z 133 stránek
Titul
1
2
3
4
Úvod
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
Edice
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
Poznámky
121
122
123
124
125
126
Doslov
127
128
129
130
Obsah
131
132
133
Název:
M. Jan Hus jako universitní rektor a profesor : výbor z jeho projevů
Autor:
Stein, Evžen
Rok vydání:
1948
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
133
Počet stran předmluvy plus obsahu:
133
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Úvod
- 15: Edice
- 121: Poznámky
- 127: Doslov
- 131: Obsah
upravit
Strana 1
M. JAN HUS JAKO UNIVER- SITNÍ REKTOR A PROFESOR VYBOR Z JEHO PROJEVŮ SESTAVIL DR. EVZEN STEIN 1 9 4 8 VYDAL JAN LAICHTER V PRAZE
M. JAN HUS JAKO UNIVER- SITNÍ REKTOR A PROFESOR VYBOR Z JEHO PROJEVŮ SESTAVIL DR. EVZEN STEIN 1 9 4 8 VYDAL JAN LAICHTER V PRAZE
Strana 2
Strana 3
A Wßhy —— — S M. Jan Hus podle Tob. Stimmera v díle Reussnerově Icones z r. 1587. — ☞ ☞
A Wßhy —— — S M. Jan Hus podle Tob. Stimmera v díle Reussnerově Icones z r. 1587. — ☞ ☞
Strana 4
Strana 5
UVOD V duševním životě Husově, stejně jako v duchov- ním životě národa českého, mělo vysoké učení praž- ské podíl jistě nemalý. Jako celému národu, tak i jemu byla universita chloubou a pýchou, ale byla i jeho radostí a láskou a mnohdy i starostí, vždy však předmětem neutuchající péče. Mnoho slavných a historicky významných chvil odehrávalo se v jejích síních, mnoho událostí i pro Husa, jeho vnitřní vývoj i život důležitých kupilo se kolem university a universitní činnosti. Zde se Hus reformátor vy- zbrojoval, aby mohl působiti jinde, zde sám vyzbro- joval duchovní zbrojí a připravoval i jiné. Že se Hus povinnostem z tohoto úřadu plynoucím nevy- hýbal a naopak horlivě je plnil i v situacích obtíž- ných a politicky někdy choulostivých, o tom svědčí řada zápisů v děkanské knize i aktů z ní přímo neb nepřímo vzniklých, jako jsou promoční řeči nebo na př. kvodlibetní protokol či spíše příručka, o níž ještě bude řeč. Byly to povinnosti jak přednašeče a odborného spisovatele, který si sbírá materiál pro- poučování svých žáků (tak vzniká z jeho universit- ních čtení i největší Husovo odborné dílo, latinský »Výklad na Sentence Petra Lombarda«, povinného autora středověkých universit), tak i povinnosti uči-
UVOD V duševním životě Husově, stejně jako v duchov- ním životě národa českého, mělo vysoké učení praž- ské podíl jistě nemalý. Jako celému národu, tak i jemu byla universita chloubou a pýchou, ale byla i jeho radostí a láskou a mnohdy i starostí, vždy však předmětem neutuchající péče. Mnoho slavných a historicky významných chvil odehrávalo se v jejích síních, mnoho událostí i pro Husa, jeho vnitřní vývoj i život důležitých kupilo se kolem university a universitní činnosti. Zde se Hus reformátor vy- zbrojoval, aby mohl působiti jinde, zde sám vyzbro- joval duchovní zbrojí a připravoval i jiné. Že se Hus povinnostem z tohoto úřadu plynoucím nevy- hýbal a naopak horlivě je plnil i v situacích obtíž- ných a politicky někdy choulostivých, o tom svědčí řada zápisů v děkanské knize i aktů z ní přímo neb nepřímo vzniklých, jako jsou promoční řeči nebo na př. kvodlibetní protokol či spíše příručka, o níž ještě bude řeč. Byly to povinnosti jak přednašeče a odborného spisovatele, který si sbírá materiál pro- poučování svých žáků (tak vzniká z jeho universit- ních čtení i největší Husovo odborné dílo, latinský »Výklad na Sentence Petra Lombarda«, povinného autora středověkých universit), tak i povinnosti uči-
Strana 6
tele pedagoga, který vede své žáky od počátků až k vyšším stupňům. Není pochyby, že se Hus těšil z vynikajících žáků, jakým byl na př. předčasně ze- snulý Zdislav ze Zvířetic nebo i Matěj z Knína, v něž asi kladl značné naděje, ale všímal si i žáků jiných, méně význačných. Cílem a požadavkem, o nějž usiloval u všech a k němuž všechny nabádal, byl mu prospěch ve studiích, získání prospěšných vědomostí a výcvik duševních schopností, pročež ne- váhá vyzývat je k píli a svědomitosti. Požaduje též mravný život, požaduje i osvědčuje i lásku k vlasti a k učení Karlovu, jež je ozdobou staroslavné Prahy. Husova chvála Prahy není jen pouhým řečnickým cvičením, ač podobné projevy byly nejen zvykem, nýbrž i takřka požadavkem nebo aspoň samozřejmou součástí slavnostních projevů, ale pravý syn tohoto království nemohl zůstati nedotčen majestátem slo- vanské matky měst a Husova slova jsou příliš vřelá, abychom nevěřili v jejich upřímnost. Prostředky k dosažení pedagogického cíle byly Husovi nabádavé výzvy v příležitostných projevech, a — kromě osobního příkladu — příklady osob, které při takových příležitostech představoval aka- demické veřejnosti v promočních proslovech, jakož i příklady historické, uváděné v příležitostných vy- pravováních, kázání pro universitu konaná, univer- sitní řeči, k nimž poskytovaly příležitost různé aka- demické funkce, hlavně ovšem hodnost rektorská. Nelze arci pominouti ani odborných výkladů v uni- versitních čteních, která měla posluchači poskytnouti 6
tele pedagoga, který vede své žáky od počátků až k vyšším stupňům. Není pochyby, že se Hus těšil z vynikajících žáků, jakým byl na př. předčasně ze- snulý Zdislav ze Zvířetic nebo i Matěj z Knína, v něž asi kladl značné naděje, ale všímal si i žáků jiných, méně význačných. Cílem a požadavkem, o nějž usiloval u všech a k němuž všechny nabádal, byl mu prospěch ve studiích, získání prospěšných vědomostí a výcvik duševních schopností, pročež ne- váhá vyzývat je k píli a svědomitosti. Požaduje též mravný život, požaduje i osvědčuje i lásku k vlasti a k učení Karlovu, jež je ozdobou staroslavné Prahy. Husova chvála Prahy není jen pouhým řečnickým cvičením, ač podobné projevy byly nejen zvykem, nýbrž i takřka požadavkem nebo aspoň samozřejmou součástí slavnostních projevů, ale pravý syn tohoto království nemohl zůstati nedotčen majestátem slo- vanské matky měst a Husova slova jsou příliš vřelá, abychom nevěřili v jejich upřímnost. Prostředky k dosažení pedagogického cíle byly Husovi nabádavé výzvy v příležitostných projevech, a — kromě osobního příkladu — příklady osob, které při takových příležitostech představoval aka- demické veřejnosti v promočních proslovech, jakož i příklady historické, uváděné v příležitostných vy- pravováních, kázání pro universitu konaná, univer- sitní řeči, k nimž poskytovaly příležitost různé aka- demické funkce, hlavně ovšem hodnost rektorská. Nelze arci pominouti ani odborných výkladů v uni- versitních čteních, která měla posluchači poskytnouti 6
Strana 7
základ k vytvoření světového názoru a do nichž přednášející shrnoval často nejen ucelený obraz všech vědomostí, jež poskytovaly tehdejší vědy čili sedmero svobodných umění, nýbrž i životní moud- rost svou a jiných. K tomu dávaly příležitost i dispu- tace, v nichž musil disputující rozvinouti a ukázati svůj vtip a vzdělání a své vývody dokládal citáty a sentencemi, mravoučnými průpovídkami a pří- klady z historie, představujícími bohatý poklad lid- ské životní moudrosti nasbírané věky, a jimž se rádo naslouchalo. Nejvýznamnější z takových byla dispu- tace kvodlibetní. Kromě těchto pedagogických instrumentů, které byly vzhledem ke své veřejné funkci písemně za- chyceny a literárně formulovány — při kvodlibetní disputaci na př. musili mistři účastní debaty předem vyměniti hlavní themata s mistrem řídícím dispu- taci, aby disputace mohla býti připravena, a mistři měli, pokud jim nebyl k disposici universitní písař, povětšině svého písaře, některého ze studentů, bylo zajisté pedagogickým prostředkem prvního řádu živé slovo a osobní styk učitelův se žáky v rozhovorech a schůzkách soukromých i mimo universitu. Než právě z těch, ač by nás nejvíce zajímaly, nemáme, jak je při jejich soukromém rázu pochopitelno, pří- mých dokladů. Materiál k obrazu Husa-učitele nutno tedy sestaviti především z jeho universitních slav- nostních projevů, jako jsou promoční proslovy, rek- torské řeči a kázání; nutno sáhnouti i do učených výkladů, aby byla názorně ukázána denní práce
základ k vytvoření světového názoru a do nichž přednášející shrnoval často nejen ucelený obraz všech vědomostí, jež poskytovaly tehdejší vědy čili sedmero svobodných umění, nýbrž i životní moud- rost svou a jiných. K tomu dávaly příležitost i dispu- tace, v nichž musil disputující rozvinouti a ukázati svůj vtip a vzdělání a své vývody dokládal citáty a sentencemi, mravoučnými průpovídkami a pří- klady z historie, představujícími bohatý poklad lid- ské životní moudrosti nasbírané věky, a jimž se rádo naslouchalo. Nejvýznamnější z takových byla dispu- tace kvodlibetní. Kromě těchto pedagogických instrumentů, které byly vzhledem ke své veřejné funkci písemně za- chyceny a literárně formulovány — při kvodlibetní disputaci na př. musili mistři účastní debaty předem vyměniti hlavní themata s mistrem řídícím dispu- taci, aby disputace mohla býti připravena, a mistři měli, pokud jim nebyl k disposici universitní písař, povětšině svého písaře, některého ze studentů, bylo zajisté pedagogickým prostředkem prvního řádu živé slovo a osobní styk učitelův se žáky v rozhovorech a schůzkách soukromých i mimo universitu. Než právě z těch, ač by nás nejvíce zajímaly, nemáme, jak je při jejich soukromém rázu pochopitelno, pří- mých dokladů. Materiál k obrazu Husa-učitele nutno tedy sestaviti především z jeho universitních slav- nostních projevů, jako jsou promoční proslovy, rek- torské řeči a kázání; nutno sáhnouti i do učených výkladů, aby byla názorně ukázána denní práce
Strana 8
v přednáškové síni a duševní strava středověkému studentu tam poskytovaná; mezi ní, kostelem, aulou a disputační síní plynula veliká část doby jeho studií, v níž se setkával se svým profesorem. Sensací neobsahují ovšem tyto doklady žádných. Zato velmi živě dokresluje obraz Husa- universitního profesora nedávno objevená příručka kvodlibetní. Statuta pražské university žádala, aby každoročně byla uspořádána veliká disputace o libovolných the- matech — odtud kvodlibet (lat. quodlibet = co- koli) —, která měla býti přehlídkou veškeré učenosti, paradující před zraky pozvané veřejnosti. Disputaci, která měla ráz asi novodobých vědeckých a odborných sjezdů a které se povinně účastnili mistři filosofické fakulty, řídil jeden z mistrů, kvodlibetář, který k této těžké a často odmítané povinnosti byl zvolen nebo se dobrovolně přihlásil. Proslovy, pravidelně vzletnými, zahajoval i končil kvodlibetář jednání trvající několik dní. Sám pojednal úvodem o delší otázce — takové pojednání slulo kvestie — a od- povídal na námitky oponentů. Uvodní kvestie zpra- vidla udávala tón celému kvodlibetu. Kromě toho však kvodlibetář přiděloval ostatním účastníkům themata v podobě menších kvestií a sám jim opo- noval a dával jim odpověděti i na vedlejší méně závažné otázky (problemata). Jednotlivé řečníky uváděl proslovem (arengou), v kterém řečníka před- stavoval a zároveň vysvětloval, proč ta či ona kvestie mu byla přidělena. Protože dlouhé debaty byly zvláště při scholastické rozvláčnosti velmi únavné 8
v přednáškové síni a duševní strava středověkému studentu tam poskytovaná; mezi ní, kostelem, aulou a disputační síní plynula veliká část doby jeho studií, v níž se setkával se svým profesorem. Sensací neobsahují ovšem tyto doklady žádných. Zato velmi živě dokresluje obraz Husa- universitního profesora nedávno objevená příručka kvodlibetní. Statuta pražské university žádala, aby každoročně byla uspořádána veliká disputace o libovolných the- matech — odtud kvodlibet (lat. quodlibet = co- koli) —, která měla býti přehlídkou veškeré učenosti, paradující před zraky pozvané veřejnosti. Disputaci, která měla ráz asi novodobých vědeckých a odborných sjezdů a které se povinně účastnili mistři filosofické fakulty, řídil jeden z mistrů, kvodlibetář, který k této těžké a často odmítané povinnosti byl zvolen nebo se dobrovolně přihlásil. Proslovy, pravidelně vzletnými, zahajoval i končil kvodlibetář jednání trvající několik dní. Sám pojednal úvodem o delší otázce — takové pojednání slulo kvestie — a od- povídal na námitky oponentů. Uvodní kvestie zpra- vidla udávala tón celému kvodlibetu. Kromě toho však kvodlibetář přiděloval ostatním účastníkům themata v podobě menších kvestií a sám jim opo- noval a dával jim odpověděti i na vedlejší méně závažné otázky (problemata). Jednotlivé řečníky uváděl proslovem (arengou), v kterém řečníka před- stavoval a zároveň vysvětloval, proč ta či ona kvestie mu byla přidělena. Protože dlouhé debaty byly zvláště při scholastické rozvláčnosti velmi únavné 8
Strana 9
— ač někdy řečník, jakým byl na př. Jeronym Praž- ský, dovedl vzbuditi pozornost i pro nejabstrakt- nější themata — připadal kvodlibetáři ještě i úkol psychologický: vzpružiti občas unavené mysli poslu- chačů, zvláště mladších, a dopřáti jim oddechu. Proto nejenže střídá kvestie příliš abstraktní se za- jímavějšími a přístupnějšími thematy přírodověd- nými, ale zpestřuje látku i různými zajímavostmi nebo historiemi, průpovědmi nebo žertovnými na- rážkami. Tak se dostává zejména do areng a proble- mat i živel humoristický. R. 1411 byl kvodlibetářem Hus. Slavnost měla tehdy zvláštní význam: jednak měla býti manifestací toho, že odchodem Němců r. 1409 neutrpěla vědecká kvalita university, jednak ji Hus řídil tak, aby vyzněla v obranu Wiklifa a jeho nedávno spálených knih. Slavnost měla příznivý a důstojný průběh a toto její ovzduší, podporované snad i příjemným počasím, o němž se Hus výslovně zmiňuje, umožňuje Husovi, aby v arengách roz- vinul s úspěchem svůj vtip i osobní vzdělanost. Z této zásoby přednesl a zaujal své posluchače ne- jednou sentencí antického filosofa, k němuž právě přirovnával uváděného řečníka, pobavil je i poučil historkou z jeho života — velmi často ovšem ne- správnou nebo zmatenou — a rozveselil je jistě i humornou narážkou na mistra právě uváděného neb i osoby mimo universitu stojící, ale přítomným dobře známé. V učeném bádání se tak objevuje i živel osobní, z učenců se stávají lidé. Hus, univer- sitní profesor, dosud známý jen z učených thesí, ob- 9
— ač někdy řečník, jakým byl na př. Jeronym Praž- ský, dovedl vzbuditi pozornost i pro nejabstrakt- nější themata — připadal kvodlibetáři ještě i úkol psychologický: vzpružiti občas unavené mysli poslu- chačů, zvláště mladších, a dopřáti jim oddechu. Proto nejenže střídá kvestie příliš abstraktní se za- jímavějšími a přístupnějšími thematy přírodověd- nými, ale zpestřuje látku i různými zajímavostmi nebo historiemi, průpovědmi nebo žertovnými na- rážkami. Tak se dostává zejména do areng a proble- mat i živel humoristický. R. 1411 byl kvodlibetářem Hus. Slavnost měla tehdy zvláštní význam: jednak měla býti manifestací toho, že odchodem Němců r. 1409 neutrpěla vědecká kvalita university, jednak ji Hus řídil tak, aby vyzněla v obranu Wiklifa a jeho nedávno spálených knih. Slavnost měla příznivý a důstojný průběh a toto její ovzduší, podporované snad i příjemným počasím, o němž se Hus výslovně zmiňuje, umožňuje Husovi, aby v arengách roz- vinul s úspěchem svůj vtip i osobní vzdělanost. Z této zásoby přednesl a zaujal své posluchače ne- jednou sentencí antického filosofa, k němuž právě přirovnával uváděného řečníka, pobavil je i poučil historkou z jeho života — velmi často ovšem ne- správnou nebo zmatenou — a rozveselil je jistě i humornou narážkou na mistra právě uváděného neb i osoby mimo universitu stojící, ale přítomným dobře známé. V učeném bádání se tak objevuje i živel osobní, z učenců se stávají lidé. Hus, univer- sitní profesor, dosud známý jen z učených thesí, ob- 9
Strana 10
jevuje se v těchto kvodlitebních promluvách ne jako chladný reformátor, ale jako člověk s živým smys- lem pro humor, ne mrzout, ale člověk jasného po- hledu na život. Vidíme přímo při četbě těchto areng universitní síň, jejímž slavnostním šerem jakoby pro- kmitovaly občas zlaté sluneční paprsky, vidíme úsměvy, jež se objevují na tvářích vážných mistrů, a postihujeme i živější veselí u mladších členů aka- demické obce, když se z úst předsedajícího mistra ozývá vtipná průpovídka nebo nevinná narážka. Hus se obratně dotýká i lidských slabostí svých kolegů a jeho přátelskému škádlení neušel ani vážný Ja- koubek ze Stříbra. Nejsou to kazatelsky mravokárné výtky, jestliže se žertovně dotýká u jednoho ze svých kolegů jeho záliby ve spánku, u jiného záliby ve víně; jistě jich nechtěl uraziti, vždyť sám ve svém úvodě vyzývá k tomu, aby se disputace dála v duchu přátelství a laskavosti a aby se nikdo neurazil. Pa- trně věděl, že si podobný vtip může dovoliti a činí jej vůči přátelům. Než tím vším představuje sebe i své kolegy posluchačům jako křehké lidi se sla- bostmi čistě lidskými, jichž žádný smrtelník není prost. At vědomě, ať mimoděk připomíná, že jsou všichni jen lidmi, a právě toto lidské dovede i mi- lovat a míti pro ně porozumění. K tomu se pojí bohatství průpovídek a příkladů, čerpaných ponejvíce ze vzorů klasických nebo za ta- kové vydávaných. Také tento ráz téměř humanis- tický není bez zajímavosti pro Husovu humanitu, ač sám o sobě zjev v oné době obvyklý. Jinak sou- 10
jevuje se v těchto kvodlitebních promluvách ne jako chladný reformátor, ale jako člověk s živým smys- lem pro humor, ne mrzout, ale člověk jasného po- hledu na život. Vidíme přímo při četbě těchto areng universitní síň, jejímž slavnostním šerem jakoby pro- kmitovaly občas zlaté sluneční paprsky, vidíme úsměvy, jež se objevují na tvářích vážných mistrů, a postihujeme i živější veselí u mladších členů aka- demické obce, když se z úst předsedajícího mistra ozývá vtipná průpovídka nebo nevinná narážka. Hus se obratně dotýká i lidských slabostí svých kolegů a jeho přátelskému škádlení neušel ani vážný Ja- koubek ze Stříbra. Nejsou to kazatelsky mravokárné výtky, jestliže se žertovně dotýká u jednoho ze svých kolegů jeho záliby ve spánku, u jiného záliby ve víně; jistě jich nechtěl uraziti, vždyť sám ve svém úvodě vyzývá k tomu, aby se disputace dála v duchu přátelství a laskavosti a aby se nikdo neurazil. Pa- trně věděl, že si podobný vtip může dovoliti a činí jej vůči přátelům. Než tím vším představuje sebe i své kolegy posluchačům jako křehké lidi se sla- bostmi čistě lidskými, jichž žádný smrtelník není prost. At vědomě, ať mimoděk připomíná, že jsou všichni jen lidmi, a právě toto lidské dovede i mi- lovat a míti pro ně porozumění. K tomu se pojí bohatství průpovídek a příkladů, čerpaných ponejvíce ze vzorů klasických nebo za ta- kové vydávaných. Také tento ráz téměř humanis- tický není bez zajímavosti pro Husovu humanitu, ač sám o sobě zjev v oné době obvyklý. Jinak sou- 10
Strana 11
visí ovšem s tím, že jde o slavnost na fakultě filo- sofické konanou, jestliže valnou většinu vzorů, k nimž jsou řečníci přirovnáváni, zastupují antičtí filosofové — skuteční i neskuteční, což při středo- věké znalosti historie nebylo nic zvláštního. Prame- nem Husových vědomostí v tomto zejména směru byla různá v oné době běžná kompendia a příručky (zejména Waltera Burleigha »De vita et moribus philosophorum et poetarum« ze zač. 14. stol.), shrnující s větší lehkověrností a fantasií než přes- ností a spolehlivostí kromě faktů i řadu anekdot, jež však byly bez rozpaků přijímány za pravé, čím více se zamlouvaly středověkému člověku. Není tudíž divu, že se i v Husových arengách objevují též příběhy zcela vymyšlené nebo všelijak doplněné, rozšířené a okrášlené, že se uvádějí pod jinými jmény, než je zná antické podání, že se výroky jed- něch filosofů přičítají jiným, po případě i vymyšle- ným osobám, nebo že se pozměňují stejně jako se komolí až k nepoznání jména. Vypravování se vůbec upravuje podle středověkých názorů a vkusu. Tak se na př. důstojná smrt pohanského filosofa mění v tomto podání v zázračné oslavení víry v jediného Boha, v jehož jménu Sokrates bez pohromy vypije pohár jedu. Charakteristický je pro středověký způ- sob nazírání nejen zázrak sám, nýbrž i prostředí, v němž se odehraje a v něž se změní tiché pozadí antické žalářní scenerie. Děj tam úzce lokalisovaný a omezený na malý počet účastníků zdá se středo- věkému člověku málo působivým; je příliš obrácen 11
visí ovšem s tím, že jde o slavnost na fakultě filo- sofické konanou, jestliže valnou většinu vzorů, k nimž jsou řečníci přirovnáváni, zastupují antičtí filosofové — skuteční i neskuteční, což při středo- věké znalosti historie nebylo nic zvláštního. Prame- nem Husových vědomostí v tomto zejména směru byla různá v oné době běžná kompendia a příručky (zejména Waltera Burleigha »De vita et moribus philosophorum et poetarum« ze zač. 14. stol.), shrnující s větší lehkověrností a fantasií než přes- ností a spolehlivostí kromě faktů i řadu anekdot, jež však byly bez rozpaků přijímány za pravé, čím více se zamlouvaly středověkému člověku. Není tudíž divu, že se i v Husových arengách objevují též příběhy zcela vymyšlené nebo všelijak doplněné, rozšířené a okrášlené, že se uvádějí pod jinými jmény, než je zná antické podání, že se výroky jed- něch filosofů přičítají jiným, po případě i vymyšle- ným osobám, nebo že se pozměňují stejně jako se komolí až k nepoznání jména. Vypravování se vůbec upravuje podle středověkých názorů a vkusu. Tak se na př. důstojná smrt pohanského filosofa mění v tomto podání v zázračné oslavení víry v jediného Boha, v jehož jménu Sokrates bez pohromy vypije pohár jedu. Charakteristický je pro středověký způ- sob nazírání nejen zázrak sám, nýbrž i prostředí, v němž se odehraje a v něž se změní tiché pozadí antické žalářní scenerie. Děj tam úzce lokalisovaný a omezený na malý počet účastníků zdá se středo- věkému člověku málo působivým; je příliš obrácen 11
Strana 12
dovnitř, zázrak je však naopak určen na venek a jeho působivost záleží v mnohosti a křiklavém proti- kladu; proto jeho scénou jest široká veřejnost, kterou v této hře představuje proti filosofovi nevědomý lid. Rovněž středověkému a nikoli našemu vkusu odpo- vídá vypravování o mlčenlivém filosofovi, který zkoušeje ctnost své matky, zavinil její smrt. Vypra- vování toto, ostatně poněkud naivně podané, je ob- razem středověkého názoru o křehkosti ženy, ná- doby hříchu, jejž i Hus sám sdílel. Jistě bylo poslu- chačstvo pobaveno vtipným a skoro feuilletonisticky živým Theofrastovým vylíčením nesnází, jaké pů- sobí manželu manželka neb manželství vůbec. Snad je rozesmál i obroublý rybářský žert, který byl, jak jistě posluchači i s Husem (podle Burleigha) věřili, příčinou smrti Homérovy. I řeči, zvláště však, jak pochopitelno, kázání a promoční promluvy jsou přímo protkány mravo- učnou tendencí. Bylo to ostatně i řečníkovou povin- ností, ale středověkému posluchačstvu nepřipadaly tyto stále opakované výzvy, častá napomínání a mravní naučení planým moralisováním, jako by pa- trně připadalo člověku novodobému. Je to zřejmé z rozšíření podobné literatury i v jazyku národním. Takový tón odpovídal náladě doby, prolnuté cito- vostí a zbožností, zájmem o hřích a spásu. Husovy připomínky nebyly ostatně rázu zcela akademického; doporučuje-li studentům vedle jiných ctností pilnost ve studiu, umírněnost ve spánku a jídle, nečiní tak jen obecně, nýbrž zřejmě mu jde o správnou životo- 12
dovnitř, zázrak je však naopak určen na venek a jeho působivost záleží v mnohosti a křiklavém proti- kladu; proto jeho scénou jest široká veřejnost, kterou v této hře představuje proti filosofovi nevědomý lid. Rovněž středověkému a nikoli našemu vkusu odpo- vídá vypravování o mlčenlivém filosofovi, který zkoušeje ctnost své matky, zavinil její smrt. Vypra- vování toto, ostatně poněkud naivně podané, je ob- razem středověkého názoru o křehkosti ženy, ná- doby hříchu, jejž i Hus sám sdílel. Jistě bylo poslu- chačstvo pobaveno vtipným a skoro feuilletonisticky živým Theofrastovým vylíčením nesnází, jaké pů- sobí manželu manželka neb manželství vůbec. Snad je rozesmál i obroublý rybářský žert, který byl, jak jistě posluchači i s Husem (podle Burleigha) věřili, příčinou smrti Homérovy. I řeči, zvláště však, jak pochopitelno, kázání a promoční promluvy jsou přímo protkány mravo- učnou tendencí. Bylo to ostatně i řečníkovou povin- ností, ale středověkému posluchačstvu nepřipadaly tyto stále opakované výzvy, častá napomínání a mravní naučení planým moralisováním, jako by pa- trně připadalo člověku novodobému. Je to zřejmé z rozšíření podobné literatury i v jazyku národním. Takový tón odpovídal náladě doby, prolnuté cito- vostí a zbožností, zájmem o hřích a spásu. Husovy připomínky nebyly ostatně rázu zcela akademického; doporučuje-li studentům vedle jiných ctností pilnost ve studiu, umírněnost ve spánku a jídle, nečiní tak jen obecně, nýbrž zřejmě mu jde o správnou životo- 12
Strana 13
správu. Jeho výstraha před náklonností k spánku se objevuje velmi často. Jde tedy o konkrétní věc a snad i příklad. Ba podle poznámky ke Zdislavovi možno souditi, že Hus si osobně takovýchto věcí všímal a zakročoval. Ukázka universitních čtení pochází z Husova »Výkladu na Sentence Petra Lombarda«, učebnice, kterou byl každý profesor povinen vykládati. Hus tak učinil asi r. 1407—1409. Jeho výklad o světle opírá se podle scholastických vzorů především o úvahy logické a metafysické, ne o přírodovědec- kou methodu přímého pozorování. Teprve později se Hus seznamuje i s představiteli skutečně přírodo- vědeckého nazírání, jakým byl na př. Slezan Vitello, jehož Hus ku podivu obšírně cituje v kvodlibetu z r. 1411. Problém světla ho nepřestal zajímati. Po- nětí světla má svou dosti důležitou úlohu v středo- věké filosofii i v středověkém, zejména gotickém pojímání světa. Světlo, materie jevů viditelných a přece neskutečných, stejně jako věcí neviditelných a přece skutečných, zdá se mnohým býti nejlepším vyjádřením vztahu obou světů a jejich konkrétním pojítkem, jež rozum i představa dovede pojmouti a pochopiti; pravý to živel mystiky, která je plna symbolů vidin, illusí i pomyslů. Uplatňování pří- rodovědy začíná hlásiti odklon od gotiky. Nelze zajisté přeceňovati po této stránce akademický zájem Husův, ale takový zájem je však přece pozoruhodný již tím, že se s ním setkáváme v době, kdy Hus jako osoba veřejně činná i jako bakalář theologie, který 13
správu. Jeho výstraha před náklonností k spánku se objevuje velmi často. Jde tedy o konkrétní věc a snad i příklad. Ba podle poznámky ke Zdislavovi možno souditi, že Hus si osobně takovýchto věcí všímal a zakročoval. Ukázka universitních čtení pochází z Husova »Výkladu na Sentence Petra Lombarda«, učebnice, kterou byl každý profesor povinen vykládati. Hus tak učinil asi r. 1407—1409. Jeho výklad o světle opírá se podle scholastických vzorů především o úvahy logické a metafysické, ne o přírodovědec- kou methodu přímého pozorování. Teprve později se Hus seznamuje i s představiteli skutečně přírodo- vědeckého nazírání, jakým byl na př. Slezan Vitello, jehož Hus ku podivu obšírně cituje v kvodlibetu z r. 1411. Problém světla ho nepřestal zajímati. Po- nětí světla má svou dosti důležitou úlohu v středo- věké filosofii i v středověkém, zejména gotickém pojímání světa. Světlo, materie jevů viditelných a přece neskutečných, stejně jako věcí neviditelných a přece skutečných, zdá se mnohým býti nejlepším vyjádřením vztahu obou světů a jejich konkrétním pojítkem, jež rozum i představa dovede pojmouti a pochopiti; pravý to živel mystiky, která je plna symbolů vidin, illusí i pomyslů. Uplatňování pří- rodovědy začíná hlásiti odklon od gotiky. Nelze zajisté přeceňovati po této stránce akademický zájem Husův, ale takový zájem je však přece pozoruhodný již tím, že se s ním setkáváme v době, kdy Hus jako osoba veřejně činná i jako bakalář theologie, který 13
Strana 14
jistě pomýšlel na postup i na tomto poli, než mu to bouřlivá pozdější léta zamezila úplně, byl i vě- decky obrácen jiným směrem, a přece jen se obíral takovými problémy. K překladu samému dlužno snad ještě podotk- nouti, že část textů byla již dříve zčeštěna v pře- kladu Husových spisů Milanem Svobodou. Týká se to kázání a většiny proslovů promočních i ukázky ze Sentencí. Proslov k promoci bakaláře Patera (Matěje z Knína) vydal teprve Sedlák (Studie a texty k dějinám husitství, 1924). Rektorské řeči vydal F. M. Bartoš (Jihočeský sborník X, 1937) Kvodlibetní texty nebyly dosud tiskem vydány — mimo závěrečný text, obsahující chválu Prahy, jejž otiskl Flajšhans a částečně přeložil F. M. Bartoš. Pro nepřístupnost některých rukopisů nebylo bohu- žel možno zkorigovati omyly, jichž se ve vydání textů promočních promluv dopustil Höfler (1865). Zač snad vděčí tento překlad předchůdcům, pozná odborník. Evžen Stein. 14
jistě pomýšlel na postup i na tomto poli, než mu to bouřlivá pozdější léta zamezila úplně, byl i vě- decky obrácen jiným směrem, a přece jen se obíral takovými problémy. K překladu samému dlužno snad ještě podotk- nouti, že část textů byla již dříve zčeštěna v pře- kladu Husových spisů Milanem Svobodou. Týká se to kázání a většiny proslovů promočních i ukázky ze Sentencí. Proslov k promoci bakaláře Patera (Matěje z Knína) vydal teprve Sedlák (Studie a texty k dějinám husitství, 1924). Rektorské řeči vydal F. M. Bartoš (Jihočeský sborník X, 1937) Kvodlibetní texty nebyly dosud tiskem vydány — mimo závěrečný text, obsahující chválu Prahy, jejž otiskl Flajšhans a částečně přeložil F. M. Bartoš. Pro nepřístupnost některých rukopisů nebylo bohu- žel možno zkorigovati omyly, jichž se ve vydání textů promočních promluv dopustil Höfler (1865). Zač snad vděčí tento překlad předchůdcům, pozná odborník. Evžen Stein. 14
Strana 15
CHVÁLA PRAHY A KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO (Z Husova Kvodlibetu.) Ó přeslavné království české, ó Praho, město slávy, povstaň a uvaž to a zaraduj se! Tito všichni, kteří se tu shromáždili, přišli kvůli tobě, tvoji jsou synové. Kvůli tobě přišli, aby tvé děti vyučili rozum- nosti a moudrosti, kvůli tobě přišli. Raduj se, město Praho! Z tvého boku povstali, ty jsi je, Praho, ži- vila, ty jsi je učila, ty jsi je povznesla, tvoji jsou, tvou čest hledají, proto jásej a raduj se! Nic se ne- boj hlučení soků, kteří se každého dne snaží potla- čiti tvou dceru, universitu pražskou, ničemným utrhá- ním a nástrahami. Nedbej toho, Praho, že jen málo je těch, kteří se na mou výzvu dostavili. Věz, že je mnoho mistrů sv. theologie, doktorů lékařství, ba- kalářů sv. theologie a přemnoho filosofů, kteří vzhledem k vykonané již práci nejsou povinni účast- niti se této naší disputace, protože jim musíme my mladší vzdáti obzvláštní úctu jako otcům; mnozí jiní jsou potom omluveni jinými záležitostmi. Ony pak, ó město Praho, kteří úmyslně tebou pohrdají, a nejen tebou, nýbrž i tvou hlavou, hlavou králov- ství českého, a svou mateří, životodárnou universi- tou, povolej nazpět jako provinilé syny, chtějí-li býti syny ti, kteří, pokud dleli ve tvém středu, se ti vy- 15
CHVÁLA PRAHY A KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO (Z Husova Kvodlibetu.) Ó přeslavné království české, ó Praho, město slávy, povstaň a uvaž to a zaraduj se! Tito všichni, kteří se tu shromáždili, přišli kvůli tobě, tvoji jsou synové. Kvůli tobě přišli, aby tvé děti vyučili rozum- nosti a moudrosti, kvůli tobě přišli. Raduj se, město Praho! Z tvého boku povstali, ty jsi je, Praho, ži- vila, ty jsi je učila, ty jsi je povznesla, tvoji jsou, tvou čest hledají, proto jásej a raduj se! Nic se ne- boj hlučení soků, kteří se každého dne snaží potla- čiti tvou dceru, universitu pražskou, ničemným utrhá- ním a nástrahami. Nedbej toho, Praho, že jen málo je těch, kteří se na mou výzvu dostavili. Věz, že je mnoho mistrů sv. theologie, doktorů lékařství, ba- kalářů sv. theologie a přemnoho filosofů, kteří vzhledem k vykonané již práci nejsou povinni účast- niti se této naší disputace, protože jim musíme my mladší vzdáti obzvláštní úctu jako otcům; mnozí jiní jsou potom omluveni jinými záležitostmi. Ony pak, ó město Praho, kteří úmyslně tebou pohrdají, a nejen tebou, nýbrž i tvou hlavou, hlavou králov- ství českého, a svou mateří, životodárnou universi- tou, povolej nazpět jako provinilé syny, chtějí-li býti syny ti, kteří, pokud dleli ve tvém středu, se ti vy- 15
Strana 16
smívali a popuzovali tě. Pohleď, jak obdivuhodnými plody půvabu, moudrosti a výmluvnosti tě ozdobují tvoji synové! Vzdej Bohu čest a slávu, ó město Praho, že hřivnu nadání sobě svěřenou od samého Pána nezahrabávají do země, nýbrž dávají ke stolu Páně, aby odtud plynul zisk, že nestavějí svítilnu pod kbelec, ale na svícen, aby ti, kdož přicházejí do škol, viděli světlo pravdy. Neboť si uvědomují, že Pán odměňuje toho, kdo z daru jeho rozmnožuje hřivny sobě dané, avšak co nejtvrději trestá služeb- níka, který si při dobrém díle vede liknavě. Toto uvažuje nechtěl jsem ani já zahrabati svou hřivnu, jakkoli nepatrnou, nýbrž podle svých sla- bých sil povzbuditi svým připomínáním bystré na- dání mistrů pro poučení své vlastní i všech žáků. Nedal jsem se totiž do této práce z pošetilosti, ale vida, že se omlouvají mistři k tomu zvolení — jak jsem již řekl na počátku jednání — přijal jsem tento úkol, ježto o to ustavičně dbám, aby životodárná naše universita bez cvičení ve vědách se nestala ne- plodnou, nýbrž aby rozkvetl obdivuhodný důvtip mistrů a jinoši byli v srdci podněcováni obírati se vědami, konečně, aby odpůrcům naší slavné univer- sity nebyla dána příležitost k utrhání, nýbrž aby ústa, z nichž štěkot vychází, musila se uzavřít. Jest- liže pak jsem se při tomto svém díle dotkl nějakým slovem některého z mistrů nebo jej urazil, jak jsem neměl, odpustte, prosím, nejdůstojnější mistři, vin- níkovi! A buďte muži statečnými, buďte jedno- myslni v pravdě, neohroženě učíce pravdě. Nebojte 16
smívali a popuzovali tě. Pohleď, jak obdivuhodnými plody půvabu, moudrosti a výmluvnosti tě ozdobují tvoji synové! Vzdej Bohu čest a slávu, ó město Praho, že hřivnu nadání sobě svěřenou od samého Pána nezahrabávají do země, nýbrž dávají ke stolu Páně, aby odtud plynul zisk, že nestavějí svítilnu pod kbelec, ale na svícen, aby ti, kdož přicházejí do škol, viděli světlo pravdy. Neboť si uvědomují, že Pán odměňuje toho, kdo z daru jeho rozmnožuje hřivny sobě dané, avšak co nejtvrději trestá služeb- níka, který si při dobrém díle vede liknavě. Toto uvažuje nechtěl jsem ani já zahrabati svou hřivnu, jakkoli nepatrnou, nýbrž podle svých sla- bých sil povzbuditi svým připomínáním bystré na- dání mistrů pro poučení své vlastní i všech žáků. Nedal jsem se totiž do této práce z pošetilosti, ale vida, že se omlouvají mistři k tomu zvolení — jak jsem již řekl na počátku jednání — přijal jsem tento úkol, ježto o to ustavičně dbám, aby životodárná naše universita bez cvičení ve vědách se nestala ne- plodnou, nýbrž aby rozkvetl obdivuhodný důvtip mistrů a jinoši byli v srdci podněcováni obírati se vědami, konečně, aby odpůrcům naší slavné univer- sity nebyla dána příležitost k utrhání, nýbrž aby ústa, z nichž štěkot vychází, musila se uzavřít. Jest- liže pak jsem se při tomto svém díle dotkl nějakým slovem některého z mistrů nebo jej urazil, jak jsem neměl, odpustte, prosím, nejdůstojnější mistři, vin- níkovi! A buďte muži statečnými, buďte jedno- myslni v pravdě, neohroženě učíce pravdě. Nebojte 16
Strana 17
se odpůrců pravdy, milujte se navzájem, učte mládež! A vy, nejmilejší žáci, střezte se neřestí, nesvárů, řevnivosti! Poslouchejte v dovolených věcech svých mistrů, ctěte je jako své otce! Neboť tak vzroste sláva Boží v národě, zaraduje se obec království českého, zastkví se město Praha a nad jiné univer- sity bude universita Pražská oplývati věděním a ctnostmi. Aby se pak konec disputace obrátil k poslednímu konci: buď svrchovaná sláva nejvyššímu pravému Bohu, Otci, Synu i Duchu svatému, jedinému v bytí, z něhož je vše, v němž je vše a od něhož všecko pochází. Budiž po Bohu požehnána neporušená nej- čistší Panna, matka Páně Ježíše Krista! Buď čest a sláva celému dvorstvu nebeskému, v němž sám Bůh račiž nám popřáti účast! 17
se odpůrců pravdy, milujte se navzájem, učte mládež! A vy, nejmilejší žáci, střezte se neřestí, nesvárů, řevnivosti! Poslouchejte v dovolených věcech svých mistrů, ctěte je jako své otce! Neboť tak vzroste sláva Boží v národě, zaraduje se obec království českého, zastkví se město Praha a nad jiné univer- sity bude universita Pražská oplývati věděním a ctnostmi. Aby se pak konec disputace obrátil k poslednímu konci: buď svrchovaná sláva nejvyššímu pravému Bohu, Otci, Synu i Duchu svatému, jedinému v bytí, z něhož je vše, v němž je vše a od něhož všecko pochází. Budiž po Bohu požehnána neporušená nej- čistší Panna, matka Páně Ježíše Krista! Buď čest a sláva celému dvorstvu nebeskému, v němž sám Bůh račiž nám popřáti účast! 17
Strana 18
REKTORSKÉ ŘEČI I. Po volbě rektorské, 20. října 1409. „Mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených“ (Mat. XXII, 14). Protože se praví v Eklesiastiku (XI, 8): »Mezi staršími se nedávej do hovoru«, neodvažuji se pro- dlužovati před ctihodnými kmety svou řeč, jak proto, že váží slova až do písmen, tak proto, že v mnoho- mluvnosti vždy se tají hřích, dále i proto, že dlouhá řeč znechucuje a do mysli se vkrádá žvatlavost. Aby se však nezdálo, že svým mlčením přijímám chválu, jakou mne zahrnul ctihodný můj mistr, která mi za- jisté pro mou nedostatečnost nenáleží, dále abych nebyl obviňován z nedbalosti ve věci napomínání naší životodárné university, aby v dobrém prospí- vala, konečně abych přednesl žádost, kterou bych získal pomoc zkušených mužů, — trojí jest to nut- nost, která mi z toho vyplývá: má omluva, dále po- sílení university a konečně žádost o rádce. K těmto bodům jsem nucen alespoň něco málo promluviti. Nuže, zvolen byv k úřadu rektora, děsím se slov námětu, v nichž hřmí hlas Pravdy: »Mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených« a chvěji se a ostý- chám před chválou, kterou mne ctihodný kmet beze 18
REKTORSKÉ ŘEČI I. Po volbě rektorské, 20. října 1409. „Mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených“ (Mat. XXII, 14). Protože se praví v Eklesiastiku (XI, 8): »Mezi staršími se nedávej do hovoru«, neodvažuji se pro- dlužovati před ctihodnými kmety svou řeč, jak proto, že váží slova až do písmen, tak proto, že v mnoho- mluvnosti vždy se tají hřích, dále i proto, že dlouhá řeč znechucuje a do mysli se vkrádá žvatlavost. Aby se však nezdálo, že svým mlčením přijímám chválu, jakou mne zahrnul ctihodný můj mistr, která mi za- jisté pro mou nedostatečnost nenáleží, dále abych nebyl obviňován z nedbalosti ve věci napomínání naší životodárné university, aby v dobrém prospí- vala, konečně abych přednesl žádost, kterou bych získal pomoc zkušených mužů, — trojí jest to nut- nost, která mi z toho vyplývá: má omluva, dále po- sílení university a konečně žádost o rádce. K těmto bodům jsem nucen alespoň něco málo promluviti. Nuže, zvolen byv k úřadu rektora, děsím se slov námětu, v nichž hřmí hlas Pravdy: »Mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených« a chvěji se a ostý- chám před chválou, kterou mne ctihodný kmet beze 18
Strana 19
vší pochyby přespříliš vynáší. Neboť, běda, nedo- stává se mi podmínek, jichž je třeba, aby byl kdo volen a zvolen, protože nezáří ve mně ani svatost života ani užitečnost pro službu celku ani jasná rozumnost. Proto nemohu se vynadiviti, proč mne tolik volbou pověřených takto vyvolilo, když mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených, a dále proč mne ctihodný kmet tak velikou chválou zahrnuje. Věru, o voličích se odvažuji říci, že se dali okla- mati, přihlížejíce jen k málu, a že se zakalil při volbě jejich zrak; se ctihodným kmetem se však ne- odvažuji příti. Bojím se totiž onoho přikázání Páně v III. kn. Mojžíšově (XIX, 32): »Před člověkem šedivým povstaň a vždy cti osobu starého!« Neboť ačkoliv mne velebný mistr a ctihodný kmet zasáhl tíže, než kdyby mne byl pěstí udeřil, a dvojklanným mečem slova zranil nitro mého srdce, když mi při- pisoval přílišnou chválu, přece nechci splatiti ránu ranou, a i kdybych chtěl, nemám dost sil, neboť sotva dechu popadám, protože jsem ohromen tím, co on tvrdí, a stojím s jazykem koktajícím a tře- soucími se rty. Kéž bych se mohl poněkud zotaviti, abych mohl říci s Ezdrášem — v první knize Ezdrá- šově (IX, 6): »Pane Bože můj, stydím se a han- bím pozdvihnouti tváři své k tobě, neboť nepravosti mé rozmnožily se nad hlavou mou.« A hle, cti- hodný kmet — nevím, zda z Tvého podnícení — nanesl přílišnou chválu před tváří mou a též ještě za mého života, ač přece Ty jsi pravil (Eklesiast. XI 2): »Nepochválíš muže v přítomnosti jeho aniž 19
vší pochyby přespříliš vynáší. Neboť, běda, nedo- stává se mi podmínek, jichž je třeba, aby byl kdo volen a zvolen, protože nezáří ve mně ani svatost života ani užitečnost pro službu celku ani jasná rozumnost. Proto nemohu se vynadiviti, proč mne tolik volbou pověřených takto vyvolilo, když mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených, a dále proč mne ctihodný kmet tak velikou chválou zahrnuje. Věru, o voličích se odvažuji říci, že se dali okla- mati, přihlížejíce jen k málu, a že se zakalil při volbě jejich zrak; se ctihodným kmetem se však ne- odvažuji příti. Bojím se totiž onoho přikázání Páně v III. kn. Mojžíšově (XIX, 32): »Před člověkem šedivým povstaň a vždy cti osobu starého!« Neboť ačkoliv mne velebný mistr a ctihodný kmet zasáhl tíže, než kdyby mne byl pěstí udeřil, a dvojklanným mečem slova zranil nitro mého srdce, když mi při- pisoval přílišnou chválu, přece nechci splatiti ránu ranou, a i kdybych chtěl, nemám dost sil, neboť sotva dechu popadám, protože jsem ohromen tím, co on tvrdí, a stojím s jazykem koktajícím a tře- soucími se rty. Kéž bych se mohl poněkud zotaviti, abych mohl říci s Ezdrášem — v první knize Ezdrá- šově (IX, 6): »Pane Bože můj, stydím se a han- bím pozdvihnouti tváři své k tobě, neboť nepravosti mé rozmnožily se nad hlavou mou.« A hle, cti- hodný kmet — nevím, zda z Tvého podnícení — nanesl přílišnou chválu před tváří mou a též ještě za mého života, ač přece Ty jsi pravil (Eklesiast. XI 2): »Nepochválíš muže v přítomnosti jeho aniž 19
Strana 20
před smrtí jeho«. A hle, ctihodný kmet praví, že prý jsem čistého života, užitečný pro celek, ve styku s lidmi počestný a pokorný. Věru, ctihodný starý mistře, abych jedno po druhém otevřeně přiznal, obrátil jsi chválu v zahanbení mé a nutíš mne říci (Žalm XLIII, 16): »Na každý den styděti se mu- sím a hanba tváři mé přikrývá mne«. Ctihodný kmete, zda měl jsi kdy oči rysa, jimiž bys byl pro- hlédl mé nitro, zastíněné mrakem, abys v mém duchu viděl čistý úmysl, pravou lásku, jasnou rozum- nost, že ujištuješ ve svém tvrzení, kterak v mém citu jest láska, v úmyslu pravdivost a v úsudku jas- nost? Vpravdě jsi prorokem a více než prorokem, ba zkoumatelem mého srdce a dokonce jeho vyšetřo- vatelem, když pravíš: »V jeho citu jest láska, v úmyslu pravdivost, v úsudku jasnost«. A to ti nestačí, abys mne tím zasáhl, nýbrž přidáváš, že je ve mně i čistota života, kterou jistě ve mně, žel, nijak nevidíš. Pročež jsem nucen s povzdechem říci: »Na každý den styděti se musím a hanba tváři mé přikrývá mne«. Neboť praví ten, který samojediný proniká srdci: »Mnoho jest povolaných, ale málo vývolených«. Slyším tato slova Pravdy a poznávám sice, že jsem uváděn do úřadu rektora, byv k tomu povolán a vyvolen, zda však vyvolen v čistotě ži- vota, toho nevím a netoliko já sám. Neboť svatý Rehoř praví ke slovům našeho námětu v homilii 18: »Víme, že jsme povoláni, zda však vyvoleni, nevíme. Tak tedy je třeba se v pokoře ponížiti jed- nomu každému z nás, jako neví nikdo, zda jest vy- 20
