z 139 stránek
Titul
1
2
3
4
Úvod
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
Edice
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
Obsah
139
- s. 25: ...zástupy, prací věrných kaza- telů vráceno tam, kde se v Kristu Ježíši stalo tělem, „doprostřed lidu". Víra v osvobodivou sílu tohoto Slova...
- s. 122: ...za hřích jest smrt, ale milost Boží život věčný v Kristu Ježíši, Pánu našem. CLOVĚČSKOU VĚC vám pravím. Tělo zajisté naše při...
- s. 124: ...budou lidé umírat, aby žili, a žít, aby umírali. V Kristu Ježíši, Pánu našem. Uzříte mne, neboť já živ jsem, i vyživi...
- s. 129: ...pak můj naplň všelikou potřebu vaši podle bohatství svého v Kristu Ježíši (Fili- penským 4, 19). Nyní pak zjevené je svatým tajemství...
Název:
Výzva Jana Želivského : výbor z kázání
Autor:
Molnár, Amedeo
Rok vydání:
1954
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
139
Počet stran předmluvy plus obsahu:
139
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Úvod
- 23: Edice
- 139: Obsah
upravit
Strana 1
VÝZVA JANA ŽELIVSKÉHO Výbor z kázání Uspořádal AMEDEO MOLNÁR 195 4 EDICE KALICH PRAHA
VÝZVA JANA ŽELIVSKÉHO Výbor z kázání Uspořádal AMEDEO MOLNÁR 195 4 EDICE KALICH PRAHA
Strana 2
Strana 3
Z rukopisů Národní a universitní knihovny v Praze IVF 23 a V G 3 vybral, z latiny přeložil a výkladem doprovodil Amedeo Molnár
Z rukopisů Národní a universitní knihovny v Praze IVF 23 a V G 3 vybral, z latiny přeložil a výkladem doprovodil Amedeo Molnár
Strana 4
Strana 5
JAN ŽELIVSKY, NEJLIDOVĚJŠÍ KAZATEL HUSITSKÉ PRAHY, zasluhuje naší paměti už proto, že dovedl jíti, jak dobře vy- stihl Zdeněk Nejedlý, „cestou Husa a Jakoubka ze Stříbra dále pokrokovým směrem, pro nějž dovedl strhnouti i pražský lid. Jeho doba znamená vrchol pokrokového hnutí v Praze" Nahromaděné předpoklady revoluce a dějinný okamžik, v němž se postava kněze Jana vynořuje takřka z neznáma, učinily z Želivského muže, jenž směl nejenom dáti první signál veliké husitské revoluci, nýbrž také určiti v nejrozhod- nějších letech směr jejího náporu. Není bez významu, že ve jménu Evangelia stanul Želivský s nevšední rozhodností na straně chudiny proti boháčům, na straně prostých vyznavačů proti prelátům. Příklad kazatele Želivského, viděný v sou- vislosti se stanoviskem a dílem jiných vůdčích postav husit- ského revolučního hnutí a bratrské potom reformace, nás utvrzuje v přesvědčení, že poselství Písma svatého, poslušně uchvacované v jeho neztenčené náročivosti, jest osvobodivé. Podle nejhlubšího přesvědčení Želivského samotného osvobo- zovalo věrné biblické kázání Čechy jeho doby od nepravých autorit jak církevních, tak politických a společenských: „Vy, bratři, dobře víte“, kázal v dubnu 1419, „jak se nyní rozšířilo slovo Páně po celých Čechách a po Moravě, i kterak na ně přední kněží žalují u králů a knížat, říkajíce: „Bouří lid, počavši od Prahy, až sem, totiž až ke kurii římské nebo až do Kostnice anebo do Uher." Toto Slovo osvobozovalo od po- řádku, jejž bylo třeba opustit a nahradit novým. Že se jím dal tak plně a bez uhýbání oslovit a nikým od něho nezastrašit, v tom je křesťanská i revoluční velikost Jana Želivského. 5
JAN ŽELIVSKY, NEJLIDOVĚJŠÍ KAZATEL HUSITSKÉ PRAHY, zasluhuje naší paměti už proto, že dovedl jíti, jak dobře vy- stihl Zdeněk Nejedlý, „cestou Husa a Jakoubka ze Stříbra dále pokrokovým směrem, pro nějž dovedl strhnouti i pražský lid. Jeho doba znamená vrchol pokrokového hnutí v Praze" Nahromaděné předpoklady revoluce a dějinný okamžik, v němž se postava kněze Jana vynořuje takřka z neznáma, učinily z Želivského muže, jenž směl nejenom dáti první signál veliké husitské revoluci, nýbrž také určiti v nejrozhod- nějších letech směr jejího náporu. Není bez významu, že ve jménu Evangelia stanul Želivský s nevšední rozhodností na straně chudiny proti boháčům, na straně prostých vyznavačů proti prelátům. Příklad kazatele Želivského, viděný v sou- vislosti se stanoviskem a dílem jiných vůdčích postav husit- ského revolučního hnutí a bratrské potom reformace, nás utvrzuje v přesvědčení, že poselství Písma svatého, poslušně uchvacované v jeho neztenčené náročivosti, jest osvobodivé. Podle nejhlubšího přesvědčení Želivského samotného osvobo- zovalo věrné biblické kázání Čechy jeho doby od nepravých autorit jak církevních, tak politických a společenských: „Vy, bratři, dobře víte“, kázal v dubnu 1419, „jak se nyní rozšířilo slovo Páně po celých Čechách a po Moravě, i kterak na ně přední kněží žalují u králů a knížat, říkajíce: „Bouří lid, počavši od Prahy, až sem, totiž až ke kurii římské nebo až do Kostnice anebo do Uher." Toto Slovo osvobozovalo od po- řádku, jejž bylo třeba opustit a nahradit novým. Že se jím dal tak plně a bez uhýbání oslovit a nikým od něho nezastrašit, v tom je křesťanská i revoluční velikost Jana Želivského. 5
Strana 6
Je nejvýš příznačné, že se Želivský objevuje na dějišti právě ve chvíli, kdy se katolická reakce v Čechách konečně mohla opřít o přízeň panovníka, aby účinně zakročila proti hnutí, jež vyvolala v život smrt Mistra Jana Husi. Kostnická hranice, Husův nejvýmluvnější protest proti zotročující nadvládě papežské instituční církve, nutila v Če- chách každého postaviti se buď v tábor husitský nebo proti- husitský. Ještě před Husovým mučednickým skonem, v říjnu roku 1414, dal Jakoubek ze Stříbra odbojné české straně vý- razný a zápalný symbol v kalichu, jenž se stal rozlišovacím heslem. Kdo se hlásil ke kalichu, přihlašoval se ve smyslu již Milíče z Kroměříže a jeho žáka Matěje z Janova k řádům církve prvotní a odmítal zároveň umělou naukovou a obřad- nickou nástavbu pozdějších století, odmítal v zásadě poslu- šenství hierarchické církvi s papežem v čele. Přihláška ke kalichu znamenala při nejmenším mravní popravu staleté, po celý středověk uznávané autority a nastolení nového svrcho- vaného rozhodčího o tom, co býti má, Písma a pospolitého života prvních křesťanů. Důsledky tohoto zvratu se musely projevit i na venek. Zprvu hlavně v požadavku, aby husitská propaganda nebyla umlčována, i když — anebo právě proto, že — podvracela pilíře feudálního společenského řádu. Tento požadavek zní jasně z prohlášení sjezdu stavů, Husovi pří- chylných, ještě z roku 1415, že chtějí „kazatelóv zákona Pána našeho Jezu Krista nábožných, pokorných a stálých brániti a obhajovati, opovrhúce všelikú bázeň i nálezky lidské, na odpor učiněné, až do krve vylitie“. Zatím co se ovšem na druhé straně mobilisovala i kato- lická reakce, vedená od října 1415 Janem Železným, legátem kostnického koncilu, stal se nositelem radikálních oprav v církvi a tudy ve společnosti lid. Tvrdou odpovědí na Želez- 6
Je nejvýš příznačné, že se Želivský objevuje na dějišti právě ve chvíli, kdy se katolická reakce v Čechách konečně mohla opřít o přízeň panovníka, aby účinně zakročila proti hnutí, jež vyvolala v život smrt Mistra Jana Husi. Kostnická hranice, Husův nejvýmluvnější protest proti zotročující nadvládě papežské instituční církve, nutila v Če- chách každého postaviti se buď v tábor husitský nebo proti- husitský. Ještě před Husovým mučednickým skonem, v říjnu roku 1414, dal Jakoubek ze Stříbra odbojné české straně vý- razný a zápalný symbol v kalichu, jenž se stal rozlišovacím heslem. Kdo se hlásil ke kalichu, přihlašoval se ve smyslu již Milíče z Kroměříže a jeho žáka Matěje z Janova k řádům církve prvotní a odmítal zároveň umělou naukovou a obřad- nickou nástavbu pozdějších století, odmítal v zásadě poslu- šenství hierarchické církvi s papežem v čele. Přihláška ke kalichu znamenala při nejmenším mravní popravu staleté, po celý středověk uznávané autority a nastolení nového svrcho- vaného rozhodčího o tom, co býti má, Písma a pospolitého života prvních křesťanů. Důsledky tohoto zvratu se musely projevit i na venek. Zprvu hlavně v požadavku, aby husitská propaganda nebyla umlčována, i když — anebo právě proto, že — podvracela pilíře feudálního společenského řádu. Tento požadavek zní jasně z prohlášení sjezdu stavů, Husovi pří- chylných, ještě z roku 1415, že chtějí „kazatelóv zákona Pána našeho Jezu Krista nábožných, pokorných a stálých brániti a obhajovati, opovrhúce všelikú bázeň i nálezky lidské, na odpor učiněné, až do krve vylitie“. Zatím co se ovšem na druhé straně mobilisovala i kato- lická reakce, vedená od října 1415 Janem Železným, legátem kostnického koncilu, stal se nositelem radikálních oprav v církvi a tudy ve společnosti lid. Tvrdou odpovědí na Želez- 6
Strana 7
ného vyhlášení kostnických dekretů a interdiktu nad hlavním městem české koruny (29. října 1415) udeřily v Praze ozbro- jené zástupy na kláštery a fary a vypudily z nich mnichy a kněze, odpírající vysluhovat oltářní svátost pod obojí způ- sobou. Na stranu lidu se z nezbytí postavili už 3. listopadu i karmelitští mnichové od Matky Boží Sněžné, takže se tento chrám záhy stal střediskem husitského kázání, ohniskem, jež svým významem zanedlouho dokonce na čas zastínilo Betlem- skou kapli. První tento husitský převrat v Praze byl dovršen následujícího února (1416), kdy se všecky pražské kostely a kláštery otevřely stoupencům kalicha a katolíci tak naráz pozbaveni všeho vlivu. Následujíc příkladu Prahy město za městem se přidávalo k husitství. Tou dobou měl radikalismus své zázemí a později přímo revoluční základnu na venkově, kde proti sobě stály skutečné společenské třídy v nesmiřitel- ném protikladu. V městech především chudina žila touhou venkovského lidu po rozhodném zvratu poměrů. Hnutí, které proměnu vyvolalo, bylo ovšem od počátku značně složité a jest nad možnosti pouhé črty vystihnout je v jeho pestré rozmanitosti. Opakujme jen, že od prvních chvil jest v něm lid zárukou radikální pokrokovosti, zatím co pouze odvážnější bohoslovci, jdouce za příkladem Husovým, poskytují mu bohoslovnou směrnici, ideologii odboje. S při- bývajícími měsíci a léty mnohý z těchto theologů odpadá, husitská šlechta pak je ve svém celku v revoluci živlem ne- příliš spolehlivým. Od podzimu 1415 zní s několika pražských kazatelen výzva k vyvlastnění církevních statků a ochuzení kněžstva. Pádně ji vyjádřil valdensky smýšlející Mistr Mikuláš z Drážďan: „Odňaty budou antikristům (rozumějme: svato- kupeckému duchovenstvu) časné statky a obráceny ve pro- spěch chudých a na obranu zákona Páně. Ale tento radikalismus, uvolňující spoutané dotud spo- lečenské síly, nedocházel vydatného zastání v instituci, která
ného vyhlášení kostnických dekretů a interdiktu nad hlavním městem české koruny (29. října 1415) udeřily v Praze ozbro- jené zástupy na kláštery a fary a vypudily z nich mnichy a kněze, odpírající vysluhovat oltářní svátost pod obojí způ- sobou. Na stranu lidu se z nezbytí postavili už 3. listopadu i karmelitští mnichové od Matky Boží Sněžné, takže se tento chrám záhy stal střediskem husitského kázání, ohniskem, jež svým významem zanedlouho dokonce na čas zastínilo Betlem- skou kapli. První tento husitský převrat v Praze byl dovršen následujícího února (1416), kdy se všecky pražské kostely a kláštery otevřely stoupencům kalicha a katolíci tak naráz pozbaveni všeho vlivu. Následujíc příkladu Prahy město za městem se přidávalo k husitství. Tou dobou měl radikalismus své zázemí a později přímo revoluční základnu na venkově, kde proti sobě stály skutečné společenské třídy v nesmiřitel- ném protikladu. V městech především chudina žila touhou venkovského lidu po rozhodném zvratu poměrů. Hnutí, které proměnu vyvolalo, bylo ovšem od počátku značně složité a jest nad možnosti pouhé črty vystihnout je v jeho pestré rozmanitosti. Opakujme jen, že od prvních chvil jest v něm lid zárukou radikální pokrokovosti, zatím co pouze odvážnější bohoslovci, jdouce za příkladem Husovým, poskytují mu bohoslovnou směrnici, ideologii odboje. S při- bývajícími měsíci a léty mnohý z těchto theologů odpadá, husitská šlechta pak je ve svém celku v revoluci živlem ne- příliš spolehlivým. Od podzimu 1415 zní s několika pražských kazatelen výzva k vyvlastnění církevních statků a ochuzení kněžstva. Pádně ji vyjádřil valdensky smýšlející Mistr Mikuláš z Drážďan: „Odňaty budou antikristům (rozumějme: svato- kupeckému duchovenstvu) časné statky a obráceny ve pro- spěch chudých a na obranu zákona Páně. Ale tento radikalismus, uvolňující spoutané dotud spo- lečenské síly, nedocházel vydatného zastání v instituci, která
Strana 8
jediná mohla v Čechách, jak se mnohým zdálo, více méně legi- timně soupeřiti s učitelským úřadem církve, nedocházel posily v Karlově vysokém učení. V lednu 1417 universita dokonce varovala před zaváděním liturgických a věroučných novot, o nichž byli ovšem husité přesvědčeni, že jsou starého data. Mistři upřeli kalich dítkám. Učinili tak k velké lítosti Jakoub- kově, ale v souhlase s ním odsoudili i zlehčování víry v očistec. Veřejné mínění těch, kteří se již dali na pochod, hodnotilo vystoupení mistrů vysokého učení jako počátek dalších ústup- ků, jež by snad mohly vésti k úplné zradě husitství. Ideové poraženectví značné části mistrů odpovídalo ovšem vnější situaci, v níž se hnutí octlo. Předcházelo totiž zesílenou protihusitskou reakci, která se vzpřímila k úder zprávou o zvolení nového papeže, Husova někdy tvrdého odpůrce Oddona Colonny, k němuž došlo 11. listopadu 1417. Želivský ještě po dvou letech vzpomínal, jak veliké proti- husitské nadšení vzbudila volba Martina V. mezi českými katolíky. Spojiv se s císařem Zikmundem, zahájil vskutku papež Martin svůj pontifikát promyšlenou diplomatickou akcí proti kacířské zemi, podnikem, jehož se nemohl neúčastnit mocensky slabý Zikmundův bratr, český král Václav IV. Od počátku 1419 se Václav nepokrytě, a to navzdory opačné vůli svého dvora, rozhodl proti kalichu. Rozkázal, aby faráři, vypuzení v Praze i ve venkovských městech ze svých far pro věrnost kostnickému sněmu, všude byli navráceni ke svým kostelům a školám. Tito navrácení kněží skoncovali s vysluhováním svátosti pod obojí způsobou chleba a vína, jali se nově vysvěcovati znesvěcené prý chrámy, a k úděsnému pohoršení lidu neuctivě pošlapávali hostie a vylévali víno posvěcené od husitských předchůdců. Využivše sakramentál- ního monopolu, odpírali udělení svátostí těm, kdo se kalicha neodpřisáhli. Také politické kruhy husitské zachvátila reakce a došlo v nich k hromadnému odpadávání od kalicha. Panstvo 8
jediná mohla v Čechách, jak se mnohým zdálo, více méně legi- timně soupeřiti s učitelským úřadem církve, nedocházel posily v Karlově vysokém učení. V lednu 1417 universita dokonce varovala před zaváděním liturgických a věroučných novot, o nichž byli ovšem husité přesvědčeni, že jsou starého data. Mistři upřeli kalich dítkám. Učinili tak k velké lítosti Jakoub- kově, ale v souhlase s ním odsoudili i zlehčování víry v očistec. Veřejné mínění těch, kteří se již dali na pochod, hodnotilo vystoupení mistrů vysokého učení jako počátek dalších ústup- ků, jež by snad mohly vésti k úplné zradě husitství. Ideové poraženectví značné části mistrů odpovídalo ovšem vnější situaci, v níž se hnutí octlo. Předcházelo totiž zesílenou protihusitskou reakci, která se vzpřímila k úder zprávou o zvolení nového papeže, Husova někdy tvrdého odpůrce Oddona Colonny, k němuž došlo 11. listopadu 1417. Želivský ještě po dvou letech vzpomínal, jak veliké proti- husitské nadšení vzbudila volba Martina V. mezi českými katolíky. Spojiv se s císařem Zikmundem, zahájil vskutku papež Martin svůj pontifikát promyšlenou diplomatickou akcí proti kacířské zemi, podnikem, jehož se nemohl neúčastnit mocensky slabý Zikmundův bratr, český král Václav IV. Od počátku 1419 se Václav nepokrytě, a to navzdory opačné vůli svého dvora, rozhodl proti kalichu. Rozkázal, aby faráři, vypuzení v Praze i ve venkovských městech ze svých far pro věrnost kostnickému sněmu, všude byli navráceni ke svým kostelům a školám. Tito navrácení kněží skoncovali s vysluhováním svátosti pod obojí způsobou chleba a vína, jali se nově vysvěcovati znesvěcené prý chrámy, a k úděsnému pohoršení lidu neuctivě pošlapávali hostie a vylévali víno posvěcené od husitských předchůdců. Využivše sakramentál- ního monopolu, odpírali udělení svátostí těm, kdo se kalicha neodpřisáhli. Také politické kruhy husitské zachvátila reakce a došlo v nich k hromadnému odpadávání od kalicha. Panstvo 8
Strana 9
zbázlivělo. Vysoké úřady zemské a dvorské se znovu dostávaly do rukou katolíků. Universitní profesoři, když se jim takto hroutila opora státu, valem hledali cesty, jak se smířiti se Zikmundem, jehož nástupnictví na český trůn jim bylo stále méně pochybné. Opravdu se zdálo, že Husovu odkazu bylo v Čechách a zejména v Praze nadobro odzvoněno. V tento temný okamžik se však na štěstí vrací „zase tě- žiště hnutí tam, kde bylo na počátku, v široké vrstvy venkov- ského a městského lidu“ (F. M. Bartoš). To je chvíle, kdy Jan Želivský pozdvihne svůj hlas. II Želivský se objevuje v Praze okolo roku 1418, tedy v době, kdy uzrává husitská revoluční ideologie, k níž sám přispěl podstatným podílem. Pocházel nejspíše z Humpolce, stal se mnichem premonstrátského kláštera v Želivě a odtud byl, zdá se, 7. února 1416 poslán na faru v Jiřicích. Skoupé toto naše vědění o jeho počátcích ukazuje na dvě významné skutečnosti. Želivský především poznal zblízka, na vlastní přímo kůži mnišský život, jeho zahálčivost a klášterní boháč- skou zabydlenost, které se mu hluboce znechutily; za druhé jako farář v prostředí, jež mu bylo asi známé od malička, si uvědomil strmý protiklad sociální mezi klášterem a venkov- ským lidem. Poznav tento rozpor, postavil se na stranu lidu, z něhož vyšel. K tomu mu zajisté pomohl mocný ohlas Husova slova a příkladu na Humpolecku, kde vládl právě od roku 1416 Václav z Dubé, jenž ochranně provázel Husa do Kost- nice, ale zanedlouho husitství zradil. Želivský přišel do Prahy už jako hotový člověk, vědomý svého úkolu. Právem se může- me dohadovati, že jak lásku k lidu, tak odpor k mnišství, ale také hlubokou nedůvěru k pánům, ke šlechtě, byť se hlásila k husitství, si přinesl již s sebou. 9
zbázlivělo. Vysoké úřady zemské a dvorské se znovu dostávaly do rukou katolíků. Universitní profesoři, když se jim takto hroutila opora státu, valem hledali cesty, jak se smířiti se Zikmundem, jehož nástupnictví na český trůn jim bylo stále méně pochybné. Opravdu se zdálo, že Husovu odkazu bylo v Čechách a zejména v Praze nadobro odzvoněno. V tento temný okamžik se však na štěstí vrací „zase tě- žiště hnutí tam, kde bylo na počátku, v široké vrstvy venkov- ského a městského lidu“ (F. M. Bartoš). To je chvíle, kdy Jan Želivský pozdvihne svůj hlas. II Želivský se objevuje v Praze okolo roku 1418, tedy v době, kdy uzrává husitská revoluční ideologie, k níž sám přispěl podstatným podílem. Pocházel nejspíše z Humpolce, stal se mnichem premonstrátského kláštera v Želivě a odtud byl, zdá se, 7. února 1416 poslán na faru v Jiřicích. Skoupé toto naše vědění o jeho počátcích ukazuje na dvě významné skutečnosti. Želivský především poznal zblízka, na vlastní přímo kůži mnišský život, jeho zahálčivost a klášterní boháč- skou zabydlenost, které se mu hluboce znechutily; za druhé jako farář v prostředí, jež mu bylo asi známé od malička, si uvědomil strmý protiklad sociální mezi klášterem a venkov- ským lidem. Poznav tento rozpor, postavil se na stranu lidu, z něhož vyšel. K tomu mu zajisté pomohl mocný ohlas Husova slova a příkladu na Humpolecku, kde vládl právě od roku 1416 Václav z Dubé, jenž ochranně provázel Husa do Kost- nice, ale zanedlouho husitství zradil. Želivský přišel do Prahy už jako hotový člověk, vědomý svého úkolu. Právem se může- me dohadovati, že jak lásku k lidu, tak odpor k mnišství, ale také hlubokou nedůvěru k pánům, ke šlechtě, byť se hlásila k husitství, si přinesl již s sebou. 9
Strana 10
Pražské poměry a události ho dotvrdily ovšem v tomto jasném vidění lidí a věcí. To, že se rozhodl jíti do Prahy, by čin odvážný. Zpřetrhal tím svazky, které ho poutaly ke kláš- teru, jehož zůstával členem ještě jako jiřický farář. V Praze hleděli na Želivského jak katolíci, tak konservativní kališníci jako na zběhlého mníška — sacerdos Iohannes monachus apo- stata de Želiv. Pražskou činnost zahájil nejspíše na kazatelně v kostele svatého Štěpána na Rybníčku na Novém městě. Nebylo náhodné, že si zvolil právě Nové město za působiště. Ve srov- nání s patricijským Starým městem bylo Nové město svým společenským složením lépe připraveno, ano rovnou vháněno v revoluční akci. Vedle drobného řemeslnictva byla tu velká síla chudiny nic nevlastnící. František Graus prokázal z docho- vaných opisů Želivského postily, že nám z nich mluví,,Želiv- ský kazatel chudiny, ubohých, bídných a utlačovaných“ a to proti staršímu názoru, který činil z Želivského obránce novoměstského řemeslnictva. Jako kněz podobojí byl Želiv- ský z kostela na Rybníčku odstraněn snad počátkem roku 1419, kdy král Václav rozkázal, jak jsme viděli, aby kněží podjednou zaujali svá dřívější místa a práva. Ale již v únoru toho roku zní Želivského plamenné slovo v prostorném chrámu Matky Boží Sněžné, kam se za ním hrnou zástupy chudiny, sbratřující se pod jeho kazatelnou v bojové bratrstvo. Opakuje se tu něco, co Praha zažila jen za největších svých kazatelů Milíče z Kroměříže, Mistra Jana a potom později už jen dozvu- kem za Rokycany a Michala Poláka: kazatel a jeho poslu- chači srůstají v jedno tělo, oživované jedním duchem, jednou vůlí. Želivského farnost se rozšiřuje na široké novoměstské zástupy. Může je kdykoli podle potřeby chvíle svolati zvonem Marie Sněžné. Ve spojení s tímto lidem se stává Želivského kazatelna skutečnou velmocí, před níž se třesou mocní tohoto věku. 10
Pražské poměry a události ho dotvrdily ovšem v tomto jasném vidění lidí a věcí. To, že se rozhodl jíti do Prahy, by čin odvážný. Zpřetrhal tím svazky, které ho poutaly ke kláš- teru, jehož zůstával členem ještě jako jiřický farář. V Praze hleděli na Želivského jak katolíci, tak konservativní kališníci jako na zběhlého mníška — sacerdos Iohannes monachus apo- stata de Želiv. Pražskou činnost zahájil nejspíše na kazatelně v kostele svatého Štěpána na Rybníčku na Novém městě. Nebylo náhodné, že si zvolil právě Nové město za působiště. Ve srov- nání s patricijským Starým městem bylo Nové město svým společenským složením lépe připraveno, ano rovnou vháněno v revoluční akci. Vedle drobného řemeslnictva byla tu velká síla chudiny nic nevlastnící. František Graus prokázal z docho- vaných opisů Želivského postily, že nám z nich mluví,,Želiv- ský kazatel chudiny, ubohých, bídných a utlačovaných“ a to proti staršímu názoru, který činil z Želivského obránce novoměstského řemeslnictva. Jako kněz podobojí byl Želiv- ský z kostela na Rybníčku odstraněn snad počátkem roku 1419, kdy král Václav rozkázal, jak jsme viděli, aby kněží podjednou zaujali svá dřívější místa a práva. Ale již v únoru toho roku zní Želivského plamenné slovo v prostorném chrámu Matky Boží Sněžné, kam se za ním hrnou zástupy chudiny, sbratřující se pod jeho kazatelnou v bojové bratrstvo. Opakuje se tu něco, co Praha zažila jen za největších svých kazatelů Milíče z Kroměříže, Mistra Jana a potom později už jen dozvu- kem za Rokycany a Michala Poláka: kazatel a jeho poslu- chači srůstají v jedno tělo, oživované jedním duchem, jednou vůlí. Želivského farnost se rozšiřuje na široké novoměstské zástupy. Může je kdykoli podle potřeby chvíle svolati zvonem Marie Sněžné. Ve spojení s tímto lidem se stává Želivského kazatelna skutečnou velmocí, před níž se třesou mocní tohoto věku. 10
Strana 11
Výlučný biblismus Želivského ozřejmuje, proč se jeho politický odboj opíral o oposici náboženskou. Dovolávaje se Starého i Nového Zákona, tu zejména spisů janovských, nemilosrdně veřejně pranýřoval každý pokus o zastavení či zvrácení husitského radikalismu. Památka Husova a Jero- nýma Pražského je mu svatá. Nevynechá příležitosti, aby nezdůraznil revoluční povahu Husova vystoupení hlavně před kostnickým sněmem, kde stanul tváří v tvář představitelům zpohanilé církve. Želivský je uvědomělý, vděčný stoupenec a následovník Mistra Jana a bdělý strážce jeho lidového odkazu i proti zastrašeným universitním učitelům, z nichž se přece zprvu přátelil aspoň s Jakoubkem ze Stříbra. Počátkem července 1419 dosadil král za novoměstské konšele vesměs odpůrce husitů. Zakázali hned manifestační průvody Prahou a vyháněli husitské žáky ze škol. Želivský nazývá tyto měsíce časem svého velikého pronásledování. Útočil ve svých kázáních na reakční konšely. Volil pro své protesty chvíli zvláště vhodnou, kdy se venkovem valila vlna odporu proti králi. Lid se shromažďoval na horách. V sobotní den 22. července 1419 došlo k památnému sjití venkovského lidu na vrchu Burkováku u Nemějic na Be- chyňsku. Ti, kdo nazvali toto své shromaždiště horou Tábor, dali hoře i hnutí jméno biblicky bohatého, výrazně eschatolo- gického významu. Jednak měli jistě na mysli, podle svědectví Jakoubka ze Stříbra, Ježíšovo proměnění (Matouš 17, 2), které se podle tradičního výkladu stalo na hoře Tábor a kterého se s celým husitstvím nadáli „zajtra, totiž v den skonánie světa, když uhlédá Krista všeliké oko“, stejně jako galilejské zjevení Vzkříšeného (Matouš 28, 16), jež kladli na horu Tábor, jak o tom kázal Jan Želivský již 21. dubna; jednak očekávali, podle knihy Soudců (4, 6), že „přichází chvíle velkého krva- vého boje o zákon Boží proti králi, v jehož ruce vydal je Hospodin jako kdysi Israele v ruce Kananejských, a jak budou 11
Výlučný biblismus Želivského ozřejmuje, proč se jeho politický odboj opíral o oposici náboženskou. Dovolávaje se Starého i Nového Zákona, tu zejména spisů janovských, nemilosrdně veřejně pranýřoval každý pokus o zastavení či zvrácení husitského radikalismu. Památka Husova a Jero- nýma Pražského je mu svatá. Nevynechá příležitosti, aby nezdůraznil revoluční povahu Husova vystoupení hlavně před kostnickým sněmem, kde stanul tváří v tvář představitelům zpohanilé církve. Želivský je uvědomělý, vděčný stoupenec a následovník Mistra Jana a bdělý strážce jeho lidového odkazu i proti zastrašeným universitním učitelům, z nichž se přece zprvu přátelil aspoň s Jakoubkem ze Stříbra. Počátkem července 1419 dosadil král za novoměstské konšele vesměs odpůrce husitů. Zakázali hned manifestační průvody Prahou a vyháněli husitské žáky ze škol. Želivský nazývá tyto měsíce časem svého velikého pronásledování. Útočil ve svých kázáních na reakční konšely. Volil pro své protesty chvíli zvláště vhodnou, kdy se venkovem valila vlna odporu proti králi. Lid se shromažďoval na horách. V sobotní den 22. července 1419 došlo k památnému sjití venkovského lidu na vrchu Burkováku u Nemějic na Be- chyňsku. Ti, kdo nazvali toto své shromaždiště horou Tábor, dali hoře i hnutí jméno biblicky bohatého, výrazně eschatolo- gického významu. Jednak měli jistě na mysli, podle svědectví Jakoubka ze Stříbra, Ježíšovo proměnění (Matouš 17, 2), které se podle tradičního výkladu stalo na hoře Tábor a kterého se s celým husitstvím nadáli „zajtra, totiž v den skonánie světa, když uhlédá Krista všeliké oko“, stejně jako galilejské zjevení Vzkříšeného (Matouš 28, 16), jež kladli na horu Tábor, jak o tom kázal Jan Želivský již 21. dubna; jednak očekávali, podle knihy Soudců (4, 6), že „přichází chvíle velkého krva- vého boje o zákon Boží proti králi, v jehož ruce vydal je Hospodin jako kdysi Israele v ruce Kananejských, a jak budou 11
Strana 12
vysvobozeni na této hoře, o niž ztroskotá útok královských vojsk, jako za časů proroka Baráka a Debory“ (F. M. Bartoš). Nazítří velké táborské pouti, dne 23. července prohlásil Želiv- ský za falešné proroky všechny protivníky kalicha a městskou vládu, ano i samotného krále označil za veřejné nepřátele: „Všichni, kdo zbavují lid spásy a brání mu v ní, nemají práva přistupovati k oltáři. Tím méně ti, kdo odsuzují evangelium našeho bratra Ježíše Krista. To platí stejně o všech králích, knížatech, pánech a soudcích, nedbalých o obecné dobro.“ Následující neděle, 30. července, kdy pověst o táborském povstání dozajista již způsobila v Praze vzrušení, kázal Želiv- ský u Marie Sněžné o tom, jak měl Ježíš lítost nad zástupy, které ho následovaly (Marek 8, 1—9). Připomněl, že je třeba přejíti od slov k činům. (Záznam tohoto významného kázání otiskujeme zde v překladu na str. 107nn). Po kázání vedl lid v manifestačním průvodu po dnešním Václavském náměstí Štěpánskou ulicí ke kostelu na Rybníčku, kam byla dosazena katolická správa, zřejmě s úmyslem zabrat pro svou stranu kostel, z něhož byl sám nedávno násilím vypuzen. Průvod stanul před zavřenými dveřmi. Ale účastníci dveře vylomili, kostel zabrali a faru vybili. Se štěpánské kaza- telny pak Želivský nejspíše dokončil své kázání o Ježíšově lítosti nad zástupy nebo vykládal závěr šesté kapitoly Pav- lova listu Rímanům (zde str. 122). Od toho dne ostatně kázával na Rybníčku až asi do své smrti. Po tomto částečném súčto- vání s křivdou, spáchanou kdysi na milovaném vůdci, vracel se lid v čele s Želivským, jenž nesl monstranci, kolem novo- městské radnice. Želivský do ní vešel, aby požádal o propuš- tění vězňů, zatčených pro přijímání z kalicha. Byl odmítnut. S radničních oken hodili dokonce po průvodu kamením. Roz- hořčený lid vnikl nato násilím do radnice a vyházel z oken purkmistra, rychtáře a několik jiných, jež zástupové dole shromáždění ubili. Byl to otevřený revoluční čin. Pomáhal při 12
vysvobozeni na této hoře, o niž ztroskotá útok královských vojsk, jako za časů proroka Baráka a Debory“ (F. M. Bartoš). Nazítří velké táborské pouti, dne 23. července prohlásil Želiv- ský za falešné proroky všechny protivníky kalicha a městskou vládu, ano i samotného krále označil za veřejné nepřátele: „Všichni, kdo zbavují lid spásy a brání mu v ní, nemají práva přistupovati k oltáři. Tím méně ti, kdo odsuzují evangelium našeho bratra Ježíše Krista. To platí stejně o všech králích, knížatech, pánech a soudcích, nedbalých o obecné dobro.“ Následující neděle, 30. července, kdy pověst o táborském povstání dozajista již způsobila v Praze vzrušení, kázal Želiv- ský u Marie Sněžné o tom, jak měl Ježíš lítost nad zástupy, které ho následovaly (Marek 8, 1—9). Připomněl, že je třeba přejíti od slov k činům. (Záznam tohoto významného kázání otiskujeme zde v překladu na str. 107nn). Po kázání vedl lid v manifestačním průvodu po dnešním Václavském náměstí Štěpánskou ulicí ke kostelu na Rybníčku, kam byla dosazena katolická správa, zřejmě s úmyslem zabrat pro svou stranu kostel, z něhož byl sám nedávno násilím vypuzen. Průvod stanul před zavřenými dveřmi. Ale účastníci dveře vylomili, kostel zabrali a faru vybili. Se štěpánské kaza- telny pak Želivský nejspíše dokončil své kázání o Ježíšově lítosti nad zástupy nebo vykládal závěr šesté kapitoly Pav- lova listu Rímanům (zde str. 122). Od toho dne ostatně kázával na Rybníčku až asi do své smrti. Po tomto částečném súčto- vání s křivdou, spáchanou kdysi na milovaném vůdci, vracel se lid v čele s Želivským, jenž nesl monstranci, kolem novo- městské radnice. Želivský do ní vešel, aby požádal o propuš- tění vězňů, zatčených pro přijímání z kalicha. Byl odmítnut. S radničních oken hodili dokonce po průvodu kamením. Roz- hořčený lid vnikl nato násilím do radnice a vyházel z oken purkmistra, rychtáře a několik jiných, jež zástupové dole shromáždění ubili. Byl to otevřený revoluční čin. Pomáhal při 12
Strana 13
něm, zdá se, i čeledín krále Václava Jan Žižka, jenž se tak objevuje prvně po boku Želivského. Jakoubek ze Stříbra vystihl jistě aspoň část pravdy, když po dvou letech Želivskému pravil, že má hlavní zásluhu o to, že v Čechách došlo k revoluci. Jenomže tento správný jinak úsudek chápal záporně: „Ty jsi vinen," vytýkal Želivskému, „všemi těmi búřemi a tímto krveprolitím a zavedl jsi českú a moravskú zemi.“ Lze sotva dáti za pravdu názoru, že Želiv- ský přešel k revoluci jen bezděky a jaksi proti svému přesvěd- čení. Podnět zajisté vzešel z lidu, ale účast, kterou Želivský měl na dalším průběhu událostí hned nazítří po velké defene- straci nasvědčuje tomu, že byl duší revolučního dění v Praze. Na tři sta králových jezdců, narychlo povolaných, aby udusili požár, nic nepořídilo. S obdivuhodnou pohotovostí organiso- vala strana Želivského obsazením radnice a volbou čtyř hejt- manů revoluční správu obce. Král Václav se musel, ač nerad, spokojiti nepříliš vřelou a toliko formální omluvou zástupců lidu, ale jejich vládu nemohl nepotvrdit s překvapivou rych- lostí už 2. srpna. Revoluční nadšení se tím vším ještě nikterak nevyčerpalo. V tušení nových výbuchů, jimž se nebudou moci postaviti ani světská ani duchovní moc, zemřel Václav IV. v návalu vzteku již 16. srpna. Želivského očistná akce zamířila nyní proti klášterům, těmto pokladnicím loupeží, proti nevěstincům, kde se provo- zoval hanebný obchod, obohacující několik jedinců, často cír- kevní preláty, a proti farám reakčního duchovenstva. Lid vzal útokem veřejné domy v Krakovské ulici, o nichž Želiv- ský neváhal promluvit v kázání; vypálil kartouzský klášter za Ujezdskou branou; dbal o to, aby po celé Praze, netoliko na Novém městě, se nebránilo husitským kněžím kázat. Touto rázností zcela zneškodnil interdikt, vyhlášený arcibiskupem nad Prahou hned v září 1419. Dějiny interdiktu, této vždy všemocné zbraně středověké církve, zaznamenaly sotva kde 13
něm, zdá se, i čeledín krále Václava Jan Žižka, jenž se tak objevuje prvně po boku Želivského. Jakoubek ze Stříbra vystihl jistě aspoň část pravdy, když po dvou letech Želivskému pravil, že má hlavní zásluhu o to, že v Čechách došlo k revoluci. Jenomže tento správný jinak úsudek chápal záporně: „Ty jsi vinen," vytýkal Želivskému, „všemi těmi búřemi a tímto krveprolitím a zavedl jsi českú a moravskú zemi.“ Lze sotva dáti za pravdu názoru, že Želiv- ský přešel k revoluci jen bezděky a jaksi proti svému přesvěd- čení. Podnět zajisté vzešel z lidu, ale účast, kterou Želivský měl na dalším průběhu událostí hned nazítří po velké defene- straci nasvědčuje tomu, že byl duší revolučního dění v Praze. Na tři sta králových jezdců, narychlo povolaných, aby udusili požár, nic nepořídilo. S obdivuhodnou pohotovostí organiso- vala strana Želivského obsazením radnice a volbou čtyř hejt- manů revoluční správu obce. Král Václav se musel, ač nerad, spokojiti nepříliš vřelou a toliko formální omluvou zástupců lidu, ale jejich vládu nemohl nepotvrdit s překvapivou rych- lostí už 2. srpna. Revoluční nadšení se tím vším ještě nikterak nevyčerpalo. V tušení nových výbuchů, jimž se nebudou moci postaviti ani světská ani duchovní moc, zemřel Václav IV. v návalu vzteku již 16. srpna. Želivského očistná akce zamířila nyní proti klášterům, těmto pokladnicím loupeží, proti nevěstincům, kde se provo- zoval hanebný obchod, obohacující několik jedinců, často cír- kevní preláty, a proti farám reakčního duchovenstva. Lid vzal útokem veřejné domy v Krakovské ulici, o nichž Želiv- ský neváhal promluvit v kázání; vypálil kartouzský klášter za Ujezdskou branou; dbal o to, aby po celé Praze, netoliko na Novém městě, se nebránilo husitským kněžím kázat. Touto rázností zcela zneškodnil interdikt, vyhlášený arcibiskupem nad Prahou hned v září 1419. Dějiny interdiktu, této vždy všemocné zbraně středověké církve, zaznamenaly sotva kde 13
Strana 14
porážku tak citelnou. Mohlo k ní dojít v neposlední řadě proto, že síla pražské chudiny Želivského byla v těchto měsících znásobena přílivem venkovských poutníků, kteří se ubírali na shromáždění na Křížkách při benešovské silnici, svolané k 30. září 1419. Jednání, zahájená na Křížkách, pokračovala pak v Praze, kam se zároveň sjížděl zemský sněm. Tu nejspíše vznikl první návrh slavných čtyř kusů pražských, husitského vyznání a programu s požadavkem svobody kázání Božího slova, vysluhování svátosti těla a krve Páně pod obojí, vyvlast- nění církevních statků a trestání veřejných hříchů světským ramenem. „Křesťanství se tu jeví jako závazek, udávající směr životu“ (R. Říčan). Obsah prvních tří článků požaduje Želivský v dochovaných projevech napořád. Jak mu zejména na čtvrtém záleželo, dokazoval skutky, činností politickou. Konservativní a zpátečnické živly českého sněmu mezitím začaly vyjednávat s uherským králem Zikmundem, aby se ujal osiřelého českého trůnu. Želivský byl od prvopočátku před- ním hlasatelem odporu proti Zikmundovi. Brzy po tom, co se zdálo, že jednání se Zikmundem povede k cíli, kázal o vladaři, že hříchem ztrácí panovnický nárok. „Čím více králové hřeší, tím více jim ubývá vladařské pravomoci.“ Právo rozpoznat a určit míru oprávněnosti panovníkova nároku na vládu má ten, kdo zná Boží vůli. Její poznání je zprostředkováno Písmem. Písmo pak patří netoliko do rukou kněžím, nýbrž všem věřícím. Tak rozhoduje posléze lid, Písmem svatým vyškolený v kritice panstva, o tom, je-li panovník hoden, aby mu vládl. V tomto soudu Zikmund, apokalyptická šelma ryšavá, propadl. Ve chvíli, kdy se Zikmund hotoví napadnouti vzdorné Čechy vojensky, opouští nás bezprostřední doklady o kazatel- ském zápase Želivského. Jeho dochovaná postila končí v listo- padu 1419. Ale do dění nejbližších dalších let se zapsal Želiv- ský tak pronikavě, že můžeme jeho činnost stopovat sledujíce odboj husitské Prahy. 14
porážku tak citelnou. Mohlo k ní dojít v neposlední řadě proto, že síla pražské chudiny Želivského byla v těchto měsících znásobena přílivem venkovských poutníků, kteří se ubírali na shromáždění na Křížkách při benešovské silnici, svolané k 30. září 1419. Jednání, zahájená na Křížkách, pokračovala pak v Praze, kam se zároveň sjížděl zemský sněm. Tu nejspíše vznikl první návrh slavných čtyř kusů pražských, husitského vyznání a programu s požadavkem svobody kázání Božího slova, vysluhování svátosti těla a krve Páně pod obojí, vyvlast- nění církevních statků a trestání veřejných hříchů světským ramenem. „Křesťanství se tu jeví jako závazek, udávající směr životu“ (R. Říčan). Obsah prvních tří článků požaduje Želivský v dochovaných projevech napořád. Jak mu zejména na čtvrtém záleželo, dokazoval skutky, činností politickou. Konservativní a zpátečnické živly českého sněmu mezitím začaly vyjednávat s uherským králem Zikmundem, aby se ujal osiřelého českého trůnu. Želivský byl od prvopočátku před- ním hlasatelem odporu proti Zikmundovi. Brzy po tom, co se zdálo, že jednání se Zikmundem povede k cíli, kázal o vladaři, že hříchem ztrácí panovnický nárok. „Čím více králové hřeší, tím více jim ubývá vladařské pravomoci.“ Právo rozpoznat a určit míru oprávněnosti panovníkova nároku na vládu má ten, kdo zná Boží vůli. Její poznání je zprostředkováno Písmem. Písmo pak patří netoliko do rukou kněžím, nýbrž všem věřícím. Tak rozhoduje posléze lid, Písmem svatým vyškolený v kritice panstva, o tom, je-li panovník hoden, aby mu vládl. V tomto soudu Zikmund, apokalyptická šelma ryšavá, propadl. Ve chvíli, kdy se Zikmund hotoví napadnouti vzdorné Čechy vojensky, opouští nás bezprostřední doklady o kazatel- ském zápase Želivského. Jeho dochovaná postila končí v listo- padu 1419. Ale do dění nejbližších dalších let se zapsal Želiv- ský tak pronikavě, že můžeme jeho činnost stopovat sledujíce odboj husitské Prahy. 14
Strana 15
Sotva vyhlásil Zikmund v březnu 1420 z Vratislavě kří- žovou výpravu proti všem viklefovcům a husitům, Želivský se rozhoduje pro boj. Nepřítel jakéhokoli smiřování přiměje počátkem dubna shromážděné obce Starého a Nového města k slavnostní přísaze, že budou hájiti kalicha až do těch statků a hrdel. Narychlo ustanoveny vojenské funkce hejtmanů a podhejtmanů a organisována obrana města. Zároveň vydán manifest všem Čechům, vyzývající ke spojenectví. Když se ukázala nejistou pomoc panská, před níž ostatně Želivský nepřestával varovat, našla Praha válečnicky zdatnou oporu ve vojensky zřízených obcích a bratřích táborských. O zdar revoluce se Želivský zasloužil tím, že získal Praze spojenectví Tábora. Jím také mohl radikalisovat i pražskou vládu, jak se stalo v květnu 1420 po příchodu vojsk Žižkových, ale i sborů žateckých, lounských a slánských do Prahy. V červenci se spojené síly Prahy a vojenského tábora venkovského sjedno- tily na konečném výrazu čtyř článků, v jejichž jménu bojo- valy proti vetřelci. Ten zatím oblehl hlavní město. Táborský radikalismus však poděsil představitele Starého města. Reakce v lůně ohrožené Prahy se jala podkopávat jednotu, jíž bylo tolik zapotřebí. V srpnu se proto Želivský rozhodl provésti změnu ve staroměstské vládě, kam dosadil lidi, kteří věděli, že bez táborské pomoci se Praha neubrání. Ale když vítězné zástupy, porazivší Zikmunda na Vítkově hoře a později, 1. listopadu, pod Vyšehradem, odtáhly, zdvihla reakce opět hlavu. Živila ji tentokráte uražená vzpomínka na bořivé nad- šení zbrojných zástupů, jež se obrátilo za jejich pražského pobytu proti zbylým ještě katolickým kostelům, klášterům, oltářům a drahým náhrobkům. Dočasné převládnutí šlech- ticko-měšťanských zájmů zatlačilo Želivského do ústraní. Ale nebezpečí se strany Zikmundovy, stále ještě plně neodvrácené, prokázalo správnost a nezbytnost řešení Želiv- ského. Od února 1421 se vojska pražská a táborská opět spo- 15
Sotva vyhlásil Zikmund v březnu 1420 z Vratislavě kří- žovou výpravu proti všem viklefovcům a husitům, Želivský se rozhoduje pro boj. Nepřítel jakéhokoli smiřování přiměje počátkem dubna shromážděné obce Starého a Nového města k slavnostní přísaze, že budou hájiti kalicha až do těch statků a hrdel. Narychlo ustanoveny vojenské funkce hejtmanů a podhejtmanů a organisována obrana města. Zároveň vydán manifest všem Čechům, vyzývající ke spojenectví. Když se ukázala nejistou pomoc panská, před níž ostatně Želivský nepřestával varovat, našla Praha válečnicky zdatnou oporu ve vojensky zřízených obcích a bratřích táborských. O zdar revoluce se Želivský zasloužil tím, že získal Praze spojenectví Tábora. Jím také mohl radikalisovat i pražskou vládu, jak se stalo v květnu 1420 po příchodu vojsk Žižkových, ale i sborů žateckých, lounských a slánských do Prahy. V červenci se spojené síly Prahy a vojenského tábora venkovského sjedno- tily na konečném výrazu čtyř článků, v jejichž jménu bojo- valy proti vetřelci. Ten zatím oblehl hlavní město. Táborský radikalismus však poděsil představitele Starého města. Reakce v lůně ohrožené Prahy se jala podkopávat jednotu, jíž bylo tolik zapotřebí. V srpnu se proto Želivský rozhodl provésti změnu ve staroměstské vládě, kam dosadil lidi, kteří věděli, že bez táborské pomoci se Praha neubrání. Ale když vítězné zástupy, porazivší Zikmunda na Vítkově hoře a později, 1. listopadu, pod Vyšehradem, odtáhly, zdvihla reakce opět hlavu. Živila ji tentokráte uražená vzpomínka na bořivé nad- šení zbrojných zástupů, jež se obrátilo za jejich pražského pobytu proti zbylým ještě katolickým kostelům, klášterům, oltářům a drahým náhrobkům. Dočasné převládnutí šlech- ticko-měšťanských zájmů zatlačilo Želivského do ústraní. Ale nebezpečí se strany Zikmundovy, stále ještě plně neodvrácené, prokázalo správnost a nezbytnost řešení Želiv- ského. Od února 1421 se vojska pražská a táborská opět spo- 15
Strana 16
jují ke společným jízdám a obchvatům nepřítele. Želivský je jmenován správcem pražských branných sil a jako uznávaný jejich představitel přijímá v dubnu na trestném tažení Pra- žanů do východních Čech Kutnou Horu na milost a před Jaro- měří i mocného Čeňka z Vartemberka, a to zcela po způsobu táborském, před vystavenou svátostí večeře Páně (květen 1421). Po návratu do Prahy byl Želivský čáslavským sněmem (3.—7. června 1421) zvolen vedle Jana z Příbramě do porad- ního sboru dvaceti nových zemských vladařů, zřejmě s úko- lem pečovati o ideovou stránku vítězné revoluce. V daném rozpoložení vnitřních sil bylo to poslání pro muže Želivského povahy a rozhodnosti nesnadné a ztížené jmenovitě okolností, že Jan z Příbramě byl jako protivník táborského radikalismu pravým jeho opakem. A nelze se ubrániti dojmu, že Příbram byl postaven vedle kněze Jana jen proto, aby držel v šachu chudinou milovaného vůdce revoluce, když ještě nebylo možno pomýšlet na jeho odstranění. Nová zemská vláda měla silnou menšinu panských zá- stupců. Někteří z nich byli katolíci, jiní se hlásili ke kalichu jenom naoko. Želivský hodnotil situaci jako krajně nebezpeč- nou pro revoluční při, tím spíše, že pražští konšelé už zase usilovali o smíření s pány. Byla obava, že ovoce červencových a srpnových dní roku 1419 bude lidu vyrváno spolu s výsledky úspěšného tažení pražských vojsk na český východ. I rozhodl se Želivský, že předejde nepřátelské pikle. V pondělí 30. června 1421 dal udeřiti na velký zvon u Matky Boží Sněžné. Na smluvené toto znamení začal se lid sbíhati ke staro- městské radnici, vnikl do ní a sesadil konšely. Z vůle lidu pak Želivský prohlásil spojení obou měst, Starého i Nového, dal zvoliti hejtmany a připravil novou konšelskou volbu. Byl jí podlomen vliv konservativní strany Křišťana z Prachatic a Jana z Příbramě, a naopak vliv Želivského rozšířen účinně 16
