z 343 stránek
Titul
1
2
3
4
Úvod
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
Edice
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
Kritické poznámky
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
Historické vysvětlivky
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
267
268
269
270
271
272
273
274
275
276
277
278
279
280
281
282
283
284
285
286
287
288
289
290
291
292
293
294
295
296
297
298
299
300
301
302
303
304
305
306
307
308
309
310
311
312
313
314
315
316
Slovník
317
318
319
320
321
322
323
324
325
326
327
328
329
330
331
332
333
334
335
336
337
338
339
340
341
342
Obsah
343
- s. 312: ...byv předtím slavnostně pasován na rytíře, zúčastnil se na straně Ludvíka Bavora noční bitvy u Esslingen na březích a ve vlnách řeky...
- s. 314: ...přímo praví, že ve všech bojích „škody zbyl“. 7: Nepochybně Ludvíka Bavora (1314 až 1347), na jehož straně v jeho bojích s...
- s. 316: ...souhlasem krále Jana se svou družinou do služeb římského krále Ludvíka Bavora, zúčastnil se jeho výpravy proti králi Fridrichovi Slič- nému, která...
Název:
Nejstarší česká rýmovaná kronika tak řečeného Dalimila
Autor:
Havránek, Bohuslav; Daňhelka, Jiří; Kristen, Zdeněk
Rok vydání:
1958
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
343
Počet stran předmluvy plus obsahu:
343
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Úvod
- 17: Edice
- 181: Kritické poznámky
- 237: Historické vysvětlivky
- 317: Slovník
- 343: Obsah
upravit
Strana 1
NEJSTARSI ČESKÁ RÝMOVANÁ KRONIKA TAK ŘEČENÉHO DALIMILA K vydání přípravili AKADEMIK BOHUSLAV HAVRANEK A DOC. DR. JIRI DANHELKA Historicke poznámky napsal DOC. DR. ZDENĚK KRISTEN Druhé vydání NAKLADATELSTVI CESKOSLOVENSKE AKADEMIE VED PRAHA 1958
NEJSTARSI ČESKÁ RÝMOVANÁ KRONIKA TAK ŘEČENÉHO DALIMILA K vydání přípravili AKADEMIK BOHUSLAV HAVRANEK A DOC. DR. JIRI DANHELKA Historicke poznámky napsal DOC. DR. ZDENĚK KRISTEN Druhé vydání NAKLADATELSTVI CESKOSLOVENSKE AKADEMIE VED PRAHA 1958
Strana 2
ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD ÚSTAV PRO ČESKOU LITERATURU Vědecký redaktor univ. prof. dr. Josef Hrabák Recensovali doc. dr. Antonín Škarka a text také univ. prof. dr. Vladimír Šmilauer
ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD ÚSTAV PRO ČESKOU LITERATURU Vědecký redaktor univ. prof. dr. Josef Hrabák Recensovali doc. dr. Antonín Škarka a text také univ. prof. dr. Vladimír Šmilauer
Strana 3
ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD Sekce jazyka a literatury PAMÁTKY STARÉ LITERATURY ČESKÉ (ZALOŽILA MATICE ČESKÁ) NEJSTARŠÍ ČESKÁ RÝMOVANÁ KRONIKA TAK ŘEČENÉHO DALIMILA
ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD Sekce jazyka a literatury PAMÁTKY STARÉ LITERATURY ČESKÉ (ZALOŽILA MATICE ČESKÁ) NEJSTARŠÍ ČESKÁ RÝMOVANÁ KRONIKA TAK ŘEČENÉHO DALIMILA
Strana 4
Strana 5
ÚVOD Mezi památkami naší staré literatury má česká rýmovaná kronika tak řečeného Dalimila, stručně nazývaná kronikou Dalimilovou, postavení zvláště významné. V čtenářském zájmu daleko přežila jiná díla, vzniklá v téže době nebo i v době pozdější. Zůstávala dlouho aktuální. Svědčí o tom několik faktů: velký počet rukopisů a úprav, postupné aktualisování jejího textu při opisování, citátové využití a napodobování a konečně vydávání jejího textu v mezníkových dobách. Je nasnadě, že jen slovesné dílo, které plní v největší možné šíři sociální poslání literatury, může dosáhnout u publika tak rozsáhlé odezvy. Vystihnout příčiny dlouho trvající aktuálnosti Dalimilovy kroniky znamená tedy vystihnout její společenskou funkci. Není to úkol jednoduchý. Společenské podmínky, v nichž kronika působila jako literární dílo, se mě- nily. Jestliže zůstávala tak dlouho v oblibě, je nutno vysledovat a vystihnout příčiny toho: objasnit textové změny, kterých bylo třeba k tomu, aby dílo působilo v nové společenské situaci, a zároveň postihnout ony základní složky díla, které umožňovaly jeho aktuální působení za různých společen ských podmínek. V plném rozsahu plnila Dalimilova kronika své společenské poslání ovšem jen v době svého vzniku. Mezi literárními památkami, vzniklými v téže epoše literárního vývoje, je Dalimilova kronika zjevně nejvíce aktuální, její společenský dosah je největší. Je to politicky útočné dílo, které velmi citlivě odráží společenskou situaci své doby se zřejmou tendencí na tuto situaci působit. Se všemi hlavními památkami oné doby má Dalimilova kronika mnoho společného. Spolu s nimi je součástí vyhraněné šlechtické literatury, která odráží jednak poměr šlechty k ostatním složkám společnosti, jednak vlasteneckou tendenci projevující se u části šlechty. První rozkvět českého písemnictví na konci 13. a na začátku 14. století jasně souvisí s národnost ním uvědomováním domácí šlechty, stavějící se do oposice především proti panovníkovi, který záměrně podporoval cizí, přistěhovalecký živel uplat- ňující svou hospodářskou převahu v městech a poskytující králi právě pro svou hospodářskou sílu záštitu proti moci a vlivu domácí šlechty. Půso bilo tu nepochybně i kulturní cizomilství. Západní rytířská kultura, která
ÚVOD Mezi památkami naší staré literatury má česká rýmovaná kronika tak řečeného Dalimila, stručně nazývaná kronikou Dalimilovou, postavení zvláště významné. V čtenářském zájmu daleko přežila jiná díla, vzniklá v téže době nebo i v době pozdější. Zůstávala dlouho aktuální. Svědčí o tom několik faktů: velký počet rukopisů a úprav, postupné aktualisování jejího textu při opisování, citátové využití a napodobování a konečně vydávání jejího textu v mezníkových dobách. Je nasnadě, že jen slovesné dílo, které plní v největší možné šíři sociální poslání literatury, může dosáhnout u publika tak rozsáhlé odezvy. Vystihnout příčiny dlouho trvající aktuálnosti Dalimilovy kroniky znamená tedy vystihnout její společenskou funkci. Není to úkol jednoduchý. Společenské podmínky, v nichž kronika působila jako literární dílo, se mě- nily. Jestliže zůstávala tak dlouho v oblibě, je nutno vysledovat a vystihnout příčiny toho: objasnit textové změny, kterých bylo třeba k tomu, aby dílo působilo v nové společenské situaci, a zároveň postihnout ony základní složky díla, které umožňovaly jeho aktuální působení za různých společen ských podmínek. V plném rozsahu plnila Dalimilova kronika své společenské poslání ovšem jen v době svého vzniku. Mezi literárními památkami, vzniklými v téže epoše literárního vývoje, je Dalimilova kronika zjevně nejvíce aktuální, její společenský dosah je největší. Je to politicky útočné dílo, které velmi citlivě odráží společenskou situaci své doby se zřejmou tendencí na tuto situaci působit. Se všemi hlavními památkami oné doby má Dalimilova kronika mnoho společného. Spolu s nimi je součástí vyhraněné šlechtické literatury, která odráží jednak poměr šlechty k ostatním složkám společnosti, jednak vlasteneckou tendenci projevující se u části šlechty. První rozkvět českého písemnictví na konci 13. a na začátku 14. století jasně souvisí s národnost ním uvědomováním domácí šlechty, stavějící se do oposice především proti panovníkovi, který záměrně podporoval cizí, přistěhovalecký živel uplat- ňující svou hospodářskou převahu v městech a poskytující králi právě pro svou hospodářskou sílu záštitu proti moci a vlivu domácí šlechty. Půso bilo tu nepochybně i kulturní cizomilství. Západní rytířská kultura, která
Strana 6
v důsledku společenských změn v západních zemích už překročila vrchol svého vývoje, nacházela útočiště na přemyslovském dvoře počínajíc Přes myslem I., největší oblibu však našla u posledních panovníků z Přemyslova rodu. Na českém královském dvoře našli obdiv i přízeň jak představitelé německého rytířského eposu (Ulrich von Eschenbach), tak německé milostné lyriky (Reinmar von Zweter, Sigehêr, Friedrich von Suonenburg, Heinrich von Meissen zvaný Frauenlob). Sám Václav II. skládal německé milostné písně podle vzoru svých cizích chráněnců. V době, kdy se vytvořily podmínky pro vznik a rozkvět české kultury a českého písemnictví, královský dvůr českým kulturním snahám ještě nevěnoval zvláštní pozornost a podporu. Šlechta z velké části nebyla příznivě nakloněna posledním přemyslovským panovníkům, kteří ji chtěli pevně ovládnout a kolonisační politikou se dotý kali jejích hospodářských posic. Nebyla nakloněna ani dvorským cizomil- ským zálibám kulturním, zejména ne ta její část, která jim sama nepodlehla. Viděla totiž v králově cizomilství i nebezpečný hrot politický, neboť v měst ském patriciátu, převážně německém, vyrůstal nebezpečný soupeř jejího politického vlivu. Mluvíme-li tedy o projevech vlastenectví u domácí šlechty za vlády posledních Přemyslovců a chceme-li je správně chápat, musíme je vidět v jeho hospodářské a politické podmíněnosti. Ze společenského napětí oné doby se zrodilo i české umělé básnictví a posílilo se tak postupné počešto- vání literatury. V zápase o své zájmy potřebovala šlechta také oporu v písem, nictví. Proto je umělá česká literatura z období prvního rozkvětu na konci 13. a na počátku 14. století převahou šlechtická, proto vyhovuje zájmům šlechty a podporuje tyto zájmy. Týká se to veršovaného eposu o Alexandru Velikém, vzniklého na konci 13. století nebo na samém začátku 14. století, týká se to nejstarších českých veršovaných legend z doby kolem r. 1306, tedy skladeb, vzniklých v době Dalimilovi blízké, týká se to i kroniky Dalimilovy Přece však není mezi těmito nejstaršími českými literárními památkami jednoty, ani pokud jde o jejich společenskou funkci, ani pokud jde o jejich literární charakter. Nejstarší české veršované legendy a ještě více staročeská Alexandreis jsou veršované eposy dokládající již značně vyspělou literární kulturu. Jsou to eposy s thematikou z velké míry vzdálenou současnému životu, jen místy aktualisované pro české poměry 14. století ze zřetele tříd- ního stanoviska té vrstvy, za kterou mluví. V legendách je to především vkomponovaná aktuální zmínka o zavraždění posledního Přemyslovce r. 1306, vložená do legendy o Jidášovi. V Alexandreidě je to mnohokrát prosvíta- jící nenávist vůči nižším společenským vrstvám, vůči neurozeným chlapům, a zášť proti Němcům. Protiněmecký osten se objevuje i v některých legendách. 6
v důsledku společenských změn v západních zemích už překročila vrchol svého vývoje, nacházela útočiště na přemyslovském dvoře počínajíc Přes myslem I., největší oblibu však našla u posledních panovníků z Přemyslova rodu. Na českém královském dvoře našli obdiv i přízeň jak představitelé německého rytířského eposu (Ulrich von Eschenbach), tak německé milostné lyriky (Reinmar von Zweter, Sigehêr, Friedrich von Suonenburg, Heinrich von Meissen zvaný Frauenlob). Sám Václav II. skládal německé milostné písně podle vzoru svých cizích chráněnců. V době, kdy se vytvořily podmínky pro vznik a rozkvět české kultury a českého písemnictví, královský dvůr českým kulturním snahám ještě nevěnoval zvláštní pozornost a podporu. Šlechta z velké části nebyla příznivě nakloněna posledním přemyslovským panovníkům, kteří ji chtěli pevně ovládnout a kolonisační politikou se dotý kali jejích hospodářských posic. Nebyla nakloněna ani dvorským cizomil- ským zálibám kulturním, zejména ne ta její část, která jim sama nepodlehla. Viděla totiž v králově cizomilství i nebezpečný hrot politický, neboť v měst ském patriciátu, převážně německém, vyrůstal nebezpečný soupeř jejího politického vlivu. Mluvíme-li tedy o projevech vlastenectví u domácí šlechty za vlády posledních Přemyslovců a chceme-li je správně chápat, musíme je vidět v jeho hospodářské a politické podmíněnosti. Ze společenského napětí oné doby se zrodilo i české umělé básnictví a posílilo se tak postupné počešto- vání literatury. V zápase o své zájmy potřebovala šlechta také oporu v písem, nictví. Proto je umělá česká literatura z období prvního rozkvětu na konci 13. a na počátku 14. století převahou šlechtická, proto vyhovuje zájmům šlechty a podporuje tyto zájmy. Týká se to veršovaného eposu o Alexandru Velikém, vzniklého na konci 13. století nebo na samém začátku 14. století, týká se to nejstarších českých veršovaných legend z doby kolem r. 1306, tedy skladeb, vzniklých v době Dalimilovi blízké, týká se to i kroniky Dalimilovy Přece však není mezi těmito nejstaršími českými literárními památkami jednoty, ani pokud jde o jejich společenskou funkci, ani pokud jde o jejich literární charakter. Nejstarší české veršované legendy a ještě více staročeská Alexandreis jsou veršované eposy dokládající již značně vyspělou literární kulturu. Jsou to eposy s thematikou z velké míry vzdálenou současnému životu, jen místy aktualisované pro české poměry 14. století ze zřetele tříd- ního stanoviska té vrstvy, za kterou mluví. V legendách je to především vkomponovaná aktuální zmínka o zavraždění posledního Přemyslovce r. 1306, vložená do legendy o Jidášovi. V Alexandreidě je to mnohokrát prosvíta- jící nenávist vůči nižším společenským vrstvám, vůči neurozeným chlapům, a zášť proti Němcům. Protiněmecký osten se objevuje i v některých legendách. 6
Strana 7
Ani legendy, ani Alexandreis nemohly však pronikat do širších vrstev a působit na ně pro samu látku, cizí těmto vrstvám, nehledíc k jejich kompo siční složitosti a stylistické umělosti. Alexandreis mimo to pro svou vyhraně, nou třídnost nemohla politicky ve smyslu národnostního uvědomování půs sobit mimo rámec té třídy, za kterou mluvila, tj. mimo rámec šlechty. Situace Dalimilovy kroniky je po této stránce jiná. Už sama její komposice je prostá; v kronice nelze vlastně mluvit o komposici celku, svou komposici mají jen jednotlivé kapitoly nebo shluky kapitol kolem jednoho thematu. Také styl Dalimilovy kroniky je daleko prostší než Alexandreidy a legend, což je nepochybně dáno požadavky středověkých poetik, které rozlišovaly styl „vysoký“ a „nízký“. Její jazyk nevybočuje z hranic jazyka sdělovacího; slovník i syntaktická stavba jejího jazyka je prostá: autor zřejmě záměrně ne využil ve své skladbě výbojů soudobého vyspělého už jazyka básnického, tak charakteristického pro zmíněné již skladby s thematikou odtažitější. Bezroz měrný verš měnící se délky a s převládajícím gramatickým rýmem připra voval cestu k vzniku vypravěčské prózy. Svůj komposiční postup naznačil autor kroniky už v předmluvě, jež sama ukazuje, že znal požadavky středověké poetiky, která žádala, aby básník před vlastním začátkem díla předeslal úvod, a zamítala bezprostřední vstup in medias res jako neumělý. Autor kroniky se kriticky postavil k svým pra- menům a vyslovil svůj záměr: Rěči prázdné, jelikož mohu, myšli ukrátiti, avšak smysl cělý myšli položiti, aby sě tiem mohl každý radějí učiti a k svému sě jazyku viece snažiti. (Předml., 45n. — cito= váno naše vydání, nikoli rekonstrukce původního textu.) Z toho pak vyvodil obecný závěr, podaný ve formě dvouveršové gnómy: Neb uslyšě múdrý řěč múdrú múdřější bude a túžebný tiemto túhy zbude. (Předml., 49n.) Celým svým dílem vytvořil pak řadu obrazů z českých dějin, jejichž ten denci vyjádřil v jednoveršových nebo dvouveršových gnómických poučkách; ty hodnotí situaci z jeho stanoviska a pronáší je buď autor sám jakožto osoba třetí vystupující z objektivity, ale na ději nezúčastněná, anebo jsou vloženy do úst některé líčené postavě, za níž zůstal skryt. Nesouvislá řada tendenč
Ani legendy, ani Alexandreis nemohly však pronikat do širších vrstev a působit na ně pro samu látku, cizí těmto vrstvám, nehledíc k jejich kompo siční složitosti a stylistické umělosti. Alexandreis mimo to pro svou vyhraně, nou třídnost nemohla politicky ve smyslu národnostního uvědomování půs sobit mimo rámec té třídy, za kterou mluvila, tj. mimo rámec šlechty. Situace Dalimilovy kroniky je po této stránce jiná. Už sama její komposice je prostá; v kronice nelze vlastně mluvit o komposici celku, svou komposici mají jen jednotlivé kapitoly nebo shluky kapitol kolem jednoho thematu. Také styl Dalimilovy kroniky je daleko prostší než Alexandreidy a legend, což je nepochybně dáno požadavky středověkých poetik, které rozlišovaly styl „vysoký“ a „nízký“. Její jazyk nevybočuje z hranic jazyka sdělovacího; slovník i syntaktická stavba jejího jazyka je prostá: autor zřejmě záměrně ne využil ve své skladbě výbojů soudobého vyspělého už jazyka básnického, tak charakteristického pro zmíněné již skladby s thematikou odtažitější. Bezroz měrný verš měnící se délky a s převládajícím gramatickým rýmem připra voval cestu k vzniku vypravěčské prózy. Svůj komposiční postup naznačil autor kroniky už v předmluvě, jež sama ukazuje, že znal požadavky středověké poetiky, která žádala, aby básník před vlastním začátkem díla předeslal úvod, a zamítala bezprostřední vstup in medias res jako neumělý. Autor kroniky se kriticky postavil k svým pra- menům a vyslovil svůj záměr: Rěči prázdné, jelikož mohu, myšli ukrátiti, avšak smysl cělý myšli položiti, aby sě tiem mohl každý radějí učiti a k svému sě jazyku viece snažiti. (Předml., 45n. — cito= váno naše vydání, nikoli rekonstrukce původního textu.) Z toho pak vyvodil obecný závěr, podaný ve formě dvouveršové gnómy: Neb uslyšě múdrý řěč múdrú múdřější bude a túžebný tiemto túhy zbude. (Předml., 49n.) Celým svým dílem vytvořil pak řadu obrazů z českých dějin, jejichž ten denci vyjádřil v jednoveršových nebo dvouveršových gnómických poučkách; ty hodnotí situaci z jeho stanoviska a pronáší je buď autor sám jakožto osoba třetí vystupující z objektivity, ale na ději nezúčastněná, anebo jsou vloženy do úst některé líčené postavě, za níž zůstal skryt. Nesouvislá řada tendenč
Strana 8
ních obrazů směřujících, jak bude dále ukázáno, k závěrečné kapitole kro niky, je pak doplněna historickým vyprávěním spojovacím tak, aby celá kro nika měla souvislý historický sled. Dalimilova kronika je složena bezrozměrným veršem, tak jako několik jiných skladeb o něco pozdějších, stejně s ní charakterisovaných střídmým prostým slohem. Důsledné členění skladby na dvojverší a gramatický parale lismus veršů vedly autora k uplatnění rýmů gramatických — ty byly pro něho zřejmě normou. Ohýbací koncovka asociovala stejnou koncovku a stejný tvar a autor této pomoci, mající i dosah obsahový, vydatně a záměrně užíval. Proto v celé kronice jsou zastoupeny daleko největším počtem dvojveršové ob- sahové jednotky, proto se také téměř výlučně rýmují (pokud jde o rým dvou slabičný) slova téže gramatické kategorie (víc než čtvrtinu rýmů tvoří slovesné tvary, z nich nejčastěji infinitiv), proto autor hojně využíval rýmů ze slov tvořených z téhož kořene (postavil X ustavil, ostane X zóstane a pod.). Pas ralelnost veršů vedla autora kroniky nejspíše také k specifickému využití jednoslabičných rýmů a asonace; jednoslabičnými rýmy jsou z největší části spjata slova nestejné gramatické kategorie; to znamená, že autor sahal k tomuto typu rýmu zejména tam, kde nemohl využít asociativní funkce rýmu gramatického. Jak už bylo vidět z předchozí stručné charakteristiky verše, neřídil se autor pravidlem stejného počtu slabik v každém verši, ba neřídil se jím ani u veršů navzájem se rýmujících. Pravidelný osmislabičný verš, přijatý na počátku 14. století za kanonický verš české epické poesie, je v této skladbě jen tendencí, je relativně nejpočtenější. U Dalimilovy kroniky je nápadné, že relativně je velmi málo veršů sedmislabičných, ačkoli i v epickém rozměrném mluvním verši byla jistá tolerance k sedmislabičným (i ovšem k devítislabičným) veršům a ačkoli tedy sedmislabičné verše byly zřetelně považovány za téměř neznatel nou odchylku od osmislabičné normy. Z toho, že daleko více jsou uplatněny verše devítislabičné a pak víceslabičné, lze odvozovati závěr, že formu kroniky nelze interpretovati jako rýmovanou prózu, nýbrž jako svérázný veršovaný útvar, cestu k próze naznačující. Pokud jde o společenskou funkci, autor kroniky (o pokusech o jeho identi fikaci viz v úvodu k historickým poznámkám) stál na stanovisku nižší šlechty a z tohoto stanoviska se rozhodl podat jakousi filosofii českých dějin. Učel toho byl dvojí: jednak bojovat proti klesání významu šlechty, zejména nižší, upevnit její sebevědomí a obnovit její politickou váhu, jednak působit na poli- tickou praxi za nového panovníka — Jana Lucemburského; dílo je 106. kapi- tolou adresováno držitelům moci s tím, aby politické úsilí dvora bylo oriento 8
ních obrazů směřujících, jak bude dále ukázáno, k závěrečné kapitole kro niky, je pak doplněna historickým vyprávěním spojovacím tak, aby celá kro nika měla souvislý historický sled. Dalimilova kronika je složena bezrozměrným veršem, tak jako několik jiných skladeb o něco pozdějších, stejně s ní charakterisovaných střídmým prostým slohem. Důsledné členění skladby na dvojverší a gramatický parale lismus veršů vedly autora k uplatnění rýmů gramatických — ty byly pro něho zřejmě normou. Ohýbací koncovka asociovala stejnou koncovku a stejný tvar a autor této pomoci, mající i dosah obsahový, vydatně a záměrně užíval. Proto v celé kronice jsou zastoupeny daleko největším počtem dvojveršové ob- sahové jednotky, proto se také téměř výlučně rýmují (pokud jde o rým dvou slabičný) slova téže gramatické kategorie (víc než čtvrtinu rýmů tvoří slovesné tvary, z nich nejčastěji infinitiv), proto autor hojně využíval rýmů ze slov tvořených z téhož kořene (postavil X ustavil, ostane X zóstane a pod.). Pas ralelnost veršů vedla autora kroniky nejspíše také k specifickému využití jednoslabičných rýmů a asonace; jednoslabičnými rýmy jsou z největší části spjata slova nestejné gramatické kategorie; to znamená, že autor sahal k tomuto typu rýmu zejména tam, kde nemohl využít asociativní funkce rýmu gramatického. Jak už bylo vidět z předchozí stručné charakteristiky verše, neřídil se autor pravidlem stejného počtu slabik v každém verši, ba neřídil se jím ani u veršů navzájem se rýmujících. Pravidelný osmislabičný verš, přijatý na počátku 14. století za kanonický verš české epické poesie, je v této skladbě jen tendencí, je relativně nejpočtenější. U Dalimilovy kroniky je nápadné, že relativně je velmi málo veršů sedmislabičných, ačkoli i v epickém rozměrném mluvním verši byla jistá tolerance k sedmislabičným (i ovšem k devítislabičným) veršům a ačkoli tedy sedmislabičné verše byly zřetelně považovány za téměř neznatel nou odchylku od osmislabičné normy. Z toho, že daleko více jsou uplatněny verše devítislabičné a pak víceslabičné, lze odvozovati závěr, že formu kroniky nelze interpretovati jako rýmovanou prózu, nýbrž jako svérázný veršovaný útvar, cestu k próze naznačující. Pokud jde o společenskou funkci, autor kroniky (o pokusech o jeho identi fikaci viz v úvodu k historickým poznámkám) stál na stanovisku nižší šlechty a z tohoto stanoviska se rozhodl podat jakousi filosofii českých dějin. Učel toho byl dvojí: jednak bojovat proti klesání významu šlechty, zejména nižší, upevnit její sebevědomí a obnovit její politickou váhu, jednak působit na poli- tickou praxi za nového panovníka — Jana Lucemburského; dílo je 106. kapi- tolou adresováno držitelům moci s tím, aby politické úsilí dvora bylo oriento 8
Strana 9
váno na stranu domácí šlechty. Pro tuto orientaci snaží se autor nalézt zdů vodnění v dějinách. Pro svou filosofii dějin vybral si autor Dalimilovy kroniky základní hod- notící stanovisko, typické pro jeho třídu v dané době: národnostní uvědo- mění. Dalimilovské vlastenectví je projev nevole proti pronikání cizího živlu, zbohatlého německého měšťanstva, na politické kolbiště. To je základní tón celé kroniky. Pod zorným úhlem národnostního uvědomění je hodnocena celá minulost, každý panovník; to dává Dalimilovi také politický program do budoucnosti. Bylo už řečeno, že kronika byla psána s tendencí působit na vnitřní politické dění. Těžiště celé skladby je proto v kapitole 106, v níž Dali« mil pozdravil nového krále a v níž jemu, jakožto symbolu moci, předložil své požadavky a svůj program; v ní také šlechtě ukázal, v čem je její síla a v čem je podmínka její síly. Na adresu královu je tu řečeno: Toho krále rač, bože, dlúho uzdraviti a rač jeho, tvorče, naučiti, aby miloval zemany a v své radě mieval české pány. Neb jemu cti jest s nimi dojíti a bez nich nemóž země upokojiti. Anebo jemu zemanóm uvěřiti, nebo se ctí z země jíti. (106, 7n.) Stejnou zásadu, avšak z jiného konce, vštěpuje tu Dalimil pánům: Pánóm razi múdru býti, kdež mohúc, pokoj činiti. Neb vem jest lépe země samým pokojiti, než nepřietelé váši budú vás súditi, dobrých jinochóv v sobě nehubiece, neb vem jich v skóřě třěba bude viece. Razi vám, smysl svój při sobě jmějte, hostí v zemi nepúštějte. Nechcete-li v tom múdři býti, bude sěkyra na sě dlubny činiti. Razi vem, příde-li které volenie, chovajte sě skrzě les na křivá drva chozenie. Coť sě tiem miení, znamenaj: vol svój jazyk, cizieho nechaj. 9
váno na stranu domácí šlechty. Pro tuto orientaci snaží se autor nalézt zdů vodnění v dějinách. Pro svou filosofii dějin vybral si autor Dalimilovy kroniky základní hod- notící stanovisko, typické pro jeho třídu v dané době: národnostní uvědo- mění. Dalimilovské vlastenectví je projev nevole proti pronikání cizího živlu, zbohatlého německého měšťanstva, na politické kolbiště. To je základní tón celé kroniky. Pod zorným úhlem národnostního uvědomění je hodnocena celá minulost, každý panovník; to dává Dalimilovi také politický program do budoucnosti. Bylo už řečeno, že kronika byla psána s tendencí působit na vnitřní politické dění. Těžiště celé skladby je proto v kapitole 106, v níž Dali« mil pozdravil nového krále a v níž jemu, jakožto symbolu moci, předložil své požadavky a svůj program; v ní také šlechtě ukázal, v čem je její síla a v čem je podmínka její síly. Na adresu královu je tu řečeno: Toho krále rač, bože, dlúho uzdraviti a rač jeho, tvorče, naučiti, aby miloval zemany a v své radě mieval české pány. Neb jemu cti jest s nimi dojíti a bez nich nemóž země upokojiti. Anebo jemu zemanóm uvěřiti, nebo se ctí z země jíti. (106, 7n.) Stejnou zásadu, avšak z jiného konce, vštěpuje tu Dalimil pánům: Pánóm razi múdru býti, kdež mohúc, pokoj činiti. Neb vem jest lépe země samým pokojiti, než nepřietelé váši budú vás súditi, dobrých jinochóv v sobě nehubiece, neb vem jich v skóřě třěba bude viece. Razi vám, smysl svój při sobě jmějte, hostí v zemi nepúštějte. Nechcete-li v tom múdři býti, bude sěkyra na sě dlubny činiti. Razi vem, příde-li které volenie, chovajte sě skrzě les na křivá drva chozenie. Coť sě tiem miení, znamenaj: vol svój jazyk, cizieho nechaj. 9
Strana 10
Pomni, čemu tě Libušě učila, jenž v své řěči nikdie nechybila. (106, 15n.) Aby Dalimil toto vše mohl prohlásit, k tomu potřeboval ze svého stanoviska objasnit postupně celé české dějiny. Jeho dílo nezůstalo však omezeno na vy jádření požadavků a stanovení programu králi. Dalimilovi nešlo jen o krále. V této ,radě zároveň proklamoval zásady a význam národního uvědomění, burcoval proti vlažnosti a zradě, podal kritiku soudobé společnosti a snad nevědomě ukázal lepší cesty vládě. Vycházeje ze svého vlastenectví, přerostl feudální šlechtic Dalimil hranice své třídy. Jeho požadavky a důsledky z nich plynoucí se nevztahují jen na příslušníky jeho třídy, nýbrž mají dosah daleko širší, dotýkají se celé tehdejší společnosti. Dalimil mluví k pánům, zemanům, posuzuje a hodnotí knížata a krále, ale na mysli má prospěch celé společnosti, prospěch ,obce“. Říká to hned na začátku ústy kněžny Libuše: Zlý člověk musí to býti, kterýž pro své dobré dá obci zlým užiti. Obec jest každého ohrada, ktož ji tupí, minulať jej jest rada. Ztratě obec neúfaj do hrada, bez obcě dobude tebe všeliká sváda. (4, 5n.) Je to demokratický rys Dalimilových zásad. Tento druhý základní rys jeho kroniky násobí její základní rys první, její vlastenectví. Působísli Dalimil na národně neuvědomělou šlechtu, neostýchá se poukázat na velmi nepopulární (z hlediska třídního) okolnosti historické: ..Páni, račte poslúchati. Z chlapóv šlechtici bývají a šlechtici syny chlapy jmievají. Ostaralé střiebro a zbožie šlechtu činí a často šlechtu chudoba chlapstvem viní. (41, 12n.) Jsou to naprosto neobvyklá slova u feudála, ale jsou jasná. Jasný je také podklad, z něhož vycházejí. Šlechtic se cítí ohrožen na své moci i na svém majetku stupňujícím se pronikáním cizinců. Proto hledá spojence a zcela při- rozeně a logicky — Dalimil nedovedl být nepřirozený — jej vidí v přísluš- 10
Pomni, čemu tě Libušě učila, jenž v své řěči nikdie nechybila. (106, 15n.) Aby Dalimil toto vše mohl prohlásit, k tomu potřeboval ze svého stanoviska objasnit postupně celé české dějiny. Jeho dílo nezůstalo však omezeno na vy jádření požadavků a stanovení programu králi. Dalimilovi nešlo jen o krále. V této ,radě zároveň proklamoval zásady a význam národního uvědomění, burcoval proti vlažnosti a zradě, podal kritiku soudobé společnosti a snad nevědomě ukázal lepší cesty vládě. Vycházeje ze svého vlastenectví, přerostl feudální šlechtic Dalimil hranice své třídy. Jeho požadavky a důsledky z nich plynoucí se nevztahují jen na příslušníky jeho třídy, nýbrž mají dosah daleko širší, dotýkají se celé tehdejší společnosti. Dalimil mluví k pánům, zemanům, posuzuje a hodnotí knížata a krále, ale na mysli má prospěch celé společnosti, prospěch ,obce“. Říká to hned na začátku ústy kněžny Libuše: Zlý člověk musí to býti, kterýž pro své dobré dá obci zlým užiti. Obec jest každého ohrada, ktož ji tupí, minulať jej jest rada. Ztratě obec neúfaj do hrada, bez obcě dobude tebe všeliká sváda. (4, 5n.) Je to demokratický rys Dalimilových zásad. Tento druhý základní rys jeho kroniky násobí její základní rys první, její vlastenectví. Působísli Dalimil na národně neuvědomělou šlechtu, neostýchá se poukázat na velmi nepopulární (z hlediska třídního) okolnosti historické: ..Páni, račte poslúchati. Z chlapóv šlechtici bývají a šlechtici syny chlapy jmievají. Ostaralé střiebro a zbožie šlechtu činí a často šlechtu chudoba chlapstvem viní. (41, 12n.) Jsou to naprosto neobvyklá slova u feudála, ale jsou jasná. Jasný je také podklad, z něhož vycházejí. Šlechtic se cítí ohrožen na své moci i na svém majetku stupňujícím se pronikáním cizinců. Proto hledá spojence a zcela při- rozeně a logicky — Dalimil nedovedl být nepřirozený — jej vidí v přísluš- 10
Strana 11
nících téhož jazyka bez třídního rozlišení. Nebezpečí mu pomohlo překonat úzké třídní stanovisko a dovedlo ho k vyslovení věty, v níž se zřetelně obje- vuje náznak rovnosti lidí, v té době naprosto neobvyklý a neočekávaný: Radějí sě chci s českú sedlkú snieti, než ciesařovnu německú ženú mieti. Vřeť každému srdce po jazyku svému, a proto Němkyně nebude přieti lidu mému. (41, 21n.) To je vrchol dalimilovského vlastenectví a demokratičnosti, to je také klíč k pochopení sociální funkce Dalimilovy kroniky a k odhalení příčiny její popularity. Dalimil ze svého třídního stanoviska došel k svému projevu vlastenectví a jím dovedl pak překonat své úzce třídní stanovisko. Tak jeho dílo, přesněji řečeno literární dílo, které odrazilo tento jeho vývoj, vyjádřilo touhy a zájmy všech česky mluvících lidí oné doby. Široký a pokrokový společenský dosah Dalimilovy kroniky, daný jí au- torem hned při zrodu, byl také důvodem její dlouhé obliby. Opisy kroniky jsou zachovány zhruba od doby jejího vzniku až do druhé poloviny 15. sto letí. Není to jistě náhodné, že řada opisů je celkem plynulá, že mezi jednotli vými zachovanými opisy není velkých časových mezer. Je to doklad trvalé obliby kroniky. Dalimilova kronika mohla být a zůstávat aktuální a povzbu- divou četbou v době, kdy měla co říci. Její vlastenecký tón se nepochybně kladně uplatňoval za přiostřující se krise společenské v druhé polovině 14. sto letí, kdy vzrůstalo sociální a zároveň i nacionální napětí v městech mezi bohatým patriciátem, převážně německým, a mezi českými řemeslnickými mistry, napětí mezi bohatšími obyvateli měst a mezi městskou chudinou, čím dále tím více vykořisťovanou. Tento tón našel také nepochybně své uplatnění v letech husitského revolučního kvasu, protože husitství postavilo do popředí zcela jasně i otázku národnostní. Boj proti německému patriciátu stal se vedle zápasu sociálního i bojem národnostním. Vítězství nad cizí intervencí byla příčinou nesmírného vzrůstu národního sebevědomí. Že v husitské době našla živý ohlas dalimilovská demokratičnost, je samozřejmé. Zejména ty její pro- jevy musily mít živý ohlas, jež byly i v době vzniku kroniky voláním všech příslušníků národa do jednoho tábora. Že Dalimilova kronika v 15. století aktuální byla, o tom svědčí především to, že šíření v opisech nebylo mechanické, nýbrž že text byl dále propraco- váván, a za druhé to, že našla živý ohlas, že jí bylo využito v jiné aktuální politické skladbě. Pokud jde o přepracovávání textu Dalimilovy kroniky II
nících téhož jazyka bez třídního rozlišení. Nebezpečí mu pomohlo překonat úzké třídní stanovisko a dovedlo ho k vyslovení věty, v níž se zřetelně obje- vuje náznak rovnosti lidí, v té době naprosto neobvyklý a neočekávaný: Radějí sě chci s českú sedlkú snieti, než ciesařovnu německú ženú mieti. Vřeť každému srdce po jazyku svému, a proto Němkyně nebude přieti lidu mému. (41, 21n.) To je vrchol dalimilovského vlastenectví a demokratičnosti, to je také klíč k pochopení sociální funkce Dalimilovy kroniky a k odhalení příčiny její popularity. Dalimil ze svého třídního stanoviska došel k svému projevu vlastenectví a jím dovedl pak překonat své úzce třídní stanovisko. Tak jeho dílo, přesněji řečeno literární dílo, které odrazilo tento jeho vývoj, vyjádřilo touhy a zájmy všech česky mluvících lidí oné doby. Široký a pokrokový společenský dosah Dalimilovy kroniky, daný jí au- torem hned při zrodu, byl také důvodem její dlouhé obliby. Opisy kroniky jsou zachovány zhruba od doby jejího vzniku až do druhé poloviny 15. sto letí. Není to jistě náhodné, že řada opisů je celkem plynulá, že mezi jednotli vými zachovanými opisy není velkých časových mezer. Je to doklad trvalé obliby kroniky. Dalimilova kronika mohla být a zůstávat aktuální a povzbu- divou četbou v době, kdy měla co říci. Její vlastenecký tón se nepochybně kladně uplatňoval za přiostřující se krise společenské v druhé polovině 14. sto letí, kdy vzrůstalo sociální a zároveň i nacionální napětí v městech mezi bohatým patriciátem, převážně německým, a mezi českými řemeslnickými mistry, napětí mezi bohatšími obyvateli měst a mezi městskou chudinou, čím dále tím více vykořisťovanou. Tento tón našel také nepochybně své uplatnění v letech husitského revolučního kvasu, protože husitství postavilo do popředí zcela jasně i otázku národnostní. Boj proti německému patriciátu stal se vedle zápasu sociálního i bojem národnostním. Vítězství nad cizí intervencí byla příčinou nesmírného vzrůstu národního sebevědomí. Že v husitské době našla živý ohlas dalimilovská demokratičnost, je samozřejmé. Zejména ty její pro- jevy musily mít živý ohlas, jež byly i v době vzniku kroniky voláním všech příslušníků národa do jednoho tábora. Že Dalimilova kronika v 15. století aktuální byla, o tom svědčí především to, že šíření v opisech nebylo mechanické, nýbrž že text byl dále propraco- váván, a za druhé to, že našla živý ohlas, že jí bylo využito v jiné aktuální politické skladbě. Pokud jde o přepracovávání textu Dalimilovy kroniky II
Strana 12
(o vytvoření její tzv. druhé redakce), je třeba říci, že to byl proces pozvolný, vycházející z textových změn, zastoupených v rukopise Vídeňském z konce 14. stol. a postupující přes textové úpravy rukopisů Lobkovického, Cerron- ského a Pelclova až k osobitým úpravám rukopisu Fürstenberského, jak je ukázáno v úvodu k textovým poznámkám. Postupnými úpravami základního textu byl tento text rozšířen o řadu přídavků, ale tyto přídavky neznamenaly nějakou podstatnou změnu základní ideje díla. Základní dva znaky Dalimi- lovy kroniky, které byly podkladem její široké společenské funkce, vlaste nectví a demokratičnost, zůstaly i dále základními znaky a textovými úpra- vami nebyly ani podstatně vyzdviženy, ani nebyly ztlumeny. Přídavky tzv. druhé redakce, tj. přídavky rukopisů Lobkovického, Cerronského, Pelclova a Fürstenberského, doplňují a rozvádějí základní text, vyplývají zpravidla ze snahy o zlogičtění vypravěčského postupu, o usnadnění přechodu od jednoho motivu k druhému a o dějové propracování vyprávěných příběhů. Objevuje se v nich stejně vlastenecky zanícený a proti cizincům antagonisticky zahro cený tón, jestliže jsou připojeny k místům tohoto charakteru v základním textu. Upravovatelé tedy pochopili smysl díla a podřídili mu i své úpravy. Pokud jde o tvůrčí ohlas Dalimilovy kroniky, je nutno připomenout, že měla ohlas už ve 14. století. Svědčí o tom řada skladeb k ní více nebo méně volně připojených nebo s ní ani přímo nesouvisících, ale vždy napodobujících její tón i její styl. Jsou otištěny v tomto vydání jako doplňky k textu kroniky. V 15. století však bylo Dalimilovy kroniky využito v politickém spisku, nazý, vaném zpravidla podle zápisu v rukopise Cerronském „Krátké sebránie z kro nik českých k výstraze věrných Čechóv“. Je to agitační dílo, složené nejspíše před volbou Albrechta II. r. 1437, varující ostrými protiněmeckými invekti- vami před volbou Němce za českého krále. Není snad už třeba dalších po ukazů, že Dalimilova kronika měla i v husitské době co říci, že tu mohla plnit a plnila svou společenskou funkci, a to v plném rozsahu jako v době svého vzniku. Po husitské době ustoupila Dalimilova kronika ze středu čtenářského zájmu, zejména když v 16. století byla nahrazena kronikou Hájkovou, ale nebyla zapomenuta docela. Jako zdroje citátů jí využil Viktorin Kornel ze Všehrd, a to opět na zdůraznění svého uvědomělého vlastenectví, pak Dus bravius a Prokop Lupáč. Své plné uplatnění našla opět v době těsně před Bílou horou. Je to pochopitelné a z hlediska spojení literatury se společen ským vývojem je to nutné a zákonité. Nepřátelská nálada proti německému živlu v Čechách, od konce 15. století opět se vzmáhajícímu, stupňovala se po celé 16. století a na samém začátku 17. století dostoupila vrcholu. Obecný 12
(o vytvoření její tzv. druhé redakce), je třeba říci, že to byl proces pozvolný, vycházející z textových změn, zastoupených v rukopise Vídeňském z konce 14. stol. a postupující přes textové úpravy rukopisů Lobkovického, Cerron- ského a Pelclova až k osobitým úpravám rukopisu Fürstenberského, jak je ukázáno v úvodu k textovým poznámkám. Postupnými úpravami základního textu byl tento text rozšířen o řadu přídavků, ale tyto přídavky neznamenaly nějakou podstatnou změnu základní ideje díla. Základní dva znaky Dalimi- lovy kroniky, které byly podkladem její široké společenské funkce, vlaste nectví a demokratičnost, zůstaly i dále základními znaky a textovými úpra- vami nebyly ani podstatně vyzdviženy, ani nebyly ztlumeny. Přídavky tzv. druhé redakce, tj. přídavky rukopisů Lobkovického, Cerronského, Pelclova a Fürstenberského, doplňují a rozvádějí základní text, vyplývají zpravidla ze snahy o zlogičtění vypravěčského postupu, o usnadnění přechodu od jednoho motivu k druhému a o dějové propracování vyprávěných příběhů. Objevuje se v nich stejně vlastenecky zanícený a proti cizincům antagonisticky zahro cený tón, jestliže jsou připojeny k místům tohoto charakteru v základním textu. Upravovatelé tedy pochopili smysl díla a podřídili mu i své úpravy. Pokud jde o tvůrčí ohlas Dalimilovy kroniky, je nutno připomenout, že měla ohlas už ve 14. století. Svědčí o tom řada skladeb k ní více nebo méně volně připojených nebo s ní ani přímo nesouvisících, ale vždy napodobujících její tón i její styl. Jsou otištěny v tomto vydání jako doplňky k textu kroniky. V 15. století však bylo Dalimilovy kroniky využito v politickém spisku, nazý, vaném zpravidla podle zápisu v rukopise Cerronském „Krátké sebránie z kro nik českých k výstraze věrných Čechóv“. Je to agitační dílo, složené nejspíše před volbou Albrechta II. r. 1437, varující ostrými protiněmeckými invekti- vami před volbou Němce za českého krále. Není snad už třeba dalších po ukazů, že Dalimilova kronika měla i v husitské době co říci, že tu mohla plnit a plnila svou společenskou funkci, a to v plném rozsahu jako v době svého vzniku. Po husitské době ustoupila Dalimilova kronika ze středu čtenářského zájmu, zejména když v 16. století byla nahrazena kronikou Hájkovou, ale nebyla zapomenuta docela. Jako zdroje citátů jí využil Viktorin Kornel ze Všehrd, a to opět na zdůraznění svého uvědomělého vlastenectví, pak Dus bravius a Prokop Lupáč. Své plné uplatnění našla opět v době těsně před Bílou horou. Je to pochopitelné a z hlediska spojení literatury se společen ským vývojem je to nutné a zákonité. Nepřátelská nálada proti německému živlu v Čechách, od konce 15. století opět se vzmáhajícímu, stupňovala se po celé 16. století a na samém začátku 17. století dostoupila vrcholu. Obecný 12
Strana 13
odpor proti německé expansi, jehož projevem bylo i památné, ale nedodržo- vané zákonné opatření generálního sněmu z r. 1615 „o zachování starožitného jazyka českého a vzdělání jeho“, našel svůj literární odraz v díle Pavla Strán- ského „Proti hostinským v Čechách se do kostelů tlačícím jazykům na nedba- lého Čecha učiněný okřik“. Stránský se tu rozhodl promluvit národnostně burcující řečí do vlastních řad, vlažných v otázkách jazyka a kladoucích větší váhu na věci víry. Rozhodl se promluvit proti trpné benevolenci vůči němec kým příslušníkům nekatolických církví, protože postřehl širší nebezpečí, než jakého si byla vědoma ztrnulá a otupělá inteligence novoutrakvistická. Není jistě náhodné, že pro uvedení díla i v jeho závěru užil Stránský národnostně zahrocených citátů z Dalimilovy kroniky, čímž znovu vyzdvihl její vlaste necký tón. V samý předvečer bělohorské katastrofy měla Dalimilova kronika zapů sobit při burcování národního vědomí přímo, nikoli jen prostřednictvím citátů. Pavel Ješín z Bezdězce pořídil s humanistickou vydavatelskou pečlivostí její první vydání tiskem. Důvody, proč byla kronika vydána právě v této době, vyložil ve věnování Václavu Vilémovi z Roupova a Václavu Budovcovi z Budova a v „Předmluvě k rozumnému a pobožnému čtenáři“. Vcelku vystihl základní tendenci kroniky, při jejím výkladu vyšel zejména z jejího nacionálně rozhořčeného tónu, ale přitom její bojovnost, tj. za dané spole čenské situace její největší aktuálnost, ztlumil tím, že zvlášť nevytkl a nevy zdvihl rysy její demokratičnosti. Téměř celý náklad vydání kroniky byl však hned po bitvě bělohorské spálen. I to je svědectví, že vítězové bělohorští byli si vědomi její působivosti. Poslední část své společenské úlohy Dalimilova kronika sehrála na samém počátku našeho národního obrození. R. 1786 ji znovu vydal jeden z prvních obrozenských učeneckých buditelů, František Faustin Procházka. Procháze kovo postavení jako vydavatele bylo zcela jiné než postavení Ješínovo, protože také společenská situace na konci 18. století byla jiná než r. 1620. Ješín mohl zdůraznit aktuální poslání kroniky, Procházka pravdu o Dalimilově kronice říci nesměl a snad ani nechtěl, ale jeho vydání této kroniky byl čin daleko většího společenského dosahu než vydání Ješínovo. Text kroniky se dostal do čtenářského oběhu a mohl působit na upevňující se národní vědomí, mohl podporovat proces formování novodobého národa. Aby Procházka provedl text úskalím censury, jež sám jako censor dobře znal, musil v předmluvě uhladit všechny hroty. V dobovém duchu prohlásil kroniku za jednu z obran českého jazyka; zdůraznil její starobylost a její dokumentární hodnotu jazy kovou. Aby mohl text kroniky vydat, musil napřed odstranit přízrak prvního 13
odpor proti německé expansi, jehož projevem bylo i památné, ale nedodržo- vané zákonné opatření generálního sněmu z r. 1615 „o zachování starožitného jazyka českého a vzdělání jeho“, našel svůj literární odraz v díle Pavla Strán- ského „Proti hostinským v Čechách se do kostelů tlačícím jazykům na nedba- lého Čecha učiněný okřik“. Stránský se tu rozhodl promluvit národnostně burcující řečí do vlastních řad, vlažných v otázkách jazyka a kladoucích větší váhu na věci víry. Rozhodl se promluvit proti trpné benevolenci vůči němec kým příslušníkům nekatolických církví, protože postřehl širší nebezpečí, než jakého si byla vědoma ztrnulá a otupělá inteligence novoutrakvistická. Není jistě náhodné, že pro uvedení díla i v jeho závěru užil Stránský národnostně zahrocených citátů z Dalimilovy kroniky, čímž znovu vyzdvihl její vlaste necký tón. V samý předvečer bělohorské katastrofy měla Dalimilova kronika zapů sobit při burcování národního vědomí přímo, nikoli jen prostřednictvím citátů. Pavel Ješín z Bezdězce pořídil s humanistickou vydavatelskou pečlivostí její první vydání tiskem. Důvody, proč byla kronika vydána právě v této době, vyložil ve věnování Václavu Vilémovi z Roupova a Václavu Budovcovi z Budova a v „Předmluvě k rozumnému a pobožnému čtenáři“. Vcelku vystihl základní tendenci kroniky, při jejím výkladu vyšel zejména z jejího nacionálně rozhořčeného tónu, ale přitom její bojovnost, tj. za dané spole čenské situace její největší aktuálnost, ztlumil tím, že zvlášť nevytkl a nevy zdvihl rysy její demokratičnosti. Téměř celý náklad vydání kroniky byl však hned po bitvě bělohorské spálen. I to je svědectví, že vítězové bělohorští byli si vědomi její působivosti. Poslední část své společenské úlohy Dalimilova kronika sehrála na samém počátku našeho národního obrození. R. 1786 ji znovu vydal jeden z prvních obrozenských učeneckých buditelů, František Faustin Procházka. Procháze kovo postavení jako vydavatele bylo zcela jiné než postavení Ješínovo, protože také společenská situace na konci 18. století byla jiná než r. 1620. Ješín mohl zdůraznit aktuální poslání kroniky, Procházka pravdu o Dalimilově kronice říci nesměl a snad ani nechtěl, ale jeho vydání této kroniky byl čin daleko většího společenského dosahu než vydání Ješínovo. Text kroniky se dostal do čtenářského oběhu a mohl působit na upevňující se národní vědomí, mohl podporovat proces formování novodobého národa. Aby Procházka provedl text úskalím censury, jež sám jako censor dobře znal, musil v předmluvě uhladit všechny hroty. V dobovém duchu prohlásil kroniku za jednu z obran českého jazyka; zdůraznil její starobylost a její dokumentární hodnotu jazy kovou. Aby mohl text kroniky vydat, musil napřed odstranit přízrak prvního 13
Strana 14
vydavatele, který „Fridrichově rotě zcela oddaný, sám od osoby své v přípisu svém k odboji a bouřce nápomocen byl a tuto knihu beze vší její viny s tím nepravým oumyslem vydal, aby k rozdýmání a zachování roznícené tehdáž bouřky jakožto nějakou pochodní sloužila“. Je to paradoxní, že Procházka musil takto aktuálnost Dalimilovy kroniky popřít a svést ji na vydavatele, aby tuto kroniku mohl aktuální učinit. Že se znova aktuální stala, o tom svědčí mimo jiné dva fakty, týkající se více strany, která si její aktuálnost uvědomo vala, protože se jí nehodila, než strany, pro kterou byla živým odkazem minu losti. R. 1821 případně sice, ale zřetelně s nepřátelským úmyslem nazval ně- mecký historik Joseph Georg Meinert Dalimilovu kroniku „polnicí husit- ských válek“. R. 1838 bylo Václavu Hankovi po pětiletém dohadování sdě- leno, že se jeho vydání Dalimilovy kroniky nepovoluje. Proto Hankovo vydání bylo vysázeno v Lipsku, kam rakouská censura nedosahovala, a teprve r. 1849 bylo po uvolnění censury v Praze dotištěno. Národním obrozením se skončilo aktuální společenské působení Dalimis lovy kroniky. Dalimilova kronika se stala „literární památkou“. Ani pak ovšem, i když byla s hlediska čistě literárního bez zřetele k svému společen skému poslání často nesprávně hodnocena, nemohl se ztratit její aktuální charakter. Přestala sice být hnací silou společenského vývoje, ale stala se přís kladem, stala se připomínkou o síle literatury. Julius Fučík připomněl na- posled tento příklad — skryt za pseudonymem Jan Borovský — v článku „Pro- roctví Libušino“, otištěném v prosinci r. 1938. Jeho článek v dusném prostředí druhé republiky zvedal pokleslé národní sebevědomí a rovnal páteř. Fučík v něm pronesl slova, jenž v daném společenském kontextu měla charakter přímo revoluční: „Každá posice, kterou se podařilo udržeti podle Dalimilových rad, se stala později v husitské době mohutnou pevností, z níž do celé tehdejší Evropy vyzařovala sláva husit- ských zbraní.“ Jiří Daňhelka Úmysl vydat nové kritické vydání Dalimilovy kroniky pojal jsem v letech fašistické okupace a hned jsem tehdy začal je připravovat. Doplňuje tedy i nové vydání Dalimilovy kroniky, které zčásti realisuje můj tehdejší plán, onu řadu edic této kroniky vížících se ke kritickým obdobím našeho ná- roda. Za okupace ovšem nebylo ani pomyšlení na skutečné vydání; šlo jen o přípravu. Po osvobození znovuvybudování vysokých škol a postupné přebudování naší vědy a jejích institucí bránilo mi v intensivnější práci 14
vydavatele, který „Fridrichově rotě zcela oddaný, sám od osoby své v přípisu svém k odboji a bouřce nápomocen byl a tuto knihu beze vší její viny s tím nepravým oumyslem vydal, aby k rozdýmání a zachování roznícené tehdáž bouřky jakožto nějakou pochodní sloužila“. Je to paradoxní, že Procházka musil takto aktuálnost Dalimilovy kroniky popřít a svést ji na vydavatele, aby tuto kroniku mohl aktuální učinit. Že se znova aktuální stala, o tom svědčí mimo jiné dva fakty, týkající se více strany, která si její aktuálnost uvědomo vala, protože se jí nehodila, než strany, pro kterou byla živým odkazem minu losti. R. 1821 případně sice, ale zřetelně s nepřátelským úmyslem nazval ně- mecký historik Joseph Georg Meinert Dalimilovu kroniku „polnicí husit- ských válek“. R. 1838 bylo Václavu Hankovi po pětiletém dohadování sdě- leno, že se jeho vydání Dalimilovy kroniky nepovoluje. Proto Hankovo vydání bylo vysázeno v Lipsku, kam rakouská censura nedosahovala, a teprve r. 1849 bylo po uvolnění censury v Praze dotištěno. Národním obrozením se skončilo aktuální společenské působení Dalimis lovy kroniky. Dalimilova kronika se stala „literární památkou“. Ani pak ovšem, i když byla s hlediska čistě literárního bez zřetele k svému společen skému poslání často nesprávně hodnocena, nemohl se ztratit její aktuální charakter. Přestala sice být hnací silou společenského vývoje, ale stala se přís kladem, stala se připomínkou o síle literatury. Julius Fučík připomněl na- posled tento příklad — skryt za pseudonymem Jan Borovský — v článku „Pro- roctví Libušino“, otištěném v prosinci r. 1938. Jeho článek v dusném prostředí druhé republiky zvedal pokleslé národní sebevědomí a rovnal páteř. Fučík v něm pronesl slova, jenž v daném společenském kontextu měla charakter přímo revoluční: „Každá posice, kterou se podařilo udržeti podle Dalimilových rad, se stala později v husitské době mohutnou pevností, z níž do celé tehdejší Evropy vyzařovala sláva husit- ských zbraní.“ Jiří Daňhelka Úmysl vydat nové kritické vydání Dalimilovy kroniky pojal jsem v letech fašistické okupace a hned jsem tehdy začal je připravovat. Doplňuje tedy i nové vydání Dalimilovy kroniky, které zčásti realisuje můj tehdejší plán, onu řadu edic této kroniky vížících se ke kritickým obdobím našeho ná- roda. Za okupace ovšem nebylo ani pomyšlení na skutečné vydání; šlo jen o přípravu. Po osvobození znovuvybudování vysokých škol a postupné přebudování naší vědy a jejích institucí bránilo mi v intensivnější práci 14
Strana 15
na tak složitém a pracném vydání, jako je edice Dalimilovy kroniky při její bohaté rukopisné tradici. Byl jsem proto rád, že jsem našel v doc. Jiřím Daňhelkovi účinného pomocníka, jehož oddaností k práci podařilo se uskutečnit toto vydání Dalimilovy kroniky, zveřejňující ji jako literární památku. Uznal jsem také jeho důvody pro to, abychom za podklad vydání přijali rukopis Lobkovický, třebaže můj původní úmysl byl vycházet z rukopisu Vídeňského. Spolu s doc. J. Daňhelkou pracujeme i na velikém kritickém vydání Dalimila, které vlastně teprve uskutečňuje můj původní plán v celém roz- sahu. Bohuslav Havránek Toto druhé vydání je v podstatě nezměněný otisk vydání prvního, v němž byly opraveny především tiskové chyby; mimo ně a několik oprav v inter- punkci a v délkách byla nově upravena tato místa: kap. 7, v. 23; kap. 10, v. 52; kap. 13, v. 7 a 10; kap. 20, v. 1 a 2; kap. 64, v. 56 a 57; kap. 100, v. 36; kap. 102, v. 19; kap. 102, v. 3 a 4; dopl. 7, v. 19 a 24. — Textově kritické poznámky byly nově upraveny k těmto místům, pokud toho bylo třeba, a ke kap. 10, v. 43 a 64; kap. 17, v. 16; kap. 55, v. 26; kap. 56, v. 41 a 42; kap. 79, v. 17; kap. 87, v. 180 kap. 93, v. 6; kap. 100, v. 6; kap. 102, v. 1 a 12; kap. 106, v. 11 a 20. — Historické vysvětlivky byly upraveny v těchto případech: kap. 32, příd. k v. 40, 3—30; kap. 32, v. 52; kap. 51, úv. pozn.; kap. 57, v. 12—16; kap. 58, v. 30; kap. 66, v. 16; kap. 73, v. I3; kap. 74, v. 13—16; kap. 75, v. 8—12; kap. 79, v. 25—32; kap. 83, úv. pozn.; kap. 83, v. 1; kap. 92, v. 31; kap. 92, v. 33; kap. 93, v. 24; kap. 96, v. 3—4; kap. 98, v. 6—8; kap. 102, v. 36; kap. 102, v. 41—50; kap. 106, v. 1—6; dopl. 3, v. 7—10; dopl. 7, v. 27. 15
na tak složitém a pracném vydání, jako je edice Dalimilovy kroniky při její bohaté rukopisné tradici. Byl jsem proto rád, že jsem našel v doc. Jiřím Daňhelkovi účinného pomocníka, jehož oddaností k práci podařilo se uskutečnit toto vydání Dalimilovy kroniky, zveřejňující ji jako literární památku. Uznal jsem také jeho důvody pro to, abychom za podklad vydání přijali rukopis Lobkovický, třebaže můj původní úmysl byl vycházet z rukopisu Vídeňského. Spolu s doc. J. Daňhelkou pracujeme i na velikém kritickém vydání Dalimila, které vlastně teprve uskutečňuje můj původní plán v celém roz- sahu. Bohuslav Havránek Toto druhé vydání je v podstatě nezměněný otisk vydání prvního, v němž byly opraveny především tiskové chyby; mimo ně a několik oprav v inter- punkci a v délkách byla nově upravena tato místa: kap. 7, v. 23; kap. 10, v. 52; kap. 13, v. 7 a 10; kap. 20, v. 1 a 2; kap. 64, v. 56 a 57; kap. 100, v. 36; kap. 102, v. 19; kap. 102, v. 3 a 4; dopl. 7, v. 19 a 24. — Textově kritické poznámky byly nově upraveny k těmto místům, pokud toho bylo třeba, a ke kap. 10, v. 43 a 64; kap. 17, v. 16; kap. 55, v. 26; kap. 56, v. 41 a 42; kap. 79, v. 17; kap. 87, v. 180 kap. 93, v. 6; kap. 100, v. 6; kap. 102, v. 1 a 12; kap. 106, v. 11 a 20. — Historické vysvětlivky byly upraveny v těchto případech: kap. 32, příd. k v. 40, 3—30; kap. 32, v. 52; kap. 51, úv. pozn.; kap. 57, v. 12—16; kap. 58, v. 30; kap. 66, v. 16; kap. 73, v. I3; kap. 74, v. 13—16; kap. 75, v. 8—12; kap. 79, v. 25—32; kap. 83, úv. pozn.; kap. 83, v. 1; kap. 92, v. 31; kap. 92, v. 33; kap. 93, v. 24; kap. 96, v. 3—4; kap. 98, v. 6—8; kap. 102, v. 36; kap. 102, v. 41—50; kap. 106, v. 1—6; dopl. 3, v. 7—10; dopl. 7, v. 27. 15
Strana 16
Strana 17
(Vra® ) 5 P 10* ) 10 15 20 25 PREDMLUVA Tuto sč počíná kronika Mnozí pověsti hledají, v tom můúdřě a dvorně činie, ale že své země netbají, tiem svój rod sprostenstvím vinie. Nebo by së do nich které cti nadieli, své země by knihy jměli, z nichž by svój rod vešken zvěděli, a odkud sú přišli, věděli, (1) a cosli sú zlého trpěli a kterak sú sć bźti smóli. Jáz těch kněh dávno hledaji a veždy toho žádaji, aby sč v to nčkto múdrý uvázal a všč české skutky v jedno svázal. A dotad sem toho žádal, donidž sem toho právč nezbadal, že sč v to nikte nechce otdati, proto sč sám v to musim uvdzati. Ale včz, žeť úsilno jest tu kroniku psáti, (nebť musím z rozličných jednu shledati), nebt to za jisto povčdč, Zet nikdiež cělé kroniky nevědě, neb jejie písaři nevelmi sú snażni byli, proto sú mnoho opustili, jedno o svém kraji a jiného málo mluviece a mnoho rozličného opustiece, (nčkde velmi krátiece) a tiem pravý sled tratiece. Nalez kroniku u knčzč starého u Boleslavi, 2 Dalimilova kronika 1 7
(Vra® ) 5 P 10* ) 10 15 20 25 PREDMLUVA Tuto sč počíná kronika Mnozí pověsti hledají, v tom můúdřě a dvorně činie, ale že své země netbají, tiem svój rod sprostenstvím vinie. Nebo by së do nich které cti nadieli, své země by knihy jměli, z nichž by svój rod vešken zvěděli, a odkud sú přišli, věděli, (1) a cosli sú zlého trpěli a kterak sú sć bźti smóli. Jáz těch kněh dávno hledaji a veždy toho žádaji, aby sč v to nčkto múdrý uvázal a všč české skutky v jedno svázal. A dotad sem toho žádal, donidž sem toho právč nezbadal, že sč v to nikte nechce otdati, proto sč sám v to musim uvdzati. Ale včz, žeť úsilno jest tu kroniku psáti, (nebť musím z rozličných jednu shledati), nebt to za jisto povčdč, Zet nikdiež cělé kroniky nevědě, neb jejie písaři nevelmi sú snażni byli, proto sú mnoho opustili, jedno o svém kraji a jiného málo mluviece a mnoho rozličného opustiece, (nčkde velmi krátiece) a tiem pravý sled tratiece. Nalez kroniku u knčzč starého u Boleslavi, 2 Dalimilova kronika 1 7
Strana 18
30 35 40 ta všěcky jiné oslavi, ta mi jístě vlastiné boje zpravi (a mnoho neznámého vypravi). Proto, budešili pražskú nebo břevnovskú kroniku čísti, tiem sě právě ujisti, že na ní jest méňe postaveno, ale slov viece mluveno, a opatovičská, ta často blúdí, ačt viece mluví, však tobú slúdí; vyšehradská mi sě najméňe slíbila, ale najlepšiet jest na Boleslavi byla. To račte všichni věděti, žeť sě já chci té držěti. Ale naleznešili kde co jinak než tuto mluveno, věz, žeť to jest mú volí neproměňeno, ale jakž tam jest postaveno, takežt jest i mnú tuto ustaveno. L 2a 50 55 60 Řěči prázdné, jelikož mohu, myšli ukrátiti, avšak smysl cělý myšli položiti, aby sě tiem mohl každý radějí učiti a k svému sě jazyku ] viece snažiti. Neb uslyšě múdrý řěč múdrú múdřější bude a túžebný tiemto túhy zbude. Jázť tuto sprostně položi a na to lepšieho proši, aby pro našie země čest i pro našich nepřátel lest opravil mú řěč rýmem krásným a oslavil hlaholem jasným, a mne tiem nehanějě, by řekl: „Plete sě a neuměje“. Jáť sě v tom dobřě znaji, jedno žet o svém jazycě tbaji. Toť mě jest k tomu zbudilo a mě k úsilí připudilo. 45 18
30 35 40 ta všěcky jiné oslavi, ta mi jístě vlastiné boje zpravi (a mnoho neznámého vypravi). Proto, budešili pražskú nebo břevnovskú kroniku čísti, tiem sě právě ujisti, že na ní jest méňe postaveno, ale slov viece mluveno, a opatovičská, ta často blúdí, ačt viece mluví, však tobú slúdí; vyšehradská mi sě najméňe slíbila, ale najlepšiet jest na Boleslavi byla. To račte všichni věděti, žeť sě já chci té držěti. Ale naleznešili kde co jinak než tuto mluveno, věz, žeť to jest mú volí neproměňeno, ale jakž tam jest postaveno, takežt jest i mnú tuto ustaveno. L 2a 50 55 60 Řěči prázdné, jelikož mohu, myšli ukrátiti, avšak smysl cělý myšli položiti, aby sě tiem mohl každý radějí učiti a k svému sě jazyku ] viece snažiti. Neb uslyšě múdrý řěč múdrú múdřější bude a túžebný tiemto túhy zbude. Jázť tuto sprostně položi a na to lepšieho proši, aby pro našie země čest i pro našich nepřátel lest opravil mú řěč rýmem krásným a oslavil hlaholem jasným, a mne tiem nehanějě, by řekl: „Plete sě a neuměje“. Jáť sě v tom dobřě znaji, jedno žet o svém jazycě tbaji. Toť mě jest k tomu zbudilo a mě k úsilí připudilo. 45 18
Strana 19
KAPITOLA I (Viaß , Ot Babylonské věžě a o sedmidcát jazycích L 2b 10 15 20 25 Když vešken lid pro svú vinu kromě osmi vodú zhynu, tedy ti, již biechu ostali, od vzchodu slunečného vstali, ku poledni sě veždy brachu, nebo plni biechu strachu, potopy sě vždy bojiece, sami sobě v tom nevěřiece. Když na jednom poli biechu, jemužto Sennar diechu, tu nemúdrú radu vzěchu a právě podobnú k smiechu řkúc: „Postavimy věži sobě, ta bude vy soká až do nebě! A když tu věži děláchu, tvrdými cihlami ji skládáchu, klí miesto vápna jmějiechu — a všickni jednu řěč mluviechu. Bohu sě jich dielo neslíbi i jich jazyky tak zmýli, že bratr bratru neurozumě, ale každý svú řěč jmě. Tu svého diela přěstachu a druh ot druha sě pryč brachu. Každý těch vlast sobě ustavi a ot těch sě vzněchu rozliční nravi; ti sobě osobichu země, jakž i dnes má každá své jmě. 30 Mezi nimi Srbové, tu, kdež bydlé Rěkové, podlé mořě sě usadichu, až do Říma sě rozplodichu. 19
KAPITOLA I (Viaß , Ot Babylonské věžě a o sedmidcát jazycích L 2b 10 15 20 25 Když vešken lid pro svú vinu kromě osmi vodú zhynu, tedy ti, již biechu ostali, od vzchodu slunečného vstali, ku poledni sě veždy brachu, nebo plni biechu strachu, potopy sě vždy bojiece, sami sobě v tom nevěřiece. Když na jednom poli biechu, jemužto Sennar diechu, tu nemúdrú radu vzěchu a právě podobnú k smiechu řkúc: „Postavimy věži sobě, ta bude vy soká až do nebě! A když tu věži děláchu, tvrdými cihlami ji skládáchu, klí miesto vápna jmějiechu — a všickni jednu řěč mluviechu. Bohu sě jich dielo neslíbi i jich jazyky tak zmýli, že bratr bratru neurozumě, ale každý svú řěč jmě. Tu svého diela přěstachu a druh ot druha sě pryč brachu. Každý těch vlast sobě ustavi a ot těch sě vzněchu rozliční nravi; ti sobě osobichu země, jakž i dnes má každá své jmě. 30 Mezi nimi Srbové, tu, kdež bydlé Rěkové, podlé mořě sě usadichu, až do Říma sě rozplodichu. 19
Strana 20
KAPITOLA 2 (Vib" ) O počátcě jazyka českého L 3a 10 15 20 V srbském jazyku jest země, jiež Charváty jest jmě. V tej zemi bieše lech, jemuž jmě bieše Čech. Ten sě mužobojstva dočini, pro než svú zemi provini. Ten jmějieše bratróv šest, pro něž jmějieše moc i čest, a ot nich mnoho čeledi, jež jedné noci Čech osledi. I vybra sě se vším z země, jiež bieše Charváty jmě. I bra sě lesem do lesa, dědky své na plecí nesa. A když dlúho lesem jide, k velikému hvozdu dojide. Tu sě steště čeledi jeho. Vecě Čech: „Ach, běda skutka mého, že jste vy pro mě v tej núzi a jsú pro mne váši domové hustí luzi. I vecě Čech k svému sboru: „Pójdem pod tuto horu, dětem a skotu odpočinem a snad sě tu s túhú minem. 25 30 Zajtra u prvéj zóřě by Čech sám sedmý na tej hóřě, s niež všicku zemi ohléda, a dále jim jíti neda řka: „Máme zemi po svéj vóli, budú nám zde plni stoli, zvěři, ptákóv, ryb, včel dosti, ot nepřátel dosti tvrdosti.“ Jako by sě dnes na púšti stalo. 20
KAPITOLA 2 (Vib" ) O počátcě jazyka českého L 3a 10 15 20 V srbském jazyku jest země, jiež Charváty jest jmě. V tej zemi bieše lech, jemuž jmě bieše Čech. Ten sě mužobojstva dočini, pro než svú zemi provini. Ten jmějieše bratróv šest, pro něž jmějieše moc i čest, a ot nich mnoho čeledi, jež jedné noci Čech osledi. I vybra sě se vším z země, jiež bieše Charváty jmě. I bra sě lesem do lesa, dědky své na plecí nesa. A když dlúho lesem jide, k velikému hvozdu dojide. Tu sě steště čeledi jeho. Vecě Čech: „Ach, běda skutka mého, že jste vy pro mě v tej núzi a jsú pro mne váši domové hustí luzi. I vecě Čech k svému sboru: „Pójdem pod tuto horu, dětem a skotu odpočinem a snad sě tu s túhú minem. 25 30 Zajtra u prvéj zóřě by Čech sám sedmý na tej hóřě, s niež všicku zemi ohléda, a dále jim jíti neda řka: „Máme zemi po svéj vóli, budú nám zde plni stoli, zvěři, ptákóv, ryb, včel dosti, ot nepřátel dosti tvrdosti.“ Jako by sě dnes na púšti stalo. 20
Strana 21
(P2a*) 35 kdež by jim nic nepřěkážělo. (1) A země horami obložena a nad jinými výše položena. A to po tom móżeš znamenati, že málo řek móž v ni vtiekati, neb se bez mála všecky v zemi rodie a z této do jiných zemí chodie. Ale že s té hóry na zemi zřěchu, proto tej hóřě Říp vzděchu. (5) (L 3b) 40 Prvé chleba nejmějiechu, jedno maso a ryby jediechu. Prvé léto laz vzkopachu, druhého léta rádlem vzórachu. Ale že jich starostě Čech diechu, proto zemi Čechy vzděchu. 45 50 55 Ti lidé věrni sobě biechu a vše zbožie obecně jmějiechu Komuž sě co nedostáváše, u druha jako své mějieše. Jeden obyčěj zlý jmějiechu, že manželstva nedržiechu. Tehdy ijedna paní mužem jísta nebieše a jeden muž mnoho žen jmějieše. Právě skotsky přěbýváchu, na každý večer nového manželstva hledáchu. Súdcě nejmějiechu, nebo sobě neškodiechu. Pakli sě kdy stala která váda, u stařějšieho budieše rada, aby právo učinili a pravému škody polepšili. Tehdy všicka země závory nejmějieše, (1) neb zlodějóv v nie nebieše. Minu let velmi mnoho, že sě držě ten lid obyčěje toho. 60 21
(P2a*) 35 kdež by jim nic nepřěkážělo. (1) A země horami obložena a nad jinými výše položena. A to po tom móżeš znamenati, že málo řek móž v ni vtiekati, neb se bez mála všecky v zemi rodie a z této do jiných zemí chodie. Ale že s té hóry na zemi zřěchu, proto tej hóřě Říp vzděchu. (5) (L 3b) 40 Prvé chleba nejmějiechu, jedno maso a ryby jediechu. Prvé léto laz vzkopachu, druhého léta rádlem vzórachu. Ale že jich starostě Čech diechu, proto zemi Čechy vzděchu. 45 50 55 Ti lidé věrni sobě biechu a vše zbožie obecně jmějiechu Komuž sě co nedostáváše, u druha jako své mějieše. Jeden obyčěj zlý jmějiechu, že manželstva nedržiechu. Tehdy ijedna paní mužem jísta nebieše a jeden muž mnoho žen jmějieše. Právě skotsky přěbýváchu, na každý večer nového manželstva hledáchu. Súdcě nejmějiechu, nebo sobě neškodiechu. Pakli sě kdy stala která váda, u stařějšieho budieše rada, aby právo učinili a pravému škody polepšili. Tehdy všicka země závory nejmějieše, (1) neb zlodějóv v nie nebieše. Minu let velmi mnoho, že sě držě ten lid obyčěje toho. 60 21
Strana 22
KAPITOLA 3 (VibB ) O Libušinu otci múdrému L 4a 10 15 20 25 A když mnohý minu rok, vsta v zemi muž, jemužto jmě Krok. Ten zemi všicknu súdieše a múdrosti ji učieše. Potom Krok jide do návi a tři dcery múdré ostavi, Kaši, Tetku a Libuši; o třetí mluviti muši. Kašě sedieše na Kašíně a Tetka na Tetíně. Libušě pro rokyni bieše, ta všicku zemi súdieše. Sta sě, že dva sě o mezi svadišta a sobě dobřě přibišta. Libušě je sě jí súditi a vinného muši smútiti. Vinný jě sě Libušě haněti řka: „Nechci tebe za súdci jmieti, neb žena lépe umie jehlú šíti než v súdě mužě súditi. „Auvech,“ vecě, „kako mě to velmi rudí, že náši zemi žena súdí.“ I počě jie všěch paní viece haněti, jehož já nechci mluviti. Libušě to uslyšěvši, nemúdrému přěhověvši, nic jemu neotpovědě, ale valný sňem zapovědě. 30 Když sě na sňem všickni snidu, a před Libuši přijidu, tehdy té všie země máti jě sě své hanby žalovati. 22
KAPITOLA 3 (VibB ) O Libušinu otci múdrému L 4a 10 15 20 25 A když mnohý minu rok, vsta v zemi muž, jemužto jmě Krok. Ten zemi všicknu súdieše a múdrosti ji učieše. Potom Krok jide do návi a tři dcery múdré ostavi, Kaši, Tetku a Libuši; o třetí mluviti muši. Kašě sedieše na Kašíně a Tetka na Tetíně. Libušě pro rokyni bieše, ta všicku zemi súdieše. Sta sě, že dva sě o mezi svadišta a sobě dobřě přibišta. Libušě je sě jí súditi a vinného muši smútiti. Vinný jě sě Libušě haněti řka: „Nechci tebe za súdci jmieti, neb žena lépe umie jehlú šíti než v súdě mužě súditi. „Auvech,“ vecě, „kako mě to velmi rudí, že náši zemi žena súdí.“ I počě jie všěch paní viece haněti, jehož já nechci mluviti. Libušě to uslyšěvši, nemúdrému přěhověvši, nic jemu neotpovědě, ale valný sňem zapovědě. 30 Když sě na sňem všickni snidu, a před Libuši přijidu, tehdy té všie země máti jě sě své hanby žalovati. 22
Strana 23
L 4b 35 40 Zeměné to uslyšěvše, své hospodě sě nasmievše, jako z praka sě utrhše, ijedné rady nevzemše, křiku všickni jedniem hlasem: „Nevyplatili bychme toho jedniem vlasem! Pravduť jest mluvil člověk taký, neb jest vila muž všaký, jenž sě přěd ženú súdí, jehož k tomu núzě nepudí. Jižť déle nechcem hověti, chcem mužě za hospodu jmieti. Jednohoť na tobě prosímy: pověz nám věšťbami svými, z které země radíš nám knězě vzieti, neb v své zemi nemóžeme podobného jmieti. KAPITOLA 4 (V2a*, O Libušinu proročství 10 15 Tehdy jim Libušě odpovědě řkúc: „Toť vám beze lsti povědě, kakož kolivěk ste mě uhaněli, když ste mě tak potupili. Zlý člověk musí to býti, kterýž pro své dobré dá obci zlým užiti. Obec jest každého ohrada, ktož ji tupí, minulať jej jest rada. Ztratě obec neúfaj do hrada, bez obcě dobude tebe všeliká sváda. Ale já vám své škody nedám zlým užiti, chci vám beze lsti raditi. Radějše byšte mój súd mohli trpěti, než musíte za kněz silného mužě mieti. Lehčèjiet tepe dievčie ruka, ot mužské ruky bývá veliká muka. L 5a 23
L 4b 35 40 Zeměné to uslyšěvše, své hospodě sě nasmievše, jako z praka sě utrhše, ijedné rady nevzemše, křiku všickni jedniem hlasem: „Nevyplatili bychme toho jedniem vlasem! Pravduť jest mluvil člověk taký, neb jest vila muž všaký, jenž sě přěd ženú súdí, jehož k tomu núzě nepudí. Jižť déle nechcem hověti, chcem mužě za hospodu jmieti. Jednohoť na tobě prosímy: pověz nám věšťbami svými, z které země radíš nám knězě vzieti, neb v své zemi nemóžeme podobného jmieti. KAPITOLA 4 (V2a*, O Libušinu proročství 10 15 Tehdy jim Libušě odpovědě řkúc: „Toť vám beze lsti povědě, kakož kolivěk ste mě uhaněli, když ste mě tak potupili. Zlý člověk musí to býti, kterýž pro své dobré dá obci zlým užiti. Obec jest každého ohrada, ktož ji tupí, minulať jej jest rada. Ztratě obec neúfaj do hrada, bez obcě dobude tebe všeliká sváda. Ale já vám své škody nedám zlým užiti, chci vám beze lsti raditi. Radějše byšte mój súd mohli trpěti, než musíte za kněz silného mužě mieti. Lehčèjiet tepe dievčie ruka, ot mužské ruky bývá veliká muka. L 5a 23
Strana 24
20 25 30 Tu mně tepruv uvěříte, když svého knězě za železným stolem jedúce uzříte. Ale bude-li nad vámi cizozemec vlásti, nemoci bude váš jazyk dlúho trváti. Túhať jest každého mezi cizími, smutný utěší sě mezi známými. Každý kraluje přátely svými, a ijeden múdrý neradi sě s cizími! Pojme k sobě lid jazyka svého, a bude vždy hledati vašeho zlého; na vašem lidu bude hledat viny a svým rozdělí vášě dědiny. Češíc své, ač i krastavo, nedaj v své cizozemci, česká hlavo! Tomuť vy učí ženská hlava, kde jeden jazyk, tu jeho sláva." (Vaas , O Libušinu koni, ješto Přěmysla přinesl L 5b 35 40 Opět Libušě povědě: „Jižť já to dobřě vědě, komu býti vaší hospodú. Jeďtež ctnější po mého koně vodu, kamožt jedno on poteče a k komužť jedno on přiteče, toho na ten kóň vsadiece, veďtež ho sěm, sě nesvářiece. Budete-li sě svářiti, po tisíc let bude všiej zemi škoditi. Libušě sě na své věšťby vzpusti, kóň osedlaný bez uzdy pusti. 24
20 25 30 Tu mně tepruv uvěříte, když svého knězě za železným stolem jedúce uzříte. Ale bude-li nad vámi cizozemec vlásti, nemoci bude váš jazyk dlúho trváti. Túhať jest každého mezi cizími, smutný utěší sě mezi známými. Každý kraluje přátely svými, a ijeden múdrý neradi sě s cizími! Pojme k sobě lid jazyka svého, a bude vždy hledati vašeho zlého; na vašem lidu bude hledat viny a svým rozdělí vášě dědiny. Češíc své, ač i krastavo, nedaj v své cizozemci, česká hlavo! Tomuť vy učí ženská hlava, kde jeden jazyk, tu jeho sláva." (Vaas , O Libušinu koni, ješto Přěmysla přinesl L 5b 35 40 Opět Libušě povědě: „Jižť já to dobřě vědě, komu býti vaší hospodú. Jeďtež ctnější po mého koně vodu, kamožt jedno on poteče a k komužť jedno on přiteče, toho na ten kóň vsadiece, veďtež ho sěm, sě nesvářiece. Budete-li sě svářiti, po tisíc let bude všiej zemi škoditi. Libušě sě na své věšťby vzpusti, kóň osedlaný bez uzdy pusti. 24
Strana 25
KAPITOLA 5 (V2aß ) O nalezení prvého oráčě toto jest 10 Páni po koni pojedechu, až Bieliny řěky dojedechu. Podlé té řěky kóň poteče, až i na jednu úlehli přiteče, na níž oráše muž veliký, obinuv své nohy lýky. K tomu muži kóň přiskočiv, i sta u ňeho sě zbočiv. Stojieše jako jat v udici, proto tej vsi vzděchu Stadici. Páni na chlapě vzvěděchu, že jemu Přěmysl jmě diechu. Počěchu sě druh k druhu smieti i chtiechu jej ihned vzieti. 20 A když sě jeho dotku, Přěmysl vstrči v zemi otku řka: „Žěl mi jest, že ste tak ráno přijeli! Byste byli tepruv ot Libušě vyjeli, abych byl mohl tuto úlehl vzórati, viec by bylo oráči chleba netřěba kupovati. Ale že ste uchvátili a mně v rolí přěkazili, móž to slyšěti každý rád: bude v zemi žizen, a často hlad." 15 L 6a 25 30 Posáh Přěmysl k lýčěnéj kabeli, vyně sýr a režný pecen velí. I počě na radlici položiv jiesti, pánóv prosi vedlé sebe siesti. Páni sě počěchu shlédati a na Libušinu řěč zpomínati. I počěchu jeho tázati, proč by bylo jemu mílo na železě sniedati. 25
KAPITOLA 5 (V2aß ) O nalezení prvého oráčě toto jest 10 Páni po koni pojedechu, až Bieliny řěky dojedechu. Podlé té řěky kóň poteče, až i na jednu úlehli přiteče, na níž oráše muž veliký, obinuv své nohy lýky. K tomu muži kóň přiskočiv, i sta u ňeho sě zbočiv. Stojieše jako jat v udici, proto tej vsi vzděchu Stadici. Páni na chlapě vzvěděchu, že jemu Přěmysl jmě diechu. Počěchu sě druh k druhu smieti i chtiechu jej ihned vzieti. 20 A když sě jeho dotku, Přěmysl vstrči v zemi otku řka: „Žěl mi jest, že ste tak ráno přijeli! Byste byli tepruv ot Libušě vyjeli, abych byl mohl tuto úlehl vzórati, viec by bylo oráči chleba netřěba kupovati. Ale že ste uchvátili a mně v rolí přěkazili, móž to slyšěti každý rád: bude v zemi žizen, a často hlad." 15 L 6a 25 30 Posáh Přěmysl k lýčěnéj kabeli, vyně sýr a režný pecen velí. I počě na radlici položiv jiesti, pánóv prosi vedlé sebe siesti. Páni sě počěchu shlédati a na Libušinu řěč zpomínati. I počěchu jeho tázati, proč by bylo jemu mílo na železě sniedati. 25
Strana 26
35 Přěmysl jim otpovědě: „Jakož vám řekla Libušě, též povědě: když ste nerodili o dievcě tbáti, bude vás mój rod železnú metlú kázati." (Vab* ) Ot kmenu otky Přěmyslovy 40 Když Přěmysl sniedáše, jeden pán na otku hlédáše. Otka vypusti z sebe pět pramenóv a z nich prokvite pět ořěchóv. Ctyřie ořěšie uschli po malé chvíli, pátý by žív a všěm sě smíli. KAPITOLA 6 (Voba O Přěmyslově volení L 6b 10 15 Když sobě ten div pokázachu, na Přěmyslu otázachu, které by bylo znamenie suché otky zkvetenie. Tehdy jim Přěmysl otpovědě řka: „To já vám povědě. Otka suchá jest znamenie mého chlapieho urozenie. Ale že jest brzo vzkvetla, jakž Libušě vem jest řekla, mój rod z chlapieho pořáda dojde králového řáda. Pěti prameny bude kvísti; to sě bude na knihách čísti, že ze mne bude kněžstvo patero, ale brzo zhyne čtvero, páté vzektve velmi krásně a vypustí svój plod jasně. 26
35 Přěmysl jim otpovědě: „Jakož vám řekla Libušě, též povědě: když ste nerodili o dievcě tbáti, bude vás mój rod železnú metlú kázati." (Vab* ) Ot kmenu otky Přěmyslovy 40 Když Přěmysl sniedáše, jeden pán na otku hlédáše. Otka vypusti z sebe pět pramenóv a z nich prokvite pět ořěchóv. Ctyřie ořěšie uschli po malé chvíli, pátý by žív a všěm sě smíli. KAPITOLA 6 (Voba O Přěmyslově volení L 6b 10 15 Když sobě ten div pokázachu, na Přěmyslu otázachu, které by bylo znamenie suché otky zkvetenie. Tehdy jim Přěmysl otpovědě řka: „To já vám povědě. Otka suchá jest znamenie mého chlapieho urozenie. Ale že jest brzo vzkvetla, jakž Libušě vem jest řekla, mój rod z chlapieho pořáda dojde králového řáda. Pěti prameny bude kvísti; to sě bude na knihách čísti, že ze mne bude kněžstvo patero, ale brzo zhyne čtvero, páté vzektve velmi krásně a vypustí svój plod jasně. 26
Strana 27
20 Ač sě jemu kdy podejde, avšak času toho dojde, že vnuk pomstí svého děda, jeho vrahóm i na pokon bude běda." Řka to Přěmysl, vsta z chlapieho sboru i jide do Libušina dvoru. KAPITOLA 7 Jak brzo Libušě doje, tať Libušě jej za muž poje. Přěmysla páni velikými dary udařichu a knězem ho učinichu. Přěmysl bieše múdré mysli, on s Libuší právo vše zemské zamysli. L 7a 10 15 Tehdy Libušě povědě: „Já jedno miesto vědě, to bude slovútno po světu jako slunce v svém osvětu. Pomněte všickni slova mého! Vyjdetať dvě olivě z ňeho, Václav bude jmě olivě prvéj a Vojtěch olivě druhéj. Tě od pokolenie mého vzejdeta až do královstvie nebeského. Tě to město osvětíta a jsúc mrtva všicku zemi obráníta. (Z 7a) O Prazě založení 20 „Stavte město, to vám razi, tu, kdežto já vám ukáži, u Vltavy nad Petřínem kdežto tesař činí práh s svým synem. 27
20 Ač sě jemu kdy podejde, avšak času toho dojde, že vnuk pomstí svého děda, jeho vrahóm i na pokon bude běda." Řka to Přěmysl, vsta z chlapieho sboru i jide do Libušina dvoru. KAPITOLA 7 Jak brzo Libušě doje, tať Libušě jej za muž poje. Přěmysla páni velikými dary udařichu a knězem ho učinichu. Přěmysl bieše múdré mysli, on s Libuší právo vše zemské zamysli. L 7a 10 15 Tehdy Libušě povědě: „Já jedno miesto vědě, to bude slovútno po světu jako slunce v svém osvětu. Pomněte všickni slova mého! Vyjdetať dvě olivě z ňeho, Václav bude jmě olivě prvéj a Vojtěch olivě druhéj. Tě od pokolenie mého vzejdeta až do královstvie nebeského. Tě to město osvětíta a jsúc mrtva všicku zemi obráníta. (Z 7a) O Prazě založení 20 „Stavte město, to vám razi, tu, kdežto já vám ukáži, u Vltavy nad Petřínem kdežto tesař činí práh s svým synem. 27
Strana 28
25 30 Pro práh vzděchu městu Praha, toho města bude silná dráha, neb jakož kniežata i králové, lidé silní jako lvové proti prahu klanějí hlavu, aby ji měli zdrávu, takéž proti Prazě, městu mému, neb bude čest i chvála jemu. (1) „Zemené i měštěné budú se dvojiti, spolu jim nelze bude býti. A střiebro třikrát valem sejde a třikrát také vzejde. Potom kdež budú kopati, tu jeho budú dosti jmievati. (5 KAPITOLA 8 (V2b8 , O válcě dievčiej L 7b 10 15 Pak skončě život Libušě, pohřebu ji ve vsi, jenž slóve Libušě. Po ní jejie knieně válku počěchu a právě podobnú k smiechu. Neb tomu za právo chtiechu i na to všěckny tiehniechu, aby takéž dievka zemi vládla a mužie sě držěli rádla. Chtiece své řěči užiti, jěchu sě hradu stavěti. Děvín dievky hradu vzděchu a Vlastu za knieni vzěchu. Ta po vší zemi k diev kám posla posly řkúc: „Podbíme pod sě ty bradaté kozly. Neb sě tehdy pohansky jmějiechu a mužie dlúhé brady nosiechu. Vecěť Vlasta: „Kteráť leží na nich moc? Zpíjejíť sě na každú noc. 28
25 30 Pro práh vzděchu městu Praha, toho města bude silná dráha, neb jakož kniežata i králové, lidé silní jako lvové proti prahu klanějí hlavu, aby ji měli zdrávu, takéž proti Prazě, městu mému, neb bude čest i chvála jemu. (1) „Zemené i měštěné budú se dvojiti, spolu jim nelze bude býti. A střiebro třikrát valem sejde a třikrát také vzejde. Potom kdež budú kopati, tu jeho budú dosti jmievati. (5 KAPITOLA 8 (V2b8 , O válcě dievčiej L 7b 10 15 Pak skončě život Libušě, pohřebu ji ve vsi, jenž slóve Libušě. Po ní jejie knieně válku počěchu a právě podobnú k smiechu. Neb tomu za právo chtiechu i na to všěckny tiehniechu, aby takéž dievka zemi vládla a mužie sě držěli rádla. Chtiece své řěči užiti, jěchu sě hradu stavěti. Děvín dievky hradu vzděchu a Vlastu za knieni vzěchu. Ta po vší zemi k diev kám posla posly řkúc: „Podbíme pod sě ty bradaté kozly. Neb sě tehdy pohansky jmějiechu a mužie dlúhé brady nosiechu. Vecěť Vlasta: „Kteráť leží na nich moc? Zpíjejíť sě na každú noc. 28
Strana 29
20 Když nad nimi svítězímy, co chtiece z nich učinímy. 25 30 35 Pro tu řěč mnoho sě dievek k Vlastě obra, a na šest set sě jich do Děvína dobra. Jako holubi letie z kotcóv, takež sě dievky bráchu ot otcóv. Když bieše mužóm toho brániti a každému svú dcerku bíti, dvorno jim to bieše viděti i jechu sě tomu smieti, že dievka na koni okročmo sedieše a druhá za ní prázdný kóň vedieše. Mužie z smiecha nemúdrého dojidu smutka velikého. Mohúc to zlé slovcem staviti, i dachu velikému zlému vzhóru jíti. Snad sú byli nepomněli, že múdří sú za příslovie jměli řkúc: „Kto chce v domu škody zbýti, ten nedaj jiskřě uhlem býti. Neb uhel často ohňem bývá, proňž bohatý zbožie zbývá. 40 L 8a 45 Tak mužie, mohúc slovem obrániti, dachu z mála vojsku býti. Kněz Přěmysl chtieše toho brániti, páni řečechu: „Pokusme toho, co mohú učiniti! Vecě Přěmysl: „Viděch ve sně dievku krev ločíce a po vší zemi jako vzteklú běhajíce. Pro ten sen boji sě mnoho zlého." Páni na smiech obrátichu sen knězě svého. 29
20 Když nad nimi svítězímy, co chtiece z nich učinímy. 25 30 35 Pro tu řěč mnoho sě dievek k Vlastě obra, a na šest set sě jich do Děvína dobra. Jako holubi letie z kotcóv, takež sě dievky bráchu ot otcóv. Když bieše mužóm toho brániti a každému svú dcerku bíti, dvorno jim to bieše viděti i jechu sě tomu smieti, že dievka na koni okročmo sedieše a druhá za ní prázdný kóň vedieše. Mužie z smiecha nemúdrého dojidu smutka velikého. Mohúc to zlé slovcem staviti, i dachu velikému zlému vzhóru jíti. Snad sú byli nepomněli, že múdří sú za příslovie jměli řkúc: „Kto chce v domu škody zbýti, ten nedaj jiskřě uhlem býti. Neb uhel často ohňem bývá, proňž bohatý zbožie zbývá. 40 L 8a 45 Tak mužie, mohúc slovem obrániti, dachu z mála vojsku býti. Kněz Přěmysl chtieše toho brániti, páni řečechu: „Pokusme toho, co mohú učiniti! Vecě Přěmysl: „Viděch ve sně dievku krev ločíce a po vší zemi jako vzteklú běhajíce. Pro ten sen boji sě mnoho zlého." Páni na smiech obrátichu sen knězě svého. 29
Strana 30
KAPITOLA 9 (Vza" , O Vlastině múdréj radě 10 15 A když sě dievky ot otcóv bráchu, na Děvín hrad sě vzebrachu. Jěchu se k válcě chystati a jezditi obvykati. By byl kto chtěl co dvorného viděti, bylo by jemu do Děvína tehdy jíti. Uzřěl by byl panny krásné burdujíce a koně prohánějíce. Některé střieléchu k cíli, druhé sě honie na koních, krátiece chvíli. Neb zrcadla preč metáchu a oděnie kupováchu. Mužie to vědiechu, a by to pro hru činily dievky, mniechu. Dci otci na život otpovědě, sestra bratru to povědě: „Již já nic nejsem tobě, každý měj péči o sobě. Pak sobě slíbichu vieru, Vlasta da jim u pití mieru, aby tlustosti zbyly, črstvy a múdry byly. Potom jě na tré rozděli a úřady je poděli. Múdřějším hrad poruči a v radě jě vždy seděti zuči řkúc: „Ktož rád sedí v radě, ten ostojí každé vádě. Krásným sě káza líčiti a chytréj řěči učiti řkúc: „Tiemto mužóm poleku, kdežto mocí nedoteku. Třetím káza s lučišti jezditi a mužě jako psy pořád bíti. (5) (10) (Cr 22b) (1) 20 L 8b 30
KAPITOLA 9 (Vza" , O Vlastině múdréj radě 10 15 A když sě dievky ot otcóv bráchu, na Děvín hrad sě vzebrachu. Jěchu se k válcě chystati a jezditi obvykati. By byl kto chtěl co dvorného viděti, bylo by jemu do Děvína tehdy jíti. Uzřěl by byl panny krásné burdujíce a koně prohánějíce. Některé střieléchu k cíli, druhé sě honie na koních, krátiece chvíli. Neb zrcadla preč metáchu a oděnie kupováchu. Mužie to vědiechu, a by to pro hru činily dievky, mniechu. Dci otci na život otpovědě, sestra bratru to povědě: „Již já nic nejsem tobě, každý měj péči o sobě. Pak sobě slíbichu vieru, Vlasta da jim u pití mieru, aby tlustosti zbyly, črstvy a múdry byly. Potom jě na tré rozděli a úřady je poděli. Múdřějším hrad poruči a v radě jě vždy seděti zuči řkúc: „Ktož rád sedí v radě, ten ostojí každé vádě. Krásným sě káza líčiti a chytréj řěči učiti řkúc: „Tiemto mužóm poleku, kdežto mocí nedoteku. Třetím káza s lučišti jezditi a mužě jako psy pořád bíti. (5) (10) (Cr 22b) (1) 20 L 8b 30
Strana 31
KAPITOLA 10 (VzbB , O prvém dievčiem pleně Když sě dievky dobřě svyku a na koních jezditi obyku, jechu sě země pleniti a všě mužě pořád bíti. V divná sě dievčie srdcě obrátichu, že proti mužóm jako kámen tvrdy biechu. ljedna přátel nebránieše, dci na svého otcě vedieše. 10 15 Kněz Přěmysl da to vší zemi věděti, ale mužie nevědiechu, co tomu učiniti. Neb oděnie nejmějiechu a na jich koních dievky jezdiechu. Však kakžkoli mohúc sě sebrachu a před Děvín sě brachu, mniece, by dievky měchýřem zahnali, a mniece, by jich na hradě nedočekaly. 20 Přěmysl nerodi s nimi jěti řka: „Rod mój musil by toho škodu vzieti, neb viem, že dievčie lsti nemóžete zbýti, ot nich vám jest pobitu býti. By mě u prvém boji pobily, mój by rod brzo nepřietelé zbili. Proto s vámi nechci jěti, ni vám razi sě s nimi sníti. L 9a 25 30 Mužie rady netbachu, proti jeho vóli před Děvín sě brachu. Mužie, když hrad uzřěchu, k dievkám velmi sě vsmiechu. Kdežto Bojiště slóve za Vyšehradem, tu stojiechu. Dievky, když jě dobřě sezřěchu, všěcky sě poradichu 31
KAPITOLA 10 (VzbB , O prvém dievčiem pleně Když sě dievky dobřě svyku a na koních jezditi obyku, jechu sě země pleniti a všě mužě pořád bíti. V divná sě dievčie srdcě obrátichu, že proti mužóm jako kámen tvrdy biechu. ljedna přátel nebránieše, dci na svého otcě vedieše. 10 15 Kněz Přěmysl da to vší zemi věděti, ale mužie nevědiechu, co tomu učiniti. Neb oděnie nejmějiechu a na jich koních dievky jezdiechu. Však kakžkoli mohúc sě sebrachu a před Děvín sě brachu, mniece, by dievky měchýřem zahnali, a mniece, by jich na hradě nedočekaly. 20 Přěmysl nerodi s nimi jěti řka: „Rod mój musil by toho škodu vzieti, neb viem, že dievčie lsti nemóžete zbýti, ot nich vám jest pobitu býti. By mě u prvém boji pobily, mój by rod brzo nepřietelé zbili. Proto s vámi nechci jěti, ni vám razi sě s nimi sníti. L 9a 25 30 Mužie rady netbachu, proti jeho vóli před Děvín sě brachu. Mužie, když hrad uzřěchu, k dievkám velmi sě vsmiechu. Kdežto Bojiště slóve za Vyšehradem, tu stojiechu. Dievky, když jě dobřě sezřěchu, všěcky sě poradichu 31
Strana 32
35 a u vieřě sě potvrdichu. Pojedu napřěd s Vlastú mocnějšie, postavivše prostřěd múdřějšie. A když na poli stojiechu a již sě s mužmi sníti chtiechu, Vlasta na koni s oštěpem sedieše a svému vojsku tak mluvieše: L 9b 45 50 55 60 65 „O dievky, šlechetné stvořenie, vás v světě nic šlechetnějšieho nenie. Držte sě šlechetenstvie svého, dobývajte sobě mene dobrého. Buď vám mílo málo úsilé pomieti a skrzě to věčný pokoj a čest mieti. Ač je nynie potepemy, věčnú pamět a chválu vezmemy. Budem sobě mužě voliti a kdy chtiece budem je bíti. Budem jako amazonské panie: ty sú poručily mužóm oránie a samy zemi v ladu. Ty sú měly s ciesařem Cyrem svádu, ty šlechetné toho ciesařě pobichu, a jemše jej, ve krvi utopichu řkúce: „Krve si žádal, krev pí, viec na světě lidi nebí! Ty sú sě proti Alexandrovi udatně měly a s jinými sě králi pobiti směly. I jmají toho čest i chválu, pojměvše u boji práci malú. Též vám, panny šlechetné, slušie učiniti! Neb dáme-li sě nynie těm bradáčóm pobiti, budú šlechetnými pannami smiech ploditi a věčně budú ny za robotné mieti. Bí každá bratra a otce jako psa svého, aby sobě dobyla přiebytka pokojného. Lépe by bylo nám ctně zbitu býti než těm chlapóm bradatým na milost jíti. 40 32
35 a u vieřě sě potvrdichu. Pojedu napřěd s Vlastú mocnějšie, postavivše prostřěd múdřějšie. A když na poli stojiechu a již sě s mužmi sníti chtiechu, Vlasta na koni s oštěpem sedieše a svému vojsku tak mluvieše: L 9b 45 50 55 60 65 „O dievky, šlechetné stvořenie, vás v světě nic šlechetnějšieho nenie. Držte sě šlechetenstvie svého, dobývajte sobě mene dobrého. Buď vám mílo málo úsilé pomieti a skrzě to věčný pokoj a čest mieti. Ač je nynie potepemy, věčnú pamět a chválu vezmemy. Budem sobě mužě voliti a kdy chtiece budem je bíti. Budem jako amazonské panie: ty sú poručily mužóm oránie a samy zemi v ladu. Ty sú měly s ciesařem Cyrem svádu, ty šlechetné toho ciesařě pobichu, a jemše jej, ve krvi utopichu řkúce: „Krve si žádal, krev pí, viec na světě lidi nebí! Ty sú sě proti Alexandrovi udatně měly a s jinými sě králi pobiti směly. I jmají toho čest i chválu, pojměvše u boji práci malú. Též vám, panny šlechetné, slušie učiniti! Neb dáme-li sě nynie těm bradáčóm pobiti, budú šlechetnými pannami smiech ploditi a věčně budú ny za robotné mieti. Bí každá bratra a otce jako psa svého, aby sobě dobyla přiebytka pokojného. Lépe by bylo nám ctně zbitu býti než těm chlapóm bradatým na milost jíti. 40 32
Strana 33
70 75 Ale bude-li která z vás běžěti chtieti, věz to, že s námi nebude tovařistva mieti. A moci-li budu kdy s ni býti, nelzě jí bude žívu býti. Pakli bude která jata, já mám sklep pln Libušina zlata, a to vám za jísto pravi, že to všecko pro vás jednu strávi." L 10a 80 A jakž té řěči brzo přěsta, tak sě hnuchu s toho miesta. A jakž na mužě vyničechu, tak všěcky plavecky křičiechu. Osuchu mužě dievčie střěly a Vlasta oštěpem mužě rozděli. Dřéve než svých zasě dohna, sedm lepších oštěpem prohna. 90 Mladka, Hodka a Svatava, Vradka, Radka a Častava, ty podlé své kněžny biechu a dobrodružsky sě jmějiechu. Mužóm do smiechu nebieše, na tři sta mužóv zbitých ležieše. A by tu les bliz nebyl, ijeden by byl muž smrti nezbyl. Na Vlastu sě ijeden nevrátil, nerad by jí škopa piva rozvrátil. 85 KAPITOLA 11 (VybB ) O mužském ostrabení a o Vyšehradu Po pól létu mužie sě ostrabichu, smolných kabátóv a koní dobychu; však dievek bojem utkati nesmiechu, 3 Dalimilova kronika 33
70 75 Ale bude-li která z vás běžěti chtieti, věz to, že s námi nebude tovařistva mieti. A moci-li budu kdy s ni býti, nelzě jí bude žívu býti. Pakli bude která jata, já mám sklep pln Libušina zlata, a to vám za jísto pravi, že to všecko pro vás jednu strávi." L 10a 80 A jakž té řěči brzo přěsta, tak sě hnuchu s toho miesta. A jakž na mužě vyničechu, tak všěcky plavecky křičiechu. Osuchu mužě dievčie střěly a Vlasta oštěpem mužě rozděli. Dřéve než svých zasě dohna, sedm lepších oštěpem prohna. 90 Mladka, Hodka a Svatava, Vradka, Radka a Častava, ty podlé své kněžny biechu a dobrodružsky sě jmějiechu. Mužóm do smiechu nebieše, na tři sta mužóv zbitých ležieše. A by tu les bliz nebyl, ijeden by byl muž smrti nezbyl. Na Vlastu sě ijeden nevrátil, nerad by jí škopa piva rozvrátil. 85 KAPITOLA 11 (VybB ) O mužském ostrabení a o Vyšehradu Po pól létu mužie sě ostrabichu, smolných kabátóv a koní dobychu; však dievek bojem utkati nesmiechu, 3 Dalimilova kronika 33
Strana 34
L 10b L 11a 10 15 20 25 30 35 ale bliz u nich hrad postaviti chtiechu. Dievky je dvakrát otpudichu, až však jě takto přělstichu: mužie lstí přěd Libuši padu. Tehdy dievky vzemše radu, podjemše sě z svého sboru, jeduť bránit svého dvoru. Mužské síly sě bojiece, lehu v Libuši sě tajiece. V tu dobu Přěmysl s svú radú připraviv, což slušie k hradu, jedné noci vzdvižechu dřěvěný hrad, jemuž jmě vzděchu Vyšehrad. S toho váléchu s dievkami let pět, ale mužóm bieše úzek veš svět, neb dievky na hradě mužóv nejmiechu, a proto sě porady nebojiechu. Ale dievky na Vyšehradě biechu, a když mužie kam jediechu, dievky dievkám pronesiechu, a tak mužě na cěstách ztepiechu. A také k ženám jdieše Vlastin list, proňž nebieše ijeden sebú muž jíst. Neb túha v zemi veliká bieše, z jednoho slova žena mužě zabieše. Tehdy mnoho mužóv na loži nalézáchu, ani zbiti a zbodeni noži. A proto mužie svú stáji mieváchu v hustém háji, aby dievčie lsti zbyli a životóv neztratili. Panie ctné tú válkú sě stydiechu a jim za bláznovstvo jmiechu. Ale některé sě k tomu nepřimluviechu, neb tajně s Vlastú svět jmějiechu. A to mužie ot žen trpiechu, pravé ženy jim věrny biechu. V tom chváli mužě toho věka, 40 34
L 10b L 11a 10 15 20 25 30 35 ale bliz u nich hrad postaviti chtiechu. Dievky je dvakrát otpudichu, až však jě takto přělstichu: mužie lstí přěd Libuši padu. Tehdy dievky vzemše radu, podjemše sě z svého sboru, jeduť bránit svého dvoru. Mužské síly sě bojiece, lehu v Libuši sě tajiece. V tu dobu Přěmysl s svú radú připraviv, což slušie k hradu, jedné noci vzdvižechu dřěvěný hrad, jemuž jmě vzděchu Vyšehrad. S toho váléchu s dievkami let pět, ale mužóm bieše úzek veš svět, neb dievky na hradě mužóv nejmiechu, a proto sě porady nebojiechu. Ale dievky na Vyšehradě biechu, a když mužie kam jediechu, dievky dievkám pronesiechu, a tak mužě na cěstách ztepiechu. A také k ženám jdieše Vlastin list, proňž nebieše ijeden sebú muž jíst. Neb túha v zemi veliká bieše, z jednoho slova žena mužě zabieše. Tehdy mnoho mužóv na loži nalézáchu, ani zbiti a zbodeni noži. A proto mužie svú stáji mieváchu v hustém háji, aby dievčie lsti zbyli a životóv neztratili. Panie ctné tú válkú sě stydiechu a jim za bláznovstvo jmiechu. Ale některé sě k tomu nepřimluviechu, neb tajně s Vlastú svět jmějiechu. A to mužie ot žen trpiechu, pravé ženy jim věrny biechu. V tom chváli mužě toho věka, 40 34
Strana 35
45 neb sú od múdrých dóstojni dieka, že ijeden muž neda svéj paní zlého zlým užiti, ani jie chtěl tiem uhaniti řka: „Nectná činí vedlé svého práva, bože, daj to, ať je má ctná žena zdráva! KAPITOLA 12 (V4a*, O rozličných dievčích lstech L Iib 10 15 20 25 Potom dachu sě dievky na rozličné lsti, pro něž zbychu mužie své cti. Uzřěvše, že na Vyšehradě veliký hlad, za příměřím pozvachu jich na svój hrad. Tu s nimi krásné panny posadichu, jenž chytré řěči dosti umiechu, řkúc: „Já bych tvá ráda byla, by má tetka žíva nebyla. Chtěl-li by mě sobě mieti, musil by jie život otjieti. A toť sě móž dobřě státi, ač jie chceš na této cěstě ždáti. Máť tú cěstú taký den sama desá tá jěti, móžeš ji s jejími tovařiškami jieti." Tak nebožátka přelúdiece, zástavu jim zastaviece, tiem činem mnoho jich zbichu, a tak mocnějších nepřátel zbychu. Pak jedna milé skutky jednomu zjěvováše a veliku vieru jemu slibováše řkúci: „Mrzí mě v tomto přiebytcě býti! A ty, chceš-li mój muž býti, móžeš dobřě k tomu přijíti: chcit Děvín hrad zraditi." I je sě jeho učiti, kako jest mu k tomu přijíti. A když to kněz Přěmysl zvědě, 35
45 neb sú od múdrých dóstojni dieka, že ijeden muž neda svéj paní zlého zlým užiti, ani jie chtěl tiem uhaniti řka: „Nectná činí vedlé svého práva, bože, daj to, ať je má ctná žena zdráva! KAPITOLA 12 (V4a*, O rozličných dievčích lstech L Iib 10 15 20 25 Potom dachu sě dievky na rozličné lsti, pro něž zbychu mužie své cti. Uzřěvše, že na Vyšehradě veliký hlad, za příměřím pozvachu jich na svój hrad. Tu s nimi krásné panny posadichu, jenž chytré řěči dosti umiechu, řkúc: „Já bych tvá ráda byla, by má tetka žíva nebyla. Chtěl-li by mě sobě mieti, musil by jie život otjieti. A toť sě móž dobřě státi, ač jie chceš na této cěstě ždáti. Máť tú cěstú taký den sama desá tá jěti, móžeš ji s jejími tovařiškami jieti." Tak nebožátka přelúdiece, zástavu jim zastaviece, tiem činem mnoho jich zbichu, a tak mocnějších nepřátel zbychu. Pak jedna milé skutky jednomu zjěvováše a veliku vieru jemu slibováše řkúci: „Mrzí mě v tomto přiebytcě býti! A ty, chceš-li mój muž býti, móžeš dobřě k tomu přijíti: chcit Děvín hrad zraditi." I je sě jeho učiti, kako jest mu k tomu přijíti. A když to kněz Přěmysl zvědě, 35
Strana 36
30 35 takto jim povědě: „Razi vám, neroďte jim věřiti, " věřte mi, že tiem činem chtie vás zbíti!“ Mužie nerodichu jemu v tom věřiti, podlé dievčie rady jechu sě v hrad jíti. A když v hrad vnidu, dievky na ně mocně výdu. Inhed všěcky zbichu, ijednoho z nich neživichu. KAPITOLA 13 (V4as , O Ctiradovi o tom pánu Li2a 10 15 20 Jeden ještě dobrý bieše, ten jmě sobě Ctirad jmějieše. O tom počěchu klásti lest. Sebravše sě dievek šest, i nalezu jednu radu. Zvěděvše, že mu kliditi jednu svádu, ulíčivše najkrašší ladu, na jeho cěstě posadichu ji v chladu. Té dievcě Šárka diechu, tu za najkrašší z sebe jmějiechu. Položichu u nie trubici a medu velikú lahvici. Svázánu ji ostavichu na lesě. Jednožť Ctirad povleče sě, uzřě, naliť dievka pláče; a nad ním ihned havran kváče, jenž snad prorok bieše smrti jeho, škoda toho druha dobrého. Otáza jie, co by tu činila. proč by tako kvielila. Vecě: „Jsem z Okořína dci toho pána i jsem ot těch zlých dievek svázána. Chtiec mě na svój hrad vésti a k své zlobě mě přivésti, 36
30 35 takto jim povědě: „Razi vám, neroďte jim věřiti, " věřte mi, že tiem činem chtie vás zbíti!“ Mužie nerodichu jemu v tom věřiti, podlé dievčie rady jechu sě v hrad jíti. A když v hrad vnidu, dievky na ně mocně výdu. Inhed všěcky zbichu, ijednoho z nich neživichu. KAPITOLA 13 (V4as , O Ctiradovi o tom pánu Li2a 10 15 20 Jeden ještě dobrý bieše, ten jmě sobě Ctirad jmějieše. O tom počěchu klásti lest. Sebravše sě dievek šest, i nalezu jednu radu. Zvěděvše, že mu kliditi jednu svádu, ulíčivše najkrašší ladu, na jeho cěstě posadichu ji v chladu. Té dievcě Šárka diechu, tu za najkrašší z sebe jmějiechu. Položichu u nie trubici a medu velikú lahvici. Svázánu ji ostavichu na lesě. Jednožť Ctirad povleče sě, uzřě, naliť dievka pláče; a nad ním ihned havran kváče, jenž snad prorok bieše smrti jeho, škoda toho druha dobrého. Otáza jie, co by tu činila. proč by tako kvielila. Vecě: „Jsem z Okořína dci toho pána i jsem ot těch zlých dievek svázána. Chtiec mě na svój hrad vésti a k své zlobě mě přivésti, 36
Strana 37
L 12b 30 35 40 45 ale jakž vy uzřěchu, mne tak svázané odběžěchu.“ A když na dievcě všeho ztáza, ssěd s koně, pannu rozváza. Panna s pláčem jeho počě prositi, aby v ní ráčil všěcky panny uctiti i ráčil ji k otci poctívě vzieti]. řkúc: „Nevědě, co sobě zdieti. Ctirad podlé panny sě posadi a lidi okolo sebe zsadi. I je sě s ní medu píti a na trubici trúbiti. To po trúbě dievky zvěděchu, že Ctirada jako u měšě jmiechu. Dievky k koňóm pospiešichu a všě lučiště napěchu. A jakž na Ctirada vyniku, hlasem vysokým na ně křiku. Dřéve než mužie k mečóm dospěchu, až je jako ptáky jechu. Ihned lidi všěcky zbichu a Ctirada přěd Vyšehradem na kolo zbichu. Črtie sě té radě smějí. Ještě tomu miestu Šárka dějí. 25 KAPITOLA 14 Když tak zbichu svého vraha, naleze to dievčie rada: aby vší zemí Vlasta vládla a mužie držěli sě rádla. Když sě Vlasta v zemi uváza, na dievkách ženského práva otáza. Tehdy jie dievky za právo dachu a ihned po všie zemi poslachu: kterýž sě pacholík urodí, ať sě viec k boji nehodí, 10 37
L 12b 30 35 40 45 ale jakž vy uzřěchu, mne tak svázané odběžěchu.“ A když na dievcě všeho ztáza, ssěd s koně, pannu rozváza. Panna s pláčem jeho počě prositi, aby v ní ráčil všěcky panny uctiti i ráčil ji k otci poctívě vzieti]. řkúc: „Nevědě, co sobě zdieti. Ctirad podlé panny sě posadi a lidi okolo sebe zsadi. I je sě s ní medu píti a na trubici trúbiti. To po trúbě dievky zvěděchu, že Ctirada jako u měšě jmiechu. Dievky k koňóm pospiešichu a všě lučiště napěchu. A jakž na Ctirada vyniku, hlasem vysokým na ně křiku. Dřéve než mužie k mečóm dospěchu, až je jako ptáky jechu. Ihned lidi všěcky zbichu a Ctirada přěd Vyšehradem na kolo zbichu. Črtie sě té radě smějí. Ještě tomu miestu Šárka dějí. 25 KAPITOLA 14 Když tak zbichu svého vraha, naleze to dievčie rada: aby vší zemí Vlasta vládla a mužie držěli sě rádla. Když sě Vlasta v zemi uváza, na dievkách ženského práva otáza. Tehdy jie dievky za právo dachu a ihned po všie zemi poslachu: kterýž sě pacholík urodí, ať sě viec k boji nehodí, 10 37
Strana 38
L 13a (P 6aß , 15 20 pravý pa lec mu urúbiti a pravé oko vylúpiti, aby mečě nemohl držěti a za štítem nemohl viděti. Někdy témuž sú pohané od židóv chtěli a snad sú to dievky uslyšěly; a pakli sú to samy zamyslily, znamenie jest, že sú múdré byly. Opět Vlasta tomu za právo chtěla a to všie zemi pověděla: aby dievka toho za muž měla, kteréhož by sama chtěla. U dvora by žena byla, mužě v dielo poslala. A když by který nechtěl poslušen býti, (1) aby jeho mohla žena zapuditi. S tiem právem svú milost Vlasta všěm zpovědě a mír v zemi zapovědě. 25 (V4bß , O mužskéj lsti proti dievkám (Poas , 30 35 Přěmysl, když tu řěč zvědě, tajně na sňem zapovědě. Neb dievky tak hrozny biechu, že pro ně zevně mužie mluviti nesmiechu, a tak tehdy dievky hrozno bieše, že pěstún děti jí hrozieše. I počěchu sě raditi, kako by sě mohli obrániti. Přěmyslovi vieru slíbichu a u vieřě sě potvrdichu. I jechu sě přěd Děvín jězd činiti a na cěstách dievky bíti. Naleze to mužská nevěrná rada: pozvavše za příměřím slovútnějších do Vyšehrada, mnoho dievek pohaněchu a za pravým mírem cti je zbavichu. (1) 38
L 13a (P 6aß , 15 20 pravý pa lec mu urúbiti a pravé oko vylúpiti, aby mečě nemohl držěti a za štítem nemohl viděti. Někdy témuž sú pohané od židóv chtěli a snad sú to dievky uslyšěly; a pakli sú to samy zamyslily, znamenie jest, že sú múdré byly. Opět Vlasta tomu za právo chtěla a to všie zemi pověděla: aby dievka toho za muž měla, kteréhož by sama chtěla. U dvora by žena byla, mužě v dielo poslala. A když by který nechtěl poslušen býti, (1) aby jeho mohla žena zapuditi. S tiem právem svú milost Vlasta všěm zpovědě a mír v zemi zapovědě. 25 (V4bß , O mužskéj lsti proti dievkám (Poas , 30 35 Přěmysl, když tu řěč zvědě, tajně na sňem zapovědě. Neb dievky tak hrozny biechu, že pro ně zevně mužie mluviti nesmiechu, a tak tehdy dievky hrozno bieše, že pěstún děti jí hrozieše. I počěchu sě raditi, kako by sě mohli obrániti. Přěmyslovi vieru slíbichu a u vieřě sě potvrdichu. I jechu sě přěd Děvín jězd činiti a na cěstách dievky bíti. Naleze to mužská nevěrná rada: pozvavše za příměřím slovútnějších do Vyšehrada, mnoho dievek pohaněchu a za pravým mírem cti je zbavichu. (1) 38
Strana 39
L i3b 40 Ty inhed sílu i udat stvie ztratichu a na Děvín sě hanbú nevrátichu. KAPITOLA 15 (Vab8 , O dievčiej smrti tuto pravi L 14a 10 15 20 25 Když to uslyšě Vlasta liticě, zeřva žalostí jako nedvědicě, všěm mužóm na život otpovědě. Přěmysl jí po posle povědě: „K vám sě nevěrú nestydíme, neb ji od vás vždy vidíme. Byšte vy k nám vieru zdržěly, od nás byšte jie neohlédaly. Ale že ste vy směly v nevěrný plášť sě odieti, popřějte jeho také jiným pojmieti!“ Dievky sě všěckny sebrachu, a před Vyšehrad sě brachu, chtiece jeho mocí dobyti a všěcky mužě na ňem zbíti. Mužie proti nim vynidu, a jakž sě brzo snidu, Vlasta sě z svých nemúdřě vyrazi a mezi nepřátely sě vrazi. Sedm sě jinochóv na ni odda, ana sě jim v ničemž nepodda. Tu ji jejie náhlost omýli, že mnieše, by za ní dievky byly. Když v húšti oštěpem ni mečem može vlásti, tehdy dojide veliké strasti: noži ji rozebrachu a po boji psóm jiesti dachu. Když dievky šípy rozplískachu a oštěpóv jim jich mlazšie podachu, plačíc u boj spieše diechu, mužie je pořád tepiechu. 30 39
L i3b 40 Ty inhed sílu i udat stvie ztratichu a na Děvín sě hanbú nevrátichu. KAPITOLA 15 (Vab8 , O dievčiej smrti tuto pravi L 14a 10 15 20 25 Když to uslyšě Vlasta liticě, zeřva žalostí jako nedvědicě, všěm mužóm na život otpovědě. Přěmysl jí po posle povědě: „K vám sě nevěrú nestydíme, neb ji od vás vždy vidíme. Byšte vy k nám vieru zdržěly, od nás byšte jie neohlédaly. Ale že ste vy směly v nevěrný plášť sě odieti, popřějte jeho také jiným pojmieti!“ Dievky sě všěckny sebrachu, a před Vyšehrad sě brachu, chtiece jeho mocí dobyti a všěcky mužě na ňem zbíti. Mužie proti nim vynidu, a jakž sě brzo snidu, Vlasta sě z svých nemúdřě vyrazi a mezi nepřátely sě vrazi. Sedm sě jinochóv na ni odda, ana sě jim v ničemž nepodda. Tu ji jejie náhlost omýli, že mnieše, by za ní dievky byly. Když v húšti oštěpem ni mečem može vlásti, tehdy dojide veliké strasti: noži ji rozebrachu a po boji psóm jiesti dachu. Když dievky šípy rozplískachu a oštěpóv jim jich mlazšie podachu, plačíc u boj spieše diechu, mužie je pořád tepiechu. 30 39
Strana 40
35 40 45 Když dievek dvě stě na smrt dachu, jiné sě na běh oddachu. Dřéve než na hrad přiběžěchu, mužie po nich na zvoditý most zběžěchu. Sěč veliká by na mostě a z bran zle ctiechu hostě. Mužie o to málo tbáchu, mocí sě na hrad vebrachu. Tu dievky bratry poznachu a na ně sílně zvolachu. Některé přěd nimi klekáchu, některé sě k nim lísáchu. Cožkolivěk činiechu, mužských srdcí neobměkčichu. Tělce krásná smrti dáváchu, přětínajíc přěs most je s hradu metáchu. Tehdy Ctiradóv syn naleze Šárku a jejie sestru krásnú Darku, inhed je káza vyvésti a obě za žíva pohřésti. Tak ten veš sbor i pohynu a ta válka tak zahynu. (1) KAPITOLA 16 (Vsa* ) O Přěmyslovu osypání LI4b Přěmysla na stolici vsadichu a hrad Děvín inhed zbořichu. Potom snide kněz Přěmysl, po tom knězem by syn jeho Nezamysl, po tom Mnata knězem bieše, po tom syn jeho, Vojen slovieše. Ten synoma zemi rozděli, za života je otděli: Lucko da Vlastislavovi, 40
35 40 45 Když dievek dvě stě na smrt dachu, jiné sě na běh oddachu. Dřéve než na hrad přiběžěchu, mužie po nich na zvoditý most zběžěchu. Sěč veliká by na mostě a z bran zle ctiechu hostě. Mužie o to málo tbáchu, mocí sě na hrad vebrachu. Tu dievky bratry poznachu a na ně sílně zvolachu. Některé přěd nimi klekáchu, některé sě k nim lísáchu. Cožkolivěk činiechu, mužských srdcí neobměkčichu. Tělce krásná smrti dáváchu, přětínajíc přěs most je s hradu metáchu. Tehdy Ctiradóv syn naleze Šárku a jejie sestru krásnú Darku, inhed je káza vyvésti a obě za žíva pohřésti. Tak ten veš sbor i pohynu a ta válka tak zahynu. (1) KAPITOLA 16 (Vsa* ) O Přěmyslovu osypání LI4b Přěmysla na stolici vsadichu a hrad Děvín inhed zbořichu. Potom snide kněz Přěmysl, po tom knězem by syn jeho Nezamysl, po tom Mnata knězem bieše, po tom syn jeho, Vojen slovieše. Ten synoma zemi rozděli, za života je otděli: Lucko da Vlastislavovi, 40
Strana 41
10 české kněžstvo Unislavovi. Ješto dřéve slovieše Lucko, to nynie slóve Žatecko. Unislav po otci knězem byl, ten v krátcě života zbyl. Po ňem byl knězem Křesomysl, syn jeho. 15 Ti všickni neostavili jména dobrého; nebo biechu jich hlúpí nravi, proto o nich písmo nic nepraví. KAPITOLA 17 (Vsab , Ot Neklana múdrého Neklan vsta po Křesomyslu. Ten bieše dobrého smyslu; jeden do sebe nedostatek jmějieše, že ovšem neudaten bieše. A snad mu proto Neklan diechu, že jeho s koně nikdy neseklali biechu. (L 15a) 10 20 Neb ktož u příhodu nechodí, ten sě zlé příhody doma schodí; toho mu ijeden za zlé nejměj, neb každý to za jisté měj, že bláznóm jest hrdinstvo dáno, múdrým neudatenstvie dáno. Neb múdrý rozličné příhody rozkládá, až jej mine ta sváda, ale nemúdrý, malú příčinu jmajě, trútí, jakž pronikne, nic netbaje. A proto slova i dobývají a často škodu přijímají. A jest-li pak múdrý udaten, veš skutek jeho jest nematen, neb sě taký nebojí mar. 41
10 české kněžstvo Unislavovi. Ješto dřéve slovieše Lucko, to nynie slóve Žatecko. Unislav po otci knězem byl, ten v krátcě života zbyl. Po ňem byl knězem Křesomysl, syn jeho. 15 Ti všickni neostavili jména dobrého; nebo biechu jich hlúpí nravi, proto o nich písmo nic nepraví. KAPITOLA 17 (Vsab , Ot Neklana múdrého Neklan vsta po Křesomyslu. Ten bieše dobrého smyslu; jeden do sebe nedostatek jmějieše, že ovšem neudaten bieše. A snad mu proto Neklan diechu, že jeho s koně nikdy neseklali biechu. (L 15a) 10 20 Neb ktož u příhodu nechodí, ten sě zlé příhody doma schodí; toho mu ijeden za zlé nejměj, neb každý to za jisté měj, že bláznóm jest hrdinstvo dáno, múdrým neudatenstvie dáno. Neb múdrý rozličné příhody rozkládá, až jej mine ta sváda, ale nemúdrý, malú příčinu jmajě, trútí, jakž pronikne, nic netbaje. A proto slova i dobývají a často škodu přijímají. A jest-li pak múdrý udaten, veš skutek jeho jest nematen, neb sě taký nebojí mar. 41
Strana 42
A to jest zvláštní boží dar, neb sě ten rovná kniežatóm, neb vší země leží čest na tom. 25 Toho daru Neklan nejmějieše, múdrost maje, neudaten bieše. Zemi dobřě súdieše, ale války sě velmi bojieše. 30 Velmi často sě stává, že když nemáhá hlava, ve všěch údech statka nenie: takéž pro knězě všěcka země obleně. L 15b 35 Sbáda Neklana kněz žatecký, Vlastislav, ten krásný, dětský. Obdržě na Pražěnech dva boje, i sěde na Vlastislavi, Pražěn sě neboje. To město bieše on ustavil a nad ním tvrdý hrad postavil. Mezi Řípem a Lovošem to město stojieše, a po knězi Vlastislavovi Vlastislav slovieše. 40 KAPITOLA 18 (F 134) Od Vlastislava žateckého Vlastislav na vojnu zapovědě, o tej vem dívně povědě: Káza na vojnu všě psy vésti a všě ptáky s sebú nésti, aby je lidmi krmili, když by Pražěny všěcky zbili. Mně, by skončení takémuž bylo býti, i je sě počátkem chlubiti. Ale bóh, jenž chlúby nelúbí, jeho chlúby brzo urúbi. 10 42
A to jest zvláštní boží dar, neb sě ten rovná kniežatóm, neb vší země leží čest na tom. 25 Toho daru Neklan nejmějieše, múdrost maje, neudaten bieše. Zemi dobřě súdieše, ale války sě velmi bojieše. 30 Velmi často sě stává, že když nemáhá hlava, ve všěch údech statka nenie: takéž pro knězě všěcka země obleně. L 15b 35 Sbáda Neklana kněz žatecký, Vlastislav, ten krásný, dětský. Obdržě na Pražěnech dva boje, i sěde na Vlastislavi, Pražěn sě neboje. To město bieše on ustavil a nad ním tvrdý hrad postavil. Mezi Řípem a Lovošem to město stojieše, a po knězi Vlastislavovi Vlastislav slovieše. 40 KAPITOLA 18 (F 134) Od Vlastislava žateckého Vlastislav na vojnu zapovědě, o tej vem dívně povědě: Káza na vojnu všě psy vésti a všě ptáky s sebú nésti, aby je lidmi krmili, když by Pražěny všěcky zbili. Mně, by skončení takémuž bylo býti, i je sě počátkem chlubiti. Ale bóh, jenž chlúby nelúbí, jeho chlúby brzo urúbi. 10 42
Strana 43
L 16a 15 20 25 30 Vzvěděv to Neklan, je sě báti i nesmě na vojnu vstáti. Pozvav Styra, mužě udatného a v radě člověka múdrého, s tiem počě sě kněz raditi, kako by mohl Lučan bez boje zbýti, řka: „Lépe jest jim něco země postúpiti než sě s nimi zavražditi. Styr knězi tak povědě: „Jáť to dávno dobřě vědě, budem-li v tom hověti tobě, učiníme hanbu i škodu sobě. Jakž sú oni sě k nám směli zavražditi, tiemž právem my móžem svých i přátel mstíti. Mohl by sě byl kněz domysliti, že strašlivým s udatnými zlo sě raditi. By byl pojal v radu neudatného, radil by byl něco strašlivého. Ale Styr udatný dobřě radieše; knězi ta rada nelíba bieše. Vecě Styr: „Učiň mi tak vysoký rov, jako by uzřěl veš Chýnov: budu sě rád s Lučany bíti a v tom boji chci rád sníti. Kněz jemu vysoký rov slíbi učiniti, Styr za knězě slíbi u boj jíti. 35 40 Znamenajte, kaký byl to lud, že nebyl v nich nyniešieho lidu blud, již netbají, by čest u měšě byla, by mu jedno dědina sě splodila. Ale oni o zboží nic netbáchu, jedno jména dobrého a paměti věčné hledáchu. 43
L 16a 15 20 25 30 Vzvěděv to Neklan, je sě báti i nesmě na vojnu vstáti. Pozvav Styra, mužě udatného a v radě člověka múdrého, s tiem počě sě kněz raditi, kako by mohl Lučan bez boje zbýti, řka: „Lépe jest jim něco země postúpiti než sě s nimi zavražditi. Styr knězi tak povědě: „Jáť to dávno dobřě vědě, budem-li v tom hověti tobě, učiníme hanbu i škodu sobě. Jakž sú oni sě k nám směli zavražditi, tiemž právem my móžem svých i přátel mstíti. Mohl by sě byl kněz domysliti, že strašlivým s udatnými zlo sě raditi. By byl pojal v radu neudatného, radil by byl něco strašlivého. Ale Styr udatný dobřě radieše; knězi ta rada nelíba bieše. Vecě Styr: „Učiň mi tak vysoký rov, jako by uzřěl veš Chýnov: budu sě rád s Lučany bíti a v tom boji chci rád sníti. Kněz jemu vysoký rov slíbi učiniti, Styr za knězě slíbi u boj jíti. 35 40 Znamenajte, kaký byl to lud, že nebyl v nich nyniešieho lidu blud, již netbají, by čest u měšě byla, by mu jedno dědina sě splodila. Ale oni o zboží nic netbáchu, jedno jména dobrého a paměti věčné hledáchu. 43
Strana 44
KAPITOLA 19 (VsbB ) O pražskéj vědi L 16b 10 Když Styr Pražěny všěchny sebra, proti Lučanóm sě vzebra. A když bieše u jednoho dola, jedna baba na Pražany vzvola a řkúc: „Nebude-li mezi vámi má rada stane sě u vašem vojště váda. Náhle jeďtež nad onu studnici, obětujtež bohóm oslici a každý jie něco sněz! A ty, Styře, za jisté to věz, že Lučany pobiješ a knězě Vlastislava jmeš.“ 15 20 Opět jiná věd V Lučště také bieše baba, ta jmèjieše pastorka, jemuž diechu Straba. Ta baba pastorku povědě: „Jáť váši biedu dobřě vědě. Ach, túho vášě, nebozí, hněvají sě na vás bozi. Když na Tursko přijedete, odtud viec neotejdete. Tuť lučské kniežě ostane a ten rod viece nevstane. (V5bB , 25 Synku, když vjedeš v turský boj, prvý ktož tě potká, tomu stój! Daj jemu oštěpem malú sotku a nečiň jemu nic živótku! Obě jemu uši uřěž, a schovati jí nehřěš! Když přineseš na své dráhy, 44
KAPITOLA 19 (VsbB ) O pražskéj vědi L 16b 10 Když Styr Pražěny všěchny sebra, proti Lučanóm sě vzebra. A když bieše u jednoho dola, jedna baba na Pražany vzvola a řkúc: „Nebude-li mezi vámi má rada stane sě u vašem vojště váda. Náhle jeďtež nad onu studnici, obětujtež bohóm oslici a každý jie něco sněz! A ty, Styře, za jisté to věz, že Lučany pobiješ a knězě Vlastislava jmeš.“ 15 20 Opět jiná věd V Lučště také bieše baba, ta jmèjieše pastorka, jemuž diechu Straba. Ta baba pastorku povědě: „Jáť váši biedu dobřě vědě. Ach, túho vášě, nebozí, hněvají sě na vás bozi. Když na Tursko přijedete, odtud viec neotejdete. Tuť lučské kniežě ostane a ten rod viece nevstane. (V5bB , 25 Synku, když vjedeš v turský boj, prvý ktož tě potká, tomu stój! Daj jemu oštěpem malú sotku a nečiň jemu nic živótku! Obě jemu uši uřěž, a schovati jí nehřěš! Když přineseš na své dráhy, 44
Strana 45
L 17a 35 tehdy poznáš své všě vrahy. Přěd kóň učiň to znamenie, jehož v núzi nic lepšieho nenie. Tomu znamení kříž dějí, jemuž sě nynie blázni smějí. Lučěné sú Pražěnóm dáni, ba proto budú jich koni svázáni, že nemoci budú sebú hnúti, jedinému tobě jest sě s smrtí minúti. Ač tobě jest viec slúti zběhem, na Turště sě nestyď během! 30 40 KAPITOLA 20 (V6a*) O turském boji tuto pravi Když na Turště sě vojě snidu, tu u veliký boj velmi vnidu. Od jitra až do večera sta Vlastislav a boj bera. Až sě však k ňemu Styr přibra, kněz Vlastislav sě naň vybra. Lučanóm sě tu zle zdě, Styr Vlastislavovi hlavu stě. Pražěné tak Lučany tepiechu, až potoci krvaví tečiechu. 10 15 Ze všěch ujide jediný Straba tú radú, jenž mu byla dala baba. Když uteče z toho lomu a přijide do svého domu, uzřě, ano jeho žena duši béře, a což dosáhne, to vše zdéře. Uzřě u ní oštěpovú ránu, již pozna u boji od sebe dánu. Počě sě velmi diviti, vecě: „Tiemto sě chci lépe ujistiti!“ 20 45
L 17a 35 tehdy poznáš své všě vrahy. Přěd kóň učiň to znamenie, jehož v núzi nic lepšieho nenie. Tomu znamení kříž dějí, jemuž sě nynie blázni smějí. Lučěné sú Pražěnóm dáni, ba proto budú jich koni svázáni, že nemoci budú sebú hnúti, jedinému tobě jest sě s smrtí minúti. Ač tobě jest viec slúti zběhem, na Turště sě nestyď během! 30 40 KAPITOLA 20 (V6a*) O turském boji tuto pravi Když na Turště sě vojě snidu, tu u veliký boj velmi vnidu. Od jitra až do večera sta Vlastislav a boj bera. Až sě však k ňemu Styr přibra, kněz Vlastislav sě naň vybra. Lučanóm sě tu zle zdě, Styr Vlastislavovi hlavu stě. Pražěné tak Lučany tepiechu, až potoci krvaví tečiechu. 10 15 Ze všěch ujide jediný Straba tú radú, jenž mu byla dala baba. Když uteče z toho lomu a přijide do svého domu, uzřě, ano jeho žena duši béře, a což dosáhne, to vše zdéře. Uzřě u ní oštěpovú ránu, již pozna u boji od sebe dánu. Počě sě velmi diviti, vecě: „Tiemto sě chci lépe ujistiti!“ 20 45
Strana 46
L 17b (Cr 35b) 25 30 Uzřě, že uší nemějieše, an v tobolcě uši nosieše. I ] je sě k hlavě jí měřiti, přiměřiv vecě: „Chci tomu věřiti, že na mě má žena u boji vyjela a ta mě jest jieti chtěla. To jest byla proto zděla, že mezi Pražany přátely jměla. I chtěla jim pomáhati a muži sě chtěla posmievati. Ktož tomu nechce věřiti, přijda k svatému Vítu, móž sě tiem ujistiti. By byla křivda, nehovořě, na Prazě hlédaj na Rajském dvořě! Neb na Rajském dvořě nalezeno to psáno, což mnú o tom jest pověděno. (1) 35 Pro své dobré činy Styr byl míl Čechóm jako Tateróm výr. Ještěť jeho zpomínají, jenž „nečiň se Styrem“ řiekají. KAPITOLA 21 (Vóaß ) O smrti knězě žatečského Neklan v Lucko sě uváza a na knězě Vlastislavovu čeled sě vztáza. Vzvěděv, že ostavil syna mladého, vztáza na člověka jeho milostivého. Jeden jemu Durynka ukáza; tomu jeho chovati káza řka: „Rozpomínaj sě na jeho otcě ctného, jenž tobě činil mnoho dobrého. Chovaj ctně kniežěte svého a buď vladař kraje postoloprtského!" 10 46
L 17b (Cr 35b) 25 30 Uzřě, že uší nemějieše, an v tobolcě uši nosieše. I ] je sě k hlavě jí měřiti, přiměřiv vecě: „Chci tomu věřiti, že na mě má žena u boji vyjela a ta mě jest jieti chtěla. To jest byla proto zděla, že mezi Pražany přátely jměla. I chtěla jim pomáhati a muži sě chtěla posmievati. Ktož tomu nechce věřiti, přijda k svatému Vítu, móž sě tiem ujistiti. By byla křivda, nehovořě, na Prazě hlédaj na Rajském dvořě! Neb na Rajském dvořě nalezeno to psáno, což mnú o tom jest pověděno. (1) 35 Pro své dobré činy Styr byl míl Čechóm jako Tateróm výr. Ještěť jeho zpomínají, jenž „nečiň se Styrem“ řiekají. KAPITOLA 21 (Vóaß ) O smrti knězě žatečského Neklan v Lucko sě uváza a na knězě Vlastislavovu čeled sě vztáza. Vzvěděv, že ostavil syna mladého, vztáza na člověka jeho milostivého. Jeden jemu Durynka ukáza; tomu jeho chovati káza řka: „Rozpomínaj sě na jeho otcě ctného, jenž tobě činil mnoho dobrého. Chovaj ctně kniežěte svého a buď vladař kraje postoloprtského!" 10 46
Strana 47
15 20 To děťátko krásné velmi bieše a mravy kázané ovšem jmějieše. Ten Durynk jako liška lidem sě klanieše a o svém kniežěti lsti kladieše, kde by mohl jeho zabiti a v dědinách pánem býti. V zimě Durynk dietě samo na led vyvede a k rybám na Ohři jeho přivede řka: „Hlédaj, kněžátko, kdeť ryby stojie, patři, kakoť sě dvorně brojie! A když na ryby hledieše, poklek hlavú dolóv ničieše, slyš, co ten zlý Durynk zdě: děťátku bradaticí hlavu stě. L 18a L 18b 30 35 40 45 I nese hlavu knězi do Prahy, mně, by mu nesl koláč drahý. I je sě s Němec mluviti a sám svú vieru chváliti řka: „Já knězi svému věren byl a proto sem jemu vždy míl byl. A tobě chci věren býti viece. Ale že sem sám slyšal mluviece: „Kto chce v domu škody zbýti, " nedaj jiskře uhlem býti... Řka to, vyně zpod pláště hlavu, jakž bieše ji sťal, ještě krvavú, řka: „Toť Vlastislavova syna hlava, pro jeho smrt bude tobě sláva. By byl došel mužského stavu, mnohý by Čech měl krvavú hlavu. Zaplatiž mi, svému hrdině, dada mi Postoloprty k dědině! Doslyšav kněz řěči jeho, káza svázati Durynka zlého řka: „Tobě sem jeho zabiti nekázal, ale ctně sem jeho chovati kázal. Tobě sem jeho kázal střieci, 25 47
15 20 To děťátko krásné velmi bieše a mravy kázané ovšem jmějieše. Ten Durynk jako liška lidem sě klanieše a o svém kniežěti lsti kladieše, kde by mohl jeho zabiti a v dědinách pánem býti. V zimě Durynk dietě samo na led vyvede a k rybám na Ohři jeho přivede řka: „Hlédaj, kněžátko, kdeť ryby stojie, patři, kakoť sě dvorně brojie! A když na ryby hledieše, poklek hlavú dolóv ničieše, slyš, co ten zlý Durynk zdě: děťátku bradaticí hlavu stě. L 18a L 18b 30 35 40 45 I nese hlavu knězi do Prahy, mně, by mu nesl koláč drahý. I je sě s Němec mluviti a sám svú vieru chváliti řka: „Já knězi svému věren byl a proto sem jemu vždy míl byl. A tobě chci věren býti viece. Ale že sem sám slyšal mluviece: „Kto chce v domu škody zbýti, " nedaj jiskře uhlem býti... Řka to, vyně zpod pláště hlavu, jakž bieše ji sťal, ještě krvavú, řka: „Toť Vlastislavova syna hlava, pro jeho smrt bude tobě sláva. By byl došel mužského stavu, mnohý by Čech měl krvavú hlavu. Zaplatiž mi, svému hrdině, dada mi Postoloprty k dědině! Doslyšav kněz řěči jeho, káza svázati Durynka zlého řka: „Tobě sem jeho zabiti nekázal, ale ctně sem jeho chovati kázal. Tobě sem jeho kázal střieci, 25 47
Strana 48
50 55 proč si směl kniežěti hlavu stieti? Již viem, že dobré neblúdí, blázen jest, jenž cizozemcě dobrým súdí. Tu tobě v Čechách chci čest učiniti: svú rukú musíš sě sám oběsiti, neb svým mečem sám sě proklati, nebo na této skále státi, dolóv samému skočiti a hlavu sobě slomiti. 60 Uzřěv Durynk, že širšie rady nenie, zvoli sobě oběšenie. Když jdieše Durynk s hradu, vecě: „Ach, kako sem měl zlú radu, mně, by mi bylo v Čechách děditi, a již musím na dřěvě viseti. Bliz ot Prahy na jedné nivě oběsi sě sám Durynk na jívě. L 19a KAPITOLA 22 (Vóba) Ot Hostivíta a ot Děpolta Neklan dva syny jmějieše, stařějšíemu jmě Hostivít bieše, mlazší jmě Děpolt jměl, ten Zlicko za svój diel měl. Jemuž tehdy diechu Zlicko, tomu potom vzděchu Kúřimsko. Potom Neklan s světa snide, jeho syn Hostivít na jeho stolici vjide. 10 Za toho času sta sě příhoda, že vsta Leva z Vlastislavova roda, jě sě lidi k sobě zbierati, chtě lučského kněžstva dobývati. Ustaviv hrad na vysoké hóřě, 48
50 55 proč si směl kniežěti hlavu stieti? Již viem, že dobré neblúdí, blázen jest, jenž cizozemcě dobrým súdí. Tu tobě v Čechách chci čest učiniti: svú rukú musíš sě sám oběsiti, neb svým mečem sám sě proklati, nebo na této skále státi, dolóv samému skočiti a hlavu sobě slomiti. 60 Uzřěv Durynk, že širšie rady nenie, zvoli sobě oběšenie. Když jdieše Durynk s hradu, vecě: „Ach, kako sem měl zlú radu, mně, by mi bylo v Čechách děditi, a již musím na dřěvě viseti. Bliz ot Prahy na jedné nivě oběsi sě sám Durynk na jívě. L 19a KAPITOLA 22 (Vóba) Ot Hostivíta a ot Děpolta Neklan dva syny jmějieše, stařějšíemu jmě Hostivít bieše, mlazší jmě Děpolt jměl, ten Zlicko za svój diel měl. Jemuž tehdy diechu Zlicko, tomu potom vzděchu Kúřimsko. Potom Neklan s světa snide, jeho syn Hostivít na jeho stolici vjide. 10 Za toho času sta sě příhoda, že vsta Leva z Vlastislavova roda, jě sě lidi k sobě zbierati, chtě lučského kněžstva dobývati. Ustaviv hrad na vysoké hóřě, 48
Strana 49
15 20 25 L 19b 30 35 40 <Vóbb > plipravi PraZény do velikého hor. Kněz Hostivít položi lid přěd hradem, aby je vylez&li hladem. Uzřě Leva, že jich málo, k nim vyjide, s Pražčny sč u boj snide. A když Luččné své hoře uzřěchu, přěd Pražany na hrad ujidechu. A když jich múdré panie to uzféchu, své mužč tako přijechu: panie po lónu s& klepáchu a k svým muZóm velmi zvolachu fküc: ,, Sémo, sémo pojdète, zde sč Pražan | skryjete.“ Pro tu hanbu sé vrátichu a Pražany všě pobichu. Ö panie, müdrä a ctnä zviefata, odkud väm ta rada vzata? Ji ste s& hanb& obränily a své muZé smrti zbavily. Snad ste byly to slychaly, Ze médské panie Cyrovi té£ spáchaly. Pro taky klep tak nelepy tomu hradu vzdéchu Klepy. Na tom hradě sú ti seděli, donidž sú odměny nepřijeli. Ti k dědině Vlastislav jmají, ti sé po krásném štítě znají. Nosieť v zlaté dvě fijoletnéj orlici, ti knieZéti Vlastislavovi jsá rodici. KAPITOLA 23 Ot Bořivoje prvého křesťana tuto pravi Hostivít kněz potom snide, Bořivoj na otcovu stolici vznide. Tehdy Svatopluk u Moravě králem bieše 4 Dalimilova kronika 49
15 20 25 L 19b 30 35 40 <Vóbb > plipravi PraZény do velikého hor. Kněz Hostivít položi lid přěd hradem, aby je vylez&li hladem. Uzřě Leva, že jich málo, k nim vyjide, s Pražčny sč u boj snide. A když Luččné své hoře uzřěchu, přěd Pražany na hrad ujidechu. A když jich múdré panie to uzféchu, své mužč tako přijechu: panie po lónu s& klepáchu a k svým muZóm velmi zvolachu fküc: ,, Sémo, sémo pojdète, zde sč Pražan | skryjete.“ Pro tu hanbu sé vrátichu a Pražany všě pobichu. Ö panie, müdrä a ctnä zviefata, odkud väm ta rada vzata? Ji ste s& hanb& obränily a své muZé smrti zbavily. Snad ste byly to slychaly, Ze médské panie Cyrovi té£ spáchaly. Pro taky klep tak nelepy tomu hradu vzdéchu Klepy. Na tom hradě sú ti seděli, donidž sú odměny nepřijeli. Ti k dědině Vlastislav jmají, ti sé po krásném štítě znají. Nosieť v zlaté dvě fijoletnéj orlici, ti knieZéti Vlastislavovi jsá rodici. KAPITOLA 23 Ot Bořivoje prvého křesťana tuto pravi Hostivít kněz potom snide, Bořivoj na otcovu stolici vznide. Tehdy Svatopluk u Moravě králem bieše 4 Dalimilova kronika 49
Strana 50
L 20a 10 15 20 a kněz český jemu slúžieše. Jednú Bořivoj přijede k královu dvoru, král jemu učini velikú vzdóru. Káza jemu na zemi seděti řka: „Slušie tobě to vzvěděti, že neslušie pohanu rovnu býti křesťanu. Seď se psy, toť tvé právo, ne kněže, ale nemúdrá krávo, že netbáš na tvorcě svého, za bóh maje výra ušatého." Kněz to uslyšav sě zapole. A jakž brzo by po stole, prosi křsta ot Svatopluka, krále moravského, a ot Metudie, arcibiskupa velehradského. Ten arcibiskup Rusín bieše, mši slovensky slúžieše. Ten u Velehradě křti Čecha prvého, Bořivoje, knězě českého, léta ot narozenie syna božieho po osmi set po devietidcát čtvrtého. 30 Když Bořivoj tak svój stav změni, svět potupiv, v svatost sě proměni, almužny veliké činieše a domy božie stavieše. První kostel v Hradišti postavi a svatému Klimentu jej oslavi. Druhý svaté Mařie na Prazě od velikých vrat inhed na drázě. Kněz první Kain v Čechách jmě sobě jměl jenž náprvní mši v Čechách pěl. (1) 25 50
L 20a 10 15 20 a kněz český jemu slúžieše. Jednú Bořivoj přijede k královu dvoru, král jemu učini velikú vzdóru. Káza jemu na zemi seděti řka: „Slušie tobě to vzvěděti, že neslušie pohanu rovnu býti křesťanu. Seď se psy, toť tvé právo, ne kněže, ale nemúdrá krávo, že netbáš na tvorcě svého, za bóh maje výra ušatého." Kněz to uslyšav sě zapole. A jakž brzo by po stole, prosi křsta ot Svatopluka, krále moravského, a ot Metudie, arcibiskupa velehradského. Ten arcibiskup Rusín bieše, mši slovensky slúžieše. Ten u Velehradě křti Čecha prvého, Bořivoje, knězě českého, léta ot narozenie syna božieho po osmi set po devietidcát čtvrtého. 30 Když Bořivoj tak svój stav změni, svět potupiv, v svatost sě proměni, almužny veliké činieše a domy božie stavieše. První kostel v Hradišti postavi a svatému Klimentu jej oslavi. Druhý svaté Mařie na Prazě od velikých vrat inhed na drázě. Kněz první Kain v Čechách jmě sobě jměl jenž náprvní mši v Čechách pěl. (1) 25 50
Strana 51
KAPITOLA 24 (V7a", Ot Svatopluka, krále moravského L 21a 10 15 20 25 30 Tuto chci do moravské kroniky málo jíti, abych mohl] slíčnějie k své řěči přijíti, kako jest koruna z Moravy vyšla; pověděť, kako jest z té země Čechóm přišla. Král moravský ciesařovu sestru ženú jmějieše a té velmi násilen bieše. Proto naň ciesař jide a král moravský s ciesařem u boj vnide. Pohřiechu král ten boj ztrati a žalostívě sě do Velehrada vráti. Ciesař za ním do země pojide a král hanbú u púšť vnide řka: „Radějí chci konvršem býti než králem a s nepřátely sě nebiti. Proto v lesě přebýváše a za obyčěj s pústenníky motykú kopáše. Po sedmi letech král s dlúhú bradú jide přěd ciesařovu radu. I je sě na ciesařě žalovati řka: „Kniežata, račte poslúchati! Mú mi ženu odjal bez práva a má žena jest v jeho dvořě zdráva.“ Ciesař té řěči je sě smieti, a což mnich mluvieše, je sě přieti. Mnich to počě mluviti, že chce toho svým mečem dolíčiti. Kniežata mnicha neznajiechu, avšak jemu pověděchu: „Když si směl tu řěč na ciesařě mluviti, musíš toho svým mečem dolíčiti. Mnich té řěči počě prositi roka, ciesař vyvrže naň svého soka. Pojide ciesařóv sok v okol a zpievaje L 20b 51
KAPITOLA 24 (V7a", Ot Svatopluka, krále moravského L 21a 10 15 20 25 30 Tuto chci do moravské kroniky málo jíti, abych mohl] slíčnějie k své řěči přijíti, kako jest koruna z Moravy vyšla; pověděť, kako jest z té země Čechóm přišla. Král moravský ciesařovu sestru ženú jmějieše a té velmi násilen bieše. Proto naň ciesař jide a král moravský s ciesařem u boj vnide. Pohřiechu král ten boj ztrati a žalostívě sě do Velehrada vráti. Ciesař za ním do země pojide a král hanbú u púšť vnide řka: „Radějí chci konvršem býti než králem a s nepřátely sě nebiti. Proto v lesě přebýváše a za obyčěj s pústenníky motykú kopáše. Po sedmi letech král s dlúhú bradú jide přěd ciesařovu radu. I je sě na ciesařě žalovati řka: „Kniežata, račte poslúchati! Mú mi ženu odjal bez práva a má žena jest v jeho dvořě zdráva.“ Ciesař té řěči je sě smieti, a což mnich mluvieše, je sě přieti. Mnich to počě mluviti, že chce toho svým mečem dolíčiti. Kniežata mnicha neznajiechu, avšak jemu pověděchu: „Když si směl tu řěč na ciesařě mluviti, musíš toho svým mečem dolíčiti. Mnich té řěči počě prositi roka, ciesař vyvrže naň svého soka. Pojide ciesařóv sok v okol a zpievaje L 20b 51
Strana 52
35 a na mnicha nic netbaje. Mnich dosáh svého mečě sědalného, přětě soku štít i jeho samého. Ciesař pozvav mnicha do svého dvoru jide jemu u pokoru. L 2ib 45 50 55 Král Svatopluk da sě ciesařovi poznati, ciesař je sě jemu ve všem znáti. Vráti jemu ženu i královstvie i da Moravě svobodenstvie, a což by mohl země uherské dobyti, da moc k své zemi osaditi. V krátcě králi Svatoplukovi žena snide a král vojensky na Uhry jide. Uhři krále pak pobichu a mnoho jemu lidí zbichu. Král, pozvav knězě českého, před ciesařem postúpi jemu královstvie svého. I opět ho Uhři pobichu a Moravan mnoho zbichu. Tiem sě král počě velmi styděti a han bú k svým viece nesmě jěti. I jěde tajně na púšti i by do své smrti v tej húšti. Dnes na tom miestě črní mniši pějí a tomu klášteru v Uhřiech Zobor dějí. 40 KAPITOLA 25 (V7a8 ) Ot Vratislava, otcě svatého Václava Potom Bořivoj s světa snide a z kněžstva králevstvie nebeského dojide. Potom Spytihněv přije stolici otcě svého; ten nebieše života silného, ten za věka umřě mladého; osta knězem Vratislav, bratr jeho. 52
35 a na mnicha nic netbaje. Mnich dosáh svého mečě sědalného, přětě soku štít i jeho samého. Ciesař pozvav mnicha do svého dvoru jide jemu u pokoru. L 2ib 45 50 55 Král Svatopluk da sě ciesařovi poznati, ciesař je sě jemu ve všem znáti. Vráti jemu ženu i královstvie i da Moravě svobodenstvie, a což by mohl země uherské dobyti, da moc k své zemi osaditi. V krátcě králi Svatoplukovi žena snide a král vojensky na Uhry jide. Uhři krále pak pobichu a mnoho jemu lidí zbichu. Král, pozvav knězě českého, před ciesařem postúpi jemu královstvie svého. I opět ho Uhři pobichu a Moravan mnoho zbichu. Tiem sě král počě velmi styděti a han bú k svým viece nesmě jěti. I jěde tajně na púšti i by do své smrti v tej húšti. Dnes na tom miestě črní mniši pějí a tomu klášteru v Uhřiech Zobor dějí. 40 KAPITOLA 25 (V7a8 ) Ot Vratislava, otcě svatého Václava Potom Bořivoj s světa snide a z kněžstva králevstvie nebeského dojide. Potom Spytihněv přije stolici otcě svého; ten nebieše života silného, ten za věka umřě mladého; osta knězem Vratislav, bratr jeho. 52
Strana 53
Ten poje dcerku z Stodor hrabie ctného, té diechu Drahomíř, z kraje žateckého. L 22d 15 20 25 Ta knieni pohanská bieše, dva syny krásná jmějieše. Stařějšíemu diechu Boleslav a mlazšiemu diechu Václav. Ten tiché nravy jmějieše, pro něž všěm míl bieše. Proto jej po otci knězem volichu a Boleslava Boleslavem otdělichu. Ale že ještě kněz Václav mlád bieše a země opraviti nemožieše, poručichu jej svaté Lidmile, bohu i všěm lidem milé. Ta jest ] byla žena Bořivojova a hraběnka ze Pšova. Jemuž tehdy Pšov diechu, témuž potom Mělník vzděchu. Neb přěd Mělníkem hrad bieše, ten sobě jmě Pšov jmějieše. A pod město potok teče, ten sobě Pšovka jmě řeče. 10 30 35 Kněžně Lidmile Drahomíř závidieše, aneb sama vlásti chtieše. Ta pozva Tummy a Gomoně, slíbi jim zlato i koně, aby ji Lidmily zbavili a tajně ji zadávili. Ta dva sě k ní chtiece přilísati, slíbista to učiniti. 53
Ten poje dcerku z Stodor hrabie ctného, té diechu Drahomíř, z kraje žateckého. L 22d 15 20 25 Ta knieni pohanská bieše, dva syny krásná jmějieše. Stařějšíemu diechu Boleslav a mlazšiemu diechu Václav. Ten tiché nravy jmějieše, pro něž všěm míl bieše. Proto jej po otci knězem volichu a Boleslava Boleslavem otdělichu. Ale že ještě kněz Václav mlád bieše a země opraviti nemožieše, poručichu jej svaté Lidmile, bohu i všěm lidem milé. Ta jest ] byla žena Bořivojova a hraběnka ze Pšova. Jemuž tehdy Pšov diechu, témuž potom Mělník vzděchu. Neb přěd Mělníkem hrad bieše, ten sobě jmě Pšov jmějieše. A pod město potok teče, ten sobě Pšovka jmě řeče. 10 30 35 Kněžně Lidmile Drahomíř závidieše, aneb sama vlásti chtieše. Ta pozva Tummy a Gomoně, slíbi jim zlato i koně, aby ji Lidmily zbavili a tajně ji zadávili. Ta dva sě k ní chtiece přilísati, slíbista to učiniti. 53
Strana 54
KAPITOLA 26 (V7b*) Ot svaté Lidmily, prvé křesťanky 10 Svatá Lidmila knězem vládnieše a dvorem v Tetíně sedieše. A proto, že svatá Lidmila mnoho lidem byla míla, jedny křesťanské děti tu řěč dachu jí věděti, co jest Drahomíř mluvila, co biešta ta dva slíbila. Znamenavši svatá knieni, co jejie zlá nevěsta mieni, jě sě k smrti připravovati, prvé sirotkóm poplacovati. L 22b 15 20 25 Když v náboženstvu přěbýváše a smrti dobrovolně čakáše, Tumma a Gomoň přijedešta, před jejiem dvorem ssědešta. Knieni vědúc, že ji chceta zabiti, káza jima před sě jíti, na své nevěsty zdravie ztáza a její potřěbu jima dáti káza. Toho dne jě sě zpoviedati a smrti nábožně čakati. Té noci ta zlá komoru na knieni vyrazišta. a tu svatú ženu závojem zadávišta. Tak ta pohany črtu sě slíbišta a svatú Lidmilu k bohu poslašta. 54
KAPITOLA 26 (V7b*) Ot svaté Lidmily, prvé křesťanky 10 Svatá Lidmila knězem vládnieše a dvorem v Tetíně sedieše. A proto, že svatá Lidmila mnoho lidem byla míla, jedny křesťanské děti tu řěč dachu jí věděti, co jest Drahomíř mluvila, co biešta ta dva slíbila. Znamenavši svatá knieni, co jejie zlá nevěsta mieni, jě sě k smrti připravovati, prvé sirotkóm poplacovati. L 22b 15 20 25 Když v náboženstvu přěbýváše a smrti dobrovolně čakáše, Tumma a Gomoň přijedešta, před jejiem dvorem ssědešta. Knieni vědúc, že ji chceta zabiti, káza jima před sě jíti, na své nevěsty zdravie ztáza a její potřěbu jima dáti káza. Toho dne jě sě zpoviedati a smrti nábožně čakati. Té noci ta zlá komoru na knieni vyrazišta. a tu svatú ženu závojem zadávišta. Tak ta pohany črtu sě slíbišta a svatú Lidmilu k bohu poslašta. 54
Strana 55
KAPITOLA 27 (V7b8 ) O svatého Václava mateři L 230 10 15 20 Drahomíř sě v syna uváza a na kmetiech práva potáza, komu by bylo zemi opravovati, donidž by sobě kněz nemohl rady dáti. Když sě kmetie potázachu, jí za právo to dachu, aby svého syna chovala a zemi dotud zpravovala, donidž by kněz svých let nedošel a jeho pravý smysl neprošel. Drahomíř je sě pohanstva ploditi a všecko žákovstvo je sě z země puditi; a kdež žáka nebo křesťana přěmožieše, žívu jemu býti lzě nebieše. K tomu ji jejie zlost připudi, pohany na křesťany zbudi. Prostřěd Prahy taký boj vzěchu, až krve potoci tečiechu. S obú stranú mnoho zbitých ležieše a ona to ráda vidieše řkúc: „Na to přěji smrti mým pohanóm, aby sě tiem umenšilo moci křesťanóm. 25 30 Když kněz Václav k letóm přijide, z své mateře moci vynide, vecě: „Matko, seď ty na svém věně, ke mněť slušie země opravenie! I je sě země oprávěti, domy božie káza otevřieti. Zákovstvo v zemi navráti, jež bieše vypudila jeho máti. Boží čest v zemi plodieše, kupuje pohanské děti křstieše. Ke mšiem oplatky sám pečieše, 55
KAPITOLA 27 (V7b8 ) O svatého Václava mateři L 230 10 15 20 Drahomíř sě v syna uváza a na kmetiech práva potáza, komu by bylo zemi opravovati, donidž by sobě kněz nemohl rady dáti. Když sě kmetie potázachu, jí za právo to dachu, aby svého syna chovala a zemi dotud zpravovala, donidž by kněz svých let nedošel a jeho pravý smysl neprošel. Drahomíř je sě pohanstva ploditi a všecko žákovstvo je sě z země puditi; a kdež žáka nebo křesťana přěmožieše, žívu jemu býti lzě nebieše. K tomu ji jejie zlost připudi, pohany na křesťany zbudi. Prostřěd Prahy taký boj vzěchu, až krve potoci tečiechu. S obú stranú mnoho zbitých ležieše a ona to ráda vidieše řkúc: „Na to přěji smrti mým pohanóm, aby sě tiem umenšilo moci křesťanóm. 25 30 Když kněz Václav k letóm přijide, z své mateře moci vynide, vecě: „Matko, seď ty na svém věně, ke mněť slušie země opravenie! I je sě země oprávěti, domy božie káza otevřieti. Zákovstvo v zemi navráti, jež bieše vypudila jeho máti. Boží čest v zemi plodieše, kupuje pohanské děti křstieše. Ke mšiem oplatky sám pečieše, 55
Strana 56
35 40 vdovičkám v noci drva nosieše. Po svatých v noci bos chodieše, až jemu z noh krev po cěstě tečieše. Ženu nikdy nejměl, ale sirotky za děti jměl. Žaltář pod paží nosil a své komorníky žaltáři učil. Panošě přěd ním léhal a tomu szuje škorně utieral. Tomu komorníku Podiven jmě bieše, ten v náboženství knězě tepieše. KAPITOLA 28 (Vsa*) O boji svatého Václava s Kúřimským L 23b 10 Uzřěv kněz zlickovský Radislav, že jest tak i pokoren kněz Václav, nemně, by sě směl brániti, je sě jemu v zemi škoditi. K tomu jej jeho nemúdrost připudi, že vše Zlicko proti ňemu na vojnu zbudi. I je sě žitomirského dvoru dobývati a knězi Václavovi pletichy dávati. Mýléše sě v tom zlický kněz, neb to každý jístě věz, že dobrodružské jest znamenie tiší skutci a pokorné mluvenie. Neudatný neumie, jedno láti, dobrý dá sě u příhodě znáti. To sebú kněz Václav dobřě pokáza: kakž kolivěk bieše tích, všěm na vojnu káza. 15 20 Když Václav z Prahy vytěže, kněz zlický proti ňemu potěže. Kněz Václav vida, že sě bojí sníti, po poslu je sě knězi Radislavovi mluviti: 56
35 40 vdovičkám v noci drva nosieše. Po svatých v noci bos chodieše, až jemu z noh krev po cěstě tečieše. Ženu nikdy nejměl, ale sirotky za děti jměl. Žaltář pod paží nosil a své komorníky žaltáři učil. Panošě přěd ním léhal a tomu szuje škorně utieral. Tomu komorníku Podiven jmě bieše, ten v náboženství knězě tepieše. KAPITOLA 28 (Vsa*) O boji svatého Václava s Kúřimským L 23b 10 Uzřěv kněz zlickovský Radislav, že jest tak i pokoren kněz Václav, nemně, by sě směl brániti, je sě jemu v zemi škoditi. K tomu jej jeho nemúdrost připudi, že vše Zlicko proti ňemu na vojnu zbudi. I je sě žitomirského dvoru dobývati a knězi Václavovi pletichy dávati. Mýléše sě v tom zlický kněz, neb to každý jístě věz, že dobrodružské jest znamenie tiší skutci a pokorné mluvenie. Neudatný neumie, jedno láti, dobrý dá sě u příhodě znáti. To sebú kněz Václav dobřě pokáza: kakž kolivěk bieše tích, všěm na vojnu káza. 15 20 Když Václav z Prahy vytěže, kněz zlický proti ňemu potěže. Kněz Václav vida, že sě bojí sníti, po poslu je sě knězi Radislavovi mluviti: 56
Strana 57
L 244 25 30 „Kterýž cti a úžitka žádá, tomuť sě slušie bíti, to jest má rada. Proto mně a tobě slušie sě bíti, nedadúc sě lidu zhubiti, a který z nají žív ostane, ten v obojiem kněžství knězem stane. Obojiemu vojs ku kažme s mírem státi, ani mně, ani tobě pomáhati. Radislav nevěda, co tomu řéci, pro hanbu musi v to podléci. V tu dobu radějí by na Zlicku byl, aby toho, jemuž pletichy dával, zbyl. 35 40 Vynidešta dva knězě z svých lidí, slyš, kakoť je bóh sklidi! Když Radislav bliz u knězě Václava bieše, uzřě, že kněz Václav zlatý kříž na čele jmějieše a dva anděly s obú stranú jeho; uzřěv to, i užěse sě knězě českého. Radislav skoči s koně svého i jide, da sě na milost jeho. Kněz Václav přije ho k milosti řka: „Báto, nechaj mého, měj v svém dosti!“ Přěbyv tu s ním v Žitomíři, o vše dobré s ním sě smíři. KAPITOLA 29 (Vsaß , Ot ciesařě a o svatém Václavovi L 24b Sta sě, že ciesař pozva kniežat k dvoru, kněz Václav jede k tomu sboru. Když kniežata spolu biechu, kněz Václav zapozdi sě pohřiechu. Ciesař rozhněvav sě na jeho dlúhé modlenie, i učini to ustavenie, ktož by l proti knězi českému vstal 57
L 244 25 30 „Kterýž cti a úžitka žádá, tomuť sě slušie bíti, to jest má rada. Proto mně a tobě slušie sě bíti, nedadúc sě lidu zhubiti, a který z nají žív ostane, ten v obojiem kněžství knězem stane. Obojiemu vojs ku kažme s mírem státi, ani mně, ani tobě pomáhati. Radislav nevěda, co tomu řéci, pro hanbu musi v to podléci. V tu dobu radějí by na Zlicku byl, aby toho, jemuž pletichy dával, zbyl. 35 40 Vynidešta dva knězě z svých lidí, slyš, kakoť je bóh sklidi! Když Radislav bliz u knězě Václava bieše, uzřě, že kněz Václav zlatý kříž na čele jmějieše a dva anděly s obú stranú jeho; uzřěv to, i užěse sě knězě českého. Radislav skoči s koně svého i jide, da sě na milost jeho. Kněz Václav přije ho k milosti řka: „Báto, nechaj mého, měj v svém dosti!“ Přěbyv tu s ním v Žitomíři, o vše dobré s ním sě smíři. KAPITOLA 29 (Vsaß , Ot ciesařě a o svatém Václavovi L 24b Sta sě, že ciesař pozva kniežat k dvoru, kněz Václav jede k tomu sboru. Když kniežata spolu biechu, kněz Václav zapozdi sě pohřiechu. Ciesař rozhněvav sě na jeho dlúhé modlenie, i učini to ustavenie, ktož by l proti knězi českému vstal 57
Strana 58
L 25a 15 20 25 30 nebo mu vítanie dal, beze všie řěči hlavu jemu stieti a dětem jeho všě dědiny otjieti. A když ciesař v radě s kniežaty bieše a rozličné příhody súdieše, kněz český k kniežatóm vstúpiv zdravie vzda, ciesař s velikú ctí proti ňemu vsta, na své stolici jej posadi, kniežata okolo neho zsadi. Pak sě ciesař ke kniežatóm počě omlúvati řka, že sě jinak nemohlo státi. „Viděl sem u ňeho na čele kříž zlatý, po tom vědě, že jest člověk svatý. Andělé boží s ním biechu a ti mně velmi přětiechu. Proto sem sě nesměl obmeškati, musil sem proti ňemu vstáti. I je sě ciesař knězě Václava prositi, aby ráčil jeho přietel býti a z jeho klénotóv vzieti, co by jedno ráčil jmieti. Tehdy kněz svatý o jiném nic netbaje, boha vždy na srdci maje, vzě svatého Víta ruku, jenž pro bóh trpěl velikú muku. Tehdy ciesař z své milosti všie roboty zemi zprosti. Kněz sě je na Prazě kostela činiti, aby mohl ctně svatého Víta položiti. 10 35 KAPITOLA 30 (V8b", Ot svatého Václava smrti Bratr jeho je sě jemu záviděti mysle, kak by mohl zemi obdržěti; nemoha jemu jinak učiniti škody, 58
L 25a 15 20 25 30 nebo mu vítanie dal, beze všie řěči hlavu jemu stieti a dětem jeho všě dědiny otjieti. A když ciesař v radě s kniežaty bieše a rozličné příhody súdieše, kněz český k kniežatóm vstúpiv zdravie vzda, ciesař s velikú ctí proti ňemu vsta, na své stolici jej posadi, kniežata okolo neho zsadi. Pak sě ciesař ke kniežatóm počě omlúvati řka, že sě jinak nemohlo státi. „Viděl sem u ňeho na čele kříž zlatý, po tom vědě, že jest člověk svatý. Andělé boží s ním biechu a ti mně velmi přětiechu. Proto sem sě nesměl obmeškati, musil sem proti ňemu vstáti. I je sě ciesař knězě Václava prositi, aby ráčil jeho přietel býti a z jeho klénotóv vzieti, co by jedno ráčil jmieti. Tehdy kněz svatý o jiném nic netbaje, boha vždy na srdci maje, vzě svatého Víta ruku, jenž pro bóh trpěl velikú muku. Tehdy ciesař z své milosti všie roboty zemi zprosti. Kněz sě je na Prazě kostela činiti, aby mohl ctně svatého Víta položiti. 10 35 KAPITOLA 30 (V8b", Ot svatého Václava smrti Bratr jeho je sě jemu záviděti mysle, kak by mohl zemi obdržěti; nemoha jemu jinak učiniti škody, 58
Strana 59
L 25b 10 15 20 25 30 35 pozva jeho do Boleslavi na hody. Křest svému synu zamysli, a maje velikú zlobu na mysli. A když u bratra kněz Václav přebýváše, jeden bohobojný člověk osedlaný kóň jemu dáváše řka: „Vskočě na kóň, žeň pryč v skóřě, dobydlíš sě u tvého bratra hořě. Již tě chce tvój bratr zabiti, aby mohl sám knězem býti. Tomu svatý kněz otpovědě: „Toť já, báto, dobřě vědě. Z tvé viery děkuji tvé milosti, ale již sem žív byl přieliš dosti. Když pro bóh nemohu nic trpěti, asa tu smrt pro tvorce mého chci přijieti. Vypieme tu čieši na čest Michalu svatému, aby nášě dušě přijal k království nebeskému. A tu čieši on mienieše, o níž syn boží mluvieše řka: „Móžete-li čieši píti, již čas mně jest všecku vypiti. Řek to, počě odpuštěnie bráti řka: „Viec mi jest vás zde nevídati.“ Vstav na modlitbu, k cierkvi jdieše, a tu Boleslav s svými ho střěžieše. Kněz Václav, uzřěv bratra svého, počě mu děkovati z kvasa ctného. Tehdy mu Boleslav vecě, potrhna z nožnic svého mečě: Báťo, já tobě vždy rád slúži a nyniet tobě takto poslúži: budeť tuto konec tvým řěčem. I da jemu u vrch mečem. Taká hróza Boleslava podje, že ledva bratru kóžě doje. Však utě ucho svatému Václavovi a ihned vypade meč z ruky Boleslavovi. Svatý Václav vzěv meč je sě jemu mluviti 40 59
L 25b 10 15 20 25 30 35 pozva jeho do Boleslavi na hody. Křest svému synu zamysli, a maje velikú zlobu na mysli. A když u bratra kněz Václav přebýváše, jeden bohobojný člověk osedlaný kóň jemu dáváše řka: „Vskočě na kóň, žeň pryč v skóřě, dobydlíš sě u tvého bratra hořě. Již tě chce tvój bratr zabiti, aby mohl sám knězem býti. Tomu svatý kněz otpovědě: „Toť já, báto, dobřě vědě. Z tvé viery děkuji tvé milosti, ale již sem žív byl přieliš dosti. Když pro bóh nemohu nic trpěti, asa tu smrt pro tvorce mého chci přijieti. Vypieme tu čieši na čest Michalu svatému, aby nášě dušě přijal k království nebeskému. A tu čieši on mienieše, o níž syn boží mluvieše řka: „Móžete-li čieši píti, již čas mně jest všecku vypiti. Řek to, počě odpuštěnie bráti řka: „Viec mi jest vás zde nevídati.“ Vstav na modlitbu, k cierkvi jdieše, a tu Boleslav s svými ho střěžieše. Kněz Václav, uzřěv bratra svého, počě mu děkovati z kvasa ctného. Tehdy mu Boleslav vecě, potrhna z nožnic svého mečě: Báťo, já tobě vždy rád slúži a nyniet tobě takto poslúži: budeť tuto konec tvým řěčem. I da jemu u vrch mečem. Taká hróza Boleslava podje, že ledva bratru kóžě doje. Však utě ucho svatému Václavovi a ihned vypade meč z ruky Boleslavovi. Svatý Václav vzěv meč je sě jemu mluviti 40 59
Strana 60
45 L 26a so 55 60 5 L zób 60 fka: „Bóto, tohot bych mohl odplatiti. Ale tolik mi mój tvofec mil, že tvé krve pro veš svět bych neprolil.“ Řek to, meč bratru vráti fka: „Cos počal, rač dokonati!“ I kleče | u cierkve na prazč. Boleslav sč k bratru pfiraz&, jé sě na lidi volati, by jeho bratr chtěl zabiti, je s& žalovati. Když u cierkve kněz na prazč klečieše a svú duši u boZiej ruc& porütieße, Styrsa a Hněvisa i jich bratřie přispěchu a tu svatú duši s tělem rozdčlichu. To sč sta ot narozenie syna božieho po devieti stech po dvúdcát osmého. Ale že Boleslav pro křest učinil kvas, tomu synu pro příhodu vzděchu Strachkvas. Neb kto sú vinni byli smrtí knězě svatého, trpěli sú proto mnoho zlého. Hinëvisa sé s koňem propadl, bratr jeho malomocí s& rozpadl. U jich roda zlé nemoci mieváchu, druzí sč na každé léto vztiekáchu. KAPITOLA 31 Když tak snide svatý Václav, by knězem bratr jeho, lítý Boleslav. Toho léta msti ciesař svatého Václava: jide na kn&& českého Boleslava. Boleslav počě proti ňemu jíti, ale pro své hřiechy nemože mu dobřě projíti. Ciesař | Čechy bojem pobi a zemi opět v daň porobi, knězi káza u svého dvora úřad mieti, kotel nad ohňem v kuchyni držčti.
45 L 26a so 55 60 5 L zób 60 fka: „Bóto, tohot bych mohl odplatiti. Ale tolik mi mój tvofec mil, že tvé krve pro veš svět bych neprolil.“ Řek to, meč bratru vráti fka: „Cos počal, rač dokonati!“ I kleče | u cierkve na prazč. Boleslav sč k bratru pfiraz&, jé sě na lidi volati, by jeho bratr chtěl zabiti, je s& žalovati. Když u cierkve kněz na prazč klečieše a svú duši u boZiej ruc& porütieße, Styrsa a Hněvisa i jich bratřie přispěchu a tu svatú duši s tělem rozdčlichu. To sč sta ot narozenie syna božieho po devieti stech po dvúdcát osmého. Ale že Boleslav pro křest učinil kvas, tomu synu pro příhodu vzděchu Strachkvas. Neb kto sú vinni byli smrtí knězě svatého, trpěli sú proto mnoho zlého. Hinëvisa sé s koňem propadl, bratr jeho malomocí s& rozpadl. U jich roda zlé nemoci mieváchu, druzí sč na každé léto vztiekáchu. KAPITOLA 31 Když tak snide svatý Václav, by knězem bratr jeho, lítý Boleslav. Toho léta msti ciesař svatého Václava: jide na kn&& českého Boleslava. Boleslav počě proti ňemu jíti, ale pro své hřiechy nemože mu dobřě projíti. Ciesař | Čechy bojem pobi a zemi opět v daň porobi, knězi káza u svého dvora úřad mieti, kotel nad ohňem v kuchyni držčti.
Strana 61
L 270 15 20 25 30 35 Bóh chtě svatého Václava oslaviti, počě skrzěň veliké pomoci činiti. Uzřěv Boleslav, že sě nemóž boží moci protiviti, počě v svatost svého bratra od polu věřiti. Po třech letech káza jeho do Prahy přinésti a v svatého Víta kostele tajně ho pohřésti řka: „Neschováte-li ho do světa, svedu vy mečem s tohoto světa. Jimž přikázáno bieše, do Boleslavi jedu, a když k svatému hrobu přijedu, počechu těla dobývati svatého a do Prahy pospiechati jeho. A když to svaté tělo do Prahy nesiechu, na dvú miestú jím hnúti nemožiechu. Dvě řěcě dívně bez brodu přejedu, věznie s okovami z žalářě vynidu. Rány jeho všě zacěleny biechu, jedinú ránu na hlavě jako novú vidiechu, již bratr lítý byl učinil a tiem znamením jeho vinil, a ucho, jež byl utal, toho nebieše. Ale svatý Václav sestru Přibyslavu jmějieše, ta dievka svatá povědě: »Ját svého bratra ucho zjevením božím vědě, že ucho svaté mezi stěnú a dřěvem do té doby ležalo, kdež to zlé dielo bylo sě stalo.“ Nalezše ucho, k hlavě přiložichu, a ihned přicěle, až sě všichni podivichu. Kněz tu jeden bieše, ten s velikým pláčem prosieše, aby ráčil mu svého těla uděliti, slibuje, že chce tiem nábožnějie jemu slúžiti. Ihned sě jemu nehet jeden vyvráti. Vzem jej, je sě mu děkovati. Již tu biechu, bohu chválu vzdachu a to tělo svaté pochovachu. (1) (5 40 61
L 270 15 20 25 30 35 Bóh chtě svatého Václava oslaviti, počě skrzěň veliké pomoci činiti. Uzřěv Boleslav, že sě nemóž boží moci protiviti, počě v svatost svého bratra od polu věřiti. Po třech letech káza jeho do Prahy přinésti a v svatého Víta kostele tajně ho pohřésti řka: „Neschováte-li ho do světa, svedu vy mečem s tohoto světa. Jimž přikázáno bieše, do Boleslavi jedu, a když k svatému hrobu přijedu, počechu těla dobývati svatého a do Prahy pospiechati jeho. A když to svaté tělo do Prahy nesiechu, na dvú miestú jím hnúti nemožiechu. Dvě řěcě dívně bez brodu přejedu, věznie s okovami z žalářě vynidu. Rány jeho všě zacěleny biechu, jedinú ránu na hlavě jako novú vidiechu, již bratr lítý byl učinil a tiem znamením jeho vinil, a ucho, jež byl utal, toho nebieše. Ale svatý Václav sestru Přibyslavu jmějieše, ta dievka svatá povědě: »Ját svého bratra ucho zjevením božím vědě, že ucho svaté mezi stěnú a dřěvem do té doby ležalo, kdež to zlé dielo bylo sě stalo.“ Nalezše ucho, k hlavě přiložichu, a ihned přicěle, až sě všichni podivichu. Kněz tu jeden bieše, ten s velikým pláčem prosieše, aby ráčil mu svého těla uděliti, slibuje, že chce tiem nábožnějie jemu slúžiti. Ihned sě jemu nehet jeden vyvráti. Vzem jej, je sě mu děkovati. Již tu biechu, bohu chválu vzdachu a to tělo svaté pochovachu. (1) (5 40 61
Strana 62
L 27b (Fs 26a) 45 50 Boleslav znamenav, že je zavinil, za svú duši syna svého mnichem Strachkvasa učinil. Ale neměl-li je pokánie pravého, nespomohla by mu svatost syna jeho. Pak Boleslav káza zemanóm u Boleslavi město zdíti, o to sě zeměné jechu raditi. To na své radě nalezli, aby, jakž mohúc najlépe, zemi tvrdili a všickni bez hradóv seděli, aby tiem větčí péči o zemi měli řkúc: „Bude-li každý svój dvór tvrditi, nebudem moci nikdy u pravém míru býti, neb bude každý na svój dvór hleděti a obce ijeden nebude tbáti. Nedajme tvrzi nikomému stavěti, a proto nás každý musí životem země brániti. V tvrzech bude obleněnie a tak země jisté ztracenie. Po řěčníku to knězi pověděchu, že Boleslavě zdíti nechtiechu. Vecě kněz tomu řěčníku: „Běda tobě, mój starý vinníku! Vytrh meč, i stě jemu hlavu i vrže za sě tak krvavu. Vyskočiv na peň, je sě mluviti řka: „Kto sě chce ještě protiviti? Nesmě sě ijeden hnúti, (1) ani smě kto i špetnúti. Páni sě knězi pokořichu a Boleslav zdí ohradichu. (1) (5) (10) 55 62
L 27b (Fs 26a) 45 50 Boleslav znamenav, že je zavinil, za svú duši syna svého mnichem Strachkvasa učinil. Ale neměl-li je pokánie pravého, nespomohla by mu svatost syna jeho. Pak Boleslav káza zemanóm u Boleslavi město zdíti, o to sě zeměné jechu raditi. To na své radě nalezli, aby, jakž mohúc najlépe, zemi tvrdili a všickni bez hradóv seděli, aby tiem větčí péči o zemi měli řkúc: „Bude-li každý svój dvór tvrditi, nebudem moci nikdy u pravém míru býti, neb bude každý na svój dvór hleděti a obce ijeden nebude tbáti. Nedajme tvrzi nikomému stavěti, a proto nás každý musí životem země brániti. V tvrzech bude obleněnie a tak země jisté ztracenie. Po řěčníku to knězi pověděchu, že Boleslavě zdíti nechtiechu. Vecě kněz tomu řěčníku: „Běda tobě, mój starý vinníku! Vytrh meč, i stě jemu hlavu i vrže za sě tak krvavu. Vyskočiv na peň, je sě mluviti řka: „Kto sě chce ještě protiviti? Nesmě sě ijeden hnúti, (1) ani smě kto i špetnúti. Páni sě knězi pokořichu a Boleslav zdí ohradichu. (1) (5) (10) 55 62
Strana 63
KAPITOLA 32 (Voa B) Ot Boleslava ščedrého tuto pravi L 28a 10 15 Pak Boleslav lítý snide, syn jeho Boleslav ščedrý na jeho stolici vznide. Poluči sě svatý ze zlého a milostivý z lítého. Kostelóv dvadcěti v Čechách učini i ustavi a město Mladý Boleslav postavi. Almužny veliké činieše a křesťanstvo velmi plodieše. Jmějieše sestru děvojnu, té diechu Mlada, ta bieše božie cti ráda. Ta jěde do Říma v kniežěcie drázě i doby biskupstva u Prazě. Ta zákon svatého Benedikta do Čech přinese a k svatému Jiří mnoho panen snese. Prvý biskup Sasic Dětmar byl, ten po prvém létě života zbyl. (V9as , 20 25 Druhý, svatý Vojtěch, ten také mnich bieše, otec jeho jmě Slavník jmieše, matka jeho Střezislava bieše, sestřenec knězi zličskému bieše. Slavník ten v Lubici dvorem sedieše (a od Sázavy až do Moravy tady všě dědiny mějieše). Toho syn, svatý Vojtěch, biskup bieše, ale (že) cti netbajieše, Strachkvasovi mnichu biskupstva postúpiti chtieše, ale Strachkvas nerodieše. Tehdy svatý Vojtěch povědě: „Synku, já to dobřě vědě, ty nynie moha, nechceš přijieti, potom budeš chtieti, ale nelzěť bude ] mieti." L 28b 30 Svatý Vojtěch chtieše lid ot obyčějóv pohanských odvésti a chtě k křesťanským přivésti, 63
KAPITOLA 32 (Voa B) Ot Boleslava ščedrého tuto pravi L 28a 10 15 Pak Boleslav lítý snide, syn jeho Boleslav ščedrý na jeho stolici vznide. Poluči sě svatý ze zlého a milostivý z lítého. Kostelóv dvadcěti v Čechách učini i ustavi a město Mladý Boleslav postavi. Almužny veliké činieše a křesťanstvo velmi plodieše. Jmějieše sestru děvojnu, té diechu Mlada, ta bieše božie cti ráda. Ta jěde do Říma v kniežěcie drázě i doby biskupstva u Prazě. Ta zákon svatého Benedikta do Čech přinese a k svatému Jiří mnoho panen snese. Prvý biskup Sasic Dětmar byl, ten po prvém létě života zbyl. (V9as , 20 25 Druhý, svatý Vojtěch, ten také mnich bieše, otec jeho jmě Slavník jmieše, matka jeho Střezislava bieše, sestřenec knězi zličskému bieše. Slavník ten v Lubici dvorem sedieše (a od Sázavy až do Moravy tady všě dědiny mějieše). Toho syn, svatý Vojtěch, biskup bieše, ale (že) cti netbajieše, Strachkvasovi mnichu biskupstva postúpiti chtieše, ale Strachkvas nerodieše. Tehdy svatý Vojtěch povědě: „Synku, já to dobřě vědě, ty nynie moha, nechceš přijieti, potom budeš chtieti, ale nelzěť bude ] mieti." L 28b 30 Svatý Vojtěch chtieše lid ot obyčějóv pohanských odvésti a chtě k křesťanským přivésti, 63
Strana 64
L 29a 40 aby u pravé manželstvo vstúpili a pohřeb u svatých kostelóv jměli, v neděli trhóv neděli, robotných lidí neměli. Když kopřiv z zahrady nemože vypleti, muši vši zemi zakleti. Zaklev zemi svatý Vojtěch do Říma jide, Strachkvas proti jeho vóli na biskupí stolec vjide. Strachkvas káza svatého Vojtěcha tři bratří zabiti a rod jeho vešken z země vypuditi. V tu dobu svatý Vojtěch před papežem mši pějieše a když po božiem synu v tajně stojieše, anděl boží káza jemu do Čech na cestu vstáti, v Lubici svú bratří pochovati. V ten čas jeho anjel postavi v Libici, i uzře, že jeho bratřie ležie zbiti. Pohřeb je, lidu se ukáza. A v tu dobu papež otáza, proč by kněz dřiemal a j mše před se nedozpieval; i káza ho probuditi. Svatý Vojtěch poče mluviti: „Tak ste mnú chvátali, až ste mě i obmeškali, že sem zapomněl rukavice vzieti, abych mohl svú mši dopěti. Kažte mi rukavice požičiti! Papež chtě se tiem ujistiti, je sě jeho tázati, proč by měl tak dlúho dřiemati. Svatý Vojtěch odpovědě: „Otče svatý, o snu nic nevědě. Anděl boží vedl mě do Lubice a tu sem odšel rukavice. Papež káza poslóm do Lubice jěti a té řeči celú pravdu zvěděti. Posli, že jest ta řeč jistá, zvěděchu, na znamenie odtud rukavici přinesechu. (1) (5) (10) (15) (20) (25) 35 (30) 64
L 29a 40 aby u pravé manželstvo vstúpili a pohřeb u svatých kostelóv jměli, v neděli trhóv neděli, robotných lidí neměli. Když kopřiv z zahrady nemože vypleti, muši vši zemi zakleti. Zaklev zemi svatý Vojtěch do Říma jide, Strachkvas proti jeho vóli na biskupí stolec vjide. Strachkvas káza svatého Vojtěcha tři bratří zabiti a rod jeho vešken z země vypuditi. V tu dobu svatý Vojtěch před papežem mši pějieše a když po božiem synu v tajně stojieše, anděl boží káza jemu do Čech na cestu vstáti, v Lubici svú bratří pochovati. V ten čas jeho anjel postavi v Libici, i uzře, že jeho bratřie ležie zbiti. Pohřeb je, lidu se ukáza. A v tu dobu papež otáza, proč by kněz dřiemal a j mše před se nedozpieval; i káza ho probuditi. Svatý Vojtěch poče mluviti: „Tak ste mnú chvátali, až ste mě i obmeškali, že sem zapomněl rukavice vzieti, abych mohl svú mši dopěti. Kažte mi rukavice požičiti! Papež chtě se tiem ujistiti, je sě jeho tázati, proč by měl tak dlúho dřiemati. Svatý Vojtěch odpovědě: „Otče svatý, o snu nic nevědě. Anděl boží vedl mě do Lubice a tu sem odšel rukavice. Papež káza poslóm do Lubice jěti a té řeči celú pravdu zvěděti. Posli, že jest ta řeč jistá, zvěděchu, na znamenie odtud rukavici přinesechu. (1) (5) (10) (15) (20) (25) 35 (30) 64
Strana 65
45 50 A když jeho na biskupstvo světichu a kněžie okolo ňeho stojiechu črt v Strachkvasa vstúpi, a donidž mě duši v těle, dotud z ňeho nevystúpi. Pak svatý Vojtěch opět sě do Čech vráti, otklev zemi, do Polan jide, chtě tam kázati. Opět zaklev zemi, do Prus jide a odtud s korunú mučedlníkovú k bohu jide. To sě sta léta ot narozenie syna božieho po devieti stech po devadesáti šestého. Z jeho smrti ciesař Čechy zvini a bez jich dieky Tehdaka biskupem učini. L 29b 55 Kněz Bo leslav snažně bohu poslúžieše a proto sě jemu dobřě vedieše. Polany pevně pobi a všie země až do Krakova doby. Na Krakově posádku posadi a jiné tvrzě Čechy osadi, neb svoboda veliká bieše, a proto čest i sbožie jmějieše. 60 KAPITOLA 33 (Vobß , Ot Boleslava skúpého slepého 10 Pak svatý a šlechetný Boleslav snide, po ňem syn jeho Boleslav skúpý znide. Ten nerodi Čechóm do Polen ztravy dáti a proto život a Polsko i vši čest ztrati. Polené na Čechách všěch tvrzí dobychu, a co tam bylo Čechóv, ty všěcky zbichu. Boleslav do Polan jede a svú škodú s Polany u mír vnide. Mezka, kněz polský, pozva na hody knězě českého a za pravým mírem vylúpi oči jeho. Hlédaj, čemuť sě hodí taká skúpost! 5 Dalimilova kronika 65
45 50 A když jeho na biskupstvo světichu a kněžie okolo ňeho stojiechu črt v Strachkvasa vstúpi, a donidž mě duši v těle, dotud z ňeho nevystúpi. Pak svatý Vojtěch opět sě do Čech vráti, otklev zemi, do Polan jide, chtě tam kázati. Opět zaklev zemi, do Prus jide a odtud s korunú mučedlníkovú k bohu jide. To sě sta léta ot narozenie syna božieho po devieti stech po devadesáti šestého. Z jeho smrti ciesař Čechy zvini a bez jich dieky Tehdaka biskupem učini. L 29b 55 Kněz Bo leslav snažně bohu poslúžieše a proto sě jemu dobřě vedieše. Polany pevně pobi a všie země až do Krakova doby. Na Krakově posádku posadi a jiné tvrzě Čechy osadi, neb svoboda veliká bieše, a proto čest i sbožie jmějieše. 60 KAPITOLA 33 (Vobß , Ot Boleslava skúpého slepého 10 Pak svatý a šlechetný Boleslav snide, po ňem syn jeho Boleslav skúpý znide. Ten nerodi Čechóm do Polen ztravy dáti a proto život a Polsko i vši čest ztrati. Polené na Čechách všěch tvrzí dobychu, a co tam bylo Čechóv, ty všěcky zbichu. Boleslav do Polan jede a svú škodú s Polany u mír vnide. Mezka, kněz polský, pozva na hody knězě českého a za pravým mírem vylúpi oči jeho. Hlédaj, čemuť sě hodí taká skúpost! 5 Dalimilova kronika 65
Strana 66
Pravý jest blázen, ktož ji má za múdrost. Hledaje kněz český cizieho oběda, i utka jej jeho bieda. (Vobſs ) Ot Oldřicha a Jaromíra L 3oa 20 25 Kněz Boleslav pro velikú bolest s světa snide a Mezka, kněz polský, sílně do Čech vnide. Boleslav slepý dva syny jmějieše, Oldřich stařější a mlazší Jaromír slovieše. Tehda Oldřich u ciesařě dvořieše, ale že Mezka mnoho zlata jmějieše, Oldřicha u ciesařě kúpi; proto na ciesařě vešken svět vzúpi. Jaromír ještě mlád bieše, avšak země brániti rád chtieše. Ale jimž bieše učiniti, ti netbáchu, jedno že ot ňeho střiebro bráchu. Mezka Oldřicha u věži jmějieše a hladem jeho mučieše. 15 KAPITOLA 34 (Vob8) O Vršovských zlých nevěřě 10 V tu dobu v zemi Vršovici najmocnější biechu, Kochana mezi sebú za starostu jmějiechu. Tehdy, když Mezku sílna v zemi uzřěchu, nemúdrú radu velmi vzěchu řkúc: „Dohubme kniežěcí plod, tiemť náš bude slovúten rod! Budem kniežaty jako v šachy hráti a od každého budem dary bráti. Cizí kněz bude sě nás báti: nebo chceme-li, móžem z sebe knězě dáti; nebo chcemli, móžem bez knězě býti. 66
Pravý jest blázen, ktož ji má za múdrost. Hledaje kněz český cizieho oběda, i utka jej jeho bieda. (Vobſs ) Ot Oldřicha a Jaromíra L 3oa 20 25 Kněz Boleslav pro velikú bolest s světa snide a Mezka, kněz polský, sílně do Čech vnide. Boleslav slepý dva syny jmějieše, Oldřich stařější a mlazší Jaromír slovieše. Tehda Oldřich u ciesařě dvořieše, ale že Mezka mnoho zlata jmějieše, Oldřicha u ciesařě kúpi; proto na ciesařě vešken svět vzúpi. Jaromír ještě mlád bieše, avšak země brániti rád chtieše. Ale jimž bieše učiniti, ti netbáchu, jedno že ot ňeho střiebro bráchu. Mezka Oldřicha u věži jmějieše a hladem jeho mučieše. 15 KAPITOLA 34 (Vob8) O Vršovských zlých nevěřě 10 V tu dobu v zemi Vršovici najmocnější biechu, Kochana mezi sebú za starostu jmějiechu. Tehdy, když Mezku sílna v zemi uzřěchu, nemúdrú radu velmi vzěchu řkúc: „Dohubme kniežěcí plod, tiemť náš bude slovúten rod! Budem kniežaty jako v šachy hráti a od každého budem dary bráti. Cizí kněz bude sě nás báti: nebo chceme-li, móžem z sebe knězě dáti; nebo chcemli, móžem bez knězě býti. 66
Strana 67
15 20 25 Proto nedámy kniežěciemu plemeni vzníti. Když to Vršovici mluviechu, velmi zlú radu jmějiechu. Snad toho nevědiechu, že kniežata se všěch stran sebe mějiechu, jichž každý země užiti chtieše; avšak ciesař v své moci bieše. Nemúdří Vršovci toho sě všeho nebojiechu, a protož svého knězě Jaromíra jechu, na velikú horu jej vedechu a k jednéj lípě jej přivedechu. K té svého knězě přivázachu. Ach auvé, kako sě zle potázachu! Počěchu jím špíleti a jako k cíli šípy k ňemu střieleti. Ale toho ijeden nevěděl, že svatý Jan Křtitel knězě zasláněl. V svatého Jana húni šípi tčiechu a kniežěcieho těla nedotčiechu. L 3ob 30 L 31a 35 40 Kněz v tom lesě dva lovcě jmějieše, jeden Hřivec, druhý Hovora slovieše. Hřivec s Vršovici držieše, Hovora hospodě věren bieše. Hřivec knězě zradil bieše a ten jeho náviec mučieše. Hovora, když tu řěč zvědě, u Prazě věrným všěm povědě. Vecěchu: „Nevieme, co tomu učiniti, ani vieme, kamo jíti. Hovora vecě: „Buduť trúbiti a k trúbě nemeškajte jíti! Hovora šed Vršovicóm sě pokáza, Hřivec naň jako na nevěrného ukáza řka: „Chceť ny shlédati, (1) budesliť žív, musím sě jeho viec báti. 45 I počě prositi, aby mu nedali žívu býti. 67
15 20 25 Proto nedámy kniežěciemu plemeni vzníti. Když to Vršovici mluviechu, velmi zlú radu jmějiechu. Snad toho nevědiechu, že kniežata se všěch stran sebe mějiechu, jichž každý země užiti chtieše; avšak ciesař v své moci bieše. Nemúdří Vršovci toho sě všeho nebojiechu, a protož svého knězě Jaromíra jechu, na velikú horu jej vedechu a k jednéj lípě jej přivedechu. K té svého knězě přivázachu. Ach auvé, kako sě zle potázachu! Počěchu jím špíleti a jako k cíli šípy k ňemu střieleti. Ale toho ijeden nevěděl, že svatý Jan Křtitel knězě zasláněl. V svatého Jana húni šípi tčiechu a kniežěcieho těla nedotčiechu. L 3ob 30 L 31a 35 40 Kněz v tom lesě dva lovcě jmějieše, jeden Hřivec, druhý Hovora slovieše. Hřivec s Vršovici držieše, Hovora hospodě věren bieše. Hřivec knězě zradil bieše a ten jeho náviec mučieše. Hovora, když tu řěč zvědě, u Prazě věrným všěm povědě. Vecěchu: „Nevieme, co tomu učiniti, ani vieme, kamo jíti. Hovora vecě: „Buduť trúbiti a k trúbě nemeškajte jíti! Hovora šed Vršovicóm sě pokáza, Hřivec naň jako na nevěrného ukáza řka: „Chceť ny shlédati, (1) budesliť žív, musím sě jeho viec báti. 45 I počě prositi, aby mu nedali žívu býti. 67
Strana 68
L 3ib 50 55 60 65 70 75 I kázachu jeho chopiti a Hřivcovi jej oběsiti. Hovora je sè jich prositi, aby jemu přieli třikrát sobě zatrúbiti. Hovora je sě prvé trúbiti a po trúbení je sě mluviti: „Ach, běda mně nebohu, vizi, že žív býti nemohu. Kmošku, do tebe mi sé viery nadieti, tobě porúčěji mé děti. Vršovici sě jemu smějiechu a Pražěné po trúbě k nim sě blížiechu. Druhé jemu trúbiti kázachu a provaz jemu na šíji vzvázachu. Hovora je sě druhé trúbiti a za duši je sě boha prositi. Velmi dlúhý páteř jmieše, neb jemu toho třěba bieše. Hřivec vecě: „Kmošku, neroď [ toliko blésti, rač výše na dub vlézti! A když on třetie trúbieše, okolo sebe široko hledieše. Jednožť Pražěné vyniku a na Vršovicě křiku, Vršovici sě rozběžěchu. A tu však některé jechu, jiné po lesě stíháchu a nemíle je postříháchu. Kochan tehdy nevědieše, koliko kur doma jmieše, neb sě pod skalú v zemi vry a ten sě tu potom ukry. Knězě od lípy odvázachu a to miesto znamenachu. Na tom miestě oltář pak učinichu a potom svatému Janu kostel postavichu. Hovora Hřivcě na bězě poděsi a týmž lýkem na témž dubě svého kmotra oběsi. 80 68
L 3ib 50 55 60 65 70 75 I kázachu jeho chopiti a Hřivcovi jej oběsiti. Hovora je sè jich prositi, aby jemu přieli třikrát sobě zatrúbiti. Hovora je sě prvé trúbiti a po trúbení je sě mluviti: „Ach, běda mně nebohu, vizi, že žív býti nemohu. Kmošku, do tebe mi sé viery nadieti, tobě porúčěji mé děti. Vršovici sě jemu smějiechu a Pražěné po trúbě k nim sě blížiechu. Druhé jemu trúbiti kázachu a provaz jemu na šíji vzvázachu. Hovora je sě druhé trúbiti a za duši je sě boha prositi. Velmi dlúhý páteř jmieše, neb jemu toho třěba bieše. Hřivec vecě: „Kmošku, neroď [ toliko blésti, rač výše na dub vlézti! A když on třetie trúbieše, okolo sebe široko hledieše. Jednožť Pražěné vyniku a na Vršovicě křiku, Vršovici sě rozběžěchu. A tu však některé jechu, jiné po lesě stíháchu a nemíle je postříháchu. Kochan tehdy nevědieše, koliko kur doma jmieše, neb sě pod skalú v zemi vry a ten sě tu potom ukry. Knězě od lípy odvázachu a to miesto znamenachu. Na tom miestě oltář pak učinichu a potom svatému Janu kostel postavichu. Hovora Hřivcě na bězě poděsi a týmž lýkem na témž dubě svého kmotra oběsi. 80 68
Strana 69
Páni Hovořě z viery poděkovachu a pod Velezú bliz ves mu k dědině dachu. KAPITOLA 35 Vioas , Kak svatý Jan Oldřicha zprostil L 320 Kochan zbyv tu hodinu, obráti na knězě Jaromíra všicku vinu řka: „On jest zradil otcě i bratra svého, od nás věrných dóstojen jest všeho zlého. I naleze on tu radu, by činili mezi kniežaty svádu, řka: „Budú ny za lidi mieti, a nášě kniežata, ač budú kdy chtieti, nemoci budú nem nic zdieti 15 20 25 Mezka doby Pražského hrada a všie země kromě Vyšehrada. V tu válku Kochan s pokojem sedě, ale svým na škodu Mezcě radě. Vecě Kochan Mezcě, knězi polskému: „Chceš-li ty kněžství českému, musíš prvé Oldřichovi hlavu stieti; tož teprv v Čechách budeš pokoj jmieti. Ještěť někteří k ňemu čáku jmají, a protoť o tobě netbají. Ale když jeho nebude, v tobě nášě náděje bude. Když Kochan Mezcě da to věděti, po poslu káza Oldřichovi hlavu stieti. Oldřich nevěda, co tomu zdieti, když jemu dachu to věděti, je sě svatého Jana Křtitele prositi, aby, jako bratra, jeho ráčil zprostiti. Svatý Jan té noci Oldřicha v Oldříši postavi a kněz Oldřich pak na tom miestě kostel ustavi. Ktožť je v Oldříši býval, ten je kostel, ale pustý vídal. 10 30 69
Páni Hovořě z viery poděkovachu a pod Velezú bliz ves mu k dědině dachu. KAPITOLA 35 Vioas , Kak svatý Jan Oldřicha zprostil L 320 Kochan zbyv tu hodinu, obráti na knězě Jaromíra všicku vinu řka: „On jest zradil otcě i bratra svého, od nás věrných dóstojen jest všeho zlého. I naleze on tu radu, by činili mezi kniežaty svádu, řka: „Budú ny za lidi mieti, a nášě kniežata, ač budú kdy chtieti, nemoci budú nem nic zdieti 15 20 25 Mezka doby Pražského hrada a všie země kromě Vyšehrada. V tu válku Kochan s pokojem sedě, ale svým na škodu Mezcě radě. Vecě Kochan Mezcě, knězi polskému: „Chceš-li ty kněžství českému, musíš prvé Oldřichovi hlavu stieti; tož teprv v Čechách budeš pokoj jmieti. Ještěť někteří k ňemu čáku jmají, a protoť o tobě netbají. Ale když jeho nebude, v tobě nášě náděje bude. Když Kochan Mezcě da to věděti, po poslu káza Oldřichovi hlavu stieti. Oldřich nevěda, co tomu zdieti, když jemu dachu to věděti, je sě svatého Jana Křtitele prositi, aby, jako bratra, jeho ráčil zprostiti. Svatý Jan té noci Oldřicha v Oldříši postavi a kněz Oldřich pak na tom miestě kostel ustavi. Ktožť je v Oldříši býval, ten je kostel, ale pustý vídal. 10 30 69
Strana 70
(Vioba ) L 32b KAPITOLA 36 O zrazení pastušiem Ke knězi sě věrní tajně sebrachu, tajně sě před Prahu brachu. S pastuchú sě umluvichu a dobrý jemu dar dáti slibichu, by jim Prahu chtěl zraditi. Slíbi jim to učiniti. Káza jim na Strahově státi a tu své trúby čakati. Ale že na tom miestě sú stráž měli, proto sú tomu lesu Strahov vzděli. 10 L 33a 15 20 25 30 Zítra, chtě pastucha stádo vyhnati, jě sě na vrátného volati. Káza sobě most spustiti, jě sě náramně trúbiti. Čechové na Prahu vzběhu a Polené ote všeho pryč sběhu. Čechové střěd hradu stojiechu, málo jich bieše, proto za nimi nejdiechu. Polené sě i neozřěchu, druzí názi s stráně sě plaziechu. Pastucha sám na ně voláše, Polanóm sě za nimi tisíc ořóv zdáše. Oldřich z země Mezku vypudi, Kochan s Vršovici na službu ke knězi sě připudi, knězě Jaromíra proti ňemu vině a sě ve všem věrna čině. Tolik Kochan na Jaromíra bratru| soči, až i káza kněz bratru vylúpiti oči. Jaromír bratru tak povědě: „Já to, bratře, dobřě vědě, o svéms umě toho neučinil, nebo si mne proti sobě v ničemž nevinil. Však mě měj za věrného a Kochana za nevěrného. 70
(Vioba ) L 32b KAPITOLA 36 O zrazení pastušiem Ke knězi sě věrní tajně sebrachu, tajně sě před Prahu brachu. S pastuchú sě umluvichu a dobrý jemu dar dáti slibichu, by jim Prahu chtěl zraditi. Slíbi jim to učiniti. Káza jim na Strahově státi a tu své trúby čakati. Ale že na tom miestě sú stráž měli, proto sú tomu lesu Strahov vzděli. 10 L 33a 15 20 25 30 Zítra, chtě pastucha stádo vyhnati, jě sě na vrátného volati. Káza sobě most spustiti, jě sě náramně trúbiti. Čechové na Prahu vzběhu a Polené ote všeho pryč sběhu. Čechové střěd hradu stojiechu, málo jich bieše, proto za nimi nejdiechu. Polené sě i neozřěchu, druzí názi s stráně sě plaziechu. Pastucha sám na ně voláše, Polanóm sě za nimi tisíc ořóv zdáše. Oldřich z země Mezku vypudi, Kochan s Vršovici na službu ke knězi sě připudi, knězě Jaromíra proti ňemu vině a sě ve všem věrna čině. Tolik Kochan na Jaromíra bratru| soči, až i káza kněz bratru vylúpiti oči. Jaromír bratru tak povědě: „Já to, bratře, dobřě vědě, o svéms umě toho neučinil, nebo si mne proti sobě v ničemž nevinil. Však mě měj za věrného a Kochana za nevěrného. 70
Strana 71
40 Sukně košile bližši nebývá a nemúdrý pro daleké bližších zbývá. Báťo, Vršovici sě neslúpi, kdež móžeš, tu je tupi.“ Kochana tato řěč dojide, vzem oštěp, pod chyšku podjide. I je sě knězě Jaromíra střieci. A když sedě na potřěbnéj věci, hanebně prokla nevinného knězě Jaromíra ctného. 35 KAPITOLA 37 (Viobp ) O svatéj pěti bratří L 33b 10 15 Toho časa českých mnichóv šest, poznavše toho světa lest, v polském lesě sediechu. Ti velikého utrpenie biechu, zelíce za obyčěj jediechu, chléb pořiedku jmějiechu, jáhly jedno na veliku noc jediechu, masa, rýb, vajec i jmenovati nechtiechu, rohožě za postele jmějiechu, kámen hlavě za podušku kladiechu, hrozným sě bitím na modlitbě tepiechu, řiedko kdy mezi sebú mluviechu, jedno když bič držieše, tehdy jeden z nich takto dieše: „Odpustíš-li mi, hřěšíš, ale tepa mě, k bohu mě stěžíš. 20 Tehdy Mezka, polský kněz bohatý, vzvěděv jich život tak svatý, poslav k nim posla jistého, da jim sto hřiven střiebra čistého, aby jím své chudoby zbyli 7I
40 Sukně košile bližši nebývá a nemúdrý pro daleké bližších zbývá. Báťo, Vršovici sě neslúpi, kdež móžeš, tu je tupi.“ Kochana tato řěč dojide, vzem oštěp, pod chyšku podjide. I je sě knězě Jaromíra střieci. A když sedě na potřěbnéj věci, hanebně prokla nevinného knězě Jaromíra ctného. 35 KAPITOLA 37 (Viobp ) O svatéj pěti bratří L 33b 10 15 Toho časa českých mnichóv šest, poznavše toho světa lest, v polském lesě sediechu. Ti velikého utrpenie biechu, zelíce za obyčěj jediechu, chléb pořiedku jmějiechu, jáhly jedno na veliku noc jediechu, masa, rýb, vajec i jmenovati nechtiechu, rohožě za postele jmějiechu, kámen hlavě za podušku kladiechu, hrozným sě bitím na modlitbě tepiechu, řiedko kdy mezi sebú mluviechu, jedno když bič držieše, tehdy jeden z nich takto dieše: „Odpustíš-li mi, hřěšíš, ale tepa mě, k bohu mě stěžíš. 20 Tehdy Mezka, polský kněz bohatý, vzvěděv jich život tak svatý, poslav k nim posla jistého, da jim sto hřiven střiebra čistého, aby jím své chudoby zbyli 7I
Strana 72
(Cr 48b) 25 (Cr 48b) 30 35 L, 344 40 V114% ) L 34b 5 72 a zaň boha snažně prosili. Uzřčvše střiebro, mluviti sč jechu, jenž u pól létě mluvili nebiechu, а šestého z sebe Barnabáše posłachu a sobě sami porokovachu fkúc: „Toto jest duší zátopa a do pekla náhlá stopa. (1) Pro to sć tepů lidé, to v našem domku nebude. Ktož sč toho přídržie, boha u příměří neobdržie.“ A proto o ňem nic netbachu, ale Barnaba ihned poslachu, aby knězi vrátil střiebro opět. A tu osta bratrév pét: Benedikt, Matěj, Jan, Izák, Kristin jim diechu, Barnaba s střiebrem vyslali biechu. Zloději na ně přijidu a ihned, když v chýšč vnidu, jechu sè sttiebra hledati. A když jim nemiechu co dáti, pěti bratří po dlúhých mukách | hrdla řézachu a tak je k bohu poslachu. To sé sta ot narozenie syna božieho léta po tisíc čtvrtého. KAPITOLA 38 O Oldřichově Přimdě Sta sè, že kněz Oldřich v jeden čas lovieše a sám u pustém lesè bludiese. I po&& jedlic& hledati, zda by mohl kde ves viděti. I uzřě, naliť stojí | dospělý hrad; i chtieše k ňemu velmi rád, ale cěsty nemějieše
(Cr 48b) 25 (Cr 48b) 30 35 L, 344 40 V114% ) L 34b 5 72 a zaň boha snažně prosili. Uzřčvše střiebro, mluviti sč jechu, jenž u pól létě mluvili nebiechu, а šestého z sebe Barnabáše posłachu a sobě sami porokovachu fkúc: „Toto jest duší zátopa a do pekla náhlá stopa. (1) Pro to sć tepů lidé, to v našem domku nebude. Ktož sč toho přídržie, boha u příměří neobdržie.“ A proto o ňem nic netbachu, ale Barnaba ihned poslachu, aby knězi vrátil střiebro opět. A tu osta bratrév pét: Benedikt, Matěj, Jan, Izák, Kristin jim diechu, Barnaba s střiebrem vyslali biechu. Zloději na ně přijidu a ihned, když v chýšč vnidu, jechu sè sttiebra hledati. A když jim nemiechu co dáti, pěti bratří po dlúhých mukách | hrdla řézachu a tak je k bohu poslachu. To sé sta ot narozenie syna božieho léta po tisíc čtvrtého. KAPITOLA 38 O Oldřichově Přimdě Sta sè, že kněz Oldřich v jeden čas lovieše a sám u pustém lesè bludiese. I po&& jedlic& hledati, zda by mohl kde ves viděti. I uzřě, naliť stojí | dospělý hrad; i chtieše k ňemu velmi rád, ale cěsty nemějieše
Strana 73
10 15 20 a okolo hradu hložie husté bieše. Ssěd s koně, mečem cěstu proklesti i počě po ostrvách v hrad lézti; neb sě nemože nikoho dovolati, a by v ňem kto byl, nemože znamenati. A most zpodjat bieše a hrad zdi tvrdé okolo sebe jmějieše. Když kněz s úsilím na hrad vnide a všěckny sklepy projide, zetlelé rúcho vidieše, avšak i člověka na nem nebieše. Zbožie veliké a vína mnoho naleze, ohledav hrad, tudiež zasě sleze. Pak kněz da ten hrad pánu — tomu Přiema diechu, proto tomu hradu Přimda vzděchu. KAPITOLA 39 L 354 10 15 Proč ten hrad byl na púšti postaven, proč by byl pust ostaven, takže i cěsta k ňemu nebieše, proč to bylo, kronika mě německá zpravieše. Tu sem četl, že z Aldnburka hrabie mladý bieše, ten v ciesařově dvořě za obyčěj stojieše. I počě ciesařovnu milovati a ona svú přiezeň počě jemu zěvovati. Snúbiti jie u otcě nesmějieše, neb jie roven nebieše. A tak milostí jiej žžieše a ciesařovna také proň túhu jmějieše. K tomu jej připudi silná milost, že jej nadjide ta vilost, jenž často při takých bývá; neb řiedko kto také milosti dobrým požívá. Pak ciesařovi své hrabstvo proda, a když jemu ciesař střiebro doda, 73
10 15 20 a okolo hradu hložie husté bieše. Ssěd s koně, mečem cěstu proklesti i počě po ostrvách v hrad lézti; neb sě nemože nikoho dovolati, a by v ňem kto byl, nemože znamenati. A most zpodjat bieše a hrad zdi tvrdé okolo sebe jmějieše. Když kněz s úsilím na hrad vnide a všěckny sklepy projide, zetlelé rúcho vidieše, avšak i člověka na nem nebieše. Zbožie veliké a vína mnoho naleze, ohledav hrad, tudiež zasě sleze. Pak kněz da ten hrad pánu — tomu Přiema diechu, proto tomu hradu Přimda vzděchu. KAPITOLA 39 L 354 10 15 Proč ten hrad byl na púšti postaven, proč by byl pust ostaven, takže i cěsta k ňemu nebieše, proč to bylo, kronika mě německá zpravieše. Tu sem četl, že z Aldnburka hrabie mladý bieše, ten v ciesařově dvořě za obyčěj stojieše. I počě ciesařovnu milovati a ona svú přiezeň počě jemu zěvovati. Snúbiti jie u otcě nesmějieše, neb jie roven nebieše. A tak milostí jiej žžieše a ciesařovna také proň túhu jmějieše. K tomu jej připudi silná milost, že jej nadjide ta vilost, jenž často při takých bývá; neb řiedko kto také milosti dobrým požívá. Pak ciesařovi své hrabstvo proda, a když jemu ciesař střiebro doda, 73
Strana 74
20 je sě po pustých lesiech túlati a sličného hradiště hledati. 25 30 Nalez horu, je sě hradu stavěti, postaviv hrad, je sě naň ztravy dobývati, jíž by mohl sto let žív býti, a dobyv ztravy, káza všě dělníky zbíti. Pak vši čeled v jeden dóm vlúdi, zapřěv je, i spáli všěcky ludi. To učini takú radú, aby ižádný nevěděl toho hradu. V tom jest zlú radu jměl, že nikomému věřiti nesměl. Potom pak ciesařovnu unese a na svój hrad tajně ji vnese, na ňemž jest s samú za pět let seděl, až jeho ižádný člověk nezvěděl. 40 45 50 Sta sě, že ciesař v Řezně dvorem bieše, vyjev na lov, sám po lesu blúdieše. Nevěda, co sobě zdieti, žádáše, by mohl někde ves uzřieti. Po potóčku počě nahoru jeti, až sě mu uda pod ten hrad podjěti, na ňemžto jeho dci s mužem bieše. Uzřěv hrad, pojěde k ňemu spieše, i poče inhed prositi, by jeho na hrad ráčili pustiti, neb již tři dni nejedl bieše a déšť studený naň jdieše. Hosti na hrad pustista a neznajíc jeho, dobřě jej ctista; neb jima člověk vděk přišel byl, a proto jej hrabě uctil. Neb pět let člověka neviděla biešta a noviny ráda vzvěděti chtiešta. I počěsta o ciesařovi tázati, on jako o jiném o sobě křívě počě otpoviedati. 35 L 35b 74
20 je sě po pustých lesiech túlati a sličného hradiště hledati. 25 30 Nalez horu, je sě hradu stavěti, postaviv hrad, je sě naň ztravy dobývati, jíž by mohl sto let žív býti, a dobyv ztravy, káza všě dělníky zbíti. Pak vši čeled v jeden dóm vlúdi, zapřěv je, i spáli všěcky ludi. To učini takú radú, aby ižádný nevěděl toho hradu. V tom jest zlú radu jměl, že nikomému věřiti nesměl. Potom pak ciesařovnu unese a na svój hrad tajně ji vnese, na ňemž jest s samú za pět let seděl, až jeho ižádný člověk nezvěděl. 40 45 50 Sta sě, že ciesař v Řezně dvorem bieše, vyjev na lov, sám po lesu blúdieše. Nevěda, co sobě zdieti, žádáše, by mohl někde ves uzřieti. Po potóčku počě nahoru jeti, až sě mu uda pod ten hrad podjěti, na ňemžto jeho dci s mužem bieše. Uzřěv hrad, pojěde k ňemu spieše, i poče inhed prositi, by jeho na hrad ráčili pustiti, neb již tři dni nejedl bieše a déšť studený naň jdieše. Hosti na hrad pustista a neznajíc jeho, dobřě jej ctista; neb jima člověk vděk přišel byl, a proto jej hrabě uctil. Neb pět let člověka neviděla biešta a noviny ráda vzvěděti chtiešta. I počěsta o ciesařovi tázati, on jako o jiném o sobě křívě počě otpoviedati. 35 L 35b 74
Strana 75
L 36a L 36b 60 65 70 75 Neb ciesař je dobřě znajě mluvieše, jako o ciesařovi nic netbajě řka: „Či toho nevieta, žeť jest ten násilník sšel s tohoto světa? A proto ciesařovna otpovědě: „Avšak to ráda vědě, neb jemu toho přěji ráda, aby sě nám proň nestala váda. Tohož bych přála všemu rodu svému, aby mír byl ot nich mému milému. Dóstojen si, hosti, koláče dobrého, (1) neb sem jemu přála mnoho zlého.“ „Co byšta mu chtěla,“ ciesař vece, „zdieti, by, jakž mě máta, mohla jeho jmieti? Ciesařovna otpovědě: „Toť tobě za jisté povědě. Chtělať bych mu to učiniti, žeť by do zajtřie nemohl žív býti.“ Odšed ciesař od nich, na vojnu zapovědě a kniežatóm svého bezděčného zěti povědě. S úsilím k hradu cěstu proklestichu a před hradem sě položichu. Ciesař káza zěti pověděti: „Slušieť to, zěti, věděti, žeť sem jedl chléb tvój; ale že si bezděčný zět mój, dnes na život otpoviedám a o dceři také nic netbám! Inhed k hradu valem pojedu (1) a pod zed právě podejdu. A když sě hrabí brániti bieše, čím by sě bránil, nejmějieše, neb všěcky tětivy zetlely biechu, a z čeho by jiné činil, nejjmějiechu. A již hrad na ztracení bieše, by sě ciesařovna nedomyslila spieše na zábradlách státi a takto volati: (5) 55 80 75
L 36a L 36b 60 65 70 75 Neb ciesař je dobřě znajě mluvieše, jako o ciesařovi nic netbajě řka: „Či toho nevieta, žeť jest ten násilník sšel s tohoto světa? A proto ciesařovna otpovědě: „Avšak to ráda vědě, neb jemu toho přěji ráda, aby sě nám proň nestala váda. Tohož bych přála všemu rodu svému, aby mír byl ot nich mému milému. Dóstojen si, hosti, koláče dobrého, (1) neb sem jemu přála mnoho zlého.“ „Co byšta mu chtěla,“ ciesař vece, „zdieti, by, jakž mě máta, mohla jeho jmieti? Ciesařovna otpovědě: „Toť tobě za jisté povědě. Chtělať bych mu to učiniti, žeť by do zajtřie nemohl žív býti.“ Odšed ciesař od nich, na vojnu zapovědě a kniežatóm svého bezděčného zěti povědě. S úsilím k hradu cěstu proklestichu a před hradem sě položichu. Ciesař káza zěti pověděti: „Slušieť to, zěti, věděti, žeť sem jedl chléb tvój; ale že si bezděčný zět mój, dnes na život otpoviedám a o dceři také nic netbám! Inhed k hradu valem pojedu (1) a pod zed právě podejdu. A když sě hrabí brániti bieše, čím by sě bránil, nejmějieše, neb všěcky tětivy zetlely biechu, a z čeho by jiné činil, nejjmějiechu. A již hrad na ztracení bieše, by sě ciesařovna nedomyslila spieše na zábradlách státi a takto volati: (5) 55 80 75
Strana 76
85 90 „Vězte, že po mém milém žíva nemohu býti, ač mne jiný nezabie, sama sě chci zabiti." Inhed sě kniežata za ně přimluvichu, tak jima milosti dobychu. Hrabie s svú ženú přěd ciesařě jide a tak hradu se vším i otjide. Přěd siení v zemi své klejnoty schovala, jedno že sě na ciesařovu milost dala. (1) Hradu a klénotóv ot příhody chovala a po sobě most byla vzpodjala. A tak ten hrad byl i opustěl, až naň byl kněz Oldřich vjel. KAPITOLA 40 (ViIbB ) Ot Oldřicha, knězě šlechetného, a o Kochanovi 10 15 Kněz Oldřich rozpomenu sě na smrt bratra svého, a poznav lest Kochana nevěrného, vecě jemu: „Tys mě zbavil bratrcě mého, já tě zbavím života tvého. Uřězav mu jazyk, káza mu oči vylúpiti a za žíva káza střěva vyvlačiti. Vršovici to viděchu i přimluviti sě nesměchu. Kochan, když okolo sochy chodieše a střěva z sebe točieše, na svój rod počě túžiti a tu také řěč mluviti: „Ijeden neúfaj do rodu velikého ani do smysla chytrého. Kněz v své zemi vše uchodi, má mě zlost s právem dochodi. Mniech ztepa všě kniežata, proto mi dána pravá otplata. 76
85 90 „Vězte, že po mém milém žíva nemohu býti, ač mne jiný nezabie, sama sě chci zabiti." Inhed sě kniežata za ně přimluvichu, tak jima milosti dobychu. Hrabie s svú ženú přěd ciesařě jide a tak hradu se vším i otjide. Přěd siení v zemi své klejnoty schovala, jedno že sě na ciesařovu milost dala. (1) Hradu a klénotóv ot příhody chovala a po sobě most byla vzpodjala. A tak ten hrad byl i opustěl, až naň byl kněz Oldřich vjel. KAPITOLA 40 (ViIbB ) Ot Oldřicha, knězě šlechetného, a o Kochanovi 10 15 Kněz Oldřich rozpomenu sě na smrt bratra svého, a poznav lest Kochana nevěrného, vecě jemu: „Tys mě zbavil bratrcě mého, já tě zbavím života tvého. Uřězav mu jazyk, káza mu oči vylúpiti a za žíva káza střěva vyvlačiti. Vršovici to viděchu i přimluviti sě nesměchu. Kochan, když okolo sochy chodieše a střěva z sebe točieše, na svój rod počě túžiti a tu také řěč mluviti: „Ijeden neúfaj do rodu velikého ani do smysla chytrého. Kněz v své zemi vše uchodi, má mě zlost s právem dochodi. Mniech ztepa všě kniežata, proto mi dána pravá otplata. 76
Strana 77
KAPITOLA 41 Vina" , O sedlčie knieni Boženě L 36b) 37a 10 15 20 25 Pak kněz Oldřich u Postoloprt lovieše. Když skrzě jednu ves jedieše, uzřě, že sedlská dievka rúcho práše, bosa a bez rukávóv stáše. Sedlka krásna velmi bieše a k tomu ovšem stydlivé nravy jmieše. Počě sě její krásě diviti stoje, inhed ji za kněžnu poje. Ta knieni šlechetna velmi bieše, jmě sobě Božena jmějieše. Páni z jeho ] manželstva jechu sě jemu porokovati, kněz vecě: „Páni, račte poslúchati. Z chlapóv šlechtici bývají a šlechtici syny chlapy jmievají. Ostaralé střiebro a zbožie šlechtu činí a často šlechtu chudoba chlapstvem viní. Když jest šlechta s chlapstvem smiešena, tehdy Božena bude má žena. Však pravie všichni, bych já byl z urozenie šlechetného. Vzpomenete-li na mého praděda, Přemysla prvého, že z chlapuov šlechtici sú, vzviete. Ze ijeden druhého šlechetnější nic nenie, diete. Vyšli sme všickni ot člověka jednoho, a ten sě čte šlechticem, jehož děd měl střiebra mnoho. Radějí sě chci s českú sedlkú snieti, než ciesařovnu německú ženú jmieti. Vřet každému srdce po jazyku svému, a proto Němkyně nebude přieti lidu mému. Páni, neviete dobra svého, lajíc mi z manželstva mého. Kde byšte řěčníky brali, když byšte před kněžnú německú stáli? Němkyně bude německú čeled mieti a německy bude učiti mé děti. (1) 30 77
KAPITOLA 41 Vina" , O sedlčie knieni Boženě L 36b) 37a 10 15 20 25 Pak kněz Oldřich u Postoloprt lovieše. Když skrzě jednu ves jedieše, uzřě, že sedlská dievka rúcho práše, bosa a bez rukávóv stáše. Sedlka krásna velmi bieše a k tomu ovšem stydlivé nravy jmieše. Počě sě její krásě diviti stoje, inhed ji za kněžnu poje. Ta knieni šlechetna velmi bieše, jmě sobě Božena jmějieše. Páni z jeho ] manželstva jechu sě jemu porokovati, kněz vecě: „Páni, račte poslúchati. Z chlapóv šlechtici bývají a šlechtici syny chlapy jmievají. Ostaralé střiebro a zbožie šlechtu činí a často šlechtu chudoba chlapstvem viní. Když jest šlechta s chlapstvem smiešena, tehdy Božena bude má žena. Však pravie všichni, bych já byl z urozenie šlechetného. Vzpomenete-li na mého praděda, Přemysla prvého, že z chlapuov šlechtici sú, vzviete. Ze ijeden druhého šlechetnější nic nenie, diete. Vyšli sme všickni ot člověka jednoho, a ten sě čte šlechticem, jehož děd měl střiebra mnoho. Radějí sě chci s českú sedlkú snieti, než ciesařovnu německú ženú jmieti. Vřet každému srdce po jazyku svému, a proto Němkyně nebude přieti lidu mému. Páni, neviete dobra svého, lajíc mi z manželstva mého. Kde byšte řěčníky brali, když byšte před kněžnú německú stáli? Němkyně bude německú čeled mieti a německy bude učiti mé děti. (1) 30 77
Strana 78
L 37b A pro to bude jazyka rozdělenie a inhed země zkaženie. Ta knieně velmi šlechetna bieše, každého podlé stava jeho poctiti umějieše. Pak kněz s Boženú syna jměl, tomu byl Břěcislav vzděl. (1) KAPITOLA 42 (Vi2as , Ot knězě Břěcislava, zětě ciesařova L 38a 10 15 20 Pak kněz Oldřich snide, syn jeho Břěcislav na jeho stolici vznide. Tehdy ciesařem Otta bielý bieše, ten dceř velmi krásnú jmieše. O její krásě po všem světě mluviechu a kniežata divit sě jiej krásě k dvoru jezdiechu. Té v klášteřě svěcky chováchu a tomu klášteru Sviní Brod řiekáchu. Když ji kněz Břěcislav vzvědě, mezi panici to povědě: „Nebo té dievky dobudu, nebo já života zbudu. Jěde k klášteru jezdecky, ale klášter vybi vojensky. Jitka ciesařovně diechu. A když Čechy v klášter jdiechu, Jitka v šarlatné kapici skry sě za oltářem v kaplici. Zvěděvši, že ji kněz český chce vzieti, i poče se k němu smieti. Snad tehdy let patná dct jmějieše, ovšem krásné stvořenie bieše. Kněz Jitku z kláštera vyvede, vsěd na kóň, z kláštera pojěde. Bradáči řetězem vrata přěpřěchu a zatiem k kordóm dospěchu. (1) 78
L 37b A pro to bude jazyka rozdělenie a inhed země zkaženie. Ta knieně velmi šlechetna bieše, každého podlé stava jeho poctiti umějieše. Pak kněz s Boženú syna jměl, tomu byl Břěcislav vzděl. (1) KAPITOLA 42 (Vi2as , Ot knězě Břěcislava, zětě ciesařova L 38a 10 15 20 Pak kněz Oldřich snide, syn jeho Břěcislav na jeho stolici vznide. Tehdy ciesařem Otta bielý bieše, ten dceř velmi krásnú jmieše. O její krásě po všem světě mluviechu a kniežata divit sě jiej krásě k dvoru jezdiechu. Té v klášteřě svěcky chováchu a tomu klášteru Sviní Brod řiekáchu. Když ji kněz Břěcislav vzvědě, mezi panici to povědě: „Nebo té dievky dobudu, nebo já života zbudu. Jěde k klášteru jezdecky, ale klášter vybi vojensky. Jitka ciesařovně diechu. A když Čechy v klášter jdiechu, Jitka v šarlatné kapici skry sě za oltářem v kaplici. Zvěděvši, že ji kněz český chce vzieti, i poče se k němu smieti. Snad tehdy let patná dct jmějieše, ovšem krásné stvořenie bieše. Kněz Jitku z kláštera vyvede, vsěd na kóň, z kláštera pojěde. Bradáči řetězem vrata přěpřěchu a zatiem k kordóm dospěchu. (1) 78
Strana 79
25 30 A když sě s lidmi snidechu, proti knězi tvrdě pojidechu. Kněz silně bradáčě sěčieše, Jitka sě v úžěsti jako řěpík držieše. Bradáč jeden bez ruky stojieše, druhý bez nohy ležieše, třetí přěs chřbet rány jmějieše a mnohý bez dušě ležieše. Řetěz tlustý velmi mečem přětě Břěcislav i vynide z kláštera s Jitkú a zdráv. L 38b 35 40 45 50 55 Ciesař, když to vzvědě, do Čech na vojnu zapovědě. I počě velmi přisahati, že jeho stolice muší v Boleslavi státi. Břěcislav, když to zvědě, ke všěm zemanóm to povědě: Třěba-li se jemu v Čechách vztéci, a jáť tehdy budu v Němcích žéci. Knieni, když tu radu vzvědě, knězi svému to povědě: „Nebyla by to do brá rada, stala by sě pro to větčie sváda. Pojedu já proti otci svému, snad to přivedu k konci dobrému. Tak i jěde proti otci svému i počě dobývati milosti svému milému. Ciesař nechtieše po její vóli učiniti, nechtě své přísahy zrušiti, řka: „Přisáhl sem, že má stolicě musí u Boleslavi státi, a pro tu přísahu nechci mu milosti dáti. Dci vecě: „Snadnot jest toho popraviti. Daj mi stolici, ját ji tu chci postaviti. Knieni Jitka tak tú radú (1) stavila tu všelikakú svádu. I káza svému zěti k sobě přijěti a svú stolici káza u Boleslavi postaviti. Ktož jest u Boleslavi býval, 79
25 30 A když sě s lidmi snidechu, proti knězi tvrdě pojidechu. Kněz silně bradáčě sěčieše, Jitka sě v úžěsti jako řěpík držieše. Bradáč jeden bez ruky stojieše, druhý bez nohy ležieše, třetí přěs chřbet rány jmějieše a mnohý bez dušě ležieše. Řetěz tlustý velmi mečem přětě Břěcislav i vynide z kláštera s Jitkú a zdráv. L 38b 35 40 45 50 55 Ciesař, když to vzvědě, do Čech na vojnu zapovědě. I počě velmi přisahati, že jeho stolice muší v Boleslavi státi. Břěcislav, když to zvědě, ke všěm zemanóm to povědě: Třěba-li se jemu v Čechách vztéci, a jáť tehdy budu v Němcích žéci. Knieni, když tu radu vzvědě, knězi svému to povědě: „Nebyla by to do brá rada, stala by sě pro to větčie sváda. Pojedu já proti otci svému, snad to přivedu k konci dobrému. Tak i jěde proti otci svému i počě dobývati milosti svému milému. Ciesař nechtieše po její vóli učiniti, nechtě své přísahy zrušiti, řka: „Přisáhl sem, že má stolicě musí u Boleslavi státi, a pro tu přísahu nechci mu milosti dáti. Dci vecě: „Snadnot jest toho popraviti. Daj mi stolici, ját ji tu chci postaviti. Knieni Jitka tak tú radú (1) stavila tu všelikakú svádu. I káza svému zěti k sobě přijěti a svú stolici káza u Boleslavi postaviti. Ktož jest u Boleslavi býval, 79
Strana 80
L 39a 60 ten jest, ač chtěl, tu stolici vídal. Tehdy da ciesař za věno zěti svému, knězi Břěcislavovi udatnému, řka: „Když ciesař pozóve k dvoru tebe, pusť oheň za míli okolo sebe! To za právo česká kniežata vzějchu a proto orlici u plameni na štítě nosiechu. KAPITOLA 43 (Vi2b* ) Ot svatého Vojtěcha přěnesení 10 15 20 Pak kněz, chtě svého děda mstíti, počě vojensky do Polen jíti. Mezka proti ňemu vynide a v tom boji Mezka snide. Od Čech až právě do Hlohova neslyšěti bylo polského slova, neb vši zemi popelem postavi. V Hnězdně Břěcislav české stany zstavi. Odtud pěti bratří těla vzěchu a svatého Radima odtud pojechu. Svatý Vojtěch neda sebe vzieti, až mušichu za tři dni póst přijieti. Sliby veliké činiechu, krčmy v svátek zapověděchu, pravé manželstvo slíbichu, pohřeb na poli zatratichu, robotné lidi zprostichu. Ktož by to zrušili, biskupem Šebieřem kleti běchu. A když to učinichu, svatého Vojtěcha tělo vzěchu, neb jím dřieve proto kleti biechu; toho sě otpověděvše, domóv je vzěchu. A všěcky jiné pobrachu svaté. A vzěchu tři dcky psané zlaté; jich každá tři sta funtóv vážieše. 25 80
L 39a 60 ten jest, ač chtěl, tu stolici vídal. Tehdy da ciesař za věno zěti svému, knězi Břěcislavovi udatnému, řka: „Když ciesař pozóve k dvoru tebe, pusť oheň za míli okolo sebe! To za právo česká kniežata vzějchu a proto orlici u plameni na štítě nosiechu. KAPITOLA 43 (Vi2b* ) Ot svatého Vojtěcha přěnesení 10 15 20 Pak kněz, chtě svého děda mstíti, počě vojensky do Polen jíti. Mezka proti ňemu vynide a v tom boji Mezka snide. Od Čech až právě do Hlohova neslyšěti bylo polského slova, neb vši zemi popelem postavi. V Hnězdně Břěcislav české stany zstavi. Odtud pěti bratří těla vzěchu a svatého Radima odtud pojechu. Svatý Vojtěch neda sebe vzieti, až mušichu za tři dni póst přijieti. Sliby veliké činiechu, krčmy v svátek zapověděchu, pravé manželstvo slíbichu, pohřeb na poli zatratichu, robotné lidi zprostichu. Ktož by to zrušili, biskupem Šebieřem kleti běchu. A když to učinichu, svatého Vojtěcha tělo vzěchu, neb jím dřieve proto kleti biechu; toho sě otpověděvše, domóv je vzěchu. A všěcky jiné pobrachu svaté. A vzěchu tři dcky psané zlaté; jich každá tři sta funtóv vážieše. 25 80
Strana 81
L 39b 30 5 cViabP > IO 15 L 40a 20 6 Dalimilova A | u desk zlatý kříž bieše, ten byl kázal Mezka učiniti z zlata, jímž sě mohl třikrát přčvážití. Vyvezu z Polsky sto vozóv zvonóv a jiných mnoho klénotóv. To sé sta ot narozenie syna božieho léta po tisíc po tfidcëtech osmého. KAPITOLA 44 Polenć płód papežem na C echy Zalovachu a na né právo ukázachu. Pape? pole Cechóm velmi hroziti, ale uzfév, Ze sé nechtie modliti, káza jim n£kako bohu polepšiti. Kněz za to káza u Boleslavi kostel učiniti. "Tehdy ciesař, Jitčin otec, snide, s nímž Čechóm mnoho cti ujide. O Břčcislavově boji s ciesařem Druhý ciesař, chtě od Čech polské zlato jmieti, chtieše Břčcislavovi knéZstvo otjieti. S velikým vojskem do Čech pojčde. A když bavorského lesa dojéde, knězi ihned pověděchu, že již u lesa stojiechu. Brźcislav zemanóm tak povědě: „Však já to dobřě vědě, že nemáme lučišť borových ani mečóv lipových. Ač ciesařé mój meč doteče, | z jehoť boku mléko nepoteče, takéť veď z ňeho krev poteče.“ A jakž on to brzo dořeče, káza všém v Domažlicích býti, řka: ,, l'u sě nám s ciesařem sníti.“ kronika 81
L 39b 30 5 cViabP > IO 15 L 40a 20 6 Dalimilova A | u desk zlatý kříž bieše, ten byl kázal Mezka učiniti z zlata, jímž sě mohl třikrát přčvážití. Vyvezu z Polsky sto vozóv zvonóv a jiných mnoho klénotóv. To sé sta ot narozenie syna božieho léta po tisíc po tfidcëtech osmého. KAPITOLA 44 Polenć płód papežem na C echy Zalovachu a na né právo ukázachu. Pape? pole Cechóm velmi hroziti, ale uzfév, Ze sé nechtie modliti, káza jim n£kako bohu polepšiti. Kněz za to káza u Boleslavi kostel učiniti. "Tehdy ciesař, Jitčin otec, snide, s nímž Čechóm mnoho cti ujide. O Břčcislavově boji s ciesařem Druhý ciesař, chtě od Čech polské zlato jmieti, chtieše Břčcislavovi knéZstvo otjieti. S velikým vojskem do Čech pojčde. A když bavorského lesa dojéde, knězi ihned pověděchu, že již u lesa stojiechu. Brźcislav zemanóm tak povědě: „Však já to dobřě vědě, že nemáme lučišť borových ani mečóv lipových. Ač ciesařé mój meč doteče, | z jehoť boku mléko nepoteče, takéť veď z ňeho krev poteče.“ A jakž on to brzo dořeče, káza všém v Domažlicích býti, řka: ,, l'u sě nám s ciesařem sníti.“ kronika 81
Strana 82
25 Uslyšav, že Sasici jdú s druhé strany, vecě: „Nebojte sě saské rány. 30 35 Káza Prkošovi z Bieliny na ně jěti a z jednoho slova boj s nimi vzieti, řka: „Nedaj sě jim s ciesařem snieti! Ztratíš-li co, nedámť v ničemž škody jmieti. Nehlédaj před bojem na mnoho neb na málo; často málo lidí na mnozě čest vzalo, málo sršňóv mnoho much zapúzie a jeden jastřáb mnoho vran zapúzie. Sasici bielé vlasy mají a písmo praví, že tací řiedko udatni bývají. Dobrý rytieř, chovaj sě jména zlého, nic dražšieho nenie jména dobrého. Donižť sem žív, chci tě ploditi. Jdiž s bohem, ten rač s tebú býti! 40 L 40b 45 50 55 Vyprovodiv jej, proti ciesaři jěde, a když v hvozd, totiž v les, vnide, vzvěděv, že ciesař v lesě bieše, káza sě s ciesařem zarúbiti spieše. Zeměné, když to uzřěchu, knězi velmi za zlé jmiechu řkúc: „Nemoci-li budem s ně býti, kudy nám bude ujíti? Kněz vecě: „A já sem proto kázal les zarúbiti, anebo sě braňte, neb sě dajte zbíti; ját odtudto nechci běžěti ani otjěti. Oni jdú, chtiece náše zbožie bez práva odjieti. Ač jim nechcem našich žen a sbožie dáti, tehdy nám slušie pohromadě státi. Vězte to, že ktož ote mne kamo kolivěk pryč bude chtieti jět kázal sem jej Chodóm zabiti. Řek to, káza sě všěm připraviti a se dvú stranú na ně udeřiti. Tu Čechové ctně ciesaře pobichu a mnoho Němcóv zbichu. 60 82
25 Uslyšav, že Sasici jdú s druhé strany, vecě: „Nebojte sě saské rány. 30 35 Káza Prkošovi z Bieliny na ně jěti a z jednoho slova boj s nimi vzieti, řka: „Nedaj sě jim s ciesařem snieti! Ztratíš-li co, nedámť v ničemž škody jmieti. Nehlédaj před bojem na mnoho neb na málo; často málo lidí na mnozě čest vzalo, málo sršňóv mnoho much zapúzie a jeden jastřáb mnoho vran zapúzie. Sasici bielé vlasy mají a písmo praví, že tací řiedko udatni bývají. Dobrý rytieř, chovaj sě jména zlého, nic dražšieho nenie jména dobrého. Donižť sem žív, chci tě ploditi. Jdiž s bohem, ten rač s tebú býti! 40 L 40b 45 50 55 Vyprovodiv jej, proti ciesaři jěde, a když v hvozd, totiž v les, vnide, vzvěděv, že ciesař v lesě bieše, káza sě s ciesařem zarúbiti spieše. Zeměné, když to uzřěchu, knězi velmi za zlé jmiechu řkúc: „Nemoci-li budem s ně býti, kudy nám bude ujíti? Kněz vecě: „A já sem proto kázal les zarúbiti, anebo sě braňte, neb sě dajte zbíti; ját odtudto nechci běžěti ani otjěti. Oni jdú, chtiece náše zbožie bez práva odjieti. Ač jim nechcem našich žen a sbožie dáti, tehdy nám slušie pohromadě státi. Vězte to, že ktož ote mne kamo kolivěk pryč bude chtieti jět kázal sem jej Chodóm zabiti. Řek to, káza sě všěm připraviti a se dvú stranú na ně udeřiti. Tu Čechové ctně ciesaře pobichu a mnoho Němcóv zbichu. 60 82
Strana 83
L 410 65 70 Tu kniežat a hrabí německých mnoho snide a ciesař s životem ledvy ujide. To bojiště Čechové učistichu a na ňem bohu kaplici postavichu. Ale Prkoš nesměl byl Sasic utkati i dal sě jim po zemi tkáti. Každému sě nevěra zdieše, že saský ] vévoda, zemi žha, Prkošovi neškodieše. Uslyšav to kněz, poče se smieti (1) řka: „Snad jest nemohl moci mieti. Ale vrátiv sě káza Prkošovi oči vynieti a pak rucě i nozě utieti, že Sasicóv nerodil utkati a dal se jim v zemi po vóli tkáti. KAPITOLA 45 Od Jitčina biskupa Okarda múdrého Po Šebieři Jitka učini biskupem rodiče svého Ekarda, Němcě chytrého. Ten ot desátka cělého vzě dva peniezě od dýmu každého. Dva korcě ustavi dávati oráči každému, jeden pšenicě, druhý ovsa dávati knězi ctnému. Potom Ekard biskup snide, na jeho stolici Hysa vznide. (Vizas, (Vi3as , 10 O Břěcislavovu boji s Uherským Potom kněz Břěcislav krále uherského bojem pobi a valem Střěhomě doby. Potom kněz Břěcislav vráti knězi polskému Vratislav, aby jemu léta každého platil osm set střiebra čistého. 83
L 410 65 70 Tu kniežat a hrabí německých mnoho snide a ciesař s životem ledvy ujide. To bojiště Čechové učistichu a na ňem bohu kaplici postavichu. Ale Prkoš nesměl byl Sasic utkati i dal sě jim po zemi tkáti. Každému sě nevěra zdieše, že saský ] vévoda, zemi žha, Prkošovi neškodieše. Uslyšav to kněz, poče se smieti (1) řka: „Snad jest nemohl moci mieti. Ale vrátiv sě káza Prkošovi oči vynieti a pak rucě i nozě utieti, že Sasicóv nerodil utkati a dal se jim v zemi po vóli tkáti. KAPITOLA 45 Od Jitčina biskupa Okarda múdrého Po Šebieři Jitka učini biskupem rodiče svého Ekarda, Němcě chytrého. Ten ot desátka cělého vzě dva peniezě od dýmu každého. Dva korcě ustavi dávati oráči každému, jeden pšenicě, druhý ovsa dávati knězi ctnému. Potom Ekard biskup snide, na jeho stolici Hysa vznide. (Vizas, (Vi3as , 10 O Břěcislavovu boji s Uherským Potom kněz Břěcislav krále uherského bojem pobi a valem Střěhomě doby. Potom kněz Břěcislav vráti knězi polskému Vratislav, aby jemu léta každého platil osm set střiebra čistého. 83
Strana 84
L 4Ib 20 25 30 35 40 45 Kněz syna Spytihněva jmějieše, tomu otec Plzensko dal bieše. Tehdy kněz hrad pražský zdí hradieše a syn jeho Spytihněv okolo svatého Jiřie zdíti jmějieše. Tehdy u svatého Jiřie knieni Němkyně byla, neb knieni Jitka svú rodicku kniení byla učinila. (1) Tu pec, kdež provaz šel, stála a tu sě mistru pravá miera zdála. Aby zed mohla rov ně jíti, kněz káza pec rozbořiti řka: „Němkyně v této peci nebude viec mazancóv péci. Knieně, když to uslyšě, vyrazi sě z své chyšě, německými mniškami ho osu a prostořecě sě naň prosu řkúc: „Blazě mně české rodiny! Mám mezi nimi veliké hrdiny. Vězte, že český kněz mohl pec rozbiti, tiem hrdinú móžem vesely býti. Když si mohl s tu pec býti, móžeš bezpečně na Šváby jíti.“ Sdržě svú kázeň Spytihněv, v smiech obráti svój hněv. Neodpovědě jí i slova, do času svój hněv schova. Uhři u Moravě lidi zajechu, Čechy sě na ně podjechu. A když okolo Chrudimě ležiechu, roznemože sě kněz pohřiechu. V tom městě umřě český hrdina, všie zemi by proto smutná hodina. Navštěvujíc za dlúhý čas rovu jeho všickni plakáchu jako otcě svého. Nebo z jazyka českého mezi kniežaty nebylo viec hrdiny takého. 15 (1) 84
L 4Ib 20 25 30 35 40 45 Kněz syna Spytihněva jmějieše, tomu otec Plzensko dal bieše. Tehdy kněz hrad pražský zdí hradieše a syn jeho Spytihněv okolo svatého Jiřie zdíti jmějieše. Tehdy u svatého Jiřie knieni Němkyně byla, neb knieni Jitka svú rodicku kniení byla učinila. (1) Tu pec, kdež provaz šel, stála a tu sě mistru pravá miera zdála. Aby zed mohla rov ně jíti, kněz káza pec rozbořiti řka: „Němkyně v této peci nebude viec mazancóv péci. Knieně, když to uslyšě, vyrazi sě z své chyšě, německými mniškami ho osu a prostořecě sě naň prosu řkúc: „Blazě mně české rodiny! Mám mezi nimi veliké hrdiny. Vězte, že český kněz mohl pec rozbiti, tiem hrdinú móžem vesely býti. Když si mohl s tu pec býti, móžeš bezpečně na Šváby jíti.“ Sdržě svú kázeň Spytihněv, v smiech obráti svój hněv. Neodpovědě jí i slova, do času svój hněv schova. Uhři u Moravě lidi zajechu, Čechy sě na ně podjechu. A když okolo Chrudimě ležiechu, roznemože sě kněz pohřiechu. V tom městě umřě český hrdina, všie zemi by proto smutná hodina. Navštěvujíc za dlúhý čas rovu jeho všickni plakáchu jako otcě svého. Nebo z jazyka českého mezi kniežaty nebylo viec hrdiny takého. 15 (1) 84
Strana 85
KAPITOLA 46 (Vizba, Ot Spytihněva, nepřietele německého L 42a 10 15 Po ňem byl syn jeho Spytihněv, ten inhed zjevi Němcóm ] svój hněv: ve třech dnech všě Němcě vypudi. Knieni svatojirskú zrudi, vsadiv ji na kolesě, vyvez ji, ostavi ji na bavorském lesě. Ale matku s klejnoty se všěmi i rúchem i s skříněmi vyvede ji z země s jinými Němkyněmi i se všěmi knieněmi. Když vyple z země všěcky Němcě i všě jiné cizozemce jako z zahrady kopřivy a jako řěpíky z koňské hřívy, jěde na krále uherského, húbci lida moravského. Kněz hrdinsky Uhry pobi a mnoho jich země doby. L 42b 20 25 30 Kněz čtyři bratry jmějieše, ty jako otcě svého ctieše, a když svých let dojidu, milostívě k dielu přijidu. Po sobě osvědči kněžstvo Vratislavovi, Moravu Otovi a Kundrátovi. Jaromíra káza biskupem učiniti, ač by sě dřieve událo biskupovi sníti; a pakli by sě nemohlo státi, neb bylo-li by mu úsilno ždáti, dotud mu Hradecko držěti; nebudeli biskupem, to mu za diel mieti. Sto tisícóv hřiven střiebra jim rozděli a tak bratří ot sebe otděli. A všie bratří by míl ten diel; vecěchu: „Bratr náš nám dobřě zděl. 85
KAPITOLA 46 (Vizba, Ot Spytihněva, nepřietele německého L 42a 10 15 Po ňem byl syn jeho Spytihněv, ten inhed zjevi Němcóm ] svój hněv: ve třech dnech všě Němcě vypudi. Knieni svatojirskú zrudi, vsadiv ji na kolesě, vyvez ji, ostavi ji na bavorském lesě. Ale matku s klejnoty se všěmi i rúchem i s skříněmi vyvede ji z země s jinými Němkyněmi i se všěmi knieněmi. Když vyple z země všěcky Němcě i všě jiné cizozemce jako z zahrady kopřivy a jako řěpíky z koňské hřívy, jěde na krále uherského, húbci lida moravského. Kněz hrdinsky Uhry pobi a mnoho jich země doby. L 42b 20 25 30 Kněz čtyři bratry jmějieše, ty jako otcě svého ctieše, a když svých let dojidu, milostívě k dielu přijidu. Po sobě osvědči kněžstvo Vratislavovi, Moravu Otovi a Kundrátovi. Jaromíra káza biskupem učiniti, ač by sě dřieve událo biskupovi sníti; a pakli by sě nemohlo státi, neb bylo-li by mu úsilno ždáti, dotud mu Hradecko držěti; nebudeli biskupem, to mu za diel mieti. Sto tisícóv hřiven střiebra jim rozděli a tak bratří ot sebe otděli. A všie bratří by míl ten diel; vecěchu: „Bratr náš nám dobřě zděl. 85
Strana 86
35 Když Jaromír Hradecko držieše, jedno městiště sě jemu líbieše. Na tom miestě dvór postavi a své jmě Jaromíř mu ostavi. KAPITOLA 47 (Vi3b88 , Ot Vratislava, prvého krále Pak Spytihněv s světa snide, bratr jeho Vratislav na jeho stolici vznide. Léta ot narozenie syna božieho po tisíci po čtyřechdcát čtvrtého taký hlad v zemi vznide, že proň třetina lidu snide. L 43a (P2oaß , 10 15 20 Tehdy ciesař třetí Jindřich v Římě bieše, ciesařovna k ňemu jedieše. Když skrzě Medulán na koni jedieše, obec ji zabiti chtieše. Múdřější toho učiniti nedachu, však jejiemu koni ocas uřězachu. Proto sě ciesař přěd Medulán položi a to na své mysli uloži, že od města nechce odjěti, donidž jeho nebude mieti. Ciesař káza knězi u sebe býti. I jechu sě u vojště i u městě mluviti, že ciesaři I jedú lidé na pomoc, jichž každý má pěti mužóv moc. „Ti lidé jedie jiné lidi, kací sú to, každý súdi! všude sě jechu mluviti, (1) takovému sě lidu diviti. Když Čechové uslyšěchu, že ty pověsti o nich diechu, když se k městu přiblížichu, 25 86
35 Když Jaromír Hradecko držieše, jedno městiště sě jemu líbieše. Na tom miestě dvór postavi a své jmě Jaromíř mu ostavi. KAPITOLA 47 (Vi3b88 , Ot Vratislava, prvého krále Pak Spytihněv s světa snide, bratr jeho Vratislav na jeho stolici vznide. Léta ot narozenie syna božieho po tisíci po čtyřechdcát čtvrtého taký hlad v zemi vznide, že proň třetina lidu snide. L 43a (P2oaß , 10 15 20 Tehdy ciesař třetí Jindřich v Římě bieše, ciesařovna k ňemu jedieše. Když skrzě Medulán na koni jedieše, obec ji zabiti chtieše. Múdřější toho učiniti nedachu, však jejiemu koni ocas uřězachu. Proto sě ciesař přěd Medulán položi a to na své mysli uloži, že od města nechce odjěti, donidž jeho nebude mieti. Ciesař káza knězi u sebe býti. I jechu sě u vojště i u městě mluviti, že ciesaři I jedú lidé na pomoc, jichž každý má pěti mužóv moc. „Ti lidé jedie jiné lidi, kací sú to, každý súdi! všude sě jechu mluviti, (1) takovému sě lidu diviti. Když Čechové uslyšěchu, že ty pověsti o nich diechu, když se k městu přiblížichu, 25 86
Strana 87
30 tutoť lest učinichu: na rožny vzěchu těsto jako děti a to do sebe dachu viděti, že to lakomě jediechu. By Čechové děti jedli, Vlaši mniechu. Pak někdy v jednom ožiedlí a na jednom koni dva (1) jediešta 35 40 a on sem a on tam vztekle zřiešta. Všickni to Vlaši mluviechu, že črtie mezi Čechy jezdiechu. Pověst veliká o nich dieše, město sě jich velmi bojieše řkúc: „Hubená jest to máti, která s dětmi smie těchto lidí dočěkati. A kdyžto k městu přijidu, mocí tu řěku přěbřidu, neb Odolen z Čech byl nalezl brod a tiem sě vzmože ten rod. Čechové časté jiezdy před město činichu, (1) až se ku přiekopóm přiblížichu. Krabošky sobě zčinichu a pod nimi města valem dobychu. Neb když Čechové po žebří na zed jdiechu, by čertie lezli, Vlaši mniechu, se zdi běžiechu a utkati jich nesmiechu. L 43b 45 50 Čechové, chtiece ciesařovy hanby pomstiti, učinichu skutek, o ňemž mě hanba mluviti. Neb ktož chtěl v tom městě žív býti, ten musil kobyle vytrhnúti fík usty z řiti. Tu sě fíkóv z prstóv jechu činiti, podáš ho Vlachu, chceť sě o to zabiti. Čechové, že první v městě biechu, najlepší klejnoty z města vzěchu. Ještě stojí u svatého Víta noha sviecnová, pravie, by byla diela Šalamúnova, 87
30 tutoť lest učinichu: na rožny vzěchu těsto jako děti a to do sebe dachu viděti, že to lakomě jediechu. By Čechové děti jedli, Vlaši mniechu. Pak někdy v jednom ožiedlí a na jednom koni dva (1) jediešta 35 40 a on sem a on tam vztekle zřiešta. Všickni to Vlaši mluviechu, že črtie mezi Čechy jezdiechu. Pověst veliká o nich dieše, město sě jich velmi bojieše řkúc: „Hubená jest to máti, která s dětmi smie těchto lidí dočěkati. A kdyžto k městu přijidu, mocí tu řěku přěbřidu, neb Odolen z Čech byl nalezl brod a tiem sě vzmože ten rod. Čechové časté jiezdy před město činichu, (1) až se ku přiekopóm přiblížichu. Krabošky sobě zčinichu a pod nimi města valem dobychu. Neb když Čechové po žebří na zed jdiechu, by čertie lezli, Vlaši mniechu, se zdi běžiechu a utkati jich nesmiechu. L 43b 45 50 Čechové, chtiece ciesařovy hanby pomstiti, učinichu skutek, o ňemž mě hanba mluviti. Neb ktož chtěl v tom městě žív býti, ten musil kobyle vytrhnúti fík usty z řiti. Tu sě fíkóv z prstóv jechu činiti, podáš ho Vlachu, chceť sě o to zabiti. Čechové, že první v městě biechu, najlepší klejnoty z města vzěchu. Ještě stojí u svatého Víta noha sviecnová, pravie, by byla diela Šalamúnova, 87
Strana 88
55 60 (Vi df > 5 10 L 44a 15 20 88 již sú byli Medulaněné v Jeruzalemě vzčěli, když sú byli s Titem a Vespezianem na Židy jeli. Móżeś tu nohu, ač chceš, přěd otářem ohlédati, to včz, že nenčíšie dielo nemóž sě jí vrovnati. Poděbradští, že první na zed lézti směli, proto sú ot knězč řebří na štít vz&li. KAPITOLA 48 O najvětšiej cti krále českého By ciesařovi vděk to poslúženie i da knězi českému volenie: nebo těla Tří králóv vzieti, nebo v zemi královstvo mieti. Kněz zemanóm to da na wóli, podlé jich rady korunu zemi vyvoli. Ciesař nad to štít knězi změní a úřad v svém dvoru mu proméni, nebo za orla črného da jemu Iva o jednom ocasě v črveném poli bielého. Ale že kotel nad ohňem česká kniežata držiechu a tá sluZbá u dvora slúžiechu, tehdy jeho kotla | zbavi a svým čiešníkem ustavi. A když ciesaťč budú voliti a ti, již volé, nemohú sč sjíti, tehdy mu káza mezi volencě vjíti, a komu by dal, tomu ciesařem býti. Ciesař Vratislava prvním králem korunova a králem českým a polským jeho provola. w To se sta ot narozenie syna božieho léta po tisíci po pčtidcát sedmého.
