z 103 stránek
Titul
1
2
3
4
Úvod
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
Edice
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
Poznámky
83
84
85
Poznámky ke kritické edici
86
87
88
89
90
91
92
Poznámky věcné
93
94
95
96
97
98
99
100
Seznam rad
101
102
Obsah
103
Název:
Nová rada (Smil Flaška z Pardubic)
Autor:
Daňhelka, Jiří
Rok vydání:
1950
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
103
Počet stran předmluvy plus obsahu:
103
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Úvod
- 17: Edice
- 83: Poznámky
- 86: Poznámky ke kritické edici
- 93: Poznámky věcné
- 101: Seznam rad
- 103: Obsah
upravit
Strana 1
SMIL FLAŠKA Z PARDUBIC Nová rada K VYDÁNÍ PŘIPRAVIL JIŘÍ DAŇHELKA ORBIS - PRAHA 1 9 5 0
SMIL FLAŠKA Z PARDUBIC Nová rada K VYDÁNÍ PŘIPRAVIL JIŘÍ DAŇHELKA ORBIS - PRAHA 1 9 5 0
Strana 2
Strana 3
PAMÁTKY STARÉ LITERATURY ČESKÉ VYDÁVÁ ORBIS PRO MATICI ČESKOU Podle vydavatelských pravidel Památek staré literatury české doporučili tento svazek k otiš- tění A. Škarka a F. Trávníček a spolu s vydavate- lem J. Daňhelkou se účastnili korektury tisku
PAMÁTKY STARÉ LITERATURY ČESKÉ VYDÁVÁ ORBIS PRO MATICI ČESKOU Podle vydavatelských pravidel Památek staré literatury české doporučili tento svazek k otiš- tění A. Škarka a F. Trávníček a spolu s vydavate- lem J. Daňhelkou se účastnili korektury tisku
Strana 4
Strana 5
ÚVOD Nová rada Smila Flašky z Pardubic má mezi literárními pa- mátkami z druhé poloviny 14. století své zvláštní místo. Jednak je to jedno z mála děl, jehož autora přesně známe, dále je to dílo pozoruhodné svým obsahem a posláním i svou vnější formou, a konečně je to dílo, u něhož se teprve zevrubným studiem objevily některé problémy, které při nejmenším lákají k řešení. Obsahem se Nová rada druží k dobovému písemnictví ten- denčnímu, jež v ní a ve skladbách jí blízkých dosáhlo v Čechách svého vrcholu. S hlediska evropského je Nová rada jen člán- kem v řetězu alegorií, jež v té době jsou nejcharakterističtěj- šími projevy tvoření uměleckého i vědeckého. Tendence a alegorie, základní rysy Nové rady, jsou navzájem spjaty: ten- dence, ač je o to v některých případech spor, je pravým poslá- ním díla, je jeho posláním vnitřním; alegorie je pak jeho vnější formou, je prostředkem, jímž se tendence uplatňuje. Že je autorem Nové rady Smil Flaška z Pardubic, je celkem nesporné. Dosvědčuje to tradice rukopisná i stará literárně historická, na př. Viktorin Kornel ze Všehrd, který o tom mluví s naprostou jistotou. Smil Flaška z Pardubic a Rychmburka se narodil před samou polovinou 14. století. Jeho otec, Vilém, byl bratr pražského arcibiskupa Arnošta (†1364). V šede- sátých letech dosáhl Smil bakalářské hodnosti na pražské universitě. Hodnosti té dosáhl s největší pravděpodobností na fakultě artistické, a to před rokem 1367. Soudí se tak z toho, že v historických dokumentech pražské university (Monumenta historica universitatis Pragensis) není Smil uveden mezi bakalariandy artistické fakulty z let 1367—94. Dosáhl tedy bakalářské hodnosti dříve, než máme nejstarší bakalariandy zazna- menány, t. j. před rokem 1367. Podle toho se také usuzuje o roce Smilova narození. 5
ÚVOD Nová rada Smila Flašky z Pardubic má mezi literárními pa- mátkami z druhé poloviny 14. století své zvláštní místo. Jednak je to jedno z mála děl, jehož autora přesně známe, dále je to dílo pozoruhodné svým obsahem a posláním i svou vnější formou, a konečně je to dílo, u něhož se teprve zevrubným studiem objevily některé problémy, které při nejmenším lákají k řešení. Obsahem se Nová rada druží k dobovému písemnictví ten- denčnímu, jež v ní a ve skladbách jí blízkých dosáhlo v Čechách svého vrcholu. S hlediska evropského je Nová rada jen člán- kem v řetězu alegorií, jež v té době jsou nejcharakterističtěj- šími projevy tvoření uměleckého i vědeckého. Tendence a alegorie, základní rysy Nové rady, jsou navzájem spjaty: ten- dence, ač je o to v některých případech spor, je pravým poslá- ním díla, je jeho posláním vnitřním; alegorie je pak jeho vnější formou, je prostředkem, jímž se tendence uplatňuje. Že je autorem Nové rady Smil Flaška z Pardubic, je celkem nesporné. Dosvědčuje to tradice rukopisná i stará literárně historická, na př. Viktorin Kornel ze Všehrd, který o tom mluví s naprostou jistotou. Smil Flaška z Pardubic a Rychmburka se narodil před samou polovinou 14. století. Jeho otec, Vilém, byl bratr pražského arcibiskupa Arnošta (†1364). V šede- sátých letech dosáhl Smil bakalářské hodnosti na pražské universitě. Hodnosti té dosáhl s největší pravděpodobností na fakultě artistické, a to před rokem 1367. Soudí se tak z toho, že v historických dokumentech pražské university (Monumenta historica universitatis Pragensis) není Smil uveden mezi bakalariandy artistické fakulty z let 1367—94. Dosáhl tedy bakalářské hodnosti dříve, než máme nejstarší bakalariandy zazna- menány, t. j. před rokem 1367. Podle toho se také usuzuje o roce Smilova narození. 5
Strana 6
V letech 1384 a 1385 se zúčastnil pře svého otce s králem. Šlo o Pardubice. Majitelem Pardubic byl Smil starší, bratr Viléma, otce Smila Flašky. Po smrti Smila staršího si činil nárok na Pardubice Vilém, ale částečný nárok na ně měli Vznata ze Skuhrova, jehož chotí byla nejstarší dcera Smila staršího. Po smrti Vznatově roku 1384 ohlásil král Václav IV. své právo na Pardubice jako na odúmrt. Vznikl z toho spor s Vilémem. Z důvodů celkem nejasných bylo však roku 1385 přiznáno Václavovi právo na Pardubice. V zápise o sporu se praví vý- slovně, že spor vedl Vilém se Smilem společně. Společně vedli i stížnost proti rozhodnutí, ale marně. Zemský soud potvrdil 25. února 1390 nárok králův. Tak pozbyl rod Vilémův Pardu- bic a Staré. — Po smrti Vilémově (1389 nebo 1390) spravoval Smil Flaška rodinný majetek, ale těžce zápasil s potížemi hos- podářskými. Tyto potíže jej přivedly k tomu, že roku 1392 pro- najal Otovi Bergovovi z Běliny a Bočkovi z Poděbrad Rychm- burk se Skutčí a s okolím. Roku 1396 už měl zas své panství zpět, ale hospodářské potíže nepominuly, takže několik částí svého panství prodal. V té době začal Smil Flaška svou dráhu politickou. Na zápisu smlouvy třeboňské z 10. ledna 1395 se objevuje po prvé jeho podpis mezi podpisy členů panské jednoty. Smil Flaška se tedy rozhodl pro členství v panské jednotě. Jeho význam v sou- dobém životě politickém rostl rychle. Od roku 1396 vystupuje ve funkci nejvyššího zemského písaře. V tomto úřadě setrval — nehledíc k přestávce v roce 1398 — až do své smrti. Zemřel ve službách panské jednoty proti králi. Roku 1402 byl král zajat a za jeho zajetí se jednalo o obnovení pořádku a bezpečnosti v zemi. Královská města se nechtěla podrobit panské vládě. Smil se zúčastnil jako hejtman čáslavského kraje tažení proti Kutné Hoře, tvrdošíjně věrné králi, a na té výpravě také dne 13. srpna roku 1403 zahynul. Smilu Flaškovi z Pardubic se připisuje několik památek lite- rárních. Především se s jeho jménem uvádí sbírka přísloví, přepsaná Oldřichem Křížem z Telče a chovaná ve schwarzen- berském archivu v Třeboni. 6
V letech 1384 a 1385 se zúčastnil pře svého otce s králem. Šlo o Pardubice. Majitelem Pardubic byl Smil starší, bratr Viléma, otce Smila Flašky. Po smrti Smila staršího si činil nárok na Pardubice Vilém, ale částečný nárok na ně měli Vznata ze Skuhrova, jehož chotí byla nejstarší dcera Smila staršího. Po smrti Vznatově roku 1384 ohlásil král Václav IV. své právo na Pardubice jako na odúmrt. Vznikl z toho spor s Vilémem. Z důvodů celkem nejasných bylo však roku 1385 přiznáno Václavovi právo na Pardubice. V zápise o sporu se praví vý- slovně, že spor vedl Vilém se Smilem společně. Společně vedli i stížnost proti rozhodnutí, ale marně. Zemský soud potvrdil 25. února 1390 nárok králův. Tak pozbyl rod Vilémův Pardu- bic a Staré. — Po smrti Vilémově (1389 nebo 1390) spravoval Smil Flaška rodinný majetek, ale těžce zápasil s potížemi hos- podářskými. Tyto potíže jej přivedly k tomu, že roku 1392 pro- najal Otovi Bergovovi z Běliny a Bočkovi z Poděbrad Rychm- burk se Skutčí a s okolím. Roku 1396 už měl zas své panství zpět, ale hospodářské potíže nepominuly, takže několik částí svého panství prodal. V té době začal Smil Flaška svou dráhu politickou. Na zápisu smlouvy třeboňské z 10. ledna 1395 se objevuje po prvé jeho podpis mezi podpisy členů panské jednoty. Smil Flaška se tedy rozhodl pro členství v panské jednotě. Jeho význam v sou- dobém životě politickém rostl rychle. Od roku 1396 vystupuje ve funkci nejvyššího zemského písaře. V tomto úřadě setrval — nehledíc k přestávce v roce 1398 — až do své smrti. Zemřel ve službách panské jednoty proti králi. Roku 1402 byl král zajat a za jeho zajetí se jednalo o obnovení pořádku a bezpečnosti v zemi. Královská města se nechtěla podrobit panské vládě. Smil se zúčastnil jako hejtman čáslavského kraje tažení proti Kutné Hoře, tvrdošíjně věrné králi, a na té výpravě také dne 13. srpna roku 1403 zahynul. Smilu Flaškovi z Pardubic se připisuje několik památek lite- rárních. Především se s jeho jménem uvádí sbírka přísloví, přepsaná Oldřichem Křížem z Telče a chovaná ve schwarzen- berském archivu v Třeboni. 6
Strana 7
Křížův přepis je nadepsán: Incipiunt proverbia Flasskonis, generosi domini et bacalarii Pragensis. Obsahuje 239 přísloví a rčení. Vydána byla v 1. svazku Výboru literatury české, 1845, str. 841 sl. Vedle Nové rady se mu připisovala Rada otce synovi, Svár vody s vínem a Podkoní a žák. S tím nesouhlasil Gebauer (ve svém vydání Nové rady str. 8—9). Připustil, že ze Smilova pera pochází jen Rada otce synovi. Otázku tuto znovu přivedl na přetřes Josef Hrabák (Smilova škola, Studie Pražského lin- guistického kroužku, č. 3, Praha 1941). Ukázal, jak se některé památky z konce 14. a ze začátku 15. století pojí k Nové radě „příbuznými rysy formálními i ideologickými“, vytvářejíce spolu s ní významný spojovací článek našeho literárního vývoje, jenž spojuje vyspělou gotiku Karlovy doby s dobou husitskou. Hrabák neřeší otázku autorství, odpověď na ni (t. j. které básně kromě Nové rady ještě napsal Smil Flaška) nechává přísnému rozboru formálnímu. Avšak zjištění základních znaků ve formě, společných všem zkoumaným památkám, vede jej k předpo- kladu nějaké společné, t. zv. Smilovy školy. Hrabák za tyto základní společné znaky považuje dramatické podání a veršo- vou formu. Mezi těmito památkami má Nová rada místo zvláštní. Jed- nak je to beze sporu nejvýznačnější básnické dílo doby a ústřední památka této školy, jednak je to dílo, s nímž je, jak již řečeno svrchu, spjata obsáhlá problematika zvláštní. Thema básně je takové: Mladý král lev nastupuje na trůn. Svolá sněm zvířat a žádá o rady, jak má vládnout. Zvířata před- nášejí své rady, a to tak, že se střídá pták s čtvernožcem. Nedůslednost je v tom, že za radou ježkovou pronáší svou radu veverek. Je to jen nedůslednost zdánlivá. Opěrnými pilíři Nové rady jsou obě rady krajní, spjaté motivem náboženským. Obě tyto krajní rady pronášejí ptáci: orel a labuť. Jejich radami je Nová rada jakoby rámována. Tak, jako se na začátku a na konci stýká v radách ptačích, tak se také uprostřed stýká v radách čtvernožců, ježka a veverka. Je sice u Nové rady o otázku jejího autora méně, ale je u ní navíc otázka její aktuálnosti a otázka jejího vzniku, anebo růstu. Nová rada je alegorie. Je to alegorie, hájící feudální státní zří-
Křížův přepis je nadepsán: Incipiunt proverbia Flasskonis, generosi domini et bacalarii Pragensis. Obsahuje 239 přísloví a rčení. Vydána byla v 1. svazku Výboru literatury české, 1845, str. 841 sl. Vedle Nové rady se mu připisovala Rada otce synovi, Svár vody s vínem a Podkoní a žák. S tím nesouhlasil Gebauer (ve svém vydání Nové rady str. 8—9). Připustil, že ze Smilova pera pochází jen Rada otce synovi. Otázku tuto znovu přivedl na přetřes Josef Hrabák (Smilova škola, Studie Pražského lin- guistického kroužku, č. 3, Praha 1941). Ukázal, jak se některé památky z konce 14. a ze začátku 15. století pojí k Nové radě „příbuznými rysy formálními i ideologickými“, vytvářejíce spolu s ní významný spojovací článek našeho literárního vývoje, jenž spojuje vyspělou gotiku Karlovy doby s dobou husitskou. Hrabák neřeší otázku autorství, odpověď na ni (t. j. které básně kromě Nové rady ještě napsal Smil Flaška) nechává přísnému rozboru formálnímu. Avšak zjištění základních znaků ve formě, společných všem zkoumaným památkám, vede jej k předpo- kladu nějaké společné, t. zv. Smilovy školy. Hrabák za tyto základní společné znaky považuje dramatické podání a veršo- vou formu. Mezi těmito památkami má Nová rada místo zvláštní. Jed- nak je to beze sporu nejvýznačnější básnické dílo doby a ústřední památka této školy, jednak je to dílo, s nímž je, jak již řečeno svrchu, spjata obsáhlá problematika zvláštní. Thema básně je takové: Mladý král lev nastupuje na trůn. Svolá sněm zvířat a žádá o rady, jak má vládnout. Zvířata před- nášejí své rady, a to tak, že se střídá pták s čtvernožcem. Nedůslednost je v tom, že za radou ježkovou pronáší svou radu veverek. Je to jen nedůslednost zdánlivá. Opěrnými pilíři Nové rady jsou obě rady krajní, spjaté motivem náboženským. Obě tyto krajní rady pronášejí ptáci: orel a labuť. Jejich radami je Nová rada jakoby rámována. Tak, jako se na začátku a na konci stýká v radách ptačích, tak se také uprostřed stýká v radách čtvernožců, ježka a veverka. Je sice u Nové rady o otázku jejího autora méně, ale je u ní navíc otázka její aktuálnosti a otázka jejího vzniku, anebo růstu. Nová rada je alegorie. Je to alegorie, hájící feudální státní zří-
Strana 8
zení a odmítající jednak královský absolutismus, jednak vliv jiné vrstvy na vládu než šlechtické. Je ovšem otázka, zda je Nová rada jen alegorií mimočasovou a mimosituační, tedy ale- gorií s tendencí všeobecnou, či zda je namířena na jistou dobu a na jistou situaci, tedy zda je alegorií aktuální. Tomuto problému věnoval obsáhlou studii J. B. Čapek: Alegorie Nové rady a Theriobulie, Věstník Královské české společnosti nauk, roč. 1936, č. II. V ní ukázal celkem přesvědčivě, že „funkce básně Smilovy směřo- vala především k působení na krále, ale rozrostla se ve funkci vyšší.“ Jeví se to v příkrém komposičním protikladu, do něhož se dostaly dvě základní vnitřní složky: obecná místa platnosti transcendentní a zvláštní narážky, charakterisující současné dění politické. O aktuálním zaměření Nové rady nelze pochybovat. Že je tu míněn králem přímo Václav IV., a nikoli kterýkoli panovník nebo český králevic vůbec (jak na př. soudil Jan Gebauer), o tom svědčí mnoho průkazného materiálu. Především je v Nové radě příliš silný ohlas sporu Smilovy rodiny s králem o Pardubice. Vilém, otec Smilův, tvrdil, že své právo na Pardu- bice prokáže ze zemských desek. Nepodařilo se mu to a příčina toho se často vidí v tom, co rozhodlo častěji, že zápisy v zem- ských deskách byly měněny a změněny ve prospěch jedné ze svářících se stran. Narážka na to je v radě vlkově a supově. V radě vlkově se upozorňuje především na tato slova: (716) „Jenž mají potřěbu v domu,/ ve dskách změtenie přičini, uviežit se jim v dědiny.“ Supova rada se pak dotýká otázky odúmrtí, ale také naráží na zmatky v zemských deskách: (747) „Tiem, králi, rač nemeškati, na odúmrti sě ptáti,/ kde kto umřěl v kterém domu./ Ját se dobře hodím k tomu,/ na třetí zemi já čiji,! kde kto umřěl, ihned zvyji/ a povědět ti noviny,/ zda by mi dal ty dědiny./ Budú-lit sirotci kací,/ od čeho sú v deskách zmatci? Netbaje panského súdu, do jich let držěti budu,/ anebo snad ještě dále, maje pomoc svého krále, hospodářstvie budu vésti.“ O měnění zápisů v zemských deskách se také zmiňuje řeřáb, když nabádá, aby král pilně dbal spravedlnosti úřadů: (670) „Někdy se také dcky změnie/ jedné straně ku pomoci.“ 8
zení a odmítající jednak královský absolutismus, jednak vliv jiné vrstvy na vládu než šlechtické. Je ovšem otázka, zda je Nová rada jen alegorií mimočasovou a mimosituační, tedy ale- gorií s tendencí všeobecnou, či zda je namířena na jistou dobu a na jistou situaci, tedy zda je alegorií aktuální. Tomuto problému věnoval obsáhlou studii J. B. Čapek: Alegorie Nové rady a Theriobulie, Věstník Královské české společnosti nauk, roč. 1936, č. II. V ní ukázal celkem přesvědčivě, že „funkce básně Smilovy směřo- vala především k působení na krále, ale rozrostla se ve funkci vyšší.“ Jeví se to v příkrém komposičním protikladu, do něhož se dostaly dvě základní vnitřní složky: obecná místa platnosti transcendentní a zvláštní narážky, charakterisující současné dění politické. O aktuálním zaměření Nové rady nelze pochybovat. Že je tu míněn králem přímo Václav IV., a nikoli kterýkoli panovník nebo český králevic vůbec (jak na př. soudil Jan Gebauer), o tom svědčí mnoho průkazného materiálu. Především je v Nové radě příliš silný ohlas sporu Smilovy rodiny s králem o Pardubice. Vilém, otec Smilův, tvrdil, že své právo na Pardu- bice prokáže ze zemských desek. Nepodařilo se mu to a příčina toho se často vidí v tom, co rozhodlo častěji, že zápisy v zem- ských deskách byly měněny a změněny ve prospěch jedné ze svářících se stran. Narážka na to je v radě vlkově a supově. V radě vlkově se upozorňuje především na tato slova: (716) „Jenž mají potřěbu v domu,/ ve dskách změtenie přičini, uviežit se jim v dědiny.“ Supova rada se pak dotýká otázky odúmrtí, ale také naráží na zmatky v zemských deskách: (747) „Tiem, králi, rač nemeškati, na odúmrti sě ptáti,/ kde kto umřěl v kterém domu./ Ját se dobře hodím k tomu,/ na třetí zemi já čiji,! kde kto umřěl, ihned zvyji/ a povědět ti noviny,/ zda by mi dal ty dědiny./ Budú-lit sirotci kací,/ od čeho sú v deskách zmatci? Netbaje panského súdu, do jich let držěti budu,/ anebo snad ještě dále, maje pomoc svého krále, hospodářstvie budu vésti.“ O měnění zápisů v zemských deskách se také zmiňuje řeřáb, když nabádá, aby král pilně dbal spravedlnosti úřadů: (670) „Někdy se také dcky změnie/ jedné straně ku pomoci.“ 8
Strana 9
Vedle těchto ohlasů sporu Smilovy rodiny s králem je v Nové radě několik důležitých míst, v nichž jsou zřetelně narážky na Václavovu povahu. Václavův poměr k vysokému kleru nebyl nikterak vroucí. Svědčí o tom stížnost Jana z Jenštejna z roku 1393. V Nové radě se na to naráží také. Snad proto levhart praví v své radě: (510) „Preláty, biskupy, kněží,/ ty vzlášče v čest slušie mieti,/ vždy duchovním stuól počéti, na jich duósto- jenstvie hledě." Na obecně známé věci, o nichž vyprávějí i Staré letopisy české, že Václav IV. v převlečení rád chodil mezi prostý lid, narážejí možná tato slova rady pávovy: (841) „...králi, chod vždy v krásném rúšě./ Tot dobřě tobě přislušie,/ aby vždy byl v rozeznání,/ kdež jsi ty a tvoji poddaní, v krásě se růcha ko- chaje,/ libost toho v srdci maje,I žes tak povýšen nad lidi. Každýt sě tebe ustydí, mušě tě vždy v čest mieti,/ z daleka na tě hleděti, vysoko tě u mysli vážě,/ jakž tvé dóstojenstvie káže...“ Na samotářství Václavovo naráží špaček: (1459) „Pomni výsost svého stavu,/ žes lidem vydán za hlavu,/ nad lidmi moc tobě dána,/ aby tě měli za pána/ nad jiné v tomto životě. Protož nebud rád v samotě,/ kdežt se zdá býti koli,/ v domu nebo na poli,/ aby vždy byl s mocnú rukú:/ nikdy nebývaj bez hluku! Ať sě tvé srdce kojí,/ kdežto sě družina brojí, kniežata, rytieři i páni/ vókol tebe na vše strany... Na královu prchlivost naráží mimo jiné jednak rada holu- bova, v níž vynikají zvláště verše: (1078) „Rač to znamenati, králi,/ jakož oheň dřievím svietí,/ tak sě hněv řěčí roznietí. Mnohý pro přielišné řěči/ z hněvu přijde k marnéj sěči. Protož " nic lepšého nenie! proti hněvu než mlčenie..., jednak rada skřivancova: (1575) „... bud vždy mysli ustavičné, neb žádnému nýnie sličné,/ ktož tak svú myslí nevládne,/ pro malú věc v žalost upadne,/ pro ztrátu nebo rovnú škodu,/ aneb pro pro- tivnú příhodu,/ když jemu nenie vše po vóli;/ ty toho nečiň nikoli. Na jeho poživačnost naráží ironická rada husy: (990) „Také když se zechce napiti,/ netrp pro srdečnú mdlobu,/ vína flašku měj vždy s sobú,/ když sě udá tak odjeti, aby měl sě co napiti. 9
Vedle těchto ohlasů sporu Smilovy rodiny s králem je v Nové radě několik důležitých míst, v nichž jsou zřetelně narážky na Václavovu povahu. Václavův poměr k vysokému kleru nebyl nikterak vroucí. Svědčí o tom stížnost Jana z Jenštejna z roku 1393. V Nové radě se na to naráží také. Snad proto levhart praví v své radě: (510) „Preláty, biskupy, kněží,/ ty vzlášče v čest slušie mieti,/ vždy duchovním stuól počéti, na jich duósto- jenstvie hledě." Na obecně známé věci, o nichž vyprávějí i Staré letopisy české, že Václav IV. v převlečení rád chodil mezi prostý lid, narážejí možná tato slova rady pávovy: (841) „...králi, chod vždy v krásném rúšě./ Tot dobřě tobě přislušie,/ aby vždy byl v rozeznání,/ kdež jsi ty a tvoji poddaní, v krásě se růcha ko- chaje,/ libost toho v srdci maje,I žes tak povýšen nad lidi. Každýt sě tebe ustydí, mušě tě vždy v čest mieti,/ z daleka na tě hleděti, vysoko tě u mysli vážě,/ jakž tvé dóstojenstvie káže...“ Na samotářství Václavovo naráží špaček: (1459) „Pomni výsost svého stavu,/ žes lidem vydán za hlavu,/ nad lidmi moc tobě dána,/ aby tě měli za pána/ nad jiné v tomto životě. Protož nebud rád v samotě,/ kdežt se zdá býti koli,/ v domu nebo na poli,/ aby vždy byl s mocnú rukú:/ nikdy nebývaj bez hluku! Ať sě tvé srdce kojí,/ kdežto sě družina brojí, kniežata, rytieři i páni/ vókol tebe na vše strany... Na královu prchlivost naráží mimo jiné jednak rada holu- bova, v níž vynikají zvláště verše: (1078) „Rač to znamenati, králi,/ jakož oheň dřievím svietí,/ tak sě hněv řěčí roznietí. Mnohý pro přielišné řěči/ z hněvu přijde k marnéj sěči. Protož " nic lepšého nenie! proti hněvu než mlčenie..., jednak rada skřivancova: (1575) „... bud vždy mysli ustavičné, neb žádnému nýnie sličné,/ ktož tak svú myslí nevládne,/ pro malú věc v žalost upadne,/ pro ztrátu nebo rovnú škodu,/ aneb pro pro- tivnú příhodu,/ když jemu nenie vše po vóli;/ ty toho nečiň nikoli. Na jeho poživačnost naráží ironická rada husy: (990) „Také když se zechce napiti,/ netrp pro srdečnú mdlobu,/ vína flašku měj vždy s sobú,/ když sě udá tak odjeti, aby měl sě co napiti. 9
Strana 10
Jsou to bezpečné důkazy pro to, že Nová rada byla psána jako dílo tendenční, které mělo působit na krále. S aktuální interpretací Nové rady jde ruku v ruce heraldický výklad zvířat, jež v ní vystupují. Tak se na př. ve lvu vidí znak českého krále, v orlu, jenž je hlavním mluvčím zvířat, znak moravského markraběte Jošta. Zvířata jsou zde podle tohoto výkladu jen symboly osob. S otázkou tendenčnosti a aktuálnosti Nové rady je velmi těsně spjata otázka, kdy toto dílo vzniklo. Ta věc byla řešena dvojím způsobem. Jednak se Nové radě přisuzovala funkce tendenčního spisu, jímž se má působit na nastupujícího krále. Podle toho by byla Nová rada vznikla v době okolo roku 1378. Tento názor zastával J. E. Vocel, J. Fejfalik, J. Jireček, A. Sed- láček, K. Adámek a V. Flajšhans. Jednak byl za rok vzniku přijímán rok 1394 nebo 1395, jak je uveden v doslovu obou rukopisů (viz str. 81 v přítomném vydání). To je rok dočasného sblížení Václava IV. se Smilem, když se jednalo o smír mezi panskou jednotou a králem. Tohoto názoru se drží J. Vlček, J. Jakubec, V. Langhans (Altes und Neues zu Chaucers Par- lament of Foules, Anglia 1930, 24 n.). Zvláštní zmínky za- slouží názor Fejfalikův a Gebauerův. Fejfalik se domnívá, že Nová rada byla napsána v letech 1378—79, ale že roku 1394 byla opsána. Gebauer předpokládá, že plán Nové rady vznikl v letech 1378—79, ale že byla napsána až dospělým Smilem v letech 1394—95. Tato kompromisní stanoviska jsou odůvod- něna tím, že žádný z krajních názorů se neobejde bez potíží. Ke kompromisnímu stanovisku Fejfalikovu a Gebauerovu se nyní připojil i J. B. Čapek (Vznik a funkce Nové rady, Věstník KČSN, roč. 1938, č. I.) a podrobným rozborem věcným dospěl k tomuto názoru: „Nová rada vznikla v době kol roku 1378 jako básnické vyslovení a umocnění odkazu Karlova Václa- vovi, a byla doplněna a účinně aktualisována v době nového do- časného sblížení mezi Václavem IV. a Smilem v letech 1394 až 1395.“ Tato these o dvou redakcích Nové rady odklízí podle Čapka všechny těžké rozpory, před nimiž se ocítá ten, kdo při- jme dataci tu neb onu. Z nich uveďme aspoň některé. Liška (v. 1382) a opice (v. 1552) oslovují krále: žádný (= žádoucí, 10
Jsou to bezpečné důkazy pro to, že Nová rada byla psána jako dílo tendenční, které mělo působit na krále. S aktuální interpretací Nové rady jde ruku v ruce heraldický výklad zvířat, jež v ní vystupují. Tak se na př. ve lvu vidí znak českého krále, v orlu, jenž je hlavním mluvčím zvířat, znak moravského markraběte Jošta. Zvířata jsou zde podle tohoto výkladu jen symboly osob. S otázkou tendenčnosti a aktuálnosti Nové rady je velmi těsně spjata otázka, kdy toto dílo vzniklo. Ta věc byla řešena dvojím způsobem. Jednak se Nové radě přisuzovala funkce tendenčního spisu, jímž se má působit na nastupujícího krále. Podle toho by byla Nová rada vznikla v době okolo roku 1378. Tento názor zastával J. E. Vocel, J. Fejfalik, J. Jireček, A. Sed- láček, K. Adámek a V. Flajšhans. Jednak byl za rok vzniku přijímán rok 1394 nebo 1395, jak je uveden v doslovu obou rukopisů (viz str. 81 v přítomném vydání). To je rok dočasného sblížení Václava IV. se Smilem, když se jednalo o smír mezi panskou jednotou a králem. Tohoto názoru se drží J. Vlček, J. Jakubec, V. Langhans (Altes und Neues zu Chaucers Par- lament of Foules, Anglia 1930, 24 n.). Zvláštní zmínky za- slouží názor Fejfalikův a Gebauerův. Fejfalik se domnívá, že Nová rada byla napsána v letech 1378—79, ale že roku 1394 byla opsána. Gebauer předpokládá, že plán Nové rady vznikl v letech 1378—79, ale že byla napsána až dospělým Smilem v letech 1394—95. Tato kompromisní stanoviska jsou odůvod- něna tím, že žádný z krajních názorů se neobejde bez potíží. Ke kompromisnímu stanovisku Fejfalikovu a Gebauerovu se nyní připojil i J. B. Čapek (Vznik a funkce Nové rady, Věstník KČSN, roč. 1938, č. I.) a podrobným rozborem věcným dospěl k tomuto názoru: „Nová rada vznikla v době kol roku 1378 jako básnické vyslovení a umocnění odkazu Karlova Václa- vovi, a byla doplněna a účinně aktualisována v době nového do- časného sblížení mezi Václavem IV. a Smilem v letech 1394 až 1395.“ Tato these o dvou redakcích Nové rady odklízí podle Čapka všechny těžké rozpory, před nimiž se ocítá ten, kdo při- jme dataci tu neb onu. Z nich uveďme aspoň některé. Liška (v. 1382) a opice (v. 1552) oslovují krále: žádný (= žádoucí, 10
Strana 11