jují ke společným jízdám a obchvatům nepřítele. Želivský je jmenován správcem pražských branných sil a jako uznávaný jejich představitel přijímá v dubnu na trestném tažení Pra- žanů do východních Čech Kutnou Horu na milost a před Jaro- měří i mocného Čeňka z Vartemberka, a to zcela po způsobu táborském, před vystavenou svátostí večeře Páně (květen 1421). Po návratu do Prahy byl Želivský čáslavským sněmem (3.—7. června 1421) zvolen vedle Jana z Příbramě do porad- ního sboru dvaceti nových zemských vladařů, zřejmě s úko- lem pečovati o ideovou stránku vítězné revoluce. V daném rozpoložení vnitřních sil bylo to poslání pro muže Želivského povahy a rozhodnosti nesnadné a ztížené jmenovitě okolností, že Jan z Příbramě byl jako protivník táborského radikalismu pravým jeho opakem. A nelze se ubrániti dojmu, že Příbram byl postaven vedle kněze Jana jen proto, aby držel v šachu chudinou milovaného vůdce revoluce, když ještě nebylo možno pomýšlet na jeho odstranění. Nová zemská vláda měla silnou menšinu panských zá- stupců. Někteří z nich byli katolíci, jiní se hlásili ke kalichu jenom naoko. Želivský hodnotil situaci jako krajně nebezpeč- nou pro revoluční při, tím spíše, že pražští konšelé už zase usilovali o smíření s pány. Byla obava, že ovoce červencových a srpnových dní roku 1419 bude lidu vyrváno spolu s výsledky úspěšného tažení pražských vojsk na český východ. I rozhodl se Želivský, že předejde nepřátelské pikle. V pondělí 30. června 1421 dal udeřiti na velký zvon u Matky Boží Sněžné. Na smluvené toto znamení začal se lid sbíhati ke staro- městské radnici, vnikl do ní a sesadil konšely. Z vůle lidu pak Želivský prohlásil spojení obou měst, Starého i Nového, dal zvoliti hejtmany a připravil novou konšelskou volbu. Byl jí podlomen vliv konservativní strany Křišťana z Prachatic a Jana z Příbramě, a naopak vliv Želivského rozšířen účinně 16
Strana 17
i na patricijské Staré město. Praha Jana Želivského odmítla poslušnost zemské vládě, zvolené v Čáslavi. Zápas s reakcí arci ani tentokrát cele neskončil. Želivský byl sice určen za jednoho ze čtyř administrátorů pražské církve vedle Jakoubka, Příbrama a Prokopa z Plzně (4. čer- vence), ale bohoslovný program pražského kněžstva, jakkoli radikalisovaný, se zdaleka ještě nevyrovnal požadavkům tá- borským. Želivský, sotva cele uspokojen převratem, dopro- vází v létě pražské vojsko na neúspěšné tentokráte výpravě do severních Čech, k Mostu. Z porážky, kterou výprava skli- dila, vinil Želivský málo věrné pány. Vrátiv se roztrpčen do Prahy, svěřil na valném shromáždění lidu na Rybníčku 19. října 1421 vůdcovství strany Janu Hvězdovi z Vicemilic. Hvězda, řečený Bzdinka, se hlásil k táborskému radikalismu. Želivskému byl zárukou, že utuží kázeň v pražském vojsku i jeho bojovou zdatnost. Moc, svěřená Hvězdovi, byla skoro naprostá a rovnala se diktatuře. Jejím nástrojnictvím stanul Želivský na vrcholu své politické práce a moci. Je pro něho jistě příznačné, že právě v tuto dobu uzrává také jeho radika- lismus bohoslovný. Zastává větu, že co není výslovně obsa- ženo v Písmu, nemůže a nesmí býti pro křesťana závazné: Volo scripta clara videre et sic informari. Soustředuje se na věroučné formulování svého stanoviska a vyslovuje ostré námitky proti učení o očistci, v němž vidí jen prostředek, jak naplniti kněžské kapsy. Tím ovšem vystupňoval a vyhrotil napětí mezi sebou a stranou konservativní, ano brzy proti němu stál sám Jakoubek, kazatel betlemský. Pokus, aby se Želivský stal jediným správcem pražského kněžstva, ztroskotal. Nieméně dík Želivského bdělosti získala Praha v prosinci znovu vydatnou pomoc Žižkovu proti Zikmundovi, jenž vtrhl s novým vojskem přes Moravu do Čech a chystal se dobýti Kutné Hory. Žižkův dvojí příchod do Prahy (1. prosince 1421 a 14. ledna 1422) upevnil naposledy postavení vůdce 2 - Výzva Jana Želivskéko 17
i na patricijské Staré město. Praha Jana Želivského odmítla poslušnost zemské vládě, zvolené v Čáslavi. Zápas s reakcí arci ani tentokrát cele neskončil. Želivský byl sice určen za jednoho ze čtyř administrátorů pražské církve vedle Jakoubka, Příbrama a Prokopa z Plzně (4. čer- vence), ale bohoslovný program pražského kněžstva, jakkoli radikalisovaný, se zdaleka ještě nevyrovnal požadavkům tá- borským. Želivský, sotva cele uspokojen převratem, dopro- vází v létě pražské vojsko na neúspěšné tentokráte výpravě do severních Čech, k Mostu. Z porážky, kterou výprava skli- dila, vinil Želivský málo věrné pány. Vrátiv se roztrpčen do Prahy, svěřil na valném shromáždění lidu na Rybníčku 19. října 1421 vůdcovství strany Janu Hvězdovi z Vicemilic. Hvězda, řečený Bzdinka, se hlásil k táborskému radikalismu. Želivskému byl zárukou, že utuží kázeň v pražském vojsku i jeho bojovou zdatnost. Moc, svěřená Hvězdovi, byla skoro naprostá a rovnala se diktatuře. Jejím nástrojnictvím stanul Želivský na vrcholu své politické práce a moci. Je pro něho jistě příznačné, že právě v tuto dobu uzrává také jeho radika- lismus bohoslovný. Zastává větu, že co není výslovně obsa- ženo v Písmu, nemůže a nesmí býti pro křesťana závazné: Volo scripta clara videre et sic informari. Soustředuje se na věroučné formulování svého stanoviska a vyslovuje ostré námitky proti učení o očistci, v němž vidí jen prostředek, jak naplniti kněžské kapsy. Tím ovšem vystupňoval a vyhrotil napětí mezi sebou a stranou konservativní, ano brzy proti němu stál sám Jakoubek, kazatel betlemský. Pokus, aby se Želivský stal jediným správcem pražského kněžstva, ztroskotal. Nieméně dík Želivského bdělosti získala Praha v prosinci znovu vydatnou pomoc Žižkovu proti Zikmundovi, jenž vtrhl s novým vojskem přes Moravu do Čech a chystal se dobýti Kutné Hory. Žižkův dvojí příchod do Prahy (1. prosince 1421 a 14. ledna 1422) upevnil naposledy postavení vůdce 2 - Výzva Jana Želivskéko 17
Strana 18
pražské chudiny a tím také Želivský naposledy prosadil poža- davek součinnosti pokrokových stran pražských. Při všem svém radikalismu, jenž se tolik blížil táborskému, uměl Jan Želivský „pracovati i s těmi, s nimiž osobně naprosto se roz- cházel, ne proto, aby dospěl k plochému kompromisu, nýbrž aby tím zabránil vítězství reakce, jež by jinak napnula všecky své síly proti radikálnímu hnutí. Tím právě prokázal Želivský neobyčejnou vnímavost pro potřebu oné doby i pro duši vel- kého města“ (Zdeněk Nejedlý). Sotva však Táboři opustili Prahu, zlomila únorová volba z roku 1422 Želivského moc a učinila konec spolupráci stran. Postupně isolován ve své činnosti záměrnými výnosy Velké obce, jež zbavila 9. února Jana Hvězdu úřadu, mohl se sice Želivský opírat o lásku svého novoměstského lidu, jemuž věrně kázal, nemohl však čeliti úkladné lsti. Pod záminkou porady o dobro obecné byl vlákán 9. března na radnici, tam zatčen a pak na radničním dvoře sťat přičiněním nového hejt- mana, nástupce Hvězdova, Haška Ostrovského z Valdštejna. Zemřel statečně s několika svými druhy, vyzpovídav se přá- telskému knězi, jenž se stal svědkem popravy, a zakončiv svůj pohnutý život modlitbou: „Otče nebeský, děkujiť, žes mi dal od svých trpěti. Poprava Želivského nezůstala utajena. Krev neopatrně pacholky vypuštěná strouhou na náměstí prozradila krvavé dílo reakce. Želivského zástupové se seběhli na volání „Sem, chudino, sem!“, obořili se na radnici, nalezli postínaná těla i hlavu milovaného kazatele. Při pohledu na ni jal lid nepopsa- telný žal. Hlava Želivského pak nesena na míse po městě jako hlava prorockého Jana Křtitele. Vzbuzovala všude nářek, ale také odhodlání potrestat pachatele. Kněz Vilém od svatého Michala veřejně žaloval na strůjce úkladu a rozlícený lid se znovu zmocnil vlády ve městě. Ale ztrativ svého učitele, nestačil na to, aby si ji udržel. 18
pražské chudiny a tím také Želivský naposledy prosadil poža- davek součinnosti pokrokových stran pražských. Při všem svém radikalismu, jenž se tolik blížil táborskému, uměl Jan Želivský „pracovati i s těmi, s nimiž osobně naprosto se roz- cházel, ne proto, aby dospěl k plochému kompromisu, nýbrž aby tím zabránil vítězství reakce, jež by jinak napnula všecky své síly proti radikálnímu hnutí. Tím právě prokázal Želivský neobyčejnou vnímavost pro potřebu oné doby i pro duši vel- kého města“ (Zdeněk Nejedlý). Sotva však Táboři opustili Prahu, zlomila únorová volba z roku 1422 Želivského moc a učinila konec spolupráci stran. Postupně isolován ve své činnosti záměrnými výnosy Velké obce, jež zbavila 9. února Jana Hvězdu úřadu, mohl se sice Želivský opírat o lásku svého novoměstského lidu, jemuž věrně kázal, nemohl však čeliti úkladné lsti. Pod záminkou porady o dobro obecné byl vlákán 9. března na radnici, tam zatčen a pak na radničním dvoře sťat přičiněním nového hejt- mana, nástupce Hvězdova, Haška Ostrovského z Valdštejna. Zemřel statečně s několika svými druhy, vyzpovídav se přá- telskému knězi, jenž se stal svědkem popravy, a zakončiv svůj pohnutý život modlitbou: „Otče nebeský, děkujiť, žes mi dal od svých trpěti. Poprava Želivského nezůstala utajena. Krev neopatrně pacholky vypuštěná strouhou na náměstí prozradila krvavé dílo reakce. Želivského zástupové se seběhli na volání „Sem, chudino, sem!“, obořili se na radnici, nalezli postínaná těla i hlavu milovaného kazatele. Při pohledu na ni jal lid nepopsa- telný žal. Hlava Želivského pak nesena na míse po městě jako hlava prorockého Jana Křtitele. Vzbuzovala všude nářek, ale také odhodlání potrestat pachatele. Kněz Vilém od svatého Michala veřejně žaloval na strůjce úkladu a rozlícený lid se znovu zmocnil vlády ve městě. Ale ztrativ svého učitele, nestačil na to, aby si ji udržel. 18
Strana 19
„Smrtí kněze Jana Želivského“, napsal Zdeněk Nejedlý, „končí doba pražkého radikalismu, jenž nikdy již se nevzmohl k síle, již mu dodal Želivský. Od jeho smrti čím dále tím více upadá Praha v moc nejenom konservatismu, nýbrž přímo reakce. Věrní jeho stoupenci v lidu zachovali si památku drahého kněze a chovali jeho naučení jako vzácný odkaz jeho. Zvláště Nové město Pražské věrně ctilo Želivského odkaz, a když po letech změnily se poměry, vystupuje znovu strana Želivského na veřejnost. III Josef Pekař, vylíčiv Želivského jako demagoga a přiznav mu nakonec nerad zásluhu, že „připravil Prahu na cestu revo- luce, na cestu, která umožnila spolek s Táborem Žižkovým“, dodal: „Je zřejmo, že ve skutečnou tvář Želivského nevidíme bezpečně.“ K takovému zápornému soudu dospěl, protože si vytvořil umělý obraz krvežíznivého rváče, jehož skutky se nekryjí s jeho slovy. Ale třebaže se dochovala jen menšina Želivského projevů, promlouvají nám z nich rysy Želivského postavy a povahy mluvou sdostatek srozumitelnou a jímavou. Ve skutečnou tvář Želivského vidíme natolik bezpečně, že můžeme sledovati shodu jeho smýšlení a jednání a namnoze se dobrat i posledních motivů jeho nezapomenutelného vy- stoupení v husitské revoluci. Čtenář našeho výboru z Želivského kazatelských příprav, vzniklých v době, kdy se hotovil k politickému vůdcovství, nesmí se dát odradit nahozeností konceptů a prvním dojmem, jako by šlo o pouhou snůšku biblických a někdy patristických citátů. Ve skutečnosti je Želivský dobrý biblický theolog. Řadí k sobě oddíly svědectví Písma svatého nikoli jen podle jejich slovní, nýbrž hlavně obsahové příbuznosti. Slovo Boží, zto- 2* 19
„Smrtí kněze Jana Želivského“, napsal Zdeněk Nejedlý, „končí doba pražkého radikalismu, jenž nikdy již se nevzmohl k síle, již mu dodal Želivský. Od jeho smrti čím dále tím více upadá Praha v moc nejenom konservatismu, nýbrž přímo reakce. Věrní jeho stoupenci v lidu zachovali si památku drahého kněze a chovali jeho naučení jako vzácný odkaz jeho. Zvláště Nové město Pražské věrně ctilo Želivského odkaz, a když po letech změnily se poměry, vystupuje znovu strana Želivského na veřejnost. III Josef Pekař, vylíčiv Želivského jako demagoga a přiznav mu nakonec nerad zásluhu, že „připravil Prahu na cestu revo- luce, na cestu, která umožnila spolek s Táborem Žižkovým“, dodal: „Je zřejmo, že ve skutečnou tvář Želivského nevidíme bezpečně.“ K takovému zápornému soudu dospěl, protože si vytvořil umělý obraz krvežíznivého rváče, jehož skutky se nekryjí s jeho slovy. Ale třebaže se dochovala jen menšina Želivského projevů, promlouvají nám z nich rysy Želivského postavy a povahy mluvou sdostatek srozumitelnou a jímavou. Ve skutečnou tvář Želivského vidíme natolik bezpečně, že můžeme sledovati shodu jeho smýšlení a jednání a namnoze se dobrat i posledních motivů jeho nezapomenutelného vy- stoupení v husitské revoluci. Čtenář našeho výboru z Želivského kazatelských příprav, vzniklých v době, kdy se hotovil k politickému vůdcovství, nesmí se dát odradit nahozeností konceptů a prvním dojmem, jako by šlo o pouhou snůšku biblických a někdy patristických citátů. Ve skutečnosti je Želivský dobrý biblický theolog. Řadí k sobě oddíly svědectví Písma svatého nikoli jen podle jejich slovní, nýbrž hlavně obsahové příbuznosti. Slovo Boží, zto- 2* 19
Strana 20
tožněné s Ježíšem Kristem, není našemu kazateli realitou statickou, nýbrž dynamickou. Když nasloucháme slovu Páně, mluví k nám Hospodin se svým nárokem. Poznáváme z Písem Boží vůli. Želivskému proto záleží na tom, aby lid četl bibli ve svém rodném jazyku a nedal si ji vyrvat. Jako znovuzrození Božího slova v Čechách charakterisuje Želivský husitství, jako znovuzrození pravdy. Všechen ten vzrušený pohyb, směřující k něčemu novému, jehož je Želivský svědkem i činovníkem, je odpovědí na oslovující Písmo. A jenom v pohybu, v posluš- ném jednání ve vztahu k bližním, k pospolitosti, se pravý obsah Písma vyjevuje. Není uchvatitelný jinak, než plněním ve společnosti. Ostře vystupuje u Želivského do popředí jako svérázný rys husitské revoluční kultury důraz na spoutanost bohoslovného myšlení s pospolitým životem. Je to přesvěd- čení, že pravda křesťanství se musí osvědčovat v lidských vztazích a že pouze uprostřed nich, i když nikoli z nich, je také poznatelná. Lidový kazatel, jakým Jan z Želiva byl, nezpracoval tuto otázku soustavně, ale má několik míst, která s jadrnou výrazností uvedené řešení naznačují. Kdykoli hovoří o pospolitém životě, má Želivský především na mysli své novoměstské zástupy. Tmelem jejich sborovosti je zviditelněné Slovo, svátost těla a krve. Často oslovuje kazatel své poslu- chače jako ty, „kdo měli dnes podíl na stolu Páně“, a ujišťuje je, že se Kristus ve slávě prokazuje věřícím, když jsou pospolu při svátostném stolování. Z povahy tohoto hodnocení Slova a svátostí pochopíme Želivského vyzdvihování kázání a kaza- telů evangelické pravdy, ale i to, že mu pouhé kázání nestačí, že je chce mít zhmotněno ve svátostech a ve skutcích. Aby se uskutečňovatelství biblické pravdy mohlo projevit, požaduje ovšem s celou svou stranou svobodu pro hlásání Božího slova. Mužem, jenž znovuzrození Božího slova v Čechách po- zdravil i ztělesnil nad jiné průkazně, jest Želivskému Hus. Želivský je unesen mravní velikostí mistrovou a smělostí, 20
tožněné s Ježíšem Kristem, není našemu kazateli realitou statickou, nýbrž dynamickou. Když nasloucháme slovu Páně, mluví k nám Hospodin se svým nárokem. Poznáváme z Písem Boží vůli. Želivskému proto záleží na tom, aby lid četl bibli ve svém rodném jazyku a nedal si ji vyrvat. Jako znovuzrození Božího slova v Čechách charakterisuje Želivský husitství, jako znovuzrození pravdy. Všechen ten vzrušený pohyb, směřující k něčemu novému, jehož je Želivský svědkem i činovníkem, je odpovědí na oslovující Písmo. A jenom v pohybu, v posluš- ném jednání ve vztahu k bližním, k pospolitosti, se pravý obsah Písma vyjevuje. Není uchvatitelný jinak, než plněním ve společnosti. Ostře vystupuje u Želivského do popředí jako svérázný rys husitské revoluční kultury důraz na spoutanost bohoslovného myšlení s pospolitým životem. Je to přesvěd- čení, že pravda křesťanství se musí osvědčovat v lidských vztazích a že pouze uprostřed nich, i když nikoli z nich, je také poznatelná. Lidový kazatel, jakým Jan z Želiva byl, nezpracoval tuto otázku soustavně, ale má několik míst, která s jadrnou výrazností uvedené řešení naznačují. Kdykoli hovoří o pospolitém životě, má Želivský především na mysli své novoměstské zástupy. Tmelem jejich sborovosti je zviditelněné Slovo, svátost těla a krve. Často oslovuje kazatel své poslu- chače jako ty, „kdo měli dnes podíl na stolu Páně“, a ujišťuje je, že se Kristus ve slávě prokazuje věřícím, když jsou pospolu při svátostném stolování. Z povahy tohoto hodnocení Slova a svátostí pochopíme Želivského vyzdvihování kázání a kaza- telů evangelické pravdy, ale i to, že mu pouhé kázání nestačí, že je chce mít zhmotněno ve svátostech a ve skutcích. Aby se uskutečňovatelství biblické pravdy mohlo projevit, požaduje ovšem s celou svou stranou svobodu pro hlásání Božího slova. Mužem, jenž znovuzrození Božího slova v Čechách po- zdravil i ztělesnil nad jiné průkazně, jest Želivskému Hus. Želivský je unesen mravní velikostí mistrovou a smělostí, 20
Strana 21
s níž káravě povstal před celým kostnickým sněmem. Že měl Hus odvahu jít na smrt, je Želivskému známkou jeho oprav- dovosti, ano rovnou vyvolenosti. Hodnotí vůbec vysoko utr- pení spravedlivých. I v tom se jeví jeho biblicky zdůvodněná solidarita se zbědovanou chudinou. Pronásledovaným a sužo- vaným se otvírá hlubina Písem mnohem ochotněji, než drži- telům moci. Kdo pro Boží slovo trpí, nese na sobě kristovský znak, kdo pronásleduje a jakkoli vykořisťuje, řadí se v tábor Antikristův. Současný stav křesťanstva je časem pronásledo- vání, dobou, v níž jsou u moci nepřátelé pravdy. Želivský často hovoří o tom, že věrnému křesťanu nezbývá než trpět, nikoli ovšem proto, aby svým posluchačům vnukl trpné a trpitelské bolestínství, nýbrž aby upevnil jejich vědomí stejného údělu, jenž je poznamenán znakem vyvolenosti a v němž jest třeba se vzchopit ke společnému jednání. Pravda a právo je na straně těch, jimž jsou závaznými vzory svědkové ve šlépějích Kristových, Pavel, Jan, Hus i Jeronym Pražský. Pravda Páně se neuplatňuje bez bolesti a bez boje. Utrpení a zápas dopro- vázejí znovuzrozené slovo v Čechách. Utrpení a zápas jsou údělem tomu, kdo se hlásí ke kalichu. Kaceřování a nevůle postihují ty, kdo usilují, aby kněžstvo bylo zbaveno majetku. Toto biblické chápání utrpení se přitom u Želivského osvobo- zuje od středověkého předsudku, jenž viděl v utrpení zásluhu a proto vposledu něco, co je třeba živit a podporovat. Želiv- ského sdružování utrpení se zápasem vedlo naopak ke zdůvod- nění oprávněnosti revoluce. Nejedno slovo ovšem prozrazuje, že se k přesvědčení o nezbytnosti násilí propracovával za nemalých vnitřních zkoušek a přelomů. V rozhodování Želivskému vydatně pomáhá jeho vidění dějin, jak se mu podává opět biblickými kategoriemi. Je s celým husitstvím přesvědčen, že žije v posledním čase. Z Božích slibů se jedny vztahují na přítomnost, jiné na bu- doucnost. Obnova církve a společenských vztahů jest v plánu 21
s níž káravě povstal před celým kostnickým sněmem. Že měl Hus odvahu jít na smrt, je Želivskému známkou jeho oprav- dovosti, ano rovnou vyvolenosti. Hodnotí vůbec vysoko utr- pení spravedlivých. I v tom se jeví jeho biblicky zdůvodněná solidarita se zbědovanou chudinou. Pronásledovaným a sužo- vaným se otvírá hlubina Písem mnohem ochotněji, než drži- telům moci. Kdo pro Boží slovo trpí, nese na sobě kristovský znak, kdo pronásleduje a jakkoli vykořisťuje, řadí se v tábor Antikristův. Současný stav křesťanstva je časem pronásledo- vání, dobou, v níž jsou u moci nepřátelé pravdy. Želivský často hovoří o tom, že věrnému křesťanu nezbývá než trpět, nikoli ovšem proto, aby svým posluchačům vnukl trpné a trpitelské bolestínství, nýbrž aby upevnil jejich vědomí stejného údělu, jenž je poznamenán znakem vyvolenosti a v němž jest třeba se vzchopit ke společnému jednání. Pravda a právo je na straně těch, jimž jsou závaznými vzory svědkové ve šlépějích Kristových, Pavel, Jan, Hus i Jeronym Pražský. Pravda Páně se neuplatňuje bez bolesti a bez boje. Utrpení a zápas dopro- vázejí znovuzrozené slovo v Čechách. Utrpení a zápas jsou údělem tomu, kdo se hlásí ke kalichu. Kaceřování a nevůle postihují ty, kdo usilují, aby kněžstvo bylo zbaveno majetku. Toto biblické chápání utrpení se přitom u Želivského osvobo- zuje od středověkého předsudku, jenž viděl v utrpení zásluhu a proto vposledu něco, co je třeba živit a podporovat. Želiv- ského sdružování utrpení se zápasem vedlo naopak ke zdůvod- nění oprávněnosti revoluce. Nejedno slovo ovšem prozrazuje, že se k přesvědčení o nezbytnosti násilí propracovával za nemalých vnitřních zkoušek a přelomů. V rozhodování Želivskému vydatně pomáhá jeho vidění dějin, jak se mu podává opět biblickými kategoriemi. Je s celým husitstvím přesvědčen, že žije v posledním čase. Z Božích slibů se jedny vztahují na přítomnost, jiné na bu- doucnost. Obnova církve a společenských vztahů jest v plánu 21
Strana 22
Božím, tvar i řád tohoto světa nabude nové podoby, status mundi renovabitur. Želivský se takřka nemůže dočkat chvíle, kdy uvidí Syna člověka přicházeti se svým královským náro- kem nejprve do Čech a potom odtud do celé církve. Do Čech proto, že zde nastalo službou Jana Husi vzkříšení Slova. Co nevidět nastane konečné rozlišení pravých a nepravých křes- ťanů, po němž už tolik toužil Matěj z Janova, jeden z pramenů Želivského myšlení. Je třeba brániti pražská shromáždění lidu i venkovská sjití na horách, protože kázání i svátostné stolování, k nimž tu dochází, jsou prorockými poukazy na blížící se proměnu. I rozumíme, že v této náladě, plné čekatel- ského napětí, se posléze nedočkavost proměnila v čin. Amedeo Molnár POZNÁMKA Stránky, které následují, jsou prvním pokusem o výběr a český překlad z dochovaných opisů Želivského kazatelských příprav z roku 1419. Je založen na mé kritické edici první části Želivského postily, která vyšla r. 1953 s názvem Jan Želivský: Dochovaná kázání z roku 1419, díl I. — Ioannis Siloensis Collectae de tempore anni 1419, pars I, v nakladatelství Československé akademie věd. Z latinského ruko- pisu druhé dochované části postily jsem přeložil do tohoto výboru jen některé výroky a obě historicky památná kázání z 30. července. Povaha původních rukopisných opisů ovšem nedovoluje podati úplný obraz Želivského kazatelské činnosti. K němu se budeme moci ostatně jen přiblížiti i po ukončení kritické edice jeho projevů. Sluší ještě upozornit, že se u některých kázání odchyluji od dotud zvyklého datování, zavedeného Josefem Truhlářem a první vědeckou mono- grafií o Želivském jako politikovi z pera Boženy Auštěcké (1925). Zdů- vodnění najde čtenář v úvodu zmíněného kritického vydání, kde je také seznamenána odborná literatura o Janu Želivském. 22
Božím, tvar i řád tohoto světa nabude nové podoby, status mundi renovabitur. Želivský se takřka nemůže dočkat chvíle, kdy uvidí Syna člověka přicházeti se svým královským náro- kem nejprve do Čech a potom odtud do celé církve. Do Čech proto, že zde nastalo službou Jana Husi vzkříšení Slova. Co nevidět nastane konečné rozlišení pravých a nepravých křes- ťanů, po němž už tolik toužil Matěj z Janova, jeden z pramenů Želivského myšlení. Je třeba brániti pražská shromáždění lidu i venkovská sjití na horách, protože kázání i svátostné stolování, k nimž tu dochází, jsou prorockými poukazy na blížící se proměnu. I rozumíme, že v této náladě, plné čekatel- ského napětí, se posléze nedočkavost proměnila v čin. Amedeo Molnár POZNÁMKA Stránky, které následují, jsou prvním pokusem o výběr a český překlad z dochovaných opisů Želivského kazatelských příprav z roku 1419. Je založen na mé kritické edici první části Želivského postily, která vyšla r. 1953 s názvem Jan Želivský: Dochovaná kázání z roku 1419, díl I. — Ioannis Siloensis Collectae de tempore anni 1419, pars I, v nakladatelství Československé akademie věd. Z latinského ruko- pisu druhé dochované části postily jsem přeložil do tohoto výboru jen některé výroky a obě historicky památná kázání z 30. července. Povaha původních rukopisných opisů ovšem nedovoluje podati úplný obraz Želivského kazatelské činnosti. K němu se budeme moci ostatně jen přiblížiti i po ukončení kritické edice jeho projevů. Sluší ještě upozornit, že se u některých kázání odchyluji od dotud zvyklého datování, zavedeného Josefem Truhlářem a první vědeckou mono- grafií o Želivském jako politikovi z pera Boženy Auštěcké (1925). Zdů- vodnění najde čtenář v úvodu zmíněného kritického vydání, kde je také seznamenána odborná literatura o Janu Želivském. 22
Strana 23
Znovuzrození Slova v Čechách
Znovuzrození Slova v Čechách
Strana 24
Strana 25
Q AČ KAZANÍM JANA ŽELIVSKÉHO z revolučního roku 1419 nechybí hněvný vzdor proti feudálním držitelům moci, základní jejich struna zní radostně, vítězně. „Stejně jako v Husově životním boji i u Želivského nalézáme radostnou naději do budoucna" (Josef Macek, Tábor v husitském revolučním hnutí, 1952, 198). Želivský si uvědomuje, že stojí na kazatelně v době výjimečné, kdy je v Čechách vše připraveno k převratu, jenž může dáti nový směr cestě evropského křesťanstva. Hledě do minu- losti ve světle zcela ještě nedávného vystoupení Husova a jeho sta- tečné smrti, zahlédá ji pohlcenu v hluboký stín zrady, jíž se církev dopustila na Slovu, které ji ustavilo. Zrada to byla, když se církev zřekla svého svědeckého poslání v oproštěnosti a chudobě a přijala od vypočítavého císaře Konstantina bohatství a správní moc politickou. Zrada to byla, když umlčela Kristovo blahoslavenství chudých a když biblické svědectví o něm před lidem skryla. Zrada to byla, když římský papež a jeho hierarchická družina, nedba- jíce Božího slova, posvěcovali, ano sami uskutečňovali společen- ský útlak. Ale Husovým kostnickým procesem se položení sil změnilo. Byl upálen Hus i jeho přítel Jeronym, ale Želivský ví, že jejich službou se znovuzrodilo v Čechách slovo Boží. V mateř- ském jazyce neodolatelně oslovuje zástupy, prací věrných kaza- telů vráceno tam, kde se v Kristu Ježíši stalo tělem, „doprostřed lidu". Víra v osvobodivou sílu tohoto Slova dává Želivského kázáním nadějnost i údernost. Znovuzrozené Slovo vyvolalo v ži- vot zástupy věrných, zviditelnilo se jim i jejich dětem ve svátosti těla i krve Páně, ano husitský kalich je neklamným znamením, že království Boží a jeho pořádek je na nezastavitelném postupu 25
Q AČ KAZANÍM JANA ŽELIVSKÉHO z revolučního roku 1419 nechybí hněvný vzdor proti feudálním držitelům moci, základní jejich struna zní radostně, vítězně. „Stejně jako v Husově životním boji i u Želivského nalézáme radostnou naději do budoucna" (Josef Macek, Tábor v husitském revolučním hnutí, 1952, 198). Želivský si uvědomuje, že stojí na kazatelně v době výjimečné, kdy je v Čechách vše připraveno k převratu, jenž může dáti nový směr cestě evropského křesťanstva. Hledě do minu- losti ve světle zcela ještě nedávného vystoupení Husova a jeho sta- tečné smrti, zahlédá ji pohlcenu v hluboký stín zrady, jíž se církev dopustila na Slovu, které ji ustavilo. Zrada to byla, když se církev zřekla svého svědeckého poslání v oproštěnosti a chudobě a přijala od vypočítavého císaře Konstantina bohatství a správní moc politickou. Zrada to byla, když umlčela Kristovo blahoslavenství chudých a když biblické svědectví o něm před lidem skryla. Zrada to byla, když římský papež a jeho hierarchická družina, nedba- jíce Božího slova, posvěcovali, ano sami uskutečňovali společen- ský útlak. Ale Husovým kostnickým procesem se položení sil změnilo. Byl upálen Hus i jeho přítel Jeronym, ale Želivský ví, že jejich službou se znovuzrodilo v Čechách slovo Boží. V mateř- ském jazyce neodolatelně oslovuje zástupy, prací věrných kaza- telů vráceno tam, kde se v Kristu Ježíši stalo tělem, „doprostřed lidu". Víra v osvobodivou sílu tohoto Slova dává Želivského kázáním nadějnost i údernost. Znovuzrozené Slovo vyvolalo v ži- vot zástupy věrných, zviditelnilo se jim i jejich dětem ve svátosti těla i krve Páně, ano husitský kalich je neklamným znamením, že království Boží a jeho pořádek je na nezastavitelném postupu 25
Strana 26
z Čech, střediště obnovného dění, do celého světa. Zajisté i reakce šikuje své sbory. I ona má svá dočasná vítězství, jak ukazuje novoměstský kazatel na volbě tvrdého nepřítele Husova už z roku 1410, Oddona Colonny, papežem, anebo na odstranění valden- ského radikála Mikuláše z Drážďan. Než její veselí je chvilkové, klamavé. Slovo vítězí nad světem. Slyšíme z našich projevů co chvíle reformační větu, manifestačně formulovanou skoro sou- časně v prvním článku pražském, jistě také ohlasem Želivského důrazu: „Najprvé, aby slovo Božie po království Českém svobodně a bez překážky od kněží Páně bylo zvěstováno a kázáno." 26
z Čech, střediště obnovného dění, do celého světa. Zajisté i reakce šikuje své sbory. I ona má svá dočasná vítězství, jak ukazuje novoměstský kazatel na volbě tvrdého nepřítele Husova už z roku 1410, Oddona Colonny, papežem, anebo na odstranění valden- ského radikála Mikuláše z Drážďan. Než její veselí je chvilkové, klamavé. Slovo vítězí nad světem. Slyšíme z našich projevů co chvíle reformační větu, manifestačně formulovanou skoro sou- časně v prvním článku pražském, jistě také ohlasem Želivského důrazu: „Najprvé, aby slovo Božie po království Českém svobodně a bez překážky od kněží Páně bylo zvěstováno a kázáno." 26
Strana 27
BRATR NAŠ KRISTUS umřel a zahynul, docela jako za našich časů. Avšak nyní v mnoha srdcích znovu ožil skrze pokání a byl opět nalezen skrze naslouchání Božímu slovu. I náleží nám hodovati a radovati se (Lukáš 15, 32) v duchu s dětmi. Neboť radují-li se andělé, proč by se neměli radovati také lidé? [16. IV. 1419] Muži bratři, vy víte, jak se stalo slovo Boží po vší Judei (Skutky 10, 37). Svatá matka církev čte dnes tuto epištolu, aby její synové byli pamětlivi smrti a vzkříšení Kristova. Kníže apoštolů v ní vydává svědectví o smrti a o vzkříšení Páně, rozhlašuje skutky, které před svou smrtí byl vykonal. A nakonec ujišťuje své věrné odpuštěním hříchů pro zásluhy Ježíše Krista, nikoli ze své vlastní autority. Neboť kněz či kazatel nic jiného nemá kázat a dosvědčovat, než právě kázat o Kristu a dosvědčovat to, čemu Kristus učil. Vždyť když vstal z mrtvých, takto přikázal učedníkům: Jdouce učte všecky národy, křtíce je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem (Matouš 28, 19n), rozuměj tehdy, jestliže budete vydávati svědectví o mně, to jest přiváděti ke Kristu a nikoli od něho odváděti. Viz tedy úkol kněze. Stál zajisté Petr uprostřed lidu, nepsal však vyhošťovací listy sedě uzavřen do svého hradu. Otevřel ústa svá, nikoli ústa cizí, protože pevně stál na cestě Kristově, nic nedbaje nařízení a hrozeb lidských, stál jako kněz Kristův, kdyžtě mu Kristus byl dal příklad tím, že sám stál uprostřed ve svatosti, vzorné pro všechny okolostojící. Tak sviť světlo vaše před lidmi. Slovo to se rozšířilo po celém Judstvu, takže přední kněží usoudili, že je třeba Ježíše zatknout, a obžalovali ho u Piláta, řkouce: Bouří lid, uče po všem Judstvu, počav od Galilee 27
BRATR NAŠ KRISTUS umřel a zahynul, docela jako za našich časů. Avšak nyní v mnoha srdcích znovu ožil skrze pokání a byl opět nalezen skrze naslouchání Božímu slovu. I náleží nám hodovati a radovati se (Lukáš 15, 32) v duchu s dětmi. Neboť radují-li se andělé, proč by se neměli radovati také lidé? [16. IV. 1419] Muži bratři, vy víte, jak se stalo slovo Boží po vší Judei (Skutky 10, 37). Svatá matka církev čte dnes tuto epištolu, aby její synové byli pamětlivi smrti a vzkříšení Kristova. Kníže apoštolů v ní vydává svědectví o smrti a o vzkříšení Páně, rozhlašuje skutky, které před svou smrtí byl vykonal. A nakonec ujišťuje své věrné odpuštěním hříchů pro zásluhy Ježíše Krista, nikoli ze své vlastní autority. Neboť kněz či kazatel nic jiného nemá kázat a dosvědčovat, než právě kázat o Kristu a dosvědčovat to, čemu Kristus učil. Vždyť když vstal z mrtvých, takto přikázal učedníkům: Jdouce učte všecky národy, křtíce je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem (Matouš 28, 19n), rozuměj tehdy, jestliže budete vydávati svědectví o mně, to jest přiváděti ke Kristu a nikoli od něho odváděti. Viz tedy úkol kněze. Stál zajisté Petr uprostřed lidu, nepsal však vyhošťovací listy sedě uzavřen do svého hradu. Otevřel ústa svá, nikoli ústa cizí, protože pevně stál na cestě Kristově, nic nedbaje nařízení a hrozeb lidských, stál jako kněz Kristův, kdyžtě mu Kristus byl dal příklad tím, že sám stál uprostřed ve svatosti, vzorné pro všechny okolostojící. Tak sviť světlo vaše před lidmi. Slovo to se rozšířilo po celém Judstvu, takže přední kněží usoudili, že je třeba Ježíše zatknout, a obžalovali ho u Piláta, řkouce: Bouří lid, uče po všem Judstvu, počav od Galilee 27
Strana 28
až sem (Lukáš 23, 5). A věru vzbouřil lid, volaje ho ku pokání a k tomu, aby přestal slepě napodobovati preláty, jejichž pokrytectví na hony zapáchá. I vy, bratří, dobře víte, jak se nyní rozšířilo slovo Páně po celých Čechách a po Moravě, i kte- rak na ně přední kněží žalují u králů a knížat, říkajíce: Bouří lid, počavši od Prahy až sem, totiž až ke kurii římské nebo do Kostnice anebo do Uher. Počna od Galilee po křtu, kterýž kázal Jan: kterak Ježíše od Nazaréta pomazal Bůh Duchem svatým a mocí, kterýž chodil dobře čině a uzdravuje všecky posedlé od ďábla, neboť Bůh s ním byl (Skutky 10, 37n). Ó, kolik posedlých od ďábla v tento náš čas navštěvuje Pán: bohatstvím nadané mnichy, preláty, falešné mistry! Ty všechny posedl ďábel, aby nemohli vyznávat pravdu. Kéž by je Kristus uzdravil! [17. IV. 1419] Slovy „Kdo jest, jenžto přemáhá svět, jediné, kdož věří, že Ježíš jest Syn Boží“ (I. Janova 5,5) jako by apoštol pravil: Kdo má spomocníkem Božího Syna Ježíše, vítězí nad světem. Ti, kdo za jeho pravdu válčí, vedou válku dovolenou a mohou válčiti bezpečně. Blízký jest Hospodin všechněm, kteříž ho vzývají v pravdě (Žalm 145, 18). Jim Pán připomíná: S vámi jsem až do skonání světa. Je zřejmé o všech svatých, kteří v Krista uvěřili, že zvítězili, to jest vytrvali až do konce, jako Mistr Jan Hus a Jeronym. Ale ti, kdo odvolali, neuvěřili v Krista... Když Eliáš zastřín byl vichrem, tedy Elizeus naplněn byl Duchem svatým. A za dnů svých nedal sebou pohnouti knížatům a nepodmanil ho sobě žádný (Ecclesiasti- cus 48, 12). Kéž by po nás hříšnících jiní nahradili náš ne- dostatek Ducha odstraněním hříchů tak, jako Elizeův duch byl zdvojnásoben Eliášovými zásluhami! Naději se toho u sou- dobých kazatelů pro zásluhy Mistra Jana Husa. [23. IV. 1419] 28
až sem (Lukáš 23, 5). A věru vzbouřil lid, volaje ho ku pokání a k tomu, aby přestal slepě napodobovati preláty, jejichž pokrytectví na hony zapáchá. I vy, bratří, dobře víte, jak se nyní rozšířilo slovo Páně po celých Čechách a po Moravě, i kte- rak na ně přední kněží žalují u králů a knížat, říkajíce: Bouří lid, počavši od Prahy až sem, totiž až ke kurii římské nebo do Kostnice anebo do Uher. Počna od Galilee po křtu, kterýž kázal Jan: kterak Ježíše od Nazaréta pomazal Bůh Duchem svatým a mocí, kterýž chodil dobře čině a uzdravuje všecky posedlé od ďábla, neboť Bůh s ním byl (Skutky 10, 37n). Ó, kolik posedlých od ďábla v tento náš čas navštěvuje Pán: bohatstvím nadané mnichy, preláty, falešné mistry! Ty všechny posedl ďábel, aby nemohli vyznávat pravdu. Kéž by je Kristus uzdravil! [17. IV. 1419] Slovy „Kdo jest, jenžto přemáhá svět, jediné, kdož věří, že Ježíš jest Syn Boží“ (I. Janova 5,5) jako by apoštol pravil: Kdo má spomocníkem Božího Syna Ježíše, vítězí nad světem. Ti, kdo za jeho pravdu válčí, vedou válku dovolenou a mohou válčiti bezpečně. Blízký jest Hospodin všechněm, kteříž ho vzývají v pravdě (Žalm 145, 18). Jim Pán připomíná: S vámi jsem až do skonání světa. Je zřejmé o všech svatých, kteří v Krista uvěřili, že zvítězili, to jest vytrvali až do konce, jako Mistr Jan Hus a Jeronym. Ale ti, kdo odvolali, neuvěřili v Krista... Když Eliáš zastřín byl vichrem, tedy Elizeus naplněn byl Duchem svatým. A za dnů svých nedal sebou pohnouti knížatům a nepodmanil ho sobě žádný (Ecclesiasti- cus 48, 12). Kéž by po nás hříšnících jiní nahradili náš ne- dostatek Ducha odstraněním hříchů tak, jako Elizeův duch byl zdvojnásoben Eliášovými zásluhami! Naději se toho u sou- dobých kazatelů pro zásluhy Mistra Jana Husa. [23. IV. 1419] 28
Strana 29
O, jak se radovali v Kostnici z odsouzeni evangelia a ze smrti svatého Jana Husa, domnívajíce se, že evangelium již nebude kázáno a jejich blud že nebude veřejně odhalován... Ó, jak se radovali, když byl zvolen papežem Martin (Odo Colonna, zvolený 11. listopadu 1417)! Než tahle radost je už přestala těšit a nemohla mít dlouhého trvání. Vždyť proto se těší ve světě, že v nebi nemají, z čeho by se radovali. Svatí se však proto nemohou radovati ve světě, že na světě nic nemají, a to co mají, v nebi mají. [7. V.1419) Před Božím soudem bude se muset každý vykázat svou spravedlností. Petr zajisté ukáže Judsko, které obrátil, Pavel ukáže pohany, jimž byl věrným farářem, rozuměj Korintské, Galatské, Kolossenské, Soluňské, Filipské a Římany, Ondřej ukáže Achaiu, Jan ukáže Malou Asii, Tomáš Indii a, jak dou- fám, svatý Jan Hus ukáže Čechy. [14. V. 1419] Znamení pak ti, kteříž uvěří, tato míti budou: ... jestliže by co jedovatého pili, neuškodíť jim (Marek 16,17—18). Něco podobného se vypravuje o evangelistovi Janovi. A kolik jedu bylo načepováno svatým, mučedníkům i mučednickým ženám a pannám v podobě slov hned lichotných, hned tvrdých, jimiž je chtěli svésti! Kolik jedu bylo podáno Mistru Janu Husovi a Jeronymovi nebo Michalovi v Polsku a knězi Kris- tovu Mikulášovi z Drážďan v Míšni i zde v Praze od mistrů! Nic jim však neuškodil, protože nepřivolili. Běda arci tomu, kdo se ho napije. Na znamení toho je psáno o Kristu, když visel na kříži (Matouš 27, 34): Dali mu píti octa smíšeného se žlučí, a okusiv ho, nechtěl píti. Dbejme tedy nyní toho, aby- chom nepili jed, který nám v tento nebezpečný čas nabízejí, ač již jsou i dnes, běda, mnozí nakaženi, nevěrní totiž, bludně 29
O, jak se radovali v Kostnici z odsouzeni evangelia a ze smrti svatého Jana Husa, domnívajíce se, že evangelium již nebude kázáno a jejich blud že nebude veřejně odhalován... Ó, jak se radovali, když byl zvolen papežem Martin (Odo Colonna, zvolený 11. listopadu 1417)! Než tahle radost je už přestala těšit a nemohla mít dlouhého trvání. Vždyť proto se těší ve světě, že v nebi nemají, z čeho by se radovali. Svatí se však proto nemohou radovati ve světě, že na světě nic nemají, a to co mají, v nebi mají. [7. V.1419) Před Božím soudem bude se muset každý vykázat svou spravedlností. Petr zajisté ukáže Judsko, které obrátil, Pavel ukáže pohany, jimž byl věrným farářem, rozuměj Korintské, Galatské, Kolossenské, Soluňské, Filipské a Římany, Ondřej ukáže Achaiu, Jan ukáže Malou Asii, Tomáš Indii a, jak dou- fám, svatý Jan Hus ukáže Čechy. [14. V. 1419] Znamení pak ti, kteříž uvěří, tato míti budou: ... jestliže by co jedovatého pili, neuškodíť jim (Marek 16,17—18). Něco podobného se vypravuje o evangelistovi Janovi. A kolik jedu bylo načepováno svatým, mučedníkům i mučednickým ženám a pannám v podobě slov hned lichotných, hned tvrdých, jimiž je chtěli svésti! Kolik jedu bylo podáno Mistru Janu Husovi a Jeronymovi nebo Michalovi v Polsku a knězi Kris- tovu Mikulášovi z Drážďan v Míšni i zde v Praze od mistrů! Nic jim však neuškodil, protože nepřivolili. Běda arci tomu, kdo se ho napije. Na znamení toho je psáno o Kristu, když visel na kříži (Matouš 27, 34): Dali mu píti octa smíšeného se žlučí, a okusiv ho, nechtěl píti. Dbejme tedy nyní toho, aby- chom nepili jed, který nám v tento nebezpečný čas nabízejí, ač již jsou i dnes, běda, mnozí nakaženi, nevěrní totiž, bludně 29
Strana 30
smýšlející o tělu Kristově, jako by nebylo přítomno tam, kde je kněz posvěcuje. Věřme však evangeliu, abychom nepili nic smrtícího, ať už učení, ať tradice lidsky vynalezené. Dává- me-li jim přednost před evangeliem, tu se opíjíme jedem. Tak se kněží napili jedu od Konstantina císaře. Ó, jak přečasto nám nabízejí smrtící ten jed, když nám v lichém přátelství domlouvají: Posečkej, poshov, vše se v dobré obrátí... Tako- vému naléhání podlehli ti, kdo odstoupili od přijímání z ka- licha, zbloudivše v otázce svátosti. Včas nechť si uvědomí knížata, nenapila-li se čeho jedovatého od falešných proroků a soudců či prelátů. Nechť uvěří evangeliu a neuškodí jim jed. Tak je tomu i v otázce přijímání dítek z kalicha. A byť si byli po celých sto let pili smrtící jedovatinu, jestliže uvěří evan- geliu, hned jim přestane škodit. Tak zachovají ono: Jdi a ne- hřeš více. [25. V. 1419] Ten pak drak stál před ženou, kteráž měla poroditi, aby, jakž by porodila, syna jejího sežral (Zjevení 12,4). Drak stál, a to nikoli jen na chvíli, nýbrž vytrvale a stále pokoušeje církev, která pracovala ku porodu. Stál a dosud stojí v plné síle, chystaje se sežrat, co by žena, to jest církev porodila v učení evangelickém, a to několikerým způsobem: bohatstvím, světskou mocí svádí k tomu, aby porozený syn dal svůj souhlas vikáři antikristovskému. Dnes je dobře patrné, jak se hotoví sežrat syna matky, církve, to jest zničiti plod, počatý studiem Písem, a to prostřednictvím nařízení knížat a prelátů, kteří určili ke spálení, vyhlazení a odsouzení všechny knihy evangelií a epištol, sepsané mateřským jazy- kem. Říkají: Nesluší se vám Čechům nebo laikům míti Boží zákon ve vlastní řeči. Ale tento zákon mají obecně Židé, Rekové i latiníci a čím více mu brání, tím větší rozšíření mu ze své milosti dává Bůh... Právě naopak věří mnichové, 30
smýšlející o tělu Kristově, jako by nebylo přítomno tam, kde je kněz posvěcuje. Věřme však evangeliu, abychom nepili nic smrtícího, ať už učení, ať tradice lidsky vynalezené. Dává- me-li jim přednost před evangeliem, tu se opíjíme jedem. Tak se kněží napili jedu od Konstantina císaře. Ó, jak přečasto nám nabízejí smrtící ten jed, když nám v lichém přátelství domlouvají: Posečkej, poshov, vše se v dobré obrátí... Tako- vému naléhání podlehli ti, kdo odstoupili od přijímání z ka- licha, zbloudivše v otázce svátosti. Včas nechť si uvědomí knížata, nenapila-li se čeho jedovatého od falešných proroků a soudců či prelátů. Nechť uvěří evangeliu a neuškodí jim jed. Tak je tomu i v otázce přijímání dítek z kalicha. A byť si byli po celých sto let pili smrtící jedovatinu, jestliže uvěří evan- geliu, hned jim přestane škodit. Tak zachovají ono: Jdi a ne- hřeš více. [25. V. 1419] Ten pak drak stál před ženou, kteráž měla poroditi, aby, jakž by porodila, syna jejího sežral (Zjevení 12,4). Drak stál, a to nikoli jen na chvíli, nýbrž vytrvale a stále pokoušeje církev, která pracovala ku porodu. Stál a dosud stojí v plné síle, chystaje se sežrat, co by žena, to jest církev porodila v učení evangelickém, a to několikerým způsobem: bohatstvím, světskou mocí svádí k tomu, aby porozený syn dal svůj souhlas vikáři antikristovskému. Dnes je dobře patrné, jak se hotoví sežrat syna matky, církve, to jest zničiti plod, počatý studiem Písem, a to prostřednictvím nařízení knížat a prelátů, kteří určili ke spálení, vyhlazení a odsouzení všechny knihy evangelií a epištol, sepsané mateřským jazy- kem. Říkají: Nesluší se vám Čechům nebo laikům míti Boží zákon ve vlastní řeči. Ale tento zákon mají obecně Židé, Rekové i latiníci a čím více mu brání, tím větší rozšíření mu ze své milosti dává Bůh... Právě naopak věří mnichové, 30
Strana 31