před smrtí jeho«. A hle, ctihodný kmet praví, že prý jsem čistého života, užitečný pro celek, ve styku s lidmi počestný a pokorný. Věru, ctihodný starý mistře, abych jedno po druhém otevřeně přiznal, obrátil jsi chválu v zahanbení mé a nutíš mne říci (Žalm XLIII, 16): »Na každý den styděti se mu- sím a hanba tváři mé přikrývá mne«. Ctihodný kmete, zda měl jsi kdy oči rysa, jimiž bys byl pro- hlédl mé nitro, zastíněné mrakem, abys v mém duchu viděl čistý úmysl, pravou lásku, jasnou rozum- nost, že ujištuješ ve svém tvrzení, kterak v mém citu jest láska, v úmyslu pravdivost a v úsudku jas- nost? Vpravdě jsi prorokem a více než prorokem, ba zkoumatelem mého srdce a dokonce jeho vyšetřo- vatelem, když pravíš: »V jeho citu jest láska, v úmyslu pravdivost, v úsudku jasnost«. A to ti nestačí, abys mne tím zasáhl, nýbrž přidáváš, že je ve mně i čistota života, kterou jistě ve mně, žel, nijak nevidíš. Pročež jsem nucen s povzdechem říci: »Na každý den styděti se musím a hanba tváři mé přikrývá mne«. Neboť praví ten, který samojediný proniká srdci: »Mnoho jest povolaných, ale málo vývolených«. Slyším tato slova Pravdy a poznávám sice, že jsem uváděn do úřadu rektora, byv k tomu povolán a vyvolen, zda však vyvolen v čistotě ži- vota, toho nevím a netoliko já sám. Neboť svatý Rehoř praví ke slovům našeho námětu v homilii 18: »Víme, že jsme povoláni, zda však vyvoleni, nevíme. Tak tedy je třeba se v pokoře ponížiti jed- nomu každému z nás, jako neví nikdo, zda jest vy- 20
Strana 21
volen«. Proto v neklidu se obávaje slov námětu a ostatku nevěda, ustavičně si připomínám, že mnoho jest povolaných, málo však vyvolených. Vskutku velmi se musím třásti, nejen já, ale i vy všichni. Praví totiž na uvedeném místě Rehoř: »Nikdo neví, co se o něm děje v tajných úradcích Božích, protože mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených«. Pro- tože pak nikdo si není jist, že jest vyvolen, všichni se musí třásti, všichni se musí strachem chvěti nad svým konáním, všichni se musí těšiti jenom z Božího milosrdenství, nikdo nesmí být domýšlivý na vlastní síly. Hle, rozvažuje výrok tohoto světce, musím říci: Strach a chvění se mne zmocnily, když mě do- poručoval ctihodný kmet. Proto se stydím a zardí- vám a hanba pokrývá mou tvář každý den. Strach a chvění, protože mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených, hanba a stud, protože ctihodný kmet připojil, že mne vyvolili za vůdce a ochránce, světlo a ředitele, soudce a trestatele, pastýře a správce. Těžké jsou to úkoly. Pomlčím o ostatním, ale nej- více se dotklo slabin mé mysli, když ctihodný kmet pravil, že prý je ve mně čistota života. Já pak, pro- tože to nevím, jsem zmítán strachem, vždyť Pravda dí: »Mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených«, jak stojí v námětu. Nuže, velební mistři, ctní mužové a páni, vy- slechli jste nejistotu o mé vyvolenosti, tudíž podle slov apoštolových k Efezským (VI, 10) »posilňte se v Pánu a v moci síly jeho«, spojmež se poutem lásky, abych snad, podle apoštola v druhé epištole 21
volen«. Proto v neklidu se obávaje slov námětu a ostatku nevěda, ustavičně si připomínám, že mnoho jest povolaných, málo však vyvolených. Vskutku velmi se musím třásti, nejen já, ale i vy všichni. Praví totiž na uvedeném místě Rehoř: »Nikdo neví, co se o něm děje v tajných úradcích Božích, protože mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených«. Pro- tože pak nikdo si není jist, že jest vyvolen, všichni se musí třásti, všichni se musí strachem chvěti nad svým konáním, všichni se musí těšiti jenom z Božího milosrdenství, nikdo nesmí být domýšlivý na vlastní síly. Hle, rozvažuje výrok tohoto světce, musím říci: Strach a chvění se mne zmocnily, když mě do- poručoval ctihodný kmet. Proto se stydím a zardí- vám a hanba pokrývá mou tvář každý den. Strach a chvění, protože mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených, hanba a stud, protože ctihodný kmet připojil, že mne vyvolili za vůdce a ochránce, světlo a ředitele, soudce a trestatele, pastýře a správce. Těžké jsou to úkoly. Pomlčím o ostatním, ale nej- více se dotklo slabin mé mysli, když ctihodný kmet pravil, že prý je ve mně čistota života. Já pak, pro- tože to nevím, jsem zmítán strachem, vždyť Pravda dí: »Mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených«, jak stojí v námětu. Nuže, velební mistři, ctní mužové a páni, vy- slechli jste nejistotu o mé vyvolenosti, tudíž podle slov apoštolových k Efezským (VI, 10) »posilňte se v Pánu a v moci síly jeho«, spojmež se poutem lásky, abych snad, podle apoštola v druhé epištole 21
Strana 22
ke Korintským (XII, 20) »nenalezl vás takových, jakýchž bych nechtěl, a já nebyl nalezen od vás, ja- kéhož byste vy nechtěli; aby snad nebylo mezi vámi svárů, závistí, hněvů, vád, utrhání, reptání, nadý- mání, různic«. Tak praví apoštol. Pozorujte, že ve- liký hlas zvučí »Mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených«. Tedy »bděte a stůjte ve víře, zmužile sobě počínejte, buďtež silní. Všecky věci vaše ať se dějí v lásce« (I Kor. XVI, 13—14). Rovněž se učme nikoho neurážeti, pro všechny chtíti dobro, starších ctíti, vrstevníkům nezáviděti, vyhýbati se domýšlivosti, říditi se rozumem a držeti se ctnosti. Zachovávejme, co je dovolené, vyhýbejme se tomu, co je špatné pro naši spásu, nestyďme se mluviti pravdu. Nezadržujme slovo, když ho je zapotřebí pro spásu, nezakrývejme je v jeho lesku; slovu pravdy nijak neodmlouvejme, slovem míru a spra- vedlnosti se vždy řiďme, aby mír a spravedlnost byly s námi. Pomozte mi vy, kteří jste břímě svých záležitostí vložili na mne, abych pravdivě mohl pro- nésti to, co se praví v V. kn. Mojžíšově (I, 9—13): »Nemohuť sám nésti vás. Hospodin, Bůh váš, roz- množil vás a hle, rozmnoženi jste dnes jako hvězdy nebeské. Hospodin, Bůh otců vašich, rozmnožiž vás nad to, jakž jest nyní, tisíckrát více, a požehnej vám, jakož jest mluvil vám. Kterak bych nesl sám práci vaši, břímě vaše a nesnáze vaše? Vydejte z sebe muže moudré a opatrné a zkušené z pokolení svých, abych je vám představil.« Hle, když Mojžíš, vůdce národa, velký filosof 22
ke Korintským (XII, 20) »nenalezl vás takových, jakýchž bych nechtěl, a já nebyl nalezen od vás, ja- kéhož byste vy nechtěli; aby snad nebylo mezi vámi svárů, závistí, hněvů, vád, utrhání, reptání, nadý- mání, různic«. Tak praví apoštol. Pozorujte, že ve- liký hlas zvučí »Mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených«. Tedy »bděte a stůjte ve víře, zmužile sobě počínejte, buďtež silní. Všecky věci vaše ať se dějí v lásce« (I Kor. XVI, 13—14). Rovněž se učme nikoho neurážeti, pro všechny chtíti dobro, starších ctíti, vrstevníkům nezáviděti, vyhýbati se domýšlivosti, říditi se rozumem a držeti se ctnosti. Zachovávejme, co je dovolené, vyhýbejme se tomu, co je špatné pro naši spásu, nestyďme se mluviti pravdu. Nezadržujme slovo, když ho je zapotřebí pro spásu, nezakrývejme je v jeho lesku; slovu pravdy nijak neodmlouvejme, slovem míru a spra- vedlnosti se vždy řiďme, aby mír a spravedlnost byly s námi. Pomozte mi vy, kteří jste břímě svých záležitostí vložili na mne, abych pravdivě mohl pro- nésti to, co se praví v V. kn. Mojžíšově (I, 9—13): »Nemohuť sám nésti vás. Hospodin, Bůh váš, roz- množil vás a hle, rozmnoženi jste dnes jako hvězdy nebeské. Hospodin, Bůh otců vašich, rozmnožiž vás nad to, jakž jest nyní, tisíckrát více, a požehnej vám, jakož jest mluvil vám. Kterak bych nesl sám práci vaši, břímě vaše a nesnáze vaše? Vydejte z sebe muže moudré a opatrné a zkušené z pokolení svých, abych je vám představil.« Hle, když Mojžíš, vůdce národa, velký filosof 22
Strana 23
a prorok, jenž i mluvíval s Pánem, jako mluvívá přítel s přítelem, cítil, že jej řízení národa příliš za- těžuje, žádal od obce, aby mu byli po bok postaveni mužové moudří, opatrní a osvědčené zkušenosti. Podle jeho příkladu já, který se s ním nijak nemohu srovnávati v moudrosti, abych mohl nésti břímě na mne vložené a tišiti nesnáze, žádám vás a pravím: »Dejte ze sebe moudré a opatrné muže, osvědčené zkušenosti.« Pravím »muže«, nikoli »chlapce« nebo »jinochy«, kteří vyhledávají vášně, nýbrž muže svěží věkem i stálostí; pravím, věkem svěží, kteří však jsou zkušení ve mnohém; takoví mají býti vybíráni za rádce. Na znamení tohoto nařídil Pán Mojžíšovi (II. kn. Mojž., III, 16): »Jdi a shromáždi starší Izraelské.« A v IV. kn. Mojž. XI, 16 praví: »Shro- mažď mi sedmdesáte mužů z starších Izraelských, kteréž znáš, že jsou starší v lidu.« A odtud v Ekle- siastiku XXV, 6 chválí se soud starších, když se praví: »Jak cenný jest soud šedin«. Pravím za druhé: »muže svěží ve stálosti«. Rád- cové totiž musí býti stálí, utvrzení spravedlností, aby se neodchýlili se stezky spravedlnosti ani ze strachu, ani z náklonnosti, ani ze zášti, anebo z dychtivosti dávati rady. Pravil pak Mojžíš za druhé: »Dejte ze sebe moudré a opatrné!« Neboť rádcové musí býti moudří. A proto se praví v knize Tobiášově (IV, 19): »Vyhledávej vždy radu u moudrého.« Důvod toho podle Aristotela tkví v tom, že vlastností moudrého muže je, že nelže a může ukázati, lže-li někdo. 23
a prorok, jenž i mluvíval s Pánem, jako mluvívá přítel s přítelem, cítil, že jej řízení národa příliš za- těžuje, žádal od obce, aby mu byli po bok postaveni mužové moudří, opatrní a osvědčené zkušenosti. Podle jeho příkladu já, který se s ním nijak nemohu srovnávati v moudrosti, abych mohl nésti břímě na mne vložené a tišiti nesnáze, žádám vás a pravím: »Dejte ze sebe moudré a opatrné muže, osvědčené zkušenosti.« Pravím »muže«, nikoli »chlapce« nebo »jinochy«, kteří vyhledávají vášně, nýbrž muže svěží věkem i stálostí; pravím, věkem svěží, kteří však jsou zkušení ve mnohém; takoví mají býti vybíráni za rádce. Na znamení tohoto nařídil Pán Mojžíšovi (II. kn. Mojž., III, 16): »Jdi a shromáždi starší Izraelské.« A v IV. kn. Mojž. XI, 16 praví: »Shro- mažď mi sedmdesáte mužů z starších Izraelských, kteréž znáš, že jsou starší v lidu.« A odtud v Ekle- siastiku XXV, 6 chválí se soud starších, když se praví: »Jak cenný jest soud šedin«. Pravím za druhé: »muže svěží ve stálosti«. Rád- cové totiž musí býti stálí, utvrzení spravedlností, aby se neodchýlili se stezky spravedlnosti ani ze strachu, ani z náklonnosti, ani ze zášti, anebo z dychtivosti dávati rady. Pravil pak Mojžíš za druhé: »Dejte ze sebe moudré a opatrné!« Neboť rádcové musí býti moudří. A proto se praví v knize Tobiášově (IV, 19): »Vyhledávej vždy radu u moudrého.« Důvod toho podle Aristotela tkví v tom, že vlastností moudrého muže je, že nelže a může ukázati, lže-li někdo. 23
Strana 24
Jací pak musí býti rádcové, ukazuje Ambrož v druhé knize O povinnostech, řka: »Třeba, aby ten, od koho se vyžaduje rada, vynikal nad toho, kdo ji vyžaduje.« A dále: »Ten, kdo je příkladem a činem pohotovější k tomu, aby odklizoval nebez- pečí, jež právě jsou, upozorňoval na ta, jež hrozí, a poskytoval prospěšný prostředek k nápravě; ta- kový at se stane rádcem, kdo dovede usvědčiti lháře, kdo nelže, kdo je moudřejší než ostatní a dovede ve všem dohlédnouti až na dno, který rozřeší pří- tomné nesnáze, předvídá hrozící v budoucnu a při- náší prostředek k nápravě v tom, co je na škodu.« Za třetí řekl Mojžíš: »Dejte muže, jejichž počí- nání jest osvědčené«, t. j. dobré, »z kmenů svých«. Tu se ukazuje, že život rádců musí býti dobrý, osvědčený chvályhodným počínáním. Zda by ve spravedlivosti bylo možno o radu se tázat toho, kdo by nespravedlivým skutkem spravedlnost napadal? Proto se praví v Eklesiastiku XXXVII, 8: »Chraň svou duši před špatným rádcem.« A praví se, že ten je špatným rádcem, kdo dává přednost prospěchu tělesnému před duchovním, vlastnímu užitku před užitkem celku a skutku lidskému před skutkem Bo- žím. Rádcové, kteří si takto počínají, jsou pošetilci, o nichž se praví v Eklesiastiku VIII, 20: »S poše- tilci se nerad!« Nebudou totiž moci milovati, než to, co se jim samým líbí. Aby tedy zachován byl zákon Boží a zákon králův, dejte ze sebe muže moudré a opatrné, jejichž chování je osvědčené, abych podle jejich rady soudil zpupné. Neboť na to 24
Jací pak musí býti rádcové, ukazuje Ambrož v druhé knize O povinnostech, řka: »Třeba, aby ten, od koho se vyžaduje rada, vynikal nad toho, kdo ji vyžaduje.« A dále: »Ten, kdo je příkladem a činem pohotovější k tomu, aby odklizoval nebez- pečí, jež právě jsou, upozorňoval na ta, jež hrozí, a poskytoval prospěšný prostředek k nápravě; ta- kový at se stane rádcem, kdo dovede usvědčiti lháře, kdo nelže, kdo je moudřejší než ostatní a dovede ve všem dohlédnouti až na dno, který rozřeší pří- tomné nesnáze, předvídá hrozící v budoucnu a při- náší prostředek k nápravě v tom, co je na škodu.« Za třetí řekl Mojžíš: »Dejte muže, jejichž počí- nání jest osvědčené«, t. j. dobré, »z kmenů svých«. Tu se ukazuje, že život rádců musí býti dobrý, osvědčený chvályhodným počínáním. Zda by ve spravedlivosti bylo možno o radu se tázat toho, kdo by nespravedlivým skutkem spravedlnost napadal? Proto se praví v Eklesiastiku XXXVII, 8: »Chraň svou duši před špatným rádcem.« A praví se, že ten je špatným rádcem, kdo dává přednost prospěchu tělesnému před duchovním, vlastnímu užitku před užitkem celku a skutku lidskému před skutkem Bo- žím. Rádcové, kteří si takto počínají, jsou pošetilci, o nichž se praví v Eklesiastiku VIII, 20: »S poše- tilci se nerad!« Nebudou totiž moci milovati, než to, co se jim samým líbí. Aby tedy zachován byl zákon Boží a zákon králův, dejte ze sebe muže moudré a opatrné, jejichž chování je osvědčené, abych podle jejich rady soudil zpupné. Neboť na to 24
Strana 25
se vztahuje, co bylo řečeno Ezdrášovi, knězi zákona Božího (I Ezdr. VII, 25): »Ty pak, Ezdráši, podle moudrosti Boha svého, nařiď soudce i rádce, kteří by soudili všechen lid,« ty totiž, »kteří jsou pově- domi zákona Boha tvého a zákona králova. A kdo by neuměl, budete ho učiti...« A na to následuje: »Kdož by pak koli neplnil zákona Boha tvého a zá- kona králova, ať se ihned soud vynese o něm, buď k smrti, buďto k vypovědění jeho, neb aby na statku pokutován byl aneb vězením trestán.« Toho ne- dbali ti, kdo pohrdnuvše nařízeními nejjasnějšího knížete, milostivého pána našeho Václava, krále římského a českého, zavázali se pod čtverou pokutou, totiž ztráty cti, křivé přísahy, exkomunikace a zapla- cení sto kop grošů, že než by se podřídili králov- skému nařízení, raději odejdou z university pražské a nevrátí se, nebude-li ve všech kusech splněna je- jich vůle. Hle, zde se praví v knize Ezdrášově: »Kdož by pak koli neplnil zákona Boha tvého a zá- kona králova, ať se ihned soud vynese o něm, buď k smrti, buďto k vypovědění jeho, neb aby na statku pokutován byl aneb vězením trestán.« Vy však, kdož konáte zákon Boží a zákon králův, nebojte se těchto trestů, ale užívajíce svobody, jíž poskytuje náš král a naše životodárná universita, zachovávejte s užit- kem ze srdce čistého, pokorného a povolného ne- porušitelnou věrnost nejjasnějšímu knížeti Václavovi, králi římskému a českému, jeho království a univer- sitě pražské, a střezte jí, abyste — podle apoštola (ke Kol. I, 9—14) »naplněni byli známostí vůle 25
se vztahuje, co bylo řečeno Ezdrášovi, knězi zákona Božího (I Ezdr. VII, 25): »Ty pak, Ezdráši, podle moudrosti Boha svého, nařiď soudce i rádce, kteří by soudili všechen lid,« ty totiž, »kteří jsou pově- domi zákona Boha tvého a zákona králova. A kdo by neuměl, budete ho učiti...« A na to následuje: »Kdož by pak koli neplnil zákona Boha tvého a zá- kona králova, ať se ihned soud vynese o něm, buď k smrti, buďto k vypovědění jeho, neb aby na statku pokutován byl aneb vězením trestán.« Toho ne- dbali ti, kdo pohrdnuvše nařízeními nejjasnějšího knížete, milostivého pána našeho Václava, krále římského a českého, zavázali se pod čtverou pokutou, totiž ztráty cti, křivé přísahy, exkomunikace a zapla- cení sto kop grošů, že než by se podřídili králov- skému nařízení, raději odejdou z university pražské a nevrátí se, nebude-li ve všech kusech splněna je- jich vůle. Hle, zde se praví v knize Ezdrášově: »Kdož by pak koli neplnil zákona Boha tvého a zá- kona králova, ať se ihned soud vynese o něm, buď k smrti, buďto k vypovědění jeho, neb aby na statku pokutován byl aneb vězením trestán.« Vy však, kdož konáte zákon Boží a zákon králův, nebojte se těchto trestů, ale užívajíce svobody, jíž poskytuje náš král a naše životodárná universita, zachovávejte s užit- kem ze srdce čistého, pokorného a povolného ne- porušitelnou věrnost nejjasnějšímu knížeti Václavovi, králi římskému a českému, jeho království a univer- sitě pražské, a střezte jí, abyste — podle apoštola (ke Kol. I, 9—14) »naplněni byli známostí vůle 25
Strana 26
jeho ve vší moudrosti a rozumnosti duchovní. Abyste chodili hodně Pánu ke vší jeho líbeznosti, v každém skutku dobrém, ovoce vydávajíce a ros- touce v známosti Boží. Všelikou mocí zmocněni jsouce podle síly slávy jeho ke vší trpělivosti a dobrotivosti s radostí, díky činíce Otci, kterýž nás učinil způsobné k účastnosti losu svatých v světle, kterýž vytrhl nás z moci temnosti a přenesl do krá- lovství milého Syna svého, v němž máme vykou- pení skrze krev jeho, totiž odpuštění hříchů«. A k Fi- lipenským (IV, 7—9. 19—20): »A pokoj Boží, kte- rýž převyšuje veškerý rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Dále pak, bratří, kterékoli věci jsou pravé, kterékoli poctivé, které- koli spravedlivé, kterékoli čisté, kterékoli milé, které- koli dobropověstné, jestli která ctnost a jestli která chvála, o těch věcech přemyšlujte. Ty věci čiňte, a Bůh pokoje budet s vámi. On pak splnít všelikou potřebu vaši podlé bohatství svého slavně v Kristu Ježíši. Bohu pak i Otci našemu budiž sláva na věky věků. Amen. Amen. Amen.« II. Před vyslechnutím statut (3. listopadu 1409). Ostnem lásky byv pobídnut, »aby láska vaše ještě více a více se rozhojňovala v známosti a ve všelikém smyslu«, jak praví apoštol v dnešní epištole (Filip. I, 9), a přinucen byv statuty naší university rozhodl jsem se svolati dnes naši životodárnou universitu a ji, jak by bylo třeba, napomenouti. Napomenutí, jak ví 26
jeho ve vší moudrosti a rozumnosti duchovní. Abyste chodili hodně Pánu ke vší jeho líbeznosti, v každém skutku dobrém, ovoce vydávajíce a ros- touce v známosti Boží. Všelikou mocí zmocněni jsouce podle síly slávy jeho ke vší trpělivosti a dobrotivosti s radostí, díky činíce Otci, kterýž nás učinil způsobné k účastnosti losu svatých v světle, kterýž vytrhl nás z moci temnosti a přenesl do krá- lovství milého Syna svého, v němž máme vykou- pení skrze krev jeho, totiž odpuštění hříchů«. A k Fi- lipenským (IV, 7—9. 19—20): »A pokoj Boží, kte- rýž převyšuje veškerý rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Dále pak, bratří, kterékoli věci jsou pravé, kterékoli poctivé, které- koli spravedlivé, kterékoli čisté, kterékoli milé, které- koli dobropověstné, jestli která ctnost a jestli která chvála, o těch věcech přemyšlujte. Ty věci čiňte, a Bůh pokoje budet s vámi. On pak splnít všelikou potřebu vaši podlé bohatství svého slavně v Kristu Ježíši. Bohu pak i Otci našemu budiž sláva na věky věků. Amen. Amen. Amen.« II. Před vyslechnutím statut (3. listopadu 1409). Ostnem lásky byv pobídnut, »aby láska vaše ještě více a více se rozhojňovala v známosti a ve všelikém smyslu«, jak praví apoštol v dnešní epištole (Filip. I, 9), a přinucen byv statuty naší university rozhodl jsem se svolati dnes naši životodárnou universitu a ji, jak by bylo třeba, napomenouti. Napomenutí, jak ví 26
Strana 27
láska vaše, nemá však mířiti do prázdna, ale k tomu, aby jím mohlo býti potlačeno, co je škodlivé, a po- síleno, co je prospěšné. Napomenutí představeného má se totiž obraceti k podřízeným, sledujíc potla- čení zlých a povznesení dobrých, aby první opustíce zlou vůli následovali dobrých v jejich díle, druzí bo- jujíce pro ctnosti odnášeli si odměnu i čest a tak poslušností rozhojňovali obecné dobro. Toto pak zajisté dobro musí kterékoli společen- stvo a kterýkoli jeho člen zamýšleti a zvláště jeho správce neb rektor, který je v řízení představen jako hlava ostatním údům. Vždyť rektor musí nejen peč- livě říditi ostatní, ale především sám sebe a vše, co náleží k jeho nitru, a tak účinně ovládati vášně a chtíče, bojující proti duši; neboť tak jsa zařízen bude příkladem své zralosti rozumně říditi své podřízené k ctnostnému životu. Neboť jako není — jak praví filosof Pythagoras — za dobrého lékaře pokládán ten, kdo jiné léčí, ale sebe neléčí, takže naň platí onen výrok evangelia Lukášova (IV, 23): »Lékaři, uzdrav se sám«, tak není za dobrého pokládán správce nebo rektor, který jiným nařizuje, aby se vy- stříhali špatných skutků, a sám zanedbává to, aby se účinně napravoval. Takovému zajisté praví důrazně mravokárce Cato: »Z čeho chceš viniti jiné, to sám at neděláš nikdy!« A připojuje k tomu velmi zá- važný důvod řka: »Hanba je pro učitele, když vlastní vina ho káře.« Zajisté ke mně to mluví Cato, pro sebe jsem vybral tento verš, pro sebe jej před- nesl, mne to káře vlastní vina, a kdybych to popřel, 27
láska vaše, nemá však mířiti do prázdna, ale k tomu, aby jím mohlo býti potlačeno, co je škodlivé, a po- síleno, co je prospěšné. Napomenutí představeného má se totiž obraceti k podřízeným, sledujíc potla- čení zlých a povznesení dobrých, aby první opustíce zlou vůli následovali dobrých v jejich díle, druzí bo- jujíce pro ctnosti odnášeli si odměnu i čest a tak poslušností rozhojňovali obecné dobro. Toto pak zajisté dobro musí kterékoli společen- stvo a kterýkoli jeho člen zamýšleti a zvláště jeho správce neb rektor, který je v řízení představen jako hlava ostatním údům. Vždyť rektor musí nejen peč- livě říditi ostatní, ale především sám sebe a vše, co náleží k jeho nitru, a tak účinně ovládati vášně a chtíče, bojující proti duši; neboť tak jsa zařízen bude příkladem své zralosti rozumně říditi své podřízené k ctnostnému životu. Neboť jako není — jak praví filosof Pythagoras — za dobrého lékaře pokládán ten, kdo jiné léčí, ale sebe neléčí, takže naň platí onen výrok evangelia Lukášova (IV, 23): »Lékaři, uzdrav se sám«, tak není za dobrého pokládán správce nebo rektor, který jiným nařizuje, aby se vy- stříhali špatných skutků, a sám zanedbává to, aby se účinně napravoval. Takovému zajisté praví důrazně mravokárce Cato: »Z čeho chceš viniti jiné, to sám at neděláš nikdy!« A připojuje k tomu velmi zá- važný důvod řka: »Hanba je pro učitele, když vlastní vina ho káře.« Zajisté ke mně to mluví Cato, pro sebe jsem vybral tento verš, pro sebe jej před- nesl, mne to káře vlastní vina, a kdybych to popřel, 27
Strana 28
sebe samého bych klamal, lhářem bych byl a pravdy by ve mně nebylo, jak dosvědčuje Jan (v I. epištole, I, 8), který vydává svědectví Pravdě. A k tomu právě praví Job (XV, 14—15): »Což jest člověk, aby se mohl očistiti aneb spravedliv býti, narozený z ženy? Ano při svatých jeho není dokonalosti a ne- besa nejsou čistá před očima jeho.« A následuje: »Tím spíše ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.« Protože jsem podle těchto slov Ducha svatého člověk neužitečný, abych nepři- dal k tomu vinu mlčení a nestal se tak ještě neuži- tečnějším se zřením k zachovávání ctností, napomenu vaši lásku, sám se však pokorně podrobuje tomu, že podobně uposlechnu vaší moudrosti. Neboť nejsem moudřejší než byl veliký filosof svatý Job, který praví v své knize (v kapitole VI, 24): »Poučte mne, a budu mlčeti; a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.« Tak navzájem sdílejíce si poučení, budeme státi jako čtverohran v ctnosti bez hany. Za úvod k tomuto napomenutí nabízejí se mi dnes ta slova: »Abyste zkušením rozeznati mohli věci užitečné a abyste byli upřímní a bez úrazu« z epištoly k Filipenským (I, 10) a ze čtení této neděle. Ctihodní mistři a milí páni! Apoštol Kris- tův, mistr a učitel národů, v němž mluví Kristus, pán veškerenstva, na ochranu a utvrzení evangelia, jsa ve vězení a maje přání, aby všichni byli v útro- bách Ježíše Krista, všem praví: »Abyste zkušením rozeznati mohli věci užitečné a abyste byli upřímní a bez úrazu.« To má býti neustále přítomno v naší 28
sebe samého bych klamal, lhářem bych byl a pravdy by ve mně nebylo, jak dosvědčuje Jan (v I. epištole, I, 8), který vydává svědectví Pravdě. A k tomu právě praví Job (XV, 14—15): »Což jest člověk, aby se mohl očistiti aneb spravedliv býti, narozený z ženy? Ano při svatých jeho není dokonalosti a ne- besa nejsou čistá před očima jeho.« A následuje: »Tím spíše ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.« Protože jsem podle těchto slov Ducha svatého člověk neužitečný, abych nepři- dal k tomu vinu mlčení a nestal se tak ještě neuži- tečnějším se zřením k zachovávání ctností, napomenu vaši lásku, sám se však pokorně podrobuje tomu, že podobně uposlechnu vaší moudrosti. Neboť nejsem moudřejší než byl veliký filosof svatý Job, který praví v své knize (v kapitole VI, 24): »Poučte mne, a budu mlčeti; a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.« Tak navzájem sdílejíce si poučení, budeme státi jako čtverohran v ctnosti bez hany. Za úvod k tomuto napomenutí nabízejí se mi dnes ta slova: »Abyste zkušením rozeznati mohli věci užitečné a abyste byli upřímní a bez úrazu« z epištoly k Filipenským (I, 10) a ze čtení této neděle. Ctihodní mistři a milí páni! Apoštol Kris- tův, mistr a učitel národů, v němž mluví Kristus, pán veškerenstva, na ochranu a utvrzení evangelia, jsa ve vězení a maje přání, aby všichni byli v útro- bách Ježíše Krista, všem praví: »Abyste zkušením rozeznati mohli věci užitečné a abyste byli upřímní a bez úrazu.« To má býti neustále přítomno v naší 28
Strana 29
mysli a v našem vědomí, abychom po seznání lep- ších věcí účinným zkoušením je rozeznávali od méně dobrých, protože nemálo hřeší, kdo poznal dobro větší a pro poznávajícího stejně snadné, zanechá ho a obrátí se k dobru menšímu. V tom právě se pro- jevuje moc Boha Otce, že Bůh poskytuje možnost získati stejně snadno větší dobro jako menší. Také v tom se ukazuje moudrost Slova Božího, že Bůh poskytuje moudrost k tomu, abychom ustavičně rostli a zdokonalovali se v ctnosti. A v tom se uka- zuje laskavost Ducha Svatého, že Bůh zdarma na- bízí člověku větší dobro. Proto ten, kdo opomíjí stejně snadno dostupné dobro větší, opouští moc Otcovu, moudrost Synovu a laskavost Ducha Sva- tého a tudíž nejsvětější Trojici. Proto apoštol Kris- tův, chtěje zatlačiti od nás tuto vadu pošetilosti, praví: »Abyste zkušením rozeznati mohli věci uži- tečné a abyste byli upřímní a bez úrazu.« Nemůže totiž nastati pochybnost, že zkusíme-li vskutku věci užitečné, t. j. skutkem je vyzkusíme, že tehdy budeme upřímní, t. j. beze slupky vin, pokud se nás dotýče, a bez úrazu, pokud se dotýče bližních, a tak budeme hojněji oplývati láskou, pokud se dotýče Boha i bliž- ního. Proto totiž praví apoštol: »Abyste zkušením rozeznati mohli věci užitečné a byli upřímní a bez úrazu.« Zkusme tedy, ctihodní mistři a páni, věci užitečné, posuzujíce soudy, mínění, rady, služby, výroky a zá- sluhy jednotlivců, a uvidíme, jak vše jest zmateno jakousi rozrůzňující a sobě odporující rozmanitostí. 29
mysli a v našem vědomí, abychom po seznání lep- ších věcí účinným zkoušením je rozeznávali od méně dobrých, protože nemálo hřeší, kdo poznal dobro větší a pro poznávajícího stejně snadné, zanechá ho a obrátí se k dobru menšímu. V tom právě se pro- jevuje moc Boha Otce, že Bůh poskytuje možnost získati stejně snadno větší dobro jako menší. Také v tom se ukazuje moudrost Slova Božího, že Bůh poskytuje moudrost k tomu, abychom ustavičně rostli a zdokonalovali se v ctnosti. A v tom se uka- zuje laskavost Ducha Svatého, že Bůh zdarma na- bízí člověku větší dobro. Proto ten, kdo opomíjí stejně snadno dostupné dobro větší, opouští moc Otcovu, moudrost Synovu a laskavost Ducha Sva- tého a tudíž nejsvětější Trojici. Proto apoštol Kris- tův, chtěje zatlačiti od nás tuto vadu pošetilosti, praví: »Abyste zkušením rozeznati mohli věci uži- tečné a abyste byli upřímní a bez úrazu.« Nemůže totiž nastati pochybnost, že zkusíme-li vskutku věci užitečné, t. j. skutkem je vyzkusíme, že tehdy budeme upřímní, t. j. beze slupky vin, pokud se nás dotýče, a bez úrazu, pokud se dotýče bližních, a tak budeme hojněji oplývati láskou, pokud se dotýče Boha i bliž- ního. Proto totiž praví apoštol: »Abyste zkušením rozeznati mohli věci užitečné a byli upřímní a bez úrazu.« Zkusme tedy, ctihodní mistři a páni, věci užitečné, posuzujíce soudy, mínění, rady, služby, výroky a zá- sluhy jednotlivců, a uvidíme, jak vše jest zmateno jakousi rozrůzňující a sobě odporující rozmanitostí. 29
Strana 30
Neboť někteří, jak praví Petr z Blois ve 12. epištole, kteří by mohli žíti bez jakéhokoli nebezpečí a strá- dání, podstupují nebezpečí jisté smrti a nesnesitelná strádání, aby žili. Někteří po způsobu Tantalově žízní uprostřed vod, když uprostřed hojnosti sužují se nenasytnou lakotou. Někteří se zavázali slibem zdrželivosti a podle slov prorokových (Jerem. V, 8) »jako koni vytylí každý k ženě bližního svého řehce«. Někteří, když si byli nashromáždili poklady jakoby nekonečně veliké, myslí, že si nenashromáždili nic. Někteří usilují o pocty a nemohou jich dosáhnouti, jiní před poctami prchají a jsou k nim strhováni proti své vůli. Někteří za nic si neváží chvály lid- ské a tím více je třeba je chváliti, jiní se po celý čas honí za světskou slávou a po celý čas jsou bez slávy. Někteří v práci hledají odpočinek, jiní v odpočinku nemohou nalézti klidu. V tom, nejctihodnější mu- žové, účinně zkoušejme věci užitečné. Slyšíme za- jisté, jak praví apoštol: »Abyste zkušením rozeznati mohli věci užitečné a abyste byli upřímní a bez úrazu.« Nadto uvažme, že někteří u jiných jsou ctěni, kdežto u sebe samých neceněni, někteří zase věří o sobě více jazyku lichotníků než vlastnímu svědomí. Někteří se zvelebují tyransky dravou vůlí, jiní se znehodnocují vlastní blahovůlí. Někteří se chvějí strachem tam, kde není čeho se báti, jiní i ve smrtel- ném nebezpečí se cítí jistými. Někteří neodpočinou, dokud nemají věc, po níž touží, a když ji mají, po- kládají ji za bezcennou veteš. Někteří žijí prostě 30
Neboť někteří, jak praví Petr z Blois ve 12. epištole, kteří by mohli žíti bez jakéhokoli nebezpečí a strá- dání, podstupují nebezpečí jisté smrti a nesnesitelná strádání, aby žili. Někteří po způsobu Tantalově žízní uprostřed vod, když uprostřed hojnosti sužují se nenasytnou lakotou. Někteří se zavázali slibem zdrželivosti a podle slov prorokových (Jerem. V, 8) »jako koni vytylí každý k ženě bližního svého řehce«. Někteří, když si byli nashromáždili poklady jakoby nekonečně veliké, myslí, že si nenashromáždili nic. Někteří usilují o pocty a nemohou jich dosáhnouti, jiní před poctami prchají a jsou k nim strhováni proti své vůli. Někteří za nic si neváží chvály lid- ské a tím více je třeba je chváliti, jiní se po celý čas honí za světskou slávou a po celý čas jsou bez slávy. Někteří v práci hledají odpočinek, jiní v odpočinku nemohou nalézti klidu. V tom, nejctihodnější mu- žové, účinně zkoušejme věci užitečné. Slyšíme za- jisté, jak praví apoštol: »Abyste zkušením rozeznati mohli věci užitečné a abyste byli upřímní a bez úrazu.« Nadto uvažme, že někteří u jiných jsou ctěni, kdežto u sebe samých neceněni, někteří zase věří o sobě více jazyku lichotníků než vlastnímu svědomí. Někteří se zvelebují tyransky dravou vůlí, jiní se znehodnocují vlastní blahovůlí. Někteří se chvějí strachem tam, kde není čeho se báti, jiní i ve smrtel- ném nebezpečí se cítí jistými. Někteří neodpočinou, dokud nemají věc, po níž touží, a když ji mají, po- kládají ji za bezcennou veteš. Někteří žijí prostě 30
Strana 31
a prospívají ve všem, jiní oplývají lstí a vše se jim obrací v opak. Někteří žijí podle své libovůle a vždy jsou zdrávi, jiní se neuchýlí od pravidel Hippokra- tových a stále jsou nemocni. Někteří předstírají ne- rozumnost a dosahují moudrosti, jiní přílišným mudrováním upadají v pošetilosti. Někteří se z ná- ručí filosofie vrhají ke zbraním, jiní odvracejíce se od školského klidu vyčerpávají se denním trudem tělesným. Někteří se chlubí spory a rozepřemi, jiní se vytáčejí, kdykoli by se jim naskytl spor. Někteří jsou obezřelí ve věcech bezvýznamných, zato ve vě- cech vážných, které vyžadují zralého úsudku, jsou úplně nerozvážní. Někteří jsou přísní k přátelům a domácím, cizince však a nepřátele pokorně uctí- vají. Někteří se pyšně ponižují, jiní se pokorně vy- vyšují. Někteří jsou v milosti přes své lži, jiní usi- lují vždy býti co nejpravdomluvnější a přitom jsou pokládáni za veliké lháře. Někteří vždy odkládají to, co není prospěšno odkládati, ale jsou plni ukva- penosti tam, kde věc vyžaduje zralejší úvahy. To je řečeno, abychom opravdu zkušením rozeznávali věci užitečné, neboť praví a poštol: »Abyste zkušením ro- zeznati mohli věci užitečné a abyste byli upřímní.« Prodlužme ještě maličko svou řeč a bude nám možno bedlivějším zkoumáním rozeznati, že některé přivádí ctižádost ke škodlivým poctám a jiní si ne- cení poct beze zisku. Někteří v mnoha knihách lis- tují a ničemu se nepřiučí, někteří mnoho slibují a nic nesplní. Někteří daleko od sebe odvrhují vše- likou starostlivost, jiní se pletou škodlivě nejen do 31
a prospívají ve všem, jiní oplývají lstí a vše se jim obrací v opak. Někteří žijí podle své libovůle a vždy jsou zdrávi, jiní se neuchýlí od pravidel Hippokra- tových a stále jsou nemocni. Někteří předstírají ne- rozumnost a dosahují moudrosti, jiní přílišným mudrováním upadají v pošetilosti. Někteří se z ná- ručí filosofie vrhají ke zbraním, jiní odvracejíce se od školského klidu vyčerpávají se denním trudem tělesným. Někteří se chlubí spory a rozepřemi, jiní se vytáčejí, kdykoli by se jim naskytl spor. Někteří jsou obezřelí ve věcech bezvýznamných, zato ve vě- cech vážných, které vyžadují zralého úsudku, jsou úplně nerozvážní. Někteří jsou přísní k přátelům a domácím, cizince však a nepřátele pokorně uctí- vají. Někteří se pyšně ponižují, jiní se pokorně vy- vyšují. Někteří jsou v milosti přes své lži, jiní usi- lují vždy býti co nejpravdomluvnější a přitom jsou pokládáni za veliké lháře. Někteří vždy odkládají to, co není prospěšno odkládati, ale jsou plni ukva- penosti tam, kde věc vyžaduje zralejší úvahy. To je řečeno, abychom opravdu zkušením rozeznávali věci užitečné, neboť praví a poštol: »Abyste zkušením ro- zeznati mohli věci užitečné a abyste byli upřímní.« Prodlužme ještě maličko svou řeč a bude nám možno bedlivějším zkoumáním rozeznati, že některé přivádí ctižádost ke škodlivým poctám a jiní si ne- cení poct beze zisku. Někteří v mnoha knihách lis- tují a ničemu se nepřiučí, někteří mnoho slibují a nic nesplní. Někteří daleko od sebe odvrhují vše- likou starostlivost, jiní se pletou škodlivě nejen do 31
Strana 32
svých, ale i cizích záležitostí. Někteří jsou štědří z cizího, lakomí z vlastního. Mnozí, jejichž statky jsou značně skrovné, pořizují si mnoho šatstva a zůstavují po sobě věřitele, jiní si stále půjčují pe- níze, ale o placení se nikterak nestarají. Někteří pořád zamýšlejí dobro, ale k dobrému skutku nikdy nedospějí. Někteří touží, aby druhé dostali do hanby, a zatím o jejich vlastních špatnostech hlasně hovoří celý svět. Někteří jiné nazývají bludaři a sami jsou za- pleteni do bludů. Někteří vidí mrvu v oku bratrově a břevna ve svém nedbají. A i kdybych probral celé veškerenstvo a kdybych mluvil jazyky lidskými i an- dělskými, nepodařilo by se mi vypočísti všechny druhy růzností, když se každý liší nejen od svých nejbližších, nýbrž i od sebe samého. A přece bylo aspoň toto krátce vyloženo, abychom skutkem zku- sili věcí lepších, protože praví apoštol: »Zkuste vše a podržte, co je dobré« a v thematě »Abyste zkuše- ním rozeznati mohli věci užitečné a abyste byli upřímní«, což byla slova přijatá pro toto užitečné napomenutí. A protože v tomto shromáždění vidím sbor mistrů i žáků, oslovuji obojí slovy apoštolovými a pravím: »Abyste zkušením rozpoznati mohli věci užitečné a abyste byli upřímní.« A nevyjímám ani sebe sama, protože jsem žákem mistrů zde přítomných, nýbrž k sobě mluvím, protože mne i všechny s rozkazem oslovuje apoštol svými slovy: »Abyste zkušením ro- zeznati mohli věci užitečné a abyste byli upřímní.« Zkusiti však musí jeden každý z nás dvojím okem, 32
svých, ale i cizích záležitostí. Někteří jsou štědří z cizího, lakomí z vlastního. Mnozí, jejichž statky jsou značně skrovné, pořizují si mnoho šatstva a zůstavují po sobě věřitele, jiní si stále půjčují pe- níze, ale o placení se nikterak nestarají. Někteří pořád zamýšlejí dobro, ale k dobrému skutku nikdy nedospějí. Někteří touží, aby druhé dostali do hanby, a zatím o jejich vlastních špatnostech hlasně hovoří celý svět. Někteří jiné nazývají bludaři a sami jsou za- pleteni do bludů. Někteří vidí mrvu v oku bratrově a břevna ve svém nedbají. A i kdybych probral celé veškerenstvo a kdybych mluvil jazyky lidskými i an- dělskými, nepodařilo by se mi vypočísti všechny druhy růzností, když se každý liší nejen od svých nejbližších, nýbrž i od sebe samého. A přece bylo aspoň toto krátce vyloženo, abychom skutkem zku- sili věcí lepších, protože praví apoštol: »Zkuste vše a podržte, co je dobré« a v thematě »Abyste zkuše- ním rozeznati mohli věci užitečné a abyste byli upřímní«, což byla slova přijatá pro toto užitečné napomenutí. A protože v tomto shromáždění vidím sbor mistrů i žáků, oslovuji obojí slovy apoštolovými a pravím: »Abyste zkušením rozpoznati mohli věci užitečné a abyste byli upřímní.« A nevyjímám ani sebe sama, protože jsem žákem mistrů zde přítomných, nýbrž k sobě mluvím, protože mne i všechny s rozkazem oslovuje apoštol svými slovy: »Abyste zkušením ro- zeznati mohli věci užitečné a abyste byli upřímní.« Zkusiti však musí jeden každý z nás dvojím okem, 32
Strana 33
totiž okem rozumu a okem citu. To jsou oči duchov- ního člověka, jimiž má zkoušet rozeznati věci uži- tečné a lepší. Avšak zakalily se v nás, žel, tyto oči. Neboť někteří mají tyto oči v nestejné barvě, jed- nomu učí a něco jiného dělají. Jiní zase mají tyto oči nestejně veliké, neboť mnohému se učí a málo konají, mnoho poznávají a málo milují, mnoho se snaží o osvícení rozumu a málo se starají o pravdu, ačkoliv přece oko rozumu osvěcuje pravda a oko citu láska. Pročež, nejmilejší, spojme schopnost obou těch očí, aby jednotná schopnost byla silnější. Jest- liže správně pochopíme, že je něco dobré, ze všech sil je také uskutečňujme! Řádně stůjme v našem sboru my mistři, aby řádně stáli ve svém žáci, zkusme věcí lepších, aby žákům byl dán rozlet k větším. Vězme, že mistr je vůči žáku povinen všelikou péčí a poctivým zřetelem, a zase žák vůči mistrovi po- hotovou poslušností a pokornou úctou, aby tak mistr žáka napravoval v poklescích a žák se mistra bál a jej ctil. Aby se však žák mistra bál, jak mu to nařizuje Cato, k tomu je zapotřebí, aby byl mistr osvícen moudrostí, proniknut laskavostí, osvědčen zkuše- ností a ozdoben nevinností. A o prvním praví Boe- thius v knize O školní kázni: »Když chce nadaný jinoch dosáhnouti hodnosti mistrovské, je třeba, aby věděl, co náleží k stupni tak ctihodnému, aby totiž dovedl vyjádřiti cokoliv ví anebo nač je tázán.« O druhém praví svatý Rehoř, že učitel musí býti vůči žákům pokorný a laskavý. Ovšem taková po- 33
totiž okem rozumu a okem citu. To jsou oči duchov- ního člověka, jimiž má zkoušet rozeznati věci uži- tečné a lepší. Avšak zakalily se v nás, žel, tyto oči. Neboť někteří mají tyto oči v nestejné barvě, jed- nomu učí a něco jiného dělají. Jiní zase mají tyto oči nestejně veliké, neboť mnohému se učí a málo konají, mnoho poznávají a málo milují, mnoho se snaží o osvícení rozumu a málo se starají o pravdu, ačkoliv přece oko rozumu osvěcuje pravda a oko citu láska. Pročež, nejmilejší, spojme schopnost obou těch očí, aby jednotná schopnost byla silnější. Jest- liže správně pochopíme, že je něco dobré, ze všech sil je také uskutečňujme! Řádně stůjme v našem sboru my mistři, aby řádně stáli ve svém žáci, zkusme věcí lepších, aby žákům byl dán rozlet k větším. Vězme, že mistr je vůči žáku povinen všelikou péčí a poctivým zřetelem, a zase žák vůči mistrovi po- hotovou poslušností a pokornou úctou, aby tak mistr žáka napravoval v poklescích a žák se mistra bál a jej ctil. Aby se však žák mistra bál, jak mu to nařizuje Cato, k tomu je zapotřebí, aby byl mistr osvícen moudrostí, proniknut laskavostí, osvědčen zkuše- ností a ozdoben nevinností. A o prvním praví Boe- thius v knize O školní kázni: »Když chce nadaný jinoch dosáhnouti hodnosti mistrovské, je třeba, aby věděl, co náleží k stupni tak ctihodnému, aby totiž dovedl vyjádřiti cokoliv ví anebo nač je tázán.« O druhém praví svatý Rehoř, že učitel musí býti vůči žákům pokorný a laskavý. Ovšem taková po- 33
Strana 34
kora musí být tak umírněna, aby se tím neporušo- vala vážnost k vyučování potřebná. Neboť praví Augustin: »Přílišnou pokorou se porušuje vážnost potřebná k vyučování.« O třetím praví Boethius v knize O kázni školní: »Představený at vyniká mravopočestností, neboť učitel ve své řeči musí býti pravdivý, v úsudku spravedlivý, v radě prozíravý, ve svěřeném věrný, vyrovnaný v tváři, laskavý v citu, v ctnostech význačný, v dobrotě chvályhodný.« A tamže následuje: »Žádná věru věc není tak zhoubná pro žáka, jako úhonný život učitelův, neboť poučení ztrácí na ceně pohoršlivým životem učitelovým.« Má tedy učitel žíti ctnostně, aby poučil své žáky slovem, pokud jde o vědomosti, a ctnostným příkladem, pokud jde o konání ctností. Praví totiž Seneka v 7. dopise: »Lidé více věří očím než uším; dlouhá je totiž cesta nařízení, krátká a účinná cesta pří- kladů.« Jako tomu, jehož život budí neúctu, nutně se stává, že se s pohrdáním potkává i jeho kázání, jak praví Rehoř v 6. homilii na evangelium, tak i učiteli, jehož život budí neúctu, nutně se stává, že se s pohrdáním potkává i jeho vyučování. Také musí býti učitel vycvičen dlouhou zkušeností tak, aby dovedl učiti každého žáka správně a obratně podle toho, jak toho theorie vyžaduje. Také musí býti mírný, kde je to na místě, a zase přísný, aby bránil sporům, aby krotil vzpurnost, po- tlačoval odmlouvání, trestal drzost a co nejrychleji urovnával sváry. 34
kora musí být tak umírněna, aby se tím neporušo- vala vážnost k vyučování potřebná. Neboť praví Augustin: »Přílišnou pokorou se porušuje vážnost potřebná k vyučování.« O třetím praví Boethius v knize O kázni školní: »Představený at vyniká mravopočestností, neboť učitel ve své řeči musí býti pravdivý, v úsudku spravedlivý, v radě prozíravý, ve svěřeném věrný, vyrovnaný v tváři, laskavý v citu, v ctnostech význačný, v dobrotě chvályhodný.« A tamže následuje: »Žádná věru věc není tak zhoubná pro žáka, jako úhonný život učitelův, neboť poučení ztrácí na ceně pohoršlivým životem učitelovým.« Má tedy učitel žíti ctnostně, aby poučil své žáky slovem, pokud jde o vědomosti, a ctnostným příkladem, pokud jde o konání ctností. Praví totiž Seneka v 7. dopise: »Lidé více věří očím než uším; dlouhá je totiž cesta nařízení, krátká a účinná cesta pří- kladů.« Jako tomu, jehož život budí neúctu, nutně se stává, že se s pohrdáním potkává i jeho kázání, jak praví Rehoř v 6. homilii na evangelium, tak i učiteli, jehož život budí neúctu, nutně se stává, že se s pohrdáním potkává i jeho vyučování. Také musí býti učitel vycvičen dlouhou zkušeností tak, aby dovedl učiti každého žáka správně a obratně podle toho, jak toho theorie vyžaduje. Také musí býti mírný, kde je to na místě, a zase přísný, aby bránil sporům, aby krotil vzpurnost, po- tlačoval odmlouvání, trestal drzost a co nejrychleji urovnával sváry. 34
Strana 35
Žák má se své strany učitele pokorně ctíti a slušně ho poslouchati ve všem, co jest dovolené. Neboť k tomu navádí žáka předně učenlivost zvířat, za druhé Písmo svaté, a za třetí příklady starých. Vždyť, co se prvního týče, vidíme, že psi a opice ukazují známky strachu a úcty vůči svým cvičitelům, stejně koně vůči panošům, býci vůči pastevcům, sloni, lvi a vůbec všechny divoké šelmy ukazují prý známky úcty vůči pánům. Z toho lze viděti, že neposlušný žák je zvířečtější než tato zvířata. Co do druhého, praví se v epištole k Řím. XIII, 7: »Každému tedy, což jste povinni, dávejte! Komu daň, tomu daň; komu clo, tomu clo; komu čest, tomu čest.« Co do třetího, toho dokladem jest císař Trajan, o němž čteme, že znamenitě ctil svého učitele Plutarcha, a Alexandr Veliký, který při setkání se svým učite- lem Sokratem seskočil s vozu na zem a uctivě jej vzal k sobě. Vskutku čteme, jak spisovatel díla O pěti klíčích praví: »Alexandr Veliký, ačkoli pa- noval celému světu, seskočil s vozu, když spatřil Sokrata." Hle, ctihodní mistři, ejhle, nejmilejší žáci, toto jsem vám obecně připomněl, abyste účinně zkoušeli věci užitečné. Neboť v thematu se praví: »Abyste zkušením rozeznati mohli věci užitečné a abyste byli upřímní a bez úrazu.« A protože zkušeností jest odů- vodněno a ukázáno, že odkrytí rány bývá příčinou jejího uzdravení, protože rána se úplně nezahojí, dokud není zjevně odkryta: proto, aby bylo možno 35