55 60 (Vi df > 5 10 L 44a 15 20 88 již sú byli Medulaněné v Jeruzalemě vzčěli, když sú byli s Titem a Vespezianem na Židy jeli. Móżeś tu nohu, ač chceš, přěd otářem ohlédati, to včz, že nenčíšie dielo nemóž sě jí vrovnati. Poděbradští, že první na zed lézti směli, proto sú ot knězč řebří na štít vz&li. KAPITOLA 48 O najvětšiej cti krále českého By ciesařovi vděk to poslúženie i da knězi českému volenie: nebo těla Tří králóv vzieti, nebo v zemi královstvo mieti. Kněz zemanóm to da na wóli, podlé jich rady korunu zemi vyvoli. Ciesař nad to štít knězi změní a úřad v svém dvoru mu proméni, nebo za orla črného da jemu Iva o jednom ocasě v črveném poli bielého. Ale že kotel nad ohňem česká kniežata držiechu a tá sluZbá u dvora slúžiechu, tehdy jeho kotla | zbavi a svým čiešníkem ustavi. A když ciesaťč budú voliti a ti, již volé, nemohú sč sjíti, tehdy mu káza mezi volencě vjíti, a komu by dal, tomu ciesařem býti. Ciesař Vratislava prvním králem korunova a králem českým a polským jeho provola. w To se sta ot narozenie syna božieho léta po tisíci po pčtidcát sedmého.
Strana 89
KAPITOLA 49 Vitaas , Ot Jaromíra biskupa, bratra králova L 44b 10 15 20 25 30 Po desieti letech biskup Hysa snide, Jaromír přěd bratra jide, Spytihněvovy úpravy upomínaje. Král sě v tom dobřě znaje, však Němce chtieše biskupem učiniti. Zeměné sě o to počěchu raditi, Kojaty sě jechu prositi, aby jich řěč ráčil mluviti. Kojata sě v jich řěč uváza, a když sě s múdřějšími potáza, vecě: „Králi, rač svých kmetóv slovo slyšěti! Prosieť tebe, by ráčil na svého bratra diel pomnieti, za diel mu biskupstvie mieti a jemu slušie na té stolici seděti. Neslušieť, králi, bratra tak tupiti, nechcem Němci biskupstva postúpiti. Radějše bychom osličí ocas za biskupa jměli, než Lance za biskupa přijeli. Bratr tvój ledva Němcě vypudil, nevieme, kto v tě německú žílu vlúdil. Ot svých Čechóv máš vši čest, od jiných nemáš, jedno lest. Nechcem toho dopustiti, by psie hlavě bylo naším biskupem býti. Otáza král: „Jest-li to vášě řěč? Křiku: „To jest“ všickni „nášě řěč! Králi, daj své, komu chceš, lhóty, držíme s ním i sbožím i životy. Král uzřěv, že jest úsilno proti obci jíti, i je sě po vlasiech mluviti řka: „Děkuji, že ste věrni jazyku svému. Já rád přěji biskupstva bratru svému. Chcit jemu k tomu pomocen býti, ač jeho chtie kanovníci voliti. Kanovníci jej rádi jmiechu: (1) 89
KAPITOLA 49 Vitaas , Ot Jaromíra biskupa, bratra králova L 44b 10 15 20 25 30 Po desieti letech biskup Hysa snide, Jaromír přěd bratra jide, Spytihněvovy úpravy upomínaje. Král sě v tom dobřě znaje, však Němce chtieše biskupem učiniti. Zeměné sě o to počěchu raditi, Kojaty sě jechu prositi, aby jich řěč ráčil mluviti. Kojata sě v jich řěč uváza, a když sě s múdřějšími potáza, vecě: „Králi, rač svých kmetóv slovo slyšěti! Prosieť tebe, by ráčil na svého bratra diel pomnieti, za diel mu biskupstvie mieti a jemu slušie na té stolici seděti. Neslušieť, králi, bratra tak tupiti, nechcem Němci biskupstva postúpiti. Radějše bychom osličí ocas za biskupa jměli, než Lance za biskupa přijeli. Bratr tvój ledva Němcě vypudil, nevieme, kto v tě německú žílu vlúdil. Ot svých Čechóv máš vši čest, od jiných nemáš, jedno lest. Nechcem toho dopustiti, by psie hlavě bylo naším biskupem býti. Otáza král: „Jest-li to vášě řěč? Křiku: „To jest“ všickni „nášě řěč! Králi, daj své, komu chceš, lhóty, držíme s ním i sbožím i životy. Král uzřěv, že jest úsilno proti obci jíti, i je sě po vlasiech mluviti řka: „Děkuji, že ste věrni jazyku svému. Já rád přěji biskupstva bratru svému. Chcit jemu k tomu pomocen býti, ač jeho chtie kanovníci voliti. Kanovníci jej rádi jmiechu: (1) 89
Strana 90
35 L 45a 40 45 so <V14bb > 5 L 45b IO 90 Tomu Němci Kerhart vzděchu. Ten pobi Jana, biskupa holomückého, řka, že Olomůúc slušie pod biskupa českého, ка: „Слой sť biskupem a nemoha toho dolíjčiti.“ „Ze sem biskupem, to chci listy dosvědčiti.“ Kněz Jan je sě naň papežovi Zalovati, ale biskup pražský nerodi na rocě státi. Papež je sé nañ hnëvati, ale Mecht&idla, královna lamperdská, je sě jemu pomáhati; neb kněz Jaromír její rodic bieše, a proto jej velmi ctieše. Ta králová Jaromíru doby u papežč míru. O té královně jest mnú upuštěno, což o ní jest v kroniku vloženo, neb k naší zemi neslušie a take ta FE ke mně nepříslušie, m aby mne kázany nekázanü f&fí nevinil řka: „Že si to pisal, nekázanč si učinil.“ KAPITOLA 50 O míšenskéj vojně Potom král pro knézč moravského pobi Lipolta, vévodu rakúského. Pak j&de na knčzč srbského, točíš na markrabí miešenského. Hvozdec hrad král bliz Miešné postavi a voje płźd Mieśni zastavi. Na Miśni Beneda, udatný Cech biete, ten královu nemilost jmějieše. Král Benedě káza | za vérû sniti, i je sé s ním sám tajn& mluviti. Vzpomenuv král, Ze Beneda chtěl za věrú jej zabiti, i chtieše nevěry nevěrú pomstiti. Otáza král, co by mohl svým mečem zdieti.
35 L 45a 40 45 so <V14bb > 5 L 45b IO 90 Tomu Němci Kerhart vzděchu. Ten pobi Jana, biskupa holomückého, řka, že Olomůúc slušie pod biskupa českého, ка: „Слой sť biskupem a nemoha toho dolíjčiti.“ „Ze sem biskupem, to chci listy dosvědčiti.“ Kněz Jan je sě naň papežovi Zalovati, ale biskup pražský nerodi na rocě státi. Papež je sé nañ hnëvati, ale Mecht&idla, královna lamperdská, je sě jemu pomáhati; neb kněz Jaromír její rodic bieše, a proto jej velmi ctieše. Ta králová Jaromíru doby u papežč míru. O té královně jest mnú upuštěno, což o ní jest v kroniku vloženo, neb k naší zemi neslušie a take ta FE ke mně nepříslušie, m aby mne kázany nekázanü f&fí nevinil řka: „Že si to pisal, nekázanč si učinil.“ KAPITOLA 50 O míšenskéj vojně Potom král pro knézč moravského pobi Lipolta, vévodu rakúského. Pak j&de na knčzč srbského, točíš na markrabí miešenského. Hvozdec hrad král bliz Miešné postavi a voje płźd Mieśni zastavi. Na Miśni Beneda, udatný Cech biete, ten královu nemilost jmějieše. Král Benedě káza | za vérû sniti, i je sé s ním sám tajn& mluviti. Vzpomenuv král, Ze Beneda chtěl za věrú jej zabiti, i chtieše nevěry nevěrú pomstiti. Otáza král, co by mohl svým mečem zdieti.
Strana 91
15 20 Vecě, že jím chce dva žernovy přětieti. Divie sě, ač je ta řěč mohla pravdú býti. A snad sě chtěl tiem před králem pochlubiti. Nebo snad to chtěl on mluviti, aby krále mohl uhroziti. Neb by také mohla ta síla k meči přistúpiti, ač i mohla ta řěč pravdú býti, jakž sě též čte o Rulantovi, když sě v lidech sta škoda od pohan Karlovi. Král, jako chtě meč ohlédati, vzě meč ot ňeho, ohleduje meč, prokla třěva jeho. L 46a 30 35 40 45 Od Míšně král posla Břěcislava, syna svého, na knězě Tamina saského, a s ním pána múdrého Zderada. Prostřěd Sas přijide královici dětinná rada; i je sě v řěcě chladiti. Zderad je sě královici mluviti řka: „Snad si nebýval u příhodách? Kúpeš sě v nepřátelských vodách, mníš, by sě kúpal u Vltavě? By ty chtěl znamenati právě, v odění by na voři seděl a na všě by strany hleděl, nepřátel sě ostřiehaje, skóro-li vyniknú, ždaje. Kněz z té řěči počě sě na Zderada hněvati a neudatné jemu ckety dávati řka: „Neuč mne, však mám svá léta. Tys byl vždy neudatná cketa. I káza jemu s lepšími přěd jeden hrad hnáti i sám sě se panici je kúpati. Jěda preč Zderad, vecě: „Strach mě otjěti. Boji sě, že sú ostaly jedno děti.“ Když preč jedieše, veždy za sě hledieše. Zderad málo s lepšími odjede, jednožť nad knězem prach vznide. 25 50 91
15 20 Vecě, že jím chce dva žernovy přětieti. Divie sě, ač je ta řěč mohla pravdú býti. A snad sě chtěl tiem před králem pochlubiti. Nebo snad to chtěl on mluviti, aby krále mohl uhroziti. Neb by také mohla ta síla k meči přistúpiti, ač i mohla ta řěč pravdú býti, jakž sě též čte o Rulantovi, když sě v lidech sta škoda od pohan Karlovi. Král, jako chtě meč ohlédati, vzě meč ot ňeho, ohleduje meč, prokla třěva jeho. L 46a 30 35 40 45 Od Míšně král posla Břěcislava, syna svého, na knězě Tamina saského, a s ním pána múdrého Zderada. Prostřěd Sas přijide královici dětinná rada; i je sě v řěcě chladiti. Zderad je sě královici mluviti řka: „Snad si nebýval u příhodách? Kúpeš sě v nepřátelských vodách, mníš, by sě kúpal u Vltavě? By ty chtěl znamenati právě, v odění by na voři seděl a na všě by strany hleděl, nepřátel sě ostřiehaje, skóro-li vyniknú, ždaje. Kněz z té řěči počě sě na Zderada hněvati a neudatné jemu ckety dávati řka: „Neuč mne, však mám svá léta. Tys byl vždy neudatná cketa. I káza jemu s lepšími přěd jeden hrad hnáti i sám sě se panici je kúpati. Jěda preč Zderad, vecě: „Strach mě otjěti. Boji sě, že sú ostaly jedno děti.“ Když preč jedieše, veždy za sě hledieše. Zderad málo s lepšími odjede, jednožť nad knězem prach vznide. 25 50 91
Strana 92
L 46b 55 60 65 Co by tam bylo, káza honci ohlédati a v náději vojsku káza za sě hnáti. Neb Sasici na knězě udeřili a dobrých panicóv mnoho zbili. Kněz číst niti u mále stojieše a hrdinsky sě bránieše. Již Sasici naň ssědáchu a kopie jim podáváchu. Zderad sě mezi Sasicě vrazi a od knělzě je odrazi. Tu Sasicóv mnoho zbichu a pro jednoho múdrého mladí smrti zbychu. Po tom znamenaj každý mladý, ještoť netbá starých rady: věz to, že obyčěj učí starého a příhody činie múdrého. Neb obyčěj činí dobré řemeslo, (1) časté zkušenie múdrost jest nalezlo. Dokud koho obyčěj a příhoda nevyučí, dotad mladý jako štimel hlučí. 70 Pro ten skutek sě Čechy roznietichu a své škody a hanby pomstichu. Teprvo sě i jechu země hubiti a Sasicě i s dětmi bíti. Král tehdy Srby i Sasicě pobi a jich země mnoho doby. KAPITOLA 51 (V15a*) Kak je král český připudil Uherského Tehdy ciesař jede na krále uherského i poje s sebú i krále českého. Ciesař uherských obyčějóv nevědieše, a proto s nimi u práci bieše. Se ctí by byl z Uher nevyjel, 92
L 46b 55 60 65 Co by tam bylo, káza honci ohlédati a v náději vojsku káza za sě hnáti. Neb Sasici na knězě udeřili a dobrých panicóv mnoho zbili. Kněz číst niti u mále stojieše a hrdinsky sě bránieše. Již Sasici naň ssědáchu a kopie jim podáváchu. Zderad sě mezi Sasicě vrazi a od knělzě je odrazi. Tu Sasicóv mnoho zbichu a pro jednoho múdrého mladí smrti zbychu. Po tom znamenaj každý mladý, ještoť netbá starých rady: věz to, že obyčěj učí starého a příhody činie múdrého. Neb obyčěj činí dobré řemeslo, (1) časté zkušenie múdrost jest nalezlo. Dokud koho obyčěj a příhoda nevyučí, dotad mladý jako štimel hlučí. 70 Pro ten skutek sě Čechy roznietichu a své škody a hanby pomstichu. Teprvo sě i jechu země hubiti a Sasicě i s dětmi bíti. Král tehdy Srby i Sasicě pobi a jich země mnoho doby. KAPITOLA 51 (V15a*) Kak je král český připudil Uherského Tehdy ciesař jede na krále uherského i poje s sebú i krále českého. Ciesař uherských obyčějóv nevědieše, a proto s nimi u práci bieše. Se ctí by byl z Uher nevyjel, 92
Strana 93
L 47a 10 15 by byl krále českého s sebú neměl. Třikrát na stany udeři král uherský a tolikéž je pobi král český. Dřéve než Němci dospěchu, až je Čechové pobichu. Do Rěk krále uherského český král zapudi a k tomu jej on připudi, že muši křest přijieti a za znamenie na štít kříž vzieti. V tu dobu v Uhřiech křestan dosti bieše, ale král jich pravé viery nejmějieše. Proto ciesař da Čechóm svobodenstvie a u volení dobrovolenstvie; když by přirozeného knězě nejměli, kohož by volili, toho by za knězě vzěli. 20 25 Když biskup Jaromír nerodi bratru hověti, proto král poče jemu u biskupství překážeti. Proto biskup do Ríma jeti chtieše, ale upřiemo pro krále nesmějieše, ale na uherskú zemi jide. A když Střihomě dojide, s toho světa ihned snide a Kozma na jeho stolici vznide. (1) KAPITOLA 52 Pak král je sě pýchati a svých bratří netbati. I jěde na Kunráda, bratra svého, chtě ho vypuditi z kněžstva moravského. L 47b A když před Brno jedieše, Zderad voj sko stavieše. Chtě královicě saským kúpaním uhaniti, vecě: „Knězi mušíš u řěky stan rozbiti, aby sě mohl lépe kúpati." 93
L 47a 10 15 by byl krále českého s sebú neměl. Třikrát na stany udeři král uherský a tolikéž je pobi král český. Dřéve než Němci dospěchu, až je Čechové pobichu. Do Rěk krále uherského český král zapudi a k tomu jej on připudi, že muši křest přijieti a za znamenie na štít kříž vzieti. V tu dobu v Uhřiech křestan dosti bieše, ale král jich pravé viery nejmějieše. Proto ciesař da Čechóm svobodenstvie a u volení dobrovolenstvie; když by přirozeného knězě nejměli, kohož by volili, toho by za knězě vzěli. 20 25 Když biskup Jaromír nerodi bratru hověti, proto král poče jemu u biskupství překážeti. Proto biskup do Ríma jeti chtieše, ale upřiemo pro krále nesmějieše, ale na uherskú zemi jide. A když Střihomě dojide, s toho světa ihned snide a Kozma na jeho stolici vznide. (1) KAPITOLA 52 Pak král je sě pýchati a svých bratří netbati. I jěde na Kunráda, bratra svého, chtě ho vypuditi z kněžstva moravského. L 47b A když před Brno jedieše, Zderad voj sko stavieše. Chtě královicě saským kúpaním uhaniti, vecě: „Knězi mušíš u řěky stan rozbiti, aby sě mohl lépe kúpati." 93
Strana 94
Pro to slovo počě sě kněz na Zderada hněvati, všed u město, je sě žalovati strýci na Zderada. Vece kněz: „Toť jest, synovče, Zderadova stará A všeť zlé Zderad v zemi činí, i mě i tě u krále viní. Když královic z města vyjide, proti jemu Zderad pojěde, tu královic zabi Zderada. Proto sě sta mezi otcem a synem sváda. Přěd Prahú Zderada pochovachu a proň ten kostel Zderazem nazvachu. (1) (5) 10 L 48a 20 25 Královic do Polan jede a se třmi tisíci Polan přěd Prahu přijěde. Na Prosěcě stojieše a zemi hubieše. I počě otcě na vojnu prositi; král neby hotov proti jemu vyjeti, neb mnoho Čech nerodi přijěti řkúc: „Neslušie mezi dřvi a podvoj prsta vložiti. Tehdy u Prazě uzřěchu zjevně svatého Václava, an stoje u povětří město žehnává. A svatý Vojtěch sě Břěcislavovi pokáza a pokořiti sě jemu otci káza. Proto syn otci u pokoru jide, však boje sě otcě, z země vynide. 15 KAPITOLA 53 (Vi5b*) Ot prvého králova syna Toho léta král Vratislav s světa snide a bratr jeho Kunrát na kniežěcí stolici vznide, neb zemané nerodichu královici země dáti, že byl směl proti otci svému vstáti, řkúc: „Dáme-li jemu toho užiti, ten nám bude nášě děti témuž učiti." 94
Pro to slovo počě sě kněz na Zderada hněvati, všed u město, je sě žalovati strýci na Zderada. Vece kněz: „Toť jest, synovče, Zderadova stará A všeť zlé Zderad v zemi činí, i mě i tě u krále viní. Když královic z města vyjide, proti jemu Zderad pojěde, tu královic zabi Zderada. Proto sě sta mezi otcem a synem sváda. Přěd Prahú Zderada pochovachu a proň ten kostel Zderazem nazvachu. (1) (5) 10 L 48a 20 25 Královic do Polan jede a se třmi tisíci Polan přěd Prahu přijěde. Na Prosěcě stojieše a zemi hubieše. I počě otcě na vojnu prositi; král neby hotov proti jemu vyjeti, neb mnoho Čech nerodi přijěti řkúc: „Neslušie mezi dřvi a podvoj prsta vložiti. Tehdy u Prazě uzřěchu zjevně svatého Václava, an stoje u povětří město žehnává. A svatý Vojtěch sě Břěcislavovi pokáza a pokořiti sě jemu otci káza. Proto syn otci u pokoru jide, však boje sě otcě, z země vynide. 15 KAPITOLA 53 (Vi5b*) Ot prvého králova syna Toho léta král Vratislav s světa snide a bratr jeho Kunrát na kniežěcí stolici vznide, neb zemané nerodichu královici země dáti, že byl směl proti otci svému vstáti, řkúc: „Dáme-li jemu toho užiti, ten nám bude nášě děti témuž učiti." 94
Strana 95
Ciesař jim toho práva pochváli a proto sú byli moravského knězě pozvali. 10 15 Kněz Kunrát u prvniem létě snide, královic Břěcislav přěd ciesařě jide. Tu sě přěd ním o zemi súdi. I vyvede na to dobré ludi, že ač je zlé vóle proti otci nemálo pojměl, však jest proti ňemu u boj nevyjel; a pro vóli ještě ijeden nenie odsúzen. Pro to slovo by ciesařem k zemi přisúzen. L 48b 20 25 30 35 Kněz Břecislav životem dobrý byl, Bavory byl udatně pobil. Po tom pak Polany pobi a všie země až do Hlohova doby. Pak s strýčenými bratry jě sě vaditi, chtě je z Moravy vypuditi. Neb Vršovici je vadiechu, a by u míru bratřie byli, nechtiechu. Sebrav všě své lidi, do Moravy jede, Svatopluk, bratr jeho, proti jemu pojede. Když bratry proti sobě na poli stojiešta a náhodú oba knězě sama na horu přijedešta, a jakž sě ona uzřěsta, sieci sě bratry chtiešta. Tehdy Svatopluk bratru to povědě: „Bratře, já to dobřě vědě, že náši lidé okolo nás kusosladie, chtiece nás užiti, v hromadu ny vadie. Poslúchaj ty mne, bratře mój, ty se mnú s pokojem stój! A když náši lidé smějí nás vaditi, dajmy sě jim v hromadu zbíti, ať kniežat a bratří nevadie, a za střiebro, co sú vzěli, svá těla posadie. Břěcislavovi by ta řěč míla i vecě: „Bratře, pravý jest to vila, (1) 40 95
Ciesař jim toho práva pochváli a proto sú byli moravského knězě pozvali. 10 15 Kněz Kunrát u prvniem létě snide, královic Břěcislav přěd ciesařě jide. Tu sě přěd ním o zemi súdi. I vyvede na to dobré ludi, že ač je zlé vóle proti otci nemálo pojměl, však jest proti ňemu u boj nevyjel; a pro vóli ještě ijeden nenie odsúzen. Pro to slovo by ciesařem k zemi přisúzen. L 48b 20 25 30 35 Kněz Břecislav životem dobrý byl, Bavory byl udatně pobil. Po tom pak Polany pobi a všie země až do Hlohova doby. Pak s strýčenými bratry jě sě vaditi, chtě je z Moravy vypuditi. Neb Vršovici je vadiechu, a by u míru bratřie byli, nechtiechu. Sebrav všě své lidi, do Moravy jede, Svatopluk, bratr jeho, proti jemu pojede. Když bratry proti sobě na poli stojiešta a náhodú oba knězě sama na horu přijedešta, a jakž sě ona uzřěsta, sieci sě bratry chtiešta. Tehdy Svatopluk bratru to povědě: „Bratře, já to dobřě vědě, že náši lidé okolo nás kusosladie, chtiece nás užiti, v hromadu ny vadie. Poslúchaj ty mne, bratře mój, ty se mnú s pokojem stój! A když náši lidé smějí nás vaditi, dajmy sě jim v hromadu zbíti, ať kniežat a bratří nevadie, a za střiebro, co sú vzěli, svá těla posadie. Břěcislavovi by ta řěč míla i vecě: „Bratře, pravý jest to vila, (1) 40 95
Strana 96
L 49a 45 50 ktož pro řěč kterého cizieho nepřietel jest svého bližnieho. Když nás Vršovici smějí vaditi, dajmy jim toho zlým užiti! Knězě sě tajně rozjědešta a zítra lidi u boj svedešta. Tu v boj úsilně velmi vstúpichu, však Moravěné Čechóm postúpichu. Vršovici, ješto byli kněží svadili, těch sú Moravěné mnoho zbili; neb ti, ješto je vadiechu, na čelo postaveni biechu. V tom boji mnoho Vršovic snide a po boji sě Břěcislav s bratří sjide. (1) KAPITOLA 54 (V15b8 , Ot Břěcislava 10 (L 49b) 15 Tehdy Božěj a Mutyně, Vršovici, svých kniežat praví vražedlníci, (1) jakž tu řeč vzvěděšta, v les se na radu sjedešta. I ješta sě raditi, kako byšta mohla kniežěcí rod zatratiti. Kněz jednoho lovcě Němcě jmějieše, tomu Lork jmě bieše, ot knězě mnoho zbožie držieše, a proto jemu kněz velmi věřieše. Tomu Němci mnoho slíbišta, až jej na té cěstě i postavišta, že sě je o tom choditi, kako by mohl knězě zabiti. Kněz to ot věrných slyšieše, že jej Lork zabiti chtieše. Kněz naň toho nedóvěřě, však ho otáza k jeho vieřě. 96
L 49a 45 50 ktož pro řěč kterého cizieho nepřietel jest svého bližnieho. Když nás Vršovici smějí vaditi, dajmy jim toho zlým užiti! Knězě sě tajně rozjědešta a zítra lidi u boj svedešta. Tu v boj úsilně velmi vstúpichu, však Moravěné Čechóm postúpichu. Vršovici, ješto byli kněží svadili, těch sú Moravěné mnoho zbili; neb ti, ješto je vadiechu, na čelo postaveni biechu. V tom boji mnoho Vršovic snide a po boji sě Břěcislav s bratří sjide. (1) KAPITOLA 54 (V15b8 , Ot Břěcislava 10 (L 49b) 15 Tehdy Božěj a Mutyně, Vršovici, svých kniežat praví vražedlníci, (1) jakž tu řeč vzvěděšta, v les se na radu sjedešta. I ješta sě raditi, kako byšta mohla kniežěcí rod zatratiti. Kněz jednoho lovcě Němcě jmějieše, tomu Lork jmě bieše, ot knězě mnoho zbožie držieše, a proto jemu kněz velmi věřieše. Tomu Němci mnoho slíbišta, až jej na té cěstě i postavišta, že sě je o tom choditi, kako by mohl knězě zabiti. Kněz to ot věrných slyšieše, že jej Lork zabiti chtieše. Kněz naň toho nedóvěřě, však ho otáza k jeho vieřě. 96
Strana 97
20 25 30 35 (V16a* ) L 50a 5 Ale on tu řěč na Cecha Pukatu ukáza, by knězčě zabiti chtěl, to pokáza. I je sě kněz Němci viece v tom věřití. Kázav pf&d s& lovcóm, i j& s& jim mluviti rka: „I dobr&di je to, Pukata, že ty s svými přátely chceš zbítí všě kniežata? Mníte, by sé to mohlo utajiti, že vy, lovci, chcete mě zabiti? Móże mi to na mysl vniti, že vy káži všěčcky zbíti.“ I káza všém lovcóm od sebe jíti, jedinému Lorkovi káza při sobě býti. "Tehdy kněz na říji bieše a k večeři siesti chtieše. Jelen truzený právě nad stan přiteče, kněz prvý sě k ňemu uteče. V tu dobu Lork knězi střěčlu v srdce střěli a na tom miesté mu duii s tělem rozděli. V&ickni sf u koní brojiechu, a když Němec knězč zastřěli, všicknií neuzféchu. KAPITOLA 55 Ot Bořivoje a ot Svatopluka z Moravy Zeméné poslachu po Botivoje, knézé moravského, do strýcě bratra knězěč českého. Toho sobě knëzem zvo|lichu a na kniežčcí stolec jej vsadichu. Svatopluk, bratr jeho, tehdy nepřietel jemu bieše, a proto mu kněžstva českého nepřějieše. Protož Svatopluk své věrné po Čechách rozesla a zvláště Budivoje, chytrého posla. "Ten sť moravským zbčhem čínieše a českým panóm takto mluvieše: „Jáť Svatoplukovi nechci slúžiti, avsak pravdu musi mluviti. 7 Dalimilova kronika 97
20 25 30 35 (V16a* ) L 50a 5 Ale on tu řěč na Cecha Pukatu ukáza, by knězčě zabiti chtěl, to pokáza. I je sě kněz Němci viece v tom věřití. Kázav pf&d s& lovcóm, i j& s& jim mluviti rka: „I dobr&di je to, Pukata, že ty s svými přátely chceš zbítí všě kniežata? Mníte, by sé to mohlo utajiti, že vy, lovci, chcete mě zabiti? Móże mi to na mysl vniti, že vy káži všěčcky zbíti.“ I káza všém lovcóm od sebe jíti, jedinému Lorkovi káza při sobě býti. "Tehdy kněz na říji bieše a k večeři siesti chtieše. Jelen truzený právě nad stan přiteče, kněz prvý sě k ňemu uteče. V tu dobu Lork knězi střěčlu v srdce střěli a na tom miesté mu duii s tělem rozděli. V&ickni sf u koní brojiechu, a když Němec knězč zastřěli, všicknií neuzféchu. KAPITOLA 55 Ot Bořivoje a ot Svatopluka z Moravy Zeméné poslachu po Botivoje, knézé moravského, do strýcě bratra knězěč českého. Toho sobě knëzem zvo|lichu a na kniežčcí stolec jej vsadichu. Svatopluk, bratr jeho, tehdy nepřietel jemu bieše, a proto mu kněžstva českého nepřějieše. Protož Svatopluk své věrné po Čechách rozesla a zvláště Budivoje, chytrého posla. "Ten sť moravským zbčhem čínieše a českým panóm takto mluvieše: „Jáť Svatoplukovi nechci slúžiti, avsak pravdu musi mluviti. 7 Dalimilova kronika 97
Strana 98
15 Kniežěte nevědě věrnějšieho, ani kde čiji stědřějšíeho. Nemóžet nic zachovati, proto mě mrzí, že což má, musí preč dáti. Ale že svým zeměnóm přězří všeho, proto nechci býti člověk jeho. L 50b 25 30 Vršovici, když to uslyšěchu, v své radě takto řečechu: „Svatopluk, to nášě doba, neb bohatá vdova bude chudá roba. Tomu nám jest kněžstva pomáhati! Budem o nem nic netbati, budem s ním jako s dietětem jhráti a od neho dědiny jako hlívy ote pně bráti.“ Jiní Moravěné jechu sě Vršo vicóv dařiti a velikých slibóv jim činiti. Tak Moravěné je namluvichu, že Vršovici Bořivoje vypudichu, Svatopluka knězem učinichu a to přěd ciesařem osvědčichu. Ciesař českým pánóm před se jíti káza a před kniežaty jich otáza, čí by mocí Bořivoje vypudili a naň druhého zvolili. Páni otpověděchu, že o jeho volení nevěděchu, řkúc: „Někteří byli jej bez obce volili, " a proto s obcí jsmy jej vypudili." Když to ciesař jístě vzvědě, tepruv Svatopluka knězem vzpovědě. Auvech, kak se zle potázachu! Dobrého Bořivoje vyhnachu; lítého Svatopluka bylo u Moravě nechati a jeho vem daruov netbati! Ach, lakomstvo hubené, jsa vnitř zlé, proč si svrchu ruzené! Ze pokážeš málo sladkého, (1) (5) (10) 20 35 98
15 Kniežěte nevědě věrnějšieho, ani kde čiji stědřějšíeho. Nemóžet nic zachovati, proto mě mrzí, že což má, musí preč dáti. Ale že svým zeměnóm přězří všeho, proto nechci býti člověk jeho. L 50b 25 30 Vršovici, když to uslyšěchu, v své radě takto řečechu: „Svatopluk, to nášě doba, neb bohatá vdova bude chudá roba. Tomu nám jest kněžstva pomáhati! Budem o nem nic netbati, budem s ním jako s dietětem jhráti a od neho dědiny jako hlívy ote pně bráti.“ Jiní Moravěné jechu sě Vršo vicóv dařiti a velikých slibóv jim činiti. Tak Moravěné je namluvichu, že Vršovici Bořivoje vypudichu, Svatopluka knězem učinichu a to přěd ciesařem osvědčichu. Ciesař českým pánóm před se jíti káza a před kniežaty jich otáza, čí by mocí Bořivoje vypudili a naň druhého zvolili. Páni otpověděchu, že o jeho volení nevěděchu, řkúc: „Někteří byli jej bez obce volili, " a proto s obcí jsmy jej vypudili." Když to ciesař jístě vzvědě, tepruv Svatopluka knězem vzpovědě. Auvech, kak se zle potázachu! Dobrého Bořivoje vyhnachu; lítého Svatopluka bylo u Moravě nechati a jeho vem daruov netbati! Ach, lakomstvo hubené, jsa vnitř zlé, proč si svrchu ruzené! Ze pokážeš málo sladkého, (1) (5) (10) 20 35 98
Strana 99
40 i dáš za to mnoho hořkého! Ze majíce knězě dobrotivého, pro malý vzatek vyvrhše jej, vzešte lítého. Tomu, Vršovici, uvěříte, když bradatici nad svú hlavú uzříte! L 510 (P 244) 45 50 55 60 Právě sě jim jako žabám stalo, že sě jim nepodobno zdálo, že za král pně mějiechu a přěd ním všě žáby křekotati smiechu. Většie žáby sě ctnějšími mniechu, ty mezi sebú řěč takto mluviechu: „Budúsli se menšie koho báti, mušie nás ctnějších u příhodách hledati. (1) Ale proto nás netbají, neb jehož by se bály, nemají. Tak sě většie menším na škodu poradichu a svým králem čápa učinichu. Čáp, jsa králem, o jich radě počě netbati i je sě větších prvé vybierati. Malá za velikú sě skryjieše a čáp, malé netbaje, větší pohltieše. A když většie již řiedky biechu, menšie sě jim všě smějiechu řkúc: „Vy na náši škodu krále dobyšte a pro svú zlobu síly zbyšte. Byšte byly pně za krále měly, (1) této byšte túhy i s námi neměly. Tehdy veliká jim otpovědě: „Nesmějte sě, jáť to dobřě vědě: pozvalť jest král na hody svého děda, budeť malým i větčím do čás běda. Jmáť náš král zlé sluhy, (1) došly jsmy s ním veliké túhy. Ažť sě zbéře králóv rod, budeť nás jiesti. A pro to slovo nesmě ijedna kalu miesti. „Poslúchajte slova mého! Blázen hledá svým cizieho zlého. 65 99
40 i dáš za to mnoho hořkého! Ze majíce knězě dobrotivého, pro malý vzatek vyvrhše jej, vzešte lítého. Tomu, Vršovici, uvěříte, když bradatici nad svú hlavú uzříte! L 510 (P 244) 45 50 55 60 Právě sě jim jako žabám stalo, že sě jim nepodobno zdálo, že za král pně mějiechu a přěd ním všě žáby křekotati smiechu. Většie žáby sě ctnějšími mniechu, ty mezi sebú řěč takto mluviechu: „Budúsli se menšie koho báti, mušie nás ctnějších u příhodách hledati. (1) Ale proto nás netbají, neb jehož by se bály, nemají. Tak sě většie menším na škodu poradichu a svým králem čápa učinichu. Čáp, jsa králem, o jich radě počě netbati i je sě větších prvé vybierati. Malá za velikú sě skryjieše a čáp, malé netbaje, větší pohltieše. A když většie již řiedky biechu, menšie sě jim všě smějiechu řkúc: „Vy na náši škodu krále dobyšte a pro svú zlobu síly zbyšte. Byšte byly pně za krále měly, (1) této byšte túhy i s námi neměly. Tehdy veliká jim otpovědě: „Nesmějte sě, jáť to dobřě vědě: pozvalť jest král na hody svého děda, budeť malým i větčím do čás běda. Jmáť náš král zlé sluhy, (1) došly jsmy s ním veliké túhy. Ažť sě zbéře králóv rod, budeť nás jiesti. A pro to slovo nesmě ijedna kalu miesti. „Poslúchajte slova mého! Blázen hledá svým cizieho zlého. 65 99
Strana 100
70 Bychom byly pně za král jměly, toho zlého bychom netrpěly. Ač kdy chci málo podřiemati, o črveném nosu bude mi sě kolotati. Jděte ode mne preč, vily, budeť mnieti král, bychom o jeho dlúhém nosě mluvily. Podlé této rady Vršovicóm sě stalo, jehož sě jim nikdy nezdálo. Tehdy biskup Kozma snide, Silvestr po něm na biskupstvo vznide. (1) KAPITOLA 56 (Vi6ba ) Kak sú Vršovcě bradaticí zsěkli, ty pány nevěrné 10 15 Ciesař na Uhry knězi káza s sebú jíti, kněz sebe miesto káza Božějovi a Mutyni v zemi býti. A když Božěj a Mutyně v zemi ostata, po knězě Bořivoje do Polan poslasta, chtiece tiem jiné pány umdliti, a válku učiniece, obú kněží užiti. Svatopluk tolik divóv v Uhřiech činil, až jej mimo vše uherský král vinil. Bořivoj škodu velikú učini. Kněz sě vráti, Vacek Vršovice z škody zvini. Kněz v Čechách jedno dobré miesto jmějieše, to Vratislav slovieše. Ještě na tom hradišti stojí býlé ot města za pól míle. Kněz sě stavi na tom hradě i sěde tu s věrnými v radě. Vršovicóv v radu nepustichu. A tu knězi všichni slíbichu ni stara, ni mlada živiti, ale Vršovicě všěchny zbíti. (1) L 5ib 100
70 Bychom byly pně za král jměly, toho zlého bychom netrpěly. Ač kdy chci málo podřiemati, o črveném nosu bude mi sě kolotati. Jděte ode mne preč, vily, budeť mnieti král, bychom o jeho dlúhém nosě mluvily. Podlé této rady Vršovicóm sě stalo, jehož sě jim nikdy nezdálo. Tehdy biskup Kozma snide, Silvestr po něm na biskupstvo vznide. (1) KAPITOLA 56 (Vi6ba ) Kak sú Vršovcě bradaticí zsěkli, ty pány nevěrné 10 15 Ciesař na Uhry knězi káza s sebú jíti, kněz sebe miesto káza Božějovi a Mutyni v zemi býti. A když Božěj a Mutyně v zemi ostata, po knězě Bořivoje do Polan poslasta, chtiece tiem jiné pány umdliti, a válku učiniece, obú kněží užiti. Svatopluk tolik divóv v Uhřiech činil, až jej mimo vše uherský král vinil. Bořivoj škodu velikú učini. Kněz sě vráti, Vacek Vršovice z škody zvini. Kněz v Čechách jedno dobré miesto jmějieše, to Vratislav slovieše. Ještě na tom hradišti stojí býlé ot města za pól míle. Kněz sě stavi na tom hradě i sěde tu s věrnými v radě. Vršovicóv v radu nepustichu. A tu knězi všichni slíbichu ni stara, ni mlada živiti, ale Vršovicě všěchny zbíti. (1) L 5ib 100
Strana 101
L 520 25 30 35 40 45 50 Kněz, vyšed z rady, v jistbu vstúpi, Mutyně tu nevěda, v jistbě jej zastúpi. I je sě kněz k ňemu mluviti řka: „Proč si žív směl u mój dvór jíti, a jsa svých kniežat pravá zhúbcě a našich nepřátel v zemi pravá snúbcě? I káza jeho přěd sebú zabiti a jeho rod vešken zbíti. Kněz posla Vacka na Božěje, druhého zemského zloděje. Ten na Lubici sedieše, kdež město tvrdé i hrad bieše; neb Lubici Cidlina obchodí a tu Cidlina v Labe vchodí. Strážný jiezdné pánu povědě. Božěj vecě: „Já to dobřě vědě, že s vojny náši přietelé jedú a dnes k obědu přijedú. I káza most spustiti a hosti ihned na hrad pustiti. Vacek, jakž brzo s koně skoči, všěcky v jistbě jě zaskoči. Božějě ihned tu rozsěka a všicku jeho čeled zsěka. Božějóv syn do lesa běžieše a již ovšem utečieše, ale sukně črvená jej prosoči. Tu syn Vackóv neboha zóči, toho tu ten zabi. Kněz všě Vršovicě zhubi. Dva syny krásná Božějova u Prazě biešta, ta sě tu žákovstvu učiešta. Kat je vzem pod paží, na tržiště nesieše a bradatici v druhé ruce držieše. Pacholíčky žalostně plakášta a „Matko, pomoz, matko!“ volášta. Kat vzved jima bradu jako bravu, stě krásnýma dětma bradaticí hlavu. 20 55 101
L 520 25 30 35 40 45 50 Kněz, vyšed z rady, v jistbu vstúpi, Mutyně tu nevěda, v jistbě jej zastúpi. I je sě kněz k ňemu mluviti řka: „Proč si žív směl u mój dvór jíti, a jsa svých kniežat pravá zhúbcě a našich nepřátel v zemi pravá snúbcě? I káza jeho přěd sebú zabiti a jeho rod vešken zbíti. Kněz posla Vacka na Božěje, druhého zemského zloděje. Ten na Lubici sedieše, kdež město tvrdé i hrad bieše; neb Lubici Cidlina obchodí a tu Cidlina v Labe vchodí. Strážný jiezdné pánu povědě. Božěj vecě: „Já to dobřě vědě, že s vojny náši přietelé jedú a dnes k obědu přijedú. I káza most spustiti a hosti ihned na hrad pustiti. Vacek, jakž brzo s koně skoči, všěcky v jistbě jě zaskoči. Božějě ihned tu rozsěka a všicku jeho čeled zsěka. Božějóv syn do lesa běžieše a již ovšem utečieše, ale sukně črvená jej prosoči. Tu syn Vackóv neboha zóči, toho tu ten zabi. Kněz všě Vršovicě zhubi. Dva syny krásná Božějova u Prazě biešta, ta sě tu žákovstvu učiešta. Kat je vzem pod paží, na tržiště nesieše a bradatici v druhé ruce držieše. Pacholíčky žalostně plakášta a „Matko, pomoz, matko!“ volášta. Kat vzved jima bradu jako bravu, stě krásnýma dětma bradaticí hlavu. 20 55 101
Strana 102
L 52b 60 Tak kněz Svatopluk zatrati vešken Vršovic pluk. Již vidíš, že lépe by bylo Božějovi střiebra nebrati a dobrotivého knězě v zemi nechati. To sě sta od narozenie syna božieho léta po tisíci po stu osmého. Toho léta biskup Silvestr snide a na jeho stolec Daniel vznide. KAPITOLA 57 (Vi7a" , Kak Svatopluk Uhry pobil 10 15 Tehdy král uherský u Moravu vnide, kněz Svatopluk proti ňemu pojide. Kněz v lesě honě, oko ztrati, proto sě do města Chrudimě vráti. A jakož brzo úraza sě zhoji, ihned sě do Uher vzbroji. Uhry hrdinsky pobi a jich země až do Střěhomě doby. Pak ciesař na Polany jide, tu kněz k ciesařovi přijide. Polené ciesařě nemnoho tbáchu, ale Čechóv sě velmi báchu. Neb ciesař s svými k hradóm nejdieše; kněz český, kdež přistúpieše, tu každého hradu dobudieše a svými je obsadieše. Polené jechu sě mluviti, by mohli Svatopluka zabiti. L 53a 20 Z Vršovic jeden utekl bieše, ten Jan Tista| slovieše. Ten sè je Polanóm mluviti, že je chce jeho zbaviti. 102
L 52b 60 Tak kněz Svatopluk zatrati vešken Vršovic pluk. Již vidíš, že lépe by bylo Božějovi střiebra nebrati a dobrotivého knězě v zemi nechati. To sě sta od narozenie syna božieho léta po tisíci po stu osmého. Toho léta biskup Silvestr snide a na jeho stolec Daniel vznide. KAPITOLA 57 (Vi7a" , Kak Svatopluk Uhry pobil 10 15 Tehdy král uherský u Moravu vnide, kněz Svatopluk proti ňemu pojide. Kněz v lesě honě, oko ztrati, proto sě do města Chrudimě vráti. A jakož brzo úraza sě zhoji, ihned sě do Uher vzbroji. Uhry hrdinsky pobi a jich země až do Střěhomě doby. Pak ciesař na Polany jide, tu kněz k ciesařovi přijide. Polené ciesařě nemnoho tbáchu, ale Čechóv sě velmi báchu. Neb ciesař s svými k hradóm nejdieše; kněz český, kdež přistúpieše, tu každého hradu dobudieše a svými je obsadieše. Polené jechu sě mluviti, by mohli Svatopluka zabiti. L 53a 20 Z Vršovic jeden utekl bieše, ten Jan Tista| slovieše. Ten sè je Polanóm mluviti, že je chce jeho zbaviti. 102
Strana 103
25 Ten tajně v české vojsko vnide, a když kněz přěd ciesařě pojide, v srdce knězi střělu s nálepem vstřěli a duši mu tu inhed s tělem rozděli. Ceská dráha na Jana Tistu poteče, Tista, ze všěch vysěk sě, uteče. Ciesař učini knězě českého knězě Ottu moravského. 30 (Cr 6ib) 35 40 Páni proti ciesařovi knězě volichu a Vladislava, bratra jeho, knězem učinichu, ne pro to, by lepší byl, ale aby ten, jehož ciesař dal, nebyl, radějše chtiece životy i zbožie zvážiti, než zemi volenie ztratiti, řkúc: „Ač by nám dal nynie knězě jazyka našeho, pak by nám dal rodicě svého. Tiem by ny volenie zbavil a cizieho jazyka knězem náš by jazyk zahladil. U prvé slušie nám za právo státi: upustiece za rohy, úsilno za ocas chvátati. Lépe nám jest sě nynie obrániti, než ny budú potom nášě děti haněti řkúc: Otci náši sú sě na pokoj byli dali, a nám sú hrdla řězali. Proto knězě Otty nerodichu, ale jeho bratra Vladislava za kněz jmiechu. (1 45 L 53b KAPITOLA 58 (V17a8, Ot Vladislavova bojě Vladislav k ciesaři jěde a milosti ciesařovy dojide. Když Vladislav u ciesařě bieše a o pokoji péči jmějieše, tehdy někteří po Bořivoje poslachu 103
25 Ten tajně v české vojsko vnide, a když kněz přěd ciesařě pojide, v srdce knězi střělu s nálepem vstřěli a duši mu tu inhed s tělem rozděli. Ceská dráha na Jana Tistu poteče, Tista, ze všěch vysěk sě, uteče. Ciesař učini knězě českého knězě Ottu moravského. 30 (Cr 6ib) 35 40 Páni proti ciesařovi knězě volichu a Vladislava, bratra jeho, knězem učinichu, ne pro to, by lepší byl, ale aby ten, jehož ciesař dal, nebyl, radějše chtiece životy i zbožie zvážiti, než zemi volenie ztratiti, řkúc: „Ač by nám dal nynie knězě jazyka našeho, pak by nám dal rodicě svého. Tiem by ny volenie zbavil a cizieho jazyka knězem náš by jazyk zahladil. U prvé slušie nám za právo státi: upustiece za rohy, úsilno za ocas chvátati. Lépe nám jest sě nynie obrániti, než ny budú potom nášě děti haněti řkúc: Otci náši sú sě na pokoj byli dali, a nám sú hrdla řězali. Proto knězě Otty nerodichu, ale jeho bratra Vladislava za kněz jmiechu. (1 45 L 53b KAPITOLA 58 (V17a8, Ot Vladislavova bojě Vladislav k ciesaři jěde a milosti ciesařovy dojide. Když Vladislav u ciesařě bieše a o pokoji péči jmějieše, tehdy někteří po Bořivoje poslachu 103
Strana 104
10 15 a Prahu mu s Vyšehradem dachu. Vladislav do Čech jeda a o stavu zemském nic nevěda, ku Prazě jedieše. A když na Brusnici bieše, uzřě kněz Vladislav, nalit jede sílně kněz srbský Vácislav na pomoc Bořivojovi. Vece kněz Vladislav: „Nu, zvěžte k bojovi!" Lidé, že Srbóv mnoho, sě zhrozichu a knězě na to namluvichu, že před Srby do Prahy pojěde. L 54a 20 25 30 Ale když města dojěde, do města ho nepustichu. Vrátivše sě, s Srby sě vzbichu. Tu sě Čechové dobřě jmiechu, šlechetně boj na Srbiech obdržěchu. Ktož v tom boji málo raňen byl, kako málo odřěn, však ihned života zbyl. Od toho boje Róžě nahoru pojide, léň mi mluviti, kak ten šlechetný rod vznide. Opět kněz Vladislav svého bratra pobi a před Prahú na bojišti jmene i země doby. To miesto Pražěné dobřě znají a ještě mu Bojiště řiekají. Bojóv sě v zemi mnoho stalo, avšak tomu jednomu miestu jmě ostalo, neb tu mnohu a s málem kněz český ostál a na tom miestě třikrát sě boj stal. KAPITOLA 59 (V17b* ) Kako ciesař u Prazě súdil Vladislav je sě ciesařě prositi, aby ráčil do Čech přijěti. 104
10 15 a Prahu mu s Vyšehradem dachu. Vladislav do Čech jeda a o stavu zemském nic nevěda, ku Prazě jedieše. A když na Brusnici bieše, uzřě kněz Vladislav, nalit jede sílně kněz srbský Vácislav na pomoc Bořivojovi. Vece kněz Vladislav: „Nu, zvěžte k bojovi!" Lidé, že Srbóv mnoho, sě zhrozichu a knězě na to namluvichu, že před Srby do Prahy pojěde. L 54a 20 25 30 Ale když města dojěde, do města ho nepustichu. Vrátivše sě, s Srby sě vzbichu. Tu sě Čechové dobřě jmiechu, šlechetně boj na Srbiech obdržěchu. Ktož v tom boji málo raňen byl, kako málo odřěn, však ihned života zbyl. Od toho boje Róžě nahoru pojide, léň mi mluviti, kak ten šlechetný rod vznide. Opět kněz Vladislav svého bratra pobi a před Prahú na bojišti jmene i země doby. To miesto Pražěné dobřě znají a ještě mu Bojiště řiekají. Bojóv sě v zemi mnoho stalo, avšak tomu jednomu miestu jmě ostalo, neb tu mnohu a s málem kněz český ostál a na tom miestě třikrát sě boj stal. KAPITOLA 59 (V17b* ) Kako ciesař u Prazě súdil Vladislav je sě ciesařě prositi, aby ráčil do Čech přijěti. 104
Strana 105
L 54b 10 15 20 Ciesař do Čech přijěde a u Prazě na súdě sěde. Vladislav je sě na bratra z války žalovati, ciesař na kniežatech práva tázati. Kněz Bořivoj je se prositi, aby mu obecného volenie dal užiti, řka: „Mě sú zemené volili a mého bratra vypudili. Proto sem se musil násilí brániti a nětco mým nepřátelóm učiniti. Dotud sě súdichu, až zemi Vladislavovi přisúdichu řkúc: „Prvé náše volenie moc má, druhé nic nenie. Ciesař vecě: „Páni, pokažte nám své listy, neb jinak ny učiňte jísty, by vy Čechové, mohúc koho voliti, zvolivše, kdy chtiec, i zapuditi. Vězte, jest-li obecné, moc má prvé volenie, a nenie-li obecné, neb jest druhé, tehdy nic nenie. Znaji to, že voliti muožete, ale zvoléc, vypuditi nemuožete.“ Ciesař knězě srbského Vácislava jě a knězě Bořivoje. Mnoho pánóm káza hla vy stieti a mnoho káza oči vynieti, aby kniežatóm svým věrni byli a v hromadu jich nevadili. Kto sú kázali Bořivojovi v zemi vníti, těm všěm káza oči vynieti. Tehdy také Jana Tistu jechu a oči mu vyněchu. Knězi Bořivojovi náviece Tisty dostalo sě bieše, že svého rodu vraha v své čeledi jmějieše. (1) (5) (1) 25 Tehdy ciesař mnoho pánóv káza zhubiti, věz, proč to chtěl učiniti. Ne proto, by právu rád byl, 105
L 54b 10 15 20 Ciesař do Čech přijěde a u Prazě na súdě sěde. Vladislav je sě na bratra z války žalovati, ciesař na kniežatech práva tázati. Kněz Bořivoj je se prositi, aby mu obecného volenie dal užiti, řka: „Mě sú zemené volili a mého bratra vypudili. Proto sem se musil násilí brániti a nětco mým nepřátelóm učiniti. Dotud sě súdichu, až zemi Vladislavovi přisúdichu řkúc: „Prvé náše volenie moc má, druhé nic nenie. Ciesař vecě: „Páni, pokažte nám své listy, neb jinak ny učiňte jísty, by vy Čechové, mohúc koho voliti, zvolivše, kdy chtiec, i zapuditi. Vězte, jest-li obecné, moc má prvé volenie, a nenie-li obecné, neb jest druhé, tehdy nic nenie. Znaji to, že voliti muožete, ale zvoléc, vypuditi nemuožete.“ Ciesař knězě srbského Vácislava jě a knězě Bořivoje. Mnoho pánóm káza hla vy stieti a mnoho káza oči vynieti, aby kniežatóm svým věrni byli a v hromadu jich nevadili. Kto sú kázali Bořivojovi v zemi vníti, těm všěm káza oči vynieti. Tehdy také Jana Tistu jechu a oči mu vyněchu. Knězi Bořivojovi náviece Tisty dostalo sě bieše, že svého rodu vraha v své čeledi jmějieše. (1) (5) (1) 25 Tehdy ciesař mnoho pánóv káza zhubiti, věz, proč to chtěl učiniti. Ne proto, by právu rád byl, 105
Strana 106
30 35 40 ale aby kněz český sílen nebyl. Kněz, když ciesařóv úmysl zvědě, s pláčem takto povědě: „Tehdy sěkyra na sě dlubny činí, který sě přěd svým vrahem súdí. Již to právě znamenaji, že všichni Němci českého zlého hledají. Bych byl málo přěhověl, viece bych dobrých lidí jměl. Ač sú byli včera nepřietelé, dnes by mohli býti všichni přietelé. Neslušie nikdy zkaziti udatného; příde čas, že sě hodí do přěvážného. I chtieše rád bratra zprostiti, ciesař nerodi toho učiniti. 50 Věda ciesař, že Mediolaněné sě na Čechy hněvají a jich škody veždy hledají, káza v Medioláně knězě schovati řka: „Nedajte sě jemu kochati! Vlaši knězě u věži vsadichu a za sedm let hladem a smradem ho mučichu. Kněz Vladislav, když se mocně v zemi uváza, na nevěrné ihned se vztáza. Jehož někdy najvěrnějšieho mnieše a jemuž, jeda k ciesaři, zemi poručil bieše, tomu káza na nátonu bradu obrubati, pak okrmeného psa za šíji uvázati: aby jemu otplatil jeho zlosti, káza psa ostnem bósti. I káza jej třikrát okolo tržiště voditi a tak biřici mluviti: „Tak se stane každému zlému, své hospodě nevěrnému! Pak káza mu ciesař život odjieti. Vlaši mu na zajtřie chtiechu hlavu stieti. S večera dachu knězi píti i jiesti a vzkázachu mu: „Jez, jez a pí, zajtrať nepiti ani jiesti!“ (1) (5) (10) 45 L 55a 106
30 35 40 ale aby kněz český sílen nebyl. Kněz, když ciesařóv úmysl zvědě, s pláčem takto povědě: „Tehdy sěkyra na sě dlubny činí, který sě přěd svým vrahem súdí. Již to právě znamenaji, že všichni Němci českého zlého hledají. Bych byl málo přěhověl, viece bych dobrých lidí jměl. Ač sú byli včera nepřietelé, dnes by mohli býti všichni přietelé. Neslušie nikdy zkaziti udatného; příde čas, že sě hodí do přěvážného. I chtieše rád bratra zprostiti, ciesař nerodi toho učiniti. 50 Věda ciesař, že Mediolaněné sě na Čechy hněvají a jich škody veždy hledají, káza v Medioláně knězě schovati řka: „Nedajte sě jemu kochati! Vlaši knězě u věži vsadichu a za sedm let hladem a smradem ho mučichu. Kněz Vladislav, když se mocně v zemi uváza, na nevěrné ihned se vztáza. Jehož někdy najvěrnějšieho mnieše a jemuž, jeda k ciesaři, zemi poručil bieše, tomu káza na nátonu bradu obrubati, pak okrmeného psa za šíji uvázati: aby jemu otplatil jeho zlosti, káza psa ostnem bósti. I káza jej třikrát okolo tržiště voditi a tak biřici mluviti: „Tak se stane každému zlému, své hospodě nevěrnému! Pak káza mu ciesař život odjieti. Vlaši mu na zajtřie chtiechu hlavu stieti. S večera dachu knězi píti i jiesti a vzkázachu mu: „Jez, jez a pí, zajtrať nepiti ani jiesti!“ (1) (5) (10) 45 L 55a 106
Strana 107
60 65 Nevěda kněz, co tomu učiniti, je sě snažně bohu modliti. Té noci svatý Apolinariš jemu sě ukáza, a chtěl-li by do Čech, jeho otáza. Kněz mu učini veliké slíbenie, aby jeho ráčil zbaviti vězenie. Vecě: „Kdež sě poznáš, tu mi kostel ustavi!“ To řka, na Sacké jej postavi. To miesto kněz dobřě znamena, jide do Miličic, kdež bydléše pan Bena. Ten pán bratry u mír svede a pak knězě do Prahy dovede. 55 KAPITOLA 60 (Cr 63a) (1) L 55b (Fs 49b) 10 Tehdy v zemi (najvětčí) Vacek bieše, ale že bratřie spolu dobřě biechu, závidieše. Vacek je sě knězě učiti bratří svým nikdy nevěřiti. Uposlúchav Vacka zlého, je Ottu, knězě moravského. Soběslav, bratr jeho, boje sě knězě českého, do Polan uteče a na Čechy sě vzteče. Sebrav mnoho Polan i rozličných pohan, počě zemi hubiti, a chtě bratra dobyti. Kněz Vladislav pány sebral bieše a s nimi u veselí chvíli krátieše, jednožt knězi pověděchu, že Poláci v zemi biechu. Vladislav proti nemu jide, a když Labě dojide, Polany z druhé strany uzřěchu. Vzemše příměřie ob noc, boji rok v zajtra vzěchu. (1) 15 107
60 65 Nevěda kněz, co tomu učiniti, je sě snažně bohu modliti. Té noci svatý Apolinariš jemu sě ukáza, a chtěl-li by do Čech, jeho otáza. Kněz mu učini veliké slíbenie, aby jeho ráčil zbaviti vězenie. Vecě: „Kdež sě poznáš, tu mi kostel ustavi!“ To řka, na Sacké jej postavi. To miesto kněz dobřě znamena, jide do Miličic, kdež bydléše pan Bena. Ten pán bratry u mír svede a pak knězě do Prahy dovede. 55 KAPITOLA 60 (Cr 63a) (1) L 55b (Fs 49b) 10 Tehdy v zemi (najvětčí) Vacek bieše, ale že bratřie spolu dobřě biechu, závidieše. Vacek je sě knězě učiti bratří svým nikdy nevěřiti. Uposlúchav Vacka zlého, je Ottu, knězě moravského. Soběslav, bratr jeho, boje sě knězě českého, do Polan uteče a na Čechy sě vzteče. Sebrav mnoho Polan i rozličných pohan, počě zemi hubiti, a chtě bratra dobyti. Kněz Vladislav pány sebral bieše a s nimi u veselí chvíli krátieše, jednožt knězi pověděchu, že Poláci v zemi biechu. Vladislav proti nemu jide, a když Labě dojide, Polany z druhé strany uzřěchu. Vzemše příměřie ob noc, boji rok v zajtra vzěchu. (1) 15 107
Strana 108
20 Té noci bez strážě Čechové sě rozhostichu a Polené svú vieru zrušichu. Přěs Labe sě tajně přěbrachu a české stany vzebrachu. Dřéve než Čechy k odění přijidechu, až lepší smrtí otjidechu. L 56a 25 30 35 Mezi Čechy byl jeden menovaný jinoch dobrý a velmi kázaný. Jetříšek Buškovic bieše, mezi hrdinami jako tuří roh slovieše. Ten byl někdy divokú svini v lesě živú za uši vzal, a proto byl vepřovú hlavu na štítě od knězě přijal. Ten tehdy hrdinsky sě jmějieše, ale pomoci nejmějieše. Zbiv mnoho Polan, neboh snide, kněz český ledva bratra ujide. Blazě jinochu tomu dobrému a u vieřě schovalému. Zbožie i rozkoš přěstane, jedinét dobré jmě ostane. Po stu let chválé Jetříška dobrého. Raziť: opustě vše po duši, dobývaj jmene ctného! 40 45 Pak kněz své bratří hněv odpusti a bratra Soběslava na Vacka spusti; neb ten knězi o bratří vše zlé radieše a ten je v hromadu vadieše. Poznav rádci nevěrného, Kněz Soběslav zabi Vacka zlého. Vacek muž otlustný a krátký bieše, harované rúcho rád nosieše, panici sě jemu smějiechu a proň křěpeličniemu miešku,vacek vzděchu. 108
20 Té noci bez strážě Čechové sě rozhostichu a Polené svú vieru zrušichu. Přěs Labe sě tajně přěbrachu a české stany vzebrachu. Dřéve než Čechy k odění přijidechu, až lepší smrtí otjidechu. L 56a 25 30 35 Mezi Čechy byl jeden menovaný jinoch dobrý a velmi kázaný. Jetříšek Buškovic bieše, mezi hrdinami jako tuří roh slovieše. Ten byl někdy divokú svini v lesě živú za uši vzal, a proto byl vepřovú hlavu na štítě od knězě přijal. Ten tehdy hrdinsky sě jmějieše, ale pomoci nejmějieše. Zbiv mnoho Polan, neboh snide, kněz český ledva bratra ujide. Blazě jinochu tomu dobrému a u vieřě schovalému. Zbožie i rozkoš přěstane, jedinét dobré jmě ostane. Po stu let chválé Jetříška dobrého. Raziť: opustě vše po duši, dobývaj jmene ctného! 40 45 Pak kněz své bratří hněv odpusti a bratra Soběslava na Vacka spusti; neb ten knězi o bratří vše zlé radieše a ten je v hromadu vadieše. Poznav rádci nevěrného, Kněz Soběslav zabi Vacka zlého. Vacek muž otlustný a krátký bieše, harované rúcho rád nosieše, panici sě jemu smějiechu a proň křěpeličniemu miešku,vacek vzděchu. 108
Strana 109
KAPITOLA 61 (Vi8a*, Kak sú Čechy římský kostel vybili L 56b 10 Ciesař nový do Říma chtieše jěti, chtě poslední korunu přijieti. Káza s sebú knězi českému, kněz miesto sebe káza jěti synovci svému. Tomu Břěcislav jmě bieše, ten s sebú vybraných štítov tři sta jmějieše. Že chce dobrým býti, až chtieše i papežě zabiti, strýc jeho Bořivoj jeho se ruči a mediolánské měštěníny jemu po ruči, aby jim pro nemilostivé jeho držěnie učinil některé otplacenie. Břěcislav, když v Římě bieše, po svatých rád chodieše. Zvědě, že papež z Mediolána rodem bieše a tehdy lepšie mediolánské měštěny u sebe jmějieše. I počě mysliti, by mohl kterým činem svým k válcě přijíti. (1) (Cr 63a) (1) 20 25 Ciesař s papežem počěsta sě hněvati a papež nerodi ciesařě korunovati. Břěcislav tú válkú počě vesel býti i je sě papežových přátel bíti. Tu sě je svého strýce mstíti a chtieše i papežě zabiti. Papež k svatému Petru do kostela uteče, kněz Břěcislav po ňem poteče. I káza kostel vybiti a v ňem všěcky Vlachy zbíti. Kováňský pán ten kostel vybi a ten prvý v kostele lidi zbi. Vlachy bez rozpači tepiechu, až krvaví potoci tečiechu. Tu Čechy papežě jechu 15 109
KAPITOLA 61 (Vi8a*, Kak sú Čechy římský kostel vybili L 56b 10 Ciesař nový do Říma chtieše jěti, chtě poslední korunu přijieti. Káza s sebú knězi českému, kněz miesto sebe káza jěti synovci svému. Tomu Břěcislav jmě bieše, ten s sebú vybraných štítov tři sta jmějieše. Že chce dobrým býti, až chtieše i papežě zabiti, strýc jeho Bořivoj jeho se ruči a mediolánské měštěníny jemu po ruči, aby jim pro nemilostivé jeho držěnie učinil některé otplacenie. Břěcislav, když v Římě bieše, po svatých rád chodieše. Zvědě, že papež z Mediolána rodem bieše a tehdy lepšie mediolánské měštěny u sebe jmějieše. I počě mysliti, by mohl kterým činem svým k válcě přijíti. (1) (Cr 63a) (1) 20 25 Ciesař s papežem počěsta sě hněvati a papež nerodi ciesařě korunovati. Břěcislav tú válkú počě vesel býti i je sě papežových přátel bíti. Tu sě je svého strýce mstíti a chtieše i papežě zabiti. Papež k svatému Petru do kostela uteče, kněz Břěcislav po ňem poteče. I káza kostel vybiti a v ňem všěcky Vlachy zbíti. Kováňský pán ten kostel vybi a ten prvý v kostele lidi zbi. Vlachy bez rozpači tepiechu, až krvaví potoci tečiechu. Tu Čechy papežě jechu 15 109
Strana 110
L 58a 30 35 a z kostela veliké klejnoty vzěchu. Viece by byli paměti ostavili, by sě byli krvavým dštěm nevzhrozili. I muši papež ciesařě světiti a Čechy kletby ] rozhřěšiti. Tehdy Daniel biskup snide a Heřman na jeho stolec vznide. KAPITOLA 62 (V18a 8 , O dobrém Ščepánu královi 10 15 Štěpán, dobrý král uherský, a Vladislav, kněz český, rok sobě dašta a u mířě na mezi sě brašta. I počěsta sě raditi, kako by mohla u míru býti. A když sama dva za horú mluviešta, o tom nic nevědiešta, že svadivše sě, Uhřata na Čechy udeřili a s obú stranú již mnoho lidí zbili. Již Čechy běžiechu a Uhři za nimi sílně jdiechu. Jiří, Stankóv syn, sám Uhřata stavi a své Čechy smrti zbavi. Ten jinoch šlechetný tehdy div nad Uhry pokáza a mnoho hrdinstva do sebe ukáza. Ve krvi do hleznú brodieše, kamž sě jedno obrátieše. Pohřiechu ten tu snide. 20 Otta, kněz moravský, chvíli krátě, na horu vznide, nebo za horú stojieše a o tom skutcě nic nevědieše. Když uzřě, že tepú na české stany, křičě na své Moravany. 110
L 58a 30 35 a z kostela veliké klejnoty vzěchu. Viece by byli paměti ostavili, by sě byli krvavým dštěm nevzhrozili. I muši papež ciesařě světiti a Čechy kletby ] rozhřěšiti. Tehdy Daniel biskup snide a Heřman na jeho stolec vznide. KAPITOLA 62 (V18a 8 , O dobrém Ščepánu královi 10 15 Štěpán, dobrý král uherský, a Vladislav, kněz český, rok sobě dašta a u mířě na mezi sě brašta. I počěsta sě raditi, kako by mohla u míru býti. A když sama dva za horú mluviešta, o tom nic nevědiešta, že svadivše sě, Uhřata na Čechy udeřili a s obú stranú již mnoho lidí zbili. Již Čechy běžiechu a Uhři za nimi sílně jdiechu. Jiří, Stankóv syn, sám Uhřata stavi a své Čechy smrti zbavi. Ten jinoch šlechetný tehdy div nad Uhry pokáza a mnoho hrdinstva do sebe ukáza. Ve krvi do hleznú brodieše, kamž sě jedno obrátieše. Pohřiechu ten tu snide. 20 Otta, kněz moravský, chvíli krátě, na horu vznide, nebo za horú stojieše a o tom skutcě nic nevědieše. Když uzřě, že tepú na české stany, křičě na své Moravany. 110
Strana 111
L 58b 25 30 I jechu sě Uhřat se dvú stranú bíti a nikohého neži viti. Král a kněz, když to zvěděšta, bez dokončenie on sěm, on tam běžěšta. Kněz mrtva Jiříka je sě ctíti, jeho dětem káza na štítě bielé a črvené pruhy nositi, neb šlechetný Jiřík obersky přějímal, kdež byl Uhřat dojímal. 35 Kněz Vladislav dietek nemaje a do bratra Bořivoje dobřě úfaje, přěd zemany pozvav jeho, postúpi jemu kněžstva svého. KAPITOLA 63 (Vi8b" ) O Vladislavově a Bořivojově vypuzení 59a 10 15 Když Bořivoj knězem bieše, slibu zemanóm neplnieše. V radu Němcě počě pojímati, proto bratr jeho Vladislav je sě naň hněvati. Pojem jeho do komňaty samého, vecě: „Báto, třěba mi s tebú mluviti cos tajného.“ Vecě: „Báťo, proč sě druhem nekážeš, že Němcóm z dvora nekážeš? Či nepomníš, co sú nám zlého učinili, kako sú Němci náš rod zradili? Vídal-li si kde v jiné zemi cizozemcě v radě? Kterýž jest ten, ten chce své cti a zemi vádě. Z své země dobrý sě nepostojí, ktož sě doma neschová, ten u nás stojí. Kako móž ten cizozemec věren býti, jenž s svými nemohl zbýti? Kako ten bude tobě věrně raditi, jenž myslí, kako by mohl uškoditi? Cizozemec nepřišel jest hledat tvého dobrého, 11I
L 58b 25 30 I jechu sě Uhřat se dvú stranú bíti a nikohého neži viti. Král a kněz, když to zvěděšta, bez dokončenie on sěm, on tam běžěšta. Kněz mrtva Jiříka je sě ctíti, jeho dětem káza na štítě bielé a črvené pruhy nositi, neb šlechetný Jiřík obersky přějímal, kdež byl Uhřat dojímal. 35 Kněz Vladislav dietek nemaje a do bratra Bořivoje dobřě úfaje, přěd zemany pozvav jeho, postúpi jemu kněžstva svého. KAPITOLA 63 (Vi8b" ) O Vladislavově a Bořivojově vypuzení 59a 10 15 Když Bořivoj knězem bieše, slibu zemanóm neplnieše. V radu Němcě počě pojímati, proto bratr jeho Vladislav je sě naň hněvati. Pojem jeho do komňaty samého, vecě: „Báto, třěba mi s tebú mluviti cos tajného.“ Vecě: „Báťo, proč sě druhem nekážeš, že Němcóm z dvora nekážeš? Či nepomníš, co sú nám zlého učinili, kako sú Němci náš rod zradili? Vídal-li si kde v jiné zemi cizozemcě v radě? Kterýž jest ten, ten chce své cti a zemi vádě. Z své země dobrý sě nepostojí, ktož sě doma neschová, ten u nás stojí. Kako móž ten cizozemec věren býti, jenž s svými nemohl zbýti? Kako ten bude tobě věrně raditi, jenž myslí, kako by mohl uškoditi? Cizozemec nepřišel jest hledat tvého dobrého, 11I
Strana 112
25 30 ale na to, aby hledal úžitka svého. Bude-li sě tobě zle vésti, kto jemu nedá do své země lézti? Kněz jemu otpovědě: „O, avšak já to dobřě vědě, že když si ty knězem byl, tohos v radu pojal, jenž tobě byl míl. A když já sebú vládnu, komuž přěji, toho pojmu v radu.“ Řek to, s hněvem z komňaty vynide. Kněz Vladislav s zemany předeň jide řka: „Když ty nechceš na své tbáti, já sě chci v své kněžstvo uvázati. Ujem jej, z sieni jej vyvede, vyhnav jeho čeled, svú uvede. Tu jeho Němci stojiechu a přimluviti sě nesmějiechu. 20 35 40 45 50 Vladislav na kniežěcí stolec vstúpi, po třech letech opět kněžstva [ Bořivojovi sstúpi. Kněz Bořivoj na Sacké kostel postavi a svatému Apolináři jej oslavi, jenž jej byl z vězenie vypravil a kněžstva českého jej dopravil. Ale Bořivoj neumě té milosti schovati i je sě opět Němcóv v zemi zváti. Když mnieše, by kněžstvem byl jíst, posla do Domažlic list, aby Němcě do země lesem pustili a Domažlic jim s tiem krajem postúpili. Když to Vladislav zvědě, zemanóm takto povědě: „O, ó, ó! Nemóž to tak býti, muší on sám do Němec jíti! Vladislav s zemany sě poradi, Bořivoje opět s kněžstva ssadi. I káza mu do Němec jíti L 59b 55 112
25 30 ale na to, aby hledal úžitka svého. Bude-li sě tobě zle vésti, kto jemu nedá do své země lézti? Kněz jemu otpovědě: „O, avšak já to dobřě vědě, že když si ty knězem byl, tohos v radu pojal, jenž tobě byl míl. A když já sebú vládnu, komuž přěji, toho pojmu v radu.“ Řek to, s hněvem z komňaty vynide. Kněz Vladislav s zemany předeň jide řka: „Když ty nechceš na své tbáti, já sě chci v své kněžstvo uvázati. Ujem jej, z sieni jej vyvede, vyhnav jeho čeled, svú uvede. Tu jeho Němci stojiechu a přimluviti sě nesmějiechu. 20 35 40 45 50 Vladislav na kniežěcí stolec vstúpi, po třech letech opět kněžstva [ Bořivojovi sstúpi. Kněz Bořivoj na Sacké kostel postavi a svatému Apolináři jej oslavi, jenž jej byl z vězenie vypravil a kněžstva českého jej dopravil. Ale Bořivoj neumě té milosti schovati i je sě opět Němcóv v zemi zváti. Když mnieše, by kněžstvem byl jíst, posla do Domažlic list, aby Němcě do země lesem pustili a Domažlic jim s tiem krajem postúpili. Když to Vladislav zvědě, zemanóm takto povědě: „O, ó, ó! Nemóž to tak býti, muší on sám do Němec jíti! Vladislav s zemany sě poradi, Bořivoje opět s kněžstva ssadi. I káza mu do Němec jíti L 59b 55 112
Strana 113
60 řka: „Báto, ty nemóžeš v Čechách bez nich býti, beř sě, báto, na Rýn s nimi, " dobudeš ciesařstva sobě s nimi! Řka: „Radějí vizi smrt všeho rodu mého než potupu a hanbu jazyka příbuzného. KAPITOLA 64 (Vi9a* , O biskupově Heřmanově smrti L 60a Biskup Heřman s světa snide, nebo před jeho smrtí hlas k ňemu přijide řka: „Tys byl kázal židy křstíti! Proč si přepustil opět sě jim židoviti? Bylo sě tobě vždy za právo posaditi a tiemť bylo křesťanstva nehaněti. Poď na súd přěd súdci pravého, vydaj počet, pastýři, z brava svého!“ S velikým pláčem s světa snide a Silvestr na biskupstvo vnide. 10 (Vi9a" ) O prvém šlechetném Soběslavovi (Cr 65a) 15 20 (1) Tehdy také umřě kněz Vladislav, po ňem by knězem bratr jeho Soběslav. Ten udatně Bavory pobi a v Čechách Němcóv mnoho zbi, neb byli Bavor do země pozvali a ztravu jim do lesa byli dali. Ciesař Lotr chtieše tehdy Němcóv pomstiti, počě do Čech mocně jíti řka: „Chci sě tiem oplatiti i chci všěcky Čechy zbíti. Když ciesař žha a tepa Chlumcě dojide, kněz Soběslav s Čechy svými u boj sě s ním snide. Čechy za knězem jako lvové jdiechu 8 Dalimilova kronika 113
60 řka: „Báto, ty nemóžeš v Čechách bez nich býti, beř sě, báto, na Rýn s nimi, " dobudeš ciesařstva sobě s nimi! Řka: „Radějí vizi smrt všeho rodu mého než potupu a hanbu jazyka příbuzného. KAPITOLA 64 (Vi9a* , O biskupově Heřmanově smrti L 60a Biskup Heřman s světa snide, nebo před jeho smrtí hlas k ňemu přijide řka: „Tys byl kázal židy křstíti! Proč si přepustil opět sě jim židoviti? Bylo sě tobě vždy za právo posaditi a tiemť bylo křesťanstva nehaněti. Poď na súd přěd súdci pravého, vydaj počet, pastýři, z brava svého!“ S velikým pláčem s světa snide a Silvestr na biskupstvo vnide. 10 (Vi9a" ) O prvém šlechetném Soběslavovi (Cr 65a) 15 20 (1) Tehdy také umřě kněz Vladislav, po ňem by knězem bratr jeho Soběslav. Ten udatně Bavory pobi a v Čechách Němcóv mnoho zbi, neb byli Bavor do země pozvali a ztravu jim do lesa byli dali. Ciesař Lotr chtieše tehdy Němcóv pomstiti, počě do Čech mocně jíti řka: „Chci sě tiem oplatiti i chci všěcky Čechy zbíti. Když ciesař žha a tepa Chlumcě dojide, kněz Soběslav s Čechy svými u boj sě s ním snide. Čechy za knězem jako lvové jdiechu 8 Dalimilova kronika 113
Strana 114
(Cr 65b) L 6ob 25 30 35 40 45 50 a svého knězě věrně střěžiechu. Ot kniežěcích rán také jiskry jdiechu, že jeho ne člověka, ale dábla mniechu. Němcóm sě zdáše, (1) že Soběslav ohněm dýcháše. O vězních ni o kořisti tbáchu, nebo nic, jedno jmene do brého hledáchu. Tu Němcě hrdinsky pobichu, ciesařě na bězě chytichu. Biskupy a opaty jechu, ijednoho vězně nejmějiechu. Biskupy a opaty v odění pod helmy věziechu, neb Čechy takto mluviechu: „Kletby sě chovajte, knězě sě nedotýkajte! Jakž ste je zjímali, tak jich i nechajte a sèna jim dosti jiesti dajte, neb sú jiné sežhli a pobrali po všie zemi, kdež sú stali. Rádcě je veléchu zbíti, kněz toho neda učiniti řka: „Kteréž kniežě po přirození zchodí, když ho zabijí, mátě ho druhé nenarodí, ale kteréž kniežě volenie rodí, toho kniežěte smrt nemnoho škodí, neb někteří jich smrti žádají; ti najviece k témuž čáku mají. Vězte, že když volením kde kniežě móže býti, toho kniežěte nemóž niktož zbaviti." Česká rada tu řěč oblíbi a ciesař to zemanóm zalíbi, že zemi viec nechce škoditi, ale českú čest ve všem ploditi. Tehdy ciesař korunu zemi vráti řka: „Netřě bať jie vám kupovati. Neb dřéve ciesař nechtěl koruny dáti, ale mušiechu ji předraho kupovati, řka: „Znaji to, že krále móžete mieti, L 61a 55 114
(Cr 65b) L 6ob 25 30 35 40 45 50 a svého knězě věrně střěžiechu. Ot kniežěcích rán také jiskry jdiechu, že jeho ne člověka, ale dábla mniechu. Němcóm sě zdáše, (1) že Soběslav ohněm dýcháše. O vězních ni o kořisti tbáchu, nebo nic, jedno jmene do brého hledáchu. Tu Němcě hrdinsky pobichu, ciesařě na bězě chytichu. Biskupy a opaty jechu, ijednoho vězně nejmějiechu. Biskupy a opaty v odění pod helmy věziechu, neb Čechy takto mluviechu: „Kletby sě chovajte, knězě sě nedotýkajte! Jakž ste je zjímali, tak jich i nechajte a sèna jim dosti jiesti dajte, neb sú jiné sežhli a pobrali po všie zemi, kdež sú stali. Rádcě je veléchu zbíti, kněz toho neda učiniti řka: „Kteréž kniežě po přirození zchodí, když ho zabijí, mátě ho druhé nenarodí, ale kteréž kniežě volenie rodí, toho kniežěte smrt nemnoho škodí, neb někteří jich smrti žádají; ti najviece k témuž čáku mají. Vězte, že když volením kde kniežě móže býti, toho kniežěte nemóž niktož zbaviti." Česká rada tu řěč oblíbi a ciesař to zemanóm zalíbi, že zemi viec nechce škoditi, ale českú čest ve všem ploditi. Tehdy ciesař korunu zemi vráti řka: „Netřě bať jie vám kupovati. Neb dřéve ciesař nechtěl koruny dáti, ale mušiechu ji předraho kupovati, řka: „Znaji to, že krále móžete mieti, L 61a 55 114
Strana 115
(P 28b*) 60 ale korunu ote mne vzieti. Biskupi a opati musichu slíbiti, že nechtie viece na českú škodu býti. Ten boj sé stal léta od porozenie syna božieho po stu po třidcietech čtvrtého. po tisíci Tehdy biskup Silvestr snide, Menhart na jeho stolec vznide. Ten s panem Miroslavem proti knězi bieše a Bořivoje knězem učiniti chtieše. I počešta mysliti, kterak byšta to mohla učiniti. Miroslav připravi panoši svého, jenž by zabil kněze šlechetného. Ale jeden, jenž byl v tej radě, nechtě zemi vádě, všecko knězi povědě. Kněz, jakž brzy to vzvědě, Miroslavova panoši káza jieti. Panoši to ktos da věděti. Panoše to vzvěda, na běh sě odda. Toho ihned chopichu a tlumok k němu přiložichu, zlodějstvem ho viniece, tiem pravdu utajiti chtiece. Miroslav, té lsti nevěda, s bratrem do Prahy přijeda, je sě kněze prositi, aby ráčil panoši jeho pustiti. Kněz Miroslava káza jieti, vzvěděv pravdu, káza jemu i bratru hlavu stieti. Jich přátelóm vinným káza z země jíti a jiným káza lvovú nohu nositi, aby na paměti měli, že sú lva obdržěti chtěli. Biskup musi k Mohutskému jěti a se té viny očistiti. (1) (5) (10) (15) (20) (25) (Cr 65b) (1) (30) 115
(P 28b*) 60 ale korunu ote mne vzieti. Biskupi a opati musichu slíbiti, že nechtie viece na českú škodu býti. Ten boj sé stal léta od porozenie syna božieho po stu po třidcietech čtvrtého. po tisíci Tehdy biskup Silvestr snide, Menhart na jeho stolec vznide. Ten s panem Miroslavem proti knězi bieše a Bořivoje knězem učiniti chtieše. I počešta mysliti, kterak byšta to mohla učiniti. Miroslav připravi panoši svého, jenž by zabil kněze šlechetného. Ale jeden, jenž byl v tej radě, nechtě zemi vádě, všecko knězi povědě. Kněz, jakž brzy to vzvědě, Miroslavova panoši káza jieti. Panoši to ktos da věděti. Panoše to vzvěda, na běh sě odda. Toho ihned chopichu a tlumok k němu přiložichu, zlodějstvem ho viniece, tiem pravdu utajiti chtiece. Miroslav, té lsti nevěda, s bratrem do Prahy přijeda, je sě kněze prositi, aby ráčil panoši jeho pustiti. Kněz Miroslava káza jieti, vzvěděv pravdu, káza jemu i bratru hlavu stieti. Jich přátelóm vinným káza z země jíti a jiným káza lvovú nohu nositi, aby na paměti měli, že sú lva obdržěti chtěli. Biskup musi k Mohutskému jěti a se té viny očistiti. (1) (5) (10) (15) (20) (25) (Cr 65b) (1) (30) 115
Strana 116
KAPITOLA 65 10 15 Toho léta Polené v zemi vnidu, Čechy je bojem podjidu. Tu Polan mnoho zbichu a polskú zemi poplenichu. Tehdy nalezu svatého Vojtěcha hlavu jeho pokázaním a ještě krvavú. Tehdy kněz své zemi k okrasě obnovi hrad u Prazě. Tehdy také židé křesťanské děti zbichu a to na ně vzvěděchu. Kněz je káza všěcky zbíti a jich domy rozpleniti. A když židy tepiechu a jich domy pleniechu, v jich škole nalezu hada velikého, v té zemi nebývalo takového. Věděli-li sú židé o ňem, či nevěděli, nikomému sú toho nepověděli. KAPITOLA 66 (Vi9b" , O skončení svatého Prokopa L 6ib Léta ot narozenie syna božieho po tisíci po stu čtvrtého za Oldřicha, knězě zlického, točíš knězem nazvaným kúřimského, svatý Prokop s světa snide, v ňemž veliká pomoc vznide. To opat německý svědčieše, když jej svatý Prokop, za kuklu vláčě, tepieše. 116
KAPITOLA 65 10 15 Toho léta Polené v zemi vnidu, Čechy je bojem podjidu. Tu Polan mnoho zbichu a polskú zemi poplenichu. Tehdy nalezu svatého Vojtěcha hlavu jeho pokázaním a ještě krvavú. Tehdy kněz své zemi k okrasě obnovi hrad u Prazě. Tehdy také židé křesťanské děti zbichu a to na ně vzvěděchu. Kněz je káza všěcky zbíti a jich domy rozpleniti. A když židy tepiechu a jich domy pleniechu, v jich škole nalezu hada velikého, v té zemi nebývalo takového. Věděli-li sú židé o ňem, či nevěděli, nikomému sú toho nepověděli. KAPITOLA 66 (Vi9b" , O skončení svatého Prokopa L 6ib Léta ot narozenie syna božieho po tisíci po stu čtvrtého za Oldřicha, knězě zlického, točíš knězem nazvaným kúřimského, svatý Prokop s světa snide, v ňemž veliká pomoc vznide. To opat německý svědčieše, když jej svatý Prokop, za kuklu vláčě, tepieše. 116
Strana 117
(Vioba ) Ot Vladislava, druhého krále českého L 62a 15 20 25 30 35 Pak snide kněz šlechetný Soběslav, po ňem by syn jeho knězem Vladislav. Ten nenásledováše otcě svého, přietel bieše jazyka německého. Ten hrdinstva v ničemž nepokázal, jedno že s ciesařem u přiezni sě byl svázal. Ciesař Bedřich Vladislava do Rezna pozva, v Řezně jeho králem českým korunova. Král Vladislav jeda pod korunú u Prahu, veda s sebú Němcóv velikú dráhu, směje sě k Čechóm počě mluviti: „Již-li věříte, že bez vás cti mohl sem dojíti? Synu jeho počě sě ta řěč nepodobna zdáti, i je sě z té řěči zemanóm na otcě žalovati řka: „Nechci býti dlužen věrú otci mému, když vizi, že jest nevěren jazyku svému. Páni, když to znamenachu, ku královici sě sebrachu. I jechu sě tu s královicem raditi. Uradivše sě, jechu sě s králem mluviti řkúc: „Králi, rač svých zeman slovo slyšěti, a což budú mluviti, nerod řěčníku za zlé mieti. Kmetie tebe tieží, kdo tě k tomu snuzil, žes svú čest i moc súžil. Však smy koruny s tvým otcem našimi životy dobyli a svými životy ciesařovy moci smy zbyli. Kakos ty směl žív korunu bez nás v Němcích přijieti, a tys ji beze všěch dieky u Prazě mohl si vzieti? Když chceš s Němci kralovati, kako sě žív smieš českým králem nazvati? Král déle neda řěčníku mluviti i počě jim ciesařem hroziti. Zeměné chtiechu jej inhed zabiti; ukryv sě král, muši z země jíti. 10 40 117
(Vioba ) Ot Vladislava, druhého krále českého L 62a 15 20 25 30 35 Pak snide kněz šlechetný Soběslav, po ňem by syn jeho knězem Vladislav. Ten nenásledováše otcě svého, přietel bieše jazyka německého. Ten hrdinstva v ničemž nepokázal, jedno že s ciesařem u přiezni sě byl svázal. Ciesař Bedřich Vladislava do Rezna pozva, v Řezně jeho králem českým korunova. Král Vladislav jeda pod korunú u Prahu, veda s sebú Němcóv velikú dráhu, směje sě k Čechóm počě mluviti: „Již-li věříte, že bez vás cti mohl sem dojíti? Synu jeho počě sě ta řěč nepodobna zdáti, i je sě z té řěči zemanóm na otcě žalovati řka: „Nechci býti dlužen věrú otci mému, když vizi, že jest nevěren jazyku svému. Páni, když to znamenachu, ku královici sě sebrachu. I jechu sě tu s královicem raditi. Uradivše sě, jechu sě s králem mluviti řkúc: „Králi, rač svých zeman slovo slyšěti, a což budú mluviti, nerod řěčníku za zlé mieti. Kmetie tebe tieží, kdo tě k tomu snuzil, žes svú čest i moc súžil. Však smy koruny s tvým otcem našimi životy dobyli a svými životy ciesařovy moci smy zbyli. Kakos ty směl žív korunu bez nás v Němcích přijieti, a tys ji beze všěch dieky u Prazě mohl si vzieti? Když chceš s Němci kralovati, kako sě žív smieš českým králem nazvati? Král déle neda řěčníku mluviti i počě jim ciesařem hroziti. Zeměné chtiechu jej inhed zabiti; ukryv sě král, muši z země jíti. 10 40 117
Strana 118
KAPITOLA 67 (Vi9b88 ) Ot Soběslava, přietele českého 10 15 20 Po královi syn jeho Soběslav knězem bieše, ten, kteréhož Němcě uzřieše, k sobě přivésti kázáše a nos jemu uřězáše řka: „Němče, po světu nesleď, v své zemi mezi svými seď! Po dobrés od svých nevyšel, pověz, proč si mezi cizie přišel. Jiní, knězě vidúce, kdež uzřěli Němcě jdúce, jako na vlka voláchu, uši a nosy jim řězáchu. Ktož mu německých nosóv sto přinesieše, ihned jemu sto hřiven střiebra dadieše. Po všěch Němcích pověst jdieše, že Soběslav Němcóv nenávidieše. Múdrý jemu za dobré jmějieše, že cizozemcóv v zemi nepúštieše řka: „Dobrý svój jazyk plodí, nevěrný o svém jazyku nerodí, země jest mátě každého, ktož jí nepřěje, nemám jeho za šlechetného. Němčata sě země české obíjiechu, nebo sě knězě Soběslava velmi stydiechu. L 62b L 63a 30 Král sě je přěd ciesařem na Čechy žalovati, ciesař jemu káza málo počekati řka: „Pro tvého syna chci všě Čechy zbíti a v Čechách chci tě německým králem učiniti. Hrabie jeden, když tuto řěč o Čechách zvědě, tuto vám dvorně povědě, nemože do Čech posla mieti, až muši jednoho najieti. Tak bieše hrozen, že nesmieše ijeden Němec se do Čech 25 P 29b8 , (1) oddati, 118
KAPITOLA 67 (Vi9b88 ) Ot Soběslava, přietele českého 10 15 20 Po královi syn jeho Soběslav knězem bieše, ten, kteréhož Němcě uzřieše, k sobě přivésti kázáše a nos jemu uřězáše řka: „Němče, po světu nesleď, v své zemi mezi svými seď! Po dobrés od svých nevyšel, pověz, proč si mezi cizie přišel. Jiní, knězě vidúce, kdež uzřěli Němcě jdúce, jako na vlka voláchu, uši a nosy jim řězáchu. Ktož mu německých nosóv sto přinesieše, ihned jemu sto hřiven střiebra dadieše. Po všěch Němcích pověst jdieše, že Soběslav Němcóv nenávidieše. Múdrý jemu za dobré jmějieše, že cizozemcóv v zemi nepúštieše řka: „Dobrý svój jazyk plodí, nevěrný o svém jazyku nerodí, země jest mátě každého, ktož jí nepřěje, nemám jeho za šlechetného. Němčata sě země české obíjiechu, nebo sě knězě Soběslava velmi stydiechu. L 62b L 63a 30 Král sě je přěd ciesařem na Čechy žalovati, ciesař jemu káza málo počekati řka: „Pro tvého syna chci všě Čechy zbíti a v Čechách chci tě německým králem učiniti. Hrabie jeden, když tuto řěč o Čechách zvědě, tuto vám dvorně povědě, nemože do Čech posla mieti, až muši jednoho najieti. Tak bieše hrozen, že nesmieše ijeden Němec se do Čech 25 P 29b8 , (1) oddati, 118
Strana 119
35 40 45 až muši jednomu střiebro dáti. Po tom móž každý znamenati, kterak jest Soběslav chtěl se známa dáti. Soběslav ten obyčěj jmějieše, že ve mši nikdy nemluvieše, ni kterého poselstvie slyšieše. Posel, chtě brzo poselstvie zdieti, počě knězi ve mši mluviti. Kněz sě na posla ohléd, k bohu vzdeše, Němec užas sě i zdeše. Ciesař knězi odpověděti chtieše, ale posla jmieti nemožieše. Rytieř udatný jeden sě obra a s tiem poselstvím do Čech sě pobra řka: „Co by mě kto tu hrózu bonil, však vědě, že sem sám na desět honil. Budesli mi co chtieti učiniti, a já sě budu s ním bíti. A když Němec do Prahy přijěde, (1) před kněz udatně jide. Ale když uzřě knězě posel, sta, užas sě, jako osel, neb před ním Němce biechu zjímali (1) a před ním byli je zřezali. Kněz ku poslu když přistúpi, z Němcě strachy dušě vystúpi. 50 KAPITOLA 68 Ciesař, chtě Němcóv mstíti, je sě s velikú mocí do Čech jíti. Kde Brabanti a Frizové, Rýněné a Švábové, Durinkové i Bavorové, vši Sasici i Flandřěné, ti sě všickni na českú škodu sebrachu a někteří sě se vší čeledí sěm brachu, chtiece první českú zemi osaditi, 119
35 40 45 až muši jednomu střiebro dáti. Po tom móž každý znamenati, kterak jest Soběslav chtěl se známa dáti. Soběslav ten obyčěj jmějieše, že ve mši nikdy nemluvieše, ni kterého poselstvie slyšieše. Posel, chtě brzo poselstvie zdieti, počě knězi ve mši mluviti. Kněz sě na posla ohléd, k bohu vzdeše, Němec užas sě i zdeše. Ciesař knězi odpověděti chtieše, ale posla jmieti nemožieše. Rytieř udatný jeden sě obra a s tiem poselstvím do Čech sě pobra řka: „Co by mě kto tu hrózu bonil, však vědě, že sem sám na desět honil. Budesli mi co chtieti učiniti, a já sě budu s ním bíti. A když Němec do Prahy přijěde, (1) před kněz udatně jide. Ale když uzřě knězě posel, sta, užas sě, jako osel, neb před ním Němce biechu zjímali (1) a před ním byli je zřezali. Kněz ku poslu když přistúpi, z Němcě strachy dušě vystúpi. 50 KAPITOLA 68 Ciesař, chtě Němcóv mstíti, je sě s velikú mocí do Čech jíti. Kde Brabanti a Frizové, Rýněné a Švábové, Durinkové i Bavorové, vši Sasici i Flandřěné, ti sě všickni na českú škodu sebrachu a někteří sě se vší čeledí sěm brachu, chtiece první českú zemi osaditi, 119
Strana 120
L 64a (Cr 67b) 15 20 25 když by všeckni Čechové byli zbiti. Když ciesař, druhý Lotr, Lodyně dojěde, Soběslav jako se dvěma stádcoma proti nim pojěde. Uzřěv kněz malost lidu svého, počě prositi na pomoc Křtitele svatého řka: „Lépe nám jest ctně zbitu býti (1) než hanebně z země vyjíti. Zvěděv Čechy, ciesař ku Prazě líc horú jdieše, Soběslav jeho na vsi s Čechy ždieše. Němci úvozem ku Prazě líc jako zed jdiechu a Čechové je, na jednom miestě stojiece, tepiechu. Pak jedni v týl Němcóm, druzí u bok dolem jidu, třetí na ně mocí snidu. Tak všecko německé vojsko zbichu, ni ciesařě, ni kniežěte živichu. Hoj, kak sě tehdy Čechové hrdinsky měli, (1) mniechu Němci, by jě čertie rubali. Potok ten tři dni krve tekl, nebo byl kněz přěd bojem řekl: „Neživte ni bohata, ni chudého Němcě zlého ižádného! Znamenaj, když Němce Čechové tepiechu, Němci přehrozně křičiechu řkúce: „Toť již Čechy dobře známy, když od nich takú túhu jmámy. Ach, nelze býti v Němcích a mysliti o svých věcích! Tot bychme se Čechóv báli a v jednom boji jim nestáli. Auvech, náše ženy milé, již náš Čechy od vás chýlé. Proste za nás snažně boha, obakt nás neostane noha. A nejedna paní zkvieli, že jich muže v Čechách zbili. Tu kostel potom svatému Janu učinichu a ku Prazě líc kopec na pamět snosichu. Mezi kořistí, co sú tu vzěli, (1) (5) (10) 10 120
L 64a (Cr 67b) 15 20 25 když by všeckni Čechové byli zbiti. Když ciesař, druhý Lotr, Lodyně dojěde, Soběslav jako se dvěma stádcoma proti nim pojěde. Uzřěv kněz malost lidu svého, počě prositi na pomoc Křtitele svatého řka: „Lépe nám jest ctně zbitu býti (1) než hanebně z země vyjíti. Zvěděv Čechy, ciesař ku Prazě líc horú jdieše, Soběslav jeho na vsi s Čechy ždieše. Němci úvozem ku Prazě líc jako zed jdiechu a Čechové je, na jednom miestě stojiece, tepiechu. Pak jedni v týl Němcóm, druzí u bok dolem jidu, třetí na ně mocí snidu. Tak všecko německé vojsko zbichu, ni ciesařě, ni kniežěte živichu. Hoj, kak sě tehdy Čechové hrdinsky měli, (1) mniechu Němci, by jě čertie rubali. Potok ten tři dni krve tekl, nebo byl kněz přěd bojem řekl: „Neživte ni bohata, ni chudého Němcě zlého ižádného! Znamenaj, když Němce Čechové tepiechu, Němci přehrozně křičiechu řkúce: „Toť již Čechy dobře známy, když od nich takú túhu jmámy. Ach, nelze býti v Němcích a mysliti o svých věcích! Tot bychme se Čechóv báli a v jednom boji jim nestáli. Auvech, náše ženy milé, již náš Čechy od vás chýlé. Proste za nás snažně boha, obakt nás neostane noha. A nejedna paní zkvieli, že jich muže v Čechách zbili. Tu kostel potom svatému Janu učinichu a ku Prazě líc kopec na pamět snosichu. Mezi kořistí, co sú tu vzěli, (1) (5) (10) 10 120
Strana 121
L 64b 35 pól třetieho tisícě prstenóv s rúk zbitých rytieřóv sněli. Uslyšav Vladislav, někda král český, že zabit ciesař, bóh německý, žalostí sě roznemože a smrti sě zbýti nemože. Soběslav do Čech přinese otcě svého a na Vyšehradě pohřebu jeho. 30 KAPITOLA 69 Potom zvolichu ciesařě jiného. Ten, znamenav Soběslava, mužě udatného, že jest hotov za svého jazyka čest umřieti, počě sě k ňemu dobře jmieti; neb nevědieše, co tomu zdieti, že dvú stú rytieřóv nemohl jmieti. A to všickni byli v Čechách zbiti a bez mále nemohl ijeden ujíti. Tehdy u ciesařě nebyla dobrá rada, nebo v Němcích biechu kniežata mláda. 10 L 65a (Cr 68a) 15 20 Z této řěči móž mi někto za zlé mieti řka, že také bývají múdré děti. Znaji to, ač také i mladí múdři bývají, ale věz to, že i mladí řiedko své múdrosti užívají. Nebo obyčěj činí dobré řemeslo a časté zkúšěnie mistrovstvo jest nalezlo. Proto starý obyčěje a zkúšěnie móž užiti a tiem mladý nemóž starému roven býti. Ze to pravda jest, ciesař dobřě vědieše, a proto ijedné války nejmějieše. A také, že velmi medl bieše, za přietele knězě českého rád jmějieše. A nemoha jemu zěvně škoditi, chytřě mu mysli škoditi. Kněz Soběslav dva syny jmějieše, jednomu Boleslav jmě bieše, (1) 121
L 64b 35 pól třetieho tisícě prstenóv s rúk zbitých rytieřóv sněli. Uslyšav Vladislav, někda král český, že zabit ciesař, bóh německý, žalostí sě roznemože a smrti sě zbýti nemože. Soběslav do Čech přinese otcě svého a na Vyšehradě pohřebu jeho. 30 KAPITOLA 69 Potom zvolichu ciesařě jiného. Ten, znamenav Soběslava, mužě udatného, že jest hotov za svého jazyka čest umřieti, počě sě k ňemu dobře jmieti; neb nevědieše, co tomu zdieti, že dvú stú rytieřóv nemohl jmieti. A to všickni byli v Čechách zbiti a bez mále nemohl ijeden ujíti. Tehdy u ciesařě nebyla dobrá rada, nebo v Němcích biechu kniežata mláda. 10 L 65a (Cr 68a) 15 20 Z této řěči móž mi někto za zlé mieti řka, že také bývají múdré děti. Znaji to, ač také i mladí múdři bývají, ale věz to, že i mladí řiedko své múdrosti užívají. Nebo obyčěj činí dobré řemeslo a časté zkúšěnie mistrovstvo jest nalezlo. Proto starý obyčěje a zkúšěnie móž užiti a tiem mladý nemóž starému roven býti. Ze to pravda jest, ciesař dobřě vědieše, a proto ijedné války nejmějieše. A také, že velmi medl bieše, za přietele knězě českého rád jmějieše. A nemoha jemu zěvně škoditi, chytřě mu mysli škoditi. Kněz Soběslav dva syny jmějieše, jednomu Boleslav jmě bieše, (1) 121
Strana 122
25 30 35 40 L 65b 5 (P zob“ ) 122 druhému Přčmysl diechu. 'Těma Němci jména vzděchu: Boleslavovi Bedřich řiekáchu, Pr&mysla Kunrátem vzyváchu. Ciesaï, nemoha Sobëslavové moci uskoditi, lstívě zamysli jeho syny českým obyčějóm otučiti. I je sě Soběslava prositi, aby ráčil svá syny k ňemu odpustiti. Nechtieše Soběslav toho učiniti řka: „Mohú sč mé děti ve nraviech proměniti.“ Řka: „Ciesafi, to ty sam móżeś vědětíi, Ze pro své země nravy knieźśti jest čest jmieti. A který sě chce sech i oněch nravóv prídrZéti, tiem sě méňe bude svých zeman přídržčti a tiem každé kniežč svú čest ztratí — a proto svých dietek k tobě nechci dáti. Mój otec pro též svú | čest ztrati a pro německůú řěč musi sf z zemé£ bráti." KAPITOLA 70 Ciesaf je s& mu velmi nastáti, až mu i muši své děti poslati. Tu svého jazyka čest jako vól za rohy upustí, když své děti k ciesařovi odpustí. Ciesař k Soběslavovi vieru slibuje a jeho dietky česky otučuje. Káza sč jima německy učiti a domóv jich nerodě pustiti. w Všecko německy mluviešta a českými obyčeji sě stydiešta. A když již málo česky umiešta, po poslu to zvěděšta, že jich otec velmi nemóže. Vecěšta, že „bez nají umřieti móže.“ I bez otpuštěnie do Čech sč vrátišta, otcé nemocna zastüpista.
25 30 35 40 L 65b 5 (P zob“ ) 122 druhému Přčmysl diechu. 'Těma Němci jména vzděchu: Boleslavovi Bedřich řiekáchu, Pr&mysla Kunrátem vzyváchu. Ciesaï, nemoha Sobëslavové moci uskoditi, lstívě zamysli jeho syny českým obyčějóm otučiti. I je sě Soběslava prositi, aby ráčil svá syny k ňemu odpustiti. Nechtieše Soběslav toho učiniti řka: „Mohú sč mé děti ve nraviech proměniti.“ Řka: „Ciesafi, to ty sam móżeś vědětíi, Ze pro své země nravy knieźśti jest čest jmieti. A který sě chce sech i oněch nravóv prídrZéti, tiem sě méňe bude svých zeman přídržčti a tiem každé kniežč svú čest ztratí — a proto svých dietek k tobě nechci dáti. Mój otec pro též svú | čest ztrati a pro německůú řěč musi sf z zemé£ bráti." KAPITOLA 70 Ciesaf je s& mu velmi nastáti, až mu i muši své děti poslati. Tu svého jazyka čest jako vól za rohy upustí, když své děti k ciesařovi odpustí. Ciesař k Soběslavovi vieru slibuje a jeho dietky česky otučuje. Káza sč jima německy učiti a domóv jich nerodě pustiti. w Všecko německy mluviešta a českými obyčeji sě stydiešta. A když již málo česky umiešta, po poslu to zvěděšta, že jich otec velmi nemóže. Vecěšta, že „bez nají umřieti móže.“ I bez otpuštěnie do Čech sč vrátišta, otcé nemocna zastüpista.
Strana 123
L 66a (Cr 68b) 20 25 30 35 Otec je sě jima mluviti řka: „Má syny, chci vy učiti! Nemáť niktož nic věrnějšieho než matku a otcě svého. Protož věrně chci vy učiti, jímž móžete cti dojíti. Zemi váma ostavuji, jazyk váš vem porúčěji, abyšta jej vždy plodila, v zemi Němcóv nepúštěla. Když německý jazyk v zemi vstane, tehdy našeho rodu vše dobré stane, neb zradie zemi i kniežata; pro ně bude nášě koruna do Němec vzata. Němciť sě najprvé krotie, ale jakž sě rozplodie, tehdy o své hospodě netbají, z své země pána sobě ptají. Protož nerodte o nich nic tbáti, za svého jazyka čest nebraňte své životy dáti. Bud vem čest pro svój jazyk úsilé podjieti a tiem budete čest i zbožie mieti. Bychť mohl i po ptáčku zvěděti, že budeta sě k Němcóm držěti, kázal bych vy v kožěný měch vložiti a u měšě u Vltavě utopiti, neb bych snadnějie vají ožělel, než bych mého jazyka hanby, i mrtev ležě, žělel. (1) 15 40 45 I káza přěd sě zemanóm jíti i je se k nim takto mluviti: „Já děkuji vám z vašie viery neb ste ji ke mně měli bez miery. Prosím, túž jmějte k dětem mým, ačt budú držěti k svým. Milí, nebudúliť svých milovati, nerodte o nich nic tbáti, všie viery k nim prázni buďte 123
L 66a (Cr 68b) 20 25 30 35 Otec je sě jima mluviti řka: „Má syny, chci vy učiti! Nemáť niktož nic věrnějšieho než matku a otcě svého. Protož věrně chci vy učiti, jímž móžete cti dojíti. Zemi váma ostavuji, jazyk váš vem porúčěji, abyšta jej vždy plodila, v zemi Němcóv nepúštěla. Když německý jazyk v zemi vstane, tehdy našeho rodu vše dobré stane, neb zradie zemi i kniežata; pro ně bude nášě koruna do Němec vzata. Němciť sě najprvé krotie, ale jakž sě rozplodie, tehdy o své hospodě netbají, z své země pána sobě ptají. Protož nerodte o nich nic tbáti, za svého jazyka čest nebraňte své životy dáti. Bud vem čest pro svój jazyk úsilé podjieti a tiem budete čest i zbožie mieti. Bychť mohl i po ptáčku zvěděti, že budeta sě k Němcóm držěti, kázal bych vy v kožěný měch vložiti a u měšě u Vltavě utopiti, neb bych snadnějie vají ožělel, než bych mého jazyka hanby, i mrtev ležě, žělel. (1) 15 40 45 I káza přěd sě zemanóm jíti i je se k nim takto mluviti: „Já děkuji vám z vašie viery neb ste ji ke mně měli bez miery. Prosím, túž jmějte k dětem mým, ačt budú držěti k svým. Milí, nebudúliť svých milovati, nerodte o nich nic tbáti, všie viery k nim prázni buďte 123
Strana 124
50 a knězě sobě oráčě od pluha dobuďte! Spieše oráč dobrým knězem bude, než taký Němec věrně s Čechy zbude. KAPITOLA 71 (Vrob" ) Ot Bedřicha a ot Kunráta, králových synóv 10 15 20 Pak ten šlechetný kněz snide, syn jeho Bedřich na jeho stolec ] vznide. Ten počě Čechóm na hanbu mluviti a Němcóv je sě v zemi ploditi. Toho Čechové z země vypudichu a Kunráta knězem učinichu. Tiem své škody zle polepšichu, neb za býl kopřivu proměnichu. Neb ten počě bratra následovati a Němcě mocně v zemi zváti. Polené, když to znamenáchu, že Čechové svého knězě netbáchu, na zemi udeřichu a škodu velikú učinichu. Čechové na ně s svým knězem míle jidu a bojem je udatně podjidu. A když je pobichu, knězě z země vypudichu řkúc: „Tobě smrdí česká dušě, náhle do Němec, německá kušě! Na mezi jej vyprovodichu a pak jej na mezi zabichu, neb řiekal: „Smrdí mi česká dušě právě jako umrlá kušě. L 66b 25 Tehdy biskup Minhart snide, na biskupí stolec Daniel vznide. 124
50 a knězě sobě oráčě od pluha dobuďte! Spieše oráč dobrým knězem bude, než taký Němec věrně s Čechy zbude. KAPITOLA 71 (Vrob" ) Ot Bedřicha a ot Kunráta, králových synóv 10 15 20 Pak ten šlechetný kněz snide, syn jeho Bedřich na jeho stolec ] vznide. Ten počě Čechóm na hanbu mluviti a Němcóv je sě v zemi ploditi. Toho Čechové z země vypudichu a Kunráta knězem učinichu. Tiem své škody zle polepšichu, neb za býl kopřivu proměnichu. Neb ten počě bratra následovati a Němcě mocně v zemi zváti. Polené, když to znamenáchu, že Čechové svého knězě netbáchu, na zemi udeřichu a škodu velikú učinichu. Čechové na ně s svým knězem míle jidu a bojem je udatně podjidu. A když je pobichu, knězě z země vypudichu řkúc: „Tobě smrdí česká dušě, náhle do Němec, německá kušě! Na mezi jej vyprovodichu a pak jej na mezi zabichu, neb řiekal: „Smrdí mi česká dušě právě jako umrlá kušě. L 66b 25 Tehdy biskup Minhart snide, na biskupí stolec Daniel vznide. 124
Strana 125
KAPITOLA 72 L 67a 10 15 Tehdy jeden kniežěcieho pokolenie v Němcích bieše, ten sobě Stanimír jmě jmějieše. Ten počě mluviti, že, by měl moc, chtěl by z Čech všě Němcě vypuditi. Věčší menšie namluvichu, tak Stanimíra knězem učinichu. Ten počě Němcóm do země nedati a káza všěm Němcóm nosy řězati. Ale když sě ve všě tvrzi uváza, milost již k Němcóm ukáza. Je sě Čechóm hlav dolóv puditi a Němcě v zemi ploditi. Dvór vešken německý jmějieše, Čechóv přěd sě nepúštieše. Na Prazě hrabí německého posadi a všě tvrzi Němci osadi. I je sě kněz Stanimír Čechóm mluviti: „Bez vašie dieky již Němci budú zde bydliti." P3iaß , L 67b 20 25 30 Zeměné na Křivoklát tajně sě snidu a tu v tajnú radu vnidu. Po Bedřicha poslachu a tu jemu radu dachu, aby s Křivokláta jiezdy činil a Stanimíra z svého kněžstva vinil. Bedřich se v Křivoklát uváza, jakž jemu rada česká káza. Poče kněze z svého viniti, na jeho zbożie jiezdy činiti. Řka: „Já nechci býti bez kněžstva svého, pro své chci dobývati života tvého. Avšak by mi chtěl střiebro dáti, nechtěl bych tebe viec upomínati. Tomu Stanimír počě rád býti, i káza sě všěm Němcóm sníti, aby při ňem na rocě byli (1) 125
KAPITOLA 72 L 67a 10 15 Tehdy jeden kniežěcieho pokolenie v Němcích bieše, ten sobě Stanimír jmě jmějieše. Ten počě mluviti, že, by měl moc, chtěl by z Čech všě Němcě vypuditi. Věčší menšie namluvichu, tak Stanimíra knězem učinichu. Ten počě Němcóm do země nedati a káza všěm Němcóm nosy řězati. Ale když sě ve všě tvrzi uváza, milost již k Němcóm ukáza. Je sě Čechóm hlav dolóv puditi a Němcě v zemi ploditi. Dvór vešken německý jmějieše, Čechóv přěd sě nepúštieše. Na Prazě hrabí německého posadi a všě tvrzi Němci osadi. I je sě kněz Stanimír Čechóm mluviti: „Bez vašie dieky již Němci budú zde bydliti." P3iaß , L 67b 20 25 30 Zeměné na Křivoklát tajně sě snidu a tu v tajnú radu vnidu. Po Bedřicha poslachu a tu jemu radu dachu, aby s Křivokláta jiezdy činil a Stanimíra z svého kněžstva vinil. Bedřich se v Křivoklát uváza, jakž jemu rada česká káza. Poče kněze z svého viniti, na jeho zbożie jiezdy činiti. Řka: „Já nechci býti bez kněžstva svého, pro své chci dobývati života tvého. Avšak by mi chtěl střiebro dáti, nechtěl bych tebe viec upomínati. Tomu Stanimír počě rád býti, i káza sě všěm Němcóm sníti, aby při ňem na rocě byli (1) 125
Strana 126
L 68a 35 40 45 50 55 60 a jemu věrně radili, kako by Čechy oklamali a sami při zemi ostali. Když jeho Němci sě všickni snidu, na Bojiště s knězem k roku přijidu. Stanimír, jda na rok, k Němcóm mluvieše a je této lsti učieše: „Když řku: ,Proměňte sě! Proměňte sě!“, tehdy brzo v oděnie oblecte sě! Nechce-li po našiej vóli býti, vy nemeškajte Bedřicha zabiti. Čechové Stanimírovu lest zvěděchu, oděnie pod sukně na rok vzěchu. Bedřich sě je na Stanimíra žalovati, že sě směl v jeho zemi uvázati. I je sě Stanimír hněvati i je sě německy volati: „Proměňte sě, proměňte sě a v hromadě držte sě! Když sě chtiechu Němci v oděnie oblačiti, Čechové sě jich jechu bíti řkúc: „Tuto sě i proměníme a črvené vem sukně ukrojíme! Tu Stanimíra s jeho Němci zabichu a zemi ot Němcóv učisti chu. Kteříž na tvrzech ostali biechu, zvěděvše od svých, přeč všickni běžěchu. Tak Bedřich kněžstvo obdržě a s svým jazykem viec držě. Němcóv nemilováše a jim jako otec nosy řězáše. A pro to jmějieše čest velí, neb mlýni klepaní lépe melí. 126
L 68a 35 40 45 50 55 60 a jemu věrně radili, kako by Čechy oklamali a sami při zemi ostali. Když jeho Němci sě všickni snidu, na Bojiště s knězem k roku přijidu. Stanimír, jda na rok, k Němcóm mluvieše a je této lsti učieše: „Když řku: ,Proměňte sě! Proměňte sě!“, tehdy brzo v oděnie oblecte sě! Nechce-li po našiej vóli býti, vy nemeškajte Bedřicha zabiti. Čechové Stanimírovu lest zvěděchu, oděnie pod sukně na rok vzěchu. Bedřich sě je na Stanimíra žalovati, že sě směl v jeho zemi uvázati. I je sě Stanimír hněvati i je sě německy volati: „Proměňte sě, proměňte sě a v hromadě držte sě! Když sě chtiechu Němci v oděnie oblačiti, Čechové sě jich jechu bíti řkúc: „Tuto sě i proměníme a črvené vem sukně ukrojíme! Tu Stanimíra s jeho Němci zabichu a zemi ot Němcóv učisti chu. Kteříž na tvrzech ostali biechu, zvěděvše od svých, přeč všickni běžěchu. Tak Bedřich kněžstvo obdržě a s svým jazykem viec držě. Němcóv nemilováše a jim jako otec nosy řězáše. A pro to jmějieše čest velí, neb mlýni klepaní lépe melí. 126
Strana 127
KAPITOLA 73 (Vrib* ) Kak je Morava svých kniežat zbyla a k Čechám přišla L 68b 10 15 20 Moravský kněz nerodi bratru slúžiti, proto kněz Bedřich musi naň jěti. Ale že lidí nejmějieše dosti, Vršovicě přije k milosti. Ale aby hanbu svú jměli vždy na paměti, káza jim na štítě bradatici jmieti, jíž sú byli jich přietelé zbiti, a káza jim dědiny vrátiti. Tak kněz Bedřich do Moravy jide, ale kněz moravský s svými a s Uhry proti ňemu vynide. Tu lítě Bedřich Moravany pobi a všie Moravy doby. Rod knězě moravského vešken zhubi a dva ščity moravská mocná u boji zahubi, až viec nemože ten klénot opraviti, nebo bezmále tu biechu všickni zbiti: v zeleni ruka bielá s róžďkú zlatú a v zlatě panna s střělú rohatú. V Čechách také zhynu jeden štít, nebo ten rod by vešken zbit: v zlatě dva kly nad uhel črvená. Po tomto věz, že přietelská válka jest nebezpečna. Tehdy Morava tu kniežat odstúpila a od toho časa českým kniežatóm slúžila. To sě sta léta od narozenie syna božieho po tisíci po stu po osmidcát čtvrtého. 25 127
KAPITOLA 73 (Vrib* ) Kak je Morava svých kniežat zbyla a k Čechám přišla L 68b 10 15 20 Moravský kněz nerodi bratru slúžiti, proto kněz Bedřich musi naň jěti. Ale že lidí nejmějieše dosti, Vršovicě přije k milosti. Ale aby hanbu svú jměli vždy na paměti, káza jim na štítě bradatici jmieti, jíž sú byli jich přietelé zbiti, a káza jim dědiny vrátiti. Tak kněz Bedřich do Moravy jide, ale kněz moravský s svými a s Uhry proti ňemu vynide. Tu lítě Bedřich Moravany pobi a všie Moravy doby. Rod knězě moravského vešken zhubi a dva ščity moravská mocná u boji zahubi, až viec nemože ten klénot opraviti, nebo bezmále tu biechu všickni zbiti: v zeleni ruka bielá s róžďkú zlatú a v zlatě panna s střělú rohatú. V Čechách také zhynu jeden štít, nebo ten rod by vešken zbit: v zlatě dva kly nad uhel črvená. Po tomto věz, že přietelská válka jest nebezpečna. Tehdy Morava tu kniežat odstúpila a od toho časa českým kniežatóm slúžila. To sě sta léta od narozenie syna božieho po tisíci po stu po osmidcát čtvrtého. 25 127
Strana 128
KAPITOLA 74 (Vrib*, O českém boji s Němci L 69a (P 32a8 , 10 15 20 25 Toho léta kněz Bedřich s světa snide a na jeho stolec syn jeho Otta vznide. Toho léta také pohani Jeruzalema dobychu, a což bylo v ňem křesťanstva, všěcky zbichu. Pak kněz Otta, opravovav zemi i svój jazyk ve všie ctnosti, i snide v dobré starosti. Po ňem syn jeho Václav jako raný květ vznide, ale že pravé vláhy nejmě, brzo snide. Počě velmi Němcě milovati a dědiny jim dávati. Proto jej u věži zahubichu a Němcóv mnoho zbichu. Bratra jeho Přěmysla knězem ulčinichu a toho také pro Němcě vypudichu. Tehdy knězě Otty bratr, Břěcislav, po Danieli biskupem bieše a ten knězě miesto zemi vládnieše. (1) Tomu biskupu zemi poručichu, když kněze Přemysla zapudichu, neb Přemyslóv syn Vladislav mlád bieše, a proto biskup o zemi péči jmieše. Ten kněz Srby hrdinsky pobi a mnoho jim měst a tvrzí doby. Kněz Přěmysl sě do Čech s Němci vráti a na Bojišti smě udatně státi, neb ciesařovu moc všicku s sebú jmějieše, jedno že samého tu ciesařě nebieše. Čechové sě do Prahy snidu a na Bojiště proti nim vznidu. Nebo prorokováno diechu, že na Bojišti Čechy jísto vítězstvie jmějiechu. Tehdy zima veliká bieše a tehdy lítě mrznieše. Cechy u Prazě dosti tepla jmějiechu, 128
KAPITOLA 74 (Vrib*, O českém boji s Němci L 69a (P 32a8 , 10 15 20 25 Toho léta kněz Bedřich s světa snide a na jeho stolec syn jeho Otta vznide. Toho léta také pohani Jeruzalema dobychu, a což bylo v ňem křesťanstva, všěcky zbichu. Pak kněz Otta, opravovav zemi i svój jazyk ve všie ctnosti, i snide v dobré starosti. Po ňem syn jeho Václav jako raný květ vznide, ale že pravé vláhy nejmě, brzo snide. Počě velmi Němcě milovati a dědiny jim dávati. Proto jej u věži zahubichu a Němcóv mnoho zbichu. Bratra jeho Přěmysla knězem ulčinichu a toho také pro Němcě vypudichu. Tehdy knězě Otty bratr, Břěcislav, po Danieli biskupem bieše a ten knězě miesto zemi vládnieše. (1) Tomu biskupu zemi poručichu, když kněze Přemysla zapudichu, neb Přemyslóv syn Vladislav mlád bieše, a proto biskup o zemi péči jmieše. Ten kněz Srby hrdinsky pobi a mnoho jim měst a tvrzí doby. Kněz Přěmysl sě do Čech s Němci vráti a na Bojišti smě udatně státi, neb ciesařovu moc všicku s sebú jmějieše, jedno že samého tu ciesařě nebieše. Čechové sě do Prahy snidu a na Bojiště proti nim vznidu. Nebo prorokováno diechu, že na Bojišti Čechy jísto vítězstvie jmějiechu. Tehdy zima veliká bieše a tehdy lítě mrznieše. Cechy u Prazě dosti tepla jmějiechu, 128
Strana 129
L 69b 35 40 45 ale Němci na poli studeni biechu. Když sě Němci s Čechy snidu, Čechy Němcě udatně podjidu. Knězě Přěmysla zabichu a tři tisícě a dvě stě Němcóv menovaných zbichu. Krev po mečích Čechóm v ňadra tečieše a v ňadřiech sě jim smrznieše, ale když doma v jistbách oděnie svláčiechu, krvaví potoci po jistbách tečiechu. Zač by byli tu čest dali, když sú v svých domiech stali, ano jich meči ščerbivi biechu, z oděnie krvaví potoci tečiechu, však sami zdrávi biechu a jich kořist jich panie vidiechu. Slušie každému dobrým býti, nebo jeho čest budú po stu letech mluviti. V tom boji mezi najlepšími Chval bieše, ten na štítě ostrvu nosieše. A tu ostrva k jménu přijide, slušno by bylo slyšěti, kako ten rod najprvé vznide. 30 50 (Vr2a" , KAPITOLA 75 Ot zdvíhanie svatého Prokopa 10 Léta ot narozenie syna božieho po tisíci po dvú stú čtvrtého by svatého Prokopa zdvíhanie a jeho mezi svaté připisánie. Potom kněz i biskup snide, Vladislav, jeho synovec, v kněžstvo vnide. Biskupem Ondřěje volichu a toho, ne jakž právo, zeměné uctichu. Nedachu mu sě v zbožie uvázati, ni chtiechu jeho poslúchati, že bieše u Prazě Němci obrok dal 9 Dalimilova kronika 129
L 69b 35 40 45 ale Němci na poli studeni biechu. Když sě Němci s Čechy snidu, Čechy Němcě udatně podjidu. Knězě Přěmysla zabichu a tři tisícě a dvě stě Němcóv menovaných zbichu. Krev po mečích Čechóm v ňadra tečieše a v ňadřiech sě jim smrznieše, ale když doma v jistbách oděnie svláčiechu, krvaví potoci po jistbách tečiechu. Zač by byli tu čest dali, když sú v svých domiech stali, ano jich meči ščerbivi biechu, z oděnie krvaví potoci tečiechu, však sami zdrávi biechu a jich kořist jich panie vidiechu. Slušie každému dobrým býti, nebo jeho čest budú po stu letech mluviti. V tom boji mezi najlepšími Chval bieše, ten na štítě ostrvu nosieše. A tu ostrva k jménu přijide, slušno by bylo slyšěti, kako ten rod najprvé vznide. 30 50 (Vr2a" , KAPITOLA 75 Ot zdvíhanie svatého Prokopa 10 Léta ot narozenie syna božieho po tisíci po dvú stú čtvrtého by svatého Prokopa zdvíhanie a jeho mezi svaté připisánie. Potom kněz i biskup snide, Vladislav, jeho synovec, v kněžstvo vnide. Biskupem Ondřěje volichu a toho, ne jakž právo, zeměné uctichu. Nedachu mu sě v zbožie uvázati, ni chtiechu jeho poslúchati, že bieše u Prazě Němci obrok dal 9 Dalimilova kronika 129
Strana 130
L 70a 15 a Němcě byl v svój dvór vzal. Biskup, zaklev zemi, do Říma jide a v krátcě v chudobě v Římě snide. Kněz Vladislav kardinála do země připravi, ten zemi kletby zbavi. Pelhřima na biskupstvo zvolichu a jeho s velikú ctí světichu. (V2�", KAPITOLA 76 Ot přěpuščenie krále Přěmysla třetieho (P 32b8 ) 10 Toho léta kněz Vladislav snide, syn jeho Přěmysl na otcóv stolec vznide. Ten počě nemúdřě mluviti řka: „Vy Čechy nemóžete mne i s bohem z země vypuditi. Pro to slovo chtiechu jej Čechy zabiti, kněz, kryv sě dlúho, musi z země jíti. Ctyřie bratřenci Děpoltovici biechu, tehdy v zemi najvětší sloviechu. Ti, když to slovo od kněze uslyšechu, zabiti jeho chtiechu. Na to zemany namluvichu, až jeho z země vypudichu. Neb kněze nechtiechu mieti, aby zemi mohli pleniti. Když Děpoltovici uzřechu, že vše zemany pod sebú jmiechu, čtyřie bratranci sě kněžstvem zdělichu a na čtvero všicku zemi rozdělichu. I počechu to mluviti, že viec bez kniežete chtie býti. Když kněz v ciesařově dvořě stojieše, donidž ztravu jmějieše, dotud ctěn bieše. A když nic nejmějieše, za jiného chlapa stojieše. K tomu jej chudoba jeho připudi, že svój život robotu ztrudi. (1) (5) (10) 130
L 70a 15 a Němcě byl v svój dvór vzal. Biskup, zaklev zemi, do Říma jide a v krátcě v chudobě v Římě snide. Kněz Vladislav kardinála do země připravi, ten zemi kletby zbavi. Pelhřima na biskupstvo zvolichu a jeho s velikú ctí světichu. (V2�", KAPITOLA 76 Ot přěpuščenie krále Přěmysla třetieho (P 32b8 ) 10 Toho léta kněz Vladislav snide, syn jeho Přěmysl na otcóv stolec vznide. Ten počě nemúdřě mluviti řka: „Vy Čechy nemóžete mne i s bohem z země vypuditi. Pro to slovo chtiechu jej Čechy zabiti, kněz, kryv sě dlúho, musi z země jíti. Ctyřie bratřenci Děpoltovici biechu, tehdy v zemi najvětší sloviechu. Ti, když to slovo od kněze uslyšechu, zabiti jeho chtiechu. Na to zemany namluvichu, až jeho z země vypudichu. Neb kněze nechtiechu mieti, aby zemi mohli pleniti. Když Děpoltovici uzřechu, že vše zemany pod sebú jmiechu, čtyřie bratranci sě kněžstvem zdělichu a na čtvero všicku zemi rozdělichu. I počechu to mluviti, že viec bez kniežete chtie býti. Když kněz v ciesařově dvořě stojieše, donidž ztravu jmějieše, dotud ctěn bieše. A když nic nejmějieše, za jiného chlapa stojieše. K tomu jej chudoba jeho připudi, že svój život robotu ztrudi. (1) (5) (10) 130
Strana 131
70b 20 25 30 35 40 45 V Rezně kamenie kolem tiehnieše a v tom přěs cělý den chodieše. S knězem Smil Světlík bieše, ten s knězem v kole chodieše. Jeden mu mzdy nerodi dáti; nedobyv právem, je sě bohu žalovati. Kněz sě na svój stav rozpomanu a to mu na mysl tanu, že pro jeho řěč nemúdrú j bóh naň to přěpustil. Jě sě s pláčem prositi, by mu to bóh odpustil. A když v tom stavu v Řezně biešta, jeden den svatý nic jiesti nejmějiešta. Vladař, jenž sobě jmě Bořek jmějieše, ten knězi ovšem věren bieše, ten knězě v Řezně naleze a zlata mu sto hřiven přiveze. Když kněz uzřě zlato, viz, kakoť tbáše na to! Kakož ovšem chud bieše a jiesti nic nejmějieše, usmiev sě počě Smila tázati, umie-li zlato plavati. Smil mysle, kako jest za zlato chleba kúpiti, směje sě vecě: „Bylo by toho pokusiti.“ Kněz vecě: „Hlediž na to!“, i vrže v Dunaj zlato. Smil, vlasy s své hlavy dera, vecè: „Tot letí, hera, črte, hera! I je sě Smil na knězě hněvati a knězi velmi porokovati řka: „Chudé kniežě, co chceš dnes jiesti? By svátek nebyl, pro kus chleba musil by celý den hlínu miesti." Kněz vecě: „Tohoť nechci činiti, radějí budu v kole choditi. Tak své chudobě sě nasmiešta, nebo na každý den z chleba slúžiešta. To bieše bóh naň přepustil, že nemúdrú řěč z svých úst byl vypustil. 15 714 50 131
70b 20 25 30 35 40 45 V Rezně kamenie kolem tiehnieše a v tom přěs cělý den chodieše. S knězem Smil Světlík bieše, ten s knězem v kole chodieše. Jeden mu mzdy nerodi dáti; nedobyv právem, je sě bohu žalovati. Kněz sě na svój stav rozpomanu a to mu na mysl tanu, že pro jeho řěč nemúdrú j bóh naň to přěpustil. Jě sě s pláčem prositi, by mu to bóh odpustil. A když v tom stavu v Řezně biešta, jeden den svatý nic jiesti nejmějiešta. Vladař, jenž sobě jmě Bořek jmějieše, ten knězi ovšem věren bieše, ten knězě v Řezně naleze a zlata mu sto hřiven přiveze. Když kněz uzřě zlato, viz, kakoť tbáše na to! Kakož ovšem chud bieše a jiesti nic nejmějieše, usmiev sě počě Smila tázati, umie-li zlato plavati. Smil mysle, kako jest za zlato chleba kúpiti, směje sě vecě: „Bylo by toho pokusiti.“ Kněz vecě: „Hlediž na to!“, i vrže v Dunaj zlato. Smil, vlasy s své hlavy dera, vecè: „Tot letí, hera, črte, hera! I je sě Smil na knězě hněvati a knězi velmi porokovati řka: „Chudé kniežě, co chceš dnes jiesti? By svátek nebyl, pro kus chleba musil by celý den hlínu miesti." Kněz vecě: „Tohoť nechci činiti, radějí budu v kole choditi. Tak své chudobě sě nasmiešta, nebo na každý den z chleba slúžiešta. To bieše bóh naň přepustil, že nemúdrú řěč z svých úst byl vypustil. 15 714 50 131
Strana 132
(P 13as , 55 (1) (5) Ale když sě poká svého hřiecha, přijide mu božie útěcha. Když Děpoltici uzřechu, že všickni páni v jich dvuor jdiechu, jiné pány u potupu jmiechu a zádav veliký v zemi činiechu. Trpěti toho déle nechtiechu, kde by byl kněz, vzvěděchu. V jich domiech tři Děpoltovice zabichu a jiné z země vypudichu. Páni čeští poň poslachu, a zemi mu opět vzdachu. Kněz sě je svých milovati a o Němcích nic netbati. KAPITOLA 77 (V22b*) Ot knězě Děpolta zahlazenie 10 Tehdy Děpolt, kněz zlickovský, jenž by nynie slul kúřimský, nechtieše knězi Přěmyslovi slúžiti; kněz Přěmysl muši naň jíti. Kněz Děpolt proti ňemu vynide a v tom boji Děpolt snide. Zlicov město tvrdé bieše a nad ním dobrý hrad stojieše. Čechy před Zlicov přijidu a valem u přiekop vnidu. Všickni: „Vzkúřimy!“ řečechu, proto tomu městu Kúřim vzděchu. Děpoltova čeled do Polan jide a tu bez mála všěcka snide. 15 Tehdy knieni Svatava káza u Prazě most činiti, kněz káza německých kopáčóv mnoho zbíti. Kněz u městě v okénci stojieše 132
(P 13as , 55 (1) (5) Ale když sě poká svého hřiecha, přijide mu božie útěcha. Když Děpoltici uzřechu, že všickni páni v jich dvuor jdiechu, jiné pány u potupu jmiechu a zádav veliký v zemi činiechu. Trpěti toho déle nechtiechu, kde by byl kněz, vzvěděchu. V jich domiech tři Děpoltovice zabichu a jiné z země vypudichu. Páni čeští poň poslachu, a zemi mu opět vzdachu. Kněz sě je svých milovati a o Němcích nic netbati. KAPITOLA 77 (V22b*) Ot knězě Děpolta zahlazenie 10 Tehdy Děpolt, kněz zlickovský, jenž by nynie slul kúřimský, nechtieše knězi Přěmyslovi slúžiti; kněz Přěmysl muši naň jíti. Kněz Děpolt proti ňemu vynide a v tom boji Děpolt snide. Zlicov město tvrdé bieše a nad ním dobrý hrad stojieše. Čechy před Zlicov přijidu a valem u přiekop vnidu. Všickni: „Vzkúřimy!“ řečechu, proto tomu městu Kúřim vzděchu. Děpoltova čeled do Polan jide a tu bez mála všěcka snide. 15 Tehdy knieni Svatava káza u Prazě most činiti, kněz káza německých kopáčóv mnoho zbíti. Kněz u městě v okénci stojieše 132
Strana 133
L 7ib (Pu3ba , 20 25 a na město hledieše. Naliť] měštěním z Rezna jedieše, jenž jemu dvěma penězma dlužen bieše. Káza jemu kúpi staviti a samému přěd súd jíti. Přěd súdem sě jě naň kněz žalovati, že jemu mzdy nechtěl dáti, řka: „Táhl sem nahoru jeho kamenie. I ukáza jemu vše znamenie. A když jemu zaplati, vecě: „Chci je ofěrovati, neb sem za ně musil cělý den dělati, a proto je mohu bezpečně bohu dáti. K tomu mě Němci připravichu, mé Cechy s právem mi to učinichu." (1 30 KAPITOLA 78 (Vr2ba O prvém královi Ottakarovi L 72a 10 15 Ciesař Otta na Sasy jide, kněz k ňemu do Sas přijide. Kněz o sobě stojieše a ciesař s svými jinde bieše. Sasici na české stany udeřichu a Čechové je udatně pobichu. I opět je kněz Přěmysl pobi a mnoho na nich tvrzí doby. Proto počě ciesař Přěmysla milovati i káza sě jemu korunovati. Na biřmování ciesař knězi rúchu zváza a Ottakar, točíš Ottě míl, mu řiekati káza. Druhým ocasem obdaři lva bielého, Budyšínem a Zhořělcem rozšíři zemi jeho. Tehdy tě městě ciesař k dědině mu da a přěd kniežaty tehdy prstenem jemu vzda. Tak Ottakar třetí král korunu u Prazě přije, 133
L 7ib (Pu3ba , 20 25 a na město hledieše. Naliť] měštěním z Rezna jedieše, jenž jemu dvěma penězma dlužen bieše. Káza jemu kúpi staviti a samému přěd súd jíti. Přěd súdem sě jě naň kněz žalovati, že jemu mzdy nechtěl dáti, řka: „Táhl sem nahoru jeho kamenie. I ukáza jemu vše znamenie. A když jemu zaplati, vecě: „Chci je ofěrovati, neb sem za ně musil cělý den dělati, a proto je mohu bezpečně bohu dáti. K tomu mě Němci připravichu, mé Cechy s právem mi to učinichu." (1 30 KAPITOLA 78 (Vr2ba O prvém královi Ottakarovi L 72a 10 15 Ciesař Otta na Sasy jide, kněz k ňemu do Sas přijide. Kněz o sobě stojieše a ciesař s svými jinde bieše. Sasici na české stany udeřichu a Čechové je udatně pobichu. I opět je kněz Přěmysl pobi a mnoho na nich tvrzí doby. Proto počě ciesař Přěmysla milovati i káza sě jemu korunovati. Na biřmování ciesař knězi rúchu zváza a Ottakar, točíš Ottě míl, mu řiekati káza. Druhým ocasem obdaři lva bielého, Budyšínem a Zhořělcem rozšíři zemi jeho. Tehdy tě městě ciesař k dědině mu da a přěd kniežaty tehdy prstenem jemu vzda. Tak Ottakar třetí král korunu u Prazě přije, 133
Strana 134
20 pak ležě s Smilem na Křivoklátě, a tyje. Čechy všě své nepřátely zbichu a tak všě své súsědy uhrozichu, že po všěch Němcích jechu sě mluviti: „Ten válej s Čechy, kterýž nechce žív býti.“ KAPITOLA 79 L 72b (Cr 71d) 10 15 20 Pak na velikú rozkoš sě Čechy dachu, a proto o dobrém jménu nic netbachu. Staří jechu sě doma jako vepři týti, mladí počěchu s ohaři honiti. Od toho časa šlechtici toho sě přijechu, ješto holoty dřév za úřad jmiechu. Dřéve psy s holotami u vlastní dóm odlúčiechu a sami čistý dóm jmějiechu. Dřéve páni často sě sjieždiechu, o cti a o pokoji zemském mluviechu. Dřéve lovci sami honiechu a páni k nim na čas přijieždiechu. Dřéve na říji páni sě sjieždiechu a v hromadě v útěšě přěbýváchu. A tu za obyčěj na radě sediechu a pokoj v zemi veliký činiechu. Ale tehdy páni holoty z sebe zčinichu a v jednom domu s ohaři sě sbydlichu. To sobě za kratochvíl jmiechu a za čest velikú přijechu, že jedno o ohařích zmluviechu. Jmene dobrého ni múdrosti tháchu, jedno psy na zajiec štváchu. A proto sě jechu ve zboží chuditi a pro psí smrad brzo mřieti. Od té doby lid silný věk krátký jmějieše a nemocných v nohách mnoho bieše. Dřéve, na vojnu jdúce, své země nehubiechu, ale mezi nepřátely mečem dobudiechu. Pak tehdy, než na nepřátely vyjediechu, (1) 25 134
20 pak ležě s Smilem na Křivoklátě, a tyje. Čechy všě své nepřátely zbichu a tak všě své súsědy uhrozichu, že po všěch Němcích jechu sě mluviti: „Ten válej s Čechy, kterýž nechce žív býti.“ KAPITOLA 79 L 72b (Cr 71d) 10 15 20 Pak na velikú rozkoš sě Čechy dachu, a proto o dobrém jménu nic netbachu. Staří jechu sě doma jako vepři týti, mladí počěchu s ohaři honiti. Od toho časa šlechtici toho sě přijechu, ješto holoty dřév za úřad jmiechu. Dřéve psy s holotami u vlastní dóm odlúčiechu a sami čistý dóm jmějiechu. Dřéve páni často sě sjieždiechu, o cti a o pokoji zemském mluviechu. Dřéve lovci sami honiechu a páni k nim na čas přijieždiechu. Dřéve na říji páni sě sjieždiechu a v hromadě v útěšě přěbýváchu. A tu za obyčěj na radě sediechu a pokoj v zemi veliký činiechu. Ale tehdy páni holoty z sebe zčinichu a v jednom domu s ohaři sě sbydlichu. To sobě za kratochvíl jmiechu a za čest velikú přijechu, že jedno o ohařích zmluviechu. Jmene dobrého ni múdrosti tháchu, jedno psy na zajiec štváchu. A proto sě jechu ve zboží chuditi a pro psí smrad brzo mřieti. Od té doby lid silný věk krátký jmějieše a nemocných v nohách mnoho bieše. Dřéve, na vojnu jdúce, své země nehubiechu, ale mezi nepřátely mečem dobudiechu. Pak tehdy, než na nepřátely vyjediechu, (1) 25 134
Strana 135
30 35 až svú zemi drahně zhubiechu. Ale v tom tehdy dobřě činiechu, že zádušnieho nepleniechu; potom vládyčie sbožie ctiechu, ale zádušnie pusto položichu. A když na vojně medy vypíjiechu, tehdy sě beze cti vrátiechu. Dřéve ve třech dnech na vojnu vstaniechu, tehdy před čtvrt léta na vojnu zapověděchu. Tak sě tehdy proměnichu a tiem dobrého I jmene zbychu. L 73a 40 Tehdy kněz Pelhřim biskupstva sstúpi a kněz Jan na biskupí stolec vstúpi. KAPITOLA 80 (V23a" , Kak sú predikateři do Prahy přišli Léta od narozenie Jezukrista milého po tisíci po dvú stú po dvúdcátého osmého predikateři do země přídu a k svatému Klimentu do Pořiečie vnidu. Tehdy u svatého Klimenta u mosta přízednice bieše, ta sobě jmě Trubka jmějieše. Ta sè je mluviti, že svatý Kliment velí jim u mosta sobě slúžiti. Proto predikateři s Pořiečie vynidu a k svatému Klimentu k mostu přijidu. 10 15 Lipolt, rakúský vévoda, ten veliký svoboda, krále českého zbáda a uváza sě až do znojemského hrada. By krále léň na vojnu vstáti i je se jemu poslóv sláti. Vévoda uzřěv, že sě král nechce brániti, 135
30 35 až svú zemi drahně zhubiechu. Ale v tom tehdy dobřě činiechu, že zádušnieho nepleniechu; potom vládyčie sbožie ctiechu, ale zádušnie pusto položichu. A když na vojně medy vypíjiechu, tehdy sě beze cti vrátiechu. Dřéve ve třech dnech na vojnu vstaniechu, tehdy před čtvrt léta na vojnu zapověděchu. Tak sě tehdy proměnichu a tiem dobrého I jmene zbychu. L 73a 40 Tehdy kněz Pelhřim biskupstva sstúpi a kněz Jan na biskupí stolec vstúpi. KAPITOLA 80 (V23a" , Kak sú predikateři do Prahy přišli Léta od narozenie Jezukrista milého po tisíci po dvú stú po dvúdcátého osmého predikateři do země přídu a k svatému Klimentu do Pořiečie vnidu. Tehdy u svatého Klimenta u mosta přízednice bieše, ta sobě jmě Trubka jmějieše. Ta sè je mluviti, že svatý Kliment velí jim u mosta sobě slúžiti. Proto predikateři s Pořiečie vynidu a k svatému Klimentu k mostu přijidu. 10 15 Lipolt, rakúský vévoda, ten veliký svoboda, krále českého zbáda a uváza sě až do znojemského hrada. By krále léň na vojnu vstáti i je se jemu poslóv sláti. Vévoda uzřěv, že sě král nechce brániti, 135
Strana 136
L 73b 20 25 i je sè všie Moravy pleniti. Král vždy posly sláše a vévoda mu sliby slibováše. I je sě Moravy hubiti, avšak Čechóv na vojnu nemože zbuditi. Tehdy vévoda je sě mluviti: „Donidž sem žív, musí mi Čechóv žěl býti, že v krátkých dnech ty hrdiny sě oblenichu a své dobré jmě tak brzo ztratichu.“ KAPITOLA 81 (V23a8 , Ot krále Václava českého čtvrtého 10 15 Tehdy král Přěmysl Ottakar s světa snide, syn jeho Václav na jeho stolec vnide. V tu dobu Lipolt sšel bieše a Bedřich udatný Rakúsy vládnieše. Kněz Václav posla po Míšenského, s ním a s Čechy jide na Rakúského. Hlédaj, kakoť sú sě byli Čechy změnili! Již sú byli ciesařě často pobili, pak na vévodu nesměli sami jíti, až musili pomoci dobyti. I zhubi Bedřichovi zemi jeho a doby na ňem opět svého. Proto Rakúský svú škodú vždy Čechy vinil a kněz český mnoho naň jezdil. Pak sě kněz korunova a svú čest tiem osnova. L 74a 20 I počě král za obyčěj se psy honiti a se psy v domu svém za obyčěj bydliti. Honě v lesě, oko ztrati a v lesě je sě přebý vati. Na Křivoklátě přebýváše a o Prazě nic netbáše. 136
L 73b 20 25 i je sè všie Moravy pleniti. Král vždy posly sláše a vévoda mu sliby slibováše. I je sě Moravy hubiti, avšak Čechóv na vojnu nemože zbuditi. Tehdy vévoda je sě mluviti: „Donidž sem žív, musí mi Čechóv žěl býti, že v krátkých dnech ty hrdiny sě oblenichu a své dobré jmě tak brzo ztratichu.“ KAPITOLA 81 (V23a8 , Ot krále Václava českého čtvrtého 10 15 Tehdy král Přěmysl Ottakar s světa snide, syn jeho Václav na jeho stolec vnide. V tu dobu Lipolt sšel bieše a Bedřich udatný Rakúsy vládnieše. Kněz Václav posla po Míšenského, s ním a s Čechy jide na Rakúského. Hlédaj, kakoť sú sě byli Čechy změnili! Již sú byli ciesařě často pobili, pak na vévodu nesměli sami jíti, až musili pomoci dobyti. I zhubi Bedřichovi zemi jeho a doby na ňem opět svého. Proto Rakúský svú škodú vždy Čechy vinil a kněz český mnoho naň jezdil. Pak sě kněz korunova a svú čest tiem osnova. L 74a 20 I počě král za obyčěj se psy honiti a se psy v domu svém za obyčěj bydliti. Honě v lesě, oko ztrati a v lesě je sě přebý vati. Na Křivoklátě přebýváše a o Prazě nic netbáše. 136
Strana 137
(Cr 7tb) 25 30 Ale že se psy rád bydléše, a snad proto jej noha i boléše. Jakž sě na královstvo světi, je sě svým rodem styděti. Káza z Stadic svój rod rozehnati a tu ves Němcóm dáti. Páni pod sebú větev podtěchu, že královi z toho nic neřečechu. Potom uzřěv král, že péčě nejmieti na pány, i rozděli své dědiny Němcóm v lány. Léta od narozenie syna bożieho tisíc po dvú stú po třidcěti druhého bosá bratřie přijidu, a k svatému Jakubu vnidu. Téhož léta svatá Alžběta pozdvihována a k svatým připsána. Tehdy Jan biskup snide, na jeho miesto Bernart vznide. Ten, přěbyv u biskupství čtrnádete let, snide a Mikulaj na biskupí stolec vznide. (1) (5 35 KAPITOLA 82 (Vrzba) O Kartasiech pohanských L 74b 10 Léta od narozenie Jezukrista milostivého po tisíci po dvú stú po třechcětech druhého Kartazi jdiechu, taterští spytáci biechu. Na pět set těch lidí jdieše a jich tento obyčěj bieše: klobúčky vysoké velmi jmiechu, rúcho krátké a tobolky nosiechu. Všickni v nohavičkách chodiechu a holi dlúhé v rukú nosiechu. Když píti chtiechu, s břěha nakloňmo piechu, když ] chleba prosiechu, „Kartas bóh“ mluviechu; a proto jim Kartazi i vzděchu. 137
(Cr 7tb) 25 30 Ale že se psy rád bydléše, a snad proto jej noha i boléše. Jakž sě na královstvo světi, je sě svým rodem styděti. Káza z Stadic svój rod rozehnati a tu ves Němcóm dáti. Páni pod sebú větev podtěchu, že královi z toho nic neřečechu. Potom uzřěv král, že péčě nejmieti na pány, i rozděli své dědiny Němcóm v lány. Léta od narozenie syna bożieho tisíc po dvú stú po třidcěti druhého bosá bratřie přijidu, a k svatému Jakubu vnidu. Téhož léta svatá Alžběta pozdvihována a k svatým připsána. Tehdy Jan biskup snide, na jeho miesto Bernart vznide. Ten, přěbyv u biskupství čtrnádete let, snide a Mikulaj na biskupí stolec vznide. (1) (5 35 KAPITOLA 82 (Vrzba) O Kartasiech pohanských L 74b 10 Léta od narozenie Jezukrista milostivého po tisíci po dvú stú po třechcětech druhého Kartazi jdiechu, taterští spytáci biechu. Na pět set těch lidí jdieše a jich tento obyčěj bieše: klobúčky vysoké velmi jmiechu, rúcho krátké a tobolky nosiechu. Všickni v nohavičkách chodiechu a holi dlúhé v rukú nosiechu. Když píti chtiechu, s břěha nakloňmo piechu, když ] chleba prosiechu, „Kartas bóh“ mluviechu; a proto jim Kartazi i vzděchu. 137
Strana 138
(P34bB ) 15 20 Lomničtí Kartazě na štít vzěchu. (1) A když jim chleba dadiechu, vysoko nahoru skočiechu. Ti lidé, když Rýna dojidu, opět za sě pojidu. Ach, českého nedomyšlenie, ach, jich nemúdrého dopuštěnie, že sě dachu neznámým lidem po zemi túlati a svú zemi dachu komusi spytati! Kací sú lidé, bylo jim zvěděti a skrzě svú zemi bylo jich nepúštěti. L 75a 25 30 35 40 45 Na léto Tateři vnidu a třmi prameny pojidu. Jako po svém vežde diechu, neb spytáci je vediechu. Jedni v Rusech Kyjova města dobychu, druzí krále uherského pobichu a třetí vše Polsko zhubichu a mnoho křesťanóv zbichu. Také přěd Olomúcem sě stavichu a tu Tateři královicě ztratichu. Jeho pěstúny Tateři zjímachu a před městem je zvázachu. Že svého královicě nechovali, proto je nepřátelóm na smrt dali. Tateři sě za sě vrátichu a před Vra tislavem sě položichu. Jindřich Brada proti nim vyjide a tu žalostívě snide. Na kopí jeho hlavu Tateři nosiechu a všicku zemi hubiechu. Tehdy Cechové, Tater sě bojiece, neprázdni biechu, hrady činiece. Král Prahy je sě zdí hraditi a s hradu k řěcě zdí cěsty činiti. Tateři všecko Polsko zhubichu, až sě i před Kladskem stavichu. 138
(P34bB ) 15 20 Lomničtí Kartazě na štít vzěchu. (1) A když jim chleba dadiechu, vysoko nahoru skočiechu. Ti lidé, když Rýna dojidu, opět za sě pojidu. Ach, českého nedomyšlenie, ach, jich nemúdrého dopuštěnie, že sě dachu neznámým lidem po zemi túlati a svú zemi dachu komusi spytati! Kací sú lidé, bylo jim zvěděti a skrzě svú zemi bylo jich nepúštěti. L 75a 25 30 35 40 45 Na léto Tateři vnidu a třmi prameny pojidu. Jako po svém vežde diechu, neb spytáci je vediechu. Jedni v Rusech Kyjova města dobychu, druzí krále uherského pobichu a třetí vše Polsko zhubichu a mnoho křesťanóv zbichu. Také přěd Olomúcem sě stavichu a tu Tateři královicě ztratichu. Jeho pěstúny Tateři zjímachu a před městem je zvázachu. Že svého královicě nechovali, proto je nepřátelóm na smrt dali. Tateři sě za sě vrátichu a před Vra tislavem sě položichu. Jindřich Brada proti nim vyjide a tu žalostívě snide. Na kopí jeho hlavu Tateři nosiechu a všicku zemi hubiechu. Tehdy Cechové, Tater sě bojiece, neprázdni biechu, hrady činiece. Král Prahy je sě zdí hraditi a s hradu k řěcě zdí cěsty činiti. Tateři všecko Polsko zhubichu, až sě i před Kladskem stavichu. 138
Strana 139
50 Do Čech mnoho lidí z Němec přijide, král s svými na Tatery mimo Žitavu jide. Tateři, když to vzvěděchu, za sě sě inhed zpodjěchu, neb spytáci byli řekli nikohého sě nebáti, kromě českého krále — toho nikoli nedočakati. KAPITOLA 83 (V 23b88 ) O králi Václavovi a o ciesařovi Bedřichovi L 75b 10 15 20 Ciesař Bedřich poslední sňem zapovědě. Jakž to král český vzvědě, k dvoru jěde. Tu sě kniežat mnoho snide. Mezi jinými tu opat z Fuldy bieše, ten sě velmi nástrojně jmieše. Ten s králem českým počě státi; i je sě opat krále třěpati řka: „Bych u tebe seděl blíže, postavil bych tvój stolec níže. Jměl by ve mně súsěda zlého, neb bych z tebe učinil králíka malého." Ojieř host, když to uslyšě, přistúpi blíž a vzdyše. Vzděv na ruku brněnú rukavici, i puči opata po líci řka: „Věz, pope, že s králem stojíš, proč svú řěči tolik strojíš. Snad si měl pěstúna zlého, nenaučil tebe, kako rucě držěti u ctného Opat, přijem ránu po líci, utřěv rukú svoji kštici, do své hospody jide a tu královi na řěč viec nepřijide. Přietelé královi dachu věděti, že jeho ciesař chce jieti. 25 139
50 Do Čech mnoho lidí z Němec přijide, král s svými na Tatery mimo Žitavu jide. Tateři, když to vzvěděchu, za sě sě inhed zpodjěchu, neb spytáci byli řekli nikohého sě nebáti, kromě českého krále — toho nikoli nedočakati. KAPITOLA 83 (V 23b88 ) O králi Václavovi a o ciesařovi Bedřichovi L 75b 10 15 20 Ciesař Bedřich poslední sňem zapovědě. Jakž to král český vzvědě, k dvoru jěde. Tu sě kniežat mnoho snide. Mezi jinými tu opat z Fuldy bieše, ten sě velmi nástrojně jmieše. Ten s králem českým počě státi; i je sě opat krále třěpati řka: „Bych u tebe seděl blíže, postavil bych tvój stolec níže. Jměl by ve mně súsěda zlého, neb bych z tebe učinil králíka malého." Ojieř host, když to uslyšě, přistúpi blíž a vzdyše. Vzděv na ruku brněnú rukavici, i puči opata po líci řka: „Věz, pope, že s králem stojíš, proč svú řěči tolik strojíš. Snad si měl pěstúna zlého, nenaučil tebe, kako rucě držěti u ctného Opat, přijem ránu po líci, utřěv rukú svoji kštici, do své hospody jide a tu královi na řěč viec nepřijide. Přietelé královi dachu věděti, že jeho ciesař chce jieti. 25 139
Strana 140
30 35 (P yb L 76a 40 P 356%) 45 50 55 140 Król s& s nimi je raditi, co by bylo z toho učiniti, „že chce ciesař v Čechách a u Moravě šest měst mieti, a proto mé i chce jieti." Pani vecéchu: ,, Toho jest dtéve nebyvalo, ni sě nám jest od kterého ciesařě to stalo. Tiem ny chce porobiti. Než to bude, dámy sé zbíti. Králi, když nemóžeš z města jiZ jéti, slušieť sť hrdinsky mieti. (1) Dřéve než tomu dáme býti, radějše sč dámy zbíti.“ Ciesař posla po krále, král | jide pfédeñ u mâle. Jinym s& káza pfípravn& jmieti řka: „Ihned chcem domóv j&ti."' Když král k ciesařovi jdieše, plny ulicé odénÿch vidieze. (1) Někteří naň kýváchu a někteří jeho pykáchu. Král přěd ciesaté v komnětu přijide, Ojieř za králem násilím vnide. Ten v králově krzně obinut meč jmějieše a tajně u sebe nóž nosieše. (1) Ciesaf vece: ,,Dávno, králi, o tob& sem myslil, až sem však tvé zlé umyslil.“ Král vecě: „Ještě mne v okovách nedržíš, ani mě v své věží nuzíš.“ To tka, ciesaté za obojek uje, meč k hrdlu ptistavuje. Je sć król tak mluviti a Ojief je s& krále brániti: „Ciesafi, nebo tobi tuto jest zabitu byti, nebo mě ubezpečiti, abych já mohl z města volně vyníti a po vóli do mé zemé jíti." Ciesat musi vie slibiti, což královi líbo, to vše učiniti.
30 35 (P yb L 76a 40 P 356%) 45 50 55 140 Król s& s nimi je raditi, co by bylo z toho učiniti, „že chce ciesař v Čechách a u Moravě šest měst mieti, a proto mé i chce jieti." Pani vecéchu: ,, Toho jest dtéve nebyvalo, ni sě nám jest od kterého ciesařě to stalo. Tiem ny chce porobiti. Než to bude, dámy sé zbíti. Králi, když nemóžeš z města jiZ jéti, slušieť sť hrdinsky mieti. (1) Dřéve než tomu dáme býti, radějše sč dámy zbíti.“ Ciesař posla po krále, král | jide pfédeñ u mâle. Jinym s& káza pfípravn& jmieti řka: „Ihned chcem domóv j&ti."' Když král k ciesařovi jdieše, plny ulicé odénÿch vidieze. (1) Někteří naň kýváchu a někteří jeho pykáchu. Král přěd ciesaté v komnětu přijide, Ojieř za králem násilím vnide. Ten v králově krzně obinut meč jmějieše a tajně u sebe nóž nosieše. (1) Ciesaf vece: ,,Dávno, králi, o tob& sem myslil, až sem však tvé zlé umyslil.“ Král vecě: „Ještě mne v okovách nedržíš, ani mě v své věží nuzíš.“ To tka, ciesaté za obojek uje, meč k hrdlu ptistavuje. Je sć król tak mluviti a Ojief je s& krále brániti: „Ciesafi, nebo tobi tuto jest zabitu byti, nebo mě ubezpečiti, abych já mohl z města volně vyníti a po vóli do mé zemé jíti." Ciesat musi vie slibiti, což královi líbo, to vše učiniti.
Strana 141
Tak král se ctí z města vynide a do Čech bez škody přijide. L 76b 10 15 20 KAPITOLA 84 Král, pozvav Ojieřě hrdiny, sstúpi jemu k dědině Bieliny. Ojieř klánie a turnaj do Čech přinese a tiem chu dobu v zemi vnese. Od té doby jechu sě na turnaje jezditi a neúžitečné ztráty činiti. Jechu sě dětinných rúch a krovóv na koně krájeti, aby sě dali v rozličném rúšě viděti. Múdří sě jim rúhají, že s nich drahé krovy lotři trhají. A když budieše na úžitečnú vojnu jěti, nejmějiechu potřěby kde vzieti. Neuměji toho věděti, by mi kto ráčil pověděti, proč Čechy za lidi stáchu, když turneje ni klánie znáchu. Jakž sě jechu v turnaj hráti, tak za pléšku u boji počěchu státi. Že jsú někteří dobří turnejníci, již sú u boji praví špatníci; všěm turnejníkóm jmene toho nedávaji, však já jich dosti znaji. Pravie, by nynie lepší byli. By mi ciesařě třikrát pobili, až by pól třetieho tisícě prstenóv s ruk zbitých řitieřóv sněli, tehdy by v své řěči pravdu jměli. 25 141
Tak král se ctí z města vynide a do Čech bez škody přijide. L 76b 10 15 20 KAPITOLA 84 Král, pozvav Ojieřě hrdiny, sstúpi jemu k dědině Bieliny. Ojieř klánie a turnaj do Čech přinese a tiem chu dobu v zemi vnese. Od té doby jechu sě na turnaje jezditi a neúžitečné ztráty činiti. Jechu sě dětinných rúch a krovóv na koně krájeti, aby sě dali v rozličném rúšě viděti. Múdří sě jim rúhají, že s nich drahé krovy lotři trhají. A když budieše na úžitečnú vojnu jěti, nejmějiechu potřěby kde vzieti. Neuměji toho věděti, by mi kto ráčil pověděti, proč Čechy za lidi stáchu, když turneje ni klánie znáchu. Jakž sě jechu v turnaj hráti, tak za pléšku u boji počěchu státi. Že jsú někteří dobří turnejníci, již sú u boji praví špatníci; všěm turnejníkóm jmene toho nedávaji, však já jich dosti znaji. Pravie, by nynie lepší byli. By mi ciesařě třikrát pobili, až by pól třetieho tisícě prstenóv s ruk zbitých řitieřóv sněli, tehdy by v své řěči pravdu jměli. 25 141
Strana 142
KAPITOLA 85 (V 24 a8 , O královu Václavovu boji s synem L 77b 10 15 20 25 30 Král Václav ovšem štědrý bieše, ale Němcě v zemi plodieše. Proto sě někteří páni proti králi vzdrastichu a syna jeho Přěmysla proti ňemu zbudichu léta od porozenie Jezukrista milého po tisíci po dvú stú po čtyřechdcát osmého. Toho časa jeden šlechtic v zemi bieše, ten Ctibor múdrá hlava slovieše. Toho rady poslušno v zemi bieše, avšak často nemúdřě mluvieše řka: „Já mohu radu i bohu dáti a mohl by mě rád v svú radu pojímati. Opět řiekáše: „Musil by bóh mnoho mysliti, by mě mohl chuda učiniti. Ten knězě Přěmysla proti otci vzbudi a ten prvý s svým synem Jarošem krále vzrudi. I je sě kněz měst dobývati a svého otcě zlého hledati. Všěcka země s knězem Přěmyslem bieše, král Boršě a Havla a málo starých jmějieše. S těmi, jakž moha, král sě bránieše, ale kněz volně po zemi jezdieše. Tehdy ti, jenž s knězem biechu, ti Havlovi a Boršovi žžiechu. A když Němcě potkachu, nos jemu uřězachu. Boreš a Havel z země jedešta a mnoho lidu s sebú přivedešta. Kněz tehdy před Mostem ležieše a Boršovo zbožie žžieše. Tu ta pány knězě podstúpista a udatně jeho pobista. Ta dva pány jesta sě za knězem jezditi a kněz sě nemože obrániti. L 77a 142
KAPITOLA 85 (V 24 a8 , O královu Václavovu boji s synem L 77b 10 15 20 25 30 Král Václav ovšem štědrý bieše, ale Němcě v zemi plodieše. Proto sě někteří páni proti králi vzdrastichu a syna jeho Přěmysla proti ňemu zbudichu léta od porozenie Jezukrista milého po tisíci po dvú stú po čtyřechdcát osmého. Toho časa jeden šlechtic v zemi bieše, ten Ctibor múdrá hlava slovieše. Toho rady poslušno v zemi bieše, avšak často nemúdřě mluvieše řka: „Já mohu radu i bohu dáti a mohl by mě rád v svú radu pojímati. Opět řiekáše: „Musil by bóh mnoho mysliti, by mě mohl chuda učiniti. Ten knězě Přěmysla proti otci vzbudi a ten prvý s svým synem Jarošem krále vzrudi. I je sě kněz měst dobývati a svého otcě zlého hledati. Všěcka země s knězem Přěmyslem bieše, král Boršě a Havla a málo starých jmějieše. S těmi, jakž moha, král sě bránieše, ale kněz volně po zemi jezdieše. Tehdy ti, jenž s knězem biechu, ti Havlovi a Boršovi žžiechu. A když Němcě potkachu, nos jemu uřězachu. Boreš a Havel z země jedešta a mnoho lidu s sebú přivedešta. Kněz tehdy před Mostem ležieše a Boršovo zbožie žžieše. Tu ta pány knězě podstúpista a udatně jeho pobista. Ta dva pány jesta sě za knězem jezditi a kněz sě nemože obrániti. L 77a 142
Strana 143
— 78a 40 45 50 55 60 Kněz s svými pomocníky otci na milost jide, jednožť Ctibor s svým synem Jarošem z země vynide. Král káza svého syna s jeho milostníky k obědu pozvati a káza jim králový oběd dáti. A když za stolem vesele sediechu a sebú již bezpečni biechu, král poslal všěm bez hlav ryby surové. Uzřěvše to, sědechu jako zmámení vlkové. Knězě střiebrnými okovami okovachu a jiné všěcky u věži umetachu. Kniežata knězě z věžě vypravichu, ale jiní za tři léta u věži bychu. Němci Ctibora s synem míle přijechu, bezpečenstvie mu dávajíce, velmi jej ctiechu. Pak jeho i s synem královi prodachu a do Prahy je svázány poslachu. Král káza Ctiborovi na Petříně prknem hlavu sstrčiti a jeho syna Jarošě na kolo zbíti. Ten, jenž dieše, by mohl i bohu raditi, neumě sebe i syna smrti zbaviti. Když Ctibor na popravu jdieše, tu řěč lidu mluvieše: „Kto chce zbýti strasti, nerod prsta mezi dřvi a podvoj klásti. Jakž jístě vieš, žeť uskřine, takež věz, žeť přátely hněv mine. To mieni, že ktož chce bez škody ostati, neroď u přietelskú svádu sě uvázati. Rci: „Svoji sě psi hřizte, a cizí nepřistúpajte! Ze to jest pravda, svú smrtí to žehnach: běda mně nebohu, že to tak pozdě znamenach. 35 65 143
— 78a 40 45 50 55 60 Kněz s svými pomocníky otci na milost jide, jednožť Ctibor s svým synem Jarošem z země vynide. Král káza svého syna s jeho milostníky k obědu pozvati a káza jim králový oběd dáti. A když za stolem vesele sediechu a sebú již bezpečni biechu, král poslal všěm bez hlav ryby surové. Uzřěvše to, sědechu jako zmámení vlkové. Knězě střiebrnými okovami okovachu a jiné všěcky u věži umetachu. Kniežata knězě z věžě vypravichu, ale jiní za tři léta u věži bychu. Němci Ctibora s synem míle přijechu, bezpečenstvie mu dávajíce, velmi jej ctiechu. Pak jeho i s synem královi prodachu a do Prahy je svázány poslachu. Král káza Ctiborovi na Petříně prknem hlavu sstrčiti a jeho syna Jarošě na kolo zbíti. Ten, jenž dieše, by mohl i bohu raditi, neumě sebe i syna smrti zbaviti. Když Ctibor na popravu jdieše, tu řěč lidu mluvieše: „Kto chce zbýti strasti, nerod prsta mezi dřvi a podvoj klásti. Jakž jístě vieš, žeť uskřine, takež věz, žeť přátely hněv mine. To mieni, že ktož chce bez škody ostati, neroď u přietelskú svádu sě uvázati. Rci: „Svoji sě psi hřizte, a cizí nepřistúpajte! Ze to jest pravda, svú smrtí to žehnach: běda mně nebohu, že to tak pozdě znamenach. 35 65 143
Strana 144
KAPITOLA 86 (V 24bB ) O křižovníciech a o židech L 78b 10 Tehdy do Čech křižovníci přijeli biechu, ti nad židy papežovu moc jmějiechu. Té moci velikým střiebrem dobyli biechu a s sebú lidí přípravných mnoho jmějiechu, chtiece od židóv veliké peniezě bráti nebo je všěcky zjímati. Král o té válcě počě netbati, obojím řka: „Nechci sě v to uvázati!“ Řka: „Drž sě každý svého práva, ktož ostojí, buď jeho hlava zdráva! Král židóm ku bráňení pokynu řka: „Zbijete-li je, nepočtu vem za vinu. Židé tajně oděnie a lidí dobychu. A když na ně křižovníci udeřichu, židové křižovníky pobichu a na dvě stě Němcóv zbichu. 15 KAPITOLA 87 (V 24bb, O světiej Zdislavě skončení 10 Léta ot narozenie Jezukrista milého po tisíci po dvú stú po pětidcát druhého svatého života žena, paní Zdislava, s světa snide, pro niž pracným veliká útěcha přijide. Pět mrtvých jest boží mocí vzkřiesila, mnoho slepých prosvietila, chromých a malomocných mnoho uzdravila a nad jinými pracnými veliké divy činila. Sta sě, že pan Vojslav, přišed k židóm, židovku podávi, pak žid v dóm jej přilúdiv, do smrti jej zadávi. Přietelé toho pomstichu 144
KAPITOLA 86 (V 24bB ) O křižovníciech a o židech L 78b 10 Tehdy do Čech křižovníci přijeli biechu, ti nad židy papežovu moc jmějiechu. Té moci velikým střiebrem dobyli biechu a s sebú lidí přípravných mnoho jmějiechu, chtiece od židóv veliké peniezě bráti nebo je všěcky zjímati. Král o té válcě počě netbati, obojím řka: „Nechci sě v to uvázati!“ Řka: „Drž sě každý svého práva, ktož ostojí, buď jeho hlava zdráva! Král židóm ku bráňení pokynu řka: „Zbijete-li je, nepočtu vem za vinu. Židé tajně oděnie a lidí dobychu. A když na ně křižovníci udeřichu, židové křižovníky pobichu a na dvě stě Němcóv zbichu. 15 KAPITOLA 87 (V 24bb, O světiej Zdislavě skončení 10 Léta ot narozenie Jezukrista milého po tisíci po dvú stú po pětidcát druhého svatého života žena, paní Zdislava, s světa snide, pro niž pracným veliká útěcha přijide. Pět mrtvých jest boží mocí vzkřiesila, mnoho slepých prosvietila, chromých a malomocných mnoho uzdravila a nad jinými pracnými veliké divy činila. Sta sě, že pan Vojslav, přišed k židóm, židovku podávi, pak žid v dóm jej přilúdiv, do smrti jej zadávi. Přietelé toho pomstichu 144
Strana 145
L 79a 15 a proň mnoho židóv zbichu. Král ty všěcky chtieše zbíti, mušichu všickni z země jíti. Pak milosti královy dobychu a s židy sě umluvichu, ale že židy bíti směli, proto sú klobúk židovský na štít vzěli. KAPITOLA 88 (P 36b8 ) 10 15 (1) Tehdy sě sta krále říského volenie, proto tam král posla tři pány neleně: Hrona z Náchoda, Smila Světlického a pana Havla Jablonského. Hron tu byl v radě ze všie rady múdřějším nazván, proto mu říským králem črvený lev na zlatém štítě dán. Havel ratištěm doby polovičného a pan Smil kláním doby za znamenie kapra črveného. Tehdy Uhři Moravu zhubichu, ale Uhři knězě Přěmysla nikdiež nezbichu. Kamž sě jedno obrátichu, vežde Přěmysla uzřěchu. Tomu sě Uhři velmi diviechu a škodu od ňeho velikú jmiechu. A když Čechy přijidu, Uhři tajně z země vynidu. Král svého syna Margretú oženi a po nie jemu Rakúsy obvěni. KAPITOLA 89 (V 25a*, Ot druhého Přěmysla, krále pátého L 79b Toho léta král Václav snide, po ňem Přěmysl jako krásný květ pojide. Jako róži prostřěd lúky postavi, takež bóh Českú zemi Přěmyslem oslavi. 10 Dalimilova kronika 145
L 79a 15 a proň mnoho židóv zbichu. Král ty všěcky chtieše zbíti, mušichu všickni z země jíti. Pak milosti královy dobychu a s židy sě umluvichu, ale že židy bíti směli, proto sú klobúk židovský na štít vzěli. KAPITOLA 88 (P 36b8 ) 10 15 (1) Tehdy sě sta krále říského volenie, proto tam král posla tři pány neleně: Hrona z Náchoda, Smila Světlického a pana Havla Jablonského. Hron tu byl v radě ze všie rady múdřějším nazván, proto mu říským králem črvený lev na zlatém štítě dán. Havel ratištěm doby polovičného a pan Smil kláním doby za znamenie kapra črveného. Tehdy Uhři Moravu zhubichu, ale Uhři knězě Přěmysla nikdiež nezbichu. Kamž sě jedno obrátichu, vežde Přěmysla uzřěchu. Tomu sě Uhři velmi diviechu a škodu od ňeho velikú jmiechu. A když Čechy přijidu, Uhři tajně z země vynidu. Král svého syna Margretú oženi a po nie jemu Rakúsy obvěni. KAPITOLA 89 (V 25a*, Ot druhého Přěmysla, krále pátého L 79b Toho léta král Václav snide, po ňem Přěmysl jako krásný květ pojide. Jako róži prostřěd lúky postavi, takež bóh Českú zemi Přěmyslem oslavi. 10 Dalimilova kronika 145
Strana 146
(P 37a* , L 80a 10 15 20 25 30 35 Krásné nravy ovšem jmieše a životem hrdinným bieše. V radě netřěba múdřějšieho, za mladu nikdiež kniežěte štědřějšíeho. Uměl rozuměti každému stavu, smějě sě, každému poklonieše hlavu. Prvú vojnu na Prusy učini, a z pohan mnoho křestan zčini. Tehdy Bavoři do Čech zlodějsky jezdiechu a mnoho nepodobizny činiechu, veliké pány jímáchu, panie a panny bráchu. Tehdy kněz vévodě je sě žalovati, vévoda nerodi svých ukázati. Sta sě, že těch Bavor bliz třidcěti jechu, zsadivše je, na řád hlavy jim stěchu. Uzřěchu, že jeden na pěti na dcět letech ošedivě, čekaje smrti strašlívě. Však proto neotpustichu, s jinými jemu hlavu spudichu. Tiem Bavor nemožechu uhroziti, (1) opět se jechu do Čech jezditi. Opět sě je kněz z násilé žalovati, vévoda počě o tom nic netbati. Kněz mlád, mladého sě skutka dopusti, u mále vjěd u Bavory, oheň v zemi pusti; pól země popelem postavi a prostřěd Bavor své stany zstavi. Sebrav sě vévoda, káza knězi pověděti, že chce zajtra s ním boj jmieti. Uzřěv kněz, že nemóže s ním boje vzieti, sám šestý na dcát je sě k Rakúsóm běžěti. Čechové kázachu střělcóm za sebú státi a sami počěchu k městu Cindorfu sě bráti. Nepřietelé se všěch strán Čechy obstúpichu a u Cindorfa most Bavoři podrúbichu, tak jakž ledva stromieše a div že neletieše. 40 146
(P 37a* , L 80a 10 15 20 25 30 35 Krásné nravy ovšem jmieše a životem hrdinným bieše. V radě netřěba múdřějšieho, za mladu nikdiež kniežěte štědřějšíeho. Uměl rozuměti každému stavu, smějě sě, každému poklonieše hlavu. Prvú vojnu na Prusy učini, a z pohan mnoho křestan zčini. Tehdy Bavoři do Čech zlodějsky jezdiechu a mnoho nepodobizny činiechu, veliké pány jímáchu, panie a panny bráchu. Tehdy kněz vévodě je sě žalovati, vévoda nerodi svých ukázati. Sta sě, že těch Bavor bliz třidcěti jechu, zsadivše je, na řád hlavy jim stěchu. Uzřěchu, že jeden na pěti na dcět letech ošedivě, čekaje smrti strašlívě. Však proto neotpustichu, s jinými jemu hlavu spudichu. Tiem Bavor nemožechu uhroziti, (1) opět se jechu do Čech jezditi. Opět sě je kněz z násilé žalovati, vévoda počě o tom nic netbati. Kněz mlád, mladého sě skutka dopusti, u mále vjěd u Bavory, oheň v zemi pusti; pól země popelem postavi a prostřěd Bavor své stany zstavi. Sebrav sě vévoda, káza knězi pověděti, že chce zajtra s ním boj jmieti. Uzřěv kněz, že nemóže s ním boje vzieti, sám šestý na dcát je sě k Rakúsóm běžěti. Čechové kázachu střělcóm za sebú státi a sami počěchu k městu Cindorfu sě bráti. Nepřietelé se všěch strán Čechy obstúpichu a u Cindorfa most Bavoři podrúbichu, tak jakž ledva stromieše a div že neletieše. 40 146
Strana 147
(P 37a8 ) L 8ob 45 50 55 60 Nepřietelé brzo přispěchu a k tomu městu Čechy také připřěchu. Když české vojsko toho města dojide a když po mostu pojide, most sé s nimi propade; tu mnoho dobrých lidí v řěku upade. Tu ztonu dobrých lidí mnoho a jiným neby útočiště ijednoho, neb nepřietelé brzo přispěchu a k tomu městu je připřěchu. O jiných zažhu město Bavoři; kto sú tu byli, vědieť praviti o hoři. Mušichu Čechové vévodě slíbiti, že kdež káže, chtie sě postaviti. Vypraviv lidi, kněz sílně do Bavor jěde a z země dřéve nepojěde, až vši zemi popelem po stavi a mnoho hradóv pustých ostavi. Hradi vysocí velmi stojiechu a u malém času Čechy jich dobudiechu. Na hradiech Bavor mnoho tehdy zhořělo a mnoho pak hladem zemřělo; neb těch vojen bliz desět jest kněz učinil, a donidž byl žív, svú škodú je vinil. Mnoho dobrých pánóv, své hrady ožehem zavrúce, s svú čeledí byli v Čechách a žebříce. Toho časa biskup Mikolaj snide, po ňem Jan štědrý na biskupí stolici vznide. Kněz Přěmysl Margaretu poje a po ní u věně Rakúsy objě. (1) 65 147
(P 37a8 ) L 8ob 45 50 55 60 Nepřietelé brzo přispěchu a k tomu městu Čechy také připřěchu. Když české vojsko toho města dojide a když po mostu pojide, most sé s nimi propade; tu mnoho dobrých lidí v řěku upade. Tu ztonu dobrých lidí mnoho a jiným neby útočiště ijednoho, neb nepřietelé brzo přispěchu a k tomu městu je připřěchu. O jiných zažhu město Bavoři; kto sú tu byli, vědieť praviti o hoři. Mušichu Čechové vévodě slíbiti, že kdež káže, chtie sě postaviti. Vypraviv lidi, kněz sílně do Bavor jěde a z země dřéve nepojěde, až vši zemi popelem po stavi a mnoho hradóv pustých ostavi. Hradi vysocí velmi stojiechu a u malém času Čechy jich dobudiechu. Na hradiech Bavor mnoho tehdy zhořělo a mnoho pak hladem zemřělo; neb těch vojen bliz desět jest kněz učinil, a donidž byl žív, svú škodú je vinil. Mnoho dobrých pánóv, své hrady ožehem zavrúce, s svú čeledí byli v Čechách a žebříce. Toho časa biskup Mikolaj snide, po ňem Jan štědrý na biskupí stolici vznide. Kněz Přěmysl Margaretu poje a po ní u věně Rakúsy objě. (1) 65 147
Strana 148
KAPITOLA 90 (V 25b" ) O naháčích bludného lidu škařědého L 6ia 10 15 20 Léta od narozenie syna božieho po tisíci po dvú stú po pětidcát devátého blud starý novým činem na jevo vznide a toho léta do Čech přijide: naháči pojidu a všicku zemi projidu. Ti chřbet obnažiece, biči sě tepiechu, u blátě ležiece. Ti službu boží tupiechu a kněží haniechu řkúc: „Náše jest lepše pokánie než váše nemúdré volánie. I kázachu služby božie přěstati a to sě musieše státi. Čeští páni, uzřěvše je tak chodiece, nevědúce, proč to činiece, takéž s nimi chodiece sě tepiechu. Panie v svém plucě též činiechu. By byli chtěli to úžitečno duši mieti, bylo jim od knězě u pokání přijieti; ale ti prví naháči zlý úmysl jmiechu, nebo pro črta Lucipera, aby na svój stolec všel, to činiechu. Když to na ně Říměné vzvěděchu, všěm ohňem jako kacieřóm životy otjechu, neb sú kacieři Luciferiani byli a svój tajný blud sú byli tak ohlásili. 25 148
KAPITOLA 90 (V 25b" ) O naháčích bludného lidu škařědého L 6ia 10 15 20 Léta od narozenie syna božieho po tisíci po dvú stú po pětidcát devátého blud starý novým činem na jevo vznide a toho léta do Čech přijide: naháči pojidu a všicku zemi projidu. Ti chřbet obnažiece, biči sě tepiechu, u blátě ležiece. Ti službu boží tupiechu a kněží haniechu řkúc: „Náše jest lepše pokánie než váše nemúdré volánie. I kázachu služby božie přěstati a to sě musieše státi. Čeští páni, uzřěvše je tak chodiece, nevědúce, proč to činiece, takéž s nimi chodiece sě tepiechu. Panie v svém plucě též činiechu. By byli chtěli to úžitečno duši mieti, bylo jim od knězě u pokání přijieti; ale ti prví naháči zlý úmysl jmiechu, nebo pro črta Lucipera, aby na svój stolec všel, to činiechu. Když to na ně Říměné vzvěděchu, všěm ohňem jako kacieřóm životy otjechu, neb sú kacieři Luciferiani byli a svój tajný blud sú byli tak ohlásili. 25 148
Strana 149
(V 25ba , KAPITOLA 91 O uherském boji a o králové Margaretě L 8ib Cr 74b) 10 15 20 Potom kněz jěde na Bělu, krále uherského, na svého nepřietele dávnieho. A když Čechy u Stožcě ležiechu, hrabie z Črdiha a Vejzovie na jiezdě biechu. Na ty Rakúsicě Plavci udeřichu a mnoho Rakúsicóv zbichu. Pak Čechy a Uhři proti sobě jidu a o řěku Moravu sě snidu. Uhři na tom miestě dva dni státi slíbichu, Čechy za sě ustúpichu. Uhři své viery nedržěchu a té noci na Čechy udeřiti chtěchu. A jakž brzo Moravu přěbředu, inhed na Čechy pojědu. Kněz český sě na Uhry vráti i je se s nimi boje bráti. Róžě najprvé Plavcě pobi; to sě Uhróm nepokobi, když sě o Čechy jako o zed obrazichu, za sě běžiec, druh druha ztopichu; tak kněz český Uhry i pobi, Boreš uherského krále vozóv doby. Když ty vozy domóv přiveze, svatého Jana Křtitele mezi klejnoty prst naleze. Ktož by chtěl snad ten svatý prst uzřieti, v Osěcě mohl by jej viděti. Tehdy kněz český ctně krále uherského pobi a mnoho měst a hradóv doby. (1) 25 30 Kněz Rakúsy po ženě držieše, odtud až do mořě všě země držieše. Potom sě kněz korunova a tiem vši svú čest osnova. Králevá Margareta sobě již dosti let jmieše, a protož k dietkám již čáky nebieše. 149
(V 25ba , KAPITOLA 91 O uherském boji a o králové Margaretě L 8ib Cr 74b) 10 15 20 Potom kněz jěde na Bělu, krále uherského, na svého nepřietele dávnieho. A když Čechy u Stožcě ležiechu, hrabie z Črdiha a Vejzovie na jiezdě biechu. Na ty Rakúsicě Plavci udeřichu a mnoho Rakúsicóv zbichu. Pak Čechy a Uhři proti sobě jidu a o řěku Moravu sě snidu. Uhři na tom miestě dva dni státi slíbichu, Čechy za sě ustúpichu. Uhři své viery nedržěchu a té noci na Čechy udeřiti chtěchu. A jakž brzo Moravu přěbředu, inhed na Čechy pojědu. Kněz český sě na Uhry vráti i je se s nimi boje bráti. Róžě najprvé Plavcě pobi; to sě Uhróm nepokobi, když sě o Čechy jako o zed obrazichu, za sě běžiec, druh druha ztopichu; tak kněz český Uhry i pobi, Boreš uherského krále vozóv doby. Když ty vozy domóv přiveze, svatého Jana Křtitele mezi klejnoty prst naleze. Ktož by chtěl snad ten svatý prst uzřieti, v Osěcě mohl by jej viděti. Tehdy kněz český ctně krále uherského pobi a mnoho měst a hradóv doby. (1) 25 30 Kněz Rakúsy po ženě držieše, odtud až do mořě všě země držieše. Potom sě kněz korunova a tiem vši svú čest osnova. Králevá Margareta sobě již dosti let jmieše, a protož k dietkám již čáky nebieše. 149
Strana 150
Proto legát a Mohucký to manželstvo rozlúči a Margaretě za věno nedachu i lúči. Za Rakúsy jiej nic nedachu, proto na krále bezmále všě kniežata vstachu. KAPITOLA 92 (V 25b8 ) Ot násilé, ješto král českým pánóm činil L 82b 10 15 20 25 Léta ot narozenie syna božieho po tisíci po dvú stú po šestidcát čtvrtého hlad veliký v zemi bieše, proň mnoho lidí v zemi a najviece Plzňan mřieše. Potom král svých počě netbati, města počě i vsi Němcóm dávati. Němcóv sě je zdí hraditi a pánóm počě násilé činiti. Své vladařě na Vítkovicě zpusti a násilé jiným pánóm činiti přěpustí. Proto sě páni někteří rozhněvachu, Rudolta, krále říského, naň pozvachu řkúc: „Lépe jest dědiny pusty jmieti, než Němci budú ny dáním královým držěti. Rudolt do Rakús přijěde, král po německé radě k ňemu jěde. Tu král Rudoltovi vši zemi vzda, Rudolt, jiné sobě obdržav, Čechy a Moravu králevi da. Král, upustiv za rohy, za ocas je sě chvátati, i je se na Rudolta jako bez vesla proti vodě hrabati. Ach, běda krále šlechetného, že neschova jazyka přirozeného, jímž byl do byl jmene dobrého a jímž by dobyl sobě zbožie velikého; s nimiž by byl mohl viece dobyti a své nepřátely všěcky pobiti, i je sě jich tupiti, a kdež moha, hubiti. L 82a 150
Proto legát a Mohucký to manželstvo rozlúči a Margaretě za věno nedachu i lúči. Za Rakúsy jiej nic nedachu, proto na krále bezmále všě kniežata vstachu. KAPITOLA 92 (V 25b8 ) Ot násilé, ješto král českým pánóm činil L 82b 10 15 20 25 Léta ot narozenie syna božieho po tisíci po dvú stú po šestidcát čtvrtého hlad veliký v zemi bieše, proň mnoho lidí v zemi a najviece Plzňan mřieše. Potom král svých počě netbati, města počě i vsi Němcóm dávati. Němcóv sě je zdí hraditi a pánóm počě násilé činiti. Své vladařě na Vítkovicě zpusti a násilé jiným pánóm činiti přěpustí. Proto sě páni někteří rozhněvachu, Rudolta, krále říského, naň pozvachu řkúc: „Lépe jest dědiny pusty jmieti, než Němci budú ny dáním královým držěti. Rudolt do Rakús přijěde, král po německé radě k ňemu jěde. Tu král Rudoltovi vši zemi vzda, Rudolt, jiné sobě obdržav, Čechy a Moravu králevi da. Král, upustiv za rohy, za ocas je sě chvátati, i je se na Rudolta jako bez vesla proti vodě hrabati. Ach, běda krále šlechetného, že neschova jazyka přirozeného, jímž byl do byl jmene dobrého a jímž by dobyl sobě zbožie velikého; s nimiž by byl mohl viece dobyti a své nepřátely všěcky pobiti, i je sě jich tupiti, a kdež moha, hubiti. L 82a 150
Strana 151
30 L 83a (P 39b 8 , 35 40 45 50 55 60 Záviši, vybraného rytieřě mezi rytieři, z země vypudi, Vítkovicě s úšckého hradiště spudi. Budiovic otje Ciečovi a Poděbrady Vilémovi. Kladsko otje Zvieřětickým a Lúně Žirotinským. Jiným pánóm odje mnoho jiného a činieše jim mnoho zlého. Pana Benešě káza u věži užéci. Ty skutky nemohú mu dobřě stéci. Vdovy k bohu naň z násilé žalováchu, sirotci naň plakáchu. Těch hlas právě přěd bóh jdieše, nebo jim od krále násilé veliké bieše. A proto, když mu Čechóv třěba bieše, hotové služby ot nich nejmieše. Cie kleště liška ohryzla vědúci, vzdálila by sě od ňeho, a potřěbu jmajíci. Takež král nesmě Čechóv u potřěbu přivinúti, věda, že nemohú túhú toliko zlého zapomenúti. Vecě král: „Až sě s vojny ] vráci, zaváleji Čechóm velikú práci. Chci Petřín povlakú postřieti a na pražském mostě nebude Čecha viděti. Právě žív býti nerodieše, když tu řěč tak zjevně mluvieše. Rudolt do Rakús přijěde, (1) král mocí proti němu jěde. Málo Čechóv s sebú na vojnu poje, s Němci jide, již sě svoje. Závišě s svú bratří s Rudoltem tu jdieše, to králi českému škodno bieše, neb ten jeho moc všichnu vědieše a v jeho vojště přátely jmějieše. Když zajtra boj chtiechu vzieti, Závišě káza královi pověděti, chtěl-li by jemu milostív býti, chtěl by mu zajtra úžitečně poslúžiti. 151
30 L 83a (P 39b 8 , 35 40 45 50 55 60 Záviši, vybraného rytieřě mezi rytieři, z země vypudi, Vítkovicě s úšckého hradiště spudi. Budiovic otje Ciečovi a Poděbrady Vilémovi. Kladsko otje Zvieřětickým a Lúně Žirotinským. Jiným pánóm odje mnoho jiného a činieše jim mnoho zlého. Pana Benešě káza u věži užéci. Ty skutky nemohú mu dobřě stéci. Vdovy k bohu naň z násilé žalováchu, sirotci naň plakáchu. Těch hlas právě přěd bóh jdieše, nebo jim od krále násilé veliké bieše. A proto, když mu Čechóv třěba bieše, hotové služby ot nich nejmieše. Cie kleště liška ohryzla vědúci, vzdálila by sě od ňeho, a potřěbu jmajíci. Takež král nesmě Čechóv u potřěbu přivinúti, věda, že nemohú túhú toliko zlého zapomenúti. Vecě král: „Až sě s vojny ] vráci, zaváleji Čechóm velikú práci. Chci Petřín povlakú postřieti a na pražském mostě nebude Čecha viděti. Právě žív býti nerodieše, když tu řěč tak zjevně mluvieše. Rudolt do Rakús přijěde, (1) král mocí proti němu jěde. Málo Čechóv s sebú na vojnu poje, s Němci jide, již sě svoje. Závišě s svú bratří s Rudoltem tu jdieše, to králi českému škodno bieše, neb ten jeho moc všichnu vědieše a v jeho vojště přátely jmějieše. Když zajtra boj chtiechu vzieti, Závišě káza královi pověděti, chtěl-li by jemu milostív býti, chtěl by mu zajtra úžitečně poslúžiti. 151
Strana 152
(P 39a* ) 70 Král nerodi k té řěči i stanu přičiniti řka: „Než bych to chtěl učiniti, radějí chci zabit býti." (1) Pravé lvové srdce jmieše i v oči jemu strach nejdieše. Tehdy král proti Rudoltovi u boj vnide a pohřiechu ten tu snide. Ta túha sta sě v den svatého Rufa u pátek, ten svatý mučedlník jest veliký svátek, léta ot narozenie Jezukrista našeho po tisíci po dvú stú sedmidcát osmého. 65 (V 26a8 , KAPITOLA 93 Od Rudolta krále římského L 8zb Rudolt po boji do Čech jide, ale markrabie bramburský do Čech prvé přijide, chtě za králevicě s ním boj vzieti. Vzvěděv to Rudolt, počě za sě jíti. Bramburský markrabie v zemi sě uváza a svého rodicě, královicě Vaňka, do Sas vzieti káza. (P 39a8 , 10 15 Závišě z Vítkovic královú poje a jmě proti Němcóm prospěšné boje. Měštěné na města Němcě pustichu, s nimiž Němcové zemanóm mnoho zlého učinichu. Splénějíce je, i sežžiechu, jímajíce je, z nich dušě vymučiechu. Sami páni jechu sě vaditi, to počě zemi najviece škoditi. Opět sě jechu mířiti a na Němcě také jiezdy činiti. Časté boje s Němci mieváchu a mnoho jich na Němcích obdržováchu. Počechu sě s nimi utýkati (1) a mnoho se jich do Němec nevráti. Pak Ctibor z Lipníka okolo Prahy, Jaroslav Jablonský okolo své dráhy, 20 152
(P 39a* ) 70 Král nerodi k té řěči i stanu přičiniti řka: „Než bych to chtěl učiniti, radějí chci zabit býti." (1) Pravé lvové srdce jmieše i v oči jemu strach nejdieše. Tehdy král proti Rudoltovi u boj vnide a pohřiechu ten tu snide. Ta túha sta sě v den svatého Rufa u pátek, ten svatý mučedlník jest veliký svátek, léta ot narozenie Jezukrista našeho po tisíci po dvú stú sedmidcát osmého. 65 (V 26a8 , KAPITOLA 93 Od Rudolta krále římského L 8zb Rudolt po boji do Čech jide, ale markrabie bramburský do Čech prvé přijide, chtě za králevicě s ním boj vzieti. Vzvěděv to Rudolt, počě za sě jíti. Bramburský markrabie v zemi sě uváza a svého rodicě, královicě Vaňka, do Sas vzieti káza. (P 39a8 , 10 15 Závišě z Vítkovic královú poje a jmě proti Němcóm prospěšné boje. Měštěné na města Němcě pustichu, s nimiž Němcové zemanóm mnoho zlého učinichu. Splénějíce je, i sežžiechu, jímajíce je, z nich dušě vymučiechu. Sami páni jechu sě vaditi, to počě zemi najviece škoditi. Opět sě jechu mířiti a na Němcě také jiezdy činiti. Časté boje s Němci mieváchu a mnoho jich na Němcích obdržováchu. Počechu sě s nimi utýkati (1) a mnoho se jich do Němec nevráti. Pak Ctibor z Lipníka okolo Prahy, Jaroslav Jablonský okolo své dráhy, 20 152
Strana 153
25 30 35 40 45 v Albrechticích Mutyně Skuhrovský, u Bořiměvsi Mutyně Vhřeš covský, Tas Višemburský, Petráň s trúbú Zebincký, pan Hynek, slovútný rytieř, vojensky cizozemce podstúpili a tu jich mnoho zbili. Pak Hynek z Dubé také rány dáváše, ot jeho ran jako hrom hřímáše, mlatem německé helmy kováše, až z nich světlý oheň prcháše. Bez přěstánie křičieše: „Vyviňte sě na ně, hrdiny, spieše!“ Jeho hrdinstvem Čechy vítězováchu a jemu všickni slovo dáváchu. Pak, kde sě Němci s Čechy potkachu, ihned mezi sebú Němci ztázachu: „Vidíteli tu, lidé, z Dubé pana Hynka? Proti jeho rázóm sú náši helmi jako dýnka. A jakž jej uzřěchu, tak sě na běh dadiechu. Tak sě jeho Němci bojiechu, až jej Berúnským Jetřichem zoviechu. Proto sě Němcóm české baby smějiechu, neb kdež jě uzřěchu, Hynkem Dubským Němcóv postrašichu; tak sě všickni na běh otdadiechu. Nebo dřieve Čechy túhu jmějiechu, že je Němci právě zahladiti chtiechu. Když vládyky do města přijědechu, klobúk jim přivrhúce, hlavu jim setniechu. To vládykám sě od měšťan dálo, mé oko to často vídalo. L 84a L 84b 50 Tehdy kněz Jan, šlechetný biskup, snide, po ňem Dobeš na biskupí stolec vznide. 153
25 30 35 40 45 v Albrechticích Mutyně Skuhrovský, u Bořiměvsi Mutyně Vhřeš covský, Tas Višemburský, Petráň s trúbú Zebincký, pan Hynek, slovútný rytieř, vojensky cizozemce podstúpili a tu jich mnoho zbili. Pak Hynek z Dubé také rány dáváše, ot jeho ran jako hrom hřímáše, mlatem německé helmy kováše, až z nich světlý oheň prcháše. Bez přěstánie křičieše: „Vyviňte sě na ně, hrdiny, spieše!“ Jeho hrdinstvem Čechy vítězováchu a jemu všickni slovo dáváchu. Pak, kde sě Němci s Čechy potkachu, ihned mezi sebú Němci ztázachu: „Vidíteli tu, lidé, z Dubé pana Hynka? Proti jeho rázóm sú náši helmi jako dýnka. A jakž jej uzřěchu, tak sě na běh dadiechu. Tak sě jeho Němci bojiechu, až jej Berúnským Jetřichem zoviechu. Proto sě Němcóm české baby smějiechu, neb kdež jě uzřěchu, Hynkem Dubským Němcóv postrašichu; tak sě všickni na běh otdadiechu. Nebo dřieve Čechy túhu jmějiechu, že je Němci právě zahladiti chtiechu. Když vládyky do města přijědechu, klobúk jim přivrhúce, hlavu jim setniechu. To vládykám sě od měšťan dálo, mé oko to často vídalo. L 84a L 84b 50 Tehdy kněz Jan, šlechetný biskup, snide, po ňem Dobeš na biskupí stolec vznide. 153
Strana 154
<Vz6b* » 5 10 <V2668 > (P 3948 ) 15 L 85a 20 25 154 KAPITOLA 94 Ot hlada, jenż byl po králově smrti Přéčmyslově Po králově smrti na třetie léto by hlad v Čechách; pravie, to léto bylo bohem prokleto, že lidé mrchu lidí a své děti jediechu; a hróza byla, kako velmi mřiechu, že v každém městě vóz bieše, ten jiného nečinieše, jedno Ze umrlcé pis c&ly den vozieše a po jednû desët i viece v dól vržieše. Pak na léto taká úroda bieše, že kořec žita šest peněz platieše. Ot Václava, šestého krále Pak páni královicé Václava z Sas dobychu a všě města a hrady zaň zálabské zastavichu. Pak kněz v skóřč vši zemi od Němcóv učisti a pokoj zemí ujistí. (1) Pak králová, za Záviší jsúci, snide a Závisé tak vysoko vznide, že poje sestru krále uherského a psáše sč kniežetem kněžstva moravského. Tehdy Záviši pro máteř hlavu spudi a jeho bratří z země vypudi. Pak kněz doby kněžstva krakovského, pak Kalisé a knéZstva pomofanského | a krälevstvie poznañs ského, neb královnu polská pojal biese a ty zemé u véné jméjiese. Knëz siraskÿ je sé jemu u Polsté prékäzéti, A kněz český musi nań jiti. Přčd Sirazí Čechové mnoho rytieřóv učinichu a jako hrajíce Siraz& dobychu. To sé sta léta od porozenie syna bożieho po tisici po dvû stû po devietidcât tfetieho.