skrývajíce a na mnoho závor zavírajíce knihy z přízně k pa- peži, aby zločinnost jich všech nebyla před veřejností odha- lena. [11. VI. 1419] Kdyby kněží a všichni mistři říkali lidu slovo Boží, nikoli slova lidí, lid by uvěřil a neváhal by se pokořit. Pak by se naplnil výrok: Amen pravím vám: Jsou někteří ze stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří Syna člověka, přicháze- jícího v království svém (Matouš 16, 28). O to se modlíme: Přijď království tvé (Matouš 6, 10). Ó, věrný Kriste, kéž bychom neokusili smrti, dokud neuzříme Syna člověka přichá- zejícího v království svém nejprve v Čechách, potom v celé církvi. [11. VI. 1419] Náš kazatel volá, abychom slyšeli. Běda tomu, kdo by tomuto hlasateli zabránil vyhlašovati slovo, které vyšlo z úst Nejvyššího. Věru farao ve svém království pro výklad snu a ze strachu, aby jeho země netrpěla hladomorem, více miloval a větší svobodu dal Josefovi, jenž byl předobrazem Kristo- vým, než nyní křesťanští králové dávají Pánu Ježíši Kristu. A volali před ním hlasatelé: Klanějte se. A vězte, že jest ustanoven nade vší zemí egyptskou. A řekl král Josefovi: Já jsem farao a bez dopuštění tvého nepozdvihne žádný ruky své ani nohy své ve vší zemi egyptské (Genesis 41, 43—44). Tento Josef byl předchůdcem našeho hlasatele, jemuž nyní zbraňují, aby byl slyšen. Farao přikázal, aby skláněli kolena, dnes však nezakazují Krista kaceřovat, zatím co hlasatelé ďáblovi mají svobodu, jen nesmějí vyhlašovat něco, co jim nepřikázali... Tak dnes takřka po celém světě hlasatelé vyhlašují, že jejich modloslužba jest slavností Hospodinovou. Tak je tomu s jubi- lejním rokem vyhlášeným s (pražského) hradu... [2. VII. 1419) * 31
skrývajíce a na mnoho závor zavírajíce knihy z přízně k pa- peži, aby zločinnost jich všech nebyla před veřejností odha- lena. [11. VI. 1419] Kdyby kněží a všichni mistři říkali lidu slovo Boží, nikoli slova lidí, lid by uvěřil a neváhal by se pokořit. Pak by se naplnil výrok: Amen pravím vám: Jsou někteří ze stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří Syna člověka, přicháze- jícího v království svém (Matouš 16, 28). O to se modlíme: Přijď království tvé (Matouš 6, 10). Ó, věrný Kriste, kéž bychom neokusili smrti, dokud neuzříme Syna člověka přichá- zejícího v království svém nejprve v Čechách, potom v celé církvi. [11. VI. 1419] Náš kazatel volá, abychom slyšeli. Běda tomu, kdo by tomuto hlasateli zabránil vyhlašovati slovo, které vyšlo z úst Nejvyššího. Věru farao ve svém království pro výklad snu a ze strachu, aby jeho země netrpěla hladomorem, více miloval a větší svobodu dal Josefovi, jenž byl předobrazem Kristo- vým, než nyní křesťanští králové dávají Pánu Ježíši Kristu. A volali před ním hlasatelé: Klanějte se. A vězte, že jest ustanoven nade vší zemí egyptskou. A řekl král Josefovi: Já jsem farao a bez dopuštění tvého nepozdvihne žádný ruky své ani nohy své ve vší zemi egyptské (Genesis 41, 43—44). Tento Josef byl předchůdcem našeho hlasatele, jemuž nyní zbraňují, aby byl slyšen. Farao přikázal, aby skláněli kolena, dnes však nezakazují Krista kaceřovat, zatím co hlasatelé ďáblovi mají svobodu, jen nesmějí vyhlašovat něco, co jim nepřikázali... Tak dnes takřka po celém světě hlasatelé vyhlašují, že jejich modloslužba jest slavností Hospodinovou. Tak je tomu s jubi- lejním rokem vyhlášeným s (pražského) hradu... [2. VII. 1419) * 31
Strana 32
Kterakž tedy jiného uče, sá n sebe neučíš? Vyhlašuje, že nemá kradeno býti, sám kradeš? (Římanům 2, 21) Tak si počínal sněm kostnický, odváživ se vyjmouti třísku z oka bratří, které nerozuměl, ale břemeno lakoty, pýchy, svatoku- pectví ve vlastním oku nezpozoroval. [9. VII. 1419] 32
Kterakž tedy jiného uče, sá n sebe neučíš? Vyhlašuje, že nemá kradeno býti, sám kradeš? (Římanům 2, 21) Tak si počínal sněm kostnický, odváživ se vyjmouti třísku z oka bratří, které nerozuměl, ale břemeno lakoty, pýchy, svatoku- pectví ve vlastním oku nezpozoroval. [9. VII. 1419] 32
Strana 33
Bratrstvo milujte
Bratrstvo milujte
Strana 34
Strana 35
—Q SLOVO, taková je jeho sdělovací povaha, vytváří z lidu obecenství. Výmluvnými obrazy Želivský ukazuje, že jenom v pospolitosti může mu býti správně rozuměno. Samotářský indi- vidualismus, pohrdání bližním i kolektivem je mu osobivou vzpourou proti sbratřující vůli Kristově. Obraz Boží musíš hle- dati ve všech lidech, nikoli jen v urozených. Kazatel Jan, někdejší mnich z Želiva, vědomě i bezděky zespolečenštuje i samo názvo- sloví, vyhrazované v traktátech mnišských bohoslovců toliko nej- intimněji soukromým stavům duše na její vzestupné cestě k mys- tickým výšinám. Jako čtenář díla Matěje z Janova zná zbožnostní stupně začátečníků, pokročilých a dokonalých. Ale zastihujeme v jeho výkladech významný proces zkonkretnění této trojiny, původně domovem v nejabstraktnější theorii mystiků. Cesta Želivského od mystiky k lidu, od soukromé náboženské vzníce- nosti k plnění křesťanských povinností v lidském společenství, je typická pro celou naši reformaci. Rozčlenění věřících na tři skupiny na základě vyznavačské jejich osvědčenosti dojde v Jed- notě bratrské ještě po letech uplatnění, jakoby protestem proti trojímu lidu feudální společenské formace. Tmelivým ohniskem věřících je Želivskému svátost večeře Páně, určená výslovným příkazem Kristovým všem údům sboru pod obojí způsobou. Poznání, že v apoštolských řádech nebyl svátostný kalich vyhrazen knězi, že z něho tedy přísluší přijímat všem věřícím účastníkům mše, písmařsky a historicky doložil v posledních měsících roku 1414 Jakoubek ze Stříbra, když se byl dožádal souhlasu M. Jana Husi, tou dobou již uvězněného v Kostnici. Kalich, vyzdvižený na zástavu husitského hnutí, 3* 35
—Q SLOVO, taková je jeho sdělovací povaha, vytváří z lidu obecenství. Výmluvnými obrazy Želivský ukazuje, že jenom v pospolitosti může mu býti správně rozuměno. Samotářský indi- vidualismus, pohrdání bližním i kolektivem je mu osobivou vzpourou proti sbratřující vůli Kristově. Obraz Boží musíš hle- dati ve všech lidech, nikoli jen v urozených. Kazatel Jan, někdejší mnich z Želiva, vědomě i bezděky zespolečenštuje i samo názvo- sloví, vyhrazované v traktátech mnišských bohoslovců toliko nej- intimněji soukromým stavům duše na její vzestupné cestě k mys- tickým výšinám. Jako čtenář díla Matěje z Janova zná zbožnostní stupně začátečníků, pokročilých a dokonalých. Ale zastihujeme v jeho výkladech významný proces zkonkretnění této trojiny, původně domovem v nejabstraktnější theorii mystiků. Cesta Želivského od mystiky k lidu, od soukromé náboženské vzníce- nosti k plnění křesťanských povinností v lidském společenství, je typická pro celou naši reformaci. Rozčlenění věřících na tři skupiny na základě vyznavačské jejich osvědčenosti dojde v Jed- notě bratrské ještě po letech uplatnění, jakoby protestem proti trojímu lidu feudální společenské formace. Tmelivým ohniskem věřících je Želivskému svátost večeře Páně, určená výslovným příkazem Kristovým všem údům sboru pod obojí způsobou. Poznání, že v apoštolských řádech nebyl svátostný kalich vyhrazen knězi, že z něho tedy přísluší přijímat všem věřícím účastníkům mše, písmařsky a historicky doložil v posledních měsících roku 1414 Jakoubek ze Stříbra, když se byl dožádal souhlasu M. Jana Husi, tou dobou již uvězněného v Kostnici. Kalich, vyzdvižený na zástavu husitského hnutí, 3* 35
Strana 36
symbolisoval boj o odstranění nadřazenosti kněží nad laiky, boj o rovné právo všech. Tento odkaz Želivský přijal, tomuto boji se zasvětil. Nepřestal arci na zdůrazňování kalicha pro všechny, tedy i pro nemluvňátka. Celou večeři Páně v souhlasu s novo- zákonním svědectvím hodnotil jako stolování s Pánem církve, při němž se hodovníci sžívají v jedno tělo, ovládané jedním duchem a jednou vůlí. Po Matěji z Janova opakoval, že večeře Páně je úkon obecenstevní, v nejhlubším smyslu slova družný. Při svátostném tomto obecenství stolu mezi věřícími navzájem a mezi nimi a jejich hlavou Kristus se dává poznat v lámání chleba, v posunku štědrém, uskutečňovatelsky konkretním, hosti- telském. Takovou uskutečňovatelskou vůli obrazí všechna kázání Želivského; a za prorockými jejich slovy vidíš široké zástupy novoměstské chudiny, Želivského ústy pozvané a deroucí se ze tmy na světlo, z příkoří na svobodu, z hubenství k hostině. Ale vyrozumíš zároveň, jak kazatelova síla mohutní, nesena a k úderu vedena bolestí těchto zástupů nad tím, že byly dotud klamány na místě nejsvětějším. A nová píseň, kterou Želivský svému lidu přeje jedním dechem s kalichem Páně, záhy zavolá veliké Město Praž- ské k povstání. 36
symbolisoval boj o odstranění nadřazenosti kněží nad laiky, boj o rovné právo všech. Tento odkaz Želivský přijal, tomuto boji se zasvětil. Nepřestal arci na zdůrazňování kalicha pro všechny, tedy i pro nemluvňátka. Celou večeři Páně v souhlasu s novo- zákonním svědectvím hodnotil jako stolování s Pánem církve, při němž se hodovníci sžívají v jedno tělo, ovládané jedním duchem a jednou vůlí. Po Matěji z Janova opakoval, že večeře Páně je úkon obecenstevní, v nejhlubším smyslu slova družný. Při svátostném tomto obecenství stolu mezi věřícími navzájem a mezi nimi a jejich hlavou Kristus se dává poznat v lámání chleba, v posunku štědrém, uskutečňovatelsky konkretním, hosti- telském. Takovou uskutečňovatelskou vůli obrazí všechna kázání Želivského; a za prorockými jejich slovy vidíš široké zástupy novoměstské chudiny, Želivského ústy pozvané a deroucí se ze tmy na světlo, z příkoří na svobodu, z hubenství k hostině. Ale vyrozumíš zároveň, jak kazatelova síla mohutní, nesena a k úderu vedena bolestí těchto zástupů nad tím, že byly dotud klamány na místě nejsvětějším. A nová píseň, kterou Želivský svému lidu přeje jedním dechem s kalichem Páně, záhy zavolá veliké Město Praž- ské k povstání. 36
Strana 37
A AJ, DVA Z NICH ŠLI toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jerusalema honů šedesáte, jemuž jméno Emauz (Lukáš 24, 13). Ti dva byli ze sedmdesáti dvou, spolu shromáž- děných s jedenácti učedníky. Když slyšeli, co vyprávěly ženy o andělském vidění, o prázdném hrobu a o tom, že neuzřely Pána, vydali se na cestu do městečka ještě dříve, než jim Petr pověděl, že se mu zjevil Pán, protože se velice nadáli toho, že ho plněji uzří. Srovnáme-li časy Kristova mučednictví s naší moderní dobou, zjistíme, že vše, co se přiházelo pocest- nému Kristu, to se přihází nyní Kristovu slovu. Neboť jako po smrti Kristově pochybovali o jeho vzkříšení, podobajíce se těmto našim dvěma učedníkům, tak mají dnes pochybnosti o Kristově slovu; ba zdá se jim, že obsahuje jakési vybájené představy. Jestliže mu pak někteří aspoň trochu víry přiklá- dají, i jim se nedostává odvahy o pravdě tohoto Slova svo- bodně promlouvati. Naopak v skrytu a v rozptýlení jako učedníci Kristovi sami u sebe rozjímají, kterak bylo Kristovo slovo po dlouhý čas pohřbeno, a jak se nyní zdá, jako by povstalo z mrtvých. Tak i tito dva, protože byli na pochybách, poodešli z Jerusalema, to jest od vidění míru. Přemnozí dnes nevěří evangeliu a opouštějí Jerusalem, i dává jim Pán bloudit. Kdo však jsou z jeho vyvolených, těm nedopouští, aby nadále bloudili. Jak tak šli, rozmlouvali vespolek o svém Pánu, prvý se tázal, druhý odpovídal. Hle, blažení to byli druzi, protože si nejspíše připomenuli povědění svého Pána: Kdežkoli se shro- máždí dva nebo tři ve jménu mém, tuť já jsem uprostřed nich (Lukáš 18, 20). Není člověku bezpečné, aby zůstával samotný, neboť jen zřídka je dobrý člověk samotář, ježto samotář jest buď Bůh anebo obluda. Jenom dokonalí mohou žít samotářsky, podobně jako Kristus byl sám na poušti, nebo Jan Křtitel. Ale apoštol, třebaže byl vtržen do třetího nebe, měl s sebou 37
A AJ, DVA Z NICH ŠLI toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jerusalema honů šedesáte, jemuž jméno Emauz (Lukáš 24, 13). Ti dva byli ze sedmdesáti dvou, spolu shromáž- děných s jedenácti učedníky. Když slyšeli, co vyprávěly ženy o andělském vidění, o prázdném hrobu a o tom, že neuzřely Pána, vydali se na cestu do městečka ještě dříve, než jim Petr pověděl, že se mu zjevil Pán, protože se velice nadáli toho, že ho plněji uzří. Srovnáme-li časy Kristova mučednictví s naší moderní dobou, zjistíme, že vše, co se přiházelo pocest- nému Kristu, to se přihází nyní Kristovu slovu. Neboť jako po smrti Kristově pochybovali o jeho vzkříšení, podobajíce se těmto našim dvěma učedníkům, tak mají dnes pochybnosti o Kristově slovu; ba zdá se jim, že obsahuje jakési vybájené představy. Jestliže mu pak někteří aspoň trochu víry přiklá- dají, i jim se nedostává odvahy o pravdě tohoto Slova svo- bodně promlouvati. Naopak v skrytu a v rozptýlení jako učedníci Kristovi sami u sebe rozjímají, kterak bylo Kristovo slovo po dlouhý čas pohřbeno, a jak se nyní zdá, jako by povstalo z mrtvých. Tak i tito dva, protože byli na pochybách, poodešli z Jerusalema, to jest od vidění míru. Přemnozí dnes nevěří evangeliu a opouštějí Jerusalem, i dává jim Pán bloudit. Kdo však jsou z jeho vyvolených, těm nedopouští, aby nadále bloudili. Jak tak šli, rozmlouvali vespolek o svém Pánu, prvý se tázal, druhý odpovídal. Hle, blažení to byli druzi, protože si nejspíše připomenuli povědění svého Pána: Kdežkoli se shro- máždí dva nebo tři ve jménu mém, tuť já jsem uprostřed nich (Lukáš 18, 20). Není člověku bezpečné, aby zůstával samotný, neboť jen zřídka je dobrý člověk samotář, ježto samotář jest buď Bůh anebo obluda. Jenom dokonalí mohou žít samotářsky, podobně jako Kristus byl sám na poušti, nebo Jan Křtitel. Ale apoštol, třebaže byl vtržen do třetího nebe, měl s sebou 37
Strana 38
druha. Nám tedy osamělým bez Ducha svatého není bezpečno na této samotě. [17. IV. 1419] Rozmlouvali vespolek o Kristu, kterak Jidáš zradil do rukou Židů toho, jenž mu tolik dobrého prokázal, když s ním jedl z jednoho stolu a nohy mu umýval. Rozmlouvali o tom, kterak se modlil za své nepřátele, jak se země třásla, skálí pukalo, slunce se zatmělo. I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš přiblíživ se, šel s nimi, ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali. I řekl jim: Které jsou to řeči? (Lukáš 24, 15—17). A to řekl podoben poutníku, neboť poutníci bývají neznámí měrou takovou, že je mnohdy ani příbuzní nepoznávají; oč spíše ho nepoznali učedníci, když měli zarmoucenou duši, teskníce po svém Mistru, jak to řečí svou ukazovali. Ale Ježíš se bez váhání přidružil k smutným, protože tam, kde je tesknění po Kristu, bez meškání se Kristus dostavuje. Jenomže jedenácti se ukázal v podobě své vlastní, Magdaleně v podobě zahradníka. Podoba zahradníka je vhodná pro začátečníky, jako byla Magdalena, kterým je za- potřebí, aby vykořenili zlo a zasadili věci dobré, podoba pout- níka je vhodná pro pokračující, protože jim jest po opuštění samoty světa vykročiti na cestu, která vede do vlasti duše, neboť duše je původu nebeského. Takoví pokročilí nic nedbají pozemské obce tohoto věku, jsouce pamětlivi jako učedníci svého Pána. Praví Jeronym, že jest cennější pokání jedinké, než proputování světa křížem krážem. Podoba Kristova vlastní a pravá je vhodná pak pro dokonalé; takovým zajisté se zjevuje ve své vlastní osobě. Učedníci se domnívali, že Ježíš neví o tom, o čem věděla veškera obec. I řekl jemu Kleofáš: Ty jsi jediný z poutníků do Jerusalema, ježtos nevěděl. Jediný, protože obvykle poutníci 38
druha. Nám tedy osamělým bez Ducha svatého není bezpečno na této samotě. [17. IV. 1419] Rozmlouvali vespolek o Kristu, kterak Jidáš zradil do rukou Židů toho, jenž mu tolik dobrého prokázal, když s ním jedl z jednoho stolu a nohy mu umýval. Rozmlouvali o tom, kterak se modlil za své nepřátele, jak se země třásla, skálí pukalo, slunce se zatmělo. I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš přiblíživ se, šel s nimi, ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali. I řekl jim: Které jsou to řeči? (Lukáš 24, 15—17). A to řekl podoben poutníku, neboť poutníci bývají neznámí měrou takovou, že je mnohdy ani příbuzní nepoznávají; oč spíše ho nepoznali učedníci, když měli zarmoucenou duši, teskníce po svém Mistru, jak to řečí svou ukazovali. Ale Ježíš se bez váhání přidružil k smutným, protože tam, kde je tesknění po Kristu, bez meškání se Kristus dostavuje. Jenomže jedenácti se ukázal v podobě své vlastní, Magdaleně v podobě zahradníka. Podoba zahradníka je vhodná pro začátečníky, jako byla Magdalena, kterým je za- potřebí, aby vykořenili zlo a zasadili věci dobré, podoba pout- níka je vhodná pro pokračující, protože jim jest po opuštění samoty světa vykročiti na cestu, která vede do vlasti duše, neboť duše je původu nebeského. Takoví pokročilí nic nedbají pozemské obce tohoto věku, jsouce pamětlivi jako učedníci svého Pána. Praví Jeronym, že jest cennější pokání jedinké, než proputování světa křížem krážem. Podoba Kristova vlastní a pravá je vhodná pak pro dokonalé; takovým zajisté se zjevuje ve své vlastní osobě. Učedníci se domnívali, že Ježíš neví o tom, o čem věděla veškera obec. I řekl jemu Kleofáš: Ty jsi jediný z poutníků do Jerusalema, ježtos nevěděl. Jediný, protože obvykle poutníci 38
Strana 39
předobře znají všeliké novinky, stejně jako apoštolé dobře věděli o všem, co se jim v životě přihodilo s Kristem. I řekl jim Kristus: Proč jste smutní? Oni pak řekli jemu, co se stalo s Ježíšem Nazaretským. Tak také nyní rozhlašují, že Kristus nic neví o tom, proč se má udílet eucharistie (večeře Páně) laikům a dětem. Ale ptám se, kdo by to mohl věděti lépe, než ten, kdo to rozkázal? Jeho pak putování bylo trojí: s nebe, do pekla, do nebe... Prvé bylo plné pokory, druhé bohaté chudobou, třetí zdrsněno strmostí. Jimžto pověděl Kristus: Ó, nesmyslní a zpozdilí k věření všemu tomu, což mluvili proroci (Lukáš 24, 25). A počal jim vykládati. Ó, jak mnozí jsou dnes nerozumní i z těch, kdož byli po mnoho let ve škole Kristově, a přece se vzpírají věřit! Není to veliká hloupost věřiti hříšným lidem více než prorokům a Kristu a jeho apoštolům, a více dáti na lidskou tradici, než na zákon Kristův? A v tom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on stavěl se, jako by chtěl dále jíti (Lukáš 24, 28), jako by je chtěl přivésti k tomu, aby se dožádali jeho přítomnosti. Neboť někdy se mívá Kristus ke svým jako by chtěl jíti dále, ale když je uveden do pohostinství srdce, tu rázem se dává poznat v lámání chleba. Protož rceme: Zůstaň s námi v Čechách! Neboť se staví, jako by chtěl dále jíti od nás, leč bychom ho uprosili. Vskutku nám vykládá všecka Písma už zde na cestě za našich časů, ale my jsme nevšímaví. Nebo se již připozdívá a den se nachýlil, přiblížil se čas smrti. Večer jest zajisté hodina nebeského hodu, stolování věčného, kde je odpočinutí ode všech prací. Prosme tedy, aby s námi zůstal jako lékař s nemocnými, lékař, nad nímž se pohoršili farizeové nadmíru, řkouce: Proč s publikány a hříšníky jí mistr váš? (Matouš 9, 11). Tak se i nyní děje, ale my si toho nevšimneme, dokud s námi nezůstane Kristus, abychom pak řekli ono povědění Písně (3, 4): Našla jsem toho, kteréhož miluje duše má. Hle, 39
předobře znají všeliké novinky, stejně jako apoštolé dobře věděli o všem, co se jim v životě přihodilo s Kristem. I řekl jim Kristus: Proč jste smutní? Oni pak řekli jemu, co se stalo s Ježíšem Nazaretským. Tak také nyní rozhlašují, že Kristus nic neví o tom, proč se má udílet eucharistie (večeře Páně) laikům a dětem. Ale ptám se, kdo by to mohl věděti lépe, než ten, kdo to rozkázal? Jeho pak putování bylo trojí: s nebe, do pekla, do nebe... Prvé bylo plné pokory, druhé bohaté chudobou, třetí zdrsněno strmostí. Jimžto pověděl Kristus: Ó, nesmyslní a zpozdilí k věření všemu tomu, což mluvili proroci (Lukáš 24, 25). A počal jim vykládati. Ó, jak mnozí jsou dnes nerozumní i z těch, kdož byli po mnoho let ve škole Kristově, a přece se vzpírají věřit! Není to veliká hloupost věřiti hříšným lidem více než prorokům a Kristu a jeho apoštolům, a více dáti na lidskou tradici, než na zákon Kristův? A v tom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on stavěl se, jako by chtěl dále jíti (Lukáš 24, 28), jako by je chtěl přivésti k tomu, aby se dožádali jeho přítomnosti. Neboť někdy se mívá Kristus ke svým jako by chtěl jíti dále, ale když je uveden do pohostinství srdce, tu rázem se dává poznat v lámání chleba. Protož rceme: Zůstaň s námi v Čechách! Neboť se staví, jako by chtěl dále jíti od nás, leč bychom ho uprosili. Vskutku nám vykládá všecka Písma už zde na cestě za našich časů, ale my jsme nevšímaví. Nebo se již připozdívá a den se nachýlil, přiblížil se čas smrti. Večer jest zajisté hodina nebeského hodu, stolování věčného, kde je odpočinutí ode všech prací. Prosme tedy, aby s námi zůstal jako lékař s nemocnými, lékař, nad nímž se pohoršili farizeové nadmíru, řkouce: Proč s publikány a hříšníky jí mistr váš? (Matouš 9, 11). Tak se i nyní děje, ale my si toho nevšimneme, dokud s námi nezůstane Kristus, abychom pak řekli ono povědění Písně (3, 4): Našla jsem toho, kteréhož miluje duše má. Hle, 39
Strana 40
Pán tedy nebyl poznán, když mluvil, nýbrž v lámání chleba, když živil. Rozeznáváme pak trojí chléb při lámání. První chléb je Kristus: Já jsem ten chléb živý (Jan 6, 51). Ten byl dán ve vtělení a lámán v utrpení... Druhý chléb je duchovní, slovo Boží, lámané dobrým výkladem. Neboť čím více se pravda láme, to jest čím je pohrdanější jako Pán na kříži, tím se více zveřejňuje a tak je Bůh poznáván. Třetí chléb je svátostný. Čím více se láme a kaceřuje, tím známějším se stává Bůh. A tak naše poznání má pramenit z častého lámání chleba. Proto ďáblu tolik záleží, aby zmařil toto dobrodiní. [17. IV. 1419] Pavel povstav a rukou pokynuv, řekl: Muži bratří, synové rodu Abrahamova (Skutky 13, 16, 26). Jako by chtěl říci: Vám bylo posláno slovo spasení, vám, kteří jste v přeneseném smyslu synové toho Abrahama, který byl Boha poslušný. Neboť když mu rozkázal, aby mu obětoval syna, bez meškání ho spoutal a hotovil se ho obětovati na hranici dříví. K takové zajisté poslušnosti nás chtěl jeho příkladem vybídnouti Bůh. I měli bychom spíše obětovati své syny na smrt, než překročiti nařízení Hospodinovo. Ptám se, jak pak obětují na oheň ti, kdo se neodvažují přistoupiti ke svátosti oltářní, ba docela se jí štítí? Ale tento otec Abraham byl povolný a přihotovený obětovati vlastního syna. — A dodal: A kteříž mezi vámi bojí se Boha (Skutky 13, 26). Věděl totiž, že ne každý se Boha bojí, kdo o sobě tvrdí, že je bohabojný. A není každá bázeň bázeň synovská. Jenom ta se tak nazývá právem, která se bojí Boha pro jeho dobrotu, podobně jako se syn bojí otce. Aj, oči Hospodinovy patří na ty, kteříž se ho bojí (Žalm 33, 18). Neboť takoví si nelibují v hříchu. Bázeň Hospodinova vyhání hřích (Ecclesiasticus 1, 27). Blahoslavený člověk, kterému da- rováno jest míti bázeň Boží (25, 15). Dal jsi dědictví bojícím se 40
Pán tedy nebyl poznán, když mluvil, nýbrž v lámání chleba, když živil. Rozeznáváme pak trojí chléb při lámání. První chléb je Kristus: Já jsem ten chléb živý (Jan 6, 51). Ten byl dán ve vtělení a lámán v utrpení... Druhý chléb je duchovní, slovo Boží, lámané dobrým výkladem. Neboť čím více se pravda láme, to jest čím je pohrdanější jako Pán na kříži, tím se více zveřejňuje a tak je Bůh poznáván. Třetí chléb je svátostný. Čím více se láme a kaceřuje, tím známějším se stává Bůh. A tak naše poznání má pramenit z častého lámání chleba. Proto ďáblu tolik záleží, aby zmařil toto dobrodiní. [17. IV. 1419] Pavel povstav a rukou pokynuv, řekl: Muži bratří, synové rodu Abrahamova (Skutky 13, 16, 26). Jako by chtěl říci: Vám bylo posláno slovo spasení, vám, kteří jste v přeneseném smyslu synové toho Abrahama, který byl Boha poslušný. Neboť když mu rozkázal, aby mu obětoval syna, bez meškání ho spoutal a hotovil se ho obětovati na hranici dříví. K takové zajisté poslušnosti nás chtěl jeho příkladem vybídnouti Bůh. I měli bychom spíše obětovati své syny na smrt, než překročiti nařízení Hospodinovo. Ptám se, jak pak obětují na oheň ti, kdo se neodvažují přistoupiti ke svátosti oltářní, ba docela se jí štítí? Ale tento otec Abraham byl povolný a přihotovený obětovati vlastního syna. — A dodal: A kteříž mezi vámi bojí se Boha (Skutky 13, 26). Věděl totiž, že ne každý se Boha bojí, kdo o sobě tvrdí, že je bohabojný. A není každá bázeň bázeň synovská. Jenom ta se tak nazývá právem, která se bojí Boha pro jeho dobrotu, podobně jako se syn bojí otce. Aj, oči Hospodinovy patří na ty, kteříž se ho bojí (Žalm 33, 18). Neboť takoví si nelibují v hříchu. Bázeň Hospodinova vyhání hřích (Ecclesiasticus 1, 27). Blahoslavený člověk, kterému da- rováno jest míti bázeň Boží (25, 15). Dal jsi dědictví bojícím se 40
Strana 41
jména tvého (Žalm 61, 6). Taková bázeň člověka zachraňuje. Každá jiná bázeň není ani z rodu Abrahamova ani z rodu Božího. Dí Seneca: I kdybych věděl, že se bohové na mne nebudou hněvat a i kdyby nebylo žádného pekla, přece bych nechtěl hřešiti už pro samu mrzkost hříchu. Dobrý pohane, jen se poptej nás křesťanů! [17. IV. 1419] Pokoj vám, to jest pokoj od nevěry, od bázlivého srdce, pokoj od světa, pokoj od ďábla. Tak Petr, který se nejprve zalekl děvečky, později se vysmál i Neronovi... Hle, těm, kteří jsou spolu v jedno shromážděni, zjevuje se Pán. Byliť jednoho srdce a jedné duše: Byli všichni učedníci jednomyslně na jednom místě (Skutky 2, 1), tam totiž, kde se i událo zjevení. Kdež byli učedníci shromážděni pro strach židovský, přišel Ježíš a stál uprostřed (Jan 20, 19). Aj, jak dobré a jak utěšené, když bratří v jedno přebývají (Žalm 133, 1). [18. IV. 1419] Když přívaly vod celý svět byly ponořily, Noe zavřel koráb. Byla-li tato potopa tak škodlivá, mnohem zhoubnější jest potopa duchovní. Dnes se musíme obávati, že neskryje- me-li se do korábu Páně, to jest nepřizpůsobíme-li život jeho životu, budeme potopeni... Kristus uzavřel do korábu ve- lebné svátosti své lidství i své božství, nezměrné, nepocho- pitelné, nespočetné a nevyložitelné poklady. V tento náš čas potopy tento koráb v sebe pojme jen některé. Ti, kdo zne- važují tak veliké dary, kdo si nevšímají nebo dokonce se posmívají korábu Páně, zdráhají se uzavříti veň své svědomí a svou víru, ti budou uchváceni věčnou smrtí. A ježto mnozí se již z korábu Páně vylučují, my se do něho chtějme s apoštoly uzavřít, majíce jej v úctě. [23. IV. 1419] 41
jména tvého (Žalm 61, 6). Taková bázeň člověka zachraňuje. Každá jiná bázeň není ani z rodu Abrahamova ani z rodu Božího. Dí Seneca: I kdybych věděl, že se bohové na mne nebudou hněvat a i kdyby nebylo žádného pekla, přece bych nechtěl hřešiti už pro samu mrzkost hříchu. Dobrý pohane, jen se poptej nás křesťanů! [17. IV. 1419] Pokoj vám, to jest pokoj od nevěry, od bázlivého srdce, pokoj od světa, pokoj od ďábla. Tak Petr, který se nejprve zalekl děvečky, později se vysmál i Neronovi... Hle, těm, kteří jsou spolu v jedno shromážděni, zjevuje se Pán. Byliť jednoho srdce a jedné duše: Byli všichni učedníci jednomyslně na jednom místě (Skutky 2, 1), tam totiž, kde se i událo zjevení. Kdež byli učedníci shromážděni pro strach židovský, přišel Ježíš a stál uprostřed (Jan 20, 19). Aj, jak dobré a jak utěšené, když bratří v jedno přebývají (Žalm 133, 1). [18. IV. 1419] Když přívaly vod celý svět byly ponořily, Noe zavřel koráb. Byla-li tato potopa tak škodlivá, mnohem zhoubnější jest potopa duchovní. Dnes se musíme obávati, že neskryje- me-li se do korábu Páně, to jest nepřizpůsobíme-li život jeho životu, budeme potopeni... Kristus uzavřel do korábu ve- lebné svátosti své lidství i své božství, nezměrné, nepocho- pitelné, nespočetné a nevyložitelné poklady. V tento náš čas potopy tento koráb v sebe pojme jen některé. Ti, kdo zne- važují tak veliké dary, kdo si nevšímají nebo dokonce se posmívají korábu Páně, zdráhají se uzavříti veň své svědomí a svou víru, ti budou uchváceni věčnou smrtí. A ježto mnozí se již z korábu Páně vylučují, my se do něho chtějme s apoštoly uzavřít, majíce jej v úctě. [23. IV. 1419] 41
Strana 42
Nájemník, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní (Jan 10, 12). Nájemník hledá svých věcí, nikoli toho, což jest Ježíše Krista. To tedy znamená, že sice zpívá mši, káže, svá- tosti vysluhuje, ale v době pronásledování nevytrvá a vida vlka, an jde, utíká a zbavuje tak ovce pastvy kázání. Zmlká, útěchy a povzbuzení neposkytne. Vlk lapá a rozhání ovce, takové je jeho řemeslo. Všichni takoví vlci jsou údové ďábla. Káží jenom v čas příznivý a pouze tehdy vysluhují svátosti, jak se zřejmě ukázalo při přijímání z kalicha. Sotva nastalo pronásledování, mnozí ztratili odvahu podávati z kalicha. Jakmile však zpozorovali, že se situace změnila ve prospěch kalicha a že mají naději, že budou uvedeni ke kostelům, hned se začali hlásit k vysluhování mnozí, kteří za pronásledování nikdy nevysluhovali. Je tomu nyní stejně s přijímáním dítek z kalicha. Kdo se takto chovají, všichni jsou nájemníci. A vlky jsou všichni, kteří chudobné ovečky nemilosrdně okrádají, zbavujíce je vlny a požírajíce je. Takoví jsou mniši, slibu- jící mnohé odpustky, věčnou paměť duším zesnulých. A jsou nájemníky, protože vše, co konají, dávají na prodej. Nejsou tedy pastýři, byť si měli lidské potvrzení anebo byli uvedeni násilím. Vlky jsou, když prohlašují: Přišel jsem, abych život [30. IV. 1419] měl a dobře mně bylo v hojnosti. Bratrstvo milujte (I. Petrova 2, 17), neboť všichni jsme bratři. Cokoli kdo má dobrého či zlého, to bratr náš má. Je-li povýšen, bratr je povýšen, je-li ponížen, bratr je poní- žen. Vždyť ve všech jest obraz Boží; nemají jej pouze krá- lové, v důstojenství vyvýšení, nebo vladaři, jimž svěřena od Boha moc prostřednictvím královým. Boha se proto nade všecko bojte, krále v uctivosti mějte, pánům buďte poddáni, leč toliko v tom, co není příkazem nedovoleným. [7. V. 1419) 42
Nájemník, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní (Jan 10, 12). Nájemník hledá svých věcí, nikoli toho, což jest Ježíše Krista. To tedy znamená, že sice zpívá mši, káže, svá- tosti vysluhuje, ale v době pronásledování nevytrvá a vida vlka, an jde, utíká a zbavuje tak ovce pastvy kázání. Zmlká, útěchy a povzbuzení neposkytne. Vlk lapá a rozhání ovce, takové je jeho řemeslo. Všichni takoví vlci jsou údové ďábla. Káží jenom v čas příznivý a pouze tehdy vysluhují svátosti, jak se zřejmě ukázalo při přijímání z kalicha. Sotva nastalo pronásledování, mnozí ztratili odvahu podávati z kalicha. Jakmile však zpozorovali, že se situace změnila ve prospěch kalicha a že mají naději, že budou uvedeni ke kostelům, hned se začali hlásit k vysluhování mnozí, kteří za pronásledování nikdy nevysluhovali. Je tomu nyní stejně s přijímáním dítek z kalicha. Kdo se takto chovají, všichni jsou nájemníci. A vlky jsou všichni, kteří chudobné ovečky nemilosrdně okrádají, zbavujíce je vlny a požírajíce je. Takoví jsou mniši, slibu- jící mnohé odpustky, věčnou paměť duším zesnulých. A jsou nájemníky, protože vše, co konají, dávají na prodej. Nejsou tedy pastýři, byť si měli lidské potvrzení anebo byli uvedeni násilím. Vlky jsou, když prohlašují: Přišel jsem, abych život [30. IV. 1419] měl a dobře mně bylo v hojnosti. Bratrstvo milujte (I. Petrova 2, 17), neboť všichni jsme bratři. Cokoli kdo má dobrého či zlého, to bratr náš má. Je-li povýšen, bratr je povýšen, je-li ponížen, bratr je poní- žen. Vždyť ve všech jest obraz Boží; nemají jej pouze krá- lové, v důstojenství vyvýšení, nebo vladaři, jimž svěřena od Boha moc prostřednictvím královým. Boha se proto nade všecko bojte, krále v uctivosti mějte, pánům buďte poddáni, leč toliko v tom, co není příkazem nedovoleným. [7. V. 1419) 42
Strana 43
Dnes, v předvečer velikého dne nanebevstoupení Páně, církev nás vybízí na počátku mše k velikému veselí. Vždyť Pán, jenž byl na zemi v ponížení, již jest vyvýšen ve svém vladařství a moci nad nebesa i zemi. Sám zprvu již ujistil, že jest mu dána všeliká moc na nebi i na zemi, moc, po níž má na každý den vzhlížeti naše naděje a naše rozjímání, abychom směli vystoupiti spolu za ním... Neboť kdyby náš přítel byl oděn v důstojenství královské nebo papežské, zdali bychom se neradovali v naději, že se nám od něho dostane odměny? Proč se tedy neveselíme z nanebevstoupení svého přítele Pána Ježíše, v němž jsme všichni složili naději a jenž může uštědřo- vati dary? Apoštol v epištole Efezským (4. 7—13) mluví o jednotě mystického těla církve svaté, jež jest shromážděním věřících, ve kterém se duše spojují s duší Kristovou v lásce, podle onoho povědění: Kdo v lásce přebývá, v Bohu přebývá a Bůh v něm (I. Jan 4, 16) ...Hle, jaká důstojnost a jaká čest se dostává křesťanům v podíl! Ale v tomto těle má každý jiný úkol, jinou službu, ač ovšem podle obdarování téhož Ducha. Tak oko dbá, aby ostatek těla nedošel úrazu, tak ústa vy- jadřují vůli celého těla, ruce pracují a brání celé tělo. Proto se praví právem, že jednomu každému je dána milost zdarma, aby to, co jeden má, měli všichni zároveň... až bychom se seběhli všichni v jednotu víry a známosti Syna Božího v den posledního soudu. Leč pohříchu zvykem lidsky vynalezeným prastará víra byla udušena. Jak se tedy se starými svatými, s prvotní církví, seběhneme v jednotu, když jsme si zvykli na jiný mrav, když naše víra je antikristovská, když naše víra není apoštolská, ba je vzdálená od víry Ježíše Krista? Když se opíráme o lidské podání? Jak se seběhneme v jednotu víry, abychom poznali svého Pána Ježíše Krista? [24. V. 1419) * 43
Dnes, v předvečer velikého dne nanebevstoupení Páně, církev nás vybízí na počátku mše k velikému veselí. Vždyť Pán, jenž byl na zemi v ponížení, již jest vyvýšen ve svém vladařství a moci nad nebesa i zemi. Sám zprvu již ujistil, že jest mu dána všeliká moc na nebi i na zemi, moc, po níž má na každý den vzhlížeti naše naděje a naše rozjímání, abychom směli vystoupiti spolu za ním... Neboť kdyby náš přítel byl oděn v důstojenství královské nebo papežské, zdali bychom se neradovali v naději, že se nám od něho dostane odměny? Proč se tedy neveselíme z nanebevstoupení svého přítele Pána Ježíše, v němž jsme všichni složili naději a jenž může uštědřo- vati dary? Apoštol v epištole Efezským (4. 7—13) mluví o jednotě mystického těla církve svaté, jež jest shromážděním věřících, ve kterém se duše spojují s duší Kristovou v lásce, podle onoho povědění: Kdo v lásce přebývá, v Bohu přebývá a Bůh v něm (I. Jan 4, 16) ...Hle, jaká důstojnost a jaká čest se dostává křesťanům v podíl! Ale v tomto těle má každý jiný úkol, jinou službu, ač ovšem podle obdarování téhož Ducha. Tak oko dbá, aby ostatek těla nedošel úrazu, tak ústa vy- jadřují vůli celého těla, ruce pracují a brání celé tělo. Proto se praví právem, že jednomu každému je dána milost zdarma, aby to, co jeden má, měli všichni zároveň... až bychom se seběhli všichni v jednotu víry a známosti Syna Božího v den posledního soudu. Leč pohříchu zvykem lidsky vynalezeným prastará víra byla udušena. Jak se tedy se starými svatými, s prvotní církví, seběhneme v jednotu, když jsme si zvykli na jiný mrav, když naše víra je antikristovská, když naše víra není apoštolská, ba je vzdálená od víry Ježíše Krista? Když se opíráme o lidské podání? Jak se seběhneme v jednotu víry, abychom poznali svého Pána Ježíše Krista? [24. V. 1419) * 43
Strana 44
Takto mluvil jsem vám, abyste se nezhoršili. Vypovědíť vás ze škol, ano přijdeť čas, že všeliký, kdož vás mordovati bude, domnívati se bude, že tím Bohu slouží (Jan 16, 1—2). Tak se chovají nyní k tomu, kdo by dětem podal svátost anebo zpíval nové písně. Ale běda tomu, kdo je vypovězen ze svaté církve prvotní. [28. V. 1419] Jan 3, 16—21: Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý kdož věři v něho, nezahynul, ale měl život věčný. Neboť neposlal Bůh Syna svého na svět, aby odsoudil svět, ale aby spasen byl svět skrze něho. Kdož věří v něho, nebude odsouzen, ale kdož nevěří, jižť jest odsou- zen; nebo neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Totoť pak jest ten soud, že světlo přišlo na svět, ale milovali lidé více tmu nežli světlo; nebo skutkové jejich byli zlí. Každý zajisté, kdož zle činí, nenávidí světla, a nejde k světlu, aby nebyli trestáni skutkové jeho. Ale kdož činí pravdu, jde k světlu, aby zjeveni byli skutkové jeho, že v Bohu učiněni jsou. Odtud vysvítá nesmírné Boží milování. Milovati, zna- mená přáti někomu dobré. Nuže Bůh nám přeje vše dobré, protože sám jediný je dobrý. Proto nám dal svého Syna, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Neboť u tebe jest studnice života a v světle tvém světlo vidíme (Žalm 36, 10). Jak veliká je tato láska, jakou nás sám zami- loval, kdo by to dovedl vysvětliti? A třeba miluje všecko stvoření, přece nás nade všecko stvoření více. Moudrost 11, 24—26: Miluješ zajisté všecko, cožkoli v bytu jest, a ničeho v ohavnosti nemáš z těch věcí, kteréž jsi učinil, aniž bys byl co stvořil, kdybys to v nenávisti míti měl. A kterak by co bylo zůstalo, kdybys ty byl nechtěl, a zachováno bylo to, což by od tebe povoláno nebylo? Ale hovíš všechněm věcem, protože 44
Takto mluvil jsem vám, abyste se nezhoršili. Vypovědíť vás ze škol, ano přijdeť čas, že všeliký, kdož vás mordovati bude, domnívati se bude, že tím Bohu slouží (Jan 16, 1—2). Tak se chovají nyní k tomu, kdo by dětem podal svátost anebo zpíval nové písně. Ale běda tomu, kdo je vypovězen ze svaté církve prvotní. [28. V. 1419] Jan 3, 16—21: Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý kdož věři v něho, nezahynul, ale měl život věčný. Neboť neposlal Bůh Syna svého na svět, aby odsoudil svět, ale aby spasen byl svět skrze něho. Kdož věří v něho, nebude odsouzen, ale kdož nevěří, jižť jest odsou- zen; nebo neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Totoť pak jest ten soud, že světlo přišlo na svět, ale milovali lidé více tmu nežli světlo; nebo skutkové jejich byli zlí. Každý zajisté, kdož zle činí, nenávidí světla, a nejde k světlu, aby nebyli trestáni skutkové jeho. Ale kdož činí pravdu, jde k světlu, aby zjeveni byli skutkové jeho, že v Bohu učiněni jsou. Odtud vysvítá nesmírné Boží milování. Milovati, zna- mená přáti někomu dobré. Nuže Bůh nám přeje vše dobré, protože sám jediný je dobrý. Proto nám dal svého Syna, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Neboť u tebe jest studnice života a v světle tvém světlo vidíme (Žalm 36, 10). Jak veliká je tato láska, jakou nás sám zami- loval, kdo by to dovedl vysvětliti? A třeba miluje všecko stvoření, přece nás nade všecko stvoření více. Moudrost 11, 24—26: Miluješ zajisté všecko, cožkoli v bytu jest, a ničeho v ohavnosti nemáš z těch věcí, kteréž jsi učinil, aniž bys byl co stvořil, kdybys to v nenávisti míti měl. A kterak by co bylo zůstalo, kdybys ty byl nechtěl, a zachováno bylo to, což by od tebe povoláno nebylo? Ale hovíš všechněm věcem, protože 44
Strana 45
tvé jsou, ó Pane, milovníče duší. A tak to, co stvořil, aj, bylo velmi dobré, ale zvláštním milováním miluje svět. Světem pak nazývá lidi. Nevydal zajisté pro kamení svého Syna. Lidé slují svět, protože ve světě přebývají. Milovníci Kristovi slují naopak nebe, tak jako milovníci světa svět. Bůh tedy miloval lidi více než všecko stvořené a dal nám veliký dar, jedno- rozeného Syna svého, žádného jiného, nikoli anděla, nýbrž jednorozeného Syna a to tak, že jej vydal za služebníky své, a, což více jest, za své nepřátele. Učinil, co by jiný ani pro přítele nevykonal, byť si byl spravedlivý. Dosvědčuje to Pavel, když praví (Římanům 5, 7): Sotva kdo za spravedli- vého umře. Kterak se musíme studem červenat z milosrdenství toho, kterýž ani vlastnímu Synu svému neodpustil, ale za nás za všecky jej vydal (Římanům 8, 32). My však pro něho nechceme ztratiti zlato nebo stříbro anebo cokoli méně vzác- ného. Ale kdybychom uviděli člověka, který pro nás podstu- puje nebezpečí a smrt, odevzdali bychom mu rádi všecko, co máme, a ještě bychom to nepokládali za přiměřenou odměnu. Kristu se to však zdráháme učiniti, ačkoli on za nás prolil svou vlastní krev. Pohrdáme jím, jeho slova dokonce kaceřu- jeme. Tak dnes káží, že Kristus sice řekl: Jdouce kažte evan- gelium všemu stvoření; kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude (Marek 16, 15—16), ale nic prý nepověděl o přijímání z ka- licha... Jestliže si však lidé více váží lidí než Boha, je to znamením, že nevěří, že více poslouchají lidí než Boha. Toho věrní apoštolé nečinili, nýbrž pravili: Více sluší poslouchati Boha než lidí... Kdokoli slyše pravdu nechce jí uvěřiti, nýbrž ji odsuzuje, kaceřuje, s pohrdáním odmítá, již jest odsouzen. Vždyť jenom v tomto jediném jménu je spása. Bůh nemá více synů, kteří by mohli spasit, leč toho jednorozeného. Tak jako Adam zemřel v touž hodinu, v níž pojedl ze stromu poznání, tak již jest odsouzen ten, kdo nevěří. Běda proto těm, kteří nevěří Kristu řkoucímu: „To jest tělo mé“ a „Tento kalich“ 45
tvé jsou, ó Pane, milovníče duší. A tak to, co stvořil, aj, bylo velmi dobré, ale zvláštním milováním miluje svět. Světem pak nazývá lidi. Nevydal zajisté pro kamení svého Syna. Lidé slují svět, protože ve světě přebývají. Milovníci Kristovi slují naopak nebe, tak jako milovníci světa svět. Bůh tedy miloval lidi více než všecko stvořené a dal nám veliký dar, jedno- rozeného Syna svého, žádného jiného, nikoli anděla, nýbrž jednorozeného Syna a to tak, že jej vydal za služebníky své, a, což více jest, za své nepřátele. Učinil, co by jiný ani pro přítele nevykonal, byť si byl spravedlivý. Dosvědčuje to Pavel, když praví (Římanům 5, 7): Sotva kdo za spravedli- vého umře. Kterak se musíme studem červenat z milosrdenství toho, kterýž ani vlastnímu Synu svému neodpustil, ale za nás za všecky jej vydal (Římanům 8, 32). My však pro něho nechceme ztratiti zlato nebo stříbro anebo cokoli méně vzác- ného. Ale kdybychom uviděli člověka, který pro nás podstu- puje nebezpečí a smrt, odevzdali bychom mu rádi všecko, co máme, a ještě bychom to nepokládali za přiměřenou odměnu. Kristu se to však zdráháme učiniti, ačkoli on za nás prolil svou vlastní krev. Pohrdáme jím, jeho slova dokonce kaceřu- jeme. Tak dnes káží, že Kristus sice řekl: Jdouce kažte evan- gelium všemu stvoření; kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude (Marek 16, 15—16), ale nic prý nepověděl o přijímání z ka- licha... Jestliže si však lidé více váží lidí než Boha, je to znamením, že nevěří, že více poslouchají lidí než Boha. Toho věrní apoštolé nečinili, nýbrž pravili: Více sluší poslouchati Boha než lidí... Kdokoli slyše pravdu nechce jí uvěřiti, nýbrž ji odsuzuje, kaceřuje, s pohrdáním odmítá, již jest odsouzen. Vždyť jenom v tomto jediném jménu je spása. Bůh nemá více synů, kteří by mohli spasit, leč toho jednorozeného. Tak jako Adam zemřel v touž hodinu, v níž pojedl ze stromu poznání, tak již jest odsouzen ten, kdo nevěří. Běda proto těm, kteří nevěří Kristu řkoucímu: „To jest tělo mé“ a „Tento kalich“ 45
Strana 46
(I. Kor. 11,23 a 24) a: „Nebudete-li jísti“ (Jan 6, 53). A: „Ne- shromažďujte zlata ani stříbra ani peněz“ (Matouš 10, 9). A: „Nebudete-li jako pacholátka" (Matouš 18, 3). Ti všichni jsou již odsouzeni. [5. VI. 1419] Tělo mé právě jest pokrm (Jan 6, 55). Jako by pravil: Vy hledáte časné nasycení. Já jsem však živil vaše těla, abyste tím byli povzbuzeni k žádosti po onom pokrmu, který poskytuje nikoli časný, nýbrž věčný život. Jinými slovy: Hledáte mne pro něco jiného, hledejte mne však pro mne samého. Tak nás zde tedy vybízí, abychom hledali živý pokrm. Když nevěřící zaslechli tuto řeč o jeho tělu a draho- cenné krvi, pohoršili se, takže nechtěli ani jeho slova v mysl přijmout ani ho následovati. My však naslouchejme jeho slo- vům s velikou pokorou a bázní Páně, abychom je slyšeli ne ke svému pohoršení, ale polepšení. Dosti je těch, kdo slyšíce o tom, že svátost se podává dětem, pohoršují se, protože Pánu nevyrozumívají. [7. VI. 1419] Tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj (Jan 6, 35). Hle, něco jiného jest Kristovo tělo, něco jiného Kristova krev, něco jiného božství, něco jiného duše. Kdyby to nebyly skutečnosti rozličné, nebyl by jmenovitě odlišil krev od těla řka: „Tělo mé“ a „Krev má“. To, co zde měl na mysli, vyslovil a skutkem vyznamenal před svou smrtí, řka u Lu- káše (22, 19—20): „A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá. Ó, jak velice mají lidé za zlé těm, kteří něčí závěť překrucují, při čemž se někdy děje velká křivda sirotkům a vdovám! Co 46