Žák má se své strany učitele pokorně ctíti a slušně ho poslouchati ve všem, co jest dovolené. Neboť k tomu navádí žáka předně učenlivost zvířat, za druhé Písmo svaté, a za třetí příklady starých. Vždyť, co se prvního týče, vidíme, že psi a opice ukazují známky strachu a úcty vůči svým cvičitelům, stejně koně vůči panošům, býci vůči pastevcům, sloni, lvi a vůbec všechny divoké šelmy ukazují prý známky úcty vůči pánům. Z toho lze viděti, že neposlušný žák je zvířečtější než tato zvířata. Co do druhého, praví se v epištole k Řím. XIII, 7: »Každému tedy, což jste povinni, dávejte! Komu daň, tomu daň; komu clo, tomu clo; komu čest, tomu čest.« Co do třetího, toho dokladem jest císař Trajan, o němž čteme, že znamenitě ctil svého učitele Plutarcha, a Alexandr Veliký, který při setkání se svým učite- lem Sokratem seskočil s vozu na zem a uctivě jej vzal k sobě. Vskutku čteme, jak spisovatel díla O pěti klíčích praví: »Alexandr Veliký, ačkoli pa- noval celému světu, seskočil s vozu, když spatřil Sokrata." Hle, ctihodní mistři, ejhle, nejmilejší žáci, toto jsem vám obecně připomněl, abyste účinně zkoušeli věci užitečné. Neboť v thematu se praví: »Abyste zkušením rozeznati mohli věci užitečné a abyste byli upřímní a bez úrazu.« A protože zkušeností jest odů- vodněno a ukázáno, že odkrytí rány bývá příčinou jejího uzdravení, protože rána se úplně nezahojí, dokud není zjevně odkryta: proto, aby bylo možno 35
Strana 36
podati ozdravující lék, je třeba aspoň poněkud od- krýti lenost, která jest poraněním duše. Hle, uka- zuji ránu, a mám-li ji, přeji si, aby byla vyléčena. Jest v nás hádavost, u mladších vážná neposlušnost vůči starším, pomlouvání, malá péče o disputace, u starších snad závist. Dosavadní slova platila mistrům. Nyní se obracím k vám, studenti, kteří jste ne- stálí, vyhledáváte rozkoše, příliš mnoho mluvíte a přece si ošklivíte disputace, jste ochotni spíše píti než poslouchati, spíše jísti než v disputaci odpoví- dati, spíše spáti než studovati. Ó, studující, nestu- dující, leč studium zanedbávající, což jste neslyšeli dobrou radu, v níž se praví: Studovat proč jsi přišel, to v úvahu vezmi i v zřetel. Čas svůj mařiti nechtěj, a ve dne i v noci se starej! Zda jste neslyšeli, co praví Alanus v Problema- tech: Nemá se oddati spánku, kdo k Sirénám blížit se hodlá. stejně mi ten, který chce studiem zdolati klam. Častokrát mazati musí, kdo verš chce urobit dobrý, v zubech nehty si rve, nehtem zas škrabe si leb. Hledá, jak začíti verš, a kterým jej zakončit slovem. Toto vy, žel, odvrhujete, mnoho spíte a o studijní řád se nestaráte. Vznešeným věcem chcete rozuměti, a nedbáte toho, abyste se v nejjednodušších úkolech 36
podati ozdravující lék, je třeba aspoň poněkud od- krýti lenost, která jest poraněním duše. Hle, uka- zuji ránu, a mám-li ji, přeji si, aby byla vyléčena. Jest v nás hádavost, u mladších vážná neposlušnost vůči starším, pomlouvání, malá péče o disputace, u starších snad závist. Dosavadní slova platila mistrům. Nyní se obracím k vám, studenti, kteří jste ne- stálí, vyhledáváte rozkoše, příliš mnoho mluvíte a přece si ošklivíte disputace, jste ochotni spíše píti než poslouchati, spíše jísti než v disputaci odpoví- dati, spíše spáti než studovati. Ó, studující, nestu- dující, leč studium zanedbávající, což jste neslyšeli dobrou radu, v níž se praví: Studovat proč jsi přišel, to v úvahu vezmi i v zřetel. Čas svůj mařiti nechtěj, a ve dne i v noci se starej! Zda jste neslyšeli, co praví Alanus v Problema- tech: Nemá se oddati spánku, kdo k Sirénám blížit se hodlá. stejně mi ten, který chce studiem zdolati klam. Častokrát mazati musí, kdo verš chce urobit dobrý, v zubech nehty si rve, nehtem zas škrabe si leb. Hledá, jak začíti verš, a kterým jej zakončit slovem. Toto vy, žel, odvrhujete, mnoho spíte a o studijní řád se nestaráte. Vznešeným věcem chcete rozuměti, a nedbáte toho, abyste se v nejjednodušších úkolech 36
Strana 37
upevnili. Prosím vás, jak jste slyšeli ve svých ško- lách Alana, jenž praví: Může-li vydržet zeď, když stavivo uvnitř se bortí? Jakmile základ je sláb, dílu je předurčen zmar. Podobně touží-li žák se k svobodným uměnám povznést, nejprve musí dbát, samotný základ by znal. Teprve na základech vždy do výše stavěli staří. Proto si básníci ti velikou získali čest. Ostatně, studenti studium zanedbávající, dbejte, abyste zkušením rozeznati mohli věci užitečné a abyste byli upřímní a bez úrazu! Nestudujte přede- vším pro světskou slávu, pro zisk nebo pro pouhé vědění, neboť pak by se studium zakončilo v ne- řesti. Praví totiž verše: Jestliže studentu jde jen o zisk a o slavné jméno, na konec zbude vždy neřest a lakota, jakož i marnost. Avšak studujte pro povznesení své vlastní nebo svých bližních, protože pak bude výsledkem studia láska a svatá moudrost. Praví totiž verše: Jestliže vzděláváš, učíš se anebo vzdělávat dáváš, výsledkem bude jen láska i se ctností spojená moudrost. V tom dbejte, abyste zkušením rozeznati mohli věci užitečné, a vše cokoliv konáte slovem či skut- kem, konejte ve jménu Pána Ježíše Krista díky či- 37
upevnili. Prosím vás, jak jste slyšeli ve svých ško- lách Alana, jenž praví: Může-li vydržet zeď, když stavivo uvnitř se bortí? Jakmile základ je sláb, dílu je předurčen zmar. Podobně touží-li žák se k svobodným uměnám povznést, nejprve musí dbát, samotný základ by znal. Teprve na základech vždy do výše stavěli staří. Proto si básníci ti velikou získali čest. Ostatně, studenti studium zanedbávající, dbejte, abyste zkušením rozeznati mohli věci užitečné a abyste byli upřímní a bez úrazu! Nestudujte přede- vším pro světskou slávu, pro zisk nebo pro pouhé vědění, neboť pak by se studium zakončilo v ne- řesti. Praví totiž verše: Jestliže studentu jde jen o zisk a o slavné jméno, na konec zbude vždy neřest a lakota, jakož i marnost. Avšak studujte pro povznesení své vlastní nebo svých bližních, protože pak bude výsledkem studia láska a svatá moudrost. Praví totiž verše: Jestliže vzděláváš, učíš se anebo vzdělávat dáváš, výsledkem bude jen láska i se ctností spojená moudrost. V tom dbejte, abyste zkušením rozeznati mohli věci užitečné, a vše cokoliv konáte slovem či skut- kem, konejte ve jménu Pána Ježíše Krista díky či- 37
Strana 38
níce Bohu (epišt. ke Kolossenským III, 17). Pročež tedy, nejmilejší, dbejte, abyste zkušením rozeznati mohli věci užitečné, a abyste byli upřímní a bez úrazu, naplněni jsouce plodem spravedlnosti skrze Ježíše Krista k slávě a chvále Boží. Amen. Končí se posice Mistra Jana z Husince. 38
níce Bohu (epišt. ke Kolossenským III, 17). Pročež tedy, nejmilejší, dbejte, abyste zkušením rozeznati mohli věci užitečné, a abyste byli upřímní a bez úrazu, naplněni jsouce plodem spravedlnosti skrze Ježíše Krista k slávě a chvále Boží. Amen. Končí se posice Mistra Jana z Husince. 38
Strana 39
PROMOČNÍ PROMLUVY I. Při determinaci bakaláře Václava. Protože dnes nemohu dlouho mluviti, jsa unaven ustavičnými křiky, chci se ve svém proslovu varo- vati rozvleklosti a jenom trochu napomenouti na- šeho determinanta pro budoucnost, a to ne naplano, nýbrž aby vskutku odvrhl neřesti, osvojil si ctnosti a drže se ctnostných lidí žil správně. Budu tedy ve svém napomenutí co nejstručnější. »Správně žij!« jsou slova mravokárce Catona, který volá jimi na tebe, Václave, hlahole jako pol- nice Ducha sv.: »Správně žij!« Neboť, kdo správně žije, žije dobře, a kdo žije dobře, žije tak, že nikdy nezahyne. Žij tedy, Václave, správně! Nebaž po tom, co náleží jiným, hleď se vyvarovati nevázaného smíchu, naplano nemluv; braň pravdu, snaž se ko- nati, co je dobré, a tak žij správně! Počestně si veď, starším se nevysmívej, nikoho nespravedlivě nepo- puzuj! Tak žij správně! Měj v opovržení vše, co je zlé, hleď vždy do budoucna, abys žil správně, jiné pokládej za lepší, než jsi sám, pro spravedlnost sná- šej ústrky, abys správně žil! Vyhýbej se ženám, hleď si věd, cvič se ve ctnostech, abys správně žil! Hlede dobrý mrav, protože, budeš-li hledati, nalezneš; ne- 39
PROMOČNÍ PROMLUVY I. Při determinaci bakaláře Václava. Protože dnes nemohu dlouho mluviti, jsa unaven ustavičnými křiky, chci se ve svém proslovu varo- vati rozvleklosti a jenom trochu napomenouti na- šeho determinanta pro budoucnost, a to ne naplano, nýbrž aby vskutku odvrhl neřesti, osvojil si ctnosti a drže se ctnostných lidí žil správně. Budu tedy ve svém napomenutí co nejstručnější. »Správně žij!« jsou slova mravokárce Catona, který volá jimi na tebe, Václave, hlahole jako pol- nice Ducha sv.: »Správně žij!« Neboť, kdo správně žije, žije dobře, a kdo žije dobře, žije tak, že nikdy nezahyne. Žij tedy, Václave, správně! Nebaž po tom, co náleží jiným, hleď se vyvarovati nevázaného smíchu, naplano nemluv; braň pravdu, snaž se ko- nati, co je dobré, a tak žij správně! Počestně si veď, starším se nevysmívej, nikoho nespravedlivě nepo- puzuj! Tak žij správně! Měj v opovržení vše, co je zlé, hleď vždy do budoucna, abys žil správně, jiné pokládej za lepší, než jsi sám, pro spravedlnost sná- šej ústrky, abys správně žil! Vyhýbej se ženám, hleď si věd, cvič se ve ctnostech, abys správně žil! Hlede dobrý mrav, protože, budeš-li hledati, nalezneš; ne- 39
Strana 40
hledáš-li však, ztratíš i to, co zdánlivě máš. Proto dbej, abys zahálkou neztratil to, co jsi nalezl, a hle- dej dobrý mrav, abys správně žil! Spi jen tolik, co stačí, podle rady mravokárce Catona: Dbej, bys více vždy bděl a neoddával se spánku, neboť zdlouhavý klid je neřesti potrava živná. Tak správně žij! Věz, že Catonova družina a spo- lečnost měla pravidlem zachovat míru a ke konci hledět. přírodou vždycky se řídit a otčině zasvětit život, věřit, že nejenom sobě, leč celému světu jsi zrozen. Jestliže toto pravidlo zachováš, budeš moci žíti správně. Správně žij, abys byl, jak praví filosof Sex- tus, věrným člověkem. Neboť věrný člověk jest, jak praví, člověkem vyvoleným, člověk vyvolený je člo- věkem Božím; člověkem Božím je ten, kdo je hoden Boha; hoden Boha je ten, kdo nedělá nic jiného a usiluje býti Boha hoden. Hle, jak spásonosně tě poučuje tento filosof, abys byl věrným a tak žil správně, aby ses rmoutil nad spáchanými zlými skutky. Prchej před skutky pro budoucnost zlými, pomni radostí věčných a věčného trestu, abys správně žil! Správně budeš-li žít, smíš nedbati zlovolných pomluv. Na našem rozhodnutí přec nevisí, co si kdo mluví. Ty tedy žij správně po dosažení hodnosti baka- láře. Ve jménu Pána našeho Ježíše Krista. 40
hledáš-li však, ztratíš i to, co zdánlivě máš. Proto dbej, abys zahálkou neztratil to, co jsi nalezl, a hle- dej dobrý mrav, abys správně žil! Spi jen tolik, co stačí, podle rady mravokárce Catona: Dbej, bys více vždy bděl a neoddával se spánku, neboť zdlouhavý klid je neřesti potrava živná. Tak správně žij! Věz, že Catonova družina a spo- lečnost měla pravidlem zachovat míru a ke konci hledět. přírodou vždycky se řídit a otčině zasvětit život, věřit, že nejenom sobě, leč celému světu jsi zrozen. Jestliže toto pravidlo zachováš, budeš moci žíti správně. Správně žij, abys byl, jak praví filosof Sex- tus, věrným člověkem. Neboť věrný člověk jest, jak praví, člověkem vyvoleným, člověk vyvolený je člo- věkem Božím; člověkem Božím je ten, kdo je hoden Boha; hoden Boha je ten, kdo nedělá nic jiného a usiluje býti Boha hoden. Hle, jak spásonosně tě poučuje tento filosof, abys byl věrným a tak žil správně, aby ses rmoutil nad spáchanými zlými skutky. Prchej před skutky pro budoucnost zlými, pomni radostí věčných a věčného trestu, abys správně žil! Správně budeš-li žít, smíš nedbati zlovolných pomluv. Na našem rozhodnutí přec nevisí, co si kdo mluví. Ty tedy žij správně po dosažení hodnosti baka- láře. Ve jménu Pána našeho Ježíše Krista. 40
Strana 41
II. Při promoci bakaláře Patera (Matěje z Knína). »Učící stal se vědoucím!« Tato slova napsal filo- sof Aristoteles v druhé knize Metafysiky. — Cti- hodní mistři, otcové a páni! Chceme-li pečlivou úvahou zvážiti přednosti i vady různých stavů, zřejmě vidíme, že lidé kráčejí dvojí cestou: někteří cesctou neřestné zkaženosti a hrubé nevědomosti, jiní cestou počestných mravů a bohatého vědění. Kdo tedy za- mýšlí vynášeti chválu dobrých, tomu jest i současně kárati mrzkost neřestných, jak svědčí Aristoteles, který praví ve 3. knize Ethiky: »Protiklady více vy- niknou, jsou-li položeny vedle sebe« a ve 4. knize Fysiky a v 1. knize O nebi: »Protiklady jsou téhož rodu a téže látky.« A protože »býti ctnostný« a »býti neřestný« jsou protiklady, smím pokárati při chvále ctnostného i mrzkost neřestného, aby tím jasněji vy- nikla ctnost našeho determinanta. Že však je zvláště těžké poznati ctnostného, dosvědčuje Chudý Jind- řich, který praví: Kterak to nesnadný úkol, jenž přetěžké práce si žádá, jestliže poznati máš, kdo že je pořádný muž. Proto užiji ve srovnání dobrých a neřestných tro- jího stupně v souhlase s Alexandrovým výrokem: »Toho, kdo srovnává, zříš stoupati po trojím stupni.« Pokud jde o neřesti, nalézám s bolestí tento trojí stupeň: nejprve je to lenost spolu s rozmařilostí, druhým stupněm je zpupnost se zpozdilostí, třetím nepozornost se zhovadilostí. Po těchto třech stup- 41
II. Při promoci bakaláře Patera (Matěje z Knína). »Učící stal se vědoucím!« Tato slova napsal filo- sof Aristoteles v druhé knize Metafysiky. — Cti- hodní mistři, otcové a páni! Chceme-li pečlivou úvahou zvážiti přednosti i vady různých stavů, zřejmě vidíme, že lidé kráčejí dvojí cestou: někteří cesctou neřestné zkaženosti a hrubé nevědomosti, jiní cestou počestných mravů a bohatého vědění. Kdo tedy za- mýšlí vynášeti chválu dobrých, tomu jest i současně kárati mrzkost neřestných, jak svědčí Aristoteles, který praví ve 3. knize Ethiky: »Protiklady více vy- niknou, jsou-li položeny vedle sebe« a ve 4. knize Fysiky a v 1. knize O nebi: »Protiklady jsou téhož rodu a téže látky.« A protože »býti ctnostný« a »býti neřestný« jsou protiklady, smím pokárati při chvále ctnostného i mrzkost neřestného, aby tím jasněji vy- nikla ctnost našeho determinanta. Že však je zvláště těžké poznati ctnostného, dosvědčuje Chudý Jind- řich, který praví: Kterak to nesnadný úkol, jenž přetěžké práce si žádá, jestliže poznati máš, kdo že je pořádný muž. Proto užiji ve srovnání dobrých a neřestných tro- jího stupně v souhlase s Alexandrovým výrokem: »Toho, kdo srovnává, zříš stoupati po trojím stupni.« Pokud jde o neřesti, nalézám s bolestí tento trojí stupeň: nejprve je to lenost spolu s rozmařilostí, druhým stupněm je zpupnost se zpozdilostí, třetím nepozornost se zhovadilostí. Po těchto třech stup- 41
Strana 42
ních kráčí, žel, mnoho lidí, ponejvíce pak našich studentů, kteří mají zvláště vynikati dobrým chová- ním, ale pohrdajíce chováním řádným obracejí se, bohužel, k nepořádnému. První tento stupeň líčí Avián, když popisuje takto obrazně vlastnosti lidí, nalézajících se na tomto stupni: S pernatým pomalá takto tu mluvila želvička ptákem, kdo by ji bezkřídlou chtěl povznésti nad země prach, tomu z pokladů země, jež chová, prý v odměnu ráda překrásné škeble že dá, s perlami, samý jen třpyt. Hle, jak želva, nejubožejší z plazivých zvířat, tou- žila letěti — první to nectnost, lenost — a chtěla rozdávati drahokamy — druhá nectnost: rozmaři- lost. Tak mluvívá želva, t. j. lenivý student, s okříd- lenci, t. j. vědoucími, a slibuje, kdyby ho chtěl někdo povznésti z prachu země k výšinám, t. j. k stupňům hodností, že dá perly; když by však byl povýšen, dá jako želva křivé škeble, t. j. zkřiví ústa a učitelům se pošklebuje. Než jaký div, že želvu pojala bázeň, je-li takto povznesena k výšinám. Avián totiž při- pojuje, že: náhle ji zahubil pták, když ze spárů ubohou pustil; neprospěly jí sliby, snažení ukončil zmar. Hle, jak vysoko se želva dostala, ale přehluboko spadla! Proto pravi verš: Synu, pro tvoje štěstí, jen nechtěj se vysoko vznésti! Bez křídel, jež bys měl rád, hroznější bude tvůj pád. 42
ních kráčí, žel, mnoho lidí, ponejvíce pak našich studentů, kteří mají zvláště vynikati dobrým chová- ním, ale pohrdajíce chováním řádným obracejí se, bohužel, k nepořádnému. První tento stupeň líčí Avián, když popisuje takto obrazně vlastnosti lidí, nalézajících se na tomto stupni: S pernatým pomalá takto tu mluvila želvička ptákem, kdo by ji bezkřídlou chtěl povznésti nad země prach, tomu z pokladů země, jež chová, prý v odměnu ráda překrásné škeble že dá, s perlami, samý jen třpyt. Hle, jak želva, nejubožejší z plazivých zvířat, tou- žila letěti — první to nectnost, lenost — a chtěla rozdávati drahokamy — druhá nectnost: rozmaři- lost. Tak mluvívá želva, t. j. lenivý student, s okříd- lenci, t. j. vědoucími, a slibuje, kdyby ho chtěl někdo povznésti z prachu země k výšinám, t. j. k stupňům hodností, že dá perly; když by však byl povýšen, dá jako želva křivé škeble, t. j. zkřiví ústa a učitelům se pošklebuje. Než jaký div, že želvu pojala bázeň, je-li takto povznesena k výšinám. Avián totiž při- pojuje, že: náhle ji zahubil pták, když ze spárů ubohou pustil; neprospěly jí sliby, snažení ukončil zmar. Hle, jak vysoko se želva dostala, ale přehluboko spadla! Proto pravi verš: Synu, pro tvoje štěstí, jen nechtěj se vysoko vznésti! Bez křídel, jež bys měl rád, hroznější bude tvůj pád. 42
Strana 43
Hle, stupeň první, lenost s rozmařilostí! O druhém stupni píše týž spisovatel: Zrozená na dně vod a v hlubinách žijící dlouho z toho, co povrchu blíž, znala jen bahnitý brod, přece však na pevnou zemi si vyšla nadutá žába; lichotně hovoříc chce ubohou klamati zvěř: nemoci může prý všechny svou moudrostí léčiti dobře, léky pak mocnými zná prodloužit života běh, srovnat se nemůže s ní ni slavný Peoneus, lékař, který na zemi prý bohy též léčíval kdys. Zde líčí, jak žába, v bahně se narodivší a v mo- čále žijící, vyjde na pevnou zemi a namlouvá zvířa- tům, že je nejlepším lékařem, že dovede vyléčit kaž- dou nemoc a dokonce tvrdila, že jest lepším lékařem než Peoneus, lékař tak znamenitý, že léčíval i bohy. Hle, žába, t. j. domýšlivý student, chce léčiti cho- roby, t. j. luštiti těžké problémy, roztažena v bahni- tém brodu, t. j. bez znalosti i jen významu slov. Hle, druhý stupeň: domýšlivost se zpozdilostí. O stupni třetím takto píše Facetus: Zvířetem může být zván, kdo nemá k vědění touhy, vědění člověkem činí toho, kdo nechce být zlý. S tím se shoduje výrok Aristotelův v 1. kn. Poli- tiky: »Jako je člověk nejdokonalejší živočich, tak je nejhorším ten, komu je cizí zákon, spravedlnost a vědění.« Na tom stupni jsou ponejvíce ti, kteří jsou nestálí, kteří se po jednotlivých věcech ustavičně 43
Hle, stupeň první, lenost s rozmařilostí! O druhém stupni píše týž spisovatel: Zrozená na dně vod a v hlubinách žijící dlouho z toho, co povrchu blíž, znala jen bahnitý brod, přece však na pevnou zemi si vyšla nadutá žába; lichotně hovoříc chce ubohou klamati zvěř: nemoci může prý všechny svou moudrostí léčiti dobře, léky pak mocnými zná prodloužit života běh, srovnat se nemůže s ní ni slavný Peoneus, lékař, který na zemi prý bohy též léčíval kdys. Zde líčí, jak žába, v bahně se narodivší a v mo- čále žijící, vyjde na pevnou zemi a namlouvá zvířa- tům, že je nejlepším lékařem, že dovede vyléčit kaž- dou nemoc a dokonce tvrdila, že jest lepším lékařem než Peoneus, lékař tak znamenitý, že léčíval i bohy. Hle, žába, t. j. domýšlivý student, chce léčiti cho- roby, t. j. luštiti těžké problémy, roztažena v bahni- tém brodu, t. j. bez znalosti i jen významu slov. Hle, druhý stupeň: domýšlivost se zpozdilostí. O stupni třetím takto píše Facetus: Zvířetem může být zván, kdo nemá k vědění touhy, vědění člověkem činí toho, kdo nechce být zlý. S tím se shoduje výrok Aristotelův v 1. kn. Poli- tiky: »Jako je člověk nejdokonalejší živočich, tak je nejhorším ten, komu je cizí zákon, spravedlnost a vědění.« Na tom stupni jsou ponejvíce ti, kteří jsou nestálí, kteří se po jednotlivých věcech ustavičně 43
Strana 44
jako těkaví vyptávají. O nich praví Boethius v knize O školské kázni, že by raději odložili lidství a oděli se koží oslí. Jim se diví Alan, který se takto táže v Problematech: Teletem může být býk a štěnětem pes jenom jednou; člověk však dítětem proč dvakráte býti by měl? Dvakrát je dítětem, kdo je dvakrát nevědomcem, totiž v mládí a v stáří. Pročež takoví lidé se vskutku nalézají na třetím stupni, totiž na stupni nepozor- nosti a zvířeckosti. Na ně míří také Catonovo napo- menutí, jež praví: »Když jsem poznal, že někteři těžce bloudí na cestě mravů, měl jsem za to, že třeba radou a pomocí podepříti jejich myšlení.« Leč co platno raditi, když takoví nechtějí přijmouti radu, jak dosvědčuje Alan, který praví v Proble- matech: Zanícené oko, ne šilhavé léčit lze mastí, t. j. že lék prospívá toliko oku zanícenému, nikoli však šilhavému, protože, jak připojuje: šilhavý jednou-li kdo, šilhavým zůstane vždy. A tak šilhavým, t. j. na křivo jdoucím, rada zřídka prospěje. Kdo jednou je na nepravé cestě, ten zřídka skončí jinde než na nepravé cestě. Tolik o prvním. Za druhé jsem řekl, že vidíme u ostatních po- čestnost mravů a bohaté vědění; s radostí shledá- vám tu tři stupně. Nejprve pilnost se štědrostí, za 44
jako těkaví vyptávají. O nich praví Boethius v knize O školské kázni, že by raději odložili lidství a oděli se koží oslí. Jim se diví Alan, který se takto táže v Problematech: Teletem může být býk a štěnětem pes jenom jednou; člověk však dítětem proč dvakráte býti by měl? Dvakrát je dítětem, kdo je dvakrát nevědomcem, totiž v mládí a v stáří. Pročež takoví lidé se vskutku nalézají na třetím stupni, totiž na stupni nepozor- nosti a zvířeckosti. Na ně míří také Catonovo napo- menutí, jež praví: »Když jsem poznal, že někteři těžce bloudí na cestě mravů, měl jsem za to, že třeba radou a pomocí podepříti jejich myšlení.« Leč co platno raditi, když takoví nechtějí přijmouti radu, jak dosvědčuje Alan, který praví v Proble- matech: Zanícené oko, ne šilhavé léčit lze mastí, t. j. že lék prospívá toliko oku zanícenému, nikoli však šilhavému, protože, jak připojuje: šilhavý jednou-li kdo, šilhavým zůstane vždy. A tak šilhavým, t. j. na křivo jdoucím, rada zřídka prospěje. Kdo jednou je na nepravé cestě, ten zřídka skončí jinde než na nepravé cestě. Tolik o prvním. Za druhé jsem řekl, že vidíme u ostatních po- čestnost mravů a bohaté vědění; s radostí shledá- vám tu tři stupně. Nejprve pilnost se štědrostí, za 44
Strana 45
druhé vytrvalost s pokorou, za třetí vědění s ko- nečnou dokonalostí. Na první stupeň velmi spraved- livě lze postaviti ty, kteří cvičí své nadání a vlastní statky štědře rozdělují. O nich píše Boethius v knize O školské kázni, jak skromná má býti míra v odívání a v pokrmu a jak se má prodlévati na studiu řka: »Píle zmírňuje obtíž kterékoliv práce.« O druhých píše Seneka v 16. listě: »Je třeba vy- trvati a napnouti sílu v ustavičném studiu, až dobrá mysl vykoná, co si přeje dobrá vůle.« Tomu při- svědčuje Cato řka: Vytrvalý a mírný vždy buď, jak věc si to žádá. A Chudý Jindřich: Nesnáze sluší se snášet, vždyt duch jimi zraje i mysl, potom teprve lze ocenit života chut. Hle, vytrvalost s pokorou! O třetích pak píše se v Antiklaudianu: Příliš veliké pocty vždy zvyšují sebevědomí, smysl pro právo však jen snižují, zmenšují, brzdí. Ale to platí nejvíce o pokladu mysli a bohatství ducha, protože, kdo jednou je přijal, nepotřebuje více, a jednou byv obohacen, vždy oplývá. Tomu přisvědčuje Cato řka: Vědění vždycky je ke cti, nuž styď se, kdo učit se nechces. 45
druhé vytrvalost s pokorou, za třetí vědění s ko- nečnou dokonalostí. Na první stupeň velmi spraved- livě lze postaviti ty, kteří cvičí své nadání a vlastní statky štědře rozdělují. O nich píše Boethius v knize O školské kázni, jak skromná má býti míra v odívání a v pokrmu a jak se má prodlévati na studiu řka: »Píle zmírňuje obtíž kterékoliv práce.« O druhých píše Seneka v 16. listě: »Je třeba vy- trvati a napnouti sílu v ustavičném studiu, až dobrá mysl vykoná, co si přeje dobrá vůle.« Tomu při- svědčuje Cato řka: Vytrvalý a mírný vždy buď, jak věc si to žádá. A Chudý Jindřich: Nesnáze sluší se snášet, vždyt duch jimi zraje i mysl, potom teprve lze ocenit života chut. Hle, vytrvalost s pokorou! O třetích pak píše se v Antiklaudianu: Příliš veliké pocty vždy zvyšují sebevědomí, smysl pro právo však jen snižují, zmenšují, brzdí. Ale to platí nejvíce o pokladu mysli a bohatství ducha, protože, kdo jednou je přijal, nepotřebuje více, a jednou byv obohacen, vždy oplývá. Tomu přisvědčuje Cato řka: Vědění vždycky je ke cti, nuž styď se, kdo učit se nechces. 45
Strana 46
A s tím souhlasí výrok Aristotelův v 1. knize O duši, kde praví: »kladouce proti tomu znalost úctyhodného dobra« atd. Odtud plyne, že každý vě- doucí je hoden úcty. Ucta pak je konečná odměna. Tu se nám jeví třetí stupeň, totiž vědění s konečnou dokonalostí. Pravíme-li tedy »učící se«, odpovídá tento výraz prvnímu stupni, uvedenému v našem námětu, totiž pilnosti; stupni druhému odpovídá druhý výraz thematu »stal se«, což značí vytrvalost, neboť státi se záleží v postupování. Třetímu pak stupni odpovídá poslední část námětu, totiž slovo »vědoucím«, vyjadřujíc vědění. Proto byla slova »učící stal se vědoucím« položena v čelo. Tato slova stručně uvedena značí trojí: nejprve pevnou oddanost našeho determinanta k studiu, když se praví »učící se«, za druhé dosažení plodů, když se praví »stal se«, za třetí konečně odměna, když se praví »vědoucím«. Řekl jsem nejprve, že tato slova vyznačují pevnou oddanost našeho de- terminanta ke studiu. A ne bez důvodu, jak plyne z toho, co k prvnímu uvedeno. Řekl jsem za druhé, že slova thematu naznačují dosažení plodů, když se praví »stal se«. Stal se totiž — ne čím by nebyl předtím, ale zůstávaje, čím byl, stal se takovým, jakým předtím nebyl. Hle, pokud jde o druhý stu- peň, jest viděti, že bylo dosaženo plodů. Řekl jsem za třetí, že se ve slovech námětu naznačuje konečná odměna — totiž ve slově »vědoucím«. Neboť vě- doucí zasluhují odměny, jak svědčí Boethius v 2. kn. O útěše filosofie: »V ctnosti je obsažena hojnost«, 46
A s tím souhlasí výrok Aristotelův v 1. knize O duši, kde praví: »kladouce proti tomu znalost úctyhodného dobra« atd. Odtud plyne, že každý vě- doucí je hoden úcty. Ucta pak je konečná odměna. Tu se nám jeví třetí stupeň, totiž vědění s konečnou dokonalostí. Pravíme-li tedy »učící se«, odpovídá tento výraz prvnímu stupni, uvedenému v našem námětu, totiž pilnosti; stupni druhému odpovídá druhý výraz thematu »stal se«, což značí vytrvalost, neboť státi se záleží v postupování. Třetímu pak stupni odpovídá poslední část námětu, totiž slovo »vědoucím«, vyjadřujíc vědění. Proto byla slova »učící stal se vědoucím« položena v čelo. Tato slova stručně uvedena značí trojí: nejprve pevnou oddanost našeho determinanta k studiu, když se praví »učící se«, za druhé dosažení plodů, když se praví »stal se«, za třetí konečně odměna, když se praví »vědoucím«. Řekl jsem nejprve, že tato slova vyznačují pevnou oddanost našeho de- terminanta ke studiu. A ne bez důvodu, jak plyne z toho, co k prvnímu uvedeno. Řekl jsem za druhé, že slova thematu naznačují dosažení plodů, když se praví »stal se«. Stal se totiž — ne čím by nebyl předtím, ale zůstávaje, čím byl, stal se takovým, jakým předtím nebyl. Hle, pokud jde o druhý stu- peň, jest viděti, že bylo dosaženo plodů. Řekl jsem za třetí, že se ve slovech námětu naznačuje konečná odměna — totiž ve slově »vědoucím«. Neboť vě- doucí zasluhují odměny, jak svědčí Boethius v 2. kn. O útěše filosofie: »V ctnosti je obsažena hojnost«, 46
Strana 47
a připojuje »a protože to obyčejní lidé nemohou dělati, nemají míti podíl na kráse důstojnosti«, tedy ani odměnu. Pročež na závěr stojí: konečná odměna vědoucího. Ale snad by někdo řekl: Kde je svědecký důkaz pro jeho odměnu? Odpovídám: Dvojím svědectvím toho je přísná zkouška mistrů a jeho příjmení. První, totiž zkouška mistrů, je zjevně známa mno- hým, příjmením pak se nazývá Pater (Otec). Nuže podle autora Grecismu: Otec má jméno dle věku, též otec dle úcty se zvává. Hle, to je druhé svědectví, a protože »každá věc se rozhodne výrokem dvou neb tří svědků«, následuje podle osvědčení toho odměna, totiž pocta. Ježto se tedy učící stal vědoucím, já z pravomoci, mně zde svěřené, uděluji mu hodnost bakaláře. III. K promoci bakaláře pana Zdislava ze Zvířetic. Determinant náš dotkl se stručně ve své determi- naci dvojího stavu — stavu lidí počestných, jenž je následován úctou, a stavu lidí neřestných, jejž pro- vází hanba; každému zajisté záleží na tom, aby svou pověst rozhojnil ctnostmi a nikoli, aby ji umenšil neřestí, kterou by byl stržen a zanedbal nejlepší ko- nec, kde touží svou vlastní pověst chvályhodně roz- množiti. Každý pak člověk, který řídí svůj život správným řádem mravním v horlivé snaze zalíbiti se dobru nejvyššímu, nejkrásnějšímu a nejradostněj- 47
a připojuje »a protože to obyčejní lidé nemohou dělati, nemají míti podíl na kráse důstojnosti«, tedy ani odměnu. Pročež na závěr stojí: konečná odměna vědoucího. Ale snad by někdo řekl: Kde je svědecký důkaz pro jeho odměnu? Odpovídám: Dvojím svědectvím toho je přísná zkouška mistrů a jeho příjmení. První, totiž zkouška mistrů, je zjevně známa mno- hým, příjmením pak se nazývá Pater (Otec). Nuže podle autora Grecismu: Otec má jméno dle věku, též otec dle úcty se zvává. Hle, to je druhé svědectví, a protože »každá věc se rozhodne výrokem dvou neb tří svědků«, následuje podle osvědčení toho odměna, totiž pocta. Ježto se tedy učící stal vědoucím, já z pravomoci, mně zde svěřené, uděluji mu hodnost bakaláře. III. K promoci bakaláře pana Zdislava ze Zvířetic. Determinant náš dotkl se stručně ve své determi- naci dvojího stavu — stavu lidí počestných, jenž je následován úctou, a stavu lidí neřestných, jejž pro- vází hanba; každému zajisté záleží na tom, aby svou pověst rozhojnil ctnostmi a nikoli, aby ji umenšil neřestí, kterou by byl stržen a zanedbal nejlepší ko- nec, kde touží svou vlastní pověst chvályhodně roz- množiti. Každý pak člověk, který řídí svůj život správným řádem mravním v horlivé snaze zalíbiti se dobru nejvyššímu, nejkrásnějšímu a nejradostněj- 47
Strana 48
šímu, miluje dobrou pověst. A ta skvějíc se, hodná úcty a trvalá vystupuje nad výšiny pozemské a v sí- ních nebeských před králem nejmocnějším, nej- důstojnějším a nejvznešenějším ze všech knížat a před nespočetným vojskem líbivě se rozléhá a šíří. Ten však, kdo náleží do směru protichůdného, totiž kdo se v životě neřídí mravním řádem a nesnaží se zalíbiti dobru nejvyššímu a nejradostnějšímu, ten ničí svou dobrou pověst. Podle Boethia je celá země vzhledem k nebi pouhý bod, z povrchu zemského jen malý úsek jest obyvatelný a i z toho úseku — pro pustiny a špatnou půdu — je jenom skrovná část vskutku obývána. Přece však na zemi obydlené nestačí ani člověk šlechetný a rázný ubrániti svoji dobrou pověst; z toho jest zjevno, jakou váhu i cenu má pověst světa; světská pověst jest však za mar- nost pokládána, protože jak chvála, tak chválící osoba v jádru svém podléhají směšnosti, pomyslí- me-li na jejich trvalost, vždyt celá doba nebo čas tohoto světa je vzhledem k věčnému životu pomíje- jící a pověst o člověku vymizí brzo. Když z verše ve Facetu Pověst s náplní zla hned na rychlých vyrazí křídlech je patrna ubohost světské pověsti, dobrá pověst, jež vzešla z ctnostného života, jest povahy zcela opačné. Vždyt praví Gauthier v Alexandreidě: Tolik jen útěchou je, že sláva nezná los smrti. Zbývá tu po tobě pověst: tu nikdy nestihne zánik. 48
šímu, miluje dobrou pověst. A ta skvějíc se, hodná úcty a trvalá vystupuje nad výšiny pozemské a v sí- ních nebeských před králem nejmocnějším, nej- důstojnějším a nejvznešenějším ze všech knížat a před nespočetným vojskem líbivě se rozléhá a šíří. Ten však, kdo náleží do směru protichůdného, totiž kdo se v životě neřídí mravním řádem a nesnaží se zalíbiti dobru nejvyššímu a nejradostnějšímu, ten ničí svou dobrou pověst. Podle Boethia je celá země vzhledem k nebi pouhý bod, z povrchu zemského jen malý úsek jest obyvatelný a i z toho úseku — pro pustiny a špatnou půdu — je jenom skrovná část vskutku obývána. Přece však na zemi obydlené nestačí ani člověk šlechetný a rázný ubrániti svoji dobrou pověst; z toho jest zjevno, jakou váhu i cenu má pověst světa; světská pověst jest však za mar- nost pokládána, protože jak chvála, tak chválící osoba v jádru svém podléhají směšnosti, pomyslí- me-li na jejich trvalost, vždyt celá doba nebo čas tohoto světa je vzhledem k věčnému životu pomíje- jící a pověst o člověku vymizí brzo. Když z verše ve Facetu Pověst s náplní zla hned na rychlých vyrazí křídlech je patrna ubohost světské pověsti, dobrá pověst, jež vzešla z ctnostného života, jest povahy zcela opačné. Vždyt praví Gauthier v Alexandreidě: Tolik jen útěchou je, že sláva nezná los smrti. Zbývá tu po tobě pověst: tu nikdy nestihne zánik. 48
Strana 49
Protože velikost její se řídí skvělostí zásluh, nedokáže ji zničit byl jakkoli letité stáří. Abych tedy nevychvaloval šaškovsky světskou slávu, chci stručně napomenout našeho pána k péči o dobrou pověst a pro toto napomenutí přišlo mi vhod těchto několik slov: Hledej, co pravá je ctnost, a čestnosti vždycky buď vzorem! Důstojní otcové, ctihodní mistři a páni! Tato slova napsal nejlepší z básníků, Vergilius, v Aeneidě, kde zvláště se snažil, aby každý poznal ctnost a byl vzorem pro ni ve svém jednání, proto pravil: Hledej, co pravá jest ctnost, a čestnosti vždycky bud vzorem! Proto i tobě se ukládá, pane Zdislave: »Hledej atd.« Toužíš-li po tom, abys byl dobrým: »Hlede atd.« Neboť po ctnosti pátráme, ne abychom něco věděli, ale abychom se stali dobrými. Ona totiž zdo- konaluje toho, kdo ji má, a činí jeho konání dob- rým. Proto: »Hledej atd.« Ale snad namítneš: ,Pořád opakuješ, Mistře, slova: »Hledej atd.« Rekni tedy, prosím, co je ctnost? Nuže slyš, pane Zdislave! Ctnost znamená vyhýbati se neřesti a konati dobro. Slyšel jsi, co je ctnost? Buď tedy příkladem čest- nosti. Ale zeptáš se: Jakým příkladem mám býti podle tvé vybídky? Zajisté příkladem dobrého ži- 49
Protože velikost její se řídí skvělostí zásluh, nedokáže ji zničit byl jakkoli letité stáří. Abych tedy nevychvaloval šaškovsky světskou slávu, chci stručně napomenout našeho pána k péči o dobrou pověst a pro toto napomenutí přišlo mi vhod těchto několik slov: Hledej, co pravá je ctnost, a čestnosti vždycky buď vzorem! Důstojní otcové, ctihodní mistři a páni! Tato slova napsal nejlepší z básníků, Vergilius, v Aeneidě, kde zvláště se snažil, aby každý poznal ctnost a byl vzorem pro ni ve svém jednání, proto pravil: Hledej, co pravá jest ctnost, a čestnosti vždycky bud vzorem! Proto i tobě se ukládá, pane Zdislave: »Hledej atd.« Toužíš-li po tom, abys byl dobrým: »Hlede atd.« Neboť po ctnosti pátráme, ne abychom něco věděli, ale abychom se stali dobrými. Ona totiž zdo- konaluje toho, kdo ji má, a činí jeho konání dob- rým. Proto: »Hledej atd.« Ale snad namítneš: ,Pořád opakuješ, Mistře, slova: »Hledej atd.« Rekni tedy, prosím, co je ctnost? Nuže slyš, pane Zdislave! Ctnost znamená vyhýbati se neřesti a konati dobro. Slyšel jsi, co je ctnost? Buď tedy příkladem čest- nosti. Ale zeptáš se: Jakým příkladem mám býti podle tvé vybídky? Zajisté příkladem dobrého ži- 49
Strana 50
vota. Buď sobě žákem, pro jiné učitelem! Uvnitř buď svůj, ale navenek zcela náležej jiným! Starších následuj, rovných si važ a poučuj mladší, jinochům prospěje šleh, kmetům však hojivá mast. Tak radí šlechetný Jindřich Chudý. Nejprve tedy hledej, co pravá je ctnost, a potom čestnosti vždycky buď vzorem! Ale tážeš se snad: Co jest ctnost, abych ji lépe poznal? Zajisté dobře činíš. Nuže dej pozor: »Ctnost jest nejvyšší mocnost.« Tak praví nejlepší z básníků Vergilius, protože Koho vynese ctnost, má dar, jenž cennější zlata. Jestliže hledáš zlato, jestliže chválu, jestliže bohat- ství, jestliže vědy, věz, že »ctnost je nejvyšší moc- nost« a že je »dar, jenž cennější zlata«. Proto: »Hledej atd.« Pravíš však: „Kde je ctnost? V kráse, v bohatství, v urozenosti či vědění misterském? O, Zdislave, slyš, co praví Gautier v Alexandreidě: Ctnost se nehledá venku. Netouží po vnějších statcích, kdo uvnitř bohat je mravy. Jediné šlechtictví jest, jež mravností zkrášluje ducha. Tedy v sobě »hledej, co pravá je ctnost«, protože »ctnost se nehledá venku«; tak budeš vzorem čest- nosti. Jsi-li šlechticem podle rodu, buď proto vzo- rem čestnosti, že »jediné šlechtictví jest, jež mrav- ností zkrášluje ducha«. Proto: 50
vota. Buď sobě žákem, pro jiné učitelem! Uvnitř buď svůj, ale navenek zcela náležej jiným! Starších následuj, rovných si važ a poučuj mladší, jinochům prospěje šleh, kmetům však hojivá mast. Tak radí šlechetný Jindřich Chudý. Nejprve tedy hledej, co pravá je ctnost, a potom čestnosti vždycky buď vzorem! Ale tážeš se snad: Co jest ctnost, abych ji lépe poznal? Zajisté dobře činíš. Nuže dej pozor: »Ctnost jest nejvyšší mocnost.« Tak praví nejlepší z básníků Vergilius, protože Koho vynese ctnost, má dar, jenž cennější zlata. Jestliže hledáš zlato, jestliže chválu, jestliže bohat- ství, jestliže vědy, věz, že »ctnost je nejvyšší moc- nost« a že je »dar, jenž cennější zlata«. Proto: »Hledej atd.« Pravíš však: „Kde je ctnost? V kráse, v bohatství, v urozenosti či vědění misterském? O, Zdislave, slyš, co praví Gautier v Alexandreidě: Ctnost se nehledá venku. Netouží po vnějších statcích, kdo uvnitř bohat je mravy. Jediné šlechtictví jest, jež mravností zkrášluje ducha. Tedy v sobě »hledej, co pravá je ctnost«, protože »ctnost se nehledá venku«; tak budeš vzorem čest- nosti. Jsi-li šlechticem podle rodu, buď proto vzo- rem čestnosti, že »jediné šlechtictví jest, jež mrav- ností zkrášluje ducha«. Proto: 50
Strana 51
Hledej jen dobré mravy, v nichž pravý vnitřní je poklad. Tak radí autor knihy O pohrdání světem. Slyš, co dí Boethius ve spise O útěše, v knize třetí, ve ver- šovém oddílu šestém: Veškerý na světě lidský rod v stejném má prameni vznik svůj, jediný totiž otec je všech, vesmír on jediný řídí. Proto buď vzorem čestnosti a ukazuj pokoru, aby ses jiným nezdál zpupným a tím snáze nesklízel po- hrdání. Jsi-li vznešeného rodu, hleď, abys nezakusil pád tím těžší. Kdyby ses v řeči holedbal, svůj rod tím tupíš. Slyš, co praví Boethius na uvedeném místě: Nač si zakládat na předcích, nač? K prapůvodu-li hledís, k Bohu, jenž společným otcem je všech, není pak nešlechtic nikdo. Hle, všichni jsou urození synové nejvyššího krále, jestliže ovšem nikdo zločinným proviněním nezradí pravý svůj původ. Protože tedy jsi urozený, »hledej, co pravá je ctnost a čestnosti vždy buď vzorem« — tak zněla slova na začátku krátce uvedená. V těchto slovech se stručně naznačuje dvojí. Předně předběžná příprava k chvályhodnému ži- 51
Hledej jen dobré mravy, v nichž pravý vnitřní je poklad. Tak radí autor knihy O pohrdání světem. Slyš, co dí Boethius ve spise O útěše, v knize třetí, ve ver- šovém oddílu šestém: Veškerý na světě lidský rod v stejném má prameni vznik svůj, jediný totiž otec je všech, vesmír on jediný řídí. Proto buď vzorem čestnosti a ukazuj pokoru, aby ses jiným nezdál zpupným a tím snáze nesklízel po- hrdání. Jsi-li vznešeného rodu, hleď, abys nezakusil pád tím těžší. Kdyby ses v řeči holedbal, svůj rod tím tupíš. Slyš, co praví Boethius na uvedeném místě: Nač si zakládat na předcích, nač? K prapůvodu-li hledís, k Bohu, jenž společným otcem je všech, není pak nešlechtic nikdo. Hle, všichni jsou urození synové nejvyššího krále, jestliže ovšem nikdo zločinným proviněním nezradí pravý svůj původ. Protože tedy jsi urozený, »hledej, co pravá je ctnost a čestnosti vždy buď vzorem« — tak zněla slova na začátku krátce uvedená. V těchto slovech se stručně naznačuje dvojí. Předně předběžná příprava k chvályhodnému ži- 51
Strana 52
votu, když se praví: »Hledej, co pravá je ctnost«; za druhé uskutečnění toho, směřující k zdokonalení, když se praví »čestnosti vždycky buď vzorem«. První podněcuje ducha ke konání dobra, druhé osvětluje život za příklad ostatním. Řekl jsem nejprve, že v uvedených slovech je naznačena předběžná pří- prava k životu chvályhodnému, jež podněcuje ducha ke konání dobra. Ctnost totiž láká ducha, ježto je sama v době dobrá, ba nikdo jí nemůže podle mí- nění filosofa zneužíti. Nedovoluje také ctnostnému, aby se válel v lenivosti. Vzhledem k této její po- vaze, pane Zdislave, »hledej co pravá je ctnost«, a odpovím ti, že je to jakost, která ducha podně- cuje, aby se neválel v lenivosti. Slyš tedy tuto její povahu, protože praví šlechetný Chudý Jindřich: Nechť tě nebrzdí odkládavost, ta lenosti družka! Neboť ctnost, která má ve mně svůj zrak, vidí na tobě, že tě častěji lenivost, nepřítelkyně ctnosti, po- hřížila v ospalost. Vyslechni tudíž, co praví učitel ctnosti Cato: Lenivost zapudit hleď, jež životu přináší hanbu, neboť co duch tvůj je mdlý, tu nečinnost stravuje tělo. Abys nebyl takovým lenochem, jako ten, o němž píše Gamfred v Poetice: Váhavost lenocha znáš? Je při ranním buzení hluchý. Bdí-li, pak přec ještě chrápe a jazykem nemůže pohnout. 52
votu, když se praví: »Hledej, co pravá je ctnost«; za druhé uskutečnění toho, směřující k zdokonalení, když se praví »čestnosti vždycky buď vzorem«. První podněcuje ducha ke konání dobra, druhé osvětluje život za příklad ostatním. Řekl jsem nejprve, že v uvedených slovech je naznačena předběžná pří- prava k životu chvályhodnému, jež podněcuje ducha ke konání dobra. Ctnost totiž láká ducha, ježto je sama v době dobrá, ba nikdo jí nemůže podle mí- nění filosofa zneužíti. Nedovoluje také ctnostnému, aby se válel v lenivosti. Vzhledem k této její po- vaze, pane Zdislave, »hledej co pravá je ctnost«, a odpovím ti, že je to jakost, která ducha podně- cuje, aby se neválel v lenivosti. Slyš tedy tuto její povahu, protože praví šlechetný Chudý Jindřich: Nechť tě nebrzdí odkládavost, ta lenosti družka! Neboť ctnost, která má ve mně svůj zrak, vidí na tobě, že tě častěji lenivost, nepřítelkyně ctnosti, po- hřížila v ospalost. Vyslechni tudíž, co praví učitel ctnosti Cato: Lenivost zapudit hleď, jež životu přináší hanbu, neboť co duch tvůj je mdlý, tu nečinnost stravuje tělo. Abys nebyl takovým lenochem, jako ten, o němž píše Gamfred v Poetice: Váhavost lenocha znáš? Je při ranním buzení hluchý. Bdí-li, pak přec ještě chrápe a jazykem nemůže pohnout. 52
Strana 53
Myslíš, že je Zdislav takový? Jistě bych nepřisvěd- čil, kdybych sám jej častěji nebyl budil. Ale slyším, jak Cato praví: Zač by se jiný měl stydět, to u sebe zatajit snaž se! Proto mlčky to přecházím a obracím se k tobě s dů- věrným napomenutím: »Hledej atd.« A povím, že ctnost jest vlastnost, jež málo slibuje a velmi mnoho dává. Proto hleď, abys nesliboval, co bys nedal. Nebot Dna, jež zachvátí ruku, též jazyk zachvátí často, to praví Chudý Jindřich. Ruka, jež neplní slibů, je příčinou toho, že jazyk lže. Proto hledej ctnost, abys sliboval málo, ale poskytoval mnoho. Takový totiž má býti stav šlechetných, jak prohlašuje ethický fi- losof. A nemař mnoho času věcmi hmotnými, ale napínej mysl a nehledej tak útěchy pro tělo, jako pro duši. A nejez příliš mnoho, protože »blažení střední šli cestou«. Tak předpisuje ctnost, která vy- tváří předběžnou přípravu k chvályhodnému životu a povzbuzuje ducha ke konání dobra. Tolik o prvním. Za druhé jsem řekl, že ve slovech námětu je na- značeno uskutečňování ctnosti, směřující ke zdoko- nalení, když se praví: »Čestnosti vždycky buď vzo- rem.« A zajisté není to jen poznání ctnosti, co činí život chvályhodným. A nestačí, chce-li kdo ve skrytu ctnostně si počínati, nýbrž skutkem ctnosti jest jiným sloužiti za příklad. A protože tím jasněji se skví 53
