpoviedati svých hřiechóv i počna jakžto/ praviti, a inhed pro- veliký pláč nemohl. A to když uzře ten převor, řekl jest tomu mládenci: »Jdiž a napiš tvé hřiechy na lístku a přines ke mně.« I líbila sě řeč tomu mládenci i odšel a napsal jest ty své hřiechy. A když bylo nazajtřie, při- šel opět k tomu převorovi, zkušuje, mohl-li by sě opět zpoviedati. A jakžto prvé, tak i po druhé nemohl jest. A když ten jistý opat jeho cedulku aneb lístek vzal, i počel jest čísti ty jeho hřiechy. A když přečite, lekl sě jest převelmi i řekl jest tomu mládenci: »Nejsem 5 56
Strana 57
já duostojen sám za tvé hřiechy tobě rady dáti. Chceš- li, ať okáži mému vyššiemu otci, svatému Viktorovi?« Neb v ty časy svatý Viktor přebýváše v tom městě. A když/ ten převor přijide k svatému Viktorovi a podal jemu lístku, i počel všecko pořád rozprávěti. A když ten svatý Viktor otevřel ten lístek, všecky jeho hřiechy nalezl smazané. I řekl tomu převorovi: »Co mám čísti, ano nic nenie napsáno na tomto listu?« A ten převor poče jeho hřiechy opakovati, že sú byly napsány. Tehda oba dva počeli sú sě diviti milosrden- ství božiemu velikému, kteréž sě jest stalo nad tiem mládencem. A zavolavše jeho i ukázali sú jemu ten lístek, ano na něm nic psáno nenie. I řekli jsú tomu mládenci, že sú jemu hřiechové odpuštěni. A když ten lístek ten mládenec skrze jistá znamenie poznal, velikú radostí jest naplněn. A tak sú jemu/ pokánie žádného nedali za ty jeho hřiechy i počeli sú jeho napo[mí nati, aby pánu bohu z těch daruov děkoval, že sú jemu hřie- chové odpuštěni. A potom aby sě budúcích varoval a pána boha viece nehněval. A tak jest učinil, v dobrém životě trval a na své hřiechy až do smrti plakal a po- tom sě pánu bohu dostal. 35 40 45 265a ß 265b a 30 50 57
já duostojen sám za tvé hřiechy tobě rady dáti. Chceš- li, ať okáži mému vyššiemu otci, svatému Viktorovi?« Neb v ty časy svatý Viktor přebýváše v tom městě. A když/ ten převor přijide k svatému Viktorovi a podal jemu lístku, i počel všecko pořád rozprávěti. A když ten svatý Viktor otevřel ten lístek, všecky jeho hřiechy nalezl smazané. I řekl tomu převorovi: »Co mám čísti, ano nic nenie napsáno na tomto listu?« A ten převor poče jeho hřiechy opakovati, že sú byly napsány. Tehda oba dva počeli sú sě diviti milosrden- ství božiemu velikému, kteréž sě jest stalo nad tiem mládencem. A zavolavše jeho i ukázali sú jemu ten lístek, ano na něm nic psáno nenie. I řekli jsú tomu mládenci, že sú jemu hřiechové odpuštěni. A když ten lístek ten mládenec skrze jistá znamenie poznal, velikú radostí jest naplněn. A tak sú jemu/ pokánie žádného nedali za ty jeho hřiechy i počeli sú jeho napo[mí nati, aby pánu bohu z těch daruov děkoval, že sú jemu hřie- chové odpuštěni. A potom aby sě budúcích varoval a pána boha viece nehněval. A tak jest učinil, v dobrém životě trval a na své hřiechy až do smrti plakal a po- tom sě pánu bohu dostal. 35 40 45 265a ß 265b a 30 50 57
Strana 58
(17) Tuto sě opět o jednom mládenci píše divná rozprávka. 265b ß 266а a 5 10 15 20 25 eden mládenec kanovníkem jsa učiněn kostela pa- řížského, muž mladý a rozkošný, sa lakotně žív a smilstvu poddán i mnohým jiným hřiechom jsa naklo- něn, a když na něho nemoc veliká připadla, i počal se zpoviedati svých hřiechóv a na ně plakal a polepšiv ži- vota svého a provod/ krásný vzav, olejem svatým jsa zmazán, tělo božie přijímal a tak jest i umřel. Jehožto tělo, jakožto muže vzácného a bohatého, s velikú oslavností a chválů světa tohoto jest pochováno. I bie- še toho dne veliká jasnost tak, že i povětřie bylo tiché a utěšené. I řekli jsú lidé sami k sobě vespolek: »Mno- ho dobrého pán buoh tomuto člověku jest učinil. Niče- hož sě jemu nestalo, jehož by na smrti neměl, jakžto i jiní věrní křesťané, neb jest i svátosti kostelnie při- jal, povětřie krásné bylo při jeho pohřebu a s velikú slávú jest pochován.« Tehdy po nemnohých dnech jednomu svému čeledí- nu ukázal se pravě, že by byl zatracen. Ale tomu sě ten jistý čeledín poče diviti pravě jemu: »Však sě zpo/- viedal i tělo božie přijímal i olejem svatým si zmazán; kterak sě jest tobě to stalo, že si zatracen?« Odpově- děl ten člověk: »Jednoho mi sě dobrého nedostávalo, že toto všecko dobré ničehuož mi neprospělo, kterýmžto dobrým byl sem obdařen.« Řekl jest ten čeledín: »I co jest to zajisté, pověz mi!« I řekl: »Ač sem zajisté slíbil na své smrti, že sě chci zdržeti od hřiechuov a při- 58
(17) Tuto sě opět o jednom mládenci píše divná rozprávka. 265b ß 266а a 5 10 15 20 25 eden mládenec kanovníkem jsa učiněn kostela pa- řížského, muž mladý a rozkošný, sa lakotně žív a smilstvu poddán i mnohým jiným hřiechom jsa naklo- něn, a když na něho nemoc veliká připadla, i počal se zpoviedati svých hřiechóv a na ně plakal a polepšiv ži- vota svého a provod/ krásný vzav, olejem svatým jsa zmazán, tělo božie přijímal a tak jest i umřel. Jehožto tělo, jakožto muže vzácného a bohatého, s velikú oslavností a chválů světa tohoto jest pochováno. I bie- še toho dne veliká jasnost tak, že i povětřie bylo tiché a utěšené. I řekli jsú lidé sami k sobě vespolek: »Mno- ho dobrého pán buoh tomuto člověku jest učinil. Niče- hož sě jemu nestalo, jehož by na smrti neměl, jakžto i jiní věrní křesťané, neb jest i svátosti kostelnie při- jal, povětřie krásné bylo při jeho pohřebu a s velikú slávú jest pochován.« Tehdy po nemnohých dnech jednomu svému čeledí- nu ukázal se pravě, že by byl zatracen. Ale tomu sě ten jistý čeledín poče diviti pravě jemu: »Však sě zpo/- viedal i tělo božie přijímal i olejem svatým si zmazán; kterak sě jest tobě to stalo, že si zatracen?« Odpově- děl ten člověk: »Jednoho mi sě dobrého nedostávalo, že toto všecko dobré ničehuož mi neprospělo, kterýmžto dobrým byl sem obdařen.« Řekl jest ten čeledín: »I co jest to zajisté, pověz mi!« I řekl: »Ač sem zajisté slíbil na své smrti, že sě chci zdržeti od hřiechuov a při- 58
Strana 59
chopiti sě věcí spasitedlných, i řek[1 o mi mé svědomie: „Jestliže budeš zdráv, však toho zachovati nebudeš moci, což slibuješ.' A že mé srdce viece bylo přichýleno ke zlému nežli k dobrému, i protož sem nezaslúžil hřiechóv odpuštěnie a protož sem musil do pekla jíti.« Protož každý sě boj, aby sě toho pilně varoval, aby v též neupadl jako/ tento. Zachovajž nás pán buoh, amen! 30 266а ß 35 59
chopiti sě věcí spasitedlných, i řek[1 o mi mé svědomie: „Jestliže budeš zdráv, však toho zachovati nebudeš moci, což slibuješ.' A že mé srdce viece bylo přichýleno ke zlému nežli k dobrému, i protož sem nezaslúžil hřiechóv odpuštěnie a protož sem musil do pekla jíti.« Protož každý sě boj, aby sě toho pilně varoval, aby v též neupadl jako/ tento. Zachovajž nás pán buoh, amen! 30 266а ß 35 59
Strana 60
(18) 5 Tuto se píše o jednom rytieři, ješto s svú vlastní sestrú přebýval a potom sě zpoviedal. I byl k němu kněz přišel s božím tělem i nechtěl jemu dáti, leč by toho hřiechu sě odpověděl. A on velmi jsa rozpálen v tom milování, nemohl toho spustiti s mysli své. 266b a 266b ß 10 15 20 25 KZměstě Treuerenském bieše jeden rytieř, jenž s svú Vsestrú vlastní přebýváše a ji za manželku mějieše, jenž jejiem milováním tak velmi bieše zapálen, že ani od dobrých kněží napomínaním, ani vyobcováním, ani kterú lidskú hanbu chtěl jie prázden býti. A když sě bieše roznemohl, boje sě smrti, povolal k sobě kněze, jemužto právě s pláčem svých sě hřiechóv / zpoviedal. Jehož když kněz napomínal, aby sě odpově- děl a odpřisáhl takového neřádného přebývanie s svú sestrú, odpověděl a řekl knězi, že nemohú toho hřie- chu zuostati. A když to kněz od něho uslyšal, an tak tvrd v své zlosti, odšel jest s tělem božím od něho, jenž bieše s sebú přinesl k tomu nemocnému. A když vycházieše z domu ten kněz, ukázal sě jemu svatý Bernart, tieže jeho, proč by tomu nemocnému nedal těla božieho. A porozuměv, pro kteru by to pří- činu učinil, řekl jest tomu knězi svatý Bernart: »Na- vrať sě se mnů k nemocnému!« A když sú sě navrá- tili, svatý Bernart radil jest tomu rytieři učiniti, co by jemu bylo potřebného k spasení. A on svolil k tomu, že chce ve všem do/brém poslušen býti. I řekl jemu svatý Bernart: »I zdali toho žalostíš a pyčeš, že ne- móžeš toho zlého ostati?« Odpověděl: »Velmi mi toho líto, že nemohu toho ostati.« Uslyšav to svatý Ber- 30 nart, řek' knězi, aby jemu podal božieho těla. A divná věc; inhed, když tělo božie přijal, stalo sě jest jemu 60
(18) 5 Tuto se píše o jednom rytieři, ješto s svú vlastní sestrú přebýval a potom sě zpoviedal. I byl k němu kněz přišel s božím tělem i nechtěl jemu dáti, leč by toho hřiechu sě odpověděl. A on velmi jsa rozpálen v tom milování, nemohl toho spustiti s mysli své. 266b a 266b ß 10 15 20 25 KZměstě Treuerenském bieše jeden rytieř, jenž s svú Vsestrú vlastní přebýváše a ji za manželku mějieše, jenž jejiem milováním tak velmi bieše zapálen, že ani od dobrých kněží napomínaním, ani vyobcováním, ani kterú lidskú hanbu chtěl jie prázden býti. A když sě bieše roznemohl, boje sě smrti, povolal k sobě kněze, jemužto právě s pláčem svých sě hřiechóv / zpoviedal. Jehož když kněz napomínal, aby sě odpově- děl a odpřisáhl takového neřádného přebývanie s svú sestrú, odpověděl a řekl knězi, že nemohú toho hřie- chu zuostati. A když to kněz od něho uslyšal, an tak tvrd v své zlosti, odšel jest s tělem božím od něho, jenž bieše s sebú přinesl k tomu nemocnému. A když vycházieše z domu ten kněz, ukázal sě jemu svatý Bernart, tieže jeho, proč by tomu nemocnému nedal těla božieho. A porozuměv, pro kteru by to pří- činu učinil, řekl jest tomu knězi svatý Bernart: »Na- vrať sě se mnů k nemocnému!« A když sú sě navrá- tili, svatý Bernart radil jest tomu rytieři učiniti, co by jemu bylo potřebného k spasení. A on svolil k tomu, že chce ve všem do/brém poslušen býti. I řekl jemu svatý Bernart: »I zdali toho žalostíš a pyčeš, že ne- móžeš toho zlého ostati?« Odpověděl: »Velmi mi toho líto, že nemohu toho ostati.« Uslyšav to svatý Ber- 30 nart, řek' knězi, aby jemu podal božieho těla. A divná věc; inhed, když tělo božie přijal, stalo sě jest jemu 60
Strana 61
spasenie. A od té hodiny počel svú sestru v mrzkosti mieti, jenž ji prvé velmi miloval, i řekl: »Dieky vzdá- vám bohu mému, jenž mě ráčil vysvoboditi z toho hřiechu, neb bych radějí dábla viděl nežli ji.« A tak jsa v pravé zpovědi a v dobrém životě, dostal sě pánu bohu. 35 61
spasenie. A od té hodiny počel svú sestru v mrzkosti mieti, jenž ji prvé velmi miloval, i řekl: »Dieky vzdá- vám bohu mému, jenž mě ráčil vysvoboditi z toho hřiechu, neb bych radějí dábla viděl nežli ji.« A tak jsa v pravé zpovědi a v dobrém životě, dostal sě pánu bohu. 35 61
Strana 62
(19) Tuto sě píše o jedné jeptišce, kterážto chtěla ráda svój stav proměniti i nemohla jeho nikoli proměniti. 267а ß 5 10 15 20 25 Jedna jeptiška/ a panna nábožná od jednoho žáka jsúci smilnými řečmi namluvena, ku prosbě jeho povolila i slíbila jemu, aby po kumpletě přišel k nie. I bieše zajisté ona strážce toho kostela. A když sú kumplet dokonaly a již biechu jiné panny spat sě rozešly a ona když chtieše z kláštera vyjíti, pána Ježíše, an má ruce rozpaté, potkala. I co viece, počela ke všem dveřóm choditi a všudy pána Krista, an na kříži stojí, nalezla. Tehda k sobě navrátivši sě, řekla: »Snad nenie vuole božie, abych kam odešla.« Mějieše ta panna zajisté na každý den zvláštní mod- litbu o božiem umučení, kterúžto na každý řiekáše. Kterúžto opustila byla ten den řiekati milému bohu. A když opět chtěla vyjíti a/ svú zlú vuoli naplniti, opět uzřela pána Ježíše, na kříži an visí. Kterážto třasúci sě, před obrazem panny Marie sě položila a padla, prosieci milosti od matky velebného Ježíše. I stalo sě jest, že ten obraz panny Marie dal jí velmi veliký políček a řka: »Kde si chtěla odjíti, bláznice bláznivá?« I byl jest to tak veliký a krutý políček, že ležieše na zemi od toho času až do jitrnieho času. Kterážto jsúci od svých tovařišek nalezena, počela jim napořád ten hřiech rozprávěti, v kterýž měla upadnúti a že jí pán buoh pomohl. A tak jsúce u velikém poká- ní, bohu sě dostala. 267a a 62
(19) Tuto sě píše o jedné jeptišce, kterážto chtěla ráda svój stav proměniti i nemohla jeho nikoli proměniti. 267а ß 5 10 15 20 25 Jedna jeptiška/ a panna nábožná od jednoho žáka jsúci smilnými řečmi namluvena, ku prosbě jeho povolila i slíbila jemu, aby po kumpletě přišel k nie. I bieše zajisté ona strážce toho kostela. A když sú kumplet dokonaly a již biechu jiné panny spat sě rozešly a ona když chtieše z kláštera vyjíti, pána Ježíše, an má ruce rozpaté, potkala. I co viece, počela ke všem dveřóm choditi a všudy pána Krista, an na kříži stojí, nalezla. Tehda k sobě navrátivši sě, řekla: »Snad nenie vuole božie, abych kam odešla.« Mějieše ta panna zajisté na každý den zvláštní mod- litbu o božiem umučení, kterúžto na každý řiekáše. Kterúžto opustila byla ten den řiekati milému bohu. A když opět chtěla vyjíti a/ svú zlú vuoli naplniti, opět uzřela pána Ježíše, na kříži an visí. Kterážto třasúci sě, před obrazem panny Marie sě položila a padla, prosieci milosti od matky velebného Ježíše. I stalo sě jest, že ten obraz panny Marie dal jí velmi veliký políček a řka: »Kde si chtěla odjíti, bláznice bláznivá?« I byl jest to tak veliký a krutý políček, že ležieše na zemi od toho času až do jitrnieho času. Kterážto jsúci od svých tovařišek nalezena, počela jim napořád ten hřiech rozprávěti, v kterýž měla upadnúti a že jí pán buoh pomohl. A tak jsúce u velikém poká- ní, bohu sě dostala. 267a a 62
Strana 63
Tuto sě opět píše o jedné jeptišce řeč velmi pěkná, kte- rážto chtěla jest vyjíti z kláštera, nemohúci v něm býti pro zapálenie smilnosti těla. (20) 267b a íeše jedna jeptiška velmi krásná a ku panně Mariji velmi nábožná jménem Beátka a od jednoho žáka velmi milována, tak jsúci jeho milostí zapálena, takže klíče, kteréž mějieše od kláštera, poručila panně Ma- riji, před jejiem obrazem řkúci: »Již sem v zápale těla rozniecena. Nemohu v tomto klášteře déle býti.« I odešla pryč s tiem žákem. Kterúžto pannu biedný žák porušil. Potom po nemnohých dnech ji opustil. Ale ona nemajíci, čím by sě živila, a do kláštera vrátiti sě styděla, učiněna jest nevěstkú. A v tom hřiechu byla patnádcte let. A když již sobě stýskala, jednoho dne přišla v svět- ském oděvu/ ke dveřóm toho kláštera, v kterémž jest prvé přebývala, i řekla jest k vrátné toho kláštera: »Znala-li si Beátku, strážnú tohoto kláštera?« Odpo- věděla: »Výborně sem znala, neb zajisté jest svatá, poctivá i zachovalá až do dnešnieho dne v svém pa- nenství.« A uslyševši ta slova, chtieše odjíti. Ale panna Maria ukázala se jí v své vlastní tváři a řekla k ní: »Já sem patnádete let v tomto klášteře za tě posluhovala, i protož navrat sě zasě na své miesto a čiň pokánie za své hřiechy, neb ižádný z lidí nevie tvého zlého účinku.« Kterážto inhed všedši do kláštera pánu bohu děkujíci i panně Mariji, i byla žíva dobře, pánu slúžéci až do smrti. 10 15 20 25 267b ß 5 63
Tuto sě opět píše o jedné jeptišce řeč velmi pěkná, kte- rážto chtěla jest vyjíti z kláštera, nemohúci v něm býti pro zapálenie smilnosti těla. (20) 267b a íeše jedna jeptiška velmi krásná a ku panně Mariji velmi nábožná jménem Beátka a od jednoho žáka velmi milována, tak jsúci jeho milostí zapálena, takže klíče, kteréž mějieše od kláštera, poručila panně Ma- riji, před jejiem obrazem řkúci: »Již sem v zápale těla rozniecena. Nemohu v tomto klášteře déle býti.« I odešla pryč s tiem žákem. Kterúžto pannu biedný žák porušil. Potom po nemnohých dnech ji opustil. Ale ona nemajíci, čím by sě živila, a do kláštera vrátiti sě styděla, učiněna jest nevěstkú. A v tom hřiechu byla patnádcte let. A když již sobě stýskala, jednoho dne přišla v svět- ském oděvu/ ke dveřóm toho kláštera, v kterémž jest prvé přebývala, i řekla jest k vrátné toho kláštera: »Znala-li si Beátku, strážnú tohoto kláštera?« Odpo- věděla: »Výborně sem znala, neb zajisté jest svatá, poctivá i zachovalá až do dnešnieho dne v svém pa- nenství.« A uslyševši ta slova, chtieše odjíti. Ale panna Maria ukázala se jí v své vlastní tváři a řekla k ní: »Já sem patnádete let v tomto klášteře za tě posluhovala, i protož navrat sě zasě na své miesto a čiň pokánie za své hřiechy, neb ižádný z lidí nevie tvého zlého účinku.« Kterážto inhed všedši do kláštera pánu bohu děkujíci i panně Mariji, i byla žíva dobře, pánu slúžéci až do smrti. 10 15 20 25 267b ß 5 63
Strana 64
(21) Tuto se píše o jednom ciesaři římském řeč velmi krásná./ 268a ß 5 15 20 25 iesař jeden byl jest v Římě, jemužto hospodin svú milostí rač dáti ... svů královnu, ... mravy i oby- čeji a velmi výtečná po tváři. Mezi nimižto jest nebylo ižádného kochánie nesličného neb tělesného, ale v mi- losti, ctně a spravedlivě, pořádně v bázni boží bydlejíce, přebýváchu. Potom na mysl ciesaři vjide, že poče žádati velmi, by svatých otcóv hroby po světě navštievil. Od své 10 královny vzem povolenie, říši jí poručiv a bratra svého, jinoši mladého, i zdviže sě. Ten pak jinoch, bratr ciesařuov, pro krásu té cie- sařové je sě jie milovati a nepoctivě jí mluviti. A když častokrát jie pokoje nedadieše a ona jeho nemohúc jinak odbyti, i slíbila jemu jako povoliti. A zatiem věži / káza dělati a v té věži dva mládce posadití a dvě děvečce, ješto by tomu mládci, bratru ciesařovu, po- třebu všicku po provaze táhli. Tehda ciesařová da jemu rok jednoho dne, jako chtieci s ním na tu věži, aby taj- ně s ním byla, to s ním mluvi. Tiem ten mládenec by velmi vesel. Tehdy když mládenec napřed na věži jide, a ta ctná královna, zamekši věži po něm, vráti sě do svého přiebytku. Pak zatiem všecka říše byla jest s pokojem až do přištie ciesaře. Tehda ona uslyševši, že ciesař jede k domu, byla jest přieliš radostna i kázala všem knie- žatóm i šlechticóm i přátelóm, což jich mohla mieti 268а a 64
(21) Tuto se píše o jednom ciesaři římském řeč velmi krásná./ 268a ß 5 15 20 25 iesař jeden byl jest v Římě, jemužto hospodin svú milostí rač dáti ... svů královnu, ... mravy i oby- čeji a velmi výtečná po tváři. Mezi nimižto jest nebylo ižádného kochánie nesličného neb tělesného, ale v mi- losti, ctně a spravedlivě, pořádně v bázni boží bydlejíce, přebýváchu. Potom na mysl ciesaři vjide, že poče žádati velmi, by svatých otcóv hroby po světě navštievil. Od své 10 královny vzem povolenie, říši jí poručiv a bratra svého, jinoši mladého, i zdviže sě. Ten pak jinoch, bratr ciesařuov, pro krásu té cie- sařové je sě jie milovati a nepoctivě jí mluviti. A když častokrát jie pokoje nedadieše a ona jeho nemohúc jinak odbyti, i slíbila jemu jako povoliti. A zatiem věži / káza dělati a v té věži dva mládce posadití a dvě děvečce, ješto by tomu mládci, bratru ciesařovu, po- třebu všicku po provaze táhli. Tehda ciesařová da jemu rok jednoho dne, jako chtieci s ním na tu věži, aby taj- ně s ním byla, to s ním mluvi. Tiem ten mládenec by velmi vesel. Tehdy když mládenec napřed na věži jide, a ta ctná královna, zamekši věži po něm, vráti sě do svého přiebytku. Pak zatiem všecka říše byla jest s pokojem až do přištie ciesaře. Tehda ona uslyševši, že ciesař jede k domu, byla jest přieliš radostna i kázala všem knie- žatóm i šlechticóm i přátelóm, což jich mohla mieti 268а a 64
Strana 65
s sebú, vyjíti proti ciesaři a město krásně připraviti. Tehdy toho bratra ciesařová bez otaza z věže kázala vypustiti,/ aby také proti bratru svému vyjel. Jenž sě před ní uteče před ciesaře i omluvi ji před ciesařem velmi hanebně. A když jeho ciesař otázal, proč jest tak bled a tak škared, odpovědě jemu bratr a řka: »Mój žádný bratře, tvá ciesařová nešlechetná, jakož jest měla vuoli s jedniem, takež i s druhým, a chtěla, abych já takež s ní učinil, neb jest s ní každý svú vuoli měl, ktož jest jediné chtěl, jakž si ty odjel. Jehož sem jí nemohl obrániti ani na to hleděti. Šel sem do jedné věže i byl sem v ní až do tebe.« Ciesař to uslyšav o své tiesařové praviece takové 40 věci, o nichž sě málo nadáv, velikú žalostí a hořem z smysla vystúpiv, na zemi spade s koně. Potom po dobré chvíli vstav jako občaro[ván]/ i vsěde na kóň. Nazajtřie pak ciesařová s velikým množstvím potka svého ciesaře. Jehož když chtieše, jakož slušie, přitu- liti, tehdy on da jí políček velmi veliký, až jednak upade. A zavolav dvú panoší, vece: »Netřebat jest ižádné řeči se zlú dceří. Veďta ji do lesa a setněta jí hlavu.« A když sú ji přivedli na to miesto, na ntěm ž jí hlavu 50 chtiešta stieti, uzřevše její tvář překrásnú, vecešta k sobě: »Dřieve, nežli jí hlavu setneme, mějma s ní svú vólí, neboť na všem světě krasšie nenie.« A ona vze- zřevši v nebesa s pláčem velikým, i poče prositi boha, by jí ráčil zprostiti, i svaté Mařie, matky božie. A v tu dobu jednoho bohatého pána milý/ pán buoh ponese odtud nedaleko, jenžto sě klanieše v Římě u svatého Petra i u jiných svatých. Ani jediechu uslyševše, ano sě hlas po lesu rozléhá, mnějiechu najprvé, by některé zvieře v osidlo uvázlo. I přihnachu na rychlost a vidúce, ano tak krásná tvář a dva nešlechetná syny trháchu ji, tehdy oni inhed je tu na miestě rozseka- 35 45 55 268b ß 269a « 30 268b & 60 5 7305 65
s sebú, vyjíti proti ciesaři a město krásně připraviti. Tehdy toho bratra ciesařová bez otaza z věže kázala vypustiti,/ aby také proti bratru svému vyjel. Jenž sě před ní uteče před ciesaře i omluvi ji před ciesařem velmi hanebně. A když jeho ciesař otázal, proč jest tak bled a tak škared, odpovědě jemu bratr a řka: »Mój žádný bratře, tvá ciesařová nešlechetná, jakož jest měla vuoli s jedniem, takež i s druhým, a chtěla, abych já takež s ní učinil, neb jest s ní každý svú vuoli měl, ktož jest jediné chtěl, jakž si ty odjel. Jehož sem jí nemohl obrániti ani na to hleděti. Šel sem do jedné věže i byl sem v ní až do tebe.« Ciesař to uslyšav o své tiesařové praviece takové 40 věci, o nichž sě málo nadáv, velikú žalostí a hořem z smysla vystúpiv, na zemi spade s koně. Potom po dobré chvíli vstav jako občaro[ván]/ i vsěde na kóň. Nazajtřie pak ciesařová s velikým množstvím potka svého ciesaře. Jehož když chtieše, jakož slušie, přitu- liti, tehdy on da jí políček velmi veliký, až jednak upade. A zavolav dvú panoší, vece: »Netřebat jest ižádné řeči se zlú dceří. Veďta ji do lesa a setněta jí hlavu.« A když sú ji přivedli na to miesto, na ntěm ž jí hlavu 50 chtiešta stieti, uzřevše její tvář překrásnú, vecešta k sobě: »Dřieve, nežli jí hlavu setneme, mějma s ní svú vólí, neboť na všem světě krasšie nenie.« A ona vze- zřevši v nebesa s pláčem velikým, i poče prositi boha, by jí ráčil zprostiti, i svaté Mařie, matky božie. A v tu dobu jednoho bohatého pána milý/ pán buoh ponese odtud nedaleko, jenžto sě klanieše v Římě u svatého Petra i u jiných svatých. Ani jediechu uslyševše, ano sě hlas po lesu rozléhá, mnějiechu najprvé, by některé zvieře v osidlo uvázlo. I přihnachu na rychlost a vidúce, ano tak krásná tvář a dva nešlechetná syny trháchu ji, tehdy oni inhed je tu na miestě rozseka- 35 45 55 268b ß 269a « 30 268b & 60 5 7305 65
Strana 66
269a ß 269b a 269b 3 70 75 80 85 90 chu i počechu jie tázati, která by byla příčina té jejie příhody. A ona zatajivši své duostojenstvie, poče toho pána pokorně prositi, aby ji ráčil vzieti a dievkú svú ji učiniti podlé své cti a kázni. Kterýžto její prosbu rád uslyšal. I přinese ji do svého panstvie, jehožto paní ji velmi poctivě přivíta. A přijemše! ji i dachu jí chovati svého synáčka, jehožto jediného mějiechu. I poče o něm mieti práci větčí, nežli by její byl vlastní, i poče pánu bohu slúžiti, netbající žádosti tělesné, to jest oplzlých věcí nemilujíc. Avšak i tu zlý dábel nepřesta jie pokúšeti, avšak jie nemohl přemoci. I bieše na dvoře u toho pána jeden rytieř a ten bieše bratr toho pána, jenž žádaje, by jej milovala, mnohú řečí i mnohými sliby jie pokúšieše, aby sě s ním v manželstvie oddala. Ale ona jemu odpověděla, že jeho miluje se ctí a s kázní pro svého pána, kromě že jeho nechce pojieti. Protož hubenec zlý a nectný poče mysliti, co by té šlechetné paní učinil, aby života byla zbavena nebo pryč/ zapuzena, ješto jím zhrzela. Tak pak v noci u prvnie spánie dábelským návodem přijide, kdežto ona spáše. A ten mládenec podlé nie ležieše, to jest syn toho pána. Ten on vyněm nóž z nožnic i sřeza hlavu dietěti a nože tu odjide a zkrva- viv její ruce. A ona vše zaspala. A když sě krev po loži rozjide, až k boku jí připlynu. Tehdy ona procítivši, leče se velmi. A když poče křičeti velmi, mátě a otec, majíce péči o dietěti, zchopichu sě na rychlost i při- jidechu s světlem k synu. A uzřevše jej zařezána a nuož krvavý, an leží položen u ženy, velikú žalost toho mějiechu se vší čeledí, že by toho nemohl nižádný vy- praviti. Potom ten hřiešný vražedlník přijide, a jakožto tiem/ sě očišťuje a pláče, i chtieše ji, nevinnú nebo- žičku, zahubiti a řka bratru svému: »Přivedl si sěm nešlechetnů, v jiné vlasti odsůzenů. Kaž ji aspoň již upáliti, zaslúžilat jest toho na tvém synu.« Tehdy ten 65 95 66
269a ß 269b a 269b 3 70 75 80 85 90 chu i počechu jie tázati, která by byla příčina té jejie příhody. A ona zatajivši své duostojenstvie, poče toho pána pokorně prositi, aby ji ráčil vzieti a dievkú svú ji učiniti podlé své cti a kázni. Kterýžto její prosbu rád uslyšal. I přinese ji do svého panstvie, jehožto paní ji velmi poctivě přivíta. A přijemše! ji i dachu jí chovati svého synáčka, jehožto jediného mějiechu. I poče o něm mieti práci větčí, nežli by její byl vlastní, i poče pánu bohu slúžiti, netbající žádosti tělesné, to jest oplzlých věcí nemilujíc. Avšak i tu zlý dábel nepřesta jie pokúšeti, avšak jie nemohl přemoci. I bieše na dvoře u toho pána jeden rytieř a ten bieše bratr toho pána, jenž žádaje, by jej milovala, mnohú řečí i mnohými sliby jie pokúšieše, aby sě s ním v manželstvie oddala. Ale ona jemu odpověděla, že jeho miluje se ctí a s kázní pro svého pána, kromě že jeho nechce pojieti. Protož hubenec zlý a nectný poče mysliti, co by té šlechetné paní učinil, aby života byla zbavena nebo pryč/ zapuzena, ješto jím zhrzela. Tak pak v noci u prvnie spánie dábelským návodem přijide, kdežto ona spáše. A ten mládenec podlé nie ležieše, to jest syn toho pána. Ten on vyněm nóž z nožnic i sřeza hlavu dietěti a nože tu odjide a zkrva- viv její ruce. A ona vše zaspala. A když sě krev po loži rozjide, až k boku jí připlynu. Tehdy ona procítivši, leče se velmi. A když poče křičeti velmi, mátě a otec, majíce péči o dietěti, zchopichu sě na rychlost i při- jidechu s světlem k synu. A uzřevše jej zařezána a nuož krvavý, an leží položen u ženy, velikú žalost toho mějiechu se vší čeledí, že by toho nemohl nižádný vy- praviti. Potom ten hřiešný vražedlník přijide, a jakožto tiem/ sě očišťuje a pláče, i chtieše ji, nevinnú nebo- žičku, zahubiti a řka bratru svému: »Přivedl si sěm nešlechetnů, v jiné vlasti odsůzenů. Kaž ji aspoň již upáliti, zaslúžilat jest toho na tvém synu.« Tehdy ten 65 95 66
Strana 67
pán šlechetný i jeho paní, nedadúce jie zahubiti, ká- zachu plavcóm tu najblíž na moři, aby ji vzeli do jiné vlasti. A ona nebožička přijde s panoši na břeh plačíc a vlasy své rujíc. A když sě plaviechu po vysokém moři, uzřevše jejie tvář překrásnú, i počechu mluviti, aby jim povolila. A ona když jim nechtieše povoliti, milujíci čistotu, tehdy oni vecechu: »Zvol sobě jedno ze dvého, neb buď po naší vuoli, neb v moři buď utopena.« A ona odpovědě, že chce radějši býti/ utopena, nežli by jich zlú vuolí naplněna. Kteřížto proměnivše svú první řeč, i vsadichu ji na jeden ostrov, jenž bieše před nimi, a to božím zpuosobem. Tu když celú noc nespala a před světem velikým smutkem a mdlobú, že již třetí den byla sě postila, i pospala malú chvíli. A v tom spání zjevi sě jí milá panna Maria v divné krásě a řkúci: »Jižs dosti trpěla protivenstvie chtiece svů čistotu v manželství zacho- vati po dnešní den. Budeš zbavena všeho pokušenie a zjevíť sě, co si křivoty trpěla. Protož vstanúci ráno, narýž kořenie pod svú hlavů. A kterýmž koli trudova- tým dáš je píti, ve jméno božie budút uzdraveni.« Procítivši žena a jsúci utěšena viděním, nábožně mod- litby pějíc poče rýti kořenie. Pak/ v třetí hodinu bo- hem poslaní plavci pluchu k tomu ostrovu. A ona když na ně zavola, připluchu k ní. Jižto uzřevše poctivú ženu, slitovavše sě nad ní i připlavichu ji k břehu. A ona uzřevše jednoho malomocného neb trudovatého, vyšedši z korábu, zetřevši to kořenie i da jemu vypíti. A vypiv inhed byl zdráv. Tehdy sě o ní na vše strany pronese. I událo sě jí přijíti do toho města, v němžto ten hanebný vražedlník omalomocněl, jenž zabil byl syna bratra svého podlé této paní na loži. K tomu ji přivedu velikú mocí a prosbú, ale nepoznal jie ižádný. Tehdy bratr toho malomocného je sě jie prositi, by jemu pomohla a vzala za to, co by chtěla. A ona slíbi 105 270a a 110 115 120 270a ß 125 100 130 67