(I. Kor. 11,23 a 24) a: „Nebudete-li jísti“ (Jan 6, 53). A: „Ne- shromažďujte zlata ani stříbra ani peněz“ (Matouš 10, 9). A: „Nebudete-li jako pacholátka" (Matouš 18, 3). Ti všichni jsou již odsouzeni. [5. VI. 1419] Tělo mé právě jest pokrm (Jan 6, 55). Jako by pravil: Vy hledáte časné nasycení. Já jsem však živil vaše těla, abyste tím byli povzbuzeni k žádosti po onom pokrmu, který poskytuje nikoli časný, nýbrž věčný život. Jinými slovy: Hledáte mne pro něco jiného, hledejte mne však pro mne samého. Tak nás zde tedy vybízí, abychom hledali živý pokrm. Když nevěřící zaslechli tuto řeč o jeho tělu a draho- cenné krvi, pohoršili se, takže nechtěli ani jeho slova v mysl přijmout ani ho následovati. My však naslouchejme jeho slo- vům s velikou pokorou a bázní Páně, abychom je slyšeli ne ke svému pohoršení, ale polepšení. Dosti je těch, kdo slyšíce o tom, že svátost se podává dětem, pohoršují se, protože Pánu nevyrozumívají. [7. VI. 1419] Tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj (Jan 6, 35). Hle, něco jiného jest Kristovo tělo, něco jiného Kristova krev, něco jiného božství, něco jiného duše. Kdyby to nebyly skutečnosti rozličné, nebyl by jmenovitě odlišil krev od těla řka: „Tělo mé“ a „Krev má“. To, co zde měl na mysli, vyslovil a skutkem vyznamenal před svou smrtí, řka u Lu- káše (22, 19—20): „A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá. Ó, jak velice mají lidé za zlé těm, kteří něčí závěť překrucují, při čemž se někdy děje velká křivda sirotkům a vdovám! Co 46
Strana 47
však učiní Pán, který svou závěť zanechal jako svým sirotkům všem nám bez rozdílu? Někteří, trhajíce tuto závěť ve dví, říkají: Roztrhují Boha. Jedině Pán sám takto rozděloval tělo a krev. Kalich dobrořečení, kterémuž dobrořečíme, zdaliž není společnost krve Kristovy? A chléb, kterýž lámeme, zdaliž není společnost těla Kristova? (I. Korintským 10, 16.) A když oni jedli, vzav Ježíš chléb a dobrořečiv, lámal a dal učedníkům svým a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé. A vzav kalich a díky činiv, dal jim řka. Pijte z toho všickni. To jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů (Matouš 26, 26—28). Nevěř nikdo, že toto povědění jest podo- benstvím. Nikoli v hádance, skutečně praví: Tělo mé právě jest pokrm a krev má právě jest nápoj... Zlatoústý: Kristovo tělo jest právě pokrm a jeho krev jest právě nápoj, neboť živí a obživuje celého člověka i v duši i v těle. Jiný pokrm to nečiní, ježto živí pouze tělo... Augus- tinus: Protože jsme smrtí Páně osvobozeni, jedením a pitím těla a krve, pamětlivi toho, vyznamenáváme to, co za nás bylo obětováno. Týž: Pro onen výrok „Nebudete-li jísti“, přistou- pili Židé k Ježíšovi, aby ho ukřižovali. My však přistupme, abychom přijali tělo a krev. Též: Vpravdě veliký Bůh a veliké milosrdenství jeho, že nám dal jísti své tělo, v němž tolik vytrpěl, a píti svou krev. Jeronimus: Vstupme s Pánem do večeřadla velikého a prostorného a vyčištěného, a přijímejme od něho znovu kalich nové smlouvy, a slavíce tam s ním paschu, dejme se od něho opíti vínem střízlivosti. Ambrosius: Jestliže se krev Kristova vylévá na odpuštění hříchů, kdykoli se vylévá, pak ji musím zajisté stále přijímati. Já, který stále hřeším, stále musím přijímat lék. Týž: Přistupte k němu a na- syťte se, neboť on jest chléb, a pijte, neboť on pramen jest. Týž: Kolikrátkoli piješ, odpuštění hříchů přijímáš a opíjíš se Duchem svatým. Zlatoústý: Toto jest tajemství, bez něhož se nám nedostává ani spásy ani oněch dober, která jsou zaslí- 47
však učiní Pán, který svou závěť zanechal jako svým sirotkům všem nám bez rozdílu? Někteří, trhajíce tuto závěť ve dví, říkají: Roztrhují Boha. Jedině Pán sám takto rozděloval tělo a krev. Kalich dobrořečení, kterémuž dobrořečíme, zdaliž není společnost krve Kristovy? A chléb, kterýž lámeme, zdaliž není společnost těla Kristova? (I. Korintským 10, 16.) A když oni jedli, vzav Ježíš chléb a dobrořečiv, lámal a dal učedníkům svým a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé. A vzav kalich a díky činiv, dal jim řka. Pijte z toho všickni. To jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů (Matouš 26, 26—28). Nevěř nikdo, že toto povědění jest podo- benstvím. Nikoli v hádance, skutečně praví: Tělo mé právě jest pokrm a krev má právě jest nápoj... Zlatoústý: Kristovo tělo jest právě pokrm a jeho krev jest právě nápoj, neboť živí a obživuje celého člověka i v duši i v těle. Jiný pokrm to nečiní, ježto živí pouze tělo... Augus- tinus: Protože jsme smrtí Páně osvobozeni, jedením a pitím těla a krve, pamětlivi toho, vyznamenáváme to, co za nás bylo obětováno. Týž: Pro onen výrok „Nebudete-li jísti“, přistou- pili Židé k Ježíšovi, aby ho ukřižovali. My však přistupme, abychom přijali tělo a krev. Též: Vpravdě veliký Bůh a veliké milosrdenství jeho, že nám dal jísti své tělo, v němž tolik vytrpěl, a píti svou krev. Jeronimus: Vstupme s Pánem do večeřadla velikého a prostorného a vyčištěného, a přijímejme od něho znovu kalich nové smlouvy, a slavíce tam s ním paschu, dejme se od něho opíti vínem střízlivosti. Ambrosius: Jestliže se krev Kristova vylévá na odpuštění hříchů, kdykoli se vylévá, pak ji musím zajisté stále přijímati. Já, který stále hřeším, stále musím přijímat lék. Týž: Přistupte k němu a na- syťte se, neboť on jest chléb, a pijte, neboť on pramen jest. Týž: Kolikrátkoli piješ, odpuštění hříchů přijímáš a opíjíš se Duchem svatým. Zlatoústý: Toto jest tajemství, bez něhož se nám nedostává ani spásy ani oněch dober, která jsou zaslí- 47
Strana 48
bena. Nikdo zajisté nemůže vstoupiti do nebeského království, leč by se znovu narodil z vody a z Ducha. A kdo nejí tělo Páně a nepije jeho krev, nebude míti věčného života. Alanus: Kdokoli by požil hodně tělo Páně a pil krev, nekonečnou v sobě sladkost Boží věčně bude chutnati. Isidorus: Jestliže vám někdo zakáže, co Pán přikázal, anebo zase rozkáže činit, co Pán zakázal, kletý buď všem, kteří Boha milují. Proto se svatí neodvážili tuto závěť změnit. Jeronimus o svatém Exsuperovi, biskupu toulousském: Co je hodnější chvály a šťastného rozhlášení, ne-li to, že Exsuperus biskup se pro Krista natolik ochudil, že chléb života přijímal z proutěného košíku a krev vykoupení pil ze sklenky a k osvěžení chudých i jim odtud přisluhoval... Proto každý kněz, který nežije podle pravidla Ježíše Krista a jeho apoštolů a nechce konati, co Pán Ježíš ustanovil, přikázal a sám vskutku vykonal, nýbrž na- opak jinak (svátost) rozděluje a její způsob pozměňuje, už tím se stává odpůrcem Kristovým a pro tuto svou určitou nespra- vedlnost jest zlořečený. Zlořečený, kdož by nezůstal v řečech zákona tohoto a nečinil jich. A řekne všecken lid: Amen (Deuteronomium 27, 26)... Věru není nepatrný úkol svěřen kněžím. Poněvadž jsi pohrdl uměním, pohrdnu i já tebou, abys mi kněžství nekonal (Ozeáš 4, 6). Takový jest kacíř, ale nikoli kněz Kristův. Jak to praví Zlatoústý v nedokončeném díle o Matoušově evangeliu: Židé a pohané popírají Krista, kacíři však Kristovu pravdu. Přinášíte na oltář, čteme u Malachiáše (1, 7.10), oběť po- skvrněnou. Nemámť ve vás žádné libosti, praví Hospodin zástupů, a oběti nepřijmu z ruky vaší... Je odtud zřejmé, že mše spravedlivých je ke všemu uži- tečná, bezbožných však že jest dobrá k máločemu, ne-li rovnou k ničemu, když více škodí než prospívá. Neboť k čemu jsou modlitby těch, kteří jimi Bohu zlořečí? 48
bena. Nikdo zajisté nemůže vstoupiti do nebeského království, leč by se znovu narodil z vody a z Ducha. A kdo nejí tělo Páně a nepije jeho krev, nebude míti věčného života. Alanus: Kdokoli by požil hodně tělo Páně a pil krev, nekonečnou v sobě sladkost Boží věčně bude chutnati. Isidorus: Jestliže vám někdo zakáže, co Pán přikázal, anebo zase rozkáže činit, co Pán zakázal, kletý buď všem, kteří Boha milují. Proto se svatí neodvážili tuto závěť změnit. Jeronimus o svatém Exsuperovi, biskupu toulousském: Co je hodnější chvály a šťastného rozhlášení, ne-li to, že Exsuperus biskup se pro Krista natolik ochudil, že chléb života přijímal z proutěného košíku a krev vykoupení pil ze sklenky a k osvěžení chudých i jim odtud přisluhoval... Proto každý kněz, který nežije podle pravidla Ježíše Krista a jeho apoštolů a nechce konati, co Pán Ježíš ustanovil, přikázal a sám vskutku vykonal, nýbrž na- opak jinak (svátost) rozděluje a její způsob pozměňuje, už tím se stává odpůrcem Kristovým a pro tuto svou určitou nespra- vedlnost jest zlořečený. Zlořečený, kdož by nezůstal v řečech zákona tohoto a nečinil jich. A řekne všecken lid: Amen (Deuteronomium 27, 26)... Věru není nepatrný úkol svěřen kněžím. Poněvadž jsi pohrdl uměním, pohrdnu i já tebou, abys mi kněžství nekonal (Ozeáš 4, 6). Takový jest kacíř, ale nikoli kněz Kristův. Jak to praví Zlatoústý v nedokončeném díle o Matoušově evangeliu: Židé a pohané popírají Krista, kacíři však Kristovu pravdu. Přinášíte na oltář, čteme u Malachiáše (1, 7.10), oběť po- skvrněnou. Nemámť ve vás žádné libosti, praví Hospodin zástupů, a oběti nepřijmu z ruky vaší... Je odtud zřejmé, že mše spravedlivých je ke všemu uži- tečná, bezbožných však že jest dobrá k máločemu, ne-li rovnou k ničemu, když více škodí než prospívá. Neboť k čemu jsou modlitby těch, kteří jimi Bohu zlořečí? 48
Strana 49
„Mše jest zajisté čin obecný netoliko proto, že se tu kněz modlí a obětuje za obecenství lidu, nýbrž proto, že od počátku a vždycky obecenství křesťanů se pospolně shromažďovalo ke mši jako k obecnému stolu Ježíše svého Pána a tak přijímali nápoj a pokrm Páně z rukou kněží. Proto sluje kněz obecným služebníkem církve. Tak jako pokoj byl vyhlášen všem lidem dobré vůle na zemi, istůl byl vystrojen všem“ (Matěj z Janova). Doporučuje tedy tento stůl, praví Pán: Tělo mé právě jest pokrm a krev má právě jest nápoj. [7. VI. 1419] Spravedlivý z víry živ bude (Řím. 1, 17; Gal. 3, 11; Žid. 10, 38). Proto Pán, abychom mohli žíti, vyslal kazatele zvěstovat evangelium všemu stvoření a zvát věrné k veliké své hostině, jako již Mojžíš je byl vyslal: Přišel Mojžíš a vy- pravoval lidu všecka slova Hospodinova a všecky soudy. I odpověděl všecken lid jedním hlasem: Všecka slova, kteráž mluvil Hospodin, učiníme (Exodus 24, 3). Hle, Mojžíš, věrný služebník Hospodinův, se nikterak neodvážil učiti lid Boží něčemu jinému, než právě slovům Božím, a lid také k ničemu jinému nedal souhlas, jediné ke slovům Hospodinovým. Kéž by totéž učinila obec pražská, co Pavel učinil. Když byl poslán, aby kázal, řekl: Bůh ví, žeť nelžu (2 Korintským 11, 31). A opět: Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám (1 Korintským 11, 22). A všichni svatí proroci proroku- jíce vždycky říkali: Takto praví Hospodin, nebo: Ústa Hospo- dinova mluvila... Chce-li tedy posel zvěstovati věci pravdivé a chce-li, aby mu bylo uvěřeno, musí míti pověřovací listinu zpečetěnou Kristovým způsobem života. On sám ji zapečeti svou smrtí. Kdo takovým poslem pohrdá, pohrdá Pánem. [25. VI. 1419] 4 - Výzva Jana Želivského 49
„Mše jest zajisté čin obecný netoliko proto, že se tu kněz modlí a obětuje za obecenství lidu, nýbrž proto, že od počátku a vždycky obecenství křesťanů se pospolně shromažďovalo ke mši jako k obecnému stolu Ježíše svého Pána a tak přijímali nápoj a pokrm Páně z rukou kněží. Proto sluje kněz obecným služebníkem církve. Tak jako pokoj byl vyhlášen všem lidem dobré vůle na zemi, istůl byl vystrojen všem“ (Matěj z Janova). Doporučuje tedy tento stůl, praví Pán: Tělo mé právě jest pokrm a krev má právě jest nápoj. [7. VI. 1419] Spravedlivý z víry živ bude (Řím. 1, 17; Gal. 3, 11; Žid. 10, 38). Proto Pán, abychom mohli žíti, vyslal kazatele zvěstovat evangelium všemu stvoření a zvát věrné k veliké své hostině, jako již Mojžíš je byl vyslal: Přišel Mojžíš a vy- pravoval lidu všecka slova Hospodinova a všecky soudy. I odpověděl všecken lid jedním hlasem: Všecka slova, kteráž mluvil Hospodin, učiníme (Exodus 24, 3). Hle, Mojžíš, věrný služebník Hospodinův, se nikterak neodvážil učiti lid Boží něčemu jinému, než právě slovům Božím, a lid také k ničemu jinému nedal souhlas, jediné ke slovům Hospodinovým. Kéž by totéž učinila obec pražská, co Pavel učinil. Když byl poslán, aby kázal, řekl: Bůh ví, žeť nelžu (2 Korintským 11, 31). A opět: Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám (1 Korintským 11, 22). A všichni svatí proroci proroku- jíce vždycky říkali: Takto praví Hospodin, nebo: Ústa Hospo- dinova mluvila... Chce-li tedy posel zvěstovati věci pravdivé a chce-li, aby mu bylo uvěřeno, musí míti pověřovací listinu zpečetěnou Kristovým způsobem života. On sám ji zapečeti svou smrtí. Kdo takovým poslem pohrdá, pohrdá Pánem. [25. VI. 1419] 4 - Výzva Jana Želivského 49
Strana 50
Strana 51
Slovo Páně proti tradici
Slovo Páně proti tradici
Strana 52
Strana 53
Q JESTLIŽE HUSOVI STOUPENCI chtěli vyznávat a jednat podle příkazů Kristových a apoštolských, přidržujíce se nanejvýše příkladu mladé církve prvních tří století, jejich odpůrci hájili své državy tvrzením, že tradice a zvyk, jak se ustálily průbě- hem staletí v církvi a ve společnosti, mají míti poslední slovo. Že- livský neúnavně odhaluje protikristovskou povahu tohoto zvyko- vého práva. Ukazuje, že se za ním v podstatě skrývá vykořisťova- telská vůle mocných, kteří si z tradice vytvořili štít proti kritice Božího slova. Zvyk a podání, jak došly výrazu v rozmanitosti středověkého života, zejména v přísaze jako právním základu feu- dálních vztahů společenských a v soustavě fiskální — kus po kuse je Želivský odbourává dlátem a kladivem svého biblického kázání. Nic z nich neobstojí před soudem Slova, které povstalo z mrtvých, aby se ujalo vlády. Jeho nároku musí se podrobiti vše staré a zpuchřelé, i universitní mistři, kladoucí mu v Čechách ještě poslední ideologický odpor. Želivský neváhá označiti je jménem. Pohleďte na mistra Jana Kardinála; to on se přičinil v září minu- lého roku (1418), aby Karlovo učení, opřeno o tradici, zamítlo přijímání dítek, stvrdilo neevangelické představy o očistci, o mod- litbách za mrtvé, o slepé poslušnosti k vrchnostem světským i duchovním. Vizte Štěpána Pálče, Husova zrádce; to on podněcuje v Polsku nenávist k husitům. A nezapomeňte na inkvisitora doktora Maříka Rvačku, pohyblivého františkánského mnicha v diplomatických službách zahraniční reakce, a na jeho blížence. Ti všichni osnují válku svobodě kázání; ale svým zatvrzelým odporem jen vyhrocují zápas a dějinnou účinnost Slova, jeho vítězící pravdu. 53
Q JESTLIŽE HUSOVI STOUPENCI chtěli vyznávat a jednat podle příkazů Kristových a apoštolských, přidržujíce se nanejvýše příkladu mladé církve prvních tří století, jejich odpůrci hájili své državy tvrzením, že tradice a zvyk, jak se ustálily průbě- hem staletí v církvi a ve společnosti, mají míti poslední slovo. Že- livský neúnavně odhaluje protikristovskou povahu tohoto zvyko- vého práva. Ukazuje, že se za ním v podstatě skrývá vykořisťova- telská vůle mocných, kteří si z tradice vytvořili štít proti kritice Božího slova. Zvyk a podání, jak došly výrazu v rozmanitosti středověkého života, zejména v přísaze jako právním základu feu- dálních vztahů společenských a v soustavě fiskální — kus po kuse je Želivský odbourává dlátem a kladivem svého biblického kázání. Nic z nich neobstojí před soudem Slova, které povstalo z mrtvých, aby se ujalo vlády. Jeho nároku musí se podrobiti vše staré a zpuchřelé, i universitní mistři, kladoucí mu v Čechách ještě poslední ideologický odpor. Želivský neváhá označiti je jménem. Pohleďte na mistra Jana Kardinála; to on se přičinil v září minu- lého roku (1418), aby Karlovo učení, opřeno o tradici, zamítlo přijímání dítek, stvrdilo neevangelické představy o očistci, o mod- litbách za mrtvé, o slepé poslušnosti k vrchnostem světským i duchovním. Vizte Štěpána Pálče, Husova zrádce; to on podněcuje v Polsku nenávist k husitům. A nezapomeňte na inkvisitora doktora Maříka Rvačku, pohyblivého františkánského mnicha v diplomatických službách zahraniční reakce, a na jeho blížence. Ti všichni osnují válku svobodě kázání; ale svým zatvrzelým odporem jen vyhrocují zápas a dějinnou účinnost Slova, jeho vítězící pravdu. 53
Strana 54
Strana 55
A KDYŽ POMINULA SOBOTA, Maria Magdalena a Maria Jakubova a Salome nakoupily vonných věcí, aby přijdouce, pomazaly Ježíše (Marek, 16, 1). Ještě předešle ho viděly mrtvého a nyní se domnívaly, že je v hrobě. A tak ho zanedbaly, protože daly přednost tradici star- ších, jak praví Lukáš (23, 56): Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly podle přikázání. Tak i nyní mnozí zanedbávají Krista pro tradice a přikázání lidí, nechodíce na kázání anebo k večeři Páně. Jak si jen zalibují v lidských zvyklostech jako je posvěcování vody, koláčů, větviček! Nestarají se však o to, aby se zřekli pý- chy, svatokupectví, časných statků, všeho toho, co Kri- stus zakázal. Opírajíce se o své tradiční výsady, domáhají se křiklavě něčeho, co jim nepatří. Slýcháte, kterak dnes někteří káží, že je třeba zachovávati tradici, ale zamlčují zákon Kristův. Nepochybuji o tom, že tradice mluví pro ně, ale Kristův zákon, ten je proti nim. Takto tedy zachovávajíce podání, zanedbávají pomazati Ježíše. Proto také mlčí, ba ani se neodvažují mluviti o Kristu, dávajíce přednost příkazům starších. Zato my bychom měli pomazovati Ježíše Krista mastí tím, že bychom přispěli na pomoc jeho údům. Zejména to platí o nás, kněžích: Nám jest již připravovati věci vonné z pokladu Písem, která se osvědčují jako mast, přiložená k ráně. Avšak, běda! Za našich časů spíše mrtvému Ježíši zprobodají bok, nařknouce jeho zákon z kacířství. To proto, poněvadž taková mast má působit — a kéž by již působila — jako ostré kořání ve svědomí, dle žalmistova svědectví: Srdce mé jako vosk rozpustilo se uprostřed vnitřností mých (22, 15). I pravily vespolek: Kdo nám odvalí kámen ode dveří hro- bových? (Marek 16, 3) Nedoufaly totiž, že by to mohli učiniti strážcové. Tak ani věřící lidé nedoufají v pomoc lidskou, nýbrž 55
A KDYŽ POMINULA SOBOTA, Maria Magdalena a Maria Jakubova a Salome nakoupily vonných věcí, aby přijdouce, pomazaly Ježíše (Marek, 16, 1). Ještě předešle ho viděly mrtvého a nyní se domnívaly, že je v hrobě. A tak ho zanedbaly, protože daly přednost tradici star- ších, jak praví Lukáš (23, 56): Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly podle přikázání. Tak i nyní mnozí zanedbávají Krista pro tradice a přikázání lidí, nechodíce na kázání anebo k večeři Páně. Jak si jen zalibují v lidských zvyklostech jako je posvěcování vody, koláčů, větviček! Nestarají se však o to, aby se zřekli pý- chy, svatokupectví, časných statků, všeho toho, co Kri- stus zakázal. Opírajíce se o své tradiční výsady, domáhají se křiklavě něčeho, co jim nepatří. Slýcháte, kterak dnes někteří káží, že je třeba zachovávati tradici, ale zamlčují zákon Kristův. Nepochybuji o tom, že tradice mluví pro ně, ale Kristův zákon, ten je proti nim. Takto tedy zachovávajíce podání, zanedbávají pomazati Ježíše. Proto také mlčí, ba ani se neodvažují mluviti o Kristu, dávajíce přednost příkazům starších. Zato my bychom měli pomazovati Ježíše Krista mastí tím, že bychom přispěli na pomoc jeho údům. Zejména to platí o nás, kněžích: Nám jest již připravovati věci vonné z pokladu Písem, která se osvědčují jako mast, přiložená k ráně. Avšak, běda! Za našich časů spíše mrtvému Ježíši zprobodají bok, nařknouce jeho zákon z kacířství. To proto, poněvadž taková mast má působit — a kéž by již působila — jako ostré kořání ve svědomí, dle žalmistova svědectví: Srdce mé jako vosk rozpustilo se uprostřed vnitřností mých (22, 15). I pravily vespolek: Kdo nám odvalí kámen ode dveří hro- bových? (Marek 16, 3) Nedoufaly totiž, že by to mohli učiniti strážcové. Tak ani věřící lidé nedoufají v pomoc lidskou, nýbrž 55
Strana 56
v Boží. Praví apoštol (2 Korintským 3, 5): Nejsme dostateční mysliti něco sami ze sebe, jakožto sami ze sebe. Kdo tedy odvalí nám hříšníkům kámen ode dveří hrobových podobně jako Lazarovi, nám, kteří nejsme pochováni pouhé čtyři dni, nýbrž mnozí už na čtyřicet let mrtví jsme a zapáchající? Strážcové onoho kamene nic nám nepomohou. Avšak jako tenkráte se strážcové zděsili sestupujícího anděla, tak i dnes, kdykoli se zvěstuje evangelium, odvalují se od srdcí mnohých kameny, neboť u Boha všecko je možné, i když se toho nena- dějeme. Řekl jim: Nebojte se! Ježíše hledáte Nazaretského, ukři- žovaného? (Marek 16, 6), jako by chtěl říci: Špatně hledáte, neboť hledáte jako mrtvého toho, jehož nelze nalézti jinakého nežli živého. Tak ho i dnes hledají, jako by byl mrtvý a na- prosto bezmocný, když chápou jeho slova jako mrtvá, aniž jim věří, opravdu jako by již nežil. Ale tělo jeho nevidělo porušení (Skutky 2, 31). Mrtvou vírou ovšem nelze se dohledati Krista a víra mrtvá je víra bez skutků. Když se praví: Vyčisťtež starý kvas (1 Korintským 5, 7), myslí se tím lež. Ó, jak starý je ten kvas zadělaný prvně pra- dávným hadem v ráji, kvas, jímž nakvasil všechen lidský rod! Ten je třeba odvrhnout tak, abychom nikdy nevěřili lži, nýbrž pravdě. Už je na čase, aby bohatstvím obdaření kněží, nakva- šení pýchou, lakomstvím, svatokupectvím, vladařením, jakož i mniši vyčistili starý kvas Konstantina císaře, a stali se konečně novým zaděláním, to jest byli očištěni od hříchu, byli napříště pokorní, chudí, čistí, trpěliví, milující Kristovu sva- tost, učící jeho zákonu, a přestali býti starým kvasem, který zasmrádá již po celém světě. Tak nechť se zachovají všichni, 56
v Boží. Praví apoštol (2 Korintským 3, 5): Nejsme dostateční mysliti něco sami ze sebe, jakožto sami ze sebe. Kdo tedy odvalí nám hříšníkům kámen ode dveří hrobových podobně jako Lazarovi, nám, kteří nejsme pochováni pouhé čtyři dni, nýbrž mnozí už na čtyřicet let mrtví jsme a zapáchající? Strážcové onoho kamene nic nám nepomohou. Avšak jako tenkráte se strážcové zděsili sestupujícího anděla, tak i dnes, kdykoli se zvěstuje evangelium, odvalují se od srdcí mnohých kameny, neboť u Boha všecko je možné, i když se toho nena- dějeme. Řekl jim: Nebojte se! Ježíše hledáte Nazaretského, ukři- žovaného? (Marek 16, 6), jako by chtěl říci: Špatně hledáte, neboť hledáte jako mrtvého toho, jehož nelze nalézti jinakého nežli živého. Tak ho i dnes hledají, jako by byl mrtvý a na- prosto bezmocný, když chápou jeho slova jako mrtvá, aniž jim věří, opravdu jako by již nežil. Ale tělo jeho nevidělo porušení (Skutky 2, 31). Mrtvou vírou ovšem nelze se dohledati Krista a víra mrtvá je víra bez skutků. Když se praví: Vyčisťtež starý kvas (1 Korintským 5, 7), myslí se tím lež. Ó, jak starý je ten kvas zadělaný prvně pra- dávným hadem v ráji, kvas, jímž nakvasil všechen lidský rod! Ten je třeba odvrhnout tak, abychom nikdy nevěřili lži, nýbrž pravdě. Už je na čase, aby bohatstvím obdaření kněží, nakva- šení pýchou, lakomstvím, svatokupectvím, vladařením, jakož i mniši vyčistili starý kvas Konstantina císaře, a stali se konečně novým zaděláním, to jest byli očištěni od hříchu, byli napříště pokorní, chudí, čistí, trpěliví, milující Kristovu sva- tost, učící jeho zákonu, a přestali býti starým kvasem, který zasmrádá již po celém světě. Tak nechť se zachovají všichni, 56
Strana 57
kteří dnes měli podíl na stolu Páně, ať jsou to světští páni anebo duchovní mistři, aby se už nechovali jako pohané, nýbrž jako křesťané, zadělání nové, prosazujíce Zákon Kristův, nikoli tradice lidí. Věru smradu ze starého kvasu je všude dost. A ten kvas je totožný se špatným učením. Proto se praví u Lukáše 12,1: Pilně se varujte od kvasu fariseů, jenž je pokrytectví. Jestliže již za časů apoštolských byli dnové zlí (Efezským 5, 16), oč horší dni jsou dnes za času Antikristova. Tenkráte dávno byli mezi Korintskými falešní apoštolové, kteří kazili obecenství po poznané pravdě. Podobně i u nás vyšli falešní proroci jako Kardinál se svou družinou a v Polsku Páleč, Mařík a ti, kdo v Čechách zrazují mladé i staré od přijí- mání pod obojí způsobou a pokryteckým svým kvasem způso- bili mnoho zlého, bažíce po cti a obhajujíce své tradice. [16. IV. 1419) Protož složíce zlost a všelikou lest a pokrytství a závist i všecka utrhání, jakožto nyní zrozená nemluvňátka, mléka beze lsti žádostivi buďte, abyste jím rostli k spasení (1. Petro- va 2, 1—2). Zde svatý Petr, papež čili vikář Ježíše Krista, nejvyššího kněze, který spravuje a řídí všecku církev, vybízí odložiti těchto pět věcí: zlost, lest, pokrytství, závist, utrhání. Kdo neuposlechne jeho bully, bude exkomunikován výrokem věč- ným. Hle, dobrý pastýř a dobrý vikář, Bohem darovaný, dává dobré a užitečné naučení, které se především týká všech moc- ných. Praví-li: Složíce zlost, má na mysli zlý záměr škoditi bližnímu. Někdy sice člověk nemůže škodit, přece však hledí, kde by mohl škoditi pravdě... Toto a vše tomu podobné vybízí odložiti svatý papež plný Ducha svatého. Jemu mu- síme spíše věřiti, než všem moderním prelátům. Řeknou-li mně tedy protivníci tohoto papeže: Proč nejsi poslušen papeže 57
kteří dnes měli podíl na stolu Páně, ať jsou to světští páni anebo duchovní mistři, aby se už nechovali jako pohané, nýbrž jako křesťané, zadělání nové, prosazujíce Zákon Kristův, nikoli tradice lidí. Věru smradu ze starého kvasu je všude dost. A ten kvas je totožný se špatným učením. Proto se praví u Lukáše 12,1: Pilně se varujte od kvasu fariseů, jenž je pokrytectví. Jestliže již za časů apoštolských byli dnové zlí (Efezským 5, 16), oč horší dni jsou dnes za času Antikristova. Tenkráte dávno byli mezi Korintskými falešní apoštolové, kteří kazili obecenství po poznané pravdě. Podobně i u nás vyšli falešní proroci jako Kardinál se svou družinou a v Polsku Páleč, Mařík a ti, kdo v Čechách zrazují mladé i staré od přijí- mání pod obojí způsobou a pokryteckým svým kvasem způso- bili mnoho zlého, bažíce po cti a obhajujíce své tradice. [16. IV. 1419) Protož složíce zlost a všelikou lest a pokrytství a závist i všecka utrhání, jakožto nyní zrozená nemluvňátka, mléka beze lsti žádostivi buďte, abyste jím rostli k spasení (1. Petro- va 2, 1—2). Zde svatý Petr, papež čili vikář Ježíše Krista, nejvyššího kněze, který spravuje a řídí všecku církev, vybízí odložiti těchto pět věcí: zlost, lest, pokrytství, závist, utrhání. Kdo neuposlechne jeho bully, bude exkomunikován výrokem věč- ným. Hle, dobrý pastýř a dobrý vikář, Bohem darovaný, dává dobré a užitečné naučení, které se především týká všech moc- ných. Praví-li: Složíce zlost, má na mysli zlý záměr škoditi bližnímu. Někdy sice člověk nemůže škodit, přece však hledí, kde by mohl škoditi pravdě... Toto a vše tomu podobné vybízí odložiti svatý papež plný Ducha svatého. Jemu mu- síme spíše věřiti, než všem moderním prelátům. Řeknou-li mně tedy protivníci tohoto papeže: Proč nejsi poslušen papeže 57
Strana 58
moderního?, odpovím jim: Proč není on poslušen papežské bully Petrovy z bázně před věčným zatracením? [22. IV. 1419] Byli jste jako ovce bloudící, ale již nyní obráceni jste ku pastýři a biskupu duší svých (1. Petrova 2, 25). Ten má větší svrchovanost. Už je věru nejvyšší čas, abyste se obrátili ke svému biskupu. Aby na mne nepřátelé pravdy nemohli žalovat, já vás dnes odkazuji všechny k vyšší autoritě, k biskupu a pas- týři vašich duší. Dost jste se nabloudili jdouce po bludných biskupech svatokupeckých, při nichž jste nenalezli pravdu, než pouhou nepravost. Tuto vinu já nemohu rozhřešiti; to od nich jste si vymohli rozhřešení a jiné svátosti! [30. IV. 1419] Nevíme, co praví (Jan 16, 18). Jak mnozí dnes přestali věřit a zoufají, protože nevědí a věděť nechtějí, co praví Kristus. Říkají: Nerozumíme pravdě a neznáme Písmo, ale toho, co nám přikazují starší, musíme být poslušni. Kristu tedy nechtějí rozuměti, avšak prelátům nebo pánům dobře rozumějí. Tak jest Ježíš Naza- retský králem židovským, leč nikoli jejich, když odmítají pochopit, jak mnoho pro ně Kristus vytrpěl a jak veliká dobra jim uchystal. Dnešní kněží nerozumějí a nevědí, co praví, když říká: Nepřísahejte vůbec, nezabíjejte, nemějte majetku. Zato však vladařům hned rozumějí, když jim přikazují: Pří- sahej, anebo: Vybírej daně. [7. V. 1419] Vše, co kněží káží a jsou povinni kázat, skutkem musí dodržovat. Chtějí-li býti vpravdě kněžími, nechť zanechají věcí časných, předně pychu, jinak se jim nemá věřit. Usku- tečňuje se na nich, co čteme u Ezechiele (33, 31—32): Sedají 58
moderního?, odpovím jim: Proč není on poslušen papežské bully Petrovy z bázně před věčným zatracením? [22. IV. 1419] Byli jste jako ovce bloudící, ale již nyní obráceni jste ku pastýři a biskupu duší svých (1. Petrova 2, 25). Ten má větší svrchovanost. Už je věru nejvyšší čas, abyste se obrátili ke svému biskupu. Aby na mne nepřátelé pravdy nemohli žalovat, já vás dnes odkazuji všechny k vyšší autoritě, k biskupu a pas- týři vašich duší. Dost jste se nabloudili jdouce po bludných biskupech svatokupeckých, při nichž jste nenalezli pravdu, než pouhou nepravost. Tuto vinu já nemohu rozhřešiti; to od nich jste si vymohli rozhřešení a jiné svátosti! [30. IV. 1419] Nevíme, co praví (Jan 16, 18). Jak mnozí dnes přestali věřit a zoufají, protože nevědí a věděť nechtějí, co praví Kristus. Říkají: Nerozumíme pravdě a neznáme Písmo, ale toho, co nám přikazují starší, musíme být poslušni. Kristu tedy nechtějí rozuměti, avšak prelátům nebo pánům dobře rozumějí. Tak jest Ježíš Naza- retský králem židovským, leč nikoli jejich, když odmítají pochopit, jak mnoho pro ně Kristus vytrpěl a jak veliká dobra jim uchystal. Dnešní kněží nerozumějí a nevědí, co praví, když říká: Nepřísahejte vůbec, nezabíjejte, nemějte majetku. Zato však vladařům hned rozumějí, když jim přikazují: Pří- sahej, anebo: Vybírej daně. [7. V. 1419] Vše, co kněží káží a jsou povinni kázat, skutkem musí dodržovat. Chtějí-li býti vpravdě kněžími, nechť zanechají věcí časných, předně pychu, jinak se jim nemá věřit. Usku- tečňuje se na nich, co čteme u Ezechiele (33, 31—32): Sedají 58
Strana 59
před tebou, lide můj, a poslouchají slov tvých, ale nečiní jich, protože je sobě toliko ústy svými libují a za mrzkým ziskem svým srdce jejich odešlo. A aj, ty jsi jim jako zpěv libý pěk- ného zvuku a dobře znějící. Kterak pěkně zpívají evangelia, epištoly, úvody, kterak dovedně rozehrávají varhany, sladké písničky skládají, ale za mrzkým ziskem odešlo jejich srdce. Takovým nevěřte. [21. V. 1419) Marek 16, 14—20: Potom sedícím spolu jedenácti ukázal se, a trestal nedověru jejich a tvrdost srdce, že těm, kteříž jej viděli vzkříšeného, nevěřili. A řekl jim: Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření. Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří, budeť zatracen. Znamení pak ti, kteříž uvěří, tato míti budou: Ve jménu mém ďábly budou vymítati, jazyky novými mluviti, hady bráti, a jestliže by co jedovatého pili, nikoliť jim neuškodí; na nemocné ruce vzklá- dati budou, a dobře se míti budou. Když pak jim odmluvil Pán, vzhůru vzat jest do nebe, a sedí na pravici Boží. A oni vyšedše, kázali všudy, a Pán jim pomáhal, a slov jejich potvr- zoval činěním divů. Z těchto slov můžeme zdůrazniti trojí věc: Především napomenutí učedníků, za druhé svěření kazatelského úřadu, za třetí obohacení věřících z kázání. Tedy předně napomenutí učedníků, když byli shromážděni ve večeřadle. Dostalo se jim napomenutí dříve, než jim Pán svěřil úřad kazatelský a spolu povinnost jiné učit a napravovat. Nejdříve jim samým kázal, aby se sami napravili dříve než budou hodni toho, aby jiné napravovali. Tak to dosvědčuje evangelium. Nechť to slyší preláti, mistři, kněží, páni i ostatní představení, kteří chtějí jiné učiti a napravovati! Nejsou zajisté hodni ani učiti ani napravovati, dokud se sami nedají vyučiti a napraviti. Vždyť jaký je to postoj, jestliže zvěstují víru a proti víře nevěrně 59
před tebou, lide můj, a poslouchají slov tvých, ale nečiní jich, protože je sobě toliko ústy svými libují a za mrzkým ziskem svým srdce jejich odešlo. A aj, ty jsi jim jako zpěv libý pěk- ného zvuku a dobře znějící. Kterak pěkně zpívají evangelia, epištoly, úvody, kterak dovedně rozehrávají varhany, sladké písničky skládají, ale za mrzkým ziskem odešlo jejich srdce. Takovým nevěřte. [21. V. 1419) Marek 16, 14—20: Potom sedícím spolu jedenácti ukázal se, a trestal nedověru jejich a tvrdost srdce, že těm, kteříž jej viděli vzkříšeného, nevěřili. A řekl jim: Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření. Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří, budeť zatracen. Znamení pak ti, kteříž uvěří, tato míti budou: Ve jménu mém ďábly budou vymítati, jazyky novými mluviti, hady bráti, a jestliže by co jedovatého pili, nikoliť jim neuškodí; na nemocné ruce vzklá- dati budou, a dobře se míti budou. Když pak jim odmluvil Pán, vzhůru vzat jest do nebe, a sedí na pravici Boží. A oni vyšedše, kázali všudy, a Pán jim pomáhal, a slov jejich potvr- zoval činěním divů. Z těchto slov můžeme zdůrazniti trojí věc: Především napomenutí učedníků, za druhé svěření kazatelského úřadu, za třetí obohacení věřících z kázání. Tedy předně napomenutí učedníků, když byli shromážděni ve večeřadle. Dostalo se jim napomenutí dříve, než jim Pán svěřil úřad kazatelský a spolu povinnost jiné učit a napravovat. Nejdříve jim samým kázal, aby se sami napravili dříve než budou hodni toho, aby jiné napravovali. Tak to dosvědčuje evangelium. Nechť to slyší preláti, mistři, kněží, páni i ostatní představení, kteří chtějí jiné učiti a napravovati! Nejsou zajisté hodni ani učiti ani napravovati, dokud se sami nedají vyučiti a napraviti. Vždyť jaký je to postoj, jestliže zvěstují víru a proti víře nevěrně 59
Strana 60
jednají? Jestliže lakomství odsuzují a lakomě se pachtí po bohatství? Úkol kněží jest napraviti všecky hříchy a vyslu- hovati svátosti. Takový jest jejich úřad. Apoštolé jsou zde napomenuti, protože nechtěli uvěřiti Magdaleně, co jim pra- vila o vzkříšení. Teprve tedy napraveni ve své nevěře, mohou jiné napravovati. Přimlouvej moudrému a bude tě milovati, čteme v knize Přísloví (9, 8). Jenže dnes se mnozí hněvají, když jim vytýkáte chyby, zatím co by měli býti za to vděční. Je psáno (Přísloví 24, 25), že ti, kteří kárají, budou míti potěšení a přijde na ně požehnání, protože člověk sebe sama napomenout nedovede, leč by byl pokárán od někoho jiného, nebo přímo od Boha svatého. Toť důvod, proč Kristus učed- níkům vytkl nevěru. Učil je tudy jiné napomínati s jemným rozlišováním, nikoli v povýšené panovačnosti. Nepřidávej tedy k slovům jeho, abys nebyl ve lži přistižen (Přísloví 30, 6). Jak mnozí papežové, kazatelé i jiní byli ve lži přistiženi!... Apoštolé takto vytříbeni napomenutím, ztratili odvahu dáti něco na báje a ustanovení lidí. Leč dnes křesťanští lidé věří bájím a ustanovením lidským, Kristu pak a apoštolům věřiti nechtějí. Znamenalo by to, že by museli uvěřit, že pravda byla za našich časů vzkříšena... Jdouce po všem světě, kažte evangelium, praví Pán, neříká však: Vládněte! To jsou dvě velice rozdílné věci: jíti a kázati, a panovati. [25. V. 1419] I poslal je, aby kázali království Boží (Lukáš 9, 2). Hle, nesvěřuje jim nic smysly dosažitelného. V tom se apoštolové lišili od Mojžíše a proroků, kteří slibovali dobra pozemská. Tito však dostali příslib nebeského království a všeho, co toto království obsahuje. A když je vysílal Pán, aby kázali, uložil jim mnohé, jako na příklad toto: Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete 60
jednají? Jestliže lakomství odsuzují a lakomě se pachtí po bohatství? Úkol kněží jest napraviti všecky hříchy a vyslu- hovati svátosti. Takový jest jejich úřad. Apoštolé jsou zde napomenuti, protože nechtěli uvěřiti Magdaleně, co jim pra- vila o vzkříšení. Teprve tedy napraveni ve své nevěře, mohou jiné napravovati. Přimlouvej moudrému a bude tě milovati, čteme v knize Přísloví (9, 8). Jenže dnes se mnozí hněvají, když jim vytýkáte chyby, zatím co by měli býti za to vděční. Je psáno (Přísloví 24, 25), že ti, kteří kárají, budou míti potěšení a přijde na ně požehnání, protože člověk sebe sama napomenout nedovede, leč by byl pokárán od někoho jiného, nebo přímo od Boha svatého. Toť důvod, proč Kristus učed- níkům vytkl nevěru. Učil je tudy jiné napomínati s jemným rozlišováním, nikoli v povýšené panovačnosti. Nepřidávej tedy k slovům jeho, abys nebyl ve lži přistižen (Přísloví 30, 6). Jak mnozí papežové, kazatelé i jiní byli ve lži přistiženi!... Apoštolé takto vytříbeni napomenutím, ztratili odvahu dáti něco na báje a ustanovení lidí. Leč dnes křesťanští lidé věří bájím a ustanovením lidským, Kristu pak a apoštolům věřiti nechtějí. Znamenalo by to, že by museli uvěřit, že pravda byla za našich časů vzkříšena... Jdouce po všem světě, kažte evangelium, praví Pán, neříká však: Vládněte! To jsou dvě velice rozdílné věci: jíti a kázati, a panovati. [25. V. 1419] I poslal je, aby kázali království Boží (Lukáš 9, 2). Hle, nesvěřuje jim nic smysly dosažitelného. V tom se apoštolové lišili od Mojžíše a proroků, kteří slibovali dobra pozemská. Tito však dostali příslib nebeského království a všeho, co toto království obsahuje. A když je vysílal Pán, aby kázali, uložil jim mnohé, jako na příklad toto: Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete 60
Strana 61
odpočinutí dušem svým (Matouš 11,29). Chtěl, aby byli tak ctní, tak vytrvalí a tak nebeští, aby se evangelické učení šířilo neméně jejich způsobem života, jako skrze slovo. A když jim pravil: Nic nebeřte na tu cestu, ani hůlky, ani mošny, ani chleba, ani peněz, ani po dvou sukních mívejte (Lukáš 9, 3), vyjádřil svou vůli, aby měli péči pouze o evangelické učení, jako by je učil takovému zaměstnání, které záleží v ozdrav- ných ctnostech. A učiniv je takto bojovníky Božího království, výzvou k milování chudoby je přiměl k boji proti nepřátelům. Tím Kristus porazil zpupného ďábla, když lidi nevzdě- lané a prosté pastýře určil k tomu, aby zničili ďáblovu pýchu. Což bláznivého jest u světa, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a to, což jest u světa mdlé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné (1. Korintským 1, 27). A není to hanba, že moudré tohoto světa, mistry a preláty, poctěné dědictvím ukřižovaného a vla- dařstvím Konstantinovým anebo zbohacené tím, co vydřeli na chudině, či svatokupeckým kacířstvím, pojímá stud kázati lidu království Boží, za to však velebí království Antikristovo? Neodvažují se otevříti ústa proti ďáblu, ba bezmála ďáblu při- strojují hnízdečko. Nechtějí kárat zlořády, raději jako liška zastírají pravdu, protože ve svém zpohodlnělém životě ne- chtějí trpět pro Boží slovo. Pohrdají kázáním, ale Kristus kázal lidu, sám urozené kníže a mistr: Nazýváte mne mistrem a Pánem, a dobře pravíte (Jan 13, 13). Protože je tomu tak, nezbývá, než aby nevzdělanci kázali a mařili moudrost tohoto světa i zahanbovali ďábelskou pýchu božskou ctností. Čím tedy budou věrní kazatelé ve větším pohrdání a čím více je budou prohlašovat za blázny, tím se budou více chlubiti v Pánu, protože o to rychleji se dostane lidu spásy. [8. VI. 1419] Byl pak člověk z farizeů, jménem Nikodém, kníže židov- ké. Ten přišel k Ježíšovi v noci. (Jan 3, 1—2) 61
odpočinutí dušem svým (Matouš 11,29). Chtěl, aby byli tak ctní, tak vytrvalí a tak nebeští, aby se evangelické učení šířilo neméně jejich způsobem života, jako skrze slovo. A když jim pravil: Nic nebeřte na tu cestu, ani hůlky, ani mošny, ani chleba, ani peněz, ani po dvou sukních mívejte (Lukáš 9, 3), vyjádřil svou vůli, aby měli péči pouze o evangelické učení, jako by je učil takovému zaměstnání, které záleží v ozdrav- ných ctnostech. A učiniv je takto bojovníky Božího království, výzvou k milování chudoby je přiměl k boji proti nepřátelům. Tím Kristus porazil zpupného ďábla, když lidi nevzdě- lané a prosté pastýře určil k tomu, aby zničili ďáblovu pýchu. Což bláznivého jest u světa, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a to, což jest u světa mdlé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné (1. Korintským 1, 27). A není to hanba, že moudré tohoto světa, mistry a preláty, poctěné dědictvím ukřižovaného a vla- dařstvím Konstantinovým anebo zbohacené tím, co vydřeli na chudině, či svatokupeckým kacířstvím, pojímá stud kázati lidu království Boží, za to však velebí království Antikristovo? Neodvažují se otevříti ústa proti ďáblu, ba bezmála ďáblu při- strojují hnízdečko. Nechtějí kárat zlořády, raději jako liška zastírají pravdu, protože ve svém zpohodlnělém životě ne- chtějí trpět pro Boží slovo. Pohrdají kázáním, ale Kristus kázal lidu, sám urozené kníže a mistr: Nazýváte mne mistrem a Pánem, a dobře pravíte (Jan 13, 13). Protože je tomu tak, nezbývá, než aby nevzdělanci kázali a mařili moudrost tohoto světa i zahanbovali ďábelskou pýchu božskou ctností. Čím tedy budou věrní kazatelé ve větším pohrdání a čím více je budou prohlašovat za blázny, tím se budou více chlubiti v Pánu, protože o to rychleji se dostane lidu spásy. [8. VI. 1419] Byl pak člověk z farizeů, jménem Nikodém, kníže židov- ké. Ten přišel k Ježíšovi v noci. (Jan 3, 1—2) 61
Strana 62
Zde z evangelia poznáváme, jak ti, kteří se zdají býti v tomto světě učenějšími a povýšenějšími, jakmile se srdcem přiblíží Pánu, poznají svou velikou hloupost a že, jakkoli se světu jeví moudrými, jsou před Bohem přece jen hlupáky. To se nám tu ukazuje na Nikodémovi, který byl v očích světa proslule úctyhodný mistr v Izraeli. Jiní měli před ním úctu, protože byl před světem jako jasný den. Když však přišel v noci k pravému světlu, ukázalo se, že je hloupý jako temná noc. Vždyť Kristus je pravé světlo přišlé do tohoto světa, jež temnoty nemohly obsáhnout. Přišel tedy Nikodém v noci jako jde člověk tmou zaslepený za světlem. Bál se totiž Rady, v níž bylo usneseno, aby byl ze synagogy vyloučen, kdokoli by vyznal Krista. Ale Nikodém nedal souhlas ke smrti Kristově. Řekl přece: Zdali zákon váš soudí člověka, leč prve uslyší od něho a zví, co by činil? Odpověděli a řekli jemu: Nejsi i ty Galilejský? (Jan 7, 51—52.) Takovým tedy lidem dává Pán, aby k němu přicházeli, třebas za noci. Jakmile však přijdou ke světlu, jsou osvěcováni. Můžeme míti dobrou naději o těch, kteří nedají svůj souhlas jakýmkoli autoritám proti pravdě. Tak nechtěl Nikodém stvrditi hanebný soud, dokud by prve neslyšel. Tak si měl počínat Kostnický sněm a všichni ostatní, dříve než by byli někoho odsoudili, nespravedlivě ho obviňujíce z kacířství. Jen takoví mohou s dobrou nadějí přistupovati ke Kristu říkajíce s žalmistou: Sbíhejte se, a nebudou zahan- beny tváře vaše (Žalm 34, 6). Nejsou však osvěcováni ti, kteří věří více než evangeliu nařízením lidským, která jsou jako temnoty. [11. VI. 1419] 62
Zde z evangelia poznáváme, jak ti, kteří se zdají býti v tomto světě učenějšími a povýšenějšími, jakmile se srdcem přiblíží Pánu, poznají svou velikou hloupost a že, jakkoli se světu jeví moudrými, jsou před Bohem přece jen hlupáky. To se nám tu ukazuje na Nikodémovi, který byl v očích světa proslule úctyhodný mistr v Izraeli. Jiní měli před ním úctu, protože byl před světem jako jasný den. Když však přišel v noci k pravému světlu, ukázalo se, že je hloupý jako temná noc. Vždyť Kristus je pravé světlo přišlé do tohoto světa, jež temnoty nemohly obsáhnout. Přišel tedy Nikodém v noci jako jde člověk tmou zaslepený za světlem. Bál se totiž Rady, v níž bylo usneseno, aby byl ze synagogy vyloučen, kdokoli by vyznal Krista. Ale Nikodém nedal souhlas ke smrti Kristově. Řekl přece: Zdali zákon váš soudí člověka, leč prve uslyší od něho a zví, co by činil? Odpověděli a řekli jemu: Nejsi i ty Galilejský? (Jan 7, 51—52.) Takovým tedy lidem dává Pán, aby k němu přicházeli, třebas za noci. Jakmile však přijdou ke světlu, jsou osvěcováni. Můžeme míti dobrou naději o těch, kteří nedají svůj souhlas jakýmkoli autoritám proti pravdě. Tak nechtěl Nikodém stvrditi hanebný soud, dokud by prve neslyšel. Tak si měl počínat Kostnický sněm a všichni ostatní, dříve než by byli někoho odsoudili, nespravedlivě ho obviňujíce z kacířství. Jen takoví mohou s dobrou nadějí přistupovati ke Kristu říkajíce s žalmistou: Sbíhejte se, a nebudou zahan- beny tváře vaše (Žalm 34, 6). Nejsou však osvěcováni ti, kteří věří více než evangeliu nařízením lidským, která jsou jako temnoty. [11. VI. 1419] 62
Strana 63
Běda vám, bohatým!
Běda vám, bohatým!