Myslíš, že je Zdislav takový? Jistě bych nepřisvěd- čil, kdybych sám jej častěji nebyl budil. Ale slyším, jak Cato praví: Zač by se jiný měl stydět, to u sebe zatajit snaž se! Proto mlčky to přecházím a obracím se k tobě s dů- věrným napomenutím: »Hledej atd.« A povím, že ctnost jest vlastnost, jež málo slibuje a velmi mnoho dává. Proto hleď, abys nesliboval, co bys nedal. Nebot Dna, jež zachvátí ruku, též jazyk zachvátí často, to praví Chudý Jindřich. Ruka, jež neplní slibů, je příčinou toho, že jazyk lže. Proto hledej ctnost, abys sliboval málo, ale poskytoval mnoho. Takový totiž má býti stav šlechetných, jak prohlašuje ethický fi- losof. A nemař mnoho času věcmi hmotnými, ale napínej mysl a nehledej tak útěchy pro tělo, jako pro duši. A nejez příliš mnoho, protože »blažení střední šli cestou«. Tak předpisuje ctnost, která vy- tváří předběžnou přípravu k chvályhodnému životu a povzbuzuje ducha ke konání dobra. Tolik o prvním. Za druhé jsem řekl, že ve slovech námětu je na- značeno uskutečňování ctnosti, směřující ke zdoko- nalení, když se praví: »Čestnosti vždycky buď vzo- rem.« A zajisté není to jen poznání ctnosti, co činí život chvályhodným. A nestačí, chce-li kdo ve skrytu ctnostně si počínati, nýbrž skutkem ctnosti jest jiným sloužiti za příklad. A protože tím jasněji se skví 53
Strana 54
ten, kdo ve vyšším postavení září ctností, plyne od- tud, že takový musí býti vzorem čestnosti. A proto praví Gautier v Alexandreidě: Příkladem působit má, kdo statný je. Důkazy síly podej každý, kdo vladařem jsi. Tak kráčí se k hvězdám. Nuže, pane Zdislave: Cestnosti vždycky buď vzo- rem! Krátký je život a zradí tvůj původ. Proto čest- nosti vždycky bud vzorem! Slyš, co praví Vergilius v Aeneidě: Každému dán jeho den. Čas krátký je, bez náhrady. Proto života slávu se snažit rozhojnit skutky, ctnosti vlastní jest úkol. Buď tedy vždycky vzorem počestného a ctnostného konání, ježto bez pomoci ctnosti vše jiné bude ne- řestí zadušeno. Chceš-li tedy býti šlechetný, čestnosti vždycky buď vzorem. Slyš v Antiklaudianu: Nikoliv urozenost, ni krása lepého tvaru, ani k pokladům mrzká láska, ni velikost slávy, vysoká světská hodnost, ni statečnost křepkého těla, zato ducha jen ctnost a v mysli udatná stálost, šlechtictví zjednané činem, ne rodem, též vštípená v mysl ozdoba nitra a hojnost ctnosti i ukázněnost, chudoba světská a opovržení, jež zhrdá i poctou, to činí člověka vznešeným a šlechticem ducha. Proto 54
ten, kdo ve vyšším postavení září ctností, plyne od- tud, že takový musí býti vzorem čestnosti. A proto praví Gautier v Alexandreidě: Příkladem působit má, kdo statný je. Důkazy síly podej každý, kdo vladařem jsi. Tak kráčí se k hvězdám. Nuže, pane Zdislave: Cestnosti vždycky buď vzo- rem! Krátký je život a zradí tvůj původ. Proto čest- nosti vždycky bud vzorem! Slyš, co praví Vergilius v Aeneidě: Každému dán jeho den. Čas krátký je, bez náhrady. Proto života slávu se snažit rozhojnit skutky, ctnosti vlastní jest úkol. Buď tedy vždycky vzorem počestného a ctnostného konání, ježto bez pomoci ctnosti vše jiné bude ne- řestí zadušeno. Chceš-li tedy býti šlechetný, čestnosti vždycky buď vzorem. Slyš v Antiklaudianu: Nikoliv urozenost, ni krása lepého tvaru, ani k pokladům mrzká láska, ni velikost slávy, vysoká světská hodnost, ni statečnost křepkého těla, zato ducha jen ctnost a v mysli udatná stálost, šlechtictví zjednané činem, ne rodem, též vštípená v mysl ozdoba nitra a hojnost ctnosti i ukázněnost, chudoba světská a opovržení, jež zhrdá i poctou, to činí člověka vznešeným a šlechticem ducha. Proto 54
Strana 55
buď vždy vzorem počestného konání, protože tak prožiješ život, svítě světlem ctnosti, a objevíš se šlechticem v nejpůsobivějším šlechtictví. Abys to vykonával s větší stálostí, udílím ti hodnost baka- láře svobodných umění, abys mohl atd. IV. Při determinaci faráře Pavla. Dobře ukázal náš determinant, že chvály hodné je mluvit, mlčeti však je obtížnější, jak vaše ctihod- nost vyslechla. Tak na obě strany jsem v úzkých. Více však, byť se strachem, abych se nedostal na scestí, pudí mne to k řeči, ve snaze prospěti deter- minantovi nevelkým napomenutím a nakloniti jeho ducha odměně štěstí. Uvažuji totiž, že jest člověkem a tak nad jiné tvorem nejušlechtilejším a nejvzneše- nějším, když podle filosofa ze všech živočichů nej- ušlechtilejším a nejvznešenějším živočichem, nám nejznámějším a nejstálejším jest člověk. A nelze na nějakém jiném živočichu nalézti krásnější podoby než na člověka, jak tamže dí filosof. A podle něho v 1. knize Ethiky je člověk dvojí, rozumový a zví- řecký. Zvířeckým je ten, který se po vzoru zvířat oddává vášním a nedrží je na uzdě správným ro- zumem. Proto se praví v 7. knize Ethiky: Zhovadi- lým nazývám takového člověka, o němž se říká, že rozparuje těhotné ženy, pojídá děti a má radost z každého zvěrstva. Jest tedy zvířeckým člověkem ten, který se oddává smyslným chtíčům, a jako hloupé zvíře se brouzdá v kalu hříšnosti. Rozumový 55
buď vždy vzorem počestného konání, protože tak prožiješ život, svítě světlem ctnosti, a objevíš se šlechticem v nejpůsobivějším šlechtictví. Abys to vykonával s větší stálostí, udílím ti hodnost baka- láře svobodných umění, abys mohl atd. IV. Při determinaci faráře Pavla. Dobře ukázal náš determinant, že chvály hodné je mluvit, mlčeti však je obtížnější, jak vaše ctihod- nost vyslechla. Tak na obě strany jsem v úzkých. Více však, byť se strachem, abych se nedostal na scestí, pudí mne to k řeči, ve snaze prospěti deter- minantovi nevelkým napomenutím a nakloniti jeho ducha odměně štěstí. Uvažuji totiž, že jest člověkem a tak nad jiné tvorem nejušlechtilejším a nejvzneše- nějším, když podle filosofa ze všech živočichů nej- ušlechtilejším a nejvznešenějším živočichem, nám nejznámějším a nejstálejším jest člověk. A nelze na nějakém jiném živočichu nalézti krásnější podoby než na člověka, jak tamže dí filosof. A podle něho v 1. knize Ethiky je člověk dvojí, rozumový a zví- řecký. Zvířeckým je ten, který se po vzoru zvířat oddává vášním a nedrží je na uzdě správným ro- zumem. Proto se praví v 7. knize Ethiky: Zhovadi- lým nazývám takového člověka, o němž se říká, že rozparuje těhotné ženy, pojídá děti a má radost z každého zvěrstva. Jest tedy zvířeckým člověkem ten, který se oddává smyslným chtíčům, a jako hloupé zvíře se brouzdá v kalu hříšnosti. Rozumový 55
Strana 56
člověk však jest ten, který žije podle příkazů ro- zumu. A ten se zase dělí ve dvojího: jeden se na- zývá rozumnostním čili andělským, druhý božským. Člověk andělský jest takový, který opouští život po- zemský a prodlévaje na zemi žije životem andělů. Clověk božský jest pak ten, který kontemplací a lás- kou zcela splývá s Bohem, stav se vskutku obrazem Božím vede život hrdinský a nemyslí na pozemské věci. Aby se tedy náš determinant nestal člověkem zvířeckým, nýbrž andělským nebo božským, zbývá, abych jeho ducha pobídl radou a podnítil ke konání dobrých skutků. K tomu jsem přibral tato slova oprávce mravů a znamenitého morálního filosofa Catona: »Učením vzdělávej ducha!« Důstojní mistři a páni! Vaše ctihodnost zná ve svém bystrozraku, že veškeré lidské bádání se děje za účelem vědění — podle filosofa v 1. kn. Dru- hých analytik — a veškeré vědění že směřuje k ctnosti, a ctnost k tomu, abychom se stali dob- rými. Ctností se řídíme, abychom se stali dobrými, ne abychom věděli (2. kn. Ethiky). A ctnostnými se stáváme, abychom dosáhli blaženosti a tak ko- nečně nejkrásněji, nejrozkošněji, nejpůvabněji a nej- lépe spočinuli v klidu, protože blaženost čili štěstí jest cosi nejkrásnějšího a nejrozkošnějšího (1. kn. Ethiky). Ovšem bez předchozího přičinění ctnosti je nemožno štěstí dosáhnouti, neboť bez ní nikdo nemůže býti blaženým (1. kn. Ethiky). Podle Se- neky totiž býti blaženým znamená míti, cokoliv si možno přáti, a nechtíti nic zlého i nemožnost míti 56
člověk však jest ten, který žije podle příkazů ro- zumu. A ten se zase dělí ve dvojího: jeden se na- zývá rozumnostním čili andělským, druhý božským. Člověk andělský jest takový, který opouští život po- zemský a prodlévaje na zemi žije životem andělů. Clověk božský jest pak ten, který kontemplací a lás- kou zcela splývá s Bohem, stav se vskutku obrazem Božím vede život hrdinský a nemyslí na pozemské věci. Aby se tedy náš determinant nestal člověkem zvířeckým, nýbrž andělským nebo božským, zbývá, abych jeho ducha pobídl radou a podnítil ke konání dobrých skutků. K tomu jsem přibral tato slova oprávce mravů a znamenitého morálního filosofa Catona: »Učením vzdělávej ducha!« Důstojní mistři a páni! Vaše ctihodnost zná ve svém bystrozraku, že veškeré lidské bádání se děje za účelem vědění — podle filosofa v 1. kn. Dru- hých analytik — a veškeré vědění že směřuje k ctnosti, a ctnost k tomu, abychom se stali dob- rými. Ctností se řídíme, abychom se stali dobrými, ne abychom věděli (2. kn. Ethiky). A ctnostnými se stáváme, abychom dosáhli blaženosti a tak ko- nečně nejkrásněji, nejrozkošněji, nejpůvabněji a nej- lépe spočinuli v klidu, protože blaženost čili štěstí jest cosi nejkrásnějšího a nejrozkošnějšího (1. kn. Ethiky). Ovšem bez předchozího přičinění ctnosti je nemožno štěstí dosáhnouti, neboť bez ní nikdo nemůže býti blaženým (1. kn. Ethiky). Podle Se- neky totiž býti blaženým znamená míti, cokoliv si možno přáti, a nechtíti nic zlého i nemožnost míti 56
Strana 57
v něčem nedostatek. Jest zřejmo, že tak skvělý nad- bytek není poskytován strádajícím, tak jasný lesk těm, kteří dlí ve tmě, ani nejvyšší radost těm, kteří jsou oddáni tělesným požitkům — protože cesta rozkošemi nevede k hvězdám, ale je třeba, aby »za trýzní zase nešla trýzeň« — jak praví Gamfred v Nové poetice —, ani jasné poznání lidem mrz- kým. Kdo tedy chceš oplývati onou hojností, oplýve ctností a ctností se skvěj! Vyhýbej se temnotě hříchu, prospívej v ctnosti a vědění. Toužíš-li po nekonečné odměně, pracuj usilovně! Konečnému se uč, bys poznal, konce co nemá. Učením vzdělávej ducha, neboť »tudy jde ke hvěz- dám cesta«. Abys nebyl tudíž člověkem zvířeckým, o němž byla řeč, učením vzdělávej ducha. A abys byl člověkem rozumovým, který rozumem míří k lepšímu, učením vzdělávej ducha. A abys byl člo- věkem andělským, jenž nedbá života pozemského a žije po způsobu andělů, učením vzdělávej ducha. A abys byl člověkem božským, jenž kontemplací a láskou splývá s Bohem a stav se obrazem božím vede život hrdinný a pozemskými věcmi zhrdá, uče- ním vzdělávej ducha. Neboť bez vzdělání je život jen obrazem smrti, jak praví veleučený Cato. Ale snad namítáš: „Pořád opakuješ: Učením vzdělávej ducha, ale neříkáš, jak se mám vdělávati? O, Pavle, pravím ti s Catonem: 57
v něčem nedostatek. Jest zřejmo, že tak skvělý nad- bytek není poskytován strádajícím, tak jasný lesk těm, kteří dlí ve tmě, ani nejvyšší radost těm, kteří jsou oddáni tělesným požitkům — protože cesta rozkošemi nevede k hvězdám, ale je třeba, aby »za trýzní zase nešla trýzeň« — jak praví Gamfred v Nové poetice —, ani jasné poznání lidem mrz- kým. Kdo tedy chceš oplývati onou hojností, oplýve ctností a ctností se skvěj! Vyhýbej se temnotě hříchu, prospívej v ctnosti a vědění. Toužíš-li po nekonečné odměně, pracuj usilovně! Konečnému se uč, bys poznal, konce co nemá. Učením vzdělávej ducha, neboť »tudy jde ke hvěz- dám cesta«. Abys nebyl tudíž člověkem zvířeckým, o němž byla řeč, učením vzdělávej ducha. A abys byl člověkem rozumovým, který rozumem míří k lepšímu, učením vzdělávej ducha. A abys byl člo- věkem andělským, jenž nedbá života pozemského a žije po způsobu andělů, učením vzdělávej ducha. A abys byl člověkem božským, jenž kontemplací a láskou splývá s Bohem a stav se obrazem božím vede život hrdinný a pozemskými věcmi zhrdá, uče- ním vzdělávej ducha. Neboť bez vzdělání je život jen obrazem smrti, jak praví veleučený Cato. Ale snad namítáš: „Pořád opakuješ: Učením vzdělávej ducha, ale neříkáš, jak se mám vdělávati? O, Pavle, pravím ti s Catonem: 57
Strana 58
Jestliže pohrdneš tím, co prospěch může ti přinést, vinu budeš mít sám, ne já, jenž učil jsem tebe. Tato má naučení čítej, abys jim porozuměl, a až porozumíš, v skutek je uvedl. Jsi knězem: prosebně se modli k Bohu, rodiče miluj, cudnost zachovávej buď čist! V ničem nezalži! Střez se prodejné ženy! Čti knihy, a co jsi četl, pamatuj! Kostkám se vy- hýbej! Ctnostné skutky konej! Jsi farářem: sud spravedlivě, buď bedliv, o čeleď pečuj. Půjčuj bez úplaty! Když dáváš, protože jde o chudého, uvaž, co stačí a co ne. Dbej, bys více bděl a neoddával se spánku, protože nemá se oddati spánku, kdo k Sirénám blížit se hodlá, ani ten, který si za úkol vzal od lidu odvracet zlo. Buď vlídný! Jsi farářem. Nesmíš se hněvati pro malichernost. Níže postaveným nepohrdej! Řid se ustanoveními, jež jsi vydal. Buď pamětliv přijatého dobrodiní! Vytrvej v lásce k Bohu i podřízeným! Snaž se, abys konal, co je spravedlivé a učením vzdělávej ducha — jak zněla slova na počátku uve- dená. V těchto slovech je stručně naznačeno trojí. Předně užitečné navedení k učení, když se praví: vzdělávej, 58
Jestliže pohrdneš tím, co prospěch může ti přinést, vinu budeš mít sám, ne já, jenž učil jsem tebe. Tato má naučení čítej, abys jim porozuměl, a až porozumíš, v skutek je uvedl. Jsi knězem: prosebně se modli k Bohu, rodiče miluj, cudnost zachovávej buď čist! V ničem nezalži! Střez se prodejné ženy! Čti knihy, a co jsi četl, pamatuj! Kostkám se vy- hýbej! Ctnostné skutky konej! Jsi farářem: sud spravedlivě, buď bedliv, o čeleď pečuj. Půjčuj bez úplaty! Když dáváš, protože jde o chudého, uvaž, co stačí a co ne. Dbej, bys více bděl a neoddával se spánku, protože nemá se oddati spánku, kdo k Sirénám blížit se hodlá, ani ten, který si za úkol vzal od lidu odvracet zlo. Buď vlídný! Jsi farářem. Nesmíš se hněvati pro malichernost. Níže postaveným nepohrdej! Řid se ustanoveními, jež jsi vydal. Buď pamětliv přijatého dobrodiní! Vytrvej v lásce k Bohu i podřízeným! Snaž se, abys konal, co je spravedlivé a učením vzdělávej ducha — jak zněla slova na počátku uve- dená. V těchto slovech je stručně naznačeno trojí. Předně užitečné navedení k učení, když se praví: vzdělávej, 58
Strana 59
za druhé význam znalosti vědění, když se přidává: učením; za třetí ctnostné zdokonalení života, když se dodává: ducha. Vzdělávej tedy učením ducha, abys byl významný ze znalosti vědění, nad jiné plodný z učení a na duchu dokonalý z ctnostného života. Vzdělávej tedy učením ducha, aby se učení stalo tvým věděním, vzdělávej učením ducha, aby se stalo tvým vzděláním; vzdělávej učením ducha, aby z učení vyplýval dobrý život. Vpravdě, poněvadž jsi kněz, a nejen kněz, nýbrž kněz-farář, je ti za- potřebí trojího, co v uvedených slovech bylo již do- tčeno, totiž vědění, vzdělání a života. Vědění, aby ses jím ochránil před zlem a rozumně přiklonil k dobru; vzdělání, abys jím prospěl podřízeným a vzdělával je v tom, co je dovoleno. Života, abys v sobě samém, jsa dokonalý, ostatním zářil jako skvělý vzor. Vzdělávej tedy učením ducha, abys byl vědoucí, učící a dokonalý. Neboť vědění jest neuži- tečné bez vyučování. Proto praví Persius: Vědění tvé není nic, když nezví, co víš, také druhý. Učení bez vědění pak jest velmi pošetilé; takové pošetilosti se diví Alan, když praví v Problematech: Divná, předivná věc, když na cestě vésti si troufá ten, kdo cestu, jak vím, nepoznal, aniž jí šel. A proto praví: Prostě není to možno, by slepec slepého vedl, sic by, sám kdo je slep, druhého do jámy strh'. 59
za druhé význam znalosti vědění, když se přidává: učením; za třetí ctnostné zdokonalení života, když se dodává: ducha. Vzdělávej tedy učením ducha, abys byl významný ze znalosti vědění, nad jiné plodný z učení a na duchu dokonalý z ctnostného života. Vzdělávej tedy učením ducha, aby se učení stalo tvým věděním, vzdělávej učením ducha, aby se stalo tvým vzděláním; vzdělávej učením ducha, aby z učení vyplýval dobrý život. Vpravdě, poněvadž jsi kněz, a nejen kněz, nýbrž kněz-farář, je ti za- potřebí trojího, co v uvedených slovech bylo již do- tčeno, totiž vědění, vzdělání a života. Vědění, aby ses jím ochránil před zlem a rozumně přiklonil k dobru; vzdělání, abys jím prospěl podřízeným a vzdělával je v tom, co je dovoleno. Života, abys v sobě samém, jsa dokonalý, ostatním zářil jako skvělý vzor. Vzdělávej tedy učením ducha, abys byl vědoucí, učící a dokonalý. Neboť vědění jest neuži- tečné bez vyučování. Proto praví Persius: Vědění tvé není nic, když nezví, co víš, také druhý. Učení bez vědění pak jest velmi pošetilé; takové pošetilosti se diví Alan, když praví v Problematech: Divná, předivná věc, když na cestě vésti si troufá ten, kdo cestu, jak vím, nepoznal, aniž jí šel. A proto praví: Prostě není to možno, by slepec slepého vedl, sic by, sám kdo je slep, druhého do jámy strh'. 59
Strana 60
Za třetí, vědění i učení je převelmi marné bez příkladného života. A onu marnost měl na mysli Alan, když napsal obrazně a po výtce kněžím, kteří vyučují jiné: Jest tedy zapotřebí, by přečistě umyta byla ruka, jíž božské kdo nádoby troufá si mýt. Cistou rukou se stává i mytá nádoba čistší, špinavá špíny jen víc přidá, než bylo jí dřív. A přidává: Vředů kdo pln, jich sám se musí nejdříve zbavit, bradavicím pak mým teprve může se smát. A proto též Ovidius v první knize O umění mi- lovati, vysmívaje se marnosti toho, který učí, ale nekoná, praví: Jiným zpívat by chtěl, kdo neumí zazpívat sobě! Avšak za čtvrté, život spojený s věděním a učením jest život velice dobrý podle výroku Filosofa v VIII. kn. Ethiky: »Ten jest nejlepší, kdo ctnosti užívá ne- jen pro sebe, ale i pro jiné (to jest tím, že vědomě učí ctnostem), a ten jest nejhorší, kdo špatnosti užívá nejen pro sebe, ale i pro jiné. Ty tedy, Pavle, vzdělávej učením ducha, abys byl vědoucím, učícím i dobře žijícím; v životě bezúhonný, v učení prav- divý, ve vědění skvělý. Předně pro sebe, neb praví Seneka ve IV. kn. Deklamací: »Budiž zavržen kněz, 60
Za třetí, vědění i učení je převelmi marné bez příkladného života. A onu marnost měl na mysli Alan, když napsal obrazně a po výtce kněžím, kteří vyučují jiné: Jest tedy zapotřebí, by přečistě umyta byla ruka, jíž božské kdo nádoby troufá si mýt. Cistou rukou se stává i mytá nádoba čistší, špinavá špíny jen víc přidá, než bylo jí dřív. A přidává: Vředů kdo pln, jich sám se musí nejdříve zbavit, bradavicím pak mým teprve může se smát. A proto též Ovidius v první knize O umění mi- lovati, vysmívaje se marnosti toho, který učí, ale nekoná, praví: Jiným zpívat by chtěl, kdo neumí zazpívat sobě! Avšak za čtvrté, život spojený s věděním a učením jest život velice dobrý podle výroku Filosofa v VIII. kn. Ethiky: »Ten jest nejlepší, kdo ctnosti užívá ne- jen pro sebe, ale i pro jiné (to jest tím, že vědomě učí ctnostem), a ten jest nejhorší, kdo špatnosti užívá nejen pro sebe, ale i pro jiné. Ty tedy, Pavle, vzdělávej učením ducha, abys byl vědoucím, učícím i dobře žijícím; v životě bezúhonný, v učení prav- divý, ve vědění skvělý. Předně pro sebe, neb praví Seneka ve IV. kn. Deklamací: »Budiž zavržen kněz, 60
Strana 61
který není tělesně bezúhonný a je zatížen zlem hříchu.« Za druhé pro jiné, aby se na tobě neuká- zala neužitečnost a marnost, jak bylo řečeno, kdybys opustil pravdivé učení. Hlavně však podrž vnitřní podobu kněžství, kterou je ctnostný život. Touto podobou se kněžský úřad zdobí, protože Nikoli tonsury šíře, ni nádhera roucha a mitra nečiní nikoho knězem, leč mysl, jež hříšnosti prosta. Poslyš, co praví Facetus o knězi: Moudrý buď, bedlivý též, a nehledej okázalosti, netěkej štvaný jak bloud, vážný se ubírej vždy. Když život úcty plný mu vážné přinese stáří, napomínej vždy lid, cestou by ctnosti se bral, v způsobu života všem bud stále příkladným vzorem, aby spolu s ním lid každého hříchu byl prost. Takovýmto vzdělávej učením ducha! Abys pak tím horlivěji se vzdělával, jako pobídku udílím ti hodnost bakaláře umění, abys, jsa vzdělán učením v duchu, prospíval ve vědění, v učení i v životě. V. K promoci neznámého bakaláře. Důstojní mistři a páni! Vaše důstojnost jasně po- znala, jak ctihodný mistr Jeroným vyložil a dokázal, že pohyb ustává, bylo-li dosaženo konce. Proto dlužno napomenouti našeho determinanta, aby se 61
který není tělesně bezúhonný a je zatížen zlem hříchu.« Za druhé pro jiné, aby se na tobě neuká- zala neužitečnost a marnost, jak bylo řečeno, kdybys opustil pravdivé učení. Hlavně však podrž vnitřní podobu kněžství, kterou je ctnostný život. Touto podobou se kněžský úřad zdobí, protože Nikoli tonsury šíře, ni nádhera roucha a mitra nečiní nikoho knězem, leč mysl, jež hříšnosti prosta. Poslyš, co praví Facetus o knězi: Moudrý buď, bedlivý též, a nehledej okázalosti, netěkej štvaný jak bloud, vážný se ubírej vždy. Když život úcty plný mu vážné přinese stáří, napomínej vždy lid, cestou by ctnosti se bral, v způsobu života všem bud stále příkladným vzorem, aby spolu s ním lid každého hříchu byl prost. Takovýmto vzdělávej učením ducha! Abys pak tím horlivěji se vzdělával, jako pobídku udílím ti hodnost bakaláře umění, abys, jsa vzdělán učením v duchu, prospíval ve vědění, v učení i v životě. V. K promoci neznámého bakaláře. Důstojní mistři a páni! Vaše důstojnost jasně po- znala, jak ctihodný mistr Jeroným vyložil a dokázal, že pohyb ustává, bylo-li dosaženo konce. Proto dlužno napomenouti našeho determinanta, aby se 61
Strana 62
obrátil k onomu cíli, po jehož dosažení přestává pohyb, a protože ten, kdo hledá cíl, hledá dobro, kdo hledá cíl lepší, hledá i lepší dobro, a ten, kdo hledá nejlepší cíl, hledá i nejlepší dobro, a čím svo- bodněji tak činí, tím lépe činí, jest tedy třeba hledati nejlepší dobro ze svobodné vůle. Protože pak náš de- terminant na základě slov svého nejdražšího druha přisoudil svobodnou vůli každému člověku a sám jest člověkem, chce-li to připustiti, nesmí popříti svobodnou vůli u sebe samého. Protože však svo- bodná vůle rozhoduje o dobru a zlu, jak souhlasně dovodili oba naši determinanti, jestliže hodlá tento náš determinant dosíci nejlepšího konce, při jehož dosažení ustává pohyb, musí svobodu vůle cvičiti v dobrých mravech. Neboť tak se dojde ke konci, na němž pohyb ustává, pravím, pohyb násilný: ta- hání, smýkání, strkání a víření. Dobře, že ustává, neboť tak zajisté nastane klid; pravý klid před- pokládá pohyb, jenž není násilný, nýbrž vzniká z dobré vůle svobodného úsudku, který se rozho- duje mezi dobrem a zlem, ctností a neřestí, životem a smrtí. Kdo se řídíš svobodnou vůlí, vzdaluj se zla a obrat se k dobru, opovrhuj neřestí a vyber si ctnost, prchneš před smrtí a nalezneš život; pakli jinak učiníš, ztratíš život, najdeš smrt, půjdeš tam, kam nechceš. Kdo jsi rozumný, prosím, porozuměj! Pro každého to říkám, na sebe sama vztahuji a na tebe, Mikuláši(?), se obracím s krátkým napome- nutím, obsaženým v těchto krátkých slovech: »Hle- dej dobré mravy!« 62
obrátil k onomu cíli, po jehož dosažení přestává pohyb, a protože ten, kdo hledá cíl, hledá dobro, kdo hledá cíl lepší, hledá i lepší dobro, a ten, kdo hledá nejlepší cíl, hledá i nejlepší dobro, a čím svo- bodněji tak činí, tím lépe činí, jest tedy třeba hledati nejlepší dobro ze svobodné vůle. Protože pak náš de- terminant na základě slov svého nejdražšího druha přisoudil svobodnou vůli každému člověku a sám jest člověkem, chce-li to připustiti, nesmí popříti svobodnou vůli u sebe samého. Protože však svo- bodná vůle rozhoduje o dobru a zlu, jak souhlasně dovodili oba naši determinanti, jestliže hodlá tento náš determinant dosíci nejlepšího konce, při jehož dosažení ustává pohyb, musí svobodu vůle cvičiti v dobrých mravech. Neboť tak se dojde ke konci, na němž pohyb ustává, pravím, pohyb násilný: ta- hání, smýkání, strkání a víření. Dobře, že ustává, neboť tak zajisté nastane klid; pravý klid před- pokládá pohyb, jenž není násilný, nýbrž vzniká z dobré vůle svobodného úsudku, který se rozho- duje mezi dobrem a zlem, ctností a neřestí, životem a smrtí. Kdo se řídíš svobodnou vůlí, vzdaluj se zla a obrat se k dobru, opovrhuj neřestí a vyber si ctnost, prchneš před smrtí a nalezneš život; pakli jinak učiníš, ztratíš život, najdeš smrt, půjdeš tam, kam nechceš. Kdo jsi rozumný, prosím, porozuměj! Pro každého to říkám, na sebe sama vztahuji a na tebe, Mikuláši(?), se obracím s krátkým napome- nutím, obsaženým v těchto krátkých slovech: »Hle- dej dobré mravy!« 62
Strana 63
Ctihodní mistři a úctyhodní pánové! Ta slova na- psal sv. Bernard, autor knihy O pohrdání světem, obecný učitel dětí, řka: »Hledej dobré mravy!« Já pak na základě jeho učení a úřadu, svěřeného mi naší živnou fakultou svobodných umění, která kaž- dého svého žáka nabádá k ctnostným mravům, tak oslovuji zde našeho determinanta: »Hledej dobré mravy!« A protože hledáš-li, najdeš, nehledáš-li, ztratíš, co máš, proto hleď, abys zahálkou neztratil, co jsi našel, nýbrž hledej dobré mravy, otevři oči, nepřimhuřuj víčka, spi jen tolik, pokud je ti třeba. Dbej, bys více vždy bděl a neoddával se spánku, nebot zdlouhavý klid je neřesti potrava živná, praví mravokárce Cato. Neodpočívej tedy příliš dlouho, nýbrž hledej dobré mravy. Choď rychle, předbíhej vítr, odháněj zahálku, neboť, jak praví Ovidius v knize O lécích lásky, Odežeň zahálku směle, hned veta je po luku Mílka, v koutě kdes leží louč shaslá a nepálí víc. Ale snad řekneš: „Kde mám hledati? Co mám hledati? Proč mám hledati? Na to ti, Matouši(?), odpovídám: Hledej v sobě — ptal jsi se: kde. Hle- dej dobré mravy — ptal jsi se: co. A pokud jde o proč: k vůli sobě, abys došel spasení. Nuže tedy v sobě hledej dobré mravy, protože »ctnost se ne- hledá venku«; ctnost jest ozdoba duše, proto »se nehledá venku«; ctnost je »poklad vnitřní«, proto 63
Ctihodní mistři a úctyhodní pánové! Ta slova na- psal sv. Bernard, autor knihy O pohrdání světem, obecný učitel dětí, řka: »Hledej dobré mravy!« Já pak na základě jeho učení a úřadu, svěřeného mi naší živnou fakultou svobodných umění, která kaž- dého svého žáka nabádá k ctnostným mravům, tak oslovuji zde našeho determinanta: »Hledej dobré mravy!« A protože hledáš-li, najdeš, nehledáš-li, ztratíš, co máš, proto hleď, abys zahálkou neztratil, co jsi našel, nýbrž hledej dobré mravy, otevři oči, nepřimhuřuj víčka, spi jen tolik, pokud je ti třeba. Dbej, bys více vždy bděl a neoddával se spánku, nebot zdlouhavý klid je neřesti potrava živná, praví mravokárce Cato. Neodpočívej tedy příliš dlouho, nýbrž hledej dobré mravy. Choď rychle, předbíhej vítr, odháněj zahálku, neboť, jak praví Ovidius v knize O lécích lásky, Odežeň zahálku směle, hned veta je po luku Mílka, v koutě kdes leží louč shaslá a nepálí víc. Ale snad řekneš: „Kde mám hledati? Co mám hledati? Proč mám hledati? Na to ti, Matouši(?), odpovídám: Hledej v sobě — ptal jsi se: kde. Hle- dej dobré mravy — ptal jsi se: co. A pokud jde o proč: k vůli sobě, abys došel spasení. Nuže tedy v sobě hledej dobré mravy, protože »ctnost se ne- hledá venku«; ctnost jest ozdoba duše, proto »se nehledá venku«; ctnost je »poklad vnitřní«, proto 63
Strana 64
»se nehledá venku«; ctnost je »poklad vnitřní«, proto »se nehledá venku«. Slyš slova námětu, a co k němu patří o pokladech vnitřních. Původce těch slov Ber- nard praví totiž: Hledej dobré mravy, jsout pravé poklady vnitřní. Dobré mravy jsou poklady vnitřní, nikoli peníze, zlato a vůbec nadbytku hojnost. Poklady tohoto druhu ctnost člověku spíše odnímají než přinášejí. O tom svědčí Gautier v 1. kn. Ale- xandreidy: ... bohatství mravy spíš bere nežli je přinášívá... Proto nehledej bohatství, ale raději hledej dobré mravy. Neboť Ten, jejž mravnost bohatým činí, koho vynese ctnost, má dar, jenž cennější zlata. Netřeba majetku tomu, kdo mravností bohat je uvnitř. Proto hledej dobré mravy, jež jsou poklady vnitřní. Přemáhej drahokamy a pohrdej zlatem, neboť tak nashromáždíš pravý poklad. Poslyš autora, který v thematu tebe napomíná: Poklad si shromáždit hleď, jenž klenotů, zlata je lepší. 64
»se nehledá venku«; ctnost je »poklad vnitřní«, proto »se nehledá venku«. Slyš slova námětu, a co k němu patří o pokladech vnitřních. Původce těch slov Ber- nard praví totiž: Hledej dobré mravy, jsout pravé poklady vnitřní. Dobré mravy jsou poklady vnitřní, nikoli peníze, zlato a vůbec nadbytku hojnost. Poklady tohoto druhu ctnost člověku spíše odnímají než přinášejí. O tom svědčí Gautier v 1. kn. Ale- xandreidy: ... bohatství mravy spíš bere nežli je přinášívá... Proto nehledej bohatství, ale raději hledej dobré mravy. Neboť Ten, jejž mravnost bohatým činí, koho vynese ctnost, má dar, jenž cennější zlata. Netřeba majetku tomu, kdo mravností bohat je uvnitř. Proto hledej dobré mravy, jež jsou poklady vnitřní. Přemáhej drahokamy a pohrdej zlatem, neboť tak nashromáždíš pravý poklad. Poslyš autora, který v thematu tebe napomíná: Poklad si shromáždit hleď, jenž klenotů, zlata je lepší. 64
Strana 65
Hledej dobré mravy, hledej je uvnitř sebe, poznávej sebe. Odvrhni, co jest mrzké, tučné, líbivé. Neboť tak budeš hledati dobré mravy a nalezneš vnitřní bo- hatství. Hle, vidíš, co a kde máš nalézti, že dobré mravy v sobě samém, tedy hledej. A máš-li je, hle- dej dále a staň se z jinocha mužem. Tehdy totiž do- jdeš do středu let mravnosti, protože dosáhneš muž- ného věku ctnosti: toho nikdy nedosáhnou ti, kteří nezačali růsti mravností a věděním. Ale ty jsi vzrostl věděním, proto hledej dobré mravy. Chceš-li se do- žíti konce let, pospěš si, abys došel mužného věku mravnosti jako středních let. Mluvím o letech muž- nosti zvaných podle ctnostné možnosti, o letech zá- sluh, nikoli letech času. Kolik prospěješ v ctnosti, tolik vzrosteš, proto hledej dobré mravy. Kdo do- sáhne vrcholu ctnosti, dožívá se středních let, pro- tože dospěl jakoby k mužnému věku zásluh, proto hledej dobré mravy. Věz však, že těm, kteří vzrůs- tají, strojí úklady nedbalost a provinilce strhuje pýcha. Proto se střez nedbalosti, hledej dobré mravy, v nenávisti měj pýchu. Neboť kolik zanedbáš, o tolik se scvrkneš a couvneš. Vždyť ten, kdo je postižen v nedbalosti, je beze vší pochybnosti volán zpátky. A rychle zdvihá se v pýše mysl, jež vidí, že vyrostla k vrcholu ctnosti a důstojnosti. Avšak čím výše se kdo vypíná z pýchy, o tolik hlouběji sklesne dolů, protože jej opustí Bůh. Abys tedy tomu unikl, hledej dobré mravy, varuj se nedbalosti, v nenávisti měj pýchu, pokorný buď 65
Hledej dobré mravy, hledej je uvnitř sebe, poznávej sebe. Odvrhni, co jest mrzké, tučné, líbivé. Neboť tak budeš hledati dobré mravy a nalezneš vnitřní bo- hatství. Hle, vidíš, co a kde máš nalézti, že dobré mravy v sobě samém, tedy hledej. A máš-li je, hle- dej dále a staň se z jinocha mužem. Tehdy totiž do- jdeš do středu let mravnosti, protože dosáhneš muž- ného věku ctnosti: toho nikdy nedosáhnou ti, kteří nezačali růsti mravností a věděním. Ale ty jsi vzrostl věděním, proto hledej dobré mravy. Chceš-li se do- žíti konce let, pospěš si, abys došel mužného věku mravnosti jako středních let. Mluvím o letech muž- nosti zvaných podle ctnostné možnosti, o letech zá- sluh, nikoli letech času. Kolik prospěješ v ctnosti, tolik vzrosteš, proto hledej dobré mravy. Kdo do- sáhne vrcholu ctnosti, dožívá se středních let, pro- tože dospěl jakoby k mužnému věku zásluh, proto hledej dobré mravy. Věz však, že těm, kteří vzrůs- tají, strojí úklady nedbalost a provinilce strhuje pýcha. Proto se střez nedbalosti, hledej dobré mravy, v nenávisti měj pýchu. Neboť kolik zanedbáš, o tolik se scvrkneš a couvneš. Vždyť ten, kdo je postižen v nedbalosti, je beze vší pochybnosti volán zpátky. A rychle zdvihá se v pýše mysl, jež vidí, že vyrostla k vrcholu ctnosti a důstojnosti. Avšak čím výše se kdo vypíná z pýchy, o tolik hlouběji sklesne dolů, protože jej opustí Bůh. Abys tedy tomu unikl, hledej dobré mravy, varuj se nedbalosti, v nenávisti měj pýchu, pokorný buď 65
Strana 66
a vprostřed se drž, protože »středem jde nejjistší cesta«. Ctnost, jež je nesnadná, zakládá se na střed- nosti a sama řídí mravy; proto hledej dobré mravy. Tážeš-li se, jak; viz, jak! Buď člověkem přívětivým, náchylným k soucitu, pohotovým k pomoci a usu- zuj s Filosofem, že je větší blažeností dávati než při- jímati. Snadno odpouštěj, ale nesnadno se hněvej. v pomstě neměj zalíbení, o potřeby a všechny zále- žitosti svých druhů se starej stejně jako o své vlastní; mezi dorážejícími buď mírný, vyrovnaný mezi ztřeš- těnými, ztřeštěným domlouvej, odbojníky krot do- mluvou, lenochy povzbuzuj a se všemi zachovávej mír, pokud na tobě jest. A jestliže zlí lidé poruší mír, ty mír zachovávej, miluj je a v nenávisti měj jejich vady. Neboť jestliže tvůj klid mírnou domlu- vou vnese neklid do srdcí lidí špatných, je třeba, abys ty svůj klid zachoval bez porušení. Ale řekneš snad: „Nesnadné věci mi přikazuješ, těžké nesnáze mi ukládáš, když pravíš, abych hledal dobré mravy a zachovával mír s lidmi, kteří nejsou mírumilovní — takových je počet téměř nekonečný, kdežto dob- rých je velmi málo. Málo těch, kteří hledají dobré mravy, ještě méně těch, kteří jiné vedou k dobru, mnoho těch, kteří jednají špatně a jiným překážejí dobře jednati. Matouši(?), pravdu díš, velmi ne- snadnou věcí je ctnost, protože je nejlepší věcí na světě, neřest zase nejhorší; proto před neřestí prchej a hledej dobré mravy, nejednej špatně a nedopust, aby ti zlí zabraňovali jednati dobře; chválou jejich 66
a vprostřed se drž, protože »středem jde nejjistší cesta«. Ctnost, jež je nesnadná, zakládá se na střed- nosti a sama řídí mravy; proto hledej dobré mravy. Tážeš-li se, jak; viz, jak! Buď člověkem přívětivým, náchylným k soucitu, pohotovým k pomoci a usu- zuj s Filosofem, že je větší blažeností dávati než při- jímati. Snadno odpouštěj, ale nesnadno se hněvej. v pomstě neměj zalíbení, o potřeby a všechny zále- žitosti svých druhů se starej stejně jako o své vlastní; mezi dorážejícími buď mírný, vyrovnaný mezi ztřeš- těnými, ztřeštěným domlouvej, odbojníky krot do- mluvou, lenochy povzbuzuj a se všemi zachovávej mír, pokud na tobě jest. A jestliže zlí lidé poruší mír, ty mír zachovávej, miluj je a v nenávisti měj jejich vady. Neboť jestliže tvůj klid mírnou domlu- vou vnese neklid do srdcí lidí špatných, je třeba, abys ty svůj klid zachoval bez porušení. Ale řekneš snad: „Nesnadné věci mi přikazuješ, těžké nesnáze mi ukládáš, když pravíš, abych hledal dobré mravy a zachovával mír s lidmi, kteří nejsou mírumilovní — takových je počet téměř nekonečný, kdežto dob- rých je velmi málo. Málo těch, kteří hledají dobré mravy, ještě méně těch, kteří jiné vedou k dobru, mnoho těch, kteří jednají špatně a jiným překážejí dobře jednati. Matouši(?), pravdu díš, velmi ne- snadnou věcí je ctnost, protože je nejlepší věcí na světě, neřest zase nejhorší; proto před neřestí prchej a hledej dobré mravy, nejednej špatně a nedopust, aby ti zlí zabraňovali jednati dobře; chválou jejich 66
Strana 67
musíš pohrdati, utrhání jejich si nevšímati; chtěj býti zlými spíše nenáviděn nežli uctíván. Tak vskutku budeš hledati dobré mravy, jež tě dovedou k poctám, nyní k hodnosti bakaláře, potom k mistrovství a zvláště do království ctností.. Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, amen. 67
musíš pohrdati, utrhání jejich si nevšímati; chtěj býti zlými spíše nenáviděn nežli uctíván. Tak vskutku budeš hledati dobré mravy, jež tě dovedou k poctám, nyní k hodnosti bakaláře, potom k mistrovství a zvláště do království ctností.. Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, amen. 67
Strana 68
Z UNIVERSITNÍCH ČTENÍ O světle. V 13. oddílu se nejprve uvádí, že prvním poči- nem rozlišování bylo utvoření světla. Podle Au- gustina jest světlem rozuměti andělskou přirozenost, která byla zprvu bez tvaru, t. j. neutvrzená milostí, ale později byla utvářena připojením lásky. Nebo jest oním světlem rozuměti hmotné světlo, jakýsi svítící oblak, s nímž započal první den. Za druhé má se za to, že toto světlo povstalo tam, kde se objevuje slunce na počátku své každo- denní dráhy. Za třetí má se za to, že slovo »den« lze přijmouti v trojím významu: předně jako výraz pro ono světlo, které osvětlovalo temnoty v prvních třech dnech; dále pro osvětlení vzduchu v průběhu 24 hodin... Za čtvrté má se za to, že přirozený den má býti počítán od jitra do jitra. Za páté má se za to, že slunce povstalo, protože světlo nestačilo osvětliti hlouběji položené končiny a to světlo potom tak splynulo se sluncem, že je nelze rozeznati. Za šesté má se za to, že onen výrok: »Řekl Bůh: budiž světlo« má býti chápán tak, že to neřekl v čase 68
Z UNIVERSITNÍCH ČTENÍ O světle. V 13. oddílu se nejprve uvádí, že prvním poči- nem rozlišování bylo utvoření světla. Podle Au- gustina jest světlem rozuměti andělskou přirozenost, která byla zprvu bez tvaru, t. j. neutvrzená milostí, ale později byla utvářena připojením lásky. Nebo jest oním světlem rozuměti hmotné světlo, jakýsi svítící oblak, s nímž započal první den. Za druhé má se za to, že toto světlo povstalo tam, kde se objevuje slunce na počátku své každo- denní dráhy. Za třetí má se za to, že slovo »den« lze přijmouti v trojím významu: předně jako výraz pro ono světlo, které osvětlovalo temnoty v prvních třech dnech; dále pro osvětlení vzduchu v průběhu 24 hodin... Za čtvrté má se za to, že přirozený den má býti počítán od jitra do jitra. Za páté má se za to, že slunce povstalo, protože světlo nestačilo osvětliti hlouběji položené končiny a to světlo potom tak splynulo se sluncem, že je nelze rozeznati. Za šesté má se za to, že onen výrok: »Řekl Bůh: budiž světlo« má býti chápán tak, že to neřekl v čase 68
Strana 69
ani zvukem hlasu, nýbrž Slovem sobě souvěčným, t. j. skrze Syna, od věčnosti to zařídil, aby se to v čase určitém stalo skutkem. Za sedmé se má za to, že mluví-li se o tom, že Otec něco koná skrze Syna neb Ducha sv., nezna- mená to, že to jsou nástroje, ale že Otec koná vše spolu se Synem a Duchem sv. a nic bez nich, nebo že Otec zplodil Syna, který koná dílo, a vydechuje Ducha sv., kterým vše povstává. Pro to, co bylo již řečeno, jsou tyto verše: bylo stvořeno svítícím oblakem 13. oddíl N: kde slunce teď jest, tam světlo, hmotou však bylo tehdy. přirozený slunce t. j. od večera do rána To pak po západu se vracejíc tvoří den jeden. aby se naznačilo, že díla Boží svě- tlem se začala a ve světle byla tvo- pro podobu řena proto pořádek denni. se musil den Tak kvůli znamení se obrací začíti světlem a protáhnouti se k jitru následujícího dne v Čase přirozené hlasu jazyka Beze slov promluvil Bůh, ni slovo on zplodil. Od Otce pochází Syn a nic bez něho nedělá odtud. t. j. nekoná Syn skrze Otce Pověz, všechno že koná skrz Slovo, ne obráceně. Je-li světlo skutečnou podstatou (substancí)? Zdá se, že ano. Neboť Jan z Damašku praví v 2. knize, kap. 6: »Oheň není nic jiného než světlo.« A pro- tože oheň jest skutečnou podstatou, tedy také světlo. Dále: první světlo jest podstatou, protože Bůh je podstatou. Tudíž i kterékoli světlo jest podstatou. 69
ani zvukem hlasu, nýbrž Slovem sobě souvěčným, t. j. skrze Syna, od věčnosti to zařídil, aby se to v čase určitém stalo skutkem. Za sedmé se má za to, že mluví-li se o tom, že Otec něco koná skrze Syna neb Ducha sv., nezna- mená to, že to jsou nástroje, ale že Otec koná vše spolu se Synem a Duchem sv. a nic bez nich, nebo že Otec zplodil Syna, který koná dílo, a vydechuje Ducha sv., kterým vše povstává. Pro to, co bylo již řečeno, jsou tyto verše: bylo stvořeno svítícím oblakem 13. oddíl N: kde slunce teď jest, tam světlo, hmotou však bylo tehdy. přirozený slunce t. j. od večera do rána To pak po západu se vracejíc tvoří den jeden. aby se naznačilo, že díla Boží svě- tlem se začala a ve světle byla tvo- pro podobu řena proto pořádek denni. se musil den Tak kvůli znamení se obrací začíti světlem a protáhnouti se k jitru následujícího dne v Čase přirozené hlasu jazyka Beze slov promluvil Bůh, ni slovo on zplodil. Od Otce pochází Syn a nic bez něho nedělá odtud. t. j. nekoná Syn skrze Otce Pověz, všechno že koná skrz Slovo, ne obráceně. Je-li světlo skutečnou podstatou (substancí)? Zdá se, že ano. Neboť Jan z Damašku praví v 2. knize, kap. 6: »Oheň není nic jiného než světlo.« A pro- tože oheň jest skutečnou podstatou, tedy také světlo. Dále: první světlo jest podstatou, protože Bůh je podstatou. Tudíž i kterékoli světlo jest podstatou. 69
Strana 70
Správnost závěru plyne z toho, že je-li něco jednoho druhu, jsou při stejné povaze i jednotlivé části ně- čeho téhož druhu jako celek. Protože však kterékoli světlo jest téže povahy jako druhé, je tedy závěr správný. V opak lze uvésti toto: Nic není o sobě předmětem smyslového vnímání, není-li případkem, protože kterýkoliv předmět smyslového vnímání o sobě jest pokládati za třetí obdobu jakosti. Avšak světlo jest o sobě předmětem smyslového vnímání, protože je vnímáno zrakem a jeho prostřednictvím jsou vnímány ostatní věci, jak praví Augustin ve Výkladu na Genesi, 12. Jest tedy světlo případkem. Dále: žádná skutečná podstata není složeninou s případkem nebo opačně. Avšak podle Avicenny v 3. knize Přírodních jevů, kap. 3, jest světlo částí složeniny toho viditelného jevu, jejž nazýváme bar- vou; není tedy světlo skutečnou podstatou. Tu třeba věděti, že někteří myslí, že světlo je těleso, a to proto, že předpokládají nějaké těleso čiře svítící tak, že v něm není příměsku z látky tem- nosti — jako je těleso sluneční, jímž jsou osvětlo- vána ostatní tělesa na světě, a podle toho, zda mají větší či menší podíl na osvětlení od něho, je jejich bytnost v řádu bytí pravější a hodnotnější. A tak těleso nejušlechtilejší, totiž nejvyšší nebe, empy- reum, jest obzvláště světlé, kdežto dolení, totiž země, jest nejstinnější; co je mezi nimi, bere větší neb menší podíl na světle, podle toho, je-li to ušlech- tilejší neb méně ušlechtilé. Někteří však soudí opačně, říkajíce, že světlo není těleso a tudíž ani 70
Správnost závěru plyne z toho, že je-li něco jednoho druhu, jsou při stejné povaze i jednotlivé části ně- čeho téhož druhu jako celek. Protože však kterékoli světlo jest téže povahy jako druhé, je tedy závěr správný. V opak lze uvésti toto: Nic není o sobě předmětem smyslového vnímání, není-li případkem, protože kterýkoliv předmět smyslového vnímání o sobě jest pokládati za třetí obdobu jakosti. Avšak světlo jest o sobě předmětem smyslového vnímání, protože je vnímáno zrakem a jeho prostřednictvím jsou vnímány ostatní věci, jak praví Augustin ve Výkladu na Genesi, 12. Jest tedy světlo případkem. Dále: žádná skutečná podstata není složeninou s případkem nebo opačně. Avšak podle Avicenny v 3. knize Přírodních jevů, kap. 3, jest světlo částí složeniny toho viditelného jevu, jejž nazýváme bar- vou; není tedy světlo skutečnou podstatou. Tu třeba věděti, že někteří myslí, že světlo je těleso, a to proto, že předpokládají nějaké těleso čiře svítící tak, že v něm není příměsku z látky tem- nosti — jako je těleso sluneční, jímž jsou osvětlo- vána ostatní tělesa na světě, a podle toho, zda mají větší či menší podíl na osvětlení od něho, je jejich bytnost v řádu bytí pravější a hodnotnější. A tak těleso nejušlechtilejší, totiž nejvyšší nebe, empy- reum, jest obzvláště světlé, kdežto dolení, totiž země, jest nejstinnější; co je mezi nimi, bere větší neb menší podíl na světle, podle toho, je-li to ušlech- tilejší neb méně ušlechtilé. Někteří však soudí opačně, říkajíce, že světlo není těleso a tudíž ani 70
Strana 71