milý) královiče. To by bylo sotva možné při aktuálním zamě- ření díla, kdyby byla Nová rada vznikla až roku 1394. Slovem králevic se rozumí vždy králův syn. Hrdlice (v. 1169 sl.) radí, ovdoví-li král, aby zůstal do smrti „v čistotě“ a nehledal jinou ženu. Václav IV. ovdověl roku 1386, ale roku 1389 se oženil znovu. Lze tedy považovat s Čapkem za absurdní, „udílet králi napomenutí o zachování monogamie v době, kdy již bylo na to hodně pozdě“. Tato slova mají tedy jistě platnost vše- obecnou, nejsou narážkou na nějakou konkretní situaci, a byla tedy napsána před rokem 1389. Ve slovech, jimiž král vítá své hosty: (37) „...Slyšte, moji milí!/ Viem, že ste vždy věrni byli/ otci mému do skončenie,“ se vidí obvykle důkaz, že Nová rada byla napsána bezprostředně po smrti Karlově. Je to jen po- tvrzeno dalšími verši: (47) „Vidíte, žet jsem král mladý,/ protož prosím vašie rady.“ Vrána radí (v. 1203 sl.), aby král nikam nejezdil a dbal o domácí hospodářství. V letech devadesátých Václav IV. necestoval vůbec. Po svém nastoupení však podnikl cest několik. Proto mohly tyto verše vzniknout jen v té době. To vše je na překážku, přijmou-li se léta 1394 a 1395 jako léta vzniku Nové rady. Proti mínění, že Nová rada vznikla již okolo roku 1378, staví se však několik jiných míst. Tak na př. kokot (v. 909 sl.) a sokol (v. 551 sl.) radí k uplatnění autority, a to i proti „hradům“, t. j. proti pánům. Sotva lze čekat, že by takto radil králi člen panské jednoty v době, kdy s ní král jednal o smír. Čapek považuje pod tlakem těchto fakt za nemožné za- chránit Novou radu jako dílo jednotné. Proto vyslovuje do- mněnku o dvojí redakci. Rozpory v druhé, pozdější redakci Nové rady zůstaly proto, že Smil přepracovával své dílo tak, že k němu jen mechanicky přidával. Proto je sice král ještě oslo- vován jako králevic, ale na druhé straně se už naráží na události kolem roku 1394. Čapek však jde ještě dále a za rukopis starší re- dakce Nové rady považuje t. zv. třeboňský zlomek (srovnej úvod k poznámkám textovým) a oba rukopisy musejní považuje za rukopisy redakce novější. Opírá se o to, že třeboňský zlomek, obsahující radu orlovu, zachovává nejlépe trochejský rytmus verše, že je poměrně málo porušen a že v něm není varování 11
milý) královiče. To by bylo sotva možné při aktuálním zamě- ření díla, kdyby byla Nová rada vznikla až roku 1394. Slovem králevic se rozumí vždy králův syn. Hrdlice (v. 1169 sl.) radí, ovdoví-li král, aby zůstal do smrti „v čistotě“ a nehledal jinou ženu. Václav IV. ovdověl roku 1386, ale roku 1389 se oženil znovu. Lze tedy považovat s Čapkem za absurdní, „udílet králi napomenutí o zachování monogamie v době, kdy již bylo na to hodně pozdě“. Tato slova mají tedy jistě platnost vše- obecnou, nejsou narážkou na nějakou konkretní situaci, a byla tedy napsána před rokem 1389. Ve slovech, jimiž král vítá své hosty: (37) „...Slyšte, moji milí!/ Viem, že ste vždy věrni byli/ otci mému do skončenie,“ se vidí obvykle důkaz, že Nová rada byla napsána bezprostředně po smrti Karlově. Je to jen po- tvrzeno dalšími verši: (47) „Vidíte, žet jsem král mladý,/ protož prosím vašie rady.“ Vrána radí (v. 1203 sl.), aby král nikam nejezdil a dbal o domácí hospodářství. V letech devadesátých Václav IV. necestoval vůbec. Po svém nastoupení však podnikl cest několik. Proto mohly tyto verše vzniknout jen v té době. To vše je na překážku, přijmou-li se léta 1394 a 1395 jako léta vzniku Nové rady. Proti mínění, že Nová rada vznikla již okolo roku 1378, staví se však několik jiných míst. Tak na př. kokot (v. 909 sl.) a sokol (v. 551 sl.) radí k uplatnění autority, a to i proti „hradům“, t. j. proti pánům. Sotva lze čekat, že by takto radil králi člen panské jednoty v době, kdy s ní král jednal o smír. Čapek považuje pod tlakem těchto fakt za nemožné za- chránit Novou radu jako dílo jednotné. Proto vyslovuje do- mněnku o dvojí redakci. Rozpory v druhé, pozdější redakci Nové rady zůstaly proto, že Smil přepracovával své dílo tak, že k němu jen mechanicky přidával. Proto je sice král ještě oslo- vován jako králevic, ale na druhé straně se už naráží na události kolem roku 1394. Čapek však jde ještě dále a za rukopis starší re- dakce Nové rady považuje t. zv. třeboňský zlomek (srovnej úvod k poznámkám textovým) a oba rukopisy musejní považuje za rukopisy redakce novější. Opírá se o to, že třeboňský zlomek, obsahující radu orlovu, zachovává nejlépe trochejský rytmus verše, že je poměrně málo porušen a že v něm není varování 11
Strana 12
před lakomstvím, jež se na konci velkorysé orlovy rady zdá jen malicherným přídavkem pozdějším. Bylo by snad možno čekat potvrzení Čapkových názorů podrobným jazykovým rozborem jednotlivých rukopisů. Ve svém článku „Třeboňský zlomek Nové rady“ (LF 71, 1947, str. 94 sl.) jsem se však pokusil ukázat, že k tomu třeboňský zlomek nepodává dost materiálu. Zůstávají tedy zatím jen argumenty Čapkovy, ale jsou to argumenty celkem průkazné. Přijetím these o dvojí redakci Nové rady se také dobře vysvětlí název tohoto díla. Přívlastkem nová se nestaví tato rada do protikladu k radě jiné, na př. k Radě otce synovi, jak se někdy myslilo. Jím je označena nová redakce téže rady, skládané dříve. Řekli jsme svrchu, že Nová rada přerostla svou funkci spe- ciální, že přerostla své aktuální zaměření a rozrostla se ve funkci vyšší. Svou celkovou tendencí se stala dílem obecné platnosti, mimočasové a do jisté míry i nadčasové ceny (jistě k tomu při- spělo ve velké míře to, že Smil protkal Novou radu bystrými moralisujícími sentencemi, gnomami, jak o tom bude ještě řeč níže). Proto nezapadlo Smilovo jméno, proto si ho všiml Vikto- rin Kornel ze Všehrd a proto ho také Prokop Lupáč pochválil ve svém historickém kalendáři Rerum Bohemicarum ephemeris sive Kalendarium historicum jako člověka zbožného, řádného a ctnostného. Nová rada však nezůstala ani bez přímých ohlasů. Roku 1520 vyšla v Norimberku Theriobulia Joannis Dubravii sive De regiis praeceptis (Rada zvířat Jana Doubravského neboli O naučeních králi). Autor v předmluvě píše, že se mu na Mo- ravě dostala do rukou knížka, sepsaná jeho mateřským jazykem (libellus patrio sermone scriptus), že si ji opsal a že ji vydává, ovšem přeloženou do latiny. Knížka je věnována králi Ludví- kovi. Srovnání s Novou radou ukazuje, že Dubravius z Nové rady vyšel, ale že se v lecčems od ní odchýlil. Není třeba však hledat nějakou jinou předlohu než Smila Flašku nebo nějaký jiný, neznámý, rukopis Nové rady. Čapek (Alegorie Nové rady a Theriobulie, str. 41) odchylky ty přičítá na vrub změně kul- turního ovzduší a rozdílu individualit. Dubravius, životním za- 12
před lakomstvím, jež se na konci velkorysé orlovy rady zdá jen malicherným přídavkem pozdějším. Bylo by snad možno čekat potvrzení Čapkových názorů podrobným jazykovým rozborem jednotlivých rukopisů. Ve svém článku „Třeboňský zlomek Nové rady“ (LF 71, 1947, str. 94 sl.) jsem se však pokusil ukázat, že k tomu třeboňský zlomek nepodává dost materiálu. Zůstávají tedy zatím jen argumenty Čapkovy, ale jsou to argumenty celkem průkazné. Přijetím these o dvojí redakci Nové rady se také dobře vysvětlí název tohoto díla. Přívlastkem nová se nestaví tato rada do protikladu k radě jiné, na př. k Radě otce synovi, jak se někdy myslilo. Jím je označena nová redakce téže rady, skládané dříve. Řekli jsme svrchu, že Nová rada přerostla svou funkci spe- ciální, že přerostla své aktuální zaměření a rozrostla se ve funkci vyšší. Svou celkovou tendencí se stala dílem obecné platnosti, mimočasové a do jisté míry i nadčasové ceny (jistě k tomu při- spělo ve velké míře to, že Smil protkal Novou radu bystrými moralisujícími sentencemi, gnomami, jak o tom bude ještě řeč níže). Proto nezapadlo Smilovo jméno, proto si ho všiml Vikto- rin Kornel ze Všehrd a proto ho také Prokop Lupáč pochválil ve svém historickém kalendáři Rerum Bohemicarum ephemeris sive Kalendarium historicum jako člověka zbožného, řádného a ctnostného. Nová rada však nezůstala ani bez přímých ohlasů. Roku 1520 vyšla v Norimberku Theriobulia Joannis Dubravii sive De regiis praeceptis (Rada zvířat Jana Doubravského neboli O naučeních králi). Autor v předmluvě píše, že se mu na Mo- ravě dostala do rukou knížka, sepsaná jeho mateřským jazykem (libellus patrio sermone scriptus), že si ji opsal a že ji vydává, ovšem přeloženou do latiny. Knížka je věnována králi Ludví- kovi. Srovnání s Novou radou ukazuje, že Dubravius z Nové rady vyšel, ale že se v lecčems od ní odchýlil. Není třeba však hledat nějakou jinou předlohu než Smila Flašku nebo nějaký jiný, neznámý, rukopis Nové rady. Čapek (Alegorie Nové rady a Theriobulie, str. 41) odchylky ty přičítá na vrub změně kul- turního ovzduší a rozdílu individualit. Dubravius, životním za- 12
Strana 13
měřením již člověk renesanční a vzděláním i kultem formy typický humanista, Novou radu přetvořil a přiblížil ji básnic- kému ideálu své doby. — O několik let později se objevil druhý přímý ohlas Nové rady. Plzeňský měštan Jan Fentzl-Man- tuanus roku 1528 vydal svou úpravu Nové rady, nazvanou Radda zhovadilých zvieřat. Je přizpůsobena době. Zvířata ne- radí králi, nýbrž jen člověku. V tom se vidí ohlas interregna v letech 1526 a 1527. „Radda zhovadilých zvieřat“ je jen roz- mělněný Smil Flaška a Dubravius. Vyšla celkem čtyřikrát, po druhé roku 1573, po třetí roku 1578. Roku 1814 ji po čtvrté vydal v své úpravě (Rada všelikých zvířat) Karel Thám s předmluvou Josefa Dobrovského. Jako Fentzlovo dílo určil Raddu zhovadilých zvieřat V. Flajšhans v díle: Josefa Dobrovského vydání Rady zvířat a Fenclova Radda zhova- dilých zvieřat a ptactva, Archiv pro bádání o životě a díle Josefa Dobrov- ského, sv. 5., Praha 1942. Thámovu „Radu všelikých zvířat“ s předmluvou Dobrovského vydala roku 1939 ve věrném snímku Komise pro vydávání spisů Josefa Dobrovského při Královské české společnosti nauk. Josef Hrabák ukázal přesvědčivě (Smilova škola, str. 31 sl.), že v Nové radě vrcholí literární produkce t. zv. Smilovy školy. Podstatným znakem všech skladeb této Smilovy školy je sklon k dramatičnosti. Dramatičnost se projevuje v částečné nebo úplné dialogisaci textu. „Roudnické umučení“ a „Rada otce synovi" jsou monology zabarvené dialogicky. Dialogisace pak vrcholí v satirách (viz Hrabákovo vydání Staročeských satir v 3. svazku této knižnice), v Podkoním a žáku a ve Sváru vody s vínem. Tam jde o skutečný dialog, v němž jeden mluvčí od- povídá druhému; je to čistá dramatická forma dynamická. Nová rada však není vyvrcholením této dramatické formy, nebo je jen vyvrcholením zdánlivým. Její dialog je jen zdánlivý, je to dramatická forma statická, pouhý přechod mezi Radou otce synovi a satirami — viděno s hlediska formy, bez zřetele k ně- jaké genetické souvislosti mezi jednotlivými skladbami. Básnická cena Nové rady je v její svěžesti, v štastném sklou- bení myšlenky s formou. Narazili jsme už na to, že je to skladba rámcová. Je rámcová ve dvojím smyslu. Především tvoří rámec 13
měřením již člověk renesanční a vzděláním i kultem formy typický humanista, Novou radu přetvořil a přiblížil ji básnic- kému ideálu své doby. — O několik let později se objevil druhý přímý ohlas Nové rady. Plzeňský měštan Jan Fentzl-Man- tuanus roku 1528 vydal svou úpravu Nové rady, nazvanou Radda zhovadilých zvieřat. Je přizpůsobena době. Zvířata ne- radí králi, nýbrž jen člověku. V tom se vidí ohlas interregna v letech 1526 a 1527. „Radda zhovadilých zvieřat“ je jen roz- mělněný Smil Flaška a Dubravius. Vyšla celkem čtyřikrát, po druhé roku 1573, po třetí roku 1578. Roku 1814 ji po čtvrté vydal v své úpravě (Rada všelikých zvířat) Karel Thám s předmluvou Josefa Dobrovského. Jako Fentzlovo dílo určil Raddu zhovadilých zvieřat V. Flajšhans v díle: Josefa Dobrovského vydání Rady zvířat a Fenclova Radda zhova- dilých zvieřat a ptactva, Archiv pro bádání o životě a díle Josefa Dobrov- ského, sv. 5., Praha 1942. Thámovu „Radu všelikých zvířat“ s předmluvou Dobrovského vydala roku 1939 ve věrném snímku Komise pro vydávání spisů Josefa Dobrovského při Královské české společnosti nauk. Josef Hrabák ukázal přesvědčivě (Smilova škola, str. 31 sl.), že v Nové radě vrcholí literární produkce t. zv. Smilovy školy. Podstatným znakem všech skladeb této Smilovy školy je sklon k dramatičnosti. Dramatičnost se projevuje v částečné nebo úplné dialogisaci textu. „Roudnické umučení“ a „Rada otce synovi" jsou monology zabarvené dialogicky. Dialogisace pak vrcholí v satirách (viz Hrabákovo vydání Staročeských satir v 3. svazku této knižnice), v Podkoním a žáku a ve Sváru vody s vínem. Tam jde o skutečný dialog, v němž jeden mluvčí od- povídá druhému; je to čistá dramatická forma dynamická. Nová rada však není vyvrcholením této dramatické formy, nebo je jen vyvrcholením zdánlivým. Její dialog je jen zdánlivý, je to dramatická forma statická, pouhý přechod mezi Radou otce synovi a satirami — viděno s hlediska formy, bez zřetele k ně- jaké genetické souvislosti mezi jednotlivými skladbami. Básnická cena Nové rady je v její svěžesti, v štastném sklou- bení myšlenky s formou. Narazili jsme už na to, že je to skladba rámcová. Je rámcová ve dvojím smyslu. Především tvoří rámec 13
Strana 14
celá situace, do níž básník uvádí v úvodu (v. 1—122). Někteří badatelé (Jakubec) považovali za kaz, že tento zevnější rámec není uzavřen: básník sněm zahájil, ale nerozpustil. (Jakubec to vysvětluje tím, že se básník plně zaujal obsahovou stránkou, životní filosofií a tendencí, a na uměleckou stránku zapomněl.) Tento „neuzavřený rámec“ lze však považovat jen za situační úvod, jenž stojí mimo báseň, mimo vlastní rámec, je doslova úvodem. Vlastní báseň pak počíná radou orlovou a je, jak již řečeno, orámována dvěma velkými transcendentními radami ptačími: Bůh je počátek a konec všeho. Orlova rada je zamířena k tomuto světu: proč má člověk žít ve shodě se zákonem Božím a podle příkladu života Kristova (jako cizí motiv tu cítíme prak- tickou radu o lakomství, ale tato část Nové rady je podle Čapka jen mechanický přídavek druhé redakce). Labutina rada je pak zaměřena k životu věčnému, k odplatě za život pozemský. To jsou dvě hráze, v nichž je všechen ostatní obsah držen. Orlova rada je nadto svodem celého díla. V ní je v obecných rysech obsaženo vše, z čeho ostatní rady vycházejí a k čemu směřují. To vede k otázce, zda skutečná první redakce Nové rady nebyla omezena jen na radu orlovu. Smil Flaška mohl si vypracovat plán na celé dílo, jak první redakci předpokládá Čapek, ale propracoval z něho jen první část, myšlenkově uzavřenou. O vnějším rámci (sněm zvířat radících králi) se obyčejně předpokládá že je převzat z cizího vzoru, nejspíše z literatury francouzské nebo anglické. K tomu poznamenává Hrabák vhodně: „Nás nezajímá tolik otázka původ- nosti v tradičním slova smyslu. Důležitější je ta skutečnost, že bylo užito rámce a vůbec formy takové, která se velmi dobře včleňuje do hierarchie literárních tvarů, kterou si vypracoval literární vývoj. Ať už je rámec jaké- hokoli původu, hlavní je, že nebyl naroubován jako forma cizí, nevhodná, nýbrž jako tvar, kterého si žádal vývoj.“ Jako dílo tendenční poměrně velkého rozsahu je Nová rada ohrožena monotonností, jež by mohla vyústit až v suchopár- nost a nezáživnost. Toto nebezpečí je ztlumeno, resp. z větší části odstraněno několika důležitými stavebními prvky. Přede- vším, týká se to však jen první části, tím, že král čas od času za- sáhne do děje, ať již aktivně, ať pasivně, když se připomíná 14
celá situace, do níž básník uvádí v úvodu (v. 1—122). Někteří badatelé (Jakubec) považovali za kaz, že tento zevnější rámec není uzavřen: básník sněm zahájil, ale nerozpustil. (Jakubec to vysvětluje tím, že se básník plně zaujal obsahovou stránkou, životní filosofií a tendencí, a na uměleckou stránku zapomněl.) Tento „neuzavřený rámec“ lze však považovat jen za situační úvod, jenž stojí mimo báseň, mimo vlastní rámec, je doslova úvodem. Vlastní báseň pak počíná radou orlovou a je, jak již řečeno, orámována dvěma velkými transcendentními radami ptačími: Bůh je počátek a konec všeho. Orlova rada je zamířena k tomuto světu: proč má člověk žít ve shodě se zákonem Božím a podle příkladu života Kristova (jako cizí motiv tu cítíme prak- tickou radu o lakomství, ale tato část Nové rady je podle Čapka jen mechanický přídavek druhé redakce). Labutina rada je pak zaměřena k životu věčnému, k odplatě za život pozemský. To jsou dvě hráze, v nichž je všechen ostatní obsah držen. Orlova rada je nadto svodem celého díla. V ní je v obecných rysech obsaženo vše, z čeho ostatní rady vycházejí a k čemu směřují. To vede k otázce, zda skutečná první redakce Nové rady nebyla omezena jen na radu orlovu. Smil Flaška mohl si vypracovat plán na celé dílo, jak první redakci předpokládá Čapek, ale propracoval z něho jen první část, myšlenkově uzavřenou. O vnějším rámci (sněm zvířat radících králi) se obyčejně předpokládá že je převzat z cizího vzoru, nejspíše z literatury francouzské nebo anglické. K tomu poznamenává Hrabák vhodně: „Nás nezajímá tolik otázka původ- nosti v tradičním slova smyslu. Důležitější je ta skutečnost, že bylo užito rámce a vůbec formy takové, která se velmi dobře včleňuje do hierarchie literárních tvarů, kterou si vypracoval literární vývoj. Ať už je rámec jaké- hokoli původu, hlavní je, že nebyl naroubován jako forma cizí, nevhodná, nýbrž jako tvar, kterého si žádal vývoj.“ Jako dílo tendenční poměrně velkého rozsahu je Nová rada ohrožena monotonností, jež by mohla vyústit až v suchopár- nost a nezáživnost. Toto nebezpečí je ztlumeno, resp. z větší části odstraněno několika důležitými stavebními prvky. Přede- vším, týká se to však jen první části, tím, že král čas od času za- sáhne do děje, ať již aktivně, ať pasivně, když se připomíná 14
Strana 15
jeho přítomnost. V každém případě je to zpestření. Tento zpestřující prvek je pak v druhé části vystřídán jiným: některé rady jsou uvedeny stručnou charakteristikou mluvícího zvířete. Tak na př. liška: (1379) „Liška podlé obyčeje/ jakžto sě po- chlebník směje,/ křičieše, hlediec z nice/ vece:... Zmínili jsme se již, že Smil se uvádí jako autor sbírky pří- sloví. Přísloví a sentence měl zřejmě Smil Flaška v oblibě. Protkal jimi také celou Novou radu. Jak však s nimi pracoval, to je především zajímavé. S verši gnomického obsahu se lze setkat na př. v Alexandreidě. Tam jsou však nápadně vyzna- čeny, a to tím, že se jako trojveršové celky, spojené rýmem i vý- znamem, odlišují od ostatních veršů, rýmovaných po dvou sdruženě. Do textu Nové rady jsou sentence vloženy nená- padně. Neruší spád vyprávění, neupozorňují na sebe zvláštní formou, jsou jen obsahovým dovršením nebo thematickým jádrem té či oné rady. Konečně lze jako zpestřující prvek uvést ironické zabarvení některých rad. Za stavební princip Nové rady považuje Hrabák konfrontaci, jež záleží v tom, že některá zvířata mohou pronášeti i rady protichůdné. Na principu konfrontace je založena i Smilova ironie a Smilův humor. Ovšem v ironii není těžisko Nové rady; proto jsou ironické rady mnohem kratší než rady vážné. Jsou to jen pomocné pro- středky, aby se v monotonním postupu neutopila závažná tendence díla. Smilovu ironii popsal zevrubně J. B. Čapek v článku Die Ironie des Smil Flaška, Slavische Rundschau 10, 1936, č. 6 (Spinovo číslo), str. 68-79. Verš Nové rady je zásadně osmislabičný. Norma osmislabič- ného verše není však dodržena s naprostou důsledností. Po- měrně velkou skupinu odchylek tvoří sedmislabičné dvojice veršů, spojené jednoslabičným rýmem. Je to charakteristický rys celé t. zv. Smilovy školy. V zachovaných rukopisech nelze pak z důsledností rozlišit, kde je Smilova odchylka v sylabické stavbě verše a kde jde o chybu písařovu. Druhý rukopis mu- sejní na stavbu verše nehledí vůbec. Dva a dva verše jsou spo- jeny dvojslabičným rýmem. Dvojice sedmislabičných veršů 15
jeho přítomnost. V každém případě je to zpestření. Tento zpestřující prvek je pak v druhé části vystřídán jiným: některé rady jsou uvedeny stručnou charakteristikou mluvícího zvířete. Tak na př. liška: (1379) „Liška podlé obyčeje/ jakžto sě po- chlebník směje,/ křičieše, hlediec z nice/ vece:... Zmínili jsme se již, že Smil se uvádí jako autor sbírky pří- sloví. Přísloví a sentence měl zřejmě Smil Flaška v oblibě. Protkal jimi také celou Novou radu. Jak však s nimi pracoval, to je především zajímavé. S verši gnomického obsahu se lze setkat na př. v Alexandreidě. Tam jsou však nápadně vyzna- čeny, a to tím, že se jako trojveršové celky, spojené rýmem i vý- znamem, odlišují od ostatních veršů, rýmovaných po dvou sdruženě. Do textu Nové rady jsou sentence vloženy nená- padně. Neruší spád vyprávění, neupozorňují na sebe zvláštní formou, jsou jen obsahovým dovršením nebo thematickým jádrem té či oné rady. Konečně lze jako zpestřující prvek uvést ironické zabarvení některých rad. Za stavební princip Nové rady považuje Hrabák konfrontaci, jež záleží v tom, že některá zvířata mohou pronášeti i rady protichůdné. Na principu konfrontace je založena i Smilova ironie a Smilův humor. Ovšem v ironii není těžisko Nové rady; proto jsou ironické rady mnohem kratší než rady vážné. Jsou to jen pomocné pro- středky, aby se v monotonním postupu neutopila závažná tendence díla. Smilovu ironii popsal zevrubně J. B. Čapek v článku Die Ironie des Smil Flaška, Slavische Rundschau 10, 1936, č. 6 (Spinovo číslo), str. 68-79. Verš Nové rady je zásadně osmislabičný. Norma osmislabič- ného verše není však dodržena s naprostou důsledností. Po- měrně velkou skupinu odchylek tvoří sedmislabičné dvojice veršů, spojené jednoslabičným rýmem. Je to charakteristický rys celé t. zv. Smilovy školy. V zachovaných rukopisech nelze pak z důsledností rozlišit, kde je Smilova odchylka v sylabické stavbě verše a kde jde o chybu písařovu. Druhý rukopis mu- sejní na stavbu verše nehledí vůbec. Dva a dva verše jsou spo- jeny dvojslabičným rýmem. Dvojice sedmislabičných veršů 15
Strana 16
jsou spojeny, jak již řečeno, rýmem jednoslabičným. Rýmy jsou celkem nenápadné a nevtíravé; rýmová technika je tak ve shodě se zásadami výstavby Nové rady. Verši a rýmu je věnován obsáhlý rozbor Gebauerův, připojený k jeho vydání Nové rady. V něm také Gebauer navrhuje zvláštní čtení některých slabik a skupin slabik, aby se vyhovělo požadavku pravidelné osmislabič- nosti. Hrabák tyto snahy odmítá s tvrzením, že básníkům ve 14. století nezáleželo na takové pravidelnosti, jakou od nich vyžadovali theoretikové poslední čtvrti minulého století. (Z tohoto důvodu není v přítomném vydání v žádném případě verš neplný nebo nadměrný rekonstruován na osmislabičný jen proto, aby se dosáhlo žádoucí osmislabičnosti.) Sám se však podrobněji zabývá otázkou metrické hodnoty slabikotvorného -l- a -r- (v cit. spise str. 44-45). Rýmové technice Nové rady a eufonické hod- notě verše věnuje Hrabák obsáhlý rozbor (v cit. spisu str. 47-55). 16
jsou spojeny, jak již řečeno, rýmem jednoslabičným. Rýmy jsou celkem nenápadné a nevtíravé; rýmová technika je tak ve shodě se zásadami výstavby Nové rady. Verši a rýmu je věnován obsáhlý rozbor Gebauerův, připojený k jeho vydání Nové rady. V něm také Gebauer navrhuje zvláštní čtení některých slabik a skupin slabik, aby se vyhovělo požadavku pravidelné osmislabič- nosti. Hrabák tyto snahy odmítá s tvrzením, že básníkům ve 14. století nezáleželo na takové pravidelnosti, jakou od nich vyžadovali theoretikové poslední čtvrti minulého století. (Z tohoto důvodu není v přítomném vydání v žádném případě verš neplný nebo nadměrný rekonstruován na osmislabičný jen proto, aby se dosáhlo žádoucí osmislabičnosti.) Sám se však podrobněji zabývá otázkou metrické hodnoty slabikotvorného -l- a -r- (v cit. spise str. 44-45). Rýmové technice Nové rady a eufonické hod- notě verše věnuje Hrabák obsáhlý rozbor (v cit. spisu str. 47-55). 16
Strana 17
POČÍNÁ SE NOVÁ RADA 98b 10 15 Král lev, ten času jednoho byl rozeslal poslóv mnoho po všech krajích na všě strany, po svá kniežata i pány, po zvěř veliký i malý, aby všickni přěd ním stali. Tak se byl o to utázal, že také orlovi kázal, aby, pojma ptactvo všaké, by(1) u jeho dvoru také, neb ho bylo vše poslušno. A to bieše dobřě slušno, by slyšeli jeho slovo, neb tehdy panstvie orlovo k moci krále lva slušalo, těch časóv, když sě to dálo. 20 25 Tehdy orel bez meškánie, slyšev královo kázanie, sta přěd králem (s) svými ptáky, ano již zvieřat hluk taký, ani se přěd králem brojie, k jeho poslušenství stojie, čakajíce rozkázanie. Tehdy král bez meškánie poctivě a velmi míle orla přivíta té chvíle, se ctí jej k sobě přivinu. Popatřiv na tu družinu, děkova z toho orlovi, 17
POČÍNÁ SE NOVÁ RADA 98b 10 15 Král lev, ten času jednoho byl rozeslal poslóv mnoho po všech krajích na všě strany, po svá kniežata i pány, po zvěř veliký i malý, aby všickni přěd ním stali. Tak se byl o to utázal, že také orlovi kázal, aby, pojma ptactvo všaké, by(1) u jeho dvoru také, neb ho bylo vše poslušno. A to bieše dobřě slušno, by slyšeli jeho slovo, neb tehdy panstvie orlovo k moci krále lva slušalo, těch časóv, když sě to dálo. 20 25 Tehdy orel bez meškánie, slyšev královo kázanie, sta přěd králem (s) svými ptáky, ano již zvieřat hluk taký, ani se přěd králem brojie, k jeho poslušenství stojie, čakajíce rozkázanie. Tehdy král bez meškánie poctivě a velmi míle orla přivíta té chvíle, se ctí jej k sobě přivinu. Popatřiv na tu družinu, děkova z toho orlovi, 17
Strana 18
3o že jest k službě tak hotový. Když se sebrali biechu, což král káže, nevědiechu. Tehdy král lev rukú kynu, chtě jim zjeviti příčinu, proč se jim [kázal] sebrati a všem vuókol sebe státi, vece: „Slyšte, moji milí! Viem, že ste vždy věrni byli otci mému do skončenie. Ve všech zemiech tajno nenie, že vaší radú i pomocí veš svět byl pod jeho mocí. Téhožť vám také úfaji, jakožť vás v téj vieřě znaji; 45 kniežata, páni, rytieři i všě obci, jakž vám věři! Vidíte, žeť jsem král mladý, protož prosím vašie rady. Radiž každý, jakž kto stojí, k řádu, k zemskému pokoji, což jest mé ctné, také vaše.“ 35 40 50 Orel podlé krále stáše, což král prosi, by neváhal a raditi neodtáhal, 55 neb proto všěm býti kázal. Snad by [někto] rád otázal řka: „Kaké jest to pravenie? Já mním, že to pravda nenie, ani kto múdrý uvěří, so by mezi ptáky neb zvěří, jakž svět světem, byl sněm taký. Leč má úmysl někaký, chtě nás v omyl uvésti krásně, 18
3o že jest k službě tak hotový. Když se sebrali biechu, což král káže, nevědiechu. Tehdy král lev rukú kynu, chtě jim zjeviti příčinu, proč se jim [kázal] sebrati a všem vuókol sebe státi, vece: „Slyšte, moji milí! Viem, že ste vždy věrni byli otci mému do skončenie. Ve všech zemiech tajno nenie, že vaší radú i pomocí veš svět byl pod jeho mocí. Téhožť vám také úfaji, jakožť vás v téj vieřě znaji; 45 kniežata, páni, rytieři i všě obci, jakž vám věři! Vidíte, žeť jsem král mladý, protož prosím vašie rady. Radiž každý, jakž kto stojí, k řádu, k zemskému pokoji, což jest mé ctné, také vaše.“ 35 40 50 Orel podlé krále stáše, což král prosi, by neváhal a raditi neodtáhal, 55 neb proto všěm býti kázal. Snad by [někto] rád otázal řka: „Kaké jest to pravenie? Já mním, že to pravda nenie, ani kto múdrý uvěří, so by mezi ptáky neb zvěří, jakž svět světem, byl sněm taký. Leč má úmysl někaký, chtě nás v omyl uvésti krásně, 18
