z 99 stránek
Titul
1
2
3
4
Předmluva
5
6
7
8
Úvod
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
Edice
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
Slovníček
96
Obsah
97
98
99
- s. 60: ...kterémkoli článku, toho se zříkám a po- roučím jej napravení Pána Jezukrista, kte- rýž poznává mé upřímné smýšlení, nikoli vykládání ve smysl...
- s. 81: ...Bohu milým bratřím i sestrám všem, jenž milují prav- du Pána Jezukrista, — pokoj vám od Pána Boha a od Ježíše Krista, aby...
- s. 87: ...Dobrým setrváním v cnosti a hříš- ným svaté poznání našeho Pána Jezukrista. — Páni milí a bratří v milosti boží! Vel- mi tesklivě...
Název:
Vzkazy věrným Čechům: výběr výroků ze spisů Husových k poznání osobnosti reformátorovy v jejím významu pro dnešní Čechy
Autor:
Žilka, František
Rok vydání:
1938
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
99
Počet stran předmluvy plus obsahu:
99
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Předmluva
- 9: Úvod
- 23: Edice
- 96: Slovníček
- 97: Obsah
upravit
Strana 1
VZKAZY VĚRNÝM ČECHŮM
VZKAZY VĚRNÝM ČECHŮM
Strana 2
Strana 3
MISTR JAN HUS: VZKAZY VĚRNÝM ČECHŮM Výběr výroků ze spisů Husových k poznání osobnosti reformátorovy v jejím významu pro dnešní Čechy Druhé upravené vydání Sestavil FRANTIŠEK ŽILKA 1938 NAKLADATELSTVÍ KALICH V PRAZE II. Jungmannova 15
MISTR JAN HUS: VZKAZY VĚRNÝM ČECHŮM Výběr výroků ze spisů Husových k poznání osobnosti reformátorovy v jejím významu pro dnešní Čechy Druhé upravené vydání Sestavil FRANTIŠEK ŽILKA 1938 NAKLADATELSTVÍ KALICH V PRAZE II. Jungmannova 15
Strana 4
Tiskl V. Horák a spol. v Praze lI., Soukenická 15.
Tiskl V. Horák a spol. v Praze lI., Soukenická 15.
Strana 5
Předmluva k druhému vydání. K pětistému výročí Husovy smrti vydalo r. 1917 »Comenium« výběr ze spisů Husových pod názvem »Hus pro nás«. Tato knížka splnila tehdy své po- slání. Vyšla v době válečné tísně. Byla výzvou ku přemýšlení o tom, co znamenala osobnost Husova a čím bylo jeho dílo v našich dějinách; byla po- bídkou k úvahám, co z něho si zachovalo životný význam v přítomnosti. To naznačoval název knížky. Byla zároveň naším přiznáním k Husovi. Dnešní mladší čtenáři nevědí a sotva si dove- dou zpřítomniti, s jakými překážkami jsme se setká- vali, když jsme se chystali připomenouti si slav- nostně a manifestačně kostnickou událost v její ne- pomíjitelné důležitosti v dávné minulosti i v její tvořivé působivosti po pěti stech letech. Starší pa- mětníci nezapomenou, jak jsme se tehdy v prvním roce války, kdy sebevědomí bývalého Rakouska ne- bylo ještě zlomeno, povznášeli vzpomínkami na prů- bojnost husitského hnutí. Nedlouho před tím, na začátku století se mohutně rozrůstaly vroucí vzpo- mínky na Husovo hrdinství a mučednictví v širokých kruzích národa. Národ ve velké části se přiznával k Husovi. Ne vždycky k celému Husovi, v tom smyslu, jak jsme my chápali jeho tvořivý zásah do života národa, zvláště ve směru náboženském. Jed- 5
Předmluva k druhému vydání. K pětistému výročí Husovy smrti vydalo r. 1917 »Comenium« výběr ze spisů Husových pod názvem »Hus pro nás«. Tato knížka splnila tehdy své po- slání. Vyšla v době válečné tísně. Byla výzvou ku přemýšlení o tom, co znamenala osobnost Husova a čím bylo jeho dílo v našich dějinách; byla po- bídkou k úvahám, co z něho si zachovalo životný význam v přítomnosti. To naznačoval název knížky. Byla zároveň naším přiznáním k Husovi. Dnešní mladší čtenáři nevědí a sotva si dove- dou zpřítomniti, s jakými překážkami jsme se setká- vali, když jsme se chystali připomenouti si slav- nostně a manifestačně kostnickou událost v její ne- pomíjitelné důležitosti v dávné minulosti i v její tvořivé působivosti po pěti stech letech. Starší pa- mětníci nezapomenou, jak jsme se tehdy v prvním roce války, kdy sebevědomí bývalého Rakouska ne- bylo ještě zlomeno, povznášeli vzpomínkami na prů- bojnost husitského hnutí. Nedlouho před tím, na začátku století se mohutně rozrůstaly vroucí vzpo- mínky na Husovo hrdinství a mučednictví v širokých kruzích národa. Národ ve velké části se přiznával k Husovi. Ne vždycky k celému Husovi, v tom smyslu, jak jsme my chápali jeho tvořivý zásah do života národa, zvláště ve směru náboženském. Jed- 5
Strana 6
notlivé složky národa se hlásily k některé stránce jeho činnosti průkopnické; některé zdůrazňovaly jeho význam národní, jiné podněty sociální, ještě jiné jeho důležitost pro svobodu a pod. Nebylo souhlasné jednotnosti v cenění ani v následování Husa, ale »kult Husův«, jak se říkalo nedosti při- léhavě, byl na vzestupu. Možno říci, že se jménem Husovým bylo v organickém spojení mnoho ze snah a aspirací národa na začátku století. Měli jsme z toho radost, i když jsme se nemohli se vším srovnati. Cítili jsme, že se Hus stává pro značnou část národa jed- notícím bodem a živým programem. Soustředění ko- lem Husa znamenalo kus rozmachu národního ducha. To velmi živě cítily také mocnosti, které si ne- přály takového rozmachu. Proto používaly neome- zené skoro moci policejně výkonné, podepřené silou vojenskou, aby zamezovaly a znemožňovaly vzpo- mínky na rok 1415. Nikdo se nesměl odvážiti, aby se přihlásil k Husovi. Spolky a organisace, které se chystaly oslaviti výročí smrti Husovy, se musily podrobiti nátlaku. Kostnická Jednota se odvážila přece pořádati vzpomínkovou schůzi s přednáškami. Text těchto proslovů musil býti předložen k cen- suře, a policie vyškrtla, co se jí zdálo nebezpečné a povážlivé, na příklad každou zmínku o svobodě svědomí, a policejní úředník s censurovaným ruko- pisem přednášky před sebou kontroloval, aby řeč- ník nepronesl, co bylo škrtnuto. Uzkostlivost rakouské censury zacházela až do směšností: poněvadž Anglie stála válečně v táboře protirakouském, nesmělo býti vysloveno, že Hus a husité měli styky s Anglií pro- střednictvím spisů Wicliffových. V té době jsme připravili vydání knížky »Hus pro nás«, abychom prohlásili svou souvislost s Hu- sovým podnětem reformačním a s husitským hnutím. 6
notlivé složky národa se hlásily k některé stránce jeho činnosti průkopnické; některé zdůrazňovaly jeho význam národní, jiné podněty sociální, ještě jiné jeho důležitost pro svobodu a pod. Nebylo souhlasné jednotnosti v cenění ani v následování Husa, ale »kult Husův«, jak se říkalo nedosti při- léhavě, byl na vzestupu. Možno říci, že se jménem Husovým bylo v organickém spojení mnoho ze snah a aspirací národa na začátku století. Měli jsme z toho radost, i když jsme se nemohli se vším srovnati. Cítili jsme, že se Hus stává pro značnou část národa jed- notícím bodem a živým programem. Soustředění ko- lem Husa znamenalo kus rozmachu národního ducha. To velmi živě cítily také mocnosti, které si ne- přály takového rozmachu. Proto používaly neome- zené skoro moci policejně výkonné, podepřené silou vojenskou, aby zamezovaly a znemožňovaly vzpo- mínky na rok 1415. Nikdo se nesměl odvážiti, aby se přihlásil k Husovi. Spolky a organisace, které se chystaly oslaviti výročí smrti Husovy, se musily podrobiti nátlaku. Kostnická Jednota se odvážila přece pořádati vzpomínkovou schůzi s přednáškami. Text těchto proslovů musil býti předložen k cen- suře, a policie vyškrtla, co se jí zdálo nebezpečné a povážlivé, na příklad každou zmínku o svobodě svědomí, a policejní úředník s censurovaným ruko- pisem přednášky před sebou kontroloval, aby řeč- ník nepronesl, co bylo škrtnuto. Uzkostlivost rakouské censury zacházela až do směšností: poněvadž Anglie stála válečně v táboře protirakouském, nesmělo býti vysloveno, že Hus a husité měli styky s Anglií pro- střednictvím spisů Wicliffových. V té době jsme připravili vydání knížky »Hus pro nás«, abychom prohlásili svou souvislost s Hu- sovým podnětem reformačním a s husitským hnutím. 6
Strana 7
Od té doby za 20 let nastaly v našem duchovém životě změny velikého dosahu. Mezníkem, obratní- kem a novým východiskem jest převrat r. 1918, obnova naší národní a státní samostatnosti jako ra- dostný výsledek smutné války. Z toho vyrostly dvě události významné pro ná- boženství a církev i pro náš národní život. Hned po převratu spojily se dvě větve evan- gelické církve mezi Čechy, reformovaná a augsbur- ská v jednu Českobratrskou církev evangelickou, a brzy potom Národní shromáždění republiky česko- slovenské prohlásilo 6. den měsíce července za státní svátek. V obou událostech se jeví změněný, nový vztah k Husovi a k celému husitskému hnutí. V církvi evangelické jsme chtěli přímo navázati na nejslav- nější minulost národa, budovati na jejích základech, pokračovati v duchu jejího výkvětu, Jednoty bratrské, v národě se k Husovi přihlásily kruhy pokrokové v dobrém smyslu. V církvi byla obnova českého bra- trství jednomyslná a cílevědomá, v národě ožila hu- sitská tradice aspoň v částečném rozsahu. V církvi a v církvích usilujeme o důkladnější poznání a dů- slednější provedení bratrského odkazu; v národě máme úkol rozšiřovati oblast hlásící se k Husovi programově a vědomě. Doufáme, že nové vydání knížky pod jiným titulem přispěje obojímu úsilí. Nové vydání chce býti naším přínosem ke dvacá- tému výročí obnovy národní a státní samostatnosti a vybudování jednotné Českobratrské církve evan- gelické. Ponechávám nezměněnou předmluvu k prvnímu vydání. Myslím, že i dnes vyjadřuje náš vztah k Hu- sovi, náš závazek, naši vděčnost, naši vůli.
Od té doby za 20 let nastaly v našem duchovém životě změny velikého dosahu. Mezníkem, obratní- kem a novým východiskem jest převrat r. 1918, obnova naší národní a státní samostatnosti jako ra- dostný výsledek smutné války. Z toho vyrostly dvě události významné pro ná- boženství a církev i pro náš národní život. Hned po převratu spojily se dvě větve evan- gelické církve mezi Čechy, reformovaná a augsbur- ská v jednu Českobratrskou církev evangelickou, a brzy potom Národní shromáždění republiky česko- slovenské prohlásilo 6. den měsíce července za státní svátek. V obou událostech se jeví změněný, nový vztah k Husovi a k celému husitskému hnutí. V církvi evangelické jsme chtěli přímo navázati na nejslav- nější minulost národa, budovati na jejích základech, pokračovati v duchu jejího výkvětu, Jednoty bratrské, v národě se k Husovi přihlásily kruhy pokrokové v dobrém smyslu. V církvi byla obnova českého bra- trství jednomyslná a cílevědomá, v národě ožila hu- sitská tradice aspoň v částečném rozsahu. V církvi a v církvích usilujeme o důkladnější poznání a dů- slednější provedení bratrského odkazu; v národě máme úkol rozšiřovati oblast hlásící se k Husovi programově a vědomě. Doufáme, že nové vydání knížky pod jiným titulem přispěje obojímu úsilí. Nové vydání chce býti naším přínosem ke dvacá- tému výročí obnovy národní a státní samostatnosti a vybudování jednotné Českobratrské církve evan- gelické. Ponechávám nezměněnou předmluvu k prvnímu vydání. Myslím, že i dnes vyjadřuje náš vztah k Hu- sovi, náš závazek, naši vděčnost, naši vůli.
Strana 8
Ve výběru citátů jsem vynechal, co nové badání zjistilo, že není z péra Husova (citát 71 »Devět kusů zlatých« se dnes připisuje Chelčickému, č. 89 »Kázání o Antikristovi« Matěji z Janova, č. 139 a 140 »Obrana mandátu Kutnohorského« skoro s urči- tostí Jeseniovi). Za to jsem přibral některé jiné výroky, aby se doplnil duševní obraz reformátorův. Další formální změna záleží v tom, že jsem ve zvláštním oddílu na konci sestavil názvy spisů, z kterých jsou výroky a citáty vybrány, a neobvyklá slova jsem vysvětlil v malém slovníčku. Knížku provázím přáním, aby ve dvacátém roce republiky přispěla národu k hlubšímu poznání osob- nosti, k níž se stát přihlásil i svým heslem »Pravda vítězí«, a církvím evangelickým v jejich snaze býti dědičkami Husova a bratrského odkazu. K 6. červenci 1938. F. ŽILKA. 8
Ve výběru citátů jsem vynechal, co nové badání zjistilo, že není z péra Husova (citát 71 »Devět kusů zlatých« se dnes připisuje Chelčickému, č. 89 »Kázání o Antikristovi« Matěji z Janova, č. 139 a 140 »Obrana mandátu Kutnohorského« skoro s urči- tostí Jeseniovi). Za to jsem přibral některé jiné výroky, aby se doplnil duševní obraz reformátorův. Další formální změna záleží v tom, že jsem ve zvláštním oddílu na konci sestavil názvy spisů, z kterých jsou výroky a citáty vybrány, a neobvyklá slova jsem vysvětlil v malém slovníčku. Knížku provázím přáním, aby ve dvacátém roce republiky přispěla národu k hlubšímu poznání osob- nosti, k níž se stát přihlásil i svým heslem »Pravda vítězí«, a církvím evangelickým v jejich snaze býti dědičkami Husova a bratrského odkazu. K 6. červenci 1938. F. ŽILKA. 8
Strana 9
Pět set let nás dělí od Husa, a snad není jen domněnkou naší domýšlivosti, když sou- díme, že právě tato staletí znamenají pro postup a vzestup lidského ducha větší krok, než kterákoli stejně dlouhá doba před tím. Možná, že se klameme. Jest docela dobře možno, že mezi rokem 900 po Kristu a 1400 jest právě takový vnitřní rozdíl, jako mezi 1400 a 1900. Ale my subjektivně cítíme roz- díl mezi koncem středověku a naším 20. stoletím silněji a hloub, at se již objektivně klameme, nebo nazíráme správně na po- krok půltisíciletí. Půltisíciletí nás nejen dělí od Husa, nýbrž přímo vzdaluje. Dnešní člověk vidí Husa jen jako velkou postavu v dálce a v mlhách minulosti, nejasně, bez podrob- ností. Jeho duševní tvář pozbyla pro nás pevných obrysů a výrazných zvláštností, snad ještě víc než podoba jeho tváře. Ano, skoro stejně se nám stalo s jeho podobou duševní jako s jeho tváří: ikonograficky ne- 9
Pět set let nás dělí od Husa, a snad není jen domněnkou naší domýšlivosti, když sou- díme, že právě tato staletí znamenají pro postup a vzestup lidského ducha větší krok, než kterákoli stejně dlouhá doba před tím. Možná, že se klameme. Jest docela dobře možno, že mezi rokem 900 po Kristu a 1400 jest právě takový vnitřní rozdíl, jako mezi 1400 a 1900. Ale my subjektivně cítíme roz- díl mezi koncem středověku a naším 20. stoletím silněji a hloub, at se již objektivně klameme, nebo nazíráme správně na po- krok půltisíciletí. Půltisíciletí nás nejen dělí od Husa, nýbrž přímo vzdaluje. Dnešní člověk vidí Husa jen jako velkou postavu v dálce a v mlhách minulosti, nejasně, bez podrob- ností. Jeho duševní tvář pozbyla pro nás pevných obrysů a výrazných zvláštností, snad ještě víc než podoba jeho tváře. Ano, skoro stejně se nám stalo s jeho podobou duševní jako s jeho tváří: ikonograficky ne- 9
Strana 10
známe podobizny Husovy, nemáme ji spo- lehlivě zachovanou. Zdá se dokonce, že lze tvrditi s určitostí, že naše běžná představa Husovy hlavy s vousem na bradě zašpičatě- lým, prostředně dlouhým neodpovídá sku- tečnosti. Jest víc než pravděpodobno, že Hus byl oholen jako většina kněží jeho součas- nosti. Snad vousatá brada laika Jeronyma Pražského byla tradicí nesprávně přenesena na staršího jeho přítele, kněze Husa. Tato záměna by nebyla konečně nejhor- ší, nebyla by nebezpečná a omylná. Na po- době tváře, na postavě těla konec konců ne- záleží tak příliš mnoho. Podoba tváře není podstatou člověka. Zajímalo by nás míti přesný obraz Husův, ale nemáme-li ho, jako nemáme podobizny Pana Ježíše, nejsme proto vnitřně chudší. Hus a Jeronym přes rozdíl stavu, přes odlišnost tváří, přes růz- nost povahy a temperamentu byli duchové stejně založení, ve stejné půdě kořenem za- puštění, stejných směrů a cílů. Kdyby nám historie nebo tradice byla podstrčila místo ducha Husova také ducha Jeronymova, jako nám snad podstrčila podobu Jeronymovu, nestalo by se velké neštěstí. S podobou duševní tvářnosti Husovy sta- lo se a stává leckdy něco osudnějšího: předně byla tvářnost Husovy duše skreslo- vána a karikována, přemalována temnou barvou k nepoznání, na postrach; potom po- 10
známe podobizny Husovy, nemáme ji spo- lehlivě zachovanou. Zdá se dokonce, že lze tvrditi s určitostí, že naše běžná představa Husovy hlavy s vousem na bradě zašpičatě- lým, prostředně dlouhým neodpovídá sku- tečnosti. Jest víc než pravděpodobno, že Hus byl oholen jako většina kněží jeho součas- nosti. Snad vousatá brada laika Jeronyma Pražského byla tradicí nesprávně přenesena na staršího jeho přítele, kněze Husa. Tato záměna by nebyla konečně nejhor- ší, nebyla by nebezpečná a omylná. Na po- době tváře, na postavě těla konec konců ne- záleží tak příliš mnoho. Podoba tváře není podstatou člověka. Zajímalo by nás míti přesný obraz Husův, ale nemáme-li ho, jako nemáme podobizny Pana Ježíše, nejsme proto vnitřně chudší. Hus a Jeronym přes rozdíl stavu, přes odlišnost tváří, přes růz- nost povahy a temperamentu byli duchové stejně založení, ve stejné půdě kořenem za- puštění, stejných směrů a cílů. Kdyby nám historie nebo tradice byla podstrčila místo ducha Husova také ducha Jeronymova, jako nám snad podstrčila podobu Jeronymovu, nestalo by se velké neštěstí. S podobou duševní tvářnosti Husovy sta- lo se a stává leckdy něco osudnějšího: předně byla tvářnost Husovy duše skreslo- vána a karikována, přemalována temnou barvou k nepoznání, na postrach; potom po- 10
Strana 11
zději bývala tato nanesená vrstva barvy od- straňována na některých místech libovolně vybíraných, ne vždy správně, a nad to do- konce původní pravé barvy zatírány zas no- vými odstíny vlastní volby, leckdy naprosto rušivě. Pokud arci dnešní člověk skrze mlhu 5 století spatřuje Husa alespoň jako velikou postavu, která svou mohutností a velebou udává východisko a směr, imponuje, po- vzbuzuje, povznáší, třeba i zahanbuje, k se- bepoznání a k nápravě nutí, potud nevadí, když podrobnosti jeho podoby duševní se rozplývají v neurčitosti. Horší je, když mlha staletí mnohému zastírá postavu docela, nebo když ji nechá pronikati jen zkřivenou a bu- dící odpor anebo politování. Co se týče pravé podoby Husovy tváře, v tom sotva kdy dospějeme k plné jistotě: na to jsou naše prameny příliš řídké, pozd- ní a nespolehlivé. Duševní podoba Husova však nemusí zůstati dnešnímu Čechu záha- dou. Na to máme dosti jasných zdrojů, hoj- ných a bezpečných: jsou to především plo- dy Husova ducha, jeho spisy. Až na malé výjimky máme spisy Husovy zachovány všechny. České jsou přístupny každému dnešnímu Čechovi přímo a bez námahy. Má- me vydání pořízená dnešním pravopisem, a pokud tomu tak není, tu původní forma české mluvy 15. století není nesrozumitelna: 11
zději bývala tato nanesená vrstva barvy od- straňována na některých místech libovolně vybíraných, ne vždy správně, a nad to do- konce původní pravé barvy zatírány zas no- vými odstíny vlastní volby, leckdy naprosto rušivě. Pokud arci dnešní člověk skrze mlhu 5 století spatřuje Husa alespoň jako velikou postavu, která svou mohutností a velebou udává východisko a směr, imponuje, po- vzbuzuje, povznáší, třeba i zahanbuje, k se- bepoznání a k nápravě nutí, potud nevadí, když podrobnosti jeho podoby duševní se rozplývají v neurčitosti. Horší je, když mlha staletí mnohému zastírá postavu docela, nebo když ji nechá pronikati jen zkřivenou a bu- dící odpor anebo politování. Co se týče pravé podoby Husovy tváře, v tom sotva kdy dospějeme k plné jistotě: na to jsou naše prameny příliš řídké, pozd- ní a nespolehlivé. Duševní podoba Husova však nemusí zůstati dnešnímu Čechu záha- dou. Na to máme dosti jasných zdrojů, hoj- ných a bezpečných: jsou to především plo- dy Husova ducha, jeho spisy. Až na malé výjimky máme spisy Husovy zachovány všechny. České jsou přístupny každému dnešnímu Čechovi přímo a bez námahy. Má- me vydání pořízená dnešním pravopisem, a pokud tomu tak není, tu původní forma české mluvy 15. století není nesrozumitelna: 11
Strana 12
stačí překonati nezvyklosti pouze několika stránek, a pak lze čísti Husa formálně stej- ně snadno jako kteréhokoli náboženského spisovatele dnešní doby. Forma Husových spisů, mluva, není příči- nou, pro kterou by se dnešní Čech nemohl seznámiti s pravou podobou Husova ducha. Jestliže se s ním neseznamuje, toho větší, snad jedinou příčinou jest obsah. Pět set let, která leží mezi námi a Husem, způso- bilo veliký přesun v zájmech lidstva, změnu ve směru lidského ducha, ve způsobu myšle- ní. Duševní dílna Husova jest dosti cizí dnešnímu průměrnému nesamostatnému a pohodlnému čtenáři novin a zábavných knih. V naší duševní dílně jsou ze značné části jiné, nové nástroje, a i ty, které jsou s Hu- sovými stejné, mají dnes obsahově i for- málně poněkud odlišný úkol než tehdy: my zpracováváme jiné myšlenky a pojmy, uží- váme jiných metod a postupů myšlenkových, slova mají leckdy jiná zabarvení obsahu. Logika je arci stále stejná, v podstatě, ale logická metoda a logická průkaznost jest jiná než tehdy: co tehdy bylo pádným dů- kazem, nepochybným důvodem pro Husa a celou jeho dobu, dnes nás nepřesvědčuje. Citáty z církevních otců v nás nebudí vzpo- mínek známého ovzduší a ohlasu samozřej- mé a rozhodné autority. Jsou ovšem i dnes čtenáři, kteří rádi, 12
stačí překonati nezvyklosti pouze několika stránek, a pak lze čísti Husa formálně stej- ně snadno jako kteréhokoli náboženského spisovatele dnešní doby. Forma Husových spisů, mluva, není příči- nou, pro kterou by se dnešní Čech nemohl seznámiti s pravou podobou Husova ducha. Jestliže se s ním neseznamuje, toho větší, snad jedinou příčinou jest obsah. Pět set let, která leží mezi námi a Husem, způso- bilo veliký přesun v zájmech lidstva, změnu ve směru lidského ducha, ve způsobu myšle- ní. Duševní dílna Husova jest dosti cizí dnešnímu průměrnému nesamostatnému a pohodlnému čtenáři novin a zábavných knih. V naší duševní dílně jsou ze značné části jiné, nové nástroje, a i ty, které jsou s Hu- sovými stejné, mají dnes obsahově i for- málně poněkud odlišný úkol než tehdy: my zpracováváme jiné myšlenky a pojmy, uží- váme jiných metod a postupů myšlenkových, slova mají leckdy jiná zabarvení obsahu. Logika je arci stále stejná, v podstatě, ale logická metoda a logická průkaznost jest jiná než tehdy: co tehdy bylo pádným dů- kazem, nepochybným důvodem pro Husa a celou jeho dobu, dnes nás nepřesvědčuje. Citáty z církevních otců v nás nebudí vzpo- mínek známého ovzduší a ohlasu samozřej- mé a rozhodné autority. Jsou ovšem i dnes čtenáři, kteří rádi, 12
Strana 13
s požitkem i užitkem čtou celé spisy Huso- vy, ale to jsou výjimky. Takové čtení vyža- duje sečtělosti, jaké průměrný čtenář nemá, a vážnosti životního názoru, k jaké se málo- kdo dopracoval, opravdu náboženského zájmu, který, když chce proniknouti k živ- nému jádru, se nezarazí před tvrdou a na- hořklou slupkou. Pro celek Husova lidu zůstává bohatství Husových spisů nezužitkováno, protože jen málokdo se propracuje zastaralou formou k trvalému obsahu. Ano jsou mnozí, kteří se dají příliš snadno odstrašiti hned prvním nárazem od skutečné četby. Arci pravá příčina, která spisy Husovy činí dnešnímu člověku knihami zavřenými, není forma, nýbrž obsah, různost zájmu. Naše mysl si zvykla na jiný duševní pokrm. Pro obsah prohlásili někteří, že Hus jest dnešnímu cítění a myšlení příliš odlehlý, cizí, nestravitelný. Vpravdě Hus má co říci i naší přítom- nosti, člověku každé doby. Jest křivdou, kte- ré se dopouští člověk nejen na Husovi, nýbrž nevědomky též na sobě, když nevynaloží všecko úsilí na to, aby pronikl k jádru: křivdí Husovi, když ho nepokládá za víc, než za středověkého scholastika s obzorem ob- mezeným na jediný obor, na okruh úzce a formálně náboženský, a ochuzuje sebe, když nechá ležeti ladem trvalé, věčné poklady 13
s požitkem i užitkem čtou celé spisy Huso- vy, ale to jsou výjimky. Takové čtení vyža- duje sečtělosti, jaké průměrný čtenář nemá, a vážnosti životního názoru, k jaké se málo- kdo dopracoval, opravdu náboženského zájmu, který, když chce proniknouti k živ- nému jádru, se nezarazí před tvrdou a na- hořklou slupkou. Pro celek Husova lidu zůstává bohatství Husových spisů nezužitkováno, protože jen málokdo se propracuje zastaralou formou k trvalému obsahu. Ano jsou mnozí, kteří se dají příliš snadno odstrašiti hned prvním nárazem od skutečné četby. Arci pravá příčina, která spisy Husovy činí dnešnímu člověku knihami zavřenými, není forma, nýbrž obsah, různost zájmu. Naše mysl si zvykla na jiný duševní pokrm. Pro obsah prohlásili někteří, že Hus jest dnešnímu cítění a myšlení příliš odlehlý, cizí, nestravitelný. Vpravdě Hus má co říci i naší přítom- nosti, člověku každé doby. Jest křivdou, kte- ré se dopouští člověk nejen na Husovi, nýbrž nevědomky též na sobě, když nevynaloží všecko úsilí na to, aby pronikl k jádru: křivdí Husovi, když ho nepokládá za víc, než za středověkého scholastika s obzorem ob- mezeným na jediný obor, na okruh úzce a formálně náboženský, a ochuzuje sebe, když nechá ležeti ladem trvalé, věčné poklady 13
Strana 14
Husovy duše, Husovy myšlenkové síly, vroucnosti srdce, vřelosti citu, opravdovosti rozumového a mravního snažení, když spouští s očí Husův vzor a nedopracuje se k osvojení toho, co Husovi bylo obsahem a cílem, bohatstvím a štěstím, silou života. Odpomůže tomu nedostatku usnadnění, jaké skýtá stručný výběr jadrných výroků? Do základů neodpomůže. Žádný výběr nemůže zprostředkovati dojem celku. Každý zůstane úryvkovitý a zlomkový. Mimo to zastírá kouzlo souvislého výkladu, plynného proudu myšlenkových vývodů, lahodu širo- kého toku řeči i po stránce formální. Za to zbavuje jádro slupky, odhazuje přítěž nezáživných jednotlivostí, vede přímo k nejdůležitějšímu. Velikou vadou každého výběru ze spisů jest jeho subjektivnost. Celý obraz spisova- telův nezprostředkuje nikdy. Ale více také žádný výběr nemůže chtít, než dáti soubor- ný pojem toho, co na určitého čtenáře nej- mocněji působilo. Subjektivní jest a zůstane výběr každý, ale poněvadž přece většina lidí při čtení si všimne hlavní věci napřed a víc, nemůže celkem takto vyňatý obraz býti ne- správný, leč by někdo s úmyslnou tendencí vybíral jen to, co se mu hodí. Toho při tom- to výběru není. Jednostranný — jako každý — jest proto, že klade důraz ne na názory Husovy, nýbrž spíše chce do popředí posta- 14
Husovy duše, Husovy myšlenkové síly, vroucnosti srdce, vřelosti citu, opravdovosti rozumového a mravního snažení, když spouští s očí Husův vzor a nedopracuje se k osvojení toho, co Husovi bylo obsahem a cílem, bohatstvím a štěstím, silou života. Odpomůže tomu nedostatku usnadnění, jaké skýtá stručný výběr jadrných výroků? Do základů neodpomůže. Žádný výběr nemůže zprostředkovati dojem celku. Každý zůstane úryvkovitý a zlomkový. Mimo to zastírá kouzlo souvislého výkladu, plynného proudu myšlenkových vývodů, lahodu širo- kého toku řeči i po stránce formální. Za to zbavuje jádro slupky, odhazuje přítěž nezáživných jednotlivostí, vede přímo k nejdůležitějšímu. Velikou vadou každého výběru ze spisů jest jeho subjektivnost. Celý obraz spisova- telův nezprostředkuje nikdy. Ale více také žádný výběr nemůže chtít, než dáti soubor- ný pojem toho, co na určitého čtenáře nej- mocněji působilo. Subjektivní jest a zůstane výběr každý, ale poněvadž přece většina lidí při čtení si všimne hlavní věci napřed a víc, nemůže celkem takto vyňatý obraz býti ne- správný, leč by někdo s úmyslnou tendencí vybíral jen to, co se mu hodí. Toho při tom- to výběru není. Jednostranný — jako každý — jest proto, že klade důraz ne na názory Husovy, nýbrž spíše chce do popředí posta- 14
Strana 15
viti osobnost reformátorovu v jejích nej- význačnějších rysech. Čím jest Hus pro nás? Především průkopníkem nového věku v oblasti svědomí: V Praze arcibiskup a Hus, v Kostnici koncil a Hus — tu stojí proti sobě dva světy: středověk a nový věk. Střední věk se zásadou autority, nový věk s cílem svobody. Náboženství přejaté a ná- boženství prožité, náboženství církevní a ná- boženství osobní, náboženství tradice a nábo- ženství svědomí. Tyto dvojice nebo tyto pro- tivy lze formulovati všelijak: autorita a svě- domí, bezvýhradná poslušnost a hledání pravdy, přisvědčení a přesvědčení. At jest formulace jakákoli, čin Husův znamená v každém případě práci a obět pro osvobo- zení lidského ducha od pout zrezavělých a tíživých, od pout, která by byla na dlouhou ještě dobu bránila pokroku a zavírala bránu k pokladům budoucnosti, k rozmachu nové doby. Husovi náleží zásluha, že razil cesty k těmto pokladům, otvíral dveře k říši prav- dy, svědomí, badání, přesvědčení, svobody. Na této skutečnosti ničeho nemění jeho formální slovesná závislost na spisech Wik- lefových. Jest nesporno, že spisy Husovy jsou ve mnohé příčině nejednou větou odleskem názorů anglického reformátora, ale stejně jisto jest, že když spisy Wiklefovy byly při- 15