Strana 64
Strana 65
—Q NEJTVRDĚJI DOPADA úder Želivského výkladu Písma na boháče, na třídu vládnoucích penězi a otěžemi správy věcí ve- řejných. Želivskému se proto tak nesrovnatelně dařilo vyjadřovati i třídní zájmy pražské, zejména novoměstské chudiny, protože samo Slovo, které zvěstoval, jmenovalo chudobu se zcela zvláštní obsahovou plností. Kazateli u Marie Sněžné stále tanuly na mysli Kristovy cestovní rady učedníkům, zaznamenané s překva- pivou obšírností u Matouše 10, 5—42 (jen v prvním dílu docho- vaných jeho kazatelských příprav na ně odkazuje nejméně šest- náctkrát), výroky stroze zatracující boháče (Lukáš 6, 24n) a zaslibující Lazarům věčnou blaženost (Lukáš 16, 19—31) i mo- dlitební výkřiky Hospodinových věrných, které žalmy výslovně nazývají chudými, v chudobě osamocenými a bezbrannými. Věděl z Písma a zkušeností si ověřoval, že vědomí odkázanosti na Hospodina stmeluje chudinu v soudružné obecenství. Jako uvě- doměle zběhlý mnich pochopil, že skutečná bída a chudoba nemají nic společného s nálepkovou „dobrovolnou chudobou", žitou v po- hodlném klášterním závětří. Poznal činorodost hladu. Jeho chu- dinský program, smíme-li jej tak nazvat, byl protestem proti křesťanství sublimovanému v pouhou myšlenkovou hru. „Utoky proti králi, pánům, církevní hierarchii, konšelům a řemeslníkům naznačují, stejně jako kult a vyzdvihování chudoby, kde bylo Želivského místo" (Josef Macek, Tábor v husitském revo- lučním hnutí I, 1952, 197). Z jeho projevů „k nám mluví Želivský, kazatel chudiny, ubohých bídných a utlačovaných' (František Graus, Chudina městská v době předhusit- ské, 1949, 168). Středověcí právníci a duchovní učili poslušnosti 5 - Výzva Jana Želivského 65
—Q NEJTVRDĚJI DOPADA úder Želivského výkladu Písma na boháče, na třídu vládnoucích penězi a otěžemi správy věcí ve- řejných. Želivskému se proto tak nesrovnatelně dařilo vyjadřovati i třídní zájmy pražské, zejména novoměstské chudiny, protože samo Slovo, které zvěstoval, jmenovalo chudobu se zcela zvláštní obsahovou plností. Kazateli u Marie Sněžné stále tanuly na mysli Kristovy cestovní rady učedníkům, zaznamenané s překva- pivou obšírností u Matouše 10, 5—42 (jen v prvním dílu docho- vaných jeho kazatelských příprav na ně odkazuje nejméně šest- náctkrát), výroky stroze zatracující boháče (Lukáš 6, 24n) a zaslibující Lazarům věčnou blaženost (Lukáš 16, 19—31) i mo- dlitební výkřiky Hospodinových věrných, které žalmy výslovně nazývají chudými, v chudobě osamocenými a bezbrannými. Věděl z Písma a zkušeností si ověřoval, že vědomí odkázanosti na Hospodina stmeluje chudinu v soudružné obecenství. Jako uvě- doměle zběhlý mnich pochopil, že skutečná bída a chudoba nemají nic společného s nálepkovou „dobrovolnou chudobou", žitou v po- hodlném klášterním závětří. Poznal činorodost hladu. Jeho chu- dinský program, smíme-li jej tak nazvat, byl protestem proti křesťanství sublimovanému v pouhou myšlenkovou hru. „Utoky proti králi, pánům, církevní hierarchii, konšelům a řemeslníkům naznačují, stejně jako kult a vyzdvihování chudoby, kde bylo Želivského místo" (Josef Macek, Tábor v husitském revo- lučním hnutí I, 1952, 197). Z jeho projevů „k nám mluví Želivský, kazatel chudiny, ubohých bídných a utlačovaných' (František Graus, Chudina městská v době předhusit- ské, 1949, 168). Středověcí právníci a duchovní učili poslušnosti 5 - Výzva Jana Želivského 65
Strana 66
feudálního pořádku, jako by byl dán „z milosti Boží". Odleskem věčných pravzorů bylo jim rozdělení společnosti na trojí lid, kněžstvo, vladaře a poddané, na boháče a chudinu venkovskou i městskou. Želivský nevyvrací tuto theorii theoreticky, jak to zakrátko učiní Petr Chelčický. Strhává zbožnou masku s konkret- ních jevů současného života, a označuje činy jejich pravým jmé- nem. Zvěst Písma, vržena jasným proudem světla na vlastníky a pány, odhaluje napořád antikristovskou povahu feudálního pořádku. Ztratil se v něm malý člověk, živý obraz k Božímu obrazu stvořený, zatím co se draví sobci klaní mrtvým podobiznám světců a obmýšlejí svým truhlicím přísun peněz z nového nějakého „jubilejního roku". Běda vám, bohatým! 66
feudálního pořádku, jako by byl dán „z milosti Boží". Odleskem věčných pravzorů bylo jim rozdělení společnosti na trojí lid, kněžstvo, vladaře a poddané, na boháče a chudinu venkovskou i městskou. Želivský nevyvrací tuto theorii theoreticky, jak to zakrátko učiní Petr Chelčický. Strhává zbožnou masku s konkret- ních jevů současného života, a označuje činy jejich pravým jmé- nem. Zvěst Písma, vržena jasným proudem světla na vlastníky a pány, odhaluje napořád antikristovskou povahu feudálního pořádku. Ztratil se v něm malý člověk, živý obraz k Božímu obrazu stvořený, zatím co se draví sobci klaní mrtvým podobiznám světců a obmýšlejí svým truhlicím přísun peněz z nového nějakého „jubilejního roku". Běda vám, bohatým! 66
Strana 67
KAŽDÝ, KDOŽ SE NARODIL Z BOHA, hříchu ne- činí; neboť símě jeho v něm zůstává, aniž může hřešiti, neboť z Boha narozen jest. Po tomtoť zjevní jsou synové Boží a synové ďáblovi (I. Janova 3, 9—10). Hle, dokud je člověk símě Boží, dotud nehřeší. Zjevně tedy jsou synové ďáblovi lidé pyšní, lakomí, zbohatlí, proti vůli Otcově od světa povýšení. Tak také apoštolé, protože se narodili z Boha, věděli, že všichni ostatní ve zlém leží. Protože však se narodili z Boha, žili podle Božího pravidla, nepanujíce světu a nic nevlastníce. Kdyby věru knížata byla zrozena z Boha, sjednotila by se v jeho pravdě a zabraňovala by všelikým zlům, aniž je trpěla. A to by bylo znamením, že se narodila z Boha. Ježto však zlu nebrání, proto o nich a o všech zrádcích pravdy platí: Vy z otce ďábla jste (Jan 8, 44). [23. IV. 1419] Jest vám užitečné, abych já odešel (Jan 16, 7), praví Pán, jako by naznačoval: Jest vám to užitečné, protože nezřízeně milujete mé smrtelné tělo a neodejdu-li, nebudete moci při- jmouti Ducha svatého. Co mám tedy říci o lakomcích, co o pyšných a zhýralcích anebo o těch, kteří milují své tělo hříchem porušené? Ti jistě nejsou hodni, aby přijali svatého Ducha. Co povím o milovnících obrazů a rouch? Co konečně o těch, kteří milují nezřízeně ostatky svatých více než Boha? Nejsou uzpůsobeni k přijetí Ducha svatého. Prchejte proto před jubilejním rokem, lživě vyhlášeným na pražském hradě, abyste byli hodni přijmouti Ducha svatého. Jest nám užitečné, abychom se takových věcí zbavili. Jinak by Duch svatý k nám nepřišel. Jak zajisté víte, takové věci se počínají odstraňovat, zejména ničemnost kněží, kteří radí dávati na církevní pře- pych více než se sluší a okrádají živé obrazy lidské, takže za našich časů hladem takřka umírají chudí a potřební. Jinak apoštolé: ti tolik milovali Krista, že pro něho všecko opustili, 5* 67
KAŽDÝ, KDOŽ SE NARODIL Z BOHA, hříchu ne- činí; neboť símě jeho v něm zůstává, aniž může hřešiti, neboť z Boha narozen jest. Po tomtoť zjevní jsou synové Boží a synové ďáblovi (I. Janova 3, 9—10). Hle, dokud je člověk símě Boží, dotud nehřeší. Zjevně tedy jsou synové ďáblovi lidé pyšní, lakomí, zbohatlí, proti vůli Otcově od světa povýšení. Tak také apoštolé, protože se narodili z Boha, věděli, že všichni ostatní ve zlém leží. Protože však se narodili z Boha, žili podle Božího pravidla, nepanujíce světu a nic nevlastníce. Kdyby věru knížata byla zrozena z Boha, sjednotila by se v jeho pravdě a zabraňovala by všelikým zlům, aniž je trpěla. A to by bylo znamením, že se narodila z Boha. Ježto však zlu nebrání, proto o nich a o všech zrádcích pravdy platí: Vy z otce ďábla jste (Jan 8, 44). [23. IV. 1419] Jest vám užitečné, abych já odešel (Jan 16, 7), praví Pán, jako by naznačoval: Jest vám to užitečné, protože nezřízeně milujete mé smrtelné tělo a neodejdu-li, nebudete moci při- jmouti Ducha svatého. Co mám tedy říci o lakomcích, co o pyšných a zhýralcích anebo o těch, kteří milují své tělo hříchem porušené? Ti jistě nejsou hodni, aby přijali svatého Ducha. Co povím o milovnících obrazů a rouch? Co konečně o těch, kteří milují nezřízeně ostatky svatých více než Boha? Nejsou uzpůsobeni k přijetí Ducha svatého. Prchejte proto před jubilejním rokem, lživě vyhlášeným na pražském hradě, abyste byli hodni přijmouti Ducha svatého. Jest nám užitečné, abychom se takových věcí zbavili. Jinak by Duch svatý k nám nepřišel. Jak zajisté víte, takové věci se počínají odstraňovat, zejména ničemnost kněží, kteří radí dávati na církevní pře- pych více než se sluší a okrádají živé obrazy lidské, takže za našich časů hladem takřka umírají chudí a potřební. Jinak apoštolé: ti tolik milovali Krista, že pro něho všecko opustili, 5* 67
Strana 68
tolik ho milovali, že nechtěli způsobovat utrpení... Jestliže Kristovo smrtelné tělo, jsouc předmětem nezřízeného milo- vání, neuzpůsobovalo k přijetí milosti Ducha svatého, oč méně k tomu uzpůsobuje bohatství kněží. Jak by ono mohlo při- hotovit člověka k přijetí svatého Ducha?! Kdysi v prvotní církvi měli v hojnosti Ducha svatého, protože se nedali naka- zit láskou k statkům světským. [14. V. 1419]) Duch svatý soudí jinak než ďábel. Soud světa praví: Bla- hoslavení mocní, blahoslavení urození, blahoslavení bohatí. Ale soud Boží praví: Blahoslavení chudí duchem, blahoslavení pokorní, blahoslavení, kteříž jsou pronásledováni. Tohoto Božího soudu se tedy strachujme. [14. V. 1419] Jak veliký byl Kristův sestup z Otcova klínu na šibenici Kříže, tak veliký byl jeho výstup ze šibenice kříže na pravici Otcovu, abychom ho mohli následovat. Neboť tam mají býti naše srdce, kde jest království Kristovo i naše. Nemějme k zemi sklopený zrak, nýbrž tam, kde jest poklad náš, buď i srdce naše. K tomu přece vybízí kněz před pozdvihováním těla Kristova, když praví: Vzhůru srdce. Jemuž odpovídají: Vzhůru máme k Bohu. Zde lže lakomec, neboť nemá srdce vzhůru pozdviženo, nýbrž k zemskému bohatství. Zde lže i zbohatlý kněz, neboť kdyby měl srdce vzhůru, jako Kristus byl by chudý. Zde lže pyšný, neboť srdcem svým touží nikoli k nebi, nýbrž k pyšnému Luciferovi. Tohoto nechť jsou pamět- livi dvořané. Lže rozkošník, protože srdce nemá vzhůru ke sličné tváři Kristově, kterou andělé touží v údivu stále nazí- rati, nýbrž má srdce k tváři cizoložnice či nevěstky, zapomí- naje, že Lucifer byl krásnější než všechny ženy a přece není nic ohyzdnějšího jeho hrůzného šklebu. [25. V. 1419) 68
tolik ho milovali, že nechtěli způsobovat utrpení... Jestliže Kristovo smrtelné tělo, jsouc předmětem nezřízeného milo- vání, neuzpůsobovalo k přijetí milosti Ducha svatého, oč méně k tomu uzpůsobuje bohatství kněží. Jak by ono mohlo při- hotovit člověka k přijetí svatého Ducha?! Kdysi v prvotní církvi měli v hojnosti Ducha svatého, protože se nedali naka- zit láskou k statkům světským. [14. V. 1419]) Duch svatý soudí jinak než ďábel. Soud světa praví: Bla- hoslavení mocní, blahoslavení urození, blahoslavení bohatí. Ale soud Boží praví: Blahoslavení chudí duchem, blahoslavení pokorní, blahoslavení, kteříž jsou pronásledováni. Tohoto Božího soudu se tedy strachujme. [14. V. 1419] Jak veliký byl Kristův sestup z Otcova klínu na šibenici Kříže, tak veliký byl jeho výstup ze šibenice kříže na pravici Otcovu, abychom ho mohli následovat. Neboť tam mají býti naše srdce, kde jest království Kristovo i naše. Nemějme k zemi sklopený zrak, nýbrž tam, kde jest poklad náš, buď i srdce naše. K tomu přece vybízí kněz před pozdvihováním těla Kristova, když praví: Vzhůru srdce. Jemuž odpovídají: Vzhůru máme k Bohu. Zde lže lakomec, neboť nemá srdce vzhůru pozdviženo, nýbrž k zemskému bohatství. Zde lže i zbohatlý kněz, neboť kdyby měl srdce vzhůru, jako Kristus byl by chudý. Zde lže pyšný, neboť srdcem svým touží nikoli k nebi, nýbrž k pyšnému Luciferovi. Tohoto nechť jsou pamět- livi dvořané. Lže rozkošník, protože srdce nemá vzhůru ke sličné tváři Kristově, kterou andělé touží v údivu stále nazí- rati, nýbrž má srdce k tváři cizoložnice či nevěstky, zapomí- naje, že Lucifer byl krásnější než všechny ženy a přece není nic ohyzdnějšího jeho hrůzného šklebu. [25. V. 1419) 68
Strana 69
Jestliže náš život nesouhlasí s apoštolským, čím se chceme utěšiti? Duch svatý věru nechce potěšiti zbohatlé papeže, kteří mají zde na světě útěchu svou. Duch svatý je utěšitel lkajících, otec sirotků, manžel vdov, těch, kteří lkají nad spáchanou křivdou, protože hřešíce ztratili krále slávy, Krista, a vydráždili jeho prchlivost. Utěšitel lkajících jest, třebaže pohrdli jím, jenž byl za ně ukřižován. Lkají nyní, ježto za svého života nemohou spatřiti dokonavatele svého spasení. Takové utěšuje podle Izaiáše (61, 1—2): Pomazal mne Hospo- din, abych kázal evangelium tichým. Poslal mne, abych uvá- zal rány zkroušeným srdcem, abych těšil všecky kvílící. A u Matouše praví Pán (5, 4): Blahoslavení lkající, neboť oni potěšeni budou. Jak mnozí hříšníci raději oželí ztrátu pře- sladké útěchy Ducha svatého, která oslazuje všelikou hořkost, než by se vzdali potěšení a hříchů, které je strhují do věčné hořkosti. Ta dá přednost účesu a vlasové ozdobě, ten dá zase přednost své zpupnosti anebo své milence... Ale slovy Když pak přijde Utěšitel (Jan 15, 26) potvrzuje se nám hodina pří- chodu Utěšitele, aby byl člověk kdykoli připraven vytrvalou modlitbou a usedavým vyčkáváním na milosrdenství Páně k přijetí svatého Ducha. A nepřijde-li hned, nesmíme polevit, neboť jedinký den dá, co mnoho nám odepřelo roků. To ostatně dobře vědí dvořané, když se přece někdy dlouho načekají na dárek za své služby. [28. V. 1419] Lukáš 16, 19—21: Byl pak člověk jeden bohatý a obláčel se v šarlat a v kment, a hodoval na každý den skvostně. A byl jeden žebrák, jménem Lazar, kterýž ležel u vrat jeho vředovitý, žádaje nasycen býti těmi drobty, kteří padali se stolu bohatce. Ale i psi přicházejíce, lízali vředy jeho. V tomto evangeliu Spasitel předkládá dvě cesty, jednu boháčů, druhou chudiny. Liší se od sebe jak v přítomnosti, 69
Jestliže náš život nesouhlasí s apoštolským, čím se chceme utěšiti? Duch svatý věru nechce potěšiti zbohatlé papeže, kteří mají zde na světě útěchu svou. Duch svatý je utěšitel lkajících, otec sirotků, manžel vdov, těch, kteří lkají nad spáchanou křivdou, protože hřešíce ztratili krále slávy, Krista, a vydráždili jeho prchlivost. Utěšitel lkajících jest, třebaže pohrdli jím, jenž byl za ně ukřižován. Lkají nyní, ježto za svého života nemohou spatřiti dokonavatele svého spasení. Takové utěšuje podle Izaiáše (61, 1—2): Pomazal mne Hospo- din, abych kázal evangelium tichým. Poslal mne, abych uvá- zal rány zkroušeným srdcem, abych těšil všecky kvílící. A u Matouše praví Pán (5, 4): Blahoslavení lkající, neboť oni potěšeni budou. Jak mnozí hříšníci raději oželí ztrátu pře- sladké útěchy Ducha svatého, která oslazuje všelikou hořkost, než by se vzdali potěšení a hříchů, které je strhují do věčné hořkosti. Ta dá přednost účesu a vlasové ozdobě, ten dá zase přednost své zpupnosti anebo své milence... Ale slovy Když pak přijde Utěšitel (Jan 15, 26) potvrzuje se nám hodina pří- chodu Utěšitele, aby byl člověk kdykoli připraven vytrvalou modlitbou a usedavým vyčkáváním na milosrdenství Páně k přijetí svatého Ducha. A nepřijde-li hned, nesmíme polevit, neboť jedinký den dá, co mnoho nám odepřelo roků. To ostatně dobře vědí dvořané, když se přece někdy dlouho načekají na dárek za své služby. [28. V. 1419] Lukáš 16, 19—21: Byl pak člověk jeden bohatý a obláčel se v šarlat a v kment, a hodoval na každý den skvostně. A byl jeden žebrák, jménem Lazar, kterýž ležel u vrat jeho vředovitý, žádaje nasycen býti těmi drobty, kteří padali se stolu bohatce. Ale i psi přicházejíce, lízali vředy jeho. V tomto evangeliu Spasitel předkládá dvě cesty, jednu boháčů, druhou chudiny. Liší se od sebe jak v přítomnosti, 69
Strana 70
tak v budoucnosti. Jak veliký rozdíl: boháč a žebrající chudák. Vcházejte těsnou branou, neboť prostranná brána a široká cesta jest, kteráž vede k zahynutí a mnoho jest těch, kteříž vcházejí skrze ni. Jak těsná jest brána a úzká cesta, kteráž vede k životu a málo jest nalézajících ji (Matouš 7, 13—14). Téměř všichni jdou širokou cestou a mají za to, že jsou na tom dobře, když mají moudrost tohoto světa nebo bohatství nebo hodnosti nebo vládu, když mohou říkat, co chtějí, mají co milují, konají, co se jim zlíbí. Tak chtějí nyní mnohé říkati proti pravdě a ukazovati svou moc či pýchu, pyšnivě si vykra- čujíce a každodenně hodujíce ... Jejich jména nejsou hodna toho, aby byla ústy Kristovými jmenována. Bezejmenný zůstal i boháč tohoto evangelia. Nevezmu jména jejich ve- rty své (Žalm 16, 4). Nechť jsou vymazáni z knihy živých a se spravedlivými ať nejsou zapsáni (Žalm 69, 29). V den soudný jim řekne: Amen pravím vám, neznámť vás, a, což horší jest: Jděte ode mne, zlořečení (Matouš 25, 12, 41). Ó, hanebné bohatství, zlořečená moudrosti světa; sestupujete až do pekla a po velké cti a veselí přivádíte k trestu neskona- lému! Ale blahoslavená jest chudoba Lazarova a dobrá a bez- pečná jeho cesta, dosahující až k nebi; anděly si zeslužební a Boha si na věky zpřátelí. Nadto pak ještě o chudých platí, že jejich jména jsou v knize života (Filipenským 4, 3). Ra- dujte se, že jména vaše napsána jsou v nebesích (Lukáš 10, 20) jako jméno Lazarovo... Jako by pravil: Nedbejte na to, jsou-li vaše jména na zemi v porouhání a kaceřována, zatím co jména zlých a kacířů nebo tyranů jsou velebena. Zlato- ústý připomíná: Viz milosrdenství Boží. Chudý Lazar, protože žil svatě, je uveden jménem a ukázána jeho bída, pro niž nebylo žádné lidské útěchy, ba ani to není za nehodné uznáno, aby se popsaly vředy toho tak ubohého žebráka. Naši preláti by se štítili popisovat něco takového ve svých bullách. Popi- sují pouze svou vlastní vznešenost a na odiv stavěné svatouš- 70
tak v budoucnosti. Jak veliký rozdíl: boháč a žebrající chudák. Vcházejte těsnou branou, neboť prostranná brána a široká cesta jest, kteráž vede k zahynutí a mnoho jest těch, kteříž vcházejí skrze ni. Jak těsná jest brána a úzká cesta, kteráž vede k životu a málo jest nalézajících ji (Matouš 7, 13—14). Téměř všichni jdou širokou cestou a mají za to, že jsou na tom dobře, když mají moudrost tohoto světa nebo bohatství nebo hodnosti nebo vládu, když mohou říkat, co chtějí, mají co milují, konají, co se jim zlíbí. Tak chtějí nyní mnohé říkati proti pravdě a ukazovati svou moc či pýchu, pyšnivě si vykra- čujíce a každodenně hodujíce ... Jejich jména nejsou hodna toho, aby byla ústy Kristovými jmenována. Bezejmenný zůstal i boháč tohoto evangelia. Nevezmu jména jejich ve- rty své (Žalm 16, 4). Nechť jsou vymazáni z knihy živých a se spravedlivými ať nejsou zapsáni (Žalm 69, 29). V den soudný jim řekne: Amen pravím vám, neznámť vás, a, což horší jest: Jděte ode mne, zlořečení (Matouš 25, 12, 41). Ó, hanebné bohatství, zlořečená moudrosti světa; sestupujete až do pekla a po velké cti a veselí přivádíte k trestu neskona- lému! Ale blahoslavená jest chudoba Lazarova a dobrá a bez- pečná jeho cesta, dosahující až k nebi; anděly si zeslužební a Boha si na věky zpřátelí. Nadto pak ještě o chudých platí, že jejich jména jsou v knize života (Filipenským 4, 3). Ra- dujte se, že jména vaše napsána jsou v nebesích (Lukáš 10, 20) jako jméno Lazarovo... Jako by pravil: Nedbejte na to, jsou-li vaše jména na zemi v porouhání a kaceřována, zatím co jména zlých a kacířů nebo tyranů jsou velebena. Zlato- ústý připomíná: Viz milosrdenství Boží. Chudý Lazar, protože žil svatě, je uveden jménem a ukázána jeho bída, pro niž nebylo žádné lidské útěchy, ba ani to není za nehodné uznáno, aby se popsaly vředy toho tak ubohého žebráka. Naši preláti by se štítili popisovat něco takového ve svých bullách. Popi- sují pouze svou vlastní vznešenost a na odiv stavěné svatouš- 70
Strana 71
kování ... Avšak, kteříž chtí zbohatnouti, upadají v pokušení a v osidlo a v žádosti mnohé nerozumné a škodlivé, kteréž pohřižují lidi v zahynutí a v zatracení. Kořen zajisté všeho zlého jest milování peněz, kterýchž někteří žádostivi byvše, pobloudili od víry a sami se naplnili bolestmi mnohými. Ale ty, Ó člověče Boží, takových věcí utíkej (I. Timoteovi 6, 9—11). Kdo miluje peníze, nenasytí se jimi (Kazatel 5, 10) a nebude míti spasitelného užitku. Proto jsou blahoslavení chudí du- chem, neboť jejich jest království. Dej si proto každý pozor, kterouže cestou jdeš. Člověk jeden bohatý. Tak o něm mluví Pán: jako o nezná- mém, jako o někom, kdo jako stín přejde, neboť, jak známo, boháč nepoznává Boha v chudém. Jako lakomý Jidáš prodal Krista, tak mnozí, toužíce zbohatnout, prodávají Krista roz- ličným způsobem: srdcem svým jdou za bohatstvím, naději svou v ně skládají, nic nedbají chudoby své duše, jen když tělo tyje. ... Boháči nemají, čím by omluvili svůj přepych a drahé šperky. Tento boháč, oblečený v šarlat a kment, je obviňován právě ze svého ošacení a bezpráví. Viděl zajisté, jak jeho bratr leží v bídě u vrat vředovitý, ale neučinil mu ani milosr- denství podle onoho požadavku: Lámej lačnému chléb svůj a chudé a vypovězené uváděj do domu. Viděl-li bys nahého, přioděj ho a před tělem svým se neskrývej (Izaiáš 58, 7). Tohle boháč neučinil... Jaký zločin, upříti Bohu na chudém chléb, Bohu, který se chce odvděčit v den soudu před svým Otcem a před anděly i všemi svatými. [18. VI. 1419] Kdo poznal mysl Páně? Aneb kdo jemu radil? (Římanům 11,34.) Byl to anděl veliké rady, jenž chtěl vyvoliti chudé a pyšné zavrhnouti. Kdyby tu byli naši mistři rádci, nikdy 71
kování ... Avšak, kteříž chtí zbohatnouti, upadají v pokušení a v osidlo a v žádosti mnohé nerozumné a škodlivé, kteréž pohřižují lidi v zahynutí a v zatracení. Kořen zajisté všeho zlého jest milování peněz, kterýchž někteří žádostivi byvše, pobloudili od víry a sami se naplnili bolestmi mnohými. Ale ty, Ó člověče Boží, takových věcí utíkej (I. Timoteovi 6, 9—11). Kdo miluje peníze, nenasytí se jimi (Kazatel 5, 10) a nebude míti spasitelného užitku. Proto jsou blahoslavení chudí du- chem, neboť jejich jest království. Dej si proto každý pozor, kterouže cestou jdeš. Člověk jeden bohatý. Tak o něm mluví Pán: jako o nezná- mém, jako o někom, kdo jako stín přejde, neboť, jak známo, boháč nepoznává Boha v chudém. Jako lakomý Jidáš prodal Krista, tak mnozí, toužíce zbohatnout, prodávají Krista roz- ličným způsobem: srdcem svým jdou za bohatstvím, naději svou v ně skládají, nic nedbají chudoby své duše, jen když tělo tyje. ... Boháči nemají, čím by omluvili svůj přepych a drahé šperky. Tento boháč, oblečený v šarlat a kment, je obviňován právě ze svého ošacení a bezpráví. Viděl zajisté, jak jeho bratr leží v bídě u vrat vředovitý, ale neučinil mu ani milosr- denství podle onoho požadavku: Lámej lačnému chléb svůj a chudé a vypovězené uváděj do domu. Viděl-li bys nahého, přioděj ho a před tělem svým se neskrývej (Izaiáš 58, 7). Tohle boháč neučinil... Jaký zločin, upříti Bohu na chudém chléb, Bohu, který se chce odvděčit v den soudu před svým Otcem a před anděly i všemi svatými. [18. VI. 1419] Kdo poznal mysl Páně? Aneb kdo jemu radil? (Římanům 11,34.) Byl to anděl veliké rady, jenž chtěl vyvoliti chudé a pyšné zavrhnouti. Kdyby tu byli naši mistři rádci, nikdy 71
Strana 72
by nepřipustili, že se kněží nemají obohacovat anebo že chudí proti jejich pýše mohou kázat. Nechtěj býti rádcem blaho- slavené Trojice. Mnozí dnes říkají: „Proč si s tím začali, dosud věru ani jedinou pravdu nedoložili“. Povězme raději s Pavlem: Kdo jemu radil? Řekněte Bohu, vy rádoby rádcové, proč přijímá děti, aby je korunoval slávou, a moudré světa odhání do gehenny? Praví přece: Nechte dítek a nebraňte jim jíti ke mně, neboť takových jest království nebeské (Matouš 19, 14). [11. VI. 1419] Nejlepší mistr dává nejlepší zákon, užitečný jeho věrným. Nikdo z pozdějších mistrů nemůže tento zákon vylepšit. Nemůže změnit příkaz o přijímání z kalicha, ani zákaz bohat- ství kněžstva. To učení plyne z jeho učitelského úřadu, aby byli chudí a pokorní. Jinak se tedy chovají mistři Kristovi, jinak mistři ďáblovi. Tyto pozvedá k mistrovské hodnosti svět, ony Duch svatý. Až přijde Duch svatý, ten vás vyučí všemu, mistr nejlepší, vší pravdě. Ne tak mistři světští, gra- duovaní po pohanském způsobu. Otec zajisté miluje Syna, a ukazuje mu všecko, což sám činí (Jan 5, 20). To jsou tedy viditelná znamení, podle nichž člověk může poznat mistra a Syna Božího. Nepoznává se tedy mistr z pověsti a z poct tohoto světa nebo podle barvy roucha anebo z pohanského způsobu graduování. Naději se, že se brzy uskuteční, že praví křesťané poznají z Písem a podle skutků, kdo jsou mistři Boží a kdo zase ďáblovi. [11. VI. 1419] 72
by nepřipustili, že se kněží nemají obohacovat anebo že chudí proti jejich pýše mohou kázat. Nechtěj býti rádcem blaho- slavené Trojice. Mnozí dnes říkají: „Proč si s tím začali, dosud věru ani jedinou pravdu nedoložili“. Povězme raději s Pavlem: Kdo jemu radil? Řekněte Bohu, vy rádoby rádcové, proč přijímá děti, aby je korunoval slávou, a moudré světa odhání do gehenny? Praví přece: Nechte dítek a nebraňte jim jíti ke mně, neboť takových jest království nebeské (Matouš 19, 14). [11. VI. 1419] Nejlepší mistr dává nejlepší zákon, užitečný jeho věrným. Nikdo z pozdějších mistrů nemůže tento zákon vylepšit. Nemůže změnit příkaz o přijímání z kalicha, ani zákaz bohat- ství kněžstva. To učení plyne z jeho učitelského úřadu, aby byli chudí a pokorní. Jinak se tedy chovají mistři Kristovi, jinak mistři ďáblovi. Tyto pozvedá k mistrovské hodnosti svět, ony Duch svatý. Až přijde Duch svatý, ten vás vyučí všemu, mistr nejlepší, vší pravdě. Ne tak mistři světští, gra- duovaní po pohanském způsobu. Otec zajisté miluje Syna, a ukazuje mu všecko, což sám činí (Jan 5, 20). To jsou tedy viditelná znamení, podle nichž člověk může poznat mistra a Syna Božího. Nepoznává se tedy mistr z pověsti a z poct tohoto světa nebo podle barvy roucha anebo z pohanského způsobu graduování. Naději se, že se brzy uskuteční, že praví křesťané poznají z Písem a podle skutků, kdo jsou mistři Boží a kdo zase ďáblovi. [11. VI. 1419] 72
Strana 73
Kdo nepracuje, ať nejí!
Kdo nepracuje, ať nejí!
Strana 74
Strana 75
ŽELIVSKÝ ROZUMÍ zcela jednoznačně apoštolově větě: „Kdo nechce dělati, aby také nejedl" (2 Tessalonicenským 3, 10). Jen pracující se může modliti o vezdejší chléb. Ti, jimž se ho dostává bezpracně, jsou zloději a lupiči. Vyslovit a hájit tak samozřejmou biblickou pravdu bylo v době Želivského činem revolučním. Scholastické bohosloví, čerpajíc více z pohanské antiky, zejména z Aristotela, než ze zvěsti prorocké a apoštolské, vesměs prací rukou pohrdalo. Hradní páni se věnovali boji, pře- nechávajíce práci robotnému lidu, duchovenstvo dávalo přednost životu nazíravému (vita contemplativa) před činným (vita activa). Želivský převrátil tuto stupnici hodnot. Vzepřel se tak odvážně i řádu, který byl jejím předpokladem. 75
ŽELIVSKÝ ROZUMÍ zcela jednoznačně apoštolově větě: „Kdo nechce dělati, aby také nejedl" (2 Tessalonicenským 3, 10). Jen pracující se může modliti o vezdejší chléb. Ti, jimž se ho dostává bezpracně, jsou zloději a lupiči. Vyslovit a hájit tak samozřejmou biblickou pravdu bylo v době Želivského činem revolučním. Scholastické bohosloví, čerpajíc více z pohanské antiky, zejména z Aristotela, než ze zvěsti prorocké a apoštolské, vesměs prací rukou pohrdalo. Hradní páni se věnovali boji, pře- nechávajíce práci robotnému lidu, duchovenstvo dávalo přednost životu nazíravému (vita contemplativa) před činným (vita activa). Želivský převrátil tuto stupnici hodnot. Vzepřel se tak odvážně i řádu, který byl jejím předpokladem. 75
Strana 76
Strana 77
ZJEVIL SE OPĚT JEŽÍŠ učedníkům u moře Tiberiad- ského atd. (Jan 21, 1). Zde se poučujeme o tom, že se učedníci po vzkříšení Páně vrátili k rybářství, které byli prve opustili, aby následovali Krista. Ten řekl: Žádný, kdož vztáhna ruku svou k pluhu, ohlížel by se nazpět, není způsobilý pro království Boží (Lukáš 9, 62). Ale učedníci se nyní ohlédali nazpět. Jsou pak některá zaměstnání bezhříšná, k nimž se lze vracet, je-li toho potřeba, jiná podnikání však smrdí hříchem. Po takových se nemáme nazpět ohlížeti. Patří mezi ně dílo zrádců pravdy, dílo násilníků nebo falešných soudců či falešných řemeslníků; obchodníků, lichvářů, zpěváků necudných písniček, výrobců předmětů sloužících zpupnosti anebo dráždících smyslnost, jako zlatníků, malířů, robitelů kostek, i hráčů v ně, krejčí prostřihujících šat, lútečníků*, kteří oberou nejprve pacho- líky o ovce, potom dospělé o peníze, nakonec boháče o domy a vinice. Tak si počínají přivandrovalí Němci, tak žebraví mniši, tak okrádají a svádějí lid kněží. Ale apoštolové takové věci nedělali ani zprvu ani potom, nýbrž živili se prací svých rukou a kázáním evangelia. Dí Šimon Petr: Půjdu ryb loviti. Řeknou jemu: Půjdeme i my s tebou (Jan 21, 3). Neboť kdykoli dobrý křesťan něco dobrého navrhne, ostatní ho v tom následují. I šli a vstoupili na loď. Ale té noci nic nepopadli. Noc tu znamená neřesti, a to tím spíše, máme-li na paměti tuto naši antikristovskou noc, v níž žijeme nyní. Každý křesťan má své živobytí dobý- vati prací. Lžou proto papežové a mniši žebraví, praví-li o sobě, že jsou nástupci apoštolů. Vždyť přece apoštolé pra- covali vlastníma rukama a pracovali s lidem. Ti, kdo nepracují, ať také nejedí (viz 2. Tessalonicenským 3, 10). Po lenivém životě touží dnes všichni dvořané a lokajové i panny a zbohatlí kněží, oltářníci a kanovníci. Zahálčivé ženy ze samé zahálky upadají v mnohá zla. Apoštol dí: Vdova rozkošně si žijící, * Lútečník — loutkář, výrobce a prodavač loutek. 77
ZJEVIL SE OPĚT JEŽÍŠ učedníkům u moře Tiberiad- ského atd. (Jan 21, 1). Zde se poučujeme o tom, že se učedníci po vzkříšení Páně vrátili k rybářství, které byli prve opustili, aby následovali Krista. Ten řekl: Žádný, kdož vztáhna ruku svou k pluhu, ohlížel by se nazpět, není způsobilý pro království Boží (Lukáš 9, 62). Ale učedníci se nyní ohlédali nazpět. Jsou pak některá zaměstnání bezhříšná, k nimž se lze vracet, je-li toho potřeba, jiná podnikání však smrdí hříchem. Po takových se nemáme nazpět ohlížeti. Patří mezi ně dílo zrádců pravdy, dílo násilníků nebo falešných soudců či falešných řemeslníků; obchodníků, lichvářů, zpěváků necudných písniček, výrobců předmětů sloužících zpupnosti anebo dráždících smyslnost, jako zlatníků, malířů, robitelů kostek, i hráčů v ně, krejčí prostřihujících šat, lútečníků*, kteří oberou nejprve pacho- líky o ovce, potom dospělé o peníze, nakonec boháče o domy a vinice. Tak si počínají přivandrovalí Němci, tak žebraví mniši, tak okrádají a svádějí lid kněží. Ale apoštolové takové věci nedělali ani zprvu ani potom, nýbrž živili se prací svých rukou a kázáním evangelia. Dí Šimon Petr: Půjdu ryb loviti. Řeknou jemu: Půjdeme i my s tebou (Jan 21, 3). Neboť kdykoli dobrý křesťan něco dobrého navrhne, ostatní ho v tom následují. I šli a vstoupili na loď. Ale té noci nic nepopadli. Noc tu znamená neřesti, a to tím spíše, máme-li na paměti tuto naši antikristovskou noc, v níž žijeme nyní. Každý křesťan má své živobytí dobý- vati prací. Lžou proto papežové a mniši žebraví, praví-li o sobě, že jsou nástupci apoštolů. Vždyť přece apoštolé pra- covali vlastníma rukama a pracovali s lidem. Ti, kdo nepracují, ať také nejedí (viz 2. Tessalonicenským 3, 10). Po lenivém životě touží dnes všichni dvořané a lokajové i panny a zbohatlí kněží, oltářníci a kanovníci. Zahálčivé ženy ze samé zahálky upadají v mnohá zla. Apoštol dí: Vdova rozkošně si žijící, * Lútečník — loutkář, výrobce a prodavač loutek. 77
Strana 78
ta živa jsouc, již umřela (I. Timoteovi 5, 6). Pracující lidé upadají méně snadno do hříchů. Kdo po nocích pracuje, hle- daje svých věcí a nikoli toho, což jest Ježíše Krista, nepopadne nic. Tak mám nyní strach, že my hříšníci nic nepopadneme. Práce nám jde nepatrně, ba skoro vůbec ne od ruky, když našeho hlasu nejsou poslušni v této antikristovské noci. Je to způsobeno tím, že ještě nenastal den. Ale až vzejde, Kristus se objeví a hned dá zdar. Noc je zajisté úmysl zlý a nekalý. Z Boží milosti však, ježto noc pominula a den se přiblížil, již se Kristus začíná jaksi ukazovati svým věrným rybářům. [19. IV. 1419] Hle, zástup, jenž následoval Pána, jedl a nasycen jest (Marek 8, 8). Jenom takoví jsou hodni toho, aby byli nasyceni chlebem Kristovým, kdo věrně pracují; pouze dobří mají právo jísti chléb. Kdo nepracuje, ať nejí, praví Apoštol (2 Tes- salonicenským 3, 10). Pojďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám (Matouš 11, 28). " Jenom ti, kdo pracují, právem říkají: „Chléb náš vezdejší“. Ostatní však jedí tento chléb jako zloději a lupiči. A co mám říci o chlebu svátostném?! Zajisté všichni, kteří pracují o vě- cech zbytečných, jedí chléb nehodně. Nejsou hodni chleba, kdo v den Páně prodávají, nejsou hodni chleba, kdo se hříšně pachtí po soustu, nejsou hodni chleba ti, kdo činem nedbají o dobro obecné, nechť si to jsou králové a knížata, přísežní soudcové, nebo jiní dvorští povaleči štítící se práce a naparu- jící se v přepychu, na nějž se jiní s velikou bolestí nadřeli. Nejsou hodni chleba též všichni preláti, kteří nepracují s lidem podle příkazu evangelia, i když se dost napracují o to, jak by koho okradli. A jak mohou být hodni duchovního chleba všelijací ti správcové kostelů, jimž se ani nedostalo kněžství? Zhusta se vymlouvají: „Nejsem hoden často přistupovati." A co mám říci o mniších a jeptiškách? Nepracují na ničem užiteč- 78
ta živa jsouc, již umřela (I. Timoteovi 5, 6). Pracující lidé upadají méně snadno do hříchů. Kdo po nocích pracuje, hle- daje svých věcí a nikoli toho, což jest Ježíše Krista, nepopadne nic. Tak mám nyní strach, že my hříšníci nic nepopadneme. Práce nám jde nepatrně, ba skoro vůbec ne od ruky, když našeho hlasu nejsou poslušni v této antikristovské noci. Je to způsobeno tím, že ještě nenastal den. Ale až vzejde, Kristus se objeví a hned dá zdar. Noc je zajisté úmysl zlý a nekalý. Z Boží milosti však, ježto noc pominula a den se přiblížil, již se Kristus začíná jaksi ukazovati svým věrným rybářům. [19. IV. 1419] Hle, zástup, jenž následoval Pána, jedl a nasycen jest (Marek 8, 8). Jenom takoví jsou hodni toho, aby byli nasyceni chlebem Kristovým, kdo věrně pracují; pouze dobří mají právo jísti chléb. Kdo nepracuje, ať nejí, praví Apoštol (2 Tes- salonicenským 3, 10). Pojďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám (Matouš 11, 28). " Jenom ti, kdo pracují, právem říkají: „Chléb náš vezdejší“. Ostatní však jedí tento chléb jako zloději a lupiči. A co mám říci o chlebu svátostném?! Zajisté všichni, kteří pracují o vě- cech zbytečných, jedí chléb nehodně. Nejsou hodni chleba, kdo v den Páně prodávají, nejsou hodni chleba, kdo se hříšně pachtí po soustu, nejsou hodni chleba ti, kdo činem nedbají o dobro obecné, nechť si to jsou králové a knížata, přísežní soudcové, nebo jiní dvorští povaleči štítící se práce a naparu- jící se v přepychu, na nějž se jiní s velikou bolestí nadřeli. Nejsou hodni chleba též všichni preláti, kteří nepracují s lidem podle příkazu evangelia, i když se dost napracují o to, jak by koho okradli. A jak mohou být hodni duchovního chleba všelijací ti správcové kostelů, jimž se ani nedostalo kněžství? Zhusta se vymlouvají: „Nejsem hoden často přistupovati." A co mám říci o mniších a jeptiškách? Nepracují na ničem užiteč- 78
Strana 79
ném, jen zbytečnostmi se zabývají. Vždyť Pán sytí toliko ty, kteří ho následují jako zástupy. Protož takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já nakrmím je, lid tento, pelyň- kem, a napojím je vodou jedovatou. A rozptýlím je mezi národy, kterýchž neznali oni, ani otcové jejich a pošlu za nimi meč, až je do konce vyhladím (Jeremiáš 9, 15—16). Proto se praví v knize Přísloví (12, 9—11): Lepší jest chudý, který si stačí, nežli ten, který si slavně počíná a nemá chleba. Zná spravedlivý život hovádka svého, srdce však bezbožných ukrutné jest. Kdo dělá zemi svou, nasycen bude chlebem, ale kdo následuje zahálky, nejbláznivější jest. Co konečně říci o tom, který si říká nejsvětější! Oko nešlechetného závidí chleba a nedostatek trpí za stolem svým. Synu, podle mož- nosti své učiň sobě dobře a hodné oběti obětuj Bohu. Pamatuj, žeť smrt nemešká (Ecclesiasticus 14, 10—12). Běda tedy těm, kteří si slavně počínají a nemají chleba. Všichni, kdo dobývají chleba nespravedlivě, nesytí se chlebem Kristovým. Takoví jsou řemeslníci, zlatníci, malíři, kameníci, tesaři, ševci, řezníci, pekaři, byť si těžce pracovali. Vždyť i zloděj těžce a s námahou pracuje na svém pychu, právě tak jako ti, kdo svůj chléb dobývají nevěrně a hříšně.“ [30. VII. 1419] * Souvislost, z níž je toto místo vytrženo, najde čtenář na str. 107—121, kde přeloženo kázání z památného 30. července celé. 79
ném, jen zbytečnostmi se zabývají. Vždyť Pán sytí toliko ty, kteří ho následují jako zástupy. Protož takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já nakrmím je, lid tento, pelyň- kem, a napojím je vodou jedovatou. A rozptýlím je mezi národy, kterýchž neznali oni, ani otcové jejich a pošlu za nimi meč, až je do konce vyhladím (Jeremiáš 9, 15—16). Proto se praví v knize Přísloví (12, 9—11): Lepší jest chudý, který si stačí, nežli ten, který si slavně počíná a nemá chleba. Zná spravedlivý život hovádka svého, srdce však bezbožných ukrutné jest. Kdo dělá zemi svou, nasycen bude chlebem, ale kdo následuje zahálky, nejbláznivější jest. Co konečně říci o tom, který si říká nejsvětější! Oko nešlechetného závidí chleba a nedostatek trpí za stolem svým. Synu, podle mož- nosti své učiň sobě dobře a hodné oběti obětuj Bohu. Pamatuj, žeť smrt nemešká (Ecclesiasticus 14, 10—12). Běda tedy těm, kteří si slavně počínají a nemají chleba. Všichni, kdo dobývají chleba nespravedlivě, nesytí se chlebem Kristovým. Takoví jsou řemeslníci, zlatníci, malíři, kameníci, tesaři, ševci, řezníci, pekaři, byť si těžce pracovali. Vždyť i zloděj těžce a s námahou pracuje na svém pychu, právě tak jako ti, kdo svůj chléb dobývají nevěrně a hříšně.“ [30. VII. 1419] * Souvislost, z níž je toto místo vytrženo, najde čtenář na str. 107—121, kde přeloženo kázání z památného 30. července celé. 79
Strana 80
Strana 81
Strázeň spravedlivých
Strázeň spravedlivých
Strana 82
Strana 83
—Q CESTA K VÍTĚZSTVI je cesta kristovská. Trpěl-li Pán, jeho učedník se nemůže vyhnouti utrpení. Ano, pronásledovanost, posmívanost a psanectví povyšuje Želivský přímo na rozpozná- vací znak Kristových věrných. „Neváhejte položit za spravedlivou věc život, tak jako všichni mučedníci a Mistr Jan Hus—toť smysl Želivského hesla“ (Josef Macek, Tábor v husitském revo- lučním hnutí I, 1952, 198). Ozývají se z něho již přízvuky bojového chorálu táborského, hluboké přesvědčení, že Kristus nám za škody stojí, že blaze každému, kdož na pravdě sejde, protože Pán velí se nebáti, velíť i život složiti pro lásku svých bližních. Na straně slabých a pokořovaných je vítězství, protože v jejich bolesti bolestí Kristus, v jejich kříži on je křižován, a také nad jejich smrtí zvítězil Vzkříšený, prvotina ze zesnulých. I utvrzuje se kazatel Jan ve správnosti své větvící se práce v městě Pražském a brzy i v království právě skutečností, že je předmětem nenávisti, útoků, úkladů a umlčujícího pronásledování. Posilován příkla- dem proroků a jednomyslným svědectvím Písma dospívá k po- znání, v jeho době ostatně zapomínanému, že prorok právě od vlastních bývá neuznáván, že tedy nepřítele je třeba hledat v samot- ném lůně křesťanstva, ve znevěrnělé církvi, nikoli popředně v oblastech mimokřesťanských. Tam, kde je Kristus ústy vyzná- ván, skutky bývá popírán. Kdo jde s Kristem proti proudu zúřednělého náboženského sobectví, tomu nezbývá než trpět. Smí však nést jízvy své strázně s radostnou jistotou, že se mu v nich dostává závdavku budoucího zvítězení. Kněz Jan, „kazatel ne- užitečný kostela svatého Štěpána a kláštera na Písku“, jak se pokorně podepsal na své kazatelské poznámky „v čase svého 6% 83
—Q CESTA K VÍTĚZSTVI je cesta kristovská. Trpěl-li Pán, jeho učedník se nemůže vyhnouti utrpení. Ano, pronásledovanost, posmívanost a psanectví povyšuje Želivský přímo na rozpozná- vací znak Kristových věrných. „Neváhejte položit za spravedlivou věc život, tak jako všichni mučedníci a Mistr Jan Hus—toť smysl Želivského hesla“ (Josef Macek, Tábor v husitském revo- lučním hnutí I, 1952, 198). Ozývají se z něho již přízvuky bojového chorálu táborského, hluboké přesvědčení, že Kristus nám za škody stojí, že blaze každému, kdož na pravdě sejde, protože Pán velí se nebáti, velíť i život složiti pro lásku svých bližních. Na straně slabých a pokořovaných je vítězství, protože v jejich bolesti bolestí Kristus, v jejich kříži on je křižován, a také nad jejich smrtí zvítězil Vzkříšený, prvotina ze zesnulých. I utvrzuje se kazatel Jan ve správnosti své větvící se práce v městě Pražském a brzy i v království právě skutečností, že je předmětem nenávisti, útoků, úkladů a umlčujícího pronásledování. Posilován příkla- dem proroků a jednomyslným svědectvím Písma dospívá k po- znání, v jeho době ostatně zapomínanému, že prorok právě od vlastních bývá neuznáván, že tedy nepřítele je třeba hledat v samot- ném lůně křesťanstva, ve znevěrnělé církvi, nikoli popředně v oblastech mimokřesťanských. Tam, kde je Kristus ústy vyzná- ván, skutky bývá popírán. Kdo jde s Kristem proti proudu zúřednělého náboženského sobectví, tomu nezbývá než trpět. Smí však nést jízvy své strázně s radostnou jistotou, že se mu v nich dostává závdavku budoucího zvítězení. Kněz Jan, „kazatel ne- užitečný kostela svatého Štěpána a kláštera na Písku“, jak se pokorně podepsal na své kazatelské poznámky „v čase svého 6% 83
Strana 84
velikého pronásledování s několika jeho bratřími“, stanul 9. břez- na 1422 tváří v tvář smrti. Pod katův meč jej přivedl podlý úskok reakčních konšelů. V mučednickém dovršení své nedlouhé dráhy viděl však Jan Želivský pečet věrnosti a ryzosti svého snažení: „A když je připravichu k své vuoli“, napsal očitý svědek, „i řekli sú: Podiž s nimi, kněže Jene! A on ihned neřekl slova i jíde před nimi napřed z světnice. Sepnuv ruce, i řekl. Otče nebeský, děkujiť, žes mi dal od svých trpěti... Pokorně se měl a beze všeho strachu pod meč hlavy naklonil." 84
velikého pronásledování s několika jeho bratřími“, stanul 9. břez- na 1422 tváří v tvář smrti. Pod katův meč jej přivedl podlý úskok reakčních konšelů. V mučednickém dovršení své nedlouhé dráhy viděl však Jan Želivský pečet věrnosti a ryzosti svého snažení: „A když je připravichu k své vuoli“, napsal očitý svědek, „i řekli sú: Podiž s nimi, kněže Jene! A on ihned neřekl slova i jíde před nimi napřed z světnice. Sepnuv ruce, i řekl. Otče nebeský, děkujiť, žes mi dal od svých trpěti... Pokorně se měl a beze všeho strachu pod meč hlavy naklonil." 84
Strana 85
KDOŽ ZDE TRPÍ nátisk pro pravdu a strázněmi pro- cházejí jako ohněm, tam sladkostí pravou budou nasyceni. [18. IV. 1419] Věrní tak se vystavují nebezpečenstvím, že to svět má za pošetilé. [19. IV. 1419] I řekl mi: Piš, blahoslavení, kteříž jsou k večeři svatby Beránkovy povoláni (Zjevení 19,9). Pronásledování spravedli- vých, to jest svatba Beránkova. Těm se zjeví z večera Ten, kromě něhož není Boha. [23. IV. 1419) Neplač! Aj, zvítězil Lev, ten, kterýž jest z pokolení Ju- dova, kořen Davidův (Zjevení 5, 5). I pohleděl jsem, a aj, kůň bílý, a ten, jenž seděl na něm, měl lučiště. A dána jest jemu koruna, i vyjel vítřeziv, aby zvítiezil (Zjevení 6, 2) ... Přijdeť čas, že všeliký, kdož vás mordovati bude, domnívati se bude, že tím Bohu slouží (Jan 16, 2). Ale zvítězí ten, koho zabíjí. Tiť bojovati budou s Beránkem a Beránek zvítězí nad nimi, neboť Pán pánů jest a Král králů, i ti, kteříž jsou s ním, vyvolení a věrní (Zjevení 17, 14). [23. IV. 1419) Blahoslavení, kteříž protivenství trpí pro spravedlnost (Matouš 5, 10). Jestliže někdo z mocných, kteříž se zdají býti křesťany, se ti stane nepřítelem proto, žes mu vytkl hřích, a bude tě pronásledovat, blahoslavený jsi s Janem Křtitelem, ano to nenie zlý tovařiš; vždyť ani Jan nebyl zabit pro nějakou zpohanilost nebo kacířství, ale proto, že káral Herodovo cizo- ložství, řka: Nesluší tobě míti manželku bratra tvého (Marek 6, 18). A co bylo proroků, ti nebyli utraceni od pohanů, nýbrž 85
KDOŽ ZDE TRPÍ nátisk pro pravdu a strázněmi pro- cházejí jako ohněm, tam sladkostí pravou budou nasyceni. [18. IV. 1419] Věrní tak se vystavují nebezpečenstvím, že to svět má za pošetilé. [19. IV. 1419] I řekl mi: Piš, blahoslavení, kteříž jsou k večeři svatby Beránkovy povoláni (Zjevení 19,9). Pronásledování spravedli- vých, to jest svatba Beránkova. Těm se zjeví z večera Ten, kromě něhož není Boha. [23. IV. 1419) Neplač! Aj, zvítězil Lev, ten, kterýž jest z pokolení Ju- dova, kořen Davidův (Zjevení 5, 5). I pohleděl jsem, a aj, kůň bílý, a ten, jenž seděl na něm, měl lučiště. A dána jest jemu koruna, i vyjel vítřeziv, aby zvítiezil (Zjevení 6, 2) ... Přijdeť čas, že všeliký, kdož vás mordovati bude, domnívati se bude, že tím Bohu slouží (Jan 16, 2). Ale zvítězí ten, koho zabíjí. Tiť bojovati budou s Beránkem a Beránek zvítězí nad nimi, neboť Pán pánů jest a Král králů, i ti, kteříž jsou s ním, vyvolení a věrní (Zjevení 17, 14). [23. IV. 1419) Blahoslavení, kteříž protivenství trpí pro spravedlnost (Matouš 5, 10). Jestliže někdo z mocných, kteříž se zdají býti křesťany, se ti stane nepřítelem proto, žes mu vytkl hřích, a bude tě pronásledovat, blahoslavený jsi s Janem Křtitelem, ano to nenie zlý tovařiš; vždyť ani Jan nebyl zabit pro nějakou zpohanilost nebo kacířství, ale proto, že káral Herodovo cizo- ložství, řka: Nesluší tobě míti manželku bratra tvého (Marek 6, 18). A co bylo proroků, ti nebyli utraceni od pohanů, nýbrž 85
Strana 86
od svých, a to nikoli pro nějakou zpohanilost, ale že kárali jejich hříchy. Kdo tedy pro při Boží trpí, ten je pravý mučed- ník. Bernard dí: Pomyslím-li na Joba sedícího na smetišti, na Křtitele na poušti a zabitého mečem Herodovým, na Petra popraveného na šibeničním dřevě, na Pavla a Jakuba, z nichž jednoho skolil Neronův a druhého Herodův meč, na Vavřince uškvařeného na vidlici, rozvažuji odtud, jak Bůh tresce ty, které zamítá, když takto trestá ty, které miluje, jako svatého Jana Husa a Jeronyma. Tak jako Ezau, připomíná Zlatoústý, pronásledoval Jákoba, tak synové tohoto věku pronásledují syny věku budoucího. A tak jako Jákob se postavil na odpor nejinak než útěkem, i jeho synové tak přemáhají zlé. Jako totiž matka zapřísahala Jákoba: Synu můj, poslechni hlasu mého, a vstana utec, až by se odvrátila prchlivost bratra tvého (Genesis 27, 43—44), tak také na každý den učí církev své syny, když jsou pronásledováni, řkouc: Pronásledují-li vás v jednom městě, prchněte do jiného a dejte místo hněvu. Nepronásleduje ovce vlka, ale vlk ovci. Tak pronásledoval Kain Abela, Židé Krista, ne Kristus Židy, kacíři křesťany, ne křesťané kacíře. Ovce se živí travou, vlk se vrhá na maso. Koho vidíš, že sbírá na lučině Písma kvetoucí rostliny spra- vedlnosti, ten jest ovce; koho uzříš, jak se těší z krve pronásle- dovaných, vlk jest. Není tedy pochyby, že vždy dobří od zlých jsou pronásledováni a souženi a proto je nám třeba poko- řiti se pod mocnou ruku Boží, aby nás vysvobodila v čas strázně. Neboť ďábel nepřestává obcházet, hledaje, koho by sežral, koho by z věřících zahubil, ponejvíce ty, o nichž vidí, že jsou zvláště horliví v řeči Spasitelově. Tak Pána křižují, kdo jej pronásledují v jeho kněžích nebo jeho věřících. Ale praví Pán (Skutky 9, 4—5): Saule, Saule, proč mne pronásle- duješ? A on řekl: I kdo jsi, Pane? A Pán: Já jsem Ježíš Naza- retský, jehož ty pronásleduješ. Tvrdoť jest tobě proti ostnům se zpěčovati. [28. V. 1419) 86
od svých, a to nikoli pro nějakou zpohanilost, ale že kárali jejich hříchy. Kdo tedy pro při Boží trpí, ten je pravý mučed- ník. Bernard dí: Pomyslím-li na Joba sedícího na smetišti, na Křtitele na poušti a zabitého mečem Herodovým, na Petra popraveného na šibeničním dřevě, na Pavla a Jakuba, z nichž jednoho skolil Neronův a druhého Herodův meč, na Vavřince uškvařeného na vidlici, rozvažuji odtud, jak Bůh tresce ty, které zamítá, když takto trestá ty, které miluje, jako svatého Jana Husa a Jeronyma. Tak jako Ezau, připomíná Zlatoústý, pronásledoval Jákoba, tak synové tohoto věku pronásledují syny věku budoucího. A tak jako Jákob se postavil na odpor nejinak než útěkem, i jeho synové tak přemáhají zlé. Jako totiž matka zapřísahala Jákoba: Synu můj, poslechni hlasu mého, a vstana utec, až by se odvrátila prchlivost bratra tvého (Genesis 27, 43—44), tak také na každý den učí církev své syny, když jsou pronásledováni, řkouc: Pronásledují-li vás v jednom městě, prchněte do jiného a dejte místo hněvu. Nepronásleduje ovce vlka, ale vlk ovci. Tak pronásledoval Kain Abela, Židé Krista, ne Kristus Židy, kacíři křesťany, ne křesťané kacíře. Ovce se živí travou, vlk se vrhá na maso. Koho vidíš, že sbírá na lučině Písma kvetoucí rostliny spra- vedlnosti, ten jest ovce; koho uzříš, jak se těší z krve pronásle- dovaných, vlk jest. Není tedy pochyby, že vždy dobří od zlých jsou pronásledováni a souženi a proto je nám třeba poko- řiti se pod mocnou ruku Boží, aby nás vysvobodila v čas strázně. Neboť ďábel nepřestává obcházet, hledaje, koho by sežral, koho by z věřících zahubil, ponejvíce ty, o nichž vidí, že jsou zvláště horliví v řeči Spasitelově. Tak Pána křižují, kdo jej pronásledují v jeho kněžích nebo jeho věřících. Ale praví Pán (Skutky 9, 4—5): Saule, Saule, proč mne pronásle- duješ? A on řekl: I kdo jsi, Pane? A Pán: Já jsem Ježíš Naza- retský, jehož ty pronásleduješ. Tvrdoť jest tobě proti ostnům se zpěčovati. [28. V. 1419) 86
Strana 87
Jakož mne poslal Otec, tak i já posílám vás (Jan 20, 21). Ti, jež Pán posílá, jsou chudí, pokorní, čistí, oddaní, trpěliví, bez pokrytectví, od světa zavržení. A takoví budou trpět jako on sám trpěl; jsou přece posláni, aby podobně pro pravdu trpěli, umenšeni a sníženi bývali ukrutenstvím, bídou a truch- lostí (Žalm 107, 39). [23. IV. 1419] Kolikrátž byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokudž nepřijde (I. Korintským 11, 25). Tomuto Písmu věrní věří, nevěrní věřiti nechtějí. A tak nevěří ani tomu, jenž od Otce vyšel a do světa přišel, ani tomu, jenž vytržen až do třetího nebe. Proto všichni proroci neměli žádného jiného přesvědčovacího způsobu než svou smrt. Stejně i Kristus Pán a všichni ostatní svatí. Co si tedy počneme my bídní hříšníci, mající jen nepatrnou známost? Nezbývá než trpět. Kristus zajisté za nás trpěl pozůstaviv nám příklad, abychom následovali jeho šlépějí. Nemohouce mu uvěřiti, nemohli ani následovat. My však následujme ho jako ti, kteří ho milovali a proto také jeho řeči pečlivě zachovávali a podle nich žili, to jest hříchům se vyhýbali, jak to čteme o Zuzaně (Daniel 13). Pamětlivi tohoto Písma buďme právě v té chvíli, kdy budeme v pokušení duchovně cizoložit s Antikristem [4. VI. 1419) Potom jsem viděl, a aj, dveře otevřeny byly v nebi (Zje- vení 4, 1). Hle, sepsal tajemné věci apoštol a jako by dveře otevřel vyvoleným v protivenství. Ale zavřeny jsou pro za- vržené, aby nemohl vstoupit, kdo nemá klíče Davidova, to jest Krista jako dveřníka. Neboť jako se vchází do domu dveřmi, tak se vstupuje skrze Písmo svaté do nebeského království. Ale všimněme si, kdy se mu dveře otevřely? Zdali ne ve chvíli, 87
Jakož mne poslal Otec, tak i já posílám vás (Jan 20, 21). Ti, jež Pán posílá, jsou chudí, pokorní, čistí, oddaní, trpěliví, bez pokrytectví, od světa zavržení. A takoví budou trpět jako on sám trpěl; jsou přece posláni, aby podobně pro pravdu trpěli, umenšeni a sníženi bývali ukrutenstvím, bídou a truch- lostí (Žalm 107, 39). [23. IV. 1419] Kolikrátž byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokudž nepřijde (I. Korintským 11, 25). Tomuto Písmu věrní věří, nevěrní věřiti nechtějí. A tak nevěří ani tomu, jenž od Otce vyšel a do světa přišel, ani tomu, jenž vytržen až do třetího nebe. Proto všichni proroci neměli žádného jiného přesvědčovacího způsobu než svou smrt. Stejně i Kristus Pán a všichni ostatní svatí. Co si tedy počneme my bídní hříšníci, mající jen nepatrnou známost? Nezbývá než trpět. Kristus zajisté za nás trpěl pozůstaviv nám příklad, abychom následovali jeho šlépějí. Nemohouce mu uvěřiti, nemohli ani následovat. My však následujme ho jako ti, kteří ho milovali a proto také jeho řeči pečlivě zachovávali a podle nich žili, to jest hříchům se vyhýbali, jak to čteme o Zuzaně (Daniel 13). Pamětlivi tohoto Písma buďme právě v té chvíli, kdy budeme v pokušení duchovně cizoložit s Antikristem [4. VI. 1419) Potom jsem viděl, a aj, dveře otevřeny byly v nebi (Zje- vení 4, 1). Hle, sepsal tajemné věci apoštol a jako by dveře otevřel vyvoleným v protivenství. Ale zavřeny jsou pro za- vržené, aby nemohl vstoupit, kdo nemá klíče Davidova, to jest Krista jako dveřníka. Neboť jako se vchází do domu dveřmi, tak se vstupuje skrze Písmo svaté do nebeského království. Ale všimněme si, kdy se mu dveře otevřely? Zdali ne ve chvíli, 87
Strana 88
kdy byl trápen protivenstvím? Tehdy ho zajisté navštívil Utěšitel a jeho prostřednictvím nám hříšníkům nebeské taje vyjevil. Takto tedy Pán svým bojovníkům uprostřed pro- následování otvírá bránu svého hradu, aby u něho vždycky měli útočiště. Pavel o tom hovoří v poslední kapitole své první epištoly Korintským (16, 8, 9): „Zůstanuť pak v Efesu až do letnic. Neboť otevřeny jsou mi tu veliké a mocné dveře a protivníků mnoho." Jako by chtěl říci: Kdybych neměl tak mnoho protivníků, neotevřely by se mi tak veliké dveře zje- vení a Písem a pravdy, jimiž vstupuji do nebe a, stoje v pevné věži, bráním se tváří v tvář nepříteli. Prosme tedy, aby takové dveře otevřel svým kazatelům pravdy, ano aby jim je otevřel zejména v čas protivenství, a aby je přijal do hradu pravdy, v němž by se mohli postaviti na odpor. [6. VI. 1419) Tak za to mám, že nejsou rovná utrpení nynější oné budoucí slávě, kteráž se zjeviti má na nás. (Římanům 8, 18). Hle, co nám píše pravý bojovník Ježíše Krista Pavel, jenž pro jméno Ježíšovo vytrpěl mnohé strasti, v míře snad větší, než jiní po Ježíši Kristu. Mluví, maje na paměti odměnu za strasti tohoto pocestného života. Můžeme mu spolehlivě věřiti, jako muži, jenž zakusil strázní i slávy. Proto praví: Tak za to mám, že nejsou rovná utrpení nynější oné budoucí slávě, kte- ráž se zjeviti má na nás. Neboť kdyby člověk zakusil všecka muka nashromážděná od počátku světa až do jeho skonání, ještě by proto nebyl hoden budoucí slávy, kdyby mu nebylo přítomno velké milosrdenství Boží. Člověk nesmí uhýbat utrpením tohoto času, nýbrž vzhledem k budoucí slávě je snášet, ježto mezi konečným a nekonečným není přímá úměra. Utrpení Kristovo a jeho učedníků již skončilo, skončilo utrpení apoštolů, mučedníků a všech svatých ... Nicméně i dnes věrní lkají, když vidí, jak veliké bezpráví se děje Pánu Bohu a jak 88
kdy byl trápen protivenstvím? Tehdy ho zajisté navštívil Utěšitel a jeho prostřednictvím nám hříšníkům nebeské taje vyjevil. Takto tedy Pán svým bojovníkům uprostřed pro- následování otvírá bránu svého hradu, aby u něho vždycky měli útočiště. Pavel o tom hovoří v poslední kapitole své první epištoly Korintským (16, 8, 9): „Zůstanuť pak v Efesu až do letnic. Neboť otevřeny jsou mi tu veliké a mocné dveře a protivníků mnoho." Jako by chtěl říci: Kdybych neměl tak mnoho protivníků, neotevřely by se mi tak veliké dveře zje- vení a Písem a pravdy, jimiž vstupuji do nebe a, stoje v pevné věži, bráním se tváří v tvář nepříteli. Prosme tedy, aby takové dveře otevřel svým kazatelům pravdy, ano aby jim je otevřel zejména v čas protivenství, a aby je přijal do hradu pravdy, v němž by se mohli postaviti na odpor. [6. VI. 1419) Tak za to mám, že nejsou rovná utrpení nynější oné budoucí slávě, kteráž se zjeviti má na nás. (Římanům 8, 18). Hle, co nám píše pravý bojovník Ježíše Krista Pavel, jenž pro jméno Ježíšovo vytrpěl mnohé strasti, v míře snad větší, než jiní po Ježíši Kristu. Mluví, maje na paměti odměnu za strasti tohoto pocestného života. Můžeme mu spolehlivě věřiti, jako muži, jenž zakusil strázní i slávy. Proto praví: Tak za to mám, že nejsou rovná utrpení nynější oné budoucí slávě, kte- ráž se zjeviti má na nás. Neboť kdyby člověk zakusil všecka muka nashromážděná od počátku světa až do jeho skonání, ještě by proto nebyl hoden budoucí slávy, kdyby mu nebylo přítomno velké milosrdenství Boží. Člověk nesmí uhýbat utrpením tohoto času, nýbrž vzhledem k budoucí slávě je snášet, ježto mezi konečným a nekonečným není přímá úměra. Utrpení Kristovo a jeho učedníků již skončilo, skončilo utrpení apoštolů, mučedníků a všech svatých ... Nicméně i dnes věrní lkají, když vidí, jak veliké bezpráví se děje Pánu Bohu a jak 88
Strana 89
se prodlužuje jejich přítomná bída a oddaluje věčná sláva. Běda mně, že tak dlouho musím pohostinu býti (Žalm 120, 5). Žízní duše má Boha, Boha živého: Kdy již půjdu a ukáži se před obličejem Božím (Žalm 42, 3)? [9. VI. 1419) Tyto kollekty jsem skončil v úterý před svatou Marketou roku 1419 v čase mého velikého pronásledování s několika svými bratřími. Jan kazatel neužitečný kostela svatého Ště- pána a kláštera na Písku. [10. VII. 1419) 89
se prodlužuje jejich přítomná bída a oddaluje věčná sláva. Běda mně, že tak dlouho musím pohostinu býti (Žalm 120, 5). Žízní duše má Boha, Boha živého: Kdy již půjdu a ukáži se před obličejem Božím (Žalm 42, 3)? [9. VI. 1419) Tyto kollekty jsem skončil v úterý před svatou Marketou roku 1419 v čase mého velikého pronásledování s několika svými bratřími. Jan kazatel neužitečný kostela svatého Ště- pána a kláštera na Písku. [10. VII. 1419) 89
Strana 90
Strana 91
Čechové, mějme naději!
Čechové, mějme naději!