Strana 19
65 70 75 za pravdu nám pravě básně. [Viemeť], že zvěř nerozumie aniž co mluviti umie; ktož skládal to pravenie, vždyť při dobrém smyslu nenie, snad mní, bychom byli děti. Dávám to tobě věděti, ktožkoli má to myšlenie, věz, žeť to múdrá věc nenie, ktož praví to, toho ptáti, ale což praví, na to dbáti, jest-li dobré, by srozuměl, zlého sě vystřieci uměl. Buď ktožkoli, netbaj na to, jest-liť pravda, přijmi za to, nepleta se v další práci. 85 90 95 so Již sě k svéj řěči navráci, kdežto lev orlovi velí raditi a řka: „Muój přieteli, nic to nepodobné nenie, ty počni řeč, nečiň dlenie!“ Orel se od toho vzdáli s kázní a řka: „Milý králi, račiž mě zbaviti toho, neb máš ctné družiny mnoho, ještoť mají smysla viece. Zdali proti slunci sviece jasně kdy muóže svietiti? Takež já málo raditi tuto uměji k tvéj ctnosti. Protož, králi, z tvéj milosti máš tuto dobrých bez čísla, ještoť mají viece smysla; kaž jim raditi počieti. Pakli vždy nebude chtieti 99b 19
65 70 75 za pravdu nám pravě básně. [Viemeť], že zvěř nerozumie aniž co mluviti umie; ktož skládal to pravenie, vždyť při dobrém smyslu nenie, snad mní, bychom byli děti. Dávám to tobě věděti, ktožkoli má to myšlenie, věz, žeť to múdrá věc nenie, ktož praví to, toho ptáti, ale což praví, na to dbáti, jest-li dobré, by srozuměl, zlého sě vystřieci uměl. Buď ktožkoli, netbaj na to, jest-liť pravda, přijmi za to, nepleta se v další práci. 85 90 95 so Již sě k svéj řěči navráci, kdežto lev orlovi velí raditi a řka: „Muój přieteli, nic to nepodobné nenie, ty počni řeč, nečiň dlenie!“ Orel se od toho vzdáli s kázní a řka: „Milý králi, račiž mě zbaviti toho, neb máš ctné družiny mnoho, ještoť mají smysla viece. Zdali proti slunci sviece jasně kdy muóže svietiti? Takež já málo raditi tuto uměji k tvéj ctnosti. Protož, králi, z tvéj milosti máš tuto dobrých bez čísla, ještoť mají viece smysla; kaž jim raditi počieti. Pakli vždy nebude chtieti 99b 19
Strana 20
tvá milost bez toho býti 100 a vždy mně bude raditi, tuť také, ač neumiem, však rád poviem, což rozumiem, najlepšému tvému ctnému.“ Král lev odpovědě jemu: 105 „Rač sě toho nedáliti, ctný orle, a rač raditi, což vieš, ještoť jest mně hodné.“ I všěm se zda podobné; což jich bieše při tom hluku, 110 ti všichni k tomu ponukú, aby se orel nedálil a radil, to každý chválil. Toho již nemoha zbýti orel i je se mluviti 115 králi, takto řka jemu i všěm, ktož biechu při sněmu: „Já jsem na to vyjel z domu i své všecky pojal k tomu, abych učinil tvú vuóli, 120 což jedno rozkážeš koli, abych hotuov byl i k svádě, a když potřěbuješ, k radě. Orel radí „Ne, v tomť nechci [odmlúvati]. Račiž, králi, poslúchati 125 a na to mysliti pilně, aby v tvém srdci nemylně měl vždy na paměti Boha, 20
tvá milost bez toho býti 100 a vždy mně bude raditi, tuť také, ač neumiem, však rád poviem, což rozumiem, najlepšému tvému ctnému.“ Král lev odpovědě jemu: 105 „Rač sě toho nedáliti, ctný orle, a rač raditi, což vieš, ještoť jest mně hodné.“ I všěm se zda podobné; což jich bieše při tom hluku, 110 ti všichni k tomu ponukú, aby se orel nedálil a radil, to každý chválil. Toho již nemoha zbýti orel i je se mluviti 115 králi, takto řka jemu i všěm, ktož biechu při sněmu: „Já jsem na to vyjel z domu i své všecky pojal k tomu, abych učinil tvú vuóli, 120 což jedno rozkážeš koli, abych hotuov byl i k svádě, a když potřěbuješ, k radě. Orel radí „Ne, v tomť nechci [odmlúvati]. Račiž, králi, poslúchati 125 a na to mysliti pilně, aby v tvém srdci nemylně měl vždy na paměti Boha, 20
Strana 21
135 140 145 150 155 160 jenž tě vyvolil ze mnoha a dalt lidi, zbožie i čest. A to vše v jeho moci jest, prodlíti toho i vzieti, tě živiti i umořiti. Ten, jenž nevýmluvné moci, komuž ráčí, móž spomoci; i móžť [věčný] život dáti, také do pekla poslati. Jenžto šeredně provinie a jeho vuóle nečinie, jsú jeho daru nevděčni, tyť posélá v oheň věčný, kdež odpočinutie nenie. Jehož chválí vše stvořenie, toho měj na srdci vážně a vždy přěmietaje snažně o téj drahé velebnosti, tak naplníš srdce ctností a budeš ctně kralovati. Budeš-li sě Boha báti, budeť zbožie trváti i čest. Počátek múdrosti jest báti se Boha najviece, na jeho velebnost zřiece. Věz to, že člověk všeliký, buď malý neb veliký, ktož v Boží bázni stojí, vše se ho stvořenie bojí, on sám pak nikohého, jedno nejviec Boha svého, bydle vždy v jeho bázni. Ale ne tak činie blázni, jenž sě světa bojie viece, jemu sě slíbiti chtiece, jenžto nemóž dlúho státi; 100a 130 21
135 140 145 150 155 160 jenž tě vyvolil ze mnoha a dalt lidi, zbožie i čest. A to vše v jeho moci jest, prodlíti toho i vzieti, tě živiti i umořiti. Ten, jenž nevýmluvné moci, komuž ráčí, móž spomoci; i móžť [věčný] život dáti, také do pekla poslati. Jenžto šeredně provinie a jeho vuóle nečinie, jsú jeho daru nevděčni, tyť posélá v oheň věčný, kdež odpočinutie nenie. Jehož chválí vše stvořenie, toho měj na srdci vážně a vždy přěmietaje snažně o téj drahé velebnosti, tak naplníš srdce ctností a budeš ctně kralovati. Budeš-li sě Boha báti, budeť zbožie trváti i čest. Počátek múdrosti jest báti se Boha najviece, na jeho velebnost zřiece. Věz to, že člověk všeliký, buď malý neb veliký, ktož v Boží bázni stojí, vše se ho stvořenie bojí, on sám pak nikohého, jedno nejviec Boha svého, bydle vždy v jeho bázni. Ale ne tak činie blázni, jenž sě světa bojie viece, jemu sě slíbiti chtiece, jenžto nemóž dlúho státi; 100a 130 21
Strana 22
musé sě zlých lidí báti, 165 smrti, pekla, čerta také i příhody nejednaké a jsú v nejednaké strasti žasajíce se propasti, onde jě svědomie viní. Toť mnohý nemúdrý činí, Buoží bázeň v sobě ruší, pak se všeho báti muší, cožkoli v světě stvořenie, a nikdy bezpečen nýnie. Protož, králi, razi tobě, měj Boží bázen při sobě, nade vše toť tobě hodno: budet tvé srdce svobodno, jehož všecko jest poslušno. Toť jest, králi, tobě slušno. Tak dojdeš rajského zbožie, staneš-li u bázni Božie. 175 180 170 185 190 195 Boha sě jest slušno báti a nadto jej milovati. Nadarmo by usiloval, ktož by Boha nemiloval; by na oheň dal své tělo, neb dělal najtěššie dielo, což pod nebem býti móž, žádnému to nepomóž, nemá-li milosti k tomu. Račiž rozuměti tomu a svú mysl na to dáti: jestiť jej proč milovati, jakož svědčí Písmo svaté; i člověčí rozum také svědčí, že to jinak nenie. A k tomu vede přirozenie. 22
musé sě zlých lidí báti, 165 smrti, pekla, čerta také i příhody nejednaké a jsú v nejednaké strasti žasajíce se propasti, onde jě svědomie viní. Toť mnohý nemúdrý činí, Buoží bázeň v sobě ruší, pak se všeho báti muší, cožkoli v světě stvořenie, a nikdy bezpečen nýnie. Protož, králi, razi tobě, měj Boží bázen při sobě, nade vše toť tobě hodno: budet tvé srdce svobodno, jehož všecko jest poslušno. Toť jest, králi, tobě slušno. Tak dojdeš rajského zbožie, staneš-li u bázni Božie. 175 180 170 185 190 195 Boha sě jest slušno báti a nadto jej milovati. Nadarmo by usiloval, ktož by Boha nemiloval; by na oheň dal své tělo, neb dělal najtěššie dielo, což pod nebem býti móž, žádnému to nepomóž, nemá-li milosti k tomu. Račiž rozuměti tomu a svú mysl na to dáti: jestiť jej proč milovati, jakož svědčí Písmo svaté; i člověčí rozum také svědčí, že to jinak nenie. A k tomu vede přirozenie. 22
Strana 23
Buď starý neb buď robě, 200 ktož pozná přietele sobě, an jej beze lsti miluje, na to snažně usiluje, aby mu sě týmž oplatil a té milosti nestratil a vždy hledá jeho libosti. A jestli pak že kto zprostí koho, an přěvelmi snuzen anebo na smrt odsúzen: nad toť má jej milovati a toho zasluhovati. Poněvadž sě v světě děje, že druh druhci tak přěje, když sě naděje od koho přiezni, viec miluje toho: čím pak viece milovati Boha slušie, znamenati toho Pána laskavého, jenžto, Slovo otce svého, k nám na tento svět jest sstúpil proto, aby nás vykúpil, laskavě sě k nám přibratřil; kto by právě srdcem spatřil, že ráčil člověkem býti a z Dievky sě naroditi, tak nám sě v těle přiblížil a v tom sě velmi ponížil; svú dobrotu v tom dal znáti, s hřiešnými chtěl obcovati, aby od hřiechóv odvrátil a k milosti jě navrátil, jich temná srdce osvietil a k svéj milosti roznietil. Ten předobrý sám jediny dobrovolně, bez své viny 210 225 230 205 215 220 101a 23
Buď starý neb buď robě, 200 ktož pozná přietele sobě, an jej beze lsti miluje, na to snažně usiluje, aby mu sě týmž oplatil a té milosti nestratil a vždy hledá jeho libosti. A jestli pak že kto zprostí koho, an přěvelmi snuzen anebo na smrt odsúzen: nad toť má jej milovati a toho zasluhovati. Poněvadž sě v světě děje, že druh druhci tak přěje, když sě naděje od koho přiezni, viec miluje toho: čím pak viece milovati Boha slušie, znamenati toho Pána laskavého, jenžto, Slovo otce svého, k nám na tento svět jest sstúpil proto, aby nás vykúpil, laskavě sě k nám přibratřil; kto by právě srdcem spatřil, že ráčil člověkem býti a z Dievky sě naroditi, tak nám sě v těle přiblížil a v tom sě velmi ponížil; svú dobrotu v tom dal znáti, s hřiešnými chtěl obcovati, aby od hřiechóv odvrátil a k milosti jě navrátil, jich temná srdce osvietil a k svéj milosti roznietil. Ten předobrý sám jediny dobrovolně, bez své viny 210 225 230 205 215 220 101a 23
Strana 24
235 trpěl muky nejednaké pro naše spasenie také, aby nás k bydlu navrátil, ješto Adam byl potratil, trpěl jest pro tu příčinu, aby dosti za naši vinu Bohu Otci tak učinil; jenžto sám byl neprovinil, ale byl nade vše čist, náš milý Pán Jezukrist, tak sě obětoval za ny a bolestné trpěl rány a krvav od vrchu do pat a trudně na kříži rozpat, ten, ješto vešken svět stvořil, pro nás svú svatú krev prolil a svú smrtedlnú hořkostí dobyl nám věčné radosti. Jenž tak pro ny usiloval, kto by ho pak nemiloval, an nám s sebú kralovánie chce dáti pro milovánie! Protož nic tak pilné nenie nám, než jeho umučenie na srdci vždy přěmietati a v milosti sě kochati. Ale jest mi velmi divno, že mnohým to tak protivno slyšeti, jenž v něm jest spasenie, Ježíšovo umučenie, jenž najviec zbudí k milosti a vede k věčné radosti a všecky nám hřiechy shladí, [protivné věci osladí]. Milost Vavřinci svatému, 270 ta osladila rošt jemu. 240 245 250 255 260 265 24
235 trpěl muky nejednaké pro naše spasenie také, aby nás k bydlu navrátil, ješto Adam byl potratil, trpěl jest pro tu příčinu, aby dosti za naši vinu Bohu Otci tak učinil; jenžto sám byl neprovinil, ale byl nade vše čist, náš milý Pán Jezukrist, tak sě obětoval za ny a bolestné trpěl rány a krvav od vrchu do pat a trudně na kříži rozpat, ten, ješto vešken svět stvořil, pro nás svú svatú krev prolil a svú smrtedlnú hořkostí dobyl nám věčné radosti. Jenž tak pro ny usiloval, kto by ho pak nemiloval, an nám s sebú kralovánie chce dáti pro milovánie! Protož nic tak pilné nenie nám, než jeho umučenie na srdci vždy přěmietati a v milosti sě kochati. Ale jest mi velmi divno, že mnohým to tak protivno slyšeti, jenž v něm jest spasenie, Ježíšovo umučenie, jenž najviec zbudí k milosti a vede k věčné radosti a všecky nám hřiechy shladí, [protivné věci osladí]. Milost Vavřinci svatému, 270 ta osladila rošt jemu. 240 245 250 255 260 265 24
Strana 25
275 280 285 290 295 300 I dnes, ktož jest v téj milosti, všecky přěmóž protivnosti, by byl v kaké koli núzi. Ktož jiej zakusí, ten túží a roste v milosti spořě a vyžene všecko hoře. Ani sě ten kdy zamútí, čiež srdce Ježíš natrutí tú nevýmlúvnú sladkostí. Ktož tak přebývá [v milosti, s tiem přebývá] v jednom těle Jesus Kristus, věz to cele. Kde bych se sám řěčí stavil, poniž žádný nevypravil o téj milosti bez cíle. Jedno zpomínati míle o drahém Božiem umučení, to upřiemo vede k spasení. Toť nám snímá všecky hřiechy, tak duójdem věčné útěchy s Ježíšem, kdež život věčný, [budem-li toho vždycky vděčni] daru, jímžto nás obdařil. Neščastný, kto by to zmařil, nebyl jemu vděčen z toho, a vzem od něho tak mnoho. Buď ktožkoli ve všem světě, buď chudý, starý neb dietě, ktož chce znamenati toho, každý vzal daru přemnoho. Všecky pak lidi zřiediece, tehdy ty, králi, najviece darováns od Boha svého ctí, zbožím z milosti jeho, dary mnohými bez čísla. Žádný nemá tolik smysla, 101b 305 25
275 280 285 290 295 300 I dnes, ktož jest v téj milosti, všecky přěmóž protivnosti, by byl v kaké koli núzi. Ktož jiej zakusí, ten túží a roste v milosti spořě a vyžene všecko hoře. Ani sě ten kdy zamútí, čiež srdce Ježíš natrutí tú nevýmlúvnú sladkostí. Ktož tak přebývá [v milosti, s tiem přebývá] v jednom těle Jesus Kristus, věz to cele. Kde bych se sám řěčí stavil, poniž žádný nevypravil o téj milosti bez cíle. Jedno zpomínati míle o drahém Božiem umučení, to upřiemo vede k spasení. Toť nám snímá všecky hřiechy, tak duójdem věčné útěchy s Ježíšem, kdež život věčný, [budem-li toho vždycky vděčni] daru, jímžto nás obdařil. Neščastný, kto by to zmařil, nebyl jemu vděčen z toho, a vzem od něho tak mnoho. Buď ktožkoli ve všem světě, buď chudý, starý neb dietě, ktož chce znamenati toho, každý vzal daru přemnoho. Všecky pak lidi zřiediece, tehdy ty, králi, najviece darováns od Boha svého ctí, zbožím z milosti jeho, dary mnohými bez čísla. Žádný nemá tolik smysla, 101b 305 25
Strana 26
by vypravil jeho chválu a štědrost jeho nemalú. Nadtoť, králi, pravi tobě, 310 měj na srdci vážně sobě, že Ježíš své svaté tělo, jenž pro ny těžce trpělo, i svú krev jest nám ostavil a v svatéj cérkvi oslavil 315 na pamět svého umučenie, aby [brali] posílenie všem dušém svým pokrmem, ktož přistupují s rozumem. Tiť sú vždy toho bezpečni, 320 ktož sú té milosti vděčni, že jim [nikdy] neubude milosti, ale přibude. Nevděčnost vše dobré duší, jako zlý vietr vysuší studnici Božie milosti, jenž jde jeho šlechetností. Viz, by ť ten vietr nezsušil, v tobě milosti nezrušil. Bydliž a tak Boha chvále toho najvětčého krále. Najprv hledaj Boha svého a všecko čiň ve jmě jeho. Nebudeš nikdy vomýlen, budeš-li tak Boha pilen, ve všem se ho dokládati. Tak budeš ctně kralovati nad lidem poddaným tobě. Sám také dobudeš sobě nebeského kralovánie, jemuž nikdy konce nenie. Nebuď také skup na zboží, 335 325 330 340 26
by vypravil jeho chválu a štědrost jeho nemalú. Nadtoť, králi, pravi tobě, 310 měj na srdci vážně sobě, že Ježíš své svaté tělo, jenž pro ny těžce trpělo, i svú krev jest nám ostavil a v svatéj cérkvi oslavil 315 na pamět svého umučenie, aby [brali] posílenie všem dušém svým pokrmem, ktož přistupují s rozumem. Tiť sú vždy toho bezpečni, 320 ktož sú té milosti vděčni, že jim [nikdy] neubude milosti, ale přibude. Nevděčnost vše dobré duší, jako zlý vietr vysuší studnici Božie milosti, jenž jde jeho šlechetností. Viz, by ť ten vietr nezsušil, v tobě milosti nezrušil. Bydliž a tak Boha chvále toho najvětčého krále. Najprv hledaj Boha svého a všecko čiň ve jmě jeho. Nebudeš nikdy vomýlen, budeš-li tak Boha pilen, ve všem se ho dokládati. Tak budeš ctně kralovati nad lidem poddaným tobě. Sám také dobudeš sobě nebeského kralovánie, jemuž nikdy konce nenie. Nebuď také skup na zboží, 335 325 330 340 26
Strana 27
345 350 355 ač chceš mieti milost Boží. Což jest Buóh dal zbožie tobě, nechovajž ho skúpě sobě, podávaj ho štědřě dále. Přišlať ohyzda na krále, kterýž skup jest a nedaří, ten chováním zbožie zmaří slovo dobré, chválu i čest. Dobřě tobě slušno jest, když připadne sbožie tobě, daj štědřě, nechovaj sobě: tudy cti a sbožie nabudeš, stokrát bohatějí budeš. Již sem, králi, pravil mnoho. Vystřiehaj se také z toho, což jsem tuto z své hlúposti pravil, králi, tvé milosti, by ráčil míle přijieti 380 a mně za zlé nemieti.“ 102b 365 370 Král lev k tomu odpovědě a na orla míle hledě: „Netřěbať se [omlúvati]; ale věrně děkovati, ctný orle, chci tobě věčně a toť přijímati vděčně. V ničemž si mě neomýlil. Bóhdaj by mne v tom Bóh posílil, cos mi radil, abych požil a ve ctnosti se rozmnožil, pamatuje vždy tvá slova." Tak král orlovi děkova. 27
345 350 355 ač chceš mieti milost Boží. Což jest Buóh dal zbožie tobě, nechovajž ho skúpě sobě, podávaj ho štědřě dále. Přišlať ohyzda na krále, kterýž skup jest a nedaří, ten chováním zbožie zmaří slovo dobré, chválu i čest. Dobřě tobě slušno jest, když připadne sbožie tobě, daj štědřě, nechovaj sobě: tudy cti a sbožie nabudeš, stokrát bohatějí budeš. Již sem, králi, pravil mnoho. Vystřiehaj se také z toho, což jsem tuto z své hlúposti pravil, králi, tvé milosti, by ráčil míle přijieti 380 a mně za zlé nemieti.“ 102b 365 370 Král lev k tomu odpovědě a na orla míle hledě: „Netřěbať se [omlúvati]; ale věrně děkovati, ctný orle, chci tobě věčně a toť přijímati vděčně. V ničemž si mě neomýlil. Bóhdaj by mne v tom Bóh posílil, cos mi radil, abych požil a ve ctnosti se rozmnožil, pamatuje vždy tvá slova." Tak král orlovi děkova. 27
Strana 28
Levhart radi Potom vece levhartovi: „Mój věrný a vždy hotový, 375 tys najprvnější z mé rady, tebúť sem bezpečen všady a nad jinéť úfám, to věz, protož, což vieš, to mi pověz.“ 385 390 395 400 Levhart vece: „Žádný králi, orlovuť já radu chváli a raziť sě jie držěti, chceš-li prospěšenstvie jmieti, jehož mé srdce vždy žádá. Ale máť jesti sprostnie rada, však v tom nezději meškánie, máť sě státi tvé kázanie, cožs rozkázal k tvéj libosti. Buóh velebný z své milosti, ten tobě pójčil za chvíli svého lidu mieti píli, jenž jeho krví kúpen drazě. Dojdeš-li s ním, tobě blazě, [tam do nebeské té radosti, pravímť, králi, tvéj milosti]. Čehož sě koli přichvátíš, tam mnoho lidu obrátíš; kterúž koli pójdeš cestú [k črtu] neb k [rajskému] městu, tamť jich puójde s tebú mnoho Protož razi, drž se toho, coť k věčné radosti vede, budeš mieti] radost [sebel, žes přišel v nebeskú chválu, a nad to radost nemalú 405 těch, jenž tvým příkladem zbudú 380 28
Levhart radi Potom vece levhartovi: „Mój věrný a vždy hotový, 375 tys najprvnější z mé rady, tebúť sem bezpečen všady a nad jinéť úfám, to věz, protož, což vieš, to mi pověz.“ 385 390 395 400 Levhart vece: „Žádný králi, orlovuť já radu chváli a raziť sě jie držěti, chceš-li prospěšenstvie jmieti, jehož mé srdce vždy žádá. Ale máť jesti sprostnie rada, však v tom nezději meškánie, máť sě státi tvé kázanie, cožs rozkázal k tvéj libosti. Buóh velebný z své milosti, ten tobě pójčil za chvíli svého lidu mieti píli, jenž jeho krví kúpen drazě. Dojdeš-li s ním, tobě blazě, [tam do nebeské té radosti, pravímť, králi, tvéj milosti]. Čehož sě koli přichvátíš, tam mnoho lidu obrátíš; kterúž koli pójdeš cestú [k črtu] neb k [rajskému] městu, tamť jich puójde s tebú mnoho Protož razi, drž se toho, coť k věčné radosti vede, budeš mieti] radost [sebel, žes přišel v nebeskú chválu, a nad to radost nemalú 405 těch, jenž tvým příkladem zbudú 380 28
Strana 29
410 420 425 430 pekla a vždy s Bohem budú. Puójdeš-li na zatracenie — král nikdy bez hluku nenie —, auvech, co jich tu zatratíš a sám to hořce zaplatíš pro jich zatracenie příčinu a sám také pro svú vinu. Protož, mój pane i králi, já tě tak velmi chváli, 415 lidé, na [tvé] skutky zřiece. To pamatuj vždy najviece, aby najprv Boha svého hledal nežli co jiného. Nedrž se velikého spanie, a když pak vstaneš za ranie, buď toho najviece pilen, aby nábožně a míle mši slyšel a Boha chválil, všeho sě jiného vzdálil, v ponížení srdce svého zbuda myšlenie jiného, své tělo tak k tomu trudil, v sobě náboženstvie zbudil, myšle na Pána Ježíše, jehož všě nebeská říše chválí i všecko stvořenie, bez něhož nic dobrého nenie. Toho vzývaj věrú celú, klaněje sě jeho tělu, jenž na pamět umučení dáno jest nám k utěšení. K tomu sě svú myslí blížě, pomni muky jeho kříže. Tak budeš vežde prospěšen, 440 ve všech příhodách utěšen, mši svatú najprvé slyše. 435 29
410 420 425 430 pekla a vždy s Bohem budú. Puójdeš-li na zatracenie — král nikdy bez hluku nenie —, auvech, co jich tu zatratíš a sám to hořce zaplatíš pro jich zatracenie příčinu a sám také pro svú vinu. Protož, mój pane i králi, já tě tak velmi chváli, 415 lidé, na [tvé] skutky zřiece. To pamatuj vždy najviece, aby najprv Boha svého hledal nežli co jiného. Nedrž se velikého spanie, a když pak vstaneš za ranie, buď toho najviece pilen, aby nábožně a míle mši slyšel a Boha chválil, všeho sě jiného vzdálil, v ponížení srdce svého zbuda myšlenie jiného, své tělo tak k tomu trudil, v sobě náboženstvie zbudil, myšle na Pána Ježíše, jehož všě nebeská říše chválí i všecko stvořenie, bez něhož nic dobrého nenie. Toho vzývaj věrú celú, klaněje sě jeho tělu, jenž na pamět umučení dáno jest nám k utěšení. K tomu sě svú myslí blížě, pomni muky jeho kříže. Tak budeš vežde prospěšen, 440 ve všech příhodách utěšen, mši svatú najprvé slyše. 435 29
Strana 30
445 450 455 460 465 470 A potom, ktož v radu slušé, kaž jim všem u sebe býti. Třěbať sě často raditi pro příhody nejednaké. Toť slušie věděti také, by vždy věrné ] měl v své radě. Pakli by kto radil mladě, nikdy ho netrp na dlúzě, ač zbýti chceš mnohé núze. A kohož poznáš ve cnosti, toho přijmi k svéj milosti, neb což mluví, to srdcem miení, pro nic toho nepromění, pro dary, pro přiezen žádnú, jenž věrú mocně vládnú. Dobřěť to dóstojno jest, čiň jim rád nad jiné čest. Zlato, střiebro vieru lomí: co zlého činie lakomí, ješto dary v radu berú! Ti svú nesklidnú nevěrú obci vše zlé přivodie. Toběť, králi, najprv škodie, nebs ty hlava lida svého. Požívaj v tom smysla mého, aby to právě rozsúdil, nevěrného z rady pudil, jenž tak pokútně zlost kutie a celú zemi zamútie, aby naplnil svú škříni. Obec jich nic neviní, nebť oni toho nevědie; na těť, králi, všeho hledie. Protož sezři pilně radu, ať na tě viny nekladú. Múdrý král má múdré mieti 475 30
445 450 455 460 465 470 A potom, ktož v radu slušé, kaž jim všem u sebe býti. Třěbať sě často raditi pro příhody nejednaké. Toť slušie věděti také, by vždy věrné ] měl v své radě. Pakli by kto radil mladě, nikdy ho netrp na dlúzě, ač zbýti chceš mnohé núze. A kohož poznáš ve cnosti, toho přijmi k svéj milosti, neb což mluví, to srdcem miení, pro nic toho nepromění, pro dary, pro přiezen žádnú, jenž věrú mocně vládnú. Dobřěť to dóstojno jest, čiň jim rád nad jiné čest. Zlato, střiebro vieru lomí: co zlého činie lakomí, ješto dary v radu berú! Ti svú nesklidnú nevěrú obci vše zlé přivodie. Toběť, králi, najprv škodie, nebs ty hlava lida svého. Požívaj v tom smysla mého, aby to právě rozsúdil, nevěrného z rady pudil, jenž tak pokútně zlost kutie a celú zemi zamútie, aby naplnil svú škříni. Obec jich nic neviní, nebť oni toho nevědie; na těť, králi, všeho hledie. Protož sezři pilně radu, ať na tě viny nekladú. Múdrý král má múdré mieti 475 30
Strana 31
480 485 490 495 v svéj radě, ač chce prospěti. Po radě pána poznati, kakú jemu chválu vzdáti. Vystřiehaj sě také z toho, ať jich nenie v radě mnoho: ve množství jest rozbrojenie, v úmyslech svornosti nenie. Král múdrý, ten má mír všady, [široký kraj] a úzké rady. Cizozemcóv v radu nevnaď a v chlapiech naděje neklaď, by jě vnadil v pilnú radu, neb to neslušie tvému řádu. Ale urozené pány, jenž sú ve cnosti poznáni a dobřě vzchovalí v zemi, raziť sě raditi s těmi. Pravímť z pravé viery tobě, [hodieť] sě obci i sobě. Budiž téj rady vždy pilen, nepřátelóm budeš silen, tiem odoláš mnohé vojně 500 a kraluje vždy pokojně. 104a 505 510 A když pak bude po radě, tož po své velebné vnadě máš ve cnosti za stuól siesti a, jakž králi slušie, jiesti, kdež sě množstvie dobrých brojí, ne v malém a úzkém pokoji. Tu také ať jiní sadú, každý podlé svého řádu, jakož čest na kom příleží. Preláty, biskupy, kněží, ty vzlášče v čest slušie mieti, vždy duchovním stuól počéti, 31
480 485 490 495 v svéj radě, ač chce prospěti. Po radě pána poznati, kakú jemu chválu vzdáti. Vystřiehaj sě také z toho, ať jich nenie v radě mnoho: ve množství jest rozbrojenie, v úmyslech svornosti nenie. Král múdrý, ten má mír všady, [široký kraj] a úzké rady. Cizozemcóv v radu nevnaď a v chlapiech naděje neklaď, by jě vnadil v pilnú radu, neb to neslušie tvému řádu. Ale urozené pány, jenž sú ve cnosti poznáni a dobřě vzchovalí v zemi, raziť sě raditi s těmi. Pravímť z pravé viery tobě, [hodieť] sě obci i sobě. Budiž téj rady vždy pilen, nepřátelóm budeš silen, tiem odoláš mnohé vojně 500 a kraluje vždy pokojně. 104a 505 510 A když pak bude po radě, tož po své velebné vnadě máš ve cnosti za stuól siesti a, jakž králi slušie, jiesti, kdež sě množstvie dobrých brojí, ne v malém a úzkém pokoji. Tu také ať jiní sadú, každý podlé svého řádu, jakož čest na kom příleží. Preláty, biskupy, kněží, ty vzlášče v čest slušie mieti, vždy duchovním stuól počéti, 31
Strana 32
515 520 530 na jich duóstojenstvie hledě. A když již bude po obědě, buď ochoten (s) svú družinú, ať sě k tobě míle vinú. Třeba-li jest s tebú komu mluviti, nebuď léň [k tomu], řěči ochotně přeslyše, ne hněvivě, ale tíše, daj odpověď lidu celú, ať každý s tváří veselú od tebe jda byť děkoval; a což dieš, ať by zachoval, 525 ať by ti lidé neláli, ješto sú dřiev děkovali. Tvé slovo ať jest vždy čisté, což dieš, to buď velmi jisté, neb všeliká sprostná slova, tať mají býti králova jistější, než když [přisahá] kupec [a] svú ruku ztahá. 535 Již sem, králi, mluvil dosti. Máš múdré, statečné hosti, ještoť sú na to přijeli a ve všem tvú vuóli zděli, aby jich každý pověděl, což by najlepšého věděl. Sokol radí Sokol, ten najblíže stáše. 540 Králi sě podobno zdáše, by se toho neodvláčil i jemu raditi ráčil. V tom nic nečině meškánie, 32
515 520 530 na jich duóstojenstvie hledě. A když již bude po obědě, buď ochoten (s) svú družinú, ať sě k tobě míle vinú. Třeba-li jest s tebú komu mluviti, nebuď léň [k tomu], řěči ochotně přeslyše, ne hněvivě, ale tíše, daj odpověď lidu celú, ať každý s tváří veselú od tebe jda byť děkoval; a což dieš, ať by zachoval, 525 ať by ti lidé neláli, ješto sú dřiev děkovali. Tvé slovo ať jest vždy čisté, což dieš, to buď velmi jisté, neb všeliká sprostná slova, tať mají býti králova jistější, než když [přisahá] kupec [a] svú ruku ztahá. 535 Již sem, králi, mluvil dosti. Máš múdré, statečné hosti, ještoť sú na to přijeli a ve všem tvú vuóli zděli, aby jich každý pověděl, což by najlepšého věděl. Sokol radí Sokol, ten najblíže stáše. 540 Králi sě podobno zdáše, by se toho neodvláčil i jemu raditi ráčil. V tom nic nečině meškánie, 32
Strana 33
sokol učini kázanie 545 i je [sě] mluviti směle a řka: „Králi, věz to cele, veš svět muší na tě zřieti, budeš-li jedno sám chtieti požívati dobré rady, zvelebíš své jméno všady. Ti, ktož sú poddáni tobě, — měj to naučenie sobě —, by na ně ruky neztahal ani kdy násilím sahal, 555 ale vždy dobrotivě bránil jich a milostivě, ať tě milují a chválé. Sahaj tam přěs mezi dále, ktož tvým násilé učiní neb kto jinak proviní zpurnú myslí a hrdostí a nechtiece tvé milosti svú službú poddáni býti: těmť sě slušie protiviti. A když sě poddadie tobě, přijmi jinú mysl k sobě, [vypustě z svého srdce zlosti, přijmi jě míle k milosti] a séhni pak opět dále. Toť bydlo slušie na krále, tiem rozšíříš svój meč spořě na vše strany až do mořě. 550 560 565 570 Nedvěd radí Když sokol to dopovědě, král vece: „Nuž ty, nedvěde, 575 [prav také, což jest na mysli] 33