viti osobnost reformátorovu v jejích nej- význačnějších rysech. Čím jest Hus pro nás? Především průkopníkem nového věku v oblasti svědomí: V Praze arcibiskup a Hus, v Kostnici koncil a Hus — tu stojí proti sobě dva světy: středověk a nový věk. Střední věk se zásadou autority, nový věk s cílem svobody. Náboženství přejaté a ná- boženství prožité, náboženství církevní a ná- boženství osobní, náboženství tradice a nábo- ženství svědomí. Tyto dvojice nebo tyto pro- tivy lze formulovati všelijak: autorita a svě- domí, bezvýhradná poslušnost a hledání pravdy, přisvědčení a přesvědčení. At jest formulace jakákoli, čin Husův znamená v každém případě práci a obět pro osvobo- zení lidského ducha od pout zrezavělých a tíživých, od pout, která by byla na dlouhou ještě dobu bránila pokroku a zavírala bránu k pokladům budoucnosti, k rozmachu nové doby. Husovi náleží zásluha, že razil cesty k těmto pokladům, otvíral dveře k říši prav- dy, svědomí, badání, přesvědčení, svobody. Na této skutečnosti ničeho nemění jeho formální slovesná závislost na spisech Wik- lefových. Jest nesporno, že spisy Husovy jsou ve mnohé příčině nejednou větou odleskem názorů anglického reformátora, ale stejně jisto jest, že když spisy Wiklefovy byly při- 15
Strana 16
nešeny do Prahy, Hus stál již na začátku dráhy, která nutně vedla ke konfliktu s nej- větší velmocí té doby, se všemohoucí církví. Tuto dráhu nalezl Hus sám. Wiklef mu byl pomocníkem a zbrojnicí, ve které nalezl ně- které šípy již hotově ukované. Těchto hoto- vých zbraní užil Hus, jako se tehdy vše- obecně užívalo vědeckého majetku. Mnoho nových zbraní si ukoval sám. Nevíme, mož- no-li říci, že tehdy, kdy spisy Wiklefovy byly přineseny do Prahy, byl Hus již vnitřně ho- tov se svými názory, a že stál pevně na sta- novisku, které zaujímal v koncilu. V jednot- livostech asi hotov nebyl, a v těchto jed- notlivostech mu byly názory Wiklefovy po- můckou a oporou, ale v celku jest jisto, že soud o církvi, kněžích, církevních institucích, o církevní chorobě byl v duši Husově hotov již před Wiklefem. K tomu přece nebylo potřebí víc, než míti otevřené oči pro sku- tečnosti v Praze, v Avignonu — a to Hus měl — a míti měřítko pro kritiku — a tím byla Husovi Bible. Formální závislost na Wiklefovi ničeho neubírá z Husovy veli- kosti, jako neubylo na významu Wiklefovi, když nedávno dokázal Loserth, že v jeho spi- sech se jeví patrný vliv a ohlas traktátu ně- jakého francouzského scholastika. Bez Wik- lefa by byl Hus asi jinak své názory vy- jádřil, ale poněvadž již před četbou jeho spisů stál na cestě, která nutně vedla ke 16
nešeny do Prahy, Hus stál již na začátku dráhy, která nutně vedla ke konfliktu s nej- větší velmocí té doby, se všemohoucí církví. Tuto dráhu nalezl Hus sám. Wiklef mu byl pomocníkem a zbrojnicí, ve které nalezl ně- které šípy již hotově ukované. Těchto hoto- vých zbraní užil Hus, jako se tehdy vše- obecně užívalo vědeckého majetku. Mnoho nových zbraní si ukoval sám. Nevíme, mož- no-li říci, že tehdy, kdy spisy Wiklefovy byly přineseny do Prahy, byl Hus již vnitřně ho- tov se svými názory, a že stál pevně na sta- novisku, které zaujímal v koncilu. V jednot- livostech asi hotov nebyl, a v těchto jed- notlivostech mu byly názory Wiklefovy po- můckou a oporou, ale v celku jest jisto, že soud o církvi, kněžích, církevních institucích, o církevní chorobě byl v duši Husově hotov již před Wiklefem. K tomu přece nebylo potřebí víc, než míti otevřené oči pro sku- tečnosti v Praze, v Avignonu — a to Hus měl — a míti měřítko pro kritiku — a tím byla Husovi Bible. Formální závislost na Wiklefovi ničeho neubírá z Husovy veli- kosti, jako neubylo na významu Wiklefovi, když nedávno dokázal Loserth, že v jeho spi- sech se jeví patrný vliv a ohlas traktátu ně- jakého francouzského scholastika. Bez Wik- lefa by byl Hus asi jinak své názory vy- jádřil, ale poněvadž již před četbou jeho spisů stál na cestě, která nutně vedla ke 16
Strana 17
sporu s církevní autoritou, zůstává průkop- níkem nového věku, razitelem nových cest v oblasti svědomí, přesvědčení, náboženství a mravního života. Hus jest mluvčím a vůdcem svého ná- roda v 15. století. Celé dva věky nejslavněj- ších dějin českého národa tkvějí svými ko- řeny bezprostředně v Husových podnětech: husitské hnutí, a jeho dvě nejvýznačnější odnože, Táborství a Bratrství, tak různé ze- vnější formou, na doklad, jak bohatá byla půda, ze které vyrostly, a přece vnitřně to- tožné a ve své odlišnosti obě stejně opráv- něné, jako dva zjevy téhož celku. Všecko, co v těchto dobách je v Čechách velikého, vyrůstá ze slova, z příkladu Hu- sova: zápal práce a obětavosti pro vznešené ideály pravdy a mravní čistoty, sebekázně, síly a svobody, náboženské samostatnosti, pů- vodnosti, bezprostřednosti, hloubky a ry- zosti, pro ideály společenské spravedlnosti, bratrství a rovnosti, vzdělání; v utrakvismu pak snaha po všeobecnosti, katolicitě, snaha, která arci leckdy vedla na scestí kompromisů a nedůsledností — ale co je v ní oprávně- ného a velkého: potřeba sounáležitosti k vel- kému celku světové církve, touha po uznání pravověrnosti a nesektářské ryzí křestan- skosti — to je plod z Husova kořene. Hus jest vůdcem svého národa k velikosti a významnosti v dějinách člověčenstva: roz- 17
sporu s církevní autoritou, zůstává průkop- níkem nového věku, razitelem nových cest v oblasti svědomí, přesvědčení, náboženství a mravního života. Hus jest mluvčím a vůdcem svého ná- roda v 15. století. Celé dva věky nejslavněj- ších dějin českého národa tkvějí svými ko- řeny bezprostředně v Husových podnětech: husitské hnutí, a jeho dvě nejvýznačnější odnože, Táborství a Bratrství, tak různé ze- vnější formou, na doklad, jak bohatá byla půda, ze které vyrostly, a přece vnitřně to- tožné a ve své odlišnosti obě stejně opráv- něné, jako dva zjevy téhož celku. Všecko, co v těchto dobách je v Čechách velikého, vyrůstá ze slova, z příkladu Hu- sova: zápal práce a obětavosti pro vznešené ideály pravdy a mravní čistoty, sebekázně, síly a svobody, náboženské samostatnosti, pů- vodnosti, bezprostřednosti, hloubky a ry- zosti, pro ideály společenské spravedlnosti, bratrství a rovnosti, vzdělání; v utrakvismu pak snaha po všeobecnosti, katolicitě, snaha, která arci leckdy vedla na scestí kompromisů a nedůsledností — ale co je v ní oprávně- ného a velkého: potřeba sounáležitosti k vel- kému celku světové církve, touha po uznání pravověrnosti a nesektářské ryzí křestan- skosti — to je plod z Husova kořene. Hus jest vůdcem svého národa k velikosti a významnosti v dějinách člověčenstva: roz- 17
Strana 18
mach národního vědomí a sebevědomí jest dílo Husovy reformace. Husitské hnutí si vyžádalo od českého národa obrovské oběti, jaké veliká věc vždy vyžaduje — oběti na životech a majetku, na kulturních statcích a duševních silách. Husův národ se vyvíjel za okolností nad obyčej nepříznivých a pod překážkami ohromnými, »proti všem«. A přece jsem jist, že žádný skutečný Čech by nechtěl míti husitství vymazáno ze svých dě- jin. Husitství znamená pro Čechy rozmach, vzestup, vzrůst, pokrok, slávu — vrchol. To proto, že husitství — tedy zase Hus — dalo národu myšlenkový obsah, mravní smysl a tím ideovou a mravní oprávněnost. Tím te- prve národ žije a roste, tvoří a uplatňuje se, když se obsahem a smyslem svého národ- ního života povznese nad práci o uhájení existence a nad pouhý shon po hmotných statcích. Rozkvět vědy, vzdělanosti se začíná tady a odtud se nese až na vrchol »zla- tého věku«. Hus jest pro český národ průkopníkem nového věku v oblasti mravní a náboženské, národní a kulturní, a tím se stal svým ry- zím úsilím a životem náboženským a mravním. Jako takový jest Hus potom dnešnímu Čechu vzorem. Vzorem se arci nemíní forma a formulka, příklad k mechanickému napodobení a kad- 18
mach národního vědomí a sebevědomí jest dílo Husovy reformace. Husitské hnutí si vyžádalo od českého národa obrovské oběti, jaké veliká věc vždy vyžaduje — oběti na životech a majetku, na kulturních statcích a duševních silách. Husův národ se vyvíjel za okolností nad obyčej nepříznivých a pod překážkami ohromnými, »proti všem«. A přece jsem jist, že žádný skutečný Čech by nechtěl míti husitství vymazáno ze svých dě- jin. Husitství znamená pro Čechy rozmach, vzestup, vzrůst, pokrok, slávu — vrchol. To proto, že husitství — tedy zase Hus — dalo národu myšlenkový obsah, mravní smysl a tím ideovou a mravní oprávněnost. Tím te- prve národ žije a roste, tvoří a uplatňuje se, když se obsahem a smyslem svého národ- ního života povznese nad práci o uhájení existence a nad pouhý shon po hmotných statcích. Rozkvět vědy, vzdělanosti se začíná tady a odtud se nese až na vrchol »zla- tého věku«. Hus jest pro český národ průkopníkem nového věku v oblasti mravní a náboženské, národní a kulturní, a tím se stal svým ry- zím úsilím a životem náboženským a mravním. Jako takový jest Hus potom dnešnímu Čechu vzorem. Vzorem se arci nemíní forma a formulka, příklad k mechanickému napodobení a kad- 18
Strana 19
lub hotový ke stádovému rozmnožování. K tomu nemůže sloužiti žádný vzor z dávné minulosti. Prostě nelze napodobiti a ve všem následovati, opakovati sebe většího člověka, od něhož nás dělí půl tisíce let. My vy- růstáme jinak vnitřně sami ze sebe i v okol- nostech změněných, a konečné cíle dnešní nejsou totožné s cíli 15. století. Mezi námi a Husem leží kroky značné délky a stupně veliké výšky, jimiž pokročilo lidstvo, vystou- pil i postoupil v lidstvu též český národ ve vlnách spirál a jiných křivek, jakými se bere veškerenstvo ve vývoji svého ducha. Jako Hu- sova reformace nebyla prostě mechanickým zevnějším návratem k formám apoštolské církve, ač v ní právem spatřovala vzor a ideál, jako reformace byla stavbou na zákla- dech sice starých, jen nově odhrabaných, ale přece novostavbou, tak může i nám husit- ství býti ne formou, do které bychom se uměle, třeba násilně vpravovali a vžívali, nýbrž půdou, ze které rosteme do výšky i šířky, podnětem, který propracujeme a rozvineme dnešními prostředky a podle pří- tomných potřeb a ještě důkladněji v duchu evangelia, než dovedlo 15. a 16. století. Hus sám jest nám vzorem ve stejném smyslu. Nikoho nenapadne napodobiti Husa v jeho způsobu života, v jeho metodě práce. Dnes se jinak káže i píše, dokazuje i pole- misuje. Ale cíle naše nejsou a nemohou býti 19
lub hotový ke stádovému rozmnožování. K tomu nemůže sloužiti žádný vzor z dávné minulosti. Prostě nelze napodobiti a ve všem následovati, opakovati sebe většího člověka, od něhož nás dělí půl tisíce let. My vy- růstáme jinak vnitřně sami ze sebe i v okol- nostech změněných, a konečné cíle dnešní nejsou totožné s cíli 15. století. Mezi námi a Husem leží kroky značné délky a stupně veliké výšky, jimiž pokročilo lidstvo, vystou- pil i postoupil v lidstvu též český národ ve vlnách spirál a jiných křivek, jakými se bere veškerenstvo ve vývoji svého ducha. Jako Hu- sova reformace nebyla prostě mechanickým zevnějším návratem k formám apoštolské církve, ač v ní právem spatřovala vzor a ideál, jako reformace byla stavbou na zákla- dech sice starých, jen nově odhrabaných, ale přece novostavbou, tak může i nám husit- ství býti ne formou, do které bychom se uměle, třeba násilně vpravovali a vžívali, nýbrž půdou, ze které rosteme do výšky i šířky, podnětem, který propracujeme a rozvineme dnešními prostředky a podle pří- tomných potřeb a ještě důkladněji v duchu evangelia, než dovedlo 15. a 16. století. Hus sám jest nám vzorem ve stejném smyslu. Nikoho nenapadne napodobiti Husa v jeho způsobu života, v jeho metodě práce. Dnes se jinak káže i píše, dokazuje i pole- misuje. Ale cíle naše nejsou a nemohou býti 19
Strana 20
jiné než Husovy: »abychom následovali svého Spasitele Jezukrista, neb nemůžeme míti lepšího vůdce a mistra ani jiného za- ložení ani čistějšího zrcadla. Protož po něm jděme, jeho poslouchejme, v něm víru, na- ději, lásku i všechny dobré skutky zaklá- dejme, v něho jako v zrcadlo hled'me a k němu všemi mocmi tíhněme«. (Svato- kupectví. 10.) »Každý člověk má svou vůli podobniti k vůli boží ve všech věcech«. (Postila čtení 50.) — »Věrný křestane, hle- dej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti«. (Výklad víry 5.) — Biblicky vyjádřeno: »Abychom postavili člo- věka dokonalého«, »nové stvoření v Kristu Ježíši«, »v svobodu slávy synů božích«, »vy všichni bratří jste«, »církev nemající po- skvrny ani vrásky«. To v oboru náboženském, kde Hus pro nás náleží do nečetné skupiny náboženských geniů, do řady: Pavel, Augustin, František z Assisi, Petr Valdus. Rovněž tak církevně: přítomná doba svým vysloveným směrem a nezadržitelným sklonem k demokracii naráží na církev aristokratickou, nelidovou, autori- tářskou, neproměnnou, přetvořuje tuto cír- kev, a kde jí nelze přetvořiti, vzdaluje se od ní vnitřně, překonává ji. V jiných oborech stejně je nám Hus vzorem, at jde o vzdě- lání a vědění, o touhu po pravdě, hledání 20
jiné než Husovy: »abychom následovali svého Spasitele Jezukrista, neb nemůžeme míti lepšího vůdce a mistra ani jiného za- ložení ani čistějšího zrcadla. Protož po něm jděme, jeho poslouchejme, v něm víru, na- ději, lásku i všechny dobré skutky zaklá- dejme, v něho jako v zrcadlo hled'me a k němu všemi mocmi tíhněme«. (Svato- kupectví. 10.) »Každý člověk má svou vůli podobniti k vůli boží ve všech věcech«. (Postila čtení 50.) — »Věrný křestane, hle- dej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti«. (Výklad víry 5.) — Biblicky vyjádřeno: »Abychom postavili člo- věka dokonalého«, »nové stvoření v Kristu Ježíši«, »v svobodu slávy synů božích«, »vy všichni bratří jste«, »církev nemající po- skvrny ani vrásky«. To v oboru náboženském, kde Hus pro nás náleží do nečetné skupiny náboženských geniů, do řady: Pavel, Augustin, František z Assisi, Petr Valdus. Rovněž tak církevně: přítomná doba svým vysloveným směrem a nezadržitelným sklonem k demokracii naráží na církev aristokratickou, nelidovou, autori- tářskou, neproměnnou, přetvořuje tuto cír- kev, a kde jí nelze přetvořiti, vzdaluje se od ní vnitřně, překonává ji. V jiných oborech stejně je nám Hus vzorem, at jde o vzdě- lání a vědění, o touhu po pravdě, hledání 20
Strana 21
pravdy, zastávání pravdy, at jde o poměr k národu a vlasti, at se obrátíme k sociál- ním úkolům a potřebám spravedlnosti, lid- skosti, lásky k bližnímu, bratrství lidí, at jde o osobní vlastnosti a o osobní vztah k lidem a věcem. Leccos bychom formulovali jinak dnes, musíme jinak formulovati, nebot' Hus po- ložil základy a my na nich budujeme, a obytné místnosti a průčelí se staví jinak než základy, ale chceme-li formulovati a budo- vati správně a právě česky, lidsky, novově- kým způsobem, nemůžeme minouti Husa, musíme jíti směrem, jejž vyznačil a za- hájil Hus. Není frází, kterou by bylo lze opakovati o kterémkoli jiném muži opravdu velikém, když řekneme, že Hus jest učitelem národ- ním, vzorem jako náboženský genius, člověk proniknutý čistým náboženstvím, muž jem- ného svědomí, ušlechtilý veliký člověk, pravý Čech, — vůdcem k češství a lidství. Jako takového Husa ctíme, milujeme, následujeme. 21
pravdy, zastávání pravdy, at jde o poměr k národu a vlasti, at se obrátíme k sociál- ním úkolům a potřebám spravedlnosti, lid- skosti, lásky k bližnímu, bratrství lidí, at jde o osobní vlastnosti a o osobní vztah k lidem a věcem. Leccos bychom formulovali jinak dnes, musíme jinak formulovati, nebot' Hus po- ložil základy a my na nich budujeme, a obytné místnosti a průčelí se staví jinak než základy, ale chceme-li formulovati a budo- vati správně a právě česky, lidsky, novově- kým způsobem, nemůžeme minouti Husa, musíme jíti směrem, jejž vyznačil a za- hájil Hus. Není frází, kterou by bylo lze opakovati o kterémkoli jiném muži opravdu velikém, když řekneme, že Hus jest učitelem národ- ním, vzorem jako náboženský genius, člověk proniknutý čistým náboženstvím, muž jem- ného svědomí, ušlechtilý veliký člověk, pravý Čech, — vůdcem k češství a lidství. Jako takového Husa ctíme, milujeme, následujeme. 21
Strana 22
Strana 23
Husovým ideálem života jest život prostý, jednoduchý, přirozený, bez přepychu a rozmařilosti, bez okázalosti a pýchy. Tento ideál stanoví přede- vším pro kněze, poněvadž kněz má býti vzorem pro všechny ostatní, má býti uskutečněním ideálu křestanského. Kdykoli mluví o kněžích a pro kněze, má většinou na mysli, aby prostý lid si mohl vzíti příklad ze života těch, kteří stálým stykem se svatými věcmi božími mají na sobě jeviti odlesk božství a ovoce ryzí zbožnosti a čisté mravnosti. Co takto Hus hlásá a ukládá, není středověká askese, nýbrž křestanská jednoduchost. K životu stačí prostý pokrm a skromný oděv: 1. Odpověd jest zřejmý důvod, že by kněží měli dosti na tom, co by jim, jak sv. Pavel dí, k nakrmení i k odění skrovnému stačilo, a v tom bydlili v pokoře, vedouce svůj řád hodně: tehdy by světští na ně ne- sahali, jakož zjevně vidíme, že kněžím dob- rým a chudým nic nepřekážejí nebo řídko. A lehký jest důvod, nebo poněvadž na nich nevidí pýchy a zboží, a také krásných žen jmění, a vidí, ani dobře zevnitř jsou živi, nemají příčiny, pro kterou by na ně sáhli, jediné ač by ti kněží z hříchu je trestali. 23
Husovým ideálem života jest život prostý, jednoduchý, přirozený, bez přepychu a rozmařilosti, bez okázalosti a pýchy. Tento ideál stanoví přede- vším pro kněze, poněvadž kněz má býti vzorem pro všechny ostatní, má býti uskutečněním ideálu křestanského. Kdykoli mluví o kněžích a pro kněze, má většinou na mysli, aby prostý lid si mohl vzíti příklad ze života těch, kteří stálým stykem se svatými věcmi božími mají na sobě jeviti odlesk božství a ovoce ryzí zbožnosti a čisté mravnosti. Co takto Hus hlásá a ukládá, není středověká askese, nýbrž křestanská jednoduchost. K životu stačí prostý pokrm a skromný oděv: 1. Odpověd jest zřejmý důvod, že by kněží měli dosti na tom, co by jim, jak sv. Pavel dí, k nakrmení i k odění skrovnému stačilo, a v tom bydlili v pokoře, vedouce svůj řád hodně: tehdy by světští na ně ne- sahali, jakož zjevně vidíme, že kněžím dob- rým a chudým nic nepřekážejí nebo řídko. A lehký jest důvod, nebo poněvadž na nich nevidí pýchy a zboží, a také krásných žen jmění, a vidí, ani dobře zevnitř jsou živi, nemají příčiny, pro kterou by na ně sáhli, jediné ač by ti kněží z hříchu je trestali. 23
Strana 24
Je-li příliš nápadný rozdíl ve způsobu života, v potřebách a ve vystupování mezi knězem — pa- peže v to pojímaje — a vzorem všech křesťanů svrchovaným, Ježíšem Kristem, neobejde se to bez pohoršení: 2. Aj, tak dnes slovo od slova papež, biskup i farář má čísti, když přede dveřmi kostel- ními stane u procesí, to jest ve zřízeném chodu žákovstva a lidu jiného. I nevím, kte- rak by papež to mohl dobře čísti, ač by snad uměl, neb biskup, neb mnozí bývají papeži, arcibiskupové, kardináli, biskupové, kanovníci i faráři neumějící v knihách čísti — kterak by mohl čísti, ano všecko by bylo proti němu? Kristus na oslíku — a on na velikém bílém oři neb hynštu v úzdě zla- tem okované a drahým kamením úzdu, prso- siny i pochvy maje položené, třapce zbar- vené u klobouka až do země a deka, jež koně kryje, až se i po zemi vleče, — před nímž oslici ženou nebo mezkyni, jež na sobě nese tělo boží, jedoucí druhdy trávu po zemi, na niž s Kristem nedbají, a před papežem klekají, ano nad ním nebe nesou a nazývají nejsvětějším, a trou se prosíce o obroky a nohy líbají, ač dopustí-li oděnci žoldnéři, jenž kyji stříbrnými chudé od noh tepou. A on sedě na hynštu směje se tomu, že tak u veliké chvále jest — a náš milý, tichý, pokorný Spasitel jede s velikým pláčem na oslíku. Nuž, věrný křestane, rozvrz to ve svém rozumu: tak jeda papež, následuje-li 24
Je-li příliš nápadný rozdíl ve způsobu života, v potřebách a ve vystupování mezi knězem — pa- peže v to pojímaje — a vzorem všech křesťanů svrchovaným, Ježíšem Kristem, neobejde se to bez pohoršení: 2. Aj, tak dnes slovo od slova papež, biskup i farář má čísti, když přede dveřmi kostel- ními stane u procesí, to jest ve zřízeném chodu žákovstva a lidu jiného. I nevím, kte- rak by papež to mohl dobře čísti, ač by snad uměl, neb biskup, neb mnozí bývají papeži, arcibiskupové, kardináli, biskupové, kanovníci i faráři neumějící v knihách čísti — kterak by mohl čísti, ano všecko by bylo proti němu? Kristus na oslíku — a on na velikém bílém oři neb hynštu v úzdě zla- tem okované a drahým kamením úzdu, prso- siny i pochvy maje položené, třapce zbar- vené u klobouka až do země a deka, jež koně kryje, až se i po zemi vleče, — před nímž oslici ženou nebo mezkyni, jež na sobě nese tělo boží, jedoucí druhdy trávu po zemi, na niž s Kristem nedbají, a před papežem klekají, ano nad ním nebe nesou a nazývají nejsvětějším, a trou se prosíce o obroky a nohy líbají, ač dopustí-li oděnci žoldnéři, jenž kyji stříbrnými chudé od noh tepou. A on sedě na hynštu směje se tomu, že tak u veliké chvále jest — a náš milý, tichý, pokorný Spasitel jede s velikým pláčem na oslíku. Nuž, věrný křestane, rozvrz to ve svém rozumu: tak jeda papež, následuje-li 24
Strana 25
svého Spasitele? Díš-li, že následuje, skla- máš se, jako i v tom se sklamáš, mníš-li, že by to tak mělo býti, a věříš-li, že ten papež, tak jeda, jest Otec nejsvětější. Ti se klamají, kteří jemu toho přivolíce potvrzují, jako kardinálové, jenž s ním také jedou v takéž pýše, jediné že nebe ne každý nad sebou má a střevíců zlatých. Ti nejdou pěší, jako apoštolové podle oslice, jež nese Krista před papežem. Také se klamají, kteříž před ním, an tak jede, klekají, a ti všichni, kteříž mní, že by to tak dobře bylo, jakož já jsem mněl, dokud jsem Písma a života svého Spasitele nedobře věděl. A již znám z jeho daru, že jest pravé rouhání Kristovo a zavržení jeho Písma i následování. I kterak ti v pokoře, v pláči, v tichosti a v náboženství pamatují dnešní pokoru, tichost a pláč svého Spasitele, jsouce jemu skutečně tak protivní? Kterak mohou čísti čtení, kterak onu modlitbu na- před řečenou, ana tupí všechnu jich pýchu? Kterak mohou čísti pašiji, to jest umučení svého Spasitele? Věru velmi nedůstojně! I kde vzali té pýše příklad? Kterým Písmem božím to sobě nalezli? Jistě Antikristovým vymyšlením, ne Kristovým, jenž vše zpět učinil. Ideál kněze — ovšem též ideál každého křes- tana — vypisuje Hus v jednom ze svých listů: 3. Uvažuj a opět uvažuj ono křtitelem Kristovým publikánům předložené slovo: 25
svého Spasitele? Díš-li, že následuje, skla- máš se, jako i v tom se sklamáš, mníš-li, že by to tak mělo býti, a věříš-li, že ten papež, tak jeda, jest Otec nejsvětější. Ti se klamají, kteří jemu toho přivolíce potvrzují, jako kardinálové, jenž s ním také jedou v takéž pýše, jediné že nebe ne každý nad sebou má a střevíců zlatých. Ti nejdou pěší, jako apoštolové podle oslice, jež nese Krista před papežem. Také se klamají, kteříž před ním, an tak jede, klekají, a ti všichni, kteříž mní, že by to tak dobře bylo, jakož já jsem mněl, dokud jsem Písma a života svého Spasitele nedobře věděl. A již znám z jeho daru, že jest pravé rouhání Kristovo a zavržení jeho Písma i následování. I kterak ti v pokoře, v pláči, v tichosti a v náboženství pamatují dnešní pokoru, tichost a pláč svého Spasitele, jsouce jemu skutečně tak protivní? Kterak mohou čísti čtení, kterak onu modlitbu na- před řečenou, ana tupí všechnu jich pýchu? Kterak mohou čísti pašiji, to jest umučení svého Spasitele? Věru velmi nedůstojně! I kde vzali té pýše příklad? Kterým Písmem božím to sobě nalezli? Jistě Antikristovým vymyšlením, ne Kristovým, jenž vše zpět učinil. Ideál kněze — ovšem též ideál každého křes- tana — vypisuje Hus v jednom ze svých listů: 3. Uvažuj a opět uvažuj ono křtitelem Kristovým publikánům předložené slovo: 25
Strana 26
Nic jiného nečiňte, než co ustanoveno jest vám, a přidej ono Kristovo z evangelia: Co jest platno člověku, by všecek svět získal, své pak duši uškodil? — Pročež což spra- vedlivo jest, činiž, měj nejspravedlivějšího soudce před očima, abys ani vědomě netý- ral spravedlivého ani nespravedlivého ne- hladil. Odtáhni ruce od darů, což uzdu ne- šlechetnosti a pýchu popouštívá. Hleď, at osoby nepřijímáš: jak bohatému tak chu- dému služebnosti úřadu svého poskytuj, aniž vyhledávej smrti člověka třeba nešlechet- ného pro zisk. Nebot znáš výrok Katonův: Na smrt bližního naděje neskládej. Nera- duj se ze sporů, jak činívají soudcové ne- šlechetní. Z nemoci se těší lékař, ze smrti kněz a ze sporů nespravedlivý soudce. Ne tak ty, ale usmiřuj rozepře, nezbedné krot, nevěstkářství nič a zvláště kněžské. Přízeň tě od spravedlivé stezky kárání nestrhuj, ani strach, nebo lépe by bylo tobě nepřijímati úřadu, než přijmouti jej a nelámati jím ne- šlechetnost. Bud tedy ducha statečného, abys i nešlechetnost ničil i spravedlnost po- zdvihoval. Tak prostředkem nejbezpečněji půjdeš, a ne tak, leč bys hledal a tloukl, abys dopřál milosti na pomoc, jež by při- šla, prostředkovala, naplnila tvou službu k užitku svaté církve boží. 26
Nic jiného nečiňte, než co ustanoveno jest vám, a přidej ono Kristovo z evangelia: Co jest platno člověku, by všecek svět získal, své pak duši uškodil? — Pročež což spra- vedlivo jest, činiž, měj nejspravedlivějšího soudce před očima, abys ani vědomě netý- ral spravedlivého ani nespravedlivého ne- hladil. Odtáhni ruce od darů, což uzdu ne- šlechetnosti a pýchu popouštívá. Hleď, at osoby nepřijímáš: jak bohatému tak chu- dému služebnosti úřadu svého poskytuj, aniž vyhledávej smrti člověka třeba nešlechet- ného pro zisk. Nebot znáš výrok Katonův: Na smrt bližního naděje neskládej. Nera- duj se ze sporů, jak činívají soudcové ne- šlechetní. Z nemoci se těší lékař, ze smrti kněz a ze sporů nespravedlivý soudce. Ne tak ty, ale usmiřuj rozepře, nezbedné krot, nevěstkářství nič a zvláště kněžské. Přízeň tě od spravedlivé stezky kárání nestrhuj, ani strach, nebo lépe by bylo tobě nepřijímati úřadu, než přijmouti jej a nelámati jím ne- šlechetnost. Bud tedy ducha statečného, abys i nešlechetnost ničil i spravedlnost po- zdvihoval. Tak prostředkem nejbezpečněji půjdeš, a ne tak, leč bys hledal a tloukl, abys dopřál milosti na pomoc, jež by při- šla, prostředkovala, naplnila tvou službu k užitku svaté církve boží. 26
Strana 27
Ideál kněze a, odečteme-li některé zvláštní sta- vovské rady, ideál křestana staví před svědomí do- pis — závět — Martinkovi z Volyně: 4. Napomínám tě v Pánu, abys se Boha bál, jeho přikázání zachovával, společenství se ženami se varoval a abys byl opatrný, slyšíš-li zpovědi žen, aby tě pod pokrytstvím žen satan neoklamal. Neboť praví Augustin: Nevěř zbožnosti; vždyt čím zbožnější, tím vilnější, a pod rouškou zbožnosti skrývá se uvnitř jed chtíče. — I střez se tedy, abys nepřišel o nenahraditelné panictví, které — doufám — zachováváš. Pamatuj, že od mládí tvého učil jsem tě sloužiti Kristu Ježíši, a jak bych tě byl naučil, kdybych byl mohl, za jeden den rád, co jsem věděl! Víš také, že jsem zatracoval lakotu a nespořádaný ži- vot kněžský, začež z milosti boží trpím pro- následování, které brzo proti mně bude do- vršeno. A nebojím se zahanben býti pro jméno Ježíše Krista. — Prosím tě také srdečně, abys nedychtil po statcích. Budeš-li nicméně zavolán k farářství, čest boží, spása duší a práce at tebou vládnou, ne majetek prasat nebo polností. A staneš-li se farářem, měj se na pozoru, abys neměl mladou ku- chařku, abys nevzdělával více příbytek než duši svou. Hled, abys byl vzdělavatelem stánku duchovního, jsa nakloněn chudým a ponížen, a abys neprojídal statků v hodech. — Bojím se také, nenapravíš-li života svého, 27