pán šlechetný i jeho paní, nedadúce jie zahubiti, ká- zachu plavcóm tu najblíž na moři, aby ji vzeli do jiné vlasti. A ona nebožička přijde s panoši na břeh plačíc a vlasy své rujíc. A když sě plaviechu po vysokém moři, uzřevše jejie tvář překrásnú, i počechu mluviti, aby jim povolila. A ona když jim nechtieše povoliti, milujíci čistotu, tehdy oni vecechu: »Zvol sobě jedno ze dvého, neb buď po naší vuoli, neb v moři buď utopena.« A ona odpovědě, že chce radějši býti/ utopena, nežli by jich zlú vuolí naplněna. Kteřížto proměnivše svú první řeč, i vsadichu ji na jeden ostrov, jenž bieše před nimi, a to božím zpuosobem. Tu když celú noc nespala a před světem velikým smutkem a mdlobú, že již třetí den byla sě postila, i pospala malú chvíli. A v tom spání zjevi sě jí milá panna Maria v divné krásě a řkúci: »Jižs dosti trpěla protivenstvie chtiece svů čistotu v manželství zacho- vati po dnešní den. Budeš zbavena všeho pokušenie a zjevíť sě, co si křivoty trpěla. Protož vstanúci ráno, narýž kořenie pod svú hlavů. A kterýmž koli trudova- tým dáš je píti, ve jméno božie budút uzdraveni.« Procítivši žena a jsúci utěšena viděním, nábožně mod- litby pějíc poče rýti kořenie. Pak/ v třetí hodinu bo- hem poslaní plavci pluchu k tomu ostrovu. A ona když na ně zavola, připluchu k ní. Jižto uzřevše poctivú ženu, slitovavše sě nad ní i připlavichu ji k břehu. A ona uzřevše jednoho malomocného neb trudovatého, vyšedši z korábu, zetřevši to kořenie i da jemu vypíti. A vypiv inhed byl zdráv. Tehdy sě o ní na vše strany pronese. I událo sě jí přijíti do toho města, v němžto ten hanebný vražedlník omalomocněl, jenž zabil byl syna bratra svého podlé této paní na loži. K tomu ji přivedu velikú mocí a prosbú, ale nepoznal jie ižádný. Tehdy bratr toho malomocného je sě jie prositi, by jemu pomohla a vzala za to, co by chtěla. A ona slíbi 105 270a a 110 115 120 270a ß 125 100 130 67
Strana 68
140 145 270b ß 150 155 271a a 160 jemu/ pomoci, bude-li sě všech svých hřiechóv před ním vyznávati. Tehdy on mnoho pověděl, ale toho hřiešného skutku zatajil, kterýž byl nad ní učinil. Teh- dy opět žena die, že jemu nenie nic platno, jestliže ne- povie všech hřiechóv neb zatají-li který smrtedlný hřiech. I vece jemu bratr jeho, jehož byl syna zabil: »Otevři srdce své a vyznaj všecko, co si proti mně uči- nil a zavinil, a budeť bohem odpuštěno.« Tehdy on za- plakav, kterak bieše učinil, vše na sě vyznal. Uslyšev to ten bratr jeho, násilně sě velmi leče, želeje tak pře- šlechetné panie zatracenie viece nežli syna svého smrti. Tehdy ona odpovědě a řkúci: »Pane milý, ját sem, ještoť neodplacuji zlého za zlé, ale dobré miesto zlého / navracuji.« I navráti jemu okamženie zdravie. I po- čechu jie prositi, aby tu ostala a jeho, jenž bieše uzdravila, pojala. A ona odpověděvši i jide odtavad i přijide do Říma, malomocné uzdravujíc. A tu jie ižádný nepoznal. Tu také mnoho malomocných uzdra- vila. V tu dobu božím přepuštěním bratr ciesařóv oma- lomocněl. K němu byla také přivedena. A také jie ižádný nepoznal. Takéž tomu kázala na sě ten hřiech vyznati, jenžto byl nad ní učinil, před ciesařem a před najvyššími vladaři. To uslyšev ciesař, pláče i poče sě bíti pěstí v prsi své a úpěti na své hřiechy. Také pla- káchu i ti všickni, jenž při tom stáchu, želejíce ctné a šlechetné ciesařové. Tehda ona pro jich pláč to ne- mohúci/ déle trpěti, uzdravivši prvé mládence i povědě jim, že jest ona. Toho jest nesnadno vypraviti, kteraků radost sú Římené měli. I chtieše ji ciesař zasě za cie- sařovú pojieti jako bohem vzkřiešenú z mrtvých i všickni Římené jako i dřieve. Ale ona majíc jiný úmysl, vece ku papeži: »U mé žalosti slíbila sem hos- podinu viece s nižádným mužem nebýti, ale v klášteře chci býti v čistotě až do mého skončenie. Protož, muži 270b a 135 165 68
140 145 270b ß 150 155 271a a 160 jemu/ pomoci, bude-li sě všech svých hřiechóv před ním vyznávati. Tehdy on mnoho pověděl, ale toho hřiešného skutku zatajil, kterýž byl nad ní učinil. Teh- dy opět žena die, že jemu nenie nic platno, jestliže ne- povie všech hřiechóv neb zatají-li který smrtedlný hřiech. I vece jemu bratr jeho, jehož byl syna zabil: »Otevři srdce své a vyznaj všecko, co si proti mně uči- nil a zavinil, a budeť bohem odpuštěno.« Tehdy on za- plakav, kterak bieše učinil, vše na sě vyznal. Uslyšev to ten bratr jeho, násilně sě velmi leče, želeje tak pře- šlechetné panie zatracenie viece nežli syna svého smrti. Tehdy ona odpovědě a řkúci: »Pane milý, ját sem, ještoť neodplacuji zlého za zlé, ale dobré miesto zlého / navracuji.« I navráti jemu okamženie zdravie. I po- čechu jie prositi, aby tu ostala a jeho, jenž bieše uzdravila, pojala. A ona odpověděvši i jide odtavad i přijide do Říma, malomocné uzdravujíc. A tu jie ižádný nepoznal. Tu také mnoho malomocných uzdra- vila. V tu dobu božím přepuštěním bratr ciesařóv oma- lomocněl. K němu byla také přivedena. A také jie ižádný nepoznal. Takéž tomu kázala na sě ten hřiech vyznati, jenžto byl nad ní učinil, před ciesařem a před najvyššími vladaři. To uslyšev ciesař, pláče i poče sě bíti pěstí v prsi své a úpěti na své hřiechy. Také pla- káchu i ti všickni, jenž při tom stáchu, želejíce ctné a šlechetné ciesařové. Tehda ona pro jich pláč to ne- mohúci/ déle trpěti, uzdravivši prvé mládence i povědě jim, že jest ona. Toho jest nesnadno vypraviti, kteraků radost sú Římené měli. I chtieše ji ciesař zasě za cie- sařovú pojieti jako bohem vzkřiešenú z mrtvých i všickni Římené jako i dřieve. Ale ona majíc jiný úmysl, vece ku papeži: »U mé žalosti slíbila sem hos- podinu viece s nižádným mužem nebýti, ale v klášteře chci býti v čistotě až do mého skončenie. Protož, muži 270b a 135 165 68
Strana 69
boží a otče svatý, neoblečeš-li mě v to rúcho posvátné, budeš ze mne v súdný den odpoviedati.« Tehdy papež jie požehna a obleče ji v rúcho závičie. A tu jest svój svatý život dokonala a potom sě milému pánu bohu dostala. 170 69
boží a otče svatý, neoblečeš-li mě v to rúcho posvátné, budeš ze mne v súdný den odpoviedati.« Tehdy papež jie požehna a obleče ji v rúcho závičie. A tu jest svój svatý život dokonala a potom sě milému pánu bohu dostala. 170 69
Strana 70
(22) 271а В 5 10 27165 « 15 20 Tuto sé pí$e o jednom rytiefi rozprávka. | Roe jeden bieSe, jenž včely chováše. A nic jemu neprospěly, neb jemu umieráchu. Když sě o to poče ptáti, kterak by jemu nemřely, i pověděno jest jemu, že položil-li by tělo božie mezi nimi, že by inhed pře- staly mřieti. Tehdy on ponuk sě, že chce tělo božie přijímati, a když jest tělo božie v ustech schoval a mezi včely je položil, včely zajisté stvořitele svého poznavše, z strdi své najslažšie vosku nadělavše, hosti svému najdobro- tivějšiemu kapličku divným nástrojem učinily. A oltář učinivše, to drahé tělo na něm postavily. Kterýžto div uzřevši jeho žena, zpoviedala sě jeho knězi toho, což jest od svého muže viděla. Tehdy ten kněz vzav s sebú všecky lidi osadnie / a k těm včelám jsú přišli. I na- lezli sú včely okolo létajíce a chváléchu pána boha, svého stvořitele i odešli sú. A v té kaplici nalezli okna z vosku. I zvoničku i oltář u dveře nalezli sú. I diviechu se tomu všickni velmi, neb sú tělo božie nepoškvrněné nalezli. A vzemše to drahé tělo božie, do toho kostela s ve- likými chválami jsú přinesli a v tom kostele jsú polo- žili.
(22) 271а В 5 10 27165 « 15 20 Tuto sé pí$e o jednom rytiefi rozprávka. | Roe jeden bieSe, jenž včely chováše. A nic jemu neprospěly, neb jemu umieráchu. Když sě o to poče ptáti, kterak by jemu nemřely, i pověděno jest jemu, že položil-li by tělo božie mezi nimi, že by inhed pře- staly mřieti. Tehdy on ponuk sě, že chce tělo božie přijímati, a když jest tělo božie v ustech schoval a mezi včely je položil, včely zajisté stvořitele svého poznavše, z strdi své najslažšie vosku nadělavše, hosti svému najdobro- tivějšiemu kapličku divným nástrojem učinily. A oltář učinivše, to drahé tělo na něm postavily. Kterýžto div uzřevši jeho žena, zpoviedala sě jeho knězi toho, což jest od svého muže viděla. Tehdy ten kněz vzav s sebú všecky lidi osadnie / a k těm včelám jsú přišli. I na- lezli sú včely okolo létajíce a chváléchu pána boha, svého stvořitele i odešli sú. A v té kaplici nalezli okna z vosku. I zvoničku i oltář u dveře nalezli sú. I diviechu se tomu všickni velmi, neb sú tělo božie nepoškvrněné nalezli. A vzemše to drahé tělo božie, do toho kostela s ve- likými chválami jsú přinesli a v tom kostele jsú polo- žili.
Strana 71
Tuto sě píše jiný div a velmi pěkný o jednom knězi (23) nábožném. franské zemi přihodilo sě, že jeden kněz v noci V den božieho narozenie jdieše ze vsi do města, aby mohl nábožně mši svatú slúžiti a nábožně na jitřní po- byti. I přihodilo sě, že potkal na cestě jednu ženu, ana sě béře po cestě. I učinil s ní smilstvo. A když přišel do toho/ města, i počel mši slúžiti. A když vzal tělo božie a jeho svatú krev chtěl přijímati, přišla holu- bička z nebes přestkvúcie i vypila tu drahú krev z ka- lichu. Potom vzemši tu [obět] drahú, to jest tělo božie, do nebeského královstvie donesla. I stalo sě jest, že ten kněz, dokonav tu mši, nepřijímal jest těla božieho ani jeho drahé krve. A když počel týž jistý kněz druhú mši slúžiti, týmž obyčejem sě jemu přihodilo. A když počel třetí mši slúžiti, takovým obyčejem sě jest jemu přihodilo, že táž holubička, přišedši z nebes, tělo svaté Jezukristovo unesla do nebes a krev jeho vypila. A když ten div uzřel ten kněz, přijide k druhému knězi s velikým plá- čem a s skrúšeným srdcem i poče ten svój hřiech/ vy- znávati, prosě od něho rozhřešenie. Kterýžto kněz přikázal jemu, aby inhed slúžil mši, chtě jeho zkusiti, právě-li sě jemu svých hřiechóv vyznal. I počel opět ten kněz slúžiti. A když opět chtieše tělo božie a krev boží přijímati, přiletěla holubička z nebe, nesúci s sebú opět tu předrahú obět těch tří mší, kterúž byla tomu knězi odjala. I krev předrahú 5 10 15 20 25 271b 272а a 71
Tuto sě píše jiný div a velmi pěkný o jednom knězi (23) nábožném. franské zemi přihodilo sě, že jeden kněz v noci V den božieho narozenie jdieše ze vsi do města, aby mohl nábožně mši svatú slúžiti a nábožně na jitřní po- byti. I přihodilo sě, že potkal na cestě jednu ženu, ana sě béře po cestě. I učinil s ní smilstvo. A když přišel do toho/ města, i počel mši slúžiti. A když vzal tělo božie a jeho svatú krev chtěl přijímati, přišla holu- bička z nebes přestkvúcie i vypila tu drahú krev z ka- lichu. Potom vzemši tu [obět] drahú, to jest tělo božie, do nebeského královstvie donesla. I stalo sě jest, že ten kněz, dokonav tu mši, nepřijímal jest těla božieho ani jeho drahé krve. A když počel týž jistý kněz druhú mši slúžiti, týmž obyčejem sě jemu přihodilo. A když počel třetí mši slúžiti, takovým obyčejem sě jest jemu přihodilo, že táž holubička, přišedši z nebes, tělo svaté Jezukristovo unesla do nebes a krev jeho vypila. A když ten div uzřel ten kněz, přijide k druhému knězi s velikým plá- čem a s skrúšeným srdcem i poče ten svój hřiech/ vy- znávati, prosě od něho rozhřešenie. Kterýžto kněz přikázal jemu, aby inhed slúžil mši, chtě jeho zkusiti, právě-li sě jemu svých hřiechóv vyznal. I počel opět ten kněz slúžiti. A když opět chtieše tělo božie a krev boží přijímati, přiletěla holubička z nebe, nesúci s sebú opět tu předrahú obět těch tří mší, kterúž byla tomu knězi odjala. I krev předrahú 5 10 15 20 25 271b 272а a 71
Strana 72
v kalich jest vlila. A tepruv ten kněz uzřev ten div, i počal to obé přijímati, děkuje pánu bohu. I povědě to zpovědlníkovi jeho, aby jeho přijal do kláštera. Je- mužto odpověděl jest: »Jdiž do špitálu a v tom bud žív nábožně a chudým a neduživým tu posluhuj.« A on k tomu svoliv i šel do špitála a tu slúžil pánu 272a s 35 bohu až/ do smrti. 30 72
v kalich jest vlila. A tepruv ten kněz uzřev ten div, i počal to obé přijímati, děkuje pánu bohu. I povědě to zpovědlníkovi jeho, aby jeho přijal do kláštera. Je- mužto odpověděl jest: »Jdiž do špitálu a v tom bud žív nábožně a chudým a neduživým tu posluhuj.« A on k tomu svoliv i šel do špitála a tu slúžil pánu 272a s 35 bohu až/ do smrti. 30 72
Strana 73
Tuto sě píše rozprávka o jednom mládenci velmi pěkná. (24) řihodlio sě, že jeden mládenec s dětmi hráše před kostelem i mějieše prsten na ruce daný od jedné panny, a to takovú měrů, aby jeho nikoli žádnému ne- dával. Kterýžto mládenec když přijide do kostela, uzřev obraz panny Marije velmi pěkný a pozdraviv panny Marie i řekl: »Zajisté vidíš mi sě ze všech panen naj- pěknější a najmilejší. A protož ta panna, kterážto mi jest prsten dala, téť já nechci, ale tobě chci já radějí slúžiti, ač budeš mě ráčiti za služebníka přijieti. I vez- miž ote mne prsten na znamenie." I dal jest té drahé panně ten prsten. A ona vzemši od něho ten prsten, i zavřela jej v své ruce. A když/ sě mládenec z toho velmi lekl, počel jest ten div mnohým lidem rozprávěti. A napomenut jsa od mnohých, aby svět opustě i slúžil drahé panně Mariji, kterýžto, než by sbožie opustil, ženu pojal a panně Mariji slib zrušil. A první noc ukázala sě jemu panna Maria tiežící jeho, proč by jí viery nedržel. Též i druhú noc, lajíci jemu velmi hrozně. A on procítiv, ženu i všecky věci opustiv, na půšt šel a tu až do smrti nábožně panně Mariji slúžil. 5 10 15 20 272b a 73
Tuto sě píše rozprávka o jednom mládenci velmi pěkná. (24) řihodlio sě, že jeden mládenec s dětmi hráše před kostelem i mějieše prsten na ruce daný od jedné panny, a to takovú měrů, aby jeho nikoli žádnému ne- dával. Kterýžto mládenec když přijide do kostela, uzřev obraz panny Marije velmi pěkný a pozdraviv panny Marie i řekl: »Zajisté vidíš mi sě ze všech panen naj- pěknější a najmilejší. A protož ta panna, kterážto mi jest prsten dala, téť já nechci, ale tobě chci já radějí slúžiti, ač budeš mě ráčiti za služebníka přijieti. I vez- miž ote mne prsten na znamenie." I dal jest té drahé panně ten prsten. A ona vzemši od něho ten prsten, i zavřela jej v své ruce. A když/ sě mládenec z toho velmi lekl, počel jest ten div mnohým lidem rozprávěti. A napomenut jsa od mnohých, aby svět opustě i slúžil drahé panně Mariji, kterýžto, než by sbožie opustil, ženu pojal a panně Mariji slib zrušil. A první noc ukázala sě jemu panna Maria tiežící jeho, proč by jí viery nedržel. Též i druhú noc, lajíci jemu velmi hrozně. A on procítiv, ženu i všecky věci opustiv, na půšt šel a tu až do smrti nábožně panně Mariji slúžil. 5 10 15 20 272b a 73
Strana 74
(25) Tuto se píše o jednom žáku, jenž panně Mariji slúžil, co sě divného i stalo. 272b ß 5 10 15 273a a 20 25 ieše jeden žák v jedné krajině velmi mladý, kte- rýžto na každý den před oltářem panny Marie řie- káše dvanádct pozdravenie/ panně Mariji kleče na ko- lenů. Kterýžto žák jednu děvečku velmi milováše a toho sě hřiechu často zpoviedáše. I bíeše obyčej v té krajině toho času, že když by kto v smilství umřel, aby jeho na kerchově nepochovali. A stalo sě jest, že umřel bieše brzo ten žák. A kněz toho města nic o zpovědi toho žáka nevědieše. I kázal jeho ten kněz na poli pochovati. I stalo sě jest po několiko dnech, že jednomu knězi blízko od toho města přišel někaký hlas u vidění a řka: »Proč služebníka mého nepoložil si na kerchově?« Neb bieše ten jistý na poli pochován, kteréžto pole k osadě toho kněze příslušieše. Kterýžto kněz procítiv i poče sě tomu hlasu diviti. I stalo sě jest druhé noci opět, stal sě hlas v táž slova. A k tomu hlasu přičiněna sú tato slova:/ »Jestliže služebníka mého nepochováš na kerchově, zkazím tě.« Tehda kněz řekl: »Já nemohu toho učiniti, neb již smrdí.« Hlas řekl k němu: »Nesmrdít, neroď sě báti.« Tehdy ten kněz počel, šed k biskupovi, všecko jemu rozprávěti. Biskup řekl: »Stane-li sě třetí hlas, přid po mě.« A on odšel a inhed třetí hlas stal sě jest túž řečí. Potom ten kněz přišel k biskupovi a pověděl jemu. Tehdy biskup povolal všech opatóv, kněží i žákuov, 74
(25) Tuto se píše o jednom žáku, jenž panně Mariji slúžil, co sě divného i stalo. 272b ß 5 10 15 273a a 20 25 ieše jeden žák v jedné krajině velmi mladý, kte- rýžto na každý den před oltářem panny Marie řie- káše dvanádct pozdravenie/ panně Mariji kleče na ko- lenů. Kterýžto žák jednu děvečku velmi milováše a toho sě hřiechu často zpoviedáše. I bíeše obyčej v té krajině toho času, že když by kto v smilství umřel, aby jeho na kerchově nepochovali. A stalo sě jest, že umřel bieše brzo ten žák. A kněz toho města nic o zpovědi toho žáka nevědieše. I kázal jeho ten kněz na poli pochovati. I stalo sě jest po několiko dnech, že jednomu knězi blízko od toho města přišel někaký hlas u vidění a řka: »Proč služebníka mého nepoložil si na kerchově?« Neb bieše ten jistý na poli pochován, kteréžto pole k osadě toho kněze příslušieše. Kterýžto kněz procítiv i poče sě tomu hlasu diviti. I stalo sě jest druhé noci opět, stal sě hlas v táž slova. A k tomu hlasu přičiněna sú tato slova:/ »Jestliže služebníka mého nepochováš na kerchově, zkazím tě.« Tehda kněz řekl: »Já nemohu toho učiniti, neb již smrdí.« Hlas řekl k němu: »Nesmrdít, neroď sě báti.« Tehdy ten kněz počel, šed k biskupovi, všecko jemu rozprávěti. Biskup řekl: »Stane-li sě třetí hlas, přid po mě.« A on odšel a inhed třetí hlas stal sě jest túž řečí. Potom ten kněz přišel k biskupovi a pověděl jemu. Tehdy biskup povolal všech opatóv, kněží i žákuov, 74
Strana 75
laikóv i všeho lidu obecného a přišli sú k tomu miestu, kdež byl ten žák pochován, s křížem a s kadidlnicemi. 30 I vytáhli sú tělo a mnějiechu, že by smrdělo. I viděli sú, že z úst jeho vycházieše jeden kvietek, kterýžto držieše u jazyku. Kterýžto kvietek tak velmi krásně voněl, že jsú učili tu vuoni všickni ti lidé, kteříž sú byli při tom divadlu, i po/chovali sú jeho poctivě na kerchově. A skrze to věděti máme, že dobrá věc jest slúžiti milé panně Mariji, královně nebeské. 35 273a ß 75
laikóv i všeho lidu obecného a přišli sú k tomu miestu, kdež byl ten žák pochován, s křížem a s kadidlnicemi. 30 I vytáhli sú tělo a mnějiechu, že by smrdělo. I viděli sú, že z úst jeho vycházieše jeden kvietek, kterýžto držieše u jazyku. Kterýžto kvietek tak velmi krásně voněl, že jsú učili tu vuoni všickni ti lidé, kteříž sú byli při tom divadlu, i po/chovali sú jeho poctivě na kerchově. A skrze to věděti máme, že dobrá věc jest slúžiti milé panně Mariji, královně nebeské. 35 273a ß 75
Strana 76
(26) Tuto sě opět píše pěkná rozprávka o Jidášovi, kte- rýžto jest zradil pána Krista. 273b a 5 10 15 te sě v jedněch kněhách, že když Jidáš šel, aby pána Krista zradil, řekl jest své ženě, aby při- pravila jemu i tovařišóm jeho, kteříž s ním biechu, dobrú večeři. Kterážto mezi jinými krměmi jeden ko- hút pekla jest na rožně. A když sě vrátil zasě k ženě své, zradiv pána Ježíše, řekla žena jeho: »Kte ste byli?« A on jí odpověděl: »Dali sme Krista Ježíše v ruce knie- žat kněžských.« Tehdy řekla jest jemu žena jeho: »Běda tobě, žes to učinil. Budú-li pravé věci, co sě o něm píše, že třetí den z mrtvých vstane, tobě bude to k velikému potupení.« Ale Jidáš/ odpověděl: »Tak ten svódce z mrtvých vstane jako tento kohút, kterýž sě peče na rožnu, žív bude a zpievati bude.« A když to neštastný Jidáš mluvieše, inhed ten kohút s rožnu skočiv a poče zpievati. A když to Jidáš uslyšel a viděl, odšel a osidlem sě oběsil. 76
(26) Tuto sě opět píše pěkná rozprávka o Jidášovi, kte- rýžto jest zradil pána Krista. 273b a 5 10 15 te sě v jedněch kněhách, že když Jidáš šel, aby pána Krista zradil, řekl jest své ženě, aby při- pravila jemu i tovařišóm jeho, kteříž s ním biechu, dobrú večeři. Kterážto mezi jinými krměmi jeden ko- hút pekla jest na rožně. A když sě vrátil zasě k ženě své, zradiv pána Ježíše, řekla žena jeho: »Kte ste byli?« A on jí odpověděl: »Dali sme Krista Ježíše v ruce knie- žat kněžských.« Tehdy řekla jest jemu žena jeho: »Běda tobě, žes to učinil. Budú-li pravé věci, co sě o něm píše, že třetí den z mrtvých vstane, tobě bude to k velikému potupení.« Ale Jidáš/ odpověděl: »Tak ten svódce z mrtvých vstane jako tento kohút, kterýž sě peče na rožnu, žív bude a zpievati bude.« A když to neštastný Jidáš mluvieše, inhed ten kohút s rožnu skočiv a poče zpievati. A když to Jidáš uslyšel a viděl, odšel a osidlem sě oběsil. 76
Strana 77
Tuto sě píše o jedné ženě nábožné, kterak jest svój (27) stav proměnila a proměnivši i nechtěla sě káti a potom sě do pekla dostala. ieše jedna žena dlúhý čas velmi nábožná, poctivá a v čistotě zachovalá, i přihodilo sě, že upadla v hřiech smilstva, takže skrze jednoho bieše těhotna. Protož pro stud toho hřiechu nechtěla sě zpoviedati. I stalo sě jest jednoho času: šla do kostela a objemši božie umučenie i řekla: »Pane, ty si ten, kterýž si všem kněžím dal moc rozvázati i svázati. Protož/ toběť sě zpoviedám mého hřiechu.« A vyznavši sě toho hřie- ch[u] vece: »Od toho dne nechci vína píti ani masa jiesti ani jiných krmí rozkošných, ale v popele chci a v žíni choditi.« A vzemši na sě tak útrpný život, ode všech lidí v poctivosti jměna jest a jako za svatú položena. A v tom jest umřela a pohřebena. A když sú lidé čekali, zdali by pán buoh ráčil který div nad jejím hrobem ukázati, i stalo sě jest, když oni mějiechu ji za svatú, tehdy sě jedné své služebnici okázala v hrozném stavu, nesúci v ustech svých hořície dietě a řkúci k té své služebnici: »Aj, věziž to za celo, žeť sem již na věky zatracena. A to proto, že sem sě svého hřiechu knězí styděla zpoviedati. A proto běda těm lidem, kteříž sě netbají zpoviedati!« 10 273b ß 15 20 5 25 77
Tuto sě píše o jedné ženě nábožné, kterak jest svój (27) stav proměnila a proměnivši i nechtěla sě káti a potom sě do pekla dostala. ieše jedna žena dlúhý čas velmi nábožná, poctivá a v čistotě zachovalá, i přihodilo sě, že upadla v hřiech smilstva, takže skrze jednoho bieše těhotna. Protož pro stud toho hřiechu nechtěla sě zpoviedati. I stalo sě jest jednoho času: šla do kostela a objemši božie umučenie i řekla: »Pane, ty si ten, kterýž si všem kněžím dal moc rozvázati i svázati. Protož/ toběť sě zpoviedám mého hřiechu.« A vyznavši sě toho hřie- ch[u] vece: »Od toho dne nechci vína píti ani masa jiesti ani jiných krmí rozkošných, ale v popele chci a v žíni choditi.« A vzemši na sě tak útrpný život, ode všech lidí v poctivosti jměna jest a jako za svatú položena. A v tom jest umřela a pohřebena. A když sú lidé čekali, zdali by pán buoh ráčil který div nad jejím hrobem ukázati, i stalo sě jest, když oni mějiechu ji za svatú, tehdy sě jedné své služebnici okázala v hrozném stavu, nesúci v ustech svých hořície dietě a řkúci k té své služebnici: »Aj, věziž to za celo, žeť sem již na věky zatracena. A to proto, že sem sě svého hřiechu knězí styděla zpoviedati. A proto běda těm lidem, kteříž sě netbají zpoviedati!« 10 273b ß 15 20 5 25 77
Strana 78
274a a (28) Tuto sě píše o jednom člověku, kterak jeho na šibenici vedli a kterak panna Maria nedala jest jemu tú smrtí sjíti. 5 10 eden mládenec veden bieše na šibenici. A když již cestú jdieše, pověděno bylo jemu od lidí, aby sě panně Mariji pomodlil, neb skrze kostel matky božie mějieše jíti. A když přijide do toho kostela, pad na zemi i vece: »Ó, milá panno Maria, smiluj sě nad ohav- nú smrtí mú!« I pustil duši. A když sú chtěli s země pozdvihnúti, nemohli jsú, neb již bieše umřel. Tvář zajisté jeho v ničemž ne- bieše proměněna. Kterýžto mládenec za zloděje jmien bieše od lidí, již jest z toho veliký svatý. A protož úžitečné jest slúžiti panně Mariji. 78
274a a (28) Tuto sě píše o jednom člověku, kterak jeho na šibenici vedli a kterak panna Maria nedala jest jemu tú smrtí sjíti. 5 10 eden mládenec veden bieše na šibenici. A když již cestú jdieše, pověděno bylo jemu od lidí, aby sě panně Mariji pomodlil, neb skrze kostel matky božie mějieše jíti. A když přijide do toho kostela, pad na zemi i vece: »Ó, milá panno Maria, smiluj sě nad ohav- nú smrtí mú!« I pustil duši. A když sú chtěli s země pozdvihnúti, nemohli jsú, neb již bieše umřel. Tvář zajisté jeho v ničemž ne- bieše proměněna. Kterýžto mládenec za zloděje jmien bieše od lidí, již jest z toho veliký svatý. A protož úžitečné jest slúžiti panně Mariji. 78
Strana 79
Tuto sě píše o jednom pohanu, ješto sě byl pokřtil, (29) co sě jemu divného přihodilo jednu chvíli. te sě v kněhách jedné staré historí, když sě je- den pohan obrátil na vieru křestanskú, to sě jemu zdáše velmi za nepodobné, že sě křestané kříži klanějí, na němžto jest pán Kristus tak ukrutně umřel. A když sě bieše roznemohl až k smrti tak, že jako na sotvách ležieše a od nižádného lékaře nemožieše uzdraven býti, a když ten velmi trudně ležieše, tehdy v té nemoci viděl, ano světí andělé i jiní světí v ne- beském království klanějí sě kříži božiemu na oltáři a praviece jemu, že jinak nikoli nemóž uzdraven býti, jediné leč sě bude tomu pánu, kterýž ukřižován jest pro hřiešné lidi, klaněti. A když jako procítiv z toho viděnie poče sě tomu 15 kříži božiemu klaněti, a inhed jest uzdraven od své ne- moci. Etc./ 5 10 274a ß 79
Tuto sě píše o jednom pohanu, ješto sě byl pokřtil, (29) co sě jemu divného přihodilo jednu chvíli. te sě v kněhách jedné staré historí, když sě je- den pohan obrátil na vieru křestanskú, to sě jemu zdáše velmi za nepodobné, že sě křestané kříži klanějí, na němžto jest pán Kristus tak ukrutně umřel. A když sě bieše roznemohl až k smrti tak, že jako na sotvách ležieše a od nižádného lékaře nemožieše uzdraven býti, a když ten velmi trudně ležieše, tehdy v té nemoci viděl, ano světí andělé i jiní světí v ne- beském království klanějí sě kříži božiemu na oltáři a praviece jemu, že jinak nikoli nemóž uzdraven býti, jediné leč sě bude tomu pánu, kterýž ukřižován jest pro hřiešné lidi, klaněti. A když jako procítiv z toho viděnie poče sě tomu 15 kříži božiemu klaněti, a inhed jest uzdraven od své ne- moci. Etc./ 5 10 274a ß 79
Strana 80
274b a (30) Tuto se píše rozprávka velmi pěkná o jednom rytieři jménem Julianovi, ješto jemu bylo mluveno od jelena, když na lov jel. 274b ß 10 15 20 25 ytieř jeden bieše jménem Julianus, jenž otce svého i svú matku nevěda zabil. I stalo sě jest, když ten Julianus, jsa u mladých letech velmi urozený a vzácný, i událo sě jemu na lov jeti i uzřel na tom lovu jelena, an chodí; i chtieše jeho polapiti. A obrátiv sě jelen, vece jemu: »Ty mě chceš zabiti a nevieš toho, že máš otce svého i matku svú zabiti.« A když on to uslyšel, velmi sě poče lekati a báti, aby [sě] snad jemu nepři- hodilo to, což slyšel od jelena. A opustiv všecko své sbožie, otce i máteř, tajně jest odjel a velmi do daleké vlasti bral sě. A tu sě k jednomu kniežeti přiká/zal a přivinul. A tak sě poctivě velmi měl na dvoře toho kniežete, takže jeho to knieže rytieřem povýšenějším nežli dřéve učinil. A jednu svú urozenú přietelkyni jemu dal za manželku a jeden svój hrad dal jemu miesto věna. I stalo sě jest, když otec Julianóv i jeho matka, za- teskše sobě velmi po svém synu, počeli sú sě s pilností ptáti, zda by jeho mohli nalézti. A tak dlúho chodivše přišli až do toho hradu, kdež jich milý syn přebýváše Julianus. A když ty časy jeho doma nebieše, kdyžto jeho manželka je uzřela a oni všecky věci počeli sú jeho paní rozprávěti, co sě jest jich synu přihodilo, a ona těm řečem porozoměvši, poznala, že by otec a matka byla hospodáře jejieho, neb takové věci od svého hos- podáře častokrát slýcháše, i přijala jest je velmi 5 80