<Vz6b* » 5 10 <V2668 > (P 3948 ) 15 L 85a 20 25 154 KAPITOLA 94 Ot hlada, jenż byl po králově smrti Přéčmyslově Po králově smrti na třetie léto by hlad v Čechách; pravie, to léto bylo bohem prokleto, že lidé mrchu lidí a své děti jediechu; a hróza byla, kako velmi mřiechu, že v každém městě vóz bieše, ten jiného nečinieše, jedno Ze umrlcé pis c&ly den vozieše a po jednû desët i viece v dól vržieše. Pak na léto taká úroda bieše, že kořec žita šest peněz platieše. Ot Václava, šestého krále Pak páni královicé Václava z Sas dobychu a všě města a hrady zaň zálabské zastavichu. Pak kněz v skóřč vši zemi od Němcóv učisti a pokoj zemí ujistí. (1) Pak králová, za Záviší jsúci, snide a Závisé tak vysoko vznide, že poje sestru krále uherského a psáše sč kniežetem kněžstva moravského. Tehdy Záviši pro máteř hlavu spudi a jeho bratří z země vypudi. Pak kněz doby kněžstva krakovského, pak Kalisé a knéZstva pomofanského | a krälevstvie poznañs ského, neb královnu polská pojal biese a ty zemé u véné jméjiese. Knëz siraskÿ je sé jemu u Polsté prékäzéti, A kněz český musi nań jiti. Přčd Sirazí Čechové mnoho rytieřóv učinichu a jako hrajíce Siraz& dobychu. To sé sta léta od porozenie syna bożieho po tisici po dvû stû po devietidcât tfetieho.
Strana 155
Tehdy pan Jan z Michalovic, kole po Rýnu, až do Pařížě jide, tu ctně a právě kláv, túž cěstú se čstí do Čech i přijide. 30 Tehdy kněz Dobeš biskup snide, Rehoř na biskupí stolec vznide. KAPITOLA 95 (V 26b 8 ) Ot korunovánie krále českého L 95b 10 15 20 25 Pak Václav přije korunu královstvie českého, potom korunu královstvie polského. Zatrati v zemi rozličné obrazy a dobrý peniez, točíš groš, zarazi. Otevřě bóh královi střiebrné hory a nejmě od nepřátel ijedné vzdory. S volí krále říského doby markrabstvie míšenského. Pak sě jě král u pokoji bohu slúžiti a bohu čest mnohým činem ploditi. Kláštery mnohým zákonóm stavieše, almužny veliké činieše. Mší mnoho poslúcháše, hodiny jako kněz řiekáše. A v tom pokoji v svém úřadě rozleně, o ňemž mu bylo býti, o tom počě tbáti najméňe. Kniežěcí úřad jest na súdě seděti a sirotčí žalobu slyšěti. On sirotku na súdě nesedáše, ale dievčie dědiny jiným dáváše. Sirotci a vdovy k ňemu voláchu a vdovy se dcerami přěd ním klekáchu. Vida to, preč pojdieše, pánu některému súd rukú pokynieše. A ti páni tak sirotky súdiechu, až jich dědiny k sobě přisúdiechu. Tak jě vysadiechu z zbožie jako z čluna Radota a tak pánóv najvětčie bieše rota. (1) 155
Tehdy pan Jan z Michalovic, kole po Rýnu, až do Pařížě jide, tu ctně a právě kláv, túž cěstú se čstí do Čech i přijide. 30 Tehdy kněz Dobeš biskup snide, Rehoř na biskupí stolec vznide. KAPITOLA 95 (V 26b 8 ) Ot korunovánie krále českého L 95b 10 15 20 25 Pak Václav přije korunu královstvie českého, potom korunu královstvie polského. Zatrati v zemi rozličné obrazy a dobrý peniez, točíš groš, zarazi. Otevřě bóh královi střiebrné hory a nejmě od nepřátel ijedné vzdory. S volí krále říského doby markrabstvie míšenského. Pak sě jě král u pokoji bohu slúžiti a bohu čest mnohým činem ploditi. Kláštery mnohým zákonóm stavieše, almužny veliké činieše. Mší mnoho poslúcháše, hodiny jako kněz řiekáše. A v tom pokoji v svém úřadě rozleně, o ňemž mu bylo býti, o tom počě tbáti najméňe. Kniežěcí úřad jest na súdě seděti a sirotčí žalobu slyšěti. On sirotku na súdě nesedáše, ale dievčie dědiny jiným dáváše. Sirotci a vdovy k ňemu voláchu a vdovy se dcerami přěd ním klekáchu. Vida to, preč pojdieše, pánu některému súd rukú pokynieše. A ti páni tak sirotky súdiechu, až jich dědiny k sobě přisúdiechu. Tak jě vysadiechu z zbožie jako z čluna Radota a tak pánóv najvětčie bieše rota. (1) 155
Strana 156
KAPITOLA 96 L 86a 10 Když král tomu násilí v zemi býti přěpusti, bóh na krále tento nedostatek zpusti, že pak v svú radu Němcě počě púštěti a jich rady je sě ve všem držěti. Na to jej německá rada přěmože, že Rudoltovici k říši pomože, jehož otec byl zabil otcě jeho. Proti věrné radě na svú hlavu vsadi vraha svého. O věrné radě nerodi tbáti, i je sě Albrechtovi lidí, střiebra a zlata sláti. To bylo zjevné znamenie božieho rozhněvánie, že byl tak tehdy ohlúpen smysl jeho, že za přietele jmějieše vraha svého. Albrecht s Čechy krále říského Adolfa zabi, kako sě v tom boji jměl Ojieřovic, dnes mluvie Švábi. 15 Tehdy Rehoř biskup snide a na jeho stolici Jan vznide. (V27a* ) Ot Albrechta, krále jednookého 20 25 Když Albrecht s Čechy své nepřátely pobi a když královým zlatem říšě doby, počě do Čech své špehéřě sláti, (1) chtěl-li by kto proti královi vstáti. Inhed sě jechu někteří Němci Albrechtovi listóv sláti a jeho do Čech na svého krále zváti. Když sě Albrecht sílně v říši uváza, na krále českého práva potáza, že jemu nechce Hor střiebrných dáti, ni chce jemu tří měst lepších vzdáti. Král český tomu je se právem brániti, ale že z své rady Němcóv nerodi pustiti, (1) L 86b 156
KAPITOLA 96 L 86a 10 Když král tomu násilí v zemi býti přěpusti, bóh na krále tento nedostatek zpusti, že pak v svú radu Němcě počě púštěti a jich rady je sě ve všem držěti. Na to jej německá rada přěmože, že Rudoltovici k říši pomože, jehož otec byl zabil otcě jeho. Proti věrné radě na svú hlavu vsadi vraha svého. O věrné radě nerodi tbáti, i je sě Albrechtovi lidí, střiebra a zlata sláti. To bylo zjevné znamenie božieho rozhněvánie, že byl tak tehdy ohlúpen smysl jeho, že za přietele jmějieše vraha svého. Albrecht s Čechy krále říského Adolfa zabi, kako sě v tom boji jměl Ojieřovic, dnes mluvie Švábi. 15 Tehdy Rehoř biskup snide a na jeho stolici Jan vznide. (V27a* ) Ot Albrechta, krále jednookého 20 25 Když Albrecht s Čechy své nepřátely pobi a když královým zlatem říšě doby, počě do Čech své špehéřě sláti, (1) chtěl-li by kto proti královi vstáti. Inhed sě jechu někteří Němci Albrechtovi listóv sláti a jeho do Čech na svého krále zváti. Když sě Albrecht sílně v říši uváza, na krále českého práva potáza, že jemu nechce Hor střiebrných dáti, ni chce jemu tří měst lepších vzdáti. Král český tomu je se právem brániti, ale že z své rady Němcóv nerodi pustiti, (1) L 86b 156
Strana 157
30 to královi škodno bieše, že své myšlenie jim pravieše, že co sě s nimi uradieše, to vše král říský vzvědieše. Vayas , KAPITOLA 97 Ote dvú Václavú 10 Král český syna Václava jmějieše, ten již králem uherským korunován bieše. Mně, by sě mu bylo u boji s říským sníti, umysli dřéve do Uherska jíti. Nebo jediného toho syna jmějieše, a proto jej radějí v Čechách vidieše. Čechy mocně v Uhřiech na Rákuši ležiechu, a což jim bylo líbo, to činiechu. Vjev král do Budína, vzě z Uher i korunu i syna. Král s synem sě se ctí do Čech dobra a s sebú uherskú korunu a klénoty pobra. L 87a 15 20 Albrecht, říský král, v českú zemi vnide a před Hory střiebrné přijide. Na Horách Jan z Strážě a Jindřich Lipský biešta, tě hrdině i páknúti jim nedadiešta. Dětoch z Hořepníka mnoho Němcóv u mále pobi a tu Švábóv mnoho zbi. Když sě králova moc všěcka snide, Albrecht z Čech během vynide. Jindřich s Ješkem u Švábóv biešta a škodu jim velikú činiešta; a to Jindřichovi i pomože, že pro své hrdinstvo ot toho časa sě vzmože. 25 Když bez škody vrah český z země vynide, tehdy král pro žalost u velikú nemoc a pak v smrt vnide. K tomu mu také někteří připomohu, ale já tu řěč porúčiem bohu. 157
30 to královi škodno bieše, že své myšlenie jim pravieše, že co sě s nimi uradieše, to vše král říský vzvědieše. Vayas , KAPITOLA 97 Ote dvú Václavú 10 Král český syna Václava jmějieše, ten již králem uherským korunován bieše. Mně, by sě mu bylo u boji s říským sníti, umysli dřéve do Uherska jíti. Nebo jediného toho syna jmějieše, a proto jej radějí v Čechách vidieše. Čechy mocně v Uhřiech na Rákuši ležiechu, a což jim bylo líbo, to činiechu. Vjev král do Budína, vzě z Uher i korunu i syna. Král s synem sě se ctí do Čech dobra a s sebú uherskú korunu a klénoty pobra. L 87a 15 20 Albrecht, říský král, v českú zemi vnide a před Hory střiebrné přijide. Na Horách Jan z Strážě a Jindřich Lipský biešta, tě hrdině i páknúti jim nedadiešta. Dětoch z Hořepníka mnoho Němcóv u mále pobi a tu Švábóv mnoho zbi. Když sě králova moc všěcka snide, Albrecht z Čech během vynide. Jindřich s Ješkem u Švábóv biešta a škodu jim velikú činiešta; a to Jindřichovi i pomože, že pro své hrdinstvo ot toho časa sě vzmože. 25 Když bez škody vrah český z země vynide, tehdy král pro žalost u velikú nemoc a pak v smrt vnide. K tomu mu také někteří připomohu, ale já tu řěč porúčiem bohu. 157
Strana 158
(V27b" KAPITOLA 98 O královi Vaňkovi V skóřě potom král uherský, Václav, vznide, kdyžto otec jeho snide. České a polské královstvie držieše, Ottu, vévodu bavorského, sebe miesto do Uher poslal bieše. Do toho dietěte Vaňka čáka k dobrému bieše a jeho ujec, král říský, péči velikú mějieše. Ten tři Durynky v službu krále českého připravi a tiem vrah český sestřencě strávi. L 87b P 40a 8 , 15 20 25 Král Vaňek, jda na vojnu do Krakova, do Olomúcě přijide a tu lidí mnoho sě k ňemu snide. U vigi lí svatého Dominika král u polodne spat jide, když všickni vynidu, Durynk přěd komňatu vnide a je se před komňatú spáti a svého času čekati. Přěd králem nebieše strážě jiného kromě komorníka jediného. Durynk přěd komňatú stáše a svého času ždáše. Král vstav ze spánie, učini veliké vzdychánie. Je sě na děkana volati, aby k ňemu ráčil vstáti, řka: „Poď ke mně velmi brzo, neb mě jest velmi túha.“ Tehdy ten Durynk, nevěrný sluha, jako chtě královi na vzchod pomoci, z kúta sě vytasi a v tu dobu královi nožem hrdlo přětasi. Ach, Durynku, zlý člověče, co si spáchal, nevěrníče! Coť to milé dietě učinilo bylo? Snad to, že tě velkými dary nedařilo? Protoslit bylo jej zabiti a takú zemi osiřiti? Snad to tvému jazyku jest přirozeno, (1) 10 30 158
(V27b" KAPITOLA 98 O královi Vaňkovi V skóřě potom král uherský, Václav, vznide, kdyžto otec jeho snide. České a polské královstvie držieše, Ottu, vévodu bavorského, sebe miesto do Uher poslal bieše. Do toho dietěte Vaňka čáka k dobrému bieše a jeho ujec, král říský, péči velikú mějieše. Ten tři Durynky v službu krále českého připravi a tiem vrah český sestřencě strávi. L 87b P 40a 8 , 15 20 25 Král Vaňek, jda na vojnu do Krakova, do Olomúcě přijide a tu lidí mnoho sě k ňemu snide. U vigi lí svatého Dominika král u polodne spat jide, když všickni vynidu, Durynk přěd komňatu vnide a je se před komňatú spáti a svého času čekati. Přěd králem nebieše strážě jiného kromě komorníka jediného. Durynk přěd komňatú stáše a svého času ždáše. Král vstav ze spánie, učini veliké vzdychánie. Je sě na děkana volati, aby k ňemu ráčil vstáti, řka: „Poď ke mně velmi brzo, neb mě jest velmi túha.“ Tehdy ten Durynk, nevěrný sluha, jako chtě královi na vzchod pomoci, z kúta sě vytasi a v tu dobu královi nožem hrdlo přětasi. Ach, Durynku, zlý člověče, co si spáchal, nevěrníče! Coť to milé dietě učinilo bylo? Snad to, že tě velkými dary nedařilo? Protoslit bylo jej zabiti a takú zemi osiřiti? Snad to tvému jazyku jest přirozeno, (1) 10 30 158
Strana 159
L 88a 35 že druhé kniežě od vás v Čechách zahubeno? O nevěrných tuto bylo by viece mluviti, ale bohu je porúčiem súditi. Boží súd nalezne i tajného, snad již jest odsúdil v jeho smrti vinného. Ještěť bude některé súditi... Té řěči netbaji, neboť mám o Durynku domluviti. 40 Tu Durynka ihned chopichu a ihned zlého zabichu, ruku, jíž krále zabil, ottěchu. Psi jeho tělo sněchu, a ruky té sniesti nerodichu. Ceská čest spade od narozenie syna božieho po tisíci po třech stech šestého. KAPITOLA 99 (V27bs ) Ot Rudolta, krále českého 10 15 Cožť pak Čechy učinichu! Svého vraha za knězě sobě volichu, Rudolta, vévodu rakúského, Albrechtova syna, krále říského. Vrah dobřě nemóž učiniti! Jsa český kněz, chtieše všě pány větčie zbíti. Ktož tomu nechce věřiti a chtěl-li by tiem jíst býti, otěž pana Jana Vartmberského nebo pana Jindřicha Lipského. Kněz Rudolt kněžsky sě u stola jmieše, v jeho kuchyni za obyčěj kašě vřieše. A snad to pro lékařstvie činieše, nebo mdlého života bieše. Tehdy pravé královny, té šlechetné Václavovny násilím s Prahy svedu a u podružstvie do města uvedu. L 88b 159
L 88a 35 že druhé kniežě od vás v Čechách zahubeno? O nevěrných tuto bylo by viece mluviti, ale bohu je porúčiem súditi. Boží súd nalezne i tajného, snad již jest odsúdil v jeho smrti vinného. Ještěť bude některé súditi... Té řěči netbaji, neboť mám o Durynku domluviti. 40 Tu Durynka ihned chopichu a ihned zlého zabichu, ruku, jíž krále zabil, ottěchu. Psi jeho tělo sněchu, a ruky té sniesti nerodichu. Ceská čest spade od narozenie syna božieho po tisíci po třech stech šestého. KAPITOLA 99 (V27bs ) Ot Rudolta, krále českého 10 15 Cožť pak Čechy učinichu! Svého vraha za knězě sobě volichu, Rudolta, vévodu rakúského, Albrechtova syna, krále říského. Vrah dobřě nemóž učiniti! Jsa český kněz, chtieše všě pány větčie zbíti. Ktož tomu nechce věřiti a chtěl-li by tiem jíst býti, otěž pana Jana Vartmberského nebo pana Jindřicha Lipského. Kněz Rudolt kněžsky sě u stola jmieše, v jeho kuchyni za obyčěj kašě vřieše. A snad to pro lékařstvie činieše, nebo mdlého života bieše. Tehdy pravé královny, té šlechetné Václavovny násilím s Prahy svedu a u podružstvie do města uvedu. L 88b 159
Strana 160
20 25 30 35 cVa8a* ) L 89a 5 160 Snad Ze jich otec sirym též činil bieše a bóh otcóv hfiech nad dětmi mstieše. Pak Rudolt kněz na pana Bavora jide a na té vojně v Ohražděvicích snide. Neplačte jeho, české děti, nebo račte jístě věděti, byt byl pobyl Ziv ten kněz déle, pošla by byla mezi Čechy zlá mele. Listy jim po vóli dáváše, ale jich zlého chytřě hledáše. Nebo tak bieše mu otec kázal, aby sč o českéj prosbě nic netázal, řka: „Daj Čechóm bělpucha a črnidla do vóle, opět jim otejmeš, šíji jim mečem ohole.“ Tehdy Vilém Zajiec, Slechtic srdc& udatného, přietel jazyka svého, doby Křivokláta, hrada králového, i zbaví ten kraj plena švábského. KAPITOLA 100 Ot korutanského vévody Pak učinichu knězem Jindřicha, knězč korutanského, člověka dobrého, ale k tej věci sprostného. Nebo ten za sobú královú jmčjieše a to|mu král Vaiek, na vojnu jeda, zem poručil bieše. Ten kněz o jiném péčě nejmějieše, jedno že rád boží muž býti chtieše. Tehdy říský král na českú sě zemi složí, přijev do Cech, silni sě ptéd Horu poloZi. Ale když byl na cěstě, Plichta z Žirotína, ten jmenovaný hrdina, mnoho škody učiní v lidech i v koních řískému a čest velikú učiní rodu svému.
20 25 30 35 cVa8a* ) L 89a 5 160 Snad Ze jich otec sirym též činil bieše a bóh otcóv hfiech nad dětmi mstieše. Pak Rudolt kněz na pana Bavora jide a na té vojně v Ohražděvicích snide. Neplačte jeho, české děti, nebo račte jístě věděti, byt byl pobyl Ziv ten kněz déle, pošla by byla mezi Čechy zlá mele. Listy jim po vóli dáváše, ale jich zlého chytřě hledáše. Nebo tak bieše mu otec kázal, aby sč o českéj prosbě nic netázal, řka: „Daj Čechóm bělpucha a črnidla do vóle, opět jim otejmeš, šíji jim mečem ohole.“ Tehdy Vilém Zajiec, Slechtic srdc& udatného, přietel jazyka svého, doby Křivokláta, hrada králového, i zbaví ten kraj plena švábského. KAPITOLA 100 Ot korutanského vévody Pak učinichu knězem Jindřicha, knězč korutanského, člověka dobrého, ale k tej věci sprostného. Nebo ten za sobú královú jmčjieše a to|mu král Vaiek, na vojnu jeda, zem poručil bieše. Ten kněz o jiném péčě nejmějieše, jedno že rád boží muž býti chtieše. Tehdy říský král na českú sě zemi složí, přijev do Cech, silni sě ptéd Horu poloZi. Ale když byl na cěstě, Plichta z Žirotína, ten jmenovaný hrdina, mnoho škody učiní v lidech i v koních řískému a čest velikú učiní rodu svému.
Strana 161
15 20 25 L 89b zo 28a* ) 35 P z1b“ ) 40 (P aub y Tehdy pan Jindřich Lipský, a pan Jan Vartmberský své přátely a lidi sebrašta, proti Fískému sé na Hory brašta. "Tu úsilé mnoho podjidešta i přěd Horníky bezpečna nebyšta. Ta mu tu mnoho škody učiništa, Hory a Kolína mocí obráništa. Toliko skody od ní jmieše, až již z země jíti chtieše. Z měst Němci, když jeho zlé znamenachu, na svá města ho pozvachu. Hradččné, ti vše zlé zemi počěchu, Mýtčné, Chrudimčné, Bydžovčné, Poliččné doskonččchu. Ti Šváby na svá mčsta zpustichu a mnoho zlého | zemi učinichu. Ti na Čechy navodiechu, Čechy kupujíce mučiechu. Čechové na rozličných cčstách Šváby pobichu a mnoho jich v Čechách zbichu. O českém boji s Šváby Sta sč, že Švábi u Chrudimč sč sebrachu, a do Mýta jdúce, mnoho vsí zebrachu. Někteří Čechové Šváby ostrčhu fküc: „„Vězte, žeť vás Čechové střéhúl““ Svábi s£ potëchu chlubiti, že každý chce desčt Čechóv podstúpiti. (1) Jdúc jechu sě vsi pdliti, chtiece tiem C echy ku boji vzbuditi. Mezi Turovem a Opocnem s Čechy s Šváby snidu, tu Čechové s nimi v tvrdý boj vnidu. Nebo málo Čechóv proti mnoho Švábóm jdieše a mezi Šváby devět bývalých hrabí bieše. (1) Švábi meči o helmy tepüc voláchu, a tťasúc helmy, Čechóm hruozu dáváchu. 11 Dalimilova kronika 161
15 20 25 L 89b zo 28a* ) 35 P z1b“ ) 40 (P aub y Tehdy pan Jindřich Lipský, a pan Jan Vartmberský své přátely a lidi sebrašta, proti Fískému sé na Hory brašta. "Tu úsilé mnoho podjidešta i přěd Horníky bezpečna nebyšta. Ta mu tu mnoho škody učiništa, Hory a Kolína mocí obráništa. Toliko skody od ní jmieše, až již z země jíti chtieše. Z měst Němci, když jeho zlé znamenachu, na svá města ho pozvachu. Hradččné, ti vše zlé zemi počěchu, Mýtčné, Chrudimčné, Bydžovčné, Poliččné doskonččchu. Ti Šváby na svá mčsta zpustichu a mnoho zlého | zemi učinichu. Ti na Čechy navodiechu, Čechy kupujíce mučiechu. Čechové na rozličných cčstách Šváby pobichu a mnoho jich v Čechách zbichu. O českém boji s Šváby Sta sč, že Švábi u Chrudimč sč sebrachu, a do Mýta jdúce, mnoho vsí zebrachu. Někteří Čechové Šváby ostrčhu fküc: „„Vězte, žeť vás Čechové střéhúl““ Svábi s£ potëchu chlubiti, že každý chce desčt Čechóv podstúpiti. (1) Jdúc jechu sě vsi pdliti, chtiece tiem C echy ku boji vzbuditi. Mezi Turovem a Opocnem s Čechy s Šváby snidu, tu Čechové s nimi v tvrdý boj vnidu. Nebo málo Čechóv proti mnoho Švábóm jdieše a mezi Šváby devět bývalých hrabí bieše. (1) Švábi meči o helmy tepüc voláchu, a tťasúc helmy, Čechóm hruozu dáváchu. 11 Dalimilova kronika 161
Strana 162
45 Však Čechové ctně Šváby pobichu, ale mezi sebú všěcky koně zbichu. Ctibor z Uherska, ten tu mezi najlepšími bieše a ten mnoho vězňóv dobrých domóv přivodieše. KAPITOLA 101 (V28aßs , O Albrechtovi, římském králi, vrahu českém L 90a (P 41b8 ) 10 Na léto Albrecht, vrah český, počě do Čech jíti a chtě přěkotem český jazyk zatratiti. Chlapi s kosami s ním jdiechu, ti vše obilé na poli sieci chtiechu, aby Čechy hladem sě rozlezli a Švábi u pustú zemi vešli, hradóv by nemohli držěti řkúc: „My budem u městech ležěti, nám z jiných zemí ztravu povezu a Čechové hladem s hradóv i z země pryč polezu, ač jim však dámy s životy otjíti. (1) A tak chtieše Čechy zahladiti. Ale ten bóh, jenž právě súdí, jinak to všecko rozkludi. 15 Jda do Čech, když sě přes Rýn poveze, Ješek, jeho synovec, na strýci sě sveze. Ten jinoch šlechetný zabi tu strýce svého a tiem i pomsti krále, ujcě bratra svého. Ten Ješek byl z sestry krále českého, a proto i zbavi Čechy vraha nemilostivého. I takeže neslušalo, jedno od svého sníti, jenž tak nevěrně směl svého sestřencě zabiti. 20 162
45 Však Čechové ctně Šváby pobichu, ale mezi sebú všěcky koně zbichu. Ctibor z Uherska, ten tu mezi najlepšími bieše a ten mnoho vězňóv dobrých domóv přivodieše. KAPITOLA 101 (V28aßs , O Albrechtovi, římském králi, vrahu českém L 90a (P 41b8 ) 10 Na léto Albrecht, vrah český, počě do Čech jíti a chtě přěkotem český jazyk zatratiti. Chlapi s kosami s ním jdiechu, ti vše obilé na poli sieci chtiechu, aby Čechy hladem sě rozlezli a Švábi u pustú zemi vešli, hradóv by nemohli držěti řkúc: „My budem u městech ležěti, nám z jiných zemí ztravu povezu a Čechové hladem s hradóv i z země pryč polezu, ač jim však dámy s životy otjíti. (1) A tak chtieše Čechy zahladiti. Ale ten bóh, jenž právě súdí, jinak to všecko rozkludi. 15 Jda do Čech, když sě přes Rýn poveze, Ješek, jeho synovec, na strýci sě sveze. Ten jinoch šlechetný zabi tu strýce svého a tiem i pomsti krále, ujcě bratra svého. Ten Ješek byl z sestry krále českého, a proto i zbavi Čechy vraha nemilostivého. I takeže neslušalo, jedno od svého sníti, jenž tak nevěrně směl svého sestřencě zabiti. 20 162
Strana 163
KAPITOLA 102 V 28a 8 ) O českých pánov zlých obyčějích L 90b 10 15 20 Pak sě čeští páni zlých obyčějóv přijechu, za obyčěj v kostky hrajiechu. Toho sě náši páni sami přijeli, z nehož dřéve lotrovi za zlé jměli řkúc: „To v jiných zemiech lotři činie a velikým bláznovstvem sě vinie. Obyčěje sě zlého přijímáchu a dobrého nic netbáchu. Chceš-li sě cizích obyčějóv ty přijieti, hlédaj, móžeš-li v které zemi to uzřieti, by cizozemcě při sobě měli a v svú radu je púštěli. By vy sě téhož přijeli, toho by úžitek i čest měli. Ale ot zlého nectného sě obyčěje přijieti, to jest, ztratiece ctné jmě, zlé jmieti. A pro zlý příklad na svój již jazyk nic netbají a za čest v kostky hrají. Tehdy sě jechu bez popruhóv kláti a paní jim za dary počěchu chrústy sláti. Jechu sě cizím paním slúžiti; toho bieše viece, ale mrzí mě i mluviti. 25 30 Tak páni svú kratochvíli jmiechu a menší zemi hubiechu. Neby, kto za právo sě postavě, ni kto české cti opravě. Páni kostku, klánie plodiechu a měštěné s hostmi o nich sě radiechu. Neb měščěné nesmějiechu nikam vyněti, proto jim déle také nemohu hověti. Pan Jindřich a pan Jan v Sedlci biešta, Rejmut a Hynek Hynkovic z Dubé u Prazě svú L 91a kratochvíl a útěchu jmiešta 163
KAPITOLA 102 V 28a 8 ) O českých pánov zlých obyčějích L 90b 10 15 20 Pak sě čeští páni zlých obyčějóv přijechu, za obyčěj v kostky hrajiechu. Toho sě náši páni sami přijeli, z nehož dřéve lotrovi za zlé jměli řkúc: „To v jiných zemiech lotři činie a velikým bláznovstvem sě vinie. Obyčěje sě zlého přijímáchu a dobrého nic netbáchu. Chceš-li sě cizích obyčějóv ty přijieti, hlédaj, móžeš-li v které zemi to uzřieti, by cizozemcě při sobě měli a v svú radu je púštěli. By vy sě téhož přijeli, toho by úžitek i čest měli. Ale ot zlého nectného sě obyčěje přijieti, to jest, ztratiece ctné jmě, zlé jmieti. A pro zlý příklad na svój již jazyk nic netbají a za čest v kostky hrají. Tehdy sě jechu bez popruhóv kláti a paní jim za dary počěchu chrústy sláti. Jechu sě cizím paním slúžiti; toho bieše viece, ale mrzí mě i mluviti. 25 30 Tak páni svú kratochvíli jmiechu a menší zemi hubiechu. Neby, kto za právo sě postavě, ni kto české cti opravě. Páni kostku, klánie plodiechu a měštěné s hostmi o nich sě radiechu. Neb měščěné nesmějiechu nikam vyněti, proto jim déle také nemohu hověti. Pan Jindřich a pan Jan v Sedlci biešta, Rejmut a Hynek Hynkovic z Dubé u Prazě svú L 91a kratochvíl a útěchu jmiešta 163
Strana 164
L 91b 40 45 50 55 Ty pány Horníci s měšťany jednoho dne jechu a životy jim ihned otjieti chtiechu. Toho někteří učiniti nechtiechu, avšak je tvrdě schovachu. Již vidíte, ktož na vysokém stavu má výhledí, a vždy kratochvíl maje, na radě nesedí, ten má v svú rukú jistú škodu i jemu i svému rodu. Ta sě hanba šlechticóm nikdy dřéve nedávala a ta příhoda jiným chlapóm vnadu dala. By chtěli právě rozuměti, nedali by jim v Čechách té moci jmieti. Neustavičniť sú časové, již dnes střiebro dávají, snad zajtra budú vrahové. Chlap svú volí tobě nic nedá, pánkaje tobě, svého časa hledá; moci-lit bude kdy s tě býti, kážeť své i s lichvú zaplatiti. Již vidíte, páni, dobréli ste rady, dávajíce v zemi Němcóm hrady. By byli vás nejměli kde chovati, nedrzli by byli na vás vstáti. Přietelé těch pánóv dotad sě ručiechu, až je však i vypravichu. Však za chlapie syny své dcery otdati musichu, ale však jim potom jich děti vrátichu. Neb dietky o rocě a málem stařějšie biechu, a šlechetné děti u Horníkóv zemřieti chtiechu. A proto je i vrátichu, a také že přietelé za to mluvichu. 35 60 164
L 91b 40 45 50 55 Ty pány Horníci s měšťany jednoho dne jechu a životy jim ihned otjieti chtiechu. Toho někteří učiniti nechtiechu, avšak je tvrdě schovachu. Již vidíte, ktož na vysokém stavu má výhledí, a vždy kratochvíl maje, na radě nesedí, ten má v svú rukú jistú škodu i jemu i svému rodu. Ta sě hanba šlechticóm nikdy dřéve nedávala a ta příhoda jiným chlapóm vnadu dala. By chtěli právě rozuměti, nedali by jim v Čechách té moci jmieti. Neustavičniť sú časové, již dnes střiebro dávají, snad zajtra budú vrahové. Chlap svú volí tobě nic nedá, pánkaje tobě, svého časa hledá; moci-lit bude kdy s tě býti, kážeť své i s lichvú zaplatiti. Již vidíte, páni, dobréli ste rady, dávajíce v zemi Němcóm hrady. By byli vás nejměli kde chovati, nedrzli by byli na vás vstáti. Přietelé těch pánóv dotad sě ručiechu, až je však i vypravichu. Však za chlapie syny své dcery otdati musichu, ale však jim potom jich děti vrátichu. Neb dietky o rocě a málem stařějšie biechu, a šlechetné děti u Horníkóv zemřieti chtiechu. A proto je i vrátichu, a také že přietelé za to mluvichu. 35 60 164
Strana 165
KAPITOLA 103 (V28bB ) O Korutanského potupení L 92a 10 15 20 25 30 Kněz od pánóv u potupě bieše, takže často jiesti nesmieše. Pozvav sobě na pomoc rodicě svého, Bedřicha, markrabí míšenského, mnohým nevěra sě zdieše, že Míšenský u mále po zemi jezdieše, zemi přěkotem hubieše a niktož mu toho nebránieše. Přěd Hory bez strachu jěde, ottad pak před Prahu přijide. Kněz u městě bieše, Míšňany v město pustiti chtieše. Měštěné sě rozdělichu: Kokotovici a Volframovici s Čechy biechu, Velflovici a Od kamene sě s Míšňany slichu a jim pražské město zradichu. Když Míšněné tehdy u město chtiechu vníti, jiná strana chtieše brániti. Vitek Ojieřovic, ten tehdy na hradě sedieše. Ten dospěv, vnide u město spieše, chtě mě šťanóm pomoci, ale nemože proti moci. Neb Kokotovici s Volframem na špitál běžiechu a Míšněné již u městě volni biechu. Velflovici Vítka na Novém Městě řetězem přěpěchu a tu jeho i lidi zbíti chtiechu. Ale však sě té síle obránichu a koní mnoho ztratichu. Ale že řetězy biechu přěpěti, nejmiechu kudy vyníti. Tehdy Súdek, silné dietě, jednú ranú řetěz mečem přětě. Viděch, když na hrad jediechu, ano po pánu Vítkovu oři třěva sě vlečiechu. 165
KAPITOLA 103 (V28bB ) O Korutanského potupení L 92a 10 15 20 25 30 Kněz od pánóv u potupě bieše, takže často jiesti nesmieše. Pozvav sobě na pomoc rodicě svého, Bedřicha, markrabí míšenského, mnohým nevěra sě zdieše, že Míšenský u mále po zemi jezdieše, zemi přěkotem hubieše a niktož mu toho nebránieše. Přěd Hory bez strachu jěde, ottad pak před Prahu přijide. Kněz u městě bieše, Míšňany v město pustiti chtieše. Měštěné sě rozdělichu: Kokotovici a Volframovici s Čechy biechu, Velflovici a Od kamene sě s Míšňany slichu a jim pražské město zradichu. Když Míšněné tehdy u město chtiechu vníti, jiná strana chtieše brániti. Vitek Ojieřovic, ten tehdy na hradě sedieše. Ten dospěv, vnide u město spieše, chtě mě šťanóm pomoci, ale nemože proti moci. Neb Kokotovici s Volframem na špitál běžiechu a Míšněné již u městě volni biechu. Velflovici Vítka na Novém Městě řetězem přěpěchu a tu jeho i lidi zbíti chtiechu. Ale však sě té síle obránichu a koní mnoho ztratichu. Ale že řetězy biechu přěpěti, nejmiechu kudy vyníti. Tehdy Súdek, silné dietě, jednú ranú řetěz mečem přětě. Viděch, když na hrad jediechu, ano po pánu Vítkovu oři třěva sě vlečiechu. 165
Strana 166
40 Volfram špitál osěde, z druhé strany mosta Pavlík Lubický sěde. Obojí mostu dobřě brániechu a pro ně Míšněné u městě vóle nejmějiechu. Potom sě umluvichu a věžě, ospitála a pražského hradu knězi sstúpichu. Kněz hrad poruči Heřmanovi Zvieřětickému, rytieři mladému, ale přěšlechetnému, do ňehož vieru, hrdinstvo, štědrost vzvědě a příslovie zlého ijednoho do ňeho nevzvědě. 35 L 92b KAPITOLA 104 (V29a*) Ot Míšenského nemilosti Pak té nemúdrosti kněz sě dopusti, že v témdni, Heřmanovi hrad otjem, Míšňany naň vzpusti. Míšněné jechu sě země hubiti, a Čechy jímajíce, žalostívě mučiti. Nemohl-li dáti korc ovsa, Čecha zabichu, nebo jej jinak úsilé jeho zbavichu. Dlani jim prořězujíce, žíni jim provlačiechu a tak je nebožátka po hradu i jinudy vodiechu. Kněz to vida, sě smějieše, ni jim kdy co pro to dieše. 10 15 Vilém Zajiec, nelstivý přietel jazyka svého, ten udatný šlechtic je sě žěleti toho zlého. Dostřěh sě jich, zbi jich mnoho, nebo biechu hodni toho. Ten šlechtic věrný Míšňanóm cti ukráti, ni sě smiechu viec na tu stranu pak proň postáti. 166
40 Volfram špitál osěde, z druhé strany mosta Pavlík Lubický sěde. Obojí mostu dobřě brániechu a pro ně Míšněné u městě vóle nejmějiechu. Potom sě umluvichu a věžě, ospitála a pražského hradu knězi sstúpichu. Kněz hrad poruči Heřmanovi Zvieřětickému, rytieři mladému, ale přěšlechetnému, do ňehož vieru, hrdinstvo, štědrost vzvědě a příslovie zlého ijednoho do ňeho nevzvědě. 35 L 92b KAPITOLA 104 (V29a*) Ot Míšenského nemilosti Pak té nemúdrosti kněz sě dopusti, že v témdni, Heřmanovi hrad otjem, Míšňany naň vzpusti. Míšněné jechu sě země hubiti, a Čechy jímajíce, žalostívě mučiti. Nemohl-li dáti korc ovsa, Čecha zabichu, nebo jej jinak úsilé jeho zbavichu. Dlani jim prořězujíce, žíni jim provlačiechu a tak je nebožátka po hradu i jinudy vodiechu. Kněz to vida, sě smějieše, ni jim kdy co pro to dieše. 10 15 Vilém Zajiec, nelstivý přietel jazyka svého, ten udatný šlechtic je sě žěleti toho zlého. Dostřěh sě jich, zbi jich mnoho, nebo biechu hodni toho. Ten šlechtic věrný Míšňanóm cti ukráti, ni sě smiechu viec na tu stranu pak proň postáti. 166
Strana 167
(V29b8 , O českém boji s Míšňany L 93a 20 25 30 Čechy sě přěd hradem položichu a na přědhradí Korutany a Míšňany pobichu. Ten Vítek Ojieřovic hrdinsky sě jměl a ten šlechetný rytieř prvý nepřátely projel. Ale již právě jat bieše, by sě neopravil spieše. Tu zabichu Kamýka, rytieřě udatného, a Čechové jechu Apfštejnéřě, hrabí korutanského. Tu pan Jan z Strážě udatně po nepřáteléch jdieše a ovšem po nich v hrad vendieše, by byl s ním most u přiekop neletal. Na ten boj jsem jáz z města hlédal. A když Čechy s Němci boj jmiechu, tehdy Čechové Němcě u městě bijiechu. V zástupiech Čechy po městu chodiechu, ale Němci v svých domiech zatvořeni sediechu. KAPITOLA 105 (V29a8 ) (L 98a) O velikéj povodni L 98b 10 Léta ot narozemie syna božieho po tisíci po třech stech desátého v rozličných krajích taká povodeň byla, jakž mnoho vsí i s lidmi zahubila. U Litomyšle v Heřmanicích tanec i s pišcem vzala. A ta božie spústa den svatého Jakuba se stala. Druhý den v Kladště předměstie bliz vše potopila a tu na dva tisíce lidu ztopila. Zvieřata pod Kladsko na kládí řevúce ploviechu, domové cělí a v nich lidé sediechu. Tu otec od syna, mátě od dceře, syn ot otcě, dci od mateře pryč plovúce, žalostívě odpuštěnie bráchu, muž ot ženy, žena ot mužě; nebo svú smrt znamenáchu. 167
(V29b8 , O českém boji s Míšňany L 93a 20 25 30 Čechy sě přěd hradem položichu a na přědhradí Korutany a Míšňany pobichu. Ten Vítek Ojieřovic hrdinsky sě jměl a ten šlechetný rytieř prvý nepřátely projel. Ale již právě jat bieše, by sě neopravil spieše. Tu zabichu Kamýka, rytieřě udatného, a Čechové jechu Apfštejnéřě, hrabí korutanského. Tu pan Jan z Strážě udatně po nepřáteléch jdieše a ovšem po nich v hrad vendieše, by byl s ním most u přiekop neletal. Na ten boj jsem jáz z města hlédal. A když Čechy s Němci boj jmiechu, tehdy Čechové Němcě u městě bijiechu. V zástupiech Čechy po městu chodiechu, ale Němci v svých domiech zatvořeni sediechu. KAPITOLA 105 (V29a8 ) (L 98a) O velikéj povodni L 98b 10 Léta ot narozemie syna božieho po tisíci po třech stech desátého v rozličných krajích taká povodeň byla, jakž mnoho vsí i s lidmi zahubila. U Litomyšle v Heřmanicích tanec i s pišcem vzala. A ta božie spústa den svatého Jakuba se stala. Druhý den v Kladště předměstie bliz vše potopila a tu na dva tisíce lidu ztopila. Zvieřata pod Kladsko na kládí řevúce ploviechu, domové cělí a v nich lidé sediechu. Tu otec od syna, mátě od dceře, syn ot otcě, dci od mateře pryč plovúce, žalostívě odpuštěnie bráchu, muž ot ženy, žena ot mužě; nebo svú smrt znamenáchu. 167
Strana 168
20 Již tonúce, však v náději druh druhu sě zpoviedáchu, a přietelé, po nich hlediece, s pláčem vlasy s svých hlav dráchu. Pak na dřěvě kolébky s dětmi nalezechu a domovité věci po dřieví zbieráchu. Tiem přáslem voda mnoho vsí zkazila a mnoho lidí ztopila. Smiluj se pán bóh nad nimi (1) i nade všěmi jinými křesťany. 15 KAPITOLA 106 (Vzob* ) Ot krále Jana nynějšieho šlechetného L 93b 10 15 20 Když Čechové uzřěchu, že v Korutanském statku nemiechu, královnu Elžku za Jana ciesařovicě dachu a toho hrabí z Liemburka na královú stolici pozvachu a Korutanského pro Míšňany zahnachu a Jana, hrabí z Liemburka, korunovachu. Toho krále rač, bože, dlúho uzdraviti a rač jeho, tvorče, naučiti, aby milo val zemany a v své radě mieval české pány. Neb jemu cti jest s nimi dojíti a bez nich nemóž země upokojiti. Anebo jemu zemanóm uvěřiti, nebo se ctí z země jíti. Pánóm razi múdru býti, kdež mohúc, pokoj činiti. Neb vem jest lépe země samým pokojiti, než nepřietelé váši budú vás súditi, dobrých jinochóv v sobě nehubiece, neb vem jich v skóřě třěba bude viece. Razi vám, smysl svój při sobě jmějte, hostí v zemi nepúštějte. Nechcete-li v tom múdři býti, Bude sěkyra na sě dlubny činiti. L (93a) 168
20 Již tonúce, však v náději druh druhu sě zpoviedáchu, a přietelé, po nich hlediece, s pláčem vlasy s svých hlav dráchu. Pak na dřěvě kolébky s dětmi nalezechu a domovité věci po dřieví zbieráchu. Tiem přáslem voda mnoho vsí zkazila a mnoho lidí ztopila. Smiluj se pán bóh nad nimi (1) i nade všěmi jinými křesťany. 15 KAPITOLA 106 (Vzob* ) Ot krále Jana nynějšieho šlechetného L 93b 10 15 20 Když Čechové uzřěchu, že v Korutanském statku nemiechu, královnu Elžku za Jana ciesařovicě dachu a toho hrabí z Liemburka na královú stolici pozvachu a Korutanského pro Míšňany zahnachu a Jana, hrabí z Liemburka, korunovachu. Toho krále rač, bože, dlúho uzdraviti a rač jeho, tvorče, naučiti, aby milo val zemany a v své radě mieval české pány. Neb jemu cti jest s nimi dojíti a bez nich nemóž země upokojiti. Anebo jemu zemanóm uvěřiti, nebo se ctí z země jíti. Pánóm razi múdru býti, kdež mohúc, pokoj činiti. Neb vem jest lépe země samým pokojiti, než nepřietelé váši budú vás súditi, dobrých jinochóv v sobě nehubiece, neb vem jich v skóřě třěba bude viece. Razi vám, smysl svój při sobě jmějte, hostí v zemi nepúštějte. Nechcete-li v tom múdři býti, Bude sěkyra na sě dlubny činiti. L (93a) 168
Strana 169
30 Razi vem, příde-li které volenie, chovajte sě skrzě les na křivá drva chozenie. Coť sě tiem miení, znamenaj: vol svój jazyk, cizieho nechaj. Pomni, čemu tě Libušě učila, jenž v své řěči nikdie nechybila. Mnoho by bylo jiného mluviti, ale v tom chci dosti učiniti. Ta kronika mluví od narození syna božieho do léta po tisíci po třech stech po desieti čtvrtého. 25 169
30 Razi vem, příde-li které volenie, chovajte sě skrzě les na křivá drva chozenie. Coť sě tiem miení, znamenaj: vol svój jazyk, cizieho nechaj. Pomni, čemu tě Libušě učila, jenž v své řěči nikdie nechybila. Mnoho by bylo jiného mluviti, ale v tom chci dosti učiniti. Ta kronika mluví od narození syna božieho do léta po tisíci po třech stech po desieti čtvrtého. 25 169
Strana 170
POZDĚJŠÍ DOPLŇKY DOPLNĚK 1 L 97b L 98a 10 15 20 25 Léta ot narozenie syna božieho po tisíci po třech stech po desieti pátého pro mužobojstvo vsta súd neslýchaný, ni v české zemi vídaný: Rudolt z Bošovic zabil syna Věňkovi, súsedu svému, proto Věněk zabi syna jemu. Pak Rudolt zabi opět Věňkovi syna. I by to tak veliká vina, že jie ijeden nemože uložiti, až jima musichu okol v Hradci učiniti. Šest a šest dobře oděných a na jednostajných koních proti sobě v okol vjeli a tak je tvrdě v okole zavřeli. Rudoltovici jmějiechu na odění sukně zelené a Věňkovici sukně črvené. Rudoltovici se prvé dobře jmějiechu, ale tomu smysleti nechtiechu, že když porazili kterého, potom nechali choditi jeho. A ten, jenž pěš chodieše, najviec jim škodieše. Ale Věňkovici, když kterého srazili, inhed jej ku poddání připravili. Tak pak Věňkovici i získali a Rudoltovici sě na milost dali. A kakž koli nepřátelský boj lítý byl však ijeden z nich života nezbyl. Avšak jsú sobě oděnie zpodjímali a nepřátelsky sě kláli. 30 170
POZDĚJŠÍ DOPLŇKY DOPLNĚK 1 L 97b L 98a 10 15 20 25 Léta ot narozenie syna božieho po tisíci po třech stech po desieti pátého pro mužobojstvo vsta súd neslýchaný, ni v české zemi vídaný: Rudolt z Bošovic zabil syna Věňkovi, súsedu svému, proto Věněk zabi syna jemu. Pak Rudolt zabi opět Věňkovi syna. I by to tak veliká vina, že jie ijeden nemože uložiti, až jima musichu okol v Hradci učiniti. Šest a šest dobře oděných a na jednostajných koních proti sobě v okol vjeli a tak je tvrdě v okole zavřeli. Rudoltovici jmějiechu na odění sukně zelené a Věňkovici sukně črvené. Rudoltovici se prvé dobře jmějiechu, ale tomu smysleti nechtiechu, že když porazili kterého, potom nechali choditi jeho. A ten, jenž pěš chodieše, najviec jim škodieše. Ale Věňkovici, když kterého srazili, inhed jej ku poddání připravili. Tak pak Věňkovici i získali a Rudoltovici sě na milost dali. A kakž koli nepřátelský boj lítý byl však ijeden z nich života nezbyl. Avšak jsú sobě oděnie zpodjímali a nepřátelsky sě kláli. 30 170
Strana 171
DOPLNĚK 2 94d 10 15 20 Toho léta na svatého Jakuba sta sě v zemi vodú velká zhúba, vsí a domóv mnoho rušila a obilé přieliš zkazila. Při tom času u Moravě zle sě dějieše, neb Matěj z Trenčína, ten uherský hrdina, hradóv po mezech několiko držieše, s nichž Moravu všecku hubieše. Krále rada jeho naradi, že na Brodě pány sílně posadi, jenž by země bránili a před ty hrady jiezdy činili. Tehdy Matěj Uhróv mnoho sebra a třmi sty o Hradišti vše vsi vzebra a s jinými na Bahnově se založi. Tehdy Čechové nebozí, lsti uherské neznajíce, dobré rady nemajíce, klopotně se na tři sta Uhróv vybrachu a k Bahnovu se za nimi oddachu. A když na horu čeští lidé vznidu, Uhři na ně sílně vynidu. Ihned Čechy pobichu a mnoho jich Uhři na běze jechu. 25 L 94b 30 Proto král vojensky na Matějě jěde, ale když Holíče dojěde, před ním se položi a okolo jeho vojsko rozloži. Nechtě král jinak pracovati, káza kopáčóm hrad podkopati. V tom mu se nezvede, neb Matěj své kopáče na hrad vzvede. Ti sě nad náše kopáče vzkopachu, a tak náši kopánie i přestachu; 35 171
DOPLNĚK 2 94d 10 15 20 Toho léta na svatého Jakuba sta sě v zemi vodú velká zhúba, vsí a domóv mnoho rušila a obilé přieliš zkazila. Při tom času u Moravě zle sě dějieše, neb Matěj z Trenčína, ten uherský hrdina, hradóv po mezech několiko držieše, s nichž Moravu všecku hubieše. Krále rada jeho naradi, že na Brodě pány sílně posadi, jenž by země bránili a před ty hrady jiezdy činili. Tehdy Matěj Uhróv mnoho sebra a třmi sty o Hradišti vše vsi vzebra a s jinými na Bahnově se založi. Tehdy Čechové nebozí, lsti uherské neznajíce, dobré rady nemajíce, klopotně se na tři sta Uhróv vybrachu a k Bahnovu se za nimi oddachu. A když na horu čeští lidé vznidu, Uhři na ně sílně vynidu. Ihned Čechy pobichu a mnoho jich Uhři na běze jechu. 25 L 94b 30 Proto král vojensky na Matějě jěde, ale když Holíče dojěde, před ním se položi a okolo jeho vojsko rozloži. Nechtě král jinak pracovati, káza kopáčóm hrad podkopati. V tom mu se nezvede, neb Matěj své kopáče na hrad vzvede. Ti sě nad náše kopáče vzkopachu, a tak náši kopánie i přestachu; 35 171
Strana 172
neb je Uhři tepiechu a u vodě topiechu. Tu Čechy ijedné cti neučinichu, jedno že Moravu dohubichu. L 95a 45 50 55 60 Tu s svými poče se král styděti, ale i chtiechu Lipského Jindricha inhed jieti, bo je svú hanbú vinieše. Ale že mu pan Jindřich sílen bieše, proto ihned nemože jieti, ale da to Vilémovi věděti. Tolik o něm král s Vilémem rady klade, až jej Vilém i popade. Pro jeho jetie Ostrva vsta proti královi a proti panu Vilémovi, neb ten s králem věrně držieše; a také s králem Střela bieše. Ostrva na poli ležieše a zemi hubieše. Lidé královi do Prahy přijedu a odtud tajně na Ostrvu jědu. Ostrvěné se ostřehu a na ně všickni potěhu. Tu se Ostrvěné dobře jmiechu a na nich boj obdržechu. Tu z Střely nálepší jat bieše, ten sobě Sbyněk jmě jmieše. S Ostrvú jedni Němci biechu, ti Kokořici ] sloviechu. Zajieci se na nich dobře pokobi, ten ty Němce udatně pobi. 40 65 70 Tehdy král ot Zajiece chtieše Jindřicha vzieti, chtě jemu inhed hlavu stieti. Zajiec se za Jindřicha posadi a s králem se o to svadi řka: „Králi, rač to věděti, žeť se Jindřich jinak nedal jieti, 172
neb je Uhři tepiechu a u vodě topiechu. Tu Čechy ijedné cti neučinichu, jedno že Moravu dohubichu. L 95a 45 50 55 60 Tu s svými poče se král styděti, ale i chtiechu Lipského Jindricha inhed jieti, bo je svú hanbú vinieše. Ale že mu pan Jindřich sílen bieše, proto ihned nemože jieti, ale da to Vilémovi věděti. Tolik o něm král s Vilémem rady klade, až jej Vilém i popade. Pro jeho jetie Ostrva vsta proti královi a proti panu Vilémovi, neb ten s králem věrně držieše; a také s králem Střela bieše. Ostrva na poli ležieše a zemi hubieše. Lidé královi do Prahy přijedu a odtud tajně na Ostrvu jědu. Ostrvěné se ostřehu a na ně všickni potěhu. Tu se Ostrvěné dobře jmiechu a na nich boj obdržechu. Tu z Střely nálepší jat bieše, ten sobě Sbyněk jmě jmieše. S Ostrvú jedni Němci biechu, ti Kokořici ] sloviechu. Zajieci se na nich dobře pokobi, ten ty Němce udatně pobi. 40 65 70 Tehdy král ot Zajiece chtieše Jindřicha vzieti, chtě jemu inhed hlavu stieti. Zajiec se za Jindřicha posadi a s králem se o to svadi řka: „Králi, rač to věděti, žeť se Jindřich jinak nedal jieti, 172
Strana 173
75 až sem jemu prvé musil slíbiti jeho životu nic neučiniti. I nerodi jeho na smrt dáti, proto král poče se na Zajiece hněvati. Pak páni v dobrú řěč s králem vnidu a o vše dobré sě s ním snidu. Inhed pana Jindřicha pusti a své Němce přič rozpusti. DOPLNĚK 3 L 95b 10 15 20 Léta ot narozenie syna božieho po tisíc po třech stech po deseti šestého král bez zemanóv z země jide a za pól druhého léta nepřijěde. Sám šiestý se po zemiech túláše a kniežecie dvory ohledáváše. Pak se s Němci do země vráti a s nimi poče se po vší zemi bráti. Ijednomu pánu neodpustieše, pořád vši zemi žžieše. Toho se sželi Zajiecovi, točíš z Valdeka Vilémovi. I poče to mluviti: „Již žív déle nechci býti, té spústy nechci déle trpěti; chci s bohem na ty Němce jěti!“ Uzřev, že jeho sbožie Němci pálé, vece: „Nechci jim hověti dále!“ U mále poteče proti mnohu řka: „Vědě, že s ně býti nemohu, ale úfaji do pomoci svatého Václava, jenž jest mocná a věrná česká hlava. Na jeho milost chci k nim jíti. Dojev jich, je se s nimi bíti. Tehdy se zevně svatý Václav Čechóm ukáza a s sebú u boj jim káza. 25 173
75 až sem jemu prvé musil slíbiti jeho životu nic neučiniti. I nerodi jeho na smrt dáti, proto král poče se na Zajiece hněvati. Pak páni v dobrú řěč s králem vnidu a o vše dobré sě s ním snidu. Inhed pana Jindřicha pusti a své Němce přič rozpusti. DOPLNĚK 3 L 95b 10 15 20 Léta ot narozenie syna božieho po tisíc po třech stech po deseti šestého král bez zemanóv z země jide a za pól druhého léta nepřijěde. Sám šiestý se po zemiech túláše a kniežecie dvory ohledáváše. Pak se s Němci do země vráti a s nimi poče se po vší zemi bráti. Ijednomu pánu neodpustieše, pořád vši zemi žžieše. Toho se sželi Zajiecovi, točíš z Valdeka Vilémovi. I poče to mluviti: „Již žív déle nechci býti, té spústy nechci déle trpěti; chci s bohem na ty Němce jěti!“ Uzřev, že jeho sbožie Němci pálé, vece: „Nechci jim hověti dále!“ U mále poteče proti mnohu řka: „Vědě, že s ně býti nemohu, ale úfaji do pomoci svatého Václava, jenž jest mocná a věrná česká hlava. Na jeho milost chci k nim jíti. Dojev jich, je se s nimi bíti. Tehdy se zevně svatý Václav Čechóm ukáza a s sebú u boj jim káza. 25 173
Strana 174
L 96a 30 35 40 45 50 Tu Čechové dobři biechu, udatně Šváby pobichu. Slušie každému dobrým býti a své země životem brániti, pro svój jazyk i smrt přijieti: Ať toho i tvé děti budú čest mieti! Na Rýně počechu mluviti, kto by byl mohl krále pobiti. Když jim Švábi na Zajiecě pověděchu, Rýněné odpověděchu: „Neřie kajte ,Zajiec' Vilémovi, ale přijednajte jej ke lvovi řkúc: „Móž ten rytieř dobrý býti, že pro své země čest směl v taký boj jíti. lhned král pro tu škodu, aby nevšel v horší příhodu, s zemany se snide a na jich milost jide. Pro tu válku za tři léta taký hlad vznide, že proň dobře třetina lidu snide. A vlcie také lidi jediechu, že i v uodění lidi i s samostřiely dáv echu. Lidé jiné lidi tepiechu a svařiece jě jediechu. Tehdy jest nalezena jedna chudá žena, ta jest u pusté pivnici seděla, ta s svými dcerami lidi jedla. Potom také i dcery snědla, však se hladu neobránila. " 55 DOPLNĚK 4 Tehdy rytieř jeden v zemi bieše, ten Plichta z Žirotína slovieše. Ten z země vynide a do cizích zemí jide. 174
L 96a 30 35 40 45 50 Tu Čechové dobři biechu, udatně Šváby pobichu. Slušie každému dobrým býti a své země životem brániti, pro svój jazyk i smrt přijieti: Ať toho i tvé děti budú čest mieti! Na Rýně počechu mluviti, kto by byl mohl krále pobiti. Když jim Švábi na Zajiecě pověděchu, Rýněné odpověděchu: „Neřie kajte ,Zajiec' Vilémovi, ale přijednajte jej ke lvovi řkúc: „Móž ten rytieř dobrý býti, že pro své země čest směl v taký boj jíti. lhned král pro tu škodu, aby nevšel v horší příhodu, s zemany se snide a na jich milost jide. Pro tu válku za tři léta taký hlad vznide, že proň dobře třetina lidu snide. A vlcie také lidi jediechu, že i v uodění lidi i s samostřiely dáv echu. Lidé jiné lidi tepiechu a svařiece jě jediechu. Tehdy jest nalezena jedna chudá žena, ta jest u pusté pivnici seděla, ta s svými dcerami lidi jedla. Potom také i dcery snědla, však se hladu neobránila. " 55 DOPLNĚK 4 Tehdy rytieř jeden v zemi bieše, ten Plichta z Žirotína slovieše. Ten z země vynide a do cizích zemí jide. 174
Strana 175
L 96b 10 15 20 Kdež pravý boj vzvěděl, těm na pomoc jel. Byl u boji krále říského a u krále anglic kého a u mnohých bojích jiných i u příhodách rozličných. Však všudy škody zbyl a všudy s obú stranú lepší byl. Dvě stě let nenarázel se rytieř taký, jehož by chválil jazyk všaký. Ale česká kronika neumie jeho chváliti, neb pro své země čest nechtěl se potruditi. Poslúchajte, mocní páni, jenž ste ku popravě české země bohem vydáni! Chtěl-li by kto věčného jména dobyti, ten nerod pro své země čest léň býti. Tiem jména dobrého dobudete a potom s bohem ostanete. L 97a 25 30 Při tom času zle se v zemi vedieše: boji převelicí biechu a druzi v noci kradiechu. Nebo páni, jenž popravu jmějiechu, svým lidem bráti přepúštiechu; na jich lidi ižádný sáhnúti nesměl, tak ijeden dobrý pokoje nejměl. Neb bieše bieda stádci chudému, jenž jest podobno pastýři nepravému. Toho času nuože se v zemi pokázachu, jimiž zloději skot i koně z domóv stříháchu. Ta kronika mluví ot narozenie syna božieho po tisíc po třech stech sedmého. 35 175
L 96b 10 15 20 Kdež pravý boj vzvěděl, těm na pomoc jel. Byl u boji krále říského a u krále anglic kého a u mnohých bojích jiných i u příhodách rozličných. Však všudy škody zbyl a všudy s obú stranú lepší byl. Dvě stě let nenarázel se rytieř taký, jehož by chválil jazyk všaký. Ale česká kronika neumie jeho chváliti, neb pro své země čest nechtěl se potruditi. Poslúchajte, mocní páni, jenž ste ku popravě české země bohem vydáni! Chtěl-li by kto věčného jména dobyti, ten nerod pro své země čest léň býti. Tiem jména dobrého dobudete a potom s bohem ostanete. L 97a 25 30 Při tom času zle se v zemi vedieše: boji převelicí biechu a druzi v noci kradiechu. Nebo páni, jenž popravu jmějiechu, svým lidem bráti přepúštiechu; na jich lidi ižádný sáhnúti nesměl, tak ijeden dobrý pokoje nejměl. Neb bieše bieda stádci chudému, jenž jest podobno pastýři nepravému. Toho času nuože se v zemi pokázachu, jimiž zloději skot i koně z domóv stříháchu. Ta kronika mluví ot narozenie syna božieho po tisíc po třech stech sedmého. 35 175
Strana 176
DOPLNĚK 5 L 100a 10 15 20 Když se král Jan v zemi uváza, Zajiecovi s měšťany na Míšňany jěti káza. Tu se s nimi u Labe potkachu a na božie narozenie v noci boj vzachu. Když na ně okolo vsi jeti chtiechu, propade se pan Zajiec pohřiechu. Avšak tu Němce pobichu a z země je vypudichu. Potom počechu mu na Budyni škoditi, proto musi král k Budyni jeti. Za sobú káza měšťanóm jíti, chtě kotem jeho dobyti. Tu před Budyní ležiechu, až jeho i dobychu. Pak zemené mezi králem a královú tak radichu, až je spolu i svadichu. Králová u městě s Zajiecem bieše, král s zemany pražský hrad jmějieše. Král jede s mocí, chtě města dobyti a chtě svú královú zabiti. Zajiecovi lidé města bránichu a královi jeho nepoddachu. Král z toho je se hněvati, káza vše města zapalovati. Tú válkú zemi mnoho zlého učinichu, až je potom však smířichu. 25 DOPLNĚK 6 L 100b Potom král na Rakúského jěde, tu u boj veliký velmi vnide. Den svatého Václava boj vzechu a to mnozí viděchu: u vojště svatého Václava, an české vojsko požehnává, 176
DOPLNĚK 5 L 100a 10 15 20 Když se král Jan v zemi uváza, Zajiecovi s měšťany na Míšňany jěti káza. Tu se s nimi u Labe potkachu a na božie narozenie v noci boj vzachu. Když na ně okolo vsi jeti chtiechu, propade se pan Zajiec pohřiechu. Avšak tu Němce pobichu a z země je vypudichu. Potom počechu mu na Budyni škoditi, proto musi král k Budyni jeti. Za sobú káza měšťanóm jíti, chtě kotem jeho dobyti. Tu před Budyní ležiechu, až jeho i dobychu. Pak zemené mezi králem a královú tak radichu, až je spolu i svadichu. Králová u městě s Zajiecem bieše, král s zemany pražský hrad jmějieše. Král jede s mocí, chtě města dobyti a chtě svú královú zabiti. Zajiecovi lidé města bránichu a královi jeho nepoddachu. Král z toho je se hněvati, káza vše města zapalovati. Tú válkú zemi mnoho zlého učinichu, až je potom však smířichu. 25 DOPLNĚK 6 L 100b Potom král na Rakúského jěde, tu u boj veliký velmi vnide. Den svatého Václava boj vzechu a to mnozí viděchu: u vojště svatého Václava, an české vojsko požehnává, 176
Strana 177
10 na Němce mečem mává a velikú jim hruozu dává. Tu se Čechové hrdinsky mějiechu, bratra jemu s pěti sty jechu. V tom boji pana Plichtu zabichu a mnoho koňóv Čechové ztratichu. Na tom miestě kostel postavichu a svatému Václavu jej oslavichu. 20 25 Potom do Šváb král Jan jdieše. Jednomu kupci u blátě vuoz vězieše. Král káza jemu pomáhati, svuoj kuoň napřed uvázati. Tehdy král na koně ponuče i vytrže z bláta vuoz rúče. Kupec královi kuoň vráti i je se jemu děkovati. Král zasmiev se jemu vece: „A, nemúdrý člověče! Neslušieť na vozném koni seděti králi, bóh dajt zaň sto hřiven dali. Kupec na králuov kuoň vsede a k městu vesel přijěde. Za kuoň mu dvadsěti hřiven dachu a krále českého čest poznachu. 15 30 DOPLNĚK 7 (L 97b) Želej, české pokolenie, škody, jenž se stala nénie: sšel ctný pan Vilém z Valdeka, přietel českého jazyka; tak žalostívě pohřiechu, jehož čest všě Čechy jmiechu a vše pro svú pravú vieru a cizozemskú zlú nevěru. 12 Dalimilova kronika 177
10 na Němce mečem mává a velikú jim hruozu dává. Tu se Čechové hrdinsky mějiechu, bratra jemu s pěti sty jechu. V tom boji pana Plichtu zabichu a mnoho koňóv Čechové ztratichu. Na tom miestě kostel postavichu a svatému Václavu jej oslavichu. 20 25 Potom do Šváb král Jan jdieše. Jednomu kupci u blátě vuoz vězieše. Král káza jemu pomáhati, svuoj kuoň napřed uvázati. Tehdy král na koně ponuče i vytrže z bláta vuoz rúče. Kupec královi kuoň vráti i je se jemu děkovati. Král zasmiev se jemu vece: „A, nemúdrý člověče! Neslušieť na vozném koni seděti králi, bóh dajt zaň sto hřiven dali. Kupec na králuov kuoň vsede a k městu vesel přijěde. Za kuoň mu dvadsěti hřiven dachu a krále českého čest poznachu. 15 30 DOPLNĚK 7 (L 97b) Želej, české pokolenie, škody, jenž se stala nénie: sšel ctný pan Vilém z Valdeka, přietel českého jazyka; tak žalostívě pohřiechu, jehož čest všě Čechy jmiechu a vše pro svú pravú vieru a cizozemskú zlú nevěru. 12 Dalimilova kronika 177
Strana 178
10 Přěpadl se meč země české, jenž tupil hlavy německé, na všě strany Čechóv bráně; škoda Čechóv jest v tom páně! 15 By Čechy právě věděli, co sú jeho škodú vzeli, teprv by právě pykali, k bohu jeho žalovali. 20 Ti, ješto sú rádi tomu, snad pohřiechu přijdú k tomu, že by jeho na pomoc z novu vykopali rádi z rovu. Zlá příhodo, co si zděla, coslis toho zisku jměla? Co šlechetných pánóv střela, v nově jest v rovu zavřela! L 97b 25 Žlebského Čeňka mladého, Vartmberka hrdin ného, Hynka Húsku spravedlného a Viléma opravného. 30 Pravé božie přepuštěnie nad českými pány nynie, jenž se pohřiechu stalo, daj bóh, by to již přestalo. 35 Již vše cesty otevřeny, jenž byly tvrdě zavřěny; donidž Zajiec křepek bieše, na vše strany jich střežieše. Proto sú se Němci sřekli, svá tenata sú polékli, 178
10 Přěpadl se meč země české, jenž tupil hlavy německé, na všě strany Čechóv bráně; škoda Čechóv jest v tom páně! 15 By Čechy právě věděli, co sú jeho škodú vzeli, teprv by právě pykali, k bohu jeho žalovali. 20 Ti, ješto sú rádi tomu, snad pohřiechu přijdú k tomu, že by jeho na pomoc z novu vykopali rádi z rovu. Zlá příhodo, co si zděla, coslis toho zisku jměla? Co šlechetných pánóv střela, v nově jest v rovu zavřela! L 97b 25 Žlebského Čeňka mladého, Vartmberka hrdin ného, Hynka Húsku spravedlného a Viléma opravného. 30 Pravé božie přepuštěnie nad českými pány nynie, jenž se pohřiechu stalo, daj bóh, by to již přestalo. 35 Již vše cesty otevřeny, jenž byly tvrdě zavřěny; donidž Zajiec křepek bieše, na vše strany jich střežieše. Proto sú se Němci sřekli, svá tenata sú polékli, 178
Strana 179
40 v nich Zajíčka zatratili, aby v Čechách mocni byli. Čechové, račte rozuměti, to za pravú pravdu jmieti: lstívě vám tenata váží, chovajte se jich, vám razi. 45 To ten ctný pan Vilém Zajiec vždy bránil Čechóv náviec po vše časy, kdež moha. Prosmež zaň všickni boha! 50 Když dorostú Zajiečenci, budú s nimi v hoři Němci, ot nichž pan Vilém snide a v zemi pohřiechu vnide. DOPLNĚK 8 Z 97a Když dorostú Zajiečenci, budú s nimi v hoři Němci a najviece Bavořici, ti nevěrní žahúrníci; od nichž pan Vilém snide a v zemi pohřiechu vnide. Vepřěvie hlavě pohřiechu kly se podetřěly biechu. 10 Mysltež o to, Zajiečkové, mějte srdce jako lvové, o to se dobřě pokuste, zuby té hlavě nabruste. Povyštež svého Valdeka, jehož sě každý Němec leká, 179
40 v nich Zajíčka zatratili, aby v Čechách mocni byli. Čechové, račte rozuměti, to za pravú pravdu jmieti: lstívě vám tenata váží, chovajte se jich, vám razi. 45 To ten ctný pan Vilém Zajiec vždy bránil Čechóv náviec po vše časy, kdež moha. Prosmež zaň všickni boha! 50 Když dorostú Zajiečenci, budú s nimi v hoři Němci, ot nichž pan Vilém snide a v zemi pohřiechu vnide. DOPLNĚK 8 Z 97a Když dorostú Zajiečenci, budú s nimi v hoři Němci a najviece Bavořici, ti nevěrní žahúrníci; od nichž pan Vilém snide a v zemi pohřiechu vnide. Vepřěvie hlavě pohřiechu kly se podetřěly biechu. 10 Mysltež o to, Zajiečkové, mějte srdce jako lvové, o to se dobřě pokuste, zuby té hlavě nabruste. Povyštež svého Valdeka, jehož sě každý Němec leká, 179
Strana 180
15 aby se to slovútné heslo po všech Bavořiech rozneslo. Z 97b 20 Prosmež svatého Václava, aby ta vepřová hlava by se ještě obránila a své kly naostřila. Pomoz nám, svatý Vojtěchu, dada Čechóm útěchu, aby ten přežádúcí štít s tebú rozšířil svatý Vít. 25 Zajiečkové, toť jest má rada, aby Němcóm rostla brada, pakli nebude v tom dosti, jakož libo, to tak pomsti. 30 Zajiečkové, tento smutek již obrátíme v dobrý skutek a vždy se křěpce majíc a na Němce netbajíc. 35 Mstětež Viléma Zajiečka, jenž uhase jako sviečka. Proto jsú se v Čechách Švábi rozdýmali jako žáby. 40 Prostež vy, křestané, a najviece čeští zemané, by se páně Vilémóv pramen rozplodil. Rcetež všichni Amen. 180
15 aby se to slovútné heslo po všech Bavořiech rozneslo. Z 97b 20 Prosmež svatého Václava, aby ta vepřová hlava by se ještě obránila a své kly naostřila. Pomoz nám, svatý Vojtěchu, dada Čechóm útěchu, aby ten přežádúcí štít s tebú rozšířil svatý Vít. 25 Zajiečkové, toť jest má rada, aby Němcóm rostla brada, pakli nebude v tom dosti, jakož libo, to tak pomsti. 30 Zajiečkové, tento smutek již obrátíme v dobrý skutek a vždy se křěpce majíc a na Němce netbajíc. 35 Mstětež Viléma Zajiečka, jenž uhase jako sviečka. Proto jsú se v Čechách Švábi rozdýmali jako žáby. 40 Prostež vy, křestané, a najviece čeští zemané, by se páně Vilémóv pramen rozplodil. Rcetež všichni Amen. 180
Strana 181
TEXTOVĚ KRITICKÉ POZNÁMKY Rukopisy a vydání kroniky — Ediční zásady O významném postavení rýmované kroniky t. ř. Dalimila mezi staročeskými památkami literárními svědčí dvě věci. Především dosvědčuje oblibu této kroniky řada opisů, dochovaných celých nebo jen v zlomcích. Za druhé svědčí o její živosti a aktuálnosti skutečnost, že každý dochovaný opis je do jisté míry novou úpravou textu kroniky. Obvykle se mluví o třech redakcích Dalimilovy kroniky. Přitom se za první redakci považuje původní verse neznámého autora, dosvědčená staro- bylými zlomky a třemi rukopisy: Cambridžským, Františkánským a Vídeňským (C, F, V); za druhou redakci se považuje přepracování a rozšíření kroniky vzniklé v polovině 15. stol. a dosvědčené čtyřmi rukopisy: Lobkovickým, Cerronským, Für stenberským a Pelclovým (L, Cr, Fs, P); třetí redakcí se pak myslí stylistické pře pracování zapsané v jediném rukopise Zebererově (Z), psaném r. 1459 Janem Pins vičkou — Pinvička se také považuje za autora této úpravy. Není ovšem žádného ostrého předělu mezi jednotlivými redakcemi, naopak rukopisy samy ukazují pozvolný růst textu kroniky. Proto předpoklad tří redakcí je spíš jen pracovní pomůckou než odrazem jasně ohraničených etap ve vývoji textu kroniky. Známe dnes tyto rukopisné zápisy Dalimilovy kroniky: 1. Zlomky Hanušovy (H), 2 pergamenové dvoulisty, nalezené r. 1861 pražským ně- meckým historikem Konstantinem Höflerem, popsané a vydané I. J. Hanušem (CČM 1861, 116 sl. a 209 sl.). Pocházejí z 1. poloviny 14. stol. a obsahují text kap. 30—32 a 39—42. Jsou uloženy v Národní a universitní knihovně v Praze (XVIIJ 17, č. 1). Text kroniky v nich je velmi starobylý, nepochybně shodný s původním zápisem kroniky nebo je mu velmi blízký. 2. Po této stránce stojí Hanušovým zlomkům blízko zlomky Hradecké (Hr). Jsou to dva pergamenové listy rovněž z 1. poloviny 14. stol. Po prvé byly otištěny u Jirečka (Prameny 3, str. 252—3), obsahují úryvky textu kap. 3, 8, 9 a 10. Jsou uloženy v knihovně Národního musea v Praze (1 Ac 57). 3. Starobylá čtení mají i zlomky Křižovnické a Klementinské (KK), nalezené J. Truhlářem a jím vydané v LF 1891, 99 sl. a 344 sl. Jsou to proužky 4 různých dvou listů z téhož rukopisu, pocházejícího z 1. poloviny 14. stol. Obsahují části kap. 67, 68, 69, 75, 83, 85, 93, 94. Křižovnické zlomky, nalezené a původně chované v knihovně křižovnického kláštera v Praze, jsou dnes v Stát. ústř. archivu v Praze, Klementinské zlomky jsou uloženy v pražské Národní a universitní knihovně (XVII J 17, č. 12). 4. Těmto nejstarším zlomkům stojí velmi blízko rukopis Cambridžský (C). Je to pergamenový rukopis malého formátu (15X 10,5 cm), byl nalezen a je uložen v knihovně Trinity College v Cambridgi v Anglii; nalezl jej r. 1874 knihovník Robert Sinker, určil 181
TEXTOVĚ KRITICKÉ POZNÁMKY Rukopisy a vydání kroniky — Ediční zásady O významném postavení rýmované kroniky t. ř. Dalimila mezi staročeskými památkami literárními svědčí dvě věci. Především dosvědčuje oblibu této kroniky řada opisů, dochovaných celých nebo jen v zlomcích. Za druhé svědčí o její živosti a aktuálnosti skutečnost, že každý dochovaný opis je do jisté míry novou úpravou textu kroniky. Obvykle se mluví o třech redakcích Dalimilovy kroniky. Přitom se za první redakci považuje původní verse neznámého autora, dosvědčená staro- bylými zlomky a třemi rukopisy: Cambridžským, Františkánským a Vídeňským (C, F, V); za druhou redakci se považuje přepracování a rozšíření kroniky vzniklé v polovině 15. stol. a dosvědčené čtyřmi rukopisy: Lobkovickým, Cerronským, Für stenberským a Pelclovým (L, Cr, Fs, P); třetí redakcí se pak myslí stylistické pře pracování zapsané v jediném rukopise Zebererově (Z), psaném r. 1459 Janem Pins vičkou — Pinvička se také považuje za autora této úpravy. Není ovšem žádného ostrého předělu mezi jednotlivými redakcemi, naopak rukopisy samy ukazují pozvolný růst textu kroniky. Proto předpoklad tří redakcí je spíš jen pracovní pomůckou než odrazem jasně ohraničených etap ve vývoji textu kroniky. Známe dnes tyto rukopisné zápisy Dalimilovy kroniky: 1. Zlomky Hanušovy (H), 2 pergamenové dvoulisty, nalezené r. 1861 pražským ně- meckým historikem Konstantinem Höflerem, popsané a vydané I. J. Hanušem (CČM 1861, 116 sl. a 209 sl.). Pocházejí z 1. poloviny 14. stol. a obsahují text kap. 30—32 a 39—42. Jsou uloženy v Národní a universitní knihovně v Praze (XVIIJ 17, č. 1). Text kroniky v nich je velmi starobylý, nepochybně shodný s původním zápisem kroniky nebo je mu velmi blízký. 2. Po této stránce stojí Hanušovým zlomkům blízko zlomky Hradecké (Hr). Jsou to dva pergamenové listy rovněž z 1. poloviny 14. stol. Po prvé byly otištěny u Jirečka (Prameny 3, str. 252—3), obsahují úryvky textu kap. 3, 8, 9 a 10. Jsou uloženy v knihovně Národního musea v Praze (1 Ac 57). 3. Starobylá čtení mají i zlomky Křižovnické a Klementinské (KK), nalezené J. Truhlářem a jím vydané v LF 1891, 99 sl. a 344 sl. Jsou to proužky 4 různých dvou listů z téhož rukopisu, pocházejícího z 1. poloviny 14. stol. Obsahují části kap. 67, 68, 69, 75, 83, 85, 93, 94. Křižovnické zlomky, nalezené a původně chované v knihovně křižovnického kláštera v Praze, jsou dnes v Stát. ústř. archivu v Praze, Klementinské zlomky jsou uloženy v pražské Národní a universitní knihovně (XVII J 17, č. 12). 4. Těmto nejstarším zlomkům stojí velmi blízko rukopis Cambridžský (C). Je to pergamenový rukopis malého formátu (15X 10,5 cm), byl nalezen a je uložen v knihovně Trinity College v Cambridgi v Anglii; nalezl jej r. 1874 knihovník Robert Sinker, určil 181
Strana 182
jej anglický slavista A. H. Wratislav; Wratislawův opis je v knihovně Národního musea v Praze (V B 11). Nyní jsou v knihovně Národního musea a v Kabinetu filologické dokumentace ČSAV uloženy nové snímky rukopisu. Paleografické vydání pořídil Em. Mourek r. 1892 (2. vyd. r. 1910). Tento rukopis byl psán brzy po r. 1350. Není to opis pečlivý; písařovu spěchu je třeba přičíst na vrub řadu chyb. Největším ne- dostatkem rukopisu je to, že od 52. kap. jsou vynechány rozsáhlé části kapitol i celé kapitoly, celkem několik set veršů. Opisovač zřejmě s prací pospíchal a krátil si ji me chanickým vynecháváním. Z rukopisu byly vytrženy poslední listy, není úplný; text končí kap. 100 (uprostřed v. 32). 5. S rukopisem Cambridžským je příbuzný — snad oba rukopisy byly opsány ze společné předlohy — rukopis Františkánský (F). Tento papírový rukopis — dnes zčásti nečitelný — byl majetkem pražských františkánů, odtud jeho název; naposledy byl součástí rukopisné sbírky (č. 309) pražské lobkovické knihovny, nyní je uložen v Národní a universitní knihovně (XXIII F 39). Je to papírový rukopis. Na prvních 132 listech je zapsán český překlad biblických knih, opsaný r. 1440. Pak následuje soupis knížat, králů a biskupů českých podle kroniky do Jana Lucemburského. Kro nika Dalimilova je zapsána na dalších 74 listech. Opis je datován přípiskem na l. 74a: a tiemto písmem jest napsána léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého čtyřicátého u plně v tu sobotu před novým létem léta etc. čtyřidcátého prvnieho, druhého léta po moru okolo Hory a v jiných krajích okolních. Franěk Všerobský toto psal panu Tómovi, mlynáři u Hory v Černém mlýně. Budiž buch pochválen. — Odchylek od rukopisu C je v tomto rukopise málo. Vesměs jde o písařské úpravy gramatického rázu. Textových změn je jen několik. Četnější jsou textové změny, společné s C, proti ostatním rukopisům a nej- spíše i proti prvotnímu zápisu kroniky. Rukopis však nikde nevybočuje z rámce pů vodní verse. 6. Poměrně starobylý, po textové stránce z největší části s dosavad jmenovanými rukopisy příbuzný, přece však jiného typu je rukopis Vídeňský (V). Je to pergamenový rukopis z konce 14. stol., mající 30 listů folia (21X30,5 cm); ze sbírek cerronských se dostal do Národní knihovny ve Vídni a tam je dosud uložen (series nova 44). Pokud se rozlišují redakce kroniky, je to kompromisní rukopis mezi první a druhou redakcí. Nemá sice rozšíření a přídavky druhé redakce, ale původní text kroniky, zapsaný v rukopisech a zlomcích dříve jmenovaných, je na některých místech upraven. Ruko pisy tzv. druhé redakce tyto úpravy vesměs převzaly. Je to tedy předlohový typ ru kopisu; na základě takového typu druhá redakce vznikala. Do závěru kroniky jsou vloženy dodatečné kapitoly, přikomponované přídavky ke kronice Dalimilově (podle Jirečka „přídavky druhé redakcí“), které zřejmě nejsou záležitostí druhé redakce, nýbrž byly napsány jako doplněk nebo pokračování kroniky ještě před vznikem tzv. druhé redakce. Rukopis V přesně řečeno je doklad prvního stadia růstu textu Dali- milovy kroniky. 7. S rukopisem Vídeňským se vcelku shoduje rukopis Strahovský (S). Je to fragment (prvních 14 kapitol) Dalimilovy kroniky, zapsaný na deseti listech (220b—223b) rukopis, ného papírového sborníku uloženého v knihovně býv. premonstrátského kláštera na 182
jej anglický slavista A. H. Wratislav; Wratislawův opis je v knihovně Národního musea v Praze (V B 11). Nyní jsou v knihovně Národního musea a v Kabinetu filologické dokumentace ČSAV uloženy nové snímky rukopisu. Paleografické vydání pořídil Em. Mourek r. 1892 (2. vyd. r. 1910). Tento rukopis byl psán brzy po r. 1350. Není to opis pečlivý; písařovu spěchu je třeba přičíst na vrub řadu chyb. Největším ne- dostatkem rukopisu je to, že od 52. kap. jsou vynechány rozsáhlé části kapitol i celé kapitoly, celkem několik set veršů. Opisovač zřejmě s prací pospíchal a krátil si ji me chanickým vynecháváním. Z rukopisu byly vytrženy poslední listy, není úplný; text končí kap. 100 (uprostřed v. 32). 5. S rukopisem Cambridžským je příbuzný — snad oba rukopisy byly opsány ze společné předlohy — rukopis Františkánský (F). Tento papírový rukopis — dnes zčásti nečitelný — byl majetkem pražských františkánů, odtud jeho název; naposledy byl součástí rukopisné sbírky (č. 309) pražské lobkovické knihovny, nyní je uložen v Národní a universitní knihovně (XXIII F 39). Je to papírový rukopis. Na prvních 132 listech je zapsán český překlad biblických knih, opsaný r. 1440. Pak následuje soupis knížat, králů a biskupů českých podle kroniky do Jana Lucemburského. Kro nika Dalimilova je zapsána na dalších 74 listech. Opis je datován přípiskem na l. 74a: a tiemto písmem jest napsána léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého čtyřicátého u plně v tu sobotu před novým létem léta etc. čtyřidcátého prvnieho, druhého léta po moru okolo Hory a v jiných krajích okolních. Franěk Všerobský toto psal panu Tómovi, mlynáři u Hory v Černém mlýně. Budiž buch pochválen. — Odchylek od rukopisu C je v tomto rukopise málo. Vesměs jde o písařské úpravy gramatického rázu. Textových změn je jen několik. Četnější jsou textové změny, společné s C, proti ostatním rukopisům a nej- spíše i proti prvotnímu zápisu kroniky. Rukopis však nikde nevybočuje z rámce pů vodní verse. 6. Poměrně starobylý, po textové stránce z největší části s dosavad jmenovanými rukopisy příbuzný, přece však jiného typu je rukopis Vídeňský (V). Je to pergamenový rukopis z konce 14. stol., mající 30 listů folia (21X30,5 cm); ze sbírek cerronských se dostal do Národní knihovny ve Vídni a tam je dosud uložen (series nova 44). Pokud se rozlišují redakce kroniky, je to kompromisní rukopis mezi první a druhou redakcí. Nemá sice rozšíření a přídavky druhé redakce, ale původní text kroniky, zapsaný v rukopisech a zlomcích dříve jmenovaných, je na některých místech upraven. Ruko pisy tzv. druhé redakce tyto úpravy vesměs převzaly. Je to tedy předlohový typ ru kopisu; na základě takového typu druhá redakce vznikala. Do závěru kroniky jsou vloženy dodatečné kapitoly, přikomponované přídavky ke kronice Dalimilově (podle Jirečka „přídavky druhé redakcí“), které zřejmě nejsou záležitostí druhé redakce, nýbrž byly napsány jako doplněk nebo pokračování kroniky ještě před vznikem tzv. druhé redakce. Rukopis V přesně řečeno je doklad prvního stadia růstu textu Dali- milovy kroniky. 7. S rukopisem Vídeňským se vcelku shoduje rukopis Strahovský (S). Je to fragment (prvních 14 kapitol) Dalimilovy kroniky, zapsaný na deseti listech (220b—223b) rukopis, ného papírového sborníku uloženého v knihovně býv. premonstrátského kláštera na 182
Strana 183
Strahově (DG III 7). Sborník byl psán v třicátých až čtyřicátých letech 15. stol. Opi sovač měl zřejmě po ruce aspoň dva rukopisy, protože vedle textu, jím přijatého za základní uvádí na několika místech čtení odlišná. Jím přijatý text je blízký textu rukopisu V. Je to tedy po textové stránce rukopis eklektický uvnitř tzv. první redakce, dosvědčující růst kroniky a první stadium tohoto růstu. 8. Nepochybně eklektický, a to zhruba téhož typu jako u zlomku Strahovského, je také text zlomku Olomouckého (Ol). Je to pergamenový list, pocházející z 2. poloviny 14. stol., nalezený r. 1833 a Národnímu museu darovaný Antonínem Bočkem, profes sorem v Olomouci. Obsahuje konec kap. 10 a začátek 11. Je uložen v knihovně Ná- rodního musea v Praze (1 Ac 65). Otištěn je u Jirečka (Prameny 3, str. 254). 9. Z textu, doloženého v rukopise Vídeňském, vychází nové zpracování kroniky, dosvědčené rukopisem Lobkovickým (L). Je to pergamenový rukopis z 1. poloviny 15. stol. o 99 listech malého formátu (14X10 cm), chovaný dříve v pražské lobkovické knihovně (č. 333) a dnes uložený v Národní a universitní knihovně (XXIII G 87). První pergamenový list je vyříznut, ale ze zachovaného proužku při hřbetu je vidět, že na listě 1 byl začátek textu a že byl ozdoben velkou barevnou iniciálou — je zacho- vána část kresby a zelené barevné plochy. Text začíná slovy viece snažiti v. 48 před mluvy. Místo chybějícího prvního listu byla k rukopisu přivázána složka papíru (6 listů) a počátek kroniky rekonstruován: na listu 5a je okreslen titulní list Ješínova vydání a na 1. 5b—6b z téhož vydání doplněna chybějící část předmluvy. Na přivázané listy papíru na konci rukopisu byl pak opsán z Ješínova vydání „Vejtah slov některých nesrozumitedlnějších“. Rukopis je psán úhledným písmem, které je na prvních listech místy silně poškozeno. Text je rozdělen na kapitoly, každá kapitola začíná červenou iniciálou (většinou přes 3 řádky); většina kapitol je očíslována, zřejmě dodatečně, na okraji. Po straně textu jsou různé přípisky. Mimo opravy opisovače a mimo doplňky téměř současné (o nich bude ještě řeč) jsou to většinou obsahová hesla anebo věcný komentář, psaný pozdním rezavým písmem kurentním. Stejnou rukou jako tyto pozdní přípisky jsou dodatečně ozdobeny červené iniciály, a to střídavě jednak fialovou barvou, jednak červenou barvou, která zrezavěla. Po textové stránce se z nej- větší části shoduje text Lobkovického rukopisu s textem rukopisu Vídeňského. Na některých místech je však textově aktualisované znění základního podání kroniky roz- šířeno o nové přídavky, rozvedení motivů a o motivy nové, takže tento rukopis před stavuje novou textovou úpravu kroniky. Nelze ho však bez výhrad označit za jeden z rukopisů,druhé redakce“, jak bývá tradičně označován. Tento rukopis je ve skuteč nosti jen článkem ve vývojové řadě, a to článkem zvláště důležitým. Vznikal jako opis, opět dotvářející jednou již přetvořený a rozšířený text kroniky, a to nad znění vídeňské směrem k tzv. druhé redakci. Při vzniku rukopisu nebyla to nějaká již plně vyhraněná „nová“ redakce. Teprve hotový rukopis byl ještě dále textově přepracován. Byly do něho vloženy nové, další přídavky, shodné s jinými rukopisy, snad z některého z nich převzaté. Tyto vsuvky byly připsány na okraji (je jich 10 k původním 32, přímo do textu vkomponovaným), a to jiným písařem (to postřehl už Jireček v pojednání Ueber die Reimchronik des sogenannten Dalimil, insbesondere über die Handschriften der 183
Strahově (DG III 7). Sborník byl psán v třicátých až čtyřicátých letech 15. stol. Opi sovač měl zřejmě po ruce aspoň dva rukopisy, protože vedle textu, jím přijatého za základní uvádí na několika místech čtení odlišná. Jím přijatý text je blízký textu rukopisu V. Je to tedy po textové stránce rukopis eklektický uvnitř tzv. první redakce, dosvědčující růst kroniky a první stadium tohoto růstu. 8. Nepochybně eklektický, a to zhruba téhož typu jako u zlomku Strahovského, je také text zlomku Olomouckého (Ol). Je to pergamenový list, pocházející z 2. poloviny 14. stol., nalezený r. 1833 a Národnímu museu darovaný Antonínem Bočkem, profes sorem v Olomouci. Obsahuje konec kap. 10 a začátek 11. Je uložen v knihovně Ná- rodního musea v Praze (1 Ac 65). Otištěn je u Jirečka (Prameny 3, str. 254). 9. Z textu, doloženého v rukopise Vídeňském, vychází nové zpracování kroniky, dosvědčené rukopisem Lobkovickým (L). Je to pergamenový rukopis z 1. poloviny 15. stol. o 99 listech malého formátu (14X10 cm), chovaný dříve v pražské lobkovické knihovně (č. 333) a dnes uložený v Národní a universitní knihovně (XXIII G 87). První pergamenový list je vyříznut, ale ze zachovaného proužku při hřbetu je vidět, že na listě 1 byl začátek textu a že byl ozdoben velkou barevnou iniciálou — je zacho- vána část kresby a zelené barevné plochy. Text začíná slovy viece snažiti v. 48 před mluvy. Místo chybějícího prvního listu byla k rukopisu přivázána složka papíru (6 listů) a počátek kroniky rekonstruován: na listu 5a je okreslen titulní list Ješínova vydání a na 1. 5b—6b z téhož vydání doplněna chybějící část předmluvy. Na přivázané listy papíru na konci rukopisu byl pak opsán z Ješínova vydání „Vejtah slov některých nesrozumitedlnějších“. Rukopis je psán úhledným písmem, které je na prvních listech místy silně poškozeno. Text je rozdělen na kapitoly, každá kapitola začíná červenou iniciálou (většinou přes 3 řádky); většina kapitol je očíslována, zřejmě dodatečně, na okraji. Po straně textu jsou různé přípisky. Mimo opravy opisovače a mimo doplňky téměř současné (o nich bude ještě řeč) jsou to většinou obsahová hesla anebo věcný komentář, psaný pozdním rezavým písmem kurentním. Stejnou rukou jako tyto pozdní přípisky jsou dodatečně ozdobeny červené iniciály, a to střídavě jednak fialovou barvou, jednak červenou barvou, která zrezavěla. Po textové stránce se z nej- větší části shoduje text Lobkovického rukopisu s textem rukopisu Vídeňského. Na některých místech je však textově aktualisované znění základního podání kroniky roz- šířeno o nové přídavky, rozvedení motivů a o motivy nové, takže tento rukopis před stavuje novou textovou úpravu kroniky. Nelze ho však bez výhrad označit za jeden z rukopisů,druhé redakce“, jak bývá tradičně označován. Tento rukopis je ve skuteč nosti jen článkem ve vývojové řadě, a to článkem zvláště důležitým. Vznikal jako opis, opět dotvářející jednou již přetvořený a rozšířený text kroniky, a to nad znění vídeňské směrem k tzv. druhé redakci. Při vzniku rukopisu nebyla to nějaká již plně vyhraněná „nová“ redakce. Teprve hotový rukopis byl ještě dále textově přepracován. Byly do něho vloženy nové, další přídavky, shodné s jinými rukopisy, snad z některého z nich převzaté. Tyto vsuvky byly připsány na okraji (je jich 10 k původním 32, přímo do textu vkomponovaným), a to jiným písařem (to postřehl už Jireček v pojednání Ueber die Reimchronik des sogenannten Dalimil, insbesondere über die Handschriften der 183
Strana 184
selben, Zprávy o zasedání KČSN v Praze, roč. 1876, str. 263). Součástí rukopisu byly dodatečně přidané kapitoly, známé ze znění rukopisu Vídeňského (v našem vydání označené Dopl. 1, 2, 3, 4), nad znění V byla přidána jedna kapitola (Žalozpěv nad smrtí Viléma Zajíce z Valdeka — v našem vydání Dopl. 7; upravovatel rukopisu připsal ještě na volný poslední list další přídavky, jinde nezapsané (o králi Janovi — v našem vydání Dopl. 5 a 6). Tak byl tento rukopis dodatečně „zredigován“. Díváme-li se na něj z hlediska vývoje textu kroniky, lze o něm stručně říci: je u něho třeba rozlišit dvě písařské vrstvy a tedy i dvě úpravy. Beresli se za východisko původní podoba rukopisu, jak byl napsán, je dokladem druhé etapy postupujícího růstu textu kroniky. Bere-li se za východisko konečná, upravená podoba (tak je tomu v tomto vydání), je dokladem třetí, tedy opět další etapy růstu textu. 10. S textem, který je zachován v doplněném Lobkovickém rukopise, souvisí jiné úpravy textu, zejména nejširší úprava, zachovaná v rukopise Cerronském (Cr). Je to papírový rukopis, psaný r. 1443, dříve majetek J. P. Cerroniho, dnes uložený v archivu býv. země Moravskoslezské v Brně. Kronika Dalimilova je v něm zapsána v druhé části, od listu 27. Je to opis hotové úpravy, psaný několika písaři, a to nejspíše současně na volné složky. Text kroniky vychází z textu Lobkovického rukopisu (není ovšem nutno předpokládat, že by rukopis vznikl přímo opisováním a doplňováním Lobko- vického rukopisu, závislost je zřejmě složitější), přejímá řadu jeho přídavků a přidává další; má celkem 74 přídavků do základního znění kroniky. Zaznamenává i některé přidané kapitoly, zapsané ve Vídeňském a Lobkovickém rukopise (v našem vydání Dopl. 2, 3, 4). Representuje tedy čtvrté stadium růstu textu kroniky. 11. Podobným způsobem jako Cerronský rukopis, ale nejspíše bez přímé závislosti na něm, vznikl rukopis Pelclův (P), nazývaný podle jednoho z majitelů, obrozenského historika Františka Martina Pelcla. Tento rukopis byl uložen v thunovské knihovně v Děčíně, dnes je součástí rukopisné sbírky Národní a universitní knihovny v Praze (XIX B 9). Je to papírový rukopis, psaný asi v polovině 15. stol. Text má četné shody se zněním rukopisu Lobkovického jakožto výchozího, má však řadu přídavků (celkem je jich 58 k základnímu znění kroniky), zčásti shodných se zněním rukopisu Cerron- ského, zčásti nových (ani všechny přídavky cerronské nejsou v tomto rukopise obsa- ženy). Dosvědčuje růst textu kroniky, zčásti paralelně s textem cerronským a na něm nezávisle, zčásti pod vlivem vývoje textu směřujícího k textu cerronskému. Je to doklad pátého stadia ve vývoji textu kroniky, paralelního se stadiem čtvrtým, ale přitom na něm částečně závislého. 12. Dokladem zvláštního vývojového obratu při růstu textu Dalimilovy kroniky je rukopis Fürstenberský (Fs). Je to papírový rukopis z konce 15. stol., dosti nedbale psaný, chovaný dnes v knihovně na Křivoklátě (Id 36). Po stránce textové je to rukopis smíšený, opírající se jednak o znění Cerronského rukopisu, jednak o znění rukopisu Pelclova — přes oba tyto rukopisy souvisí i s rukopisem Lobkovickým —, a to rukopis individualistický: písař si vedl volně při opisování i základního textu kroniky, i pozděje ších rozvíjejících přídavků. Individuální úpravy však nejsou dominantním znakem rukopisu, příznačnější je pro něj souvislost se zmíněnými rukopisy. 184
selben, Zprávy o zasedání KČSN v Praze, roč. 1876, str. 263). Součástí rukopisu byly dodatečně přidané kapitoly, známé ze znění rukopisu Vídeňského (v našem vydání označené Dopl. 1, 2, 3, 4), nad znění V byla přidána jedna kapitola (Žalozpěv nad smrtí Viléma Zajíce z Valdeka — v našem vydání Dopl. 7; upravovatel rukopisu připsal ještě na volný poslední list další přídavky, jinde nezapsané (o králi Janovi — v našem vydání Dopl. 5 a 6). Tak byl tento rukopis dodatečně „zredigován“. Díváme-li se na něj z hlediska vývoje textu kroniky, lze o něm stručně říci: je u něho třeba rozlišit dvě písařské vrstvy a tedy i dvě úpravy. Beresli se za východisko původní podoba rukopisu, jak byl napsán, je dokladem druhé etapy postupujícího růstu textu kroniky. Bere-li se za východisko konečná, upravená podoba (tak je tomu v tomto vydání), je dokladem třetí, tedy opět další etapy růstu textu. 10. S textem, který je zachován v doplněném Lobkovickém rukopise, souvisí jiné úpravy textu, zejména nejširší úprava, zachovaná v rukopise Cerronském (Cr). Je to papírový rukopis, psaný r. 1443, dříve majetek J. P. Cerroniho, dnes uložený v archivu býv. země Moravskoslezské v Brně. Kronika Dalimilova je v něm zapsána v druhé části, od listu 27. Je to opis hotové úpravy, psaný několika písaři, a to nejspíše současně na volné složky. Text kroniky vychází z textu Lobkovického rukopisu (není ovšem nutno předpokládat, že by rukopis vznikl přímo opisováním a doplňováním Lobko- vického rukopisu, závislost je zřejmě složitější), přejímá řadu jeho přídavků a přidává další; má celkem 74 přídavků do základního znění kroniky. Zaznamenává i některé přidané kapitoly, zapsané ve Vídeňském a Lobkovickém rukopise (v našem vydání Dopl. 2, 3, 4). Representuje tedy čtvrté stadium růstu textu kroniky. 11. Podobným způsobem jako Cerronský rukopis, ale nejspíše bez přímé závislosti na něm, vznikl rukopis Pelclův (P), nazývaný podle jednoho z majitelů, obrozenského historika Františka Martina Pelcla. Tento rukopis byl uložen v thunovské knihovně v Děčíně, dnes je součástí rukopisné sbírky Národní a universitní knihovny v Praze (XIX B 9). Je to papírový rukopis, psaný asi v polovině 15. stol. Text má četné shody se zněním rukopisu Lobkovického jakožto výchozího, má však řadu přídavků (celkem je jich 58 k základnímu znění kroniky), zčásti shodných se zněním rukopisu Cerron- ského, zčásti nových (ani všechny přídavky cerronské nejsou v tomto rukopise obsa- ženy). Dosvědčuje růst textu kroniky, zčásti paralelně s textem cerronským a na něm nezávisle, zčásti pod vlivem vývoje textu směřujícího k textu cerronskému. Je to doklad pátého stadia ve vývoji textu kroniky, paralelního se stadiem čtvrtým, ale přitom na něm částečně závislého. 12. Dokladem zvláštního vývojového obratu při růstu textu Dalimilovy kroniky je rukopis Fürstenberský (Fs). Je to papírový rukopis z konce 15. stol., dosti nedbale psaný, chovaný dnes v knihovně na Křivoklátě (Id 36). Po stránce textové je to rukopis smíšený, opírající se jednak o znění Cerronského rukopisu, jednak o znění rukopisu Pelclova — přes oba tyto rukopisy souvisí i s rukopisem Lobkovickým —, a to rukopis individualistický: písař si vedl volně při opisování i základního textu kroniky, i pozděje ších rozvíjejících přídavků. Individuální úpravy však nejsou dominantním znakem rukopisu, příznačnější je pro něj souvislost se zmíněnými rukopisy. 184
Strana 185
Tyto čtyři posledně jmenované rukopisy, jak již řečeno, jsou tradičně ozna- čovány jako rukopisy „druhé redakce“. Ta není ovšem ohraničena. Její kořeny tkví už v opisech první redakce, v jejich zásazích do základního textu. Výcho diskem tzv. druhé redakce je text známý z rukopisu Vídeňského; jeho upra- vovatel zasáhl stylisticky a lexikálně poměrně radikálně do základního textu a přidal na jeho konec několik nových kapitol, na děj kroniky navazujících a styl kroniky napodobících. Tím otevřel dveře věcným úpravám kroniky Charakteristickým znakem druhé redakce je pak především to, že písařské změny textu kroniky jsou věcné povahy, kdežto úpravy písařů rukopisů první redakce se obsahové stránky nedotýkají. 13. Zcela zvláštní kategorii mezi rukopisy Dalimilovy kroniky tvoří rukopis Zebe rerův (Z). Je to papírový kodex, v jehož první části (l. 1a—98a) je zapsán text Dalimis lovy kroniky. Rukopis je uložen v knihovně Národního musea (II F 8). Nazývá se podle jednoho z majitelů, Jana Zeberera, posledního pražského městského kancléře († 1789). Text kroniky byl psán r. 1459 Domažličanem Janem Pinvičkou, tehdy učitelem v Ledči. Po textové stránce jde tu o individuální úpravu základního textu (s vložkou o mši sv. Vojtěcha v kap. 32), vycházející z textu, blízkého znění rukopisu Vídeňského. Upravovatel se nedotkl obsahové stránky kroniky, jen ji přepracoval po stránce for mální; v zásadě se shoduje s upravovatelskou praxí písařů rukopisů první redakce, ale jde daleko za ně. Dva verše rozvedl ve čtyři nebo i více veršů, některá místa úplně přepracoval, ale vždy zachoval základní smysl a vždy základní text rozváděl, nikdy jej nezhušťoval. Za autora této úpravy se považuje sám písař Pinvička. — Ve vývojové řadě textu kroniky je tento rukopis dokladem stylistické individuální úpravy pozděj ších opisů základního textu (první redakce). 14. Pro textovou kritiku má význam i první vydání kroniky, jež r. 1620 pořídil Pavel Ješín z Bezdězce. V předmluvě vydavatel uvedl, že měl po ruce 7 rukopisů a ruko pisných zlomků. Zpracoval je pečlivě podle humanistických textově kritických a edič- ních zásad. Z textově kritického rozboru Ješínova vydání vysvítá, že Ješín měl po ruce ještě jiné rukopisy, než které dnes známe. Vyšel z některého pozdějšího opisu základ ního textu, příbuzného textu Vídeňského rukopisu, na okraji uvedl důležité varianty základního textu a do textu vložil typograficky oddělené hlavní vsuvky pozdějších úprav. Celou kroniku rozdělil, protože dělení v rukopisech je různé, na 106 základních kapitol. Z Ješínova vydání lze soudit, že text Dalimilovy kroniky dále nenarůstal nad mez, známou z rukopisů dodnes dochovaných. Ješínovo vydání je však do jisté míry čtrnáctým rukopisem kroniky (Jš). Dalimilova kronika byla dvakrát v starší době přeložena do němčiny. Mezi léty 1342 (překlad se zmiňuje o povodni toho roku) a 1346 (nezaznamenává úmrtí krále Jana) vznikl veršovaný překlad do němčiny, ne bezvadný, dochovaný v jediném rkpe z roku 1389. Překladatel zřejmě uměl dobře česky; do 91. kap. se věrně držel originálu, pak si počínal individuálně volně. Je cennou pomůckou pro správnou interpretaci českého 185
Tyto čtyři posledně jmenované rukopisy, jak již řečeno, jsou tradičně ozna- čovány jako rukopisy „druhé redakce“. Ta není ovšem ohraničena. Její kořeny tkví už v opisech první redakce, v jejich zásazích do základního textu. Výcho diskem tzv. druhé redakce je text známý z rukopisu Vídeňského; jeho upra- vovatel zasáhl stylisticky a lexikálně poměrně radikálně do základního textu a přidal na jeho konec několik nových kapitol, na děj kroniky navazujících a styl kroniky napodobících. Tím otevřel dveře věcným úpravám kroniky Charakteristickým znakem druhé redakce je pak především to, že písařské změny textu kroniky jsou věcné povahy, kdežto úpravy písařů rukopisů první redakce se obsahové stránky nedotýkají. 13. Zcela zvláštní kategorii mezi rukopisy Dalimilovy kroniky tvoří rukopis Zebe rerův (Z). Je to papírový kodex, v jehož první části (l. 1a—98a) je zapsán text Dalimis lovy kroniky. Rukopis je uložen v knihovně Národního musea (II F 8). Nazývá se podle jednoho z majitelů, Jana Zeberera, posledního pražského městského kancléře († 1789). Text kroniky byl psán r. 1459 Domažličanem Janem Pinvičkou, tehdy učitelem v Ledči. Po textové stránce jde tu o individuální úpravu základního textu (s vložkou o mši sv. Vojtěcha v kap. 32), vycházející z textu, blízkého znění rukopisu Vídeňského. Upravovatel se nedotkl obsahové stránky kroniky, jen ji přepracoval po stránce for mální; v zásadě se shoduje s upravovatelskou praxí písařů rukopisů první redakce, ale jde daleko za ně. Dva verše rozvedl ve čtyři nebo i více veršů, některá místa úplně přepracoval, ale vždy zachoval základní smysl a vždy základní text rozváděl, nikdy jej nezhušťoval. Za autora této úpravy se považuje sám písař Pinvička. — Ve vývojové řadě textu kroniky je tento rukopis dokladem stylistické individuální úpravy pozděj ších opisů základního textu (první redakce). 14. Pro textovou kritiku má význam i první vydání kroniky, jež r. 1620 pořídil Pavel Ješín z Bezdězce. V předmluvě vydavatel uvedl, že měl po ruce 7 rukopisů a ruko pisných zlomků. Zpracoval je pečlivě podle humanistických textově kritických a edič- ních zásad. Z textově kritického rozboru Ješínova vydání vysvítá, že Ješín měl po ruce ještě jiné rukopisy, než které dnes známe. Vyšel z některého pozdějšího opisu základ ního textu, příbuzného textu Vídeňského rukopisu, na okraji uvedl důležité varianty základního textu a do textu vložil typograficky oddělené hlavní vsuvky pozdějších úprav. Celou kroniku rozdělil, protože dělení v rukopisech je různé, na 106 základních kapitol. Z Ješínova vydání lze soudit, že text Dalimilovy kroniky dále nenarůstal nad mez, známou z rukopisů dodnes dochovaných. Ješínovo vydání je však do jisté míry čtrnáctým rukopisem kroniky (Jš). Dalimilova kronika byla dvakrát v starší době přeložena do němčiny. Mezi léty 1342 (překlad se zmiňuje o povodni toho roku) a 1346 (nezaznamenává úmrtí krále Jana) vznikl veršovaný překlad do němčiny, ne bezvadný, dochovaný v jediném rkpe z roku 1389. Překladatel zřejmě uměl dobře česky; do 91. kap. se věrně držel originálu, pak si počínal individuálně volně. Je cennou pomůckou pro správnou interpretaci českého 185
Strana 186
textu. Prozaický překlad vznikl před r. 1444 (z toho roku je jeden ze tří rukopisů), a to podle rozšířeného textu (druhé redakce). Oba překlady vydal Jireček v Praz menech 3. — V. Hanka uvedl, že v knihovně mikulovské koleje piaristické je uložen rukopis překladu Dalimilovy kroniky do latiny od piaristy Remigia Maschata († 1747). Protože rukopis tohoto překladu není dnes možno nalézt, ani se o něm nikdo z dřívěje ších dalimilovských badatelů nezmiňuje a všichni se jen odvolávají na zprávu Hankovu, je nutno tuto zprávu brát s reservou. * ** Přehled vydání Dalimilovy kroniky: a) Kronika stará kláštera boleslavského: o posloupnosti knížat a králů českých, rozličných příbězích, divných proměnách a slavných národů českého činech od založení téhož národu až do Jana Lucemburského, voleného krále českého, pořádně a rozkošnými rytmy vypravující. Nyní ponejprve pro obecné dobré vůbec na světlo vydaná. Vytištěná v Novém Městě Pražském u Daniele Karla z Karlspergka. — Je to zmíněné již vydání Pavla Ješína z Bezdězce z r. 1620. b) Kronika Boleslavská o posloupnosti knížat a králů českých a slavných národu českého činech, od založení téhož národu až do Jana Lucemburského, vypravující. Nyní po druhé snažnou pilností a s pomoci čtyř starých rukopisů, ještě nikdy nesrovnaných, bedlivěji a lépe, nežli prvé, na světlo vydaná od Františka Faustýna Procházky. Vytištěná v Praze u Jana Jozefa Diesbacha léta Páně 1786. — Procházka měl vedle Ješínova vydání po ruce čtyři rukopisy: Františkánský, Fürstenberský, Pelclův a Zebererův. Varianty z nich uvádí pod čarou. Vydání je však — viděno z našeho hlediska — znehodnoceno moderniso- váním jazyka. c) Dalimilova Chronika česká v nejdávnější čtení navrácena od Váceslava Hanky. Tisk v Lipště i v Praze v arcib. tiskárně 1849. — Hankova vydání Dalimilovy kroniky mají stejný charakter jako ostatní hankovské edice. Jazyk je v nich upraven podle vydavate lových představ o staré češtině. Dokonce verš je uniformován na osmislabičný. d) Dalimilova Chronika česká v nejdávnější čtení navrácena, s různoslovím i přídavky deseti rukopisův opatřena, od Váceslava Hanky. Se snímkem nejstaršího rukopisu. Otisk druhý. V Praze 1851. e) Dalimilova Chronika česká v nejdávnější čtení navrácena od Váceslava Hanky. V Praze 1853. — Nový nezměněný otisk je z r. 1876. f) Dalimilova Chronika česká v nejdávnější čtení navrácena od Váceslava Hanky. Pro študující středních škol historickými a grammatickými poznámkami opatřil Jan Orth. V Praze 1874. g) Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila. — Památky staré literatury české vy dávané Maticí českou, č. 2.— Upravil Josef Jireček. V Praze 1877. — Kritické vydání textu bez textově kritických poznámek, s historickým rejstříkem, v němž jsou stručně identifikovány osoby a místa, o nichž se v kronice mluví, a se stručným výkladem méně známých slov. 186
textu. Prozaický překlad vznikl před r. 1444 (z toho roku je jeden ze tří rukopisů), a to podle rozšířeného textu (druhé redakce). Oba překlady vydal Jireček v Praz menech 3. — V. Hanka uvedl, že v knihovně mikulovské koleje piaristické je uložen rukopis překladu Dalimilovy kroniky do latiny od piaristy Remigia Maschata († 1747). Protože rukopis tohoto překladu není dnes možno nalézt, ani se o něm nikdo z dřívěje ších dalimilovských badatelů nezmiňuje a všichni se jen odvolávají na zprávu Hankovu, je nutno tuto zprávu brát s reservou. * ** Přehled vydání Dalimilovy kroniky: a) Kronika stará kláštera boleslavského: o posloupnosti knížat a králů českých, rozličných příbězích, divných proměnách a slavných národů českého činech od založení téhož národu až do Jana Lucemburského, voleného krále českého, pořádně a rozkošnými rytmy vypravující. Nyní ponejprve pro obecné dobré vůbec na světlo vydaná. Vytištěná v Novém Městě Pražském u Daniele Karla z Karlspergka. — Je to zmíněné již vydání Pavla Ješína z Bezdězce z r. 1620. b) Kronika Boleslavská o posloupnosti knížat a králů českých a slavných národu českého činech, od založení téhož národu až do Jana Lucemburského, vypravující. Nyní po druhé snažnou pilností a s pomoci čtyř starých rukopisů, ještě nikdy nesrovnaných, bedlivěji a lépe, nežli prvé, na světlo vydaná od Františka Faustýna Procházky. Vytištěná v Praze u Jana Jozefa Diesbacha léta Páně 1786. — Procházka měl vedle Ješínova vydání po ruce čtyři rukopisy: Františkánský, Fürstenberský, Pelclův a Zebererův. Varianty z nich uvádí pod čarou. Vydání je však — viděno z našeho hlediska — znehodnoceno moderniso- váním jazyka. c) Dalimilova Chronika česká v nejdávnější čtení navrácena od Váceslava Hanky. Tisk v Lipště i v Praze v arcib. tiskárně 1849. — Hankova vydání Dalimilovy kroniky mají stejný charakter jako ostatní hankovské edice. Jazyk je v nich upraven podle vydavate lových představ o staré češtině. Dokonce verš je uniformován na osmislabičný. d) Dalimilova Chronika česká v nejdávnější čtení navrácena, s různoslovím i přídavky deseti rukopisův opatřena, od Váceslava Hanky. Se snímkem nejstaršího rukopisu. Otisk druhý. V Praze 1851. e) Dalimilova Chronika česká v nejdávnější čtení navrácena od Váceslava Hanky. V Praze 1853. — Nový nezměněný otisk je z r. 1876. f) Dalimilova Chronika česká v nejdávnější čtení navrácena od Váceslava Hanky. Pro študující středních škol historickými a grammatickými poznámkami opatřil Jan Orth. V Praze 1874. g) Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila. — Památky staré literatury české vy dávané Maticí českou, č. 2.— Upravil Josef Jireček. V Praze 1877. — Kritické vydání textu bez textově kritických poznámek, s historickým rejstříkem, v němž jsou stručně identifikovány osoby a místa, o nichž se v kronice mluví, a se stručným výkladem méně známých slov. 186
Strana 187
h) Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila. — Prameny dějin českých (Fontes rerum bohemicarum) 3, část 1, str. 28 a 302, s. a. (1878). — Je to Jirečkovo kritické vydání textu českého (včetně všech doplňků) i německých překladů s poznámkami textově kritickými a s paleografickými otisky ukázek hlavních rukopisů, přes řadu edičních i gramatických nedokonalostí dosud nejlepší vydání Dalimilovy kroniky, vy cházející z nejstarších zlomků a rukopisů; v duchu některých z nich provedl Jire ček hláskoslovnou úpravu textu, na místech, kde nastala přehláska u v i, nahradil přehlasované i nepřehlasovaným u. ch) Kronika Dalimilova. Podle rukopisu cambridgeského k tisku upravil Dr V. E. Mou= rek. V Praze 1892. — Je to paleografické vydání Cambridžského rukopisu, otiskující rukopis s fotografickou přesností a zachovávající řádky a strany rukopisu. Proto je toto vydání, jinak velmi záslužné, nepraktické. i Kronika Dalimilova. Podle rukopisu cambridgeského k tisku upravil Dr V. E. Mourek. Druhé vydání. V Praze 1910. — Shodné s předchozím vydáním, jen jsou opraveny chyby a k začátkům kapitol jsou na okraji textu přidána čísla kapitol podle vydání Jirečkova. Tím se toto vydání stalo přehlednějším. j) Dalimil. — Česká kronika tak řečeného Dalimila. Novým jazykem přepsal V. Flajš hans. (Zeň z literatur, sv. 53.) V Praze 1920. — Znehodnocený Jirečkův text libovol, nou a nedůslednou modernisační úpravou, a to převodem do novočeských veršů. k) Dalimilova kronika. Upravil a do prózy převedl Milan Maralík. Připojen novočeský přepis originálu podle edice Josefa Jirečka. Doslov napsal univ. prof. Dr J. B. Čapek. Ná rodní klenotnice, sv. 31. V Praze 1948.— Nezměněný přetisk Jirečkova textu (ani zřejmé jazykové chyby nejsou opraveny), k němuž je připojen prozaický překlad do nového jazyka, ne vždy přesný a správný. * * * Toto vydání Dalimilovy kroniky vydává ji jako literární památku. Je založeno na rukopise Lobkovickém, ale uspořádáno tak, aby podávalo obraz kroniky celé, jak ji můžeme poznat s pomocí dalších rukopisů. Pro poznání rozšířeného textu kro niky má Lobkovický rukopis, jak ukázáno při jeho popise, velký význam; proto byl vzat za základ vydání. — Základní text z podání Lobkovického rukopisu je tištěn normálně, je rozdělen na kapitoly podle obecně vžitého usu (toto rozdělení, přijaté Jirečkem, je vlastně dílem Ješínovým); verše jsou číslovány v kapitolách průběžně a označovány po pěti. Přídavky jsou otištěny všechny na příslušných místech, kde je uvádějí rukopisy. Jsou proti základnímu textu odsazeny a má každý své číslování (v závorkách). Konečný obraz textu tvoří tedy souhrn základního textu a všech přís davků a doplňků. Zanedbány jsou jen stylistické úpravy rukopisu Zebererova. Doplňky, tj. ke kronice dodatečně přidané celé kapitoly, jsou otištěny za textem kroniky jako část zvláštní. Antikvou je tištěn všechen text, pokud se opírá o Lobkovický rukopis. Kursivou jsou tištěna ta slova nebo místa, jež jsou v L podstatně porušena nebo vynechána a musila být opravena nebo převzata z jiných rukopisů, a přídavky tzv. druhé redakce, 187
h) Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila. — Prameny dějin českých (Fontes rerum bohemicarum) 3, část 1, str. 28 a 302, s. a. (1878). — Je to Jirečkovo kritické vydání textu českého (včetně všech doplňků) i německých překladů s poznámkami textově kritickými a s paleografickými otisky ukázek hlavních rukopisů, přes řadu edičních i gramatických nedokonalostí dosud nejlepší vydání Dalimilovy kroniky, vy cházející z nejstarších zlomků a rukopisů; v duchu některých z nich provedl Jire ček hláskoslovnou úpravu textu, na místech, kde nastala přehláska u v i, nahradil přehlasované i nepřehlasovaným u. ch) Kronika Dalimilova. Podle rukopisu cambridgeského k tisku upravil Dr V. E. Mou= rek. V Praze 1892. — Je to paleografické vydání Cambridžského rukopisu, otiskující rukopis s fotografickou přesností a zachovávající řádky a strany rukopisu. Proto je toto vydání, jinak velmi záslužné, nepraktické. i Kronika Dalimilova. Podle rukopisu cambridgeského k tisku upravil Dr V. E. Mourek. Druhé vydání. V Praze 1910. — Shodné s předchozím vydáním, jen jsou opraveny chyby a k začátkům kapitol jsou na okraji textu přidána čísla kapitol podle vydání Jirečkova. Tím se toto vydání stalo přehlednějším. j) Dalimil. — Česká kronika tak řečeného Dalimila. Novým jazykem přepsal V. Flajš hans. (Zeň z literatur, sv. 53.) V Praze 1920. — Znehodnocený Jirečkův text libovol, nou a nedůslednou modernisační úpravou, a to převodem do novočeských veršů. k) Dalimilova kronika. Upravil a do prózy převedl Milan Maralík. Připojen novočeský přepis originálu podle edice Josefa Jirečka. Doslov napsal univ. prof. Dr J. B. Čapek. Ná rodní klenotnice, sv. 31. V Praze 1948.— Nezměněný přetisk Jirečkova textu (ani zřejmé jazykové chyby nejsou opraveny), k němuž je připojen prozaický překlad do nového jazyka, ne vždy přesný a správný. * * * Toto vydání Dalimilovy kroniky vydává ji jako literární památku. Je založeno na rukopise Lobkovickém, ale uspořádáno tak, aby podávalo obraz kroniky celé, jak ji můžeme poznat s pomocí dalších rukopisů. Pro poznání rozšířeného textu kro niky má Lobkovický rukopis, jak ukázáno při jeho popise, velký význam; proto byl vzat za základ vydání. — Základní text z podání Lobkovického rukopisu je tištěn normálně, je rozdělen na kapitoly podle obecně vžitého usu (toto rozdělení, přijaté Jirečkem, je vlastně dílem Ješínovým); verše jsou číslovány v kapitolách průběžně a označovány po pěti. Přídavky jsou otištěny všechny na příslušných místech, kde je uvádějí rukopisy. Jsou proti základnímu textu odsazeny a má každý své číslování (v závorkách). Konečný obraz textu tvoří tedy souhrn základního textu a všech přís davků a doplňků. Zanedbány jsou jen stylistické úpravy rukopisu Zebererova. Doplňky, tj. ke kronice dodatečně přidané celé kapitoly, jsou otištěny za textem kroniky jako část zvláštní. Antikvou je tištěn všechen text, pokud se opírá o Lobkovický rukopis. Kursivou jsou tištěna ta slova nebo místa, jež jsou v L podstatně porušena nebo vynechána a musila být opravena nebo převzata z jiných rukopisů, a přídavky tzv. druhé redakce, 187
Strana 188
zapsané v jiném rukopise než L — po straně je udán rukopis, Cr, Fs, P, z něhož je místo převzato. Emendovat bylo nutno vedle vlastních koruptel i taková čtení, která vznikla tím, že autor neporozuměl starému tvaru (na př. často asigmatické aoristy typu přijide, přijidu nahradil présentními tvary přijde, přijdú) nebo staré vazbě a nahradil je tvarem nebo vazbou formálně sice správnou, významově však do kontextu plně nezapadající. Pokud bylo nutno emendovat některé jiné místo než z L, je toto emendos vané místo, beztak již tištěné kursivou, dáno do závorky. Přepis textu je pořízen podle obecně uznávaných a v Památkách staré literatury české užívaných transkripčních pravidel až na některé dále uváděné výjimky určované stavem dochované památky. Přijetím Lobkovického rukopisu za základ vydání obje vila se ediční nesnáz jazykového rázu. Lobkovický rukopis je nepochybně opis a úprava starší předlohy a starobylost jeho předlohy se obráží i v něm samém. Písař, jak je ostatně u staročeských textů běžné, ani zcela nezachoval starobylý ráz své předlohy, ani jej zcela nesetřel. Důsledek toho je značné kolísání v některých jevech, zejména hlásko- slovných; týká se to především změn, ke kterým docházelo od doby vzniku kroniky samé do doby, kdy byl napsán Lobkovický rukopis, tj. od počátku 14. stol. do poloviny 15. stol., z nich pak zejména těch, které v první polovině 15. stol. byly ještě živé. Řešíme otázku kolísání rukopisu, jež by musilo mást čtenáře, takto: pokud je v rukopise některá změna z uvedené doby provedena důsledně (je to na př. přehláska u v i, změna šč v št), otiskujeme přesně znění rukopisu. Pokud je v některém vážs ném jevu velké kolísání, stavíme se, pokud jde o původní text kroniky, a nikoli o pozdější přídavky, na stanovisko starobylosti památky. Týká se to jotace (ě) a změny ó v uo. Jotaci, a to v dlouhých slabikách mimo po l a v krátkých mimo po l a j upravu« jeme bez poznámky. Po j necháváme jotaci v tom stavu, jak je v rukopise, a to proto, že nepochybně už na počátku 14. stol. bylo tu kolísání, kdežto v ostatních slabikách nikoli. Dvojhlásku uo, ne příliš často se vyskytující, upravujeme bez poznámky v ó. Dlouhé ó je tištěno také ve dvou případech, kdy rukopis má u („,ú“), o němž se lze domnívat, že jde o písařskou chybu (37, 32 bratróv, 39, 39 po potóčku). Protože grafika rukopisu neumožňuje přesně rozeznávat hlásky u a v, řídíme se při přepisování zřetelem etymologickým; před retnicemi píšeme jednotně předponu a předložku u. Mimo tyto případy jsou zmíněné transkripční zásady přesně dodržovány. — U po zdějších přídavků a doplňků je přesně transkribován rukopis. — Jsou-li v edici rekonstruovány tvary slov, v L porušené (např. aoristy asigm.), jsou vždy rekon- struovány se zřením k ostatním rukopisům. Filologickým komentářem k textu jsou poznámky k textu. Jsou rozděleny v rámci každé kapitoly ve dvě části, typograficky od sebe odlišené. V první části jsou poznámky vztahující se přímo k textu otištěnému v tomto vydání. Obsahují trojí údaje: Především údaje o poměru otištěného textu rukopisu L k zápisu v rukopise, jsou to zvláštní případy transkripce, které vybočují z mezí obecných pravidel, upozornění na rozdělení kapitol a na označení počátků kapitol v rukopise iniciálami (velikost iniciál se udává, jen pokud je jiná než přes 3 řádky), sdělení o písařských zvláštnostech a o stavu rukos 188
zapsané v jiném rukopise než L — po straně je udán rukopis, Cr, Fs, P, z něhož je místo převzato. Emendovat bylo nutno vedle vlastních koruptel i taková čtení, která vznikla tím, že autor neporozuměl starému tvaru (na př. často asigmatické aoristy typu přijide, přijidu nahradil présentními tvary přijde, přijdú) nebo staré vazbě a nahradil je tvarem nebo vazbou formálně sice správnou, významově však do kontextu plně nezapadající. Pokud bylo nutno emendovat některé jiné místo než z L, je toto emendos vané místo, beztak již tištěné kursivou, dáno do závorky. Přepis textu je pořízen podle obecně uznávaných a v Památkách staré literatury české užívaných transkripčních pravidel až na některé dále uváděné výjimky určované stavem dochované památky. Přijetím Lobkovického rukopisu za základ vydání obje vila se ediční nesnáz jazykového rázu. Lobkovický rukopis je nepochybně opis a úprava starší předlohy a starobylost jeho předlohy se obráží i v něm samém. Písař, jak je ostatně u staročeských textů běžné, ani zcela nezachoval starobylý ráz své předlohy, ani jej zcela nesetřel. Důsledek toho je značné kolísání v některých jevech, zejména hlásko- slovných; týká se to především změn, ke kterým docházelo od doby vzniku kroniky samé do doby, kdy byl napsán Lobkovický rukopis, tj. od počátku 14. stol. do poloviny 15. stol., z nich pak zejména těch, které v první polovině 15. stol. byly ještě živé. Řešíme otázku kolísání rukopisu, jež by musilo mást čtenáře, takto: pokud je v rukopise některá změna z uvedené doby provedena důsledně (je to na př. přehláska u v i, změna šč v št), otiskujeme přesně znění rukopisu. Pokud je v některém vážs ném jevu velké kolísání, stavíme se, pokud jde o původní text kroniky, a nikoli o pozdější přídavky, na stanovisko starobylosti památky. Týká se to jotace (ě) a změny ó v uo. Jotaci, a to v dlouhých slabikách mimo po l a v krátkých mimo po l a j upravu« jeme bez poznámky. Po j necháváme jotaci v tom stavu, jak je v rukopise, a to proto, že nepochybně už na počátku 14. stol. bylo tu kolísání, kdežto v ostatních slabikách nikoli. Dvojhlásku uo, ne příliš často se vyskytující, upravujeme bez poznámky v ó. Dlouhé ó je tištěno také ve dvou případech, kdy rukopis má u („,ú“), o němž se lze domnívat, že jde o písařskou chybu (37, 32 bratróv, 39, 39 po potóčku). Protože grafika rukopisu neumožňuje přesně rozeznávat hlásky u a v, řídíme se při přepisování zřetelem etymologickým; před retnicemi píšeme jednotně předponu a předložku u. Mimo tyto případy jsou zmíněné transkripční zásady přesně dodržovány. — U po zdějších přídavků a doplňků je přesně transkribován rukopis. — Jsou-li v edici rekonstruovány tvary slov, v L porušené (např. aoristy asigm.), jsou vždy rekon- struovány se zřením k ostatním rukopisům. Filologickým komentářem k textu jsou poznámky k textu. Jsou rozděleny v rámci každé kapitoly ve dvě části, typograficky od sebe odlišené. V první části jsou poznámky vztahující se přímo k textu otištěnému v tomto vydání. Obsahují trojí údaje: Především údaje o poměru otištěného textu rukopisu L k zápisu v rukopise, jsou to zvláštní případy transkripce, které vybočují z mezí obecných pravidel, upozornění na rozdělení kapitol a na označení počátků kapitol v rukopise iniciálami (velikost iniciál se udává, jen pokud je jiná než přes 3 řádky), sdělení o písařských zvláštnostech a o stavu rukos 188
Strana 189
pisu (otřelé písmo, díry v pergamenu, nepopsaná místa atd.). Za druhé se v této části poznámek podává komentář k emendovaným místům. Za třetí se tu konečně udává, v kterých rukopisech jsou zapsány které přídavky tzv. druhé redakce a které z nich jsou zaznamenány u Ješína; tím se vlastně objasňuje růst otištěného úplného textu kroniky. — V druhé části poznámek, tvořící uvnitř poznámek k jedné kapitole samo statný odstavec a tištěné ve zhuštěných řádcích, jsou zachyceny nejdůležitější věcně textové varianty (mimo jiné důležitá různočtení vlastních jmen) a dále starobylé výrazy a formy výrazů původního textu kroniky, jež podávají především zlomky a rukopis Cambridžský. Každá poznámka je dvoudílná. Před závorkou je podoba tištěného textu (pokud je tato podoba opřena o jiný rukopis než L, je to vyznačeno zkratkou příslušného rukopisu), za závorkou je takové čtení rukopisu L, které bylo nutno opravit, nebo čtení variační. V poznámkách k textu se užívá udaných zkratek rukopisů a těchto zkratek s přes nými významy: ost. značí, že totéž čtení v téže podobě (tvarové i hláskové) mají všechny ostatní rukopisy, pod. značí, že udané rukopisy mají čtení věcně shodné, ale jen tvarově nebo hláskově odlišné, nebo že mají jiný pořádek týchž slov, větš. znamená, že udané čtení má více než polovina rukopisů, j. znamená, že uvedené čtení mají i jiné rukopisy, a to více než jeden další, ale méně než polovina. Nadpisy kapitol mají jen některé rukopisy. Do vydání jsou vloženy nadpisy z Vídeňského rukopisu bez poznámky (na okraji udán list, kde ve V je příslušný nad pis); pokud je užito nadpisu z jiného rukopisu, je to uvedeno v poznámce. Vydavatelé mají za svou povinnost poděkovat všem institucím i jednotlivcům, kteří ke zdaru vydání přispěli. Jsou to především správy všech knihoven, kde jsou dalimilovské rukopisy uloženy. Kabinet pro filologickou dokumentaci při Ústavu pro českou literaturu ČSAV ochotně vydavatelům půjčil k zpracování snímky ruko- pisů, pořízené na popud akademika B. Havránka, připravujícího velké kritické vydání, většinou již za okupace komisí pro fotografování rukopisů při tehdejší České akademii věd a umění. Doc. Dr Robertu Autymu z Cambridge náleží dík za opatření snímků Cambridžského rukopisu. Za četné odborné rady je třeba poděkovati aka demiku Františku Ryšánkovi a oběma recensentům, prof. Dr Vladimíru Šmilauerovi a doc. Dr Antonínu Škarkovi; za obětavou pomoc při čtení korektur Dr Věře Michál- kové, asistentce VŠP v Olomouci. Poznámky k jednotlivým místům Předmluva: 1-48 (po slova: a k svému sě jazyku) v L chybějí, na prázdné papírové listy, k rukopisu přivázané, vepsány tyto verše cizí rukou z Ješínova vydání. Protože tento cizí pozdní opis není ústrojnou součástí textu L, ve vydání jsou chybějící verše doplněny z textu V - 5 by Caost.] ezby V — 6 knihy C aost. pod.] skutky V -8 sú F a ost. pod.] 189
pisu (otřelé písmo, díry v pergamenu, nepopsaná místa atd.). Za druhé se v této části poznámek podává komentář k emendovaným místům. Za třetí se tu konečně udává, v kterých rukopisech jsou zapsány které přídavky tzv. druhé redakce a které z nich jsou zaznamenány u Ješína; tím se vlastně objasňuje růst otištěného úplného textu kroniky. — V druhé části poznámek, tvořící uvnitř poznámek k jedné kapitole samo statný odstavec a tištěné ve zhuštěných řádcích, jsou zachyceny nejdůležitější věcně textové varianty (mimo jiné důležitá různočtení vlastních jmen) a dále starobylé výrazy a formy výrazů původního textu kroniky, jež podávají především zlomky a rukopis Cambridžský. Každá poznámka je dvoudílná. Před závorkou je podoba tištěného textu (pokud je tato podoba opřena o jiný rukopis než L, je to vyznačeno zkratkou příslušného rukopisu), za závorkou je takové čtení rukopisu L, které bylo nutno opravit, nebo čtení variační. V poznámkách k textu se užívá udaných zkratek rukopisů a těchto zkratek s přes nými významy: ost. značí, že totéž čtení v téže podobě (tvarové i hláskové) mají všechny ostatní rukopisy, pod. značí, že udané rukopisy mají čtení věcně shodné, ale jen tvarově nebo hláskově odlišné, nebo že mají jiný pořádek týchž slov, větš. znamená, že udané čtení má více než polovina rukopisů, j. znamená, že uvedené čtení mají i jiné rukopisy, a to více než jeden další, ale méně než polovina. Nadpisy kapitol mají jen některé rukopisy. Do vydání jsou vloženy nadpisy z Vídeňského rukopisu bez poznámky (na okraji udán list, kde ve V je příslušný nad pis); pokud je užito nadpisu z jiného rukopisu, je to uvedeno v poznámce. Vydavatelé mají za svou povinnost poděkovat všem institucím i jednotlivcům, kteří ke zdaru vydání přispěli. Jsou to především správy všech knihoven, kde jsou dalimilovské rukopisy uloženy. Kabinet pro filologickou dokumentaci při Ústavu pro českou literaturu ČSAV ochotně vydavatelům půjčil k zpracování snímky ruko- pisů, pořízené na popud akademika B. Havránka, připravujícího velké kritické vydání, většinou již za okupace komisí pro fotografování rukopisů při tehdejší České akademii věd a umění. Doc. Dr Robertu Autymu z Cambridge náleží dík za opatření snímků Cambridžského rukopisu. Za četné odborné rady je třeba poděkovati aka demiku Františku Ryšánkovi a oběma recensentům, prof. Dr Vladimíru Šmilauerovi a doc. Dr Antonínu Škarkovi; za obětavou pomoc při čtení korektur Dr Věře Michál- kové, asistentce VŠP v Olomouci. Poznámky k jednotlivým místům Předmluva: 1-48 (po slova: a k svému sě jazyku) v L chybějí, na prázdné papírové listy, k rukopisu přivázané, vepsány tyto verše cizí rukou z Ješínova vydání. Protože tento cizí pozdní opis není ústrojnou součástí textu L, ve vydání jsou chybějící verše doplněny z textu V - 5 by Caost.] ezby V — 6 knihy C aost. pod.] skutky V -8 sú F a ost. pod.] 189
Strana 190
by V 8 příd. 1 a 2 převzat z P, kde vcelku shodný s Fs; Cr až za v. 12 přidává 4 verše: Odkud su czechowe wyſſli, | kakoli ſu w zemi prziſſli,| czoli ſu zleho trpieli, | kakoli su sie biti smieli — 18 ve V porušen: Protot chczy rozlycznych hledaty, proto převzat z F (ost. dosti pestré) — 25 vyn. ve V (rovněž v C, S, F), doplněn z P (Cr, Fs shodné, Z pod.) — 29 vlastiné podle C (wlastinne) a P] Wlastyny V; zpravi C a ost.] wyprawy V — 30 vyn. ve V, dopl. z F (ost. shodné n. pod.)— 46 smysl cělý F a ost. pod.] mysl czielu V - 50 túžebný V, C a větš.] tużebne L (Cr, Z)- 51 Jázť F, yaz C a ost. pod.] Jakžt L, Fs. 1-4 Pravděpodobné původní pořadí těchto veršů (1, 3, 2, 4), spojených sdruženým rýmem, zachoval jen rkp. C a Fs — 6 své země by V] swe by zemye C aj. — 7 vešken zvěděli V wesí poznaly C — 8 věděli V] wzwyedyely C — 16 musím V] dyrbu C — 18 musím F) dirbu C — 21 písaři V] wssy pyjarzy C — 40 C: ez te chczy sye podrziety — 56 hlaho lem L, V a ost.] hlasem C — 58 by řekl] rzka C; plete sě L a ost.] plete sie w to Fs, P, Jš. Kapitola 1: V L jako samostatná kapitola, na okraji označená číslem 1 - 1 Když iniciála K; vinu] v L nezřetelné, doplněno podle ost. — 2 vodú] nezř., dopl. podle ost. - 3 již] nezř., dopl. podle V ve shodě s větš. — 4 slunečného] nezř., dopl. podle ost. — 5 sě veždy] nezř., dopl. podle V ve shodě s větš. — 8 sobě v tom] nezř., snad w ſobye w tom, první w podtečkováno, ale není to jisté, proto dopl. podle V ve shodě s větš. rkpů 1. red. — 10 Sennar C] Seymar L (nesprávným čtením -nn- jako -im-), sr. Gen. 11,2 — 13 řkúc V a ost.] krzkuc L — 30 bydlé] -é nezř., dopl. podle větš. — 32 Říma] Ří- nezř., dopl. podle větš. (F: rynu, P: ryna). 10 Sennar C] seymar L, Senar S, sennaar F, samar V, Senaar Cr, Fs, P, Z, Jš- 14 bude vysoká L, V] bud wzwyfsy C, F — 19 neslíbi L a j.] neſmyly C, V a j. — 22 každý L] wseliky F, C — 29 Mezi nimi L, Cr, Jš] Mezy gynymy C a ost.; Srbové L, S, V, Fs, P, Z, Jš] slowyene C, Slowene F, Syrowe Cr — 30 Rěkové L a j.] hrze coue V, hrzechowe S. Kapitola 2: V L jako sam. kap., na okr. ozn. č. 2 — 1 V srbském] iniciála W - 4 bieše] nezř., dopl. ve shodě s větš. — 7 šest] set L — 14 dědky] dietky L a ost.; ve všech rkpech psáno dietky, protože opisovači neporozuměli slovu dědky (penates); jde tu o ohlas Kosmova vyprávění: (Bohemus) circa montem Rip inter duos fluvios, scilicet Ogram et Vlitauam primas posuit sedes, primas fundavit et edes, et quos in humeris secum apportarat humi sisti penates gaudebat (ed. Bretholz, Berlin 1923, str. 6-7). V českém překladu Karla Hrdiny (Odkaz minulosti české sv. 10, Praha 1947, str. 16) toto místo zní: (Čech) kolem hory Řípu mezi dvěma řekami, Ohří a Vltavou, prvá založil obydlí a radostně na mezi postavil bůžky, jež s sebou na ramenou přinesl. Srov. o tom výklad 190
by V 8 příd. 1 a 2 převzat z P, kde vcelku shodný s Fs; Cr až za v. 12 přidává 4 verše: Odkud su czechowe wyſſli, | kakoli ſu w zemi prziſſli,| czoli ſu zleho trpieli, | kakoli su sie biti smieli — 18 ve V porušen: Protot chczy rozlycznych hledaty, proto převzat z F (ost. dosti pestré) — 25 vyn. ve V (rovněž v C, S, F), doplněn z P (Cr, Fs shodné, Z pod.) — 29 vlastiné podle C (wlastinne) a P] Wlastyny V; zpravi C a ost.] wyprawy V — 30 vyn. ve V, dopl. z F (ost. shodné n. pod.)— 46 smysl cělý F a ost. pod.] mysl czielu V - 50 túžebný V, C a větš.] tużebne L (Cr, Z)- 51 Jázť F, yaz C a ost. pod.] Jakžt L, Fs. 1-4 Pravděpodobné původní pořadí těchto veršů (1, 3, 2, 4), spojených sdruženým rýmem, zachoval jen rkp. C a Fs — 6 své země by V] swe by zemye C aj. — 7 vešken zvěděli V wesí poznaly C — 8 věděli V] wzwyedyely C — 16 musím V] dyrbu C — 18 musím F) dirbu C — 21 písaři V] wssy pyjarzy C — 40 C: ez te chczy sye podrziety — 56 hlaho lem L, V a ost.] hlasem C — 58 by řekl] rzka C; plete sě L a ost.] plete sie w to Fs, P, Jš. Kapitola 1: V L jako samostatná kapitola, na okraji označená číslem 1 - 1 Když iniciála K; vinu] v L nezřetelné, doplněno podle ost. — 2 vodú] nezř., dopl. podle ost. - 3 již] nezř., dopl. podle V ve shodě s větš. — 4 slunečného] nezř., dopl. podle ost. — 5 sě veždy] nezř., dopl. podle V ve shodě s větš. — 8 sobě v tom] nezř., snad w ſobye w tom, první w podtečkováno, ale není to jisté, proto dopl. podle V ve shodě s větš. rkpů 1. red. — 10 Sennar C] Seymar L (nesprávným čtením -nn- jako -im-), sr. Gen. 11,2 — 13 řkúc V a ost.] krzkuc L — 30 bydlé] -é nezř., dopl. podle větš. — 32 Říma] Ří- nezř., dopl. podle větš. (F: rynu, P: ryna). 10 Sennar C] seymar L, Senar S, sennaar F, samar V, Senaar Cr, Fs, P, Z, Jš- 14 bude vysoká L, V] bud wzwyfsy C, F — 19 neslíbi L a j.] neſmyly C, V a j. — 22 každý L] wseliky F, C — 29 Mezi nimi L, Cr, Jš] Mezy gynymy C a ost.; Srbové L, S, V, Fs, P, Z, Jš] slowyene C, Slowene F, Syrowe Cr — 30 Rěkové L a j.] hrze coue V, hrzechowe S. Kapitola 2: V L jako sam. kap., na okr. ozn. č. 2 — 1 V srbském] iniciála W - 4 bieše] nezř., dopl. ve shodě s větš. — 7 šest] set L — 14 dědky] dietky L a ost.; ve všech rkpech psáno dietky, protože opisovači neporozuměli slovu dědky (penates); jde tu o ohlas Kosmova vyprávění: (Bohemus) circa montem Rip inter duos fluvios, scilicet Ogram et Vlitauam primas posuit sedes, primas fundavit et edes, et quos in humeris secum apportarat humi sisti penates gaudebat (ed. Bretholz, Berlin 1923, str. 6-7). V českém překladu Karla Hrdiny (Odkaz minulosti české sv. 10, Praha 1947, str. 16) toto místo zní: (Čech) kolem hory Řípu mezi dvěma řekami, Ohří a Vltavou, prvá založil obydlí a radostně na mezi postavil bůžky, jež s sebou na ramenou přinesl. Srov. o tom výklad 190
Strana 191
J. Jirečka v ČČM 35, 1861, 358 sl.; na plecí] nezř., dopl. podle ost. — 15 jide] nezř. (poru šen perg.), dopl. podle ost. — 17 sě] nezř. (porušen perg.), dopl. z V ve shodě s větš. — 18 Ach] nezř., dopl. podle větš. — 19 jste vy] nezř., dopl. z V ve shodě s ost. — 34 příd. 1-6 přídavek zapsán ve Fs a P (převzato); Jš jej nezaznamenává — 39 laz vzkopachu V, C a j.] les wzko (3b) chu L — 44 a vše] nezř., dopl. podle j. — 45-47 v L dodatečně nades psány na horním okraji nad textem — 48 že] nezř., dopl. podle ost. — 49 Tehdy] nezř. dopl. podle ost.; jísta] nezř., dopl. podle ost. - 50 mnoho žen] nezř., dopl. podle ost. — 58 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L (připsán na spodním okraji), Cr a uveden v Jš. 2 a 12 Charváty L, C, S (2: chrwaty), F, Cr, Fs, P, Z, Jš] charwatczy (12: charwatyczy) V — 22 Pójdem L] podeydem C, podeydyem V, j. pod. — 25 Zajtra L] Zagyttra C — 30 zde L] z te C, F, w nie Cr —32 C, F: ot neprzatel twrda dosty — 36 vzděchu L] przyewzdyechu C a j. pod. — 42 proto L] pron V a větš. — 44 obecně L] obeczno C a větš., wobecz spolu Fs — 45 nedostáváše L] nedostanyesse C a větš. — 52 každý L, V a větš.] wssak C, F— 53 Súdcě L] Sudczie ygednoho C, F — 54 neškodiechu L] nekradyechu C a větš. — 55 váda L] swada C a ost. — 59 Minu let L] Mynu let tomu C, F. Kapitola 3: V L jako sam. kap., označ. č. 3-1 A] iniciála A; mnohý V a ost.] mnoho L - 6 v L připsán na okraji — 21 Auvech V a j.] Avech L - 26 nemúdrému V a větš. nemudrymv L — 30 přijidu Hr] přigdu L —34 v L připsán na okraji pod textem — 35 z praka Hr] spora L (ojedinělé, sr. níže přehled čtení) — 37 křiku Hr a j.] kryknu L, pod. j. — 41 rukopisný pořádek slov v L Genz sudi se před zenu opraven pro rým — 44 hospodu V a ost.] hozpodu L — 45 prosímy] -y v L opravováno a přepisováno - 47 radíš] radiss, -s- přepisováno. I mnohý V] tomu mnohy C, F - 2 jmě L] dyechu C a j. — 7 Kaši (kaſsi) L) Kazu C, Cazu F, Kaziu V, Kazy Jš, Fs, Kasi Cr, kasu P, kaczi Z - 9 Kašě (Kassie) L, Cr] kazye C, V, Kazie S, Kaza F, Kazia P, Kaczie Z, Kazye (var. Kaza) Jš; na Kašíně (na kasinie) L] na Kazynye C, V, na kazyne S, Fs, na kazinye F, na kazinie P, na kaczinie Z, na kazanie (var. Kaczinie) Jš — 16 muši L] drby C —21 rudí La ost.] trudy Hr, Fs, wztrudij Jš — 22 C: ze naſ zena muzye sudy — 23 C: y gechu sye wssy czny pany hanyty—35 jako z praka] v L ojed. čtení Jako spora; většina rukopisů zacho vává čtení C: iako z patra sye wzpodgemje; původní se zdá čtení Hr (má je S a Cr a jako variační je uvádí Jš): Jako z praka sye podgemſse — 41 jenž sě L] yestot sye C, pod. F — 42 nepudí L] neprzipudij Hr a pod. větš. — 43 hověti L a ost.] meskaty C, F. Kapitola 4: V L jako sam. kap., označ. č. 4, jež nadeps. nad škrtnutou 5 - 1 Tehdy] inic. T — 8 ji] v L přips. dodat. se zn. vsuvky— 10 tebe] v L přips. dodat. se zn. vsuvky - 11 zlým] nezř., dopl. podle větš. — 14 za kněz C a j., za knyezie V a j.] knieze L — 15 191
J. Jirečka v ČČM 35, 1861, 358 sl.; na plecí] nezř., dopl. podle ost. — 15 jide] nezř. (poru šen perg.), dopl. podle ost. — 17 sě] nezř. (porušen perg.), dopl. z V ve shodě s větš. — 18 Ach] nezř., dopl. podle větš. — 19 jste vy] nezř., dopl. z V ve shodě s ost. — 34 příd. 1-6 přídavek zapsán ve Fs a P (převzato); Jš jej nezaznamenává — 39 laz vzkopachu V, C a j.] les wzko (3b) chu L — 44 a vše] nezř., dopl. podle j. — 45-47 v L dodatečně nades psány na horním okraji nad textem — 48 že] nezř., dopl. podle ost. — 49 Tehdy] nezř. dopl. podle ost.; jísta] nezř., dopl. podle ost. - 50 mnoho žen] nezř., dopl. podle ost. — 58 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L (připsán na spodním okraji), Cr a uveden v Jš. 2 a 12 Charváty L, C, S (2: chrwaty), F, Cr, Fs, P, Z, Jš] charwatczy (12: charwatyczy) V — 22 Pójdem L] podeydem C, podeydyem V, j. pod. — 25 Zajtra L] Zagyttra C — 30 zde L] z te C, F, w nie Cr —32 C, F: ot neprzatel twrda dosty — 36 vzděchu L] przyewzdyechu C a j. pod. — 42 proto L] pron V a větš. — 44 obecně L] obeczno C a větš., wobecz spolu Fs — 45 nedostáváše L] nedostanyesse C a větš. — 52 každý L, V a větš.] wssak C, F— 53 Súdcě L] Sudczie ygednoho C, F — 54 neškodiechu L] nekradyechu C a větš. — 55 váda L] swada C a ost. — 59 Minu let L] Mynu let tomu C, F. Kapitola 3: V L jako sam. kap., označ. č. 3-1 A] iniciála A; mnohý V a ost.] mnoho L - 6 v L připsán na okraji — 21 Auvech V a j.] Avech L - 26 nemúdrému V a větš. nemudrymv L — 30 přijidu Hr] přigdu L —34 v L připsán na okraji pod textem — 35 z praka Hr] spora L (ojedinělé, sr. níže přehled čtení) — 37 křiku Hr a j.] kryknu L, pod. j. — 41 rukopisný pořádek slov v L Genz sudi se před zenu opraven pro rým — 44 hospodu V a ost.] hozpodu L — 45 prosímy] -y v L opravováno a přepisováno - 47 radíš] radiss, -s- přepisováno. I mnohý V] tomu mnohy C, F - 2 jmě L] dyechu C a j. — 7 Kaši (kaſsi) L) Kazu C, Cazu F, Kaziu V, Kazy Jš, Fs, Kasi Cr, kasu P, kaczi Z - 9 Kašě (Kassie) L, Cr] kazye C, V, Kazie S, Kaza F, Kazia P, Kaczie Z, Kazye (var. Kaza) Jš; na Kašíně (na kasinie) L] na Kazynye C, V, na kazyne S, Fs, na kazinye F, na kazinie P, na kaczinie Z, na kazanie (var. Kaczinie) Jš — 16 muši L] drby C —21 rudí La ost.] trudy Hr, Fs, wztrudij Jš — 22 C: ze naſ zena muzye sudy — 23 C: y gechu sye wssy czny pany hanyty—35 jako z praka] v L ojed. čtení Jako spora; většina rukopisů zacho vává čtení C: iako z patra sye wzpodgemje; původní se zdá čtení Hr (má je S a Cr a jako variační je uvádí Jš): Jako z praka sye podgemſse — 41 jenž sě L] yestot sye C, pod. F — 42 nepudí L] neprzipudij Hr a pod. větš. — 43 hověti L a ost.] meskaty C, F. Kapitola 4: V L jako sam. kap., označ. č. 4, jež nadeps. nad škrtnutou 5 - 1 Tehdy] inic. T — 8 ji] v L přips. dodat. se zn. vsuvky— 10 tebe] v L přips. dodat. se zn. vsuvky - 11 zlým] nezř., dopl. podle větš. — 14 za kněz C a j., za knyezie V a j.] knieze L — 15 191
Strana 192
dievčie C a ost.] diwcie L, Cr—24 a ijeden V a větš.] geden L, ygeden C - 29 ač i C, Fly Laost. — 30 v své C, F] wsye La ost. pod. — 33 Opět] inic. O; v L začíná samost. kap., na okr. označ. č. 5, jež přepsáno z 6 —36 vodu V a větš.] sledu L — 42 tisíc V a větš.] tisici L - 43 věšťby (wyesczby) V, Faj.] viessby L (přepisováno). 3 uhaněli L] vhanyly C, V, pohanili S — 5 musí L] drby C — 10 dobude tebe L, Vaj.] bude S, pohyne C, F — 14 musíte L] drbyte C — 27 na vašem lidu L na wasf lyd C a j. — 31 a 32 vyn. v C i v něm. překladu — 36 vodu V, S, Cr, P, Jš] wodczyu C, wodczu F, sledu L. Kapitola 5: V L kap. neodlišena — 6 obinuv V a ost. (P: obwinuw] A k tomu obynuw L — 9 v udici V a větš.] vdici L, je třeba dát přednost většinovému čtení v udici proti čtení C a F v uzdici, přijatému Jirečkem; svědčí pro to něm. překlad: Es stund, als es mit dem angel swerlich wer gevangin — 15 dotku C, V, Jš] dotknu L a ost. — 24 žis zen C] zyezen L, zieżen F, ziezen Jš, zyezn V, Fs, zyžen S, zizn P — 26 pecen velí C, F. Vl pecen veliky vywali L — 34 v L nadepsán na okraji nad textem — 36 nadpis za v. 36 převzat z V, v L nový odstavec neodlišen — 40 prokvite P, Z, S] pokwietu L, pro- kwete C (jinak různě). 1 pojedechu L] pogyedu C a j. pod. — 2 dojedechu L] dogiedu C a j. pod. - 8 sě zbočiv L] sye wtzoczyw C, se wzbociw F — 15 A když L] yakoz C, V a j. pod. — 16 vstrči L] wdruzy C, pod. F — 31 tázati L] sye tazaty C a větš. pod. — 41 uschli L] uschu C. Kapitola 6: V L kap. neodlišena — 7 znamenie V a ost.] znamo nie L — 12 dojde V a ost.] dogide L —17 vzektve V] v L počáteční w připsáno se zn. vsuvky na okraji — 22 na pokon v L psáno pův., pak vyradováno na a kon, k po připsáno tom; na pokon považuje, nepochybně správně, Jireček za původní čtení; ost. rkpy mají různá čtení odchylná — 23 Přěmysl] v L připsáno na okraji zkratkou. 4 zkvetenie L] wzektwyenye C, wzektwenie F — 13 Pěti prameny L] pyetyu pras menow C — 14 sě bude na knihách L] budu na knyzye C a větš. pod. Kapitola 7: Nadpis není v žádném rkpe, v L kap. neodlišena — 9 po světu V a větš.] na swietie L — 10 v svém osvětu V a ost.] w swe oswietie L, w swem oswietie Cr — 18 obráníta V a ost.] opravita L — 18 nadpis za v. 18 převzat ze Z — 22 kdežto V ktežto L, kdez C a j. — 23 práh V a ost.] pah L — 30 příd. 1-6 příd. zapsán jen v L aje v něm dodatečně připsán pod textem, není uveden v Jš. 3 udařichu L] cztychu C a větš. pod. — 12 Vyjdetať... olivě L] wyndeta... olywye zlatyey C a větš. pod. — 16 vzejdeta L] wendeta C, Wzendeta V a větš. — 17 osvětíta 192
dievčie C a ost.] diwcie L, Cr—24 a ijeden V a větš.] geden L, ygeden C - 29 ač i C, Fly Laost. — 30 v své C, F] wsye La ost. pod. — 33 Opět] inic. O; v L začíná samost. kap., na okr. označ. č. 5, jež přepsáno z 6 —36 vodu V a větš.] sledu L — 42 tisíc V a větš.] tisici L - 43 věšťby (wyesczby) V, Faj.] viessby L (přepisováno). 3 uhaněli L] vhanyly C, V, pohanili S — 5 musí L] drby C — 10 dobude tebe L, Vaj.] bude S, pohyne C, F — 14 musíte L] drbyte C — 27 na vašem lidu L na wasf lyd C a j. — 31 a 32 vyn. v C i v něm. překladu — 36 vodu V, S, Cr, P, Jš] wodczyu C, wodczu F, sledu L. Kapitola 5: V L kap. neodlišena — 6 obinuv V a ost. (P: obwinuw] A k tomu obynuw L — 9 v udici V a větš.] vdici L, je třeba dát přednost většinovému čtení v udici proti čtení C a F v uzdici, přijatému Jirečkem; svědčí pro to něm. překlad: Es stund, als es mit dem angel swerlich wer gevangin — 15 dotku C, V, Jš] dotknu L a ost. — 24 žis zen C] zyezen L, zieżen F, ziezen Jš, zyezn V, Fs, zyžen S, zizn P — 26 pecen velí C, F. Vl pecen veliky vywali L — 34 v L nadepsán na okraji nad textem — 36 nadpis za v. 36 převzat z V, v L nový odstavec neodlišen — 40 prokvite P, Z, S] pokwietu L, pro- kwete C (jinak různě). 1 pojedechu L] pogyedu C a j. pod. — 2 dojedechu L] dogiedu C a j. pod. - 8 sě zbočiv L] sye wtzoczyw C, se wzbociw F — 15 A když L] yakoz C, V a j. pod. — 16 vstrči L] wdruzy C, pod. F — 31 tázati L] sye tazaty C a větš. pod. — 41 uschli L] uschu C. Kapitola 6: V L kap. neodlišena — 7 znamenie V a ost.] znamo nie L — 12 dojde V a ost.] dogide L —17 vzektve V] v L počáteční w připsáno se zn. vsuvky na okraji — 22 na pokon v L psáno pův., pak vyradováno na a kon, k po připsáno tom; na pokon považuje, nepochybně správně, Jireček za původní čtení; ost. rkpy mají různá čtení odchylná — 23 Přěmysl] v L připsáno na okraji zkratkou. 4 zkvetenie L] wzektwyenye C, wzektwenie F — 13 Pěti prameny L] pyetyu pras menow C — 14 sě bude na knihách L] budu na knyzye C a větš. pod. Kapitola 7: Nadpis není v žádném rkpe, v L kap. neodlišena — 9 po světu V a větš.] na swietie L — 10 v svém osvětu V a ost.] w swe oswietie L, w swem oswietie Cr — 18 obráníta V a ost.] opravita L — 18 nadpis za v. 18 převzat ze Z — 22 kdežto V ktežto L, kdez C a j. — 23 práh V a ost.] pah L — 30 příd. 1-6 příd. zapsán jen v L aje v něm dodatečně připsán pod textem, není uveden v Jš. 3 udařichu L] cztychu C a větš. pod. — 12 Vyjdetať... olivě L] wyndeta... olywye zlatyey C a větš. pod. — 16 vzejdeta L] wendeta C, Wzendeta V a větš. — 17 osvětíta 192
Strana 193
Laj.] oſlawita C a j. — 18 jsúc mrtva L] gyuz pohrzebena C, V a j. pod. — 19 razi L, Z] kazyu C a větš. pod. — 23 vzděchu L, C a ost.] wzdyeyte V, S, P, Jš. Kapitola 8: V L samost. kap., označ. č. 7 — 1 Pak] inic. P — 2 Libušě] v L dodat. opr. na libicie — 6 tento verš v této podobě dochován v L a Jš, kam se dostal pravděpodobně z nějaké staré předlohy. Místo bylo asi brzy porušeno, proto dochované rukopisy 1. redakce tento verš nemají vůbec a Jireček ho nepojal do rekonstruovaného textu (proto je u něho v této kapitole lichý počet veršů). Do textu L je po straně připsán jiný verš nadbytečný: Jakž dřewe l ibuji ctiechu, jenž se jednak ze spol. předlohy, jednak vzájemnou závislostí rkpů dostal do rkpů 2. red. Fs a P. Obměněn je v Cr (Jakz drzewe libussi za knieznu gmiegiechu). Že je starobylejší než čtení L, ukazuje Z (A iakoz prwe libuſſi, tez wlaſtu cztiechu) — 12 knieni (-nyu) V aj.] knienie L - 22 šest V a větš.] sset L — 23 letie V a j.] letiechu L - 27 viděti V a ost.] viedieti L — 30 v L připsán na okraji textu — 32 dojidu C Dogdu L a větš. — 36 před gmieli v L psáno wzeli, jež podtečkováním zrušeno — 41 mužie V a ost.] vyn. v L — 47 boji sě V a ost. (C: bogyu)] bogie sie L. 2 Libušě L (před opr.) a ost. pod.] libuze S, libicze P, Z, pod. Jš - 10 stavěti L a ost.) stawyty C, pod. V, cziniti Jš — 23 letie L] letyecz C — 24 ot otcóv L, P] od swych otczow C a ost. pod. — 25 toho L] to C, Cr, czo F — 29 sedieše L aj.] gyezdyesse C a j. pod. — 30 za ní L] po nyey C a větš. pod.; vedieše] wodyesse C, Z — 33 staviti Ly uhasyty C a j. pod. — 34 vzhóru jíti L, C] byty V, pod. Hr, stati Cr, zhuoru wzgiti Fs, w zemi byti Z — 42 dachu L] y dachu C a větš. — 44 řečechu L] rzechu C, pod. Hr. Kapitola 9: V L samost. kap., na okraji označ. č. 8— 1 A] inic. A - 2 příd. 1-12 verše známy jen z Cr, v Jš otištěny jako příd. v závorkách — 2 příd. 5 burdujíce Jš] burduce Cr- 2 příd. 12 to Jš] vyn. v Cr — 13 poruči] v L připsáno na okraji — 14 zuči V a větš.] vči Laj. 1 C: Kdyz dyewky otczye obrachu — 8 mieru L] smyeru Hr, C avětš. — 16 vádě Ly swadye Hr a ost. Kapitola 10: V L samost. kap., označ. č. 9 - 1 Když] inic. K — 5 dievčie srdcě V, C a větš.] srdce dyewky L — 14 Děvín V a ost. ] dywin L - 19 dievčie V a ost.] dywči L - 24 razi] rasi L; s nimi sníti] v L přehozeno a přehození naznačeno — 26 Děvín V a ost.] dywin L- 30 jě C avětš.] vyn. v L - 33 napřěd] připsáno v L na okraji se zn. vsuve ky — 36 sníti V a větš.] sgieti L — 40 v světě V, Ol, C aj.] w swieti L; koncovka -i je spíše písařská chyba než kolísání mezi měkkým a tvrdým skloněním (sr. Gebauer, Hist. ml. III/I, str. 86) — 45 potepemy C a ost. pod.] potupimy L — 46 vezmemy C] wezmeme L, přijato pro rým — 49 amazonské V, C a větš.] amazowske L aj. — 51 vladu C] wladnu 13 Dalimilova kronika 193
Laj.] oſlawita C a j. — 18 jsúc mrtva L] gyuz pohrzebena C, V a j. pod. — 19 razi L, Z] kazyu C a větš. pod. — 23 vzděchu L, C a ost.] wzdyeyte V, S, P, Jš. Kapitola 8: V L samost. kap., označ. č. 7 — 1 Pak] inic. P — 2 Libušě] v L dodat. opr. na libicie — 6 tento verš v této podobě dochován v L a Jš, kam se dostal pravděpodobně z nějaké staré předlohy. Místo bylo asi brzy porušeno, proto dochované rukopisy 1. redakce tento verš nemají vůbec a Jireček ho nepojal do rekonstruovaného textu (proto je u něho v této kapitole lichý počet veršů). Do textu L je po straně připsán jiný verš nadbytečný: Jakž dřewe l ibuji ctiechu, jenž se jednak ze spol. předlohy, jednak vzájemnou závislostí rkpů dostal do rkpů 2. red. Fs a P. Obměněn je v Cr (Jakz drzewe libussi za knieznu gmiegiechu). Že je starobylejší než čtení L, ukazuje Z (A iakoz prwe libuſſi, tez wlaſtu cztiechu) — 12 knieni (-nyu) V aj.] knienie L - 22 šest V a větš.] sset L — 23 letie V a j.] letiechu L - 27 viděti V a ost.] viedieti L — 30 v L připsán na okraji textu — 32 dojidu C Dogdu L a větš. — 36 před gmieli v L psáno wzeli, jež podtečkováním zrušeno — 41 mužie V a ost.] vyn. v L — 47 boji sě V a ost. (C: bogyu)] bogie sie L. 2 Libušě L (před opr.) a ost. pod.] libuze S, libicze P, Z, pod. Jš - 10 stavěti L a ost.) stawyty C, pod. V, cziniti Jš — 23 letie L] letyecz C — 24 ot otcóv L, P] od swych otczow C a ost. pod. — 25 toho L] to C, Cr, czo F — 29 sedieše L aj.] gyezdyesse C a j. pod. — 30 za ní L] po nyey C a větš. pod.; vedieše] wodyesse C, Z — 33 staviti Ly uhasyty C a j. pod. — 34 vzhóru jíti L, C] byty V, pod. Hr, stati Cr, zhuoru wzgiti Fs, w zemi byti Z — 42 dachu L] y dachu C a větš. — 44 řečechu L] rzechu C, pod. Hr. Kapitola 9: V L samost. kap., na okraji označ. č. 8— 1 A] inic. A - 2 příd. 1-12 verše známy jen z Cr, v Jš otištěny jako příd. v závorkách — 2 příd. 5 burdujíce Jš] burduce Cr- 2 příd. 12 to Jš] vyn. v Cr — 13 poruči] v L připsáno na okraji — 14 zuči V a větš.] vči Laj. 1 C: Kdyz dyewky otczye obrachu — 8 mieru L] smyeru Hr, C avětš. — 16 vádě Ly swadye Hr a ost. Kapitola 10: V L samost. kap., označ. č. 9 - 1 Když] inic. K — 5 dievčie srdcě V, C a větš.] srdce dyewky L — 14 Děvín V a ost. ] dywin L - 19 dievčie V a ost.] dywči L - 24 razi] rasi L; s nimi sníti] v L přehozeno a přehození naznačeno — 26 Děvín V a ost.] dywin L- 30 jě C avětš.] vyn. v L - 33 napřěd] připsáno v L na okraji se zn. vsuve ky — 36 sníti V a větš.] sgieti L — 40 v světě V, Ol, C aj.] w swieti L; koncovka -i je spíše písařská chyba než kolísání mezi měkkým a tvrdým skloněním (sr. Gebauer, Hist. ml. III/I, str. 86) — 45 potepemy C a ost. pod.] potupimy L — 46 vezmemy C] wezmeme L, přijato pro rým — 49 amazonské V, C a větš.] amazowske L aj. — 51 vladu C] wladnu 13 Dalimilova kronika 193
Strana 194
L — 52 Cyrem C, F] Tyrem L, cztyrem V, vyn. v Ol- 61 panny] v L dvakrát, druhé škrtnuto — 65 bratra a V] zabila L, opisovač četl by jako kond. m. imp. bí a místo zkomolil v kondicionální vazbu by zabila — 67 nám V a větš.] vam L—71 kdy y přepisováno v Lz-e. 5 V divná L] w dyw C, F, Z, Jš, W odieny S, V - 10 učiniti L] zdyety C a větš. pod. — 18 musil by L] dirbyl by C, nechcze Hr — 19 viem.... nemóžete L] wiedie.... nemozete V, wyedye.... nemozem C, F — 31 poradichu L] poradywsse C a větš. — 32 potvrdichu L] potwrdywsse C a větš. — 37 s oštěpem sedieše L] s osstyepem v prwych stogyesſe V, pod. Ol, k sturmu stogyesse C — 42 mene L] slowa Ol — 53 šlechetné L] slechetnye C, V, cztnye Ol a j. — 59 čest L] po swyetu czest C a j. — 63 ploditi L] pobygyety C a větš. pod. — 64 věčně L, Fs] wiec Ol a ost. — 65 bratra a otcě jako psa svého L] iako psa bratra a otczie sweho Ol, pod. Cr, P, Jš—66 dobyla přiebytka L] mohla dobity zywota C a j. — 69 z vás L] ot naj C a ost. pod. — 72 C: smrty gyey nelzye bude zbyty, j. pod. — 74 sklep pln L] dosti Ol— 79 vyničechu Ly wynyku C a j. — 80 křičiechu L] krzyku C a j., krzyknu S a j. — 81 Osuchu L, V Z, Jš] obsuchu C a ost. — 85 Mladka L] mlada C a ost. — 86 Vradka, Radka a Li radka take y C, F, Clymka wraczka a Ol, wratka radka a S, Wraczka radka a V, Cr, Jš, vyn. ve Fs a P — 88 sě jmějiechu L] sye owsem gmiechu V a větš. pod., wzdy czy nyechu C, F — 92 C: ygeden z muzow zyw by nebyl, pod. F, Cr; Ol: Igeden bi z muzow nesbil — 94 C: nerad bych gyey skopka przyewratyl; Ol: Nerad bich bil skopka rozwratyl. Kapitola 11: V L samost. kap. ozn. č. 10 — 1 Po] inic. P — 4 chtiechu] v L připsáno na okr. se zn. vsuvky — 6 až však podle větš.] Awfak L — 7 Libuši V a větš.] libici L (-ci nezř.) — 12 v Libuši V aj.] w libici L — 16 vzděchu C a j.] wzdie L aj. — 17 let pět V a ost.] piet let L, přehozeno pro rým — 23 pronesiechu větš.] pronesechu L aj.— 25 k ženám C aj.] že k ženam L aj. — 33 dievčie V aj.] dywčie L — 37 nepřimlus viechu V a j.] nepřimluuichu L. 2 smolných kabátóv L] smolnykow C a ost. pod. — 7 Libuši V, F, Ol, Fs, pod. C] libici L, S, Cr, P, Jš — 12 lehu L a větš.] lahu V; v Libuši V, C, Jš] w libici L, Cr, P, v libicze S, Z, u libussye Ol, Fs, w libissi F — 15 vzdvižechu L] wzwede C a větš. pod., wzwedu S — 20 prorady L aj.] zrady C aj. — 28 zabieše L] tepyesse C — 31 mužie svú L] w noczi C, muzie w noci swu F, pod. V — 43 paní L] czney pany C — 46 bože, daj to L] Boze, day V a j., pozydayte C. Kapitola 12: V L samost. kap., označ. č. 11 - 1 Potom] inic. P - 3 Uzřěvše, že V a větš. pod.] Vzřew že L — 33 vnidu C a j.] vegdu L ckontext tu žádá aorist, jež v růz ných podobách má větš.) — 36 ijednoho V a větš.] Agednoho L. 5 posadichu L a větš.] posadyechu C — 7 řkúc L] ty diechu V a ost. mimo Fs, jenž má Wecze gedna — 8 tetka L, V a ost.] matka C, F — 14 s jejími L, V aj.] I gegye C, F- 194
L — 52 Cyrem C, F] Tyrem L, cztyrem V, vyn. v Ol- 61 panny] v L dvakrát, druhé škrtnuto — 65 bratra a V] zabila L, opisovač četl by jako kond. m. imp. bí a místo zkomolil v kondicionální vazbu by zabila — 67 nám V a větš.] vam L—71 kdy y přepisováno v Lz-e. 5 V divná L] w dyw C, F, Z, Jš, W odieny S, V - 10 učiniti L] zdyety C a větš. pod. — 18 musil by L] dirbyl by C, nechcze Hr — 19 viem.... nemóžete L] wiedie.... nemozete V, wyedye.... nemozem C, F — 31 poradichu L] poradywsse C a větš. — 32 potvrdichu L] potwrdywsse C a větš. — 37 s oštěpem sedieše L] s osstyepem v prwych stogyesſe V, pod. Ol, k sturmu stogyesse C — 42 mene L] slowa Ol — 53 šlechetné L] slechetnye C, V, cztnye Ol a j. — 59 čest L] po swyetu czest C a j. — 63 ploditi L] pobygyety C a větš. pod. — 64 věčně L, Fs] wiec Ol a ost. — 65 bratra a otcě jako psa svého L] iako psa bratra a otczie sweho Ol, pod. Cr, P, Jš—66 dobyla přiebytka L] mohla dobity zywota C a j. — 69 z vás L] ot naj C a ost. pod. — 72 C: smrty gyey nelzye bude zbyty, j. pod. — 74 sklep pln L] dosti Ol— 79 vyničechu Ly wynyku C a j. — 80 křičiechu L] krzyku C a j., krzyknu S a j. — 81 Osuchu L, V Z, Jš] obsuchu C a ost. — 85 Mladka L] mlada C a ost. — 86 Vradka, Radka a Li radka take y C, F, Clymka wraczka a Ol, wratka radka a S, Wraczka radka a V, Cr, Jš, vyn. ve Fs a P — 88 sě jmějiechu L] sye owsem gmiechu V a větš. pod., wzdy czy nyechu C, F — 92 C: ygeden z muzow zyw by nebyl, pod. F, Cr; Ol: Igeden bi z muzow nesbil — 94 C: nerad bych gyey skopka przyewratyl; Ol: Nerad bich bil skopka rozwratyl. Kapitola 11: V L samost. kap. ozn. č. 10 — 1 Po] inic. P — 4 chtiechu] v L připsáno na okr. se zn. vsuvky — 6 až však podle větš.] Awfak L — 7 Libuši V a větš.] libici L (-ci nezř.) — 12 v Libuši V aj.] w libici L — 16 vzděchu C a j.] wzdie L aj. — 17 let pět V a ost.] piet let L, přehozeno pro rým — 23 pronesiechu větš.] pronesechu L aj.— 25 k ženám C aj.] že k ženam L aj. — 33 dievčie V aj.] dywčie L — 37 nepřimlus viechu V a j.] nepřimluuichu L. 2 smolných kabátóv L] smolnykow C a ost. pod. — 7 Libuši V, F, Ol, Fs, pod. C] libici L, S, Cr, P, Jš — 12 lehu L a větš.] lahu V; v Libuši V, C, Jš] w libici L, Cr, P, v libicze S, Z, u libussye Ol, Fs, w libissi F — 15 vzdvižechu L] wzwede C a větš. pod., wzwedu S — 20 prorady L aj.] zrady C aj. — 28 zabieše L] tepyesse C — 31 mužie svú L] w noczi C, muzie w noci swu F, pod. V — 43 paní L] czney pany C — 46 bože, daj to L] Boze, day V a j., pozydayte C. Kapitola 12: V L samost. kap., označ. č. 11 - 1 Potom] inic. P - 3 Uzřěvše, že V a větš. pod.] Vzřew že L — 33 vnidu C a j.] vegdu L ckontext tu žádá aorist, jež v růz ných podobách má větš.) — 36 ijednoho V a větš.] Agednoho L. 5 posadichu L a větš.] posadyechu C — 7 řkúc L] ty diechu V a ost. mimo Fs, jenž má Wecze gedna — 8 tetka L, V a ost.] matka C, F — 14 s jejími L, V aj.] I gegye C, F- 194
Strana 195
23 ve větš. vynechán, má ho jen L a Cr— 26 mu L] gym V, C a větš. — 28 C: tako gym wssyem odpowyedye — 31 věřiti La ost.] uwyerzyty C — 33 v hrad L] w onen hrad C, F — 34 výdu L] wynydu C — 35 Inhed L] przyekotem C, pod. F. Kapitola 13: V L samost. kap. na okraji označ. č. 12 — 1 Jeden] inic. G — 4 Sebravše sě V a ost. pod.] Sebraws ie L; šest V a ost.] sset L — 5 nalezu C] naleznu L aj. — 8 na jeho větš.] Nego L - 9 a 10 v tomto pořadí ve V a větš., v L přehozeny — 13 Svázánu V a ost.] Swazenů L; na lesě] -se přepsáno z pův. -ze — 17 smrti jeho] v L přehozeno a přehození naznačeno — 19 jie V a ost.] vyn. v L a P— 21 dci V a ost.] vyn. v La Fs- 23 vésti C aj.] wzieti L, V, F, převzato pro rým - 29 s pláčem jeho počě Vl ge se ho geho L (málo zřetelné), gye sye geho C — 41 vyniku C, F, Jš] vyniknu L a ost. — 42 křiku C] krzyknu L a ost. — 47 smějí V a větš. pod.] smiechu L - 48 Ještě podle V (Gescze)] Proto L, I dneſ C, F, Jš; dějí V a větš. pod.] wzdiechu L. I dobrý bieše L] dobry oſtal byeſſe Caost. — 8 posadichu ji v chladu L, V] wssadychu gyu na kladu C, pod. F, poſadichu gi na kladu S, Fs, P, poſadichu zwazawsse gy na kladu Jš — 16 havran L] wran C, Cr, Fs, P, wrana S a ost. — 21 z Okořína L, Jš] z uoſkorzyna C, s uoſkorzyna Fs, z oſkorzyna V, S, F, P, z kokorzyna Cr — 23 na svój hrad L] nasylym na swoy hrad C — 26 odběžěchu L a větš. pod.] odbyehu C — 32 vyn. v C — 36 na trubici L] w tu trubyczyu C, pod. F, w trubiczy S a ost. — 37 zvědě- chu L] urozumyechu C a j. — 39 k koňóm pospiešichu L] tu konow podpyechu C, F, konyow podpiechu S, V — 43 k mečóm L a j.] k konóm F, kuonom C — 46 zbichu L a j.] wzbychu C a j. — 47 té radě L] tey wyeczy C, te zlobie F, P, tey lsty V, tomu S, Cr, tomu mordu Fs. Kapitola 14: Kapitola v rkpech mimo L (a shodně s ním Jš) nerozlišena ani nena značena nadpisem — 1 Když] inic. K; rukop. zbychu čteme zbichu (proti Jirečkovu a Pelc lovu zbychu - Flajšhans překládá zbyly, Hanka čte zabichu), opíráme se přitom o ruko- pisné varianty: zabichu S, zamordovachu Fs — 2 naleze to V a větš.] A to byla L — 8 po všie zemi V a ost. pod.] powieſti po zemi L — 11 urúbiti] -ti v L nadepsáno — 12 v L nadepsán nad textem — 19 chtěla] v L přepisováno, nejspíše z pův. chtiese — 24 příd. 1 a 2 příd. zapsán v P (převzat) a pod. ve Fs, v Jš neuveden — 25 zpovědě V aj.] zpowiediela L, převzato pro rým — 26 nadpis za v. 26 převzat z V, v L jako samost. kap., označ. č. 14; Přěmysl] inic. P — 28 příd. 1-4 příd. zapsán v Pa Fs, není zaznamenán v Jš — 28 příd. 4 hrozieše Fs] ge vhroziesse P — 32 sě potvrdichu] nezř., dopl. z V - 33 Děvín jězd] nezř., dopl. z V, kde změněn pořádek slov - 34 dievky bíti] nezř., dopl. z V - 35 nevěr ná rada V a j. pod.] vierna hlawa L (nezř.) — 38 mírem C a větš.] mierem L. 1 C, F: tak zbychu toho cztyrada — 6 otáza L aj.] potaza C a j. — 9 kterýž L aj.] 195
23 ve větš. vynechán, má ho jen L a Cr— 26 mu L] gym V, C a větš. — 28 C: tako gym wssyem odpowyedye — 31 věřiti La ost.] uwyerzyty C — 33 v hrad L] w onen hrad C, F — 34 výdu L] wynydu C — 35 Inhed L] przyekotem C, pod. F. Kapitola 13: V L samost. kap. na okraji označ. č. 12 — 1 Jeden] inic. G — 4 Sebravše sě V a ost. pod.] Sebraws ie L; šest V a ost.] sset L — 5 nalezu C] naleznu L aj. — 8 na jeho větš.] Nego L - 9 a 10 v tomto pořadí ve V a větš., v L přehozeny — 13 Svázánu V a ost.] Swazenů L; na lesě] -se přepsáno z pův. -ze — 17 smrti jeho] v L přehozeno a přehození naznačeno — 19 jie V a ost.] vyn. v L a P— 21 dci V a ost.] vyn. v La Fs- 23 vésti C aj.] wzieti L, V, F, převzato pro rým - 29 s pláčem jeho počě Vl ge se ho geho L (málo zřetelné), gye sye geho C — 41 vyniku C, F, Jš] vyniknu L a ost. — 42 křiku C] krzyknu L a ost. — 47 smějí V a větš. pod.] smiechu L - 48 Ještě podle V (Gescze)] Proto L, I dneſ C, F, Jš; dějí V a větš. pod.] wzdiechu L. I dobrý bieše L] dobry oſtal byeſſe Caost. — 8 posadichu ji v chladu L, V] wssadychu gyu na kladu C, pod. F, poſadichu gi na kladu S, Fs, P, poſadichu zwazawsse gy na kladu Jš — 16 havran L] wran C, Cr, Fs, P, wrana S a ost. — 21 z Okořína L, Jš] z uoſkorzyna C, s uoſkorzyna Fs, z oſkorzyna V, S, F, P, z kokorzyna Cr — 23 na svój hrad L] nasylym na swoy hrad C — 26 odběžěchu L a větš. pod.] odbyehu C — 32 vyn. v C — 36 na trubici L] w tu trubyczyu C, pod. F, w trubiczy S a ost. — 37 zvědě- chu L] urozumyechu C a j. — 39 k koňóm pospiešichu L] tu konow podpyechu C, F, konyow podpiechu S, V — 43 k mečóm L a j.] k konóm F, kuonom C — 46 zbichu L a j.] wzbychu C a j. — 47 té radě L] tey wyeczy C, te zlobie F, P, tey lsty V, tomu S, Cr, tomu mordu Fs. Kapitola 14: Kapitola v rkpech mimo L (a shodně s ním Jš) nerozlišena ani nena značena nadpisem — 1 Když] inic. K; rukop. zbychu čteme zbichu (proti Jirečkovu a Pelc lovu zbychu - Flajšhans překládá zbyly, Hanka čte zabichu), opíráme se přitom o ruko- pisné varianty: zabichu S, zamordovachu Fs — 2 naleze to V a větš.] A to byla L — 8 po všie zemi V a ost. pod.] powieſti po zemi L — 11 urúbiti] -ti v L nadepsáno — 12 v L nadepsán nad textem — 19 chtěla] v L přepisováno, nejspíše z pův. chtiese — 24 příd. 1 a 2 příd. zapsán v P (převzat) a pod. ve Fs, v Jš neuveden — 25 zpovědě V aj.] zpowiediela L, převzato pro rým — 26 nadpis za v. 26 převzat z V, v L jako samost. kap., označ. č. 14; Přěmysl] inic. P — 28 příd. 1-4 příd. zapsán v Pa Fs, není zaznamenán v Jš — 28 příd. 4 hrozieše Fs] ge vhroziesse P — 32 sě potvrdichu] nezř., dopl. z V - 33 Děvín jězd] nezř., dopl. z V, kde změněn pořádek slov - 34 dievky bíti] nezř., dopl. z V - 35 nevěr ná rada V a j. pod.] vierna hlawa L (nezř.) — 38 mírem C a větš.] mierem L. 1 C, F: tak zbychu toho cztyrada — 6 otáza L aj.] potaza C a j. — 9 kterýž L aj.] 195
Strana 196
rzkucz kteryt C a j. pod. — 16 sú... uslyšěly Ll su bily... uslyfsely C — 17 a pakli Ll acz C, Aczt F, A by byli V — 19 za právo L a větš.] z prawa C — 20 pověděla Laj.] wzpowyedyela C a j. — 22 kteréhož L a větš.] kteremuz C, F — 24 poslala Ly porobyla C a větš. Kapitola 15: V L samost. kap., ozn. č. 15 - 1 Když] inic. K; litice P a j. pod.] litiece L — 11 Dievky] inic. D, v L odtud samost. kap., ozn. č. 16; sebrachu] -chu nezř., ale bezpečné — 15 vynidu C a j.] wyndu L — 16 snidu C a j.] sendu (nezř.) L - 17 nemúdřě vyrazi] nezř., dopl. z V - 18 nepřátely sě vrazi] nezř., dopl. z V - 22 dievky V a ost.] dywky L — 33 hrad V a ost.] hřed L— 34 zvoditý podle j. (wzwodyty V, C aj.] zwody L, Jirečkovu čtení zvodimost nepřikládáme víry, protože tato podivná složenina není jinak doložena — 36 hostě V a j.] hoste L — 46 příd. 1-4 příd. zapsán v L, Cr, P, v Jš zaznamenán. 2 zeřva L] wzrzyu C a j. pod. — 7 Byšte L] Byste byly C a větš. pod.; zdržěly L a větš. pod.] drzyely C — 9 plášť L] plasczek C a j. pod. — 19 na ni L aj.] k nyey C a j. pod. — 22 byly L a ost.] zbyly C - 26 jiesti dachu L (větš.: sniesti] rozmetachu C — 29 spieše (L: spiese, C: spyesse)] spiessnie F, piessye V, piessie Jš, pieſsi P, piesski Fs — 32 vyn. v C — 33 přiběžěchu L] przybychu C — 34 zběžěchu L] wzbye hu C — 36 C: v branu sye tysknyechu hustye — 37 o to L] o tom C a větš. — 39 bratry L] bratrzyu C a j. pod. — 42 sě k nim lísáchu L a j. pod.] sye k nym wlysachu C — 44 srdcí neobměkčichu L] srdecz neumyekczyechu C — 46 V: Przietynagycz gie s hradu metachu C: prycz gye s hradu metachu — 48 zahynu L] y zmynu C. Kapitola 16: V L samost. kap., označ. č. 17 - 1 Přěmysla] inic. P — 2 Děvín Vaost.] diwin L — 8 otděli V, C a větš.] rozdieli L, Z; dáváme přednost většinovému je (= oba syny) otděli s pravděpodobným starobylým výrazem otděliti „podílem, údělem, obdařiti před rozděli, jímž opisovač opakováním z verše předchozího nahradil slovo, jehož významu už nerozuměl — 10 Unislavovi] rukopisné vnislawovi lze číst rovněž Vnislavovi, ale grafika jiných rukopisů (vnyslawowy C, vnieſlawowy V) svědčí spíše pro čteni Unislavovi; stejně je tomu ve v. 13 — 15 Křesomysl větš. v různých variantách] Krzezomysl L. I na stolici L] na stolecz C a ost. — 2 zbořichu L, Fs] zkazychu C a ost., rozwale chu Jš — 5 Mnata L a ost.] wznata C, F — 6 Vojen Laost.] Wolen Fs — 9 Lucko L a ost. pod.] Litſko Fs; Vlastislavovi L, Z, Fs] Wladyslawowy V, F, P, wadyslawowy C, Cr ctýká se i dalších míst) — 11 Ješto L a ost.] genz C - 15 Křesomysl F, Cr, P, pod. Z] krasomysl C, krzyzomysl V, krzezomysl L, Jš, krziemyjl Fs. Kapitola 17: V L samost. kap., označ. č. 18 — 1 Neklan] inic. N; Křesomyslu větš.] Krezomyslu L — 8 zlé příhody doma schodí C a j.] newzdy (15a) vprihodu 196
rzkucz kteryt C a j. pod. — 16 sú... uslyšěly Ll su bily... uslyfsely C — 17 a pakli Ll acz C, Aczt F, A by byli V — 19 za právo L a větš.] z prawa C — 20 pověděla Laj.] wzpowyedyela C a j. — 22 kteréhož L a větš.] kteremuz C, F — 24 poslala Ly porobyla C a větš. Kapitola 15: V L samost. kap., ozn. č. 15 - 1 Když] inic. K; litice P a j. pod.] litiece L — 11 Dievky] inic. D, v L odtud samost. kap., ozn. č. 16; sebrachu] -chu nezř., ale bezpečné — 15 vynidu C a j.] wyndu L — 16 snidu C a j.] sendu (nezř.) L - 17 nemúdřě vyrazi] nezř., dopl. z V - 18 nepřátely sě vrazi] nezř., dopl. z V - 22 dievky V a ost.] dywky L — 33 hrad V a ost.] hřed L— 34 zvoditý podle j. (wzwodyty V, C aj.] zwody L, Jirečkovu čtení zvodimost nepřikládáme víry, protože tato podivná složenina není jinak doložena — 36 hostě V a j.] hoste L — 46 příd. 1-4 příd. zapsán v L, Cr, P, v Jš zaznamenán. 2 zeřva L] wzrzyu C a j. pod. — 7 Byšte L] Byste byly C a větš. pod.; zdržěly L a větš. pod.] drzyely C — 9 plášť L] plasczek C a j. pod. — 19 na ni L aj.] k nyey C a j. pod. — 22 byly L a ost.] zbyly C - 26 jiesti dachu L (větš.: sniesti] rozmetachu C — 29 spieše (L: spiese, C: spyesse)] spiessnie F, piessye V, piessie Jš, pieſsi P, piesski Fs — 32 vyn. v C — 33 přiběžěchu L] przybychu C — 34 zběžěchu L] wzbye hu C — 36 C: v branu sye tysknyechu hustye — 37 o to L] o tom C a větš. — 39 bratry L] bratrzyu C a j. pod. — 42 sě k nim lísáchu L a j. pod.] sye k nym wlysachu C — 44 srdcí neobměkčichu L] srdecz neumyekczyechu C — 46 V: Przietynagycz gie s hradu metachu C: prycz gye s hradu metachu — 48 zahynu L] y zmynu C. Kapitola 16: V L samost. kap., označ. č. 17 - 1 Přěmysla] inic. P — 2 Děvín Vaost.] diwin L — 8 otděli V, C a větš.] rozdieli L, Z; dáváme přednost většinovému je (= oba syny) otděli s pravděpodobným starobylým výrazem otděliti „podílem, údělem, obdařiti před rozděli, jímž opisovač opakováním z verše předchozího nahradil slovo, jehož významu už nerozuměl — 10 Unislavovi] rukopisné vnislawovi lze číst rovněž Vnislavovi, ale grafika jiných rukopisů (vnyslawowy C, vnieſlawowy V) svědčí spíše pro čteni Unislavovi; stejně je tomu ve v. 13 — 15 Křesomysl větš. v různých variantách] Krzezomysl L. I na stolici L] na stolecz C a ost. — 2 zbořichu L, Fs] zkazychu C a ost., rozwale chu Jš — 5 Mnata L a ost.] wznata C, F — 6 Vojen Laost.] Wolen Fs — 9 Lucko L a ost. pod.] Litſko Fs; Vlastislavovi L, Z, Fs] Wladyslawowy V, F, P, wadyslawowy C, Cr ctýká se i dalších míst) — 11 Ješto L a ost.] genz C - 15 Křesomysl F, Cr, P, pod. Z] krasomysl C, krzyzomysl V, krzezomysl L, Jš, krziemyjl Fs. Kapitola 17: V L samost. kap., označ. č. 18 — 1 Neklan] inic. N; Křesomyslu větš.] Krezomyslu L — 8 zlé příhody doma schodí C a j.] newzdy (15a) vprihodu 196
Strana 197
hodi L, toto zřejmě nové čtení vzniklo bezpochyby neporozuměním slovům příhoda a schoditi, nové čtení pod. typu má V (Ten sie zle v przyhodach hody), Z (Ten sie zle w przihodie hodij a jako variačni je zaznamenává Jš (Ten se zle v przihody hodi — 12 dáno] některé rkpy tu mají vzdáno (rým vzdáno: dáno), ale tuto emendaci není třeba považovati za nutnou — 16 jakž L a větš.] az C, V, čtení jakž většinové; lze je vyložit takto: celé místo založeno na tomto protikladu: múdrý ... rozkládá, až jej mine sváda X nemúdrý... trútí, nic netbaje, jakž pronikne — 21 nebojí V a ost.] neboge L — 24 země V a ost.] zemi L — 36 sěde V a ost. pod.] sedie L — 37 celý verš v L nadepsán nad textem — 39 Lovošem] lovozem L, V, sowossem C, lowosem F, lowossem P, Z, lowosse Cr, Fs, Lowozem al. Lowosie Jš — 40 Vlastislavovi Vlastislav] v obou jménech první -s- v L nadepsáno. 12 neudatenstvie L a j.] neudatstwye C, V, nevdatstwo Jš — 22 zvláštní L] wlasczy C, V — 27 súdieše L, Cr, Fs] oprawyesse C, F, V, oprawowasse P, Z, Jš — 36 na Vlastislavi L a j.] na wratiſlaui F, pod. V—39 Ripem L, F, Cr, Fs, Z] przybs kem C, przypſkem V, przipkem P, Przipkem al. Rzipem Jš — 40 Vlastislavovi Vlastislav L] wlastyslawowy myesto C, wratiſlawowi mieſto F, wladyslawowy miesto wladyſlaw V, wladiſlaw Cr, wlaſtiſlaw P, wlatiſlaw Fs, Z, Jš. Kapitola 18: Nadpis převzat z F (V: Ot Vladislava...); v L kap. neodlišena — 1 Vlastislav] první -s- v L dodat. nadepsáno — 9 nelúbí C] nelibi L, převzato pro rým- I1 Zvěděv ost.] wzwiedie L (Z: Zwieda) — 16 Lučan bez] v L přips, na okraji, v textu škrt. žateckych — 23 směli zavražditi] v L přehoz. a přehození naznačeno — 25 kněz v L připsáno na okraji se zn. vsuvky— 26 zlo] v L připsáno na okraji místo co v textu, zruše ného podtečkováním — 31 mi V a ost.] vyn. v L — 33 s Lučany] v L připsáno na okraji, v textu podtržením zruš. zžateckymy — 37 lud C] lid L, převzato pro rým — 42 za dobreho v L škrtnuto dobyuachu. 8 vynech. v C, F, V — 13 Styra L a ost.] fstira Fs, P, Z — 17 postúpiti L a j.] ustupyty C a j., odstupiti F a j. pod. — 26 strašlivým s udatnými L] vdatnemu strafsywym C, strassywemu s vdatnym V a větš. — 30 nelíba L, Cr, Fs] nemyla C a ost. — 32 jako by L] genz by C a větš., Az by Z, Z niehoz by Jš. Kapitola 19: V L samost. kap., označ. č. 19 — 1 Když] inic. K; Styr] sstyr L, starší rkpy dosvědčují čtení Styr, mladši Štír, L kolísá — 2 Lučanóm] v L na okraji, v textu żatec kym (podškrtnuto) — 10 Styře V a ost.] sstyre L - 11 Lučany opraveno podle ost. míst] žatecke L - 13 nadpis převzat z V, v L jako nová kap., označ. č. 20; V Lučště C a ost. pod.] Zżateckych (inic. Z) L, nadeps. w lucce — 17 nebozí] neboży L — 18 hněvají Va ost.] Hniewai L; bozi] boży L -21 lučské] připsáno v L na okraji, v textu podtrženo 197
hodi L, toto zřejmě nové čtení vzniklo bezpochyby neporozuměním slovům příhoda a schoditi, nové čtení pod. typu má V (Ten sie zle v przyhodach hody), Z (Ten sie zle w przihodie hodij a jako variačni je zaznamenává Jš (Ten se zle v przihody hodi — 12 dáno] některé rkpy tu mají vzdáno (rým vzdáno: dáno), ale tuto emendaci není třeba považovati za nutnou — 16 jakž L a větš.] az C, V, čtení jakž většinové; lze je vyložit takto: celé místo založeno na tomto protikladu: múdrý ... rozkládá, až jej mine sváda X nemúdrý... trútí, nic netbaje, jakž pronikne — 21 nebojí V a ost.] neboge L — 24 země V a ost.] zemi L — 36 sěde V a ost. pod.] sedie L — 37 celý verš v L nadepsán nad textem — 39 Lovošem] lovozem L, V, sowossem C, lowosem F, lowossem P, Z, lowosse Cr, Fs, Lowozem al. Lowosie Jš — 40 Vlastislavovi Vlastislav] v obou jménech první -s- v L nadepsáno. 12 neudatenstvie L a j.] neudatstwye C, V, nevdatstwo Jš — 22 zvláštní L] wlasczy C, V — 27 súdieše L, Cr, Fs] oprawyesse C, F, V, oprawowasse P, Z, Jš — 36 na Vlastislavi L a j.] na wratiſlaui F, pod. V—39 Ripem L, F, Cr, Fs, Z] przybs kem C, przypſkem V, przipkem P, Przipkem al. Rzipem Jš — 40 Vlastislavovi Vlastislav L] wlastyslawowy myesto C, wratiſlawowi mieſto F, wladyslawowy miesto wladyſlaw V, wladiſlaw Cr, wlaſtiſlaw P, wlatiſlaw Fs, Z, Jš. Kapitola 18: Nadpis převzat z F (V: Ot Vladislava...); v L kap. neodlišena — 1 Vlastislav] první -s- v L dodat. nadepsáno — 9 nelúbí C] nelibi L, převzato pro rým- I1 Zvěděv ost.] wzwiedie L (Z: Zwieda) — 16 Lučan bez] v L přips, na okraji, v textu škrt. žateckych — 23 směli zavražditi] v L přehoz. a přehození naznačeno — 25 kněz v L připsáno na okraji se zn. vsuvky— 26 zlo] v L připsáno na okraji místo co v textu, zruše ného podtečkováním — 31 mi V a ost.] vyn. v L — 33 s Lučany] v L připsáno na okraji, v textu podtržením zruš. zžateckymy — 37 lud C] lid L, převzato pro rým — 42 za dobreho v L škrtnuto dobyuachu. 8 vynech. v C, F, V — 13 Styra L a ost.] fstira Fs, P, Z — 17 postúpiti L a j.] ustupyty C a j., odstupiti F a j. pod. — 26 strašlivým s udatnými L] vdatnemu strafsywym C, strassywemu s vdatnym V a větš. — 30 nelíba L, Cr, Fs] nemyla C a ost. — 32 jako by L] genz by C a větš., Az by Z, Z niehoz by Jš. Kapitola 19: V L samost. kap., označ. č. 19 — 1 Když] inic. K; Styr] sstyr L, starší rkpy dosvědčují čtení Styr, mladši Štír, L kolísá — 2 Lučanóm] v L na okraji, v textu żatec kym (podškrtnuto) — 10 Styře V a ost.] sstyre L - 11 Lučany opraveno podle ost. míst] žatecke L - 13 nadpis převzat z V, v L jako nová kap., označ. č. 20; V Lučště C a ost. pod.] Zżateckych (inic. Z) L, nadeps. w lucce — 17 nebozí] neboży L — 18 hněvají Va ost.] Hniewai L; bozi] boży L -21 lučské] připsáno v L na okraji, v textu podtrženo 197
Strana 198
žatecko — 25 sotku] -t- v L nadepsáno — 28 schovati jí (C:gyu) nehřeš V, C, Cr) ihned preč běž L, přips. na okraji, v textu škrtnuto nehreš; opisovač tu zřejmě nerozuměl staré vazbě a schovati jí (uší) nehřěš = a neopomiň je schovati — 35 Lučěné] v L přips. na okraji, v textu podtrženo Zateczsci — 38 tobě] v L zdá se, že je psáno tebye, ale -e- není dosti zřetelné; s smrtí] smrti L. 7 jedtež L] gedte Cr, Fs, gdiete V, P, diete F, Z, gdyetye C; nad Lea ost.] na C, F — 11 C: ze knyezye wlaſtyſlawa pobyeſs, pod. F, V, P, Z — 12 C: geho lyudy wssyeczky zbyess, pod. F, V, P, Z - 18 na vás L aj.] na wy C aj. — 20 neotejdete L) neotgyedete C, V — 23 vjedeš L] wendess C a j., weydess Z — 25 sotku L, V] sotu Caost. — 26 živótku L, V] zywotu Ca ost. Kapitola 20: V L samost. kap., označ. č. 21 — 1 Když] inic. K; vojě snidu V aj. pod.] boy snide L — 2 vnidu V a ost. pod.] wnyde L — 4 Vlastislav] v L první -s- nadepsáno — 5 Až V a ost.] Acz L, Z; Styr přibra] v L přehozeno — 7 Lučanóm] v L připsáno na okraji, v textu podtrženo Žateckym — 8 Vlastislavovi] v L první -s- nadepsáno — 9 Lučany v L připsáno na okraji, v textu žatecke — 13 a 14 v L připsány na okraji pod textem — 17 u ní] wni L—22 an v tobolcě] v L nezřet., převz. z V- 27 zděla] z- přips. v L na okraji — 32 příd. 1 a 2 příd. zapsán v Cr (převzato do textu) a Fs, v nichž předchozí dva verše jsou změněny, Cr: ktoz teyto rzyeczy nechcze wierziti, A chcze li sie tiem vgiſtiti, takže s přídavkem tvoří celek: Jš jej nezaznamenává — 34 mnú C a j.] mu L — 35 Styr V aj.] stir L — 38 Styrem C] s'tyrem L. 1 na Turště L aj.] na tursko C a j. — 2 u veliký L] wlyty C a větš. — 6 Vlastislav La ost.] wladyslaw V, wlatislaw Fs — 17 oštěpovú L a větš.] osczyepem C — 22 nosieše L] myegyesse C a ost. pod. — 32 k svatému Vítu L, C, F, P, Z] k swatemu gyrzij V. Kapitola 21: V L samost. kap., označ. č. 22 - 1 Neklan] inic. N; Lucko] v L nades psáno nad zatecko — 2 Vlastislavovu] v L první -s- nadeps.—8-10 jenž tobě činil mnoho dobrého V a ost.] v L vyn., následuje hned v. 9, pak 10 a za ním vložen na doplnění počtu verš nový: A chouay se wseho zleho (v ost. není doložen) — 14 o svém Va ost.] owsiem L — 35 vyně] wynnie L — 37 Vlastislavova] první -S- v L nadepsáno — 42 Postoloprty Va ost.] posteloprty L - 56 v L připsán na okraji. 12 C: a ynhed z mladu kazane nrawy myegyesse, j. pod. — 15 kde L] kak C a j. — 17 V zimě L aj.] zymye C a j. — 18 na Ohři L a větš.] na orzyu C, na orzy V — 19 kněžátko L] knyezku C a větš. — 32 slyšal L a j. pod.] slychal C a j. — 35 zpod pláště L aj.] zpozd pazdye C, zpod pazie F a j. — 43 Doslyšav L a j.] kdyz vſlyfsye V, C a j. pod. — 46 kázal L, P, Jš] przykazal C a ost. — 49 viem L, Z] wyzyu C a větš. 198
žatecko — 25 sotku] -t- v L nadepsáno — 28 schovati jí (C:gyu) nehřeš V, C, Cr) ihned preč běž L, přips. na okraji, v textu škrtnuto nehreš; opisovač tu zřejmě nerozuměl staré vazbě a schovati jí (uší) nehřěš = a neopomiň je schovati — 35 Lučěné] v L přips. na okraji, v textu podtrženo Zateczsci — 38 tobě] v L zdá se, že je psáno tebye, ale -e- není dosti zřetelné; s smrtí] smrti L. 7 jedtež L] gedte Cr, Fs, gdiete V, P, diete F, Z, gdyetye C; nad Lea ost.] na C, F — 11 C: ze knyezye wlaſtyſlawa pobyeſs, pod. F, V, P, Z — 12 C: geho lyudy wssyeczky zbyess, pod. F, V, P, Z - 18 na vás L aj.] na wy C aj. — 20 neotejdete L) neotgyedete C, V — 23 vjedeš L] wendess C a j., weydess Z — 25 sotku L, V] sotu Caost. — 26 živótku L, V] zywotu Ca ost. Kapitola 20: V L samost. kap., označ. č. 21 — 1 Když] inic. K; vojě snidu V aj. pod.] boy snide L — 2 vnidu V a ost. pod.] wnyde L — 4 Vlastislav] v L první -s- nadepsáno — 5 Až V a ost.] Acz L, Z; Styr přibra] v L přehozeno — 7 Lučanóm] v L připsáno na okraji, v textu podtrženo Žateckym — 8 Vlastislavovi] v L první -s- nadepsáno — 9 Lučany v L připsáno na okraji, v textu žatecke — 13 a 14 v L připsány na okraji pod textem — 17 u ní] wni L—22 an v tobolcě] v L nezřet., převz. z V- 27 zděla] z- přips. v L na okraji — 32 příd. 1 a 2 příd. zapsán v Cr (převzato do textu) a Fs, v nichž předchozí dva verše jsou změněny, Cr: ktoz teyto rzyeczy nechcze wierziti, A chcze li sie tiem vgiſtiti, takže s přídavkem tvoří celek: Jš jej nezaznamenává — 34 mnú C a j.] mu L — 35 Styr V aj.] stir L — 38 Styrem C] s'tyrem L. 1 na Turště L aj.] na tursko C a j. — 2 u veliký L] wlyty C a větš. — 6 Vlastislav La ost.] wladyslaw V, wlatislaw Fs — 17 oštěpovú L a větš.] osczyepem C — 22 nosieše L] myegyesse C a ost. pod. — 32 k svatému Vítu L, C, F, P, Z] k swatemu gyrzij V. Kapitola 21: V L samost. kap., označ. č. 22 - 1 Neklan] inic. N; Lucko] v L nades psáno nad zatecko — 2 Vlastislavovu] v L první -s- nadeps.—8-10 jenž tobě činil mnoho dobrého V a ost.] v L vyn., následuje hned v. 9, pak 10 a za ním vložen na doplnění počtu verš nový: A chouay se wseho zleho (v ost. není doložen) — 14 o svém Va ost.] owsiem L — 35 vyně] wynnie L — 37 Vlastislavova] první -S- v L nadepsáno — 42 Postoloprty Va ost.] posteloprty L - 56 v L připsán na okraji. 12 C: a ynhed z mladu kazane nrawy myegyesse, j. pod. — 15 kde L] kak C a j. — 17 V zimě L aj.] zymye C a j. — 18 na Ohři L a větš.] na orzyu C, na orzy V — 19 kněžátko L] knyezku C a větš. — 32 slyšal L a j. pod.] slychal C a j. — 35 zpod pláště L aj.] zpozd pazdye C, zpod pazie F a j. — 43 Doslyšav L a j.] kdyz vſlyfsye V, C a j. pod. — 46 kázal L, P, Jš] przykazal C a ost. — 49 viem L, Z] wyzyu C a větš. 198
Strana 199
pod. — 60 zlú L a ost.] nemudru C, F - 61 děditi L] dyedyny myety C a ost. pod. - 62 musím L a j.] musſyu C, pod. V; Cr: A giz wizi ze mi geſt na sibeniczi wiſeti — 63 ot Prahy L] v prahy C, prahy F a ost. Kapitola 22: V L samost. kap. označ. č. 23 - nadpis Děpolta podle C] dyep V - 1 Neklan] inic. N — 2, 8 a 15 Hostivít V a větš.] hoſtievic L — 3 mlazší] mlažsy L — 4 Zlicko] z- v L nadepsáno — 10 Vlastislavova] první -s- v L nadepsáno; roda V a ost.] rodu L — 12 lučského] v L připsáno na okraji, v textu podtrženo zatecko — 19 Lučěné] v L připsáno na okraji, v textu podtrženo žatečti — 25 řkúc] v L přepisováno — 29 múdrá V a větš.] mudre L—34 Cyrovi V a j.] tirowi L, připsáno na okraji, v textu podtrženo czrhowy — 41 Nosieť V a větš.] Naſtit L — 42 jsú rodici] v L přehozeno, ale přehození naznačeno. 2, 8, 15 Hostivít V a větš.] hostievic L, hostwik P — 4 a 5 Zlicko L, V, Fs, Z, Jš, pod. P] lyczsko C, pod. F — 8 na jeho stolici vjide L] na otczow stolecz wnyde C — 14 C: dopudy prazan welykeho horze — 17 C: lewa proty nym wynyde, větš. pod. - 19 své hoře L] swu horsy C, F, V, Z, swe horse Fs, P, Jš—20 ujidechu L, Z] byezye chu C, pod. F, gdyechu V a ost., gdiechu al. bieziechu Jš — 22 přijechu L a větš.] vzprzygyechu C — 23 klepáchu L a j.] poklepachu C — 24 zvolachu L] wzlachu C avětš. — 29 a ctná L, Fs, P]cztna V, Z, Jš, krasyta C, kraſna F. Kapitola 23: V L samost. kap., označ. č. 24 — I Hostivít V a větš.] Hostiwic L, inic. H — 5 k královu V aj.] kralowu L (před k rasura) — 12 nemúdrá] ne- v L nade, psáno — 18 arcibiskupa] arci přips. v L na okraji s odkazem do textu — 21 u Velehradě] v welehradíe (v nadepsáno) L, welehradye C (bez předložky, ost. s předložkou) — 24 devietidcát V a ost.] dwucatu škrtnuto a nadepsáno siedejatu L — 32 inhed V a j.] ynhned L — 32 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L, Cr, Fs a P: Jš jej zaznamenává. 2 na otcovu stolici L] na otczow stolecz C a větš. — 7 na zemi L] za stolem na ze my C a větš. - 8 vzvěděti L] wyedyeti C a větš. — 10 rovnu L aj.] za rowen C a j. — 12 krávo L a ost.] hlawo C, F — 18 Metudie L] mytudyegye C, Metudiege F, Fs, pod. Jš, mutudiegie V — 29 v Hradišti L, Cr, Fs] w hradczy C, F, pod. V, Z, w hradu P, W Hradczy alit. w Hradiſſti Jš. Kapitola 24: V L jako samost. kap., označ. č. 25 - 1 Tuto] inic. T přes 2 ř. — 5 sestru] připsáno v L na okraji se znamením vsuvky — 7 jide C aj.] giede L, převzato pro rým - 11 pojide V aj.] pogiede L - 12 vnide V a větš.] wgiede L - 14 nebiti V a ost.] biti L — 35 dosáh V a větš.] doseh L — 37 dvoru V a ost.] dwora L — 52 Moravan Va ost.] morauen L — 58 Zobor] v L v textu podtrženo a na okraji připsáno wřez. 1 chci L, V, Z] mussyu C, pod F, mussi P, Jš, drbi Cr, Fs - 2 slíčnějie k své řěči 199
pod. — 60 zlú L a ost.] nemudru C, F - 61 děditi L] dyedyny myety C a ost. pod. - 62 musím L a j.] musſyu C, pod. V; Cr: A giz wizi ze mi geſt na sibeniczi wiſeti — 63 ot Prahy L] v prahy C, prahy F a ost. Kapitola 22: V L samost. kap. označ. č. 23 - nadpis Děpolta podle C] dyep V - 1 Neklan] inic. N — 2, 8 a 15 Hostivít V a větš.] hoſtievic L — 3 mlazší] mlažsy L — 4 Zlicko] z- v L nadepsáno — 10 Vlastislavova] první -s- v L nadepsáno; roda V a ost.] rodu L — 12 lučského] v L připsáno na okraji, v textu podtrženo zatecko — 19 Lučěné] v L připsáno na okraji, v textu podtrženo žatečti — 25 řkúc] v L přepisováno — 29 múdrá V a větš.] mudre L—34 Cyrovi V a j.] tirowi L, připsáno na okraji, v textu podtrženo czrhowy — 41 Nosieť V a větš.] Naſtit L — 42 jsú rodici] v L přehozeno, ale přehození naznačeno. 2, 8, 15 Hostivít V a větš.] hostievic L, hostwik P — 4 a 5 Zlicko L, V, Fs, Z, Jš, pod. P] lyczsko C, pod. F — 8 na jeho stolici vjide L] na otczow stolecz wnyde C — 14 C: dopudy prazan welykeho horze — 17 C: lewa proty nym wynyde, větš. pod. - 19 své hoře L] swu horsy C, F, V, Z, swe horse Fs, P, Jš—20 ujidechu L, Z] byezye chu C, pod. F, gdyechu V a ost., gdiechu al. bieziechu Jš — 22 přijechu L a větš.] vzprzygyechu C — 23 klepáchu L a j.] poklepachu C — 24 zvolachu L] wzlachu C avětš. — 29 a ctná L, Fs, P]cztna V, Z, Jš, krasyta C, kraſna F. Kapitola 23: V L samost. kap., označ. č. 24 — I Hostivít V a větš.] Hostiwic L, inic. H — 5 k královu V aj.] kralowu L (před k rasura) — 12 nemúdrá] ne- v L nade, psáno — 18 arcibiskupa] arci přips. v L na okraji s odkazem do textu — 21 u Velehradě] v welehradíe (v nadepsáno) L, welehradye C (bez předložky, ost. s předložkou) — 24 devietidcát V a ost.] dwucatu škrtnuto a nadepsáno siedejatu L — 32 inhed V a j.] ynhned L — 32 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L, Cr, Fs a P: Jš jej zaznamenává. 2 na otcovu stolici L] na otczow stolecz C a větš. — 7 na zemi L] za stolem na ze my C a větš. - 8 vzvěděti L] wyedyeti C a větš. — 10 rovnu L aj.] za rowen C a j. — 12 krávo L a ost.] hlawo C, F — 18 Metudie L] mytudyegye C, Metudiege F, Fs, pod. Jš, mutudiegie V — 29 v Hradišti L, Cr, Fs] w hradczy C, F, pod. V, Z, w hradu P, W Hradczy alit. w Hradiſſti Jš. Kapitola 24: V L jako samost. kap., označ. č. 25 - 1 Tuto] inic. T přes 2 ř. — 5 sestru] připsáno v L na okraji se znamením vsuvky — 7 jide C aj.] giede L, převzato pro rým - 11 pojide V aj.] pogiede L - 12 vnide V a větš.] wgiede L - 14 nebiti V a ost.] biti L — 35 dosáh V a větš.] doseh L — 37 dvoru V a ost.] dwora L — 52 Moravan Va ost.] morauen L — 58 Zobor] v L v textu podtrženo a na okraji připsáno wřez. 1 chci L, V, Z] mussyu C, pod F, mussi P, Jš, drbi Cr, Fs - 2 slíčnějie k své řěči 199
Strana 200
L aj.] k swey czty y rzyeczy slycznye C — 3 koruna L a ost.] korona C — 4 z té země L] ta zemye C a větš. — 5 ženú L] za sebu C, pod. větš. — 21 ženu Laj.] zemi C aj. — 33 v okol L a ost. pod.] w kraysu C — 35 sědalného L a j. pod.] syedaczyeho C a j. pod. — 44 osaditi L] osobyty C a ost., oſwoboditi Z — 58 Zobor L, V] zabor C, F aj. Kapitola 25: V L samost. kap., označ. č. 26; na l. 21b na okraji barevná kresba knížete Václava — 1 Potom] inic. P — 4 silného V a ost.] viečneho L — 6 Vratislav) v L na okraji se zn. vsuvky — 22 ze Pšova V a ost.] zopssowa L — 26 před jmějieše v L rasura — 27 a 28 nadeps. v L na okraji nad textem — 32 v L přehozen až za v. 34 - 33 ji Vaj.] gie L. 2 nebeského L a j.] wyeczneho C a j. — 3 Spytihněv přije stolici L] zbyhnyew (j. pod., V: spityhnew) przygye stolecz C - 6 C: ostawyw Knyezem wratyſlawa bratra sweho, větš. — 7 C: ten pogye z stodor dczerz hrabyete czeſkeho — 9 pohanská L, Cr] pohanka C a ost. — 16 Boleslavem L a ost.] Boleslawskem Cr, Fs, Boleslas wem al. Boleslawskem Jš - 24 vynech. v C — 29 Kněžně L] knyeny C a větš. — 30 vlásti L a ost.] zawlasty C — 31 Tummy L] tymye C, Tumy F, Fs, Z, tumna V, Tumny Cr, tumye P, Tunye aliter Tummy Jš; Gomoně L] komonye C a ost. — 32 jim zlato L] gyma strzyebro C a ost. — 33 C: aby Lyudmyllu zabyla, pod. F — 34 C: neb taynye gyu zadawyla — 35 přilísati L] przysluzyty C a ost., prziſluziti al. przipochlebiti Jš. Kapitola 26: V L samost. kap., označ. č. 27 - 1 Svatá] inic. S - 16 ssědešta P] sedieſta L, ostatní rkpy mají toto místo rovněž zřejmě porušeno — 19 nevěsty V a větš.] nevieſtie L — 23 a 24 vyrazišta... zadávišta] vyraziſta... zadawiſ ta L. I vládnieše L, C a ost.] wladyesse V — 4 mnoho lidem L, Jš] mnohu lyudem C, mnohym lidem V a větš. — 7 mluvila L a j.] vmluwyla C a j. — 11 připravovati L a j.] przyprawyety C a j. — 12 poplacovati L] slyuby poplaczyety C, pod. F a j., sluzby poplatyty V — 23 komoru L] komnyatu F a větš. pod. — 24 ženu L] knieny V aj., knyeznu C — 25 sě slíbišta L] sye dostasta C a j., Cr: Pak ta pohany Swatu ludmilu k bohu poſlaſta, pod. Fs a P v Pvyn. ta pohany). Kapitola 27: V L samost. kap., označ. č. 28 — 1 Drahomíř] inic. D - 6 jí větš.] agi L- 8 v L připsán na dolním okraji — 27 sě V a ost. pod.] vyn. v L — 33 Ke mšiem V a ost. pod.] knieżi L — 43 Podiven V a ost.] Podwen L. 8 F: a dotud zemy oprauouala, pod. j. — 15 zlost L, P] zlob V, Cr, Fs, zloba C a ost. — 16 pohany L] ez pohany C, F, ze pohany V a ost. — 18 krwe L] krwawy C a ost.; tečiechu L, V a větš.] plowyechu C — 25 sed ty L] sedyz C a j. — 26 ke mněť L a větš.] mnyet C, F; opravenie L a větš.] oprawowanye C — 28 otevřieti L 200
L aj.] k swey czty y rzyeczy slycznye C — 3 koruna L a ost.] korona C — 4 z té země L] ta zemye C a větš. — 5 ženú L] za sebu C, pod. větš. — 21 ženu Laj.] zemi C aj. — 33 v okol L a ost. pod.] w kraysu C — 35 sědalného L a j. pod.] syedaczyeho C a j. pod. — 44 osaditi L] osobyty C a ost., oſwoboditi Z — 58 Zobor L, V] zabor C, F aj. Kapitola 25: V L samost. kap., označ. č. 26; na l. 21b na okraji barevná kresba knížete Václava — 1 Potom] inic. P — 4 silného V a ost.] viečneho L — 6 Vratislav) v L na okraji se zn. vsuvky — 22 ze Pšova V a ost.] zopssowa L — 26 před jmějieše v L rasura — 27 a 28 nadeps. v L na okraji nad textem — 32 v L přehozen až za v. 34 - 33 ji Vaj.] gie L. 2 nebeského L a j.] wyeczneho C a j. — 3 Spytihněv přije stolici L] zbyhnyew (j. pod., V: spityhnew) przygye stolecz C - 6 C: ostawyw Knyezem wratyſlawa bratra sweho, větš. — 7 C: ten pogye z stodor dczerz hrabyete czeſkeho — 9 pohanská L, Cr] pohanka C a ost. — 16 Boleslavem L a ost.] Boleslawskem Cr, Fs, Boleslas wem al. Boleslawskem Jš - 24 vynech. v C — 29 Kněžně L] knyeny C a větš. — 30 vlásti L a ost.] zawlasty C — 31 Tummy L] tymye C, Tumy F, Fs, Z, tumna V, Tumny Cr, tumye P, Tunye aliter Tummy Jš; Gomoně L] komonye C a ost. — 32 jim zlato L] gyma strzyebro C a ost. — 33 C: aby Lyudmyllu zabyla, pod. F — 34 C: neb taynye gyu zadawyla — 35 přilísati L] przysluzyty C a ost., prziſluziti al. przipochlebiti Jš. Kapitola 26: V L samost. kap., označ. č. 27 - 1 Svatá] inic. S - 16 ssědešta P] sedieſta L, ostatní rkpy mají toto místo rovněž zřejmě porušeno — 19 nevěsty V a větš.] nevieſtie L — 23 a 24 vyrazišta... zadávišta] vyraziſta... zadawiſ ta L. I vládnieše L, C a ost.] wladyesse V — 4 mnoho lidem L, Jš] mnohu lyudem C, mnohym lidem V a větš. — 7 mluvila L a j.] vmluwyla C a j. — 11 připravovati L a j.] przyprawyety C a j. — 12 poplacovati L] slyuby poplaczyety C, pod. F a j., sluzby poplatyty V — 23 komoru L] komnyatu F a větš. pod. — 24 ženu L] knieny V aj., knyeznu C — 25 sě slíbišta L] sye dostasta C a j., Cr: Pak ta pohany Swatu ludmilu k bohu poſlaſta, pod. Fs a P v Pvyn. ta pohany). Kapitola 27: V L samost. kap., označ. č. 28 — 1 Drahomíř] inic. D - 6 jí větš.] agi L- 8 v L připsán na dolním okraji — 27 sě V a ost. pod.] vyn. v L — 33 Ke mšiem V a ost. pod.] knieżi L — 43 Podiven V a ost.] Podwen L. 8 F: a dotud zemy oprauouala, pod. j. — 15 zlost L, P] zlob V, Cr, Fs, zloba C a ost. — 16 pohany L] ez pohany C, F, ze pohany V a ost. — 18 krwe L] krwawy C a ost.; tečiechu L, V a větš.] plowyechu C — 25 sed ty L] sedyz C a j. — 26 ke mněť L a větš.] mnyet C, F; opravenie L a větš.] oprawowanye C — 28 otevřieti L 200
Strana 201
a j.] otwarzyety V, zotwyeraty C — 34 C: wdowyczem z leſſa drwa w noczy noſyeſse, pod. F, V a j. — 35 po svatých L aj.] po swatym C — 37 C: zeny ygedne yest ne myel, V: Zeny nykdy negmiel — 39 nosil L] nosyesse C a pod. ost. — 40 učil L zuczyl byesse C a větš. — 41 léhal L] lehasse C a ost. — 42 utieral L] utyerasse C a ost. Kapitola 28: V L samost. kap., označ. č. 29 - nadpis s Kúřimským] skurzyms V - 1 Uzřěv] inic. U přes 2 ř. — 19 bojí V, C a větš.] nebogi L— 27 mírem V avětš.] mie rem L —38 užěse sě V] vžiesse se L — 43 v Žitomíři V a j.] w zitomieři L aj. I zlickovský L, pod. Jš, (z Liczkowſky] lyczkowſky C, lyczowſky F, zlyczowſky V, Fs, P, zliczewsky Cr, Zliczky Z — 4 v zemi L a větš.] zemy C — 6, 9, 18 a 31 Zlic ko, zlický L, V a j.] lyczsko, lyczſky C, F — 10 každý L] ode mne kazdy C, F, Z, pod. V, Jš — 13 neumie L a větš.] newye C — 16 kakž kolivěk L] kakoty C; káza Ly wstaty kaza C a větš., gity kaza V — 22 to jest L] to C, V, tot F a ost. — 24 C: a nedaymy lyudu v bogyu byty, V: A nedaymy lydu v boy gyty — 25 z nají L] mezy nama C a ost. — 27 kažme L a j.] kazmy C a j. — 29 řéci L a větš.] zdyety C, wzdieti F — 30 v to podléci L] w tu rzyecz podgyty C — 34 sklidi L, V] dwornye sklydy C, diwnie sklidi F — 35 u knězě L] knyezye C a ost. pod. — 38 vynech. v C. Kapitola 29: V L samost. kap., označ. č. 30 - 1 Sta] inic. S — 5 dlúhé modlenie] v L přehozeno a přehození naznačeno — 18 jinak V a ost.] vyn. v L — 23 Proto] -to v L připsáno na okraji. 4 zapozdi sè L aj.] zapozdy C, V a j. — 8 vítanie L] myesto C a ost. — I1 bieše L, Zl sedyesse C a ost. — 13 k kniežatóm vstúpiv L, pod V] knyezatom C a j. — 15 na své stolici L, Z, pod V] na swem stolczyu C, ost. pod. — 22 přětiechu L] hro ziechu C a ost. — 23 sč... obmeškati L aj.] obmeskaty C a j. — 30 C: to za naylepsye magye, j. pod., Cr: Ale to za naywietczie mage, j. pod. Kapitola 30: V L samost. kap., označ. č. 31 - 1 Bratr] inic. B — 3 jinak V a ost.] k v L nezřetelné — 9 v skóřě V a ost. pod.] wkuoře L — 10 bratra V a ost.] brat L (opisovač nedopsal na další řádce -ra) — 19 čieši V a ost. pod.] v L nečit., snad pův. psáno cesy— 30 kvasa] kwassa L -52 u božiej ruce V]vyn. v L —55 v L nová kap., označ. č. 32; To] inic. T — 56 v L na okraji připsán letopočet 939 stejnou rukou jako č. kap. — 58 v L omylem přehozen za v. 60. 2 mysle L a j. pod.] y myſlesſe C a j. — 4 do Boleslavi L, V, Cr] do boleſlawye C a ost. — 6 zlobu L a větš.] zlob V, zloſt C, P — 17 nic L aj.] nhicz gineho H aj. — 18 přijieti L a j.] mile przigiethi H, C a j. — 20 přijal L] wzal Z, donesl Fs, przinesl C a ost. — 27 na modlitbu k cierkvi L] na modlytwy k czyerekwy C a j. pod. — 36 u vrch L aj.] v wrch lba F, P, wrchba H, V —41 vzěv L] wzem C a ost. — 42 Báto L] bratr C, V a větš. — 47 a 51 u cierkve L a j.] u czyereque C aj. — 201
a j.] otwarzyety V, zotwyeraty C — 34 C: wdowyczem z leſſa drwa w noczy noſyeſse, pod. F, V a j. — 35 po svatých L aj.] po swatym C — 37 C: zeny ygedne yest ne myel, V: Zeny nykdy negmiel — 39 nosil L] nosyesse C a pod. ost. — 40 učil L zuczyl byesse C a větš. — 41 léhal L] lehasse C a ost. — 42 utieral L] utyerasse C a ost. Kapitola 28: V L samost. kap., označ. č. 29 - nadpis s Kúřimským] skurzyms V - 1 Uzřěv] inic. U přes 2 ř. — 19 bojí V, C a větš.] nebogi L— 27 mírem V avětš.] mie rem L —38 užěse sě V] vžiesse se L — 43 v Žitomíři V a j.] w zitomieři L aj. I zlickovský L, pod. Jš, (z Liczkowſky] lyczkowſky C, lyczowſky F, zlyczowſky V, Fs, P, zliczewsky Cr, Zliczky Z — 4 v zemi L a větš.] zemy C — 6, 9, 18 a 31 Zlic ko, zlický L, V a j.] lyczsko, lyczſky C, F — 10 každý L] ode mne kazdy C, F, Z, pod. V, Jš — 13 neumie L a větš.] newye C — 16 kakž kolivěk L] kakoty C; káza Ly wstaty kaza C a větš., gity kaza V — 22 to jest L] to C, V, tot F a ost. — 24 C: a nedaymy lyudu v bogyu byty, V: A nedaymy lydu v boy gyty — 25 z nají L] mezy nama C a ost. — 27 kažme L a j.] kazmy C a j. — 29 řéci L a větš.] zdyety C, wzdieti F — 30 v to podléci L] w tu rzyecz podgyty C — 34 sklidi L, V] dwornye sklydy C, diwnie sklidi F — 35 u knězě L] knyezye C a ost. pod. — 38 vynech. v C. Kapitola 29: V L samost. kap., označ. č. 30 - 1 Sta] inic. S — 5 dlúhé modlenie] v L přehozeno a přehození naznačeno — 18 jinak V a ost.] vyn. v L — 23 Proto] -to v L připsáno na okraji. 4 zapozdi sè L aj.] zapozdy C, V a j. — 8 vítanie L] myesto C a ost. — I1 bieše L, Zl sedyesse C a ost. — 13 k kniežatóm vstúpiv L, pod V] knyezatom C a j. — 15 na své stolici L, Z, pod V] na swem stolczyu C, ost. pod. — 22 přětiechu L] hro ziechu C a ost. — 23 sč... obmeškati L aj.] obmeskaty C a j. — 30 C: to za naylepsye magye, j. pod., Cr: Ale to za naywietczie mage, j. pod. Kapitola 30: V L samost. kap., označ. č. 31 - 1 Bratr] inic. B — 3 jinak V a ost.] k v L nezřetelné — 9 v skóřě V a ost. pod.] wkuoře L — 10 bratra V a ost.] brat L (opisovač nedopsal na další řádce -ra) — 19 čieši V a ost. pod.] v L nečit., snad pův. psáno cesy— 30 kvasa] kwassa L -52 u božiej ruce V]vyn. v L —55 v L nová kap., označ. č. 32; To] inic. T — 56 v L na okraji připsán letopočet 939 stejnou rukou jako č. kap. — 58 v L omylem přehozen za v. 60. 2 mysle L a j. pod.] y myſlesſe C a j. — 4 do Boleslavi L, V, Cr] do boleſlawye C a ost. — 6 zlobu L a větš.] zlob V, zloſt C, P — 17 nic L aj.] nhicz gineho H aj. — 18 přijieti L a j.] mile przigiethi H, C a j. — 20 přijal L] wzal Z, donesl Fs, przinesl C a ost. — 27 na modlitbu k cierkvi L] na modlytwy k czyerekwy C a j. pod. — 36 u vrch L aj.] v wrch lba F, P, wrchba H, V —41 vzěv L] wzem C a ost. — 42 Báto L] bratr C, V a větš. — 47 a 51 u cierkve L a j.] u czyereque C aj. — 201