Ideál kněze a, odečteme-li některé zvláštní sta- vovské rady, ideál křestana staví před svědomí do- pis — závět — Martinkovi z Volyně: 4. Napomínám tě v Pánu, abys se Boha bál, jeho přikázání zachovával, společenství se ženami se varoval a abys byl opatrný, slyšíš-li zpovědi žen, aby tě pod pokrytstvím žen satan neoklamal. Neboť praví Augustin: Nevěř zbožnosti; vždyt čím zbožnější, tím vilnější, a pod rouškou zbožnosti skrývá se uvnitř jed chtíče. — I střez se tedy, abys nepřišel o nenahraditelné panictví, které — doufám — zachováváš. Pamatuj, že od mládí tvého učil jsem tě sloužiti Kristu Ježíši, a jak bych tě byl naučil, kdybych byl mohl, za jeden den rád, co jsem věděl! Víš také, že jsem zatracoval lakotu a nespořádaný ži- vot kněžský, začež z milosti boží trpím pro- následování, které brzo proti mně bude do- vršeno. A nebojím se zahanben býti pro jméno Ježíše Krista. — Prosím tě také srdečně, abys nedychtil po statcích. Budeš-li nicméně zavolán k farářství, čest boží, spása duší a práce at tebou vládnou, ne majetek prasat nebo polností. A staneš-li se farářem, měj se na pozoru, abys neměl mladou ku- chařku, abys nevzdělával více příbytek než duši svou. Hled, abys byl vzdělavatelem stánku duchovního, jsa nakloněn chudým a ponížen, a abys neprojídal statků v hodech. — Bojím se také, nenapravíš-li života svého, 27
Strana 28
upouštěje od krásných šatů a nadbytečných, že těžce budeš pokárán od Pána, jakož i já nešťastný budu pokárán, jenž jsem je mí- val, dav se svésti špatným zvykem lidí, mezi nimiž byl jsem raněn proti Bohu duchem pýchy. — A protože jsi mé mluvení a hlá- sání veřejné od mládí svého znamenitě po- znal, není mi třeba ti více psáti. Ale prosím tě pro milosrdenství Ježíše Krista, abys mne nenásledoval v žádné lehkomyslnosti, kte- rous na mne spatřil. Víš, že jsem — jak mě to bolí! — před kněžstvím svým rád a často hrál v šachy, zmařil čas a často jiné i sebe onou hrou neštastně přivedl do hněvivosti. Pročež dopustiv se i jiných chyb bezpočet- ných, odevzdávám se tvým prosbám k Pánu nejmilostivějšímu za odpuštění, pokud bys si nelenoval vzývati jeho milosrdenství, aby ráčil život můj říditi a po překonání ničem- nosti nynějšího věku, těla, světa i dábla, aspoň v den soudný mne usídliti v nebeské oblasti. — Buď zdráv v Kristu Ježíši se všechněmi, kteříž ostříhají zákona jeho! Skutečnost arci byla daleko pozadu za ideálem. Církev, která by především měla býti jeho usku- tečněním, jest otrávena jedem: 5. Ale již toto jest dáno v posměch a v potupení od času, jakž jest dáno papeži od Konstantina krále panování po třech stech let a po prvém po Kristovi. V kteréžto dání 28
upouštěje od krásných šatů a nadbytečných, že těžce budeš pokárán od Pána, jakož i já nešťastný budu pokárán, jenž jsem je mí- val, dav se svésti špatným zvykem lidí, mezi nimiž byl jsem raněn proti Bohu duchem pýchy. — A protože jsi mé mluvení a hlá- sání veřejné od mládí svého znamenitě po- znal, není mi třeba ti více psáti. Ale prosím tě pro milosrdenství Ježíše Krista, abys mne nenásledoval v žádné lehkomyslnosti, kte- rous na mne spatřil. Víš, že jsem — jak mě to bolí! — před kněžstvím svým rád a často hrál v šachy, zmařil čas a často jiné i sebe onou hrou neštastně přivedl do hněvivosti. Pročež dopustiv se i jiných chyb bezpočet- ných, odevzdávám se tvým prosbám k Pánu nejmilostivějšímu za odpuštění, pokud bys si nelenoval vzývati jeho milosrdenství, aby ráčil život můj říditi a po překonání ničem- nosti nynějšího věku, těla, světa i dábla, aspoň v den soudný mne usídliti v nebeské oblasti. — Buď zdráv v Kristu Ježíši se všechněmi, kteříž ostříhají zákona jeho! Skutečnost arci byla daleko pozadu za ideálem. Církev, která by především měla býti jeho usku- tečněním, jest otrávena jedem: 5. Ale již toto jest dáno v posměch a v potupení od času, jakž jest dáno papeži od Konstantina krále panování po třech stech let a po prvém po Kristovi. V kteréžto dání 28
Strana 29
hlas jest slyšen, že dnes jest jed vlit v církev boží. A praví oni, že dábel to řekl. A já dím, že bud anděl boží neb dábel, vždy pravdu pověděl. Neb tím nešťastným zbo- žím, jež Kristus nazývá mamonovou zlost, zjedovatělo a otráveno jest nám takměř všechno křesťanstvo na duši. Odkud svárové mezi papeži, mezi biskupy a mezi jinými kněžími? Psi se o kost hryzou: vezmi kost a přestanou. Nebud' zboží u kostela a ne- nalezneš k němu knížka. Odkud svatokupec- tví? Odkud přílišná v kněžích pýcha nad světské? Odkud jich smilstva? Jistě od toho jedu! Jako bychom slyšeli dnešní horlení proti svět- ské vládě a moci církve, když čte se: 6. Protož nebude svatokupectví z církve svaté vypuzeno, dokavad zboží a panování od kněží nebude opuštěno. A že lakomství vždy přibývá, a zvláště mezi duchovními, protož třeba věrným se opatřiti, aby v la- komství a ve svatokupectví neupadli a pilni byli dáblových chytrostí, jimiž vymlouvají svatokupectví i lakomství, aby je mohli rušiti. 7. A že jsou vlci hltaví, jest tento důvod, že konec, pro který pracují, o nějž stojí, a s nímž okolo jdou, jsou peníze. A tak preláti, kněží, mniši, zákonníci, jenž drží jméno křestanské a důstojenství, kteréžto sluší na ovce Kristovy, a hledí k lakomství 29
hlas jest slyšen, že dnes jest jed vlit v církev boží. A praví oni, že dábel to řekl. A já dím, že bud anděl boží neb dábel, vždy pravdu pověděl. Neb tím nešťastným zbo- žím, jež Kristus nazývá mamonovou zlost, zjedovatělo a otráveno jest nám takměř všechno křesťanstvo na duši. Odkud svárové mezi papeži, mezi biskupy a mezi jinými kněžími? Psi se o kost hryzou: vezmi kost a přestanou. Nebud' zboží u kostela a ne- nalezneš k němu knížka. Odkud svatokupec- tví? Odkud přílišná v kněžích pýcha nad světské? Odkud jich smilstva? Jistě od toho jedu! Jako bychom slyšeli dnešní horlení proti svět- ské vládě a moci církve, když čte se: 6. Protož nebude svatokupectví z církve svaté vypuzeno, dokavad zboží a panování od kněží nebude opuštěno. A že lakomství vždy přibývá, a zvláště mezi duchovními, protož třeba věrným se opatřiti, aby v la- komství a ve svatokupectví neupadli a pilni byli dáblových chytrostí, jimiž vymlouvají svatokupectví i lakomství, aby je mohli rušiti. 7. A že jsou vlci hltaví, jest tento důvod, že konec, pro který pracují, o nějž stojí, a s nímž okolo jdou, jsou peníze. A tak preláti, kněží, mniši, zákonníci, jenž drží jméno křestanské a důstojenství, kteréžto sluší na ovce Kristovy, a hledí k lakomství 29
Strana 30
rozličnými obyčeji, lapajíce lidský statek všichni tací jsou falešní prorokové, protože jiné ukazují v skutcích a jiné ve jméně a v důstojenství. A jsou vnitř vlci hltaví, že žádost jejich jest k lakomství. Jak vysoko staví Hus stav kněžský, jest patrno z napomenutí, jež dává nastávajícím kněžím. Kněž- ství jest mu stav nejdůstojnější, ale tím naprosto nechce Hus povzbuzovati domýšlivost u kněží. Na- opak velice častou výtkou jest, že kněží hřeší do- mýšlivostí, která se jeví ve přílišných nárocích stavovských, v nadměrném sebevědomí zvláštního stavu kněžského, jež se v něm vyvíjí pod dojmem odlišnosti udělené svěcením, sebevědomí, které se stupňuje až v nároky na moc téměř božskou: 8. V tom rouhání jsou kněží, kteří praví, že by oni byli stvořitelé svého Boha a že na mši stvořují tělo boží. Ale to je lež: neb ani toho nestvoří, jejž panna Maria urodila, neb to jednou jest od Boha stvořeno a od panny Marie porozeno, a nikdy nezhynulo aniž zhyne, ani také nestvořují jiného těla Kristova, neb nikdy nemá jiného aniž bude míti. A stvořiti jest něco učiniti, jež prve nebylo, aby již bylo. A tak Bůh jest stvo- řitel, že učinil tento svět z ničeho, jenž prve ne tak byl. Protož věříme v Boha všemo- houcího, stvořitele nebe i země, a nevěříme, že by kněží byli stvořitelé. 9. Blázniví kněží praví, že oni, kolikrát chtí, tělo boží stvoří, a že oni jsou stvořitelé 30
rozličnými obyčeji, lapajíce lidský statek všichni tací jsou falešní prorokové, protože jiné ukazují v skutcích a jiné ve jméně a v důstojenství. A jsou vnitř vlci hltaví, že žádost jejich jest k lakomství. Jak vysoko staví Hus stav kněžský, jest patrno z napomenutí, jež dává nastávajícím kněžím. Kněž- ství jest mu stav nejdůstojnější, ale tím naprosto nechce Hus povzbuzovati domýšlivost u kněží. Na- opak velice častou výtkou jest, že kněží hřeší do- mýšlivostí, která se jeví ve přílišných nárocích stavovských, v nadměrném sebevědomí zvláštního stavu kněžského, jež se v něm vyvíjí pod dojmem odlišnosti udělené svěcením, sebevědomí, které se stupňuje až v nároky na moc téměř božskou: 8. V tom rouhání jsou kněží, kteří praví, že by oni byli stvořitelé svého Boha a že na mši stvořují tělo boží. Ale to je lež: neb ani toho nestvoří, jejž panna Maria urodila, neb to jednou jest od Boha stvořeno a od panny Marie porozeno, a nikdy nezhynulo aniž zhyne, ani také nestvořují jiného těla Kristova, neb nikdy nemá jiného aniž bude míti. A stvořiti jest něco učiniti, jež prve nebylo, aby již bylo. A tak Bůh jest stvo- řitel, že učinil tento svět z ničeho, jenž prve ne tak byl. Protož věříme v Boha všemo- houcího, stvořitele nebe i země, a nevěříme, že by kněží byli stvořitelé. 9. Blázniví kněží praví, že oni, kolikrát chtí, tělo boží stvoří, a že oni jsou stvořitelé 30
Strana 31
svého stvořitele, a tak více praví, že každý kněz jest důstojnější než panna Maria, matka boží, dovodíce takto: že ona jednou Boha Ježíše Krista urodila, ale každý kněz ten ho může často stvořiti. 10. Zdali nejsou v trpení, kdož pravdu milují a káží? Zdali jich nemordují aneb nejsou-li v nenávisti lidské, ani kaceřují obecně každého, jenž Krista jméno neb jeho slovo mluví neb slyší! I zdali se nehorší mnozí, protivíce se slovu božímu? Neb zdali sebe nezrazují a nenávidí? Kdy větší a hus- tější byly zrady a nenávisti než nyní? Zdali také není falešných kazatelů, jenž volají, že lid má ve všem papeže a jiných prelátů po- slouchati? Že oni kohož chtí, pošlou do pekla nebo do království božího? Že oni jsou stvořitelé boží a důstojnější než panna Maria? A že jejich kletba, bud' pravá neb křivá, člověka víže k zatracení? — Proti těmto bludům jinde jsem psal, v nichž ti falešní kazatelé stojíce mnohé svedli s pravé cesty. 11. Tak nynější kněží majíce moc ohle- dati hříšného, ale ne vyčistiti duše od hří- cha, ani zprzniti tomu duše, jemuž není zprzněna, praví-li, že oni mají moc, aby vy- čistili svým odpuštěním, nebo zadrželi ka- jícímu, tehdy lživě a marně pýchají a chá- pají se moci, jež na samého Pána Boha 31
svého stvořitele, a tak více praví, že každý kněz jest důstojnější než panna Maria, matka boží, dovodíce takto: že ona jednou Boha Ježíše Krista urodila, ale každý kněz ten ho může často stvořiti. 10. Zdali nejsou v trpení, kdož pravdu milují a káží? Zdali jich nemordují aneb nejsou-li v nenávisti lidské, ani kaceřují obecně každého, jenž Krista jméno neb jeho slovo mluví neb slyší! I zdali se nehorší mnozí, protivíce se slovu božímu? Neb zdali sebe nezrazují a nenávidí? Kdy větší a hus- tější byly zrady a nenávisti než nyní? Zdali také není falešných kazatelů, jenž volají, že lid má ve všem papeže a jiných prelátů po- slouchati? Že oni kohož chtí, pošlou do pekla nebo do království božího? Že oni jsou stvořitelé boží a důstojnější než panna Maria? A že jejich kletba, bud' pravá neb křivá, člověka víže k zatracení? — Proti těmto bludům jinde jsem psal, v nichž ti falešní kazatelé stojíce mnohé svedli s pravé cesty. 11. Tak nynější kněží majíce moc ohle- dati hříšného, ale ne vyčistiti duše od hří- cha, ani zprzniti tomu duše, jemuž není zprzněna, praví-li, že oni mají moc, aby vy- čistili svým odpuštěním, nebo zadrželi ka- jícímu, tehdy lživě a marně pýchají a chá- pají se moci, jež na samého Pána Boha 31
Strana 32
sluší. Neb on sám ten jest, jenž můž svou mocí duši obživiti a vyčistiti od hřícha, ja- kož sám ji mohl stvořiti. Některá bába více hříchů odpustila bliž- ním, než některý snad papež, biskup neb jiný kněz. Kněží smilní a lakomí ti se chlubí, že odpouštějí hříchy a že mohou koho chtí i do nebes i do pekel poslati. A překoupíce odpustky lživé, říkají na zpovědi: Já tobě dávám odpuštění hříchů i muk zbavení. — Ale bud' Pán Bůh požehnaný na věky, že jim nedal té moci, aby, komuž chtí hříchy odpustiti, odpustili by, a aby do pekla po- slali, koho chtí. Neb kdyby tak po jich vůli bylo, své knění by rozhřešovali a do nebes posílali, a ty spravedlivé, kteříž proti jejich smilství a lakomství mluví, do pekla by po- razili, nýbrž kdo by jim nepřivolil k jejich zlosti, ihned by hříchy jemu zadrželi... Ale již Pán Bůh otvírá rozum věrným, že se jim nedají klátiti. Neb již znají, že kněz nemůž hříšného rozhřešiti, jediné ač jest právě kající a Pán Bůh ho rozhřeší, a také že nemůž jemu hříchův kněz zadržeti, když Pán Bůh odpustí. 12. V toto léto zklamali kněží lživí mnohý lid, jistíce jim, že kdož by kolivěk dal pa- peži pomoc proti Napulskému králi, že by měl i hříchův všech i muk zbavení. — Vše- tečně a rouhavě říkali: Já dávám tobě od- 32
sluší. Neb on sám ten jest, jenž můž svou mocí duši obživiti a vyčistiti od hřícha, ja- kož sám ji mohl stvořiti. Některá bába více hříchů odpustila bliž- ním, než některý snad papež, biskup neb jiný kněz. Kněží smilní a lakomí ti se chlubí, že odpouštějí hříchy a že mohou koho chtí i do nebes i do pekel poslati. A překoupíce odpustky lživé, říkají na zpovědi: Já tobě dávám odpuštění hříchů i muk zbavení. — Ale bud' Pán Bůh požehnaný na věky, že jim nedal té moci, aby, komuž chtí hříchy odpustiti, odpustili by, a aby do pekla po- slali, koho chtí. Neb kdyby tak po jich vůli bylo, své knění by rozhřešovali a do nebes posílali, a ty spravedlivé, kteříž proti jejich smilství a lakomství mluví, do pekla by po- razili, nýbrž kdo by jim nepřivolil k jejich zlosti, ihned by hříchy jemu zadrželi... Ale již Pán Bůh otvírá rozum věrným, že se jim nedají klátiti. Neb již znají, že kněz nemůž hříšného rozhřešiti, jediné ač jest právě kající a Pán Bůh ho rozhřeší, a také že nemůž jemu hříchův kněz zadržeti, když Pán Bůh odpustí. 12. V toto léto zklamali kněží lživí mnohý lid, jistíce jim, že kdož by kolivěk dal pa- peži pomoc proti Napulskému králi, že by měl i hříchův všech i muk zbavení. — Vše- tečně a rouhavě říkali: Já dávám tobě od- 32
Strana 33
puštění nejplnější od hříchův a muk. Ale papež ve své bulle, to jest ve svém listu kaž- dému slibuje, kdož se zpovídá a má zkru- šení a dá, že ihned má plné hříchův odpuš- tění. To vykládají jeho úředníci a poslové, že jest to zbavení plné všech hříchův i všech muk. V odpouštění hříchů nemůže kněz býti víc než nástroj a hlasatel boží. Nesmí se při tom vynášeti nad ostatní, má býti rádcem a vůdcem: 13. Není na vůli kněžské, aby hříchy ko- mukolivěk chtí odpustili neb zadrželi, neb to jest na vůli a na moci božské, na moci Krista člověka a na skroušení neb zatvrzení člověka v jeho duši, tak že, má-li hříšník pravou, plnou žalost na své hříchy, že jimi Pána Boha rozhněval, tehdy Pán Bůh za- sloužením Ježíše Krista odpustil jemu ty hříchy, a kněz má raditi jemu, kterak se má káti, a má jemu takto zjeviti neb po- věděti: Aj, milý bratře, poněvadž želíš srdečně hříchů a již nechceš více hřešiti a doufáš milosrdnému Spasiteli, že je odpustil, odpuštěny jsou tobě hříchy. Budiž dobře živ, nehřeš více a kaj se statečně až do smrti. Vedle domýšlivosti hyzdila kněží lakota a žá- dost bohatství, »zboží«: 14. Svatokupectví — to velké kacířství — pohříchu velmi kněží zprznilo; kdyby měli odloučeni býti, aby jiných neprznili, 33
puštění nejplnější od hříchův a muk. Ale papež ve své bulle, to jest ve svém listu kaž- dému slibuje, kdož se zpovídá a má zkru- šení a dá, že ihned má plné hříchův odpuš- tění. To vykládají jeho úředníci a poslové, že jest to zbavení plné všech hříchův i všech muk. V odpouštění hříchů nemůže kněz býti víc než nástroj a hlasatel boží. Nesmí se při tom vynášeti nad ostatní, má býti rádcem a vůdcem: 13. Není na vůli kněžské, aby hříchy ko- mukolivěk chtí odpustili neb zadrželi, neb to jest na vůli a na moci božské, na moci Krista člověka a na skroušení neb zatvrzení člověka v jeho duši, tak že, má-li hříšník pravou, plnou žalost na své hříchy, že jimi Pána Boha rozhněval, tehdy Pán Bůh za- sloužením Ježíše Krista odpustil jemu ty hříchy, a kněz má raditi jemu, kterak se má káti, a má jemu takto zjeviti neb po- věděti: Aj, milý bratře, poněvadž želíš srdečně hříchů a již nechceš více hřešiti a doufáš milosrdnému Spasiteli, že je odpustil, odpuštěny jsou tobě hříchy. Budiž dobře živ, nehřeš více a kaj se statečně až do smrti. Vedle domýšlivosti hyzdila kněží lakota a žá- dost bohatství, »zboží«: 14. Svatokupectví — to velké kacířství — pohříchu velmi kněží zprznilo; kdyby měli odloučeni býti, aby jiných neprznili, 33
Strana 34
prodávajíce odpustky, zpověď, křest, kázání, mší sloužení, pohřeb, olej svatý, žehnání, i kostelů svěcení i oltářů, a větší svatokupci prodávajíce biskupství i jiné obroky a jiní kupujíce, kdyby — řku — ti byli s pomahači svými odloučeni od úřadu kněžského od obce, věru nedostalo by se mnoho kněží, a musili by druzí biskupové a jiní k roli jíti, aby kněžství nepožívali, dokud by se od toho... malomocenství pokáním pravým nezčistili. Když se k tomu přibere život často nezřízený, jsme u kořene tehdejší zkázy církve. Při tom takovíto kněží a vyšší hodnostáři těmito vadami stižení, mnohoobročníci a svatokupci, nevěrní pastýři bývali nejhorlivějšími osočovateli a žalob- níky z kacířství. Takovým arci dovede se Hus výmluvně a trefně ubrániti: 15. Spasení od Pána Ježíše Krista! — Mistře ctihodný, doneslo se mi, že jste mne zřejmě nazval kacířem. Jest-li tomu tak, pro- sím, odpište mi, a pak uvidíte z milosti boží, že víru, kterou chovám, veřejně vyznám a obhájím, ne pokoutně osočuje, nýbrž jak se sluší na pravého křestana. A kéž byste poznal sebe sama, jak snad od třicíti let nebo více střiháte ovce v Prachaticích — a kde vaše sídlo? kde práce? kde pastva ovcí? Nepomníte slov Páně: Běda pastýřům, kteří pasou sebe samy, ovcí však nepásli! Kde, pro- sím, ono evangelium Kristovo na vás se vy- plňuje: Dobrý pastýř před ovcemi kráčí, a 34
prodávajíce odpustky, zpověď, křest, kázání, mší sloužení, pohřeb, olej svatý, žehnání, i kostelů svěcení i oltářů, a větší svatokupci prodávajíce biskupství i jiné obroky a jiní kupujíce, kdyby — řku — ti byli s pomahači svými odloučeni od úřadu kněžského od obce, věru nedostalo by se mnoho kněží, a musili by druzí biskupové a jiní k roli jíti, aby kněžství nepožívali, dokud by se od toho... malomocenství pokáním pravým nezčistili. Když se k tomu přibere život často nezřízený, jsme u kořene tehdejší zkázy církve. Při tom takovíto kněží a vyšší hodnostáři těmito vadami stižení, mnohoobročníci a svatokupci, nevěrní pastýři bývali nejhorlivějšími osočovateli a žalob- níky z kacířství. Takovým arci dovede se Hus výmluvně a trefně ubrániti: 15. Spasení od Pána Ježíše Krista! — Mistře ctihodný, doneslo se mi, že jste mne zřejmě nazval kacířem. Jest-li tomu tak, pro- sím, odpište mi, a pak uvidíte z milosti boží, že víru, kterou chovám, veřejně vyznám a obhájím, ne pokoutně osočuje, nýbrž jak se sluší na pravého křestana. A kéž byste poznal sebe sama, jak snad od třicíti let nebo více střiháte ovce v Prachaticích — a kde vaše sídlo? kde práce? kde pastva ovcí? Nepomníte slov Páně: Běda pastýřům, kteří pasou sebe samy, ovcí však nepásli! Kde, pro- sím, ono evangelium Kristovo na vás se vy- plňuje: Dobrý pastýř před ovcemi kráčí, a 34
Strana 35
ovce následují ho, poněvadž znají hlas jeho? Jak, prosím, kráčíte před ovcemi, a jak vás následují a slyší, když za mnoho let zřídka vás spatří? Přijde den, kdy vydáte počet z ovcí svých a obročí mnohých, o nichž čte- te v právích svých, že kdo může z jednoho náležitě živ býti, nemůže jiného bez hříchu smrtelného držeti. To máte v mysli uvažo- vati, ne bližního kaceřovati. Anebo kdybyste věděl, že je kacíř, měl byste podle pravidla apoštolova jednou a dvakrát jej napomenou- ti, a kdyby nepřijal napomenutí, pak se ho jako kacíře varovati, a zvláště ježto jste mistr a doktor, který můžete ba i máte na učitelskou stolici veřejně k obhájení prav- dy vystoupiti. Ba ježto jste z odsuzovatelů jeden vyvolený, měl byste odsouzení a spá- lení knih hodnověrně z Písma dokázati. — To vám píši, bratrsky vás napomínaje podle pravidla Kristova, které praví: Zhřešil-li by proti tobě bratr tvůj, potresci ho mezi sebou a jím samým. Tedy, bratře, přijměte to, a jestliže jste o mně tak mluvil, odpovězte, a až dokážete, že jsem kacířem, dám se po- korně napraviti, a vy vezmete odplatu, že jste člověka odvrátil od bludu. Leč doufám od milosti Boha všemohoucího, že tak vel- kou víru chovám v Pána Ježíše Krista, ja- kou vy, a tak dobře, ochoten jsa pro ni v na- ději pokorně smrt podstoupiti. 35
ovce následují ho, poněvadž znají hlas jeho? Jak, prosím, kráčíte před ovcemi, a jak vás následují a slyší, když za mnoho let zřídka vás spatří? Přijde den, kdy vydáte počet z ovcí svých a obročí mnohých, o nichž čte- te v právích svých, že kdo může z jednoho náležitě živ býti, nemůže jiného bez hříchu smrtelného držeti. To máte v mysli uvažo- vati, ne bližního kaceřovati. Anebo kdybyste věděl, že je kacíř, měl byste podle pravidla apoštolova jednou a dvakrát jej napomenou- ti, a kdyby nepřijal napomenutí, pak se ho jako kacíře varovati, a zvláště ježto jste mistr a doktor, který můžete ba i máte na učitelskou stolici veřejně k obhájení prav- dy vystoupiti. Ba ježto jste z odsuzovatelů jeden vyvolený, měl byste odsouzení a spá- lení knih hodnověrně z Písma dokázati. — To vám píši, bratrsky vás napomínaje podle pravidla Kristova, které praví: Zhřešil-li by proti tobě bratr tvůj, potresci ho mezi sebou a jím samým. Tedy, bratře, přijměte to, a jestliže jste o mně tak mluvil, odpovězte, a až dokážete, že jsem kacířem, dám se po- korně napraviti, a vy vezmete odplatu, že jste člověka odvrátil od bludu. Leč doufám od milosti Boha všemohoucího, že tak vel- kou víru chovám v Pána Ježíše Krista, ja- kou vy, a tak dobře, ochoten jsa pro ni v na- ději pokorně smrt podstoupiti. 35
Strana 36
Tak pevně, mužně, otevřeně dovede promluviti jen dobré svědomí. Jemu 16. Kacíř jest ten, kdo drží blud svatému Písmu protivný neústupně. Ale výtky a podezření kacířství se zneužívalo: 17. Již pohříchu tak jest svět v zlosti pohřížen, že kazatelé, mistři a věrní jiní křestané, jenž Písmo boží ohlašují, přiká- zání a rady svého Spasitele, jsou nazváni bludní kacíři a svůdci prokletí, tak že když někdo počne mluviti z Písma božího neb přikázání boží, ihned psi kousaví řkou: Tot také kacíř! Hus si byl vědom, že jest dobrým křestanem, a vždy projevoval ochotu poslouchati Církve: 18. Neměl jste — píše arcibiskupovi — na liché nařčení protivníků mých písemně jak řečí latinskou tak i českou zhanobiti a prohlásiti mne veřejně za neposlušného syna svaté matky církve, nýbrž vyšetřiv pravdu říci: Co to slyším o tobě? A kdybych byl pochybil, uložiti mi spasitelný trest, a když bych neustal od neposlušenství svaté matky církve, potom příslušných prostředků užíti, mne za neposlušného veřejně prohlásiti a podle potřeby mně kázání svatého evange- lia zabrániti. Pročež vězte, otče nejdůstoj- nější, že nikdy nebylo, a jakož důvěřuji v Pána, nikdy nebude úmyslem mým od 36
Tak pevně, mužně, otevřeně dovede promluviti jen dobré svědomí. Jemu 16. Kacíř jest ten, kdo drží blud svatému Písmu protivný neústupně. Ale výtky a podezření kacířství se zneužívalo: 17. Již pohříchu tak jest svět v zlosti pohřížen, že kazatelé, mistři a věrní jiní křestané, jenž Písmo boží ohlašují, přiká- zání a rady svého Spasitele, jsou nazváni bludní kacíři a svůdci prokletí, tak že když někdo počne mluviti z Písma božího neb přikázání boží, ihned psi kousaví řkou: Tot také kacíř! Hus si byl vědom, že jest dobrým křestanem, a vždy projevoval ochotu poslouchati Církve: 18. Neměl jste — píše arcibiskupovi — na liché nařčení protivníků mých písemně jak řečí latinskou tak i českou zhanobiti a prohlásiti mne veřejně za neposlušného syna svaté matky církve, nýbrž vyšetřiv pravdu říci: Co to slyším o tobě? A kdybych byl pochybil, uložiti mi spasitelný trest, a když bych neustal od neposlušenství svaté matky církve, potom příslušných prostředků užíti, mne za neposlušného veřejně prohlásiti a podle potřeby mně kázání svatého evange- lia zabrániti. Pročež vězte, otče nejdůstoj- nější, že nikdy nebylo, a jakož důvěřuji v Pána, nikdy nebude úmyslem mým od 36
Strana 37
poslušenství svaté matky církve odstoupiti, nýbrž podle přikázání svatého Petra apo- štola jest úmyslem mým nejen papeže řím- ského a vás, otče nejdůstojnější, posloucha- ti, nýbrž i všelikému stvoření lidskému pod- dán býti pro Boha, bud'to králi jakožto nej- vyššímu, buďto vladařům jako od něho po- slaným. A níže se dodává: Poddáni budte ve vší bázni pánům netoliko dobrým a mír- ným, ale i zlým. Hle: nařizuje apoštol Kris- tův všelikého lidského stvoření i představe- ných poslouchati zlých — ale pro Boha, ne v rozkazích zlých, nýbrž dovolených, zně- jících k chvále Boha všemohoucího — aby služebníci poslouchali pánů svých a prelátů. Cožkoli tedy římský papež Řehoř XII. nebo svatá matka církev nebo konečně Vele- důstojnost Vaše dovoleně nařídí, chci po- korně poslechnouti. Ale spor o větší slávu nemohu začínati, poněvadž to Spasitel zapo- věděl učedníkům svým u Lukáše XII., a také nemohu s náměstkem apoštolovým sou- hlasiti v tom, že nedodržuje přísahy učině- né a všemu téměř křesťanstvu zřejmé, po- něvadž bych tak se protivil Kristu, jenž pra- ví u Matouše v kap. V.: Buď řeč vaše jistě jistě, nikoli nikoli, a který praví skrze pro- roka: Sliby čiňte a plňte Hospodinu Bohu vašemu. A tak vzhledem k těmto dvěma vě- cem, totiž sporu papeže a protipapeže a ne- dodržení přísahy jsem neutrální... Ostatně, 37
poslušenství svaté matky církve odstoupiti, nýbrž podle přikázání svatého Petra apo- štola jest úmyslem mým nejen papeže řím- ského a vás, otče nejdůstojnější, posloucha- ti, nýbrž i všelikému stvoření lidskému pod- dán býti pro Boha, bud'to králi jakožto nej- vyššímu, buďto vladařům jako od něho po- slaným. A níže se dodává: Poddáni budte ve vší bázni pánům netoliko dobrým a mír- ným, ale i zlým. Hle: nařizuje apoštol Kris- tův všelikého lidského stvoření i představe- ných poslouchati zlých — ale pro Boha, ne v rozkazích zlých, nýbrž dovolených, zně- jících k chvále Boha všemohoucího — aby služebníci poslouchali pánů svých a prelátů. Cožkoli tedy římský papež Řehoř XII. nebo svatá matka církev nebo konečně Vele- důstojnost Vaše dovoleně nařídí, chci po- korně poslechnouti. Ale spor o větší slávu nemohu začínati, poněvadž to Spasitel zapo- věděl učedníkům svým u Lukáše XII., a také nemohu s náměstkem apoštolovým sou- hlasiti v tom, že nedodržuje přísahy učině- né a všemu téměř křesťanstvu zřejmé, po- něvadž bych tak se protivil Kristu, jenž pra- ví u Matouše v kap. V.: Buď řeč vaše jistě jistě, nikoli nikoli, a který praví skrze pro- roka: Sliby čiňte a plňte Hospodinu Bohu vašemu. A tak vzhledem k těmto dvěma vě- cem, totiž sporu papeže a protipapeže a ne- dodržení přísahy jsem neutrální... Ostatně, 37
Strana 38
otče nejdražší a spolu nejctihodnější, na mne strkají nepřátelé moji pomluvy, jak zvykli po dlouhý čas, o nichž bylo by obšír- no psáti, ale pro nynějšek tolik dostačiž: Jestliže vy, otče, na mně vinu shledáte, chci trestu pokorně se podrobiti. Nicméně prosím pokorně pro Boha, abyste vy, otče, všem víry nedával, a mně úřadu kazatelského ne- zastavoval, poněvadž jste obdržel písemné svědectví, že jsem neodstoupil od poslušen- ství římského papeže Řehoře XII.,... nýbrž že chci svaté římské církve a jejího předsta- veného poslušen býti ve všem dovoleném. Protož kdyby to věděla Vaše Veledůstojnost, nebyla by mne snad ve svém listě označila za prvního syna neposlušného, jako cíl šípu. Avšak já jsem povinen pokorně trpěti, po- něvadž dí Spasitel: Radujte se a veselte se, poněvadž odplata vaše hojná jest v nebesích. I odvolati byl ochoten, arci jen tehdy, bude-li přesvědčen: 19. Já Jan Hus, v naději kněz Ježíše Krista, pro bázeň, že bych urazil Boha a křivě přísahal, nemohu se článků, ze kterých mne křiví svědkové obviňují, odpřísáhnouti, neboť jsem jich nekázal, netvrdil, nehájil. Co se týká kusů z mých spisů podle pravdy sebraných, zamítám nepravý jejich smysl, jestliže co do sebe mají, ale každého článku nesmím odpřisáhnouti, ježto by se nedělo 38