Strana 92
Strana 93
—Q „TI, KDO ZA KRISTOVU PRAVDU válčí, vedou válku dovolenou a mohou válčiti bezpečně“. Četli jsme v dubnovém kázá- ní Želivského (str. 28) tuto zastřenou ještě výzvu k boji, přece však již mnohem rozhodnější než uhýbavé dobrozdání universitních mistrů z konce roku 1419 o dovolenosti války za věc spravedlivou. Víme o Želivského účasti na revoluční defenestraci novoměstské vlády, o jeho pozdějším velitelství v pražském vojsku, ba dokonce i o tom, že v poslední den svého života přišel na staroměstskou radnici s vyzrálým vojenským plánem. Musíme proto před- pokládat, že si uvědomil, za nemalých asi vnitřních bojů a nad otevřeným Písmem, „že okovy dusící všechny vykořisťované mohou prasknout jen násilnou vzpourou“ (Josef Macek, Tábor v husitském revolučním hnutí I, 1952, 198). „Jeho cesta, jak je patrné, je také cestou náboženského hnutí pražského lidu (Evžen Stein, Želivský jako náboženská osobnost, 1948, 22). Výroky, které jsme zařadili do této kapitoly, pocházejí z nejbouřlivějších a pro budoucnost revoluce směrně rozhodujících dní léta 1419. Kromě několika vět, dosvědčujících, jak se Želivský sžil s širokými zástupy, manifestačně se shromažďujícími od jara toho roku na horách i v nejbližším okolí Prahy, tlumočíme v celist- vosti obě jeho kázání z památného 30. července a projev, učiněný tři dni před smrtí krále Václava IV. (13. srpna). Platí o nich zajisté, že jsou vzaty z postily, která „není deník a čím bouřli- vější jsou dny, tím méně má kazatel kdy na vypracování svých kázání“ (F. M. Bartoš v Jihočeském sborníku historic- kém, 1950, 23n). Ale Želivského kazatelské přípravy přesto shrnují materiál textů a myšlenek jako výbušninu, o jejíž účin- 93
—Q „TI, KDO ZA KRISTOVU PRAVDU válčí, vedou válku dovolenou a mohou válčiti bezpečně“. Četli jsme v dubnovém kázá- ní Želivského (str. 28) tuto zastřenou ještě výzvu k boji, přece však již mnohem rozhodnější než uhýbavé dobrozdání universitních mistrů z konce roku 1419 o dovolenosti války za věc spravedlivou. Víme o Želivského účasti na revoluční defenestraci novoměstské vlády, o jeho pozdějším velitelství v pražském vojsku, ba dokonce i o tom, že v poslední den svého života přišel na staroměstskou radnici s vyzrálým vojenským plánem. Musíme proto před- pokládat, že si uvědomil, za nemalých asi vnitřních bojů a nad otevřeným Písmem, „že okovy dusící všechny vykořisťované mohou prasknout jen násilnou vzpourou“ (Josef Macek, Tábor v husitském revolučním hnutí I, 1952, 198). „Jeho cesta, jak je patrné, je také cestou náboženského hnutí pražského lidu (Evžen Stein, Želivský jako náboženská osobnost, 1948, 22). Výroky, které jsme zařadili do této kapitoly, pocházejí z nejbouřlivějších a pro budoucnost revoluce směrně rozhodujících dní léta 1419. Kromě několika vět, dosvědčujících, jak se Želivský sžil s širokými zástupy, manifestačně se shromažďujícími od jara toho roku na horách i v nejbližším okolí Prahy, tlumočíme v celist- vosti obě jeho kázání z památného 30. července a projev, učiněný tři dni před smrtí krále Václava IV. (13. srpna). Platí o nich zajisté, že jsou vzaty z postily, která „není deník a čím bouřli- vější jsou dny, tím méně má kazatel kdy na vypracování svých kázání“ (F. M. Bartoš v Jihočeském sborníku historic- kém, 1950, 23n). Ale Želivského kazatelské přípravy přesto shrnují materiál textů a myšlenek jako výbušninu, o jejíž účin- 93
Strana 94
nosti nemůže pochybovat kritický čtenář, odváží-li se domyslet kazatelův program na pozadí tradiční dobové dogmatiky a proti ní. A nebude mu nesnadno vidět pak i soulad Želivského slov a činů. Závažnost kazatelství vůbec a na horách zvláště, kde vracející se Kristus učiní veliké svátostné hody, vzrostla v očích kněze Jana v přesvědčení, že se blíží, ano již nastala chvíle mocného úderu Antikristova, jenž má býti odražen a poražen, jak již Milič z Kroměříže hlásal, mečem Slova. Cítil se svými zástupy, že žije v eschatologicky konečném dějinném údobí, kdy na postoji každého věrného a na jeho stranictví v poslední bitvě mezi Kristem a Antikristem bytostně, spasitelně záleží. K jak hluboce vznícenému bojovému nadšení dovedla podnítit slova, v poznámkovém zápise zdánlivě šedá, potvrzuje mohutná píseň Povstaň, povstaň veliké město Pražské, ztvárňující v úderné umělecké zkratce některé biblické doklady Želivského kázání z 21. května: Zruš Nabuchodonosorovu sochu, hada měděného, jenž nad Boha ctiechu, chtiec, aby neduhov zbyli, jemu se klaněli... Judith, vdova, Oloferna mocného přemohlať jest pokorú života svého a jeho mečem stala hlavu v stanu jeho .. . Vzdajmež Bohu chválu izraelskému, nade všecky bohy Bohu velikému, prosiec, ať dá mier a pokoj lidu českému! Pravda, hlavní kázání z památného 30. července, vykláda- jící ve svátostném smyslu Ježíšovo nasycení vyhladovělých zástupů sedmi chleby a několika rybičkami, nepůsobí na první pohled silnou revolučností. Kromě několika ostrých šlehů bo- 94
nosti nemůže pochybovat kritický čtenář, odváží-li se domyslet kazatelův program na pozadí tradiční dobové dogmatiky a proti ní. A nebude mu nesnadno vidět pak i soulad Želivského slov a činů. Závažnost kazatelství vůbec a na horách zvláště, kde vracející se Kristus učiní veliké svátostné hody, vzrostla v očích kněze Jana v přesvědčení, že se blíží, ano již nastala chvíle mocného úderu Antikristova, jenž má býti odražen a poražen, jak již Milič z Kroměříže hlásal, mečem Slova. Cítil se svými zástupy, že žije v eschatologicky konečném dějinném údobí, kdy na postoji každého věrného a na jeho stranictví v poslední bitvě mezi Kristem a Antikristem bytostně, spasitelně záleží. K jak hluboce vznícenému bojovému nadšení dovedla podnítit slova, v poznámkovém zápise zdánlivě šedá, potvrzuje mohutná píseň Povstaň, povstaň veliké město Pražské, ztvárňující v úderné umělecké zkratce některé biblické doklady Želivského kázání z 21. května: Zruš Nabuchodonosorovu sochu, hada měděného, jenž nad Boha ctiechu, chtiec, aby neduhov zbyli, jemu se klaněli... Judith, vdova, Oloferna mocného přemohlať jest pokorú života svého a jeho mečem stala hlavu v stanu jeho .. . Vzdajmež Bohu chválu izraelskému, nade všecky bohy Bohu velikému, prosiec, ať dá mier a pokoj lidu českému! Pravda, hlavní kázání z památného 30. července, vykláda- jící ve svátostném smyslu Ježíšovo nasycení vyhladovělých zástupů sedmi chleby a několika rybičkami, nepůsobí na první pohled silnou revolučností. Kromě několika ostrých šlehů bo- 94
Strana 95
háčské rozmařilé přesycenosti, vše tíhne v kázání k důrazu na pokrm, který Ježíš Kristus přichystal zástupům v eucharistické večeři, zázraku, jenž jako tolik jiných biblických dějů zasli- buje konečné vítězství spravedlnosti, ano dává ho předběžně okusiti. To ovšem znamená, že Želivský ve svém kázání rozvedl motiv sycení dvěma velmi aktuálními směry, sociálním a svátost- ným, že je obsáhl jednotícím pohledem tak, že posluchači nemohli nevidět ve svátosti večeře přímo ztělesnění svých tužeb a svého programu. Odtud si snadno vysvětlíme vystupňované nadšení zástupu, pochodujícího po tomto kázání za Želivským, nesoucím kalich a dožadujícím se na konšelích propuštění těch, kdo byli uvrženi do vězení právě pro věrnost kalichu. A kamení, hozené pak z oken po průvodu a zejména po monstranci, stalo se v takové chvíli přímo znesvěcující potupou Kristova milosrdenství, o němž Želivský kázal a které se obracelo k hladovějícím zástupům přede- vším. Na obranu nároku Kristova i nároku chudiny, neboť oba v té chvíli splynuly, zdvihla se bouře, která smetla konšely a na- stolila v Novém městě Pražském revoluci. 95
háčské rozmařilé přesycenosti, vše tíhne v kázání k důrazu na pokrm, který Ježíš Kristus přichystal zástupům v eucharistické večeři, zázraku, jenž jako tolik jiných biblických dějů zasli- buje konečné vítězství spravedlnosti, ano dává ho předběžně okusiti. To ovšem znamená, že Želivský ve svém kázání rozvedl motiv sycení dvěma velmi aktuálními směry, sociálním a svátost- ným, že je obsáhl jednotícím pohledem tak, že posluchači nemohli nevidět ve svátosti večeře přímo ztělesnění svých tužeb a svého programu. Odtud si snadno vysvětlíme vystupňované nadšení zástupu, pochodujícího po tomto kázání za Želivským, nesoucím kalich a dožadujícím se na konšelích propuštění těch, kdo byli uvrženi do vězení právě pro věrnost kalichu. A kamení, hozené pak z oken po průvodu a zejména po monstranci, stalo se v takové chvíli přímo znesvěcující potupou Kristova milosrdenství, o němž Želivský kázal a které se obracelo k hladovějícím zástupům přede- vším. Na obranu nároku Kristova i nároku chudiny, neboť oba v té chvíli splynuly, zdvihla se bouře, která smetla konšely a na- stolila v Novém městě Pražském revoluci. 95
Strana 96
Strana 97
POSTAVIL SE JEŽÍŠ uprostřed nich a řekl jim: Pokoj vám (Lukáš 24, 36). Tak dokazuje Vykupitel své vzkříšení ne- dověrným učedníkům. Neboť oslavení Kristovo je zajisté něco tak nesmírně velikého, co převyšuje srozumění lidské. Není tedy divu, že učedníci dosud křehcí a neupevnění, zapochybo- vali o jeho vzkříšení. Proto je Kristus nejrůznějšími důkazy takřka za ruku ujímal, veda je k poznání svého slavného vzkříšení. A když byli v den vzkříšení shromážděni za zavře- nými dveřmi, řekl jim: Pokoj vám. A postavil se uprostřed nich. Tento mír prorokoval anděl řkoucí: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle (Lukáš 2, 14). A Pán pověděl: Pokoj svůj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám, ne jako svět dává (Jan 14, 27). Neboť světský pokoj je zcela jiný než mír Kristův. Pokoj světa je tělesný poklid a blahobyt, ve všem časném. Ale takový pokoj Bůh nenávidí: Nedomní- vejte se, že bych přišel pokoj dáti na zemi. Nepřišel jsem abych pokoj uvedl, ale meč (Matouš 10, 34). Pokoj mnohý mají toliko ti, kteříž milují zákon tvůj, Bože (Žalm 119, 165). A tak Vzkříšený ohlašuje nový pokoj tím, že ukazuje, proč se narodil, proč trpěl a proč vstal z mrtvých. Proto se narodil, [18. IV. 1419] trpěl a z mrtvých vstal, aby uvedl v mír. Když pak byl večer toho dne, kterýž jest první po sobotě, a dveře byly zavřeny, kdež byli učedlníci shromážděni pro strach židovský, přišel Ježíš a stál uprostřed a řekl: Pokoj vám! (Jan, 20, 19). Když už bylo večer, když se tak velicí nepřátelé přibli- žovali žádajíce jim čas zešeřelý, stane Ježíš uprostřed nich. A takovým se vždy zjeví Ježíš, kdykoli nastane tma. Proto, Čechové, mějme naději! Neboť navečer Pán přijde a nebude meškati se zvěstováním pokoje. Kéž nyní navečer se nám již zjeví Pán, abychom byli jakožto kůň ozdobený k boji (Zacha- 7 - Výzva Jana Želivského 97
POSTAVIL SE JEŽÍŠ uprostřed nich a řekl jim: Pokoj vám (Lukáš 24, 36). Tak dokazuje Vykupitel své vzkříšení ne- dověrným učedníkům. Neboť oslavení Kristovo je zajisté něco tak nesmírně velikého, co převyšuje srozumění lidské. Není tedy divu, že učedníci dosud křehcí a neupevnění, zapochybo- vali o jeho vzkříšení. Proto je Kristus nejrůznějšími důkazy takřka za ruku ujímal, veda je k poznání svého slavného vzkříšení. A když byli v den vzkříšení shromážděni za zavře- nými dveřmi, řekl jim: Pokoj vám. A postavil se uprostřed nich. Tento mír prorokoval anděl řkoucí: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle (Lukáš 2, 14). A Pán pověděl: Pokoj svůj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám, ne jako svět dává (Jan 14, 27). Neboť světský pokoj je zcela jiný než mír Kristův. Pokoj světa je tělesný poklid a blahobyt, ve všem časném. Ale takový pokoj Bůh nenávidí: Nedomní- vejte se, že bych přišel pokoj dáti na zemi. Nepřišel jsem abych pokoj uvedl, ale meč (Matouš 10, 34). Pokoj mnohý mají toliko ti, kteříž milují zákon tvůj, Bože (Žalm 119, 165). A tak Vzkříšený ohlašuje nový pokoj tím, že ukazuje, proč se narodil, proč trpěl a proč vstal z mrtvých. Proto se narodil, [18. IV. 1419] trpěl a z mrtvých vstal, aby uvedl v mír. Když pak byl večer toho dne, kterýž jest první po sobotě, a dveře byly zavřeny, kdež byli učedlníci shromážděni pro strach židovský, přišel Ježíš a stál uprostřed a řekl: Pokoj vám! (Jan, 20, 19). Když už bylo večer, když se tak velicí nepřátelé přibli- žovali žádajíce jim čas zešeřelý, stane Ježíš uprostřed nich. A takovým se vždy zjeví Ježíš, kdykoli nastane tma. Proto, Čechové, mějme naději! Neboť navečer Pán přijde a nebude meškati se zvěstováním pokoje. Kéž nyní navečer se nám již zjeví Pán, abychom byli jakožto kůň ozdobený k boji (Zacha- 7 - Výzva Jana Želivského 97
Strana 98
riáš 10, 3) proti Antikristu a jeho údům, aby nám, tak jako apoštolům, zvěstoval pokoj, a aby se splnilo ono povědění: Uzříť Syna člověka přicházejícího na oblacích nebeských s mocí a slávou velikou; kterýž pošle anděly své s hlasem veli- kým trouby, a shromáždíť vyvolené ode čtyř větrů (Matouš 24, 30—31). A kéž se splní i ono slovo Zjevení (12, 1—2): Žena oděná sluncem, pod jejímiž nohami byl měsíc a na jejíž hlavě byla koruna dvanácti hvězd, a jsouc těhotná, křičela, pracujíc k porodu a trápíc se, aby porodila. Bude-li tedy české králov- ství něčím těhotné, bude křičet pracujíc ku porodu, tak jako již v mnoha krajích křičí vesničané, utlačovaní od pronásledo- vatelů, a jejich trápení je povede k tomu, aby porodili... Tak je tomu nyní a na každý den se přibližuje čas velikého zmatku, krutosti a pronásledování od nepřátel i rozkolu mezi lidmi. Neboť svět je poddán marnosti, zmatkům, závistem, pronásledováním pravdy. To vše se děje, protože slovo Boží, dlouho pohřbené, vstalo z mrtvých. [23. IV. 1419] Jak četná zastrašování ze všech zemí doléhají na tuto zemi. Šťastná je tato naše pospolitost, v níž je člověk navště- vován, aby mohl zcela jasně viděti vůli Páně, odměnu věčného za službu. A takové vidění víry navozuje věčné vidění Boží. Proto se z takového vidění radovali učedníci, spatřivše Pána. [23. IV. 1419] Dopustil Hospodin na lid hady ohnivé, kteříž je štípali, takže množství lidu zemřelo. Tedy přišli k Mojžíšovi a řekli: Zhřešili jsme, neboť jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se, ať odejme od nás ty hady. I modlil se Mojžíš za lid. I řekl mu Hospodin: Udělej sobě hada měděného a vy- zdvihni jej na sochu. Každý uštknutý, když pohledí na něho, živ bude. I udělal Mojžíš hada měděného (Numeri 21, 5—9). 98
riáš 10, 3) proti Antikristu a jeho údům, aby nám, tak jako apoštolům, zvěstoval pokoj, a aby se splnilo ono povědění: Uzříť Syna člověka přicházejícího na oblacích nebeských s mocí a slávou velikou; kterýž pošle anděly své s hlasem veli- kým trouby, a shromáždíť vyvolené ode čtyř větrů (Matouš 24, 30—31). A kéž se splní i ono slovo Zjevení (12, 1—2): Žena oděná sluncem, pod jejímiž nohami byl měsíc a na jejíž hlavě byla koruna dvanácti hvězd, a jsouc těhotná, křičela, pracujíc k porodu a trápíc se, aby porodila. Bude-li tedy české králov- ství něčím těhotné, bude křičet pracujíc ku porodu, tak jako již v mnoha krajích křičí vesničané, utlačovaní od pronásledo- vatelů, a jejich trápení je povede k tomu, aby porodili... Tak je tomu nyní a na každý den se přibližuje čas velikého zmatku, krutosti a pronásledování od nepřátel i rozkolu mezi lidmi. Neboť svět je poddán marnosti, zmatkům, závistem, pronásledováním pravdy. To vše se děje, protože slovo Boží, dlouho pohřbené, vstalo z mrtvých. [23. IV. 1419] Jak četná zastrašování ze všech zemí doléhají na tuto zemi. Šťastná je tato naše pospolitost, v níž je člověk navště- vován, aby mohl zcela jasně viděti vůli Páně, odměnu věčného za službu. A takové vidění víry navozuje věčné vidění Boží. Proto se z takového vidění radovali učedníci, spatřivše Pána. [23. IV. 1419] Dopustil Hospodin na lid hady ohnivé, kteříž je štípali, takže množství lidu zemřelo. Tedy přišli k Mojžíšovi a řekli: Zhřešili jsme, neboť jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se, ať odejme od nás ty hady. I modlil se Mojžíš za lid. I řekl mu Hospodin: Udělej sobě hada měděného a vy- zdvihni jej na sochu. Každý uštknutý, když pohledí na něho, živ bude. I udělal Mojžíš hada měděného (Numeri 21, 5—9). 98
Strana 99
Tak tedy také nyní pro reptání lidí a jejich mdlobnost dopustil Bůh jedovaté hady, ty totiž, jež Pán nazývá pokolením zmijí. Jak veliké množství lidí uštkli až k smrti! Proto praví Pán v evangeliu, že jako Mojžíš povýšil hada, tak musí pový- šen býti Syn člověka (Jan 3, 14). V této chvíli již začíná býti Syn člověka povyšován ve svátosti. Každý uštknutý nechť tedy na něho hledí. Ale ďábel docela jinak povyšuje svého hada, aby se mu říkalo bůh, protože prý kdo na něho pohledí nebo se ho dotkne, uzdraví se; než ve skutečnosti naprzňuje jedem a štípe k smrti. Někteří, bloudíce, ctí tyto němé hady a ničemné šelmy. Poslals na ně množství němých živočichů k pomstě, aby poznali, že čím kdo hřeší, tím trestán bývá (Moudrost 11, 15—16). Tak Adam zhřešil pro hada, tak tito zhynuli od hadů, jimž se klaněli. Z temného místa přišli tito hadové, stříkajíce jedovatinu proti velebné svátosti a rouhajíce se, že prý to je modla ... Nám však je přítomen Kristus, vidíme ho a dotýkáme se ho ve svátosti. Jest nám tedy více dáno, ježto jej netoliko zříme, nýbrž i chutnáme. Shromažďte veškeren lid Izraelský do Masfa, řekl Samuel, a modliti se budu za vás Hospodinu. I shromáždili se do Masfa. Uslyševše pak Filistinští, že synové Izraelští shromáždili se, vytáhla knížata Filistinská proti Izraelovi. Což když uslyšeli synové Izraelští, báli se. Vzav tedy Samuel beránka jednoho, kterýž ještě ssál, obětoval ho v oběť zápalnou Hospodinu. A volal Samuel k Hospodinu a vyslyšel jej Hospodin. I bylo, že když Samuel obětoval, Filistinští přiblížili se, aby bojovali proti Izraelovi (I. Samuelova 7, 5nn) A já doufám, že kdykoli věrní Samuelovci obětují velikonočního Beránka, vyzdvihu- jíce jej proti modlám, Bůh je vyslyší. Jestliže Samuel před- obrazně toliko obětoval beránka, a byl vyslyšen, oč spíše vyslyší Pán kněze obětujícího Krista, jenž snímá hřích světa... Ode mne odstup to, dí Samuel, abych měl hřešiti proti Hospo- dinu a přestávati modliti se za vás. Naopak učiti vás budu 99
Tak tedy také nyní pro reptání lidí a jejich mdlobnost dopustil Bůh jedovaté hady, ty totiž, jež Pán nazývá pokolením zmijí. Jak veliké množství lidí uštkli až k smrti! Proto praví Pán v evangeliu, že jako Mojžíš povýšil hada, tak musí pový- šen býti Syn člověka (Jan 3, 14). V této chvíli již začíná býti Syn člověka povyšován ve svátosti. Každý uštknutý nechť tedy na něho hledí. Ale ďábel docela jinak povyšuje svého hada, aby se mu říkalo bůh, protože prý kdo na něho pohledí nebo se ho dotkne, uzdraví se; než ve skutečnosti naprzňuje jedem a štípe k smrti. Někteří, bloudíce, ctí tyto němé hady a ničemné šelmy. Poslals na ně množství němých živočichů k pomstě, aby poznali, že čím kdo hřeší, tím trestán bývá (Moudrost 11, 15—16). Tak Adam zhřešil pro hada, tak tito zhynuli od hadů, jimž se klaněli. Z temného místa přišli tito hadové, stříkajíce jedovatinu proti velebné svátosti a rouhajíce se, že prý to je modla ... Nám však je přítomen Kristus, vidíme ho a dotýkáme se ho ve svátosti. Jest nám tedy více dáno, ježto jej netoliko zříme, nýbrž i chutnáme. Shromažďte veškeren lid Izraelský do Masfa, řekl Samuel, a modliti se budu za vás Hospodinu. I shromáždili se do Masfa. Uslyševše pak Filistinští, že synové Izraelští shromáždili se, vytáhla knížata Filistinská proti Izraelovi. Což když uslyšeli synové Izraelští, báli se. Vzav tedy Samuel beránka jednoho, kterýž ještě ssál, obětoval ho v oběť zápalnou Hospodinu. A volal Samuel k Hospodinu a vyslyšel jej Hospodin. I bylo, že když Samuel obětoval, Filistinští přiblížili se, aby bojovali proti Izraelovi (I. Samuelova 7, 5nn) A já doufám, že kdykoli věrní Samuelovci obětují velikonočního Beránka, vyzdvihu- jíce jej proti modlám, Bůh je vyslyší. Jestliže Samuel před- obrazně toliko obětoval beránka, a byl vyslyšen, oč spíše vyslyší Pán kněze obětujícího Krista, jenž snímá hřích světa... Ode mne odstup to, dí Samuel, abych měl hřešiti proti Hospo- dinu a přestávati modliti se za vás. Naopak učiti vás budu 99
Strana 100
cestě dobré a přímé. Proto bojte se Hospodina a služte jemu v pravdě celým srdcem svým (I. Samuelova 12, 23—24). Považme jen, jak veliké věci dokázali takoví kněží. Dnes většina jich nedělá nic, než že žijí zlým životem, protivícím se životu Kristovu. Nyní tedy modli se ty za nás, Judith, neboť jsi žena bojící se Boha. I odpověděla jim: Nedoptávejte se na skutek můj, až dokonáno bude to, což já učiniti myslím ... (Judit 8, 29—31). Nyní jest příhodný čas spomoci a vykonati předsevzetí svá k setření nepřátel, kteříž povstali proti nám. A přistou- pivši k přední straně lůžka, kteráž byla k hlavě Olofernově, sňala meč s ní, a řekla: Posilň mne, Pane Bože, v tento den. A sťala hlavu jeho (Judit 13, 6—8). [21. V. 1419) Stane se v ten den, že troubeno bude v troubu velikou, i přijdou, kteříž byli zahynuli ze země Assyrské, a kteříž zahnáni byli ze země Egyptské, a klaněti se budou na hoře svaté v Jerusalemě (Izaiáš 27, 13). Zde Duch svatý rozumí velikou troubou slova (o večeři Páně) a úděsné přijímání proto, že zvuk této velké trouby na nejvyšší míru přestraší srdce bezbožníků. Jak svatý a blažený člověk, který už slyší zvuk veliké trouby a vrací se ke znamení pamětnému Syna člověka, to jest k tělu a krvi Spasitele. Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdce svého (Žalm 95, 7—8) vůči vyhlášení veliké hostiny. Dnes zajisté veliká trouba zní skoro po celém světě. Kdo zná Boha, posloucháť nás, kdož není z Boha, ne- posloucháť nás (I. Janova 4, 6). Když bude korouhev vyzdvi- žena na horách, uzříte, a když se troubiti bude troubou, usly- šíte. Spokojímť se a podívám z příbytku svého (Izaiáš 18, 3—4)... Veliký jest Hospodin a převelmi chvalitebný v městě Boha našeho, na hoře svaté jeho (Žalm 48, 2)... A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou (Marek 14, 26). Přistu- 100
cestě dobré a přímé. Proto bojte se Hospodina a služte jemu v pravdě celým srdcem svým (I. Samuelova 12, 23—24). Považme jen, jak veliké věci dokázali takoví kněží. Dnes většina jich nedělá nic, než že žijí zlým životem, protivícím se životu Kristovu. Nyní tedy modli se ty za nás, Judith, neboť jsi žena bojící se Boha. I odpověděla jim: Nedoptávejte se na skutek můj, až dokonáno bude to, což já učiniti myslím ... (Judit 8, 29—31). Nyní jest příhodný čas spomoci a vykonati předsevzetí svá k setření nepřátel, kteříž povstali proti nám. A přistou- pivši k přední straně lůžka, kteráž byla k hlavě Olofernově, sňala meč s ní, a řekla: Posilň mne, Pane Bože, v tento den. A sťala hlavu jeho (Judit 13, 6—8). [21. V. 1419) Stane se v ten den, že troubeno bude v troubu velikou, i přijdou, kteříž byli zahynuli ze země Assyrské, a kteříž zahnáni byli ze země Egyptské, a klaněti se budou na hoře svaté v Jerusalemě (Izaiáš 27, 13). Zde Duch svatý rozumí velikou troubou slova (o večeři Páně) a úděsné přijímání proto, že zvuk této velké trouby na nejvyšší míru přestraší srdce bezbožníků. Jak svatý a blažený člověk, který už slyší zvuk veliké trouby a vrací se ke znamení pamětnému Syna člověka, to jest k tělu a krvi Spasitele. Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdce svého (Žalm 95, 7—8) vůči vyhlášení veliké hostiny. Dnes zajisté veliká trouba zní skoro po celém světě. Kdo zná Boha, posloucháť nás, kdož není z Boha, ne- posloucháť nás (I. Janova 4, 6). Když bude korouhev vyzdvi- žena na horách, uzříte, a když se troubiti bude troubou, usly- šíte. Spokojímť se a podívám z příbytku svého (Izaiáš 18, 3—4)... Veliký jest Hospodin a převelmi chvalitebný v městě Boha našeho, na hoře svaté jeho (Žalm 48, 2)... A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou (Marek 14, 26). Přistu- 100
Strana 101
pujme tedy k této veliké hostině s velikou uctivostí a s velkou chválou Boží, nikoli jako pokrytci... Neboť boháči, pyšní, marnivci a lidé v přepychu žijící pohrdli večeří Páně. Nechť tedy přijdou pokorní, chudí, čistí, zavržení od světa, toužící jako žebráci po této hostině..., přistupte žebráci, vždyť je zve [25. VI. 1419] ten, jenž pro nás se stal chudým. Neníť učedník nad mistra svého, ale dokonalý bude každý, bude-li jako mistr jeho (Lukáš 6, 40), to jest bude-li připodobněn co nejvíce tomu, jak on kázal, ustanovil, do- držoval, učil, chudý byl, lidmi nenáviděný a posmívaný. Řekl svým učedníkům v poslední kapitole Matoušova evangelia: Jdouce do světa kažte evangelium a učte všecky národy (Matouš 28, 19; Marek 16, 15). Mají tedy pouze učit a ne žít snad také podle evangelia? Sám přece kázal v chrámu proti vůli knížat a prelátů, při moři, na poli, na poušti, na lodičce, na hoře. Ale nyní by chtěli zakázat, aby se kázalo na hoře. [9. VII. 1419] * Nejmilejší, všichni buďte jednomyslní, jedni druhých bíd čitelní, bratrstva milovníci (I. Petrova 3, 8). Dbejž tedy pražská obec, aby všichni byli jedno tělo Kristovo a jeden duch. Dbejme toho, abychom jednomyslně tomuto Písmu Kristovu a jeho apoštolů přitakali... Bratrstva milovníci buďme, jako byl Jeremiáš, který se vytrvale modlil za lid a obec jerusalemskou a lid při tom vedl k nápravě. To jest láska, to jest bratrství. Tak Josef napravoval bratry své, Pán Ježíš farizeje, které zdravil zlořečením: Běda vám. Nebyl snad milosrdný, protože napravoval hříchy? Bratří, nemiluj- mež slovem ani jazykem toliko, ale skutkem a pravdou (I. Janova 3, 18). Takové bratříky, kteří si nabrali domů a jiných věcí a pojali v nenávist pravé bratrství a jali se je pro- 101
pujme tedy k této veliké hostině s velikou uctivostí a s velkou chválou Boží, nikoli jako pokrytci... Neboť boháči, pyšní, marnivci a lidé v přepychu žijící pohrdli večeří Páně. Nechť tedy přijdou pokorní, chudí, čistí, zavržení od světa, toužící jako žebráci po této hostině..., přistupte žebráci, vždyť je zve [25. VI. 1419] ten, jenž pro nás se stal chudým. Neníť učedník nad mistra svého, ale dokonalý bude každý, bude-li jako mistr jeho (Lukáš 6, 40), to jest bude-li připodobněn co nejvíce tomu, jak on kázal, ustanovil, do- držoval, učil, chudý byl, lidmi nenáviděný a posmívaný. Řekl svým učedníkům v poslední kapitole Matoušova evangelia: Jdouce do světa kažte evangelium a učte všecky národy (Matouš 28, 19; Marek 16, 15). Mají tedy pouze učit a ne žít snad také podle evangelia? Sám přece kázal v chrámu proti vůli knížat a prelátů, při moři, na poli, na poušti, na lodičce, na hoře. Ale nyní by chtěli zakázat, aby se kázalo na hoře. [9. VII. 1419] * Nejmilejší, všichni buďte jednomyslní, jedni druhých bíd čitelní, bratrstva milovníci (I. Petrova 3, 8). Dbejž tedy pražská obec, aby všichni byli jedno tělo Kristovo a jeden duch. Dbejme toho, abychom jednomyslně tomuto Písmu Kristovu a jeho apoštolů přitakali... Bratrstva milovníci buďme, jako byl Jeremiáš, který se vytrvale modlil za lid a obec jerusalemskou a lid při tom vedl k nápravě. To jest láska, to jest bratrství. Tak Josef napravoval bratry své, Pán Ježíš farizeje, které zdravil zlořečením: Běda vám. Nebyl snad milosrdný, protože napravoval hříchy? Bratří, nemiluj- mež slovem ani jazykem toliko, ale skutkem a pravdou (I. Janova 3, 18). Takové bratříky, kteří si nabrali domů a jiných věcí a pojali v nenávist pravé bratrství a jali se je pro- 101
Strana 102
následovat, musíme napraviti! Říkají: My jsme bratři Augus- tinovi, Jeronymovi, Ambrožovi, Rehořovi, my bratři papeže Benedikta, Jana, Martina, Alexandra — a přece všichni pro- následují pravé bratrstvo. Říkají: Jsme toho a toho krále, toho a toho pána — a přece jsou všichni pronásledovateli. [9. VII. 1419] Buďte milosrdní, jako i Otec váš milosrdný jest (Lukáš 6, 36). Tak nás učí, v čem máme všemohoucího Otce napodobiti, abychom neodpadli od jeho dědictví. Měli by si to uvědomit kněží, kteří ve světě nic nemají vlastniti, neboť Hospodin sám jest jejich dědictví. Nebudou míti kněží Levítští dílu a dě- dictví s ostatním Izraelem, neboť oběti ohnivé Hospodinovy a dědictví jeho jísti budou. Dědictví nebudou míti uprostřed bratří svých. Hospodin jest dědictví jejich, jakož jim mluvil (Deuteronomium 18, 1—2). Všem křesťanům ukládá tento příkaz: Buďte milosrdní. Je to veliké milosrdenství Boží, když ráčí hříšníku zjeviti svou vůli z Písem svatých... On, ačkoli zná tvé hříchy, dlouho ti shovívá čekaje na tvé pokání a chtěje se štědře nad tebou smilovati. Ale kolik je zlých a krutých synů ďáblových, kteříž nejsou syny Božími! Svému bližnímu neprominou sebe nepatrnější krádež a to nikoli až po několika letech; už po několika hodinách, nečekajíce na pokání bližního, osnují pomstu, usilujíce o jeho smrt. Takoví přestupují přiká- zání Páně. Prohřešují se proti obrazu Boha živého ve svém bližním, ačkoli jim přece bylo řečeno, že mají milovati bližního jako sebe. Raději jej však dají oběsit nebo stít, sami však nechtějí býti oběšeni ani sťati, ač často sami mají více hříchů na svědomí, než jejich bližní... Po dlouhý čas jsme hřešili, a přece nám shovívá. To není netečnost, nýbrž trpělivost. On neztratil trpělivost. Docho- vává nás v trpělivosti, a jestliže dosud mlčí, nebude navždycky mlčet... Tehdy se děje pravé milosrdenství, není-li odsouzena 102
následovat, musíme napraviti! Říkají: My jsme bratři Augus- tinovi, Jeronymovi, Ambrožovi, Rehořovi, my bratři papeže Benedikta, Jana, Martina, Alexandra — a přece všichni pro- následují pravé bratrstvo. Říkají: Jsme toho a toho krále, toho a toho pána — a přece jsou všichni pronásledovateli. [9. VII. 1419] Buďte milosrdní, jako i Otec váš milosrdný jest (Lukáš 6, 36). Tak nás učí, v čem máme všemohoucího Otce napodobiti, abychom neodpadli od jeho dědictví. Měli by si to uvědomit kněží, kteří ve světě nic nemají vlastniti, neboť Hospodin sám jest jejich dědictví. Nebudou míti kněží Levítští dílu a dě- dictví s ostatním Izraelem, neboť oběti ohnivé Hospodinovy a dědictví jeho jísti budou. Dědictví nebudou míti uprostřed bratří svých. Hospodin jest dědictví jejich, jakož jim mluvil (Deuteronomium 18, 1—2). Všem křesťanům ukládá tento příkaz: Buďte milosrdní. Je to veliké milosrdenství Boží, když ráčí hříšníku zjeviti svou vůli z Písem svatých... On, ačkoli zná tvé hříchy, dlouho ti shovívá čekaje na tvé pokání a chtěje se štědře nad tebou smilovati. Ale kolik je zlých a krutých synů ďáblových, kteříž nejsou syny Božími! Svému bližnímu neprominou sebe nepatrnější krádež a to nikoli až po několika letech; už po několika hodinách, nečekajíce na pokání bližního, osnují pomstu, usilujíce o jeho smrt. Takoví přestupují přiká- zání Páně. Prohřešují se proti obrazu Boha živého ve svém bližním, ačkoli jim přece bylo řečeno, že mají milovati bližního jako sebe. Raději jej však dají oběsit nebo stít, sami však nechtějí býti oběšeni ani sťati, ač často sami mají více hříchů na svědomí, než jejich bližní... Po dlouhý čas jsme hřešili, a přece nám shovívá. To není netečnost, nýbrž trpělivost. On neztratil trpělivost. Docho- vává nás v trpělivosti, a jestliže dosud mlčí, nebude navždycky mlčet... Tehdy se děje pravé milosrdenství, není-li odsouzena 102
Strana 103
spravedlnost. Milosrdenství bez spravedlnosti je pošetilé a [9. VII. 1419] spravedlnost bez milosrdenství je krutá. Petr, učedník Ježíše Krista, chtěje nás přivésti k pravidlu Pána Ježíše, praví: Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v čas navštívení (I. Petrova 5, 6). Pod moc- nou ruku Boží, praví, nikoli pod mocnou ruku papeže nebo nějakého krále... Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, nikoli pod ruku jakéhokoli tyrana. V ruce Boží jsou požehnání, v rukou tyranů jsou zlořečení. [2. VII. 1419] Kristus přišel, chtěje vyvésti hříšníky ze tmy, a farizeové reptají. I reptalo všecko shromáždění. A mluvili: Ó bychom byli zemřeli od ruky Hospodinovy v zemi egyptské, když jsme sedávali nad hrnci masa (Exodus 16, 2—3) Nevěděli, co jim bylo prospěšnější. Tak i dnes mnozí říkají: Kéž bychom byli zemřeli dříve než nastala tahle doba. Těm platí, co je řečeno v knize Numeri (14, 34—35): Poznáte pomstu mou. Jakož jsem mluvil, učiním všemu tomu množství zlému, kteréž se srotilo proti mně. Na poušti této do konce zhynou a tu ze- mrou... Co tedy učiní Hospodin koncilu Kostnickému, těm, kteří reptají proti evangeliu, kanovníkům, mnichům, plebá- nům, jeptiškám? [2. VII. 1419) 103
spravedlnost. Milosrdenství bez spravedlnosti je pošetilé a [9. VII. 1419] spravedlnost bez milosrdenství je krutá. Petr, učedník Ježíše Krista, chtěje nás přivésti k pravidlu Pána Ježíše, praví: Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v čas navštívení (I. Petrova 5, 6). Pod moc- nou ruku Boží, praví, nikoli pod mocnou ruku papeže nebo nějakého krále... Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, nikoli pod ruku jakéhokoli tyrana. V ruce Boží jsou požehnání, v rukou tyranů jsou zlořečení. [2. VII. 1419] Kristus přišel, chtěje vyvésti hříšníky ze tmy, a farizeové reptají. I reptalo všecko shromáždění. A mluvili: Ó bychom byli zemřeli od ruky Hospodinovy v zemi egyptské, když jsme sedávali nad hrnci masa (Exodus 16, 2—3) Nevěděli, co jim bylo prospěšnější. Tak i dnes mnozí říkají: Kéž bychom byli zemřeli dříve než nastala tahle doba. Těm platí, co je řečeno v knize Numeri (14, 34—35): Poznáte pomstu mou. Jakož jsem mluvil, učiním všemu tomu množství zlému, kteréž se srotilo proti mně. Na poušti této do konce zhynou a tu ze- mrou... Co tedy učiní Hospodin koncilu Kostnickému, těm, kteří reptají proti evangeliu, kanovníkům, mnichům, plebá- nům, jeptiškám? [2. VII. 1419) 103
Strana 104
Strana 105
Kázání na sedmou neděli po svaté Trojici
Kázání na sedmou neděli po svaté Trojici
Strana 106
Strana 107
MAREK 8, 1—9: Když velmi veliký zástup byl s Ježíšem, a neměli, co by jedli, svolav Ježíš učedníky své, řekl jim: Lítost mám nad zástupy, neboť již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli. Rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě, neboť někteří z nich zdaleka přišli. Odpověděli mu učedníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti? I otázal se jich: Kolik chlebů máte? A oni řekli: Sedm. I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedníkům svým, aby je předkládali. I kladli před zástup. A měli také rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti. I jedli a nasy- ceni jsou. A sebrali, což pozůstalo drobtů, sedm košů. Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo čtyř tisíců. I rozpustil je. KDYŽ velmi veliký zástup byl s Ježíšem. Náš Spasitel nám někdy dává spasitelný příklad ve svých řečech, někdy zase nás učí svými skutky a činy. Ježíš začal činiti a učiti (Skut- ky 1, 1), protože většinu lidí spíše pohne k dobrým skutkům život žitý podle učení, než pouhá slova. Poněvadž však je dnes tak málo těch, kteří by kázali životem i slovem, málo jest vzdělání. Svatí stvrzovali své řeči životem a v tom zname- nali veliký pokrok. Tak nás Pán, dnes je tomu týden, učil spasitelnými slovy, dnes nás již učí svými činy. Byl to zajisté podivuhodný čin, když sedmi chleby nasytil zástupy lidí. Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci (Žalm 76, 15). Abychom tyto divy pochopili, k tomu potřebujeme Boží pomoci. Když Pán svrchovanou svou moudrostí poznal, že ze skutků všedních se lidé nechtějí dát napraviti, ráčil vykonati tento div, aby se jím dali napomenouti k dobrému. Podivu- hodné jest všeliké dílo Hospodinovo jako slunce, hvězdy, ne- besa a duše v každičkém člověku. Ano, dílo větší nad toto a podivuhodnější ještě jest to, že křtem obmyt stává se člověk 107
MAREK 8, 1—9: Když velmi veliký zástup byl s Ježíšem, a neměli, co by jedli, svolav Ježíš učedníky své, řekl jim: Lítost mám nad zástupy, neboť již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli. Rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě, neboť někteří z nich zdaleka přišli. Odpověděli mu učedníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti? I otázal se jich: Kolik chlebů máte? A oni řekli: Sedm. I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedníkům svým, aby je předkládali. I kladli před zástup. A měli také rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti. I jedli a nasy- ceni jsou. A sebrali, což pozůstalo drobtů, sedm košů. Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo čtyř tisíců. I rozpustil je. KDYŽ velmi veliký zástup byl s Ježíšem. Náš Spasitel nám někdy dává spasitelný příklad ve svých řečech, někdy zase nás učí svými skutky a činy. Ježíš začal činiti a učiti (Skut- ky 1, 1), protože většinu lidí spíše pohne k dobrým skutkům život žitý podle učení, než pouhá slova. Poněvadž však je dnes tak málo těch, kteří by kázali životem i slovem, málo jest vzdělání. Svatí stvrzovali své řeči životem a v tom zname- nali veliký pokrok. Tak nás Pán, dnes je tomu týden, učil spasitelnými slovy, dnes nás již učí svými činy. Byl to zajisté podivuhodný čin, když sedmi chleby nasytil zástupy lidí. Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci (Žalm 76, 15). Abychom tyto divy pochopili, k tomu potřebujeme Boží pomoci. Když Pán svrchovanou svou moudrostí poznal, že ze skutků všedních se lidé nechtějí dát napraviti, ráčil vykonati tento div, aby se jím dali napomenouti k dobrému. Podivu- hodné jest všeliké dílo Hospodinovo jako slunce, hvězdy, ne- besa a duše v každičkém člověku. Ano, dílo větší nad toto a podivuhodnější ještě jest to, že křtem obmyt stává se člověk 107
Strana 108
Božím synem, což jest více, než nasytiti sedmi chleby. Ještě většího obdivu jest hodno, že nás již sytí svým tělem a svou krví. A přece se nad tím zdráháme údivu, ba jsou někteří, jejichž obdiv patří obrazům a rouchům světců. Ale zázračnější jest, že se hříšník obrací k Pánu a činí pokání. Ó, jak mnohými dary sytí Pán své věrné! Ale lidé, opuštění od Ducha svatého, za nic to nemají. Hle, zástup, jenž následoval Pána, jedl a nasycen jest. Jenom takoví jsou hodni toho, aby byli nasyceni chlebem Kristovým, kdo věrně pracují; pouze dobří mají právo jísti chléb. Kdo nepracuje, ať nejí, praví Apoštol (2 Tessaloni- cenským 3, 10). Pojďtež ke mně všichni, kteříž pracujete a obtí- ženi jste, a já vám odpočinutí dám (Matouš 11, 28). Jenom ti, kdo pracují, právem říkají: „Chléb náš vezdejší“. Ostatní však jedí tento chléb jako zloději a lupiči. A co mám říci o chlebu svátostném? Zajisté všichni, kteří pracují o věcech zbyteč- ných, jedí chléb nehodně. Nejsou hodni chleba, kdo v den Páně prodávají, nejsou hodni chleba, kdo se hříšně pachtí po soustu, nejsou hodni chleba ti, kdo činem nedbají o dobro obecné, nechť si to jsou králové a knížata, přísežní soudcové, nebo jiní dvorští povaleči, štítící se práce a naparující se v přepychu, na nějž se jiní s velikou bolestí nadřeli. Nejsou hodni chleba též všichni preláti, kteří nepracují s lidem podle příkazu evangelia, i když se dost napracují o to, jak by koho okradli. A jak mohou býti hodni duchovního chleba všelijací ti správcové kostelů, jimž se ani nedostalo kněžství? Zhusta se vymlouvají: „Nejsem hoden často přistupovati." A co mám říci o mniších a jeptiškách? Nepracují na ničem užitečném, jen zbytečnostmi se zabývají. Vždyť Pán sytí toliko ty, kteří ho následují jako zástupy. Protož praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já nakrmím je, lid tento, pelyňkem, a napojím je vodou jedovatou. A rozptýlím je mezi národy, kterýchž neznali oni ani otcové jejich, a pošlu za nimi meč, až je do konce 108
Božím synem, což jest více, než nasytiti sedmi chleby. Ještě většího obdivu jest hodno, že nás již sytí svým tělem a svou krví. A přece se nad tím zdráháme údivu, ba jsou někteří, jejichž obdiv patří obrazům a rouchům světců. Ale zázračnější jest, že se hříšník obrací k Pánu a činí pokání. Ó, jak mnohými dary sytí Pán své věrné! Ale lidé, opuštění od Ducha svatého, za nic to nemají. Hle, zástup, jenž následoval Pána, jedl a nasycen jest. Jenom takoví jsou hodni toho, aby byli nasyceni chlebem Kristovým, kdo věrně pracují; pouze dobří mají právo jísti chléb. Kdo nepracuje, ať nejí, praví Apoštol (2 Tessaloni- cenským 3, 10). Pojďtež ke mně všichni, kteříž pracujete a obtí- ženi jste, a já vám odpočinutí dám (Matouš 11, 28). Jenom ti, kdo pracují, právem říkají: „Chléb náš vezdejší“. Ostatní však jedí tento chléb jako zloději a lupiči. A co mám říci o chlebu svátostném? Zajisté všichni, kteří pracují o věcech zbyteč- ných, jedí chléb nehodně. Nejsou hodni chleba, kdo v den Páně prodávají, nejsou hodni chleba, kdo se hříšně pachtí po soustu, nejsou hodni chleba ti, kdo činem nedbají o dobro obecné, nechť si to jsou králové a knížata, přísežní soudcové, nebo jiní dvorští povaleči, štítící se práce a naparující se v přepychu, na nějž se jiní s velikou bolestí nadřeli. Nejsou hodni chleba též všichni preláti, kteří nepracují s lidem podle příkazu evangelia, i když se dost napracují o to, jak by koho okradli. A jak mohou býti hodni duchovního chleba všelijací ti správcové kostelů, jimž se ani nedostalo kněžství? Zhusta se vymlouvají: „Nejsem hoden často přistupovati." A co mám říci o mniších a jeptiškách? Nepracují na ničem užitečném, jen zbytečnostmi se zabývají. Vždyť Pán sytí toliko ty, kteří ho následují jako zástupy. Protož praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já nakrmím je, lid tento, pelyňkem, a napojím je vodou jedovatou. A rozptýlím je mezi národy, kterýchž neznali oni ani otcové jejich, a pošlu za nimi meč, až je do konce 108
Strana 109
vyhladím (Jeremiáš 9, 15—16). Proto se praví v knize Přísloví (12, 9—11): Lepší jest chudý, který si stačí, nežli ten, který si slavně počíná a nemá chleba. Zná spravedlivý život hovádka svého, srdce však bezbožných ukrutné jest. Kdo dělá zemi svou, nasycen bude chlebem, ale kdo následuje zahálky, nej- bláznivější jest. Co konečně říci o tom, který si říká nejsvě- tější? Oko nešlechetného závidí chleba a nedostatek trpí za stolem svým. Synu, podle možnosti své učiň sobě dobře a hodné oběti obětuj Bohu. Pamatuj, že smrt nemešká (Eccle- siasticus 14, 10—12a). Běda tedy těm, kteří si slavně počínají, a nemají chleba. Všichni, kdo dobývají chleba nespravedlivě, nesytí se chlebem Kristovým. Takoví jsou řemeslníci, zlatníci, malíři, kameníci, tesaři, ševci, řezníci, pekaři, byť si těžce pracovali. Vždyť i zloděj těžce a s námahou pracuje na svém pychu, právě tak jako ti, kdo svůj chléb dobývají nevěrně a hříšně. Proto praví Hospodin: Připusťte to, ó zpronevěřilí, k srdci! Rozpomeňte se na první věci, neboť já jsem Hospodin Bůh silný, a není jiného boha, aniž jest co mně podobného. Oznamuji při počátku dokonání a již zdaleka to, co se ještě nestalo. Řeknu-li co, rada má se vykoná. A následuje: Slyšte mne, vy urputného srdce, kteříž jste daleci od spravedlnosti (Izaiáš 46, 8—12)! Z přítomného evangelia připomínáme trojí: Za prvé Kristovu všemohoucnost a laskavost, za druhé nezbytnost slitování, za třetí užitečnost poučení. Především se nám tu ukazuje, že Kristus jest pravý Bůh a člověk, jenž může zástupy celého okrsku zemského milo- srdně nasytiti. Na nás jest, abychom mu věřili, o pomoc ho v nouzi prosili, aby nás ráčil nasytiti, a v obecenství s ním po tři dni kajícně setrvali jako tento zástup. Kde však jsou nyní takoví kazatelé, kteří by po tři dni kázali na poušti, kde jsou takoví preláti, aby se starali, milosrdenstvím hnuti, aby chu- 109
vyhladím (Jeremiáš 9, 15—16). Proto se praví v knize Přísloví (12, 9—11): Lepší jest chudý, který si stačí, nežli ten, který si slavně počíná a nemá chleba. Zná spravedlivý život hovádka svého, srdce však bezbožných ukrutné jest. Kdo dělá zemi svou, nasycen bude chlebem, ale kdo následuje zahálky, nej- bláznivější jest. Co konečně říci o tom, který si říká nejsvě- tější? Oko nešlechetného závidí chleba a nedostatek trpí za stolem svým. Synu, podle možnosti své učiň sobě dobře a hodné oběti obětuj Bohu. Pamatuj, že smrt nemešká (Eccle- siasticus 14, 10—12a). Běda tedy těm, kteří si slavně počínají, a nemají chleba. Všichni, kdo dobývají chleba nespravedlivě, nesytí se chlebem Kristovým. Takoví jsou řemeslníci, zlatníci, malíři, kameníci, tesaři, ševci, řezníci, pekaři, byť si těžce pracovali. Vždyť i zloděj těžce a s námahou pracuje na svém pychu, právě tak jako ti, kdo svůj chléb dobývají nevěrně a hříšně. Proto praví Hospodin: Připusťte to, ó zpronevěřilí, k srdci! Rozpomeňte se na první věci, neboť já jsem Hospodin Bůh silný, a není jiného boha, aniž jest co mně podobného. Oznamuji při počátku dokonání a již zdaleka to, co se ještě nestalo. Řeknu-li co, rada má se vykoná. A následuje: Slyšte mne, vy urputného srdce, kteříž jste daleci od spravedlnosti (Izaiáš 46, 8—12)! Z přítomného evangelia připomínáme trojí: Za prvé Kristovu všemohoucnost a laskavost, za druhé nezbytnost slitování, za třetí užitečnost poučení. Především se nám tu ukazuje, že Kristus jest pravý Bůh a člověk, jenž může zástupy celého okrsku zemského milo- srdně nasytiti. Na nás jest, abychom mu věřili, o pomoc ho v nouzi prosili, aby nás ráčil nasytiti, a v obecenství s ním po tři dni kajícně setrvali jako tento zástup. Kde však jsou nyní takoví kazatelé, kteří by po tři dni kázali na poušti, kde jsou takoví preláti, aby se starali, milosrdenstvím hnuti, aby chu- 109
Strana 110
dina, zdaleka ke Kristu přicházející, nepadla cestou hladem? Je naprosto zřejmé, že se tím nedají znepokojovat, že jim na mysl nepřipadne, aby se ptali učedníků, kolik mají chlebů, aby nasytili nuzné Páně. A přece právě jim jest přikázáno: Nezbra- ňuj! Přiveď syny mé zdaleka a dcery mé od končin země, každého, jenž se nazývá jménem mým a kterého jsem k slávě své stvořil, jejž jsem zformoval a kterého jsem učinil (Izaiáš 43, 6—7). To by měli činit mistři: rozmnožovat chléb, ne ujídat! Tak se splňuje ono Ezechielovo (34, 8): Pasou pastýři sami sebe, stáda pak nepasou. V téže kapitole čteme: I stalo se slovo Hospodinovo ke mně řkoucí: Synu člověčí, prorokuj proti pastýřům Izraelským. Prorokuj a rci jim: Takto praví Hospo- din Panovník: Běda pastýřům Izraelským, jenž pasou sami sebe. Zdaliž pastýři nemají stáda pásti? Tuk jídáte a vlnou se odíváte, což tučného, zabíjíte, stáda však nepasete. Neduži- vých neposilujete, nemocné nehojíte, zlámané neuvazujete, zaplašené zpět nepřivádíte, zahynulé nehledáte, ale přísně a tvrdě panujete nad nimi, takže rozptýleny jsou, nemajíce pastýře, jsou za pokrm zvěři polní. Není žádného, kdo by se po nich ptal, nikoho, kdo by jich hledal. Protož, ó pastýři, slyšte slovo Hospodinovo: Aj, já proti pastýřům těm vyhledávati budu stáda svého z ruky jejich a zastavím jim pasení stáda, aby nepásli již pastýři samých sebe. Vytrhnu zajisté stádo své z úst jejich, aby jim nebylo za pokrm (Ezechiel 34, 1—10). Čekali na mne jako na déšť a ústa svá otvírali k přívalu žádos- tivému. Bydlil jsem jako král ve vojsku svém, když smutných potěšuje (Job 29, 24—25). Buď proto utěšitelem všech. Ó, jak mnozí si dnes na pastýře naříkají! Druhé kázání: Hle, kterak ti, kteří následují Krista, jsou namnoze v nedostatku tělesném i duševním. Proto se praví: Když velmi veliký zástup byl s Ježíšem, neměli, co by jedli. Vždyť i sami apoštolé z hladu vymítali klasy. Že však Pán je milosrdný, nedopouští, aby cestou hladověli. Následujme ho 110