sokol učini kázanie 545 i je [sě] mluviti směle a řka: „Králi, věz to cele, veš svět muší na tě zřieti, budeš-li jedno sám chtieti požívati dobré rady, zvelebíš své jméno všady. Ti, ktož sú poddáni tobě, — měj to naučenie sobě —, by na ně ruky neztahal ani kdy násilím sahal, 555 ale vždy dobrotivě bránil jich a milostivě, ať tě milují a chválé. Sahaj tam přěs mezi dále, ktož tvým násilé učiní neb kto jinak proviní zpurnú myslí a hrdostí a nechtiece tvé milosti svú službú poddáni býti: těmť sě slušie protiviti. A když sě poddadie tobě, přijmi jinú mysl k sobě, [vypustě z svého srdce zlosti, přijmi jě míle k milosti] a séhni pak opět dále. Toť bydlo slušie na krále, tiem rozšíříš svój meč spořě na vše strany až do mořě. 550 560 565 570 Nedvěd radí Když sokol to dopovědě, král vece: „Nuž ty, nedvěde, 575 [prav také, což jest na mysli] 33
Strana 34
580 585 590 na to sme jsem tuto přišli, aby každý podlé řádu mně pověděl svoji radu. Nedvěd vece: „Tot se stane, poslúchajž, mój králi, pane! Každýť radí, cožť sám činí, v tom já jich nic nevini: mluvie podle přirozenie. Méť tu rady jiné nenie. Měj ve všem vždy svú vóli, cožť sě líbí jedno koli: sladké pitie i jedenie i ve spaní sděj své chtěnie. A ktož co na tom přěkazí, toť já tobě směle razi, daj mu bez meškánie ránu, dokudž neodstúpí v stranu, ať sě tvoji tebe bojie, třěsúc sě před tebú stojie, což činíš, ať každý chválí řka: „Toť dobřě, milý králi“. 595 “ Ihned po nedvědovi zmluvi takto k řěřábkovi Řeřáb radí král a řka: „Milý hosti, so0 prosím, radiž mi k méj cnosti; " umieš raditi, to vědě.“ Pomlčav řěřáb povědě: „Poněvadž neráčíš zbaviti a mně vždy velíš praviti, 605 králi, buď hotov k slyšení, 34
580 585 590 na to sme jsem tuto přišli, aby každý podlé řádu mně pověděl svoji radu. Nedvěd vece: „Tot se stane, poslúchajž, mój králi, pane! Každýť radí, cožť sám činí, v tom já jich nic nevini: mluvie podle přirozenie. Méť tu rady jiné nenie. Měj ve všem vždy svú vóli, cožť sě líbí jedno koli: sladké pitie i jedenie i ve spaní sděj své chtěnie. A ktož co na tom přěkazí, toť já tobě směle razi, daj mu bez meškánie ránu, dokudž neodstúpí v stranu, ať sě tvoji tebe bojie, třěsúc sě před tebú stojie, což činíš, ať každý chválí řka: „Toť dobřě, milý králi“. 595 “ Ihned po nedvědovi zmluvi takto k řěřábkovi Řeřáb radí král a řka: „Milý hosti, so0 prosím, radiž mi k méj cnosti; " umieš raditi, to vědě.“ Pomlčav řěřáb povědě: „Poněvadž neráčíš zbaviti a mně vždy velíš praviti, 605 králi, buď hotov k slyšení, 34
Strana 35
610 615 620 ale nekvap k mluvení: mluvenie častokrát škodí. A velmi řiedko sě přihodí, by kdy kto pykal mlčenie; nikdy to slýcháno nenie. Kto chce mluviti uměti, nauč sě prvé mlčeti. [Každý podlé přirozenie dvě uši má pro slyšenie a jediná ústa k tomu, aby právě rozuměl tomu, že jest to na znamenie, že užitečno jest mlčenie. Nechať jiní, kto chce, brebcí, ty mlč a znamenaj řěči. Nebuď slovy velmi kvapen, aby v řěči nebyl lapen, neb mnohé královo slovo po stu letech bude novo, 625 v desáté sě zemi staví, mnohýť ho v Římě popraví. Málo mluv, ale čiň mnoho, věrněť tě vystřiehám toho. Buď v tom poslušen mé rady, pilně shlédaj své úřady, jenžto vládnú na tvém dvořě, ať sě množí tvá čest spořě, nebudeš nikdy omýlen. Vidúc, a ty sám tak pilen, budeť každý hotovějí k tvému ctnému i snažnějí. Nadto o zemském úřadě, neměj sě tak k tomu mladě, věz, kterak kto tvú obec súdí, 640 ať vdovy, sirotci, chudí, 630 635 105b 35
610 615 620 ale nekvap k mluvení: mluvenie častokrát škodí. A velmi řiedko sě přihodí, by kdy kto pykal mlčenie; nikdy to slýcháno nenie. Kto chce mluviti uměti, nauč sě prvé mlčeti. [Každý podlé přirozenie dvě uši má pro slyšenie a jediná ústa k tomu, aby právě rozuměl tomu, že jest to na znamenie, že užitečno jest mlčenie. Nechať jiní, kto chce, brebcí, ty mlč a znamenaj řěči. Nebuď slovy velmi kvapen, aby v řěči nebyl lapen, neb mnohé královo slovo po stu letech bude novo, 625 v desáté sě zemi staví, mnohýť ho v Římě popraví. Málo mluv, ale čiň mnoho, věrněť tě vystřiehám toho. Buď v tom poslušen mé rady, pilně shlédaj své úřady, jenžto vládnú na tvém dvořě, ať sě množí tvá čest spořě, nebudeš nikdy omýlen. Vidúc, a ty sám tak pilen, budeť každý hotovějí k tvému ctnému i snažnějí. Nadto o zemském úřadě, neměj sě tak k tomu mladě, věz, kterak kto tvú obec súdí, 640 ať vdovy, sirotci, chudí, 630 635 105b 35
Strana 36
645 650 655 660 665 670 [po zléj odsúzené ztrátě] plačíc netúžie na tě. Všecka vina na tě spadne, neb tvá milost najviec vládne právem, všelikými súdy. Mnohý v súdě těžce blúdí, jenž od tebe jest usazen věřě, aby byl snažen pravdy, pomoci každému, bohatému i chudému by za roveň pravdu činil. Ač bych já jich nerad vinil, jižť jest zjevno v každém kraji, žeť tu pravdu najímají. Nejeden sě v úřad vkúpil proto, aby lidi lúpil, což nejviece móž vydřieti přěs nájem chtě sobě vzéti, a nájem pánu zaplatil, k tomu tobolku zbohatil. Co se křivdy pro to stane, ach, zlý a nevěrný pane! A zda tě črt na to radil, aby miesto sebe sadil z peněz v úřad lakomého? Pravím podlé smysla svého; kdež se súdce daru [kojí], mnohokrát křivý ostojí, svú při vede vedlé chtěnie. Někdy se také dcky změnie jedné straně ku pomoci. Lakomstvo jest také moci, že pravdu grošem zastiení a právo] v křivdu promění; toť lakomstvo mnohé [mračí]. Protož, ač tvá milost ráčí, 675 36
645 650 655 660 665 670 [po zléj odsúzené ztrátě] plačíc netúžie na tě. Všecka vina na tě spadne, neb tvá milost najviec vládne právem, všelikými súdy. Mnohý v súdě těžce blúdí, jenž od tebe jest usazen věřě, aby byl snažen pravdy, pomoci každému, bohatému i chudému by za roveň pravdu činil. Ač bych já jich nerad vinil, jižť jest zjevno v každém kraji, žeť tu pravdu najímají. Nejeden sě v úřad vkúpil proto, aby lidi lúpil, což nejviece móž vydřieti přěs nájem chtě sobě vzéti, a nájem pánu zaplatil, k tomu tobolku zbohatil. Co se křivdy pro to stane, ach, zlý a nevěrný pane! A zda tě črt na to radil, aby miesto sebe sadil z peněz v úřad lakomého? Pravím podlé smysla svého; kdež se súdce daru [kojí], mnohokrát křivý ostojí, svú při vede vedlé chtěnie. Někdy se také dcky změnie jedné straně ku pomoci. Lakomstvo jest také moci, že pravdu grošem zastiení a právo] v křivdu promění; toť lakomstvo mnohé [mračí]. Protož, ač tvá milost ráčí, 675 36
Strana 37
680 685 690 muóž to dobřě znamenati a na to sě dále ptáti. A to, králi, tvá jest práce, tobě to razi na krátce, o to již nemluvě mnoho, ač jest v [úřadě] co toho a v zemském súdě neřádu: jsú-lit takoví v úřadu, neroď sě k tomu leniti, ale rač jě vypleniti, ať sě jiní jimi káží a v téjž zlosti sě nezmaží. A tiem, králi, rač nedlíti, nedaj jim v tom déle býti, ač chceš býti k Bohu sčasten a jich zlosti neúčasten. 695 Tak řěřáb skona svá slova. Král lev jemu poděkova, jeho radu velmi chvále. [Pak] zezřěv na jiné dále, málo poseděv a mlče, tož pak vece: „Nuž ty, vlče, Vlk radí 700 705 raď také, neroď meškati!" „Ba, králi, toť sě má státi, zjevímť věrně svú radu. Kde muóžeš, netrp hladu. Kto chce, jednaj rynské skoky, ty vždy naklaď oba boky. Toť jest velmi zdrávo tobě, neboť já hádám sám po sobě: z sytosti buojnost pochodí; 37
680 685 690 muóž to dobřě znamenati a na to sě dále ptáti. A to, králi, tvá jest práce, tobě to razi na krátce, o to již nemluvě mnoho, ač jest v [úřadě] co toho a v zemském súdě neřádu: jsú-lit takoví v úřadu, neroď sě k tomu leniti, ale rač jě vypleniti, ať sě jiní jimi káží a v téjž zlosti sě nezmaží. A tiem, králi, rač nedlíti, nedaj jim v tom déle býti, ač chceš býti k Bohu sčasten a jich zlosti neúčasten. 695 Tak řěřáb skona svá slova. Král lev jemu poděkova, jeho radu velmi chvále. [Pak] zezřěv na jiné dále, málo poseděv a mlče, tož pak vece: „Nuž ty, vlče, Vlk radí 700 705 raď také, neroď meškati!" „Ba, králi, toť sě má státi, zjevímť věrně svú radu. Kde muóžeš, netrp hladu. Kto chce, jednaj rynské skoky, ty vždy naklaď oba boky. Toť jest velmi zdrávo tobě, neboť já hádám sám po sobě: z sytosti buojnost pochodí; 37
Strana 38
715 720 725 730 735 i co tobě, králi, škodí, na svú moc se rozpomena, že mimo tě nenie pána, muóžeš, což chceš, komu vzéti. Pakli mně ráčíš popřieti krávy i ovce na dvořě, vydruť, což jest i v komořě. Naleznuť já cestu k tomu. Jenž mají potřěbu v domu, ve dskách změtenie přičini, uviežiť se jim v dědiny. Budú-liť žalovati chtieti, nedaj jim přěd se vstúpiti. Věř [mi] lépe, svému hrdině, komuž vzato, ten jest u vině, na tohoť sě jest hněvati, chce-lit z toho žalovati. Leč bez viny, leč buď s vinú, jáť sě vždy uvieži v dědinu. Buduť lép tobě slúžiti moci všudy vuókol bera mocí, kde co vzieti, tu se ptaje. Z daruóv tebe neupomínajě [vždyť] hotov budu (s) svú sběří. A cožť nás jest, všeť sme šeří, divoceť hledíme z kukly. Na kohož bychom se schukli, tohot viec Buóh zapomane, až sě nám v rucě dostane. Miluj ty, ješto tak derú, kozy, ovce s chalup berú, a mievej je rád v svéj radě: tiť sě dobřě hodie k svádě. Tudy tvá milost dolíčí, což chceš, nechať veš svět křičí.“ 710 740 38
715 720 725 730 735 i co tobě, králi, škodí, na svú moc se rozpomena, že mimo tě nenie pána, muóžeš, což chceš, komu vzéti. Pakli mně ráčíš popřieti krávy i ovce na dvořě, vydruť, což jest i v komořě. Naleznuť já cestu k tomu. Jenž mají potřěbu v domu, ve dskách změtenie přičini, uviežiť se jim v dědiny. Budú-liť žalovati chtieti, nedaj jim přěd se vstúpiti. Věř [mi] lépe, svému hrdině, komuž vzato, ten jest u vině, na tohoť sě jest hněvati, chce-lit z toho žalovati. Leč bez viny, leč buď s vinú, jáť sě vždy uvieži v dědinu. Buduť lép tobě slúžiti moci všudy vuókol bera mocí, kde co vzieti, tu se ptaje. Z daruóv tebe neupomínajě [vždyť] hotov budu (s) svú sběří. A cožť nás jest, všeť sme šeří, divoceť hledíme z kukly. Na kohož bychom se schukli, tohot viec Buóh zapomane, až sě nám v rucě dostane. Miluj ty, ješto tak derú, kozy, ovce s chalup berú, a mievej je rád v svéj radě: tiť sě dobřě hodie k svádě. Tudy tvá milost dolíčí, což chceš, nechať veš svět křičí.“ 710 740 38
Strana 39
Sup radí 750 755 760 770 Potom sě sup v řěč uvázal, jakž jemu král raditi kázal, řka: „Králi, toť nýnie škodné, což vlk radi, jest podobné. Tiem, králi, rač nemeškati, na odúmrti sě ptáti, kde kto umřěl v kterém domu. Jáť se dobřě hodím k tomu, na třetí zemi já čiji, kde kto umřěl, ihned zvyji a pověděť ti noviny, zda by mi dal ty dědiny. Budú-lit sirotci kací, a od čeho sú v deskách zmatci? Netbaje panského súdu, do jich let držěti budu, anebo snad ještě dále, maje pomoc svého krále, hospodářstvie budu vésti. Veš kraj mój se tiem pronésti, a jáť pořád z domu klidím, což tu prodajného vidím, 765 nechce tomu shníti dáti, káži vše pořád prodati, což tu koli, to vše [schytím] [k tomu všechny lesy zmýtím], aby mě potom pomněli sirotci, když by dospěli. Udá-li se jim umřieti, tepruv kvasy budu mieti; věčněť já jich zapomanu, a mněť dědiny ostanú.“ Ještěť by byl viece blučal, tož král kynu, aby mlčal. 167a 745 775 39
Sup radí 750 755 760 770 Potom sě sup v řěč uvázal, jakž jemu král raditi kázal, řka: „Králi, toť nýnie škodné, což vlk radi, jest podobné. Tiem, králi, rač nemeškati, na odúmrti sě ptáti, kde kto umřěl v kterém domu. Jáť se dobřě hodím k tomu, na třetí zemi já čiji, kde kto umřěl, ihned zvyji a pověděť ti noviny, zda by mi dal ty dědiny. Budú-lit sirotci kací, a od čeho sú v deskách zmatci? Netbaje panského súdu, do jich let držěti budu, anebo snad ještě dále, maje pomoc svého krále, hospodářstvie budu vésti. Veš kraj mój se tiem pronésti, a jáť pořád z domu klidím, což tu prodajného vidím, 765 nechce tomu shníti dáti, káži vše pořád prodati, což tu koli, to vše [schytím] [k tomu všechny lesy zmýtím], aby mě potom pomněli sirotci, když by dospěli. Udá-li se jim umřieti, tepruv kvasy budu mieti; věčněť já jich zapomanu, a mněť dědiny ostanú.“ Ještěť by byl viece blučal, tož král kynu, aby mlčal. 167a 745 775 39
Strana 40
Jelen radí 780 785 790 795 800 805 Tož jelen podjě řěči řka: „Králi, nestroj sěči! Kdež móžeš, jednaj ku pokoji, toť tobě přědobřě stojí. A rač zlých nemilovati, nad nimi popravovati, nad nevěrnými zloději. Za pravduť to řieci směji: nedaj činiti násilé. S dobrými ochotně, míle přebývaj, vina je k sobě, toť já věrně radím tobě. Vešken svět o to stojí, chtě rád bydliti v pokoji. Zlodějí i násilníci na to dú, i válečníci, válkami chtiece dobyti, by mohli v pokoji býti. Ale to vedú neřádně, protož nedobudú snadně násilím pokoje sobě. Toť já, králi, pravi tobě, ktož dobývá sobě pýchú pokoje, myslí netichú, ten pokoj nebude trváti, nebezpečnoť jest v něm spáti. Zle dobytého ktož požívá, řiedko ten bezpečen bývá; když nemní, bude ubuzen, ktož tak zlým zbožím oblúzen. Každý rád o pokoj stój, toť jest vždycky smysl mój. Mnohý bydliti [neumie] [u] pokoji, ani rozumie, 810 40
Jelen radí 780 785 790 795 800 805 Tož jelen podjě řěči řka: „Králi, nestroj sěči! Kdež móžeš, jednaj ku pokoji, toť tobě přědobřě stojí. A rač zlých nemilovati, nad nimi popravovati, nad nevěrnými zloději. Za pravduť to řieci směji: nedaj činiti násilé. S dobrými ochotně, míle přebývaj, vina je k sobě, toť já věrně radím tobě. Vešken svět o to stojí, chtě rád bydliti v pokoji. Zlodějí i násilníci na to dú, i válečníci, válkami chtiece dobyti, by mohli v pokoji býti. Ale to vedú neřádně, protož nedobudú snadně násilím pokoje sobě. Toť já, králi, pravi tobě, ktož dobývá sobě pýchú pokoje, myslí netichú, ten pokoj nebude trváti, nebezpečnoť jest v něm spáti. Zle dobytého ktož požívá, řiedko ten bezpečen bývá; když nemní, bude ubuzen, ktož tak zlým zbožím oblúzen. Každý rád o pokoj stój, toť jest vždycky smysl mój. Mnohý bydliti [neumie] [u] pokoji, ani rozumie, 810 40
Strana 41
815 820 825 830 že drah jest, ani má cěny. Svój pokojný stav promění a bude potom pykati a viec sě k témuž nenavrátí. Ktož zlého stavu dobude, blázen jest, ač jeho nezbude dobrovolně, bez přiekazy. Králi, tvéj milosti razi, pamatuj rád své předchozie, kterak jsú kralovali v Bozě, Bohu i lidem jsúc mili, dobrú pamět ostavili. Jich kroniky přěmietaje, na dobré sě skutky ptaje, túž stopú aby rád chodil a dobrým nikdy neškodil. Nad zlými popravuj krutě, ať dobrých lidí nemútie. Tady dojdeš cti i sbožie a k tomu milosti Božie, ještoť každý dobrý žádá. Toť, králi, tobě má rada. [Rytieř páv tudiež stáše, na krále svého míle hlédáše.] Páv radí 835 Tož pak podlé téhož práva dosta sě třieda na páva. Ten radi z úmysla ctného řka: „Jáť nevědě jiného poraditi tvé milosti, 840 než podlé své velebnosti: králi, choď vždy v krásném rúšě. Toť dobřě tobě příslušie, 41
815 820 825 830 že drah jest, ani má cěny. Svój pokojný stav promění a bude potom pykati a viec sě k témuž nenavrátí. Ktož zlého stavu dobude, blázen jest, ač jeho nezbude dobrovolně, bez přiekazy. Králi, tvéj milosti razi, pamatuj rád své předchozie, kterak jsú kralovali v Bozě, Bohu i lidem jsúc mili, dobrú pamět ostavili. Jich kroniky přěmietaje, na dobré sě skutky ptaje, túž stopú aby rád chodil a dobrým nikdy neškodil. Nad zlými popravuj krutě, ať dobrých lidí nemútie. Tady dojdeš cti i sbožie a k tomu milosti Božie, ještoť každý dobrý žádá. Toť, králi, tobě má rada. [Rytieř páv tudiež stáše, na krále svého míle hlédáše.] Páv radí 835 Tož pak podlé téhož práva dosta sě třieda na páva. Ten radi z úmysla ctného řka: „Jáť nevědě jiného poraditi tvé milosti, 840 než podlé své velebnosti: králi, choď vždy v krásném rúšě. Toť dobřě tobě příslušie, 41
Strana 42
8 15 850 855 aby vždy byl v rozeznání, kdež jsi ty a tvoji poddaní, v krásě se rúcha kochaje, libost toho v srdci maje, žes tak povýšen nad lidi. Každýť sě tebe ustydí, mušě tě vždy v čest mieti, z daleka na tě hleděti, vysoko tě u mysli vážě, jakž tvé dóstojenstvie káže. Přěmietaj to u mysli vážně a o to stój srdcem snažně, aby se vně osvietil ctností, jakž podlé své dóstojnosti jsi krásným rúchem ozdoben. A tak nebudeš podoben k hrobu, jenž zbielen po vrchu, 860 a vnitř má škaredú mrchu.“ Kuóň radí 865 870 Kuóň, ten mluvieše svobodně řka: „Mluvi páv podobně, neb to, králi, slušie na tě, aby chodil v ryzém zlatě. Nad to tobě pravi cele, měj sě vždy rád vesele: tanec, turnej, časté klánie, szuova krásné panny, panie, ať sě tiem tvé srdce kojí, když sě sjedú páni tvoji připraviec sě bohatě; mnohý chce shořěti v zlatě, táhnúc pod svými klejnoty. Pak sě silně sběhnú roty. 875. Tu mnohý na tom potkání 42
8 15 850 855 aby vždy byl v rozeznání, kdež jsi ty a tvoji poddaní, v krásě se rúcha kochaje, libost toho v srdci maje, žes tak povýšen nad lidi. Každýť sě tebe ustydí, mušě tě vždy v čest mieti, z daleka na tě hleděti, vysoko tě u mysli vážě, jakž tvé dóstojenstvie káže. Přěmietaj to u mysli vážně a o to stój srdcem snažně, aby se vně osvietil ctností, jakž podlé své dóstojnosti jsi krásným rúchem ozdoben. A tak nebudeš podoben k hrobu, jenž zbielen po vrchu, 860 a vnitř má škaredú mrchu.“ Kuóň radí 865 870 Kuóň, ten mluvieše svobodně řka: „Mluvi páv podobně, neb to, králi, slušie na tě, aby chodil v ryzém zlatě. Nad to tobě pravi cele, měj sě vždy rád vesele: tanec, turnej, časté klánie, szuova krásné panny, panie, ať sě tiem tvé srdce kojí, když sě sjedú páni tvoji připraviec sě bohatě; mnohý chce shořěti v zlatě, táhnúc pod svými klejnoty. Pak sě silně sběhnú roty. 875. Tu mnohý na tom potkání 42
Strana 43
880 885 890 895 900 letění sě neobrání a tak těžce bude ztlačen. Ty pro to nebuď rozpačen, když sě tak rytieřsky sberú, tepúť sě i v tvář sě zderú, křičiec: „Reta! Reta!“ v hluku. Ihned nejednoho ztlukú opáčivše jej na ruby, mnohémuť vytepú zuby. Tuť mnozí svú vuóli zdějí v takém rytieřském turneji. Svých srdec vuóli napasú, ktož jsú koli při tom času. Po tom ať tvé srdce stojí; rytieřstvie nechce pokoji. Ihned potom bez meškánie, kdežto stojie panny i panie, buď hotov býti na poli, kdežto rytieři kolí. Všady slyšeti trubače; mnohýť křičí na vazače, aby mu dal dřěvo v rúče, sahá [kopie] i bez kotúče; až sě strach dívati tomu, ondeť třieská jako z hromu, když silná búře z uoblaka, kdež jest rytieřstva zběř taká, aby sě tomu okojil, " vždy rád veselé strojil. 108b Kokot radí 905 Ihned tudiež podlé koně kokot stáše sě kaboně i mluvieše múdřě dosti řka: „Já pravím tvé milosti, 43
880 885 890 895 900 letění sě neobrání a tak těžce bude ztlačen. Ty pro to nebuď rozpačen, když sě tak rytieřsky sberú, tepúť sě i v tvář sě zderú, křičiec: „Reta! Reta!“ v hluku. Ihned nejednoho ztlukú opáčivše jej na ruby, mnohémuť vytepú zuby. Tuť mnozí svú vuóli zdějí v takém rytieřském turneji. Svých srdec vuóli napasú, ktož jsú koli při tom času. Po tom ať tvé srdce stojí; rytieřstvie nechce pokoji. Ihned potom bez meškánie, kdežto stojie panny i panie, buď hotov býti na poli, kdežto rytieři kolí. Všady slyšeti trubače; mnohýť křičí na vazače, aby mu dal dřěvo v rúče, sahá [kopie] i bez kotúče; až sě strach dívati tomu, ondeť třieská jako z hromu, když silná búře z uoblaka, kdež jest rytieřstva zběř taká, aby sě tomu okojil, " vždy rád veselé strojil. 108b Kokot radí 905 Ihned tudiež podlé koně kokot stáše sě kaboně i mluvieše múdřě dosti řka: „Já pravím tvé milosti, 43
Strana 44
915 920 925 935 940 buď dobrotiv svému lidu. Ale ktož pak nechce klidu a tobě sě chce protiviti, nikakž mu nedaj v tom trváti, aniž daj pokoje sobě, ažť sě jeliž poddá tobě. Ohlásiž tak svú moc všady, protivná města i hrady pod svú moc aby přinutil, ale nikakež aby nemútil těch, jenž jsú vždy v tvéj [porobě]. Nad toť, králi, pravím tobě, aby nikdy nespal mnoho, věrněť tě vystřiehám toho. Buď veždy bedliv nad sebú, ať zlý duch nevládne tebú. Neb ktož jest tak diáblem lapen a tiem hřiešným snem otrápen, z hřiecha v hřiech jej diábel vodí, an nečije, kto, co jemu škodí. Všudy v těle hřiechem hyne, 930 zatiem ten drahý čas mine; ač jej tak marně ztratí, však jeho věčně nenavrátí; své hrozné škody nevidě, ani sě za svú hanbu stydě. Když taký bude probuzen, tepruv zvie, že bude oblúzen, pozná, že svá vuóle vzteklá přiemo jej vede do pekla. Tiem snem neroď nikdy spáti, a rač na to snažně tbáti, by sě v dobrých skutciech trudil, ty, jenžto spie, k tomu zbudil ctnými slovy i příklady, jenž nemají dobré rady. 910 44
915 920 925 935 940 buď dobrotiv svému lidu. Ale ktož pak nechce klidu a tobě sě chce protiviti, nikakž mu nedaj v tom trváti, aniž daj pokoje sobě, ažť sě jeliž poddá tobě. Ohlásiž tak svú moc všady, protivná města i hrady pod svú moc aby přinutil, ale nikakež aby nemútil těch, jenž jsú vždy v tvéj [porobě]. Nad toť, králi, pravím tobě, aby nikdy nespal mnoho, věrněť tě vystřiehám toho. Buď veždy bedliv nad sebú, ať zlý duch nevládne tebú. Neb ktož jest tak diáblem lapen a tiem hřiešným snem otrápen, z hřiecha v hřiech jej diábel vodí, an nečije, kto, co jemu škodí. Všudy v těle hřiechem hyne, 930 zatiem ten drahý čas mine; ač jej tak marně ztratí, však jeho věčně nenavrátí; své hrozné škody nevidě, ani sě za svú hanbu stydě. Když taký bude probuzen, tepruv zvie, že bude oblúzen, pozná, že svá vuóle vzteklá přiemo jej vede do pekla. Tiem snem neroď nikdy spáti, a rač na to snažně tbáti, by sě v dobrých skutciech trudil, ty, jenžto spie, k tomu zbudil ctnými slovy i příklady, jenž nemají dobré rady. 910 44
Strana 45
945 Ktož jest tak těžce zablúdil, radímť, aby jej ubudil a trestal [jejl věrně z toho [kázní], jakž slušie na koho. Volek radí Volek, ten z věrné sprostnosti 950 vece: „Pravi tvé milosti, čehos sě dobřě uradil, na to svú mysl usadil, nechtě toho prominúti, nedajž sebú nikakež hnúti, veď to vždy u věrnéj přiemosti. Ale netvrď sě ve zlosti, by vedl zlé zamyšlenie, tuť mé rady nikakž nenie. Ale v dobrém skutku snažně 960 pracuj vždy i přěvážně; nenechávaj pro zlé lidi, neb Buóh tvé myšlenie vidí. Najprvé zachovaj sobě Boha, toť já radím tobě, jenž prostú pravdu miluje. Nadarmo ten usiluje, ktož sě chce všem zachovati. Toť sě nemóž nikakž státi: neb sě zlým pravda nehodí, dobrý! vždy rád pravdu plodí. Nemiluj nikdy zlých lidí. A ktož pravdu nenávidí, zlými skutky jest obtiežen; nebo zlých lidí nepřiezen lepší jest než láska k sobě. [Za pravdu toto pravím tobě.] 955 965 970 109b 975 " 45
945 Ktož jest tak těžce zablúdil, radímť, aby jej ubudil a trestal [jejl věrně z toho [kázní], jakž slušie na koho. Volek radí Volek, ten z věrné sprostnosti 950 vece: „Pravi tvé milosti, čehos sě dobřě uradil, na to svú mysl usadil, nechtě toho prominúti, nedajž sebú nikakež hnúti, veď to vždy u věrnéj přiemosti. Ale netvrď sě ve zlosti, by vedl zlé zamyšlenie, tuť mé rady nikakž nenie. Ale v dobrém skutku snažně 960 pracuj vždy i přěvážně; nenechávaj pro zlé lidi, neb Buóh tvé myšlenie vidí. Najprvé zachovaj sobě Boha, toť já radím tobě, jenž prostú pravdu miluje. Nadarmo ten usiluje, ktož sě chce všem zachovati. Toť sě nemóž nikakž státi: neb sě zlým pravda nehodí, dobrý! vždy rád pravdu plodí. Nemiluj nikdy zlých lidí. A ktož pravdu nenávidí, zlými skutky jest obtiežen; nebo zlých lidí nepřiezen lepší jest než láska k sobě. [Za pravdu toto pravím tobě.] 955 965 970 109b 975 " 45
Strana 46
Hus pitomá radí 980 985 990 Hus pitomá znamenáše, inhed podlé volka stáše, mluviec, jakž na ni slušalo a řkúc: „Slyš mě také málo, králi! Ač jest tobě píle, projiežděj sě z kratochvíle, ohleduje lúky i sady. A v tom sě drž mé rady: nejezď dále nežli míle, vždy sě zasě k humnóm chýle pro příhody nejednaké; to měj na paměti také, ať tebe někto nezchytí. Také [když se zechce] napiti, netrp pro srdečnú mdlobu, vína flašku měj vždy s (sobú), když sě udá tak odjeti, aby měl sě co napiti. Osel radí 1000 1065 Osel sě sprvu bránieše, nikakž raditi nechtieše řka: „Vieť každý, ktožt zde stojí, že já ani strýci moji nikdy smy k tomu nezváni, kdež sě pilně radie páni. Ihned nás poznají po uší — pravduť pověděti muši jakožto blázny po řěči; poznajíc, k takové věci nikdy nevolají v rady. Protož což jest do mé rady? — 995 46
Hus pitomá radí 980 985 990 Hus pitomá znamenáše, inhed podlé volka stáše, mluviec, jakž na ni slušalo a řkúc: „Slyš mě také málo, králi! Ač jest tobě píle, projiežděj sě z kratochvíle, ohleduje lúky i sady. A v tom sě drž mé rady: nejezď dále nežli míle, vždy sě zasě k humnóm chýle pro příhody nejednaké; to měj na paměti také, ať tebe někto nezchytí. Také [když se zechce] napiti, netrp pro srdečnú mdlobu, vína flašku měj vždy s (sobú), když sě udá tak odjeti, aby měl sě co napiti. Osel radí 1000 1065 Osel sě sprvu bránieše, nikakž raditi nechtieše řka: „Vieť každý, ktožt zde stojí, že já ani strýci moji nikdy smy k tomu nezváni, kdež sě pilně radie páni. Ihned nás poznají po uší — pravduť pověděti muši jakožto blázny po řěči; poznajíc, k takové věci nikdy nevolají v rady. Protož což jest do mé rady? — 995 46
Strana 47
1010 1015 1020 1025 1030 1035 Jáť nesu, cožť na mě zvalé, břiemě velké nebo malé, nic o to nestýšti sobě. Takéž, králi, pravím tobě, tys vzal na se břiemě vážné, třěbať v tom paměti snažné. Nehověje přieliš tělu nesiž je s myslí veselu. Král i knieže, pán veliký, biskup i prelát všeliký, čím má na světě větčí čest, tiem viece u větčí práci jest. Každémuť pravím na krátce: zbožie, čest nenie bez práce. Ale mnohý o to stojí, v sboží, ve cti chtě pokoji, ješto nemóž spolu trváti. Protož neroď o to státi, by chtěl kdy svému životu ve cti jsa i dáti lhótu: neboť jest to nepodobné. Nadto což jest tobě škodné, což by tě mělo potkati, by se uměl vystřiehati [po] těch, jenž jsú napřěd sešli. Kak jsú mnozí v zlosti klesli, dotud sú zlost za zlost kladli, najposléze tak těžce padli, ve cti, v životě zhynuli, potom pekla neminuli. I dnes, kto tú cestú [chodí], též se jemu to přihodí. Tu cestu slušie minúti a na jinú sě dobrú hnúti, kdežto lidé nepadají. Tak přiemo jda, dojdeš k ráji, 110a 1040 47
1010 1015 1020 1025 1030 1035 Jáť nesu, cožť na mě zvalé, břiemě velké nebo malé, nic o to nestýšti sobě. Takéž, králi, pravím tobě, tys vzal na se břiemě vážné, třěbať v tom paměti snažné. Nehověje přieliš tělu nesiž je s myslí veselu. Král i knieže, pán veliký, biskup i prelát všeliký, čím má na světě větčí čest, tiem viece u větčí práci jest. Každémuť pravím na krátce: zbožie, čest nenie bez práce. Ale mnohý o to stojí, v sboží, ve cti chtě pokoji, ješto nemóž spolu trváti. Protož neroď o to státi, by chtěl kdy svému životu ve cti jsa i dáti lhótu: neboť jest to nepodobné. Nadto což jest tobě škodné, což by tě mělo potkati, by se uměl vystřiehati [po] těch, jenž jsú napřěd sešli. Kak jsú mnozí v zlosti klesli, dotud sú zlost za zlost kladli, najposléze tak těžce padli, ve cti, v životě zhynuli, potom pekla neminuli. I dnes, kto tú cestú [chodí], též se jemu to přihodí. Tu cestu slušie minúti a na jinú sě dobrú hnúti, kdežto lidé nepadají. Tak přiemo jda, dojdeš k ráji, 110a 1040 47