274b a (30) Tuto se píše rozprávka velmi pěkná o jednom rytieři jménem Julianovi, ješto jemu bylo mluveno od jelena, když na lov jel. 274b ß 10 15 20 25 ytieř jeden bieše jménem Julianus, jenž otce svého i svú matku nevěda zabil. I stalo sě jest, když ten Julianus, jsa u mladých letech velmi urozený a vzácný, i událo sě jemu na lov jeti i uzřel na tom lovu jelena, an chodí; i chtieše jeho polapiti. A obrátiv sě jelen, vece jemu: »Ty mě chceš zabiti a nevieš toho, že máš otce svého i matku svú zabiti.« A když on to uslyšel, velmi sě poče lekati a báti, aby [sě] snad jemu nepři- hodilo to, což slyšel od jelena. A opustiv všecko své sbožie, otce i máteř, tajně jest odjel a velmi do daleké vlasti bral sě. A tu sě k jednomu kniežeti přiká/zal a přivinul. A tak sě poctivě velmi měl na dvoře toho kniežete, takže jeho to knieže rytieřem povýšenějším nežli dřéve učinil. A jednu svú urozenú přietelkyni jemu dal za manželku a jeden svój hrad dal jemu miesto věna. I stalo sě jest, když otec Julianóv i jeho matka, za- teskše sobě velmi po svém synu, počeli sú sě s pilností ptáti, zda by jeho mohli nalézti. A tak dlúho chodivše přišli až do toho hradu, kdež jich milý syn přebýváše Julianus. A když ty časy jeho doma nebieše, kdyžto jeho manželka je uzřela a oni všecky věci počeli sú jeho paní rozprávěti, co sě jest jich synu přihodilo, a ona těm řečem porozoměvši, poznala, že by otec a matka byla hospodáře jejieho, neb takové věci od svého hos- podáře častokrát slýcháše, i přijala jest je velmi 5 80
Strana 81
ochotně a přívětivě a pro lásku a milovánie svého hos- podáře, jehožto mějieše, svého vlastnieho lože jim po- stúpila a sama sobě jinde, v jiném pokojíku připravila. A když bylo ráno, paní Julianova šla nábožně do kos- tela. A aj Julian, její muž, ráno přijev, i jide k svému loži, jako by chtěl svú manželku zbuditi. A všed do pokojíku, nalezl, an muž s ženú leží na loži spiece. I do- mnieváše sě, že by žena jeho s jiným mužem přiebytek měla, a inhed vytrh svój meč tiše, oba dva jest na tom loži zabil. A když vyšel z domu, potkal manželku svú, ana sě béře proti němu z kostela. I poče jie tázati, kte- rací by to lidé byli, kteříž by na jich loži a na posteli odpočívali. A ona jemu odpověděla: »Rodičové tvoji sú, otec tvoj i matka tvá, jenž sú nás dlúhého času/ hle- dali a nemohli sú nás naleznúti. A já pro tu lásku jich k nám veliku postúpila sem jim lože svého.« A on to uslyšev, náramně sě velmi lek i poče převelmi hořce plakati a řéci: »Běda mně hřiešnému, co učiním?! Naj- milejšie své přátely sem zahubil. Aj, zajisté naplnila sě řeč jelenova, kteréhožto hřiechu já biedný a hubený mnoho sem sě varoval, avšak sem sě jeho nemohl uva- rovati. A již buoh tě žehnaj, dcero má najmilejší, neb již chci sě toho hřiechu káti, a to tak dlúho, donidž mí jeho pán buch neodpustí.« Jemužto ona vece: »Nedaj toho pán buoh, mój bratře najmilejší, abych tě měla opustiti, ale chci s tebú sě těch hřiechóv káti. A po- něvadž sem s tebú byla v utěšení, chci také i v zamú- cení býti.« Tehda odtavad vyšedše za někakú/ řěku velmi velikú, jeden špitál krásný velmi udělali a v tom špitále sě káli. A ktož sú koli chtěli sě přes tu řěku vésti, rádi sú pro pána boha převozovali a je do špitálu přijímali a jim potřebu dávali, a to velmi laskavě pro milého pána Ježíše. Tehdy po mnohém času, kdyžto Julianus o puolnoci ustav odpočíváše, a mráz veliký té noci bie- 35 40 45 50 55 60 275a ß 275b α 30 275a a 6 73 05 81
ochotně a přívětivě a pro lásku a milovánie svého hos- podáře, jehožto mějieše, svého vlastnieho lože jim po- stúpila a sama sobě jinde, v jiném pokojíku připravila. A když bylo ráno, paní Julianova šla nábožně do kos- tela. A aj Julian, její muž, ráno přijev, i jide k svému loži, jako by chtěl svú manželku zbuditi. A všed do pokojíku, nalezl, an muž s ženú leží na loži spiece. I do- mnieváše sě, že by žena jeho s jiným mužem přiebytek měla, a inhed vytrh svój meč tiše, oba dva jest na tom loži zabil. A když vyšel z domu, potkal manželku svú, ana sě béře proti němu z kostela. I poče jie tázati, kte- rací by to lidé byli, kteříž by na jich loži a na posteli odpočívali. A ona jemu odpověděla: »Rodičové tvoji sú, otec tvoj i matka tvá, jenž sú nás dlúhého času/ hle- dali a nemohli sú nás naleznúti. A já pro tu lásku jich k nám veliku postúpila sem jim lože svého.« A on to uslyšev, náramně sě velmi lek i poče převelmi hořce plakati a řéci: »Běda mně hřiešnému, co učiním?! Naj- milejšie své přátely sem zahubil. Aj, zajisté naplnila sě řeč jelenova, kteréhožto hřiechu já biedný a hubený mnoho sem sě varoval, avšak sem sě jeho nemohl uva- rovati. A již buoh tě žehnaj, dcero má najmilejší, neb již chci sě toho hřiechu káti, a to tak dlúho, donidž mí jeho pán buch neodpustí.« Jemužto ona vece: »Nedaj toho pán buoh, mój bratře najmilejší, abych tě měla opustiti, ale chci s tebú sě těch hřiechóv káti. A po- něvadž sem s tebú byla v utěšení, chci také i v zamú- cení býti.« Tehda odtavad vyšedše za někakú/ řěku velmi velikú, jeden špitál krásný velmi udělali a v tom špitále sě káli. A ktož sú koli chtěli sě přes tu řěku vésti, rádi sú pro pána boha převozovali a je do špitálu přijímali a jim potřebu dávali, a to velmi laskavě pro milého pána Ježíše. Tehdy po mnohém času, kdyžto Julianus o puolnoci ustav odpočíváše, a mráz veliký té noci bie- 35 40 45 50 55 60 275a ß 275b α 30 275a a 6 73 05 81
Strana 82
275b B 70 75 še, uslyšel hlas velmi žalostivý, plačící, an prosí, aby jeho převezl. A když to Julian uslyšal, ihned vstal. A když uzřel, ano jeden člověk zimú sě velmi třese, vzav jeho velmi laskavě a milostivě do svého špitálu a uči- niv oheň i poče jeho rozhřévati. A rozhřěv i položil na svém loži a dobře jeho přioděl. A po malé chvíli ten jistý nemocný, jsa učiněn jako malomocný, velmi krás- ný sě/ ukázal, bera sě do nebes, a Julianovi, hospodáři svému, řekl: »Juliane, pán buch mě k tobě poslal, zvěs- tuje tobě, že jest pokánie tvé přijal a že oba dva, i ty i tvá žena, máte brzo umřieti a pánu bohu sě dostati.« A inhed ten člověk zmizal. A když to Julianus uslyše i s svú ženú, po malém času, jsa pln dobrých skutkóv a almužen plný, v pánu bohu i s svú ženú otpočinul a do nebeského královstvie sě dostal. 65 80 82
275b B 70 75 še, uslyšel hlas velmi žalostivý, plačící, an prosí, aby jeho převezl. A když to Julian uslyšal, ihned vstal. A když uzřel, ano jeden člověk zimú sě velmi třese, vzav jeho velmi laskavě a milostivě do svého špitálu a uči- niv oheň i poče jeho rozhřévati. A rozhřěv i položil na svém loži a dobře jeho přioděl. A po malé chvíli ten jistý nemocný, jsa učiněn jako malomocný, velmi krás- ný sě/ ukázal, bera sě do nebes, a Julianovi, hospodáři svému, řekl: »Juliane, pán buch mě k tobě poslal, zvěs- tuje tobě, že jest pokánie tvé přijal a že oba dva, i ty i tvá žena, máte brzo umřieti a pánu bohu sě dostati.« A inhed ten člověk zmizal. A když to Julianus uslyše i s svú ženú, po malém času, jsa pln dobrých skutkóv a almužen plný, v pánu bohu i s svú ženú otpočinul a do nebeského královstvie sě dostal. 65 80 82
Strana 83
Tuto sě píše o jedné prázdné ženě rozprávka velmi pěkná a divná. (31) něz jeden nesl tělo božie poctivě v pytlíku k jed- nomu nemocnému, kteréhož když jedna prázdná žena nedaleko od cesty potkala, i počela mysliti sama v sobě řkúci: »Jestliže křesťanská viera jest pravá, tehda by to byl spasitel světa, jehož svaté tělo kněz nese v pytlíku. A že sem já nebožka hřiešná velmi jeho svatú milost hněvala a on jest mnoho trpěl pro spa- senie/ lidské.« A jsúci zapálena v milování božím, jdúci přes veliké bláto, pade křížem před božím tělem i řekla: »Prosím tebe, milý kněže, aby málo postál.« I postál jest. A ona opět pade v blátě před tělem božím a řkúci: »Pane Jezukriste, jestliže ten si, jenž sě ráčil naroditi pro spasenie naše a na kříži umřel si a z mrt- vých vstal si třetí den a vstúpil si na nebesa a sedíš na pravici boha otce a odtud přijdeš súdit živých i mrtvých, jestližeť tě kněz nese v této pušce, prosím tvé svaté milosti pro tvé veliké milosrdenstvie, aby mi ráčil mé těžké hřiechy odpustiti.« I odpověděl pán buch z té pušky jazykem latinským: »Já tobě odpůštiem všecky hřiechy tvé.« A ona uslyševši ten hlas latin- ským jazykem, vece: »Pane, nerozumiem jazyku latin- skému. Prosím tebe, mluv mi, abych mohla rozoměti.« A on k nie vece: »Já tě přijímám na svú milost.« Usly- ševši/ to žena nevěstka, vece: »Ty mě přijímáš na svú milost a já sem tě mnoho svým tělem biedným hněvala, ješto toho nemohu vymysliti. Dieky vzdávám tobě, 10 276a " 15 20 25 276а ß 83
Tuto sě píše o jedné prázdné ženě rozprávka velmi pěkná a divná. (31) něz jeden nesl tělo božie poctivě v pytlíku k jed- nomu nemocnému, kteréhož když jedna prázdná žena nedaleko od cesty potkala, i počela mysliti sama v sobě řkúci: »Jestliže křesťanská viera jest pravá, tehda by to byl spasitel světa, jehož svaté tělo kněz nese v pytlíku. A že sem já nebožka hřiešná velmi jeho svatú milost hněvala a on jest mnoho trpěl pro spa- senie/ lidské.« A jsúci zapálena v milování božím, jdúci přes veliké bláto, pade křížem před božím tělem i řekla: »Prosím tebe, milý kněže, aby málo postál.« I postál jest. A ona opět pade v blátě před tělem božím a řkúci: »Pane Jezukriste, jestliže ten si, jenž sě ráčil naroditi pro spasenie naše a na kříži umřel si a z mrt- vých vstal si třetí den a vstúpil si na nebesa a sedíš na pravici boha otce a odtud přijdeš súdit živých i mrtvých, jestližeť tě kněz nese v této pušce, prosím tvé svaté milosti pro tvé veliké milosrdenstvie, aby mi ráčil mé těžké hřiechy odpustiti.« I odpověděl pán buch z té pušky jazykem latinským: »Já tobě odpůštiem všecky hřiechy tvé.« A ona uslyševši ten hlas latin- ským jazykem, vece: »Pane, nerozumiem jazyku latin- skému. Prosím tebe, mluv mi, abych mohla rozoměti.« A on k nie vece: »Já tě přijímám na svú milost.« Usly- ševši/ to žena nevěstka, vece: »Ty mě přijímáš na svú milost a já sem tě mnoho svým tělem biedným hněvala, ješto toho nemohu vymysliti. Dieky vzdávám tobě, 10 276a " 15 20 25 276а ß 83
Strana 84
30 pane Jezukriste, jenž si mne, biednú hřiešnici, ráčil k své svaté milosti přijieti.« A obrátivši sě k pánu bohu, inhed popravila svého života. Ó, kterak utěšená a dobrá věc jest pánu bohu slúžiti ze všeho srdce svého a ze všie dušě, kterýžto pán buch činí spaseny ty lidi, kteřížto v něho úfají. 84
30 pane Jezukriste, jenž si mne, biednú hřiešnici, ráčil k své svaté milosti přijieti.« A obrátivši sě k pánu bohu, inhed popravila svého života. Ó, kterak utěšená a dobrá věc jest pánu bohu slúžiti ze všeho srdce svého a ze všie dušě, kterýžto pán buch činí spaseny ty lidi, kteřížto v něho úfají. 84
Strana 85
Tuto sě píše opět jiná rozprávka pěkná. (32) eden kněz dobrý na den božieho narozenie jdieše do jednoho kostela, aby mši slúžil. A když poče mši slúžiti, i uzřel nevýmluvný zástup, oděný bielým rů- chem, ani přišli do toho kostela a počeli zpievati pies- ničku: »Dnes neporušená panna Maria pána boha nám porodila." A přistúpiv jeden z toho zástupu k tomu knězi, vece: »Prosíme tebe, aby nám ráčil dáti tělo božie.« A když pacholíka nemějieše žádného ani žákuov, ješto by mu pomohli té mšě slúžiti, tehdy ten zástup počel velmi slavně zpievati a jdúce k ofěře, počeli obětovati každý zlatý peniez mající na sobě obraz anjelský. A když jim podal těla božieho, otázal jednoho z nich: »Odkavad ste vy všickni tak jasným růchem ozdobeni?« A on jemu odpověděl: »Všickni sme rytieři a křížem Kristovým sme znamenáni. Země svaté sme bránili a sme zbiti a dostali sme sě do očistce. A tento den sme očištěni, přijemše z tvých rukú tělo krále nebeského, a do krá- lovstvie nebeského sě béřeme.« 5 10 15 276b a 20 85
Tuto sě píše opět jiná rozprávka pěkná. (32) eden kněz dobrý na den božieho narozenie jdieše do jednoho kostela, aby mši slúžil. A když poče mši slúžiti, i uzřel nevýmluvný zástup, oděný bielým rů- chem, ani přišli do toho kostela a počeli zpievati pies- ničku: »Dnes neporušená panna Maria pána boha nám porodila." A přistúpiv jeden z toho zástupu k tomu knězi, vece: »Prosíme tebe, aby nám ráčil dáti tělo božie.« A když pacholíka nemějieše žádného ani žákuov, ješto by mu pomohli té mšě slúžiti, tehdy ten zástup počel velmi slavně zpievati a jdúce k ofěře, počeli obětovati každý zlatý peniez mající na sobě obraz anjelský. A když jim podal těla božieho, otázal jednoho z nich: »Odkavad ste vy všickni tak jasným růchem ozdobeni?« A on jemu odpověděl: »Všickni sme rytieři a křížem Kristovým sme znamenáni. Země svaté sme bránili a sme zbiti a dostali sme sě do očistce. A tento den sme očištěni, přijemše z tvých rukú tělo krále nebeského, a do krá- lovstvie nebeského sě béřeme.« 5 10 15 276b a 20 85
Strana 86
(33) Tuto se píše div, kterak sě pán buch ukázal svatému Augustinovi. 276b 6 277a a 5 10 15 20 25 svaté trojici velmi nesnadno jest mluviti, neb když svatý Pavel byl do třetieho nebe vtržen a tu oka- mžienie přepovýšených, tajných/ věcí zazřev, avšak odtad sě vrátiv, nic všetečně o svaté trojici mluviti nesměl, než podiviv sě v tom velikém ohromení, řekl jest: »Ó, převysoká výsosti bohatstvie múdrosti a umě- nie božieho, kterak sú neobklíčeni súdové jeho, ižád- ným rozomem nepostižené cesty jeho. I zdali jest kto poznal smysl boží anebo jeho rádcí byl?« A protož múdrý Šalomún to skrze obdarovánie božie múdrostí řekl jest: »Jakož ten, jenž strdí jie mnoho, jest jemu škodno, takež ten, ktož o blahoslavenství božiem žádá přieliš, [móže] ohromen býti od chvály božie.« A protož praví svatý Augustin v kněhách O svaté trojici: »Ktožkoli hledá, kterak sú v jednotě tři osoby, otec, syn i duch svatý, nikdiež tak nebezpečně zablúditi nemóže ani pracnějie. Ale komuž dá buoh nalézti, nic utěšenějšieho nenie.« Toho potvrzuje také múdrý Ša- lomún a řka: »Výše svého rozomu ničehož/ nasáhaj!« A protož čte sě o svatém Augustinu, že když kněhy O svaté trojici skládal, najprvé sě skrůšeným srdcem mocně bohu poručil, toho na bohu prosě, aby mu dal o tak velikých nesnadnostech právě a duostojně psáti. A když jednoho dne, chodě po mořském břehu, o svaté trojici myslil, nalezl jedno děťátko velmi krásné, střiebrnú lžičkú mořské vody nabierajíce a v malú 86
(33) Tuto se píše div, kterak sě pán buch ukázal svatému Augustinovi. 276b 6 277a a 5 10 15 20 25 svaté trojici velmi nesnadno jest mluviti, neb když svatý Pavel byl do třetieho nebe vtržen a tu oka- mžienie přepovýšených, tajných/ věcí zazřev, avšak odtad sě vrátiv, nic všetečně o svaté trojici mluviti nesměl, než podiviv sě v tom velikém ohromení, řekl jest: »Ó, převysoká výsosti bohatstvie múdrosti a umě- nie božieho, kterak sú neobklíčeni súdové jeho, ižád- ným rozomem nepostižené cesty jeho. I zdali jest kto poznal smysl boží anebo jeho rádcí byl?« A protož múdrý Šalomún to skrze obdarovánie božie múdrostí řekl jest: »Jakož ten, jenž strdí jie mnoho, jest jemu škodno, takež ten, ktož o blahoslavenství božiem žádá přieliš, [móže] ohromen býti od chvály božie.« A protož praví svatý Augustin v kněhách O svaté trojici: »Ktožkoli hledá, kterak sú v jednotě tři osoby, otec, syn i duch svatý, nikdiež tak nebezpečně zablúditi nemóže ani pracnějie. Ale komuž dá buoh nalézti, nic utěšenějšieho nenie.« Toho potvrzuje také múdrý Ša- lomún a řka: »Výše svého rozomu ničehož/ nasáhaj!« A protož čte sě o svatém Augustinu, že když kněhy O svaté trojici skládal, najprvé sě skrůšeným srdcem mocně bohu poručil, toho na bohu prosě, aby mu dal o tak velikých nesnadnostech právě a duostojně psáti. A když jednoho dne, chodě po mořském břehu, o svaté trojici myslil, nalezl jedno děťátko velmi krásné, střiebrnú lžičkú mořské vody nabierajíce a v malú 86
Strana 87
jamku lejíce. Jemužto sě svatý Augustin zasmáv vece: »I co činíš, milé dietě?« Děťátko odpovědě: »Chci všicku mořskú vodu do této jamky přelíti.« K němužto svatý Augustin vece: »Kterýmto obyčejem móžeš uči- niti, ano moře veliké, lžička malá a malá jamka?« K němužto dietě vece: »Mně to snáze bude učiniti než tobě, cos zamyslil naplniti. Tos sobě v úmysl vzal, aby ve všech kněhách o přepovýšených nesnadnostech svaté trojice psal. Jehožto ižádní smyslové nemohú obklíčiti ani kteří rozumové snéstí. A tvé kněhy sú jako malá jamka těch velikých nesnadností zdržeti a tvój rozum jest jako malá lžička z tajnice božie nabierati. A svatá trojice jest bezpřiemně veliká hlubokost.« A to řek[lo] děťátko i zmizalo. O tom sě také v kněhách jedněch starých Ezdre píše, že když Ezdráš v jeden čas o nesnadnostech o božiem sdružení zvěděti chtieše, tehdy anděl z nebes naň za- volal a řka: »Pokus, móžeš-li oheň na váze a vietr loktem změřiti a včerajší den, aby dnes byl, odezvati.« Jako by řekl anděl, když toho, ješto jest malá věc, nemóžeš učiniti, kterakž tehdy chceš o převýšených nesnadnostech věčného božstvie, všetečným zámyslem ptaje sě,/ zvěděti. O tom krásně Izaiáš prorok praví skrze ducha svatého zjevenie a řka: »Jenž serafín, ti andělové, dvěma křídloma zastieráchu nohy jeho a dvě- ma létáchu.« Skrze to sě rozumie tak, že jedno zaslo- ňováchu hlavu a nohy jeho, skrze to sě rozumie, jenž buch, ješto jest počátek i skonánie všeho bytie, toho náš rozum nemóž postihnúti. Ale že ti andělové pro- středka o tom proročském vidění nezastieráchu, dávají nám rozoměti, že všecko, což jest kdy od božieho vše- mohúcenstvie pošlo, to móž našim rozomem poznáno býti podlé řeči svatého Pavla, jenž takto die: »Od veli- kosti všeho stvořenie poznán bude stvořitel.« A poně- vadž o svaté trojice mluviti nesnadno jest, však máme 35 40 45 50 55 60 277а ß 277b α 30 87
jamku lejíce. Jemužto sě svatý Augustin zasmáv vece: »I co činíš, milé dietě?« Děťátko odpovědě: »Chci všicku mořskú vodu do této jamky přelíti.« K němužto svatý Augustin vece: »Kterýmto obyčejem móžeš uči- niti, ano moře veliké, lžička malá a malá jamka?« K němužto dietě vece: »Mně to snáze bude učiniti než tobě, cos zamyslil naplniti. Tos sobě v úmysl vzal, aby ve všech kněhách o přepovýšených nesnadnostech svaté trojice psal. Jehožto ižádní smyslové nemohú obklíčiti ani kteří rozumové snéstí. A tvé kněhy sú jako malá jamka těch velikých nesnadností zdržeti a tvój rozum jest jako malá lžička z tajnice božie nabierati. A svatá trojice jest bezpřiemně veliká hlubokost.« A to řek[lo] děťátko i zmizalo. O tom sě také v kněhách jedněch starých Ezdre píše, že když Ezdráš v jeden čas o nesnadnostech o božiem sdružení zvěděti chtieše, tehdy anděl z nebes naň za- volal a řka: »Pokus, móžeš-li oheň na váze a vietr loktem změřiti a včerajší den, aby dnes byl, odezvati.« Jako by řekl anděl, když toho, ješto jest malá věc, nemóžeš učiniti, kterakž tehdy chceš o převýšených nesnadnostech věčného božstvie, všetečným zámyslem ptaje sě,/ zvěděti. O tom krásně Izaiáš prorok praví skrze ducha svatého zjevenie a řka: »Jenž serafín, ti andělové, dvěma křídloma zastieráchu nohy jeho a dvě- ma létáchu.« Skrze to sě rozumie tak, že jedno zaslo- ňováchu hlavu a nohy jeho, skrze to sě rozumie, jenž buch, ješto jest počátek i skonánie všeho bytie, toho náš rozum nemóž postihnúti. Ale že ti andělové pro- středka o tom proročském vidění nezastieráchu, dávají nám rozoměti, že všecko, což jest kdy od božieho vše- mohúcenstvie pošlo, to móž našim rozomem poznáno býti podlé řeči svatého Pavla, jenž takto die: »Od veli- kosti všeho stvořenie poznán bude stvořitel.« A poně- vadž o svaté trojice mluviti nesnadno jest, však máme 35 40 45 50 55 60 277а ß 277b α 30 87
Strana 88
278a a 278а ß 70 75 80 85 90 95 pravým srdcem věřiti, že otec, syn, svatý duch vše/ jeden hospodin jest duši spasitedlno. A toho móžem rozličným pěním i písmem i podobenstvím i mnohými divy dovésti. Najprvé kterak sě v prvních kněhách Mojžiešových čte, že když buoh otec člověka stvořiti chtěl, neřekl jest: »Učiním člověka«, ale: »Učiníme člověka k obrazu našemu«. Jenž jest řekl: Učiníme, dává nám znamenati, že jest svatá trojice v osobách. Jenž praví: k obrazu a ku podobenství, dává nám zna- menati, že otec i syn i duch svatý jest jeden hospodin v zjednané podstatě. Toho také móžem potvrditi an- dělským pěním, nebo tak píše Izaiáš prorok, že andělé vždy volají: »Svatý, svatý, svatý hospodin buoh!« Jenž praví třikrát: svatý, znamená v svaté trojici tři osoby, jenž praví: buch hospodin, znamenává sě možnost v jednostajenství svatého božstvie. To sě/ také po- tvrzuje skrze Davida, jenž praví a řka: »Požehnaj nás buoh, nás buoh požehnaj, požehnaj nás buch a bojte sě jeho všickny krajiny země.« Jenž praví třikrát: buch, znamenává tři osoby v svaté trojici, jenž praví: a bojte sě jeho všickni, znamenává, že jest vše jeden buch. Toho také potvrzuje svatý Jan Evandělista: »Třie jsú, ješto svědečstvie vydávají v nebesiech: otec, slovo a duch.« A ti třie všejedna věc jsú, nebo jakež jest slunce najprvé, že jest veliké a krásné, druhé, že hřeje, třetie, že svietí a paprslek sluneční od slunce pocházeje, takež od otce ani učiněn, ani stvořen, ale urozen jest syn. A jakež od slunce horkost pocházie, takež duch svatý od otce a syna pocházie. A jakež přirozenie slunečné v své podstatě, samo o sobě/ jest, takež buoh v své věčnosti jest od nižádného, než sám od sebe vždy jest. To vše potvrdil sám hospodin skrze rozličné divy. Naj- prvé jakož píše mistr Euzebius a řka, že když jeden kacieř ariánského bludu dietě křtil a pravého řádu osob svaté trojice nejmenoval, než řekl: »Křtím tě ve jmě 277b ß 65 88
278a a 278а ß 70 75 80 85 90 95 pravým srdcem věřiti, že otec, syn, svatý duch vše/ jeden hospodin jest duši spasitedlno. A toho móžem rozličným pěním i písmem i podobenstvím i mnohými divy dovésti. Najprvé kterak sě v prvních kněhách Mojžiešových čte, že když buoh otec člověka stvořiti chtěl, neřekl jest: »Učiním člověka«, ale: »Učiníme člověka k obrazu našemu«. Jenž jest řekl: Učiníme, dává nám znamenati, že jest svatá trojice v osobách. Jenž praví: k obrazu a ku podobenství, dává nám zna- menati, že otec i syn i duch svatý jest jeden hospodin v zjednané podstatě. Toho také móžem potvrditi an- dělským pěním, nebo tak píše Izaiáš prorok, že andělé vždy volají: »Svatý, svatý, svatý hospodin buoh!« Jenž praví třikrát: svatý, znamená v svaté trojici tři osoby, jenž praví: buch hospodin, znamenává sě možnost v jednostajenství svatého božstvie. To sě/ také po- tvrzuje skrze Davida, jenž praví a řka: »Požehnaj nás buoh, nás buoh požehnaj, požehnaj nás buch a bojte sě jeho všickny krajiny země.« Jenž praví třikrát: buch, znamenává tři osoby v svaté trojici, jenž praví: a bojte sě jeho všickni, znamenává, že jest vše jeden buch. Toho také potvrzuje svatý Jan Evandělista: »Třie jsú, ješto svědečstvie vydávají v nebesiech: otec, slovo a duch.« A ti třie všejedna věc jsú, nebo jakež jest slunce najprvé, že jest veliké a krásné, druhé, že hřeje, třetie, že svietí a paprslek sluneční od slunce pocházeje, takež od otce ani učiněn, ani stvořen, ale urozen jest syn. A jakež od slunce horkost pocházie, takež duch svatý od otce a syna pocházie. A jakež přirozenie slunečné v své podstatě, samo o sobě/ jest, takež buoh v své věčnosti jest od nižádného, než sám od sebe vždy jest. To vše potvrdil sám hospodin skrze rozličné divy. Naj- prvé jakož píše mistr Euzebius a řka, že když jeden kacieř ariánského bludu dietě křtil a pravého řádu osob svaté trojice nejmenoval, než řekl: »Křtím tě ve jmě 277b ß 65 88
Strana 89
ducha svatého otce«, tehda inhed voda křtitedlná zmi- zala. Jiný div píše mistr Robertus a řka, když jest 100 biskup vozarenský jednoho času mši slúžil, spadly jemu na oltář třie drazí kamenové, jenžto znenáhla spolu sstúpivše sě, v jeden krásný kámen sě obrátily. Jenž ten kámen, když v jeden kříž, v němžto mnoho jiného kamenie bylo, vsadi, všecko jiné kamenie, nemoha toho kamene krásy přetrpěti, vypadlo jest. Píše také mistr Jan Damastenský a řka:/ »Když jednú v tom městě Constantinopolim mor byl, tehdy jeden robenec z pro- střed lidí k nebesóm vtržen. A tu této piesni od andě- lóv sě naučil svaté trojice. A potom sě odtad na zemi vrátiv, zazpieval a řka: „Svatý bože mocný, svatý silný, svatý a milosrdný spasiteli, smiluj se nad námi.' A jakž tu anjelskú pieseň lidé zazpieváchu, tak inhed mor přestal.« Takže sě skrze ty divy dokazuje, že jest otec i syn i duch svatý všejeden hospodin. A protož dobře die svatý Jan Evandělista: »Třie sú«, to jest ve třech osobách zřiezeni. Neb jiná jest osoba otce, jiná syna a jiná ducha svatého. Ale otcovo a synovo a ducha sva- tého jest jedno božstvie, spolu rovná chvála, spolu věčné blahoslavenstvie. A když jest našemu smyslu rozoměti/ nesnadno, jehožto smysl schrániti nemóže, ta svatá viera naplní. Tehdy jest každému člověku vše- mi činy podobné za to hospodina prositi, aby což jest nesnadných o bohu věcí, jichžto tělesným smyslem zde dostihnúti nemóžeme, to jest, kterak jest otec, syn a duch svatý ve třech osobách a v jedné jednotě vše- jeden hospodin, to jemu všemohúcí bóh v nebeském království rač pro jeho pravú vieru oznámiti a v té známosti popřej přebývati na věky věkóv. Amen. 105 110 115 120 125 278b a 278b ß 89
ducha svatého otce«, tehda inhed voda křtitedlná zmi- zala. Jiný div píše mistr Robertus a řka, když jest 100 biskup vozarenský jednoho času mši slúžil, spadly jemu na oltář třie drazí kamenové, jenžto znenáhla spolu sstúpivše sě, v jeden krásný kámen sě obrátily. Jenž ten kámen, když v jeden kříž, v němžto mnoho jiného kamenie bylo, vsadi, všecko jiné kamenie, nemoha toho kamene krásy přetrpěti, vypadlo jest. Píše také mistr Jan Damastenský a řka:/ »Když jednú v tom městě Constantinopolim mor byl, tehdy jeden robenec z pro- střed lidí k nebesóm vtržen. A tu této piesni od andě- lóv sě naučil svaté trojice. A potom sě odtad na zemi vrátiv, zazpieval a řka: „Svatý bože mocný, svatý silný, svatý a milosrdný spasiteli, smiluj se nad námi.' A jakž tu anjelskú pieseň lidé zazpieváchu, tak inhed mor přestal.« Takže sě skrze ty divy dokazuje, že jest otec i syn i duch svatý všejeden hospodin. A protož dobře die svatý Jan Evandělista: »Třie sú«, to jest ve třech osobách zřiezeni. Neb jiná jest osoba otce, jiná syna a jiná ducha svatého. Ale otcovo a synovo a ducha sva- tého jest jedno božstvie, spolu rovná chvála, spolu věčné blahoslavenstvie. A když jest našemu smyslu rozoměti/ nesnadno, jehožto smysl schrániti nemóže, ta svatá viera naplní. Tehdy jest každému člověku vše- mi činy podobné za to hospodina prositi, aby což jest nesnadných o bohu věcí, jichžto tělesným smyslem zde dostihnúti nemóžeme, to jest, kterak jest otec, syn a duch svatý ve třech osobách a v jedné jednotě vše- jeden hospodin, to jemu všemohúcí bóh v nebeském království rač pro jeho pravú vieru oznámiti a v té známosti popřej přebývati na věky věkóv. Amen. 105 110 115 120 125 278b a 278b ß 89
Strana 90