podstata, nýbrž vlastnost. K tomu třeba věděti, že podle Skota je světlo vlastností přirozenou a činnou vlastností světlého tělesa, následující substanciální formu nebeského tělesa, jako teplo je vlastností tep- lého tělesa; a jako z teplosti vychází činnost zahří- vání, tak ze světla činnost svícení. Dále třeba vě- děti, že není každé světlo téže povahy jako druhé. Neboť první světlo je, jak bylo řečeno, nejlepší sku- tečná podstata, jež je příčinou kteréhokoliv jiného světla. Dále třeba věděti, že podle sv. Tomáše a Petra z Tarantasie liší se od sebe tyto čtyři pojmy: světlo, světlost, paprsek a lesk. Světlo vyjadřuje při- rozenou formu světelného tělesa, jako je tomu u slunce. Světlost vyjadřuje vlastnost průhlednosti, s ohledem na niž jest světlo zachycováno jiným tě- lesem. Paprsek ukazuje přímý vztah mezi tělesem sví- tícím a osvětleným v rovné čáře; a tak, kde jest pa- prsek, tam jest i světlost, ne však naopak, jak vidno u světlosti, která je v domě: žádný paprsek neosvět- luje domu přímo, ale světlost vzniká z odrazu pa- prsků. Lesk pak vyjadřuje odraz paprsku na tělese hladkém a čistém, na zatemněné těleso. Lesk před- pokládá světlo a paprsek, ne však opačně. Závěr: Světlo stvořené není skutečnou podstatou. Důkaz: Případná vlastnost není nikdy skutečnou podstatou; ale veškeré stvořené světlo je vlastností, tudíž závěr je správný. První návěst je vzata přímo z Filosofa v knize Druhých analytik, druhá vyplývá z výměru světla. Potvrzení: Vše, co se na něčem zvětšuje neb rozmnožuje, aniž tím byla změněna 71
podstata, nýbrž vlastnost. K tomu třeba věděti, že podle Skota je světlo vlastností přirozenou a činnou vlastností světlého tělesa, následující substanciální formu nebeského tělesa, jako teplo je vlastností tep- lého tělesa; a jako z teplosti vychází činnost zahří- vání, tak ze světla činnost svícení. Dále třeba vě- děti, že není každé světlo téže povahy jako druhé. Neboť první světlo je, jak bylo řečeno, nejlepší sku- tečná podstata, jež je příčinou kteréhokoliv jiného světla. Dále třeba věděti, že podle sv. Tomáše a Petra z Tarantasie liší se od sebe tyto čtyři pojmy: světlo, světlost, paprsek a lesk. Světlo vyjadřuje při- rozenou formu světelného tělesa, jako je tomu u slunce. Světlost vyjadřuje vlastnost průhlednosti, s ohledem na niž jest světlo zachycováno jiným tě- lesem. Paprsek ukazuje přímý vztah mezi tělesem sví- tícím a osvětleným v rovné čáře; a tak, kde jest pa- prsek, tam jest i světlost, ne však naopak, jak vidno u světlosti, která je v domě: žádný paprsek neosvět- luje domu přímo, ale světlost vzniká z odrazu pa- prsků. Lesk pak vyjadřuje odraz paprsku na tělese hladkém a čistém, na zatemněné těleso. Lesk před- pokládá světlo a paprsek, ne však opačně. Závěr: Světlo stvořené není skutečnou podstatou. Důkaz: Případná vlastnost není nikdy skutečnou podstatou; ale veškeré stvořené světlo je vlastností, tudíž závěr je správný. První návěst je vzata přímo z Filosofa v knize Druhých analytik, druhá vyplývá z výměru světla. Potvrzení: Vše, co se na něčem zvětšuje neb rozmnožuje, aniž tím byla změněna 71
Strana 72
skutečná podstata neb přirozenost, vše takové je pří- padek. Ale světlo je cosi takového, protože se v tě- lesech zvláště světlých zvětšuje — jako se praví u Isaiáše v 30. kap.: »Světlo pak slunce bude sed- meronásobné«, tedy světlo není skutečnou podsta- tou. Podobně je nemožné, aby dvě tělesa v přírodě byla současně na témže místě; světlo však je na témže místě s jiným tělesem; tedy nemůže býti tě- lesem čili hmotnou substancí. Dále jest nemožné, aby substanciální forma byla na něčem jiném for- mou případkovou. A protože světlo není substan- ciální formou vzduchu, neboť s odchodem světla byla by porušena podstata vzduchu, proto je případ- kovou formou vzduchu, a v důsledku toho i jinde. Dále: Kdyby bylo světlo nebo světlost tělesem, osvětlení bylo by pohybem s místa, a nemohlo by nastati v okamžiku, jak je patrno z 2. knihy O duši. Také proto, že každé těleso má nějaký přirozený pohyb, světlo však se pohybuje náhle na všechny strany, ba rozlévá se dokonce i do stran protileh- lých: nahoru i dolů, dopředu i dozadu, napravo i nalevo. Také proto, že světlo má i protiklad, totiž tmu. Jestliže je tedy tma nedostatkem světla, není nedostatkem tělesa, nýbrž formy: světlo není těle- sem, nýbrž formou. Z toho všeho jasně vyplývá, že žádné stvořené světlo není skutečnou podstatou; z tohoto závěru plyne, že veškeré stvořené světlo, je-li, je vlastností, protože nemůže býti vlastně ji- ného druhu nežli vlastnosti. Leč namítne se: Barva je o sobě předmětem zrakového vnímání, je však 72
skutečná podstata neb přirozenost, vše takové je pří- padek. Ale světlo je cosi takového, protože se v tě- lesech zvláště světlých zvětšuje — jako se praví u Isaiáše v 30. kap.: »Světlo pak slunce bude sed- meronásobné«, tedy světlo není skutečnou podsta- tou. Podobně je nemožné, aby dvě tělesa v přírodě byla současně na témže místě; světlo však je na témže místě s jiným tělesem; tedy nemůže býti tě- lesem čili hmotnou substancí. Dále jest nemožné, aby substanciální forma byla na něčem jiném for- mou případkovou. A protože světlo není substan- ciální formou vzduchu, neboť s odchodem světla byla by porušena podstata vzduchu, proto je případ- kovou formou vzduchu, a v důsledku toho i jinde. Dále: Kdyby bylo světlo nebo světlost tělesem, osvětlení bylo by pohybem s místa, a nemohlo by nastati v okamžiku, jak je patrno z 2. knihy O duši. Také proto, že každé těleso má nějaký přirozený pohyb, světlo však se pohybuje náhle na všechny strany, ba rozlévá se dokonce i do stran protileh- lých: nahoru i dolů, dopředu i dozadu, napravo i nalevo. Také proto, že světlo má i protiklad, totiž tmu. Jestliže je tedy tma nedostatkem světla, není nedostatkem tělesa, nýbrž formy: světlo není těle- sem, nýbrž formou. Z toho všeho jasně vyplývá, že žádné stvořené světlo není skutečnou podstatou; z tohoto závěru plyne, že veškeré stvořené světlo, je-li, je vlastností, protože nemůže býti vlastně ji- ného druhu nežli vlastnosti. Leč namítne se: Barva je o sobě předmětem zrakového vnímání, je však 72
Strana 73
nemožno, aby jedna mohutnost měla dvojí předmět vnímání, tudíž světlo není o sobě viditelné a tak přece bude skutečnou podstatou. Důsledky se zdají býti známy a první a druhá návěst plynou z Filo- sofa v knize O duši. Zde se praví, že první nejjedno- dušší předmět zrakového vnímání o sobě jest světlo; barva tedy není prvním nejjednodušším předmětem zrakového vnímání, než na kolik má podíl na světle. To jest, že barvu nelze viděti nežli ve světle, pročež staří tvrdili, jak praví Filosof, že barva ve tmě není barvou skutečnou, nýbrž toliko možnou. Není však pochyby, že bělost papíru trvá ve skutečnosti i beze světla, jinak by papír přestal býti tolikrát bílým, kolikrát by nebyl opravdu viděn nebo byl ve tmě. Odtud vyplývá rozluštění námitky popřením první návěsti v tom smyslu, že barva je prvním nejjedno- dušším předmětem zrakového vnímání, ale k tomu, co mínil Filosof, lze přivoliti, že barva jest před- mětem zrakového vnímání o sobě jako mez vidění. I je zjevno, že otázka byla nesprávná. K prvnímu se praví, že Jan z Damašku pronáší mínění jiných. Pročež, když praví: »Oheň není nic jiného než světlo«, ihned připojuje: »jak někteří ří- kají«. Neboť někteří měli za to, že světlo jest čirý oheň a tudíž hmotná podstata. Za druhé popírá se důsledek: Jako není správný úsudek: dobrota je skutečná podstata, tedy kterákoliv dobrota jest sku- tečná podstata — vždyt některá je skutečná pod- stata, některá však případek —, tak podobně i u světla. 73
nemožno, aby jedna mohutnost měla dvojí předmět vnímání, tudíž světlo není o sobě viditelné a tak přece bude skutečnou podstatou. Důsledky se zdají býti známy a první a druhá návěst plynou z Filo- sofa v knize O duši. Zde se praví, že první nejjedno- dušší předmět zrakového vnímání o sobě jest světlo; barva tedy není prvním nejjednodušším předmětem zrakového vnímání, než na kolik má podíl na světle. To jest, že barvu nelze viděti nežli ve světle, pročež staří tvrdili, jak praví Filosof, že barva ve tmě není barvou skutečnou, nýbrž toliko možnou. Není však pochyby, že bělost papíru trvá ve skutečnosti i beze světla, jinak by papír přestal býti tolikrát bílým, kolikrát by nebyl opravdu viděn nebo byl ve tmě. Odtud vyplývá rozluštění námitky popřením první návěsti v tom smyslu, že barva je prvním nejjedno- dušším předmětem zrakového vnímání, ale k tomu, co mínil Filosof, lze přivoliti, že barva jest před- mětem zrakového vnímání o sobě jako mez vidění. I je zjevno, že otázka byla nesprávná. K prvnímu se praví, že Jan z Damašku pronáší mínění jiných. Pročež, když praví: »Oheň není nic jiného než světlo«, ihned připojuje: »jak někteří ří- kají«. Neboť někteří měli za to, že světlo jest čirý oheň a tudíž hmotná podstata. Za druhé popírá se důsledek: Jako není správný úsudek: dobrota je skutečná podstata, tedy kterákoliv dobrota jest sku- tečná podstata — vždyt některá je skutečná pod- stata, některá však případek —, tak podobně i u světla. 73
Strana 74
UNIVERSITNÍ KÁZÁNÍ I. Kázání na pamět Karla IV., 29. listopadu 1409. „Potvrzujte srdcí svých, neboť se přibližuje příští Páně!“ Na počátku svého kázání o příchodu Páně praví svatý Bernard: »Na příchodu Páně nechápu, po- hlížím-li na osobu přicházejícího, vznešenost maje- státu. Všímám-li si, ke komu přišel, hrozím se nad velikostí důstojnosti. Povážím-li, proč přišel, pojí- mám nevýslovnou šíři lásky ve svou mysl. Přemýš- lím-li o způsobu, poznávám povznesení lidského stavu v něm. Vždyť přišel Stvořitel a Pán veške- renstva, přišel k lidem a kvůli lidem, přišel jako člověk.« Toho si povšimněte, nejmilejší, a potvrzujte srdcí svých! Pomyslete, nejmilejší, že Stvořitel světa, Pán, jednorozený syn Boží, snížil sebe sama a přijal podobu služebníka, on, věčný Bůh, stal se člověkem, aby se člověk stal Bohem. Tím potvrzujte srdcí svých Pomyslete, nejmilejší, že s nebe přišel veliký lékař, protože celý již téměř svět ležel v těžké nemoci. Přišel zajisté, aby volal hříšníky k pokání, aby od- vedl od tělesných žádostí ty, kdož jsou jim oddáni, aby rozpálil ohněm lásky ty, kdož ochladli; ty, které zaslepila nevědomost, aby ozářil ozdravujícím uče- ním. Přišel všemohoucí Pán, ne aby žijící usmrtil, 74
UNIVERSITNÍ KÁZÁNÍ I. Kázání na pamět Karla IV., 29. listopadu 1409. „Potvrzujte srdcí svých, neboť se přibližuje příští Páně!“ Na počátku svého kázání o příchodu Páně praví svatý Bernard: »Na příchodu Páně nechápu, po- hlížím-li na osobu přicházejícího, vznešenost maje- státu. Všímám-li si, ke komu přišel, hrozím se nad velikostí důstojnosti. Povážím-li, proč přišel, pojí- mám nevýslovnou šíři lásky ve svou mysl. Přemýš- lím-li o způsobu, poznávám povznesení lidského stavu v něm. Vždyť přišel Stvořitel a Pán veške- renstva, přišel k lidem a kvůli lidem, přišel jako člověk.« Toho si povšimněte, nejmilejší, a potvrzujte srdcí svých! Pomyslete, nejmilejší, že Stvořitel světa, Pán, jednorozený syn Boží, snížil sebe sama a přijal podobu služebníka, on, věčný Bůh, stal se člověkem, aby se člověk stal Bohem. Tím potvrzujte srdcí svých Pomyslete, nejmilejší, že s nebe přišel veliký lékař, protože celý již téměř svět ležel v těžké nemoci. Přišel zajisté, aby volal hříšníky k pokání, aby od- vedl od tělesných žádostí ty, kdož jsou jim oddáni, aby rozpálil ohněm lásky ty, kdož ochladli; ty, které zaslepila nevědomost, aby ozářil ozdravujícím uče- ním. Přišel všemohoucí Pán, ne aby žijící usmrtil, 74
Strana 75
ale aby vzkřísil ty, kdož zemřeli smrtí těla i duše. Přišel nejspravedlivější soudce, ne aby zrušil zákon, ale by jej co nejopravdověji naplnil. Přišel Syn člo- věka, ne aby si dal sloužiti, ale aby sloužil. Zavítal, ne aby poddaným odňal světský majetek, ale aby dal svou duši pro vykoupení mnohých. Přišel nej- lepší kupec, aby vlastní krví vykoupil ty, kteří byli za nic prodáni ďáblovi. Přišel nejmocnější a podrobil se moci Pilátově, aby vyrval své z moci ďáblovy, přišel, ne aby ztratil, ale aby nalezl ztraceného člo- věka a spasil jej. Přišel, ne aby soudil, ale aby jej spasil. Nejmilejší, slyšte ne mne hříšného, ale toho, jenž viděl Spasitele, Jana, jenž praví ve 3. kap.: »Neboť tak miloval Bůh svět, že Syna svého jedno- rozeného dal, aby žádný, kdož věří v něho, neza- hynul, ale měl život věčný. Neboť neposlal Bůh Syna svého na svět, aby odsoudil svět, ale aby spa- sen byl svět skrze něho.« Hle, nejmilejší, uslyšeli jsme o příchodu nejlaskavějšího Spasitele v jeho po- koře, milosrdenství a mírnosti: očekávejme nyní nej- přísnějšího soudce v jeho majestátu spravedlnosti a hrůzy. Nenamlouvejme si klamně, že ten, jenž přijde, ne aby odsoudil svět, ale aby svět byl spasen skrze něho, nebude odsuzovati k zatracení! Zajisté ten, jenž byl pro nás souzen, bude při svém příchodu souditi nás. Hle, co praví soudce, jenž přijde. Dal mu, praví, Otec moc, aby soudil, protože je Synem člověka. Nedivte se tomu, blíží se zajisté hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou ti, kteří činili dobře na vzkříšení k životu, ti však, kteří 75
ale aby vzkřísil ty, kdož zemřeli smrtí těla i duše. Přišel nejspravedlivější soudce, ne aby zrušil zákon, ale by jej co nejopravdověji naplnil. Přišel Syn člo- věka, ne aby si dal sloužiti, ale aby sloužil. Zavítal, ne aby poddaným odňal světský majetek, ale aby dal svou duši pro vykoupení mnohých. Přišel nej- lepší kupec, aby vlastní krví vykoupil ty, kteří byli za nic prodáni ďáblovi. Přišel nejmocnější a podrobil se moci Pilátově, aby vyrval své z moci ďáblovy, přišel, ne aby ztratil, ale aby nalezl ztraceného člo- věka a spasil jej. Přišel, ne aby soudil, ale aby jej spasil. Nejmilejší, slyšte ne mne hříšného, ale toho, jenž viděl Spasitele, Jana, jenž praví ve 3. kap.: »Neboť tak miloval Bůh svět, že Syna svého jedno- rozeného dal, aby žádný, kdož věří v něho, neza- hynul, ale měl život věčný. Neboť neposlal Bůh Syna svého na svět, aby odsoudil svět, ale aby spa- sen byl svět skrze něho.« Hle, nejmilejší, uslyšeli jsme o příchodu nejlaskavějšího Spasitele v jeho po- koře, milosrdenství a mírnosti: očekávejme nyní nej- přísnějšího soudce v jeho majestátu spravedlnosti a hrůzy. Nenamlouvejme si klamně, že ten, jenž přijde, ne aby odsoudil svět, ale aby svět byl spasen skrze něho, nebude odsuzovati k zatracení! Zajisté ten, jenž byl pro nás souzen, bude při svém příchodu souditi nás. Hle, co praví soudce, jenž přijde. Dal mu, praví, Otec moc, aby soudil, protože je Synem člověka. Nedivte se tomu, blíží se zajisté hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou ti, kteří činili dobře na vzkříšení k životu, ti však, kteří 75
Strana 76
činili zle, na vzkříšení k soudu. To uvažme, o tom co nejvíce v duchu přemítejme, toho se obávejme, zanechme špatných vlastností, obratme se s láskou k ctnostem, buďme trpěliví! Neboť proto praví přítel Kristův Jakub: »Potvrzujte srdcí svých, neboť se při- bližuje příští Páně.« V těchto slovech dobrý učitel, apoštol Kristův, poučuje, napomíná a děsí. Poučuje a napomíná všechny, když praví: »Potvrzujte srdcí svých«, utě- šuje dobré a děsí zlé, když praví »přibližuje se příští Páně«. Slyšte tedy a poučte se všichni, radujte se dobří, bojte se zlí, že se přibližuje příští Páně. Co znamená »slyšte a poučte se«? Zajisté, slyšte Boha a přestaňte konati zlo, všichni se naučte konati dobro, protože se přibližuje příští Páně. Bojte se, zlí, protože se přibližuje příští Páně, které znamená vaše odsouzení. Radujte se, dobří, že se přibližuje příští Páně, které znamená vaše vykoupení. Slyšte, dobří, co praví Pán v 3. kap. Izaiáše: »Rcete spra- vedlivému: Dobře bude, neboť ovoce skutků svých jísti bude.« Poslyšte, zlí, neboť tamže praví Pán: »Běda bezbožnému, jemu zle bude; nebo odplata rukou jeho dána jemu bude.« Snad bys řekl: Při- pojuje Pán odpověď, řka: »Hospodin k soudu při- jde proti starším svého lidu a knížatům jeho«, a tehdy se přiblíží příští jeho? »Nuže nyní, boháči, plačte kvílíce nad bídami svými, kteréž přijdou. Zboží vaše shnilo a roucho vaše zmolovatělo. Zlato vaše a stříbro zrezavělo a rez jejich bude na svědectví proti vám a sžířet těla vaše jako oheň. Shromáždili 76
činili zle, na vzkříšení k soudu. To uvažme, o tom co nejvíce v duchu přemítejme, toho se obávejme, zanechme špatných vlastností, obratme se s láskou k ctnostem, buďme trpěliví! Neboť proto praví přítel Kristův Jakub: »Potvrzujte srdcí svých, neboť se při- bližuje příští Páně.« V těchto slovech dobrý učitel, apoštol Kristův, poučuje, napomíná a děsí. Poučuje a napomíná všechny, když praví: »Potvrzujte srdcí svých«, utě- šuje dobré a děsí zlé, když praví »přibližuje se příští Páně«. Slyšte tedy a poučte se všichni, radujte se dobří, bojte se zlí, že se přibližuje příští Páně. Co znamená »slyšte a poučte se«? Zajisté, slyšte Boha a přestaňte konati zlo, všichni se naučte konati dobro, protože se přibližuje příští Páně. Bojte se, zlí, protože se přibližuje příští Páně, které znamená vaše odsouzení. Radujte se, dobří, že se přibližuje příští Páně, které znamená vaše vykoupení. Slyšte, dobří, co praví Pán v 3. kap. Izaiáše: »Rcete spra- vedlivému: Dobře bude, neboť ovoce skutků svých jísti bude.« Poslyšte, zlí, neboť tamže praví Pán: »Běda bezbožnému, jemu zle bude; nebo odplata rukou jeho dána jemu bude.« Snad bys řekl: Při- pojuje Pán odpověď, řka: »Hospodin k soudu při- jde proti starším svého lidu a knížatům jeho«, a tehdy se přiblíží příští jeho? »Nuže nyní, boháči, plačte kvílíce nad bídami svými, kteréž přijdou. Zboží vaše shnilo a roucho vaše zmolovatělo. Zlato vaše a stříbro zrezavělo a rez jejich bude na svědectví proti vám a sžířet těla vaše jako oheň. Shromáždili 76
Strana 77
jste poklad ku posledním dnům...« »Rozkoš jste provodili na zemi a zbujněli jste; vykrmili jste srdce svá...« praví se v 5. kap. epištoly Jakubovy a při- pojuje: »Potvrzujte srdcí svých, neboť se přibližuje příští Páně.« Dobří, buďte trpěliví, jestliže budete trpěti pro spravedlnost, »a pozdvihněte hlav svých, protože se přibližuje vykoupení vaše«, jak praví Pravda u Luk. 21. Proto potvrzujte srdcí svých, neboť se přibližuje příští Páně. Svatě si počínajíce potvrzujte srdcí svých, bedlivě se vystříhejte zla, protože praví Apoštol v 3. kap. II. epištoly k Thes- salonickým: »Ale věrnýt jest Pán, kterýž utvrdí vás a ostříhati bude od zlého.« Prospívejte a potvrzujte srdcí svých a pokračujte od ctnosti k ctnosti. Neboť se praví v 2. kap. II. epištoly k Thessalonickým: »Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh i Otec náš, kterýž zamiloval nás a dal nám potěšení věčné a naději dobrou z milosti, potěšujž srdcí vašich a utvrdiž vás v každém slovu i skutku dobrém.« Kdo jste do- konalí, potvrzujte svých srdcí hlubokým přemítáním o věcech nebeských! Vždyt se praví v 1. kap. I. ep. ke Korintským: »Kterýž i utvrdí vás až do konce, abyste byli bez úhony ke dni Pána našeho Jezu Krista.« Protož, všichni svatí, kteří jste v zemi Páně, potvrzujte srdcí svých, neboť přibližuje se příští Páně. Potvrzujte srdcí svých, abyste zbavíce se po- skvrny hříchu byli svatého chování a neporušené mysli a těla a tak se objevili při příchodu Kristově, protože praví Apoštol v 5. kap. I. epištoly k Thes- salonickým: »Sám pak Bůh pokoje posvětiž vás ve 77
jste poklad ku posledním dnům...« »Rozkoš jste provodili na zemi a zbujněli jste; vykrmili jste srdce svá...« praví se v 5. kap. epištoly Jakubovy a při- pojuje: »Potvrzujte srdcí svých, neboť se přibližuje příští Páně.« Dobří, buďte trpěliví, jestliže budete trpěti pro spravedlnost, »a pozdvihněte hlav svých, protože se přibližuje vykoupení vaše«, jak praví Pravda u Luk. 21. Proto potvrzujte srdcí svých, neboť se přibližuje příští Páně. Svatě si počínajíce potvrzujte srdcí svých, bedlivě se vystříhejte zla, protože praví Apoštol v 3. kap. II. epištoly k Thes- salonickým: »Ale věrnýt jest Pán, kterýž utvrdí vás a ostříhati bude od zlého.« Prospívejte a potvrzujte srdcí svých a pokračujte od ctnosti k ctnosti. Neboť se praví v 2. kap. II. epištoly k Thessalonickým: »Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh i Otec náš, kterýž zamiloval nás a dal nám potěšení věčné a naději dobrou z milosti, potěšujž srdcí vašich a utvrdiž vás v každém slovu i skutku dobrém.« Kdo jste do- konalí, potvrzujte svých srdcí hlubokým přemítáním o věcech nebeských! Vždyt se praví v 1. kap. I. ep. ke Korintským: »Kterýž i utvrdí vás až do konce, abyste byli bez úhony ke dni Pána našeho Jezu Krista.« Protož, všichni svatí, kteří jste v zemi Páně, potvrzujte srdcí svých, neboť přibližuje se příští Páně. Potvrzujte srdcí svých, abyste zbavíce se po- skvrny hříchu byli svatého chování a neporušené mysli a těla a tak se objevili při příchodu Kristově, protože praví Apoštol v 5. kap. I. epištoly k Thes- salonickým: »Sám pak Bůh pokoje posvětiž vás ve 77
Strana 78
všem a celý váš duch i duše i tělo zachováno budiž bez úhony ku příští Pána našeho Jezu Krista.« Proč však má býti člověk zachován bez úhony? Zajisté proto, aby byl korunován. Neboť praví Apoštol v 4. kap. II. epištoly k Timoteovi: »Na konec čeká mne koruna spravedlnosti.« A krátce poté připo- juje: »a netoliko mne, ale i všechny ty, kteříž mi- lovali slavné příští jeho«. Proto klade nám to na oči apoštol Jakub řka: »Potvrzujte srdcí svých, neboť přibližuje se příští Páně.« Toť námět. Hle, vyslechli jsme napomenutí o pří- chodu Páně ve slovech sv. apoštola, vyslechněme také Spasitele; praví ústy Lukášovými v kap. 21: »Pilně se pak varujte, aby snad nebyla obtížena srdce vaše obžerstvím, opilstvím a pečováním o tento život, a aby náhle nepřekvapil vás onen den; neboť jako osidlo přijde na všecky, kteříž přebývají na tváři vší země.« Hle, obrňuje nás proti zlému sdě- lením o svém příchodu a posiluje v dobrém, řka: »Bděte všelikého času modlíce se, abyste hodni byli ujíti všech těch věcí,« totiž zlého trestu — »co má přijíti a obstáti před Synem člověka.« Dobrý Pán nás učí dobrým věcem. Poslechněme ho a vyhněme se nestřídmosti, opilství a pečování o tento život, aby nás nepřekvapil den pomsty. Bděme a modleme se, abychom dovedli obstáti před Synem člověka. K tomu potvrzujme srdcí svých, neboť apoštol nám praví: »Potvrzujte srdcí svých, neboť přibližuje se příští Páně.« Je-li duch náš nezkrotný, zkrotí jej zkroušenost a ustavičné slzy. Praví totiž svatý Ber- 78
všem a celý váš duch i duše i tělo zachováno budiž bez úhony ku příští Pána našeho Jezu Krista.« Proč však má býti člověk zachován bez úhony? Zajisté proto, aby byl korunován. Neboť praví Apoštol v 4. kap. II. epištoly k Timoteovi: »Na konec čeká mne koruna spravedlnosti.« A krátce poté připo- juje: »a netoliko mne, ale i všechny ty, kteříž mi- lovali slavné příští jeho«. Proto klade nám to na oči apoštol Jakub řka: »Potvrzujte srdcí svých, neboť přibližuje se příští Páně.« Toť námět. Hle, vyslechli jsme napomenutí o pří- chodu Páně ve slovech sv. apoštola, vyslechněme také Spasitele; praví ústy Lukášovými v kap. 21: »Pilně se pak varujte, aby snad nebyla obtížena srdce vaše obžerstvím, opilstvím a pečováním o tento život, a aby náhle nepřekvapil vás onen den; neboť jako osidlo přijde na všecky, kteříž přebývají na tváři vší země.« Hle, obrňuje nás proti zlému sdě- lením o svém příchodu a posiluje v dobrém, řka: »Bděte všelikého času modlíce se, abyste hodni byli ujíti všech těch věcí,« totiž zlého trestu — »co má přijíti a obstáti před Synem člověka.« Dobrý Pán nás učí dobrým věcem. Poslechněme ho a vyhněme se nestřídmosti, opilství a pečování o tento život, aby nás nepřekvapil den pomsty. Bděme a modleme se, abychom dovedli obstáti před Synem člověka. K tomu potvrzujme srdcí svých, neboť apoštol nám praví: »Potvrzujte srdcí svých, neboť přibližuje se příští Páně.« Je-li duch náš nezkrotný, zkrotí jej zkroušenost a ustavičné slzy. Praví totiž svatý Ber- 78
Strana 79
nard v kázání o Všech svatých na onen výrok »Blaho- slavení pokojní«: »Nezkrotného koně zkrotí bič a nepokojnou duši zkroušenost ducha a ustavičné slzy.« »Proto při každém svém díle pomni věcí posledních a na věky (t. j. do smrti) nezhřešíš,« praví Glossa. »A nikterak nedopust,« praví sv. Bernard, »aby tyto poslední věci, jimiž zajisté jsou hrůza před smrtí, strašlivá zkouška soudu a strach z pekelného žáru, vzdálily se od pohledu tvého srdce.« Hle, trojí věc jeví se našemu zraku: hrozná smrt, strašlivý soud a žhoucí peklo. Smrt přichází, blíží se soud a při- praveno je peklo. Slyš, svárlivče, slyš, mladíku, ba- žící po dlouhém životě, slyš, vznešený, slyš, lakomče, slyš, nadutče, že smrt přichází! Smrt, která tě zchvátí, práv tvých nechce dbáti. Smrt, která tě zchvátí, nechce času ti přáti. Smrt, která tě zchvátí, zlato ni prosba neodvrátí. Smrt, která tě zchvátí, nelze mocí v útěk hnáti. Smrt si přijde tebe vzíti, co s proboštstvím tvým má se díti? Smrt, která tě zchvátí, tvé úřady bude dráti. Smrt, která tě zchvátí, leb i údy zvrátí. Smrt si přijde tebe vzíti — nečiň, co můž k škodě býti. Smrt, která tě zchvátí, ni papež neodvrátí. Smrt si přijde tehe vzíti, hleď se Bohu zalíbiti. Smrt si přijde tebe vzíti, k jiným soudům musíš jíti. Neb jest věcí všechněm danou, projíti tou smrtí branou. A nejtěžší to z cest, protože bez návratu jest. 6 79
nard v kázání o Všech svatých na onen výrok »Blaho- slavení pokojní«: »Nezkrotného koně zkrotí bič a nepokojnou duši zkroušenost ducha a ustavičné slzy.« »Proto při každém svém díle pomni věcí posledních a na věky (t. j. do smrti) nezhřešíš,« praví Glossa. »A nikterak nedopust,« praví sv. Bernard, »aby tyto poslední věci, jimiž zajisté jsou hrůza před smrtí, strašlivá zkouška soudu a strach z pekelného žáru, vzdálily se od pohledu tvého srdce.« Hle, trojí věc jeví se našemu zraku: hrozná smrt, strašlivý soud a žhoucí peklo. Smrt přichází, blíží se soud a při- praveno je peklo. Slyš, svárlivče, slyš, mladíku, ba- žící po dlouhém životě, slyš, vznešený, slyš, lakomče, slyš, nadutče, že smrt přichází! Smrt, která tě zchvátí, práv tvých nechce dbáti. Smrt, která tě zchvátí, nechce času ti přáti. Smrt, která tě zchvátí, zlato ni prosba neodvrátí. Smrt, která tě zchvátí, nelze mocí v útěk hnáti. Smrt si přijde tebe vzíti, co s proboštstvím tvým má se díti? Smrt, která tě zchvátí, tvé úřady bude dráti. Smrt, která tě zchvátí, leb i údy zvrátí. Smrt si přijde tebe vzíti — nečiň, co můž k škodě býti. Smrt, která tě zchvátí, ni papež neodvrátí. Smrt si přijde tehe vzíti, hleď se Bohu zalíbiti. Smrt si přijde tebe vzíti, k jiným soudům musíš jíti. Neb jest věcí všechněm danou, projíti tou smrtí branou. A nejtěžší to z cest, protože bez návratu jest. 6 79
Strana 80
»Ó, smrti, jak hořko jest pomysliti na tebe člo- věku nespravedlivému, člověku, který v míru po- žívá majetku svého, muži pokojně žijícímu, jemuž vše se daří a jenž dosud je při síle!« V těchto slo- vech ukazuje Ježíš Sirach — v kap. 41 —, komu je hořko pomysliti na smrt. Předně nevěřícím, kteří ne- věří ve vzkříšení — když praví: Člověku nespraved- livému. Za druhé bohatým, protože ztratí bohatství v němž mají zalíbení, když říká: člověku, který v míru požívá majetku svého; za třetí lenivým, kteří nevěří ve své zásluhy, když říká: muži pokojně žijí- címu; za čtvrté vysoce postaveným a štastným v ži- — votě, když vidí, jak mizí jejich štěstí i povýšenost když praví: jemuž vše se daří — t. j. jak sám chtěl. Za páté mladým a zdravým, na které přijde bolestné utrpení a neduhy, a proto říká: jenž dosud je při síle. Hle, všem těm je hořké pomysliti na smrt. Věru, že smrt je hrozná. Neboť praví Ježíš Sirach v kap. 40: »Od toho, kdo sedí na stolci slávy, až k tomu, kdo jest ponížen v prachu a popelu, od toho, kdo se odívá modravým nachem a nosí ko- runu, až k tomu, kdo se odívá režným plátnem, vládne vztek a závist, zmatek a zmítání a strach před smrtí.« A o tom praví Klaudián v Menším spisu: Propadá šlépějím tvým i král, jenž nachem se halí, nádheru opustit musí a smísit se s chudasů davem. Všechno srovnává smrt. 80
»Ó, smrti, jak hořko jest pomysliti na tebe člo- věku nespravedlivému, člověku, který v míru po- žívá majetku svého, muži pokojně žijícímu, jemuž vše se daří a jenž dosud je při síle!« V těchto slo- vech ukazuje Ježíš Sirach — v kap. 41 —, komu je hořko pomysliti na smrt. Předně nevěřícím, kteří ne- věří ve vzkříšení — když praví: Člověku nespraved- livému. Za druhé bohatým, protože ztratí bohatství v němž mají zalíbení, když říká: člověku, který v míru požívá majetku svého; za třetí lenivým, kteří nevěří ve své zásluhy, když říká: muži pokojně žijí- címu; za čtvrté vysoce postaveným a štastným v ži- — votě, když vidí, jak mizí jejich štěstí i povýšenost když praví: jemuž vše se daří — t. j. jak sám chtěl. Za páté mladým a zdravým, na které přijde bolestné utrpení a neduhy, a proto říká: jenž dosud je při síle. Hle, všem těm je hořké pomysliti na smrt. Věru, že smrt je hrozná. Neboť praví Ježíš Sirach v kap. 40: »Od toho, kdo sedí na stolci slávy, až k tomu, kdo jest ponížen v prachu a popelu, od toho, kdo se odívá modravým nachem a nosí ko- runu, až k tomu, kdo se odívá režným plátnem, vládne vztek a závist, zmatek a zmítání a strach před smrtí.« A o tom praví Klaudián v Menším spisu: Propadá šlépějím tvým i král, jenž nachem se halí, nádheru opustit musí a smísit se s chudasů davem. Všechno srovnává smrt. 80
Strana 81
A Hilbert: S žebráky krále srovnává Smrt, jejich berly i žezla. Hle, ve smrti zřejmě se ukazuje, jak málo znamená moc tohoto světa a jaký je život náš, že »pára, kte- ráž se na maličko ukáže« (Jak. ep. 4). Vždyt »člo- věk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopo- tování. Jako květ vychází a podtat bývá, a utíká jako stín« (Job 14). Již za starodávna bývalo zvy- kem mysliti na tyto věci. Vypravuje totiž Jan, patri- archa alexandrijský, že téhož dne, kdy byl císař ko- runován, brali umělci do rukou kousky různobarev- ného mramoru a přinášeli je korunovanému císaři s otázkou: »Z kterého mramoru poroučí vládce, aby mu byl udělán hrob?« Slušelo se, aby si vybral sám, a tak v týž den korunovace byl připravován i hrob nebo náhrobek. Proč se tedy, nejmilejší, zaměstná- váme neužitečnými pracemi, toužíce se povznést? Proč nevzpomeneme na Vergilia, který prý složil před svou smrtí čtyři verše, v nichž vykládá, že se těžce napracoval, když skládal tři knihy, totiž knihu Bukolik, v níž podává umění pastýřské péče, knihu Georgik, v níž podává umění zemědělské, a knihu Aeneidy, v níž podává umění vojenské. Přece si však stěžuje, že si z celé této práce nic neodnesl do hrobu, protože si ani neodnesl od ovcí neb koz, tak dobře krmených, mléko, ani z polí, tak dobře vzděláva- ných, si neodnesl osení, ani z přemožených nepřátel si neodnesl kořist. Pročež řekl: 81
A Hilbert: S žebráky krále srovnává Smrt, jejich berly i žezla. Hle, ve smrti zřejmě se ukazuje, jak málo znamená moc tohoto světa a jaký je život náš, že »pára, kte- ráž se na maličko ukáže« (Jak. ep. 4). Vždyt »člo- věk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopo- tování. Jako květ vychází a podtat bývá, a utíká jako stín« (Job 14). Již za starodávna bývalo zvy- kem mysliti na tyto věci. Vypravuje totiž Jan, patri- archa alexandrijský, že téhož dne, kdy byl císař ko- runován, brali umělci do rukou kousky různobarev- ného mramoru a přinášeli je korunovanému císaři s otázkou: »Z kterého mramoru poroučí vládce, aby mu byl udělán hrob?« Slušelo se, aby si vybral sám, a tak v týž den korunovace byl připravován i hrob nebo náhrobek. Proč se tedy, nejmilejší, zaměstná- váme neužitečnými pracemi, toužíce se povznést? Proč nevzpomeneme na Vergilia, který prý složil před svou smrtí čtyři verše, v nichž vykládá, že se těžce napracoval, když skládal tři knihy, totiž knihu Bukolik, v níž podává umění pastýřské péče, knihu Georgik, v níž podává umění zemědělské, a knihu Aeneidy, v níž podává umění vojenské. Přece si však stěžuje, že si z celé této práce nic neodnesl do hrobu, protože si ani neodnesl od ovcí neb koz, tak dobře krmených, mléko, ani z polí, tak dobře vzděláva- ných, si neodnesl osení, ani z přemožených nepřátel si neodnesl kořist. Pročež řekl: 81
Strana 82
Pastýř, rolník i rytíř, já pásl jsem, zasíval, zdolal kozy, role i vrahy, všecko to s vypětím sil. Z pasených koz ni zasetých rolí ni z vítězných půtek mléko přec, úrodu, zbroj, s sebou jsem nevzal si v hrob. O tom všem mluví Vergilius obrazně. Vždyť žádný člověk si ve smrti nevezme z toho, co ho za živa těšilo, mléko sladkosti, ani ze svého bohatství úrodu osvěžení, ani ze svých důstojenství a vítěz- ství slávu jména. Proto praví žalmista (48): »Ne- boj se, když by někdo zbohatl« — totiž pokud jde o tělesné požitky — »a když by se rozmnožila sláva domu jeho« — to se vztahuje na časné bohatství; »při smrti zajisté nevezme s sebou všeho« — to se vztahuje na bohatství. A s důrazem pravil žalmista »všeho«, protože něco z rozkoší a poct s sebou béře: z požitků si odnáší člověk hořkost ve svědomí kn. Přísloví 5: »Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk.« Z bohatství si odnáší krajní lačnost — Job 27: »Bohatý usne a nic s sebou nevezme, otevře oči a nic nenajde.« Z poct naprosté zhnusení — I. Mak. 2: »Sláva jeho jest lejno a červ a zítra se nenalezne.« To se ukázalo na Alexandru Velikém, jehož kosti byly uloženy do zlaté nádoby. Při jeho smrti se sešli, jak vypráví Petr Alfons, filosofové z celého světa, aby každý z nich pronesl nějaký pozoruhodný výrok nad jeho kostmi. Aby ukázal, jak marné je milovati 82
Pastýř, rolník i rytíř, já pásl jsem, zasíval, zdolal kozy, role i vrahy, všecko to s vypětím sil. Z pasených koz ni zasetých rolí ni z vítězných půtek mléko přec, úrodu, zbroj, s sebou jsem nevzal si v hrob. O tom všem mluví Vergilius obrazně. Vždyť žádný člověk si ve smrti nevezme z toho, co ho za živa těšilo, mléko sladkosti, ani ze svého bohatství úrodu osvěžení, ani ze svých důstojenství a vítěz- ství slávu jména. Proto praví žalmista (48): »Ne- boj se, když by někdo zbohatl« — totiž pokud jde o tělesné požitky — »a když by se rozmnožila sláva domu jeho« — to se vztahuje na časné bohatství; »při smrti zajisté nevezme s sebou všeho« — to se vztahuje na bohatství. A s důrazem pravil žalmista »všeho«, protože něco z rozkoší a poct s sebou béře: z požitků si odnáší člověk hořkost ve svědomí kn. Přísloví 5: »Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk.« Z bohatství si odnáší krajní lačnost — Job 27: »Bohatý usne a nic s sebou nevezme, otevře oči a nic nenajde.« Z poct naprosté zhnusení — I. Mak. 2: »Sláva jeho jest lejno a červ a zítra se nenalezne.« To se ukázalo na Alexandru Velikém, jehož kosti byly uloženy do zlaté nádoby. Při jeho smrti se sešli, jak vypráví Petr Alfons, filosofové z celého světa, aby každý z nich pronesl nějaký pozoruhodný výrok nad jeho kostmi. Aby ukázal, jak marné je milovati 82
Strana 83
bohatství, pravil jeden z nich: »Včera si ještě dělal poklad ze zlata, dnes si však zlato udělalo poklad z něho.« Jiný řekl: »Včera mu nepostačoval celý svět, dnes se spokojuje s pěti stopami hrobu.« Aby pak ukázal, jak marné je milovati pocty a světská důstojenství, řekl jiný: »Včera za ním šli všichni živí, dnes obráceně jde on za všemi umírajícími!« Jiný pravil ve verších: Kterak je prchavá sláva, jak zhola bez ceny jméno, to nám dosvědčí král, jemuž dřív úzký byl svět. Stačí teď hlíny hrst, jež složena v dutině hrobu, příbytkem vznešený rek víc nemá nežli stop pět. Jiný pravil, chtěje ukázati, jak neužitečná je moc světa: »Včera tento mnohé mohl zbavit smrti pout, smrti střele sám dnes nemohl však uniknout!« Jiný pravil: »Včera on na zemi spočíval, dnes země spo- čívá na něm.« Jiný pravil: »Včera mnozí mu byli přáteli i nepřáteli, dnes jsou mu všichni rovni, dnes všem je lhostejný.« Jiný pravil: »Včera všechny ná- rody vzhlížely k němu s bázní, dnes všichni na něj pohlížejí jako na věc všední a odstrašující.« A jistě sám zesnulý Alexander, kdyby byl mohl mluviti, byl by řekl: Vítěznou celý svět jsem sobě podrobil válkou, jméno Alexander za krátko smaže však čas. Všechny jsem ovládal mocí a celého světa byl pánem: nic mi nemůže prospět, kdysi že býval jsem král. 83
bohatství, pravil jeden z nich: »Včera si ještě dělal poklad ze zlata, dnes si však zlato udělalo poklad z něho.« Jiný řekl: »Včera mu nepostačoval celý svět, dnes se spokojuje s pěti stopami hrobu.« Aby pak ukázal, jak marné je milovati pocty a světská důstojenství, řekl jiný: »Včera za ním šli všichni živí, dnes obráceně jde on za všemi umírajícími!« Jiný pravil ve verších: Kterak je prchavá sláva, jak zhola bez ceny jméno, to nám dosvědčí král, jemuž dřív úzký byl svět. Stačí teď hlíny hrst, jež složena v dutině hrobu, příbytkem vznešený rek víc nemá nežli stop pět. Jiný pravil, chtěje ukázati, jak neužitečná je moc světa: »Včera tento mnohé mohl zbavit smrti pout, smrti střele sám dnes nemohl však uniknout!« Jiný pravil: »Včera on na zemi spočíval, dnes země spo- čívá na něm.« Jiný pravil: »Včera mnozí mu byli přáteli i nepřáteli, dnes jsou mu všichni rovni, dnes všem je lhostejný.« Jiný pravil: »Včera všechny ná- rody vzhlížely k němu s bázní, dnes všichni na něj pohlížejí jako na věc všední a odstrašující.« A jistě sám zesnulý Alexander, kdyby byl mohl mluviti, byl by řekl: Vítěznou celý svět jsem sobě podrobil válkou, jméno Alexander za krátko smaže však čas. Všechny jsem ovládal mocí a celého světa byl pánem: nic mi nemůže prospět, kdysi že býval jsem král. 83
Strana 84
Vladařů trůny jsem kácel, teď ležím poražen Smrtí. Všechno jsem ničíval dříve, v prachu teď zničen jsem sám. Všechno že zkoušel jsem kdysi, teď mne zkouší hryžící červi. Všechno jsem uchvátit hleděl, mne nyní zchvátila Smrt. Kdysi mi nestačil svět, jejž dobyl jsem až k samým pólům; komu byl dříve svět malý, malá jej nádoba má. V nebeské dychtil jsem výše se vznésti na křídlech Noha, nyní však nebohý, běda, v podsvětí hlubinách dlím. Na dně hlubinných moří mne těšila lastura lesklá: ve strachu tísní mne nyní maličké nádoby chlad. Proč jenom, člověče, chceš vždy výše a výše se vznésti? Proč jenom zápasit toužíš, hromadit stále jen víc? Marností v světě je všecko a zanikne života zdoba. Cím kdy vystoupíš výše, o to je hlubší tvůj pád. Na tělo pohlédni, jemuž kdys všechno bývalo přáno: tomu teď v uzounké urně přisouzen vězeňský byt. Jest již člověku dáno, že do výše stoupat vždy hledí, přirozenost však lidská křehoučkou základnu má. Ó, bys předvídat mohl, co závoj smrti nám skrývá: z mnohého měl bys hrůzu, co se ti jistým teď zdá. Velikým Alexandrem mne zvali a vladařem světa. Cím jsem ze všeho nyní, čtenáři, posud si sám! 84
Vladařů trůny jsem kácel, teď ležím poražen Smrtí. Všechno jsem ničíval dříve, v prachu teď zničen jsem sám. Všechno že zkoušel jsem kdysi, teď mne zkouší hryžící červi. Všechno jsem uchvátit hleděl, mne nyní zchvátila Smrt. Kdysi mi nestačil svět, jejž dobyl jsem až k samým pólům; komu byl dříve svět malý, malá jej nádoba má. V nebeské dychtil jsem výše se vznésti na křídlech Noha, nyní však nebohý, běda, v podsvětí hlubinách dlím. Na dně hlubinných moří mne těšila lastura lesklá: ve strachu tísní mne nyní maličké nádoby chlad. Proč jenom, člověče, chceš vždy výše a výše se vznésti? Proč jenom zápasit toužíš, hromadit stále jen víc? Marností v světě je všecko a zanikne života zdoba. Cím kdy vystoupíš výše, o to je hlubší tvůj pád. Na tělo pohlédni, jemuž kdys všechno bývalo přáno: tomu teď v uzounké urně přisouzen vězeňský byt. Jest již člověku dáno, že do výše stoupat vždy hledí, přirozenost však lidská křehoučkou základnu má. Ó, bys předvídat mohl, co závoj smrti nám skrývá: z mnohého měl bys hrůzu, co se ti jistým teď zdá. Velikým Alexandrem mne zvali a vladařem světa. Cím jsem ze všeho nyní, čtenáři, posud si sám! 84
Strana 85
Hle, nejdražší, poučuje vás hlas Alexandrův, že život jest krátký, moc bezvýznamná a svět marný. »Jistě žet není než pouhá marnost každý člověk živý,« praví král David. »Marnost nad marnost a všecko je marnost,« říká velký král Kazatel, syn Davidův, na začátku i na konci své knihy. Co by však řekl přeslavný panovník, císař a král Český Karel, jehož památku nyní slavíme, který byl záštita církve, oprávce míru, milovník duchoven- stva, světlo knížat, živitel chudých, budovatel chrámů a zakladatel naší životodárné university? Zajisté, kdyby mrtvý mohl mluviti, řekl by: »Marnost nad marnost a všecko je marnost.« Leč táži se, co by řekli naši mistři, profesoři svaté theologie, kdyby mrtví mohli hlasitě odpověděti? Co mistr Mikuláš Biceps, nejbystřejší dokazovatel? Co Vojtěch, nejjasnější řečník? Co Mikuláš z Lito- myšle, nejprozíravější rádce? Co Štěpán z Kolína, nejohnivější horlitel pro vlast? Co Jan Štěkna, ka- zatel znamenitý jako dunící polnice? Co Petr ze Sloupna, přesladký hudebník a později zvlášť ohnivý kazatel? Co by odpověděli oni a co všichni ostatní, po jejichž náhrobcích šlapeme? Zajisté, že by řekli: »Marnost nad marnost a všecko je marnost, nic neznamená hlubokost vědění, nikoho nespasí rod nebo zvláštnost, nikomu nepomůže zlata hojnost, — tak jako na pominula hmotných věcí stálost slunci roztaje led.« Hle, nejmilejší, sám přeslavný vládce, jehož pa- mátku nyní slavíme v naději na jeho budoucí blaže- 85
Hle, nejdražší, poučuje vás hlas Alexandrův, že život jest krátký, moc bezvýznamná a svět marný. »Jistě žet není než pouhá marnost každý člověk živý,« praví král David. »Marnost nad marnost a všecko je marnost,« říká velký král Kazatel, syn Davidův, na začátku i na konci své knihy. Co by však řekl přeslavný panovník, císař a král Český Karel, jehož památku nyní slavíme, který byl záštita církve, oprávce míru, milovník duchoven- stva, světlo knížat, živitel chudých, budovatel chrámů a zakladatel naší životodárné university? Zajisté, kdyby mrtvý mohl mluviti, řekl by: »Marnost nad marnost a všecko je marnost.« Leč táži se, co by řekli naši mistři, profesoři svaté theologie, kdyby mrtví mohli hlasitě odpověděti? Co mistr Mikuláš Biceps, nejbystřejší dokazovatel? Co Vojtěch, nejjasnější řečník? Co Mikuláš z Lito- myšle, nejprozíravější rádce? Co Štěpán z Kolína, nejohnivější horlitel pro vlast? Co Jan Štěkna, ka- zatel znamenitý jako dunící polnice? Co Petr ze Sloupna, přesladký hudebník a později zvlášť ohnivý kazatel? Co by odpověděli oni a co všichni ostatní, po jejichž náhrobcích šlapeme? Zajisté, že by řekli: »Marnost nad marnost a všecko je marnost, nic neznamená hlubokost vědění, nikoho nespasí rod nebo zvláštnost, nikomu nepomůže zlata hojnost, — tak jako na pominula hmotných věcí stálost slunci roztaje led.« Hle, nejmilejší, sám přeslavný vládce, jehož pa- mátku nyní slavíme v naději na jeho budoucí blaže- 85
Strana 86
nost, a oni jmenovaní mistři, naši předrazí bratři v Kristu, zapadli do hlubin jako kameny. Kdo z nás ví, je-li jim dáno odpočinutí? Toho jestliže chceme dosíci, držme se účinně našeho námětu: »Potvrzujte srdcí svých, neboť přibližuje se příští Páně.« Hle, páni a bratří nejdražší a v Kristu nejmilejší, odvrh- němež marnost světa a obratme zrak ke dni přísného soudu, protože se přibližuje příští Páně. Příchod sám je věru jistý, nejistý je jen den a hodina jeho. Neboť praví Pravda: »Bděte, neboť neznáte dne ani hodiny« (Mat. 25). Příchod je to trestu a hrůzy, neboť ve druhé epištole Petrově 3 praví náměstek Kristův: »Ale den Páně přijde jako zloděj v noci, kdy nebesa s rachotem pominou, živly v požáru se rozplynou a země i všecka díla na ní zmizejí.« A dodává Petr: »Když se takto vše rozplyne, jací musíte býti vy v svatém životě a zbožnosti, když očekáváte příchod dne Páně, ano toužíte po něm, dne, jímž nebe v ohni se rozplyne a živly v požáru se roztaví.« Hle, strašlivý příchod Páně, kdy nahoře bude uražený soudce, rozhněvaný na ničemníky, dole hrozná změt zejícího pekla; napravo všechny hří- chy, které žalují, nalevo všechna ďábelství, která se vlekou k trestu, vzadu hořící svět, vpředu andělé Boží zahánějící do pekel; uvnitř ukrutně hryzající svědomí, vně oheň nesnesitelně pálící tělo; dobří i zlí budou znáti hříchy všech a potvrzovati výrok svatého soudce, protože se praví: »Jděte, zlořečení, do věčného ohně!« To uvažme a konejme ze srdce pokání a hledejme milosti, neboť praví svatý Petr 86