Strana 202
53 Štyrsa (Stirsa) a Hněvisa (hniewysa) má jen L, ostatní uvádějí jako vraha knížete Václava Hněvisu (Hněvsu) a jeho bratří (F: hniewsa a geho bratrzie, C: knyeze a yeho bratrzye); přispěchu Ll se przirazichu Z, przyskoczychu C a ost. — 56 stech L aj.] set C a j. — 57 pro křest L] pro krſthini H, pod. Fs, P, pro krsczenye V, pod. F, pro winy C — 58 Strachkvas L a větš.] Strassiquas Cr, Strachokwas Fs, ztrat kwas P; verš vynech. v C — 59 smrtí L aj.] tu smrtyu C a j. — 62 malomocí L] malo- moczenstwym C a j. maletewstwem H, j. pod. — 63 mieváchu L] myewagyu C a ost. pod. — 64 vztiekáchu L] wztyekagyu C a ost. pod. Kapitola 31: V rkpech není kap. odlišena — 2 knězem V a ost. pod.] vyn. v L - 4 jide C aj.] Giede L - 5 jíti V a větš.] byti L — 6 pro své hřiechy V a větš.] pohřiechu L - 9 knězi] knieži L — 11 v L nová kap., ozn. č. 33; Bóh] inic. B — 14 v svatost svého bratra V a ost. pod.] swatost L — 15 káza V a ost.] vyn. v L — 16 příd. 1-6 příd. zapsán v L, Cr, Fs a P (stažen ve 4 verše), Jš jej uvádí — 16 příd. 2 před vy psáno v L home, ale podtečkováním zrušeno - 16 příd. 4 přijedu Fs] prigdu L, Cr - 19 přějedu F a j.] přegiedechu L — 28 převzat z V, vyn. v L — 29 a dřěvem V a ost.] a vyn. v L; ležalo V a větš.] leželo L, převzato pro rým — 30 kdež V a větš.] kdiž L — 39 bohu V a větš.] vyn. v L — 45 roztržením listu text tohoto verše v L porušen, od slov káza ze- manóm převzat z V, podle zbytků slov v L text nejspíše zněl káza u Boleslavi město zemanóm zdíti, ale není to zcela jisté — 46 roztržením listu v L text poč. verše zničen, převzat z V — 46 příd. 1-12 příd. zapsán v L, Cr, Fs a P, Jš jej uvádí — 46 příd. 1 poč. verše zkažen roztržením rkpu L, převzat z P — 45 příd. 6 nikdy u pravém míru P, pod. Cr a Fs] prawym mierem L — 46 příd. 9 nikomému P, Fs] niekomemu L — 54 příd. 1 a 2 přídavek zapsán ve Fs (převzato) a Cr; Jš ho neuvádí. 8 opět v daň L, Cr, Fs, w dan opiet P] w tuz dan C, w dan V, Z, Jš, w dany F — I1 oslaviti L aj.] ohlasyty V a j. — 15 přinésti L aj.] przieneſthi H a j. pod., przi- uezti V a j. pod. — 19 dívně bez brodu L] bez mostu a lody C, V a větš. — 21 za- cěleny L a j. pod.] zaczyelely C a j. — 22 na hlavě L] vyn. v ost. — 25 ucho L aj.] vsko H aj. — 30 C: tu kdez sye bylo to zle dyelo stalo — 31 přiložichu L aj.] przy czynychu C a j. — 32 C: tak prziczyele k hlawye, az sye podywychu, j. pod. — 37 C: ynhed gye sye gemu geden nehtek wyklaty, větš. pod. — 40 pochovachu L] scho wachu C a větš. — 41 že je zavinil L] czso zauinhi H a větš. pod., czo a zawyny C — 42 učinil L, V a j.] vczyny C, F aj. — 44 nespomohla by mu L] malo by mu spomohla C a j., Neſpomohla gest gemu Cr a j. — 46 příd. 2 zemi L, Cr] mezi P, mezu Fs — 47 to knězi pověděchu L a j.] knyezyu w tom odpowyedyechu C a j. pod. — 48 V: A toho vczynyty nerodychu, j. pod. — 51 C a j.: sam yemu ynhed stye hlawu. 202
53 Štyrsa (Stirsa) a Hněvisa (hniewysa) má jen L, ostatní uvádějí jako vraha knížete Václava Hněvisu (Hněvsu) a jeho bratří (F: hniewsa a geho bratrzie, C: knyeze a yeho bratrzye); přispěchu Ll se przirazichu Z, przyskoczychu C a ost. — 56 stech L aj.] set C a j. — 57 pro křest L] pro krſthini H, pod. Fs, P, pro krsczenye V, pod. F, pro winy C — 58 Strachkvas L a větš.] Strassiquas Cr, Strachokwas Fs, ztrat kwas P; verš vynech. v C — 59 smrtí L aj.] tu smrtyu C a j. — 62 malomocí L] malo- moczenstwym C a j. maletewstwem H, j. pod. — 63 mieváchu L] myewagyu C a ost. pod. — 64 vztiekáchu L] wztyekagyu C a ost. pod. Kapitola 31: V rkpech není kap. odlišena — 2 knězem V a ost. pod.] vyn. v L - 4 jide C aj.] Giede L - 5 jíti V a větš.] byti L — 6 pro své hřiechy V a větš.] pohřiechu L - 9 knězi] knieži L — 11 v L nová kap., ozn. č. 33; Bóh] inic. B — 14 v svatost svého bratra V a ost. pod.] swatost L — 15 káza V a ost.] vyn. v L — 16 příd. 1-6 příd. zapsán v L, Cr, Fs a P (stažen ve 4 verše), Jš jej uvádí — 16 příd. 2 před vy psáno v L home, ale podtečkováním zrušeno - 16 příd. 4 přijedu Fs] prigdu L, Cr - 19 přějedu F a j.] přegiedechu L — 28 převzat z V, vyn. v L — 29 a dřěvem V a ost.] a vyn. v L; ležalo V a větš.] leželo L, převzato pro rým — 30 kdež V a větš.] kdiž L — 39 bohu V a větš.] vyn. v L — 45 roztržením listu text tohoto verše v L porušen, od slov káza ze- manóm převzat z V, podle zbytků slov v L text nejspíše zněl káza u Boleslavi město zemanóm zdíti, ale není to zcela jisté — 46 roztržením listu v L text poč. verše zničen, převzat z V — 46 příd. 1-12 příd. zapsán v L, Cr, Fs a P, Jš jej uvádí — 46 příd. 1 poč. verše zkažen roztržením rkpu L, převzat z P — 45 příd. 6 nikdy u pravém míru P, pod. Cr a Fs] prawym mierem L — 46 příd. 9 nikomému P, Fs] niekomemu L — 54 příd. 1 a 2 přídavek zapsán ve Fs (převzato) a Cr; Jš ho neuvádí. 8 opět v daň L, Cr, Fs, w dan opiet P] w tuz dan C, w dan V, Z, Jš, w dany F — I1 oslaviti L aj.] ohlasyty V a j. — 15 přinésti L aj.] przieneſthi H a j. pod., przi- uezti V a j. pod. — 19 dívně bez brodu L] bez mostu a lody C, V a větš. — 21 za- cěleny L a j. pod.] zaczyelely C a j. — 22 na hlavě L] vyn. v ost. — 25 ucho L aj.] vsko H aj. — 30 C: tu kdez sye bylo to zle dyelo stalo — 31 přiložichu L aj.] przy czynychu C a j. — 32 C: tak prziczyele k hlawye, az sye podywychu, j. pod. — 37 C: ynhed gye sye gemu geden nehtek wyklaty, větš. pod. — 40 pochovachu L] scho wachu C a větš. — 41 že je zavinil L] czso zauinhi H a větš. pod., czo a zawyny C — 42 učinil L, V a j.] vczyny C, F aj. — 44 nespomohla by mu L] malo by mu spomohla C a j., Neſpomohla gest gemu Cr a j. — 46 příd. 2 zemi L, Cr] mezi P, mezu Fs — 47 to knězi pověděchu L a j.] knyezyu w tom odpowyedyechu C a j. pod. — 48 V: A toho vczynyty nerodychu, j. pod. — 51 C a j.: sam yemu ynhed stye hlawu. 202
Strana 203
Kapitola 32: V L jako samostatná kapitola, na okraji označená číslem 34 — 1 Pak] iniciála P — 3 a 4 sě svatý... a milostivýl převzato z V, v L zkaženo roztržením listu — 5 v L dodatečně připsán na dolním okraji; učini ne dosti čitelné, poškozeno roztržením listu; dvadcěti V a větš.] 20 L — 6 a město Mladý Boleslav V] v L zkaženo roztržením listu — 7 veliké činieše V] v L zkaženo roztržením listu, pod textem připsáno cizí rukou czinisse — 8 křesťanstvo V, C a j.] kristianstwo L — 17 v L jako nová kapitola, po stra- ně označená číslem 35; Potom] iniciála P — 17-28 verše převzaty z V, kde je zachováno skoro celé pravděpodobné původní znění. Rukopisy C a F vynechávají v. 21, 22, 23, ruko pis V nemá jen v. 22. Že celé toto znění je součástí původní verse, je celkem nesporné; bez něho je přetržena souvislost mezi v. 21 a 24. Znění V má lichý verš 23. V rukopisech 2. redakce je celé místo rozšířeno, a to nejvíce v Cr (pod. také ve Fs): Po něm by bisku pem Vojtěch, kněz svatý, šlechtic zemský a ovšem bohatý. Otec jeho Slavník bieše, matka Střězislava slovieše. Slavník ten v Libici dvorem sedieše] a od Sázavy až do Moravy tady vše dědiny jmějieše.I Toho syn, svatý Vojtěch, biskupem bieše, ale že cti světcké netbajieše, nebo člověk velmi nábožný bieše, biskupstva Straši kvasovi mnichu postúpiti chtieše,] ale Strašikvas nerodi přijieti[ řka: „Zda nemníš, bych neměl zbožie, bych jě chtěl mieti?“ ! Tehdy jemu svatý biskup povědě: „Syn ku, ját to dobřě vědě...“. Rukopis L má tu zcela zvláštní postavení: je to druhá redakce, ale je bližší redakci první (podobně i P) a přitom má značné individuální odchylky: Po tom byl biskupem Vojtěch, knieže svaté, I syn zemský, šlechtic a ovšem bohatý. Otec jeho Slavník slovieše I a matka Střezislava bieše, I sestřenec knězi zlickému bieše. Ten Slavník v Lubnici seděl, až do Moravy tahdy vše dědiny jměl. Toho syn jeho... (nečitelné) cti světské netbáše biskupstva Strachkvasovi postúpáše. Ale Strachkvas (L: Strackwas) nerodi přijieti řka: „Zda mníš, bych sě neměl kam dieti?“ Tahdy mu svatý biskup povědě . . . (verš 28 vynechán) — za v. 21 V přidává ve shodě s některými rukopisy 2. redakce: Toho syn svatý Vojtěch bieše — 22 doplněn z Cr, ve V vynechán — 24 že C, F aj.] vyn. ve V — 31 chtieše V aj.] vyn. v L — 40 příd. 1-30 přídavek zapsán v L, Cr, Fs a Z, v L až za v. 44, přemístěn ve shodě s ost.; Jš jej nezaznamenává — 40 příd. 1 bratří L] bratry Cr — 40 příd. 7 doplněn z Cr, v L vynechán — 40 příd. 14 Vojtěch Cr] oytiech L - 40 příd. 18 abych Cr] Aby L — 43 v Strachkvasa V a ost.] wstrachkwas L — 51 zvini] zwinni L - 60 i V a ost.] pro L. 2 C: yeho syn boleſlaw na yeho stolecz wznyde — 5 učini i ustavi L] poſtawy C a j., vczyny V, vſtawi Cr a j. — 6 postavi L] uſtawy C, V a j. — 10 ráda L] welmy rada C a ost. — 12 u Prazě L, V] na prazie C, pod. F, prazie Cr a ost. pod. — 203
Kapitola 32: V L jako samostatná kapitola, na okraji označená číslem 34 — 1 Pak] iniciála P — 3 a 4 sě svatý... a milostivýl převzato z V, v L zkaženo roztržením listu — 5 v L dodatečně připsán na dolním okraji; učini ne dosti čitelné, poškozeno roztržením listu; dvadcěti V a větš.] 20 L — 6 a město Mladý Boleslav V] v L zkaženo roztržením listu — 7 veliké činieše V] v L zkaženo roztržením listu, pod textem připsáno cizí rukou czinisse — 8 křesťanstvo V, C a j.] kristianstwo L — 17 v L jako nová kapitola, po stra- ně označená číslem 35; Potom] iniciála P — 17-28 verše převzaty z V, kde je zachováno skoro celé pravděpodobné původní znění. Rukopisy C a F vynechávají v. 21, 22, 23, ruko pis V nemá jen v. 22. Že celé toto znění je součástí původní verse, je celkem nesporné; bez něho je přetržena souvislost mezi v. 21 a 24. Znění V má lichý verš 23. V rukopisech 2. redakce je celé místo rozšířeno, a to nejvíce v Cr (pod. také ve Fs): Po něm by bisku pem Vojtěch, kněz svatý, šlechtic zemský a ovšem bohatý. Otec jeho Slavník bieše, matka Střězislava slovieše. Slavník ten v Libici dvorem sedieše] a od Sázavy až do Moravy tady vše dědiny jmějieše.I Toho syn, svatý Vojtěch, biskupem bieše, ale že cti světcké netbajieše, nebo člověk velmi nábožný bieše, biskupstva Straši kvasovi mnichu postúpiti chtieše,] ale Strašikvas nerodi přijieti[ řka: „Zda nemníš, bych neměl zbožie, bych jě chtěl mieti?“ ! Tehdy jemu svatý biskup povědě: „Syn ku, ját to dobřě vědě...“. Rukopis L má tu zcela zvláštní postavení: je to druhá redakce, ale je bližší redakci první (podobně i P) a přitom má značné individuální odchylky: Po tom byl biskupem Vojtěch, knieže svaté, I syn zemský, šlechtic a ovšem bohatý. Otec jeho Slavník slovieše I a matka Střezislava bieše, I sestřenec knězi zlickému bieše. Ten Slavník v Lubnici seděl, až do Moravy tahdy vše dědiny jměl. Toho syn jeho... (nečitelné) cti světské netbáše biskupstva Strachkvasovi postúpáše. Ale Strachkvas (L: Strackwas) nerodi přijieti řka: „Zda mníš, bych sě neměl kam dieti?“ Tahdy mu svatý biskup povědě . . . (verš 28 vynechán) — za v. 21 V přidává ve shodě s některými rukopisy 2. redakce: Toho syn svatý Vojtěch bieše — 22 doplněn z Cr, ve V vynechán — 24 že C, F aj.] vyn. ve V — 31 chtieše V aj.] vyn. v L — 40 příd. 1-30 přídavek zapsán v L, Cr, Fs a Z, v L až za v. 44, přemístěn ve shodě s ost.; Jš jej nezaznamenává — 40 příd. 1 bratří L] bratry Cr — 40 příd. 7 doplněn z Cr, v L vynechán — 40 příd. 14 Vojtěch Cr] oytiech L - 40 příd. 18 abych Cr] Aby L — 43 v Strachkvasa V a ost.] wstrachkwas L — 51 zvini] zwinni L - 60 i V a ost.] pro L. 2 C: yeho syn boleſlaw na yeho stolecz wznyde — 5 učini i ustavi L] poſtawy C a j., vczyny V, vſtawi Cr a j. — 6 postavi L] uſtawy C, V a j. — 10 ráda L] welmy rada C a ost. — 12 u Prazě L, V] na prazie C, pod. F, prazie Cr a ost. pod. — 203
Strana 204
15 a 16 C: prwy byskup mnych ten sasycz byesse ] dyetmar (F: gmenem) slowyesse F pod. — 31 Vojtěch L] byskup C a větš.; ot obyčějóv L a j.] obyczyegow C a větš. pod. — 34 kostelóv L] vyn. v C a ost. — 40 na biskupí L a j.] na byskupyn C, na biskupsky P, Jš; na biskupstwo Fs, Z — 44 a donidž mě duši v těle L aj.] a donyudz dussye C — 46 do Polan L a větš.] do pohan C — 47 vynech. v C — 51 zvini L a ost.] wyny C, F, wzwini Fs, V — 52 Tehdaka L] teklada C, F, P, teddaka V, Tekdaka Cr, Fs, Tekdala Z, Teklada al. Czehadka, Tedaka Jš — 53 poslúžieše L] sluzyesse C a ost. — 59 svoboda veliká L aj.] swoboda welyky C aj., swobodi welike Z. Kapitola 33: V L samost. kap., označ. č. 36 - 1 Pak] inic. P — 6 ty V aj.] to L- 10 mírem C a větš.] mierem L - 11 čemut V] čamut L - 15 v L nová kap., označ. č. 37; Kněz] inic. K přes 2ř.; s světa V] swieta L - 18 stařější V, C] starsiemu L — 27 jmějieše Z, Fs] gmiegise L. 2 znide L] wznyde C a ost. — 3 do Polen L] do polan C a ost. — 4 C, V: a proto polsku zemyu y swu wsſy czest y zywot ztraty — 6 Čechóv L a j.] czech C a j. — 7 jede L a j.] gyde C a větš. — 8 C a j. pod.: a swu skodu s polany v myrzye snyde — 9 Mezka L a ost.] myezka C — 10 vylúpi L] kaza wylupyty C a ost. — 16 sílně L a ost.] mocznye C, F; C: a mezka do czech mocznye wznyde. Kapitola 34: V L kap. neodlišena — 3 Mezku V a j.] Mezka L - 6 náš V a ost.] nam L — 44 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L, Cr a Fs; Jš jej zaznamenává — 53 tebe V a větš.] te L - 61 Velmi] Velmi velmy L (první podtrženo); jmieše V a ost. pod.] vmie- giesle L — 67 vyniku V aj.] vyniknu L — 68 křiku V aj.] křiknu L — 70 některé V a ost.] v L niekte s nadepsaným r — 72 postříháchu C a větš.] postrzehachu L — 74 jmieše Va ost. pod.] biese L- 81 na bězě] na bieže L. I najmocnější L a ost.] naywyeczsy C — 5 dohubme L a j. pod.] dohubym C a j. pod. — 6 tiemt L] tyem czynem C a ost. — 14 zlú L a ost.] pesku C, pod. F — 20 svého knězě Jaromíra L a ost.] swe knyezye yaromyrzy C — 21 na velikú L a ost.] na wele sku C, na welezsku F; vedechu L] wzwedu C a větš. — 22 přivedechu L] przywedu C a ost. — 27 nevěděl L a j.] newidiel F a j., newidiesse Jš — 28 zasláněl L, C] za czlaniel F, slanyel V a ost., zaslaniesse Jš — 30 nedotčiechu L a j. pod.] nedotknyechu C aj. — 36 náviec L] naywyecze C a větš. — 44 na nevěrného L a větš.] na zleho C - 46 C aj. pod.: hrzywczowy kazachu gyey obyesyty — 48 zatrúbiti L, V] potrubytyC a ost., trubyti Z — 66 okolo sebe L a j.] okolo C a j. — 69 rozběžěchu L a j.] roze biehu C a j. — 70 C a j. pod.: tu nyektere gyechu na byehu — 75 vry L a ost. pod.] skry C — 76 C: pohrzyechu ten sye tu wry — 82 týmž L a j. pod.] tyem C, F - 84 pod Velezú L, F, pod. C, pod welezy V, Z, pod welezi ali. pod Welyzy Jš] pod welissem Cr, Fs. 204
15 a 16 C: prwy byskup mnych ten sasycz byesse ] dyetmar (F: gmenem) slowyesse F pod. — 31 Vojtěch L] byskup C a větš.; ot obyčějóv L a j.] obyczyegow C a větš. pod. — 34 kostelóv L] vyn. v C a ost. — 40 na biskupí L a j.] na byskupyn C, na biskupsky P, Jš; na biskupstwo Fs, Z — 44 a donidž mě duši v těle L aj.] a donyudz dussye C — 46 do Polan L a větš.] do pohan C — 47 vynech. v C — 51 zvini L a ost.] wyny C, F, wzwini Fs, V — 52 Tehdaka L] teklada C, F, P, teddaka V, Tekdaka Cr, Fs, Tekdala Z, Teklada al. Czehadka, Tedaka Jš — 53 poslúžieše L] sluzyesse C a ost. — 59 svoboda veliká L aj.] swoboda welyky C aj., swobodi welike Z. Kapitola 33: V L samost. kap., označ. č. 36 - 1 Pak] inic. P — 6 ty V aj.] to L- 10 mírem C a větš.] mierem L - 11 čemut V] čamut L - 15 v L nová kap., označ. č. 37; Kněz] inic. K přes 2ř.; s světa V] swieta L - 18 stařější V, C] starsiemu L — 27 jmějieše Z, Fs] gmiegise L. 2 znide L] wznyde C a ost. — 3 do Polen L] do polan C a ost. — 4 C, V: a proto polsku zemyu y swu wsſy czest y zywot ztraty — 6 Čechóv L a j.] czech C a j. — 7 jede L a j.] gyde C a větš. — 8 C a j. pod.: a swu skodu s polany v myrzye snyde — 9 Mezka L a ost.] myezka C — 10 vylúpi L] kaza wylupyty C a ost. — 16 sílně L a ost.] mocznye C, F; C: a mezka do czech mocznye wznyde. Kapitola 34: V L kap. neodlišena — 3 Mezku V a j.] Mezka L - 6 náš V a ost.] nam L — 44 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L, Cr a Fs; Jš jej zaznamenává — 53 tebe V a větš.] te L - 61 Velmi] Velmi velmy L (první podtrženo); jmieše V a ost. pod.] vmie- giesle L — 67 vyniku V aj.] vyniknu L — 68 křiku V aj.] křiknu L — 70 některé V a ost.] v L niekte s nadepsaným r — 72 postříháchu C a větš.] postrzehachu L — 74 jmieše Va ost. pod.] biese L- 81 na bězě] na bieže L. I najmocnější L a ost.] naywyeczsy C — 5 dohubme L a j. pod.] dohubym C a j. pod. — 6 tiemt L] tyem czynem C a ost. — 14 zlú L a ost.] pesku C, pod. F — 20 svého knězě Jaromíra L a ost.] swe knyezye yaromyrzy C — 21 na velikú L a ost.] na wele sku C, na welezsku F; vedechu L] wzwedu C a větš. — 22 přivedechu L] przywedu C a ost. — 27 nevěděl L a j.] newidiel F a j., newidiesse Jš — 28 zasláněl L, C] za czlaniel F, slanyel V a ost., zaslaniesse Jš — 30 nedotčiechu L a j. pod.] nedotknyechu C aj. — 36 náviec L] naywyecze C a větš. — 44 na nevěrného L a větš.] na zleho C - 46 C aj. pod.: hrzywczowy kazachu gyey obyesyty — 48 zatrúbiti L, V] potrubytyC a ost., trubyti Z — 66 okolo sebe L a j.] okolo C a j. — 69 rozběžěchu L a j.] roze biehu C a j. — 70 C a j. pod.: tu nyektere gyechu na byehu — 75 vry L a ost. pod.] skry C — 76 C: pohrzyechu ten sye tu wry — 82 týmž L a j. pod.] tyem C, F - 84 pod Velezú L, F, pod. C, pod welezy V, Z, pod welezi ali. pod Welyzy Jš] pod welissem Cr, Fs. 204
Strana 205
Kapitola 35: V L samost. kap., označ. č. 38 — 1 Kochan] inic. K — 6 by činili V a j. pod.] Kdiz činiechu L — 8 Jireček rozvádí tento verš ve dva a tím dosahuje v kapitole lichého počtu veršů; je to jeden verš, nadměrně dlouhý, což už cítili někteří opis sovači, a proto jej zkracovali; vloženou větu podmínkovou ač budú kdy chtieti mají jen rukopisy 1. redakce (C, F, V) a L; ač Vaj.] vyn. v L — 27 postavi V a ost.] postawíe poſtawi L — 28 (jemu) ustavi C, F aj.] vſtawil L — 29 a 30 převzaty z V, vyn. v L; je v obou verších] gie V. I tu L, Jš] w tu C a ost. — 12 sedě L] biesse Z, Jš, sediesse C a ost. — 12 radě L] taynye radyesse C avětš., radiesse Craj.— 23 a 24 C aj. pod.: kdyz oldrzych wzwyedye, ze mu chtye zaytra hlawu styety, newyeda, czo ssobye zdyety — 30 C a j. pod.: ten yest koſtel swateho yana, ale puſty, wydal. Kapitola 36: Rukopisy, pokud rozlišují kapitoly (nadpisem nebo iniciálou), kladou počátek kapitoly až zá v. 2 (všechny mimo Cr, Fs, P), Jireček však právem přijal úpravu Jš, jež je i tu uplatněna — 3 S pastuchú] inic. S; ckap. označ. č. 39) — 15 vzběhu C, F] wzbiehnu L — 16 sběhu V, C] sbiehnu L — 22 Polanóm C a větš.] Polonom L — 23 Mezku V a ost.] mezka L — 24 na službu V a větš.] na zliczku L; sě připudi V a ost. pod.] wſie připudi L - 25 a 26 ve většině rukopisů v obráceném pořádku, nikoli v L (shodně s Cr a Fs)— 35 bližši nebývá V a ost.] blizí i nebyla L — 42 na potřěbnéj věci V a ost. pod.] na potrzebnem mieſtie vieci L. 3 sě umluvichu L a j.] sye tak smluwychu C a j. — 8 čakati L a ost.] doczakaty C, F, posluchati Z, posluchati alit. czakati Jš — 11 Zítra L a j.] zaytra C a větš. — 17 střěd L, P] prostrzyed C a ost. pod. — 19 Polené L] czechowe C, V a větš. — 20 C: druzy nazy nanu stranu sye plawyechu — 25 a 26 C a j. pod.: a sye we wssem wyeren czynye, knyezye yaromyra proty nyemu wynye — 30 bratře L] bato C a větš. — 33 Však mě měj L a ost. pod.] wísaks ty mye myel C, F — 40 pod chyšku La ost.] pod chyfsyu C. Kapitola 37: V L samost. kap., ozn. č. 40 — 1 Toho] inic. T — 4 zapsán jen v L, odtud jej má Jš — 11 v L připsán na horním okraji — 13 držieše Jš] držiechu L; přijetím čtení Jš se uznává za součást textu v. 4, většina rukopisů má držiechu, čímž jsou rýmy vy rovnány, ale nesnáz se přenáší k dalšímu verši; C, F ho nemají, tím je text zřetelně porušen, Cr, Fs, P si přidělávají verš nový a tím dosahují sudého počtu veršů — 16 k bohu V aj. k mohu L — 24 příd. 1 a 2 a 26 příd. 1 a 2 příd. zapsány v Cr (převzato) a Fs, Jš za znamenává jen druhý — 33 Matěj V a ost.] Mathig L — 35 přijidu C, V, Fs] prigdu L - 36 vnidu C, F, Fs] vendu L. 205
Kapitola 35: V L samost. kap., označ. č. 38 — 1 Kochan] inic. K — 6 by činili V a j. pod.] Kdiz činiechu L — 8 Jireček rozvádí tento verš ve dva a tím dosahuje v kapitole lichého počtu veršů; je to jeden verš, nadměrně dlouhý, což už cítili někteří opis sovači, a proto jej zkracovali; vloženou větu podmínkovou ač budú kdy chtieti mají jen rukopisy 1. redakce (C, F, V) a L; ač Vaj.] vyn. v L — 27 postavi V a ost.] postawíe poſtawi L — 28 (jemu) ustavi C, F aj.] vſtawil L — 29 a 30 převzaty z V, vyn. v L; je v obou verších] gie V. I tu L, Jš] w tu C a ost. — 12 sedě L] biesse Z, Jš, sediesse C a ost. — 12 radě L] taynye radyesse C avětš., radiesse Craj.— 23 a 24 C aj. pod.: kdyz oldrzych wzwyedye, ze mu chtye zaytra hlawu styety, newyeda, czo ssobye zdyety — 30 C a j. pod.: ten yest koſtel swateho yana, ale puſty, wydal. Kapitola 36: Rukopisy, pokud rozlišují kapitoly (nadpisem nebo iniciálou), kladou počátek kapitoly až zá v. 2 (všechny mimo Cr, Fs, P), Jireček však právem přijal úpravu Jš, jež je i tu uplatněna — 3 S pastuchú] inic. S; ckap. označ. č. 39) — 15 vzběhu C, F] wzbiehnu L — 16 sběhu V, C] sbiehnu L — 22 Polanóm C a větš.] Polonom L — 23 Mezku V a ost.] mezka L — 24 na službu V a větš.] na zliczku L; sě připudi V a ost. pod.] wſie připudi L - 25 a 26 ve většině rukopisů v obráceném pořádku, nikoli v L (shodně s Cr a Fs)— 35 bližši nebývá V a ost.] blizí i nebyla L — 42 na potřěbnéj věci V a ost. pod.] na potrzebnem mieſtie vieci L. 3 sě umluvichu L a j.] sye tak smluwychu C a j. — 8 čakati L a ost.] doczakaty C, F, posluchati Z, posluchati alit. czakati Jš — 11 Zítra L a j.] zaytra C a větš. — 17 střěd L, P] prostrzyed C a ost. pod. — 19 Polené L] czechowe C, V a větš. — 20 C: druzy nazy nanu stranu sye plawyechu — 25 a 26 C a j. pod.: a sye we wssem wyeren czynye, knyezye yaromyra proty nyemu wynye — 30 bratře L] bato C a větš. — 33 Však mě měj L a ost. pod.] wísaks ty mye myel C, F — 40 pod chyšku La ost.] pod chyfsyu C. Kapitola 37: V L samost. kap., ozn. č. 40 — 1 Toho] inic. T — 4 zapsán jen v L, odtud jej má Jš — 11 v L připsán na horním okraji — 13 držieše Jš] držiechu L; přijetím čtení Jš se uznává za součást textu v. 4, většina rukopisů má držiechu, čímž jsou rýmy vy rovnány, ale nesnáz se přenáší k dalšímu verši; C, F ho nemají, tím je text zřetelně porušen, Cr, Fs, P si přidělávají verš nový a tím dosahují sudého počtu veršů — 16 k bohu V aj. k mohu L — 24 příd. 1 a 2 a 26 příd. 1 a 2 příd. zapsány v Cr (převzato) a Fs, Jš za znamenává jen druhý — 33 Matěj V a ost.] Mathig L — 35 přijidu C, V, Fs] prigdu L - 36 vnidu C, F, Fs] vendu L. 205
Strana 206
I mnichóv L, V] mnyskow C a ost.; českých L a ost.] Czeſkich aliter Brzewnows skych Jš — 8 rýb L] syra C a ost. — 12 kdy L a j.] kdy czo C a j. — 13 bič L] bicz v ruczie V a větš. — 14 vynech. v C — 16 C: tepa dobrzie mye spyessyfs, F: tepa do brze mye spasis, V: Tepa dobrzie k bohu mye stiezyfs, v ost. různě — 24 mluvili nebiechu L] k sobie nemluwiechu F — 28 boha u příměří L] u przyezny boha C a j. pod., v boha przimirzie Cr, Fs — 30 C, F: sesteho z sebe, toczyfs barnabu poslachu, pod. V — 36 C: a w gych chyfku wnydu, v ost. různě — 39 po dlúhých L a ost.] pod lyutych C, po litych F. Kapitola 38: V L samost. kap., označ. č. 42 (před ni vložena kap. 40, označ. č. 41) - I Sta] inic. S — 3 jedlicě] gedlicie L — 21 Přiema V a větš.] přinda L — 22 Přimda V a ost.] přinda L. 1 C aj. pod.: Tehdy sye sta, ze knyez Oldrzych lowyesse — 3 a 4 C a j. pod: kdyz u welykych tuhach byesse, ! okolo sebe wssady zrzyesse — 6 C: knyez k nyemu gyty chtyeſse rad — 7 C: ale ze czyesty nevmyegyesse — 13 zpodjat L aj.] wzpodyat V aj., wzweden C, zweden F — 16 projide L] znyde C a j., zgide F a j. — 20 tudiež zasě sleze L a j.] kudyz byl wlezl, tudyz sleze V a j., kdyz byl wſsel, tudyz wyleze C, pod. F — 21 tomu L, V aj.] tomu, gemuz C, F aj. Kapitola 39: Samost. kap. jen v Jš, v rkpech součást kap. předchozí — 5 že Vaost.] vyn. v L - 6 vyn. v L, doplněn z V ve shodě s ost. — 8 zěvovati] zzeuovati L — 9 u otcě podle V a j.] otce L — 13 připudi] připu v L špatně čitelné — 14 jej V a větš.] gi L — 26 fudi F, C] lidi L a j., převzato pro rým — 31 a 32 unese a na svój hrad tajně ji V vyn. v L — 35 v Řezně (V: rzieznye) V a ost. pod.] wřimie L — 39 Po potóčku] Po potučku L — 50 uctil] větil L — 55 a 56 převzaty z V, vyn. v Livost. rkpech 2. redakce (Cr, Fs, P) a v nich dodány v změněné podobě za v. 58 (L: Neb ciesarz ge dobře zna- giesje, Ale ygeden z nich geho neznagiese) — 64 příd. 1-8 příd. zapsán v L, Cr, Fs a P, Jš jej neuvádí — 74 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L, Cr a Fs, Jš jej zaznamenává- 87 s svú] swu L — 89 a 90 schovala... dala V a větš.] schowa... dawa L - 90 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L, Cr, Fs a P, Jš jej neuvádí; v L jen první verš, druhý převzat z Cr. 2 proč by byl L a j.] procz ly yeſt byl C a j. pod. — 3 nebieše L] nebyla C a ost. — 4 zpravieše L] yest tomu nauczyla C a pod. ost. — 5 z Aldnburka L, (Aldenburka) F, P, Jš, z aldemburka C, V] z altburka Fs, z liczmburka Cr, z Altemburka Z - 8 C a j. pod.: a ona by yeho mylowala, gye sye gemu zyewowaty — 9 u otce V a j. v czyesarzye C a j. pod. — 11 C: a tak v mylosty tuzyesse, F: a tak miloſti tuziesse, V: a tak milost y vzyesse, ost. různě — 12 C: a czyesarzowna take pron tuhu schnyesse, pod. F, V, ost. různě — 16 C: nebo rzyedko kto myloſty taynye dobrym zbywa — 18 206
I mnichóv L, V] mnyskow C a ost.; českých L a ost.] Czeſkich aliter Brzewnows skych Jš — 8 rýb L] syra C a ost. — 12 kdy L a j.] kdy czo C a j. — 13 bič L] bicz v ruczie V a větš. — 14 vynech. v C — 16 C: tepa dobrzie mye spyessyfs, F: tepa do brze mye spasis, V: Tepa dobrzie k bohu mye stiezyfs, v ost. různě — 24 mluvili nebiechu L] k sobie nemluwiechu F — 28 boha u příměří L] u przyezny boha C a j. pod., v boha przimirzie Cr, Fs — 30 C, F: sesteho z sebe, toczyfs barnabu poslachu, pod. V — 36 C: a w gych chyfku wnydu, v ost. různě — 39 po dlúhých L a ost.] pod lyutych C, po litych F. Kapitola 38: V L samost. kap., označ. č. 42 (před ni vložena kap. 40, označ. č. 41) - I Sta] inic. S — 3 jedlicě] gedlicie L — 21 Přiema V a větš.] přinda L — 22 Přimda V a ost.] přinda L. 1 C aj. pod.: Tehdy sye sta, ze knyez Oldrzych lowyesse — 3 a 4 C a j. pod: kdyz u welykych tuhach byesse, ! okolo sebe wssady zrzyesse — 6 C: knyez k nyemu gyty chtyeſse rad — 7 C: ale ze czyesty nevmyegyesse — 13 zpodjat L aj.] wzpodyat V aj., wzweden C, zweden F — 16 projide L] znyde C a j., zgide F a j. — 20 tudiež zasě sleze L a j.] kudyz byl wlezl, tudyz sleze V a j., kdyz byl wſsel, tudyz wyleze C, pod. F — 21 tomu L, V aj.] tomu, gemuz C, F aj. Kapitola 39: Samost. kap. jen v Jš, v rkpech součást kap. předchozí — 5 že Vaost.] vyn. v L - 6 vyn. v L, doplněn z V ve shodě s ost. — 8 zěvovati] zzeuovati L — 9 u otcě podle V a j.] otce L — 13 připudi] připu v L špatně čitelné — 14 jej V a větš.] gi L — 26 fudi F, C] lidi L a j., převzato pro rým — 31 a 32 unese a na svój hrad tajně ji V vyn. v L — 35 v Řezně (V: rzieznye) V a ost. pod.] wřimie L — 39 Po potóčku] Po potučku L — 50 uctil] větil L — 55 a 56 převzaty z V, vyn. v Livost. rkpech 2. redakce (Cr, Fs, P) a v nich dodány v změněné podobě za v. 58 (L: Neb ciesarz ge dobře zna- giesje, Ale ygeden z nich geho neznagiese) — 64 příd. 1-8 příd. zapsán v L, Cr, Fs a P, Jš jej neuvádí — 74 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L, Cr a Fs, Jš jej zaznamenává- 87 s svú] swu L — 89 a 90 schovala... dala V a větš.] schowa... dawa L - 90 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L, Cr, Fs a P, Jš jej neuvádí; v L jen první verš, druhý převzat z Cr. 2 proč by byl L a j.] procz ly yeſt byl C a j. pod. — 3 nebieše L] nebyla C a ost. — 4 zpravieše L] yest tomu nauczyla C a pod. ost. — 5 z Aldnburka L, (Aldenburka) F, P, Jš, z aldemburka C, V] z altburka Fs, z liczmburka Cr, z Altemburka Z - 8 C a j. pod.: a ona by yeho mylowala, gye sye gemu zyewowaty — 9 u otce V a j. v czyesarzye C a j. pod. — 11 C: a tak v mylosty tuzyesse, F: a tak miloſti tuziesse, V: a tak milost y vzyesse, ost. různě — 12 C: a czyesarzowna take pron tuhu schnyesse, pod. F, V, ost. různě — 16 C: nebo rzyedko kto myloſty taynye dobrym zbywa — 18 206
Strana 207
střiebro doda L a j.] penyeze da C, F — 22 dobývati L] prziprawieti Z, noſyti Jš, wozyty C a ost. — 23 sto let L aj.] za sto let C a j. — 24 a dobyv ztravy L] dospyev gym C aj. — 26 i spáli L] zezze ohnyem C, ohniem spaly F, zezze V, ost. různě — 27 takú radú L] pro tu radu C, F, V, Z, Jš, tu radu Cr, Fs, P— 28 ižádný nevěděl L nykte newzwyedyel C, pod. Fs, nikto nezviediel F, zadny newzwiediel V —32 vynech. v C — 38 uzřieti L a j.] wydieti C a j. — 39 a 40 jeti... podjěti L a j. pod.] gyti ... podgyty C a větš. — 41 s mužem L aj.] s yeho zyetem C a j. pod. — 42 C aj.: uzrzyew pogyede k moſtu spyesse — 47 pustista L a j. pod.] vpustysta C a j. pod. — 48 C a j. pod.: yakz mohucz naylep gyey ucztysta — 50 vynech. v C — 58 ten násil- ník L] vyn. v C, F, V, P — 60 Avšak L] awech C, F, V, Avwech Cr, Fs, Z, Jš, Ach P — 62 nám L a j.] memu mylemu C a větš. — 63 Tohož L, pod. Cr] Tehoz C a ost. — 64 C a j. pod.: bych tyem vczynyla myr memu mylemu — 65 od nich L] s hradu C — 70 V: Rzka: slussye tobie to wiediety; vyn. v C a F — 73 otpoviedám L a j.] odpowyedagyu C a j. pod. — 74 netbám L a j.] netbayu C a j. pod. — 83 žíva nemohu býti L] nechczu ziwa bithi H, pod. V, nechczy dele zywa byty C, F — 86 milosti dobychu La ost.] mylost vprosychu C —87 s svú ženú L aj.] sczyesarzownu C a j. — 88 C aj.: wzpodgem moſt, hradu se wssym sbozym otgyde. Kapitola 40: V L před kap. 38 (na l. 34a), samost. kap., označ. č. 41 — 1 Kněz] KNież L, inic. K. 5 Uřězav L] wyrziezaw C a ost. pod. — 6 za žíva L a ost.] z ziwa H — 12 tu také řěč L aj.] k lydem takto C a j., lydem takto V a j. — 14 chytrého L a j.] hlubokeho C aj. — 15 vše Laj.] ponenahlu wſſe C aj. — 16 zlost L aj.] zlob C a j., zloba Vaj. — 18 pravá L aj.] doſtoyna C aj., hodna F aj., zla V. Kapitola 41: V L samost. kap., označ. č. 43 - nadpis Boženě] bozyenye V, Borzy nye C — 1 Pak] inic. P — 5 v La ost. rkpech 2. redakce jako v. 9 — 6 převzat z V, v L a ost. rkpech 2. redakce vyn. — 9 převzat z V; L, Cr, Fs a Pmají zde v. 5— 14 šlechtici Va ost.] sslechtice L — 17 smiešena] v L dodatečně připsáno na okraji — 18 příd. 1-4 příd. zapsán v L, Cr, Fs a P, Jš jej neuvádí — 18 příd. I z urozenie šlechetného P) vmysla prweho L, spleteno s dalším veršem — 18 příd. 3 vzviete Cr, Fs] wswietie L — 19 všickni] wsi kny L — 20 mnoho] v L připsáno na okraji — 21 snieti Jš] snití L, smyety C a j. — 23 a 24 v L připsány jinou rukou pod textem se zn. vsuvky, Cr, Fs a Ptyto verše nemají, v 2. redakci byly tedy vypuštěny — 29 bude] bude bude L; německú] nyecku L, na okraji připsáno mecz — 32 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L, Cr, Fs, PaZ, Jš ho zaznamenává — 32 příd. 1 Ta Cr a ost.] To L — 32 příd. 2 umějieše Cr a j. pod.] gmegieſe L. — 34 Břěcislaw] brecislaw L. I u Postoloprt L a j.] o poſtoloprtech C, o poſtoloprtyech V, H, F, okolo Postos loprt Z — 2 Když L, V aj.] sta sie kdiz H aj., sta sye ze kdyz C a j. — 3 a 4 Caj. 207
střiebro doda L a j.] penyeze da C, F — 22 dobývati L] prziprawieti Z, noſyti Jš, wozyty C a ost. — 23 sto let L aj.] za sto let C a j. — 24 a dobyv ztravy L] dospyev gym C aj. — 26 i spáli L] zezze ohnyem C, ohniem spaly F, zezze V, ost. různě — 27 takú radú L] pro tu radu C, F, V, Z, Jš, tu radu Cr, Fs, P— 28 ižádný nevěděl L nykte newzwyedyel C, pod. Fs, nikto nezviediel F, zadny newzwiediel V —32 vynech. v C — 38 uzřieti L a j.] wydieti C a j. — 39 a 40 jeti... podjěti L a j. pod.] gyti ... podgyty C a větš. — 41 s mužem L aj.] s yeho zyetem C a j. pod. — 42 C aj.: uzrzyew pogyede k moſtu spyesse — 47 pustista L a j. pod.] vpustysta C a j. pod. — 48 C a j. pod.: yakz mohucz naylep gyey ucztysta — 50 vynech. v C — 58 ten násil- ník L] vyn. v C, F, V, P — 60 Avšak L] awech C, F, V, Avwech Cr, Fs, Z, Jš, Ach P — 62 nám L a j.] memu mylemu C a větš. — 63 Tohož L, pod. Cr] Tehoz C a ost. — 64 C a j. pod.: bych tyem vczynyla myr memu mylemu — 65 od nich L] s hradu C — 70 V: Rzka: slussye tobie to wiediety; vyn. v C a F — 73 otpoviedám L a j.] odpowyedagyu C a j. pod. — 74 netbám L a j.] netbayu C a j. pod. — 83 žíva nemohu býti L] nechczu ziwa bithi H, pod. V, nechczy dele zywa byty C, F — 86 milosti dobychu La ost.] mylost vprosychu C —87 s svú ženú L aj.] sczyesarzownu C a j. — 88 C aj.: wzpodgem moſt, hradu se wssym sbozym otgyde. Kapitola 40: V L před kap. 38 (na l. 34a), samost. kap., označ. č. 41 — 1 Kněz] KNież L, inic. K. 5 Uřězav L] wyrziezaw C a ost. pod. — 6 za žíva L a ost.] z ziwa H — 12 tu také řěč L aj.] k lydem takto C a j., lydem takto V a j. — 14 chytrého L a j.] hlubokeho C aj. — 15 vše Laj.] ponenahlu wſſe C aj. — 16 zlost L aj.] zlob C a j., zloba Vaj. — 18 pravá L aj.] doſtoyna C aj., hodna F aj., zla V. Kapitola 41: V L samost. kap., označ. č. 43 - nadpis Boženě] bozyenye V, Borzy nye C — 1 Pak] inic. P — 5 v La ost. rkpech 2. redakce jako v. 9 — 6 převzat z V, v L a ost. rkpech 2. redakce vyn. — 9 převzat z V; L, Cr, Fs a Pmají zde v. 5— 14 šlechtici Va ost.] sslechtice L — 17 smiešena] v L dodatečně připsáno na okraji — 18 příd. 1-4 příd. zapsán v L, Cr, Fs a P, Jš jej neuvádí — 18 příd. I z urozenie šlechetného P) vmysla prweho L, spleteno s dalším veršem — 18 příd. 3 vzviete Cr, Fs] wswietie L — 19 všickni] wsi kny L — 20 mnoho] v L připsáno na okraji — 21 snieti Jš] snití L, smyety C a j. — 23 a 24 v L připsány jinou rukou pod textem se zn. vsuvky, Cr, Fs a Ptyto verše nemají, v 2. redakci byly tedy vypuštěny — 29 bude] bude bude L; německú] nyecku L, na okraji připsáno mecz — 32 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L, Cr, Fs, PaZ, Jš ho zaznamenává — 32 příd. 1 Ta Cr a ost.] To L — 32 příd. 2 umějieše Cr a j. pod.] gmegieſe L. — 34 Břěcislaw] brecislaw L. I u Postoloprt L a j.] o poſtoloprtech C, o poſtoloprtyech V, H, F, okolo Postos loprt Z — 2 Když L, V aj.] sta sie kdiz H aj., sta sye ze kdyz C a j. — 3 a 4 Caj. 207
Strana 208
pod.: vzrzye, ze sedlſka dyewka na potoczye stasse, boſa y bez rukawkow rucho prasse — 8 za kněžnu L aj.] za knyeny sobie V, sobye za zenu C a j. — 11 a 12 H: Panhi gmu z toho za zle pocziechu gmiethi, Knhiez vieczie: panhi, raczte slisiethi, pod. V, C — 15 a zbožie L] vyn. v C a ost. — 16 šlechtu L aj.] slechticzye C a j. pod. — 19 a 20 v rukopisech 1. redakce před v. 17 — 20 děd L] otecz C a větš. — 22 H: nez kralownu nhiemeczſku (C: nyemkynyu) za zenu gmiethi, pod. C — 24 nebude přieti L] menhie bude prziethi H a pod. F; lidu L, V, pod. H] jazyku C, F — 25-32 v tomto pořadí jsou tyto verše jen v rukopisech druhé redakce, v rukopisech první redakce (a v Jš) jsou v. 29-32 před v. 25 — 31 zkaženie L aj.] gyste zkazenye C aj. Kapitola 42: V L samost. kap., označ. č. 44 — 1 Pak] inic. P — 2, 9, 31, 37 Břěcie slav] břečiſlaw L — 5-8 toto pořadí veršů zachovávají jen rkpy 1. redakce; L má pořadí 7, 8, 5, 6; ost. rkpy 2. redakce mají tyto verše různě přeskupeny — 8 Sviní Brod C a j.] swynibrad L — 9 a 10, 11 a 12 v L navzájem přehozeny — 15 a 16 převzaty z V, nejsou ani v L, ani v jiném rkpe 2. redakce — 18 před Skry v L škrtnuto sky — 18 příd. 1-4 příd. zapsán v L, Cr, Fs a P, Jš jej uvádí — 18 příd. 4 krásné Cr, P] krasneho L, Fs- 31 mečem přětě Břěcislav podle ost.] břečislaw mečem přetie L, upraveno pro rým - 32 vynide V a j.] vynde L — 40 žéci] zżieci L — 54 tu V aj.] vyn. v L; za v. 54 v L škrtnuto: ktož gest v boleslawi bywal, t. v. 57, omylem tu opsaný — 54 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L, Cr, Fs a P, Jš jej neuvádí — 56 postaviti Cr aj.] poſtawi L. I snide L, Cr, Fs, P] 5 swieta snyde V, H, F, swyeta snyde C — 2 na jeho stolici L] na knyezsky stolecz C, F — 5 vynech. v C — 8 Sviní Brod C, F, Cr] suinhbrod H, zumbrod V, swinibort Fs, ssondorff P, Ssenburg Z — 20 v tomto čtení se shodují rukopisy druhé redakce, rukopisy první redakce mají čtení jiné (V: A potom s ny na kon wsiede) — 21 přěpřěchu L aj.] przypyechu C, przyepiechu V — 22 k kordóm do- spěchu L] k uodenyu przyspyechu C a ost. pod. — 23 V a j. pod.: kdyz sye conwrsſy s lydmy snydechu (C: snydu) — 24 pojidechu L, V] pogydu C, F — 26 ostatní rukos pisy mají čtení jiné, C: gyutka z uzyeſty yako rzyepy sedyesse, nebo bližší V: Gytka wezdy iako rziepyk sie geho drzyesse — 27 Bradáč jeden L] nyetery konwrss C, j. pod. — 29 rány L] sadel C, sadiel F, j. pod. — 30 a mnohý L, P] cztwrty gyz C, V, F, pod. H — 32 V, C a j. pod.: Wynyde s gitku z dworu zdraw — 34 do Čech na vojnu Laj.] na woynu sylnye C, F, na woynu H, V—35 C aj. pod.: gye sye na tom przysahaty — 36 stolicě L] stolecz C a ost.; muší L, V] musy C, dirbi H — 42 knězi svému L a j.] mudrzye welmy knyezyu C a j. pod. — 46 k konci L a větš.] k skonczienhu H a j. pod. — 50 C a j. pod.: rzka: nechczy swe przyſahy ruſsyty — 51 má stolicě L moy stolecz C a ost.; musí L aj.] drbi Fs — 52 V a j. pod.: Dal ly bych mu myloſt, musil (H: dirbil bych to zrussity — 55 a 56 tyto dva verše v původní podobě mají mimo Jš jen rukopisy V (Podle te radi kaza swoy stolecz v Boleſlawi poſtawiti, knyezi kaza k sobie przigity a Z (Podle te rady kaza stolecz tu poſtawiti A Czeſskemu kniezy kaza przied sebu byti), ostatní rukopisy první redakce nemají v. 56; rukopisy druhé re 208
pod.: vzrzye, ze sedlſka dyewka na potoczye stasse, boſa y bez rukawkow rucho prasse — 8 za kněžnu L aj.] za knyeny sobie V, sobye za zenu C a j. — 11 a 12 H: Panhi gmu z toho za zle pocziechu gmiethi, Knhiez vieczie: panhi, raczte slisiethi, pod. V, C — 15 a zbožie L] vyn. v C a ost. — 16 šlechtu L aj.] slechticzye C a j. pod. — 19 a 20 v rukopisech 1. redakce před v. 17 — 20 děd L] otecz C a větš. — 22 H: nez kralownu nhiemeczſku (C: nyemkynyu) za zenu gmiethi, pod. C — 24 nebude přieti L] menhie bude prziethi H a pod. F; lidu L, V, pod. H] jazyku C, F — 25-32 v tomto pořadí jsou tyto verše jen v rukopisech druhé redakce, v rukopisech první redakce (a v Jš) jsou v. 29-32 před v. 25 — 31 zkaženie L aj.] gyste zkazenye C aj. Kapitola 42: V L samost. kap., označ. č. 44 — 1 Pak] inic. P — 2, 9, 31, 37 Břěcie slav] břečiſlaw L — 5-8 toto pořadí veršů zachovávají jen rkpy 1. redakce; L má pořadí 7, 8, 5, 6; ost. rkpy 2. redakce mají tyto verše různě přeskupeny — 8 Sviní Brod C a j.] swynibrad L — 9 a 10, 11 a 12 v L navzájem přehozeny — 15 a 16 převzaty z V, nejsou ani v L, ani v jiném rkpe 2. redakce — 18 před Skry v L škrtnuto sky — 18 příd. 1-4 příd. zapsán v L, Cr, Fs a P, Jš jej uvádí — 18 příd. 4 krásné Cr, P] krasneho L, Fs- 31 mečem přětě Břěcislav podle ost.] břečislaw mečem přetie L, upraveno pro rým - 32 vynide V a j.] vynde L — 40 žéci] zżieci L — 54 tu V aj.] vyn. v L; za v. 54 v L škrtnuto: ktož gest v boleslawi bywal, t. v. 57, omylem tu opsaný — 54 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L, Cr, Fs a P, Jš jej neuvádí — 56 postaviti Cr aj.] poſtawi L. I snide L, Cr, Fs, P] 5 swieta snyde V, H, F, swyeta snyde C — 2 na jeho stolici L] na knyezsky stolecz C, F — 5 vynech. v C — 8 Sviní Brod C, F, Cr] suinhbrod H, zumbrod V, swinibort Fs, ssondorff P, Ssenburg Z — 20 v tomto čtení se shodují rukopisy druhé redakce, rukopisy první redakce mají čtení jiné (V: A potom s ny na kon wsiede) — 21 přěpřěchu L aj.] przypyechu C, przyepiechu V — 22 k kordóm do- spěchu L] k uodenyu przyspyechu C a ost. pod. — 23 V a j. pod.: kdyz sye conwrsſy s lydmy snydechu (C: snydu) — 24 pojidechu L, V] pogydu C, F — 26 ostatní rukos pisy mají čtení jiné, C: gyutka z uzyeſty yako rzyepy sedyesse, nebo bližší V: Gytka wezdy iako rziepyk sie geho drzyesse — 27 Bradáč jeden L] nyetery konwrss C, j. pod. — 29 rány L] sadel C, sadiel F, j. pod. — 30 a mnohý L, P] cztwrty gyz C, V, F, pod. H — 32 V, C a j. pod.: Wynyde s gitku z dworu zdraw — 34 do Čech na vojnu Laj.] na woynu sylnye C, F, na woynu H, V—35 C aj. pod.: gye sye na tom przysahaty — 36 stolicě L] stolecz C a ost.; muší L, V] musy C, dirbi H — 42 knězi svému L a j.] mudrzye welmy knyezyu C a j. pod. — 46 k konci L a větš.] k skonczienhu H a j. pod. — 50 C a j. pod.: rzka: nechczy swe przyſahy ruſsyty — 51 má stolicě L moy stolecz C a ost.; musí L aj.] drbi Fs — 52 V a j. pod.: Dal ly bych mu myloſt, musil (H: dirbil bych to zrussity — 55 a 56 tyto dva verše v původní podobě mají mimo Jš jen rukopisy V (Podle te radi kaza swoy stolecz v Boleſlawi poſtawiti, knyezi kaza k sobie przigity a Z (Podle te rady kaza stolecz tu poſtawiti A Czeſskemu kniezy kaza przied sebu byti), ostatní rukopisy první redakce nemají v. 56; rukopisy druhé re 208
Strana 209
dakce mají v podstatě čtení L, v němž je pořádek veršů obrácen — 64 u plameni na štítě L a j. pod.] plamennu na stytu C a j. pod. Kapitola 43: V L samost. kap., označ., č. 45 — 1 Pak] inic. P — 2 jíti Cr, Fs, P] gieti L - 8 Břěcislav] břečislaw L; zstavi V a větš.] stawie L, převzato pro rým - 18 přes vzat z P, který se v podstatě shoduje s většinou rkpů; L a Fs rozvedly tento verš ve dva, čímž je porušen sklad veršů, L: A ktož by cokoliwiek zrusil, tehdy biskupem s'ebyerem klet byti musil — 21 a 22 převzaty z V, vyn. v rkpech 2. redakce; jím C, F, Z] gyny V; otpověděvše F, pod. C] opowiediewsse V. I a 2 rukopisy první redakce mají jinak uspořádané čtení, C: Pak knyez chtye po mstyty dyeda sweho, I gyede na mezku knyezie polskeho — 6 neslyšěti bylo L] ne- slyfsal by byl C a ost. — 10 pojechu L, V] wzpodgyechu C, pod. F, podgiechu Cr a ost. pod. — 19 učinichu L, Cr, Fs, P] zdyechu V, rychle zdyechu C, F — 20 vzěchu L, pod. Fs] podgyechu C, F, wzpodgiechu V —24 A L] tu, C, F, V; zlaté L, Z owsstem zlatte C a ost. — 26 A u desk L, Cr, Fs, P] mezy nymy C a ost. — 29 a 30 v rukopisech první redakce jiné čtení, C: z polſky sto woz zwonow wywezu, I gynych klenotow mnoho odtud przywezu. Kapitola 44: V L samostat. kap., označ. č. 46 — I Polené] inic. P; na Čechy V a ost.] vyn. v L - 9 v L nová kap., označ. č. 47; Druhý] inic. D — 10 v L připsán na konci sloupce; Břěcislavovi podle ost.] břečislauovi L — 13 knězi V a ost.] knizi L — 15 Břěcislav] břečislaw L — 26 saské V a větš.] sacke L — 29 řka V a větš.] vyn. v L; s ciesařem] ssciesařem L (pod prvním s tečka); snieti V a j.] snyti L — 31 bojem V a ost.] bohem L; rukopisné na malo nebo na mnoho upraveno podle ost. pro rým — 34 zapúzie] zapużie L — 67 zdieše C a j.] dyesse L — 68 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L, Cr, Fs a P, Jš jej uvádí — 71 a 72 převzaty z V ve shodě s ost., v L zkomoleny: že se da po zemi tkati a nechtiel sasicow vtkati. 1 přěd papežem L, Cr, Fs, P] z nasyle C, F, V, Z - 2 C, F, V, Z: a na nye w rzymye prawo vſtachu — 6 kostel L a j.] klajſter C a j. — 8 s nímž L a j. pod. i gyehoz smrtyu C a j. pod. — 11 pojěde L a j. pod.] pogyde C, F, V, Z - 12 dojěde L a ost.] dogyde C, F, V — 15 zemanóm L a ost.] swym C, F, V — 19-21 v tomto pořádku jen v L a P, v ost. s různými úpravami 20, 19, 21, na př. C: z czyesarzyet mleko za krew nepoyde,] aczty yeho moy mecz doyde,| takez ty krew z gyeho boka potecze — 27 na ně L aj.] na sasy C a j. — 30 v ničemž L a j. pod.] ny w czem C a j.; jmieti L a větš.] wzyety C, F — 32 málo lidí na mnozě L a j.] nad mnohym malo lyudu C, nad mnohem malo lidi F, V — 34 zapúzie L, F] wzpuzye C, Fs, Z, zpuzie P, wzpuzuge V — 36 praví L, Cr, Fs, P] swyedczy C, F, V — 37 rytieř, chovaj sě L] rytyerzyu, strzyez sye C a větš. pod. — 39 tě L a ost.] tye s twym rodem 14 Dalimilova kronika 209
dakce mají v podstatě čtení L, v němž je pořádek veršů obrácen — 64 u plameni na štítě L a j. pod.] plamennu na stytu C a j. pod. Kapitola 43: V L samost. kap., označ., č. 45 — 1 Pak] inic. P — 2 jíti Cr, Fs, P] gieti L - 8 Břěcislav] břečislaw L; zstavi V a větš.] stawie L, převzato pro rým - 18 přes vzat z P, který se v podstatě shoduje s většinou rkpů; L a Fs rozvedly tento verš ve dva, čímž je porušen sklad veršů, L: A ktož by cokoliwiek zrusil, tehdy biskupem s'ebyerem klet byti musil — 21 a 22 převzaty z V, vyn. v rkpech 2. redakce; jím C, F, Z] gyny V; otpověděvše F, pod. C] opowiediewsse V. I a 2 rukopisy první redakce mají jinak uspořádané čtení, C: Pak knyez chtye po mstyty dyeda sweho, I gyede na mezku knyezie polskeho — 6 neslyšěti bylo L] ne- slyfsal by byl C a ost. — 10 pojechu L, V] wzpodgyechu C, pod. F, podgiechu Cr a ost. pod. — 19 učinichu L, Cr, Fs, P] zdyechu V, rychle zdyechu C, F — 20 vzěchu L, pod. Fs] podgyechu C, F, wzpodgiechu V —24 A L] tu, C, F, V; zlaté L, Z owsstem zlatte C a ost. — 26 A u desk L, Cr, Fs, P] mezy nymy C a ost. — 29 a 30 v rukopisech první redakce jiné čtení, C: z polſky sto woz zwonow wywezu, I gynych klenotow mnoho odtud przywezu. Kapitola 44: V L samostat. kap., označ. č. 46 — I Polené] inic. P; na Čechy V a ost.] vyn. v L - 9 v L nová kap., označ. č. 47; Druhý] inic. D — 10 v L připsán na konci sloupce; Břěcislavovi podle ost.] břečislauovi L — 13 knězi V a ost.] knizi L — 15 Břěcislav] břečislaw L — 26 saské V a větš.] sacke L — 29 řka V a větš.] vyn. v L; s ciesařem] ssciesařem L (pod prvním s tečka); snieti V a j.] snyti L — 31 bojem V a ost.] bohem L; rukopisné na malo nebo na mnoho upraveno podle ost. pro rým — 34 zapúzie] zapużie L — 67 zdieše C a j.] dyesse L — 68 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L, Cr, Fs a P, Jš jej uvádí — 71 a 72 převzaty z V ve shodě s ost., v L zkomoleny: že se da po zemi tkati a nechtiel sasicow vtkati. 1 přěd papežem L, Cr, Fs, P] z nasyle C, F, V, Z - 2 C, F, V, Z: a na nye w rzymye prawo vſtachu — 6 kostel L a j.] klajſter C a j. — 8 s nímž L a j. pod. i gyehoz smrtyu C a j. pod. — 11 pojěde L a j. pod.] pogyde C, F, V, Z - 12 dojěde L a ost.] dogyde C, F, V — 15 zemanóm L a ost.] swym C, F, V — 19-21 v tomto pořádku jen v L a P, v ost. s různými úpravami 20, 19, 21, na př. C: z czyesarzyet mleko za krew nepoyde,] aczty yeho moy mecz doyde,| takez ty krew z gyeho boka potecze — 27 na ně L aj.] na sasy C a j. — 30 v ničemž L a j. pod.] ny w czem C a j.; jmieti L a větš.] wzyety C, F — 32 málo lidí na mnozě L a j.] nad mnohym malo lyudu C, nad mnohem malo lidi F, V — 34 zapúzie L, F] wzpuzye C, Fs, Z, zpuzie P, wzpuzuge V — 36 praví L, Cr, Fs, P] swyedczy C, F, V — 37 rytieř, chovaj sě L] rytyerzyu, strzyez sye C a větš. pod. — 39 tě L a ost.] tye s twym rodem 14 Dalimilova kronika 209
Strana 210
C, F, V — 41 jěde L a větš. pod.] gyde C, V — 42-48 rukopisy první redakce mají jiné čtení, C: a kdyz do domazlycz przygyde, I wzwiedyew, ze gyz yeſt w lesye, (Se wſſemi tam zdwyzye se, — tento verś zapsán jen v Z) | kaza wſſyem w les wnyty y kaza chodom o nyemczych y o sobye les zarubyty. I pany poczyechu mu za zle myety ] rzkucz: budu ly nem sylny, kudy chczem ugyety — 51 C a j. pod.: yaz nechczy odtudto beze czty odgieti — 53 C: nechczete ly swych zen nyemczom daty — 55 a 56 v rukopisech první redakce jsou v jiné podobě už za v. 51, C: ktoz ode mne po byehne, kazal sem gyey chodom zabyty, l proto wem sluffye sye udatnye myety — 57 a 58 v rukopisech první redakce jsou v jiné podobě, C: nam sye yest s prawem usyly branyty. I yakz to wecze, kaza na czyeſarzie uderzyty — 59 C: tu czechowe nyemczye hrdynsky pobychu — 62 ledvy L] sotnye C, F, gedwa V, Cr, Fs, Z, ledwa P - 63 a 64 v rukopisech první redakce jiné čtení, V: Tu mnoho welmy slowutnych lidy zbychu (C: snyde y zbychu),] a na tom myestye za gich dussye (za gich dussye vyn. v C) kapliczi poſtawichu — 65 nesměl L a j.] nechtyel C a j. — 66 tkáti L, Cr, Fs, P] tulaty C a ost. Kapitola 45: V L kap. neodlišena — 1 a 2 v L připsány na horním okraji - 2 a 7 Ekarda C, F] Okarda Lea ost. (spr. Ekhard, sr. pozn. hist.) — 4 od dýmu L, Fs, P] od domu C a j.; Jireček (str. 92) upozorňuje na přípisek rukopisu F (33a): podymne a s odkazem na něm. překlad Rauchshaller vykládá, že jde o „poplatek od každého dýmu či ohniště biskupům placený“ — 6 jeden V a ost.] Gen L — 9 a 10 do textu převzaty z V, vyn. v L - 11 Břěcislav V a větš. pod.] wratiflaw L, Fs— 14 platil Va ost.] platil gemu L — 15 a 16 v L připsány na okraji, ve Fs a P nejsou — 17 kněz hrad V a ost. hrad kniez L — 19 za v. 19 a 20 přidané verše zapsány v L, Cr, Fs a P, Jš je nezazna- menává - 19 příd. 1 rodicku] rodičku L — 22 rozbořiti Cr, Fs] robořiti L - 29 české V, C a ost.] cesky L —31 a 32 převzaty z V, vyn. v L — 42 roznemože V a ost.] roze nemuže L — 46 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L a Cr; Jš ho nezaznamenává. 1 Po Šebieři L, Fs, P] Knyeny C aost. — 6 ctnému L] swemu C, F, V, Z, kazdemu Cr, Fs, P — 7 a 8 rukopisy první redakce mají jiné čtení, C: po ekardu hrza byskupem byesse, I po hrzye ten ssebyerz slowyesse — 8 Hysa] hyfsa L, Cr, hrza C, V, P, hyrsa F, hazzy Fs, hysa Z — 14 osm set L a j.] osm set hrzywen C a j. — 15 Spytihněva L, Z] sbyhnyewa C, zbitihniewa F, spitygnewa V, zbihniewa Cr — 18 zdíti L aj. hradyty C a j. — 19 knieni Němkyně L] abbatissye knyenyem rodyczka C - 20 šel L aj.] gdyesse C aj.; stála L aj.] stogiesse C aj. — 22 C a j.: kaza pecz oborzyty — 24 nebude viec L a j.] nebudu dnes C — 31 mohl V a ost.] moz C, F; rozbiti V oborzyty C, F - 33 C: kdyz tu pecz mohl russyty — 34 bezpečně L, V] dobrzye beza pecz C — 39 lidi L aj.] lyud C a j. pod. — 40 podjechu Laj.] wzpodwychu C, pozduis zechu F — 41 okolo Chrudimě L a j. pod.] w chrudymy C, F — 43 umře L aj.] snyde Caj.; český Laj.] czeſka Caj. — 44 C: pro yeho smrt by wssyey zemy smutna hodyna 210
C, F, V — 41 jěde L a větš. pod.] gyde C, V — 42-48 rukopisy první redakce mají jiné čtení, C: a kdyz do domazlycz przygyde, I wzwiedyew, ze gyz yeſt w lesye, (Se wſſemi tam zdwyzye se, — tento verś zapsán jen v Z) | kaza wſſyem w les wnyty y kaza chodom o nyemczych y o sobye les zarubyty. I pany poczyechu mu za zle myety ] rzkucz: budu ly nem sylny, kudy chczem ugyety — 51 C a j. pod.: yaz nechczy odtudto beze czty odgieti — 53 C: nechczete ly swych zen nyemczom daty — 55 a 56 v rukopisech první redakce jsou v jiné podobě už za v. 51, C: ktoz ode mne po byehne, kazal sem gyey chodom zabyty, l proto wem sluffye sye udatnye myety — 57 a 58 v rukopisech první redakce jsou v jiné podobě, C: nam sye yest s prawem usyly branyty. I yakz to wecze, kaza na czyeſarzie uderzyty — 59 C: tu czechowe nyemczye hrdynsky pobychu — 62 ledvy L] sotnye C, F, gedwa V, Cr, Fs, Z, ledwa P - 63 a 64 v rukopisech první redakce jiné čtení, V: Tu mnoho welmy slowutnych lidy zbychu (C: snyde y zbychu),] a na tom myestye za gich dussye (za gich dussye vyn. v C) kapliczi poſtawichu — 65 nesměl L a j.] nechtyel C a j. — 66 tkáti L, Cr, Fs, P] tulaty C a ost. Kapitola 45: V L kap. neodlišena — 1 a 2 v L připsány na horním okraji - 2 a 7 Ekarda C, F] Okarda Lea ost. (spr. Ekhard, sr. pozn. hist.) — 4 od dýmu L, Fs, P] od domu C a j.; Jireček (str. 92) upozorňuje na přípisek rukopisu F (33a): podymne a s odkazem na něm. překlad Rauchshaller vykládá, že jde o „poplatek od každého dýmu či ohniště biskupům placený“ — 6 jeden V a ost.] Gen L — 9 a 10 do textu převzaty z V, vyn. v L - 11 Břěcislav V a větš. pod.] wratiflaw L, Fs— 14 platil Va ost.] platil gemu L — 15 a 16 v L připsány na okraji, ve Fs a P nejsou — 17 kněz hrad V a ost. hrad kniez L — 19 za v. 19 a 20 přidané verše zapsány v L, Cr, Fs a P, Jš je nezazna- menává - 19 příd. 1 rodicku] rodičku L — 22 rozbořiti Cr, Fs] robořiti L - 29 české V, C a ost.] cesky L —31 a 32 převzaty z V, vyn. v L — 42 roznemože V a ost.] roze nemuže L — 46 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L a Cr; Jš ho nezaznamenává. 1 Po Šebieři L, Fs, P] Knyeny C aost. — 6 ctnému L] swemu C, F, V, Z, kazdemu Cr, Fs, P — 7 a 8 rukopisy první redakce mají jiné čtení, C: po ekardu hrza byskupem byesse, I po hrzye ten ssebyerz slowyesse — 8 Hysa] hyfsa L, Cr, hrza C, V, P, hyrsa F, hazzy Fs, hysa Z — 14 osm set L a j.] osm set hrzywen C a j. — 15 Spytihněva L, Z] sbyhnyewa C, zbitihniewa F, spitygnewa V, zbihniewa Cr — 18 zdíti L aj. hradyty C a j. — 19 knieni Němkyně L] abbatissye knyenyem rodyczka C - 20 šel L aj.] gdyesse C aj.; stála L aj.] stogiesse C aj. — 22 C a j.: kaza pecz oborzyty — 24 nebude viec L a j.] nebudu dnes C — 31 mohl V a ost.] moz C, F; rozbiti V oborzyty C, F - 33 C: kdyz tu pecz mohl russyty — 34 bezpečně L, V] dobrzye beza pecz C — 39 lidi L aj.] lyud C a j. pod. — 40 podjechu Laj.] wzpodwychu C, pozduis zechu F — 41 okolo Chrudimě L a j. pod.] w chrudymy C, F — 43 umře L aj.] snyde Caj.; český Laj.] czeſka Caj. — 44 C: pro yeho smrt by wssyey zemy smutna hodyna 210
Strana 211
Kapitola 46: V L samost. kap., označ. č. 48 - nadpis Spytihněva] spythnyewa V - 1 Po] inic. P přes 2 ř. — 5 kolesě V a ost. pod.] kolesa L, (přijato pro rým) — 10 knie němi V a větš.] knienimi L — 21 dojidu C, F] dogdu L a j. — 22 přijidu C, F] přis gdu L aj. — 24 Kundrátovi Fs] kudratovi L, kunratowi C a větš. — 31 rozděli V a ost.] rodieli L — 33 a 34 v L připsány na horním okraji, v Cr, Fs a Pvyn. I byl L] by knyezem C — 4 zrudi L a j.] wzrudy C a j. — 6 vyvez ji L aj.] wy wez gyu z zemye C a j. pod. — 9 a 10 C: wyprowody gy z zemye s gegye knyenyemy y se wſſyemy gynymy nyemkynyemy, pod. V, F - 14 řěpíky L a j.] rzyepy C, V a j. — 18 C: w uhrzyech mnoho twrzy doby, pod. F, V — 30 za diel L a ost.] za oddyel C. Kapitola 47: V L samost. kap., označ. č. 49 — 1 Pak] inic. P — 3-6 v L a Cr přis pojeny ke kap. 46 za v. 38, v. 5 a 6 ve Fs a P chybějí — 4 čtyřechdcát V] třidcetech L — 5 vznide V a ost.] wnide L — 22 příd. 1 a 2 příd. zapsán jen v P, Jš jej neuvádí — 28 viděti C a ost.] viedieti L, V — 30 příd. 1-4 příd. zapsán v L, Fs, Cr a P; Jš jej nezaznamenává — 30 příd. 1 na P, Fs, Cr] vyn. v L — 33 a 34 v L připsány na okraji ve Fs a Pvyn.— 33 máti V aj.] matie L — 35 přijidu F aj.] přigedu L, C - 36 přebřidu C a j.] prebredu L — 38 sě vzmože] wzmože L, sye wzmohl C, V a j. — 38 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L (připsán na okraji), Cr, Fs a P; Jš jej zaznamenává — 41-44 převzaty z V, v L zkomoleny: Cechowe po rebri na zed gdiechu, | Wlaſi neſmiegic gich vtkati se zdi leziechu (oba verše připsány na dolním okraji), nebo wlasi črty mniechu, ] Proto gich utkati neſmiegiechu; ve Fs a P v. 41 a 43 vyn., v Cr 41 a 42 vložény už za v. 34 — 47 a 48 zapsány jen v C a F (nemá je ani Jš); Jireček je klade za následující dva verše a vyslovuje (str. 97) domněnku, ani nesprávnou, že v rkpech je „patrně položení chybné“. 2 na jeho stolici L] na knyezsky stolecz C — 8 ciesařovna L] czyesarzowa C a ost. — 9 Medulán L, Fs, Cr, V] medyolan C, F, P — 10 obec L, Fs, Cr, P] medyolanska obecz C, V, F, Z - 12 jejiemu L, V a ost.] yegye C, F — 17 knězi L] knyezyu Cze skemu C, V a ost. pod. —21 C: a ty su tak welmi lyuty, ez ty gedye gyne lyudy, pod. F, V — 23 C: kdyz to czechowe wzwyedyechu, pod. F, V — 25 přiblížichu L a ost. brzy brachu C, przibrachu F — 34 s dětmi L] swym dyetetem C; dočěkati L aj. pod.] dozdaty C, F — 35 C: czechowe, yakz k myeſtu przygyedu — 37 z Cech L z chyfí C a větš. pod. — 50 podáš L a j.] podafíly C a větš. — 53 stojí L aj.] stogy na hradye C a j. — 54 diela Šalamúnova L a ost. pod.] salomunowa C, F — 55 Medus raněné L, Cr] medyolanske C, mediolanowe F, mediolanyene V, P. Kapitola 48: V L samost. kap., označ. č. 50 — 1 By] inic. B — 9 črného] czrueneho (-ue- škrtnuto) L — 10 v črveném poli] v L dodatečně připsáno na okraji, v ost. vynech. 211
Kapitola 46: V L samost. kap., označ. č. 48 - nadpis Spytihněva] spythnyewa V - 1 Po] inic. P přes 2 ř. — 5 kolesě V a ost. pod.] kolesa L, (přijato pro rým) — 10 knie němi V a větš.] knienimi L — 21 dojidu C, F] dogdu L a j. — 22 přijidu C, F] přis gdu L aj. — 24 Kundrátovi Fs] kudratovi L, kunratowi C a větš. — 31 rozděli V a ost.] rodieli L — 33 a 34 v L připsány na horním okraji, v Cr, Fs a Pvyn. I byl L] by knyezem C — 4 zrudi L a j.] wzrudy C a j. — 6 vyvez ji L aj.] wy wez gyu z zemye C a j. pod. — 9 a 10 C: wyprowody gy z zemye s gegye knyenyemy y se wſſyemy gynymy nyemkynyemy, pod. V, F - 14 řěpíky L a j.] rzyepy C, V a j. — 18 C: w uhrzyech mnoho twrzy doby, pod. F, V — 30 za diel L a ost.] za oddyel C. Kapitola 47: V L samost. kap., označ. č. 49 — 1 Pak] inic. P — 3-6 v L a Cr přis pojeny ke kap. 46 za v. 38, v. 5 a 6 ve Fs a P chybějí — 4 čtyřechdcát V] třidcetech L — 5 vznide V a ost.] wnide L — 22 příd. 1 a 2 příd. zapsán jen v P, Jš jej neuvádí — 28 viděti C a ost.] viedieti L, V — 30 příd. 1-4 příd. zapsán v L, Fs, Cr a P; Jš jej nezaznamenává — 30 příd. 1 na P, Fs, Cr] vyn. v L — 33 a 34 v L připsány na okraji ve Fs a Pvyn.— 33 máti V aj.] matie L — 35 přijidu F aj.] přigedu L, C - 36 přebřidu C a j.] prebredu L — 38 sě vzmože] wzmože L, sye wzmohl C, V a j. — 38 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L (připsán na okraji), Cr, Fs a P; Jš jej zaznamenává — 41-44 převzaty z V, v L zkomoleny: Cechowe po rebri na zed gdiechu, | Wlaſi neſmiegic gich vtkati se zdi leziechu (oba verše připsány na dolním okraji), nebo wlasi črty mniechu, ] Proto gich utkati neſmiegiechu; ve Fs a P v. 41 a 43 vyn., v Cr 41 a 42 vložény už za v. 34 — 47 a 48 zapsány jen v C a F (nemá je ani Jš); Jireček je klade za následující dva verše a vyslovuje (str. 97) domněnku, ani nesprávnou, že v rkpech je „patrně položení chybné“. 2 na jeho stolici L] na knyezsky stolecz C — 8 ciesařovna L] czyesarzowa C a ost. — 9 Medulán L, Fs, Cr, V] medyolan C, F, P — 10 obec L, Fs, Cr, P] medyolanska obecz C, V, F, Z - 12 jejiemu L, V a ost.] yegye C, F — 17 knězi L] knyezyu Cze skemu C, V a ost. pod. —21 C: a ty su tak welmi lyuty, ez ty gedye gyne lyudy, pod. F, V — 23 C: kdyz to czechowe wzwyedyechu, pod. F, V — 25 přiblížichu L a ost. brzy brachu C, przibrachu F — 34 s dětmi L] swym dyetetem C; dočěkati L aj. pod.] dozdaty C, F — 35 C: czechowe, yakz k myeſtu przygyedu — 37 z Cech L z chyfí C a větš. pod. — 50 podáš L a j.] podafíly C a větš. — 53 stojí L aj.] stogy na hradye C a j. — 54 diela Šalamúnova L a ost. pod.] salomunowa C, F — 55 Medus raněné L, Cr] medyolanske C, mediolanowe F, mediolanyene V, P. Kapitola 48: V L samost. kap., označ. č. 50 — 1 By] inic. B — 9 črného] czrueneho (-ue- škrtnuto) L — 10 v črveném poli] v L dodatečně připsáno na okraji, v ost. vynech. 211
Strana 212
— 11 a 12 v L dodatečně připsány pod textem, v Cr, Fs a P vyn. — 18 by dal V a j.] da L aj. — 20 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L a Cr. Jšmá přídavek širší: Dav sě kněz v hrdin stvě znáti, domóv sě s svými Čechy vráti. To sě sta ot narozenie syna božieho léta po tisíci po pětidcát sedmého. 4 královstvo L a j.] kralowstwye C a j. — 6 vyvoli L] wzwoly C, zwoly F a ost. — 14 ustavi L a j.] uprawy C a j. — 16 C: ty gyz wole, budu li sye wadyty, V: Ty, gyz wole, budu li sye v wolenye wadity — 17 volencě L aj.] wolennyky C, pod. V — 19 korunova L a j.] koronowa C a j. Kapitola 49: V L samost. kap., označ. č. 51 — 1 Po] inic. P - 16 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L, Fs, Cr a P: Jš jej nezaznamenává — 16 příd. 2 přijeli] přigeli přigeli L- 18 žílu V a ost. (C, F: sylu)] hlawu zlu L — 24 Křiku] křiknu L — 25 své... lhóty V a větš.] swu lhotu L, převzato pro rým — 37 biskupem V a ost.] vyn. v L — 43 rodic] rodicz L —46 u papeżě Cr, pod. P a Z] vpraze L, pod. C, F (ve V a Fs verš vyn.). 1 Po desieti letech L, pod. Cr] vyn. v ost.; Hysa] Hyssa L, hrza P, sebyerz C, pod. F, V, Cr, Z - 8 řěč ráčil L a j. pod.] slowo chtyel C a j. pod. — 9 a 10 rkpy 1. redakce mají jiné čtení, C: kdyz sye s mudrzyeyfsymy koyata potaza,] w knyezye yaromy rowu rzyecz sye vwaza — 11 kmetóv slovo L a j.] zeman rzyecz C — 12 Prosiet tebe, by ráčil L, pod. Cr, Fs, P] racz C, F, V — 14 na té stolici L] na tom stolczy C — 16 nechcem L] nyt chczem C, j. pod. — 17 ledva L aj.] susylym C aj. — 20 od jiných L] od nyemczow C a pod. ost. — 22 psie hlavě L, Cr, Fs,P, Z] nyemczy C, pod. F, V - 23 vášě řěč L] rziecz wassie Cr a j., slowo wassye C a j. — 24 nášě řěč L] rziecz naſsie Cr a j., slowo nasſye C a j. — 27 a 28 v rukopisech první redakce jiné čtení, C: kral uzrzyew, ze obczy yeſt ſye uſylno protywyty, | wecze: chtyel sem waſſye wyery pokusyty — 29 jazyku L, Cr, Fs P] knyezy C, F, V — 33 jmiechu L, j. pod.] byskus pem myechu C, pod. V, F — 34 Kerhart L] gebhart C, P, pod. F, gbhart Cr, khebs hart Fs, beghart V —35 holomúckého L, Cr, Fs] olomuczkeho V, F, P, morawskeho C — 38 Ze L a j.] on wecze: ez C, F, pod. V — 39 papežovi L] przyed papezem C a větš. pod. — 42 královna L a j.] kralowa C a j.; Mechčidla L] mechylda C, pod. Z, methilda F, Cr, P, mechczilda Fs; lamperdská L, Cr] lombardska C a ost. — 43 rukopisy první redakce mají jiné čteni, C: neb gey za rodiczye myegyesse — 49 neslušie L a j.] neprziſluſsie F a j. — 50 nepříslušie L a j.] neslussye C a j. — 51 a 52 vyn. v Cr, Fs, P. Kapitola 50: V L samostat. kap., označ. č. 52 — 1 Potom] inic. P — 6 voje] vuge L- 7 Beneda] v L připsáno na okraji — 14 žernovy V a ost.] rznowy L — 19 k meči V, F a j.] k moci L, knyezyu C — 22 od pohan Karlovi C, F, V] od polen kralowi L - 23 ot V a větš.] v L — 24 třěva V, pod. P, strzewa Fs, ztrziewa Cr, trzyesla C, pod. F] třewo L — 25 Břěcislava Cr, Fs] břečislawa L — 28 přijide V a větš.] prys 212
— 11 a 12 v L dodatečně připsány pod textem, v Cr, Fs a P vyn. — 18 by dal V a j.] da L aj. — 20 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L a Cr. Jšmá přídavek širší: Dav sě kněz v hrdin stvě znáti, domóv sě s svými Čechy vráti. To sě sta ot narozenie syna božieho léta po tisíci po pětidcát sedmého. 4 královstvo L a j.] kralowstwye C a j. — 6 vyvoli L] wzwoly C, zwoly F a ost. — 14 ustavi L a j.] uprawy C a j. — 16 C: ty gyz wole, budu li sye wadyty, V: Ty, gyz wole, budu li sye v wolenye wadity — 17 volencě L aj.] wolennyky C, pod. V — 19 korunova L a j.] koronowa C a j. Kapitola 49: V L samost. kap., označ. č. 51 — 1 Po] inic. P - 16 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L, Fs, Cr a P: Jš jej nezaznamenává — 16 příd. 2 přijeli] přigeli přigeli L- 18 žílu V a ost. (C, F: sylu)] hlawu zlu L — 24 Křiku] křiknu L — 25 své... lhóty V a větš.] swu lhotu L, převzato pro rým — 37 biskupem V a ost.] vyn. v L — 43 rodic] rodicz L —46 u papeżě Cr, pod. P a Z] vpraze L, pod. C, F (ve V a Fs verš vyn.). 1 Po desieti letech L, pod. Cr] vyn. v ost.; Hysa] Hyssa L, hrza P, sebyerz C, pod. F, V, Cr, Z - 8 řěč ráčil L a j. pod.] slowo chtyel C a j. pod. — 9 a 10 rkpy 1. redakce mají jiné čtení, C: kdyz sye s mudrzyeyfsymy koyata potaza,] w knyezye yaromy rowu rzyecz sye vwaza — 11 kmetóv slovo L a j.] zeman rzyecz C — 12 Prosiet tebe, by ráčil L, pod. Cr, Fs, P] racz C, F, V — 14 na té stolici L] na tom stolczy C — 16 nechcem L] nyt chczem C, j. pod. — 17 ledva L aj.] susylym C aj. — 20 od jiných L] od nyemczow C a pod. ost. — 22 psie hlavě L, Cr, Fs,P, Z] nyemczy C, pod. F, V - 23 vášě řěč L] rziecz wassie Cr a j., slowo wassye C a j. — 24 nášě řěč L] rziecz naſsie Cr a j., slowo nasſye C a j. — 27 a 28 v rukopisech první redakce jiné čtení, C: kral uzrzyew, ze obczy yeſt ſye uſylno protywyty, | wecze: chtyel sem waſſye wyery pokusyty — 29 jazyku L, Cr, Fs P] knyezy C, F, V — 33 jmiechu L, j. pod.] byskus pem myechu C, pod. V, F — 34 Kerhart L] gebhart C, P, pod. F, gbhart Cr, khebs hart Fs, beghart V —35 holomúckého L, Cr, Fs] olomuczkeho V, F, P, morawskeho C — 38 Ze L a j.] on wecze: ez C, F, pod. V — 39 papežovi L] przyed papezem C a větš. pod. — 42 královna L a j.] kralowa C a j.; Mechčidla L] mechylda C, pod. Z, methilda F, Cr, P, mechczilda Fs; lamperdská L, Cr] lombardska C a ost. — 43 rukopisy první redakce mají jiné čteni, C: neb gey za rodiczye myegyesse — 49 neslušie L a j.] neprziſluſsie F a j. — 50 nepříslušie L a j.] neslussye C a j. — 51 a 52 vyn. v Cr, Fs, P. Kapitola 50: V L samostat. kap., označ. č. 52 — 1 Potom] inic. P — 6 voje] vuge L- 7 Beneda] v L připsáno na okraji — 14 žernovy V a ost.] rznowy L — 19 k meči V, F a j.] k moci L, knyezyu C — 22 od pohan Karlovi C, F, V] od polen kralowi L - 23 ot V a větš.] v L — 24 třěva V, pod. P, strzewa Fs, ztrziewa Cr, trzyesla C, pod. F] třewo L — 25 Břěcislava Cr, Fs] břečislawa L — 28 přijide V a větš.] prys 212
Strana 213
gede L; dětinná V a ost. pod.] mudra L —30 mluviti V a ost.] vyn. v L okonec řádku a strany) — 31 řka V a větš.] Krzka L —38 v L připsán na okraji — 44 kúpati] se kupati L; ost. bez se; se je nadbytečné — 45-48 upraveny podle V, v L (pod. ve Fs a P) staženy ve dva verše: Giede prič zderad poče za sie hledati i Rzka: bogi sie, že su oſtali gedno dieti — 62 jednoho Fs, P] gedno L — 66 příd. 1 a 2 příd. zapsán jen v L; Jš jej neza- znamenává - 69 sě V a ost. pod.] že L; roznietichu] v L přepisováno z pův. rozřewnichu. 2 Lipolta L, Cr, P, Z] lypolda Fs, lyutolda C, Lytolda F, lytolta V — 3 jěde Laj.] gyde C a j. — 6 před Miešní Laj.] przyed mysnem C a j.; zastavi L] zstawy C, F, V. Z, vstawi Cr, Fs, P — 9 sníti L a j.] k sobye snyty C a j. — 12 chtieše L a ost.] za mysly C, F, V — 15 Divie sě L] dywyu sye C a j. pod. — 17 a 18 v C, F a V až po v. 22 — 26 Tamina L] v ost. saský kníže není jmenován — 28 rada L a ost.] wnada C, F - 29 je sě L] gye sye se panyczi C — 30 královici L, Cr, P] knyezyu C a ost., pod. — 32 Kúpeš sě L, Fs] kupye sye C a ost. — 33 sě kúpal L] sye kupye C a větš. — 35 seděl L a větš.] siedal C — 36 hleděl L a větš.] hledal C — 38 ždaje L] z hagye C a ost. pod. — 41 Neuč mne L, Z] nezzyg C, neżug mne F, ost. různě — 42 Tys byl vždy L] byly wsfye swe dny C, pod. V — 53 Neb L] nalyt Caost. — 59 se vrazi Laost.] sye wrazye C, pod. F, V — 60 odrazi L a větš. pod.] odrazye C — 62 rukopisy první redakce maji jiné čtení, C: skuody welyke a hanby zbychu — 64 ještoť netbá starých L] gyz netbate starzyeyssych C — 65 učí L a ost.] ucze C, czini Z — 68 štimel C] sczmel L, stmel F, Cr, Z; hlučí L, Cr, Z] bez smysla hluczy C, F, V — 69 roznietichu L] wzplo dychu C, rozhniewachu F, rozrzewnychu V — 70 své Lea ost.] wsye C, Cr. Kapitola 51: V L samost. kap., označ. č. 53 — nadpis jel gie V — 1 Tehdy] iniciála T — 14 za V a větš.] na L — 20 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L, Cr, Fs a P; Jš jej za znamenává — 21 jeti chtieše] v L přehozeno, ale přehození naznačeno. 1 Tehdy Lea ost.] Kdyz V, C, F, Z — 8 a tolikéž je L a j.] a tolyk krat gyey C, a tolikrat gey V a j. — 9 dospěchu L a j.] dospyegiechu C a j. — 10 pobichu L a j. potepiechu C a j. — 15 křesťan dosti L] krzíta mnoho C — 17 Čechóm L a ost.] zemy czeskey C, V, pod. F — 19 knězě L a ost. pod.] knyezyete C, pod. F - 20 vzěli L, V] myely C a ost. — 22 ale L a ost.] ale pro neprzyezn C, V, pod. F; pro krále Li gyety C, F, vynech. ve V — 23 jide L, giede Cr a j.] dyesse V a j. gyedyesse C — 24 Střihomě L, Cr],u strziehomye C, v strzehomy F, v strziehomi V, do Strziehome Fs, strzehomia P, w Ostrziehomy Z; dojide L, dojiede Cr a j.] byesse C, V a j. — 26 na jeho stolici L aj.] na byſkupstwo C, F, V. Kapitola 52: V L kapitola neodlišena — 7 uhaniti V a j.] vhanieti L, převzato pro rým — 10 příd. 1-6 příd. 1—4 zapsán v L, Cr, Fs a P, 5 a 6 jen v L a Cr; oba přídavky Jš zaznamenává — 10 příd. 1 strýci na Zderada] v L připsáno na okraji — 10 příd. 3 v zemi činí] v L přehozeno, ale přehození naznačeno — 16 Polan V a větš.] vyn. v L - 213
gede L; dětinná V a ost. pod.] mudra L —30 mluviti V a ost.] vyn. v L okonec řádku a strany) — 31 řka V a větš.] Krzka L —38 v L připsán na okraji — 44 kúpati] se kupati L; ost. bez se; se je nadbytečné — 45-48 upraveny podle V, v L (pod. ve Fs a P) staženy ve dva verše: Giede prič zderad poče za sie hledati i Rzka: bogi sie, že su oſtali gedno dieti — 62 jednoho Fs, P] gedno L — 66 příd. 1 a 2 příd. zapsán jen v L; Jš jej neza- znamenává - 69 sě V a ost. pod.] že L; roznietichu] v L přepisováno z pův. rozřewnichu. 2 Lipolta L, Cr, P, Z] lypolda Fs, lyutolda C, Lytolda F, lytolta V — 3 jěde Laj.] gyde C a j. — 6 před Miešní Laj.] przyed mysnem C a j.; zastavi L] zstawy C, F, V. Z, vstawi Cr, Fs, P — 9 sníti L a j.] k sobye snyty C a j. — 12 chtieše L a ost.] za mysly C, F, V — 15 Divie sě L] dywyu sye C a j. pod. — 17 a 18 v C, F a V až po v. 22 — 26 Tamina L] v ost. saský kníže není jmenován — 28 rada L a ost.] wnada C, F - 29 je sě L] gye sye se panyczi C — 30 královici L, Cr, P] knyezyu C a ost., pod. — 32 Kúpeš sě L, Fs] kupye sye C a ost. — 33 sě kúpal L] sye kupye C a větš. — 35 seděl L a větš.] siedal C — 36 hleděl L a větš.] hledal C — 38 ždaje L] z hagye C a ost. pod. — 41 Neuč mne L, Z] nezzyg C, neżug mne F, ost. různě — 42 Tys byl vždy L] byly wsfye swe dny C, pod. V — 53 Neb L] nalyt Caost. — 59 se vrazi Laost.] sye wrazye C, pod. F, V — 60 odrazi L a větš. pod.] odrazye C — 62 rukopisy první redakce maji jiné čtení, C: skuody welyke a hanby zbychu — 64 ještoť netbá starých L] gyz netbate starzyeyssych C — 65 učí L a ost.] ucze C, czini Z — 68 štimel C] sczmel L, stmel F, Cr, Z; hlučí L, Cr, Z] bez smysla hluczy C, F, V — 69 roznietichu L] wzplo dychu C, rozhniewachu F, rozrzewnychu V — 70 své Lea ost.] wsye C, Cr. Kapitola 51: V L samost. kap., označ. č. 53 — nadpis jel gie V — 1 Tehdy] iniciála T — 14 za V a větš.] na L — 20 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L, Cr, Fs a P; Jš jej za znamenává — 21 jeti chtieše] v L přehozeno, ale přehození naznačeno. 1 Tehdy Lea ost.] Kdyz V, C, F, Z — 8 a tolikéž je L a j.] a tolyk krat gyey C, a tolikrat gey V a j. — 9 dospěchu L a j.] dospyegiechu C a j. — 10 pobichu L a j. potepiechu C a j. — 15 křesťan dosti L] krzíta mnoho C — 17 Čechóm L a ost.] zemy czeskey C, V, pod. F — 19 knězě L a ost. pod.] knyezyete C, pod. F - 20 vzěli L, V] myely C a ost. — 22 ale L a ost.] ale pro neprzyezn C, V, pod. F; pro krále Li gyety C, F, vynech. ve V — 23 jide L, giede Cr a j.] dyesse V a j. gyedyesse C — 24 Střihomě L, Cr],u strziehomye C, v strzehomy F, v strziehomi V, do Strziehome Fs, strzehomia P, w Ostrziehomy Z; dojide L, dojiede Cr a j.] byesse C, V a j. — 26 na jeho stolici L aj.] na byſkupstwo C, F, V. Kapitola 52: V L kapitola neodlišena — 7 uhaniti V a j.] vhanieti L, převzato pro rým — 10 příd. 1-6 příd. 1—4 zapsán v L, Cr, Fs a P, 5 a 6 jen v L a Cr; oba přídavky Jš zaznamenává — 10 příd. 1 strýci na Zderada] v L připsáno na okraji — 10 příd. 3 v zemi činí] v L přehozeno, ale přehození naznačeno — 16 Polan V a větš.] vyn. v L - 213
Strana 214
23 u Prazě] v L připsáno na okraji — 24 žehnává] pův. v L psáno zehnage, -ge škrts nuto a nadepsáno -wa - 25 Břěcislavovi] brečislavowi L. 2 svých bratří L aj.] swe bratrzye C a j. — 3 jěde L aj.] gyde C a j. — 4 vypuditi L, P] wyhnaty C a ost. — 5 Brno L a ost.] brnno C — 6 stavieše L] ssikowasse Fs, stanowyesse C a ost. — 8 knězi mušíš L] knyezi mussy V a větš., knyezyu musyly by C — 10 a 11 C: z toho slowa gye sye kralowycz welmy hnyewaty I y zaby kralowycz pro to slowo zderada — 13 pochovachu L a ost.] schowachu C, F, V, Z - 19 větš. má čtení jiné, C: y poczye bogye na otczy prosyty — 20 neby hotov L a j.] nebyl dospyessen C, Z, nebyl dospiel F, V; vyjeti L a j. pod.] wynyty C — 21 přijěti L a j. pod.] przygyty C a j. — 24 u povětří L, Cr, Fs, P] vyn. v C, F, V, Z. Kapitola 53: V L samost. kap., označ. č. 54 — 1 Toho] inic. T; s světa] swieta L- 10 Břěcislav] břečiſlaw L; přěd ciesařě] přeciesaře L — 12 rudi C] lidi L a ost., pře vzato pro rým — 16 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L, Cr, Fs a P; Jš jej nezaznamenává; Břecislav] břečislaw L — 19 s strýčenými] stryčenymi L — 21 a 22 v L připsány na horním okraji, v Cr, Fs a Pchybějí — 36 zbíti V, Cr, Paj. pod.] sgiti L — 38 za střiebro V a ost.] za strzebra L — 39 Břěcislavovi] břečislawowi L (stejně ve v. 52) — 46 příd. l a 2 příd. zapsán v L a Cr; Jš jej nezaznamenává. 1 Toho léta L a j.] Pak C a j.; s světa snide Lea ost.] snyde C, F — 2 na knie žěcí stolici L] na kniezsky stolecz C — 4 byl směl L] smyel zyw C, F — 5-16 vynech. v C — 6 v L ojedinělé čtení, V: Tez nam budu naſsie dyety czynyty, j. pod. — 14 ne- vyjel L a j.] newnyel V — 18 V: A mnoho polske zemye doby, pod. C, F, Z — 19 s strýčenými bratry L a j.] stryczyenu bratrzyu C, pod. V — 23 rukopisy první res dakce mají čtení jiné, C: Braczyslaw na bratrzy do morawy gyede — 30 Bratře L a j.] bato C a j. — 35 nás L a j.] ny C aj. — 36 v hromadu La ost.] w hromadie V, spolu C, F — 40 Bratře L a j.] bato C aj. — 43 Vršovici smějí L, Cr, P] zly lyd smye C, F, V, lharzi smyegi Fs — 45 tajně L a ost.] taynye myrem C, taynie s myrem F, V — 46 zítra L a j.] z gyutra C, V a j. pod. — 51 rukopisy první redakce mají čtení poněkud jiné (se zřetelem k v. 430, C: w tom bogyu mnoho lydy s obu stranu snyde. Kapitola 54: V L samost. kap., označ. č. 55 - 1 Tehdy] inic. T - 2 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L, Cr, Fs a P; Jš jej nezaznamenává — 13 věrných (Cr: ginych) V a ost.] neviernych L — 15 a 16 převzaty z F; v rukopisech druhé redakce je celé místo (v. 15-18) staženo, a to v Cr, Fs a P ve dva verše, v L je staženo ve tři verše: kniez z te reči (49 b) otaza niemce... a v. 17 a 18 — 17 Pukatu ukáza] v L přehozeno a přehození naznačeno — 22 s svými] swymi L — 35 Všickni sě] Wsickni sie wſickni se L (první škrtnuto); brojiechu V a ost.] brodiechu L. 3 raditi L, Cr] o to (V aj.: o tom) myſlyty C a ost. — 4 rod L, Cr, P] plod C 214
23 u Prazě] v L připsáno na okraji — 24 žehnává] pův. v L psáno zehnage, -ge škrts nuto a nadepsáno -wa - 25 Břěcislavovi] brečislavowi L. 2 svých bratří L aj.] swe bratrzye C a j. — 3 jěde L aj.] gyde C a j. — 4 vypuditi L, P] wyhnaty C a ost. — 5 Brno L a ost.] brnno C — 6 stavieše L] ssikowasse Fs, stanowyesse C a ost. — 8 knězi mušíš L] knyezi mussy V a větš., knyezyu musyly by C — 10 a 11 C: z toho slowa gye sye kralowycz welmy hnyewaty I y zaby kralowycz pro to slowo zderada — 13 pochovachu L a ost.] schowachu C, F, V, Z - 19 větš. má čtení jiné, C: y poczye bogye na otczy prosyty — 20 neby hotov L a j.] nebyl dospyessen C, Z, nebyl dospiel F, V; vyjeti L a j. pod.] wynyty C — 21 přijěti L a j. pod.] przygyty C a j. — 24 u povětří L, Cr, Fs, P] vyn. v C, F, V, Z. Kapitola 53: V L samost. kap., označ. č. 54 — 1 Toho] inic. T; s světa] swieta L- 10 Břěcislav] břečiſlaw L; přěd ciesařě] přeciesaře L — 12 rudi C] lidi L a ost., pře vzato pro rým — 16 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L, Cr, Fs a P; Jš jej nezaznamenává; Břecislav] břečislaw L — 19 s strýčenými] stryčenymi L — 21 a 22 v L připsány na horním okraji, v Cr, Fs a Pchybějí — 36 zbíti V, Cr, Paj. pod.] sgiti L — 38 za střiebro V a ost.] za strzebra L — 39 Břěcislavovi] břečislawowi L (stejně ve v. 52) — 46 příd. l a 2 příd. zapsán v L a Cr; Jš jej nezaznamenává. 1 Toho léta L a j.] Pak C a j.; s světa snide Lea ost.] snyde C, F — 2 na knie žěcí stolici L] na kniezsky stolecz C — 4 byl směl L] smyel zyw C, F — 5-16 vynech. v C — 6 v L ojedinělé čtení, V: Tez nam budu naſsie dyety czynyty, j. pod. — 14 ne- vyjel L a j.] newnyel V — 18 V: A mnoho polske zemye doby, pod. C, F, Z — 19 s strýčenými bratry L a j.] stryczyenu bratrzyu C, pod. V — 23 rukopisy první res dakce mají čtení jiné, C: Braczyslaw na bratrzy do morawy gyede — 30 Bratře L a j.] bato C a j. — 35 nás L a j.] ny C aj. — 36 v hromadu La ost.] w hromadie V, spolu C, F — 40 Bratře L a j.] bato C aj. — 43 Vršovici smějí L, Cr, P] zly lyd smye C, F, V, lharzi smyegi Fs — 45 tajně L a ost.] taynye myrem C, taynie s myrem F, V — 46 zítra L a j.] z gyutra C, V a j. pod. — 51 rukopisy první redakce mají čtení poněkud jiné (se zřetelem k v. 430, C: w tom bogyu mnoho lydy s obu stranu snyde. Kapitola 54: V L samost. kap., označ. č. 55 - 1 Tehdy] inic. T - 2 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L, Cr, Fs a P; Jš jej nezaznamenává — 13 věrných (Cr: ginych) V a ost.] neviernych L — 15 a 16 převzaty z F; v rukopisech druhé redakce je celé místo (v. 15-18) staženo, a to v Cr, Fs a P ve dva verše, v L je staženo ve tři verše: kniez z te reči (49 b) otaza niemce... a v. 17 a 18 — 17 Pukatu ukáza] v L přehozeno a přehození naznačeno — 22 s svými] swymi L — 35 Všickni sě] Wsickni sie wſickni se L (první škrtnuto); brojiechu V a ost.] brodiechu L. 3 raditi L, Cr] o to (V aj.: o tom) myſlyty C a ost. — 4 rod L, Cr, P] plod C 214
Strana 215
a ost. — 7 držieše L, Fs, P] myegyesse C a ost. pod. — 9 Němci L, Cr, Fs, P] bozey a mutynye C a ost. - 11 rukopisy první redakce mají čtení jiné, C: ze sye gye nyemecz myslyty — 13-30 vynech. v C — 30 siesti L aj.] przysiesty V a j. — 31 truzený L a j.] trudny C aj. — 32 k ňemu L] k swemu konyu C a větš. pod. Kapitola 55: V L samost. kap., označ. č 56 - 1 Zeměné] inic. Z -2 v L připsán na okraji — 7 Svatopluk] v L nečitelné (díra v pergamenu), doplněno podle ost. — 31 Svato pluka] v L nečitelné (díra v pergamenu), doplněno podle ost. — 32 přěd ciesařem] v L nečitelné, doplněno podle ost. - 32 příd. 1-14 přídavek zapsán v L (dodatečně připsán na dolním okraji), Cr, Fs a P; Jš jej zaznamenává jen po v. 10 — 33 lakomstvo] v L konec slova nečitelný, dopl. podle ost. — 38 jej V a ost.] vyn. v L — 42 nepodobno V a větš.] nepo dobnie L - 48 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L (připsán na okraji), Cr a Fs; Jš jej neza znamenává — 58 příd. 1 a 2 příd. zapsán v P (převzato) a Fs, v Cr je připsán na okraji pozdní rukou; Jš jej zaznamenává — 62 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L (připsán na okraji), Cr, Fs a P; Jš jej nezaznamenává — 63 sě V, pod. F, Z] vyn. v L — 66 zlého V, F, C, Z] vyn. v L — 74 příd. 1 a 2 zapsán v L (připsán na volný konec řádku a na okraji) a Cr; Jš jej nezaznamenává. la 2 Cr, Fs a Pmají jiné čtení, P: Pak kniezem borziwoy biesse,| Ten swatopluka, morawſkeho knieze, bratra gmieſse — 3 a 4 vynechány v Cr, Fs a P - 5 a 6 Cr, Fs a P mají jiné čtení, P: Ten swatopluk bratru zemie czeſke neprzegieſse, I neb sam gi obdrzeti chtieſſe — 13-64 vynech. v C — 26 ote pně L a pod. j.] o pny V a j. — 33-38 vynechány v Cr, Fs a P — 34 ruzené L, F] zruzene V, czierwene Z - 37 dobrotivé ho L] dobrého V, Z, dobreho y ticheho F — 53 a 54 Cr, Fs a P mají jiné čtení, P: A kdyz czap pocze wietſsie gieſti, | neſmie ygedna kalu mieſti — 60 Cr, Fs a P mají jiné čtení, P: mlczte, nowinut wam zlu powiedie — 63-68 vynechány v Cr, Fs a P, v. 65 a 66 vloženy za v. 72 — 73 rady L] kazny C, pod. F, V, Cr, basny Fs, P, Z. Kapitola 56: V L samost. kap., označ. č. 57 - nadpis bradaticí (podle C: brada- tyczyu)] bradaczy V, Jireček nepostřehl chybu a čte bradáči, o bradáčích se nikde v této kapitole nemluví, sr. však v. 52 a 56 - 1 Ciesař] inic. C přes 2 ř. — 2 Božějovi V a ost.] bozeowi L (spr. ve v. 3); Mutyni F] mutynie L — 5 pány V a ost.] vyn. v L - 6 příd. l a 2 příd. zapsán v L (připsán na okraji) a Cr; Jš ho neuvádí — 11 na tom hradišti stojí býlé opr. podle V a j.] na tom mieſtie stogi hradiſtie byele L; mluví pro opravu i rým — 31 Cidlina V a větš.] čilina L (sr. další verš) — 45 prosoči] proſ oči L - 51 pod paží na tržiště podle V a větš.] v Loslova přehozena: na tržistie pod paži nejefe — 59 Božějovi V a větš.] bezeiowi L — 63 Silvestr] v L psáno pův. yaromir, ale to škrts nuto a na okraji připsáno siluester biſkup; ost. mají kozma (Z: Coſma, v Croba verše vyn.), k tomu sr. kap. 55, v. 74 příd. 1 a 2. 215
a ost. — 7 držieše L, Fs, P] myegyesse C a ost. pod. — 9 Němci L, Cr, Fs, P] bozey a mutynye C a ost. - 11 rukopisy první redakce mají čtení jiné, C: ze sye gye nyemecz myslyty — 13-30 vynech. v C — 30 siesti L aj.] przysiesty V a j. — 31 truzený L a j.] trudny C aj. — 32 k ňemu L] k swemu konyu C a větš. pod. Kapitola 55: V L samost. kap., označ. č 56 - 1 Zeměné] inic. Z -2 v L připsán na okraji — 7 Svatopluk] v L nečitelné (díra v pergamenu), doplněno podle ost. — 31 Svato pluka] v L nečitelné (díra v pergamenu), doplněno podle ost. — 32 přěd ciesařem] v L nečitelné, doplněno podle ost. - 32 příd. 1-14 přídavek zapsán v L (dodatečně připsán na dolním okraji), Cr, Fs a P; Jš jej zaznamenává jen po v. 10 — 33 lakomstvo] v L konec slova nečitelný, dopl. podle ost. — 38 jej V a ost.] vyn. v L — 42 nepodobno V a větš.] nepo dobnie L - 48 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L (připsán na okraji), Cr a Fs; Jš jej neza znamenává — 58 příd. 1 a 2 příd. zapsán v P (převzato) a Fs, v Cr je připsán na okraji pozdní rukou; Jš jej zaznamenává — 62 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L (připsán na okraji), Cr, Fs a P; Jš jej nezaznamenává — 63 sě V, pod. F, Z] vyn. v L — 66 zlého V, F, C, Z] vyn. v L — 74 příd. 1 a 2 zapsán v L (připsán na volný konec řádku a na okraji) a Cr; Jš jej nezaznamenává. la 2 Cr, Fs a Pmají jiné čtení, P: Pak kniezem borziwoy biesse,| Ten swatopluka, morawſkeho knieze, bratra gmieſse — 3 a 4 vynechány v Cr, Fs a P - 5 a 6 Cr, Fs a P mají jiné čtení, P: Ten swatopluk bratru zemie czeſke neprzegieſse, I neb sam gi obdrzeti chtieſſe — 13-64 vynech. v C — 26 ote pně L a pod. j.] o pny V a j. — 33-38 vynechány v Cr, Fs a P — 34 ruzené L, F] zruzene V, czierwene Z - 37 dobrotivé ho L] dobrého V, Z, dobreho y ticheho F — 53 a 54 Cr, Fs a P mají jiné čtení, P: A kdyz czap pocze wietſsie gieſti, | neſmie ygedna kalu mieſti — 60 Cr, Fs a P mají jiné čtení, P: mlczte, nowinut wam zlu powiedie — 63-68 vynechány v Cr, Fs a P, v. 65 a 66 vloženy za v. 72 — 73 rady L] kazny C, pod. F, V, Cr, basny Fs, P, Z. Kapitola 56: V L samost. kap., označ. č. 57 - nadpis bradaticí (podle C: brada- tyczyu)] bradaczy V, Jireček nepostřehl chybu a čte bradáči, o bradáčích se nikde v této kapitole nemluví, sr. však v. 52 a 56 - 1 Ciesař] inic. C přes 2 ř. — 2 Božějovi V a ost.] bozeowi L (spr. ve v. 3); Mutyni F] mutynie L — 5 pány V a ost.] vyn. v L - 6 příd. l a 2 příd. zapsán v L (připsán na okraji) a Cr; Jš ho neuvádí — 11 na tom hradišti stojí býlé opr. podle V a j.] na tom mieſtie stogi hradiſtie byele L; mluví pro opravu i rým — 31 Cidlina V a větš.] čilina L (sr. další verš) — 45 prosoči] proſ oči L - 51 pod paží na tržiště podle V a větš.] v Loslova přehozena: na tržistie pod paži nejefe — 59 Božějovi V a větš.] bezeiowi L — 63 Silvestr] v L psáno pův. yaromir, ale to škrts nuto a na okraji připsáno siluester biſkup; ost. mají kozma (Z: Coſma, v Croba verše vyn.), k tomu sr. kap. 55, v. 74 příd. 1 a 2. 215
Strana 216
3 ostasta L a ost. pod.] za starosty oſtala C, za staroſtu oſtaſta V — 4 poslasta L a ost. pod.] poſlala C — 6 učiniece L a j.] wzbudyecz C, F — 9-58 vynech. v C — 30 bieše L] gmyesse V a ost. pod. — 41 rozsěka L, Fs] rozseku V a ost. pod. — 42 zsěka L, Fs] zseku V a ost. pod. — 47 zabi L aj.] zahuby V aj. — 53 žalostně L] zalostywie Va ost. — 58 zatrati L] zahlady V a ost. Kapitola 57: V L samostat. kap., označ. č. 58 — 1 Tehdy] inic. T — 2 proti ňemu V a ost.] proniemu L — 6 vzbroji V a větš.] zproji L — 15 a 16 v. 16 se čte jen v L, kde je dodatečně připsán na okraji, F, V, Z ho nemají, proto v nich má tato kapitola lichý počet veršů (Jš si pomohl tím, že v. 14 a 15 stáhl v jeden); Cr, Fs a P nemají ani v. 15 - 24 před podle ost.] pře L — 26 tu inhed] tu ynhed tu L — 32 Vladislava V a ost.) Wlatislawa L — 36 volenie V, F, Z] volnie L — 38 příd. 1 a 2 přídavek zapsán v Cr (převzato do textu), Fs a P; Jš jej nezaznamenává — 40 chvátati V, F, Jš] chwatiti L, převzato pro rým — 42 děti] dieti potom L. 2 pojide L a j.] wynyde C a j. — 8 do Střehomě L, pod. V] do Strzihomie Cr, do ostrzyhomye C, F, do Ostrziehomye F a ost. pod. — 9 jide L aj.] gyede C a j. — 10 přijide L aj.] przygyedě C a j. pod. — 11-39 vynech. v C — 12 Čechové L, V] czechow F, czeſkeho knieze Z, swatopluka Fs, P — 15 každého hradu L] kazde twrzie V, pod. F, Z — 35 zvážiti L] wzwaziti V, waziti F, ztratiti Z — 35 a 36 vynechány v Cr, Fs a P— 39 a 40 vynechány v Cr. Fs a P — 41 obrániti L a j.] branyty C a j. — 43 dali La ost.] otdaly C, pod. Fs. Kapitola 58: V L samost. kap. označ. č. 59 — 1 Vladislav] iniciála W - 33 tu mnohu a s málem V, F, pod. C, Z] mnoho tu L. I jěde L a j.] gide V a j. — 3 a 4 vynechány v Cr, Fs a P — 6 dachu L, Fs] wzda chu C a ost. — 7 do Čech L, V] do czech odtad C, pod. F — 10 na Brusnici L, V] u bruſnyczye C, pod. F, na potoku Brusscie Cr, na brusczie potoku Fs, na bruſcze potoczku P, na potoczku bruſka Z -12 Vácislav L, C,] wratiſlaw V, F, waczlaw Cr, P, wladislaw Fs, wlatislaw Z — 14 zvěžte k bojovi L] wzwyezte k bogy C — 15 v C a F rozeden ve dva verše (proto má u Jirečka tato kapitola lichý počet veršů), C: lyde srbuow mnoho vzrzyechu, I ynhed sye welmy wzhrozychu — 20 Vrátivše sě L, V a větš.] wratyw sye C — 22 šlechetně L, V] vynech. v C, F aj. — 26 mi L, F, Z] mye C, V; šlechetný rod L, F, pod. V] rod C, Z—25-28 vynechány v Cr, Fs, P. Kapitola 59: V L samost. kap., označ. č 60 - 1 Vladislav] iniciála W — 6 příd. 1-6 příd. zapsán v L (dodatečně připsán na dolním okraji), Cr, Fs a P; Jš jej nezazname nává, jen v úvodním shrnutí obsahu kapitoly poznamenává, že zná rukopisy, kde je „tato historie“ šíře podána — 7-10 v L červeně přeškrtnuty, zřejmě připisovatelem předchozího přídavku, tak L těsněji spjat s rkpy 2. redakce, vynechány v Cr, Fs a P, ale v. 7 a 8 jsou při- 216
3 ostasta L a ost. pod.] za starosty oſtala C, za staroſtu oſtaſta V — 4 poslasta L a ost. pod.] poſlala C — 6 učiniece L a j.] wzbudyecz C, F — 9-58 vynech. v C — 30 bieše L] gmyesse V a ost. pod. — 41 rozsěka L, Fs] rozseku V a ost. pod. — 42 zsěka L, Fs] zseku V a ost. pod. — 47 zabi L aj.] zahuby V aj. — 53 žalostně L] zalostywie Va ost. — 58 zatrati L] zahlady V a ost. Kapitola 57: V L samostat. kap., označ. č. 58 — 1 Tehdy] inic. T — 2 proti ňemu V a ost.] proniemu L — 6 vzbroji V a větš.] zproji L — 15 a 16 v. 16 se čte jen v L, kde je dodatečně připsán na okraji, F, V, Z ho nemají, proto v nich má tato kapitola lichý počet veršů (Jš si pomohl tím, že v. 14 a 15 stáhl v jeden); Cr, Fs a P nemají ani v. 15 - 24 před podle ost.] pře L — 26 tu inhed] tu ynhed tu L — 32 Vladislava V a ost.) Wlatislawa L — 36 volenie V, F, Z] volnie L — 38 příd. 1 a 2 přídavek zapsán v Cr (převzato do textu), Fs a P; Jš jej nezaznamenává — 40 chvátati V, F, Jš] chwatiti L, převzato pro rým — 42 děti] dieti potom L. 2 pojide L a j.] wynyde C a j. — 8 do Střehomě L, pod. V] do Strzihomie Cr, do ostrzyhomye C, F, do Ostrziehomye F a ost. pod. — 9 jide L aj.] gyede C a j. — 10 přijide L aj.] przygyedě C a j. pod. — 11-39 vynech. v C — 12 Čechové L, V] czechow F, czeſkeho knieze Z, swatopluka Fs, P — 15 každého hradu L] kazde twrzie V, pod. F, Z — 35 zvážiti L] wzwaziti V, waziti F, ztratiti Z — 35 a 36 vynechány v Cr, Fs a P— 39 a 40 vynechány v Cr. Fs a P — 41 obrániti L a j.] branyty C a j. — 43 dali La ost.] otdaly C, pod. Fs. Kapitola 58: V L samost. kap. označ. č. 59 — 1 Vladislav] iniciála W - 33 tu mnohu a s málem V, F, pod. C, Z] mnoho tu L. I jěde L a j.] gide V a j. — 3 a 4 vynechány v Cr, Fs a P — 6 dachu L, Fs] wzda chu C a ost. — 7 do Čech L, V] do czech odtad C, pod. F — 10 na Brusnici L, V] u bruſnyczye C, pod. F, na potoku Brusscie Cr, na brusczie potoku Fs, na bruſcze potoczku P, na potoczku bruſka Z -12 Vácislav L, C,] wratiſlaw V, F, waczlaw Cr, P, wladislaw Fs, wlatislaw Z — 14 zvěžte k bojovi L] wzwyezte k bogy C — 15 v C a F rozeden ve dva verše (proto má u Jirečka tato kapitola lichý počet veršů), C: lyde srbuow mnoho vzrzyechu, I ynhed sye welmy wzhrozychu — 20 Vrátivše sě L, V a větš.] wratyw sye C — 22 šlechetně L, V] vynech. v C, F aj. — 26 mi L, F, Z] mye C, V; šlechetný rod L, F, pod. V] rod C, Z—25-28 vynechány v Cr, Fs, P. Kapitola 59: V L samost. kap., označ. č 60 - 1 Vladislav] iniciála W — 6 příd. 1-6 příd. zapsán v L (dodatečně připsán na dolním okraji), Cr, Fs a P; Jš jej nezazname nává, jen v úvodním shrnutí obsahu kapitoly poznamenává, že zná rukopisy, kde je „tato historie“ šíře podána — 7-10 v L červeně přeškrtnuty, zřejmě připisovatelem předchozího přídavku, tak L těsněji spjat s rkpy 2. redakce, vynechány v Cr, Fs a P, ale v. 7 a 8 jsou při- 216
Strana 217
pojeny na konec přídavku za v. 14 — 8 zemi Vladislavovi V a ost.] wladiſlawa w zemi L, wladiſlawa k zemy C — 9 náše V, F, pod. C] vasie L, pod. Z - 11 Ciesař vecě Cr, Fs, P, v L připsáno na okraji] rzkucz L (červeně škrtnuto), F, V, Z —14 kdy chtiecz] v L připsáno na okraji — 14 příd. 1-4 příd. zapsán v L (připsán na dolním okraji), Cr (oba v. 1—4), Fs a P (oba jen v. 1 a 2); Jš jej neuvádí; za tímto přídavkem mají rukopisy 2. redakce v. 7 a 8 — 15 knězě] knieže L; Vácislava jě] gie vaczislav L (přehozeno, ale přehození naznačeno, -s- připsáno na okraji), wratiſlawa F, waczlawa V — 17 stieti] v L jakoby psáno otieti, ale spíše je na začátku kulaté s- než o-- 19-22 v L připsány na horním okraji — 33 na sě V a ost. pod.] najie L — 43 bratra] v L jen na konci řádku brat s ne dopsaným r — 50 příd. 1-12 příd. zapsán v L (dodatečně připsán na spodním okraji), Cr, Fs a P; Jš jej neuvádí — 54 ani jiesti V] vyn. v L (proto ve v. 53 naznačeno přeho zení jiesti i píti) — 60 vězenie V a ost.] wiezeni L — 63 znamena V, F, Z] zname naw L, převzato pro rým — 64 pan Bena] v L připsáno na okraji — 66 v L připsán na okraji. 10 za tímto veršem vkládá C 2 verše: dotud sye tu sudychu, I az nyektere k prawu przysudychu, což jsou v podstatě v. 7 a 8— 11-66 vynech. v C — 19-22 vynechány v Cr, Fs a P — 21 vníti L] wgieti F, gieti V, Z —25 náviece L, Cr] naywiecze V a větš. — 27 pánov L] czech V, czechow F — 33 činí L a ost.] klidi F — 41 a 42 vynechány v Cr, Fs a P — 53 píti i jiesti L a j.] giesti y piti F a j. — 61-66 v Cr, Fs a P přes pracovány a rozšířeny, P: Swaty apolinariſs gemu odpowiedie:I Ja tobie tu nowinu powiedie, I Skrze mie wiezenie zbudeſs | a pak kniezem w czechach budes. [ Geſtlit wdiek me poſluzenie, | wczin mi odplaczenie: | Kdiz sie wzaitra poznaſs,| To miesto dobrze znamenaſs, I Ten swoy slib ke mnie wyplatiſs, I kdyz na tom mieſtie koſtel vcziniſs.] Kniez wzwiediew zproſſtienie bratra sweho, I przige geho iako bratra mile ho — 63 V: To myeſto dobrzie knyez lyziemi znamena — 64 do Miliċic L] do mil czicz V, pod. F, do milicz Z. Kapitola 60: V L kap. neodlišena — příd. 1 a 2 tyto dva verše jsou zapsány v Cr a jako variant (v závorkách) jsou uvedeny v Jš — příd. 1 najvětčí Jš] vyn. v Cr — 6 boje sě] v L dodatečně připsáno na okraji — 12 příd. 1-4 přídavek zapsán v Cr a Fs (převzato do textu); Jš jej nezaznamenává — 18 a 19 v L navzájem přehozeny, ale přehození na značeno — 21 přijidechu Vl přigdu L aj. — 22 otjidechu V, F] otegdu L aj. — 25 Jetříšek Buškovic] Getrzisek busstowicz L, dietrzissek z busskouicz F, Dietrzyssek buczkowicz V, Getrziſsek Bozowicz Cr, Gietrzich buzowicz Fs, pod. P, Gethrziſsek busskowicz Z, pod. 7š — 26 tuří V a j.] twrzny L — 38 dobývaj V a j.] dobywy L — 40 spusti první ass v L připsáno na okraji — 48 vacek] vaček L. 1-38 vynech. v C — 2 bratří svým L aj.] swe bratrzi F — 20 vzebrachu L, Cr, P, 217
pojeny na konec přídavku za v. 14 — 8 zemi Vladislavovi V a ost.] wladiſlawa w zemi L, wladiſlawa k zemy C — 9 náše V, F, pod. C] vasie L, pod. Z - 11 Ciesař vecě Cr, Fs, P, v L připsáno na okraji] rzkucz L (červeně škrtnuto), F, V, Z —14 kdy chtiecz] v L připsáno na okraji — 14 příd. 1-4 příd. zapsán v L (připsán na dolním okraji), Cr (oba v. 1—4), Fs a P (oba jen v. 1 a 2); Jš jej neuvádí; za tímto přídavkem mají rukopisy 2. redakce v. 7 a 8 — 15 knězě] knieže L; Vácislava jě] gie vaczislav L (přehozeno, ale přehození naznačeno, -s- připsáno na okraji), wratiſlawa F, waczlawa V — 17 stieti] v L jakoby psáno otieti, ale spíše je na začátku kulaté s- než o-- 19-22 v L připsány na horním okraji — 33 na sě V a ost. pod.] najie L — 43 bratra] v L jen na konci řádku brat s ne dopsaným r — 50 příd. 1-12 příd. zapsán v L (dodatečně připsán na spodním okraji), Cr, Fs a P; Jš jej neuvádí — 54 ani jiesti V] vyn. v L (proto ve v. 53 naznačeno přeho zení jiesti i píti) — 60 vězenie V a ost.] wiezeni L — 63 znamena V, F, Z] zname naw L, převzato pro rým — 64 pan Bena] v L připsáno na okraji — 66 v L připsán na okraji. 10 za tímto veršem vkládá C 2 verše: dotud sye tu sudychu, I az nyektere k prawu przysudychu, což jsou v podstatě v. 7 a 8— 11-66 vynech. v C — 19-22 vynechány v Cr, Fs a P — 21 vníti L] wgieti F, gieti V, Z —25 náviece L, Cr] naywiecze V a větš. — 27 pánov L] czech V, czechow F — 33 činí L a ost.] klidi F — 41 a 42 vynechány v Cr, Fs a P — 53 píti i jiesti L a j.] giesti y piti F a j. — 61-66 v Cr, Fs a P přes pracovány a rozšířeny, P: Swaty apolinariſs gemu odpowiedie:I Ja tobie tu nowinu powiedie, I Skrze mie wiezenie zbudeſs | a pak kniezem w czechach budes. [ Geſtlit wdiek me poſluzenie, | wczin mi odplaczenie: | Kdiz sie wzaitra poznaſs,| To miesto dobrze znamenaſs, I Ten swoy slib ke mnie wyplatiſs, I kdyz na tom mieſtie koſtel vcziniſs.] Kniez wzwiediew zproſſtienie bratra sweho, I przige geho iako bratra mile ho — 63 V: To myeſto dobrzie knyez lyziemi znamena — 64 do Miliċic L] do mil czicz V, pod. F, do milicz Z. Kapitola 60: V L kap. neodlišena — příd. 1 a 2 tyto dva verše jsou zapsány v Cr a jako variant (v závorkách) jsou uvedeny v Jš — příd. 1 najvětčí Jš] vyn. v Cr — 6 boje sě] v L dodatečně připsáno na okraji — 12 příd. 1-4 přídavek zapsán v Cr a Fs (převzato do textu); Jš jej nezaznamenává — 18 a 19 v L navzájem přehozeny, ale přehození na značeno — 21 přijidechu Vl přigdu L aj. — 22 otjidechu V, F] otegdu L aj. — 25 Jetříšek Buškovic] Getrzisek busstowicz L, dietrzissek z busskouicz F, Dietrzyssek buczkowicz V, Getrziſsek Bozowicz Cr, Gietrzich buzowicz Fs, pod. P, Gethrziſsek busskowicz Z, pod. 7š — 26 tuří V a j.] twrzny L — 38 dobývaj V a j.] dobywy L — 40 spusti první ass v L připsáno na okraji — 48 vacek] vaček L. 1-38 vynech. v C — 2 bratří svým L aj.] swe bratrzi F — 20 vzebrachu L, Cr, P, 217
Strana 218
pod. Fs,] wzeprachu F, V, poplenichu Z — 34 schovalému L a ost.] zchowanemu F, pod. V — 40 spusti Paj.] wzpuſti Cr. Kapitola 61: V L samost. kap., označ. č 61 - 1 Ciesař] inic. C — 5, 11, 17, 22 Břěcislav] břečislaw L - 7 a 8 v L základní čtení (V: Ze chcze dobrym byty, Stricz geho borzywoy sie geho ruczy, A mediolanſke.. . rozvedeno ve 4 verše, nejde o přídavek, nýbrž o individuální úpravu — 14 příd. 1 a 2 přídavek zapsán v Cr (převzato do textu) a Fs, Jš jej nezaznamenává — 17 počě] poče valku L — 28 krvaví V a ost.] krwi L — 34v L l. 57 nepopsán, text pokračuje až na l. 58a. 6 štítóv L a ost.] vyn. v C — 7-14, 17-28 vynech. v C — 16 korunovati L a j.] koro nowaty C a j. — 19 a 20 vynechány v Cr, Fs a P - 20 a L, F] Az V, Z — 21 do kostela L a větš.] w kostel V — 34 kletby L a j.] kletwy zbawyty y C, V — 35 a 36 vynechány v Cr, Fs a P. Kapitola 62: V L samost. kap., označ. č. 62 — 1 Štěpán] inic. S — 4 u mířě] u mieře L, v myrzye C, V —6 u míru C a ost.] v mieru L — 15 div] dyw do sebe L (omylem z dalšího verše); nad V a větš.] na L — 21 za horú V a ost.] zahoři L —34 do bratra V a ost.] dobra L. 12 za nimi L, V a větš.] na nye C — 13 Stankóv syn L, Jš] stanow syn V, F, Cr, Fs, P, stankow Z, zstanow syn C — 21-36 vynech. v C — 21 nebo Lea ost.] neb F- 29 mrtva L, Ply mrtwa F, V, Z —34 dobřě L, F] welmy Va ost. Kapitola 63: V L samost. kap., označ. č. 63 - nadpis vypuzení C, F] wypuze V- 1 Když] inic. K — 10 zradili V aj.] zdařili L — 14 neschová] - - připsáno v L na okraji - 19 hledat Vaj.] vyn. v L — 58 dobudeš Vaj.] dobudiš L. 10 zradili V a j.] zatratyly C, F, rozdrazdili P — 11-47 vynech. v C — 15 a 16 vynechány v Cr, Fs a P — 19 tvého dobrého L a j.] dobra tweho F — 28 přěji L, Cr) wierzi F a ost. pod. — 33 F: vgem gey za ruku z syeni ſ nym wynide — 39-44 vyne- chány v Cr, Fs a P — 56 C: rzka: bato, ty nemozeſſ bez nyemczow byty — 58 s nimi L, Cr] gymy C a ost., s czizimi Z — 59 vizi L, F, V, Z] vzrzyu C - 59 a 60 vyne= chány v Cr, Fs a P — 60 příbuzného L] sweho C, przirozeneho F, Z, pod. V; C: nepotupy any zabyu yazyka sweho. Kapitola 64: V L samost. kap., označ. č. 64 — 1 Biskup] inic. B přes 2 ř. — 3 židy V a ost.] zide L - nadpis za v. 10 Soběslavovi C, F] prziemyslowi V — 11 v L počás tek nové kapitoly, ve volné zbývající části předchozího řádku označené č. 65; Tehdy] inic. T — 14 příd. 1 a 2 přídavek zapsán v Cr (převzato do textu), Fs a P; Jš jej nezazna- menává — 15 Lotr V a ost.] lork L, F, lokr P, lotor Z - 24 příd. 1 a 2 přídavek zapsán 218
pod. Fs,] wzeprachu F, V, poplenichu Z — 34 schovalému L a ost.] zchowanemu F, pod. V — 40 spusti Paj.] wzpuſti Cr. Kapitola 61: V L samost. kap., označ. č 61 - 1 Ciesař] inic. C — 5, 11, 17, 22 Břěcislav] břečislaw L - 7 a 8 v L základní čtení (V: Ze chcze dobrym byty, Stricz geho borzywoy sie geho ruczy, A mediolanſke.. . rozvedeno ve 4 verše, nejde o přídavek, nýbrž o individuální úpravu — 14 příd. 1 a 2 přídavek zapsán v Cr (převzato do textu) a Fs, Jš jej nezaznamenává — 17 počě] poče valku L — 28 krvaví V a ost.] krwi L — 34v L l. 57 nepopsán, text pokračuje až na l. 58a. 6 štítóv L a ost.] vyn. v C — 7-14, 17-28 vynech. v C — 16 korunovati L a j.] koro nowaty C a j. — 19 a 20 vynechány v Cr, Fs a P - 20 a L, F] Az V, Z — 21 do kostela L a větš.] w kostel V — 34 kletby L a j.] kletwy zbawyty y C, V — 35 a 36 vynechány v Cr, Fs a P. Kapitola 62: V L samost. kap., označ. č. 62 — 1 Štěpán] inic. S — 4 u mířě] u mieře L, v myrzye C, V —6 u míru C a ost.] v mieru L — 15 div] dyw do sebe L (omylem z dalšího verše); nad V a větš.] na L — 21 za horú V a ost.] zahoři L —34 do bratra V a ost.] dobra L. 12 za nimi L, V a větš.] na nye C — 13 Stankóv syn L, Jš] stanow syn V, F, Cr, Fs, P, stankow Z, zstanow syn C — 21-36 vynech. v C — 21 nebo Lea ost.] neb F- 29 mrtva L, Ply mrtwa F, V, Z —34 dobřě L, F] welmy Va ost. Kapitola 63: V L samost. kap., označ. č. 63 - nadpis vypuzení C, F] wypuze V- 1 Když] inic. K — 10 zradili V aj.] zdařili L — 14 neschová] - - připsáno v L na okraji - 19 hledat Vaj.] vyn. v L — 58 dobudeš Vaj.] dobudiš L. 10 zradili V a j.] zatratyly C, F, rozdrazdili P — 11-47 vynech. v C — 15 a 16 vynechány v Cr, Fs a P — 19 tvého dobrého L a j.] dobra tweho F — 28 přěji L, Cr) wierzi F a ost. pod. — 33 F: vgem gey za ruku z syeni ſ nym wynide — 39-44 vyne- chány v Cr, Fs a P — 56 C: rzka: bato, ty nemozeſſ bez nyemczow byty — 58 s nimi L, Cr] gymy C a ost., s czizimi Z — 59 vizi L, F, V, Z] vzrzyu C - 59 a 60 vyne= chány v Cr, Fs a P — 60 příbuzného L] sweho C, przirozeneho F, Z, pod. V; C: nepotupy any zabyu yazyka sweho. Kapitola 64: V L samost. kap., označ. č. 64 — 1 Biskup] inic. B přes 2 ř. — 3 židy V a ost.] zide L - nadpis za v. 10 Soběslavovi C, F] prziemyslowi V — 11 v L počás tek nové kapitoly, ve volné zbývající části předchozího řádku označené č. 65; Tehdy] inic. T — 14 příd. 1 a 2 přídavek zapsán v Cr (převzato do textu), Fs a P; Jš jej nezazna- menává — 15 Lotr V a ost.] lork L, F, lokr P, lotor Z - 24 příd. 1 a 2 přídavek zapsán 218
Strana 219
v Cr (převzato do textu), Fs a P; Jš jej nezaznamenává — 34 nedotýkajte V a ost.] nedo tykite L — 39 Rádcě V a ost. pod.] radse L - 58 příd. 1 a 2 přídavek zapsán v Cr (převzato do textu), Fs (v obou už za v. 56) a P; Jš jej zaznamenává (za v. 58) — 60 příd. 1-32 v. 1—26 a 31 a 32 přídavku zapsány v P (převzaty); celý přídavek zapsán v Cr (převzaty v. 27-30) a Fs; v Jš otištěn celý jako počátek kap. 65 — 60 příd. 2 Menhart Cr] herzman P, Fs — 60 příd. 30 obdržěti Fs] odrzieti Cr. 1-10 v Cr, Fs a P až za v. 32 přídavku na konci kapitoly — 5 vždy L] zdyu C, zdi F - 6 nehaněti L, F, Z] nehanyty C, V — 20 C, pod. F a V: knyez czesky tu sye s nym zyewnye boyem snyde — 23 Ot kniežěcích L a j. pod.] ot knyezych C, V — 25 C, F: wyernyt o korzysty netbachu — 28 chytichu L] chopychu C avětš. — 29- 58 vynech. v C — 31 věziechu L, Cr, P] wodyechu V, F — 33 kletby L a ost.] clet wy V — 35 zjímali L a j.] zegmali V — 42 nenarodí L] neurodi F a ost. — 44 knie- žěte L a j. pod.] knyezieczie V aj. — 47 a 48 vynechány v Cr, Fs a P— 47 F: Wizte, że kdiz kto wolenim moz kniezem byti. Kapitola 65: Kapitola v L neodlišena — I vnidu C, F] veydu L — 2 podjidu C] podeydu L — 5 nalezu V] naleznu L a j. — 7 k okrasě] kokrasse L — 15 nalezu C] naleznu L aj. 6 pokázaním L, V, F] vkazanym C, Cr, Z, zgiewenym Fs, P — 13 a 14 vyne- chány v C — 8 obnovi L] zdy obnowy C, V a větš. — 10 vzvěděchu L, Fs, pod. Cr uswiedczychu C, F, V, doswiedczichu P, prosoczichu Z — 16 nebývalo takového L] newydano takeho C a j. Kapitola 66: V L samost. kap., označ. č. 66 - 1 Léta] inic. L — 8 za kuklu vláčě Paj.] wlaſce L - 9 v L počátek nové kap., na prázdném zbytku předchozího řádku ozna- čené číslem 67; Pak] inic. P — 32 žes svú] že swu L — 33 koruny V a ost.] vyn. v L- 35 korunu V a ost. pod.] vyn. v L. 4 kúřimského L a větš.] kragye kurzymskeho C — 6 pomoc L a j.] pomocz cze chom C a j. — 8 za kuklu vláčě P a j.] kygyem C a j. — 16 korunova L a j.] koros nova C a j. — 17 korunú L a j.] koronu C a j. — 20-34 vynech. v C — 29 zeman L, V] kmetow F, Z — 29 a 30 vynechány v Cr a P — 33 našimi životy L, V] nasisimy ziuoty bogem F — 35 korunu L a j.] koronu C a j. — 37 kralovati Lea ost.] przye bywaty C, pod. F — 38 nazvati L] nazywaty C a ost. — 39 a 40 vynechány v Cr, Fs a P, ve Fs přidány za v. 38 čtyři verše, které jsou shodné s kap. 64, v. 60 příd. 27-30. Kapitola 67: V L samost. kap., označ. č. 68 — 1 Po] inic. P přes 2 ř — 4 uřězáše V a ost. pod.] vřežieje L — 32 příd. 1-4 přídavek zapsán ve Fs a P (převzato do textu), v Cr jen v. 1 a 2; Jš zaznamenává podobné znění (vyn. v. 31 a 32) — 33 mši V a ost.] 219
v Cr (převzato do textu), Fs a P; Jš jej nezaznamenává — 34 nedotýkajte V a ost.] nedo tykite L — 39 Rádcě V a ost. pod.] radse L - 58 příd. 1 a 2 přídavek zapsán v Cr (převzato do textu), Fs (v obou už za v. 56) a P; Jš jej zaznamenává (za v. 58) — 60 příd. 1-32 v. 1—26 a 31 a 32 přídavku zapsány v P (převzaty); celý přídavek zapsán v Cr (převzaty v. 27-30) a Fs; v Jš otištěn celý jako počátek kap. 65 — 60 příd. 2 Menhart Cr] herzman P, Fs — 60 příd. 30 obdržěti Fs] odrzieti Cr. 1-10 v Cr, Fs a P až za v. 32 přídavku na konci kapitoly — 5 vždy L] zdyu C, zdi F - 6 nehaněti L, F, Z] nehanyty C, V — 20 C, pod. F a V: knyez czesky tu sye s nym zyewnye boyem snyde — 23 Ot kniežěcích L a j. pod.] ot knyezych C, V — 25 C, F: wyernyt o korzysty netbachu — 28 chytichu L] chopychu C avětš. — 29- 58 vynech. v C — 31 věziechu L, Cr, P] wodyechu V, F — 33 kletby L a ost.] clet wy V — 35 zjímali L a j.] zegmali V — 42 nenarodí L] neurodi F a ost. — 44 knie- žěte L a j. pod.] knyezieczie V aj. — 47 a 48 vynechány v Cr, Fs a P— 47 F: Wizte, że kdiz kto wolenim moz kniezem byti. Kapitola 65: Kapitola v L neodlišena — I vnidu C, F] veydu L — 2 podjidu C] podeydu L — 5 nalezu V] naleznu L a j. — 7 k okrasě] kokrasse L — 15 nalezu C] naleznu L aj. 6 pokázaním L, V, F] vkazanym C, Cr, Z, zgiewenym Fs, P — 13 a 14 vyne- chány v C — 8 obnovi L] zdy obnowy C, V a větš. — 10 vzvěděchu L, Fs, pod. Cr uswiedczychu C, F, V, doswiedczichu P, prosoczichu Z — 16 nebývalo takového L] newydano takeho C a j. Kapitola 66: V L samost. kap., označ. č. 66 - 1 Léta] inic. L — 8 za kuklu vláčě Paj.] wlaſce L - 9 v L počátek nové kap., na prázdném zbytku předchozího řádku ozna- čené číslem 67; Pak] inic. P — 32 žes svú] že swu L — 33 koruny V a ost.] vyn. v L- 35 korunu V a ost. pod.] vyn. v L. 4 kúřimského L a větš.] kragye kurzymskeho C — 6 pomoc L a j.] pomocz cze chom C a j. — 8 za kuklu vláčě P a j.] kygyem C a j. — 16 korunova L a j.] koros nova C a j. — 17 korunú L a j.] koronu C a j. — 20-34 vynech. v C — 29 zeman L, V] kmetow F, Z — 29 a 30 vynechány v Cr a P — 33 našimi životy L, V] nasisimy ziuoty bogem F — 35 korunu L a j.] koronu C a j. — 37 kralovati Lea ost.] przye bywaty C, pod. F — 38 nazvati L] nazywaty C a ost. — 39 a 40 vynechány v Cr, Fs a P, ve Fs přidány za v. 38 čtyři verše, které jsou shodné s kap. 64, v. 60 příd. 27-30. Kapitola 67: V L samost. kap., označ. č. 68 — 1 Po] inic. P přes 2 ř — 4 uřězáše V a ost. pod.] vřežieje L — 32 příd. 1-4 přídavek zapsán ve Fs a P (převzato do textu), v Cr jen v. 1 a 2; Jš zaznamenává podobné znění (vyn. v. 31 a 32) — 33 mši V a ost.] 219
Strana 220
míse L, mssie Cr, Fs — 37 k bohu vzdeše] v L přehozena slova, ale přehození nazna- čeno — 45 a 46 vyn. v L, Cr, Fs, do textu převzaty z V — 46 příd. 1 a 2 přídavek zapsán v L, Cr, Fs a P; Jš jej nezaznamenává — 48 příd. 1 a 2 přídavek zapsán v L, Cr, Fs a P: Jš jej nezaznamenává — za v. 50 ve V aj. přidány dva verše, které v L, Cr, Fs a P jsou v kap. 64, v. 60 příd. 1 a 2. 3 a 4 vynechány v Cr, Fs a P — 5 nesled L a ost.] nesledy C — 6 sed L a ost.] sedy C - 9 knězě L] ot knyezye C a ost. pod. — 13 sto L aj.] sczyt C, V — 21-24, 29-39 vynech. v C — 23 Němčata L, Cr] Tkaczata F a ost. — 26 počekati L a větš. pod. pozdaty C, F — 30 dvorně L a j.] dywnye V a j. — 31 Cr, pod. P: Chtiesse tu (P: tuto) rziecz kniezi Czeſkemu (vyn. v P) powiedieti (P: wzpowiedieti) — 33 F a ost.: So biesslaw we mſsi nemluwiesse — 35 brzo poselstvie zdieti L] knieze brzo zbyti F, pod. V - 36 knězi... mluviti L] poſelstwye knyezi mluwity V — 37 sě ohléd L a j.] se ochek F a j. — 39 knězi L, Cr, Fs, P] czechom C a ost. — 44 C a větš.: wssak sem sam czasto na desyet honyl — 49 když L] bliz KK a j., lycz C; přistúpi L aj.] po stupy C a větš. — 50 z Němcě L, Cr, Fs, P] z posla C a ost. Kapitola 68: Kapitola v L neodlišena — 2 jíti V a větš.] gieti L — 3 Frizové] ffrizoue L - 11 Lotr F, V, Cr] lork L— 14 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L, Cr, Fs; Jš jej nezazna menává — 14 příd. 2 vyjíti Cr] vygieti L - 19 jidu podle podob. příp.] jdu L, gidechu V - 20 snidu podle podob. příp.] segdu L, snidechu V — 21 německé V aj.] nie meczko L — 22 příd. 1 a 2 příd. zapsán v Cr: Jš jej nezaznamenává — 22 příd. 2 mniechu] Mnichu Cr — 24 kněz V a ost.] vyn. v L — 26 příd. 1-14 příd. zapsán v L; Jš jej nezaznamenává — 30 zbitých] sbitých L — 31 Vladislav F aj] wladisla L. 2 mocí L] sylu C a větš. — 3-36 vynech. v C — 7 sebrachu L a j.] otdachu y sebra- chu F, V — 9 a 10 Vaj. pod.: Chtyecze wſsechny czechi zbity | A zemy piriu (h oſsa dyty - 11 Lodyně] lodine L, lodyna F, P, pod. V, Cr, lodnye Fs, lodienicze Z - 13 a 14 vynechány v Cr, Fs a P — 26 F, V: nemygeyte ygednoho — 31 Vladislav F a větš.] wratislaw V. Kapitola 69: V L kapitola neodlišena — 8 nemohl V a ost.] nehol L; ujíti V a větš.] vgieti L — 16 a 17 zkúšěnie] skuſenie... skuſsenie L, zkusfyenye KK - 22 příd. 1 a 2 příd. zapsán v Cr; Jš jej nezaznamenává. 1-22 vynech. v C. — 6 nemohl L, V] nemoziesse F — 8-20 vynechány v Cr, Fs a P — 13 múdři bývají L] mudri bywa V, F, mudrosti vzywa KK — 14 múdrosti užís vají L] mudrosty vzywa V, F, dobreho zbywa KK — 22 za přietele La ost.] Za przye tel V, Cr, P - 26 vzděchu L, P] przyewzdyechu C a větš. pod. — 32 ráčil L] chtyel Caost. — 33 a 34 vynechány v Cr, Fs a P— 35-42 vynech. v C - 38 sě přídržěti L] drzyety V, se.. držeti F — 39-42 vynechány v Cr, Fs a P. 220
míse L, mssie Cr, Fs — 37 k bohu vzdeše] v L přehozena slova, ale přehození nazna- čeno — 45 a 46 vyn. v L, Cr, Fs, do textu převzaty z V — 46 příd. 1 a 2 přídavek zapsán v L, Cr, Fs a P; Jš jej nezaznamenává — 48 příd. 1 a 2 přídavek zapsán v L, Cr, Fs a P: Jš jej nezaznamenává — za v. 50 ve V aj. přidány dva verše, které v L, Cr, Fs a P jsou v kap. 64, v. 60 příd. 1 a 2. 3 a 4 vynechány v Cr, Fs a P — 5 nesled L a ost.] nesledy C — 6 sed L a ost.] sedy C - 9 knězě L] ot knyezye C a ost. pod. — 13 sto L aj.] sczyt C, V — 21-24, 29-39 vynech. v C — 23 Němčata L, Cr] Tkaczata F a ost. — 26 počekati L a větš. pod. pozdaty C, F — 30 dvorně L a j.] dywnye V a j. — 31 Cr, pod. P: Chtiesse tu (P: tuto) rziecz kniezi Czeſkemu (vyn. v P) powiedieti (P: wzpowiedieti) — 33 F a ost.: So biesslaw we mſsi nemluwiesse — 35 brzo poselstvie zdieti L] knieze brzo zbyti F, pod. V - 36 knězi... mluviti L] poſelstwye knyezi mluwity V — 37 sě ohléd L a j.] se ochek F a j. — 39 knězi L, Cr, Fs, P] czechom C a ost. — 44 C a větš.: wssak sem sam czasto na desyet honyl — 49 když L] bliz KK a j., lycz C; přistúpi L aj.] po stupy C a větš. — 50 z Němcě L, Cr, Fs, P] z posla C a ost. Kapitola 68: Kapitola v L neodlišena — 2 jíti V a větš.] gieti L — 3 Frizové] ffrizoue L - 11 Lotr F, V, Cr] lork L— 14 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L, Cr, Fs; Jš jej nezazna menává — 14 příd. 2 vyjíti Cr] vygieti L - 19 jidu podle podob. příp.] jdu L, gidechu V - 20 snidu podle podob. příp.] segdu L, snidechu V — 21 německé V aj.] nie meczko L — 22 příd. 1 a 2 příd. zapsán v Cr: Jš jej nezaznamenává — 22 příd. 2 mniechu] Mnichu Cr — 24 kněz V a ost.] vyn. v L — 26 příd. 1-14 příd. zapsán v L; Jš jej nezaznamenává — 30 zbitých] sbitých L — 31 Vladislav F aj] wladisla L. 2 mocí L] sylu C a větš. — 3-36 vynech. v C — 7 sebrachu L a j.] otdachu y sebra- chu F, V — 9 a 10 Vaj. pod.: Chtyecze wſsechny czechi zbity | A zemy piriu (h oſsa dyty - 11 Lodyně] lodine L, lodyna F, P, pod. V, Cr, lodnye Fs, lodienicze Z - 13 a 14 vynechány v Cr, Fs a P — 26 F, V: nemygeyte ygednoho — 31 Vladislav F a větš.] wratislaw V. Kapitola 69: V L kapitola neodlišena — 8 nemohl V a ost.] nehol L; ujíti V a větš.] vgieti L — 16 a 17 zkúšěnie] skuſenie... skuſsenie L, zkusfyenye KK - 22 příd. 1 a 2 příd. zapsán v Cr; Jš jej nezaznamenává. 1-22 vynech. v C. — 6 nemohl L, V] nemoziesse F — 8-20 vynechány v Cr, Fs a P — 13 múdři bývají L] mudri bywa V, F, mudrosti vzywa KK — 14 múdrosti užís vají L] mudrosty vzywa V, F, dobreho zbywa KK — 22 za přietele La ost.] Za przye tel V, Cr, P - 26 vzděchu L, P] przyewzdyechu C a větš. pod. — 32 ráčil L] chtyel Caost. — 33 a 34 vynechány v Cr, Fs a P— 35-42 vynech. v C - 38 sě přídržěti L] drzyety V, se.. držeti F — 39-42 vynechány v Cr, Fs a P. 220
Strana 221
Kapitola 70: V L kapitola neodlišena — 8 příd. 1 a 2 příd. zapsán ve Fs a P (pře vzato); Jš jej nezaznamenává — 12 a 13 v L navzájem přehozeny — 32 příd. 1-4 příd. zapsán v Cr (převzato) a Fs; Jš je nezaznamenává — 38 ležě V a větš. pod.] leza L. I nastáti L a ost.] ustaty C - 5 a 6 vynech. v C — 8 pustiti L, V, F] otpustyty C - 12 Vecěšta, že L a j. pod.] rzeſta snad C — 17-36 vynech. v C — 24 nepúštěla L] ne- puſtila V, neupustiala F —26 vše dobré L] wsse czest F — 32 ptají L] hledagy Va ost. — 37 ožělel L a ost. pod.] zazyelel C — 41 z vašie L a ost.] z prawe C — 43 Prosím L a j.] proffy C a j. — 44 budú L, V, Z] sye budu C a ost. pod. — 45 Milí L] vynech. v ost. Kapitola 71: V L samost. kap., označ. č. 69 — 1 Pak] inic. P přes 2 ř. — 2 na jeho] -ho v L připsáno pod řádkem — 3 hanbu V, C] hnbu L — 9 Neb ten C, V] Ten neb L, Ten Cr a j. — 12 knězě V a větš. pod.] vyn. v L — 15 jidu C] gedu L, gidechu V — 16 podjidu C] podeidu L, podgidechu V. 5 Čechové L, Z] czechy C, F, V, zemane Fs, P — 13 C: wnyuz (F: mocznie) na zemy uderzychu — 15 Čechové L, Z] czechy C, F, V — 20 německá L a ost.] hubena Z; kušě L a ost. pod.] dussye C. Kapitola 72: V L kapitola neodlišena — 5 Věčší] Vietczsi L — 10 ukáza] v L přis psáno na okraji, v textu původně psáno giż mieſe, mieſe škrtnuto — 11 dolóv] doluw L — 19 snidu C, F] segdu L — 20 vnidu C, F] vegdu L — 22 dachu V a ost.] wzda chu L - 24 příd. 1-4 příd. zapsán v Cr, Fs a P (převzato); Jš jej zaznamenává — 26 své C a ost.] twe L — 35 snidu C, F] se segdu L — 36 přijidu C, F] přigedu L- 41 po našiej V a ost. pod.] panoje L - 63 velí V a větš. (velyu C)] v voli L. 12 v zemi L aj.] welmy C a j. — 11 a 12 v Cr, Fs a P rozšířeny ve čtyři verše, P: Pocze niemcze w zemi ploditi| A czechom luh za ssigi tocziti, | hlawy gim dolow rubasse | A gich diediny niemczom dawasse — 18 dieky L a ost.] dussye C — 19 a 20 v Cr, Fs a P rozvedeny ve čtyři verše, P: Czechy, kdyz to zwiediechu, Tainie sie na krziwoklat sgechu. y poczechu sie raditi, kterak by mohli niemczov zbyti — 21 a 22 vynech. v C — 27 by mi chtěl L a ost..] chczesly my C — 31 při ňem L a j.] przied nym C, pod. F — 43 a 52 Čechové L a ost.] czechy C, F, V — 48 volati La ost.] mluwyty C, V — 53 proměníme L a ost.] promyenymy C, V — 54 ukrojíme L, Cr, Z] wykrogime F, P, skrogime Fs, wykrogymy C, V —58 od svých L, pod. V o swych C, F; Cr: przies nocz na nich oſtati neſmiegiechu, pod. Fs, P; běžěchu Ly sbychu C — 61 nemilováše L a j.] wyecz nemylowasse C aj. Kapitola 73: V L samost. kap., označ, č. 70 - nadpis je] gye V - 1 Moravský) inic. M — 14 převzat z V, vyn. v L — 18 s střělú V a j.] strzelu L — 21 nad V aj.] na Lai. 221
Kapitola 70: V L kapitola neodlišena — 8 příd. 1 a 2 příd. zapsán ve Fs a P (pře vzato); Jš jej nezaznamenává — 12 a 13 v L navzájem přehozeny — 32 příd. 1-4 příd. zapsán v Cr (převzato) a Fs; Jš je nezaznamenává — 38 ležě V a větš. pod.] leza L. I nastáti L a ost.] ustaty C - 5 a 6 vynech. v C — 8 pustiti L, V, F] otpustyty C - 12 Vecěšta, že L a j. pod.] rzeſta snad C — 17-36 vynech. v C — 24 nepúštěla L] ne- puſtila V, neupustiala F —26 vše dobré L] wsse czest F — 32 ptají L] hledagy Va ost. — 37 ožělel L a ost. pod.] zazyelel C — 41 z vašie L a ost.] z prawe C — 43 Prosím L a j.] proffy C a j. — 44 budú L, V, Z] sye budu C a ost. pod. — 45 Milí L] vynech. v ost. Kapitola 71: V L samost. kap., označ. č. 69 — 1 Pak] inic. P přes 2 ř. — 2 na jeho] -ho v L připsáno pod řádkem — 3 hanbu V, C] hnbu L — 9 Neb ten C, V] Ten neb L, Ten Cr a j. — 12 knězě V a větš. pod.] vyn. v L — 15 jidu C] gedu L, gidechu V — 16 podjidu C] podeidu L, podgidechu V. 5 Čechové L, Z] czechy C, F, V, zemane Fs, P — 13 C: wnyuz (F: mocznie) na zemy uderzychu — 15 Čechové L, Z] czechy C, F, V — 20 německá L a ost.] hubena Z; kušě L a ost. pod.] dussye C. Kapitola 72: V L kapitola neodlišena — 5 Věčší] Vietczsi L — 10 ukáza] v L přis psáno na okraji, v textu původně psáno giż mieſe, mieſe škrtnuto — 11 dolóv] doluw L — 19 snidu C, F] segdu L — 20 vnidu C, F] vegdu L — 22 dachu V a ost.] wzda chu L - 24 příd. 1-4 příd. zapsán v Cr, Fs a P (převzato); Jš jej zaznamenává — 26 své C a ost.] twe L — 35 snidu C, F] se segdu L — 36 přijidu C, F] přigedu L- 41 po našiej V a ost. pod.] panoje L - 63 velí V a větš. (velyu C)] v voli L. 12 v zemi L aj.] welmy C a j. — 11 a 12 v Cr, Fs a P rozšířeny ve čtyři verše, P: Pocze niemcze w zemi ploditi| A czechom luh za ssigi tocziti, | hlawy gim dolow rubasse | A gich diediny niemczom dawasse — 18 dieky L a ost.] dussye C — 19 a 20 v Cr, Fs a P rozvedeny ve čtyři verše, P: Czechy, kdyz to zwiediechu, Tainie sie na krziwoklat sgechu. y poczechu sie raditi, kterak by mohli niemczov zbyti — 21 a 22 vynech. v C — 27 by mi chtěl L a ost..] chczesly my C — 31 při ňem L a j.] przied nym C, pod. F — 43 a 52 Čechové L a ost.] czechy C, F, V — 48 volati La ost.] mluwyty C, V — 53 proměníme L a ost.] promyenymy C, V — 54 ukrojíme L, Cr, Z] wykrogime F, P, skrogime Fs, wykrogymy C, V —58 od svých L, pod. V o swych C, F; Cr: przies nocz na nich oſtati neſmiegiechu, pod. Fs, P; běžěchu Ly sbychu C — 61 nemilováše L a j.] wyecz nemylowasse C aj. Kapitola 73: V L samost. kap., označ, č. 70 - nadpis je] gye V - 1 Moravský) inic. M — 14 převzat z V, vyn. v L — 18 s střělú V a j.] strzelu L — 21 nad V aj.] na Lai. 221
Strana 222
2 jěti L aj. pod.] gyty C aj. — 10 s svými a s Uhry L aj.] vyn. v C aj. — 15 C: az sye wyecz nemozeſta oprawyty, pod. F, V, Z - 17 s róždkú L a j. pod.] s ruczku z ruczku C, ſ roſku V — 19 zhynu L a j.] snyde C a j.] — 23 odstúpila L, pod. F, V opuſtyela C, F, ostala Cr, Z. Kapitola 74: V L samost. kap., na prázdném zbytku posledního řádku označ. č. 71- 1 Toho] inic. T — 5 svój] swoy L — 15 Břěcislav] břečislaw L — 16 příd. 1-4 příd. zapsán v Cr, Fs a P (převzato); Jš jej nezaznamenává — 23 snidu C, F] sgedu L - 24 vznidu C] vygdu L — 31 snidu C, F] segdu L — 32 podgidu C, F] podegdu L— 39-42 převzaty z V, vyn. v L a Cr (41 a 42 také ve Fs), nejsou ani pojaty do německého veršovaného překladu — 43 a 44 v C přehozeny — 48 ostrvu V a ost. pod.] oftrowu L — 49 ostrva V aj.] ostrowa L. 4 křesťanstva L a j.] krzeſtianow F aj., krziestan V — 8 vláhy L a větš.] walky C; brzo Lea ost.] syrzye C, brzo s swieta F — 24 proti nim L, Fs] k nym wesele C, F, V, Cr - 26 vítězstvie jmějiechu L] s wytyezstwye gmyechu C a j. pod. Kapitola 75: V L samost. kap., označ. č. 72 - 1 Léta] inic. L — 14 v chudobě V a větš.] chudobie L — 16 zemi V a ost.] zemie L. 7 volichu L] zwolychu C a větš. — 16 kletby L aj.] kletwy C aj. Kapitola 76: V L samost. kap., označ č. 73 — 1 Toho] inic. T — 6 musi C, F, V. muzi L — 6 příd. 1-14 příd. zaznamenán v Cr, Fs a P (převzato); Jš jej nezaznames nává — 15 S knězem V a ost.] skniem L — 19 rozpomanu V a ost.] rozpomanuw L, převzato pro rým — 25 jmě V a ost.] vyn. v L —36 sě V a ost. pod.] vyn. v L — 39 s své swe L — 42 knězi V a větš.] knieze L - 52 příd. 1-8 příd. zapsán v Cr, Fs a P (převzato); š jej nezaznamenává. 5 a 6 vynechány v Cr, Fs a P — 13 kolem L] kolem wzhoru C a pod. — 14 C, pod. F, V, Z: a w tom ze dwu penyezyu czyely den stogyesse (V, Z: chodyesse) — 16 chodieše L, V, F aj.] stogyesse C — 19-22 vynechány v Cr, Fs aP. Kapitola 77: V L samost. kap., označ. č. 74 — 1 Tehdy] inic. T — 9 Zlicov] zlis cow (v. 7 Zliczow) L; přijidu C] prigdu L — 10 vnidu C, F] vendu L — 15 Sva- tava C a ost.] swataua (-u- možno číst též jako -n-) L - 18 převzat z V, vyn. v L — 19 z Řezna (V: rziezna) V a ost. pod.] vyn. v L — 20 příd. 1 a 2 příd. zapsán v Cr, Fs a P (převzato); Jš jej zaznamenává. I zlickovský L, Cr] zliczowſky V, Fs, P, zlyczky C, F, Z - 3 nechtieše L] ne chtye C a ost., nechtiel P — 7 Zlicov (Zliczow) L. Fs, P, Z] zlyczkov C, F, V, Cr; 222
2 jěti L aj. pod.] gyty C aj. — 10 s svými a s Uhry L aj.] vyn. v C aj. — 15 C: az sye wyecz nemozeſta oprawyty, pod. F, V, Z - 17 s róždkú L a j. pod.] s ruczku z ruczku C, ſ roſku V — 19 zhynu L a j.] snyde C a j.] — 23 odstúpila L, pod. F, V opuſtyela C, F, ostala Cr, Z. Kapitola 74: V L samost. kap., na prázdném zbytku posledního řádku označ. č. 71- 1 Toho] inic. T — 5 svój] swoy L — 15 Břěcislav] břečislaw L — 16 příd. 1-4 příd. zapsán v Cr, Fs a P (převzato); Jš jej nezaznamenává — 23 snidu C, F] sgedu L - 24 vznidu C] vygdu L — 31 snidu C, F] segdu L — 32 podgidu C, F] podegdu L— 39-42 převzaty z V, vyn. v L a Cr (41 a 42 také ve Fs), nejsou ani pojaty do německého veršovaného překladu — 43 a 44 v C přehozeny — 48 ostrvu V a ost. pod.] oftrowu L — 49 ostrva V aj.] ostrowa L. 4 křesťanstva L a j.] krzeſtianow F aj., krziestan V — 8 vláhy L a větš.] walky C; brzo Lea ost.] syrzye C, brzo s swieta F — 24 proti nim L, Fs] k nym wesele C, F, V, Cr - 26 vítězstvie jmějiechu L] s wytyezstwye gmyechu C a j. pod. Kapitola 75: V L samost. kap., označ. č. 72 - 1 Léta] inic. L — 14 v chudobě V a větš.] chudobie L — 16 zemi V a ost.] zemie L. 7 volichu L] zwolychu C a větš. — 16 kletby L aj.] kletwy C aj. Kapitola 76: V L samost. kap., označ č. 73 — 1 Toho] inic. T — 6 musi C, F, V. muzi L — 6 příd. 1-14 příd. zaznamenán v Cr, Fs a P (převzato); Jš jej nezaznames nává — 15 S knězem V a ost.] skniem L — 19 rozpomanu V a ost.] rozpomanuw L, převzato pro rým — 25 jmě V a ost.] vyn. v L —36 sě V a ost. pod.] vyn. v L — 39 s své swe L — 42 knězi V a větš.] knieze L - 52 příd. 1-8 příd. zapsán v Cr, Fs a P (převzato); š jej nezaznamenává. 5 a 6 vynechány v Cr, Fs a P — 13 kolem L] kolem wzhoru C a pod. — 14 C, pod. F, V, Z: a w tom ze dwu penyezyu czyely den stogyesse (V, Z: chodyesse) — 16 chodieše L, V, F aj.] stogyesse C — 19-22 vynechány v Cr, Fs aP. Kapitola 77: V L samost. kap., označ. č. 74 — 1 Tehdy] inic. T — 9 Zlicov] zlis cow (v. 7 Zliczow) L; přijidu C] prigdu L — 10 vnidu C, F] vendu L — 15 Sva- tava C a ost.] swataua (-u- možno číst též jako -n-) L - 18 převzat z V, vyn. v L — 19 z Řezna (V: rziezna) V a ost. pod.] vyn. v L — 20 příd. 1 a 2 příd. zapsán v Cr, Fs a P (převzato); Jš jej zaznamenává. I zlickovský L, Cr] zliczowſky V, Fs, P, zlyczky C, F, Z - 3 nechtieše L] ne chtye C a ost., nechtiel P — 7 Zlicov (Zliczow) L. Fs, P, Z] zlyczkov C, F, V, Cr; 222
Strana 223
tvrdé L] dobre C a ost. — 8 dobrý L] twrdy C a ost. — 9 Zlicov (L: Zlicow) L, P, Z, V] lyczkow C, liczko F, Cr liczow Fs — 11 Vzkúřimy L a j.] wzkurzym, wzku rzym C a j. — 15 činiti L, V] uczynyty C, F — 15-28 v Cr, Fs a P vloženy na kos nec kapitoly předchozí, v. 29 a 30 v těchto rukopisech vynechány — 18 hledieše V] snaznye hledyesse C, F —27 sem musil L, V, pod. Z] musych C, F. Kapitola 78: V L samost. kap. označ. č. 75 - 1 Ciesař] inic. C — 4 s svými V aj.] swymi L — 12 Ottě podle ost. míst] otie L. 8 na nich L] na sasyech C, F, V, Z — 10 korunovati L a ost.] koronowaty C — 11 rúchu La ost.] ruſku C, F — 16 prstenem L, V, P, Z] prsten C, F, Cr -21 a 22 vynechány v Cr, Fs a P. Kapitola 79: V L kapitola neodlišena — 14 v útěšě V] wytise L (nezřetelné) - 17 zčinichu] z- v L přips. na okraji — 20 příd. 1 a 2 příd. zapsán v Cr (převzato do textu) a Fs; Jš ho nezaznamenává — 26 nepřátely V, C, F] vyn. v L — 33 vypíjiechu F a pod. j.] vypiegiechu L. 4 honiti Lea ost.] lowyty C, F — 7 u vlastní L] u wlasczi V — 7 a 8 vynech. v C — 11 honiechu L a ost.] lowyechu C, F, V — 10 zemském L, V] zemie F, vynech. v C — 12 přijieždiechu L a j. pod.] wygyedyechu C, wygiezdiechu F — 14 přěbývá- chu L] prziebudyechu V, Z, pod. F, pobudyechu C — 13 a 14 vynechány v Cr, Fs a P — 17 zčinichu V, C a větš.] cziniechu Fs — 18 sě sbydlichu L] bydlechu C a větš. — 20 zmluviechu L] wzmluwiechu V, mluwiechu C a ost. — 23-38 vynechány v Cr, Fs a P, místo nich 4 verše, P: mnozi pro ten smrad nemoczne nohy gmiechu A hoſte sie gim w tom smiegiechu. Slowutni lide tak se tehdy oblenichu, ze dobreho gmena dobywati nicz netbachu — 24 bieše L, V, F] lezyesse C — 26 dobudiechu L, V] dosty dobudyechu C, F — 27 tehdy L] drzewe C, pod. F; vyjediechu L] wyndyechu C, wynidiechu F — 28 drahně L] vyn. v C, F, V — 31 vládyčie sbožie L] nyektere wla dyczye C, F, V —32 položichu L] polozyechu C aj. — 36 před čtvrt L] przied cztwrty V, pod. F, we cztwrty C, Z —40 biskupí stolec Laj.] byskupstwo Caj. Kapitola 80: V L samost. kap., označ. č. 76 - 1 Léta] inic. L - 3 přídu P] přigedu L, V, pod. Fs, przigdu Cr — 4 vnidu V] vendu L — 9 vynidu podle v. 10] vindu L, wynidechu V, gdu Cr, Fs, P, wyndu Z - 10 přijidu Jš] gidechu V, veydu L, przigdu Cr, Fs, Z, przidu P — 14 do znojemského P, Z] do zemſkeho V, do swogenskeho L, Cr, do znoymu Fs — 23 sě V] vyn. v L. Celá kapitola vynechána v C a F - 1 Ihezukrista milého L] syna bozyeho, V, Cr, Fs, P, Z - 2 osmého L] sedmeho V, Cr, Z, pateho Fs — 4 do Pořiečie L, Cr, P, pod. Z na porzieczie Fs, do porzyeczan V — 19 sláše L] poczie slati V, Cr, Fs, pod. P — 24 slibováše L] poczie slybowaty V, Fs, gie sie slibovati Cr, pod. P — 23-26 v Cr, 223
tvrdé L] dobre C a ost. — 8 dobrý L] twrdy C a ost. — 9 Zlicov (L: Zlicow) L, P, Z, V] lyczkow C, liczko F, Cr liczow Fs — 11 Vzkúřimy L a j.] wzkurzym, wzku rzym C a j. — 15 činiti L, V] uczynyty C, F — 15-28 v Cr, Fs a P vloženy na kos nec kapitoly předchozí, v. 29 a 30 v těchto rukopisech vynechány — 18 hledieše V] snaznye hledyesse C, F —27 sem musil L, V, pod. Z] musych C, F. Kapitola 78: V L samost. kap. označ. č. 75 - 1 Ciesař] inic. C — 4 s svými V aj.] swymi L — 12 Ottě podle ost. míst] otie L. 8 na nich L] na sasyech C, F, V, Z — 10 korunovati L a ost.] koronowaty C — 11 rúchu La ost.] ruſku C, F — 16 prstenem L, V, P, Z] prsten C, F, Cr -21 a 22 vynechány v Cr, Fs a P. Kapitola 79: V L kapitola neodlišena — 14 v útěšě V] wytise L (nezřetelné) - 17 zčinichu] z- v L přips. na okraji — 20 příd. 1 a 2 příd. zapsán v Cr (převzato do textu) a Fs; Jš ho nezaznamenává — 26 nepřátely V, C, F] vyn. v L — 33 vypíjiechu F a pod. j.] vypiegiechu L. 4 honiti Lea ost.] lowyty C, F — 7 u vlastní L] u wlasczi V — 7 a 8 vynech. v C — 11 honiechu L a ost.] lowyechu C, F, V — 10 zemském L, V] zemie F, vynech. v C — 12 přijieždiechu L a j. pod.] wygyedyechu C, wygiezdiechu F — 14 přěbývá- chu L] prziebudyechu V, Z, pod. F, pobudyechu C — 13 a 14 vynechány v Cr, Fs a P — 17 zčinichu V, C a větš.] cziniechu Fs — 18 sě sbydlichu L] bydlechu C a větš. — 20 zmluviechu L] wzmluwiechu V, mluwiechu C a ost. — 23-38 vynechány v Cr, Fs a P, místo nich 4 verše, P: mnozi pro ten smrad nemoczne nohy gmiechu A hoſte sie gim w tom smiegiechu. Slowutni lide tak se tehdy oblenichu, ze dobreho gmena dobywati nicz netbachu — 24 bieše L, V, F] lezyesse C — 26 dobudiechu L, V] dosty dobudyechu C, F — 27 tehdy L] drzewe C, pod. F; vyjediechu L] wyndyechu C, wynidiechu F — 28 drahně L] vyn. v C, F, V — 31 vládyčie sbožie L] nyektere wla dyczye C, F, V —32 položichu L] polozyechu C aj. — 36 před čtvrt L] przied cztwrty V, pod. F, we cztwrty C, Z —40 biskupí stolec Laj.] byskupstwo Caj. Kapitola 80: V L samost. kap., označ. č. 76 - 1 Léta] inic. L - 3 přídu P] přigedu L, V, pod. Fs, przigdu Cr — 4 vnidu V] vendu L — 9 vynidu podle v. 10] vindu L, wynidechu V, gdu Cr, Fs, P, wyndu Z - 10 přijidu Jš] gidechu V, veydu L, przigdu Cr, Fs, Z, przidu P — 14 do znojemského P, Z] do zemſkeho V, do swogenskeho L, Cr, do znoymu Fs — 23 sě V] vyn. v L. Celá kapitola vynechána v C a F - 1 Ihezukrista milého L] syna bozyeho, V, Cr, Fs, P, Z - 2 osmého L] sedmeho V, Cr, Z, pateho Fs — 4 do Pořiečie L, Cr, P, pod. Z na porzieczie Fs, do porzyeczan V — 19 sláše L] poczie slati V, Cr, Fs, pod. P — 24 slibováše L] poczie slybowaty V, Fs, gie sie slibovati Cr, pod. P — 23-26 v Cr, 223
Strana 224
Fs a P jiné čtení, P: wecze wewoda: doniz sem ziw, musim czechow żeleti, ze su sie take hrdiny mohli w tu lenoſt promieniti. Netoliko geſt sskoda iaziku czeskemu, Ale tiech hrdin sskoda gest krzestanstwu wssemu. Kapitola 81: V L samost. kap., označ. č. 77 — 1 Tehdy] inic. T; s světa V a j.] swieta L — 32 příd. 1-6 příd. zapsán ve Fs a Cr (převzato); Jš jej nezaznamenává - 32 příd. 3 přijidu] przigdu Cr, Fs - 32 příd. 4 vnidu] vendu Cr, Fs. 4 vládnieše L a ost.] wladyesse V — 8 často L] samy C a j. — 13-16 vynechány v Cr, Fs a P- 14 V: A knyez czeſky proto nan giezd mnoho czynyl, pod F, C (vyn. jězd) — 15 korunova L, V, F] coronowa C, Z — 18 viz pozn. k v. 33 a 34 — 23 bydléše L, Cr, Fs, P] przyebywasse C, pod F, honyesse V —27-36 vynech. v C — 33 a 34 ve Fs a P verše stejného znění také za v. 18, P: Ten w kratcze żiwota zby, I po niem bernart biſkupem by. Kapitola 82: V L samost. kap., označ. č. 78 — nadpis Kartasiech F] kartassiech V — 1 Léta] inic. L — 5 jdieše] biese (podtečkováním zrušeno) gdieſe L — 9 a 10 do textu převzaty z V, vyn. v L a Cr — 14 příd. 1 a 2 příd. zapsán v Cr, Fs a P (převzato); Jš jej nezaznamenává — 15 dojidu C, F] dogdu L — 16 pojidu C] pogdu L — 20 spytati zpytati L — 23 vnidu C. F] vegdu L — 24 pojidu F] pogedu L — 32 a 33 Tateři V, C] tatarzi L (jinde v L rovněž -e-) — 48 Kladskem V a ost.] klskem L — 49 a 50 převzaty z V, v L zkomoleny v jeden: do cech mnoho lidi mimo żitawu gidechu — 52 převzat z V, zkomolen: Ze se yhned ge pogechu — 53 spytáci podle v. 4] zpytaci L - 54 nedočakati podle V] v L nečitelné. 1-11 vynech. v C — 3 a 13 Kartazi L, C, Cr] kartasy F, kartassy V, Fs (13: kars thasy), Kardassi... kardasi Z, Tartarzi... kartasi P — 10 nosiechu V, F] drziechu P, Fs, Z — 14 Lomničtí L a ost. pod.] holomuczti Fs; Kartazě L] kartassa F, V, karassa C, gie Cr, Fs, pod. P — 18 ach, jich nemúdrého L] gych nemudre C, F - 25 po svém L, F] po swe C, V, Cr — 27 v Rusech L a j. pod.] w ruſy C aj.; města L] myesta welykeho holuby C, Z, V — 32 vynech. v C — 43 Čechové L a ost.] czechy C, V — 46 v L a V ojedinělé čtení, jak ukazuje F, jenž má pro lepší porozumění čtení rozšířené: a s hradu trzetie ceſty zdi ge se dielati ] a dolow k rzece ceſty dielati. y dnes vzrzis tie dwie zdi stogiece,] malymy wratci na hrad gduce] a opiet s hradu dolow gduce] na lewici ruce, C: z hradu trzetye czesty gye sye hradyty, V: a s hra du cziesti k rzyeczie zdy czynyty — 50 s svými V] s nymy C a j. — 54 nedočakati V nedoczakawaty C. Kapitola 83: V L samost. kap., označ. č. 79 — 1 Ciesař] inic. C; poslední sňem V v L nezř. — 2 Jakž to V] v L nečit. — 13 když V a ost.] bliz L — 21 po líci Cr, Fs P) vyn. v L, V, F, C — 28 bylo z V a větš.] v L nezř. — 29 v Čechách V aj.] v L nezř.; 224
Fs a P jiné čtení, P: wecze wewoda: doniz sem ziw, musim czechow żeleti, ze su sie take hrdiny mohli w tu lenoſt promieniti. Netoliko geſt sskoda iaziku czeskemu, Ale tiech hrdin sskoda gest krzestanstwu wssemu. Kapitola 81: V L samost. kap., označ. č. 77 — 1 Tehdy] inic. T; s světa V a j.] swieta L — 32 příd. 1-6 příd. zapsán ve Fs a Cr (převzato); Jš jej nezaznamenává - 32 příd. 3 přijidu] przigdu Cr, Fs - 32 příd. 4 vnidu] vendu Cr, Fs. 4 vládnieše L a ost.] wladyesse V — 8 často L] samy C a j. — 13-16 vynechány v Cr, Fs a P- 14 V: A knyez czeſky proto nan giezd mnoho czynyl, pod F, C (vyn. jězd) — 15 korunova L, V, F] coronowa C, Z — 18 viz pozn. k v. 33 a 34 — 23 bydléše L, Cr, Fs, P] przyebywasse C, pod F, honyesse V —27-36 vynech. v C — 33 a 34 ve Fs a P verše stejného znění také za v. 18, P: Ten w kratcze żiwota zby, I po niem bernart biſkupem by. Kapitola 82: V L samost. kap., označ. č. 78 — nadpis Kartasiech F] kartassiech V — 1 Léta] inic. L — 5 jdieše] biese (podtečkováním zrušeno) gdieſe L — 9 a 10 do textu převzaty z V, vyn. v L a Cr — 14 příd. 1 a 2 příd. zapsán v Cr, Fs a P (převzato); Jš jej nezaznamenává — 15 dojidu C, F] dogdu L — 16 pojidu C] pogdu L — 20 spytati zpytati L — 23 vnidu C. F] vegdu L — 24 pojidu F] pogedu L — 32 a 33 Tateři V, C] tatarzi L (jinde v L rovněž -e-) — 48 Kladskem V a ost.] klskem L — 49 a 50 převzaty z V, v L zkomoleny v jeden: do cech mnoho lidi mimo żitawu gidechu — 52 převzat z V, zkomolen: Ze se yhned ge pogechu — 53 spytáci podle v. 4] zpytaci L - 54 nedočakati podle V] v L nečitelné. 1-11 vynech. v C — 3 a 13 Kartazi L, C, Cr] kartasy F, kartassy V, Fs (13: kars thasy), Kardassi... kardasi Z, Tartarzi... kartasi P — 10 nosiechu V, F] drziechu P, Fs, Z — 14 Lomničtí L a ost. pod.] holomuczti Fs; Kartazě L] kartassa F, V, karassa C, gie Cr, Fs, pod. P — 18 ach, jich nemúdrého L] gych nemudre C, F - 25 po svém L, F] po swe C, V, Cr — 27 v Rusech L a j. pod.] w ruſy C aj.; města L] myesta welykeho holuby C, Z, V — 32 vynech. v C — 43 Čechové L a ost.] czechy C, V — 46 v L a V ojedinělé čtení, jak ukazuje F, jenž má pro lepší porozumění čtení rozšířené: a s hradu trzetie ceſty zdi ge se dielati ] a dolow k rzece ceſty dielati. y dnes vzrzis tie dwie zdi stogiece,] malymy wratci na hrad gduce] a opiet s hradu dolow gduce] na lewici ruce, C: z hradu trzetye czesty gye sye hradyty, V: a s hra du cziesti k rzyeczie zdy czynyty — 50 s svými V] s nymy C a j. — 54 nedočakati V nedoczakawaty C. Kapitola 83: V L samost. kap., označ. č. 79 — 1 Ciesař] inic. C; poslední sňem V v L nezř. — 2 Jakž to V] v L nečit. — 13 když V a ost.] bliz L — 21 po líci Cr, Fs P) vyn. v L, V, F, C — 28 bylo z V a větš.] v L nezř. — 29 v Čechách V aj.] v L nezř.; 224
Strana 225
šest Vaj.] sset L — 35 jěti C] giti L, převzato pro rým — 36 příd. 1 a 2 příd. zapsán ve Fs a P opřevzato); Jš jej neuvádí — 42 příd. 1 a 2 příd. zapsán ve Fs a P (převzato); Jš jej neuvádí — 46 příd. 1-4 příd. zapsán v L, Cr Fs a P: Jš jej neuvádí — 47 obojek V a ost.) obgek L — 49 sě V a ost. pod.] vyn. v L — 53 vyníti C a j.] vygieti L, převzato pro rým — 54 převzat z V, vyn. v L - 58 přijide C aj.] přigiede L, převzato pro rým. 18 tolik L, F] tolyku C, toliko V — 22 utřěv L] protrzyew C, F aj. — 27 s nimi L] s swymi F a ost. — 30 proto L aj.] pro ty C — 31 vecěchu L a j. pod.] rzechu C - 32 stalo L, V] stawalo C, F — 34 dámy L a j. pod.] daymy C, pod. F — 47 C: kral czyeſarzye za obogyek gye, pod. F, V, Z — 48 meč L, Fs] noz C a ost. — 50 brániti L aj.] meczem branyty C a j., mecem hagiti F. Kapitola 84: V L kap. neodlišena — 2 sstúpi jemu V] Stupi L; k dědině Bieliny V a větš.] k bielinie diediny L — 7 krovóv V] krouem L — 11 jěti V a ost. pod.] gyti L, převzato pro rým — 13 převzat z V, vyn. v L a Cr — 17 Jakž] Aykz L — 19 jsú V a ost. pod.] gsucz L, P; turnejníci V a ost. pod.] turnegici L — 21 turnejníkóm] turs neykom L; nedávaji] nedauati L — 24 třikrát V a ost.] trzikrak L. 6 ztráty L] ztrawy C, F, P, Z, nrawy V — 7 krowóv V a j.] dekuow C, pod. Cr- 8 v rozličném rúšě L aj.] w mnohych rusyech C — 10 drahé krovy L, V] deky C, drahe deky F — 9 a 10 vynechány v Cr a P, ve Fs přidány za v. 12 v jiné podobě: Hojte sie czechuom poſmiewachu, | kdiz lotrzi gim s kony draho deki drachu — 11 budieše Laj.] by C - 18 za pléšku L] za nycz C, za spili F, za wilu V —23 nynie L] nynyeyssy C, V, Z. Kapitola 85: V L samost. kap., označ. č. 80 - nadpis synem C] nyemczy V - 1 Král inic. K — 6 po čtyřechdcát C a j.] pocztyrzechdat L -16 vzrudi V a větš.] wzbudi L- 17 měst V a větš.] vyn. v L — 24 žžiechu V a větš.] zřiechu L - 29 přěd Mostem Va ost.] před mieſtem L- 39 sediechu] stogiechu (podtečkováním zrušeno) sediechu L- 45 knězě V a ost.] vyn. v L; z věžě] zzemie (škrtnuto) vieze L — 50 svázány] sswazany L — 52 syna Jarošě V a větš.] vyn. v L — 64 za v. 64 v L přidáno: rczy procz přistu pij'te. 2 v zemi La ost.] welmy C — 13 řiekáše L] rzka C a ost. — 18 zlého L, V, F] hanby C, skody Cr, Fs, P — 20 Havla L a ost.] chwala V, Z — 24 Havlovi L a ost. chwalowi V, Z, kralowi P — 27 a Havel L, V a j.] s hawlem C, F, a chwal Z — 30 Boršovo L aj.] borssowy C a j. — 34 obrániti L, Z] oprawyty C a ost. — 36 s svým synem Jarošem L] 5 swym synem V, swym zywotem C —37 milostníky L, C, F a j.] pomocznyki V, wiernymi P— 41 poslal L] poſla Ca ost.; surové L aj.] syrowe Ca j. — 45 z věžě Laj] z wyezenye C aj. — 46 u věži L a ost.] u wyezenyu C, pod. F —47 s synem míle L a j.] rady C — 49 prodachu L a ost.] proradichu V — 53 a 54 vynes 15 Dalimilova kronika 225
šest Vaj.] sset L — 35 jěti C] giti L, převzato pro rým — 36 příd. 1 a 2 příd. zapsán ve Fs a P opřevzato); Jš jej neuvádí — 42 příd. 1 a 2 příd. zapsán ve Fs a P (převzato); Jš jej neuvádí — 46 příd. 1-4 příd. zapsán v L, Cr Fs a P: Jš jej neuvádí — 47 obojek V a ost.) obgek L — 49 sě V a ost. pod.] vyn. v L — 53 vyníti C a j.] vygieti L, převzato pro rým — 54 převzat z V, vyn. v L - 58 přijide C aj.] přigiede L, převzato pro rým. 18 tolik L, F] tolyku C, toliko V — 22 utřěv L] protrzyew C, F aj. — 27 s nimi L] s swymi F a ost. — 30 proto L aj.] pro ty C — 31 vecěchu L a j. pod.] rzechu C - 32 stalo L, V] stawalo C, F — 34 dámy L a j. pod.] daymy C, pod. F — 47 C: kral czyeſarzye za obogyek gye, pod. F, V, Z — 48 meč L, Fs] noz C a ost. — 50 brániti L aj.] meczem branyty C a j., mecem hagiti F. Kapitola 84: V L kap. neodlišena — 2 sstúpi jemu V] Stupi L; k dědině Bieliny V a větš.] k bielinie diediny L — 7 krovóv V] krouem L — 11 jěti V a ost. pod.] gyti L, převzato pro rým — 13 převzat z V, vyn. v L a Cr — 17 Jakž] Aykz L — 19 jsú V a ost. pod.] gsucz L, P; turnejníci V a ost. pod.] turnegici L — 21 turnejníkóm] turs neykom L; nedávaji] nedauati L — 24 třikrát V a ost.] trzikrak L. 6 ztráty L] ztrawy C, F, P, Z, nrawy V — 7 krowóv V a j.] dekuow C, pod. Cr- 8 v rozličném rúšě L aj.] w mnohych rusyech C — 10 drahé krovy L, V] deky C, drahe deky F — 9 a 10 vynechány v Cr a P, ve Fs přidány za v. 12 v jiné podobě: Hojte sie czechuom poſmiewachu, | kdiz lotrzi gim s kony draho deki drachu — 11 budieše Laj.] by C - 18 za pléšku L] za nycz C, za spili F, za wilu V —23 nynie L] nynyeyssy C, V, Z. Kapitola 85: V L samost. kap., označ. č. 80 - nadpis synem C] nyemczy V - 1 Král inic. K — 6 po čtyřechdcát C a j.] pocztyrzechdat L -16 vzrudi V a větš.] wzbudi L- 17 měst V a větš.] vyn. v L — 24 žžiechu V a větš.] zřiechu L - 29 přěd Mostem Va ost.] před mieſtem L- 39 sediechu] stogiechu (podtečkováním zrušeno) sediechu L- 45 knězě V a ost.] vyn. v L; z věžě] zzemie (škrtnuto) vieze L — 50 svázány] sswazany L — 52 syna Jarošě V a větš.] vyn. v L — 64 za v. 64 v L přidáno: rczy procz přistu pij'te. 2 v zemi La ost.] welmy C — 13 řiekáše L] rzka C a ost. — 18 zlého L, V, F] hanby C, skody Cr, Fs, P — 20 Havla L a ost.] chwala V, Z — 24 Havlovi L a ost. chwalowi V, Z, kralowi P — 27 a Havel L, V a j.] s hawlem C, F, a chwal Z — 30 Boršovo L aj.] borssowy C a j. — 34 obrániti L, Z] oprawyty C a ost. — 36 s svým synem Jarošem L] 5 swym synem V, swym zywotem C —37 milostníky L, C, F a j.] pomocznyki V, wiernymi P— 41 poslal L] poſla Ca ost.; surové L aj.] syrowe Ca j. — 45 z věžě Laj] z wyezenye C aj. — 46 u věži L a ost.] u wyezenyu C, pod. F —47 s synem míle L a j.] rady C — 49 prodachu L a ost.] proradichu V — 53 a 54 vynes 15 Dalimilova kronika 225
Strana 226
chány v Cr, Fs a P — 59 žet L] ze tye C, V — 60 věz, žet L, V] wssye C, pod. F- 61 a 62 vynech. v C. Kapitola 86: V L samost. kap., označ. č. 81. — 1 Tehdy] inic. T. I přijeli L, V aj,] przyfly C, F aj. — 6 zjímati L a j.] zeymaty C, zgemati F- 11 ku bráňení Laj.] ku brany C aj., k obranie P, Cr — 12 zbijeteli Laj.] zbyetely C. Kapitola 87: V L samost. kap., ozn. č. 82 - 1 Léta] inic. L — 2 pětidcát] pietidetat L; druhého] přips. v L na okraji — 5 vzkřiesila] wzkrieſila L — 18 na štít (V: sczit) V a ost.] vyn. v L. I milého L, V, F] mylostyweho C — 3 žena, paní L, V, F] pany C; Cr: Swata zdiſlawa swieta snide — 8 divy L] pomoczy C, F, poti V — 9 Vojslav L] wsseslaw C, F, sdeslaw V, zdeſlaw Z, wzeſlaw Cr — 9-18 vynechány ve Fs a P — 18 klobúk L, Z] kobluk C, V. F, kobluczek Cr. Kapitola 88: V L kap. neodlišena — 2 neleně V a ost.] nauolenie L - 5 múdřějším V aj. pod.] vyn. v L — 10 převzat z V, vyn. v L — 15 přijidu C] přigdu L - 16 vynidu C] vnidu L - 16 příd. 1 a 2 příd. zapsán ve Fs a P (převzato); Jš jej neuvádí. 1-8 vynechány ve Fs a P — 4 Havla L a ost.] Jana V — 5 C: hron tu bil w radye ze wsfyech mudrzyeyfsy nazwan — 6 črvený L, pod. Cr] czerny C a ost pod. —9, 12 a 13 vynech. v C. Kapitola 89: V L samost. kap., označ. č. 83 — 1 Toho] inic. T - 8 štědřějšieho V] s tiedrži eho L — 12 převzat z V, vyn. v L; a z pohan Cr a větš.] A pohan V — 15 pány V a ost.] panny L — 21 na pěti na dcět letech] napietinadčet leteh L — 24 příd. 1 a 2 příd. zapsán v Cr, Fs a P (převzato); Jš jej nezaznamenává — 36 Cindorfu Va ost.] tyndorfu L — 38 u Cindorfa (sr. v. 36)] u tyndora L — 40 neletieše V a j.) nelesse L - 46 příd. 1-4 příd. zapsán v Cr, Fs a P (převzato); Jš jej nezazname, nává (příd. 3 a 4 shodný s v. 41 a 42, jež jsou v těchto rkpech vynechány) — 50 káže V a ost.] kažie L — 56 dobudiechu V a ost.] dobyuachu L — 60 svú V a ost.] sw L- 61 Mnoho dobrých pánóv] v L omylem dvakrát. 6 hrdinným L a j.] hrdinsskym C a j. — 8 za mladu L] Z mladu V, vyn. v C - 13 Bavoři do Čech zlodějsky L] baworsczy zlodyegy do czech C — 17 a 18 vyne chány v Cr, Fs a P — 20 na řád L, F] po rzad V a ost.; stěchu L, F] syeczechu V- 21 a 22 v Cr, Fs a P rozvedeny ve čtyři verše, P: A kdyz tak sediechu, Czechowe na to hlediechu, Ze ginoch w ssestnadczti letech oſsediwie, Czakage swe smrti strafsliwie — 23 proto L] gemu F a ost. — 25 z násilé L a j.] vyn. v C aj. — 28 v zemi L a j.] vyn. v C, V aj. — 36 Cindorfu L a větš.] Cyrndorfu C, Cyrendorffu F, zen 226
chány v Cr, Fs a P — 59 žet L] ze tye C, V — 60 věz, žet L, V] wssye C, pod. F- 61 a 62 vynech. v C. Kapitola 86: V L samost. kap., označ. č. 81. — 1 Tehdy] inic. T. I přijeli L, V aj,] przyfly C, F aj. — 6 zjímati L a j.] zeymaty C, zgemati F- 11 ku bráňení Laj.] ku brany C aj., k obranie P, Cr — 12 zbijeteli Laj.] zbyetely C. Kapitola 87: V L samost. kap., ozn. č. 82 - 1 Léta] inic. L — 2 pětidcát] pietidetat L; druhého] přips. v L na okraji — 5 vzkřiesila] wzkrieſila L — 18 na štít (V: sczit) V a ost.] vyn. v L. I milého L, V, F] mylostyweho C — 3 žena, paní L, V, F] pany C; Cr: Swata zdiſlawa swieta snide — 8 divy L] pomoczy C, F, poti V — 9 Vojslav L] wsseslaw C, F, sdeslaw V, zdeſlaw Z, wzeſlaw Cr — 9-18 vynechány ve Fs a P — 18 klobúk L, Z] kobluk C, V. F, kobluczek Cr. Kapitola 88: V L kap. neodlišena — 2 neleně V a ost.] nauolenie L - 5 múdřějším V aj. pod.] vyn. v L — 10 převzat z V, vyn. v L — 15 přijidu C] přigdu L - 16 vynidu C] vnidu L - 16 příd. 1 a 2 příd. zapsán ve Fs a P (převzato); Jš jej neuvádí. 1-8 vynechány ve Fs a P — 4 Havla L a ost.] Jana V — 5 C: hron tu bil w radye ze wsfyech mudrzyeyfsy nazwan — 6 črvený L, pod. Cr] czerny C a ost pod. —9, 12 a 13 vynech. v C. Kapitola 89: V L samost. kap., označ. č. 83 — 1 Toho] inic. T - 8 štědřějšieho V] s tiedrži eho L — 12 převzat z V, vyn. v L; a z pohan Cr a větš.] A pohan V — 15 pány V a ost.] panny L — 21 na pěti na dcět letech] napietinadčet leteh L — 24 příd. 1 a 2 příd. zapsán v Cr, Fs a P (převzato); Jš jej nezaznamenává — 36 Cindorfu Va ost.] tyndorfu L — 38 u Cindorfa (sr. v. 36)] u tyndora L — 40 neletieše V a j.) nelesse L - 46 příd. 1-4 příd. zapsán v Cr, Fs a P (převzato); Jš jej nezazname, nává (příd. 3 a 4 shodný s v. 41 a 42, jež jsou v těchto rkpech vynechány) — 50 káže V a ost.] kažie L — 56 dobudiechu V a ost.] dobyuachu L — 60 svú V a ost.] sw L- 61 Mnoho dobrých pánóv] v L omylem dvakrát. 6 hrdinným L a j.] hrdinsskym C a j. — 8 za mladu L] Z mladu V, vyn. v C - 13 Bavoři do Čech zlodějsky L] baworsczy zlodyegy do czech C — 17 a 18 vyne chány v Cr, Fs a P — 20 na řád L, F] po rzad V a ost.; stěchu L, F] syeczechu V- 21 a 22 v Cr, Fs a P rozvedeny ve čtyři verše, P: A kdyz tak sediechu, Czechowe na to hlediechu, Ze ginoch w ssestnadczti letech oſsediwie, Czakage swe smrti strafsliwie — 23 proto L] gemu F a ost. — 25 z násilé L a j.] vyn. v C aj. — 28 v zemi L a j.] vyn. v C, V aj. — 36 Cindorfu L a větš.] Cyrndorfu C, Cyrendorffu F, zen 226
Strana 227
dorffu Cr — 41 a 42 vynechány v Cr, Fs a P — 51 jěde L a j. pod.] gyde C a j. — 52 nepojěde L] newynyde C, F, V, Cr, P, newygede Z, pod. Fs — 55 a 56 vynechány v Cr, Fs a P, v nich v jiné podobě přidány na konec kap. 88 (v. t.) — V C vynech. 19-24, 29-30, 41-42, 55-62. Kapitola 90: V L samost. kap., ozn. č. 84 — 1 Léta] inic. L — 5 pojidu C] pogdu L, pogidechu V — 6 projidu podle v. 5, pro rým, v C vynech. verš] progdu L, progi dechu V — 21 zlý V a j.] vyn. v L — 25 kacieři V a ost.] lacieri L; Luciferiani F, pod. V] liti feryani L. 6 vynech. v C — 8-26 rukopisy druhé redakce (mimo L) mají zpřeházeny verše a v po= drobnostech se liší od základního čtení i od sebe navzájem, úpravy však nejsou podstatné — 16 C, F, V: procz to czynye, newyeducze - 18 v plucě L] w pluczye chodyecz C - 20 C: bylo gym to od knyezye za pokanye wzyety — 26 sú byli tak ohlásili L, pod. F, V] tak zyewyly C. Kapitola 91: V L samost. kap., ozn. č. 85 — nadpis králové] kralowie V; Margare tě podle v. 29] magretie V — 1 Potom] inic. P — 3 u Stožcě C] wstorczye L — 5 Rakú sice C] rakuſti L — 7 jidu C, F1 gdu L — 8 snidu C, F] segdu L — 14 pojědu P aj pod.] pogdu L, převzato pro rým — 15 sě V a ost. pod.] vyn. v L — 17 příd. 1-4 příd. zapsán v Cr (převzato) a Fs; Jš jej nezaznamenává — 20 naleze V a ost.] maleze L — 26 převzat z V, v L ojed. čtení odchylné: a ta j nim dieti negmiegieſje, což je v pod- Statě v. 30, v tomto rkpe chybějící — 30 převzat z V, v L vyn. (sr. pozn. k v. 26) — 33 a 34 dopl. z V, vyn. v L. 3 u Stožcě C] vſtozie F, v storsczie V, w storczye L, v storzczie Fs, v storcze P, v Strziehomie Z — 4 z Črdiha a Vejzovie (z crdiha a veyzowie) L] z czyrdyka a wey zowe C, z cirdeka a weyzowe F, Z czyrdhila a weyzowie V, z wyſsowe Cr, z Czirdika a weyzowe Fs, z czerdika a weyzowe P, z Czirdycha a z weizowe Z — 5 Rakúsicě C rakusti L, rakussice F, rakussiczi V, Rakustczi Cr, Rakusicze Fs, rakuſsi P, Rakus ssicze Z — 6 Rakúsicóv L, V, Z] rakusow C, F, ginych dobrych Cr, Fs, dobrych lidi P — 11-14 vynech. v C — 16 boje bráti L a ost. pod.] boyowaty C, F — 21 uzřieti L a j.] wydyety C a j. — 22 viděti L a ost.] ohledaty C, F — 25 a 26 vynech. v C- 27 korunova L a ost.] koronova C, Cr, Z — 30 nebieše V, Z] neymyesse C, pod. F — 29 a 30 ve Fs a P rozvedeny ve čtyři verše, P: kralowa margreta dietek nemie- giesse ] ny k nym ktera czaka bieſſe,] neb kralowna let drahnie gmieſſe, I kral rad dietky mieti chtiesse — 33 a 34 v Cr a Fs rozvedeny ve čtyři verše, Cr: A kdyz gie nicz nedachu,| Proto ſie na krale wſsiczkni kniezata rozhniewachu, I Nebo Marga reta welika vrozenim bieſse| A mezi kniezati mnoho przatel miegiesse. Kapitola 92: V L samost. kap., ozn. č. 86 - 1 Léta] inic. L — 4 proň mnoho lidí 227
dorffu Cr — 41 a 42 vynechány v Cr, Fs a P — 51 jěde L a j. pod.] gyde C a j. — 52 nepojěde L] newynyde C, F, V, Cr, P, newygede Z, pod. Fs — 55 a 56 vynechány v Cr, Fs a P, v nich v jiné podobě přidány na konec kap. 88 (v. t.) — V C vynech. 19-24, 29-30, 41-42, 55-62. Kapitola 90: V L samost. kap., ozn. č. 84 — 1 Léta] inic. L — 5 pojidu C] pogdu L, pogidechu V — 6 projidu podle v. 5, pro rým, v C vynech. verš] progdu L, progi dechu V — 21 zlý V a j.] vyn. v L — 25 kacieři V a ost.] lacieri L; Luciferiani F, pod. V] liti feryani L. 6 vynech. v C — 8-26 rukopisy druhé redakce (mimo L) mají zpřeházeny verše a v po= drobnostech se liší od základního čtení i od sebe navzájem, úpravy však nejsou podstatné — 16 C, F, V: procz to czynye, newyeducze - 18 v plucě L] w pluczye chodyecz C - 20 C: bylo gym to od knyezye za pokanye wzyety — 26 sú byli tak ohlásili L, pod. F, V] tak zyewyly C. Kapitola 91: V L samost. kap., ozn. č. 85 — nadpis králové] kralowie V; Margare tě podle v. 29] magretie V — 1 Potom] inic. P — 3 u Stožcě C] wstorczye L — 5 Rakú sice C] rakuſti L — 7 jidu C, F1 gdu L — 8 snidu C, F] segdu L — 14 pojědu P aj pod.] pogdu L, převzato pro rým — 15 sě V a ost. pod.] vyn. v L — 17 příd. 1-4 příd. zapsán v Cr (převzato) a Fs; Jš jej nezaznamenává — 20 naleze V a ost.] maleze L — 26 převzat z V, v L ojed. čtení odchylné: a ta j nim dieti negmiegieſje, což je v pod- Statě v. 30, v tomto rkpe chybějící — 30 převzat z V, v L vyn. (sr. pozn. k v. 26) — 33 a 34 dopl. z V, vyn. v L. 3 u Stožcě C] vſtozie F, v storsczie V, w storczye L, v storzczie Fs, v storcze P, v Strziehomie Z — 4 z Črdiha a Vejzovie (z crdiha a veyzowie) L] z czyrdyka a wey zowe C, z cirdeka a weyzowe F, Z czyrdhila a weyzowie V, z wyſsowe Cr, z Czirdika a weyzowe Fs, z czerdika a weyzowe P, z Czirdycha a z weizowe Z — 5 Rakúsicě C rakusti L, rakussice F, rakussiczi V, Rakustczi Cr, Rakusicze Fs, rakuſsi P, Rakus ssicze Z — 6 Rakúsicóv L, V, Z] rakusow C, F, ginych dobrych Cr, Fs, dobrych lidi P — 11-14 vynech. v C — 16 boje bráti L a ost. pod.] boyowaty C, F — 21 uzřieti L a j.] wydyety C a j. — 22 viděti L a ost.] ohledaty C, F — 25 a 26 vynech. v C- 27 korunova L a ost.] koronova C, Cr, Z — 30 nebieše V, Z] neymyesse C, pod. F — 29 a 30 ve Fs a P rozvedeny ve čtyři verše, P: kralowa margreta dietek nemie- giesse ] ny k nym ktera czaka bieſſe,] neb kralowna let drahnie gmieſſe, I kral rad dietky mieti chtiesse — 33 a 34 v Cr a Fs rozvedeny ve čtyři verše, Cr: A kdyz gie nicz nedachu,| Proto ſie na krale wſsiczkni kniezata rozhniewachu, I Nebo Marga reta welika vrozenim bieſse| A mezi kniezati mnoho przatel miegiesse. Kapitola 92: V L samost. kap., ozn. č. 86 - 1 Léta] inic. L — 4 proň mnoho lidí 227
Strana 228
v zemi V] vyn. v L — 23 a 24 jmene dobrého a jímž by dobyl sobě] dopl. z V ve shodě s ost., vyn. v L — 42 jim V, C, F] vyn. v L — 54 příd. 1 a 2 příd. zapsán v Cr (jen 1. v.), Fs a P (převzato); Jš jej nezaznamenává — 57 s Rudoltem C a j.] vyn. v L, V — 65 stanu V a větš.] stawu L — 66 příd. 1 a 2 příd. zapsán v Cr, Fs a P (převzato); Jš jej nezaznamenává - 69 Rufa] ruffa L. 4 C: proto mnoho lydy mrzyeſſe, F: proto mnoho lidi a naywiecz plznan mrzieſse — 13 a 14 vynechány v Cr, Fs a P — 14 ny L] gi F, V, vyn. v C, Z - 17 vši zemi L' wssye swe zemye C a větš. pod. — 18 da L a j.] wzda C, V, F — 24 a jímž by dobyl sobě V] take C, y take F — 25 by byl mohl L, V] by mohl C — 27 C: y gye sye kral swych tupyty, pod. F — 29 rytieřě mezi rytieři L] rytyerzye C a ost. pod. — 30 s úšcké- ho L, C, F] s usseho V, z liczkeho Cr, Fs; hradiště L a větš.] hradowyscze C — 31 Budiovicè (Budiowice) L] Budyeyowyczye C, Budiuoiowice F, Budieyowiczie V, Budie= iowicze Z, Budiegewiczie Cr, Budieyowicze Fs, budiwogowicze P; Cěčovi (ċieczowi) L] czechowy C, Fs, Z, F czyeczowi V, Cr, czietowy P — 43-48 v Cr, Fs a P vloženy až za v. 56 — 50 zaváleji L] zawalyu C, zawalim F, Zawalem V, Z, vczinim Cr, Fs a P — 51 povlakú L, Cr] pawlaku C a ost., oponu Fs; postřieti L, V, F, P, Z] przystrzyety C, Cr -56 sě L aj.] gye C — 57 s svú bratří L, V] swu bratrzy s rudoltem C, s swu bratrzi a s rudoltem F — 65 přičiniti L] przystawyty C a ost. — 66 chci zabit býti L a ost.] sye dam zabyty C - 71 Jezukrista našeho L] syna bozyeho C. Kapitola 93: V L samost. kap., neoznač. — 1 Rudolt] inic. R — 2 bramburský C a větš.] brandenburský V, vyn. v L - 6 do Sas V a ost.] do zemie L - 15 mířiti C a větš.] mierziti L — 18 příd. 1 a 2 příd. zapsán ve Fs a P (převzato); Jš jej nezazna- menává — 24 vojensky V, F, C] rogensky L -33 Jeho V a ost.] Goho L — 41 převzar z V, vyn. L — 44 jě V, C, pod. F] vyn. v L — 46 zaznamenán jen v Jš, Jireček jej do textu nepřijal, proto má u něho tato kap. lichý počet veršů — 51 od měštan] do mie]stian L. I jide L, P] pogyde C, F, V — 6 vzieti L, V a ost. (ve F chybně vze)] nesty C — 9 Němcě L] mnoho nyemczow C, rozliczne niemce F a větš. pod. — 10 Němcové L. myesczene C a větš. pod. — 12 jímajíce L] zgemucze C, Gmuce F, Cr, Fs, P, Zge- mucze V; vymučiechu L, V] wypudyechu C, F — 15 mířiti C, F, pod. L] mstyti V — 19 z Lipníka L a ost.] z lipnicie Cr, pod. Z — 20 Jablonský L a ost.] z Jablonne Cr — 21 v Albrechticích L, Z] w albyrzyczych C, w albrechtczi F, z albrechticz V — 22 u Bořiměvsi (v borzimie wsy) L] v horymywffy C, v horzimyewssy F, Z uhrzyny wſſi V, w horzimiewssi Z, vyn. v Cr, Fs a P; Vhřešcovský (whrzes czows sky) L] wrzyeſkowſky C, wrzeſkowſky F, wizieczowſki V, wrzieſſtowſkij Z, vyn. v Cr, Fs a P - 23 Višemburský (vys'embursky) L] wyssembursky C, wisembursky F, wye- ssenburski V, wiſmburskij Z, vyn. v Cr, Fs a P; Petráň (petran) L] Petrman F, Beltram V, Spaczman Cr, vyn. v C, Fs a P; Zebincký (żebinczky) L] ssebynsky F, zebynſki V, żebinsky Cr, zemskij Z, vyn. ve Fs a P — 28 ran L] razow C aj. — 32 228
v zemi V] vyn. v L — 23 a 24 jmene dobrého a jímž by dobyl sobě] dopl. z V ve shodě s ost., vyn. v L — 42 jim V, C, F] vyn. v L — 54 příd. 1 a 2 příd. zapsán v Cr (jen 1. v.), Fs a P (převzato); Jš jej nezaznamenává — 57 s Rudoltem C a j.] vyn. v L, V — 65 stanu V a větš.] stawu L — 66 příd. 1 a 2 příd. zapsán v Cr, Fs a P (převzato); Jš jej nezaznamenává - 69 Rufa] ruffa L. 4 C: proto mnoho lydy mrzyeſſe, F: proto mnoho lidi a naywiecz plznan mrzieſse — 13 a 14 vynechány v Cr, Fs a P — 14 ny L] gi F, V, vyn. v C, Z - 17 vši zemi L' wssye swe zemye C a větš. pod. — 18 da L a j.] wzda C, V, F — 24 a jímž by dobyl sobě V] take C, y take F — 25 by byl mohl L, V] by mohl C — 27 C: y gye sye kral swych tupyty, pod. F — 29 rytieřě mezi rytieři L] rytyerzye C a ost. pod. — 30 s úšcké- ho L, C, F] s usseho V, z liczkeho Cr, Fs; hradiště L a větš.] hradowyscze C — 31 Budiovicè (Budiowice) L] Budyeyowyczye C, Budiuoiowice F, Budieyowiczie V, Budie= iowicze Z, Budiegewiczie Cr, Budieyowicze Fs, budiwogowicze P; Cěčovi (ċieczowi) L] czechowy C, Fs, Z, F czyeczowi V, Cr, czietowy P — 43-48 v Cr, Fs a P vloženy až za v. 56 — 50 zaváleji L] zawalyu C, zawalim F, Zawalem V, Z, vczinim Cr, Fs a P — 51 povlakú L, Cr] pawlaku C a ost., oponu Fs; postřieti L, V, F, P, Z] przystrzyety C, Cr -56 sě L aj.] gye C — 57 s svú bratří L, V] swu bratrzy s rudoltem C, s swu bratrzi a s rudoltem F — 65 přičiniti L] przystawyty C a ost. — 66 chci zabit býti L a ost.] sye dam zabyty C - 71 Jezukrista našeho L] syna bozyeho C. Kapitola 93: V L samost. kap., neoznač. — 1 Rudolt] inic. R — 2 bramburský C a větš.] brandenburský V, vyn. v L - 6 do Sas V a ost.] do zemie L - 15 mířiti C a větš.] mierziti L — 18 příd. 1 a 2 příd. zapsán ve Fs a P (převzato); Jš jej nezazna- menává — 24 vojensky V, F, C] rogensky L -33 Jeho V a ost.] Goho L — 41 převzar z V, vyn. L — 44 jě V, C, pod. F] vyn. v L — 46 zaznamenán jen v Jš, Jireček jej do textu nepřijal, proto má u něho tato kap. lichý počet veršů — 51 od měštan] do mie]stian L. I jide L, P] pogyde C, F, V — 6 vzieti L, V a ost. (ve F chybně vze)] nesty C — 9 Němcě L] mnoho nyemczow C, rozliczne niemce F a větš. pod. — 10 Němcové L. myesczene C a větš. pod. — 12 jímajíce L] zgemucze C, Gmuce F, Cr, Fs, P, Zge- mucze V; vymučiechu L, V] wypudyechu C, F — 15 mířiti C, F, pod. L] mstyti V — 19 z Lipníka L a ost.] z lipnicie Cr, pod. Z — 20 Jablonský L a ost.] z Jablonne Cr — 21 v Albrechticích L, Z] w albyrzyczych C, w albrechtczi F, z albrechticz V — 22 u Bořiměvsi (v borzimie wsy) L] v horymywffy C, v horzimyewssy F, Z uhrzyny wſſi V, w horzimiewssi Z, vyn. v Cr, Fs a P; Vhřešcovský (whrzes czows sky) L] wrzyeſkowſky C, wrzeſkowſky F, wizieczowſki V, wrzieſſtowſkij Z, vyn. v Cr, Fs a P - 23 Višemburský (vys'embursky) L] wyssembursky C, wisembursky F, wye- ssenburski V, wiſmburskij Z, vyn. v Cr, Fs a P; Petráň (petran) L] Petrman F, Beltram V, Spaczman Cr, vyn. v C, Fs a P; Zebincký (żebinczky) L] ssebynsky F, zebynſki V, żebinsky Cr, zemskij Z, vyn. ve Fs a P — 28 ran L] razow C aj. — 32 228
Strana 229
Vyviňte sě L] wrtnyete sye C, V, pod. F — 33 vítězováchu L] wychozowachu C, F — 34 všickni slovo L] wſſyu chwalu C, pod. F, wſsichny chwalu V; dáváchu L] wzda wachu C, F, V — 35 Němci s Čechy L] czechowe s nyemczy C, F, czechi s nyemczi V - 38 rázóm L] ranam C, F, V - 39 uzřěchu L, V] wzwyedyechu C, wziediechu F — 40 dadiechu L] otdadiechu V, F, pod. C — 42 Jetřichem L] dyetrzychem C, F, V — 44 kdež L, V] kdez koly C, F — 19-52 vynechány ve Fs a P, od v. 23 také v Cr, v P vynechány dále v. 53 a 54. Kapitola 94: V L jako samost. kap., neoznač. — 1 Po] inic. P — 2 v Čechách; pravie, to léto bylo] dopl. z V, vyn. v L — 14 příd. 1-4 příd. zapsán v Cr, Fs a P (převzato); Jš jej zaznamenává — 17 krakovského P, Z] kralowskeho L a j., o oprávnění čtení kras kovského svědčí souvislost a něm. překlad — 18 pomořanského C, F] pomrawskeho Laj.; poznaňského C, F, Vl poznawſkeho L; a královstvie poznaňského] vyn. v Cr, Fs, Pa Z, Jireček bere tato slova za zvláštní verš, proto má tato kapitola u něho lichý počet veršů — 27 a 28 převzaty z V, vyn. v L. 4 a hróza L, V] az hroza C, F - 7 přěs cělý den L, F] vyn. v C, V - 8 desět i viece L] wyecze nez desyet C, V, pod. F, Z, po dessieti Cr, Fs, P — 9 úroda L] zyzn C a ost. pod. (většinou zkomoleno) — 13 od Němcóv L] od czyzozemczow C a ost. pod.; učisti L] wyprawy C a ost. — 14 C: dobry pokoy w zemy vprawy, větš. pod. — 21 siraský L, P] Syraczky Cr, Fs, syraczky C a ost. — 22 jíti L, Vl gyety C a ost. pod. — 23 Přěd Sirazí L] przyed syrazem C a ost. pod. — 28 F tu má tento přídavek: Tehdy take geden w zemy biesse,] ten czachowecz slouiesse. Ten tak weliky kolecz biesse, ze mu w zemy rownie nebieſse. I Ten pro swe welike klanie | obdrzal byl czest y sbozie. ] buoh mu day s sebu wieczne przebyuanie. Kapitola 95: V L samost. kap., neoznač. — 1 Pak] inic. P — 7 S volí V a ost.] Zwoli L - 8 doby V a ost.] A doby L — 9 u pokoji V a j.] vbogi L - 11 a 12 zákonóm P, Cr, Z] vyn. v L, zakonnykom C; stavieše, almužny veliké] převzato z V ve shodě s větš., vyn. v L - 15 úřadě V a ost.] řadie L — 21 Sirotci V a ost. pod.] syrotky L- 26 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L, Cr; Jš jej uvádí — 26 příd. 1 z zbožie] žbožie L ze zbozie Cr. 2 korunu L a ost.] koronu C — 7 a 8 vynechány v Cr, Fs a P — 10 bohu čest L] bozy czest C a ost. pod. - 11 mnohým (P: zákonóm) L] rozlycznym zakonnykom C, rozlicznymy zakony F, V — 13 poslúcháše L, V] rad posluchasse C, F - 15 a 16 vynechány v Cr, Fs a P— 21 Sirotci V a ost. (L: Syrotky)] syrotczye C — 24 pokynieše La ost.] poruczyesse C, Fs, Z. Kapitola 96: V L kap. neodlišena — 10 Albrechtovi lidí C a j.] Albertowu lidu L (ale ve v. 19, 21, 23 i L Albrecht) — 11 zjevné] veli (podtečkováním zrušeno) zgewne 229
Vyviňte sě L] wrtnyete sye C, V, pod. F — 33 vítězováchu L] wychozowachu C, F — 34 všickni slovo L] wſſyu chwalu C, pod. F, wſsichny chwalu V; dáváchu L] wzda wachu C, F, V — 35 Němci s Čechy L] czechowe s nyemczy C, F, czechi s nyemczi V - 38 rázóm L] ranam C, F, V - 39 uzřěchu L, V] wzwyedyechu C, wziediechu F — 40 dadiechu L] otdadiechu V, F, pod. C — 42 Jetřichem L] dyetrzychem C, F, V — 44 kdež L, V] kdez koly C, F — 19-52 vynechány ve Fs a P, od v. 23 také v Cr, v P vynechány dále v. 53 a 54. Kapitola 94: V L jako samost. kap., neoznač. — 1 Po] inic. P — 2 v Čechách; pravie, to léto bylo] dopl. z V, vyn. v L — 14 příd. 1-4 příd. zapsán v Cr, Fs a P (převzato); Jš jej zaznamenává — 17 krakovského P, Z] kralowskeho L a j., o oprávnění čtení kras kovského svědčí souvislost a něm. překlad — 18 pomořanského C, F] pomrawskeho Laj.; poznaňského C, F, Vl poznawſkeho L; a královstvie poznaňského] vyn. v Cr, Fs, Pa Z, Jireček bere tato slova za zvláštní verš, proto má tato kapitola u něho lichý počet veršů — 27 a 28 převzaty z V, vyn. v L. 4 a hróza L, V] az hroza C, F - 7 přěs cělý den L, F] vyn. v C, V - 8 desět i viece L] wyecze nez desyet C, V, pod. F, Z, po dessieti Cr, Fs, P — 9 úroda L] zyzn C a ost. pod. (většinou zkomoleno) — 13 od Němcóv L] od czyzozemczow C a ost. pod.; učisti L] wyprawy C a ost. — 14 C: dobry pokoy w zemy vprawy, větš. pod. — 21 siraský L, P] Syraczky Cr, Fs, syraczky C a ost. — 22 jíti L, Vl gyety C a ost. pod. — 23 Přěd Sirazí L] przyed syrazem C a ost. pod. — 28 F tu má tento přídavek: Tehdy take geden w zemy biesse,] ten czachowecz slouiesse. Ten tak weliky kolecz biesse, ze mu w zemy rownie nebieſse. I Ten pro swe welike klanie | obdrzal byl czest y sbozie. ] buoh mu day s sebu wieczne przebyuanie. Kapitola 95: V L samost. kap., neoznač. — 1 Pak] inic. P — 7 S volí V a ost.] Zwoli L - 8 doby V a ost.] A doby L — 9 u pokoji V a j.] vbogi L - 11 a 12 zákonóm P, Cr, Z] vyn. v L, zakonnykom C; stavieše, almužny veliké] převzato z V ve shodě s větš., vyn. v L - 15 úřadě V a ost.] řadie L — 21 Sirotci V a ost. pod.] syrotky L- 26 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L, Cr; Jš jej uvádí — 26 příd. 1 z zbožie] žbožie L ze zbozie Cr. 2 korunu L a ost.] koronu C — 7 a 8 vynechány v Cr, Fs a P — 10 bohu čest L] bozy czest C a ost. pod. - 11 mnohým (P: zákonóm) L] rozlycznym zakonnykom C, rozlicznymy zakony F, V — 13 poslúcháše L, V] rad posluchasse C, F - 15 a 16 vynechány v Cr, Fs a P— 21 Sirotci V a ost. (L: Syrotky)] syrotczye C — 24 pokynieše La ost.] poruczyesse C, Fs, Z. Kapitola 96: V L kap. neodlišena — 10 Albrechtovi lidí C a j.] Albertowu lidu L (ale ve v. 19, 21, 23 i L Albrecht) — 11 zjevné] veli (podtečkováním zrušeno) zgewne 229
Strana 230
L — 12 božieho V] božie velike L — 13 ohlúpen V a j.] oblupen L - 15 s Čechy V a ost.] a (nadepsáno dodatečně) čechy L - 16 Švábi] sswaby L — 17 a 18 zařazeny podle C, V, F; vL, Cr, Fs až za v. 22— 20 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L, Cr, Fs; Jš jej nezas znamenává — 26 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L, Cr, Fs a P; Jš jej zaznamenává — 26 příd. 2 z své P, Fs] swe L. 4 ve všem L a větš.] welmy C — 8 a 9 věrné L] wyernych C, F, V, Z - 12 božieho L, V] bozyeho syna C, F — 14 za přietele L, F] za przyetel C, V - 16 Ojieřovic L' smyl C a ost. — 17 a 18 v L, Cr, Fs až za v. 22, v Pvyn. — 18 Jan L] knyez yan skupy C, V - 20 královým zlatem L] czeskym strzyebrem y (V: a) zlatem C, F, V -21 C: poczyechu nyemczy myesczyene lyſty slaty, V: pocziechu nyemeczsti miesczene k nyemu liſti slati — 26 vzdáti L] w swey zemy wzdaty C, F, V — 27 královi L, Cr, Fs, P] kralowy czeskemu C a ost. — 28 C: ze w swey radye nyemczye meygyesse, pod. F, V -30 král říský L, Cr, Fs P] albrecht C, F, V, Z. Kapitola 97: V L samost. kap., neoznač. — 1 Král] inic. K — 15 z Strážě F a j. pod. straže L; a V a ost.] vyn. v L — 17 Dětoch C, F] dieth hoch L (th lze číst i ch) — 20 během V a ost.] wrchem L. 2 korunován L a j.] coronowan C a j. — 4 do Uherska L] do uher k synu C, F, k synu do uher V, Z, do syna do uher Cr, Fs, P — 5 jediného L a ost.] gedno toho V, gedynkeho C, F — 9 Vjev L, V a větš.] wgye C — 10 i korunu i syna L] y s korunu syna C, F, V—15-18 vynechány v Cr, Fs a P- 16 páknúti L, V, F, Z] pachnuty C- 17 Dětoch z Hořepníka L, pod. C, F, Z] Pan benefs z welefsyna V; Němcóv u mále pobi L] pycznykow v male swabſkych poby C — 21�24 vynechány v Cr, Fs a P — 23 a 24 vynech. v C — 21 u Švábóv L, V, Z] wzdy o sswabyech C, w Sswabiech F — 26 král L] kral czeſky C a j. pod.; a pak v smrt vnide L] wnyde V, upad, smrti neugyde C, F - 28 porúčiem L a j.] poruczymy C, poruczyemi V. Kapitola 98: V L samost. kap., neoznač. - 1 V skóřě] inic. W — 4 do Uher C, F] vyn. v L, V - 7 tři V a ost.] drži L - 8 sestřencě] durynky (podtečkováním zrušeno) sestrence L — 9 vojnu V a j.] noviny L; Krakova Cr a j.] kralowa L, V —12 vynidu C] vindu L aj. pod. — 12 příd. 1 a 2 příd. zapsán v Cr, Fs a P (převzato); Jš jej zazna menává - 13 jiného V a ost.] gine L. 1a 2 C: Skuro potom kral waczlaw ſnyde, I potom syn yeho waczlaw kral vherſky wznyde — 3 a 4 vynechány v Cr, Fs a P— 5 k dobrému L a j.] k dobru C aj. — 9 na vojnu C, F, V, Z] na noviny L, wogensky Cr, Fs, P—I1 u poledne L] o poledny C a ost. pod. — 12 vnide Laj.] przygyde C aj. — 15 a 16 vynechány v Cr, Fs a P- 18 učiní La ost.] czynyesse C, F — 21 velmi brzo L] brzo V, vyn. v C; velmi túha L a ost.] tuha C, F — 23 a 24 v Cr, Fs a P rozvedeny ve čtyři verše, P: Jako chtie kralowi na wzchod pomoczi, I Y zbawi geho moczi,| Nożem gemu hrdlo przetaſi, | vcziniw to 230
L — 12 božieho V] božie velike L — 13 ohlúpen V a j.] oblupen L - 15 s Čechy V a ost.] a (nadepsáno dodatečně) čechy L - 16 Švábi] sswaby L — 17 a 18 zařazeny podle C, V, F; vL, Cr, Fs až za v. 22— 20 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L, Cr, Fs; Jš jej nezas znamenává — 26 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L, Cr, Fs a P; Jš jej zaznamenává — 26 příd. 2 z své P, Fs] swe L. 4 ve všem L a větš.] welmy C — 8 a 9 věrné L] wyernych C, F, V, Z - 12 božieho L, V] bozyeho syna C, F — 14 za přietele L, F] za przyetel C, V - 16 Ojieřovic L' smyl C a ost. — 17 a 18 v L, Cr, Fs až za v. 22, v Pvyn. — 18 Jan L] knyez yan skupy C, V - 20 královým zlatem L] czeskym strzyebrem y (V: a) zlatem C, F, V -21 C: poczyechu nyemczy myesczyene lyſty slaty, V: pocziechu nyemeczsti miesczene k nyemu liſti slati — 26 vzdáti L] w swey zemy wzdaty C, F, V — 27 královi L, Cr, Fs, P] kralowy czeskemu C a ost. — 28 C: ze w swey radye nyemczye meygyesse, pod. F, V -30 král říský L, Cr, Fs P] albrecht C, F, V, Z. Kapitola 97: V L samost. kap., neoznač. — 1 Král] inic. K — 15 z Strážě F a j. pod. straže L; a V a ost.] vyn. v L — 17 Dětoch C, F] dieth hoch L (th lze číst i ch) — 20 během V a ost.] wrchem L. 2 korunován L a j.] coronowan C a j. — 4 do Uherska L] do uher k synu C, F, k synu do uher V, Z, do syna do uher Cr, Fs, P — 5 jediného L a ost.] gedno toho V, gedynkeho C, F — 9 Vjev L, V a větš.] wgye C — 10 i korunu i syna L] y s korunu syna C, F, V—15-18 vynechány v Cr, Fs a P- 16 páknúti L, V, F, Z] pachnuty C- 17 Dětoch z Hořepníka L, pod. C, F, Z] Pan benefs z welefsyna V; Němcóv u mále pobi L] pycznykow v male swabſkych poby C — 21�24 vynechány v Cr, Fs a P — 23 a 24 vynech. v C — 21 u Švábóv L, V, Z] wzdy o sswabyech C, w Sswabiech F — 26 král L] kral czeſky C a j. pod.; a pak v smrt vnide L] wnyde V, upad, smrti neugyde C, F - 28 porúčiem L a j.] poruczymy C, poruczyemi V. Kapitola 98: V L samost. kap., neoznač. - 1 V skóřě] inic. W — 4 do Uher C, F] vyn. v L, V - 7 tři V a ost.] drži L - 8 sestřencě] durynky (podtečkováním zrušeno) sestrence L — 9 vojnu V a j.] noviny L; Krakova Cr a j.] kralowa L, V —12 vynidu C] vindu L aj. pod. — 12 příd. 1 a 2 příd. zapsán v Cr, Fs a P (převzato); Jš jej zazna menává - 13 jiného V a ost.] gine L. 1a 2 C: Skuro potom kral waczlaw ſnyde, I potom syn yeho waczlaw kral vherſky wznyde — 3 a 4 vynechány v Cr, Fs a P— 5 k dobrému L a j.] k dobru C aj. — 9 na vojnu C, F, V, Z] na noviny L, wogensky Cr, Fs, P—I1 u poledne L] o poledny C a ost. pod. — 12 vnide Laj.] przygyde C aj. — 15 a 16 vynechány v Cr, Fs a P- 18 učiní La ost.] czynyesse C, F — 21 velmi brzo L] brzo V, vyn. v C; velmi túha L a ost.] tuha C, F — 23 a 24 v Cr, Fs a P rozvedeny ve čtyři verše, P: Jako chtie kralowi na wzchod pomoczi, I Y zbawi geho moczi,| Nożem gemu hrdlo przetaſi, | vcziniw to 230
Strana 231
z sieny sie wytassi — 24 nožem L, V] vyn. v C — 28 velikymi dary L, V a ost.] welmy C, F; nedařilo L] darzylo C a ost., bylo darzylo V — 32 vynech. v C — 39 chopichu L, V, Z] yechu C, F, stawichu Cr, Fs, P; a ihned zlého zabichu čte se jen ve V a L- 39-42 v Cr, Fs a P přepracovány a rozšířeny, P: Durinka na bieze stawichu| A geho ynhed zabichu. Kdyz geho tielo psi roztrhachu, ] Ruky, giz krale zabil, nechachu. Psi po vlicziech gi nosiechu| A snieſti gie nerodiechu — 43 Česká čest spade L, V, Z] vyn. v C, Ceſka czeſt tu snyde, kdiz taka smrt kraly przigide F, To sie sta Cr, Fs, To se zle sta P. Kapitola 99: V L samost. kap., neoznač. — 1 Cožť] inic. C - 16 Václavovny V, C aj.] vaczlavovy L — 26 zlá Paj.] czla L — 28 hledáše V a ost.] hledieſe L. 2 volichu L a j.] zwolychu C a j. — 6 pány větčie L, V a j. pod.] czeſke pany C a j. — 9 Jana Vartmberského L] wartmberského V, wartnberskeho C, F, Gindrzie cha lipskeho Cr, Fs, P, Z - 10 Jindřicha Lipského L, C, F, Vl Jana Strazskeho Cr, Fs, P, Jana wartmberskeho Z — 17 s Prahy L a ost. pod.] s hradu prahy C, F, s hradu Z — 19 sirým L] sirym pannam P, swym pannam C, F, V - 22 v Ohražděvicích L] wuohrahzdyegowyczych C, v horazdiegouic F, w horazdiegowiczich V, w horaz= diewiczich Cr, P, Z, v horazdgiewicz Fs — 23 a 24 vynech. v C — 26 zla Paj.] we= lyka C — 33 šlechtic L] vyn. v C, F, V, Z - 33-36 vynechány v Cr, Fs a P— 34 přietel L] nelſtywy przyetel C, F, V, pod. Z; svého L, V] czeskeho C, F, Z — 36 kraj L, V, F, Z] hrad C. Kapitola 100: V L samost. kap., neoznač. — 1 Pak] inic. P — 6 rád] rad L; muž Cr] muzik L; býti chtieše] v L přehozeno, oprav. pro rým — 33 v L poč. kap. bez čísla; Sta] inic. S — 38 příd. 1 a 2 příd. zapsán v Cr, Fs a P (převzato); Jš jej zaznamenává — 39 Turovem V, Cr, P, Z] tyrzowem L, Turnowem F, Fs; s Šváby F] s waby L — 40 vnidu V a j.] veydu L — 42 příd. 1 a 2 příd. zapsán v Cr, Fs a P (převzato); Jš ej zaznamenává — 46 vězňóv V a ost.] niemcow L. 3 královú L] kralownu C a ost. — 4 Vaňek L] waczlaw C, F, Z - 3 a 4 vynechány v Cr, Fs a P, vloženy za v. 6 změněné, P: Neb tomu kniezi byl kral na woynu geda zemi wzdal I a gemu byl swu seſtru dal — 6 muž Cr] muz sit C, V a j. — 8 přijev L a ost.] przygyed C, pod. F — 9-12 vynechány v Cr, Fs a P - 12 a čest L, V tyem czeſt C, F — 14 Jan L a ost.] beness C, F — 17 podjidešta L] podgyesta C, F, V — 18 nebyšta L] nebyeſta C a ost. pod. — 22 jíti L, V a j.] gyety C, pod. P - 26 doskončěchu L, V a j.] dokonachu C, F — 31 tím veršem se končí C- 41 mnoho Švábóm L] mnoho swabow F, mnohu swabow V — 46 přivodieše L. wedyesse V, F. Kapitola 101: V L jako samost. kap., neoznač. — 1 Na] inic. N - 10 příd. 1 a 2 příd. zapsán ve Fs, Cr a P (převzato); Jš jej zaznamenává — 12 rozkludi F] rozklidi L, 231
z sieny sie wytassi — 24 nožem L, V] vyn. v C — 28 velikymi dary L, V a ost.] welmy C, F; nedařilo L] darzylo C a ost., bylo darzylo V — 32 vynech. v C — 39 chopichu L, V, Z] yechu C, F, stawichu Cr, Fs, P; a ihned zlého zabichu čte se jen ve V a L- 39-42 v Cr, Fs a P přepracovány a rozšířeny, P: Durinka na bieze stawichu| A geho ynhed zabichu. Kdyz geho tielo psi roztrhachu, ] Ruky, giz krale zabil, nechachu. Psi po vlicziech gi nosiechu| A snieſti gie nerodiechu — 43 Česká čest spade L, V, Z] vyn. v C, Ceſka czeſt tu snyde, kdiz taka smrt kraly przigide F, To sie sta Cr, Fs, To se zle sta P. Kapitola 99: V L samost. kap., neoznač. — 1 Cožť] inic. C - 16 Václavovny V, C aj.] vaczlavovy L — 26 zlá Paj.] czla L — 28 hledáše V a ost.] hledieſe L. 2 volichu L a j.] zwolychu C a j. — 6 pány větčie L, V a j. pod.] czeſke pany C a j. — 9 Jana Vartmberského L] wartmberského V, wartnberskeho C, F, Gindrzie cha lipskeho Cr, Fs, P, Z - 10 Jindřicha Lipského L, C, F, Vl Jana Strazskeho Cr, Fs, P, Jana wartmberskeho Z — 17 s Prahy L a ost. pod.] s hradu prahy C, F, s hradu Z — 19 sirým L] sirym pannam P, swym pannam C, F, V - 22 v Ohražděvicích L] wuohrahzdyegowyczych C, v horazdiegouic F, w horazdiegowiczich V, w horaz= diewiczich Cr, P, Z, v horazdgiewicz Fs — 23 a 24 vynech. v C — 26 zla Paj.] we= lyka C — 33 šlechtic L] vyn. v C, F, V, Z - 33-36 vynechány v Cr, Fs a P— 34 přietel L] nelſtywy przyetel C, F, V, pod. Z; svého L, V] czeskeho C, F, Z — 36 kraj L, V, F, Z] hrad C. Kapitola 100: V L samost. kap., neoznač. — 1 Pak] inic. P — 6 rád] rad L; muž Cr] muzik L; býti chtieše] v L přehozeno, oprav. pro rým — 33 v L poč. kap. bez čísla; Sta] inic. S — 38 příd. 1 a 2 příd. zapsán v Cr, Fs a P (převzato); Jš jej zaznamenává — 39 Turovem V, Cr, P, Z] tyrzowem L, Turnowem F, Fs; s Šváby F] s waby L — 40 vnidu V a j.] veydu L — 42 příd. 1 a 2 příd. zapsán v Cr, Fs a P (převzato); Jš ej zaznamenává — 46 vězňóv V a ost.] niemcow L. 3 královú L] kralownu C a ost. — 4 Vaňek L] waczlaw C, F, Z - 3 a 4 vynechány v Cr, Fs a P, vloženy za v. 6 změněné, P: Neb tomu kniezi byl kral na woynu geda zemi wzdal I a gemu byl swu seſtru dal — 6 muž Cr] muz sit C, V a j. — 8 přijev L a ost.] przygyed C, pod. F — 9-12 vynechány v Cr, Fs a P - 12 a čest L, V tyem czeſt C, F — 14 Jan L a ost.] beness C, F — 17 podjidešta L] podgyesta C, F, V — 18 nebyšta L] nebyeſta C a ost. pod. — 22 jíti L, V a j.] gyety C, pod. P - 26 doskončěchu L, V a j.] dokonachu C, F — 31 tím veršem se končí C- 41 mnoho Švábóm L] mnoho swabow F, mnohu swabow V — 46 přivodieše L. wedyesse V, F. Kapitola 101: V L jako samost. kap., neoznač. — 1 Na] inic. N - 10 příd. 1 a 2 příd. zapsán ve Fs, Cr a P (převzato); Jš jej zaznamenává — 12 rozkludi F] rozklidi L, 231
Strana 232
přijato pro rým — 13 převzat z V ve shodě s ost., v L zkomolen: Tehda do cech pres ryn poueze — 17 byl P, Fs] vyn. v L, Vaj. — 18 i zbavi Vl ybawi L. 2 zatratiti L] zahladiti F, V, P, Z, zahubiti Cr, Fs — 4 na poli L a j.] vynech. ve V aj. — 6 vešli L, V] wlezly F aj. — 10 pryč polezu L] polezu F, V, Z, rozlezu Cr, Fs. P. Kapitola 102: V L samost. kap., neoznač. — 1 Pak V a ost.] Tak L, inic. T; sě ..přijechu V a j.] přijechu L (sr. v. 9) - 3 přijeli] přigechu (-chu podtečkováním zrušeno a připsáno) li L - 3 a 4 v rkpech přehozeny, jen v Jš v tomto pořadí s poněkud od chylným čtením — 5 řkúc V a ost.] vyn. v L - 7 a 8 převzaty z V, vyn. v L, Cr, Fs a P- 13 převzat z V, vyn. v L — 15 nectného] se nectneho (se dvakrát) L — 17 pro V, F) proto L — 26 ni kto V] niekto L — 27 převzat z V, v L zkomolen kontaminací s v. 29: Pani koſtku a ot klanie nikamz z mieſta vygiti neſmiechu — 28 s hostmi V a ost. vyn. v L — 29 převzat z V, vyn. v L (zkomolen vjedno s v. 27, v. t.), Cr, Fs a P — 35 nechtiechu L] nedadyechu V, nedachu F a ost. — 41 nikdy dřéve nedávala] nedauala nikdy drzene L, přehozeno pro rým — 53 kde V a j.] vas (omylem po druhé) kde L- 55 nepochybně správně ručiechu má jen Jš, v rkpech je zkomoleno: mucziechu L, Cr, muczichu V, P, pod. F, mutiechu Fs, mutichu Z. 2 za obyčěj L] za kratochwil F a ost. — 3 přijeli L] przidrziechu F, przigechu V, pod. Cr, Fs — 4 jměli L, Z] myechu F, pod. V, Cr - 12 je (F : gey) púštěli L, F, Zl gey puſtili V — 13 a 14 vynechány v Cr, Fs a P— 21 a 22 v Cr, Fs a Prozedeny ve čtyři verše, P: Tehdy milostniczi weliczi biechu, neb czizim s miloſti sluziechu. wiecze by tuto bylo o tiech obyczegich mluwiti, | Ale mrzi mie o tom y myſliti — 30 vy= nechán v Cr, Fs a P — 32 Rejmut L] Remuth F aj., Remunt V — 37-50 vynechány v Cr, Fs a P — 41 V: Ta sie hanba slechticzom nykdi nestawala — 52 Němcóm L a ost.] czizozemczom Cr, Fs, P — 46 snad L] vynech. ve V — 53 a 54 Cr, Fs a Pmají jiné čtení, P: Neſmieli by byli was gimati, By byli was nemieli kde schowati. Kapitola 103: V L samost. kap., neoznač. — 1 Kněz] inic. K — 7 zemi V, F, Z] nebo gezdie L — 10 převzat z V, vyn. v L; přijide Faj.] przydide V — 14 s Čechy V a ost.] s chechy L — 15 Velflovici V, Z] Veklovici L, wefflowiczi Fs, Wolflowiczi P (sr. v. 259; slichu V] zlichu L — 16 převzat z V, vyn. v L a Cr — 17 vníti V aj.] vyn. v L - 19 Vítek... hradě] převzato z V, vyn. v L — 29 za přěpěti začato v L na novém řádku nějaké písmeno, ale podtečkováním zrušeno - 36 sěde V a ost.] osiede L - 40 věžě V a větš. pod.] wiece L. 2 nesmieše L] nemiegiesse F a ost., negmiesse V — 5-8 vynech. v Cr, Fs a P místo nich dva verše za v. 10, P: Wssem se zrada zdiesse,] ze z wietssich panow gim ygeden 232
přijato pro rým — 13 převzat z V ve shodě s ost., v L zkomolen: Tehda do cech pres ryn poueze — 17 byl P, Fs] vyn. v L, Vaj. — 18 i zbavi Vl ybawi L. 2 zatratiti L] zahladiti F, V, P, Z, zahubiti Cr, Fs — 4 na poli L a j.] vynech. ve V aj. — 6 vešli L, V] wlezly F aj. — 10 pryč polezu L] polezu F, V, Z, rozlezu Cr, Fs. P. Kapitola 102: V L samost. kap., neoznač. — 1 Pak V a ost.] Tak L, inic. T; sě ..přijechu V a j.] přijechu L (sr. v. 9) - 3 přijeli] přigechu (-chu podtečkováním zrušeno a připsáno) li L - 3 a 4 v rkpech přehozeny, jen v Jš v tomto pořadí s poněkud od chylným čtením — 5 řkúc V a ost.] vyn. v L - 7 a 8 převzaty z V, vyn. v L, Cr, Fs a P- 13 převzat z V, vyn. v L — 15 nectného] se nectneho (se dvakrát) L — 17 pro V, F) proto L — 26 ni kto V] niekto L — 27 převzat z V, v L zkomolen kontaminací s v. 29: Pani koſtku a ot klanie nikamz z mieſta vygiti neſmiechu — 28 s hostmi V a ost. vyn. v L — 29 převzat z V, vyn. v L (zkomolen vjedno s v. 27, v. t.), Cr, Fs a P — 35 nechtiechu L] nedadyechu V, nedachu F a ost. — 41 nikdy dřéve nedávala] nedauala nikdy drzene L, přehozeno pro rým — 53 kde V a j.] vas (omylem po druhé) kde L- 55 nepochybně správně ručiechu má jen Jš, v rkpech je zkomoleno: mucziechu L, Cr, muczichu V, P, pod. F, mutiechu Fs, mutichu Z. 2 za obyčěj L] za kratochwil F a ost. — 3 přijeli L] przidrziechu F, przigechu V, pod. Cr, Fs — 4 jměli L, Z] myechu F, pod. V, Cr - 12 je (F : gey) púštěli L, F, Zl gey puſtili V — 13 a 14 vynechány v Cr, Fs a P— 21 a 22 v Cr, Fs a Prozedeny ve čtyři verše, P: Tehdy milostniczi weliczi biechu, neb czizim s miloſti sluziechu. wiecze by tuto bylo o tiech obyczegich mluwiti, | Ale mrzi mie o tom y myſliti — 30 vy= nechán v Cr, Fs a P — 32 Rejmut L] Remuth F aj., Remunt V — 37-50 vynechány v Cr, Fs a P — 41 V: Ta sie hanba slechticzom nykdi nestawala — 52 Němcóm L a ost.] czizozemczom Cr, Fs, P — 46 snad L] vynech. ve V — 53 a 54 Cr, Fs a Pmají jiné čtení, P: Neſmieli by byli was gimati, By byli was nemieli kde schowati. Kapitola 103: V L samost. kap., neoznač. — 1 Kněz] inic. K — 7 zemi V, F, Z] nebo gezdie L — 10 převzat z V, vyn. v L; přijide Faj.] przydide V — 14 s Čechy V a ost.] s chechy L — 15 Velflovici V, Z] Veklovici L, wefflowiczi Fs, Wolflowiczi P (sr. v. 259; slichu V] zlichu L — 16 převzat z V, vyn. v L a Cr — 17 vníti V aj.] vyn. v L - 19 Vítek... hradě] převzato z V, vyn. v L — 29 za přěpěti začato v L na novém řádku nějaké písmeno, ale podtečkováním zrušeno - 36 sěde V a ost.] osiede L - 40 věžě V a větš. pod.] wiece L. 2 nesmieše L] nemiegiesse F a ost., negmiesse V — 5-8 vynech. v Cr, Fs a P místo nich dva verše za v. 10, P: Wssem se zrada zdiesse,] ze z wietssich panow gim ygeden 232
Strana 233
neſskodiesse — 14 Volframovici L] Olbramowice F, wolbramowiczi, V, wolbra mowicz Cr, wolfartowiczi Fs, P, Olbramowiczi Z — 15 vynech. ve F a Cr —23 Koko= tovici s Volframem L, P] kokotowiczi s wolbramowiczi Cr, wolbramowiczi s ko= kotowiczi V; na špitál L a j.] na oſpital V — 29 a 30 rukopisy 2. red. (mimo L) mají jiné znění, P: A giz miſsniene na nie tahniechu,I ale kudy by vſſli, nemiechu — 35 špitál L aj.] ospital V, F. Kapitola 104: V L samost. kap., neoznač. — 1 Pak] inic. P — 3 Míšněné] Miesniene L — 5 zabichu Fs] zabiechu L a j. pod., převzato pro rým — 17 v L poč. samost. kap. bez označení číslem; Čechy] Cžechy L, inic. C — 18 Míšňany] miesniany L — 24 korutan ského V a ost.] kurutanskeho L — 25 z Strážě V aj.] straže L. 6 ost. mají čtení jiné, V: Nebo gey gynak w geho sile zhubyechu, F: nebo geho w syle zlupiechu — 7 a 8 v Cr, Fs a P za v. 5 ve znění poněkud změněném, P: Prorzezicz dlani prowlekucz prowaz ge wodiechu A zalost weliku nad nymi cziniechu — 13 Dostřěh sě jich L, F, V, Z] Vzrziew miesnany Cr, Vtkaw Missnany Fs, Vstrzieh missniany P; zbi gich Lea ost.] vynech. ve F, V — 14 hodni L] dobrze hodni P, do stoyny F a ost. — 23 Kamýka L, P, Z] Tomyka F, Tamyka V, damika Cr, Thomika Fs — 24 Apfštejnéře (apfsteynerze) L] Aufstaynera F, Aynsteynerze V, Austnerze Cr, Awsstenerzie Fs, aussteinerze P, vyn. v Z — 27 a 28 neletal... hlédal L] neletiel... hledyel V a větš. — 30 bijiechu L] tepiechu F a ost. Kapitola 105: V L samost. kap., neoznač., a to až na l. 98a, na l. 93a za koncem kap. 104 připsáno na okraji pozdní rukou: Hic continuetur ex fol. penultimo Letha od na.. . — 2 desátého] pate“ a na okraji v L přips. cizí rukou podeseti, obojí škrtnuto a pozdní rukou (stejnou jako odkaz na l. 93a) pod textem připsáno dejateho — 9 ploviechu plowiese L, -se škrtnuto a na okraji připsáno -chu — 14 muž ot ženy, žena ot mužě v L připsáno na okraji — 15 druhu Pa j.] druha L; zpoviedáchu V, P] zpowiedas'e L, převzato pro rým — 19 voda V aj.] vyn. v L - 20 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L a Fs (tam připsáno: Tak sě dokonává kronika Boleslavská); tím se končí vlastní text kroniky, ale v L dále připsáno: Při tom čase w morawie zle sie diegiese etc., odkaz na jeden z pozdějších doplňků (v L na l. 94a až 95a), který otiskujeme jako Doplněk 2; l. 99 je vyříznut a na l. 100alb jsou doplňky, psané jinou rukou, touž jako opravné přípisky po okrajích textu kroniky. 4 i s lidmi L] y lidy V a j. — 6 stala L, Cr, Z] dala V, Fs, P — 7 předměstie L, Fs, Z] podmiestye V, P — 17 s dětmi L a ost.] s dietmi zywymi V; nalezechu L] nalezachu V a j. Kapitola 106: V L samost. kap., neoznač. - nadpis šlechetného] slechet V — 3 krás 233