Strana 48
1045 1050 kdež jest bydlo bez přiekazy. Toť já tobě, králi, razi. Na oslať to vědie všady, žet nikakež nejde tady, kdež vidí klesajíc jiné: ihned se s cesty vyvine. Mnohý člověk též nečiní, vida, kdežto padli jiní, cti sě váží i spasenie, tadyž jde na zatracenie. Holub radí 1055 1060 1065 1070 Inhed pak tiem pořadem holub vece takým řádem: „Králi, já pravím tobě, měj vždy l pamět při sobě, aby nikdy v svéj náhlosti nemstil, radímť tvé milosti. Ač jest kto provinil a [co] nemúdřě učinil, žeť sě zdá veliká vinna a k náhléj pomstě příčina: nadto měj vždy rozmyšlenie, neb tu spravedlnosti nenie, kdež súdce v svém hněvu súdí. Tadyť mnohé čert přelúdí, žeť od spravedlnosti zblúdie, v hněviech křivě, zle odsúdie. Kdežto súdce jest hněvivý, ten často [vydá] súd křivý. Hněv má v sobě tyto moci, ktož se jemu dá přemoci, žet z múdrého bude blázen čině nečest a nekázen. 48
1045 1050 kdež jest bydlo bez přiekazy. Toť já tobě, králi, razi. Na oslať to vědie všady, žet nikakež nejde tady, kdež vidí klesajíc jiné: ihned se s cesty vyvine. Mnohý člověk též nečiní, vida, kdežto padli jiní, cti sě váží i spasenie, tadyž jde na zatracenie. Holub radí 1055 1060 1065 1070 Inhed pak tiem pořadem holub vece takým řádem: „Králi, já pravím tobě, měj vždy l pamět při sobě, aby nikdy v svéj náhlosti nemstil, radímť tvé milosti. Ač jest kto provinil a [co] nemúdřě učinil, žeť sě zdá veliká vinna a k náhléj pomstě příčina: nadto měj vždy rozmyšlenie, neb tu spravedlnosti nenie, kdež súdce v svém hněvu súdí. Tadyť mnohé čert přelúdí, žeť od spravedlnosti zblúdie, v hněviech křivě, zle odsúdie. Kdežto súdce jest hněvivý, ten často [vydá] súd křivý. Hněv má v sobě tyto moci, ktož se jemu dá přemoci, žet z múdrého bude blázen čině nečest a nekázen. 48
Strana 49
1075 Hněvem v svém rozumu lapen, náhel, ke všiej zlosti kvapen, kohož náramný hněv pálí. Rač to znamenati, králi, jakož oheň dřievím svietí, tak sě hněv řěčí roznietí. Mnohý pro přielišné řěči z hněvu přijde k marnéj sěči. Protož nic lepšého nenie proti hněvu než mlčenie: o kohož sě hněv pokusí, mlče jej najdřiev udusí. Tak čině s Boží pomocí, hněvu odejmeš všecky moci. Pak přída ku paměti zdravé, křivé rozeznáš i pravé, bylo-li by sě proč hněvati. Toť slušie pamatovati, že tvój hněv těžce uškodí a mnoho zlého přivodí, i od všelikého pána, komuž moc nad lidmi dána. Protož odolej vždy zlobě, maje tu pamět při sobě, žeť Buóh milostivě činí: ne ihned mstí každé viny, hově, trpě našě zlosti, chtě nás vrátiti k milosti. Takéž od nás chce Buóh mieti, že mámy milostivi býti. Ještě, králi, pravím tobě, jakž chceš milostiva k sobě Boha mieti k každéj vině, tak buď milostiv chudině. Radímť milosrdně sieti, 1110 neb též budeš žieti. 1080 1085 1090 1095 1100 1105 11a 49
1075 Hněvem v svém rozumu lapen, náhel, ke všiej zlosti kvapen, kohož náramný hněv pálí. Rač to znamenati, králi, jakož oheň dřievím svietí, tak sě hněv řěčí roznietí. Mnohý pro přielišné řěči z hněvu přijde k marnéj sěči. Protož nic lepšého nenie proti hněvu než mlčenie: o kohož sě hněv pokusí, mlče jej najdřiev udusí. Tak čině s Boží pomocí, hněvu odejmeš všecky moci. Pak přída ku paměti zdravé, křivé rozeznáš i pravé, bylo-li by sě proč hněvati. Toť slušie pamatovati, že tvój hněv těžce uškodí a mnoho zlého přivodí, i od všelikého pána, komuž moc nad lidmi dána. Protož odolej vždy zlobě, maje tu pamět při sobě, žeť Buóh milostivě činí: ne ihned mstí každé viny, hově, trpě našě zlosti, chtě nás vrátiti k milosti. Takéž od nás chce Buóh mieti, že mámy milostivi býti. Ještě, králi, pravím tobě, jakž chceš milostiva k sobě Boha mieti k každéj vině, tak buď milostiv chudině. Radímť milosrdně sieti, 1110 neb též budeš žieti. 1080 1085 1090 1095 1100 1105 11a 49
Strana 50
Pravímť, králi, při mé vieře v kteréž koli [měříš] mieřě, v túž mieru bude oddáno, jakožť jest ve Čtení psáno. Svíně radí 1125 1130 1115 Pak holub konec učini. Potom sě dosta na svini, pakliž vepřě, jenž tu bieše. Slyšte, kakoť ten mluvieše řka: „Toť jest, králi, má rada, což koli tvé tělo žádá, daj ve všem vóli životu, netbaj nic na čistotu. Ve smilstvě skutky šeredné jednaj v noci jako ve dne. I nechceš-li mieti [zámutku], v takovém nečistém skutku, bude-lit jej kto viděti, jedno se neroď styděti, na hřiech ani hanbu tbaje, na stav manželský sě neptaje, podlé zlé vuóle, žádosti zmaš sě, ukálejě sě v zlosti. Tak mluvi svině prokletá pořád slova nestydatá. Byloť by mrzko slyšeti, protož o ní chci mlčeti. 1120 1135 Hrdlice radí Pak hrdlice bez odpory vece takto z své pokory: „Králi, pomni pilně toto, 50
Pravímť, králi, při mé vieře v kteréž koli [měříš] mieřě, v túž mieru bude oddáno, jakožť jest ve Čtení psáno. Svíně radí 1125 1130 1115 Pak holub konec učini. Potom sě dosta na svini, pakliž vepřě, jenž tu bieše. Slyšte, kakoť ten mluvieše řka: „Toť jest, králi, má rada, což koli tvé tělo žádá, daj ve všem vóli životu, netbaj nic na čistotu. Ve smilstvě skutky šeredné jednaj v noci jako ve dne. I nechceš-li mieti [zámutku], v takovém nečistém skutku, bude-lit jej kto viděti, jedno se neroď styděti, na hřiech ani hanbu tbaje, na stav manželský sě neptaje, podlé zlé vuóle, žádosti zmaš sě, ukálejě sě v zlosti. Tak mluvi svině prokletá pořád slova nestydatá. Byloť by mrzko slyšeti, protož o ní chci mlčeti. 1120 1135 Hrdlice radí Pak hrdlice bez odpory vece takto z své pokory: „Králi, pomni pilně toto, 50
Strana 51
1140 že tebe Buóh povýšil proto zde nad lidmi miesto sebe, věz, žeť tomu chce od tebe, aby plodil kázen i čest, to vše, což jeho vuóle jest, duchovní v tom radu maje, na Boží sě vuóli ptaje. Dobrýt zlosti nenávidí: měj v tom příklad dobrých lidí, kak ti, jsúc v tomto životě, v řádu bydléc i v čistotě, ve všem sě líbili Bohu. Za jisté to řieci mohu, trój stav nám jest zde ukázán; ktož tiem jedním] nenie svázán, [manželstvím], vdovstvím, čistotú, nikakž k věčnému životu ani k spasení má čáky. Ktož jest koli člověk taký, že tak bydlí bez zákona [a] v tom svój život dokoná, ten bez zákona zahyne a věčně pekla nemine. Toť chci naučenie dáti, rač v tom povolání státi. Jsi-li k manželskému řádu povolán, měj v tom mú radu, bydliž, jakž ten zákon káže, Boží vóli nad svú vážě. Bude-li to v Božím chtění, že tvój stav jinak promění, budiž do smrti v čistotě, viec netbaj jiného chotě, všeho sě veselé vzdále, v čistém vdovství Boha chvále. 1145 1150 1160 1165 1170 1155 " 51
1140 že tebe Buóh povýšil proto zde nad lidmi miesto sebe, věz, žeť tomu chce od tebe, aby plodil kázen i čest, to vše, což jeho vuóle jest, duchovní v tom radu maje, na Boží sě vuóli ptaje. Dobrýt zlosti nenávidí: měj v tom příklad dobrých lidí, kak ti, jsúc v tomto životě, v řádu bydléc i v čistotě, ve všem sě líbili Bohu. Za jisté to řieci mohu, trój stav nám jest zde ukázán; ktož tiem jedním] nenie svázán, [manželstvím], vdovstvím, čistotú, nikakž k věčnému životu ani k spasení má čáky. Ktož jest koli člověk taký, že tak bydlí bez zákona [a] v tom svój život dokoná, ten bez zákona zahyne a věčně pekla nemine. Toť chci naučenie dáti, rač v tom povolání státi. Jsi-li k manželskému řádu povolán, měj v tom mú radu, bydliž, jakž ten zákon káže, Boží vóli nad svú vážě. Bude-li to v Božím chtění, že tvój stav jinak promění, budiž do smrti v čistotě, viec netbaj jiného chotě, všeho sě veselé vzdále, v čistém vdovství Boha chvále. 1145 1150 1160 1165 1170 1155 " 51
Strana 52
Zajéc 1175 Zajiec po svéj vázě plašě také při tom sboru stáše řka: „Králi, měj se na péči a nestroj se k žádnéj sěči, ale ve všeliké pótce buď jakožto na poskocě. Netbaj ! oděnie ani meče, nebť každý snázě uteče, ktož sě braní nepřětéží, nerovnět rychlejé běží. 1180 Vrána 1185 „Chceš-li sě budúcé škody vystřieci i zlé příhody, což tě má potkati potom, napřěd rád přěmietaj o tom. Tuto řěč mluvieše vrána a řkúc, že: „Všeliká rána, kteráž předvěděna bude, vždy jie spieše člověk zbude a někak sě snáz vyvine a se zlú sě pótkú mine, napřěd zvěda, ne v ty doby. Chceš-li ty zbýti chudoby, takéť já radu dám k tomu. Najprv buď opatren v domu, v hospodářství i na poli; často sám přihlédaj k roli, kak tvoji rataji voří. Tak se tvého sbožie přispoří. Vše opustě, těš sě tomu a nejezď daleko z domu 1190 1195 1200 52
Zajéc 1175 Zajiec po svéj vázě plašě také při tom sboru stáše řka: „Králi, měj se na péči a nestroj se k žádnéj sěči, ale ve všeliké pótce buď jakožto na poskocě. Netbaj ! oděnie ani meče, nebť každý snázě uteče, ktož sě braní nepřětéží, nerovnět rychlejé běží. 1180 Vrána 1185 „Chceš-li sě budúcé škody vystřieci i zlé příhody, což tě má potkati potom, napřěd rád přěmietaj o tom. Tuto řěč mluvieše vrána a řkúc, že: „Všeliká rána, kteráž předvěděna bude, vždy jie spieše člověk zbude a někak sě snáz vyvine a se zlú sě pótkú mine, napřěd zvěda, ne v ty doby. Chceš-li ty zbýti chudoby, takéť já radu dám k tomu. Najprv buď opatren v domu, v hospodářství i na poli; často sám přihlédaj k roli, kak tvoji rataji voří. Tak se tvého sbožie přispoří. Vše opustě, těš sě tomu a nejezď daleko z domu 1190 1195 1200 52
Strana 53
1205 a nadto do země jiné, ať hospodářstvie nezhyne. Ani sě ptaj kam za moře, čakaj novin v svéj komoře. Toť já, králi, radím tobě. 1210 Tať sě rada slíbi kobě, strace, vrabci i strnadu, všickni chváléchu tu radu. " Beránek radí 1215 1220 1225 1230 Beránek pokorně, tíše králi radi proti pýše řka: „Měj srdce vždy pokorné a všecky úmysly dvorné aby z sebe pustil z kořěn, neb Buóh [pro něhožs ty] stvořen, tomu od počátku byla pýcha i vždy jest nemila. Pro pýchu musil upasti diábel do věčné propasti. I dnes, ktož sě pýchú nadme, tudiež] do pekla upadne, kdež jest pláč i bydlo strašné. Tu jest pyšných bydlo zvláštné, kdežto luciper jest jatý pro pýchu věčně proklatý. Ktož tak čertu v pýše slúží, tu k němu muší v túž núzi, v biedu, v [ smutek], v věčné hoře. Protož daj srdce pokořě, níže se v sobě, nehrdě, pamatuje velmi tvrdě v srdci pokorně a tíše řeč svého Pána Ježíše: 112b 1235 53
1205 a nadto do země jiné, ať hospodářstvie nezhyne. Ani sě ptaj kam za moře, čakaj novin v svéj komoře. Toť já, králi, radím tobě. 1210 Tať sě rada slíbi kobě, strace, vrabci i strnadu, všickni chváléchu tu radu. " Beránek radí 1215 1220 1225 1230 Beránek pokorně, tíše králi radi proti pýše řka: „Měj srdce vždy pokorné a všecky úmysly dvorné aby z sebe pustil z kořěn, neb Buóh [pro něhožs ty] stvořen, tomu od počátku byla pýcha i vždy jest nemila. Pro pýchu musil upasti diábel do věčné propasti. I dnes, ktož sě pýchú nadme, tudiež] do pekla upadne, kdež jest pláč i bydlo strašné. Tu jest pyšných bydlo zvláštné, kdežto luciper jest jatý pro pýchu věčně proklatý. Ktož tak čertu v pýše slúží, tu k němu muší v túž núzi, v biedu, v [ smutek], v věčné hoře. Protož daj srdce pokořě, níže se v sobě, nehrdě, pamatuje velmi tvrdě v srdci pokorně a tíše řeč svého Pána Ježíše: 112b 1235 53
Strana 54
1240 1245 Ktož sě níží, bude zvýšen, a ponížen, ktož jest pyšen. Ta předrahá jeho slova ať vždy jsú v tvém srdci nova. Buóh jest milovník pokory a na toť je (s)stúpil s hóry. Mocný Buóh, ješto vše stvořil, znamenaj, kakť sě jest pokořil: učil nás a sám sě níže, jsa poslušen na smrt kříže, slovy učil i příklady. Držmy se v tom jeho rady pokornú myslí a čistú, 1250 tak pójdem po Jezukristu." Čáp 1255 1260 1265 Čáp vece: „Králi, měj za to, žeť jest věrná rada tato: beránek jest radil právě. Jáť [pak radím] o popravě. Ti, ještoť slovú poprávce, a skutkem jsú zlí bezprávce. Buď tobě najviece píle, ať sě neděje násilé od těch, jenž popravu mají. Tak sě na to pilně ptají, by mohli omluvu mieti tu, kdež by bylo co vzieti. Nic sě k tomu neoblenie, což jest v domu, vše vyplenie, nedopustie jeho zprávy,! dokudž stává které krávy, skladúce naň vinu křivú, i obiléť vše vyživú. A když všecko utratie, 54
1240 1245 Ktož sě níží, bude zvýšen, a ponížen, ktož jest pyšen. Ta předrahá jeho slova ať vždy jsú v tvém srdci nova. Buóh jest milovník pokory a na toť je (s)stúpil s hóry. Mocný Buóh, ješto vše stvořil, znamenaj, kakť sě jest pokořil: učil nás a sám sě níže, jsa poslušen na smrt kříže, slovy učil i příklady. Držmy se v tom jeho rady pokornú myslí a čistú, 1250 tak pójdem po Jezukristu." Čáp 1255 1260 1265 Čáp vece: „Králi, měj za to, žeť jest věrná rada tato: beránek jest radil právě. Jáť [pak radím] o popravě. Ti, ještoť slovú poprávce, a skutkem jsú zlí bezprávce. Buď tobě najviece píle, ať sě neděje násilé od těch, jenž popravu mají. Tak sě na to pilně ptají, by mohli omluvu mieti tu, kdež by bylo co vzieti. Nic sě k tomu neoblenie, což jest v domu, vše vyplenie, nedopustie jeho zprávy,! dokudž stává které krávy, skladúce naň vinu křivú, i obiléť vše vyživú. A když všecko utratie, 54
Strana 55
1270 tepruv jemu dědinu vrátie. Tak věrný bude [oblúpen], a zlý, ten bude vykúpen; jsa ohavné smrti hoden, všady v lidech jest svoboden. Ach, zlý poprávce, nehodný, všěm lidem, obci škodný! Všaks vydán, aby zlé tupil, ale sám aby nelúpil. Snad tomu opak rozumieš! Ale pro malú věc umieš, pro hus, kozu nebo krávu křes iana dáš na popravu s malú vinnú v ruce katu, sám snad drže sto kop platu mocí, beze všeho práva! Nynieť sě pohřiechu stává, že mnohý žije, dědiny násilím držě, bez viny. Kterak ten chce právě popraviti? Za pravdu to chci praviti, ktož ten jest, měl by sám správně najvýš viseti ohavně. Kak ten pravý súd učiní ktož na sobě má též viny? Králi, drž sě mé rady; dávaj takovým úřady, ktožť věrně umějí vlásti. Nedaj vlkóm ovec pásti, neb to úřad nenie malý. Ktožť jest pak v dobrém tomu rač popravy přieti, ktož má Boha na paměti: ať hubí žhářě, mordéřě, i ktož na silnici béře, 1305 jenž jsú v zlosti jedovatí, 1275 1285 1280 1295 1290 1300 poznalý, 55
1270 tepruv jemu dědinu vrátie. Tak věrný bude [oblúpen], a zlý, ten bude vykúpen; jsa ohavné smrti hoden, všady v lidech jest svoboden. Ach, zlý poprávce, nehodný, všěm lidem, obci škodný! Všaks vydán, aby zlé tupil, ale sám aby nelúpil. Snad tomu opak rozumieš! Ale pro malú věc umieš, pro hus, kozu nebo krávu křes iana dáš na popravu s malú vinnú v ruce katu, sám snad drže sto kop platu mocí, beze všeho práva! Nynieť sě pohřiechu stává, že mnohý žije, dědiny násilím držě, bez viny. Kterak ten chce právě popraviti? Za pravdu to chci praviti, ktož ten jest, měl by sám správně najvýš viseti ohavně. Kak ten pravý súd učiní ktož na sobě má též viny? Králi, drž sě mé rady; dávaj takovým úřady, ktožť věrně umějí vlásti. Nedaj vlkóm ovec pásti, neb to úřad nenie malý. Ktožť jest pak v dobrém tomu rač popravy přieti, ktož má Boha na paměti: ať hubí žhářě, mordéřě, i ktož na silnici béře, 1305 jenž jsú v zlosti jedovatí, 1275 1285 1280 1295 1290 1300 poznalý, 55
Strana 56
ať pořád všecky utratí, klije jakžto v hlavu hada." Taka by čápova rada. Kočka radí 1310 1315 1320 Kočka ihned mluvi potom a řkúc: „Přizři, králi, o tom, jakž jest čáp věrně radil, aby poprávce usadil na zloděje i mordéře. K tomuť jest třěba špehéřě, ještoť ostřě v noci vidí, nebť [jest obyčej zlých lidí], [žeť] svú zlost nezjevně vedú, po tmě viec než ve dne jedú; neradit zjevie své moci, kromě kdež mohú přěmoci. Protož ktož sě na to snaží, musíť mieti tajnú stráži. Zvěda, kde mají své stavy, tak spieš nad nimi popraví. Tetřěv radí 1325 Tetřěv podlé svého řádu také vyda králi radu a řka: „Králi, tobě razi, chceš-li býti bez přiekazy, nebývajž tu, kdežť jest lidno, ale vždy, kdež jest úklidno: v skalí, v horách, ne u poli! Tu budeš živ po své vóli, prostřěd lesóv, ne na kraji, " tuť sě tebe nedoptají. 1330 56
ať pořád všecky utratí, klije jakžto v hlavu hada." Taka by čápova rada. Kočka radí 1310 1315 1320 Kočka ihned mluvi potom a řkúc: „Přizři, králi, o tom, jakž jest čáp věrně radil, aby poprávce usadil na zloděje i mordéře. K tomuť jest třěba špehéřě, ještoť ostřě v noci vidí, nebť [jest obyčej zlých lidí], [žeť] svú zlost nezjevně vedú, po tmě viec než ve dne jedú; neradit zjevie své moci, kromě kdež mohú přěmoci. Protož ktož sě na to snaží, musíť mieti tajnú stráži. Zvěda, kde mají své stavy, tak spieš nad nimi popraví. Tetřěv radí 1325 Tetřěv podlé svého řádu také vyda králi radu a řka: „Králi, tobě razi, chceš-li býti bez přiekazy, nebývajž tu, kdežť jest lidno, ale vždy, kdež jest úklidno: v skalí, v horách, ne u poli! Tu budeš živ po své vóli, prostřěd lesóv, ne na kraji, " tuť sě tebe nedoptají. 1330 56
Strana 57
Pes radí 1335 Jeden pes tu také bieše, ten všech psóv slovo mluvieše a řka: „Králi, radím tobě, měj své věrné vždy při sobě. Najviec, kdež jsi pohostinu, ať se tvoji k tobě vinú, jenž o tvé dobré pečují. A cožkolivěk učijí, úklad nebo který skutek, proňž by tobě přišel smutek, svú to snažností uhradie, tomuť dojíti nedadie. A když spíš na svém pokoji, ať jsú věrní strážě tvoji veždy tudiež vedlé tebe; tak budeš bezpečen sebe. Takéť pravím tvé milosti, vždy buď pilen myslivosti, ke všelikakému lovu měj svú mysl vždy hotovu. Honiž všeliká zvieřata [na shon nebo na] tenata Tak čině dle kratochvíle, pozbudeš túžebné chvíle. 1340 1345 1350 1355 114 a Pes dokona a sova počíná 1360 Pak pes dokona svá slova. Ihned po něm mluvi sova řkúc: „Chceš-li rád pokoj mieti, kaž všady pokoj zavřieti, zamysle počet nebo radu. Od toho máš [sjezdyl s zadu, 57
Pes radí 1335 Jeden pes tu také bieše, ten všech psóv slovo mluvieše a řka: „Králi, radím tobě, měj své věrné vždy při sobě. Najviec, kdež jsi pohostinu, ať se tvoji k tobě vinú, jenž o tvé dobré pečují. A cožkolivěk učijí, úklad nebo který skutek, proňž by tobě přišel smutek, svú to snažností uhradie, tomuť dojíti nedadie. A když spíš na svém pokoji, ať jsú věrní strážě tvoji veždy tudiež vedlé tebe; tak budeš bezpečen sebe. Takéť pravím tvé milosti, vždy buď pilen myslivosti, ke všelikakému lovu měj svú mysl vždy hotovu. Honiž všeliká zvieřata [na shon nebo na] tenata Tak čině dle kratochvíle, pozbudeš túžebné chvíle. 1340 1345 1350 1355 114 a Pes dokona a sova počíná 1360 Pak pes dokona svá slova. Ihned po něm mluvi sova řkúc: „Chceš-li rád pokoj mieti, kaž všady pokoj zavřieti, zamysle počet nebo radu. Od toho máš [sjezdyl s zadu, 57
Strana 58
1365 aby, dočekaje noci, ukradl sě jim všem z uočí, veždy sě od hluka dále (s) svými zvláštními u mále při takovém temném času. Tak poživeš svého kvasu, když sě vešken svět uklidí, prostranně beze všech lidí v přěpití sděje svú vóli. Potom, cožť sě líbí koli, tu vše učiníš bez studu, když lidé při tom nebudú. Sýcova i kalúsova, těch všěch biechu taká slova. 1375 1370 Liška radí 1380 1385 1390 Liška podlé obyčeje jakžto sě pochlebník směje, křičieše, hlediec z nice vece: „Žádný královiče, však js' ty, najvětčie hospoda, pošel z králového řáda, přěkrásný, a máš přědosti, nad jinés poznaný v múdrosti, aniž máš na sobě vady! Protož cožť jest třěba rady, by jim sě tak chtěl poddati a jich rady poslúchati? Neb kniežata, mocní páni, ježtoť jsú k radě vydáni, cožť nepodobného zvědie, i v uočiť pravdu povědie, uchopieť tě po své vóli, čehožt se uradie koli, 1395 58
1365 aby, dočekaje noci, ukradl sě jim všem z uočí, veždy sě od hluka dále (s) svými zvláštními u mále při takovém temném času. Tak poživeš svého kvasu, když sě vešken svět uklidí, prostranně beze všech lidí v přěpití sděje svú vóli. Potom, cožť sě líbí koli, tu vše učiníš bez studu, když lidé při tom nebudú. Sýcova i kalúsova, těch všěch biechu taká slova. 1375 1370 Liška radí 1380 1385 1390 Liška podlé obyčeje jakžto sě pochlebník směje, křičieše, hlediec z nice vece: „Žádný královiče, však js' ty, najvětčie hospoda, pošel z králového řáda, přěkrásný, a máš přědosti, nad jinés poznaný v múdrosti, aniž máš na sobě vady! Protož cožť jest třěba rady, by jim sě tak chtěl poddati a jich rady poslúchati? Neb kniežata, mocní páni, ježtoť jsú k radě vydáni, cožť nepodobného zvědie, i v uočiť pravdu povědie, uchopieť tě po své vóli, čehožt se uradie koli, 1395 58
Strana 59
1400 1405 1410 chtiec, aby poslúchal rady. A tys člověk bujný, mladý, neroď sě tak zavázati, daj sě jim, což chtie, tázati, a ty buď živ k svéj libosti. A k tomu máš nás menších dosti, ježto, ač co na tě zvědie, v uočit toho nepovědie. Ale cožt zvieme na jiné, toť tvé milosti nemine; kteréž koli budú věci stalé v skutku nebo v řěči, což my zvieme na tvém dvořě, tajněť poviemy v komořě.“ Kuna, vydra tovařiška též mluviechu jako liška. Luňák radí 1415 1420 1425 Luňák, k tomu káně myšie, ty král na krátce přeslyše. Těch biechu taková slova řkúc: „Buď tvá mysl vždy hotova k rytieřství i k šlechetnosti. A to počni z své mladosti vysokú myslí a hrdě; a v tom úmysle stáj tvrdě, jeliž vstúpíš v mužská léta. Tož sě zlepšíš, jako cketa přijma obyčeje jiné, nechajžť zbožie i čest zhyne, když zóstaneš při životě? — Najposléze skonáš v téj psotě. 59
1400 1405 1410 chtiec, aby poslúchal rady. A tys člověk bujný, mladý, neroď sě tak zavázati, daj sě jim, což chtie, tázati, a ty buď živ k svéj libosti. A k tomu máš nás menších dosti, ježto, ač co na tě zvědie, v uočit toho nepovědie. Ale cožt zvieme na jiné, toť tvé milosti nemine; kteréž koli budú věci stalé v skutku nebo v řěči, což my zvieme na tvém dvořě, tajněť poviemy v komořě.“ Kuna, vydra tovařiška též mluviechu jako liška. Luňák radí 1415 1420 1425 Luňák, k tomu káně myšie, ty král na krátce přeslyše. Těch biechu taková slova řkúc: „Buď tvá mysl vždy hotova k rytieřství i k šlechetnosti. A to počni z své mladosti vysokú myslí a hrdě; a v tom úmysle stáj tvrdě, jeliž vstúpíš v mužská léta. Tož sě zlepšíš, jako cketa přijma obyčeje jiné, nechajžť zbožie i čest zhyne, když zóstaneš při životě? — Najposléze skonáš v téj psotě. 59
Strana 60
Ježek radí 1430 1435 Ježek i to zvieře sysel také bieše k tomu přišel řka: „Což máš svých tvrzí všady, tvrdá města, k tomu hrady, dobudiž na ně za času, aby měl dosti soli k masu, vína, k tomu také chleba — tohoť jest každému třěba — i rozličnú k tomu špíži, neb když sě zima blíží, již musíš o tom živ býti, nebudeť viec lzě dobyti. Veverek radí 1440 1445 1450 Múdrý veverek, ač malý, královi těch slov pochváli řka: „Múdrát jest to řěč jistě, ktož chce rozuměti čistě. Králi, poslúchaj té rady a hromazď sobě poklady. Mravence měj k příkladu, kakoť ten, boje se hladu, jsa přěmalitkého těla, těžké dielo snažně dělá. Protož, králi, tobě pravi, dokudž jsi v síle a ve zdraví, dobývaj pokladóv sobě. Toť já věrně radím tobě, jímžto tvá duše omladne, a těch zloděj neukradne. Přěd moli jest bezpečný ten nebeský poklad [věčný!“. 1455 " 60
Ježek radí 1430 1435 Ježek i to zvieře sysel také bieše k tomu přišel řka: „Což máš svých tvrzí všady, tvrdá města, k tomu hrady, dobudiž na ně za času, aby měl dosti soli k masu, vína, k tomu také chleba — tohoť jest každému třěba — i rozličnú k tomu špíži, neb když sě zima blíží, již musíš o tom živ býti, nebudeť viec lzě dobyti. Veverek radí 1440 1445 1450 Múdrý veverek, ač malý, královi těch slov pochváli řka: „Múdrát jest to řěč jistě, ktož chce rozuměti čistě. Králi, poslúchaj té rady a hromazď sobě poklady. Mravence měj k příkladu, kakoť ten, boje se hladu, jsa přěmalitkého těla, těžké dielo snažně dělá. Protož, králi, tobě pravi, dokudž jsi v síle a ve zdraví, dobývaj pokladóv sobě. Toť já věrně radím tobě, jímžto tvá duše omladne, a těch zloděj neukradne. Přěd moli jest bezpečný ten nebeský poklad [věčný!“. 1455 " 60
Strana 61
Špaček radí 1460 1465 1470 Špaček rozumnými slovy takto řka mluvi královi: „Pomni výsost svého stavu, žes lidem vydán za hlavu, nad lidmi moc tobě dána, aby tě měli za pána nad jiné v tomto životě. Protož nebuď [rád] v samotě, kdežť sě zdá býti koli, v domu nebo na poli, aby vždy byl s mocnú rukú: nikdy nebývaj bez hluku! Ať sě tvé srdce kojí, kdežto sě družina brojí, kniežata, rytieři i páni vókol [tebe] na vše strany, v nichžto [mějl své všecky poklady, jimiž města, tvrdé hrady přemóžeš, kady potiehneš; tak cti i zbožie dobudeš. 115b 1475 1480 Totoť, králi, pravím také, slyš rád řěči všelikaké v piesniech i v každém pravení, nač sě které slovo miení. Uč sě tak, aby rozuměl, potom též praviti uměl. Rys radí 1485 „Rysovéť obyčeje mají, vše v jednu stopu šlapají, velmi jsú povolni sobě. Též já, králi, pravím tobě, aby nepřešel nikoli. 61
Špaček radí 1460 1465 1470 Špaček rozumnými slovy takto řka mluvi královi: „Pomni výsost svého stavu, žes lidem vydán za hlavu, nad lidmi moc tobě dána, aby tě měli za pána nad jiné v tomto životě. Protož nebuď [rád] v samotě, kdežť sě zdá býti koli, v domu nebo na poli, aby vždy byl s mocnú rukú: nikdy nebývaj bez hluku! Ať sě tvé srdce kojí, kdežto sě družina brojí, kniežata, rytieři i páni vókol [tebe] na vše strany, v nichžto [mějl své všecky poklady, jimiž města, tvrdé hrady přemóžeš, kady potiehneš; tak cti i zbožie dobudeš. 115b 1475 1480 Totoť, králi, pravím také, slyš rád řěči všelikaké v piesniech i v každém pravení, nač sě které slovo miení. Uč sě tak, aby rozuměl, potom též praviti uměl. Rys radí 1485 „Rysovéť obyčeje mají, vše v jednu stopu šlapají, velmi jsú povolni sobě. Též já, králi, pravím tobě, aby nepřešel nikoli. 61
Strana 62
1495 1500 1505 1510 1515 Buď to k šturmu neb na poli, tak jednaj, at lidé tvoji každý na svém miestě stojí, jakžto šikován v svéj rotě. Když tak lid máš v té jednotě, s rovným lidem jsa tak pilen, nepřátelóm budeš silen. Pakliť běžie nepřátelé, ty ihned nemeškaj déle rychle sě po nich zdvihnúti, zda by je mohl postihnúti, a [to) kdež jest v čirém poli. Do lesa nehoň nikoli, stíhaj jedno na tři skoky, neb vieš, žeť jest [les] široký. V lese nebo v hustém [chvojí] nevieš, kdeť nepřietel stojí, byť sě náhle nevyrazil a tvého šiku nezkazil. Protož drž sě v tom mé rady, aby škody nevzal tady. Měj to také na paměti, tomuť slušie rozuměti, aby z svého chtěnie pilně dělal své spasenie. Pustě marnú všicku psotu, chvátaj k věčnému životu, ještoť všichni věrní spějí věrú, [milostí], nadějí. Těmi [třmi skoky] bez zlosti dosiehneš Božie milosti." 1490 Papauch radí Potad rys svých slov ukráti 1520 a papauch řěč uchváti 62
1495 1500 1505 1510 1515 Buď to k šturmu neb na poli, tak jednaj, at lidé tvoji každý na svém miestě stojí, jakžto šikován v svéj rotě. Když tak lid máš v té jednotě, s rovným lidem jsa tak pilen, nepřátelóm budeš silen. Pakliť běžie nepřátelé, ty ihned nemeškaj déle rychle sě po nich zdvihnúti, zda by je mohl postihnúti, a [to) kdež jest v čirém poli. Do lesa nehoň nikoli, stíhaj jedno na tři skoky, neb vieš, žeť jest [les] široký. V lese nebo v hustém [chvojí] nevieš, kdeť nepřietel stojí, byť sě náhle nevyrazil a tvého šiku nezkazil. Protož drž sě v tom mé rady, aby škody nevzal tady. Měj to také na paměti, tomuť slušie rozuměti, aby z svého chtěnie pilně dělal své spasenie. Pustě marnú všicku psotu, chvátaj k věčnému životu, ještoť všichni věrní spějí věrú, [milostí], nadějí. Těmi [třmi skoky] bez zlosti dosiehneš Božie milosti." 1490 Papauch radí Potad rys svých slov ukráti 1520 a papauch řěč uchváti 62
Strana 63