nost, a oni jmenovaní mistři, naši předrazí bratři v Kristu, zapadli do hlubin jako kameny. Kdo z nás ví, je-li jim dáno odpočinutí? Toho jestliže chceme dosíci, držme se účinně našeho námětu: »Potvrzujte srdcí svých, neboť přibližuje se příští Páně.« Hle, páni a bratří nejdražší a v Kristu nejmilejší, odvrh- němež marnost světa a obratme zrak ke dni přísného soudu, protože se přibližuje příští Páně. Příchod sám je věru jistý, nejistý je jen den a hodina jeho. Neboť praví Pravda: »Bděte, neboť neznáte dne ani hodiny« (Mat. 25). Příchod je to trestu a hrůzy, neboť ve druhé epištole Petrově 3 praví náměstek Kristův: »Ale den Páně přijde jako zloděj v noci, kdy nebesa s rachotem pominou, živly v požáru se rozplynou a země i všecka díla na ní zmizejí.« A dodává Petr: »Když se takto vše rozplyne, jací musíte býti vy v svatém životě a zbožnosti, když očekáváte příchod dne Páně, ano toužíte po něm, dne, jímž nebe v ohni se rozplyne a živly v požáru se roztaví.« Hle, strašlivý příchod Páně, kdy nahoře bude uražený soudce, rozhněvaný na ničemníky, dole hrozná změt zejícího pekla; napravo všechny hří- chy, které žalují, nalevo všechna ďábelství, která se vlekou k trestu, vzadu hořící svět, vpředu andělé Boží zahánějící do pekel; uvnitř ukrutně hryzající svědomí, vně oheň nesnesitelně pálící tělo; dobří i zlí budou znáti hříchy všech a potvrzovati výrok svatého soudce, protože se praví: »Jděte, zlořečení, do věčného ohně!« To uvažme a konejme ze srdce pokání a hledejme milosti, neboť praví svatý Petr 86
Strana 87
(2. ep. Petrova 3): »Pán není zdlouhavý se svými sliby, jak to někteří pokládají za zdlouhavost, ale je k vám shovívavý, poněvadž nechce, aby někdo zahynul, nýbrž chce, aby všichni dospěli k pokání.« Hle, nejlaskavější Pán nechce, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni byli spaseni, a trpělivě čeká, budou-li se káti, a nemešká s naplněním slibů. Pročež potvrzujte srdcí svých v trpělivosti, nebo přibližuje se příští Páně. »Nejdražší, nyní bližší jest spása naše, než když jsme uvěřili,« praví apoštol, »protože pominula noc hříchu, nevědomosti a zatracení, a přiblížil se den milosti, víry a spásy.« Proto potvrzujme srdcí svých a zanechme díla tmy, to jest hříchu, a oblecme odění světla, to jest ctnosti, abychom nyní kráčeli počestně, ne v nestřídmých hodokvasech a pitkách, ne v ne- stoudném smilnění, ne ve svárlivosti a řevnivosti, protože praví apoštol k Titovi 2, že se zjevila mi- lost Boha Spasitele našeho, t. j. sám milostivý Bůh Spasitel náš. Při prvním svém příchodu se zjevil všem lidem v těle, uče nás, abychom se odřekli veš- keré bezbožnosti a světských žádostí a žili v tomto světě střízlivě k sobě samým, spravedlivě k bližním a zbožně k Bohu, vyčkávajíce blažené naděje, to jest blaženosti, jež jest předmětem naděje, a příchodu veliké Boží slávy a Spasitele Pána našeho Ježíše Krista, který sebe sama dal za nás, aby nás vykoupil od veškeré nepravosti a očistil lid sobě zvláštní a horlivě se držící dobrých skutků. Věru, nejmilejší, jestliže v tom potvrdíme srdcí svých, neublíží nám 87
(2. ep. Petrova 3): »Pán není zdlouhavý se svými sliby, jak to někteří pokládají za zdlouhavost, ale je k vám shovívavý, poněvadž nechce, aby někdo zahynul, nýbrž chce, aby všichni dospěli k pokání.« Hle, nejlaskavější Pán nechce, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni byli spaseni, a trpělivě čeká, budou-li se káti, a nemešká s naplněním slibů. Pročež potvrzujte srdcí svých v trpělivosti, nebo přibližuje se příští Páně. »Nejdražší, nyní bližší jest spása naše, než když jsme uvěřili,« praví apoštol, »protože pominula noc hříchu, nevědomosti a zatracení, a přiblížil se den milosti, víry a spásy.« Proto potvrzujme srdcí svých a zanechme díla tmy, to jest hříchu, a oblecme odění světla, to jest ctnosti, abychom nyní kráčeli počestně, ne v nestřídmých hodokvasech a pitkách, ne v ne- stoudném smilnění, ne ve svárlivosti a řevnivosti, protože praví apoštol k Titovi 2, že se zjevila mi- lost Boha Spasitele našeho, t. j. sám milostivý Bůh Spasitel náš. Při prvním svém příchodu se zjevil všem lidem v těle, uče nás, abychom se odřekli veš- keré bezbožnosti a světských žádostí a žili v tomto světě střízlivě k sobě samým, spravedlivě k bližním a zbožně k Bohu, vyčkávajíce blažené naděje, to jest blaženosti, jež jest předmětem naděje, a příchodu veliké Boží slávy a Spasitele Pána našeho Ježíše Krista, který sebe sama dal za nás, aby nás vykoupil od veškeré nepravosti a očistil lid sobě zvláštní a horlivě se držící dobrých skutků. Věru, nejmilejší, jestliže v tom potvrdíme srdcí svých, neublíží nám 87
Strana 88
žádné protivenství, ježto nad námi nebude panovati nijaká nepravost. Kdo nám odcizí lásku Kristovu? Zda soužení, zda úzkost, zda pronásledování, zda hlad, zda nahota, zda nebezpečenství, zda meč? Jsem jist, že nikoli smrt, která pro spravedlivé je dobrem, vždyt se praví v 14. kap. Přísloví: »Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při své smrti spravedlivý«. »Neboť pro spravedlivé jest den smrti radostnější než den zrození« — Kaz. 7 —, protože drahocenná jest Bohu smrt svatých.« Smrt znamená opuštění těla, konec zkázy, ukončení strastí, přistání v konečném přístavu, zakončení pouti, odhození nejobtížnějšího břemene, totiž těla, které tíží duši; ba více, smrt znamená sestoupení se splašeného koně, totiž tělesnosti, vyproštění ze zří- ceného domu, vytažení ze žhavého ohniště, osvobo- zení ode všech nemocí, vyváznutí ze všech nebezpečí, zakončení všeho zlého, zlomení pout a splacení při- rozeného dluhu, návrat do vlasti, to jest vstup do slávy. Protož, nejmilejší, potvrzujme srdcí svých v předsevzetí, abychom mohli dojíti k výšinám. Ne- boť se přibližuje příští Páně, který k nám odtud se- stoupil. Snažme se, nejmilejší, skrze tu vystoupiti, skrze niž on sestoupil, snažme se skrze tu vejíti v milost toho, který skrze ni sestoupil v naši bídu: kéž skrze tebe máme přístup k Synovi, ó požehnaná objevitelko milosti, Rodičko Boží, matko spásy, aby skrze tebe přijal nás ten, který skrze tebe nám byl dán. Kéž očistí u něho tvá neporušenost vinu naší porušenosti a bohumilá pokora necht dosáhne od- 88
žádné protivenství, ježto nad námi nebude panovati nijaká nepravost. Kdo nám odcizí lásku Kristovu? Zda soužení, zda úzkost, zda pronásledování, zda hlad, zda nahota, zda nebezpečenství, zda meč? Jsem jist, že nikoli smrt, která pro spravedlivé je dobrem, vždyt se praví v 14. kap. Přísloví: »Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při své smrti spravedlivý«. »Neboť pro spravedlivé jest den smrti radostnější než den zrození« — Kaz. 7 —, protože drahocenná jest Bohu smrt svatých.« Smrt znamená opuštění těla, konec zkázy, ukončení strastí, přistání v konečném přístavu, zakončení pouti, odhození nejobtížnějšího břemene, totiž těla, které tíží duši; ba více, smrt znamená sestoupení se splašeného koně, totiž tělesnosti, vyproštění ze zří- ceného domu, vytažení ze žhavého ohniště, osvobo- zení ode všech nemocí, vyváznutí ze všech nebezpečí, zakončení všeho zlého, zlomení pout a splacení při- rozeného dluhu, návrat do vlasti, to jest vstup do slávy. Protož, nejmilejší, potvrzujme srdcí svých v předsevzetí, abychom mohli dojíti k výšinám. Ne- boť se přibližuje příští Páně, který k nám odtud se- stoupil. Snažme se, nejmilejší, skrze tu vystoupiti, skrze niž on sestoupil, snažme se skrze tu vejíti v milost toho, který skrze ni sestoupil v naši bídu: kéž skrze tebe máme přístup k Synovi, ó požehnaná objevitelko milosti, Rodičko Boží, matko spásy, aby skrze tebe přijal nás ten, který skrze tebe nám byl dán. Kéž očistí u něho tvá neporušenost vinu naší porušenosti a bohumilá pokora necht dosáhne od- 88
Strana 89
puštění pro naši marnost, bohatá tvá láska at při- kryje množství našich hříchů a slávy plná tvá plod- nost nechť rozmnoží plodnost našich zásluh. Paní naše, přímluvkyně naše, smiř nás se Synem, poruč nás Synovi a představ nás svému Synovi. Učiň tak, Ó požehnaná, pro milost, které jsi došla, pro ná- roky, jichž jsi zasloužila, pro milosrdenství, jež jsi zrodila, aby ten, který skrze tebe ráčil vzít účast na naší bídě a slabosti, na tvou přímluvu nám poskytl účast na tvé slávě, Ježíš Kristus, tvůj Syn, náš Pán, který svým prvním příchodem vykoupil hříšníky od smrti a při svém posledním příchodu poskytne těm, kdo byli utvrzeni v milosti, život věčný, sám požeh- naný na věky věků. Amen. II. Kázání na mši universitní 17. května 1410. Nezhášejte oheň Ducha! Svatý Rehoř praví, že nadarmo se namáhá jazyk učitelův zvenčí, není-li uvnitř, kdo by učil. Tímto učitelem vniterným je pak Duch svatý, který je též nazýván Duchem Pravdy, neboť učí pravdu, a jme- nován je Paraclitus, t. j. ochránce čili utěšovatel, který zakročuje u spravedlnosti otcovské pro po- klesky provinilců a povznáší mysl ze zármutku a zkroušenosti u těch, kteří želí spáchaných hříchů, zatím co připravuje pro ně odpuštění. Proto vzý- vejme, nejmilejší, s povznesenou myslí ochránce, učitele a utěšitele, Ducha Boha Otce a Syna, aby onen nejmilejší mistr, který poučí mysl, sotva se jí 89
puštění pro naši marnost, bohatá tvá láska at při- kryje množství našich hříchů a slávy plná tvá plod- nost nechť rozmnoží plodnost našich zásluh. Paní naše, přímluvkyně naše, smiř nás se Synem, poruč nás Synovi a představ nás svému Synovi. Učiň tak, Ó požehnaná, pro milost, které jsi došla, pro ná- roky, jichž jsi zasloužila, pro milosrdenství, jež jsi zrodila, aby ten, který skrze tebe ráčil vzít účast na naší bídě a slabosti, na tvou přímluvu nám poskytl účast na tvé slávě, Ježíš Kristus, tvůj Syn, náš Pán, který svým prvním příchodem vykoupil hříšníky od smrti a při svém posledním příchodu poskytne těm, kdo byli utvrzeni v milosti, život věčný, sám požeh- naný na věky věků. Amen. II. Kázání na mši universitní 17. května 1410. Nezhášejte oheň Ducha! Svatý Rehoř praví, že nadarmo se namáhá jazyk učitelův zvenčí, není-li uvnitř, kdo by učil. Tímto učitelem vniterným je pak Duch svatý, který je též nazýván Duchem Pravdy, neboť učí pravdu, a jme- nován je Paraclitus, t. j. ochránce čili utěšovatel, který zakročuje u spravedlnosti otcovské pro po- klesky provinilců a povznáší mysl ze zármutku a zkroušenosti u těch, kteří želí spáchaných hříchů, zatím co připravuje pro ně odpuštění. Proto vzý- vejme, nejmilejší, s povznesenou myslí ochránce, učitele a utěšitele, Ducha Boha Otce a Syna, aby onen nejmilejší mistr, který poučí mysl, sotva se jí 89
Strana 90
dotkne, který přiměje vůli, aby prosila za odpuštění, a skýtá naději na milost, ráčil na nás sestoupiti v nové milosti a naplniti srdce naše a rozpáliti je láskou. I modleme se: »Přijď, Duchu svatý, a naplň atd.« »Nezhášejte oheň Ducha!« Jako svrchu se praví: »Štasten, kdo dlí v ložnici Ducha svatého«, aby mohl pochopiti onoho trojího ducha, o němž praví Prorok: »Stvoř mi srdce čisté, Pane, a Ducha přímého obnov ve vnitřnostech mých! Nezamítni mne od tváře své a Ducha svého svatého nevzdaluj ode mne! Navrat mi radost spasení svého a duchem svým utvrd mne!« Bernad praví v kázání o Duchu svatém: »O duchu svatém třeba rozuměti, že je označen vlastním jmé- nem. Prosí tedy Prorok, aby nebyl zamítnut od tváře jeho jako něco nečistého, protože ten duch nenávidí špinavých a nemůže přebývati v těle pod- daném hříchu. Komu je vlastní zaháněti hřích, tomu náleží též hřích nenáviděti, nemůže dlíti v je- diném příbytku pospolu tak veliká nečistost a čis- tota. Jestliže tedy někdo skrze svatost, bez níž nikdo nemůže viděti Boha, přijme Ducha svatého, odva- žuje se objeviti se před jeho tváří jako umyt a čistý, což může ten, kdo se zdržuje všeho zla a na uzdě má své skutky, i když ne myšlenky. Protože však i zvrhlé a nečisté myšlenky odcizují Bohu, musíme se modliti, aby nám bylo stvořeno srdce čisté. K tomu dojde, bude-li v nás, to jest v našich srdcích, obnoven duch přímý. Slova o duchu přímém lze ne nevhodně vztahovati na Syna, který odloživ v nás starého člověka, přijal nového, který nás obnovil 90
dotkne, který přiměje vůli, aby prosila za odpuštění, a skýtá naději na milost, ráčil na nás sestoupiti v nové milosti a naplniti srdce naše a rozpáliti je láskou. I modleme se: »Přijď, Duchu svatý, a naplň atd.« »Nezhášejte oheň Ducha!« Jako svrchu se praví: »Štasten, kdo dlí v ložnici Ducha svatého«, aby mohl pochopiti onoho trojího ducha, o němž praví Prorok: »Stvoř mi srdce čisté, Pane, a Ducha přímého obnov ve vnitřnostech mých! Nezamítni mne od tváře své a Ducha svého svatého nevzdaluj ode mne! Navrat mi radost spasení svého a duchem svým utvrd mne!« Bernad praví v kázání o Duchu svatém: »O duchu svatém třeba rozuměti, že je označen vlastním jmé- nem. Prosí tedy Prorok, aby nebyl zamítnut od tváře jeho jako něco nečistého, protože ten duch nenávidí špinavých a nemůže přebývati v těle pod- daném hříchu. Komu je vlastní zaháněti hřích, tomu náleží též hřích nenáviděti, nemůže dlíti v je- diném příbytku pospolu tak veliká nečistost a čis- tota. Jestliže tedy někdo skrze svatost, bez níž nikdo nemůže viděti Boha, přijme Ducha svatého, odva- žuje se objeviti se před jeho tváří jako umyt a čistý, což může ten, kdo se zdržuje všeho zla a na uzdě má své skutky, i když ne myšlenky. Protože však i zvrhlé a nečisté myšlenky odcizují Bohu, musíme se modliti, aby nám bylo stvořeno srdce čisté. K tomu dojde, bude-li v nás, to jest v našich srdcích, obnoven duch přímý. Slova o duchu přímém lze ne nevhodně vztahovati na Syna, který odloživ v nás starého člověka, přijal nového, který nás obnovil 90
Strana 91
v duchu naší mysli, jako v našich útrobách, aby- chom přemýšleli o tom, co je svaté, a chodili v no- vém duchu. Spásná radost se dostavuje, když jsme zkrotili tělo svatými skutky a očistili, či spíše ob- novili srdce upřímným pokáním, abychom již krá- čeli ve světle líce Hospodinovy a radovali se celý den z jeho jména. Zbývá utvrditi se v duchu před- ním. Duchem předním — dí Bernard — nutno rozuměti Otce, ne že by byl větší ostatních božských osob, ale že sám ze sebe povstal, od nikoho, kdežto Syn povstal od něho a Duch svatý od obou. V čem však jiném záleží toto potvrzení, ne-li v lásce? Není-li láska projevem utvrzení úmyslu po všech stránkách? Dovedeš-li uchovati svou tělesnou schránku v úctě a svatosti a nenaplňovati ji vášnivou žádostí, přijal jsi Ducha svatého. Chceš-li, aby se od jiných lidí tobě dálo, co chceš jim dělati, a nechceš-li dělati, co nechceš, aby se tobě dělalo, přijal jsi Ducha svatého pro pomoc bližnímu. To jest totiž upřímnost, kterou doporučuje obojí zákon, i ten, který je přírodou, i ten, který podává Písmo. Se- trváš-li pevně v obojím dobru, již jsi přijal ducha předního, jejž sám Bůh potvrzuje. O tomto trojím duchu mluví apoštol (1 Thess. 5) touže, aby jeho oheň planul v našich myslích: »Nezhášejte oheň Ducha!« A ten zajisté že zhášejí ti, kdož neudržují v úctě a svatosti svou tělesnou schránku, kteří hoří záští vůči bližnímu a pohrdají upřímností, a ti, kdo nesetrvávají v konání dobra. Dvojí jsou pak tito hasitelé ohně Ducha, nemluvě o těch, kteří nevěří 91
v duchu naší mysli, jako v našich útrobách, aby- chom přemýšleli o tom, co je svaté, a chodili v no- vém duchu. Spásná radost se dostavuje, když jsme zkrotili tělo svatými skutky a očistili, či spíše ob- novili srdce upřímným pokáním, abychom již krá- čeli ve světle líce Hospodinovy a radovali se celý den z jeho jména. Zbývá utvrditi se v duchu před- ním. Duchem předním — dí Bernard — nutno rozuměti Otce, ne že by byl větší ostatních božských osob, ale že sám ze sebe povstal, od nikoho, kdežto Syn povstal od něho a Duch svatý od obou. V čem však jiném záleží toto potvrzení, ne-li v lásce? Není-li láska projevem utvrzení úmyslu po všech stránkách? Dovedeš-li uchovati svou tělesnou schránku v úctě a svatosti a nenaplňovati ji vášnivou žádostí, přijal jsi Ducha svatého. Chceš-li, aby se od jiných lidí tobě dálo, co chceš jim dělati, a nechceš-li dělati, co nechceš, aby se tobě dělalo, přijal jsi Ducha svatého pro pomoc bližnímu. To jest totiž upřímnost, kterou doporučuje obojí zákon, i ten, který je přírodou, i ten, který podává Písmo. Se- trváš-li pevně v obojím dobru, již jsi přijal ducha předního, jejž sám Bůh potvrzuje. O tomto trojím duchu mluví apoštol (1 Thess. 5) touže, aby jeho oheň planul v našich myslích: »Nezhášejte oheň Ducha!« A ten zajisté že zhášejí ti, kdož neudržují v úctě a svatosti svou tělesnou schránku, kteří hoří záští vůči bližnímu a pohrdají upřímností, a ti, kdo nesetrvávají v konání dobra. Dvojí jsou pak tito hasitelé ohně Ducha, nemluvě o těch, kteří nevěří 91
Strana 92
v Krista Pána. Někteří uhašují oheň Ducha tím, že pouštějí milost jim poskytovanou. To jsou ti, kdož pohrdají zvěstováním evangelia Kristova a pronásledují jeho zvěstovatele. Těm řekl spolu se zatvrzelými kněžími a zákoníky Kristův prvomučed- ník Štěpán (Skutkové 7): »Tvrdošíjní a neobřeza- ného srdce i uší, vy jste se vždycky Duchu svatému protivili, jak otcové vaši, tak i vy. Kterému z pro- roků otcové vaši se neprotivili? Pobili zajisté ty, kteří předem zvěstovali příchod Spravedlivého to- hoto, jehož vy nyní jste se stali zrádci a vrahy.« A níže: »Kteří jste přijali zákon působením anděl- ským, ale nezachovali jste ho!« Jiní pak jsou ti, kteří se sice tvrdošíjně neprotiví zvěstování evange- lia a milosti Ducha sv., přece však, přijímajíce mi- lost, hříchem způsobují Duchu svatému pohanu, a těm staví apoštol před oči tato slova v 10. kap. epištoly k Židům: »Kdokoli by pohrdal zákonem Mojžíšovým, musí na svědectví dvou neb tří zemříti bez milosrdenství. Oč přísnějšího trestu, myslíte, hoden jest ten, kdož by šlapal po synu Božím, kdo by za něco všedního pokládal krev smlouvy, kterou byl posvěcen, kdo by potupu učinil Duchu milosti?« Hle, nejmilejší, před očima mysli stojí dva druhy hasitelů ohně Ducha, nebuďte jejich pomocníky; jste-li jimi nebo jste jimi byli, odejděte od nich, a neuhášejte oheň Ducha, protože ti, kdo tak činí, nebudou z ducha živi. Neboť praví Pravda u Jana v 6. kap.: »Duch jest, kterýž obživuje; maso z těla nic neprospívá.« Protože pak jest dvojí duch navzá- 92
v Krista Pána. Někteří uhašují oheň Ducha tím, že pouštějí milost jim poskytovanou. To jsou ti, kdož pohrdají zvěstováním evangelia Kristova a pronásledují jeho zvěstovatele. Těm řekl spolu se zatvrzelými kněžími a zákoníky Kristův prvomučed- ník Štěpán (Skutkové 7): »Tvrdošíjní a neobřeza- ného srdce i uší, vy jste se vždycky Duchu svatému protivili, jak otcové vaši, tak i vy. Kterému z pro- roků otcové vaši se neprotivili? Pobili zajisté ty, kteří předem zvěstovali příchod Spravedlivého to- hoto, jehož vy nyní jste se stali zrádci a vrahy.« A níže: »Kteří jste přijali zákon působením anděl- ským, ale nezachovali jste ho!« Jiní pak jsou ti, kteří se sice tvrdošíjně neprotiví zvěstování evange- lia a milosti Ducha sv., přece však, přijímajíce mi- lost, hříchem způsobují Duchu svatému pohanu, a těm staví apoštol před oči tato slova v 10. kap. epištoly k Židům: »Kdokoli by pohrdal zákonem Mojžíšovým, musí na svědectví dvou neb tří zemříti bez milosrdenství. Oč přísnějšího trestu, myslíte, hoden jest ten, kdož by šlapal po synu Božím, kdo by za něco všedního pokládal krev smlouvy, kterou byl posvěcen, kdo by potupu učinil Duchu milosti?« Hle, nejmilejší, před očima mysli stojí dva druhy hasitelů ohně Ducha, nebuďte jejich pomocníky; jste-li jimi nebo jste jimi byli, odejděte od nich, a neuhášejte oheň Ducha, protože ti, kdo tak činí, nebudou z ducha živi. Neboť praví Pravda u Jana v 6. kap.: »Duch jest, kterýž obživuje; maso z těla nic neprospívá.« Protože pak jest dvojí duch navzá- 92
Strana 93
jem sobě protichůdný, totiž duch dobrý, což je Bůh, a duch zlý, což je ďábel, a jeden ponouká lid v opak druhého: Duch dobrý vdechuje jim dech života, jak psáno jest ve 2. kap. I. knihy Mojžíšovy: »I učinil Bůh člověka z prachu země a vdechl v chřípě jeho dechnutí života; i stal se člověk bytostí živou.« Duch pak zlý vnuká dech smrti. Tak vnukl skrze hada ženě, aby usmrtil lidský rod, když řekl: »Ni- koli, nezemřete!« Vyber si každý, koho chceš po- slouchati: Onen vnuká střídmost, tento obžerství; onen čistotu, ten smilnost; onen pokoru, tento pýchu; onen svornost, tento nesvornost; onen mír, tento rozepře; onen mirnost, tento hněvivost; onen lásku, tento nenávist; onen chudobu, tento lakom- ství; onen pobádá k almužně, tento k loupeži; onen vybízí nepřísahati, tento setrvati v klamu. Onen dí: »S každého stromu rajského svobodně jísti budeš, ale se stromu vědění dobrého a zlého nejez, neboť v den, kdy s něho budeš jísti, zemřeš!«; tento na- opak: »V den, v který budete jísti s něho, otevrou se oči vaše a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé.« Onen: »Nemůže býti mým učedníkem, než ten, kdo se všeho majetku zřekne«; tento: »To všecko dám tobě, jestliže padna budeš se mi kla- něti.« Nuž, nyní vizme, jakému duchu náleží kdo z nás, zda tomu, jemuž slovem lže, či tomu, jehož panství nebo vnuknutí zdá se uskutečňovati. Snad se na nás hodí ono pokárání, jež udělil Pán svým učedníkům řka: »Nevíte, kterému duchu náležíte? Syn člověka zajisté nepřišel zatratiti lidských duší, 93
jem sobě protichůdný, totiž duch dobrý, což je Bůh, a duch zlý, což je ďábel, a jeden ponouká lid v opak druhého: Duch dobrý vdechuje jim dech života, jak psáno jest ve 2. kap. I. knihy Mojžíšovy: »I učinil Bůh člověka z prachu země a vdechl v chřípě jeho dechnutí života; i stal se člověk bytostí živou.« Duch pak zlý vnuká dech smrti. Tak vnukl skrze hada ženě, aby usmrtil lidský rod, když řekl: »Ni- koli, nezemřete!« Vyber si každý, koho chceš po- slouchati: Onen vnuká střídmost, tento obžerství; onen čistotu, ten smilnost; onen pokoru, tento pýchu; onen svornost, tento nesvornost; onen mír, tento rozepře; onen mirnost, tento hněvivost; onen lásku, tento nenávist; onen chudobu, tento lakom- ství; onen pobádá k almužně, tento k loupeži; onen vybízí nepřísahati, tento setrvati v klamu. Onen dí: »S každého stromu rajského svobodně jísti budeš, ale se stromu vědění dobrého a zlého nejez, neboť v den, kdy s něho budeš jísti, zemřeš!«; tento na- opak: »V den, v který budete jísti s něho, otevrou se oči vaše a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé.« Onen: »Nemůže býti mým učedníkem, než ten, kdo se všeho majetku zřekne«; tento: »To všecko dám tobě, jestliže padna budeš se mi kla- něti.« Nuž, nyní vizme, jakému duchu náleží kdo z nás, zda tomu, jemuž slovem lže, či tomu, jehož panství nebo vnuknutí zdá se uskutečňovati. Snad se na nás hodí ono pokárání, jež udělil Pán svým učedníkům řka: »Nevíte, kterému duchu náležíte? Syn člověka zajisté nepřišel zatratiti lidských duší, 93
Strana 94
ale spasiti je.« Naproti tomu duch zla nepřišel spa- siti lidských duší, ale uvésti je do zatracení. Pročež, nejmilejší, zkoumejte, kteří duchové jsou z Boha, a nezhášejte oheň Ducha Páně! Snažte se však uha- siti oheň duchů ďáblových, o nichž praví sv. Jan v 16. kap. Zjevení: »A viděl jsem, jak z tlamy draka a z tlamy šelmy a z úst falešného proroka vyšli tři duchové nečistí, podobní žabám; neboť jsou duchové ďábelští, kteří činí divy a chodí mezi krále zemské a všeho okršlku světa, aby je shromáždili k boji k tomu velikému dni Boha všemohoucího.« K tomu praví základní Výklad: »Viděl jsem«, t. j. pochopil jsem duchovně, jak »z tlamy draka«, t. j. z rady ďáblovy, a »z tlamy šelmy«, t. j. ze slov Anti- kristových, a »z úst falešného proroka«, t. j. ze slov apoštolů Antikristových, vyšli »tři duchové nečistí«, totiž duch pýchy, lži a rouhání, »podobní žabám«, protože jako žáby přebývají v bahně a svým kváká- ním ruší klid lidí, tak činí i tito duchové. »Neboť jsou«, praví Jan, »duchové ďábelští, kteří činí divy«, t. j. zázraky, dí Výklad, a »chodí mezi krále zem- ské« — Výklad: t. j. mezi ty, kteří se starají toliko o věci pozemské —, »aby je shromáždili k boji«, t. j. aby je shromáždili ve spiknutí proti věřícím, »k to- mu velikému dni Boha všemohoucího« — Výklad: t. j. k zničení učení Páně, kteréžto učení jest »ve- liký den«, t. j. přináší veliké světlo celému světu — nebo, jak praví Výklad, ke zničení dne soudu, vy- kládajíce, že netřeba se ho tak obávati, jak káží svatí. Potud Výklad. Hle, nejmilejší, viděli jste již du- 94
ale spasiti je.« Naproti tomu duch zla nepřišel spa- siti lidských duší, ale uvésti je do zatracení. Pročež, nejmilejší, zkoumejte, kteří duchové jsou z Boha, a nezhášejte oheň Ducha Páně! Snažte se však uha- siti oheň duchů ďáblových, o nichž praví sv. Jan v 16. kap. Zjevení: »A viděl jsem, jak z tlamy draka a z tlamy šelmy a z úst falešného proroka vyšli tři duchové nečistí, podobní žabám; neboť jsou duchové ďábelští, kteří činí divy a chodí mezi krále zemské a všeho okršlku světa, aby je shromáždili k boji k tomu velikému dni Boha všemohoucího.« K tomu praví základní Výklad: »Viděl jsem«, t. j. pochopil jsem duchovně, jak »z tlamy draka«, t. j. z rady ďáblovy, a »z tlamy šelmy«, t. j. ze slov Anti- kristových, a »z úst falešného proroka«, t. j. ze slov apoštolů Antikristových, vyšli »tři duchové nečistí«, totiž duch pýchy, lži a rouhání, »podobní žabám«, protože jako žáby přebývají v bahně a svým kváká- ním ruší klid lidí, tak činí i tito duchové. »Neboť jsou«, praví Jan, »duchové ďábelští, kteří činí divy«, t. j. zázraky, dí Výklad, a »chodí mezi krále zem- ské« — Výklad: t. j. mezi ty, kteří se starají toliko o věci pozemské —, »aby je shromáždili k boji«, t. j. aby je shromáždili ve spiknutí proti věřícím, »k to- mu velikému dni Boha všemohoucího« — Výklad: t. j. k zničení učení Páně, kteréžto učení jest »ve- liký den«, t. j. přináší veliké světlo celému světu — nebo, jak praví Výklad, ke zničení dne soudu, vy- kládajíce, že netřeba se ho tak obávati, jak káží svatí. Potud Výklad. Hle, nejmilejší, viděli jste již du- 94
Strana 95
chovně tři duchy nečisté, kteří se proto nazývají ne- čistými, protože poskvrňují duši: totiž ducha pýchy, ducha lži a ducha rouhání. A ti duchové nevyšli z úst Božích, nýbrž z úst ďáblových, ne z úst Kris- tových, nýbrž z úst Antikristových jako žáby kváka- jící v bahně pozemského majetku a močálu rozkoše. Sdružují pozemšťany, kteří stojí o pomíjející statky, aby je shromáždili v jedno spiknutí proti věrným, aby takto shromážděni mohli snáze uhasiti oheň Ducha sv. v jeho věřících. Tento duch jest duchem vynikající pokory, a jeho oheň snaží se zhasiti duch pýchy; tento duch Kristův je duchem nejsvětlejší evangelické pravdy, a jej se snaží potlačiti duch lži; tento duch je pak také duchem dokonalé stálosti, a tu zuřivě hledá potlačiti duch rouhavosti, což jest duch konečné nekajícnosti, zvláště protichůdný Du- chu svatému. Tyto duchy potlačujte Duchem Božím, majíce veliký den, t. j. podle toho, co praví Výklad, majíce světlo učení Kristova, jež zamítá pýchu, roz- ptyluje lež a nepřipouští rouhavého ducha ani v tomto světě, ani v budoucím; mějte také na mysli veliký den pohromy, zkázy a bídy, v němž nadejde konec všeho zlého a o němž s chvěním volá apoštol v 10. kap. epištoly k Židům: »Hrozné jest očekávání soudu a spalující hněv, jenž bude stravovati odpůrce Boží, hrozná je věc upadnouti do rukou Boha živého.« Tu se jistě objeví k pomstě nad zlými veliké množství andělů, kteří — zatím co země a nebe bude hořeti a Pán, který kdysi ve svrchované chudobě, pokoře a čistotě se kál svým životem pro spásu lidstva, bude 95
chovně tři duchy nečisté, kteří se proto nazývají ne- čistými, protože poskvrňují duši: totiž ducha pýchy, ducha lži a ducha rouhání. A ti duchové nevyšli z úst Božích, nýbrž z úst ďáblových, ne z úst Kris- tových, nýbrž z úst Antikristových jako žáby kváka- jící v bahně pozemského majetku a močálu rozkoše. Sdružují pozemšťany, kteří stojí o pomíjející statky, aby je shromáždili v jedno spiknutí proti věrným, aby takto shromážděni mohli snáze uhasiti oheň Ducha sv. v jeho věřících. Tento duch jest duchem vynikající pokory, a jeho oheň snaží se zhasiti duch pýchy; tento duch Kristův je duchem nejsvětlejší evangelické pravdy, a jej se snaží potlačiti duch lži; tento duch je pak také duchem dokonalé stálosti, a tu zuřivě hledá potlačiti duch rouhavosti, což jest duch konečné nekajícnosti, zvláště protichůdný Du- chu svatému. Tyto duchy potlačujte Duchem Božím, majíce veliký den, t. j. podle toho, co praví Výklad, majíce světlo učení Kristova, jež zamítá pýchu, roz- ptyluje lež a nepřipouští rouhavého ducha ani v tomto světě, ani v budoucím; mějte také na mysli veliký den pohromy, zkázy a bídy, v němž nadejde konec všeho zlého a o němž s chvěním volá apoštol v 10. kap. epištoly k Židům: »Hrozné jest očekávání soudu a spalující hněv, jenž bude stravovati odpůrce Boží, hrozná je věc upadnouti do rukou Boha živého.« Tu se jistě objeví k pomstě nad zlými veliké množství andělů, kteří — zatím co země a nebe bude hořeti a Pán, který kdysi ve svrchované chudobě, pokoře a čistotě se kál svým životem pro spásu lidstva, bude 95
Strana 96
seděti s apoštoly — oddělí od sebe zlé a spraved- livé, oddělujíce koukol od pšenice, a spoutají stejné se stejnými jako otepi ke spálení, to jest lakomce s lakomci, ctižádostivce s ctižádostivci, smilníky se smilníky, lháře s lháři, svatokupce se svatokupci, ob- žerné s obžernými, utrhače s utrhači, nadutce s na- dutci, nedbalce s nedbalci a jiné sobě navzájem rovné ve stejných hříších si připraví a spoutají, aby stej- ného trestu se dočkali ti, jejichž počínání bylo v tomto životě stejné. A nebude odtud cesty k odpuštění, protože půjdou do věčného ohně, a nikdo nepohne svými prosbami rozhněvaného soudce k milosrden- ství, neboť každému se dostane od Boha, co si podle svých skutků zasloužil. A přece budou se doprošo- vati a úpěti: »Pane, Pane, otevři nám!« A on jim odpoví: »Amen, amen, pravím vám, odejděte ode mne, činitelé nepravostí, odejděte do ohně věčného, kde bude pláč a skřípění zubů!« Snad řeknou takoví, proti jejimž hříchům směřuje to, co se tu vykládá ve slovech Božích: Hle, poděsil jsi nás a již skoro podléháme zoufalství. Je-li tomu tak, kdo z nás bude spasen? Co můžeme dělati? Od- povím ne slovy svými, ale slovy Pána, který bude souditi. Ten praví v 7. kap. Matoušově: »Vejděte těsnou branou; neboť široká a prostranná jest cesta vedoucí k záhubě a mnozí kráčejí po ní. Ale těsná jest brána a úzká cesta vedoucí do života a málo jest těch, kteří ji nalézají.« Nuže slyšte, nejmilejší, co děla Pravda, že širokou branou a cestou prostran- nou mnozí spějí do záhuby, těsnou branou a po 96
seděti s apoštoly — oddělí od sebe zlé a spraved- livé, oddělujíce koukol od pšenice, a spoutají stejné se stejnými jako otepi ke spálení, to jest lakomce s lakomci, ctižádostivce s ctižádostivci, smilníky se smilníky, lháře s lháři, svatokupce se svatokupci, ob- žerné s obžernými, utrhače s utrhači, nadutce s na- dutci, nedbalce s nedbalci a jiné sobě navzájem rovné ve stejných hříších si připraví a spoutají, aby stej- ného trestu se dočkali ti, jejichž počínání bylo v tomto životě stejné. A nebude odtud cesty k odpuštění, protože půjdou do věčného ohně, a nikdo nepohne svými prosbami rozhněvaného soudce k milosrden- ství, neboť každému se dostane od Boha, co si podle svých skutků zasloužil. A přece budou se doprošo- vati a úpěti: »Pane, Pane, otevři nám!« A on jim odpoví: »Amen, amen, pravím vám, odejděte ode mne, činitelé nepravostí, odejděte do ohně věčného, kde bude pláč a skřípění zubů!« Snad řeknou takoví, proti jejimž hříchům směřuje to, co se tu vykládá ve slovech Božích: Hle, poděsil jsi nás a již skoro podléháme zoufalství. Je-li tomu tak, kdo z nás bude spasen? Co můžeme dělati? Od- povím ne slovy svými, ale slovy Pána, který bude souditi. Ten praví v 7. kap. Matoušově: »Vejděte těsnou branou; neboť široká a prostranná jest cesta vedoucí k záhubě a mnozí kráčejí po ní. Ale těsná jest brána a úzká cesta vedoucí do života a málo jest těch, kteří ji nalézají.« Nuže slyšte, nejmilejší, co děla Pravda, že širokou branou a cestou prostran- nou mnozí spějí do záhuby, těsnou branou a po 96
Strana 97
úzké cestě málokteří vstupují v život. A neukazuje třetí cestu a bránu! Hledejte vy nějakou třetí, mů- žete-li kde nějakou nalézti, a vstupte jí; ale neklamte se, není jiné, která by vedla do života! Touto vstupte! Uzkou branou a těsnou cestou jest pro syny světa Kristus, který praví v Janovi 14: »Já jsem cesta.« Vpravdě úzkou cestou je pro pyšné pokorný Kristus, těsnou branou je chudý Kristus pro bohaté lakomce. Dosvědčuje sám Kristus u Matouše 19 řka: »Boháč nesnadno vejde do království nebeského.« A opět v Lukášovi, kap. 18: »Jak nesnadno vchá- zejí do království Božího lidé, kteří mají peníze.« Neb aby ukázal obtížnost cesty, dí v Matoušovi, kap. 19: »Dále vám pravím: Je snadnější, aby vel- bloud prošel uchem jehly, než aby boháč vešel do království Božího.« O, jaká jest to cesta pro ty, kteří se ucházejí o tučná obročí, pachtí se za statky po- zemskými a z nahromaděných obročí se radují! Uzká cesta a těsná brána je Kristus, protože nepřijímá než ty, kteří se zbavili všech hříchů, odhodili přítěž světa, stali se lehkými a zduchovněli a zanechali podívané světa; ty, kteří stojí u prahu církve, spokojujíce se s dostatečným oděvem a výživou, neradujíce se z bo- hatství a z cizího přijímajíce ne na rozkoše, ale co postačuje pro nutnou potřebu. Tato cesta zvláště sluší duchovním, kteří tím spíše mají kráčeti po cestě Kristově, protože ujišťují, že oni jsou Kristu nad jiné blízcí. Než, běda, bojím se, že již tím vstou- pili na cestu prostrannou a do široké brány, opus- tivše cestu, která je vedla, úzkou cestu a těsnou 97
úzké cestě málokteří vstupují v život. A neukazuje třetí cestu a bránu! Hledejte vy nějakou třetí, mů- žete-li kde nějakou nalézti, a vstupte jí; ale neklamte se, není jiné, která by vedla do života! Touto vstupte! Uzkou branou a těsnou cestou jest pro syny světa Kristus, který praví v Janovi 14: »Já jsem cesta.« Vpravdě úzkou cestou je pro pyšné pokorný Kristus, těsnou branou je chudý Kristus pro bohaté lakomce. Dosvědčuje sám Kristus u Matouše 19 řka: »Boháč nesnadno vejde do království nebeského.« A opět v Lukášovi, kap. 18: »Jak nesnadno vchá- zejí do království Božího lidé, kteří mají peníze.« Neb aby ukázal obtížnost cesty, dí v Matoušovi, kap. 19: »Dále vám pravím: Je snadnější, aby vel- bloud prošel uchem jehly, než aby boháč vešel do království Božího.« O, jaká jest to cesta pro ty, kteří se ucházejí o tučná obročí, pachtí se za statky po- zemskými a z nahromaděných obročí se radují! Uzká cesta a těsná brána je Kristus, protože nepřijímá než ty, kteří se zbavili všech hříchů, odhodili přítěž světa, stali se lehkými a zduchovněli a zanechali podívané světa; ty, kteří stojí u prahu církve, spokojujíce se s dostatečným oděvem a výživou, neradujíce se z bo- hatství a z cizího přijímajíce ne na rozkoše, ale co postačuje pro nutnou potřebu. Tato cesta zvláště sluší duchovním, kteří tím spíše mají kráčeti po cestě Kristově, protože ujišťují, že oni jsou Kristu nad jiné blízcí. Než, běda, bojím se, že již tím vstou- pili na cestu prostrannou a do široké brány, opus- tivše cestu, která je vedla, úzkou cestu a těsnou 97
Strana 98
bránu, a zhasili oheň Ducha sv. — neboť praví apoštol k Židům 5: »Je to hodnost, kterou si nikdo sám nevybírá, ale je k ní povoláván od Boha jako Aron — a oni«, jak praví Jan v Polikratiku: »usta- vičně a nestoudně obcházejí«. Marně bys něco na- mítal proti některému z nich, ukazuje na jeho ne- dostatky. Není pochyby, že každou takovou námitku vyváží pokřik najatých a odbudou nahromaděné pří- klady a doklady Otců. Jest neurozený? Ani Petr nebyl šlechticem a nehonosí se nikde vzneše- ným původem. Je příliš mlád? Má za vzor Jeremiáše a předchůdce Páně. Je chlapcem? Připomíná, že starší byli odsouzeni chlapcem Danielem. Je ne- vzdělaný? Cteme, že i apoštolové nenavštěvovali škol. Je ženat? Apoštol nařizuje, že má býti vybrán muž jedné ženy. Porušil manželství opustiv ženu? I Jan prý byl odvolán od sňatku ke kázání evange- lia. Není výřečný nebo spíše výmluvný? Cteme, že Aron prý zastával kněžský úřad na místě Mojžíše, který nebyl dosti pohotový v řeči. Docházel k ne- věstkám? Však i Ozeáš se na rozkaz Páně vrhl v ná- ručí prodajné ženy. Jest pošetilec? Ale Bůh rozhodl pro pošetilost světa spasiti věřící. Jest násilník? I Petr tasil meč a utal služebníku veleknězovu ucho. Jest bázlivý, t. j. pln strachu před smrtí? I Jonáš se obával jíti k Ninivetským a Tomáš k Indům. Je zdržován závazky z veřejného postavení? Však i Ma- touš býval celníkem. Je pijan a žrout? Ale i o Pánu bylo řečeno, že pil víno a jedl maso. Není ve shodě s nadřízenými? I Pavel se otevřeně postavil proti 98
bránu, a zhasili oheň Ducha sv. — neboť praví apoštol k Židům 5: »Je to hodnost, kterou si nikdo sám nevybírá, ale je k ní povoláván od Boha jako Aron — a oni«, jak praví Jan v Polikratiku: »usta- vičně a nestoudně obcházejí«. Marně bys něco na- mítal proti některému z nich, ukazuje na jeho ne- dostatky. Není pochyby, že každou takovou námitku vyváží pokřik najatých a odbudou nahromaděné pří- klady a doklady Otců. Jest neurozený? Ani Petr nebyl šlechticem a nehonosí se nikde vzneše- ným původem. Je příliš mlád? Má za vzor Jeremiáše a předchůdce Páně. Je chlapcem? Připomíná, že starší byli odsouzeni chlapcem Danielem. Je ne- vzdělaný? Cteme, že i apoštolové nenavštěvovali škol. Je ženat? Apoštol nařizuje, že má býti vybrán muž jedné ženy. Porušil manželství opustiv ženu? I Jan prý byl odvolán od sňatku ke kázání evange- lia. Není výřečný nebo spíše výmluvný? Cteme, že Aron prý zastával kněžský úřad na místě Mojžíše, který nebyl dosti pohotový v řeči. Docházel k ne- věstkám? Však i Ozeáš se na rozkaz Páně vrhl v ná- ručí prodajné ženy. Jest pošetilec? Ale Bůh rozhodl pro pošetilost světa spasiti věřící. Jest násilník? I Petr tasil meč a utal služebníku veleknězovu ucho. Jest bázlivý, t. j. pln strachu před smrtí? I Jonáš se obával jíti k Ninivetským a Tomáš k Indům. Je zdržován závazky z veřejného postavení? Však i Ma- touš býval celníkem. Je pijan a žrout? Ale i o Pánu bylo řečeno, že pil víno a jedl maso. Není ve shodě s nadřízenými? I Pavel se otevřeně postavil proti 98
Strana 99
Petrovi. Je svárlivý? I mezi žáky Kristovými byla rozmíška. Je žvanivý a mluvka? Mějte jej za výmluv- ného, protože i apoštol, rozsévač slov, byl takto na- zván. Zacházel jako voják se zbraní? Avšak čteme o Martinovi, že sloužil jako voják Juliánovi. Lpí na něm krev? Však i Mojžíš zabil Egyptana a zahrabal jej v písku, t. j. v písčině nebo v zemi. Jeho vražedný čin jest však veřejně znám! I Samuel zabil přetlus- tého krále před veškerým lidem. Je proradný a křivo- přísežník? Ale přece i Petr dovršil proradu křivou přísahou. Je němý? Ale proto nebyl Zachariáš zba- ven kněžství. Je slepý? Avšak ani Pavel neviděl, když jej Ananiáš posvětil Pánu. Pro svá provinění byl sesazen? Leč bylo mnoho takových, kteří, byvše pak znovu dosazeni k úřadu, mnoho prospěli církvi. Je hluchý? Ale to nepřekáží, aby byl hlasatelem, t. j. aby zvěstoval Boží zákon. Vyžaduje se totiž, aby byl kazatelem, ne posluchačem. Je malomocný? Ale o Pastýři pastýřů připomíná církev, že se objevil bez ozdob a skvostů, že se zdálo jakoby měl býti vyvržen jako malomocný a nehoden pohledu lidí. Je osobou opovržení hodnou? Avšak církev odmítla podobné označení Martina a nevyslechla zastánce toho. Bloudí ve víře? To prý učinil i Cyprián. Je chabého zdraví? Avšak Rehoř v přetěžké chorobě spravoval zname- nitě římskou církev. Je pyšný a marnivý? Ale to byl i Brikcius Tourský. Je ochrnut na těle i údech? Ale to se stalo i s výborným vyznavačem Pafnuciem. Byl odsouzen pro nenáležité ucházení o úřad? Ale i ná- rok synů Zebedeových, domáhajících se kdysi prven- 99
Petrovi. Je svárlivý? I mezi žáky Kristovými byla rozmíška. Je žvanivý a mluvka? Mějte jej za výmluv- ného, protože i apoštol, rozsévač slov, byl takto na- zván. Zacházel jako voják se zbraní? Avšak čteme o Martinovi, že sloužil jako voják Juliánovi. Lpí na něm krev? Však i Mojžíš zabil Egyptana a zahrabal jej v písku, t. j. v písčině nebo v zemi. Jeho vražedný čin jest však veřejně znám! I Samuel zabil přetlus- tého krále před veškerým lidem. Je proradný a křivo- přísežník? Ale přece i Petr dovršil proradu křivou přísahou. Je němý? Ale proto nebyl Zachariáš zba- ven kněžství. Je slepý? Avšak ani Pavel neviděl, když jej Ananiáš posvětil Pánu. Pro svá provinění byl sesazen? Leč bylo mnoho takových, kteří, byvše pak znovu dosazeni k úřadu, mnoho prospěli církvi. Je hluchý? Ale to nepřekáží, aby byl hlasatelem, t. j. aby zvěstoval Boží zákon. Vyžaduje se totiž, aby byl kazatelem, ne posluchačem. Je malomocný? Ale o Pastýři pastýřů připomíná církev, že se objevil bez ozdob a skvostů, že se zdálo jakoby měl býti vyvržen jako malomocný a nehoden pohledu lidí. Je osobou opovržení hodnou? Avšak církev odmítla podobné označení Martina a nevyslechla zastánce toho. Bloudí ve víře? To prý učinil i Cyprián. Je chabého zdraví? Avšak Rehoř v přetěžké chorobě spravoval zname- nitě římskou církev. Je pyšný a marnivý? Ale to byl i Brikcius Tourský. Je ochrnut na těle i údech? Ale to se stalo i s výborným vyznavačem Pafnuciem. Byl odsouzen pro nenáležité ucházení o úřad? Ale i ná- rok synů Zebedeových, domáhajících se kdysi prven- 99
Strana 100
ství, byl odmrštěn. Učil kdysi kacířství? Ale i Au- gustinus přiznává, že byl kdysi Manichejcem. Klaně se modlám? Ale i slavný mučedník Marcellinus byl jako papež přinucen obětovati modlám. Snad není ještě křestanem? Ale ke zvolení svatého Ambrosia došlo, dokud byl, jak se praví, katechumenem Pronásledoval Boží církev? Avšak i Pavel se stal z pronásledovatele nádobou vyvolení a kazatelem. Nebyl zvolen? Avšak i apoštolové byli vysláni, aniž si toho národové vyžádali. Není volného místa, na něž by mohl býti uveden? Nechť se připojí k tomu, kdo na něm zasedá, neboť o Augustinovi se píše, že ani tak nenastoupil po Valeriovi Hipponském, jako že k němu přistoupil. Je lakomý? Může shromáž- diti, co bylo rozptýleno, a nerozptýlí zbytečně, co bylo nashromážděno. Abych krátce vše shrnul: Není k ničemu? Avšak Saul oslí čelistí porazil Filištínské. A Bůh je i nyní tak mocný, aby mohl kameny oži- viti jako syny Abrahamovy. Není pochyby, že biskup- ský stolec přijímá svaté a svatými činí. Neboť když byl Saul pomazán na krále, sestoupil naň Duch Páně a on prorokoval a stal se jiným člověkem. Také Kaifáš, ač svatokrádce, který se se židy spikl k usmrcení Spasitele, protože byl toho roku vele- knězem, prorokoval, aby bylo zjevno, že přijal ze svého úřadu prorockou milost, jakou úřad zasloužil. Ježto tedy příjemné sídlo a sladké dřevo přináší bez námahy vše, po čem touží, hle, jakých výmluv se chápou ti, kdož zmítáni jsouce světskou ctižádostí 100
ství, byl odmrštěn. Učil kdysi kacířství? Ale i Au- gustinus přiznává, že byl kdysi Manichejcem. Klaně se modlám? Ale i slavný mučedník Marcellinus byl jako papež přinucen obětovati modlám. Snad není ještě křestanem? Ale ke zvolení svatého Ambrosia došlo, dokud byl, jak se praví, katechumenem Pronásledoval Boží církev? Avšak i Pavel se stal z pronásledovatele nádobou vyvolení a kazatelem. Nebyl zvolen? Avšak i apoštolové byli vysláni, aniž si toho národové vyžádali. Není volného místa, na něž by mohl býti uveden? Nechť se připojí k tomu, kdo na něm zasedá, neboť o Augustinovi se píše, že ani tak nenastoupil po Valeriovi Hipponském, jako že k němu přistoupil. Je lakomý? Může shromáž- diti, co bylo rozptýleno, a nerozptýlí zbytečně, co bylo nashromážděno. Abych krátce vše shrnul: Není k ničemu? Avšak Saul oslí čelistí porazil Filištínské. A Bůh je i nyní tak mocný, aby mohl kameny oži- viti jako syny Abrahamovy. Není pochyby, že biskup- ský stolec přijímá svaté a svatými činí. Neboť když byl Saul pomazán na krále, sestoupil naň Duch Páně a on prorokoval a stal se jiným člověkem. Také Kaifáš, ač svatokrádce, který se se židy spikl k usmrcení Spasitele, protože byl toho roku vele- knězem, prorokoval, aby bylo zjevno, že přijal ze svého úřadu prorockou milost, jakou úřad zasloužil. Ježto tedy příjemné sídlo a sladké dřevo přináší bez námahy vše, po čem touží, hle, jakých výmluv se chápou ti, kdož zmítáni jsouce světskou ctižádostí 100
Strana 101