(34) Tuto sě píše o svatém Krištoforu řeč velmi pěkná. 279a a 279a ß 5 10 15 20 25 te sě o svatém Krištoforu, že viděv sě býti veli- kého člověka a pěkného, řekl sám k sobě: »Chci slúžiti najvyššiemu člověku, kterýžkoli jest na světě.« A když uslyšel, že by ciesař římský byl najvyšší pán všeho světa, bral sě jest do Říma a počel/ slúžiti u jeho dvoru. I přihodilo sě dne jednoho, jeden služebník ciesařóv, maje nětco protivného proti někomu, i počel dábla jmenovati. To uslyšev ciesař, že křestan bieše i jeho všecka čeleď, znamením svatého kříže sě požehnali. A když to uzřě Krištofor, poče sě diviti, proč by sě tiem znamením žehnali. I řekli sú jemu: »Zdalis ne- slyšel, že onen mládenec ďábla jmenoval? I báli sme sě, neb nepřietel lidského pokolonie jest.« Ale Krištofor, že pohan bieše, divieše sě, že by sě dábel[ské] moci báli, a řka králi: »Zdali ten dábel větčí jest nežli ty?« Jemužto král vece: »Ano, jest, neb všech lidí na všem světě pokúšie, ale já toliko ciesař- stvím křestanským vládnu.« To uslyšev Krištofor, poče dábla všudy hledati. A když lidé uslyšeli to, za blázna ho mějiechu. Až jedno- ho dne, když přes pole jdieše, uslyšel zvuky velmi div- né./ I zdálo sě jemu, že by předivní oděnci jeli. I otázal Krištoforus, kteříž napřed jediechu, kto by jeli. Jemužto oni pověděli: »Dábel jest, jenž jede s svým vojskem.« Kterýžto prosieše, aby jemu dábel byl uká- 90
(34) Tuto sě píše o svatém Krištoforu řeč velmi pěkná. 279a a 279a ß 5 10 15 20 25 te sě o svatém Krištoforu, že viděv sě býti veli- kého člověka a pěkného, řekl sám k sobě: »Chci slúžiti najvyššiemu člověku, kterýžkoli jest na světě.« A když uslyšel, že by ciesař římský byl najvyšší pán všeho světa, bral sě jest do Říma a počel/ slúžiti u jeho dvoru. I přihodilo sě dne jednoho, jeden služebník ciesařóv, maje nětco protivného proti někomu, i počel dábla jmenovati. To uslyšev ciesař, že křestan bieše i jeho všecka čeleď, znamením svatého kříže sě požehnali. A když to uzřě Krištofor, poče sě diviti, proč by sě tiem znamením žehnali. I řekli sú jemu: »Zdalis ne- slyšel, že onen mládenec ďábla jmenoval? I báli sme sě, neb nepřietel lidského pokolonie jest.« Ale Krištofor, že pohan bieše, divieše sě, že by sě dábel[ské] moci báli, a řka králi: »Zdali ten dábel větčí jest nežli ty?« Jemužto král vece: »Ano, jest, neb všech lidí na všem světě pokúšie, ale já toliko ciesař- stvím křestanským vládnu.« To uslyšev Krištofor, poče dábla všudy hledati. A když lidé uslyšeli to, za blázna ho mějiechu. Až jedno- ho dne, když přes pole jdieše, uslyšel zvuky velmi div- né./ I zdálo sě jemu, že by předivní oděnci jeli. I otázal Krištoforus, kteříž napřed jediechu, kto by jeli. Jemužto oni pověděli: »Dábel jest, jenž jede s svým vojskem.« Kterýžto prosieše, aby jemu dábel byl uká- 90
Strana 91
zán. A když uzřě dábla, vece: »Pane, tobě chci slúžiti.« A když sě bráše jeho zástup, přišli sú k jedné cestě, u kteréžto cesty bieše postaven kříž dřevěný. A když ten kříž uzřeli dáblové, inhed všickni počeli utiekati a dráti sě skrze trnie a hložie] a skrze přiekopy, ne- chavše té rovné cesty. A když to uzřě Krištofor, poče sě tomu velmi diviti, neb on tú cestú jda, neměl jest žádné přiekazy. I otázal jest dábla i jeho tovařišóv, proč by tú cestú nejeli. I řekli jemu, že »kříž Kristuov bieše na cestě i nemohli sme tudy jeti.« Jimžto Krišto- for vece: »Tehdy ten Kristus jest větčí našeho krále dábla.« A oni jemu řekli,/ žeť větší jest, »neb jest on stvořil nebe i zemi i všecky věci jiné i nás také. Jenž pro náš hřiech strčil nás do hlubokosti pekelné.« Usly- šev to Kristoforus, vece: »Toho pána chci hleda[ti]...« let nenalezl, přijide k jedné vodě, za kterúžto vodú přebýváše jeden půstenník. I poče jeho ten pústenník tázati, koho by hledal. Jenž vece: »Krista«. Jemužto vece pústenník: »Chceš-li přes tuto vodu přenášeti [půt ]níky pro jeho jméno, nalez- neš jeho." A když za mnohý čas to činieše, přihodilo sě jed- noho dne, že voláše děťátko jedno, aby je přenesl. A když je nesieše, tak sě jemu to dietě obtiežilo, že jeho bezmála udusilo. I otázal jeho Krištofor, kto by byl, a on řekl: »Já sem Kristus, jehož ty hledáš.« A on pade k nohám jeho i vece: »Pane, co mi kážeš učiniti?« Jemužto pán buch odpověděl: »Pokřtěn buď ve jméno / otce i syna i ducha svatého.« Jenž jest to i učinil. A tak dlúho slúživ pánu bohu, život svój mučedlnictvem dokonal. 35 40 45 50 55 279b « 30 279b ß 91
zán. A když uzřě dábla, vece: »Pane, tobě chci slúžiti.« A když sě bráše jeho zástup, přišli sú k jedné cestě, u kteréžto cesty bieše postaven kříž dřevěný. A když ten kříž uzřeli dáblové, inhed všickni počeli utiekati a dráti sě skrze trnie a hložie] a skrze přiekopy, ne- chavše té rovné cesty. A když to uzřě Krištofor, poče sě tomu velmi diviti, neb on tú cestú jda, neměl jest žádné přiekazy. I otázal jest dábla i jeho tovařišóv, proč by tú cestú nejeli. I řekli jemu, že »kříž Kristuov bieše na cestě i nemohli sme tudy jeti.« Jimžto Krišto- for vece: »Tehdy ten Kristus jest větčí našeho krále dábla.« A oni jemu řekli,/ žeť větší jest, »neb jest on stvořil nebe i zemi i všecky věci jiné i nás také. Jenž pro náš hřiech strčil nás do hlubokosti pekelné.« Usly- šev to Kristoforus, vece: »Toho pána chci hleda[ti]...« let nenalezl, přijide k jedné vodě, za kterúžto vodú přebýváše jeden půstenník. I poče jeho ten pústenník tázati, koho by hledal. Jenž vece: »Krista«. Jemužto vece pústenník: »Chceš-li přes tuto vodu přenášeti [půt ]níky pro jeho jméno, nalez- neš jeho." A když za mnohý čas to činieše, přihodilo sě jed- noho dne, že voláše děťátko jedno, aby je přenesl. A když je nesieše, tak sě jemu to dietě obtiežilo, že jeho bezmála udusilo. I otázal jeho Krištofor, kto by byl, a on řekl: »Já sem Kristus, jehož ty hledáš.« A on pade k nohám jeho i vece: »Pane, co mi kážeš učiniti?« Jemužto pán buch odpověděl: »Pokřtěn buď ve jméno / otce i syna i ducha svatého.« Jenž jest to i učinil. A tak dlúho slúživ pánu bohu, život svój mučedlnictvem dokonal. 35 40 45 50 55 279b « 30 279b ß 91
Strana 92
(35) Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná o jedné babě čarodějné, jenž bieše horšie než črt. A ta jest manžely dobré v nenávist uvedla. 280a α 10 15 20 25 už jeden a žena biechu spolu dobře. A dábel tomu závidě, tři léta pracoval, chtě mezi nimi nepřiezeň zjednati, a nemohl. I mysléše sám v sobě, že nic nenie chytřejšieho nežli zlá žena. I jide k jedné zlé ženě a prosě jie, aby je svadila a že jí chce zaplatiti. A ona řekla dáblu: »Dáš-li mi pět šilinkuov grošóv, učinímť, že nikdy spolu dobře nebudú.« Jížto ďábel vece: »V pra- vé pravdě, učiníš-li to, viece tobě dám.« A ona vesela jsúci odjide k té dobré ženě. A po- zdravivši jie, vece: »Kterak ty a muž tvój živi ste?« Odpověděla:/ »Velmi dobře a laskavě.« Jížto ona vece: »Zklamána si, neb tvoj muž jinú ženu miluje viece nežli tě. A protož chceš-li, ať by tobě dobře bylo, po- slúchaj mne: Ve čtvrtek o puol noci, když muž tvoj spáti bude, vezmúci nuože, vystřiž jemu šest vlasuov a polož na prahu. A to sedmkrát učiníš a inhed tě zasě bude milovati.« A ona vece jí, že to chce učiniti. Potom opět ta zlá žena šla k muži jejiemu, jehož pozdravivši i vece: »Kterak si ty s svú ženú žív?« Odpověděl, že dobře. I řekla jemu: »Zklamán jsi, neb tvá žena miluje viece jiného muže. I vystřiehám tě, žeť tento čtvrtek o puol noci chce [tě] zabiti. A jestliže procítíš, budeť sě vymlúvati.« A on to uslyšev, nerodi jí věřiti. Odpověděla jest ta nešlechetná žena: »Zkus toho, budu-lit já klamati.« Odpově/děl jí muž: »Učinímť, co pravíš.« 5 280a ß 92
(35) Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná o jedné babě čarodějné, jenž bieše horšie než črt. A ta jest manžely dobré v nenávist uvedla. 280a α 10 15 20 25 už jeden a žena biechu spolu dobře. A dábel tomu závidě, tři léta pracoval, chtě mezi nimi nepřiezeň zjednati, a nemohl. I mysléše sám v sobě, že nic nenie chytřejšieho nežli zlá žena. I jide k jedné zlé ženě a prosě jie, aby je svadila a že jí chce zaplatiti. A ona řekla dáblu: »Dáš-li mi pět šilinkuov grošóv, učinímť, že nikdy spolu dobře nebudú.« Jížto ďábel vece: »V pra- vé pravdě, učiníš-li to, viece tobě dám.« A ona vesela jsúci odjide k té dobré ženě. A po- zdravivši jie, vece: »Kterak ty a muž tvój živi ste?« Odpověděla:/ »Velmi dobře a laskavě.« Jížto ona vece: »Zklamána si, neb tvoj muž jinú ženu miluje viece nežli tě. A protož chceš-li, ať by tobě dobře bylo, po- slúchaj mne: Ve čtvrtek o puol noci, když muž tvoj spáti bude, vezmúci nuože, vystřiž jemu šest vlasuov a polož na prahu. A to sedmkrát učiníš a inhed tě zasě bude milovati.« A ona vece jí, že to chce učiniti. Potom opět ta zlá žena šla k muži jejiemu, jehož pozdravivši i vece: »Kterak si ty s svú ženú žív?« Odpověděl, že dobře. I řekla jemu: »Zklamán jsi, neb tvá žena miluje viece jiného muže. I vystřiehám tě, žeť tento čtvrtek o puol noci chce [tě] zabiti. A jestliže procítíš, budeť sě vymlúvati.« A on to uslyšev, nerodi jí věřiti. Odpověděla jest ta nešlechetná žena: »Zkus toho, budu-lit já klamati.« Odpově/děl jí muž: »Učinímť, co pravíš.« 5 280a ß 92
Strana 93
A když bylo ve čtvrtek o puol noci a muž té dobré ženy učinil sě jako by spal, tehdy žena toho počela nuo- žek hledati a chtieci jemu vystřihnúti těch šest vlasuov. A uzřev to muž její, jsa u velikém hněvu, [s]vú ženu vlas[tní zlabil. A když ji jest zabil, navrátil sě jest sám k sobě, žalost maje, že jest ji zabil. Potom vyňav svój vlastní meč, sám sě zahubiv i umřel. Tehda ta zlá a nešlechetná žena uzřevši, že by oba zahynula, přišla k dáblu, aby jí zaplatil. Tehda dábel zdaleka stoje řekl jest jí: »Ó, najhoršie nevěstko, viece si učinila, než sem tě prosil. Otejdi ote mne!« A povrh jí penieze, řekl jí: »Jdiž, zlořečená a nešlechetná ženo, neb již i ďáblové u pekle sě tvé zlosti bojie.« A inhed jest ji vzal do pekla. Uchovajž nás jeho milý pán buch náš Ježíš Kristus. Amen. 35 40 30 A tak konec. 45 93
A když bylo ve čtvrtek o puol noci a muž té dobré ženy učinil sě jako by spal, tehdy žena toho počela nuo- žek hledati a chtieci jemu vystřihnúti těch šest vlasuov. A uzřev to muž její, jsa u velikém hněvu, [s]vú ženu vlas[tní zlabil. A když ji jest zabil, navrátil sě jest sám k sobě, žalost maje, že jest ji zabil. Potom vyňav svój vlastní meč, sám sě zahubiv i umřel. Tehda ta zlá a nešlechetná žena uzřevši, že by oba zahynula, přišla k dáblu, aby jí zaplatil. Tehda dábel zdaleka stoje řekl jest jí: »Ó, najhoršie nevěstko, viece si učinila, než sem tě prosil. Otejdi ote mne!« A povrh jí penieze, řekl jí: »Jdiž, zlořečená a nešlechetná ženo, neb již i ďáblové u pekle sě tvé zlosti bojie.« A inhed jest ji vzal do pekla. Uchovajž nás jeho milý pán buch náš Ježíš Kristus. Amen. 35 40 30 A tak konec. 45 93
Strana 94
Strana 95
POZNÁMKY TEXTOVĚ KRITICKÉ
POZNÁMKY TEXTOVĚ KRITICKÉ
Strana 96
Strana 97
RUKOPIS lomoucké povídky jsou zapsány v papírovém rukopise M II 190 Universitní knihovny v Olomouci, kde tvoří poslední část kodexu (fol. 249a—280a), na jehož předcházejících listech je za- psán český překlad Zjevení svaté Brigity (fol. 1a—140b), Sanctus Bohemica (14lab) a překlad O sv. Jeronymovi knihy troje (fol. 142a—248b). Rukopis je psán kombinací spřežkového a diakritického pravo- pisu ve dvou sloupcích na každé straně. Sloupce mají rozměr 234x 60 mm, mezi oběma sloupci je mezera 15 mm. Předem byly nalinkovány jen rozměry celých sloupců, jednotlivé řádky (35 v jednom sloupci) jsou psány volně, bez linkování. Kniha je rubrikována, a to tak, že červeně jsou provedeny nadpisy kapitol, iniciálky na počátku kapitol a červeně jsou pro- škrtána velká písmena v textu, ovšem nedůsledně. V Olomouckých povídkách jsou nadpisy jednotlivých povídek buď červené, nebo černě psané a červeně podtržené; v tomto případě jsou ještě ob- taženy červeným rámečkem. Iniciálky jsou provedeny na počátku každé kapitoly červeně do výše tří řádků. Chybějící počátek Zjevení svaté Brigity a Knih trojích o sv. Jeronymovi měl snad ozdobnější iniciálu, jak svědčí počátek Olomouckých povídek, kde je předznačeno písmeno a vy- nechána mezera pro iniciálu, která však není provedena (fol. 249a). Folia rukopisu mají rozměr 312x217 mm. Paginace byla pro- 7 7305 97
RUKOPIS lomoucké povídky jsou zapsány v papírovém rukopise M II 190 Universitní knihovny v Olomouci, kde tvoří poslední část kodexu (fol. 249a—280a), na jehož předcházejících listech je za- psán český překlad Zjevení svaté Brigity (fol. 1a—140b), Sanctus Bohemica (14lab) a překlad O sv. Jeronymovi knihy troje (fol. 142a—248b). Rukopis je psán kombinací spřežkového a diakritického pravo- pisu ve dvou sloupcích na každé straně. Sloupce mají rozměr 234x 60 mm, mezi oběma sloupci je mezera 15 mm. Předem byly nalinkovány jen rozměry celých sloupců, jednotlivé řádky (35 v jednom sloupci) jsou psány volně, bez linkování. Kniha je rubrikována, a to tak, že červeně jsou provedeny nadpisy kapitol, iniciálky na počátku kapitol a červeně jsou pro- škrtána velká písmena v textu, ovšem nedůsledně. V Olomouckých povídkách jsou nadpisy jednotlivých povídek buď červené, nebo černě psané a červeně podtržené; v tomto případě jsou ještě ob- taženy červeným rámečkem. Iniciálky jsou provedeny na počátku každé kapitoly červeně do výše tří řádků. Chybějící počátek Zjevení svaté Brigity a Knih trojích o sv. Jeronymovi měl snad ozdobnější iniciálu, jak svědčí počátek Olomouckých povídek, kde je předznačeno písmeno a vy- nechána mezera pro iniciálu, která však není provedena (fol. 249a). Folia rukopisu mají rozměr 312x217 mm. Paginace byla pro- 7 7305 97
Strana 98
vedena v pozdější době, ale podle stavu textu lze soudit, že před provedením poslední vazby předcházel před fol. 1a jeden nebo více listů obsahujících počátek Vidění svaté Brigity. Stejně lze zjistit, že chybějící počátek Knih trojích o sv. Jeronymovi byl psán na dvou fol., která byla vytržena, jak svědčí jejich zbytky před fol. 142a. To znamená, že nejméně tři folia byla z kodexu vytržena, a to počátek Vidění svaté Brigity jistě před poslední vazbou, po- čátek Knih trojích snad až po vazbě. Paginování rukopisu je prů- běžné a je označeno 280 fol. Vazba je poměrně pozdní, lepenková, potažená na povrchu hnědým papírem a vyztužená na hřbetě a v rozích jemnou, bílou kůží. Je dosti poškozena. Datování rukopisu nám umožňuje explicit na fol. 140b: Doko- nawagy fie kniehy o widieny fwate panye Brygidy Leta bozieho tifyczieho cztyrzifsteho LXXXII° tu fobotu przed fwatym Janem Krztitelem bozym, a to na 22. 6. 1482. Vilikovský soudí, že také ostatní části tohoto rukopisu vznikly v této době, což potvrzuje i to, že jsou psány stejným písařem. Rukopis je glosován poměrně zřídka, a jak ukazují data u jed- notlivých glos, v 16. a 17. stol. Na př. na fol. 81a čteme: Slowo panie Zuoftawa nawieky Ano Domi 1541, nebo na fol. 141b nalé- záme datum 1646. Na fol. 141a/b jde o přípisky, které nesouvisi podstatně s obsahem knihy. Na předsádce je poznamenáno patrně po vazbě rukopisu: Sermones Boemici. Literatura se vztahem k Olomouckým povídkám je uvedena v úvodu. Ostatních částí rukopisu se týkají práce: Th. Vodička: O Olomouckém rukopisu Štítného překladu Zjevení sv. Brigity (XVItý Program c. kr. vyššího gymnasia slovanského v Olomouci, 1885, str. 9—14). J. Hanuš: Zjevení sv. Brigitty v literatuře české. LF 13 (1881), 141 ad. A. Patera: O sv. Jeronymovi knihy troje. Sbírka pramenův ku poznání literárního života v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, skupina I., řada I., č. 5. Praha, Česká akademie cís. Františka Josefa 1903. Zde je zmíněn i rukopis M 1 Universitní knihovny v Olomouci, kde je jiný opis téže památky. 98
vedena v pozdější době, ale podle stavu textu lze soudit, že před provedením poslední vazby předcházel před fol. 1a jeden nebo více listů obsahujících počátek Vidění svaté Brigity. Stejně lze zjistit, že chybějící počátek Knih trojích o sv. Jeronymovi byl psán na dvou fol., která byla vytržena, jak svědčí jejich zbytky před fol. 142a. To znamená, že nejméně tři folia byla z kodexu vytržena, a to počátek Vidění svaté Brigity jistě před poslední vazbou, po- čátek Knih trojích snad až po vazbě. Paginování rukopisu je prů- běžné a je označeno 280 fol. Vazba je poměrně pozdní, lepenková, potažená na povrchu hnědým papírem a vyztužená na hřbetě a v rozích jemnou, bílou kůží. Je dosti poškozena. Datování rukopisu nám umožňuje explicit na fol. 140b: Doko- nawagy fie kniehy o widieny fwate panye Brygidy Leta bozieho tifyczieho cztyrzifsteho LXXXII° tu fobotu przed fwatym Janem Krztitelem bozym, a to na 22. 6. 1482. Vilikovský soudí, že také ostatní části tohoto rukopisu vznikly v této době, což potvrzuje i to, že jsou psány stejným písařem. Rukopis je glosován poměrně zřídka, a jak ukazují data u jed- notlivých glos, v 16. a 17. stol. Na př. na fol. 81a čteme: Slowo panie Zuoftawa nawieky Ano Domi 1541, nebo na fol. 141b nalé- záme datum 1646. Na fol. 141a/b jde o přípisky, které nesouvisi podstatně s obsahem knihy. Na předsádce je poznamenáno patrně po vazbě rukopisu: Sermones Boemici. Literatura se vztahem k Olomouckým povídkám je uvedena v úvodu. Ostatních částí rukopisu se týkají práce: Th. Vodička: O Olomouckém rukopisu Štítného překladu Zjevení sv. Brigity (XVItý Program c. kr. vyššího gymnasia slovanského v Olomouci, 1885, str. 9—14). J. Hanuš: Zjevení sv. Brigitty v literatuře české. LF 13 (1881), 141 ad. A. Patera: O sv. Jeronymovi knihy troje. Sbírka pramenův ku poznání literárního života v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, skupina I., řada I., č. 5. Praha, Česká akademie cís. Františka Josefa 1903. Zde je zmíněn i rukopis M 1 Universitní knihovny v Olomouci, kde je jiný opis téže památky. 98
Strana 99
POZNÁMKY KE KRITICE TEXTU Počíná se pravenie velmi pěkné ... o jednom židu... 6 sě] vynech. — 10 uzřel] vmrzel (podtečkováno) vzrzel — 13 naši] naffie — 36 sem] fam (-a- opravováno) — 41 kerchov- ních] kerchowných (opr. analog. podle ostatních případů) — 53 a opět] a nadepsáno — 63 chodiecieho] chodi (konec ř.) czieho — 75 sběh] f- přepsáno ze z — 76 zavolachu] žawo- lachu — 112 předuostojně] przeduoftoynie przeduoftoynie — 114 vidúce] vynech. — 115 dokonal] dokonal dokonal — 3. Tuto sě píše, kterak jedna žena... 16 poškvrněnýma] poffkwrniema — 23 ženy] ženye — 4. Tuto sě píše, ješto jeden měštěnín... 6 k zpovědi] k zpowiedij — 18 že by] že bè — 36 lidi] lidij — 37 ti] tij — 5. Tuto sě píše o jednom římském měštěnínu... 1—2 titul na rozdíl od ostatních není červeně psán, ale rá- mován — 2 nespravedlivě] nefprawedlywe — 33 na věky] na nawieky — 34 bože] bože nadepsáno — 6. Tuto sě píše o jednom faráři... 1—2 titul na rozdíl od ostatních není červeně psán, ale rá- mován — 8 jednoho] gednoho ged (škrtnuto) — 9 dozpieval) dofzpieval (-f- škrtnuto) — 25 okolo] okoly (-v- škrtnuto a nadepsáno -o-) — 31 pominul] po nadepsáno — 31 Vstaň] 1. 99
POZNÁMKY KE KRITICE TEXTU Počíná se pravenie velmi pěkné ... o jednom židu... 6 sě] vynech. — 10 uzřel] vmrzel (podtečkováno) vzrzel — 13 naši] naffie — 36 sem] fam (-a- opravováno) — 41 kerchov- ních] kerchowných (opr. analog. podle ostatních případů) — 53 a opět] a nadepsáno — 63 chodiecieho] chodi (konec ř.) czieho — 75 sběh] f- přepsáno ze z — 76 zavolachu] žawo- lachu — 112 předuostojně] przeduoftoynie przeduoftoynie — 114 vidúce] vynech. — 115 dokonal] dokonal dokonal — 3. Tuto sě píše, kterak jedna žena... 16 poškvrněnýma] poffkwrniema — 23 ženy] ženye — 4. Tuto sě píše, ješto jeden měštěnín... 6 k zpovědi] k zpowiedij — 18 že by] že bè — 36 lidi] lidij — 37 ti] tij — 5. Tuto sě píše o jednom římském měštěnínu... 1—2 titul na rozdíl od ostatních není červeně psán, ale rá- mován — 2 nespravedlivě] nefprawedlywe — 33 na věky] na nawieky — 34 bože] bože nadepsáno — 6. Tuto sě píše o jednom faráři... 1—2 titul na rozdíl od ostatních není červeně psán, ale rá- mován — 8 jednoho] gednoho ged (škrtnuto) — 9 dozpieval) dofzpieval (-f- škrtnuto) — 25 okolo] okoly (-v- škrtnuto a nadepsáno -o-) — 31 pominul] po nadepsáno — 31 Vstaň] 1. 99
Strana 100
wftan wftan — 41 A opět ten] Aten opiet ten — 49 byla-li by bylaby — 51 div] doplněno podle smyslu — Tuto sě píše o jednom muži velmi bohatém... 2 poctivosti] pocžtiwofti (analog. podle ostat. případů) — 6 lidi] lidij — 15 nestačí] neftatczy — 21 sobě] gemu (škrtnu- to) fobie (nadepsáno) — 33 Tomáše] Tomaffeho — 49 na- vštěvoval] nawfftiewilowal (-il - škrtnuto) — 52 ten] ten ten — 53 řka] nadepsáno — 58 plášť] před plafft škrtnuto -l- — 63 zajisté] ji nadepsáno — 71 tě] fie — 74 paniemi] pami- emy — 85 jí] gyz (-z-škrtnuto) — 88 To] kto to (kto škrt- nuto) — 89 polovice] polowiczy — 90 Ktož prsten] v rkp po- rušené znění, doplňuji podle smyslu. — 93 vší] wffie — 98 co] co — 8. Tuto sě píše o jednom žáku... 5 zemie] srov. Gebauer, Hist. mluvnice III 1, str. 209 — 21 — si] fie — 24 Mandaleny] Mandalenie 9. Tuto sě píše o jednom člověku... 1—3 titul na rozdíl od ostatních není červeně psán, ale rámo- ván — 3 pro pána boha] propana boha rozdal — 22 zlatě zlatie zlattie — 26 radějše] radieyffie — 26—27 jiným] ginym g (škrtnuto) — 29 Marije] Marygie — 10. Tuto sě píše o jednom žáku... 9 Marije] Marygye — 16 milosrdné] milofrdnie (-i- škrtnu- to) — 21 Dominikus] donykus — 11. Tuto sě píše o jednom bohatém člověku... — 1 píše] doplňuji podle smyslu — 18 čtyřiceti] cztyrzidčeti — 23 čtyřidceti] cztyrzyrzidczeti — 59 k biskupovi] kbyfkupo- wa kbyfskupowi — 12. Tuto sě píše o jednom muži... 50 rádi] radij 13. Tuto sě píše o jedné ženě... 14 dietětem] dietetem — 15 Innocenciem -cen- nadepsáno — 18 vida] wieda (-e- škrtnuto) — 43 lidi] lidij — 48 zúfati] zuffati — 51 k kteréžto] -k- vynech. — 7. 100
wftan wftan — 41 A opět ten] Aten opiet ten — 49 byla-li by bylaby — 51 div] doplněno podle smyslu — Tuto sě píše o jednom muži velmi bohatém... 2 poctivosti] pocžtiwofti (analog. podle ostat. případů) — 6 lidi] lidij — 15 nestačí] neftatczy — 21 sobě] gemu (škrtnu- to) fobie (nadepsáno) — 33 Tomáše] Tomaffeho — 49 na- vštěvoval] nawfftiewilowal (-il - škrtnuto) — 52 ten] ten ten — 53 řka] nadepsáno — 58 plášť] před plafft škrtnuto -l- — 63 zajisté] ji nadepsáno — 71 tě] fie — 74 paniemi] pami- emy — 85 jí] gyz (-z-škrtnuto) — 88 To] kto to (kto škrt- nuto) — 89 polovice] polowiczy — 90 Ktož prsten] v rkp po- rušené znění, doplňuji podle smyslu. — 93 vší] wffie — 98 co] co — 8. Tuto sě píše o jednom žáku... 5 zemie] srov. Gebauer, Hist. mluvnice III 1, str. 209 — 21 — si] fie — 24 Mandaleny] Mandalenie 9. Tuto sě píše o jednom člověku... 1—3 titul na rozdíl od ostatních není červeně psán, ale rámo- ván — 3 pro pána boha] propana boha rozdal — 22 zlatě zlatie zlattie — 26 radějše] radieyffie — 26—27 jiným] ginym g (škrtnuto) — 29 Marije] Marygie — 10. Tuto sě píše o jednom žáku... 9 Marije] Marygye — 16 milosrdné] milofrdnie (-i- škrtnu- to) — 21 Dominikus] donykus — 11. Tuto sě píše o jednom bohatém člověku... — 1 píše] doplňuji podle smyslu — 18 čtyřiceti] cztyrzidčeti — 23 čtyřidceti] cztyrzyrzidczeti — 59 k biskupovi] kbyfkupo- wa kbyfskupowi — 12. Tuto sě píše o jednom muži... 50 rádi] radij 13. Tuto sě píše o jedné ženě... 14 dietětem] dietetem — 15 Innocenciem -cen- nadepsáno — 18 vida] wieda (-e- škrtnuto) — 43 lidi] lidij — 48 zúfati] zuffati — 51 k kteréžto] -k- vynech. — 7. 100
Strana 101
14. Tuto sě píše o jednom lichevníku... 9 Jdi] Gdij — 12 dne] den dne — 15. Tuto sě píše o jedné panně... 1—4 titul na rozdíl od ostatních povídek není červeně psán, ale rámován — 14 procesí] pročeffy — 36 do] doplňuji po- dle smyslu — 57 jie] gie (nadepsáno) — 16. Tuto sě píše o jednom mládenci... 16 i poče jeho] y pocze geho zpocze geho (druhá část skrt- nuta — 29 nejsem] neyfem fem — 46 napomínati] naponati — 17. Tuto sě opět o jednom mládenci píše... 24 dobré] dobreho (-ho- škrtnuto) — 28 řeklo] rzeko — 18. Tuto sě píše o jednom rytieři... 1—5 titul na rozdíl od ostatních není červeně psán, ale rámo- ván — 8 bieše] bieffe bieffe (první škrtnuto) — 34 mě] mi (-e- doplňuji podle vazby) — 36 zpovědi] zpowiedij — 20. Tuto sě opět píše o jedné jeptišce... 1—3 titul na rozdíl od ostatních není červeně psán, ale rá- mován — 18 tohoto] -to- nadepsáno — 23 klášteře] wklaf- fterze — 21. Tuto sě píše o jednom ciesaři... 3 rač dáti . .. svú královnu, ... mravy i obyčeji] text je na tomto místě dvakrát porušen a nelze rekonstruovat chybějící části — 7 přebýváchu] przebywagachu přepsáno z przeby- wagicz — 12—13 ciesařové] cziefarzowie — 30 vyjel] wygiel — 37 odjel] odgiel — 43 občarován] obczaro — 50 němž] nyz — (upravuji podle smyslu) — 58 uslyševše] vflyffewffe fie 91 an] až (škrtnuto) an — 100 přijde] przige — 127 přijíti] przigiti przigiti — 134 vyznávati] wa nadepsáno — 158 ti) tij — 170 závičie] zawúcžie — 22. Tuto sě píše o jednom rytieři... 3 umieráchu] vmierachu A nicz gemu neprofpiely (od A nicz ... škrtnuto) — 9 strdi] ftrdij — 15 lidi] lidij — 23. Tuto sě píše jiný div... 6 na cestě] na čeftie — 7 smilstvo] fmilftwie (-ie- opraveno na -0-) — 9 chtěl] chtie — 11 tu obět drahú] tu k (škrtnuto) 101
14. Tuto sě píše o jednom lichevníku... 9 Jdi] Gdij — 12 dne] den dne — 15. Tuto sě píše o jedné panně... 1—4 titul na rozdíl od ostatních povídek není červeně psán, ale rámován — 14 procesí] pročeffy — 36 do] doplňuji po- dle smyslu — 57 jie] gie (nadepsáno) — 16. Tuto sě píše o jednom mládenci... 16 i poče jeho] y pocze geho zpocze geho (druhá část skrt- nuta — 29 nejsem] neyfem fem — 46 napomínati] naponati — 17. Tuto sě opět o jednom mládenci píše... 24 dobré] dobreho (-ho- škrtnuto) — 28 řeklo] rzeko — 18. Tuto sě píše o jednom rytieři... 1—5 titul na rozdíl od ostatních není červeně psán, ale rámo- ván — 8 bieše] bieffe bieffe (první škrtnuto) — 34 mě] mi (-e- doplňuji podle vazby) — 36 zpovědi] zpowiedij — 20. Tuto sě opět píše o jedné jeptišce... 1—3 titul na rozdíl od ostatních není červeně psán, ale rá- mován — 18 tohoto] -to- nadepsáno — 23 klášteře] wklaf- fterze — 21. Tuto sě píše o jednom ciesaři... 3 rač dáti . .. svú královnu, ... mravy i obyčeji] text je na tomto místě dvakrát porušen a nelze rekonstruovat chybějící části — 7 přebýváchu] przebywagachu přepsáno z przeby- wagicz — 12—13 ciesařové] cziefarzowie — 30 vyjel] wygiel — 37 odjel] odgiel — 43 občarován] obczaro — 50 němž] nyz — (upravuji podle smyslu) — 58 uslyševše] vflyffewffe fie 91 an] až (škrtnuto) an — 100 přijde] przige — 127 přijíti] przigiti przigiti — 134 vyznávati] wa nadepsáno — 158 ti) tij — 170 závičie] zawúcžie — 22. Tuto sě píše o jednom rytieři... 3 umieráchu] vmierachu A nicz gemu neprofpiely (od A nicz ... škrtnuto) — 9 strdi] ftrdij — 15 lidi] lidij — 23. Tuto sě píše jiný div... 6 na cestě] na čeftie — 7 smilstvo] fmilftwie (-ie- opraveno na -0-) — 9 chtěl] chtie — 11 tu obět drahú] tu k (škrtnuto) 101
Strana 102
drahu (doplněno podle smyslu) — 21—22 vyznávati] wyzna wyznawati (první wyzna škrtnuto) — 24. Tuto sě píše rozprávka... 5—6 nedával] nedawawal — 19 opustil] opuftil opuftil — 25. Tuto sě píše o jednom žáku... 11 o zpovědi] ozpowiedij — 14 toho] to nadepsáno — 16 kte- réžto] to nadepsáno — 34 ti] tij — 27. Tuto sě píše o jedné ženě... 11—12 hřiechu] hrziech — 28. Tuto sě píše o jednom člověku... 5 cestú] čeftu — 10 s země] s zemy 29. Tuto sě píše o jednom pohanu... 14 lidi] lidij — 30. Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná... 11 aby sě] aby — 13 odjel] odgiel — 23 kdež] když (nad -y- nadepsáno -e-) — 25 všecky] wffeczky wff (wff škrtnuto) — 33 Julianova] wa nadepsáno — 60 rádi] radij — 68 a milosti- vě] amiloftiwie amilofti (amilofti škrtnuto) — 31. Tuto sě píše o jedné prázdné ženě... 33 a ze] aže — 34 lidi] lidij — 32. Tuto sě píše opět jiná rozprávka pěkná... 15 vyl wy wy (první škrtnuto) — 33. Tuto sě píše div... 15 móže ohromen býti] ohromen býti (doplňuji podle smyslu) — 34 učiniti] nadepsáno -v- — 38 ani] any přepisováno z anie 41 veliká] we welika — 42 řeklo] rzek — 58 vidění] widieni otô (škrtnuto) — 81 nás] nafs (analog. píši náš) — 95 vše wffeho (podle smyslu) — 97 ariánského] arrýanfkeho — 99 inhed] ynhed ynhed — 105 vsadi] wfadij — 119 rovná] row- na rowna — Tuto sě píše o svatém Krištoforu... 17 dábelské] dyabel — 30 — cesty] ceftie — 32 a hloiže] ahl (dále je folio porušeno a mladší rukou je na okraj připsáno -hložie-) — 42 hledati ...] místo je jasně při opisu porušeno. — 34. 102