otče nejdražší a spolu nejctihodnější, na mne strkají nepřátelé moji pomluvy, jak zvykli po dlouhý čas, o nichž bylo by obšír- no psáti, ale pro nynějšek tolik dostačiž: Jestliže vy, otče, na mně vinu shledáte, chci trestu pokorně se podrobiti. Nicméně prosím pokorně pro Boha, abyste vy, otče, všem víry nedával, a mně úřadu kazatelského ne- zastavoval, poněvadž jste obdržel písemné svědectví, že jsem neodstoupil od poslušen- ství římského papeže Řehoře XII.,... nýbrž že chci svaté římské církve a jejího předsta- veného poslušen býti ve všem dovoleném. Protož kdyby to věděla Vaše Veledůstojnost, nebyla by mne snad ve svém listě označila za prvního syna neposlušného, jako cíl šípu. Avšak já jsem povinen pokorně trpěti, po- něvadž dí Spasitel: Radujte se a veselte se, poněvadž odplata vaše hojná jest v nebesích. I odvolati byl ochoten, arci jen tehdy, bude-li přesvědčen: 19. Já Jan Hus, v naději kněz Ježíše Krista, pro bázeň, že bych urazil Boha a křivě přísahal, nemohu se článků, ze kterých mne křiví svědkové obviňují, odpřísáhnouti, neboť jsem jich nekázal, netvrdil, nehájil. Co se týká kusů z mých spisů podle pravdy sebraných, zamítám nepravý jejich smysl, jestliže co do sebe mají, ale každého článku nesmím odpřisáhnouti, ježto by se nedělo 38
Strana 39
bez urážky boží a bez úrazu doktorů sva- tých. A kdyby možná bylo, aby hlas můj po všem světě byl slyšán, ježto každá lež a každý hřích můj v den soudný zjeven bude, chtěl bych milerád vše křivé a bludné, což jsem kdy myslil neb mluvil, před celým svě- tem odvolati. Tak dím a píšu o své vůli a bez nátlaku. Psáno vlastní rukou 1. červen- cе 1415. O jeho dobrém svědomí, povolnosti i pevnosti svědčí list, jímž se loučí s přáteli v Praze: 20. Věrní a milí přátelé! Víte, že jsem s vámi po dlouhý čas věrně pracoval, káže vám slovo boží bez kacířství a bez bludů, jakož víte, a má žádost byla, jest i bude až do mé smrti vaše spasení. A byl jsem umínil vám kázati před svou jízdou, než bych ode- jel ke svolání do Konstancie, a zejména vám ohlásil křivé svědectví i svědky, již proti mně svědčili, jež mám všecky popsány i s jejich svědectvími. A ti vám budou ohlášeni proto, aby, potupí-li mě neb na smrt odsoudí, abyste vy to vědouce nelekali se, kdybych pro které kacířství, jež bych držel, byl od- souzen. A také proto, abyste stáli v té prav- dě beze strachu a bez viklání, kterouž dal vám Pán Bůh skrze věrné kazatele a skrze mne nestatečného poznati. A za třetí proto, abyste se uměli lstivých a pokrytých kaza- telův varovati. 39
bez urážky boží a bez úrazu doktorů sva- tých. A kdyby možná bylo, aby hlas můj po všem světě byl slyšán, ježto každá lež a každý hřích můj v den soudný zjeven bude, chtěl bych milerád vše křivé a bludné, což jsem kdy myslil neb mluvil, před celým svě- tem odvolati. Tak dím a píšu o své vůli a bez nátlaku. Psáno vlastní rukou 1. červen- cе 1415. O jeho dobrém svědomí, povolnosti i pevnosti svědčí list, jímž se loučí s přáteli v Praze: 20. Věrní a milí přátelé! Víte, že jsem s vámi po dlouhý čas věrně pracoval, káže vám slovo boží bez kacířství a bez bludů, jakož víte, a má žádost byla, jest i bude až do mé smrti vaše spasení. A byl jsem umínil vám kázati před svou jízdou, než bych ode- jel ke svolání do Konstancie, a zejména vám ohlásil křivé svědectví i svědky, již proti mně svědčili, jež mám všecky popsány i s jejich svědectvími. A ti vám budou ohlášeni proto, aby, potupí-li mě neb na smrt odsoudí, abyste vy to vědouce nelekali se, kdybych pro které kacířství, jež bych držel, byl od- souzen. A také proto, abyste stáli v té prav- dě beze strachu a bez viklání, kterouž dal vám Pán Bůh skrze věrné kazatele a skrze mne nestatečného poznati. A za třetí proto, abyste se uměli lstivých a pokrytých kaza- telův varovati. 39
Strana 40
A již jsem se vypravil na cestu bez glej- tu, mezi velmi veliké a velmi mnohé ne- přátely, mezi nimiž nejhorší jsou domácí ne- přátelé, jakož na svědectví poznáte a po skonání svolání zvíte, jichž mnoho více bu- de, než bylo proti našemu milosrdnému Vy- kupiteli: i biskupův i mistrův i knížat svět- ských i zákoníkův. Ale doufám svému mi- lostivému, moudrému a mocnému Spasiteli, že skrze své zaslíbení a skrze vaši věrnou modlitbu dá mi moudrost a statečnost Du- cha svatého, abych setrval, a oni aby ne- mohli mne na křivou stranu uchýliti, ač mi dá pokušení, hanění, vězení nebo smrt trpě- ti, jakož sám trpěl, a své nejmilejší sluhy v totéž poddal a nám dal příklad, abychom pro něho a pro své spasení trpěli, — on Bůh a my jeho stvoření, on Pán a my sluhy, on všeho světa král a my lidičkové nesta- teční, on bez hříchu a my hříšní, on ne- potřebný a my potřební. On taký trpěl, i proč bychom my netrpěli? Však naše utr- pení v milosti jest naše vyčistění od hříchův i od věčných muk zbavení, a smrt jest naše vítězství. Jistě věrnému jeho sluhovi nelze jest ztratiti, když s jeho pomocí setrvá. Pro- tož, milí bratří a milé sestry, modlete se snažně, at mi ráčí dáti setrvání a aby mne ráčil ostříci od poskvrnění. A jest-li k jeho chvále a k vašemu prospěchu má smrt, at mi ji ráčí dáti beze strachu zlého podstou- 40
A již jsem se vypravil na cestu bez glej- tu, mezi velmi veliké a velmi mnohé ne- přátely, mezi nimiž nejhorší jsou domácí ne- přátelé, jakož na svědectví poznáte a po skonání svolání zvíte, jichž mnoho více bu- de, než bylo proti našemu milosrdnému Vy- kupiteli: i biskupův i mistrův i knížat svět- ských i zákoníkův. Ale doufám svému mi- lostivému, moudrému a mocnému Spasiteli, že skrze své zaslíbení a skrze vaši věrnou modlitbu dá mi moudrost a statečnost Du- cha svatého, abych setrval, a oni aby ne- mohli mne na křivou stranu uchýliti, ač mi dá pokušení, hanění, vězení nebo smrt trpě- ti, jakož sám trpěl, a své nejmilejší sluhy v totéž poddal a nám dal příklad, abychom pro něho a pro své spasení trpěli, — on Bůh a my jeho stvoření, on Pán a my sluhy, on všeho světa král a my lidičkové nesta- teční, on bez hříchu a my hříšní, on ne- potřebný a my potřební. On taký trpěl, i proč bychom my netrpěli? Však naše utr- pení v milosti jest naše vyčistění od hříchův i od věčných muk zbavení, a smrt jest naše vítězství. Jistě věrnému jeho sluhovi nelze jest ztratiti, když s jeho pomocí setrvá. Pro- tož, milí bratří a milé sestry, modlete se snažně, at mi ráčí dáti setrvání a aby mne ráčil ostříci od poskvrnění. A jest-li k jeho chvále a k vašemu prospěchu má smrt, at mi ji ráčí dáti beze strachu zlého podstou- 40
Strana 41
piti; pakli jest k našemu lepšímu, aby mne vám ráčil navrátiti, i tam i zpět veda bez poskvrny, abychom ještě spolu v jeho zá- koně se poučili a antikristových sítí něco porušili, a budoucím bratřím po sobě dobrý příklad ostavili. Již snad v Praze více mne před smrtí neuzříte. Pakli mocný Bůh mne ráčí vrátiti, tím se veseleji uzříme — a ovšem když v radosti nebeské spolu se shle- dáme. — Bůh milosrdný, jenž svým dává pokoj čistý zde i po smrti, jenž z mrtvých vyvedl pastýře velikého krve jeho vylitím, jež jest spasení našeho věčné svědectví, rač vás ve všem dobrém způsobiti, abyste plnili jeho vůli ve svornosti bez roztržení, abyste majíce pokoj v cnostech, došli věčného pokoje skrze Pána našeho Jezukrista, jenž jest Bůh věčný a člověk pravý z Panny Marie poro- zený — jemuž jest chvála a bude na věky se všemi vyvolenými, s nimižto zde v prav- dě setrvajíce, v radosti nebeské budeme pře- bývati. Ochota k poslušnosti se druží k pevnosti proto, že církev je božské zařízení sic, ale v lidské formě. Pokud jest zařízením lidským, nemůže činiti nároků na absolutní poslušnost. Rozhodčím je pak Pímo, svědomí a rozum. 21. Že však neposlouchám nařízení výše postavených, abych se neprotivil moci, která od Pána Boha jest, tomu naučilo mne Písmo 41
piti; pakli jest k našemu lepšímu, aby mne vám ráčil navrátiti, i tam i zpět veda bez poskvrny, abychom ještě spolu v jeho zá- koně se poučili a antikristových sítí něco porušili, a budoucím bratřím po sobě dobrý příklad ostavili. Již snad v Praze více mne před smrtí neuzříte. Pakli mocný Bůh mne ráčí vrátiti, tím se veseleji uzříme — a ovšem když v radosti nebeské spolu se shle- dáme. — Bůh milosrdný, jenž svým dává pokoj čistý zde i po smrti, jenž z mrtvých vyvedl pastýře velikého krve jeho vylitím, jež jest spasení našeho věčné svědectví, rač vás ve všem dobrém způsobiti, abyste plnili jeho vůli ve svornosti bez roztržení, abyste majíce pokoj v cnostech, došli věčného pokoje skrze Pána našeho Jezukrista, jenž jest Bůh věčný a člověk pravý z Panny Marie poro- zený — jemuž jest chvála a bude na věky se všemi vyvolenými, s nimižto zde v prav- dě setrvajíce, v radosti nebeské budeme pře- bývati. Ochota k poslušnosti se druží k pevnosti proto, že církev je božské zařízení sic, ale v lidské formě. Pokud jest zařízením lidským, nemůže činiti nároků na absolutní poslušnost. Rozhodčím je pak Pímo, svědomí a rozum. 21. Že však neposlouchám nařízení výše postavených, abych se neprotivil moci, která od Pána Boha jest, tomu naučilo mne Písmo 41
Strana 42
a především slova a činy apoštolů, kteří proti vůli kněží kázali Pána Ježíše Krista říkajíce, že více sluší poslouchati Boha než lidí. 22. Toto jest ve jménu Jezukrista mé konečné rozhodnutí, že nechci články, které správně vytaženy jsou, přiznati za bludné a nechci odpřisáhnouti články, svědky kři- vými mi připsané, poněvadž odpřisáhnouti jest přiznati se, že jsem bludy nebo blud držel, a od oněch ustoupiti a opak držeti. Nebo Bůh ví, že nikdy nekázal jsem oněch bludů, kteréž smyslili, mnohé pravdy od- ňavše a klamy připojivše. Velmi rád však, kdybych věděl o některém ze svých článků, že jest pravdě na odpor, bych jej opravil, odvolal a jeho opaku učil a kázal; ale myslím, že žádný není na odpor zákonu Krista a výrokům svatých mistrů. 23. Já mistr Jan Hus, v naději sluha Je- žíše Krista, srdečně žádaje, aby věřící Kris- tovi po skonání mém nebrali ze smrti mé pří- ležitost k pohoršení, mne at tak dím za zatvrzelého kacíře pokládajíce, a za svědka bera Ježíše Krista, pro jehož zákon přál jsem si zemříti, toto píši: — že ve slyšeních sou- kromých velmi četných a potom ve veřejných slyšeních sněmu jsem osvědčoval, že chci se podrobiti poučení a opravení, odvolání a trestu, bude-li ukázáno, že jsem něco napsal, 42
a především slova a činy apoštolů, kteří proti vůli kněží kázali Pána Ježíše Krista říkajíce, že více sluší poslouchati Boha než lidí. 22. Toto jest ve jménu Jezukrista mé konečné rozhodnutí, že nechci články, které správně vytaženy jsou, přiznati za bludné a nechci odpřisáhnouti články, svědky kři- vými mi připsané, poněvadž odpřisáhnouti jest přiznati se, že jsem bludy nebo blud držel, a od oněch ustoupiti a opak držeti. Nebo Bůh ví, že nikdy nekázal jsem oněch bludů, kteréž smyslili, mnohé pravdy od- ňavše a klamy připojivše. Velmi rád však, kdybych věděl o některém ze svých článků, že jest pravdě na odpor, bych jej opravil, odvolal a jeho opaku učil a kázal; ale myslím, že žádný není na odpor zákonu Krista a výrokům svatých mistrů. 23. Já mistr Jan Hus, v naději sluha Je- žíše Krista, srdečně žádaje, aby věřící Kris- tovi po skonání mém nebrali ze smrti mé pří- ležitost k pohoršení, mne at tak dím za zatvrzelého kacíře pokládajíce, a za svědka bera Ježíše Krista, pro jehož zákon přál jsem si zemříti, toto píši: — že ve slyšeních sou- kromých velmi četných a potom ve veřejných slyšeních sněmu jsem osvědčoval, že chci se podrobiti poučení a opravení, odvolání a trestu, bude-li ukázáno, že jsem něco napsal, 42
Strana 43
učil neb v odpovědi řekl, co by bylo pravdě na odpor. Ale přes to padesáte doktorů, kteří, jak sami zjistili, od sněmu zmocněni byli, častěji postiženi byvše při klamném vý- tahu článků, nechtěli ani při veřejném sly- šení sněmu dáti mi soukromého poučení, ba ani se mnou nechtěli jednati, pravíce: »Ty musíš se poddati rozhodnutí sněmu.« — Jak veliký křik, jaké zlehčování, posměch a pro- klínání nastalo proti mně od tohoto shro- máždění, vědí páni Václav z Dubé a Jan z Chlumu, a Petr, jeho notář, nejvytrvalejší bojovníci a pravdy Páně milovníci. Pročež i já takovým křikem často byv ohlušen, řekl jsem tato slova: »Měl jsem za to, že v tomto sboru jest větší poctivost, dobrota a řád.« A potom poslouchali všickni, poněvadž král přikázal mlčeti. Kardinál pak, sněmu před- sedající, řekl: »Ty na hradě (Gottlieben) mluvil jsi pokorněji.« Já děl jsem: »Poně- vadž mne tehdy nikdo nezakřikoval; nyní však všickni křičí naproti mně.« A on do- dal: »Hle, sněm žádá od tebe, chceš-li se podrobiti poučení.« Řekl jsem: »Chci velmi rád podle svých osvědčení.« A on pravil: »Nuž to měj za poučení, že doktoři tvrdí, že články ze spisů tvých vyňaté jsou bludny a že máš je odvolati a toho se odpřisáhnouti, co skrze svědky jest dotvrzeno.« Král pak řekl: »Hle, napíše se ti to v krátkosti, a ty odpovíš.« A kardinál pravil: »Tak staň se 43
učil neb v odpovědi řekl, co by bylo pravdě na odpor. Ale přes to padesáte doktorů, kteří, jak sami zjistili, od sněmu zmocněni byli, častěji postiženi byvše při klamném vý- tahu článků, nechtěli ani při veřejném sly- šení sněmu dáti mi soukromého poučení, ba ani se mnou nechtěli jednati, pravíce: »Ty musíš se poddati rozhodnutí sněmu.« — Jak veliký křik, jaké zlehčování, posměch a pro- klínání nastalo proti mně od tohoto shro- máždění, vědí páni Václav z Dubé a Jan z Chlumu, a Petr, jeho notář, nejvytrvalejší bojovníci a pravdy Páně milovníci. Pročež i já takovým křikem často byv ohlušen, řekl jsem tato slova: »Měl jsem za to, že v tomto sboru jest větší poctivost, dobrota a řád.« A potom poslouchali všickni, poněvadž král přikázal mlčeti. Kardinál pak, sněmu před- sedající, řekl: »Ty na hradě (Gottlieben) mluvil jsi pokorněji.« Já děl jsem: »Poně- vadž mne tehdy nikdo nezakřikoval; nyní však všickni křičí naproti mně.« A on do- dal: »Hle, sněm žádá od tebe, chceš-li se podrobiti poučení.« Řekl jsem: »Chci velmi rád podle svých osvědčení.« A on pravil: »Nuž to měj za poučení, že doktoři tvrdí, že články ze spisů tvých vyňaté jsou bludny a že máš je odvolati a toho se odpřisáhnouti, co skrze svědky jest dotvrzeno.« Král pak řekl: »Hle, napíše se ti to v krátkosti, a ty odpovíš.« A kardinál pravil: »Tak staň se 43
Strana 44
při nejbližším slyšení.« A ihned zdvihl se sněm. Jakých jsem potom zakusil pokušení, ví Bůh. 24. Nechci nic zatvrzele dokazovati, ani hájiti, co by bylo Písmu svatému na odpor, aneb jakkoliv bludným. Kdybych něco tako- vého z neznalosti aneb z pochybení byl řekl, hotov jsem pokorně to odvolati. A kdyby některá osoba církve mě Písmem neb důka- zem mocným poučila, jsem hotov zcela sou- hlasiti. Nebot od první doby mých studií učinil jsem si pravidlem, abych, kdykoliv bych mínění zdravější v některé věci přijal, od prvého mínění rád a pokorně ustoupil, věda, že to, co víme, je velice málo z toho, co nevíme, jak praví Temistius. 25. Já zajisté bera sobě za svědka Ježíše Krista ukřižovaného spatřuji, že dnes kněží a lid méně slovo Boha hrozného umí a za- chovává, nežli přikázání a ustanovení lid- ských, a více se jich bojí a sobě váží, nežli pravdy života a lásky křesťanské. 26. Proti bloudícímu papeži se vzepříti jest Krista následovati. 27. V tom rouhání jsou, kteříž praví, že papež nemůž blouditi a že ho lidé mají ve všem poslouchati a že on můž koho chce do nebes a koho chce do pekla poslati. 44
při nejbližším slyšení.« A ihned zdvihl se sněm. Jakých jsem potom zakusil pokušení, ví Bůh. 24. Nechci nic zatvrzele dokazovati, ani hájiti, co by bylo Písmu svatému na odpor, aneb jakkoliv bludným. Kdybych něco tako- vého z neznalosti aneb z pochybení byl řekl, hotov jsem pokorně to odvolati. A kdyby některá osoba církve mě Písmem neb důka- zem mocným poučila, jsem hotov zcela sou- hlasiti. Nebot od první doby mých studií učinil jsem si pravidlem, abych, kdykoliv bych mínění zdravější v některé věci přijal, od prvého mínění rád a pokorně ustoupil, věda, že to, co víme, je velice málo z toho, co nevíme, jak praví Temistius. 25. Já zajisté bera sobě za svědka Ježíše Krista ukřižovaného spatřuji, že dnes kněží a lid méně slovo Boha hrozného umí a za- chovává, nežli přikázání a ustanovení lid- ských, a více se jich bojí a sobě váží, nežli pravdy života a lásky křesťanské. 26. Proti bloudícímu papeži se vzepříti jest Krista následovati. 27. V tom rouhání jsou, kteříž praví, že papež nemůž blouditi a že ho lidé mají ve všem poslouchati a že on můž koho chce do nebes a koho chce do pekla poslati. 44
Strana 45
28. Papež tak jako celá stolice římská bude moci blouditi na cestě mravů, tak jako často bloudí v soudě pravdy. Nad poslušnost k církvi jde mu poslušnost k Písmu a v tom se zračí jeho samostatnost v hle- dání pravdy, jeho pokrok nad slepou poslušnost středověku. Velikou potěchou a oporou Husovi jest zkušenost, kterou učinil, že nezkažený pravdu hle- dající a pravdu milující lid touží po pokrmu Písma: 29. Věz, nejmilejší bratře, že lid nechce slyšeti leč Písmo svaté, především evangelium a epištoly, a kdekoli v městě nebo v městečku nebo ve vsi nebo na hradě objeví se kazatel svaté pravdy, houfně sbíhají se lidé, kněž- stvem nepořádným povrhujíce. A proto zvedl se dábel, poněvadž hnuto již ocasem sa- mého Behemota, a zbývá, aby Pán Ježíš Kristus potřel hlavu jeho. Hle, ocasu jeho zlehka jsem se dotekl, a otevřel tlamu svou, aby mne spolu s bratřími pozřel. Zuří nyní a lživým slovem brzy kaceřuje, brzy lichotí, brzy plameny trestu zveličuje, rozšiřuje po- chodeň bleskotu hrůzného v diecésích okol- ních, ale doma neodvažuje se temene mého dotknouti. Neboť ještě nepřišla hodina, po- něvadž ještě nevyrval z tlamy jeho skrze mne a bratry mé Pán těch, které k životu slávy předurčil. Pro ně dá statečnost hla- satelům evangelia, aby samého Behemota aspoň při ocase trápili, dokud hlava jeho s jednotlivými údy jeho úplně by nebyla 45
28. Papež tak jako celá stolice římská bude moci blouditi na cestě mravů, tak jako často bloudí v soudě pravdy. Nad poslušnost k církvi jde mu poslušnost k Písmu a v tom se zračí jeho samostatnost v hle- dání pravdy, jeho pokrok nad slepou poslušnost středověku. Velikou potěchou a oporou Husovi jest zkušenost, kterou učinil, že nezkažený pravdu hle- dající a pravdu milující lid touží po pokrmu Písma: 29. Věz, nejmilejší bratře, že lid nechce slyšeti leč Písmo svaté, především evangelium a epištoly, a kdekoli v městě nebo v městečku nebo ve vsi nebo na hradě objeví se kazatel svaté pravdy, houfně sbíhají se lidé, kněž- stvem nepořádným povrhujíce. A proto zvedl se dábel, poněvadž hnuto již ocasem sa- mého Behemota, a zbývá, aby Pán Ježíš Kristus potřel hlavu jeho. Hle, ocasu jeho zlehka jsem se dotekl, a otevřel tlamu svou, aby mne spolu s bratřími pozřel. Zuří nyní a lživým slovem brzy kaceřuje, brzy lichotí, brzy plameny trestu zveličuje, rozšiřuje po- chodeň bleskotu hrůzného v diecésích okol- ních, ale doma neodvažuje se temene mého dotknouti. Neboť ještě nepřišla hodina, po- něvadž ještě nevyrval z tlamy jeho skrze mne a bratry mé Pán těch, které k životu slávy předurčil. Pro ně dá statečnost hla- satelům evangelia, aby samého Behemota aspoň při ocase trápili, dokud hlava jeho s jednotlivými údy jeho úplně by nebyla 45
Strana 46
potřena. Toho si přejeme z duše, o to pra- cujeme, jak Tvá milá píše Láska, za to mu- síme pokorně smrt vytrpěti, a nesmíme vzhle- dem k pomoci všemohoucího Pána mysli pozbývati, ježto praví nejsvětější Pán: S ním jsem v soužení, vytrhnu jej a oslavím jej. Ó nejsvětější vytržení a oslavení! Přijmiž i mne bídného, abych byl s bratry svými, kteří zákon tvůj uprostřed pokolení zlého i cizoložného neohroženě vyznávají, dej nám pomoc ze soužení; poněvadž marna jest ochrana lidská, v tobě budiž naděje naše, k tobě nás táhniž trojnásobný provázek, je- hož nemůže antikrist přetrhnouti, poněvadž jej zhotovil Pán Ježíš Kristus. On, nejmilejší bratře, dopřejž tobě s pomocníky tvými ži- vota v milosti nerušeného, abys mohl dlouhý čas žíti a ovce bloudící na cestu pravdy navracovati. 30. Pokora činí velikého, větší pokora činí většího. Pak mějž tento důvod, abys dokázal, kdo jest větší: Kdožkolivěk jest Kristovi podobnější v prospěchu církvi svaté a v pokoře, ten jest lepší; neb jest před Bohem důstojnější. Neb Bůh tím více má člověka vzácna, čím více ho následuje; a proto jest důstojnější. Neb dí svatý Pavel: Ne ten, jenž se sám chválí, hodný jest, ale kohož Bůh chválí. (II. Kor. 10, 18.) Protož dí svatý Jan Zlatoústý: Ne vše, což před lidmi spravedlivé se zdá, ihned před Bohem 46
potřena. Toho si přejeme z duše, o to pra- cujeme, jak Tvá milá píše Láska, za to mu- síme pokorně smrt vytrpěti, a nesmíme vzhle- dem k pomoci všemohoucího Pána mysli pozbývati, ježto praví nejsvětější Pán: S ním jsem v soužení, vytrhnu jej a oslavím jej. Ó nejsvětější vytržení a oslavení! Přijmiž i mne bídného, abych byl s bratry svými, kteří zákon tvůj uprostřed pokolení zlého i cizoložného neohroženě vyznávají, dej nám pomoc ze soužení; poněvadž marna jest ochrana lidská, v tobě budiž naděje naše, k tobě nás táhniž trojnásobný provázek, je- hož nemůže antikrist přetrhnouti, poněvadž jej zhotovil Pán Ježíš Kristus. On, nejmilejší bratře, dopřejž tobě s pomocníky tvými ži- vota v milosti nerušeného, abys mohl dlouhý čas žíti a ovce bloudící na cestu pravdy navracovati. 30. Pokora činí velikého, větší pokora činí většího. Pak mějž tento důvod, abys dokázal, kdo jest větší: Kdožkolivěk jest Kristovi podobnější v prospěchu církvi svaté a v pokoře, ten jest lepší; neb jest před Bohem důstojnější. Neb Bůh tím více má člověka vzácna, čím více ho následuje; a proto jest důstojnější. Neb dí svatý Pavel: Ne ten, jenž se sám chválí, hodný jest, ale kohož Bůh chválí. (II. Kor. 10, 18.) Protož dí svatý Jan Zlatoústý: Ne vše, což před lidmi spravedlivé se zdá, ihned před Bohem 46
Strana 47
spravedlivé jest; nebo čím Bůh lepší jest než člověk, tím hlubší jsou Boží soudové. Chlebem Písma chtěl Hus sytiti duše, jejichž hlad duchovní správně vypozoroval. Pokládá za svou povinnost poskytovati lidu tento pokrm duší: 31. Klnou mně, že toho chleba skrze mne Bůh udílí, a lid klnou, aby nepřijímali toho chleba ode mne. A světští druzi a zvláště Němci s některými Čechy ti o to stáli, aby i místo, v němž ten chléb se rozdává, obo- řili: kapli Betlém. Kam mysl děli? Peci by nesměli obořiti sousedu, a pak chrám chtějí bez viny obořiti Bohu! Jistě ti neradi toho chleba jedí, poněvadž netoliko rozdavače chtí vyhnati toho chleba, ale místo k tomu chlebu velmi dobře připravené obořiti. 32. Velmi neradi vidí — kněží —, že lidé světští umějí Písmo, a brání jim. 33. Antikristovi učedníci... nechtí, aby věrní křestané Písmem se bránili, aniž chtí, by zjevovali lidu obecnému Písma, a chtí, aby ihned po jejich vůli činili, jakož oni káží. Svrchovanou autoritou byl Husovu svědomí Je- žíš Kristus: 34. Apelace ke Kristu Ježíši, nejvyššímu soudci. Poněvadž Bůh všemohoucí, jediný v podstatě, trůj v osobách, potlačených jest první a poslední útočiště a pán pravdu na 47
spravedlivé jest; nebo čím Bůh lepší jest než člověk, tím hlubší jsou Boží soudové. Chlebem Písma chtěl Hus sytiti duše, jejichž hlad duchovní správně vypozoroval. Pokládá za svou povinnost poskytovati lidu tento pokrm duší: 31. Klnou mně, že toho chleba skrze mne Bůh udílí, a lid klnou, aby nepřijímali toho chleba ode mne. A světští druzi a zvláště Němci s některými Čechy ti o to stáli, aby i místo, v němž ten chléb se rozdává, obo- řili: kapli Betlém. Kam mysl děli? Peci by nesměli obořiti sousedu, a pak chrám chtějí bez viny obořiti Bohu! Jistě ti neradi toho chleba jedí, poněvadž netoliko rozdavače chtí vyhnati toho chleba, ale místo k tomu chlebu velmi dobře připravené obořiti. 32. Velmi neradi vidí — kněží —, že lidé světští umějí Písmo, a brání jim. 33. Antikristovi učedníci... nechtí, aby věrní křestané Písmem se bránili, aniž chtí, by zjevovali lidu obecnému Písma, a chtí, aby ihned po jejich vůli činili, jakož oni káží. Svrchovanou autoritou byl Husovu svědomí Je- žíš Kristus: 34. Apelace ke Kristu Ježíši, nejvyššímu soudci. Poněvadž Bůh všemohoucí, jediný v podstatě, trůj v osobách, potlačených jest první a poslední útočiště a pán pravdu na 47
Strana 48
věky chránící, právo zjednávající křivdu trpícím, blízko jsoucí všem, kdož ho vzývají v pravdě, rozvazující svázané, činící vůli těch, kdož se ho bojí, ostříhající všech, kdož ho milují, a v záhubu uvozující nenapra- vitelné hříšníky, a poněvadž Kristus Ježíš, pravý Bůh a pravý člověk, v úzkosti jsa biskupy, zákoníky a farizei, kněžími, ne- spravedlivými soudci a svědky obklopen, skrze nejtěžší a nejpotupnější smrt, chtěje před ustanovením světa vyvolené od věčného zahynutí jako syn boží vykoupiti, ten pře- slavný příklad na pamět svým následovní- kům zanechal, aby při svou všemohoucímu, vševědoucímu a všemoudrému Pánu porou- čeli, jak praví: Popatř, Hospodine, na sou- žení, an se pozdvihl nepřítel, nebo Ty jsi spomocník a vysvoboditel můj; Ty, Hospo- dine, oznámil jsi mi, a dověděl jsem se, Ty ukázal jsi mi předsevzetí jejich, a já jako beránek tichý, kterýž veden bývá k zabití, a nevěděl jsem, že o mne rady skládali řkouce: Zkazme strom s ovocem jeho a vy- hlad'me jej ze země živých, a jméno nebudiž připomínámo více. Ty pak, Hospodine zá- stupů, kterýž spravedlivě soudíš a zpytuješ ledví a srdce, nechť se podívám na pomstu Tvou příčinou jich. Nebo jsem tobě zjevil při svou, poněvadž rozmnožili se ti, kteříž mne souží, a radu činili společně řkouce: Bůh ho opustil, pronásledujte a chopte se 48
věky chránící, právo zjednávající křivdu trpícím, blízko jsoucí všem, kdož ho vzývají v pravdě, rozvazující svázané, činící vůli těch, kdož se ho bojí, ostříhající všech, kdož ho milují, a v záhubu uvozující nenapra- vitelné hříšníky, a poněvadž Kristus Ježíš, pravý Bůh a pravý člověk, v úzkosti jsa biskupy, zákoníky a farizei, kněžími, ne- spravedlivými soudci a svědky obklopen, skrze nejtěžší a nejpotupnější smrt, chtěje před ustanovením světa vyvolené od věčného zahynutí jako syn boží vykoupiti, ten pře- slavný příklad na pamět svým následovní- kům zanechal, aby při svou všemohoucímu, vševědoucímu a všemoudrému Pánu porou- čeli, jak praví: Popatř, Hospodine, na sou- žení, an se pozdvihl nepřítel, nebo Ty jsi spomocník a vysvoboditel můj; Ty, Hospo- dine, oznámil jsi mi, a dověděl jsem se, Ty ukázal jsi mi předsevzetí jejich, a já jako beránek tichý, kterýž veden bývá k zabití, a nevěděl jsem, že o mne rady skládali řkouce: Zkazme strom s ovocem jeho a vy- hlad'me jej ze země živých, a jméno nebudiž připomínámo více. Ty pak, Hospodine zá- stupů, kterýž spravedlivě soudíš a zpytuješ ledví a srdce, nechť se podívám na pomstu Tvou příčinou jich. Nebo jsem tobě zjevil při svou, poněvadž rozmnožili se ti, kteříž mne souží, a radu činili společně řkouce: Bůh ho opustil, pronásledujte a chopte se 48
Strana 49
ho, poněvadž není, kdo by ho vysvobodil. Popatř tedy, Hospodine, a viz, poněvadž Ty jsi má trpělivost, vytrhni mne z nepřátel mých. Bůh můj Ty jsi, neodstupuj ode mne, nebo soužení blízké jest, a není kdo by pomohl. Bože můj, popatř na mne! Proč jsi mne opustil? Nebo psi mnozí obskočili mne, rada zlostníků oblehla mne, nebo mlu- vili proti mně jazykem lživým a řečmi ne- návisti mne obklopili. Vrhli se na mne bez příčiny. Místo aby mne milovali, olupovali mne a odplatili mně zlým za dobré a nená- vistí za lásku mou. Hle, o tento nejsvětější a nejpožehnanější příklad Spasitelův se opíraje, odvolávám se od těžkého potlačení, nespravedlivého roz- sudku a předestřeného vyobcování biskupů, zákoníků a farizeů a soudců na stolici Moj- žíšově sedících, k Bohu, jemu poroučeje při svou, následuje šlépěje Spasitele Ježíše Krista, tak jak i svatý a veliký patriarcha cařihradský Jan Zlatoústý od dvojího bis- kupů a kněží koncilu a svatí v naději bis- kupové Ondřej Pražský a Robert, biskup z Linkolnu, byvše nespravedlivě potlačeni, pokorně a s prospěchem od papeže odvolali se k nejvyššímu a nejspravedlivějšímu soudci, který bázní nedá se strašiti ani láskou obrá- titi ani darem skloniti ani falešnými svědky klamati. 49