snaží se potlačiti ducha božského povolání. Vy však nečiňte tak, ale podle nařízení Páně očekávejte po- volání Ducha a nepotlačujte Ducha, než přijměte s pokorou v duši Ducha svatého a poučí vás, že upadají v pokušení a léčku ďáblovu ti, kdo chtějí zbohatnouti, že tužby příliš hojné i neužitečné a škod- lidé uvrhují člověka do záhuby a zkázy, zvláště pak lakotné kněžstvo, v němž se rozmohla lakota a z ně- hož vymizela chudoba Ducha. Přijměte Ducha sva- tého ve zdrželivosti, protože tak potlačíte ducha rozmařilosti, neboť ten, ó žel, zcela zpustošil čistotu kněžstva jako osamělý kanec lesní. Neboť praví Ozeáš ve 4. kap., 12: »Nebo je duch smilstva uvádí v blud a smilní odcházejíce od Boha svého.« Při- jměte Ducha svatého, který jest duchem kázně a naučí vás, abyste nebažili po cizím, vystříhali se ne- čistosti, nemluvili naplano a klamně. Naučí vás, abyste nosili šat tak ozdobený, jak se patří na váš stav, abyste měli prostě upravený vlas, jak se sluší; abyste nevcházeli ve společenství s nehodnými, ne- dívali se na nikoho zamračeně, nevystupovali s pře- pjatou nádherou, nikoho nezahanbovali a netupili, nikoho nepomlouvali, starcům se nevysmívali, ale více je ctili, a nezáviděli tomu, kdo koná dobré skutky. Naučí vás, abyste konali spíše to, co je dob- rem v očích Božích než lidských, abyste krotili chtíče mrzkých představ; abyste druhé pokládali za lepší sebe, nikoho nerozvážně neodsuzovali, o sobě nic nemyslili, abyste ve všem, co konáte, se svěřovali 101
snaží se potlačiti ducha božského povolání. Vy však nečiňte tak, ale podle nařízení Páně očekávejte po- volání Ducha a nepotlačujte Ducha, než přijměte s pokorou v duši Ducha svatého a poučí vás, že upadají v pokušení a léčku ďáblovu ti, kdo chtějí zbohatnouti, že tužby příliš hojné i neužitečné a škod- lidé uvrhují člověka do záhuby a zkázy, zvláště pak lakotné kněžstvo, v němž se rozmohla lakota a z ně- hož vymizela chudoba Ducha. Přijměte Ducha sva- tého ve zdrželivosti, protože tak potlačíte ducha rozmařilosti, neboť ten, ó žel, zcela zpustošil čistotu kněžstva jako osamělý kanec lesní. Neboť praví Ozeáš ve 4. kap., 12: »Nebo je duch smilstva uvádí v blud a smilní odcházejíce od Boha svého.« Při- jměte Ducha svatého, který jest duchem kázně a naučí vás, abyste nebažili po cizím, vystříhali se ne- čistosti, nemluvili naplano a klamně. Naučí vás, abyste nosili šat tak ozdobený, jak se patří na váš stav, abyste měli prostě upravený vlas, jak se sluší; abyste nevcházeli ve společenství s nehodnými, ne- dívali se na nikoho zamračeně, nevystupovali s pře- pjatou nádherou, nikoho nezahanbovali a netupili, nikoho nepomlouvali, starcům se nevysmívali, ale více je ctili, a nezáviděli tomu, kdo koná dobré skutky. Naučí vás, abyste konali spíše to, co je dob- rem v očích Božích než lidských, abyste krotili chtíče mrzkých představ; abyste druhé pokládali za lepší sebe, nikoho nerozvážně neodsuzovali, o sobě nic nemyslili, abyste ve všem, co konáte, se svěřovali 101
Strana 102
Boží pomoci, ve všem se Bohu podvolovali, jenom k němu lnuli a všechno dobré započaté dílo omezili konečnou smrtí. Hle, jak dobrý a líbezný jest onen duch! Nepo- tlačujte jej, neboť on roznítí silný oheň lásky, aby netoliko v naději synů Božích, ale i ve strastech se lidé zaskvěli, považujíce pohanu za slávu, potupení za věc radostnou, opovržení za věc veselou. Všem nám, neklamu-li se, je dáno ducha ke spáse dosta- tečně, ne však k horlivosti. Málo je těch, kteří jsou tímto duchem naplněni, málo těch, kteří se horlivě snaží. Protož, nejmilejší, pokořme se v duši, aby se- stoupil na nás duch ozařující rozum a rozplameňu- jící vůli. Modleme se, aby se naplnil v nás den se- slání Ducha svatého, den odpuštění, den jásotu, a všechny stejně nalezl nás Duch svatý na tom místě, skýtaje jednotu srdcí a vyplňuje celý dům ducha na- šeho, totiž aby ovládal pamět a vůli a poučoval rozum, abychom, tvoříce obraz požehnané svaté Tro- jice, v moci moudrosti a laskavosti vzdorovali dáblu a sloužili Kristu Ježíši, Pánu našemu, pravému Bohu a člověku, narozenému z Panny, ženichovi církve, požehnanému na věky věků. Amen. 102
Boží pomoci, ve všem se Bohu podvolovali, jenom k němu lnuli a všechno dobré započaté dílo omezili konečnou smrtí. Hle, jak dobrý a líbezný jest onen duch! Nepo- tlačujte jej, neboť on roznítí silný oheň lásky, aby netoliko v naději synů Božích, ale i ve strastech se lidé zaskvěli, považujíce pohanu za slávu, potupení za věc radostnou, opovržení za věc veselou. Všem nám, neklamu-li se, je dáno ducha ke spáse dosta- tečně, ne však k horlivosti. Málo je těch, kteří jsou tímto duchem naplněni, málo těch, kteří se horlivě snaží. Protož, nejmilejší, pokořme se v duši, aby se- stoupil na nás duch ozařující rozum a rozplameňu- jící vůli. Modleme se, aby se naplnil v nás den se- slání Ducha svatého, den odpuštění, den jásotu, a všechny stejně nalezl nás Duch svatý na tom místě, skýtaje jednotu srdcí a vyplňuje celý dům ducha na- šeho, totiž aby ovládal pamět a vůli a poučoval rozum, abychom, tvoříce obraz požehnané svaté Tro- jice, v moci moudrosti a laskavosti vzdorovali dáblu a sloužili Kristu Ježíši, Pánu našemu, pravému Bohu a člověku, narozenému z Panny, ženichovi církve, požehnanému na věky věků. Amen. 102
Strana 103
NĚKOLIK ARENG Z KVODLIBETU Když tedy bylo dosaženo již prvního stupně v na- šem jednání a přehluboký důvtip ctihodných mistrů byl povzbuzen přehlubokými důvody a když hlavní otázka, kterou důstojný pan bakalář, jak mu bylo dáno nejvyšším Pánem, rozebral, byla všestranně prozkoumána, zbývá postoupiti na druhý stupeň, ještě více povzbuditi vynikající důvtip mistrů, jakož i pokorně napomenouti, aby vše, co přednesou a o čem budou učiti, učili a přednesli především ve jménu Páně, aby jednání naše nebylo nadouváno a kaženo povýšeným věděním a chlubnou nadutostí, a aby planá ješitnost vše nezničila, nýbrž aby nauka láskyplná a pokorná vzdělala všecko posluchačstvo. Pročež, převýborní mistři a páni, cokoli budete učiti a vykládati, čiňte tak ve jménu Páně. Jestliže si tak svorně budete počínati, není pochyby, že síla vašich naučení rozkotá sofistickou lživost, skrytá pravda se veřejně objeví, má nevědomost bude očištěna, vaše vědění zazáří, vaše nadání nezpuchří a na stůl Páně budou složeny hřivny od něho povolené, srdce posluchačů nakloní se vědám, neřest bude do vy- hnanství zapuzena a ctnost v svém výkonu posílena. V Pánu vás však pokorně zapřísahám, abychom se 103
NĚKOLIK ARENG Z KVODLIBETU Když tedy bylo dosaženo již prvního stupně v na- šem jednání a přehluboký důvtip ctihodných mistrů byl povzbuzen přehlubokými důvody a když hlavní otázka, kterou důstojný pan bakalář, jak mu bylo dáno nejvyšším Pánem, rozebral, byla všestranně prozkoumána, zbývá postoupiti na druhý stupeň, ještě více povzbuditi vynikající důvtip mistrů, jakož i pokorně napomenouti, aby vše, co přednesou a o čem budou učiti, učili a přednesli především ve jménu Páně, aby jednání naše nebylo nadouváno a kaženo povýšeným věděním a chlubnou nadutostí, a aby planá ješitnost vše nezničila, nýbrž aby nauka láskyplná a pokorná vzdělala všecko posluchačstvo. Pročež, převýborní mistři a páni, cokoli budete učiti a vykládati, čiňte tak ve jménu Páně. Jestliže si tak svorně budete počínati, není pochyby, že síla vašich naučení rozkotá sofistickou lživost, skrytá pravda se veřejně objeví, má nevědomost bude očištěna, vaše vědění zazáří, vaše nadání nezpuchří a na stůl Páně budou složeny hřivny od něho povolené, srdce posluchačů nakloní se vědám, neřest bude do vy- hnanství zapuzena a ctnost v svém výkonu posílena. V Pánu vás však pokorně zapřísahám, abychom se 103
Strana 104
navzájem vyslechli laskavě a bez záští, ukazujíce di- vákům vlídné tváře. Pravil jsem totiž již v úvodu, že třeba se vyvarovati vášnivé hádavosti a prázd- ného, chlapeckého naparování. I. Mistr Jakub ze Soběslavi jako Sokrates. A protože každý řádný postup jest: od počátku postupovati přes střed ke konci, vždyt i člověk jest co do uspořádání těla posuzován především sestupně, od vrchu hlavy až k patě, poněvadž hlava předči ostatní údy v kráse i ve schopnostech vjemových, ba co do smyslů vůbec, ba i v přirozeném pohybu postupně předchází jiné údy lidské — proto podobně, když jest přítomen ctihodný pan rektor, hlava naší universitní obce znamenitého učení pražského, tu dlužno začíti od něho jakožto od předáka skvělého zástupu mistrů, aby jako filosof Sokrates, učitel Pla- tonův, první poskytl našemu posluchačstvu sezná- mení s filosofickým oborem ethiky. Sokrates byl totiž jako první vynálezcem ethické filosofie. On to byl, jak praví Seneka v 74. dopise Luciliovi, kdo obrátil veškerou filosofii k úpravě a nápravě mrav- nosti. Říkával, že nejlepší filosofií jest rozeznávati dobro od zla. O tomto Sokratovi praví též Isidorus v druhé knize Etymologií: Sokrates jako první určil ethice za úkol nápravu a úpravu mravů a veškeré její pěstování zaměřil k otázkám dobrého života, rozděliv ji na čtyři základní ctnosti: rozvážnost, spravedlnost, statečnost a umírněnost. O ctnostech 104
navzájem vyslechli laskavě a bez záští, ukazujíce di- vákům vlídné tváře. Pravil jsem totiž již v úvodu, že třeba se vyvarovati vášnivé hádavosti a prázd- ného, chlapeckého naparování. I. Mistr Jakub ze Soběslavi jako Sokrates. A protože každý řádný postup jest: od počátku postupovati přes střed ke konci, vždyt i člověk jest co do uspořádání těla posuzován především sestupně, od vrchu hlavy až k patě, poněvadž hlava předči ostatní údy v kráse i ve schopnostech vjemových, ba co do smyslů vůbec, ba i v přirozeném pohybu postupně předchází jiné údy lidské — proto podobně, když jest přítomen ctihodný pan rektor, hlava naší universitní obce znamenitého učení pražského, tu dlužno začíti od něho jakožto od předáka skvělého zástupu mistrů, aby jako filosof Sokrates, učitel Pla- tonův, první poskytl našemu posluchačstvu sezná- mení s filosofickým oborem ethiky. Sokrates byl totiž jako první vynálezcem ethické filosofie. On to byl, jak praví Seneka v 74. dopise Luciliovi, kdo obrátil veškerou filosofii k úpravě a nápravě mrav- nosti. Říkával, že nejlepší filosofií jest rozeznávati dobro od zla. O tomto Sokratovi praví též Isidorus v druhé knize Etymologií: Sokrates jako první určil ethice za úkol nápravu a úpravu mravů a veškeré její pěstování zaměřil k otázkám dobrého života, rozděliv ji na čtyři základní ctnosti: rozvážnost, spravedlnost, statečnost a umírněnost. O ctnostech 104
Strana 105
nejenže pojednával, ale splňoval je i skutky. Byl totiž tou měrou obdařen čistotou, zdrželivostí a ostatními mravními ctnostmi, že jej pro znamenitost hrdin- ských ctností i jiní filosofové prohlašovali za více než člověka. Sokrates také sám, nechtěje ctíti modly, raději ve jménu věčného Boha, prvního to jsoucna, neměnného a vše nejlépe řídícího, vypil číši jedu a zůstal před zraky pošetilého davu zcela bez úhony. Aby tedy po příkladu tohoto filosofa náš úctyhodný pan rektor jako výborný Sokrates nám vyjevil svou moudrost a ethiku, předkládá se mu otázka... II. Mistr Petr z Police jako Platon. Již zbývá, abychom beze zmatku sestoupili od vyššího k nižšímu, od Sokrata k Platonovi. Platon totiž dosvědčuje, že byl Sokratovým žákem. Tento Platon zvěstoval budoucnost jako přítomnost a nejen že vymyslil ideje, jež jeho žák Aristoteles nedovedl pochopiti, nýbrž zůstavil nám, svým následníkům, ve svých spisech též převznešené evangelium bož- skosti. Tak totiž píše o Platonovi sv. Augustin, že celé to evangelium: »Na počátku bylo slovo a slovo bylo u Boha a Bůh byl slovo«, nalezl po řecku na- psáno v knize Platonově, s výjimkou toho, co se vztahuje na Kristovo lidství. Když tedy Platon tak vznešeně napsal: »Vše, co bylo učiněno v něm, byl život«, jest na místě, aby náš pan děkan jako Platon poučil posluchačstvo o budoucnosti. Pročež se mu předkládá otázka... 105
nejenže pojednával, ale splňoval je i skutky. Byl totiž tou měrou obdařen čistotou, zdrželivostí a ostatními mravními ctnostmi, že jej pro znamenitost hrdin- ských ctností i jiní filosofové prohlašovali za více než člověka. Sokrates také sám, nechtěje ctíti modly, raději ve jménu věčného Boha, prvního to jsoucna, neměnného a vše nejlépe řídícího, vypil číši jedu a zůstal před zraky pošetilého davu zcela bez úhony. Aby tedy po příkladu tohoto filosofa náš úctyhodný pan rektor jako výborný Sokrates nám vyjevil svou moudrost a ethiku, předkládá se mu otázka... II. Mistr Petr z Police jako Platon. Již zbývá, abychom beze zmatku sestoupili od vyššího k nižšímu, od Sokrata k Platonovi. Platon totiž dosvědčuje, že byl Sokratovým žákem. Tento Platon zvěstoval budoucnost jako přítomnost a nejen že vymyslil ideje, jež jeho žák Aristoteles nedovedl pochopiti, nýbrž zůstavil nám, svým následníkům, ve svých spisech též převznešené evangelium bož- skosti. Tak totiž píše o Platonovi sv. Augustin, že celé to evangelium: »Na počátku bylo slovo a slovo bylo u Boha a Bůh byl slovo«, nalezl po řecku na- psáno v knize Platonově, s výjimkou toho, co se vztahuje na Kristovo lidství. Když tedy Platon tak vznešeně napsal: »Vše, co bylo učiněno v něm, byl život«, jest na místě, aby náš pan děkan jako Platon poučil posluchačstvo o budoucnosti. Pročež se mu předkládá otázka... 105
Strana 106
III. Mistr Petr z Brandýsa jako Homér. Není správné opomíjeti básníky, o nichž se říká, že mnoho lhou, protože jejich výroky bývají nejasné. Třeba tudíž přistoupiti k básníku Homérovi, jehož Athéňané, jak praví Elimandus ve 3. knize, poklá- dali za blázna, protože říkal, že bohové mezi sebou válčili. A ten nedovedl vysvětliti hádanku, kterou mu dali lodníci. Když se totiž Homér jednou procházel na břehu mořském, zíraje na oblohu a pohřížen jsa v přemítání, vysmáli se mu rybáři sedící na břehu. On pak, když viděl, že se smějí, otázal se jich, co je. A oni odpověděli: »Co jsme chytili, nemáme; co jsme nechytili, to držíme.« Hledali totiž v oděvu vši. Homér, v domnění, že jde o ryby, uvažoval, jak by to bylo možné, že mají ryby, které ještě ne- chytili, a že nemají ryby, které chytili. Z toho upadl v šílenství a v roztrpčení se oběsil. O tomto Homé- rovi tvrdí dějepisci, že stejně znamenitostí jako věkem si zasloužil toho, že byl právem u Řeků po- kládán za vynikajícího nejen básníka, ale i filosofa. Žil totiž dříve než všichni jiní, na něž zůstala vzpo- mínka, a nade všechny dovedl jasněji vyložiti, co chtěl říci. Podle podobnosti s Homérem jasně vyloží ctihodný mistr Petr z Brandýsa otázku, která se mu předkládá . . . IV. Mistr Petr z Koněprus jako Thales. Bylo by dobře přibrati teď filosofa, který by do- vedl rozeznati hodnotu věcí. A věru již dlouho byl 106
III. Mistr Petr z Brandýsa jako Homér. Není správné opomíjeti básníky, o nichž se říká, že mnoho lhou, protože jejich výroky bývají nejasné. Třeba tudíž přistoupiti k básníku Homérovi, jehož Athéňané, jak praví Elimandus ve 3. knize, poklá- dali za blázna, protože říkal, že bohové mezi sebou válčili. A ten nedovedl vysvětliti hádanku, kterou mu dali lodníci. Když se totiž Homér jednou procházel na břehu mořském, zíraje na oblohu a pohřížen jsa v přemítání, vysmáli se mu rybáři sedící na břehu. On pak, když viděl, že se smějí, otázal se jich, co je. A oni odpověděli: »Co jsme chytili, nemáme; co jsme nechytili, to držíme.« Hledali totiž v oděvu vši. Homér, v domnění, že jde o ryby, uvažoval, jak by to bylo možné, že mají ryby, které ještě ne- chytili, a že nemají ryby, které chytili. Z toho upadl v šílenství a v roztrpčení se oběsil. O tomto Homé- rovi tvrdí dějepisci, že stejně znamenitostí jako věkem si zasloužil toho, že byl právem u Řeků po- kládán za vynikajícího nejen básníka, ale i filosofa. Žil totiž dříve než všichni jiní, na něž zůstala vzpo- mínka, a nade všechny dovedl jasněji vyložiti, co chtěl říci. Podle podobnosti s Homérem jasně vyloží ctihodný mistr Petr z Brandýsa otázku, která se mu předkládá . . . IV. Mistr Petr z Koněprus jako Thales. Bylo by dobře přibrati teď filosofa, který by do- vedl rozeznati hodnotu věcí. A věru již dlouho byl 106
Strana 107
skryt ve voji filosofů Thales, který byl nazván prv- ním mudrcem a podle něhož bylo také pojmenováno sedm řeckých mudrců. O něm totiž praví Augustin v VIII. kn. díla O městě Božím, že Thales Miletský, aby vzbudil následovníky, zkoumal povahu věcí, své úvahy vydal písemně a velmi podivuhodně vynikl. Tento Thales, když byl kdysi veden stařenou z domu, aby pozoroval hvězdy — on byl prý prvním z filo- sofů, kdo se zabýval hvězdopravectvím — spadl do jámy. Když pak naříkal, pravila mu stařena: »O Tha- lete, co máš pod nohama, nevidíš; jak chceš poznati, co je na nebi?« Thales pravil: »Za trojí vzdávám díky osudu: předně, že jsem člověkem a ne zvířetem, za druhé, že jsem mužem, ne ženou, za třetí, že Re- kem, ne barbarem.« Byv otázán, může-li přísahati, že nesesmilnil, pravil Thales: »Nemohu, vždyť těžším hříchem je křivá přísaha než cizoložství.« Na otázku, co je nesnadné poznati, odpověděl: »Sebe sama.« Na otázku, co se mu zdá nejnesnesitelnějším, odpo- věděl: »Starý ničemník!« Na otázku, jak může ně- kdo žíti spravedlivě, pravil: »Jestliže sám bude ko- nati to, co nařizuje jiným.« Na otázku, kdo je štasten, pravil: »Kdo má zdravé srdce, duši bohatou, a při- rozeností je učelivý.« Hle, jak přeslavné jsou výroky tohoto Thaleta, zvláště pak o statcích přírody a ctnosti. O těch příjemně, podrobně, výmluvně a uži- tečně poučí naše posluchačstvo jako druhý Thales náš mistr, ctihodný mistr Petr Koněprus, skvoucí se význačnými šedinami, a proto se mu předkládá otázka... 107
skryt ve voji filosofů Thales, který byl nazván prv- ním mudrcem a podle něhož bylo také pojmenováno sedm řeckých mudrců. O něm totiž praví Augustin v VIII. kn. díla O městě Božím, že Thales Miletský, aby vzbudil následovníky, zkoumal povahu věcí, své úvahy vydal písemně a velmi podivuhodně vynikl. Tento Thales, když byl kdysi veden stařenou z domu, aby pozoroval hvězdy — on byl prý prvním z filo- sofů, kdo se zabýval hvězdopravectvím — spadl do jámy. Když pak naříkal, pravila mu stařena: »O Tha- lete, co máš pod nohama, nevidíš; jak chceš poznati, co je na nebi?« Thales pravil: »Za trojí vzdávám díky osudu: předně, že jsem člověkem a ne zvířetem, za druhé, že jsem mužem, ne ženou, za třetí, že Re- kem, ne barbarem.« Byv otázán, může-li přísahati, že nesesmilnil, pravil Thales: »Nemohu, vždyť těžším hříchem je křivá přísaha než cizoložství.« Na otázku, co je nesnadné poznati, odpověděl: »Sebe sama.« Na otázku, co se mu zdá nejnesnesitelnějším, odpo- věděl: »Starý ničemník!« Na otázku, jak může ně- kdo žíti spravedlivě, pravil: »Jestliže sám bude ko- nati to, co nařizuje jiným.« Na otázku, kdo je štasten, pravil: »Kdo má zdravé srdce, duši bohatou, a při- rozeností je učelivý.« Hle, jak přeslavné jsou výroky tohoto Thaleta, zvláště pak o statcích přírody a ctnosti. O těch příjemně, podrobně, výmluvně a uži- tečně poučí naše posluchačstvo jako druhý Thales náš mistr, ctihodný mistr Petr Koněprus, skvoucí se význačnými šedinami, a proto se mu předkládá otázka... 107
Strana 108
V. Mistr Ctibor z Velvar jako Noe. Protože bylo již dosti podáno z nauky o mírách délek, výšek, hloubek a vzdáleností, zbývá ukázati míru lidských činů ve ctnostech, aby tak, jako znalec měřictví usiluje o zjištění přesné míry v kolikosti, přál si znalec mravů nalézti přesnou míru v ctnosti. Učil pak takovéto míře filosof Noe, který, jako vy- budoval archu v délce 300 loktů, v šíři 50 loktů, a ve výšce 30 loktů, tak určoval, v čem pozůstává mravní život člověka. Tento Noe první objevil vin- nou révu a počal vzdělávati vinici, jak je zjevno z 9. kap. I. kn. Mojžíšovy. V díle O příčinách přírod- ních běhů vypravuje Josefos, že Noe objevil planou révu, t. j. révu divoce rostoucí, podle námahy cest zvanou labrusca. A protože byla trpká, vzal Noe čtverý druh krve, totiž krev lva, beránka, vepře a opice. Z takovéto krve přimíšením prsti vytvořil mrvu a tou mrvil kořeny, aby réva byla zbavena trpkosti a dala sladké plody. Když pak pil z jejího vína, opil se a obnažil ve svém stanu, pročež se mu mladší syn jeho Cham vysmíval. Když Noe vystříz- livěl, svolal své syny a vysvětlil jim povahu vína, a sdělil, že proto přidal krev uvedených zvířat, aby se poučili, že lidé někdy se stávají požitím vína lvy vlivem hněvu, někdy nemyslícími berany, protože víno pohltilo rozum, někdy vepři vlivem zhýralosti, jindy opicemi vlivem všetečnosti. Protože pak cti- hodný náš mistr, mistr Ctibor jako druhý Noe rád pije víno po záslužném zvyku samotného velikého 108
V. Mistr Ctibor z Velvar jako Noe. Protože bylo již dosti podáno z nauky o mírách délek, výšek, hloubek a vzdáleností, zbývá ukázati míru lidských činů ve ctnostech, aby tak, jako znalec měřictví usiluje o zjištění přesné míry v kolikosti, přál si znalec mravů nalézti přesnou míru v ctnosti. Učil pak takovéto míře filosof Noe, který, jako vy- budoval archu v délce 300 loktů, v šíři 50 loktů, a ve výšce 30 loktů, tak určoval, v čem pozůstává mravní život člověka. Tento Noe první objevil vin- nou révu a počal vzdělávati vinici, jak je zjevno z 9. kap. I. kn. Mojžíšovy. V díle O příčinách přírod- ních běhů vypravuje Josefos, že Noe objevil planou révu, t. j. révu divoce rostoucí, podle námahy cest zvanou labrusca. A protože byla trpká, vzal Noe čtverý druh krve, totiž krev lva, beránka, vepře a opice. Z takovéto krve přimíšením prsti vytvořil mrvu a tou mrvil kořeny, aby réva byla zbavena trpkosti a dala sladké plody. Když pak pil z jejího vína, opil se a obnažil ve svém stanu, pročež se mu mladší syn jeho Cham vysmíval. Když Noe vystříz- livěl, svolal své syny a vysvětlil jim povahu vína, a sdělil, že proto přidal krev uvedených zvířat, aby se poučili, že lidé někdy se stávají požitím vína lvy vlivem hněvu, někdy nemyslícími berany, protože víno pohltilo rozum, někdy vepři vlivem zhýralosti, jindy opicemi vlivem všetečnosti. Protože pak cti- hodný náš mistr, mistr Ctibor jako druhý Noe rád pije víno po záslužném zvyku samotného velikého 108
Strana 109
filosofa Noe, aby si mohl, kdyby mu bylo předlo- ženo pivo a víno, raději vybrati víno, předkládá se mu otázka, kterak máme vybrati lepší dobro z čet- nějších předložených... VI. Mistr Jan z Říště jako Mison. Není dobře vysoce o sobě smýšleti; jenom člověk, který sám se poznává a chová jasné svědomí, může se sám v sobě radovati. To pochopil filosof Mison, který se učil, že se nemají poznávati a doplňovati věci podle slov, nýbrž slova podle věcí, a že nejsou slova příčinou věcí, nýbrž věci příčinou slov. Aby se vyhnul obtížným lidem, bydlil Mison samoten. Kdosi jej uviděl, jak se směje, a ptal se, proč se směje, když tu nikoho není. Tu odpověděl: »Směji se právě proto, že jsem sám; jsem totiž vesel. Neboť kdybych bydlil s lidmi, přišel bych o příležitost k smíchu i radosti.« Protože pak ctihodný mistr Jan z Ríště má rád samotu jako druhý Mison, aby přebýváním mezi lidmi nepřicházel o příležitost smáti se a radovati se z dobrého svědomí, předkládá se mu otázka o svědomí... VII. Mistr Tomáš z Lysé jako Epikur. Libo již přistoupiti k hovoru o uměřenosti života, aby ctihodný náš mistr, mistr Tomáš z Lysé, nám, jak se sluší, vyjevil jako druhý Epikur, na jakých ctnostech se zakládá chvályhodný život člověka. Cti- hodný mistr nesmí býti dotčen, že jej nazývám Epi- 109
filosofa Noe, aby si mohl, kdyby mu bylo předlo- ženo pivo a víno, raději vybrati víno, předkládá se mu otázka, kterak máme vybrati lepší dobro z čet- nějších předložených... VI. Mistr Jan z Říště jako Mison. Není dobře vysoce o sobě smýšleti; jenom člověk, který sám se poznává a chová jasné svědomí, může se sám v sobě radovati. To pochopil filosof Mison, který se učil, že se nemají poznávati a doplňovati věci podle slov, nýbrž slova podle věcí, a že nejsou slova příčinou věcí, nýbrž věci příčinou slov. Aby se vyhnul obtížným lidem, bydlil Mison samoten. Kdosi jej uviděl, jak se směje, a ptal se, proč se směje, když tu nikoho není. Tu odpověděl: »Směji se právě proto, že jsem sám; jsem totiž vesel. Neboť kdybych bydlil s lidmi, přišel bych o příležitost k smíchu i radosti.« Protože pak ctihodný mistr Jan z Ríště má rád samotu jako druhý Mison, aby přebýváním mezi lidmi nepřicházel o příležitost smáti se a radovati se z dobrého svědomí, předkládá se mu otázka o svědomí... VII. Mistr Tomáš z Lysé jako Epikur. Libo již přistoupiti k hovoru o uměřenosti života, aby ctihodný náš mistr, mistr Tomáš z Lysé, nám, jak se sluší, vyjevil jako druhý Epikur, na jakých ctnostech se zakládá chvályhodný život člověka. Cti- hodný mistr nesmí býti dotčen, že jej nazývám Epi- 109
Strana 110
kurem, o němž praví Jeroným: »Obhájce rozkoše Epikur zaplnil, což je podivuhodné, všechny svoje knihy zelinami a plody.« Ježto však nesrovnávám ctihodného mistra s Epikurem z tohoto důvodu, at vlídně přijme toto srovnání, pokud se týče následu- jícího. Jak totiž praví Seneka, jest výrokem Epiku- rovým toto: »Radostná chudoba je cosi čestného. Jestliže se někomu nezdá vlastní majetek co nejhoj- nějším, jest chudák, třebas byl pánem celého světa. Máme si vybrati nějakého dobrého muže a míti jej vždy před očima, abychom žili, jako by nás viděl a konali vše, jako by se na nás díval. Budeš-li žíti podle přírody, nikdy nebudeš chud; jestliže však podle pouhých představ, nikdy nebudeš bohat. Pří- roda vyžaduje velmi málo, lidská představa nesmírně mnoho. Před jídlem dlužno se podívati, s kým jíš a piješ. Počátkem spásy jest poznání hříchu a pře- mítání o smrti. Netouží po nápravě ten, kdo ne- poznává, že hřeší. Nemírný hněv plodí šílenství. Stolování a pitky, styky se ženami, vše to, co se po- skytuje pro skvělý požitek z hostiny, nečiní život sladkým, nýbrž střízlivý rozhovor.« To jsou chvály- hodné výroky Epikurovy, a v nich jsem mínil, že jest ctihodný mistr podoben Epikurovi. Tyto zásady potvrdí ve své otázce o ctnostech . . . VIII. Mistr Havel z Uterý jako Theofrastos. Když jsme se seznámili s tím, co jest to vzneše- nost, jež, jak se zda, jest nejvíce na škodu vlastnictví, 110
kurem, o němž praví Jeroným: »Obhájce rozkoše Epikur zaplnil, což je podivuhodné, všechny svoje knihy zelinami a plody.« Ježto však nesrovnávám ctihodného mistra s Epikurem z tohoto důvodu, at vlídně přijme toto srovnání, pokud se týče následu- jícího. Jak totiž praví Seneka, jest výrokem Epiku- rovým toto: »Radostná chudoba je cosi čestného. Jestliže se někomu nezdá vlastní majetek co nejhoj- nějším, jest chudák, třebas byl pánem celého světa. Máme si vybrati nějakého dobrého muže a míti jej vždy před očima, abychom žili, jako by nás viděl a konali vše, jako by se na nás díval. Budeš-li žíti podle přírody, nikdy nebudeš chud; jestliže však podle pouhých představ, nikdy nebudeš bohat. Pří- roda vyžaduje velmi málo, lidská představa nesmírně mnoho. Před jídlem dlužno se podívati, s kým jíš a piješ. Počátkem spásy jest poznání hříchu a pře- mítání o smrti. Netouží po nápravě ten, kdo ne- poznává, že hřeší. Nemírný hněv plodí šílenství. Stolování a pitky, styky se ženami, vše to, co se po- skytuje pro skvělý požitek z hostiny, nečiní život sladkým, nýbrž střízlivý rozhovor.« To jsou chvály- hodné výroky Epikurovy, a v nich jsem mínil, že jest ctihodný mistr podoben Epikurovi. Tyto zásady potvrdí ve své otázce o ctnostech . . . VIII. Mistr Havel z Uterý jako Theofrastos. Když jsme se seznámili s tím, co jest to vzneše- nost, jež, jak se zda, jest nejvíce na škodu vlastnictví, 110
Strana 111
přiděliti jest ctihodnému mistru Havlovi z Uterý otázku o vlastnictví, aby jako druhý Theofrastos, Aristotelův žák a nástupce, poučil nás o dovoleném vlastnictví. Theofrastos, řídě se výrokem Aristotelo- vým, který uložil v závěru Kategorií, praví, že míti ženu jest nejméně vhodný způsob majetku. Theofrastos totiž rozbírá v knize, kterou napsal proti Joviniánovi, otázku, v níž zkoumá, zda se má moudrý muž ženiti. A když promluvil o tom, je-li krásná, mravopočestná, z počestných rodičů, bohatá, tu připojuje: »Tyto vlastnosti se zřídka shodnou.« Moudrý muž se tedy nemá ženiti. Předně je to na překážku studiu filosofie; nikdo nemůže zároveň sloužiti knihám a ženě. Jest mnoho tedy, co se oby- čejně v manželství požaduje: drahocenná roucha, zlato, drahé kameny, nákladná vydání, služky, roz- manitá výbava, konečně po všechny noci žvatlavé otázky: »Ta vystupuje na veřejnost s větší okázalostí, oné všichni prokazují čest — já když se sejdu se ženami, dívají se na mne jako na ubožačku. Proč jsi se díval na sousedku? Proč jsi mluvil se služkou? Co jsi mi přinesl z trhu? Přidej k tomu ještě, že ženu si nelze vybrati, ale je třeba si vzíti, jak která přijde. Zda je zlostná, hloupá, ošklivá, pyšná, pách- noucí, jakákoli, to se pozná až po svatbě. Kůň, osel, býk, pes, nejobyčejnější otrok se zkouší, než se koupí. Jen žena se nesmí ukázat, aby se neznelíbila dřív, než je přijata za choť. Svěříš-li jí celý dům, musíš míti obavy; ponecháš-li něco k vlastnímu rozhodování, bude mysliti, že jí nevěříš, pojme k tobě nenávist, 111
přiděliti jest ctihodnému mistru Havlovi z Uterý otázku o vlastnictví, aby jako druhý Theofrastos, Aristotelův žák a nástupce, poučil nás o dovoleném vlastnictví. Theofrastos, řídě se výrokem Aristotelo- vým, který uložil v závěru Kategorií, praví, že míti ženu jest nejméně vhodný způsob majetku. Theofrastos totiž rozbírá v knize, kterou napsal proti Joviniánovi, otázku, v níž zkoumá, zda se má moudrý muž ženiti. A když promluvil o tom, je-li krásná, mravopočestná, z počestných rodičů, bohatá, tu připojuje: »Tyto vlastnosti se zřídka shodnou.« Moudrý muž se tedy nemá ženiti. Předně je to na překážku studiu filosofie; nikdo nemůže zároveň sloužiti knihám a ženě. Jest mnoho tedy, co se oby- čejně v manželství požaduje: drahocenná roucha, zlato, drahé kameny, nákladná vydání, služky, roz- manitá výbava, konečně po všechny noci žvatlavé otázky: »Ta vystupuje na veřejnost s větší okázalostí, oné všichni prokazují čest — já když se sejdu se ženami, dívají se na mne jako na ubožačku. Proč jsi se díval na sousedku? Proč jsi mluvil se služkou? Co jsi mi přinesl z trhu? Přidej k tomu ještě, že ženu si nelze vybrati, ale je třeba si vzíti, jak která přijde. Zda je zlostná, hloupá, ošklivá, pyšná, pách- noucí, jakákoli, to se pozná až po svatbě. Kůň, osel, býk, pes, nejobyčejnější otrok se zkouší, než se koupí. Jen žena se nesmí ukázat, aby se neznelíbila dřív, než je přijata za choť. Svěříš-li jí celý dům, musíš míti obavy; ponecháš-li něco k vlastnímu rozhodování, bude mysliti, že jí nevěříš, pojme k tobě nenávist, 111
Strana 112
bude podněcovati hádky, a nepostaráš-li se včas, sáhne k jedu. Věru, co platno bedlivé střežení? Ženy nepočestné neuhlídáš a počestná toho nemá zapo- třebí. Krásná žena snadno vzbudí milence, ošklivá snadno pojme žádost. Těžko jest hlídati, co tak četní milují; trapno je vlastniti, co nikdo nechce ani míti ani milovati.« Zásadou tohoto Theofrasta je také, že je lépe býti učený, než spoléhati na peníze. O úvaze této podstatné má nás poučiti mistr Havel; proto se mu předkládá otázka... IX. Mistr Zdeněk z Labouně jako Ptolemaios. Když bylo pohovořeno o zřízení mikrokosmu, zbývá pojednati o zřízení a úpravě makrokosmu, jehož účinnou mocí je mikrokosmus řízen. Že pak ctihodný náš mistr, mistr Zdeněk, je mužem, o němž je známo, jak převelice jest oddán vědě o hvězdách, není pochyby, že nám vysvětlí povahu, oběh a vlivy hvězd jako druhý Ptolemaios, král a filosof převelice zběhlý ve vědách přírodních. Ptolemaios vpravdě, ač pohan, ustanovil 72 tlumočníků, aby přeložili zákon Boží z hebrejštiny do řečtiny. Král Ptolemaios psal totiž Eleazarovi, židovskému veleknězi, se žá- dostí, aby mu poslal starší, kteří by mu obstarali pře- klad zákona živého Boha. A Eleazar poslal po šesti starších z každého kmene, to bylo oněch 70 překla- datelů. Ve skutečnosti jich bylo 72, ale mluvíváme o 70 po způsobu Písma svatého, které častěji ne- přihlíží k malému číslu, o které se nějaký okrouhlý 112
bude podněcovati hádky, a nepostaráš-li se včas, sáhne k jedu. Věru, co platno bedlivé střežení? Ženy nepočestné neuhlídáš a počestná toho nemá zapo- třebí. Krásná žena snadno vzbudí milence, ošklivá snadno pojme žádost. Těžko jest hlídati, co tak četní milují; trapno je vlastniti, co nikdo nechce ani míti ani milovati.« Zásadou tohoto Theofrasta je také, že je lépe býti učený, než spoléhati na peníze. O úvaze této podstatné má nás poučiti mistr Havel; proto se mu předkládá otázka... IX. Mistr Zdeněk z Labouně jako Ptolemaios. Když bylo pohovořeno o zřízení mikrokosmu, zbývá pojednati o zřízení a úpravě makrokosmu, jehož účinnou mocí je mikrokosmus řízen. Že pak ctihodný náš mistr, mistr Zdeněk, je mužem, o němž je známo, jak převelice jest oddán vědě o hvězdách, není pochyby, že nám vysvětlí povahu, oběh a vlivy hvězd jako druhý Ptolemaios, král a filosof převelice zběhlý ve vědách přírodních. Ptolemaios vpravdě, ač pohan, ustanovil 72 tlumočníků, aby přeložili zákon Boží z hebrejštiny do řečtiny. Král Ptolemaios psal totiž Eleazarovi, židovskému veleknězi, se žá- dostí, aby mu poslal starší, kteří by mu obstarali pře- klad zákona živého Boha. A Eleazar poslal po šesti starších z každého kmene, to bylo oněch 70 překla- datelů. Ve skutečnosti jich bylo 72, ale mluvíváme o 70 po způsobu Písma svatého, které častěji ne- přihlíží k malému číslu, o které se nějaký okrouhlý 112
Strana 113
souhrn převýší. Když však byl překlad hotov, poslal král Ptolemaios Eleazarovi, veleknězi živého Boha, darem zlatý stůl ozdobený drahokamy nevýslovné ceny a překladatelům dal sto dvacet drachem stříbra. Tento Ptolemaios složil také hvězdářské soupisy a napsal mnoho knih. Dal též poříditi popis světa filosofem Eratosthenem, který za pomoci Ptole- maiových měřičů s obdivuhodným důvtipem a na- dáním zjistil, kolik stadií měří obvod zemský. Jeho jemnost předloží již vašim důstojnostem ctihodný mistr Zdeněk jako sám Ptolemaios. Pročež se mu předkládá otázka . . . X. Mistr Jakub ze Stříbra jako Empedokles. Zbývá poněkud hlouběji sestoupiti k otázce, zda může někdo překážeti nejvyššímu Pánu v jeho zaří- zeních. Tu má vyložiti ctihodný náš mistr, mistr Jakub ze Stříbra jako Empedokles, horlivě usilující o blaženost. Ten ve víře, že duše jsou nesmrtelné, v naději na šťastnější život se v Athénách dal spálit ohněm a ochotně podstoupil smrt. Empedokles také, jak praví Boethius v předmluvě k Hudebnímu umě- ní, tolik znal z umění zpěvního, že jím zmirňoval obtíže zlostných lidí. A náš ctihodný mistr jest pře- výborný hudebník jako ten, o němž praví Alanus v knize O nářku přírody: »Tam osel prázdným hý- káním znechucuje jemný sluch a jakoby v opak hry na varhany dopouští se hudebních chyb.« Tak totiž dovede náš mistr zladiti svůj hlas, že z c jej nemůže 113
souhrn převýší. Když však byl překlad hotov, poslal král Ptolemaios Eleazarovi, veleknězi živého Boha, darem zlatý stůl ozdobený drahokamy nevýslovné ceny a překladatelům dal sto dvacet drachem stříbra. Tento Ptolemaios složil také hvězdářské soupisy a napsal mnoho knih. Dal též poříditi popis světa filosofem Eratosthenem, který za pomoci Ptole- maiových měřičů s obdivuhodným důvtipem a na- dáním zjistil, kolik stadií měří obvod zemský. Jeho jemnost předloží již vašim důstojnostem ctihodný mistr Zdeněk jako sám Ptolemaios. Pročež se mu předkládá otázka . . . X. Mistr Jakub ze Stříbra jako Empedokles. Zbývá poněkud hlouběji sestoupiti k otázce, zda může někdo překážeti nejvyššímu Pánu v jeho zaří- zeních. Tu má vyložiti ctihodný náš mistr, mistr Jakub ze Stříbra jako Empedokles, horlivě usilující o blaženost. Ten ve víře, že duše jsou nesmrtelné, v naději na šťastnější život se v Athénách dal spálit ohněm a ochotně podstoupil smrt. Empedokles také, jak praví Boethius v předmluvě k Hudebnímu umě- ní, tolik znal z umění zpěvního, že jím zmirňoval obtíže zlostných lidí. A náš ctihodný mistr jest pře- výborný hudebník jako ten, o němž praví Alanus v knize O nářku přírody: »Tam osel prázdným hý- káním znechucuje jemný sluch a jakoby v opak hry na varhany dopouští se hudebních chyb.« Tak totiž dovede náš mistr zladiti svůj hlas, že z c jej nemůže 113
Strana 114
náležitě pozdvihnouti k f. Poněvadž však kontem- place nepozůstává převážně z ladění hlasu, všímá si toho jeho přemítavá mysl jen zcela málo, ale spíše napodobuje zásady Empedoklovy ve věcech obtížněj- ších. Toto prý totiž byla Empedoklova zásada, jak se o tom čte v předmluvě spisu De vegetabilibus: »Ve veškeré rozmanitosti věcí je trojí, co je zvláštní: pohrdání nadbytkem, úsilí o budoucí blaženost a osvícení mysli. Z toho nad první není nic čestněj- šího, nad druhé nic štastnějšího, nad třetí nic účin- nějšího k výhodnému osvojení si obou.« Dobře také odpověděl Empedokles na otázku, proč žije: že proto, aby pozoroval hvězdy. »Odejmi,« pravil, »nebe a nebudu nic.« Tento Empedokles popsal Boha takto: »Bůh je koule, jejíž střed je všude a po- vrch nikde.« Když tedy náš mistr, jak učí zkušenost, pohrdá nadbytkem hmotného majetku, usiluje o bu- doucí blaženost a má mysl osvícenou, a protože převážně se zabývá Bohem, snad mnoho toho poví o Bohu ve své odpovědi. Proto se mu předkládá otázka o samotném svrchovaném vládci Bohu... XI. Mistr Brikcí ze Žatce jako Secundus. Zamítnuvše lež, aby lépe byla chráněna pravda, která proti lži bojuje, musíme se obrátiti k muži stá- lému, abychom zjistili, jakou hodnotu má stálost. Nacházíme pak muže stálého Secunda, athénského filosofa, který dovedl zachovati stálé mlčení. Když 114
náležitě pozdvihnouti k f. Poněvadž však kontem- place nepozůstává převážně z ladění hlasu, všímá si toho jeho přemítavá mysl jen zcela málo, ale spíše napodobuje zásady Empedoklovy ve věcech obtížněj- ších. Toto prý totiž byla Empedoklova zásada, jak se o tom čte v předmluvě spisu De vegetabilibus: »Ve veškeré rozmanitosti věcí je trojí, co je zvláštní: pohrdání nadbytkem, úsilí o budoucí blaženost a osvícení mysli. Z toho nad první není nic čestněj- šího, nad druhé nic štastnějšího, nad třetí nic účin- nějšího k výhodnému osvojení si obou.« Dobře také odpověděl Empedokles na otázku, proč žije: že proto, aby pozoroval hvězdy. »Odejmi,« pravil, »nebe a nebudu nic.« Tento Empedokles popsal Boha takto: »Bůh je koule, jejíž střed je všude a po- vrch nikde.« Když tedy náš mistr, jak učí zkušenost, pohrdá nadbytkem hmotného majetku, usiluje o bu- doucí blaženost a má mysl osvícenou, a protože převážně se zabývá Bohem, snad mnoho toho poví o Bohu ve své odpovědi. Proto se mu předkládá otázka o samotném svrchovaném vládci Bohu... XI. Mistr Brikcí ze Žatce jako Secundus. Zamítnuvše lež, aby lépe byla chráněna pravda, která proti lži bojuje, musíme se obrátiti k muži stá- lému, abychom zjistili, jakou hodnotu má stálost. Nacházíme pak muže stálého Secunda, athénského filosofa, který dovedl zachovati stálé mlčení. Když 114
Strana 115
totiž byl ještě maličký, poslali jej rodiče na studium. Zaslechnuv na těch studiích výrok, že každá žena jest smilná a nepočestná, vyzkoušel svou matku. Když s ní byl po celou noc ležel jako cudný syn a chtěl ráno vyjíti, ona, uchopivši jej za ruku, pra- vila: »Vešel jsi sem, jen abys mne zkoušel!« Na to Secundus: »Nikterak nemohu s tebou souložiti, matko! Neboť není dovoleno poskvrniti klín, z něhož jsem vyšel!« Když pak zvídala, kdo jest, odvětil: »Jsem Secundus, tvůj syn.« A ona hanbou zemřela. Secundus však pochopiv, že svou řečí přivodil matce smrt, takový trest si určil, že nikdy více nepromluví, a dodržel to. Neboť císař Hadrián, dověděv se, že jej nikdo nemůže přiměti k hovoru, nařídil vy- zvědači, aby jej odvedl na popravu a na cestě jej přemlouval, aby promluvil; a jestliže promluví, aby jej ihned stal; jestliže však toho neučiní, aby jej do- vedl k císaři, protože muž tak stálý nesmí býti usmrcen. Když však byl veden na popravu, mlčel, a když vyzvědač řekl: »Nastav šíji a přijmi ránu mečem!« Secundus mlčky nastavil odvážně šíji. Tu jej vyzvědač dovedl zpět k císaři. A ten mu pravil: »Hle, v své zásadě jsi stálý! Vezmi destičku a piš!« Tu Secundus napsal: »Nebojím se tebe, Had- riáne, ale protože toho času se zdáš býti vladařem, můžeš mne sice zabíti, nemůžeš mne však přiměti k tomu, abych zrušil své mlčení!« Hle, jaká to stá- lost tohoto muže! Kdo však jest jakoby druhý filosof Secundus stálý a cudný, v útlém věku poslaný od 115
totiž byl ještě maličký, poslali jej rodiče na studium. Zaslechnuv na těch studiích výrok, že každá žena jest smilná a nepočestná, vyzkoušel svou matku. Když s ní byl po celou noc ležel jako cudný syn a chtěl ráno vyjíti, ona, uchopivši jej za ruku, pra- vila: »Vešel jsi sem, jen abys mne zkoušel!« Na to Secundus: »Nikterak nemohu s tebou souložiti, matko! Neboť není dovoleno poskvrniti klín, z něhož jsem vyšel!« Když pak zvídala, kdo jest, odvětil: »Jsem Secundus, tvůj syn.« A ona hanbou zemřela. Secundus však pochopiv, že svou řečí přivodil matce smrt, takový trest si určil, že nikdy více nepromluví, a dodržel to. Neboť císař Hadrián, dověděv se, že jej nikdo nemůže přiměti k hovoru, nařídil vy- zvědači, aby jej odvedl na popravu a na cestě jej přemlouval, aby promluvil; a jestliže promluví, aby jej ihned stal; jestliže však toho neučiní, aby jej do- vedl k císaři, protože muž tak stálý nesmí býti usmrcen. Když však byl veden na popravu, mlčel, a když vyzvědač řekl: »Nastav šíji a přijmi ránu mečem!« Secundus mlčky nastavil odvážně šíji. Tu jej vyzvědač dovedl zpět k císaři. A ten mu pravil: »Hle, v své zásadě jsi stálý! Vezmi destičku a piš!« Tu Secundus napsal: »Nebojím se tebe, Had- riáne, ale protože toho času se zdáš býti vladařem, můžeš mne sice zabíti, nemůžeš mne však přiměti k tomu, abych zrušil své mlčení!« Hle, jaká to stá- lost tohoto muže! Kdo však jest jakoby druhý filosof Secundus stálý a cudný, v útlém věku poslaný od 115
Strana 116
rodičů na studium? Zajisté ctihodný mistr náš, mistr Brikcí, který nás jasně poučí o stálosti. Proto se mu předkládá otázka .. XII. Mistr Jindřich z Klobúk jako Aristoteles. Protože dlouho již spala v našem posluchačstvu nauka logická, je třeba uhoditi na Aristotela, aby nedřímala znalost kategorií. Ačkoliv je totiž Aristo- teles svým jménem a věděním nejznámější mezi ostatními filosofy, přece neškodí pověděti, že se již jako jinoch nad jiné zastkvěl věděním i výmluvností. Pročež dosáhnuv sedmnácti let byl poslán na studium do Athén. Zde se přidružil na tři léta k Sokratovi a po jeho smrti po dvacet let lnul k Platonovi, pro- dléval s ním a takovou láskou a snaživostí přilnul k Platonovu učení, že Platon nazýval dům Aristo- telův domem čtenáře a často říkával: »Pojďme k domu čtenářovu!« A když byl Aristoteles nepří- tomen, volával: »Rozum tu chybí, hluché jest poslu- chačstvo!« A jakkoliv jsou známy mnohé chvály- hodné výroky Aristotelovy, o těchto zvláště jest uva- žovati. Říkal totiž: »Dvojímu druhu lidí velmi se divím: těm lidem, v nichž není dobra, kteří však přece přijímají s radostí, jestliže jim je někdo při- suzuje, a těm, jimž se přisuzuje zlo, kterého v nich není, a oni se tím přece dávají másti.« Na otázku, jaký zisk mají lháři, Aristoteles odpověděl: »Říkají, že pravda lže.« Na otázku, čím se liší ukáznění od neukázněných, odvětil: »Jako se liší živí od mrtvých.« 116
rodičů na studium? Zajisté ctihodný mistr náš, mistr Brikcí, který nás jasně poučí o stálosti. Proto se mu předkládá otázka .. XII. Mistr Jindřich z Klobúk jako Aristoteles. Protože dlouho již spala v našem posluchačstvu nauka logická, je třeba uhoditi na Aristotela, aby nedřímala znalost kategorií. Ačkoliv je totiž Aristo- teles svým jménem a věděním nejznámější mezi ostatními filosofy, přece neškodí pověděti, že se již jako jinoch nad jiné zastkvěl věděním i výmluvností. Pročež dosáhnuv sedmnácti let byl poslán na studium do Athén. Zde se přidružil na tři léta k Sokratovi a po jeho smrti po dvacet let lnul k Platonovi, pro- dléval s ním a takovou láskou a snaživostí přilnul k Platonovu učení, že Platon nazýval dům Aristo- telův domem čtenáře a často říkával: »Pojďme k domu čtenářovu!« A když byl Aristoteles nepří- tomen, volával: »Rozum tu chybí, hluché jest poslu- chačstvo!« A jakkoliv jsou známy mnohé chvály- hodné výroky Aristotelovy, o těchto zvláště jest uva- žovati. Říkal totiž: »Dvojímu druhu lidí velmi se divím: těm lidem, v nichž není dobra, kteří však přece přijímají s radostí, jestliže jim je někdo při- suzuje, a těm, jimž se přisuzuje zlo, kterého v nich není, a oni se tím přece dávají másti.« Na otázku, jaký zisk mají lháři, Aristoteles odpověděl: »Říkají, že pravda lže.« Na otázku, čím se liší ukáznění od neukázněných, odvětil: »Jako se liší živí od mrtvých.« 116