drahu (doplněno podle smyslu) — 21—22 vyznávati] wyzna wyznawati (první wyzna škrtnuto) — 24. Tuto sě píše rozprávka... 5—6 nedával] nedawawal — 19 opustil] opuftil opuftil — 25. Tuto sě píše o jednom žáku... 11 o zpovědi] ozpowiedij — 14 toho] to nadepsáno — 16 kte- réžto] to nadepsáno — 34 ti] tij — 27. Tuto sě píše o jedné ženě... 11—12 hřiechu] hrziech — 28. Tuto sě píše o jednom člověku... 5 cestú] čeftu — 10 s země] s zemy 29. Tuto sě píše o jednom pohanu... 14 lidi] lidij — 30. Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná... 11 aby sě] aby — 13 odjel] odgiel — 23 kdež] když (nad -y- nadepsáno -e-) — 25 všecky] wffeczky wff (wff škrtnuto) — 33 Julianova] wa nadepsáno — 60 rádi] radij — 68 a milosti- vě] amiloftiwie amilofti (amilofti škrtnuto) — 31. Tuto sě píše o jedné prázdné ženě... 33 a ze] aže — 34 lidi] lidij — 32. Tuto sě píše opět jiná rozprávka pěkná... 15 vyl wy wy (první škrtnuto) — 33. Tuto sě píše div... 15 móže ohromen býti] ohromen býti (doplňuji podle smyslu) — 34 učiniti] nadepsáno -v- — 38 ani] any přepisováno z anie 41 veliká] we welika — 42 řeklo] rzek — 58 vidění] widieni otô (škrtnuto) — 81 nás] nafs (analog. píši náš) — 95 vše wffeho (podle smyslu) — 97 ariánského] arrýanfkeho — 99 inhed] ynhed ynhed — 105 vsadi] wfadij — 119 rovná] row- na rowna — Tuto sě píše o svatém Krištoforu... 17 dábelské] dyabel — 30 — cesty] ceftie — 32 a hloiže] ahl (dále je folio porušeno a mladší rukou je na okraj připsáno -hložie-) — 42 hledati ...] místo je jasně při opisu porušeno. — 34. 102
Strana 103
35. Jeho smysl lze přibližně rekonstruovat takto: rkp hleda do- plňuji na hledati, čímž je věta ukončena. Počátek další věty zní pravděpodobně: Když ho mnoho let... — 47 půtníky] nyky (počátek slova je v rkp porušen, doplňuji podle smyslu) — Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná... 25 tě] není v rkp, doplňuji pro zachování smyslu — 26 nerodi nerodij — 34 svú ženu vlastní zabil] wu ženu wlas abil (poru- šená místa folia doplňuji podle smyslu) — 40 otejdi] oteydij. 103
35. Jeho smysl lze přibližně rekonstruovat takto: rkp hleda do- plňuji na hledati, čímž je věta ukončena. Počátek další věty zní pravděpodobně: Když ho mnoho let... — 47 půtníky] nyky (počátek slova je v rkp porušen, doplňuji podle smyslu) — Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná... 25 tě] není v rkp, doplňuji pro zachování smyslu — 26 nerodi nerodij — 34 svú ženu vlastní zabil] wu ženu wlas abil (poru- šená místa folia doplňuji podle smyslu) — 40 otejdi] oteydij. 103
Strana 104
Strana 105
VĚCNÉ VYSVĚTLIVKY
VĚCNÉ VYSVĚTLIVKY
Strana 106
Strana 107
VĚCNÉ VYSVĚTLIVKY 1. Počíná sě pravenie velmi pěkné, divné i hrozné o jednom židu... Povídka nebyla vydána. Paralela ve vydání J. Klappera: Erzählungen des Mittelalters 118 (str. 325): De ewkaristia et: Deus, quos uult et qualiter uult, vocat in suam fidem: Judeus quidam erat in Colonia, qui, ut luderet, Christianum se fingens cum eis communicabat. Quadam uice post hoc seorsum secedens corpus domini ex ore sumens in manu ponens et, ecce, in manu eius puer pa- ruulus apparuit, quem ut uidit, turbatus aspexit et exspectabat et non disparuit idem manens. Radius eciam a uertice pueri eleuatus celum pecyt ipsum testificans esse, qui illuminat omnem hominem uenientem in hunc mundum. Judeus hec uidens ignorabat, quid facere posset. Tandem abyt et puerum occultare uolens ipsum in cymiterio sepeliuit et redyt ad suos. Mox dyabolus in specie uisibili eum vbique comitatus quiescere non permisit et, quidquid ageret, eo non carebat. Expauens ille ad se- pulchrum pueri cucurrit neque quiescere potuit dyabolo eum comitante. Sic triduo faciens radium adhue de tumulo ascendere conspiciens ad se reuersus cogitabat, quid ageret, et expauit. Cucurrit ad sacerdotem, actum suum confitetur, baptismum (194rb) postulat. In testimonium alios uocat, uenerunt et splendorem cernunt et lucernam mundi latere sub modico pane hoc in sepulchro inueniunt. Apparuit autem corpus Christi Christianis in ea forma, qua in ecclesia tractatur. Radius eciam cunctis apparuit pre gaudio flentibus. 19—20 Já sem chléb živý... — Jan 6, 41—42; 26—27 Dietě narodilo sě nám a syn dán jest nám — Iz 9, 6; 35 Neslušie 107
VĚCNÉ VYSVĚTLIVKY 1. Počíná sě pravenie velmi pěkné, divné i hrozné o jednom židu... Povídka nebyla vydána. Paralela ve vydání J. Klappera: Erzählungen des Mittelalters 118 (str. 325): De ewkaristia et: Deus, quos uult et qualiter uult, vocat in suam fidem: Judeus quidam erat in Colonia, qui, ut luderet, Christianum se fingens cum eis communicabat. Quadam uice post hoc seorsum secedens corpus domini ex ore sumens in manu ponens et, ecce, in manu eius puer pa- ruulus apparuit, quem ut uidit, turbatus aspexit et exspectabat et non disparuit idem manens. Radius eciam a uertice pueri eleuatus celum pecyt ipsum testificans esse, qui illuminat omnem hominem uenientem in hunc mundum. Judeus hec uidens ignorabat, quid facere posset. Tandem abyt et puerum occultare uolens ipsum in cymiterio sepeliuit et redyt ad suos. Mox dyabolus in specie uisibili eum vbique comitatus quiescere non permisit et, quidquid ageret, eo non carebat. Expauens ille ad se- pulchrum pueri cucurrit neque quiescere potuit dyabolo eum comitante. Sic triduo faciens radium adhue de tumulo ascendere conspiciens ad se reuersus cogitabat, quid ageret, et expauit. Cucurrit ad sacerdotem, actum suum confitetur, baptismum (194rb) postulat. In testimonium alios uocat, uenerunt et splendorem cernunt et lucernam mundi latere sub modico pane hoc in sepulchro inueniunt. Apparuit autem corpus Christi Christianis in ea forma, qua in ecclesia tractatur. Radius eciam cunctis apparuit pre gaudio flentibus. 19—20 Já sem chléb živý... — Jan 6, 41—42; 26—27 Dietě narodilo sě nám a syn dán jest nám — Iz 9, 6; 35 Neslušie 107
Strana 108
svatého dáti psóm — Mat 7, 6; 60—61; Zajisté syn boží bieše tento — Mat 27, 54, Mar 15, 39; 107—108 Dietě narodilo sě jest nám — Iz 9, 6. 2. Tuto sě píše div o dvú prázdnú ženů... Povídka nebyla vydána. Paralela ve vydání J. Klappera: Er- zählungen des Mittelalters 68 (str. 286): Meretrix conuertitur virtute ewkaristie: In Thuringia quidam plebanus gestans in collo appensum corpus domini extra (180va) villam volens infirmum communicare, quem meretrix stans non longe in suo prosti- bulo uidit transeuntem incepit cogitare intra se, quod si fides christiana uera esset, et si ipse esset saluator mundi, quem sacerdos portauit in pixide, et quomodo ipsa in conspectu eius tot ac tanta mala ausa fuisset perpetrare, qui tanta incommoda pro salute mundi sustinuisset. Et con- puncta intra se ipsam et relicto prostbulo cucurrit per lutum profundum uelociter ad sacerdotem inquinata luto usque ad medietatem corporis sui clamans: Domine, rogo uos, ut exspectare uelitis. Sacerdos stetit. Ipsa autem prosternens se in luto ante corpus dominicum dicens: Domine Jhesu Christe, fili dei viui, si tu es ille, qui omnia fecisti, natus de uirgine Maria, passus et sepultus, ascendens ad celos, sedens ad dexte- ram dei patris omnipotentis, iudicaturus viuos et mortuos, si te talem portat sacerdos in pixide, rogo te per ineffabilem misericordiam tuam, ut ignoscas michi omnia peccata mea. Et ecce, dominus Jhesus respon- dit de pixide in latina ligwa: Ego tibi indulgeo omnia peccata tua. At illa audiens uocem de pixide in latino ayt: Domine, non intelligo latinum, rogo te, ut loquaris teutunicum. (180vb) Cui dominus: Ego te recipio in graciam meam. Quod audiens mulier ait: Hodie tu, domine, me recipis in tuam graciam, que carne mea eciam in multis te offendi, plus quam cogitare possum. Idcirco tibi gracias ago, domine Jhesu Christe, qui me tuam miseram famulam ad tuam ineffabilem recepisti graciam. Et sta- tim conuersa suam uitam emendauit. O quam graciosum et bonum ha- bemus dominum, quoniam pro pauco labore tantum stipendium exhibet hys, qui tribulato sunt corde, videlicet remissionem omnium peccato- rum. De magnitudine stipendij dicit veritas: Quid est facilius dicere. Remittuntur tibi peccata, an tolle lectum tuum et ambula? Et ideo di- ligendus est toto corde, omnibus viribus etc. 31—32 kazatelóv menších — pravděpodobně fratres minores, t. j. menší bratří, mniši řádu založeného sv. Františkem 108
svatého dáti psóm — Mat 7, 6; 60—61; Zajisté syn boží bieše tento — Mat 27, 54, Mar 15, 39; 107—108 Dietě narodilo sě jest nám — Iz 9, 6. 2. Tuto sě píše div o dvú prázdnú ženů... Povídka nebyla vydána. Paralela ve vydání J. Klappera: Er- zählungen des Mittelalters 68 (str. 286): Meretrix conuertitur virtute ewkaristie: In Thuringia quidam plebanus gestans in collo appensum corpus domini extra (180va) villam volens infirmum communicare, quem meretrix stans non longe in suo prosti- bulo uidit transeuntem incepit cogitare intra se, quod si fides christiana uera esset, et si ipse esset saluator mundi, quem sacerdos portauit in pixide, et quomodo ipsa in conspectu eius tot ac tanta mala ausa fuisset perpetrare, qui tanta incommoda pro salute mundi sustinuisset. Et con- puncta intra se ipsam et relicto prostbulo cucurrit per lutum profundum uelociter ad sacerdotem inquinata luto usque ad medietatem corporis sui clamans: Domine, rogo uos, ut exspectare uelitis. Sacerdos stetit. Ipsa autem prosternens se in luto ante corpus dominicum dicens: Domine Jhesu Christe, fili dei viui, si tu es ille, qui omnia fecisti, natus de uirgine Maria, passus et sepultus, ascendens ad celos, sedens ad dexte- ram dei patris omnipotentis, iudicaturus viuos et mortuos, si te talem portat sacerdos in pixide, rogo te per ineffabilem misericordiam tuam, ut ignoscas michi omnia peccata mea. Et ecce, dominus Jhesus respon- dit de pixide in latina ligwa: Ego tibi indulgeo omnia peccata tua. At illa audiens uocem de pixide in latino ayt: Domine, non intelligo latinum, rogo te, ut loquaris teutunicum. (180vb) Cui dominus: Ego te recipio in graciam meam. Quod audiens mulier ait: Hodie tu, domine, me recipis in tuam graciam, que carne mea eciam in multis te offendi, plus quam cogitare possum. Idcirco tibi gracias ago, domine Jhesu Christe, qui me tuam miseram famulam ad tuam ineffabilem recepisti graciam. Et sta- tim conuersa suam uitam emendauit. O quam graciosum et bonum ha- bemus dominum, quoniam pro pauco labore tantum stipendium exhibet hys, qui tribulato sunt corde, videlicet remissionem omnium peccato- rum. De magnitudine stipendij dicit veritas: Quid est facilius dicere. Remittuntur tibi peccata, an tolle lectum tuum et ambula? Et ideo di- ligendus est toto corde, omnibus viribus etc. 31—32 kazatelóv menších — pravděpodobně fratres minores, t. j. menší bratří, mniši řádu založeného sv. Františkem 108
Strana 109
z Assisi, františkáni, jinak minorité. Podobné thema zpraco- vává i povídka 31. 3. Tuto sě píše, kterak jedna žena s svým mužem byla převel- mi zle... Povídka nebyla vydána a nebyly k ní nalezeny paralely. 35 knězi řádu cistercenského — řád cisterciácký, řehole sv. Benedikta. Nazván podle města Cistertia (Citeaux) u Di- jonu. Založen opatem benediktinů Robertem Molesmenským (+ 1108). Nejvýznačnějším členem tohoto řádu byl sv. Ber- nard z Clairvaux (1091—1153), hlasatel 2. křížové výpravy. 4. Tuto sě píše, ješto jeden měštěnín bohatý měl jediného syna... K povídce nebyly nalezeny paralely a nebyla rovněž vydána. 5. Tuto sě píše o jednom římském měštěnínu, kterýžto byl živ smilně... Povídka nebyla vydána a nebyly k ní nalezeny paralely. 23 že si súdce spravedlivý — Ž 9, 5. 6. Tuto se píše o jednom faráři, kterýžto panně Mariji na každý pátek slavně nešpor zpieval. Povídka nebyla vydána. Paralela ve vydání J. Klappera: Er- zählungen des Mittelalters 83 (str. 301): Item de eodem, scilicet: Erubescat Judeus: Scolaris quidam in ecclesia, vbi statutum est predictum responsorium cottidie decantare, versum propter sue uocis dulcedinem iubetur sedule decantare. Judei uero ad suas uineas ante ecclesiam transeuntes ex uerbis illis, scilicet: Erubescat Judeus infelix, erubescentes scolarem illum caute eductum in vineam perimerunt et interfecerunt. Judeis abeuntibus beata Virgo puerum susci- tans iubet eum cum fiducia suam dacantare laudem. Cuius uocem Judei denuo audientes ammiracione perfusi inter se dicunt: Ecce, audimus puerum viuum, quem occidimus. Tandem puer fatetur se manibus Jude- orum occisum et per misericordie reginam a morte resuscitatum. Quo audito multi Judei ad fidem sunt conuersi et dabant gloriam et honorem beate virgini Marie. 2 nešpor — vesperae, t. j. pobožnost, která je tvořena večer- ními kněžskými hodinkami. Skládá se z pěti antifon (viz pozn. 109
z Assisi, františkáni, jinak minorité. Podobné thema zpraco- vává i povídka 31. 3. Tuto sě píše, kterak jedna žena s svým mužem byla převel- mi zle... Povídka nebyla vydána a nebyly k ní nalezeny paralely. 35 knězi řádu cistercenského — řád cisterciácký, řehole sv. Benedikta. Nazván podle města Cistertia (Citeaux) u Di- jonu. Založen opatem benediktinů Robertem Molesmenským (+ 1108). Nejvýznačnějším členem tohoto řádu byl sv. Ber- nard z Clairvaux (1091—1153), hlasatel 2. křížové výpravy. 4. Tuto sě píše, ješto jeden měštěnín bohatý měl jediného syna... K povídce nebyly nalezeny paralely a nebyla rovněž vydána. 5. Tuto sě píše o jednom římském měštěnínu, kterýžto byl živ smilně... Povídka nebyla vydána a nebyly k ní nalezeny paralely. 23 že si súdce spravedlivý — Ž 9, 5. 6. Tuto se píše o jednom faráři, kterýžto panně Mariji na každý pátek slavně nešpor zpieval. Povídka nebyla vydána. Paralela ve vydání J. Klappera: Er- zählungen des Mittelalters 83 (str. 301): Item de eodem, scilicet: Erubescat Judeus: Scolaris quidam in ecclesia, vbi statutum est predictum responsorium cottidie decantare, versum propter sue uocis dulcedinem iubetur sedule decantare. Judei uero ad suas uineas ante ecclesiam transeuntes ex uerbis illis, scilicet: Erubescat Judeus infelix, erubescentes scolarem illum caute eductum in vineam perimerunt et interfecerunt. Judeis abeuntibus beata Virgo puerum susci- tans iubet eum cum fiducia suam dacantare laudem. Cuius uocem Judei denuo audientes ammiracione perfusi inter se dicunt: Ecce, audimus puerum viuum, quem occidimus. Tandem puer fatetur se manibus Jude- orum occisum et per misericordie reginam a morte resuscitatum. Quo audito multi Judei ad fidem sunt conuersi et dabant gloriam et honorem beate virgini Marie. 2 nešpor — vesperae, t. j. pobožnost, která je tvořena večer- ními kněžskými hodinkami. Skládá se z pěti antifon (viz pozn. 109
Strana 110
k pov. 15.), pěti žalmů, kapitula (t. j. krátkého čtení z Písma svatého), hymnu, chvalozpěvu Magnificat s antifonou, modlit- by denní nebo sváteční a dalších drobných částí; 5 s tú res- ponsoří — střídavý zpěv mezi duchovním a věřícími (nebo sborem, zastupujícím věřící). Jde o recitaci určité věty na je- diný tón s melodickou úpravou závěrečných slov. 5 i s tiem veršem — verš, t. j. v bibli menší myšlenkový celek, vyjádře- ný i několika větami. 7. Tuto sě píše o jednom muži velmi bohatém, kterýž měl sva- tého Tomáše u veliké poctivosti. Vydána u J. Jirečka: České sbírky rozprávek, ČČM 37 (1863), str. 91—93, a u J. Vilikovského: Próza z doby Karla IV, 1. vyd., str. 136—138. Pararela nebyla nalezena. 2 sv. Tomáš — apoštol Kristův, později kazatel evangelia Indům a Partům, kde zahynul. 8. Tuto sě píše o jednom žáku jménem Štěpánovi... Povídka nebyla vydána a nebyly k ni nalezeny paralely. 5 v flandrské zemie — Flandry, původně samostatné hrabství, rozdělené historickým vývojem mezi Francii, Holandsko a Belgii. 9. Tuto sě píše o jednom člověku, jménem Urbanu... Povídka nebyla vydána a nebyly k ní nalezeny paralely. 13 desět hřiven zlata — hřivna, jako základní váhová jednot- ka drahých kovů. 10. Tuto sě píše o jednom žáku dospělém v umění a vzácném... Povídka nebyla vydána a nebyly k ní nalezeny paralely. 2 svatému Dominiku — 1170—1221, zakladatel řádu bratří kazatelů (ordo praedicatorum), jinak dominikánů. 11. Tuto sě píše o jednom bohatém člověku, kterýž slúžil rád panně Mariji... Paralela u J. Klappera: Erzählungen des Mittelalters 51 a 104 (str. 273 a 317): 110
k pov. 15.), pěti žalmů, kapitula (t. j. krátkého čtení z Písma svatého), hymnu, chvalozpěvu Magnificat s antifonou, modlit- by denní nebo sváteční a dalších drobných částí; 5 s tú res- ponsoří — střídavý zpěv mezi duchovním a věřícími (nebo sborem, zastupujícím věřící). Jde o recitaci určité věty na je- diný tón s melodickou úpravou závěrečných slov. 5 i s tiem veršem — verš, t. j. v bibli menší myšlenkový celek, vyjádře- ný i několika větami. 7. Tuto sě píše o jednom muži velmi bohatém, kterýž měl sva- tého Tomáše u veliké poctivosti. Vydána u J. Jirečka: České sbírky rozprávek, ČČM 37 (1863), str. 91—93, a u J. Vilikovského: Próza z doby Karla IV, 1. vyd., str. 136—138. Pararela nebyla nalezena. 2 sv. Tomáš — apoštol Kristův, později kazatel evangelia Indům a Partům, kde zahynul. 8. Tuto sě píše o jednom žáku jménem Štěpánovi... Povídka nebyla vydána a nebyly k ni nalezeny paralely. 5 v flandrské zemie — Flandry, původně samostatné hrabství, rozdělené historickým vývojem mezi Francii, Holandsko a Belgii. 9. Tuto sě píše o jednom člověku, jménem Urbanu... Povídka nebyla vydána a nebyly k ní nalezeny paralely. 13 desět hřiven zlata — hřivna, jako základní váhová jednot- ka drahých kovů. 10. Tuto sě píše o jednom žáku dospělém v umění a vzácném... Povídka nebyla vydána a nebyly k ní nalezeny paralely. 2 svatému Dominiku — 1170—1221, zakladatel řádu bratří kazatelů (ordo praedicatorum), jinak dominikánů. 11. Tuto sě píše o jednom bohatém člověku, kterýž slúžil rád panně Mariji... Paralela u J. Klappera: Erzählungen des Mittelalters 51 a 104 (str. 273 a 317): 110
Strana 111
De milite et puella nomine Maria: Miles quidam uidit pulchram puellam, quam rapuit in via, et duxit eam uoluntatem inplendam. Inuocante autem illa presidium domine nostre casu requisiuit nomen eius. Que respondit, quod Maria uocaretur. Expauit ille multum et reueritus vir- ginem reduxit illam. Post hec beata Virgo in visu ipsi apparuit de reue- rencia ei gracias referens, ad perpetuam (176ra) castitatem seruandam ipsum induxit et magnam ei contulit dignitatem. De beata Maria; de quodam milite et puella: Comes quidam nobilis ad tormentum properans uenit ad quandam (191rb) suam ciuitatem, in qua erat pulcherrima puella et formositate tota prouincia diuulgata. Hanc concupiscens parentibus multa spondet. Sed comes a virgine pro nichilo reputatur propter amorem pudicicie, quam beate Marie uouit. Tandem cum uiolencia de domo patris tollitur, ut ad hospicium comitis deducatur. Equo ergo, cui fuit superposita in profundum lutum, quod transire debuit, sponte cadens subleuatur et equester in pallacio presentatur, quousque alys ornamentis decoratur. Ipsa autem sui uoti non inmemor regine vir- ginum suam pudiciciam commendauit flens largius et uota uouens genu- flexibus cum Aue Maria deuotissime insistebat. Ingressus tandem nobilis causam fletus percunctans de constancia puelle confusus et conpunctus; propter reuerenciam beate Virginis puella mox incorrupta patri remittitur promittens bona fide, ut, cum rediret, claustrum construat, ut virginen collocet in eodem. Sed hev, in tornamento volnus letale suscipiens mortu- us et secundum iuris formam extra cimiterium sepultus. Beata ergo virgo Maria apparens episcopo secundo et tercio eum increpans iubet suum militem cum ceteris sepelire Christianis. Qui conuocatis parentibus eius retulit istam visionem. Gaudent, propositum ipsius inplent, super sepul- chrum eieus (191va) cenobium construunt, vbi eadem virgo postmodum abbatissa facta fuit. Ex quo exemplo instruimur, quod sepe finem bonum recipiunt, qui malis resistunt ex mentis fortitudine, constancia et pa- ciencia. Vydána u J. Vilikovského: Próza z doby Karla IV, 1. vyd., str. 140—141. 18 čtyřidceti hřiven peněz — viz poznámku k povídce 9. 12. Tuto sě píše o jednom muži, ješto měl pannu Mariji u pocti- vosti, co sě jemu divného přihodilo. Povídka nebyla vydána a nebyly k ní nalezeny paralely. 13. Tuto sě píše o jedné ženě, kterak sě jest smilstvem zapálila proti synu svému... 111
De milite et puella nomine Maria: Miles quidam uidit pulchram puellam, quam rapuit in via, et duxit eam uoluntatem inplendam. Inuocante autem illa presidium domine nostre casu requisiuit nomen eius. Que respondit, quod Maria uocaretur. Expauit ille multum et reueritus vir- ginem reduxit illam. Post hec beata Virgo in visu ipsi apparuit de reue- rencia ei gracias referens, ad perpetuam (176ra) castitatem seruandam ipsum induxit et magnam ei contulit dignitatem. De beata Maria; de quodam milite et puella: Comes quidam nobilis ad tormentum properans uenit ad quandam (191rb) suam ciuitatem, in qua erat pulcherrima puella et formositate tota prouincia diuulgata. Hanc concupiscens parentibus multa spondet. Sed comes a virgine pro nichilo reputatur propter amorem pudicicie, quam beate Marie uouit. Tandem cum uiolencia de domo patris tollitur, ut ad hospicium comitis deducatur. Equo ergo, cui fuit superposita in profundum lutum, quod transire debuit, sponte cadens subleuatur et equester in pallacio presentatur, quousque alys ornamentis decoratur. Ipsa autem sui uoti non inmemor regine vir- ginum suam pudiciciam commendauit flens largius et uota uouens genu- flexibus cum Aue Maria deuotissime insistebat. Ingressus tandem nobilis causam fletus percunctans de constancia puelle confusus et conpunctus; propter reuerenciam beate Virginis puella mox incorrupta patri remittitur promittens bona fide, ut, cum rediret, claustrum construat, ut virginen collocet in eodem. Sed hev, in tornamento volnus letale suscipiens mortu- us et secundum iuris formam extra cimiterium sepultus. Beata ergo virgo Maria apparens episcopo secundo et tercio eum increpans iubet suum militem cum ceteris sepelire Christianis. Qui conuocatis parentibus eius retulit istam visionem. Gaudent, propositum ipsius inplent, super sepul- chrum eieus (191va) cenobium construunt, vbi eadem virgo postmodum abbatissa facta fuit. Ex quo exemplo instruimur, quod sepe finem bonum recipiunt, qui malis resistunt ex mentis fortitudine, constancia et pa- ciencia. Vydána u J. Vilikovského: Próza z doby Karla IV, 1. vyd., str. 140—141. 18 čtyřidceti hřiven peněz — viz poznámku k povídce 9. 12. Tuto sě píše o jednom muži, ješto měl pannu Mariji u pocti- vosti, co sě jemu divného přihodilo. Povídka nebyla vydána a nebyly k ní nalezeny paralely. 13. Tuto sě píše o jedné ženě, kterak sě jest smilstvem zapálila proti synu svému... 111
Strana 112
Povídka nebyla vydána a nebyly k ní nalezeny paralely. 15 Innocencius — Inocenc I., papež žijící v době sv. Augustina a sv. Jeronyma (druhá polovina 4. a počátek 5. stol.). 14. Tuto sě píše o jednom lichevníku, kterýžto mnohá léta lichvil... Povídka nebyla vydána a nebyly k ní nalezeny paralely. 15. Tuto sě píše o jedné panně rozprávka velmi krásná a ta panna bieše dnú zlámána... Paralela u J. Klappera: Erzählungen des Mittelalters 85 (str. 302 až 303): De purificacione sancte Marie: Qvedam vidua beate Marie deuota manens apud ecclesiam cuiusdam ville carente sacerdote, sacerdos tamen vicinus bis in hebdomada et in festis precipuis prefuit in diuinis. Hec cum ad fes- tum purificacionis, prout melius potuit, se missam audire preparasset, sa- cerdos non venit. Vnde ipsa summe turbata, tandem circa horam misse cum lacrimis ante altare et oracionibus se prosternens rapta spiritu vidit se inter choros angelorum stantem et pulcherrimum illum pontificem, scilicet, qui est hostia et sacerdos, pre filys hominum speciosus cum rutilantibus (186va) ministris ad celebrandum missam preparatum. Proferuntur cerei ad benediccionem, sollempnis fit processio candelarum. Quibus benedictis candele singule singulis offeruntur. Cum ergo angelus dictam uiduam uellet pertransire et candelam denegare, nutu beate Virginis datur ei cereus, quem usque post missam cum gaudio retinuit. Missa conpleta et data benediccione a celesti pontifice angelus receptis luminibus sin- gulis a uidua eciam lumen prefatum et datum exegit. Que cum rennueret reddere et supplicaret sibi relinqui, angelus ei quasi ablaturus arripuit. Sed vidua vtraque manu illud strinxit et sic angelus, quidquid super manus uidue fuit, ad se traxit, ipsa autem manibus, quod concluserat. retinuit. Et sic euigilans, quidquid concluserat, in ueritate habebat. Que diligenter obseruans et de consolacione sibi a beata virgine Maria exhi- bita gaudens ampliori obsequio fruebatur. Vydána v Erbenově Výboru z literatury české II., str. 897— 899. 6—7 na den matky božie očištěnie — 2. února; 33—34 antifonu — střídavý zpěv bohoslužebný mezi sólovým hlasem a sborem. Zpívaným textem jsou žalmy. V užším smyslu je antifona 112
Povídka nebyla vydána a nebyly k ní nalezeny paralely. 15 Innocencius — Inocenc I., papež žijící v době sv. Augustina a sv. Jeronyma (druhá polovina 4. a počátek 5. stol.). 14. Tuto sě píše o jednom lichevníku, kterýžto mnohá léta lichvil... Povídka nebyla vydána a nebyly k ní nalezeny paralely. 15. Tuto sě píše o jedné panně rozprávka velmi krásná a ta panna bieše dnú zlámána... Paralela u J. Klappera: Erzählungen des Mittelalters 85 (str. 302 až 303): De purificacione sancte Marie: Qvedam vidua beate Marie deuota manens apud ecclesiam cuiusdam ville carente sacerdote, sacerdos tamen vicinus bis in hebdomada et in festis precipuis prefuit in diuinis. Hec cum ad fes- tum purificacionis, prout melius potuit, se missam audire preparasset, sa- cerdos non venit. Vnde ipsa summe turbata, tandem circa horam misse cum lacrimis ante altare et oracionibus se prosternens rapta spiritu vidit se inter choros angelorum stantem et pulcherrimum illum pontificem, scilicet, qui est hostia et sacerdos, pre filys hominum speciosus cum rutilantibus (186va) ministris ad celebrandum missam preparatum. Proferuntur cerei ad benediccionem, sollempnis fit processio candelarum. Quibus benedictis candele singule singulis offeruntur. Cum ergo angelus dictam uiduam uellet pertransire et candelam denegare, nutu beate Virginis datur ei cereus, quem usque post missam cum gaudio retinuit. Missa conpleta et data benediccione a celesti pontifice angelus receptis luminibus sin- gulis a uidua eciam lumen prefatum et datum exegit. Que cum rennueret reddere et supplicaret sibi relinqui, angelus ei quasi ablaturus arripuit. Sed vidua vtraque manu illud strinxit et sic angelus, quidquid super manus uidue fuit, ad se traxit, ipsa autem manibus, quod concluserat. retinuit. Et sic euigilans, quidquid concluserat, in ueritate habebat. Que diligenter obseruans et de consolacione sibi a beata virgine Maria exhi- bita gaudens ampliori obsequio fruebatur. Vydána v Erbenově Výboru z literatury české II., str. 897— 899. 6—7 na den matky božie očištěnie — 2. února; 33—34 antifonu — střídavý zpěv bohoslužebný mezi sólovým hlasem a sborem. Zpívaným textem jsou žalmy. V užším smyslu je antifona 112
Strana 113