1525 řka: „Toť jsú převěrná slova; sčastný ten, ktož je zachová v skutku, v [mysli], v svéj paměti. Račiž, králi, rozuměti, že k Bohu nelze nikoli, ktož chce zde mieti svú vóli. Pravím to každému cele, ktož zde má svú vóli v těle, dokud živ jest v tomto zdraví, ten své časy marně ztráví [a zde svú volí utratí], takže sě jemu viec nenavrátí. A když život skoná smrtí, budeť podán mezi čerty, jich vóli plniti muší, jsa jim poddán s tělem i s duší. Protož vzdaj Bohu vše chtěnie, tak nalezneš své spasenie, když ty zdáš svú vóli směle. Každému to pravi cele, ktož by s Bohem býti žádal, aby své vóle ostával a [dal] ovšem vóli Bohu. Zajisté to řieci mohu, aby měl naději [jistú], [že tvú svatú vóli] čistú Buóh jie chová a neutratí, k tvé ji potřěbě vrátí, aby jie požíval věčně, 1550 v nebi kraluje bezpečně. 1530 1535 1540 1545 Opice radí Potom všetečná opice vece: „Žádný královiče, oddaj svú vóli i chtěnie 63
1525 řka: „Toť jsú převěrná slova; sčastný ten, ktož je zachová v skutku, v [mysli], v svéj paměti. Račiž, králi, rozuměti, že k Bohu nelze nikoli, ktož chce zde mieti svú vóli. Pravím to každému cele, ktož zde má svú vóli v těle, dokud živ jest v tomto zdraví, ten své časy marně ztráví [a zde svú volí utratí], takže sě jemu viec nenavrátí. A když život skoná smrtí, budeť podán mezi čerty, jich vóli plniti muší, jsa jim poddán s tělem i s duší. Protož vzdaj Bohu vše chtěnie, tak nalezneš své spasenie, když ty zdáš svú vóli směle. Každému to pravi cele, ktož by s Bohem býti žádal, aby své vóle ostával a [dal] ovšem vóli Bohu. Zajisté to řieci mohu, aby měl naději [jistú], [že tvú svatú vóli] čistú Buóh jie chová a neutratí, k tvé ji potřěbě vrátí, aby jie požíval věčně, 1550 v nebi kraluje bezpečně. 1530 1535 1540 1545 Opice radí Potom všetečná opice vece: „Žádný královiče, oddaj svú vóli i chtěnie 63
Strana 64
116b i za všelikaké uměnie 1555 čáry i zlato dělati. O toť slušie pilně státi, aby zvěděl chytré věci a k tomu neznámé řěči a všech jiných zemí hesla. Pokus sě i o všě řemesla, netbaj na to, ačt sě zkazí. Toť já tobě, králi, razi, neroď nic tbáti na to. Ač všichni mají za to, že ty k tomu nerozumieš, [protož měj ty za to, že vše umieš]. Nad to, což kto kdy učiní, anebo kterak chodie jiní, spatřě střihy i všecky krojě, nemějž nikakež pokoje, ač téhož dobudeš sobě. Toť já, králi, radím tobě. 1565 1570 1560 Skřivanec radí 1575 Skřivanec jasně i vesele vece: „Králi, pravím tobě cele, buď vždy mysli ustavičné, neb žádnému nýnie sličné, ktož tak svú myslí nevládne, pro malú věc v žalost upadne, pro ztrátu nebo rovnú škodu, aneb pro protivnú příhodu, když jemu nenie vše po vóli; ty toho nečiň nikoli. Ráčíš-li přěhověti, chciť o tom viec pověděti. 1585 Peklo, jakožto slýchámy, 1580 64
116b i za všelikaké uměnie 1555 čáry i zlato dělati. O toť slušie pilně státi, aby zvěděl chytré věci a k tomu neznámé řěči a všech jiných zemí hesla. Pokus sě i o všě řemesla, netbaj na to, ačt sě zkazí. Toť já tobě, králi, razi, neroď nic tbáti na to. Ač všichni mají za to, že ty k tomu nerozumieš, [protož měj ty za to, že vše umieš]. Nad to, což kto kdy učiní, anebo kterak chodie jiní, spatřě střihy i všecky krojě, nemějž nikakež pokoje, ač téhož dobudeš sobě. Toť já, králi, radím tobě. 1565 1570 1560 Skřivanec radí 1575 Skřivanec jasně i vesele vece: „Králi, pravím tobě cele, buď vždy mysli ustavičné, neb žádnému nýnie sličné, ktož tak svú myslí nevládne, pro malú věc v žalost upadne, pro ztrátu nebo rovnú škodu, aneb pro protivnú příhodu, když jemu nenie vše po vóli; ty toho nečiň nikoli. Ráčíš-li přěhověti, chciť o tom viec pověděti. 1585 Peklo, jakožto slýchámy, 1580 64
Strana 65
1590 1595 1600 1605 1610 1615 to upřiemo jest pod námi. Tam vždy bez odpočinutie trpiec hrozně sě mútie, tu žádné naděje nenie, než pláč a zubóm škřípenie, tma ústavná, věčné hoře. Ale na nebi nahořě, tam jest světlo bez přěstánie, v božství přědivné kochánie, vždy jest tam den, nikdy noci, žalost nemá žádné moci ani který nedostatek, o němž mój jest smysl krátek. Pro(něž) praviti ukráci a k světu sě navráci, jenž jest prostřěd tú obú nebo má peklo [pod] sebú a pod nebem jest, jakž vědě. O tom vám něco povědě. Svět jest toho založenie, v něm nic ustavičného nenie, tiť vědie, kterakť sě dědie, ješto jeho vuóli plodie, ktož bydlé v tomto životě, kak jest poddán mnohé psotě. Ač kto kdy ščestie nabude, dlúho v tom trvati nebude; až sě kamosi ukradne, nesčestie zase připadne. Svět jest v sobě pravá vojna, řiedkoť v něm chvíle pokojná, jasný čas, a potom mračný. Ty proto nebuď rozpačný, by pro dešť, slotu nebo mrazy neb které světské přiekazy chtěl smuten a truchel býti. 117a 1620 65
1590 1595 1600 1605 1610 1615 to upřiemo jest pod námi. Tam vždy bez odpočinutie trpiec hrozně sě mútie, tu žádné naděje nenie, než pláč a zubóm škřípenie, tma ústavná, věčné hoře. Ale na nebi nahořě, tam jest světlo bez přěstánie, v božství přědivné kochánie, vždy jest tam den, nikdy noci, žalost nemá žádné moci ani který nedostatek, o němž mój jest smysl krátek. Pro(něž) praviti ukráci a k světu sě navráci, jenž jest prostřěd tú obú nebo má peklo [pod] sebú a pod nebem jest, jakž vědě. O tom vám něco povědě. Svět jest toho založenie, v něm nic ustavičného nenie, tiť vědie, kterakť sě dědie, ješto jeho vuóli plodie, ktož bydlé v tomto životě, kak jest poddán mnohé psotě. Ač kto kdy ščestie nabude, dlúho v tom trvati nebude; až sě kamosi ukradne, nesčestie zase připadne. Svět jest v sobě pravá vojna, řiedkoť v něm chvíle pokojná, jasný čas, a potom mračný. Ty proto nebuď rozpačný, by pro dešť, slotu nebo mrazy neb které světské přiekazy chtěl smuten a truchel býti. 117a 1620 65
Strana 66
1625 1630 Nelzě jest těch proměn zbýti každému zde v tomto těle. Protož měj sě vždy vesele, takež v noci, jako ve dne, buď ústavné mysli jedne. Nechať sě svět jakž chce mění, ty měj v svém srdečném chtění, aby všelikú žádostí žádal nebeské radosti, v světě naděje neklada. Toť jest, králi, nás všech rada.“ Bobr radí 1635 1640 1645 Bobr, zvieřě něco hlúpé, vždy se rád u vodě kúpe. Ten promluvi králi s kázní a řka: „Vždy sě rád mej v lázni, v teplé vanně sě kochaje, všeho jiného netbaje. Tak měj svój život vždy biele, nad to čistotu v svém těle zachovaj, ať sě nečerní od smilstvie necné poškvrny. Poslúchaj, králi, mé rady, stavěj sobě tvrze i hrady, vše dřievím a bez kamenie, netbaj, ačt i pevno nenie, a to v dole, bliz u vody. Nevaž sobě nic té škody, ač sě zruší a rozplyne: 1650 uděláš pak opět jiné. 66
1625 1630 Nelzě jest těch proměn zbýti každému zde v tomto těle. Protož měj sě vždy vesele, takež v noci, jako ve dne, buď ústavné mysli jedne. Nechať sě svět jakž chce mění, ty měj v svém srdečném chtění, aby všelikú žádostí žádal nebeské radosti, v světě naděje neklada. Toť jest, králi, nás všech rada.“ Bobr radí 1635 1640 1645 Bobr, zvieřě něco hlúpé, vždy se rád u vodě kúpe. Ten promluvi králi s kázní a řka: „Vždy sě rád mej v lázni, v teplé vanně sě kochaje, všeho jiného netbaje. Tak měj svój život vždy biele, nad to čistotu v svém těle zachovaj, ať sě nečerní od smilstvie necné poškvrny. Poslúchaj, králi, mé rady, stavěj sobě tvrze i hrady, vše dřievím a bez kamenie, netbaj, ačt i pevno nenie, a to v dole, bliz u vody. Nevaž sobě nic té škody, ač sě zruší a rozplyne: 1650 uděláš pak opět jiné. 66
Strana 67
Vlaštovice radí 1655 1660 Vlaštovice vece k tomu: „Chceš-li rád pevnému domu, chciť svú radu k tomu dáti, rač od dřievie nedělati, ani na bahně u vodě, ač sě chceš vystřieci škodě, ale na dobrém základu, maje múdrých lidí radu, ještoť raditi umějí a k věčnosti rozumějí. Dělaj tvrdé sklepy sobě, ač chceš, aby trvalo tobě. Kolčava radí 1665 1670 1675 1680 Potom sě dosta kolčavě. Ta dosti múdřě rozprávě a řkúc: „Pravím jistě, králi, že častokrát lidé malí u mnohých příhodách jsú platni: úkladniť jsú i udatni; čehož nepřěmohú mocí, smysl mají ku pomoci, že tomu vždy odolají, častoť silné přěmáhají. Mnohýť poznán jest v chytrosti, ač sě jest opozdil rósti, ale má od přirozenie múdrost, rozum i uměnie. Protož slušie rozuměti, kak kterého máš v čest mieti: ne, jakž vidíš na postavě, ale uptajě sě právě. Jakž ctnost i moc zvieš do koho, tak jej měj v čest podlé toho." 1180 67
Vlaštovice radí 1655 1660 Vlaštovice vece k tomu: „Chceš-li rád pevnému domu, chciť svú radu k tomu dáti, rač od dřievie nedělati, ani na bahně u vodě, ač sě chceš vystřieci škodě, ale na dobrém základu, maje múdrých lidí radu, ještoť raditi umějí a k věčnosti rozumějí. Dělaj tvrdé sklepy sobě, ač chceš, aby trvalo tobě. Kolčava radí 1665 1670 1675 1680 Potom sě dosta kolčavě. Ta dosti múdřě rozprávě a řkúc: „Pravím jistě, králi, že častokrát lidé malí u mnohých příhodách jsú platni: úkladniť jsú i udatni; čehož nepřěmohú mocí, smysl mají ku pomoci, že tomu vždy odolají, častoť silné přěmáhají. Mnohýť poznán jest v chytrosti, ač sě jest opozdil rósti, ale má od přirozenie múdrost, rozum i uměnie. Protož slušie rozuměti, kak kterého máš v čest mieti: ne, jakž vidíš na postavě, ale uptajě sě právě. Jakž ctnost i moc zvieš do koho, tak jej měj v čest podlé toho." 1180 67
Strana 68
Slavík radí 1690 1695 1700 1705 1710 Slavík ochotně a velmi míle vece: „Králi, buď vždy píle, aby měl zpěvavé ptáky, k tomu misterné zpěváky, maje v tom své utěšenie, v rozličných hlasiech proměněnie, kdež každý zvláště svú notú rovná sě s druhým v jednotu. Slyš také hlasy lahodné, jimiž tvé srdce odmladne i tvé všecko přirozenie, nebť jest to zdraví prodlenie. Pišce, hudce, ty měj také, [od strun stroje všelikteraké]. Tiem sě tvá hlava posílí, maje takú kratochvíli od výborných hudeb hlasu, najviec podletnieho času, ještoť ožívá kořenie, veselí sě vše stvořenie, když již máj v rozličném kvietí drazě vešken svět osvietí, již povětřie všady hladké, v němž slyšíte pěnie sladké ve dne, v noci i v svítánie, od ptáčku v milé zpievanie v lesě, v háji i na poli. V tom měj útěchu k svéj vóli. Ale to čiň takú měrú, aby Boha s pravú věrú chválil vždy v jeho stvoření, a také v tom utěšení, aby v tom netrval celé léto. Rozuměj lépe řěči této, 1685 1715 68
Slavík radí 1690 1695 1700 1705 1710 Slavík ochotně a velmi míle vece: „Králi, buď vždy píle, aby měl zpěvavé ptáky, k tomu misterné zpěváky, maje v tom své utěšenie, v rozličných hlasiech proměněnie, kdež každý zvláště svú notú rovná sě s druhým v jednotu. Slyš také hlasy lahodné, jimiž tvé srdce odmladne i tvé všecko přirozenie, nebť jest to zdraví prodlenie. Pišce, hudce, ty měj také, [od strun stroje všelikteraké]. Tiem sě tvá hlava posílí, maje takú kratochvíli od výborných hudeb hlasu, najviec podletnieho času, ještoť ožívá kořenie, veselí sě vše stvořenie, když již máj v rozličném kvietí drazě vešken svět osvietí, již povětřie všady hladké, v němž slyšíte pěnie sladké ve dne, v noci i v svítánie, od ptáčku v milé zpievanie v lesě, v háji i na poli. V tom měj útěchu k svéj vóli. Ale to čiň takú měrú, aby Boha s pravú věrú chválil vždy v jeho stvoření, a také v tom utěšení, aby v tom netrval celé léto. Rozuměj lépe řěči této, 1685 1715 68
Strana 69
1720 měj tak kvasy kratochvilné, ale což jest viece pilné, toho nezmeškávaj tady. Stehlík pochváli té rady i rozliční ptáci malí, každýt z nich těch slov pochváli. 118b Velblúd radí 1725 1730 1735 1740 1745 Velblúd, nejsa té postavy, však velmi múdrú řěč pravi řka: „[Přistav] své srdce k tomu, kdež sě stala žalost komu, chudéj vdově neb sirotku; mají-li protivnú puótku, že kto křivě sahá na ně, měj nad nimi slitovánie. Nemóžeš-li hned pomstiti, slušieť s nimi žalostiti, těšě jě ochotně, míle. Ktožkoli trpie násilé, neliknuj sě, di rád k tomu; neb lépe jest jíti do domu, kdežto pláčí a kvielé nežli kdežto kvas jest a veselé. Múdrá slova jsú tak divna, bláznóm slyšeti tak protivna též slunce soviemu zraku. Ty nebývaj myslí takú, ale slyš rád múdrá slova, přěmietaj je sobě znova, vždy přěmietaj v svéj paměti, aby mohl rozuměti. Tak přijdú k úžitku tobě. 69
1720 měj tak kvasy kratochvilné, ale což jest viece pilné, toho nezmeškávaj tady. Stehlík pochváli té rady i rozliční ptáci malí, každýt z nich těch slov pochváli. 118b Velblúd radí 1725 1730 1735 1740 1745 Velblúd, nejsa té postavy, však velmi múdrú řěč pravi řka: „[Přistav] své srdce k tomu, kdež sě stala žalost komu, chudéj vdově neb sirotku; mají-li protivnú puótku, že kto křivě sahá na ně, měj nad nimi slitovánie. Nemóžeš-li hned pomstiti, slušieť s nimi žalostiti, těšě jě ochotně, míle. Ktožkoli trpie násilé, neliknuj sě, di rád k tomu; neb lépe jest jíti do domu, kdežto pláčí a kvielé nežli kdežto kvas jest a veselé. Múdrá slova jsú tak divna, bláznóm slyšeti tak protivna též slunce soviemu zraku. Ty nebývaj myslí takú, ale slyš rád múdrá slova, přěmietaj je sobě znova, vždy přěmietaj v svéj paměti, aby mohl rozuměti. Tak přijdú k úžitku tobě. 69
Strana 70
1750 1755 1760 Také měj stud při sobě, ať sě vždy tvé srdce leká v smilství každého člověka, aby v svejm srdci byl strašen, od mrzkého hřiechu plašen. Ale měj vždy mysl čistú k svému Pánu Jezukristu, a styď sě jeho viec než lidí, neb on všecka srdce vidí. I tvé najmenšie myšlenie, toť před Bohem tajno nenie. Protož pravím, králi, jistě, měj sě ve všech činiech čistě, v každú chvíli, v každém miestě, tak budeš na pra vé cestě, ještoť přiemo vede v nebe. 1765 1770 Také nepřěsahuj sebe, [slibuj] to, co móžeš dáti, neroď sě obtěžovati sliby ani prací kterú. Vše, což činíš, čiň pod měrú, v skutciech, k tomu i v řěči, drž prostřědek v každéj věci: vše vhod lépe nežli mnoho, ktož chce, znamenaj toho. Sýkora radí 1775 Pak sě dosta na sýkoru, ta mluvi králi s pokorú a řkúc: „Sbožie světa toho tak má v sobě biedy mnoho, čím jeho kto viece dobude, tiem viec nebezpečen bude. 70
1750 1755 1760 Také měj stud při sobě, ať sě vždy tvé srdce leká v smilství každého člověka, aby v svejm srdci byl strašen, od mrzkého hřiechu plašen. Ale měj vždy mysl čistú k svému Pánu Jezukristu, a styď sě jeho viec než lidí, neb on všecka srdce vidí. I tvé najmenšie myšlenie, toť před Bohem tajno nenie. Protož pravím, králi, jistě, měj sě ve všech činiech čistě, v každú chvíli, v každém miestě, tak budeš na pra vé cestě, ještoť přiemo vede v nebe. 1765 1770 Také nepřěsahuj sebe, [slibuj] to, co móžeš dáti, neroď sě obtěžovati sliby ani prací kterú. Vše, což činíš, čiň pod měrú, v skutciech, k tomu i v řěči, drž prostřědek v každéj věci: vše vhod lépe nežli mnoho, ktož chce, znamenaj toho. Sýkora radí 1775 Pak sě dosta na sýkoru, ta mluvi králi s pokorú a řkúc: „Sbožie světa toho tak má v sobě biedy mnoho, čím jeho kto viece dobude, tiem viec nebezpečen bude. 70
Strana 71
1785 1790 1795 1800 1805 Jakož trnie, ostré hložie, takež bode v světě zbožie, práci, nepokoj přivodí; neb ktož ve cti, v sboží brodí, ač kdy tělem odpočine, z srdceť jemu těžkost nemine, ondeť pečuje a srdce krojí. Ktož pilně po zboží stojí, ten jeho dobývá tak snažně, pracně, robotně, přěvážně, dobuda drží je s péčí — ať o tom ukráti řěči —, ztratíť s hroznú žalostí. Protož pravím tvé milosti, že všickni lakomci skúpí jsú v svém rozumu tak hlúpi, mají v svém zboží naději, jímž na věky neprospějí. Ale dobrovolně chudí, těch rozum nikdy neblúdí, protivná škoda všeliká, jenž sě světu zdá veliká, tať jim za vlas nýnie škodna. Jich mysl tak svobodna, žádným lakomstvem nejata, ta drahá chudoba svatá! Ktož sú tak skrovni v žádosti, chudi jsúc, mají přědosti, jsú bohati i bez zbožie, bydléc u milosti Božie. Přibývá-li zbožie komu, nepřikládaj srdce k tomu. Tak sýkora řěč skona. Potom sě dosta na slona, 119b 1780 1810 71
1785 1790 1795 1800 1805 Jakož trnie, ostré hložie, takež bode v světě zbožie, práci, nepokoj přivodí; neb ktož ve cti, v sboží brodí, ač kdy tělem odpočine, z srdceť jemu těžkost nemine, ondeť pečuje a srdce krojí. Ktož pilně po zboží stojí, ten jeho dobývá tak snažně, pracně, robotně, přěvážně, dobuda drží je s péčí — ať o tom ukráti řěči —, ztratíť s hroznú žalostí. Protož pravím tvé milosti, že všickni lakomci skúpí jsú v svém rozumu tak hlúpi, mají v svém zboží naději, jímž na věky neprospějí. Ale dobrovolně chudí, těch rozum nikdy neblúdí, protivná škoda všeliká, jenž sě světu zdá veliká, tať jim za vlas nýnie škodna. Jich mysl tak svobodna, žádným lakomstvem nejata, ta drahá chudoba svatá! Ktož sú tak skrovni v žádosti, chudi jsúc, mají přědosti, jsú bohati i bez zbožie, bydléc u milosti Božie. Přibývá-li zbožie komu, nepřikládaj srdce k tomu. Tak sýkora řěč skona. Potom sě dosta na slona, 119b 1780 1810 71
Strana 72
Slon radi 1820 1825 1830 1835 1840 jenž také stáše v tom řadu. Ten králi da takú radu řka: „Ostřiehaj snažně sebe, nebť jsú všady vuókol tebe čertie lstiví i násilní, tvého zatracenie pilní. Bez přěstánie, ve dne v noci hlédaj, by je mohl přěmoci, v zpovědi maje skrúšenie. Tiem jim vše utěšenie rušíš i všecku radost, když sě nenavrátíš v hřiechy, v zlost. Dávámť to věděti cele, tiem smútíš nepřietele, bydle v ustavičné ctnosti. Toť já pravím tvé milosti. Máš-li v tom které přiekazy, k tomu tobě takto razi: vezmi sobě posilněnie s Ježíšova utěšenie, pomni na jeho krev drahú, moc otejmeš svému vrahu. [Pak sám nabudeš všie síly, pomniž na to, mój králi milý.] Proti čertu, světu, tělu, měj k Bohu naději celú. Což sám od sebe nemóžeš, s Jezukristem vše přěmóžeš. Toť také slušie věděti, aby pilen byl svých dětí, ať rostú ve cti a v [kázni, nedaj jim bydliti bez] bázni. Ktož na Buóh, na čest tbají, v tom tě věrně vystřiehají; 1815 1845 72
Slon radi 1820 1825 1830 1835 1840 jenž také stáše v tom řadu. Ten králi da takú radu řka: „Ostřiehaj snažně sebe, nebť jsú všady vuókol tebe čertie lstiví i násilní, tvého zatracenie pilní. Bez přěstánie, ve dne v noci hlédaj, by je mohl přěmoci, v zpovědi maje skrúšenie. Tiem jim vše utěšenie rušíš i všecku radost, když sě nenavrátíš v hřiechy, v zlost. Dávámť to věděti cele, tiem smútíš nepřietele, bydle v ustavičné ctnosti. Toť já pravím tvé milosti. Máš-li v tom které přiekazy, k tomu tobě takto razi: vezmi sobě posilněnie s Ježíšova utěšenie, pomni na jeho krev drahú, moc otejmeš svému vrahu. [Pak sám nabudeš všie síly, pomniž na to, mój králi milý.] Proti čertu, světu, tělu, měj k Bohu naději celú. Což sám od sebe nemóžeš, s Jezukristem vše přěmóžeš. Toť také slušie věděti, aby pilen byl svých dětí, ať rostú ve cti a v [kázni, nedaj jim bydliti bez] bázni. Ktož na Buóh, na čest tbají, v tom tě věrně vystřiehají; 1815 1845 72
Strana 73
neb cožť obyknú z mládi, toť činie na starost rádi. Bydle s svatým, budeš svatý, 1850 s proklatým, budeš proklatý. Noh radí 1855 1860 1865 Noh, ten té řěči pochváli řka: „Když jsú děti mály, máš jich ovšem býti pilen, tak, jakž mocen i silen. Když přěmóžeš [nepřítele], [toť] já tobě radím cele, nesmlúvaj sě s ním na poli, což praví, nevěř jemu nikoli, vždy jej nes do svého domu. A nauč své děti tomu, dávaje jim z toho vnadu, ať též umějí za mladu. Tak, králi, pravím tobě, zlatto vždy mievaj při sobě. Když bydlíš na svém pokoji, ať sě jím tvé srdce kojí, hledě na drahé poklady. Toť konec nohovy rady. 120a Jednorožec radí 1870 Když král slyšal řěči mnohé, tehdy zvieřě jednorohé také mluvi králi jasně řka: „Měj sě vždy čistě i krásně v skutku, v mysli, v každém diele, zvláště čistotú na těle. 73
neb cožť obyknú z mládi, toť činie na starost rádi. Bydle s svatým, budeš svatý, 1850 s proklatým, budeš proklatý. Noh radí 1855 1860 1865 Noh, ten té řěči pochváli řka: „Když jsú děti mály, máš jich ovšem býti pilen, tak, jakž mocen i silen. Když přěmóžeš [nepřítele], [toť] já tobě radím cele, nesmlúvaj sě s ním na poli, což praví, nevěř jemu nikoli, vždy jej nes do svého domu. A nauč své děti tomu, dávaje jim z toho vnadu, ať též umějí za mladu. Tak, králi, pravím tobě, zlatto vždy mievaj při sobě. Když bydlíš na svém pokoji, ať sě jím tvé srdce kojí, hledě na drahé poklady. Toť konec nohovy rady. 120a Jednorožec radí 1870 Když král slyšal řěči mnohé, tehdy zvieřě jednorohé také mluvi králi jasně řka: „Měj sě vždy čistě i krásně v skutku, v mysli, v každém diele, zvláště čistotú na těle. 73
Strana 74
1875 Toho drahého poklada pilně chovaj, toť má rada. Ktož panenstvie jednu zbude, věčně jeho nenabude. Protož měj [se] v mysli vážně a střěz své čistoty snažně, neb ktož zde drží čistotu, ten andělskému životu rovná sě, ač má úsilé. Ježíšovi jest jim píle, jenž svých neostává v núzi, ktož jemu tak v čistotě slúží. Toť také pravím za celo, když chováš čistě své tělo, mějž i mysl k tomu čistú, tak sě slíbíš Jezukristu. Čistota v ráj nedovodí, kteráž z srdce nepochodí. Protož měj čisté myšlenie a to věz bez pochlebenie, že máš Ježíše při sobě. Protož, králi, pravím tobě, hověj pilně hosti tomu, neb jakž vynde z tvého domu pro hřiech nebo zlé žádosti, tak máš ihned diábly hosti. Tiť mocně v tvé srdce sědú a z hřiechu v hřiech tě povedú, nemajíce práva k tobě. Protož rúče přiď sám k sobě, aby pravému dědici, Jezukristu královici, dal přiebytek svého domu, neb on sám má právo k tomu: on tě stvořil, pro tě sstúpil 1910 a svú drahú krví vykúpil, 1880 1885 1890 1895 1900 1905 74
1875 Toho drahého poklada pilně chovaj, toť má rada. Ktož panenstvie jednu zbude, věčně jeho nenabude. Protož měj [se] v mysli vážně a střěz své čistoty snažně, neb ktož zde drží čistotu, ten andělskému životu rovná sě, ač má úsilé. Ježíšovi jest jim píle, jenž svých neostává v núzi, ktož jemu tak v čistotě slúží. Toť také pravím za celo, když chováš čistě své tělo, mějž i mysl k tomu čistú, tak sě slíbíš Jezukristu. Čistota v ráj nedovodí, kteráž z srdce nepochodí. Protož měj čisté myšlenie a to věz bez pochlebenie, že máš Ježíše při sobě. Protož, králi, pravím tobě, hověj pilně hosti tomu, neb jakž vynde z tvého domu pro hřiech nebo zlé žádosti, tak máš ihned diábly hosti. Tiť mocně v tvé srdce sědú a z hřiechu v hřiech tě povedú, nemajíce práva k tobě. Protož rúče přiď sám k sobě, aby pravému dědici, Jezukristu královici, dal přiebytek svého domu, neb on sám má právo k tomu: on tě stvořil, pro tě sstúpil 1910 a svú drahú krví vykúpil, 1880 1885 1890 1895 1900 1905 74
Strana 75
1915 1920 1925 ne v střiebřě, ani v kterém zlatě, ale hořce umřěl za tě. Což sě tehdy křivdy stane Bohu, ktož se zapomene, po tak drahém vykúpení dá svú duši k zatracení, svú vólí, [myslí] proklatú v ruce pekelnému katu! Pomni, králi, na to pilně, aby ve cnosti stál silně, nedada nad sebú moci diáblu, neb nemóž přěmoci, ani v hřiech uvésti nikoli, jedno ktož jemu sám povolí. Tohoť on mocně osiehne, za sebú do pekla vtiehne. Jehožto pekelné moci střěz sě každý ve dne v noci!“ Labut radí 1930 1935 1940 Labuť vece: „Radímť tobě, dokudž máš čas daný sobě, plačiž a kvěl na své hřiechy, pustě všecky světské útěchy. [Blaženi] jsú, ktož zde lkají, neb ti útěchy čekají. Smuten buď, dokudž si v těle, aby pak umřěl vesele: nebo kto zde rád v světě kvasí, ten mra hořké má časy. Hleď svým rozomem, ktož ráčí, všelckoť nás ponutie k pláči. Pohleď přěd se, kam sě stěžíš, že přebystřě k smrti běžíš. 121a 75
1915 1920 1925 ne v střiebřě, ani v kterém zlatě, ale hořce umřěl za tě. Což sě tehdy křivdy stane Bohu, ktož se zapomene, po tak drahém vykúpení dá svú duši k zatracení, svú vólí, [myslí] proklatú v ruce pekelnému katu! Pomni, králi, na to pilně, aby ve cnosti stál silně, nedada nad sebú moci diáblu, neb nemóž přěmoci, ani v hřiech uvésti nikoli, jedno ktož jemu sám povolí. Tohoť on mocně osiehne, za sebú do pekla vtiehne. Jehožto pekelné moci střěz sě každý ve dne v noci!“ Labut radí 1930 1935 1940 Labuť vece: „Radímť tobě, dokudž máš čas daný sobě, plačiž a kvěl na své hřiechy, pustě všecky světské útěchy. [Blaženi] jsú, ktož zde lkají, neb ti útěchy čekají. Smuten buď, dokudž si v těle, aby pak umřěl vesele: nebo kto zde rád v světě kvasí, ten mra hořké má časy. Hleď svým rozomem, ktož ráčí, všelckoť nás ponutie k pláči. Pohleď přěd se, kam sě stěžíš, že přebystřě k smrti běžíš. 121a 75
Strana 76
1950 1955 1960 1965 1970 1975 Zajtra, dnes, v kterú hodinu, nevieš, kdy časové minú, v žádný čas nejsi jist sebe; [hotov-lis pak, otěž sebe]. Opatřiž sě také z zadu, kaks ztrávil svá leta z mladu, mnohým přešeredným dielem, kochajě sě v hřieších tělem, chvíli krátě [v marném] kvasu. Auvech, co jsi ztratil času, ještoť sě viec nenavrátí, protož máš čeho plakati! Zveda pak svój rozom zhuóru k tomu nebeskému dvoru, tam uzříš nebeského krále. S ním jsú dobří v jeho chvále. Ktež jsú jemu živi byli a tento svět potupili, tuť jsú, světí, mučedlníci, apoštolé, zpovědníci, panny i také vdovy. Nelzě vypraviti slovy té radosti, ještoť mají ti, jenž sě v Bozě kochají. Do toho svrchnieho města jest jedna úzká cesta. Ktož kříž vezma, s věrú čistú nese jej po Jezukristu, zapra své vuóle i sebe, ten tú cestú puójde v nebe. Poněvadž tam jíti žádáš, co den ode dne otkládáš? Rúče plač zde na své hřiechy, tak duójdeš věčné útěchy. Hleď také pod se do pekla na lítá zvieřata vzteklá, 1945 76
1950 1955 1960 1965 1970 1975 Zajtra, dnes, v kterú hodinu, nevieš, kdy časové minú, v žádný čas nejsi jist sebe; [hotov-lis pak, otěž sebe]. Opatřiž sě také z zadu, kaks ztrávil svá leta z mladu, mnohým přešeredným dielem, kochajě sě v hřieších tělem, chvíli krátě [v marném] kvasu. Auvech, co jsi ztratil času, ještoť sě viec nenavrátí, protož máš čeho plakati! Zveda pak svój rozom zhuóru k tomu nebeskému dvoru, tam uzříš nebeského krále. S ním jsú dobří v jeho chvále. Ktež jsú jemu živi byli a tento svět potupili, tuť jsú, světí, mučedlníci, apoštolé, zpovědníci, panny i také vdovy. Nelzě vypraviti slovy té radosti, ještoť mají ti, jenž sě v Bozě kochají. Do toho svrchnieho města jest jedna úzká cesta. Ktož kříž vezma, s věrú čistú nese jej po Jezukristu, zapra své vuóle i sebe, ten tú cestú puójde v nebe. Poněvadž tam jíti žádáš, co den ode dne otkládáš? Rúče plač zde na své hřiechy, tak duójdeš věčné útěchy. Hleď také pod se do pekla na lítá zvieřata vzteklá, 1945 76
Strana 77
na hrozné, potvořené čerty, 1980 kdež hřiešní žádají smrti, ale smrt sě od nich dálí a věčný jě oheň pálí. Tu pláč jest a hoře věčné, auvech, bydlo nebezpečné! Anebo v tom nejsmy jisti, u milosti-li jsme, čili v nenávisti. Nižádný nevie do sebe, pekla-li hoden jest, či nebe. Protož máme sě lekati a smilovánie čekati, abychom zbyli plamene. Leč má kto srdce kamenné, tož by sě ku pláči nezbudil, kto by to právě rozsúdil! Takéť, králi, pravím tobě, opatř své svědomie v sobě, velmi pilně, toť já razi. Tu najdeš mnohé přiekazy, v svědomí zapletenie divné, svému spasení protivné. Uzřě sě sám tak vinného, ne lap posuď jiného, vida do sebe [tyto] viny. Ščastný, ktož to záhe činí, poznaje, co [má] vnitř [vadyl, že své hřiechy pláčem [shladí]. Když spatříš svú srdečnú schránu, vezříš pak na pravú stranu, jenž sě miení sčestie světa, žes bydlil svá všecka léta v česti, v zdraví, maje zbožie, dařen jsa z milosti Božie láskú, ctí v světě nemalú, a to vše pro Boží chválu: 1985 1990 1995 2000 2005 2010 121b 77