neſskodiesse — 14 Volframovici L] Olbramowice F, wolbramowiczi, V, wolbra mowicz Cr, wolfartowiczi Fs, P, Olbramowiczi Z — 15 vynech. ve F a Cr —23 Koko= tovici s Volframem L, P] kokotowiczi s wolbramowiczi Cr, wolbramowiczi s ko= kotowiczi V; na špitál L a j.] na oſpital V — 29 a 30 rukopisy 2. red. (mimo L) mají jiné znění, P: A giz miſsniene na nie tahniechu,I ale kudy by vſſli, nemiechu — 35 špitál L aj.] ospital V, F. Kapitola 104: V L samost. kap., neoznač. — 1 Pak] inic. P — 3 Míšněné] Miesniene L — 5 zabichu Fs] zabiechu L a j. pod., převzato pro rým — 17 v L poč. samost. kap. bez označení číslem; Čechy] Cžechy L, inic. C — 18 Míšňany] miesniany L — 24 korutan ského V a ost.] kurutanskeho L — 25 z Strážě V aj.] straže L. 6 ost. mají čtení jiné, V: Nebo gey gynak w geho sile zhubyechu, F: nebo geho w syle zlupiechu — 7 a 8 v Cr, Fs a P za v. 5 ve znění poněkud změněném, P: Prorzezicz dlani prowlekucz prowaz ge wodiechu A zalost weliku nad nymi cziniechu — 13 Dostřěh sě jich L, F, V, Z] Vzrziew miesnany Cr, Vtkaw Missnany Fs, Vstrzieh missniany P; zbi gich Lea ost.] vynech. ve F, V — 14 hodni L] dobrze hodni P, do stoyny F a ost. — 23 Kamýka L, P, Z] Tomyka F, Tamyka V, damika Cr, Thomika Fs — 24 Apfštejnéře (apfsteynerze) L] Aufstaynera F, Aynsteynerze V, Austnerze Cr, Awsstenerzie Fs, aussteinerze P, vyn. v Z — 27 a 28 neletal... hlédal L] neletiel... hledyel V a větš. — 30 bijiechu L] tepiechu F a ost. Kapitola 105: V L samost. kap., neoznač., a to až na l. 98a, na l. 93a za koncem kap. 104 připsáno na okraji pozdní rukou: Hic continuetur ex fol. penultimo Letha od na.. . — 2 desátého] pate“ a na okraji v L přips. cizí rukou podeseti, obojí škrtnuto a pozdní rukou (stejnou jako odkaz na l. 93a) pod textem připsáno dejateho — 9 ploviechu plowiese L, -se škrtnuto a na okraji připsáno -chu — 14 muž ot ženy, žena ot mužě v L připsáno na okraji — 15 druhu Pa j.] druha L; zpoviedáchu V, P] zpowiedas'e L, převzato pro rým — 19 voda V aj.] vyn. v L - 20 příd. 1 a 2 příd. zapsán v L a Fs (tam připsáno: Tak sě dokonává kronika Boleslavská); tím se končí vlastní text kroniky, ale v L dále připsáno: Při tom čase w morawie zle sie diegiese etc., odkaz na jeden z pozdějších doplňků (v L na l. 94a až 95a), který otiskujeme jako Doplněk 2; l. 99 je vyříznut a na l. 100alb jsou doplňky, psané jinou rukou, touž jako opravné přípisky po okrajích textu kroniky. 4 i s lidmi L] y lidy V a j. — 6 stala L, Cr, Z] dala V, Fs, P — 7 předměstie L, Fs, Z] podmiestye V, P — 17 s dětmi L a ost.] s dietmi zywymi V; nalezechu L] nalezachu V a j. Kapitola 106: V L samost. kap., neoznač. - nadpis šlechetného] slechet V — 3 krás 233
Strana 234
lovnu V a větš.] kralowu L — 6 za hrabí v L škrtnuto korutanskeho; korunovachu] v L přips. na okraji — 13 jemu zemanóm V] zemanom zemi L — 24 na sě V] naſ'e L — 34 do V] vyn. v L — 33 a 34 v L připsány na spodním okraji cizí pozdní rukou. 1 Když Laost.] Potom kdyz V, Z —4 na královú stolici L] na kralowstwye V avětš. — 5 zahnachu L a j.] wyhnachu V a j. — 6 korunovachu L] kralem czeskym koru nowachu V —11 V: neb [tiemi moze czsti dogiti — 20 viece L, Fs, Z] to wiezte V— 27 znamenaj L] sam znamenay V, P, Z — 28 svój jazyk L] z sweho iazika V — 30 nikdie nechybila L] nykdy neſkrzywila V, neſkriwdila P — 33 syna božieho L] ihesu christa naſseho V. Doplněk 1: Tato kap. zapsána v L, V, Fs a P; v L přidány omylem první dva verše ke kap. předchozí; v L připsáno pozdější rukou na spodním okraji: Leta ot narozenie syna bozieho] Po tisici po třech stech deſateho | Hlad weliky a mor v zemi wznide, ze pron mnoho chudych lidi ſnide.I W każdem mieſtie korba bieſe, I Ta gineho ne činiese, | Gedno ze vmrlce vozieſe ] A potom w geden duol wlożiese (sr. 94, 1-8). Toho leta pro mużeboiſtwo etc. — 2 po desieti V, Fs] vyn. v L — 3 pro] inic. P; mużo bojstvo V] muže boſtwo L — 5 z Bošovic L] z koſsicz V a ost.; svému] sswemu L — 11 šest V, Fs, Z] set L; oděných V, Fs, Z] odiech L — 12 jednostajných V, Fs] gednostaych L - 27-30 vyn. v P— 29 a 30 v L připsány cizí rukou na spodním okraji — 24 připravili L] przipudili V, Fs, P. Doplněk 2: Tato kap. zapsána v L, V, Cr, Fs — 1-4 zapsány jen ve V a P, o tom, že patří do textu, viz v pozn. hist. — 6 z Trenčína Cr] z trzienczyna V, z ſtrzencina L, z Striewczina Fs - 11 na Brodě V, Cr] na hrad L — 16 na Bahnově Fs] w Banowie Cr na bohnowie L — 20 Uhróv V] cechow L — 21 k Bahnovu L, Fs] k bandowu V k Banowu Cr— 22 vznidu V] vendu L—23 vynidu V] vyndu L—27 Holíče] holice L, holiczie V, Cr, holicze Fs — 30 pracovati] v L pra- zkratkou — 34 sě Fs] vyn. v La V- 40 s svými L, Fs] woynu V, Cr — 45 Vilémovi L, Fs] wilemowi zagyeczowi V, Cr- 46 Tolik o něm V, Fs] Tolikomon L - 51 také V, Cr] tak L, Fs — 55 doplněn z V ve shodě s Cr, vyn. v L a Fs — 56 Ostrvěné V] Ostrwienie L — 57 potěhu] potiehnu L - 58 Ostrvěné V] ostruenie L - 60 Tu z Cr] Te L, Tu V — 61 Sbyněk jmě V, pod. Cr] zbyned L — 63 Kokořici L, Cr] kokorsczy V, kokorzowczi Fs - 64 dobře pokobi podle V, Cr] pokobi dobrze L, přehozeno pro rým — 68 za V, Cr] na L, pro Fs — 73 jeho životu Fs] A geho životu L, ze gmu zywotu V, Gemu ziwotu Cr — 76 a 77 převzaty z V, v L zkomoleny v jeden: Pak krali w dobru řecz Aowſe dobre se s nim sendu. 234
lovnu V a větš.] kralowu L — 6 za hrabí v L škrtnuto korutanskeho; korunovachu] v L přips. na okraji — 13 jemu zemanóm V] zemanom zemi L — 24 na sě V] naſ'e L — 34 do V] vyn. v L — 33 a 34 v L připsány na spodním okraji cizí pozdní rukou. 1 Když Laost.] Potom kdyz V, Z —4 na královú stolici L] na kralowstwye V avětš. — 5 zahnachu L a j.] wyhnachu V a j. — 6 korunovachu L] kralem czeskym koru nowachu V —11 V: neb [tiemi moze czsti dogiti — 20 viece L, Fs, Z] to wiezte V— 27 znamenaj L] sam znamenay V, P, Z — 28 svój jazyk L] z sweho iazika V — 30 nikdie nechybila L] nykdy neſkrzywila V, neſkriwdila P — 33 syna božieho L] ihesu christa naſseho V. Doplněk 1: Tato kap. zapsána v L, V, Fs a P; v L přidány omylem první dva verše ke kap. předchozí; v L připsáno pozdější rukou na spodním okraji: Leta ot narozenie syna bozieho] Po tisici po třech stech deſateho | Hlad weliky a mor v zemi wznide, ze pron mnoho chudych lidi ſnide.I W każdem mieſtie korba bieſe, I Ta gineho ne činiese, | Gedno ze vmrlce vozieſe ] A potom w geden duol wlożiese (sr. 94, 1-8). Toho leta pro mużeboiſtwo etc. — 2 po desieti V, Fs] vyn. v L — 3 pro] inic. P; mużo bojstvo V] muže boſtwo L — 5 z Bošovic L] z koſsicz V a ost.; svému] sswemu L — 11 šest V, Fs, Z] set L; oděných V, Fs, Z] odiech L — 12 jednostajných V, Fs] gednostaych L - 27-30 vyn. v P— 29 a 30 v L připsány cizí rukou na spodním okraji — 24 připravili L] przipudili V, Fs, P. Doplněk 2: Tato kap. zapsána v L, V, Cr, Fs — 1-4 zapsány jen ve V a P, o tom, že patří do textu, viz v pozn. hist. — 6 z Trenčína Cr] z trzienczyna V, z ſtrzencina L, z Striewczina Fs - 11 na Brodě V, Cr] na hrad L — 16 na Bahnově Fs] w Banowie Cr na bohnowie L — 20 Uhróv V] cechow L — 21 k Bahnovu L, Fs] k bandowu V k Banowu Cr— 22 vznidu V] vendu L—23 vynidu V] vyndu L—27 Holíče] holice L, holiczie V, Cr, holicze Fs — 30 pracovati] v L pra- zkratkou — 34 sě Fs] vyn. v La V- 40 s svými L, Fs] woynu V, Cr — 45 Vilémovi L, Fs] wilemowi zagyeczowi V, Cr- 46 Tolik o něm V, Fs] Tolikomon L - 51 také V, Cr] tak L, Fs — 55 doplněn z V ve shodě s Cr, vyn. v L a Fs — 56 Ostrvěné V] Ostrwienie L — 57 potěhu] potiehnu L - 58 Ostrvěné V] ostruenie L - 60 Tu z Cr] Te L, Tu V — 61 Sbyněk jmě V, pod. Cr] zbyned L — 63 Kokořici L, Cr] kokorsczy V, kokorzowczi Fs - 64 dobře pokobi podle V, Cr] pokobi dobrze L, přehozeno pro rým — 68 za V, Cr] na L, pro Fs — 73 jeho životu Fs] A geho životu L, ze gmu zywotu V, Gemu ziwotu Cr — 76 a 77 převzaty z V, v L zkomoleny v jeden: Pak krali w dobru řecz Aowſe dobre se s nim sendu. 234
Strana 235
8 po mezech L] po mezſkich V, Cr — 42 bo je L] Nebo geho V — 57 všichni po těhu L (potiehnu)] ze wsy wityehu V —73 V: ze gmu zywotu nycz neucziniti. Doplněk 3: Tato kap. zapsána v L, V, Cr a Fs — 1 Léta] inic. L — 19 poteče] re konstrukce Jirečkova, ve všech rukopisech zkomoleno: potycze V, pocze L, potiecze Cr, giede Fs —23 Na V, Cr, Fs] Ne L — 24 bíti V, Cr] mluuiti L, Fs — 35 na Zajiece V, pod. Cr] nazaitrze L, pod. Fs — 50 jě V, Cr, Fs] vyn. v L — 53 ta V, Cr, Fs] Tu L; seděla V, Cr] sedyala L. 5 Sám šiestý L] Sam seſt V, Cr, Fs — 12 z Valdeka L] s zebraka V, Cr - 22 V: Genz geſt czeſka moczna hlawa — 32 At L] a V, Cr, Fs — 38 přijednajte L] przy rownayte V — 48 v uodění L] y odiene V - 55 snědla L] snye V — 56 se neobránila L] neobrany sie V. Doplněk 4: Tato kap. zapsána v L, V, Cr a Fs -1 Tehdy] inic. T; v zemi] w zemi w zemi L — 16 potruditi V, Cr] chwaliti L — 17 mocní páni V, Cr] pany moczny L (přehozeno pro rým) — 18 vydáni V, Cr] truditi L — 32 nuože se] v L psáno nazije, na okraji připsána oprava nuozese — 34 a 35 zapsány v L, nemají je ost. 11 a 12 všudy L, Fs] wezde V, Cr — 13 Dvě stě L] We stie letech V, We stu letech Cr. Doplněk 5: Tato kap. zapsána v L cizí rukou na l. 100a, a to jako vložka do kap. 106 za v. 6, kde se v L čte na okraji poznámka: po tomto coť slušie, hledaj na posledniem lístku, kde toto znamenie uzříš (k) na prvé straně — 26 smířichu] smierzichu L- za v. 26 v L připsáno Želej etc., na okraji opět jinou rukou: verte retro 2 fol. (tento odkaz není správný, patří na následující stranu, sr. dopl. 6). Doplněk 6: Tato kapitola zapsána v L cizí rukou na l. 100 b, a to jako vložka k dopl. 4 v němž za v. 35 (fol. 97a) připsáno: Coť pak po tomto slušie, hledaj na posledniem lístku s druhé strany — 1 Potom] inic. P přes 2 ř. — 29 dvadsěti] XX L - za v. 30 v L přis psáno Toho krale etc. a na okraji opět jinou rukou: verte retro 7 fol. (nesprávný odkaz, patří k doplňku na předchozí straně, sr. dopl. 5). Doplněk 7: Tato kap. zapsána v L, Fs a Z; mimo to je spolu s další zapsána s názvem Nota od pana Vilhema Zajiece v Litoměřickém rukopise Pulkavovy kroniky z r. 1466 (odtud obě diplomaticky otiskl Jan Gebauer v LF 11, 1884, 302-305 — zkratka PulkLit) — 18 k tomu Z, PulkLit] k tomu rowu L, Fs - 19 z novu PulkLit, nowu Z] vynech. v L, celý verš porušen ve Fs — 26 Vartmberka] Warthmberka L —27 Hynka Fs, Z, PulkLit] 235
8 po mezech L] po mezſkich V, Cr — 42 bo je L] Nebo geho V — 57 všichni po těhu L (potiehnu)] ze wsy wityehu V —73 V: ze gmu zywotu nycz neucziniti. Doplněk 3: Tato kap. zapsána v L, V, Cr a Fs — 1 Léta] inic. L — 19 poteče] re konstrukce Jirečkova, ve všech rukopisech zkomoleno: potycze V, pocze L, potiecze Cr, giede Fs —23 Na V, Cr, Fs] Ne L — 24 bíti V, Cr] mluuiti L, Fs — 35 na Zajiece V, pod. Cr] nazaitrze L, pod. Fs — 50 jě V, Cr, Fs] vyn. v L — 53 ta V, Cr, Fs] Tu L; seděla V, Cr] sedyala L. 5 Sám šiestý L] Sam seſt V, Cr, Fs — 12 z Valdeka L] s zebraka V, Cr - 22 V: Genz geſt czeſka moczna hlawa — 32 At L] a V, Cr, Fs — 38 přijednajte L] przy rownayte V — 48 v uodění L] y odiene V - 55 snědla L] snye V — 56 se neobránila L] neobrany sie V. Doplněk 4: Tato kap. zapsána v L, V, Cr a Fs -1 Tehdy] inic. T; v zemi] w zemi w zemi L — 16 potruditi V, Cr] chwaliti L — 17 mocní páni V, Cr] pany moczny L (přehozeno pro rým) — 18 vydáni V, Cr] truditi L — 32 nuože se] v L psáno nazije, na okraji připsána oprava nuozese — 34 a 35 zapsány v L, nemají je ost. 11 a 12 všudy L, Fs] wezde V, Cr — 13 Dvě stě L] We stie letech V, We stu letech Cr. Doplněk 5: Tato kap. zapsána v L cizí rukou na l. 100a, a to jako vložka do kap. 106 za v. 6, kde se v L čte na okraji poznámka: po tomto coť slušie, hledaj na posledniem lístku, kde toto znamenie uzříš (k) na prvé straně — 26 smířichu] smierzichu L- za v. 26 v L připsáno Želej etc., na okraji opět jinou rukou: verte retro 2 fol. (tento odkaz není správný, patří na následující stranu, sr. dopl. 6). Doplněk 6: Tato kapitola zapsána v L cizí rukou na l. 100 b, a to jako vložka k dopl. 4 v němž za v. 35 (fol. 97a) připsáno: Coť pak po tomto slušie, hledaj na posledniem lístku s druhé strany — 1 Potom] inic. P přes 2 ř. — 29 dvadsěti] XX L - za v. 30 v L přis psáno Toho krale etc. a na okraji opět jinou rukou: verte retro 7 fol. (nesprávný odkaz, patří k doplňku na předchozí straně, sr. dopl. 5). Doplněk 7: Tato kap. zapsána v L, Fs a Z; mimo to je spolu s další zapsána s názvem Nota od pana Vilhema Zajiece v Litoměřickém rukopise Pulkavovy kroniky z r. 1466 (odtud obě diplomaticky otiskl Jan Gebauer v LF 11, 1884, 302-305 — zkratka PulkLit) — 18 k tomu Z, PulkLit] k tomu rowu L, Fs - 19 z novu PulkLit, nowu Z] vynech. v L, celý verš porušen ve Fs — 26 Vartmberka] Warthmberka L —27 Hynka Fs, Z, PulkLit] 235
Strana 236
hynku L — 34 převzat z Fs ve shodě s PulkLit, vyn. v L — 37 sřekli Fs, Z, PulkLit] sczekli L — 45 Zajiec Fs, Z, PulkLit] zagicz L. 23-24 střela, .. . jest ... zavřela L] strziela ... zawrziela PulkLit, Gebauer vykládá střěla jako tvar slovesa zetřieti a do v. 24 z důvodů metrických vkládá jsi. Doplněk 8: Tato kap., vl. pozdější doplněk skladby předchozí (v PulkLit jsou upraveny jako jediná skladba), je zapsána v Z a v PulkLit; Jireček uvádí, že je zapsána také ve Fs; to je omyl; Jirečkovy varianty se mimo několika drobností, jež lze považovat za chyby, shodují s čtením PulkLit — 6 vnide Jir, PulkLit] wznyde Z — 7 Vepřěvie] vepřěvě Jir, Inhed weprziewi Z, Ynhned veprzowy PulkLit — 8 podetřěly biechu Z] podetrziechu PulkLit — 14 jehož Jir] Giehoz Z, Gehoz ty PulkLit — 15 a 16 PulkLit: Aby to sslechetne heslo ] Az w Baworsku zemy wesslo — 30 obrátíme Z] obratte PulkLit— 33 Mstětež PulkLit] Mstiecze Z - 36 rozdýmali Z] Rozduly PulkLit - 39 páně PulkLit] pany Z. 236
hynku L — 34 převzat z Fs ve shodě s PulkLit, vyn. v L — 37 sřekli Fs, Z, PulkLit] sczekli L — 45 Zajiec Fs, Z, PulkLit] zagicz L. 23-24 střela, .. . jest ... zavřela L] strziela ... zawrziela PulkLit, Gebauer vykládá střěla jako tvar slovesa zetřieti a do v. 24 z důvodů metrických vkládá jsi. Doplněk 8: Tato kap., vl. pozdější doplněk skladby předchozí (v PulkLit jsou upraveny jako jediná skladba), je zapsána v Z a v PulkLit; Jireček uvádí, že je zapsána také ve Fs; to je omyl; Jirečkovy varianty se mimo několika drobností, jež lze považovat za chyby, shodují s čtením PulkLit — 6 vnide Jir, PulkLit] wznyde Z — 7 Vepřěvie] vepřěvě Jir, Inhed weprziewi Z, Ynhned veprzowy PulkLit — 8 podetřěly biechu Z] podetrziechu PulkLit — 14 jehož Jir] Giehoz Z, Gehoz ty PulkLit — 15 a 16 PulkLit: Aby to sslechetne heslo ] Az w Baworsku zemy wesslo — 30 obrátíme Z] obratte PulkLit— 33 Mstětež PulkLit] Mstiecze Z - 36 rozdýmali Z] Rozduly PulkLit - 39 páně PulkLit] pany Z. 236
Strana 237
HISTORICKÉ VYSVĚTLIVKY Dalimilova kronika — její autor a prameny V naší kronikářské tvorbě doby předhusitské není díla, o němž by byly proneseny soudy tak protichůdné, jako je první česká rýmovaná kronika tak řečeného Dalimila. A přece jde o dílo, v němž se ze všech našich tehdejších kronik nejvýrazněji obrážejí úzkosti a obavy doby jejího vzniku s uvědomováním si potřeb oné doby a s vytyče ním z nich vyplývajících povinností; dílo, které je přímo výkřikem národního uvědomění — třebaže ovšem ve smyslu feudálním — a jež právě proto bylo snad nejčtenější a nejoblíbenější českou knihou po dobu téměř sto padesáti let. Rýmovaná kronika je dílo vysloveně osobní, v němž autor neskrývaně a otevřeně projevuje své názory i své přesvědčení; přesto vše její skladatel je neznámý. Ani v jednom z četných rukopisů není jmenován. Kronika byla nejdříve nazývána „kro nikou Boleslavskou“; tak je označena v závěru rukopisu Fürstenberského, pod tím jmé- nem vydal ji v předvečer bělohorské katastrofy Pavel Ješín z Bezdězce. Toto jméno otevřelo vlastně cestu k jejímu dnes běžnému pojmenování, když totiž — zjevným neporozuměním — bylo uvedeno ve spojení s „Dalimilem Mezeřickým, kanovníkem kostela Boleslavského“, kterého Václav Hájek z Libočan uvádí mezi prameny své „Kroniky české“ (1541). Toto ztotožnění je po prvé r. 1673 u Tomáše Pešiny z Čecho rodu a bylo převzato Balbínem, Dobnerem i jinými. A i když byla prokázána jeho neopodstatněnost, označení kronika Dalimilova se vžilo, zejména když i Dobrovský a Palacký, byť s výhradou, je podrželi. Přitom nutno ovšem míti vždy na paměti, že jde jen o dodatečné pojmenování skladatele jinak nám jménem neznámého. Z jeho životních osudů víme jen to, co sám o sobě prozrazuje, a toho je příliš málo. Mluví o sobě v kronice jen na třech místech. Po prvé při zprávě, že němečtí měšťané za vnitřních zmatků za vlády braniborské věrolomně a úskočně zajímali a stínali české vladyky, dokládá: „Mé oko to často vídalo“ (kap. 93, 52), což by mohlo svědčit o jeho pobytu na českém venkově v té době; pro r. 1310 dosvědčen je naopak, a to hned dvojnásobně, jeho pobyt v Praze, nejspíše na Malé Straně; odtud začátkem června pozoroval jízdný boj českých pánů s korutanskomíšeňskou posádkou před Pražským hradem (kap. 104, 28) a 14. září ústup Vítka z Landštejna ulicí od Juditina mostu na Pražský hrad po neúspěšné srážce s Míšňany (kap. 103, 33-34). V té době byl již asi značně stár, neboť se tehdejších bojů, o nichž jinak s vášní vypravuje, neúčastnil; prokazuje to ostatně i to, že byl pamětníkem slavných počátků vlády Přemysla Otakara II., jehož nastoupení na trůn r. 1253 vítá nadšenými verši obdivu a chvály (kap. 89, 2—10). A poněvadž jeho kronika končí korunovací Jana Lucemburského a neobsahuje narážek k době po r. 1314 (ač se k tomu leckde naskytovala příležitost), kterýmžto letopočtem je ostatně v některých rukopisech přímo ukončena, a poněvadž 237
HISTORICKÉ VYSVĚTLIVKY Dalimilova kronika — její autor a prameny V naší kronikářské tvorbě doby předhusitské není díla, o němž by byly proneseny soudy tak protichůdné, jako je první česká rýmovaná kronika tak řečeného Dalimila. A přece jde o dílo, v němž se ze všech našich tehdejších kronik nejvýrazněji obrážejí úzkosti a obavy doby jejího vzniku s uvědomováním si potřeb oné doby a s vytyče ním z nich vyplývajících povinností; dílo, které je přímo výkřikem národního uvědomění — třebaže ovšem ve smyslu feudálním — a jež právě proto bylo snad nejčtenější a nejoblíbenější českou knihou po dobu téměř sto padesáti let. Rýmovaná kronika je dílo vysloveně osobní, v němž autor neskrývaně a otevřeně projevuje své názory i své přesvědčení; přesto vše její skladatel je neznámý. Ani v jednom z četných rukopisů není jmenován. Kronika byla nejdříve nazývána „kro nikou Boleslavskou“; tak je označena v závěru rukopisu Fürstenberského, pod tím jmé- nem vydal ji v předvečer bělohorské katastrofy Pavel Ješín z Bezdězce. Toto jméno otevřelo vlastně cestu k jejímu dnes běžnému pojmenování, když totiž — zjevným neporozuměním — bylo uvedeno ve spojení s „Dalimilem Mezeřickým, kanovníkem kostela Boleslavského“, kterého Václav Hájek z Libočan uvádí mezi prameny své „Kroniky české“ (1541). Toto ztotožnění je po prvé r. 1673 u Tomáše Pešiny z Čecho rodu a bylo převzato Balbínem, Dobnerem i jinými. A i když byla prokázána jeho neopodstatněnost, označení kronika Dalimilova se vžilo, zejména když i Dobrovský a Palacký, byť s výhradou, je podrželi. Přitom nutno ovšem míti vždy na paměti, že jde jen o dodatečné pojmenování skladatele jinak nám jménem neznámého. Z jeho životních osudů víme jen to, co sám o sobě prozrazuje, a toho je příliš málo. Mluví o sobě v kronice jen na třech místech. Po prvé při zprávě, že němečtí měšťané za vnitřních zmatků za vlády braniborské věrolomně a úskočně zajímali a stínali české vladyky, dokládá: „Mé oko to často vídalo“ (kap. 93, 52), což by mohlo svědčit o jeho pobytu na českém venkově v té době; pro r. 1310 dosvědčen je naopak, a to hned dvojnásobně, jeho pobyt v Praze, nejspíše na Malé Straně; odtud začátkem června pozoroval jízdný boj českých pánů s korutanskomíšeňskou posádkou před Pražským hradem (kap. 104, 28) a 14. září ústup Vítka z Landštejna ulicí od Juditina mostu na Pražský hrad po neúspěšné srážce s Míšňany (kap. 103, 33-34). V té době byl již asi značně stár, neboť se tehdejších bojů, o nichž jinak s vášní vypravuje, neúčastnil; prokazuje to ostatně i to, že byl pamětníkem slavných počátků vlády Přemysla Otakara II., jehož nastoupení na trůn r. 1253 vítá nadšenými verši obdivu a chvály (kap. 89, 2—10). A poněvadž jeho kronika končí korunovací Jana Lucemburského a neobsahuje narážek k době po r. 1314 (ač se k tomu leckde naskytovala příležitost), kterýmžto letopočtem je ostatně v některých rukopisech přímo ukončena, a poněvadž 237
Strana 238
pozdější přídavky, vypravující o událostech let 1314 15-1319, resp. 1322, jsou nepo chybně dílem autora jiného, anebo ještě spíše jiných autorů, je pravděpodobné, že skladatel naší kroniky rok 1314 dlouho nepřežil. Autora kroniky neznáme sice jménem, avšak jeho dílo podává nám dostačující obraz jeho osobnosti. Byl Čechem, který miloval svou vlast a který byl oddán do- mácímu rodu Přemyslovců a české feudální společnosti. Němci jsou mu v Čechách vždy „hosty“, tj. cizinci, německý panovník je mu „vrahem“, tj. nepřítelem Čechů usilujícím o jejich škodu, ba i záhubu. — Byl muž velmi vzdělaný: vedle češtiny a latiny zná i němčinu. Zná nejen domácí, ale i německé kroniky (srov. níže), zná historii Alexandra Velikého nejen ze známé básně Gualterovy, nýbrž nepochybně i z české Alexandreidy (srov. kap. 92, 49-52), má vědomost o bitvě u Kanen (kap. 68, 30) i o dobytí Jeruzaléma Titem, ač ovšem mylně mluví i o účasti Milánských při něm (kap. 47, 55-56); vedle četných domácích pověstí jsou mu známy též různé pověsti cizí (o Amazonkách a o boji Kyra s královnou Tomyridou — kap. 10, 49-60; o Karlu Velikém a Rolandovi — kap. 50, 21—22; o Dětřichovi Berúnském — kap. 93, 42), zná i bajky Ezopovy (kap. 55) apod. Tato šíře vzdělání mluvila by sice v tehdejší době spíše pro kněze, avšak to, že v kronice je jen velmi málo ohlasů bible a přímý citát z ní jen jediný, který je nadto i v příslušném prameni (kap. 30, 23—24), jakož i jistě nápadná skutečnost, že autor kroniky při vší úctě k národním světcům se ani slovem nezmiňuje o zázračném přispění sv. Václava ve vítězných bitvách u Chlumce r. 1126 (kap. 64) a u Kressenbrunnu r. 1260 (kap. 91), ačkoli ho obšírně a s důrazem vzpo mínají soudobé kroniky a vypravovalo se o něm jistě i v lidovém podání, z něhož jinak čerpal, svědčí spíše pro jeho laický původ. Kněz byl by také stěží s tak zřejmým zalíbením vypravoval o srážce Spytihněvově s abatyší svatojirskou (kap. 45) nebo Ojíře z Friedberka s opatem fuldským (kap. 83), třebaže vysvětlení bylo by možné zde hledati i v tom, že v obou případech jde o spor s Němci. Z celého díla je zřejmé, že autor byl šlechtic, feudál: prokazuje to jeho záliba v šlech- tických erbech i erbovních pověstech, jeho znalost dějin jednotlivých rodů, které zpravidla uvádí jen podle jejich erbů, předpokládaje zřejmě jejich znalost i u čtenářů. Obrací se tedy především ke šlechtě a s jejími zájmy se všude ztotožňuje. Je mužem přísných mravních zásad, jemuž dobré jméno je největším statkem. Je horlivým zastáncem starých řádů a mravů a odpůrcem novot, uváděných k nám z ciziny (turs najů, lovů se psy, dvoření paním apod. — kap. 79, 102 aj.). Je obdivovatelem staré české bojovnosti, kterou při každé příležitosti vyzvedá. Je bedlivým obhájcem práv českých feudálů a vášnivým bojovníkem proti zasahování cizinců, zejména ovšem Němců, do správy království. Jeho třídní příslušnost projevuje se v jeho poměru k ostatním vrstvám obyvatelstva, zejména k měšťanům, vůči nimž (jde především o německý patriciát, který se tehdy domáhal na úkor šlechty větších práv) chová ne- skrývané nepřátelství a kteří jsou mu „chlapy“ stejně jako selský lid. Ale přesto i nad zájmy společenské třídy, k níž náležel, klade všude národnostní celek a obecný pro- spěch země, jemuž má každý podříditi své osobní zájmy. Jeví se tudíž ve svém díle jako muž ušlechtilý a značných životních zkušeností, jak ostatně potvrzují četné 238
pozdější přídavky, vypravující o událostech let 1314 15-1319, resp. 1322, jsou nepo chybně dílem autora jiného, anebo ještě spíše jiných autorů, je pravděpodobné, že skladatel naší kroniky rok 1314 dlouho nepřežil. Autora kroniky neznáme sice jménem, avšak jeho dílo podává nám dostačující obraz jeho osobnosti. Byl Čechem, který miloval svou vlast a který byl oddán do- mácímu rodu Přemyslovců a české feudální společnosti. Němci jsou mu v Čechách vždy „hosty“, tj. cizinci, německý panovník je mu „vrahem“, tj. nepřítelem Čechů usilujícím o jejich škodu, ba i záhubu. — Byl muž velmi vzdělaný: vedle češtiny a latiny zná i němčinu. Zná nejen domácí, ale i německé kroniky (srov. níže), zná historii Alexandra Velikého nejen ze známé básně Gualterovy, nýbrž nepochybně i z české Alexandreidy (srov. kap. 92, 49-52), má vědomost o bitvě u Kanen (kap. 68, 30) i o dobytí Jeruzaléma Titem, ač ovšem mylně mluví i o účasti Milánských při něm (kap. 47, 55-56); vedle četných domácích pověstí jsou mu známy též různé pověsti cizí (o Amazonkách a o boji Kyra s královnou Tomyridou — kap. 10, 49-60; o Karlu Velikém a Rolandovi — kap. 50, 21—22; o Dětřichovi Berúnském — kap. 93, 42), zná i bajky Ezopovy (kap. 55) apod. Tato šíře vzdělání mluvila by sice v tehdejší době spíše pro kněze, avšak to, že v kronice je jen velmi málo ohlasů bible a přímý citát z ní jen jediný, který je nadto i v příslušném prameni (kap. 30, 23—24), jakož i jistě nápadná skutečnost, že autor kroniky při vší úctě k národním světcům se ani slovem nezmiňuje o zázračném přispění sv. Václava ve vítězných bitvách u Chlumce r. 1126 (kap. 64) a u Kressenbrunnu r. 1260 (kap. 91), ačkoli ho obšírně a s důrazem vzpo mínají soudobé kroniky a vypravovalo se o něm jistě i v lidovém podání, z něhož jinak čerpal, svědčí spíše pro jeho laický původ. Kněz byl by také stěží s tak zřejmým zalíbením vypravoval o srážce Spytihněvově s abatyší svatojirskou (kap. 45) nebo Ojíře z Friedberka s opatem fuldským (kap. 83), třebaže vysvětlení bylo by možné zde hledati i v tom, že v obou případech jde o spor s Němci. Z celého díla je zřejmé, že autor byl šlechtic, feudál: prokazuje to jeho záliba v šlech- tických erbech i erbovních pověstech, jeho znalost dějin jednotlivých rodů, které zpravidla uvádí jen podle jejich erbů, předpokládaje zřejmě jejich znalost i u čtenářů. Obrací se tedy především ke šlechtě a s jejími zájmy se všude ztotožňuje. Je mužem přísných mravních zásad, jemuž dobré jméno je největším statkem. Je horlivým zastáncem starých řádů a mravů a odpůrcem novot, uváděných k nám z ciziny (turs najů, lovů se psy, dvoření paním apod. — kap. 79, 102 aj.). Je obdivovatelem staré české bojovnosti, kterou při každé příležitosti vyzvedá. Je bedlivým obhájcem práv českých feudálů a vášnivým bojovníkem proti zasahování cizinců, zejména ovšem Němců, do správy království. Jeho třídní příslušnost projevuje se v jeho poměru k ostatním vrstvám obyvatelstva, zejména k měšťanům, vůči nimž (jde především o německý patriciát, který se tehdy domáhal na úkor šlechty větších práv) chová ne- skrývané nepřátelství a kteří jsou mu „chlapy“ stejně jako selský lid. Ale přesto i nad zájmy společenské třídy, k níž náležel, klade všude národnostní celek a obecný pro- spěch země, jemuž má každý podříditi své osobní zájmy. Jeví se tudíž ve svém díle jako muž ušlechtilý a značných životních zkušeností, jak ostatně potvrzují četné 238
Strana 239
úvahy, průpovědi i přísloví, jež vkládá do úst jednajících osob anebo jimiž provází a doličuje své vypravování. Je proto pochopitelné, že osoba neznámého skladatele české rýmované kroniky vábila od počátku české badatele, aby pronikli její záhadu. Josef Dobrovský (Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur, 1818, 143 a 231) vyslovil mínění, že byl pěvcem skládajícím své verše za pohostinství a odměnu na hradě některého pána, snad Viléma z Valdeka; přitom zprvu popíral, že by byl knězem, později však o tom pomlčel. Představu Dalimila jako placeného pěvce odmítá již Palacký (Würdigung der alten böhmischen Geschichtschreiber, 1830, 98—119); jemu je českým rytířem ve své době váženým (jinde mluví však jen o neznámém rytíři), sídlícím patrně v kraji boleslav- ském nebo kouřimském, se zvláštním zájmem o rody pánů z Lomnice, z Lemberka, z Hazmburka, Lipé a Dubé. Podle Josefa Jirečka (v úvodu k edici kroniky v Pras menech dějin českých, III, 1878) byl Dalimil pěvcem, nikoli však stojícím v něčích službách, nýbrž mužem samostatným, o své újmě skládáním se bavícím; je jistě šlechticem, pravděpodobně členem rodu Ronovců (erbu dvou zkřížených ostrví), poněvadž o nich je v kronice nejvíce zpráv, pocházejícím nejspíše z Chrudimska nebo Hradecka, kteréžto končiny zná totiž z celých Čech nejlépe. Jireček je přes svědčen o světském původu Dalimilově, ale přesto podává kompromisní řešení: vyslo vuje domněnku, že autor kroniky byl rytířem laikem řádu johanitského a že v 1. 1309 a 1310 již jako stařec pobýval v johanitském klášteře u paty Juditina mostu na Malé Straně; uznává však, že této domněnce je poněkud na závadu úplné mlčení kroniky o tomto řádu. Názor Jirečkův, s nímž se ztotožnil i G. Kovařík (Studien zu Dalimil, Jahrbuch der philos. Fakultät der deut. Univ. in Prag, III, 1927, celkem se ujal, zejména když byla po právu odmítnuta domněnka Adolfa Bachmanna (Die Reims chronik des sogenannten Dalimil, Archiv für österreich. Geschichte, XCI, 1902, 59n.), že skladatelem kroniky byl kněz cizího důvodu, nešlechtic, píšící ji za úplatu v cizích službách. Dnes převládá mínění, že autorem rýmované kroniky byl šlechtic — laik, že jde tedy o dílo světského feudála — první toho druhu u nás. Vývody Jirečkovy staly se však i východiskem pokusů o identifikaci skladatele rýmované kroniky. J. V. Šimák (Kdo skládal kroniku t. ř. Dalimila? Ces. čas. hist. XXXVIII, 1932, 358n.), přijímaje Jirečkovu domněnku, že skladatel pochází z rodu Ronovců, jehož hrdinskou kroniku vkládá do svého díla, avšak jsa na rozdíl od Jirečka přesvědčen o kněžství kronikářově, uzavírá z nadšené chvály hrdinských skutků pana Hynka z Dubé (kap. 93, 24-46), že autorem kroniky je Hynkův syn Hynek z Dubé, řeč. Žák, kanovník pražský a v 1. 1327-1333 biskup olomoucký. Toto ztotožnění Dalimila, z počátku kladně přijímané, ukázalo se přece jen vratkým a málo průkaz- ným; mimo jiné důvody mluví proti němu i to, že se kronikář zmiňuje v kronice (kap. 102, 32) o Hynkovi Žákovi z Dubé v třetí osobě, ačkoli o sobě mluví vždy v osobě první. A poněvadž ani to, co o Hynku Žákovi a jeho činnosti víme, nekryje se s obra- zem, který o autoru a jeho názorech poskytuje jeho dílo, odmítl Josef Beran (Bl. Zdis slava - příbuzná Dalimilova? Čas. Společ. přátel starož. XLVI, 1938, 14-28) Šimákovo mínění a nahradil je jinou domněnkou, že totiž Dalimil je totožný s Havlem z Lems 239
úvahy, průpovědi i přísloví, jež vkládá do úst jednajících osob anebo jimiž provází a doličuje své vypravování. Je proto pochopitelné, že osoba neznámého skladatele české rýmované kroniky vábila od počátku české badatele, aby pronikli její záhadu. Josef Dobrovský (Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur, 1818, 143 a 231) vyslovil mínění, že byl pěvcem skládajícím své verše za pohostinství a odměnu na hradě některého pána, snad Viléma z Valdeka; přitom zprvu popíral, že by byl knězem, později však o tom pomlčel. Představu Dalimila jako placeného pěvce odmítá již Palacký (Würdigung der alten böhmischen Geschichtschreiber, 1830, 98—119); jemu je českým rytířem ve své době váženým (jinde mluví však jen o neznámém rytíři), sídlícím patrně v kraji boleslav- ském nebo kouřimském, se zvláštním zájmem o rody pánů z Lomnice, z Lemberka, z Hazmburka, Lipé a Dubé. Podle Josefa Jirečka (v úvodu k edici kroniky v Pras menech dějin českých, III, 1878) byl Dalimil pěvcem, nikoli však stojícím v něčích službách, nýbrž mužem samostatným, o své újmě skládáním se bavícím; je jistě šlechticem, pravděpodobně členem rodu Ronovců (erbu dvou zkřížených ostrví), poněvadž o nich je v kronice nejvíce zpráv, pocházejícím nejspíše z Chrudimska nebo Hradecka, kteréžto končiny zná totiž z celých Čech nejlépe. Jireček je přes svědčen o světském původu Dalimilově, ale přesto podává kompromisní řešení: vyslo vuje domněnku, že autor kroniky byl rytířem laikem řádu johanitského a že v 1. 1309 a 1310 již jako stařec pobýval v johanitském klášteře u paty Juditina mostu na Malé Straně; uznává však, že této domněnce je poněkud na závadu úplné mlčení kroniky o tomto řádu. Názor Jirečkův, s nímž se ztotožnil i G. Kovařík (Studien zu Dalimil, Jahrbuch der philos. Fakultät der deut. Univ. in Prag, III, 1927, celkem se ujal, zejména když byla po právu odmítnuta domněnka Adolfa Bachmanna (Die Reims chronik des sogenannten Dalimil, Archiv für österreich. Geschichte, XCI, 1902, 59n.), že skladatelem kroniky byl kněz cizího důvodu, nešlechtic, píšící ji za úplatu v cizích službách. Dnes převládá mínění, že autorem rýmované kroniky byl šlechtic — laik, že jde tedy o dílo světského feudála — první toho druhu u nás. Vývody Jirečkovy staly se však i východiskem pokusů o identifikaci skladatele rýmované kroniky. J. V. Šimák (Kdo skládal kroniku t. ř. Dalimila? Ces. čas. hist. XXXVIII, 1932, 358n.), přijímaje Jirečkovu domněnku, že skladatel pochází z rodu Ronovců, jehož hrdinskou kroniku vkládá do svého díla, avšak jsa na rozdíl od Jirečka přesvědčen o kněžství kronikářově, uzavírá z nadšené chvály hrdinských skutků pana Hynka z Dubé (kap. 93, 24-46), že autorem kroniky je Hynkův syn Hynek z Dubé, řeč. Žák, kanovník pražský a v 1. 1327-1333 biskup olomoucký. Toto ztotožnění Dalimila, z počátku kladně přijímané, ukázalo se přece jen vratkým a málo průkaz- ným; mimo jiné důvody mluví proti němu i to, že se kronikář zmiňuje v kronice (kap. 102, 32) o Hynkovi Žákovi z Dubé v třetí osobě, ačkoli o sobě mluví vždy v osobě první. A poněvadž ani to, co o Hynku Žákovi a jeho činnosti víme, nekryje se s obra- zem, který o autoru a jeho názorech poskytuje jeho dílo, odmítl Josef Beran (Bl. Zdis slava - příbuzná Dalimilova? Čas. Společ. přátel starož. XLVI, 1938, 14-28) Šimákovo mínění a nahradil je jinou domněnkou, že totiž Dalimil je totožný s Havlem z Lems 239
Strana 240
berka, kanovníkem pražským a vnukem blahoslavené Zdislavy, které je v kronice věnována zvláštní kapitola zdůrazňující její svatost (kap. 87). Avšak ani toto ztotož- nění neobstojí, jak v polemice prokázal J. V. Šimák (Hynek Žák z Dubé či Havel z Lemberka?, tamže, 112-115, poněvadž existence kanovníka Havla z Lemberka není bezpečnými prameny vůbec prokázána. Josef Šusta (České dějiny II. 2, 1939, 48n.) vy- slovuje se zásadně proti podobným pokusům identifikačním a z celého rázu díla uzavírá, že autor kroniky byl muž věku pokročilého, asi duchovní, stojící v těsném doteku se souvěkou panskou společností, nejspíše s Ronovci, ale jeho jméno že nám zůstane trvale neznámo. Odlišného mínění je F. M. Bartoš (Kdo je nejstarší český kronikář? Obrázky z našich dějin, Knihovna Pokroku sv. 162, 1940, 8n., a Knihy a zápasy, 1948, ron.); přijímá Jirečkovu domněnku, že kronikář byl rytířem řádu johanit- ského, shledává pro ni zajímavé náznaky v kronice samé, ale dnes od svého mínění ustoupil. — Nejnověji M. Očadlík (Gentis Bohemice fidelis zelator ac indefessus pro pagator. Příspěvek k otázce Dalimilovské, Praha 1957) dovozuje, že autorem je praž- ský biskup Jan IV. z Dražic; přes mnohý zajímavý postřeh ani jeho výklad plně nepřesvědčuje. * * * O pramenech svého díla mluví Dalimil v předmluvě; prohlašuje, že je složil na podkladě starších kronik, které shledal. Výslovně jmenuje pět kronik: Boleslavskou, Pražskou, Břevnovskou, Opatovickou a Vyšehradskou, a připojuje jejich ocenění. Rozborem Dalimilovy kroniky - a odkazuji v té věci v podrobnostech na historické poznámky, kterými doprovázím toto vydání a v nichž se snažím stanoviti poměr Dalimilových zpráv k jiným zachovaným pramenům - lze se přesvědčiti, že hlavním jejím pramenem až do smrti knížete Vladislava I. (1125 je Kosmova kronika. Poněvadž však Kosmu Dalimil mezi svými prameny výslovně nejmenuje, lze předpokládati, že jej označuje jiným názvem; a poněvadž nejvíce chválí kroniku Boleslavskou a podle přiznání se jí nejvíce přidržuje, soudí již Dobrovský, a Palacký mlčky přijímá, že kro nika Boleslavská je kronika Kosmova. Uvědomíme-li si však, že mezi Kosmou a Dalis milem i tam, kde se přímo stýkají, jsou četné věcné rozdíly a že Dalimil leckde do- plňuje Kosmovy zprávy novými podrobnostmi, vznikne otázka, zda Dalimil použil Kosmovy kroniky přímo, či zda jeho předlohou nebylo nějaké přepracování kroniky Kosmovy, doplněné z pověstí a lidového podání, a zda tímto přepracováním není právě ona kronika Boleslavská, která podle jeho slov „mnoho neznámého (— bylo by rozuměti u srovnání s Kosmou -) vypráví“. Domněnku tu vyslovil Otakar Lorenz (Deutschlands Geschichtsquellen, I3, 290n.), který v kronice Boleslavské hledá ztraces nou latinskou kroniku, a podrobně se ji snažil vyložiti Ad. Bachmann (v práci výše cit.), podle něhož Boleslavská kronika, tj. přepracovaný a z pověstí doplněný Kosmas, prý se již nelišila příliš od kroniky Dalimilovy. S tímto názorem, pro nějž vůbec není bezpečných dokladů, polemisuje Miroslav Jeřábek (Rozbor kroniky Dalimilovy, Ces. čas. hist. X-XI, 1904-5) a dospívá k závěru, že Dalimil užíval Kosmy přímo, i když jej místy doplňoval zprávami čerpanými ze zdrojů jiných. A k témuž výsledku dospívám 240
berka, kanovníkem pražským a vnukem blahoslavené Zdislavy, které je v kronice věnována zvláštní kapitola zdůrazňující její svatost (kap. 87). Avšak ani toto ztotož- nění neobstojí, jak v polemice prokázal J. V. Šimák (Hynek Žák z Dubé či Havel z Lemberka?, tamže, 112-115, poněvadž existence kanovníka Havla z Lemberka není bezpečnými prameny vůbec prokázána. Josef Šusta (České dějiny II. 2, 1939, 48n.) vy- slovuje se zásadně proti podobným pokusům identifikačním a z celého rázu díla uzavírá, že autor kroniky byl muž věku pokročilého, asi duchovní, stojící v těsném doteku se souvěkou panskou společností, nejspíše s Ronovci, ale jeho jméno že nám zůstane trvale neznámo. Odlišného mínění je F. M. Bartoš (Kdo je nejstarší český kronikář? Obrázky z našich dějin, Knihovna Pokroku sv. 162, 1940, 8n., a Knihy a zápasy, 1948, ron.); přijímá Jirečkovu domněnku, že kronikář byl rytířem řádu johanit- ského, shledává pro ni zajímavé náznaky v kronice samé, ale dnes od svého mínění ustoupil. — Nejnověji M. Očadlík (Gentis Bohemice fidelis zelator ac indefessus pro pagator. Příspěvek k otázce Dalimilovské, Praha 1957) dovozuje, že autorem je praž- ský biskup Jan IV. z Dražic; přes mnohý zajímavý postřeh ani jeho výklad plně nepřesvědčuje. * * * O pramenech svého díla mluví Dalimil v předmluvě; prohlašuje, že je složil na podkladě starších kronik, které shledal. Výslovně jmenuje pět kronik: Boleslavskou, Pražskou, Břevnovskou, Opatovickou a Vyšehradskou, a připojuje jejich ocenění. Rozborem Dalimilovy kroniky - a odkazuji v té věci v podrobnostech na historické poznámky, kterými doprovázím toto vydání a v nichž se snažím stanoviti poměr Dalimilových zpráv k jiným zachovaným pramenům - lze se přesvědčiti, že hlavním jejím pramenem až do smrti knížete Vladislava I. (1125 je Kosmova kronika. Poněvadž však Kosmu Dalimil mezi svými prameny výslovně nejmenuje, lze předpokládati, že jej označuje jiným názvem; a poněvadž nejvíce chválí kroniku Boleslavskou a podle přiznání se jí nejvíce přidržuje, soudí již Dobrovský, a Palacký mlčky přijímá, že kro nika Boleslavská je kronika Kosmova. Uvědomíme-li si však, že mezi Kosmou a Dalis milem i tam, kde se přímo stýkají, jsou četné věcné rozdíly a že Dalimil leckde do- plňuje Kosmovy zprávy novými podrobnostmi, vznikne otázka, zda Dalimil použil Kosmovy kroniky přímo, či zda jeho předlohou nebylo nějaké přepracování kroniky Kosmovy, doplněné z pověstí a lidového podání, a zda tímto přepracováním není právě ona kronika Boleslavská, která podle jeho slov „mnoho neznámého (— bylo by rozuměti u srovnání s Kosmou -) vypráví“. Domněnku tu vyslovil Otakar Lorenz (Deutschlands Geschichtsquellen, I3, 290n.), který v kronice Boleslavské hledá ztraces nou latinskou kroniku, a podrobně se ji snažil vyložiti Ad. Bachmann (v práci výše cit.), podle něhož Boleslavská kronika, tj. přepracovaný a z pověstí doplněný Kosmas, prý se již nelišila příliš od kroniky Dalimilovy. S tímto názorem, pro nějž vůbec není bezpečných dokladů, polemisuje Miroslav Jeřábek (Rozbor kroniky Dalimilovy, Ces. čas. hist. X-XI, 1904-5) a dospívá k závěru, že Dalimil užíval Kosmy přímo, i když jej místy doplňoval zprávami čerpanými ze zdrojů jiných. A k témuž výsledku dospívám 240
Strana 241
v podstatě také já svým rozborem, v němž poukazuji na některé nové doklady přímého užití Kosmy Dalimilem (např. v pozn. ke kap. 61, v. 1 aj.). — Jiné řešení záhady kroniky Boleslavské nadhazuje nejnověji F. M. Bartoš (v cit. studii), který ji uvádí v souvislost s komendou johanitského řádu v Mladé Boleslavi. Pod kronikami Pražskou a Břevnovskou rozuměl Josef Teige (Die Quellen des so- genannten Dalimil, Mitteilungen des Instituts für oesterreich. Geschichtsforschung, IX, 1888, 306 n.) dva různé rukopisy Kosmovy kroniky, které se na uvedených místech dosud chovají; M. Jeřábek s ním souhlasí. Nabízí se však též výklad jiný: uvědo- míme-li si totiž, že první kniha Kosmovy kroniky je připsána pražskému děkanu mistru Gervasiovi a druhá kniha břevnovskému opatu Klimentovi, je nasnadě do- mněnka, že jmenovanými kronikami jsou míněny odděleně prvé dvě knihy Kosmovy kroniky. A bylasli Boleslavská kronika celým Kosmou, vysvětlíme si pak snadno, proč Dalimil z kroniky Pražské a Břevnovské, které byly vlastně jen jeho částmi, podle vlastního přiznání méně čerpal. Kronikou Opatovickou zabývali se Josef Teige (Chronicon Opatoviense secundum, Mitt. d. Inst. f. österr. Geschichtsforschung VI, 1885, 450-455) a Mir. Jeřábek (Kronika Neplachova, Čas. Mus. král. Českého LXXVI, 1902, 496-509); oba dospívají k závěru celkem shodnému, že jde o pramen dnes ztracený, z něhož čerpal též kronikář Neplach (Teige mluví však nadsazeně o velké kronice, kdežto Jeřábek věrojatněji jen o zá- znamech). Odtud lze vysvětliti shody mezi Dalimilem a Neplachem pro dobu po r. 1265. Opatovické záznamy nebyly však, jak Dalimil výslovně podotýká, vždy přesné, zejména snad po stránce chronologické; proto je Dalimil jako pamětník událostí opravoval i doplňoval — tím lze opět vysvětliti rozdíly mezi ním a Neplachem, který z nich patrně mechanicky opisoval. Kronikou Vyšehradskou nemůže být známý první pokračovatel Kosmův, kanovník Vyšehradský, jeho dílo nebylo by Dalimilem jistě tak příkře odsouzeno („nejméně se mně líbila“). Nejspíše šlo jen o nějaké stručné analistické záznamy dnes ztracené. Vedle těchto pěti kronik, jmenovaných v předmluvě, Dalimil odkazuje v textu ještě na kroniku Moravskou, podle níž vypravuje o Svatoplukovi Velkomoravském a zejména o tom, jak „koruna z Moravy vyšla“ a byla přenesena na Čechy (kap. 24). Jireček a stejně i V. Chaloupecký (Pekařův sborník I, 1930, 222) připouštějí, že jde o nějakou dnes ztracenou literární památku, kdežto Jindřich Vančura (Pokud v kro- nice t. ř. Dalimila užito jest podání ústního, Zpráva reál. gymnasia v Kolíně, 1884, 3-18) vykládá, že Dalimil těmito slovy míní jen odbočení do moravských dějin. V stejném smyslu vyslovuje se i Mir. Jeřábek (ČČH XI, 1905, 150), ačkoli jinde (CCH X, 1904, 413 n.) nevylučuje, že jde o nějakou „kroniku“ asi toho druhu, jakou byla dnes neznámá „německá kronika“ o hraběti z Aldenburka, které se Dalimil dovolává v pověsti o Přimdě (kap. 39) a pod níž lze si představiti nějakou romantickou rytířskou báseň nebo novelu. Celkem skepticky se staví k těmto pramenům, které Dalimil výslovně uvádí, Josef Šusta (Dvě knihy českých dějin, II, 1919, 32 pozn.), předkládaje k úvaze, zda „většina těchto letopisů, Dalimilem vypočítaných a o nichž v předmluvě se strojenou vážností 16 Dalimilova kronika 241
v podstatě také já svým rozborem, v němž poukazuji na některé nové doklady přímého užití Kosmy Dalimilem (např. v pozn. ke kap. 61, v. 1 aj.). — Jiné řešení záhady kroniky Boleslavské nadhazuje nejnověji F. M. Bartoš (v cit. studii), který ji uvádí v souvislost s komendou johanitského řádu v Mladé Boleslavi. Pod kronikami Pražskou a Břevnovskou rozuměl Josef Teige (Die Quellen des so- genannten Dalimil, Mitteilungen des Instituts für oesterreich. Geschichtsforschung, IX, 1888, 306 n.) dva různé rukopisy Kosmovy kroniky, které se na uvedených místech dosud chovají; M. Jeřábek s ním souhlasí. Nabízí se však též výklad jiný: uvědo- míme-li si totiž, že první kniha Kosmovy kroniky je připsána pražskému děkanu mistru Gervasiovi a druhá kniha břevnovskému opatu Klimentovi, je nasnadě do- mněnka, že jmenovanými kronikami jsou míněny odděleně prvé dvě knihy Kosmovy kroniky. A bylasli Boleslavská kronika celým Kosmou, vysvětlíme si pak snadno, proč Dalimil z kroniky Pražské a Břevnovské, které byly vlastně jen jeho částmi, podle vlastního přiznání méně čerpal. Kronikou Opatovickou zabývali se Josef Teige (Chronicon Opatoviense secundum, Mitt. d. Inst. f. österr. Geschichtsforschung VI, 1885, 450-455) a Mir. Jeřábek (Kronika Neplachova, Čas. Mus. král. Českého LXXVI, 1902, 496-509); oba dospívají k závěru celkem shodnému, že jde o pramen dnes ztracený, z něhož čerpal též kronikář Neplach (Teige mluví však nadsazeně o velké kronice, kdežto Jeřábek věrojatněji jen o zá- znamech). Odtud lze vysvětliti shody mezi Dalimilem a Neplachem pro dobu po r. 1265. Opatovické záznamy nebyly však, jak Dalimil výslovně podotýká, vždy přesné, zejména snad po stránce chronologické; proto je Dalimil jako pamětník událostí opravoval i doplňoval — tím lze opět vysvětliti rozdíly mezi ním a Neplachem, který z nich patrně mechanicky opisoval. Kronikou Vyšehradskou nemůže být známý první pokračovatel Kosmův, kanovník Vyšehradský, jeho dílo nebylo by Dalimilem jistě tak příkře odsouzeno („nejméně se mně líbila“). Nejspíše šlo jen o nějaké stručné analistické záznamy dnes ztracené. Vedle těchto pěti kronik, jmenovaných v předmluvě, Dalimil odkazuje v textu ještě na kroniku Moravskou, podle níž vypravuje o Svatoplukovi Velkomoravském a zejména o tom, jak „koruna z Moravy vyšla“ a byla přenesena na Čechy (kap. 24). Jireček a stejně i V. Chaloupecký (Pekařův sborník I, 1930, 222) připouštějí, že jde o nějakou dnes ztracenou literární památku, kdežto Jindřich Vančura (Pokud v kro- nice t. ř. Dalimila užito jest podání ústního, Zpráva reál. gymnasia v Kolíně, 1884, 3-18) vykládá, že Dalimil těmito slovy míní jen odbočení do moravských dějin. V stejném smyslu vyslovuje se i Mir. Jeřábek (ČČH XI, 1905, 150), ačkoli jinde (CCH X, 1904, 413 n.) nevylučuje, že jde o nějakou „kroniku“ asi toho druhu, jakou byla dnes neznámá „německá kronika“ o hraběti z Aldenburka, které se Dalimil dovolává v pověsti o Přimdě (kap. 39) a pod níž lze si představiti nějakou romantickou rytířskou báseň nebo novelu. Celkem skepticky se staví k těmto pramenům, které Dalimil výslovně uvádí, Josef Šusta (Dvě knihy českých dějin, II, 1919, 32 pozn.), předkládaje k úvaze, zda „většina těchto letopisů, Dalimilem vypočítaných a o nichž v předmluvě se strojenou vážností 16 Dalimilova kronika 241
Strana 242
kritického ducha a přece tak záhadně mluví, nebyla snad přece jen pouhou vymyšle nou příkrasou díla“ (jako tomu bylo běžně v souvěkém epickém básnictví německém), a uzavírá, že Dalimil „snad se opíral vskutku prostě o jedinou kompilaci latinskou podobného rázu, jaký má třeba kapitulní rukopis tzv. druhého pokračovatele Kos- mova“. Tuto skepsi odmítá však — myslím právem — Jan Jakubec (Dějiny literatury české I, 1929, 117n.) poukazem na to, že Dalimil sotva by si byl vymýšlel kroniky Praže skou, Opatovickou, Boleslavskou, Břevnovskou, když by jej byli mohli z kapitul a klášterů, kdyby tam těch kronik vskutku nebylo, snadno usvědčiti z nepravdy. Dalimil však nevypočítává všechny prameny, jichž užil. V kap. o Bořivojovi (23) a o sv. Václavu (25-31) hojně čerpal ze starých legend: Vedle legendy „Diffundente sole“ a legendy Kristiánovy znal — nesnadno však říci jakým způsobem - i legendu staroslověnskou anebo alespoň staroslověnský prolog o sv. Václavu, z mladších pak legendu „Oriente iam sole“ z pol. XIII. stol. A kromě toho — jak se Rud. Urbánek (Legenda t. zv. Kristiána, I—II, 1947-48) snaží prokázati — byla jeho předlohou též dnes ztracená tzv. závojová legenda ludmilská (srov. kap. 26, 24), jakož i ztracený český veršovaný pasionál z doby krále Václava II., který se podle Urbánkova rozboru silně ozývá zejména ve vypravování o Pěti bratřích (kap. 37). Pro dobu, kdy Dalimila opustila kronika Kosmova, nelze již zjistiti žádný písemný pramen, o nějž by se byl soustavněji opíral. Styčných bodů s Kosmovými pokračovateli (kanovníkem Vyšehradským, Vincenciem a Jarlochem) je příliš málo a jsou příliš povšechné, než aby bylo možno souditi, že jich přímo užil. Větší měrou se ozývají jen některé shody s tzv. Letopisy českými pro prvé dvě třetiny XIII. stol., avšak i zde, jak ukázal Jeřábek, lze předpokládati spíše jen užití společné předlohy. Větší však měrou nežli z písemných pramenů čerpal Dalimil z tradice a ústního podání (srov. k tomu cit. studie Vančurovu a Bachmannovu). V jeho díle se nám zas chovala rozvitější a bohatší verse národních, lépe řečeno kmenových pověstí, než jak je zaznamenal Kosmas (o příchodu Čechů, o Libuši a Přemyslu a zejména o dívčí válce, o Vlastislavu Luckém a Styrovi atd. - srov. kap. 2-15 a 18—20). Bohatým zdrojem informací byly mu různé pověsti místní a kostelní (např. o hradu Klapém - kap. 22, pověsti o založení kostelů na Velizi — kap. 34, v Oldříši — kap. 35, na Zderaze — kap. 50 a v Sadské — kap. 59, 61, 63) a zejména pověsti erbovní, vížící se jak k proměnám erbu českých panovníků (kap. 42, 48 a 78), tak i k původu erbů jednotlivých rodů šlechtice kých (srov. kap. 22, 47, 60, 62, 64 příd., 73, 74, 82, 87 a 88; srov. k tomu J. Jireček, Štíty starých rodův českých a moravských dle kroniky Dalimilovy, Pam. archeol. a míst. X, 1876, str. 633—42). Jak velký je podíl tradice, leckdy ovšem již silně zmatené, v Dalimilově kronice a pokud tradicí Dalimil doplňoval anebo pozměňoval zprávy Kosmovy, uvádím rovněž v připojených historických poznámkách. Tam nalezne čtenář poučení i o tom, kde naproti tomu máme v kronice co dělat jen s dohady anebo přímo i výmysly Dalimilovými. V posledních kapitolách kroniky, zabývajících se dobou, kterou Dalimil sám pro žíval, je mu předním pramenem vlastní zkušenost, po případě sdělení očitých svědků, jehož se místy též dovolává. A je pochopitelné, že v této části je Dalimilova kronika 242
kritického ducha a přece tak záhadně mluví, nebyla snad přece jen pouhou vymyšle nou příkrasou díla“ (jako tomu bylo běžně v souvěkém epickém básnictví německém), a uzavírá, že Dalimil „snad se opíral vskutku prostě o jedinou kompilaci latinskou podobného rázu, jaký má třeba kapitulní rukopis tzv. druhého pokračovatele Kos- mova“. Tuto skepsi odmítá však — myslím právem — Jan Jakubec (Dějiny literatury české I, 1929, 117n.) poukazem na to, že Dalimil sotva by si byl vymýšlel kroniky Praže skou, Opatovickou, Boleslavskou, Břevnovskou, když by jej byli mohli z kapitul a klášterů, kdyby tam těch kronik vskutku nebylo, snadno usvědčiti z nepravdy. Dalimil však nevypočítává všechny prameny, jichž užil. V kap. o Bořivojovi (23) a o sv. Václavu (25-31) hojně čerpal ze starých legend: Vedle legendy „Diffundente sole“ a legendy Kristiánovy znal — nesnadno však říci jakým způsobem - i legendu staroslověnskou anebo alespoň staroslověnský prolog o sv. Václavu, z mladších pak legendu „Oriente iam sole“ z pol. XIII. stol. A kromě toho — jak se Rud. Urbánek (Legenda t. zv. Kristiána, I—II, 1947-48) snaží prokázati — byla jeho předlohou též dnes ztracená tzv. závojová legenda ludmilská (srov. kap. 26, 24), jakož i ztracený český veršovaný pasionál z doby krále Václava II., který se podle Urbánkova rozboru silně ozývá zejména ve vypravování o Pěti bratřích (kap. 37). Pro dobu, kdy Dalimila opustila kronika Kosmova, nelze již zjistiti žádný písemný pramen, o nějž by se byl soustavněji opíral. Styčných bodů s Kosmovými pokračovateli (kanovníkem Vyšehradským, Vincenciem a Jarlochem) je příliš málo a jsou příliš povšechné, než aby bylo možno souditi, že jich přímo užil. Větší měrou se ozývají jen některé shody s tzv. Letopisy českými pro prvé dvě třetiny XIII. stol., avšak i zde, jak ukázal Jeřábek, lze předpokládati spíše jen užití společné předlohy. Větší však měrou nežli z písemných pramenů čerpal Dalimil z tradice a ústního podání (srov. k tomu cit. studie Vančurovu a Bachmannovu). V jeho díle se nám zas chovala rozvitější a bohatší verse národních, lépe řečeno kmenových pověstí, než jak je zaznamenal Kosmas (o příchodu Čechů, o Libuši a Přemyslu a zejména o dívčí válce, o Vlastislavu Luckém a Styrovi atd. - srov. kap. 2-15 a 18—20). Bohatým zdrojem informací byly mu různé pověsti místní a kostelní (např. o hradu Klapém - kap. 22, pověsti o založení kostelů na Velizi — kap. 34, v Oldříši — kap. 35, na Zderaze — kap. 50 a v Sadské — kap. 59, 61, 63) a zejména pověsti erbovní, vížící se jak k proměnám erbu českých panovníků (kap. 42, 48 a 78), tak i k původu erbů jednotlivých rodů šlechtice kých (srov. kap. 22, 47, 60, 62, 64 příd., 73, 74, 82, 87 a 88; srov. k tomu J. Jireček, Štíty starých rodův českých a moravských dle kroniky Dalimilovy, Pam. archeol. a míst. X, 1876, str. 633—42). Jak velký je podíl tradice, leckdy ovšem již silně zmatené, v Dalimilově kronice a pokud tradicí Dalimil doplňoval anebo pozměňoval zprávy Kosmovy, uvádím rovněž v připojených historických poznámkách. Tam nalezne čtenář poučení i o tom, kde naproti tomu máme v kronice co dělat jen s dohady anebo přímo i výmysly Dalimilovými. V posledních kapitolách kroniky, zabývajících se dobou, kterou Dalimil sám pro žíval, je mu předním pramenem vlastní zkušenost, po případě sdělení očitých svědků, jehož se místy též dovolává. A je pochopitelné, že v této části je Dalimilova kronika 242
Strana 243
z hlediska historického pramene nejcennější, ačkoliv i zde, třebaže chce psáti pravdu, všude se také uplatňuje autorovo feudálně národnostní stanovisko a osobní zaujatost. Přitom však Dalimil vystihuje celkem věrně smýšlení doby, jejímž je mluvčím. A v tom tkví především historická cena jeho kroniky. Vysvětlivky k jednotlivým místům* Předmluva: 27-38: O kronikách Boleslavské, Pražské neb Břevnovské, Opas tovické a Vyšehradské, které Dalimil uvádí, viz zde str. 240—241. Kapitola 1. 2: kromě osmi vodú zhynu, tj. Noe s třemi syny a jejich manželky (I, Mojž. 7, 13), jak jmenovitě uvádí česká Alexandreida, kterou Dalimil jistě znal. 29 32: Dalimil klade pravlast Slovanů, jež označuje hromadně Srby, mylně na jih k Středozemnímu moři do sousedství Řeků a Římanů, resp. obyvatel polostrova Apeninského (tak nutno totiž rozuměti slovům: až do Říma); omyl lze vysvětliti tím, že zemi Charvátů, z níž podle tradice Čechové vyšli (kap. 2, 1—4), ztotožnil podle vědomostí své doby s jižním Charvátskem, ač ovšem šlo o tzv. Bílé Charvátsko v Zakarpatí. Kapitola 2. Rozvitější verse národní, resp. kmenové pověsti o příchodu Čechů do nové vlasti než u Kosmy, který (I, 2) o osudech praotce Čecha před příchodem na horu Říp mlčí. 35-36: Výklad jména Říp od toho, že s něho „zřěchu“, není jistě z lidového podání, nýbrž je výklad literární, nejspíše autorův. * Seznam užitých zkratek ČD = V. Novotný-J. Šusta, České dějiny, I, 1-4 a II, 1—2, Praha, 1912-1939. CDB = G. Friedrich, Codex diplomaticus et epistolarius regni Bohemiae, I až III, 1, Praha 1904—1942. Český časopis historický. ČČH = Časopis Musea království Českého. ČČM = ČNM = Časopis Národního musea. PDC Prameny dějin českých (Fontes rerum bohemicarum). RBM = Regesta Bohemiae et Moraviae. Kosmova kronika: Cosmae Pragensis Chronica Boemorum, vyd. B. Bretholz, Monu menta Germaniae Historica, Scriptores rerum germanicarum. Nova series, tom. II, Berlín 1923. — Český překlad pořídil Karel Hrdina: Kosmova kronika česká, Odkaz minulosti české, sv. 10; citováno podle vydání z r. 1947. Zbraslavská kronika. Vydal Josef Emler, PDČ IV, Praha 1884. - České překlady pořídili Jan V. Novák (ve Sbírce kronik a letopisů českých v překladech, sv. 2, Praha 1905) a Frant. Heřmanský (Odkaz minulosti české, sv. 15, Praha 1952). 243
z hlediska historického pramene nejcennější, ačkoliv i zde, třebaže chce psáti pravdu, všude se také uplatňuje autorovo feudálně národnostní stanovisko a osobní zaujatost. Přitom však Dalimil vystihuje celkem věrně smýšlení doby, jejímž je mluvčím. A v tom tkví především historická cena jeho kroniky. Vysvětlivky k jednotlivým místům* Předmluva: 27-38: O kronikách Boleslavské, Pražské neb Břevnovské, Opas tovické a Vyšehradské, které Dalimil uvádí, viz zde str. 240—241. Kapitola 1. 2: kromě osmi vodú zhynu, tj. Noe s třemi syny a jejich manželky (I, Mojž. 7, 13), jak jmenovitě uvádí česká Alexandreida, kterou Dalimil jistě znal. 29 32: Dalimil klade pravlast Slovanů, jež označuje hromadně Srby, mylně na jih k Středozemnímu moři do sousedství Řeků a Římanů, resp. obyvatel polostrova Apeninského (tak nutno totiž rozuměti slovům: až do Říma); omyl lze vysvětliti tím, že zemi Charvátů, z níž podle tradice Čechové vyšli (kap. 2, 1—4), ztotožnil podle vědomostí své doby s jižním Charvátskem, ač ovšem šlo o tzv. Bílé Charvátsko v Zakarpatí. Kapitola 2. Rozvitější verse národní, resp. kmenové pověsti o příchodu Čechů do nové vlasti než u Kosmy, který (I, 2) o osudech praotce Čecha před příchodem na horu Říp mlčí. 35-36: Výklad jména Říp od toho, že s něho „zřěchu“, není jistě z lidového podání, nýbrž je výklad literární, nejspíše autorův. * Seznam užitých zkratek ČD = V. Novotný-J. Šusta, České dějiny, I, 1-4 a II, 1—2, Praha, 1912-1939. CDB = G. Friedrich, Codex diplomaticus et epistolarius regni Bohemiae, I až III, 1, Praha 1904—1942. Český časopis historický. ČČH = Časopis Musea království Českého. ČČM = ČNM = Časopis Národního musea. PDC Prameny dějin českých (Fontes rerum bohemicarum). RBM = Regesta Bohemiae et Moraviae. Kosmova kronika: Cosmae Pragensis Chronica Boemorum, vyd. B. Bretholz, Monu menta Germaniae Historica, Scriptores rerum germanicarum. Nova series, tom. II, Berlín 1923. — Český překlad pořídil Karel Hrdina: Kosmova kronika česká, Odkaz minulosti české, sv. 10; citováno podle vydání z r. 1947. Zbraslavská kronika. Vydal Josef Emler, PDČ IV, Praha 1884. - České překlady pořídili Jan V. Novák (ve Sbírce kronik a letopisů českých v překladech, sv. 2, Praha 1905) a Frant. Heřmanský (Odkaz minulosti české, sv. 15, Praha 1952). 243
Strana 244
Kapitola 3. 9: Kazín jako sídlo Kazino teprve u Dalimila. Kosmas (I, 4) mluví jen o Kazině mohyle nad břehem řeky Mže při cestě do Bechyňska přes pohoří zvané Oseka, kdežto hrad stojící na témž pohoří blízko řeky Mže uvádí ve své kronice jinde (I, 27) jako pomezní hrad Slavníkova knížectví na západ proti Čechám. Je pravděpodobné, že zříceniny tohoto slavníkovského hradu spojila později lidová pověst vlivem nedaleké Kaziny mohyly s jménem Kaziným. Polohu tohoto hradu určují sice badatelé různě, jisté je však tolik, že je nutné zříci se dosud běžné, velkým nápisem označené lokalisace Kazína na Hrádek nad Berounkou proti Dolním Mokros psům. 13 a n.: Vypravování o Libušině soudě a o povolání Přemysla Oráče na kní- žecí stolec představuje již mladší, rozvitější stupeň národních pověstí; ač je stručnější a zhuštěnější proti líčení Kosmovu (I, 4-7), je obohaceno o některé nové motivy, zejm. o motiv železného stolu, ohlašující vládu silné ruky (kap. 4, 18 a kap. 5, 27-36), a o motiv předčasného přerušení Přemyslovy orby, což prý připraví zemi častý hlad (kap. 5, 17-24. Uvahy Libušiny o obci a o povinnostech jednotlivce k obci (kap. 4, 5—10) i její varování před vládou cizozemců, jež je národu vždy ke škodě (kap. 4, 19-32), jsou ovšem myšlenky Dalimilovy, častěji se u něho opakující, jimiž v duchu zaměření svého díla doplnil lidové podání. Kapitola 5. 9-10: Výklad jména vsi Stadice se prozrazuje svou strojeností jako umělá etymologie autorova. Kapitola 6. 13-18: Kosmas (I, 6) mluví o třech ratolestech otky Přemyslovy, Dalimil o pěti. Mir. Jeřábek (CCH 1904, 281) vidí v tom bezpečný doklad Dalimis lovy spekulace, založené na Kosmovi („to sě bude na knihách čísti“): vztahuje totiž tyto verše na pět synů knížete Břetislava I., Spytihněva, Vratislava, Konráda, Jaromíra a Otu, o nichž Kosmas na dvou místech kroniky (II, 1 a 13) s důrazem mluví. Výkladu tomu odporují však, tuším, slova Dalimilova „kněžstvo patero“, tj. patero knížectví, neboť z jmenovaných synů Břetislavových Jaromír byl pražským biskupem a označení knížete se tudíž na něho nehodí. Rovněž není pravděpodobné, že by zde Dalimil odkazoval na Kosmu; „knihami“ míní Dalimil nepochybně dílo vlastní. V něm se dočítáme o pateru knížectví vzešlých z rodu Přemyslova: 1) knížectví (pozd. králové ství) české; 2) knížectví lucké (žatecké), které podle Dalimila dal kníže Vojen synu Vlastislavovi, bratru čes. knížete Unislava (kap. 16,9); 3) knížectví zlické (kouřimské), které prý dostal podílem mladší syn knížete Neklana Děpolt (kap. 22,3—4); 4) knížec- tví slavníkovské - sv. Vojtěch vzešel podle Dalimila přímo z pokolení Libušina (kap. 7, 14-16) a 5) knížectví moravské, které prý obdrželi od Spytihněva II. jeho bratří Ota a Konrád (kap. 46, 24). Z těchto knížectví zaniklo nejdříve knížectví lucké (žatecké) porážkou a smrtí knížete Vlastislava v bitvě na poli Turském (kap. 20 a 21) a po něm knížectví slavníkovské pobitím bratří Vojtěchových na Libici a vy puzením pozůstalých ze země (kap. 32); knížectví moravské, na něž hledí všude jako na celek, nerozlišuje mezi Olomouckem, Brněnskem a Znojemskem, zaniklo podle Dalimila v bitvě u Loděnic r. 1184 (správně 1185 - kap. 73) a knížectví zlické pora, 244
Kapitola 3. 9: Kazín jako sídlo Kazino teprve u Dalimila. Kosmas (I, 4) mluví jen o Kazině mohyle nad břehem řeky Mže při cestě do Bechyňska přes pohoří zvané Oseka, kdežto hrad stojící na témž pohoří blízko řeky Mže uvádí ve své kronice jinde (I, 27) jako pomezní hrad Slavníkova knížectví na západ proti Čechám. Je pravděpodobné, že zříceniny tohoto slavníkovského hradu spojila později lidová pověst vlivem nedaleké Kaziny mohyly s jménem Kaziným. Polohu tohoto hradu určují sice badatelé různě, jisté je však tolik, že je nutné zříci se dosud běžné, velkým nápisem označené lokalisace Kazína na Hrádek nad Berounkou proti Dolním Mokros psům. 13 a n.: Vypravování o Libušině soudě a o povolání Přemysla Oráče na kní- žecí stolec představuje již mladší, rozvitější stupeň národních pověstí; ač je stručnější a zhuštěnější proti líčení Kosmovu (I, 4-7), je obohaceno o některé nové motivy, zejm. o motiv železného stolu, ohlašující vládu silné ruky (kap. 4, 18 a kap. 5, 27-36), a o motiv předčasného přerušení Přemyslovy orby, což prý připraví zemi častý hlad (kap. 5, 17-24. Uvahy Libušiny o obci a o povinnostech jednotlivce k obci (kap. 4, 5—10) i její varování před vládou cizozemců, jež je národu vždy ke škodě (kap. 4, 19-32), jsou ovšem myšlenky Dalimilovy, častěji se u něho opakující, jimiž v duchu zaměření svého díla doplnil lidové podání. Kapitola 5. 9-10: Výklad jména vsi Stadice se prozrazuje svou strojeností jako umělá etymologie autorova. Kapitola 6. 13-18: Kosmas (I, 6) mluví o třech ratolestech otky Přemyslovy, Dalimil o pěti. Mir. Jeřábek (CCH 1904, 281) vidí v tom bezpečný doklad Dalimis lovy spekulace, založené na Kosmovi („to sě bude na knihách čísti“): vztahuje totiž tyto verše na pět synů knížete Břetislava I., Spytihněva, Vratislava, Konráda, Jaromíra a Otu, o nichž Kosmas na dvou místech kroniky (II, 1 a 13) s důrazem mluví. Výkladu tomu odporují však, tuším, slova Dalimilova „kněžstvo patero“, tj. patero knížectví, neboť z jmenovaných synů Břetislavových Jaromír byl pražským biskupem a označení knížete se tudíž na něho nehodí. Rovněž není pravděpodobné, že by zde Dalimil odkazoval na Kosmu; „knihami“ míní Dalimil nepochybně dílo vlastní. V něm se dočítáme o pateru knížectví vzešlých z rodu Přemyslova: 1) knížectví (pozd. králové ství) české; 2) knížectví lucké (žatecké), které podle Dalimila dal kníže Vojen synu Vlastislavovi, bratru čes. knížete Unislava (kap. 16,9); 3) knížectví zlické (kouřimské), které prý dostal podílem mladší syn knížete Neklana Děpolt (kap. 22,3—4); 4) knížec- tví slavníkovské - sv. Vojtěch vzešel podle Dalimila přímo z pokolení Libušina (kap. 7, 14-16) a 5) knížectví moravské, které prý obdrželi od Spytihněva II. jeho bratří Ota a Konrád (kap. 46, 24). Z těchto knížectví zaniklo nejdříve knížectví lucké (žatecké) porážkou a smrtí knížete Vlastislava v bitvě na poli Turském (kap. 20 a 21) a po něm knížectví slavníkovské pobitím bratří Vojtěchových na Libici a vy puzením pozůstalých ze země (kap. 32); knížectví moravské, na něž hledí všude jako na celek, nerozlišuje mezi Olomouckem, Brněnskem a Znojemskem, zaniklo podle Dalimila v bitvě u Loděnic r. 1184 (správně 1185 - kap. 73) a knížectví zlické pora, 244
Strana 245
žením knížete Děpolta od krále Přemysla Otakara I. a vypuzením Děpolticů do Polska (kap. 77). Zůstala jediná větev česká, která opravdu „krásně vzkvetla“: lze ji sledovati od prvního historického Přemyslovce, knížete Bořivoje, až do Václava III., jímž 4. srpna 1306 vymřela. Některé Dalimilovy údaje o vzniku a zániku jednotlivých knížectví postrádají zčásti historického podkladu a zčásti jsou nepřesné nebo ne správné, jak v pozn. bude doloženo. 21: Narážka na zavraždění řím. krále Albrechta Habsburského (1. 5. 1308) jeho synovcem Janem, řeč. Parricidou, který byl po své matce Anežce vnukem Přemysla Otakara II. (srov. kap. 101, 14—20). 24: Libušin dvůr je nepochybně totožný s Kosmovým hradem Libušínem (I, 4, který stál u dnešní vsi Libušína nedaleko Smečna. Kapitola 7. 6: Za původce českého zemského práva prohlašuje Přemysla již Kosmas (I, 8) a se zesílenou feudální tendencí opakuje to i Ondřej z Dubé ve Výkladu práv zemských českých. 13-14: U Kosmy d, 9 označuje je Libuše obraty „Maior Gloria“, tj. (v překladu Hrdinově) „Více sláv“, a „Exercitus Consolatio“, tj. „Voje útěcha“. 15: Dalimil praví zde výslovně, že Vojtěch vzešel z pokolení Libušina, ale nikde v kronice nenaznačuje stupeň příbuzenství. O příbuzenství Slavníkovců s Přemyslovci se celkem nepochybuje — dovolává se ho výrazně i prolog legendy Kristiánovy —, avšak mínění o rodových, resp. rodinných vztazích se různí. Při ne- dostatku pramenných zpráv nelze na tuto otázku jednoznačně odpověděti. Kapitola 8. 2: Ves Libušě, v rkp. opraveno v „Libicě“, jak se čte na tomto místě (a stejně i v kap. 11 v. 7 a 12) také v některých mladších rukopisech Dalimi lovy kroniky, zjevně mylným ztotožněním Libušina hradu s pozdější slavníkovskou Libicí nad Cidlinou (nedaleko Poděbrad); zdrojem tohoto omylu, podmíněného asi tím, že bájný Libušín nebyl v té době již znám, je tuším Pulkava, který ve své kro- nice (v české redakci) píše: „Potom pak Libušě udělala jest hrad blízko od Labe podle toho hrada, ješto nynie slove Kolín na Labi, jemužto Libic řiekají. Tu po své smrti jest pohrabána. Ten jistý hrad potom po dlúhém času byl jest Slavníkóv, hrabie urozeného, jenž byl otec sv. Vojtěcha...“ (PDČ V, 215). 3 a d.: Pověst o dívčí válce, která je u Kosmy (, 9) zaznamenána jen stručnou zmínkou, vyrůstá u Dalimila v obsáhlé líčení (kap. 8-15, zabíhající všude do podrobností, jak ji totiž dobou rozvedlo a obohatilo lidové podání, pracující zde zřejmě s tvůrčí fantasií. Přitom je to vlastně již svod několika po věstí: o boji dívek s muži (Děvín — Vyšehrad), o Vlastě a jejím zápasu s Přemyslem o vládu v zemi, o Ctiradovi a Šárce aj., spojených obratně v souvislé vypravování. Zda toto spojení pověstí je až dílem Dalimilovým či pramení z lidového podání, nelze rozhodnouti. 1011: Hrad Děvín stál na návrší nad Zlíchovem. Kapitola 10. 29: Bojiště za Vyšehradem nelze, tuším, ztotožňovati s Bojištěm před Prahou, o němž Dalimil častěji mluví (kap. 58, 30; 72, 36; 74, 20—26) a jež je Bojištěm v pozdějším Novém Městě pražském mezi býv. Slepou branou a Karlovem. 52 56: Týká se války perského krále Kyra s Tomyridou, skythskou královnou; v ní 245
žením knížete Děpolta od krále Přemysla Otakara I. a vypuzením Děpolticů do Polska (kap. 77). Zůstala jediná větev česká, která opravdu „krásně vzkvetla“: lze ji sledovati od prvního historického Přemyslovce, knížete Bořivoje, až do Václava III., jímž 4. srpna 1306 vymřela. Některé Dalimilovy údaje o vzniku a zániku jednotlivých knížectví postrádají zčásti historického podkladu a zčásti jsou nepřesné nebo ne správné, jak v pozn. bude doloženo. 21: Narážka na zavraždění řím. krále Albrechta Habsburského (1. 5. 1308) jeho synovcem Janem, řeč. Parricidou, který byl po své matce Anežce vnukem Přemysla Otakara II. (srov. kap. 101, 14—20). 24: Libušin dvůr je nepochybně totožný s Kosmovým hradem Libušínem (I, 4, který stál u dnešní vsi Libušína nedaleko Smečna. Kapitola 7. 6: Za původce českého zemského práva prohlašuje Přemysla již Kosmas (I, 8) a se zesílenou feudální tendencí opakuje to i Ondřej z Dubé ve Výkladu práv zemských českých. 13-14: U Kosmy d, 9 označuje je Libuše obraty „Maior Gloria“, tj. (v překladu Hrdinově) „Více sláv“, a „Exercitus Consolatio“, tj. „Voje útěcha“. 15: Dalimil praví zde výslovně, že Vojtěch vzešel z pokolení Libušina, ale nikde v kronice nenaznačuje stupeň příbuzenství. O příbuzenství Slavníkovců s Přemyslovci se celkem nepochybuje — dovolává se ho výrazně i prolog legendy Kristiánovy —, avšak mínění o rodových, resp. rodinných vztazích se různí. Při ne- dostatku pramenných zpráv nelze na tuto otázku jednoznačně odpověděti. Kapitola 8. 2: Ves Libušě, v rkp. opraveno v „Libicě“, jak se čte na tomto místě (a stejně i v kap. 11 v. 7 a 12) také v některých mladších rukopisech Dalimi lovy kroniky, zjevně mylným ztotožněním Libušina hradu s pozdější slavníkovskou Libicí nad Cidlinou (nedaleko Poděbrad); zdrojem tohoto omylu, podmíněného asi tím, že bájný Libušín nebyl v té době již znám, je tuším Pulkava, který ve své kro- nice (v české redakci) píše: „Potom pak Libušě udělala jest hrad blízko od Labe podle toho hrada, ješto nynie slove Kolín na Labi, jemužto Libic řiekají. Tu po své smrti jest pohrabána. Ten jistý hrad potom po dlúhém času byl jest Slavníkóv, hrabie urozeného, jenž byl otec sv. Vojtěcha...“ (PDČ V, 215). 3 a d.: Pověst o dívčí válce, která je u Kosmy (, 9) zaznamenána jen stručnou zmínkou, vyrůstá u Dalimila v obsáhlé líčení (kap. 8-15, zabíhající všude do podrobností, jak ji totiž dobou rozvedlo a obohatilo lidové podání, pracující zde zřejmě s tvůrčí fantasií. Přitom je to vlastně již svod několika po věstí: o boji dívek s muži (Děvín — Vyšehrad), o Vlastě a jejím zápasu s Přemyslem o vládu v zemi, o Ctiradovi a Šárce aj., spojených obratně v souvislé vypravování. Zda toto spojení pověstí je až dílem Dalimilovým či pramení z lidového podání, nelze rozhodnouti. 1011: Hrad Děvín stál na návrší nad Zlíchovem. Kapitola 10. 29: Bojiště za Vyšehradem nelze, tuším, ztotožňovati s Bojištěm před Prahou, o němž Dalimil častěji mluví (kap. 58, 30; 72, 36; 74, 20—26) a jež je Bojištěm v pozdějším Novém Městě pražském mezi býv. Slepou branou a Karlovem. 52 56: Týká se války perského krále Kyra s Tomyridou, skythskou královnou; v ní 245
Strana 246
podle staroperské pověsti Kyros r. 530 př. n. 1. padl a Tomyris dala vhoditi jeho hlavu do měchu naplněného krví. 57: Alexander Veliký, král makedonský (356-323 př. n. l.), setkal se podle Alexandreidy s Amazonkami v Hyrkanii, kam pronásledoval vrahy perského krále Daria. Kapitola 11. 16: Dalimil nepřijímá zprávu Kosmovu (I, 9, že původní jméno Vyšehradu bylo Chvrasten podle chrastí, mezi nímž byl prý vystavěn; nepochybně proto, že jméno to bylo mu již cizí. Kapitola 13. Pověst o Ctiradovi a Šárce je doložena teprve u Dalimila — je to nejspíše místní pověst včleněná do souboru pověstí o dívčí válce. 21: z Okořína: o jaké místo jde, nelze přesně říci; bývá zpravidla vykládáno jako Okoř, avšak mohl by to být i Kokořín, jak je v rkpe Cerronském (Cr) a v německém veršovaném pře- kladě; oba tyto hrady v dochované podobě jsou ovšem až ze XIV. stol. Kapitola 16. V této kapitole přidržuje se Dalimil Kosmy (I, 9), jak dosvědčují v 16-18; jsou volným přepisem Kosmovy charakteristiky nástupců Přemyslových, po dané zčásti slovy Sallustiovými. Podstatný rozdíl je v tom, že se Kosmas nezmiňuje o příbuzenském vztahu jednotlivých knížat, kdežto u Dalimila následuje syn vždy po otci. 7-10: Zpráva tato, kterou Dalimil rozšiřuje nejstarší rodokmen Přemyslovců, je nepravděpodobná: že Lučané byli kmen českých Slovanů, který se dostal pod vládu pražských knížat až porážkou knížete Vlastislava na Turském poli, zaznamenává Kosmas (I, 10-13) a celkem shodně i Dalimil (kap. 18—21). Je proto více než pochybné, že by lucký knížecí rod byl pobočnou linií přemyslovskou. Je pravdě podobná do- mněnka Mir. Jeřábka (ČCH 1904, 283), že se tu ozývá rodová tradice panského rodu Vlastislaviců, odvozujících svůj původ od luckého knížete Vlastislava (srov. kap. 22, 41-42), resp. od syna Vojenova. 11-12: Výklad, že staré Lucko odpovídá pozděje šímu Žatecku, má již Kosmas (I, 10): „Lučany, jimž v dnešní době podle hradu Žatce říkáme Zatčané“. Kapitola 17. 5-6: Tento výklad je nejspíše vlastní kombinací Dalimilovou (náleží až do doby kultury rytířské). 35: Pražané, tj. obyvatelé Pražska, tedy vlastní kmen Čechů. Kosmas v této souvislosti (I, 10) mluví přímo o Češích (Boemi). 36-40: Kosmas klade hrad Vlastislav mezi vrchy Medvězí (Meduez) a Připek (Pripec), kteréžto jméno mají místo Řípu i některé rukopisy Dalimila (Cambr., Víd.) a tisk Ješínův. Jde patrně o vrchy Horu, na jejímž úpatí leží obec Medvědice, a Košťál, které určují ovšem polohu hradu přesněji nežli Dalimilův Říp a Lovoš (kopec nad Lovosicemi). Hrad sám je totiž totožný se slovanským hradištěm ve Vlastislavi u Lovo sic, jak bylo prokázáno archeologickým výzkumem provedeným r. 1953 (Archeolog. rozhledy 1954, 491-495). Kapitola 18. 13: U Kosmy (I, 12) sluje Tyro (Tyr). 31-32: Mohylu na Turs 246
podle staroperské pověsti Kyros r. 530 př. n. 1. padl a Tomyris dala vhoditi jeho hlavu do měchu naplněného krví. 57: Alexander Veliký, král makedonský (356-323 př. n. l.), setkal se podle Alexandreidy s Amazonkami v Hyrkanii, kam pronásledoval vrahy perského krále Daria. Kapitola 11. 16: Dalimil nepřijímá zprávu Kosmovu (I, 9, že původní jméno Vyšehradu bylo Chvrasten podle chrastí, mezi nímž byl prý vystavěn; nepochybně proto, že jméno to bylo mu již cizí. Kapitola 13. Pověst o Ctiradovi a Šárce je doložena teprve u Dalimila — je to nejspíše místní pověst včleněná do souboru pověstí o dívčí válce. 21: z Okořína: o jaké místo jde, nelze přesně říci; bývá zpravidla vykládáno jako Okoř, avšak mohl by to být i Kokořín, jak je v rkpe Cerronském (Cr) a v německém veršovaném pře- kladě; oba tyto hrady v dochované podobě jsou ovšem až ze XIV. stol. Kapitola 16. V této kapitole přidržuje se Dalimil Kosmy (I, 9), jak dosvědčují v 16-18; jsou volným přepisem Kosmovy charakteristiky nástupců Přemyslových, po dané zčásti slovy Sallustiovými. Podstatný rozdíl je v tom, že se Kosmas nezmiňuje o příbuzenském vztahu jednotlivých knížat, kdežto u Dalimila následuje syn vždy po otci. 7-10: Zpráva tato, kterou Dalimil rozšiřuje nejstarší rodokmen Přemyslovců, je nepravděpodobná: že Lučané byli kmen českých Slovanů, který se dostal pod vládu pražských knížat až porážkou knížete Vlastislava na Turském poli, zaznamenává Kosmas (I, 10-13) a celkem shodně i Dalimil (kap. 18—21). Je proto více než pochybné, že by lucký knížecí rod byl pobočnou linií přemyslovskou. Je pravdě podobná do- mněnka Mir. Jeřábka (ČCH 1904, 283), že se tu ozývá rodová tradice panského rodu Vlastislaviců, odvozujících svůj původ od luckého knížete Vlastislava (srov. kap. 22, 41-42), resp. od syna Vojenova. 11-12: Výklad, že staré Lucko odpovídá pozděje šímu Žatecku, má již Kosmas (I, 10): „Lučany, jimž v dnešní době podle hradu Žatce říkáme Zatčané“. Kapitola 17. 5-6: Tento výklad je nejspíše vlastní kombinací Dalimilovou (náleží až do doby kultury rytířské). 35: Pražané, tj. obyvatelé Pražska, tedy vlastní kmen Čechů. Kosmas v této souvislosti (I, 10) mluví přímo o Češích (Boemi). 36-40: Kosmas klade hrad Vlastislav mezi vrchy Medvězí (Meduez) a Připek (Pripec), kteréžto jméno mají místo Řípu i některé rukopisy Dalimila (Cambr., Víd.) a tisk Ješínův. Jde patrně o vrchy Horu, na jejímž úpatí leží obec Medvědice, a Košťál, které určují ovšem polohu hradu přesněji nežli Dalimilův Říp a Lovoš (kopec nad Lovosicemi). Hrad sám je totiž totožný se slovanským hradištěm ve Vlastislavi u Lovo sic, jak bylo prokázáno archeologickým výzkumem provedeným r. 1953 (Archeolog. rozhledy 1954, 491-495). Kapitola 18. 13: U Kosmy (I, 12) sluje Tyro (Tyr). 31-32: Mohylu na Turs 246
Strana 247
ském poli (vlevo od cesty z Chýnova do Turska) nazývá lid nyní „mohylou Cestmís rovou“ podle hrdiny básně „Cestmír a Vlaslav“ Rukopisu královédvorského, v níž Tyr, resp. Styr přezván byl Cestmírem. Kapitola 19. 14: Jméno pastorka zná teprve Dalimil, Kosmas (I, 11) je ještě neuvádí. Kapitola 20. 5-10: Kosmas (I, 12) nevypravuje o zabití Vlastislava Luckého — je jen zahrnuto ve větě, že „Lučané všichni byli pobiti až do jednoho“ (totiž onoho pastorka) -, ale líčí hrdinnou smrt Tyrovu, o níž se nezmiňuje Dalimil. 31-34: Rajský dvůr u sv. Víta byl v kapitulním domě a malby s výjevy z bitvy na Turském poli dal — jak lze vyvoditi spojením zpráv tzv. Letopisů českých (PDČ II, 285) a nekrologu Vítova (tamže, 322) - v letech 1243 a 1244 poříditi pražský děkan Vít. Kapitola 21. 5: Kosmas (I. 13) mluví o vychovateli jménem Durynk z kmene Srbů, tedy Polabském Slovanu, Dalimilovi je však již Durynkem, tj. Němcem z Durynska (v. 27 a 50). 10: Podle Kosmy (I, 13) postavil Neklan pro Vlastislavova syna nový hrad Drahuš (Dragus) na břehu řeky Ohře poblíž pozdějších Postoloprt, Dalimil hovoří již přímo o Postoloprtech, resp. o kraji postoloprtském. Kapitola 22. 3 6: Zpráva tato teprve u Dalimila; snad je to stará tradice, uvá dějící Děpoltice, pobočnou linii Přemyslovců, v souvislost s Kouřimskem a odvozující mylně jejich původ od knížat zlických, resp. od domnělého mladšího syna Neklas nova Děpolta; ve skutečnosti jejich praotcem je až Děpolt († 1167), syn knížete Vladi- slava I. a mladší bratr čes. krále Vladislava. Rovněž název Zlicko pro pozdější Kouřim sko (a tím vlastně i jméno kmene Zličanů) je jen u Dalimila, ač je nepochybně starý; srov. pozn. ke kap. 77, 7 n. 936: Nejspíše místní pověst o starém hradu na Klapské hoře (Klapém), který zde patrně stál již před zděným hradem Klepým (Klapým) asi z konce XIII. stol., přejmenovaným v XIV. stol. na Hazenburk. 40—42: Dalimil zachycuje zde tradici, podle níž rod, mající na štítě orlici, odvozoval svůj původ od potomstva Vlastislava Luckého, takže by bylo možné mluviti o erbovním pokolení Vlastislaviců. Erb s dvěma fialovými orlicemi ve zlatém poli, jak je zde popsán, u nás však neznáme. Je možné, že Dalimil mínil dvouhlavou orlici (tomu by nasvědčovaly rukopisy Cambr. a Víd., mluvící jen o jedné fiolné orlici), a s takovou se setkáváme na pečeti Rehníka, Haška a Jana z Jablonce a z Vlastislavi z r. 1420, což by dosvěd- čovalo, že vladykové z Vlastislavi užívali opravdu erbu dvouhlavé orlice, vzniklé snad spojením dvou polovičních orlic. Slova Dalimilova lze však podle Sedláčka vy kládati i tak, že jde o orlici barvami shora dolů rozdělenou; takovou orlici, zpravidla však zpola stříbrnou a zpola červenou, měli v erbu páni z Kolovrat, Ždárští ze Ždáru, Čejkové a Dvorečtí z Olbramovic, páni z Janovic a různé rody vladycké. Kapitola 23. 3: Svatopluk Velkomoravský 870-894. 4: Kdy se Čechové dostali 247
ském poli (vlevo od cesty z Chýnova do Turska) nazývá lid nyní „mohylou Cestmís rovou“ podle hrdiny básně „Cestmír a Vlaslav“ Rukopisu královédvorského, v níž Tyr, resp. Styr přezván byl Cestmírem. Kapitola 19. 14: Jméno pastorka zná teprve Dalimil, Kosmas (I, 11) je ještě neuvádí. Kapitola 20. 5-10: Kosmas (I, 12) nevypravuje o zabití Vlastislava Luckého — je jen zahrnuto ve větě, že „Lučané všichni byli pobiti až do jednoho“ (totiž onoho pastorka) -, ale líčí hrdinnou smrt Tyrovu, o níž se nezmiňuje Dalimil. 31-34: Rajský dvůr u sv. Víta byl v kapitulním domě a malby s výjevy z bitvy na Turském poli dal — jak lze vyvoditi spojením zpráv tzv. Letopisů českých (PDČ II, 285) a nekrologu Vítova (tamže, 322) - v letech 1243 a 1244 poříditi pražský děkan Vít. Kapitola 21. 5: Kosmas (I. 13) mluví o vychovateli jménem Durynk z kmene Srbů, tedy Polabském Slovanu, Dalimilovi je však již Durynkem, tj. Němcem z Durynska (v. 27 a 50). 10: Podle Kosmy (I, 13) postavil Neklan pro Vlastislavova syna nový hrad Drahuš (Dragus) na břehu řeky Ohře poblíž pozdějších Postoloprt, Dalimil hovoří již přímo o Postoloprtech, resp. o kraji postoloprtském. Kapitola 22. 3 6: Zpráva tato teprve u Dalimila; snad je to stará tradice, uvá dějící Děpoltice, pobočnou linii Přemyslovců, v souvislost s Kouřimskem a odvozující mylně jejich původ od knížat zlických, resp. od domnělého mladšího syna Neklas nova Děpolta; ve skutečnosti jejich praotcem je až Děpolt († 1167), syn knížete Vladi- slava I. a mladší bratr čes. krále Vladislava. Rovněž název Zlicko pro pozdější Kouřim sko (a tím vlastně i jméno kmene Zličanů) je jen u Dalimila, ač je nepochybně starý; srov. pozn. ke kap. 77, 7 n. 936: Nejspíše místní pověst o starém hradu na Klapské hoře (Klapém), který zde patrně stál již před zděným hradem Klepým (Klapým) asi z konce XIII. stol., přejmenovaným v XIV. stol. na Hazenburk. 40—42: Dalimil zachycuje zde tradici, podle níž rod, mající na štítě orlici, odvozoval svůj původ od potomstva Vlastislava Luckého, takže by bylo možné mluviti o erbovním pokolení Vlastislaviců. Erb s dvěma fialovými orlicemi ve zlatém poli, jak je zde popsán, u nás však neznáme. Je možné, že Dalimil mínil dvouhlavou orlici (tomu by nasvědčovaly rukopisy Cambr. a Víd., mluvící jen o jedné fiolné orlici), a s takovou se setkáváme na pečeti Rehníka, Haška a Jana z Jablonce a z Vlastislavi z r. 1420, což by dosvěd- čovalo, že vladykové z Vlastislavi užívali opravdu erbu dvouhlavé orlice, vzniklé snad spojením dvou polovičních orlic. Slova Dalimilova lze však podle Sedláčka vy kládati i tak, že jde o orlici barvami shora dolů rozdělenou; takovou orlici, zpravidla však zpola stříbrnou a zpola červenou, měli v erbu páni z Kolovrat, Ždárští ze Ždáru, Čejkové a Dvorečtí z Olbramovic, páni z Janovic a různé rody vladycké. Kapitola 23. 3: Svatopluk Velkomoravský 870-894. 4: Kdy se Čechové dostali 247
Strana 248
pod svrchovanost Velkomoravské říše, nelze přesně určiti; zdá se, že uznání této svrchovanosti souvisí až se křtem Bořivojovým. 517: Shodnou historku o Boři- vojově křtu vypravuje též Kristiánova legenda a legenda „Diffundente sole“, přičemž jde o obdobu vypravování o křtu mužů korutanského knížete Inga z bavorského spisu „De conversione Bagoariorum et Carantanorum“ z konce IX. stol. Dalimil příběh, který nepochybně poznal z uvedených legend, poněkud upravil; dodává zejména, že pohan Bořivoj měl „za bóh výra ušatého“. 1821: Sv. Metoděj, arcibiskup moravský (a zprvu též panonský) v 1. 870-885. Je-li Dalimilovi Metoděj arcibiskupem vele hradským a křtilli Bořivoje na Velehradě (starší legendy Velehrad nejmenují), souvisí to s oživením velehradské tradice v 2. pol. XIII. stol., nejspíše v souvislosti s neusku- tečněným plánem Přemysla Otakara II. z r. 1267, zříditi olomoucké arcibiskupství pro nově dobyté a křesťanství získané země východní při zamýšlené Přemyslově výpravě do Litvy a sousedních krajin. Ojedinělé je Dalimilovo označení Metoděje Rusínem; vyplývá zřejmě z vědomí o slovanské liturgii u Rusů, srov. i slova „sekty bulharského nebo ruského národa anebo slovanského jazyka“ padělaného listu papeže Jana XIII. v Kosmově kronice (, 22). 23-24: Rok 894 jako rok křtu Bořivojova má také Kosmas. Nemůže býti správný, křtilli Metoděj (zemřel 6. dubna 885). Přesné vročení Bořivojova křtu nelze vůbec provést, obyčejně se přijímá rok 874. Jistě lze jej klásti před r. 880, kdy u dvora Svatoplukova nabývá již většího významu Wiching a liturgie latinská. 29-30: Kostel sv. Klimenta na Levém Hradci; tuto tradici zaznamenávají jen Kristián a legenda „Diffundente“. 31-32: Základy tohoto nejstaršího kostela na hradě Pražském, založeného podle citovaných dvou legend Bořivojem a zasvěce ného P. Marii, byly objeveny r. 1950 pod sz. hradním křídlem. Jeho poloha odpovídá skutečně údajům Dalimilovým: kostelík stál v prvním předhradí starého hradu poblíž místa, kde se křížily dvě cesty; srov. Ivan Borkovský, Objev nového kostela na pražském hradě (Archeol. rozhledy 1950, 188-199) a jeho starší spis O počátcích praže ského hradu a o nejstarším kostele v Praze (1949). 32 příd. 1-2: I tato zpráva je čer pána buď z Kristiána, nebo z legendy „Diffundente sole“, které jediné vypravují o misi kněze Kaicha (tak jej obě jmenují), vypraveného Metodějem s knížetem Boři- vojem do Čech. Kapitola 24. 1: O moravské kronice viz zde str. 241. 3 a d.: Dalimil podává zde — podle středověkého názoru o „translatio imperii“ — prvně myšlenku o přenesení koruny z Moravy na Čechy, že Přemyslovci jsou dědici Velkomoravské říše se všemi jejími právy a nároky. V pověsti o Svatoplukovi, kterou zde Dalimil vypravuje a jež se liší od Kosmy (I, 14), Svatopluk, poražen Uhry, postoupil českému knížeti moravské království, jemuž císař dal „svobodenstvie, a což by mohl země uherské dobyti, da jemu moc k svéj zemi osobiti (C a ost., osaditi L).“ Toto právo přešlo tedy na české panovníky. Tato pověst, byť smyšlená, vyjadřuje - jak vykládá V. Chaloupecký v čl. Uherská po litika Přemysla Otakara II. (Pekařův sborník l,1930, 136 n.)- státoprávní nároky české na východní území říše Svatoplukovy, jak se vytvořily v době Přemysla Otakara II. s ožie vením tradice velehradské a velkomoravské. 5: Zpráva jistě smyšlená. Z docho- 248
pod svrchovanost Velkomoravské říše, nelze přesně určiti; zdá se, že uznání této svrchovanosti souvisí až se křtem Bořivojovým. 517: Shodnou historku o Boři- vojově křtu vypravuje též Kristiánova legenda a legenda „Diffundente sole“, přičemž jde o obdobu vypravování o křtu mužů korutanského knížete Inga z bavorského spisu „De conversione Bagoariorum et Carantanorum“ z konce IX. stol. Dalimil příběh, který nepochybně poznal z uvedených legend, poněkud upravil; dodává zejména, že pohan Bořivoj měl „za bóh výra ušatého“. 1821: Sv. Metoděj, arcibiskup moravský (a zprvu též panonský) v 1. 870-885. Je-li Dalimilovi Metoděj arcibiskupem vele hradským a křtilli Bořivoje na Velehradě (starší legendy Velehrad nejmenují), souvisí to s oživením velehradské tradice v 2. pol. XIII. stol., nejspíše v souvislosti s neusku- tečněným plánem Přemysla Otakara II. z r. 1267, zříditi olomoucké arcibiskupství pro nově dobyté a křesťanství získané země východní při zamýšlené Přemyslově výpravě do Litvy a sousedních krajin. Ojedinělé je Dalimilovo označení Metoděje Rusínem; vyplývá zřejmě z vědomí o slovanské liturgii u Rusů, srov. i slova „sekty bulharského nebo ruského národa anebo slovanského jazyka“ padělaného listu papeže Jana XIII. v Kosmově kronice (, 22). 23-24: Rok 894 jako rok křtu Bořivojova má také Kosmas. Nemůže býti správný, křtilli Metoděj (zemřel 6. dubna 885). Přesné vročení Bořivojova křtu nelze vůbec provést, obyčejně se přijímá rok 874. Jistě lze jej klásti před r. 880, kdy u dvora Svatoplukova nabývá již většího významu Wiching a liturgie latinská. 29-30: Kostel sv. Klimenta na Levém Hradci; tuto tradici zaznamenávají jen Kristián a legenda „Diffundente“. 31-32: Základy tohoto nejstaršího kostela na hradě Pražském, založeného podle citovaných dvou legend Bořivojem a zasvěce ného P. Marii, byly objeveny r. 1950 pod sz. hradním křídlem. Jeho poloha odpovídá skutečně údajům Dalimilovým: kostelík stál v prvním předhradí starého hradu poblíž místa, kde se křížily dvě cesty; srov. Ivan Borkovský, Objev nového kostela na pražském hradě (Archeol. rozhledy 1950, 188-199) a jeho starší spis O počátcích praže ského hradu a o nejstarším kostele v Praze (1949). 32 příd. 1-2: I tato zpráva je čer pána buď z Kristiána, nebo z legendy „Diffundente sole“, které jediné vypravují o misi kněze Kaicha (tak jej obě jmenují), vypraveného Metodějem s knížetem Boři- vojem do Čech. Kapitola 24. 1: O moravské kronice viz zde str. 241. 3 a d.: Dalimil podává zde — podle středověkého názoru o „translatio imperii“ — prvně myšlenku o přenesení koruny z Moravy na Čechy, že Přemyslovci jsou dědici Velkomoravské říše se všemi jejími právy a nároky. V pověsti o Svatoplukovi, kterou zde Dalimil vypravuje a jež se liší od Kosmy (I, 14), Svatopluk, poražen Uhry, postoupil českému knížeti moravské království, jemuž císař dal „svobodenstvie, a což by mohl země uherské dobyti, da jemu moc k svéj zemi osobiti (C a ost., osaditi L).“ Toto právo přešlo tedy na české panovníky. Tato pověst, byť smyšlená, vyjadřuje - jak vykládá V. Chaloupecký v čl. Uherská po litika Přemysla Otakara II. (Pekařův sborník l,1930, 136 n.)- státoprávní nároky české na východní území říše Svatoplukovy, jak se vytvořily v době Přemysla Otakara II. s ožie vením tradice velehradské a velkomoravské. 5: Zpráva jistě smyšlená. Z docho- 248
Strana 249
vaných pramenů se sice o manželce Svatoplukově nic bližšího nedovídáme, avšak větši- nou se přijímá, že jeho chotí byla dcera jednoho z českých vévodů, jejíž svatební průs vod, odvádějící ji z Čech na Moravu, byl r. 871 přepaden německým vojskem, zahnán a oloupen. 33 a 35: Slova „okol“ a „meč sědalný“ ukazují na vznik anebo alespoň úpravu této pověsti až v době rytířských klání. 4344: Snad se zde ozývá nepřesná vzpomínka na mír uzavřený r. 884 na schůzce krále Svatopluka s císařem Karlem III. Tlustým ve Vídeňském lese (císař uznal Svatoplukův výboj v Panonii a Svatopluk složil v ruce císařovy vasalský slib na opanovanou zemi). 46-47: K první srážce Svatoplukově s Madary došlo za Arnulfova vpádu na Moravu v červenci r. 892, kdy se Maďaři vlastními sbory připojili k vojskům Arnulfovým a Morava byla těžce pople něna; k bitvě však nedošlo a Svatopluk nebyl poražen a ani jeho moc a říše nebyla umenšena. 58: Zoborský klášter řádu sv. Benedikta — snad obřadu slovanského — tál na hoře Zobor (Sobor) sev. nad Nitrou. Kapitola 25. 1: Rok smrti Bořivojovy není znám. Palacký - a po něm jiní — ozhodl se pro r. 894, domnívaje se, že Kosmas spletl rok křtu (viz výše) s rokem imrtí. V tzv. Letopisech českých (PDČ II, 380) je r. 801, který lze opravit na rok 891, většinou přijímaný. 35: Spytihněv, který je bezpečně doložen jako přední z českých snížat r. 895 při podrobení se Čechů králi Arnulfovi v Řezně, zemřel — podle Mencke- novy ludmilské legendy „Fuit in provincia Boemorum“ v stáří 40 let — asi r. 905. 7—8: Dalimilovy údaje o původu kněžny Drahomíry vznikly z neporozumění Koss novi, který (I, 15 praví, že byla „z tvrdého kmene lutického z kraje Stodoranů“. Neznaje polabské Stodorany, zaměnil z neznalosti polabský kmen Luticů s českými Lučany a mluví mylně o Stodorech v kraji žateckém (Lucko = Žatecko, srov. kap. 16, 11—12). ): Také u Kosmy je Drahomíra pohankou („k víře křesťanské tvrdší než skála“), kdežto podle nejstarších legend byla křesťankou (pravděpodobně po sňatku s Vratislavem). 11-12: Obecně se přijímá, že Václav byl starší nežli Boleslav, jak udávají ostatně všechny legendy. Toliko staroslověnský Prolog o přenesení sv. Václava (k 4. březnu) praví, že „bratra pak měl staršího Boleslava“. 15: Jako datum smrti Vratislava, který podle legendy „Fuit“ zemřel v 33 letech, udává breviář svatojirské abatyše Kunhuty 11. čtvrtiny XIV. stol. 13. únor 921. Vše však závisí na datu zavraždění sv. Ludmily, které je nejisté (srov. pozn. ke kap. 26, 26) - je nesporné, že Vratislav zemřel ještě za života Ludmily. V. Chaloupecký (Prameny X. stol. legendy Kristiánovy, Svato záclavský sborník II, 2, 1939, 60, pozn. 52) soudí, že mezi smrtí Vratislavovou a Ludmis inou uplynula delší doba a že tudíž Vratislav zemřel již dříve, (při předpokladu písařské chyby XXI místo XVI asi r. 916. 16: Zprávu, že Boleslav dostal údělem Boleslav, resp. Boleslavsko, má také legenda Vavřincova (podle ní Václav postoupil mu hrad, jemuž od starodávna bylo dáno jméno Boleslav“). Přirozenější je obecně přijímané nínění, že hrad Starou Boleslav vystavěl teprve Boleslav (srov. kap. 31), avšak je možný výklad, že na tom místě byl již starší hrad, který pak dostal jméno po Boleslavovi, enž jej přebudoval z kamene. 22-26: Dalimil opírá se tu zjevně o legendu Kristiás novu, která (kap. 3) praví: „Ludmilu, dceru knížete Slavibora z kraje slovanského, který 249
vaných pramenů se sice o manželce Svatoplukově nic bližšího nedovídáme, avšak větši- nou se přijímá, že jeho chotí byla dcera jednoho z českých vévodů, jejíž svatební průs vod, odvádějící ji z Čech na Moravu, byl r. 871 přepaden německým vojskem, zahnán a oloupen. 33 a 35: Slova „okol“ a „meč sědalný“ ukazují na vznik anebo alespoň úpravu této pověsti až v době rytířských klání. 4344: Snad se zde ozývá nepřesná vzpomínka na mír uzavřený r. 884 na schůzce krále Svatopluka s císařem Karlem III. Tlustým ve Vídeňském lese (císař uznal Svatoplukův výboj v Panonii a Svatopluk složil v ruce císařovy vasalský slib na opanovanou zemi). 46-47: K první srážce Svatoplukově s Madary došlo za Arnulfova vpádu na Moravu v červenci r. 892, kdy se Maďaři vlastními sbory připojili k vojskům Arnulfovým a Morava byla těžce pople něna; k bitvě však nedošlo a Svatopluk nebyl poražen a ani jeho moc a říše nebyla umenšena. 58: Zoborský klášter řádu sv. Benedikta — snad obřadu slovanského — tál na hoře Zobor (Sobor) sev. nad Nitrou. Kapitola 25. 1: Rok smrti Bořivojovy není znám. Palacký - a po něm jiní — ozhodl se pro r. 894, domnívaje se, že Kosmas spletl rok křtu (viz výše) s rokem imrtí. V tzv. Letopisech českých (PDČ II, 380) je r. 801, který lze opravit na rok 891, většinou přijímaný. 35: Spytihněv, který je bezpečně doložen jako přední z českých snížat r. 895 při podrobení se Čechů králi Arnulfovi v Řezně, zemřel — podle Mencke- novy ludmilské legendy „Fuit in provincia Boemorum“ v stáří 40 let — asi r. 905. 7—8: Dalimilovy údaje o původu kněžny Drahomíry vznikly z neporozumění Koss novi, který (I, 15 praví, že byla „z tvrdého kmene lutického z kraje Stodoranů“. Neznaje polabské Stodorany, zaměnil z neznalosti polabský kmen Luticů s českými Lučany a mluví mylně o Stodorech v kraji žateckém (Lucko = Žatecko, srov. kap. 16, 11—12). ): Také u Kosmy je Drahomíra pohankou („k víře křesťanské tvrdší než skála“), kdežto podle nejstarších legend byla křesťankou (pravděpodobně po sňatku s Vratislavem). 11-12: Obecně se přijímá, že Václav byl starší nežli Boleslav, jak udávají ostatně všechny legendy. Toliko staroslověnský Prolog o přenesení sv. Václava (k 4. březnu) praví, že „bratra pak měl staršího Boleslava“. 15: Jako datum smrti Vratislava, který podle legendy „Fuit“ zemřel v 33 letech, udává breviář svatojirské abatyše Kunhuty 11. čtvrtiny XIV. stol. 13. únor 921. Vše však závisí na datu zavraždění sv. Ludmily, které je nejisté (srov. pozn. ke kap. 26, 26) - je nesporné, že Vratislav zemřel ještě za života Ludmily. V. Chaloupecký (Prameny X. stol. legendy Kristiánovy, Svato záclavský sborník II, 2, 1939, 60, pozn. 52) soudí, že mezi smrtí Vratislavovou a Ludmis inou uplynula delší doba a že tudíž Vratislav zemřel již dříve, (při předpokladu písařské chyby XXI místo XVI asi r. 916. 16: Zprávu, že Boleslav dostal údělem Boleslav, resp. Boleslavsko, má také legenda Vavřincova (podle ní Václav postoupil mu hrad, jemuž od starodávna bylo dáno jméno Boleslav“). Přirozenější je obecně přijímané nínění, že hrad Starou Boleslav vystavěl teprve Boleslav (srov. kap. 31), avšak je možný výklad, že na tom místě byl již starší hrad, který pak dostal jméno po Boleslavovi, enž jej přebudoval z kamene. 22-26: Dalimil opírá se tu zjevně o legendu Kristiás novu, která (kap. 3) praví: „Ludmilu, dceru knížete Slavibora z kraje slovanského, který 249
Strana 250
se za starodávna jmenoval Pšovsko, nyní však od současníků podle hradu nedávno vystavěného se nazývá Mělnicko“, avšak slova „hraběnka ze Pšova“ odkazují též ke Kosmovi (I, 15), podle něhož Ludmila byla „dcera Slavibora, hraběte z hradu Pšova“. 31: Jména vrahů sv. Ludmily— Tunna (Thunna) a Gummo (Gumon, Gomo) — jsou uvedena jen v legens dách „Fuit“ a Kristiánově a v homilii o sv. Ludmile „Factum est“, odvozené z Kristiána. Kapitola 26. 5-8: Ludmila je varována před zavražděním, chystaným jí snachou Drahomírou, až u Dalimila; starší legendy mluví jen o předtuše smrti. 20: Také zmínka o pohoštění vrahů nemá obdoby, jinde vrazi vykonají zločin hned, jakmile vpadnou do hradu. 24: Rovněž způsob, jímž Ludmila byla zavražděna, liší se u Dali mila od všech starších legend: všechny mluví o uškrcení provazem. V mladších ruko- pisech slovanského Prologu o sv. Ludmile je „ušev“ (závoj nebo „uvivalo“ (šátek) místo „uže“ (provaz) rukopisů starších. Podle Rud. Urbánka (Legenda t. zv. Kriss tiána, I, 1, 184 n.) předlohou Dalimilovou byla dnes ztracená ludmilská legenda, kterou nazývá legendou závojovou, jež podle něho byla sepsána v klášteře sv. Jiří vlivem zná- mého zázraku z r. 1100 se závojem sv. Ludmily; závoj, vhozen biskupem Heřmanem, pochybujícím o svatosti Ludmilině, na rozžhavené uhlí, prý neshořel, jak o tom podrobně píše Kosmas (III, 11). 26: Rok smrti sv. Ludmily není nikde uveden. Nej- starší legendy udávají jen, že se to stalo „v den sobotní v první hodinu noční“, přičemž staroslověnský Prolog a dva rukopisy Kristiána kladou umučení k 16. září, kdežto většina rukopisů Kristiána má datum 15. září (XVII kalendas octobris). Dne 15. září v sobotu bylo r. 921 a tento rok je podepřen též datem smrti knížete Vratislava v Kuns hutině breviáři (srov. pozn. ke kap. 25, 15). Přijmeme-li však datum 16. září (a toho dne byl svátek sv. Ludmily v Čechách vždy slaven), pak při sobotě přicházel by v úvahu rok 920. Kapitola 27. 12-22: Tak kruté pronásledování kněží a křesťanů, že má přímo povahu boje pohanství s křesťanstvím, jak je líčí Dalimil, není v žádné starší legendě; souvisí s pojetím Drahomíry jako fanatické pohanky, které podle R. Urbánka (na uv. m.) Dalimil nalezl již ve své předloze, totiž oné závojové legendě ludmilské. 25: Zde míní dočasné vypovězení Drahomíry ode dvora, když se Václav ujal vlády; podle slovanského Prologu Drahomíra byla Václavem vyhnána na Budeč, která jí tedy byla určena za vdovské sídlo („věno“). 37: Těmito slovy míní Dalimil nepochybně jen pohlavní zdrženlivost a panictví Václavovo, o němž mluví i ostatní legendy. Nevidím v tom snad polemiku proti zprávě druhé slovanské legendy (Nikolského), podle níž Václav zplodil syna Zbraslava. Že Dalimil o Václavově synu jistě nevěděl, naznačuje ono zdůrazněné „ale sirotky za děti jměl“. 41-44: Tyto zprávy, týkající se Podivena a zveličující křestanskou pokoru a askesi Václavovu, v starších legendách nejsou. Jinak při líčení skutků Václavových byla Dalimilovi — vedle starších legend - pra- menem též legenda „Oriente iam sole“ z pol. XIII. stol., v níž se např. po prvé čte, že Václav nosil v noci ze svých lesů dříví chudým. 250
se za starodávna jmenoval Pšovsko, nyní však od současníků podle hradu nedávno vystavěného se nazývá Mělnicko“, avšak slova „hraběnka ze Pšova“ odkazují též ke Kosmovi (I, 15), podle něhož Ludmila byla „dcera Slavibora, hraběte z hradu Pšova“. 31: Jména vrahů sv. Ludmily— Tunna (Thunna) a Gummo (Gumon, Gomo) — jsou uvedena jen v legens dách „Fuit“ a Kristiánově a v homilii o sv. Ludmile „Factum est“, odvozené z Kristiána. Kapitola 26. 5-8: Ludmila je varována před zavražděním, chystaným jí snachou Drahomírou, až u Dalimila; starší legendy mluví jen o předtuše smrti. 20: Také zmínka o pohoštění vrahů nemá obdoby, jinde vrazi vykonají zločin hned, jakmile vpadnou do hradu. 24: Rovněž způsob, jímž Ludmila byla zavražděna, liší se u Dali mila od všech starších legend: všechny mluví o uškrcení provazem. V mladších ruko- pisech slovanského Prologu o sv. Ludmile je „ušev“ (závoj nebo „uvivalo“ (šátek) místo „uže“ (provaz) rukopisů starších. Podle Rud. Urbánka (Legenda t. zv. Kriss tiána, I, 1, 184 n.) předlohou Dalimilovou byla dnes ztracená ludmilská legenda, kterou nazývá legendou závojovou, jež podle něho byla sepsána v klášteře sv. Jiří vlivem zná- mého zázraku z r. 1100 se závojem sv. Ludmily; závoj, vhozen biskupem Heřmanem, pochybujícím o svatosti Ludmilině, na rozžhavené uhlí, prý neshořel, jak o tom podrobně píše Kosmas (III, 11). 26: Rok smrti sv. Ludmily není nikde uveden. Nej- starší legendy udávají jen, že se to stalo „v den sobotní v první hodinu noční“, přičemž staroslověnský Prolog a dva rukopisy Kristiána kladou umučení k 16. září, kdežto většina rukopisů Kristiána má datum 15. září (XVII kalendas octobris). Dne 15. září v sobotu bylo r. 921 a tento rok je podepřen též datem smrti knížete Vratislava v Kuns hutině breviáři (srov. pozn. ke kap. 25, 15). Přijmeme-li však datum 16. září (a toho dne byl svátek sv. Ludmily v Čechách vždy slaven), pak při sobotě přicházel by v úvahu rok 920. Kapitola 27. 12-22: Tak kruté pronásledování kněží a křesťanů, že má přímo povahu boje pohanství s křesťanstvím, jak je líčí Dalimil, není v žádné starší legendě; souvisí s pojetím Drahomíry jako fanatické pohanky, které podle R. Urbánka (na uv. m.) Dalimil nalezl již ve své předloze, totiž oné závojové legendě ludmilské. 25: Zde míní dočasné vypovězení Drahomíry ode dvora, když se Václav ujal vlády; podle slovanského Prologu Drahomíra byla Václavem vyhnána na Budeč, která jí tedy byla určena za vdovské sídlo („věno“). 37: Těmito slovy míní Dalimil nepochybně jen pohlavní zdrženlivost a panictví Václavovo, o němž mluví i ostatní legendy. Nevidím v tom snad polemiku proti zprávě druhé slovanské legendy (Nikolského), podle níž Václav zplodil syna Zbraslava. Že Dalimil o Václavově synu jistě nevěděl, naznačuje ono zdůrazněné „ale sirotky za děti jměl“. 41-44: Tyto zprávy, týkající se Podivena a zveličující křestanskou pokoru a askesi Václavovu, v starších legendách nejsou. Jinak při líčení skutků Václavových byla Dalimilovi — vedle starších legend - pra- menem též legenda „Oriente iam sole“ z pol. XIII. stol., v níž se např. po prvé čte, že Václav nosil v noci ze svých lesů dříví chudým. 250
Strana 251
Kapitola 28. Příběh o boji Václavově s nejmenovaným knížetem kouřimským, jehož podkladem je nesporně historická událost, vypravuje po prvé Kristián v závěru své legendy (kap. 10), odkud převzala jej poněkud zkráceně, ale bez podstatné změny i legenda „Oriente iam sole“ (kap. 5). Dalimil je zpraven o válce podrobněji: ví, že to byl zlický kníže Radislav (teprve Dalimil jej uvádí jménem), který, doufaje při Václavově pokoře v jeho nestatečnost, vpadl do jeho území a jal se dobývati dvora Žitomíře (dnešní Štolmíř u Českého Brodu). Dalimil si sotva to vše vymyslil; opíral se asi o nějaký starý pramen, ať již psaný nebo jen ústní, o místní pověst, zachovávající celkem historické jádro. 1: Že „zlickovský“, „zličský“ je starší označení toho, čemu se později říkalo „kouřimský“, viz kap. 22, 5-6 a znovu v kap. 77, 1-2 a 9 12. 19: Jak Kristián, tak i „Oriente“ říká opak; teprve „když s obou stran bylo prolito již dosti krve, zalibila se všem rada, aby jen knížata sami dva spolu bojovali, a který z nich zvítězí, ten aby vládl.“ 37: Ani Kristián, ani „Oriente“ se o dvou andělech nezmiňují, nýbrž jen o obrazu „svatého“ (sancte - nikoliv tedy zlatého) kříže na čele. Snad to Dalimil nalezl již ve své předloze, nebo to dodal sám ve shodě s viděním císařovým v násl. kap. 19—22. 4144: U Kristiána pokoření mělo za následek ztrátu nezávislosti; vypravuje totiž, že „svatý vévoda ho pozdvihl, aby mu dal polibek míru, a upevnil pokojně nad ním i jeho hradem své panství, ponechávaje mu doživotně správu hradu“. Dalimil stojí v té věci ne pochybně blíže legendě „Oriente“, která prostě praví, že světec kouřimského knížete „propustil zpět do jeho hradu“. Kapitola 29: Vypravování o Václavově návštěvě u císaře spojené se zázrakem a o vyžádání ostatků sv. Víta vyskytuje se teprve v legendě „Oriente“ (kap. 6) a odtud, celkem beze změny, převzal je Dalimil. O podstatě věci při přátelském po- měru Václavově ke králi Jindřichovi, prameny dosvědčeném, netřeba pochybovati. 1: Může jíti jen o Jindřicha I. Ptáčníka (919-936), který ovšem nebyl císařem. 31: Pozdější legendy mluví o rameni sv. Víta, kdežto „Oriente“ má jen povšechně ostatky (reliquias). Podle šetření Cibulkova (srov. níže) rámě sv. Víta bylo získáno do Prahy až někdy v pol. XIII. stol. 33-34: „Oriente“ mluví o osvobození Čech od poplatku říši povinovaného: „Mimo to byl od císaře okázale poctěn i mnoha jinými dary, byť i o ně nežádal, a získav osvobození vlasti, která dříve byla poplatná, vrátil se domů se slávou“. 35-36: Zdá se, podle ne zcela jasné zprávy severoruské minejní redakce staroslověnské legendy václavské, že kostel na Pražském hradě měl býti původně zasvěcen bavorskému patronu sv. Emmeramu (Jimramu; vliv církevní závislosti na Řezně, k jehož diecési Čechy náležely) a že teprve po získání ostatků saského patrona sv. Víta a tedy za nové politické orientace Čech bylo rozhodnuto zasvětiti jej sv. Vítu. Stavba kostela byla však dokončena až po smrti Václavově; kostel byl vysvěcen asi až dne 22. září 930. Srov. spis Jos. Cibulky, Václavova rotunda sv. Víta (Svato- václavský sborník I, 1934, 230-685). Kapitola 30. 45: Slovanské legendy uvádějí jako záminku pozvání Václavova do Boleslavi slavnost posvěcení tamního kostela; pozdější legendy („Crescente fide“ 251
Kapitola 28. Příběh o boji Václavově s nejmenovaným knížetem kouřimským, jehož podkladem je nesporně historická událost, vypravuje po prvé Kristián v závěru své legendy (kap. 10), odkud převzala jej poněkud zkráceně, ale bez podstatné změny i legenda „Oriente iam sole“ (kap. 5). Dalimil je zpraven o válce podrobněji: ví, že to byl zlický kníže Radislav (teprve Dalimil jej uvádí jménem), který, doufaje při Václavově pokoře v jeho nestatečnost, vpadl do jeho území a jal se dobývati dvora Žitomíře (dnešní Štolmíř u Českého Brodu). Dalimil si sotva to vše vymyslil; opíral se asi o nějaký starý pramen, ať již psaný nebo jen ústní, o místní pověst, zachovávající celkem historické jádro. 1: Že „zlickovský“, „zličský“ je starší označení toho, čemu se později říkalo „kouřimský“, viz kap. 22, 5-6 a znovu v kap. 77, 1-2 a 9 12. 19: Jak Kristián, tak i „Oriente“ říká opak; teprve „když s obou stran bylo prolito již dosti krve, zalibila se všem rada, aby jen knížata sami dva spolu bojovali, a který z nich zvítězí, ten aby vládl.“ 37: Ani Kristián, ani „Oriente“ se o dvou andělech nezmiňují, nýbrž jen o obrazu „svatého“ (sancte - nikoliv tedy zlatého) kříže na čele. Snad to Dalimil nalezl již ve své předloze, nebo to dodal sám ve shodě s viděním císařovým v násl. kap. 19—22. 4144: U Kristiána pokoření mělo za následek ztrátu nezávislosti; vypravuje totiž, že „svatý vévoda ho pozdvihl, aby mu dal polibek míru, a upevnil pokojně nad ním i jeho hradem své panství, ponechávaje mu doživotně správu hradu“. Dalimil stojí v té věci ne pochybně blíže legendě „Oriente“, která prostě praví, že světec kouřimského knížete „propustil zpět do jeho hradu“. Kapitola 29: Vypravování o Václavově návštěvě u císaře spojené se zázrakem a o vyžádání ostatků sv. Víta vyskytuje se teprve v legendě „Oriente“ (kap. 6) a odtud, celkem beze změny, převzal je Dalimil. O podstatě věci při přátelském po- měru Václavově ke králi Jindřichovi, prameny dosvědčeném, netřeba pochybovati. 1: Může jíti jen o Jindřicha I. Ptáčníka (919-936), který ovšem nebyl císařem. 31: Pozdější legendy mluví o rameni sv. Víta, kdežto „Oriente“ má jen povšechně ostatky (reliquias). Podle šetření Cibulkova (srov. níže) rámě sv. Víta bylo získáno do Prahy až někdy v pol. XIII. stol. 33-34: „Oriente“ mluví o osvobození Čech od poplatku říši povinovaného: „Mimo to byl od císaře okázale poctěn i mnoha jinými dary, byť i o ně nežádal, a získav osvobození vlasti, která dříve byla poplatná, vrátil se domů se slávou“. 35-36: Zdá se, podle ne zcela jasné zprávy severoruské minejní redakce staroslověnské legendy václavské, že kostel na Pražském hradě měl býti původně zasvěcen bavorskému patronu sv. Emmeramu (Jimramu; vliv církevní závislosti na Řezně, k jehož diecési Čechy náležely) a že teprve po získání ostatků saského patrona sv. Víta a tedy za nové politické orientace Čech bylo rozhodnuto zasvětiti jej sv. Vítu. Stavba kostela byla však dokončena až po smrti Václavově; kostel byl vysvěcen asi až dne 22. září 930. Srov. spis Jos. Cibulky, Václavova rotunda sv. Víta (Svato- václavský sborník I, 1934, 230-685). Kapitola 30. 45: Slovanské legendy uvádějí jako záminku pozvání Václavova do Boleslavi slavnost posvěcení tamního kostela; pozdější legendy („Crescente fide“ 251
Strana 252
a j.) učinily z posvícení obecně hostinu, hody. Motiv křtu, spojený však ještě s hody, objevuje se u Dalimila nově - snad z dnes neznámé předlohy, z níž podle Rud. Urs bánka (cit. spis I, 2, 375 n.) čerpal též ztracený český veršovaný pasionál, shodující se s Dalimilem při líčení boleslavské vraždy (o křtu však nemluví); Urbánek jej počítá k Dalimilovým předlohám. Srov. pozn. k v. 57-58. 19-20: Přípitek k sv. Michalu, průvodci duší do ráje, dávají legendy Václavovi pronášeti zpravidla při hostině. Dalimil přidržuje se tu legendy „Oriente“, ale vůbec se nezmiňuje o předchozím hodování; při něm podle „Oriente“ jeden z věrných Václava varoval, že má být zavražděn, a Václav u vědomí, že den smrti je mu předurčen, v odpověď na varování zvedá kalich k přípitku. 23 24: Matouš 20, 22. Shodný citát z evang. má též „Oris ente“. 27: Zde a stejně i ve verších 47 a 51 užívá Dalimil pro kostel sv. Kosmy a Damiána v Staré Boleslavi starobylého označení cierkev (jinak užívá slova kostel), nepo chybně proto, že podle legend byl to kostel dřevěný, a pro dřevěné kostely užívalo se ve XIV. stol. termínu „cierkev“. 39: Že Boleslav utal Václavovi ucho, má jen Dalimil; jiné prameny původce činu nejmenují. 53: Jména vrahů Václavových uvádí jen staroslověnská legenda o sv. Václavu a z ní odvozený staroslověnský Prolog. Odkud je má Dalimil, nelze říci. Jméno Hněvisa (Hněvsa, Hněza) zachovalo původní tvar, Štyrsa vznikl možná spojením jmen Tira a Cesta stsl. legendy nebo je to jen zkomolení jména Tira (srov. jméno hrdiny Neklanovy války s Vlastislavem Luckým, kde Kosmův Tyro je u Dalimila Styr). 55-56: Správně má být r. 929 jako u Kristiána (kap. 7) i Kosmy (I, 17); tomu odpovídá r. 6437 (přepisem z hlah. ps. 6337) od stvoř. světa v stsl. legendě. Dalimilův omyl v letopočtu (který je i v někt. rkpech legendy „Oriente“ a v kronice Neplachově) byl patrně převzat z předlohy a lze jej vysvětliti buď špatným převedením roku udaného podle éry od stvoření světa se začátkem roku 1. září, nebo chybou písařskou. 57-58: Kosmas (I, 17) vypravuje, že se Boleslavovi v době hostiny narodil syn, „jemuž po oné události bylo dáno jméno Strachkvas, které značí strašný kvas“. Z této zprávy snad vznikla zmatením Dalimilova verse, že Boleslav pozval Václava na křtiny svého syna. 61-64: Tresty vrahů Václavových jsou podle Urbánka (Legenda t. zv. Kristiána, I, 2, 366) zjevným ohlasem boleslavské tradice, v jiných legendách, včetně „Oriente“, jsou jen obecné zmínky o spravedlivé odplatě za zločin. Kapitola 31. 2: Boleslav I., řeč. Ukrutný (929-967). 34: Týká se výpravy krále Jindřicha I. r. 929 do Čech, o níž se zmiňují různé německé letopisy, aniž uvádějí českého knížete jménem. Dříve se obecně soudilo (V. Novotný, ČD I, 1, 468 n.), že byla podniknuta za života Václavova proti němu a že se Václav Jindřichovi poddal a zavázal k poplatku. Jos. Pekař (Nejstarší kronika česká, 1904, 120) první ukázal, že jde o tažení proti Boleslavovi s účelem pokořit vraha Václavova, a tento názor, po tvrzovaný Dalimilem (,ciesař msti sv. Václava), je nyní většinou přijímán. 8: Boleslav I. se znovu zavázal k poplatku (od něhož podle legendy „Oriente“ a Dalimila — srov. kap. 29, 34 — byl Václav Jindřichem osvobozen), jak to výslovně dokládá i Widukind (, 35: „A tak král učiniv Čechy poplatnými, vrátil se do Sas“); o povaze a výši poplatku nemáme zpráv. 910: Zprávu tuto má jen Dalimil; míní tím zjevně dvorskou 252
a j.) učinily z posvícení obecně hostinu, hody. Motiv křtu, spojený však ještě s hody, objevuje se u Dalimila nově - snad z dnes neznámé předlohy, z níž podle Rud. Urs bánka (cit. spis I, 2, 375 n.) čerpal též ztracený český veršovaný pasionál, shodující se s Dalimilem při líčení boleslavské vraždy (o křtu však nemluví); Urbánek jej počítá k Dalimilovým předlohám. Srov. pozn. k v. 57-58. 19-20: Přípitek k sv. Michalu, průvodci duší do ráje, dávají legendy Václavovi pronášeti zpravidla při hostině. Dalimil přidržuje se tu legendy „Oriente“, ale vůbec se nezmiňuje o předchozím hodování; při něm podle „Oriente“ jeden z věrných Václava varoval, že má být zavražděn, a Václav u vědomí, že den smrti je mu předurčen, v odpověď na varování zvedá kalich k přípitku. 23 24: Matouš 20, 22. Shodný citát z evang. má též „Oris ente“. 27: Zde a stejně i ve verších 47 a 51 užívá Dalimil pro kostel sv. Kosmy a Damiána v Staré Boleslavi starobylého označení cierkev (jinak užívá slova kostel), nepo chybně proto, že podle legend byl to kostel dřevěný, a pro dřevěné kostely užívalo se ve XIV. stol. termínu „cierkev“. 39: Že Boleslav utal Václavovi ucho, má jen Dalimil; jiné prameny původce činu nejmenují. 53: Jména vrahů Václavových uvádí jen staroslověnská legenda o sv. Václavu a z ní odvozený staroslověnský Prolog. Odkud je má Dalimil, nelze říci. Jméno Hněvisa (Hněvsa, Hněza) zachovalo původní tvar, Štyrsa vznikl možná spojením jmen Tira a Cesta stsl. legendy nebo je to jen zkomolení jména Tira (srov. jméno hrdiny Neklanovy války s Vlastislavem Luckým, kde Kosmův Tyro je u Dalimila Styr). 55-56: Správně má být r. 929 jako u Kristiána (kap. 7) i Kosmy (I, 17); tomu odpovídá r. 6437 (přepisem z hlah. ps. 6337) od stvoř. světa v stsl. legendě. Dalimilův omyl v letopočtu (který je i v někt. rkpech legendy „Oriente“ a v kronice Neplachově) byl patrně převzat z předlohy a lze jej vysvětliti buď špatným převedením roku udaného podle éry od stvoření světa se začátkem roku 1. září, nebo chybou písařskou. 57-58: Kosmas (I, 17) vypravuje, že se Boleslavovi v době hostiny narodil syn, „jemuž po oné události bylo dáno jméno Strachkvas, které značí strašný kvas“. Z této zprávy snad vznikla zmatením Dalimilova verse, že Boleslav pozval Václava na křtiny svého syna. 61-64: Tresty vrahů Václavových jsou podle Urbánka (Legenda t. zv. Kristiána, I, 2, 366) zjevným ohlasem boleslavské tradice, v jiných legendách, včetně „Oriente“, jsou jen obecné zmínky o spravedlivé odplatě za zločin. Kapitola 31. 2: Boleslav I., řeč. Ukrutný (929-967). 34: Týká se výpravy krále Jindřicha I. r. 929 do Čech, o níž se zmiňují různé německé letopisy, aniž uvádějí českého knížete jménem. Dříve se obecně soudilo (V. Novotný, ČD I, 1, 468 n.), že byla podniknuta za života Václavova proti němu a že se Václav Jindřichovi poddal a zavázal k poplatku. Jos. Pekař (Nejstarší kronika česká, 1904, 120) první ukázal, že jde o tažení proti Boleslavovi s účelem pokořit vraha Václavova, a tento názor, po tvrzovaný Dalimilem (,ciesař msti sv. Václava), je nyní většinou přijímán. 8: Boleslav I. se znovu zavázal k poplatku (od něhož podle legendy „Oriente“ a Dalimila — srov. kap. 29, 34 — byl Václav Jindřichem osvobozen), jak to výslovně dokládá i Widukind (, 35: „A tak král učiniv Čechy poplatnými, vrátil se do Sas“); o povaze a výši poplatku nemáme zpráv. 910: Zprávu tuto má jen Dalimil; míní tím zjevně dvorskou 252
Strana 253
ponižující služebnost, která později (srov. kap. 48, 7-14) s udělením královské hodnosti Vratislavovi byla proměněna v hodnost nejvyššího říšského číšníka (srov. příslušnou poznámku). Podobný kotel se objevuje i v erbovní pověsti o českém knížeti Štilfrídovi; kníže, nespokojen svým znakem kotle v ohnivém poli, odjel z Čech do světa, aby si získal znak orla. Ve službách nápulského krále přemohl v souboji dvanáct anglických rytířů a odměnou si vyžádal erb anglického krále, černou orlici v zlatém poli. Mezi touto pověstí a zprávou Dalimilovou je asi jistá souvislost, kterou dosvědčuje zejména to, že i u Dalimila zmíněná proměna dvorského úřadu je provázena též změnou erbu, nikoliv ovšem kotle (takový znak Dalimil vůbec neuvádí), nýbrž právě černého orla v jednoocasého lva v červeném poli. 15: Přenesení těla Václavova ze Staré Boleslavi k sv. Vítu na Pražském hradě stalo se 4. března 932. O zázracích při tom vypravuje Dalimil v podstatě podle legendy „Oriente“ (kap. 12 a 13). 19: Jde o potok Rokytnici a řeku Vltavu. 22-24: „Oriente“ shodně s Kristiánem uvádí, že ačkoliv i tato rána byla zahojena, přece se od ostatních lišila, jako by byla pokryta bílou mázdrou, a když se ji snažili umýti, ukázalo se, že je stejná jako ostatní rány. 29: Také Kristián i „Ori- ente“ píší „mezi stromem, stojícím vedle kostela, a zdmi téhož kostela“. V německém překladu Dalimila je „czuschin tor und want“ mylnou záměnou slov „dřevem“ a „dveřmi“, jak však uvádí ve svém vydání i Ješín (snad podle dnes ztracených rukopisů). Podobně i Karlova legenda o sv. Václavu praví „inter ostium et limen“. 33 38: V zázraku s nehtem liší se Dalimil podstatně od Kristiána i legendy „Oriente“, které obě shodně vypravují, že se kněz dotkl lehce nehtů a zjistil, že jeden je uvolněn. Stěžoval si proto druhům, že tělo je blízké zkáze; ti ho však pokárali, že nechápe, že světec mu chce za jeho oddanost poskytnout kousek ostatků ze svého těla. Když se znovu dotkl ruky, zjistil, že nehet zase již pevně tkví v mase. U Dalimila si naproti tomu kněz nehet vyprosí a vezme na památku. 4142: O věci podrobněji u Kosmy (I, 17 a 18), podle něhož Strachkvas byl poslán otcem do kláštera sv. Jimrama v Řezně, kde přijal (jak Brunonův Život sv. Vojtěcha dokládá) jméno Kristián. 45-46: Příběh o založení hradu Staré Boleslavě obehnaného pevnou kamennou zdí (po římském způ- sobu) u Kosmy (I, 19). Dalimil, mluvící mylně o městě (Kosmova ,urbs v té době znamená hrad), liší se od Kosmy jen odůvodněním, proč přední muži odmítali splniti Boleslavův rozkaz. Kosmas uvádí důvod, že otcové kamenných hradů nestavěli a oni že to nedovedou. Dalimil podle osobního přesvědčení a s narážkou na svou dobu vyklá- dá to odporem proti stavění hradů vůbec, neboť každý prý se pak stará jen o vlastní hrad a nikoliv o prospěch obce a tím o bezpečnost země. Kapitola 32. 1: Boleslav I. zemřel 15. července 967. 2: Boleslav II., řeč. Po božný - u Dalimila neobvyklé „Štědrý“ (967-999). 5: Tuto zprávu má Dalimil z Kosmy, který (I, 22) praví, že se to dočetl „v privilegiu kostela sv. Jiří“ — listinu takovou však neznáme. 6: O založení Mladé Boleslavi Boleslavem II. (jde zase jen o hrad, nikoli město) zmiňuje se jen Dalimil, asi podle místní tradice. Za zakladatele Mladé Boleslavi bývá pokládán jeho syn Boleslav (III.), když po vyvraždění Slavníkovců obdržel tamní krajinu v úděl. 12: Biskupství pražské bylo zřízeno r. 973. Kosmas 253
ponižující služebnost, která později (srov. kap. 48, 7-14) s udělením královské hodnosti Vratislavovi byla proměněna v hodnost nejvyššího říšského číšníka (srov. příslušnou poznámku). Podobný kotel se objevuje i v erbovní pověsti o českém knížeti Štilfrídovi; kníže, nespokojen svým znakem kotle v ohnivém poli, odjel z Čech do světa, aby si získal znak orla. Ve službách nápulského krále přemohl v souboji dvanáct anglických rytířů a odměnou si vyžádal erb anglického krále, černou orlici v zlatém poli. Mezi touto pověstí a zprávou Dalimilovou je asi jistá souvislost, kterou dosvědčuje zejména to, že i u Dalimila zmíněná proměna dvorského úřadu je provázena též změnou erbu, nikoliv ovšem kotle (takový znak Dalimil vůbec neuvádí), nýbrž právě černého orla v jednoocasého lva v červeném poli. 15: Přenesení těla Václavova ze Staré Boleslavi k sv. Vítu na Pražském hradě stalo se 4. března 932. O zázracích při tom vypravuje Dalimil v podstatě podle legendy „Oriente“ (kap. 12 a 13). 19: Jde o potok Rokytnici a řeku Vltavu. 22-24: „Oriente“ shodně s Kristiánem uvádí, že ačkoliv i tato rána byla zahojena, přece se od ostatních lišila, jako by byla pokryta bílou mázdrou, a když se ji snažili umýti, ukázalo se, že je stejná jako ostatní rány. 29: Také Kristián i „Ori- ente“ píší „mezi stromem, stojícím vedle kostela, a zdmi téhož kostela“. V německém překladu Dalimila je „czuschin tor und want“ mylnou záměnou slov „dřevem“ a „dveřmi“, jak však uvádí ve svém vydání i Ješín (snad podle dnes ztracených rukopisů). Podobně i Karlova legenda o sv. Václavu praví „inter ostium et limen“. 33 38: V zázraku s nehtem liší se Dalimil podstatně od Kristiána i legendy „Oriente“, které obě shodně vypravují, že se kněz dotkl lehce nehtů a zjistil, že jeden je uvolněn. Stěžoval si proto druhům, že tělo je blízké zkáze; ti ho však pokárali, že nechápe, že světec mu chce za jeho oddanost poskytnout kousek ostatků ze svého těla. Když se znovu dotkl ruky, zjistil, že nehet zase již pevně tkví v mase. U Dalimila si naproti tomu kněz nehet vyprosí a vezme na památku. 4142: O věci podrobněji u Kosmy (I, 17 a 18), podle něhož Strachkvas byl poslán otcem do kláštera sv. Jimrama v Řezně, kde přijal (jak Brunonův Život sv. Vojtěcha dokládá) jméno Kristián. 45-46: Příběh o založení hradu Staré Boleslavě obehnaného pevnou kamennou zdí (po římském způ- sobu) u Kosmy (I, 19). Dalimil, mluvící mylně o městě (Kosmova ,urbs v té době znamená hrad), liší se od Kosmy jen odůvodněním, proč přední muži odmítali splniti Boleslavův rozkaz. Kosmas uvádí důvod, že otcové kamenných hradů nestavěli a oni že to nedovedou. Dalimil podle osobního přesvědčení a s narážkou na svou dobu vyklá- dá to odporem proti stavění hradů vůbec, neboť každý prý se pak stará jen o vlastní hrad a nikoliv o prospěch obce a tím o bezpečnost země. Kapitola 32. 1: Boleslav I. zemřel 15. července 967. 2: Boleslav II., řeč. Po božný - u Dalimila neobvyklé „Štědrý“ (967-999). 5: Tuto zprávu má Dalimil z Kosmy, který (I, 22) praví, že se to dočetl „v privilegiu kostela sv. Jiří“ — listinu takovou však neznáme. 6: O založení Mladé Boleslavi Boleslavem II. (jde zase jen o hrad, nikoli město) zmiňuje se jen Dalimil, asi podle místní tradice. Za zakladatele Mladé Boleslavi bývá pokládán jeho syn Boleslav (III.), když po vyvraždění Slavníkovců obdržel tamní krajinu v úděl. 12: Biskupství pražské bylo zřízeno r. 973. Kosmas 253
Strana 254
podrobně vypravuje (I, 22) o vyslání Boleslavovy sestry Mlady do Říma a vkládá do své kroniky v plném znění list papeže Jana XIII. (falsum z konce XI. stol.), svolující k za- ložení pražského biskupství, mylně k r. 967. 15-16: Dalimil se zde přidržuje Kosmy, který (I, 24) uvádí, že Dětmar zemřel „po nemnohých dnech“, totiž 2. ledna 969. Dětmar však zemřel až po osmiletém biskupování r. 982. 17: Sv. Vojtěch byl biskupem od r. 982 do r. 996, kdy se biskupství vzdal. Mnichem se však stal teprve po svém prvém odchodu z Čech; v Římě vstoupil do benediktinského kláštera sv. Bonifacia a Alexia na Aventinu, kde 17. dubna 990 složil řeholní slib. Dalimil praví „také“, poněvadž i Dětmar byl mnich. 20: O blízkém příbuzenském poměru Vojtěchově ke knížeti zlickému, kterým je asi míněn Radslav, zmiňuje se toliko Dalimil. 21-22: Rozsah Slavníkova knížectví vypisuje Kosmas (I, 27). 25-30: O věci podrobně vypravuje Kosmas (I, 29), který je zde Dalimilovým pramenem. Při zhoršujícím se poměru Přemyslovců k Slavníkovcům po smrti Slavníkově (981) a Střezislavině (987) je pocho pitelné, že Vojtěch, hodlaje se vzdáti biskupství, nabídl je Strachkvasovi, bratru knížete Boleslava II. 3839: Týká se nepochybně srážky se šlechtou, když proti zvykovému právu, že cizoložnice má býti stata vlastním mužem, Vojtěch poskytl ochranu manželce jednoho šlechtice, která se dopustila cizoložství s knězem; když přesto byla zrádně vyvlečena z kostela a sťata, Vojtěch dal vinníky do klatby (že by však klatbou stihl celou zemi, je nepravděpodobné) a krátce poté, r. 994, odešel po druhé do Říma. 40: Volba Strachkvasa—Kristiána biskupem náleží nejspíše až do doby, kdy Čechové odmítli přijmouti Vojtěcha, vracejícího se na žádost mohučského arcibiskupa Willigise a na příkaz papeže Rehoře V. po druhé z Říma, tedy asi do sklonku r. 996. Kosmas, který tvrdí (I, 30), že Strachkvas tentokrát sám po biskupství zahořel, klade ji mylně k roku 995. 40 příd. 1-2: Jde o dobytí Libice a vyvraždění Slavníkovců, k němuž došlo 28. září 995. Mylně je však zločin přičten Strachkvasovi, o němž se v té souvislosti prameny nezmiňují. Kosmas (I, 29) obviňuje z toho předáky (pravděpodobně Vršovce) a mluví o době, kdy Boleslav II. „nemohl vládnouti sám sebou“; osobní účast knížete není však vyloučena. 40 příd. 3 30: Příběh o Vojtěchově mši před papežem v Římě — byl jím tehdy Jan XV. (985-996) - a o jeho zázračném přenesení andělem do Čech, aby v Libici pochoval pobité bratry, nečte se v žádné staré legendě vojtěšské; má je však 1. recense Pulkavovy kroniky v 25. kap. (PDČ V, 28 pod čarou). — Vojtěchovy bratry jmenuje Kosmas (I, 29): Soběbor (ten se však podle svědectví nejstarších voj- těšských legend i kroniky Dětmara Merseburského účastnil v té době tažení Oty III. proti Bodrcům), Spytimír, Pobraslav, Porej a Čáslav. 4144: Tuto zprávu zazna- menává toliko Kosmas (I, 30) stále ještě k r. 995, ač náleží až do sklonku roku násle- dujícího. 45 47: Zprávy Dalimilovy jsou v té věci zcela zmateny: Vojtěch se již do Čech nevrátil, nýbrž z Polska, kde dlel u Boleslava Chrabrého, odebral se do Prus, kde našel mučednickou smrt. 49-50: Vojtěch byl ubit pohanskými Prusy 23. dubna 997. Chybný rok 996 uvádí Kosmas (I, 32), Dalimil jej odtud převzal. 51: Ota III. (983-1002). Vojtěchova smrt sblížila císaře s Polskem - r. 1000 podnikl pout k hrobu Vojtěchovu v Hnězdně, jež bylo povýšeno na sídlo arcibiskupství, jemuž bylo pod- řízeno nově zřízené biskupství krakovské; Krakov byl tak vyňat z pražské diecése 254
podrobně vypravuje (I, 22) o vyslání Boleslavovy sestry Mlady do Říma a vkládá do své kroniky v plném znění list papeže Jana XIII. (falsum z konce XI. stol.), svolující k za- ložení pražského biskupství, mylně k r. 967. 15-16: Dalimil se zde přidržuje Kosmy, který (I, 24) uvádí, že Dětmar zemřel „po nemnohých dnech“, totiž 2. ledna 969. Dětmar však zemřel až po osmiletém biskupování r. 982. 17: Sv. Vojtěch byl biskupem od r. 982 do r. 996, kdy se biskupství vzdal. Mnichem se však stal teprve po svém prvém odchodu z Čech; v Římě vstoupil do benediktinského kláštera sv. Bonifacia a Alexia na Aventinu, kde 17. dubna 990 složil řeholní slib. Dalimil praví „také“, poněvadž i Dětmar byl mnich. 20: O blízkém příbuzenském poměru Vojtěchově ke knížeti zlickému, kterým je asi míněn Radslav, zmiňuje se toliko Dalimil. 21-22: Rozsah Slavníkova knížectví vypisuje Kosmas (I, 27). 25-30: O věci podrobně vypravuje Kosmas (I, 29), který je zde Dalimilovým pramenem. Při zhoršujícím se poměru Přemyslovců k Slavníkovcům po smrti Slavníkově (981) a Střezislavině (987) je pocho pitelné, že Vojtěch, hodlaje se vzdáti biskupství, nabídl je Strachkvasovi, bratru knížete Boleslava II. 3839: Týká se nepochybně srážky se šlechtou, když proti zvykovému právu, že cizoložnice má býti stata vlastním mužem, Vojtěch poskytl ochranu manželce jednoho šlechtice, která se dopustila cizoložství s knězem; když přesto byla zrádně vyvlečena z kostela a sťata, Vojtěch dal vinníky do klatby (že by však klatbou stihl celou zemi, je nepravděpodobné) a krátce poté, r. 994, odešel po druhé do Říma. 40: Volba Strachkvasa—Kristiána biskupem náleží nejspíše až do doby, kdy Čechové odmítli přijmouti Vojtěcha, vracejícího se na žádost mohučského arcibiskupa Willigise a na příkaz papeže Rehoře V. po druhé z Říma, tedy asi do sklonku r. 996. Kosmas, který tvrdí (I, 30), že Strachkvas tentokrát sám po biskupství zahořel, klade ji mylně k roku 995. 40 příd. 1-2: Jde o dobytí Libice a vyvraždění Slavníkovců, k němuž došlo 28. září 995. Mylně je však zločin přičten Strachkvasovi, o němž se v té souvislosti prameny nezmiňují. Kosmas (I, 29) obviňuje z toho předáky (pravděpodobně Vršovce) a mluví o době, kdy Boleslav II. „nemohl vládnouti sám sebou“; osobní účast knížete není však vyloučena. 40 příd. 3 30: Příběh o Vojtěchově mši před papežem v Římě — byl jím tehdy Jan XV. (985-996) - a o jeho zázračném přenesení andělem do Čech, aby v Libici pochoval pobité bratry, nečte se v žádné staré legendě vojtěšské; má je však 1. recense Pulkavovy kroniky v 25. kap. (PDČ V, 28 pod čarou). — Vojtěchovy bratry jmenuje Kosmas (I, 29): Soběbor (ten se však podle svědectví nejstarších voj- těšských legend i kroniky Dětmara Merseburského účastnil v té době tažení Oty III. proti Bodrcům), Spytimír, Pobraslav, Porej a Čáslav. 4144: Tuto zprávu zazna- menává toliko Kosmas (I, 30) stále ještě k r. 995, ač náleží až do sklonku roku násle- dujícího. 45 47: Zprávy Dalimilovy jsou v té věci zcela zmateny: Vojtěch se již do Čech nevrátil, nýbrž z Polska, kde dlel u Boleslava Chrabrého, odebral se do Prus, kde našel mučednickou smrt. 49-50: Vojtěch byl ubit pohanskými Prusy 23. dubna 997. Chybný rok 996 uvádí Kosmas (I, 32), Dalimil jej odtud převzal. 51: Ota III. (983-1002). Vojtěchova smrt sblížila císaře s Polskem - r. 1000 podnikl pout k hrobu Vojtěchovu v Hnězdně, jež bylo povýšeno na sídlo arcibiskupství, jemuž bylo pod- řízeno nově zřízené biskupství krakovské; Krakov byl tak vyňat z pražské diecése 254
Strana 255
a tím bylo zároveň uznáno i polské obsazení Krakova, jehož se brzy po smrti Boleslava II. zmocnil polský Boleslav Chrabrý — obojí zjevně proti českým zájmům. A to vše se stalo z vůle císařovy. 52: Thiddag (998—1017) byl jmenován podle Kosmy (I, 31) pražským biskupem přímo od císaře Oty III., jehož prý kníže Boleslav II. o biskupa požádal, poněvadž v Čechách nebylo kněze, který by byl hoden biskupství; Dětmar Merseburský (VIII, 56) však připomíná, že Boleslav II. jmenování Thiddagovo u císaře vymohl. A to je pravděpodobnější, poněvadž Thiddag před lety, ještě jako korvejský mnich, vyléčil knížete z těžké choroby. 55-58: O výbojích Boleslava II. proti Polsku se Kosmas nezmiňuje; o knížeti říká (I, 33), že rozšířil hranice české země „až k horám za Krakovem, jež slovou Tatry“. Z listiny pražského biskupství z r. 1086 lze vyvozovati, že říše česká sahala tehdy na východ až k řekám Bugu a Styru. Krakov však připojil k své říši Boleslav I., jak dosvědčuje arabský obchodník Ibrahim Ibn Ja'kub, který r. 965 navštívil Prahu i Krakov a nazývá Boleslava králem „Frâgy, Bůjmy a Krakva“. Kapitola 33. 1: Boleslav II. zemřel 7. února 999. 2: Boleslavu III., zvanému zpravidla Ryšavý (Rufus), dává Dalimil příjmení „Skoupý“ a v shodě s tím ho líčí: pro lakotu prý pozbyl nejen Polska, poněvadž nezásoboval tamní posádky (v. 3—4; podle Kosmy, I, 34, zmocnil se však polský kníže Krakova lstí), ale i zraku a života (v. 13: šel hledati „cizieho oběda“, při němž byl hostitelem oslepen). 9: Dalimil shodně s Kosmou mluví zde i v dalších kapitolách o Měškovi, ačkoliv polským knížetem tou dobou byl již Měškův syn Boleslav Chrabrý (992—1025). 15: Boleslav III. ne- zemřel bezprostředně po oslepení, k němuž došlo r. 1003, nýbrž až r. 1037, jak výslovně uvádí Kosmas (I, 41). 17-18: Ve shodě s Kosmou má Dalimil Oldřicha a Jaromíra za syny Boleslava III., ačkoli ve skutečnosti (jak dosvědčuje souvěký Dětmar Merse burský) byli jeho bratry. Jaromír je obecně pokládán za staršího nežli Oldřich; opačné tvrzení Dalimilovo je patrně zaviněno neporozuměním Kosmovým slovům (I, 34): „Jaromír, dokud byl mlád (iuvenis), byl na dvoře otcově chován, Oldřich však hned z mládí (a puericia) byl poslán na dvůr císaře Jindřicha“ (to je nepřesné, neboť Jindřich byl ten krát jen vévodou bavorským; králem byl zvolen až r. 1002 a na císaře korunován r. 1014). 19-21 a 27-28: Zpráva, že si Boleslav Chrabrý koupil Oldřicha penězi od Jindřicha II. a pak jej věznil, rozchází se s Kosmou (I, 35, podle něhož Jindřich na žádost Boleslava Chrabrého, který se zmocnil r. 1003 Prahy a Čech, Oldřicha sám vsadil do vězení. Kapitola 34. 19 n.: Proti Kosmově kronice (I, 34) vypravování Dalimilovo o ztý rání knížete Jaromíra Vršovci je mnohem rozvitější a obohaceno o několik nových prvků (ochrana sv. Jana Křtitele, nevěrný Hřivec proti věrnému Hovorovi, lest Ho vorova s trojím troubením; Dalimil zde asi podává (jak uvádí po Aug. Sedláčkovi též Mir. Jeřábek, CCH 1904, 285-6) pověst o původu velizského kostela, mající skutečný podklad historický, zaznamenaný rovněž již v rouše pověsti Kosmou. 21: „na velikú horu“, jiné rkpy mají „velizskú“, jde o Veliz v lesích sz. od Zdic u Kubs 255
a tím bylo zároveň uznáno i polské obsazení Krakova, jehož se brzy po smrti Boleslava II. zmocnil polský Boleslav Chrabrý — obojí zjevně proti českým zájmům. A to vše se stalo z vůle císařovy. 52: Thiddag (998—1017) byl jmenován podle Kosmy (I, 31) pražským biskupem přímo od císaře Oty III., jehož prý kníže Boleslav II. o biskupa požádal, poněvadž v Čechách nebylo kněze, který by byl hoden biskupství; Dětmar Merseburský (VIII, 56) však připomíná, že Boleslav II. jmenování Thiddagovo u císaře vymohl. A to je pravděpodobnější, poněvadž Thiddag před lety, ještě jako korvejský mnich, vyléčil knížete z těžké choroby. 55-58: O výbojích Boleslava II. proti Polsku se Kosmas nezmiňuje; o knížeti říká (I, 33), že rozšířil hranice české země „až k horám za Krakovem, jež slovou Tatry“. Z listiny pražského biskupství z r. 1086 lze vyvozovati, že říše česká sahala tehdy na východ až k řekám Bugu a Styru. Krakov však připojil k své říši Boleslav I., jak dosvědčuje arabský obchodník Ibrahim Ibn Ja'kub, který r. 965 navštívil Prahu i Krakov a nazývá Boleslava králem „Frâgy, Bůjmy a Krakva“. Kapitola 33. 1: Boleslav II. zemřel 7. února 999. 2: Boleslavu III., zvanému zpravidla Ryšavý (Rufus), dává Dalimil příjmení „Skoupý“ a v shodě s tím ho líčí: pro lakotu prý pozbyl nejen Polska, poněvadž nezásoboval tamní posádky (v. 3—4; podle Kosmy, I, 34, zmocnil se však polský kníže Krakova lstí), ale i zraku a života (v. 13: šel hledati „cizieho oběda“, při němž byl hostitelem oslepen). 9: Dalimil shodně s Kosmou mluví zde i v dalších kapitolách o Měškovi, ačkoliv polským knížetem tou dobou byl již Měškův syn Boleslav Chrabrý (992—1025). 15: Boleslav III. ne- zemřel bezprostředně po oslepení, k němuž došlo r. 1003, nýbrž až r. 1037, jak výslovně uvádí Kosmas (I, 41). 17-18: Ve shodě s Kosmou má Dalimil Oldřicha a Jaromíra za syny Boleslava III., ačkoli ve skutečnosti (jak dosvědčuje souvěký Dětmar Merse burský) byli jeho bratry. Jaromír je obecně pokládán za staršího nežli Oldřich; opačné tvrzení Dalimilovo je patrně zaviněno neporozuměním Kosmovým slovům (I, 34): „Jaromír, dokud byl mlád (iuvenis), byl na dvoře otcově chován, Oldřich však hned z mládí (a puericia) byl poslán na dvůr císaře Jindřicha“ (to je nepřesné, neboť Jindřich byl ten krát jen vévodou bavorským; králem byl zvolen až r. 1002 a na císaře korunován r. 1014). 19-21 a 27-28: Zpráva, že si Boleslav Chrabrý koupil Oldřicha penězi od Jindřicha II. a pak jej věznil, rozchází se s Kosmou (I, 35, podle něhož Jindřich na žádost Boleslava Chrabrého, který se zmocnil r. 1003 Prahy a Čech, Oldřicha sám vsadil do vězení. Kapitola 34. 19 n.: Proti Kosmově kronice (I, 34) vypravování Dalimilovo o ztý rání knížete Jaromíra Vršovci je mnohem rozvitější a obohaceno o několik nových prvků (ochrana sv. Jana Křtitele, nevěrný Hřivec proti věrnému Hovorovi, lest Ho vorova s trojím troubením; Dalimil zde asi podává (jak uvádí po Aug. Sedláčkovi též Mir. Jeřábek, CCH 1904, 285-6) pověst o původu velizského kostela, mající skutečný podklad historický, zaznamenaný rovněž již v rouše pověsti Kosmou. 21: „na velikú horu“, jiné rkpy mají „velizskú“, jde o Veliz v lesích sz. od Zdic u Kubs 255
Strana 256
lova (srov. v. 84). 32: U Kosmy sluje Dovora, ačkoliv některé rukopisy mají též Hovora; o Hřivcovi Kosmas vůbec nemluví. 80: Tento kostel věnoval pak kníže Břetislav I. benediktinskému klášteru sv. Jana na Ostrově u Davle, který tam zřídil asi ve XIV. stol. zvláštní probošství, jež zaniklo za válek husitských. 84: Podle Kosmy (I, 34) odměnil kníže Jaromír věrného Hovoru povýšením mezi zemany a dal mu hodnost lovčího u dvora ve Zbečně, kterou jeho potomci za Kosmy ještě drželi. Kapitola 35. I tato kapitola je založena na pověsti o původu kostela sv. Jana Křtitele v Oldříši, která zázračnou ochranou poskytovanou sv. Janem Křtitelem oběma Přemyslovcům souvisí s pověstí předcházející. Aug. Sedláček (Sbírka pověstí histos rických lidu českého, 1895, 40) klade vznik obou do kláštera Ostrovského. Másli pověst vůbec nějaký historický podklad, muselo dojíti k záměně polského Boleslava Chrab- rého s českým Boleslavem III., neboť Boleslav Chrabrý (Dalimilův Měšek) Oldřicha nikdy nevěznil a nemohl tudíž rozkázati, aby byl stat; naproti tomu z Dětmara Merse burského se dovídáme, že Boleslav III. přikázal, aby jeho bratr byl v lázni zavražděn, Oldřich však úkladu ušel. 9-10: Boleslav Chrabrý (u Dalimila mylně Měšek) opas noval Prahu a Čechy na jaře r. 1003 po oslepení a uvěznění Boleslava III. v Polsku. 27: Oldříš, hrad zbudovaný patrně Oldřichem v území, které dostal snad v úděl po vyvraždění Slavníkovců, stál na levém břehu labském při ústí řeky Cidliny. Kapitola 36. 1-22: Vypravování o dobytí Prahy na Polácích představuje podle Jar. Golla (Historický rozbor básní Rukopisu královédvorského - Oldřicha, Beneše Heřmanova a Jaroslava, 1886, 5 n.) druhou fázi vývoje této pověsti (prvou podává Kosmas I, 36), která (podle upozornění Mir. Jeřábka, CCH 1904, 286) vychází patrně z výkladu místního jména lesa Strahova (srov. v. 7-10). U Kosmy dává zatrou bením povel k útoku a způsobuje poplach u Poláků jeden bojovník Oldřichův, který vnikl do pražského hradu, u Dalimila však úkol ten připadá pastuchovi, s nímž se Čechové, skrytí v lese před hradem, předem smluvili. 23: Také Kosmas mluví o Oldřichovi; ve skutečnosti však po vypuzení Poláků byl r. 1004 nastolen jeho bratr Jaromír, který pak vládl až do r. 1012, kdy byl Oldřichem zbaven trůnu a vyhnán ze země. 27-28: K oslepení Jaromíra a jeho uvěznění na hradě Lysé došlo až r. 1034 po návratu Oldřichově z vyhnanství, resp. z vazby, k níž byl na podzim r. 1033 císařem Konrádem II. odsouzen; správou Čech byl po tu dobu pověřen Jaromír. 29-38: Podobnou řeč dává Kosmas (I, 42) pronášeti Jaromírovi až při pohřbu Oldřichově a pak k synovci Břetislavovi při jeho nastolení. 39 44: Jaromír byl zavražděn 4. listo padu 1035, a to podle Kosmy (I, 42) nikoliv přímo Kochanem, nýbrž jeho sluhou. Kapitola 37. Vypravování Dalimilovo o Pěti bratřích kryje se v podstatě s Kos movým (I, 38), avšak navíc proti Kosmovi mluví - ovšem neprávem (srov. pozn. k v. 1) — o jejich českém původu. 1: Ozývá se tu mladší tradice, podle níž sv. Pět bratří přišlo se sv. Vojtěchem do Čech a odtud - z kláštera Břevnovského - odešli teprve do 256
lova (srov. v. 84). 32: U Kosmy sluje Dovora, ačkoliv některé rukopisy mají též Hovora; o Hřivcovi Kosmas vůbec nemluví. 80: Tento kostel věnoval pak kníže Břetislav I. benediktinskému klášteru sv. Jana na Ostrově u Davle, který tam zřídil asi ve XIV. stol. zvláštní probošství, jež zaniklo za válek husitských. 84: Podle Kosmy (I, 34) odměnil kníže Jaromír věrného Hovoru povýšením mezi zemany a dal mu hodnost lovčího u dvora ve Zbečně, kterou jeho potomci za Kosmy ještě drželi. Kapitola 35. I tato kapitola je založena na pověsti o původu kostela sv. Jana Křtitele v Oldříši, která zázračnou ochranou poskytovanou sv. Janem Křtitelem oběma Přemyslovcům souvisí s pověstí předcházející. Aug. Sedláček (Sbírka pověstí histos rických lidu českého, 1895, 40) klade vznik obou do kláštera Ostrovského. Másli pověst vůbec nějaký historický podklad, muselo dojíti k záměně polského Boleslava Chrab- rého s českým Boleslavem III., neboť Boleslav Chrabrý (Dalimilův Měšek) Oldřicha nikdy nevěznil a nemohl tudíž rozkázati, aby byl stat; naproti tomu z Dětmara Merse burského se dovídáme, že Boleslav III. přikázal, aby jeho bratr byl v lázni zavražděn, Oldřich však úkladu ušel. 9-10: Boleslav Chrabrý (u Dalimila mylně Měšek) opas noval Prahu a Čechy na jaře r. 1003 po oslepení a uvěznění Boleslava III. v Polsku. 27: Oldříš, hrad zbudovaný patrně Oldřichem v území, které dostal snad v úděl po vyvraždění Slavníkovců, stál na levém břehu labském při ústí řeky Cidliny. Kapitola 36. 1-22: Vypravování o dobytí Prahy na Polácích představuje podle Jar. Golla (Historický rozbor básní Rukopisu královédvorského - Oldřicha, Beneše Heřmanova a Jaroslava, 1886, 5 n.) druhou fázi vývoje této pověsti (prvou podává Kosmas I, 36), která (podle upozornění Mir. Jeřábka, CCH 1904, 286) vychází patrně z výkladu místního jména lesa Strahova (srov. v. 7-10). U Kosmy dává zatrou bením povel k útoku a způsobuje poplach u Poláků jeden bojovník Oldřichův, který vnikl do pražského hradu, u Dalimila však úkol ten připadá pastuchovi, s nímž se Čechové, skrytí v lese před hradem, předem smluvili. 23: Také Kosmas mluví o Oldřichovi; ve skutečnosti však po vypuzení Poláků byl r. 1004 nastolen jeho bratr Jaromír, který pak vládl až do r. 1012, kdy byl Oldřichem zbaven trůnu a vyhnán ze země. 27-28: K oslepení Jaromíra a jeho uvěznění na hradě Lysé došlo až r. 1034 po návratu Oldřichově z vyhnanství, resp. z vazby, k níž byl na podzim r. 1033 císařem Konrádem II. odsouzen; správou Čech byl po tu dobu pověřen Jaromír. 29-38: Podobnou řeč dává Kosmas (I, 42) pronášeti Jaromírovi až při pohřbu Oldřichově a pak k synovci Břetislavovi při jeho nastolení. 39 44: Jaromír byl zavražděn 4. listo padu 1035, a to podle Kosmy (I, 42) nikoliv přímo Kochanem, nýbrž jeho sluhou. Kapitola 37. Vypravování Dalimilovo o Pěti bratřích kryje se v podstatě s Kos movým (I, 38), avšak navíc proti Kosmovi mluví - ovšem neprávem (srov. pozn. k v. 1) — o jejich českém původu. 1: Ozývá se tu mladší tradice, podle níž sv. Pět bratří přišlo se sv. Vojtěchem do Čech a odtud - z kláštera Břevnovského - odešli teprve do 256
Strana 257
Polska. Jde však o žáky sv. Romualda, kteří připravovali za vedení Bruna Querfurt, ského novou polskou misii. Z nich jen Benedikt navštívil na poč. r. 1003 Prahu, kam přišel již z Polska vstříc Brunonovi, avšak marně. Benedikt a Jan byli Vlachové a ostatní čtyři: Isák, Matouš, Kristin a Barnabáš byli Poláci, získaní Benediktem pro chystanou misii až za jeho pobytu v Polsku. 17-22: Vpravdě nešlo o dar bratřím poustevní kům, nýbrž Boleslav Chrabrý (Dalimil a Kosmas mluví zase mylně o Měškovi) zvěděv, že se jeden z nich chystá do Říma, poslal bohaté dary pro papeže za propůjčení královské koruny, o něž tehdy u kurie usiloval. 30-31: Barnabáš nebyl poslán bratřími zpět ke knížeti, nýbrž byl vypraven do Říma, avšak cestou padl do zajetí krále Jindřicha II., chtějícího zmařiti plány Boleslava Chrabrého; ty pak vskutku nebyly uskutečněny. 41-42: Rok 1004 má též Kosmas (11. listopad), správně má však být rok 1003. Kapitola 38 a 39: Pověst o hradu Přimdě je jen uzpůsobením celkem běžné pověsti, která bývá spojována s různými hrady, jak ukázal A. Maloch v pojednání „O založení hradu Přimdy r. 1121“ (Program gymnasia v Jičíně 1856). Přesto její jádro může se vztahovati k skutečné historické události, o níž se zmiňuje Kosmas (III, 48), že r. 1121 „vystavěli nějací Němci uvnitř hranic českých ve hvozdě, k němuž se jde přes ves Bělou, hrad na strmé skále“ a že kníže Vladislav I. přepadl hrad a dobyl ho a byl by dal zvěšeti všechny Němce na hradě zajaté, kdyby se za ně nebyl přimluvil hrabě Albrecht (nejspíše z Bogenu), který tam právě přijel. Kosmas sice hrad nejmenuje, ale jeho ztotožnění s Přimdou je víc než pravděpodobné (musejní rukopis Kosmovy kroniky jméno Přímda uvádí v marginální poznámce). R. 1126 byl hrad Přimda opraven Sobě- slavem I.; zdá se tedy, že zatím zpustl. K rozvití pověsti původu nejspíše německého (srov. ve v. 4 odkaz na „německou kroniku“) vedle těchto historických skutečností přispělo patrně i německé jméno hradu Pfraumberg, vedoucí snadno k záměně s Frauenberg, tj. Panina hora, jež asi podnítilo romantické vyprávění o milostném románku císařovy dcery. — Dalimilův výklad (kap. 38, 21-22) jména Přimda od osob- ního jména ,Přiema, potomního držitele hradu (o němž se však z pramenů nedoví dáme), je nepochybně umělý. Různé výklady jména Přimda uvádí Ant. Profous, Místní jména v Čechách III, 1951, 480—481. Kapitola 40: Vypravování o potrestání a potupné smrti Kochana, o němž u Kosmy není ani zmínky, čerpal Dalimil patrně z uvedených již pověstí (srov. kap. 34 a 35, líčících úklady Vršovců proti panovnickému rodu. Chronologicky je ovšem špatně vřaděno, neboť kníže Oldřich zemřel rok před Jaromírem, jejž Kochan dal zákeřně zavražditi (srov. kap. 36, 39-44). Kapitola 41. 1-2: Kosmas (I, 36) ani Dalimil neurčují blíže ves, u níž se Oldřich s Boženou setkal; s Perucí byla tato událost spojena teprve později výkladem jména vsi z pověsti samé. 3: Podle Kosmy nešlo o selskou dívku: praví výslovně, že „se knížeti Oldřichovi z řádného manželství pro neplodnost choti nenarodil žádný potomek, 17 Dalimilova kronika 257
Polska. Jde však o žáky sv. Romualda, kteří připravovali za vedení Bruna Querfurt, ského novou polskou misii. Z nich jen Benedikt navštívil na poč. r. 1003 Prahu, kam přišel již z Polska vstříc Brunonovi, avšak marně. Benedikt a Jan byli Vlachové a ostatní čtyři: Isák, Matouš, Kristin a Barnabáš byli Poláci, získaní Benediktem pro chystanou misii až za jeho pobytu v Polsku. 17-22: Vpravdě nešlo o dar bratřím poustevní kům, nýbrž Boleslav Chrabrý (Dalimil a Kosmas mluví zase mylně o Měškovi) zvěděv, že se jeden z nich chystá do Říma, poslal bohaté dary pro papeže za propůjčení královské koruny, o něž tehdy u kurie usiloval. 30-31: Barnabáš nebyl poslán bratřími zpět ke knížeti, nýbrž byl vypraven do Říma, avšak cestou padl do zajetí krále Jindřicha II., chtějícího zmařiti plány Boleslava Chrabrého; ty pak vskutku nebyly uskutečněny. 41-42: Rok 1004 má též Kosmas (11. listopad), správně má však být rok 1003. Kapitola 38 a 39: Pověst o hradu Přimdě je jen uzpůsobením celkem běžné pověsti, která bývá spojována s různými hrady, jak ukázal A. Maloch v pojednání „O založení hradu Přimdy r. 1121“ (Program gymnasia v Jičíně 1856). Přesto její jádro může se vztahovati k skutečné historické události, o níž se zmiňuje Kosmas (III, 48), že r. 1121 „vystavěli nějací Němci uvnitř hranic českých ve hvozdě, k němuž se jde přes ves Bělou, hrad na strmé skále“ a že kníže Vladislav I. přepadl hrad a dobyl ho a byl by dal zvěšeti všechny Němce na hradě zajaté, kdyby se za ně nebyl přimluvil hrabě Albrecht (nejspíše z Bogenu), který tam právě přijel. Kosmas sice hrad nejmenuje, ale jeho ztotožnění s Přimdou je víc než pravděpodobné (musejní rukopis Kosmovy kroniky jméno Přímda uvádí v marginální poznámce). R. 1126 byl hrad Přimda opraven Sobě- slavem I.; zdá se tedy, že zatím zpustl. K rozvití pověsti původu nejspíše německého (srov. ve v. 4 odkaz na „německou kroniku“) vedle těchto historických skutečností přispělo patrně i německé jméno hradu Pfraumberg, vedoucí snadno k záměně s Frauenberg, tj. Panina hora, jež asi podnítilo romantické vyprávění o milostném románku císařovy dcery. — Dalimilův výklad (kap. 38, 21-22) jména Přimda od osob- ního jména ,Přiema, potomního držitele hradu (o němž se však z pramenů nedoví dáme), je nepochybně umělý. Různé výklady jména Přimda uvádí Ant. Profous, Místní jména v Čechách III, 1951, 480—481. Kapitola 40: Vypravování o potrestání a potupné smrti Kochana, o němž u Kosmy není ani zmínky, čerpal Dalimil patrně z uvedených již pověstí (srov. kap. 34 a 35, líčících úklady Vršovců proti panovnickému rodu. Chronologicky je ovšem špatně vřaděno, neboť kníže Oldřich zemřel rok před Jaromírem, jejž Kochan dal zákeřně zavražditi (srov. kap. 36, 39-44). Kapitola 41. 1-2: Kosmas (I, 36) ani Dalimil neurčují blíže ves, u níž se Oldřich s Boženou setkal; s Perucí byla tato událost spojena teprve později výkladem jména vsi z pověsti samé. 3: Podle Kosmy nešlo o selskou dívku: praví výslovně, že „se knížeti Oldřichovi z řádného manželství pro neplodnost choti nenarodil žádný potomek, 17 Dalimilova kronika 257
Strana 258
avšak z jakési ženy jménem Boženy, jež byla Křesinova“ — rozumí se manželka - že měl syna Břetislava; že ji Oldřich hned pojal za ženu, aniž však rozvázal staré manželství, poněvadž tehdy každý podle libosti „směl míti dvě i tři ženy a nebylo muži hříchem unésti manželku bližního ani manželce vdáti se za ženatého muže“. Mluví-li Dalimil jinak, jde o pozdější lidové podání, které si poměr Oldřichův k Boženě, a tím i původ Břetislavův, upravilo ve shodě s lidovým nazíráním odpovídajícím době. 12-32: Tato Oldři- chova řeč není jistě čerpána z lidové tradice, nýbrž vyjadřuje osobní názory Dalimis lovy, vyplývající z jeho stanoviska. Kapitola 42. 1: Kníže Oldřich zemřel 9. listopadu 1034 (Kosmas, I, 42, má chybný rok 1037). 2: Břetislav I. (1034-1055). 3 4: Císařem byl tehdy Konrád II. (1024-1039). Ota Bílý byl markrabě Nordgavský, povýšený později na vévodu šváb- ského, a Jitka Judita) nebyla jeho dcerou - jak mylně uvádí i Kosmas (I, 40) -, nýbrž sestrou. 32 a d.: Vypravování o trestném tažení císařově do Čech u Kosmy není. Pramenem Dalimilovým, který již i v líčení Jitčina únosu podává jinou versi než Kosmas - ten klade jej také správně do doby knížectví Oldřichova a nikoliv až do doby vlády Břetislavovy, jak nesprávně činí Dalimil —, je nepochybně pověst o císař ském stolci v Staré Boleslavi, která má však asi skutečný historický základ. Již Fr. Pas lacký (Würdigung, 1830, 116) připomněl, že se pověst pravděpodobně vztahuje na přítomnost císaře Oty I. v Staré Boleslavi za jeho výpravy proti Boleslavu I. v roce 950. Bylasli pověst skutečně spjata s jménem císaře Oty, pak si snadno vysvětlíme, proč Dalimil učinil z Oty Bílého císaře a z Jitky jeho dceru; přitom pověst časově posunul a spojil s Břetislavem, který v Staré Boleslavi založil kapitulu při kostele sv. Václava, v němž řečený stolec podle svědectví Pulkavova ještě v jeho době byl chován. 61-62: O propůjčení takového práva českým panovníkům nemáme výslovných zpráv. Že však tvrzení Dalimilovo nemůže býti zhola vymyšleno, tomu nasvědčuje skutečnost, že bylo celé převzato Pulkavou do jeho kroniky s dodatkem, že „potom pak vévoda český Břetislav vyjev z Čech i bral sě k ciesařovu dvoru. A když byl za tři mile vzdáli, pustil oheň na ciesařovo sbožie, jemu škodu čině a přísahu svú zachovávaje. Tyto jisté úmluvy k svým budúcím, k vévodám českým i králóm potom budúcím přivedli jsú a přijednali tak majíce býti, jakožto až i do dnešnicho dne na věčnú pamět jsú zachovány k svě- domí všěm lidem nynějším i budúcím“ (PDČ V, 236). A stejné svědectví vydává i Beneš Krabice z Weitmile zprávou k r. 1370, v níž výslovně praví, že „knížata a králové čeští mají od starodávna právo, aby jsouce voláni k císařskému dvoru, přicházeli v plameni a ohni, a proto též nosili za starodávna černou orlici v plamenech ohně a na bílém poli, což je až do té doby znak české země“ (PDČ IV, 541-2). Do které doby počátky takového zvyku spadají, nelze říci. 64: Je obecně přijímáno, že černá orlice v plameni čili plamenná (tj. s červenými plaménky vyšlehujícími z jejího těla) na stříbrném štítě, zvaná později též orlicí svatováclavskou, byla nejstarším erbem českého panovníka. Její původ nelze však s Dalimilem klásti do doby knížete Břetislava I., nýbrž nejspíše až do doby knížete Vladislava II., neboť, jak upozorňuje V. Vojtíšek (ČNM 1931, 49, pozn. 1), před r. 1140 znaky ještě nepronikly ani do německé říše. Plamenná orlice česká 258
avšak z jakési ženy jménem Boženy, jež byla Křesinova“ — rozumí se manželka - že měl syna Břetislava; že ji Oldřich hned pojal za ženu, aniž však rozvázal staré manželství, poněvadž tehdy každý podle libosti „směl míti dvě i tři ženy a nebylo muži hříchem unésti manželku bližního ani manželce vdáti se za ženatého muže“. Mluví-li Dalimil jinak, jde o pozdější lidové podání, které si poměr Oldřichův k Boženě, a tím i původ Břetislavův, upravilo ve shodě s lidovým nazíráním odpovídajícím době. 12-32: Tato Oldři- chova řeč není jistě čerpána z lidové tradice, nýbrž vyjadřuje osobní názory Dalimis lovy, vyplývající z jeho stanoviska. Kapitola 42. 1: Kníže Oldřich zemřel 9. listopadu 1034 (Kosmas, I, 42, má chybný rok 1037). 2: Břetislav I. (1034-1055). 3 4: Císařem byl tehdy Konrád II. (1024-1039). Ota Bílý byl markrabě Nordgavský, povýšený později na vévodu šváb- ského, a Jitka Judita) nebyla jeho dcerou - jak mylně uvádí i Kosmas (I, 40) -, nýbrž sestrou. 32 a d.: Vypravování o trestném tažení císařově do Čech u Kosmy není. Pramenem Dalimilovým, který již i v líčení Jitčina únosu podává jinou versi než Kosmas - ten klade jej také správně do doby knížectví Oldřichova a nikoliv až do doby vlády Břetislavovy, jak nesprávně činí Dalimil —, je nepochybně pověst o císař ském stolci v Staré Boleslavi, která má však asi skutečný historický základ. Již Fr. Pas lacký (Würdigung, 1830, 116) připomněl, že se pověst pravděpodobně vztahuje na přítomnost císaře Oty I. v Staré Boleslavi za jeho výpravy proti Boleslavu I. v roce 950. Bylasli pověst skutečně spjata s jménem císaře Oty, pak si snadno vysvětlíme, proč Dalimil učinil z Oty Bílého císaře a z Jitky jeho dceru; přitom pověst časově posunul a spojil s Břetislavem, který v Staré Boleslavi založil kapitulu při kostele sv. Václava, v němž řečený stolec podle svědectví Pulkavova ještě v jeho době byl chován. 61-62: O propůjčení takového práva českým panovníkům nemáme výslovných zpráv. Že však tvrzení Dalimilovo nemůže býti zhola vymyšleno, tomu nasvědčuje skutečnost, že bylo celé převzato Pulkavou do jeho kroniky s dodatkem, že „potom pak vévoda český Břetislav vyjev z Čech i bral sě k ciesařovu dvoru. A když byl za tři mile vzdáli, pustil oheň na ciesařovo sbožie, jemu škodu čině a přísahu svú zachovávaje. Tyto jisté úmluvy k svým budúcím, k vévodám českým i králóm potom budúcím přivedli jsú a přijednali tak majíce býti, jakožto až i do dnešnicho dne na věčnú pamět jsú zachovány k svě- domí všěm lidem nynějším i budúcím“ (PDČ V, 236). A stejné svědectví vydává i Beneš Krabice z Weitmile zprávou k r. 1370, v níž výslovně praví, že „knížata a králové čeští mají od starodávna právo, aby jsouce voláni k císařskému dvoru, přicházeli v plameni a ohni, a proto též nosili za starodávna černou orlici v plamenech ohně a na bílém poli, což je až do té doby znak české země“ (PDČ IV, 541-2). Do které doby počátky takového zvyku spadají, nelze říci. 64: Je obecně přijímáno, že černá orlice v plameni čili plamenná (tj. s červenými plaménky vyšlehujícími z jejího těla) na stříbrném štítě, zvaná později též orlicí svatováclavskou, byla nejstarším erbem českého panovníka. Její původ nelze však s Dalimilem klásti do doby knížete Břetislava I., nýbrž nejspíše až do doby knížete Vladislava II., neboť, jak upozorňuje V. Vojtíšek (ČNM 1931, 49, pozn. 1), před r. 1140 znaky ještě nepronikly ani do německé říše. Plamenná orlice česká 258
Strana 259
byla jistě v souvislosti s orlicí říšskou, vyjadřujíc lenní poměr českého panovníka k říši. Kapitola 43. 1: Tj. Boleslava III., ve skutečnosti ovšem strýce, který byl polským knížetem Boleslavem Chrabrým oslepen a v Polsku uvězněn. 3—4: Zpráva tato je nesprávná, neboť Měšek II. zemřel již r. 1034 a nepadl tudíž ve válce s Břeti- slavem. V Polsku v době výpravy Břetislavovy vládla úplná anarchie, která také úspěchy Břetislavovy usnadnila. 10: Sv. Radim - Gaudentius, nevlastní bratr sv. Vojtěcha, byl prvním arcibiskupem hnězdenským (999-1006). 13-18: V těchto verších shrnuje Dalimil nejdůležitější ustanovení tzv. statut Břetislavových, vyhláše ných nad hrobem sv. Vojtěcha v Hnězdně, jejichž znění zachoval nám Kosmas (II, 4); jiná jejich verse je v olomouckém pasionálu (rkp. cod. 230 kapit. knihovny v Olo- mouci). Obojí text otiskují Spurný-Zemek, Arch. čas. 1953, 35-53. 31-32: Správně má býti rok 1039. Kapitola 44. 1: Papežem byl tehdy Benedikt IX. (1032-1045). 6: Kostel sv. Václava v Staré Boleslavi s kolegiátní kapitulou. 7: Konrád II., který nebyl otcem Jitčiným (srov. kap. 42, 3—4), zemřel 4. června 1039. 9: Jindřich III. (1039—1056), syn Konráda II. Dalimil dále vypravuje, celkem shodně s Kosmou (II, 9-11), o prvé výpravě Jindřichově do Čech v r. 1040, která skončila pro Břetislava vítězně; zcela však mlčí o jeho druhé výpravě z r. 1041, kdy Jindřich pronikl až ku Praze a Břetislav byl nucen se podrobiti; Kosmas o ní píše jen stručně (II, 12). 12: Bavorským lesem nazývá Dalis mil Šumavu. 23: Domažlice byly knížecím pohraničním hradem při bráně zemské, chránícím stezku Domažlickou. 56: Toto je první zmínka o Chodech vůbec. Dalimil mluví zde o nich jako o obecně známých, z čehož možno usuzovati, že nejde o zřízení nové v jeho době, nýbrž o instituci starší. Chodové jsou asi českého původu a byli usazováni kolem Domažlic již od X. stol.; jejich úkolem bylo střežiti hranice a dělati záseky v pohraničních lesích. Srov. Frant. Roubík, Dějiny Chodů u Domažlic, 1931, 25n. 64: Jde o kostelík sv. Václava na Brodku. 68: Ekkehard, markrabě míšeňský (také Kosmas, II, 9, označuje ho vévodou saským), velitel severního vojska německého, které podplatilo Prkoše, správce hradu bílinského, vniklo ze Saska u Chlumce do Čech a vyplenilo území až po „Gnevin most“ (dnešní Most); na zprávu o porážce císařova vojska u Brodku zastavilo však další postup a vyjednalo si volný odchod z Čech. Kapitola 45. 1: Šebíř biskup zemřel 9. prosince 1067. 2: Ekkehard, předtím opat kláštera Nienburského, byl biskupem pražským v 1. 1017-1023. Je proto vy loučeno, že by se o jeho jmenování zasadila Jitka. Z Dětmara Merseburského víme, že Ekkehard určen byl za nástupce třetího biskupa pražského Thiddaga (a nikoli Šebíře, jak mylně má Dalimil) přímo císařem Jindřichem II., s nímž byl již dříve ve stycích. 4: O platu z ohniště (podýmné, lat. fumales) se Kosmas (I, 40) nezmiňuje; je nepochybně původu mladšího. 7: Ekkehard zemřel 8. srpna 1023. 8: Hizzo 259
byla jistě v souvislosti s orlicí říšskou, vyjadřujíc lenní poměr českého panovníka k říši. Kapitola 43. 1: Tj. Boleslava III., ve skutečnosti ovšem strýce, který byl polským knížetem Boleslavem Chrabrým oslepen a v Polsku uvězněn. 3—4: Zpráva tato je nesprávná, neboť Měšek II. zemřel již r. 1034 a nepadl tudíž ve válce s Břeti- slavem. V Polsku v době výpravy Břetislavovy vládla úplná anarchie, která také úspěchy Břetislavovy usnadnila. 10: Sv. Radim - Gaudentius, nevlastní bratr sv. Vojtěcha, byl prvním arcibiskupem hnězdenským (999-1006). 13-18: V těchto verších shrnuje Dalimil nejdůležitější ustanovení tzv. statut Břetislavových, vyhláše ných nad hrobem sv. Vojtěcha v Hnězdně, jejichž znění zachoval nám Kosmas (II, 4); jiná jejich verse je v olomouckém pasionálu (rkp. cod. 230 kapit. knihovny v Olo- mouci). Obojí text otiskují Spurný-Zemek, Arch. čas. 1953, 35-53. 31-32: Správně má býti rok 1039. Kapitola 44. 1: Papežem byl tehdy Benedikt IX. (1032-1045). 6: Kostel sv. Václava v Staré Boleslavi s kolegiátní kapitulou. 7: Konrád II., který nebyl otcem Jitčiným (srov. kap. 42, 3—4), zemřel 4. června 1039. 9: Jindřich III. (1039—1056), syn Konráda II. Dalimil dále vypravuje, celkem shodně s Kosmou (II, 9-11), o prvé výpravě Jindřichově do Čech v r. 1040, která skončila pro Břetislava vítězně; zcela však mlčí o jeho druhé výpravě z r. 1041, kdy Jindřich pronikl až ku Praze a Břetislav byl nucen se podrobiti; Kosmas o ní píše jen stručně (II, 12). 12: Bavorským lesem nazývá Dalis mil Šumavu. 23: Domažlice byly knížecím pohraničním hradem při bráně zemské, chránícím stezku Domažlickou. 56: Toto je první zmínka o Chodech vůbec. Dalimil mluví zde o nich jako o obecně známých, z čehož možno usuzovati, že nejde o zřízení nové v jeho době, nýbrž o instituci starší. Chodové jsou asi českého původu a byli usazováni kolem Domažlic již od X. stol.; jejich úkolem bylo střežiti hranice a dělati záseky v pohraničních lesích. Srov. Frant. Roubík, Dějiny Chodů u Domažlic, 1931, 25n. 64: Jde o kostelík sv. Václava na Brodku. 68: Ekkehard, markrabě míšeňský (také Kosmas, II, 9, označuje ho vévodou saským), velitel severního vojska německého, které podplatilo Prkoše, správce hradu bílinského, vniklo ze Saska u Chlumce do Čech a vyplenilo území až po „Gnevin most“ (dnešní Most); na zprávu o porážce císařova vojska u Brodku zastavilo však další postup a vyjednalo si volný odchod z Čech. Kapitola 45. 1: Šebíř biskup zemřel 9. prosince 1067. 2: Ekkehard, předtím opat kláštera Nienburského, byl biskupem pražským v 1. 1017-1023. Je proto vy loučeno, že by se o jeho jmenování zasadila Jitka. Z Dětmara Merseburského víme, že Ekkehard určen byl za nástupce třetího biskupa pražského Thiddaga (a nikoli Šebíře, jak mylně má Dalimil) přímo císařem Jindřichem II., s nímž byl již dříve ve stycích. 4: O platu z ohniště (podýmné, lat. fumales) se Kosmas (I, 40) nezmiňuje; je nepochybně původu mladšího. 7: Ekkehard zemřel 8. srpna 1023. 8: Hizzo 259
Strana 260
1023-1030. 910: Břetislav se osobně zúčastnil s českými pomocnými sbory několika výprav Jindřicha III. do Uher (1042, 1044, 1051), při nichž se vyznamenal. Při které z nich bylo dobyto Ostřihoma, nelze bezpečně určiti; Gel. Dobner (Annales Hage ciani V, 308) klade je do r. 1051. Králi uherskými byli tehdy Samuel Aba (1041-1044), Petr (1044-1046) a Ondřej I. (1046-1061). 11-14: Mírem Quedlinburským v květnu 1054, sjednaným prostřednictvím císaře Jindřicha III. — Kosmas (II, 13) mluví o ročním poplatku 500 hřiven stříbra a 30 hřiven zlata. 16: Podle Kosmy (II, 14) dostal Spytihněv od otce úděl v Žatecku. 19: Jak se jmenovala tato abatyše kláštera sv. Jiří na hradě Pražském, rodem Němka, je nejisté. Kosmas o této příhodě píše obšírně (Il, 14) a praví, že byla „dcerou Brunovou“ (Brunonis filia). Zpravidla se myslí na Bruna, otce Bruna Querfurtského, a starší spisovatelé uvádějí Alžbětu Querfurtskou jako druhou svato jirskou abatyši. Její existence je podepřena nekrologickým záznamem v kalendáři svato jirského breviáře, je však téměř vyloučeno, že by byla abatyší po dobu takřka šedesáti let. Zde je míněna spíše abatyše Adlaida, která podle svědectví listiny Přemysla Otas kara I. z 3. ledna 1221 (CDB II, č. 387) směnila jisté statky klášterní s biskupem praž- ským Šebířem se souhlasem knížete Břetislava. 3940: O vpádu Uhrů na Moravu ne- mluví v této souvislosti ani Kosmas ani jiné soudobé prameny; zmiňují se jen o chysta- né výpravě Břetislavově do Uher. 43: Břetislav I. zemřel v Chrudimi 10. ledna 1055. Kapitola 46. 1: Spytihněv II. (1055-1061). 3-10: Zprávu o vypuzení všech Němců z Čech knížetem Spytihněvem převzal Dalimil z Kosmy (II, 14). Srov. k tomu V. Novotný, ČD I, 2, 83n., kde je vyloženo, proč jí nelze zcela věřiti. 15-18: O válce Spytihněvově s Uhry Kosmas se nezmiňuje a ani odjinud se o ní nedovídáme. O napjatém poměru Spytihněvově k Uhrám svědčí to, že jím vypuzená matka Jitka v Uhřích 2. srpna 1058 zemřela, i to, že jeho bratr Vratislav se uchýlil do Uher na dvůr Ondřeje I. 19-34: Poměr Spytihněvův k bratřím líčí Dalimil podstatně jinak než Kosmas (II, 15, a to v zjevném rozporu se skutečností. Vyplývá to zřejmě ze snahy vylíčiti Spytihněva, který domnělým vypuzením všech Němců ze země získal Dalimis lovy plné sympatie, nejkrásnějšími barvami. Spytihněv nepodělil své bratry úděly: učinil tak již před svou smrtí Břetislav, který určil Spytihněva svým nástupcem a roze dělil Moravu tak, že Olomoucko přikázal Vratislavovi, Brněnsko a Znojemsko Kons rádovi a Otovi, a Jaromíra předurčil za nástupce pražského biskupa Šebíře. Naopak Spytihněv se podle Kosmy (II, 15 záhy po nastoupení vypravil na Moravu, odkud Vratislav prchl před ním do Uher. Druhé dva bratry zbavil údělu a pověřil je dvor skými úřady: Konráda učinil nejvyšším lovčím a Otu mistrem nad pekaři a kuchaři. Vratislav se později (asi r. 1059) smířil se Spytihněvem a dostal zpět moravský úděl; po nastoupení na trůn (1061) rozdělil znovu Moravu: Olomoucko přidělil nejmladšímu bratru Otovi a Brněnsko se Znojemskem Konrádovi. 35-38: Spojení vzniku hradu Jaroměře s Jaromírem, synem Břetislavovým, je patrně až pozdní tradice, snad jen dohad Dalimilův; nelze doložiti, že by byl tento Jaromír kdy Hradecko držel. Spíše lze mysleti na Jaromíra, syna Boleslava II., který je snad obdržel po vyvrácení panství Slavníkova. 260
1023-1030. 910: Břetislav se osobně zúčastnil s českými pomocnými sbory několika výprav Jindřicha III. do Uher (1042, 1044, 1051), při nichž se vyznamenal. Při které z nich bylo dobyto Ostřihoma, nelze bezpečně určiti; Gel. Dobner (Annales Hage ciani V, 308) klade je do r. 1051. Králi uherskými byli tehdy Samuel Aba (1041-1044), Petr (1044-1046) a Ondřej I. (1046-1061). 11-14: Mírem Quedlinburským v květnu 1054, sjednaným prostřednictvím císaře Jindřicha III. — Kosmas (II, 13) mluví o ročním poplatku 500 hřiven stříbra a 30 hřiven zlata. 16: Podle Kosmy (II, 14) dostal Spytihněv od otce úděl v Žatecku. 19: Jak se jmenovala tato abatyše kláštera sv. Jiří na hradě Pražském, rodem Němka, je nejisté. Kosmas o této příhodě píše obšírně (Il, 14) a praví, že byla „dcerou Brunovou“ (Brunonis filia). Zpravidla se myslí na Bruna, otce Bruna Querfurtského, a starší spisovatelé uvádějí Alžbětu Querfurtskou jako druhou svato jirskou abatyši. Její existence je podepřena nekrologickým záznamem v kalendáři svato jirského breviáře, je však téměř vyloučeno, že by byla abatyší po dobu takřka šedesáti let. Zde je míněna spíše abatyše Adlaida, která podle svědectví listiny Přemysla Otas kara I. z 3. ledna 1221 (CDB II, č. 387) směnila jisté statky klášterní s biskupem praž- ským Šebířem se souhlasem knížete Břetislava. 3940: O vpádu Uhrů na Moravu ne- mluví v této souvislosti ani Kosmas ani jiné soudobé prameny; zmiňují se jen o chysta- né výpravě Břetislavově do Uher. 43: Břetislav I. zemřel v Chrudimi 10. ledna 1055. Kapitola 46. 1: Spytihněv II. (1055-1061). 3-10: Zprávu o vypuzení všech Němců z Čech knížetem Spytihněvem převzal Dalimil z Kosmy (II, 14). Srov. k tomu V. Novotný, ČD I, 2, 83n., kde je vyloženo, proč jí nelze zcela věřiti. 15-18: O válce Spytihněvově s Uhry Kosmas se nezmiňuje a ani odjinud se o ní nedovídáme. O napjatém poměru Spytihněvově k Uhrám svědčí to, že jím vypuzená matka Jitka v Uhřích 2. srpna 1058 zemřela, i to, že jeho bratr Vratislav se uchýlil do Uher na dvůr Ondřeje I. 19-34: Poměr Spytihněvův k bratřím líčí Dalimil podstatně jinak než Kosmas (II, 15, a to v zjevném rozporu se skutečností. Vyplývá to zřejmě ze snahy vylíčiti Spytihněva, který domnělým vypuzením všech Němců ze země získal Dalimis lovy plné sympatie, nejkrásnějšími barvami. Spytihněv nepodělil své bratry úděly: učinil tak již před svou smrtí Břetislav, který určil Spytihněva svým nástupcem a roze dělil Moravu tak, že Olomoucko přikázal Vratislavovi, Brněnsko a Znojemsko Kons rádovi a Otovi, a Jaromíra předurčil za nástupce pražského biskupa Šebíře. Naopak Spytihněv se podle Kosmy (II, 15 záhy po nastoupení vypravil na Moravu, odkud Vratislav prchl před ním do Uher. Druhé dva bratry zbavil údělu a pověřil je dvor skými úřady: Konráda učinil nejvyšším lovčím a Otu mistrem nad pekaři a kuchaři. Vratislav se později (asi r. 1059) smířil se Spytihněvem a dostal zpět moravský úděl; po nastoupení na trůn (1061) rozdělil znovu Moravu: Olomoucko přidělil nejmladšímu bratru Otovi a Brněnsko se Znojemskem Konrádovi. 35-38: Spojení vzniku hradu Jaroměře s Jaromírem, synem Břetislavovým, je patrně až pozdní tradice, snad jen dohad Dalimilův; nelze doložiti, že by byl tento Jaromír kdy Hradecko držel. Spíše lze mysleti na Jaromíra, syna Boleslava II., který je snad obdržel po vyvrácení panství Slavníkova. 260
Strana 261
Kapitola 47. 1: Spytihněv II. zemřel 28. ledna 1061. 2. Vratislav II. (1061 až 1092), první král český. 3 6: Tato zpráva o velkém hladu v Čechách převzata je z Kosmy, který ji však klade (II, 13) do r. 1043. 7 n.: Vypravování o bojích Čechů před Milánem týká se milánské výpravy krále Vladislava (z r. 1158), jejž si Dalimil spletl s králem Vratislavem. Neopírá se o zprávy kroniky Vincenciovy (Dalimil ji asi neznal, nýbrž založeno je jen na tradici, velmi již zmatené a smyšlenkami znešvařené, a na různých pověstech. Tak o tom soudí již Fr. Palacký (Würdingung, 117). 7: Jin dřich III. byl císařem v letech 1039-1056, nebyl tudíž vůbec ani současníkem krále Vratislava. Císařem, který podnikl milánskou výpravu, byl Fridrich I. Barbarossa (1152-1190); chtěl jí pokořiti severoitalská města, zejména zpupný a odbojný Milán. 812: Zpráva o úkladu a urážce císařovny je pouhá smyšlenka. 17: Vladislavu II., který však byl již předtím v Řezně 11. ledna 1158 korunován na krále. 1834: Že takovéto zprávy o Češích byly vskutku šířeny, dosvědčuje jednak milánská pověst, v níž se jméno Čechů kryje s pojmem lidožroutů, jednak souvěká latinská báseň, slo žená neznámým Vlachem, v níž se zaznamenává zpráva šířená tehdy po Lombardii, že „císař přivedl s sebou divoké muže, kteří trhají zuby lidské údy, hryzajíce je po způsobu šelem, jimž syrové maso je pokrmem, krev nápojem a kteří jsou hrozní vzezřením“, kterou možno vztahovati jen na Čechy, i když nejsou výslovně jmenováni; srov. V. No votný, ČD I, 2, 897, pozn. 4. 3638: Jde o přechod rozvodněné řeky Addy 23. čer vence 1158 zásluhou Odolena, syna Střížova, který, jak vypravuje očitý svědek Vin- cencius (PDC II, 430), nenaleznuv brod, přeplaval spolu s Bernardem, synem Sobě- slavovým, řeku a ukázal tak cestu ostatnímu vojsku. K Odolenovi z rodu Ždanoviců hlásili se vladykové Pětipesští z Chyš (on sám je ve větš. rkpů Dalimilovy kroniky nazýván Odolen z Chyš), mající erbem (prý v upomínku na Odolenův čin) modrou řeku na stříbrném štítě. 53-58: Tento tzv. jeruzalémský svícen je dosud v chrámě svatovítském v kapli sv. Jana Křtitele. Starobylou památkou je ovšem jen noha svícnu; přitom nejde o pozůstatek sedmiramenného svícnu z Šalamounova chrámu jeruzalém ského, jak se v Miláně věřilo (tuto tradici tlumočí i Dalimil, naivně věřící v účast Milánských při dobytí a vyvrácení Jeruzaléma r. 70 n. l. Titem, synem císaře Vespas siana), nýbrž o raně románské dílo značné umělecké ceny. O jeho milánském původu netřeba pochybovati; je však pravděpodobnější, že byl přinesen do Prahy až z druhé milánské výpravy r. 1162. 59-60: Erb zlatého žebříku v modrém poli nosili páni z Choustníka. Jejich předkové Hroznata a jeho syn Vilém, který byl bratrem Beneše z Choustníka, byli majiteli Poděbrad až do r. 1262, kdy Poděbrady přešly na krále. Kapitola 48. 3: Podle zmíněné milánské pověsti domnělá těla svatých tří králů byla Čechy ukořistěna, ve skutečnosti odnesl je r. 1164 kolínský arcibiskup Reinald z Dasselu do Kolína n. Rýn. 9-10: V. Vojtíšek (ČNM 1931, 49 n.) při- kládá této Dalimilově zprávě víru, ovšem klade ji také až k milánské výpravě krále Vladislava z r. 1158, jemuž císařem Fridrichem I. v odměnu za hrdinské činy před Milánem byl zaměněn znak černé orlice na stříbrném štítě erbem stříbrného jedno- ocasého lva v červeném poli, který „podle všeho znamenal nějaké uvolnění spojení 261
Kapitola 47. 1: Spytihněv II. zemřel 28. ledna 1061. 2. Vratislav II. (1061 až 1092), první král český. 3 6: Tato zpráva o velkém hladu v Čechách převzata je z Kosmy, který ji však klade (II, 13) do r. 1043. 7 n.: Vypravování o bojích Čechů před Milánem týká se milánské výpravy krále Vladislava (z r. 1158), jejž si Dalimil spletl s králem Vratislavem. Neopírá se o zprávy kroniky Vincenciovy (Dalimil ji asi neznal, nýbrž založeno je jen na tradici, velmi již zmatené a smyšlenkami znešvařené, a na různých pověstech. Tak o tom soudí již Fr. Palacký (Würdingung, 117). 7: Jin dřich III. byl císařem v letech 1039-1056, nebyl tudíž vůbec ani současníkem krále Vratislava. Císařem, který podnikl milánskou výpravu, byl Fridrich I. Barbarossa (1152-1190); chtěl jí pokořiti severoitalská města, zejména zpupný a odbojný Milán. 812: Zpráva o úkladu a urážce císařovny je pouhá smyšlenka. 17: Vladislavu II., který však byl již předtím v Řezně 11. ledna 1158 korunován na krále. 1834: Že takovéto zprávy o Češích byly vskutku šířeny, dosvědčuje jednak milánská pověst, v níž se jméno Čechů kryje s pojmem lidožroutů, jednak souvěká latinská báseň, slo žená neznámým Vlachem, v níž se zaznamenává zpráva šířená tehdy po Lombardii, že „císař přivedl s sebou divoké muže, kteří trhají zuby lidské údy, hryzajíce je po způsobu šelem, jimž syrové maso je pokrmem, krev nápojem a kteří jsou hrozní vzezřením“, kterou možno vztahovati jen na Čechy, i když nejsou výslovně jmenováni; srov. V. No votný, ČD I, 2, 897, pozn. 4. 3638: Jde o přechod rozvodněné řeky Addy 23. čer vence 1158 zásluhou Odolena, syna Střížova, který, jak vypravuje očitý svědek Vin- cencius (PDC II, 430), nenaleznuv brod, přeplaval spolu s Bernardem, synem Sobě- slavovým, řeku a ukázal tak cestu ostatnímu vojsku. K Odolenovi z rodu Ždanoviců hlásili se vladykové Pětipesští z Chyš (on sám je ve větš. rkpů Dalimilovy kroniky nazýván Odolen z Chyš), mající erbem (prý v upomínku na Odolenův čin) modrou řeku na stříbrném štítě. 53-58: Tento tzv. jeruzalémský svícen je dosud v chrámě svatovítském v kapli sv. Jana Křtitele. Starobylou památkou je ovšem jen noha svícnu; přitom nejde o pozůstatek sedmiramenného svícnu z Šalamounova chrámu jeruzalém ského, jak se v Miláně věřilo (tuto tradici tlumočí i Dalimil, naivně věřící v účast Milánských při dobytí a vyvrácení Jeruzaléma r. 70 n. l. Titem, synem císaře Vespas siana), nýbrž o raně románské dílo značné umělecké ceny. O jeho milánském původu netřeba pochybovati; je však pravděpodobnější, že byl přinesen do Prahy až z druhé milánské výpravy r. 1162. 59-60: Erb zlatého žebříku v modrém poli nosili páni z Choustníka. Jejich předkové Hroznata a jeho syn Vilém, který byl bratrem Beneše z Choustníka, byli majiteli Poděbrad až do r. 1262, kdy Poděbrady přešly na krále. Kapitola 48. 3: Podle zmíněné milánské pověsti domnělá těla svatých tří králů byla Čechy ukořistěna, ve skutečnosti odnesl je r. 1164 kolínský arcibiskup Reinald z Dasselu do Kolína n. Rýn. 9-10: V. Vojtíšek (ČNM 1931, 49 n.) při- kládá této Dalimilově zprávě víru, ovšem klade ji také až k milánské výpravě krále Vladislava z r. 1158, jemuž císařem Fridrichem I. v odměnu za hrdinské činy před Milánem byl zaměněn znak černé orlice na stříbrném štítě erbem stříbrného jedno- ocasého lva v červeném poli, který „podle všeho znamenal nějaké uvolnění spojení 261
Strana 262
s lenním pánem“ a „snad symbolisoval získanou českou královskou moc“. 11: Srov. kap. 31, 9—10. 14: Zpráva Dalimilova o propůjčení úřadu nejvyššího číšníka říšského králi Vratislavovi — toho se, přihlížejíc k veršům 19-20, nepochybně týká — není patrně správná, neboť prvním českým panovníkem, o němž bezpečně víme, že tento úřad vykonával, byl kníže Vladislav I., a to r. 1114 při sňatku císaře Jindřicha V. s Mathildou anglickou (srov. V. Novotný, ČD I, 2, 506); není ovšem jisté, zda mu byl propůjčen již dědičně. Táž hodnost je doložena u krále Vladislava i jeho syna Bedřicha, takže o její dědičnosti, resp. o jejím spojení s osobou českého panovníka nelze již od té doby pochybovati. 15-18: O voličském právu českého panovníka v době Vratislavově nemůže býti řeč. Po prvé dochází k uplatnění až r. 1169 na sněmu bamberském při volbě krále Jindřicha (VI.), a to nepochybně právě v souvislosti s držením úřadu arcičíšnického, a nárok českého krále na účast při volbě králů římskoněmeckých prosazuje se postupně teprve ve stol. XIII. spolu s vytvářením kurfiřtského kolegia z držitelů čestných úřadů říšských. Stylisace Dalimilova od- povídá celkem názoru, založenému na odmítavém stanovisku Saského zrcadla k voleb- nímu právu českého krále, třebaže byl držitelem říšského číšnictví, v tom smyslu, že český hlas není nutný, není-li volba nesvorná. Jos. Šusta (Dvě knihy českých dějin, II, 1919, 12) vidí naopak v slovech Dalimilových ohlas rozhodujícího postavení, které měl český král Václav II. při volbách králů Adolfa Nassavského (1292) a Albrech ta I. (1298). 19: Jindřich IV. (1056-1106). 20 příd. 1-2: Správně má býti r. 1085. Kapitola 49. 1: Hizzo zemřel 30. ledna 1030 po šesti letech a jednom měsíci biskupování. V této souvislosti jde však o biskupa Šebíře (jak se ostatně čte ve větš. rkpů), který zemřel 9. prosince 1067. 3: Správně Břetislavovy; srov. pozn. ke kap. 46, 19-34. 4: Vratislav nebyl v té době ještě králem. 5: Svého kaplana Lance (Lanczo), tou dobou probošta litoměřického, pocházejícího ze vznešeného rodu saského. 6-32: Dalimil vypravuje zde o památné volbě biskupské v červnu 1068 ve vojenském ležení v zemské bráně u Dobenína, o níž podrobně píše Kosmas (II, 22-24), zčásti však odlišně. 7: Kojata, syn Všeborův, dvorský kmet. 34: Jaromír při biskupském svěcení, které přijal 6. července 1068 od mohučského arcibiskupa Sieg, frieda, změnil své slovanské jméno v latinskoněmecké Geberhardus. 35: Jan, první biskup moravského biskupství, nově zřízeného r. 1063 knížetem Vratislavem při kostele sv. Petra v Olomouci; zemřel 25. listopadu 1085. Dalimil naráží na násilné ztýrání biskupa Jana biskupem Jaromírem v Olomouci v létě r. 1072, čímž byl zahájen dlouholetý spor mezi oběma biskupy; o něm opět podrobně vypravuje Kosmas (II, 27-31); v podstatě šlo o zrušení olomouckého biskupství Jaromírem požadované. 39: Začátek sporu a první kroky papežské kurie spadají ještě do ponti- fikátu Alexandra III. (1061-1073), jeho projednávání a ukončení je dílem jeho ná- stupce Rehoře VII., zvoleného 22. dubna 1073. Kosmas (a jistě stejně soudil i Dalimil klade mylně celý spor až do doby Rehořovy. 4243: Mathilda, hraběnka toskánská. Stupeň jejího příbuzenství s biskupem Jaromírem, jehož se biskup dovolával (Kosmas, II, 31, o tom praví: „biskup Gebhart, pocházeje po přeslici z jejího rodu, odvozoval své 262