krátký úryvek z bible, který při obřadech (nešpory) předchází každý tón žalmový; 38 Kyrielejson — Pane, smiluj se. Úvodní slova v litanii, která pronáší kněz a na něž lid odpovídá: Kriste elejson; 40 svatý Štěpán — pravděpodobně sv. Štěpán, který řídil církev v letech 254—257 po Kr.; 42 dialmatika — obřad ní roucho, které užívá jáhen, přisluhující při mši; jáhnem — diakon, t. j. nižší svěcení církevní, které dovoluje přisluhovat při oltáři, kázat a křtít; 59—60 Buďto, že sem v těle byla... — 2. Kor. 12, 2. 16. Tuto sě píše o jednom mládenci, ješto byl upadl u veliké hřiechy ... Paralela nebyla nalezena. Vydána v Erbenově Výboru z litera- tury české II., str. 899—901. 31 svatému Viktorovi — jde patrně o Viktora I., papeže, kte- rý řídil církev za vlády Septimia Severa (185—197 po Kr.). Vzhledem k tomu, že se mluví v povídce o tom, že byl pří- tomen v Paříži, mohlo by jít spíše o papeže Viktora II. (1055— 1057) nebo o Viktora III. (1086—1087), ačkoliv zde neodpovídá opět určení »svatý«. 19. Tuto sě píše o jedné jeptišce, kterážto chtěla ráda svój stav Vydána v Erbenově Výboru z literatury české II., str. 901— 902. Paralela nebyla nalezena. 18. Tuto sě píše o jednom rytieři, ješto s svú vlastní sestrú pře- býval... K povídce nebyly nalezeny paralely a nebyla vydána. 6 V městě Treuerenském — může jít o zkomolený latinský název města Trevíru — Augusta Treverorum — sídlo arci- biskupství na Mosele nedaleko od lucemburských hranic; 20 svatý Bernart — sv. Bernard z Clairvaux (1091—1153), zakladatel opatství v Clairvaux, hlasatel 2. křížové výpravy. 19. Tuto sě píše o jedné jeptišce, kterážto chtěla ráda svój stav proměniti... 8 73 05 113
krátký úryvek z bible, který při obřadech (nešpory) předchází každý tón žalmový; 38 Kyrielejson — Pane, smiluj se. Úvodní slova v litanii, která pronáší kněz a na něž lid odpovídá: Kriste elejson; 40 svatý Štěpán — pravděpodobně sv. Štěpán, který řídil církev v letech 254—257 po Kr.; 42 dialmatika — obřad ní roucho, které užívá jáhen, přisluhující při mši; jáhnem — diakon, t. j. nižší svěcení církevní, které dovoluje přisluhovat při oltáři, kázat a křtít; 59—60 Buďto, že sem v těle byla... — 2. Kor. 12, 2. 16. Tuto sě píše o jednom mládenci, ješto byl upadl u veliké hřiechy ... Paralela nebyla nalezena. Vydána v Erbenově Výboru z litera- tury české II., str. 899—901. 31 svatému Viktorovi — jde patrně o Viktora I., papeže, kte- rý řídil církev za vlády Septimia Severa (185—197 po Kr.). Vzhledem k tomu, že se mluví v povídce o tom, že byl pří- tomen v Paříži, mohlo by jít spíše o papeže Viktora II. (1055— 1057) nebo o Viktora III. (1086—1087), ačkoliv zde neodpovídá opět určení »svatý«. 19. Tuto sě píše o jedné jeptišce, kterážto chtěla ráda svój stav Vydána v Erbenově Výboru z literatury české II., str. 901— 902. Paralela nebyla nalezena. 18. Tuto sě píše o jednom rytieři, ješto s svú vlastní sestrú pře- býval... K povídce nebyly nalezeny paralely a nebyla vydána. 6 V městě Treuerenském — může jít o zkomolený latinský název města Trevíru — Augusta Treverorum — sídlo arci- biskupství na Mosele nedaleko od lucemburských hranic; 20 svatý Bernart — sv. Bernard z Clairvaux (1091—1153), zakladatel opatství v Clairvaux, hlasatel 2. křížové výpravy. 19. Tuto sě píše o jedné jeptišce, kterážto chtěla ráda svój stav proměniti... 8 73 05 113
Strana 114
K povídce nebyly nalezeny paralely a nebyla vydána. 7 kumplet — completorium nebo completa, t. j. sedmá a po- slední část kněžských hodinek. Následuje po nešporách a tvoří večerní modlitbu. Sr. též následující povídku na stejné thema. 20. Tuto sě opět píše o jedné jeptišce řeč velmi pěkná, kterážto chtěla jest vyjíti z kláštera... Paralela u J. Klappera: Erzählungen des Mittelalters 72 (str. 290): De Beatrice sacristana: In monasterio sanctimonialium erat quedam uirgo nomine Beatrix pulchra et multum deuota, custos ecclesie et sacristana. Que illecta libidinosis verbis cuiusdam clerici quadam nocte accedens altare beate Marie virginis, ad cuius officium fuerat collocata, et ardens in concupiscencia dixit: Domina, quanto deuocius potui seruiui. Ecce, claues tuas tibi repono, temptaciones carnis sustinere ammodo non possum, sed carne mea viuam. Et positis clauibus super altare sequta est clericum. Quam clericus post paucas dies corruptam repudiauit et eam reliquid. Et illa, cum non haberet, vnde viueret, facta est meretrix XX annis. Contigit quadam die, quod ipsa ueniret ad portam monastery in habitu seculari et dixit portinario: Nosti Beatricem, quandoque huius monastery custodem? Qui respondit: Optime. Est enim bona virgo, prona ad omnia beneficia et sancta, ymmo ab infacia vsque in hune diem in hoc monasterio omnibus bene conuersata. Ad hec igitur verba mirabatur et minime intellexit (181vb) et abire uoluit. Mater misericordie et pietatis in effigie eiusdem Beatricis ipsi apparuit dicens: Ego per viginti annos tue absencie tuum inpleui officium; reuertere, karissima, in locum tuum et age penitenciam, quia nullus hominum nouit excessum tuum. In forma quidem et habitu eius beata Virgo egit vices eius. Que mox ingressa est monasterium, peniten- ciam egit, confessa, que circa eam gesta fuerant manifestauit, et uitam bono fine terminauit. Vydána u J. Vilikovského: Próza z doby Karla IV., 1. vyd., str. 139—140. Sr. též předcházející povídku na stejné thema. 21. Tuto sě píše o jednom ciesaři římském řeč velmi krásná. Povídka vydána u J. Jirečka: České sbírky rozprávek ..., ČČM 114
K povídce nebyly nalezeny paralely a nebyla vydána. 7 kumplet — completorium nebo completa, t. j. sedmá a po- slední část kněžských hodinek. Následuje po nešporách a tvoří večerní modlitbu. Sr. též následující povídku na stejné thema. 20. Tuto sě opět píše o jedné jeptišce řeč velmi pěkná, kterážto chtěla jest vyjíti z kláštera... Paralela u J. Klappera: Erzählungen des Mittelalters 72 (str. 290): De Beatrice sacristana: In monasterio sanctimonialium erat quedam uirgo nomine Beatrix pulchra et multum deuota, custos ecclesie et sacristana. Que illecta libidinosis verbis cuiusdam clerici quadam nocte accedens altare beate Marie virginis, ad cuius officium fuerat collocata, et ardens in concupiscencia dixit: Domina, quanto deuocius potui seruiui. Ecce, claues tuas tibi repono, temptaciones carnis sustinere ammodo non possum, sed carne mea viuam. Et positis clauibus super altare sequta est clericum. Quam clericus post paucas dies corruptam repudiauit et eam reliquid. Et illa, cum non haberet, vnde viueret, facta est meretrix XX annis. Contigit quadam die, quod ipsa ueniret ad portam monastery in habitu seculari et dixit portinario: Nosti Beatricem, quandoque huius monastery custodem? Qui respondit: Optime. Est enim bona virgo, prona ad omnia beneficia et sancta, ymmo ab infacia vsque in hune diem in hoc monasterio omnibus bene conuersata. Ad hec igitur verba mirabatur et minime intellexit (181vb) et abire uoluit. Mater misericordie et pietatis in effigie eiusdem Beatricis ipsi apparuit dicens: Ego per viginti annos tue absencie tuum inpleui officium; reuertere, karissima, in locum tuum et age penitenciam, quia nullus hominum nouit excessum tuum. In forma quidem et habitu eius beata Virgo egit vices eius. Que mox ingressa est monasterium, peniten- ciam egit, confessa, que circa eam gesta fuerant manifestauit, et uitam bono fine terminauit. Vydána u J. Vilikovského: Próza z doby Karla IV., 1. vyd., str. 139—140. Sr. též předcházející povídku na stejné thema. 21. Tuto sě píše o jednom ciesaři římském řeč velmi krásná. Povídka vydána u J. Jirečka: České sbírky rozprávek ..., ČČM 114
Strana 115
37 (1863), str. 93—96 a u J. Vilikovského: Próza z doby Karla IV., 1. vyd., str. 132—135. Paralela nebyla nalezena. 22. Tuto sě píše o jednom rytieři rozprávka. Pararela u J. Klappera: Erzählungen des Mittelalters 71 (str. 288). De ewkaristia et apibus: Mulier quedam, cum apes multas haberet et (illi) non proficerent ipsi multum, ymmo morerentur, dictum est sibi, quod, sic corpus diminicum inter illas collocaret, lues, id est mors, cessaret. Quod et fecit. Ecce, et apes dominum suum cognoscentes miro ipsum applausu suscipiunt concorditer in processione due et due ad ipsum in- troitum intrantes. Et ipse tamquam creature racionabiles suo creatori obsequium exhibuerunt, iunioribus emissis apibus pro alimentis et se- niores circa corpus dominicum tamquam maturiores medio tempore seruiendo laudantes, ceream capellam edificantes secundum disposicio- nem templi materialis subtili habitu preparant, intus tubosis uocibus hincinde per aera cytharizantes sollempniter cantu, uoce et gestu (offe- runt) ei laudem sicud omnium creatori dulciter, quem laudant omnes creature, persoluunt. Itaque apes fecerunt in illa capella cerea altare, super quod posuerunt corpus domini, et benedixit dominus illis. Et cum femina uasculum aperuisset, uidit hoc factum miraculosum et doluit. Accessit ad sacerdotem, confitebatur ipsi omnia. Qui assumptis suis parrochialibus uenerunt (181va) ad uasculum inuenientes capellam cum parietibus et fenestris, cum tecto, campanile cum foraminibus et hostio ammirantes et corpus dominicum inde recipientes cum gloria et magno honore ad ecclesiam reportantes. Vydána v Erbenově Výboru z literatury české II., str. 902 až 903. 23. Tuto sě píše jiný div a velmi pěkný o jednom knězi nábožném. Povídka nebyla vydána. Paralela u J. Klappera: Erzählungen des Mittelalters 93 (str. 309): De sacerdote indigne celebrante: Sacerdos quidam in nocte natalis Christi transiens de villa vna in aliam, ut matutinas diceret, inuenit in via mulie- rem, cum qua peccauit. Hic dum in primo galli cantu celebraret missam, ante sumpcionem corporis Christi uenit columba, que uidit sacerdotem indignum, ebibit calicem et detulit hostiam et ita sacerdos confucus con- plet missam nec communicauit. Et hoc idem factum est in missa in ortu diei celebrata et in tercia similiter. Qui adyt (188va) sacerdotem, confes- 115
37 (1863), str. 93—96 a u J. Vilikovského: Próza z doby Karla IV., 1. vyd., str. 132—135. Paralela nebyla nalezena. 22. Tuto sě píše o jednom rytieři rozprávka. Pararela u J. Klappera: Erzählungen des Mittelalters 71 (str. 288). De ewkaristia et apibus: Mulier quedam, cum apes multas haberet et (illi) non proficerent ipsi multum, ymmo morerentur, dictum est sibi, quod, sic corpus diminicum inter illas collocaret, lues, id est mors, cessaret. Quod et fecit. Ecce, et apes dominum suum cognoscentes miro ipsum applausu suscipiunt concorditer in processione due et due ad ipsum in- troitum intrantes. Et ipse tamquam creature racionabiles suo creatori obsequium exhibuerunt, iunioribus emissis apibus pro alimentis et se- niores circa corpus dominicum tamquam maturiores medio tempore seruiendo laudantes, ceream capellam edificantes secundum disposicio- nem templi materialis subtili habitu preparant, intus tubosis uocibus hincinde per aera cytharizantes sollempniter cantu, uoce et gestu (offe- runt) ei laudem sicud omnium creatori dulciter, quem laudant omnes creature, persoluunt. Itaque apes fecerunt in illa capella cerea altare, super quod posuerunt corpus domini, et benedixit dominus illis. Et cum femina uasculum aperuisset, uidit hoc factum miraculosum et doluit. Accessit ad sacerdotem, confitebatur ipsi omnia. Qui assumptis suis parrochialibus uenerunt (181va) ad uasculum inuenientes capellam cum parietibus et fenestris, cum tecto, campanile cum foraminibus et hostio ammirantes et corpus dominicum inde recipientes cum gloria et magno honore ad ecclesiam reportantes. Vydána v Erbenově Výboru z literatury české II., str. 902 až 903. 23. Tuto sě píše jiný div a velmi pěkný o jednom knězi nábožném. Povídka nebyla vydána. Paralela u J. Klappera: Erzählungen des Mittelalters 93 (str. 309): De sacerdote indigne celebrante: Sacerdos quidam in nocte natalis Christi transiens de villa vna in aliam, ut matutinas diceret, inuenit in via mulie- rem, cum qua peccauit. Hic dum in primo galli cantu celebraret missam, ante sumpcionem corporis Christi uenit columba, que uidit sacerdotem indignum, ebibit calicem et detulit hostiam et ita sacerdos confucus con- plet missam nec communicauit. Et hoc idem factum est in missa in ortu diei celebrata et in tercia similiter. Qui adyt (188va) sacerdotem, confes- 115
Strana 116
sus est, petit indulgenciam. Quo facto precipit ei statim celebrare missam, ut uideret uirtutem contricionis. Quo celebrante ante sumpcionem sacra- menti uenit columba referens hostias trium missarum super corporale collocans et tantundem liquoris mittens in calicem. Sacerdos sumit omnia et indicauit totum suo confessori petens, ut in ordinem promoueatur sui confessoris. Cui ille: Transi prius mare et ministra infirmis tribus annis in hospitali. Qui annuit. Redit deinde, vixit religiose. 24. Tuto sě píše rozprávka o jednom mládenci velmi pěkná. Vydána v Erbenově Výboru z literatury české II., str. 903 až 904. Paralela nebyla nalezena. 25. Tuto sě píše o jednom žáku, jenž panně Mariji slúžil, co sě divného i stalo. Povídka nebyla vydána a nebyla k ní nalezena paralela. 26. Tuto sě opět píše pěkná rozprávka o Jidášovi... Vydána u J. Jirečka: České sbírky rozprávek..., ČČM 37 (1863), str. 96—97. Paralela nebyla nalezena. 27. Tuto sě píše o jedné ženě nábožné, kterak jest svój stav proměnila... K povídce nebyla nalezena paralela a nebyla dříve vydána. 28. Tuto sě píše o jednom člověku, kterak jeho na šibenici vedli... K povídce nebyla nalezena paralela a povídka nebyla dříve vy- dána. 29. Tuto sě píše o jednom pohanu, ješto sě byl pokřtil... Vydána u J. Jirečka: Anthologie z literatury české, str. 187. Paralela nebyla nalezena. 30. Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná o jednom rytieři jmé- nem Julianovi... Paralela u H. Oesterleye: Gesta Romanorum, str. 311 a u A. Wesselskiho: Klaret und sein Glossator, str. 58. H. Oesterley: 116
sus est, petit indulgenciam. Quo facto precipit ei statim celebrare missam, ut uideret uirtutem contricionis. Quo celebrante ante sumpcionem sacra- menti uenit columba referens hostias trium missarum super corporale collocans et tantundem liquoris mittens in calicem. Sacerdos sumit omnia et indicauit totum suo confessori petens, ut in ordinem promoueatur sui confessoris. Cui ille: Transi prius mare et ministra infirmis tribus annis in hospitali. Qui annuit. Redit deinde, vixit religiose. 24. Tuto sě píše rozprávka o jednom mládenci velmi pěkná. Vydána v Erbenově Výboru z literatury české II., str. 903 až 904. Paralela nebyla nalezena. 25. Tuto sě píše o jednom žáku, jenž panně Mariji slúžil, co sě divného i stalo. Povídka nebyla vydána a nebyla k ní nalezena paralela. 26. Tuto sě opět píše pěkná rozprávka o Jidášovi... Vydána u J. Jirečka: České sbírky rozprávek..., ČČM 37 (1863), str. 96—97. Paralela nebyla nalezena. 27. Tuto sě píše o jedné ženě nábožné, kterak jest svój stav proměnila... K povídce nebyla nalezena paralela a nebyla dříve vydána. 28. Tuto sě píše o jednom člověku, kterak jeho na šibenici vedli... K povídce nebyla nalezena paralela a povídka nebyla dříve vy- dána. 29. Tuto sě píše o jednom pohanu, ješto sě byl pokřtil... Vydána u J. Jirečka: Anthologie z literatury české, str. 187. Paralela nebyla nalezena. 30. Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná o jednom rytieři jmé- nem Julianovi... Paralela u H. Oesterleye: Gesta Romanorum, str. 311 a u A. Wesselskiho: Klaret und sein Glossator, str. 58. H. Oesterley: 116
Strana 117
Quod omne peccatum, quamvis predestinatorie gravissimum, nisi despera- tionis baratro subjaceat, sit remissibile: Quidam miles erat nomine Julia- nus, qui utrumque parentem nesciens occidit. Cum enim Julianus iste no- bilis ac juvenis quadam die venationi insisteret, et quendam cervum re- pertum insequeretur, subito cervus versus eum se vertit atque dixit: Tu me insequeris, qui patris et matris tue occisor eris. Quod ille audiens vehementer extimuit, ne forte sibi contigerit quod a cervo-audierat. Re- lictis omnibus clam decessit et ad regionem valde remote pervenit, ibique cuidam principi adhesit. Ille vero tam strenue ubique tam in bello quam in palacio se habuit, quod princeps militem eum fecit et quandam castel- lanam viduam in conjugem ei tradidit et castellum pro dote accepit. Tunc parentes Juliani pro amissione filii nimium dolentes vagabundi ubique pergebant et filium suum sollicite querebant. Tandem ad castrum, ubi Julianus preerat, venerunt. Cum Julianus, quinam essent inquisisset, et illi omnia, que filio acciderat, enarrassent, intellexit, quod veri parentes viri sui essent, utpote que hec a viro suo frequenter forte audierat. Ipsos igitur benigne suscepit et pro amore viri sui lectum suum eis dimisit et ipsa sibi lectum alibi preparabat. Facto autem mane castellana ad eccle- siam perrexit et ecce Julianus mane veniens in thalamum quasi excita- turus uxorem suam intravit, et invenit eos pariter dormientes, uxorem cum adultero suspicatus, silenter extracto gladio ambos pariter intere- mit. Exiens autem domum vidit uxorem ab ecclesia redeuntem et ad- miratus et interrogatus, quinam essent illi, qui in lecto suo dormirent. At illa ait: Parentes vestri sunt, qui vos diutissime quesierunt et eos in nostro thalamo collocavi. Quod ille audiens, pene exanimis effectus ama- rissime cepit flere et dicere: Heu miser, quid faciam, quia dilectissimos parentes meos occidi. Et ecce impletum est verbum cervi, quod, dum vitare volui, misserrimus adimplevi. Jam nune vale, dulcissima soror, quia de cetero non quiescam, donec sciam, quod deus penitentiam meam acceperit. Cui illa: Absit, dulcissime frater, ut me deseras et sine me abeas, sed que fui tecum particeps gaudii, ero particeps et doloris. Tune insimul recedentes juxta quoddam magnum fluvium, ubi multi pericli- tabantur, quoddam magnum hospitale statuerunt, ut ibi penitenciam facerent, et omnes, qui vellent flumen transire, incessanter transvehe- rent et hospicio universos pauperes reciperent. Post multum tempus media nocte, dum Julianus fessus quiesceret et gelu grave esset, audivit vocem et lamentabiliter clamantem ad Julianum, ut se transduceret voce lugubri invocantem. Quod ille audiens, concitus surrexit et jam pre gelu ipsum deficientem invenit et in domum suam portavit, et ignem accen- dens et ipsum calefacere studuit, sed cum calefacere non potuisset, et, ne ibi deficeret, timeret, ipsum in lectum suum portavit et diligenter 117
Quod omne peccatum, quamvis predestinatorie gravissimum, nisi despera- tionis baratro subjaceat, sit remissibile: Quidam miles erat nomine Julia- nus, qui utrumque parentem nesciens occidit. Cum enim Julianus iste no- bilis ac juvenis quadam die venationi insisteret, et quendam cervum re- pertum insequeretur, subito cervus versus eum se vertit atque dixit: Tu me insequeris, qui patris et matris tue occisor eris. Quod ille audiens vehementer extimuit, ne forte sibi contigerit quod a cervo-audierat. Re- lictis omnibus clam decessit et ad regionem valde remote pervenit, ibique cuidam principi adhesit. Ille vero tam strenue ubique tam in bello quam in palacio se habuit, quod princeps militem eum fecit et quandam castel- lanam viduam in conjugem ei tradidit et castellum pro dote accepit. Tunc parentes Juliani pro amissione filii nimium dolentes vagabundi ubique pergebant et filium suum sollicite querebant. Tandem ad castrum, ubi Julianus preerat, venerunt. Cum Julianus, quinam essent inquisisset, et illi omnia, que filio acciderat, enarrassent, intellexit, quod veri parentes viri sui essent, utpote que hec a viro suo frequenter forte audierat. Ipsos igitur benigne suscepit et pro amore viri sui lectum suum eis dimisit et ipsa sibi lectum alibi preparabat. Facto autem mane castellana ad eccle- siam perrexit et ecce Julianus mane veniens in thalamum quasi excita- turus uxorem suam intravit, et invenit eos pariter dormientes, uxorem cum adultero suspicatus, silenter extracto gladio ambos pariter intere- mit. Exiens autem domum vidit uxorem ab ecclesia redeuntem et ad- miratus et interrogatus, quinam essent illi, qui in lecto suo dormirent. At illa ait: Parentes vestri sunt, qui vos diutissime quesierunt et eos in nostro thalamo collocavi. Quod ille audiens, pene exanimis effectus ama- rissime cepit flere et dicere: Heu miser, quid faciam, quia dilectissimos parentes meos occidi. Et ecce impletum est verbum cervi, quod, dum vitare volui, misserrimus adimplevi. Jam nune vale, dulcissima soror, quia de cetero non quiescam, donec sciam, quod deus penitentiam meam acceperit. Cui illa: Absit, dulcissime frater, ut me deseras et sine me abeas, sed que fui tecum particeps gaudii, ero particeps et doloris. Tune insimul recedentes juxta quoddam magnum fluvium, ubi multi pericli- tabantur, quoddam magnum hospitale statuerunt, ut ibi penitenciam facerent, et omnes, qui vellent flumen transire, incessanter transvehe- rent et hospicio universos pauperes reciperent. Post multum tempus media nocte, dum Julianus fessus quiesceret et gelu grave esset, audivit vocem et lamentabiliter clamantem ad Julianum, ut se transduceret voce lugubri invocantem. Quod ille audiens, concitus surrexit et jam pre gelu ipsum deficientem invenit et in domum suam portavit, et ignem accen- dens et ipsum calefacere studuit, sed cum calefacere non potuisset, et, ne ibi deficeret, timeret, ipsum in lectum suum portavit et diligenter 117
Strana 118
cooperuit. Post paululum ille, qui sic infirmus et quasi leprosus apparue- rat, splendidus ad celum (20b) scandit, et hec hospiti suo dixit: Juliane, dominus misit me ad te, mandans tibi, quod tuam penitenciam acceptavit, et ambo post modicum in domino requiescetis, sicque ille disparuit, et Julianus cum uxore sua post modicum plenus operibus bonis et elemo- sinis in domino requievit. Moralizacio. Carissimi, iste miles Julianus po- test dici quilibet Christianus bonus et prelatus, qui debet debellare viri- liter contra diabolum, mundum et carnem, et debet venationi insistere, scil, deo animas acquirere et sequi cervum i. e. Christum. Unde Psalmista: Sicut cervus desiderat ad fontes aquarum etc. Si vero fideliter prelatus sequitur Christum, audire potest et videre in sacra scriptura quod debes parentes tuos occidere i. e. propter dei amorem illos simpliciter relin- quere, juxta illud: Qui dimiserit patrem et matrem propter me, centuplum accipiet et vitam eternam possidebit. Miles iste perrexit in regionem longinquam etc. Sic prelatus in regionem longinquam, hoc est longe transire debet a mundo et ab illis, qui in mundo sunt, sancte et pure vivendo, et servire principi seil. Christo, et cum eo diversa bella com- mittere contra diabolum, mundum et carnem. Christus cum perceperit sic militem suum triumphare, dabit tibi uxorem castellanam scil. gratiam suam, que custodiat castrum cordis tui, ut poteris deo per omnia placere. Sed sepius contingere videmus, quod parentes carnales et mundi vani- tates talem sequuntur ipsum ad malum instigando, ponuntur in cordis tui lecto te probare, sicut fecerat Iob ; sed resiste fortiter, et cum gladio penitentie eas deleas, ut dicitur in figura hujus, quod Absolon persequens patrem per capillos suspensus est in quercu, et Joab infixit tres lanceas in corde suo. Quercus ista est concupiscentia, capilli carnalia desideria, vulnus transiens est caro moriens, Joab diabolus, tres lanceas dum vivit, scil, cogitationes, operationes et consuetudines, et in morte tres an- gustias, scil. iram dei, quem offendit, carenciam celi, quod amisit, penam infernalem, quam meruit. Istos parentes debes occidere gladio penitentie, et post hec ad flumina sacre scripture pergere et ibi domum salutis eri- gere scil. orationem, jejunium et elemosinam perpetrare, et sic per consequens deum in lecto cordis tui poteris requirescere et ad vitam eternam pervenire ad quam etc. Vydána u J. Jirečka: České sbírky rozprávek... ČČM 37 (1863), str. 97—98 a u J. Vilikovského: Próza z doby Karla IV., 1. vyd., str. 138—139. 31. Tuto sě píše o jedné prázdné ženě rozprávka velmi pěkná a divná. 118
cooperuit. Post paululum ille, qui sic infirmus et quasi leprosus apparue- rat, splendidus ad celum (20b) scandit, et hec hospiti suo dixit: Juliane, dominus misit me ad te, mandans tibi, quod tuam penitenciam acceptavit, et ambo post modicum in domino requiescetis, sicque ille disparuit, et Julianus cum uxore sua post modicum plenus operibus bonis et elemo- sinis in domino requievit. Moralizacio. Carissimi, iste miles Julianus po- test dici quilibet Christianus bonus et prelatus, qui debet debellare viri- liter contra diabolum, mundum et carnem, et debet venationi insistere, scil, deo animas acquirere et sequi cervum i. e. Christum. Unde Psalmista: Sicut cervus desiderat ad fontes aquarum etc. Si vero fideliter prelatus sequitur Christum, audire potest et videre in sacra scriptura quod debes parentes tuos occidere i. e. propter dei amorem illos simpliciter relin- quere, juxta illud: Qui dimiserit patrem et matrem propter me, centuplum accipiet et vitam eternam possidebit. Miles iste perrexit in regionem longinquam etc. Sic prelatus in regionem longinquam, hoc est longe transire debet a mundo et ab illis, qui in mundo sunt, sancte et pure vivendo, et servire principi seil. Christo, et cum eo diversa bella com- mittere contra diabolum, mundum et carnem. Christus cum perceperit sic militem suum triumphare, dabit tibi uxorem castellanam scil. gratiam suam, que custodiat castrum cordis tui, ut poteris deo per omnia placere. Sed sepius contingere videmus, quod parentes carnales et mundi vani- tates talem sequuntur ipsum ad malum instigando, ponuntur in cordis tui lecto te probare, sicut fecerat Iob ; sed resiste fortiter, et cum gladio penitentie eas deleas, ut dicitur in figura hujus, quod Absolon persequens patrem per capillos suspensus est in quercu, et Joab infixit tres lanceas in corde suo. Quercus ista est concupiscentia, capilli carnalia desideria, vulnus transiens est caro moriens, Joab diabolus, tres lanceas dum vivit, scil, cogitationes, operationes et consuetudines, et in morte tres an- gustias, scil. iram dei, quem offendit, carenciam celi, quod amisit, penam infernalem, quam meruit. Istos parentes debes occidere gladio penitentie, et post hec ad flumina sacre scripture pergere et ibi domum salutis eri- gere scil. orationem, jejunium et elemosinam perpetrare, et sic per consequens deum in lecto cordis tui poteris requirescere et ad vitam eternam pervenire ad quam etc. Vydána u J. Jirečka: České sbírky rozprávek... ČČM 37 (1863), str. 97—98 a u J. Vilikovského: Próza z doby Karla IV., 1. vyd., str. 138—139. 31. Tuto sě píše o jedné prázdné ženě rozprávka velmi pěkná a divná. 118
Strana 119
Paralely jsou shodné s texty uvedenými v povídky 2. Povídka nebyla vydána. 14—18 Pane Jezukriste, jestliže ten si, jenž sě ráčil naroditi pro spasenie naše ... — parafráze křesťanského Vyznání víry. Sr. též povídku 2. na stejné thema. 32. Tuto sě píše opět jiná rozprávka pěkná. Paralela nebyla nalezena. Vydána u J. Jirečka: Anthologie z literatury české, str. 186. 12 jdůce k ofěře — offertorium, součást mešního obřadu, původně obětování darů ve prospěch kostela při obcházení oltáře. 33. Tuto sě píše div, kterak sě pán buoh ukázal svatému Augus- tinovi. Paralela u J. Klappera: Erzählungen des Mittelalters 23 (str. 250—251): De sancta trinitate a u A. Wesselskiho: Klaret und sein Glossator, str. 66, 69. De sancta trinitate: Legitur, quod quidam magister theoloye in tam so- lempni disputacione ambulauit uolens totum esse sancte trinitatis (168rb) funditus perunctare. Transiens iuxta mare tandem uidit quendam puerum pulcherrimum sedentem foueam pede fodentem. Facta fouea hausit cum cocliari aquam ex mari fundens in foueam. Quesiuit ergo sanctus Augustinus, quid faceret. Puer inquit: Uolo totum mare in hanc foueam fundere et conprehendere in illa. Ait magister, quod esset in- possibile hoc fieri. Dicit puer: Multo inpossibilius est; totam trinitatem tuo intellectu, que incomprehensibilis est, niteris conprehendere. Výňatek vydán u J. Vilikovského: Próza z doby Karla IV. 1. vyd., str. 136. 2 svatém Augustinovi — biskup hipponský (354—430 po Kr.), nejznámější z církevních otců, autor díla De civitate Dei, Confessiones atd.; 8 Ó, převysoká výsosti... — Řím, 33—34; 13—15 Jakož ten, jenž... — Pr, 25, 21; 17—20 Ktožkoli hledá, kterak ... — blíže neurčeno, patrně parafráze; 21 Výše svého rozomu... — blíže neurčeno, patrně parafráze; 46—47 Pokus, möžeš-li oheň... — blíže neurčeno, patrně 119