dina, zdaleka ke Kristu přicházející, nepadla cestou hladem? Je naprosto zřejmé, že se tím nedají znepokojovat, že jim na mysl nepřipadne, aby se ptali učedníků, kolik mají chlebů, aby nasytili nuzné Páně. A přece právě jim jest přikázáno: Nezbra- ňuj! Přiveď syny mé zdaleka a dcery mé od končin země, každého, jenž se nazývá jménem mým a kterého jsem k slávě své stvořil, jejž jsem zformoval a kterého jsem učinil (Izaiáš 43, 6—7). To by měli činit mistři: rozmnožovat chléb, ne ujídat! Tak se splňuje ono Ezechielovo (34, 8): Pasou pastýři sami sebe, stáda pak nepasou. V téže kapitole čteme: I stalo se slovo Hospodinovo ke mně řkoucí: Synu člověčí, prorokuj proti pastýřům Izraelským. Prorokuj a rci jim: Takto praví Hospo- din Panovník: Běda pastýřům Izraelským, jenž pasou sami sebe. Zdaliž pastýři nemají stáda pásti? Tuk jídáte a vlnou se odíváte, což tučného, zabíjíte, stáda však nepasete. Neduži- vých neposilujete, nemocné nehojíte, zlámané neuvazujete, zaplašené zpět nepřivádíte, zahynulé nehledáte, ale přísně a tvrdě panujete nad nimi, takže rozptýleny jsou, nemajíce pastýře, jsou za pokrm zvěři polní. Není žádného, kdo by se po nich ptal, nikoho, kdo by jich hledal. Protož, ó pastýři, slyšte slovo Hospodinovo: Aj, já proti pastýřům těm vyhledávati budu stáda svého z ruky jejich a zastavím jim pasení stáda, aby nepásli již pastýři samých sebe. Vytrhnu zajisté stádo své z úst jejich, aby jim nebylo za pokrm (Ezechiel 34, 1—10). Čekali na mne jako na déšť a ústa svá otvírali k přívalu žádos- tivému. Bydlil jsem jako král ve vojsku svém, když smutných potěšuje (Job 29, 24—25). Buď proto utěšitelem všech. Ó, jak mnozí si dnes na pastýře naříkají! Druhé kázání: Hle, kterak ti, kteří následují Krista, jsou namnoze v nedostatku tělesném i duševním. Proto se praví: Když velmi veliký zástup byl s Ježíšem, neměli, co by jedli. Vždyť i sami apoštolé z hladu vymítali klasy. Že však Pán je milosrdný, nedopouští, aby cestou hladověli. Následujme ho 110
Strana 111
tedy netoliko tělesně, nýbrž i myslí svou. On zajisté jest všude přítomen, i tam, kde my opouštíme svět a žádosti jeho, jak se sluší na křesťanské následovnictví. Odhodláme-li se jeho násle- dovat, musíme počítat s nedostatkem jak tělesným, tak du- ševním. Pán totiž připouští, aby jeho věrní sklesli v chudobu, v soužení, v nemoci. Procházejí i duševní strázní pro svou nedověru a nedostatek ducha oddanosti, takže nemívají, co by jedli. Můžeš-li co, spomoz nám, slituje se nad námi! A Ježíš odpověděl: Můžeš-li tomu věřiti, všecko jest možné věřícímu. A ihned zvolav otec mládence se slzami řekl: Věřím, Pane, spomoz nedověře mé (Marek 9, 22—24). Tak i apoštolé pravili: Pane, přispoř nám víry. Předobrazem toho jest pronásledování synů Izraelských v Egyptě, kteří jen s velikými obtížemi vyšli ze země v moci Boží. Král farao je pronásledoval, aby je přivedl zpět. A oni na poušti trpěli nedostatkem vody a pokrmu a častěji proto reptali proti Bohu. Ale v takovém nedostatku by lidé neměli reptati — tak si ostatně počínají nyní kněží —, nýbrž spíše k Bohu se modliti. Pověděl jsem předešlé neděle, že lidé potřebují veliké a dostatečné spravedlnosti, pevné víry, neošemetné lásky a ve- liké naděje, chtějí-li přemoci celý svět i samo peklo. Protože však těchto ctností ze sebe samých nemůžeme nabýti, Pán nás dnes posiluje chlebem života, abychom jako jeho vyvolení byli neotřesitelně stálí. Kéž by nás slabé ve víře obnovil! Praví Bernard: Chléb Kristův pokání mé jest, chléb jeho spasení mé jest, chléb jeho já jsem. Chceš-li tedy Krista pojísti, aby on tě nakrmil, dávej almužnu, rozdávej chléb v peci pečený a přijmeš chléb upečený na kříži. A Jeronimus Paulinovi napsal: Svatokrádežné jest dávati to, co patří chudým, jiným než chudým. Kromě pokrmu a ošacení neposkytuj nic, aby se nezdálo, že chléb synů dáváš psům. Vždyť Pán zakázal dávati svatého psům. Co psů dnes užírá svatý chléb, svatou almužnu, 111
tedy netoliko tělesně, nýbrž i myslí svou. On zajisté jest všude přítomen, i tam, kde my opouštíme svět a žádosti jeho, jak se sluší na křesťanské následovnictví. Odhodláme-li se jeho násle- dovat, musíme počítat s nedostatkem jak tělesným, tak du- ševním. Pán totiž připouští, aby jeho věrní sklesli v chudobu, v soužení, v nemoci. Procházejí i duševní strázní pro svou nedověru a nedostatek ducha oddanosti, takže nemívají, co by jedli. Můžeš-li co, spomoz nám, slituje se nad námi! A Ježíš odpověděl: Můžeš-li tomu věřiti, všecko jest možné věřícímu. A ihned zvolav otec mládence se slzami řekl: Věřím, Pane, spomoz nedověře mé (Marek 9, 22—24). Tak i apoštolé pravili: Pane, přispoř nám víry. Předobrazem toho jest pronásledování synů Izraelských v Egyptě, kteří jen s velikými obtížemi vyšli ze země v moci Boží. Král farao je pronásledoval, aby je přivedl zpět. A oni na poušti trpěli nedostatkem vody a pokrmu a častěji proto reptali proti Bohu. Ale v takovém nedostatku by lidé neměli reptati — tak si ostatně počínají nyní kněží —, nýbrž spíše k Bohu se modliti. Pověděl jsem předešlé neděle, že lidé potřebují veliké a dostatečné spravedlnosti, pevné víry, neošemetné lásky a ve- liké naděje, chtějí-li přemoci celý svět i samo peklo. Protože však těchto ctností ze sebe samých nemůžeme nabýti, Pán nás dnes posiluje chlebem života, abychom jako jeho vyvolení byli neotřesitelně stálí. Kéž by nás slabé ve víře obnovil! Praví Bernard: Chléb Kristův pokání mé jest, chléb jeho spasení mé jest, chléb jeho já jsem. Chceš-li tedy Krista pojísti, aby on tě nakrmil, dávej almužnu, rozdávej chléb v peci pečený a přijmeš chléb upečený na kříži. A Jeronimus Paulinovi napsal: Svatokrádežné jest dávati to, co patří chudým, jiným než chudým. Kromě pokrmu a ošacení neposkytuj nic, aby se nezdálo, že chléb synů dáváš psům. Vždyť Pán zakázal dávati svatého psům. Co psů dnes užírá svatý chléb, svatou almužnu, 111
Strana 112
která přece patří chudým! Teď ji však dávají kejklířům, černokněžníkům, svým lokajům, koňům a psům. Ti všichni, kdo jedí chléb synů, jednají proti pravdě, jako psi se vrhají na kost. Proto radil Tobiáš svému synu: Synu můj, neodvracej tvář svou od žádného chudého, neboť tak neodvrátí od tebe Pán svou tvář. Budeš-li míti mnoho, hojně dávej, jestliže málo míti budeš, také málo rád uděliti se snaž (Tobiáš 4, 7. 9). Touž zajisté měrou, kterou měříte, bude vám odměřeno (Lukáš 6, 38). Ani v nejposlednější den nebude se Pán ostýchat prohlá- siti: Žiznil jsem, a dali jste mi píti (Matouš 25, 35). Cožkoli jste učinili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili (v. 40). Kdokoli by přijal maličkého takového ve jménu mém, mne přijímá (Matouš 18, 5). Kdož by koli dal jednomu z těchto nejmenších číši vody studené k nápoji, amen pravím vám, neztratí odplaty své (Matouš 10, 42). Patrné jest to při nevěstce Raab, o níž čteme v 2. kapitole knihy Jozue, že přijala služebníky Jozue v Jerichu a skryla je, začež se jí po- tom dostalo svobody. Neztratila odplaty své. Svolav Ježíš učedníky své, řekl jim: Lítost mám nad zástupy, neboť již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli. Rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě. Hle, veliké Kristovo milosrdenství; slitovávat se, to jest jeho vlastní dílo, kdykoli vidí své věrné v nějakém nedostatku proto, že se svou důvěrou spolehli na Krista jediného. Viděl opovážlivost srdce jejich, že zlá jest, a poznal zvrácenost jejich, že nešlechetná jest. Protož doplnil milostivost svou v nich a ukázal jim cestu pra- vosti (Ecclesiasticus 18, 10—11). Stejně, spatřiv město, plakal nad ním a jeho zvráceností milosrdenstvím hnut, trápila se duše jeho pro Jidáše, který ho měl zradit a býti proto zatracen, plakal i na kříži a tak napořád byl milosrdný. Dobrotivý a milosrdný jest Bůh a odpustí v den soužení hříchy. Ochrán- cem jest všech, kteří ho hledají vpravdě (Ecclesiasticus 2, 13). 112
která přece patří chudým! Teď ji však dávají kejklířům, černokněžníkům, svým lokajům, koňům a psům. Ti všichni, kdo jedí chléb synů, jednají proti pravdě, jako psi se vrhají na kost. Proto radil Tobiáš svému synu: Synu můj, neodvracej tvář svou od žádného chudého, neboť tak neodvrátí od tebe Pán svou tvář. Budeš-li míti mnoho, hojně dávej, jestliže málo míti budeš, také málo rád uděliti se snaž (Tobiáš 4, 7. 9). Touž zajisté měrou, kterou měříte, bude vám odměřeno (Lukáš 6, 38). Ani v nejposlednější den nebude se Pán ostýchat prohlá- siti: Žiznil jsem, a dali jste mi píti (Matouš 25, 35). Cožkoli jste učinili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili (v. 40). Kdokoli by přijal maličkého takového ve jménu mém, mne přijímá (Matouš 18, 5). Kdož by koli dal jednomu z těchto nejmenších číši vody studené k nápoji, amen pravím vám, neztratí odplaty své (Matouš 10, 42). Patrné jest to při nevěstce Raab, o níž čteme v 2. kapitole knihy Jozue, že přijala služebníky Jozue v Jerichu a skryla je, začež se jí po- tom dostalo svobody. Neztratila odplaty své. Svolav Ježíš učedníky své, řekl jim: Lítost mám nad zástupy, neboť již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli. Rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě. Hle, veliké Kristovo milosrdenství; slitovávat se, to jest jeho vlastní dílo, kdykoli vidí své věrné v nějakém nedostatku proto, že se svou důvěrou spolehli na Krista jediného. Viděl opovážlivost srdce jejich, že zlá jest, a poznal zvrácenost jejich, že nešlechetná jest. Protož doplnil milostivost svou v nich a ukázal jim cestu pra- vosti (Ecclesiasticus 18, 10—11). Stejně, spatřiv město, plakal nad ním a jeho zvráceností milosrdenstvím hnut, trápila se duše jeho pro Jidáše, který ho měl zradit a býti proto zatracen, plakal i na kříži a tak napořád byl milosrdný. Dobrotivý a milosrdný jest Bůh a odpustí v den soužení hříchy. Ochrán- cem jest všech, kteří ho hledají vpravdě (Ecclesiasticus 2, 13). 112
Strana 113
Milosrdenství tvé, Pane, jest veliké, vytrhls duši mou z jámy nejhlubší (Žalm 85, 13). Po celém světě se rozprostírá. Velké sluje milosrdenství, protože dlouhé, trvalé, protože od věč- nosti začíná a až na věčnost zůstane. Věčné jest milosrdenství jeho (Žalm 135). Jakož se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se ho bojí. On zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme (Žalm 1 2, 13—14). Chodil, dobře čině, a uzdravuje všecky posedlé od ďábla (Skutky 10, 38). Tak jako by se lékař mnoho rmoutil, kdyby se dlouho lopotil při nemocném beze všeho užitku, tak i Kristus. Naříkám v námaze své a kormoutím se pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka (Žalm 54, 3—4). Neboť jest svrchovaně milosrdný. Nemáme nejvyššího kněze, který by nemohl cítiti mdloby naše, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu (Židům 4, 15). Proto řekl David: V tebe doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je. K tobě volávali, a spomáhals jim, v tebe doufali, a nebývali zahanbeni (Žalm 21, 5—6). Milost a pravda skrze Ježíše Krista stala se (Jan 1, 17). Proto pověděl: Lítost mám nad zástupy. Každý král, vytáhne-li válečně do pole, opatřuje svým bojovníkům vše potřebné. Již tři dni trvají se mnou, pokračuje, mluvě o těch, kdo pozná- vají pravdu, špatnost mají v nenávisti a dobré konají. Po třech dnech povýší farao hlavy tvé a k úřadu tvému tě na- vrátí. I budeš podávati koflíku faraonova do ruky jeho (Gene- sis 40, 13). Z toho vyplývá, že i tyto tři dni oživují paměť Boží a ukazují, že nejprve se nám přisluhuje kalich přítomné strázně, potom však kalich veselí, až se totiž zjeví jeho sláva, jíž nasycen bude každý předurčený. Nasycen budu, až se ukáže sláva tvá (Žalm 16, 15). Již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli. Hle, po tři dny přistupuje člověk k Bohu a v tolikémž počtu nocí od něho odstupuje. První noc jest pýcha, pro niž člověk Boha opouští. Počátek pýchy člověka jest odpadnouti od Boha, poněvadž od 8 - Výzva Jana Želivského 113
Milosrdenství tvé, Pane, jest veliké, vytrhls duši mou z jámy nejhlubší (Žalm 85, 13). Po celém světě se rozprostírá. Velké sluje milosrdenství, protože dlouhé, trvalé, protože od věč- nosti začíná a až na věčnost zůstane. Věčné jest milosrdenství jeho (Žalm 135). Jakož se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se ho bojí. On zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme (Žalm 1 2, 13—14). Chodil, dobře čině, a uzdravuje všecky posedlé od ďábla (Skutky 10, 38). Tak jako by se lékař mnoho rmoutil, kdyby se dlouho lopotil při nemocném beze všeho užitku, tak i Kristus. Naříkám v námaze své a kormoutím se pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka (Žalm 54, 3—4). Neboť jest svrchovaně milosrdný. Nemáme nejvyššího kněze, který by nemohl cítiti mdloby naše, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu (Židům 4, 15). Proto řekl David: V tebe doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je. K tobě volávali, a spomáhals jim, v tebe doufali, a nebývali zahanbeni (Žalm 21, 5—6). Milost a pravda skrze Ježíše Krista stala se (Jan 1, 17). Proto pověděl: Lítost mám nad zástupy. Každý král, vytáhne-li válečně do pole, opatřuje svým bojovníkům vše potřebné. Již tři dni trvají se mnou, pokračuje, mluvě o těch, kdo pozná- vají pravdu, špatnost mají v nenávisti a dobré konají. Po třech dnech povýší farao hlavy tvé a k úřadu tvému tě na- vrátí. I budeš podávati koflíku faraonova do ruky jeho (Gene- sis 40, 13). Z toho vyplývá, že i tyto tři dni oživují paměť Boží a ukazují, že nejprve se nám přisluhuje kalich přítomné strázně, potom však kalich veselí, až se totiž zjeví jeho sláva, jíž nasycen bude každý předurčený. Nasycen budu, až se ukáže sláva tvá (Žalm 16, 15). Již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli. Hle, po tři dny přistupuje člověk k Bohu a v tolikémž počtu nocí od něho odstupuje. První noc jest pýcha, pro niž člověk Boha opouští. Počátek pýchy člověka jest odpadnouti od Boha, poněvadž od 8 - Výzva Jana Želivského 113
Strana 114
toho, který učinil jeho, odstoupilo srdce jeho. Počátek všeli- kého hříchu jest pýcha (Ecelesiasticus 10, 14—15). Žádný hřích tedy býti nemůže, býti nemohl, aniž kdy bude bez hříchu pýchy. Bernard: Všeliký hříšník je pyšný, protože pohrdá přikázáními Páně a koná věci zakázané... Pýše nikdy nedej panovati ve svém smyslu nebo ve svém slovu (Tobiáš 4, 14). Kdo by poznal svou pýchu, jak vzdálen by se cítil od Boha! Augustinus, když sebe poznal, řekl: Ve vzdálené krajině jsem se octl. Pýcha si zajisté přisuzuje nevlastní slávu, ale Hospodin praví: Slávy své jinému nedám. Nechlub se moudrý v moudrosti své, nechlub se silný v síle své, nechlub se bohatý v bohatství svém. Ale v tom nechť se chlubí, kdo se chlubí, že rozumí a zná mne, že já jsem Hospodin, kterýž činím milo- srdenství, soud i spravedlnost na zemi (Jeremiáš 9, 23—24). Všecka tedy sláva, která není Boží, marná jest a zbytečná. Pýcha způsobuje mnoho zlého a uchvacuje, což Bohu je vlastní. Podle Augustina pýcha strojí úklady i skutkům dobrým, aby je zmařila, a olupuje člověka o milost Boží. Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost (Jakub 4, 6). Hugo: Pýcha mně odnímá Boha, závist bližního, hněv mne odcizuje samému sobě. Tři věci nenávidí Bůh: pyšného chu- dého, boháče lživého a starce pošetilého a nesmyslného. Pýcha útočí proti Bohu, protože vnáší praporec ďábla, jeho nepřítele, do jeho hradu a svinuje prapor Kristův, kříž chudoby a pokory, jejž má člověk nésti. Chce-li mne kdo následovati, zapři sám sebe a ber svůj kříž na každý den, a následuj mne (Lukáš 9, 23). Druhá noc jest žádostivost tělesná. Poslal jej do vsi své aby pásl vepře. I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, a žádný nedával jemu (Lukáš 15, 15—16). Třetí noc jest lakota, která prahne po věcech cizích. Pý- chou odstupuje člověk od Boha, aby v sobě samém spočinul, 114
toho, který učinil jeho, odstoupilo srdce jeho. Počátek všeli- kého hříchu jest pýcha (Ecelesiasticus 10, 14—15). Žádný hřích tedy býti nemůže, býti nemohl, aniž kdy bude bez hříchu pýchy. Bernard: Všeliký hříšník je pyšný, protože pohrdá přikázáními Páně a koná věci zakázané... Pýše nikdy nedej panovati ve svém smyslu nebo ve svém slovu (Tobiáš 4, 14). Kdo by poznal svou pýchu, jak vzdálen by se cítil od Boha! Augustinus, když sebe poznal, řekl: Ve vzdálené krajině jsem se octl. Pýcha si zajisté přisuzuje nevlastní slávu, ale Hospodin praví: Slávy své jinému nedám. Nechlub se moudrý v moudrosti své, nechlub se silný v síle své, nechlub se bohatý v bohatství svém. Ale v tom nechť se chlubí, kdo se chlubí, že rozumí a zná mne, že já jsem Hospodin, kterýž činím milo- srdenství, soud i spravedlnost na zemi (Jeremiáš 9, 23—24). Všecka tedy sláva, která není Boží, marná jest a zbytečná. Pýcha způsobuje mnoho zlého a uchvacuje, což Bohu je vlastní. Podle Augustina pýcha strojí úklady i skutkům dobrým, aby je zmařila, a olupuje člověka o milost Boží. Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost (Jakub 4, 6). Hugo: Pýcha mně odnímá Boha, závist bližního, hněv mne odcizuje samému sobě. Tři věci nenávidí Bůh: pyšného chu- dého, boháče lživého a starce pošetilého a nesmyslného. Pýcha útočí proti Bohu, protože vnáší praporec ďábla, jeho nepřítele, do jeho hradu a svinuje prapor Kristův, kříž chudoby a pokory, jejž má člověk nésti. Chce-li mne kdo následovati, zapři sám sebe a ber svůj kříž na každý den, a následuj mne (Lukáš 9, 23). Druhá noc jest žádostivost tělesná. Poslal jej do vsi své aby pásl vepře. I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, a žádný nedával jemu (Lukáš 15, 15—16). Třetí noc jest lakota, která prahne po věcech cizích. Pý- chou odstupuje člověk od Boha, aby v sobě samém spočinul, 114
Strana 115
žádostivostí sestupuje pod důstojnost člověka, aby spočinul v tělesnosti, lakotou je člověk vyváben mimo sebe, aby spo- činul ve věcech časných a přestal na viditelném. Běda vám bohatým, neboť vy již máte potěšení své (Lukáš 6, 24). Chceme-li tedy býti nasyceni od Pána, vraťme se od skutků zlých k dobrým. Kdo kradl, již dále nekraď, ale raději pracuj, dělaje rukama svýma něco dobrého, aby měl z čeho uděliti nuznému (Efezským 4, 28). Choďme ne v hodování a v opilství, ne v smilstvech a chlípnostech, ne v sváru a závisti, ale oblecte se v Pána Ježíše Krista (Římanům 13, 13—14). Tak zajisté jest třeba jeho následovati. Řekl Mojžíš z Božího pověření lidu: Hospodin Bůh Hebrejský povolal nás. Půjdeme nyní cestou tří dní na poušť, abychom obětovali Hospodinu Bohu našemu (Exodus 3, 18). Přejděte ke mně všichni, kteří jste mne žádostivi a plody mými se naplňte. Kteří mne jedí, ještě lač- něti budou, a kteří mne pijí, ještě žízniti budou. Kdo mne poslouchá, nebude zahanben a kteří ve mně pracují, nebudou hřešiti. Kteříž mne vysvětlují, život věčný míti budou (Eccle- siasticus 24, 26—31). Tak tedy prvého dne hříšník očekává odpuštění, druhého dne milost, třetího dne slávu. O prvém dni žalmista (54, 9): Očekával jsem toho, který spasena mne učinil od malomyslnosti ducha a bouře. O druhém dni: Očekávej na Hospodina, posilň se, a posilněno bude srdce tvé. Očekávej na Hospodina (Žalm 26, 14). O třetím dni Pavel Filippenským (3, 20—21): Spasitele očekáváme, Pána Ježíše Krista, který promění to tělo naše ponížené tak, aby bylo podobné tělu slávy jeho. Nemají, co by jedli. I uvažovali učedníci mezi sebou: Ne- máme chleba. Poznav to Ježíš, řekl jim: Co rozvažujete nad tím, že nemáte chleba? Ještě jste nepoznali, ještě jste nepocho- pili? Dosud máte zaslepené srdce, oči majíce, nevidíte, uši majíce, neslyšíte, a nevzpomínáte, že pět chlebů jsem lámal a rozdal pěti tisícům lidí? Hle, jak je napravuje v nedostatku 8* 115
žádostivostí sestupuje pod důstojnost člověka, aby spočinul v tělesnosti, lakotou je člověk vyváben mimo sebe, aby spo- činul ve věcech časných a přestal na viditelném. Běda vám bohatým, neboť vy již máte potěšení své (Lukáš 6, 24). Chceme-li tedy býti nasyceni od Pána, vraťme se od skutků zlých k dobrým. Kdo kradl, již dále nekraď, ale raději pracuj, dělaje rukama svýma něco dobrého, aby měl z čeho uděliti nuznému (Efezským 4, 28). Choďme ne v hodování a v opilství, ne v smilstvech a chlípnostech, ne v sváru a závisti, ale oblecte se v Pána Ježíše Krista (Římanům 13, 13—14). Tak zajisté jest třeba jeho následovati. Řekl Mojžíš z Božího pověření lidu: Hospodin Bůh Hebrejský povolal nás. Půjdeme nyní cestou tří dní na poušť, abychom obětovali Hospodinu Bohu našemu (Exodus 3, 18). Přejděte ke mně všichni, kteří jste mne žádostivi a plody mými se naplňte. Kteří mne jedí, ještě lač- něti budou, a kteří mne pijí, ještě žízniti budou. Kdo mne poslouchá, nebude zahanben a kteří ve mně pracují, nebudou hřešiti. Kteříž mne vysvětlují, život věčný míti budou (Eccle- siasticus 24, 26—31). Tak tedy prvého dne hříšník očekává odpuštění, druhého dne milost, třetího dne slávu. O prvém dni žalmista (54, 9): Očekával jsem toho, který spasena mne učinil od malomyslnosti ducha a bouře. O druhém dni: Očekávej na Hospodina, posilň se, a posilněno bude srdce tvé. Očekávej na Hospodina (Žalm 26, 14). O třetím dni Pavel Filippenským (3, 20—21): Spasitele očekáváme, Pána Ježíše Krista, který promění to tělo naše ponížené tak, aby bylo podobné tělu slávy jeho. Nemají, co by jedli. I uvažovali učedníci mezi sebou: Ne- máme chleba. Poznav to Ježíš, řekl jim: Co rozvažujete nad tím, že nemáte chleba? Ještě jste nepoznali, ještě jste nepocho- pili? Dosud máte zaslepené srdce, oči majíce, nevidíte, uši majíce, neslyšíte, a nevzpomínáte, že pět chlebů jsem lámal a rozdal pěti tisícům lidí? Hle, jak je napravuje v nedostatku 8* 115
Strana 116
jejich důvěry! A velikost jeho milosrdenství se ukazuje na tom, že zdaleka přišli. I otázal se jich: Kolik chlebů máte? A oni řekli: Sedm. I kázal zástupu posaditi se na zemi. Těmito sedmi chleby jest nám se nasytiti: První chléb jest důkladná náprava zlého ži- vota. Jako jste vydávali údy své v službu nečistotě a nepra- vosti, tak již nyní vydávejte údy své v službu spravedlnosti ku posvěcení (Římanům 6, 19). Služebník můj jsi, Izraeli, v tobě oslaven budu (Izaiáš 49, 3). Druhý chléb jest pokorná a upřímná sebeobžaloba z hříchu. Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou (Lukáš 15, 21). A to již jest onen chléb slzavý, jehož se dožadoval David, když řekl: Nasytíš nás chlebem slzavým a dáš nám vypíti slz míru velikou (Žalm 79, 6). A tento chléb bolesti je třetí chléb, to jest veliké pohoršení nad nepra- vostmi spáchanými. Bolest má vždycky jest přede mnou (Žalm 37, 18). I Micheáš jedl tento chléb, i když jinakým způ- sobem. Dejte tohoto do žaláře a dávejte mu jísti maličko chleba a maličko vody (3 Královská 22, 27). Tímto chlebem se za své hříchy musíme sytiti. Daremné jest vám ráno vstávati, dlouho sedati a jísti chléb bolesti (Žalm 126, 2). Čtvrtý chléb jest úzkostná bázeň před opětovaným pádem. Odtud napome- nutí Apoštolovo: Kdo stojí, hlediž, aby nepadl. Pátý chléb jest touha po pokroku v dobrém. Snažte se dojíti darů lepších a ještě vyšší cestu vám ukáži (1 Korintským 12, 31). Šestý chléb jest napodobení svatých otců. Pamatujte na skutky otců, které učinili v rodech svých a přijmete slávu velikou a jméno věčné (1 Makkabejská 2, 51). Sedmý chléb jest všech zlých činů přísné potrestání. Kdo má těchto sedm chlebů, dobře bude nasycen Kristem na hoře. A nyní nás bude sytiti chlebem nebeským. Vzpomeň, jak mluvili synové Izraelští: Ó, bychom byli zemřeli od ruky Hos- podinovy v zemi Egyptské, když jsme sedávali nad hrnci masa, když jsme se najídali chleba do sytosti. I řekl Hospodin 116
jejich důvěry! A velikost jeho milosrdenství se ukazuje na tom, že zdaleka přišli. I otázal se jich: Kolik chlebů máte? A oni řekli: Sedm. I kázal zástupu posaditi se na zemi. Těmito sedmi chleby jest nám se nasytiti: První chléb jest důkladná náprava zlého ži- vota. Jako jste vydávali údy své v službu nečistotě a nepra- vosti, tak již nyní vydávejte údy své v službu spravedlnosti ku posvěcení (Římanům 6, 19). Služebník můj jsi, Izraeli, v tobě oslaven budu (Izaiáš 49, 3). Druhý chléb jest pokorná a upřímná sebeobžaloba z hříchu. Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou (Lukáš 15, 21). A to již jest onen chléb slzavý, jehož se dožadoval David, když řekl: Nasytíš nás chlebem slzavým a dáš nám vypíti slz míru velikou (Žalm 79, 6). A tento chléb bolesti je třetí chléb, to jest veliké pohoršení nad nepra- vostmi spáchanými. Bolest má vždycky jest přede mnou (Žalm 37, 18). I Micheáš jedl tento chléb, i když jinakým způ- sobem. Dejte tohoto do žaláře a dávejte mu jísti maličko chleba a maličko vody (3 Královská 22, 27). Tímto chlebem se za své hříchy musíme sytiti. Daremné jest vám ráno vstávati, dlouho sedati a jísti chléb bolesti (Žalm 126, 2). Čtvrtý chléb jest úzkostná bázeň před opětovaným pádem. Odtud napome- nutí Apoštolovo: Kdo stojí, hlediž, aby nepadl. Pátý chléb jest touha po pokroku v dobrém. Snažte se dojíti darů lepších a ještě vyšší cestu vám ukáži (1 Korintským 12, 31). Šestý chléb jest napodobení svatých otců. Pamatujte na skutky otců, které učinili v rodech svých a přijmete slávu velikou a jméno věčné (1 Makkabejská 2, 51). Sedmý chléb jest všech zlých činů přísné potrestání. Kdo má těchto sedm chlebů, dobře bude nasycen Kristem na hoře. A nyní nás bude sytiti chlebem nebeským. Vzpomeň, jak mluvili synové Izraelští: Ó, bychom byli zemřeli od ruky Hos- podinovy v zemi Egyptské, když jsme sedávali nad hrnci masa, když jsme se najídali chleba do sytosti. I řekl Hospodin 116
Strana 117
k Mojžíšovi: Aj, já dám vám chléb s nebe jako déšť. A vychá- zeti bude lid a sbírati, což by postačilo na každý den (Exodus 16, 3. 4). Chceme-li tedy jísti nebeský chléb, musíme opustiti chléb egyptský a odejíti na poušť. Budou svatí Bohu svému, aniž poskvrní jména jeho. Oběti ohnivé Hospodinovy, chléb Boha svého obětují (Leviticus 21, 6). Když pojedí svatého chleba, budou svatí. Obraz toho jest v 1. Královské knize (21, 3—5), kde praví David knězi: Dej chleba aneb což na ho- tově máš. A odpověděv řekl mu kněz: Nemám chleba obec- ného po ruce, než toliko chléb svatý. Jestliže se od žen zdrželi služebníci, nechť jedí. Odpověděl David knězi a řekl: Jistě ženy vzdáleny byly od nás, jakož včera tak i před včerejškem, když jsme vyšli. Těla služebníků svatá jsou. Tak tedy se sva- tým svatý budeš. Po tomto chlebu máme všichni toužiti, o němž i Daniel (10, 2—3): V těch dnech já Daniel kvílil jsem po tři téhodny dnů, pokrmu chutného jsem nejedl, ani maso ani víno nevešlo do úst mých. Co bychom se měli naplakati pro tento chléb a po tři dni trvati s Kristem. Čteme v Exodu (29, 32—34): Jísti budou chléb, který jest v koši u dveří stánku úmluvy. Jísti budou to ti, za něž očištění se stalo k posvěcení rukou jejich, aby posvěceni byli. Cizí pak nebude jísti, neboť svatá věc jest. Zůstalo-li by co masa posvěceného a chleba až do jitra, spálíš ostatky ohněm. To rozumějme o chlebu života, o němž Ecclesiasticus (15, 3): Krmiti jej bude chlebem života a rozumu, a vodou moudrosti spasitelné napojí jej. Pracujte ne o pokrm, který hyne, ale o ten pokrm, který zůstává k životu věčnému (Jan 6, 27). Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe, ale Otec můj vám dává ten chléb s nebe pravý. Neboť chléb Boží ten jest, který sestupuje s nebe a dává život světu (v. 32—33). Proto slove chléb života: Já jsem ten chléb života. Kdo při- chází ke mně, nebude lačněti, a kdo věří ve mne, nebude žízniti nikdy (v. 35). Amen pravím vám, nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve jeho, nemáte života v sobě. Kdo jí mé tělo 117
k Mojžíšovi: Aj, já dám vám chléb s nebe jako déšť. A vychá- zeti bude lid a sbírati, což by postačilo na každý den (Exodus 16, 3. 4). Chceme-li tedy jísti nebeský chléb, musíme opustiti chléb egyptský a odejíti na poušť. Budou svatí Bohu svému, aniž poskvrní jména jeho. Oběti ohnivé Hospodinovy, chléb Boha svého obětují (Leviticus 21, 6). Když pojedí svatého chleba, budou svatí. Obraz toho jest v 1. Královské knize (21, 3—5), kde praví David knězi: Dej chleba aneb což na ho- tově máš. A odpověděv řekl mu kněz: Nemám chleba obec- ného po ruce, než toliko chléb svatý. Jestliže se od žen zdrželi služebníci, nechť jedí. Odpověděl David knězi a řekl: Jistě ženy vzdáleny byly od nás, jakož včera tak i před včerejškem, když jsme vyšli. Těla služebníků svatá jsou. Tak tedy se sva- tým svatý budeš. Po tomto chlebu máme všichni toužiti, o němž i Daniel (10, 2—3): V těch dnech já Daniel kvílil jsem po tři téhodny dnů, pokrmu chutného jsem nejedl, ani maso ani víno nevešlo do úst mých. Co bychom se měli naplakati pro tento chléb a po tři dni trvati s Kristem. Čteme v Exodu (29, 32—34): Jísti budou chléb, který jest v koši u dveří stánku úmluvy. Jísti budou to ti, za něž očištění se stalo k posvěcení rukou jejich, aby posvěceni byli. Cizí pak nebude jísti, neboť svatá věc jest. Zůstalo-li by co masa posvěceného a chleba až do jitra, spálíš ostatky ohněm. To rozumějme o chlebu života, o němž Ecclesiasticus (15, 3): Krmiti jej bude chlebem života a rozumu, a vodou moudrosti spasitelné napojí jej. Pracujte ne o pokrm, který hyne, ale o ten pokrm, který zůstává k životu věčnému (Jan 6, 27). Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe, ale Otec můj vám dává ten chléb s nebe pravý. Neboť chléb Boží ten jest, který sestupuje s nebe a dává život světu (v. 32—33). Proto slove chléb života: Já jsem ten chléb života. Kdo při- chází ke mně, nebude lačněti, a kdo věří ve mne, nebude žízniti nikdy (v. 35). Amen pravím vám, nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve jeho, nemáte života v sobě. Kdo jí mé tělo 117
Strana 118
a pije mou krev, má život věčný (v. 53—54). Tak bude člověk jísti chléb andělů. Pojďme tedy za Pánem. I kázal zástupu posaditi se na zemi. Tehdy si zástup sedá na zemi, když poodpočine od víru hříchu a pozná se býti pra- chem země. Jest ovšem s podivem, že tito lidé tak rychle poslechli Krista, posadivše se k posílení dokonce na místě pus- tém, kde se nemohli nadíti žádného pokrmu. Protože však v Kristu složili svou víru, pevně věřili, že on je může nasytit. I my tedy věřme v něho, jenž nám na každý den chystá hos- tinu. Slíbil to v knize Ezechielově (34, 13—14): Pásti je budu na horách izraelských, při potocích a na všech místech k byd- lení příhodných v zemi té. Na pastvě dobré pásti je budu a na horách vysokých izraelských bude ovčinec jejich. Tam léhati budou v ovčinci veselém a na pastvě tučné se pásti budou na horách izraelských. Hle, takovou víru měl lid. Bez víry nelze se líbiti Bohu. A vzav sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedníkům svým, aby je předkládali zástupu... Zlatoústý: Tělesnou hostinu vystrojil dvakrát za svého života ze sedmi chlebů a pěti rybiček, ale hostinu duchovní vystrojoval napořád. Neboť kolikrát kázal, tolikrát nabízel duchovní pokrm. Tak čteme o služebnících farizeů, kteří byli vysláni, aby Ježíše polapili: V poslední pak den veliký svátku stál Ježíš a volal, řka: Žízní-li kdo, pojď ke mně a napij se (Jan 7, 37)! Ej, všichni žízniví, pojďte k vodám, vy, kteří nemáte žádných peněz, pojďte, kupujte a jezte. Poslechněte mne a jezte, což jest dobrého, a nechť se kochá v tuku duše vaše! Nakloňte ucha svého a pojďte ke mně, poslechněte a bude živa duše vaše. Učiním zajisté s vámi smlouvu věčnou (Izaiáš 55, 1—3). Hle, hostina! Augustinus: Není veliké, živiti břicho, které brzy zahyne; veliké jest živiti duše, určené k věčnému životu. Nebeskou hostinu vystrojil jednou provždy, vytrvá však na věčnost. A o této hostině pověděl apoštolům, jimž ji také při- 118
a pije mou krev, má život věčný (v. 53—54). Tak bude člověk jísti chléb andělů. Pojďme tedy za Pánem. I kázal zástupu posaditi se na zemi. Tehdy si zástup sedá na zemi, když poodpočine od víru hříchu a pozná se býti pra- chem země. Jest ovšem s podivem, že tito lidé tak rychle poslechli Krista, posadivše se k posílení dokonce na místě pus- tém, kde se nemohli nadíti žádného pokrmu. Protože však v Kristu složili svou víru, pevně věřili, že on je může nasytit. I my tedy věřme v něho, jenž nám na každý den chystá hos- tinu. Slíbil to v knize Ezechielově (34, 13—14): Pásti je budu na horách izraelských, při potocích a na všech místech k byd- lení příhodných v zemi té. Na pastvě dobré pásti je budu a na horách vysokých izraelských bude ovčinec jejich. Tam léhati budou v ovčinci veselém a na pastvě tučné se pásti budou na horách izraelských. Hle, takovou víru měl lid. Bez víry nelze se líbiti Bohu. A vzav sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedníkům svým, aby je předkládali zástupu... Zlatoústý: Tělesnou hostinu vystrojil dvakrát za svého života ze sedmi chlebů a pěti rybiček, ale hostinu duchovní vystrojoval napořád. Neboť kolikrát kázal, tolikrát nabízel duchovní pokrm. Tak čteme o služebnících farizeů, kteří byli vysláni, aby Ježíše polapili: V poslední pak den veliký svátku stál Ježíš a volal, řka: Žízní-li kdo, pojď ke mně a napij se (Jan 7, 37)! Ej, všichni žízniví, pojďte k vodám, vy, kteří nemáte žádných peněz, pojďte, kupujte a jezte. Poslechněte mne a jezte, což jest dobrého, a nechť se kochá v tuku duše vaše! Nakloňte ucha svého a pojďte ke mně, poslechněte a bude živa duše vaše. Učiním zajisté s vámi smlouvu věčnou (Izaiáš 55, 1—3). Hle, hostina! Augustinus: Není veliké, živiti břicho, které brzy zahyne; veliké jest živiti duše, určené k věčnému životu. Nebeskou hostinu vystrojil jednou provždy, vytrvá však na věčnost. A o této hostině pověděl apoštolům, jimž ji také při- 118
Strana 119
chystal: Vy jste v mých pokušeních se mnou zůstali. A já vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec, království, abyste jedli a pili za stolem mým v království mém (Lukáš 22, 28—30). Jakož se rozhojňují utrpení Kristova na nás, tak skrze Krista rozhojňuje se i potěšení naše. Neboť buďto že souženi jsme, pro vaše potěšení a spasení souženi jsme, kteréž se působí v snášení týchž trápení, kteráž i my trpíme; buďto že potěšováni bývá- me, pro vaše potěšení a spasení potěšováni býváme. A naděje naše pevná jest o vás, poněvadž víme, že jakož jste účastníky utrpení, tak také i potěšení. Nechceme zajisté, abyste nevě- děli, bratří, o soužení našem, které jsme měli v Asii, že jsme nadmíru přetíženi byli a nad možnost, takže jsme již o životu svém byli pochybili. Ano, sami v sobě již jsme tak usoudili, že nebylo lze než umříti, abychom nedoufali sami v sebe, ale v Boha, jenž i mrtvé křísí. Kterýž z takového nebezpečenství smrti vytrhl nás, a vytrhuje (2 Korintským 1, 5—10). Tako- vým jest hostina přichystána. Díky učiniv, lámal a dával učedníkům svým, aby předklá- dali. Tak i při večeři: A když oni jedli, vzav Ježíš chléb a dobrořečiv, lámal a dal učedníkům svým a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé (Matouš 26, 26), kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku (Lukáš 22, 19)! Hle, sám Kristus při- kázal zástupům, aby se posadili, sám jim lámal, sám učední- kům dával; tím vyjádřil úkol kněží. A měli také rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti. I jedli a nasyceni jsou. Jak milosrdně jednal Pán, jehož jest země a plnost její, ve srovnání se zvyky boháčů tohoto světa, kteří sice toho mnoho vystavují na odiv při hosti- nách, ale nikdy se nedojedí. Tak tedy jsou čtyři druhy lidí, kteří se nesytí u stolu Páně. První jsou ti, kteří k němu ani nepřistupují. Zlořečení jsou: Zlořečení, kteří se uchylují od přikázání tvých (Žalm 118, 21)! Vždyť je přikázáno přistupovati na jeho památku. Zřejmé je 119
chystal: Vy jste v mých pokušeních se mnou zůstali. A já vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec, království, abyste jedli a pili za stolem mým v království mém (Lukáš 22, 28—30). Jakož se rozhojňují utrpení Kristova na nás, tak skrze Krista rozhojňuje se i potěšení naše. Neboť buďto že souženi jsme, pro vaše potěšení a spasení souženi jsme, kteréž se působí v snášení týchž trápení, kteráž i my trpíme; buďto že potěšováni bývá- me, pro vaše potěšení a spasení potěšováni býváme. A naděje naše pevná jest o vás, poněvadž víme, že jakož jste účastníky utrpení, tak také i potěšení. Nechceme zajisté, abyste nevě- děli, bratří, o soužení našem, které jsme měli v Asii, že jsme nadmíru přetíženi byli a nad možnost, takže jsme již o životu svém byli pochybili. Ano, sami v sobě již jsme tak usoudili, že nebylo lze než umříti, abychom nedoufali sami v sebe, ale v Boha, jenž i mrtvé křísí. Kterýž z takového nebezpečenství smrti vytrhl nás, a vytrhuje (2 Korintským 1, 5—10). Tako- vým jest hostina přichystána. Díky učiniv, lámal a dával učedníkům svým, aby předklá- dali. Tak i při večeři: A když oni jedli, vzav Ježíš chléb a dobrořečiv, lámal a dal učedníkům svým a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé (Matouš 26, 26), kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku (Lukáš 22, 19)! Hle, sám Kristus při- kázal zástupům, aby se posadili, sám jim lámal, sám učední- kům dával; tím vyjádřil úkol kněží. A měli také rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti. I jedli a nasyceni jsou. Jak milosrdně jednal Pán, jehož jest země a plnost její, ve srovnání se zvyky boháčů tohoto světa, kteří sice toho mnoho vystavují na odiv při hosti- nách, ale nikdy se nedojedí. Tak tedy jsou čtyři druhy lidí, kteří se nesytí u stolu Páně. První jsou ti, kteří k němu ani nepřistupují. Zlořečení jsou: Zlořečení, kteří se uchylují od přikázání tvých (Žalm 118, 21)! Vždyť je přikázáno přistupovati na jeho památku. Zřejmé je 119
Strana 120
to z Lukáše (14, 24): Pravím vám, že žádný z mužů těch, kteříž pozváni byli, neokusí večeře mé. Všeliký pokrm zoškli- vila sobě duše jejich a přiblížili se až k branám smrti (Žalm 106, 18). — Druzí jsou ti, kdo přistupujíce nejedí, aby mohli snáze hřešiti. Nedbají Boží výzvy: Jezte, přátelé, pijte a hojně se napijte (Píseň 5, 1), nikoli však nepřátelé. To jsou mudráci světa, kteří nedbají večeře Kristovy pro samé ohledy na světskou slávu... — Třetí jsou ti, kteří ukazují stolu Páně záda, protože jejich srdce jest jinam obrácené, takže nemohou ani pomysliti na tuto večeři, ba dokonce říkají: Postačí nám jednou do roka. Co se člověku zoškliví, toho si jen malounko žádá. A jiní říkají: Až budu umírat, pak přistoupím. Ale o tom, co člověk velice miluje, nikdy neřekne: Mám toho dost. Velice by se měli lidé diviti zázrakům, netoliko tomu, o němž je psáno v našem evangeliu. Zázrak první a největší bylo stvoření všech věcí, pak záchrana Noe v korábu, rozdě- lení jazyků a národů, skopec, nabídnutý Abrahamovi k oběto- vání, rozdělení moře Rudého, sloup oblakový ve dne a ohnivý v noci, manna s nebe padající, voda ze skály vyvěrající, kře- pelky takměř na dva lokty zvýši nad zemí, prut Aronův vzkvetlý a vydavší mandle zralé, uzdravení lidu pohledem na měděného hada, roucha synů Izraelských nevetšející po čty- řicet let, zastavení slunce nad Gabaon a měsíce v údolí Aialon, rozpad zdí Jericha po sedmém obejití, Davidovo ví- tězství nad Goliášem, Eliáš živený službou krkavců za sucha a hladu tří let a šesti měsíců, anděl, živící Eliáše a řkoucí mu: Vstaň a pojez!, dvakrát padesát vojáků sežehnutých ohněm na rozkaz Eliášův, rozestoupení vod Jordánských úderem Eliášova pláště, Eliášovo vytržení do nebe, rozmnožení oleje vdovina, zplodnění ženy a vyvedení jejího potomstva, očištění Námana z malomocenství, Geziho raněnost malomocenstvím, osvícení zraku slepého Tobiáše rybí žlučí po čtyřech letech, 120
to z Lukáše (14, 24): Pravím vám, že žádný z mužů těch, kteříž pozváni byli, neokusí večeře mé. Všeliký pokrm zoškli- vila sobě duše jejich a přiblížili se až k branám smrti (Žalm 106, 18). — Druzí jsou ti, kdo přistupujíce nejedí, aby mohli snáze hřešiti. Nedbají Boží výzvy: Jezte, přátelé, pijte a hojně se napijte (Píseň 5, 1), nikoli však nepřátelé. To jsou mudráci světa, kteří nedbají večeře Kristovy pro samé ohledy na světskou slávu... — Třetí jsou ti, kteří ukazují stolu Páně záda, protože jejich srdce jest jinam obrácené, takže nemohou ani pomysliti na tuto večeři, ba dokonce říkají: Postačí nám jednou do roka. Co se člověku zoškliví, toho si jen malounko žádá. A jiní říkají: Až budu umírat, pak přistoupím. Ale o tom, co člověk velice miluje, nikdy neřekne: Mám toho dost. Velice by se měli lidé diviti zázrakům, netoliko tomu, o němž je psáno v našem evangeliu. Zázrak první a největší bylo stvoření všech věcí, pak záchrana Noe v korábu, rozdě- lení jazyků a národů, skopec, nabídnutý Abrahamovi k oběto- vání, rozdělení moře Rudého, sloup oblakový ve dne a ohnivý v noci, manna s nebe padající, voda ze skály vyvěrající, kře- pelky takměř na dva lokty zvýši nad zemí, prut Aronův vzkvetlý a vydavší mandle zralé, uzdravení lidu pohledem na měděného hada, roucha synů Izraelských nevetšející po čty- řicet let, zastavení slunce nad Gabaon a měsíce v údolí Aialon, rozpad zdí Jericha po sedmém obejití, Davidovo ví- tězství nad Goliášem, Eliáš živený službou krkavců za sucha a hladu tří let a šesti měsíců, anděl, živící Eliáše a řkoucí mu: Vstaň a pojez!, dvakrát padesát vojáků sežehnutých ohněm na rozkaz Eliášův, rozestoupení vod Jordánských úderem Eliášova pláště, Eliášovo vytržení do nebe, rozmnožení oleje vdovina, zplodnění ženy a vyvedení jejího potomstva, očištění Námana z malomocenství, Geziho raněnost malomocenstvím, osvícení zraku slepého Tobiáše rybí žlučí po čtyřech letech, 120
Strana 121
vysvobození Danielovo z jámy lvů, Jonášovo z útrob velryby, Kristovo narození z panny, proměnění vody ve víno, vzkříšení tří mládenců, syna Jairova v domě, syna vdovy za branou města, Lazara v hrobě. Hle, jak veliké množství zázraků! [30. VII. 1419] 121
vysvobození Danielovo z jámy lvů, Jonášovo z útrob velryby, Kristovo narození z panny, proměnění vody ve víno, vzkříšení tří mládenců, syna Jairova v domě, syna vdovy za branou města, Lazara v hrobě. Hle, jak veliké množství zázraků! [30. VII. 1419] 121
Strana 122
RÍMANŮM 6, 19—23: Bratří, člověčskou věc vám pravím pro mdlobu těla vašeho. Jako jste vydávali těla svá v službu nečistotě a nepravosti k ne- pravosti, tak nyní vydávejte údy své v službu spravedlnosti k ospravedlnění. Když jste byli služebníky hřícha, cizí jste byli spravedlnosti. Jaký jste měli tehdy užitek z toho, zač se nyní stydíte? Konec zajisté těch věcí jest smrt. Nyní pak vysvobozeni jsouce od hříchu a podmaněni v službu Bohu, máte užitek svůj ku posvěcení, cíl pak život věčný. Odplata za hřích jest smrt, ale milost Boží život věčný v Kristu Ježíši, Pánu našem. CLOVĚČSKOU VĚC vám pravím. Tělo zajisté naše při po- čátku stvoření bylo silné, zdravé, vyhovující a poslouchající du- ši, ale po hříšném pádu se stalo slabým, bezmocným a zatěžují- cím duši i strhujícím ji. Tělo, kteréž porušené jest, zatěžuje duši (Moudrost 9, 15). Proto blažený Pavel, tajemník nebes- kého dvora, ježto byl vytržen až do třetího nebe a spatřil tam dvorskou službu, jako králův zplnomocněnec nás chce poučiti, i praví: Člověčskou věc vám pravím. Nováčkům zajisté nelze uložit těžší úkoly. Proto jako zkušený lékař své učení přizpů- sobuje, aby zmírnil naši mdlobnost. Takový jest i přirozený běh věcí, že děti živíme pokrmy lehčími zprvu, později těžšími. Jakmile však ve víře poněkud zdomácněli, hned je ohnivě na- pomínal, řka: Ó, blázniví Galatští! I žalmista praví: Odvrať oči mé od marnosti (118, 37). Nezohavujte duší svých nečisto- tou. Svatí buďte, protože já svatý jsem (Leviticus 11, 44). Augustinus: Tak jako nás k hříchu nepudila bázeň, nýbrž žádostivost, tak i ke spravedlivému životu nás nemá pobízet strach z trestu, nýbrž láska ke spravedlnosti. Jako by chtěl říci: Sluší se, abyste spravedlnosti dali to, co jste přáli nespra- vedlnosti. To je lidské, je to člověčská věc. Lépe jest tedy slou- žiti Bohu než ďáblu, neboť Boha neuzří, kdo není čistého 122
RÍMANŮM 6, 19—23: Bratří, člověčskou věc vám pravím pro mdlobu těla vašeho. Jako jste vydávali těla svá v službu nečistotě a nepravosti k ne- pravosti, tak nyní vydávejte údy své v službu spravedlnosti k ospravedlnění. Když jste byli služebníky hřícha, cizí jste byli spravedlnosti. Jaký jste měli tehdy užitek z toho, zač se nyní stydíte? Konec zajisté těch věcí jest smrt. Nyní pak vysvobozeni jsouce od hříchu a podmaněni v službu Bohu, máte užitek svůj ku posvěcení, cíl pak život věčný. Odplata za hřích jest smrt, ale milost Boží život věčný v Kristu Ježíši, Pánu našem. CLOVĚČSKOU VĚC vám pravím. Tělo zajisté naše při po- čátku stvoření bylo silné, zdravé, vyhovující a poslouchající du- ši, ale po hříšném pádu se stalo slabým, bezmocným a zatěžují- cím duši i strhujícím ji. Tělo, kteréž porušené jest, zatěžuje duši (Moudrost 9, 15). Proto blažený Pavel, tajemník nebes- kého dvora, ježto byl vytržen až do třetího nebe a spatřil tam dvorskou službu, jako králův zplnomocněnec nás chce poučiti, i praví: Člověčskou věc vám pravím. Nováčkům zajisté nelze uložit těžší úkoly. Proto jako zkušený lékař své učení přizpů- sobuje, aby zmírnil naši mdlobnost. Takový jest i přirozený běh věcí, že děti živíme pokrmy lehčími zprvu, později těžšími. Jakmile však ve víře poněkud zdomácněli, hned je ohnivě na- pomínal, řka: Ó, blázniví Galatští! I žalmista praví: Odvrať oči mé od marnosti (118, 37). Nezohavujte duší svých nečisto- tou. Svatí buďte, protože já svatý jsem (Leviticus 11, 44). Augustinus: Tak jako nás k hříchu nepudila bázeň, nýbrž žádostivost, tak i ke spravedlivému životu nás nemá pobízet strach z trestu, nýbrž láska ke spravedlnosti. Jako by chtěl říci: Sluší se, abyste spravedlnosti dali to, co jste přáli nespra- vedlnosti. To je lidské, je to člověčská věc. Lépe jest tedy slou- žiti Bohu než ďáblu, neboť Boha neuzří, kdo není čistého 122
Strana 123
srdce. Blahoslavení čistého srdce (Matouš 5, 8). Čistotou srdce se mysl ubrání zločinu. Bůh shlíží jen na čisté a chrám Boží nemůže býti jiný než čistý, jako zase chrám ďáblův nemůže býti čistý. Vydávejme tedy těla svá jako Maria Magdalská. Smilní-li tělo, všecky jeho údy smilstvu přisluhují. Jediný hřích přivodí všecky hříchy. Když jste byli služebníky hřícha, to jest když nad vámi panoval hřích, cizí jste byli spravedlnosti, nedostávalo se vám spravedlnosti Páně a otrocky jste sloužili nepravosti. Svobodní jsté byli od Boží služby asi tak, jako je uprchlý otrok svobodný od služby svého pána. Od koho kdo jest přemožen, tomu jest i v službu podroben (2 Petrova 2, 19). Každý, kdo činí hřích, služebník jest hřícha (Jan 8, 34). Jak zhoubné služebnictví, jak zlá otročina, kde panuje vina a spravedlnosti dán jest výhost. Praví Augustinus, že dobrý člověk, i když slouží, je svobodný, a zlý člověk, i když kraluje, jest otrokem neto- liko jednoho člověka, nýbrž, což mnohem horší jest, tolika ďáblů, kolika neřestí. My, kteří jsme z této služby vysvobozeni skrze Ježíše Krista, nesmíme nadále sloužiti neřestem. Jaký jste měli tehdy užitek? Jako by říkal: Když jste do- sáhli žádostivosti svých chtíčů jako prasata a šelmy, jaký jste z toho měli užitek? Vždyť nyní zdravou svou myslí se za to stydíte! Chlouba naše jest svědectví svědomí našeho, že v sprostnosti a v upřímnosti Boží, ne v moudrosti tělesné, ale v milosti Boží obcovali jsme na tomto světě (2 Korintským 1, 12). Ti, kteří jsou podle těla, chutnají to, co jest těla, ale ti, kteříž jsou podle ducha, oblibují to, což jest ducha. Opatrnost těla je smrt, opatrnost ducha jest život a pokoj (Římanům 8, 5—6). Ambrosius: Kdo odstupuje od pokladu, má nouzi, kdo od pramene, žízní, kdo od ctnosti, chátrá, kdo od moudrosti, hloupne, sebe sama se vzdává, kdo se od Pána oddaluje. Hle, kam až svádějí tělesné rozkoše, až k smrti věčné tě zavedou! Dříve než poznali víru Kristovu Římané sloužili všem neřestem, 123