s lenním pánem“ a „snad symbolisoval získanou českou královskou moc“. 11: Srov. kap. 31, 9—10. 14: Zpráva Dalimilova o propůjčení úřadu nejvyššího číšníka říšského králi Vratislavovi — toho se, přihlížejíc k veršům 19-20, nepochybně týká — není patrně správná, neboť prvním českým panovníkem, o němž bezpečně víme, že tento úřad vykonával, byl kníže Vladislav I., a to r. 1114 při sňatku císaře Jindřicha V. s Mathildou anglickou (srov. V. Novotný, ČD I, 2, 506); není ovšem jisté, zda mu byl propůjčen již dědičně. Táž hodnost je doložena u krále Vladislava i jeho syna Bedřicha, takže o její dědičnosti, resp. o jejím spojení s osobou českého panovníka nelze již od té doby pochybovati. 15-18: O voličském právu českého panovníka v době Vratislavově nemůže býti řeč. Po prvé dochází k uplatnění až r. 1169 na sněmu bamberském při volbě krále Jindřicha (VI.), a to nepochybně právě v souvislosti s držením úřadu arcičíšnického, a nárok českého krále na účast při volbě králů římskoněmeckých prosazuje se postupně teprve ve stol. XIII. spolu s vytvářením kurfiřtského kolegia z držitelů čestných úřadů říšských. Stylisace Dalimilova od- povídá celkem názoru, založenému na odmítavém stanovisku Saského zrcadla k voleb- nímu právu českého krále, třebaže byl držitelem říšského číšnictví, v tom smyslu, že český hlas není nutný, není-li volba nesvorná. Jos. Šusta (Dvě knihy českých dějin, II, 1919, 12) vidí naopak v slovech Dalimilových ohlas rozhodujícího postavení, které měl český král Václav II. při volbách králů Adolfa Nassavského (1292) a Albrech ta I. (1298). 19: Jindřich IV. (1056-1106). 20 příd. 1-2: Správně má býti r. 1085. Kapitola 49. 1: Hizzo zemřel 30. ledna 1030 po šesti letech a jednom měsíci biskupování. V této souvislosti jde však o biskupa Šebíře (jak se ostatně čte ve větš. rkpů), který zemřel 9. prosince 1067. 3: Správně Břetislavovy; srov. pozn. ke kap. 46, 19-34. 4: Vratislav nebyl v té době ještě králem. 5: Svého kaplana Lance (Lanczo), tou dobou probošta litoměřického, pocházejícího ze vznešeného rodu saského. 6-32: Dalimil vypravuje zde o památné volbě biskupské v červnu 1068 ve vojenském ležení v zemské bráně u Dobenína, o níž podrobně píše Kosmas (II, 22-24), zčásti však odlišně. 7: Kojata, syn Všeborův, dvorský kmet. 34: Jaromír při biskupském svěcení, které přijal 6. července 1068 od mohučského arcibiskupa Sieg, frieda, změnil své slovanské jméno v latinskoněmecké Geberhardus. 35: Jan, první biskup moravského biskupství, nově zřízeného r. 1063 knížetem Vratislavem při kostele sv. Petra v Olomouci; zemřel 25. listopadu 1085. Dalimil naráží na násilné ztýrání biskupa Jana biskupem Jaromírem v Olomouci v létě r. 1072, čímž byl zahájen dlouholetý spor mezi oběma biskupy; o něm opět podrobně vypravuje Kosmas (II, 27-31); v podstatě šlo o zrušení olomouckého biskupství Jaromírem požadované. 39: Začátek sporu a první kroky papežské kurie spadají ještě do ponti- fikátu Alexandra III. (1061-1073), jeho projednávání a ukončení je dílem jeho ná- stupce Rehoře VII., zvoleného 22. dubna 1073. Kosmas (a jistě stejně soudil i Dalimil klade mylně celý spor až do doby Rehořovy. 4243: Mathilda, hraběnka toskánská. Stupeň jejího příbuzenství s biskupem Jaromírem, jehož se biskup dovolával (Kosmas, II, 31, o tom praví: „biskup Gebhart, pocházeje po přeslici z jejího rodu, odvozoval své 262
Strana 263
spříznění s ní“), nelze určiti. 48: Dalimil naráží tu na anekdotické, ne příliš cudné vypravování o sňatku třiačtyřicetileté Mathildy se sedmnáctiletým Welfem, synem bavorského vévody, které Kosmas při zmínce o Mathildě vložil jako zvláštní kapitolu (II, 32) do své kroniky. Toto místo je z nejprůkaznějších dokladů, že Dalimil Kosmovu kroniku znal a že byla jeho přímým pramenem. Kapitola 50. 1-2: Míněna je válka knížete Vratislava s Leopoldem I., markra- bětem rakouským, k níž zevní příčinu daly loupeživé vpády rakouské do moravského pohraničí, kde údělným knížetem byl Vratislavův bratr Konrád Brněnský a která byla rozhodnuta vítězstvím Čechů u Mailberka 12. května 1082. Kosmas věnoval jí obšírnou kapitolu (II, 35). 34: Ekbert, markrabě míšeňský. 5: Poloha tohoto hradu je nejistá; nejspíše ležel na vrchu Gohlberg nad Labem jihovýchodně od Míšně. 7: Beneda, syn Juratův z rodu Tasova. Pro urážku krále musil utéci ze země a po dvouletém pobytu v Polsku uchýlil se do Míšně, chtěje prostřednictvím biskupa Benna získati milost. O jeho osudu podrobně vypravuje Kosmas (II, 40), z něhož čerpá Dalimil. 21-22: Odkaz na pověst o Rolandovi a Karlu Velikém je dodatek Dalimilův — u Kosmy není. 24: Podle Kosmy neproklál Vratislav Benedu sám, nýbrž dal jej zatknouti svému komorníku Vítu Želibořici, Beneda však komorníka zabil a po potyčce s králem byl přiběhnuvším Kukatou usmrcen; jeho mrtvolu dal pak král vláčeti koněm. Podle mnicha Sázavského (PDČ II, 251) stalo se to 11. června 1088. 25 26: Podle Kosmy (II, 39) poslán byl kněžic Břetislav (2. července 1087 proti vsi Kyleb (Culba, jz. od Lipska), aby pomstil noční přepadení Vratislavovy družiny při jeho návratu od císařova dvora. Kdo je Dalimilův Tamin Saský, není známo (v jiných rkpech se jméno nevyskytuje); výše (v. 3-4) označuje Dalimil saským vévodou Ekberta Míšeňského. 27: Kosmas Zderada jako účastníka této míšeňské příhody neuvádí. Kralevice podle něho varoval starý kmet Alexius, který nerozvážnost Břetislavovu v srážce se Sasy zaplatil životem. Záměna Alexia Zderadem je však jistě úmyslná: Zderad totiž později, při obléhání Brna — a to i ve vypravování Kosmově (II, 43) — připomněl urážlivě Břetislavovi jeho míšeňskou lázeň (srov. kap. 52, 7-9), a proto jistě Dalimil přímo jemu připisuje i důrazné varování. Protože však Dalimilovo líčení saského přepadu liší se od Kosmova a vyzdvihuje zejména udatnost Zderadovu, byla zde asi jeho pramenem vedle Kosmy nějaká pověst o Zderadovi, snad kostelní pověst zderazská, neboť v Zderazském kostele v Praze dává jej pohřbíti (srov. kap. 52, 13—14). Kapitola 51. Vypravování o válce s Uhry je zmatené. Nejspíše se týká uherské výpravy Vladislavovy z r. 1163 — tomu nasvědčuje zpráva, že český král zahnal uher- ského krále do Řecka (v. 11) -, takže by šlo o opětnou záměnu Vladislava s Vrati« slavem jako při výpravě milánské v kap. 47. Výpravu podnikl Vladislav na žádost královny Eufrosiny, matky a poručnice nezletilého uherského krále Štěpána III. (1161-1173), jehož trůnu se snažil zmocniti jeho strýc Štěpán IV. za podpory byzant ského císaře Manuela Komnena. Štěpán IV. s Manuelem vpadli do Uher a překročili Sávu i Dunaj. K bitvě s Vladislavem, který vtrhl do Uher, sice nedošlo, ale císař 263
spříznění s ní“), nelze určiti. 48: Dalimil naráží tu na anekdotické, ne příliš cudné vypravování o sňatku třiačtyřicetileté Mathildy se sedmnáctiletým Welfem, synem bavorského vévody, které Kosmas při zmínce o Mathildě vložil jako zvláštní kapitolu (II, 32) do své kroniky. Toto místo je z nejprůkaznějších dokladů, že Dalimil Kosmovu kroniku znal a že byla jeho přímým pramenem. Kapitola 50. 1-2: Míněna je válka knížete Vratislava s Leopoldem I., markra- bětem rakouským, k níž zevní příčinu daly loupeživé vpády rakouské do moravského pohraničí, kde údělným knížetem byl Vratislavův bratr Konrád Brněnský a která byla rozhodnuta vítězstvím Čechů u Mailberka 12. května 1082. Kosmas věnoval jí obšírnou kapitolu (II, 35). 34: Ekbert, markrabě míšeňský. 5: Poloha tohoto hradu je nejistá; nejspíše ležel na vrchu Gohlberg nad Labem jihovýchodně od Míšně. 7: Beneda, syn Juratův z rodu Tasova. Pro urážku krále musil utéci ze země a po dvouletém pobytu v Polsku uchýlil se do Míšně, chtěje prostřednictvím biskupa Benna získati milost. O jeho osudu podrobně vypravuje Kosmas (II, 40), z něhož čerpá Dalimil. 21-22: Odkaz na pověst o Rolandovi a Karlu Velikém je dodatek Dalimilův — u Kosmy není. 24: Podle Kosmy neproklál Vratislav Benedu sám, nýbrž dal jej zatknouti svému komorníku Vítu Želibořici, Beneda však komorníka zabil a po potyčce s králem byl přiběhnuvším Kukatou usmrcen; jeho mrtvolu dal pak král vláčeti koněm. Podle mnicha Sázavského (PDČ II, 251) stalo se to 11. června 1088. 25 26: Podle Kosmy (II, 39) poslán byl kněžic Břetislav (2. července 1087 proti vsi Kyleb (Culba, jz. od Lipska), aby pomstil noční přepadení Vratislavovy družiny při jeho návratu od císařova dvora. Kdo je Dalimilův Tamin Saský, není známo (v jiných rkpech se jméno nevyskytuje); výše (v. 3-4) označuje Dalimil saským vévodou Ekberta Míšeňského. 27: Kosmas Zderada jako účastníka této míšeňské příhody neuvádí. Kralevice podle něho varoval starý kmet Alexius, který nerozvážnost Břetislavovu v srážce se Sasy zaplatil životem. Záměna Alexia Zderadem je však jistě úmyslná: Zderad totiž později, při obléhání Brna — a to i ve vypravování Kosmově (II, 43) — připomněl urážlivě Břetislavovi jeho míšeňskou lázeň (srov. kap. 52, 7-9), a proto jistě Dalimil přímo jemu připisuje i důrazné varování. Protože však Dalimilovo líčení saského přepadu liší se od Kosmova a vyzdvihuje zejména udatnost Zderadovu, byla zde asi jeho pramenem vedle Kosmy nějaká pověst o Zderadovi, snad kostelní pověst zderazská, neboť v Zderazském kostele v Praze dává jej pohřbíti (srov. kap. 52, 13—14). Kapitola 51. Vypravování o válce s Uhry je zmatené. Nejspíše se týká uherské výpravy Vladislavovy z r. 1163 — tomu nasvědčuje zpráva, že český král zahnal uher- ského krále do Řecka (v. 11) -, takže by šlo o opětnou záměnu Vladislava s Vrati« slavem jako při výpravě milánské v kap. 47. Výpravu podnikl Vladislav na žádost královny Eufrosiny, matky a poručnice nezletilého uherského krále Štěpána III. (1161-1173), jehož trůnu se snažil zmocniti jeho strýc Štěpán IV. za podpory byzant ského císaře Manuela Komnena. Štěpán IV. s Manuelem vpadli do Uher a překročili Sávu i Dunaj. K bitvě s Vladislavem, který vtrhl do Uher, sice nedošlo, ale císař 263
Strana 264
Manuel, ustoupiv v noci za Dunaj, uzavřel pak prostřednictvím Vladislavovým mír, kterým uznal Štěpána III. králem. Této války se však nezúčastnil římskoněmecký císař Fridrich I., kdežto Dalimil výslovně mluví o císaři jako původci i jako účastníku tažení. Dalimil asi spojil dvě války vjedno, snad odněkud věděl i o výpravě Jindřicha IV. do Uher, kterou r. 1074 - tedy v době Vratislavově, do níž Dalimil uherskou válku klade - podnikl na podporu svého švagra krále Šalamouna (1063-1074) proti Gejzovi I. (1074-1077) a jíž se podle pozdějších uherských kronikářů zúčastnili i Češi, ačkoliv o této válce Kosmas nemluví a ani jiné souvěké prameny se o účasti Čechů nezmiňují. Výprava Jindřichova skončila nezdarem - i tomu by odpovídala Dalimilova slova, že císař se ctí byl by z Uher nevyšel. 13-16: Klade-li Dalimil pokřtění uherského panové níka teprve do této doby, lze to vysvětliti zase záměnou osob při totožnosti jmen: svas tého Štěpána, syna Gejzova, a Štěpána III., syna Gejzy II., resp. Štěpána IV., bratra Gejzy II. Znak uherský nesouvisí s přijetím křesťanství a ani pro dobu Vladislavovy uherské výpravy není ještě dosvědčen; nejstarší doklad dvojramenného kříže jako znaku uherského království poskytují teprve mince krále Bély III. (1173—1196); jedno duchý kříž se však vyskytuje na mincích již od doby sv. Štěpána. 17-20: O udělení zvláštní výsady císařem na svobodnou volbu českého panovníka nelze pro tu dobu mluviti — Dalimil promítá sem stanovisko českých pánů, uplatňované při volbě r. 1306 po vymření rodu Přemyslova a opírající se především o ustanovení Zlaté buly sicilské Fridricha II. z 26. září 1212 - nejstarší známé ustanovení o té věci —, podle něhož ně mecký panovník má propůjčovati Čechy v léno jen tomu, kdo od Čechů bude zvolen za krále, a které jen uzákoňuje starobylý zvyk. 20 příd. 1-2: Jaromír odpíral Vratisla« vovi poslušnost, přiznávaje se (podle slov Kosmových, II, 41) „služebností toliko k císaři, od něhož přijal (investiturou) biskupství“. Vratislav v důsledku toho proti usnesení mohučské synody z r. 1085, kterým olomoucké biskupství bylo zrušeno a spojeno s pražským, obnovil (po r. 1088) znovu olomoucké biskupství a dosadil k němu svého kaplana Vezela. Tím se ovšem Jaromír cítil zkrácen ve svých právech a to jej přimělo k cestě do Itálie ke dvoru protipapeže Klimenta III. (nikoli do Říma, jak shodně s Kos- mou praví ve v. 21 Dalimil; tam totiž sídlil papež Urban II.), aby u něho hledal ochranu proti příkoří. 23: Biskup Jaromír byl v přátelských stycích s uherským králem Ladislavem I. Svatým (1077-1095) - jeho žádal o podporu při cestě do Itálie. 25: Jaromír zemřel v Ostřihomi 26. června 1090. 26: Kosmas byl biskupem v letech 1091—1098. Kapitola 52. 34: Konrád byl údělným knížetem brněnským. Druhý, nejs mladší bratr králův Ota Olomoucký byl tehdy již mrtev: zemřel 9. června 1087, za nechav po sobě syny Svatopluka a Otu, jichž se jejich strýc Konrád ujímal proti králi Vratislavovi, který udělil Olomoucko svému synu Boleslavovi; ten však záhy (v srpnu 1091) zemřel. Výprava Vratislavova proti Konrádovi Brněnskému, o níž podrobně vypravuje Kosmas (II, 43-45), náleží k r. 1091. 7: Břetislava, nejstaršího syna Vratis slavova; srov. k tomu kap. 50, 28n. 10 příd. 1: Podle Kosmy neodebral se Břetislav k strýci Konrádovi osobně, nýbrž zpravil ho o pohaně, kterou mu učinil Zderad, po 264
Manuel, ustoupiv v noci za Dunaj, uzavřel pak prostřednictvím Vladislavovým mír, kterým uznal Štěpána III. králem. Této války se však nezúčastnil římskoněmecký císař Fridrich I., kdežto Dalimil výslovně mluví o císaři jako původci i jako účastníku tažení. Dalimil asi spojil dvě války vjedno, snad odněkud věděl i o výpravě Jindřicha IV. do Uher, kterou r. 1074 - tedy v době Vratislavově, do níž Dalimil uherskou válku klade - podnikl na podporu svého švagra krále Šalamouna (1063-1074) proti Gejzovi I. (1074-1077) a jíž se podle pozdějších uherských kronikářů zúčastnili i Češi, ačkoliv o této válce Kosmas nemluví a ani jiné souvěké prameny se o účasti Čechů nezmiňují. Výprava Jindřichova skončila nezdarem - i tomu by odpovídala Dalimilova slova, že císař se ctí byl by z Uher nevyšel. 13-16: Klade-li Dalimil pokřtění uherského panové níka teprve do této doby, lze to vysvětliti zase záměnou osob při totožnosti jmen: svas tého Štěpána, syna Gejzova, a Štěpána III., syna Gejzy II., resp. Štěpána IV., bratra Gejzy II. Znak uherský nesouvisí s přijetím křesťanství a ani pro dobu Vladislavovy uherské výpravy není ještě dosvědčen; nejstarší doklad dvojramenného kříže jako znaku uherského království poskytují teprve mince krále Bély III. (1173—1196); jedno duchý kříž se však vyskytuje na mincích již od doby sv. Štěpána. 17-20: O udělení zvláštní výsady císařem na svobodnou volbu českého panovníka nelze pro tu dobu mluviti — Dalimil promítá sem stanovisko českých pánů, uplatňované při volbě r. 1306 po vymření rodu Přemyslova a opírající se především o ustanovení Zlaté buly sicilské Fridricha II. z 26. září 1212 - nejstarší známé ustanovení o té věci —, podle něhož ně mecký panovník má propůjčovati Čechy v léno jen tomu, kdo od Čechů bude zvolen za krále, a které jen uzákoňuje starobylý zvyk. 20 příd. 1-2: Jaromír odpíral Vratisla« vovi poslušnost, přiznávaje se (podle slov Kosmových, II, 41) „služebností toliko k císaři, od něhož přijal (investiturou) biskupství“. Vratislav v důsledku toho proti usnesení mohučské synody z r. 1085, kterým olomoucké biskupství bylo zrušeno a spojeno s pražským, obnovil (po r. 1088) znovu olomoucké biskupství a dosadil k němu svého kaplana Vezela. Tím se ovšem Jaromír cítil zkrácen ve svých právech a to jej přimělo k cestě do Itálie ke dvoru protipapeže Klimenta III. (nikoli do Říma, jak shodně s Kos- mou praví ve v. 21 Dalimil; tam totiž sídlil papež Urban II.), aby u něho hledal ochranu proti příkoří. 23: Biskup Jaromír byl v přátelských stycích s uherským králem Ladislavem I. Svatým (1077-1095) - jeho žádal o podporu při cestě do Itálie. 25: Jaromír zemřel v Ostřihomi 26. června 1090. 26: Kosmas byl biskupem v letech 1091—1098. Kapitola 52. 34: Konrád byl údělným knížetem brněnským. Druhý, nejs mladší bratr králův Ota Olomoucký byl tehdy již mrtev: zemřel 9. června 1087, za nechav po sobě syny Svatopluka a Otu, jichž se jejich strýc Konrád ujímal proti králi Vratislavovi, který udělil Olomoucko svému synu Boleslavovi; ten však záhy (v srpnu 1091) zemřel. Výprava Vratislavova proti Konrádovi Brněnskému, o níž podrobně vypravuje Kosmas (II, 43-45), náleží k r. 1091. 7: Břetislava, nejstaršího syna Vratis slavova; srov. k tomu kap. 50, 28n. 10 příd. 1: Podle Kosmy neodebral se Břetislav k strýci Konrádovi osobně, nýbrž zpravil ho o pohaně, kterou mu učinil Zderad, po 264
Strana 265
poslu. 11: Kosmas líčí Zderadovu smrt odlišně: Zderada ubili Břetislavovi průs vodci na pokyn kněžice. 1314: Zprávu čerpal Dalimil nepochybně z tradice Zderazského kostela, pocházejícího z předělu XI. a XII. stol. V písni „Král Přemysl Otakar a Záviš“, pocházející až z XV. stol., je i vznik Zderazského kláštera křižov, níků Božího hrobu (který byl zřízen asi r. 1188 při kostele sv. Petra) uváděn rovněž v souvislost se smrtí Zderadovou, shodně vypravovanou, ale mylně položenou až do doby Přemysla Otakara II., který prý je jeho vrahem. 15: Břetislav před hněvem otcovým neodešel do Polska, nýbrž — jak Kosmas výslovně uvádí - do Hradecka, které bylo snad jeho údělem. 17: Podle Kosmy položil se Břetislav s 3.000 bojovníků - nikoliv ovšem Poláků - u potoka Rokytnice. 23-26: O tomto zázračném zjevení sv. Václava a sv. Vojtěcha píše též Kosmas (II, 47), omezuje se však jen na zázračné osvobození vězňů; světci ohlášené smíření krále Vratislava se synem sjednal Konrád Brněnský. 28: Jde o známý odchod Břetislavův s jeho bojovníky v počtu asi 2.000 osob do Uher, kde jim král Ladislav vykázal sídla v Bánově u hradu Trenčína (srov. Kosmas II, 48). Kapitola 53. 1: Král Vratislav zemřel 14. ledna 1092. 2-8: Konráda Brněn ského podle Kosmy (II, 46) určil svým nástupcem sám Vratislav; ten, když Břetislav po smíru s otcem odešel do Hradecka a shromažďoval tam své věrné, povolal Konráda do shromáždění starších lidu a dal si od nich stvrditi přísahou, že se Konrád po jeho smrti má státi knížetem. Z toho si snad Dalimil sestrojil svůj výklad, že velmoži ne- chtěli Břetislava za knížete pro jeho vzpouru proti otci. Císař Jindřich IV. však do té věci nikterak nezasáhl — to je výmysl Dalimilův. 9: Kníže Konrád zemřel již 6. září 1092. 10-16: Rovněž toto vypravování, navazující na uvedený důvod volby Konrá- dovy, je jen Dalimilova smyšlenka, nemající opory v pramenech. Naopak Břetislav II byl s jásotem uvítán 14. září 1092 před Prahou a slavnostně nastolen podle zemských řádů (srov. Kosmas, II, 50); vládl až do r. 1100. 16 příd. 2: O bojích Břetislava s Bavory nemáme zpráv; v září r. 1094 oženil se Břetislav II. s Luitgardou, sestrou bavorského hraběte Alberta (nejspíše z Bogenu). 17-18: Míněny jsou několikeré vpády Břetislava II. do Polska r. 1093, jimiž donutil Vladislava Heřmana, aby zaplatil za dva roky dlužný poplatek, stanovený Břetislavem I. za odstoupení Vratislavska (srov. kap. 45, 11-14). 19: Se syny Konráda Brněnského Oldřichem a Litoldem. R. 1099 se Břetislav II. vypravil proti nim. Oba bratří bez boje utekli, patrně do ciziny, a Břetislav svěřil správu Brněnska i Znojemska svému bratru Bořivojovi, jemuž císař Jindřich IV. v Řezně na Břetislavovu žádost udělil Čechy v léno s výzvou k přítomným velmožům českým, aby po smrti Břetislavově Bořivoje dosadili na trůn. 24: Svato- pluk nebyl bratr Břetislava II., nýbrž bratranec (syn Oty Olomouckého). Celé toto vypravování o boji Břetislavově se Svatoplukem je smyšlené; podle Kosmy (III, 9) Svatopluk i jeho bratr Ota v době Břetislavových sporů se syny Konráda Brněnského zachovali českému knížeti poslušnost a věrnost. Dalimil čerpá tu asi ze zmatené tradice, snad z nějaké pověsti o Vršovcích, jejichž příběhy zajímají jej i v následujících kapitolách a kteří všude vystupují jako podněcovatelé rozporů mezi knížaty. 265
poslu. 11: Kosmas líčí Zderadovu smrt odlišně: Zderada ubili Břetislavovi průs vodci na pokyn kněžice. 1314: Zprávu čerpal Dalimil nepochybně z tradice Zderazského kostela, pocházejícího z předělu XI. a XII. stol. V písni „Král Přemysl Otakar a Záviš“, pocházející až z XV. stol., je i vznik Zderazského kláštera křižov, níků Božího hrobu (který byl zřízen asi r. 1188 při kostele sv. Petra) uváděn rovněž v souvislost se smrtí Zderadovou, shodně vypravovanou, ale mylně položenou až do doby Přemysla Otakara II., který prý je jeho vrahem. 15: Břetislav před hněvem otcovým neodešel do Polska, nýbrž — jak Kosmas výslovně uvádí - do Hradecka, které bylo snad jeho údělem. 17: Podle Kosmy položil se Břetislav s 3.000 bojovníků - nikoliv ovšem Poláků - u potoka Rokytnice. 23-26: O tomto zázračném zjevení sv. Václava a sv. Vojtěcha píše též Kosmas (II, 47), omezuje se však jen na zázračné osvobození vězňů; světci ohlášené smíření krále Vratislava se synem sjednal Konrád Brněnský. 28: Jde o známý odchod Břetislavův s jeho bojovníky v počtu asi 2.000 osob do Uher, kde jim král Ladislav vykázal sídla v Bánově u hradu Trenčína (srov. Kosmas II, 48). Kapitola 53. 1: Král Vratislav zemřel 14. ledna 1092. 2-8: Konráda Brněn ského podle Kosmy (II, 46) určil svým nástupcem sám Vratislav; ten, když Břetislav po smíru s otcem odešel do Hradecka a shromažďoval tam své věrné, povolal Konráda do shromáždění starších lidu a dal si od nich stvrditi přísahou, že se Konrád po jeho smrti má státi knížetem. Z toho si snad Dalimil sestrojil svůj výklad, že velmoži ne- chtěli Břetislava za knížete pro jeho vzpouru proti otci. Císař Jindřich IV. však do té věci nikterak nezasáhl — to je výmysl Dalimilův. 9: Kníže Konrád zemřel již 6. září 1092. 10-16: Rovněž toto vypravování, navazující na uvedený důvod volby Konrá- dovy, je jen Dalimilova smyšlenka, nemající opory v pramenech. Naopak Břetislav II byl s jásotem uvítán 14. září 1092 před Prahou a slavnostně nastolen podle zemských řádů (srov. Kosmas, II, 50); vládl až do r. 1100. 16 příd. 2: O bojích Břetislava s Bavory nemáme zpráv; v září r. 1094 oženil se Břetislav II. s Luitgardou, sestrou bavorského hraběte Alberta (nejspíše z Bogenu). 17-18: Míněny jsou několikeré vpády Břetislava II. do Polska r. 1093, jimiž donutil Vladislava Heřmana, aby zaplatil za dva roky dlužný poplatek, stanovený Břetislavem I. za odstoupení Vratislavska (srov. kap. 45, 11-14). 19: Se syny Konráda Brněnského Oldřichem a Litoldem. R. 1099 se Břetislav II. vypravil proti nim. Oba bratří bez boje utekli, patrně do ciziny, a Břetislav svěřil správu Brněnska i Znojemska svému bratru Bořivojovi, jemuž císař Jindřich IV. v Řezně na Břetislavovu žádost udělil Čechy v léno s výzvou k přítomným velmožům českým, aby po smrti Břetislavově Bořivoje dosadili na trůn. 24: Svato- pluk nebyl bratr Břetislava II., nýbrž bratranec (syn Oty Olomouckého). Celé toto vypravování o boji Břetislavově se Svatoplukem je smyšlené; podle Kosmy (III, 9) Svatopluk i jeho bratr Ota v době Břetislavových sporů se syny Konráda Brněnského zachovali českému knížeti poslušnost a věrnost. Dalimil čerpá tu asi ze zmatené tradice, snad z nějaké pověsti o Vršovcích, jejichž příběhy zajímají jej i v následujících kapitolách a kteří všude vystupují jako podněcovatelé rozporů mezi knížaty. 265
Strana 266
Kapitola 54. 1: Božej, syn Čáčův, pán na Libici a purkrabí žatecký, a jeho příbuzný Mutina, syn Božův, purkrabí litoměřický, žili tou dobou ve vyhnanství v Polsku, když po odhalení blíže neznámých piklů za druhé polské výpravy Břetisla vovy r. 1096 byli nuceni opustiti Čechy. Z vypravování Dalimilova to nevyplývá, ačko- li z Kosmy (III, 4 a III, 13) mohl věděti nejen to, ale i že Božej a Mutina byli označováni za původce zavraždění Břetislava II. Lze předpokládati, že hlavním Dalimilovým pras menem byla i zde zmíněná a tradicí znešvařená pověst o Vršovcích. 5-6: U Kosmy Lork není Břetislavovým lovcem, těšícím se jeho důvěře, nýbrž „bezbožný lotr poslaný od dábla“; o jeho národnosti se Kosmas nezmiňuje. Že byl Němec, je až dodatek Dali- milův, vyvěrající z jeho protiněmeckého zaměření. 17: Kosmas mluví o Kukatovi jako lovci požívajícím zřejmě knížecí důvěry — opak Dalimilova líčení. 34: Vras žedný útok stal se ve Zbečně 20. prosince, Břetislav II. skonal až v noci na 22. pro since 1100. Kapitola 55. 1-2: Bořivoj II. byl mladší bratr Břetislava II., nikoli jeho bra- tranec. V té době spravoval Brněnsko se Znojemskem — proto mluví o něm Dalimil jako o knížeti moravském. 3 4: Bořivoj ustanoven nástupcem Břetislavovým již r. 1099 (viz pozn. ke kap. 53, 19), nastolen 25. prosince 1100. 5: Svatopluk, syn Oty Olomouckého, bratranec Bořivoje II. Z počátku zachovával Bořivojovi věrnost, teprve později, pro Bořivojovu zradu za polské výpravy r. 1103, se s ním znepřátelil. 8: Budivoj, syn Chřenův. U Kosmy (III, 19) pronáší přímo k Bořivojovi řeč obsa- hově odlišnou. 30: Vršovci stáli původně při Bořivojovi. Když však Bořivoj uvěřil vyjednavačům Svatoplukovým a chtěl dát Božeje a Mutinu zatknout a potrestat (Kosmas, III, 19), část Vršovců se spojila s jeho odpůrci a přispěla tak k jeho pádu. Svatopluk sám — podle Kosmy (III, 23) - vytýkal později Mutinovi, že jen na radu Vršovců zbavil Bořivoje trůnu. 31: Svatopluk byl nastolen 14. května 1107. 32 příd. 1-10: Přídavek rozchází se tu s Kosmou, jehož zprávy jsou nepochybně dobré. Podle Kosmy (III, 20-21) Bořivoj se obrátil o pomoc ke králi Jindřichu V. a pojistil si ji příslibem velkého množství zlata i stříbra. Svatopluk byl zatčen, avšak Bořivojův po kus o vpád do Čech byl Svatoplukovým bratrem Otou znemožněn. Svatopluk si poz- ději získal Jindřicha V., obdržel od něho Čechy v léno a ujal se vlády. — V přídavku se možná ozývá nějaký starý pramen. Nasvědčovala by tomu zjevná narážka na nepras videlnost Bořivojova nastoupení na trůn („někteří byli jej bez obce volili“) — viz pozn. ke kap. 53, 19 - jímž byl porušen starobylý řád, podle něhož nejstarší člen knížecího rodu býval volen za panovníka. Narážka na to je i u Kosmy (III, 13, konec kap.). 40: Narážka na blízké vyhubení rodu Svatoplukem - viz kap. násl. 74 příd. 1-2: Biskup Kosmas zemřel 10. prosince 1098 — tedy za vlády Břetislava II. - a jeho ná- stupcem byl od 28. února 1099 Heřman z lotrinského Utrechta, probošt staroboleslav ský. Silvestr, opat sázavský, zvolen byl biskupem pražským teprve 29. září 1139, ale hned po nastoupení knížete Vladislava II. ještě před vysvěcením se v únoru 1140 biskupství dobrovolně vzdal. 266
Kapitola 54. 1: Božej, syn Čáčův, pán na Libici a purkrabí žatecký, a jeho příbuzný Mutina, syn Božův, purkrabí litoměřický, žili tou dobou ve vyhnanství v Polsku, když po odhalení blíže neznámých piklů za druhé polské výpravy Břetisla vovy r. 1096 byli nuceni opustiti Čechy. Z vypravování Dalimilova to nevyplývá, ačko- li z Kosmy (III, 4 a III, 13) mohl věděti nejen to, ale i že Božej a Mutina byli označováni za původce zavraždění Břetislava II. Lze předpokládati, že hlavním Dalimilovým pras menem byla i zde zmíněná a tradicí znešvařená pověst o Vršovcích. 5-6: U Kosmy Lork není Břetislavovým lovcem, těšícím se jeho důvěře, nýbrž „bezbožný lotr poslaný od dábla“; o jeho národnosti se Kosmas nezmiňuje. Že byl Němec, je až dodatek Dali- milův, vyvěrající z jeho protiněmeckého zaměření. 17: Kosmas mluví o Kukatovi jako lovci požívajícím zřejmě knížecí důvěry — opak Dalimilova líčení. 34: Vras žedný útok stal se ve Zbečně 20. prosince, Břetislav II. skonal až v noci na 22. pro since 1100. Kapitola 55. 1-2: Bořivoj II. byl mladší bratr Břetislava II., nikoli jeho bra- tranec. V té době spravoval Brněnsko se Znojemskem — proto mluví o něm Dalimil jako o knížeti moravském. 3 4: Bořivoj ustanoven nástupcem Břetislavovým již r. 1099 (viz pozn. ke kap. 53, 19), nastolen 25. prosince 1100. 5: Svatopluk, syn Oty Olomouckého, bratranec Bořivoje II. Z počátku zachovával Bořivojovi věrnost, teprve později, pro Bořivojovu zradu za polské výpravy r. 1103, se s ním znepřátelil. 8: Budivoj, syn Chřenův. U Kosmy (III, 19) pronáší přímo k Bořivojovi řeč obsa- hově odlišnou. 30: Vršovci stáli původně při Bořivojovi. Když však Bořivoj uvěřil vyjednavačům Svatoplukovým a chtěl dát Božeje a Mutinu zatknout a potrestat (Kosmas, III, 19), část Vršovců se spojila s jeho odpůrci a přispěla tak k jeho pádu. Svatopluk sám — podle Kosmy (III, 23) - vytýkal později Mutinovi, že jen na radu Vršovců zbavil Bořivoje trůnu. 31: Svatopluk byl nastolen 14. května 1107. 32 příd. 1-10: Přídavek rozchází se tu s Kosmou, jehož zprávy jsou nepochybně dobré. Podle Kosmy (III, 20-21) Bořivoj se obrátil o pomoc ke králi Jindřichu V. a pojistil si ji příslibem velkého množství zlata i stříbra. Svatopluk byl zatčen, avšak Bořivojův po kus o vpád do Čech byl Svatoplukovým bratrem Otou znemožněn. Svatopluk si poz- ději získal Jindřicha V., obdržel od něho Čechy v léno a ujal se vlády. — V přídavku se možná ozývá nějaký starý pramen. Nasvědčovala by tomu zjevná narážka na nepras videlnost Bořivojova nastoupení na trůn („někteří byli jej bez obce volili“) — viz pozn. ke kap. 53, 19 - jímž byl porušen starobylý řád, podle něhož nejstarší člen knížecího rodu býval volen za panovníka. Narážka na to je i u Kosmy (III, 13, konec kap.). 40: Narážka na blízké vyhubení rodu Svatoplukem - viz kap. násl. 74 příd. 1-2: Biskup Kosmas zemřel 10. prosince 1098 — tedy za vlády Břetislava II. - a jeho ná- stupcem byl od 28. února 1099 Heřman z lotrinského Utrechta, probošt staroboleslav ský. Silvestr, opat sázavský, zvolen byl biskupem pražským teprve 29. září 1139, ale hned po nastoupení knížete Vladislava II. ještě před vysvěcením se v únoru 1140 biskupství dobrovolně vzdal. 266
Strana 267
Kapitola 56. 1: Jindřich V. (1106-1125 podnikl na podzim r. 1108 výpravu proti uherskému králi Kolomanovi (1095-1114) a Svatopluk vytáhl mu na pomoc. 2: Podle Kosmy (III, 22) pověřil Svatopluk po dobu své nepřítomnosti správou země hraběte Vacka a Vršovce Mutinu; o Božejovi se tu Kosmas nezmiňuje. 48: Že by Mutina vyzval Bořivoje, který žil u dvora pol. knížete Boleslava III. Křivoústého, k vpádu do Čech, nedá se prokázati. Podnět k podezření dala jeho schůzka se strýcem Nemojem, který byl s Bořivojem v polském táboře; došlo k ní za bojů s Poláky. Obvinění ze zrady, které Vacek vznesl proti Mutinovi, došlo již tehdy víry a přivodilo pak záhubu rodu Vršovců. Nebylo však vysloveno až po návratu knížete z Uher, nýbrž bylo mu sděleno ještě do Uher. 10: Hrad Vratislav stál nad dnešní Vraclaví nedaleko pozdějšího města Vysokého Mýta, založ. Přemyslem Otakarem II. 13-18: O předběžné poradě Svatoplukově s věrnými zemany s vyloučením Vršovců Kosmas nemluví. Dalimil se v jednotlivostech liší od Kosmy (III, 22—24); vypravování je asi založeno na pozdější tradici a na vršovských pověstech. 25: Podle Kosmy Svatopluk po obvinění Vršovců a Mutiny odešel a pokynul katovi, aby konal své dílo. 27: U Kosmy se Vacek pobití Vršovců neúčastní; proti Božejovi se rozjeli na Libici Vacula, Heřman a Kyrasa, z nichž poslední vykonal knížecí rozkaz. 43—47: Podle Kosmova líčení Božejův syn Bořut neutekl, ale byl první proklán mečem, když bránil otce. Červenou suknicí se prozradil na útěku z hradu Vratislavi Neuša, z jiného rodu, avšak Mutinův důvěrník; nebyl však zabit, jen oslepen a zmrzačen. 49: Kosmas, svědek popravy, mluví o dvou synech Mutinových (nikoli Božejových). 60: tj. Boři voje II. 63-64: Po resignaci Silvestrově (viz pozn. ke kap. 55, 74 příd. 1-2) zvolen 23. února 1140 pražským biskupem Ota, probošt pražský, a teprve po jeho smrti (10. července 1148) stal se jím Daniel I. (1148—1167). Kapitola 57. 1: Král uherský Koloman vpadl na Moravu, aby pomstil škody, které mu Svatopluk způsobil za uherské výpravy. 4: Kosmas (III, 25) místo ne- jmenuje; mluví jen o návratu domů 12. litopadu 1108. 8: Kosmas (III, 26) uvádí Nitru, které se však Svatoplukovi v únoru 1109 nepodařilo dobýti. 9: Jde o výpravu krále Jindřicha V. proti Boleslavu III. Křivoústému v létě 1109. 12-16: Válečné úspěchy českého vojska Dalimil silně nadsazuje - v pramenech není pro to opory. Snad tím chce zdůvodniti své obvinění, prameny nepotvrzované, že Poláci nastrojili za vraždění Svatopluka. 20: Kosmas (III, 27 jmenuje ho Jan, syn Čstův z rodu Vršovců. Neoznačuje ho jako vraha, píše, že poslal do tábora bojovníka, který vraždu provedl. 26: Svatopluk byl zavražděn 21. září 1109. 29-30: Kosmas vypravuje (III, 27, že Jindřich V. nad mrtvým Svatoplukem Čechům povolil, aby si zvolili knížetem koho koliv z Přemyslova rodu, a že na žádost Vackovu potvrdil jim Otu, bratra Svatoplus kova, knížete Olomouckého. 31-46: Volba Oty (jak má Kosmas III, 27-28) byla provedena v táboře bez českých předáků a pražského biskupa; nebyla proto uznána volebním shromážděním v Praze, jež se rozhodlo pro Vladislava, mladšího bratra Bořivojova (bratrance Otova), kterému již při nastoupení Svatoplukově bylo přislís beno, že se stane jeho nástupcem. Odůvodnění Vladislavova zvolení, které dává 267
Kapitola 56. 1: Jindřich V. (1106-1125 podnikl na podzim r. 1108 výpravu proti uherskému králi Kolomanovi (1095-1114) a Svatopluk vytáhl mu na pomoc. 2: Podle Kosmy (III, 22) pověřil Svatopluk po dobu své nepřítomnosti správou země hraběte Vacka a Vršovce Mutinu; o Božejovi se tu Kosmas nezmiňuje. 48: Že by Mutina vyzval Bořivoje, který žil u dvora pol. knížete Boleslava III. Křivoústého, k vpádu do Čech, nedá se prokázati. Podnět k podezření dala jeho schůzka se strýcem Nemojem, který byl s Bořivojem v polském táboře; došlo k ní za bojů s Poláky. Obvinění ze zrady, které Vacek vznesl proti Mutinovi, došlo již tehdy víry a přivodilo pak záhubu rodu Vršovců. Nebylo však vysloveno až po návratu knížete z Uher, nýbrž bylo mu sděleno ještě do Uher. 10: Hrad Vratislav stál nad dnešní Vraclaví nedaleko pozdějšího města Vysokého Mýta, založ. Přemyslem Otakarem II. 13-18: O předběžné poradě Svatoplukově s věrnými zemany s vyloučením Vršovců Kosmas nemluví. Dalimil se v jednotlivostech liší od Kosmy (III, 22—24); vypravování je asi založeno na pozdější tradici a na vršovských pověstech. 25: Podle Kosmy Svatopluk po obvinění Vršovců a Mutiny odešel a pokynul katovi, aby konal své dílo. 27: U Kosmy se Vacek pobití Vršovců neúčastní; proti Božejovi se rozjeli na Libici Vacula, Heřman a Kyrasa, z nichž poslední vykonal knížecí rozkaz. 43—47: Podle Kosmova líčení Božejův syn Bořut neutekl, ale byl první proklán mečem, když bránil otce. Červenou suknicí se prozradil na útěku z hradu Vratislavi Neuša, z jiného rodu, avšak Mutinův důvěrník; nebyl však zabit, jen oslepen a zmrzačen. 49: Kosmas, svědek popravy, mluví o dvou synech Mutinových (nikoli Božejových). 60: tj. Boři voje II. 63-64: Po resignaci Silvestrově (viz pozn. ke kap. 55, 74 příd. 1-2) zvolen 23. února 1140 pražským biskupem Ota, probošt pražský, a teprve po jeho smrti (10. července 1148) stal se jím Daniel I. (1148—1167). Kapitola 57. 1: Král uherský Koloman vpadl na Moravu, aby pomstil škody, které mu Svatopluk způsobil za uherské výpravy. 4: Kosmas (III, 25) místo ne- jmenuje; mluví jen o návratu domů 12. litopadu 1108. 8: Kosmas (III, 26) uvádí Nitru, které se však Svatoplukovi v únoru 1109 nepodařilo dobýti. 9: Jde o výpravu krále Jindřicha V. proti Boleslavu III. Křivoústému v létě 1109. 12-16: Válečné úspěchy českého vojska Dalimil silně nadsazuje - v pramenech není pro to opory. Snad tím chce zdůvodniti své obvinění, prameny nepotvrzované, že Poláci nastrojili za vraždění Svatopluka. 20: Kosmas (III, 27 jmenuje ho Jan, syn Čstův z rodu Vršovců. Neoznačuje ho jako vraha, píše, že poslal do tábora bojovníka, který vraždu provedl. 26: Svatopluk byl zavražděn 21. září 1109. 29-30: Kosmas vypravuje (III, 27, že Jindřich V. nad mrtvým Svatoplukem Čechům povolil, aby si zvolili knížetem koho koliv z Přemyslova rodu, a že na žádost Vackovu potvrdil jim Otu, bratra Svatoplus kova, knížete Olomouckého. 31-46: Volba Oty (jak má Kosmas III, 27-28) byla provedena v táboře bez českých předáků a pražského biskupa; nebyla proto uznána volebním shromážděním v Praze, jež se rozhodlo pro Vladislava, mladšího bratra Bořivojova (bratrance Otova), kterému již při nastoupení Svatoplukově bylo přislís beno, že se stane jeho nástupcem. Odůvodnění Vladislavova zvolení, které dává 267
Strana 268
Dalimil, je v podstatě správné, i když jistě nebylo tak ostře, a zejména tak národnostně formulováno; v tom se projevuje Dalimilovo osobní přesvědčení, vyhraněné v zápasech jeho doby. — Vladislav I. byl nastolen počátkem října 1109. Kapitola 58. 1-9: Že Vladislav navštívil „císaře“ a došel jeho uznání a že se vracel do Čech nevěda, že se Bořivoj zatím zmocnil Prahy, neodpovídá skutečnosti. Z Kosmy (III, 28—32) jsme o událostech dobře zpraveni: Vladislav byl povolán Jindři- chem V., aby se zúčastnil 1. ledna 1110 dvorského sjezdu v Řezně. Cestou se v Plzni dověděl, že se Bořivoj, zajistiv si pomoc svého švagra Wiprechta Grojčského, zmocnil 24. prosince 1109 Pražského hradu i Vyšehradu. Proto se rychle vrátil ku Praze a k Jindři- chovi poslal dva velmože s žádostí, aby mu vrátil knížectví, jež mu Bořivoj odňal S Jindřichem se sešel až při sjezdu v Rokycanech, kde byl potvrzen za knížete. 12: Václav, zvaný v německých pramenech Wiprecht, starší syn Wiprechta Grojčského, který ho vypravil s Bořivojem do Čech. Bořivoj ho předešel a zmocnil se 24. prosince Prahy. Václav-Wiprecht dorazil s vojskem ku Praze až 27. prosince; v týž den se vrátil i Vladislav. 1820: Podle Kosmy (III, 30) Vladislav vyzval posádku na Pražském hradě (Dalimil mylně mluví o městě), aby mu otevřela brány; když nedostal odpověď, pře pravil se přes Brusnici a tam spatřil vojsko Václava Grojčského, s nímž pak, podnícen Dětříškem Buzovým, svedl vítězný boj. Neustoupil tedy ze strachu před početnějším nepřátelským vojskem ku Praze a teprve pak se vrátil zpět k potoku a utkal v boji s Václavovými Míšňany (tj. Dalimilovými Srby), jak podle pozdní tradice vykládá Dalimil. 25: „Róžě“, tj. Vítkovici, kteří měli erbem pětilistou růži různé barvy podle jednotlivých větví rodu. Tradice, zde Dalimilem jen stručně zaznamenaná, klade vznik rodu již na poč. XII. století, ale prvním dokázaným jejich předkem je až Vítek z Prčic (zemř. r. 1194). 27-36: O boji Vladislava s Bořivojem před Prahou na Bojišti v pramenech není dokladu. 30: Bojiště je známé místo bitvy mezi knížaty Soběslavem II. a Bedřichem před Prahou 27. ledna 1179; na něm Bedřichova manželka Alžběta na památku manželova vítězství dala později zbudovati kostel sv. Jana Křtitele zv. na Bojišti a darovala jej johanitům. Označení místa dosud v jménu ulice na horním Novém Městě pražském. 34: Vedle srážky Vladislava s Bořivojem klade sem Dalimil boj mezi Stanimírem a Bedřichem (kap. 72) a bitvu mezi Přemyslem a Jindřichem Břetislavem (kap. 74) — bitvy, které buď nemáme jinak doloženy, anebo byly vybojo- vány jinde (viz poznámky k přísl. místům). Vlastní bitvu na Bojišti z r. 1179 (viz výše) slučuje Dalimil s bitvou u Loděnic (viz kap. 68). Dalimilovy zprávy o bojích na Bojišti, opřené snad o pozdní tradici, jsou tudíž zmatené. Kapitola 59. 1: Viz pozn. ke kap. 58, 1—9. Jindřich V. překročil české hranice 1. ledna 1110. 4: Soud nekonal se v Praze, nýbrž v biskupské vsi Rokycanech, jak uvedeno u Kosmy (III, 32). 6 příd. 1-6: Podle Kosmy byli Bořivoj i Václav Wiprecht Grojčský jati bez slyšení. Co zde i v dalším (v. 6-14, příd. 1—4) Dalimil vypravuje, je jen doplněk dřívějších úvah (kap. 57, 33-44 o volbě Vladislavově. Hájí právo Čechů na volbu knížete, bez zjevného však protestu přijímá domnělý rozsudek Jindřichův, že ne 268
Dalimil, je v podstatě správné, i když jistě nebylo tak ostře, a zejména tak národnostně formulováno; v tom se projevuje Dalimilovo osobní přesvědčení, vyhraněné v zápasech jeho doby. — Vladislav I. byl nastolen počátkem října 1109. Kapitola 58. 1-9: Že Vladislav navštívil „císaře“ a došel jeho uznání a že se vracel do Čech nevěda, že se Bořivoj zatím zmocnil Prahy, neodpovídá skutečnosti. Z Kosmy (III, 28—32) jsme o událostech dobře zpraveni: Vladislav byl povolán Jindři- chem V., aby se zúčastnil 1. ledna 1110 dvorského sjezdu v Řezně. Cestou se v Plzni dověděl, že se Bořivoj, zajistiv si pomoc svého švagra Wiprechta Grojčského, zmocnil 24. prosince 1109 Pražského hradu i Vyšehradu. Proto se rychle vrátil ku Praze a k Jindři- chovi poslal dva velmože s žádostí, aby mu vrátil knížectví, jež mu Bořivoj odňal S Jindřichem se sešel až při sjezdu v Rokycanech, kde byl potvrzen za knížete. 12: Václav, zvaný v německých pramenech Wiprecht, starší syn Wiprechta Grojčského, který ho vypravil s Bořivojem do Čech. Bořivoj ho předešel a zmocnil se 24. prosince Prahy. Václav-Wiprecht dorazil s vojskem ku Praze až 27. prosince; v týž den se vrátil i Vladislav. 1820: Podle Kosmy (III, 30) Vladislav vyzval posádku na Pražském hradě (Dalimil mylně mluví o městě), aby mu otevřela brány; když nedostal odpověď, pře pravil se přes Brusnici a tam spatřil vojsko Václava Grojčského, s nímž pak, podnícen Dětříškem Buzovým, svedl vítězný boj. Neustoupil tedy ze strachu před početnějším nepřátelským vojskem ku Praze a teprve pak se vrátil zpět k potoku a utkal v boji s Václavovými Míšňany (tj. Dalimilovými Srby), jak podle pozdní tradice vykládá Dalimil. 25: „Róžě“, tj. Vítkovici, kteří měli erbem pětilistou růži různé barvy podle jednotlivých větví rodu. Tradice, zde Dalimilem jen stručně zaznamenaná, klade vznik rodu již na poč. XII. století, ale prvním dokázaným jejich předkem je až Vítek z Prčic (zemř. r. 1194). 27-36: O boji Vladislava s Bořivojem před Prahou na Bojišti v pramenech není dokladu. 30: Bojiště je známé místo bitvy mezi knížaty Soběslavem II. a Bedřichem před Prahou 27. ledna 1179; na něm Bedřichova manželka Alžběta na památku manželova vítězství dala později zbudovati kostel sv. Jana Křtitele zv. na Bojišti a darovala jej johanitům. Označení místa dosud v jménu ulice na horním Novém Městě pražském. 34: Vedle srážky Vladislava s Bořivojem klade sem Dalimil boj mezi Stanimírem a Bedřichem (kap. 72) a bitvu mezi Přemyslem a Jindřichem Břetislavem (kap. 74) — bitvy, které buď nemáme jinak doloženy, anebo byly vybojo- vány jinde (viz poznámky k přísl. místům). Vlastní bitvu na Bojišti z r. 1179 (viz výše) slučuje Dalimil s bitvou u Loděnic (viz kap. 68). Dalimilovy zprávy o bojích na Bojišti, opřené snad o pozdní tradici, jsou tudíž zmatené. Kapitola 59. 1: Viz pozn. ke kap. 58, 1—9. Jindřich V. překročil české hranice 1. ledna 1110. 4: Soud nekonal se v Praze, nýbrž v biskupské vsi Rokycanech, jak uvedeno u Kosmy (III, 32). 6 příd. 1-6: Podle Kosmy byli Bořivoj i Václav Wiprecht Grojčský jati bez slyšení. Co zde i v dalším (v. 6-14, příd. 1—4) Dalimil vypravuje, je jen doplněk dřívějších úvah (kap. 57, 33-44 o volbě Vladislavově. Hájí právo Čechů na volbu knížete, bez zjevného však protestu přijímá domnělý rozsudek Jindřichův, že ne 268
Strana 269
mohou zvoleného knížete zapudit. Vladislav podle něho byl Jindřichem „ k zemi přiz souzen“, poněvadž páni sami rozhodli, že „jejich první volení (tj. Vladislava) moc má, druhé (tj. Bořivoje, když se byl zmocnil Prahy) nic není“. 17-22 a 27-43: U Kosmy (III, 32) Jindřich V. netrestá odpůrce Vladislavovy, nýbrž kníže Vladislav sám. Dalimil líčí věc vědomě obráceně jednak proto, že Vladislavovi zjevně straní, jednak, a to přede- vším, že „císaři“ přičítá úmysl oslabiti českého knížete (srov. v. 29-30). Dalimil přenáší tendenčně do poč. XII. stol. protičeské záměry, připisované v jeho době Albrechtovi Habsburskému, „nepříteli českému“. 2326: Vršovce Jana, syna Cstova, podezří vaného z účasti na zavraždění Svatopluka, jmenuje také Kosmas mezi potrestanými přívrženci Bořivojovými. Dalimil, jemuž je Jan Tista vrahem (viz kap. 57, 19-28), činí z něho člena družiny Bořivojovy, což Bořivojovi přitížilo při výměře trestu. 43-44: Že by se Vladislav hned v této době přimlouval u Jindřicha V. za Bořivoje, nelze z pramenů doložiti a je to i nepravděpodobné. 45: Dalimil naráží tím jistě na skutky Čechů při výpravě milánské, kterou položil mylně do doby krále Vratislava (kap. 47). 47-50 a 51-66: Bořivoj byl uvězněn, jak uvádějí anály Pegavské, na hradě Hammers šteině v Porýní, odkud byl propuštěn asi až r. 1116. Své líčení, hist. nesprávné, čerpal Dalimil patrně z pověsti o založení kostela sv. Apolináře v Sadské. 50 příd. 1-12: Tento přídavek se týká potrestání Přivitana, o němž vypravuje Kosmas (III, 32). Podle Kosmy Přivitan, „jenž byl uznáván za staršího v Praze“ (Palacký i jiní mluví o něm mylně jako o „kmetu staroměstském“), nenáležel však, jak praví přídavek, k nejvěr nějším stoupencům Vladislavovým, nýbrž byl z předních přívrženců Bořivojových. 51: Rozuměj Jindřich V. knížeti Bořivojovi vězněnému v Miláně. 64-66: Rovněž zpráva o Benovi z Milčic (nedaleko Sadské) jakožto zprostředkovateli smíru mezi Vladislavem a Bořivojem, k němuž došlo v prosinci r. 1117, je vzata ze sadské pověsti. U Kosmy (III, 43) zásluhu o povolání Bořivoje z vyhnanství má biskup Heřman. Kapitola 60. 1: Vacek, ač byl podle Kosmy (I, 35 původu nízkého, povznesl se službou knížecí mezi zemany a jako přední rádce zprvu Svatoplukův a pak Vladislavův zaujímal u dvora význačné postavení; je uváděn jako dvorský hrabě. 34: Ota, úděl- ný kníže olomoucký, ačkoli dobrovolně Vladislavovi ustoupil a dokonce mu vojensky pomáhal proti Bořivojovi, byl 15. července 1110 na Vladislavův rozkaz jat a uvězněn na Vyšehradě a pak na Křivoklátě. Důvodem jeho zatčení podle Kosmy (III, 34) bylo obvi nění, že se chce vymaniti z panství českého knížete. Ota přičítal zatčení lživému našep távání Prostěje a „ničemného člověka Vacka“. Dalimil vztahoval tato slova Kosmova na hraběte Vacka a podle toho podal jeho charakteristiku. Jde však o osobu jinou, jak vy- plývá z jiné zprávy Kosmovy (III, 40): kníže Ota, v prosinci 1113 propuštěn z vězení, dal v květnu 1114, kdy hrabě Vacek byl již mrtev, oslepiti výše zmíněného Prostěje a jeho zetě, „tichého Vacka“. 5-7: Soběslav je nejmladší syn krále Vratislava a tudíž bratr knížete Bořivoje a Vladislava, nikoliv Oty Olomouckého. Do Polska odešel s Bořivojem po jeho vypuzení z Čech r. 1107 a od té doby tam žil u Boleslava III. Křivo ústého. Zpráva Dalimilova týká se však až druhého útěku Soběslava do Polska, tj. po zavraždění hraběte Vacka (1113), kdy uprchl před hněvem Vladislavovým. 9—12: 269
mohou zvoleného knížete zapudit. Vladislav podle něho byl Jindřichem „ k zemi přiz souzen“, poněvadž páni sami rozhodli, že „jejich první volení (tj. Vladislava) moc má, druhé (tj. Bořivoje, když se byl zmocnil Prahy) nic není“. 17-22 a 27-43: U Kosmy (III, 32) Jindřich V. netrestá odpůrce Vladislavovy, nýbrž kníže Vladislav sám. Dalimil líčí věc vědomě obráceně jednak proto, že Vladislavovi zjevně straní, jednak, a to přede- vším, že „císaři“ přičítá úmysl oslabiti českého knížete (srov. v. 29-30). Dalimil přenáší tendenčně do poč. XII. stol. protičeské záměry, připisované v jeho době Albrechtovi Habsburskému, „nepříteli českému“. 2326: Vršovce Jana, syna Cstova, podezří vaného z účasti na zavraždění Svatopluka, jmenuje také Kosmas mezi potrestanými přívrženci Bořivojovými. Dalimil, jemuž je Jan Tista vrahem (viz kap. 57, 19-28), činí z něho člena družiny Bořivojovy, což Bořivojovi přitížilo při výměře trestu. 43-44: Že by se Vladislav hned v této době přimlouval u Jindřicha V. za Bořivoje, nelze z pramenů doložiti a je to i nepravděpodobné. 45: Dalimil naráží tím jistě na skutky Čechů při výpravě milánské, kterou položil mylně do doby krále Vratislava (kap. 47). 47-50 a 51-66: Bořivoj byl uvězněn, jak uvádějí anály Pegavské, na hradě Hammers šteině v Porýní, odkud byl propuštěn asi až r. 1116. Své líčení, hist. nesprávné, čerpal Dalimil patrně z pověsti o založení kostela sv. Apolináře v Sadské. 50 příd. 1-12: Tento přídavek se týká potrestání Přivitana, o němž vypravuje Kosmas (III, 32). Podle Kosmy Přivitan, „jenž byl uznáván za staršího v Praze“ (Palacký i jiní mluví o něm mylně jako o „kmetu staroměstském“), nenáležel však, jak praví přídavek, k nejvěr nějším stoupencům Vladislavovým, nýbrž byl z předních přívrženců Bořivojových. 51: Rozuměj Jindřich V. knížeti Bořivojovi vězněnému v Miláně. 64-66: Rovněž zpráva o Benovi z Milčic (nedaleko Sadské) jakožto zprostředkovateli smíru mezi Vladislavem a Bořivojem, k němuž došlo v prosinci r. 1117, je vzata ze sadské pověsti. U Kosmy (III, 43) zásluhu o povolání Bořivoje z vyhnanství má biskup Heřman. Kapitola 60. 1: Vacek, ač byl podle Kosmy (I, 35 původu nízkého, povznesl se službou knížecí mezi zemany a jako přední rádce zprvu Svatoplukův a pak Vladislavův zaujímal u dvora význačné postavení; je uváděn jako dvorský hrabě. 34: Ota, úděl- ný kníže olomoucký, ačkoli dobrovolně Vladislavovi ustoupil a dokonce mu vojensky pomáhal proti Bořivojovi, byl 15. července 1110 na Vladislavův rozkaz jat a uvězněn na Vyšehradě a pak na Křivoklátě. Důvodem jeho zatčení podle Kosmy (III, 34) bylo obvi nění, že se chce vymaniti z panství českého knížete. Ota přičítal zatčení lživému našep távání Prostěje a „ničemného člověka Vacka“. Dalimil vztahoval tato slova Kosmova na hraběte Vacka a podle toho podal jeho charakteristiku. Jde však o osobu jinou, jak vy- plývá z jiné zprávy Kosmovy (III, 40): kníže Ota, v prosinci 1113 propuštěn z vězení, dal v květnu 1114, kdy hrabě Vacek byl již mrtev, oslepiti výše zmíněného Prostěje a jeho zetě, „tichého Vacka“. 5-7: Soběslav je nejmladší syn krále Vratislava a tudíž bratr knížete Bořivoje a Vladislava, nikoliv Oty Olomouckého. Do Polska odešel s Bořivojem po jeho vypuzení z Čech r. 1107 a od té doby tam žil u Boleslava III. Křivo ústého. Zpráva Dalimilova týká se však až druhého útěku Soběslava do Polska, tj. po zavraždění hraběte Vacka (1113), kdy uprchl před hněvem Vladislavovým. 9—12: 269
Strana 270
Soběslav s polským knížetem Boleslavem III. vpadli v září 1110 přes Krkonoše do Čech a pronikli bez boje hluboko do země. 12 příd. 1-4: Podle Kosmy (III, 35) dověděl se Vladislav o polském vpádu při oslavě svátku sv. Václava. 1322: Dalimilovo líčení Vladislavova tažení i konečné bitvy u Trutiny 8. října 1110, která skončila porážkou Čechů, liší se podstatně od vypravování Kosmova (III, 35-36). 23-38: O Dětříškovi a jeho smrti v bitvě u Trutiny mluví také Kosmas (III, 36). Dalimil připojuje erbovní pověst o původu znaku černé sviní hlavy na zlatém štítě panského rodu Buziců, hlá- sících se k Dětříškovi. Jednou z větví tohoto rodu jsou páni Zajícové z Valdeka, a tu při vřelém poměru Dalimilovu k Vilému Zajíci z Valdeka pochopíme, proč věnuje Dětříškovi tak nadšená slova chvály. 39: Na naléhání své matky Svatavy a prostřed- nictvím biskupa Heřmana smířil se r. 1111 Vladislav se Soběslavem, povolal ho z Polska a odevzdal mu Žatecko. Kosmas (III, 37) praví výslovně, že se tak stalo „též přímluvou dvorského hraběte Vacka, ač to nebylo k jeho vlastnímu prospěchu“. Není tedy správné Dalimilovo tvrzení, že Vacek hledal svár mezi bratry. 40—44: Není pravda, že by Vladislav dal Soběslavovi volnost v postupu proti Vackovi. Kosmas vypravuje (III, 39, že po schůzce s bratrem požádal Soběslav Vacka, jejž podezíral z úkladů proti sobě, aby ho doprovodil na Vyšehrad, a cestou dal ho, ač nevinného (jak Kosmas výslovně podotýká), úkladně zabíti (18. června 1113). Pak prchl do Polska. 48: Tento výklad slova „vacek“, tj. mošna, míšek, je pravděpodobně jen kombinace Dalimilova; slovo je odvozeno od středohornoněm. „watsac“. Kapitola 61: Z vyprávění o římské jízdě Jindřicha V. podle Kosmy (III, 61) lze vyvozovati, že Čechové v Římě nebyli. O jejich účasti při Jindřichově císařské korus novaci se nezmiňuje ani Kosmas, ani žádný jiný pramen. Z toho vyplývá, že Dalimil vypravování Kosmovo doplnil odjinud, nejspíše opět z pověsti o založení kostela v Sadské, jak naznačuje to, že se Břetislav svými násilnostmi mstí papeži, který prý pocházel z Milána, za uvěznění Bořivoje v Miláně. Pověst ta byla jistě silně zmatena; snad se v ní ozývá i vzpomínka na činy českých bojovníků ve vojsku Wiprechta Grojč« ského při dobytí Říma r. 1083 - tehdy čeští bojovníci první zlezli římské hradby a podle Dalimila Čechové první vnikli do Svatopetrské basiliky. A něčím patrně přispěla i tradice, udržovaná v rodě Kovanských z Kovaně, jejichž nejmenovaného předka je zde též vzpomenuto (viz v. 25-26). 1: Jindřich V. Nejde však o „nového císaře“ poněvadž se o něm již v předcházejících kapitolách mluví. Dalimil dal se tu splésti Kosmou, který praví, že druhého dne po korunovaci „nový císař“ poslal papeži velké dary; označením „nový“ chce se tu říci, že jde o nově, tj. den předtím korunovaného císaře. 45: Břetislav, syn Břetislava II. 6: Jde o pomocný sbor tří set bojovníků, který čeští panovníci byli povinni stavěti při římských jízdách německých panovníků. 13: Paschal II. (1099—1118) pocházel z Toskánska (nar. v Bledě), nikoli z Milána. 15: Jindřich V. uzavřel s Paschalem II. v Sutri dohodu, podle níž se měl Jindřich vzdáti investitury biskupů a biskupové naopak zase regálií, tj. lén, statků a důs chodů, a za těch podmínek slíbil jej korunovati. Jindřich položil pak podmínku, že k dohodě musí dáti souhlas němečtí biskupové, a ti odmítli. Proto papež odepřel zapo 270
Soběslav s polským knížetem Boleslavem III. vpadli v září 1110 přes Krkonoše do Čech a pronikli bez boje hluboko do země. 12 příd. 1-4: Podle Kosmy (III, 35) dověděl se Vladislav o polském vpádu při oslavě svátku sv. Václava. 1322: Dalimilovo líčení Vladislavova tažení i konečné bitvy u Trutiny 8. října 1110, která skončila porážkou Čechů, liší se podstatně od vypravování Kosmova (III, 35-36). 23-38: O Dětříškovi a jeho smrti v bitvě u Trutiny mluví také Kosmas (III, 36). Dalimil připojuje erbovní pověst o původu znaku černé sviní hlavy na zlatém štítě panského rodu Buziců, hlá- sících se k Dětříškovi. Jednou z větví tohoto rodu jsou páni Zajícové z Valdeka, a tu při vřelém poměru Dalimilovu k Vilému Zajíci z Valdeka pochopíme, proč věnuje Dětříškovi tak nadšená slova chvály. 39: Na naléhání své matky Svatavy a prostřed- nictvím biskupa Heřmana smířil se r. 1111 Vladislav se Soběslavem, povolal ho z Polska a odevzdal mu Žatecko. Kosmas (III, 37) praví výslovně, že se tak stalo „též přímluvou dvorského hraběte Vacka, ač to nebylo k jeho vlastnímu prospěchu“. Není tedy správné Dalimilovo tvrzení, že Vacek hledal svár mezi bratry. 40—44: Není pravda, že by Vladislav dal Soběslavovi volnost v postupu proti Vackovi. Kosmas vypravuje (III, 39, že po schůzce s bratrem požádal Soběslav Vacka, jejž podezíral z úkladů proti sobě, aby ho doprovodil na Vyšehrad, a cestou dal ho, ač nevinného (jak Kosmas výslovně podotýká), úkladně zabíti (18. června 1113). Pak prchl do Polska. 48: Tento výklad slova „vacek“, tj. mošna, míšek, je pravděpodobně jen kombinace Dalimilova; slovo je odvozeno od středohornoněm. „watsac“. Kapitola 61: Z vyprávění o římské jízdě Jindřicha V. podle Kosmy (III, 61) lze vyvozovati, že Čechové v Římě nebyli. O jejich účasti při Jindřichově císařské korus novaci se nezmiňuje ani Kosmas, ani žádný jiný pramen. Z toho vyplývá, že Dalimil vypravování Kosmovo doplnil odjinud, nejspíše opět z pověsti o založení kostela v Sadské, jak naznačuje to, že se Břetislav svými násilnostmi mstí papeži, který prý pocházel z Milána, za uvěznění Bořivoje v Miláně. Pověst ta byla jistě silně zmatena; snad se v ní ozývá i vzpomínka na činy českých bojovníků ve vojsku Wiprechta Grojč« ského při dobytí Říma r. 1083 - tehdy čeští bojovníci první zlezli římské hradby a podle Dalimila Čechové první vnikli do Svatopetrské basiliky. A něčím patrně přispěla i tradice, udržovaná v rodě Kovanských z Kovaně, jejichž nejmenovaného předka je zde též vzpomenuto (viz v. 25-26). 1: Jindřich V. Nejde však o „nového císaře“ poněvadž se o něm již v předcházejících kapitolách mluví. Dalimil dal se tu splésti Kosmou, který praví, že druhého dne po korunovaci „nový císař“ poslal papeži velké dary; označením „nový“ chce se tu říci, že jde o nově, tj. den předtím korunovaného císaře. 45: Břetislav, syn Břetislava II. 6: Jde o pomocný sbor tří set bojovníků, který čeští panovníci byli povinni stavěti při římských jízdách německých panovníků. 13: Paschal II. (1099—1118) pocházel z Toskánska (nar. v Bledě), nikoli z Milána. 15: Jindřich V. uzavřel s Paschalem II. v Sutri dohodu, podle níž se měl Jindřich vzdáti investitury biskupů a biskupové naopak zase regálií, tj. lén, statků a důs chodů, a za těch podmínek slíbil jej korunovati. Jindřich položil pak podmínku, že k dohodě musí dáti souhlas němečtí biskupové, a ti odmítli. Proto papež odepřel zapo 270
Strana 271
čatou korunovaci provésti, ale Jindřich ho zajal i s kardinály v basilice sv. Petra a od- vlekl do německého tábora, kde jej hrozbami donutil k nové smlouvě, kterou mu papež potvrdil právo k investituře biskupů. Poté papež dne 13. dubna 1111 Jindřicha korunoval na císaře. 35: Daniel I. zemřel 9. srpna 1167 morem nedaleko Říma, kde dlel s císařem Fridrichem I. Barbarossou. 36: Heřman byl ve skutečnosti biskupem v 1. 1099-1122. Nástupcem Danielovým byl však Fridrich (1169—1179). Kapitola 62. 1: Štěpán II. (1114-1131). 3 4: Podnět ke schůzce uherského krále s knížetem Vladislavem pro obnovení míru a přátelství vzešel od uherských magnátů. Schůzka byla na Hluckém poli při řece Olšavě poblíž moravsko-uherských hranic. Místo sjednání míru došlo však pro nedůvěru a z nedorozumění k bitvě, která přes počáteční neúspěch skončila vítězstvím Čechů. Celkem spolehlivé líčení má Kosmas (III, 42), kdežto Dalimilovo je již znešvařeno pozdní tradicí - opírá se nejspíše o erbovní pověst o Jiříkovi Stanovu. 9: Z Kosmy je zřejmé, že boj zahájili Čechové na rozkaz knížete Vladislava. 13: Kosmas jmenuje ho „Jiřík, syn Stanův, správce hradu žateckého“. 19: Kosmas uvádí jako den smrti 13. květen 1116. 20—22: Kosmas líčí okolnosti srážky méně idylicky. Ota Olomoucký se Soběslavem obešli se čtyřmi šiky Moravanů a čtyřmi sbory Čechů pahorek, udeřili přímo na uherský tábor a obrátili Uhry na útěk. 27-28: Podle Kosmy se král Štěpán s knížetem Vladislavem toho dne vůbec nesešli: Vladislav se zúčastnil první neúspěšné srážky, kdežto král Štěpán oddával se ve svém stanu pitce a hodování. 30: Jsou to v podstatě barvy a znamení druhého znaku uherského: čtyři stříbrné pruhy na červeném štítě. Podobný znak nosili pak Doupovci z Doupova a se zmenšeným počtem pruhů Budovcové z Budova. 33: Není to správné, neboť Vladislav vedle dcery Svatavy měl tři syny: Vladislava (potomního krále), Děpolta a Jindřicha. 36: Vladislav postoupil Bořivojovi trůn v prosinci r. 1117 a přijal od něho v úděl celé pravé Polabí. Kapitola 63. 11-22: Prudkými verši proti rádcům-cizozemcům bije Dalimil do cizích rádců Jana Lucemburského, kteří přes sliby Janovy, dané českému panstvu před korunovací, nabyli rozhodujícího vlivu ve vnitřní správě i v zahraniční politice státu. 30—37: Bořivoj II. zbaven byl Vladislavem trůnu 16. srpna 1120. Kosmas (III, 46) příčiny neuvádí, naopak otevřeně praví, že to nechce říci. Že by však měl pravdu Dalimil, není prameny podepřeno. Snad je to ohlas nějaké pozdní tradice, není-li to vůbec jen dohad Dalimilův. Kosmas jinde (III, 43) praví, že Bořivoj byl bratra Sobě slava, „ač mladšího, ve všem poslušen a vždy ctí ho předcházeje, nic nečinil bez jeho rady“. 38: Tato zpráva neodpovídá skutečnosti: Bořivoj po svém třetím sesazení v r. 1120 odešel do Uher a tam 2. února 1124 ve vyhnanství zemřel. 39 42: Kosmas se nezmiňu je o Bořivojově založení kolegiátního chrámu sv. Apolináře v Sadské (v době jeho druhé vlády). Dalimil se o tom dověděl z místní kostelní pověsti (srov. kap. 59 a 61. 46-48: Ani tato zpráva není odjinud doložena — bývá vykládána (např. Mir. Jeřábkem, CCH 1904, 297) tak, že je to patrně zmatená vzpomínka na německou kolonisaci západ ních pohraničních oblastí. Bylo by však možné mysliti i na zcizení Sušicka a některých 271
čatou korunovaci provésti, ale Jindřich ho zajal i s kardinály v basilice sv. Petra a od- vlekl do německého tábora, kde jej hrozbami donutil k nové smlouvě, kterou mu papež potvrdil právo k investituře biskupů. Poté papež dne 13. dubna 1111 Jindřicha korunoval na císaře. 35: Daniel I. zemřel 9. srpna 1167 morem nedaleko Říma, kde dlel s císařem Fridrichem I. Barbarossou. 36: Heřman byl ve skutečnosti biskupem v 1. 1099-1122. Nástupcem Danielovým byl však Fridrich (1169—1179). Kapitola 62. 1: Štěpán II. (1114-1131). 3 4: Podnět ke schůzce uherského krále s knížetem Vladislavem pro obnovení míru a přátelství vzešel od uherských magnátů. Schůzka byla na Hluckém poli při řece Olšavě poblíž moravsko-uherských hranic. Místo sjednání míru došlo však pro nedůvěru a z nedorozumění k bitvě, která přes počáteční neúspěch skončila vítězstvím Čechů. Celkem spolehlivé líčení má Kosmas (III, 42), kdežto Dalimilovo je již znešvařeno pozdní tradicí - opírá se nejspíše o erbovní pověst o Jiříkovi Stanovu. 9: Z Kosmy je zřejmé, že boj zahájili Čechové na rozkaz knížete Vladislava. 13: Kosmas jmenuje ho „Jiřík, syn Stanův, správce hradu žateckého“. 19: Kosmas uvádí jako den smrti 13. květen 1116. 20—22: Kosmas líčí okolnosti srážky méně idylicky. Ota Olomoucký se Soběslavem obešli se čtyřmi šiky Moravanů a čtyřmi sbory Čechů pahorek, udeřili přímo na uherský tábor a obrátili Uhry na útěk. 27-28: Podle Kosmy se král Štěpán s knížetem Vladislavem toho dne vůbec nesešli: Vladislav se zúčastnil první neúspěšné srážky, kdežto král Štěpán oddával se ve svém stanu pitce a hodování. 30: Jsou to v podstatě barvy a znamení druhého znaku uherského: čtyři stříbrné pruhy na červeném štítě. Podobný znak nosili pak Doupovci z Doupova a se zmenšeným počtem pruhů Budovcové z Budova. 33: Není to správné, neboť Vladislav vedle dcery Svatavy měl tři syny: Vladislava (potomního krále), Děpolta a Jindřicha. 36: Vladislav postoupil Bořivojovi trůn v prosinci r. 1117 a přijal od něho v úděl celé pravé Polabí. Kapitola 63. 11-22: Prudkými verši proti rádcům-cizozemcům bije Dalimil do cizích rádců Jana Lucemburského, kteří přes sliby Janovy, dané českému panstvu před korunovací, nabyli rozhodujícího vlivu ve vnitřní správě i v zahraniční politice státu. 30—37: Bořivoj II. zbaven byl Vladislavem trůnu 16. srpna 1120. Kosmas (III, 46) příčiny neuvádí, naopak otevřeně praví, že to nechce říci. Že by však měl pravdu Dalimil, není prameny podepřeno. Snad je to ohlas nějaké pozdní tradice, není-li to vůbec jen dohad Dalimilův. Kosmas jinde (III, 43) praví, že Bořivoj byl bratra Sobě slava, „ač mladšího, ve všem poslušen a vždy ctí ho předcházeje, nic nečinil bez jeho rady“. 38: Tato zpráva neodpovídá skutečnosti: Bořivoj po svém třetím sesazení v r. 1120 odešel do Uher a tam 2. února 1124 ve vyhnanství zemřel. 39 42: Kosmas se nezmiňu je o Bořivojově založení kolegiátního chrámu sv. Apolináře v Sadské (v době jeho druhé vlády). Dalimil se o tom dověděl z místní kostelní pověsti (srov. kap. 59 a 61. 46-48: Ani tato zpráva není odjinud doložena — bývá vykládána (např. Mir. Jeřábkem, CCH 1904, 297) tak, že je to patrně zmatená vzpomínka na německou kolonisaci západ ních pohraničních oblastí. Bylo by však možné mysliti i na zcizení Sušicka a některých 271
Strana 272
oblastí jihozápadních Čech, které se dostaly v držení bavorských hrabat z Bogenu jako věno Svatavy neboli Luitgardy, dcery Bořivojova bratra, knížete Vladislava I., provdané r. 1124 za Fridricha z Bogenu. Tyto kraje byly vráceny Čechám až r. 1273. 55-58: Podle J. Šusty (ČD II, 2, 221) jde tu o ironický Dalimilův výsměch marnému usilování Jana Lucemburského o římskou korunu v r. 1314, při němž diplomatická jednání vedli královi němečtí rádci. Kapitola 64. 1: Heřman zemřel 17. září 1122. 3-8: Dalimil shrnuje obsáhlou řeč, kterou vkládá Kosmas (III, 49) do úst umírajícímu biskupu. Týká se toho, že většina židů, kteří proti své vůli a násilím byli donuceni od účastníků prvé křížové výpravy, procházejících r. 1096 Prahou, k přijetí křtu, neuznávala křest za platný a vrátila se zase k své staré víře: to se ovšem rovnalo odpadlictví a bylo povinností biskupa tomu zabraňovati. Věc sama se zběhla za biskupa Kosmy, avšak pro jeho smrt (10. prosince 1098) její dokončení připadlo jeho nástupci Heřmanovi. 10: Sil- vestr byl biskupem až v 1. 1139—1140. Kronika uvádí jej již po druhé; srov. kap. 55, 74 příd. 2 s přísl. poznámkou. Nástupcem Heřmanovým byl Menhart (1122-1134). 11: Vladislav I. zemřel 12. dubna 1125. 12: Soběslav I. (1125-1140). 13-18: Příčinou tažení římskoněmeckého krále Lothara (1125-1137) proti Soběslavovi bylo dopomoci k českému trůnu Otovi Olomouckému; Ota byl v říjnu 1125 Soběslavem I. zbaven Brněnska a uchýlil se k Lotharovi, kterého v Řezně (v listopadu 1125 požádal přímo za propůjčení českého trůnu, o nějž byl prý protiprávně připraven. Dalimilem uváděná příčina nemá opory v pramenech a je zřejmě nesprávná. Zmínka o pobití Bavorů mohla se sem dostati z nepřesných vzpomínek na pozdější boje Soběslavovy v Bavořích (v l. 1127, 1128, 1130, 1132), které tam vedl s českými sbory po boku Lotharově se stranou štaufskou. 20: O bitvě u Chlumce svedené 18. února 1126 mají podrobné zprávy pokračovatelé Kosmovi, tzv. kanovník Vyšehradský a mnich Sázavský. Vypravování Dalimilovo se od nich liší — jistě pod vlivem pozdní tradice - a nelze mu v podroba nostech přikládati víry. Je však jistě nápadné, že se Dalimil ani slovem nezmiňuje o zá- zračném přispění sv. Václava k českému vítězství. 28: Král Lothar nebyl zajat na útěku, nýbrž byl Soběslavem zcela obklíčen na jedné výšině, když se chystal se zbyt kem vojska k dalšímu boji. Tím byl donucen zahájiti vyjednávání. 53-58: Tyto verše nelze bráti doslova, ač se jich Dalimil později (kap. 66, 33 a 34) znovu dovolává; lze je snad vyložiti tak, že se německý panovník zříká práva zasahovati do sporu přemys lovských knížat o český trůn a za úplaty jej propůjčovati. U Lothara bylo to vynuceno jeho situací, ale budoucnost ukázala, že se císařové nehodlali vzdát práva vměšovati se do českých věcí. 60: Správně má být rok 1126. 60 příd. 1: Silvestr vzdal se biskupství v únoru 1140 (srov. pozn. ke kap. 55, 74 příd. 1-2), vrátil se do Sázavského kláštera a zemřel tam 10. února 1161. 60 příd. 2: Němec Menhart byl biskupem v l. 1122—1134. Skutečným nástupcem Silvestrovým byl však Ota (1140-1148). 60 příd. 3-32: O spik- nutí proti Soběslavovi, odhaleném v červnu 1130, podrobně píše kanovník Vyšehrad« ský (PDČ II, 207-212), s nímž se však v lecčems buď z neporozumění, nebo vlivem tradice přídavek rozchází. 60 příd. 3: Miroslav byl syn hraběte Jana. Do jaké míry se 272
oblastí jihozápadních Čech, které se dostaly v držení bavorských hrabat z Bogenu jako věno Svatavy neboli Luitgardy, dcery Bořivojova bratra, knížete Vladislava I., provdané r. 1124 za Fridricha z Bogenu. Tyto kraje byly vráceny Čechám až r. 1273. 55-58: Podle J. Šusty (ČD II, 2, 221) jde tu o ironický Dalimilův výsměch marnému usilování Jana Lucemburského o římskou korunu v r. 1314, při němž diplomatická jednání vedli královi němečtí rádci. Kapitola 64. 1: Heřman zemřel 17. září 1122. 3-8: Dalimil shrnuje obsáhlou řeč, kterou vkládá Kosmas (III, 49) do úst umírajícímu biskupu. Týká se toho, že většina židů, kteří proti své vůli a násilím byli donuceni od účastníků prvé křížové výpravy, procházejících r. 1096 Prahou, k přijetí křtu, neuznávala křest za platný a vrátila se zase k své staré víře: to se ovšem rovnalo odpadlictví a bylo povinností biskupa tomu zabraňovati. Věc sama se zběhla za biskupa Kosmy, avšak pro jeho smrt (10. prosince 1098) její dokončení připadlo jeho nástupci Heřmanovi. 10: Sil- vestr byl biskupem až v 1. 1139—1140. Kronika uvádí jej již po druhé; srov. kap. 55, 74 příd. 2 s přísl. poznámkou. Nástupcem Heřmanovým byl Menhart (1122-1134). 11: Vladislav I. zemřel 12. dubna 1125. 12: Soběslav I. (1125-1140). 13-18: Příčinou tažení římskoněmeckého krále Lothara (1125-1137) proti Soběslavovi bylo dopomoci k českému trůnu Otovi Olomouckému; Ota byl v říjnu 1125 Soběslavem I. zbaven Brněnska a uchýlil se k Lotharovi, kterého v Řezně (v listopadu 1125 požádal přímo za propůjčení českého trůnu, o nějž byl prý protiprávně připraven. Dalimilem uváděná příčina nemá opory v pramenech a je zřejmě nesprávná. Zmínka o pobití Bavorů mohla se sem dostati z nepřesných vzpomínek na pozdější boje Soběslavovy v Bavořích (v l. 1127, 1128, 1130, 1132), které tam vedl s českými sbory po boku Lotharově se stranou štaufskou. 20: O bitvě u Chlumce svedené 18. února 1126 mají podrobné zprávy pokračovatelé Kosmovi, tzv. kanovník Vyšehradský a mnich Sázavský. Vypravování Dalimilovo se od nich liší — jistě pod vlivem pozdní tradice - a nelze mu v podroba nostech přikládati víry. Je však jistě nápadné, že se Dalimil ani slovem nezmiňuje o zá- zračném přispění sv. Václava k českému vítězství. 28: Král Lothar nebyl zajat na útěku, nýbrž byl Soběslavem zcela obklíčen na jedné výšině, když se chystal se zbyt kem vojska k dalšímu boji. Tím byl donucen zahájiti vyjednávání. 53-58: Tyto verše nelze bráti doslova, ač se jich Dalimil později (kap. 66, 33 a 34) znovu dovolává; lze je snad vyložiti tak, že se německý panovník zříká práva zasahovati do sporu přemys lovských knížat o český trůn a za úplaty jej propůjčovati. U Lothara bylo to vynuceno jeho situací, ale budoucnost ukázala, že se císařové nehodlali vzdát práva vměšovati se do českých věcí. 60: Správně má být rok 1126. 60 příd. 1: Silvestr vzdal se biskupství v únoru 1140 (srov. pozn. ke kap. 55, 74 příd. 1-2), vrátil se do Sázavského kláštera a zemřel tam 10. února 1161. 60 příd. 2: Němec Menhart byl biskupem v l. 1122—1134. Skutečným nástupcem Silvestrovým byl však Ota (1140-1148). 60 příd. 3-32: O spik- nutí proti Soběslavovi, odhaleném v červnu 1130, podrobně píše kanovník Vyšehrad« ský (PDČ II, 207-212), s nímž se však v lecčems buď z neporozumění, nebo vlivem tradice přídavek rozchází. 60 příd. 3: Miroslav byl syn hraběte Jana. Do jaké míry se 272
Strana 273
Menhart úkladů proti Soběslavovi zúčastnil, nelze říci. Podle Miroslavovy výpovědi před soudem Menhart prý mu přislíbil, že zabije-li Soběslava, dostane od nového knížete Břetislava buď správu Žatce nebo Litoměřic, anebo jeden z dvorských úřadů. Menhart v době odhalení a potrestání spiklenců byl na jeruzalémské pouti a přiznal se po návratu, že usiloval jen o vysvobození kněžice Břetislava z vazby. Výrokem biskupů byl proto očištěn. 60 příd. 4: Správně má býti Břetislava, syna knížete Břetislava II., který byl na podzim r. 1126 z neznámých nám příčin jat a uvězněn. Po odhalení spik« nutí, jehož účelem podle doznání obviněných bylo dosaditi ho na trůn, byl dne 30. června 1130 oslepen. 60 příd. 7-25: Podle kanovníka Vyšehradského vraždu knížete měli provést dva bojovníci za výpravy na Moravu. Byli odhaleni přímo kní- žetem. Jeden byl zatčen na místě, druhý utekl. Soběslav předstíraje, že jednomu z jeho zbrojnošů byl ukraden tlumok, poslal za ním, jako by byl zloděj, lovce s ohaři a ti jej chytili (příběh s tlumokem je tedy v přídavku zmatený). Oba se doznali a na jejich udání byl ihned zatčen Miroslav i jeho bratr Střezimír. Všichni byli pak v poutech odvedeni na Vyšehrad a postaveni před soud. 60 příd. 26: Vedle Miroslava a Střezi« míra byli ještě popraveni jistý lékař a dodatečně další tři obvinění: Miroslavův strýc Křivosud, Vacemil a Jindřich. Oba najatí vrahové byli umučeni. 60 příd. 28: Takový erb měl Půta ze Mšeného a z Riesenburka (tvrz u Levous, česky snad Šebín), připo mínaný v letech 1264-1282, a potomci jeho sedmi synů, vladykové z Šebína, z Křesína a z Vetlé. 60 příd. 31: Soběslav určil biskupu Menhartovi za rozhodčí Adalberta, arcibiskupa mohučského, a Otu, biskupa bamberského; jejich výrok, vyhlášený ve řejně dne 28. září 1131, Menharta z nařčení z úkladů proti knížeti očistil. Menhart se přesto vypravil v říjnu 1133 do Mohuče a ospravedlnil se i z jiných obvinění vznese ných proti němu pražskými kanovníky. Kapitola 65. 1-4: O polském vpádu do Čech není zpráv, naopak podle kanové níka Vyšehradského podnikl Soběslav jako spojenec a švagr uherského krále Bély II. (1131-1141) čtyři vpády do polského Slezska (v říjnu 1132, v lednu a v prosinci 1133 a v únoru 1134). 5-6: Podle kanovníka Vyšehradského (PDČ II, 205 byla hlava sv. Vojtěcha nalezena 23. února 1127 na hradě Hnězdně na témž místě, kde byl pohřben. Nález souvisí s pověstmi šířícími se v Polsku, že r. 1039 nebyly Břetislavem I. odvezeny do Prahy pravé ostatky a že tělo světcovo zůstalo v Polsku. Mnich Sázavský zazname- nává však k r. 1143 (tamže, 261) „nalezení hlavy sv. Vojtěcha biskupa a mučedníka na hradě Pražském v kostele sv. Víta mučedníka“. 7-8: Jde o přestavbu hradeb Pražského hradu po způsobu vlašském, započatou podle svědectví kanovníka Vyšehradského r. 1135 (PDČ II, 222). 9-18: Pověst o pražských židech souvisí snad se záznamem mnicha Sázavského (PDČ II, 261) k r. 1142: „Téhož léta shořela škola (synagoga) židovská a mnoho stavení v podhradí Pražském. Bylo vidět létati hada“, a pak náleží do doby oblé- hání Prahy Konrádem II. Znojemským při jeho nezdařeném pokusu o dobytí trůnu proti Vladislavovi II. Kapitola 66. 1-5: Sv. Prokop zemřel 25. března 1053 (r. 1104 uvádí Dalimil asi 18 Dalimilova kronika 273
Menhart úkladů proti Soběslavovi zúčastnil, nelze říci. Podle Miroslavovy výpovědi před soudem Menhart prý mu přislíbil, že zabije-li Soběslava, dostane od nového knížete Břetislava buď správu Žatce nebo Litoměřic, anebo jeden z dvorských úřadů. Menhart v době odhalení a potrestání spiklenců byl na jeruzalémské pouti a přiznal se po návratu, že usiloval jen o vysvobození kněžice Břetislava z vazby. Výrokem biskupů byl proto očištěn. 60 příd. 4: Správně má býti Břetislava, syna knížete Břetislava II., který byl na podzim r. 1126 z neznámých nám příčin jat a uvězněn. Po odhalení spik« nutí, jehož účelem podle doznání obviněných bylo dosaditi ho na trůn, byl dne 30. června 1130 oslepen. 60 příd. 7-25: Podle kanovníka Vyšehradského vraždu knížete měli provést dva bojovníci za výpravy na Moravu. Byli odhaleni přímo kní- žetem. Jeden byl zatčen na místě, druhý utekl. Soběslav předstíraje, že jednomu z jeho zbrojnošů byl ukraden tlumok, poslal za ním, jako by byl zloděj, lovce s ohaři a ti jej chytili (příběh s tlumokem je tedy v přídavku zmatený). Oba se doznali a na jejich udání byl ihned zatčen Miroslav i jeho bratr Střezimír. Všichni byli pak v poutech odvedeni na Vyšehrad a postaveni před soud. 60 příd. 26: Vedle Miroslava a Střezi« míra byli ještě popraveni jistý lékař a dodatečně další tři obvinění: Miroslavův strýc Křivosud, Vacemil a Jindřich. Oba najatí vrahové byli umučeni. 60 příd. 28: Takový erb měl Půta ze Mšeného a z Riesenburka (tvrz u Levous, česky snad Šebín), připo mínaný v letech 1264-1282, a potomci jeho sedmi synů, vladykové z Šebína, z Křesína a z Vetlé. 60 příd. 31: Soběslav určil biskupu Menhartovi za rozhodčí Adalberta, arcibiskupa mohučského, a Otu, biskupa bamberského; jejich výrok, vyhlášený ve řejně dne 28. září 1131, Menharta z nařčení z úkladů proti knížeti očistil. Menhart se přesto vypravil v říjnu 1133 do Mohuče a ospravedlnil se i z jiných obvinění vznese ných proti němu pražskými kanovníky. Kapitola 65. 1-4: O polském vpádu do Čech není zpráv, naopak podle kanové níka Vyšehradského podnikl Soběslav jako spojenec a švagr uherského krále Bély II. (1131-1141) čtyři vpády do polského Slezska (v říjnu 1132, v lednu a v prosinci 1133 a v únoru 1134). 5-6: Podle kanovníka Vyšehradského (PDČ II, 205 byla hlava sv. Vojtěcha nalezena 23. února 1127 na hradě Hnězdně na témž místě, kde byl pohřben. Nález souvisí s pověstmi šířícími se v Polsku, že r. 1039 nebyly Břetislavem I. odvezeny do Prahy pravé ostatky a že tělo světcovo zůstalo v Polsku. Mnich Sázavský zazname- nává však k r. 1143 (tamže, 261) „nalezení hlavy sv. Vojtěcha biskupa a mučedníka na hradě Pražském v kostele sv. Víta mučedníka“. 7-8: Jde o přestavbu hradeb Pražského hradu po způsobu vlašském, započatou podle svědectví kanovníka Vyšehradského r. 1135 (PDČ II, 222). 9-18: Pověst o pražských židech souvisí snad se záznamem mnicha Sázavského (PDČ II, 261) k r. 1142: „Téhož léta shořela škola (synagoga) židovská a mnoho stavení v podhradí Pražském. Bylo vidět létati hada“, a pak náleží do doby oblé- hání Prahy Konrádem II. Znojemským při jeho nezdařeném pokusu o dobytí trůnu proti Vladislavovi II. Kapitola 66. 1-5: Sv. Prokop zemřel 25. března 1053 (r. 1104 uvádí Dalimil asi 18 Dalimilova kronika 273
Strana 274
omylem podle r. 1204, kdy byl Prokop prohlášen za svatého, viz kap. 75, 1—4). Oldřich, kníže zlický, je kníže Oldřich (1012—1034), za něhož byl založen klášter Sázavský. 7-8: Naráží se tu na legendární vypravování, zaznamenané také mnichem Sázavským (PDČ II, 247), podle něhož se sv. Prokop po vypuzení slovanských mnichů Spytis hněvem II. zjevoval po tři noci novému opatu, Němci, vyzývaje ho, aby z kláštera odešel. Ctvrtou noc jej berlou donutil k útěku. 9: Soběslav I. zemřel 14. února 1140. 10: Vladislav II. (1140-1172) nebyl synem Soběslava I., nýbrž Vladislava I. — Soběslav I. měl rovněž syna Vladislava, jemuž chtěl zajistiti po sobě nástupnictví, a proto požádal Konráda III. (1138—1152), aby mu, ještě dítěti, propůjčil Čechy v léno; král vyhověl a přítomní čeští předáci to potvrdili. Přesto po smrti Soběslavově jeho syn trůnu nedosáhl. 13: Dalimil o dvou hrdinných činech Vladislavových mluví jinde, přis pisuje je buď záměnou jmen, snadno pochopitelnou, anebo záměrně (nechtěl je spojo vati s tím, jehož označuje za „přítele národa německého“) prvnímu českému králi Vrati- slavovi: výpravu milánskou z r. 1158 (kap. 47 a 48) a výpravu uherskou z r. 1163 (kap. 51. 15: Fridrich I. Barbarossa (1152-1190). 16: Vladislav II. korunován byl císařem Fridrichem 11. ledna 1158 v Řezně. Listina na právo nositi v stanovených dnech čelenku (circulum) královskou je dána v Řezně 18. ledna 1158 (CDB I, č. 180). 21: Dalimil míní však Soběslava II. [viz kap. 67, 1 (s pozn.]. 33-34: Těmito verši se páni dovolávají vítězství Soběslavova nad Lotharem u Chlumce r. 1126, po němž „císař korunu zemi vrátil“ (viz kap. 64, 53—58). 42: Vladislav II. odešel na sklonku svého života vskutku z Čech, jenže za jiných okolností, nežli vypráví Dalimil. Chtěl zajistit synu Bedřichovi nástupnictví a vzdal se koncem r. 1172 v jeho prospěch vlády. Proti Bedřichovi vystoupili však s nároky na trůn synové Soběslava I., z nichž mladší Oldřich byl na dvoře císaře Fridricha a starší Soběslav byl od r. 1161 vězněn na Přimdě. Fridrich nařídil nejdříve propustiti Soběslava z vězení a povolal si Vladislava, Bedřicha, Sobě« slava i české pány. Bedřicha prohlásil r. 1173 za zbavena trůnu, poněvadž neměl sou hlasu Čechů a schválení císařova, a propůjčil Čechy v léno Oldřichovi; ten je však ihned postoupil Soběslavovi, který nastoupil na trůn nikoliv jako král, nýbrž jen jako kníže. Fridrichem dědičně propůjčená důstojnost královská byla Čechám týmž císařem odňata. — Vůbec celý příběh Vladislavova příchodu s korunou do Čech a jeho srážky s pány i se synem, jak jej líčí Dalimil, je vymyšlen. Lze v něm však tušiti zmatený ohlas skutečných událostí. Propůjčení koruny Vladislavovi bylo totiž již od r. 1156 spojeno s příslibem pomoci při chystané Fridrichově výpravě milánské. Proti této pomoci, jak vypravuje Vincencius (PDČ II, 427-8), ozval se odpor pánů, že byla slíbena bez jejich souhlasu. Ohlas tohoto odporu ozývá se snad z protestu pánů u Dalimila („Kakos ty směl žív korunu bez nás v Němcích přijieti?“). Dalimilovo obviňování Vladislava, že je „přietel jazyka německého“, lze také uvésti v souvislost s jeho zahraniční politikou, poněvadž znovu připustil z vděčnosti k Fridrichovi silné zasahování říše do českých věcí („svú čest i moc súžil“). Kapitola 67. 1: Soběslav II. (1173-1178) nebyl syn krále Vladislava, nýbrž kní žete Soběslava I. Vřelý poměr Dalimilův k němu dán je jistě oblibou, které se pro svou 274
omylem podle r. 1204, kdy byl Prokop prohlášen za svatého, viz kap. 75, 1—4). Oldřich, kníže zlický, je kníže Oldřich (1012—1034), za něhož byl založen klášter Sázavský. 7-8: Naráží se tu na legendární vypravování, zaznamenané také mnichem Sázavským (PDČ II, 247), podle něhož se sv. Prokop po vypuzení slovanských mnichů Spytis hněvem II. zjevoval po tři noci novému opatu, Němci, vyzývaje ho, aby z kláštera odešel. Ctvrtou noc jej berlou donutil k útěku. 9: Soběslav I. zemřel 14. února 1140. 10: Vladislav II. (1140-1172) nebyl synem Soběslava I., nýbrž Vladislava I. — Soběslav I. měl rovněž syna Vladislava, jemuž chtěl zajistiti po sobě nástupnictví, a proto požádal Konráda III. (1138—1152), aby mu, ještě dítěti, propůjčil Čechy v léno; král vyhověl a přítomní čeští předáci to potvrdili. Přesto po smrti Soběslavově jeho syn trůnu nedosáhl. 13: Dalimil o dvou hrdinných činech Vladislavových mluví jinde, přis pisuje je buď záměnou jmen, snadno pochopitelnou, anebo záměrně (nechtěl je spojo vati s tím, jehož označuje za „přítele národa německého“) prvnímu českému králi Vrati- slavovi: výpravu milánskou z r. 1158 (kap. 47 a 48) a výpravu uherskou z r. 1163 (kap. 51. 15: Fridrich I. Barbarossa (1152-1190). 16: Vladislav II. korunován byl císařem Fridrichem 11. ledna 1158 v Řezně. Listina na právo nositi v stanovených dnech čelenku (circulum) královskou je dána v Řezně 18. ledna 1158 (CDB I, č. 180). 21: Dalimil míní však Soběslava II. [viz kap. 67, 1 (s pozn.]. 33-34: Těmito verši se páni dovolávají vítězství Soběslavova nad Lotharem u Chlumce r. 1126, po němž „císař korunu zemi vrátil“ (viz kap. 64, 53—58). 42: Vladislav II. odešel na sklonku svého života vskutku z Čech, jenže za jiných okolností, nežli vypráví Dalimil. Chtěl zajistit synu Bedřichovi nástupnictví a vzdal se koncem r. 1172 v jeho prospěch vlády. Proti Bedřichovi vystoupili však s nároky na trůn synové Soběslava I., z nichž mladší Oldřich byl na dvoře císaře Fridricha a starší Soběslav byl od r. 1161 vězněn na Přimdě. Fridrich nařídil nejdříve propustiti Soběslava z vězení a povolal si Vladislava, Bedřicha, Sobě« slava i české pány. Bedřicha prohlásil r. 1173 za zbavena trůnu, poněvadž neměl sou hlasu Čechů a schválení císařova, a propůjčil Čechy v léno Oldřichovi; ten je však ihned postoupil Soběslavovi, který nastoupil na trůn nikoliv jako král, nýbrž jen jako kníže. Fridrichem dědičně propůjčená důstojnost královská byla Čechám týmž císařem odňata. — Vůbec celý příběh Vladislavova příchodu s korunou do Čech a jeho srážky s pány i se synem, jak jej líčí Dalimil, je vymyšlen. Lze v něm však tušiti zmatený ohlas skutečných událostí. Propůjčení koruny Vladislavovi bylo totiž již od r. 1156 spojeno s příslibem pomoci při chystané Fridrichově výpravě milánské. Proti této pomoci, jak vypravuje Vincencius (PDČ II, 427-8), ozval se odpor pánů, že byla slíbena bez jejich souhlasu. Ohlas tohoto odporu ozývá se snad z protestu pánů u Dalimila („Kakos ty směl žív korunu bez nás v Němcích přijieti?“). Dalimilovo obviňování Vladislava, že je „přietel jazyka německého“, lze také uvésti v souvislost s jeho zahraniční politikou, poněvadž znovu připustil z vděčnosti k Fridrichovi silné zasahování říše do českých věcí („svú čest i moc súžil“). Kapitola 67. 1: Soběslav II. (1173-1178) nebyl syn krále Vladislava, nýbrž kní žete Soběslava I. Vřelý poměr Dalimilův k němu dán je jistě oblibou, které se pro svou 274
Strana 275
spravedlivost a poskytování ochrany slabým již za své vlády mezi lidem těšil, která mu vynesla u feudálů potupnou přezdívku „kníže sedláků“ a která se uchovala v pa měti lidu. Dalimil tuto pověst dobrého knížete přizpůsobil zaměření svého díla a uči- nil z něho „přietele českého“, nenávidějícího a pronásledujícího Němce. Skutečnost je však jiná. Soběslav se stal knížetem z vůle císařovy a nemohl proto proti němu otevře« ně vystupovati. Že nevystupoval zásadně ani proti Němcům, svědčí především známé privilegium pro pražské Němce, jehož vydání bylo vedeno arciť i zájmy hospodář- skými. Dalimilovo líčení osoby Soběslavovy je zkreslené a příběhy, jež vypravuje, jsou většinou zcela smyšlené a historicky nesprávné. 4: S motivem uřezání nosů Němcům, který Dalimil často opakuje (srov. v. 12-13; kap. 72, 8 a 62; 85, 26), setká váme se také v kronice Jarlochově, který vypravuje (PDČ II, 474), že po bitvě u Lodě- nic, v níž Soběslav II. porazil Bedřicha, byly mnohým zajatým Němcům na potupu uřezány nosy. 25: Rozumí se král Vladislav; věc je ovšem pouhá smyšlenka. Kapitola 68. Vypravování této kapitoly je zmatené. Válečná výprava proti Soběslavovi nebyla císařem nikdy podniknuta a žádný císař nikdy při vpádu do Čech nepadl. Dalimil jmenuje ho (v. 11) Lotharem II., ač císař toho jména tou dobou vůbec nebyl. Avšak bitva, kterou Dalimil zde líčí, byla vskutku vybojována, a to u Loděnic (Lodyně - v. 11) nedaleko Berouna 23. ledna 1179 mezi Soběslavem II. a Vladislavovým synem Bedřichem, jemuž císař Fridrich již předtím (patrně v červnu 1178 v Turíně) propůjčil Čechy v léno a který se koncem r. 1178, když se značná část šlechty k němu přidala, zmocnil Prahy. Za jeho nepřítomnosti, když odjel k císaři, Soběslav sebral silné vojsko, s nímž se sice marně pokoušel o dobytí Prahy, ale vracejícího se Bedřicha, posíleného též německým vojskem, u Loděnic porazil. Líčení Dalimilovo je však ne- přesné a znešvařeno jednak tím, že je zasazeno do smyšleného konfliktu s císařem, jednak tím, že se opírá o pozdní tradici; ta sama byla již zřejmě zmatena a uvádí bitvu loděnickou, jak naznačuje zpráva o postavení kostela sv. Jana (srov. níže), v sou vislost s bitvou na Bojišti před Prahou, která byla svedena 27. ledna 1179 a skončila po rážkou Soběslavovou. V pověsti, z níž Dalimil čerpal, byla asi vpletena i vzpomínka na vítězství Soběslava I. nad německým vojskem krále Lothara r. 1126 u Chlumce; odtud lze vysvětliti úplnou porážku, ba pobití „císařova“ vojska i jméno císaře „druhý Lotr“ 26 příd. 13 14: Snad je zde zachycen ohlas těžké porážky Lotharovy u Chlumce r. 1126, kde zahynulo několik set německých bojovníků. Se vzpomínkou na tyto těžké ztráty souvisí snad i smyšlené vypravování další kap., že nový císař nemohl po válce sehnat ani dvě stě rytířů a že ve své radě měl jen mladá knížata, poněvadž starší byli všichni v Čechách pobiti. 27: Míněn je nepochybně kostel sv. Jana Křtitele na Bo jišti (viz pozn. ke kap. 58, 30). 30: Ohlas počítání prstenů sňatých padlým Římanům v bitvě u Kanen (Cannae) v Apulii, kde Hannibal r. 216 př. n. 1. připravil Římanům porážku. O velkém počtu padlých a zajatých v bitvě u Loděnic vypravuje i Jarloch (PDČ II, 474). 34: Král Vladislav zemřel 18. ledna 1174 v Meeranu v Durynsku, kde žil ve vyhnanství. 35-36: Soběslav II. svolil k převezení ostatků svého strýce do Prahy, kde byly pohřbeny v klášteře Strahovském, který král Vladislav založil. 275
spravedlivost a poskytování ochrany slabým již za své vlády mezi lidem těšil, která mu vynesla u feudálů potupnou přezdívku „kníže sedláků“ a která se uchovala v pa měti lidu. Dalimil tuto pověst dobrého knížete přizpůsobil zaměření svého díla a uči- nil z něho „přietele českého“, nenávidějícího a pronásledujícího Němce. Skutečnost je však jiná. Soběslav se stal knížetem z vůle císařovy a nemohl proto proti němu otevře« ně vystupovati. Že nevystupoval zásadně ani proti Němcům, svědčí především známé privilegium pro pražské Němce, jehož vydání bylo vedeno arciť i zájmy hospodář- skými. Dalimilovo líčení osoby Soběslavovy je zkreslené a příběhy, jež vypravuje, jsou většinou zcela smyšlené a historicky nesprávné. 4: S motivem uřezání nosů Němcům, který Dalimil často opakuje (srov. v. 12-13; kap. 72, 8 a 62; 85, 26), setká váme se také v kronice Jarlochově, který vypravuje (PDČ II, 474), že po bitvě u Lodě- nic, v níž Soběslav II. porazil Bedřicha, byly mnohým zajatým Němcům na potupu uřezány nosy. 25: Rozumí se král Vladislav; věc je ovšem pouhá smyšlenka. Kapitola 68. Vypravování této kapitoly je zmatené. Válečná výprava proti Soběslavovi nebyla císařem nikdy podniknuta a žádný císař nikdy při vpádu do Čech nepadl. Dalimil jmenuje ho (v. 11) Lotharem II., ač císař toho jména tou dobou vůbec nebyl. Avšak bitva, kterou Dalimil zde líčí, byla vskutku vybojována, a to u Loděnic (Lodyně - v. 11) nedaleko Berouna 23. ledna 1179 mezi Soběslavem II. a Vladislavovým synem Bedřichem, jemuž císař Fridrich již předtím (patrně v červnu 1178 v Turíně) propůjčil Čechy v léno a který se koncem r. 1178, když se značná část šlechty k němu přidala, zmocnil Prahy. Za jeho nepřítomnosti, když odjel k císaři, Soběslav sebral silné vojsko, s nímž se sice marně pokoušel o dobytí Prahy, ale vracejícího se Bedřicha, posíleného též německým vojskem, u Loděnic porazil. Líčení Dalimilovo je však ne- přesné a znešvařeno jednak tím, že je zasazeno do smyšleného konfliktu s císařem, jednak tím, že se opírá o pozdní tradici; ta sama byla již zřejmě zmatena a uvádí bitvu loděnickou, jak naznačuje zpráva o postavení kostela sv. Jana (srov. níže), v sou vislost s bitvou na Bojišti před Prahou, která byla svedena 27. ledna 1179 a skončila po rážkou Soběslavovou. V pověsti, z níž Dalimil čerpal, byla asi vpletena i vzpomínka na vítězství Soběslava I. nad německým vojskem krále Lothara r. 1126 u Chlumce; odtud lze vysvětliti úplnou porážku, ba pobití „císařova“ vojska i jméno císaře „druhý Lotr“ 26 příd. 13 14: Snad je zde zachycen ohlas těžké porážky Lotharovy u Chlumce r. 1126, kde zahynulo několik set německých bojovníků. Se vzpomínkou na tyto těžké ztráty souvisí snad i smyšlené vypravování další kap., že nový císař nemohl po válce sehnat ani dvě stě rytířů a že ve své radě měl jen mladá knížata, poněvadž starší byli všichni v Čechách pobiti. 27: Míněn je nepochybně kostel sv. Jana Křtitele na Bo jišti (viz pozn. ke kap. 58, 30). 30: Ohlas počítání prstenů sňatých padlým Římanům v bitvě u Kanen (Cannae) v Apulii, kde Hannibal r. 216 př. n. 1. připravil Římanům porážku. O velkém počtu padlých a zajatých v bitvě u Loděnic vypravuje i Jarloch (PDČ II, 474). 34: Král Vladislav zemřel 18. ledna 1174 v Meeranu v Durynsku, kde žil ve vyhnanství. 35-36: Soběslav II. svolil k převezení ostatků svého strýce do Prahy, kde byly pohřbeny v klášteře Strahovském, který král Vladislav založil. 275
Strana 276
Dalimil jako místo Vladislavova pohřbu uvádí Vyšehrad opět záměnou jmen prvých dvou králů: na Vyšehradě byl pochován Vratislav, zakladatel tamní kapituly. Kapitola 69. Vypravování této kapitoly je opět smyšlené, bez historického pod- kladu. Snad se z něho ozývá nějaká, ovšem silně zmatená tradice o pobytu různých Přemyslovců v cizině a zejména v Německu, kterou si však Dalimil patrně ještě uzpů sobil. Při svém ostře protiněmeckém zaujetí dal jí vyhraněně národní náplň a nerozpa- koval se udělati z jedné osoby dvě: když se o některých panovnících dočetl nebo doslechl, že podporovali Němce, ale jinak že nebyli špatnými vladaři, pak podle zása- dy, že každý, kdo „plodí Němce“, musí býti potrestán, tomu špatnému dá umříti a dobrý vladař vystupuje poté jako nová osoba. Tím způsobem např. z Konráda Oty udělal tři různá knížata a z Přemysla I. dva Přemysly, přičemž jejich rodinné vztahy jsou zcela popleteny. Ztotožnění jeho knížat je proto také někdy nejisté. 1: Za vlády Soběslavovy nedošlo k změně na německém trůně. 2328: Soběslav II. neměl, po kud známo, žádných dětí. Zde jmenovaný Boleslav-Bedřich je Bedřich, prvorozený syn Vladislavův, a Přemysl-Kunrát je Konrád Ota, syn Konráda II. Znojemského. Jejich domnělá česká jména, Dalimilem uváděná, nejsou však prameny vůbec doložena. Kapitola 70. 25-32: Dávaje mluviti svému osobnímu přesvědčení, naráží Dali- mil na události své doby, kdy zejména přičiněním německých opatů cisterciáckých, především Konráda Zbraslavského, povolán byl na český trůn syn římskoněmeckého krále Jan Lucemburský. 41-42: Zde se Dalimil zcela rozchází s historickou skuteč- ností, neboť právě šlechta, které se Soběslav svým spravedlivým postojem a kladným poměrem k selskému lidu odcizil, ho zradila a umožnila Bedřichovi v létě 1178 zmoc niti se Pražského hradu a urychlila tím Soběslavův pád. 45-50: Narážka na poměry doby Dalimilovy: Jan Lucemburský nedodržel slibů daných Čechům před korunovací, obklopil se německými rádci, kteří se na újmu českého panstva zmocnili vlády v zemi; proto zde Dalimil nepřímo odsuzuje volbu krále Němce, ba přímo vybízí i k odboji proti němu („všie viery k nim prázni budte!“) za svobody království; k odboji pak české panstvo za vedení Jindřicha z Lipé vskutku sáhlo. Kapitola 71. 1: Soběslav II. po porážce na Bojišti před Prahou uchýlil se na hrad Skálu, kde ho kníže Bedřich oblehl. Odtud sice unikl, ale již 29. ledna 1180 ve vyhnan- ství zemřel a pochován byl na Vyšehradě. 2 6: Bedřich, syn krále Vladislava, dobyv Čech r. 1179 na Soběslavu II., nedovedl si získati obliby, naopak násilným vymáháním berně, aby mohl zaplatiti císaři, a podléháním vlivu své manželky Alžběty vyvolal u šlechty nespokojenost, která propukla v otevřený odboj, jímž byl v létě 1182 Bedřich „s tisíci nadávkami“ (srov. Jarloch PDC II, 481) vyhnán ze země. Na trůn byl uveden Konrád Ota Znojemský, který se spojil proti němu s odbojnou šlechtou. 11-16: Zmatená a nesprávná zpráva, neboť ani v této době, ani za druhé vlády Konráda Oty nedošlo, pokud víme, k polskému vpádu do Čech. 18-24: Vymyšlené vyprávění (Konrád Ota nebyl ze země vypuzen a tím méně zabit) má však v sobě historické 276
Dalimil jako místo Vladislavova pohřbu uvádí Vyšehrad opět záměnou jmen prvých dvou králů: na Vyšehradě byl pochován Vratislav, zakladatel tamní kapituly. Kapitola 69. Vypravování této kapitoly je opět smyšlené, bez historického pod- kladu. Snad se z něho ozývá nějaká, ovšem silně zmatená tradice o pobytu různých Přemyslovců v cizině a zejména v Německu, kterou si však Dalimil patrně ještě uzpů sobil. Při svém ostře protiněmeckém zaujetí dal jí vyhraněně národní náplň a nerozpa- koval se udělati z jedné osoby dvě: když se o některých panovnících dočetl nebo doslechl, že podporovali Němce, ale jinak že nebyli špatnými vladaři, pak podle zása- dy, že každý, kdo „plodí Němce“, musí býti potrestán, tomu špatnému dá umříti a dobrý vladař vystupuje poté jako nová osoba. Tím způsobem např. z Konráda Oty udělal tři různá knížata a z Přemysla I. dva Přemysly, přičemž jejich rodinné vztahy jsou zcela popleteny. Ztotožnění jeho knížat je proto také někdy nejisté. 1: Za vlády Soběslavovy nedošlo k změně na německém trůně. 2328: Soběslav II. neměl, po kud známo, žádných dětí. Zde jmenovaný Boleslav-Bedřich je Bedřich, prvorozený syn Vladislavův, a Přemysl-Kunrát je Konrád Ota, syn Konráda II. Znojemského. Jejich domnělá česká jména, Dalimilem uváděná, nejsou však prameny vůbec doložena. Kapitola 70. 25-32: Dávaje mluviti svému osobnímu přesvědčení, naráží Dali- mil na události své doby, kdy zejména přičiněním německých opatů cisterciáckých, především Konráda Zbraslavského, povolán byl na český trůn syn římskoněmeckého krále Jan Lucemburský. 41-42: Zde se Dalimil zcela rozchází s historickou skuteč- ností, neboť právě šlechta, které se Soběslav svým spravedlivým postojem a kladným poměrem k selskému lidu odcizil, ho zradila a umožnila Bedřichovi v létě 1178 zmoc niti se Pražského hradu a urychlila tím Soběslavův pád. 45-50: Narážka na poměry doby Dalimilovy: Jan Lucemburský nedodržel slibů daných Čechům před korunovací, obklopil se německými rádci, kteří se na újmu českého panstva zmocnili vlády v zemi; proto zde Dalimil nepřímo odsuzuje volbu krále Němce, ba přímo vybízí i k odboji proti němu („všie viery k nim prázni budte!“) za svobody království; k odboji pak české panstvo za vedení Jindřicha z Lipé vskutku sáhlo. Kapitola 71. 1: Soběslav II. po porážce na Bojišti před Prahou uchýlil se na hrad Skálu, kde ho kníže Bedřich oblehl. Odtud sice unikl, ale již 29. ledna 1180 ve vyhnan- ství zemřel a pochován byl na Vyšehradě. 2 6: Bedřich, syn krále Vladislava, dobyv Čech r. 1179 na Soběslavu II., nedovedl si získati obliby, naopak násilným vymáháním berně, aby mohl zaplatiti císaři, a podléháním vlivu své manželky Alžběty vyvolal u šlechty nespokojenost, která propukla v otevřený odboj, jímž byl v létě 1182 Bedřich „s tisíci nadávkami“ (srov. Jarloch PDC II, 481) vyhnán ze země. Na trůn byl uveden Konrád Ota Znojemský, který se spojil proti němu s odbojnou šlechtou. 11-16: Zmatená a nesprávná zpráva, neboť ani v této době, ani za druhé vlády Konráda Oty nedošlo, pokud víme, k polskému vpádu do Čech. 18-24: Vymyšlené vyprávění (Konrád Ota nebyl ze země vypuzen a tím méně zabit) má však v sobě historické 276
Strana 277
jádro: Konrád Ota pozbyl tehdy českého trůnu rozhodnutím Fridricha I. Barbarossy. Bedřich totiž, vypuzen z Čech, uchýlil se k císaři, který se ho ujal a povolal v září 1182 do Řezna Konráda Otu a přední české pány; tím, že dal do síně přinést velký počet seker, donutil je k tomu, že přijali Bedřicha znovu za knížete. Zároveň však pro půjčil Konrádu Otovi celou Moravu s titulem markrabství jakožto bezprostřední, na českém knížeti nezávislé říšské léno. Je výmluvné, že se Dalimil o tomto „snížení cti a moci“ českého panovníka nezmiňuje. 25: Biskup Menhart zemřel 3. července 1134. 26: Nástupcem Menhartovým byl vyšehradský probošt Jan (1134 až 1139). Po sloupnost pražských biskupů ve XII. stol. je u Dalimila zcela popletena. Nelze proto rozhodnout, zda má zde na mysli Daniela I. (1148-1167), jednoho z předních rádců krále Vladislava, nebo Daniela II. (1197-1214). V souvislosti s biskupem Menhartem bylo by lze spíše mysliti na Daniela I. Že však Danielovým nástupcem je u Dalimila kníže biskup Jindřich) Břetislav (kap. 74, 15 a nástupcem tohoto biskup Ondřej (kap. 75, 7, nevylučuje ztotožnění s Danielem II., který se zapsal do českých dějin tím, že přijal hned po svém jmenování (1. listopadu 1197) jako první z pražských biskupů investituru z rukou českého panovníka; tím bylo odčiněno prohlášení pražského bisku pa plnoprávným knížetem říšským poddaným jen císaři, vyhlášené císařem Fridris chem I. v březnu 1187. I o této ponižující věci Dalimil ve své kronice jistě úmyslně mlčí. Kapitola 72. Podobnou historku má také Kristián (kap. 2), jenž ji spojuje s jmé- nem Strojmíra a klade do doby knížete Bořivoje I. v souvislosti s pohanskou reakcí, kterou vyvolal jeho křest a příchod křesťanské mise Kaichovy do Čech. U Dalimila nejde ovšem o zápas křesťanství s pohanstvím, nýbrž o boj češství s němectvím. Otázka, zda Dalimil převzal historku z Kristiána či snad opačně, zajímala všechny, kdož se zabývali Kristiánovou legendou. Posledně Jar. Ludvíkovský (Naše věda 1949, 233n.) dovozuje, že je pravděpodobnější, že si Dalimil vypůjčil motiv od Kriss tiána, nikoli naopak. K jeho přesvědčivým důvodům připojil bych i ten, že Dalimil při svém národním cítění byl upoután Kristiánovou ostře národně vyhraněnou moti- vací rozchodu voličů Strojmírových se Strojmírem („Neboť tento jimi zvolený kníže, třebaže z nich rodem pocházel, dlouhým vyhnanstvím ztratil znalost své rodné mluvy: proto od svých voličů byl zavržen a oni sami sebe především obviňovali, že takového sobě zvolili, jehož hlas ani řeč nemohou vnímati a k jehož uším, jimž jejich jazyk byl již neznámý, nemohly proniknouti jejich nářky“); když proto použil jeho historky, vtiskl jí čistě nás rodnostní charakter a přeložil ji do posledních desetiletí XII. stol., která přímo nabil příběhy zápasu češství s němectvím. Je ovšem též možné, že jde o nějakou starou pověst udržující se ústní tradicí - na to myslí již Jos. Pekař a podobně soudí i Mir. Jeřá bek (ČCH 1904, 396). V. Chaloupecký (Prameny X. stol. legendy Kristiánovy, 235-6) myslí na nějaké staré sepsání o boji stran v Čechách za knížete Bedřicha, kte rého užil později Dalimil a které někdy ve XII. stol. vložil do Kristiánovy legendy její interpolátor s jistým neporozuměním do doby Bořivojovy. V motivu „Proměňte se! shledává (a to připouštěl již i Pekař) starou středověkou bajku, známou ve střední Evro- 18* Dalimilova kronika 277
jádro: Konrád Ota pozbyl tehdy českého trůnu rozhodnutím Fridricha I. Barbarossy. Bedřich totiž, vypuzen z Čech, uchýlil se k císaři, který se ho ujal a povolal v září 1182 do Řezna Konráda Otu a přední české pány; tím, že dal do síně přinést velký počet seker, donutil je k tomu, že přijali Bedřicha znovu za knížete. Zároveň však pro půjčil Konrádu Otovi celou Moravu s titulem markrabství jakožto bezprostřední, na českém knížeti nezávislé říšské léno. Je výmluvné, že se Dalimil o tomto „snížení cti a moci“ českého panovníka nezmiňuje. 25: Biskup Menhart zemřel 3. července 1134. 26: Nástupcem Menhartovým byl vyšehradský probošt Jan (1134 až 1139). Po sloupnost pražských biskupů ve XII. stol. je u Dalimila zcela popletena. Nelze proto rozhodnout, zda má zde na mysli Daniela I. (1148-1167), jednoho z předních rádců krále Vladislava, nebo Daniela II. (1197-1214). V souvislosti s biskupem Menhartem bylo by lze spíše mysliti na Daniela I. Že však Danielovým nástupcem je u Dalimila kníže biskup Jindřich) Břetislav (kap. 74, 15 a nástupcem tohoto biskup Ondřej (kap. 75, 7, nevylučuje ztotožnění s Danielem II., který se zapsal do českých dějin tím, že přijal hned po svém jmenování (1. listopadu 1197) jako první z pražských biskupů investituru z rukou českého panovníka; tím bylo odčiněno prohlášení pražského bisku pa plnoprávným knížetem říšským poddaným jen císaři, vyhlášené císařem Fridris chem I. v březnu 1187. I o této ponižující věci Dalimil ve své kronice jistě úmyslně mlčí. Kapitola 72. Podobnou historku má také Kristián (kap. 2), jenž ji spojuje s jmé- nem Strojmíra a klade do doby knížete Bořivoje I. v souvislosti s pohanskou reakcí, kterou vyvolal jeho křest a příchod křesťanské mise Kaichovy do Čech. U Dalimila nejde ovšem o zápas křesťanství s pohanstvím, nýbrž o boj češství s němectvím. Otázka, zda Dalimil převzal historku z Kristiána či snad opačně, zajímala všechny, kdož se zabývali Kristiánovou legendou. Posledně Jar. Ludvíkovský (Naše věda 1949, 233n.) dovozuje, že je pravděpodobnější, že si Dalimil vypůjčil motiv od Kriss tiána, nikoli naopak. K jeho přesvědčivým důvodům připojil bych i ten, že Dalimil při svém národním cítění byl upoután Kristiánovou ostře národně vyhraněnou moti- vací rozchodu voličů Strojmírových se Strojmírem („Neboť tento jimi zvolený kníže, třebaže z nich rodem pocházel, dlouhým vyhnanstvím ztratil znalost své rodné mluvy: proto od svých voličů byl zavržen a oni sami sebe především obviňovali, že takového sobě zvolili, jehož hlas ani řeč nemohou vnímati a k jehož uším, jimž jejich jazyk byl již neznámý, nemohly proniknouti jejich nářky“); když proto použil jeho historky, vtiskl jí čistě nás rodnostní charakter a přeložil ji do posledních desetiletí XII. stol., která přímo nabil příběhy zápasu češství s němectvím. Je ovšem též možné, že jde o nějakou starou pověst udržující se ústní tradicí - na to myslí již Jos. Pekař a podobně soudí i Mir. Jeřá bek (ČCH 1904, 396). V. Chaloupecký (Prameny X. stol. legendy Kristiánovy, 235-6) myslí na nějaké staré sepsání o boji stran v Čechách za knížete Bedřicha, kte rého užil později Dalimil a které někdy ve XII. stol. vložil do Kristiánovy legendy její interpolátor s jistým neporozuměním do doby Bořivojovy. V motivu „Proměňte se! shledává (a to připouštěl již i Pekař) starou středověkou bajku, známou ve střední Evro- 18* Dalimilova kronika 277
Strana 278
pě. — Datová kostra a posloupnost událostí bývá u Dalimila celkem správná; proto by bylo možné jeho vypravování o Stanimírovi vztahovati na povstání, jemuž šlechta nespokojená s Bedřichem postavila v čelo knížete Václava, mladšího bratra Soběslava II., který se pak v době Bedřichova pobytu u císaře Fridricha I. v Mohuči v polovině r. 1184 pokusil s nezdarem o dobytí Prahy; když si však Bedřich zajistil zahraniční pomoc, šlechta opustila Václava a ten byl nucen uprchnouti do ciziny; sama se opět podrobila Bedřichovi. 36: O Bojišti srov. pozn. ke kap. 58, v. 30 a 34. Kapitola 73. 1: Konrád Ota Znojemský, jemuž byla Fridrichem I. v září 1182 v Řezně celá Morava s titulem markrabství udělena jako bezprostřední říšské léno, nezávislé na českém knížeti — na to asi naráží Dalimil slovy,nerodi bratru slúžiti; jinak se o události samé záměrně nezmiňuje — nebyl bratr Bedřichův, nýbrž pocházel z brněn ské linie Přemyslovců, zal. Konrádem Brněnským, bratrem krále Vratislava. 48: Tato zpráva je v rozporu s dřívějším jeho tvrzením, že Svatopluk zahubil všechny Vršovce (kap. 56, 26 a 48) mimo Jana Tistu (kap. 57, 19—28 a 59, 23�24). Čerpá ji z er bovní pověsti nějakého rodu odvozujícího svůj původ od Vršovců; který to byl rod, nelze určiti; bradatici (sekeru), jednu nebo nejčastěji dvě i tři, mělo ve XIV. stol. v erbu několik rodů českých i moravských. Zpráva Dalimilova stala se však základem, na němž vladycký rod Sekerků ze Sedčic dosáhl pak oprávnění užívati titulu hrabat Vršovců. 9-12: Vypravování Dalimilovo není přesné. Kníže Bedřich nevypravil se na Moravu osobně, nýbrž poslal tam nevlastního bratra Přemysla, který v krvavé bitvě u Loděnic v prosinci r. 1185 porazil Konráda Otu, který mu vytáhl vstříc s Mora vany a Němci (nikoli s Uhry, jak má Dalimib, avšak pro těžké ztráty nepokračoval v tažení a vrátil se do Čech. 13: Tato zpráva je zcela nesprávná. Ani Konrád Ota, ani jiný z moravských Přemyslovců v loděnické bitvě nezhynuli. Konrád Ota podržel Moravu a dokonce se stal i nástupcem Bedřichovým na českém trůně. I když on sám zemřel bezdětek, zůstali na Moravě členové druhých linií přemyslovských: v Olomouci jsou dosvědčena od r. 1190 knížata Vladimír a Břetislav, synové Oty III. Olomouckého, a v Brně od r. 1194 Spytihněv a Svatopluk, snad synové Vratislava Brněnského. Tito všichni zemřeli v 1. 1198 až 1201 bez potomstva; jen Břetislav zanechal syna Siffrida, jenž byl kanovníkem olomouckým a jímž teprve moravští Přemyslovci r. 1227 vymřeli. 14-21: O velkém počtu padlých v loděnické bitvě se zmiňuje i Jarloch (PDČ II, 507). Kterým rodům náležely popisované znaky, nedovedeme pověděti. 23 24: Slovům těmto nutno rozuměti jen tak, že Konrád Ota po loděnické porážce podržel sice nadále titul markraběte moravského, ale smlouvou knínskou z r. 1186 uznal opět svrchovanost českého knížete. Týž poměr závislosti Moravy na Čechách zůstal zachován i za mar« kraběte Vladislava Jindřicha na podkladě jeho narovnání s Přemyslem Otakarem I. z r. 1197, i za jeho nástupců. 25-26: Správně má býti r. 1185. Kapitola 74. 1: Kníže Bedřich zemřel 25. března 1189. 2: Jde o Konráda Otu Znojemského, který byl určen za Bedřichova nástupce nejspíše již ve smlouvě knínské z r. 1186. Dalimil dal již Konrádovi dvakrát zemříti (kap. 71, 22; 73, 13), zde z něho 278
pě. — Datová kostra a posloupnost událostí bývá u Dalimila celkem správná; proto by bylo možné jeho vypravování o Stanimírovi vztahovati na povstání, jemuž šlechta nespokojená s Bedřichem postavila v čelo knížete Václava, mladšího bratra Soběslava II., který se pak v době Bedřichova pobytu u císaře Fridricha I. v Mohuči v polovině r. 1184 pokusil s nezdarem o dobytí Prahy; když si však Bedřich zajistil zahraniční pomoc, šlechta opustila Václava a ten byl nucen uprchnouti do ciziny; sama se opět podrobila Bedřichovi. 36: O Bojišti srov. pozn. ke kap. 58, v. 30 a 34. Kapitola 73. 1: Konrád Ota Znojemský, jemuž byla Fridrichem I. v září 1182 v Řezně celá Morava s titulem markrabství udělena jako bezprostřední říšské léno, nezávislé na českém knížeti — na to asi naráží Dalimil slovy,nerodi bratru slúžiti; jinak se o události samé záměrně nezmiňuje — nebyl bratr Bedřichův, nýbrž pocházel z brněn ské linie Přemyslovců, zal. Konrádem Brněnským, bratrem krále Vratislava. 48: Tato zpráva je v rozporu s dřívějším jeho tvrzením, že Svatopluk zahubil všechny Vršovce (kap. 56, 26 a 48) mimo Jana Tistu (kap. 57, 19—28 a 59, 23�24). Čerpá ji z er bovní pověsti nějakého rodu odvozujícího svůj původ od Vršovců; který to byl rod, nelze určiti; bradatici (sekeru), jednu nebo nejčastěji dvě i tři, mělo ve XIV. stol. v erbu několik rodů českých i moravských. Zpráva Dalimilova stala se však základem, na němž vladycký rod Sekerků ze Sedčic dosáhl pak oprávnění užívati titulu hrabat Vršovců. 9-12: Vypravování Dalimilovo není přesné. Kníže Bedřich nevypravil se na Moravu osobně, nýbrž poslal tam nevlastního bratra Přemysla, který v krvavé bitvě u Loděnic v prosinci r. 1185 porazil Konráda Otu, který mu vytáhl vstříc s Mora vany a Němci (nikoli s Uhry, jak má Dalimib, avšak pro těžké ztráty nepokračoval v tažení a vrátil se do Čech. 13: Tato zpráva je zcela nesprávná. Ani Konrád Ota, ani jiný z moravských Přemyslovců v loděnické bitvě nezhynuli. Konrád Ota podržel Moravu a dokonce se stal i nástupcem Bedřichovým na českém trůně. I když on sám zemřel bezdětek, zůstali na Moravě členové druhých linií přemyslovských: v Olomouci jsou dosvědčena od r. 1190 knížata Vladimír a Břetislav, synové Oty III. Olomouckého, a v Brně od r. 1194 Spytihněv a Svatopluk, snad synové Vratislava Brněnského. Tito všichni zemřeli v 1. 1198 až 1201 bez potomstva; jen Břetislav zanechal syna Siffrida, jenž byl kanovníkem olomouckým a jímž teprve moravští Přemyslovci r. 1227 vymřeli. 14-21: O velkém počtu padlých v loděnické bitvě se zmiňuje i Jarloch (PDČ II, 507). Kterým rodům náležely popisované znaky, nedovedeme pověděti. 23 24: Slovům těmto nutno rozuměti jen tak, že Konrád Ota po loděnické porážce podržel sice nadále titul markraběte moravského, ale smlouvou knínskou z r. 1186 uznal opět svrchovanost českého knížete. Týž poměr závislosti Moravy na Čechách zůstal zachován i za mar« kraběte Vladislava Jindřicha na podkladě jeho narovnání s Přemyslem Otakarem I. z r. 1197, i za jeho nástupců. 25-26: Správně má býti r. 1185. Kapitola 74. 1: Kníže Bedřich zemřel 25. března 1189. 2: Jde o Konráda Otu Znojemského, který byl určen za Bedřichova nástupce nejspíše již ve smlouvě knínské z r. 1186. Dalimil dal již Konrádovi dvakrát zemříti (kap. 71, 22; 73, 13), zde z něho 278
Strana 279
činí Otu, syna Bedřichova, který ovšem neexistoval. 34: Jeruzalém opanován v říjnu 1187 Saladinem, sultánem egyptským a syrským; že všichni křesťané v městě byli pobiti, není však pravda, neboť za vysoké výkupné byl jim povolen odchod. 6: Konrád Ota zemřel 9. září 1191 poblíž Neapole jako účastník římské jízdy Jindřicha VI. (1190—1197) a jeho bojů proti sicilskému vzdorokráli Tankredovi z Lecce. 7: Václav nebyl syn [Konráda] Oty, nýbrž Soběslava I. a tudíž nejmladší bratr Soběslava II. Byl nastolen, jakmile do Prahy došla zpráva o smrti Konráda Oty, ale vládl jen do poč. r. 1192, kdy byl Přemyslem zbaven trůnu. 912: O Václavově podporování Němců nemáme v pramenech dokladu, je to patrně jen Dalimilův výmysl, i zpráva, že byl za to vsazen do věže a zahuben. Zpráva má však historický podklad: Václav totiž, opustiv r. 1192 Čechy, byl zajat od míšeňského markraběte Albrechta, Přemyslova švagra, a vězněn na pevném hradě až do smrti, jejíž datum neznáme. 13-16: Vypra vování Dalimilovo je zde zcela zmatené. Přemysl nebyl bratr Václavův, nýbrž syn krále Vladislava z jeho druhého manželství s Juditou Durynskou, a tedy nevlastní bratr knížete Bedřicha. Zmocniv se na poč. r. 1192 Pražského hradu, svrhl Václava z trůnu a čtyři měsíce odolával jeho obležení. Přičiněním pražského biskupa Jindřicha Břetislava Jindřich VI. zasáhl do českých poměrů na jaře r. 1192 tak, že české knížectví udělil Přemyslovi a markrabství moravské jeho bratru Vladislavovi, a to opět jako samostatné léno. Když si pak Přemysl znepřátelil císaře účastí v proticísařském spolku, Jindřich VI. sesadil v červnu 1193 Přemysla z trůnu a propůjčil Čechy v léno Jindřichu Břetislavovi. Přemysl nehodlal biskupovi ustoupit, ujišťován věrností velmožů. Když však Jindřich Břetislav vpadl do Čech, šlechta Přemysla opustila a přešla na stranu biskupovu. Přemysl se uzavřel na Pražském hradě a po marné obraně prchl v prosinci 1193 do ciziny. Dalimil se o zásahu Jindřicha VI. do sporů o český trůn nezmiňuje, nýbrž líčí je tak, jako by o všem jen rozhodovali sami Čechové, přičemž směrodatným činitelem je mu vždy domnělý postoj svářících se knížat k Němcům. 15-16: Břetislav, plným jménem Jindřich Břetislav, byl syn knížete Jindřicha, nejmladšího bratra krále Vladislava (nebyl tedy synem Bedřichovým, za něhož jej mylně jako Otova bratra označuje Dalimil, nýbrž jeho bratrancem). Biskupem pražským byl zvolen 25. března 1182 jako nástupce biskupa Valentina (Vališe, 1180—1182). 16 příd. 3 4: Míněn je zřejmě Vladislav Jindřich, který byl však mladší bratr Přemyslův, a nikoli jeho syn. Poukaz na jeho mládí je nesprávný - bylo mu již přes třicet let. Vypravování přídavku je i jinak zmatené. Jindřich Břetislav stav se r. 1193 českým knížetem, vypravil se r. 1194 na Moravu a připojil ji bezprostředně k svému panství; markraběte Vladislava odvedl do Prahy a po nezdařeném pokusu Přemyslově r. 1197 o převrat dal ho dokonce uvěznit. 17-18: Týká se vpádu Jindřicha Břetislava do Míšně, který v druhé polovině r. 1194 podnikl z uložení císaře Jindřicha VI. k potrestání markraběte Albrechta a při němž celou zemi hrozně poplenil. 19-50: Toto vypravování se týká nezdařeného vpádu Přemyslova do Čech v květnu 1197; Mir. Jeřábek (CCH 1904, 397) a podobně i J. V. Šimák (ČCH 1932, 360) myslí nesprávně na bitvu u Zdic z r. 1193, k níž ostatně pro zradu šlechty nedošlo. Když Přemyslův bavorský příbuzný Albrecht z Bogenu získal mu znovu přízeň císařovu a slib navrácení českého knížectví, Přemysl zvěděv 279
činí Otu, syna Bedřichova, který ovšem neexistoval. 34: Jeruzalém opanován v říjnu 1187 Saladinem, sultánem egyptským a syrským; že všichni křesťané v městě byli pobiti, není však pravda, neboť za vysoké výkupné byl jim povolen odchod. 6: Konrád Ota zemřel 9. září 1191 poblíž Neapole jako účastník římské jízdy Jindřicha VI. (1190—1197) a jeho bojů proti sicilskému vzdorokráli Tankredovi z Lecce. 7: Václav nebyl syn [Konráda] Oty, nýbrž Soběslava I. a tudíž nejmladší bratr Soběslava II. Byl nastolen, jakmile do Prahy došla zpráva o smrti Konráda Oty, ale vládl jen do poč. r. 1192, kdy byl Přemyslem zbaven trůnu. 912: O Václavově podporování Němců nemáme v pramenech dokladu, je to patrně jen Dalimilův výmysl, i zpráva, že byl za to vsazen do věže a zahuben. Zpráva má však historický podklad: Václav totiž, opustiv r. 1192 Čechy, byl zajat od míšeňského markraběte Albrechta, Přemyslova švagra, a vězněn na pevném hradě až do smrti, jejíž datum neznáme. 13-16: Vypra vování Dalimilovo je zde zcela zmatené. Přemysl nebyl bratr Václavův, nýbrž syn krále Vladislava z jeho druhého manželství s Juditou Durynskou, a tedy nevlastní bratr knížete Bedřicha. Zmocniv se na poč. r. 1192 Pražského hradu, svrhl Václava z trůnu a čtyři měsíce odolával jeho obležení. Přičiněním pražského biskupa Jindřicha Břetislava Jindřich VI. zasáhl do českých poměrů na jaře r. 1192 tak, že české knížectví udělil Přemyslovi a markrabství moravské jeho bratru Vladislavovi, a to opět jako samostatné léno. Když si pak Přemysl znepřátelil císaře účastí v proticísařském spolku, Jindřich VI. sesadil v červnu 1193 Přemysla z trůnu a propůjčil Čechy v léno Jindřichu Břetislavovi. Přemysl nehodlal biskupovi ustoupit, ujišťován věrností velmožů. Když však Jindřich Břetislav vpadl do Čech, šlechta Přemysla opustila a přešla na stranu biskupovu. Přemysl se uzavřel na Pražském hradě a po marné obraně prchl v prosinci 1193 do ciziny. Dalimil se o zásahu Jindřicha VI. do sporů o český trůn nezmiňuje, nýbrž líčí je tak, jako by o všem jen rozhodovali sami Čechové, přičemž směrodatným činitelem je mu vždy domnělý postoj svářících se knížat k Němcům. 15-16: Břetislav, plným jménem Jindřich Břetislav, byl syn knížete Jindřicha, nejmladšího bratra krále Vladislava (nebyl tedy synem Bedřichovým, za něhož jej mylně jako Otova bratra označuje Dalimil, nýbrž jeho bratrancem). Biskupem pražským byl zvolen 25. března 1182 jako nástupce biskupa Valentina (Vališe, 1180—1182). 16 příd. 3 4: Míněn je zřejmě Vladislav Jindřich, který byl však mladší bratr Přemyslův, a nikoli jeho syn. Poukaz na jeho mládí je nesprávný - bylo mu již přes třicet let. Vypravování přídavku je i jinak zmatené. Jindřich Břetislav stav se r. 1193 českým knížetem, vypravil se r. 1194 na Moravu a připojil ji bezprostředně k svému panství; markraběte Vladislava odvedl do Prahy a po nezdařeném pokusu Přemyslově r. 1197 o převrat dal ho dokonce uvěznit. 17-18: Týká se vpádu Jindřicha Břetislava do Míšně, který v druhé polovině r. 1194 podnikl z uložení císaře Jindřicha VI. k potrestání markraběte Albrechta a při němž celou zemi hrozně poplenil. 19-50: Toto vypravování se týká nezdařeného vpádu Přemyslova do Čech v květnu 1197; Mir. Jeřábek (CCH 1904, 397) a podobně i J. V. Šimák (ČCH 1932, 360) myslí nesprávně na bitvu u Zdic z r. 1193, k níž ostatně pro zradu šlechty nedošlo. Když Přemyslův bavorský příbuzný Albrecht z Bogenu získal mu znovu přízeň císařovu a slib navrácení českého knížectví, Přemysl zvěděv 279
Strana 280
o nemoci knížete-biskupa, sebral s Albrechtovou pomocí vojsko, vtrhl do Čech, ale eho pokus o dobytí Prahy se nezdařil (srov. Jarloch, PDČ II, 512). Vypravování Dali- milovo je zmatené. Přemysl nepřiváděl s sebou veškeré vojsko císařovo (k vpádu však došlo snad s císařovým vědomím), Přemysl nebyl v boji zabit (v. 33); počet padlých Němců je zřejmě nadsazen. V líčení vlastní bitvy se ozývají ohlasy známé bitvy na Bojišti mezi Soběslavem II. a Bedřichem 27. ledna 1179; odtud pochází Dalimilova zpráva o tak tuhé zimě, že prý i prolitá krev mrzla (srov. Jarloch, 475. Dalimilovým pramenem byla zde asi místní pověst, ovšem silně zmatená, vztahující se k Bojišti, spolu s erbovní pověstí o Chvalovi, předku pánů Ronovců erbu dvou zkřížených ostrví, který se prý v této bitvě vyznamenal (těžko určit, zda v oné skutečné na Bojišti r. 1179 anebo v této srážce s Přemyslem z r. 1197 kdesi před Prahou - místo této srážky Jarloch neuvádí). Kapitola 75. 1=4: Jde o slavnostní kanonisaci sázavského opata Prokopa, vyhlá- šenou 4. července 1204 papežem Inocencem III.; je to první kanonisace českého světce v Římě vůbec. 5: Kníže-biskup Jindřich Břetislav zemřel 15. června 1197. 6: Vlas dislav III., plným jménem Vladislav Jindřich, nebyl (jak se Dalimil při svém popletení přemyslovské genealogie domnívá) synovcem, resp. prasynovcem biskupa Jindřicha Břetislava, nýbrž nejmladším synem krále Vladislava, a tudíž mladším bratrem Přes mysla Otakara I. (podle kap. 74, 16 příd. 3 byl prý synem Přemyslovým). Byv 22. června 1197 zvolen knížetem od české šlechty, obávající se msty Přemyslovy za zradu, vládl jen do 6. prosince, kdy dobrovolně postoupil český trůn svému staršímu bratru Přemyslovi a sám se spokojil s Moravou a s titulem markraběte, ovšem pod svrchova- ností českého panovníka. Od té doby žil s Přemyslem ve shodě až do své smrti 12. srpna 1222. Dalimil však dává Vladislavovi panovati jako českému knížeti až do poloviny dvacátých let XIII. stol. a Přemysla Otakara, třetího krále českého, činí jeho synem (kap. 76, 1—2). 7: Ondřej zvolen biskupem teprve po Danielovi II. (Milíkovi) zemře- lém dne 4. dubna 1214. 812: Dalimil udává po svém příčiny dlouholetého sporu biskupa Ondřeje s králem Přemyslem a českými pány. Dává mu zase jen ráz národ- nostní. Ve skutečnosti šlo o boj církve a státu, o úsilí vymaniti českou církev z područí světského. Boj začal sporem o desátky a skončil v podstatě vítězstvím požadavků církve ve věcech duchovních; Přemysl však na druhé straně uhájil svou pravomoc ve věcech světských. 13: Biskup Ondřej vyhlásil interdikt na svou diecési až po odchodu z Čech, které podle Letopisů pražských (PDČ II, 380) opustil 26. října 1216, nejspíše až na po čátku r. 1217 zvláštními listy podloudně do Čech dodanými. Dalimil se opírá o nepřesný záznam Letopisů českých (tamže, 283): „Téhož léta [t. j. 1216] dne 10. dubna biskup Ondřej vyhlásil pro Čechy zákaz bohoslužeb a pohřbů; pak se odebral do Říma“. 14: Biskup Ondřej zemřel 30. července 1224 ve vyhnanství; nevrátil se do Čech z obavy o život. Nezemřel však v Římě, jak Dalimil uvádí opět podle Letopisů českých (str. 284), nýbrž v Cassamare. 15-16: Byl to Rehoř de Crescentio, kardinál jáhen titulu sv. Theodora, kterého papež Honorius III. vyslal na poč. r. 1221 na žádost Přemyslovu (Dalimil mylně mluví o Vladislavovi) k urovnání sporu jako plnomocného legáta do 280
o nemoci knížete-biskupa, sebral s Albrechtovou pomocí vojsko, vtrhl do Čech, ale eho pokus o dobytí Prahy se nezdařil (srov. Jarloch, PDČ II, 512). Vypravování Dali- milovo je zmatené. Přemysl nepřiváděl s sebou veškeré vojsko císařovo (k vpádu však došlo snad s císařovým vědomím), Přemysl nebyl v boji zabit (v. 33); počet padlých Němců je zřejmě nadsazen. V líčení vlastní bitvy se ozývají ohlasy známé bitvy na Bojišti mezi Soběslavem II. a Bedřichem 27. ledna 1179; odtud pochází Dalimilova zpráva o tak tuhé zimě, že prý i prolitá krev mrzla (srov. Jarloch, 475. Dalimilovým pramenem byla zde asi místní pověst, ovšem silně zmatená, vztahující se k Bojišti, spolu s erbovní pověstí o Chvalovi, předku pánů Ronovců erbu dvou zkřížených ostrví, který se prý v této bitvě vyznamenal (těžko určit, zda v oné skutečné na Bojišti r. 1179 anebo v této srážce s Přemyslem z r. 1197 kdesi před Prahou - místo této srážky Jarloch neuvádí). Kapitola 75. 1=4: Jde o slavnostní kanonisaci sázavského opata Prokopa, vyhlá- šenou 4. července 1204 papežem Inocencem III.; je to první kanonisace českého světce v Římě vůbec. 5: Kníže-biskup Jindřich Břetislav zemřel 15. června 1197. 6: Vlas dislav III., plným jménem Vladislav Jindřich, nebyl (jak se Dalimil při svém popletení přemyslovské genealogie domnívá) synovcem, resp. prasynovcem biskupa Jindřicha Břetislava, nýbrž nejmladším synem krále Vladislava, a tudíž mladším bratrem Přes mysla Otakara I. (podle kap. 74, 16 příd. 3 byl prý synem Přemyslovým). Byv 22. června 1197 zvolen knížetem od české šlechty, obávající se msty Přemyslovy za zradu, vládl jen do 6. prosince, kdy dobrovolně postoupil český trůn svému staršímu bratru Přemyslovi a sám se spokojil s Moravou a s titulem markraběte, ovšem pod svrchova- ností českého panovníka. Od té doby žil s Přemyslem ve shodě až do své smrti 12. srpna 1222. Dalimil však dává Vladislavovi panovati jako českému knížeti až do poloviny dvacátých let XIII. stol. a Přemysla Otakara, třetího krále českého, činí jeho synem (kap. 76, 1—2). 7: Ondřej zvolen biskupem teprve po Danielovi II. (Milíkovi) zemře- lém dne 4. dubna 1214. 812: Dalimil udává po svém příčiny dlouholetého sporu biskupa Ondřeje s králem Přemyslem a českými pány. Dává mu zase jen ráz národ- nostní. Ve skutečnosti šlo o boj církve a státu, o úsilí vymaniti českou církev z područí světského. Boj začal sporem o desátky a skončil v podstatě vítězstvím požadavků církve ve věcech duchovních; Přemysl však na druhé straně uhájil svou pravomoc ve věcech světských. 13: Biskup Ondřej vyhlásil interdikt na svou diecési až po odchodu z Čech, které podle Letopisů pražských (PDČ II, 380) opustil 26. října 1216, nejspíše až na po čátku r. 1217 zvláštními listy podloudně do Čech dodanými. Dalimil se opírá o nepřesný záznam Letopisů českých (tamže, 283): „Téhož léta [t. j. 1216] dne 10. dubna biskup Ondřej vyhlásil pro Čechy zákaz bohoslužeb a pohřbů; pak se odebral do Říma“. 14: Biskup Ondřej zemřel 30. července 1224 ve vyhnanství; nevrátil se do Čech z obavy o život. Nezemřel však v Římě, jak Dalimil uvádí opět podle Letopisů českých (str. 284), nýbrž v Cassamare. 15-16: Byl to Rehoř de Crescentio, kardinál jáhen titulu sv. Theodora, kterého papež Honorius III. vyslal na poč. r. 1221 na žádost Přemyslovu (Dalimil mylně mluví o Vladislavovi) k urovnání sporu jako plnomocného legáta do 280
Strana 281
Čech a jehož přičiněním 2. července 1221 došlo k vyrovnání. 17: Pelhřim zvolen biskupem r. 1223, tedy ještě za života Ondřejova. Kapitola 76. 1-2: Srov. pozn. ke kap. 75, 6. Přemysl Otakar I. panoval v letech 1197-1230. 3-56: Vypravování o Přemyslově vypuzení ze země a o tom, jak upadl v bídu a musil si v Řezně jako dělník vydělávati živobytí, je zřejmě jen pověst, která se patrně udržovala v rodu Ronovců, jichž Smil Světlík (Světlický, který s Přemyslem sdílel jeho osud, byl praotcem. Má-li pověst historické jádro - a tím by mohly býti jen nepříznivé hmotné poměry Přemyslovy, v nichž se octl — pak může náležeti jen do doby Přemyslova vyhnanství v letech 1193-1199, které trávil zprvu u svého švagra Albrechta, markraběte míšeňského, a po jeho smrti (1195) v Bavořích u hraběte Al- brechta z Bogenu, syna jeho tety Svatavy a manžela jeho neteře Ludmily. Tomu by odpovídalo umístění příběhu do Řezna. 6 příd. 1-14: Zmatený ohlas povstání Děpolticů proti Přemyslovi, o němž prameny zachovaly jen nejasné zmínky a které náleží buď do r. 1202, kdy Děpolt III. byl nucen opustiti Čechy (Filipem Švábským byly mu r. 1203 Čechy dokonce propůjčeny proti Přemyslovi v léno), anebo do r. 1204, kdy Přemysl podnikl nezdařenou výpravu na pomoc durynskému lankra- běti Heřmanovi proti králi Filipovi. Přemysl po svém přemožení byl nucen s Děpoltici se smířiti a vrátiti jim jejich úděl ve východních Čechách. Děpoltici byli vedlejší linií rodu Přemyslova; jejich praotcem je Děpolt, syn knížete Vladislava I. a bratr krále Vladislava (zemř. r. 1167). Dalimil mylně klade jejich původ už do doby Neklanovy, jehož mladšího syna Děpolta má za jejich praotce (srov. kap. 22, 3-6). Hlavou rodu v době Přemyslově byl Děpolt III., který od smíření s Přemyslem r. 1204 vládl rodovým údělem a nazývá se v listinách knížetem Čáslavským, Chrudimským a Vratislavským (CDB II, č. 112); r. 1213 obdržel od Přemysla i správu Plzeňska (CDB II, č. 386). Odtud bylo by snad možné vyložiti zmatenou zprávu přídavku o rozdělení Čech na čtyři části mezi čtyři bratrance Děpoltice (příd. 11-12). Avšak ani zmínka o čtyřech bratrancích není přesná: v současných pramenech vedle Děpolta III. vystupují až do r. 1213 jen dva jeho bratři Soběslav a Boleslav. 25: Snad jde o Boreše, bratra (nejvyšších) komor« níků Hrabiše († 1197) a Slavka (11981226) z rodu Hrabišiců. 52 příd. 7-8: Zpráva o zabití tří Děpolticů neodpovídá skutečnosti; jejich vypuzení z Čech náleží pak až za pád Děpolta III. Kapitola 77. 1-6: Po smrti markraběte moravského Vladislava Jindřicha (12. srpna 1222) Děpolt III. vznesl asi nároky na Moravu, které však král Přemysl neuznal a podržel dočasně Moravu ve vlastní správě. To pohnulo Děpolta k novému povstání, které však Přemysl potlačil, oblehl Děpolta na Kouřimi a při dobytí hradu Děpolt zahynul, nejspíše v dubnu r. 1223 (viz zprávu Tom. Pešiny z Čechorodu v „Mars Moravicus“, 1677, 331; V. Novotný, ČD I, 3, 555 a 1002). 78: Zlicko, starý hrad kmene Zličanů (dosvědčených jen u Dalimila), bývá kladen na místo dvora Licko (Liczk) mezi Hradišťkem a Kravary u Kolína, avšak jeho ztotožnění se Starou Kouřimí, resp. s hradištěm nad ní, kde jsou v posledních letech soustavně 281
Čech a jehož přičiněním 2. července 1221 došlo k vyrovnání. 17: Pelhřim zvolen biskupem r. 1223, tedy ještě za života Ondřejova. Kapitola 76. 1-2: Srov. pozn. ke kap. 75, 6. Přemysl Otakar I. panoval v letech 1197-1230. 3-56: Vypravování o Přemyslově vypuzení ze země a o tom, jak upadl v bídu a musil si v Řezně jako dělník vydělávati živobytí, je zřejmě jen pověst, která se patrně udržovala v rodu Ronovců, jichž Smil Světlík (Světlický, který s Přemyslem sdílel jeho osud, byl praotcem. Má-li pověst historické jádro - a tím by mohly býti jen nepříznivé hmotné poměry Přemyslovy, v nichž se octl — pak může náležeti jen do doby Přemyslova vyhnanství v letech 1193-1199, které trávil zprvu u svého švagra Albrechta, markraběte míšeňského, a po jeho smrti (1195) v Bavořích u hraběte Al- brechta z Bogenu, syna jeho tety Svatavy a manžela jeho neteře Ludmily. Tomu by odpovídalo umístění příběhu do Řezna. 6 příd. 1-14: Zmatený ohlas povstání Děpolticů proti Přemyslovi, o němž prameny zachovaly jen nejasné zmínky a které náleží buď do r. 1202, kdy Děpolt III. byl nucen opustiti Čechy (Filipem Švábským byly mu r. 1203 Čechy dokonce propůjčeny proti Přemyslovi v léno), anebo do r. 1204, kdy Přemysl podnikl nezdařenou výpravu na pomoc durynskému lankra- běti Heřmanovi proti králi Filipovi. Přemysl po svém přemožení byl nucen s Děpoltici se smířiti a vrátiti jim jejich úděl ve východních Čechách. Děpoltici byli vedlejší linií rodu Přemyslova; jejich praotcem je Děpolt, syn knížete Vladislava I. a bratr krále Vladislava (zemř. r. 1167). Dalimil mylně klade jejich původ už do doby Neklanovy, jehož mladšího syna Děpolta má za jejich praotce (srov. kap. 22, 3-6). Hlavou rodu v době Přemyslově byl Děpolt III., který od smíření s Přemyslem r. 1204 vládl rodovým údělem a nazývá se v listinách knížetem Čáslavským, Chrudimským a Vratislavským (CDB II, č. 112); r. 1213 obdržel od Přemysla i správu Plzeňska (CDB II, č. 386). Odtud bylo by snad možné vyložiti zmatenou zprávu přídavku o rozdělení Čech na čtyři části mezi čtyři bratrance Děpoltice (příd. 11-12). Avšak ani zmínka o čtyřech bratrancích není přesná: v současných pramenech vedle Děpolta III. vystupují až do r. 1213 jen dva jeho bratři Soběslav a Boleslav. 25: Snad jde o Boreše, bratra (nejvyšších) komor« níků Hrabiše († 1197) a Slavka (11981226) z rodu Hrabišiců. 52 příd. 7-8: Zpráva o zabití tří Děpolticů neodpovídá skutečnosti; jejich vypuzení z Čech náleží pak až za pád Děpolta III. Kapitola 77. 1-6: Po smrti markraběte moravského Vladislava Jindřicha (12. srpna 1222) Děpolt III. vznesl asi nároky na Moravu, které však král Přemysl neuznal a podržel dočasně Moravu ve vlastní správě. To pohnulo Děpolta k novému povstání, které však Přemysl potlačil, oblehl Děpolta na Kouřimi a při dobytí hradu Děpolt zahynul, nejspíše v dubnu r. 1223 (viz zprávu Tom. Pešiny z Čechorodu v „Mars Moravicus“, 1677, 331; V. Novotný, ČD I, 3, 555 a 1002). 78: Zlicko, starý hrad kmene Zličanů (dosvědčených jen u Dalimila), bývá kladen na místo dvora Licko (Liczk) mezi Hradišťkem a Kravary u Kolína, avšak jeho ztotožnění se Starou Kouřimí, resp. s hradištěm nad ní, kde jsou v posledních letech soustavně 281
Strana 282
podnikány velké vykopávky, zdá se pravděpodobnější. 13-14: Děpoltovi synové - listinami jsou dosvědčeni Děpolt, Boleslav, Bořivoj a Soběslav — uchýlili se s matkou Adélou na dvůr jejího bratra Jindřicha Lehnického, užívajíce i nadále titulu „dux Bohemiae“, jímž zřejmě vyjadřovali nároky na svůj bývalý úděl v Čechách. Jimi rod Děpolticů ještě před polovinou XIII. stol. vymřel. 15: Míněn je nepochybně první kamenný most v Praze, který dala postaviti královna Judita, manželka krále Vladi- slava. Dalimil uvádí královnu Svatavu; je to další doklad jeho záměny králů Vratis slava a Vladislava; Svatava, dcera polského knížete Kazimíra I., byla třetí manželkou Vratislavovou. 16: Čeho se týká tato zpráva, nevíme. 17-30: Pokračování a do- končení pověsti z kap. předcházející. Kapitola 78. 1: Ota IV. Brunšvický, který byl 9. června 1198 zvolen římským králem proti Filipovi Švábskému, podporován byl v boji o německý trůn papežem Inocencem III., na jehož naléhání Přemysl Otakar I., zprvu straník Filipův, přešel po delším váhání r. 1202 na stranu Otovu. Označení „císař“ je nepřesné; na císaře byl Ota IV. korunován až 4. října 1209. 1-8: Dalimilovo nepřesné vypravování týká se výpravy, kterou Přemysl Otakar I. podnikl v červnu 1203 na pomoc durynskému lankraběti Heřmanovi, kterého Filip napadl. Před českým vojskem Filip ustoupil do Erfurtu a odtud tajně uprchl. České vojsko vyplenilo celé Durynsko a okolí Magde- burka. Ota přitrhl s vojskem v srpnu a účastnil se až posledních válečných akcí. 10: Ota IV. odměnou za věrnost potvrdil Přemyslu Otakarovi I. r. 1203 dědičnou hodnost královskou i všechny svobody a výsady, které mu r. 1198 udělil Filip Švábský (o prvním korunování Přemysla Filipem se Dalimil nezmiňuje). Při této příležitosti Ota sám Přemysla korunoval a papežský legát Guido pomazal jej slavnostně 24. srpna na krále. A v dubnu 1204 také papež Inocenc III. potvrdil Přemyslovi hodnost králova skou, která až do té doby stolicí papežskou nikdy nebyla uznána. 12: Dalimilův výklad jména Otakar je umělý. Že jméno ,Otakar nebylo dáno Přemyslovi teprve při této příležitosti, dosvědčují starší listiny, v nichž je ho již užito (srov. CDB II, č. 7, 8, 29 a 30), i opis lícní strany Přemyslovy královské pečeti nejstaršího typu z 1. 1198 99 i dalších; jméno Přemysl, v listinách užívané, na jeho královských pečetích není. 13: V. Vojtíšek (ČNM 1931, 52), přijímá tuto zprávu Dalimilovu a klade polepšení českého znaku (bílý lev obdržel ocas dvojitý) do let 1202 nebo 1203; připouští možnost, že to snad souvisí s dvojím korunováním Přemysla, ačkoli dvouocasý lev je dosvědčen, třebaže jen velmi vzácně, i jinde v Evropě. 14: Tato zpráva je zmatená. Dalimi míní zde asi vrácení Budyšínska císařem Fridrichem I. králi Vladislavovi, k němuž došlo podle úmluv würzburských z r. 1156 za příslib jeho účastenství na Fridrichově výpravě milánské nejspíše současně s propůjčením královské koruny v lednu 1158 v Řezně. Omyl Dalimilův bylo by lze vysvětliti tím, že též Ota IV. udělil Přemyslu Otakarovi při korunovaci některé statky a hrady v říši a Dalimil si je spletl s Budy« šínem a Zhořelcem (snad šlo o hrady Floss a Schwarzenberg, krajinu Mylau — Milin —s Reichenbachem a léna Mantel a Luhe). 282
podnikány velké vykopávky, zdá se pravděpodobnější. 13-14: Děpoltovi synové - listinami jsou dosvědčeni Děpolt, Boleslav, Bořivoj a Soběslav — uchýlili se s matkou Adélou na dvůr jejího bratra Jindřicha Lehnického, užívajíce i nadále titulu „dux Bohemiae“, jímž zřejmě vyjadřovali nároky na svůj bývalý úděl v Čechách. Jimi rod Děpolticů ještě před polovinou XIII. stol. vymřel. 15: Míněn je nepochybně první kamenný most v Praze, který dala postaviti královna Judita, manželka krále Vladi- slava. Dalimil uvádí královnu Svatavu; je to další doklad jeho záměny králů Vratis slava a Vladislava; Svatava, dcera polského knížete Kazimíra I., byla třetí manželkou Vratislavovou. 16: Čeho se týká tato zpráva, nevíme. 17-30: Pokračování a do- končení pověsti z kap. předcházející. Kapitola 78. 1: Ota IV. Brunšvický, který byl 9. června 1198 zvolen římským králem proti Filipovi Švábskému, podporován byl v boji o německý trůn papežem Inocencem III., na jehož naléhání Přemysl Otakar I., zprvu straník Filipův, přešel po delším váhání r. 1202 na stranu Otovu. Označení „císař“ je nepřesné; na císaře byl Ota IV. korunován až 4. října 1209. 1-8: Dalimilovo nepřesné vypravování týká se výpravy, kterou Přemysl Otakar I. podnikl v červnu 1203 na pomoc durynskému lankraběti Heřmanovi, kterého Filip napadl. Před českým vojskem Filip ustoupil do Erfurtu a odtud tajně uprchl. České vojsko vyplenilo celé Durynsko a okolí Magde- burka. Ota přitrhl s vojskem v srpnu a účastnil se až posledních válečných akcí. 10: Ota IV. odměnou za věrnost potvrdil Přemyslu Otakarovi I. r. 1203 dědičnou hodnost královskou i všechny svobody a výsady, které mu r. 1198 udělil Filip Švábský (o prvním korunování Přemysla Filipem se Dalimil nezmiňuje). Při této příležitosti Ota sám Přemysla korunoval a papežský legát Guido pomazal jej slavnostně 24. srpna na krále. A v dubnu 1204 také papež Inocenc III. potvrdil Přemyslovi hodnost králova skou, která až do té doby stolicí papežskou nikdy nebyla uznána. 12: Dalimilův výklad jména Otakar je umělý. Že jméno ,Otakar nebylo dáno Přemyslovi teprve při této příležitosti, dosvědčují starší listiny, v nichž je ho již užito (srov. CDB II, č. 7, 8, 29 a 30), i opis lícní strany Přemyslovy královské pečeti nejstaršího typu z 1. 1198 99 i dalších; jméno Přemysl, v listinách užívané, na jeho královských pečetích není. 13: V. Vojtíšek (ČNM 1931, 52), přijímá tuto zprávu Dalimilovu a klade polepšení českého znaku (bílý lev obdržel ocas dvojitý) do let 1202 nebo 1203; připouští možnost, že to snad souvisí s dvojím korunováním Přemysla, ačkoli dvouocasý lev je dosvědčen, třebaže jen velmi vzácně, i jinde v Evropě. 14: Tato zpráva je zmatená. Dalimi míní zde asi vrácení Budyšínska císařem Fridrichem I. králi Vladislavovi, k němuž došlo podle úmluv würzburských z r. 1156 za příslib jeho účastenství na Fridrichově výpravě milánské nejspíše současně s propůjčením královské koruny v lednu 1158 v Řezně. Omyl Dalimilův bylo by lze vysvětliti tím, že též Ota IV. udělil Přemyslu Otakarovi při korunovaci některé statky a hrady v říši a Dalimil si je spletl s Budy« šínem a Zhořelcem (snad šlo o hrady Floss a Schwarzenberg, krajinu Mylau — Milin —s Reichenbachem a léna Mantel a Luhe). 282
Strana 283
Kapitola 79. Z těchto Dalimilových stížností na změny mravů české šlechtické společnosti, souvisící s pronikáním rytířské kultury, promlouvá obránce starých českých mravů a odpůrce cizomilství. 25-32: Stížnosti na násilí a plenění táhnoucích vojsk již i na domácí půdě a zejména na statcích duchovenských ozývají se též v souvěkých pramenech kronikářských, a to se dá vysvětlit tím, že jejich autory jsou vesměs přís slušníci duchovenstva. 39: Pelhřim vzdal se biskupství na naléhání papeže Honoria III. za svého pobytu v Římě na jaře r. 1226. Zůstal dále proboštem mělnickým a se sou hlasem papeže Rehoře IX. podržel titul biskupský až do své smrti v lednu 1240. 40: Nástupcem Pelhřimovým byl v Římě zvolen přítomnými členy pražské kapituly kanovník Budislav (Budilov), avšak ten zemřel již 10. července 1226. Teprve po něm zvolen byl 30. dubna 1227 biskupem pražský scholastik Jan. Kapitola 80. 1-4: Přesné datum uvedení kazatelského řádu dominikánů do Prahy není známo; Letopisy pražské (PDČ II, 284) i pozdější Neplach (tamže III, 472), kladou je k r. 1226, větš. rkpů kroniky Dalimilovy k r. 1227, rkp. Fürstenberský již k r. 1225. Rok 1226 je nejpravděpodobnější. 5-10: Zprávu o „přízednici“, tj. poustevnici nebo kajícnici Trubce, zazděné u kostela sv. Klimenta poblíž Juditina mostu, má jen Dalimil. 11-26: Vypravování o válce Přemyslově s Leopoldem VI., vévodou rakouským (1198—1230), je silně zkreslené, snad aby na něm byl doložen po kles české bojovnosti, o němž mluví předcházející kapitola. Ve skutečnosti Přemysl Otakar, chtěje se pomstíti Leopoldovi za zmaření plánu sňatku své dcery Anežky Ceské se synem císaře Fridricha II. Jindřichem, místo níž Leopold provdal za Jindřicha svou dceru Markétu, vpadl v létě r. 1226 do Rakous. Leopoldův místodržící Jindřich z Kuenringu český vpád odrazil a sám vpadl na Moravu. Že by se však Rakušané byli tehdy zmocnili Znojma, není správné, v pramenech není o tom zmínky; naopak v září je listinou (CDB II, č. 288) dosvědčen Přemyslův pobyt ve Znojmě. Dalimil snad promítá do této souvislosti jiný rakouský vpád na Moravu, totiž vpád Leopoldova syna, vévody Fridricha II., v červenci r. 1233, spojeného snad s odbojným markrabě- tem Přemyslem, bratrem krále Václava I. Václav se tehdy neodvážil bitvy, nejspíše z nedůvěry k vlastnímu vojsku, v němž prý mnozí stranili Přemyslovi. Teprve když se Rakušané vrátili domů, Václav se obrátil s vojskem proti Přemyslovi, dobyl Brna, zlomil jeho odboj a donutil ho k poslušenství. Kapitola 81. 1: Přemysl Otakar I. zemřel 15. prosince 1230. 2: Václav I. (1230—1253). 3: Leopold VI., vévoda rakouský, zemřel 28. července 1230. 4: Fridrich II. příjmím Bojovný (1230-1246); jím vymřel po meči rod Babenberský. 5 14: Které války Václavovy s Fridrichem Rakouským se týká tato zpráva Dali« milova, opět tendenčně zkreslená, nevíme. Žádné z nich neúčastnil se na české straně markrabě míšeňský. Nejspíše bylo by lze mysliti na výpravu z října r. 1236, kdy Václav I. jako jeden z vykonavatelů říšského achtu z června 1236 proti rakouskému vévodovi Fridrichovi vpadl do Dolních Rakous, spojil se s vévodou Otou Bavorským, který vtrhl do Horních Rakous, a přitrhl k Vídni; ta se jim vzdala a panství Fridrichovo zů 283
Kapitola 79. Z těchto Dalimilových stížností na změny mravů české šlechtické společnosti, souvisící s pronikáním rytířské kultury, promlouvá obránce starých českých mravů a odpůrce cizomilství. 25-32: Stížnosti na násilí a plenění táhnoucích vojsk již i na domácí půdě a zejména na statcích duchovenských ozývají se též v souvěkých pramenech kronikářských, a to se dá vysvětlit tím, že jejich autory jsou vesměs přís slušníci duchovenstva. 39: Pelhřim vzdal se biskupství na naléhání papeže Honoria III. za svého pobytu v Římě na jaře r. 1226. Zůstal dále proboštem mělnickým a se sou hlasem papeže Rehoře IX. podržel titul biskupský až do své smrti v lednu 1240. 40: Nástupcem Pelhřimovým byl v Římě zvolen přítomnými členy pražské kapituly kanovník Budislav (Budilov), avšak ten zemřel již 10. července 1226. Teprve po něm zvolen byl 30. dubna 1227 biskupem pražský scholastik Jan. Kapitola 80. 1-4: Přesné datum uvedení kazatelského řádu dominikánů do Prahy není známo; Letopisy pražské (PDČ II, 284) i pozdější Neplach (tamže III, 472), kladou je k r. 1226, větš. rkpů kroniky Dalimilovy k r. 1227, rkp. Fürstenberský již k r. 1225. Rok 1226 je nejpravděpodobnější. 5-10: Zprávu o „přízednici“, tj. poustevnici nebo kajícnici Trubce, zazděné u kostela sv. Klimenta poblíž Juditina mostu, má jen Dalimil. 11-26: Vypravování o válce Přemyslově s Leopoldem VI., vévodou rakouským (1198—1230), je silně zkreslené, snad aby na něm byl doložen po kles české bojovnosti, o němž mluví předcházející kapitola. Ve skutečnosti Přemysl Otakar, chtěje se pomstíti Leopoldovi za zmaření plánu sňatku své dcery Anežky Ceské se synem císaře Fridricha II. Jindřichem, místo níž Leopold provdal za Jindřicha svou dceru Markétu, vpadl v létě r. 1226 do Rakous. Leopoldův místodržící Jindřich z Kuenringu český vpád odrazil a sám vpadl na Moravu. Že by se však Rakušané byli tehdy zmocnili Znojma, není správné, v pramenech není o tom zmínky; naopak v září je listinou (CDB II, č. 288) dosvědčen Přemyslův pobyt ve Znojmě. Dalimil snad promítá do této souvislosti jiný rakouský vpád na Moravu, totiž vpád Leopoldova syna, vévody Fridricha II., v červenci r. 1233, spojeného snad s odbojným markrabě- tem Přemyslem, bratrem krále Václava I. Václav se tehdy neodvážil bitvy, nejspíše z nedůvěry k vlastnímu vojsku, v němž prý mnozí stranili Přemyslovi. Teprve když se Rakušané vrátili domů, Václav se obrátil s vojskem proti Přemyslovi, dobyl Brna, zlomil jeho odboj a donutil ho k poslušenství. Kapitola 81. 1: Přemysl Otakar I. zemřel 15. prosince 1230. 2: Václav I. (1230—1253). 3: Leopold VI., vévoda rakouský, zemřel 28. července 1230. 4: Fridrich II. příjmím Bojovný (1230-1246); jím vymřel po meči rod Babenberský. 5 14: Které války Václavovy s Fridrichem Rakouským se týká tato zpráva Dali« milova, opět tendenčně zkreslená, nevíme. Žádné z nich neúčastnil se na české straně markrabě míšeňský. Nejspíše bylo by lze mysliti na výpravu z října r. 1236, kdy Václav I. jako jeden z vykonavatelů říšského achtu z června 1236 proti rakouskému vévodovi Fridrichovi vpadl do Dolních Rakous, spojil se s vévodou Otou Bavorským, který vtrhl do Horních Rakous, a přitrhl k Vídni; ta se jim vzdala a panství Fridrichovo zů 283
Strana 284
stalo tehdy omezeno jen na Vídeňské Nové Město a několik hradů. 15: Václav I. byl korunován na krále ještě za života otcova 6. února 1228 a užíval pak titulu „mladší král český“; čte se tak i na pečeti, které užíval až do nastoupení na trůn. 19: Kdy Václav I. přišel o oko, prameny neudávají. 27-28: Že král Václav usadil záměrně v Stadicích Němce, je patrně jen pověst, jiným pramenem nedoložená; avšak o tom, že do Stadic zasáhla za posledních Přemyslovců německá kolonisace, nelze snad po chybovati; jinak by to asi Dalimil netvrdil. 31-32: Také zde se Dalimil dotýká německé kolonisace, králem z hospodářských důvodů podporované, s jejím právem zákupným (emfyteutickým, německým) a lánovým systémem. 32 příd. 1—4: Tato zpráva o uvedení františkánů (minoritů) do Prahy je převzata z Letopisů českých (PDČ II, 284), které však jméno kostela neuvádějí a mluví jen o domě; vysvěcení „kostela sv. Jakuba menších bratří“ kladou Letopisy (tamže 285) až k r. 1244. 32 příd. 5-6: Alžběta, dcera uherského krále Ondřeje II. a manželka Ludvíka, lankras běte durynského, zemřela 19. listopadu 1231 a byla prohlášena za svatou papežem Rehořem IX. I. června 1235. Chybný rok 1232 je převzat opět z Letopisů českých (tamže 284). 33: Biskup Jan II. zemřel 17. srpna 1236. 3435: Bernard byl zvolen biskupem 10. září 1236 a zemřel 12. září 1240. 36: Mikuláš, kanovník pražský, byl zvolen biskupem ještě r. 1240, ale svěcení biskupské přijal až 29. května 1241 v Římě přímo z rukou papeže Rehoře IX. Kapitola 82. 1-2: V jiných rkpech se čte rok 1242, který mají i oba německé pře klady. Ovšem i tento rok je mylný, neboť vpád Tatarů se stal již r. 1241 a vyslání zvědů by pak náleželo do doby ještě dřívější. 3-22: Vypravování o tatarských zvědech je ohlas pověsti v Evropě hojně rozšířené (v současných pramenech listinných je však bez podrobností Dalimilových). 12: Ze slov „Kartas bóh“ (= nastal hlad) se usuzuje na cikánský původ tatarských zvědů a tato zpráva Dalimilova se považuje za nejstarší doklad o cikánech ve střední Evropě vůbec (srov. Jos. Jireček, PDČ III, 172 pozn.; B. Horák, Sb CZS 47, 1942, 49-51). 14: Vladycký rod Košíků z Lomnice. 23 a d.: Zprávy Dalimilovy o tažení Tatarů nejsou zcela přesné. Tři mocné proudy tatars ské pod osobním velením kipčackého chána Batua táhly přímo na Uhry, které byly cílem výpravy, kdežto čtvrté vojsko, jemuž velel Batuův synovec Peta, vpadlo v březnu 1241 do Polska a odtud do Slezska. Po vítězné bitvě u Lehnice (srov. pozn. k v. 39-41) a nezdařeném útoku na Kladsko (v. 48) Peta se neočekávaně obrátil k jihu, asi v polo- vině dubna vpadl na Moravu a rychlými pochody spěchal do Uher, kam jej volal chán Batu; dorazil tam již před koncem dubna. Dalimil tedy nesprávně klade vpád na Moravu před bitvu lehnickou; jinak však byl o tatarském vpádu poměrně dobře zpra- ven. 27: Kyjeva Tataři dobyli 6. prosince 1240. 28: Uherský král Béla IV. (1235-1270) byl poražen Tatary v dubnu r. 1241 nad řekou Slanou (Sajó), Tataři pak obsadili celé levé uherské Podunají. 29: Postup Petův v Polsku byl překvapivě rychlý: 13. března 1241 dobyl Sandoměře a již deset dní poté Krakova. 31-36: Z této zprávy Dalimilovy, jejíž zdroj neznáme, vyvinula se časem jejím spojením a zmatením s krvavou bitvou u Olomouce, svedenou 25. června 1253 s Kumány za 284
stalo tehdy omezeno jen na Vídeňské Nové Město a několik hradů. 15: Václav I. byl korunován na krále ještě za života otcova 6. února 1228 a užíval pak titulu „mladší král český“; čte se tak i na pečeti, které užíval až do nastoupení na trůn. 19: Kdy Václav I. přišel o oko, prameny neudávají. 27-28: Že král Václav usadil záměrně v Stadicích Němce, je patrně jen pověst, jiným pramenem nedoložená; avšak o tom, že do Stadic zasáhla za posledních Přemyslovců německá kolonisace, nelze snad po chybovati; jinak by to asi Dalimil netvrdil. 31-32: Také zde se Dalimil dotýká německé kolonisace, králem z hospodářských důvodů podporované, s jejím právem zákupným (emfyteutickým, německým) a lánovým systémem. 32 příd. 1—4: Tato zpráva o uvedení františkánů (minoritů) do Prahy je převzata z Letopisů českých (PDČ II, 284), které však jméno kostela neuvádějí a mluví jen o domě; vysvěcení „kostela sv. Jakuba menších bratří“ kladou Letopisy (tamže 285) až k r. 1244. 32 příd. 5-6: Alžběta, dcera uherského krále Ondřeje II. a manželka Ludvíka, lankras běte durynského, zemřela 19. listopadu 1231 a byla prohlášena za svatou papežem Rehořem IX. I. června 1235. Chybný rok 1232 je převzat opět z Letopisů českých (tamže 284). 33: Biskup Jan II. zemřel 17. srpna 1236. 3435: Bernard byl zvolen biskupem 10. září 1236 a zemřel 12. září 1240. 36: Mikuláš, kanovník pražský, byl zvolen biskupem ještě r. 1240, ale svěcení biskupské přijal až 29. května 1241 v Římě přímo z rukou papeže Rehoře IX. Kapitola 82. 1-2: V jiných rkpech se čte rok 1242, který mají i oba německé pře klady. Ovšem i tento rok je mylný, neboť vpád Tatarů se stal již r. 1241 a vyslání zvědů by pak náleželo do doby ještě dřívější. 3-22: Vypravování o tatarských zvědech je ohlas pověsti v Evropě hojně rozšířené (v současných pramenech listinných je však bez podrobností Dalimilových). 12: Ze slov „Kartas bóh“ (= nastal hlad) se usuzuje na cikánský původ tatarských zvědů a tato zpráva Dalimilova se považuje za nejstarší doklad o cikánech ve střední Evropě vůbec (srov. Jos. Jireček, PDČ III, 172 pozn.; B. Horák, Sb CZS 47, 1942, 49-51). 14: Vladycký rod Košíků z Lomnice. 23 a d.: Zprávy Dalimilovy o tažení Tatarů nejsou zcela přesné. Tři mocné proudy tatars ské pod osobním velením kipčackého chána Batua táhly přímo na Uhry, které byly cílem výpravy, kdežto čtvrté vojsko, jemuž velel Batuův synovec Peta, vpadlo v březnu 1241 do Polska a odtud do Slezska. Po vítězné bitvě u Lehnice (srov. pozn. k v. 39-41) a nezdařeném útoku na Kladsko (v. 48) Peta se neočekávaně obrátil k jihu, asi v polo- vině dubna vpadl na Moravu a rychlými pochody spěchal do Uher, kam jej volal chán Batu; dorazil tam již před koncem dubna. Dalimil tedy nesprávně klade vpád na Moravu před bitvu lehnickou; jinak však byl o tatarském vpádu poměrně dobře zpra- ven. 27: Kyjeva Tataři dobyli 6. prosince 1240. 28: Uherský král Béla IV. (1235-1270) byl poražen Tatary v dubnu r. 1241 nad řekou Slanou (Sajó), Tataři pak obsadili celé levé uherské Podunají. 29: Postup Petův v Polsku byl překvapivě rychlý: 13. března 1241 dobyl Sandoměře a již deset dní poté Krakova. 31-36: Z této zprávy Dalimilovy, jejíž zdroj neznáme, vyvinula se časem jejím spojením a zmatením s krvavou bitvou u Olomouce, svedenou 25. června 1253 s Kumány za 284
Strana 285
maďarského vpádu na Moravu, pověst o porážce Tatarů u Olomouce, jak ji v konečné podobě zpracovává báseň „O velikých bojech křestan s Tatary“ Jaroslav) Rukopisu královédvorského (viz Jar. Goll, Historický rozbor básní RK Oldřicha, Beneše Heřmanova a Jaroslava, str. 86 a d.; V. Novotný, ČD I, 3, 1005-1009). 38: Vratis slav byla Tatary spálena 2. dubna 1241. 39 41: Jindřich II. Pobožný, syn Jindřicha I. Bradatého (odtud Dalimilovo mylné pojmenování), vévoda lehnický a kníže velko- polský, svedl s Tatary 9. dubna 1241 bitvu na Dobrém poli u Lehnice, v níž byl po ražen a zabit. 45-46: Zpráva se týká patrně jen zpevnění hradeb na hradě Praže ském, nikoliv opevnění města; tomu nasvědčuje zmínka o zřízení nové, „třetí“ (jak se v někt. rkpech praví) cesty z hradu k řece na severním svahu Opyše (je to Stará zámecká cesta), která podle rkpu Františkánského byla obstavena dvěma zdmi („I dnes uzříš tě dvě zdi stojiece, malými vrátci na hrad jdúce a opět s hradu dolóv jdúce na levici ruce“). 48: Po bitvě lehnické a opanování Slezska pokračovali Tataři ve svém postupu na západ, ale u Kladska byli odraženi králem Václavem, který se tam stáhl s vojskem k obraně vlastní země. Proto ustoupili a pak vpadli na Moravu. Kladsko jmenuje jen Dalimil, jiné prameny se zmiňují pouze o proniknutí Tatarů k hranicím českým; podle některých zpráv byli v dalším postupu na západ zastaveni skutečně Václavem. 49: Že Václav I. žádal pomoc spřátelených německých knížat, dosvěd- čuje list bavorského vévody Oty Sibotovi, biskupu augsburskému (RBM I, č. 1025. Že se mu jí nepochybně dostalo (Dalimilovo sdělení je tedy pravdivé), nasvědčuje Václavova listina pro klášter Udolí P. Marie v Sifridsdorfu v Budyšínsku z r. 1241. Ačkoliv je dána v Sadské, vystupuje mezi svědky několik cizích šlechticů (tamže č. 1054). 50: Toto tažení Václavovo přes Žitavu proti Tatarům je zpravidla ztotožňo váno s jeho výpravou do Slezska na pomoc Jindřichovi Lehnickému, kterou nastoupil 7. dubna; V. Novotný (ČD I, 3, 731 a d.) správně upozornil, že se týká až pozdějšího pochodu Václavova (v druhé pol. dubna) z Kladska, když tamní nápor tatarský byl odražen, do Míšně, kam jeden sbor Tatarů po lehnické bitvě pronikl. 51-54: Ohlas pověsti, kterou si Václav svým nebojácným postojem za tatarského vpádu získal již u současníků. Na jiný zajímavý a podobný doklad této pověsti v Ostrovském žaltáři asi z konce XIII. stol. upozorňuje V. Novotný (tamže 730, pozn. 1). Kapitola 83. Vypravování o urážce krále Václava opatem fuldským, o jejím pomstění Ojířem a o tom, jak král statečným chováním donutil císaře, aby ho se ctí propustil do Čech, i když je podáno jako pověst, má nepochybně věcný základ. Náleží k r. 1237 (srov. Dalimilova slova o posledním sněmu císařově; viz pozn. k v. 1), kdy vskutku dochází k ochlazení poměru Václava k Fridrichu II. Podle Dali- mila žádal prý císař krále, aby mu vydal šest měst v Čechách a na Moravě, a v odmít- nutí této žádosti lze nejspíše tušiti příčinu neshody. Že by šlo o nějaká města, ležící přímo v Čechách a na Moravě, je nepravděpodobné. Proto Fr. Palacký (Dějiny I, 1894, 303-4, pozn. 167 myslí na hrady Floss a Parkenštejn, darované Fridrichem II. r. 1212 Přemyslu Otakarovi I., po případě na Cheb, na nějž si Václav činil nároky jako na věno své manželky Kunhuty; V. Novotný (ČD I, 3, 667, pozn. 2) myslí, že šlo o po 285
maďarského vpádu na Moravu, pověst o porážce Tatarů u Olomouce, jak ji v konečné podobě zpracovává báseň „O velikých bojech křestan s Tatary“ Jaroslav) Rukopisu královédvorského (viz Jar. Goll, Historický rozbor básní RK Oldřicha, Beneše Heřmanova a Jaroslava, str. 86 a d.; V. Novotný, ČD I, 3, 1005-1009). 38: Vratis slav byla Tatary spálena 2. dubna 1241. 39 41: Jindřich II. Pobožný, syn Jindřicha I. Bradatého (odtud Dalimilovo mylné pojmenování), vévoda lehnický a kníže velko- polský, svedl s Tatary 9. dubna 1241 bitvu na Dobrém poli u Lehnice, v níž byl po ražen a zabit. 45-46: Zpráva se týká patrně jen zpevnění hradeb na hradě Praže ském, nikoliv opevnění města; tomu nasvědčuje zmínka o zřízení nové, „třetí“ (jak se v někt. rkpech praví) cesty z hradu k řece na severním svahu Opyše (je to Stará zámecká cesta), která podle rkpu Františkánského byla obstavena dvěma zdmi („I dnes uzříš tě dvě zdi stojiece, malými vrátci na hrad jdúce a opět s hradu dolóv jdúce na levici ruce“). 48: Po bitvě lehnické a opanování Slezska pokračovali Tataři ve svém postupu na západ, ale u Kladska byli odraženi králem Václavem, který se tam stáhl s vojskem k obraně vlastní země. Proto ustoupili a pak vpadli na Moravu. Kladsko jmenuje jen Dalimil, jiné prameny se zmiňují pouze o proniknutí Tatarů k hranicím českým; podle některých zpráv byli v dalším postupu na západ zastaveni skutečně Václavem. 49: Že Václav I. žádal pomoc spřátelených německých knížat, dosvěd- čuje list bavorského vévody Oty Sibotovi, biskupu augsburskému (RBM I, č. 1025. Že se mu jí nepochybně dostalo (Dalimilovo sdělení je tedy pravdivé), nasvědčuje Václavova listina pro klášter Udolí P. Marie v Sifridsdorfu v Budyšínsku z r. 1241. Ačkoliv je dána v Sadské, vystupuje mezi svědky několik cizích šlechticů (tamže č. 1054). 50: Toto tažení Václavovo přes Žitavu proti Tatarům je zpravidla ztotožňo váno s jeho výpravou do Slezska na pomoc Jindřichovi Lehnickému, kterou nastoupil 7. dubna; V. Novotný (ČD I, 3, 731 a d.) správně upozornil, že se týká až pozdějšího pochodu Václavova (v druhé pol. dubna) z Kladska, když tamní nápor tatarský byl odražen, do Míšně, kam jeden sbor Tatarů po lehnické bitvě pronikl. 51-54: Ohlas pověsti, kterou si Václav svým nebojácným postojem za tatarského vpádu získal již u současníků. Na jiný zajímavý a podobný doklad této pověsti v Ostrovském žaltáři asi z konce XIII. stol. upozorňuje V. Novotný (tamže 730, pozn. 1). Kapitola 83. Vypravování o urážce krále Václava opatem fuldským, o jejím pomstění Ojířem a o tom, jak král statečným chováním donutil císaře, aby ho se ctí propustil do Čech, i když je podáno jako pověst, má nepochybně věcný základ. Náleží k r. 1237 (srov. Dalimilova slova o posledním sněmu císařově; viz pozn. k v. 1), kdy vskutku dochází k ochlazení poměru Václava k Fridrichu II. Podle Dali- mila žádal prý císař krále, aby mu vydal šest měst v Čechách a na Moravě, a v odmít- nutí této žádosti lze nejspíše tušiti příčinu neshody. Že by šlo o nějaká města, ležící přímo v Čechách a na Moravě, je nepravděpodobné. Proto Fr. Palacký (Dějiny I, 1894, 303-4, pozn. 167 myslí na hrady Floss a Parkenštejn, darované Fridrichem II. r. 1212 Přemyslu Otakarovi I., po případě na Cheb, na nějž si Václav činil nároky jako na věno své manželky Kunhuty; V. Novotný (ČD I, 3, 667, pozn. 2) myslí, že šlo o po 285
Strana 286
díl na rakouských zemích Fridricha II. Bojovného, přivtělených tehdy císařem k říši, jehož se nejspíše Václav marně domáhal. 1: Císař Fridrich II. (1212-1250) slavil po slední říšský sněm v červnu 1237 ve Špýru. Tohoto sněmu se však král Václav ne zúčastnil. Fr. Palacký (tamže, pozn. 166) soudil nesprávně na Řezno (tam sice byl Václav v dubnu 1237, ale sněm se tam nekonal), V. Novotný (na uv. m.) usuzuje důvodně na Vídeň (leden 1237), kde na říšském sněmu za činné účasti Václavovy císařův syn Konrád byl zvolen králem římským. 5: Opatem fuldským byl tehdy Konrád IV., který pak r. 1246 na opatství resignoval. 13: Ojíř z Friedberka, německý rytíř, který prý do Čech uvedl rytířské turnaje (viz kap. 84, 3), náležel od r. 1238 k věrným a oblíbeným milcům Václava I. Zemřel 7. února 1253. Kapitola 84. 2: Jiného dokladu o darování Bíliny Ojířovi z Friedberka sice není, avšak o věrohodnosti Dalimilova sdělení se nepochybuje. 426: Stejně jako jiné projevy cizí rytířské kultury (srov. kap. 79) odsuzuje zde Dalimil turnaje, v nichž vidí hlavní příčinu úpadku české bojovnosti. 2425: Narážka na tři porážky císařů v Čechách, o nichž již byla řeč: na porážku Jindřicha III. knížetem Břetislavem u Brodku u Domažlic (kap. 44), Lothara u Chlumce Soběslavem I. (kap. 64) a císaře Lothara II. Soběslavem II. u Loděnic (kap. 68). A této bitvy, k níž však ve skuteče nosti nikdy nedošlo, týká se i zmínka o snětí půl třetího tisíce prstenů zabitým rytířům (kap. 68, 30). Kapitola 85. O odboji Přemyslově proti otci, o němž v této kapitole vypravuje, je Dalimil celkem dobře zpraven. Sled událostí je zachycen v podstatě správně, jedině smír z konce roku 1248 je spojen v jedno s konečným smírem ze srpna roku 1249. Vypravování má ovšem i zjevné stopy lidového podání, jež si některé příběhy upravilo a vyzdobilo báchorkami (příběh s předložením syrových ryb s utatými hlas vami Přemyslovi a jeho milcům, a zmínka, že Přemysl byl spoután stříbrnými okovy). Ale i zarámování odboje, na začátku chlubivými a rouhavými řečmi Ctiborovými a v závěru jeho kajícným ponaučením před popravou, ukazuje na pověst, která se v lidu udržovala v souvislosti s Ctiborovou přezdívkou „Moudrá hlava“; je ovšem pravdě- podobné, že do Ctiborova ponaučení vložil Dalimil též vlastní úvahy. 1 4: Dalimil se dotýká příčin, které vedly část české šlechty k odboji proti Václavovi: štědrosti (míní štědrost Václavovu k oblíbeným rádcům a milcům, která budila i závist) a podpory Němců. I když mezi oblíbence Václavovy patří někteří Němci a také podpora německé kolonisace králem je nesporná, přece těžko v tom hledati vlastní příčinu odboje, ze jména když víme, že šlechta sama též ochotně přijímala německé rytířské mravy a že mladý Přemysl, kterého nespokojenci postavili v čelo odboje, v těch věcech se od otce nikterak nelišil. Je to tedy spíše jen dohad Dalimilův, vyplývající z jeho národní zaujatosti, k němuž v tomto případě mohlo přispěti i to, že věděl, že si král Václav skutečně s německou pomocí vymohl návrat do země a tím vlastně i odboj zdolal. Odtud snad lze vysvětliti jeho národní motivaci odboje vůbec. 4: Přemysl Otakar, druhorozený syn Václava I., byl tehdy markrabětem moravským; stal se jím po smrti 286
díl na rakouských zemích Fridricha II. Bojovného, přivtělených tehdy císařem k říši, jehož se nejspíše Václav marně domáhal. 1: Císař Fridrich II. (1212-1250) slavil po slední říšský sněm v červnu 1237 ve Špýru. Tohoto sněmu se však král Václav ne zúčastnil. Fr. Palacký (tamže, pozn. 166) soudil nesprávně na Řezno (tam sice byl Václav v dubnu 1237, ale sněm se tam nekonal), V. Novotný (na uv. m.) usuzuje důvodně na Vídeň (leden 1237), kde na říšském sněmu za činné účasti Václavovy císařův syn Konrád byl zvolen králem římským. 5: Opatem fuldským byl tehdy Konrád IV., který pak r. 1246 na opatství resignoval. 13: Ojíř z Friedberka, německý rytíř, který prý do Čech uvedl rytířské turnaje (viz kap. 84, 3), náležel od r. 1238 k věrným a oblíbeným milcům Václava I. Zemřel 7. února 1253. Kapitola 84. 2: Jiného dokladu o darování Bíliny Ojířovi z Friedberka sice není, avšak o věrohodnosti Dalimilova sdělení se nepochybuje. 426: Stejně jako jiné projevy cizí rytířské kultury (srov. kap. 79) odsuzuje zde Dalimil turnaje, v nichž vidí hlavní příčinu úpadku české bojovnosti. 2425: Narážka na tři porážky císařů v Čechách, o nichž již byla řeč: na porážku Jindřicha III. knížetem Břetislavem u Brodku u Domažlic (kap. 44), Lothara u Chlumce Soběslavem I. (kap. 64) a císaře Lothara II. Soběslavem II. u Loděnic (kap. 68). A této bitvy, k níž však ve skuteče nosti nikdy nedošlo, týká se i zmínka o snětí půl třetího tisíce prstenů zabitým rytířům (kap. 68, 30). Kapitola 85. O odboji Přemyslově proti otci, o němž v této kapitole vypravuje, je Dalimil celkem dobře zpraven. Sled událostí je zachycen v podstatě správně, jedině smír z konce roku 1248 je spojen v jedno s konečným smírem ze srpna roku 1249. Vypravování má ovšem i zjevné stopy lidového podání, jež si některé příběhy upravilo a vyzdobilo báchorkami (příběh s předložením syrových ryb s utatými hlas vami Přemyslovi a jeho milcům, a zmínka, že Přemysl byl spoután stříbrnými okovy). Ale i zarámování odboje, na začátku chlubivými a rouhavými řečmi Ctiborovými a v závěru jeho kajícným ponaučením před popravou, ukazuje na pověst, která se v lidu udržovala v souvislosti s Ctiborovou přezdívkou „Moudrá hlava“; je ovšem pravdě- podobné, že do Ctiborova ponaučení vložil Dalimil též vlastní úvahy. 1 4: Dalimil se dotýká příčin, které vedly část české šlechty k odboji proti Václavovi: štědrosti (míní štědrost Václavovu k oblíbeným rádcům a milcům, která budila i závist) a podpory Němců. I když mezi oblíbence Václavovy patří někteří Němci a také podpora německé kolonisace králem je nesporná, přece těžko v tom hledati vlastní příčinu odboje, ze jména když víme, že šlechta sama též ochotně přijímala německé rytířské mravy a že mladý Přemysl, kterého nespokojenci postavili v čelo odboje, v těch věcech se od otce nikterak nelišil. Je to tedy spíše jen dohad Dalimilův, vyplývající z jeho národní zaujatosti, k němuž v tomto případě mohlo přispěti i to, že věděl, že si král Václav skutečně s německou pomocí vymohl návrat do země a tím vlastně i odboj zdolal. Odtud snad lze vysvětliti jeho národní motivaci odboje vůbec. 4: Přemysl Otakar, druhorozený syn Václava I., byl tehdy markrabětem moravským; stal se jím po smrti 286
Strana 287
staršího bratra Vladislava († 3. ledna 1247). 5 6: Vlastní odboj náleží vskutku do let 1248—1249, avšak jeho počátky spadají již do roku 1247, kdy 31. července čeští páni a starší zvolili bez vědomí krále Václava markraběte Přemysla mladším králem českým a dali jej tak vlastně otci za spoluvládce. Král Václav byl nucen toto opatření uznat a rozděliti se se synem o moc. K boji mezi otcem a synem došlo až na jaře r. 1248 (k historii Přemyslova odboje srov. J. Šusta, CCH 1915, 12-39, kde je též po prvé přesně určena chronologie událostí). 8: Bližší data o tomto Ctiborovi řeč. „Moudrá hlava“ nejsou známa. J. V. Šimák (Kronika československá, I, 2, 298, pozn. 1) vy- slovuje domněnku, že by to mohl být Ctibor z Lipníka, který se již po r. 1249 ne- připomíná. 20: Jsou to Boreš z Riesenburka z rodu Hrabišiců a Havel z Lemberka z rodu Markvarticů. Z nejmenovaných stáli věrně při králi Václavovi kromě Ojíře z Friedberka zejména Častalov ze Žitavy se synem Jindrichem a Smil z rodu Ronov, ců, Jaroš ze Slivna a z Poděhús a vedle několika málo jiných také olomoucký biskup Bruno. 22: Tímto veršem Dalimil naznačuje takřka úplné ovládnutí Čech Přemys slem na počátku války. Král Václav byl dokonce nucen na konci léta 1248 opustiti Čechy. 24: Boreš z Riesenburka, který měl rozlehlé statky v Podkrušnohoří, za pod pory Havla z Lemberka bojoval i po odchodu Václavově proti Přemyslovi a obsadil zejména pevný královský hrad Most nedaleko zemské brány, umožňující spojení s Míšní, kam se uchýlil král Václav. 27-28: Boreš s Havlem zajistili si pomoc z Německa, nejspíše z Míšně; některé pozdní prameny mluví o účasti Jindřicha Míšeň« ského při porážce Přemyslově. 29-34: V listopadu 1248 Přemysl oblehl Most, ale Boreš z Riesenburka a Havel z Lemberka s přivolanými německými posilami způsobili mu nočním přepadem krvavou porážku a přivodili rozhodný obrat v domácí válce. Král Václav se vrátil do Čech a Přemysl byl donucen k novému smíru s otcem, jímž byly vcelku obnoveny původní úmluvy. 35: Dalimil mluví zřejmě až o konečném vyřešení sporů, k němuž došlo po dobytí Prahy Václavem v srpnu r. 1249: Přemysl byl tehdy nucen vzdáti se titulu mladšího krále, vydati otci všechny hrady včetně Pražského a spokojiti se správou Moravy s titulem markraběte. 37-44: K zatčení Přemysla a jeho milců došlo kolem 20. září 1249 na hradě Týřově, kam jej král Václav pozval k jednání. Ve vypravování o pozvání Přemysla k obědu je však zmatení: nás leží k předchozímu jednání v Praze 16. srpna 1249, kdy (viz Příběhy krále Václava I., PDČ II, 306-7) král Václav mezi slavnostní hostinou v klášteře sv. Františka poslal pro Přemysla, aby s ním jednal o obnovení pokoje v zemi; a když se Přemysl otci ve všem poddal, přijal ho i jeho průvodce na milost a všem dal políbení míru. V lido- vém podání, o něž se Dalimil opírá, bylo obojí pozvání spojeno a doplněno scénou s rybami, aby věrolomné zatčení Přemysla otcem bylo působivější. Přemysl byl uvěz něn na hradě Přimdě, jeho druhové v žalářích Pražského hradu. 45: Přemysl byl již v listopadu 1249 na svobodě, jak dosvědčuje jeho listina, daná 17. listopadu v Brně Janu z Lichtenštejna na Mikulov. 47-50: Tuto zprávu má jen Dalimil, ale je pravděpodobná. Ctibor nalezl patrně ochranu u strany císařské, s níž Přemysl za od- boje vešel ve styk, kdežto Václav se opíral o stranu papežskou. 51-52: Zprávu o popravě soudce Ctibora na Petříně a jeho syna Jaroše před zdmi městskými mají 287
staršího bratra Vladislava († 3. ledna 1247). 5 6: Vlastní odboj náleží vskutku do let 1248—1249, avšak jeho počátky spadají již do roku 1247, kdy 31. července čeští páni a starší zvolili bez vědomí krále Václava markraběte Přemysla mladším králem českým a dali jej tak vlastně otci za spoluvládce. Král Václav byl nucen toto opatření uznat a rozděliti se se synem o moc. K boji mezi otcem a synem došlo až na jaře r. 1248 (k historii Přemyslova odboje srov. J. Šusta, CCH 1915, 12-39, kde je též po prvé přesně určena chronologie událostí). 8: Bližší data o tomto Ctiborovi řeč. „Moudrá hlava“ nejsou známa. J. V. Šimák (Kronika československá, I, 2, 298, pozn. 1) vy- slovuje domněnku, že by to mohl být Ctibor z Lipníka, který se již po r. 1249 ne- připomíná. 20: Jsou to Boreš z Riesenburka z rodu Hrabišiců a Havel z Lemberka z rodu Markvarticů. Z nejmenovaných stáli věrně při králi Václavovi kromě Ojíře z Friedberka zejména Častalov ze Žitavy se synem Jindrichem a Smil z rodu Ronov, ců, Jaroš ze Slivna a z Poděhús a vedle několika málo jiných také olomoucký biskup Bruno. 22: Tímto veršem Dalimil naznačuje takřka úplné ovládnutí Čech Přemys slem na počátku války. Král Václav byl dokonce nucen na konci léta 1248 opustiti Čechy. 24: Boreš z Riesenburka, který měl rozlehlé statky v Podkrušnohoří, za pod pory Havla z Lemberka bojoval i po odchodu Václavově proti Přemyslovi a obsadil zejména pevný královský hrad Most nedaleko zemské brány, umožňující spojení s Míšní, kam se uchýlil král Václav. 27-28: Boreš s Havlem zajistili si pomoc z Německa, nejspíše z Míšně; některé pozdní prameny mluví o účasti Jindřicha Míšeň« ského při porážce Přemyslově. 29-34: V listopadu 1248 Přemysl oblehl Most, ale Boreš z Riesenburka a Havel z Lemberka s přivolanými německými posilami způsobili mu nočním přepadem krvavou porážku a přivodili rozhodný obrat v domácí válce. Král Václav se vrátil do Čech a Přemysl byl donucen k novému smíru s otcem, jímž byly vcelku obnoveny původní úmluvy. 35: Dalimil mluví zřejmě až o konečném vyřešení sporů, k němuž došlo po dobytí Prahy Václavem v srpnu r. 1249: Přemysl byl tehdy nucen vzdáti se titulu mladšího krále, vydati otci všechny hrady včetně Pražského a spokojiti se správou Moravy s titulem markraběte. 37-44: K zatčení Přemysla a jeho milců došlo kolem 20. září 1249 na hradě Týřově, kam jej král Václav pozval k jednání. Ve vypravování o pozvání Přemysla k obědu je však zmatení: nás leží k předchozímu jednání v Praze 16. srpna 1249, kdy (viz Příběhy krále Václava I., PDČ II, 306-7) král Václav mezi slavnostní hostinou v klášteře sv. Františka poslal pro Přemysla, aby s ním jednal o obnovení pokoje v zemi; a když se Přemysl otci ve všem poddal, přijal ho i jeho průvodce na milost a všem dal políbení míru. V lido- vém podání, o něž se Dalimil opírá, bylo obojí pozvání spojeno a doplněno scénou s rybami, aby věrolomné zatčení Přemysla otcem bylo působivější. Přemysl byl uvěz něn na hradě Přimdě, jeho druhové v žalářích Pražského hradu. 45: Přemysl byl již v listopadu 1249 na svobodě, jak dosvědčuje jeho listina, daná 17. listopadu v Brně Janu z Lichtenštejna na Mikulov. 47-50: Tuto zprávu má jen Dalimil, ale je pravděpodobná. Ctibor nalezl patrně ochranu u strany císařské, s níž Přemysl za od- boje vešel ve styk, kdežto Václav se opíral o stranu papežskou. 51-52: Zprávu o popravě soudce Ctibora na Petříně a jeho syna Jaroše před zdmi městskými mají 287
Strana 288
též Letopisy české (PDC II, 287), a to ke dni 29. prosince 1250. Uvádějí však, že Ctibor byl sťat mečem; proto J. V. Šimák (ČCH 1924, 34) se domnívá, že v rkpech Dalis mila je chyba, že ,prknem' je tu místo pův. »plknem, tj. ostřím meče. Tato emen- dace není však nutná, neboť podle české Pulkavovy kroniky (PDČ V, 309) také Závišovi z Falkenštejna před Hlubokou „hlava dolóv prknem byla strčena“. Kapitola 86. Tuto příhodu o srážce křižáků s židy zaznamenává jen Dalimil. Jde-li o líčení skutečné události — a to je počínajíc W. W. Tomkem (Děj. m. Prahy I, 188) obecně přijímáno -, pak by bylo lze mysliti nejspíše na účastníky křížové výpravy proti císaři Fridrichovi II., která byla hlásána v letech 1246 a 1247, a kdy i král Vác lav I. shromáždil počátkem r. 1248 početné vojsko, posílené křižáky z Rakous a Uher, jehož chtěl pak použíti v boji proti odbojnému Přemyslovi. Ze slíbené výpravy do říše však sešlo, a co se stalo s tímto „křížovým vojskem“, nevíme. Je možné, že se nějaký houfec cizích křižáků — Dalimil mluví o Němcích - dopustil násilností proti židům a dovolával se přitom papežského zmocnění, že smí na nich vymáhati peníze. Kapitola 87. 3: Zdislava byla dcera Přibyslava z Křižanova a manželka Havla z Lemberka a na Jablonném, kde snad za její účasti byl založen klášter dominikán- ský. Zájem, který Dalimil projevuje o Zdislavu, je jistě nápadný a bývá vysvětlován příbuzenskými vztahy autora kroniky k Zdislavě (srov. úvod k pozn. hist.). 918: Vypravování o šlechtici Vojslavovi (větš. rkpů jmenuje ho však Všeslavem) čerpal Dalimil, který jediný nás o příhodě zpravuje, pravděpodobně z erbovní pověsti. Podle ní Vojslavovi (Všeslavovi) příbuzní museli trestem za pobití mnoha židů vzíti na štít židovský klobouk (tj. vysoký klobouk špičatý se žlutým knoflíkem na vrchu). Takový erb měli později vladykové z Radomilic. Kapitola 88. 1-2: Zcela shodnou zprávu s Dalimilem o vyslání tří českých pánů k volbě římského krále má též kronikář Neplach (PDČ III, 476); klade ji však k r. 1266 a jmenuje přímo krále Otakara, který pány vyslal. Protože však toho roku žádná volba nebyla konána, náleží zpráva, kterou Dalimil i Neplach čerpali pravdě- podobně ze ztracené kroniky Opatovické, nejspíše k volbě Alfonse Kastilského 1. dubna 1257 ve Frankfurtě. Jako zástupce Přemyslův byl tam špýrský biskup Jindřich, o přítomnosti dalších českých pánů mluví však zpráva o poselství, které Alfonsovi oznamovalo výsledek volby. 3 a 5 6: Hron z Náchoda, syn Pakoslavův, zakladatel rodu pánů z Náchoda a z Kostelce, majících erbem černého (jak je ve větš. rkpů Dali- milových i v Neplachovi) vzpřímeného lva na zlatém štítě. 3 a 8: Smil Světlický, jinak Smil z Lichtenburka (†1269), syn Jindřicha ze Žitavy a vnuk Smila Světlíka, o němž jako o druhu Přemyslově v řezenském vyhnanství se vypravuje v kap. 76, náležel k rodu Ronovců, majících erbem dvě černé zkřížené ostrve na zlatém štítě. Znamení červeného (Neplach a některé rkpy Dalimila píší však černého) kapra, kterého si prý dobyl kláním, užívali jeho potomci i některé jiné větve znaku ostrve (např. páni z Lipé, z Ronova aj.), nikoli na štítě, nýbrž jen jako klenotu s kytou 288
též Letopisy české (PDC II, 287), a to ke dni 29. prosince 1250. Uvádějí však, že Ctibor byl sťat mečem; proto J. V. Šimák (ČCH 1924, 34) se domnívá, že v rkpech Dalis mila je chyba, že ,prknem' je tu místo pův. »plknem, tj. ostřím meče. Tato emen- dace není však nutná, neboť podle české Pulkavovy kroniky (PDČ V, 309) také Závišovi z Falkenštejna před Hlubokou „hlava dolóv prknem byla strčena“. Kapitola 86. Tuto příhodu o srážce křižáků s židy zaznamenává jen Dalimil. Jde-li o líčení skutečné události — a to je počínajíc W. W. Tomkem (Děj. m. Prahy I, 188) obecně přijímáno -, pak by bylo lze mysliti nejspíše na účastníky křížové výpravy proti císaři Fridrichovi II., která byla hlásána v letech 1246 a 1247, a kdy i král Vác lav I. shromáždil počátkem r. 1248 početné vojsko, posílené křižáky z Rakous a Uher, jehož chtěl pak použíti v boji proti odbojnému Přemyslovi. Ze slíbené výpravy do říše však sešlo, a co se stalo s tímto „křížovým vojskem“, nevíme. Je možné, že se nějaký houfec cizích křižáků — Dalimil mluví o Němcích - dopustil násilností proti židům a dovolával se přitom papežského zmocnění, že smí na nich vymáhati peníze. Kapitola 87. 3: Zdislava byla dcera Přibyslava z Křižanova a manželka Havla z Lemberka a na Jablonném, kde snad za její účasti byl založen klášter dominikán- ský. Zájem, který Dalimil projevuje o Zdislavu, je jistě nápadný a bývá vysvětlován příbuzenskými vztahy autora kroniky k Zdislavě (srov. úvod k pozn. hist.). 918: Vypravování o šlechtici Vojslavovi (větš. rkpů jmenuje ho však Všeslavem) čerpal Dalimil, který jediný nás o příhodě zpravuje, pravděpodobně z erbovní pověsti. Podle ní Vojslavovi (Všeslavovi) příbuzní museli trestem za pobití mnoha židů vzíti na štít židovský klobouk (tj. vysoký klobouk špičatý se žlutým knoflíkem na vrchu). Takový erb měli později vladykové z Radomilic. Kapitola 88. 1-2: Zcela shodnou zprávu s Dalimilem o vyslání tří českých pánů k volbě římského krále má též kronikář Neplach (PDČ III, 476); klade ji však k r. 1266 a jmenuje přímo krále Otakara, který pány vyslal. Protože však toho roku žádná volba nebyla konána, náleží zpráva, kterou Dalimil i Neplach čerpali pravdě- podobně ze ztracené kroniky Opatovické, nejspíše k volbě Alfonse Kastilského 1. dubna 1257 ve Frankfurtě. Jako zástupce Přemyslův byl tam špýrský biskup Jindřich, o přítomnosti dalších českých pánů mluví však zpráva o poselství, které Alfonsovi oznamovalo výsledek volby. 3 a 5 6: Hron z Náchoda, syn Pakoslavův, zakladatel rodu pánů z Náchoda a z Kostelce, majících erbem černého (jak je ve větš. rkpů Dali- milových i v Neplachovi) vzpřímeného lva na zlatém štítě. 3 a 8: Smil Světlický, jinak Smil z Lichtenburka (†1269), syn Jindřicha ze Žitavy a vnuk Smila Světlíka, o němž jako o druhu Přemyslově v řezenském vyhnanství se vypravuje v kap. 76, náležel k rodu Ronovců, majících erbem dvě černé zkřížené ostrve na zlatém štítě. Znamení červeného (Neplach a některé rkpy Dalimila píší však černého) kapra, kterého si prý dobyl kláním, užívali jeho potomci i některé jiné větve znaku ostrve (např. páni z Lipé, z Ronova aj.), nikoli na štítě, nýbrž jen jako klenotu s kytou 288
Strana 289
pavích per v pozadí. 4 a 7: Havel mladší Jablonský z Lemberka, syn Havla z Lem berka a Zdislavy z Křižanova, pocházel z rodu Markvarticů, jejichž původním znakem byla kráčející lvice. Nový znak, jehož si podle této zprávy Havel dřevcem, tj. v turnaji, vydobyl, totiž polovičný (kolmo půlený neboli štípený štít, zatlačoval poznenáhlu starý erb, avšak - a to je v rozporu s Dalimilem - ujímal se teprve od poč. XIV. stol. (viz Aug. Sedláček, Ceskomoravská heraldika II, 1925, 14n.). 9-16: Tato zpráva se týká uherského vpádu na Moravu v červnu 1253. Přemysl tou dobou byl v Rakousích, kde očekával hlavní nápor uherský z východu a Bavorů s Uhry spojes ných ze západu. Na Moravu přišel, když se uherský král Béla IV., pokusiv se marně o dobytí Olomouce, na zákrok papežského nuncia Velasca vrátil již do Uher. 16 příd. 1-2: Markrabě Přemysl oženil se 11. února 1252 s Markétou, dcerou rakouského vévody Leopolda a vdovou po králi Jindřichovi VII., synu císaře Fridricha II. Byl to sňatek politický, který měl Přemyslovi zabezpečiti držení babenberského dědictví. Přemysl ovšem byl v té době již pánem zemí rakouských, které se poddaly 21. listo padu 1251 Václavovi I. a uznaly Přemysla, jehož otec pověřil jejich opanováním, vévo dou. Že by král Václav sám z politických důvodů přiměl Přemysla k sňatku s Mars kétou, je nepravděpodobné - je to jen ohlas pověstí, které sňatek sotva dvacetiletého králevice s padesátiletou ženou vyvolal a které zachycuje též rýmovaná kronika štýr- ská tzv. Otakara. Kapitola 89. 1: Václav I. zemřel 22. září 1253. 2-10: Dalimil vítá nastoupení Přemysla Otakara II. verši plnými obdivu a chvály, jež silně kontrastují s příkrým odsudkem, kterým vyznívá kapitola 92, věnovaná posledním letům jeho vlády a pádu. 11-12: Míněna je první Přemyslova výprava do Prus, kterou podnikl v zimě 1254—1255 a při níž velkou část Samlandu získal křesťanství. S výpravou souvisí též založení hradu Královce, dnešního Kaliningradu. 13-62: Ve vypravování o bojích s Bavory spojuje Dalimil několik válek v jedno jistě proto, aby dojem z Pře- myslova neúspěchu r. 1257 zahladil líčením jeho zhoubných vpádů do Bavor z let 1265 a 1266, ačkoliv ani tyto nedosáhly očekávaného výsledku. Dalimilovy zprávy jsou podrobnější než záznamy Letopisů českých; je zřejmé, že měl po ruce i jiné, dnes ztracené prameny; při líčení pohromy v Mühldorfu dovolává se přímo svědectví těch, kdo ji zažili (v. 48), čerpá tedy i z ústního podání. 13-26: Tyto zprávy se týkají patrně různých menších pohraničních půtek, o nichž nejsme ze zachovaných pramenů zpraveni. Jistě však nejde jen o nájezdy bavorských „zlodějů“ do Čech, nýbrž i o menší vpády české do Bavor, o nichž se např. k r. 1256 zmiňují letopisy kláštera Matsee. 17: Jindřich, vévoda dolnobavorský (1253-1290). 27-50: Vy- pravování líčí Přemyslův vpád do Bavor, podniknutý v srpnu 1257 bez náležité přís pravy a jen s malým vojskem; skončil rychlým ústupem Přemyslovým a pohromou jeho vojska u Mühldorfu. 30-34: Přemysl pronikl až k Altfrauenhofenu, kde narazil na mnohem početnější vojsko Jindřicha Dolnobavorského a jeho bratra Ludvíka. Proto si vyžádal jednodenní příměří a dal se v noci na rychlý ústup do Solnohradska, avšak Bavoři ho pronásledovali. 36: Správně má být Mühldorf, 19 Dalimilova kronika 289