Paralely jsou shodné s texty uvedenými v povídky 2. Povídka nebyla vydána. 14—18 Pane Jezukriste, jestliže ten si, jenž sě ráčil naroditi pro spasenie naše ... — parafráze křesťanského Vyznání víry. Sr. též povídku 2. na stejné thema. 32. Tuto sě píše opět jiná rozprávka pěkná. Paralela nebyla nalezena. Vydána u J. Jirečka: Anthologie z literatury české, str. 186. 12 jdůce k ofěře — offertorium, součást mešního obřadu, původně obětování darů ve prospěch kostela při obcházení oltáře. 33. Tuto sě píše div, kterak sě pán buoh ukázal svatému Augus- tinovi. Paralela u J. Klappera: Erzählungen des Mittelalters 23 (str. 250—251): De sancta trinitate a u A. Wesselskiho: Klaret und sein Glossator, str. 66, 69. De sancta trinitate: Legitur, quod quidam magister theoloye in tam so- lempni disputacione ambulauit uolens totum esse sancte trinitatis (168rb) funditus perunctare. Transiens iuxta mare tandem uidit quendam puerum pulcherrimum sedentem foueam pede fodentem. Facta fouea hausit cum cocliari aquam ex mari fundens in foueam. Quesiuit ergo sanctus Augustinus, quid faceret. Puer inquit: Uolo totum mare in hanc foueam fundere et conprehendere in illa. Ait magister, quod esset in- possibile hoc fieri. Dicit puer: Multo inpossibilius est; totam trinitatem tuo intellectu, que incomprehensibilis est, niteris conprehendere. Výňatek vydán u J. Vilikovského: Próza z doby Karla IV. 1. vyd., str. 136. 2 svatém Augustinovi — biskup hipponský (354—430 po Kr.), nejznámější z církevních otců, autor díla De civitate Dei, Confessiones atd.; 8 Ó, převysoká výsosti... — Řím, 33—34; 13—15 Jakož ten, jenž... — Pr, 25, 21; 17—20 Ktožkoli hledá, kterak ... — blíže neurčeno, patrně parafráze; 21 Výše svého rozomu... — blíže neurčeno, patrně parafráze; 46—47 Pokus, möžeš-li oheň... — blíže neurčeno, patrně 119
Strana 120
parafráze; 52—54 Jenž serafín, ti andělové,... — Iz, 6, 2; 61—62 Od velikosti všeho stvořenie... — Sap, 13, 5; 69—70 Učiníme člověka... — Gen, 1, 26; 76 Svatý, svatý, svatý hospodin buoh! — Iz, 6, 3; 80—82 Požehnaj nás buoh... — blíže neurčeno, patrně parafráze; 85—87 Třie jsú... — Jan, 5, 8; 96 Euzebius — Eusebius, biskup v Caesareji, zaklada- tel církevní historiografie (267—340); 97 ariánského bludu — učení sekty Ariovy ze 4. stol. po Kr., které se odchylovalo od učení katolické církve v popírání božství syna božího; 100 mistr Robertus — patrně Robert de Clari, francouzský kro- nikář, který žil koncem 12. a poč. 13. stol.; 101 biskup voza- renský — pravděpodobně biskup z Vouziers; 107 — Jan Da- mastenský — sv. Jan Damascenský, učitel církevní, † po 754. 116 Třie sú — Jan, 5, 8. 34. Tuto sě píše o svatém Krištoforu řeč velmi pěkná. Vydána v Erbenově Výboru z literatury české II., str. 904— 906. Paralela nebyla nalezena. 1 o svatém Krištoforu — mučedník, který žil za Decia kolem roku 250 po Kr. v Lykii. Povídka podává legendu o vzniku jeho jména, t. j. Christophoros, nesoucí Krista. 35. Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná o jedné babě čaro- dějné... Vydána v Erbenově Výboru z literatury české II., str. 906— 908, a u Vilikovského: Próza z doby Karla IV., 1. vyd., str. 135—136. Paralela nebyla nalezena. 9 pět šilinkuov grošóv — šilink představoval početní jednot- ku, t. j. 12 drobných penízků, groš 1/16 hřivny. V daném pří- padě výraz znamená, že byla žádána pevná, neměnná suma. 120
parafráze; 52—54 Jenž serafín, ti andělové,... — Iz, 6, 2; 61—62 Od velikosti všeho stvořenie... — Sap, 13, 5; 69—70 Učiníme člověka... — Gen, 1, 26; 76 Svatý, svatý, svatý hospodin buoh! — Iz, 6, 3; 80—82 Požehnaj nás buoh... — blíže neurčeno, patrně parafráze; 85—87 Třie jsú... — Jan, 5, 8; 96 Euzebius — Eusebius, biskup v Caesareji, zaklada- tel církevní historiografie (267—340); 97 ariánského bludu — učení sekty Ariovy ze 4. stol. po Kr., které se odchylovalo od učení katolické církve v popírání božství syna božího; 100 mistr Robertus — patrně Robert de Clari, francouzský kro- nikář, který žil koncem 12. a poč. 13. stol.; 101 biskup voza- renský — pravděpodobně biskup z Vouziers; 107 — Jan Da- mastenský — sv. Jan Damascenský, učitel církevní, † po 754. 116 Třie sú — Jan, 5, 8. 34. Tuto sě píše o svatém Krištoforu řeč velmi pěkná. Vydána v Erbenově Výboru z literatury české II., str. 904— 906. Paralela nebyla nalezena. 1 o svatém Krištoforu — mučedník, který žil za Decia kolem roku 250 po Kr. v Lykii. Povídka podává legendu o vzniku jeho jména, t. j. Christophoros, nesoucí Krista. 35. Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná o jedné babě čaro- dějné... Vydána v Erbenově Výboru z literatury české II., str. 906— 908, a u Vilikovského: Próza z doby Karla IV., 1. vyd., str. 135—136. Paralela nebyla nalezena. 9 pět šilinkuov grošóv — šilink představoval početní jednot- ku, t. j. 12 drobných penízků, groš 1/16 hřivny. V daném pří- padě výraz znamená, že byla žádána pevná, neměnná suma. 120
Strana 121
SLOVNÍK an, ana, ano - který, -á, -é ano - jak bezpřiemně - příliš bláznice - bláznivá žena bráti za sě - vrátiti se brzkost: v brzkosti - rychlost, náh- lost: náhle bydliti - býti, prodlévati celo - v. za celo centurióv - centurionův, setníkův črnost - tma črt - čert čúti, číti - cítiti děvečka - dívka, panna divadlo - podívaná divně - podivuhodně divný - podivuhodný dočekati - dočkati se dól, duol - jáma doniž, donidž - dokud dospělý - vyspělý dosti učiniti - káti se dovésti - dokázati hod - svátek hodina: té hodině - v tu hodinu hubenec - bídák inhed - ihned jakož - jako že, protože jednak - hned jednostajenstvie - jednota jenž, jenžto - který, a ten jměn býti - býti pokládán jutřnie, jitřnie - jitřní, ranní mše kerchov - hřbitov kerchovní - hřbitovní kochánie - milování, rozkoš kochati sě - libovati si kolba - (rytířské) klání kořenie - kořání, byliny křivota - křivda kterakkoli - jakkoli kteraký - jaký lichevnie - lichvářský lichevník - lichvář lichviti - půjčovati peníze liknovati sě - váhati Mandalena - Magdalena mátě - matka miera - způsob minúti - jíti mimo mistr - učitel mládec - jinoch mrzkost - opovržení, ohavnost mrzký - opovržení hodný, ohavný mútiti sě - rmoutiti se na dvě straně - na dvě části 121
SLOVNÍK an, ana, ano - který, -á, -é ano - jak bezpřiemně - příliš bláznice - bláznivá žena bráti za sě - vrátiti se brzkost: v brzkosti - rychlost, náh- lost: náhle bydliti - býti, prodlévati celo - v. za celo centurióv - centurionův, setníkův črnost - tma črt - čert čúti, číti - cítiti děvečka - dívka, panna divadlo - podívaná divně - podivuhodně divný - podivuhodný dočekati - dočkati se dól, duol - jáma doniž, donidž - dokud dospělý - vyspělý dosti učiniti - káti se dovésti - dokázati hod - svátek hodina: té hodině - v tu hodinu hubenec - bídák inhed - ihned jakož - jako že, protože jednak - hned jednostajenstvie - jednota jenž, jenžto - který, a ten jměn býti - býti pokládán jutřnie, jitřnie - jitřní, ranní mše kerchov - hřbitov kerchovní - hřbitovní kochánie - milování, rozkoš kochati sě - libovati si kolba - (rytířské) klání kořenie - kořání, byliny křivota - křivda kterakkoli - jakkoli kteraký - jaký lichevnie - lichvářský lichevník - lichvář lichviti - půjčovati peníze liknovati sě - váhati Mandalena - Magdalena mátě - matka miera - způsob minúti - jíti mimo mistr - učitel mládec - jinoch mrzkost - opovržení, ohavnost mrzký - opovržení hodný, ohavný mútiti sě - rmoutiti se na dvě straně - na dvě části 121
Strana 122
na rychlost - rychle na sotvách ležěti - býti na zhasnutí náboženstvie - obřad, obřadnost, ná- božné rozjímání namluviti - přemluviti, svésti napořád - po sobě, postupně narýti - natrhati, vyrýti násilně - velice, náramně nastojte! - pomoc!, běda! nástroj - nastrojení, počínání navracovati - navraceti nebo - neboť nebožička - ubožačka nebožka - ubožačka nebožtík - ubožák někaký - nějaký, jakýsi, jeden neobklíčený - nepochopitelný neochudnúti - nezchudnouti nepodobné - nesprávné, nevhodné neprávě - nesprávně, nenáležitě neráčiti - nechtíti neroditi: nerod se báti - nechtíti, zesílený zápor: neboj se nešvarný - šeredný, nehezký netolik - nejen nevěrně - bez víry, věrolomně nevýmluvný - nevýslovný, ne- vypravitelný nižáden - žádný nožnice - pochva na meč nuože - nůžky núzě - nátlak, přinucení obklúčiti - obsáhnouti obmýti - smýti obrániti - zabrániti, zameziti obyčej mieti - míti ve zvyku odezvati - zpět pozvati odjiti co - zanechati co odjiti někoho - odejíti od někoho, opustiti odplacovati - odpláceti odporen býti - odporovati odpověděti sě - odříci se, nechati čeho odtavad - odtud odtázati sě od koho - otázati se koho ofěra - oběť ohledati - uviděti, spatřiti ochudnúti - zchudnouti omluviti - pomluviti, žalovati na opatřiti - spatřiti, uviděti orodovnice - přímluvkyně osadnie - do osady příslušející osidlo - smyčka, provaz oslyšán býti - býti nevyslyšen, od- mítnut ostati - nechati ostaviti - zůstaviti, nechati, přikázati osviecený - rozsvícen otaz - otázka, dotaz otázati koho - otázati se, zeptati se koho pacholík - chlapec paprslek - paprsek plakati na ně - plakati nad nimi plný: do plna - zcela u plně - zcela poctivě - uctivě poctivost - úcta, pocta poctivý - pěkný, slavnostní pohřebený - pohřbený pojieti - vzíti si, oženiti (vdáti) se položiti - pokládati pominúti - minouti, přijíti ponuknúti sě - donutiti se, přiměti se popisovati - psáti, spisovati popraviti - upraviti, zlepšiti, napraviti porůčeti - nechávati, odevzdávati poručiti sě - dáti se pod ochranu porušiti - zneuctíti pořád, napořád - po řadě posluhovati — sloužiti postaviti - dostaviti se 122
na rychlost - rychle na sotvách ležěti - býti na zhasnutí náboženstvie - obřad, obřadnost, ná- božné rozjímání namluviti - přemluviti, svésti napořád - po sobě, postupně narýti - natrhati, vyrýti násilně - velice, náramně nastojte! - pomoc!, běda! nástroj - nastrojení, počínání navracovati - navraceti nebo - neboť nebožička - ubožačka nebožka - ubožačka nebožtík - ubožák někaký - nějaký, jakýsi, jeden neobklíčený - nepochopitelný neochudnúti - nezchudnouti nepodobné - nesprávné, nevhodné neprávě - nesprávně, nenáležitě neráčiti - nechtíti neroditi: nerod se báti - nechtíti, zesílený zápor: neboj se nešvarný - šeredný, nehezký netolik - nejen nevěrně - bez víry, věrolomně nevýmluvný - nevýslovný, ne- vypravitelný nižáden - žádný nožnice - pochva na meč nuože - nůžky núzě - nátlak, přinucení obklúčiti - obsáhnouti obmýti - smýti obrániti - zabrániti, zameziti obyčej mieti - míti ve zvyku odezvati - zpět pozvati odjiti co - zanechati co odjiti někoho - odejíti od někoho, opustiti odplacovati - odpláceti odporen býti - odporovati odpověděti sě - odříci se, nechati čeho odtavad - odtud odtázati sě od koho - otázati se koho ofěra - oběť ohledati - uviděti, spatřiti ochudnúti - zchudnouti omluviti - pomluviti, žalovati na opatřiti - spatřiti, uviděti orodovnice - přímluvkyně osadnie - do osady příslušející osidlo - smyčka, provaz oslyšán býti - býti nevyslyšen, od- mítnut ostati - nechati ostaviti - zůstaviti, nechati, přikázati osviecený - rozsvícen otaz - otázka, dotaz otázati koho - otázati se, zeptati se koho pacholík - chlapec paprslek - paprsek plakati na ně - plakati nad nimi plný: do plna - zcela u plně - zcela poctivě - uctivě poctivost - úcta, pocta poctivý - pěkný, slavnostní pohřebený - pohřbený pojieti - vzíti si, oženiti (vdáti) se položiti - pokládati pominúti - minouti, přijíti ponuknúti sě - donutiti se, přiměti se popisovati - psáti, spisovati popraviti - upraviti, zlepšiti, napraviti porůčeti - nechávati, odevzdávati poručiti sě - dáti se pod ochranu porušiti - zneuctíti pořád, napořád - po řadě posluhovati — sloužiti postaviti - dostaviti se 122
Strana 123
poškvrněný - potřísněný nečistotou, nečistý potřeba - potřebné věci, výživa potřebička - potřeba povětřie - povětří, vzduch, vítr povoliti - býti po vůli povrci - odhoditi, pohoditi povýšenější - vyšší pozdvihnüti së - povznésti se, stâti se lepsim pozfieti - pozïiti, spolknouti pravenie - vyprávění, rozprávka právě - správně, řádně prázden býti - zbaven býti, zbaviti se, opustiti prázdná žena - nevěstka prázdný - zahálčivý procesí, procesie - průvod, procesí procititi - procitnouti, probuditi se pronésti sě - rozhlásiti se prospéti - prospéch dávati, dařiti se pravý - pravdivý prvé - dříve přebývati - obcovati, stýkati se (télesně) přepovýšený - vysoký prepusétenie, prepusténi - odpusténi prestati od - nechati prevozovati - prevâzeti přiekaza - překážka pFichopiti s& - přidržeti pFikäzati sé - pripojiti se primlüvati - domlouvati přistáti - býti na něčem, účastniti se přitovařišiti sě - připojiti se, pří- družiti se püstennik - poustevnik püstniëi - poustevnicky puška - nádoba, pouzdro pykati - litovati pytel - pytlovina, pytlové, hadrové roucho, oblékané na znamení po- kory pytlík - bursa, cestovní schránka na hostii robenec - mladík, chlapec, učedník rok - lhůta rozométi - dozvédéti se rujic - v. rvâti rváti (ruju, ruje$...) - rváti, dráti řád - oddíl, skupina řepice - pohár sa - jsa sém - sem siesti (sadu, séde$...) - posaditi se skrusenie - zkrousenost skryti se od Geho - vyhnouti se čemu sméti - odvaZovati se sméti sé - odvaziti se sotva: na sotvüch lezeti - byti pred smrti spomocnice - pomocnice srozuméti - porozuméti sřezati - uřezati sstarati sé - zestárnouti sstupovati - sestupovati stánie - zastavení stánie učiniti - zastaviti (se) statek - majetek strana - část strdí - tekutý med bez voštin svaditi - znesvářiti svět - světlo, svítání svrchnie - nadřízený škřině - skříň, skříňka špitál - dům pro pocestné, útulek chudobinec tajnice - tajemství tajný - neznámý tazati (tdZu n. tiezi, tieze§...) - tá- zati se tehda - tehdy 123
poškvrněný - potřísněný nečistotou, nečistý potřeba - potřebné věci, výživa potřebička - potřeba povětřie - povětří, vzduch, vítr povoliti - býti po vůli povrci - odhoditi, pohoditi povýšenější - vyšší pozdvihnüti së - povznésti se, stâti se lepsim pozfieti - pozïiti, spolknouti pravenie - vyprávění, rozprávka právě - správně, řádně prázden býti - zbaven býti, zbaviti se, opustiti prázdná žena - nevěstka prázdný - zahálčivý procesí, procesie - průvod, procesí procititi - procitnouti, probuditi se pronésti sě - rozhlásiti se prospéti - prospéch dávati, dařiti se pravý - pravdivý prvé - dříve přebývati - obcovati, stýkati se (télesně) přepovýšený - vysoký prepusétenie, prepusténi - odpusténi prestati od - nechati prevozovati - prevâzeti přiekaza - překážka pFichopiti s& - přidržeti pFikäzati sé - pripojiti se primlüvati - domlouvati přistáti - býti na něčem, účastniti se přitovařišiti sě - připojiti se, pří- družiti se püstennik - poustevnik püstniëi - poustevnicky puška - nádoba, pouzdro pykati - litovati pytel - pytlovina, pytlové, hadrové roucho, oblékané na znamení po- kory pytlík - bursa, cestovní schránka na hostii robenec - mladík, chlapec, učedník rok - lhůta rozométi - dozvédéti se rujic - v. rvâti rváti (ruju, ruje$...) - rváti, dráti řád - oddíl, skupina řepice - pohár sa - jsa sém - sem siesti (sadu, séde$...) - posaditi se skrusenie - zkrousenost skryti se od Geho - vyhnouti se čemu sméti - odvaZovati se sméti sé - odvaziti se sotva: na sotvüch lezeti - byti pred smrti spomocnice - pomocnice srozuméti - porozuméti sřezati - uřezati sstarati sé - zestárnouti sstupovati - sestupovati stánie - zastavení stánie učiniti - zastaviti (se) statek - majetek strana - část strdí - tekutý med bez voštin svaditi - znesvářiti svět - světlo, svítání svrchnie - nadřízený škřině - skříň, skříňka špitál - dům pro pocestné, útulek chudobinec tajnice - tajemství tajný - neznámý tazati (tdZu n. tiezi, tieze§...) - tá- zati se tehda - tehdy 123
Strana 124
ten jistý - ten, ten jmenovaný, ten uvedený tepati - bíti tepati sebu - biti sebou tlaciti - tisknouti, Slapati tovařiš, -ka - druh, přítel trudovatý - vředovitý, malomocný třiesti sě - třásti se účinek - čin, jednání učiti - ucititi üfati - doufati uhanéti - pohanéti ujec - sestrenec umrtviti - usmrtiti uslySati, uslySeti - vyslySeti ustati - byti nemocen ustaviéné - trvale, pravidelné utéšenie - radost útrpný - kajícný vaditi sé - miti spor Veliký čtvrtek - Zelený čtvrtek vjiti na mysl - přijíti na mysl vnitř - uvnitř všejeden - jediný všemohůcenstvie - všemohoucnost vtrhnůti - vnésti vypraviti - vypovédéti vystupiti z smysla - omdliti za celo - jistě, pravdivě za dva měsíce - po dobu dvou měsíců za jisté - určitě zabodnüti sé - probodnouti se zacelo - zcela, docela 124 zákon - řehole, řád zamücenie - zarmoucení zámysl - úmysl zasloňovati - zacloňovati, zakrývati zasluziti na kom - vydélati si u koho zaturdilj - zatvrzely závičí - se závojem zavržen - vložen zazriti - uvidéti zetriti - utriti zevnitf - uvnitf zhrdnüti - pohrdnouti zchopiti sé - vzchopiti se zjednanj - spojený zjednati - nastrojiti, zpüsobiti zkaziti - zni€iti, zahubiti, porusiti zlämati - zkrusiti zlobivost - zloba zlost - zloba, zlé jednání, hřích zniknüti - uniknouti zóstati, zuostati - nechati zpodnie - spodni zpósob, zpuosob - podoba, forma zpósoba, zpuosoba - podoba zpósobovati - upravovati zpraviti - povédéti, oznámiti žáček - žák žádný - milý žák - klerik Zákovstvo - niz$i knézstvo, klerus Zalostiti - miti lítost Zelenie - lítost Ziné (pl.) - Zinéné, kající roucho
ten jistý - ten, ten jmenovaný, ten uvedený tepati - bíti tepati sebu - biti sebou tlaciti - tisknouti, Slapati tovařiš, -ka - druh, přítel trudovatý - vředovitý, malomocný třiesti sě - třásti se účinek - čin, jednání učiti - ucititi üfati - doufati uhanéti - pohanéti ujec - sestrenec umrtviti - usmrtiti uslySati, uslySeti - vyslySeti ustati - byti nemocen ustaviéné - trvale, pravidelné utéšenie - radost útrpný - kajícný vaditi sé - miti spor Veliký čtvrtek - Zelený čtvrtek vjiti na mysl - přijíti na mysl vnitř - uvnitř všejeden - jediný všemohůcenstvie - všemohoucnost vtrhnůti - vnésti vypraviti - vypovédéti vystupiti z smysla - omdliti za celo - jistě, pravdivě za dva měsíce - po dobu dvou měsíců za jisté - určitě zabodnüti sé - probodnouti se zacelo - zcela, docela 124 zákon - řehole, řád zamücenie - zarmoucení zámysl - úmysl zasloňovati - zacloňovati, zakrývati zasluziti na kom - vydélati si u koho zaturdilj - zatvrzely závičí - se závojem zavržen - vložen zazriti - uvidéti zetriti - utriti zevnitf - uvnitf zhrdnüti - pohrdnouti zchopiti sé - vzchopiti se zjednanj - spojený zjednati - nastrojiti, zpüsobiti zkaziti - zni€iti, zahubiti, porusiti zlämati - zkrusiti zlobivost - zloba zlost - zloba, zlé jednání, hřích zniknüti - uniknouti zóstati, zuostati - nechati zpodnie - spodni zpósob, zpuosob - podoba, forma zpósoba, zpuosoba - podoba zpósobovati - upravovati zpraviti - povédéti, oznámiti žáček - žák žádný - milý žák - klerik Zákovstvo - niz$i knézstvo, klerus Zalostiti - miti lítost Zelenie - lítost Ziné (pl.) - Zinéné, kající roucho
Strana 125
REJSTŘÍK ZÁKLADNICH MOTIVU Tento rejstřík uvádí jen ty motivy, které mají v povídce dějový význam a málo výrazné. Pro snazší orientaci v textu je za každým motivem uvedeno pořadové číslo povídky, v níž se motiv vyskytuje. Samotný rejstřík je uspo- řádán podle nositelů děje (substantiv), která jsou pak dále určována bližšími údají. Augustin, sv. přemýšlí o sv. Trojici 33 Baba čarodějná rozvadí manžely 35 Beatka jeptiška 20 Bernard, sv. přiměje rytíře žijícího ve smilstvu k pokání 18 Biskup povolán židem k tělu božímu 1 Bratr žije se sestrou 18 císaře usiluje o jeho ženu 21 císaře zavřen na věži 21 císaře pomluví císařovnu u císaře 21 Cisař římský 21 není tak mocný jako dábel 34 Císařovna uzavře manželova bratra na věži 21 má být v lese sťata 21 nařčena z vraždy dítěte 21 nalezne léčivý kořen 21 léčí malomocné 21 ospravedlní se před císařem 21 vstoupí do kláštera 21 Čarodějnice rozvadí manžely na návod dábla 35 Dábel rozmlouvá se židem 1 bojuje o duši římského měšťana 5 ukradne plášť 7 přenese domů ctitele sv. Tomáše 7 oklame kajícího při zpovědi 12 vstoupí do těla kardinálova 13 bojí se Boha jako svého pána 34 nastrčí ženu, aby rozhněvala man- žely 35 opovrhuje babou 35 David 33 125
REJSTŘÍK ZÁKLADNICH MOTIVU Tento rejstřík uvádí jen ty motivy, které mají v povídce dějový význam a málo výrazné. Pro snazší orientaci v textu je za každým motivem uvedeno pořadové číslo povídky, v níž se motiv vyskytuje. Samotný rejstřík je uspo- řádán podle nositelů děje (substantiv), která jsou pak dále určována bližšími údají. Augustin, sv. přemýšlí o sv. Trojici 33 Baba čarodějná rozvadí manžely 35 Beatka jeptiška 20 Bernard, sv. přiměje rytíře žijícího ve smilstvu k pokání 18 Biskup povolán židem k tělu božímu 1 Bratr žije se sestrou 18 císaře usiluje o jeho ženu 21 císaře zavřen na věži 21 císaře pomluví císařovnu u císaře 21 Cisař římský 21 není tak mocný jako dábel 34 Císařovna uzavře manželova bratra na věži 21 má být v lese sťata 21 nařčena z vraždy dítěte 21 nalezne léčivý kořen 21 léčí malomocné 21 ospravedlní se před císařem 21 vstoupí do kláštera 21 Čarodějnice rozvadí manžely na návod dábla 35 Dábel rozmlouvá se židem 1 bojuje o duši římského měšťana 5 ukradne plášť 7 přenese domů ctitele sv. Tomáše 7 oklame kajícího při zpovědi 12 vstoupí do těla kardinálova 13 bojí se Boha jako svého pána 34 nastrčí ženu, aby rozhněvala man- žely 35 opovrhuje babou 35 David 33 125
Strana 126
Dítě tělo boží se promění v dítě 1 zabito, aby byla obviněna císařovna 21 hořící v ústech ženy 27 přelévá lžičkou moře před sv. Augus- tinem 33 volá Krištofa, aby je převezl 34 Dominik, sv. pomůže nemocnému žákovi přímluvou u Panny Marie 10 Duše z očistce vykoupená mší a přijímá- ním 32 Eusebius 33 Ezdráš 33 Flandry 8 Francie 23 Holubice odnese knězi třikrát tělo a krev boží při mši 23 vrátí tělo a krev boží po pokání kně- zově 23 Hříchy napsané na lístku zmizí na znamení odpuštění 16 Isaiáš 33 Jan, sv. je jáhnem při nebeské mši 15 píše o sv. Trojici 33 Jan z Damašku 33 Jelen pronásledovaný varuje Juliana 30 Jeptiška chce odejít za milencem z kláštera 19 odejde za milencem z kláštera 20 stane se nevěstkou 20 Ježíš Kristus odpustí hříchy nevěstce 2, 31 slouží mši v nebi 15 zadrží jeptišku před odchodem z kláštera 19 mluví s nevěstkou latinsky a v ma- teřském jazyce 31 přenesen sv. Krištofem 34 Jidáš 26 Julian 30 Kanovník pařížský se kaje nepoctivě 17 zjevuje se čeledínovi z pekla 17 Kaple z vosku postavena včelami 22 Kardinál pochybuje o platnosti odpuštění 13 Kněz nese tělo boží 2, 31 dopustí se smilstva 23 nehodně slouží mši 23 kaje se a vstoupí do kláštera 23 nechce řádně pohřbít žáka, protože smrdí 25 slouží mši duším z očistce 32 Kníže přijme Juliana, dá mu ženu a věno 30 Kohout upečený zpívá 26 Kolín nad Rýnem 1, 14 Konstantinopol 33 Kořen léčivý 21 Krištof, sv. chce sloužit nejvyššímu člověku 34 Kříž jeho uctívání uzdraví pohana 29 zažene dábla a jeho průvod s cesty 34 Křižáci osvobození jejich duší z očistce 32 Kvítek vyrůstá z úst mrtvému žákovi 25 Lichvář kaje se 14 musí lehnout mezi žáby do truhly 14 Listek se hříchy 16 126
Dítě tělo boží se promění v dítě 1 zabito, aby byla obviněna císařovna 21 hořící v ústech ženy 27 přelévá lžičkou moře před sv. Augus- tinem 33 volá Krištofa, aby je převezl 34 Dominik, sv. pomůže nemocnému žákovi přímluvou u Panny Marie 10 Duše z očistce vykoupená mší a přijímá- ním 32 Eusebius 33 Ezdráš 33 Flandry 8 Francie 23 Holubice odnese knězi třikrát tělo a krev boží při mši 23 vrátí tělo a krev boží po pokání kně- zově 23 Hříchy napsané na lístku zmizí na znamení odpuštění 16 Isaiáš 33 Jan, sv. je jáhnem při nebeské mši 15 píše o sv. Trojici 33 Jan z Damašku 33 Jelen pronásledovaný varuje Juliana 30 Jeptiška chce odejít za milencem z kláštera 19 odejde za milencem z kláštera 20 stane se nevěstkou 20 Ježíš Kristus odpustí hříchy nevěstce 2, 31 slouží mši v nebi 15 zadrží jeptišku před odchodem z kláštera 19 mluví s nevěstkou latinsky a v ma- teřském jazyce 31 přenesen sv. Krištofem 34 Jidáš 26 Julian 30 Kanovník pařížský se kaje nepoctivě 17 zjevuje se čeledínovi z pekla 17 Kaple z vosku postavena včelami 22 Kardinál pochybuje o platnosti odpuštění 13 Kněz nese tělo boží 2, 31 dopustí se smilstva 23 nehodně slouží mši 23 kaje se a vstoupí do kláštera 23 nechce řádně pohřbít žáka, protože smrdí 25 slouží mši duším z očistce 32 Kníže přijme Juliana, dá mu ženu a věno 30 Kohout upečený zpívá 26 Kolín nad Rýnem 1, 14 Konstantinopol 33 Kořen léčivý 21 Krištof, sv. chce sloužit nejvyššímu člověku 34 Kříž jeho uctívání uzdraví pohana 29 zažene dábla a jeho průvod s cesty 34 Křižáci osvobození jejich duší z očistce 32 Kvítek vyrůstá z úst mrtvému žákovi 25 Lichvář kaje se 14 musí lehnout mezi žáby do truhly 14 Listek se hříchy 16 126
Strana 127
Malomocní léčení císařovnou 21 Manželé rozhněvají se a zabijí se obelhäni babou 35 Marie Magdalena, sv. varuje žáka, aby se kál 8 Matka žije se synem ve smilstvu 13 Měšťan římský žádá odpuštění hříchů 5 Mládenec píše své hříchy na lístek 16 stane se kanovníkem 17 daruje prsten Panně Marii 24 brání se sloužit Panně Marii přes svůj slib 24 veden na šibenici a zachráněn Pannou Marii 28 Mojżiś 33 More dítě přelévá lžící 33 Mše v nebi 15 nehodné sloużena 23 sloužená duším v očistci 32 Muž bojí se, že ho žena zabije 35 Nevéstka obrácena k dobrému svátostí 2, 31 Obraz Panny Marie potrestá jeptišku po- líčkem 19 Panny Marie vezme od mládence prsten 24 Odsouzenec zachráněn Pannou Marií od šibenice 28 Oféra duší z očistce 32 Opat neodvažuje se sám odpustit hříchy 16 Otec vyvolävä syna z pekla 4 rozdá synovo dědictví 9 Panna chce se prodat za peníze rytíři 11 ušetřena rytířem pro jméno Maria 11 trpící dnou 15 přenesena ve snu do nebe 15 Panna Maria vzkřísí žáka, který ji uctívá 6 pomůže synu Urbanovu k majetku 9 káže pohřbít rytíře, který ušetřil dívku 11 zachrání oklamaného ďáblem před peklem 12 účastní se mše v nebi 15 vyprosí mládenci milost lítosti 16 dá políček jeptišce, která chce odejít z kláštera 19 koná službu jeptišky, která odešla z kláštera 20 zjeví se císařovně 21 přijme prsten darovaný mládencem 24 káže řádně pohřbít žáka, který ji ctil 25 zachrání odsouzence před šibenicí 28 Paříž 16, 17 Pavel, sv. 33 Peniz zlatý jako oféra duší z očistce 32 Plášť ukraden ďáblem 7 Pohan pokřtěný pochybuje o úctě ke kříži 29 uzdraven zjevením sv. kříže 29 Pokání Julianovo ve špitále 30 nepravé 4, 17 nepravé za smilstvo 27 pravé 16, 23, 30 Pomluva císařovny u císaře 21 127
Malomocní léčení císařovnou 21 Manželé rozhněvají se a zabijí se obelhäni babou 35 Marie Magdalena, sv. varuje žáka, aby se kál 8 Matka žije se synem ve smilstvu 13 Měšťan římský žádá odpuštění hříchů 5 Mládenec píše své hříchy na lístek 16 stane se kanovníkem 17 daruje prsten Panně Marii 24 brání se sloužit Panně Marii přes svůj slib 24 veden na šibenici a zachráněn Pannou Marii 28 Mojżiś 33 More dítě přelévá lžící 33 Mše v nebi 15 nehodné sloużena 23 sloužená duším v očistci 32 Muž bojí se, že ho žena zabije 35 Nevéstka obrácena k dobrému svátostí 2, 31 Obraz Panny Marie potrestá jeptišku po- líčkem 19 Panny Marie vezme od mládence prsten 24 Odsouzenec zachráněn Pannou Marií od šibenice 28 Oféra duší z očistce 32 Opat neodvažuje se sám odpustit hříchy 16 Otec vyvolävä syna z pekla 4 rozdá synovo dědictví 9 Panna chce se prodat za peníze rytíři 11 ušetřena rytířem pro jméno Maria 11 trpící dnou 15 přenesena ve snu do nebe 15 Panna Maria vzkřísí žáka, který ji uctívá 6 pomůže synu Urbanovu k majetku 9 káže pohřbít rytíře, který ušetřil dívku 11 zachrání oklamaného ďáblem před peklem 12 účastní se mše v nebi 15 vyprosí mládenci milost lítosti 16 dá políček jeptišce, která chce odejít z kláštera 19 koná službu jeptišky, která odešla z kláštera 20 zjeví se císařovně 21 přijme prsten darovaný mládencem 24 káže řádně pohřbít žáka, který ji ctil 25 zachrání odsouzence před šibenicí 28 Paříž 16, 17 Pavel, sv. 33 Peniz zlatý jako oféra duší z očistce 32 Plášť ukraden ďáblem 7 Pohan pokřtěný pochybuje o úctě ke kříži 29 uzdraven zjevením sv. kříže 29 Pokání Julianovo ve špitále 30 nepravé 4, 17 nepravé za smilstvo 27 pravé 16, 23, 30 Pomluva císařovny u císaře 21 127