srdce. Blahoslavení čistého srdce (Matouš 5, 8). Čistotou srdce se mysl ubrání zločinu. Bůh shlíží jen na čisté a chrám Boží nemůže býti jiný než čistý, jako zase chrám ďáblův nemůže býti čistý. Vydávejme tedy těla svá jako Maria Magdalská. Smilní-li tělo, všecky jeho údy smilstvu přisluhují. Jediný hřích přivodí všecky hříchy. Když jste byli služebníky hřícha, to jest když nad vámi panoval hřích, cizí jste byli spravedlnosti, nedostávalo se vám spravedlnosti Páně a otrocky jste sloužili nepravosti. Svobodní jsté byli od Boží služby asi tak, jako je uprchlý otrok svobodný od služby svého pána. Od koho kdo jest přemožen, tomu jest i v službu podroben (2 Petrova 2, 19). Každý, kdo činí hřích, služebník jest hřícha (Jan 8, 34). Jak zhoubné služebnictví, jak zlá otročina, kde panuje vina a spravedlnosti dán jest výhost. Praví Augustinus, že dobrý člověk, i když slouží, je svobodný, a zlý člověk, i když kraluje, jest otrokem neto- liko jednoho člověka, nýbrž, což mnohem horší jest, tolika ďáblů, kolika neřestí. My, kteří jsme z této služby vysvobozeni skrze Ježíše Krista, nesmíme nadále sloužiti neřestem. Jaký jste měli tehdy užitek? Jako by říkal: Když jste do- sáhli žádostivosti svých chtíčů jako prasata a šelmy, jaký jste z toho měli užitek? Vždyť nyní zdravou svou myslí se za to stydíte! Chlouba naše jest svědectví svědomí našeho, že v sprostnosti a v upřímnosti Boží, ne v moudrosti tělesné, ale v milosti Boží obcovali jsme na tomto světě (2 Korintským 1, 12). Ti, kteří jsou podle těla, chutnají to, co jest těla, ale ti, kteříž jsou podle ducha, oblibují to, což jest ducha. Opatrnost těla je smrt, opatrnost ducha jest život a pokoj (Římanům 8, 5—6). Ambrosius: Kdo odstupuje od pokladu, má nouzi, kdo od pramene, žízní, kdo od ctnosti, chátrá, kdo od moudrosti, hloupne, sebe sama se vzdává, kdo se od Pána oddaluje. Hle, kam až svádějí tělesné rozkoše, až k smrti věčné tě zavedou! Dříve než poznali víru Kristovu Římané sloužili všem neřestem, 123
Strana 124
jež by bylo nechutné vyjmenovávat; když však se jim dostalo víry, styděli se nejenom za své skutky, nýbrž ještě i za své vzpomínky na ně. I my bychom se tak měli hanbiti, opakujíce se žalmistou: Na každý den styděti se musím a hanba tváře mé přikrývá mne (Žalm 43, 16). Tobě, tobě samému zhřešil jsem, smiluj se nade mnou (Žalm 50, 6)! Nyní pak vysvobozeni jsouce od hříchu a podmaněni v službu Bohu. Stvoření zajisté tobě, učiniteli, posluhujíc, roz- něcuje se k trápení proti nespravedlivým a poulevuje, aby činilo dobrodiní (Moudrost 16, 24). Proto praví Hospodin: Služebník můj jsi, Izraeli, skrze tebe oslaven budu (Izaiáš 49, 3). Mnohem lépe by mně bylo umříti, nežli aby kdo chválu mou vyprázdnil. Neboť káži-li evangelium, nemám se čím chlubiti, poněvadž jsem to povinen. Ale běda by mně bylo, kdybych nekázal! Svoboden zajisté jsa ode všech, všechněm sebe samého v službu jsem vydal, abych mnohé získal. A to činím pro evangelium, abych účastník jeho byl (1 Korint- ským 9, 15—16. 19. 23). Nyní pak vysvobozeni jsouce od hříchu a podmaněni v službu Bohu. Mluvil Hospodin k Abrahamovi: Bude símě tvé pohostinu v zemi cizí a bude v službu podrobeno a zle s ním budou nakládati po čtyři sta let. Ale národ ten, jemuž sloužiti budou, já souditi budu, praví Bůh (Skutky 7, 6—7). Přišel jsem do Asie, slouže Pánu se vší pokorou i s mnohými slzami a pokušeními (Skutky 20, 18—19). Máte užitek svůj ku posvěcení, cíl pak život věčný. Odplata za hřích jest smrt. Duše, kteráž hřeší, umře (Ezechiel 18, 4). Žádost, když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplo- zuje smrt (Jakub 1, 15). Smrt hříšníků nejhorší (Žalm 33, 22). Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je spase (Žalm 48, 15). Vždycky budou lidé umírat, aby žili, a žít, aby umírali. V Kristu Ježíši, Pánu našem. Uzříte mne, neboť já živ jsem, i vyživi budete (Jan 14, 19). Království jeho pak nebude konce. (30. VII. 1419) 124
jež by bylo nechutné vyjmenovávat; když však se jim dostalo víry, styděli se nejenom za své skutky, nýbrž ještě i za své vzpomínky na ně. I my bychom se tak měli hanbiti, opakujíce se žalmistou: Na každý den styděti se musím a hanba tváře mé přikrývá mne (Žalm 43, 16). Tobě, tobě samému zhřešil jsem, smiluj se nade mnou (Žalm 50, 6)! Nyní pak vysvobozeni jsouce od hříchu a podmaněni v službu Bohu. Stvoření zajisté tobě, učiniteli, posluhujíc, roz- něcuje se k trápení proti nespravedlivým a poulevuje, aby činilo dobrodiní (Moudrost 16, 24). Proto praví Hospodin: Služebník můj jsi, Izraeli, skrze tebe oslaven budu (Izaiáš 49, 3). Mnohem lépe by mně bylo umříti, nežli aby kdo chválu mou vyprázdnil. Neboť káži-li evangelium, nemám se čím chlubiti, poněvadž jsem to povinen. Ale běda by mně bylo, kdybych nekázal! Svoboden zajisté jsa ode všech, všechněm sebe samého v službu jsem vydal, abych mnohé získal. A to činím pro evangelium, abych účastník jeho byl (1 Korint- ským 9, 15—16. 19. 23). Nyní pak vysvobozeni jsouce od hříchu a podmaněni v službu Bohu. Mluvil Hospodin k Abrahamovi: Bude símě tvé pohostinu v zemi cizí a bude v službu podrobeno a zle s ním budou nakládati po čtyři sta let. Ale národ ten, jemuž sloužiti budou, já souditi budu, praví Bůh (Skutky 7, 6—7). Přišel jsem do Asie, slouže Pánu se vší pokorou i s mnohými slzami a pokušeními (Skutky 20, 18—19). Máte užitek svůj ku posvěcení, cíl pak život věčný. Odplata za hřích jest smrt. Duše, kteráž hřeší, umře (Ezechiel 18, 4). Žádost, když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplo- zuje smrt (Jakub 1, 15). Smrt hříšníků nejhorší (Žalm 33, 22). Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je spase (Žalm 48, 15). Vždycky budou lidé umírat, aby žili, a žít, aby umírali. V Kristu Ježíši, Pánu našem. Uzříte mne, neboť já živ jsem, i vyživi budete (Jan 14, 19). Království jeho pak nebude konce. (30. VII. 1419) 124
Strana 125
Kázání na devátou neděli po svaté Trojici
Kázání na devátou neděli po svaté Trojici
Strana 126
Strana 127
LUKÁŠ 16, 1—9: Pravil pak i k učedníkům svým: Člověk jeden byl bohatý, kterýž měl šafáře. A ten obžalován jest před ním, jako by mrhal statek jeho. I povolav ho, řekl jemu: Což to slyším o tobě? Vydej počet z vladařství svého, neb již nebudeš moci déle vládnouti. I dí vladař sám v sobě: Co učiním? Teď pán můj odjímá ode mne vla- dařství. Kopati nemohu, žebrati se stydím. Vím, co učiním, aby, když budu zbaven vladařství, přijali mne do svých domů. I za- volav jednoho každého dlužníka pána svého, řekl prvnímu: Jaks mnoho dlužen pánu mému? A on řekl: Sto tun oleje. T řekl mu: Vezmi rejistra svá a sedna rychle, napiš padesát. Potom dru- hému řekl: Ty pak jaks mnoho dlužen? Kterýž řekl: Sto korců pšenice. I dí mu: Vezmi rejistra svá a napiš osmdesát. I pochválil pán vladaře nepravého, že opatrně učinil. Nebo synové tohoto světa opatrnější jsou, nežli synové světla v svých věcech. I ját pravím vám: Čiňte sobě přátely z mamony nepravosti, aby, když byste zhynuli, přijali vás do věčných stanů. DNES je tomu týden, co jsme z Evangelia slyšeli, jak předně stav duchovní a téměř obecně všichni lidé přikrývají svou špatnost a vychloubají se spravedlností a jak snadněji upozorňují na hříchy jiných než na své, ba sebe stále omlou- vají. Dnes pak slyšíme, že není nic tak skryté, aby to nevyšlo najevo, nic tak utajené, aby to nevešlo ve známost. Všichni, kdo vymlouvají svou špatnost, špatnou mají pověst u Pána Boha a jsou u nebeského dvora obžalováni, ano, čím více se obhajují před lidmi, tím těžší jest proti nim obžaloba před Pánem Bohem. Nanejvýš strašlivá jest žaloba proti těm, kte- rým Pán svěřil bohatství a kteří ho zle zneužívají: dávají tam, kam dávati nemají, a nedávají tam, kam se dávati má. Proti takovým u Pána vypovídá sám jejich anděl, jenž tak plní své výchovné poslání jakožto obzvláštní strážce člověka. Nikdo 127
LUKÁŠ 16, 1—9: Pravil pak i k učedníkům svým: Člověk jeden byl bohatý, kterýž měl šafáře. A ten obžalován jest před ním, jako by mrhal statek jeho. I povolav ho, řekl jemu: Což to slyším o tobě? Vydej počet z vladařství svého, neb již nebudeš moci déle vládnouti. I dí vladař sám v sobě: Co učiním? Teď pán můj odjímá ode mne vla- dařství. Kopati nemohu, žebrati se stydím. Vím, co učiním, aby, když budu zbaven vladařství, přijali mne do svých domů. I za- volav jednoho každého dlužníka pána svého, řekl prvnímu: Jaks mnoho dlužen pánu mému? A on řekl: Sto tun oleje. T řekl mu: Vezmi rejistra svá a sedna rychle, napiš padesát. Potom dru- hému řekl: Ty pak jaks mnoho dlužen? Kterýž řekl: Sto korců pšenice. I dí mu: Vezmi rejistra svá a napiš osmdesát. I pochválil pán vladaře nepravého, že opatrně učinil. Nebo synové tohoto světa opatrnější jsou, nežli synové světla v svých věcech. I ját pravím vám: Čiňte sobě přátely z mamony nepravosti, aby, když byste zhynuli, přijali vás do věčných stanů. DNES je tomu týden, co jsme z Evangelia slyšeli, jak předně stav duchovní a téměř obecně všichni lidé přikrývají svou špatnost a vychloubají se spravedlností a jak snadněji upozorňují na hříchy jiných než na své, ba sebe stále omlou- vají. Dnes pak slyšíme, že není nic tak skryté, aby to nevyšlo najevo, nic tak utajené, aby to nevešlo ve známost. Všichni, kdo vymlouvají svou špatnost, špatnou mají pověst u Pána Boha a jsou u nebeského dvora obžalováni, ano, čím více se obhajují před lidmi, tím těžší jest proti nim obžaloba před Pánem Bohem. Nanejvýš strašlivá jest žaloba proti těm, kte- rým Pán svěřil bohatství a kteří ho zle zneužívají: dávají tam, kam dávati nemají, a nedávají tam, kam se dávati má. Proti takovým u Pána vypovídá sám jejich anděl, jenž tak plní své výchovné poslání jakožto obzvláštní strážce člověka. Nikdo 127
Strana 128
neunikne povinnosti vydati počet a nebude moci déle vlád- nouti, jak to dosvědčuje Jeremiáš (14, 12): Když se postiti budou, já nikoli nevyslyším volání jejich, ale mečem a morem a hladem zhubím je. Tehdy volati budou a nevyslyším (Pří- sloví 1,28). Modlitba jim bude počtena za hřích. Prosba jeho budiž mu k hříchu (Žalm 108, 7), ba ani jiní se za něho nebudou smět přimlouvati. Ty tedy nemodli se za lid tento, neboť tě nevyslyším (Jeremiáš 7, 16). Budeš nahá a zahanbení plná (Ezechiel 16, 7). To kdyby nebyl šafář pečlivě rozvážil, po- mysliv, že kopat nedovede a žebrati že se stydí, nebyl by své věci tak užitečně uspořádal. Modleme se tedy. Pán, chtěje nás pobídnouti k opatrnosti, vypravuje uto příhodu: Člověk jeden byl bohatý; rozumějme: sám Bůh, jemuž všecko bohatství právem náleží. Já jsem Hospodin. Jestliže v ustanoveních mých choditi budete a přikázání mých ostří- hajíce, budete je činiti, dám vám deště časy svými a země vydá úrody své a stromoví polní vydá ovoce. I budete jísti chléb svůj do sytosti a přebývati budete bezpečně v zemi své. Neboť dám pokoj zemi vaší, budete spáti a nebude, kdo by vás pře- děsil. Vyplením zvěř zlou ze země a meč nebude přecházeti hranice vaše. Pronásledovati budete nepřátele své a padnou před vámi od meče. Pět vašich honiti bude jich sto, a sto vašich honiti bude deset tisíců. I padnou nepřátelé vaši před vámi od meče, neboť obrátím tvář svou k vám a dám vám vzrůst a rozmnožím vás a utvrdím smlouvu svou s vámi. A procházeti se budu mezi vámi a budu Bohem vaším a vy budete lidem mým (Leviticus 26, 3—12). Hle, bohatý nade všecky boháče tohoto světa! Proč tak naléhavě rozkazuje, abychom dbali jeho příkazů a měli ho za Pána? Podle knihy Ester (1, 4) proto, aby ukázal bohatství slávy svého království. Doufej v Hospodina a čiň dobré, přebývej na zemi, a pásti se budeš v bohatství jeho (Žalm 36, 3). Pro toto bohatství služme tedy Hospodinu, aby 128
neunikne povinnosti vydati počet a nebude moci déle vlád- nouti, jak to dosvědčuje Jeremiáš (14, 12): Když se postiti budou, já nikoli nevyslyším volání jejich, ale mečem a morem a hladem zhubím je. Tehdy volati budou a nevyslyším (Pří- sloví 1,28). Modlitba jim bude počtena za hřích. Prosba jeho budiž mu k hříchu (Žalm 108, 7), ba ani jiní se za něho nebudou smět přimlouvati. Ty tedy nemodli se za lid tento, neboť tě nevyslyším (Jeremiáš 7, 16). Budeš nahá a zahanbení plná (Ezechiel 16, 7). To kdyby nebyl šafář pečlivě rozvážil, po- mysliv, že kopat nedovede a žebrati že se stydí, nebyl by své věci tak užitečně uspořádal. Modleme se tedy. Pán, chtěje nás pobídnouti k opatrnosti, vypravuje uto příhodu: Člověk jeden byl bohatý; rozumějme: sám Bůh, jemuž všecko bohatství právem náleží. Já jsem Hospodin. Jestliže v ustanoveních mých choditi budete a přikázání mých ostří- hajíce, budete je činiti, dám vám deště časy svými a země vydá úrody své a stromoví polní vydá ovoce. I budete jísti chléb svůj do sytosti a přebývati budete bezpečně v zemi své. Neboť dám pokoj zemi vaší, budete spáti a nebude, kdo by vás pře- děsil. Vyplením zvěř zlou ze země a meč nebude přecházeti hranice vaše. Pronásledovati budete nepřátele své a padnou před vámi od meče. Pět vašich honiti bude jich sto, a sto vašich honiti bude deset tisíců. I padnou nepřátelé vaši před vámi od meče, neboť obrátím tvář svou k vám a dám vám vzrůst a rozmnožím vás a utvrdím smlouvu svou s vámi. A procházeti se budu mezi vámi a budu Bohem vaším a vy budete lidem mým (Leviticus 26, 3—12). Hle, bohatý nade všecky boháče tohoto světa! Proč tak naléhavě rozkazuje, abychom dbali jeho příkazů a měli ho za Pána? Podle knihy Ester (1, 4) proto, aby ukázal bohatství slávy svého království. Doufej v Hospodina a čiň dobré, přebývej na zemi, a pásti se budeš v bohatství jeho (Žalm 36, 3). Pro toto bohatství služme tedy Hospodinu, aby 128
Strana 129
od nás krutě nepožádal počtu, nikoli však pro pozemské bo- hatství, o němž praví žalmista (48, 7. 15): Kteříž doufají v svá zboží a množstvím bohatství svého se chlubí, jako hovada skladeni budou v pekle, smrt je žráti bude, a upřímní panovati budou nad nimi. Proto praví jiný žalm (61, 11): Jestliže by bohatství přibývalo, nepřikládejte srdce, aby o vás neplatilo povědění (Žalm 75, 6): Zesnuli snem svým a nic nenalezli všichni muži z bohatství v rukou svých. Člověk jeden byl bohatý. Sláva a bohatství v domě jeho a spravedlnost jeho zůstává na věky věků (Žalm 111, 3). Zda bohatstvím dobrotivosti jeho a snášenlivosti i dlouhočekání pohrdáš, nevěda, že dobrotivost Boží ku pokání tebe vede? (Římanům 2, 4) To proto (9, 23), aby známé učinil bohatství slávy své. Ó, hlubokosti bohatství i moudrosti i umění Božího! (11, 33) Nepřestávám díků činiti z vás, zmínku čině o vás na modlitbách svých, aby Bůh Pána našeho Ježíše Krista, Otec slávy, dal vám Ducha moudrosti a zjevení velebnosti v po- znání jeho, osvícené oči srdce, abyste odtud věděli, která by byla naděje povolání jeho a jaké bohatství slávy dědictví jeho v svatých (Efezským 1, 16—18). Bůh pak můj naplň všelikou potřebu vaši podle bohatství svého v Kristu Ježíši (Fili- penským 4, 19). Nyní pak zjevené je svatým tajemství skryté od věků, jímž Bůh ráčil známo učiniti, kteraké by bylo bohatství slavného tajemství tohoto mezi národy, což jest Kristus ve vás, naděje slávy (Kolossenským 1, 26—27). Člověk jeden byl bohatý. Král králů a Pán panujících, kterýž sám má nesmrtelnost a přebývá v světle nepřistupi- telném, jehož žádný z lidí neviděl, aniž viděti může, jemuž sláva a čest a vláda věčná, amen. Bohatým tohoto světa při- kazuj, ať nejsou vysokomyslní a ať nedoufají v nejisté bo- hatství, ale v Boha živého, kterýž dává nám hojnost všeho ku požívání (1 Timoteovi 6, 15—17). Ze všeho jest tedy klásti 9 - Výzva Jana Želivského 129
od nás krutě nepožádal počtu, nikoli však pro pozemské bo- hatství, o němž praví žalmista (48, 7. 15): Kteříž doufají v svá zboží a množstvím bohatství svého se chlubí, jako hovada skladeni budou v pekle, smrt je žráti bude, a upřímní panovati budou nad nimi. Proto praví jiný žalm (61, 11): Jestliže by bohatství přibývalo, nepřikládejte srdce, aby o vás neplatilo povědění (Žalm 75, 6): Zesnuli snem svým a nic nenalezli všichni muži z bohatství v rukou svých. Člověk jeden byl bohatý. Sláva a bohatství v domě jeho a spravedlnost jeho zůstává na věky věků (Žalm 111, 3). Zda bohatstvím dobrotivosti jeho a snášenlivosti i dlouhočekání pohrdáš, nevěda, že dobrotivost Boží ku pokání tebe vede? (Římanům 2, 4) To proto (9, 23), aby známé učinil bohatství slávy své. Ó, hlubokosti bohatství i moudrosti i umění Božího! (11, 33) Nepřestávám díků činiti z vás, zmínku čině o vás na modlitbách svých, aby Bůh Pána našeho Ježíše Krista, Otec slávy, dal vám Ducha moudrosti a zjevení velebnosti v po- znání jeho, osvícené oči srdce, abyste odtud věděli, která by byla naděje povolání jeho a jaké bohatství slávy dědictví jeho v svatých (Efezským 1, 16—18). Bůh pak můj naplň všelikou potřebu vaši podle bohatství svého v Kristu Ježíši (Fili- penským 4, 19). Nyní pak zjevené je svatým tajemství skryté od věků, jímž Bůh ráčil známo učiniti, kteraké by bylo bohatství slavného tajemství tohoto mezi národy, což jest Kristus ve vás, naděje slávy (Kolossenským 1, 26—27). Člověk jeden byl bohatý. Král králů a Pán panujících, kterýž sám má nesmrtelnost a přebývá v světle nepřistupi- telném, jehož žádný z lidí neviděl, aniž viděti může, jemuž sláva a čest a vláda věčná, amen. Bohatým tohoto světa při- kazuj, ať nejsou vysokomyslní a ať nedoufají v nejisté bo- hatství, ale v Boha živého, kterýž dává nám hojnost všeho ku požívání (1 Timoteovi 6, 15—17). Ze všeho jest tedy klásti 9 - Výzva Jana Želivského 129
Strana 130
počet. Nuže nyní, boháči, plačte, kvílíce nad bídami svými, kteréž přijdou. Bohatství vaše shnilo a roucho vaše zmolova- tělo, zlato vaše a stříbro zrezavělo a rez jejich bude na svě- dectví proti vám a zžíře těla vaše jako oheň (Jakub, 5, 1—3). Člověk jeden. Na rouchu a na bedrech má napsané jméno: Král králů a Pán panujících (Zjevení 19, 16). I pohleděl jsem, a aj, oblak běloskvoucí, a na tom oblaku seděl podobný Synu člověka, maje na hlavě své korunu zlatou, ježto byl bohatý. Proto štědře odměňuje své služebníky. Kdo neposkvrnili roucha svého, ti se budou procházeti se mnou v bílém rouše, neboť jsou hodni. Kdo zvítězí, ten bude oděn rouchem bílým a nevymaži jméno jeho z knihy života a vyznám jméno jeho před obličejem Otce svého i před Božími anděly. Kdo má uši, slyš, co praví Duch. Jeho jest bohatství, čest a sláva. Bohatství jeho můžete zříti zrakem své mysli i zrakem tělesným, když pohlédnete k nebi a rozhlédnete se po zemi, moři a po všem, což v nich jest. Všecky věci skrze něho učiněny jsou a bez něho nic není učiněno (Jan 1, 3). On řekl, a stalo se (Žalm 32, 10). Tváť jsou nebesa, tvá také i země (Žalm 88, 12). Sám prohlašuje: Dána jest mi veškerá moc na nebi i na zemi (Matouš 28, 18). To se ukázalo za jeho umučení, když se zatmělo slunce, země se třásla, skálí se pukalo a hrobové se otvírali. A když vstal z mrtvých, zemětřesení stalo se veliké, neboť anděl Páně sestoupil s nebe a byl obličej jeho jako blesk a roucho jeho bílé jako sníh, a ze strachu před ním zděsili se strážcové a uči- něni jsou jako mrtví. Hle, taková jest moc tohoto bohatého Krále. A takové bohatství sdílí se svými vyvolenými. Já jsem jistě seznal, že veliký jest Hospodin a Pán náš, nade všecky bohy. Cožkoli chce Hospodin, to činí na nebi i na zemi, v moři i ve všech propastech (Žalm 134, 5—6). I král David radoval se radostí velikou a dobrořečil Hospodinu před obličejem všeho shromáždění, a řekl: Požehnaný jsi, Hospodine, Bože Izraele 130
počet. Nuže nyní, boháči, plačte, kvílíce nad bídami svými, kteréž přijdou. Bohatství vaše shnilo a roucho vaše zmolova- tělo, zlato vaše a stříbro zrezavělo a rez jejich bude na svě- dectví proti vám a zžíře těla vaše jako oheň (Jakub, 5, 1—3). Člověk jeden. Na rouchu a na bedrech má napsané jméno: Král králů a Pán panujících (Zjevení 19, 16). I pohleděl jsem, a aj, oblak běloskvoucí, a na tom oblaku seděl podobný Synu člověka, maje na hlavě své korunu zlatou, ježto byl bohatý. Proto štědře odměňuje své služebníky. Kdo neposkvrnili roucha svého, ti se budou procházeti se mnou v bílém rouše, neboť jsou hodni. Kdo zvítězí, ten bude oděn rouchem bílým a nevymaži jméno jeho z knihy života a vyznám jméno jeho před obličejem Otce svého i před Božími anděly. Kdo má uši, slyš, co praví Duch. Jeho jest bohatství, čest a sláva. Bohatství jeho můžete zříti zrakem své mysli i zrakem tělesným, když pohlédnete k nebi a rozhlédnete se po zemi, moři a po všem, což v nich jest. Všecky věci skrze něho učiněny jsou a bez něho nic není učiněno (Jan 1, 3). On řekl, a stalo se (Žalm 32, 10). Tváť jsou nebesa, tvá také i země (Žalm 88, 12). Sám prohlašuje: Dána jest mi veškerá moc na nebi i na zemi (Matouš 28, 18). To se ukázalo za jeho umučení, když se zatmělo slunce, země se třásla, skálí se pukalo a hrobové se otvírali. A když vstal z mrtvých, zemětřesení stalo se veliké, neboť anděl Páně sestoupil s nebe a byl obličej jeho jako blesk a roucho jeho bílé jako sníh, a ze strachu před ním zděsili se strážcové a uči- něni jsou jako mrtví. Hle, taková jest moc tohoto bohatého Krále. A takové bohatství sdílí se svými vyvolenými. Já jsem jistě seznal, že veliký jest Hospodin a Pán náš, nade všecky bohy. Cožkoli chce Hospodin, to činí na nebi i na zemi, v moři i ve všech propastech (Žalm 134, 5—6). I král David radoval se radostí velikou a dobrořečil Hospodinu před obličejem všeho shromáždění, a řekl: Požehnaný jsi, Hospodine, Bože Izraele 130
Strana 131
otce našeho, od věků až na věky. Tváť, ó Hospodine, velebnost i moc i sláva i vítězství i čest, ano i všecko, co jest na nebi i na zemi. Tvé jest, Hospodine, království, a ty jsi vyšší nad všelikou vrchnost. Tvé jest bohatství a tvá jest sláva, ty nade vším panuješ, v ruce tvé moc i síla, v ruce tvé velebnost a vláda. Nyní tedy, Bože, vyznáváme tě a chválíme jméno tvé slavné. Tvé jest všecko a co jsme z ruky tvé přijali, dali jsme tobě. Příchozí jsme před tebou a hosté jako všichni otcové naši (1 Paralipomenon 29, 9—15). To jest ten bohatý Král. Vyznávejme tohoto Krále většího nad světské, vědouce, že jemu jest nám vydati počet. Pozemská však bohatství z nepravosti se rodí. Boháčům, kteří je vlastní, to nevyčítám. Zdědils to, otec tvůj ti to odkázal, poctivěs nabyl snad spravedlivou prací. Ne, nevyčí- tám těm, kdo mají plné domy. Ale neříkej tomu bohatství, o němž jsme před chvíli hovořili. Neboť zaměníš-li dvojí toto bohatství, zahyneš s tím, které si zamiluješ. Ztrácej, abys nebyl ztracen, dávej, abys získal, rozsívej, abys žal. A ne- chtěj nazývat bohatstvím něco, co jím vpravdě není a co ti způsobuje jen strach před lupiči a zloději, jak to dosvědčuje Moudrost (5, 8—14): Co nám prospěla pýcha? A bohatství s chloubou co nám spomohlo? Pominuly všecky ty věci jako stín a jako posel, kterýž prudce běží, jako loď, která probráz- dila vzedmutou hláď, jejíž šlépěje, když přejde, nelze nalézti, ani proražené cesty její mezi vlnobitím. Anebo jako když pták proletí skrze povětří, nebývá nalezeno žádného znamení, kudy letěl, ale rozráží křídly vítr jen lehký, v kterýž bije, tak i my, zrodivše se, umíráme, a žádného znamení ctnosti ukázati jsme nemohli, ale ve zlosti své životy své jsme strávili. Jinaké jest však bohatství Boží, které, když jsme je získali, neztrácíme. Skládejte sobě poklady v nebi, kde ani mol ani rez nekazí a kde zloději nevykopávají ani nekradou. Nebo kde je poklad tvúj, tam je i srdce tvé (Matouš 6, 20—21). 9 *
otce našeho, od věků až na věky. Tváť, ó Hospodine, velebnost i moc i sláva i vítězství i čest, ano i všecko, co jest na nebi i na zemi. Tvé jest, Hospodine, království, a ty jsi vyšší nad všelikou vrchnost. Tvé jest bohatství a tvá jest sláva, ty nade vším panuješ, v ruce tvé moc i síla, v ruce tvé velebnost a vláda. Nyní tedy, Bože, vyznáváme tě a chválíme jméno tvé slavné. Tvé jest všecko a co jsme z ruky tvé přijali, dali jsme tobě. Příchozí jsme před tebou a hosté jako všichni otcové naši (1 Paralipomenon 29, 9—15). To jest ten bohatý Král. Vyznávejme tohoto Krále většího nad světské, vědouce, že jemu jest nám vydati počet. Pozemská však bohatství z nepravosti se rodí. Boháčům, kteří je vlastní, to nevyčítám. Zdědils to, otec tvůj ti to odkázal, poctivěs nabyl snad spravedlivou prací. Ne, nevyčí- tám těm, kdo mají plné domy. Ale neříkej tomu bohatství, o němž jsme před chvíli hovořili. Neboť zaměníš-li dvojí toto bohatství, zahyneš s tím, které si zamiluješ. Ztrácej, abys nebyl ztracen, dávej, abys získal, rozsívej, abys žal. A ne- chtěj nazývat bohatstvím něco, co jím vpravdě není a co ti způsobuje jen strach před lupiči a zloději, jak to dosvědčuje Moudrost (5, 8—14): Co nám prospěla pýcha? A bohatství s chloubou co nám spomohlo? Pominuly všecky ty věci jako stín a jako posel, kterýž prudce běží, jako loď, která probráz- dila vzedmutou hláď, jejíž šlépěje, když přejde, nelze nalézti, ani proražené cesty její mezi vlnobitím. Anebo jako když pták proletí skrze povětří, nebývá nalezeno žádného znamení, kudy letěl, ale rozráží křídly vítr jen lehký, v kterýž bije, tak i my, zrodivše se, umíráme, a žádného znamení ctnosti ukázati jsme nemohli, ale ve zlosti své životy své jsme strávili. Jinaké jest však bohatství Boží, které, když jsme je získali, neztrácíme. Skládejte sobě poklady v nebi, kde ani mol ani rez nekazí a kde zloději nevykopávají ani nekradou. Nebo kde je poklad tvúj, tam je i srdce tvé (Matouš 6, 20—21). 9 *
Strana 132
Proto slove bohatý a mocný, protože i nepřátele může odsouditi k záhubě: Nepřátele mé, kteříž nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte sem a zmordujte přede mnou (Lukáš 19, 27)! Poněvadž jsi zavrhl řeč Hospodinovu zavrhl tě, abys nebyl králem (1 Samuelova 15, 23). A řekl jim: Kupčete, dokudž nepřijdu. Měšťané pak jeho nenáviděli ho a poslali poselství za ním, řkouce: Nechceme, aby tento kraloval nad námi (Lukáš 19, 13—14). Stane se proto, o čem píše Matouš (25, 32): A shromážděni budou před něj všichni národové, i rozdělí je, aby s nimi naložil podle práva zapsaného (Žalm 149, 9). Shromáždím všecky národy a svedu je do údolí Jozafat (Joel 3, 2). Zjevuje se zajisté hněv Boží s nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, pravdu Boží v nepravosti za- držujících (Římanům 1, 18). Bojme se tedy tohoto Pána. Rovněž praví u Izaiáše (43, 13): Já jsem, a není žádného, kdož by vytrhl z ruky mé. Když co dělám, kdo to odvrátí? Protože může mstíti, může i poctíti. Ty, kteříž mne ctí, poctím (1 Samuelova 2, 30). Kterýž měl šafáře. Šafář má jméno od šafaření. Celý tento svět jest jakýmsi šafářstvím vzhledem k budoucí vlasti. A všichni, kteří mají bohatství tohoto světa, jsou šafáři, jako králové, páni, rytíři. Nemají panovati podle pohanského mravu, protože jsou pověřeni svými úřady jen na tak dlouho, jak dlouho se to líbí Pánu Ježíši Kristu. Vždyť i králové svě- řují úřady komu chtějí a na jak dlouho se jim zlíbí. A to platí předně prelátům, kteří jsou předními strážci tohoto šafář- ství. Synu člověčí, strážným jsem tě postavil nad domem Izraelským, abys slyše slovo z úst mých, napomínal jich ode mne. Když bych já řekl bezbožnému: Smrtí umřeš, a nena- pomenul bys ho, a nemluvil napomínaje bezbožného, aby zanechal cesty své bezbožné, ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledám. Pakli bys ty napomenul bezbožného a neodvrátil by se od bezbožnosti 132
Proto slove bohatý a mocný, protože i nepřátele může odsouditi k záhubě: Nepřátele mé, kteříž nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte sem a zmordujte přede mnou (Lukáš 19, 27)! Poněvadž jsi zavrhl řeč Hospodinovu zavrhl tě, abys nebyl králem (1 Samuelova 15, 23). A řekl jim: Kupčete, dokudž nepřijdu. Měšťané pak jeho nenáviděli ho a poslali poselství za ním, řkouce: Nechceme, aby tento kraloval nad námi (Lukáš 19, 13—14). Stane se proto, o čem píše Matouš (25, 32): A shromážděni budou před něj všichni národové, i rozdělí je, aby s nimi naložil podle práva zapsaného (Žalm 149, 9). Shromáždím všecky národy a svedu je do údolí Jozafat (Joel 3, 2). Zjevuje se zajisté hněv Boží s nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, pravdu Boží v nepravosti za- držujících (Římanům 1, 18). Bojme se tedy tohoto Pána. Rovněž praví u Izaiáše (43, 13): Já jsem, a není žádného, kdož by vytrhl z ruky mé. Když co dělám, kdo to odvrátí? Protože může mstíti, může i poctíti. Ty, kteříž mne ctí, poctím (1 Samuelova 2, 30). Kterýž měl šafáře. Šafář má jméno od šafaření. Celý tento svět jest jakýmsi šafářstvím vzhledem k budoucí vlasti. A všichni, kteří mají bohatství tohoto světa, jsou šafáři, jako králové, páni, rytíři. Nemají panovati podle pohanského mravu, protože jsou pověřeni svými úřady jen na tak dlouho, jak dlouho se to líbí Pánu Ježíši Kristu. Vždyť i králové svě- řují úřady komu chtějí a na jak dlouho se jim zlíbí. A to platí předně prelátům, kteří jsou předními strážci tohoto šafář- ství. Synu člověčí, strážným jsem tě postavil nad domem Izraelským, abys slyše slovo z úst mých, napomínal jich ode mne. Když bych já řekl bezbožnému: Smrtí umřeš, a nena- pomenul bys ho, a nemluvil napomínaje bezbožného, aby zanechal cesty své bezbožné, ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledám. Pakli bys ty napomenul bezbožného a neodvrátil by se od bezbožnosti 132
Strana 133
své a od cesty své bezbožné, onť pro nepravost svou umře, ale ty duši svou vysvobodíš (Ezechiel 3, 17—19). Ostříhej toho muže. Jestliže se pak ztratí, budeť život tvůj za život jeho (1 Královská 20, 39). Povolni buďte správcům svým a poslušni; oni zajisté bdí nad dušemi vašimi jako ti, kteří mají vydati počet (Židům 13, 17). Proti těm, kteří této rady nedbají, praví Pán v Přísloví (1, 25): Strhli jste se všeliké rady mé a trestání mého jste neoblíbili. Ale i těm, kteří této rady dbají, praví Apoštol: Jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu (Římanům 14, 12). Ptám se však, jak vydají řádně počet vrchnosti ze svých poddaných? Ber- nard praví v kázání na „Blahoslavený jsi, Šimone“: Preláti, zdráhající se kázat, jsou spíše Piláty než preláty ... A ten obžalován jest před ním, jako by mrhal statek jeho, to jest mařil tím, že Boží dary skryl. Tak si počínal ten, jenž řekl: Vím, že jsi člověk přísný. Béřeš, čeho jsi nepoložil, a žneš, čeho jsi nerozsíval. I řekl jemu: Z úst tvých soudím tebe, služebníče zlý. Věděl jsi, že jsem člověk přísný, bera, což jsem nepoložil a žna, čehož jsem nerozsíval. Proč jsi tedy nedal peněz mých na stůl a já přijda, byl bych je vzal i s po- žitky (Lukáš 19, 21—23). Obžalován jest, protože dával Kristovým chudým jen odpadky. I vzhlédl Hospodin na Abele a na oběť jeho. Na Kaina pak a na oběť jeho nevzhlédl (Genesis 4, 4b—5). Fa- lešná jest oběť dávati nevěstkám a hercům ... Avšak o někte- rých se rozhlásí u Boha i dobrá pověst. Vědouce, bratří Bohu milí, o vyvolení vašem. Neboť evangelium naše k vám nezá- leželo toliko v slovu, ale i v moci, i v Duchu svatém a v jistotě mnohé. Víte, jací jsme byli mezi vámi pro vás. A vy násle- dovníci naši učiněni jste i Páně, přijavše slovo ve mnohé úzkosti s radostí Ducha svatého. Učiněni jste příklad všem věřícím v Macedonii a v Achaii, neboť od vás rozhlásilo se slovo Páně netoliko v Macedonii a v Achaii, ale i na všelikém 133
své a od cesty své bezbožné, onť pro nepravost svou umře, ale ty duši svou vysvobodíš (Ezechiel 3, 17—19). Ostříhej toho muže. Jestliže se pak ztratí, budeť život tvůj za život jeho (1 Královská 20, 39). Povolni buďte správcům svým a poslušni; oni zajisté bdí nad dušemi vašimi jako ti, kteří mají vydati počet (Židům 13, 17). Proti těm, kteří této rady nedbají, praví Pán v Přísloví (1, 25): Strhli jste se všeliké rady mé a trestání mého jste neoblíbili. Ale i těm, kteří této rady dbají, praví Apoštol: Jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu (Římanům 14, 12). Ptám se však, jak vydají řádně počet vrchnosti ze svých poddaných? Ber- nard praví v kázání na „Blahoslavený jsi, Šimone“: Preláti, zdráhající se kázat, jsou spíše Piláty než preláty ... A ten obžalován jest před ním, jako by mrhal statek jeho, to jest mařil tím, že Boží dary skryl. Tak si počínal ten, jenž řekl: Vím, že jsi člověk přísný. Béřeš, čeho jsi nepoložil, a žneš, čeho jsi nerozsíval. I řekl jemu: Z úst tvých soudím tebe, služebníče zlý. Věděl jsi, že jsem člověk přísný, bera, což jsem nepoložil a žna, čehož jsem nerozsíval. Proč jsi tedy nedal peněz mých na stůl a já přijda, byl bych je vzal i s po- žitky (Lukáš 19, 21—23). Obžalován jest, protože dával Kristovým chudým jen odpadky. I vzhlédl Hospodin na Abele a na oběť jeho. Na Kaina pak a na oběť jeho nevzhlédl (Genesis 4, 4b—5). Fa- lešná jest oběť dávati nevěstkám a hercům ... Avšak o někte- rých se rozhlásí u Boha i dobrá pověst. Vědouce, bratří Bohu milí, o vyvolení vašem. Neboť evangelium naše k vám nezá- leželo toliko v slovu, ale i v moci, i v Duchu svatém a v jistotě mnohé. Víte, jací jsme byli mezi vámi pro vás. A vy násle- dovníci naši učiněni jste i Páně, přijavše slovo ve mnohé úzkosti s radostí Ducha svatého. Učiněni jste příklad všem věřícím v Macedonii a v Achaii, neboť od vás rozhlásilo se slovo Páně netoliko v Macedonii a v Achaii, ale i na všelikém 133
Strana 134
místě víra vaše, kteráž jest v Boha, roznesla se, takže již nepotřebí nám nic mluviti (1 Tessalonicenským 1, 4—7). Věru lépe jest tam, kde mluví skutky a mlčí slova. Kéž by se nyní v tomto čase stala Pražská obec příkladem všem věřícím netoliko na Moravě, nýbrž i v Uhrách, Polsku, Rakousích a jinde. A kéž by se rozneslo do celého světa slovo Páně! Všeliký člověk jest šafář, protože cokoli má časného nebo duchovního, od Boha jest mu to svěřeno. Co máš, co bys nebyl vzal darem? Trojí věc má člověk od Boha: věci časné, tělo a duši... A tak tento svět jest jakoby šafářstvím ve srov- nání s velikým městem. V tomto šafaření jsou veliké nedostat- ky, v městě Božím nadbytek. Všichni jsou však vladaři v ša- fářství, neboť ačkoli Bůh dává své dary, vyhrazuje si vládu, protože dává, komu chce, a odnímá, kdy se mu zlíbí ... Ten obžalován jest před ním. Čtyři jsou hříchy, které žalují na hříšníka a proti němu volají k Bohu. První jest vražda. Hlas krve bratra tvého volá ke mně ze země (Genesis 4, 10). Druhý jest hřích sodomitství. Rozmnožen jest křik Sodom- ských a Gomorských (Genesis 18, 20). Třetí jest podvodné zadržení mzdy. Aj, mzda dělníků, kteří žali krajiny vaše, při vás zadržená, křičí, a hlas volání ženců v uši Pána zástupů vešel (Jakub 5, 4). Nevezmeš v zástavu roucha vdovy, ale pamatuj, že jsi byl služebníkem v Egyptě a že tě vykoupil Hospodin Bůh tvůj odtud. Proto přikazuji, abys činil toto: Když bys žal obilí své na poli a zapomenul bys tam některého snopu, nenavrátíš se, abys jej vzal. Příchozímu, sirotku a vdově bude to, aby požehnal tobě Hospodin Bůh tvůj při všelikém díle rukou tvých (Deuteronomium 24, 17—19). Čtvrtý jest útlak vdov, sirotků a chudiny. Žádné vdovy nebo sirotka trápiti nebudete. Pakli bez lístosti trápiti je budete a oni by volali ke mně, vězte, že vyslyším křik jejich (Exodus 22. 22—23). 134
místě víra vaše, kteráž jest v Boha, roznesla se, takže již nepotřebí nám nic mluviti (1 Tessalonicenským 1, 4—7). Věru lépe jest tam, kde mluví skutky a mlčí slova. Kéž by se nyní v tomto čase stala Pražská obec příkladem všem věřícím netoliko na Moravě, nýbrž i v Uhrách, Polsku, Rakousích a jinde. A kéž by se rozneslo do celého světa slovo Páně! Všeliký člověk jest šafář, protože cokoli má časného nebo duchovního, od Boha jest mu to svěřeno. Co máš, co bys nebyl vzal darem? Trojí věc má člověk od Boha: věci časné, tělo a duši... A tak tento svět jest jakoby šafářstvím ve srov- nání s velikým městem. V tomto šafaření jsou veliké nedostat- ky, v městě Božím nadbytek. Všichni jsou však vladaři v ša- fářství, neboť ačkoli Bůh dává své dary, vyhrazuje si vládu, protože dává, komu chce, a odnímá, kdy se mu zlíbí ... Ten obžalován jest před ním. Čtyři jsou hříchy, které žalují na hříšníka a proti němu volají k Bohu. První jest vražda. Hlas krve bratra tvého volá ke mně ze země (Genesis 4, 10). Druhý jest hřích sodomitství. Rozmnožen jest křik Sodom- ských a Gomorských (Genesis 18, 20). Třetí jest podvodné zadržení mzdy. Aj, mzda dělníků, kteří žali krajiny vaše, při vás zadržená, křičí, a hlas volání ženců v uši Pána zástupů vešel (Jakub 5, 4). Nevezmeš v zástavu roucha vdovy, ale pamatuj, že jsi byl služebníkem v Egyptě a že tě vykoupil Hospodin Bůh tvůj odtud. Proto přikazuji, abys činil toto: Když bys žal obilí své na poli a zapomenul bys tam některého snopu, nenavrátíš se, abys jej vzal. Příchozímu, sirotku a vdově bude to, aby požehnal tobě Hospodin Bůh tvůj při všelikém díle rukou tvých (Deuteronomium 24, 17—19). Čtvrtý jest útlak vdov, sirotků a chudiny. Žádné vdovy nebo sirotka trápiti nebudete. Pakli bez lístosti trápiti je budete a oni by volali ke mně, vězte, že vyslyším křik jejich (Exodus 22. 22—23). 134
Strana 135
Obžalován jest. Bůh zajisté všecko vidí a svědomí člověka se před ním nemůže skrýti, i když se odvracíme od Stvořitele ke stvoření. Jak těžká jest obžaloba před Stvořitelem, těžší než deset tisíc světů, neboť nad všecko stvořené On jest vznešenější. Už to, nač člověk pomýšlí, Bůh vidí, zatím co to, co koná, poznávají lidé i ďáblové, aby mohli žalovat. Hle, dábel žaluje u Boha člověka z toho, co vidí, že dělá ... Oč spíše Boží slovo, čím více se šíří, tím vydatněji na nás žaluje netoliko před Bohem, nýbrž i před lidmi. Dnes se ovšem tak zakořenila zlá vůle, že na sebe žalují všichni navzájem, du- chovní na lidi světské a lidé světští na duchovenstvo, takže sotva najdeš kout, kde by se nežalovalo. Co se tedy s námi sta- ne? Jestliže krev spravedlivého Abele žalovala na Kaina, jestliže obžalobou byl křik vdov stejně jako zadržená mzda, jak by na nás nežaloval Kristus, Boží Syn, který se nám vydal v službu a pro nás prolil svou krev? Kolikrátkoli přistupujeme k večeři Páně a nenapravujeme své životy, tolikrát jsme Pánem Ježíšem obžalováni. I povolav ho, řekl jemu: Což to slyším o tobě? Vydej počet z vladařství svého! Hle, milosrdenství a spravedlnost: Po obžalobě obžalovaného nejprve povolává a vyslýchá, dříve než mu odejme vladařství. Soudem budu se s vámi souditi (Jeremiáš 2, 9). První předvolání Páně se děje skrze Písma. Nemůžeť zrušeno býti Písmo, které posvětil Otec a poslal na svět (Jan 10, 35—36). Volá takto slovem pravdy a pří- kladem života. Takové jest pravé povolání ... Druhým před- voláním jest Boží vnuknutí: Hlas milého mého tlukoucího (Píseň 5, 2)... Za třetí předvolává skrze posla a trestá. Já, kteréžkoli miluji, kárám a tresci. Rozhorliž se tedy a čiň pokání (Zjevení 3, 19) ... Bernard dí: Předstup člověk před soudnou stolici mysli své a slyš při minulého svého života. Nechť usedne soudce a povstane žalující svědomí, svědkem buď paměť, vyšetřovatelem pak bázeň před soudcem, aby 135
Obžalován jest. Bůh zajisté všecko vidí a svědomí člověka se před ním nemůže skrýti, i když se odvracíme od Stvořitele ke stvoření. Jak těžká jest obžaloba před Stvořitelem, těžší než deset tisíc světů, neboť nad všecko stvořené On jest vznešenější. Už to, nač člověk pomýšlí, Bůh vidí, zatím co to, co koná, poznávají lidé i ďáblové, aby mohli žalovat. Hle, dábel žaluje u Boha člověka z toho, co vidí, že dělá ... Oč spíše Boží slovo, čím více se šíří, tím vydatněji na nás žaluje netoliko před Bohem, nýbrž i před lidmi. Dnes se ovšem tak zakořenila zlá vůle, že na sebe žalují všichni navzájem, du- chovní na lidi světské a lidé světští na duchovenstvo, takže sotva najdeš kout, kde by se nežalovalo. Co se tedy s námi sta- ne? Jestliže krev spravedlivého Abele žalovala na Kaina, jestliže obžalobou byl křik vdov stejně jako zadržená mzda, jak by na nás nežaloval Kristus, Boží Syn, který se nám vydal v službu a pro nás prolil svou krev? Kolikrátkoli přistupujeme k večeři Páně a nenapravujeme své životy, tolikrát jsme Pánem Ježíšem obžalováni. I povolav ho, řekl jemu: Což to slyším o tobě? Vydej počet z vladařství svého! Hle, milosrdenství a spravedlnost: Po obžalobě obžalovaného nejprve povolává a vyslýchá, dříve než mu odejme vladařství. Soudem budu se s vámi souditi (Jeremiáš 2, 9). První předvolání Páně se děje skrze Písma. Nemůžeť zrušeno býti Písmo, které posvětil Otec a poslal na svět (Jan 10, 35—36). Volá takto slovem pravdy a pří- kladem života. Takové jest pravé povolání ... Druhým před- voláním jest Boží vnuknutí: Hlas milého mého tlukoucího (Píseň 5, 2)... Za třetí předvolává skrze posla a trestá. Já, kteréžkoli miluji, kárám a tresci. Rozhorliž se tedy a čiň pokání (Zjevení 3, 19) ... Bernard dí: Předstup člověk před soudnou stolici mysli své a slyš při minulého svého života. Nechť usedne soudce a povstane žalující svědomí, svědkem buď paměť, vyšetřovatelem pak bázeň před soudcem, aby 135
Strana 136
zhola nic neuniklo nepotrestáno ... Ba, podle Hugona, i živly na nás žalují a oslovují nás: Přijmi, vrať, prchni! Přijmi dobro- diní, vrať dluh, prchni před trestem ... Řekl jemu: Což to slyším o tobě? Jako by mu říkal: Bývals mně kdysi věrný a já jsem ti důvěřoval. Odkud to, že slyším tolik zlého o tobě? On však mlčel, téměř jako na potvrzení toho, že je přemožen. Někdy se předvolání uskutečňuje pro slabost šafářovu, jak je patrno z našeho příkladu. Vladař zřejmě nestál pevně v zákoně svého pána. Ten ho předvolává, protože mu nezůstal šafář věrný. Předvolává někdy chudo- bou, volá strázní, volá nějakým světským nezdarem. I jest to dobré znamení, protože Pán nechce šafáře věčně zatratit, když ho stíhá časným trestem. Všeliká tíseň tohoto světa nás volá a přinucuje, abychom šli cestou, která vede k Bohu. Vydání počtu, o němž je zde řeč, nedolehne na nás teprve v den soudný anebo v hodině smrti; tam věru se vladaři už nebudou moci obhájiti! Proto praví: Vydej počet, dokud můžeš! Přestupky zlých vyslýchá Pán hněvivě, žádosti zbožných urychleně, výzvy učitelů příznivě... Praví Zlatoústý: Každý učitel jest služebníkem zákona. Z vlastního rozmyslu nemůže k němu nic přidati, ani z vlastního důvtipu něco mu ubrati. Káže toliko to, co nalézá v zákoně ... Kdo by se toho tedy odvážil, měl by se za moudřejšího než je Bůh, stal by se faleš- ným svědkem a vypovídal by o tom, co neviděl a neslyšel. Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci, že zavíráte krá- lovství Boží před lidmi; sami tam nevcházíte, ani těm, kteří by vjíti chtěli, vcházeti dopouštíte (Matouš 23, 13). Běda vám zákoníkům, neboť jste vzali klíč umění. Sami jste nevešli, a těm, kteří vcházeli, zbránili jste. A když jim to mluvil, počali zákoníci a farizeové přísně jemu odpírati a k mnohým řečem příčiny jemu dávati, ukládajíce o něho a hledajíce popadnouti něco z úst jeho, aby jej obžalovali (Lukáš 11, 136
zhola nic neuniklo nepotrestáno ... Ba, podle Hugona, i živly na nás žalují a oslovují nás: Přijmi, vrať, prchni! Přijmi dobro- diní, vrať dluh, prchni před trestem ... Řekl jemu: Což to slyším o tobě? Jako by mu říkal: Bývals mně kdysi věrný a já jsem ti důvěřoval. Odkud to, že slyším tolik zlého o tobě? On však mlčel, téměř jako na potvrzení toho, že je přemožen. Někdy se předvolání uskutečňuje pro slabost šafářovu, jak je patrno z našeho příkladu. Vladař zřejmě nestál pevně v zákoně svého pána. Ten ho předvolává, protože mu nezůstal šafář věrný. Předvolává někdy chudo- bou, volá strázní, volá nějakým světským nezdarem. I jest to dobré znamení, protože Pán nechce šafáře věčně zatratit, když ho stíhá časným trestem. Všeliká tíseň tohoto světa nás volá a přinucuje, abychom šli cestou, která vede k Bohu. Vydání počtu, o němž je zde řeč, nedolehne na nás teprve v den soudný anebo v hodině smrti; tam věru se vladaři už nebudou moci obhájiti! Proto praví: Vydej počet, dokud můžeš! Přestupky zlých vyslýchá Pán hněvivě, žádosti zbožných urychleně, výzvy učitelů příznivě... Praví Zlatoústý: Každý učitel jest služebníkem zákona. Z vlastního rozmyslu nemůže k němu nic přidati, ani z vlastního důvtipu něco mu ubrati. Káže toliko to, co nalézá v zákoně ... Kdo by se toho tedy odvážil, měl by se za moudřejšího než je Bůh, stal by se faleš- ným svědkem a vypovídal by o tom, co neviděl a neslyšel. Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci, že zavíráte krá- lovství Boží před lidmi; sami tam nevcházíte, ani těm, kteří by vjíti chtěli, vcházeti dopouštíte (Matouš 23, 13). Běda vám zákoníkům, neboť jste vzali klíč umění. Sami jste nevešli, a těm, kteří vcházeli, zbránili jste. A když jim to mluvil, počali zákoníci a farizeové přísně jemu odpírati a k mnohým řečem příčiny jemu dávati, ukládajíce o něho a hledajíce popadnouti něco z úst jeho, aby jej obžalovali (Lukáš 11, 136
Strana 137
52—54), aby na ně nepravil, že brání lidem jíti do nebe. Tak se děje dnes těm, kteří káží proti jejich nepravostem. Ale Pán stejně vděčně slyší kázání svých věrných, jak hněvně a přísně sleduje umlčovací snahy těch druhých . .. Nedbejme proto těch, kteří ucpávají ústa věrných, aby proti nim nekázali... [13. VIII. 1419]
52—54), aby na ně nepravil, že brání lidem jíti do nebe. Tak se děje dnes těm, kteří káží proti jejich nepravostem. Ale Pán stejně vděčně slyší kázání svých věrných, jak hněvně a přísně sleduje umlčovací snahy těch druhých . .. Nedbejme proto těch, kteří ucpávají ústa věrných, aby proti nim nekázali... [13. VIII. 1419]
Strana 138
Vydavatelova poznámka Jan Želivský cituje Písmo svaté podle znění latinské Vulgáty. V překladu jsem užil pokud možno znění Kralické šestidílky, ale upravoval jsem citáty tam, kde se odchy- lovaly od vulgátního textu, jehož užil Želivský. Názvy knih a jejich pořadí uvádím podle vulgátní sbírky.
Vydavatelova poznámka Jan Želivský cituje Písmo svaté podle znění latinské Vulgáty. V překladu jsem užil pokud možno znění Kralické šestidílky, ale upravoval jsem citáty tam, kde se odchy- lovaly od vulgátního textu, jehož užil Želivský. Názvy knih a jejich pořadí uvádím podle vulgátní sbírky.
Strana 139
—Q OBSAH Znovuzrození Slova v Čechách - - - 5 - - - 23 Bratrstvo milujte - - - - - - - - 33 51 - - - - - Slovo Páně proti tradici Běda vám, bohatým - - - - - - - 63 - - - - - - 73 Kdo nepracuje, ať nejí - - - - - - 81 Strázeň spravedlivých . . . . - 91 - Čechové, mějme naději - - — — 105 Kázání z 30. července 1419 - - — — 125 Úvod Kázání z 13. srpna 1419
—Q OBSAH Znovuzrození Slova v Čechách - - - 5 - - - 23 Bratrstvo milujte - - - - - - - - 33 51 - - - - - Slovo Páně proti tradici Běda vám, bohatým - - - - - - - 63 - - - - - - 73 Kdo nepracuje, ať nejí - - - - - - 81 Strázeň spravedlivých . . . . - 91 - Čechové, mějme naději - - — — 105 Kázání z 30. července 1419 - - — — 125 Úvod Kázání z 13. srpna 1419
- 1: Array
- 5: Array
- 23: Array
- 139: Array