pavích per v pozadí. 4 a 7: Havel mladší Jablonský z Lemberka, syn Havla z Lem berka a Zdislavy z Křižanova, pocházel z rodu Markvarticů, jejichž původním znakem byla kráčející lvice. Nový znak, jehož si podle této zprávy Havel dřevcem, tj. v turnaji, vydobyl, totiž polovičný (kolmo půlený neboli štípený štít, zatlačoval poznenáhlu starý erb, avšak - a to je v rozporu s Dalimilem - ujímal se teprve od poč. XIV. stol. (viz Aug. Sedláček, Ceskomoravská heraldika II, 1925, 14n.). 9-16: Tato zpráva se týká uherského vpádu na Moravu v červnu 1253. Přemysl tou dobou byl v Rakousích, kde očekával hlavní nápor uherský z východu a Bavorů s Uhry spojes ných ze západu. Na Moravu přišel, když se uherský král Béla IV., pokusiv se marně o dobytí Olomouce, na zákrok papežského nuncia Velasca vrátil již do Uher. 16 příd. 1-2: Markrabě Přemysl oženil se 11. února 1252 s Markétou, dcerou rakouského vévody Leopolda a vdovou po králi Jindřichovi VII., synu císaře Fridricha II. Byl to sňatek politický, který měl Přemyslovi zabezpečiti držení babenberského dědictví. Přemysl ovšem byl v té době již pánem zemí rakouských, které se poddaly 21. listo padu 1251 Václavovi I. a uznaly Přemysla, jehož otec pověřil jejich opanováním, vévo dou. Že by král Václav sám z politických důvodů přiměl Přemysla k sňatku s Mars kétou, je nepravděpodobné - je to jen ohlas pověstí, které sňatek sotva dvacetiletého králevice s padesátiletou ženou vyvolal a které zachycuje též rýmovaná kronika štýr- ská tzv. Otakara. Kapitola 89. 1: Václav I. zemřel 22. září 1253. 2-10: Dalimil vítá nastoupení Přemysla Otakara II. verši plnými obdivu a chvály, jež silně kontrastují s příkrým odsudkem, kterým vyznívá kapitola 92, věnovaná posledním letům jeho vlády a pádu. 11-12: Míněna je první Přemyslova výprava do Prus, kterou podnikl v zimě 1254—1255 a při níž velkou část Samlandu získal křesťanství. S výpravou souvisí též založení hradu Královce, dnešního Kaliningradu. 13-62: Ve vypravování o bojích s Bavory spojuje Dalimil několik válek v jedno jistě proto, aby dojem z Pře- myslova neúspěchu r. 1257 zahladil líčením jeho zhoubných vpádů do Bavor z let 1265 a 1266, ačkoliv ani tyto nedosáhly očekávaného výsledku. Dalimilovy zprávy jsou podrobnější než záznamy Letopisů českých; je zřejmé, že měl po ruce i jiné, dnes ztracené prameny; při líčení pohromy v Mühldorfu dovolává se přímo svědectví těch, kdo ji zažili (v. 48), čerpá tedy i z ústního podání. 13-26: Tyto zprávy se týkají patrně různých menších pohraničních půtek, o nichž nejsme ze zachovaných pramenů zpraveni. Jistě však nejde jen o nájezdy bavorských „zlodějů“ do Čech, nýbrž i o menší vpády české do Bavor, o nichž se např. k r. 1256 zmiňují letopisy kláštera Matsee. 17: Jindřich, vévoda dolnobavorský (1253-1290). 27-50: Vy- pravování líčí Přemyslův vpád do Bavor, podniknutý v srpnu 1257 bez náležité přís pravy a jen s malým vojskem; skončil rychlým ústupem Přemyslovým a pohromou jeho vojska u Mühldorfu. 30-34: Přemysl pronikl až k Altfrauenhofenu, kde narazil na mnohem početnější vojsko Jindřicha Dolnobavorského a jeho bratra Ludvíka. Proto si vyžádal jednodenní příměří a dal se v noci na rychlý ústup do Solnohradska, avšak Bavoři ho pronásledovali. 36: Správně má být Mühldorf, 19 Dalimilova kronika 289
Strana 290
ležící nad řekou Innem. 47: Ve skutečnosti šlo jen o věž, do níž se někteří čeští bojovníci uchýlili a kterou Bavoři pak podpálili, takže v ní všichni uhořeli. 49-50: Část vojska Přemyslova bránila se v Mühldorfu a po devítidenním obležení se vzdala na volný odchod, přičemž čeští a rakouští páni museli se bavorskému vévodovi za- vázati čestným slovem, že se mu postaví tam, kde určí. Nedošlo však k tomu, neboť v listopadu byl sjednán mír, pro Přemysla ovšem nepříznivý; mimo jiné Sušicko (viz pozn. ke kap. 63, 46-48) zůstalo i nadále v rukou bavorských a teprve r. 1273 bylo Přemyslovi vráceno. 51-62: Jde o české vpády do Bavor v letech 1265 a 1266, při nichž však vévoda Jindřich Dolnobavorský nebyl poražen. R. 1266 Přemysl pronikl sice až k Řeznu, avšak druhé jeho vojsko, vedené olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburgu, bylo na svém postupu zastaveno, takže se nemohlo s Přemyslem spojiti. Přemysl byl nucen pro potíže v zásobování vrátit se do Čech a Brunovo vojsko bylo zatlačeno do Horních Rakous. A tak se ani tato výprava nesetkala s úspěchem, jak by se zdálo z líčení Dalimilova. 63: Mikuláš zemřel 17. ledna 1258. 64: Jan III. z Dražic byl zvolen 1. února téhož roku. 65-66: Srov. kap. 88, 16 příd. 1-2, kde je táž zpráva. Kapitola 90. Zprávy o objevení „naháčů“ v Čechách mají vedle Dalimila, který je klade k r. 1259, ještě Jindřich z Heimburka v „Letopisu českém" k r. 1261 (PDC III, 313), Pulkava rovněž k r. 1261 (V, 153-154) a Neplach k r. 1262 (III, 475). Vypravování Dalimilovo se od nich liší, je podrobnější; Dalimil jediný mluví o tom, že všichni byli upáleni jako kacíři „Luciferiáni“. Doplňuje patrně to, co se dočetl v pramenech, lidos vým podáním, v němž se vzpomínka na podivnou sektu udržela a které z jejích vyzna- vačů učinilo služebníky „čerta Lucipera“. 4: Neplach píše, že sekta povstala po celých Čechách, Moravě, Polsku a Rakousích. 9-14: Jindřich Heimburský nevytýká flagelantům žádné bludy, píše jenom, že až téměř nazí a mrskajíce se chodili po kostelích s korouhvemi a rozsvícenými svíčkami. Také Neplach mluví podobně o pro- cesích, avšak poznamenává, že flagelanti „v noci se oddávali hodování a pitkám a navzá- jem se rozhřešovali, opovrhujíce řádem kněžským“. Pulkava naproti tomu vypočítává řadu bludů (cituji staročeský překlad PDČ V, 303—4): „Ti jistí také zamyslili biechu bludy, že mezi sobú i zpoviedáchu sě i rozhřěchováchu vraždy i jiných hřiechóv, kajícím úvod dá- váchu, pokánie zjevné i tajné lidem skazováchu“, ale ani on nemluví o tom, že by byli rušili služby boží, jak vypravuje Dalimil. 15-20: Podle Jindřicha Heimburského „mnozí z našich známých vstoupili do té sekty s čistým úmyslem a upřímnou pobožností“. A také Pulkava uvádí, že „mnozí páni a slovútní lidé nádržiechu sě toho bludu, mnějíce skrzě to hřiechóv odpuštěnie jmieti“. 24: Ani Jindřich Heimburský, ani Neplach se nezmiňují, že by flagelanti byli upáleni. Zato Pulkava ví ještě bližší podrobnosti, že „ten blud najprve biskup normberský (v lat. textu ,Theodericus, episcopus Neumburgensis super Salam“, tedy naumburský) pochytil jest a jeho dobrý diel zkazil... A tak pak ohněm zpáleni a mečem zbiti bychu“. Kapitola 91. O průběhu Přemyslovy války s Uhry a o jeho vítězství u Kressen 290
ležící nad řekou Innem. 47: Ve skutečnosti šlo jen o věž, do níž se někteří čeští bojovníci uchýlili a kterou Bavoři pak podpálili, takže v ní všichni uhořeli. 49-50: Část vojska Přemyslova bránila se v Mühldorfu a po devítidenním obležení se vzdala na volný odchod, přičemž čeští a rakouští páni museli se bavorskému vévodovi za- vázati čestným slovem, že se mu postaví tam, kde určí. Nedošlo však k tomu, neboť v listopadu byl sjednán mír, pro Přemysla ovšem nepříznivý; mimo jiné Sušicko (viz pozn. ke kap. 63, 46-48) zůstalo i nadále v rukou bavorských a teprve r. 1273 bylo Přemyslovi vráceno. 51-62: Jde o české vpády do Bavor v letech 1265 a 1266, při nichž však vévoda Jindřich Dolnobavorský nebyl poražen. R. 1266 Přemysl pronikl sice až k Řeznu, avšak druhé jeho vojsko, vedené olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburgu, bylo na svém postupu zastaveno, takže se nemohlo s Přemyslem spojiti. Přemysl byl nucen pro potíže v zásobování vrátit se do Čech a Brunovo vojsko bylo zatlačeno do Horních Rakous. A tak se ani tato výprava nesetkala s úspěchem, jak by se zdálo z líčení Dalimilova. 63: Mikuláš zemřel 17. ledna 1258. 64: Jan III. z Dražic byl zvolen 1. února téhož roku. 65-66: Srov. kap. 88, 16 příd. 1-2, kde je táž zpráva. Kapitola 90. Zprávy o objevení „naháčů“ v Čechách mají vedle Dalimila, který je klade k r. 1259, ještě Jindřich z Heimburka v „Letopisu českém" k r. 1261 (PDC III, 313), Pulkava rovněž k r. 1261 (V, 153-154) a Neplach k r. 1262 (III, 475). Vypravování Dalimilovo se od nich liší, je podrobnější; Dalimil jediný mluví o tom, že všichni byli upáleni jako kacíři „Luciferiáni“. Doplňuje patrně to, co se dočetl v pramenech, lidos vým podáním, v němž se vzpomínka na podivnou sektu udržela a které z jejích vyzna- vačů učinilo služebníky „čerta Lucipera“. 4: Neplach píše, že sekta povstala po celých Čechách, Moravě, Polsku a Rakousích. 9-14: Jindřich Heimburský nevytýká flagelantům žádné bludy, píše jenom, že až téměř nazí a mrskajíce se chodili po kostelích s korouhvemi a rozsvícenými svíčkami. Také Neplach mluví podobně o pro- cesích, avšak poznamenává, že flagelanti „v noci se oddávali hodování a pitkám a navzá- jem se rozhřešovali, opovrhujíce řádem kněžským“. Pulkava naproti tomu vypočítává řadu bludů (cituji staročeský překlad PDČ V, 303—4): „Ti jistí také zamyslili biechu bludy, že mezi sobú i zpoviedáchu sě i rozhřěchováchu vraždy i jiných hřiechóv, kajícím úvod dá- váchu, pokánie zjevné i tajné lidem skazováchu“, ale ani on nemluví o tom, že by byli rušili služby boží, jak vypravuje Dalimil. 15-20: Podle Jindřicha Heimburského „mnozí z našich známých vstoupili do té sekty s čistým úmyslem a upřímnou pobožností“. A také Pulkava uvádí, že „mnozí páni a slovútní lidé nádržiechu sě toho bludu, mnějíce skrzě to hřiechóv odpuštěnie jmieti“. 24: Ani Jindřich Heimburský, ani Neplach se nezmiňují, že by flagelanti byli upáleni. Zato Pulkava ví ještě bližší podrobnosti, že „ten blud najprve biskup normberský (v lat. textu ,Theodericus, episcopus Neumburgensis super Salam“, tedy naumburský) pochytil jest a jeho dobrý diel zkazil... A tak pak ohněm zpáleni a mečem zbiti bychu“. Kapitola 91. O průběhu Přemyslovy války s Uhry a o jeho vítězství u Kressen 290
Strana 291
brunnu 12. července 1260 (v. 1-24) má Dalimil velmi dobré vědomosti. Opíral se o nějaký dobrý pramen, jehož zprávy doplnil však také tradicí udržovanou v rodě Vítkovců o hrdinství Voka z Rožmberka při odražení útoku Kumánů (v. 17) a v rodě pánů z Riesenburka anebo v klášteře oseckém o ukořistění prstu sv. Jana Křtitele panem Boršem z Oseka a Riesenburka, který jej pak daroval klášteru v Oseku; tam jej Dalimil snad sám viděl (v. 18—22). Přitom je však jistě nápadné, že se Dalimil ani slovem nezmiňuje — jako ostatně již při bitvě u Chlumce r. 1126 — o zázračné po moci sv. Václava a sv. Vojtěcha, o níž se obšírně rozepisuje autor Příběhů krále Přes mysla Otakara II. (PDČ II, 318-9) a o které jistě mluvilo i lidové podání. 1-2: S uherským králem Bélou IV. (1235-1270) byl Přemysl Otakar v nepřátelství pro dědice tví babenberské, na jehož část si Béla činil nároky. Šlo mu zejména o Štýrsko, kterého se pak z větší části r. 1253 skutečně zmocnil a které mu mírem 1. května 1254 bylo při- řčeno, když se současně vzdal všech nároků na země rakouské. Avšak uherská vláda ve Štýrsku vyvolávala stále se stupňující nespokojenost; štýrská šlechta proto koncem r. 1259 nabídla Přemyslovi korunu. Přemysl přijal, vypravil se do Štýrska, kde zatím vypuklo otevřené povstání, a Uhři byli ze země vypuzeni. To ovšem vedlo k nové válce s Bélou a jeho synem, mladším králem Štěpánem V. 3 6: Jde o neštastnou sráž- ku u Stožce 26. června 1260, kdy výzvědný jízdní oddíl uherský, vedený králem Ště- pánem, narazil na přední hlídky rakouského vojska, byl sice odražen, avšak pronásle dující jej rakouští páni dostali se mezi uherské zálohy, byli obklíčeni a v boji všichni buď padli anebo byli zajati. Dalimil jmenuje přímo hrabata Otu a Konráda z Har- deka (= Crdiha, Cirdika) a bratry Sigfrida a Kadolta Sirotky (= Vejzovie, Vejzové), kteří přišli o život. 7-16: České vojsko položilo se táborem na pravém břehu řeky Moravy poblíž jejího ústí do Dunaje, Uhři stáli na protějším levém břehu. Když celý týden nedocházelo k žádné akci, Přemysl nabídl Bélovi, aby se buď on, anebo Češi pře- pravili přes Moravu, druhé vojsko aby zatím ustoupilo, aby nerušilo přechod protivní ka, a pak aby došlo k bitvě. Král Béla souhlasil s tím, že řeku přejde on, a proto se Přes mysl s českým vojskem stáhl zpět. Bylo smluveno příměří na půldruhého dne, takže bitva měla býti zahájena po poledni 13. července. Avšak král Štěpán, přepraviv se s většinou vojska, chystal se udeřiti hned 12. července na nepřipravené české vojsko, které se proto muselo vrátit a rychle se sešikovat k boji. 17 a 17 příd.: Uherští Kumáni — Dalimil mluví o Plavcích - zaútočili na českou těžkou obrněnou jízdu, byli zahnáni na útěk a uvedli ve zmatek za nimi postupující uherské vojsko, které nemohlo pak odolati útokům dalších českých šiků a zmateně se zachraňovalo zpětným přechodem přes Moravu, v níž se velké množství uherských bojovníků utopilo. — „Róžě“: míněn je Vok z Rožmberka. 18: Boreš z Riesenburka. České vojsko zmoc nilo se bohaté kořisti v uherském ležení, které král Béla spěšně opustil, aniž sám s ostat- kem uherského vojska přešel Moravu. 24: Přemysl se zmocnil Bratislavy a jiných hradů, ale potom je zase vrátil a spokojil se tím, že se Béla IV. vzdal s konečnou plat- ností Štýrska. 25: Markétě Babenberské; srov. kap. 88, 16 příd. 1-2. 26: Po smrti korutanského vévody Oldřicha ze Sponnheimu († 27. října 1269) zdědil Přemysl podle smlouvy, kterou 4. prosince 1268 uzavřel s Oldřichem na Poděbradech, všechny jeho 291
brunnu 12. července 1260 (v. 1-24) má Dalimil velmi dobré vědomosti. Opíral se o nějaký dobrý pramen, jehož zprávy doplnil však také tradicí udržovanou v rodě Vítkovců o hrdinství Voka z Rožmberka při odražení útoku Kumánů (v. 17) a v rodě pánů z Riesenburka anebo v klášteře oseckém o ukořistění prstu sv. Jana Křtitele panem Boršem z Oseka a Riesenburka, který jej pak daroval klášteru v Oseku; tam jej Dalimil snad sám viděl (v. 18—22). Přitom je však jistě nápadné, že se Dalimil ani slovem nezmiňuje — jako ostatně již při bitvě u Chlumce r. 1126 — o zázračné po moci sv. Václava a sv. Vojtěcha, o níž se obšírně rozepisuje autor Příběhů krále Přes mysla Otakara II. (PDČ II, 318-9) a o které jistě mluvilo i lidové podání. 1-2: S uherským králem Bélou IV. (1235-1270) byl Přemysl Otakar v nepřátelství pro dědice tví babenberské, na jehož část si Béla činil nároky. Šlo mu zejména o Štýrsko, kterého se pak z větší části r. 1253 skutečně zmocnil a které mu mírem 1. května 1254 bylo při- řčeno, když se současně vzdal všech nároků na země rakouské. Avšak uherská vláda ve Štýrsku vyvolávala stále se stupňující nespokojenost; štýrská šlechta proto koncem r. 1259 nabídla Přemyslovi korunu. Přemysl přijal, vypravil se do Štýrska, kde zatím vypuklo otevřené povstání, a Uhři byli ze země vypuzeni. To ovšem vedlo k nové válce s Bélou a jeho synem, mladším králem Štěpánem V. 3 6: Jde o neštastnou sráž- ku u Stožce 26. června 1260, kdy výzvědný jízdní oddíl uherský, vedený králem Ště- pánem, narazil na přední hlídky rakouského vojska, byl sice odražen, avšak pronásle dující jej rakouští páni dostali se mezi uherské zálohy, byli obklíčeni a v boji všichni buď padli anebo byli zajati. Dalimil jmenuje přímo hrabata Otu a Konráda z Har- deka (= Crdiha, Cirdika) a bratry Sigfrida a Kadolta Sirotky (= Vejzovie, Vejzové), kteří přišli o život. 7-16: České vojsko položilo se táborem na pravém břehu řeky Moravy poblíž jejího ústí do Dunaje, Uhři stáli na protějším levém břehu. Když celý týden nedocházelo k žádné akci, Přemysl nabídl Bélovi, aby se buď on, anebo Češi pře- pravili přes Moravu, druhé vojsko aby zatím ustoupilo, aby nerušilo přechod protivní ka, a pak aby došlo k bitvě. Král Béla souhlasil s tím, že řeku přejde on, a proto se Přes mysl s českým vojskem stáhl zpět. Bylo smluveno příměří na půldruhého dne, takže bitva měla býti zahájena po poledni 13. července. Avšak král Štěpán, přepraviv se s většinou vojska, chystal se udeřiti hned 12. července na nepřipravené české vojsko, které se proto muselo vrátit a rychle se sešikovat k boji. 17 a 17 příd.: Uherští Kumáni — Dalimil mluví o Plavcích - zaútočili na českou těžkou obrněnou jízdu, byli zahnáni na útěk a uvedli ve zmatek za nimi postupující uherské vojsko, které nemohlo pak odolati útokům dalších českých šiků a zmateně se zachraňovalo zpětným přechodem přes Moravu, v níž se velké množství uherských bojovníků utopilo. — „Róžě“: míněn je Vok z Rožmberka. 18: Boreš z Riesenburka. České vojsko zmoc nilo se bohaté kořisti v uherském ležení, které král Béla spěšně opustil, aniž sám s ostat- kem uherského vojska přešel Moravu. 24: Přemysl se zmocnil Bratislavy a jiných hradů, ale potom je zase vrátil a spokojil se tím, že se Béla IV. vzdal s konečnou plat- ností Štýrska. 25: Markétě Babenberské; srov. kap. 88, 16 příd. 1-2. 26: Po smrti korutanského vévody Oldřicha ze Sponnheimu († 27. října 1269) zdědil Přemysl podle smlouvy, kterou 4. prosince 1268 uzavřel s Oldřichem na Poděbradech, všechny jeho 291
Strana 292
země i léna, tj. Korutany, Kraňsko a marku Vindickou; překážky mu působil vydě- děný bratr Oldřichův Filip, tou dobou patriarcha aquilejský. R. 1272 připojil k nim i Cividale a Pordenone ve Friaulsku, takže Přemyslova říše sahala až k břehům Jaders ského moře. 27-28: Přemysl Otakar II. byl slavnostně korunován dne 25. prosince 1261 v Praze mohučským arcibiskupem Wernerem z Eppensteinu spolu s druhou svou manželkou Kunhutou, dcerou ruského knížete Rastislava Michajloviče, tou dobou vévody mačevského, a vnučkou uherského krále Bély IV.; s ní krátce před tím 25. října 1261 v Bratislavě slavil sňatek. Teprve po korunovaci Přemysl začal užívati tis tulu krále českého, nazývaje se až do té doby jen „pánem království českého“ (podle Dalimila, knížeh). 29: Královna Markéta byla tehdy asi šedesátiletá. 31: Zpráva tato není správná: Přemysl dal rozvázati své manželství s Markétou některým z domácích biskupů, nikoliv arcibiskupem mohučským. Toto opatření bylo na žádost Přemyslovu schváleno papežem Urbanem IV. 20. dubna 1262. Královna Markéta (PDČ II, 297) odjela z Čech do Rakous teprve 18. října 1261 (týden před novým sňatkem Přemy- slovým) a zemřela 2. října 1267 snad na Krumlově. 34: Ani tato zpráva nemá v sou- časných pramenech opory, třebaže se téměř všechny soudobé středoevropské kroniky a letopisy o Přemyslově rozvodu zmiňují. Kapitola 92. 1-4: Zprávu o velkém hladu v Čechách mají též Letopisy české (PDČ II, 298), avšak k r. 1263 a bez zmínky o Plzeňsku. 5 a d.: Dalimil shrnuje konec vlády Přemyslovy a líčí jeho pád, jehož hlavní příčiny vidí v králově rozchodu s českou šlechtou pro podporování Němců a pro násilí, s nímž předním českým pánům odnímal hrady a statky. Stejné a místy doslovně shodné zprávy má též Neplach (PDČ III, 476), u něhož však výčet křivd spáchaných pánům je ještě bohatší; Dalimil i Neplach čerpali zřejmě z téhož pramene, ale Dalimil některé zprávy vypustil a nahradil jen povšechným: „Jiným pánóm odje mnoho jiného a činieše jim mnoho zlého“ (v. 35-36). A za takový pramen se pokládá ztracená kronika Opatovická, kterou Dalimil jmenuje jako svůj pramen (srov. úvod k hist. pozn.). O zkreslení stížností Dalis milových srov. Jos. Šusta v ČČH 1896, 203-205, J. V. Šimák v ČČH 1924, 19-34 a V. Novotný, ČD I, 4, 412 n. 9: Dalimil naráží zde patrně na kolonisačně hospodářské pronikání krále Přemysla do jihočeské oblasti, kde Vítkovici měli rozs lehlá panství, tvořící téměř souvislý celek. 12: Rudolf I. Habsburský zvolen byl římským králem 1. října 1273 a korunován 24. října. Tvrzení, že by byli nespokojení čeští páni povolali krále Rudolfa proti Přemyslovi, neodpovídá skutečnosti. K válce mezi Rudolfem a Přemyslem Otakarem došlo proto, že Přemysl neuznával Rudolfa za řádně zvoleného krále a odmítl proto od něho přijmouti své země v léno, nedbal dvo jího předvolání, aby se ospravedlnil, a propadl proto říšskému achtu. V slovech Dalimilových lze však hledati narážku na povstání Vítkoviců proti králi, které vy puklo na podzim r. 1276 v době, kdy se Přemysl se svým vojskem přiblížil k Vídni, obležené Rudolfem; tím byl Přemysl donucen žádati za mír. 16-18: V mírovém jednání, vedeném před Vídní, byli plnomocníky českého krále jeho sestřenec Ota, markrabě braniborský, a olomoucký biskup Bruno. Podle výroku rozhodčích z 21. 292
země i léna, tj. Korutany, Kraňsko a marku Vindickou; překážky mu působil vydě- děný bratr Oldřichův Filip, tou dobou patriarcha aquilejský. R. 1272 připojil k nim i Cividale a Pordenone ve Friaulsku, takže Přemyslova říše sahala až k břehům Jaders ského moře. 27-28: Přemysl Otakar II. byl slavnostně korunován dne 25. prosince 1261 v Praze mohučským arcibiskupem Wernerem z Eppensteinu spolu s druhou svou manželkou Kunhutou, dcerou ruského knížete Rastislava Michajloviče, tou dobou vévody mačevského, a vnučkou uherského krále Bély IV.; s ní krátce před tím 25. října 1261 v Bratislavě slavil sňatek. Teprve po korunovaci Přemysl začal užívati tis tulu krále českého, nazývaje se až do té doby jen „pánem království českého“ (podle Dalimila, knížeh). 29: Královna Markéta byla tehdy asi šedesátiletá. 31: Zpráva tato není správná: Přemysl dal rozvázati své manželství s Markétou některým z domácích biskupů, nikoliv arcibiskupem mohučským. Toto opatření bylo na žádost Přemyslovu schváleno papežem Urbanem IV. 20. dubna 1262. Královna Markéta (PDČ II, 297) odjela z Čech do Rakous teprve 18. října 1261 (týden před novým sňatkem Přemy- slovým) a zemřela 2. října 1267 snad na Krumlově. 34: Ani tato zpráva nemá v sou- časných pramenech opory, třebaže se téměř všechny soudobé středoevropské kroniky a letopisy o Přemyslově rozvodu zmiňují. Kapitola 92. 1-4: Zprávu o velkém hladu v Čechách mají též Letopisy české (PDČ II, 298), avšak k r. 1263 a bez zmínky o Plzeňsku. 5 a d.: Dalimil shrnuje konec vlády Přemyslovy a líčí jeho pád, jehož hlavní příčiny vidí v králově rozchodu s českou šlechtou pro podporování Němců a pro násilí, s nímž předním českým pánům odnímal hrady a statky. Stejné a místy doslovně shodné zprávy má též Neplach (PDČ III, 476), u něhož však výčet křivd spáchaných pánům je ještě bohatší; Dalimil i Neplach čerpali zřejmě z téhož pramene, ale Dalimil některé zprávy vypustil a nahradil jen povšechným: „Jiným pánóm odje mnoho jiného a činieše jim mnoho zlého“ (v. 35-36). A za takový pramen se pokládá ztracená kronika Opatovická, kterou Dalimil jmenuje jako svůj pramen (srov. úvod k hist. pozn.). O zkreslení stížností Dalis milových srov. Jos. Šusta v ČČH 1896, 203-205, J. V. Šimák v ČČH 1924, 19-34 a V. Novotný, ČD I, 4, 412 n. 9: Dalimil naráží zde patrně na kolonisačně hospodářské pronikání krále Přemysla do jihočeské oblasti, kde Vítkovici měli rozs lehlá panství, tvořící téměř souvislý celek. 12: Rudolf I. Habsburský zvolen byl římským králem 1. října 1273 a korunován 24. října. Tvrzení, že by byli nespokojení čeští páni povolali krále Rudolfa proti Přemyslovi, neodpovídá skutečnosti. K válce mezi Rudolfem a Přemyslem Otakarem došlo proto, že Přemysl neuznával Rudolfa za řádně zvoleného krále a odmítl proto od něho přijmouti své země v léno, nedbal dvo jího předvolání, aby se ospravedlnil, a propadl proto říšskému achtu. V slovech Dalimilových lze však hledati narážku na povstání Vítkoviců proti králi, které vy puklo na podzim r. 1276 v době, kdy se Přemysl se svým vojskem přiblížil k Vídni, obležené Rudolfem; tím byl Přemysl donucen žádati za mír. 16-18: V mírovém jednání, vedeném před Vídní, byli plnomocníky českého krále jeho sestřenec Ota, markrabě braniborský, a olomoucký biskup Bruno. Podle výroku rozhodčích z 21. 292
Strana 293
listopadu 1276 vzdal se Přemysl Otakar II. vévodství rakouského, štýrského i korutan- ského, Kraňska, marky Vindické, Pordenone a Chebu, a zproštěn říšské klatby přijal od Rudolfa v léno Čechy a Moravu s příslušenstvím. 19-20: Dalimil naráží patrně na Přemyslova opatření a diplomatická jednání z let 1277 a 1278, jimiž si za jišťoval spojence pro připravovaný nový boj s Rudolfem, v němž chtěl odčiniti své dřívější pokoření. 29: Záviš z Falkenštejna, syn Budivoje z krumlovské větve Vítkoviců, byl hlavou povstání tohoto rodu proti Přemyslovi; když Vítkovici ani po vídeňském míru, ani po konečné mírové smlouvě z 6. května 1277, kterou Rudolf zajišťoval beztrestnost zpronevěřilým poddaným Otakarovým, neustávali v odbojné činnosti, vyvolali koncem r. 1277 rázný zákrok Přemyslův, před nímž Záviš a jeho bratři utekli do ciziny; jejich statky propadly pak konfiskaci. 30: K zabrání Ústí nad Lužnicí došlo nejspíše v souvislosti s objevením stříbrných dolů, které ovšem podle práva náležely ke královskému hornímu regálu a jejichž těžbu pak r. 1272 svěřil král Jihlavským. 31: Budějovice byly již r. 1265 v rukou králových. Předtím nále žely skutečně Ciečovi z Budějovic, jemuž však náhradou za ně a za Hlubokou byla podle Neplacha králem dána ves Veliš u Jičína; to je však zjevně omyl místo Vele šína, v jehož držení je Cieč r. 1266 dosvědčen. Nešlo tedy o zábor, nýbrž jen o směnu statků. 32: Poděbrady náležely až do r. 1262 Vilémovi z Poděbrad, o němž po tom roce není již zpráv; nejspíše zemřel; pak byly Poděbrady v rukou králových (bylo tam vydáno králem několik listin). Na krále přešly nejspíše právem odúmrtním, snad s po minutím práva Vilémova bratra Beneše z Choustníka, jak by naznačovala odchylná zpráva Neplachova. 33: Jde patrně o odnětí úřadu purkrabího na Kladsku Havlovi Jablonskému z Lemberka, v němž je uváděn od r. 1253 a jejž patrně chtěl změniti v úřad dědičný. Stalo se tak před r. 1262, kdy se jako purkrabí na Kladsku připomíná Ctibor Hlava; poněvadž Kladsko bylo hradem královským, měl král k odnětí úřadu nesporné právo. O Zvířetických mluví zde však Dalimil nepřesně. Jejich předkem je Zdislav, bratr Havla Jablonského z Lemberka a zakladatel hradu Zvířetic, podle něhož se teprve on a jeho potomci psali. Tohoto Zdislava, uváděného v l. 1272-1318, nikdy nenacházíme ve spojení s Kladskem. Neplach mluví o odnětí Kladska pánům z Lemberka. 34: O Lounech pro tu dobu nemáme v pramenech dokladů. Měli-li však páni ze Žirotína z rodu Janoviců (z nichž se Habart, o němž jsou zprávy z let 1287-1300, první jmenuje podle hradu Žirotína u Panenského Týnce) statky v okolí, není vylou čeno, že král, když chtěl založiti město Louny, buď jim odňal, anebo spíše s nimi směnil potřebné místo, a to tím spíše, leželo-li, jak se zdá, na královské půdě při staré obchodní cestě. 35: Jiné doklady domnělých násilných činů proti českým pánům uvádí Neplach a jejich kritiku podávají v cit. článcích Šusta a Šimák. Shrneme-li rozbor výtek Dalimilových, vidíme, že nejde ani o činy násilí nebo zvůle královy, ani — s výjimkou Závišova vyhnanství — o mstu nebo tresty za panský odboj z r. 1276; všechny, pokud je lze datovati, náležejí již do šedesátých let, kdy nemáme ještě do kladů o napětí mezi Přemyslem a českými pány. 37: Jde o Beneše z Cvilína, komorníka moravského a purkrabí znojemského, z moravské větve Benešoviců, který byl r. 1265 zatčen se svým bratrem Milotou z Dědic a rakouským šlechticem Otou z Meissova 19* Dalimilova kronika 293
listopadu 1276 vzdal se Přemysl Otakar II. vévodství rakouského, štýrského i korutan- ského, Kraňska, marky Vindické, Pordenone a Chebu, a zproštěn říšské klatby přijal od Rudolfa v léno Čechy a Moravu s příslušenstvím. 19-20: Dalimil naráží patrně na Přemyslova opatření a diplomatická jednání z let 1277 a 1278, jimiž si za jišťoval spojence pro připravovaný nový boj s Rudolfem, v němž chtěl odčiniti své dřívější pokoření. 29: Záviš z Falkenštejna, syn Budivoje z krumlovské větve Vítkoviců, byl hlavou povstání tohoto rodu proti Přemyslovi; když Vítkovici ani po vídeňském míru, ani po konečné mírové smlouvě z 6. května 1277, kterou Rudolf zajišťoval beztrestnost zpronevěřilým poddaným Otakarovým, neustávali v odbojné činnosti, vyvolali koncem r. 1277 rázný zákrok Přemyslův, před nímž Záviš a jeho bratři utekli do ciziny; jejich statky propadly pak konfiskaci. 30: K zabrání Ústí nad Lužnicí došlo nejspíše v souvislosti s objevením stříbrných dolů, které ovšem podle práva náležely ke královskému hornímu regálu a jejichž těžbu pak r. 1272 svěřil král Jihlavským. 31: Budějovice byly již r. 1265 v rukou králových. Předtím nále žely skutečně Ciečovi z Budějovic, jemuž však náhradou za ně a za Hlubokou byla podle Neplacha králem dána ves Veliš u Jičína; to je však zjevně omyl místo Vele šína, v jehož držení je Cieč r. 1266 dosvědčen. Nešlo tedy o zábor, nýbrž jen o směnu statků. 32: Poděbrady náležely až do r. 1262 Vilémovi z Poděbrad, o němž po tom roce není již zpráv; nejspíše zemřel; pak byly Poděbrady v rukou králových (bylo tam vydáno králem několik listin). Na krále přešly nejspíše právem odúmrtním, snad s po minutím práva Vilémova bratra Beneše z Choustníka, jak by naznačovala odchylná zpráva Neplachova. 33: Jde patrně o odnětí úřadu purkrabího na Kladsku Havlovi Jablonskému z Lemberka, v němž je uváděn od r. 1253 a jejž patrně chtěl změniti v úřad dědičný. Stalo se tak před r. 1262, kdy se jako purkrabí na Kladsku připomíná Ctibor Hlava; poněvadž Kladsko bylo hradem královským, měl král k odnětí úřadu nesporné právo. O Zvířetických mluví zde však Dalimil nepřesně. Jejich předkem je Zdislav, bratr Havla Jablonského z Lemberka a zakladatel hradu Zvířetic, podle něhož se teprve on a jeho potomci psali. Tohoto Zdislava, uváděného v l. 1272-1318, nikdy nenacházíme ve spojení s Kladskem. Neplach mluví o odnětí Kladska pánům z Lemberka. 34: O Lounech pro tu dobu nemáme v pramenech dokladů. Měli-li však páni ze Žirotína z rodu Janoviců (z nichž se Habart, o němž jsou zprávy z let 1287-1300, první jmenuje podle hradu Žirotína u Panenského Týnce) statky v okolí, není vylou čeno, že král, když chtěl založiti město Louny, buď jim odňal, anebo spíše s nimi směnil potřebné místo, a to tím spíše, leželo-li, jak se zdá, na královské půdě při staré obchodní cestě. 35: Jiné doklady domnělých násilných činů proti českým pánům uvádí Neplach a jejich kritiku podávají v cit. článcích Šusta a Šimák. Shrneme-li rozbor výtek Dalimilových, vidíme, že nejde ani o činy násilí nebo zvůle královy, ani — s výjimkou Závišova vyhnanství — o mstu nebo tresty za panský odboj z r. 1276; všechny, pokud je lze datovati, náležejí již do šedesátých let, kdy nemáme ještě do kladů o napětí mezi Přemyslem a českými pány. 37: Jde o Beneše z Cvilína, komorníka moravského a purkrabí znojemského, z moravské větve Benešoviců, který byl r. 1265 zatčen se svým bratrem Milotou z Dědic a rakouským šlechticem Otou z Meissova 19* Dalimilova kronika 293
Strana 294
pro obvinění z velezrádného spojení s cizinou, nejspíše s vévodou Jindřichem Dolno« bavorským. Byli uvězněni na hradě Veveří, kde Beneš a Ota zahynuli. Milota z Dědic byl propuštěn a získal si přízeň Přemyslovu, který jej r. 1274 jmenoval dokonce zemským hejtmanem ve Štýrsku; zda poté Milota z Dědic krále Přemysla v jeho posledním boji vědomě zradil, jak se běžně vykládá, není sice bezpečně prokázáno, ale není též vyloučeno. — Jakou smrtí Beneš a Ota zhynuli, soudobé prameny neuvádějí. J. V. Šimák (ČČH 1924, 33-34 nevěří v upálení; čtení „u wiezi uzzieci“ vzniklo prý písařskou chybou z pův. „u weuerzi gieti“. Avšak tomuto výkladu vedle výhrad paleografických staví se v cestu i to, že se i v jiných pozdějších pramenech mluví o upálení zatčených. Zprávu o upálení Beneše z Cvilína v žaláři čerpal Dalimil snad z tradice. 43 44: Dalimil naráží tu nejspíše na malý ohlas, s kterým se setkalo mezi českou šlechtou svolání zemské hotovosti do Brna na červenec r. 1278, kdy se sešel mnohem menší počet vojska, nežli Přemysl předpokládal. 4952: Podobnou hrozbu zaznamenává i Neplach, který čerpal nejspíše z téhož pramene jako Dalimil, omezuje se však jen na hrozbu šlechtě krvavým Petřínem: „slíbil též, že po svém návratu dá zrud nouti vrchu Petřínu krví šlechticů“ — naráží se tím na popraviště, které tehdy bylo na Petříně. Druhou část hrozby, že „na pražském mostě nebude Čecha viděti“, převzal Dali- mil pravděpodobně z české Alexandreidy, v níž se čtou tyto verše: „Hi to by sě státi mohlo, ač by to co juž pomohlo, že Němci, již sú zde hoscie, [ chtie doždaci, by na moscě Prazě, jehož bóh snad nechá, nebylo viděti Čecha: [ hi mohlo by sě brž státi, by jich bylo nevídati“. Básník Alexandreidy těmito verši vyjadřuje, čím by český král, který by byl roven Alexandru, mohl přispěti Čechům proti rozpínavosti Němců — Dalimil naproti tomu připojil uvedená slova k hrozbě petřínským popravištěm, kterou nalezl ve své předloze, a dal jim funkci opačnou; přisoudil králi úmysl nejen ztrestati proradnou šlechtu, nýbrž přímo i vyhubiti všechny Čechy. 54 příd. 12: Válku zahájil ve skutečnosti Přemysl Otakar II. vpádem do Rakous v posledním týdnu července r. 1278 a dobýváním pohraničních měst Drozdovic a Lávy. Král Rudolf očekával ve Vídni příchod vojenských sborů z říše a z alpských zemí, jakož i vojska uherského krále Ladislava IV.; teprve v polovici srpna vyrazil do pole. 55-56: Jádrem Přes myslova vojska byli skutečně Němci, zejména z Míšně, Durynska a Branibor, kteří tvořili i převážnou část jeho pověstné těžké obrněné jízdy, kdežto lehká jízda byla hlavně z Polska. Početně bylo Přemyslovo vojsko jistě mnohem slabší nežli spojená vojska nepřátelská. 57: Záviš z Falkenštejna s Vítkovci, pokud byli nuceni opustiti Čechy, stáli v táboře Rudolfově, avšak jejich účast v bitvě na Moravském poli nebyla nikterak významná. Pozdější zmatené zprávy o Závišově zradě nelze prokázati, tím méně o jeho spojení s Milotou z Dědic, s nímž ostatně je někdy i zaměňován (Matyášem Neuenburským). 61-66: O této nabídce Závišově a jejím odmítnutí Přemyslem píše jen Dalimil; přesto Jos. Šusta (Úvahy a drobné spisy hist. I, 1934, 167-8) soudí, že zprávu tu nelze zcela odmítnouti, a upozorňuje, že později Rudolf byl Závišovi nej- větším nepřítelem. 67-68: Bitva u Suchých Krut (Dürrenkrut), v níž Přemysl Otakar II. zahynul, byla ve skutečnosti zahájena prudkým útokem Rudolfovy jízdy proti sešikovaným vojům Přemyslovým. 69-72: Udaj Dalimilův je správný — bylo 294
pro obvinění z velezrádného spojení s cizinou, nejspíše s vévodou Jindřichem Dolno« bavorským. Byli uvězněni na hradě Veveří, kde Beneš a Ota zahynuli. Milota z Dědic byl propuštěn a získal si přízeň Přemyslovu, který jej r. 1274 jmenoval dokonce zemským hejtmanem ve Štýrsku; zda poté Milota z Dědic krále Přemysla v jeho posledním boji vědomě zradil, jak se běžně vykládá, není sice bezpečně prokázáno, ale není též vyloučeno. — Jakou smrtí Beneš a Ota zhynuli, soudobé prameny neuvádějí. J. V. Šimák (ČČH 1924, 33-34 nevěří v upálení; čtení „u wiezi uzzieci“ vzniklo prý písařskou chybou z pův. „u weuerzi gieti“. Avšak tomuto výkladu vedle výhrad paleografických staví se v cestu i to, že se i v jiných pozdějších pramenech mluví o upálení zatčených. Zprávu o upálení Beneše z Cvilína v žaláři čerpal Dalimil snad z tradice. 43 44: Dalimil naráží tu nejspíše na malý ohlas, s kterým se setkalo mezi českou šlechtou svolání zemské hotovosti do Brna na červenec r. 1278, kdy se sešel mnohem menší počet vojska, nežli Přemysl předpokládal. 4952: Podobnou hrozbu zaznamenává i Neplach, který čerpal nejspíše z téhož pramene jako Dalimil, omezuje se však jen na hrozbu šlechtě krvavým Petřínem: „slíbil též, že po svém návratu dá zrud nouti vrchu Petřínu krví šlechticů“ — naráží se tím na popraviště, které tehdy bylo na Petříně. Druhou část hrozby, že „na pražském mostě nebude Čecha viděti“, převzal Dali- mil pravděpodobně z české Alexandreidy, v níž se čtou tyto verše: „Hi to by sě státi mohlo, ač by to co juž pomohlo, že Němci, již sú zde hoscie, [ chtie doždaci, by na moscě Prazě, jehož bóh snad nechá, nebylo viděti Čecha: [ hi mohlo by sě brž státi, by jich bylo nevídati“. Básník Alexandreidy těmito verši vyjadřuje, čím by český král, který by byl roven Alexandru, mohl přispěti Čechům proti rozpínavosti Němců — Dalimil naproti tomu připojil uvedená slova k hrozbě petřínským popravištěm, kterou nalezl ve své předloze, a dal jim funkci opačnou; přisoudil králi úmysl nejen ztrestati proradnou šlechtu, nýbrž přímo i vyhubiti všechny Čechy. 54 příd. 12: Válku zahájil ve skutečnosti Přemysl Otakar II. vpádem do Rakous v posledním týdnu července r. 1278 a dobýváním pohraničních měst Drozdovic a Lávy. Král Rudolf očekával ve Vídni příchod vojenských sborů z říše a z alpských zemí, jakož i vojska uherského krále Ladislava IV.; teprve v polovici srpna vyrazil do pole. 55-56: Jádrem Přes myslova vojska byli skutečně Němci, zejména z Míšně, Durynska a Branibor, kteří tvořili i převážnou část jeho pověstné těžké obrněné jízdy, kdežto lehká jízda byla hlavně z Polska. Početně bylo Přemyslovo vojsko jistě mnohem slabší nežli spojená vojska nepřátelská. 57: Záviš z Falkenštejna s Vítkovci, pokud byli nuceni opustiti Čechy, stáli v táboře Rudolfově, avšak jejich účast v bitvě na Moravském poli nebyla nikterak významná. Pozdější zmatené zprávy o Závišově zradě nelze prokázati, tím méně o jeho spojení s Milotou z Dědic, s nímž ostatně je někdy i zaměňován (Matyášem Neuenburským). 61-66: O této nabídce Závišově a jejím odmítnutí Přemyslem píše jen Dalimil; přesto Jos. Šusta (Úvahy a drobné spisy hist. I, 1934, 167-8) soudí, že zprávu tu nelze zcela odmítnouti, a upozorňuje, že později Rudolf byl Závišovi nej- větším nepřítelem. 67-68: Bitva u Suchých Krut (Dürrenkrut), v níž Přemysl Otakar II. zahynul, byla ve skutečnosti zahájena prudkým útokem Rudolfovy jízdy proti sešikovaným vojům Přemyslovým. 69-72: Udaj Dalimilův je správný — bylo 294
Strana 295
to v pátek 26. srpna 1278; datum katastrofy na Moravském poli se zřejmě vrylo hlu boko v pamět současníků. Kapitola 93. 14: Ota V. Dlouhý, markrabě braniborský (1267-1298), syn Oty III. a Boženy (Beatrix), dcery krále Václava I., tudíž sestřenec Přemysla Otakara II., přispěchal na vyzvání královny vdovy Kunhuty s brannou mocí do Čech, aby hájil práva sedmiletého syna Přemyslova Václava. Dostal se však s Kunhutou do sporů, za nichž se o poručnictví nad Václavem přihlásil také Jindřich IV. Vratislavský, který byl po přeslici vnukem Přemysla Otakara I. I ten přišel s vojskem do Čech, takže hrozilo, že mezi ním a Otou dojde k boji. Teprve v té chvíli vtrhl do Čech Rudolf, když byl předtím opanoval celou Moravu, a postoupil s vojskem až ke Kutné Hoře. Zatím co se Rudolf domlouval s Kunhutou, Ota Braniborský, jemuž němečtí měštané otevřeli Prahu, vytáhl mu s částí české šlechty vstříc ke Kolínu a tu Rudolf uzavřel s Otou smlouvu, kterou Otovi Braniborskému jako poručníku Václavovu byla na pět let svěřena správa Čech, kdežto Moravu si vyhradil na tutéž dobu král Rudolf ná- hradou za válečné výdaje. Zároveň k upevnění svazků mezi Přemyslovci a Habsburky byly smluveny dva sňatky: mladého Václava s Rudolfovou dcerou Gutou a Rudolfova syna Rudolfa s Václavovou sestrou Anežkou. 6: Při vzrůstající nespokojenosti s bra- niborskou vládou v Čechách Ota Braniborský, odjížděje počátkem září 1279 z Čech, odvezl s sebou jako záruku králevice Václava, vězněného od druhé poloviny února na hradě Bezdězu, a choval jej zprvu v Žitavě a pak v Berlíně a ve Špandavě. 7: K sňatku královny vdovy Kunhuty se Závišem z Falkenštejna došlo teprve někdy v květnu 1285, tedy až po návratu Václavově do Čech, když se ujal vlády; v té době Záviš měl již u dvora i u krále rozhodující postavení. Závišovy styky s Kunhutou sahají daleko zpět, snad až do r. 1280 - již v únoru 1281 je Záviš královniným purkrabím na jejím sídle Hradci Opavském - a záhy přešly v důvěrný poměr, z něhož se jim narodil (asi r. 1282) syn Jan. 9: Braniborská vláda Otova v Čechách opírala se především o ně- mecký patriciát, jak se to projevovalo zejména v Praze; snad i do jiných měst Ota- dával braniborské posádky, které byl nucen povolávati do Čech pro upevnění své moci. Tím vnitřní rozpory a boj české šlechty proti poručenské vládě Otově nabývaly povahy boje národnostního. 13-14: Za vnitřních zmatků za braniborské vlády vyrovnávala si i šlechta, rozdělená na několik zájmových skupin, mezi sebou své osobní účty. O podrobnostech nejsme však zpraveni. Nelze ani s bezpečností říci, kdo ze šlechty stranil Braniborům a kdo byl a bojoval proti nim. 17-18: O bojích, resp. vítězných srážkách jednotlivých pánů, které Dalimil vyjmenovává, s braniborskými žoldnéři nemáme v jiných souvěkých pramenech zpráv (J. Šusta v ČD II, 1, 316 soudí, že se nelze na Dalimilovy zmínky ve všem spolehnouti). 19: Ctibor z Lipníka (jinak Lipnický či lépe z Lipnice (podle hradu u Havlíčkova Brodu), předek pánů z Cim burka; zemřel před r. 1308. 20: Jaroslav Jablonský z Turnova, dosvědčený v letech 1272—1289, syn Havla z Lemberka z rodu Markvarticů a Zdislavy z Křižanova. 21: Mutina ze Skuhrova (zaniklého hradu u Rychnova nad Kněž.), snad erbu křídla. Jde tu zřejmě o Albrechtice nad Orlicí poblíž Týniště. 22: Mutina z Vřeštova (zas 295
to v pátek 26. srpna 1278; datum katastrofy na Moravském poli se zřejmě vrylo hlu boko v pamět současníků. Kapitola 93. 14: Ota V. Dlouhý, markrabě braniborský (1267-1298), syn Oty III. a Boženy (Beatrix), dcery krále Václava I., tudíž sestřenec Přemysla Otakara II., přispěchal na vyzvání královny vdovy Kunhuty s brannou mocí do Čech, aby hájil práva sedmiletého syna Přemyslova Václava. Dostal se však s Kunhutou do sporů, za nichž se o poručnictví nad Václavem přihlásil také Jindřich IV. Vratislavský, který byl po přeslici vnukem Přemysla Otakara I. I ten přišel s vojskem do Čech, takže hrozilo, že mezi ním a Otou dojde k boji. Teprve v té chvíli vtrhl do Čech Rudolf, když byl předtím opanoval celou Moravu, a postoupil s vojskem až ke Kutné Hoře. Zatím co se Rudolf domlouval s Kunhutou, Ota Braniborský, jemuž němečtí měštané otevřeli Prahu, vytáhl mu s částí české šlechty vstříc ke Kolínu a tu Rudolf uzavřel s Otou smlouvu, kterou Otovi Braniborskému jako poručníku Václavovu byla na pět let svěřena správa Čech, kdežto Moravu si vyhradil na tutéž dobu král Rudolf ná- hradou za válečné výdaje. Zároveň k upevnění svazků mezi Přemyslovci a Habsburky byly smluveny dva sňatky: mladého Václava s Rudolfovou dcerou Gutou a Rudolfova syna Rudolfa s Václavovou sestrou Anežkou. 6: Při vzrůstající nespokojenosti s bra- niborskou vládou v Čechách Ota Braniborský, odjížděje počátkem září 1279 z Čech, odvezl s sebou jako záruku králevice Václava, vězněného od druhé poloviny února na hradě Bezdězu, a choval jej zprvu v Žitavě a pak v Berlíně a ve Špandavě. 7: K sňatku královny vdovy Kunhuty se Závišem z Falkenštejna došlo teprve někdy v květnu 1285, tedy až po návratu Václavově do Čech, když se ujal vlády; v té době Záviš měl již u dvora i u krále rozhodující postavení. Závišovy styky s Kunhutou sahají daleko zpět, snad až do r. 1280 - již v únoru 1281 je Záviš královniným purkrabím na jejím sídle Hradci Opavském - a záhy přešly v důvěrný poměr, z něhož se jim narodil (asi r. 1282) syn Jan. 9: Braniborská vláda Otova v Čechách opírala se především o ně- mecký patriciát, jak se to projevovalo zejména v Praze; snad i do jiných měst Ota- dával braniborské posádky, které byl nucen povolávati do Čech pro upevnění své moci. Tím vnitřní rozpory a boj české šlechty proti poručenské vládě Otově nabývaly povahy boje národnostního. 13-14: Za vnitřních zmatků za braniborské vlády vyrovnávala si i šlechta, rozdělená na několik zájmových skupin, mezi sebou své osobní účty. O podrobnostech nejsme však zpraveni. Nelze ani s bezpečností říci, kdo ze šlechty stranil Braniborům a kdo byl a bojoval proti nim. 17-18: O bojích, resp. vítězných srážkách jednotlivých pánů, které Dalimil vyjmenovává, s braniborskými žoldnéři nemáme v jiných souvěkých pramenech zpráv (J. Šusta v ČD II, 1, 316 soudí, že se nelze na Dalimilovy zmínky ve všem spolehnouti). 19: Ctibor z Lipníka (jinak Lipnický či lépe z Lipnice (podle hradu u Havlíčkova Brodu), předek pánů z Cim burka; zemřel před r. 1308. 20: Jaroslav Jablonský z Turnova, dosvědčený v letech 1272—1289, syn Havla z Lemberka z rodu Markvarticů a Zdislavy z Křižanova. 21: Mutina ze Skuhrova (zaniklého hradu u Rychnova nad Kněž.), snad erbu křídla. Jde tu zřejmě o Albrechtice nad Orlicí poblíž Týniště. 22: Mutina z Vřeštova (zas 295
Strana 296
niklého hradu u Hořic), snad erbu třmene. Srážka strhla se u Hořiněvsi v okr. jaroměř- ském. 23: Tas (Protasius) z Vizmburka (hradu nad Upou u Upice), podle J. V. Ši- máka (Čas. rodop. společ. 1932, 5) rovněž erbu třmene, od r. 1303 podkomoří v Ces chách, r. 1304 zavražděný na pražské ulici Janem Vlkem, kterého odsoudil k psanství a oloupil o jeho skrovný majetek. — Peltram ze Zebína (Šebína? — hradu neznámé polohy ve vých. Čechách), erbu trubky, předek vladyků Hložků a Koldů ze Zampachu. 24: Hynek z Dubé, syn Častalova ze Žitavy, z rodu Ronovců erbu ostrve, nejvyšší stolník, komorník a posléze nejvyšší purkrabí pražský, v kteréžto hodnosti r. 1309 zemřel. Pro nadšenou chválu a oslavu hrdinských činů Hynkových, která je obsahem dalších veršů (27-46), vyslovil J. V. Šimák (ČCH 1932, 361) domněnku, podepřenou i jinými důvody, že je mohl napsati jen jeho syn, pražský kanovník Hynek z Dubé, řeč. Žák, který je tedy podle něho tzv. Dalimilem; srov. úvod k hist. pozn. 42: Dětřich Berúnský, hrdina staroněmeckých pověstí (Dietrich von Bern), vlastně ostrogotský král Theodorich Veliký († 526), přezvaný tak podle svého sídla Verony (staroněm. Berne, staročes. Berún). Dalimil znal tuto pověst. 49-52: Zde se Dalimil po prvé dovolává vlastní zkušenosti; poněvadž pro Prahu nemáme doložen žádný případ stětí šlechtice měšťany, lze z toho vyvozovati, že se za braniborské vlády nezdržoval asi v Praze. Přečiny německých měšťanů proti šlechtě, o nichž tu Dalimil vypravuje, i když v tehdejších neklidných dobách byla to někdy jen svépomoc proti panské zvůli, byly zároveň i přečinem proti zemskému řádu; tomu měla čeliti listina, vydaná Václavem II. 24. května 1285 (RBM II, č. 1346), kterou se měšťanům dávalo právo, aby mohli proti svým škůdcům sahati i ke zbrani a aby mohli i šlechtice zajmouti a vězniti, ovšem jen s královým svolením, až do náhrady spáchaných škod. 53: Jan III. z Dražic zemřel 21. října 1278. 54: Tobiáš z Benešova (jinak z Bechyně), z panského rodu Benešoviců, zvolen byl pražským biskupem 15. listopadu 1278. Kapitola 94. 1-8: Jde o velký hlad a mor, který pro neúrodu a při vnitřním rozvratu zachvátil v zimě 1281 a na jaře 1282 celé Čechy a Moravu; podrobné zprávy o něm zachovalo Vypravování o zlých letech po smrti krále Otakara (PDČ II, 355 až 362). 1112: Již r. 1281 smluvili čeští páni s Otou Braniborským, že za náhradu patnácti tisíc hřiven stříbra, které budou do 1. května 1282 sebrány, přivede zpět do Čech králevice Václava. Ota však vydání Václava stále oddaloval a stupňoval své požadavky, až když mu byl vydán v květnu 1283 zápis, jímž mu až do vyplacení dalších dvaceti tisíc hřiven byla zastavena města a hrady Žitava, Ronov, Děčín, Ústí, Most, Ostrý, Svárov a Bezděz (Dalimil mluví mylně o všech městech a hradech zá- labských), propustil Václava, tehdy dvanáctiletého. Ten byl v poslední době držen v Drážďanech u durynského lankraběte a míšeňského markraběte Jindřicha Jasného, manžela Anežky, sestry Přemysla Otakara II., tehdy již mrtvé († 1268) - odtud Dalis milovo „ze Sas“; Václav přijel do Prahy 24. května 1283 a byl slavnostně uvítán. 14 příd. 1: Královna Kunhuta zemřela 9. září 1285, necelé čtyři měsíce po sňatku se Závišem. 14 příd. 2: Záviš, kterého na Václavův dvůr uvedla na podzim r. 1283 královna Kunhuta, domohl se tu rozhodujícího postavení, dosadil své příbuzné a přátele 296
niklého hradu u Hořic), snad erbu třmene. Srážka strhla se u Hořiněvsi v okr. jaroměř- ském. 23: Tas (Protasius) z Vizmburka (hradu nad Upou u Upice), podle J. V. Ši- máka (Čas. rodop. společ. 1932, 5) rovněž erbu třmene, od r. 1303 podkomoří v Ces chách, r. 1304 zavražděný na pražské ulici Janem Vlkem, kterého odsoudil k psanství a oloupil o jeho skrovný majetek. — Peltram ze Zebína (Šebína? — hradu neznámé polohy ve vých. Čechách), erbu trubky, předek vladyků Hložků a Koldů ze Zampachu. 24: Hynek z Dubé, syn Častalova ze Žitavy, z rodu Ronovců erbu ostrve, nejvyšší stolník, komorník a posléze nejvyšší purkrabí pražský, v kteréžto hodnosti r. 1309 zemřel. Pro nadšenou chválu a oslavu hrdinských činů Hynkových, která je obsahem dalších veršů (27-46), vyslovil J. V. Šimák (ČCH 1932, 361) domněnku, podepřenou i jinými důvody, že je mohl napsati jen jeho syn, pražský kanovník Hynek z Dubé, řeč. Žák, který je tedy podle něho tzv. Dalimilem; srov. úvod k hist. pozn. 42: Dětřich Berúnský, hrdina staroněmeckých pověstí (Dietrich von Bern), vlastně ostrogotský král Theodorich Veliký († 526), přezvaný tak podle svého sídla Verony (staroněm. Berne, staročes. Berún). Dalimil znal tuto pověst. 49-52: Zde se Dalimil po prvé dovolává vlastní zkušenosti; poněvadž pro Prahu nemáme doložen žádný případ stětí šlechtice měšťany, lze z toho vyvozovati, že se za braniborské vlády nezdržoval asi v Praze. Přečiny německých měšťanů proti šlechtě, o nichž tu Dalimil vypravuje, i když v tehdejších neklidných dobách byla to někdy jen svépomoc proti panské zvůli, byly zároveň i přečinem proti zemskému řádu; tomu měla čeliti listina, vydaná Václavem II. 24. května 1285 (RBM II, č. 1346), kterou se měšťanům dávalo právo, aby mohli proti svým škůdcům sahati i ke zbrani a aby mohli i šlechtice zajmouti a vězniti, ovšem jen s královým svolením, až do náhrady spáchaných škod. 53: Jan III. z Dražic zemřel 21. října 1278. 54: Tobiáš z Benešova (jinak z Bechyně), z panského rodu Benešoviců, zvolen byl pražským biskupem 15. listopadu 1278. Kapitola 94. 1-8: Jde o velký hlad a mor, který pro neúrodu a při vnitřním rozvratu zachvátil v zimě 1281 a na jaře 1282 celé Čechy a Moravu; podrobné zprávy o něm zachovalo Vypravování o zlých letech po smrti krále Otakara (PDČ II, 355 až 362). 1112: Již r. 1281 smluvili čeští páni s Otou Braniborským, že za náhradu patnácti tisíc hřiven stříbra, které budou do 1. května 1282 sebrány, přivede zpět do Čech králevice Václava. Ota však vydání Václava stále oddaloval a stupňoval své požadavky, až když mu byl vydán v květnu 1283 zápis, jímž mu až do vyplacení dalších dvaceti tisíc hřiven byla zastavena města a hrady Žitava, Ronov, Děčín, Ústí, Most, Ostrý, Svárov a Bezděz (Dalimil mluví mylně o všech městech a hradech zá- labských), propustil Václava, tehdy dvanáctiletého. Ten byl v poslední době držen v Drážďanech u durynského lankraběte a míšeňského markraběte Jindřicha Jasného, manžela Anežky, sestry Přemysla Otakara II., tehdy již mrtvé († 1268) - odtud Dalis milovo „ze Sas“; Václav přijel do Prahy 24. května 1283 a byl slavnostně uvítán. 14 příd. 1: Královna Kunhuta zemřela 9. září 1285, necelé čtyři měsíce po sňatku se Závišem. 14 příd. 2: Záviš, kterého na Václavův dvůr uvedla na podzim r. 1283 královna Kunhuta, domohl se tu rozhodujícího postavení, dosadil své příbuzné a přátele 296
Strana 297
do nejdůležitějších úřadů zemských i dvorských a vykonával vlastně vládu. 14 příd. 3: Záviš se oženil s Alžbětou, sestrou uherského krále Ladislava IV. Sňatek byl slaven pravděpodobně 23. března 1288 v Budíně. 14 příd. 4: Tvrzení toto je nepřesné. Titulu markraběte moravského Záviš neužíval, avšak za svého pobytu v Uhrách osobil si — neprávem - titul knížete opavského. 15-16: Rovněž tato zpráva je zma- tená. Příčinou zatčení Závišova asi na začátku r. 1289 (již rok předtím ztratil své postavení i vliv na krále působením Václavovy manželky Guty Habsburské a praže ského biskupa Tobiáše) bylo obviňování, že strojí úklady proti králi a usiluje o jeho život, aby se sám zmocnil trůnu. Jeho zatčení vyvolalo nový odboj Vítkoviců, který se rozrostl v domácí válku, do níž hrozili zasáhnout ve prospěch Závišův i jeho švagr, uherský král Ladislav IV., a vratislavský vévoda Jindřich IV. Jejich smrt (oba zemřeli v červnu 1290) urychlila pak Závišův konec; zemským soudem byl odsouzen k ztrátě hrdla i statků a 24. srpna 1290 sťat před zámkem Hlubokou, když Závišův bratr Vítek s bratřími přes důraznou výstrahu odmítli se vzdát. Poté se Vítek s bratřími vzdali králi na milost, byli vypovězeni ze země a jejich statky zabaveny a postoupeny biskupu Tobiáši v náhradu škod, které mu Vítkovici způsobili. 17: Krakovsko získal Václav II. smlouvou s knížetem Přemyslem Velkopolským z konce března 1291, kterou mu je Přemysl dobrovolně za peněžitou náhradu odstoupil. Již z 10. dubna 1291 je zachována listina, v níž se Václav II. nazývá „králem českým, vévodou krakovským a sandoměřským a markrabětem moravským“. Téhož roku byl Krakov obsazen českým vojskem. Naproti tomu v Sandoměřsku držel se vévoda břeštský a sieradzský Vladislav Lokýtek. Proti němu hlavně mířila výprava Václava II., podniknutá v srpnu 1292. Lokýtek byl ze Sandoměřska vytlačen a obležen ve svém hradě Sieradzi; 28. září 1292 se Václavovi vzdal a nejen se zřekl všech nároků na Krakovsko a Sandoměřsko, nýbrž i své kujavské země přijal od Václava jako manství. 1820: Na jaře r. 1300 přišlo do Prahy poselstvo panstva a vysokého duchovenstva velkopolského, nabízejíc Václa, vovi II. trůn a ruku Richenzy (Riksy, Rejčky), dcery Přemysla Velkopolského, korunos vaného 26. června 1295 na krále, ale již 6. února 1296 zavražděného. Jeho nástupcem se stal, avšak bez titulu královského, Vladislav Lokýtek, jehož vláda nepřinesla zemi klid. Finanční tísně Lokýtkovy za války proti Jindřichovi, vévodovi hlohovskému, dovedl využíti i Václav II., který své plány na získání polské koruny neopouštěl: poskytl mu mimo jiné čtyři tisíce polských hřiven na přísežný závazek, že se Lokýtek o vánocích 1299 dostaví do Prahy a všechny své země, tj. Velké Polsko, Poznaňsko, Pomořany, Lenčicko, Kujavsko a Sieradzsko, odevzdá Václavovi a přijme je od něho v léno, a to pod trestem ztráty všech zemí, nedodrží-li tento závazek. Lokýtek do Prahy nepřišel, a tak měl Václav otevřenu cestu k uplatňování nároků na Velkopolsko i na kujavské země Lokýtkovy. Nabídku z Velkopolska pochopitelně přijal, vyžádav si k tomu předem svolení římského krále Albrechta. Koncem července 1300 slaven byl v Praze sňatek Václava II. s dvanáctiletou Rejčkou Velkopolskou a hned poté Václav II. vytrhl do Polska, které v krátké době opanoval; Vladislav Lokýtek byl nucen uprchnouti do vyhnanství. Na konci srpna nebo počátkem září 1300 Václav byl v Hnězdně korunován na krále polského; ovládal rozlehlé polské území od Baltu až 297
do nejdůležitějších úřadů zemských i dvorských a vykonával vlastně vládu. 14 příd. 3: Záviš se oženil s Alžbětou, sestrou uherského krále Ladislava IV. Sňatek byl slaven pravděpodobně 23. března 1288 v Budíně. 14 příd. 4: Tvrzení toto je nepřesné. Titulu markraběte moravského Záviš neužíval, avšak za svého pobytu v Uhrách osobil si — neprávem - titul knížete opavského. 15-16: Rovněž tato zpráva je zma- tená. Příčinou zatčení Závišova asi na začátku r. 1289 (již rok předtím ztratil své postavení i vliv na krále působením Václavovy manželky Guty Habsburské a praže ského biskupa Tobiáše) bylo obviňování, že strojí úklady proti králi a usiluje o jeho život, aby se sám zmocnil trůnu. Jeho zatčení vyvolalo nový odboj Vítkoviců, který se rozrostl v domácí válku, do níž hrozili zasáhnout ve prospěch Závišův i jeho švagr, uherský král Ladislav IV., a vratislavský vévoda Jindřich IV. Jejich smrt (oba zemřeli v červnu 1290) urychlila pak Závišův konec; zemským soudem byl odsouzen k ztrátě hrdla i statků a 24. srpna 1290 sťat před zámkem Hlubokou, když Závišův bratr Vítek s bratřími přes důraznou výstrahu odmítli se vzdát. Poté se Vítek s bratřími vzdali králi na milost, byli vypovězeni ze země a jejich statky zabaveny a postoupeny biskupu Tobiáši v náhradu škod, které mu Vítkovici způsobili. 17: Krakovsko získal Václav II. smlouvou s knížetem Přemyslem Velkopolským z konce března 1291, kterou mu je Přemysl dobrovolně za peněžitou náhradu odstoupil. Již z 10. dubna 1291 je zachována listina, v níž se Václav II. nazývá „králem českým, vévodou krakovským a sandoměřským a markrabětem moravským“. Téhož roku byl Krakov obsazen českým vojskem. Naproti tomu v Sandoměřsku držel se vévoda břeštský a sieradzský Vladislav Lokýtek. Proti němu hlavně mířila výprava Václava II., podniknutá v srpnu 1292. Lokýtek byl ze Sandoměřska vytlačen a obležen ve svém hradě Sieradzi; 28. září 1292 se Václavovi vzdal a nejen se zřekl všech nároků na Krakovsko a Sandoměřsko, nýbrž i své kujavské země přijal od Václava jako manství. 1820: Na jaře r. 1300 přišlo do Prahy poselstvo panstva a vysokého duchovenstva velkopolského, nabízejíc Václa, vovi II. trůn a ruku Richenzy (Riksy, Rejčky), dcery Přemysla Velkopolského, korunos vaného 26. června 1295 na krále, ale již 6. února 1296 zavražděného. Jeho nástupcem se stal, avšak bez titulu královského, Vladislav Lokýtek, jehož vláda nepřinesla zemi klid. Finanční tísně Lokýtkovy za války proti Jindřichovi, vévodovi hlohovskému, dovedl využíti i Václav II., který své plány na získání polské koruny neopouštěl: poskytl mu mimo jiné čtyři tisíce polských hřiven na přísežný závazek, že se Lokýtek o vánocích 1299 dostaví do Prahy a všechny své země, tj. Velké Polsko, Poznaňsko, Pomořany, Lenčicko, Kujavsko a Sieradzsko, odevzdá Václavovi a přijme je od něho v léno, a to pod trestem ztráty všech zemí, nedodrží-li tento závazek. Lokýtek do Prahy nepřišel, a tak měl Václav otevřenu cestu k uplatňování nároků na Velkopolsko i na kujavské země Lokýtkovy. Nabídku z Velkopolska pochopitelně přijal, vyžádav si k tomu předem svolení římského krále Albrechta. Koncem července 1300 slaven byl v Praze sňatek Václava II. s dvanáctiletou Rejčkou Velkopolskou a hned poté Václav II. vytrhl do Polska, které v krátké době opanoval; Vladislav Lokýtek byl nucen uprchnouti do vyhnanství. Na konci srpna nebo počátkem září 1300 Václav byl v Hnězdně korunován na krále polského; ovládal rozlehlé polské území od Baltu až 297
Strana 298
k hranicím ruským na východě a uherským na jihu. 21-26: Vladislav Lokýtek — srov. pozn. k v. 17, z níž vyplývá, že opanování Sieradzu náleží k r. 1292 a nikoliv 1293, jak mylně praví Dalimil. 27-28: Jan z Michalovic (podle hradu Michelsburka = Michalovice u Mladé Boleslavě) z rodu Markvarticů, erbu stříbrné lvice na čer veném štítě. Jeho proslulou rytířskou jízdu za turnaji do Porýní a Francie, kterou podnikl asi v letech 1293—1296, oslavil německý básník Jindřich z Freibergu, žijící na dvoře Václava II.; srov. Arn. Kraus, Jan z Michalovic. Německá báseň třináctého věku, 1888. 29: Tobiáš z Benešova zemřel 1. března 1296. 30: Rehoř z Valdeka, děkan kapituly pražské, posvěcen byl na biskupa 12. června 1296. Kapitola 95. 1: Václav II. byl korunován na krále českého spolu s chotí Gutou Habsburskou 2. června 1297. 2: K polské korunovaci Václavově viz pozn. ke kap. 97. 1820. 3 4: Dalimil se tu dotýká proslulé mincovní reformy krále Václava II. z r. 1300, spočívající „v úplném zrušení měny denárové“ včetně jednostranných brakteátů XIII. stol., jakož i „soustavy periodického obnovování peněz“, tj. stažení a nucené směny platných mincí za mince nově ražené, často horšího zrna (tj. ono Dalimilovo „zatrati rozličné obrazy“), dále „v zákazu svobodného oběhu stříbra a zavedení jeho směny za kov ražený“ a konečně „v zaražení těžkých, stálých stříbrných mincí, jejichž nominální hodnota je dána jejich kovovým obsahem“, tj. pražských grošů, vážících téměř čtyři gramy takřka čistého (15 lotového) stříbra, a zároveň „v zavedení menších, drobných penízků, jejichž poměr ke groši byl neměnitelně stanoven“ (tzv. parvi, jichž dvanáct šlo na jeden groš); viz Gust. Skalský v CČH 1934, 12-32. 5: Jde o výnosné doly v Kutné Hoře, kde počátkem devadesátých let XIII. stol. byly objeveny tak bohaté stříbrné žíly, že zastínily dosavadní slávu moravské Jihlavy. 7-8: Václav II. uvědoměle usiloval o připojení Míšně k českému státu. Po nezdaru směnné úmluvy s markrabětem Fridrichem Drážďanským z 6. února 1289 získal Václav r. 1292 od Adolfa Nasavského za podporu jeho volby římským králem a za věno deseti tisíc hřiven své čtyřleté dcery Anežky, která se měla státi chotí Adolfova syna Ruprechta, zástavou Chebsko a Pliseňsko s Altenburkem, Kamenicí a Cvikovem spolu s příslibem, že římský král neudělí nikomu marku míšeňskou v léno, aniž dá dříve českému králi možnost dokázati k ní svá práva. Avšak Adolf Nasavský rozšiřoval své panství do Durynska, Míšně a Osterlandu, které r. 1295 obsadil. Smluvený sňatek jejich dětí byl přesto v srpnu 1296 uskutečněn, ale Anežka záhy po svatbě zemřela. Tím se zástavy Chebska a Pliseňska staly sporné a to přispělo k rozchodu Václava II. s Adolfem Nas savským a k jeho sblížení s Albrechtem Habsburským, jemuž pak Václav slíbil pomoci proti Adolfovi k trůnu. Za to se mu Albrecht zavázal, že mu zastaví Chebsko, hrady Floss, Parkštejn a Vidu v Horní Falci a znovu Pliseňsko s Altenburkem, Kamenicí a Cvikovem v míšeňském Osterlandu. Slibu tomu Albrecht dostál r. 1298 a schválil i připojení Perna k české koruně, které Václav předtím získal koupí. Když však došlo k nepřátelství s Albrechtem, Václav, aby si získal braniborská markrabata, postoupil jim r. 1303 zástavou Freiberg a jiná města, podržel však i nadále Pliseňsko a Osterland. Plán připojiti Míšeň k Čechám se tedy Václavovi v plném rozsahu nepodařil. 11: 298
k hranicím ruským na východě a uherským na jihu. 21-26: Vladislav Lokýtek — srov. pozn. k v. 17, z níž vyplývá, že opanování Sieradzu náleží k r. 1292 a nikoliv 1293, jak mylně praví Dalimil. 27-28: Jan z Michalovic (podle hradu Michelsburka = Michalovice u Mladé Boleslavě) z rodu Markvarticů, erbu stříbrné lvice na čer veném štítě. Jeho proslulou rytířskou jízdu za turnaji do Porýní a Francie, kterou podnikl asi v letech 1293—1296, oslavil německý básník Jindřich z Freibergu, žijící na dvoře Václava II.; srov. Arn. Kraus, Jan z Michalovic. Německá báseň třináctého věku, 1888. 29: Tobiáš z Benešova zemřel 1. března 1296. 30: Rehoř z Valdeka, děkan kapituly pražské, posvěcen byl na biskupa 12. června 1296. Kapitola 95. 1: Václav II. byl korunován na krále českého spolu s chotí Gutou Habsburskou 2. června 1297. 2: K polské korunovaci Václavově viz pozn. ke kap. 97. 1820. 3 4: Dalimil se tu dotýká proslulé mincovní reformy krále Václava II. z r. 1300, spočívající „v úplném zrušení měny denárové“ včetně jednostranných brakteátů XIII. stol., jakož i „soustavy periodického obnovování peněz“, tj. stažení a nucené směny platných mincí za mince nově ražené, často horšího zrna (tj. ono Dalimilovo „zatrati rozličné obrazy“), dále „v zákazu svobodného oběhu stříbra a zavedení jeho směny za kov ražený“ a konečně „v zaražení těžkých, stálých stříbrných mincí, jejichž nominální hodnota je dána jejich kovovým obsahem“, tj. pražských grošů, vážících téměř čtyři gramy takřka čistého (15 lotového) stříbra, a zároveň „v zavedení menších, drobných penízků, jejichž poměr ke groši byl neměnitelně stanoven“ (tzv. parvi, jichž dvanáct šlo na jeden groš); viz Gust. Skalský v CČH 1934, 12-32. 5: Jde o výnosné doly v Kutné Hoře, kde počátkem devadesátých let XIII. stol. byly objeveny tak bohaté stříbrné žíly, že zastínily dosavadní slávu moravské Jihlavy. 7-8: Václav II. uvědoměle usiloval o připojení Míšně k českému státu. Po nezdaru směnné úmluvy s markrabětem Fridrichem Drážďanským z 6. února 1289 získal Václav r. 1292 od Adolfa Nasavského za podporu jeho volby římským králem a za věno deseti tisíc hřiven své čtyřleté dcery Anežky, která se měla státi chotí Adolfova syna Ruprechta, zástavou Chebsko a Pliseňsko s Altenburkem, Kamenicí a Cvikovem spolu s příslibem, že římský král neudělí nikomu marku míšeňskou v léno, aniž dá dříve českému králi možnost dokázati k ní svá práva. Avšak Adolf Nasavský rozšiřoval své panství do Durynska, Míšně a Osterlandu, které r. 1295 obsadil. Smluvený sňatek jejich dětí byl přesto v srpnu 1296 uskutečněn, ale Anežka záhy po svatbě zemřela. Tím se zástavy Chebska a Pliseňska staly sporné a to přispělo k rozchodu Václava II. s Adolfem Nas savským a k jeho sblížení s Albrechtem Habsburským, jemuž pak Václav slíbil pomoci proti Adolfovi k trůnu. Za to se mu Albrecht zavázal, že mu zastaví Chebsko, hrady Floss, Parkštejn a Vidu v Horní Falci a znovu Pliseňsko s Altenburkem, Kamenicí a Cvikovem v míšeňském Osterlandu. Slibu tomu Albrecht dostál r. 1298 a schválil i připojení Perna k české koruně, které Václav předtím získal koupí. Když však došlo k nepřátelství s Albrechtem, Václav, aby si získal braniborská markrabata, postoupil jim r. 1303 zástavou Freiberg a jiná města, podržel však i nadále Pliseňsko a Osterland. Plán připojiti Míšeň k Čechám se tedy Václavovi v plném rozsahu nepodařil. 11: 298
Strana 299
Tvrzení toto není správné, neboť Václav II. založil jen cisterciácký klášter na Zbra slavi. Ovšem při jeho oddanosti církvi, která mu vynesla i posměšnou přezdívku mniš- ského krále, i jiné církevní instituce požívaly jeho přízně (srov. k tomu, co uvádí kron. Zbrasl. I, 59 a 60). 12-14: Podrobně o tom vypravuje kron. Zbrasl. I, 32, 33, 75 a 76. 15-26: Dalimil, zastánce starých řádů a mluvčí pánů, žárlících na živly měš- ťanské a právníky, kritisuje nový způsob vlády a správy království, zavedený Vá clavem II. a opírající se o sbor „důvěrníků a rádců králových“, vázaných králi přís sahou. Přitom ani výtka lenivosti není oprávněna, neboť král sám zasahoval do řízení vládních věcí, i když silný vliv důvěrníků a rádců je nepopíratelný. Mohlo se to však tak jeviti tomu, kdo srovnával Václava s Přemyslem Otakarem II., který vyřizoval stížnosti hned na místě, kam přijel, kdežto Václav II. nerad cestoval a nechtěl přicházeti s poddanými v těsnější styk, neboť (srov. „Ius regale montanorum“ I, 2) „z takového důvěrného stýkání snadno se rodivá nevážnost k důstojnosti“. Kapitola 96. 3 4: Mezi důvěrníky a rádci královými byli skutečně četní Němci. Podle Oty Zbraslavského (I, 30) nové uspořádání vlády a správy země bylo dílem Němce, bamberského biskupa Arnolda, hraběte ze Solmsu. Toho pak v jeho postavení u krále vystřídal r. 1292 míšeňský probošt Bernard z Kamenice z německého hraběcího rodu Vestů, který zůstal rádcem Václavovým i po povýšení na biskupský stolec mí- šeňský (1293) až do smrti (12. října 1296). Po něm rozhodující vliv na zahraniční politiku Václavovu vykonával vyšehradský probošt a český kancléř, od 31. března 1297 též basilejský biskup Petr z Aspeltu z městské rodiny trevírské, který Václavovi oddaně sloužil až do r. 1304, kdy na cestě do Francie k sjednání spolku česko-francouzského proti římskému králi byl lidmi krále Albrechta zajat a uvězněn. Vedle těchto tří ně- meckých biskupů k vlivným rádcům a důvěrníkům Václava II. náleželi tři cisterciáčtí opati, rovněž Němci, Dětřich Waldsaský, Heidenreich Sedlecký a Konrád Zbraslavský, jakož i králův zpovědník Heřman z řádu německých rytířů. Mezi německými světský mi rádci vynikal významem magdeburský purkrabí Burkhard, zastávající v letech 1291 až 1303 úřad českého podkomoří. Mezi důvěrníky a rádci Václavovými byli však též Češi; z nich byli nejvlivnější Tobiáš z Bechyně, strýc stejnojmenného pražského bisku« pa, a známí nám již Hynek z Dubé a Tas z Vizmburka, ale i Jindřich z Rožmberka, Bavor ze Strakonic, Beneš z Vartmberka, Raimund z Lichtemberka aj. 5 10: Rudoltovic, tj. Albrecht Habsburský, nejstarší syn krále Rudolfa. R. 1297 odvrátil se Václav II. od Adolfa Nasavského, který hlavně jeho přičiněním byl 5. května 1292 zvolen římským králem, k Albrechtovi a po předběžných dohodách s většinou kurs firstů umožnil Albrechtovo zvolení králem 23. června 1298 současně se sesazením Adol- fovým. Zároveň poskytl Václav Albrechtovi k boji s Adolfem vojenskou i finanční pomoc. Předním podporovatelem tohoto obratu Václavovy politiky byl jeho tehdejší rádce Němec Petr z Aspeltu. 15: V bitvě u Göllheimu dne 2. července 1298, v níž Adolf Nasavský padl. 16: Smil z Nových Hradů, doložený v letech 1281-1303, syn Ojíře z Lomnice z rodu Vítkoviců. 17: Rehoř z Valdeka zemřel dne 6. září 1301. 18: Jan IV. z Dražic byl posvěcen na biskupa 10. prosince 1301; zemřel 5. ledna 1343. 299
Tvrzení toto není správné, neboť Václav II. založil jen cisterciácký klášter na Zbra slavi. Ovšem při jeho oddanosti církvi, která mu vynesla i posměšnou přezdívku mniš- ského krále, i jiné církevní instituce požívaly jeho přízně (srov. k tomu, co uvádí kron. Zbrasl. I, 59 a 60). 12-14: Podrobně o tom vypravuje kron. Zbrasl. I, 32, 33, 75 a 76. 15-26: Dalimil, zastánce starých řádů a mluvčí pánů, žárlících na živly měš- ťanské a právníky, kritisuje nový způsob vlády a správy království, zavedený Vá clavem II. a opírající se o sbor „důvěrníků a rádců králových“, vázaných králi přís sahou. Přitom ani výtka lenivosti není oprávněna, neboť král sám zasahoval do řízení vládních věcí, i když silný vliv důvěrníků a rádců je nepopíratelný. Mohlo se to však tak jeviti tomu, kdo srovnával Václava s Přemyslem Otakarem II., který vyřizoval stížnosti hned na místě, kam přijel, kdežto Václav II. nerad cestoval a nechtěl přicházeti s poddanými v těsnější styk, neboť (srov. „Ius regale montanorum“ I, 2) „z takového důvěrného stýkání snadno se rodivá nevážnost k důstojnosti“. Kapitola 96. 3 4: Mezi důvěrníky a rádci královými byli skutečně četní Němci. Podle Oty Zbraslavského (I, 30) nové uspořádání vlády a správy země bylo dílem Němce, bamberského biskupa Arnolda, hraběte ze Solmsu. Toho pak v jeho postavení u krále vystřídal r. 1292 míšeňský probošt Bernard z Kamenice z německého hraběcího rodu Vestů, který zůstal rádcem Václavovým i po povýšení na biskupský stolec mí- šeňský (1293) až do smrti (12. října 1296). Po něm rozhodující vliv na zahraniční politiku Václavovu vykonával vyšehradský probošt a český kancléř, od 31. března 1297 též basilejský biskup Petr z Aspeltu z městské rodiny trevírské, který Václavovi oddaně sloužil až do r. 1304, kdy na cestě do Francie k sjednání spolku česko-francouzského proti římskému králi byl lidmi krále Albrechta zajat a uvězněn. Vedle těchto tří ně- meckých biskupů k vlivným rádcům a důvěrníkům Václava II. náleželi tři cisterciáčtí opati, rovněž Němci, Dětřich Waldsaský, Heidenreich Sedlecký a Konrád Zbraslavský, jakož i králův zpovědník Heřman z řádu německých rytířů. Mezi německými světský mi rádci vynikal významem magdeburský purkrabí Burkhard, zastávající v letech 1291 až 1303 úřad českého podkomoří. Mezi důvěrníky a rádci Václavovými byli však též Češi; z nich byli nejvlivnější Tobiáš z Bechyně, strýc stejnojmenného pražského bisku« pa, a známí nám již Hynek z Dubé a Tas z Vizmburka, ale i Jindřich z Rožmberka, Bavor ze Strakonic, Beneš z Vartmberka, Raimund z Lichtemberka aj. 5 10: Rudoltovic, tj. Albrecht Habsburský, nejstarší syn krále Rudolfa. R. 1297 odvrátil se Václav II. od Adolfa Nasavského, který hlavně jeho přičiněním byl 5. května 1292 zvolen římským králem, k Albrechtovi a po předběžných dohodách s většinou kurs firstů umožnil Albrechtovo zvolení králem 23. června 1298 současně se sesazením Adol- fovým. Zároveň poskytl Václav Albrechtovi k boji s Adolfem vojenskou i finanční pomoc. Předním podporovatelem tohoto obratu Václavovy politiky byl jeho tehdejší rádce Němec Petr z Aspeltu. 15: V bitvě u Göllheimu dne 2. července 1298, v níž Adolf Nasavský padl. 16: Smil z Nových Hradů, doložený v letech 1281-1303, syn Ojíře z Lomnice z rodu Vítkoviců. 17: Rehoř z Valdeka zemřel dne 6. září 1301. 18: Jan IV. z Dražic byl posvěcen na biskupa 10. prosince 1301; zemřel 5. ledna 1343. 299
Strana 300
20: Po bitvě göllheimské složil Albrecht 24. července 1298 hodnost královskou, získanou ještě za vlády svého padlého soka volbou, proti které bylo možno míti výhra, dy, v ruce kurfirstů a byl pak 27. července znovu, a to jednomyslně zvolen a 24. srpna v Cáchách korunován. 20 příd. 1-22 a 26 příd. 2-30: Tato sdělení, pro něž jinak není dokladu, jsou patrně jen ohlasem pověstí o možnosti zrady, šířených pod živým dosud dojmem událostí předcházejících boji Přemysla Otakara II. s Rudolfem Habs- burským. 2426: Při jednáních, vedených koncem r. 1303 ve Vídni o smírné vyřešení napětí mezi Václavem II. a králem Albrechtem, vznesl Albrecht požadavek, aby se Václav vzdal říšských zástav v Chebsku, Horní Falci, Pliseňsku a míšeňském Osters landu (toho se týká zmínka o odevzdání „tří měst lepších“; některé rkpy mají „naj lepších tří měst v svéj (t. j. české) zemi“, ale nikde se nemluví o tom, že by Václav měl vydati Albrechtovi nějaká města v Čechách), a poněvadž prý římským králům přísluší horní regál ke všem dolům v českých zemích, aby mu jako odstupné buď zaplatil jed nou provždy osmdesát tisíc hřiven stříbra, anebo postoupil na šest let kutnohorské doly. Tyto podmínky nemohl Václav přijmout a tím jednání ztroskotalo. Albrecht dal si oprávnění těchto požadavků schválit výrokem říšských knížat, a když Václav nevy hověl dvojímu obeslání před říšský soudní rok, vyslovil na něho jako na škůdce říš- ských práv koncem června 1304 říšský acht. Tím se válka stala neodvratnou. Kapitola 97. 1: Václav (III.), narozený 6. října 1289. 2: Po smrti Ondřeje III., jímž 14. ledna 1301 vymřel rod Arpádovců, většina uherských magnátů nabídla trůn synu Václava II. Václavovi jakožto snoubenci Alžběty, dcery Ondřeje III. a dědičky trůnu (byl s ní zasnouben v únoru 1298). Současně se o získání uherského trůnu po koušel neapolský princ Karel Robert z rodu Anjouovců, pravnuk Bély IV. (tím byl ovšem i Václav). Hrozily zápletky, ale Václav II. nabídce uherské vyhověl a vypravil dvanáctiletého syna do Uher, který pak byl 27. srpna 1301 v Stolničním Bělehradě ko runován a přijal uherské národní jméno Ladislav (V.). Korunovací Václavovou pro- vedenou před příchodem papežského legáta, vyslaného do Uher ve věci obsazení uprázdněného trůnu, na nějž kurie hleděla jako na odumřelé léno, byl podrážděn papež Bonifác VIII., který posléze 31. května 1303 přiřkl uherský trůn neapolskému Karlu Robertovi a zprostil uherské poddané přísah učiněných Václavovi; zároveň papež vyzval římského krále Albrechta, aby Karla Roberta při tom podporoval. A tak se Václav II. octl v boji s římským papežem i římským králem. 7-12: Po rozhodnutí papežově většina uherských magnátů českého Václava opustila. To přimělo Václava II. v květnu 1304 k výpravě do Uher, aby tam upevnil panství svého syna, který jej uvítal „na Rákuši“, t. j. sněmovním poli před Budínem. Po dvouměsíčním pobytu, když marně čekal na válečné střetnutí s Karlem Robertem, Václav II. nastoupil kon- cem července zpáteční cestu do Čech, odváděje s sebou syna i s korunovačními kles noty, tj. korunou, mečem a šatem sv. Štěpána, jakožto zárukou právního držení země. 13-14: Král Albrecht vtrhl koncem září 1304 do jižních Čech, aby vybojoval rozhodující bitvu v otevřeném poli. Avšak král Václav se rozhodl pro válku obrannou a nedal se k boji vylákati. Proto se Albrecht obrátil se vším vojskem ke Kutné Hoře a 300
20: Po bitvě göllheimské složil Albrecht 24. července 1298 hodnost královskou, získanou ještě za vlády svého padlého soka volbou, proti které bylo možno míti výhra, dy, v ruce kurfirstů a byl pak 27. července znovu, a to jednomyslně zvolen a 24. srpna v Cáchách korunován. 20 příd. 1-22 a 26 příd. 2-30: Tato sdělení, pro něž jinak není dokladu, jsou patrně jen ohlasem pověstí o možnosti zrady, šířených pod živým dosud dojmem událostí předcházejících boji Přemysla Otakara II. s Rudolfem Habs- burským. 2426: Při jednáních, vedených koncem r. 1303 ve Vídni o smírné vyřešení napětí mezi Václavem II. a králem Albrechtem, vznesl Albrecht požadavek, aby se Václav vzdal říšských zástav v Chebsku, Horní Falci, Pliseňsku a míšeňském Osters landu (toho se týká zmínka o odevzdání „tří měst lepších“; některé rkpy mají „naj lepších tří měst v svéj (t. j. české) zemi“, ale nikde se nemluví o tom, že by Václav měl vydati Albrechtovi nějaká města v Čechách), a poněvadž prý římským králům přísluší horní regál ke všem dolům v českých zemích, aby mu jako odstupné buď zaplatil jed nou provždy osmdesát tisíc hřiven stříbra, anebo postoupil na šest let kutnohorské doly. Tyto podmínky nemohl Václav přijmout a tím jednání ztroskotalo. Albrecht dal si oprávnění těchto požadavků schválit výrokem říšských knížat, a když Václav nevy hověl dvojímu obeslání před říšský soudní rok, vyslovil na něho jako na škůdce říš- ských práv koncem června 1304 říšský acht. Tím se válka stala neodvratnou. Kapitola 97. 1: Václav (III.), narozený 6. října 1289. 2: Po smrti Ondřeje III., jímž 14. ledna 1301 vymřel rod Arpádovců, většina uherských magnátů nabídla trůn synu Václava II. Václavovi jakožto snoubenci Alžběty, dcery Ondřeje III. a dědičky trůnu (byl s ní zasnouben v únoru 1298). Současně se o získání uherského trůnu po koušel neapolský princ Karel Robert z rodu Anjouovců, pravnuk Bély IV. (tím byl ovšem i Václav). Hrozily zápletky, ale Václav II. nabídce uherské vyhověl a vypravil dvanáctiletého syna do Uher, který pak byl 27. srpna 1301 v Stolničním Bělehradě ko runován a přijal uherské národní jméno Ladislav (V.). Korunovací Václavovou pro- vedenou před příchodem papežského legáta, vyslaného do Uher ve věci obsazení uprázdněného trůnu, na nějž kurie hleděla jako na odumřelé léno, byl podrážděn papež Bonifác VIII., který posléze 31. května 1303 přiřkl uherský trůn neapolskému Karlu Robertovi a zprostil uherské poddané přísah učiněných Václavovi; zároveň papež vyzval římského krále Albrechta, aby Karla Roberta při tom podporoval. A tak se Václav II. octl v boji s římským papežem i římským králem. 7-12: Po rozhodnutí papežově většina uherských magnátů českého Václava opustila. To přimělo Václava II. v květnu 1304 k výpravě do Uher, aby tam upevnil panství svého syna, který jej uvítal „na Rákuši“, t. j. sněmovním poli před Budínem. Po dvouměsíčním pobytu, když marně čekal na válečné střetnutí s Karlem Robertem, Václav II. nastoupil kon- cem července zpáteční cestu do Čech, odváděje s sebou syna i s korunovačními kles noty, tj. korunou, mečem a šatem sv. Štěpána, jakožto zárukou právního držení země. 13-14: Král Albrecht vtrhl koncem září 1304 do jižních Čech, aby vybojoval rozhodující bitvu v otevřeném poli. Avšak král Václav se rozhodl pro válku obrannou a nedal se k boji vylákati. Proto se Albrecht obrátil se vším vojskem ke Kutné Hoře a 300
Strana 301
18. října přitáhl před město, na něž však nepodnikl útok. 15: Jan Ješek) ze Stráže, jinak z Vartemberka, syn Benešův z rodu Markvarticů; zemřel r. 1316. - Jindřich z Lipé, syn Chvala, bratra Hynka z Dubé, z rodu Ronovců, hrající pak významnou roli po vymření rodu Přemyslova a v prvém období vlády Jana Lucemburského; ze- mřel 26. srpna 1329. 17: Dětoch z Třebelovic, erbu dvou zkřížených mečů, který se po svém ujci Sezemovi z Hořepníka ujal polovice městečka Hořepníka s několika vesnicemi - odtud jeho pojmenování Dalimilem -, jednak trhové vsi Žiželic, podle níž se někdy psal; zemřel po r. 1326. 19-24: Král Václav zvěděv o Albrechtově pohybu ke Kutné Hoře, přikázal, aby se česká zemská hotovost shromáždila do čtyř dnů u Ko lína, a odtud se dal na pochod ke Kutné Hoře. Albrecht ustoupil od města a Ces chové spokojivše se se zachráněním „stříbrného srdce království“, dali za sebe bojo vati zimě. Albrecht pro nemoci ve vojsku dal se na rychlý ústup z Čech přes Jihlav sko do Rakous, přičemž jeho čety, rozjíždějící se za plenem, byly od Čechů přepadány a ničeny; mezi nimi Dalimil jmenuje pány Jindřicha z Lipé a Jana Ješka) ze Stráže. 26: Nemoc králova — podle Zbrasl. kroniky (I, 72) souchotiny - ohlásila se již při ná- vratu z uherského tažení a propukla na jaře r. 1305; dne 21. června Václav II., nedo sáhnuv ani 34 let, zemřel. 27-28: Naráží se na pověsti, že Václav II. byl otráven — zaznamenává je také mnich bavor. kláštera Fürstenfeldu; naznačuje, že byl v pode zření král Albrecht. Kapitola 98. 1-3: Václav III. (jako uherský král Ladislav V.) ujal se vlády hned po smrti otcově, užívaje v listinách titulu krále českého, uherského a polského, ač na krále českého a polského nebyl korunován. 4: Václav III. postoupil svá práva k uherské koruně v pol. října 1305 dolnobavor. vévodovi Otovi, s nimž byl v přátel« ských stycích a který byl po matce Alžbětě rovněž vnukem uherského krále Bély IV., a odevzdal mu uherské korunovační klenoty, které jeho otec odvezl do Čech. Již před tím zrušil své zasnoubení s Alžbětou, dcerou posledního Arpádovce Ondřeje III., a 5. října 1305 slavil v Brně sňatek s Violou, dcerou těšínského vévody Měška; jeho politika byla tedy zaměřena k udržení Polska. 5: Václavovi III., když se ujímal vlády, nebylo ještě ani šestnáct let; narodil se dne 6. října 1289. 6-8: V těchto verších vyslovuje Dalimil obvinění, že Albrecht je původcem zavraždění Václava III., dav mu do služby tři Durynky, z nichž jeden pak zločin vykonal. Tento jeden z různých dohadů, vyslovovaných v pramenech o strůjci olomoucké vraždy, je i u mnicha Fürstenfeldského. U Dalimila se ozývá nepochybně jedna z versí podání o zavraždění Václava III., která se v Čechách o olomouckém zločinu udržovala. 9: V červenci 1306 vypravil se Václav III. válečně do Polska proti Vladislavu Lokýtkovi, který se na jaře t. r. zmocnil krakovského hradu Wawelu, město samo zůstalo však v českých rukou, ovšem potřebovalo nezbytně pomoci. V Olomouci vyčkával Václav příchod dalších vojenských sborů. 11: 4. srpna. 19: Václav III. byl v Olomouci ubytován v domě kapitulního děkana, jímž byl tehdy Budislav. 32: Prvním byl synek Vlastislava Luckého, o jehož zavraždění Durynkem vypravuje se v kap. 21. 33-38: Dalimil se dotýká pověstí, které z olomoucké vraždy vinily české pány (činí tak ostatně většina 301
18. října přitáhl před město, na něž však nepodnikl útok. 15: Jan Ješek) ze Stráže, jinak z Vartemberka, syn Benešův z rodu Markvarticů; zemřel r. 1316. - Jindřich z Lipé, syn Chvala, bratra Hynka z Dubé, z rodu Ronovců, hrající pak významnou roli po vymření rodu Přemyslova a v prvém období vlády Jana Lucemburského; ze- mřel 26. srpna 1329. 17: Dětoch z Třebelovic, erbu dvou zkřížených mečů, který se po svém ujci Sezemovi z Hořepníka ujal polovice městečka Hořepníka s několika vesnicemi - odtud jeho pojmenování Dalimilem -, jednak trhové vsi Žiželic, podle níž se někdy psal; zemřel po r. 1326. 19-24: Král Václav zvěděv o Albrechtově pohybu ke Kutné Hoře, přikázal, aby se česká zemská hotovost shromáždila do čtyř dnů u Ko lína, a odtud se dal na pochod ke Kutné Hoře. Albrecht ustoupil od města a Ces chové spokojivše se se zachráněním „stříbrného srdce království“, dali za sebe bojo vati zimě. Albrecht pro nemoci ve vojsku dal se na rychlý ústup z Čech přes Jihlav sko do Rakous, přičemž jeho čety, rozjíždějící se za plenem, byly od Čechů přepadány a ničeny; mezi nimi Dalimil jmenuje pány Jindřicha z Lipé a Jana Ješka) ze Stráže. 26: Nemoc králova — podle Zbrasl. kroniky (I, 72) souchotiny - ohlásila se již při ná- vratu z uherského tažení a propukla na jaře r. 1305; dne 21. června Václav II., nedo sáhnuv ani 34 let, zemřel. 27-28: Naráží se na pověsti, že Václav II. byl otráven — zaznamenává je také mnich bavor. kláštera Fürstenfeldu; naznačuje, že byl v pode zření král Albrecht. Kapitola 98. 1-3: Václav III. (jako uherský král Ladislav V.) ujal se vlády hned po smrti otcově, užívaje v listinách titulu krále českého, uherského a polského, ač na krále českého a polského nebyl korunován. 4: Václav III. postoupil svá práva k uherské koruně v pol. října 1305 dolnobavor. vévodovi Otovi, s nimž byl v přátel« ských stycích a který byl po matce Alžbětě rovněž vnukem uherského krále Bély IV., a odevzdal mu uherské korunovační klenoty, které jeho otec odvezl do Čech. Již před tím zrušil své zasnoubení s Alžbětou, dcerou posledního Arpádovce Ondřeje III., a 5. října 1305 slavil v Brně sňatek s Violou, dcerou těšínského vévody Měška; jeho politika byla tedy zaměřena k udržení Polska. 5: Václavovi III., když se ujímal vlády, nebylo ještě ani šestnáct let; narodil se dne 6. října 1289. 6-8: V těchto verších vyslovuje Dalimil obvinění, že Albrecht je původcem zavraždění Václava III., dav mu do služby tři Durynky, z nichž jeden pak zločin vykonal. Tento jeden z různých dohadů, vyslovovaných v pramenech o strůjci olomoucké vraždy, je i u mnicha Fürstenfeldského. U Dalimila se ozývá nepochybně jedna z versí podání o zavraždění Václava III., která se v Čechách o olomouckém zločinu udržovala. 9: V červenci 1306 vypravil se Václav III. válečně do Polska proti Vladislavu Lokýtkovi, který se na jaře t. r. zmocnil krakovského hradu Wawelu, město samo zůstalo však v českých rukou, ovšem potřebovalo nezbytně pomoci. V Olomouci vyčkával Václav příchod dalších vojenských sborů. 11: 4. srpna. 19: Václav III. byl v Olomouci ubytován v domě kapitulního děkana, jímž byl tehdy Budislav. 32: Prvním byl synek Vlastislava Luckého, o jehož zavraždění Durynkem vypravuje se v kap. 21. 33-38: Dalimil se dotýká pověstí, které z olomoucké vraždy vinily české pány (činí tak ostatně většina 301
Strana 302
cizích letopisů a kroniko a které nepokládal ani on za bezpodstatné; nešíří se o tom jistě proto, že někteří spoluviníci byli tehdy ještě živi („ještět bude některé súditi...“). Že se podezření takové dlouho udržovalo, dosvědčuje Beneš Krabice z Weitmile; dovolávaje se „pravdomluvných knih a toho, co od věrohodných starých lidí slyšel“, připo juje k vypravování o zavraždění Václava III. výtku královým úředníkům a rádcům, pánům a šlechticům, že krále jako „špatní důvěrníci, ba spíše zločinní zrádci“ nestřežili, a dodává: „Domnívám se, že nenaleznou omluvy, poněvadž buď byli do zločinu zasvěceni, anebo byli nedball..., neboť nedbalost a úskok jsou si rovny“ (PDČ IV, 465. 39: Podle Zbrasl. kroniky (, 84) byl to „jakýsi rytíř řečený Konrád z Botenštejna, národností Durynk“, který, vyběhnuv se zkrvaveným nožem z paláce, byl strážemi chycen, a aniž mohl promluviti slovo, zabit; Konrád Zbraslavský dodává: „zda byl vinen on anebo jiný, nevím, bůh to ví!“ Štýrská veršovaná kronika Otakarova jmenuje vrahem českého pána Holena z Wildsteinu, který prý byl nespokojenými českými pány vylosován z dvanácti mladých rytířů; pán ten v soudobých pramenech není dosvědčen, je však ve dvou listinách z 24. května 1284 (RBM II, č. 1316 a 1317). Kapitola 99. 2-4: Volební sněm, svolaný koncem srpna 1306 do Prahy, uznávaje dědické nároky Přemysloven a podléhaje také volání pražského lidu, zvolil českým králem vévodu Jindřicha Korutanského, manžela nejstarší sestry Václavovy Anny, třebaže římský král Albrecht, zvěděv o zavraždění Václava III., ihned žádal české pány, aby králem zvolili jeho nejstaršího syna Rudolfa. Pro něho se však vyslovil jen malý počet. Habsburkové přesto neustoupili: Albrecht po zvolení Jindřicha upřel Ce chům právo na svobodnou volbu krále, poněvadž prý Čechy spadly na říši jako odumřelé léno a jemu že přísluší rozhodovat. V druhé polovině září rakouský vévoda Rudolf vpadl do Čech a pronikl až ku Praze, a počátkem října Albrecht s druhým vojskem vtrhl ze západu a položil se táborem u Loun. Tehdy většina českých pánů opustila Jindřicha a ten uprchl kolem 10. října do Tyrol. Po novém jednání, kdy Albrecht uznal právo Čechů voliti krále, zajištěné jim Zlatou bulou sicilskou z r. 1212, a kdy byl smluven sňatek Rudolfův s Alžbětou Rejčkou, vdovou po Václavu II., zvolen byl 16. října 1306 pětadvacetiletý Rudolf Habsburský českým králem. 6-10: Toto obviňování souvisí patrně s úsilím Rudolfa, dostati ze zástav českých pánů královské hrady a komorní statky, aby mohl upláceti tíživé dluhy převzaté po předchůdcích; s tím byli páni ovšem nespokojeni. Že by usiloval o jejich životy, nedá se však prokázati a je to Dalimilem, jemuž jsou Habsburkové vždy „vrahy“ (tj. nepřáteli, zjevně vy myšleno, i když se v té věci dovolává svědectví Jana z Vartmberka a Jindřicha z Lipé. 11-12: Naráží tu na Rudolfovu spořivost, kterou uplatňoval i v potřebách dvora a při stole. Vyneslo mu to přezdívku „král kaše“, a poněvadž podle kron. Zbrasl. (I, 85) víno, obilí, olej aj. dovážel z Rakous, nazýván byl mezi pražskými měšťany „král ho kynář“. 15-18: Míněny jsou dcery Václava II., 14letá Eliška a 10letá Markéta; jako Přemyslovny jsou Dalimilovi pravými královnami a nikoliv Alžběta Rejčka, choť Rudol- fova, která se do Čech jen přivdala. Snad se Rejčka sama přičinila o odstranění králové ských dcer z hradu do města, hlavně Elišky, v níž mohla viděti sokyni (Markéta byla 302
cizích letopisů a kroniko a které nepokládal ani on za bezpodstatné; nešíří se o tom jistě proto, že někteří spoluviníci byli tehdy ještě živi („ještět bude některé súditi...“). Že se podezření takové dlouho udržovalo, dosvědčuje Beneš Krabice z Weitmile; dovolávaje se „pravdomluvných knih a toho, co od věrohodných starých lidí slyšel“, připo juje k vypravování o zavraždění Václava III. výtku královým úředníkům a rádcům, pánům a šlechticům, že krále jako „špatní důvěrníci, ba spíše zločinní zrádci“ nestřežili, a dodává: „Domnívám se, že nenaleznou omluvy, poněvadž buď byli do zločinu zasvěceni, anebo byli nedball..., neboť nedbalost a úskok jsou si rovny“ (PDČ IV, 465. 39: Podle Zbrasl. kroniky (, 84) byl to „jakýsi rytíř řečený Konrád z Botenštejna, národností Durynk“, který, vyběhnuv se zkrvaveným nožem z paláce, byl strážemi chycen, a aniž mohl promluviti slovo, zabit; Konrád Zbraslavský dodává: „zda byl vinen on anebo jiný, nevím, bůh to ví!“ Štýrská veršovaná kronika Otakarova jmenuje vrahem českého pána Holena z Wildsteinu, který prý byl nespokojenými českými pány vylosován z dvanácti mladých rytířů; pán ten v soudobých pramenech není dosvědčen, je však ve dvou listinách z 24. května 1284 (RBM II, č. 1316 a 1317). Kapitola 99. 2-4: Volební sněm, svolaný koncem srpna 1306 do Prahy, uznávaje dědické nároky Přemysloven a podléhaje také volání pražského lidu, zvolil českým králem vévodu Jindřicha Korutanského, manžela nejstarší sestry Václavovy Anny, třebaže římský král Albrecht, zvěděv o zavraždění Václava III., ihned žádal české pány, aby králem zvolili jeho nejstaršího syna Rudolfa. Pro něho se však vyslovil jen malý počet. Habsburkové přesto neustoupili: Albrecht po zvolení Jindřicha upřel Ce chům právo na svobodnou volbu krále, poněvadž prý Čechy spadly na říši jako odumřelé léno a jemu že přísluší rozhodovat. V druhé polovině září rakouský vévoda Rudolf vpadl do Čech a pronikl až ku Praze, a počátkem října Albrecht s druhým vojskem vtrhl ze západu a položil se táborem u Loun. Tehdy většina českých pánů opustila Jindřicha a ten uprchl kolem 10. října do Tyrol. Po novém jednání, kdy Albrecht uznal právo Čechů voliti krále, zajištěné jim Zlatou bulou sicilskou z r. 1212, a kdy byl smluven sňatek Rudolfův s Alžbětou Rejčkou, vdovou po Václavu II., zvolen byl 16. října 1306 pětadvacetiletý Rudolf Habsburský českým králem. 6-10: Toto obviňování souvisí patrně s úsilím Rudolfa, dostati ze zástav českých pánů královské hrady a komorní statky, aby mohl upláceti tíživé dluhy převzaté po předchůdcích; s tím byli páni ovšem nespokojeni. Že by usiloval o jejich životy, nedá se však prokázati a je to Dalimilem, jemuž jsou Habsburkové vždy „vrahy“ (tj. nepřáteli, zjevně vy myšleno, i když se v té věci dovolává svědectví Jana z Vartmberka a Jindřicha z Lipé. 11-12: Naráží tu na Rudolfovu spořivost, kterou uplatňoval i v potřebách dvora a při stole. Vyneslo mu to přezdívku „král kaše“, a poněvadž podle kron. Zbrasl. (I, 85) víno, obilí, olej aj. dovážel z Rakous, nazýván byl mezi pražskými měšťany „král ho kynář“. 15-18: Míněny jsou dcery Václava II., 14letá Eliška a 10letá Markéta; jako Přemyslovny jsou Dalimilovi pravými královnami a nikoliv Alžběta Rejčka, choť Rudol- fova, která se do Čech jen přivdala. Snad se Rejčka sama přičinila o odstranění králové ských dcer z hradu do města, hlavně Elišky, v níž mohla viděti sokyni (Markéta byla 302
Strana 303
již právoplatně provdána za Boleslava Lehnického). 21: Bavor ze Strakonic (zemř. 1317, erbu střely, syn Bavora a Anežky, nemanželské dcery Přemysla Otakara II., trval na dědickém právu Přemysloven a na původní volbě Jindřicha a odbojem působil v zemi škody. Proto se Rudolf v červnu 1307 vypravil s vojskem proti němu a jiným odbojným pánům — kron. Zbrasl. (, 85 jmenuje vedle Bavora výslovně ještě Viléma Zajíce z Valdeka a Ojíře (z Komberka) - a oblehl Bavora v Horaždovicích. 22: Rudolf I. zemřel 3. srpna 1307 na úplavici před Horažďovicemi. 27-32: Aby si získal české pány jednak před zvolením, jednak při jednáních o nástupnictví svých bratří pro případ, že by zemřel bezdětek (což pak Albrecht vyhlásil ve Znojmě 18. ledna 1307), Rudolf byl nucen učiniti listinami [srov. Dalimilovo „bělpucha“, tj. pergamenu (slovo odvozeno z něm. „Buchfell“), „a črnidla“, tj. inkoustu] českým pánům různá darování, m. j. potvrditi zástavy hradů a komorního zboží. Později Rudolf nařídil revisi zástav a dlužních závazků a pochybné rušil. A toho se zde dotýká Dalimil, arcit s ten denční nadsázkou, přičítaje to obmyslné radě Albrechtově. 33: Vilém Zajíc z Val- deka (zemř. 1319 z rodu Buziců, erbu sviní hlavy, syn Zbislava z Třebouně; srov. o něm J. Šusta, Úvahy a drob. spisy I, 299 n. 35-36: Dobytí Křivoklátu náleží do doby zmatků po smrti Rudolfově; je to úspěch strany korutanské, jejíž oporou byl Vilém z Valdeka. Kapitola 100. 1: Po smrti Rudolfově habsburští straníci mezi českým panstvem i městskými patricii se přičiňovali, aby jeho bratr, rakouský vévoda Fridrich, který se podle dědických úmluv (viz výše) měl státi jeho nástupcem a který po bratrově smrti přitáhl s vojskem na Moravu, kde mu panská obec složila slib věrnosti, byl přijat za krále, ožení-li se s Eliškou, dcerou Václava II. Proti tomu se postavila strana korus tanská, která nabývala v zemi vrchu, a zavražděním předního stoupence habsburského, maršálka Tobiáše z Bechyně, 24. července 1307 při poradě pánů v biskupském dvoře na Malé Straně a převratem v Praze, jímž patriciové stranící Habsburkům byli z města vypuzeni, způsobila, že 15. srpna provolán byl králem Jindřich Korutanský. Poněvadž Jindřich nebyl na krále českého korunován, nazývá jej Dalimil knížetem. 3: Jindřich oženil se 13. února 1306 s Annou, nejstarší sestrou Václava III. 4: Václav III., odjížděje v červenci 1306 na polskou výpravu, ustanovil Jindřicha Korutanského po dobu své nepřítomnosti svým zástupcem. 5-6: Těmito jemně jizlivými slovy, zdůrazňujícími královu péči o osobní pohodlí a blahobyt - v protikladu proti Rudolfově střídmosti — naznačuje Dalimil Jindřichovu slabost a neschopnost k vládě (srov. již v 2. verši). 7-8: Římský král Albrecht na zprávu o nastolení Jindřicha Korutanského vtrhl se silným vojskem z Chebska do Čech, a vyhnuv se Praze, obrátil se přímo ke Kutné Hoře (pokoušeje se i o Kolín). K ní přitrhl i jeho syn Fridrich, když se byl předtím v jižních Čechách, do nichž vpadl z Moravy, zmocnil Budějovic. 9-12: Plichta z Žirotína, erbu orlice, syn Habartův, rytíř proslulý v kláních i bojích, jichž se účastnil i v cizích službách, např. u krále anglického (srov. doplněk 4), padl dne 28. září 1322 v bitvě u Mühldorfu v Bavořích. Tato zpráva týká se přepadů Albrechtova vojska za jeho pochodu Žateckem, kde Plichta měl statky. 1320: O zásluhách Jindřicha 303
již právoplatně provdána za Boleslava Lehnického). 21: Bavor ze Strakonic (zemř. 1317, erbu střely, syn Bavora a Anežky, nemanželské dcery Přemysla Otakara II., trval na dědickém právu Přemysloven a na původní volbě Jindřicha a odbojem působil v zemi škody. Proto se Rudolf v červnu 1307 vypravil s vojskem proti němu a jiným odbojným pánům — kron. Zbrasl. (, 85 jmenuje vedle Bavora výslovně ještě Viléma Zajíce z Valdeka a Ojíře (z Komberka) - a oblehl Bavora v Horaždovicích. 22: Rudolf I. zemřel 3. srpna 1307 na úplavici před Horažďovicemi. 27-32: Aby si získal české pány jednak před zvolením, jednak při jednáních o nástupnictví svých bratří pro případ, že by zemřel bezdětek (což pak Albrecht vyhlásil ve Znojmě 18. ledna 1307), Rudolf byl nucen učiniti listinami [srov. Dalimilovo „bělpucha“, tj. pergamenu (slovo odvozeno z něm. „Buchfell“), „a črnidla“, tj. inkoustu] českým pánům různá darování, m. j. potvrditi zástavy hradů a komorního zboží. Později Rudolf nařídil revisi zástav a dlužních závazků a pochybné rušil. A toho se zde dotýká Dalimil, arcit s ten denční nadsázkou, přičítaje to obmyslné radě Albrechtově. 33: Vilém Zajíc z Val- deka (zemř. 1319 z rodu Buziců, erbu sviní hlavy, syn Zbislava z Třebouně; srov. o něm J. Šusta, Úvahy a drob. spisy I, 299 n. 35-36: Dobytí Křivoklátu náleží do doby zmatků po smrti Rudolfově; je to úspěch strany korutanské, jejíž oporou byl Vilém z Valdeka. Kapitola 100. 1: Po smrti Rudolfově habsburští straníci mezi českým panstvem i městskými patricii se přičiňovali, aby jeho bratr, rakouský vévoda Fridrich, který se podle dědických úmluv (viz výše) měl státi jeho nástupcem a který po bratrově smrti přitáhl s vojskem na Moravu, kde mu panská obec složila slib věrnosti, byl přijat za krále, ožení-li se s Eliškou, dcerou Václava II. Proti tomu se postavila strana korus tanská, která nabývala v zemi vrchu, a zavražděním předního stoupence habsburského, maršálka Tobiáše z Bechyně, 24. července 1307 při poradě pánů v biskupském dvoře na Malé Straně a převratem v Praze, jímž patriciové stranící Habsburkům byli z města vypuzeni, způsobila, že 15. srpna provolán byl králem Jindřich Korutanský. Poněvadž Jindřich nebyl na krále českého korunován, nazývá jej Dalimil knížetem. 3: Jindřich oženil se 13. února 1306 s Annou, nejstarší sestrou Václava III. 4: Václav III., odjížděje v červenci 1306 na polskou výpravu, ustanovil Jindřicha Korutanského po dobu své nepřítomnosti svým zástupcem. 5-6: Těmito jemně jizlivými slovy, zdůrazňujícími královu péči o osobní pohodlí a blahobyt - v protikladu proti Rudolfově střídmosti — naznačuje Dalimil Jindřichovu slabost a neschopnost k vládě (srov. již v 2. verši). 7-8: Římský král Albrecht na zprávu o nastolení Jindřicha Korutanského vtrhl se silným vojskem z Chebska do Čech, a vyhnuv se Praze, obrátil se přímo ke Kutné Hoře (pokoušeje se i o Kolín). K ní přitrhl i jeho syn Fridrich, když se byl předtím v jižních Čechách, do nichž vpadl z Moravy, zmocnil Budějovic. 9-12: Plichta z Žirotína, erbu orlice, syn Habartův, rytíř proslulý v kláních i bojích, jichž se účastnil i v cizích službách, např. u krále anglického (srov. doplněk 4), padl dne 28. září 1322 v bitvě u Mühldorfu v Bavořích. Tato zpráva týká se přepadů Albrechtova vojska za jeho pochodu Žateckem, kde Plichta měl statky. 1320: O zásluhách Jindřicha 303
Strana 304
z Lipé, tehdy již nejvyššího maršálka, a Jana z Vartmberka při uhájení Kutné Hory i Kolína mluví též kron. Zbrasl. (I, 86). V jiných rukopisech Dalimila je však uváděn místo Jana z Vartmberka jeho bratr Beneš. 18: I v Kutné Hoře měli Habsburkové své straníky, avšak ti byli před příchodem Albrechtovým vypuzeni z města korutan- skou stranou. Z Dalimilových slov lze však vyvozovati, že za obležení města habsburští stoupenci začali zvedati opět hlavy. 2328: Dalimilovo tvrzení, že jím jmenovaná města sama Albrechta pozvala, není správné. Král Albrecht vida totiž, že se mu ne- podaří zmocnit se ani Kutné Hory, ani Kolína, chtěl synovi pojistiti aspoň držení ně- kterých pevných měst v Čechách, zejm. východočeských věnných měst (Hradce Králové, Jaroměře, Vysokého Mýta, Chrudimě a Poličky), z nichž důchody pobírala Alžběta Rejčka, vdova po Václavu II. a po Rudolfovi Habsburském, která přirozeně byla přízniva habsburskému úsilí o udržení českého trůnu. S jejím souhlasem vyjed návalo se s Hradcem a s druhými věnnými městy, aby přijala švábské posádky. Mě- sta svolila, když si to dala zaplatiti rozmnožením svobod, které jim byly zajištěny lis tinou krále Albrechta a vévody Fridricha 5. října (RBM II, č. 2149). Vedle těchto pěti měst obsazena též Kouřim a Nový Bydžov, na jihu Budějovice a v Pochří Kadaň a Ža- tec, jichž se král Albrecht zmocnil za tažení do Čech zradou Fridricha z Šumburka. To byly opory Fridrichovy moci v Čechách a připravované válečné výpravy Albrech, tovy na r. 1308. 33 a d.: O této srážce Čechů se Šváby, vypravenými z Chrudimě k zajištění zásobovacího oddílu, vyslaného v lednu r. 1308 z Moravy do Vysokého Mý- ta, vypravuje též rýmovaná kronika Otakara Štýrského a stručně se jí dotýká i kron. Zbrasl. (I, 86). 35: Podle Štýrské kroniky varoval Šváby jeden zajatý český zeman. 39: Turov a Opočno jsou vesnice, ležící poblíž Uherska, dnes při železniční dráze z Pardubic do Chocně. 41: Štýrská kronika mluví naopak o početní převaze Čechů, které prý švábští rytíři nedbali. 42: Velitelem švábského oddílu byl hornofrancký hrabě Walter z Castellu, který byl pak jedním z německých rádců krále Jana Lucems burského. 45: Ctibor, vladyka neznámého rodu, seděním na tvrzi Uhersku. Kapitola 101. 1-10: R. 1308 chystal Albrecht novou výpravu po velkých přís pravách, sbíraje v Němcích vojsko. Vypravování Dalimilovo o jeho plánech vyhladiti a vyhladověti Čechy je jistě jen ohlasem zvěstí rozšiřovaných mezi lidem, k nimž mohly dáti podnět záškodnické akce švábských posádek v Čechách. 13-15: 1. května 1308 byl král Albrecht zavražděn poblíž rodového hradu Habichtsburgu ve Švýcařích při přechodu řeky Reussy, u Dalimila mylně Rýna, svým osmnáctiletým synovcem Janem (eškem). Motivem zločinu, který pachateli vynesl přijmení Parricida, byla msta za to, že strýc zadržoval jeho otcovský i mateřský podíl, a snad i to, že po vymření rodu Pře myslovců zajišťoval český trůn svým synům, třebaže Jan, maje po matce v žilách pře myslovskou krev, měl na českou korunu větší nárok. Vraždu samu přijímá Dalimil se zjevným uspokojením při své zásadní nenávisti k Albrechtovi; vrah Jan je pro něho „jinoch šlechetný“. 16: Přemysla Otakara II.; srov. též narážku v proroctví Přemysla Oráče v kap. 6, 21. 17: Jan Parricida byl synem Rudolfa († 1290), nejmladšího syna římského krále Rudolfa I. Habsburského, a Anežky, dcery Přemysla Otakara II. a se 304
z Lipé, tehdy již nejvyššího maršálka, a Jana z Vartmberka při uhájení Kutné Hory i Kolína mluví též kron. Zbrasl. (I, 86). V jiných rukopisech Dalimila je však uváděn místo Jana z Vartmberka jeho bratr Beneš. 18: I v Kutné Hoře měli Habsburkové své straníky, avšak ti byli před příchodem Albrechtovým vypuzeni z města korutan- skou stranou. Z Dalimilových slov lze však vyvozovati, že za obležení města habsburští stoupenci začali zvedati opět hlavy. 2328: Dalimilovo tvrzení, že jím jmenovaná města sama Albrechta pozvala, není správné. Král Albrecht vida totiž, že se mu ne- podaří zmocnit se ani Kutné Hory, ani Kolína, chtěl synovi pojistiti aspoň držení ně- kterých pevných měst v Čechách, zejm. východočeských věnných měst (Hradce Králové, Jaroměře, Vysokého Mýta, Chrudimě a Poličky), z nichž důchody pobírala Alžběta Rejčka, vdova po Václavu II. a po Rudolfovi Habsburském, která přirozeně byla přízniva habsburskému úsilí o udržení českého trůnu. S jejím souhlasem vyjed návalo se s Hradcem a s druhými věnnými městy, aby přijala švábské posádky. Mě- sta svolila, když si to dala zaplatiti rozmnožením svobod, které jim byly zajištěny lis tinou krále Albrechta a vévody Fridricha 5. října (RBM II, č. 2149). Vedle těchto pěti měst obsazena též Kouřim a Nový Bydžov, na jihu Budějovice a v Pochří Kadaň a Ža- tec, jichž se král Albrecht zmocnil za tažení do Čech zradou Fridricha z Šumburka. To byly opory Fridrichovy moci v Čechách a připravované válečné výpravy Albrech, tovy na r. 1308. 33 a d.: O této srážce Čechů se Šváby, vypravenými z Chrudimě k zajištění zásobovacího oddílu, vyslaného v lednu r. 1308 z Moravy do Vysokého Mý- ta, vypravuje též rýmovaná kronika Otakara Štýrského a stručně se jí dotýká i kron. Zbrasl. (I, 86). 35: Podle Štýrské kroniky varoval Šváby jeden zajatý český zeman. 39: Turov a Opočno jsou vesnice, ležící poblíž Uherska, dnes při železniční dráze z Pardubic do Chocně. 41: Štýrská kronika mluví naopak o početní převaze Čechů, které prý švábští rytíři nedbali. 42: Velitelem švábského oddílu byl hornofrancký hrabě Walter z Castellu, který byl pak jedním z německých rádců krále Jana Lucems burského. 45: Ctibor, vladyka neznámého rodu, seděním na tvrzi Uhersku. Kapitola 101. 1-10: R. 1308 chystal Albrecht novou výpravu po velkých přís pravách, sbíraje v Němcích vojsko. Vypravování Dalimilovo o jeho plánech vyhladiti a vyhladověti Čechy je jistě jen ohlasem zvěstí rozšiřovaných mezi lidem, k nimž mohly dáti podnět záškodnické akce švábských posádek v Čechách. 13-15: 1. května 1308 byl král Albrecht zavražděn poblíž rodového hradu Habichtsburgu ve Švýcařích při přechodu řeky Reussy, u Dalimila mylně Rýna, svým osmnáctiletým synovcem Janem (eškem). Motivem zločinu, který pachateli vynesl přijmení Parricida, byla msta za to, že strýc zadržoval jeho otcovský i mateřský podíl, a snad i to, že po vymření rodu Pře myslovců zajišťoval český trůn svým synům, třebaže Jan, maje po matce v žilách pře myslovskou krev, měl na českou korunu větší nárok. Vraždu samu přijímá Dalimil se zjevným uspokojením při své zásadní nenávisti k Albrechtovi; vrah Jan je pro něho „jinoch šlechetný“. 16: Přemysla Otakara II.; srov. též narážku v proroctví Přemysla Oráče v kap. 6, 21. 17: Jan Parricida byl synem Rudolfa († 1290), nejmladšího syna římského krále Rudolfa I. Habsburského, a Anežky, dcery Přemysla Otakara II. a se 304
Strana 305
stry Václava II. 20: Dalimil zde znovu opakuje obvinění krále Albrechta, že byl původcem zavraždění svého sestřence, t. j. syna své sestry Guty, Václava III. (viz kap. 98, 6—8). Kapitola 102. V této kap. o zajetí Jindřicha z Lipé a jiných předních českých pánů německými měšťany kutnohorskými a pražskými vidí J. Šusta (ČD II, 2, 47 n.) „úhelný kámen celého skládání“ Dalimilova. Tato událost ukázala Dalimilovi-feudá- lovi nebezpečný vzrůst moci měšťanů a zároveň i cizinců. 11-12: Srov. k tomu ostré útoky Dalimilovy proti rádcům cizozemcům v kap. 63, 11—22. 31-33: 15. února 1309 v noci vnikl velký zástup ozbrojených Horníků, vedených Peregrinem Pušem, bohatým měšťanem pražským, a bratry Mikulášem, Kunrádem a Albrechtem Ruthardy z bo- hatého rodu kutnohorských těžařů, do sedleckého kláštera a zajal tam nocující pány Jindřicha z Lipé, podkomořího a nejvyššího maršálka, Jana z Vartmberka, jinak ze Stráže, nejvyššího číšníka, a Jana z Klingenberka, šlechtice švábského původu (toho Dalimil nejmenuje). Týž den byli v Praze na Hradě skupinou pražských měšťanů s Jakubem od Věže z pražské rodiny Velfloviců a Mikulášem Thusintmarkem v čele zajati Petr Angelův, vyšehradský probošt a kancléř království českého (ani toho Dalimil neuvádí), bývalý podkomoří Raimund z Lichtemburka, syn Smila Světlického, a pražský kanovník Hynek z Dubé, řeč. Žák, syn nejvyššího purkrabího Hynka z Dubé, za něhož, tehdy nemocného, spravoval patrně Pražský hrad. Toto spiknutí bylo osnováno bohatým patriciátem pražským a kutnohorským proti vládě panské skupiny, vedené podkomořím Jindřichem z Lipé a tvořené především příslušníky rodu Ostrve, která na sebe strhla moc a panovala místo slabého krále Jindřicha. Cílem spik- nutí bylo zajistiti městskému patriciátu vliv a podíl na řízení věcí veřejných. 36: Zajatí páni byli podle kron. Zbrasl. (I, 87) uvězněni na „castrum Luticz“, v němž Tomek (Děj. m. Prahy I2, 492) vidí Lidice u Buštěhradu, za fašistické okupace vyhlas zené, které tehdy vlastnil jistý Pavlík, pražský měšťan, ale podle J. Šusty (Dvě knihy českých dějin, II, 1919, 16, pozn. 2) jde spíše o hrad Litice u Potštejna, který z rukou královských přešel patrně — nejspíše zástavou - ve vlastnictví osnovatele spiknutí Peregrina Puše. V. Kočka (Lidice, 1946, 89) pro přílišnou vzdálenost Litic od Prahy vrací se k výkladu Tomkovu a míní, že jde o tvrz na Tasově, ležícím čtvrt hodiny na z. od Lidic. 41-50: Z těchto veršů se ozývá třídní zaujetí Dalimila, příslušníka třídy feudálů, proti „chlapům“, k nimž počítá i měšťany, od nichž šlechtic podle jeho pře svědčení nemůže očekávati nic dobrého. Dalimil má na mysli zejm. německý patriciát, jehož sebevědomí, posílené zbohatnutím v souvislosti s tehdejším hospodářským roz- machem českých zemí, vzrostlo tak, že usiloval o rovnoprávnost s českým panstvem při správě veřejných záležitostí. 55-62: Když se přátelé a příbuzní zajatých pánů nemohli dovolati zákroku nerozhodného krále, byli nuceni uzavříti s měšťany smír znamenající vítězství požadavků měšťanských. Páni museli učiniti ústupky ve věci zemské správy, dáti měšťanům v zástavu několik hradů a zejména svoliti k zasnoubení svých dětí s dět mi předních měšťanů, přičemž panské děti byly hned jako rukojmí smíru odevzdány na vychování do rodin patricijských. Z pramenů se dovídáme jen o tom, že dcera 20 Dalimilova kronika 305
stry Václava II. 20: Dalimil zde znovu opakuje obvinění krále Albrechta, že byl původcem zavraždění svého sestřence, t. j. syna své sestry Guty, Václava III. (viz kap. 98, 6—8). Kapitola 102. V této kap. o zajetí Jindřicha z Lipé a jiných předních českých pánů německými měšťany kutnohorskými a pražskými vidí J. Šusta (ČD II, 2, 47 n.) „úhelný kámen celého skládání“ Dalimilova. Tato událost ukázala Dalimilovi-feudá- lovi nebezpečný vzrůst moci měšťanů a zároveň i cizinců. 11-12: Srov. k tomu ostré útoky Dalimilovy proti rádcům cizozemcům v kap. 63, 11—22. 31-33: 15. února 1309 v noci vnikl velký zástup ozbrojených Horníků, vedených Peregrinem Pušem, bohatým měšťanem pražským, a bratry Mikulášem, Kunrádem a Albrechtem Ruthardy z bo- hatého rodu kutnohorských těžařů, do sedleckého kláštera a zajal tam nocující pány Jindřicha z Lipé, podkomořího a nejvyššího maršálka, Jana z Vartmberka, jinak ze Stráže, nejvyššího číšníka, a Jana z Klingenberka, šlechtice švábského původu (toho Dalimil nejmenuje). Týž den byli v Praze na Hradě skupinou pražských měšťanů s Jakubem od Věže z pražské rodiny Velfloviců a Mikulášem Thusintmarkem v čele zajati Petr Angelův, vyšehradský probošt a kancléř království českého (ani toho Dalimil neuvádí), bývalý podkomoří Raimund z Lichtemburka, syn Smila Světlického, a pražský kanovník Hynek z Dubé, řeč. Žák, syn nejvyššího purkrabího Hynka z Dubé, za něhož, tehdy nemocného, spravoval patrně Pražský hrad. Toto spiknutí bylo osnováno bohatým patriciátem pražským a kutnohorským proti vládě panské skupiny, vedené podkomořím Jindřichem z Lipé a tvořené především příslušníky rodu Ostrve, která na sebe strhla moc a panovala místo slabého krále Jindřicha. Cílem spik- nutí bylo zajistiti městskému patriciátu vliv a podíl na řízení věcí veřejných. 36: Zajatí páni byli podle kron. Zbrasl. (I, 87) uvězněni na „castrum Luticz“, v němž Tomek (Děj. m. Prahy I2, 492) vidí Lidice u Buštěhradu, za fašistické okupace vyhlas zené, které tehdy vlastnil jistý Pavlík, pražský měšťan, ale podle J. Šusty (Dvě knihy českých dějin, II, 1919, 16, pozn. 2) jde spíše o hrad Litice u Potštejna, který z rukou královských přešel patrně — nejspíše zástavou - ve vlastnictví osnovatele spiknutí Peregrina Puše. V. Kočka (Lidice, 1946, 89) pro přílišnou vzdálenost Litic od Prahy vrací se k výkladu Tomkovu a míní, že jde o tvrz na Tasově, ležícím čtvrt hodiny na z. od Lidic. 41-50: Z těchto veršů se ozývá třídní zaujetí Dalimila, příslušníka třídy feudálů, proti „chlapům“, k nimž počítá i měšťany, od nichž šlechtic podle jeho pře svědčení nemůže očekávati nic dobrého. Dalimil má na mysli zejm. německý patriciát, jehož sebevědomí, posílené zbohatnutím v souvislosti s tehdejším hospodářským roz- machem českých zemí, vzrostlo tak, že usiloval o rovnoprávnost s českým panstvem při správě veřejných záležitostí. 55-62: Když se přátelé a příbuzní zajatých pánů nemohli dovolati zákroku nerozhodného krále, byli nuceni uzavříti s měšťany smír znamenající vítězství požadavků měšťanských. Páni museli učiniti ústupky ve věci zemské správy, dáti měšťanům v zástavu několik hradů a zejména svoliti k zasnoubení svých dětí s dět mi předních měšťanů, přičemž panské děti byly hned jako rukojmí smíru odevzdány na vychování do rodin patricijských. Z pramenů se dovídáme jen o tom, že dcera 20 Dalimilova kronika 305
Strana 306
pana Jindřicha z Lipé byla zasnoubena Mikuláši Ruthardovi a jeden z pánů z Lichtem burka dceři pražského měštana Jakuba od Věže. Propuštění páni však záhy svou po rážku odčinili. Jindřich z Lipé zmocnil se, snad 24. června 1309, Prahy a vypudiv odtud pachatele spiknutí, dosadil k moci svého chráněnce Volframa, předka pražského měšťanského rodu Olbramoviců; a také v Kutné Hoře byl proveden převrat, jímž Ruthardovci a Peregrin Puš byli z města vyhnáni. A tehdy byla zrušena i uvedená zasnoubení dítek, které se vrátily zpět k rodičům. Tak spiknutí německého patriciátu proti panské skupině znaku Ostrve skončilo nezdarem. Kapitola 103. 1-2: Měšťané podle zprávy veršované kroniky Otakara Štýrs ského odůvodňovali před králem své spiknutí proti panské skupině Jindřicha z Lipé m. j. tím, že „jednali v jeho zájmu, poněvadž se prý nemohli déle dívati na to, jak ho panská zpupnost vykořistuje, a slyšeti jeho nářky, že mnohdy nemá, čím by se nasytil a svou družinu oděl“. Toto „vykořisťování“ spočívalo v tom, že Jindřich z Lipé jako podkomoří obracel důchody z kutnohorské urbury především k prospěchu svému a svých druhů z vládnoucí panské skupiny, takže důchod královského dvora, zatíženého velikými dluhy, byl silně ztenčován. Nerozhodností při vyjednávání o osvobození zajatých pánů král se připravil i o úvěr u bohatých měšťanů, takže podle kroniky Zbraslavské (I, 92) „častěji byv dohnán potřebou, za jídlo a pití, kterým se sám měl živiti, dával věřitelům zástavou nůž, čepici, klobouk nebo pás“. A to se pak ještě stupňovalo, když se octl v otevřeném boji s většinou českého panstva. 3 4: Fridrich řeč. Čacký nebo Pokou« saný, lankrabě durynský a markrabě míšeňský († 1324), byl švagrem krále Jindřicha, jehož sestru Anežku († 1293) měl v prvním manželství. V únoru 1310 uzavřel s ním Jin dřich smlouvu o vzájemné pomoci, v níž se Fridrich zavazoval, že přitrhne se synem a silným vojskem do Čech, aby Jindřichovi pomohl potlačiti jeho odpůrce. Hned v květ- nu r. 1310 přišla první část míšeňské pomoci do Prahy (zasáhla již do rytířského boje před Pražským hradem na počátku června - srov. kap. 104, 17-28), avšak hlavní sbor míšeňských žoldnéřů přivedl teprve v červenci Fridrichův nejstarší syn a sestřenec Jindřicha Korutanského, markrabě Fridrich Kulhavý. Tohoto míšeňského vojska se dotýká Dalimil, který v této a následující kapitole, ačkoli jde o události, jichž byl sou časníkem a zčásti i svědkem, nedodržuje přesně časový sled. 6: Kron. Zbrasl. (I, 105) mluví naopak o vojsku „nadmíru velikém“, ale špatně vyzbrojeném; Pulkava (PDČV, 195 a 317 udává sílu na „pět set helmóv“. 9: Míšňané se obrátili nejdříve proti Kutné Hoře, která se vnitřní zradou 18. července 1310 podrobila králi Jindřichovi, jenž byv donucen opustiti Prahu, spojil se s míšeňským vojskem. 10: Míšňané přitrhli před Prahu počátkem září 1310 a obklíčili ji. 11-12: Toto tvrzení není zcela správné. Jindřich Korutanský přišel před Prahu s Míšňany, avšak jako králi bylo mu dovoleno, aby s malým doprovodem mohl do města vcházeti a zase vycházeti. Jeho choť Anna, která zůstala v Praze, byla ubytována v domě měšťana Mikuláše od Věže, který stál na dnešním Ovocném trhu (čp. 587) v sousedství městské brány stojící v místech Prašné brány; královna podporovala v obleženém městě stranu korutanskou, nadto podle kron. Zbrasl. (I, 105 poskytovala i pomoc obléhajícím. 14: Kron. Zbrasl. 306
pana Jindřicha z Lipé byla zasnoubena Mikuláši Ruthardovi a jeden z pánů z Lichtem burka dceři pražského měštana Jakuba od Věže. Propuštění páni však záhy svou po rážku odčinili. Jindřich z Lipé zmocnil se, snad 24. června 1309, Prahy a vypudiv odtud pachatele spiknutí, dosadil k moci svého chráněnce Volframa, předka pražského měšťanského rodu Olbramoviců; a také v Kutné Hoře byl proveden převrat, jímž Ruthardovci a Peregrin Puš byli z města vyhnáni. A tehdy byla zrušena i uvedená zasnoubení dítek, které se vrátily zpět k rodičům. Tak spiknutí německého patriciátu proti panské skupině znaku Ostrve skončilo nezdarem. Kapitola 103. 1-2: Měšťané podle zprávy veršované kroniky Otakara Štýrs ského odůvodňovali před králem své spiknutí proti panské skupině Jindřicha z Lipé m. j. tím, že „jednali v jeho zájmu, poněvadž se prý nemohli déle dívati na to, jak ho panská zpupnost vykořistuje, a slyšeti jeho nářky, že mnohdy nemá, čím by se nasytil a svou družinu oděl“. Toto „vykořisťování“ spočívalo v tom, že Jindřich z Lipé jako podkomoří obracel důchody z kutnohorské urbury především k prospěchu svému a svých druhů z vládnoucí panské skupiny, takže důchod královského dvora, zatíženého velikými dluhy, byl silně ztenčován. Nerozhodností při vyjednávání o osvobození zajatých pánů král se připravil i o úvěr u bohatých měšťanů, takže podle kroniky Zbraslavské (I, 92) „častěji byv dohnán potřebou, za jídlo a pití, kterým se sám měl živiti, dával věřitelům zástavou nůž, čepici, klobouk nebo pás“. A to se pak ještě stupňovalo, když se octl v otevřeném boji s většinou českého panstva. 3 4: Fridrich řeč. Čacký nebo Pokou« saný, lankrabě durynský a markrabě míšeňský († 1324), byl švagrem krále Jindřicha, jehož sestru Anežku († 1293) měl v prvním manželství. V únoru 1310 uzavřel s ním Jin dřich smlouvu o vzájemné pomoci, v níž se Fridrich zavazoval, že přitrhne se synem a silným vojskem do Čech, aby Jindřichovi pomohl potlačiti jeho odpůrce. Hned v květ- nu r. 1310 přišla první část míšeňské pomoci do Prahy (zasáhla již do rytířského boje před Pražským hradem na počátku června - srov. kap. 104, 17-28), avšak hlavní sbor míšeňských žoldnéřů přivedl teprve v červenci Fridrichův nejstarší syn a sestřenec Jindřicha Korutanského, markrabě Fridrich Kulhavý. Tohoto míšeňského vojska se dotýká Dalimil, který v této a následující kapitole, ačkoli jde o události, jichž byl sou časníkem a zčásti i svědkem, nedodržuje přesně časový sled. 6: Kron. Zbrasl. (I, 105) mluví naopak o vojsku „nadmíru velikém“, ale špatně vyzbrojeném; Pulkava (PDČV, 195 a 317 udává sílu na „pět set helmóv“. 9: Míšňané se obrátili nejdříve proti Kutné Hoře, která se vnitřní zradou 18. července 1310 podrobila králi Jindřichovi, jenž byv donucen opustiti Prahu, spojil se s míšeňským vojskem. 10: Míšňané přitrhli před Prahu počátkem září 1310 a obklíčili ji. 11-12: Toto tvrzení není zcela správné. Jindřich Korutanský přišel před Prahu s Míšňany, avšak jako králi bylo mu dovoleno, aby s malým doprovodem mohl do města vcházeti a zase vycházeti. Jeho choť Anna, která zůstala v Praze, byla ubytována v domě měšťana Mikuláše od Věže, který stál na dnešním Ovocném trhu (čp. 587) v sousedství městské brány stojící v místech Prašné brány; královna podporovala v obleženém městě stranu korutanskou, nadto podle kron. Zbrasl. (I, 105 poskytovala i pomoc obléhajícím. 14: Kron. Zbrasl. 306
Strana 307
jmenuje v této souvislosti tři bratry: Fridricha, Jana a Mikuláše řečené od Kokotů (de Gallis; „kokot“ znamená totiž v staré češtině kohouta). Volframovici či Olbras movici, německá patricijská rodina v Praze původem z Chebu; její hlavou byl bohatý měštan Volfram, který při spiknutí německého patriciátu byl nucen jako stoupenec Jindřicha z Lipé uprchnout, avšak po opětném opanování Prahy Jindřichem z Lipé vrátil se zpět, a zmocniv se křižovnického špitálu na staroměstské straně Juditina mostu, opevnil jej baštami jako hrad pod záminkou, že tak činí k ochraně městské obce. Podle kroniky Zbraslavské (I, 105 Volfram choval se však za míšeňského oble- žení obojetně. 15: Velflovici či Velfovci, německá patricijská rodina v Praze, jejíž hlavou v této době byl Volflinův syn Jakub od Věže, který byl jedním z původců patricijského spiknutí proti panské oligarchii, po jehož neúspěchu byl nucen uprchnout s bratry Mikulášem, Dětřichem a Janem. Vrátili se s Míšňany. — Od Kamene, pražský měšťanský rod, doložený od r. 1288. Dalimilovo obvinění o jejich spojení s Míšňany je v rozporu s kronikou Zbraslavskou, podle níž (I, 95) Eberlin od Kamene byl členem českého poselstva, vyslaného v červenci 1310 k římskému králi Jindřichovi VII., aby nabídlo českou korunu s rukou Elišky Přemyslovny jeho synu Janovi; podle toho rod od Kamene stál — v opak tvrzení Dalimilova - v táboře protikorutanském. 16: Míšňané zradou, jak uvádí Dalimil i kronika Zbraslavská (I, 105, vnikli 14. září 1310 na dvou místech - u sv. Františka a u brány vedle domu Mikuláše od Věže - do Prahy a dobyli jí. 19: Vítek z Landštejna, syn Ojíře z Lomnice, z rodu Vítkoviců. Pražský hrad byl v té době celý v rukou strany protikorutanské; král Jindřich po porážce Korutanců a Míšňanů před hradem počátkem června r. 1310 (u Dalimila až v kap. 104, 17-28) byl totiž nucen vydati i hlavní věž hradní, v níž se ještě držel, a opustiti hrad. 23: Křižovnický špitál na Starém Městě u mostu Juditina, opevněný Volframem již r. 1309 (viz pozn. k v. 14). 25: V jiných rukopisech se čte „na tržišti“, příp. „na Novém trhu“, a tak i oba německé překlady. Míní se nové tržiště před kostelem sv. Havla, tedy v novém svatohavelském městě, založeném za vlády krále Václava I. 33-34: Tyto verše dosvědčují, že se Dalimil v době dobytí Prahy Míšňany zdržoval kdesi na Malé Straně. 36: Pavlík, měšťan pražský, držitel vsi Lidice (viz pozn. ke kap. 102, v. 36). Malostranskou mosteckou věž od poloviny roku 1309 držel Jindřich z Lipé, který ji tehdy pod záminkou obrany města (jak praví kron. Zbrasl. I, 93) silně opevnil a osadil; Pavlík byl patrně jejím velitelem. 3940: Králi Jindřichovi se podařilo vy jednáváním s Volframem dostati do své moci opevnění na obou koncích Juditina mostu, jež byla pak rovněž obsazena Míšňany. Hrad však byl králi postoupen jen s podmínkou, že do něho nevpustí míšeňskou posádku. 41: Heřman ze Zvířetic, syn Zdislava z Lemberka a ze Zvířetic z rodu Markvarticů, erbu původně lvice, po zději (tak již na Heřmanově pečeti z r. 1321) štítu polovičného. Kapitola 104. 2: Jindřich Korutanský nejen vpustil Míšňany na hrad, nýbrž odevzdal markraběti míšeňskému Fridrichu Kulhavému správu království i se všemi důchody na tak dlouho, dokud toho bude vyžadovati společná obrana (srov. RBM II, č. 2236). Je to výmluvný doklad Jindřichovy slabosti. 3-10: O násilnostech Míšňanů 307
jmenuje v této souvislosti tři bratry: Fridricha, Jana a Mikuláše řečené od Kokotů (de Gallis; „kokot“ znamená totiž v staré češtině kohouta). Volframovici či Olbras movici, německá patricijská rodina v Praze původem z Chebu; její hlavou byl bohatý měštan Volfram, který při spiknutí německého patriciátu byl nucen jako stoupenec Jindřicha z Lipé uprchnout, avšak po opětném opanování Prahy Jindřichem z Lipé vrátil se zpět, a zmocniv se křižovnického špitálu na staroměstské straně Juditina mostu, opevnil jej baštami jako hrad pod záminkou, že tak činí k ochraně městské obce. Podle kroniky Zbraslavské (I, 105 Volfram choval se však za míšeňského oble- žení obojetně. 15: Velflovici či Velfovci, německá patricijská rodina v Praze, jejíž hlavou v této době byl Volflinův syn Jakub od Věže, který byl jedním z původců patricijského spiknutí proti panské oligarchii, po jehož neúspěchu byl nucen uprchnout s bratry Mikulášem, Dětřichem a Janem. Vrátili se s Míšňany. — Od Kamene, pražský měšťanský rod, doložený od r. 1288. Dalimilovo obvinění o jejich spojení s Míšňany je v rozporu s kronikou Zbraslavskou, podle níž (I, 95) Eberlin od Kamene byl členem českého poselstva, vyslaného v červenci 1310 k římskému králi Jindřichovi VII., aby nabídlo českou korunu s rukou Elišky Přemyslovny jeho synu Janovi; podle toho rod od Kamene stál — v opak tvrzení Dalimilova - v táboře protikorutanském. 16: Míšňané zradou, jak uvádí Dalimil i kronika Zbraslavská (I, 105, vnikli 14. září 1310 na dvou místech - u sv. Františka a u brány vedle domu Mikuláše od Věže - do Prahy a dobyli jí. 19: Vítek z Landštejna, syn Ojíře z Lomnice, z rodu Vítkoviců. Pražský hrad byl v té době celý v rukou strany protikorutanské; král Jindřich po porážce Korutanců a Míšňanů před hradem počátkem června r. 1310 (u Dalimila až v kap. 104, 17-28) byl totiž nucen vydati i hlavní věž hradní, v níž se ještě držel, a opustiti hrad. 23: Křižovnický špitál na Starém Městě u mostu Juditina, opevněný Volframem již r. 1309 (viz pozn. k v. 14). 25: V jiných rukopisech se čte „na tržišti“, příp. „na Novém trhu“, a tak i oba německé překlady. Míní se nové tržiště před kostelem sv. Havla, tedy v novém svatohavelském městě, založeném za vlády krále Václava I. 33-34: Tyto verše dosvědčují, že se Dalimil v době dobytí Prahy Míšňany zdržoval kdesi na Malé Straně. 36: Pavlík, měšťan pražský, držitel vsi Lidice (viz pozn. ke kap. 102, v. 36). Malostranskou mosteckou věž od poloviny roku 1309 držel Jindřich z Lipé, který ji tehdy pod záminkou obrany města (jak praví kron. Zbrasl. I, 93) silně opevnil a osadil; Pavlík byl patrně jejím velitelem. 3940: Králi Jindřichovi se podařilo vy jednáváním s Volframem dostati do své moci opevnění na obou koncích Juditina mostu, jež byla pak rovněž obsazena Míšňany. Hrad však byl králi postoupen jen s podmínkou, že do něho nevpustí míšeňskou posádku. 41: Heřman ze Zvířetic, syn Zdislava z Lemberka a ze Zvířetic z rodu Markvarticů, erbu původně lvice, po zději (tak již na Heřmanově pečeti z r. 1321) štítu polovičného. Kapitola 104. 2: Jindřich Korutanský nejen vpustil Míšňany na hrad, nýbrž odevzdal markraběti míšeňskému Fridrichu Kulhavému správu království i se všemi důchody na tak dlouho, dokud toho bude vyžadovati společná obrana (srov. RBM II, č. 2236). Je to výmluvný doklad Jindřichovy slabosti. 3-10: O násilnostech Míšňanů 307
Strana 308
na venkovském lidu vypravuje se soucitem též kron. Zbrasl. (I, 107); že by však Míšňané vodili chycené lidi na žíněných provazcích protažených dlaněmi, Petr Ži- tavský nezaznamenává. 11-16: Vilém Zajíc z Valdeka, kterého jsme poznali jako přesvědčeného zastánce práv Jindřicha Korutanského jakožto chotě Anny Přemyslovny proti Habsburkům (kap. 99, 33-36), poznav Jindřichovu neschopnost, odvrátil se od něho, zejm, když si povolal na pomoc na podzim r. 1309 rytířský sbor z Korutan a r. 1310 i míšeňské vojsko, jež obojí českou zemi krutě plenily. Proti nim se chopil Vilém z Valdeka zbraně tak úspěšně, že se vůbec neodvažovaly do brdských končin, kde Vilém měl hrady a statky. 17-28: Toto vypravování se týká prudké srážky před hradem Pražským, svedené v prvých dnech měsíce června 1310. Časově náleží tedy před předcházející kapitolu. Jindřich z Lipé, Jan ze Stráže (jinak z Vartmberka), Vítek z Landštejna a jiní páni položili se s početným vojskem před hradem, asi v místech Pohořelce. Velitel korutanského sboru Jindřich z Aufenšteinu podnikl z hradu výpad a tak došlo k prudkému jezdeckému boji na předhradí (asi na dnešním I. a II. nádvoří), v němž Korutanci a Míšňané byli poraženi a Aufenštein zraněn a zajat. Čechům jen prolomení hradního mostu zabránilo, aby nevnikli do hradu. Rytíře Kamýka nelze blíže určiti. Dalimilova připomínka, že tento boj „z města“, t. j. odněkud z Malé Strany, pozoroval, svědčí, že na Malé Straně patrně, alespoň v tom roce (srov. též kap. 103, 33-34), bydlel. 29-32: Z těchto veršů lze vyvozovati, že i v pražském městě vypukly bouře proti straně korutanské, které nejspíše donutily Jindřichovy straníky k odchodu z města. Kapitola 105. 5-6: S touto povodní, kdy prudkým přívalem vody celé Heř- manice byly vytopeny, souvisí zjevně označení „submersa ecclesia Hermanitz“ v bule papeže Klimenta VI. pro biskupství litomyšlské z 12. dubna 1351 (Mon. Boh. Vat. I, č. 1333). 7-20: Stručnou zprávu o velké povodni v Kladsku má též Neplach (PDČ III, 479), a to s týmž datem 26. července 1310 (v jeho kronice se čte omylem rok 1311), ale odlišnou, neboť Neplach mluví jen o tisíci lidí. Dalimil se tu patrně opírá o sdělení očitého svědka. J. V. Šimák (ČCH 1932, 363) i F. M. Bartoš (Knihy a zápasy, 1948, 13) připouštějí, že tímto očitým svědkem byl sám Dalimil. Kapitola 106. 1-6: Dalimil zcela přechází mlčením dlouhá jednání s novým římským králem Jindřichem VII. (1308—1313) o vyřešení české otázky, vedená přede vším zbraslavským opatem Konrádem, která vedla k tomu, že římský král na říšském sněmu ve Frankfurtě n. Moh. na žádost poselstva z Čech po delším zdráhání slíbil a listinou z 25. července 1310 zaručil, že české království propůjčí svému synu Janovi, hraběti lucemburskému, a že ho dá za manžela Elišce, dceři Václava II., jakmile se Eliška k němu dostaví; přitom určil lhůtu jejího příchodu dnem 1. září. Eliška Pře- myslovna nastoupila cestu z Prahy dne 14. srpna a dne 25. srpna v Heimbachu před- stoupila před Jindřicha VII., který pak na dvorském sněmu ve Špýru dne 31. srpna udělil české království v léno synu Janovi a téhož dne večer v paláci a 1. září v dómě slavena svatba Janova s Eliškou. 18. října nastoupil Jan Lucemburský se značným voj- 308
na venkovském lidu vypravuje se soucitem též kron. Zbrasl. (I, 107); že by však Míšňané vodili chycené lidi na žíněných provazcích protažených dlaněmi, Petr Ži- tavský nezaznamenává. 11-16: Vilém Zajíc z Valdeka, kterého jsme poznali jako přesvědčeného zastánce práv Jindřicha Korutanského jakožto chotě Anny Přemyslovny proti Habsburkům (kap. 99, 33-36), poznav Jindřichovu neschopnost, odvrátil se od něho, zejm, když si povolal na pomoc na podzim r. 1309 rytířský sbor z Korutan a r. 1310 i míšeňské vojsko, jež obojí českou zemi krutě plenily. Proti nim se chopil Vilém z Valdeka zbraně tak úspěšně, že se vůbec neodvažovaly do brdských končin, kde Vilém měl hrady a statky. 17-28: Toto vypravování se týká prudké srážky před hradem Pražským, svedené v prvých dnech měsíce června 1310. Časově náleží tedy před předcházející kapitolu. Jindřich z Lipé, Jan ze Stráže (jinak z Vartmberka), Vítek z Landštejna a jiní páni položili se s početným vojskem před hradem, asi v místech Pohořelce. Velitel korutanského sboru Jindřich z Aufenšteinu podnikl z hradu výpad a tak došlo k prudkému jezdeckému boji na předhradí (asi na dnešním I. a II. nádvoří), v němž Korutanci a Míšňané byli poraženi a Aufenštein zraněn a zajat. Čechům jen prolomení hradního mostu zabránilo, aby nevnikli do hradu. Rytíře Kamýka nelze blíže určiti. Dalimilova připomínka, že tento boj „z města“, t. j. odněkud z Malé Strany, pozoroval, svědčí, že na Malé Straně patrně, alespoň v tom roce (srov. též kap. 103, 33-34), bydlel. 29-32: Z těchto veršů lze vyvozovati, že i v pražském městě vypukly bouře proti straně korutanské, které nejspíše donutily Jindřichovy straníky k odchodu z města. Kapitola 105. 5-6: S touto povodní, kdy prudkým přívalem vody celé Heř- manice byly vytopeny, souvisí zjevně označení „submersa ecclesia Hermanitz“ v bule papeže Klimenta VI. pro biskupství litomyšlské z 12. dubna 1351 (Mon. Boh. Vat. I, č. 1333). 7-20: Stručnou zprávu o velké povodni v Kladsku má též Neplach (PDČ III, 479), a to s týmž datem 26. července 1310 (v jeho kronice se čte omylem rok 1311), ale odlišnou, neboť Neplach mluví jen o tisíci lidí. Dalimil se tu patrně opírá o sdělení očitého svědka. J. V. Šimák (ČCH 1932, 363) i F. M. Bartoš (Knihy a zápasy, 1948, 13) připouštějí, že tímto očitým svědkem byl sám Dalimil. Kapitola 106. 1-6: Dalimil zcela přechází mlčením dlouhá jednání s novým římským králem Jindřichem VII. (1308—1313) o vyřešení české otázky, vedená přede vším zbraslavským opatem Konrádem, která vedla k tomu, že římský král na říšském sněmu ve Frankfurtě n. Moh. na žádost poselstva z Čech po delším zdráhání slíbil a listinou z 25. července 1310 zaručil, že české království propůjčí svému synu Janovi, hraběti lucemburskému, a že ho dá za manžela Elišce, dceři Václava II., jakmile se Eliška k němu dostaví; přitom určil lhůtu jejího příchodu dnem 1. září. Eliška Pře- myslovna nastoupila cestu z Prahy dne 14. srpna a dne 25. srpna v Heimbachu před- stoupila před Jindřicha VII., který pak na dvorském sněmu ve Špýru dne 31. srpna udělil české království v léno synu Janovi a téhož dne večer v paláci a 1. září v dómě slavena svatba Janova s Eliškou. 18. října nastoupil Jan Lucemburský se značným voj- 308
Strana 309
skem výpravu z Norimberka do Čech a po marných pokusech dobýti Kutné Hory a Kolína přitrhl 28. list. před Prahu a jí se 3. prosince za pomoci a spolupráce svých stoupenců uvnitř města zmocnil. 9. prosince opustil Jindřich Korutanský s Annou a svým průvodem Prahu a 7. února 1311 byl Jan Lucemburský s Eliškou korunován v Svatovítské katedrále mohučským arcibiskupem Petrem z Aspeltu. O tom zpravuje nás podrobně kron. Zbrasl. (I, 88—92, 94-104 a 108—109). 7-30: Zde shrnuje Dalimil hlavní myšlenky, které prostupují celým dílem: Mladého krále žádá, aby miloval Čechy a ve své radě měl české pány, neboť jinak nemohl by dáti zemi potřebný klid a mír, ba zároveň připojuje i jemnou pohrůžku, že nebude-li věřiti Čechům, bude nucen ze země odejít. Pánům pak radí, aby ve svornosti sami pečovali o dobro a pro- spěch království a aby nepouštěli do země cizince; dovolávaje se moudré Libuše, dů razně jim doporučuje, aby, nadejde-li snad potřeba nového volení (krále), nechodili již skrze les pro „křivá drvo“, nýbrž aby volili ze svého národa. Z těchto slov zaznívá zklamání, které král Jan připravil nedodržením slibů daných českým pánům před ko- runovací, že žádný úřad v zemi nepropůjčí a že žádné zboží a hrady v českých zemích nedá ani dočasně cizincům; v tom se Jan jeví Dalimilovi křivopřísežníkem („křivým dřěvem“), a proto odsuzuje dodatečně jeho volbu a doporučuje pro příště dáti přednost člověku domácímu před cizincem (srov. též kap. 70, 45-50). A nebojí-li se to říci veřejně a celkem nezakrytě, svědčí to o jeho uvědomělém a neohroženém, třebas feudálním národnostním sebevědomí. * Doplněk 1. O tomto soudním klání v Hradci Králové má v podstatě shodnou, ač stručnější zprávu též kronika Neplachova (PDČ III, 479); klade příběh do r. 1316 a podle ní jde o vladycké rody z Kosic a z Třesic. Vypravování pokračovatele Dali- milova působí dojmem očitého svědka. 5: Správně má býti Rudolf „z Kosic“, jak je v některých rukopisech. Jeho soused Věnek je vladyka z Třesic (tato zaniklá ves s tvrzí ležela v sousedství vsi a tvrze Kosic u Chlumce n. Cidl.). Doplněk 2. 1-4: O nezvykle velkém rozvodnění řek, k němuž došlo r. 1315 okolo dne sv. Jakuba (25. července) v některých krajinách Čech a Moravy, zmiňuje se též kron. Zbrasl. (I, 124). 5-9: Matouš Čák (Csak) Trenčanský, který si vybudo val na Slovensku takřka nezávislé panství, podnikal loupeživé výpravy také na Moravu a zmocnil se některých pohraničních hradů, zejm. Holíče, který, ač ležel na půdě uherské, byl již po léta v držení českých králů, a Veselí na Moravě. 10—13: Král Jan, vrátiv se do Čech v listopadu r. 1314 z říše, vypravil se na Moravu a dosadiv posádky do Uherského Brodu a Uherského Hradiště, které měly zatím brániti Matoušovi v dalším plenění jv. Moravy, vrátil se koncem března 1315 do Prahy, aby připravil větší výpravu proti Trenčanskému. Došlo k ní koncem května po propuštění cizích rádců, které si čeští páni na králi Janovi koncem dubna vynutili, a po souvisící s tím změně královské vlády; v její čelo se dostal Jindřich z Lipé, který spojil ve svých rukou 20* Dalimilova kronika 309
skem výpravu z Norimberka do Čech a po marných pokusech dobýti Kutné Hory a Kolína přitrhl 28. list. před Prahu a jí se 3. prosince za pomoci a spolupráce svých stoupenců uvnitř města zmocnil. 9. prosince opustil Jindřich Korutanský s Annou a svým průvodem Prahu a 7. února 1311 byl Jan Lucemburský s Eliškou korunován v Svatovítské katedrále mohučským arcibiskupem Petrem z Aspeltu. O tom zpravuje nás podrobně kron. Zbrasl. (I, 88—92, 94-104 a 108—109). 7-30: Zde shrnuje Dalimil hlavní myšlenky, které prostupují celým dílem: Mladého krále žádá, aby miloval Čechy a ve své radě měl české pány, neboť jinak nemohl by dáti zemi potřebný klid a mír, ba zároveň připojuje i jemnou pohrůžku, že nebude-li věřiti Čechům, bude nucen ze země odejít. Pánům pak radí, aby ve svornosti sami pečovali o dobro a pro- spěch království a aby nepouštěli do země cizince; dovolávaje se moudré Libuše, dů razně jim doporučuje, aby, nadejde-li snad potřeba nového volení (krále), nechodili již skrze les pro „křivá drvo“, nýbrž aby volili ze svého národa. Z těchto slov zaznívá zklamání, které král Jan připravil nedodržením slibů daných českým pánům před ko- runovací, že žádný úřad v zemi nepropůjčí a že žádné zboží a hrady v českých zemích nedá ani dočasně cizincům; v tom se Jan jeví Dalimilovi křivopřísežníkem („křivým dřěvem“), a proto odsuzuje dodatečně jeho volbu a doporučuje pro příště dáti přednost člověku domácímu před cizincem (srov. též kap. 70, 45-50). A nebojí-li se to říci veřejně a celkem nezakrytě, svědčí to o jeho uvědomělém a neohroženém, třebas feudálním národnostním sebevědomí. * Doplněk 1. O tomto soudním klání v Hradci Králové má v podstatě shodnou, ač stručnější zprávu též kronika Neplachova (PDČ III, 479); klade příběh do r. 1316 a podle ní jde o vladycké rody z Kosic a z Třesic. Vypravování pokračovatele Dali- milova působí dojmem očitého svědka. 5: Správně má býti Rudolf „z Kosic“, jak je v některých rukopisech. Jeho soused Věnek je vladyka z Třesic (tato zaniklá ves s tvrzí ležela v sousedství vsi a tvrze Kosic u Chlumce n. Cidl.). Doplněk 2. 1-4: O nezvykle velkém rozvodnění řek, k němuž došlo r. 1315 okolo dne sv. Jakuba (25. července) v některých krajinách Čech a Moravy, zmiňuje se též kron. Zbrasl. (I, 124). 5-9: Matouš Čák (Csak) Trenčanský, který si vybudo val na Slovensku takřka nezávislé panství, podnikal loupeživé výpravy také na Moravu a zmocnil se některých pohraničních hradů, zejm. Holíče, který, ač ležel na půdě uherské, byl již po léta v držení českých králů, a Veselí na Moravě. 10—13: Král Jan, vrátiv se do Čech v listopadu r. 1314 z říše, vypravil se na Moravu a dosadiv posádky do Uherského Brodu a Uherského Hradiště, které měly zatím brániti Matoušovi v dalším plenění jv. Moravy, vrátil se koncem března 1315 do Prahy, aby připravil větší výpravu proti Trenčanskému. Došlo k ní koncem května po propuštění cizích rádců, které si čeští páni na králi Janovi koncem dubna vynutili, a po souvisící s tím změně královské vlády; v její čelo se dostal Jindřich z Lipé, který spojil ve svých rukou 20* Dalimilova kronika 309
Strana 310
hodnost nejvyššího maršálka s podkomořským úřadem v Čechách. 16: Bánov, mě- stečko jv. od Uher. Hradiště. 17-25: Zpráva o porážce Čechů se týká nezdařeného výpadu uherskohradištské posádky proti Matoušovým četám, plenícím širé okolí. 26-39: O bojích krále Jana s Matoušem Čákem Trenčanským vypravuje též kron. Zbrasl. (I, 124): Jan vytáhnuv 21. května 1315 s dobře vyzbrojeným vojskem doby! zpět městečka Veselí a obrátil se proti hradu Holíči. Matouš Čák, chtěje obleženou posádku v Holíči osvoboditi, podnikl prudký útok na obléhající, způsobil mezi nimi zmatek a jen osobní statečnost Jindřicha z Lipé, který se výpravy zúčastnil s vlastní družinou, způsobila, že Uhři byli zahnáni na útěk. Přesto se nepodařilo Holíče dobýti — o pod- kopech dělaných pod hradem a o uherských opatřeních se kronika Zbraslavská ne zmiňuje —, a když zásobování českého vojska se stávalo obtíž tým, král Jan upustil v polovině července od obléhání, a přijav Matoušovu nabídku, aby o pohraničních sporech rozhodlo osm rozhodčích, vrátil se bez zjevného úspěchu do Čech. 40—45: Příčiny, pro něž došlo k změně poměru krále Jana k Jindřichovi z Lipé, byly hlubší. Šlo o to, že Jindřich z Lipé zneužíval svého postavení ve vládě i svého vlivu ve prospěch svůj a svých přátel, jak to otevřeně naznačuje kronika Zbraslavská (I, 126). To, že jeho postavení v zemi zesílilo tak, že zastiňoval samého krále, vyvolalo řevnivost druhé skupiny českého panstva s Vilémem Zajícem z Valdeka v čele, která se rozhodla jeho moc zlomiti. Nalézala v tom podporu královny Elišky, kterou si Jindřich z Lipé znepřá- telil svým důvěrným poměrem ke královně vdově Alžbětě Rejčce. Bylo užito pomlu vy, že Jindřich ukládá králi o trůn i život, navazuje styky s Habsburky, kteří bojovali o říšský trůn s Ludvíkem Bavorem, jehož spojencem byl Jan Lucemburský, a kteří proto uznávali za pravého českého krále Jindřicha Korutanského. Jan této pomluvě uvěřil tím spíše, že Alžběta Rejčka osvědčila se v minulosti jako spojenkyně Habsburků; roz- hodl se proto Jindřicha z Lipé odstraniti. 46: K schůzce krále Jana s Vilémem Zajícem, na níž byl smluven další postup proti Jindřichovi z Lipé, došlo na Křivoklátě v polovině října. 47: Jindřich z Lipé byl zatčen 26. října 1315 na hradě Pražském v přítomnosti králově ozbrojenou družinou Zajícovou a odvezen na hrad Týřov. 48: Ostrva, tj. rody mající znamením dvě zkřížené ostrve čili Ronovci, jejichž hlavou byl tehdy právě Jindřich z Lipé (viz kron. Zbrasl. I, 126). Z rozvětveného rodu Ronovců povstali proti králi zejm. synové uvězněného Hynek a Čeněk, držící četné pevné hrady na severu Čech (Lipou, Ojvín, Ronov, Žitavu) i na Moravě (Moravský Krumlov, Obřany), synové Raimunda z Lichtemburka Oldřich a Jindřich, páni na Lipnici a Havlíčkově Brodě, a synové Hynka z Dubé Půta na Frýdlantu, mající v zástavě královské hrady Bezděz a Veliš, Hynáček na Housce a Hynek Berka na Dubé, Jestřebí, Kuřivodech a Mšeném, který zástavou držel též Kladsko. S Ronovci spojili se i jiní čeští páni, zejm. věrný druh zajatého Jan z Vartemberka, moravský podkomoří, držící z titulu tohoto úřadu hrady Bzenec, Veveří a Hradec u Opavy, dále z Vítkoviců Vilém z Landštejna, pán na Třeboni a Nových Hradech a purkrabí královského hradu Hluboké, a Al- brecht z Žeberka a na Bílině, osobně znepřátelený s Vilémem z Valdeka. A pocho pitelně i královnavdova Alžběta Rejčka se svými věnnými městy ve východních Čechách (v. kap. 100, pozn. k v. 23-28) se postavila na jejich stranu. To vše činilo je 310
hodnost nejvyššího maršálka s podkomořským úřadem v Čechách. 16: Bánov, mě- stečko jv. od Uher. Hradiště. 17-25: Zpráva o porážce Čechů se týká nezdařeného výpadu uherskohradištské posádky proti Matoušovým četám, plenícím širé okolí. 26-39: O bojích krále Jana s Matoušem Čákem Trenčanským vypravuje též kron. Zbrasl. (I, 124): Jan vytáhnuv 21. května 1315 s dobře vyzbrojeným vojskem doby! zpět městečka Veselí a obrátil se proti hradu Holíči. Matouš Čák, chtěje obleženou posádku v Holíči osvoboditi, podnikl prudký útok na obléhající, způsobil mezi nimi zmatek a jen osobní statečnost Jindřicha z Lipé, který se výpravy zúčastnil s vlastní družinou, způsobila, že Uhři byli zahnáni na útěk. Přesto se nepodařilo Holíče dobýti — o pod- kopech dělaných pod hradem a o uherských opatřeních se kronika Zbraslavská ne zmiňuje —, a když zásobování českého vojska se stávalo obtíž tým, král Jan upustil v polovině července od obléhání, a přijav Matoušovu nabídku, aby o pohraničních sporech rozhodlo osm rozhodčích, vrátil se bez zjevného úspěchu do Čech. 40—45: Příčiny, pro něž došlo k změně poměru krále Jana k Jindřichovi z Lipé, byly hlubší. Šlo o to, že Jindřich z Lipé zneužíval svého postavení ve vládě i svého vlivu ve prospěch svůj a svých přátel, jak to otevřeně naznačuje kronika Zbraslavská (I, 126). To, že jeho postavení v zemi zesílilo tak, že zastiňoval samého krále, vyvolalo řevnivost druhé skupiny českého panstva s Vilémem Zajícem z Valdeka v čele, která se rozhodla jeho moc zlomiti. Nalézala v tom podporu královny Elišky, kterou si Jindřich z Lipé znepřá- telil svým důvěrným poměrem ke královně vdově Alžbětě Rejčce. Bylo užito pomlu vy, že Jindřich ukládá králi o trůn i život, navazuje styky s Habsburky, kteří bojovali o říšský trůn s Ludvíkem Bavorem, jehož spojencem byl Jan Lucemburský, a kteří proto uznávali za pravého českého krále Jindřicha Korutanského. Jan této pomluvě uvěřil tím spíše, že Alžběta Rejčka osvědčila se v minulosti jako spojenkyně Habsburků; roz- hodl se proto Jindřicha z Lipé odstraniti. 46: K schůzce krále Jana s Vilémem Zajícem, na níž byl smluven další postup proti Jindřichovi z Lipé, došlo na Křivoklátě v polovině října. 47: Jindřich z Lipé byl zatčen 26. října 1315 na hradě Pražském v přítomnosti králově ozbrojenou družinou Zajícovou a odvezen na hrad Týřov. 48: Ostrva, tj. rody mající znamením dvě zkřížené ostrve čili Ronovci, jejichž hlavou byl tehdy právě Jindřich z Lipé (viz kron. Zbrasl. I, 126). Z rozvětveného rodu Ronovců povstali proti králi zejm. synové uvězněného Hynek a Čeněk, držící četné pevné hrady na severu Čech (Lipou, Ojvín, Ronov, Žitavu) i na Moravě (Moravský Krumlov, Obřany), synové Raimunda z Lichtemburka Oldřich a Jindřich, páni na Lipnici a Havlíčkově Brodě, a synové Hynka z Dubé Půta na Frýdlantu, mající v zástavě královské hrady Bezděz a Veliš, Hynáček na Housce a Hynek Berka na Dubé, Jestřebí, Kuřivodech a Mšeném, který zástavou držel též Kladsko. S Ronovci spojili se i jiní čeští páni, zejm. věrný druh zajatého Jan z Vartemberka, moravský podkomoří, držící z titulu tohoto úřadu hrady Bzenec, Veveří a Hradec u Opavy, dále z Vítkoviců Vilém z Landštejna, pán na Třeboni a Nových Hradech a purkrabí královského hradu Hluboké, a Al- brecht z Žeberka a na Bílině, osobně znepřátelený s Vilémem z Valdeka. A pocho pitelně i královnavdova Alžběta Rejčka se svými věnnými městy ve východních Čechách (v. kap. 100, pozn. k v. 23-28) se postavila na jejich stranu. To vše činilo je 310
Strana 311
jich branný odboj velmi nebezpečným. 50-51: Na straně králově stáli vedle Viléma Zajíce, který se stal podkomořím a předním rádcem královým, a jeho pokrevných přá- tel z rozrodu erbu sviní hlavy (Buziců), zejm. páni Bavorové ze Strakonic a s nimi spří- zněné rody erbu střely, držící statky v jz. Čechách, pak synové Tobiáše z Bechyně z rodu Benešoviců erbu zavinuté střely a Beneš z Michalovic z rodu Markvarticů, který se tehdy stal nejvyšším purkrabím. Získán byl též Petr z Rožmberka, nejvyšší komor ník, tím, že mu byla dána urychleně s královým souhlasem za manželku Viola Těšín ská, vdova po králi Václavu III. Jelikož však skupina českého panstva podporující krále byla početně i mocí slabší nežli vzbouřenci, zajišťoval se král Jan i pomocí ze zahraničí. 52-53: Vzbouření Ronovci hned v prvých dnech vzpoury shromáždili, podle kroniky Zbraslavské (I, 126), u Ceského Brodu silný sbor 500 těžkooděnců, hrozíce i přepadem Kutné Hory. Utkávali se v srážkách s královým vojskem a plenili zboží druhé strany, ba i přepadali pevné hrady (Budyni n. Ohří, Kostelec n. Orl. a j.). 54-61: Kde došlo k tomuto pro Ronovce vítěznému boji, není známo. Zbyněk zajatý v srážce je pravděpodobně Zbyněk z Bechyně, syn Tobiáše z Bechyně a bratr Dobše Mladšího, erbu zavinuté střely. V rodu Bavorů ze Strakonic není totiž žádný Zbyněk prameny doložen. 62-63: Jsou to míšeňští páni z Köckeritz (z Kokořic), které durynský lan krabě Fridrich Pokousaný poslal s žoldnéřskými četami Ronovcům na pomoc. 64 a 65: Vilém Zajíc porazil míšeňské žoldnéře na Boží hod vánoční kdesi v Polabí (v. doplněk 5, 1-8). 66-75: Příčiny neshod mezi králem Janem a Vilémem Zajícem byly patrně hlubší: král mohl ve Vilémovi právem viděti vinníka těžkého postavení, v němž se zatčením Jindřicha z Lipé octl, zejm. když místo očekávaného posílení vlastní moci stanul v tvrdém boji s většinou českého panstva a dostal se v novou závislost na jiné panské skupině. Dalimilův pokračovatel, zřejmě Vilémův ctitel, zaznamenává zde patrně pověst, která se vynořila pod vlivem vzpomínky na neblahý osud Záviše z Fal« kenštejna, a to s úmyslem postaviti Viléma z Valdeka, osnovatele Jindřichova uvěznění, jakožto ochránce odpůrcova života do příznivého světla. 76-79: Odboj Ronovců urovnán byl smírem, který byl sjednán přičiněním obou kurfirstů, Janova strýce Bal« duina Trevírského a mohučského arcibiskupa Petra z Aspeltu, kteří na naléhavou žádost krále Jana přispěchali 26. března 1316 do Prahy se značným vojskem. Podle předběžné úmluvy, uzavřené 12. dubna 1316, měl býti Jindřich z Lipé propuštěn z vazby na závazný slib, zajištěný nadto zárukami, že se nevzdálí ze země a vrátí do vězení, kdyby jednání nevedlo k cíli. Jindřich z Lipé byl skutečně 17. dubna propuštěn z vězení a brzy poté uzavřen konečný smír, jehož bližší podmínky pro ztrátu listinných pramenů a mlčení kroniky Zbraslavské neznáme. Vyzněl však pro odbojnou šlechtu celkem příznivě: Jindřich z Lipé zůstal nejvyšším maršálkem a Ronovci a jejich spo jenci podrželi většinu hradů a zboží královských, které měli před vzpourou, kdežto Vis lému Zajíci z Valdeka odňat byl důležitý úřad podkomořský. Poslední verš nekryje se se skutečným stavem věcí. Král Jan, odjížděje v srpnu z Čech, svěřil správu království mohučskému arcibiskupovi Petru z Aspeltu, jehož jmenoval na dobu své nepřítomnosti zemským hejtmanem a který měl státi po boku královny Elišky; jejími předními rádci byli nově zvolený biskup olomoucký Konrád, rodem z Bavor, nový vyšehradský 311
jich branný odboj velmi nebezpečným. 50-51: Na straně králově stáli vedle Viléma Zajíce, který se stal podkomořím a předním rádcem královým, a jeho pokrevných přá- tel z rozrodu erbu sviní hlavy (Buziců), zejm. páni Bavorové ze Strakonic a s nimi spří- zněné rody erbu střely, držící statky v jz. Čechách, pak synové Tobiáše z Bechyně z rodu Benešoviců erbu zavinuté střely a Beneš z Michalovic z rodu Markvarticů, který se tehdy stal nejvyšším purkrabím. Získán byl též Petr z Rožmberka, nejvyšší komor ník, tím, že mu byla dána urychleně s královým souhlasem za manželku Viola Těšín ská, vdova po králi Václavu III. Jelikož však skupina českého panstva podporující krále byla početně i mocí slabší nežli vzbouřenci, zajišťoval se král Jan i pomocí ze zahraničí. 52-53: Vzbouření Ronovci hned v prvých dnech vzpoury shromáždili, podle kroniky Zbraslavské (I, 126), u Ceského Brodu silný sbor 500 těžkooděnců, hrozíce i přepadem Kutné Hory. Utkávali se v srážkách s královým vojskem a plenili zboží druhé strany, ba i přepadali pevné hrady (Budyni n. Ohří, Kostelec n. Orl. a j.). 54-61: Kde došlo k tomuto pro Ronovce vítěznému boji, není známo. Zbyněk zajatý v srážce je pravděpodobně Zbyněk z Bechyně, syn Tobiáše z Bechyně a bratr Dobše Mladšího, erbu zavinuté střely. V rodu Bavorů ze Strakonic není totiž žádný Zbyněk prameny doložen. 62-63: Jsou to míšeňští páni z Köckeritz (z Kokořic), které durynský lan krabě Fridrich Pokousaný poslal s žoldnéřskými četami Ronovcům na pomoc. 64 a 65: Vilém Zajíc porazil míšeňské žoldnéře na Boží hod vánoční kdesi v Polabí (v. doplněk 5, 1-8). 66-75: Příčiny neshod mezi králem Janem a Vilémem Zajícem byly patrně hlubší: král mohl ve Vilémovi právem viděti vinníka těžkého postavení, v němž se zatčením Jindřicha z Lipé octl, zejm. když místo očekávaného posílení vlastní moci stanul v tvrdém boji s většinou českého panstva a dostal se v novou závislost na jiné panské skupině. Dalimilův pokračovatel, zřejmě Vilémův ctitel, zaznamenává zde patrně pověst, která se vynořila pod vlivem vzpomínky na neblahý osud Záviše z Fal« kenštejna, a to s úmyslem postaviti Viléma z Valdeka, osnovatele Jindřichova uvěznění, jakožto ochránce odpůrcova života do příznivého světla. 76-79: Odboj Ronovců urovnán byl smírem, který byl sjednán přičiněním obou kurfirstů, Janova strýce Bal« duina Trevírského a mohučského arcibiskupa Petra z Aspeltu, kteří na naléhavou žádost krále Jana přispěchali 26. března 1316 do Prahy se značným vojskem. Podle předběžné úmluvy, uzavřené 12. dubna 1316, měl býti Jindřich z Lipé propuštěn z vazby na závazný slib, zajištěný nadto zárukami, že se nevzdálí ze země a vrátí do vězení, kdyby jednání nevedlo k cíli. Jindřich z Lipé byl skutečně 17. dubna propuštěn z vězení a brzy poté uzavřen konečný smír, jehož bližší podmínky pro ztrátu listinných pramenů a mlčení kroniky Zbraslavské neznáme. Vyzněl však pro odbojnou šlechtu celkem příznivě: Jindřich z Lipé zůstal nejvyšším maršálkem a Ronovci a jejich spo jenci podrželi většinu hradů a zboží královských, které měli před vzpourou, kdežto Vis lému Zajíci z Valdeka odňat byl důležitý úřad podkomořský. Poslední verš nekryje se se skutečným stavem věcí. Král Jan, odjížděje v srpnu z Čech, svěřil správu království mohučskému arcibiskupovi Petru z Aspeltu, jehož jmenoval na dobu své nepřítomnosti zemským hejtmanem a který měl státi po boku královny Elišky; jejími předními rádci byli nově zvolený biskup olomoucký Konrád, rodem z Bavor, nový vyšehradský 311
Strana 312
probošt a kancléř království českého mistr Jindřich neznámého původu, ale nejspíše cizinec, a porýnský pán Vinand z Buchsessu. Měli tudíž ve správě země opět rozho dující slovo cizinci, jen s tím rozdílem, že tu již nebylo německé družiny královy, jako tomu bylo až do května r. 1315; naopak všechny úřady zemské byly nyní v rukou českých pánů. Slova Dalimilova pokračovatele (není-li jimi míněn jen odchod vojen ských čet přivolaných z Míšně a z Porýní) týkají se nejspíše až smíru domažlického z dubna r. 1318 (viz pozn. k dopl. 3, v. 41-44). Doplněk 3. 1-6: Podle svědectví kron. Zbrasl. (I, 127) král Jan, provázen jsa jen několika málo českými šlechtici, odjel z Prahy 17. srpna 1316 spolu se svým strýcem Balduinem, arcibiskupem trevírským, a 19. září, byv předtím slavnostně pasován na rytíře, zúčastnil se na straně Ludvíka Bavora noční bitvy u Esslingen na březích a ve vlnách řeky Neckaru proti habsburskému vojsku krále Fridricha Sličného a jeho bratra Leopolda. Poté se král Jan zdržel v Lucembursku až do podzimu příštího roku. Zatím v Čechách došlo k novým sporům mezi skupinou panstva, vedenou Jindřichem z Lipé, a stranou královninou s Vilémem Zajícem z Valdeka v čele. Když spory propukly v novou domácí válku, Petr z Aspeltu, nemoha jí zabrániti, vzdal se úřadu zemského hejtmana a vrátil se počátkem dubna 1317 do říše, takže správa království připadla královně. K nepokojům v zemi přidružil se na jaře r. 1317 hlad, který těžce dolehl na zubožený lid, když cizí žoldnéřské čety, povolané královnou ze sousedních zemí, plenily zemi. Když tato situace vedla k jednání mezi stoupenci obou táborů, královna Eliška odjela s dětmi v doprovodu Viléma z Valdeka 20. června 1317 na svůj hrad Loket a zde odmítla nabídky smíru, sjednané na sjezdu panstva, konaném 24. června u sv. Klimenta v Praze, třebaže Jindřich z Lipé jí nabízel plné zadostiučinění. Tehdy čeští páni zvláštním poselstvem vyzývali krále k rychlému návratu do Čech, avšak současně i královna Eliška naléhavě žádala chotě, aby přišel se silným vojskem do Čech a tvrdě pokořil odbojné panstvo. 7-10: Král Jan vrátil se konečně 12. listopadu 1317 — tedy po patnáctiměsíčním vzdálení - do Čech s doprovodem 200 jízdných žoldnéřů z Porýnska. Doufal, že se mu podaří jejich silou pokořiti odboj a upevniti královskou moc. Přitom mu nešlo jen o odpůrce královny, nýbrž o zlomení moci veškerého českého panstva. Proto i na pánech, kteří zůstali věrni královně Elišce, žádal, aby mu vydali krá lovské hrady a komorní zboží, které drželi zástavou nebo ve správě. Dokonce i Vilému z Valdeka, který byl přední oporou Eliščinou, odňal úřad podkomořský a odevzdal jej německému pánu Fridrichovi z Schönburgu a nejvyšším maršálkem jmenoval porýn ského rytíře Konráda z Buchsessu. Vláda království dostávala se tak opět do rukou cizinců. Poté král přikročil k vojenským zákrokům proti odbojným pánům, při nichž královo vojsko krutě plenilo nejen jejich zboží, nýbrž i zboží s nimi sousedících pánů na odboji nezúčastněných. Zejména byly zpustošeny jižní Čechy na výpravě proti Vítkovi z Landštejna a na počátku r. 1318 jižní Morava, kam se Jan se svým vojskem osobně obrátil. Králův postup proti všemu českému panstvu způsobil, že řevnivost obou skupin ustoupila společné obhajobě zájmů a práv české obce šlechtické. 11-16: Vilém Zajíc připojil se k odboji proti králi Janovi na sněmu českého panstva, svolaném na Hrom- 312
probošt a kancléř království českého mistr Jindřich neznámého původu, ale nejspíše cizinec, a porýnský pán Vinand z Buchsessu. Měli tudíž ve správě země opět rozho dující slovo cizinci, jen s tím rozdílem, že tu již nebylo německé družiny královy, jako tomu bylo až do května r. 1315; naopak všechny úřady zemské byly nyní v rukou českých pánů. Slova Dalimilova pokračovatele (není-li jimi míněn jen odchod vojen ských čet přivolaných z Míšně a z Porýní) týkají se nejspíše až smíru domažlického z dubna r. 1318 (viz pozn. k dopl. 3, v. 41-44). Doplněk 3. 1-6: Podle svědectví kron. Zbrasl. (I, 127) král Jan, provázen jsa jen několika málo českými šlechtici, odjel z Prahy 17. srpna 1316 spolu se svým strýcem Balduinem, arcibiskupem trevírským, a 19. září, byv předtím slavnostně pasován na rytíře, zúčastnil se na straně Ludvíka Bavora noční bitvy u Esslingen na březích a ve vlnách řeky Neckaru proti habsburskému vojsku krále Fridricha Sličného a jeho bratra Leopolda. Poté se král Jan zdržel v Lucembursku až do podzimu příštího roku. Zatím v Čechách došlo k novým sporům mezi skupinou panstva, vedenou Jindřichem z Lipé, a stranou královninou s Vilémem Zajícem z Valdeka v čele. Když spory propukly v novou domácí válku, Petr z Aspeltu, nemoha jí zabrániti, vzdal se úřadu zemského hejtmana a vrátil se počátkem dubna 1317 do říše, takže správa království připadla královně. K nepokojům v zemi přidružil se na jaře r. 1317 hlad, který těžce dolehl na zubožený lid, když cizí žoldnéřské čety, povolané královnou ze sousedních zemí, plenily zemi. Když tato situace vedla k jednání mezi stoupenci obou táborů, královna Eliška odjela s dětmi v doprovodu Viléma z Valdeka 20. června 1317 na svůj hrad Loket a zde odmítla nabídky smíru, sjednané na sjezdu panstva, konaném 24. června u sv. Klimenta v Praze, třebaže Jindřich z Lipé jí nabízel plné zadostiučinění. Tehdy čeští páni zvláštním poselstvem vyzývali krále k rychlému návratu do Čech, avšak současně i královna Eliška naléhavě žádala chotě, aby přišel se silným vojskem do Čech a tvrdě pokořil odbojné panstvo. 7-10: Král Jan vrátil se konečně 12. listopadu 1317 — tedy po patnáctiměsíčním vzdálení - do Čech s doprovodem 200 jízdných žoldnéřů z Porýnska. Doufal, že se mu podaří jejich silou pokořiti odboj a upevniti královskou moc. Přitom mu nešlo jen o odpůrce královny, nýbrž o zlomení moci veškerého českého panstva. Proto i na pánech, kteří zůstali věrni královně Elišce, žádal, aby mu vydali krá lovské hrady a komorní zboží, které drželi zástavou nebo ve správě. Dokonce i Vilému z Valdeka, který byl přední oporou Eliščinou, odňal úřad podkomořský a odevzdal jej německému pánu Fridrichovi z Schönburgu a nejvyšším maršálkem jmenoval porýn ského rytíře Konráda z Buchsessu. Vláda království dostávala se tak opět do rukou cizinců. Poté král přikročil k vojenským zákrokům proti odbojným pánům, při nichž královo vojsko krutě plenilo nejen jejich zboží, nýbrž i zboží s nimi sousedících pánů na odboji nezúčastněných. Zejména byly zpustošeny jižní Čechy na výpravě proti Vítkovi z Landštejna a na počátku r. 1318 jižní Morava, kam se Jan se svým vojskem osobně obrátil. Králův postup proti všemu českému panstvu způsobil, že řevnivost obou skupin ustoupila společné obhajobě zájmů a práv české obce šlechtické. 11-16: Vilém Zajíc připojil se k odboji proti králi Janovi na sněmu českého panstva, svolaném na Hrom- 312
Strana 313
nice r. 1318 Jindřichem z Lipé na hrad Zvíkov. 17-28: K této vítězné srážce Vilémově s Němci došlo v poslední dekádě března r. 1318 nedaleko města Žatce. Šlo o část vojska doprovázejícího krále Jana k schůzce s Ludvíkem Bavorem v Chebu, která se rozjela za pícováním. Podle kron. Zbrasl. (II, 2), která se o zázraku nezmiňuje (zaznamenává jej Beneš Krabice z Weitmile, PDC IV, 474), Vilém Zajíc zajal v tomto boji 144 Němce, mezi nimi i králova maršálka Konráda z Buchsessu. 37-38: Je zajímavé, že také Petr Žitavský ve veršovaném náhrobním nápisu, který při zprávě o smrti Viléma z Valdeka vložil do kron. Zbrasl. (II, 8), užívá podobného příměru: „Slavný zde leží pán, jenž z rodu je urozeného, ] rytíř nepřemožený, jenž příjmím se nazývá Zajíc.I Příjmení zajíce měl, však v statečné ušlechtilosti i do bojů se srdcem lvím, však nikoli zaječím vcházel.“ 41 44: Římský král Ludvík Bavor svolal na Boží hod velikonoční (23. dubna) sjezd českého panstva do Domažlic, jehož se sám zúčastnil a na němž jeho přičiněním sjednán byl smír mezi králem a českými pány, když Jan přistoupil na pod- mínky mu předložené. Král vyhlásil obecný mír zemský a přijal na milost všechny, kdož se proti němu postavili, když se mu zavázali novou přísahou věrnosti; sám pak přísežně přislíbil, že ihned propustí z Čech žoldnéře přivedené z Němec a že napříště nesvěří žádný úřad cizincům a bude vládnouti jen s radou Čechů. Došlo ihned k no vému obsazení nejvyšších úřadů: Jindřicha z Lipé jmenoval král českým podkomořím, Viléma z Valdeka nejvyšším maršálkem, Oldřicha z Žebráka nejvyšším purkrabím a Beneše z Vartemberka nejvyšším číšníkem; zároveň vráceno bylo Petrovi z Rožmberka nejvyšší komornictví, Ondřej z Ríčan byl ustanoven nejvyšším sudím; podkomořím na Moravě jmenován byl Bernard z Cimburka. Tak i druhý boj krále Jana s českým panstvem skončil nesporně vítězstvím panstva. 45 n.: Tyto verše se týkají „převeli kého hladu a neslýchaného moru“, který jako následek poplenění celých krajů v domácí válce a neúrody v r. 1317 zachvátil na jaře r. 1318 zemi a o němž nás zpravuje též kron. Zbrasl. (II, 3). Petr Žitavský uvádí, že jen u brány sedleckého kláštera bylo za dobu jednoho roku pohřbeno 30 000 lidí a že pro nedostatek potravin sedláci opouštěli usedlosti, uchylovali se do lesů, kde přepadali lidi a pojídali je. Po smíru domažlickém nastalo podle něho podstatné zlepšení a uklidnění. Doplněk 4. Tento doplněk, věnovaný v prvé části hrdinským činům Plichty z Žirotína (v. pozn. ke kap. 100, 9—12), o nichž autor mluví s netajeným obdivem, a vypravující v druhé části o právní nejistotě v zemi v dobách domácí války, kdy čeští páni chránili každý jen své vlastní zájmy, zakončen je v Lobkovickém rukopise (verše 34 35 letopočtem 1307, který však není v ostatních rukopisech doplňku. Je víc než pravděpodobné, že tento letopočet neudává dobu vzniku doplňku, neboť druhá jeho část týká se nepochybně až zmatků za bojů královny Elišky a jejích stoupenců se skupinou vedenou Jindřichem z Lipé r. 1317. Do doby vnitřních bojů let 1315 až 1318 náleží nejspíše též zahraniční jízdy Plichtovy (o nichž se odjinud nedovídáme nic bliže šího), neboť v těch letech jeho přítomnost v Čechách není prameny doložena; ostatně nasvědčuje tomu i skladatelova výtka, že „pro své země čest nechtěl se potruditi“. Skladba vznikla jistě před 28. zářím 1322, datem Plichtovy smrti v bitvě u Mühldorfa (v. níže, 313
nice r. 1318 Jindřichem z Lipé na hrad Zvíkov. 17-28: K této vítězné srážce Vilémově s Němci došlo v poslední dekádě března r. 1318 nedaleko města Žatce. Šlo o část vojska doprovázejícího krále Jana k schůzce s Ludvíkem Bavorem v Chebu, která se rozjela za pícováním. Podle kron. Zbrasl. (II, 2), která se o zázraku nezmiňuje (zaznamenává jej Beneš Krabice z Weitmile, PDC IV, 474), Vilém Zajíc zajal v tomto boji 144 Němce, mezi nimi i králova maršálka Konráda z Buchsessu. 37-38: Je zajímavé, že také Petr Žitavský ve veršovaném náhrobním nápisu, který při zprávě o smrti Viléma z Valdeka vložil do kron. Zbrasl. (II, 8), užívá podobného příměru: „Slavný zde leží pán, jenž z rodu je urozeného, ] rytíř nepřemožený, jenž příjmím se nazývá Zajíc.I Příjmení zajíce měl, však v statečné ušlechtilosti i do bojů se srdcem lvím, však nikoli zaječím vcházel.“ 41 44: Římský král Ludvík Bavor svolal na Boží hod velikonoční (23. dubna) sjezd českého panstva do Domažlic, jehož se sám zúčastnil a na němž jeho přičiněním sjednán byl smír mezi králem a českými pány, když Jan přistoupil na pod- mínky mu předložené. Král vyhlásil obecný mír zemský a přijal na milost všechny, kdož se proti němu postavili, když se mu zavázali novou přísahou věrnosti; sám pak přísežně přislíbil, že ihned propustí z Čech žoldnéře přivedené z Němec a že napříště nesvěří žádný úřad cizincům a bude vládnouti jen s radou Čechů. Došlo ihned k no vému obsazení nejvyšších úřadů: Jindřicha z Lipé jmenoval král českým podkomořím, Viléma z Valdeka nejvyšším maršálkem, Oldřicha z Žebráka nejvyšším purkrabím a Beneše z Vartemberka nejvyšším číšníkem; zároveň vráceno bylo Petrovi z Rožmberka nejvyšší komornictví, Ondřej z Ríčan byl ustanoven nejvyšším sudím; podkomořím na Moravě jmenován byl Bernard z Cimburka. Tak i druhý boj krále Jana s českým panstvem skončil nesporně vítězstvím panstva. 45 n.: Tyto verše se týkají „převeli kého hladu a neslýchaného moru“, který jako následek poplenění celých krajů v domácí válce a neúrody v r. 1317 zachvátil na jaře r. 1318 zemi a o němž nás zpravuje též kron. Zbrasl. (II, 3). Petr Žitavský uvádí, že jen u brány sedleckého kláštera bylo za dobu jednoho roku pohřbeno 30 000 lidí a že pro nedostatek potravin sedláci opouštěli usedlosti, uchylovali se do lesů, kde přepadali lidi a pojídali je. Po smíru domažlickém nastalo podle něho podstatné zlepšení a uklidnění. Doplněk 4. Tento doplněk, věnovaný v prvé části hrdinským činům Plichty z Žirotína (v. pozn. ke kap. 100, 9—12), o nichž autor mluví s netajeným obdivem, a vypravující v druhé části o právní nejistotě v zemi v dobách domácí války, kdy čeští páni chránili každý jen své vlastní zájmy, zakončen je v Lobkovickém rukopise (verše 34 35 letopočtem 1307, který však není v ostatních rukopisech doplňku. Je víc než pravděpodobné, že tento letopočet neudává dobu vzniku doplňku, neboť druhá jeho část týká se nepochybně až zmatků za bojů královny Elišky a jejích stoupenců se skupinou vedenou Jindřichem z Lipé r. 1317. Do doby vnitřních bojů let 1315 až 1318 náleží nejspíše též zahraniční jízdy Plichtovy (o nichž se odjinud nedovídáme nic bliže šího), neboť v těch letech jeho přítomnost v Čechách není prameny doložena; ostatně nasvědčuje tomu i skladatelova výtka, že „pro své země čest nechtěl se potruditi“. Skladba vznikla jistě před 28. zářím 1322, datem Plichtovy smrti v bitvě u Mühldorfa (v. níže, 313
Strana 314
doplněk 6), neboť mluví o Plichtovi jako o živém a přímo praví, že ve všech bojích „škody zbyl“. 7: Nepochybně Ludvíka Bavora (1314 až 1347), na jehož straně v jeho bojích s habsburským protikrálem Fridrichem Sličným Jan Lucemburský stál. 8: Eduard II. (1307-1327); které jeho války se Plichta zúčastnil, nevíme. 3233: Pravdi- vost této zprávy je potvrzena zápisem v „knize svědomí“ města Nového Bydžova, nedatovaným, avšak zapsaným v jedné z nejstarších složek (str. 53) městské knihy zalo žené r. 1311, podle něhož kovář Matěj byl vypovězen z města, poněvadž byl přechova- vačem zlodějů a kapsářů a dělal nůžky, jimiž byly přeřezávány závory u koňských stájí v městě (srov. Kniha svědomí města Nového Bydžova z 1. 1311—1470, vyd. 1907, str. 28, zápis č. 78). Doplněk 5. 1-8: W. W. Tomek (Děj. m. Prahy I, 488) a shodně s ním i Jos. Jireček (PDČ III, 229) klade boj Viléma Zajíce z Valdeka s Míšňany k vánocům r. 1310. Naproti tomu podle Jos. Šusty, Dvě knihy českých dějin II, 147 (a ČD II, 2, 165, tato zpráva náleží do r. 1311 a ve spojení se zápisem nejstarší městské knihy staro- městské (mezi výdaji z r. 1311 je položka 72 kop lučištníkům vyslaným za Labe a ke Kadani, RBM III, č. 114) dosvědčuje vpád durynského lankraběte Fridricha Pokousa, ného v prosinci 1311 do severních Čech, jinak nedoložený. Tomuto výkladu stojí však v cestě slova „když se král Jan v zemi uváza“ (v. 1), která by spíše mluvila pro mínění Tomkovo. Uvážíme-li však, že skladatel na zprávu o bojích s Míšňany navazuje bez- prostředně prostým časovým údajem „potom“ zprávu o obležení a dobytí Budyně (z počátku r. 1316) a že se celý doplněk týká domácích válek v Čechách jednak za králových bojů s odbojným českým panstvem, jednak v době po rozchodu krále Jana s Eliškou za pražské vzpoury, domnívám se, že doplněk mluví o boji Zajícově s Míš« ňany, které si přivolali na pomoc Ronovci (v. pozn. k doplňku 2, v. 62-65), a náleží k vánocům r. 1315. Tomuto vročení neodporují ani slova prvého verše; vztahuji je na změnu ve správě království, k níž došlo po uvěznění Jindřicha z Lipé 26. října 1315 a jíž se král Jan dostal z jeho nadvlády, takže skladatel mohl užíti obratu, že „se král v zemi uváza“. Tehdy také mohl král poručiti Vilémovi z Valdeka, který se převratem stal jeho předním rádcem, aby vytáhl proti Míšňanům - naproti tomu v prvých letech Janovy vlády, a to až do jara 1315, Vilém z Valdeka se takřka neobjevuje v okolí králo- vě. 5: U které vsi při Labi došlo k tomuto boji, nelze pro mlčení pramenů určit. 914: Zpráva se týká boje o Budyni n. Ohří, které se i s hradem Ronovci zmocnili v zimě r. 1315 a kterou král Jan počátkem příštího roku oblehl (kron. Zbrasl. I, 126). Účast Pražanů (,„měštanóm“) při dobývání Budyně dosvědčena je výdajovou položkou, zapsanou v nejstarší knize staroměstské k r. 1316: „Item vectori v rsus Pudin in expedi- cione Vfertones“ (RBM III, č. 347. 15-16: K roztržce krále Jana s Eliškou došlo na poč. r. 1319. Přičinil se o to Jindřich z Lipé, který namluvil králi, že jeho choť s podporou Viléma Zajíce z Valdeka chce ho zbaviti vlády a vládnouti sama jakožto poručnice tří, letého synka Václava, jejž zamýšlí provolati králem. Král Jan v polovině měsíce února proto přitrhl před hrad Loket, na němž se Eliška s dětmi zdržovala, vynutil si vstup, ods ňal matce synka, kterého dal pak přísně střežiti na Lokti, a královně vykázal za sídlo Měl- 314
doplněk 6), neboť mluví o Plichtovi jako o živém a přímo praví, že ve všech bojích „škody zbyl“. 7: Nepochybně Ludvíka Bavora (1314 až 1347), na jehož straně v jeho bojích s habsburským protikrálem Fridrichem Sličným Jan Lucemburský stál. 8: Eduard II. (1307-1327); které jeho války se Plichta zúčastnil, nevíme. 3233: Pravdi- vost této zprávy je potvrzena zápisem v „knize svědomí“ města Nového Bydžova, nedatovaným, avšak zapsaným v jedné z nejstarších složek (str. 53) městské knihy zalo žené r. 1311, podle něhož kovář Matěj byl vypovězen z města, poněvadž byl přechova- vačem zlodějů a kapsářů a dělal nůžky, jimiž byly přeřezávány závory u koňských stájí v městě (srov. Kniha svědomí města Nového Bydžova z 1. 1311—1470, vyd. 1907, str. 28, zápis č. 78). Doplněk 5. 1-8: W. W. Tomek (Děj. m. Prahy I, 488) a shodně s ním i Jos. Jireček (PDČ III, 229) klade boj Viléma Zajíce z Valdeka s Míšňany k vánocům r. 1310. Naproti tomu podle Jos. Šusty, Dvě knihy českých dějin II, 147 (a ČD II, 2, 165, tato zpráva náleží do r. 1311 a ve spojení se zápisem nejstarší městské knihy staro- městské (mezi výdaji z r. 1311 je položka 72 kop lučištníkům vyslaným za Labe a ke Kadani, RBM III, č. 114) dosvědčuje vpád durynského lankraběte Fridricha Pokousa, ného v prosinci 1311 do severních Čech, jinak nedoložený. Tomuto výkladu stojí však v cestě slova „když se král Jan v zemi uváza“ (v. 1), která by spíše mluvila pro mínění Tomkovo. Uvážíme-li však, že skladatel na zprávu o bojích s Míšňany navazuje bez- prostředně prostým časovým údajem „potom“ zprávu o obležení a dobytí Budyně (z počátku r. 1316) a že se celý doplněk týká domácích válek v Čechách jednak za králových bojů s odbojným českým panstvem, jednak v době po rozchodu krále Jana s Eliškou za pražské vzpoury, domnívám se, že doplněk mluví o boji Zajícově s Míš« ňany, které si přivolali na pomoc Ronovci (v. pozn. k doplňku 2, v. 62-65), a náleží k vánocům r. 1315. Tomuto vročení neodporují ani slova prvého verše; vztahuji je na změnu ve správě království, k níž došlo po uvěznění Jindřicha z Lipé 26. října 1315 a jíž se král Jan dostal z jeho nadvlády, takže skladatel mohl užíti obratu, že „se král v zemi uváza“. Tehdy také mohl král poručiti Vilémovi z Valdeka, který se převratem stal jeho předním rádcem, aby vytáhl proti Míšňanům - naproti tomu v prvých letech Janovy vlády, a to až do jara 1315, Vilém z Valdeka se takřka neobjevuje v okolí králo- vě. 5: U které vsi při Labi došlo k tomuto boji, nelze pro mlčení pramenů určit. 914: Zpráva se týká boje o Budyni n. Ohří, které se i s hradem Ronovci zmocnili v zimě r. 1315 a kterou král Jan počátkem příštího roku oblehl (kron. Zbrasl. I, 126). Účast Pražanů (,„měštanóm“) při dobývání Budyně dosvědčena je výdajovou položkou, zapsanou v nejstarší knize staroměstské k r. 1316: „Item vectori v rsus Pudin in expedi- cione Vfertones“ (RBM III, č. 347. 15-16: K roztržce krále Jana s Eliškou došlo na poč. r. 1319. Přičinil se o to Jindřich z Lipé, který namluvil králi, že jeho choť s podporou Viléma Zajíce z Valdeka chce ho zbaviti vlády a vládnouti sama jakožto poručnice tří, letého synka Václava, jejž zamýšlí provolati králem. Král Jan v polovině měsíce února proto přitrhl před hrad Loket, na němž se Eliška s dětmi zdržovala, vynutil si vstup, ods ňal matce synka, kterého dal pak přísně střežiti na Lokti, a královně vykázal za sídlo Měl- 314
Strana 315
ník. Proti Vilémovi z Valdeka nebylo přísněji zakročeno, byla mu toliko odňata hodnost nejvyššího maršálka a opět svěřena Jindřichovi z Lipé, který se tak stal znovu všemocnou osobností u dvora i ve vládě a jehož vlivu král od té doby zcela podléhal. 17-22: Koncem června r. 1319, když král Jan s Jindřichem z Lipé byli v Brně, vypukla v Praze, která byla králem a Jindřichem pod různými záminkami bezohledně vydírána, vzpoura. Vzbouření měštané povolali z Mělníka královnu Elišku, chtějíce se o ni a o její stou pence mezi českým panstvem opříti. Královna přijela 7. července v doprovodu Viléma z Valdeka a jeho zbrojné družiny do Prahy a ubytovala se na Starém Městě. Hned následujícího dne přitrhl s vojskem před Prahu král Jan spolu s Jindřichem z Lipé a obsadil pražský hrad a Menší Město pražské; Juditin most s oběma věžemi zůstal však v moci Pražanů. Na radu Jindřicha z Lipé a všech pánů, kteří byli s králem na hradě, rozhodl se král potlačiti vzpouru mocí: 10. července přebrodil se s třemi sty ozbrojenců přes Vltavu, a spáliv okolí kláštera zderazského, podnikl prudký útok na město u brány vedle kostela sv. Martina ve zdi, avšak byl Vilémem Zajícem a jeho lidmi odražen. Dalšího útoku na město se neodvážil a vrátil se na hrad, neboť následujícího dne přitáhl městu na pomoc Petr z Rožmberka s 400 dobře vyzbrojených bojovníků. 23 25: Že by se král mstil na jiných městech v Čechách, není jinými zprávami potvrzováno. Snad zde skladatel míní jen plenění statků a zboží pražských měšťanů v blízkém okolí — podle kroniky Zbraslavské (II, 7) král způsobil měšťanům nemálo škod. Tyto verše se však mohou při mylném časovém vročení vztahovat i na pustošení země požáry a loupením v zimních měsících 1317-1318 (viz dopl. 3, 810). 26: Po osmidenním obléhání města smluven byl mezi králem a Pražany smír, jímž král slíbil měšťanům beztrestnost a listinou z 27. července, kterou potvrdil známé privilegium Němců pražských, zajistil jim i značné úlevy. Král však slibu nedodržel a již po čtrnácti dnech vypověděl z království šest hejtmanů, kteří za vzpoury stáli v čele města, a na ostatních měšťanech jal se vymáhati nové a nové peníze a - jak praví Petr Žitavský — „lid v přes mnohých věcech trápiti“. Královna Eliška, proti níž Jindřich z Lipé se svými stoupenci krále za obležení Prahy podle kron. Zbrasl. „drze popuzovali“ (skladatel doplňku mluví ve v. 20 dokonce o Janově úmyslu Elišku zabíti), byla donucena k návratu na Mělník. Doplněk 6. 1-14: Týká se známé bitvy u Mühldorfa, svedené dne 28. září 1322 mezi římskými králi Ludvíkem Bavorem a Fridrichem Sličným Habsburským — skla- datel ho jmenuje prostě „Rakúským“ —, jíž se na Ludvíkově straně zúčastnil Jan Lucems burský s četnými Čechy (podrobněji o ní mluví kronika Zbraslavská II, 11). Bitva, v které se Jan vyznamenal odvahou i statečností, skončila těžkou porážkou a zajetím Fridricha Sličného. Zajat byl též Fridrichův bratr Jindřich, vévoda rakouský, jenž byl pak odevzdán králi Janovi a uvězněn na hradě Křivoklátě; že byl zajat přímo Čechy, uvádí také Pulkava (PDČ V, 201 a 322), který však mylně klade bitvu k r. 1319. Mezi padlými, jichž na obou stranách bylo podle Petra Žitavského celkem na jedenáct set, byl též proslulý český bojovník Plichta z Žirotína (v. doplněk 4). O jeho smrti, kterou stručně s mylným datem 1323 zaznamenává rovněž Neplach (PDČ III, 480), i o zázrač« 315
ník. Proti Vilémovi z Valdeka nebylo přísněji zakročeno, byla mu toliko odňata hodnost nejvyššího maršálka a opět svěřena Jindřichovi z Lipé, který se tak stal znovu všemocnou osobností u dvora i ve vládě a jehož vlivu král od té doby zcela podléhal. 17-22: Koncem června r. 1319, když král Jan s Jindřichem z Lipé byli v Brně, vypukla v Praze, která byla králem a Jindřichem pod různými záminkami bezohledně vydírána, vzpoura. Vzbouření měštané povolali z Mělníka královnu Elišku, chtějíce se o ni a o její stou pence mezi českým panstvem opříti. Královna přijela 7. července v doprovodu Viléma z Valdeka a jeho zbrojné družiny do Prahy a ubytovala se na Starém Městě. Hned následujícího dne přitrhl s vojskem před Prahu král Jan spolu s Jindřichem z Lipé a obsadil pražský hrad a Menší Město pražské; Juditin most s oběma věžemi zůstal však v moci Pražanů. Na radu Jindřicha z Lipé a všech pánů, kteří byli s králem na hradě, rozhodl se král potlačiti vzpouru mocí: 10. července přebrodil se s třemi sty ozbrojenců přes Vltavu, a spáliv okolí kláštera zderazského, podnikl prudký útok na město u brány vedle kostela sv. Martina ve zdi, avšak byl Vilémem Zajícem a jeho lidmi odražen. Dalšího útoku na město se neodvážil a vrátil se na hrad, neboť následujícího dne přitáhl městu na pomoc Petr z Rožmberka s 400 dobře vyzbrojených bojovníků. 23 25: Že by se král mstil na jiných městech v Čechách, není jinými zprávami potvrzováno. Snad zde skladatel míní jen plenění statků a zboží pražských měšťanů v blízkém okolí — podle kroniky Zbraslavské (II, 7) král způsobil měšťanům nemálo škod. Tyto verše se však mohou při mylném časovém vročení vztahovat i na pustošení země požáry a loupením v zimních měsících 1317-1318 (viz dopl. 3, 810). 26: Po osmidenním obléhání města smluven byl mezi králem a Pražany smír, jímž král slíbil měšťanům beztrestnost a listinou z 27. července, kterou potvrdil známé privilegium Němců pražských, zajistil jim i značné úlevy. Král však slibu nedodržel a již po čtrnácti dnech vypověděl z království šest hejtmanů, kteří za vzpoury stáli v čele města, a na ostatních měšťanech jal se vymáhati nové a nové peníze a - jak praví Petr Žitavský — „lid v přes mnohých věcech trápiti“. Královna Eliška, proti níž Jindřich z Lipé se svými stoupenci krále za obležení Prahy podle kron. Zbrasl. „drze popuzovali“ (skladatel doplňku mluví ve v. 20 dokonce o Janově úmyslu Elišku zabíti), byla donucena k návratu na Mělník. Doplněk 6. 1-14: Týká se známé bitvy u Mühldorfa, svedené dne 28. září 1322 mezi římskými králi Ludvíkem Bavorem a Fridrichem Sličným Habsburským — skla- datel ho jmenuje prostě „Rakúským“ —, jíž se na Ludvíkově straně zúčastnil Jan Lucems burský s četnými Čechy (podrobněji o ní mluví kronika Zbraslavská II, 11). Bitva, v které se Jan vyznamenal odvahou i statečností, skončila těžkou porážkou a zajetím Fridricha Sličného. Zajat byl též Fridrichův bratr Jindřich, vévoda rakouský, jenž byl pak odevzdán králi Janovi a uvězněn na hradě Křivoklátě; že byl zajat přímo Čechy, uvádí také Pulkava (PDČ V, 201 a 322), který však mylně klade bitvu k r. 1319. Mezi padlými, jichž na obou stranách bylo podle Petra Žitavského celkem na jedenáct set, byl též proslulý český bojovník Plichta z Žirotína (v. doplněk 4). O jeho smrti, kterou stručně s mylným datem 1323 zaznamenává rovněž Neplach (PDČ III, 480), i o zázrač« 315