Strana 128
manžela u manželky 35 manželky u manžela 35 Porozumění Trojici boží 33 Poustevník radí sv. Krištofu, jak najít nejvyššího pána 34 Prevoznik Julian převáží za pokání 30 Krištof hledá při převážení Krista 34 Prsten rozpůlený jako znamení návratu 7 hozený do poháru 7 darovaný Panně Marii 24 Robertus 33 Rodiče hledají syna 6, 30 zabiti synem 30 Rozdáni majetku 9 Rozhřešení pochybnost o platnosti 13 Rytir ušetřil dívku, protože se jmenovala Maria 11 žije s vlastní sestrou a nechce se kát 18 chce uzdravit včely tělem božím 22 Julian 30 Řím 21, 34 Sestra žije s bratrem 18 Smilstvo „matky se synem a pokání za ně 13 rytíře se sestrou 18 ženy 27 Snacha pečuje o rodiče manželovy 30 Svatba zrušená návratem manžela 7 Svice přinesená z nebeské mše léčí 15 Syn 128 zjevuje se otci z pekla 4 volí jako dědictví raději pomoc Panny Marie 9 Zije s matkou ve smilstvu 13 zabije rodiče a kaje se 30 Šalamoun 33 Šibenice 28 Štěpán, sv. čte při nebeské mší epištolu 15 Tělo boží nehodné přijímání 1 nehodné pohřbení 1, 3 obrátí nevěstku 2, 31 odneseno a vráceno knězi holubicí 23 ukradení 3 vloženo do úlu 22 Tomáš, sv. pomůže svému ctiteli 7 Trevir 18 Trojice pochopení existence 33 Urban 9 Uzdravení panny trpící dnou 15 malomocných císařovnou 21 zjevením sv. kříže 29 Včely postaví tělu božímu z vosku kapli 22 Věž vystavěna pro bratra císařova 21 Viktor, sv. chce číst hříchy napsané na lístku 16 Žáby chléb za lichvářovy peníze se v ně promění 14 Žák zabit židem pro zpívání Panně Marii 6 Štěpán, žijící nehodně 8 chce vstoupit do řádu sv. Dominika 10 zemře ve smilstvu 25 na přímluvu Panny Marie pochován řádně 25
manžela u manželky 35 manželky u manžela 35 Porozumění Trojici boží 33 Poustevník radí sv. Krištofu, jak najít nejvyššího pána 34 Prevoznik Julian převáží za pokání 30 Krištof hledá při převážení Krista 34 Prsten rozpůlený jako znamení návratu 7 hozený do poháru 7 darovaný Panně Marii 24 Robertus 33 Rodiče hledají syna 6, 30 zabiti synem 30 Rozdáni majetku 9 Rozhřešení pochybnost o platnosti 13 Rytir ušetřil dívku, protože se jmenovala Maria 11 žije s vlastní sestrou a nechce se kát 18 chce uzdravit včely tělem božím 22 Julian 30 Řím 21, 34 Sestra žije s bratrem 18 Smilstvo „matky se synem a pokání za ně 13 rytíře se sestrou 18 ženy 27 Snacha pečuje o rodiče manželovy 30 Svatba zrušená návratem manžela 7 Svice přinesená z nebeské mše léčí 15 Syn 128 zjevuje se otci z pekla 4 volí jako dědictví raději pomoc Panny Marie 9 Zije s matkou ve smilstvu 13 zabije rodiče a kaje se 30 Šalamoun 33 Šibenice 28 Štěpán, sv. čte při nebeské mší epištolu 15 Tělo boží nehodné přijímání 1 nehodné pohřbení 1, 3 obrátí nevěstku 2, 31 odneseno a vráceno knězi holubicí 23 ukradení 3 vloženo do úlu 22 Tomáš, sv. pomůže svému ctiteli 7 Trevir 18 Trojice pochopení existence 33 Urban 9 Uzdravení panny trpící dnou 15 malomocných císařovnou 21 zjevením sv. kříže 29 Včely postaví tělu božímu z vosku kapli 22 Věž vystavěna pro bratra císařova 21 Viktor, sv. chce číst hříchy napsané na lístku 16 Žáby chléb za lichvářovy peníze se v ně promění 14 Žák zabit židem pro zpívání Panně Marii 6 Štěpán, žijící nehodně 8 chce vstoupit do řádu sv. Dominika 10 zemře ve smilstvu 25 na přímluvu Panny Marie pochován řádně 25
Strana 129
mrtvý — z úst mu roste kvítek 25 Žena nepřeje dobročinnosti mužově 7 rytířova se zpovídá 22 Jidášova 26 dopustí se smilstva a otěhotní 27 nepravě se kaje 27 zjeví se služebníci z pekla 27 Julianova pečuje o jeho rodiče 30 chce ustřihnout muži vlasy, aby ji opět miloval 35 Žid nehodně přijímal tělo boží 1 rozmlouvá s ďáblem 1 pohřbívá tělo boží 1 zabije žáka uctívajícího Pannu Marii 6 9 73 05 129
mrtvý — z úst mu roste kvítek 25 Žena nepřeje dobročinnosti mužově 7 rytířova se zpovídá 22 Jidášova 26 dopustí se smilstva a otěhotní 27 nepravě se kaje 27 zjeví se služebníci z pekla 27 Julianova pečuje o jeho rodiče 30 chce ustřihnout muži vlasy, aby ji opět miloval 35 Žid nehodně přijímal tělo boží 1 rozmlouvá s ďáblem 1 pohřbívá tělo boží 1 zabije žáka uctívajícího Pannu Marii 6 9 73 05 129
Strana 130
Strana 131
SOUHRN V české literatuře 15. století se projevuje jasná tendence po obnovení star- ších látek, které však nabývají zvláštní podoby tím, že jsou thematicky uzpů- sobovány pro nový typ čtenáře. Jako dokument tohoto literárního vývoje slouží zde po prvé vydaný cyklus povídek, zapsaný v rukopise M II 190 Universitní knihovny v Olomouci (fol. 249a—280a). Text povídek tvoří poslední část kodexu, který obsahuje mimo cyklus povídek dva české překlady z latiny, a to Zjevení sv. Brigity (fol. la až 140b) a O sv. Jeronymovi knihy troje (fol. 142a—248b). Rozborem textu povídek bylo prokázáno, že nejde o exempla ve vlastním slova smyslu, jak se soudilo dříve v literární historii, ale o přechodný útvar z 15. století, který souvisí s laicisací starší prozy romanticko-didaktické pro potřeby vznikající měšťanské třídy. V tomto smyslu souvisí vznik povídek s obnovením starších látek jako je kronika Trojánská, Alexandreida, Historie o Štilfrídovi a Bruncvíkovi a ně- které příběhy Gest Romanorum, které se ještě v 16. století stávají součástí knížek lidového čtení. Také Olomoucké povídky můžeme srovnávat s těmito látkami (prameny jed- notlivých povídek se nám v některých případech podařilo zjistit), které byly uzpůsobeny pro potřebu měšťanské třídy světskými motivy, a chápat je proto jako přechod k české renesanční povídce 16. století. 131
SOUHRN V české literatuře 15. století se projevuje jasná tendence po obnovení star- ších látek, které však nabývají zvláštní podoby tím, že jsou thematicky uzpů- sobovány pro nový typ čtenáře. Jako dokument tohoto literárního vývoje slouží zde po prvé vydaný cyklus povídek, zapsaný v rukopise M II 190 Universitní knihovny v Olomouci (fol. 249a—280a). Text povídek tvoří poslední část kodexu, který obsahuje mimo cyklus povídek dva české překlady z latiny, a to Zjevení sv. Brigity (fol. la až 140b) a O sv. Jeronymovi knihy troje (fol. 142a—248b). Rozborem textu povídek bylo prokázáno, že nejde o exempla ve vlastním slova smyslu, jak se soudilo dříve v literární historii, ale o přechodný útvar z 15. století, který souvisí s laicisací starší prozy romanticko-didaktické pro potřeby vznikající měšťanské třídy. V tomto smyslu souvisí vznik povídek s obnovením starších látek jako je kronika Trojánská, Alexandreida, Historie o Štilfrídovi a Bruncvíkovi a ně- které příběhy Gest Romanorum, které se ještě v 16. století stávají součástí knížek lidového čtení. Také Olomoucké povídky můžeme srovnávat s těmito látkami (prameny jed- notlivých povídek se nám v některých případech podařilo zjistit), které byly uzpůsobeny pro potřebu měšťanské třídy světskými motivy, a chápat je proto jako přechod k české renesanční povídce 16. století. 131
Strana 132
PEBЮME В чешской литературе 15 века проявляется явная тенденция к воз- обновлению старьх сюжетов, которые, однако, приобретают свое- образное подобие прежним сюжетам в том, что они тематически при- способлены к читателю нового типа. Документом для зтого литературного развития нам здесь служит впервые изданный текст повестей, записанный в манускрипте М 2 190 Университетской библиотеки в городе Оломоуц (фол. 249а—280а). Текст 9тих повестей составляет последнюю часть кодекса, в котором, кроме 9того цикла, есть также два перевода с латинского языка на чешский, а именно: »Откровения св. Бригиты« (фол. 13а—1406) и »Три книги О св. Иерониме« (фол. 142а—2486). Исследованием текста повестей было доказано, что здесь имеется в виду не форма списков, в прямом смысле слова, как 9то раньше по- лагали в истории литературы, а переходная форма с 15�го века которая находится в тесной связи с заменой церковной тематики свет- ской в прежней романтическо�дидактической прозе и которая пред- назначена для чтения нарождающегося класса буржуазии. В 9том смысле и обусловлено появление таких повестей с обно- влением прежних старьх сюжетов, как например: »Хроника Троян- ской войньІ«, »Александрия«, »История о Штильфриде и Брунцвике« и некоторые события и3 »Gesta Romanorum«, которые уже в 16�ом сто- летии были в числе книг для народного чтения. Оломоуцкие повести можно приравнять к тем сюжетам (источники отдельньх повестей в некоторьх случаях нам удалось установить), которые были приспособлены для нужд буржуазного класса, введе- нием светских мотивов, и позтому их следует понимать как переход К чешской повести 16�го века в зпоху Возрождения. 132
PEBЮME В чешской литературе 15 века проявляется явная тенденция к воз- обновлению старьх сюжетов, которые, однако, приобретают свое- образное подобие прежним сюжетам в том, что они тематически при- способлены к читателю нового типа. Документом для зтого литературного развития нам здесь служит впервые изданный текст повестей, записанный в манускрипте М 2 190 Университетской библиотеки в городе Оломоуц (фол. 249а—280а). Текст 9тих повестей составляет последнюю часть кодекса, в котором, кроме 9того цикла, есть также два перевода с латинского языка на чешский, а именно: »Откровения св. Бригиты« (фол. 13а—1406) и »Три книги О св. Иерониме« (фол. 142а—2486). Исследованием текста повестей было доказано, что здесь имеется в виду не форма списков, в прямом смысле слова, как 9то раньше по- лагали в истории литературы, а переходная форма с 15�го века которая находится в тесной связи с заменой церковной тематики свет- ской в прежней романтическо�дидактической прозе и которая пред- назначена для чтения нарождающегося класса буржуазии. В 9том смысле и обусловлено появление таких повестей с обно- влением прежних старьх сюжетов, как например: »Хроника Троян- ской войньІ«, »Александрия«, »История о Штильфриде и Брунцвике« и некоторые события и3 »Gesta Romanorum«, которые уже в 16�ом сто- летии были в числе книг для народного чтения. Оломоуцкие повести можно приравнять к тем сюжетам (источники отдельньх повестей в некоторьх случаях нам удалось установить), которые были приспособлены для нужд буржуазного класса, введе- нием светских мотивов, и позтому их следует понимать как переход К чешской повести 16�го века в зпоху Возрождения. 132
Strana 133
ZUSAMMENFASSUNG In der tschechischen Literatur des 15. Jahrhunderts lässt sich eine klare Tendenz nachweisen, ältere Stoffe aufzufrischen, die durch thematische Um- arbeitung für die Leser des neueren Typus einen besonderen Charakter gewinnen. Als Beweis dieser literarischen Entwicklung können wir den vorliegenden, zum erstenmal erschienenen und in der Universitätsbibliothek zu Olmütz im Manuskript M II 190 (fol. 249a—280a) erhaltenen Zyklus von Erzählungen an- führen. Neben dem Text der Erzählungen, der den letzten Abschnitt des Ko- dexes bildet, sind hier auch zwei tschechische Übersetzungen aus dem Latei- nischen enthalten, und zwar Die Offenbarung der Hl. Brigitta (fol. 1a—140b) und Drei Bücher vom Hl. Hieronymus (fol. 142—248b). Durch die Textanalyse der Erzählungen wurde festgestellt, dass es sich nicht um Exempla im eigentlichen Sinne handelt, sondern um eine literarische Über- gangsform des 15. Jahrhunderts, die mit der Verweltlichung der älteren ro- mantisch-didaktischen Prosa in enger Verbindung steht. Man kann in diesem Sinne die Entstehung derjeniger Erzählungen mit der Auffrischung der älteren Stoffe, z. B. der Trojaner Kronik, der Alexandreis, der Erzählungen von Štilfrid und Bruncvik und einige Begebenheiten aus den Gesta Romanorum in Zusammenhang bringen, die schon im 16. Jahrhundert als Volkslektüre zu finden sind. Auch die Olmützer Erzählungen können mit diesen Stoffen verglichen werden (die Quellen wurden in Einzelfällen festgestellt), die zum Gebrauch der Bourgeoisie durch weltliche Motive modifiziert wurden, und deshalb als Übergang zur tschechischen Renaissanceerzählung des 16. Jahrhunderts an- gesehen werden. 133
ZUSAMMENFASSUNG In der tschechischen Literatur des 15. Jahrhunderts lässt sich eine klare Tendenz nachweisen, ältere Stoffe aufzufrischen, die durch thematische Um- arbeitung für die Leser des neueren Typus einen besonderen Charakter gewinnen. Als Beweis dieser literarischen Entwicklung können wir den vorliegenden, zum erstenmal erschienenen und in der Universitätsbibliothek zu Olmütz im Manuskript M II 190 (fol. 249a—280a) erhaltenen Zyklus von Erzählungen an- führen. Neben dem Text der Erzählungen, der den letzten Abschnitt des Ko- dexes bildet, sind hier auch zwei tschechische Übersetzungen aus dem Latei- nischen enthalten, und zwar Die Offenbarung der Hl. Brigitta (fol. 1a—140b) und Drei Bücher vom Hl. Hieronymus (fol. 142—248b). Durch die Textanalyse der Erzählungen wurde festgestellt, dass es sich nicht um Exempla im eigentlichen Sinne handelt, sondern um eine literarische Über- gangsform des 15. Jahrhunderts, die mit der Verweltlichung der älteren ro- mantisch-didaktischen Prosa in enger Verbindung steht. Man kann in diesem Sinne die Entstehung derjeniger Erzählungen mit der Auffrischung der älteren Stoffe, z. B. der Trojaner Kronik, der Alexandreis, der Erzählungen von Štilfrid und Bruncvik und einige Begebenheiten aus den Gesta Romanorum in Zusammenhang bringen, die schon im 16. Jahrhundert als Volkslektüre zu finden sind. Auch die Olmützer Erzählungen können mit diesen Stoffen verglichen werden (die Quellen wurden in Einzelfällen festgestellt), die zum Gebrauch der Bourgeoisie durch weltliche Motive modifiziert wurden, und deshalb als Übergang zur tschechischen Renaissanceerzählung des 16. Jahrhunderts an- gesehen werden. 133
Strana 134
RÉSUMÉ Dans la littérature tchèque du XVe siècle il y a une tendance évidente de renouveler les thèmes anciens qui prennent ainsi un aspect spécial par l'adaptation thématique pour le nouveau type du lecteur. Les contes qui sont publiés ici pour la première fois servent comme do- cument de cette tendance. Ils sont inscrits dans le manuscrit M II 190 de la Bibliothèque universitaire d'Olomouc (pages 249a—280a). Le text des contes qui est ajouté à notre travail forme la dernière partie du volume qui contient au commencement deux traductions tchèques du latin (La Révélation de St. Brigite, pages 1a—140b, et Les Trois livres de St. Jérôme, pages 142a—248b). On a démontré, par l'analyse du text, qu'il ne s'agit pas des exemples dans toute la force du terme, comme on jugeait auparavant dans l'histoire de la littérature tchèque, mais d'une formation transitoire du XVe siècle qui est liée avec les changements laiques dans la prose romantique et didactique des siècles passés pour le besoin de la classe bourgeoise naissante. Dans ce sens l'origine des contes est liée avec le renouvelement des thêmes anciens, comme par exemple La Chronique de Troïe, Alexandréide, Histoire de Štilfrid et Bruncvik et quelques contes des Gesta Romanorum qui de- viennent une partie spéciale des livres de la lecture populaire au XVIe siècle. On peut comparer Les Contes d'Olomouc avec ces thêmes (dans un certain nombre de cas nous avons de même la possibilité de préciser la source de nos contes). Ils étaient adaptés pour le besoin de la classe bourgeoise par les motifs laiques et pour cela nous caractérisons les contes d'Olomouc comme une transition au conte tchèque de la renaissance au XVIe siècle. 134
RÉSUMÉ Dans la littérature tchèque du XVe siècle il y a une tendance évidente de renouveler les thèmes anciens qui prennent ainsi un aspect spécial par l'adaptation thématique pour le nouveau type du lecteur. Les contes qui sont publiés ici pour la première fois servent comme do- cument de cette tendance. Ils sont inscrits dans le manuscrit M II 190 de la Bibliothèque universitaire d'Olomouc (pages 249a—280a). Le text des contes qui est ajouté à notre travail forme la dernière partie du volume qui contient au commencement deux traductions tchèques du latin (La Révélation de St. Brigite, pages 1a—140b, et Les Trois livres de St. Jérôme, pages 142a—248b). On a démontré, par l'analyse du text, qu'il ne s'agit pas des exemples dans toute la force du terme, comme on jugeait auparavant dans l'histoire de la littérature tchèque, mais d'une formation transitoire du XVe siècle qui est liée avec les changements laiques dans la prose romantique et didactique des siècles passés pour le besoin de la classe bourgeoise naissante. Dans ce sens l'origine des contes est liée avec le renouvelement des thêmes anciens, comme par exemple La Chronique de Troïe, Alexandréide, Histoire de Štilfrid et Bruncvik et quelques contes des Gesta Romanorum qui de- viennent une partie spéciale des livres de la lecture populaire au XVIe siècle. On peut comparer Les Contes d'Olomouc avec ces thêmes (dans un certain nombre de cas nous avons de même la possibilité de préciser la source de nos contes). Ils étaient adaptés pour le besoin de la classe bourgeoise par les motifs laiques et pour cela nous caractérisons les contes d'Olomouc comme une transition au conte tchèque de la renaissance au XVIe siècle. 134
Strana 135
SUMMARY There is a clear tendency in Czech literature of the 15th century to revive old subject and to modify them thematically for a new type of readers. As an example of the literary development could be mentioned a series of stories from the manuscript M II 190 of the University Library in Olomouc (fol. 249a—280a), which have been published here for the first time. In ad- dition to the text of the stories in its last part, the Codex contains two Czech translations from Latin: "The Revelation of St. Brigitta" (fol. 1a—140b) and “ "Three Books about St. Jerome" (fol. 142—248b). By analysing the text of the stories it was made evident that they have nothing in common with the Exempla in the full sense of the word, as was thought before. They represent the transitional literary form of the 15th cen- tury which is very closely connected with the laicization of the older romantic- didactic prose. In this sense the origin of the stories is coincident with the revival of older Czech medieval subjects, i. e. The Chronicle of Troja, The Alexandreis, The Story of Štilfrid and Bruncvik and some Gesta Romanorum stories, which became a part of the popular literature as early as is the 16th century. The Stories of Olomouc can be compared with these subjects (the sources of some of them were determined with certainty) which were modified by the secular motives for the new-formed middle class ; they could be, there- fore, conceived as a transitional form of Czech Renaissance stories of the 16th century. 135
SUMMARY There is a clear tendency in Czech literature of the 15th century to revive old subject and to modify them thematically for a new type of readers. As an example of the literary development could be mentioned a series of stories from the manuscript M II 190 of the University Library in Olomouc (fol. 249a—280a), which have been published here for the first time. In ad- dition to the text of the stories in its last part, the Codex contains two Czech translations from Latin: "The Revelation of St. Brigitta" (fol. 1a—140b) and “ "Three Books about St. Jerome" (fol. 142—248b). By analysing the text of the stories it was made evident that they have nothing in common with the Exempla in the full sense of the word, as was thought before. They represent the transitional literary form of the 15th cen- tury which is very closely connected with the laicization of the older romantic- didactic prose. In this sense the origin of the stories is coincident with the revival of older Czech medieval subjects, i. e. The Chronicle of Troja, The Alexandreis, The Story of Štilfrid and Bruncvik and some Gesta Romanorum stories, which became a part of the popular literature as early as is the 16th century. The Stories of Olomouc can be compared with these subjects (the sources of some of them were determined with certainty) which were modified by the secular motives for the new-formed middle class ; they could be, there- fore, conceived as a transitional form of Czech Renaissance stories of the 16th century. 135
Strana 136
SEZNAM VYOBRAZENÍ 1. Vlastní rukopis textu Olomouckých povídek, rukopis UKOL M II 190, fol. 249a frontispice 2. Bohoslužebný zpěv v Antifonáři luckém, rukopis UKOL M IV 1, str. 353 . 3. Ilustrace Písně písní v Bibli boskovské, rukopis UKOL M III 3, fol. 278а . 4. Ilustrace Bible olomoucké, rukopis UKOL M III 1/1, fol. 241a 5. Ilustrace Bible olomoucké, rukopis UKOL M III 1/1, fol. 247b str. 34 str. 61 str. 63 str. 69
SEZNAM VYOBRAZENÍ 1. Vlastní rukopis textu Olomouckých povídek, rukopis UKOL M II 190, fol. 249a frontispice 2. Bohoslužebný zpěv v Antifonáři luckém, rukopis UKOL M IV 1, str. 353 . 3. Ilustrace Písně písní v Bibli boskovské, rukopis UKOL M III 3, fol. 278а . 4. Ilustrace Bible olomoucké, rukopis UKOL M III 1/1, fol. 241a 5. Ilustrace Bible olomoucké, rukopis UKOL M III 1/1, fol. 247b str. 34 str. 61 str. 63 str. 69
Strana 137
Děkuji oběma recensentům práce, doc. dr. Jiřímu Daňhelkovi a dr. Emilu Pražákovi, za řadu připo- minek k ediční technice práce i k jejím výsledkům, odpovědnému redaktorovi práce Miroslavu Nádvor- níkovi za pochopení pro vydání práce a pomoc při jejich korekturách a své paní za pomoc při dokon- čení práce. E. P.
Děkuji oběma recensentům práce, doc. dr. Jiřímu Daňhelkovi a dr. Emilu Pražákovi, za řadu připo- minek k ediční technice práce i k jejím výsledkům, odpovědnému redaktorovi práce Miroslavu Nádvor- níkovi za pochopení pro vydání práce a pomoc při jejich korekturách a své paní za pomoc při dokon- čení práce. E. P.
Strana 138
Strana 139
OBSAH Uvod 5 Textová část 21 1. Počíná sě pravenie velmi pěkné, divné i hrozné o jednom židu... 2. Tuto sě píše div o dvú prázdnú ženů.... 3. Tuto sě píše, kterak jedna žena s svým mužem byla pře- velmi zle... . 4. Tuto sě píše, ješto jeden měštěnín bohatý měl jediného syna... . 5. Tuto sě píše o jednom římském měštěnínu 6. Tuto sě píše o jednom faráři, kterýžto panně Mariji na každý pátek slavně nešpor zpieval. 7. Tuto sě píše o jednom muži velmi bohatém, kterýž měl svatého Tomáše u veliké poctivosti. . 8. Tuto sě píše o jednom žáku jménem Štěpánovi... . 9. Tuto sě píše o jednom člověku, jménem Urbanu.... 10. Tuto sě píše o jednom žáku dospělém v umění a vzác- ném... . 11. Tuto sě píše o jednom bohatém člověku, kterýž slúžil rád panně Mariji... 12. Tuto sě píše o jednom muži, ješto měl pannu Mariji u poctivosti, co sě jest divného přihodilo.. 23 27 29 31 33 35 38 42 43 45 46 48
OBSAH Uvod 5 Textová část 21 1. Počíná sě pravenie velmi pěkné, divné i hrozné o jednom židu... 2. Tuto sě píše div o dvú prázdnú ženů.... 3. Tuto sě píše, kterak jedna žena s svým mužem byla pře- velmi zle... . 4. Tuto sě píše, ješto jeden měštěnín bohatý měl jediného syna... . 5. Tuto sě píše o jednom římském měštěnínu 6. Tuto sě píše o jednom faráři, kterýžto panně Mariji na každý pátek slavně nešpor zpieval. 7. Tuto sě píše o jednom muži velmi bohatém, kterýž měl svatého Tomáše u veliké poctivosti. . 8. Tuto sě píše o jednom žáku jménem Štěpánovi... . 9. Tuto sě píše o jednom člověku, jménem Urbanu.... 10. Tuto sě píše o jednom žáku dospělém v umění a vzác- ném... . 11. Tuto sě píše o jednom bohatém člověku, kterýž slúžil rád panně Mariji... 12. Tuto sě píše o jednom muži, ješto měl pannu Mariji u poctivosti, co sě jest divného přihodilo.. 23 27 29 31 33 35 38 42 43 45 46 48
Strana 140
13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. Tuto sě píše o jedné ženě, kterak sé jest smilstvem za- pálila proti synu svému. Tuto sě píše o jednom lichevníku, kterýžto mnohá léta lichvil . e. Tuto sě píše o jedné panně rozprávka velmi krásná a ta panna bieše dnú zlámána . Tuto sě píše o jednom mládenci, ješto byl upadl u veliké hřiechy .. . Tuto sě opět o jednom mládenci píše divná rozprávka. Tuto sě píše o jednom rytieři, ješto s svú vlastní sestrú přebýval .. Tuto sě píše o o jedné jeptišce, kterážto chtěla ráda | svój stav proměniti . . Tuto sě opět píše o | jedné jeptišce řeč velmi pěkná, kte- rážto chtěla jest vyjíti z kláštera . Tuto sě píše o jednom ciesaři římském i řeč velmi krásná Tuto sě píše o jednom rytieři rozprávka. . Tuto sě píše jiný div a velmi pěkný o jednom knězi ná- božném. . . . . Tuto sě píše rozprávka « O jednom mládenci velmi pěkná Tuto sě píše o jednom žáku, jenž panně Mariji slúžil, co sě divného i stalo. Tuto sě opět píše pěkná rozprávka o > Jidášovi . Tuto sě píše o jedné ženě nábožné, kterak jest svój stav proměnila .. Tuto sé píše o jednom člověku, "kterak jeho na šibenici vedli. . Tuto sě píše o jednom pohanu, ješto sé s byl pokřtil... Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná o jednom rytieři jménem Julianovi . Tuto sě píše o jedné prázdné ž ženě č rozprávka velmi pěkná a divná. . 'Tuto sě píše opět jiná rozprávka pěkná. . 90 94 96 58 60 62 65 64 70 71 73 74 76 77 78 79 80 83 85
13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. Tuto sě píše o jedné ženě, kterak sé jest smilstvem za- pálila proti synu svému. Tuto sě píše o jednom lichevníku, kterýžto mnohá léta lichvil . e. Tuto sě píše o jedné panně rozprávka velmi krásná a ta panna bieše dnú zlámána . Tuto sě píše o jednom mládenci, ješto byl upadl u veliké hřiechy .. . Tuto sě opět o jednom mládenci píše divná rozprávka. Tuto sě píše o jednom rytieři, ješto s svú vlastní sestrú přebýval .. Tuto sě píše o o jedné jeptišce, kterážto chtěla ráda | svój stav proměniti . . Tuto sě opět píše o | jedné jeptišce řeč velmi pěkná, kte- rážto chtěla jest vyjíti z kláštera . Tuto sě píše o jednom ciesaři římském i řeč velmi krásná Tuto sě píše o jednom rytieři rozprávka. . Tuto sě píše jiný div a velmi pěkný o jednom knězi ná- božném. . . . . Tuto sě píše rozprávka « O jednom mládenci velmi pěkná Tuto sě píše o jednom žáku, jenž panně Mariji slúžil, co sě divného i stalo. Tuto sě opět píše pěkná rozprávka o > Jidášovi . Tuto sě píše o jedné ženě nábožné, kterak jest svój stav proměnila .. Tuto sé píše o jednom člověku, "kterak jeho na šibenici vedli. . Tuto sě píše o jednom pohanu, ješto sé s byl pokřtil... Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná o jednom rytieři jménem Julianovi . Tuto sě píše o jedné prázdné ž ženě č rozprávka velmi pěkná a divná. . 'Tuto sě píše opět jiná rozprávka pěkná. . 90 94 96 58 60 62 65 64 70 71 73 74 76 77 78 79 80 83 85
Strana 141
33. Tuto sě píše div, kterak sě pán buch ukázal svatému Augustinovi. 34. Tuto sě píše o svatém Krištoforu řeč velmi pěkná. 35. Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná o jedné babě čaro- dějné... . 86 90 92 Poznámky textově kritické. Věcné vysvětlivky . Slovník . Rejstřík základních motivů Souhrn . Резюме Zusammenfassung Résumé Summary Seznam vyobrazení 95 105 121 125 131 132 133 134 135 136
33. Tuto sě píše div, kterak sě pán buch ukázal svatému Augustinovi. 34. Tuto sě píše o svatém Krištoforu řeč velmi pěkná. 35. Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná o jedné babě čaro- dějné... . 86 90 92 Poznámky textově kritické. Věcné vysvětlivky . Slovník . Rejstřík základních motivů Souhrn . Резюме Zusammenfassung Résumé Summary Seznam vyobrazení 95 105 121 125 131 132 133 134 135 136
- 3: Array
- 21: Array
- 95: Array
- 105: Array
- 121: Array
- 125: Array
- 139: Array