na hrozné, potvořené čerty, 1980 kdež hřiešní žádají smrti, ale smrt sě od nich dálí a věčný jě oheň pálí. Tu pláč jest a hoře věčné, auvech, bydlo nebezpečné! Anebo v tom nejsmy jisti, u milosti-li jsme, čili v nenávisti. Nižádný nevie do sebe, pekla-li hoden jest, či nebe. Protož máme sě lekati a smilovánie čekati, abychom zbyli plamene. Leč má kto srdce kamenné, tož by sě ku pláči nezbudil, kto by to právě rozsúdil! Takéť, králi, pravím tobě, opatř své svědomie v sobě, velmi pilně, toť já razi. Tu najdeš mnohé přiekazy, v svědomí zapletenie divné, svému spasení protivné. Uzřě sě sám tak vinného, ne lap posuď jiného, vida do sebe [tyto] viny. Ščastný, ktož to záhe činí, poznaje, co [má] vnitř [vadyl, že své hřiechy pláčem [shladí]. Když spatříš svú srdečnú schránu, vezříš pak na pravú stranu, jenž sě miení sčestie světa, žes bydlil svá všecka léta v česti, v zdraví, maje zbožie, dařen jsa z milosti Božie láskú, ctí v světě nemalú, a to vše pro Boží chválu: 1985 1990 1995 2000 2005 2010 121b 77
Strana 78
2015 což jsi měl na světě prospěchu! Tohos pak požíval v hřiechu, plně v hřiechu své žádosti. Protož máš těch příčin dosti, pro kteréžto slušie plakati a snažně sě hřiechóv káti. Kdyžs již hleděl na pravici, hlediž také na levici, totiž na neščestie světa, ještoť mnohé lidi střětá, lživú řěčí zlé přivodě, od zlých lidí mnoho škodě. Nemoc v těle, ztráta v zboží, toť jsú vše poslové Boží, tak sě nám zde Buóh protiví, abychom jemu byli živi, púštiec všecky zemské žádosti táhli k nebeské radosti: protož přepúštie ty puótky. A tys snad v tom nebyl krotký, nepřijímáš toho míle, svú sě volí jinam chýle, libost si měl v světské psotě? Daj sě [vinen] v svéj slepotě, žes neznal Božie milosti. Protož té i jiné zlosti kaj sě a plač bez meškánie, ať čas nemine pokánie. Ktož ve slzách budú sieti, ti mají v radosti žieti. Jižs slyšal dosti znamenie, žet zde nenie utěšenie! Ještěť viec praviti budu o hrozném budúcém súdu. Když sám Ježíš, král všech ctností, 2050 příde súdit v svéj velebnosti, 2020 2025 2030 2035 2040 2045 78
2015 což jsi měl na světě prospěchu! Tohos pak požíval v hřiechu, plně v hřiechu své žádosti. Protož máš těch příčin dosti, pro kteréžto slušie plakati a snažně sě hřiechóv káti. Kdyžs již hleděl na pravici, hlediž také na levici, totiž na neščestie světa, ještoť mnohé lidi střětá, lživú řěčí zlé přivodě, od zlých lidí mnoho škodě. Nemoc v těle, ztráta v zboží, toť jsú vše poslové Boží, tak sě nám zde Buóh protiví, abychom jemu byli živi, púštiec všecky zemské žádosti táhli k nebeské radosti: protož přepúštie ty puótky. A tys snad v tom nebyl krotký, nepřijímáš toho míle, svú sě volí jinam chýle, libost si měl v světské psotě? Daj sě [vinen] v svéj slepotě, žes neznal Božie milosti. Protož té i jiné zlosti kaj sě a plač bez meškánie, ať čas nemine pokánie. Ktož ve slzách budú sieti, ti mají v radosti žieti. Jižs slyšal dosti znamenie, žet zde nenie utěšenie! Ještěť viec praviti budu o hrozném budúcém súdu. Když sám Ježíš, král všech ctností, 2050 příde súdit v svéj velebnosti, 2020 2025 2030 2035 2040 2045 78
Strana 79
2055 2060 2065 2070 2075 2080 vuókol něho oheň zplane. Tu dobrý i hřiešný stane a uzří jej oko všelikaké, jenž jej ubádalo také. Ktož sě Ježíšem styděli, pokorně ho nepřijeli, v hrózě jej budú slyšeti, budet] sě jimi styděti, Ježíš spravedlnosti tvrdé setře jich úmysly tvrdé. Ten den hněvu i súženie, den tesknosti i [búřenie], hubenstva, hořě v temnosti, den mhly, vichru i mračnosti, den hrozné trúby a jěku, hoře hřiešnému člověku, kdež nemá žádné pomoci, nelzě zbýti Božie moci! Běda, hřiešníče neščastný, když již tvoji hřieši vlastní dolíčie toho, žes provinil, a řkúc: ,Teď smy! Tys nás činil! Ze všech skutkóv, každé věci dáš počet, i z prázdné řěči! Tehdy v tom přěhro zném súdu sotně svatí hořě zbudú, o zlých pak i řěči nenie! Auvech, hrozné rozlúčenie! Slyš to, ktož jest v hřiešiech bez studu, kak dočekáš toho súdu, když v tom posledním orteli Buóh zlé od dobrých rozdělí řka: „Poďte, moji zvolení!“ a zlým: „Děte, zlořečení, ať vás věčný oheň pálí, neb ste mne v světě netbali!“ 122b 2085 79
2055 2060 2065 2070 2075 2080 vuókol něho oheň zplane. Tu dobrý i hřiešný stane a uzří jej oko všelikaké, jenž jej ubádalo také. Ktož sě Ježíšem styděli, pokorně ho nepřijeli, v hrózě jej budú slyšeti, budet] sě jimi styděti, Ježíš spravedlnosti tvrdé setře jich úmysly tvrdé. Ten den hněvu i súženie, den tesknosti i [búřenie], hubenstva, hořě v temnosti, den mhly, vichru i mračnosti, den hrozné trúby a jěku, hoře hřiešnému člověku, kdež nemá žádné pomoci, nelzě zbýti Božie moci! Běda, hřiešníče neščastný, když již tvoji hřieši vlastní dolíčie toho, žes provinil, a řkúc: ,Teď smy! Tys nás činil! Ze všech skutkóv, každé věci dáš počet, i z prázdné řěči! Tehdy v tom přěhro zném súdu sotně svatí hořě zbudú, o zlých pak i řěči nenie! Auvech, hrozné rozlúčenie! Slyš to, ktož jest v hřiešiech bez studu, kak dočekáš toho súdu, když v tom posledním orteli Buóh zlé od dobrých rozdělí řka: „Poďte, moji zvolení!“ a zlým: „Děte, zlořečení, ať vás věčný oheň pálí, neb ste mne v světě netbali!“ 122b 2085 79
Strana 80
2090 2095 2100 2105 2110 Tu pláč a zubóm škřípenie, věčné peklo bez skončenie, až jest pomysliti hrozno hřiešných otdělenie ruózno! „Děte!“, ,Poďte!“ — tě dvě slově, ktož má na paměti hotově, ten nechá mnohého bludu, boje se hrozného súdu, kdež sotně probude svatý. Slyš, křestiane, hřiechem jatý, ješto strojíš marné [kvasy] a řka: „Na ty dlúhé časy až do poslednieho súdu na dluh já hřěšiti budu!“ A tak tiem úkorným smiechem krmíš diábla v sobě hřiechem: tak [v téj] naději obludné zapomníš své smrti trudné, jenž jest hrozna a tak strašna zlému křěsťanu nesčastna, neb jej vydá k zatracení! Slyš, kto má uši k slyšení, dělajž každý své spasenie, nebť zde našeho bydla nenie, chvátajmež tam žádostí k najšie budúcie radosti, skutky činiec u vieřě čisté. Pomoz, drahý Jezukriste, bychom věčné núzě zbyli a s tebú v radosti byli. Amen. 2115 Skládáno jest toto pravenie tisíc let od narozenie Pána Boha Jezukrista, 2120 v tom počtu, kdy psáchu tři sta 80
2090 2095 2100 2105 2110 Tu pláč a zubóm škřípenie, věčné peklo bez skončenie, až jest pomysliti hrozno hřiešných otdělenie ruózno! „Děte!“, ,Poďte!“ — tě dvě slově, ktož má na paměti hotově, ten nechá mnohého bludu, boje se hrozného súdu, kdež sotně probude svatý. Slyš, křestiane, hřiechem jatý, ješto strojíš marné [kvasy] a řka: „Na ty dlúhé časy až do poslednieho súdu na dluh já hřěšiti budu!“ A tak tiem úkorným smiechem krmíš diábla v sobě hřiechem: tak [v téj] naději obludné zapomníš své smrti trudné, jenž jest hrozna a tak strašna zlému křěsťanu nesčastna, neb jej vydá k zatracení! Slyš, kto má uši k slyšení, dělajž každý své spasenie, nebť zde našeho bydla nenie, chvátajmež tam žádostí k najšie budúcie radosti, skutky činiec u vieřě čisté. Pomoz, drahý Jezukriste, bychom věčné núzě zbyli a s tebú v radosti byli. Amen. 2115 Skládáno jest toto pravenie tisíc let od narozenie Pána Boha Jezukrista, 2120 v tom počtu, kdy psáchu tři sta 80
Strana 81
devadesát čtvrté léto, stal sě konec řěči této. Ktož těm knihám ména žádá, věz, žeť slovú Nová rada. 2125 A tak této řěči konec, jako bez vlasóv bývá holec. V sobotu před Květy před polednem leta od narozenie Božého 1459 v Ledči. 81
devadesát čtvrté léto, stal sě konec řěči této. Ktož těm knihám ména žádá, věz, žeť slovú Nová rada. 2125 A tak této řěči konec, jako bez vlasóv bývá holec. V sobotu před Květy před polednem leta od narozenie Božého 1459 v Ledči. 81
Strana 82
Strana 83
POZNÁMKY Nová rada Smila Flašky z Pardubic je dochována ve třech rukopisech. Dva z nich (A a B), úplné, jsou chovány v Národním museu v Praze, třetí (C), zlomek obsahující radu orlovu, je uložen ve schwarzenberském archivu v Třeboni. Kromě toho některé části Nové rady zaznamenal Viktorin Kornel ze Všehrd ve svém díle „O práviech země české knihy devatery". Rukopis A. Papírový kodex (sign. II F 8) formátu 13,5x20 cm, psaný v Ledči v letech 1459—69 Janem Pinvičkou z Domažlic, jenž byl v té době v Ledči učitelem. Kodex patřil dříve Janu Zebererovi, později Jos. Krtič- kovi z Jadenu. Obsahuje celkem 9 staročeských památek: českou rýmo- vanou kroniku t. zv. Dalimilovu, Novou radu (list 98b—123a), satirickou báseň Podkonie a žák, kroniku o Apolloniovi, povídku o Walterovi a Gri- seldě, báseň o Tandariášovi, skládání O zlobivé ženě, dvojí letopisy a Sibylino proroctví. Nová rada tu vyplňuje 49 a půl strany po 26 až 30 řád- cích. Text je psán veskrze. Písmo je celkem zřetelné, text je psán pečlivě, proto je jen málokde opravován. V několika případech jsou verše navzájem přeházeny. Jejich správný pořad je vyznačen červenými písmeny mezi řádky. Nadpis, závěr i uvedení jednotlivých rad jsou psány červeně. Pra- vopis rukopisu je důsledně spřežkový. V textu byly později místy připsány háčky, nejvíce nad -z-, ale v několika případech i nad jiná písmena. Inter- punkce vyznačena není. Červené čáry mezi slovy, jež se tu a tam v ruko- pise vyskytují, označují sice někdy interpunkci, někdy však konce veršů. Je to úplně nahodilé, bez systému. Text je zřejmě opis; některá porušená místa podporují mínění, že je to opis z několikáté ruky. Opis NR byl pořízen r. 1459, jak je uvedeno na jeho konci. Rukopis B. Papírový kodex (sign. II F 9), zvaný sborník Opatovický, formátu 14,5x 20,2 cm. Kodex patřil kdysi Fr. Šafaříkovi v Opatovicích, později Benedettiovi v Pardubicích, r. 1832 jej získal V. Hanka. Obsahuje celkem 15 kusů (viz F. M. Bartoš, Soupis rukopisů Národního musea v Praze, sv. 1, Praha 1926, č. 433). Z nich nejvýznamnější jsou: výňatky z Passionálu a ze Života Krista Pána a tři skladby poslední: Otec múdrý svému synu radí (Rada otce synovi), Nová rada (list 156a—198a), Rěč dobrá, ješto se s vínem sváříše voda (Svár vody s vínem). Nová rada vyplňuje 84 stran, list 156a—198a, každý verš je psán na zvláštním řádku. V čele jed- notlivých rad jsou obrázky zvířat. Jednotlivé rady nejsou uvedeny nadpisy jako v rukopise A, nýbrž pod obrázkem, tedy před radou, je uvedeno jméno zvířete (v několika případech je jméno zvířete po straně). Text je psán 83
POZNÁMKY Nová rada Smila Flašky z Pardubic je dochována ve třech rukopisech. Dva z nich (A a B), úplné, jsou chovány v Národním museu v Praze, třetí (C), zlomek obsahující radu orlovu, je uložen ve schwarzenberském archivu v Třeboni. Kromě toho některé části Nové rady zaznamenal Viktorin Kornel ze Všehrd ve svém díle „O práviech země české knihy devatery". Rukopis A. Papírový kodex (sign. II F 8) formátu 13,5x20 cm, psaný v Ledči v letech 1459—69 Janem Pinvičkou z Domažlic, jenž byl v té době v Ledči učitelem. Kodex patřil dříve Janu Zebererovi, později Jos. Krtič- kovi z Jadenu. Obsahuje celkem 9 staročeských památek: českou rýmo- vanou kroniku t. zv. Dalimilovu, Novou radu (list 98b—123a), satirickou báseň Podkonie a žák, kroniku o Apolloniovi, povídku o Walterovi a Gri- seldě, báseň o Tandariášovi, skládání O zlobivé ženě, dvojí letopisy a Sibylino proroctví. Nová rada tu vyplňuje 49 a půl strany po 26 až 30 řád- cích. Text je psán veskrze. Písmo je celkem zřetelné, text je psán pečlivě, proto je jen málokde opravován. V několika případech jsou verše navzájem přeházeny. Jejich správný pořad je vyznačen červenými písmeny mezi řádky. Nadpis, závěr i uvedení jednotlivých rad jsou psány červeně. Pra- vopis rukopisu je důsledně spřežkový. V textu byly později místy připsány háčky, nejvíce nad -z-, ale v několika případech i nad jiná písmena. Inter- punkce vyznačena není. Červené čáry mezi slovy, jež se tu a tam v ruko- pise vyskytují, označují sice někdy interpunkci, někdy však konce veršů. Je to úplně nahodilé, bez systému. Text je zřejmě opis; některá porušená místa podporují mínění, že je to opis z několikáté ruky. Opis NR byl pořízen r. 1459, jak je uvedeno na jeho konci. Rukopis B. Papírový kodex (sign. II F 9), zvaný sborník Opatovický, formátu 14,5x 20,2 cm. Kodex patřil kdysi Fr. Šafaříkovi v Opatovicích, později Benedettiovi v Pardubicích, r. 1832 jej získal V. Hanka. Obsahuje celkem 15 kusů (viz F. M. Bartoš, Soupis rukopisů Národního musea v Praze, sv. 1, Praha 1926, č. 433). Z nich nejvýznamnější jsou: výňatky z Passionálu a ze Života Krista Pána a tři skladby poslední: Otec múdrý svému synu radí (Rada otce synovi), Nová rada (list 156a—198a), Rěč dobrá, ješto se s vínem sváříše voda (Svár vody s vínem). Nová rada vyplňuje 84 stran, list 156a—198a, každý verš je psán na zvláštním řádku. V čele jed- notlivých rad jsou obrázky zvířat. Jednotlivé rady nejsou uvedeny nadpisy jako v rukopise A, nýbrž pod obrázkem, tedy před radou, je uvedeno jméno zvířete (v několika případech je jméno zvířete po straně). Text je psán 83
Strana 84
pravopisem spřežkovým, jen několikrát je -š- psáno -f-. Proti textu ruko- pisu A podává tento rukopis text Nové rady značně změněný. Je zřejmé, že jde o opis (z 15. stol.), do něhož si opisovač značně přidával. Pozna- menati však sluší, že přídavky opisovačovy jsou celkem mechanické, takže vlastní jádro textu dobře vystupuje do popředí. Rukopis C, t. zv. zlomek třeboňský. Je to jen rada orlova, našeho vydání v. 85—372 (vynechány verš 341—354). Text tento je obsažen v jednom z konvolutů rukopisů, jež patřily Oldřichu Křížovi z Telče a nyní jsou uloženy ve schwarzenberském archivu v Třeboni (sign. A 18). Zlomek Nové rady je psán na složce papíru společně se staročeským románem o tyr- ském králi Apolloniovi (list 319a—326b); zaujímá tři strany, 327a—328a, celkem 137 řádek. Zlomek je na přídeští konvolutu vyznačen slovy: item epistola in bohemico de aquila et rege. Pravopis zlomku je spřežkový. Text zlomku se shoduje s textem rukopisu A, na některých místech s textem rukopisu B. Z podrobného rozboru textu plyne, že zlomek tře- boňský není přímo závislý na některém z obou uvedených rukopisů (srovnej o tom můj článek: Třeboňský zlomek Nové rady, LF 71, 1947, str. 94—105; tam je také celý zlomek otištěn). Některé části Nové rady vsunul Viktorin Kornel ze Všehrd do deváté knihy svého díla: O práviech země české knihy devatery. Devátá kniha je uvedena přímo citátem z Nové rady (v. 755—760). Všehrd pak na něj navazuje: To jeden z prvních někdy a v zemi české předních pánóv v svých knihách, kteříž tak při dskách jako při súdu zemském běžie, k věčné paměti a napomenutí budúcích lidí a obyvatelóv země České napsal jest (citováno z vydání H. Jirečka, Praha 1874, str. 409). Dále pak Všehrd cituje v. 715 až 736, 647—658, 661—692 a 459—478. Pokud se text Všehrdem citovaný nějak liší od některého z rukopisů, jsou odchylky zaznamenány níže v po- známkách k jednotlivým veršům. * Nová rada byla po prvé vydána ve Výboru z literatury české (I. díl, Praha 1845, sloupec 849—910), a to z rukopisu B. Protože rukopis B má text poměrně nejvíce porušený, nedávající na některých místech smysl, není toto vydání ani aspoň přibližným obrazem Nové rady, jak vyšla z pera Smilova. Po druhé vydal Novou radu Jan Gebauer (Památky staré literatury české, č. 1, Praha 1876), a to s paralelním textem netranskribovaným a pře- psaným. Gebauerovo vydání je pořízeno v základě z rukopisu A. Rukopisu B a Všehrdových citátů (Vš.) užil Gebauer jako srovnávacího materiálu, s jehož pomocí text Nové rady rekonstruoval, a to tam, kde text rukopisu A je zřejmě porušen nebo kde je neúplný. Přitom se řídil těmito dvěma zása- dami: 1. kde je v rukopise A smysl nebo verš zřejmě porušen a naproti tomu je v rukopise B nebo v citátech Všehrdových správnější, přijal toto lepší znění Gebauer do transkribovaného textu a označil je kursivou i po- známkou; 2. kde nebylo možno porušený text opravit ani s pomocí B, ani 84
pravopisem spřežkovým, jen několikrát je -š- psáno -f-. Proti textu ruko- pisu A podává tento rukopis text Nové rady značně změněný. Je zřejmé, že jde o opis (z 15. stol.), do něhož si opisovač značně přidával. Pozna- menati však sluší, že přídavky opisovačovy jsou celkem mechanické, takže vlastní jádro textu dobře vystupuje do popředí. Rukopis C, t. zv. zlomek třeboňský. Je to jen rada orlova, našeho vydání v. 85—372 (vynechány verš 341—354). Text tento je obsažen v jednom z konvolutů rukopisů, jež patřily Oldřichu Křížovi z Telče a nyní jsou uloženy ve schwarzenberském archivu v Třeboni (sign. A 18). Zlomek Nové rady je psán na složce papíru společně se staročeským románem o tyr- ském králi Apolloniovi (list 319a—326b); zaujímá tři strany, 327a—328a, celkem 137 řádek. Zlomek je na přídeští konvolutu vyznačen slovy: item epistola in bohemico de aquila et rege. Pravopis zlomku je spřežkový. Text zlomku se shoduje s textem rukopisu A, na některých místech s textem rukopisu B. Z podrobného rozboru textu plyne, že zlomek tře- boňský není přímo závislý na některém z obou uvedených rukopisů (srovnej o tom můj článek: Třeboňský zlomek Nové rady, LF 71, 1947, str. 94—105; tam je také celý zlomek otištěn). Některé části Nové rady vsunul Viktorin Kornel ze Všehrd do deváté knihy svého díla: O práviech země české knihy devatery. Devátá kniha je uvedena přímo citátem z Nové rady (v. 755—760). Všehrd pak na něj navazuje: To jeden z prvních někdy a v zemi české předních pánóv v svých knihách, kteříž tak při dskách jako při súdu zemském běžie, k věčné paměti a napomenutí budúcích lidí a obyvatelóv země České napsal jest (citováno z vydání H. Jirečka, Praha 1874, str. 409). Dále pak Všehrd cituje v. 715 až 736, 647—658, 661—692 a 459—478. Pokud se text Všehrdem citovaný nějak liší od některého z rukopisů, jsou odchylky zaznamenány níže v po- známkách k jednotlivým veršům. * Nová rada byla po prvé vydána ve Výboru z literatury české (I. díl, Praha 1845, sloupec 849—910), a to z rukopisu B. Protože rukopis B má text poměrně nejvíce porušený, nedávající na některých místech smysl, není toto vydání ani aspoň přibližným obrazem Nové rady, jak vyšla z pera Smilova. Po druhé vydal Novou radu Jan Gebauer (Památky staré literatury české, č. 1, Praha 1876), a to s paralelním textem netranskribovaným a pře- psaným. Gebauerovo vydání je pořízeno v základě z rukopisu A. Rukopisu B a Všehrdových citátů (Vš.) užil Gebauer jako srovnávacího materiálu, s jehož pomocí text Nové rady rekonstruoval, a to tam, kde text rukopisu A je zřejmě porušen nebo kde je neúplný. Přitom se řídil těmito dvěma zása- dami: 1. kde je v rukopise A smysl nebo verš zřejmě porušen a naproti tomu je v rukopise B nebo v citátech Všehrdových správnější, přijal toto lepší znění Gebauer do transkribovaného textu a označil je kursivou i po- známkou; 2. kde nebylo možno porušený text opravit ani s pomocí B, ani 84
Strana 85
s pomocí Všehrdových citátů, nechal Gebauer v zásadě znění rukopisu A, jen na několika místech text přímo opravil, ovšem s náležitým upozorněním v poznámkách. V poznámkách také Gebauer zaznamenal nejdůležitější varianty rukopisu B. Do nové češtiny „přebásnil“ Novou radu František Vrba (s doslovem Karla Poláka vydala v červnu 1940 Družstevní práce v Praze). Pro poznání Nové rady jako staročeské památky nemá toto Vrbovo vydání ceny. Jeho záměr byl však také v podstatě jiný, než seznamovat se starým českým písemnictvím. Pod rouškou edice Nové rady tu byly otištěny verše, jež by byly sotva mohly v době rostoucího kulturního tlaku okupantů spatřit světlo světa. Německý překlad Nové rady (podle textu otištěného ve Výboru z lite- ratury české) pořídil Josef Wenzig (Der neue Rath des Herrn Smil von Pardubitz... bearbeitet von Joseph Wenzig, Leipzig 1855). V přítomném vydání se držím zhruba zásad Gebauerových. Odchyluji se od nich jen v několika podrobnostech. Především pracuji více s ruko- pisem A a jeho text přijímám na těch místech, kde je smysl neporušený, i když znění rukopisu B se zdá lepší. Znění rukopisu B přijímám jen v pří- padech opravdu nejnutnějších. Varianty rukopisu B otiskuji v poznámkách proti Gebauerovi v míře daleko větší. Zaznamenávám v zásadě všechny varianty, jež mají význam pro studium vývoje textu. — Pokud jde o zá- sady přepisu, držím se co nejvíce rukopisu. Každou odchylku zazname- návám v poznámkách. Ty části textu, které jsou přejaty z jiného rukopisu než z A, jsou v hranatých závorkách [ l. Vysvětlení je podáno v po- známkách textových. Doplňky v textu, neopřené o žádný rukopis, jsou v závorkách(). Plním jen svou povinnost, když děkuji všem, kdo mi při mé práci pomáhali. Bez ochoty správy knihovny Národního musea a bez obětavosti p. V. Hadače, přednosty schwarzenberského archivu v Třeboni, by má práce byla sotva možná. Redaktorům této sbírky jsem vděčen za posouzení rukopisů, J. M. rektoru Masarykovy university v Brně prof. Fr. Trávníčkovi za pokyny, týkající se celkové úpravy vydání i některých jednotlivostí, p. doc. A. Škarkovi pak za mnoho cenných rad. P. prof. V. Vážnému jsem vděčen za pomoc při práci i při čtení korektur. Syndikát českých spisovatelů mi velmi pomohl tím, že doporučil ministerstvu školství, věd a umění mou žádost o pod- poru. Jen s touto podporou jsem mohl zajet do Třeboně a sbírat materiál. 85
s pomocí Všehrdových citátů, nechal Gebauer v zásadě znění rukopisu A, jen na několika místech text přímo opravil, ovšem s náležitým upozorněním v poznámkách. V poznámkách také Gebauer zaznamenal nejdůležitější varianty rukopisu B. Do nové češtiny „přebásnil“ Novou radu František Vrba (s doslovem Karla Poláka vydala v červnu 1940 Družstevní práce v Praze). Pro poznání Nové rady jako staročeské památky nemá toto Vrbovo vydání ceny. Jeho záměr byl však také v podstatě jiný, než seznamovat se starým českým písemnictvím. Pod rouškou edice Nové rady tu byly otištěny verše, jež by byly sotva mohly v době rostoucího kulturního tlaku okupantů spatřit světlo světa. Německý překlad Nové rady (podle textu otištěného ve Výboru z lite- ratury české) pořídil Josef Wenzig (Der neue Rath des Herrn Smil von Pardubitz... bearbeitet von Joseph Wenzig, Leipzig 1855). V přítomném vydání se držím zhruba zásad Gebauerových. Odchyluji se od nich jen v několika podrobnostech. Především pracuji více s ruko- pisem A a jeho text přijímám na těch místech, kde je smysl neporušený, i když znění rukopisu B se zdá lepší. Znění rukopisu B přijímám jen v pří- padech opravdu nejnutnějších. Varianty rukopisu B otiskuji v poznámkách proti Gebauerovi v míře daleko větší. Zaznamenávám v zásadě všechny varianty, jež mají význam pro studium vývoje textu. — Pokud jde o zá- sady přepisu, držím se co nejvíce rukopisu. Každou odchylku zazname- návám v poznámkách. Ty části textu, které jsou přejaty z jiného rukopisu než z A, jsou v hranatých závorkách [ l. Vysvětlení je podáno v po- známkách textových. Doplňky v textu, neopřené o žádný rukopis, jsou v závorkách(). Plním jen svou povinnost, když děkuji všem, kdo mi při mé práci pomáhali. Bez ochoty správy knihovny Národního musea a bez obětavosti p. V. Hadače, přednosty schwarzenberského archivu v Třeboni, by má práce byla sotva možná. Redaktorům této sbírky jsem vděčen za posouzení rukopisů, J. M. rektoru Masarykovy university v Brně prof. Fr. Trávníčkovi za pokyny, týkající se celkové úpravy vydání i některých jednotlivostí, p. doc. A. Škarkovi pak za mnoho cenných rad. P. prof. V. Vážnému jsem vděčen za pomoc při práci i při čtení korektur. Syndikát českých spisovatelů mi velmi pomohl tím, že doporučil ministerstvu školství, věd a umění mou žádost o pod- poru. Jen s touto podporou jsem mohl zajet do Třeboně a sbírat materiál. 85
Strana 86
POZNÁMKY KE KRITICE TEXTU B má tento nadpis: Potom se počíná Nová rada, ješto pan Smil Flaška ji skládal. Mnoho v nie rozumného uslyšíte; ktož toto čísti budú, toť zvie, coť radí. — 6 všickni A] všichni B—7 B: Tak se byl tomu svými utázal — 8 B:... orlovi před se jíti kázal — 11 B: Nebo jeho všechno bieše poslušno — v. 15. v B vynechán, ale 16. rozšířen ve dva: bieše těch časóv, když se toto dálo, nebo toto krále lva rozkázanie dalo — 17 B: Tehda knieže orel... — 18 královo A] svého krále B — 22 B: k jeho poslušenství a k roz- kázaní se strojí — 23 B: čekajíc všichni jeho rozkázanie — 24 král A] král lev B — 35 v A je jen ka, zajisté nedopatřením písařovým; B: kázal — 41 žel Zie A; B: žet s vaší radú i s pomocí — 46 B: vám vší obci, jakož dobře věři — 50 B: k řádu zemskému a k pokoji — 56 někto rád B] rád A — 62 B: leč buď tomu úmysl nějaký — 65 Viemeť, že B] Věrně že A — 73 B: ktož praví, toho se ptáti — 30 B: Prot(!) své řeči ukráci — 82 B: řka: „Radiž mi, mój milý příteli — 86 s kázní A] s kázaním B — 89 ještoť Giefftot A — 91 muóže] muozie A — v. 93 až 100 v B nejsou — 98 ne- bude A] nebudeš (!) C — 100 raditi] radidi A — 102 C: však rád, což ru- zumiem, poviem — 103 B: najlepšieho tvého ctného, C: najlepšieho tvému ctnému — 112 C: a radil to, co by každý chválil — 113 B: Orel toho... — 114 B: i jě sě směle mluviti — za v. 115 v B je obrázek orlice — V. 123 odmlúvati B] odmluviti A (v C přepsáno otmluviti v otmlúvati) — 130 vše] wſfie A — 131 toho i A] koho nebo B; vzieti A, B] ujieti C — 135 věčný život B, Cl život A — 146 A: ſrdce (nad -e- červený háček) — 155 v Boží] wbozie A — 156 vše] wílie A; B: všechnoť se jeho stvoření bojí — 159 bydle vždy A, B,] bydlíť veždy C — 167 B: a jsúce v některaké strasti; C: ač sú v nejednakéj strasti — 168 žasajíce se A] bojíce se věčné B, žesajíce sě C — 173 stvořenie A, C] kořenie B — 174 B: nikdy bezpečen smrti nenie — 191 B: náhle měj milost k tomu; nemá-li A] nemajě C — 199 B: buď starý, nebuď malé robě — 206 B: jestližeť tě pak kto jeho zprostí — 212 druhci Al družci B, C, — 213 B: když se nadějí od koho přiezni — 214 B: velmi milují toho v Boží bázni — 218 Slovo] ſlowa A, B - 231 osvietil A, C] rozsvietil B — 238 B: ješto Adam byl s Evú potratil— 246 bolestné B] bolestně A, bolestivé C, v textu dávám přednost znění B, jež smyslem lépe vyhovuje — 247 B: krvavé od vrchu až do pat; C: krvavé ot vrchu do pat — 250 B: ten umieraje naši smrt umořil; C: ten mra naši smrt umořil — 263 jenž v něm jest A] v němžto jest B, v němž C — 265 zbudí A] vzbuzuje B, C — v. 268 v A není, do textu přejat z C a B — 274 B: ktož jie slúží, po nie túží — 276 hoře] horzie A — 278 B: čiež srdce Pán Ježíš zatrudí — v. 280 a 281 staženy v A v jeden, čímž je smysl místa 86