ho, poněvadž není, kdo by ho vysvobodil. Popatř tedy, Hospodine, a viz, poněvadž Ty jsi má trpělivost, vytrhni mne z nepřátel mých. Bůh můj Ty jsi, neodstupuj ode mne, nebo soužení blízké jest, a není kdo by pomohl. Bože můj, popatř na mne! Proč jsi mne opustil? Nebo psi mnozí obskočili mne, rada zlostníků oblehla mne, nebo mlu- vili proti mně jazykem lživým a řečmi ne- návisti mne obklopili. Vrhli se na mne bez příčiny. Místo aby mne milovali, olupovali mne a odplatili mně zlým za dobré a nená- vistí za lásku mou. Hle, o tento nejsvětější a nejpožehnanější příklad Spasitelův se opíraje, odvolávám se od těžkého potlačení, nespravedlivého roz- sudku a předestřeného vyobcování biskupů, zákoníků a farizeů a soudců na stolici Moj- žíšově sedících, k Bohu, jemu poroučeje při svou, následuje šlépěje Spasitele Ježíše Krista, tak jak i svatý a veliký patriarcha cařihradský Jan Zlatoústý od dvojího bis- kupů a kněží koncilu a svatí v naději bis- kupové Ondřej Pražský a Robert, biskup z Linkolnu, byvše nespravedlivě potlačeni, pokorně a s prospěchem od papeže odvolali se k nejvyššímu a nejspravedlivějšímu soudci, který bázní nedá se strašiti ani láskou obrá- titi ani darem skloniti ani falešnými svědky klamati. 49
Strana 50
35. Kterak já, kněz nového zákona tře- bas nehodný, k vůli strachu před trestem, který rychle mine, měl bych chtíti, těžší hřích čině, přestoupiti zákon boží, po prvé odstupuje od pravdy, po druhé křivou pří- sahu čině a po třetí bližnímu pohoršení dá- vaje? Opravdu prospívá mi více zemříti než ubíhaje trestu okamžitého upadnouti v ruce Pána a snad potom v oheň a hanbu věč- nou. A poněvadž jsem se ke Kristu Ježíši, nejmocnějšímu a nejspravedlivějšímu soudci, odvolal, jemu ponechávaje při svou, protož stojím k jeho rozhodnutí a nálezu, věda, že nikoli dle svědectví křivých ani bludných, nýbrž dle pravdy a zásluh bude souditi jed- noho každého člověka. Ke Kristu se odvolává proto, že On jest je- dinou Hlavou Církve. 36. Pouze Kristus je hlavou církve obecné, která není částí jiné. I patrno jest, že je-li někdo hlavou této obecné církve, pak jest učiněn lepší nad anděly a nad vše stvořené Duchem svatým, což přísluší jediné Kristu... Z toho jest patrno, že kdyby některý měš- t'an byl s Kristem hlavou církve obecné, (neboť ona nemůže býti obludou, která by měla najednou dvě hlavy...), pak by bylo nutno připustiti, že tento křestan, jenž by byl hlavou oné církve, byl by Kristus, nebo jinak musilo by se připustiti, že Kristus byl 50
35. Kterak já, kněz nového zákona tře- bas nehodný, k vůli strachu před trestem, který rychle mine, měl bych chtíti, těžší hřích čině, přestoupiti zákon boží, po prvé odstupuje od pravdy, po druhé křivou pří- sahu čině a po třetí bližnímu pohoršení dá- vaje? Opravdu prospívá mi více zemříti než ubíhaje trestu okamžitého upadnouti v ruce Pána a snad potom v oheň a hanbu věč- nou. A poněvadž jsem se ke Kristu Ježíši, nejmocnějšímu a nejspravedlivějšímu soudci, odvolal, jemu ponechávaje při svou, protož stojím k jeho rozhodnutí a nálezu, věda, že nikoli dle svědectví křivých ani bludných, nýbrž dle pravdy a zásluh bude souditi jed- noho každého člověka. Ke Kristu se odvolává proto, že On jest je- dinou Hlavou Církve. 36. Pouze Kristus je hlavou církve obecné, která není částí jiné. I patrno jest, že je-li někdo hlavou této obecné církve, pak jest učiněn lepší nad anděly a nad vše stvořené Duchem svatým, což přísluší jediné Kristu... Z toho jest patrno, že kdyby některý měš- t'an byl s Kristem hlavou církve obecné, (neboť ona nemůže býti obludou, která by měla najednou dvě hlavy...), pak by bylo nutno připustiti, že tento křestan, jenž by byl hlavou oné církve, byl by Kristus, nebo jinak musilo by se připustiti, že Kristus byl 50
Strana 51
by onoho horší a nízkým údem onoho. Po- něvadž však toto jest nemožno, jest jasný závěr. Proto všichni apoštolové svorně vy- znali, že jsou služebníci této hlavy a pokorní služebníci církve, nevěsty jeho. Nikdy však neodvážil se tvrditi žádný z apoštolů, že byl hlava neb ženich jmenované církve, poně- vadž to bylo by cizoložiti s královnou ne- bes a přivlastňovati si jméno důstojnosti a úřadu: důstojnosti vzhledem k životu věč- nému, a úřadu, ke kterému dle věčného určení ustanovil Bůh Krista, aby jako nej- vyšší řídil svoji nevěstu. To jest také pa- trno skrze svatého Augustina v jeho listě k Dardanovi, kde praví: Ona zajisté má to- liko jednu hlavu, totiž hlavu, která ji řídí, z ní vyniká a jí dává příklad, k jedinému řízení jak duchovnímu tak světskému. Jedinečný význam přísluší také Kristu jakožto prostředníku: 37. Kristus dvéře jest, neb nelze jest jíti komu zde v milost boží ani po smrti v ži- vot věčný než skrze něho. 38. Založení jiného nemůž nižádný po- ložiti k toho domu ustavení, jediné založení, jež jest Kristus Ježíš. jakožto vůdci: 39. . . . abychom následovali svého Spa- sitele Jezukrista, nebo nemůžem míti lep- 51
by onoho horší a nízkým údem onoho. Po- něvadž však toto jest nemožno, jest jasný závěr. Proto všichni apoštolové svorně vy- znali, že jsou služebníci této hlavy a pokorní služebníci církve, nevěsty jeho. Nikdy však neodvážil se tvrditi žádný z apoštolů, že byl hlava neb ženich jmenované církve, poně- vadž to bylo by cizoložiti s královnou ne- bes a přivlastňovati si jméno důstojnosti a úřadu: důstojnosti vzhledem k životu věč- nému, a úřadu, ke kterému dle věčného určení ustanovil Bůh Krista, aby jako nej- vyšší řídil svoji nevěstu. To jest také pa- trno skrze svatého Augustina v jeho listě k Dardanovi, kde praví: Ona zajisté má to- liko jednu hlavu, totiž hlavu, která ji řídí, z ní vyniká a jí dává příklad, k jedinému řízení jak duchovnímu tak světskému. Jedinečný význam přísluší také Kristu jakožto prostředníku: 37. Kristus dvéře jest, neb nelze jest jíti komu zde v milost boží ani po smrti v ži- vot věčný než skrze něho. 38. Založení jiného nemůž nižádný po- ložiti k toho domu ustavení, jediné založení, jež jest Kristus Ježíš. jakožto vůdci: 39. . . . abychom následovali svého Spa- sitele Jezukrista, nebo nemůžem míti lep- 51
Strana 52
šího vůdce a mistra ani jiného založení a čistějšího zrcadla. Protož po něm jděme, jeho poslouchejme a v něm víru, naději, lásku i všechny dobré skutky zakládejme, v něho jako v zrcadlo hledíme a k němu všemi mocmi tíhněme. Slepý vzdor nebyl vlastností a vadou Husovou. Vždy byl ochoten osvědčiti svou povolnost a ústup- nost, ovšem jen pokud by se tím nezpronevěřil vyš- šímu závazku: povinnosti vůči svědomí a Bohu. Kde cítil ve svém svědomí božský rozkaz, jenž jest zá- vaznější než rozkaz lidský, osvědčoval tuhou vy- trvalost. 40. Já spoleh na milosti boží a na radě mnohých lidí, jichž nejsem hoden v paty lí- bati, a na této řeči svatého Augustina, vida, že lid má dosti slova božího a jiné duchovní potřeby, když hledali mého bezživotí, ustou- pil jsem. Potom vrátiv se, kázal jsem, a opět, kdy měl rok o smlouvu býti, k žádosti krá- lově a ze svolení na kázání lidu opět jsem ustoupil. Protož když v tom roku nic ne- bylo k vysvobození slova božího, opět jsem kázal, a vždy službu stavili. A to stavení d'ábelské že velký nátisk v lidu činilo, ano nechtí křtíti, ani mrtvých pochovávati, a boje se pohromu velikého v lidu, opět jsem ustoupil. I nevím, dobře-li jsem učinil čili zle jako nájemník, a pomohou-li mi tyto příčiny, abych nájemníkem nebyl. Než to mě těší, že mám ten úmysl, že kdybych vě- 52
šího vůdce a mistra ani jiného založení a čistějšího zrcadla. Protož po něm jděme, jeho poslouchejme a v něm víru, naději, lásku i všechny dobré skutky zakládejme, v něho jako v zrcadlo hledíme a k němu všemi mocmi tíhněme. Slepý vzdor nebyl vlastností a vadou Husovou. Vždy byl ochoten osvědčiti svou povolnost a ústup- nost, ovšem jen pokud by se tím nezpronevěřil vyš- šímu závazku: povinnosti vůči svědomí a Bohu. Kde cítil ve svém svědomí božský rozkaz, jenž jest zá- vaznější než rozkaz lidský, osvědčoval tuhou vy- trvalost. 40. Já spoleh na milosti boží a na radě mnohých lidí, jichž nejsem hoden v paty lí- bati, a na této řeči svatého Augustina, vida, že lid má dosti slova božího a jiné duchovní potřeby, když hledali mého bezživotí, ustou- pil jsem. Potom vrátiv se, kázal jsem, a opět, kdy měl rok o smlouvu býti, k žádosti krá- lově a ze svolení na kázání lidu opět jsem ustoupil. Protož když v tom roku nic ne- bylo k vysvobození slova božího, opět jsem kázal, a vždy službu stavili. A to stavení d'ábelské že velký nátisk v lidu činilo, ano nechtí křtíti, ani mrtvých pochovávati, a boje se pohromu velikého v lidu, opět jsem ustoupil. I nevím, dobře-li jsem učinil čili zle jako nájemník, a pomohou-li mi tyto příčiny, abych nájemníkem nebyl. Než to mě těší, že mám ten úmysl, že kdybych vě- 52
Strana 53
děl, že tím hřeším, tehdy v naději boží chtěl bych život ten složiti a odvážiti se jejich stavení služby, jež mě nejvíce drží, protože lid nechce se opovážiti pro pravdu boží, aby bez jejich služby pobyl a pocho- vával se leckdes, a dítky by sami křtili v ta- kou nouzi, až by Pán Bůh i rozedřel ty anti- kristovy síti. 41. Byť i celý svět mi to říkal, já maje rozum, jaký nyní mám, nemohl bych tako- vou věc tvrditi bez odporu svědomí. 42. Svědomí jest své poznání, to věz, jímž se člověk sám zná, jest-li vinen hříchem či není, a umí rozeznávati, jest-li hřích či není. Ovšem svědomí musí míti určité měřítko a vodítko: 43. (Člověk) má se varovati svědomí pří- liš širokého i svědomí příliš úzkého. Neb svědomí široké často má zlé za dobré, hřích za nehřích... To také svědomí široké dává velkou všetečnost, to jest zlou, přílišnou smě- lost, tak že člověk směle činí hřích. A slove široké svědomí, že jakož velký pytel slove široký, že velké věci v se béře, neb dům ši- roký neb vrata široká, jimiž bez zavazení velký kůň, velbloud neb vůz projede, též to svědomí béře v sebe veliké hříchy. Také se má člověk varovati svědomí příliš úzkého, 53
děl, že tím hřeším, tehdy v naději boží chtěl bych život ten složiti a odvážiti se jejich stavení služby, jež mě nejvíce drží, protože lid nechce se opovážiti pro pravdu boží, aby bez jejich služby pobyl a pocho- vával se leckdes, a dítky by sami křtili v ta- kou nouzi, až by Pán Bůh i rozedřel ty anti- kristovy síti. 41. Byť i celý svět mi to říkal, já maje rozum, jaký nyní mám, nemohl bych tako- vou věc tvrditi bez odporu svědomí. 42. Svědomí jest své poznání, to věz, jímž se člověk sám zná, jest-li vinen hříchem či není, a umí rozeznávati, jest-li hřích či není. Ovšem svědomí musí míti určité měřítko a vodítko: 43. (Člověk) má se varovati svědomí pří- liš širokého i svědomí příliš úzkého. Neb svědomí široké často má zlé za dobré, hřích za nehřích... To také svědomí široké dává velkou všetečnost, to jest zlou, přílišnou smě- lost, tak že člověk směle činí hřích. A slove široké svědomí, že jakož velký pytel slove široký, že velké věci v se béře, neb dům ši- roký neb vrata široká, jimiž bez zavazení velký kůň, velbloud neb vůz projede, též to svědomí béře v sebe veliké hříchy. Také se má člověk varovati svědomí příliš úzkého, 53
Strana 54
neb to vede člověka k zoufalství, neb dí člověku, že jest příliš zlý, že se hříchů právě nekaje neb nezpovídal, že nic dobře nečiní, a tak že dobré položí člověku za zlé. 44. Slyš, dcerko! a viz, a přichyl ucho své, že hodné jest, aby poznala své svědomí. Věz, že nemůžeš hříchův konečně skrýti, neb musíš je všem lidem, andělům i dáblům v soudný den oznámiti. Tu viz a přichyl uši své, že kam se obrátíš, co's v duši ve svém svědomí položila, buď zlé neb dobré, svědomí chová tobě, dokud jsi živa, a vrátí tobě, když budeš mrtva. Neb to jest každé duši položena úmluva, aby slib svůj Bohu držela: činí-li zle, ihned přirazí se svědomí, pakli činí dobře, a v tom nezpyšní duše, nekárá pravé svědomí, ale když zle činí člověk, svě- domí jest při živém a vleče se po mrtvém. A tak kam se člověk obrátí, vždy bud chvála nebo pohanění za ním jde; a tak v domu svém, to jest v duši své, má protivníky: aj žaluje na něho svědomí, svědčí pamět, soudí jej rozum, rozkoš ukazuje, kterak má mu- čen býti, bázeň a strach jest kat, a rozkoše jsou mučení; neb kolik měl člověk zlých a kterak velikých a zlých rozkoší, tolik a tak velikých má míti utrpení, jak dí písmo. 45. Útěchy podává čisté svědomí, ano to, co nepřátelé tvrdí, odmítá vědouc, že nad pochybnost křivým to bude. 54
neb to vede člověka k zoufalství, neb dí člověku, že jest příliš zlý, že se hříchů právě nekaje neb nezpovídal, že nic dobře nečiní, a tak že dobré položí člověku za zlé. 44. Slyš, dcerko! a viz, a přichyl ucho své, že hodné jest, aby poznala své svědomí. Věz, že nemůžeš hříchův konečně skrýti, neb musíš je všem lidem, andělům i dáblům v soudný den oznámiti. Tu viz a přichyl uši své, že kam se obrátíš, co's v duši ve svém svědomí položila, buď zlé neb dobré, svědomí chová tobě, dokud jsi živa, a vrátí tobě, když budeš mrtva. Neb to jest každé duši položena úmluva, aby slib svůj Bohu držela: činí-li zle, ihned přirazí se svědomí, pakli činí dobře, a v tom nezpyšní duše, nekárá pravé svědomí, ale když zle činí člověk, svě- domí jest při živém a vleče se po mrtvém. A tak kam se člověk obrátí, vždy bud chvála nebo pohanění za ním jde; a tak v domu svém, to jest v duši své, má protivníky: aj žaluje na něho svědomí, svědčí pamět, soudí jej rozum, rozkoš ukazuje, kterak má mu- čen býti, bázeň a strach jest kat, a rozkoše jsou mučení; neb kolik měl člověk zlých a kterak velikých a zlých rozkoší, tolik a tak velikých má míti utrpení, jak dí písmo. 45. Útěchy podává čisté svědomí, ano to, co nepřátelé tvrdí, odmítá vědouc, že nad pochybnost křivým to bude. 54
Strana 55
46. Aby jim nevěřili jediné v tom, což Písmo svaté velí a svatí, a což rozum pravý ukáže, aby nic proti Bohu pro jich učení neb přikázání neučinili. Kde mluvilo jeho svědomí proti lidské autori- tě sebe vyšší, byl hotov vytrvati, ač věděl, kde jeho stanovisko skončí: tušil svůj osud, ale nedal se odstrašiti. 47. Rady fakulty theologické nepřijmu s pomocí Krista Pána, kdybych stál před ohněm sobě připraveným, a že smrt dříve bud' mne neb ty dva odpadlé od pravdy obrátí k nebi nebo k peklu, dříve než se shodnu s jejich smýšlením. Poznal jsem zajisté oba, že dříve právě vyznávali dle zá- kona Kristova pravdu, ale strachem otřeseni jsouce na pochlebenství papežovi a na lež se obrátili... Ale doufám s boží milostí, že bude-li nutno, chci se proti nim až do ohně k upálení postaviti. A jestliže já nemohu osvoboditi pravdy pro všechno, aspoň nechci býti nepřítelem pravdy, a chci smrtí na od- por se stavěti souhlasu. At běží svět, jak Bůh mu dovolí běžeti. Lépe jest dobře ze- mříti nežli zle živu býti. Pro trest smrti nemá se hřešiti. Přítomný život skončiti v milosti jest vyjíti ze strasti. Kdo vědomosti přidává, přidává práce. Kdo pravdu mluví, hlavu si rozbíjí. Kdo smrti se bojí, ztrácí radosti života. Nade vším vítězí pravda. Ví- tězí, kdo jest usmrcován, protože žádné jemu 55
46. Aby jim nevěřili jediné v tom, což Písmo svaté velí a svatí, a což rozum pravý ukáže, aby nic proti Bohu pro jich učení neb přikázání neučinili. Kde mluvilo jeho svědomí proti lidské autori- tě sebe vyšší, byl hotov vytrvati, ač věděl, kde jeho stanovisko skončí: tušil svůj osud, ale nedal se odstrašiti. 47. Rady fakulty theologické nepřijmu s pomocí Krista Pána, kdybych stál před ohněm sobě připraveným, a že smrt dříve bud' mne neb ty dva odpadlé od pravdy obrátí k nebi nebo k peklu, dříve než se shodnu s jejich smýšlením. Poznal jsem zajisté oba, že dříve právě vyznávali dle zá- kona Kristova pravdu, ale strachem otřeseni jsouce na pochlebenství papežovi a na lež se obrátili... Ale doufám s boží milostí, že bude-li nutno, chci se proti nim až do ohně k upálení postaviti. A jestliže já nemohu osvoboditi pravdy pro všechno, aspoň nechci býti nepřítelem pravdy, a chci smrtí na od- por se stavěti souhlasu. At běží svět, jak Bůh mu dovolí běžeti. Lépe jest dobře ze- mříti nežli zle živu býti. Pro trest smrti nemá se hřešiti. Přítomný život skončiti v milosti jest vyjíti ze strasti. Kdo vědomosti přidává, přidává práce. Kdo pravdu mluví, hlavu si rozbíjí. Kdo smrti se bojí, ztrácí radosti života. Nade vším vítězí pravda. Ví- tězí, kdo jest usmrcován, protože žádné jemu 55
Strana 56
neškodí protivenství, jestliže žádná nad ním nepanuje nepravost. Praví zajisté apoštol Petr: Kdo jest, ježto by vám zle učinil, jestliže budete následovati dobrého? Blaho- slavení jste, když vám zlořečiti budou lidé, praví Pravda. Za největší radost mějte, bratří, kdyžkoli v pokušení rozličná upad- nete. Blahoslavený muž, který pokušení snáší, nebo když bude zkušen, vezme korunu ži- vota. — To jsou mé zálohy a opory, jimiž zotavuje se duch můj, aby silný byl proti všem protivníkům pravdy. 48. Jeho svaté milosti — Kristu — po- ručil jsem při svou, aby ji dokonal, jakž ráčí, bud to i mým od lidí potupením i smrtí, a od své pravdy aby mi nedal od- padnouti. — Ale ještě říkají: Kéž dostojí smrti a jde do Říma, jako Kristus šel do Jeruzaléma. Odpovím: Kdybych věděl, že jest boží vůle, abych v Římě umřel, tehdy bych šel, a kdybych věděl, že bych nějaký prospěch učinil, jako Kristus lidu potom budoucímu i před sebou svatým učinil — ač neprospěl k spasení biskupům, mistrům, kněžím a zákoníkům, již ho ze závisti a proto, že jejich hříchy trestal a lidu ozna- moval, jako vůdce a kacíře ukrutnou a ohavnou smrtí zamordovali. Necht pošlou pro mne biskupové a kněží od nejvyššího biskupa, jako poslali pro Ježíše! Byli počali 56
neškodí protivenství, jestliže žádná nad ním nepanuje nepravost. Praví zajisté apoštol Petr: Kdo jest, ježto by vám zle učinil, jestliže budete následovati dobrého? Blaho- slavení jste, když vám zlořečiti budou lidé, praví Pravda. Za největší radost mějte, bratří, kdyžkoli v pokušení rozličná upad- nete. Blahoslavený muž, který pokušení snáší, nebo když bude zkušen, vezme korunu ži- vota. — To jsou mé zálohy a opory, jimiž zotavuje se duch můj, aby silný byl proti všem protivníkům pravdy. 48. Jeho svaté milosti — Kristu — po- ručil jsem při svou, aby ji dokonal, jakž ráčí, bud to i mým od lidí potupením i smrtí, a od své pravdy aby mi nedal od- padnouti. — Ale ještě říkají: Kéž dostojí smrti a jde do Říma, jako Kristus šel do Jeruzaléma. Odpovím: Kdybych věděl, že jest boží vůle, abych v Římě umřel, tehdy bych šel, a kdybych věděl, že bych nějaký prospěch učinil, jako Kristus lidu potom budoucímu i před sebou svatým učinil — ač neprospěl k spasení biskupům, mistrům, kněžím a zákoníkům, již ho ze závisti a proto, že jejich hříchy trestal a lidu ozna- moval, jako vůdce a kacíře ukrutnou a ohavnou smrtí zamordovali. Necht pošlou pro mne biskupové a kněží od nejvyššího biskupa, jako poslali pro Ježíše! Byli počali 56
Strana 57
Němci, když v odění se samostříly, se sudli- cemi a s meči přiběhli na Betlém, a já káži, jichž původ byl Bernard Chotek. Ale Pán Bůh zmátl jim cestu, že nevěděli, co mají činiti, jakož to jest mnohým lidem známo. Nevhod přišli. Byli také na Pána Ježíše biskupové poslali, an káže. Ale že ho- dina ještě byla nepřišla, protož sluhové bis- kupův raději ho poslouchali než jímali. Též ještě nepřišla mé smrti hodina, i nechali mne až do boží vůle. Potom Němci radu vzavše chtěli Betlém obořiti, svolivše se na radnici neb po německu na rathouze. A od nich mluvil Čech Holubář k Čechům, chtí-li k tomu přivoliti, jako Němci přivolili, aby Betlém byl zbořen. Tu věrní Čechové po- znavše, že jest to proti Bohu a proti jeho slovu, proti spasení lidskému, a že to jest Čechům na hanbu, a že té moci nemají, aby v takém městě chrám boží užitečný obořili, nechtěli přivoliti. Patři smělosti německé! Nesměli by sousedu obořiti peci neb chlévce bez královy vůle, a pak směli se pokusiti o chrám boží! Ale nedal jim v tom Pán Bůh moci, aby lehčeji se pokáli a potom se tak lehce boření chrámu jeho nechápali. 49. Já Mistr Jan z Husince všemu králov- ství českému ohlašuji, že jsem hotov státi na dvoře kněze arcibiskupově a ty všecky nároky, jimiž jsem nařčen křivě i naříkán, 57
Němci, když v odění se samostříly, se sudli- cemi a s meči přiběhli na Betlém, a já káži, jichž původ byl Bernard Chotek. Ale Pán Bůh zmátl jim cestu, že nevěděli, co mají činiti, jakož to jest mnohým lidem známo. Nevhod přišli. Byli také na Pána Ježíše biskupové poslali, an káže. Ale že ho- dina ještě byla nepřišla, protož sluhové bis- kupův raději ho poslouchali než jímali. Též ještě nepřišla mé smrti hodina, i nechali mne až do boží vůle. Potom Němci radu vzavše chtěli Betlém obořiti, svolivše se na radnici neb po německu na rathouze. A od nich mluvil Čech Holubář k Čechům, chtí-li k tomu přivoliti, jako Němci přivolili, aby Betlém byl zbořen. Tu věrní Čechové po- znavše, že jest to proti Bohu a proti jeho slovu, proti spasení lidskému, a že to jest Čechům na hanbu, a že té moci nemají, aby v takém městě chrám boží užitečný obořili, nechtěli přivoliti. Patři smělosti německé! Nesměli by sousedu obořiti peci neb chlévce bez královy vůle, a pak směli se pokusiti o chrám boží! Ale nedal jim v tom Pán Bůh moci, aby lehčeji se pokáli a potom se tak lehce boření chrámu jeho nechápali. 49. Já Mistr Jan z Husince všemu králov- ství českému ohlašuji, že jsem hotov státi na dvoře kněze arcibiskupově a ty všecky nároky, jimiž jsem nařčen křivě i naříkán, 57
Strana 58
a to v nejbližším žákovstva svolání. Protož poněvadž ve mnohých koutech kacíře mi obrážejí proti spravedlnosti a právu, na jevo před knězem arcibiskupem vystupte ti a ved'te na mne beze strachu, které jste ode mne slýchali kacířství. A budu-li shledán ve kterém bludu anebo ve kterém kacířství, neodmlouvám jako bludný, jako kacíř utrpěti. Pakli se k tomu žádný ze jména, jenž by toho chtěl na mne vésti, nezastaví, tehdy opět všemu království oznamuji, že chci se k zprávě pravdě ohledání v Konstanci na obecném sboru a na prohlášeném postaviti, bude-li tu papež, před papežem a před toho sboru žákovstvem. A ví-li kdo na mně co bludného anebo co kacířského, chystej se tam, aby to vedl tam na mne ze jména svého před prohlášeným sborem. A já za svou pravdu nechci se liknovati, ni malému ni to velikému řádem odpovídati. A protož roz- važtež to dobří lidé, kdož spravedlnost mi- lujete, žádám-li co proti právu božímu aneb lidskému písmem tímto nepravého. Pakli bych nebyl připuštěn k slyšení, tehdy bud' svědomo všemu českému království, že to mou vinou neschází. 50. Nejmilejší, prosím já v žaláři sedící, jímž se nestydím, pro Pána Boha v naději trpě, jenž navštívil mě milostivě i nemocí velikou a opět uzdravil, přepustil nepřátely 58
a to v nejbližším žákovstva svolání. Protož poněvadž ve mnohých koutech kacíře mi obrážejí proti spravedlnosti a právu, na jevo před knězem arcibiskupem vystupte ti a ved'te na mne beze strachu, které jste ode mne slýchali kacířství. A budu-li shledán ve kterém bludu anebo ve kterém kacířství, neodmlouvám jako bludný, jako kacíř utrpěti. Pakli se k tomu žádný ze jména, jenž by toho chtěl na mne vésti, nezastaví, tehdy opět všemu království oznamuji, že chci se k zprávě pravdě ohledání v Konstanci na obecném sboru a na prohlášeném postaviti, bude-li tu papež, před papežem a před toho sboru žákovstvem. A ví-li kdo na mně co bludného anebo co kacířského, chystej se tam, aby to vedl tam na mne ze jména svého před prohlášeným sborem. A já za svou pravdu nechci se liknovati, ni malému ni to velikému řádem odpovídati. A protož roz- važtež to dobří lidé, kdož spravedlnost mi- lujete, žádám-li co proti právu božímu aneb lidskému písmem tímto nepravého. Pakli bych nebyl připuštěn k slyšení, tehdy bud' svědomo všemu českému království, že to mou vinou neschází. 50. Nejmilejší, prosím já v žaláři sedící, jímž se nestydím, pro Pána Boha v naději trpě, jenž navštívil mě milostivě i nemocí velikou a opět uzdravil, přepustil nepřátely 58
Strana 59
velmi tuhé ty, jimž jsem já mnoho dobrého činil a srdečně miloval — prosím vás, proste Pána Boha za mne, at se mnou ráčí býti, v němžto samém naději mám a ve vaší mod- litbě, že mi dá setrvati ve své milosti až do smrti. Ráčí-li mě nyní k sobě pojmouti, bud' jeho svatá vůle. Pakli ráčí vám mě navrá- titi, také bud jeho vůle. Jistě třeba mi jest veliké pomoci, avšak vím, že on nepřepustí na mne nižádného trpení ani pokušení, je- dině pro mé a pro vaše lepší, aby- chom jsouce zkušeni a setrvajíce velkou od- platu vzali. Utrpení se nebál a jiné povzbuzoval, aby se nebáli: 51. Kdož má moc, aby se bránil, a pří- kladem krále Ježíše nebrání se, ale raději mile trpí, ten té moci lépe požívá, než by se bránil, neb v pokoře v lepší tu moc obrací. 52. Již tě, pane milý, Pánu Bohu porou- čím, jehož se boj jako nejmocnějšího pána, jehož miluj jako nejlepšího otce, k němuž vždy myslí, skutky i žádostí nejvíce tíhni, pro něhož hříchu se pilně varuj, pro něho protivností světských se nestrachuj. Ont jest Pán, jenž stojí za škody bez omylu, on svého sluhy věrného neochudí, nezemdlí, ne- pokazí, ale čím mu více slouží, více ho zbo- hatí, posílí a polepší. 59
velmi tuhé ty, jimž jsem já mnoho dobrého činil a srdečně miloval — prosím vás, proste Pána Boha za mne, at se mnou ráčí býti, v němžto samém naději mám a ve vaší mod- litbě, že mi dá setrvati ve své milosti až do smrti. Ráčí-li mě nyní k sobě pojmouti, bud' jeho svatá vůle. Pakli ráčí vám mě navrá- titi, také bud jeho vůle. Jistě třeba mi jest veliké pomoci, avšak vím, že on nepřepustí na mne nižádného trpení ani pokušení, je- dině pro mé a pro vaše lepší, aby- chom jsouce zkušeni a setrvajíce velkou od- platu vzali. Utrpení se nebál a jiné povzbuzoval, aby se nebáli: 51. Kdož má moc, aby se bránil, a pří- kladem krále Ježíše nebrání se, ale raději mile trpí, ten té moci lépe požívá, než by se bránil, neb v pokoře v lepší tu moc obrací. 52. Již tě, pane milý, Pánu Bohu porou- čím, jehož se boj jako nejmocnějšího pána, jehož miluj jako nejlepšího otce, k němuž vždy myslí, skutky i žádostí nejvíce tíhni, pro něhož hříchu se pilně varuj, pro něho protivností světských se nestrachuj. Ont jest Pán, jenž stojí za škody bez omylu, on svého sluhy věrného neochudí, nezemdlí, ne- pokazí, ale čím mu více slouží, více ho zbo- hatí, posílí a polepší. 59
Strana 60
53. Tyto věci majíce před očima, ne- dejte sebe uhroziti, abyste, co jsem psal, ne- čtli aneb abyste jim knihy své dali k upá- lení... Nejmilejší, stůjte pevně, neb dou- fám Bohu, že se vás antikristova škola lekne a nechá vás v pokoji, a sbor z Konstancie do Čech nepřijde. Neb mám za to, že prvé mnozí z toho sboru zemrou, než na vás knih dobudou, a z toho sboru rozletí se po světě jako čápi, a když zima přijde, poznají, co v létě učinili. 54. Nejrozmilejší v Jezukristu, stůjtež v poznané pravdě, kteráž nade vším vítězí a mocna jest až na věky. Věztež také, že jsem žádného článku neodvolal aniž odpři- sáhl. Sněm chtěl, abych o všech a o kterém- koli článku vytaženém z knih řekl, že je křivý. Nechtěl jsem, leč by Písmo dokázalo křivost. Pročež kterýkoli by byl smysl křivý v kterémkoli článku, toho se zříkám a po- roučím jej napravení Pána Jezukrista, kte- rýž poznává mé upřímné smýšlení, nikoli vykládání ve smysl křivý, jakož já nemám v úmyslu. A vás také napomínám v Pánu, abyste, kterýkoli byste mohli postihnouti smysl křivý v některém z oněch článku, toho se zřekli, avšak vždy bez porušení pravdy, kteráž se zamýšlí. Postranních prostředků, skrývání a pokrytectví, neupřímnosti a dvojakosti nikdy neužíval: 60