Strana 117
Na otázku, co to je přítel, odpověděl: »Jedna duše ve dvou tělech.« Nad jiné zvláště se obíral logikou a filosofií a dal jim náležitou formu. Jsa nadán bo- hatou výmluvností, tělesnou čilostí a pronikavým na- dáním, byl nad jiné plodný. Proto zaslouženě ob- držel pro sebe obecné jméno všech filosofů — »fi- losof« po výtce. Jeho kategorie našemu posluchač- stvu k užitku odhalí náš druhý Aristoteles, ctihodný mistr Jindřich. Proto se mu předkládá otázka. . . XIII. Mistr Martin z Prahy jako Zenon. Protože naše fakulta dosud nepojednala o po- hybu, který je zjevný smyslům, nechť vystoupí před nás filosof Zenon, původce stoické sekty a učitel Sokratův. Zenon žil sto a sedm let a nikdy neustal od studia. On také opustil svou otčinu, protože tam nemohl požívati bezpečné svobody ke studiu. A když pak Zenonovi, jak praví Seneka, bylo oznámeno, že veškerý jeho majetek utonul při ztroskotání, odpo- věděl: »Osud mi poroučí, abych tím volněji se oddal filosofii!« Jeho výroky byly tyto: »Budiž pohřbena v tobě řeč, kterou jsi samojediný slyšel! Poznej, že zlý člověk lichotně mluvící chystá tobě léčku!« Kdo jest, táži se, podle opaku druhým Zenonem, nežli ctihodný náš mistr, mistr Martin z Prahy, který neustává od studia, když spí, a který často volán jsa ke studiu přemýšlel a pochyboval o tom, zda se může s lůžka pohnouti. Pročež, aby byl ke studiu pohyblivější, klade se mu otázka o pohybu... 117
Na otázku, co to je přítel, odpověděl: »Jedna duše ve dvou tělech.« Nad jiné zvláště se obíral logikou a filosofií a dal jim náležitou formu. Jsa nadán bo- hatou výmluvností, tělesnou čilostí a pronikavým na- dáním, byl nad jiné plodný. Proto zaslouženě ob- držel pro sebe obecné jméno všech filosofů — »fi- losof« po výtce. Jeho kategorie našemu posluchač- stvu k užitku odhalí náš druhý Aristoteles, ctihodný mistr Jindřich. Proto se mu předkládá otázka. . . XIII. Mistr Martin z Prahy jako Zenon. Protože naše fakulta dosud nepojednala o po- hybu, který je zjevný smyslům, nechť vystoupí před nás filosof Zenon, původce stoické sekty a učitel Sokratův. Zenon žil sto a sedm let a nikdy neustal od studia. On také opustil svou otčinu, protože tam nemohl požívati bezpečné svobody ke studiu. A když pak Zenonovi, jak praví Seneka, bylo oznámeno, že veškerý jeho majetek utonul při ztroskotání, odpo- věděl: »Osud mi poroučí, abych tím volněji se oddal filosofii!« Jeho výroky byly tyto: »Budiž pohřbena v tobě řeč, kterou jsi samojediný slyšel! Poznej, že zlý člověk lichotně mluvící chystá tobě léčku!« Kdo jest, táži se, podle opaku druhým Zenonem, nežli ctihodný náš mistr, mistr Martin z Prahy, který neustává od studia, když spí, a který často volán jsa ke studiu přemýšlel a pochyboval o tom, zda se může s lůžka pohnouti. Pročež, aby byl ke studiu pohyblivější, klade se mu otázka o pohybu... 117
Strana 118
XIV. Mistr Prokop z Kladrub jako Sextus. Když byla probrána značná část filosofie jak bož- ské, tak přírodní a morální, jakož i pořad příčin a podstata osobnosti i se svobodným chtěním, zdá se, že není neužitečné sestoupiti k otázce poslušnosti podřízených, aby posluchačstvo porozumělo, v jakých nařízeních jest dovoleno uposlechnouti rozkazujících. O tom nás poučí Sextus, pythagorský filosof, který napsal knihu mravních naučení. O této knize se zmi- ňuje Augustinus ve druhé knize Uvah. V oné knize jsou napsány tyto ušlechtilé zásady: »Jakým chceš býti, když se modlíš k Bohu, takovým buď vždy. Přej si, aby se ti přihodilo ne to, co chceš, ale co ti je prospěšné. Jaký chceš, aby byl bližní k tobě, takový buď k svým bližním. Ve všem, co dobrého konáš, pokládej za původce Boha. Nic cenného ne- říkej, co by ti zlý člověk mohl odejmouti. Toliko to pokládej za dobré, co je důstojné Boha. Nesnesitel- nou se stává zlovůle, je-li chválena. Jsi-li postaven nad lidmi, pamatuj, že nad tebou je Bůh; soudíš-li lidi, pomni, že i ty budeš souzen od Boha. Ve vět- ším nebezpečí jest ten, kdo soudí, než ten, kdo jest souzen. Jako chceš býti za dobré skutky chválen, tak trpělivě přijmi důtku za poklesky, jsi-li z nich kárán. To zachovej v paměti: duši nezahubí smrt, nýbrž špatný život. Nepropůjčuj svých uší všem, abys ve všem poslouchal.« Hle, jak dobře radí tento filosof. Ale nijak nám nevzniká pochybnost, že náš řečník, 118
XIV. Mistr Prokop z Kladrub jako Sextus. Když byla probrána značná část filosofie jak bož- ské, tak přírodní a morální, jakož i pořad příčin a podstata osobnosti i se svobodným chtěním, zdá se, že není neužitečné sestoupiti k otázce poslušnosti podřízených, aby posluchačstvo porozumělo, v jakých nařízeních jest dovoleno uposlechnouti rozkazujících. O tom nás poučí Sextus, pythagorský filosof, který napsal knihu mravních naučení. O této knize se zmi- ňuje Augustinus ve druhé knize Uvah. V oné knize jsou napsány tyto ušlechtilé zásady: »Jakým chceš býti, když se modlíš k Bohu, takovým buď vždy. Přej si, aby se ti přihodilo ne to, co chceš, ale co ti je prospěšné. Jaký chceš, aby byl bližní k tobě, takový buď k svým bližním. Ve všem, co dobrého konáš, pokládej za původce Boha. Nic cenného ne- říkej, co by ti zlý člověk mohl odejmouti. Toliko to pokládej za dobré, co je důstojné Boha. Nesnesitel- nou se stává zlovůle, je-li chválena. Jsi-li postaven nad lidmi, pamatuj, že nad tebou je Bůh; soudíš-li lidi, pomni, že i ty budeš souzen od Boha. Ve vět- ším nebezpečí jest ten, kdo soudí, než ten, kdo jest souzen. Jako chceš býti za dobré skutky chválen, tak trpělivě přijmi důtku za poklesky, jsi-li z nich kárán. To zachovej v paměti: duši nezahubí smrt, nýbrž špatný život. Nepropůjčuj svých uší všem, abys ve všem poslouchal.« Hle, jak dobře radí tento filosof. Ale nijak nám nevzniká pochybnost, že náš řečník, 118
Strana 119
ctihodný mistr Prokop, znamenitý kazatel, vyloží jako filosof Sextus svou nauku o poslušnosti. Proto se mu předkládá otázka... XV. Mistr Mikuláš z Miličína jako Seneca. Protože veškerý hřích jest neposlušnost nebo její následek, zbývá po vysvětlení poslušnosti přetřásati mínění o hříchu. Který však bude moci býti k tomu účelu nalezen filosof vhodnější a důvtipnější, než ten, který zná a nenávidí zlovůli hříchu? Tímto filosofem je Seneca Kordubský, muž přeučený a nad jiné význačný ctnostnými mravy. Senecu počítá slavný Slovan sv. Jeroným do seznamu svatých, byv k tomu přiveden buď tím, že se čtou dopisy, které posílal apoštol Pavel jemu a on Pavlovi, nebo tím, že tou měrou nenáviděl hřích, že pravil: »I kdybych věděl, že se bohové na mne nebudou hněvati a že není pekla, nechtěl bych se dopustiti hříchu pro jeho mrz- kost.« A proto byl v životě velmi zdrželiv. A jak- koliv slavných výroků tohoto filosofa jest mnoho, záhodno jest přednésti tyto. Hle, co pravil: »Dobrou mysl si nelze ani vypůjčiti ani koupiti« a dodává: »Myslím, kdyby byla na prodej, neměla by kupců.« »Chceš-li mít volno pro svého ducha, buď chud, anebo se chudému aspoň podobej! Chudoba jest bez- pečná a pohotová. Mnohým totiž bohatství vadilo při filosofování. Největší vládou je, vládnouti sobě samému. Ani ozdobný šat, ani průvod služebnictva, 119
ctihodný mistr Prokop, znamenitý kazatel, vyloží jako filosof Sextus svou nauku o poslušnosti. Proto se mu předkládá otázka... XV. Mistr Mikuláš z Miličína jako Seneca. Protože veškerý hřích jest neposlušnost nebo její následek, zbývá po vysvětlení poslušnosti přetřásati mínění o hříchu. Který však bude moci býti k tomu účelu nalezen filosof vhodnější a důvtipnější, než ten, který zná a nenávidí zlovůli hříchu? Tímto filosofem je Seneca Kordubský, muž přeučený a nad jiné význačný ctnostnými mravy. Senecu počítá slavný Slovan sv. Jeroným do seznamu svatých, byv k tomu přiveden buď tím, že se čtou dopisy, které posílal apoštol Pavel jemu a on Pavlovi, nebo tím, že tou měrou nenáviděl hřích, že pravil: »I kdybych věděl, že se bohové na mne nebudou hněvati a že není pekla, nechtěl bych se dopustiti hříchu pro jeho mrz- kost.« A proto byl v životě velmi zdrželiv. A jak- koliv slavných výroků tohoto filosofa jest mnoho, záhodno jest přednésti tyto. Hle, co pravil: »Dobrou mysl si nelze ani vypůjčiti ani koupiti« a dodává: »Myslím, kdyby byla na prodej, neměla by kupců.« »Chceš-li mít volno pro svého ducha, buď chud, anebo se chudému aspoň podobej! Chudoba jest bez- pečná a pohotová. Mnohým totiž bohatství vadilo při filosofování. Největší vládou je, vládnouti sobě samému. Ani ozdobný šat, ani průvod služebnictva, 119
Strana 120
ani peníze nedokáží toho, aby ses vyrovnal Bohu, ale, co tě činí rovným Bohu, je vědění, rozuměj takové, kterým poznáváš Boha samotného.« Tento Seneca byl též velkým přítelem sv. Pavla; vida, že je v něm božské vědění, nemohl se hovorů s ním nasytiti, a když s ním nemohl prodlévati tělesně, psal mu do- pisy a ty, které Pavel psal jemu, četl císaři. — Také byl nadán takovou pamětí, že sám praví v knize Deklamací: »Když byly předneseny myšlenky dvou tisíc lidí, opakoval jsem je v tom pořádku, v němž byly proneseny, i jednotlivé verše pronesené jednot- livě těmi, kdo se sešli, aby vyslechli našeho učitele — a bylo jich více než dvě stě — jsem přednesl, po- čínaje posledním zpět směrem k prvnímu.« Hle, jak veliká to byla pamět ctihodného Senecy! Leč vpravdě ještě větší je jeho nenávist k hříchu a láska k ctnosti. Pročež pro prokletí hříchu předkládá se ctihodnému mistru našemu, mistru Mikuláši z Miličína jako dru- hému Senecovi podle pravdy anebo podle opaku otázka o hříchu... 120
ani peníze nedokáží toho, aby ses vyrovnal Bohu, ale, co tě činí rovným Bohu, je vědění, rozuměj takové, kterým poznáváš Boha samotného.« Tento Seneca byl též velkým přítelem sv. Pavla; vida, že je v něm božské vědění, nemohl se hovorů s ním nasytiti, a když s ním nemohl prodlévati tělesně, psal mu do- pisy a ty, které Pavel psal jemu, četl císaři. — Také byl nadán takovou pamětí, že sám praví v knize Deklamací: »Když byly předneseny myšlenky dvou tisíc lidí, opakoval jsem je v tom pořádku, v němž byly proneseny, i jednotlivé verše pronesené jednot- livě těmi, kdo se sešli, aby vyslechli našeho učitele — a bylo jich více než dvě stě — jsem přednesl, po- čínaje posledním zpět směrem k prvnímu.« Hle, jak veliká to byla pamět ctihodného Senecy! Leč vpravdě ještě větší je jeho nenávist k hříchu a láska k ctnosti. Pročež pro prokletí hříchu předkládá se ctihodnému mistru našemu, mistru Mikuláši z Miličína jako dru- hému Senecovi podle pravdy anebo podle opaku otázka o hříchu... 120
Strana 121
POZNÁMKY Ke str. 39 n.: Determinace, vymezení, je odpověď na kvestii, otázku, před- kládanou kandidátovi hodnosti bakalářské při promoci, jež odtud byla rovněž nazývána determinací, kandidát pak determinantem. Povýšení na mistra, kdy byla udělena licence, povolení čísti na universitě, nazývalo se incepce, kandidát inceptor. Universita znamená vlastně obec všech příslušníků studia, roz- dělená obdobně jako v cechovním zřízení na žáky, dále bakaláře, kteří sami se dále učíce již mohli pomáhati mistrům, a konečně mistry. Fakulta svobodných umění byla nižší ostatních a její ab- solvování bylo předpokladem studia na př. na theologii, takže někteří mistři náleželi oběma fakultám, jsouce současně učiteli jedné a žáky druhé. Bakalář Pater je Matěj z Knína, který byl promován bakalá- řem od Husa 9. března 1399 a mistrem od Stanislava ze Znojma r. 1404, horlivý žák Husův, jemuž v hnutí připadla krátká sice, ale ne bezvýznamná úloha. R. 1408 byl pro obvinění z wiklif- ského kacířství remanence zatčen a souzen před arcibiskupem Proces vzbudil veliký rozruch a demonstrativní odpovědí fakulty bylo, že Matěj byl zvolen za kvodlibetáře r. 1409, kterážto funkce byla těžká a odpovědná. Tato kvodlitební slavnost byla triumfem strany reformní a zejména Jeronymovým, jenž byl nejen strůjcem volby, ale i hlavním pomocníkem mladého mistra, asi i spolu- autorem. Knín zemřel brzy potom r. 1410. Ke str. 47: Bakalář pan Zdislav je pan Zdislav ze Zvířetic, příslušník starého panského rodu, tedy vyšší šlechty; odtud Husovy narážky na urozenost a oslovení »pane«. Příslušníků nižší šlechty bylo na 121
POZNÁMKY Ke str. 39 n.: Determinace, vymezení, je odpověď na kvestii, otázku, před- kládanou kandidátovi hodnosti bakalářské při promoci, jež odtud byla rovněž nazývána determinací, kandidát pak determinantem. Povýšení na mistra, kdy byla udělena licence, povolení čísti na universitě, nazývalo se incepce, kandidát inceptor. Universita znamená vlastně obec všech příslušníků studia, roz- dělená obdobně jako v cechovním zřízení na žáky, dále bakaláře, kteří sami se dále učíce již mohli pomáhati mistrům, a konečně mistry. Fakulta svobodných umění byla nižší ostatních a její ab- solvování bylo předpokladem studia na př. na theologii, takže někteří mistři náleželi oběma fakultám, jsouce současně učiteli jedné a žáky druhé. Bakalář Pater je Matěj z Knína, který byl promován bakalá- řem od Husa 9. března 1399 a mistrem od Stanislava ze Znojma r. 1404, horlivý žák Husův, jemuž v hnutí připadla krátká sice, ale ne bezvýznamná úloha. R. 1408 byl pro obvinění z wiklif- ského kacířství remanence zatčen a souzen před arcibiskupem Proces vzbudil veliký rozruch a demonstrativní odpovědí fakulty bylo, že Matěj byl zvolen za kvodlibetáře r. 1409, kterážto funkce byla těžká a odpovědná. Tato kvodlitební slavnost byla triumfem strany reformní a zejména Jeronymovým, jenž byl nejen strůjcem volby, ale i hlavním pomocníkem mladého mistra, asi i spolu- autorem. Knín zemřel brzy potom r. 1410. Ke str. 47: Bakalář pan Zdislav je pan Zdislav ze Zvířetic, příslušník starého panského rodu, tedy vyšší šlechty; odtud Husovy narážky na urozenost a oslovení »pane«. Příslušníků nižší šlechty bylo na 121
Strana 122
universitě několik, ale valnou většinou vyhledávali universitní ka- riéru příslušníci nižšího stavu. Zdislav byl rovněž oddaným žá- kem a věrným stoupencem Husovým, jenž byl jeho promotorem 1 při incepci 11. března 1410, kdy se Zdislav stal mistrem. Již to ukazuje, že si mistr svého žáka, který vynikal nejen svým šlechtictvím, ale i nadáním, velmi vážil. V boji o Wiklifa při- padla mladému mistrovi r. 1410, který byl nedávno za značné pozornosti veřejnosti promován, obrana Wiklifova spisu »De uni- versalibus« (6. srpna 1410). Roku následujícího v kvodlibetu Husem vedeném připadl mu podobný úkol. Aristoteles († 322 př. Kr.), největší učenec starověku, byl pro středověk rozhodující autoritou ve věcech týkajících se přírody i autoritou filosofickou. Jeho spisy brzy překládané, ale jen čás- tečně a špatně, byly jako hlavní zdroj poznání učebnicemi a proto tak často citovány. Cituje se často jen pod jménem »filo- sof«. Křestanský aristotelismus vyvrcholuje dílem sv. Tomáše Aquinského. Cato mravokárce je autor nebo autoři sbírky mravních na- učení, ve středověku oblíbené a přičítané, ač neprávem, Catonovi. Ovidius (43 př. Kr.—18 po Kr.) a Vergilius (70—19 př. Kr.) náleželi k školním autorům přes svůj pohanský ráz. Persius, Aulus Flaccus, řím. satirik, 32—62 po Kr. Avián, Flavius Avianus, lat. skladatel bajek s konce starověku. Sv. Rehoř Veliký, jeden z církevních otců, papež 590—604. Sv. Bernard, Bernard de Clairvaux, nejmohutnější náboženská osobnost své doby, zemř. r. 1153. Alan, Alanus ab Insulis (de Lille), Alan z Ryselu, 1114- 1203, významný theolog scholastický a moralista, jeho Anticlau- dianus byl přeložen i do češtiny jako »Alan, aneb o mravném obnovení prvotní dokonalosti člověka«. Gualter Castellionský, Gautier de Châtillon, skladatel slavného eposu o Alexandru Velikém Alexandreis (asi 1172). Byla to báseň velmi čtená a napodobovaná; také česká Alexandreis je významnou památkou literární. Chudý Jindřich, Jindřich de Settimello, italský básník z 12. stol. 122
universitě několik, ale valnou většinou vyhledávali universitní ka- riéru příslušníci nižšího stavu. Zdislav byl rovněž oddaným žá- kem a věrným stoupencem Husovým, jenž byl jeho promotorem 1 při incepci 11. března 1410, kdy se Zdislav stal mistrem. Již to ukazuje, že si mistr svého žáka, který vynikal nejen svým šlechtictvím, ale i nadáním, velmi vážil. V boji o Wiklifa při- padla mladému mistrovi r. 1410, který byl nedávno za značné pozornosti veřejnosti promován, obrana Wiklifova spisu »De uni- versalibus« (6. srpna 1410). Roku následujícího v kvodlibetu Husem vedeném připadl mu podobný úkol. Aristoteles († 322 př. Kr.), největší učenec starověku, byl pro středověk rozhodující autoritou ve věcech týkajících se přírody i autoritou filosofickou. Jeho spisy brzy překládané, ale jen čás- tečně a špatně, byly jako hlavní zdroj poznání učebnicemi a proto tak často citovány. Cituje se často jen pod jménem »filo- sof«. Křestanský aristotelismus vyvrcholuje dílem sv. Tomáše Aquinského. Cato mravokárce je autor nebo autoři sbírky mravních na- učení, ve středověku oblíbené a přičítané, ač neprávem, Catonovi. Ovidius (43 př. Kr.—18 po Kr.) a Vergilius (70—19 př. Kr.) náleželi k školním autorům přes svůj pohanský ráz. Persius, Aulus Flaccus, řím. satirik, 32—62 po Kr. Avián, Flavius Avianus, lat. skladatel bajek s konce starověku. Sv. Rehoř Veliký, jeden z církevních otců, papež 590—604. Sv. Bernard, Bernard de Clairvaux, nejmohutnější náboženská osobnost své doby, zemř. r. 1153. Alan, Alanus ab Insulis (de Lille), Alan z Ryselu, 1114- 1203, významný theolog scholastický a moralista, jeho Anticlau- dianus byl přeložen i do češtiny jako »Alan, aneb o mravném obnovení prvotní dokonalosti člověka«. Gualter Castellionský, Gautier de Châtillon, skladatel slavného eposu o Alexandru Velikém Alexandreis (asi 1172). Byla to báseň velmi čtená a napodobovaná; také česká Alexandreis je významnou památkou literární. Chudý Jindřich, Jindřich de Settimello, italský básník z 12. stol. 122
Strana 123
Ke str. 68 n.: Petr Lombardus (zván podle svého původu z Lombardie, zemř. 1164), byl autorem první středověké systematické příručky theologické, jež byla až do XVI. stol. nepostradatelnou učeb- nicí. Každý theolog se jí musil zabývati a bylo povinností uči- tele theologie, aby četl a podal výklad na Sentence Petra Lom- barda v dvouletém kursu, než se mohl státi mistrem. Hus se zhostil této povinnosti v 1. 1407—1409 se skvělým úspěchem. Jeho výklad na čtyři knihy Sentencí znamená vrchol jeho vě- decké činnosti a je v tom směru jeho nejlepšm dílem. Ma- gister, mistr, bylo označení, pod nímž byl citován autor Sen- tencí Petr Lombardus. Důležitější pojmy: substance, skutečná podstata je to, co zbude, odloučíme-li od jevu nahodilé znaky, vnější vlastnosti, jež lze pojmouti smysly (j. tvrdost, barva, chuť, tíže); tyto vnější znaky jsou případky (accidentia), jejich nositel je sub- stance. Formou není myšlen prostorový tvar jevu, nýbrž vymezení jeho tím, co z něho tvoří samostatný jev (na př. formou člověka »člověckost«); obsah jevu tvoří látku jevu (materia). Jan Damascenský, theolog z VIII. stol. Avicenna, latinisovaný tvar jména arabského filosofa a přírodo- vědce Ibn Sinny. Ke str. 74 n.: Mistři, uvádění Husem jako zemřelí v kázání na pamět Karla IV. (1409), byli vesměs čeští profesoři theologie. Jsou to: Mikuláš Biceps, dominikánský theolog, jehož výklad na Sen- tence se zachoval jako jediný vedle Husova, reformátor svého řádu, důvěrný přítel Jana z Jenštejna. Zemřel 1389. Bakalář 1368, napsal svůj výklad (1381), v němž je první zmínka o člán- cích Wiklefových. Mistr Vojtěch, Vojtěch Raňkův z Ježova, nejproslulejší z čes- kých mistrů, byl mistrem pařížské university již r. 1349, r. 1355/6 i rektorem, byl i v Oxfordě, od r. 1369 scholastikem. 123
Ke str. 68 n.: Petr Lombardus (zván podle svého původu z Lombardie, zemř. 1164), byl autorem první středověké systematické příručky theologické, jež byla až do XVI. stol. nepostradatelnou učeb- nicí. Každý theolog se jí musil zabývati a bylo povinností uči- tele theologie, aby četl a podal výklad na Sentence Petra Lom- barda v dvouletém kursu, než se mohl státi mistrem. Hus se zhostil této povinnosti v 1. 1407—1409 se skvělým úspěchem. Jeho výklad na čtyři knihy Sentencí znamená vrchol jeho vě- decké činnosti a je v tom směru jeho nejlepšm dílem. Ma- gister, mistr, bylo označení, pod nímž byl citován autor Sen- tencí Petr Lombardus. Důležitější pojmy: substance, skutečná podstata je to, co zbude, odloučíme-li od jevu nahodilé znaky, vnější vlastnosti, jež lze pojmouti smysly (j. tvrdost, barva, chuť, tíže); tyto vnější znaky jsou případky (accidentia), jejich nositel je sub- stance. Formou není myšlen prostorový tvar jevu, nýbrž vymezení jeho tím, co z něho tvoří samostatný jev (na př. formou člověka »člověckost«); obsah jevu tvoří látku jevu (materia). Jan Damascenský, theolog z VIII. stol. Avicenna, latinisovaný tvar jména arabského filosofa a přírodo- vědce Ibn Sinny. Ke str. 74 n.: Mistři, uvádění Husem jako zemřelí v kázání na pamět Karla IV. (1409), byli vesměs čeští profesoři theologie. Jsou to: Mikuláš Biceps, dominikánský theolog, jehož výklad na Sen- tence se zachoval jako jediný vedle Husova, reformátor svého řádu, důvěrný přítel Jana z Jenštejna. Zemřel 1389. Bakalář 1368, napsal svůj výklad (1381), v němž je první zmínka o člán- cích Wiklefových. Mistr Vojtěch, Vojtěch Raňkův z Ježova, nejproslulejší z čes- kých mistrů, byl mistrem pařížské university již r. 1349, r. 1355/6 i rektorem, byl i v Oxfordě, od r. 1369 scholastikem. 123
Strana 124
Pro spory zejména s m. Jindř. Oytou odešel opět r. 1371 do Paříže, kde se setkal i s mladým Janem z Jenštejna, s nímž se však později neshodl. Byl odpůrcem mnichů a podporoval re- formní snahy, přál Milíčovi i Štítnému, jenž k němu velmi při- lnul a obdivoval se jeho učenosti i »hroznému rozumu«; Ma- těje z Janova, mladšího kolegu z pařížské university, podporoval v nouzi. Zemřel r. 1388. M. Mikuláš z Litomyšle, učitel Husův, s nímž shodně hájí ještě r. 1403 Wiklefa proti výtkám m. Hubnera, byl jeden z nej- starších mistrů na universitě, bakalář r. 1375, stal se mistrem svob. umění již 1378. R. 1384 byl děkanem, 1386 rektorem. Byl bakalářem práva kanonického, mistrem theologie, kanov- níkem u Všech svatých. Jeho vliv a vážnost ve straně pokrokové byly zvlášt později značné. M. Jenek byl mistrem již 1366 a r. 1382 rektorem, jeden z prvních členů koleje Karlovy, mecenáš českého národa na uni- versitě, jemuž odkázal knihovnu i dům. Mikuláš z Rakovníka, bakalář 1370, mistr 1375, rektor 1379, obracel na sebe častěji pozornost, až se mu jako kanovníkovi Všech svatých a předtím proboštu Karlovy koleje dostává vý- znamného místa kazatele u sv. Víta r. 1400. Zemřel však již r. 1402. Štěpán z Kolína byl z těch mistrů, jejichž působení přesáhlo kruhy akademické. Husův předchůdce v úřadě kazatele Betlém- ského narodil se asi 1360, mistrem se stal asi 1383, děkanem 1. 1392 a rektorem 1397. Byl kromě toho i členem Karlovy ko- leje a světským knězem, farářem ve Štítarech, na konec arci- jáhnem boleslavským. Jeho kázání ke kněžstvu, jaká je povin- nost studenta theologie, obrátila svými reformními tendencemi na sebe pozornost, neboť Štěpán neváhal kárati úpadek, stejně jako se zastával práv svého národa. To vede k tomu, že byl vyhlédnut za kazatele pro kapli Betlémskou. Zde působil od r. 1396 do r. 1402, kdy jeho nástupcem stal se Hus. R. 1407 byl již mrtev. Jan Štěkna byl mistrem od r. 1376 a cisterciackým mnichem. Druhý kazatel betlémský, který ještě 1396 dovedl mocně zapů- 124
Pro spory zejména s m. Jindř. Oytou odešel opět r. 1371 do Paříže, kde se setkal i s mladým Janem z Jenštejna, s nímž se však později neshodl. Byl odpůrcem mnichů a podporoval re- formní snahy, přál Milíčovi i Štítnému, jenž k němu velmi při- lnul a obdivoval se jeho učenosti i »hroznému rozumu«; Ma- těje z Janova, mladšího kolegu z pařížské university, podporoval v nouzi. Zemřel r. 1388. M. Mikuláš z Litomyšle, učitel Husův, s nímž shodně hájí ještě r. 1403 Wiklefa proti výtkám m. Hubnera, byl jeden z nej- starších mistrů na universitě, bakalář r. 1375, stal se mistrem svob. umění již 1378. R. 1384 byl děkanem, 1386 rektorem. Byl bakalářem práva kanonického, mistrem theologie, kanov- níkem u Všech svatých. Jeho vliv a vážnost ve straně pokrokové byly zvlášt později značné. M. Jenek byl mistrem již 1366 a r. 1382 rektorem, jeden z prvních členů koleje Karlovy, mecenáš českého národa na uni- versitě, jemuž odkázal knihovnu i dům. Mikuláš z Rakovníka, bakalář 1370, mistr 1375, rektor 1379, obracel na sebe častěji pozornost, až se mu jako kanovníkovi Všech svatých a předtím proboštu Karlovy koleje dostává vý- znamného místa kazatele u sv. Víta r. 1400. Zemřel však již r. 1402. Štěpán z Kolína byl z těch mistrů, jejichž působení přesáhlo kruhy akademické. Husův předchůdce v úřadě kazatele Betlém- ského narodil se asi 1360, mistrem se stal asi 1383, děkanem 1. 1392 a rektorem 1397. Byl kromě toho i členem Karlovy ko- leje a světským knězem, farářem ve Štítarech, na konec arci- jáhnem boleslavským. Jeho kázání ke kněžstvu, jaká je povin- nost studenta theologie, obrátila svými reformními tendencemi na sebe pozornost, neboť Štěpán neváhal kárati úpadek, stejně jako se zastával práv svého národa. To vede k tomu, že byl vyhlédnut za kazatele pro kapli Betlémskou. Zde působil od r. 1396 do r. 1402, kdy jeho nástupcem stal se Hus. R. 1407 byl již mrtev. Jan Štěkna byl mistrem od r. 1376 a cisterciackým mnichem. Druhý kazatel betlémský, který ještě 1396 dovedl mocně zapů- 124
Strana 125
sobiti na mladého Jana Husa, že se zúčastnil odpustků milosti- vého léta, zpronevěřil se později své reformní minulosti. Petr ze Sloupna, zemřelý asi r. 1407, mistr od r. 1386, ka- zatel pražský, byl horlivým stoupencem opravných snah, o čemž svědčí i jeho kázání i jeho velké dílo výklad na Matouše, do- klad to i jeho theologické učenosti. Ke str. 103 n.: Mistři: Rektorem byl Jakub ze Soběslavě, starší Husa, bakalář od r. 1389, mistr 1392. Petr z Police, bakalář od r. 1396 a mistr od r. 1400, byl děkanem artistické fakulty r. 1410—1411, kdy se kvodlibet konal v prvních měsících r. 1411. Petr z Brandýsa, který byl nedlouho před tím děkanem fa- kulty (1409—10), uchýlil se předtím i později na universitu v Krakově. Byl tedy asi odpůrcem husitů. Misterm byl od r. 1399. Petr Koněprus, stoupenec Husův, věkem starší, byl již r. 1380 bakalářem a 1387 mistrem. Byl i bakalářem theologie a církevního práva, tedy velmi vzdělaný. Předchozího právě roku (1410) byl děkanem artistické fakulty. Ctibor z Velvar náležel rovněž starší generaci, jsa od r. 1381 bakalářem a 1389 mistrem. Děkanem fakulty byl r. 1413—14. Jan z Říště byl mistrem svob. umění od r. 1392. Tomáš z Lysé byl nástupcem Petra z Police v úřadě děkana (1411), o něco starší Husa; byl již 1387 bakalářem a 1391 mistrem. Havel z Úterý, Husův vrstevník a stoupenec, byl ještě f. 1423—1424 děkanem fakulty. Zdeněk z Labouně byl významnou a váženou osobností; za- ujímal postavení děkana a probošta koleje Všech svatých a byl 1 pražským kanovníkem. Jej ustanovil král Václav rektorem po převratu 1409. 125
sobiti na mladého Jana Husa, že se zúčastnil odpustků milosti- vého léta, zpronevěřil se později své reformní minulosti. Petr ze Sloupna, zemřelý asi r. 1407, mistr od r. 1386, ka- zatel pražský, byl horlivým stoupencem opravných snah, o čemž svědčí i jeho kázání i jeho velké dílo výklad na Matouše, do- klad to i jeho theologické učenosti. Ke str. 103 n.: Mistři: Rektorem byl Jakub ze Soběslavě, starší Husa, bakalář od r. 1389, mistr 1392. Petr z Police, bakalář od r. 1396 a mistr od r. 1400, byl děkanem artistické fakulty r. 1410—1411, kdy se kvodlibet konal v prvních měsících r. 1411. Petr z Brandýsa, který byl nedlouho před tím děkanem fa- kulty (1409—10), uchýlil se předtím i později na universitu v Krakově. Byl tedy asi odpůrcem husitů. Misterm byl od r. 1399. Petr Koněprus, stoupenec Husův, věkem starší, byl již r. 1380 bakalářem a 1387 mistrem. Byl i bakalářem theologie a církevního práva, tedy velmi vzdělaný. Předchozího právě roku (1410) byl děkanem artistické fakulty. Ctibor z Velvar náležel rovněž starší generaci, jsa od r. 1381 bakalářem a 1389 mistrem. Děkanem fakulty byl r. 1413—14. Jan z Říště byl mistrem svob. umění od r. 1392. Tomáš z Lysé byl nástupcem Petra z Police v úřadě děkana (1411), o něco starší Husa; byl již 1387 bakalářem a 1391 mistrem. Havel z Úterý, Husův vrstevník a stoupenec, byl ještě f. 1423—1424 děkanem fakulty. Zdeněk z Labouně byl významnou a váženou osobností; za- ujímal postavení děkana a probošta koleje Všech svatých a byl 1 pražským kanovníkem. Jej ustanovil král Václav rektorem po převratu 1409. 125
Strana 126
Jakoubek ze Stříbra, Husův pomocník v evangeliu a druhý zakladatel husitství, představuje v hnutí živel a vliv spíše dě- dictví Janovova než wiklefismu. Právě v tomto kvodlibetu při- padla mu úloha z nejvýznačnějších. Brikcí ze Žatce, oltářník u sv. Havla, náležel k mladším mistrům (od r. 1404). Za bouřlivého roku odpustkových sporů 1412 vynáší jeho tehdejší funkce, děkana fakulty, několikráte na povrch jeho jméno. Jindřich Klobúk. Tento mladší mistr polského původu byl později profesorem university v Krakově. Martin Kunšův z Prahy, jejž Hus uvedl jako bakaláře r. 1400, vyskytuje se častěji v jeho blízkosti při různých příležitostech jako jeho oddaný stoupenec. Prokop z Kladrub je z oněch nečetných mistrů, o nichž víme, že přežili bouře husitské. Prokop, který se stal nejen mistrem svobodných umění (r. 1405), ale později i doktorem theologie, byl v době již úpadku husitství děkanem kapituly a administrá- torem. Mikuláš z Miličína, mistr od r. 1406, je Husovým mladším kolegou v úřadě kazatele kaple Betlémské. Hus ho vzpomíná ještě v posledních listech. 126
Jakoubek ze Stříbra, Husův pomocník v evangeliu a druhý zakladatel husitství, představuje v hnutí živel a vliv spíše dě- dictví Janovova než wiklefismu. Právě v tomto kvodlibetu při- padla mu úloha z nejvýznačnějších. Brikcí ze Žatce, oltářník u sv. Havla, náležel k mladším mistrům (od r. 1404). Za bouřlivého roku odpustkových sporů 1412 vynáší jeho tehdejší funkce, děkana fakulty, několikráte na povrch jeho jméno. Jindřich Klobúk. Tento mladší mistr polského původu byl později profesorem university v Krakově. Martin Kunšův z Prahy, jejž Hus uvedl jako bakaláře r. 1400, vyskytuje se častěji v jeho blízkosti při různých příležitostech jako jeho oddaný stoupenec. Prokop z Kladrub je z oněch nečetných mistrů, o nichž víme, že přežili bouře husitské. Prokop, který se stal nejen mistrem svobodných umění (r. 1405), ale později i doktorem theologie, byl v době již úpadku husitství děkanem kapituly a administrá- torem. Mikuláš z Miličína, mistr od r. 1406, je Husovým mladším kolegou v úřadě kazatele kaple Betlémské. Hus ho vzpomíná ještě v posledních listech. 126
Strana 127
DOSLOV VYDAVATELŮV Výbor projevů, osvětlujících mistra Jana Husa jako universitního učitele, který pořídil a z latiny ztlumočil dr. Evžen Stein, vydává se teprve z překla- datelovy pozůstalosti. Český historik ze školy Vác- lava Novotného, narozený 19. září 1902, který se již svou disertací o Mikuláši Bicipitovi vřadil mezi slibné badatele o předhusitském a husitském údobí našich dějin, čerpal duševní posilu ze styku s do- mácí reformační minulostí i v dobách, kdy jej hitle- risující režim vzdálil z jeho středoškolského pů- sobení. V nouzi, v níž přátelé a podporovatelé neopustili nadějného historika, našel otevřenu pomocnou ruku u archiváře hl. města Prahy prof. dr. V. Vojtíška, který již tehdy rozvíjel obsáhlé plány na blížící se šestisté jubileum Karlovy university, poskytl dr. Stei- novi z prostředků archivu podporu na pořízení pře- pisu Husova Quodlibetu z r. 1411, jejž nedávno předtím rozpoznal V. Flajšhans mezi nezkatalogi- sovanými rukopisnými přírůstky knihovny Národ- ního musea, a povzbuzoval ho i k napsání popu- lární knížky o Husovi jako rektoru a profesoru uni- versitním. Dr. Stein uskutečnil tuto myšlenku v po- 127
DOSLOV VYDAVATELŮV Výbor projevů, osvětlujících mistra Jana Husa jako universitního učitele, který pořídil a z latiny ztlumočil dr. Evžen Stein, vydává se teprve z překla- datelovy pozůstalosti. Český historik ze školy Vác- lava Novotného, narozený 19. září 1902, který se již svou disertací o Mikuláši Bicipitovi vřadil mezi slibné badatele o předhusitském a husitském údobí našich dějin, čerpal duševní posilu ze styku s do- mácí reformační minulostí i v dobách, kdy jej hitle- risující režim vzdálil z jeho středoškolského pů- sobení. V nouzi, v níž přátelé a podporovatelé neopustili nadějného historika, našel otevřenu pomocnou ruku u archiváře hl. města Prahy prof. dr. V. Vojtíška, který již tehdy rozvíjel obsáhlé plány na blížící se šestisté jubileum Karlovy university, poskytl dr. Stei- novi z prostředků archivu podporu na pořízení pře- pisu Husova Quodlibetu z r. 1411, jejž nedávno předtím rozpoznal V. Flajšhans mezi nezkatalogi- sovanými rukopisnými přírůstky knihovny Národ- ního musea, a povzbuzoval ho i k napsání popu- lární knížky o Husovi jako rektoru a profesoru uni- versitním. Dr. Stein uskutečnil tuto myšlenku v po- 127
Strana 128
době výboru překladů z Husových latinských uni- versitních projevů. Rukopis svého překladu, o kterém dr. Stein na- rychlo pracoval, odevzdal 21. října 1941 naklada- teli dru Františku Laichterovi a zavázal jej k slibu. že jej jednou naurčito vydá, i kdyby zatím překla- datele pohltily vzduté vlny nenávistné persekuce. V Laichterově nakladatelství, označen pseudony- mem Evžena Plecháče, přečkal Steinův strojopis zhroucení nacistického režimu, zatím co jeho pů- vodce, odtransportovaný 6. srpna 1942 do Terezína a 1. února 1943 do Osvětimi, dávno dodýchal v ply- nové komoře. Za základ k své knížce užil Stein jednak edic a překladů, které v předmluvě uvádí, jednak svého přepisu Quodlibetu (opisů arch. hl. m. Prahy č. 72). Tento základ, o který se mohl Stein opírati, měl dvojí nevýhodu. Jednak Höflerova edice, notoricky chatrná, se u Husových textů přímo hemží nejne- uvěřitelnějšími omyly a nesmyslnými čteními, jednak i vlastní Steinův přepis Quodlibetu byla práce jen značně zběžná a kriticky vůbec nepropracovaná. Stein si na některých místech byl toho stavu vědom, ale rukopisy samy a i leckteré knižní pomůcky byly mu tehdy již nepřístupny. K tomu přistupovala ještě další nevýhoda. Duševní stav napětí před neod- vratně se blížícími chapadly nacistické saně pocho- pitelně nebyl bez vlivu na překladatelův výkon, takže již nestačil dáti svému rukopisu takovou po- dobu, jež by mohla bez revise býti vytištěna. 128
době výboru překladů z Husových latinských uni- versitních projevů. Rukopis svého překladu, o kterém dr. Stein na- rychlo pracoval, odevzdal 21. října 1941 naklada- teli dru Františku Laichterovi a zavázal jej k slibu. že jej jednou naurčito vydá, i kdyby zatím překla- datele pohltily vzduté vlny nenávistné persekuce. V Laichterově nakladatelství, označen pseudony- mem Evžena Plecháče, přečkal Steinův strojopis zhroucení nacistického režimu, zatím co jeho pů- vodce, odtransportovaný 6. srpna 1942 do Terezína a 1. února 1943 do Osvětimi, dávno dodýchal v ply- nové komoře. Za základ k své knížce užil Stein jednak edic a překladů, které v předmluvě uvádí, jednak svého přepisu Quodlibetu (opisů arch. hl. m. Prahy č. 72). Tento základ, o který se mohl Stein opírati, měl dvojí nevýhodu. Jednak Höflerova edice, notoricky chatrná, se u Husových textů přímo hemží nejne- uvěřitelnějšími omyly a nesmyslnými čteními, jednak i vlastní Steinův přepis Quodlibetu byla práce jen značně zběžná a kriticky vůbec nepropracovaná. Stein si na některých místech byl toho stavu vědom, ale rukopisy samy a i leckteré knižní pomůcky byly mu tehdy již nepřístupny. K tomu přistupovala ještě další nevýhoda. Duševní stav napětí před neod- vratně se blížícími chapadly nacistické saně pocho- pitelně nebyl bez vlivu na překladatelův výkon, takže již nestačil dáti svému rukopisu takovou po- dobu, jež by mohla bez revise býti vytištěna. 128
Strana 129
Když mne koncem ledna 1947 nakladatel dr. František Laichter před zadáním knihy do sazby požádal o revisi strojopisu Steinova, vyhověl jsem ochotně jeho žádosti. Nechtěje zasahovati do pů- vodního rozsahu knížky, neodhodlal jsem se ji roz- šířiti o své objevy nepoznaných a po některé stránce překvapujících universitních promluv Husových, jež jsem tehdy začal, počínaje prvním sešitem ročníku 1947, vydávati v Listech filologických. Rovněž v poznámkách jsem nedoplňoval, nýbrž přestal jen na vypuštění údajů překonaných a na opravě zřej- mých omylů. Zcela nutné však bylo u textů, vy- daných Höflerem, zjištovati správná čtení rukopisů, jež byly Steinovi nepřístupny, a upraviti podle nich jeho překlad. Pro Quodlibet jsem se mohl opírati o své kritické a exegetické vydání, které je vysázeno v Orbisu a vyjde knižně k akademickému jubileu. I jinak bylo leckde, nejčastěji v citátech, třeba za- sáhnouti více nebo méně pronikavě do znění pře- kladatelova. Snažil jsem se učiniti rozmanité ony změny vždy jen z dobrých důvodů a při stálém piet- ním vědomí, že jsem vydavatelem a upravovatelem práce cizí. Tato knížka se zařaďuje mezi publikace, připra- vené k památnému výročí pražského vysokého učení Karlova. Je však zároveň pěkným památníkem svého původce, nadšeného historika, ušlechtilého člověka a opravdového vlastence. Jaké duševní síly, jaké pevné víry a starostlivosti o národ bylo k tomu zapotřebí, když dr. Evžen Stein na ústrky a útisky 129
Když mne koncem ledna 1947 nakladatel dr. František Laichter před zadáním knihy do sazby požádal o revisi strojopisu Steinova, vyhověl jsem ochotně jeho žádosti. Nechtěje zasahovati do pů- vodního rozsahu knížky, neodhodlal jsem se ji roz- šířiti o své objevy nepoznaných a po některé stránce překvapujících universitních promluv Husových, jež jsem tehdy začal, počínaje prvním sešitem ročníku 1947, vydávati v Listech filologických. Rovněž v poznámkách jsem nedoplňoval, nýbrž přestal jen na vypuštění údajů překonaných a na opravě zřej- mých omylů. Zcela nutné však bylo u textů, vy- daných Höflerem, zjištovati správná čtení rukopisů, jež byly Steinovi nepřístupny, a upraviti podle nich jeho překlad. Pro Quodlibet jsem se mohl opírati o své kritické a exegetické vydání, které je vysázeno v Orbisu a vyjde knižně k akademickému jubileu. I jinak bylo leckde, nejčastěji v citátech, třeba za- sáhnouti více nebo méně pronikavě do znění pře- kladatelova. Snažil jsem se učiniti rozmanité ony změny vždy jen z dobrých důvodů a při stálém piet- ním vědomí, že jsem vydavatelem a upravovatelem práce cizí. Tato knížka se zařaďuje mezi publikace, připra- vené k památnému výročí pražského vysokého učení Karlova. Je však zároveň pěkným památníkem svého původce, nadšeného historika, ušlechtilého člověka a opravdového vlastence. Jaké duševní síly, jaké pevné víry a starostlivosti o národ bylo k tomu zapotřebí, když dr. Evžen Stein na ústrky a útisky 129
Strana 130
reagoval činem, když přes chmurnou předtuchu osobní zkázy byl schopen psát knížku pro budoucí široké čtenářstvo! A kolik posily mu asi dodal mistr, českým srdcím tím bližší, čím chladněji a odmítavěji k němu stáli nacisté, okupanti, kteří potlačili a ná- silně umlčeli právě to vysoké učení, na němž Hus se stal předbojníkem myšlenkového pokroku a — v odstupu staletí — přímo symbolem všeho budou- cího českého zápasu za svobodu přesvědčení a ví- tězství pravdy. V Praze v únoru 1948. Bohumil Ryba. 130
reagoval činem, když přes chmurnou předtuchu osobní zkázy byl schopen psát knížku pro budoucí široké čtenářstvo! A kolik posily mu asi dodal mistr, českým srdcím tím bližší, čím chladněji a odmítavěji k němu stáli nacisté, okupanti, kteří potlačili a ná- silně umlčeli právě to vysoké učení, na němž Hus se stal předbojníkem myšlenkového pokroku a — v odstupu staletí — přímo symbolem všeho budou- cího českého zápasu za svobodu přesvědčení a ví- tězství pravdy. V Praze v únoru 1948. Bohumil Ryba. 130
Strana 131
OBSAH ÚVOD 5 CHVÁLA PRAHY A KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO 15 (Z Husova Kvodlibetu) REKTORSKÉ ŘEČI 18 I. Po volbě rektorské (20. října 1409) 18— II. Před vyslechnutím statut (3. listopadu 1409) 26 PROMOČNÍ PROMLUVY 39 I. Při determinaci bakaláře Václava 39 — II. Při promoci bakaláře Patera (Matěje z Knína) 41 III. K promoci bakaláře pana Zdislava ze Zvíře- tic 47 — IV. Při determinaci faráře Pavla 55 V. K promoci neznámého bakaláře 61 Z UNIVERSITNÍCH ČTENÍ 68 O světle 68 UNIVERSITNÍ KÁZÁNÍ 74 I. Kázání na pamět Karla IV. (29. listopadu 1409) 74 — II. Kázání na mši universitní (17. května 1410) 89 131
OBSAH ÚVOD 5 CHVÁLA PRAHY A KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO 15 (Z Husova Kvodlibetu) REKTORSKÉ ŘEČI 18 I. Po volbě rektorské (20. října 1409) 18— II. Před vyslechnutím statut (3. listopadu 1409) 26 PROMOČNÍ PROMLUVY 39 I. Při determinaci bakaláře Václava 39 — II. Při promoci bakaláře Patera (Matěje z Knína) 41 III. K promoci bakaláře pana Zdislava ze Zvíře- tic 47 — IV. Při determinaci faráře Pavla 55 V. K promoci neznámého bakaláře 61 Z UNIVERSITNÍCH ČTENÍ 68 O světle 68 UNIVERSITNÍ KÁZÁNÍ 74 I. Kázání na pamět Karla IV. (29. listopadu 1409) 74 — II. Kázání na mši universitní (17. května 1410) 89 131
Strana 132
NĚKOLIK ARENG Z KVODLIBETU 103 I. Mistr Jakub ze Soběslavi jako Sokrates 104 II. Mistr Petr z Police jako Platon 105 — III. Mistr Petr z Brandýsa jako Homér 106 — IV. Mistr Petr z Koněprus jako Thales 106 — V. Mistr Ctibor z Velvar jako Noe 108 — VI. Mistr Jan z Ríště jako Mison 109 — VII. Mistr Tomáš z Lysé jako Epikur 109 — VIII. Mistr Havel z Uterý jako Theofrastos 110 — IX. Mistr Zdeněk z Labouně jako Ptolemaios 112 — X. Mistr Jakub ze Stříbra jako Empedokles 113 — XI. Mistr Brikcí ze Žatce jako Secundus 114 — XII. Mistr Jindřich z Klo- búk jako Aristoteles 116 — XIII. Mistr Martin z Prahy jako Zenon 117 — XIV. Mistr Prokop z Kladrub jako Sextus 118 — XV. Mistr Miku- láš z Miličína jako Seneca 119 POZNÁMKY 121 DOSLOV VYDAVATELŮV 127 132
NĚKOLIK ARENG Z KVODLIBETU 103 I. Mistr Jakub ze Soběslavi jako Sokrates 104 II. Mistr Petr z Police jako Platon 105 — III. Mistr Petr z Brandýsa jako Homér 106 — IV. Mistr Petr z Koněprus jako Thales 106 — V. Mistr Ctibor z Velvar jako Noe 108 — VI. Mistr Jan z Ríště jako Mison 109 — VII. Mistr Tomáš z Lysé jako Epikur 109 — VIII. Mistr Havel z Uterý jako Theofrastos 110 — IX. Mistr Zdeněk z Labouně jako Ptolemaios 112 — X. Mistr Jakub ze Stříbra jako Empedokles 113 — XI. Mistr Brikcí ze Žatce jako Secundus 114 — XII. Mistr Jindřich z Klo- búk jako Aristoteles 116 — XIII. Mistr Martin z Prahy jako Zenon 117 — XIV. Mistr Prokop z Kladrub jako Sextus 118 — XV. Mistr Miku- láš z Miličína jako Seneca 119 POZNÁMKY 121 DOSLOV VYDAVATELŮV 127 132
Strana 133
DREVŽEN STEIN MISTR JAN HUS jako universitní rektor a profesor Zrevidoval a k vydání připravil universitní prof. Dr Bohumil Ryba. Obálku, grafickou úpravu a vazbu navrhl Jaroslav Benda. Písmem Romana-Praha-Inter- type vytiskla Státní tiskárna v Praze. Vydalo nakla- datelství Jana Laichtera v Praze L. P. 1948 k 600. ju- bileu staroslavné University Karlovy v Praze a k uctění památky nadějného historika Dr Evžena Steina, na- cisty utraceného. Vyšlo jako pátý svazek sbírky »Sloupové pamětní«, redigované universitním prof. PhDr J. B. Capkem.
DREVŽEN STEIN MISTR JAN HUS jako universitní rektor a profesor Zrevidoval a k vydání připravil universitní prof. Dr Bohumil Ryba. Obálku, grafickou úpravu a vazbu navrhl Jaroslav Benda. Písmem Romana-Praha-Inter- type vytiskla Státní tiskárna v Praze. Vydalo nakla- datelství Jana Laichtera v Praze L. P. 1948 k 600. ju- bileu staroslavné University Karlovy v Praze a k uctění památky nadějného historika Dr Evžena Steina, na- cisty utraceného. Vyšlo jako pátý svazek sbírky »Sloupové pamětní«, redigované universitním prof. PhDr J. B. Capkem.
- 1: Array
- 5: Array
- 15: Array
- 121: Array
- 127: Array
- 131: Array