Strana 316
ném přispění sv. Václava, v jehož svátek bitva byla vybojována, zmiňuje se též kron. Zbrasl.; Pulkava o obojím mlčí. 15-30: Tento anekdotický příběh nelze ani časově ani místně určit. Doplněk 7. 3: Vilém Zajíc z Valdeka, vstoupiv po nezdařeném pražském povstání (v. doplněk 5, 17-26) se souhlasem krále Jana se svou družinou do služeb římského krále Ludvíka Bavora, zúčastnil se jeho výpravy proti králi Fridrichovi Slič- nému, která skončila nezdarem: mezitím co vojska stála proti sobě na řece Innu ne- daleko města Mühldorfu, Ludvík z obavy před zradou ve vlastních řadách ustoupil dne 29. září 1319 bez boje spěšně k Mnichovu. U města Dachova došlo pak ve vojsku Ludvíkově k sporu mezi jednotlivými oddíly, který vyústil v bitku, při níž Vilém z Valdeka byl poraněn zabloudilým šípem a zranění 9. října 1319 podlehl. Jeho tělo bylo pohřbeno v augustiniánském klášteře ve Sv. Dobrotivé (zvaném též Ostrov) u Za- ječova na Hořovicku. 10: Skladatel vzpomíná vítězných bojů Vilémových s Němci, jež zaznamenává Dalimil (v. kap. 99, 33-36 a kap. 104, 11—16) i jeho pokračovatelé (v. dopl. 2, 64-65; dopl. 5, 1-8 a zejm. dopl. 3, 11—40). 17: Míněn je nepochybně Jindřich z Lipé se svými stoupenci, jemuž Valdekova smrt odstranila s cesty soupeře. 25: Ceněk na Ronovci (Žumberce), nejmladší syn Hynka (indřicha) z Lichtemburka a na Žlebích, erbu ostrve, zemřel r. 1314 za okolností blíže neznámých. 26: Jan z Vartemberka, připojiv se k odboji Ronovců proti králi Janovi (v. pozn. k dopl. 2, 48), byl 5. ledna 1316 při dobývání Kostelce n. Orl. smrtelně raněn do tváře střelou z oblé- hacího stroje. 27: Hynáček z Dubé na Housce, syn Jindřicha (Haimana) Hynka z Dubé, erbu ostrve, jejíhož odboje se rovněž činně zúčastnil; datum ani okolnosti jeho smrti neznáme. 49: Vilém z Valdeka zůstavil šest ještě nedospělých synů, z nichž však žádný nezasáhl významněji do národních dějin. Doplněk 8. 3 6: Vilém Zajíc z Valdeka zahynul v Bavořích (v. pozn. k dopl. 7, 3). 7-3: Černá sviní hlava, resp. hlava divokého vepře s rozevřenými ústy a mohut- nými kly ve zlatém poli byla erbovním znamením pánů z Valdeka. 10: V. pozn. k dopl. 3, 37-38. 316
ném přispění sv. Václava, v jehož svátek bitva byla vybojována, zmiňuje se též kron. Zbrasl.; Pulkava o obojím mlčí. 15-30: Tento anekdotický příběh nelze ani časově ani místně určit. Doplněk 7. 3: Vilém Zajíc z Valdeka, vstoupiv po nezdařeném pražském povstání (v. doplněk 5, 17-26) se souhlasem krále Jana se svou družinou do služeb římského krále Ludvíka Bavora, zúčastnil se jeho výpravy proti králi Fridrichovi Slič- nému, která skončila nezdarem: mezitím co vojska stála proti sobě na řece Innu ne- daleko města Mühldorfu, Ludvík z obavy před zradou ve vlastních řadách ustoupil dne 29. září 1319 bez boje spěšně k Mnichovu. U města Dachova došlo pak ve vojsku Ludvíkově k sporu mezi jednotlivými oddíly, který vyústil v bitku, při níž Vilém z Valdeka byl poraněn zabloudilým šípem a zranění 9. října 1319 podlehl. Jeho tělo bylo pohřbeno v augustiniánském klášteře ve Sv. Dobrotivé (zvaném též Ostrov) u Za- ječova na Hořovicku. 10: Skladatel vzpomíná vítězných bojů Vilémových s Němci, jež zaznamenává Dalimil (v. kap. 99, 33-36 a kap. 104, 11—16) i jeho pokračovatelé (v. dopl. 2, 64-65; dopl. 5, 1-8 a zejm. dopl. 3, 11—40). 17: Míněn je nepochybně Jindřich z Lipé se svými stoupenci, jemuž Valdekova smrt odstranila s cesty soupeře. 25: Ceněk na Ronovci (Žumberce), nejmladší syn Hynka (indřicha) z Lichtemburka a na Žlebích, erbu ostrve, zemřel r. 1314 za okolností blíže neznámých. 26: Jan z Vartemberka, připojiv se k odboji Ronovců proti králi Janovi (v. pozn. k dopl. 2, 48), byl 5. ledna 1316 při dobývání Kostelce n. Orl. smrtelně raněn do tváře střelou z oblé- hacího stroje. 27: Hynáček z Dubé na Housce, syn Jindřicha (Haimana) Hynka z Dubé, erbu ostrve, jejíhož odboje se rovněž činně zúčastnil; datum ani okolnosti jeho smrti neznáme. 49: Vilém z Valdeka zůstavil šest ještě nedospělých synů, z nichž však žádný nezasáhl významněji do národních dějin. Doplněk 8. 3 6: Vilém Zajíc z Valdeka zahynul v Bavořích (v. pozn. k dopl. 7, 3). 7-3: Černá sviní hlava, resp. hlava divokého vepře s rozevřenými ústy a mohut- nými kly ve zlatém poli byla erbovním znamením pánů z Valdeka. 10: V. pozn. k dopl. 3, 37-38. 316
Strana 317
SLOVNÍK Slovník je v zásadě diferenční, tj. uvádí všechna slova a frazeologická spojení, která jsou v dnešním jazyce neznámá. Rovněž jsou uvedena taková spojení, která by dnešní čtenář mohl chápat nesprávně. Tvary slov jsou uváděny, a to odkazem na příslušné heslo nebo cito váním příslušného tvaru za heslovým slovem anebo v hesle samém, ale jen takové, které by mohly působit potíž i čtenáři se základními znalostmi z historické mluvnice. U slov společných s novou češtinou nebo u slov s bohatým významovým rozpětím je uveden jen ten významový odstín nebo to spojení, na které je třeba upozornit pro porozumění konkrétnímu místu; toto místo je pak uvedeno buď označením kapitoly a verše, anebo, kde je toho třeba, i celou citací. Stejná nebo podobná spojení jsou zastoupena jen jedním dokladem. Vlastní jména v slovníku nejsou, protože o nich jednají jak poznámky textově kritické (o jejich psaní), tak vysvětlivky historické (o jejich identifikaci). Historické vysvětlivky rovněž vykládají aktuální spojení jednotlivých rčení s konkrétními událostmi. a spoj. ale, avšak; a, i; a to ač spoj. jestliže, »li; leč; ačkoli, třebas ale spoj, ale, však; tedy; ale že jen že almužna f almužna; almužny činiti udíleti, dávati almužny an a on, ale on aneb, anebo neboť, nebo; anebo — neb buď — bud ano a ono, vždyť, neboť asa přísl. aspoň auvé interj. běda až spoj. až; dřéve než...až v. dřéve báta m.: báto bratře (důvěrné oslovení) běh m. útěk; dáti, otdati sě na běh dáti se na útěk běhati běhati; viděch dievku běhajíce (8, 46) viděl jsem dívku běhati, jak běhá bělpuch m. pergamen bezděčný nedobrovolný, nucený, proti vůli bezmále, bezmál bezmála, málem, skoro bezpečenstvie n. bezstarostnost, bezpeče nost; (85, 48) ochrana bezpečně bezstarostně běžěti utíkati, utéci, prchati, zběhnouti; běžěti za sě zpět běžeti, ustupovati bieda f. bída, nouze, ubohý stav, utrpení, neštěstí biřmovánie n. biřmování; potvrzování při korunovaci (78, 11) biskupí biskupský blazě mně (45, 29) dobře mi, sláva mi bláznovstvo n. bláznovství, pošetilost blésti (bladu, bledeš...) tlachati, žvaniti bliz blízko, nablízku; bliz třidcěti (89, 19) na třicet blud m. chyba, omyl blúditi blouditi, chybovati bo spoj. neboť boj m. boj, válka; bráti boj bojovati boniti hrózu naháněti, působiti hrůzu, hro ziti, strašiti bósti (bodu, bodeš...) bodati bosý bosý; bosá bratřie (81, 32 př. 3) bosáci, františkáni bradáč m. vousatý, zarostlý muž (10, 62), vousatý mnich (42, 21) bradaticě f. široká sekyra (tesařská a po pravčí) bradatý vousatý, zarostlý bramburský brandenburský brániti brániti; brániti čeho (8, 43: Kněz Pře- mysl chtieše toho brániti) brániti čemu, za- mezovati co bráti bráti; bráti boj bojovati; bráti duši (20, 15) popadati, lapati dech, umírati; bráti otpuščenie loučiti se bratřec (g. bratrcč) m. bratr, bratříček bratřenec m. syn bratrův bratřie f. sg. bratři, bratrstvo; svú bratří po chovati (32, 40 př. 6) pochovati své bratry brněný železný broditi broditi se brojiti sě rojiti se, hemžiti se, pobíhati brzo, brzy rychle, náhle; jakž brzo (15, 16 aj.) jakmile 317
SLOVNÍK Slovník je v zásadě diferenční, tj. uvádí všechna slova a frazeologická spojení, která jsou v dnešním jazyce neznámá. Rovněž jsou uvedena taková spojení, která by dnešní čtenář mohl chápat nesprávně. Tvary slov jsou uváděny, a to odkazem na příslušné heslo nebo cito váním příslušného tvaru za heslovým slovem anebo v hesle samém, ale jen takové, které by mohly působit potíž i čtenáři se základními znalostmi z historické mluvnice. U slov společných s novou češtinou nebo u slov s bohatým významovým rozpětím je uveden jen ten významový odstín nebo to spojení, na které je třeba upozornit pro porozumění konkrétnímu místu; toto místo je pak uvedeno buď označením kapitoly a verše, anebo, kde je toho třeba, i celou citací. Stejná nebo podobná spojení jsou zastoupena jen jedním dokladem. Vlastní jména v slovníku nejsou, protože o nich jednají jak poznámky textově kritické (o jejich psaní), tak vysvětlivky historické (o jejich identifikaci). Historické vysvětlivky rovněž vykládají aktuální spojení jednotlivých rčení s konkrétními událostmi. a spoj. ale, avšak; a, i; a to ač spoj. jestliže, »li; leč; ačkoli, třebas ale spoj, ale, však; tedy; ale že jen že almužna f almužna; almužny činiti udíleti, dávati almužny an a on, ale on aneb, anebo neboť, nebo; anebo — neb buď — bud ano a ono, vždyť, neboť asa přísl. aspoň auvé interj. běda až spoj. až; dřéve než...až v. dřéve báta m.: báto bratře (důvěrné oslovení) běh m. útěk; dáti, otdati sě na běh dáti se na útěk běhati běhati; viděch dievku běhajíce (8, 46) viděl jsem dívku běhati, jak běhá bělpuch m. pergamen bezděčný nedobrovolný, nucený, proti vůli bezmále, bezmál bezmála, málem, skoro bezpečenstvie n. bezstarostnost, bezpeče nost; (85, 48) ochrana bezpečně bezstarostně běžěti utíkati, utéci, prchati, zběhnouti; běžěti za sě zpět běžeti, ustupovati bieda f. bída, nouze, ubohý stav, utrpení, neštěstí biřmovánie n. biřmování; potvrzování při korunovaci (78, 11) biskupí biskupský blazě mně (45, 29) dobře mi, sláva mi bláznovstvo n. bláznovství, pošetilost blésti (bladu, bledeš...) tlachati, žvaniti bliz blízko, nablízku; bliz třidcěti (89, 19) na třicet blud m. chyba, omyl blúditi blouditi, chybovati bo spoj. neboť boj m. boj, válka; bráti boj bojovati boniti hrózu naháněti, působiti hrůzu, hro ziti, strašiti bósti (bodu, bodeš...) bodati bosý bosý; bosá bratřie (81, 32 př. 3) bosáci, františkáni bradáč m. vousatý, zarostlý muž (10, 62), vousatý mnich (42, 21) bradaticě f. široká sekyra (tesařská a po pravčí) bradatý vousatý, zarostlý bramburský brandenburský brániti brániti; brániti čeho (8, 43: Kněz Pře- mysl chtieše toho brániti) brániti čemu, za- mezovati co bráti bráti; bráti boj bojovati; bráti duši (20, 15) popadati, lapati dech, umírati; bráti otpuščenie loučiti se bratřec (g. bratrcč) m. bratr, bratříček bratřenec m. syn bratrův bratřie f. sg. bratři, bratrstvo; svú bratří po chovati (32, 40 př. 6) pochovati své bratry brněný železný broditi broditi se brojiti sě rojiti se, hemžiti se, pobíhati brzo, brzy rychle, náhle; jakž brzo (15, 16 aj.) jakmile 317
Strana 318
burdovati v turnaji zápasiti by spoj. kdyby; že by, aby bydliti bydliti, obyvati, byti, Zíti býl m., býlé n. býlí býti býti; ten bieše dobrého smyslu (17, 2) ten měl dobrý rozum; býti s koho (102, 49) býti dosti silný na koho; býti za kým (94, 14 př. 1) býti provdána za koho; o ňemž mu bylo býti (95, 16) na čem mu mělo záležeti, oč měl dbáti cély úplný, neporušený, zdravý cierkev /. kostel (30, 27) ciesařovna /. císařova dcera; císačovna cíl m. terč; cíl cketa m. zbabělec, sketa ctn- v. čstn- cuzozemec, cizozemec m. cizinec čáka /. naděje; někteří k ňemu čáku jmají (35, 17) někteří v něm vidí svou naději čas m. čas; do čás (55, 62) zanedlouho, záhy; svój čas (98, 12 př. 2) vhodná chvíle čeled f: rodina, rod, príslušníci rodiny a slu: žebníci k rodinč príslušní česati česati, opatrovati, pěstovati; češíc své, ač i krastavo (4, 29) opatrujíc, pěstujíc své, ač je to prašivé, neušlechtilé dest (g. čsti, cti) f. čest, důstojenství, sláva; jmají toho čest i chválu (10, 59) mají za to čest a slávu, dostává se jim za to slávy a pochvas ly; (14 38) panenská čest, nevinnost češíc v. česati čin m. způsob; blud starý novým činem na jevo vznide (00, 3) starý omyl se projevil novým způsobem; mnohým činem (95, 10) rozličs ným způsobem činiti dělati; &initi v cem jak «pfedml. 2: Mnozí pověsti hledají, v tom múdřě a dvorně činie) počínati si v čem jak; činiti almužny (23, 27) dávati almužny; nečiň jemu nic Zis vótku (19, 26) neubli£uj mu na Zivot£; &initi sé čím (20, 38: neliń s& Styrem) d&lati ze sebe co, vydávati se zač; stavěti, budovati Q9, 39 čísti Čísti: čísti na knihách (6, 14) čísti v knis hách; počítati, pokládati: čte sé šlechticem (41, 20) pokládá se za šlechtice čistý čistý, pěkný; čistý čeho prostý čeho; číst nití (50, 55) na kom není ani niti, nahy čáti v. čútí érnidlo n. inkoust 318 črstvý čerstvý črt m. čert črvený červený; črvený nad uhel (73, 21) &er venější než uhel čstíti uctívati, hostiti ' čstně ctně, se ctí čstný, ctný čestný, urozený čúti, číti cítiti, pozorovati, viděti, znáti dánie n.dání, darování; budú ny dáním krás lovym drzéti (92, 14) budou nás držeti, pros tože nás král daroval dariti obdarovävati däti däti; dopustiti: ddle jim jiti neda (2, 28) nedal jim jíti dále, nedopustil, aby šli dále; pocé Némcóm do zemé nedati (72, 7) počal Němcům zamezovati přístup do země; dáti na smrt vydati (na smrb; bjti ddn byti vydán, poddán dáti sé nac (57, 43: otci ndsi sü sé na pokoj byli dali) oddati se temu, (12, r : dievky sé dachu na rozličné [sti) uchýliti se k čemu; známa sé dáti (67, 32 př. ) učiniti se známým dávati dávati; pletichy ddvati áklady strojití; ddvati hrézu pouštěti hrůzu, strašiti; počě jemu neudatné ckety dávati (50, 40) počal mu nadávati zbabělých sket dávati sé (iter. k dieti s&) stávati se dávní dávný, starý dcerka f. dcera dci (g. dceře n. dceři, ak. dceř) f. dcera dcka f. v. dska dědek m. děd; dědcí pl. bůžkové, penates (2, 14) den m. den; svatý den svátek dědina f. dědičná půda, dědičný statek, děs dičný majetek déditi majetek cdědičný) získati děkovati z čeho děkovati zač : z tvé viery děkují tvé milosti (30, 15) děkuji ti za tvou věrnost dělati dělati; stavěti, budovati, zhotovovati desátek m. desátek, desátý díl výnosu, plas ceny duchovnimu: ten ot desdtka célého vzé dva peniezé od dýmu každého (45, 3) ten za celý desátek vzal dva peníze od každého dýmu, t. komínu (v. dým) desčt deset; jeden na pěti na dcět letech (89, 21) jeden patnáctiletý deska f. v. dska dětinný dětský, détinsky; po&etilj, nero zumny dětský mladý; statečný
burdovati v turnaji zápasiti by spoj. kdyby; že by, aby bydliti bydliti, obyvati, byti, Zíti býl m., býlé n. býlí býti býti; ten bieše dobrého smyslu (17, 2) ten měl dobrý rozum; býti s koho (102, 49) býti dosti silný na koho; býti za kým (94, 14 př. 1) býti provdána za koho; o ňemž mu bylo býti (95, 16) na čem mu mělo záležeti, oč měl dbáti cély úplný, neporušený, zdravý cierkev /. kostel (30, 27) ciesařovna /. císařova dcera; císačovna cíl m. terč; cíl cketa m. zbabělec, sketa ctn- v. čstn- cuzozemec, cizozemec m. cizinec čáka /. naděje; někteří k ňemu čáku jmají (35, 17) někteří v něm vidí svou naději čas m. čas; do čás (55, 62) zanedlouho, záhy; svój čas (98, 12 př. 2) vhodná chvíle čeled f: rodina, rod, príslušníci rodiny a slu: žebníci k rodinč príslušní česati česati, opatrovati, pěstovati; češíc své, ač i krastavo (4, 29) opatrujíc, pěstujíc své, ač je to prašivé, neušlechtilé dest (g. čsti, cti) f. čest, důstojenství, sláva; jmají toho čest i chválu (10, 59) mají za to čest a slávu, dostává se jim za to slávy a pochvas ly; (14 38) panenská čest, nevinnost češíc v. česati čin m. způsob; blud starý novým činem na jevo vznide (00, 3) starý omyl se projevil novým způsobem; mnohým činem (95, 10) rozličs ným způsobem činiti dělati; &initi v cem jak «pfedml. 2: Mnozí pověsti hledají, v tom múdřě a dvorně činie) počínati si v čem jak; činiti almužny (23, 27) dávati almužny; nečiň jemu nic Zis vótku (19, 26) neubli£uj mu na Zivot£; &initi sé čím (20, 38: neliń s& Styrem) d&lati ze sebe co, vydávati se zač; stavěti, budovati Q9, 39 čísti Čísti: čísti na knihách (6, 14) čísti v knis hách; počítati, pokládati: čte sé šlechticem (41, 20) pokládá se za šlechtice čistý čistý, pěkný; čistý čeho prostý čeho; číst nití (50, 55) na kom není ani niti, nahy čáti v. čútí érnidlo n. inkoust 318 črstvý čerstvý črt m. čert črvený červený; črvený nad uhel (73, 21) &er venější než uhel čstíti uctívati, hostiti ' čstně ctně, se ctí čstný, ctný čestný, urozený čúti, číti cítiti, pozorovati, viděti, znáti dánie n.dání, darování; budú ny dáním krás lovym drzéti (92, 14) budou nás držeti, pros tože nás král daroval dariti obdarovävati däti däti; dopustiti: ddle jim jiti neda (2, 28) nedal jim jíti dále, nedopustil, aby šli dále; pocé Némcóm do zemé nedati (72, 7) počal Němcům zamezovati přístup do země; dáti na smrt vydati (na smrb; bjti ddn byti vydán, poddán dáti sé nac (57, 43: otci ndsi sü sé na pokoj byli dali) oddati se temu, (12, r : dievky sé dachu na rozličné [sti) uchýliti se k čemu; známa sé dáti (67, 32 př. ) učiniti se známým dávati dávati; pletichy ddvati áklady strojití; ddvati hrézu pouštěti hrůzu, strašiti; počě jemu neudatné ckety dávati (50, 40) počal mu nadávati zbabělých sket dávati sé (iter. k dieti s&) stávati se dávní dávný, starý dcerka f. dcera dci (g. dceře n. dceři, ak. dceř) f. dcera dcka f. v. dska dědek m. děd; dědcí pl. bůžkové, penates (2, 14) den m. den; svatý den svátek dědina f. dědičná půda, dědičný statek, děs dičný majetek déditi majetek cdědičný) získati děkovati z čeho děkovati zač : z tvé viery děkují tvé milosti (30, 15) děkuji ti za tvou věrnost dělati dělati; stavěti, budovati, zhotovovati desátek m. desátek, desátý díl výnosu, plas ceny duchovnimu: ten ot desdtka célého vzé dva peniezé od dýmu každého (45, 3) ten za celý desátek vzal dva peníze od každého dýmu, t. komínu (v. dým) desčt deset; jeden na pěti na dcět letech (89, 21) jeden patnáctiletý deska f. v. dska dětinný dětský, détinsky; po&etilj, nero zumny dětský mladý; statečný
Strana 319
dévojna f. viz dévojny děvojný dospělý (o divkichy; dévojnd adj. n. děvojna n panna diek m. dík pochvala dieka f. poděkování; bez dieky, bezdéky adv. bez vůle, bez libosti, bez souhlasu ; bez jich dieky (32, 52) bez jejich vůle, proti jejich vůli diel m. díl, podíl; dělení; k dielu prijiti 46, 22) dostati podíl dielo n. dilo, price; v dielo poslati (14, 24» poslati do práce, za prací dieté n. dítě; jinoch (98, 27; 103, 31) dieti 1) činiti, konati dieti 2) říkati; jmě dieti jmenovati, nazývati dievčí: dievčie dědiny (95, 20) majetek svos bodných dívek, věno div m. divná, podivu hodná věc, div, zázrak dívně ku podivu, podivuhodně divný hodný podivu, hrozný dlubna f. kyj, palice: tehdy sčkyra na sč dlubny činí (59, 33) podle Ješína dlubna = topůrko, násada k sekeře, podle Jirečka v přísloví nas rážka na známou bajku o sekyrách a topo rech dlužný dluh mající; povinný; dlužen býti čím dlužen býti zač; nechci býti dlužen včrú (66, 23) nechci býti povinen zachovávati věrs nost, nechci býti vázán věrností do s gen.: jeden do sebe nedostatek jmějieše (17, 3) byl na něm jeden nedostatek, vada doba f. způsob, podoba, vhodný způsob, co je komu vhod; doba; Svatopluk, to nášě doba (55, 21) Svatopluk je nám vhod, Sva:s topluk nám vyhovuje dobrati sč čeho dosíci čeho: dobrati sč kam dos jíti, dostaviti se (8, 22: do Dčvína sť dobra: 97, 11: Král s synem sč se ctí do Čech dobra) dobrodružsky po způsobu dobrých druhů, hrdinsky dobrodružský týkající se dobrého druha; dobrodružské znamenie (28, 11) znamení, známka dobrého druha, hrdiny dobrovolenstvie n. dobrá vůle, svobodná vůle, svoboda (51, 18) dobrovolně ze své vůle dobry dobrý, udatný (dopl. 3, 27), dobré (67, 7) dobrá věc, dobré jednání dobudiechu v. dobytí dobydliti sě dočkati se, dožíti se dobyti cGmpf. dobudiech...) dobyti, získati; dobude tebe všeliká svdda (4, 10) stihnou tě rozličné spory, boje, neujdeš rozličným spo: rum, protivenstvím, dobytí sobč přiebytka pokojného (10, 66) vydobýti si spokojené živobytí dobyvati dobyvati, zjednati, pracné dosaho; vati; proto (nemúdří) slova i dobývají a často škodu přijímají (17, 17) proto slova sice dosahují, ale škody mají dočakati, dočekati dočkati, vyčkati; mniece, by jich na hradě nedočekaly (10, 16) domnivas jíce se, že na hradě nevyčkají (ze strachu) jejich příchodu do£initi sé dopustiti se dohubiti ápln& vyhubiti dochoditi docházeti, dosahovati ; md mé zlost s právem dochodi (4o, 16) má Épatnost mne s právem postihla, jsem za svou Épatnost právem trestán dojčti koho, čeho dojeti, dostati se ke komu, k čemu dojieti dosáhnouti, ledva kóžč doje (30, 38) sotva, stěží kůži zasáhl dojimati dosahovati, zastihovati (62, 32) dojíti dojíti; dojítí čeho dojíti k čemu, dos sáhnoutí čeho, dostati se do čeho, dokkati se čeho; Kochana tato ťčč dojide (36, 39) Kochan se dověděl o této řeči; dojítí svých let (27, 9) dospěti dól m. důl, údolí; jáma, šachta dolíčiti dokázati (49, 37); dolíčití mečem (24, 26) dokázati soubojem, v souboji na meče dolóv přís/. dolů domovitý domácí, hospodářský ck domäcs nosti patřící) domysliti sě rozmýšlením čeho dospěti, dovtípiti se, myslí se na něčem ustanoviti donad, donid, donud, doňadž... doňa- vadž spoj. dokud, pokud dopraviti čeho dostati do čeho (63, 42) dořéci domluviti, dopověděti dosáhnúti, dosieci čeho dosáhnouti čeho, sáhnouti po čem, dosíci čeho, chopiti se čeho; dosáh (24, 35) dosáhnuv ; dosáhnútí čso (20, 16: a což dosáhne, to vše zdéře) dosáhs noutí nač doskonééti dokontovati dosly&éti do konce vyslechnouti, uslyšeti dospély hotovy, dokonaly, zraly dospéti dosáhnouti cíle, hotov býti, připras viti se (51, 9: Dřéve než Němci dospěchu, až je Čechové pobichu); dospéti k čemu dojíti, doraziti k čemu, dosáhnoutíi čeho (42, 22: zatiem k kordóm dospéchuy 319
dévojna f. viz dévojny děvojný dospělý (o divkichy; dévojnd adj. n. děvojna n panna diek m. dík pochvala dieka f. poděkování; bez dieky, bezdéky adv. bez vůle, bez libosti, bez souhlasu ; bez jich dieky (32, 52) bez jejich vůle, proti jejich vůli diel m. díl, podíl; dělení; k dielu prijiti 46, 22) dostati podíl dielo n. dilo, price; v dielo poslati (14, 24» poslati do práce, za prací dieté n. dítě; jinoch (98, 27; 103, 31) dieti 1) činiti, konati dieti 2) říkati; jmě dieti jmenovati, nazývati dievčí: dievčie dědiny (95, 20) majetek svos bodných dívek, věno div m. divná, podivu hodná věc, div, zázrak dívně ku podivu, podivuhodně divný hodný podivu, hrozný dlubna f. kyj, palice: tehdy sčkyra na sč dlubny činí (59, 33) podle Ješína dlubna = topůrko, násada k sekeře, podle Jirečka v přísloví nas rážka na známou bajku o sekyrách a topo rech dlužný dluh mající; povinný; dlužen býti čím dlužen býti zač; nechci býti dlužen včrú (66, 23) nechci býti povinen zachovávati věrs nost, nechci býti vázán věrností do s gen.: jeden do sebe nedostatek jmějieše (17, 3) byl na něm jeden nedostatek, vada doba f. způsob, podoba, vhodný způsob, co je komu vhod; doba; Svatopluk, to nášě doba (55, 21) Svatopluk je nám vhod, Sva:s topluk nám vyhovuje dobrati sč čeho dosíci čeho: dobrati sč kam dos jíti, dostaviti se (8, 22: do Dčvína sť dobra: 97, 11: Král s synem sč se ctí do Čech dobra) dobrodružsky po způsobu dobrých druhů, hrdinsky dobrodružský týkající se dobrého druha; dobrodružské znamenie (28, 11) znamení, známka dobrého druha, hrdiny dobrovolenstvie n. dobrá vůle, svobodná vůle, svoboda (51, 18) dobrovolně ze své vůle dobry dobrý, udatný (dopl. 3, 27), dobré (67, 7) dobrá věc, dobré jednání dobudiechu v. dobytí dobydliti sě dočkati se, dožíti se dobyti cGmpf. dobudiech...) dobyti, získati; dobude tebe všeliká svdda (4, 10) stihnou tě rozličné spory, boje, neujdeš rozličným spo: rum, protivenstvím, dobytí sobč přiebytka pokojného (10, 66) vydobýti si spokojené živobytí dobyvati dobyvati, zjednati, pracné dosaho; vati; proto (nemúdří) slova i dobývají a často škodu přijímají (17, 17) proto slova sice dosahují, ale škody mají dočakati, dočekati dočkati, vyčkati; mniece, by jich na hradě nedočekaly (10, 16) domnivas jíce se, že na hradě nevyčkají (ze strachu) jejich příchodu do£initi sé dopustiti se dohubiti ápln& vyhubiti dochoditi docházeti, dosahovati ; md mé zlost s právem dochodi (4o, 16) má Épatnost mne s právem postihla, jsem za svou Épatnost právem trestán dojčti koho, čeho dojeti, dostati se ke komu, k čemu dojieti dosáhnouti, ledva kóžč doje (30, 38) sotva, stěží kůži zasáhl dojimati dosahovati, zastihovati (62, 32) dojíti dojíti; dojítí čeho dojíti k čemu, dos sáhnoutí čeho, dostati se do čeho, dokkati se čeho; Kochana tato ťčč dojide (36, 39) Kochan se dověděl o této řeči; dojítí svých let (27, 9) dospěti dól m. důl, údolí; jáma, šachta dolíčiti dokázati (49, 37); dolíčití mečem (24, 26) dokázati soubojem, v souboji na meče dolóv přís/. dolů domovitý domácí, hospodářský ck domäcs nosti patřící) domysliti sě rozmýšlením čeho dospěti, dovtípiti se, myslí se na něčem ustanoviti donad, donid, donud, doňadž... doňa- vadž spoj. dokud, pokud dopraviti čeho dostati do čeho (63, 42) dořéci domluviti, dopověděti dosáhnúti, dosieci čeho dosáhnouti čeho, sáhnouti po čem, dosíci čeho, chopiti se čeho; dosáh (24, 35) dosáhnuv ; dosáhnútí čso (20, 16: a což dosáhne, to vše zdéře) dosáhs noutí nač doskonééti dokontovati dosly&éti do konce vyslechnouti, uslyšeti dospély hotovy, dokonaly, zraly dospéti dosáhnouti cíle, hotov býti, připras viti se (51, 9: Dřéve než Němci dospěchu, až je Čechové pobichu); dospéti k čemu dojíti, doraziti k čemu, dosáhnoutíi čeho (42, 22: zatiem k kordóm dospéchuy 319
Strana 320
dostati sě dostati se: knězi Bořívojovi náviece Tisty dostalo sč bieše (59, 25) kněz Bořivoj trpěl víc než Tista dostávati sé míti: komuZ sé co nedostáváše (2, 45) komu se čeho nedostávalo, kdo co neměl dosti do sytosti (12, 6: chytré řěči dosti umies chu); dosti, mnoho dóstojný důstojně, řádně si vedoucí, hodný, zasloužilý: dóstojen si koláče (39, 64 př. 1 jsi hoden odměny; sú od múdrých dóstojní dieka (11, 42) jsou hodni díku moudrých lidí dostřieci sě koho vyčíhati koho, počíhati si na koho dotad do té doby dotéieti (dotku, dotčeš...) dotykati se dotéci dosáhnouti n&feho Zádaného, dobéh; nouti dóvěřiti důvěřovati, věřiti: toho naň nedóvěřě (54, 15) nevěře o něm tomu, nepřikládaje víry, že by byl toho schopen dráha f. cesta: Druhý (kostel postavi) od velis kých vrat inhed na drázč (23, 32), polnost, pozemek: na své dráhy (19, 29) domů; okolo své dráhy (93, 20) ve svém okolí; cestovní družina, houf, zástup: Ta (Mlada) j&de do ima v knieZécie dráz£ (32, 11) provázena zástupem, komonstvem knížecím; veliká moc: toho města bude silná dráha (7, 24) to město bude mít velkou moc, bude silné drahně přís/. dlouho, značně, mnoho dräti rväti, trhati drva n. v. diévo drznûti odvâZiti se, osméliti se (102, 54: ne: drzli by byli na vds vstdti) drZénie =. držba, majetek; zadržování (61, 9) drzéti držeti, míti, dodrZovati: ot knézé mnoho zbożie drŻieże (54, 7) od knížete měl velkÿ majetek; man£elstva nedrZiechu (2, 48» neZili v manZelství; drZéti s kÿm (34, 33: Hiivec s VrSovici drziefe) byti zajedno s km, straniti komu; drŻeti ke komu (70, 44: ačť budú držětí k svým) držeti s kým držčti sě přidržovati se: žeť sč já chci té držěti red. 40); byti u čeho, zabývati se čím: dr£éti sé rádla (14, 4 zabyvati se orbou, míti na starosti zemědělské práce; držčtí sč ke komu (70, 34: budeta sé k IN&mcóm drZéti) drZeti s kym, straniti komu dřéve dříve; dřéve než mužie k mečóm dos spěchu, až je jako ptáky jechu (13, 43) dříve než dosáhli svých mečů, již je jímaly jako ptáky 320 dřěvo (pl. drva) n. dřevo; strom dřiemati dřímati dřvi pl. f. dveře dska, dcka, deska f. deska; psanddesk ac43, 24) malovaná deska, obraz duść f. duse, duch, dech; brdti duši (20, 15) popadati, lapati dech, umirati dvojiti sé rozdvojovati se dvór m. dvůr, vladařské sídlo; vláda; býti u dvora (14, 23) býti u moci, vlädnouti; dvorem v Tetíně sedieše (26, 2) sídlo měla na Tetín& dvorně pěkně; divně, podivně dvorný pěkný; divný, podivný, podivu hodný; dvorno jim to bieše viděti (8, 27) bylo jim to divné na pohled dvořiti býti, pobyvati na dvoře, sloužiti dychati dychati; dychati ohném (64, 24 př. 2) vydychovati oheň dým m. dým, komín; dva peniezě vzě od dýmu každého (45, 4) dva peníze (poplatku) vzal za každý dým, tj. komín — jde o poplatek, zvaný podýmné dýnko, dénko n. malé dno: proti jeho rázóm sú náši heľmi jako dýnka (93, 38) naše helmy jeho rány nevydrží, jsou jako slabá dřevěná na fik m. fík; houba, nádor; fik z prstóv činiti (47, 49) strkati palec mezi ukazovák a pros středník pro posměch někomu (Gebauer) fioletný fialový, fialové barvy funt m. libra (váha — asi půl kg) hajmaticé f. hejtmanka, velitelka hanba f. hanba, pohanění; Cechóm na hanbu mluviti (71, 3) han&ti Cechy harovany pruhovany helm m. přilba hera och heslo =. rodové jméno, znamení, erb hládati, hlédati, hledati viděti, hledati, dís vati se: Hlédaj, kněžátko, kdeť ryby stojie Q1, 19); hládati nač: Nehlédaj přěd bojem na mnoho neb na málo (44, 31) nehleď před bojem na to, jesi nepřátel málo nebo mnoho; Aledati čeho dbáti oč, snažití se oč (18, 42: jedno jména dobrého a paměti věčné hledáchuy; hledati, vyhledávati (33, 13: Hledaje kněz cizieho oběda, i utka jej jeho bieda) hlahol m. řeč, způsob řeči, sloh (pfedml. 56)
dostati sě dostati se: knězi Bořívojovi náviece Tisty dostalo sč bieše (59, 25) kněz Bořivoj trpěl víc než Tista dostávati sé míti: komuZ sé co nedostáváše (2, 45) komu se čeho nedostávalo, kdo co neměl dosti do sytosti (12, 6: chytré řěči dosti umies chu); dosti, mnoho dóstojný důstojně, řádně si vedoucí, hodný, zasloužilý: dóstojen si koláče (39, 64 př. 1 jsi hoden odměny; sú od múdrých dóstojní dieka (11, 42) jsou hodni díku moudrých lidí dostřieci sě koho vyčíhati koho, počíhati si na koho dotad do té doby dotéieti (dotku, dotčeš...) dotykati se dotéci dosáhnouti n&feho Zádaného, dobéh; nouti dóvěřiti důvěřovati, věřiti: toho naň nedóvěřě (54, 15) nevěře o něm tomu, nepřikládaje víry, že by byl toho schopen dráha f. cesta: Druhý (kostel postavi) od velis kých vrat inhed na drázč (23, 32), polnost, pozemek: na své dráhy (19, 29) domů; okolo své dráhy (93, 20) ve svém okolí; cestovní družina, houf, zástup: Ta (Mlada) j&de do ima v knieZécie dráz£ (32, 11) provázena zástupem, komonstvem knížecím; veliká moc: toho města bude silná dráha (7, 24) to město bude mít velkou moc, bude silné drahně přís/. dlouho, značně, mnoho dräti rväti, trhati drva n. v. diévo drznûti odvâZiti se, osméliti se (102, 54: ne: drzli by byli na vds vstdti) drZénie =. držba, majetek; zadržování (61, 9) drzéti držeti, míti, dodrZovati: ot knézé mnoho zbożie drŻieże (54, 7) od knížete měl velkÿ majetek; man£elstva nedrZiechu (2, 48» neZili v manZelství; drZéti s kÿm (34, 33: Hiivec s VrSovici drziefe) byti zajedno s km, straniti komu; drŻeti ke komu (70, 44: ačť budú držětí k svým) držeti s kým držčti sě přidržovati se: žeť sč já chci té držěti red. 40); byti u čeho, zabývati se čím: dr£éti sé rádla (14, 4 zabyvati se orbou, míti na starosti zemědělské práce; držčtí sč ke komu (70, 34: budeta sé k IN&mcóm drZéti) drZeti s kym, straniti komu dřéve dříve; dřéve než mužie k mečóm dos spěchu, až je jako ptáky jechu (13, 43) dříve než dosáhli svých mečů, již je jímaly jako ptáky 320 dřěvo (pl. drva) n. dřevo; strom dřiemati dřímati dřvi pl. f. dveře dska, dcka, deska f. deska; psanddesk ac43, 24) malovaná deska, obraz duść f. duse, duch, dech; brdti duši (20, 15) popadati, lapati dech, umirati dvojiti sé rozdvojovati se dvór m. dvůr, vladařské sídlo; vláda; býti u dvora (14, 23) býti u moci, vlädnouti; dvorem v Tetíně sedieše (26, 2) sídlo měla na Tetín& dvorně pěkně; divně, podivně dvorný pěkný; divný, podivný, podivu hodný; dvorno jim to bieše viděti (8, 27) bylo jim to divné na pohled dvořiti býti, pobyvati na dvoře, sloužiti dychati dychati; dychati ohném (64, 24 př. 2) vydychovati oheň dým m. dým, komín; dva peniezě vzě od dýmu každého (45, 4) dva peníze (poplatku) vzal za každý dým, tj. komín — jde o poplatek, zvaný podýmné dýnko, dénko n. malé dno: proti jeho rázóm sú náši heľmi jako dýnka (93, 38) naše helmy jeho rány nevydrží, jsou jako slabá dřevěná na fik m. fík; houba, nádor; fik z prstóv činiti (47, 49) strkati palec mezi ukazovák a pros středník pro posměch někomu (Gebauer) fioletný fialový, fialové barvy funt m. libra (váha — asi půl kg) hajmaticé f. hejtmanka, velitelka hanba f. hanba, pohanění; Cechóm na hanbu mluviti (71, 3) han&ti Cechy harovany pruhovany helm m. přilba hera och heslo =. rodové jméno, znamení, erb hládati, hlédati, hledati viděti, hledati, dís vati se: Hlédaj, kněžátko, kdeť ryby stojie Q1, 19); hládati nač: Nehlédaj přěd bojem na mnoho neb na málo (44, 31) nehleď před bojem na to, jesi nepřátel málo nebo mnoho; Aledati čeho dbáti oč, snažití se oč (18, 42: jedno jména dobrého a paměti věčné hledáchuy; hledati, vyhledávati (33, 13: Hledaje kněz cizieho oběda, i utka jej jeho bieda) hlahol m. řeč, způsob řeči, sloh (pfedml. 56)
Strana 321
hlava f. hlava; na svú hlavu (96, 8) na svou osobu, na sebe hledati, hlédati v. hládati hlezno n., hlezen m. kotník hlíva f. houba (Jireček); švestky, slívy cJešín) hnáti spěšně táhnoutí, pospíchati; žeň pryč v skółć Go, 9) rychle popíchej pryč; hnáti útokem, útočiti hodiny p/. f. hodinky, modlitby na určitou hodinu hoditi sé býti vhod, k užitku, k prospěchu; hodi sè do prévd*ného (59, 42) bude vhod k odvážnému, uplatní se tam, kde je třeba odvahy; af së k boji nehodi (14, 10) at nent schopen bojovat hody m. hodokvas, hostina holota m. opatrovník psů; šlechtici toho sě přijechu, ješto holoty dřév za úřad jmiechu (79, 6) šlechtici toho se přidržovali, co býs valo dříve úkolem psovodů honec m. kdo jede n. honí před jinými; pl. přední stráže, předvoj honiti honiti, loviti; hnáti útokem: vědě, že sem sám na desét honil (67, 44) vim, Ze jsem sam útočil proti desíti hora f. hora; les (68, 15) Horník m. Kutnohořan hory pl. f. doly hospoda m. hospodář, pán, správce, vlád: ce, kníže; vědě, komu býti vaší hospodů (4, 35) vím, kdo má býti vaším vládcem hospoda /. hospodyně, správkyně, vládkyně host m. příchozí, cizinec, host hotový pohotový, připravený, ochotný hověti trpěti, připouštěti, nechávati; hovéti komu v čem (18, 21: budemsli v tom hovèti tobě, učiníme hanbu i škodu sobě) povolovati, býti po vůli hrabie m. hrabě hrabstvo n. hrabství, hraběcí statky hradišče, hradiště n. hradiště, místo, kde býval hrad; místo vhodné pro postavení hradu (39, 20) hrdinsky po způsobu hrdiny; hrdinsky s& jmieti (60, 29) počínati si, vésti si jako hrdina hrdinstvo n. hrdinství, udatnost hromada /. hromada, houf: v hromadu vaditi (53, 32) dohromady znesvařovati hróza f. hrózu dáváchu (100, 42 př. 2) hrůzu naháněli, zastrašovali hroziti hrůzu nahánéti, hroziti; hroziti né; 21 Dalimilova kronika koho někým (14, 28 př. 4: pěstún děti jí hros zieëe) strašiti někoho někým hrozný hrůzu nahánějící: tak dievky hrozno bieše (14, 28 př. 3) dívka působila takovou hrůzu, taková hrůza byla z dívky hřěšiti: schovatí jí (uší) nehřěš (19, 28) neopos meń je schovati, miti u sebe hfizti, hryzti hryzati, kousati hübcé m. hubitel, tryznitel hubený ubohý, bídný, nešťastný húně /. houně, chlupatá silná tkanina, oděv z této tkaniny húščě /. houština, hustý les; shluk chlad m. chládek, stín chlap m. sedlák, poddaný, nešlechtic, neus rozený, prostý člověk chlapí selský, neurozený, prostý chlapstvo m. chlapský, selský stav, chlaps ství, selství: často šlechtu chudoba chlapstvem viní (41, 16) často pro chudobu se šlechta zdá být selským stavem chlúba /. chlouba, vychloubání, pýcha choditi choditi; choditi o čem (54, 11: že sě je o tom choditi, kako by mohl knézé za bitiy obmyśleti co, pracovati o tem, chys stati co chovati chovati, drŸeti, míti u sebe, schová, vati, opatrovati; chovati koho vychovávati koho, pečovati o koho chovati sě čeho chrániti se, vystříhati se čeho chrúst m. chroust; paní jim (rytířům) za dary poëëchu chruüsty slâti (102, 20) nejasné, co se zde míní slovem chrústy, snad jde o nějaké trety nebo konfety chřbet m. hřbet, záda chtieti chtiti: Vlasta tomu za právo chtěla (14, 19) Vlasta chtěla, aby to platilo jako zákon; chtieti čemu ot koho (14, 15: nékdy témuž sú pohané od židóv chtěli) žádati co na kom chuditi sé chudym se &initi, chudnouti; chu diti sč ve zboží (79, 21) chudnouti na statcich chudy: (85, 14) ubohy, maly chvâtati spéchati; chvdtati kÿm (32, 40 pf. 15) nutiti koho do spéchu; chytati, popadati (57, 40: upustiece za rohy, úsilno za ocas chvátatiy chyliti kloniti; chyliti od čeho (68, 26 př. 10) odtahovati, oddalovati chyść f. jizba, cela chyška f. záchod 321
hlava f. hlava; na svú hlavu (96, 8) na svou osobu, na sebe hledati, hlédati v. hládati hlezno n., hlezen m. kotník hlíva f. houba (Jireček); švestky, slívy cJešín) hnáti spěšně táhnoutí, pospíchati; žeň pryč v skółć Go, 9) rychle popíchej pryč; hnáti útokem, útočiti hodiny p/. f. hodinky, modlitby na určitou hodinu hoditi sé býti vhod, k užitku, k prospěchu; hodi sè do prévd*ného (59, 42) bude vhod k odvážnému, uplatní se tam, kde je třeba odvahy; af së k boji nehodi (14, 10) at nent schopen bojovat hody m. hodokvas, hostina holota m. opatrovník psů; šlechtici toho sě přijechu, ješto holoty dřév za úřad jmiechu (79, 6) šlechtici toho se přidržovali, co býs valo dříve úkolem psovodů honec m. kdo jede n. honí před jinými; pl. přední stráže, předvoj honiti honiti, loviti; hnáti útokem: vědě, že sem sám na desét honil (67, 44) vim, Ze jsem sam útočil proti desíti hora f. hora; les (68, 15) Horník m. Kutnohořan hory pl. f. doly hospoda m. hospodář, pán, správce, vlád: ce, kníže; vědě, komu býti vaší hospodů (4, 35) vím, kdo má býti vaším vládcem hospoda /. hospodyně, správkyně, vládkyně host m. příchozí, cizinec, host hotový pohotový, připravený, ochotný hověti trpěti, připouštěti, nechávati; hovéti komu v čem (18, 21: budemsli v tom hovèti tobě, učiníme hanbu i škodu sobě) povolovati, býti po vůli hrabie m. hrabě hrabstvo n. hrabství, hraběcí statky hradišče, hradiště n. hradiště, místo, kde býval hrad; místo vhodné pro postavení hradu (39, 20) hrdinsky po způsobu hrdiny; hrdinsky s& jmieti (60, 29) počínati si, vésti si jako hrdina hrdinstvo n. hrdinství, udatnost hromada /. hromada, houf: v hromadu vaditi (53, 32) dohromady znesvařovati hróza f. hrózu dáváchu (100, 42 př. 2) hrůzu naháněli, zastrašovali hroziti hrůzu nahánéti, hroziti; hroziti né; 21 Dalimilova kronika koho někým (14, 28 př. 4: pěstún děti jí hros zieëe) strašiti někoho někým hrozný hrůzu nahánějící: tak dievky hrozno bieše (14, 28 př. 3) dívka působila takovou hrůzu, taková hrůza byla z dívky hřěšiti: schovatí jí (uší) nehřěš (19, 28) neopos meń je schovati, miti u sebe hfizti, hryzti hryzati, kousati hübcé m. hubitel, tryznitel hubený ubohý, bídný, nešťastný húně /. houně, chlupatá silná tkanina, oděv z této tkaniny húščě /. houština, hustý les; shluk chlad m. chládek, stín chlap m. sedlák, poddaný, nešlechtic, neus rozený, prostý člověk chlapí selský, neurozený, prostý chlapstvo m. chlapský, selský stav, chlaps ství, selství: často šlechtu chudoba chlapstvem viní (41, 16) často pro chudobu se šlechta zdá být selským stavem chlúba /. chlouba, vychloubání, pýcha choditi choditi; choditi o čem (54, 11: že sě je o tom choditi, kako by mohl knézé za bitiy obmyśleti co, pracovati o tem, chys stati co chovati chovati, drŸeti, míti u sebe, schová, vati, opatrovati; chovati koho vychovávati koho, pečovati o koho chovati sě čeho chrániti se, vystříhati se čeho chrúst m. chroust; paní jim (rytířům) za dary poëëchu chruüsty slâti (102, 20) nejasné, co se zde míní slovem chrústy, snad jde o nějaké trety nebo konfety chřbet m. hřbet, záda chtieti chtiti: Vlasta tomu za právo chtěla (14, 19) Vlasta chtěla, aby to platilo jako zákon; chtieti čemu ot koho (14, 15: nékdy témuž sú pohané od židóv chtěli) žádati co na kom chuditi sé chudym se &initi, chudnouti; chu diti sč ve zboží (79, 21) chudnouti na statcich chudy: (85, 14) ubohy, maly chvâtati spéchati; chvdtati kÿm (32, 40 pf. 15) nutiti koho do spéchu; chytati, popadati (57, 40: upustiece za rohy, úsilno za ocas chvátatiy chyliti kloniti; chyliti od čeho (68, 26 př. 10) odtahovati, oddalovati chyść f. jizba, cela chyška f. záchod 321
Strana 322
jeden : len příz záporu) ani jediny, Zádny jak spoj. jak; jakž brzo (15, 16; 56, 39) jakmile jasný světlý, krásný, pěkný jatý zajatý, chycený jáz, já zdjm. jé jazyk m. jazyk, řeč; národ, národnost, kmen, plemeno (2, 1: V srbském jazyku jest země) jedlicé f. jedle jedno přísl. jenom, jen (28, 13: neumie, jedno ldti>; jedno Że (39, 90) jen Ze, a jen jednostajny stejny jednožť (13, 14) pojednou, náhle jelik, jeliko, jelikož, jelikožto spoj. kolik, jak velice, jakou měrou; pokud, jakožto, vzhledem k čemu jenž zájm. který, jenž; absol. jen£ co (20, 12: ujíde... tú radú, jenž mu byla dala baba); jemuž tehdy Pšov diechu, témuž potom Měls ník vzděchu (25, 23) čemu tenkrát říkali Pšov, tomu potom dali jméno Mělník ješto, ježto (absol.) co; to, co jéti jeti; jéti na koho jeti, vypraviti se proti komu jézd m. jízda, válečné tažení, výprava jezdećsky, jezdecky prisl. jako jezdec, końmo jézditi: (81, 14) činiti nájezdy, přepady jieti zajmouti Jieti sé jmouti se, počíti a2, 25: je sé uciti); jechu sé v "hrad jíti (12, 32) odešli do hradu jiezda f. jízda; válečný nájezd, přepad, výs prava jiezdný m. jezdec jinoch v. junoch jistba f. jizba jistý bezpečný, jistý: pravi za jísto ao, 7p pravím, prohlašuji za jisté; pravý, určitý: ijedna paní mužem jísta nebieše (2, 49) žádná žena neměla určitého (svého) muže; pravs divý (32, 40 př. 29) jiti (3. pl. aor. pojidw jíti, postupovati; jide u pokoru (24, 38) pokořil se; déšť studený naň jdieśe (39, 46) padal nań studeny déšť; jíti za kým pronésledovati koho; jíti za sé vrá titi sě (82, 16: když Ryna dojidu, opét za sé Pojidw, ustupovati (93, 4: pocé za sć jíti) jmé (g. jmene n. mene) n. jméno jméno cg. jména) n. jméno; dobré jméno (16, 16) dobrá pověst jmenovaný věhlasný, slavný jmieti míti; jmé sobé jmieti jmenovati se; 322 jmieti ženú (24, 5) miti za manzelku ; jmieti koho za čso pokládati, považovati koho zač; Jmieti za jisté (17, 10) povazovati za jisté; jmieti za zlé (17, 9) zazlívati jmieti sé vésti si, potinati si junoch m. mladík, mladý muž, hoch kak, kako prísl. a spoj. jak, kakoż kolivck (4, 3) jakkoli, ačkoli kaký jaký kal m. kal, bláto kamož prísl. kam kapicč /. kápě, kapuce; oděv s kapucí kaplicé f. kaple kázanf zpüsobny, slusny kázati kázeii vykonávati, kárati, trestati (5, 36: bude vás mój rod železnů metlú kázatí); přikazovati, rozkazovati, poroučeti (18, 3: Káza na vojnu všč psy vésti) kázati sč kým (63, 7) varovné poučení míti z koho kázeň, kázn /. kázanost, kázaný, dobrý mrav; trest (45, 35) kel m. zub, špičák kladie n. klády, dříví kolekt.) Маше п. klání, rytířský zápas klasti klasti, poklśdati; kldsti lest o někom (13, 3) úklady činiti komu; tolik o něm král s Vilémem rady klade (dopl. 2, 46) tolik se o něm radil kláti (kolu, kóleš...) bodati v turnaji, zápas siti v turnaji; kole (94, 27 - přech.) zápase klénot, klejnot m. klenot, skvost klep m. poklep, poklepání klepanÿ klepany, kfesanÿ: klepanÿ mlÿn (72, 64) kfesanÿ mlÿn, majicf okfesané, tj. ostré kamen kleščě, kleště p/. fi kleště, past; Čie kleště liška ohryzla védici, vzddlila by s& od ňeho, a potřebu jmajíci (92, 45) čí kleště (past) by liška he mal védomé (tj. védouc, Ze jsou jeho), od toho by se vzdálila, i kdyby pos třebovala jísti (mčla hlad) klí m. lepkavá pryskyřice, lep kliditi v. kluditi klopotně prudce, náhle, s chvatem kTuditi kliditi odklizovati kmet m. přední člen obyvatelstva, vladyka, starší kmošek m. kmotr; kmošku (34, 53) příteli kněz m. kníže; kněz kněžsky po knížecím způsobu
jeden : len příz záporu) ani jediny, Zádny jak spoj. jak; jakž brzo (15, 16; 56, 39) jakmile jasný světlý, krásný, pěkný jatý zajatý, chycený jáz, já zdjm. jé jazyk m. jazyk, řeč; národ, národnost, kmen, plemeno (2, 1: V srbském jazyku jest země) jedlicé f. jedle jedno přísl. jenom, jen (28, 13: neumie, jedno ldti>; jedno Że (39, 90) jen Ze, a jen jednostajny stejny jednožť (13, 14) pojednou, náhle jelik, jeliko, jelikož, jelikožto spoj. kolik, jak velice, jakou měrou; pokud, jakožto, vzhledem k čemu jenž zájm. který, jenž; absol. jen£ co (20, 12: ujíde... tú radú, jenž mu byla dala baba); jemuž tehdy Pšov diechu, témuž potom Měls ník vzděchu (25, 23) čemu tenkrát říkali Pšov, tomu potom dali jméno Mělník ješto, ježto (absol.) co; to, co jéti jeti; jéti na koho jeti, vypraviti se proti komu jézd m. jízda, válečné tažení, výprava jezdećsky, jezdecky prisl. jako jezdec, końmo jézditi: (81, 14) činiti nájezdy, přepady jieti zajmouti Jieti sé jmouti se, počíti a2, 25: je sé uciti); jechu sé v "hrad jíti (12, 32) odešli do hradu jiezda f. jízda; válečný nájezd, přepad, výs prava jiezdný m. jezdec jinoch v. junoch jistba f. jizba jistý bezpečný, jistý: pravi za jísto ao, 7p pravím, prohlašuji za jisté; pravý, určitý: ijedna paní mužem jísta nebieše (2, 49) žádná žena neměla určitého (svého) muže; pravs divý (32, 40 př. 29) jiti (3. pl. aor. pojidw jíti, postupovati; jide u pokoru (24, 38) pokořil se; déšť studený naň jdieśe (39, 46) padal nań studeny déšť; jíti za kým pronésledovati koho; jíti za sé vrá titi sě (82, 16: když Ryna dojidu, opét za sé Pojidw, ustupovati (93, 4: pocé za sć jíti) jmé (g. jmene n. mene) n. jméno jméno cg. jména) n. jméno; dobré jméno (16, 16) dobrá pověst jmenovaný věhlasný, slavný jmieti míti; jmé sobé jmieti jmenovati se; 322 jmieti ženú (24, 5) miti za manzelku ; jmieti koho za čso pokládati, považovati koho zač; Jmieti za jisté (17, 10) povazovati za jisté; jmieti za zlé (17, 9) zazlívati jmieti sé vésti si, potinati si junoch m. mladík, mladý muž, hoch kak, kako prísl. a spoj. jak, kakoż kolivck (4, 3) jakkoli, ačkoli kaký jaký kal m. kal, bláto kamož prísl. kam kapicč /. kápě, kapuce; oděv s kapucí kaplicé f. kaple kázanf zpüsobny, slusny kázati kázeii vykonávati, kárati, trestati (5, 36: bude vás mój rod železnů metlú kázatí); přikazovati, rozkazovati, poroučeti (18, 3: Káza na vojnu všč psy vésti) kázati sč kým (63, 7) varovné poučení míti z koho kázeň, kázn /. kázanost, kázaný, dobrý mrav; trest (45, 35) kel m. zub, špičák kladie n. klády, dříví kolekt.) Маше п. klání, rytířský zápas klasti klasti, poklśdati; kldsti lest o někom (13, 3) úklady činiti komu; tolik o něm král s Vilémem rady klade (dopl. 2, 46) tolik se o něm radil kláti (kolu, kóleš...) bodati v turnaji, zápas siti v turnaji; kole (94, 27 - přech.) zápase klénot, klejnot m. klenot, skvost klep m. poklep, poklepání klepanÿ klepany, kfesanÿ: klepanÿ mlÿn (72, 64) kfesanÿ mlÿn, majicf okfesané, tj. ostré kamen kleščě, kleště p/. fi kleště, past; Čie kleště liška ohryzla védici, vzddlila by s& od ňeho, a potřebu jmajíci (92, 45) čí kleště (past) by liška he mal védomé (tj. védouc, Ze jsou jeho), od toho by se vzdálila, i kdyby pos třebovala jísti (mčla hlad) klí m. lepkavá pryskyřice, lep kliditi v. kluditi klopotně prudce, náhle, s chvatem kTuditi kliditi odklizovati kmet m. přední člen obyvatelstva, vladyka, starší kmošek m. kmotr; kmošku (34, 53) příteli kněz m. kníže; kněz kněžsky po knížecím způsobu
Strana 323
kněžstvie, kněžstvo n. knížecí úřad a stav, knížectví; knížecí rod knieni f. kněžna; kněžka, jeptiška (45, 19) knieZé (g. čte) n. syn knížete; kníže kochati 8& veseliti se, radovati se koláč m.: (21, 26) odměna, dar kole v. k/dti koleso n. kolo; kolesě cduál, 46, 5» dvoukoly vàz kolo n. kolo, zdvihaci kolo, rumpól kolotati sé plésti se ve snách komitata czr. komneta) f. komnata, jizba konvré m. laický klášterník, konající v klášs teře běžné práce kopati kopati, dolovati korba f. košatina (na pohřbívání), vůz korec (g. korcë) m. korec (obilni mfra) kot m. vrh, kácení, valeni ; kotem (dopl. 5, 12) rychle, rázem kotec m. budka (pro holuby) kozel m. kozel; bradatý kozel (8, 14) nadávka mużi krabośka f. śkrabośka, maska krájéti krâjeti, stffhati; stffhati k šití, iti (84, 7) králík m. malý král, král (posměš.) králová /. královna kralovati: kraluje přátely svými (4, 23) kras luje pomocí svých přátel královstvo =. království králový královský krastavý strupatý, prašivý (v. česatt) krátko krátce; 7 krdtc& v krátkém čase, brzy na to, záhy krotiti sé krotiti se, mirniti se krov m. pokrývka kretiti, křstíti křtíti kryti sé ukryvati se krzno n. odčv, plášť (podšitý kožišinou), kožich křekotati skřehotati křčpeliční křepelčí křčpký silný, pevný, hbitý, svižný křivda f. nepravda, nespravedlivost křívě nepravdivé křižovník m. křižák (účastník kfižácké vý: pravy) křstíti v. krstiti käticé f. kitice, vlasy kto zdjm. kdo kukla /. kapuce (mnišská) kipanie n. koupání, koupel; saské kúpanie (52, 7) koupání v Sasku (sr. 50, 28 sl.) kúpě /. koupě, kupování kura /. slepice; nevědieše, koliko kur doma jmiese (34, 74 - obraz.) nevěděl kudy kam, byl zmaten kusosladiti lichotiti, vlichocovati se kusé f. kusy pes, pes s useknutym ocasem; pes (nadávka: čubka) kvas m. hody kvieliti naříkati Jada f. dívka, panna lahvicé f. láhev lakomé chtivé, hitavé laz m. pole, role (dosud neorané), novina (Jireteky leb m. lebka, hlava leci (lahu, leżeś...> lehnouti; cvojensky) se usaditi (11, 12) ledva, ledvy přísl. sotva, stěží lech m. náčelník lékařstvie m. léčení, lék léní (jm. tv. /érb lenivy, líny: lérí mi mluviti (58, 26) nechce se mi mluviti leniti meškati: král posla tři pány neleně (88, 2) král poslal tři pány nemeškaje, bez mešs kání, otálení lepší lepší, dokonalejší lest f. lest, úskok: beze [stí (4, 2) upřímně; klásti [stí o kom (21, 14) úklady činiti komu; závist (pfedml. 54 léto n. léto, rok; kněz k letóm přijide (27, 23) kníže dospěl; mám svá léta «yo, 41) jsem dospělý ležčti ležeti; spočívati: na tom leží čest vší země (17, 24) na tom závisí čest vší země Ihóta f. lhàta, polevenf, vysada líbiti v. /úbstí líc adv. čelem, směrem: ku Prazč líc (68, 15) směrem ku Praze líce n. obličej, tvář lichva /. úroky liticé /. lítá žena, furie lokati lokati, chlemtati: Videch ve sné dievku krev ločíce (8, 45) ve snu jsem viděl dívku, jak chlemtá krev lom m. zápas, boj, porážka (20, 13) Fúbiti míti rád, milovati lúč /. louč, dřevo, z něhož se louč dělá, tříska lučišče, lučiště n. lučiště, oblouk k luku, luk luh m. háj: pro mne jsú váši domové hustí luzí (2, 20) pro mne, tj. pro mé provinění jsou 323
kněžstvie, kněžstvo n. knížecí úřad a stav, knížectví; knížecí rod knieni f. kněžna; kněžka, jeptiška (45, 19) knieZé (g. čte) n. syn knížete; kníže kochati 8& veseliti se, radovati se koláč m.: (21, 26) odměna, dar kole v. k/dti koleso n. kolo; kolesě cduál, 46, 5» dvoukoly vàz kolo n. kolo, zdvihaci kolo, rumpól kolotati sé plésti se ve snách komitata czr. komneta) f. komnata, jizba konvré m. laický klášterník, konající v klášs teře běžné práce kopati kopati, dolovati korba f. košatina (na pohřbívání), vůz korec (g. korcë) m. korec (obilni mfra) kot m. vrh, kácení, valeni ; kotem (dopl. 5, 12) rychle, rázem kotec m. budka (pro holuby) kozel m. kozel; bradatý kozel (8, 14) nadávka mużi krabośka f. śkrabośka, maska krájéti krâjeti, stffhati; stffhati k šití, iti (84, 7) králík m. malý král, král (posměš.) králová /. královna kralovati: kraluje přátely svými (4, 23) kras luje pomocí svých přátel královstvo =. království králový královský krastavý strupatý, prašivý (v. česatt) krátko krátce; 7 krdtc& v krátkém čase, brzy na to, záhy krotiti sé krotiti se, mirniti se krov m. pokrývka kretiti, křstíti křtíti kryti sé ukryvati se krzno n. odčv, plášť (podšitý kožišinou), kožich křekotati skřehotati křčpeliční křepelčí křčpký silný, pevný, hbitý, svižný křivda f. nepravda, nespravedlivost křívě nepravdivé křižovník m. křižák (účastník kfižácké vý: pravy) křstíti v. krstiti käticé f. kitice, vlasy kto zdjm. kdo kukla /. kapuce (mnišská) kipanie n. koupání, koupel; saské kúpanie (52, 7) koupání v Sasku (sr. 50, 28 sl.) kúpě /. koupě, kupování kura /. slepice; nevědieše, koliko kur doma jmiese (34, 74 - obraz.) nevěděl kudy kam, byl zmaten kusosladiti lichotiti, vlichocovati se kusé f. kusy pes, pes s useknutym ocasem; pes (nadávka: čubka) kvas m. hody kvieliti naříkati Jada f. dívka, panna lahvicé f. láhev lakomé chtivé, hitavé laz m. pole, role (dosud neorané), novina (Jireteky leb m. lebka, hlava leci (lahu, leżeś...> lehnouti; cvojensky) se usaditi (11, 12) ledva, ledvy přísl. sotva, stěží lech m. náčelník lékařstvie m. léčení, lék léní (jm. tv. /érb lenivy, líny: lérí mi mluviti (58, 26) nechce se mi mluviti leniti meškati: král posla tři pány neleně (88, 2) král poslal tři pány nemeškaje, bez mešs kání, otálení lepší lepší, dokonalejší lest f. lest, úskok: beze [stí (4, 2) upřímně; klásti [stí o kom (21, 14) úklady činiti komu; závist (pfedml. 54 léto n. léto, rok; kněz k letóm přijide (27, 23) kníže dospěl; mám svá léta «yo, 41) jsem dospělý ležčti ležeti; spočívati: na tom leží čest vší země (17, 24) na tom závisí čest vší země Ihóta f. lhàta, polevenf, vysada líbiti v. /úbstí líc adv. čelem, směrem: ku Prazč líc (68, 15) směrem ku Praze líce n. obličej, tvář lichva /. úroky liticé /. lítá žena, furie lokati lokati, chlemtati: Videch ve sné dievku krev ločíce (8, 45) ve snu jsem viděl dívku, jak chlemtá krev lom m. zápas, boj, porážka (20, 13) Fúbiti míti rád, milovati lúč /. louč, dřevo, z něhož se louč dělá, tříska lučišče, lučiště n. lučiště, oblouk k luku, luk luh m. háj: pro mne jsú váši domové hustí luzí (2, 20) pro mne, tj. pro mé provinění jsou 323
Strana 324
vaším domovem husté lesy, bydlíte n. jste nucení bydlit v hustých lesích málo přísl.: z mála (8, 42) z malého hloučku; u mále (50, 55) s málem lidí; trochu malomoc f. malomocenství malost f. malý počet máry pl. f. máry; (přenes.) smrt (17, 21: neb sé tak nebojí mar) med m. med, medovina medl (m. tv. k mdlý) mdlý, chabý, slabý měch m. pytel, měch; váček na peníze mele /. mela, nepokoj menovaný v. jmenovaný městišče, městiště n. méstisté, púda, místo metla f. prut; železná metla (5, 36) železný prut, žezlo; (přenes). přísná vláda mezé, mez f.: (62, 4) hranice mieniti míniti, mysliti, zamysleti miesti (matu, métei...) másti, hnísti: kalu miesti (yy 64» kaliti vodu «pfenes.) miešek m. míšek, váček; křepeliční miešek (60, 48) vak na křepelky cFlajšhans), los vecká brašna mieti míti: měj v svém dosti (28, 42) měj dost na svém, spokoj se se svým mieti sé míti se, počínati si: Ty sú s& proti Alexandrovi udatně měly (10, 57) ty si udatně vedly proti Alexandrovi milost /. láska, vděk: milostí jiej žžieše G9, 11) prahl láskou k ní; milost: přijetí k mis losti (73, 4) vzíti na milost; tvá milost (30, 15) ty milostivý dobrý, laskavý, milosrdný, oblis bený milostník m. milec, oblíbenec milý: milé skutky (12, 19) milostné minüti sé minouti se, uvarovati se: mintíti sé s túhú (2, 24) zbaviti se starosti miriti sé smifovati se mistrovstvo =. mistrovství mladý mladý: za mladu (89, 8) v mladosti mlat m. kladivo mluviti mluviti: m/uviti &so mluviti o “em; mluviti komu mluviti ke komu, povídati komu; mluviti zaë (102, 62) pfimlouvati se zat; mluviti jednu f&& (1, 18) mluviti jednou, stejnou řečí mnieti domnívatí se: jeho ne člověka, ale dábla mniechu (64, 24) domnívali se, že to není člověk, ale dábel; jehož někdy najvěrnějšícho mniese (59, so pf. 3) o kom se dive domni, 324 val, Ze je nejvěrnější, koho dříve pokládal za nejvěrnějšího mnoho mnoho: málo lidí na mnozč čest vzalo (44, 32) málo lidí se proslavilo tím, že zvís tězilo nad množstvím moc f. moc: ciesať v své moci bieše (34, 18) císač měl všechno ve své (vlastní) moci mocně s mocí, silou mocný silný modliti sé: (44, 4) prositi (?) mrcha /. zdechlina, mrtvola mrznüti mrznouti: /ft mrzniese (74, 28) byl kruty mráz muécedlníkovy mucednicky musiti (muXi, musíi...), mu&iti musiti muž m. muž, manžel: míeti za muž (14, 21) míti za manžela mužobojstvo =. vražda (svobodného muže) my zdjm. my; ny (ak) nás; Kterj z nají (duáb ktery z nás dvou mysliti mysliti, zamysleti, hodlati, chtíti; mysliti oc (68, 16 pf. 6» mysliti nač, přes mýšleti o čem, starati se oč na s ak.: jéti na koho jeti, vypraviti se proti komu; na s lok. : na Prazě (29, 35) na pražs ském hradě; na lesé v lese; čísti na knihách (6, 14) čísti v knihách náboženstvie m. pobožnost. obřad, náboženské rozjímání nádějě f.: v náději (50, 52) v předpokladu nadieti sé nadíti se, doufati: do febe mise viery nadieti (43, 53) ve věrnost (snad) mohu u tebe doufat; dočkati se «pfedml. g) nadjíti &oho padnouti na koho, pfepadnouti koho, popadnouti: & tomu jej pripudi silnd milost, že jej nadjide ta vilost (39, 14) silná láska jej přivedla až k tomu, Ze se ho zmocnila žádostivost náhle rychle náhlost f. divokost, rychlost náhlý prudký, náhlý; náhlá stopa (37, 26) srázná (rychlá) cesta nají v. my nakloňmo nakloníce se nálep m. jedovatý nátěr na zbrani &fpu) nalézti nalézti, vymysliti, ustanoviti nalit hle namluviti (nač) mluvením pohnouti, přes mluviti ck čemu) napieti napnouti na pokon: na konec (6, 22) náboženský
vaším domovem husté lesy, bydlíte n. jste nucení bydlit v hustých lesích málo přísl.: z mála (8, 42) z malého hloučku; u mále (50, 55) s málem lidí; trochu malomoc f. malomocenství malost f. malý počet máry pl. f. máry; (přenes.) smrt (17, 21: neb sé tak nebojí mar) med m. med, medovina medl (m. tv. k mdlý) mdlý, chabý, slabý měch m. pytel, měch; váček na peníze mele /. mela, nepokoj menovaný v. jmenovaný městišče, městiště n. méstisté, púda, místo metla f. prut; železná metla (5, 36) železný prut, žezlo; (přenes). přísná vláda mezé, mez f.: (62, 4) hranice mieniti míniti, mysliti, zamysleti miesti (matu, métei...) másti, hnísti: kalu miesti (yy 64» kaliti vodu «pfenes.) miešek m. míšek, váček; křepeliční miešek (60, 48) vak na křepelky cFlajšhans), los vecká brašna mieti míti: měj v svém dosti (28, 42) měj dost na svém, spokoj se se svým mieti sé míti se, počínati si: Ty sú s& proti Alexandrovi udatně měly (10, 57) ty si udatně vedly proti Alexandrovi milost /. láska, vděk: milostí jiej žžieše G9, 11) prahl láskou k ní; milost: přijetí k mis losti (73, 4) vzíti na milost; tvá milost (30, 15) ty milostivý dobrý, laskavý, milosrdný, oblis bený milostník m. milec, oblíbenec milý: milé skutky (12, 19) milostné minüti sé minouti se, uvarovati se: mintíti sé s túhú (2, 24) zbaviti se starosti miriti sé smifovati se mistrovstvo =. mistrovství mladý mladý: za mladu (89, 8) v mladosti mlat m. kladivo mluviti mluviti: m/uviti &so mluviti o “em; mluviti komu mluviti ke komu, povídati komu; mluviti zaë (102, 62) pfimlouvati se zat; mluviti jednu f&& (1, 18) mluviti jednou, stejnou řečí mnieti domnívatí se: jeho ne člověka, ale dábla mniechu (64, 24) domnívali se, že to není člověk, ale dábel; jehož někdy najvěrnějšícho mniese (59, so pf. 3) o kom se dive domni, 324 val, Ze je nejvěrnější, koho dříve pokládal za nejvěrnějšího mnoho mnoho: málo lidí na mnozč čest vzalo (44, 32) málo lidí se proslavilo tím, že zvís tězilo nad množstvím moc f. moc: ciesať v své moci bieše (34, 18) císač měl všechno ve své (vlastní) moci mocně s mocí, silou mocný silný modliti sé: (44, 4) prositi (?) mrcha /. zdechlina, mrtvola mrznüti mrznouti: /ft mrzniese (74, 28) byl kruty mráz muécedlníkovy mucednicky musiti (muXi, musíi...), mu&iti musiti muž m. muž, manžel: míeti za muž (14, 21) míti za manžela mužobojstvo =. vražda (svobodného muže) my zdjm. my; ny (ak) nás; Kterj z nají (duáb ktery z nás dvou mysliti mysliti, zamysleti, hodlati, chtíti; mysliti oc (68, 16 pf. 6» mysliti nač, přes mýšleti o čem, starati se oč na s ak.: jéti na koho jeti, vypraviti se proti komu; na s lok. : na Prazě (29, 35) na pražs ském hradě; na lesé v lese; čísti na knihách (6, 14) čísti v knihách náboženstvie m. pobožnost. obřad, náboženské rozjímání nádějě f.: v náději (50, 52) v předpokladu nadieti sé nadíti se, doufati: do febe mise viery nadieti (43, 53) ve věrnost (snad) mohu u tebe doufat; dočkati se «pfedml. g) nadjíti &oho padnouti na koho, pfepadnouti koho, popadnouti: & tomu jej pripudi silnd milost, že jej nadjide ta vilost (39, 14) silná láska jej přivedla až k tomu, Ze se ho zmocnila žádostivost náhle rychle náhlost f. divokost, rychlost náhlý prudký, náhlý; náhlá stopa (37, 26) srázná (rychlá) cesta nají v. my nakloňmo nakloníce se nálep m. jedovatý nátěr na zbrani &fpu) nalézti nalézti, vymysliti, ustanoviti nalit hle namluviti (nač) mluvením pohnouti, přes mluviti ck čemu) napieti napnouti na pokon: na konec (6, 22) náboženský
Strana 325
náprvní nejprvnější naraditi poraditi, radou přiměti narázéti sé roditi se naroditi koho poroditi násilný násilný: ndsilen bÿti komu (24, 6) nás silně se k někomu chovati následovati následovati koho, stejně si vésti jako kdo (71, 9) nasmieti sé vysmáti se nastáti naléhati nástrojné vypínavé, zpupné náton m. špale náv f. hrob, onen svét: jide do ndvi (3, 5) zemřel náviec, najviec nejvíce navoditi navádéti nazajtřie přís/. nazítří nebo spoj. nebo; nebo — nebo buď — nebo; neboť (64, 26) nebohý ubohý, nešťastný; zesnulý: neboh snide (6o, 31) zemřel, zahynul nedomyślenie n. nerozum nedvédicé f. medvědice nekázaný nezpůsobný, neslušný někdy kdysi, dříve (59, so pf. 3) nelepý nepčkný, neslušný nelstivý upřímný nemáhati býti slabý, nemocný, churavěti nemíle přís/. nelaskavě, krutě nemilostivý nelaskavý, ukrutný nemoci býti nemocen: otec velmi nemóže (70, 11) otec je těžce nemocen nemüdrf nemoudrý, hloupý, pošetilý nematný ne ledajaký, znamenitý Néméé n. Němec (posmés.), pl. Němčata nenější nynější nepodobizna ohavnost nepodobný nepěkný, neslušný, nevhodný neprazdny bez zahilky, bez klidu, zane» prázdnény: neprázdni biechu, hrady &iniece (82, 44) usilovné stavčli hrady neroditi nechtíti: ste nerodili tbáti (5, 35) nes chtéli jste dbáti; nerodichu vefiti (12, 31) nes chtěli věřiti; nerodití o čem (67, 20: nevěrný o svém jazyku nerodí) nedbati oč, neroďte věřití (12, 29) nevěřte neudatenstvie п. neudatnost, nedostatek udatnosti (nikoli zbabělost) neustavičný nestálý nevelmi ne mnoho, ne příliš nevéra f. nevěra, zrada: každému sě nevěra zdieše (44, 67» každému se zdálo, že jeto zrada 21* Dalimilova kronika nevěrný zrádný nevěsta /. snacha nicéti byti sklonën nikdieZ nikde nikohého v. nikto nikto, nikte (g. nikoho n. nikohého) zájm. nikdo nit f. nit; &fst niti (50, 55) na kom neni ani niti, nahy niva f. pole nohaviéky p/. f. nohavice, spodky, kalhoty nos m.: (55, 70 a 72) zobák nový: v nově znovu, opět noZnicé f. pochva na meč nrav m. mrav nüzé f. nouze, bída nuziti trśpiti ny v. my nynieší nynější o s lok. o; okolo: O jiných zažhu město Bavoři (89, 47) okolo jiných Bavoři město zapálili ob s ak.: vzemše příměřie ob noc (60, 16) ujeds navše na noc, přes noc příměří obak tak nebo onak, ovšem, však, jinak, přece, nicméně obdrZéti obdrZeti, ziskati; obdrZëti boj zvis téziti obdrZovati boj vítéziti v boji овес (в. obcě) f.: společenství, pospolitost (31, 46 příd. 8) obecně společně: vše zbožie obecně jmějiechu (2, 44) všechen cjejich) majetek byl spo: lečný obersky jako obr, hrdinsky obchoditi obcházeti; obtékati (56, 31) obijéti sé: straniti se (67, 23) obinûti ovinouti, zavinouti, obaliti objieti obsáhnouti, obejmouti; objieti u véne (89, 66) zabrati véno oblaciti sé oblékati se obleñenie n. ochabnutf, zanedbání oblenëti zmalâtnéti obleniti sé zlenivéti, ochabnouti oblibiti v. oblubiti obľúbiti, oblíbiti najíti zalíbení: rada tu řěč oblibi (64, 49) radé se ta řeč zalíbila obmeškati zanedbati, k zanedbání přivésti (32, 40 př. 16) obmeškati sč nedbáním se prohřešitíi obojek m. límec obrániti ochrániti, ubrániti, zabrániti 325
náprvní nejprvnější naraditi poraditi, radou přiměti narázéti sé roditi se naroditi koho poroditi násilný násilný: ndsilen bÿti komu (24, 6) nás silně se k někomu chovati následovati následovati koho, stejně si vésti jako kdo (71, 9) nasmieti sé vysmáti se nastáti naléhati nástrojné vypínavé, zpupné náton m. špale náv f. hrob, onen svét: jide do ndvi (3, 5) zemřel náviec, najviec nejvíce navoditi navádéti nazajtřie přís/. nazítří nebo spoj. nebo; nebo — nebo buď — nebo; neboť (64, 26) nebohý ubohý, nešťastný; zesnulý: neboh snide (6o, 31) zemřel, zahynul nedomyślenie n. nerozum nedvédicé f. medvědice nekázaný nezpůsobný, neslušný někdy kdysi, dříve (59, so pf. 3) nelepý nepčkný, neslušný nelstivý upřímný nemáhati býti slabý, nemocný, churavěti nemíle přís/. nelaskavě, krutě nemilostivý nelaskavý, ukrutný nemoci býti nemocen: otec velmi nemóže (70, 11) otec je těžce nemocen nemüdrf nemoudrý, hloupý, pošetilý nematný ne ledajaký, znamenitý Néméé n. Němec (posmés.), pl. Němčata nenější nynější nepodobizna ohavnost nepodobný nepěkný, neslušný, nevhodný neprazdny bez zahilky, bez klidu, zane» prázdnény: neprázdni biechu, hrady &iniece (82, 44) usilovné stavčli hrady neroditi nechtíti: ste nerodili tbáti (5, 35) nes chtéli jste dbáti; nerodichu vefiti (12, 31) nes chtěli věřiti; nerodití o čem (67, 20: nevěrný o svém jazyku nerodí) nedbati oč, neroďte věřití (12, 29) nevěřte neudatenstvie п. neudatnost, nedostatek udatnosti (nikoli zbabělost) neustavičný nestálý nevelmi ne mnoho, ne příliš nevéra f. nevěra, zrada: každému sě nevěra zdieše (44, 67» každému se zdálo, že jeto zrada 21* Dalimilova kronika nevěrný zrádný nevěsta /. snacha nicéti byti sklonën nikdieZ nikde nikohého v. nikto nikto, nikte (g. nikoho n. nikohého) zájm. nikdo nit f. nit; &fst niti (50, 55) na kom neni ani niti, nahy niva f. pole nohaviéky p/. f. nohavice, spodky, kalhoty nos m.: (55, 70 a 72) zobák nový: v nově znovu, opět noZnicé f. pochva na meč nrav m. mrav nüzé f. nouze, bída nuziti trśpiti ny v. my nynieší nynější o s lok. o; okolo: O jiných zažhu město Bavoři (89, 47) okolo jiných Bavoři město zapálili ob s ak.: vzemše příměřie ob noc (60, 16) ujeds navše na noc, přes noc příměří obak tak nebo onak, ovšem, však, jinak, přece, nicméně obdrZéti obdrZeti, ziskati; obdrZëti boj zvis téziti obdrZovati boj vítéziti v boji овес (в. obcě) f.: společenství, pospolitost (31, 46 příd. 8) obecně společně: vše zbožie obecně jmějiechu (2, 44) všechen cjejich) majetek byl spo: lečný obersky jako obr, hrdinsky obchoditi obcházeti; obtékati (56, 31) obijéti sé: straniti se (67, 23) obinûti ovinouti, zavinouti, obaliti objieti obsáhnouti, obejmouti; objieti u véne (89, 66) zabrati véno oblaciti sé oblékati se obleñenie n. ochabnutf, zanedbání oblenëti zmalâtnéti obleniti sé zlenivéti, ochabnouti oblibiti v. oblubiti obľúbiti, oblíbiti najíti zalíbení: rada tu řěč oblibi (64, 49) radé se ta řeč zalíbila obmeškati zanedbati, k zanedbání přivésti (32, 40 př. 16) obmeškati sč nedbáním se prohřešitíi obojek m. límec obrániti ochrániti, ubrániti, zabrániti 325
Strana 326
obrániti sé ubrániti se obrati sé vybrati se, vydati se (8, 21; 67, 41) obrátiti sé obrátiti se, zméniti se obraz m. ražená mince (95,3) obraziti s& odraziti se obrok m. obro&f, prebenda obrubati osekati obvéniti vénem dáti obvykati zvykati si obyčěj m. zvyk, mrav; za obyčéj (39, 6; 99, 12) podle zvyku, obyčejně, pořád obyknüti zvyknouti očistiti sě čeho očistiti se z čeho, od čeho odénie n. zbroj od, od- v. ot, ots oděnec m. oděnec, ozbrojenec oděný m. ozbrojenec odměna f. výměna, směna, náhrada: donidž sú odměny nepřijeli (22, 38) dokud jej chrad) nevyměnili od polu v. pó/ ofčrovati obětovati ohlásiti zjevným učiniti, prozraditi ohládati, ohlédati, ohledati (čso) podívati se (nač), prohlédnouti (co); vyšetřiti, pros hlédnouti; uvidéti, spattiti ohledovati prohlíZeti si ohlúpiti ohloupiti, hloupým učiniti oholiti: šíji jim mečem ohole (99, 32) kdyz jim utneš hlavu ohrada f. ohrazené místo, hradba; záštita, ochrana okol m. zápasiště k soudnímu klání okovati spoutati okrmený vykrmený, tlustý, silný omlüvati sé ke komu omlouvati se komu omyliti oklamati oplatiti sé čím odplatu dáti zač oplatek m., oplatka f. hostie opravenie m. řízení, správa oprávěti spravovati, říditi opraviti seffditi, zvlädnouti (25, 18); pode pfíti (102, 26) opraviti sé vzmoci se, vzchopiti se opravný upevňující, chránící opravovati spravovati, fiditi opustéti zpustnouti opustiti opustiti, zanechati: o té královné jest mn opuštěno (49, 47) upustil jsem od vyprás vění oté královně; nechati cbez povšimnutí), zanedbati, vynechati (pfedml., 22: písaři nes velmi sú snažní byli, proto sú mnoho opustili) 326 osaditi obsaditi; usaditi se kde osiesti (osadu, osědeš...) obsaditi osiřiti sirým, opuštěným učiniti oslaviti ozdobiti; kostel oslaviti (25, 50) kostel zasvétiti oslediti shromázditi (2, 10) osnovati zaříditi, upraviti osobiti sobě přivlastniti si ospitál m. špitál ostaralý zestárlý, starý ostati (ostanu) zůstati (25, 6) ostâti (ostoju) &emu odolati temu, zvítčziti nad čím, překonati co: ostojí každé vádě (9, 16) zvítězí v každém sporu ostaviti zanechati, nechati, opustiti ostavovati zanechävati ostrabiti sé zotaviti se, posiliti se ostrev (g. ostrve) f., ostrva f. rozsochaté dřevo, dřevo s osekanými větvemi ostřieci (ostřéhu, séžeš...) ochrániti, uchräniti osûti (ospu) obsypati, obklopiti: osuchu (aor. 10, 81) obklopily osvédéiti potvrditi, utvrditi, dokézati (55, 32: Svatopluka knèzem uëinichu a to pred ciesaem osvédcichuy; odkázati (46, 23: Po sobé osvéd&i knéZstvo Vratislavovi) osvěta f. svétlost, jasnost, světlo, sláva osvětiti posvětiti, posvátným, svatým utiniti osypánie n. nasypání mohyly, pohřbení oštěpový oštěpem způsobený ošedivčti zešedivčti ot s gen. od; o: Ot Babylonské včžč a, nadp. a j. pod.) o babylonské věži otázati otázati se, zeptati se; Vlasta na diew kách ženského práva otáza (14, 6) Vlasta se otázala dívek na právo, zákon žen, tj. jaké právo, jaké zákony mají ženy zavést; však ho (kniże Lorka) otdza k jeho vieťč (54, 16) král se ho zeptal na jeho věrnost, zda je mu věrný otběžčti koho odběhnouti, utéci od koho otdati sé dâti se; ofdati s“ na bëh dâti se na útěk; otdati sč več (pfedml., 15) dâti se do čeho otděliti odděliti; podílem, údělem obdařitíi (16, 8); Boleslava Boleslavem otdélichu (25, 16) Boleslavovi dali za podíl Boleslav otjieti odejmouti, vzíti; otjieti život (12, 10) zabíti otjiti odejíti; otjítí čeho odejíti od čeho, ztras titi co (32, 40 př. 26) otka f. klacek na oškrabování země s radlice
obrániti sé ubrániti se obrati sé vybrati se, vydati se (8, 21; 67, 41) obrátiti sé obrátiti se, zméniti se obraz m. ražená mince (95,3) obraziti s& odraziti se obrok m. obro&f, prebenda obrubati osekati obvéniti vénem dáti obvykati zvykati si obyčěj m. zvyk, mrav; za obyčéj (39, 6; 99, 12) podle zvyku, obyčejně, pořád obyknüti zvyknouti očistiti sě čeho očistiti se z čeho, od čeho odénie n. zbroj od, od- v. ot, ots oděnec m. oděnec, ozbrojenec oděný m. ozbrojenec odměna f. výměna, směna, náhrada: donidž sú odměny nepřijeli (22, 38) dokud jej chrad) nevyměnili od polu v. pó/ ofčrovati obětovati ohlásiti zjevným učiniti, prozraditi ohládati, ohlédati, ohledati (čso) podívati se (nač), prohlédnouti (co); vyšetřiti, pros hlédnouti; uvidéti, spattiti ohledovati prohlíZeti si ohlúpiti ohloupiti, hloupým učiniti oholiti: šíji jim mečem ohole (99, 32) kdyz jim utneš hlavu ohrada f. ohrazené místo, hradba; záštita, ochrana okol m. zápasiště k soudnímu klání okovati spoutati okrmený vykrmený, tlustý, silný omlüvati sé ke komu omlouvati se komu omyliti oklamati oplatiti sé čím odplatu dáti zač oplatek m., oplatka f. hostie opravenie m. řízení, správa oprávěti spravovati, říditi opraviti seffditi, zvlädnouti (25, 18); pode pfíti (102, 26) opraviti sé vzmoci se, vzchopiti se opravný upevňující, chránící opravovati spravovati, fiditi opustéti zpustnouti opustiti opustiti, zanechati: o té královné jest mn opuštěno (49, 47) upustil jsem od vyprás vění oté královně; nechati cbez povšimnutí), zanedbati, vynechati (pfedml., 22: písaři nes velmi sú snažní byli, proto sú mnoho opustili) 326 osaditi obsaditi; usaditi se kde osiesti (osadu, osědeš...) obsaditi osiřiti sirým, opuštěným učiniti oslaviti ozdobiti; kostel oslaviti (25, 50) kostel zasvétiti oslediti shromázditi (2, 10) osnovati zaříditi, upraviti osobiti sobě přivlastniti si ospitál m. špitál ostaralý zestárlý, starý ostati (ostanu) zůstati (25, 6) ostâti (ostoju) &emu odolati temu, zvítčziti nad čím, překonati co: ostojí každé vádě (9, 16) zvítězí v každém sporu ostaviti zanechati, nechati, opustiti ostavovati zanechävati ostrabiti sé zotaviti se, posiliti se ostrev (g. ostrve) f., ostrva f. rozsochaté dřevo, dřevo s osekanými větvemi ostřieci (ostřéhu, séžeš...) ochrániti, uchräniti osûti (ospu) obsypati, obklopiti: osuchu (aor. 10, 81) obklopily osvédéiti potvrditi, utvrditi, dokézati (55, 32: Svatopluka knèzem uëinichu a to pred ciesaem osvédcichuy; odkázati (46, 23: Po sobé osvéd&i knéZstvo Vratislavovi) osvěta f. svétlost, jasnost, světlo, sláva osvětiti posvětiti, posvátným, svatým utiniti osypánie n. nasypání mohyly, pohřbení oštěpový oštěpem způsobený ošedivčti zešedivčti ot s gen. od; o: Ot Babylonské včžč a, nadp. a j. pod.) o babylonské věži otázati otázati se, zeptati se; Vlasta na diew kách ženského práva otáza (14, 6) Vlasta se otázala dívek na právo, zákon žen, tj. jaké právo, jaké zákony mají ženy zavést; však ho (kniże Lorka) otdza k jeho vieťč (54, 16) král se ho zeptal na jeho věrnost, zda je mu věrný otběžčti koho odběhnouti, utéci od koho otdati sé dâti se; ofdati s“ na bëh dâti se na útěk; otdati sč več (pfedml., 15) dâti se do čeho otděliti odděliti; podílem, údělem obdařitíi (16, 8); Boleslava Boleslavem otdélichu (25, 16) Boleslavovi dali za podíl Boleslav otjieti odejmouti, vzíti; otjieti život (12, 10) zabíti otjiti odejíti; otjítí čeho odejíti od čeho, ztras titi co (32, 40 př. 26) otka f. klacek na oškrabování země s radlice
Strana 327
otkléti, odkléti kletby zbaviti otlúčěti .odlučovati otlustný obtloustlý otpočinúti komu dáti, dopřáti odpočinek komu otpověděti odpověděti; vypověděti boj; ots povédéti na Zivot vypověděti boj na život a na smrt otpovédéti sé odříci se otpoviedati odpovidati; otpoviedati na život vypovidati boj na Zivot a na smrt otpuditi odehnati, odraziti otpustiti odeslati, pustiti otpuščenie =. odpuštění; propuštění; dovos lení; otpuščenie brdti loutiti se, odchäzeti otstüpiti odstoupiti, odejiti; otstúpiti koho od: padnouti od koho (73, 23) ottieti odseknouti, useknouti otučiti odnaučiti otutovati odnautovati ovšem: zcela, vůbec, naprosto, velmi ozfieti sé ohlédnouti se ožeh m. opálená hůl, sochor, závora oženiti kým oženiti za koho ožiedlé m. otvor pro hlavu v plášti, sukni: v jednom ožiedlí a na jednom koní dva jediesta (47, 30 pf. 1) na jednom koni seděli dva (zá: dy k sobë) zahaleni v jeden plášť cz něho bylo vidět jen hlavy, jak hledí jedna dopřes du a druhá dozadu - Ryšánek) páknúti (jedinkrát) vkročiti, ukázati se pamět /. památka, vzpomínka paní (jm. tv. pdň, páně) panský, páně panic m. mladý šlechtic pankati fikati ,pane’, poklonkovati pésti (padu, padeš...) padnouti; mužie lstí přěd Libuši padu (11, 7) mužové lstí přepadli Libuš pastorek m. nevlastní syn pastuší pastuchův páteř m. otčenáš patřiti hleděti pété f.: Ze péèé nejmieti na pány (81, 31) že nemusí hledět na pány peň m. kmen, špalek pésé prisl. pésky pěti odříkávati cmodlitby), konati modlitby; pěti mší zpívati, sloužiti mši; na tom miesté črní mniší pějí (24, 57) černí mniši tam kos nají modlitby, tj. je tam klášter písmo n. písemná zpráva, literatura piščec m. pištec pivnicć f. sklep, śpiźirna plakati plakati; plakati koho oplakävati koho ; plakati na koho s pláčem žalovati na koho plášč, plášť m. plášť; příkrov, zástěra: nes věrný plášť (15, 9) rouška nevěry plavecky prisl. jako Plavci, Polovci (divoký pomocný kmen Madarů) plémé n. plemeno, rod plen m. plenění, vzetí v plen; kořist pléška /. drobná mince, drobný peníz; za pleśku stdti (84, 18) státi za malou minci, míti malou hodnotu, nestáti za nic pletichy p/. f. úklady; pletichy dávati (28, 8) üklady strojiti plod m. plod; rod, potomstvo ploditi mnoZiti, rozmno¥ovati; ploditi kiestans stvo (32, 8) podporovati křesťanství, aby se vzmáhalo, budú Slechetnymi pannami smiech ploditi (10, 63) budou si tropiti smich ze ślechetnych dívek; Donižť sem žív, chci tě ploditi (44, 39) dokud jsem živ, chci tě pod: porovati, milostí zahrnovati pluk m. houf, zástup (go, 18) po s ak.: poslati po koho (55,1) poslati pro koho, s lok.: po tom vědě (29, 20) podle toho vím; po trúbě (13, 37) podle trubky, podle hlasu trubky; slútí po kom (17, 40) míti jméno podle koho; znamenati po čem (2, 34 př. 3) poznati podle čeho; po koni pojedechu (5, 1 jeli za koněm, jak je kůň vedl pobiti poraziti v boji, sraziti se v boji poéakati, pocekati pockati, vy&kati počieti počíti, zacíti počísti spočísti, napočísti: nepočtu vem za vinu (86, 12) nebudu vám to počítat, pokládat za provinění podáviti: znásilniti (87,9) podbiti pod s& podrobiti, podmaniti si poddánie =. podrobení poddati s& podrobiti se, podlehnouti podčsiti: na bčzč podčsí (34, 81) na útěku zastihl podjéti vjeti pod: podjéti pod hrad (39, 40 dojeti pod hrad podjieti zdvihnouti, ychvâtiti; podjieti usilé vynaložiti úsilí, hróza Boleslava podje (30, 37) hrúza se zmocnila Boleslava podjieti sč zdvihnouti se, podjemše sč (11, 9) zvednuvše se; Čechy sé na ně podjechu (45, 40) Čechové se proti nim zdvihli, napadli je podjíti podstoupiti, jíti pod: Kochan pod 327
otkléti, odkléti kletby zbaviti otlúčěti .odlučovati otlustný obtloustlý otpočinúti komu dáti, dopřáti odpočinek komu otpověděti odpověděti; vypověděti boj; ots povédéti na Zivot vypověděti boj na život a na smrt otpovédéti sé odříci se otpoviedati odpovidati; otpoviedati na život vypovidati boj na Zivot a na smrt otpuditi odehnati, odraziti otpustiti odeslati, pustiti otpuščenie =. odpuštění; propuštění; dovos lení; otpuščenie brdti loutiti se, odchäzeti otstüpiti odstoupiti, odejiti; otstúpiti koho od: padnouti od koho (73, 23) ottieti odseknouti, useknouti otučiti odnaučiti otutovati odnautovati ovšem: zcela, vůbec, naprosto, velmi ozfieti sé ohlédnouti se ožeh m. opálená hůl, sochor, závora oženiti kým oženiti za koho ožiedlé m. otvor pro hlavu v plášti, sukni: v jednom ožiedlí a na jednom koní dva jediesta (47, 30 pf. 1) na jednom koni seděli dva (zá: dy k sobë) zahaleni v jeden plášť cz něho bylo vidět jen hlavy, jak hledí jedna dopřes du a druhá dozadu - Ryšánek) páknúti (jedinkrát) vkročiti, ukázati se pamět /. památka, vzpomínka paní (jm. tv. pdň, páně) panský, páně panic m. mladý šlechtic pankati fikati ,pane’, poklonkovati pésti (padu, padeš...) padnouti; mužie lstí přěd Libuši padu (11, 7) mužové lstí přepadli Libuš pastorek m. nevlastní syn pastuší pastuchův páteř m. otčenáš patřiti hleděti pété f.: Ze péèé nejmieti na pány (81, 31) že nemusí hledět na pány peň m. kmen, špalek pésé prisl. pésky pěti odříkávati cmodlitby), konati modlitby; pěti mší zpívati, sloužiti mši; na tom miesté črní mniší pějí (24, 57) černí mniši tam kos nají modlitby, tj. je tam klášter písmo n. písemná zpráva, literatura piščec m. pištec pivnicć f. sklep, śpiźirna plakati plakati; plakati koho oplakävati koho ; plakati na koho s pláčem žalovati na koho plášč, plášť m. plášť; příkrov, zástěra: nes věrný plášť (15, 9) rouška nevěry plavecky prisl. jako Plavci, Polovci (divoký pomocný kmen Madarů) plémé n. plemeno, rod plen m. plenění, vzetí v plen; kořist pléška /. drobná mince, drobný peníz; za pleśku stdti (84, 18) státi za malou minci, míti malou hodnotu, nestáti za nic pletichy p/. f. úklady; pletichy dávati (28, 8) üklady strojiti plod m. plod; rod, potomstvo ploditi mnoZiti, rozmno¥ovati; ploditi kiestans stvo (32, 8) podporovati křesťanství, aby se vzmáhalo, budú Slechetnymi pannami smiech ploditi (10, 63) budou si tropiti smich ze ślechetnych dívek; Donižť sem žív, chci tě ploditi (44, 39) dokud jsem živ, chci tě pod: porovati, milostí zahrnovati pluk m. houf, zástup (go, 18) po s ak.: poslati po koho (55,1) poslati pro koho, s lok.: po tom vědě (29, 20) podle toho vím; po trúbě (13, 37) podle trubky, podle hlasu trubky; slútí po kom (17, 40) míti jméno podle koho; znamenati po čem (2, 34 př. 3) poznati podle čeho; po koni pojedechu (5, 1 jeli za koněm, jak je kůň vedl pobiti poraziti v boji, sraziti se v boji poéakati, pocekati pockati, vy&kati počieti počíti, zacíti počísti spočísti, napočísti: nepočtu vem za vinu (86, 12) nebudu vám to počítat, pokládat za provinění podáviti: znásilniti (87,9) podbiti pod s& podrobiti, podmaniti si poddánie =. podrobení poddati s& podrobiti se, podlehnouti podčsiti: na bčzč podčsí (34, 81) na útěku zastihl podjéti vjeti pod: podjéti pod hrad (39, 40 dojeti pod hrad podjieti zdvihnouti, ychvâtiti; podjieti usilé vynaložiti úsilí, hróza Boleslava podje (30, 37) hrúza se zmocnila Boleslava podjieti sč zdvihnouti se, podjemše sč (11, 9) zvednuvše se; Čechy sé na ně podjechu (45, 40) Čechové se proti nim zdvihli, napadli je podjíti podstoupiti, jíti pod: Kochan pod 327
Strana 328
chysku podjide (36, 40) Kochan si vlezl pod záchod; podjíti bojem bojem napadnouti, v boji se obořiti, utkati se (71, 16: Čechové na ně s svým knězem míle jidu a bojem je udatně podjidu); ač sě jemu kdy podejde (6, 19) budesli se mu dařit podlé přís/. a předl. podle, vedle podléci podlehnouti, podrobiti se: v to podléci (28, 30) podrobiti se tomu podobný náležitý, vhodný: podobný k smies chu (1, 12) vhodný k smíchu, směšný podrúbiti podřezati podružstvie m. podruží podstüpiti podstoupiti, napadnouti; každý chce desčt Čechóv podstüpiti (100, 38) každý chce podstoupiti boj s desiti Cechy; pod: stüpiti vojensky cizozemcë (93, 25) utkati se s cizinci v boji podtieti podetnouti podt£ieti sé obrousiti se podvoj m. vefeje pohanéti zneuctíti pohfésti (pohťebu, pohřebeš...) pohřbíti pojéti: pojedechu (aor., 5, 1) jeli pojieti pojmouti, vzíti: Libušě jej za muž poje (7, 2) Libuše si jej vzala za manžela, provdas la se za něho; By byl pojal v radu neudatného a8, 27) kdyby byl vzal na radu neudatného, kdyby se byl poradil s neudatnym pojiti: pojide (aor., 24, 11) šel; pošla (99, 26) nastala, vznikla pojmieti míti (na chvili>: dsilć pomieti (10, 43) vynaloëiti ásilí pokázanie =. ukázání, pokyn, zjevení pokazati ukazati, povédéti pokobiti sé podafiti se (podle předpovědi) (91, 17 př. 1; dopl. 2, 64) pokoj m. klid; s pokojem klidně, v klidu pokojiti uklidňovati, uspokojovati pokolenie n. rod pokon v. na pokon pokora f. pokora: jíti u pokoru (24, 38) pos kofiti se pokusiti zkusiti; pokusiti čeho (76, 36) pos kusiti se o pokynúti pokynouti: pánu některému súd ruki pokynieše (95, 24) pokynutím ruky svěřoval soud některému pánu pól půl; od polu z polovice, napolovic poléci nástrahy učiniti, políčiti poledne m.: ku polední à, 5) k jihu Polené, Polanć cg. Polany m. pl. Poláci, Polsko 328 polepsiti zlepiiti, opraviti, napraviti; pos lepäiti Skody (2, 58) napraviti škodu; káza jim někako bohu polepšití (44, 5) přikázal jim, aby to nějak nahradili bohu, tj. tím, že bohu vykonají něco dobrého polovičný půlený položiti položiti, uložiti: pusto položichu (79, 32) zpustošili; vyložiti, sepsati, vylíčiti poluditi sé stiti se obratem: poluci sé svaty ze zlého (32, 3) zlý byl vystřídán svatým pomáhati pomáhati: tomu jest nám kněžstva pomáhati (55, 23) tomu musime pomáhati, aby dosáhl knížecího úřadu pomieti v. pojmieti pomnieti čeho připomenouti si co, vzpomes nouti si nac pomstíti &eho pomstíti se zat ponuknüti na koho s pobídkou zavolati pop m. kněz poplacovati platiti; podporu dávati n. zajis šťovati (26, 12) popleniti vypleniti poprava f. správa, řízení popraviti po právu učiniti; zlepšiti, udělatí popruh m. popruh, upevňovací pás porokovati komu z čeho výčitky činiti komu zač, vytýkati komu co, domlouvati komu zač porozenie n. narození porúčěti poroučeti, odevzdävati, svéfovati do ochrany poručiti odevzdati, svěřití pořád m.: z chlapieho pořáda (6, 11) z neuro zeného stavu pořád prisl. po pořádku, řádem, jeden po druhém pořiedku zřídka posaditi posaditi; ať za střiebro svá těla posas die (53, 38) ať zasadí, nasadí (v odměnu, v náhradu) za stříbro svá těla posaditi s& posaditi se; posaditi sé za právo postaviti se za prävo, zasaditi se o prävo posáhnüti k čemu sáhnouti po čem poslušný: toho rady poslušno v zemi bieše (85, 9) jeho rady v zemi všichni poslouchali poslázenie n. sluba pospiechati: do Prahy pospiechati jeho (31, 16 příd. 6) pospíchati s ním do Prahy, rychle ho dopravovati do Prahy postáti sÉ dostaviti se: Z své země dobrý sč nepostojí (63, 13) dobrý nepřijde ze své země, neopustí svou zemi
chysku podjide (36, 40) Kochan si vlezl pod záchod; podjíti bojem bojem napadnouti, v boji se obořiti, utkati se (71, 16: Čechové na ně s svým knězem míle jidu a bojem je udatně podjidu); ač sě jemu kdy podejde (6, 19) budesli se mu dařit podlé přís/. a předl. podle, vedle podléci podlehnouti, podrobiti se: v to podléci (28, 30) podrobiti se tomu podobný náležitý, vhodný: podobný k smies chu (1, 12) vhodný k smíchu, směšný podrúbiti podřezati podružstvie m. podruží podstüpiti podstoupiti, napadnouti; každý chce desčt Čechóv podstüpiti (100, 38) každý chce podstoupiti boj s desiti Cechy; pod: stüpiti vojensky cizozemcë (93, 25) utkati se s cizinci v boji podtieti podetnouti podt£ieti sé obrousiti se podvoj m. vefeje pohanéti zneuctíti pohfésti (pohťebu, pohřebeš...) pohřbíti pojéti: pojedechu (aor., 5, 1) jeli pojieti pojmouti, vzíti: Libušě jej za muž poje (7, 2) Libuše si jej vzala za manžela, provdas la se za něho; By byl pojal v radu neudatného a8, 27) kdyby byl vzal na radu neudatného, kdyby se byl poradil s neudatnym pojiti: pojide (aor., 24, 11) šel; pošla (99, 26) nastala, vznikla pojmieti míti (na chvili>: dsilć pomieti (10, 43) vynaloëiti ásilí pokázanie =. ukázání, pokyn, zjevení pokazati ukazati, povédéti pokobiti sé podafiti se (podle předpovědi) (91, 17 př. 1; dopl. 2, 64) pokoj m. klid; s pokojem klidně, v klidu pokojiti uklidňovati, uspokojovati pokolenie n. rod pokon v. na pokon pokora f. pokora: jíti u pokoru (24, 38) pos kofiti se pokusiti zkusiti; pokusiti čeho (76, 36) pos kusiti se o pokynúti pokynouti: pánu některému súd ruki pokynieše (95, 24) pokynutím ruky svěřoval soud některému pánu pól půl; od polu z polovice, napolovic poléci nástrahy učiniti, políčiti poledne m.: ku polední à, 5) k jihu Polené, Polanć cg. Polany m. pl. Poláci, Polsko 328 polepsiti zlepiiti, opraviti, napraviti; pos lepäiti Skody (2, 58) napraviti škodu; káza jim někako bohu polepšití (44, 5) přikázal jim, aby to nějak nahradili bohu, tj. tím, že bohu vykonají něco dobrého polovičný půlený položiti položiti, uložiti: pusto položichu (79, 32) zpustošili; vyložiti, sepsati, vylíčiti poluditi sé stiti se obratem: poluci sé svaty ze zlého (32, 3) zlý byl vystřídán svatým pomáhati pomáhati: tomu jest nám kněžstva pomáhati (55, 23) tomu musime pomáhati, aby dosáhl knížecího úřadu pomieti v. pojmieti pomnieti čeho připomenouti si co, vzpomes nouti si nac pomstíti &eho pomstíti se zat ponuknüti na koho s pobídkou zavolati pop m. kněz poplacovati platiti; podporu dávati n. zajis šťovati (26, 12) popleniti vypleniti poprava f. správa, řízení popraviti po právu učiniti; zlepšiti, udělatí popruh m. popruh, upevňovací pás porokovati komu z čeho výčitky činiti komu zač, vytýkati komu co, domlouvati komu zač porozenie n. narození porúčěti poroučeti, odevzdävati, svéfovati do ochrany poručiti odevzdati, svěřití pořád m.: z chlapieho pořáda (6, 11) z neuro zeného stavu pořád prisl. po pořádku, řádem, jeden po druhém pořiedku zřídka posaditi posaditi; ať za střiebro svá těla posas die (53, 38) ať zasadí, nasadí (v odměnu, v náhradu) za stříbro svá těla posaditi s& posaditi se; posaditi sé za právo postaviti se za prävo, zasaditi se o prävo posáhnüti k čemu sáhnouti po čem poslušný: toho rady poslušno v zemi bieše (85, 9) jeho rady v zemi všichni poslouchali poslázenie n. sluba pospiechati: do Prahy pospiechati jeho (31, 16 příd. 6) pospíchati s ním do Prahy, rychle ho dopravovati do Prahy postáti sÉ dostaviti se: Z své země dobrý sč nepostojí (63, 13) dobrý nepřijde ze své země, neopustí svou zemi
Strana 329
postaviti postaviti, vystavěti (pfedml. 33), jej na césté postavišta (54, 10) přivedli ho k tomu, utvrdili ho v tom; popelem postas viti (43, 7) späliti postaviti sě postaviti se na odpor, opříti se; postaviti sě zač zasaditi se oč; neby kto za právo sě postavě (102, 25) nebylo nikoho, kdo by se zasadil o právo postřieti potáhnouti postříhati pobíjeti (34, 72) postúpiti čeho odstoupiti co, postoupiti co, odevzdati co: postúpi jemu královstvie svého (24, 50) odevzdal mu své krälovstv{; ustous piti (53, 46 příd. 2) potázati otázati se, poraditi se: na kmetiech práva potáza (27, 2) poradila se s kmety o právu, řádu potázati sé poraditi se potéci: potece (fut., 4, 37» pob£hne potepati ztepati, pobíti, v boji poraziti potkati koho napadnouti bojem koho, útos čiti na koho potrhnüti vytrhnouti, vytasiti, chäpati se potrübiti zatroubiti si potruditi s& namähati se potíéba /. potřebná věc, čeho je zapotřebí kživobytí: a její (duál, jich dvou) potřebu jis ma dáti káza (26, 20) přikázala, aby jim bylo dáno, čeho potřebovali (oni dva) potřčbný: potřěbnávěc (36, 42) potřeba tělesná) potupiti potupiti: pofupiti svět (23, 26) pos hrdnoutí světem potvrditi sé utvrditi se, upevniti se povédéti (povédé n. poviem, poviet...) povés děti, říci; povědětí koho pověděti o kom, ohlásiti koho (56, 55» povést y? vypravování, řeč, pověst: pověst veliká o nich dieše (47, 31) šla o nich velká řeč, mnoho se o nich mluvilo povětřie n. vzduch, u povětří (52, 24) v oblas cích povlaka, pavlaka /. nachové roucho: chci Petřín povlaků postříetí (92, 51 chci potáhs nouti Petfin nachovou, tj. krvavou pokrýv: kou, tj. chci na Petfiné (kde bylo popras vist£) prolit tolik krve, że se pokryje Cerves nou pokryvkou povléci sé: povleëe së (aor., 13, 14) táhl, šel pozdvihovati povysiti mezi svaté, svatofes čiti (81, 32 příd. 5) poznati poznati, uviděti: kdež sť poznáš (9, 61) kde poznáš, že jsi pozvati (pozovu, pozóveš...) pozvati, pos volatí požehnávati žehnati požitčiti, požičiti půjčití požívati požívati, užívati: požívati dobrým (39, 16) v dobrém užívati prácě f. práce, námaha: býti u práci (51, 4) míti práci, potíže pracný nuzný, ubohý, nemocný pramen m. pramen; prut, výhonek, proud; (obrazně) rod pracovati pracovati; (polem) pracovativálčiti, bojovati (dopl. 2, 30) právě pravdivě, spravedlivě, správně, řádně, zrovna, docela (95, 48; hnedle (104, 21) právo n. právo, zákon; právní pfe, soud; spravedlnost (23, 10 pravý v právu jsoucí, spravedlivý; správný prázdný, prázný prázdný, jalový (pfedml. 45); prázdný čeho (70, 47) volný, zbavený preč přísl. pryč predikater m. kazatel; predikateří dominikáni prchati: (93, 30) prýštěti, prskati prohnati probodnouti projíti projíti: nemože mu dobić projśti (1, 6) nemohl dobře obstáti; donidž by jeho pravý smysl neprošel (27, 10) dokud by nedostal rozum prokvísti (proktvu...) rozkvésti pronésti prozraditi (11, 23) prorada /. zrada, prozrazení prorokyni /. věštkyně profézovati profezävati prositi prositi: pánóv prosi vedlé sebe siesti (5, 28) požádal pány, aby se posadili vedle něho prosočiti prozraditi prostořecé nevhodnými slovy (45, 28) prostřěd pris!. uprostřed prosúti sé obofiti se prosvietiti osvítiti: mnoho slepých prosvietila (87, 6) mnoha slepým vrátila zrak proviniti vinou, proviněním zatížiti, pro nějaké provinění ztratiti provláččti protahovati, provlékati provolati prohlásiti prsten: prstenem vzda v. vzdáti prvé, u prvé za prvé, především přáslo n. krajina, pruh krajiny prébrati sé piejiti prébfisti (3. pl. aor. prebfidu) prebroditi prébyti pobyti, pfeźiti 329
postaviti postaviti, vystavěti (pfedml. 33), jej na césté postavišta (54, 10) přivedli ho k tomu, utvrdili ho v tom; popelem postas viti (43, 7) späliti postaviti sě postaviti se na odpor, opříti se; postaviti sě zač zasaditi se oč; neby kto za právo sě postavě (102, 25) nebylo nikoho, kdo by se zasadil o právo postřieti potáhnouti postříhati pobíjeti (34, 72) postúpiti čeho odstoupiti co, postoupiti co, odevzdati co: postúpi jemu královstvie svého (24, 50) odevzdal mu své krälovstv{; ustous piti (53, 46 příd. 2) potázati otázati se, poraditi se: na kmetiech práva potáza (27, 2) poradila se s kmety o právu, řádu potázati sé poraditi se potéci: potece (fut., 4, 37» pob£hne potepati ztepati, pobíti, v boji poraziti potkati koho napadnouti bojem koho, útos čiti na koho potrhnüti vytrhnouti, vytasiti, chäpati se potrübiti zatroubiti si potruditi s& namähati se potíéba /. potřebná věc, čeho je zapotřebí kživobytí: a její (duál, jich dvou) potřebu jis ma dáti káza (26, 20) přikázala, aby jim bylo dáno, čeho potřebovali (oni dva) potřčbný: potřěbnávěc (36, 42) potřeba tělesná) potupiti potupiti: pofupiti svět (23, 26) pos hrdnoutí světem potvrditi sé utvrditi se, upevniti se povédéti (povédé n. poviem, poviet...) povés děti, říci; povědětí koho pověděti o kom, ohlásiti koho (56, 55» povést y? vypravování, řeč, pověst: pověst veliká o nich dieše (47, 31) šla o nich velká řeč, mnoho se o nich mluvilo povětřie n. vzduch, u povětří (52, 24) v oblas cích povlaka, pavlaka /. nachové roucho: chci Petřín povlaků postříetí (92, 51 chci potáhs nouti Petfin nachovou, tj. krvavou pokrýv: kou, tj. chci na Petfiné (kde bylo popras vist£) prolit tolik krve, że se pokryje Cerves nou pokryvkou povléci sé: povleëe së (aor., 13, 14) táhl, šel pozdvihovati povysiti mezi svaté, svatofes čiti (81, 32 příd. 5) poznati poznati, uviděti: kdež sť poznáš (9, 61) kde poznáš, že jsi pozvati (pozovu, pozóveš...) pozvati, pos volatí požehnávati žehnati požitčiti, požičiti půjčití požívati požívati, užívati: požívati dobrým (39, 16) v dobrém užívati prácě f. práce, námaha: býti u práci (51, 4) míti práci, potíže pracný nuzný, ubohý, nemocný pramen m. pramen; prut, výhonek, proud; (obrazně) rod pracovati pracovati; (polem) pracovativálčiti, bojovati (dopl. 2, 30) právě pravdivě, spravedlivě, správně, řádně, zrovna, docela (95, 48; hnedle (104, 21) právo n. právo, zákon; právní pfe, soud; spravedlnost (23, 10 pravý v právu jsoucí, spravedlivý; správný prázdný, prázný prázdný, jalový (pfedml. 45); prázdný čeho (70, 47) volný, zbavený preč přísl. pryč predikater m. kazatel; predikateří dominikáni prchati: (93, 30) prýštěti, prskati prohnati probodnouti projíti projíti: nemože mu dobić projśti (1, 6) nemohl dobře obstáti; donidž by jeho pravý smysl neprošel (27, 10) dokud by nedostal rozum prokvísti (proktvu...) rozkvésti pronésti prozraditi (11, 23) prorada /. zrada, prozrazení prorokyni /. věštkyně profézovati profezävati prositi prositi: pánóv prosi vedlé sebe siesti (5, 28) požádal pány, aby se posadili vedle něho prosočiti prozraditi prostořecé nevhodnými slovy (45, 28) prostřěd pris!. uprostřed prosúti sé obofiti se prosvietiti osvítiti: mnoho slepých prosvietila (87, 6) mnoha slepým vrátila zrak proviniti vinou, proviněním zatížiti, pro nějaké provinění ztratiti provláččti protahovati, provlékati provolati prohlásiti prsten: prstenem vzda v. vzdáti prvé, u prvé za prvé, především přáslo n. krajina, pruh krajiny prébrati sé piejiti prébfisti (3. pl. aor. prebfidu) prebroditi prébyti pobyti, pfeźiti 329
Strana 330
prébyvati pobyvati, žíti, býti přeč přísl. pryč přčd s ak. a instr. pfed; préd s& kupfedu, dale; kdzav pred sé lovcém (54, 20) povolav před sebe lovce přčhověti strpěti, shovívavě přehlédnouti, prominouti, poshověti pféjímati pfesahovati, v boji vynikati, pie; máhati (62, 31, var. P prepasovati) piékotem prís/. o pfekot prélüditi prelstiti prépadnüûti sé poklesnouti, ochabnouti prépieti prepnouti, zapnouti, zatáhnouti; Fetézem Vitka prépéchu (103, 25) Vitkovi uzavřeli cestu řetězem přčpřieti zapříti, upevniti přčpustiti dopustiti, dovoliti: když král tomu násilí v zemi býti prépusti «96, 1) když král dovolil, aby v zemi bylo to násilí, když král dopustil v zemi to násilí prépustenie, prépusténie =. dopuštění; to, čeho se kdo dopustil, přestupek prépüstéti, prépüstéti dopoustéti, nechâvati préstati pfestati, ustati; přěstatí čeho přestati s čím, nechati čeho pietasiti preseknouti prétieti pretiti, preseknouti prétiti hroziti (29, 22) přčvážiti převážiti: z zlata, jímž sč mohl třikrát prevdZiti (43, 28) ze zlata, které bylo třikrát těžší než on piévázny odvázny piéziieti (čeho) přehlédnouti, mlčky promis nouti, strpéti (co) přibiti sobě servati se vespolek (Jiretelo G, 14 pribrati sé (k nékomu) pfibliZiti se, dostati se příbuzný: (63, 60) rodný přicčleti přirůsti přič přísl. pryč přičiniti přidělati: král nerodí k té řěčí i stanu přiíčinítí (oz, 65) král nechtěl na té řeči ani stan postavit, nechtěl na ní stavět, nedbal jí pridrZéti sé pridrZovati se přiebytek m. bydliště; život (10, 66) přietelský týkající se přátel, příbuzných; přies telská válka (73, 22) válka mezi příbuznými prietil>) (pr&ju...) prfäti 41, 24 pFieti?) (pf'u...) popirati (24, 24: což mních mluvieše, je sè prieti) příhoda /. příhoda, událost, příležitost; nes hoda, neštěstí; zlá příhoda neštěstí: ktož 330 u příhodu nechodí, ten sé zlé příhody doma schodi (17, 8) kdo se nevydává za dobro družstvím, ten doma ujde neštěstí; dobros druzství, nebezpecenství: dobrj dd sé u pťís hodé znáti (8, 14) dobrý, tj. udatný se pozná v nebezpečenství; co se přihodí, zkušenost: obyčěj učí starého a příhody činie miidreho (50, 66) zvyk je učitelem stáří, ale zkušenosti vedou k moudrosti prijednati pfirovnati (dopl. 3, 38) prijieti prijmouti přijieti sé čeho přijmoutí co, chytiti se čeho, přidržeti se čeho: Z ňehož dřieve lotrovi za zlé jméli, toho sé ndti pdni sami péijeli (102, 4) co měli dříve u lotrů za špatné, toho se nyní naši páni sami chytili přijímati přijímati, bráti: přijímati škodu (17, 18) bráti škodu, docházeti škody, škoditi si přijímati sě čeho přijímati co, chytati sečeho: Obyčeje sě zlého přijímáchu (102, 7) chytali se zlých obyčejú, osvojovali si zlé zvyky přijíti přijíti, přistoupiti: abych mohl slíčnějie k své řeči prijiti (24, 2) abych mohl lépe přistoupiti k svému výkladu, abych mohl podati lepsi vyklad; pfijiti k čemu, dostati co: móžeš k tomu příjítí (12, 23) může se ti toho dostati přilísati sě ke komu zalichotiti se komu přiložiti přidati přiláditi přilákati příměřie n.: boha u příměří neobdržie (37, 27) nebudou míti přízeň u boha přimluviti k čemu své mínění k něčemu dáti, souhlasiti s čím, projeviti souhlas s čím připísanie n. připsání, připočtení připomoci pomoci, napomoci, přispěti připraviti dopraviti, přivésti (75, 15: Kněz Vladislav kardinála do země připraví, ten zemí kletby zbaviy; tři Durynky v službu krále čes kého pripravi (98, 7) tři Durynky Němce) řivedl králi českému do služby; přimětí: čňkovici, když kterého srazili, shned jej ku poddání připravili (dopl. 1, 24) když Věňko: vici někoho porazili, ihned jej přiměli, aby se poddal přípravně připraveně: přípravně sč jmieti (83, 39) pfipraviti se, býti pohotově přípravný vší potřebou opatřený, připravený pfiprieti pfitisknouti pripuditi pfivésti, pfiméti, pfinutiti pripuditi sé pfibéhnouti, pfispéchati: Kos chan... na sluZbu ke knézi sé pripudi (36,
prébyvati pobyvati, žíti, býti přeč přísl. pryč přčd s ak. a instr. pfed; préd s& kupfedu, dale; kdzav pred sé lovcém (54, 20) povolav před sebe lovce přčhověti strpěti, shovívavě přehlédnouti, prominouti, poshověti pféjímati pfesahovati, v boji vynikati, pie; máhati (62, 31, var. P prepasovati) piékotem prís/. o pfekot prélüditi prelstiti prépadnüûti sé poklesnouti, ochabnouti prépieti prepnouti, zapnouti, zatáhnouti; Fetézem Vitka prépéchu (103, 25) Vitkovi uzavřeli cestu řetězem přčpřieti zapříti, upevniti přčpustiti dopustiti, dovoliti: když král tomu násilí v zemi býti prépusti «96, 1) když král dovolil, aby v zemi bylo to násilí, když král dopustil v zemi to násilí prépustenie, prépusténie =. dopuštění; to, čeho se kdo dopustil, přestupek prépüstéti, prépüstéti dopoustéti, nechâvati préstati pfestati, ustati; přěstatí čeho přestati s čím, nechati čeho pietasiti preseknouti prétieti pretiti, preseknouti prétiti hroziti (29, 22) přčvážiti převážiti: z zlata, jímž sč mohl třikrát prevdZiti (43, 28) ze zlata, které bylo třikrát těžší než on piévázny odvázny piéziieti (čeho) přehlédnouti, mlčky promis nouti, strpéti (co) přibiti sobě servati se vespolek (Jiretelo G, 14 pribrati sé (k nékomu) pfibliZiti se, dostati se příbuzný: (63, 60) rodný přicčleti přirůsti přič přísl. pryč přičiniti přidělati: král nerodí k té řěčí i stanu přiíčinítí (oz, 65) král nechtěl na té řeči ani stan postavit, nechtěl na ní stavět, nedbal jí pridrZéti sé pridrZovati se přiebytek m. bydliště; život (10, 66) přietelský týkající se přátel, příbuzných; přies telská válka (73, 22) válka mezi příbuznými prietil>) (pr&ju...) prfäti 41, 24 pFieti?) (pf'u...) popirati (24, 24: což mních mluvieše, je sè prieti) příhoda /. příhoda, událost, příležitost; nes hoda, neštěstí; zlá příhoda neštěstí: ktož 330 u příhodu nechodí, ten sé zlé příhody doma schodi (17, 8) kdo se nevydává za dobro družstvím, ten doma ujde neštěstí; dobros druzství, nebezpecenství: dobrj dd sé u pťís hodé znáti (8, 14) dobrý, tj. udatný se pozná v nebezpečenství; co se přihodí, zkušenost: obyčěj učí starého a příhody činie miidreho (50, 66) zvyk je učitelem stáří, ale zkušenosti vedou k moudrosti prijednati pfirovnati (dopl. 3, 38) prijieti prijmouti přijieti sé čeho přijmoutí co, chytiti se čeho, přidržeti se čeho: Z ňehož dřieve lotrovi za zlé jméli, toho sé ndti pdni sami péijeli (102, 4) co měli dříve u lotrů za špatné, toho se nyní naši páni sami chytili přijímati přijímati, bráti: přijímati škodu (17, 18) bráti škodu, docházeti škody, škoditi si přijímati sě čeho přijímati co, chytati sečeho: Obyčeje sě zlého přijímáchu (102, 7) chytali se zlých obyčejú, osvojovali si zlé zvyky přijíti přijíti, přistoupiti: abych mohl slíčnějie k své řeči prijiti (24, 2) abych mohl lépe přistoupiti k svému výkladu, abych mohl podati lepsi vyklad; pfijiti k čemu, dostati co: móžeš k tomu příjítí (12, 23) může se ti toho dostati přilísati sě ke komu zalichotiti se komu přiložiti přidati přiláditi přilákati příměřie n.: boha u příměří neobdržie (37, 27) nebudou míti přízeň u boha přimluviti k čemu své mínění k něčemu dáti, souhlasiti s čím, projeviti souhlas s čím připísanie n. připsání, připočtení připomoci pomoci, napomoci, přispěti připraviti dopraviti, přivésti (75, 15: Kněz Vladislav kardinála do země připraví, ten zemí kletby zbaviy; tři Durynky v službu krále čes kého pripravi (98, 7) tři Durynky Němce) řivedl králi českému do služby; přimětí: čňkovici, když kterého srazili, shned jej ku poddání připravili (dopl. 1, 24) když Věňko: vici někoho porazili, ihned jej přiměli, aby se poddal přípravně připraveně: přípravně sč jmieti (83, 39) pfipraviti se, býti pohotově přípravný vší potřebou opatřený, připravený pfiprieti pfitisknouti pripuditi pfivésti, pfiméti, pfinutiti pripuditi sé pfibéhnouti, pfispéchati: Kos chan... na sluZbu ke knézi sé pripudi (36,
Strana 331
24) Kochan se rychle vetřel do knížecích služeb přiraziti sě přitisknouti se, přiskočiti přirozenie n. přirozená věc; po přirození (64, 41) přirozeným způsobem, přirozeně přirozený pokrevný, příbuzný (51, 19); přís rozený jazyk (92, 22) mateřský jazyk příslovie n. přísloví; pomluva (103, 44), hana, potupa přispěti přispěchati, priblížiti se přistúpati přistupovati, přibližovati se, přis dävati se prisûditi pfisouditi, pridéliti; prisüditi k sobë pfivlastniti si pritéci pfibéhnouti privinûti pfitéhnouti, k sobé pfipojiti: král nesmě Čechóv u potřěbu přivinútí (92, 47) král se neodvážil v nouzi na svou stranu pfis pojiti Cechy, ptimknouti se k Čechům přivoditi přiváděti privrci: klobúk jim přivrhúce, hlavu jim setnies chu (95, yo) přiráželi, naráželi jim klobouky a stínali jim hlavy prizednicé f. poustevnice psaný malovaný (43, 2) ptáti vyptávati se; prátí sobě hledati (70, 32: z své země pána sobě ptají) puditi udetiti puditi hnáti, vypuzovati, vyhän&ti; puditi hlavy dolóv (72, 11) stínati hlavy püstenník m. poustevník pustiti (puśću, pustiś...> pustiti: pustiti oheñ (42, 62) póliti, zapalovati púšč(č), púšť f. pusté, zanedbané místo, pustina, samota pýchati pyšný býti, pyšně, zpupně si vésti pykati litovati, želeti rád rád: ta bieše božie cti ráda (32, 10) milovala slávu boží, radovala se ze slávy boží; by právu rád byl (59, 29) že by byl nakloněn spravedlnosti rada f. rada, porada, árada: radu vzieti ura; diti se, učiniti rozhodnutí; nebudesli mezi vámi má rada (19,5) nebudetesli se fíditi mou radou; dáti sobě rady (27, 4) věděti si rady, uméti si poraditi; taki rad (39, 27) s takovým úmyslem; sbor rádců, shromážs déní, sném (14,2: naleze to dievčie rada) rádlo m. rádlo, pluh; orba, orání, zemědělské präce: drzeti sč rádla (14, 4) zůstati u pluhu ratišče, ratiště =. kopí ráz m. úder, rána režný žitný roba /. žena, služka, děvče robota /. těžká práce (76, 12); porobeni, pods danství, nevolnictví (29, 34) robotný robotu konající: robotní lidé (32, 36) otroci rod m. rod, původ rodic, rodič m. potomek, příbuzný, rodák, krajan rodicka, rodička /. krajanka roditi v. neroditi rohatý: sti?la rohatá (73, 18) špičatá rok m. den, lhůta, do které se má něco státi: mnich té fé počě prositi roka (24, 31) mnich počal prositi o Ihütu, kdy má dokázati pravdivost svých slov; rokování, jednání, přelíčení: státi na rocě (49, 40) přijíti k stání rolí (gen. rolé) f. orné pole; v rolf (5, 22) v orání rota f. zástup, množství, družina rov m. mohyla rozbézéti sé rozbéhnouti se rozdéliti rozdéliti: rozdéliti dusi s tólem (30, 54) oddčliti duši od tëla, zabiti rozdymati sé roztáhnouti se rozebrati rozebrati; rozebrati noZi a5, 25) rozfezati, rozsekati rozhostiti sé rozloZiti se jako doma) rozhřěšiti rozhřešiti, rozhřešení dáti; rozs hfeżiti čeho (61, 34) s rozhřešením zbaviti čeho rozkládati rozvaZovati rozkluditi, rozkliditi zaříditi, pořádek uděs lati rozleněti lenivým se státi, zlenivěti roznietiti s& roznititi se, rozohniti se rozpač f rozpaky rozpleniti vypleniti, roznésti rozplískati rozházeti, vyplýtvati rozploditi sé rozmnoZiti se, rozmoci se, pros niknouti rozpomanüti sé rozpomenouti se, vzpomes nouti si rozvrátiti: nerad by jí škopa piva rozvrátil (10, 94 — obrazně) nerad by ji popudil różdka f. haluz, vśtóvka rožen m. tyč se špičatým koncem, špičatá tyč (47, 27) ride rychle ručiti sě zaručovati se: ručití sé koho (61, 7 př. 2) záruku dévati za koho 331
24) Kochan se rychle vetřel do knížecích služeb přiraziti sě přitisknouti se, přiskočiti přirozenie n. přirozená věc; po přirození (64, 41) přirozeným způsobem, přirozeně přirozený pokrevný, příbuzný (51, 19); přís rozený jazyk (92, 22) mateřský jazyk příslovie n. přísloví; pomluva (103, 44), hana, potupa přispěti přispěchati, priblížiti se přistúpati přistupovati, přibližovati se, přis dävati se prisûditi pfisouditi, pridéliti; prisüditi k sobë pfivlastniti si pritéci pfibéhnouti privinûti pfitéhnouti, k sobé pfipojiti: král nesmě Čechóv u potřěbu přivinútí (92, 47) král se neodvážil v nouzi na svou stranu pfis pojiti Cechy, ptimknouti se k Čechům přivoditi přiváděti privrci: klobúk jim přivrhúce, hlavu jim setnies chu (95, yo) přiráželi, naráželi jim klobouky a stínali jim hlavy prizednicé f. poustevnice psaný malovaný (43, 2) ptáti vyptávati se; prátí sobě hledati (70, 32: z své země pána sobě ptají) puditi udetiti puditi hnáti, vypuzovati, vyhän&ti; puditi hlavy dolóv (72, 11) stínati hlavy püstenník m. poustevník pustiti (puśću, pustiś...> pustiti: pustiti oheñ (42, 62) póliti, zapalovati púšč(č), púšť f. pusté, zanedbané místo, pustina, samota pýchati pyšný býti, pyšně, zpupně si vésti pykati litovati, želeti rád rád: ta bieše božie cti ráda (32, 10) milovala slávu boží, radovala se ze slávy boží; by právu rád byl (59, 29) že by byl nakloněn spravedlnosti rada f. rada, porada, árada: radu vzieti ura; diti se, učiniti rozhodnutí; nebudesli mezi vámi má rada (19,5) nebudetesli se fíditi mou radou; dáti sobě rady (27, 4) věděti si rady, uméti si poraditi; taki rad (39, 27) s takovým úmyslem; sbor rádců, shromážs déní, sném (14,2: naleze to dievčie rada) rádlo m. rádlo, pluh; orba, orání, zemědělské präce: drzeti sč rádla (14, 4) zůstati u pluhu ratišče, ratiště =. kopí ráz m. úder, rána režný žitný roba /. žena, služka, děvče robota /. těžká práce (76, 12); porobeni, pods danství, nevolnictví (29, 34) robotný robotu konající: robotní lidé (32, 36) otroci rod m. rod, původ rodic, rodič m. potomek, příbuzný, rodák, krajan rodicka, rodička /. krajanka roditi v. neroditi rohatý: sti?la rohatá (73, 18) špičatá rok m. den, lhůta, do které se má něco státi: mnich té fé počě prositi roka (24, 31) mnich počal prositi o Ihütu, kdy má dokázati pravdivost svých slov; rokování, jednání, přelíčení: státi na rocě (49, 40) přijíti k stání rolí (gen. rolé) f. orné pole; v rolf (5, 22) v orání rota f. zástup, množství, družina rov m. mohyla rozbézéti sé rozbéhnouti se rozdéliti rozdéliti: rozdéliti dusi s tólem (30, 54) oddčliti duši od tëla, zabiti rozdymati sé roztáhnouti se rozebrati rozebrati; rozebrati noZi a5, 25) rozfezati, rozsekati rozhostiti sé rozloZiti se jako doma) rozhřěšiti rozhřešiti, rozhřešení dáti; rozs hfeżiti čeho (61, 34) s rozhřešením zbaviti čeho rozkládati rozvaZovati rozkluditi, rozkliditi zaříditi, pořádek uděs lati rozleněti lenivým se státi, zlenivěti roznietiti s& roznititi se, rozohniti se rozpač f rozpaky rozpleniti vypleniti, roznésti rozplískati rozházeti, vyplýtvati rozploditi sé rozmnoZiti se, rozmoci se, pros niknouti rozpomanüti sé rozpomenouti se, vzpomes nouti si rozvrátiti: nerad by jí škopa piva rozvrátil (10, 94 — obrazně) nerad by ji popudil różdka f. haluz, vśtóvka rožen m. tyč se špičatým koncem, špičatá tyč (47, 27) ride rychle ručiti sě zaručovati se: ručití sé koho (61, 7 př. 2) záruku dévati za koho 331
Strana 332
ruditi popouzeti, krev vháněti do tváře rühati sé posmívati se rücha f. roucho, rouska ruzený červeně natřený, okrášlený řád m. řád, pořádek, hodnost, úřad; na řád (89, 20) po řadě, jeden po druhém řebří m. žebřík řéci říci, pověděti; ten (potok) sobě Pšovka jmě řeče (25, 28) ten potok se jmenoval Pšovka řěč f. řeč, vyprávění: mluvití jednu řěč a1, 18) mluviti jednou, stejnou řečí; abych mohl slíčnějie k své řeči přijítí (24, » abych mohl lépe přistoupiti k svému výkladu, abych mohl podati lepší výklad; proč svú řečí cak. m. #éé) tolik stroji$ (83, 18) proč svou řeč tak strojeně chystáš, proč mluvíš tak strojeně řěčník m.: (41, 27) mluvčí (zastupující stras nu, skupinu, řadu a jejich jménem mluvící) repík m. lopuch, přilípavá rostlina řiedko zřídka řiekati říkati, přeříkávati: říckati hodiny (s, 14) odříkávati hodinky (v. t.) řitieř m. rytíř, bojovník řújě, říjě f. fije, fijeni; lov, štvanice na jeleny s s ak.: I je s& s Némec mluviti (21, 27) počal mluvití tou měrou a tím způsobem, jako Němcům obyčej, po způsobu Němců, jako by byl Němec; s ně býti (44, 47) stačiti na ně 8- v. téZ zs, vZs sám sám; sám sedmý (2, 26) on sám a ještě šest jiných; sám šestý na dcát (89, 34) on (sám) šestnáctý (s patnácti) Sasic m. Sas sbádati, zbádati pobízeti, dáti podnět k bos ji (17, 33; 80, 13) sbéhnüti zbéhnouti, utéci sbor m. shromáždění, družina (6, 23) sbožie v. zbožie sbydliti sé spolu bydliti sbyti v. zbyti sdieti udźlati, v. tóż zdieti sebrati s sejíti se, shromaźditi se sěč /. seč, řež, bitva sédalny hodící se k zápasu, sčdalný meč (24, 35) meč, který se hodí k sedání, k zápasu, k souboji v turnaji sedčti sedčti, býti usazen, sídliti: Lidmila dvorem v Tetínč sedieše (26, 2) Lidmila méla sídlo na Tetínč sedlčí selský 332 sedmidcát sedmdesát sejíti sé v. sníti sč seklati, sklâti sraziti sémo, semo, sem pfisl. sem sen zdjm. tento sestfenec m. sestfin syn sezfieti uvidéti, shlédnouti, pfehlédnouti shledati sebrati, sestaviti shlédati prohlíZeti, pozorovati shlédati sé na sebe navzájem pohlíZeti (s, i9 schoditi sé čeho ujíti emu, vyhnouti se čemu: ten sč zlé příhody doma schodí (17, 8) ten se vyhne doma neštěstí schovaly, vl. vzchovaly vychovany schovati zachovati; pfechovati, ukryti, zas Viti, uvézniti; neschova jazyka přirozeného (92, 22) nezachovéval matefsky jazyk, nes dbal o mateřský jazyk, o národ, národnost, z které vyšel; pohřbíti (31, 16 pfid. 1) schovati sé zachovati se (Jirekelo: ktoZ sé doma neschovd, ten u nds stoji (63, 14) kdo se nezachová, neosvédëi doma, ten je u nas, ten se u nás snaží uplatnit sieci sekati, bojovati, potýkati siesti (sadu, sédef...) posaditi se, usaditi se sílně: s vojenskou silou (58, 12» , sirotčí od sirotků vycházející, sirotků se týs kající sjieti sé v. snieti sé sjieźdźti s£ sjiźdźti se, scházeti se skládati skládati, sestavovati; sk/ddati cihlami (1, 16) skladati z cihel sklep m. klenutá místnost skTuditi, skliditi smířiti skončenie =. konec: mně, by skončení takémuž mělo býti (18, 7) domnívaje se, že by měl být takový konec (války) skonččti končiti skorně, častěji škorně pl. f. boty, obuv skóro brzo, rychle; v skóżć rychle skotsky jako skot, dobytek skryti sé skrÿti, ukryti se; skryti s& čeho ukrýti se před čím sküpost f. lakota, lakomství sküpy .skoupy, lakomy skutek m.: mílé skutky (12, 19) milostné skuts ky, projevy lásky sláti posílati sled m. pořádek, postup (věcí), souvislost slediti sliditi, potulovati se (67, 5) sléti sé spojiti se, slíti se
ruditi popouzeti, krev vháněti do tváře rühati sé posmívati se rücha f. roucho, rouska ruzený červeně natřený, okrášlený řád m. řád, pořádek, hodnost, úřad; na řád (89, 20) po řadě, jeden po druhém řebří m. žebřík řéci říci, pověděti; ten (potok) sobě Pšovka jmě řeče (25, 28) ten potok se jmenoval Pšovka řěč f. řeč, vyprávění: mluvití jednu řěč a1, 18) mluviti jednou, stejnou řečí; abych mohl slíčnějie k své řeči přijítí (24, » abych mohl lépe přistoupiti k svému výkladu, abych mohl podati lepší výklad; proč svú řečí cak. m. #éé) tolik stroji$ (83, 18) proč svou řeč tak strojeně chystáš, proč mluvíš tak strojeně řěčník m.: (41, 27) mluvčí (zastupující stras nu, skupinu, řadu a jejich jménem mluvící) repík m. lopuch, přilípavá rostlina řiedko zřídka řiekati říkati, přeříkávati: říckati hodiny (s, 14) odříkávati hodinky (v. t.) řitieř m. rytíř, bojovník řújě, říjě f. fije, fijeni; lov, štvanice na jeleny s s ak.: I je s& s Némec mluviti (21, 27) počal mluvití tou měrou a tím způsobem, jako Němcům obyčej, po způsobu Němců, jako by byl Němec; s ně býti (44, 47) stačiti na ně 8- v. téZ zs, vZs sám sám; sám sedmý (2, 26) on sám a ještě šest jiných; sám šestý na dcát (89, 34) on (sám) šestnáctý (s patnácti) Sasic m. Sas sbádati, zbádati pobízeti, dáti podnět k bos ji (17, 33; 80, 13) sbéhnüti zbéhnouti, utéci sbor m. shromáždění, družina (6, 23) sbožie v. zbožie sbydliti sé spolu bydliti sbyti v. zbyti sdieti udźlati, v. tóż zdieti sebrati s sejíti se, shromaźditi se sěč /. seč, řež, bitva sédalny hodící se k zápasu, sčdalný meč (24, 35) meč, který se hodí k sedání, k zápasu, k souboji v turnaji sedčti sedčti, býti usazen, sídliti: Lidmila dvorem v Tetínč sedieše (26, 2) Lidmila méla sídlo na Tetínč sedlčí selský 332 sedmidcát sedmdesát sejíti sé v. sníti sč seklati, sklâti sraziti sémo, semo, sem pfisl. sem sen zdjm. tento sestfenec m. sestfin syn sezfieti uvidéti, shlédnouti, pfehlédnouti shledati sebrati, sestaviti shlédati prohlíZeti, pozorovati shlédati sé na sebe navzájem pohlíZeti (s, i9 schoditi sé čeho ujíti emu, vyhnouti se čemu: ten sč zlé příhody doma schodí (17, 8) ten se vyhne doma neštěstí schovaly, vl. vzchovaly vychovany schovati zachovati; pfechovati, ukryti, zas Viti, uvézniti; neschova jazyka přirozeného (92, 22) nezachovéval matefsky jazyk, nes dbal o mateřský jazyk, o národ, národnost, z které vyšel; pohřbíti (31, 16 pfid. 1) schovati sé zachovati se (Jirekelo: ktoZ sé doma neschovd, ten u nds stoji (63, 14) kdo se nezachová, neosvédëi doma, ten je u nas, ten se u nás snaží uplatnit sieci sekati, bojovati, potýkati siesti (sadu, sédef...) posaditi se, usaditi se sílně: s vojenskou silou (58, 12» , sirotčí od sirotků vycházející, sirotků se týs kající sjieti sé v. snieti sé sjieźdźti s£ sjiźdźti se, scházeti se skládati skládati, sestavovati; sk/ddati cihlami (1, 16) skladati z cihel sklep m. klenutá místnost skTuditi, skliditi smířiti skončenie =. konec: mně, by skončení takémuž mělo býti (18, 7) domnívaje se, že by měl být takový konec (války) skonččti končiti skorně, častěji škorně pl. f. boty, obuv skóro brzo, rychle; v skóżć rychle skotsky jako skot, dobytek skryti sé skrÿti, ukryti se; skryti s& čeho ukrýti se před čím sküpost f. lakota, lakomství sküpy .skoupy, lakomy skutek m.: mílé skutky (12, 19) milostné skuts ky, projevy lásky sláti posílati sled m. pořádek, postup (věcí), souvislost slediti sliditi, potulovati se (67, 5) sléti sé spojiti se, slíti se
Strana 333
slib- v. slubs sličný vhodný, pěkný slomiti zlomiti; s/omiti hlavu (21, 56) sraziti vaz slovce n. slovo, slúvko slovensky slovansky slovo n.: z jednoho slova boj s nimi vzieti (44, 28) pro jedno slovo se s nimi pustit do boje sloZiti sé: na českú sč zemí složí (100, 7) proti hám shromáždil vojsko sl’ubiti sé slibiti sé zalfbiti se slübenie, slibenie n. slib sláditi kým klamati koho slüpiti sé kÿm podpírati se o koho, spoléhati na koho sluščti příslušeti, býti potřebí: což slušie k hradu (11, 14) čeho je třeba ke zbudování hradu slušný vhodný sláti (slovu, slóveš...) slouti, míti jméno, jmenovati se slážiti sloužiti, býti ve služebnickém, pods danském poměru: kněz český jemu slúžieše (23, 4) český kníže byl mu poddán; z chleba slużiti (76, 48) pracovati pro Żivobyti smieti n. sméti odvaXovati se: nemné, by sé smél brániti (28, »» nedomnívaje se (Radi: slav), že by se odvážil (Václav) brániti smieti sě (směju, směješ sě...) smáti se smíliti sé zalíbiti se smolný kabát smolník, řemínkový krunýř zpevněný smolou (Škarka) smrznüti sě mrznouti, tuhnouti smütiti zarmoutiti smysl m. rozum smysleti rozuméti snaïiti sé: k svému sě jazyku viece snaziti (předml. 48) o svůj národ více pečovati snažný čeho snahu mající, snažící se oč; pečlivý snésti: (32, 14) shromážditi sniesti snísti snieti s& oZeniti se sníti sejíti: snítí s světa, snítí sejíti se světa, zemříti sníti sč sejíti se, setkati se, (v boji) se sraziti, snítí sě u boj (2, 18) sraziti se v boji; když ti, již volé, nemohů sě sjíti (48, 16) když ti, kteří volí, nemohou se sejíti, tj. shodnouti snübcé m. zasnubovatel. námluvčí snübiti ucházeti se (o dívku) snuziti (trápením) donutiti sočiti na koho osočovati koho socha /. kůl, sloup sok m. sok, protivník: ciesať vyvrže naň svého soka (24, 32) císať mu ustanovil za sebe pros tivníka (v souboji) sotka f. malá rána, rána spásti (spadu, spadeš...) spadati: česká čest spade (98, 43) česká sláva spadla, padla, upadla spieše rychle spléněti pleniti: splénějíce (93, 11 — přech. přít.) vypleňujíce sploditi sé, v/. vzploditi sé rozmnoZiti se, rozrüsti se (18, 40) spomoci pomoci sprostenstvie n. prostota, prosty püvod sprostné prostym zpüsobem, po prostu sprostný prostý, neumělý, hloupý spuditi sehnati, zahnati; spuditi hlavu (94, 15) sraziti hlavu spustiti, v/. vzpustiti poslati (60, 40) spyták m. vyzvédat, zvéd spytati prohlíZeti, prozkoumávati stieci s& smluviti se ssédati sesedati (s kon& ssiesti (ssadu, ssédei...) sesednouti (s kon& sstréiti stréiti dolà, sraziti sstüpiti sestoupiti; postoupiti, přenechati (65, 38: opét knéZstva Borivojovi sstüpi) stádce n. stádo, stádečko, malý houf stájé f. stanoviště, sídliště stan m.: stan; ležení (zprav. stany) ; sr. priciniti starost |. stáří; dobrá starost (74, 6) velké stáří, vysoký věk starosta m. starosta, představený, náčelník stařější m. starší rodu, kmet statek m. statek, majetek; síla: když nemáhá hlava, ve vśćch údech statka nenie (17, 31) když je slabá hlava, ochabují všechny údy; pomoc, podpora: Když Čechové uzťčchu, že v Korutanském statku nemiechu (106, 2) když Čechové uviděli, že v korutanském vévodovi nemají žádnou oporu, že je k nis čemu státi (stanu, staneš...) postaviti se, zastavit se, stanouti: v obojím kněžství knězem stan (28, 26) obojímu knížectví se postaví do čela jako kníže; jako by sě... na púšti stalo (2, 33) jako by se postavili na pustém místě státi (stoju, stojíš...) státi, býti: s pokojem stdti (53, 34) býti, žíti v míru; s králem českým počč státí (83, 7) zastavil se s králem 333
slib- v. slubs sličný vhodný, pěkný slomiti zlomiti; s/omiti hlavu (21, 56) sraziti vaz slovce n. slovo, slúvko slovensky slovansky slovo n.: z jednoho slova boj s nimi vzieti (44, 28) pro jedno slovo se s nimi pustit do boje sloZiti sé: na českú sč zemí složí (100, 7) proti hám shromáždil vojsko sl’ubiti sé slibiti sé zalfbiti se slübenie, slibenie n. slib sláditi kým klamati koho slüpiti sé kÿm podpírati se o koho, spoléhati na koho sluščti příslušeti, býti potřebí: což slušie k hradu (11, 14) čeho je třeba ke zbudování hradu slušný vhodný sláti (slovu, slóveš...) slouti, míti jméno, jmenovati se slážiti sloužiti, býti ve služebnickém, pods danském poměru: kněz český jemu slúžieše (23, 4) český kníže byl mu poddán; z chleba slużiti (76, 48) pracovati pro Żivobyti smieti n. sméti odvaXovati se: nemné, by sé smél brániti (28, »» nedomnívaje se (Radi: slav), že by se odvážil (Václav) brániti smieti sě (směju, směješ sě...) smáti se smíliti sé zalíbiti se smolný kabát smolník, řemínkový krunýř zpevněný smolou (Škarka) smrznüti sě mrznouti, tuhnouti smütiti zarmoutiti smysl m. rozum smysleti rozuméti snaïiti sé: k svému sě jazyku viece snaziti (předml. 48) o svůj národ více pečovati snažný čeho snahu mající, snažící se oč; pečlivý snésti: (32, 14) shromážditi sniesti snísti snieti s& oZeniti se sníti sejíti: snítí s světa, snítí sejíti se světa, zemříti sníti sč sejíti se, setkati se, (v boji) se sraziti, snítí sě u boj (2, 18) sraziti se v boji; když ti, již volé, nemohů sě sjíti (48, 16) když ti, kteří volí, nemohou se sejíti, tj. shodnouti snübcé m. zasnubovatel. námluvčí snübiti ucházeti se (o dívku) snuziti (trápením) donutiti sočiti na koho osočovati koho socha /. kůl, sloup sok m. sok, protivník: ciesať vyvrže naň svého soka (24, 32) císať mu ustanovil za sebe pros tivníka (v souboji) sotka f. malá rána, rána spásti (spadu, spadeš...) spadati: česká čest spade (98, 43) česká sláva spadla, padla, upadla spieše rychle spléněti pleniti: splénějíce (93, 11 — přech. přít.) vypleňujíce sploditi sé, v/. vzploditi sé rozmnoZiti se, rozrüsti se (18, 40) spomoci pomoci sprostenstvie n. prostota, prosty püvod sprostné prostym zpüsobem, po prostu sprostný prostý, neumělý, hloupý spuditi sehnati, zahnati; spuditi hlavu (94, 15) sraziti hlavu spustiti, v/. vzpustiti poslati (60, 40) spyták m. vyzvédat, zvéd spytati prohlíZeti, prozkoumávati stieci s& smluviti se ssédati sesedati (s kon& ssiesti (ssadu, ssédei...) sesednouti (s kon& sstréiti stréiti dolà, sraziti sstüpiti sestoupiti; postoupiti, přenechati (65, 38: opét knéZstva Borivojovi sstüpi) stádce n. stádo, stádečko, malý houf stájé f. stanoviště, sídliště stan m.: stan; ležení (zprav. stany) ; sr. priciniti starost |. stáří; dobrá starost (74, 6) velké stáří, vysoký věk starosta m. starosta, představený, náčelník stařější m. starší rodu, kmet statek m. statek, majetek; síla: když nemáhá hlava, ve vśćch údech statka nenie (17, 31) když je slabá hlava, ochabují všechny údy; pomoc, podpora: Když Čechové uzťčchu, že v Korutanském statku nemiechu (106, 2) když Čechové uviděli, že v korutanském vévodovi nemají žádnou oporu, že je k nis čemu státi (stanu, staneš...) postaviti se, zastavit se, stanouti: v obojím kněžství knězem stan (28, 26) obojímu knížectví se postaví do čela jako kníže; jako by sě... na púšti stalo (2, 33) jako by se postavili na pustém místě státi (stoju, stojíš...) státi, býti: s pokojem stdti (53, 34) býti, žíti v míru; s králem českým počč státí (83, 7) zastavil se s králem 333
Strana 334
českým; stavěti, postaviti se na odpor: prvý ktož tě potká, tomu stój (19, 24) postav se (v boji) prvnímu, kdo tě potká; státi zač míti cenu, býti pokládán zač: za jiného chlapa stojieše (76, 10) měl cenu, byl pokläs dán za neurozeného člověka stav m. stav: mužský stav (21, 39) mužský věk, mužnost; stanoviště: ktož na vysokém stavu má výhledí (102, 37) kdo se na vše dívá svrchu, spatra, kdo všechno podceňuje staviti zastaviti, zameziti, pfekaziti staviti sé zastaviti se stéci dopadnouti: ty skutky nermohú mu dobťč sféci (92, 38) ty skutky se mu nemohou vyplatit stesknüti sé zastesknouti se; steště sč (2, 17) zastesklo se stěžiti přiváděti stieti stiti, useknouti stól m. stůl; stolování: jakž brzo by po stole (23, 16) jakmile bylo po jídle, po hostině stolic& f. (var. stolec) stolec, trůn; vladařská hodnost stopa f. cesta strast /. strádání, útrata, škoda strašlivý ustrašený, bojácný stráviti užíti: všecko (zlato) pro vás jednu stráví (10, 76) všeho zlata užiji ve prospěch jedné z vás (tj. pro jednu z vás jsem je ochotna obč» tovati, abych ji vykoupila ze zajeti); znititi, sprovoditi ze světa: tiem vrah český sestťencč strdvi (98, 8) tím český nepřítel ctj. císař, král říšský) zničil, zahubil syna své sestry StráZé m. stráZce strojiti pfipravovati, chystati, peëlivé pris pravovati: proć svń feli (ak. m. řěč) tolik strojíš (83, 18) proč svou řeč tak strojeně chystáš, proč mluvíš tak strojeně strométi strméti, stéti (vzpfimen) strýčený se strany strýcovy; strýčený bratr (53, 19) bratranec stféd ad». uprostřed st¥ieci stfeiti, hl{dati, ¢fhati na koho styděti sč čím stydčti se zač: tú válků sč sty, diechu (11, 35) styděly se za tu válku; k vám sč nevěrů nestydíme (15, 5) před vámi se nestydíme za nevěru; koho (67, 24) báti se süditi souditi, soudní pravomoc vykonávati: súdítí zemí (3, 3) vykonávati v zemi soudní moc; posuzovati, považovati: blázen jest, jen cizozemcé dobrjm südí (21, fo» blázen jest, kdo považuje cizozemce za dobrého 334 surový syrový süZiti tísniti, sniZovati sváda f. spor, svár, rüznice, boj svaditi sě míti spor, dostati se do sporu: dva sé o mezi svadista (3, 13) dva se dostali do sporu o mez; pohádati se, znesvátiti se svařiti uvařití svářiti sě příti se, hśdati se svatost f. svatý stáv: Bořivoj v svatost sč pros mění (23, 26) Bořivoj se proměnil v svatého člověka, v člověka svatého života svatý svatý; svatí (pl. m.) ostatky svatých, kostel svázati svázati, spojiti: v jedno svázal cpředs ml. 12) shrnul; svdzati sć u płiezni (66, 14) spfóteliti se svěcky v. světsky svědčiti dosvědčovati svésti odvésti: svedu vy mečem s tohoto světa (31, 16 př. 2) sprovodim vás mečem z to: hoto světa svět 1) m. svět; rada, úrada (11, 38) svět 2) m. světlo, svítání (31, 16 příd. 1) světsky světsky: (Jitku> v kldżteńć svecky cho váchu (42, 7) vychovávali ji v klášteře světsky, tj. jako svčtskou osobu, klášteru dočasné svěřenou, nikoli jako řeholnici svézti sé na kom pomstiti se na kom (101, 14: Ješek na strýci sě sveze) svícnový ze svícnu, od svícnu svlätéti svlékati svoboda m. a f. udatný a podnikavý muž Jireček) (80, 12) svobodenstvie n. svoboda svojiti sé spojovati se (92, 56) svyknüti sé zvyknouti si szûti zouti, svléci sXéci spóliti sarlatny z Sarlatu, tmavoterveného sukna ušitý ščerbivý, štěrbivý děravý ščít, štít m. štít, erb, šlechtický znak; bo jovník (61,6) široký: širšie rady nenie (21, 57) jiné (další) rady není škoda f. škoda, poškození: svú škodů (33, 8) sobě na škodu, k své škodě; na českú škodu (68, 7) na škodu Čechům, aby hům tkodili; 3kody hledati (59, 46) hledati, jak uškodit škodno přís!. na škodu
českým; stavěti, postaviti se na odpor: prvý ktož tě potká, tomu stój (19, 24) postav se (v boji) prvnímu, kdo tě potká; státi zač míti cenu, býti pokládán zač: za jiného chlapa stojieše (76, 10) měl cenu, byl pokläs dán za neurozeného člověka stav m. stav: mužský stav (21, 39) mužský věk, mužnost; stanoviště: ktož na vysokém stavu má výhledí (102, 37) kdo se na vše dívá svrchu, spatra, kdo všechno podceňuje staviti zastaviti, zameziti, pfekaziti staviti sé zastaviti se stéci dopadnouti: ty skutky nermohú mu dobťč sféci (92, 38) ty skutky se mu nemohou vyplatit stesknüti sé zastesknouti se; steště sč (2, 17) zastesklo se stěžiti přiváděti stieti stiti, useknouti stól m. stůl; stolování: jakž brzo by po stole (23, 16) jakmile bylo po jídle, po hostině stolic& f. (var. stolec) stolec, trůn; vladařská hodnost stopa f. cesta strast /. strádání, útrata, škoda strašlivý ustrašený, bojácný stráviti užíti: všecko (zlato) pro vás jednu stráví (10, 76) všeho zlata užiji ve prospěch jedné z vás (tj. pro jednu z vás jsem je ochotna obč» tovati, abych ji vykoupila ze zajeti); znititi, sprovoditi ze světa: tiem vrah český sestťencč strdvi (98, 8) tím český nepřítel ctj. císař, král říšský) zničil, zahubil syna své sestry StráZé m. stráZce strojiti pfipravovati, chystati, peëlivé pris pravovati: proć svń feli (ak. m. řěč) tolik strojíš (83, 18) proč svou řeč tak strojeně chystáš, proč mluvíš tak strojeně strométi strméti, stéti (vzpfimen) strýčený se strany strýcovy; strýčený bratr (53, 19) bratranec stféd ad». uprostřed st¥ieci stfeiti, hl{dati, ¢fhati na koho styděti sč čím stydčti se zač: tú válků sč sty, diechu (11, 35) styděly se za tu válku; k vám sč nevěrů nestydíme (15, 5) před vámi se nestydíme za nevěru; koho (67, 24) báti se süditi souditi, soudní pravomoc vykonávati: súdítí zemí (3, 3) vykonávati v zemi soudní moc; posuzovati, považovati: blázen jest, jen cizozemcé dobrjm südí (21, fo» blázen jest, kdo považuje cizozemce za dobrého 334 surový syrový süZiti tísniti, sniZovati sváda f. spor, svár, rüznice, boj svaditi sě míti spor, dostati se do sporu: dva sé o mezi svadista (3, 13) dva se dostali do sporu o mez; pohádati se, znesvátiti se svařiti uvařití svářiti sě příti se, hśdati se svatost f. svatý stáv: Bořivoj v svatost sč pros mění (23, 26) Bořivoj se proměnil v svatého člověka, v člověka svatého života svatý svatý; svatí (pl. m.) ostatky svatých, kostel svázati svázati, spojiti: v jedno svázal cpředs ml. 12) shrnul; svdzati sć u płiezni (66, 14) spfóteliti se svěcky v. světsky svědčiti dosvědčovati svésti odvésti: svedu vy mečem s tohoto světa (31, 16 př. 2) sprovodim vás mečem z to: hoto světa svět 1) m. svět; rada, úrada (11, 38) svět 2) m. světlo, svítání (31, 16 příd. 1) světsky světsky: (Jitku> v kldżteńć svecky cho váchu (42, 7) vychovávali ji v klášteře světsky, tj. jako svčtskou osobu, klášteru dočasné svěřenou, nikoli jako řeholnici svézti sé na kom pomstiti se na kom (101, 14: Ješek na strýci sě sveze) svícnový ze svícnu, od svícnu svlätéti svlékati svoboda m. a f. udatný a podnikavý muž Jireček) (80, 12) svobodenstvie n. svoboda svojiti sé spojovati se (92, 56) svyknüti sé zvyknouti si szûti zouti, svléci sXéci spóliti sarlatny z Sarlatu, tmavoterveného sukna ušitý ščerbivý, štěrbivý děravý ščít, štít m. štít, erb, šlechtický znak; bo jovník (61,6) široký: širšie rady nenie (21, 57) jiné (další) rady není škoda f. škoda, poškození: svú škodů (33, 8) sobě na škodu, k své škodě; na českú škodu (68, 7) na škodu Čechům, aby hům tkodili; 3kody hledati (59, 46) hledati, jak uškodit škodno přís!. na škodu
Strana 335
škola /. : (židovská, 65, 15) synagoga škop m. škopek; škop píra (10, 94) nádobu s pitím, v. rozvrátiti šlechetenstvie 7. ušlechtilost; statečnost šlechetný ušlechtilý; šlechtický (102, 60) ; stas tečný (10, 53) špatník m. zbabělec špehéř m. zvěd, vyzvědač špetnúti šeptnouti, promluviti špíleti kým žerty si tropiti z koho špitál m. chudobinec, hospoda, dům pro pocestné štimel, ščmel m. čmelák štít v. ščít tähnüti (táhnu, tichneš...) táhnouti, vytahos vati; táhnúti nač usilovati of, zasazovati se o€: na to viéckny tiehniechu (8, 6) o to v$ech, ny usilovaly tajiti sé skrÿvati se tajna, tajnicé f. podle F. F. Procházky kánon mše, podle Klaretova Glossáře ses creta, tj. ta část mše, Pe níž se kněz modlí tichou modlitbu před prefací tako, take, takežť tak tázati (tiežu...) tázati se, ptáti se; tázatí o čem (39, 53: I počěsta o ciesařovi tázati) tá zati se nac tbáti dbáti; tbátí oč, nač n. o fem dbâti, petos vati, starati se oč (15, 37: mužie o to málo tbáchu; 64, 25: O vězních ní o kořisti tbás chu; 23, 13: netbáš na tvorce svého); netbati čeho (pfedml. 3) nestarati se oč, nemíti zájem oč téieti tkviti, züstâvati, zadrZovati se (34, 29: V svatého Jana húní šípi tětechu) téci téci; běžetí: Podlé té ťčky kóň poteče (5, 3) podle té řeky kůň běžel télce n. tělo, tílko ten zdjm. ten, tento; takový: kterýž jest ten (63, 12) který, kdo je takový tepati tlouci, bíti, pobíjeti, zabíjeti, mrskati tepruv, teprvo teprv též zdjm. totéž (99, 19) tkáti sé toulati se (44, 66) tobolka f. brašna točúš, točíš to rozuměj, totiž, to jest toliko přísl. tolik tolikéZ prisl. téZ tolik tovaïisstvo, tovaïistvo n. spolek, spoletens stvi tovaïiska /. družka tratiti ztráceti trúba /. trouba, trubka; k trúbě jítí (G4, 42) jíti za hlasem trouby trubicě f. trouba, trubka truditi trápiti; štváti cna lovu): truzený jelen (54, 31) štvaný jelen trútiti tlouci; usilovati, naléhati: nemúdrý... trútí, jakž. pronikne, nic netbaje (17, 16) nes moudrý tluče n.naléhá, nedbaje, jak pros nikne trépati tfâsti: je sé opar króle tfepati (83, 8) počal opat krále peskovati třetí třetí; třetie po třetí trévo n. střevo, vnitřnosti tudiež na témž místě, stejnou cestou, stejně tüha f. tesknost, hofe, zármutek tupiti pronásledovati, trestati turnejník m. zápasník v turnaji tüZebny mající stesk, zármutek tüZiti trápiti se, rmoutiti se; féZiti na koho (40, 11) Żalovati, nafikati tvorec (g. tvorcé) m. tvûrce, stvofitel tvrditi tvrdÿm tiniti, utvrzovati, upevñovati, opevñovati tvrdost f. pevnost; tvrdé jednání, krutost tyden cg. téhodne) m. týden tyti býti na krmníku, tloustnouti; hodovati u (ped retnicemi b, p, v, m) v, do: u boj (18, 36) do boje ubezpečiti koho ujistiti koho, záruku dáti komu uctiti v. ucstiti uciniti uciniti, udźlati; nevierne, co tomu ućis nití (34, 39) nevíme, jak se máme k tomu zachovati, co proti tomu udělati ; ucini vzdy chdnie (98, 18) začal vzdychat, tesknit učistiti očistiti, ukliditi, upraviti uéstiti, uctiti uctíti, pohostinsky prijmouti udafiti obdarovati udáti sé v. udieti sé udatenstvie, udatstvie 7. udatnost udéliti dáti, darovati uderiti uhoditi; podniknouti átok udicé f. udidlo, uzda udieti sé státi se, prihoditi se: ac by s& dfieve uddlo biskupowi sniti (46, 26) jestliże by se stalo, že by dříve biskup zemřel ûfati doufati; dfati do éeho spoléhati nat: I jeden neúfaj do rodu velikého (40, 13) nikdo nespoléhej na vysoký rod uhaněti, uhaniti pohanětí, potupiti 335
škola /. : (židovská, 65, 15) synagoga škop m. škopek; škop píra (10, 94) nádobu s pitím, v. rozvrátiti šlechetenstvie 7. ušlechtilost; statečnost šlechetný ušlechtilý; šlechtický (102, 60) ; stas tečný (10, 53) špatník m. zbabělec špehéř m. zvěd, vyzvědač špetnúti šeptnouti, promluviti špíleti kým žerty si tropiti z koho špitál m. chudobinec, hospoda, dům pro pocestné štimel, ščmel m. čmelák štít v. ščít tähnüti (táhnu, tichneš...) táhnouti, vytahos vati; táhnúti nač usilovati of, zasazovati se o€: na to viéckny tiehniechu (8, 6) o to v$ech, ny usilovaly tajiti sé skrÿvati se tajna, tajnicé f. podle F. F. Procházky kánon mše, podle Klaretova Glossáře ses creta, tj. ta část mše, Pe níž se kněz modlí tichou modlitbu před prefací tako, take, takežť tak tázati (tiežu...) tázati se, ptáti se; tázatí o čem (39, 53: I počěsta o ciesařovi tázati) tá zati se nac tbáti dbáti; tbátí oč, nač n. o fem dbâti, petos vati, starati se oč (15, 37: mužie o to málo tbáchu; 64, 25: O vězních ní o kořisti tbás chu; 23, 13: netbáš na tvorce svého); netbati čeho (pfedml. 3) nestarati se oč, nemíti zájem oč téieti tkviti, züstâvati, zadrZovati se (34, 29: V svatého Jana húní šípi tětechu) téci téci; běžetí: Podlé té ťčky kóň poteče (5, 3) podle té řeky kůň běžel télce n. tělo, tílko ten zdjm. ten, tento; takový: kterýž jest ten (63, 12) který, kdo je takový tepati tlouci, bíti, pobíjeti, zabíjeti, mrskati tepruv, teprvo teprv též zdjm. totéž (99, 19) tkáti sé toulati se (44, 66) tobolka f. brašna točúš, točíš to rozuměj, totiž, to jest toliko přísl. tolik tolikéZ prisl. téZ tolik tovaïisstvo, tovaïistvo n. spolek, spoletens stvi tovaïiska /. družka tratiti ztráceti trúba /. trouba, trubka; k trúbě jítí (G4, 42) jíti za hlasem trouby trubicě f. trouba, trubka truditi trápiti; štváti cna lovu): truzený jelen (54, 31) štvaný jelen trútiti tlouci; usilovati, naléhati: nemúdrý... trútí, jakž. pronikne, nic netbaje (17, 16) nes moudrý tluče n.naléhá, nedbaje, jak pros nikne trépati tfâsti: je sé opar króle tfepati (83, 8) počal opat krále peskovati třetí třetí; třetie po třetí trévo n. střevo, vnitřnosti tudiež na témž místě, stejnou cestou, stejně tüha f. tesknost, hofe, zármutek tupiti pronásledovati, trestati turnejník m. zápasník v turnaji tüZebny mající stesk, zármutek tüZiti trápiti se, rmoutiti se; féZiti na koho (40, 11) Żalovati, nafikati tvorec (g. tvorcé) m. tvûrce, stvofitel tvrditi tvrdÿm tiniti, utvrzovati, upevñovati, opevñovati tvrdost f. pevnost; tvrdé jednání, krutost tyden cg. téhodne) m. týden tyti býti na krmníku, tloustnouti; hodovati u (ped retnicemi b, p, v, m) v, do: u boj (18, 36) do boje ubezpečiti koho ujistiti koho, záruku dáti komu uctiti v. ucstiti uciniti uciniti, udźlati; nevierne, co tomu ućis nití (34, 39) nevíme, jak se máme k tomu zachovati, co proti tomu udělati ; ucini vzdy chdnie (98, 18) začal vzdychat, tesknit učistiti očistiti, ukliditi, upraviti uéstiti, uctiti uctíti, pohostinsky prijmouti udafiti obdarovati udáti sé v. udieti sé udatenstvie, udatstvie 7. udatnost udéliti dáti, darovati uderiti uhoditi; podniknouti átok udicé f. udidlo, uzda udieti sé státi se, prihoditi se: ac by s& dfieve uddlo biskupowi sniti (46, 26) jestliże by se stalo, že by dříve biskup zemřel ûfati doufati; dfati do éeho spoléhati nat: I jeden neúfaj do rodu velikého (40, 13) nikdo nespoléhej na vysoký rod uhaněti, uhaniti pohanětí, potupiti 335
Strana 336
uhroziti hrüzu nahnati, zastrašiti Uhřě (pl. Uhfata) n. Uhřík, uherský voják uchoditi častým chozením ziskati, ovläds nouti uchvátiti pospíšiti si, příliš časně přijetí ujec m. strýc (bratr matčin) ujieti koho chopiti se koho, uchopiti koho ujistiti zajistiti, zabezpetiti ujistiti sě čím presvédliti se o &em, nabyti jistoty v čem ujíti utéci, uniknouti; wjíté koho utéci před kým (60, 32: kněz český ledva bratra ujide) ukäzati ukäzati: on (Lork) tu # na Cecha Pukatu ukdza (54, 17) svedl tu fe& na Pukas tu; pfikázati, dokazati; napomenouti, pos trestati (89, 18) ukrojiti ustfihnouti ca uśiti) úlehl, úlehle /. pole, úhor ulíčiti nalíčití, políčiti uložiti uloZiti; uloZiti na mysli (47, 14) umí: niti si; uloZiti vínu (dopl. 1, 9) upokojiti, usmiriti um m. rozum; o svéms umě toho neučinil (36, 31) neučinil jsí to ze svého rozumu umdliti zeslabiti, oslabiti umensitis aby sé tiem umensilo moci (27, 22) aby se tím zmenšila moc umetati vmetati, uvrhnouti, nahäzeti umluviti sé dohodnouti se umysliti usmysliti si, predsevziti, rozhods nouti se k čemu upokojiti ukliditi úprava /. dohoda (49, 3) upřiemo přímo upomínati čeho připomínati co uposlúchati uposlechnouti upustiti opustiti, pustiti úraz m. poranění uroditi s& naroditi se urozenie =. narození; rod, původ; urozenost urozuměti porozuměti urübiti useknouti úřad m.: (9, 12; 79, 6 úkol úsilé n. úsilí, snaha, námaha, výsledek práce úsilný pracný, velkého úsilí vyžadující, těžký, obtížný uskřinúti uskřípnouti usmieti sé usmáti se ustanovenie n. ustanovení ustavenie 5. rozhodnutí ustaviti postaviti, zaloZiti, zfíditi, vystavéti, zbudovati; ustaveno (pfedml. 44 uvedeno 336 utéci së (54, 32) pustiti se, vydati se útěcha /. radost, potěšení, veselí utěšiti sě potěšiti se utkati potkati, stihnouti (33, 14; bojem utkati koho (11, 3) utkati se s kým v boji utykati s& utkavati se (v boji) uvázati sé vec zavázati se k čemu, slíbiti co udglati: uvdzati s& v syna (27, 1) vzíti na sebe pé&i o syna; uvdzati sé v zemi (14, § aj.) vziti na sebe správu zemé; v zbożie sł uvdzati (75, 9) převzít správu majetku; Kojata sč v jich řéč uvdza (49, 9) Kojata vzal na sebe, že za ně pronese řeč; zaplésti se do čeho nechci sé v to uvdzati (86, 8) nechci s tím nic mit; nerod u płietelski svddu sé uvdzati (85, 62) nepleť se do sporu přátel uzdraviti uzdraviti, pfi zdraví zachovati uZasnüti sé ufasnouti, leknouti se, zdésiti se: uZése sé (aor., 28, 38) ulekl se użćci upóliti úžčst f. leknutí, strach, úžas úžitek (čeho) m. užitek (z čeho) užiti užíti, zakusiti: neda zlého zlým užití (11, 43) nedal za zlé zakusiti zlé, neodplatil zlé zlým; pro své dobré dá obci zlým užití (4, 6) pro svůj prospěch dá obci zakusiti zlé, dopustí se na obci zlého; já vám své škody nedám zlým užití (4, 11) neodplatim vóm zle, Ze jste mi uskodili; uźfti, vyuŻfti, miti prospích: chtiece své feli użiti, jechu sé hradu stavěti (8, 9) protože chtěly mít pros spěch ze svého usnesení (tj. protože nes chtěly mluvit jen naplano), počaly stavět hrad; každý země užití chtieše (34, 17) každý chtěl země využítí pro sebe, tj. aby se zmocnil nad ní vlády vada /. chyba, škoda, úhona, pohroma váda f. spor, svár vaditi svareti, znesvarovati vaji v. sy valem s prudkosti, silou valný veliký; valný sňem (3, 28 aj.) obecné shromáždění všeho lidu váleti bojovati, válčiti vdék adv. v libost, k libosti; býti vděk býti vhod vebrati sé dostati se dovnitř, vniknouti věd f. věštkyně, čarodějka veď interj. viz, zajisté, arci věděti (vědě n. viem, vies...) véd¥ti, znáti, uměti; neumějí toho védéti 84, 13) nedos vedu to pochopit, nevim to
uhroziti hrüzu nahnati, zastrašiti Uhřě (pl. Uhfata) n. Uhřík, uherský voják uchoditi častým chozením ziskati, ovläds nouti uchvátiti pospíšiti si, příliš časně přijetí ujec m. strýc (bratr matčin) ujieti koho chopiti se koho, uchopiti koho ujistiti zajistiti, zabezpetiti ujistiti sě čím presvédliti se o &em, nabyti jistoty v čem ujíti utéci, uniknouti; wjíté koho utéci před kým (60, 32: kněz český ledva bratra ujide) ukäzati ukäzati: on (Lork) tu # na Cecha Pukatu ukdza (54, 17) svedl tu fe& na Pukas tu; pfikázati, dokazati; napomenouti, pos trestati (89, 18) ukrojiti ustfihnouti ca uśiti) úlehl, úlehle /. pole, úhor ulíčiti nalíčití, políčiti uložiti uloZiti; uloZiti na mysli (47, 14) umí: niti si; uloZiti vínu (dopl. 1, 9) upokojiti, usmiriti um m. rozum; o svéms umě toho neučinil (36, 31) neučinil jsí to ze svého rozumu umdliti zeslabiti, oslabiti umensitis aby sé tiem umensilo moci (27, 22) aby se tím zmenšila moc umetati vmetati, uvrhnouti, nahäzeti umluviti sé dohodnouti se umysliti usmysliti si, predsevziti, rozhods nouti se k čemu upokojiti ukliditi úprava /. dohoda (49, 3) upřiemo přímo upomínati čeho připomínati co uposlúchati uposlechnouti upustiti opustiti, pustiti úraz m. poranění uroditi s& naroditi se urozenie =. narození; rod, původ; urozenost urozuměti porozuměti urübiti useknouti úřad m.: (9, 12; 79, 6 úkol úsilé n. úsilí, snaha, námaha, výsledek práce úsilný pracný, velkého úsilí vyžadující, těžký, obtížný uskřinúti uskřípnouti usmieti sé usmáti se ustanovenie n. ustanovení ustavenie 5. rozhodnutí ustaviti postaviti, zaloZiti, zfíditi, vystavéti, zbudovati; ustaveno (pfedml. 44 uvedeno 336 utéci së (54, 32) pustiti se, vydati se útěcha /. radost, potěšení, veselí utěšiti sě potěšiti se utkati potkati, stihnouti (33, 14; bojem utkati koho (11, 3) utkati se s kým v boji utykati s& utkavati se (v boji) uvázati sé vec zavázati se k čemu, slíbiti co udglati: uvdzati s& v syna (27, 1) vzíti na sebe pé&i o syna; uvdzati sé v zemi (14, § aj.) vziti na sebe správu zemé; v zbożie sł uvdzati (75, 9) převzít správu majetku; Kojata sč v jich řéč uvdza (49, 9) Kojata vzal na sebe, že za ně pronese řeč; zaplésti se do čeho nechci sé v to uvdzati (86, 8) nechci s tím nic mit; nerod u płietelski svddu sé uvdzati (85, 62) nepleť se do sporu přátel uzdraviti uzdraviti, pfi zdraví zachovati uZasnüti sé ufasnouti, leknouti se, zdésiti se: uZése sé (aor., 28, 38) ulekl se użćci upóliti úžčst f. leknutí, strach, úžas úžitek (čeho) m. užitek (z čeho) užiti užíti, zakusiti: neda zlého zlým užití (11, 43) nedal za zlé zakusiti zlé, neodplatil zlé zlým; pro své dobré dá obci zlým užití (4, 6) pro svůj prospěch dá obci zakusiti zlé, dopustí se na obci zlého; já vám své škody nedám zlým užití (4, 11) neodplatim vóm zle, Ze jste mi uskodili; uźfti, vyuŻfti, miti prospích: chtiece své feli użiti, jechu sé hradu stavěti (8, 9) protože chtěly mít pros spěch ze svého usnesení (tj. protože nes chtěly mluvit jen naplano), počaly stavět hrad; každý země užití chtieše (34, 17) každý chtěl země využítí pro sebe, tj. aby se zmocnil nad ní vlády vada /. chyba, škoda, úhona, pohroma váda f. spor, svár vaditi svareti, znesvarovati vaji v. sy valem s prudkosti, silou valný veliký; valný sňem (3, 28 aj.) obecné shromáždění všeho lidu váleti bojovati, válčiti vdék adv. v libost, k libosti; býti vděk býti vhod vebrati sé dostati se dovnitř, vniknouti věd f. věštkyně, čarodějka veď interj. viz, zajisté, arci věděti (vědě n. viem, vies...) véd¥ti, znáti, uměti; neumějí toho védéti 84, 13) nedos vedu to pochopit, nevim to
Strana 337
vedlé vedle, podle věk m. čas, doba velí veliký veliký velky ; velika noc f. velikonoce věno m. věno, věnný majetek věřiti sobě: (1, 8) důvěřovatí si vésti: na svého otcě vedieše (10, 8) šla i proti svému otci veš všechen . věšťba, věštba /. věštění, vědomost věcí bus doucích, předvídavost, předvídání, věštění vešde, vežde všude, ve všem vešdy, veždy vždy, stále vešken všechen vězeň m. zajatec, vězeň věziti věznití, držetí věžč, věž /. věž, vězení, vazba vchoditi vtekati, vlévati se (56, 32) vigilie f. předvečer viece více, (při záporu) nikdy; poč jie všéch paní viece hanéti (5, 25) počal ji hanětí více než všechny ostatní ženy viera f. víra, věrnost; z tvé viery děkují tvé mis losti (30, 15) děkuji ti za tvou věrnost; pos tvrditi sě u vieřě (14, 32) upevnití se ve věrs nosti, upevniti svou vérnost; vieru slübiti (14, 31 slíbiti si věrnost; čestné slovo: za věrú (50, 9) na čestné slovo, dav čestné slovo; Polené svá vieru zruXichu (60, 18) Poláci zrus šili své slovo; vyznání: král jich pravé viery nejmějieše (51, 16) król neměl jejich pras vou, tj. křesťanskou víru vila m. blázen, bloud vilost f. žádost viniti koho čím obviňovati koho z &eho: viniti svój rod sprostenstvím (pfedml. 4 obviños vati svůj rod z prostého původu vítanie n. pfivítání; vítanie ddti (29, 8 pti vítati vítézovati vítéziti vladař m. správce vládyčí šlechtický vlas m. vlas; po vlasiech mluviti (49, 38) shod: né mluviti (op. proti srsti) vlast f.: (1, 25) kraj, který je někým ovládán vlásti vládnouti; knězem vládnieše (26, 1) jako kněz vládla vlastiný vlasti (zemi) příslušející, týkající se; vlastiné bojé (pfedml., 29) boje vlasti vlüditi vtáhnouti, vlákati; vpasovati (49, 18» vnada f. způsob, obyčej: (52, 10 př. 2: toť jest... Zderadova stará vnada); vzor (101, 22 Dalimi'ova kronika 42: Ta sč hanba šlechticóm nikdy dřéve nedás vala a ta příhoda jiným | chlapóm vnadu dala) vníti vejíti; vnśti u boj s kjm (24, 8) dáti se s kým do boje; král hanbů u púšt vnide (24, 12) král hanbou odešel do poušti, do sas moty; na biskupi stolec vjide (32, 40) vstoupil, dosedl na biskupský stolec; v tajnú radu vnidu (72, 20) drželi tajnou radu, tajné se uradili; Boleslav suit škodú s Polany u mir vnide (33, 8) Boleslav s Poláky uzavřel mír na svou škodu, pro sebe neprospěšný vňutř, vnitř přísl. uvnitř vod m. vedení; jeďtež po mého koně vodu (4, 36) jděte, jak vás můj kůň povede vojensky po vojensku, s vojskem, bojem; vojensky jíti válečně táhnoutí vojna /. vojna, válka, bitva, vojenská výprava vóle /. vůle, svobodná vůle, volnost; po vólí po vůli, podle přání, podle libosti; svú volí od sebe, ze své vůle, dobrovolně volenec m. volitel, kurfirst volenie n. volba; právo volby (57, 36: zemi volenie ztratiti) vot, of m. of vozný k vozu vhodný; tažný «dopl. 6, 25) vrah m. nepřítel, vrah vrátiti sé: na Vlastu sé ijeden nevrdtil (10,93) neobrâtil se, nezaûtotil vraziti sé vjeti, vniknouti, vraziti (15, 18) vrei (vrhu, vrŻeś...) vrhnouti, hoditi vrch m. vrchol; temeno, hlava: da jemu u vrch mečem (30, 36) udeřil ho mečem do hlavy vrovnati sě rovným se učiniti, vyrovnati se vfieti vfiti, vafiti, hofeti; vfef každému srdce po jazyku svému (41, 23) každému hoří srdce pro jeho národ vsaditi posaditi, dosaditi v skóřě v. skóro vemieti sé, v/. vzsmieti sé k komu vysmáti se komu, posmivati se (10, 28) vstâti vstâti, povstati, zvednouti se: chtélsli by kto proti krdlovi vstdti (96, 20 pf. 2) chtelli by někdo povstati proti králi; proto na krále bezmále všě kniežata vstachu (91, 34 proto povstala proti králi téměř všechna nížata; vstdti na vojnu (18, 12) zdvihnouti se do války; ktož by proti knězi českému vstal a jemu vítanie dal (29, 7» kdo by. vstal na pozdrav knězi českému a přivítal ho; nas stoupiti (17, 1: Neklan vsta po Křesomyslu); 337
vedlé vedle, podle věk m. čas, doba velí veliký veliký velky ; velika noc f. velikonoce věno m. věno, věnný majetek věřiti sobě: (1, 8) důvěřovatí si vésti: na svého otcě vedieše (10, 8) šla i proti svému otci veš všechen . věšťba, věštba /. věštění, vědomost věcí bus doucích, předvídavost, předvídání, věštění vešde, vežde všude, ve všem vešdy, veždy vždy, stále vešken všechen vězeň m. zajatec, vězeň věziti věznití, držetí věžč, věž /. věž, vězení, vazba vchoditi vtekati, vlévati se (56, 32) vigilie f. předvečer viece více, (při záporu) nikdy; poč jie všéch paní viece hanéti (5, 25) počal ji hanětí více než všechny ostatní ženy viera f. víra, věrnost; z tvé viery děkují tvé mis losti (30, 15) děkuji ti za tvou věrnost; pos tvrditi sě u vieřě (14, 32) upevnití se ve věrs nosti, upevniti svou vérnost; vieru slübiti (14, 31 slíbiti si věrnost; čestné slovo: za věrú (50, 9) na čestné slovo, dav čestné slovo; Polené svá vieru zruXichu (60, 18) Poláci zrus šili své slovo; vyznání: král jich pravé viery nejmějieše (51, 16) król neměl jejich pras vou, tj. křesťanskou víru vila m. blázen, bloud vilost f. žádost viniti koho čím obviňovati koho z &eho: viniti svój rod sprostenstvím (pfedml. 4 obviños vati svůj rod z prostého původu vítanie n. pfivítání; vítanie ddti (29, 8 pti vítati vítézovati vítéziti vladař m. správce vládyčí šlechtický vlas m. vlas; po vlasiech mluviti (49, 38) shod: né mluviti (op. proti srsti) vlast f.: (1, 25) kraj, který je někým ovládán vlásti vládnouti; knězem vládnieše (26, 1) jako kněz vládla vlastiný vlasti (zemi) příslušející, týkající se; vlastiné bojé (pfedml., 29) boje vlasti vlüditi vtáhnouti, vlákati; vpasovati (49, 18» vnada f. způsob, obyčej: (52, 10 př. 2: toť jest... Zderadova stará vnada); vzor (101, 22 Dalimi'ova kronika 42: Ta sč hanba šlechticóm nikdy dřéve nedás vala a ta příhoda jiným | chlapóm vnadu dala) vníti vejíti; vnśti u boj s kjm (24, 8) dáti se s kým do boje; král hanbů u púšt vnide (24, 12) král hanbou odešel do poušti, do sas moty; na biskupi stolec vjide (32, 40) vstoupil, dosedl na biskupský stolec; v tajnú radu vnidu (72, 20) drželi tajnou radu, tajné se uradili; Boleslav suit škodú s Polany u mir vnide (33, 8) Boleslav s Poláky uzavřel mír na svou škodu, pro sebe neprospěšný vňutř, vnitř přísl. uvnitř vod m. vedení; jeďtež po mého koně vodu (4, 36) jděte, jak vás můj kůň povede vojensky po vojensku, s vojskem, bojem; vojensky jíti válečně táhnoutí vojna /. vojna, válka, bitva, vojenská výprava vóle /. vůle, svobodná vůle, volnost; po vólí po vůli, podle přání, podle libosti; svú volí od sebe, ze své vůle, dobrovolně volenec m. volitel, kurfirst volenie n. volba; právo volby (57, 36: zemi volenie ztratiti) vot, of m. of vozný k vozu vhodný; tažný «dopl. 6, 25) vrah m. nepřítel, vrah vrátiti sé: na Vlastu sé ijeden nevrdtil (10,93) neobrâtil se, nezaûtotil vraziti sé vjeti, vniknouti, vraziti (15, 18) vrei (vrhu, vrŻeś...) vrhnouti, hoditi vrch m. vrchol; temeno, hlava: da jemu u vrch mečem (30, 36) udeřil ho mečem do hlavy vrovnati sě rovným se učiniti, vyrovnati se vfieti vfiti, vafiti, hofeti; vfef každému srdce po jazyku svému (41, 23) každému hoří srdce pro jeho národ vsaditi posaditi, dosaditi v skóřě v. skóro vemieti sé, v/. vzsmieti sé k komu vysmáti se komu, posmivati se (10, 28) vstâti vstâti, povstati, zvednouti se: chtélsli by kto proti krdlovi vstdti (96, 20 pf. 2) chtelli by někdo povstati proti králi; proto na krále bezmále všě kniežata vstachu (91, 34 proto povstala proti králi téměř všechna nížata; vstdti na vojnu (18, 12) zdvihnouti se do války; ktož by proti knězi českému vstal a jemu vítanie dal (29, 7» kdo by. vstal na pozdrav knězi českému a přivítal ho; nas stoupiti (17, 1: Neklan vsta po Křesomyslu); 337
Strana 338
zvednouti se, vzmoci se (19, 22 : ten rod viece nevstane) ; (70, 25: Když německý jazyk v zemí vstane) všaký každý všicek všechen vtiekati vtékati vy vy; vy (ak.) vás; vem vám; vají (gen. a lok. du.) vás dvou vybrati sé vydati se (na cestu), odebrati se, vyjfti; vybrati sé na koho (20, 6) vyraziti proti komu výhledie n. vyhlídka, výhled vyležčti obléháním dohnati k něčemu; aby je vyleżeli hladem (a2, 16) aby je obléháním vyhladověli vylüpiti vyloupati, vyloupnouti vymučiti mučením dosáhnouti čeho vynieti vyjmouti vyniknüti vyjíti, vyb£hnouti, vyraziti vyniti vyjiti vyplatiti: zaplatiti: Nevyplatily bychme toho jedniem vlasem (3, 38) nedaly, neobětovaly bychom za to (pomstění křivdy) ani jediný vlas vypléti vypliti, vyhubiti vypraviti vybaviti, uvolniti, vysvoboditi: (85, 45: Kniežata knězě z věže pravichs); povédéti (pfedml. 30: ta (kronika)... mi mnoho neznámého vypraví) vypustiti vydati (6, 18) vyraziti sé vytítiti se vysieci sé: (ze véech) se vysekati vytasiti sé vybéhnouti vyvésti vyvésti; přivésti jako svědka: vyvede na to dobré Ludi (53, 12) přivedl jako svědky dobré, věrohodné lidi vyvinüti sé vyhnouti se; vyviniti sé na koho (93, 32) vrhnouti se, obofiti se, udefiti na koho vyvlaëiti vytahati, vyrvati vyvrátiti sé vytrhnouti se vyvrei (vyvrhu, vyvržeš...) vyvrhnouti, ods vrhnouti, vydati; ustanoviti, urćiti: ciesaf vyvrže naň svého soka (24, 32) císař mu (mni; chovi) ustanovil za sebe protivníka (v sous boji) VZs= v. též Z, s vzatek m. mzda, dar, úplatek vzbéhnüti vyběhnouti, zaútočiti vzběžčti, zběžčti vyběhnoutí vzbíti, zbíti přibíti; na kolo zbíchu (13, 46) vzbily na kolo, vpletly do kola 338 vzbíti sé svésti voj vzbrojiti sé vojensky se vypraviti (57, 6) vzbuditi v. zbuditi vzdáti odevzdati; vzddti zdravie ke komu (19, 13) pozdraviti koho; prstenem jemu vzda (78, 16) prstenem, navlečením prstenu ode, vzdal mu jako léno vzdechniti vzdychnouti vzdieti dáti nahoru, vloZiti: vzdieti na ruku rukavicí (83, 15) obléci rukavici na ruku vzdieti komu dáti jméno, nazvati, přezdíti vzdóra, vzdora f. nepříjemnost, vzdor, od. por vzdrastiti sé zje£iti se, postaviti se proti komu vzdvihnüti zdvihnout: vystavéti, zbudovati (11, 15: vzdviZechu drévénÿ hrad) vzebrati vziti Gtokem, napadnouti vzebrati sé odejfti nahoru, zdvihnouti se, vydati se (do pole) vzejíti jíti vzhůru, vystoupiti vzeřvati v. zeřvati vzhóru vzhůru; dachu velikému zlému vzhóru jíti (8, 34) dopustili, aby se vyvinulo veliké zlo vzhroziti sě čím zhroziti se čeho (61, 32) vzchod m. východ; vzchod slunečný (1, 4) výr chod (slunce), východní strana; schod: jako chtě královi na vzchod pomoci, z kúta sč vytasi (98, 23) vystoupil z kouta, jako by chtěl králi pomoci vystoupit na schod vzchoditi v. zchoditi vzchovaly v. schovalj vzieti vziti; vzieti boj (27, 17) bojovati; vzieti radu (1, 11, 34, 4) poraditi se, učiniti roz, hodnutí; vezmemy paměť a chválu (10, 46) budeme mít věčnou památku a slávu; vzetí škodu čeho (10, 18) býti poškozen čím, utrpěti škodu z čeho vzkopati zkopati, vykopati vzküriti vykouřití vzkvetenie v. zkvetenie vzkvieliti v. zkvieliti vzkvísti vykvésti, rozkvésti, vyputeti vzmluviti v. zmluviti vzmoci zvelebiti, proslaviti . vzníti v. zníti vzníti vzejíti, vzniknouti, rozmoci se; nes dámy knie£éciemu plemeni vzniti (34, 12) ne» dopustíme, aby se vzmohl knížecí rod vzuíti sé zatíti se, püvod vziti, vzniknouti vzórati zorati vzploditi sé v. zploditi sé
zvednouti se, vzmoci se (19, 22 : ten rod viece nevstane) ; (70, 25: Když německý jazyk v zemí vstane) všaký každý všicek všechen vtiekati vtékati vy vy; vy (ak.) vás; vem vám; vají (gen. a lok. du.) vás dvou vybrati sé vydati se (na cestu), odebrati se, vyjfti; vybrati sé na koho (20, 6) vyraziti proti komu výhledie n. vyhlídka, výhled vyležčti obléháním dohnati k něčemu; aby je vyleżeli hladem (a2, 16) aby je obléháním vyhladověli vylüpiti vyloupati, vyloupnouti vymučiti mučením dosáhnouti čeho vynieti vyjmouti vyniknüti vyjíti, vyb£hnouti, vyraziti vyniti vyjiti vyplatiti: zaplatiti: Nevyplatily bychme toho jedniem vlasem (3, 38) nedaly, neobětovaly bychom za to (pomstění křivdy) ani jediný vlas vypléti vypliti, vyhubiti vypraviti vybaviti, uvolniti, vysvoboditi: (85, 45: Kniežata knězě z věže pravichs); povédéti (pfedml. 30: ta (kronika)... mi mnoho neznámého vypraví) vypustiti vydati (6, 18) vyraziti sé vytítiti se vysieci sé: (ze véech) se vysekati vytasiti sé vybéhnouti vyvésti vyvésti; přivésti jako svědka: vyvede na to dobré Ludi (53, 12) přivedl jako svědky dobré, věrohodné lidi vyvinüti sé vyhnouti se; vyviniti sé na koho (93, 32) vrhnouti se, obofiti se, udefiti na koho vyvlaëiti vytahati, vyrvati vyvrátiti sé vytrhnouti se vyvrei (vyvrhu, vyvržeš...) vyvrhnouti, ods vrhnouti, vydati; ustanoviti, urćiti: ciesaf vyvrže naň svého soka (24, 32) císař mu (mni; chovi) ustanovil za sebe protivníka (v sous boji) VZs= v. též Z, s vzatek m. mzda, dar, úplatek vzbéhnüti vyběhnouti, zaútočiti vzběžčti, zběžčti vyběhnoutí vzbíti, zbíti přibíti; na kolo zbíchu (13, 46) vzbily na kolo, vpletly do kola 338 vzbíti sé svésti voj vzbrojiti sé vojensky se vypraviti (57, 6) vzbuditi v. zbuditi vzdáti odevzdati; vzddti zdravie ke komu (19, 13) pozdraviti koho; prstenem jemu vzda (78, 16) prstenem, navlečením prstenu ode, vzdal mu jako léno vzdechniti vzdychnouti vzdieti dáti nahoru, vloZiti: vzdieti na ruku rukavicí (83, 15) obléci rukavici na ruku vzdieti komu dáti jméno, nazvati, přezdíti vzdóra, vzdora f. nepříjemnost, vzdor, od. por vzdrastiti sé zje£iti se, postaviti se proti komu vzdvihnüti zdvihnout: vystavéti, zbudovati (11, 15: vzdviZechu drévénÿ hrad) vzebrati vziti Gtokem, napadnouti vzebrati sé odejfti nahoru, zdvihnouti se, vydati se (do pole) vzejíti jíti vzhůru, vystoupiti vzeřvati v. zeřvati vzhóru vzhůru; dachu velikému zlému vzhóru jíti (8, 34) dopustili, aby se vyvinulo veliké zlo vzhroziti sě čím zhroziti se čeho (61, 32) vzchod m. východ; vzchod slunečný (1, 4) výr chod (slunce), východní strana; schod: jako chtě královi na vzchod pomoci, z kúta sč vytasi (98, 23) vystoupil z kouta, jako by chtěl králi pomoci vystoupit na schod vzchoditi v. zchoditi vzchovaly v. schovalj vzieti vziti; vzieti boj (27, 17) bojovati; vzieti radu (1, 11, 34, 4) poraditi se, učiniti roz, hodnutí; vezmemy paměť a chválu (10, 46) budeme mít věčnou památku a slávu; vzetí škodu čeho (10, 18) býti poškozen čím, utrpěti škodu z čeho vzkopati zkopati, vykopati vzküriti vykouřití vzkvetenie v. zkvetenie vzkvieliti v. zkvieliti vzkvísti vykvésti, rozkvésti, vyputeti vzmluviti v. zmluviti vzmoci zvelebiti, proslaviti . vzníti v. zníti vzníti vzejíti, vzniknouti, rozmoci se; nes dámy knie£éciemu plemeni vzniti (34, 12) ne» dopustíme, aby se vzmohl knížecí rod vzuíti sé zatíti se, püvod vziti, vzniknouti vzórati zorati vzploditi sé v. zploditi sé
Strana 339
vzpodjieti zvednouti, v. té£ zpodjieti vzpodjieti 88 v. zpodjieti sł vzpodjímati v. zpodjfmati vzpovédéti vypovéd&ti, oznámiti; vyhlásiti; v. též zpověděti vzpustiti v. spustiti a zpustiti vzpustiti sé spolehnouti se vzruditi zarmoutiti, v. téf zruditi vzsmieti 88 v. vsmieti s& vztázati, ztázati, vztázati sÉ vyptati se, zeptati se vztéci sé míti vztek, rozhnévati se: Téebasli sć jemu v Cechdch vzteci (42, 39) at se třeba v Čechách vzteká vztiekati sé: sé vztiekdchu (30, 64) popadala je zufivost vztrčiti zastrčití vzúpiti zaúpěti, reptati, naříkati vzývati nazyvati vzvázati, zvázati uvázati, přivázati; zvěžte k bojovi (58, 14) připravte se k boji vzvěděti vyzvěděti, dozvědětí se vzvésti vyvésti, zvednouti, v. též zvésti sé vzvodity v. zvoditj vzvolati, zvolati vzkfiknouti, zvolati vždy vždy, stále z s gen. z; co by bylo z toho učiniti (83, 28) co by se mělo pro to, v té věci, proti tomu učiniti ze v. též ss, vz, za s ak. za; po dobu trvání: za pět let (39, 33) po dobu pěti let; za obyčej v. obyčej; s instr.: za příměřím (12, 4) kvûli, pod zés minkou příměří zábradla p/. m. zábradlí, ohrada zacéleny zahojeny zádav m. útisk, útlak, násilí zadáviti zardousiti, zaškrtiti, zahubiti zádušnie m. zádušní majetek, majetek, věno vaný kostelu za spásu duše zahladiti zniditi, zahubiti zahlazenie vyhlazení, zničení, zahubení, zkáza Zajiečenec m. mladý Zajíc (dopl. 8,71) za jisté vědětí (19, 10) býti ubezpečen, míti jistotu zajtra, vl. za jutra, za jitra přísl. ráno, druhý den, zítra zajtřie n. zítřek zakléti zaklíti, proklíti, vyhlásiti klatbu zákon m. řehole, řád zalibiti v. zalübiti založenie n. založení: o Prazč založení (as trakce pádová) (7, 18) o založení Prahy zaloZiti sé poloZiti se do zálohy zalTábiti slíbiti (64, 50) zamysliti vymysliti, usmysliti si zapoleti s€ zarditi se, załervenati se zapověděti poručiti, rozkázati, vyhlásiti, pos volati: zapověděti na sňem (14, 28) n. zapos věděti sňem (3, 28) vyhlásiti konání sněmu, svolati sném; zapovédéti na vojnu (18, 1) vyhläsiti válku, svolati do války; zakázati: krčmy v svátek zapověděchu (43, 14) zakázali ve svátek chodit do krčem, aby byly ve svátek otevřeny krčmy zapozditi, zapozditi sě opozditi se zapřieti zatarasiti (na závoru), pevně zavříti zapuditi zahnati, vyhnati zapúzčti zapuzovati, zahánčti zaraziti: (95, 4) začíti raziti zarúbiti zasekati, zásekami obklopiti zaslánčti zaclánčti, chrániti zástava /. překážka, zábrana; léčka, past, nástraha zastaviti postaviti v cestu: zástavu jim zastas viece (12, 16) nastrojive jim léčku; dáti v zástavu (94, 12: všě města a hrady zař zd« labské zastavichu) zastüpiti zastihnouti zätopa f. zätopa; zkäza zatratiti zrusiti, zahubiti, vyhubiti zatvoreny zavfeny zaváleti uvrhnouti; zavdleji prâci (92, 50) zpüsobím strast zaviniti proviniti se, zhfeBiti zavražditi sě ke komu n. s kým dáti se s něs kým do vražedného boje zažéci (zažhu, zažžeš...) zapáliti zbadati objeviti zbaviti zbaviti se (64, 48) zbézéti, v/. vzbézéti vybéhnouti zbíti, v/. vzbíti pribíti, na kolo vzbíti (8g, 52) připevnit na kolo, vplést do kola zbíti pobíti, zabíti zbitý zabitý zbočiti sě bokem se postaviti k emu, uhnouti na bok zbodený probodaný zhösti probodati zbožie, vl. sboZie n. majetek, bohatství zbuditi, v/. vzbuditi zburcovati, popuditi: zbudi pohany na kfesfany (27, 16) popudila pohany proti kfestanim ; Z/icko proti ñemu 339
vzpodjieti zvednouti, v. té£ zpodjieti vzpodjieti 88 v. zpodjieti sł vzpodjímati v. zpodjfmati vzpovédéti vypovéd&ti, oznámiti; vyhlásiti; v. též zpověděti vzpustiti v. spustiti a zpustiti vzpustiti sé spolehnouti se vzruditi zarmoutiti, v. téf zruditi vzsmieti 88 v. vsmieti s& vztázati, ztázati, vztázati sÉ vyptati se, zeptati se vztéci sé míti vztek, rozhnévati se: Téebasli sć jemu v Cechdch vzteci (42, 39) at se třeba v Čechách vzteká vztiekati sé: sé vztiekdchu (30, 64) popadala je zufivost vztrčiti zastrčití vzúpiti zaúpěti, reptati, naříkati vzývati nazyvati vzvázati, zvázati uvázati, přivázati; zvěžte k bojovi (58, 14) připravte se k boji vzvěděti vyzvěděti, dozvědětí se vzvésti vyvésti, zvednouti, v. též zvésti sé vzvodity v. zvoditj vzvolati, zvolati vzkfiknouti, zvolati vždy vždy, stále z s gen. z; co by bylo z toho učiniti (83, 28) co by se mělo pro to, v té věci, proti tomu učiniti ze v. též ss, vz, za s ak. za; po dobu trvání: za pět let (39, 33) po dobu pěti let; za obyčej v. obyčej; s instr.: za příměřím (12, 4) kvûli, pod zés minkou příměří zábradla p/. m. zábradlí, ohrada zacéleny zahojeny zádav m. útisk, útlak, násilí zadáviti zardousiti, zaškrtiti, zahubiti zádušnie m. zádušní majetek, majetek, věno vaný kostelu za spásu duše zahladiti zniditi, zahubiti zahlazenie vyhlazení, zničení, zahubení, zkáza Zajiečenec m. mladý Zajíc (dopl. 8,71) za jisté vědětí (19, 10) býti ubezpečen, míti jistotu zajtra, vl. za jutra, za jitra přísl. ráno, druhý den, zítra zajtřie n. zítřek zakléti zaklíti, proklíti, vyhlásiti klatbu zákon m. řehole, řád zalibiti v. zalübiti založenie n. založení: o Prazč založení (as trakce pádová) (7, 18) o založení Prahy zaloZiti sé poloZiti se do zálohy zalTábiti slíbiti (64, 50) zamysliti vymysliti, usmysliti si zapoleti s€ zarditi se, załervenati se zapověděti poručiti, rozkázati, vyhlásiti, pos volati: zapověděti na sňem (14, 28) n. zapos věděti sňem (3, 28) vyhlásiti konání sněmu, svolati sném; zapovédéti na vojnu (18, 1) vyhläsiti válku, svolati do války; zakázati: krčmy v svátek zapověděchu (43, 14) zakázali ve svátek chodit do krčem, aby byly ve svátek otevřeny krčmy zapozditi, zapozditi sě opozditi se zapřieti zatarasiti (na závoru), pevně zavříti zapuditi zahnati, vyhnati zapúzčti zapuzovati, zahánčti zaraziti: (95, 4) začíti raziti zarúbiti zasekati, zásekami obklopiti zaslánčti zaclánčti, chrániti zástava /. překážka, zábrana; léčka, past, nástraha zastaviti postaviti v cestu: zástavu jim zastas viece (12, 16) nastrojive jim léčku; dáti v zástavu (94, 12: všě města a hrady zař zd« labské zastavichu) zastüpiti zastihnouti zätopa f. zätopa; zkäza zatratiti zrusiti, zahubiti, vyhubiti zatvoreny zavfeny zaváleti uvrhnouti; zavdleji prâci (92, 50) zpüsobím strast zaviniti proviniti se, zhfeBiti zavražditi sě ke komu n. s kým dáti se s něs kým do vražedného boje zažéci (zažhu, zažžeš...) zapáliti zbadati objeviti zbaviti zbaviti se (64, 48) zbézéti, v/. vzbézéti vybéhnouti zbíti, v/. vzbíti pribíti, na kolo vzbíti (8g, 52) připevnit na kolo, vplést do kola zbíti pobíti, zabíti zbitý zabitý zbočiti sě bokem se postaviti k emu, uhnouti na bok zbodený probodaný zhösti probodati zbožie, vl. sboZie n. majetek, bohatství zbuditi, v/. vzbuditi zburcovati, popuditi: zbudi pohany na kfesfany (27, 16) popudila pohany proti kfestanim ; Z/icko proti ñemu 339
Strana 340
na vojnu zbudí (28, 6) zburcoval proti němu Zlicko do války; povzbuditi, dáti podnět (předml. 61 zbýti čeho zbaviti se čeho, pozbýti čeho (73, nadpis: Kak je Morava svých kniežat zbyla a k Čechám péisla); zbÿti smrti (10, 92) zba: viti se smrti, ujíti smrti zbýti, vl. sbýti býti spolu, žíti spolu, srov: nati se: Kako móž ten cizozemec včren býti, jenž s svými nemohl zbjti (63, 16) jak ten cizinec může býti věren, který se nemohl srovnati doma se svými krajany; Spieše oráč dobrým knězem bude, než taký Němec věrně s Čechy zbude (70, 50) spíše bude dobrým vládcem prostý oráč, než aby Němec mohl ve věrnosti spolu Ziti s Čechy; zbyv tu hodinu (35, 0) zůstav na živu (/) zbývati čeho pozbývati čeho zčiniti udělati, zhotoviti zdâti sé v. zdieti së zdéliti sé tm podźliti se où zdieti, v/. sdieti uliniti, udélati zdieti sé zdáti se: Polanóm sé za nimi tisíc ofóv zddże (36, 22) Polskim se zdálo, že je za nimi tisíc ořů; každému sč nevěra zdieše (44, 67) každému se zdálo, že je to nevěra, že je to důsledek zrady zdieti sé, vl. sdieti sé udáti se: Lucanóm sé tu zle zde czo, 7) Lu&anüm se tu vedlo zle zdieti sobé, v/. sdieti sob8 politi si: Nevéda, co sobě zdieti (39, 37) nevéda, co si mó polit zditi stavěti zdravie n. zdraví, pozdravenf; zdravie vzdáti ke komu (29, 13) pozdraviti koho zdrZéti dodrZeti: byste vy k ndm vieru zdrzely (15, 7) kdybyste vy nám dodržely dané slovo zdvíhanie =. svatořečení zedrati (zderu, zdéřeš...) roztrhati, rozedrati zelíce n. zelenina, zelí země /. země, stát, správa zemë: uvdzati sé v zemí (14, 5) vzíti na sebe správu země; kus země, půda zemský: zemského zloděje (56, 28) z očince země, proti zemi zefvati, v/. vzeřvati vzkřiknoutí (15, 2) zetléti setliti, shniti zěvně, zevně zjevně, otevřeně zévovati, zevovati, zjevovati zjevovati, dá; vati na jevo 340 zhojiti sé vylétiti se: zhojíti s& áraza (57, 5) vylé&iti se z úrazu zchoditi, »/. vzchoditi pocházeti, püvod míti: kteréž kniežě po prirození zchodí (64, 4D kdo je knížetem už svým rodem ziskati ziskati, vyhräti, zvit&ziti zkaziti zkaziti, zniciti zküsénie n. zkušenost zkvetenie, v/. vzkvetenie n. vykveteni, rozs kvetení, vypučení zkvieliti, v/. vzkvieliti zakvileti, zabëdovati zloba f. zlo, zlost, zlé jednání, zločin zloděj m. zlosyn zlost f. zlo, zlé jednání, zločin zlý zlý, špatný; z/d příhoda (17, 8) nehoda; strašlivým s udatnými zlo sě raditi (18, 26) je zlé, když se bázliví radí s udatnými zmluviti, »/. vzmluviti rozmlouvati (79, 20) zmyliti zmásti znamenati pozorovati, všímati si, vidéti znamenie n. znak, známka znáti znáti; poznávati: tif sé po krdsném štítě znají (22, 40) ti se poznají, ty lze poznati podle krásného štítu znáti sě přiznávati se; znáti sě v čem přizná vati se k čemu zníti, v/. vzníti vzejíti, nastoupiti (vládu 33, 2) zočiti, zóčiti uviděti zora f. jitřenka, svítání; u prvéj zóřě (2, 15) za prvního rozbřesku zpíjéti s& opíjeti se zploditi së, v/. vzploditi sé rozmoci se zpodjieti, v/. vzpodjieti vytéhnouti, zved- nouti zpodjieti sé, vl. vzpodjieti sé zdvihnouti se, odebrati se; za së së inhed zpodjéchu (82, 52) ihned ustoupili zpodjimati, v/. vzpodjimati zdvihati zpovédéti, v/. vzpovédéti vzkézati zpraviti zprávu, vysvětlení dáti zprostiti osvoboditi, svobodu dáti zpustiti, »/. vzpustiti pustiti, dopustiti zpyták m. vyzvčdač, zvěd zruditi, v/. vzruditi zarmoutiti, zahanbiti ziézati piefezati, ufezati, podfezati ziieti hledéti, dívati se zsaditi posaditi, sesaditi (dohromady), rozes saditi zsékati posekati, pobiti zsieci posekati, pobiti zstaviti postaviti ztázati sé, vl. vztázati s$ otázati se, vyptati se
na vojnu zbudí (28, 6) zburcoval proti němu Zlicko do války; povzbuditi, dáti podnět (předml. 61 zbýti čeho zbaviti se čeho, pozbýti čeho (73, nadpis: Kak je Morava svých kniežat zbyla a k Čechám péisla); zbÿti smrti (10, 92) zba: viti se smrti, ujíti smrti zbýti, vl. sbýti býti spolu, žíti spolu, srov: nati se: Kako móž ten cizozemec včren býti, jenž s svými nemohl zbjti (63, 16) jak ten cizinec může býti věren, který se nemohl srovnati doma se svými krajany; Spieše oráč dobrým knězem bude, než taký Němec věrně s Čechy zbude (70, 50) spíše bude dobrým vládcem prostý oráč, než aby Němec mohl ve věrnosti spolu Ziti s Čechy; zbyv tu hodinu (35, 0) zůstav na živu (/) zbývati čeho pozbývati čeho zčiniti udělati, zhotoviti zdâti sé v. zdieti së zdéliti sé tm podźliti se où zdieti, v/. sdieti uliniti, udélati zdieti sé zdáti se: Polanóm sé za nimi tisíc ofóv zddże (36, 22) Polskim se zdálo, že je za nimi tisíc ořů; každému sč nevěra zdieše (44, 67) každému se zdálo, že je to nevěra, že je to důsledek zrady zdieti sé, vl. sdieti sé udáti se: Lucanóm sé tu zle zde czo, 7) Lu&anüm se tu vedlo zle zdieti sobé, v/. sdieti sob8 politi si: Nevéda, co sobě zdieti (39, 37) nevéda, co si mó polit zditi stavěti zdravie n. zdraví, pozdravenf; zdravie vzdáti ke komu (29, 13) pozdraviti koho zdrZéti dodrZeti: byste vy k ndm vieru zdrzely (15, 7) kdybyste vy nám dodržely dané slovo zdvíhanie =. svatořečení zedrati (zderu, zdéřeš...) roztrhati, rozedrati zelíce n. zelenina, zelí země /. země, stát, správa zemë: uvdzati sé v zemí (14, 5) vzíti na sebe správu země; kus země, půda zemský: zemského zloděje (56, 28) z očince země, proti zemi zefvati, v/. vzeřvati vzkřiknoutí (15, 2) zetléti setliti, shniti zěvně, zevně zjevně, otevřeně zévovati, zevovati, zjevovati zjevovati, dá; vati na jevo 340 zhojiti sé vylétiti se: zhojíti s& áraza (57, 5) vylé&iti se z úrazu zchoditi, »/. vzchoditi pocházeti, püvod míti: kteréž kniežě po prirození zchodí (64, 4D kdo je knížetem už svým rodem ziskati ziskati, vyhräti, zvit&ziti zkaziti zkaziti, zniciti zküsénie n. zkušenost zkvetenie, v/. vzkvetenie n. vykveteni, rozs kvetení, vypučení zkvieliti, v/. vzkvieliti zakvileti, zabëdovati zloba f. zlo, zlost, zlé jednání, zločin zloděj m. zlosyn zlost f. zlo, zlé jednání, zločin zlý zlý, špatný; z/d příhoda (17, 8) nehoda; strašlivým s udatnými zlo sě raditi (18, 26) je zlé, když se bázliví radí s udatnými zmluviti, »/. vzmluviti rozmlouvati (79, 20) zmyliti zmásti znamenati pozorovati, všímati si, vidéti znamenie n. znak, známka znáti znáti; poznávati: tif sé po krdsném štítě znají (22, 40) ti se poznají, ty lze poznati podle krásného štítu znáti sě přiznávati se; znáti sě v čem přizná vati se k čemu zníti, v/. vzníti vzejíti, nastoupiti (vládu 33, 2) zočiti, zóčiti uviděti zora f. jitřenka, svítání; u prvéj zóřě (2, 15) za prvního rozbřesku zpíjéti s& opíjeti se zploditi së, v/. vzploditi sé rozmoci se zpodjieti, v/. vzpodjieti vytéhnouti, zved- nouti zpodjieti sé, vl. vzpodjieti sé zdvihnouti se, odebrati se; za së së inhed zpodjéchu (82, 52) ihned ustoupili zpodjimati, v/. vzpodjimati zdvihati zpovédéti, v/. vzpovédéti vzkézati zpraviti zprávu, vysvětlení dáti zprostiti osvoboditi, svobodu dáti zpustiti, »/. vzpustiti pustiti, dopustiti zpyták m. vyzvčdač, zvěd zruditi, v/. vzruditi zarmoutiti, zahanbiti ziézati piefezati, ufezati, podfezati ziieti hledéti, dívati se zsaditi posaditi, sesaditi (dohromady), rozes saditi zsékati posekati, pobiti zsieci posekati, pobiti zstaviti postaviti ztázati sé, vl. vztázati s$ otázati se, vyptati se
Strana 341
ztepati zbíti; mniech ztepa všě kniežata (40, 17) domníval jsem se, že pobiji všechna kní- žata ztonúti utopiti se ztopiti utopiti ztracenie n. ztracení, ztráta; již hrad na ztracení bieše (39, 79) již byl hrad málem ztracen ztratiti ztratiti; ztratiti boj (24, 9 prohráti v boji ztrava f. strava; náklad, peníze (33, 3; 76, 8) ztruditi ztrmáceti, obtížiti, zarmoutiti zučiti vyučiti zváti (zovu, zóveš...) nazývati zvázati uvázati, svázati, viz též vzvázati zvážiti odvážiti, nasaditi (57, 35) zvěděti, vl. vzvěděti dověděti se zvésti sě, vl. vzvésti sě podařiti se zvěžte v. vzvázati zvieřě n. živý tvor, živočich, tvor zviniti obviniti: z jeho smrti ciesař Čechy zvini (32, 51) císař obvinil Čechy, že zavis nili jeho smrt zvoditý, vl. vzvoditý zvedací: zvoditý most (15, 34) zvedací most zvolati, vl. vzvolati zavolati, vzkřiknouti žahúrník m. kdo se živí žahourem, tj. švestkovou břečkou Jireček) žák m. žák, nižší světský kněz, klerik žákovstvo n. světské nižší duchovenstvo, klerus; žákovstvu sě učiti (56, 50) připra- vovati se k duchovenství (Flajšhans); ducho- venstvo vůbec (27, 12) žalostívě žalostně, uboze žalovati z čeho žalovati proč, zač ždáti čekati žebrati (žebřu, žebřeš...) žebrati žebří, řebří m. žebřík žéci (žhu, žžeš...» páliti, vypalovati (44, 68: saský vévoda, zemi žha, Prkošovi neškodieše); žhnouti, prahnouti: milostí jiej žžieše (39, 11) prahl láskou k ní žehnati: (85, 65) potvrzovati žernov m. mlýnský kámen židoviti sě k židovské víře se vrátiti (64, 4) živiti nechati na živu živótek m. život žizn, žizen, žizeň (gen. s) f. úroda, hoj- nost 341
ztepati zbíti; mniech ztepa všě kniežata (40, 17) domníval jsem se, že pobiji všechna kní- žata ztonúti utopiti se ztopiti utopiti ztracenie n. ztracení, ztráta; již hrad na ztracení bieše (39, 79) již byl hrad málem ztracen ztratiti ztratiti; ztratiti boj (24, 9 prohráti v boji ztrava f. strava; náklad, peníze (33, 3; 76, 8) ztruditi ztrmáceti, obtížiti, zarmoutiti zučiti vyučiti zváti (zovu, zóveš...) nazývati zvázati uvázati, svázati, viz též vzvázati zvážiti odvážiti, nasaditi (57, 35) zvěděti, vl. vzvěděti dověděti se zvésti sě, vl. vzvésti sě podařiti se zvěžte v. vzvázati zvieřě n. živý tvor, živočich, tvor zviniti obviniti: z jeho smrti ciesař Čechy zvini (32, 51) císař obvinil Čechy, že zavis nili jeho smrt zvoditý, vl. vzvoditý zvedací: zvoditý most (15, 34) zvedací most zvolati, vl. vzvolati zavolati, vzkřiknouti žahúrník m. kdo se živí žahourem, tj. švestkovou břečkou Jireček) žák m. žák, nižší světský kněz, klerik žákovstvo n. světské nižší duchovenstvo, klerus; žákovstvu sě učiti (56, 50) připra- vovati se k duchovenství (Flajšhans); ducho- venstvo vůbec (27, 12) žalostívě žalostně, uboze žalovati z čeho žalovati proč, zač ždáti čekati žebrati (žebřu, žebřeš...) žebrati žebří, řebří m. žebřík žéci (žhu, žžeš...» páliti, vypalovati (44, 68: saský vévoda, zemi žha, Prkošovi neškodieše); žhnouti, prahnouti: milostí jiej žžieše (39, 11) prahl láskou k ní žehnati: (85, 65) potvrzovati žernov m. mlýnský kámen židoviti sě k židovské víře se vrátiti (64, 4) živiti nechati na živu živótek m. život žizn, žizen, žizeň (gen. s) f. úroda, hoj- nost 341
Strana 342
SEZNA M OBRAZOVÝCH PŘÍLOH Za str. 80: 1. Obrázek sv. Vojtěcha v Lobkovickém rukopisu Dalimilovy kroniky NNUK Praha, sign. XXIII G 87, f. 28a). 2. Ozdobná iniciála na začátku 49. kap. Dalimilovy kroniky v Lobkovickém rukopisu (NUK Praha, sign. XXIII G 87, f. 42b). Za str. 128: 3. Přípisky jiného písaře v Lobkovickém rukopisu Dalimilovy kroniky (NUK Praha, sign. XXIII G 87, f. 43a). 4. List z Hanušova zlomku Dalimilovy kroniky (NUK Praha, sign. XVIIJ 17, č. 1). 342
SEZNA M OBRAZOVÝCH PŘÍLOH Za str. 80: 1. Obrázek sv. Vojtěcha v Lobkovickém rukopisu Dalimilovy kroniky NNUK Praha, sign. XXIII G 87, f. 28a). 2. Ozdobná iniciála na začátku 49. kap. Dalimilovy kroniky v Lobkovickém rukopisu (NUK Praha, sign. XXIII G 87, f. 42b). Za str. 128: 3. Přípisky jiného písaře v Lobkovickém rukopisu Dalimilovy kroniky (NUK Praha, sign. XXIII G 87, f. 43a). 4. List z Hanušova zlomku Dalimilovy kroniky (NUK Praha, sign. XVIIJ 17, č. 1). 342
Strana 343
OBSAH Úvod Text Dalimilovy kroniky Textově kritické poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 . . . . Rukopisy a vydání kroniky — Ediční zásady . . Poznámky k jednotlivým místům . . . . . . . . . . . . . 181 . . . . . . . . . . . . 189 Historické vysvětlivky Slovník . . . . . . . . . . . . . . . 237 Vysvětlivky k jednotlivým místům . . . . . . . . . . . . . . . . . 243 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 317 Seznam obrazových příloh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 342 Dalimilova kronika — její autor a prameny 343
OBSAH Úvod Text Dalimilovy kroniky Textově kritické poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 . . . . Rukopisy a vydání kroniky — Ediční zásady . . Poznámky k jednotlivým místům . . . . . . . . . . . . . 181 . . . . . . . . . . . . 189 Historické vysvětlivky Slovník . . . . . . . . . . . . . . . 237 Vysvětlivky k jednotlivým místům . . . . . . . . . . . . . . . . . 243 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 317 Seznam obrazových příloh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 342 Dalimilova kronika — její autor a prameny 343
- 1: Array
- 5: Array
- 17: Array
- 181: Array
- 237: Array
- 317: Array
- 343: Array