53. Tyto věci majíce před očima, ne- dejte sebe uhroziti, abyste, co jsem psal, ne- čtli aneb abyste jim knihy své dali k upá- lení... Nejmilejší, stůjte pevně, neb dou- fám Bohu, že se vás antikristova škola lekne a nechá vás v pokoji, a sbor z Konstancie do Čech nepřijde. Neb mám za to, že prvé mnozí z toho sboru zemrou, než na vás knih dobudou, a z toho sboru rozletí se po světě jako čápi, a když zima přijde, poznají, co v létě učinili. 54. Nejrozmilejší v Jezukristu, stůjtež v poznané pravdě, kteráž nade vším vítězí a mocna jest až na věky. Věztež také, že jsem žádného článku neodvolal aniž odpři- sáhl. Sněm chtěl, abych o všech a o kterém- koli článku vytaženém z knih řekl, že je křivý. Nechtěl jsem, leč by Písmo dokázalo křivost. Pročež kterýkoli by byl smysl křivý v kterémkoli článku, toho se zříkám a po- roučím jej napravení Pána Jezukrista, kte- rýž poznává mé upřímné smýšlení, nikoli vykládání ve smysl křivý, jakož já nemám v úmyslu. A vás také napomínám v Pánu, abyste, kterýkoli byste mohli postihnouti smysl křivý v některém z oněch článku, toho se zřekli, avšak vždy bez porušení pravdy, kteráž se zamýšlí. Postranních prostředků, skrývání a pokrytectví, neupřímnosti a dvojakosti nikdy neužíval: 60
Strana 61
55. Vězte, že jsem nikdy nejel ve shrnuté kapuci, ale zřejmě s odkrytou tváří. Vzkázali mi mistři, abychom rozmlouvali v soukromí, a já jim řekl: Já káži veřejně, také chci, aby poslouchali, kteříkoli bu- dou chtíti. Nešlot mu o slávu a moc, nezáleželo mu na vlastní bezpečnosti a na životě, nýbrž na právu a pravdě: 56. Tyto jsem knížky napsal, věda, že ani chvály ani milosti ani užitku tělesného od kněží lakomých i od druhých světských neobdržím. Neb těch věcí od nich nežádám, ale od Boha odplaty a jejich spasení. A po- tká-li mne jejich hanění aneb trápení, to jsem před se položil, že lépe jest pro pravdu smrt trpěti, než pro pochlebenství časnou odplatu vzíti. Husova zbožnost má naproti středověké obřad- nosti a formalismu ráz duchovní, vnitřní, tedy ryze křestanský podle vzoru apoštolského a směřuje k ob- novení evangelické duchovnosti. Víra není slepá: 57. Více nám nevěra Tomášova k víře přispěla než víra věřících učedníků. Již jeho pojem víry jest zajímavý: 58. Věřiti jest: mysl k pravdě neb jako k pravdě bez čitelného zdání přichýliti. 61
55. Vězte, že jsem nikdy nejel ve shrnuté kapuci, ale zřejmě s odkrytou tváří. Vzkázali mi mistři, abychom rozmlouvali v soukromí, a já jim řekl: Já káži veřejně, také chci, aby poslouchali, kteříkoli bu- dou chtíti. Nešlot mu o slávu a moc, nezáleželo mu na vlastní bezpečnosti a na životě, nýbrž na právu a pravdě: 56. Tyto jsem knížky napsal, věda, že ani chvály ani milosti ani užitku tělesného od kněží lakomých i od druhých světských neobdržím. Neb těch věcí od nich nežádám, ale od Boha odplaty a jejich spasení. A po- tká-li mne jejich hanění aneb trápení, to jsem před se položil, že lépe jest pro pravdu smrt trpěti, než pro pochlebenství časnou odplatu vzíti. Husova zbožnost má naproti středověké obřad- nosti a formalismu ráz duchovní, vnitřní, tedy ryze křestanský podle vzoru apoštolského a směřuje k ob- novení evangelické duchovnosti. Víra není slepá: 57. Více nám nevěra Tomášova k víře přispěla než víra věřících učedníků. Již jeho pojem víry jest zajímavý: 58. Věřiti jest: mysl k pravdě neb jako k pravdě bez čitelného zdání přichýliti. 61
Strana 62
59. Jako živost tělesná a tak tělo má od duše, že roste, živí se, v žilách a v údech stvrzuje se a v jednotu táhne, též živost du- chovní věrou roste, nadějí se krmí a láskou neb milováním se živí. 60. Kdo chce víru platnou a živou míti, musí Boha nade všecky věci milovati, polože víru jako kořen v srdci a vyznání pravdy boží jako ovoce v ústech, aby víra srdečná vyznání pravdy vždy plodila. Obřady zevnější a bohoslužebný a obřadní me- chanismus podle něho nepodporují zbožnost, nýbrž rozptylují: 61. Ač straka neb jiný pták říká slova modlitebná, však v pravdě nemodlí se, a varhany ač vzní, však se nemodlí, a též i jeptišky, jež štěbecí a nevědí co, jako straky. 62. Modlitba hlasitá jest jedině vzácná, když s modlitbou srdečnou se sjedná. 63. Darmo jazyk pracuje, když se ne- modlí srdce. Jest přísloví toto: Úlomky hodinných slov sbírá skřítek. Ó co jich nasbírá po druhých! Někteří počátek, nechajíce prostředka, ihned s koncem složí... Tak pohříchu kněží a žáci říkají a zpívají hodiny. 64. Kněží a žáci proměňují v kostele obyčej, že jednak zpívají, jednak čtou, jed- 62
59. Jako živost tělesná a tak tělo má od duše, že roste, živí se, v žilách a v údech stvrzuje se a v jednotu táhne, též živost du- chovní věrou roste, nadějí se krmí a láskou neb milováním se živí. 60. Kdo chce víru platnou a živou míti, musí Boha nade všecky věci milovati, polože víru jako kořen v srdci a vyznání pravdy boží jako ovoce v ústech, aby víra srdečná vyznání pravdy vždy plodila. Obřady zevnější a bohoslužebný a obřadní me- chanismus podle něho nepodporují zbožnost, nýbrž rozptylují: 61. Ač straka neb jiný pták říká slova modlitebná, však v pravdě nemodlí se, a varhany ač vzní, však se nemodlí, a též i jeptišky, jež štěbecí a nevědí co, jako straky. 62. Modlitba hlasitá jest jedině vzácná, když s modlitbou srdečnou se sjedná. 63. Darmo jazyk pracuje, když se ne- modlí srdce. Jest přísloví toto: Úlomky hodinných slov sbírá skřítek. Ó co jich nasbírá po druhých! Někteří počátek, nechajíce prostředka, ihned s koncem složí... Tak pohříchu kněží a žáci říkají a zpívají hodiny. 64. Kněží a žáci proměňují v kostele obyčej, že jednak zpívají, jednak čtou, jed- 62
Strana 63
nak na varhany hudou, aby i jim i lidem jiným z proměny bylo chutněji se modliti. Protož kněží a žáci mají pěkně a nábožně státi před lidem jako zrcadlo, mají, když čtou, právě, cele slova říkati a konce plně slov druhé strany, jež čte, sčekati, prvá přestání zpívání a čtení činiti, aby i uče- ným i neučeným bylo milo slyšeti a aby mohli rozum vzíti. Nebo co jest platno, když skovlíme jako štěňata v pytli, neroz- umějíce, co skovlíme? majíce mysl na ulici neb v krčmě a tělo v kostele? jazyk v slo- vách neb v hlasitém zpívání, a žádost mezi ženami neb v kuchyni? a kvičíme-li jako svině, aby dali jísti? Jistě když tak jsme nezpůsobni, nejsme hodni, abychom od Bo- ha byli uslyšeni... Někteří kněží přijdou- ce do kostela, i stojí i sedí jako obrazy ně- mé namalované. Jiní šepcí sobě i jiným ško- díce, pravíce sobě lži, marné věci i běhy světské, zpravujíce lidi dobré, přemítajíce v srdci i v řeči ženy pěkné, a smlouvajíce se, kde se po mši sejdou v krčmě, smějíce se a druzí lajíce nekázaně, a ač kdo chce se právě míti, ale nedají, jeden druhým strká aneb na něho ošklivě se krká. — Ó milý Spasiteli! Ti-li uprosí sobě i lidu království nebeské, již jako pohanstvo mají se v tvém svatém místě, udělavše jeskyni lotrovou z tvého domu? 63
nak na varhany hudou, aby i jim i lidem jiným z proměny bylo chutněji se modliti. Protož kněží a žáci mají pěkně a nábožně státi před lidem jako zrcadlo, mají, když čtou, právě, cele slova říkati a konce plně slov druhé strany, jež čte, sčekati, prvá přestání zpívání a čtení činiti, aby i uče- ným i neučeným bylo milo slyšeti a aby mohli rozum vzíti. Nebo co jest platno, když skovlíme jako štěňata v pytli, neroz- umějíce, co skovlíme? majíce mysl na ulici neb v krčmě a tělo v kostele? jazyk v slo- vách neb v hlasitém zpívání, a žádost mezi ženami neb v kuchyni? a kvičíme-li jako svině, aby dali jísti? Jistě když tak jsme nezpůsobni, nejsme hodni, abychom od Bo- ha byli uslyšeni... Někteří kněží přijdou- ce do kostela, i stojí i sedí jako obrazy ně- mé namalované. Jiní šepcí sobě i jiným ško- díce, pravíce sobě lži, marné věci i běhy světské, zpravujíce lidi dobré, přemítajíce v srdci i v řeči ženy pěkné, a smlouvajíce se, kde se po mši sejdou v krčmě, smějíce se a druzí lajíce nekázaně, a ač kdo chce se právě míti, ale nedají, jeden druhým strká aneb na něho ošklivě se krká. — Ó milý Spasiteli! Ti-li uprosí sobě i lidu království nebeské, již jako pohanstvo mají se v tvém svatém místě, udělavše jeskyni lotrovou z tvého domu? 63
Strana 64
Podstatnou částí náboženství jest láska k Bohu: 65. Vždy má člověk milování tak zříditi, aby nejvíce proto Boha miloval, že jest nejlepší dobré, a potom že jest jiným vě- cem dobrý. Neb jakž by ho miloval proto více, že jest jemu dobrý, dávaje jemu po- třebu, než proto, že v sobě jest nejlepší dobré, tehdy by již neprávě ho miloval, neb již by více miloval to, co jemu dal, než jeho samého. 66. Láska jest milování Boha nade všecky věci a bližního jako sebe samého: Boha samého pro něho, že jest nesmírné dobré, a bližního pro Boha a v Bohu. Tato láska k Bohu ovšem musí býti činná a praktická: 67. To jest také Boha milovati: vůli boží plniti a jeho vůli před svou vůli vznésti. 68. Každý člověk má svou vůli podobniti k vůli boží ve všech věcech. Ovocem a ziskem nábožnosti jest oddanost k Bohu: 69. Repci člověk, co chce, — boží soud a úmysl vždy jde před se. Protož pokořme se pod jeho mocnou ruku a nerepceme. 64
Podstatnou částí náboženství jest láska k Bohu: 65. Vždy má člověk milování tak zříditi, aby nejvíce proto Boha miloval, že jest nejlepší dobré, a potom že jest jiným vě- cem dobrý. Neb jakž by ho miloval proto více, že jest jemu dobrý, dávaje jemu po- třebu, než proto, že v sobě jest nejlepší dobré, tehdy by již neprávě ho miloval, neb již by více miloval to, co jemu dal, než jeho samého. 66. Láska jest milování Boha nade všecky věci a bližního jako sebe samého: Boha samého pro něho, že jest nesmírné dobré, a bližního pro Boha a v Bohu. Tato láska k Bohu ovšem musí býti činná a praktická: 67. To jest také Boha milovati: vůli boží plniti a jeho vůli před svou vůli vznésti. 68. Každý člověk má svou vůli podobniti k vůli boží ve všech věcech. Ovocem a ziskem nábožnosti jest oddanost k Bohu: 69. Repci člověk, co chce, — boží soud a úmysl vždy jde před se. Protož pokořme se pod jeho mocnou ruku a nerepceme. 64
Strana 65
70. Máme se ve všech věcech poddati vůli boží. 71. Pán Bůh nic na člověka nedopustí než pro jeho lepší. 72. Marná jest ochrana lidská. V Tobě budiž naděje naše. Tato oddanost arci není fatalismus a kvietismus: 73. Prve nemá čekána býti pomoc boží, jestliže prve nedostane se pomoci člověčí. Neb nemá nižádný čekati boží pomoci, když má, co by činil, aby Boha nepokoušel. Jest to důvěra, která vede k náležité, arci ne úzkostlivé péči: 74. Poněvadž Bůh dal i duši i tělo a on neopustí řádu od sebe daného, tedy dá živo- tu pokrm a tělu oděv. Protož nemá nezří- zená pečlivost býti o pokrmu a o oděvu. Protož všichni svou pilnost máme k Bohu obrátiti a ve ctnosti a v činy ctnostné, aby- chom se Bohu líbili... A péče o živnosti a o tělo má býti měřena tak, aby člověk pečo- val o pokrm a oděv, jakož mu hodno jest k spasení. Husovo náboženství jest veskrze zdravě prak- tické: 75. V milování Boha a bližního záleží všecka přikázání. 65
70. Máme se ve všech věcech poddati vůli boží. 71. Pán Bůh nic na člověka nedopustí než pro jeho lepší. 72. Marná jest ochrana lidská. V Tobě budiž naděje naše. Tato oddanost arci není fatalismus a kvietismus: 73. Prve nemá čekána býti pomoc boží, jestliže prve nedostane se pomoci člověčí. Neb nemá nižádný čekati boží pomoci, když má, co by činil, aby Boha nepokoušel. Jest to důvěra, která vede k náležité, arci ne úzkostlivé péči: 74. Poněvadž Bůh dal i duši i tělo a on neopustí řádu od sebe daného, tedy dá živo- tu pokrm a tělu oděv. Protož nemá nezří- zená pečlivost býti o pokrmu a o oděvu. Protož všichni svou pilnost máme k Bohu obrátiti a ve ctnosti a v činy ctnostné, aby- chom se Bohu líbili... A péče o živnosti a o tělo má býti měřena tak, aby člověk pečo- val o pokrm a oděv, jakož mu hodno jest k spasení. Husovo náboženství jest veskrze zdravě prak- tické: 75. V milování Boha a bližního záleží všecka přikázání. 65
Strana 66
76. Každý křestan, že vzal na křtu jméno Kristovo a přisáhl, aby jeho následoval v dobrém, nenásleduje-li ho, tedy nadarmo jméno křestanské od Krista vzal. 77. Pravý křestan jest ten, kdo všem činí milosrdenství, kdo vůbec žádného bezpráví se nedopouští, kdo cizí bolest pocituje jako vlastní, jehož stůl žádnému chudasovi není neznám, kdo před lidmi je pokládán za ne- slavného, aby před Bohem a anděly oslaven byl, kdo nezná věcí pozemských, aby mohl dosíci nebeských, kdo nestrpí, aby za jeho přítomností byl chudý utlačován, kdo pomá- há ubohým, kdo pláčem jiného bývá pohnut k pláči, což dobře činil Pavel II. Kor. 11, 29.: »Kdož umdlévá, ježto bych já ne- umdlel?« Avšak falešný křestan zavrhuje toto při- kázání apoštolovo (stůjtež tedy, majíce pod- pásaná bedra), přijav jméno Kristovo, ob- léká se ve zbraně dáblovy a vede boj anti- kristův; vyznává, že zná Boha, avšak skutky ho zapírá — jest falešný Kristus a pravý Antikrist. 78. Věrní křesťané varují se všech oby- čejův, jež jsou proti obyčejům jejich Spa- sitele a proti jeho radě neb přikázání, a uzří-li který obyčej, an jest proti pravdě, ihned jej zavrhou. 66
76. Každý křestan, že vzal na křtu jméno Kristovo a přisáhl, aby jeho následoval v dobrém, nenásleduje-li ho, tedy nadarmo jméno křestanské od Krista vzal. 77. Pravý křestan jest ten, kdo všem činí milosrdenství, kdo vůbec žádného bezpráví se nedopouští, kdo cizí bolest pocituje jako vlastní, jehož stůl žádnému chudasovi není neznám, kdo před lidmi je pokládán za ne- slavného, aby před Bohem a anděly oslaven byl, kdo nezná věcí pozemských, aby mohl dosíci nebeských, kdo nestrpí, aby za jeho přítomností byl chudý utlačován, kdo pomá- há ubohým, kdo pláčem jiného bývá pohnut k pláči, což dobře činil Pavel II. Kor. 11, 29.: »Kdož umdlévá, ježto bych já ne- umdlel?« Avšak falešný křestan zavrhuje toto při- kázání apoštolovo (stůjtež tedy, majíce pod- pásaná bedra), přijav jméno Kristovo, ob- léká se ve zbraně dáblovy a vede boj anti- kristův; vyznává, že zná Boha, avšak skutky ho zapírá — jest falešný Kristus a pravý Antikrist. 78. Věrní křesťané varují se všech oby- čejův, jež jsou proti obyčejům jejich Spa- sitele a proti jeho radě neb přikázání, a uzří-li který obyčej, an jest proti pravdě, ihned jej zavrhou. 66
Strana 67
79. Všichni věrní křestané plníce přiká- zání svého Otce, Krista Spasitele, jsou sy- nové boží a zvláštní bratří v duchovním po- rození, neb jsou od téhož otce Krista a od též matky, choti Ježíše Krista, milosti boží urozeni a jsou bratří Kristovi. 80. Kristus jest hlava, tak abychom každý úd Kristův, ježto jest náš bližní, milovali jako sami sebe, a to pro Bůh. 81. Bůh velí říkati: Otče náš, aby všichni lidé, císařové, papežové, králové i knížata nestyděli se za nejchudší a nejzavrženější, protože jsou jejich bratří, jim rovni v mi- losti i v přirození. Jakož důstojenství ve světě neloučí ani nevymítá nikoho od bídy a smrti, též neloučí ani nevymítá od rovné účastnosti v milosti boží. Z náboženství jako z kořene má růsti dobro: 82. Jako z dřeva zlého můž býti dobré, když by je štípil, a tak můž činiti ovoce dobré, když bude dobré, též člověk zlý můž býti dobrý, když by zlosti nechal, a tehdy můž činiti skutky dobré. A zase můž dřevo dobré zkaženo býti a zlé skutky činiti. Ale v tu dobu, když jest dobrý, nečiní hříchů smrtelných, jakož i zlý v tu dobu, když jest zlý, nic dobře nečiní. 67
79. Všichni věrní křestané plníce přiká- zání svého Otce, Krista Spasitele, jsou sy- nové boží a zvláštní bratří v duchovním po- rození, neb jsou od téhož otce Krista a od též matky, choti Ježíše Krista, milosti boží urozeni a jsou bratří Kristovi. 80. Kristus jest hlava, tak abychom každý úd Kristův, ježto jest náš bližní, milovali jako sami sebe, a to pro Bůh. 81. Bůh velí říkati: Otče náš, aby všichni lidé, císařové, papežové, králové i knížata nestyděli se za nejchudší a nejzavrženější, protože jsou jejich bratří, jim rovni v mi- losti i v přirození. Jakož důstojenství ve světě neloučí ani nevymítá nikoho od bídy a smrti, též neloučí ani nevymítá od rovné účastnosti v milosti boží. Z náboženství jako z kořene má růsti dobro: 82. Jako z dřeva zlého můž býti dobré, když by je štípil, a tak můž činiti ovoce dobré, když bude dobré, též člověk zlý můž býti dobrý, když by zlosti nechal, a tehdy můž činiti skutky dobré. A zase můž dřevo dobré zkaženo býti a zlé skutky činiti. Ale v tu dobu, když jest dobrý, nečiní hříchů smrtelných, jakož i zlý v tu dobu, když jest zlý, nic dobře nečiní. 67
Strana 68
Cílem náboženství a veškerého životního úsilí jest pravda: o tu jest státi, pro ni vše obětovati: 83. Věrný křestane, hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti, nebť pravda tě vysvobodí od hřícha, od dábla, od smrti duše a konečně od smrti věčné. 84. Pravda na věky přemáhá, ač na čas poražena bývá. 85. Nade vším vítězí pravda. 86. Kdo pravdu mluví, hlavu si rozbíjí. 87. Lépe jest pro pravdu smrt trpěti, než pro pochlebenství časnou odplatu vzíti. 88. Zlořečený ten, kdo pro skývu chleba opustí pravdu. 89. Netoliko ten zrádce jest pravdy, kte- rýž přestoupě pravdu zjevně, místo pravdy mluví lež, ale i ten, kterýž nesvobodně pra- ví pravdu, kterouž svobodně praviti musí — ... Nebo jako kněz dlužen jest, aby pravdu, kterouž slyšel od Boha, svobodně kázal, též laik, to věz světský člověk, nekněz, dlužen jest, aby pravdy, kterou slyšel od kněží jistě dovedenou z Písma, bránil věrně. Pakli toho neučiní, zrazuje pravdu. 68
Cílem náboženství a veškerého životního úsilí jest pravda: o tu jest státi, pro ni vše obětovati: 83. Věrný křestane, hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti, nebť pravda tě vysvobodí od hřícha, od dábla, od smrti duše a konečně od smrti věčné. 84. Pravda na věky přemáhá, ač na čas poražena bývá. 85. Nade vším vítězí pravda. 86. Kdo pravdu mluví, hlavu si rozbíjí. 87. Lépe jest pro pravdu smrt trpěti, než pro pochlebenství časnou odplatu vzíti. 88. Zlořečený ten, kdo pro skývu chleba opustí pravdu. 89. Netoliko ten zrádce jest pravdy, kte- rýž přestoupě pravdu zjevně, místo pravdy mluví lež, ale i ten, kterýž nesvobodně pra- ví pravdu, kterouž svobodně praviti musí — ... Nebo jako kněz dlužen jest, aby pravdu, kterouž slyšel od Boha, svobodně kázal, též laik, to věz světský člověk, nekněz, dlužen jest, aby pravdy, kterou slyšel od kněží jistě dovedenou z Písma, bránil věrně. Pakli toho neučiní, zrazuje pravdu. 68
Strana 69
90. Ani hanění, ani mučení, ani umoření nemůž staviti pravdy kázání u věrném Kris- tovu kazateli. 91. Stůjtež v poznané pravdě, kteráž nade vším vítězí a mocna jest až na věky. Husovo náboženství má ovšem prvky středově- ké, ale základní jeho nazírání na život pod zorným úhlem zbožnosti jest přirozeně zdravé: život je práce a radost, boj a zklamání, — ale konec: ví- tězství a radost: 92. Mistr Jan Hus, v naději sluha Boží, všem věrným Čechům, jenž Pána Boha mi- lují a budou milovati, žádost svou vzkazuje, aby Pán Bůh dal jim v své milosti přebýva- ti i skonati a v radosti nebeské na věky pře- bývati. Amen. Věrní a Bohu milí páni a paní, bohatí i chudí! Prosím vás a napo- mínám, abyste Pána Boha milovali, jeho slovo velebili a rádi slyšeli a plnili. Prosím vás, aby pravdu Boží, kterouž jsem vám z Božího zákona a řečí svatých psal a kázal, abyste drželi; prosím také, ačby kdo ode mne slyšel na kázání neb soukromě co proti pravdě Boží, aneb ačbych kde psal (jenž doufám Bohu toho není), aby toho nedržel. Prosím také, ačby kdo vídal mé lehké oby- čeje v mluvení neb v skutcích, aby se jich nedržel, ale aby za mě Boha prosil, aby mi Bůh ráčil odpustiti. — Psal jsem list tento vám v žaláři v okovách, čekaje na zejtří na 69
90. Ani hanění, ani mučení, ani umoření nemůž staviti pravdy kázání u věrném Kris- tovu kazateli. 91. Stůjtež v poznané pravdě, kteráž nade vším vítězí a mocna jest až na věky. Husovo náboženství má ovšem prvky středově- ké, ale základní jeho nazírání na život pod zorným úhlem zbožnosti jest přirozeně zdravé: život je práce a radost, boj a zklamání, — ale konec: ví- tězství a radost: 92. Mistr Jan Hus, v naději sluha Boží, všem věrným Čechům, jenž Pána Boha mi- lují a budou milovati, žádost svou vzkazuje, aby Pán Bůh dal jim v své milosti přebýva- ti i skonati a v radosti nebeské na věky pře- bývati. Amen. Věrní a Bohu milí páni a paní, bohatí i chudí! Prosím vás a napo- mínám, abyste Pána Boha milovali, jeho slovo velebili a rádi slyšeli a plnili. Prosím vás, aby pravdu Boží, kterouž jsem vám z Božího zákona a řečí svatých psal a kázal, abyste drželi; prosím také, ačby kdo ode mne slyšel na kázání neb soukromě co proti pravdě Boží, aneb ačbych kde psal (jenž doufám Bohu toho není), aby toho nedržel. Prosím také, ačby kdo vídal mé lehké oby- čeje v mluvení neb v skutcích, aby se jich nedržel, ale aby za mě Boha prosil, aby mi Bůh ráčil odpustiti. — Psal jsem list tento vám v žaláři v okovách, čekaje na zejtří na 69
Strana 70
smrt odsouzení, maje plnou naděje v Bohu, abych od pravdy Boží neustupoval, a bludů, které jsou na mě křiví svědkové svědčili, abych se odpřísáhal. Kterak se mnou Pán Bůh milostivě činil a se mnou jest v nediv- ných pokušeních, poznáte, až se u Boha v ra- dosti z jeho milosti shledáme. 93. Lépe jest dobře zemříti, nežli zle živu býti; pro trest smrti nemá se hřešiti, pří- tomný život skončiti v milosti jest vyjíti ze strasti; kdo vědomosti přidává, přidává prá- ce; kdo smrti se bojí, ztrácí radosti života; nadevším vítězí pravda; vítězí, kdo je usmr- cován, protože žádné jemu neškodí protiven- ství, jestliže žádná nad ním nepanuje ne- pravost. Praví zajisté apoštol Petr: Kdo jest, ježto by vám zle učinil, jestliže budete ná- sledovníci dobrého? Blahoslavení jste, když vám zlořečiti budou lidé, praví pravda (Mat. 5, 11). Za největší radost mějte, bratří, kdyžkoli v pokušení rozličná upadne- te; blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu ži- vota. (Jak. 1, 2. 12.) To jsou mé zálohy a opory, jimiž zotavuje se duch můj, aby sil- ným byl proti všem protivníkům pravdy. 94. Chce Bůh, aby každý znamenal, že nenarodil se v svět na hody, ale k pracování jako pták k létání. 70
smrt odsouzení, maje plnou naděje v Bohu, abych od pravdy Boží neustupoval, a bludů, které jsou na mě křiví svědkové svědčili, abych se odpřísáhal. Kterak se mnou Pán Bůh milostivě činil a se mnou jest v nediv- ných pokušeních, poznáte, až se u Boha v ra- dosti z jeho milosti shledáme. 93. Lépe jest dobře zemříti, nežli zle živu býti; pro trest smrti nemá se hřešiti, pří- tomný život skončiti v milosti jest vyjíti ze strasti; kdo vědomosti přidává, přidává prá- ce; kdo smrti se bojí, ztrácí radosti života; nadevším vítězí pravda; vítězí, kdo je usmr- cován, protože žádné jemu neškodí protiven- ství, jestliže žádná nad ním nepanuje ne- pravost. Praví zajisté apoštol Petr: Kdo jest, ježto by vám zle učinil, jestliže budete ná- sledovníci dobrého? Blahoslavení jste, když vám zlořečiti budou lidé, praví pravda (Mat. 5, 11). Za největší radost mějte, bratří, kdyžkoli v pokušení rozličná upadne- te; blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu ži- vota. (Jak. 1, 2. 12.) To jsou mé zálohy a opory, jimiž zotavuje se duch můj, aby sil- ným byl proti všem protivníkům pravdy. 94. Chce Bůh, aby každý znamenal, že nenarodil se v svět na hody, ale k pracování jako pták k létání. 70
Strana 71
95. Lépe jest dobře zemříti nežli zle živu býti... Kdo smrti se bojí, ztrácí radosti života. 96. Kdež není boje, tu není vítězství a kdež není vítězství, není korunování z ví- tězství. 97. Vítězí, kdo bývá poražen. 98. Vítězí, kdo je usmrcován, protože jestliže žádné jemu neškodí protivenství, žádná nad ním nepanuje nepravost. 99. Též i my, kdož táhnem po naší hlavě, Ježíšovi, tento den, to jest tento čas, dokud jsme živi, nepřestávajíce nesme kříž svůj, trvajíce na něm, jako On trval na svém... Stůjme na kříži, umřeme na kříži, necht nás jiní složí s kříže! 100. Divná věc bude, kdož nyní neutrpí, bude-li státi statečně proti zlosti. 101. Všeliké protivné slovo aneb skutek, když je trpíš pro milého Boha, bude tobě obráceno ve věčné zboží, neb jiné cesty není do nebes než protivenství. 102. Mne nezlomí, neporazí, nezarmoutí, ale posilní, povznese i obraduje strast časná. 71
95. Lépe jest dobře zemříti nežli zle živu býti... Kdo smrti se bojí, ztrácí radosti života. 96. Kdež není boje, tu není vítězství a kdež není vítězství, není korunování z ví- tězství. 97. Vítězí, kdo bývá poražen. 98. Vítězí, kdo je usmrcován, protože jestliže žádné jemu neškodí protivenství, žádná nad ním nepanuje nepravost. 99. Též i my, kdož táhnem po naší hlavě, Ježíšovi, tento den, to jest tento čas, dokud jsme živi, nepřestávajíce nesme kříž svůj, trvajíce na něm, jako On trval na svém... Stůjme na kříži, umřeme na kříži, necht nás jiní složí s kříže! 100. Divná věc bude, kdož nyní neutrpí, bude-li státi statečně proti zlosti. 101. Všeliké protivné slovo aneb skutek, když je trpíš pro milého Boha, bude tobě obráceno ve věčné zboží, neb jiné cesty není do nebes než protivenství. 102. Mne nezlomí, neporazí, nezarmoutí, ale posilní, povznese i obraduje strast časná. 71
Strana 72
103. Kteříž synové boží jsou, tit sami v pokušeních se jako v ohni čistí. 104. Mají věděti synové boží, že poku- šení, kteréž na nich jest, jest jako oheň na zlatě ke zkušení, jest-li dobré, prosté a plně dobré. I pro své životní dílo zachoval si Hus v tra- gických okolnostech zdravý životní optimismus: 105. Dříve osidlo, půhony a klatby Husi připravili a již některým z vás úklady stro- jí, ale poněvadž hus, zvířátko krotké, pták domácí posledních věcí letem svým nedo- sahuje, jejich osidla přetrhl, nic méně jiní okřídlenci, kteří slovem božím i životem na perutěch svých vysoko se vznášejí, léčky jejich strhají. Napjali osidla svá a klatbou tak jako dřevěným jestřábem hrůzy nahnali a ohnivý šíp z toulu antikristova vystřelili, jen aby slovo boží a prokazování mu váž- nosti zamezili. Avšak čím více povahu svou skrývají, tím častěji ve známost přichází, a čím více usilují svá podání jako sít roz- prostříti, tím více se trhají, a chtějíce míti pokoj světský, o nějž přicházejí spolu i o du- chovní, kdežto jiným škoditi chtějí, sobě sa- mým nejvíce na škodu jsou... A tato táž Pravda za jedinou hus slabou a nestatečnou mnoho sokolův a orlův, kteří bystrým zra- 72
103. Kteříž synové boží jsou, tit sami v pokušeních se jako v ohni čistí. 104. Mají věděti synové boží, že poku- šení, kteréž na nich jest, jest jako oheň na zlatě ke zkušení, jest-li dobré, prosté a plně dobré. I pro své životní dílo zachoval si Hus v tra- gických okolnostech zdravý životní optimismus: 105. Dříve osidlo, půhony a klatby Husi připravili a již některým z vás úklady stro- jí, ale poněvadž hus, zvířátko krotké, pták domácí posledních věcí letem svým nedo- sahuje, jejich osidla přetrhl, nic méně jiní okřídlenci, kteří slovem božím i životem na perutěch svých vysoko se vznášejí, léčky jejich strhají. Napjali osidla svá a klatbou tak jako dřevěným jestřábem hrůzy nahnali a ohnivý šíp z toulu antikristova vystřelili, jen aby slovo boží a prokazování mu váž- nosti zamezili. Avšak čím více povahu svou skrývají, tím častěji ve známost přichází, a čím více usilují svá podání jako sít roz- prostříti, tím více se trhají, a chtějíce míti pokoj světský, o nějž přicházejí spolu i o du- chovní, kdežto jiným škoditi chtějí, sobě sa- mým nejvíce na škodu jsou... A tato táž Pravda za jedinou hus slabou a nestatečnou mnoho sokolův a orlův, kteří bystrým zra- 72
Strana 73
kem jiné předší okřídlence, do Prahy posla- la, tito vysoko z milosti boží se vznášejí a Kristu Ježíši nové ptactvo unášejí, který je posilní a všecky věrné své upevní. 106. Jistě, nejmilejší! by každý z nás znamenal krátkost zdejšího života, a co se jemu nedostává pokání pravého za hříchy, a kterak neplní Božího přikázání, smyslil by a rozuměl by, a smrt před očima svýma polože, i bez pochybení, nečekaje na se pomsty, nechal by pýchy, pečlivosti světské, chlipnosti i rozkoše tělesné, a bděl by a hříchu se varoval, a tak smysle a rozuměje, jakož Bůh radí, k budoucím věcem by se připravoval. Neb moudrý netoliko hledí ku počátku které věci, ale na konec, a myslí prvé o trpení, nežli přijde trpení, aby uměl zniknouti utrpení. Květem a ovocem na stromu náboženství jsou ctnosti: 107. Ctnost člověka činí Bohu vzácna. 108. Jediná ctnost lépe člověka odívá než které roucho tělesné. 109. Kdož má jednu ctnost, má všecky. 110. Pokora jest ctnost, jíž kdo miluje zřízeně ve svém stavu státi. 73
kem jiné předší okřídlence, do Prahy posla- la, tito vysoko z milosti boží se vznášejí a Kristu Ježíši nové ptactvo unášejí, který je posilní a všecky věrné své upevní. 106. Jistě, nejmilejší! by každý z nás znamenal krátkost zdejšího života, a co se jemu nedostává pokání pravého za hříchy, a kterak neplní Božího přikázání, smyslil by a rozuměl by, a smrt před očima svýma polože, i bez pochybení, nečekaje na se pomsty, nechal by pýchy, pečlivosti světské, chlipnosti i rozkoše tělesné, a bděl by a hříchu se varoval, a tak smysle a rozuměje, jakož Bůh radí, k budoucím věcem by se připravoval. Neb moudrý netoliko hledí ku počátku které věci, ale na konec, a myslí prvé o trpení, nežli přijde trpení, aby uměl zniknouti utrpení. Květem a ovocem na stromu náboženství jsou ctnosti: 107. Ctnost člověka činí Bohu vzácna. 108. Jediná ctnost lépe člověka odívá než které roucho tělesné. 109. Kdož má jednu ctnost, má všecky. 110. Pokora jest ctnost, jíž kdo miluje zřízeně ve svém stavu státi. 73
Strana 74
111. Správně žij, jsou slova Katona, jenž jakoby polnicí Ducha svatého, Václave, hla- holí tobě zvuče: »Správně žij!« Nebo kdo správně žije, dobře žije; kdo dobře žije, žije tak, že nikdy nezahyne. Žij tedy správně, Václave, po cizím nebaž, smíchu rozpustilé- ho hled' se vystříhati, slov neužitečných ukrat, pravdy braň, snaž se konati, co jest dobré a tak správně žij! Počestně vystupuj, starším se neposmívej, nikoho nespravedlivě nepopuzuj a tak správně žij! Na zlé bud pozoren, pečuj o budoucí, abys správně žil! Jiné za lepší sobě měj, ústrky snášej pro spravedlnost, abys správně žil; vyhýbej se ženám, vyhledávej umění, cvič se v ctnostech, abys správně žil. Vyhledávej dobré mravy, poněvadž vyhledáváš-li je, nalézáš; pakli nevyhledáváš, ztratíš i ty, které zdáš se míti; neztrácej tedy nečinně, co jsi nelezl, ale vy- hledávej mravy dobré, abys správně žil. — Lituj spáchaných hříchů, střež se jich v bu- doucnosti, měj na mysli věčnou radost a věčný trest. 112. Ujišťuji vás, vysoce ctěný pane rektore, že nikdy mne pronásledování teskli- vým nečiní, kdyby mne hříchy mé a nespo- řádanost křestanského lidu tesklivým neči- nily. Neboť co mně obtíží může způsobiti bohatství světa, které smetí jest, kdyby zni- čeno bylo? Co ztráta přízně světa, která do- 74
111. Správně žij, jsou slova Katona, jenž jakoby polnicí Ducha svatého, Václave, hla- holí tobě zvuče: »Správně žij!« Nebo kdo správně žije, dobře žije; kdo dobře žije, žije tak, že nikdy nezahyne. Žij tedy správně, Václave, po cizím nebaž, smíchu rozpustilé- ho hled' se vystříhati, slov neužitečných ukrat, pravdy braň, snaž se konati, co jest dobré a tak správně žij! Počestně vystupuj, starším se neposmívej, nikoho nespravedlivě nepopuzuj a tak správně žij! Na zlé bud pozoren, pečuj o budoucí, abys správně žil! Jiné za lepší sobě měj, ústrky snášej pro spravedlnost, abys správně žil; vyhýbej se ženám, vyhledávej umění, cvič se v ctnostech, abys správně žil. Vyhledávej dobré mravy, poněvadž vyhledáváš-li je, nalézáš; pakli nevyhledáváš, ztratíš i ty, které zdáš se míti; neztrácej tedy nečinně, co jsi nelezl, ale vy- hledávej mravy dobré, abys správně žil. — Lituj spáchaných hříchů, střež se jich v bu- doucnosti, měj na mysli věčnou radost a věčný trest. 112. Ujišťuji vás, vysoce ctěný pane rektore, že nikdy mne pronásledování teskli- vým nečiní, kdyby mne hříchy mé a nespo- řádanost křestanského lidu tesklivým neči- nily. Neboť co mně obtíží může způsobiti bohatství světa, které smetí jest, kdyby zni- čeno bylo? Co ztráta přízně světa, která do- 74
Strana 75
vede od cesty Kristovy odvrátiti? Co potupa učiněná, která očistuje a oslavuje syny Bo- ží, snášena-li jest pokorně, aby zářili jako slunce v království Otce svého? Co kdyby zničen mi byl život bídný, který jest smrt, který kdo zde ztratí, smrt složí a pravý život nalezne? Avšak takových věcí nechápou lidé pýchou, slávou, ctižádostí a lakomstvím za- slepení, — na mysli zmateni jsouce podi- vuhodně tím, že je tiskne s jedné strany poznání a s druhé strany strach, jímž se bojí dobrou pověst ztratiti a tělo bídné vydati až do smrti. To já, doufám v Pána Ježíše, vydám, jestliže milosrdenství udělí. 113. Držte se pokory, poněvadž sama po- vyšuje. 114. Čím výše se pozdvihneš, nejvyšší nejníže padneš. Názor na dobré skutky a hříchy není však stře- dověky mechanický, nýbrž vysoce etický: 115. Hřeší někdo dobře čině. 116. Nemá člověk nikoli k zlosti přivo- liti, skrze niž by co dobrého mohl přivésti. 117. Žádost jest kořenem všech zlostí. 118. Hříchové svázáni jsou, že kdo má jeden, má jich mnoho. 75
vede od cesty Kristovy odvrátiti? Co potupa učiněná, která očistuje a oslavuje syny Bo- ží, snášena-li jest pokorně, aby zářili jako slunce v království Otce svého? Co kdyby zničen mi byl život bídný, který jest smrt, který kdo zde ztratí, smrt složí a pravý život nalezne? Avšak takových věcí nechápou lidé pýchou, slávou, ctižádostí a lakomstvím za- slepení, — na mysli zmateni jsouce podi- vuhodně tím, že je tiskne s jedné strany poznání a s druhé strany strach, jímž se bojí dobrou pověst ztratiti a tělo bídné vydati až do smrti. To já, doufám v Pána Ježíše, vydám, jestliže milosrdenství udělí. 113. Držte se pokory, poněvadž sama po- vyšuje. 114. Čím výše se pozdvihneš, nejvyšší nejníže padneš. Názor na dobré skutky a hříchy není však stře- dověky mechanický, nýbrž vysoce etický: 115. Hřeší někdo dobře čině. 116. Nemá člověk nikoli k zlosti přivo- liti, skrze niž by co dobrého mohl přivésti. 117. Žádost jest kořenem všech zlostí. 118. Hříchové svázáni jsou, že kdo má jeden, má jich mnoho. 75
Strana 76
119. Ohavnosti nezakryje roucho krásné, ani království, kněžství neb papežství. 120. Kdož můž polepšiti a nedbá, ten jest účasten hřícha. 121. My viníme Adama a Evu, a více hřešíme, majíce již jimi výstrahu... Tak se vymlouvati jest těžký hřích. Nejušlechtilejší, nejduchovnější projev zbožnosti jest modlitba, ovšem modlitba srdce, ne úst, mod- litba upřímná, vroucí: 122. Sv. Anselm přirovnává člověka ta- kého, jenž se modlí ústy a ne srdcem, k mly- náři, jenž pustě na žernovy vodu, jde pryč, a když zrno vyprší, tehdy se bez užitka je- den žernov o druhý kazí. Též ten bez užitku zuby a rty slova mele a jakož ve mlýně žer- nov hřmí vzně: tr, tr, tr, též taký modliteb- ník. V tom mlynářském kusu pohříchu jsme my kněží. 123. Modlitba jest řečení neb činění, kterýmž mysl člověka v Boha neb k Bohu nábožně se pozdvíhá... Více hledí (svatí) k pozdvižení mysli k Bohu nežli hlasu. 124. Pravé modlení jest myslí k Bohu povýšení. 76
119. Ohavnosti nezakryje roucho krásné, ani království, kněžství neb papežství. 120. Kdož můž polepšiti a nedbá, ten jest účasten hřícha. 121. My viníme Adama a Evu, a více hřešíme, majíce již jimi výstrahu... Tak se vymlouvati jest těžký hřích. Nejušlechtilejší, nejduchovnější projev zbožnosti jest modlitba, ovšem modlitba srdce, ne úst, mod- litba upřímná, vroucí: 122. Sv. Anselm přirovnává člověka ta- kého, jenž se modlí ústy a ne srdcem, k mly- náři, jenž pustě na žernovy vodu, jde pryč, a když zrno vyprší, tehdy se bez užitka je- den žernov o druhý kazí. Též ten bez užitku zuby a rty slova mele a jakož ve mlýně žer- nov hřmí vzně: tr, tr, tr, též taký modliteb- ník. V tom mlynářském kusu pohříchu jsme my kněží. 123. Modlitba jest řečení neb činění, kterýmž mysl člověka v Boha neb k Bohu nábožně se pozdvíhá... Více hledí (svatí) k pozdvižení mysli k Bohu nežli hlasu. 124. Pravé modlení jest myslí k Bohu povýšení. 76
Strana 77
Taková modlitba jest silou, ozdravěním: 125. Jakož člověku třeba jest vysvoboze- ní z nemoci, tak také jest třeba jemu mod- lení. 126. Něco lepšího, co bychom v těchto nebezpečenstvích činili, nalézti nemůžeme, než prosby k Pánu Bohu našemu, aby se smiloval nad námi. 127. Modlitba hlasitá jest jediné vzácná, když s modlitbou srdečnou se sjedná... Darmo jazyk pracuje, když se nemodlí srdce. — Neslove v pravdě modlitba, neb není roz- umem a dobrou myslí omaštěna. 128. V chrámě se chceš modliti? V sobě se modli, ale prve bud' chrám boží, neb tě uslyší On v svém chrámu modlícího. 129. Všeliký sluha boží nemá i zde i onde místa sobě hledati k modlení, neb jest sám místo. 130. Modlitba má dvě křídla, to věz po- znání naší psoty a božího milosrdenství. Ta dvě křídla nesou vzhůru modlitbu k Bohu s láskou; neb není-li lásky, modlení vzhůru k Bohu nejde, a není-li svaté myšlení, jež modlitbu jasní, a k tomu náboženství, tehdy modlitba smrdutě se kouří. Protož, milý 77
Taková modlitba jest silou, ozdravěním: 125. Jakož člověku třeba jest vysvoboze- ní z nemoci, tak také jest třeba jemu mod- lení. 126. Něco lepšího, co bychom v těchto nebezpečenstvích činili, nalézti nemůžeme, než prosby k Pánu Bohu našemu, aby se smiloval nad námi. 127. Modlitba hlasitá jest jediné vzácná, když s modlitbou srdečnou se sjedná... Darmo jazyk pracuje, když se nemodlí srdce. — Neslove v pravdě modlitba, neb není roz- umem a dobrou myslí omaštěna. 128. V chrámě se chceš modliti? V sobě se modli, ale prve bud' chrám boží, neb tě uslyší On v svém chrámu modlícího. 129. Všeliký sluha boží nemá i zde i onde místa sobě hledati k modlení, neb jest sám místo. 130. Modlitba má dvě křídla, to věz po- znání naší psoty a božího milosrdenství. Ta dvě křídla nesou vzhůru modlitbu k Bohu s láskou; neb není-li lásky, modlení vzhůru k Bohu nejde, a není-li svaté myšlení, jež modlitbu jasní, a k tomu náboženství, tehdy modlitba smrdutě se kouří. Protož, milý 77
Strana 78
brachu, nemáš-li lásky, svatého myšlení a náboženství, nesmrad a nekuř! 131. Když těm, kteříž proti nám hřeší, neodpustíme, svou modlitbou se viníme... a tak se děje, že modlitba, jež by měla býti spravedlivá, bude škodná. 132. Všemohoucí Pane, jenž jsi cesta, pravda i život, Tys poznal, jak málokteří kráčejí v Tobě za časů našich, málokteří Tebe, hlavu svou, napodobují v pokoře, chu- době, čistotě, pracovitosti a trpělivosti. Otevřena jest cesta satanova, mnozí jí se be- rou; pomoz slabému svému stádu, aby Tě neopouštělo, ale sledovalo Tě konečně cestou úzkou. Že jedině modlitba v mateřském jazyku jde od srdce, rozumí se samo: 133. Ústy svými tělesně Pán Kristus ani latině, ani česky, ani německy neříkal. Ha- ha! kde jsou utrhači a plískači, již brání českým neb jiným hlaholem míti čtení? Musejí to čtení »Otče náš«, jež židovsky Kristus mluvil a svatý Matouš židovsky na- psal, česky učiti, ač-li chtí spaseni býti. Hus si byl dobře vědom, že jeho zbožnost i jeho mravnost jest čistší než u průměrných kněží té doby — vždyt jen z tohoto vědomí mohla plynouti od- vaha k opravným snahám — ale z toho nikterak 78
brachu, nemáš-li lásky, svatého myšlení a náboženství, nesmrad a nekuř! 131. Když těm, kteříž proti nám hřeší, neodpustíme, svou modlitbou se viníme... a tak se děje, že modlitba, jež by měla býti spravedlivá, bude škodná. 132. Všemohoucí Pane, jenž jsi cesta, pravda i život, Tys poznal, jak málokteří kráčejí v Tobě za časů našich, málokteří Tebe, hlavu svou, napodobují v pokoře, chu- době, čistotě, pracovitosti a trpělivosti. Otevřena jest cesta satanova, mnozí jí se be- rou; pomoz slabému svému stádu, aby Tě neopouštělo, ale sledovalo Tě konečně cestou úzkou. Že jedině modlitba v mateřském jazyku jde od srdce, rozumí se samo: 133. Ústy svými tělesně Pán Kristus ani latině, ani česky, ani německy neříkal. Ha- ha! kde jsou utrhači a plískači, již brání českým neb jiným hlaholem míti čtení? Musejí to čtení »Otče náš«, jež židovsky Kristus mluvil a svatý Matouš židovsky na- psal, česky učiti, ač-li chtí spaseni býti. Hus si byl dobře vědom, že jeho zbožnost i jeho mravnost jest čistší než u průměrných kněží té doby — vždyt jen z tohoto vědomí mohla plynouti od- vaha k opravným snahám — ale z toho nikterak 78
Strana 79
nebyl pyšný. Měl totiž před očima vznešený ideál ryzího původního křestanství a proto si byl stále vědom svých nedostatků, jako si lidé skutečně ve- licí bývají vždy vědomi, že jsou ještě daleko od ideálu. 134. Dím, že těžko jest aneb nelze jest nám padlým a zvláště k světu obráceným a přichýleným říci tu krátkou modlitbu bez hřícha všedního. Protož hřešíme ustavičně, když se modlíme. Ját o sobě hříšný s žalostí vyznávám, že pro svou nestatečnost nižádné- ho skutku neučinil jsem v boží službě plně bez nedostatku. Neb kdy jsem učinil který skutek neb páteř spěl, že bych v ničemž ne- dostatečen nebyl? Jistě nikdy! ... Lépe jest modliti se, ač s hříchem všedním, než ne- modliti se z lenosti neb z hrdosti. Hus věděl, že sebepoznání jest začátek lepšího života: 135. Nebuď jako ti, již mnohé věci umě- jí, a sami sebe neznají, na jiné lidi hledí a sami na sebe nepomní. Ty, dcerko, od sebe počni, abys snad sebe neznajíc, jiné věci daremní chtěla znáti. Ty poznej sebe, neb čím více sebe poznáš, tím více Boha poznáš, a čím více Boha poznáš, tím více k němu přistoupíš a více milovati budeš, a čím více milovati budeš, tím více on tě zas bude mi- lovati. 79
nebyl pyšný. Měl totiž před očima vznešený ideál ryzího původního křestanství a proto si byl stále vědom svých nedostatků, jako si lidé skutečně ve- licí bývají vždy vědomi, že jsou ještě daleko od ideálu. 134. Dím, že těžko jest aneb nelze jest nám padlým a zvláště k světu obráceným a přichýleným říci tu krátkou modlitbu bez hřícha všedního. Protož hřešíme ustavičně, když se modlíme. Ját o sobě hříšný s žalostí vyznávám, že pro svou nestatečnost nižádné- ho skutku neučinil jsem v boží službě plně bez nedostatku. Neb kdy jsem učinil který skutek neb páteř spěl, že bych v ničemž ne- dostatečen nebyl? Jistě nikdy! ... Lépe jest modliti se, ač s hříchem všedním, než ne- modliti se z lenosti neb z hrdosti. Hus věděl, že sebepoznání jest začátek lepšího života: 135. Nebuď jako ti, již mnohé věci umě- jí, a sami sebe neznají, na jiné lidi hledí a sami na sebe nepomní. Ty, dcerko, od sebe počni, abys snad sebe neznajíc, jiné věci daremní chtěla znáti. Ty poznej sebe, neb čím více sebe poznáš, tím více Boha poznáš, a čím více Boha poznáš, tím více k němu přistoupíš a více milovati budeš, a čím více milovati budeš, tím více on tě zas bude mi- lovati. 79
Strana 80
136. Když seznáš stav svůj podle těla i duše, tehdy poznáš, kteraký jsi a kteraký bys měl býti. Z poznání svého budeš se moci pozdvihnouti ku poznání Pána Boha svého. A čím více na všaký den poznáš sebe, tím více pozdvihneš se vzhůru k nebesům. 137. Jistě kdyby člověk často v sebe vzhlédal a poznal se, tehdy by mohl i Boha poznati i mnohé jiné věci sobě ku pro- spěchu. Jeho pokora však není podlízavostí: dovede hrdě cenit člověka podle jeho hodnoty, ne podle okol- ností: 138. Větší strana z nás křesťanů modlo- sloužením jest zprzněna, neb vizme, zdali ne pilněji klaníme se, modlíme se i klekáme bohatcům tohoto světa nežli Pánu Bohu. 139. Jistě v tom takměř všecken svět bloudí, že více váží svět člověka bohatého než pokorného chudého. Ale ne tak Bůh, jenž nepřijímá osob, to jest neváží více člo- věka jednoho pro zboží aniž pro urození ani pro krásu tělesnou, než toho, jenž jest chu- dý, neurozený, neoděný, jediné jest-li ctnost- nější. 140. Poráží ..., že na lidech ne člověctví, jímž jsou Bohu podobni učiněni, ale čest a zboží ctíme. Neb když vážíme, co na nich jest, jistě meškáme vážiti, co jsou. 80
136. Když seznáš stav svůj podle těla i duše, tehdy poznáš, kteraký jsi a kteraký bys měl býti. Z poznání svého budeš se moci pozdvihnouti ku poznání Pána Boha svého. A čím více na všaký den poznáš sebe, tím více pozdvihneš se vzhůru k nebesům. 137. Jistě kdyby člověk často v sebe vzhlédal a poznal se, tehdy by mohl i Boha poznati i mnohé jiné věci sobě ku pro- spěchu. Jeho pokora však není podlízavostí: dovede hrdě cenit člověka podle jeho hodnoty, ne podle okol- ností: 138. Větší strana z nás křesťanů modlo- sloužením jest zprzněna, neb vizme, zdali ne pilněji klaníme se, modlíme se i klekáme bohatcům tohoto světa nežli Pánu Bohu. 139. Jistě v tom takměř všecken svět bloudí, že více váží svět člověka bohatého než pokorného chudého. Ale ne tak Bůh, jenž nepřijímá osob, to jest neváží více člo- věka jednoho pro zboží aniž pro urození ani pro krásu tělesnou, než toho, jenž jest chu- dý, neurozený, neoděný, jediné jest-li ctnost- nější. 140. Poráží ..., že na lidech ne člověctví, jímž jsou Bohu podobni učiněni, ale čest a zboží ctíme. Neb když vážíme, co na nich jest, jistě meškáme vážiti, co jsou. 80
Strana 81
141. Věz, že neškodí, aby bohatí ctili chudé. Pohled do ušlechtilosti své duše otvírá Hus nestrojeně a nehledaně ve svých dopisech. 142. Věrným a v Pánu Bohu milým bratřím i sestrám všem, jenž milují prav- du Pána Jezukrista, — pokoj vám od Pána Boha a od Ježíše Krista, aby hříchův se va- rovali, v jeho milosti přebývali, prospívali v ctnostech a po smrti vstoupili v radost věčnou. Nejmilejší, prosím vás, abyste jsou- ce živi dle zákona božího, pilni byli svého spasení, slyšíce slovo boží v opatrnosti, abyste nedali se klamati poslům antikristo- vým, jenž hříchy lidu lehčí, z hříchu netre- stají, svým starším pochlebují, hříchův lidu neoznamují, sami sebe velebí, ze skutkův svých se honosí, moc svou veličí, ale Pána Ježíše Krista v pokoře, v chudobě, v trpěli- vosti a v práci následovati nechtí. O nichž prorokoval milosrdný Spasitel řka: Vstanou falešní prorokové a svedou mnohé. A vystří- haje své věrné dí: Varujte se od falešných prorokův, jenž přichodí k vám v rouše ovčím, ale uvnitř jsou vlci hltaví, po ovoci jejich poznáte je. — Jistě potřebí jest veliké věrným křesťanům, aby se pilně ostříhali, neb dí Spasitel, že i vyvolení boží byli by svedeni, kdyby to mohlo býti. I protož nej- milejší, bděte, aby lest dábelská nepodtrhla 81
141. Věz, že neškodí, aby bohatí ctili chudé. Pohled do ušlechtilosti své duše otvírá Hus nestrojeně a nehledaně ve svých dopisech. 142. Věrným a v Pánu Bohu milým bratřím i sestrám všem, jenž milují prav- du Pána Jezukrista, — pokoj vám od Pána Boha a od Ježíše Krista, aby hříchův se va- rovali, v jeho milosti přebývali, prospívali v ctnostech a po smrti vstoupili v radost věčnou. Nejmilejší, prosím vás, abyste jsou- ce živi dle zákona božího, pilni byli svého spasení, slyšíce slovo boží v opatrnosti, abyste nedali se klamati poslům antikristo- vým, jenž hříchy lidu lehčí, z hříchu netre- stají, svým starším pochlebují, hříchův lidu neoznamují, sami sebe velebí, ze skutkův svých se honosí, moc svou veličí, ale Pána Ježíše Krista v pokoře, v chudobě, v trpěli- vosti a v práci následovati nechtí. O nichž prorokoval milosrdný Spasitel řka: Vstanou falešní prorokové a svedou mnohé. A vystří- haje své věrné dí: Varujte se od falešných prorokův, jenž přichodí k vám v rouše ovčím, ale uvnitř jsou vlci hltaví, po ovoci jejich poznáte je. — Jistě potřebí jest veliké věrným křesťanům, aby se pilně ostříhali, neb dí Spasitel, že i vyvolení boží byli by svedeni, kdyby to mohlo býti. I protož nej- milejší, bděte, aby lest dábelská nepodtrhla 81
Strana 82
vás. A tím budte pilnější, čím více antikrist se protiví. Nebo soudný den se blíží, smrt mnohé trudí, a synům božím nebeské se království blíží. Pro něžto své tělo krotte a smrti se nebojte, spolu se milujte, a pa- mětí, rozumem a vůlí v Bohu vždycky stůj- te. Den soudný buď vám před očima hroz- ný, abyste nehřešili, a radost věčná, abyste po ní toužili, umučení Spasitele našeho, abyste s ním a pro něho mile trpěli; nebo když jeho umučení sobě ku paměti přivede- te, tehdy mile všecka protivenství podstou- píte, lání, hanění, bití a vězení, a bude-li jeho drahá vůle, i smrt tělesnou pro jeho — drahou pravdu. — Víte, nejmilejší, že haněním antikrist na nás se osopil, a ještě mnohým na vlase neuškodil, jakožto i mně, ač se velmi obořil na mne. Protož prosím vás, abyste snažně Pána Boha prosili, aby mi ráčil dáti moudrost, trpělivost, pokoru i statečnost k setrvání ve své pravdě. Již mě dovedl do Konstancie beze vší příkazy, a na vší cestě jeda zjevně jako kněz a sám se hlasitě oznamuje lidu ve všech městech ne- nalezl jsem zjevného nepřítele, aniž bych jich měl mnoho v Konstanci, kdyby české žákovstvo, jež lanžuje po obrocích a po la- komství, lidi na cestách nesvodili. A doufám milosrdnému Spasiteli a vší modlitbě, že stanu v pravdě boží až do smrti. Vězte, že pro mne nikde služby nestavili, aniž v Kon- 82
vás. A tím budte pilnější, čím více antikrist se protiví. Nebo soudný den se blíží, smrt mnohé trudí, a synům božím nebeské se království blíží. Pro něžto své tělo krotte a smrti se nebojte, spolu se milujte, a pa- mětí, rozumem a vůlí v Bohu vždycky stůj- te. Den soudný buď vám před očima hroz- ný, abyste nehřešili, a radost věčná, abyste po ní toužili, umučení Spasitele našeho, abyste s ním a pro něho mile trpěli; nebo když jeho umučení sobě ku paměti přivede- te, tehdy mile všecka protivenství podstou- píte, lání, hanění, bití a vězení, a bude-li jeho drahá vůle, i smrt tělesnou pro jeho — drahou pravdu. — Víte, nejmilejší, že haněním antikrist na nás se osopil, a ještě mnohým na vlase neuškodil, jakožto i mně, ač se velmi obořil na mne. Protož prosím vás, abyste snažně Pána Boha prosili, aby mi ráčil dáti moudrost, trpělivost, pokoru i statečnost k setrvání ve své pravdě. Již mě dovedl do Konstancie beze vší příkazy, a na vší cestě jeda zjevně jako kněz a sám se hlasitě oznamuje lidu ve všech městech ne- nalezl jsem zjevného nepřítele, aniž bych jich měl mnoho v Konstanci, kdyby české žákovstvo, jež lanžuje po obrocích a po la- komství, lidi na cestách nesvodili. A doufám milosrdnému Spasiteli a vší modlitbě, že stanu v pravdě boží až do smrti. Vězte, že pro mne nikde služby nestavili, aniž v Kon- 82
Strana 83
stanci, v níž za mne sám papež sloužil. Buďtež Pánu Bohu poručeni milosrdnému, Pánu Ježíšovi Bohu pravému, synu čisté panny Marie, kterýž nás ukrutnou svou a ohavnou smrtí vykoupil bez našeho zaslou- žení od muk věčných, od moci dáblovy a od hřícha. Psán list v Konstanci na den sva- tého Otmara, dobrého sluhy Pána našeho Jezukrista, jenž jest požehnaný na věky. Amen. 143. Mistr Jan Hus, v naději sluha boží, všem věrným Čechům, jenž Pána Boha mi- lují a budou milovati, žádost svou vzkazuji, aby Pán Bůh dal jim ve své milosti přebý- vati i skonati a v radosti nebeské na věky přebývati. Amen. Prosím, aby kněží dobrých obyčejů milo- vali a velebili a je ctili a zvláště, jenž pracu- jí v slově božím. Prosím, abyste se varovali lstivých lidí a zvláště kněží nehodných, o nichž dí Spasitel, že jsou v rouše ovčím a unitř vlci hltaví. Prosím pánův, aby své chudině mi- lostivě činili a pravěji spravovali. Prosím měštanův, aby své obchody právě vedli. Pro- sím řemeslníkův, aby věrně své dílo vedli a jeho požívali. Prosím sluhů, aby svým pá- nům a paním věrně sloužili. Prosím mistrův, aby jsouce dobře živi, své žáky věrně učili, nejprve aby Boha milovali, pro jeho chválu se učili a pro prospěch obce a pro své spa- sení, ale ne pro lakomství ani pro světské 83
stanci, v níž za mne sám papež sloužil. Buďtež Pánu Bohu poručeni milosrdnému, Pánu Ježíšovi Bohu pravému, synu čisté panny Marie, kterýž nás ukrutnou svou a ohavnou smrtí vykoupil bez našeho zaslou- žení od muk věčných, od moci dáblovy a od hřícha. Psán list v Konstanci na den sva- tého Otmara, dobrého sluhy Pána našeho Jezukrista, jenž jest požehnaný na věky. Amen. 143. Mistr Jan Hus, v naději sluha boží, všem věrným Čechům, jenž Pána Boha mi- lují a budou milovati, žádost svou vzkazuji, aby Pán Bůh dal jim ve své milosti přebý- vati i skonati a v radosti nebeské na věky přebývati. Amen. Prosím, aby kněží dobrých obyčejů milo- vali a velebili a je ctili a zvláště, jenž pracu- jí v slově božím. Prosím, abyste se varovali lstivých lidí a zvláště kněží nehodných, o nichž dí Spasitel, že jsou v rouše ovčím a unitř vlci hltaví. Prosím pánův, aby své chudině mi- lostivě činili a pravěji spravovali. Prosím měštanův, aby své obchody právě vedli. Pro- sím řemeslníkův, aby věrně své dílo vedli a jeho požívali. Prosím sluhů, aby svým pá- nům a paním věrně sloužili. Prosím mistrův, aby jsouce dobře živi, své žáky věrně učili, nejprve aby Boha milovali, pro jeho chválu se učili a pro prospěch obce a pro své spa- sení, ale ne pro lakomství ani pro světské 83
Strana 84
zvelebení. Prosím studentův i žákův jiných, aby mistrův svých v dobrém poslouchali i následovali a aby se pilně pro boží chválu a pro spasení své i jiných lidí učili. Prosím všech spolu, aby pánům, panu Václavovi u Dubé odjinad z Leštna, panu Janovi z Chlumu, panu Jindřichovi z Plumlova, pa- nu Vilémovi Zajícovi, panu Myškovi a jiným pánům z Čech a z Moravy i věrným pánům polského království děkovali a jich pilnosti vděčni byli, že oni jako boží stateční obrán- cové a pomocníci pravdy postavili se proti všemu sboru častokrát, dovodíce a odpovída- jíce k vysvobození mému, zvláště pan Václav z Dubé a pan Jan z Chlumu, jimž věřte, což budou praviti, neb oni byli ve sboru, když jsem já odpovídal, po několik dní. Oni vědí, kteří Čechové a kterak mnohé a nehodné věci na mne vedli, kterak veškeren sbor proti mně křičel, kterak jsem já odpovídal, což na mně žádali. Prosím vás také, abyste za K. M. římského a českého krále Pána Boha prosili i za královou svou i za pány, aby milý Pán Bůh s nimi i s vámi přebýval v milosti nyní a potom ve věčné radosti. O mistru Jeronymovi, mém milém to- varyšovi, nic neslyším, než že jest v těž- kém vězení smrti čekaje jako i já, a to pro svou víru, již statečně Čechům ukazoval. A Čechové, naši nejukrutnější nepřátelé, dali nás jiným nepřátelům v moc a ve vě- 84
zvelebení. Prosím studentův i žákův jiných, aby mistrův svých v dobrém poslouchali i následovali a aby se pilně pro boží chválu a pro spasení své i jiných lidí učili. Prosím všech spolu, aby pánům, panu Václavovi u Dubé odjinad z Leštna, panu Janovi z Chlumu, panu Jindřichovi z Plumlova, pa- nu Vilémovi Zajícovi, panu Myškovi a jiným pánům z Čech a z Moravy i věrným pánům polského království děkovali a jich pilnosti vděčni byli, že oni jako boží stateční obrán- cové a pomocníci pravdy postavili se proti všemu sboru častokrát, dovodíce a odpovída- jíce k vysvobození mému, zvláště pan Václav z Dubé a pan Jan z Chlumu, jimž věřte, což budou praviti, neb oni byli ve sboru, když jsem já odpovídal, po několik dní. Oni vědí, kteří Čechové a kterak mnohé a nehodné věci na mne vedli, kterak veškeren sbor proti mně křičel, kterak jsem já odpovídal, což na mně žádali. Prosím vás také, abyste za K. M. římského a českého krále Pána Boha prosili i za královou svou i za pány, aby milý Pán Bůh s nimi i s vámi přebýval v milosti nyní a potom ve věčné radosti. O mistru Jeronymovi, mém milém to- varyšovi, nic neslyším, než že jest v těž- kém vězení smrti čekaje jako i já, a to pro svou víru, již statečně Čechům ukazoval. A Čechové, naši nejukrutnější nepřátelé, dali nás jiným nepřátelům v moc a ve vě- 84
Strana 85
zení. Prosím, abyste za ně Pána Boha pro- sili. Také prosím vás zvláště, Pražané, abyste na Betlém laskavi byli, dokud Pán Bůh po- přeje, aby tu boží slovo kázali. Pro to místo dábel se rozhněval a proti němu farářův a kanovníkův popudil spatřiv, že se jeho krá- lovství v tom místě rušilo. Doufám pak Bo- hu, že to místo zachová do své vůle a učiní v něm prospěch skrze jiné, než skrze mne nestatečného učinil. — Také prosím vás, abyste se milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli. Muži, který měl svědomí tak zjemnělé a citlivé, duši vnímavou pro spravedlnost a právo, pravdu a dobro, jakým byl Hus, byl zdravý poměr lásky k národu a vlasti něčím samozřejmým a přirozeným. Trpce nese, že Čechové jsou odstrkováni: 144. V této příčině jsou Čechové bídnější nežli psi a hadi, protože pes hájí lůžka, na němž leží, a kdyby jiný pes ho chtěl ode- hnati, bojoval by s ním, a had tolikéž, nás však Němci utiskují a zabírají úřady v Če- chách, a my mlčíme. Čechové v království českém podle zákonův, ano podle zákona božího a podle přirozeného pudu mají býti první v úřadech v království českém, jako Francouzi v království francouzském a Něm- ci v zemích svých, aby Čech dovedl říditi poddané své, a Němec německé. Leč jaký prospěch z toho, že Čech neznající řeči 85
zení. Prosím, abyste za ně Pána Boha pro- sili. Také prosím vás zvláště, Pražané, abyste na Betlém laskavi byli, dokud Pán Bůh po- přeje, aby tu boží slovo kázali. Pro to místo dábel se rozhněval a proti němu farářův a kanovníkův popudil spatřiv, že se jeho krá- lovství v tom místě rušilo. Doufám pak Bo- hu, že to místo zachová do své vůle a učiní v něm prospěch skrze jiné, než skrze mne nestatečného učinil. — Také prosím vás, abyste se milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli. Muži, který měl svědomí tak zjemnělé a citlivé, duši vnímavou pro spravedlnost a právo, pravdu a dobro, jakým byl Hus, byl zdravý poměr lásky k národu a vlasti něčím samozřejmým a přirozeným. Trpce nese, že Čechové jsou odstrkováni: 144. V této příčině jsou Čechové bídnější nežli psi a hadi, protože pes hájí lůžka, na němž leží, a kdyby jiný pes ho chtěl ode- hnati, bojoval by s ním, a had tolikéž, nás však Němci utiskují a zabírají úřady v Če- chách, a my mlčíme. Čechové v království českém podle zákonův, ano podle zákona božího a podle přirozeného pudu mají býti první v úřadech v království českém, jako Francouzi v království francouzském a Něm- ci v zemích svých, aby Čech dovedl říditi poddané své, a Němec německé. Leč jaký prospěch z toho, že Čech neznající řeči 85
Strana 86
německé je v Němcích farářem nebo bisku- pem? Věru tolik bude platen, jako stádu pes němý nemohoucí štěkati. A tak nám Če- chům platen jest Němec. Bolí ho porušení jazyka jakožto potupa češství: 145. (Páni) také mají se postaviti, aby česká řeč nehynula. Pojmeli Čech Němkyni, aby děti ihned se česky učily a nedvojily řeči. Neb řeči dvojení jest hotové závidění, roztržení, popuzení a svár. Protož svaté pa- měti Karel císař, král český, přikázal Praža- nům, aby své děti česky učili a na radném domu, jemuž německy říkají rathaus, aby česky mluvili a žalovali. A věru: jakož Ne- hemiáš slyšev, ano dítky židovské mluví od- polu azotsky a neumějí židovsky a proto je mrskal a bil, též nyní hodni by byli mrská- ní Pražané i jiní Čechové, jenž mluví odpoly česky a odpoly německy říkajíce tobolka za tobolka, liko za lyko, hantuch za ubrusec, šorc za zástěrku, knedlík za šišku, renlík za trénožku, pancíř za krunéř, hunškop za koňský náhlavek, marštale za konnici, maz- hauz za svrchnou síň, trepky za chůdy, mantlík za pláštík, hausknecht za domovní pacholek, forman za vozataj. A kdo by mohl vše vypsati, co českou řeč již zmátli? tak že když pravý Čech slyší, ani tak mluví, ne- rozumí jim, co mluví, a odtud pochází hněv, závist, rozbroj, svárové a české potupení. 86
německé je v Němcích farářem nebo bisku- pem? Věru tolik bude platen, jako stádu pes němý nemohoucí štěkati. A tak nám Če- chům platen jest Němec. Bolí ho porušení jazyka jakožto potupa češství: 145. (Páni) také mají se postaviti, aby česká řeč nehynula. Pojmeli Čech Němkyni, aby děti ihned se česky učily a nedvojily řeči. Neb řeči dvojení jest hotové závidění, roztržení, popuzení a svár. Protož svaté pa- měti Karel císař, král český, přikázal Praža- nům, aby své děti česky učili a na radném domu, jemuž německy říkají rathaus, aby česky mluvili a žalovali. A věru: jakož Ne- hemiáš slyšev, ano dítky židovské mluví od- polu azotsky a neumějí židovsky a proto je mrskal a bil, též nyní hodni by byli mrská- ní Pražané i jiní Čechové, jenž mluví odpoly česky a odpoly německy říkajíce tobolka za tobolka, liko za lyko, hantuch za ubrusec, šorc za zástěrku, knedlík za šišku, renlík za trénožku, pancíř za krunéř, hunškop za koňský náhlavek, marštale za konnici, maz- hauz za svrchnou síň, trepky za chůdy, mantlík za pláštík, hausknecht za domovní pacholek, forman za vozataj. A kdo by mohl vše vypsati, co českou řeč již zmátli? tak že když pravý Čech slyší, ani tak mluví, ne- rozumí jim, co mluví, a odtud pochází hněv, závist, rozbroj, svárové a české potupení. 86
Strana 87
146. Ó lháři, utrhači, hánce, smilnomluv- ci, chlubníci, prázdnopěvci, lajcové, básníci, křivoradí neb zloradce, pochlebníci, šeptá- ci, dvornomluvní a němečtí šprechéři, kterak vydáte dobrý počet z každého slova před svým Králem? Stýská na vnitřní roztržky, touží po jednotě: 147. Dobrým setrváním v cnosti a hříš- ným svaté poznání našeho Pána Jezukrista. — Páni milí a bratří v milosti boží! Vel- mi tesklivě slyším, že máte mezi sebou roz- tržení a nesvornost v pravdě boží, že dobře počavše zle konáte, Boha hněváte, duše své tupíte, zlý příklad jiným dáváte a svou čest maříte, pro malý zisk světa tohoto málo vážíte život věčný... Ó proč nepomníte, že jste byli příklad dobrý vší zemi české v sjednání dobrém, v slyšení slo- va božího, v stavení zlosti. Ó kterak jste po- zapomenuli, že jednota vaše v dobrém svatá, ta vás od nepřátel bránila, bohatila a vzácny před Bohem i před lidmi činila... 148. Vzácní a v Jezukristu nejrozmilejší mistři, bakaláři a studenti university praž- ské, napomínám vás při samém nejmilosti- vějším Ježíši, abyste se milovali vespolek, vymycovali rozkoly, pilni byli především boží cti, mne v paměti chovajíce, kterak jsem vždycky usiloval zdar university ke cti 87
146. Ó lháři, utrhači, hánce, smilnomluv- ci, chlubníci, prázdnopěvci, lajcové, básníci, křivoradí neb zloradce, pochlebníci, šeptá- ci, dvornomluvní a němečtí šprechéři, kterak vydáte dobrý počet z každého slova před svým Králem? Stýská na vnitřní roztržky, touží po jednotě: 147. Dobrým setrváním v cnosti a hříš- ným svaté poznání našeho Pána Jezukrista. — Páni milí a bratří v milosti boží! Vel- mi tesklivě slyším, že máte mezi sebou roz- tržení a nesvornost v pravdě boží, že dobře počavše zle konáte, Boha hněváte, duše své tupíte, zlý příklad jiným dáváte a svou čest maříte, pro malý zisk světa tohoto málo vážíte život věčný... Ó proč nepomníte, že jste byli příklad dobrý vší zemi české v sjednání dobrém, v slyšení slo- va božího, v stavení zlosti. Ó kterak jste po- zapomenuli, že jednota vaše v dobrém svatá, ta vás od nepřátel bránila, bohatila a vzácny před Bohem i před lidmi činila... 148. Vzácní a v Jezukristu nejrozmilejší mistři, bakaláři a studenti university praž- ské, napomínám vás při samém nejmilosti- vějším Ježíši, abyste se milovali vespolek, vymycovali rozkoly, pilni byli především boží cti, mne v paměti chovajíce, kterak jsem vždycky usiloval zdar university ke cti 87
Strana 88
boží přiváděti, kterak jsem se kormoutíval nad sváry vašimi a výtržnostmi, kterak ná- rod náš přeslavný chtěl jsem shromážditi v jedno. Práce jeho směřuje k duchovnímu obohacení krajanů: 149. ... abych kněžského úřadu neopustil, času nemařil, umínil jsem pro chválu boží, pro spasení Čechů věrných, kteříž žádají vůli boží poznati a plniti, čtení nedělní všecka kratičce s boží pomocí vyložiti. Hus horlí pro čest a dobrou pověst, proti po- mluvám českého národa: 150. Kteří zemi českou zhyzdili u pa- peže i jinde anebo ještě křivě hyzdí praví- ce, že jsou mnozí v Čechách kacíři a bludní na víře, ti podle práva mají ukázati a na ně dovésti ... a nedovedou-li, ale aby trpěli ja- kožto hánce a zrádce cti království českého. Němci v Čechách by měli se vžíti v zemi, aby ji pokládali za svou vlast: 151. Měla by pokolení německá, jež jsou v Čechách, jíti před krále a přisáhnouti, aby jemu i zemi byli věrni. Ale to se stane, až had na ledu se zhřeje! Vlastenectví Husovo ovšem jest čisté bez nená- visti a fanatismu k cizím: 152. Dím to k svému svědomí, že kdybych znal cizozemce odkudkolivěk v jeho ctnosti, 88
boží přiváděti, kterak jsem se kormoutíval nad sváry vašimi a výtržnostmi, kterak ná- rod náš přeslavný chtěl jsem shromážditi v jedno. Práce jeho směřuje k duchovnímu obohacení krajanů: 149. ... abych kněžského úřadu neopustil, času nemařil, umínil jsem pro chválu boží, pro spasení Čechů věrných, kteříž žádají vůli boží poznati a plniti, čtení nedělní všecka kratičce s boží pomocí vyložiti. Hus horlí pro čest a dobrou pověst, proti po- mluvám českého národa: 150. Kteří zemi českou zhyzdili u pa- peže i jinde anebo ještě křivě hyzdí praví- ce, že jsou mnozí v Čechách kacíři a bludní na víře, ti podle práva mají ukázati a na ně dovésti ... a nedovedou-li, ale aby trpěli ja- kožto hánce a zrádce cti království českého. Němci v Čechách by měli se vžíti v zemi, aby ji pokládali za svou vlast: 151. Měla by pokolení německá, jež jsou v Čechách, jíti před krále a přisáhnouti, aby jemu i zemi byli věrni. Ale to se stane, až had na ledu se zhřeje! Vlastenectví Husovo ovšem jest čisté bez nená- visti a fanatismu k cizím: 152. Dím to k svému svědomí, že kdybych znal cizozemce odkudkolivěk v jeho ctnosti, 88
Strana 89
an více Boha miluje a o dobré stojí než můj vlastní bratr, byl by mi milejší než bratr. A proto kněží dobří Engliši jsou mi milejší než nestateční kněží čeští, a Němec dobrý milejší než bratr zlý. 153. Já pro ctnost a užitek církvi svaté více miluji cizozemce ctnostného a užiteč- ného církvi svaté než bratra vlastního ne tak užitečného. A zase z přirození více miluji bratra svého, když vidím, že není zle zjevně živ, než cizozemce více prospěšného. Hus jest předchůdce Komenského: vysoce cení vzdělání, a to vzdělání jakožto činitele zušlechtují- cího a vnitřně obohacujícího, ne pouze jako nástroj zisku a prostředek k lepšímu živobytí: 154. Zdá se mi, že veliká většina lidí proto obecně dávají děti do školy, aby byli bohati, ve světě velebni a přátelům aby po- máhali, a oni se proto raději učí. I vidíme, že obecně zle jsou živi, protože nedůstojně v kněžství vstoupili. A že zboží vždy přibývá duchovním, proto také žákův a kněží přibý- vá, neb každý chce lehko živ býti a zboha- těti. Protož drazí jsou otroci, rolí hyne, sluh není, ano každý sedlák obecně chce syna preláta míti. A kdyby kněží měli býti živi, jako prve byli živi svatí, málo by jich bylo. A bylo by lépe, aby nás dobrých bylo málo, než zlosynův všudy plno... A tak na obě strany hřešíme, světští i duchovní: otcové 89
an více Boha miluje a o dobré stojí než můj vlastní bratr, byl by mi milejší než bratr. A proto kněží dobří Engliši jsou mi milejší než nestateční kněží čeští, a Němec dobrý milejší než bratr zlý. 153. Já pro ctnost a užitek církvi svaté více miluji cizozemce ctnostného a užiteč- ného církvi svaté než bratra vlastního ne tak užitečného. A zase z přirození více miluji bratra svého, když vidím, že není zle zjevně živ, než cizozemce více prospěšného. Hus jest předchůdce Komenského: vysoce cení vzdělání, a to vzdělání jakožto činitele zušlechtují- cího a vnitřně obohacujícího, ne pouze jako nástroj zisku a prostředek k lepšímu živobytí: 154. Zdá se mi, že veliká většina lidí proto obecně dávají děti do školy, aby byli bohati, ve světě velebni a přátelům aby po- máhali, a oni se proto raději učí. I vidíme, že obecně zle jsou živi, protože nedůstojně v kněžství vstoupili. A že zboží vždy přibývá duchovním, proto také žákův a kněží přibý- vá, neb každý chce lehko živ býti a zboha- těti. Protož drazí jsou otroci, rolí hyne, sluh není, ano každý sedlák obecně chce syna preláta míti. A kdyby kněží měli býti živi, jako prve byli živi svatí, málo by jich bylo. A bylo by lépe, aby nás dobrých bylo málo, než zlosynův všudy plno... A tak na obě strany hřešíme, světští i duchovní: otcové 89
Strana 90
zlým úmyslem do školy dávajíce, a synové zlým úmyslem se učíce. Protož z obou stran málo církvi svaté prospíváme. Protož otče a matko, chcete-li míti dítě, aby bylo kně- zem dobrým, proste Boha, at zdaří k své chvále a k jeho spasení a k vašemu a církvi svaté prospěchu. A ty žáku, uč se pro totéž. Neb učíš-li se proto, abys byl bohat, tehdy vede tě lakomství. Pakli pro chválu světskou, tehdy vede tě pýcha. Pakli pro tělesnou roz- koš, tehdy vede tě chlipnost. Též i v kněž- ství. Ale učíš-li se pro spasení i jdeš v kněž- ství a jsi dobře živ, tehdy tvé učení jest dobré a kněžství svaté. Jako kněz i profesor, spisovatel a učenec měl Hus rád knihy, byl »bibliofilem«, ale co budilo jeho zájem a lásku, nebyl obal a vazba, nýbrž obsah: 155. Dím i o knihách, jež mají lid v pa- mět nebeských věcí uvésti v myšlení svaté. Protož kdož knihy zlatem neb stříbrem oko- vává, ten okování miluje více než písmo. Důvod toho, že knih, jež totéž písmo mají, nedbá, ale okování vezma, okování pilně ohledává a na písmo nedbá. A jest v tom nemoudřejší než opice, jež vezmouc ořech, nekochá se ve skořepině, ale ihned jádra dobývá. I zdá se mi, že kněz více hřeší, že knihy okovává, než rytíř, jenž koně okovává aneb sedlo, neb koníř nesoudí koně po oko- 90
zlým úmyslem do školy dávajíce, a synové zlým úmyslem se učíce. Protož z obou stran málo církvi svaté prospíváme. Protož otče a matko, chcete-li míti dítě, aby bylo kně- zem dobrým, proste Boha, at zdaří k své chvále a k jeho spasení a k vašemu a církvi svaté prospěchu. A ty žáku, uč se pro totéž. Neb učíš-li se proto, abys byl bohat, tehdy vede tě lakomství. Pakli pro chválu světskou, tehdy vede tě pýcha. Pakli pro tělesnou roz- koš, tehdy vede tě chlipnost. Též i v kněž- ství. Ale učíš-li se pro spasení i jdeš v kněž- ství a jsi dobře živ, tehdy tvé učení jest dobré a kněžství svaté. Jako kněz i profesor, spisovatel a učenec měl Hus rád knihy, byl »bibliofilem«, ale co budilo jeho zájem a lásku, nebyl obal a vazba, nýbrž obsah: 155. Dím i o knihách, jež mají lid v pa- mět nebeských věcí uvésti v myšlení svaté. Protož kdož knihy zlatem neb stříbrem oko- vává, ten okování miluje více než písmo. Důvod toho, že knih, jež totéž písmo mají, nedbá, ale okování vezma, okování pilně ohledává a na písmo nedbá. A jest v tom nemoudřejší než opice, jež vezmouc ořech, nekochá se ve skořepině, ale ihned jádra dobývá. I zdá se mi, že kněz více hřeší, že knihy okovává, než rytíř, jenž koně okovává aneb sedlo, neb koníř nesoudí koně po oko- 90
Strana 91
vání, ale knihy obecně soudí a rádi kradou, a méně v nich čtou, než kdyby okovány byly. Vědění ovšem musí býti účelné a praktické: 156. Věděti... by nám málo platno bylo, kdybychom sobě toho užitečně neobrátili. 157. Milujte se vespolek, stůjte v jednotě, nedejte se nijakým způsobem mezi sebou rozděliti. Neboť ona jednota, která v pravé víře základ má, Bohu spaseny zachová vás. 91
vání, ale knihy obecně soudí a rádi kradou, a méně v nich čtou, než kdyby okovány byly. Vědění ovšem musí býti účelné a praktické: 156. Věděti... by nám málo platno bylo, kdybychom sobě toho užitečně neobrátili. 157. Milujte se vespolek, stůjte v jednotě, nedejte se nijakým způsobem mezi sebou rozděliti. Neboť ona jednota, která v pravé víře základ má, Bohu spaseny zachová vás. 91
Strana 92
Citáty jsou vybrány z těchto spisů: 1. Výklad Desatera kap. 48. 2. Postilla, čtení 20. 3. Listy, vyd. Flajšhans sv. I. č. 2. 4. Listy, vyd. Flajšhans sv. II. č. 20. 5. Postilla, čtení 14. 6. O svatokupectví kap. 4. 7. Postilla, čtení 41. 8. Postilla, čtení 52. 9. O šesti bludích kap. 1. 10. Výklad modlitby Páně kap. 94 11. Postilla, čtení 24. 12. Výklad modlitby Páně kap. 93. 13. O šesti bludích kap. 3. 14. Postilla, čtení 47. 15. Listy, vyd. Flajšhans sv. I. č. 18. 16. Proti knězi kuchmistrovi. 17. Výklad Desatera kap. 63. 18. Listy, vyd. Flajšhans sv. I. č. 8. 19. Poslední prohlášení ve vězení. 20. Listy, vyd. Flajšhans sv. III. č. 2. Listy, vyd. Mareš č. 22. 21. 22. Přátelům v Kostnici 21. června 1415. 23. Přátelům v Kostnici 7. června 1415. 24. K obhájení Wiclefova spisu o sv. Trojici. 25. Napomenutí kněžstvu. 26. O církvi. 27. O svatokupectví kap. 2. 28. Listy, vyd. Mareš č. 40. 29. Listy, vyd. Flajšhans sv. I. č. 20. 30. Výklad Desatera. 31. Výklad modlitby Páně kap. 92. 32. Postilla, čtení 11. 33. Postilla, čtení 15. 34. Listy, vyd. Flajšhans sv. II. č. 2. 35. Listy. 36. O církvi. 37. Postilla, čtení 32. 38. Postilla, čtení 59.
Citáty jsou vybrány z těchto spisů: 1. Výklad Desatera kap. 48. 2. Postilla, čtení 20. 3. Listy, vyd. Flajšhans sv. I. č. 2. 4. Listy, vyd. Flajšhans sv. II. č. 20. 5. Postilla, čtení 14. 6. O svatokupectví kap. 4. 7. Postilla, čtení 41. 8. Postilla, čtení 52. 9. O šesti bludích kap. 1. 10. Výklad modlitby Páně kap. 94 11. Postilla, čtení 24. 12. Výklad modlitby Páně kap. 93. 13. O šesti bludích kap. 3. 14. Postilla, čtení 47. 15. Listy, vyd. Flajšhans sv. I. č. 18. 16. Proti knězi kuchmistrovi. 17. Výklad Desatera kap. 63. 18. Listy, vyd. Flajšhans sv. I. č. 8. 19. Poslední prohlášení ve vězení. 20. Listy, vyd. Flajšhans sv. III. č. 2. Listy, vyd. Mareš č. 22. 21. 22. Přátelům v Kostnici 21. června 1415. 23. Přátelům v Kostnici 7. června 1415. 24. K obhájení Wiclefova spisu o sv. Trojici. 25. Napomenutí kněžstvu. 26. O církvi. 27. O svatokupectví kap. 2. 28. Listy, vyd. Mareš č. 40. 29. Listy, vyd. Flajšhans sv. I. č. 20. 30. Výklad Desatera. 31. Výklad modlitby Páně kap. 92. 32. Postilla, čtení 11. 33. Postilla, čtení 15. 34. Listy, vyd. Flajšhans sv. II. č. 2. 35. Listy. 36. O církvi. 37. Postilla, čtení 32. 38. Postilla, čtení 59.
Strana 93
39. O svatokupectví kap. 10. 40. Postilla, čtení 25. 41. Listy, vyd. Mareš č. 72. 42. Dcerka. 43. Dcerka. 44. Dcerka. 45. Listy, vyd. Mareš č. 7. 46. Postilla, čtení 41. 47. Listy, vyd. Flajšhans sv. II. 48. Postilla, čtení 18. 49. Listy, vyd. Flajšhans sv. III. 50. List ze dne 19. ledna 1415. 51. Výklad Desatera. List ze dne 9. června 1415 Jindřichovi z Dubé. 52. List ze dne 24. června 1415. 53. 54. List ze dne 27. června 1415. Listy, vyd. Flajšhans sv. III. č. 3. 55. O svatokupectví, závěr. 56. 57. Postilla, čtení 24. 58. Výklad Víry kap. III. 59. Provázek. 60. Provázek. 61. Výklad modlitby kap. 83. kap. 83. 62. Výklad modlitby 63. Výklad modlitby kap. 83. 64. Výklad modlitby kap. 82. 65. Dcerka 10. 66. Provázek. 67. Provázek. 68. Postilla, čtení 50. 69. Výklad Desatera kap. 61. 70. Výklad modlitby kap. 91. 71. Dcerka. 72. Listy, vyd. Mareš č. 13. Výklad modlitby kap. 94. 73. 74. Postilla, čtení 48. 75. Výklad Desatera kap. 32. 76. Výklad Desatera kap. 36. 77. Synodní kázání. 78. O svatokupectví kap. 7.
39. O svatokupectví kap. 10. 40. Postilla, čtení 25. 41. Listy, vyd. Mareš č. 72. 42. Dcerka. 43. Dcerka. 44. Dcerka. 45. Listy, vyd. Mareš č. 7. 46. Postilla, čtení 41. 47. Listy, vyd. Flajšhans sv. II. 48. Postilla, čtení 18. 49. Listy, vyd. Flajšhans sv. III. 50. List ze dne 19. ledna 1415. 51. Výklad Desatera. List ze dne 9. června 1415 Jindřichovi z Dubé. 52. List ze dne 24. června 1415. 53. 54. List ze dne 27. června 1415. Listy, vyd. Flajšhans sv. III. č. 3. 55. O svatokupectví, závěr. 56. 57. Postilla, čtení 24. 58. Výklad Víry kap. III. 59. Provázek. 60. Provázek. 61. Výklad modlitby kap. 83. kap. 83. 62. Výklad modlitby 63. Výklad modlitby kap. 83. 64. Výklad modlitby kap. 82. 65. Dcerka 10. 66. Provázek. 67. Provázek. 68. Postilla, čtení 50. 69. Výklad Desatera kap. 61. 70. Výklad modlitby kap. 91. 71. Dcerka. 72. Listy, vyd. Mareš č. 13. Výklad modlitby kap. 94. 73. 74. Postilla, čtení 48. 75. Výklad Desatera kap. 32. 76. Výklad Desatera kap. 36. 77. Synodní kázání. 78. O svatokupectví kap. 7.
Strana 94
79. O svatokupectví kap. 6. 80. O víře. 81. Výklad modlitby Páně kap. 87. 82. Postilla, čtení 41. 83. Výklad Víry kap. 4. 84. Výklad Desatera kap. 60. 85. Listy. 86. Listy. 87. O svatokupectví kap. 10. 88. Výklad modlitby Páně 94. 89. Výklad Desatera kap. 62. 90. Postilla, čtení 2. Listy, vyd. Mareš č. 93. 92. Národu českému 10. června 1415. 93. Křišťanovi z Prachatic 1413. 94. Zrcadlo člověka hříšného. 95. Listy, vyd. Mareš č. 38. 96. Výklad modlitby Páně kap. 94. 97. Listy, vyd. Mareš č. 41. 98. Listy, vyd. Mareš č. 38. 99. Postilla, čtení 22. 100. Listy, vyd. Mareš č. 92. 101. O sedmi hříších. 102. Listy, vyd. Mareš č. 37. 103. Výklad modlitby kap. 94. 104. Výklad modlitby kap. 94. 105. Listy, vyd. Mareš č. 27. 106. Zrcadlo člověka hříšného. 107. Postilla, čtení 54. 108. Postilla, čtení 1. 109. Výklad Desatera kap. 40. 110. Postilla, čtení 59. 111. Rekomendace bak. Václ. ze Sušice 1400. 112. Křišťanovi z Prachatic 1413. 113. Listy, vyd. Mareš č. 12. 114. Výklad Desatera kap. 78. 115. Zpravidlo k Výkladu. 116. O svatokupectví kap. 6. 117. Výklad Desatera kap. 77. 118. Výklad Desatera kap. 40. 91.
79. O svatokupectví kap. 6. 80. O víře. 81. Výklad modlitby Páně kap. 87. 82. Postilla, čtení 41. 83. Výklad Víry kap. 4. 84. Výklad Desatera kap. 60. 85. Listy. 86. Listy. 87. O svatokupectví kap. 10. 88. Výklad modlitby Páně 94. 89. Výklad Desatera kap. 62. 90. Postilla, čtení 2. Listy, vyd. Mareš č. 93. 92. Národu českému 10. června 1415. 93. Křišťanovi z Prachatic 1413. 94. Zrcadlo člověka hříšného. 95. Listy, vyd. Mareš č. 38. 96. Výklad modlitby Páně kap. 94. 97. Listy, vyd. Mareš č. 41. 98. Listy, vyd. Mareš č. 38. 99. Postilla, čtení 22. 100. Listy, vyd. Mareš č. 92. 101. O sedmi hříších. 102. Listy, vyd. Mareš č. 37. 103. Výklad modlitby kap. 94. 104. Výklad modlitby kap. 94. 105. Listy, vyd. Mareš č. 27. 106. Zrcadlo člověka hříšného. 107. Postilla, čtení 54. 108. Postilla, čtení 1. 109. Výklad Desatera kap. 40. 110. Postilla, čtení 59. 111. Rekomendace bak. Václ. ze Sušice 1400. 112. Křišťanovi z Prachatic 1413. 113. Listy, vyd. Mareš č. 12. 114. Výklad Desatera kap. 78. 115. Zpravidlo k Výkladu. 116. O svatokupectví kap. 6. 117. Výklad Desatera kap. 77. 118. Výklad Desatera kap. 40. 91.
Strana 95
119. 120. 121. 122. 123. 124. 125. 126. 127. 128. 129. 130. 131. 132. 133. 134. 135. 136. 137. 138. 139. 140. 141. 142. 143. 144. 145. 146. 147. 148. 149. 150. 151. 152. 153. 154. 155. 156. 157. Výklad Desatera kap. 70. Postilla, čtení 43. Postilla, závěr. Výklad modlitby kap. 83. Výklad modlitby kap. 81. Postilla, čtení 44. Výklad modlitby kap. 81. Listy, vyd. Mareš č. 23. Výklad modlitby kap. 83. Výklad modlitby kap. 82. O sedmi hříších. Výklad modlitby kap. 81. Výklad modlitby kap. 93. O církvi. Výklad modlitby kap. 86. Výklad modlitby kap. 86. Dcerka kap. 1. Zrcadlo menší. Postilla, čtení 4. - Výklad Desatera kap. 33. Postilla, čtení 54. Postilla, čtení 54. Výklad Desatera kap. 41. List ze dne 16. listopadu 1414. List z 10. června 1415. Palacký, Documenta str. 177. Výklad Desatera kap. 40. Výklad Desatera kap. 36. Listy, vyd. Flajšhans sv. I. č. 27. List z 27. června 1415. Postilla, úvod. Listy, vyd. Mareš č. 36. Výklad Desatera kap. 38. Výklad Desatera kap. 44. Postilla, čtení 41. O svatokupectví kap. 8. Výklad Desatera kap. 34. Postilla, čtení 43. Listy, vyd. Mareš č. 10.
119. 120. 121. 122. 123. 124. 125. 126. 127. 128. 129. 130. 131. 132. 133. 134. 135. 136. 137. 138. 139. 140. 141. 142. 143. 144. 145. 146. 147. 148. 149. 150. 151. 152. 153. 154. 155. 156. 157. Výklad Desatera kap. 70. Postilla, čtení 43. Postilla, závěr. Výklad modlitby kap. 83. Výklad modlitby kap. 81. Postilla, čtení 44. Výklad modlitby kap. 81. Listy, vyd. Mareš č. 23. Výklad modlitby kap. 83. Výklad modlitby kap. 82. O sedmi hříších. Výklad modlitby kap. 81. Výklad modlitby kap. 93. O církvi. Výklad modlitby kap. 86. Výklad modlitby kap. 86. Dcerka kap. 1. Zrcadlo menší. Postilla, čtení 4. - Výklad Desatera kap. 33. Postilla, čtení 54. Postilla, čtení 54. Výklad Desatera kap. 41. List ze dne 16. listopadu 1414. List z 10. června 1415. Palacký, Documenta str. 177. Výklad Desatera kap. 40. Výklad Desatera kap. 36. Listy, vyd. Flajšhans sv. I. č. 27. List z 27. června 1415. Postilla, úvod. Listy, vyd. Mareš č. 36. Výklad Desatera kap. 38. Výklad Desatera kap. 44. Postilla, čtení 41. O svatokupectví kap. 8. Výklad Desatera kap. 34. Postilla, čtení 43. Listy, vyd. Mareš č. 10.
Strana 96
Slovníček Behemot — nestvůra z knihy Jobovy, potom symbol satana čitelný — smyslový deka — pokrývka dovésti na někoho — dokázati dfevo — strom glejt — dopravní list zaručující bezpečnou cestu a návrat hodinná slova — slova »hodin«, »hodinek« — společných mod- liteb mniśskych hynśl — hengst, hrebec jmění (»Krásných žen jméni«) — majet- nictvi kam mys] déli? — kam dali rozum? knéni — milostnice knížek — drobný, ne- patrný kněz lanzovati — slíditi, sháněti se lehéiti — ulehditi náboženství — zboz- nost nárok — nařčení následovati — též pro- následovati, stihati, kárati páteř — modlitba Pa. ter noster — Otče náš prsosiny — poprsníky, postroje konske pfepustiti — dopustiti rok o něco — soud, soudní řízení, stání sjednati se — shod- nouti se služba (»staviti služ- bu«) — zastaviti, za- kázati bohoslužbu vésti na někoho — ža- lovati, dokazovati
Slovníček Behemot — nestvůra z knihy Jobovy, potom symbol satana čitelný — smyslový deka — pokrývka dovésti na někoho — dokázati dfevo — strom glejt — dopravní list zaručující bezpečnou cestu a návrat hodinná slova — slova »hodin«, »hodinek« — společných mod- liteb mniśskych hynśl — hengst, hrebec jmění (»Krásných žen jméni«) — majet- nictvi kam mys] déli? — kam dali rozum? knéni — milostnice knížek — drobný, ne- patrný kněz lanzovati — slíditi, sháněti se lehéiti — ulehditi náboženství — zboz- nost nárok — nařčení následovati — též pro- následovati, stihati, kárati páteř — modlitba Pa. ter noster — Otče náš prsosiny — poprsníky, postroje konske pfepustiti — dopustiti rok o něco — soud, soudní řízení, stání sjednati se — shod- nouti se služba (»staviti služ- bu«) — zastaviti, za- kázati bohoslužbu vésti na někoho — ža- lovati, dokazovati
Strana 97
Obsah: Úvod: Naše vzdálenost od Husa . Záměna Husovy podoby Husovy spisy a dnešní Čech . . Výběr ze spisů . . . Hus průkopníkem . Hus vůdcem k velikosti národa Hus vzorem Hus náboženský genius . . Strana . . . 10 . 12 14 15 17 18 20 . Výběr: Husův ideál života . . Ideál kněze . Ideál křestana . . . Církev . Proti kněžské domýšlivosti a lakotě Kacířství . . Poslušnost k církvi, k Bohu, k Písmu . Apelace k Ježíši Kristu . . Svědomí . . Rozum Utrpení a smrt . Husova zbožnost . Obřady Láska k Bohu a bližnímu Důvěra, oddanost Praktické náboženství . Pravda . . . . . . Citát 1 2 3— 4 5— 7 8— 14 15— 17 18— 33 34— 39 40— 45 46 47— 56 57— 60 61— 64 65— 68 69— 74 75— 82 83— 91 .
Obsah: Úvod: Naše vzdálenost od Husa . Záměna Husovy podoby Husovy spisy a dnešní Čech . . Výběr ze spisů . . . Hus průkopníkem . Hus vůdcem k velikosti národa Hus vzorem Hus náboženský genius . . Strana . . . 10 . 12 14 15 17 18 20 . Výběr: Husův ideál života . . Ideál kněze . Ideál křestana . . . Církev . Proti kněžské domýšlivosti a lakotě Kacířství . . Poslušnost k církvi, k Bohu, k Písmu . Apelace k Ježíši Kristu . . Svědomí . . Rozum Utrpení a smrt . Husova zbožnost . Obřady Láska k Bohu a bližnímu Důvěra, oddanost Praktické náboženství . Pravda . . . . . . Citát 1 2 3— 4 5— 7 8— 14 15— 17 18— 33 34— 39 40— 45 46 47— 56 57— 60 61— 64 65— 68 69— 74 75— 82 83— 91 .
Strana 98
Život, jeho radost a bolest, boj a vítězství Optimismus . Ctnosti — hříchy . . Modlitba . . . Sebepoznání . . . Listy . Národ a vlast, jazyk a právo . . Vzdělání, knihy . . . . . Jednota . . . . Citát 92—104 105 106—121 122—134 135—141 . 142—143 „ 144—153 . 154—156 . . 157
Život, jeho radost a bolest, boj a vítězství Optimismus . Ctnosti — hříchy . . Modlitba . . . Sebepoznání . . . Listy . Národ a vlast, jazyk a právo . . Vzdělání, knihy . . . . . Jednota . . . . Citát 92—104 105 106—121 122—134 135—141 . 142—143 „ 144—153 . 154—156 . . 157
Strana 99
TYTO VZKAZY MISTRA JANA HUSA Z JEHO SPISŮ SESTAVIL FRANTIŠEK ŽILKA VYDAL KALICH KNIHKUP. A VYDAV. A. S. V PRAZE VYTISKL V. HORÁK A SPOL. V PRAZE V ČERVENCI 1938 JAKO TŘETÍ SVAZEK SBÍRKY HLASY OTCŮ
TYTO VZKAZY MISTRA JANA HUSA Z JEHO SPISŮ SESTAVIL FRANTIŠEK ŽILKA VYDAL KALICH KNIHKUP. A VYDAV. A. S. V PRAZE VYTISKL V. HORÁK A SPOL. V PRAZE V ČERVENCI 1938 JAKO TŘETÍ SVAZEK SBÍRKY HLASY OTCŮ
- 1: Array
- 5: Array
- 9: Array
- 23: Array
- 96: Array
- 97: Array