POZNÁMKY KE KRITICE TEXTU B má tento nadpis: Potom se počíná Nová rada, ješto pan Smil Flaška ji skládal. Mnoho v nie rozumného uslyšíte; ktož toto čísti budú, toť zvie, coť radí. — 6 všickni A] všichni B—7 B: Tak se byl tomu svými utázal — 8 B:... orlovi před se jíti kázal — 11 B: Nebo jeho všechno bieše poslušno — v. 15. v B vynechán, ale 16. rozšířen ve dva: bieše těch časóv, když se toto dálo, nebo toto krále lva rozkázanie dalo — 17 B: Tehda knieže orel... — 18 královo A] svého krále B — 22 B: k jeho poslušenství a k roz- kázaní se strojí — 23 B: čekajíc všichni jeho rozkázanie — 24 král A] král lev B — 35 v A je jen ka, zajisté nedopatřením písařovým; B: kázal — 41 žel Zie A; B: žet s vaší radú i s pomocí — 46 B: vám vší obci, jakož dobře věři — 50 B: k řádu zemskému a k pokoji — 56 někto rád B] rád A — 62 B: leč buď tomu úmysl nějaký — 65 Viemeť, že B] Věrně že A — 73 B: ktož praví, toho se ptáti — 30 B: Prot(!) své řeči ukráci — 82 B: řka: „Radiž mi, mój milý příteli — 86 s kázní A] s kázaním B — 89 ještoť Giefftot A — 91 muóže] muozie A — v. 93 až 100 v B nejsou — 98 ne- bude A] nebudeš (!) C — 100 raditi] radidi A — 102 C: však rád, což ru- zumiem, poviem — 103 B: najlepšieho tvého ctného, C: najlepšieho tvému ctnému — 112 C: a radil to, co by každý chválil — 113 B: Orel toho... — 114 B: i jě sě směle mluviti — za v. 115 v B je obrázek orlice — V. 123 odmlúvati B] odmluviti A (v C přepsáno otmluviti v otmlúvati) — 130 vše] wſfie A — 131 toho i A] koho nebo B; vzieti A, B] ujieti C — 135 věčný život B, Cl život A — 146 A: ſrdce (nad -e- červený háček) — 155 v Boží] wbozie A — 156 vše] wílie A; B: všechnoť se jeho stvoření bojí — 159 bydle vždy A, B,] bydlíť veždy C — 167 B: a jsúce v některaké strasti; C: ač sú v nejednakéj strasti — 168 žasajíce se A] bojíce se věčné B, žesajíce sě C — 173 stvořenie A, C] kořenie B — 174 B: nikdy bezpečen smrti nenie — 191 B: náhle měj milost k tomu; nemá-li A] nemajě C — 199 B: buď starý, nebuď malé robě — 206 B: jestližeť tě pak kto jeho zprostí — 212 druhci Al družci B, C, — 213 B: když se nadějí od koho přiezni — 214 B: velmi milují toho v Boží bázni — 218 Slovo] ſlowa A, B - 231 osvietil A, C] rozsvietil B — 238 B: ješto Adam byl s Evú potratil— 246 bolestné B] bolestně A, bolestivé C, v textu dávám přednost znění B, jež smyslem lépe vyhovuje — 247 B: krvavé od vrchu až do pat; C: krvavé ot vrchu do pat — 250 B: ten umieraje naši smrt umořil; C: ten mra naši smrt umořil — 263 jenž v něm jest A] v němžto jest B, v němž C — 265 zbudí A] vzbuzuje B, C — v. 268 v A není, do textu přejat z C a B — 274 B: ktož jie slúží, po nie túží — 276 hoře] horzie A — 278 B: čiež srdce Pán Ježíš zatrudí — v. 280 a 281 staženy v A v jeden, čímž je smysl místa 86
Strana 87
porušen; text doplněn z C — 284 B: o niež žádný toho nevypravil — 285 B: ktož o téj milosti bez cíle zpomane — 286 B: srdce jeho u milosti zplane — 287 B: když o drahém jeho umučení — v. 292 v A není, doplněn z B — 298 dietě] diedie A; B: chudý, starý, nebo mladé dietě — 300 daru přemnoho A, C] daróv přieliš mnoho B—304 v C vynechán — 315 umu- čenie A, C] umučenie tvrdého B — 316 aby brali C] Aby krali A; B: tiem posilněním zbavil nás zlého — 317 C: svým duchem, tiem pokrmem; B: všem duším tiemto pokrmem — 321 nikdy neubude C] neubude A — místo v. 321 až 325 jsou v B jen tři verše tohoto znění: Žeť jim toho milý Hospodin přál, k tomu jim svú milost rozdal,/ studnici jeho milosti beze Isti — 326 jeho Al z jeho B; C: ktož ji pie ve ctnosti (podle Gebauera je pie omylem místo nepie, A a B se pak vyhnuly chybě opisem; z toho lze soudit, že i předlohy A a B byly již porušeny) — 338 B: Sám k tomu také dobuď sobě — 339 B: ...kralovánie ctného — 340 B: v němžto nenie nikdýž nic zlého — v. 341 až 354 v C nejsou. To uvádí Čapek (Vznik a funkce NR, str. 63) na podporu své these, že Nová rada byla složena ve dvou redakcích a že zlomek třeboňský je zbytek redakce první. Po ob- sáhlé chvále zbožného života je prý nepatrný celek 14 veršů, obsahující stručnou radu proti lakomství, dodatečným přístavkem, jenž aktualisuje spor krále Václava IV. s rodem Smilovým o Pardubice a Starou. — 346 B: nebo příleží ohyzda na toho krále — 356 Vystřiehaj sě A, B] Vy- střichám sě C —363 omlúvati] umluviti A (v textu opraveno podle Ba C); B: Netřebať se omlúvati, příteli mój — 364 věrně A] věčně C; B: chcit děkovati, podlé mne stój — 365 B: ctný orle, chciť děkovati věčně — 366 B: věz to na mě vždy bezpečně — 370 B: služebníky své rozmnožil — 372 B: Tak král lev orlovi ten den děkova. V. 373 levhartovi A] sluze levhartovi B — 375 B: nebos ty první z mé rady dobrý — 376 tebút] Tebud A — 384 jestil gieſti A; B: Protož mát jest sprostná rada — 387 B: cožs rozkázal z tvé milosti — 388 B: Buóh věčný z své velebnosti — 389 B: tenť jest tobě pójčil některú chvíli — 391 B: jenžť jest jeho vykúpil krví draze — 392 B: Puójdeš-li s ním k němu, tobě blaze — v. 393 a 394 v A nejsou, v textu doplněny z B —397 v A poslední dvě slova přehozena — 398 v A je vynecháno prázdné místo pro první slovo, pak následuje: neb krásnému městu; B: k črtu neb k raj- skému městu; do textu přejímám shodně s Gebauerem rekonstrukci s pomocí B — 404 B: maje tu radost nad se nemalú — 407 B: Viz pak, pójdeš-li... — 411 zatracenie] zatracenú A; B: pro jich zatracenie a svú příčinu — 414 B: ať by dobrý příklad brali — 415 B: lidé tvoji, na tvé skutky zřiece; A: ...na své skutky..., v textu rekonstruováno s pomocí B — 416 B: To měj na paměti najviece — 419 velikého A] dlúhého B — 421 pilen Al píle B; původnější je snad čtení B: buď ... píle (přechodník), opisovač rukopisu A však této přechodníkové vazbě nerozuměl — 425 B: u poníženie srdce svého skrúšeného — 426 B: nemějž tehdáž myšlenie jiné- ho — 427 B: svítěz nad svým hřiešným tělem — 428 B: k tomu nad zlým diáblem nepřítelem — 431 svořenie] stworzienie A — v. 433 a 434 v B 87
porušen; text doplněn z C — 284 B: o niež žádný toho nevypravil — 285 B: ktož o téj milosti bez cíle zpomane — 286 B: srdce jeho u milosti zplane — 287 B: když o drahém jeho umučení — v. 292 v A není, doplněn z B — 298 dietě] diedie A; B: chudý, starý, nebo mladé dietě — 300 daru přemnoho A, C] daróv přieliš mnoho B—304 v C vynechán — 315 umu- čenie A, C] umučenie tvrdého B — 316 aby brali C] Aby krali A; B: tiem posilněním zbavil nás zlého — 317 C: svým duchem, tiem pokrmem; B: všem duším tiemto pokrmem — 321 nikdy neubude C] neubude A — místo v. 321 až 325 jsou v B jen tři verše tohoto znění: Žeť jim toho milý Hospodin přál, k tomu jim svú milost rozdal,/ studnici jeho milosti beze Isti — 326 jeho Al z jeho B; C: ktož ji pie ve ctnosti (podle Gebauera je pie omylem místo nepie, A a B se pak vyhnuly chybě opisem; z toho lze soudit, že i předlohy A a B byly již porušeny) — 338 B: Sám k tomu také dobuď sobě — 339 B: ...kralovánie ctného — 340 B: v němžto nenie nikdýž nic zlého — v. 341 až 354 v C nejsou. To uvádí Čapek (Vznik a funkce NR, str. 63) na podporu své these, že Nová rada byla složena ve dvou redakcích a že zlomek třeboňský je zbytek redakce první. Po ob- sáhlé chvále zbožného života je prý nepatrný celek 14 veršů, obsahující stručnou radu proti lakomství, dodatečným přístavkem, jenž aktualisuje spor krále Václava IV. s rodem Smilovým o Pardubice a Starou. — 346 B: nebo příleží ohyzda na toho krále — 356 Vystřiehaj sě A, B] Vy- střichám sě C —363 omlúvati] umluviti A (v textu opraveno podle Ba C); B: Netřebať se omlúvati, příteli mój — 364 věrně A] věčně C; B: chcit děkovati, podlé mne stój — 365 B: ctný orle, chciť děkovati věčně — 366 B: věz to na mě vždy bezpečně — 370 B: služebníky své rozmnožil — 372 B: Tak král lev orlovi ten den děkova. V. 373 levhartovi A] sluze levhartovi B — 375 B: nebos ty první z mé rady dobrý — 376 tebút] Tebud A — 384 jestil gieſti A; B: Protož mát jest sprostná rada — 387 B: cožs rozkázal z tvé milosti — 388 B: Buóh věčný z své velebnosti — 389 B: tenť jest tobě pójčil některú chvíli — 391 B: jenžť jest jeho vykúpil krví draze — 392 B: Puójdeš-li s ním k němu, tobě blaze — v. 393 a 394 v A nejsou, v textu doplněny z B —397 v A poslední dvě slova přehozena — 398 v A je vynecháno prázdné místo pro první slovo, pak následuje: neb krásnému městu; B: k črtu neb k raj- skému městu; do textu přejímám shodně s Gebauerem rekonstrukci s pomocí B — 404 B: maje tu radost nad se nemalú — 407 B: Viz pak, pójdeš-li... — 411 zatracenie] zatracenú A; B: pro jich zatracenie a svú příčinu — 414 B: ať by dobrý příklad brali — 415 B: lidé tvoji, na tvé skutky zřiece; A: ...na své skutky..., v textu rekonstruováno s pomocí B — 416 B: To měj na paměti najviece — 419 velikého A] dlúhého B — 421 pilen Al píle B; původnější je snad čtení B: buď ... píle (přechodník), opisovač rukopisu A však této přechodníkové vazbě nerozuměl — 425 B: u poníženie srdce svého skrúšeného — 426 B: nemějž tehdáž myšlenie jiné- ho — 427 B: svítěz nad svým hřiešným tělem — 428 B: k tomu nad zlým diáblem nepřítelem — 431 svořenie] stworzienie A — v. 433 a 434 v B 87
Strana 88
vynechány — 449 netrp A] nepřijímaj B — 450 B: chceš-li zbýti mnoho núze — 451 B: Pakli koho poznáš ve ctnosti — 452 B: žeť věrně radí tvéj milosti — 453 B: což usty mluví, toť srdcem míní — 454 pro nic] proniz A — 458 B: rač jim činiti nad jiné čest — v. 459 až 478 uvádí Všehrd v 1. kapitole 9. knihy Knih devaterých. Cituji z vydání H. Ji- rečka, Praha 1874, str. 408 sl.; toto místo je na str. 411 — 463 vše] wſſie A — 466 mého A] tvého B, Vš — 469 B: jenž takto pokútně zlost plodí — 470 B: k tomu všichnu zemi k zlému přivodí — 476 B: ať na tě chudina viny nekladú — 479 B: ... poznati jest — 480 B: kterakú jemu chválu dáti i čest — 483 rozbrojenie B] rozbrozenie A — 486 A: široké a úzké rady; B: široký kraj a úzké k tomu rady; znění A nedává smysl, text re- konstruován s pomocí B — 489 B: aby je vinul v plnú svú radu — 496 ho- dieť] Bodiet A (první písmeno přepsáno) — 500 B: budeš kralovati vždy pokojně — 512 B ... stuól poctíti — 515 B: bydl ochotně s svú družinú — 518 k tomu B] komu A — 521 B: daj každému ctnému odpověď celú — 522 B: ať každý od tebe pójde s tváří veselú — 523 B: aťby každý z nich míle děkoval — 524 zachoval] žaloval A; do textu přijato z B, kde celý verš zní: což slíbíš komu, aby to zachoval — 531 přisahá] prziſahu A; B: vždy jistější nežli kdy přisahá — 532 B: kupec a svú ruku vlastní ztahá ; v. 531 a 532 jsou v A zřejmě porušeny (porušen rým!), ale dávají smysl: jistější než když přísahú/ kupec svú ruku ztahá, text B zachovává však jistě čtení původnější, ovšem odstraní-li se zřejmé přídavky písa- řovy. V. 539 najblíže B] naibliffe A — 542 raditi B] radidi A — 545 A: Yge mluwiti...; do textu přijato z B, kde celý verš zní: I jě sě mluviti tudiež směle — 549 B: požívati dobré z mládi rady — 560 B: nebo toto jinak proměnie — v. 567 a 568 v A nejsou, do textu přijaty z B, nutná potřeba jich však není (Gb) — 571 B: tiem rozmnožíš svú moc spoře. V. 575 A: Právo také čest jest na mysli; čtení A a B se v základu liší, obě dávají smysl, zdá se však, že čtení B je původnější; proto je také shodně s Gebauerem přijato do textu — 576 B: nebo na to jsme v hromadu přišli — 585 vždy A] jedno B (Gb. přijímá do textu z důvodů metric- kých). V. 599 B: král řka: „Ty milý, šlechetný hosti (Gebauer přijímá „Ty“) — — 604 mně B] mne A — v. 613 v A není, do textu přijat z B — v. 613 až 616: v A je celé místo pokaženo; toto čtyrverší tam zní: dvě uši má pro slyšenie/ a jazyk pro mluvenie/ a jediná ústa k tomu, aby právě ro- zuměl tomu. Je patrné, že za původní první verš tohoto čtyrverší, docho- vaný jen v B, je dosazen verš: a jazyk má pro mluvenie, jen aby verš: dvě uši má pro slyšenie měl rýmující se protějšek. Tím je porušen smysl celého místa. Proto dáváme přednost čtení rukopisu B (shodně s Ge- bauerem). — 619 B: Nechajť kto chce jiný břečí — 620 B: protož ty mlč, znamenaj řeči — v. 637 až 568 cituje Všehrd (v Jirečkově vydání na str. 409) — 641 A: po zlém odsúzenie ztrátě; B: po zléj odsúzené straně; Vš: po zle odsúzené ztrátě — 645 A: právem všelikým, súdy; 88
vynechány — 449 netrp A] nepřijímaj B — 450 B: chceš-li zbýti mnoho núze — 451 B: Pakli koho poznáš ve ctnosti — 452 B: žeť věrně radí tvéj milosti — 453 B: což usty mluví, toť srdcem míní — 454 pro nic] proniz A — 458 B: rač jim činiti nad jiné čest — v. 459 až 478 uvádí Všehrd v 1. kapitole 9. knihy Knih devaterých. Cituji z vydání H. Ji- rečka, Praha 1874, str. 408 sl.; toto místo je na str. 411 — 463 vše] wſſie A — 466 mého A] tvého B, Vš — 469 B: jenž takto pokútně zlost plodí — 470 B: k tomu všichnu zemi k zlému přivodí — 476 B: ať na tě chudina viny nekladú — 479 B: ... poznati jest — 480 B: kterakú jemu chválu dáti i čest — 483 rozbrojenie B] rozbrozenie A — 486 A: široké a úzké rady; B: široký kraj a úzké k tomu rady; znění A nedává smysl, text re- konstruován s pomocí B — 489 B: aby je vinul v plnú svú radu — 496 ho- dieť] Bodiet A (první písmeno přepsáno) — 500 B: budeš kralovati vždy pokojně — 512 B ... stuól poctíti — 515 B: bydl ochotně s svú družinú — 518 k tomu B] komu A — 521 B: daj každému ctnému odpověď celú — 522 B: ať každý od tebe pójde s tváří veselú — 523 B: aťby každý z nich míle děkoval — 524 zachoval] žaloval A; do textu přijato z B, kde celý verš zní: což slíbíš komu, aby to zachoval — 531 přisahá] prziſahu A; B: vždy jistější nežli kdy přisahá — 532 B: kupec a svú ruku vlastní ztahá ; v. 531 a 532 jsou v A zřejmě porušeny (porušen rým!), ale dávají smysl: jistější než když přísahú/ kupec svú ruku ztahá, text B zachovává však jistě čtení původnější, ovšem odstraní-li se zřejmé přídavky písa- řovy. V. 539 najblíže B] naibliffe A — 542 raditi B] radidi A — 545 A: Yge mluwiti...; do textu přijato z B, kde celý verš zní: I jě sě mluviti tudiež směle — 549 B: požívati dobré z mládi rady — 560 B: nebo toto jinak proměnie — v. 567 a 568 v A nejsou, do textu přijaty z B, nutná potřeba jich však není (Gb) — 571 B: tiem rozmnožíš svú moc spoře. V. 575 A: Právo také čest jest na mysli; čtení A a B se v základu liší, obě dávají smysl, zdá se však, že čtení B je původnější; proto je také shodně s Gebauerem přijato do textu — 576 B: nebo na to jsme v hromadu přišli — 585 vždy A] jedno B (Gb. přijímá do textu z důvodů metric- kých). V. 599 B: král řka: „Ty milý, šlechetný hosti (Gebauer přijímá „Ty“) — — 604 mně B] mne A — v. 613 v A není, do textu přijat z B — v. 613 až 616: v A je celé místo pokaženo; toto čtyrverší tam zní: dvě uši má pro slyšenie/ a jazyk pro mluvenie/ a jediná ústa k tomu, aby právě ro- zuměl tomu. Je patrné, že za původní první verš tohoto čtyrverší, docho- vaný jen v B, je dosazen verš: a jazyk má pro mluvenie, jen aby verš: dvě uši má pro slyšenie měl rýmující se protějšek. Tím je porušen smysl celého místa. Proto dáváme přednost čtení rukopisu B (shodně s Ge- bauerem). — 619 B: Nechajť kto chce jiný břečí — 620 B: protož ty mlč, znamenaj řeči — v. 637 až 568 cituje Všehrd (v Jirečkově vydání na str. 409) — 641 A: po zlém odsúzenie ztrátě; B: po zléj odsúzené straně; Vš: po zle odsúzené ztrátě — 645 A: právem všelikým, súdy; 88
Strana 89
B: právem, k tomu velikými súdy; Vš: právem i všelikými súdy; do textu dávám všelikými podle Vš a celý verš rekonstruuji s pomocí B, čímž čtení A považuji za chybu (shodně s Gebauerem) — 646 B: Mnohým srdce těžce blúdí; v súdě A] súdce Vš — 656 lidi A] chudinku B, obec (zemskú) Vš — v. 661 až 692 cituje Všehrd (v Jirečkově vydání na stránce 410) — 667 A: bojí — nedává smysl, do textu přijato kojí z B, kde celý verš zní: kdež se súdce tomu daru kojí; Vš: kdež se súdce dary kojí — 668 B: mnohokrát křivda (tak Vš) jinému ostojí — 670 dckyl dčzky A (háček nad -c- přidělán červeným inkoustem) — 673 B: žeť pravdu ke všemu zastiení — 674 právo A, B] pravdu Vš — 675 mračí B, Vš] ráčí A — 682 v úřadě B, Vš] v radě A; celková souvislost ukazuje, že čtení B je správnější — 696 A: Tak...; do textu přijato z B: Pak vezřev na jiné král dále — V. 710 mimo B] mino A — 712 B: Pakli mě toho ráčíš požieti — v. 715 až 736 cituje Všehrd (v Jirečkově vydání na str. 409) — 717 B: ve dskách zmatené příčiny; Vš: Ve dskách změtené příčiny; pro správnost čtení A svědčí dle Gebauera smysl — 721 mi B] mu A, mně Vš — 731 vždyt] Wdyt A — 734 schukli A, Vš] shukli B — 737 B: Miluj tyto proto, ješto tak berú — 739 je] gey A — 742 B: když vezmeš, nechajť každý křičí. V. 755 až 760 cituje Všehrd (ve vydání Jirečkově na str. 408) — 755 B: Pakliť budú širocí roci — 757 panského A, B] zemského Vš — 766 vše B] wſfie A — 767 schytím B] schytnu A — v. 768 v A není, do textu doplněn z B. V. 801 B: nebude ten v pokoji trváti — 809 neumie B] nemnie A — 810 u] uo A, vo B — v. 815 a 816 mají v B docela jiný smysl: Ktož ctného stavu dobude, blázen jest, ač jeho zbude. Gebauer v transkribo- vaném textu dal přednost čtení B — 827 Nad zlými] Nad zlini A — v. 833 a 834 v A nejsou, do textu doplněny z B. V. 843 B: aby vždy rozeznaný mohl býti — 844 a tvoji] attwogi A; B: kdež ty a tvoji poddaní mohl jíti — 858 B: a tak budeš hned tomu podoben. V. 864 v B není, ale je za něj před v. 863 jiný: odievaj se vždy bohatě — 875 na tom B] nad tom A — 880 tepút sě A] tepúc se B, Gebauer přijímá do transkribovaného textu čtení B — 898 A: Saha k boku y bez kotucze; B: Saha kopie bez toho kotucze, shodně s Gebauerem rekonstruuji smysl verše s pomocí čtení B — v. 901 a 902 v B nejsou. V nadpise má A: Kokolt radij — 915 Ohlásiž] Ohlaſfiz A, Ohlafyfs B — 918 B: toho pro nic nepominoval — 919 v tvéj porobě B] v tvéj prosbě A, do textu přijato shodně s Gebauerem čtení B — 923 B: Nerod bydliti lenivě s sebú — 947 B: k tomu tresktal jej z toho; jejl gie A, text re- konstruován s pomocí B — 948 kázní B] kazdi A, do textu přijato čtení B. V. 960 pracuj A] pracně B — v. 976 v A není, do textu přijat z B. V. 977 znamenáše] znamenaffie A, známá naše B — 982 projiežděj sě A] projezditi se B — 983 B: ohleduj, králi, lúky, sady — 990 A: Take przieſchni napyti. Gebauer považuje slovo przieſchni za chybu, z níž není 89
B: právem, k tomu velikými súdy; Vš: právem i všelikými súdy; do textu dávám všelikými podle Vš a celý verš rekonstruuji s pomocí B, čímž čtení A považuji za chybu (shodně s Gebauerem) — 646 B: Mnohým srdce těžce blúdí; v súdě A] súdce Vš — 656 lidi A] chudinku B, obec (zemskú) Vš — v. 661 až 692 cituje Všehrd (v Jirečkově vydání na stránce 410) — 667 A: bojí — nedává smysl, do textu přijato kojí z B, kde celý verš zní: kdež se súdce tomu daru kojí; Vš: kdež se súdce dary kojí — 668 B: mnohokrát křivda (tak Vš) jinému ostojí — 670 dckyl dčzky A (háček nad -c- přidělán červeným inkoustem) — 673 B: žeť pravdu ke všemu zastiení — 674 právo A, B] pravdu Vš — 675 mračí B, Vš] ráčí A — 682 v úřadě B, Vš] v radě A; celková souvislost ukazuje, že čtení B je správnější — 696 A: Tak...; do textu přijato z B: Pak vezřev na jiné král dále — V. 710 mimo B] mino A — 712 B: Pakli mě toho ráčíš požieti — v. 715 až 736 cituje Všehrd (v Jirečkově vydání na str. 409) — 717 B: ve dskách zmatené příčiny; Vš: Ve dskách změtené příčiny; pro správnost čtení A svědčí dle Gebauera smysl — 721 mi B] mu A, mně Vš — 731 vždyt] Wdyt A — 734 schukli A, Vš] shukli B — 737 B: Miluj tyto proto, ješto tak berú — 739 je] gey A — 742 B: když vezmeš, nechajť každý křičí. V. 755 až 760 cituje Všehrd (ve vydání Jirečkově na str. 408) — 755 B: Pakliť budú širocí roci — 757 panského A, B] zemského Vš — 766 vše B] wſfie A — 767 schytím B] schytnu A — v. 768 v A není, do textu doplněn z B. V. 801 B: nebude ten v pokoji trváti — 809 neumie B] nemnie A — 810 u] uo A, vo B — v. 815 a 816 mají v B docela jiný smysl: Ktož ctného stavu dobude, blázen jest, ač jeho zbude. Gebauer v transkribo- vaném textu dal přednost čtení B — 827 Nad zlými] Nad zlini A — v. 833 a 834 v A nejsou, do textu doplněny z B. V. 843 B: aby vždy rozeznaný mohl býti — 844 a tvoji] attwogi A; B: kdež ty a tvoji poddaní mohl jíti — 858 B: a tak budeš hned tomu podoben. V. 864 v B není, ale je za něj před v. 863 jiný: odievaj se vždy bohatě — 875 na tom B] nad tom A — 880 tepút sě A] tepúc se B, Gebauer přijímá do transkribovaného textu čtení B — 898 A: Saha k boku y bez kotucze; B: Saha kopie bez toho kotucze, shodně s Gebauerem rekonstruuji smysl verše s pomocí čtení B — v. 901 a 902 v B nejsou. V nadpise má A: Kokolt radij — 915 Ohlásiž] Ohlaſfiz A, Ohlafyfs B — 918 B: toho pro nic nepominoval — 919 v tvéj porobě B] v tvéj prosbě A, do textu přijato shodně s Gebauerem čtení B — 923 B: Nerod bydliti lenivě s sebú — 947 B: k tomu tresktal jej z toho; jejl gie A, text re- konstruován s pomocí B — 948 kázní B] kazdi A, do textu přijato čtení B. V. 960 pracuj A] pracně B — v. 976 v A není, do textu přijat z B. V. 977 znamenáše] znamenaffie A, známá naše B — 982 projiežděj sě A] projezditi se B — 983 B: ohleduj, králi, lúky, sady — 990 A: Take przieſchni napyti. Gebauer považuje slovo przieſchni za chybu, z níž není 89
Strana 90
patrno, co by mělo na tom místě být. Domnívá se, že v něm vězí i slovo žiezni, jež má B v příštím verši navíc. Do textu přijato (shodně s Ge- bauerem) čtení B. V. 1031 po těch B] v těch A — 1037 chodí B] chodie A — 1052 B: po nich pójde na zatracenie. V. 1053 a 1054 v B nejsou. Pod obrázkem holuba v B nápis: Tuto holúbek radí králi. — 1060 a col ač A; B: nebo kdy co nemúdře učinil — 1070 vydá B] vidí A — 1077 náramný B] naranny A — 1080 B: tak se řeč hněvem rozsvietí (Gebauer přijímá do své úpravy) — 1099 žet B] Ziet A — 1101 B: hoví, trpí naše zlosti — 1112 celý verš převzat z B, v A zkomolen takto: Wkterez koli ſmierze (přetrženo červeně) myerzie. Pod obrázkem vepře je v B nápis: Svině ohyzdná — 1125 mieti zá- mutku] mieti zámutka A, jmieti toho zámutku B — 1132 ukálejě sě v zlosti] vzkálej své zlosti B. V. 1137 a 1138 v B nejsou — v. 1147 je v B vynechán, ale místo něho je za dalším veršem přidán jiný: neboť každého srdce Buóh vidí — 1154 jedním B] jediném B — 1155 manželstvím B] manželským A — 1160 a v tom B] v tom A, přijato do textu shodně s Gebauerem — 1165 k manželskému] k manženskému A — 1172 B: viece neptaje jiné chotě. V. 1176 stáše] ſtaſfie A. V. 1193 B: takéť ji snažně vymyje — 1202 B: kterak se tvé sbožie spoří — 1203 Vše] Wífie A — 1210 B: Ta se rada slíbi tobě i kobě. V. 1218 A: neb buoh od pichi ſtworzien — zkomoleno, do textu při- jato znění B — 1219 tomu] k tomu A; B: kterému jest od počátku byla nemila — 1220 B: pýcha vždy jest ohyzdna byla — 1226 zvláštné] zwlaſtne A, wlaſtne B — 1231 v smutek B] v smutku A — 1238 B: a po- výšený bude ponížen — 1241 jest milovník Al jest miloval B — 1242 jel gie A — 1243 vše] wffie A — 1246 poslušen A] povýšen B — 1250 B: tak pójdeme spolu k Jezukristu. V. 1252 tato B] toto A — 1254 A: Jáť jsem mluvil o popravě; do textu přijato znění B, protože znění A nedává smysl — 1255 a 1256 B: Nebo tito, ješto slovú poprávce,/ pak skutkem slovú bezprávce — 1267 A: ...krziwu neb lziwu (neb červeně podtrženo); v B neb lživú není — 1271 oblúpen B] oblúzen A — 1282 křěstiana dáš A] člověka vydáš B — 1283 B: kéž se sám dáš v ruce katu — 1287 B: žet mnohý jiného dědiny; že] Zie A — 1288 B: násilím drží a bez jeho viny — 1304 B: také ktož na cestách z nich béře. V. 1316 a 1317 v A zkomoleny v jeden, do textu přijato znění B — 1320 B: když jednokoho mohú přemoci. V. 1334 nedoptají A] řiedko doptají. V. 1336 mluvieše] mluwieffie A, mluwiſe B — 1342 B: Pakli co kdy škodného učijí — v. 1351 a 1352 v B nejsou — v. 1356 je v A necelý: hoň ne na tenata, do textu přijato znění B. V. 1362 B: kaž všudy duóm dobře zavřieti — 1364 sjezdy B] ſgedi A; s zadu Al s hradu B — 1375 tu všel Tuwſfie A. 90
patrno, co by mělo na tom místě být. Domnívá se, že v něm vězí i slovo žiezni, jež má B v příštím verši navíc. Do textu přijato (shodně s Ge- bauerem) čtení B. V. 1031 po těch B] v těch A — 1037 chodí B] chodie A — 1052 B: po nich pójde na zatracenie. V. 1053 a 1054 v B nejsou. Pod obrázkem holuba v B nápis: Tuto holúbek radí králi. — 1060 a col ač A; B: nebo kdy co nemúdře učinil — 1070 vydá B] vidí A — 1077 náramný B] naranny A — 1080 B: tak se řeč hněvem rozsvietí (Gebauer přijímá do své úpravy) — 1099 žet B] Ziet A — 1101 B: hoví, trpí naše zlosti — 1112 celý verš převzat z B, v A zkomolen takto: Wkterez koli ſmierze (přetrženo červeně) myerzie. Pod obrázkem vepře je v B nápis: Svině ohyzdná — 1125 mieti zá- mutku] mieti zámutka A, jmieti toho zámutku B — 1132 ukálejě sě v zlosti] vzkálej své zlosti B. V. 1137 a 1138 v B nejsou — v. 1147 je v B vynechán, ale místo něho je za dalším veršem přidán jiný: neboť každého srdce Buóh vidí — 1154 jedním B] jediném B — 1155 manželstvím B] manželským A — 1160 a v tom B] v tom A, přijato do textu shodně s Gebauerem — 1165 k manželskému] k manženskému A — 1172 B: viece neptaje jiné chotě. V. 1176 stáše] ſtaſfie A. V. 1193 B: takéť ji snažně vymyje — 1202 B: kterak se tvé sbožie spoří — 1203 Vše] Wífie A — 1210 B: Ta se rada slíbi tobě i kobě. V. 1218 A: neb buoh od pichi ſtworzien — zkomoleno, do textu při- jato znění B — 1219 tomu] k tomu A; B: kterému jest od počátku byla nemila — 1220 B: pýcha vždy jest ohyzdna byla — 1226 zvláštné] zwlaſtne A, wlaſtne B — 1231 v smutek B] v smutku A — 1238 B: a po- výšený bude ponížen — 1241 jest milovník Al jest miloval B — 1242 jel gie A — 1243 vše] wffie A — 1246 poslušen A] povýšen B — 1250 B: tak pójdeme spolu k Jezukristu. V. 1252 tato B] toto A — 1254 A: Jáť jsem mluvil o popravě; do textu přijato znění B, protože znění A nedává smysl — 1255 a 1256 B: Nebo tito, ješto slovú poprávce,/ pak skutkem slovú bezprávce — 1267 A: ...krziwu neb lziwu (neb červeně podtrženo); v B neb lživú není — 1271 oblúpen B] oblúzen A — 1282 křěstiana dáš A] člověka vydáš B — 1283 B: kéž se sám dáš v ruce katu — 1287 B: žet mnohý jiného dědiny; že] Zie A — 1288 B: násilím drží a bez jeho viny — 1304 B: také ktož na cestách z nich béře. V. 1316 a 1317 v A zkomoleny v jeden, do textu přijato znění B — 1320 B: když jednokoho mohú přemoci. V. 1334 nedoptají A] řiedko doptají. V. 1336 mluvieše] mluwieffie A, mluwiſe B — 1342 B: Pakli co kdy škodného učijí — v. 1351 a 1352 v B nejsou — v. 1356 je v A necelý: hoň ne na tenata, do textu přijato znění B. V. 1362 B: kaž všudy duóm dobře zavřieti — 1364 sjezdy B] ſgedi A; s zadu Al s hradu B — 1375 tu všel Tuwſfie A. 90
Strana 91
V. 1379 B: Panna liška podlé svého obyčeje — 1381 křičieše] krzi- czieſfie A; B: ližéci se, zhlédajíc z nice (Gebauer přijímá do transkribo- vaného textu ližéci se) — 1383 B: všaks ty naše najvyšší hospoda — 1384 B: nebos pošel již z králového roda — 1390 B: nebo na jich radu co tbáti — 1394 v uočit] Wnoczit A; tak uvádí Gebauer, ale je těžko v rukopise rozeznat, jde-li zde o -n- či -u-; B: toběť pravdy pro nic ne- povědí — 1403 zvědie A] zvíme B — 1404 v uočit v. pozn. k v. 1394; B: nižádnému toho nepovíme. V. 1419 a hrdě A] k tomu hrdu B — 1420 B: maje v tom mysl tvrdú — 1422 zlepšíš A] zpietíš B; cketa] czketa A, ſczeta B. V. 1427 Ježek] Gyezek A (tak také v nadpise). V. 1455 B: před rezí a moli... — 1456 věčný B] věčně A. V. 1464 rád B] sám A — 1472 vókol tebe B] vókol A — 1473 B: v nichžto měj své poklady; znění A je kusé, rekonstruuji shodně s Ge- bauerem. V. 1487 B: aby napřed nešel nikoli — 1497 zdvihnúti] zdwyhnyti A; B: rychle se po nich zdvihni — 1498 B: k tomu je bez meškánie postihni — 1499 A: A tak kdez gt... (nedává smysl), do textu přijato čtení B — 1502 les B] svět A (omyl) — 1503 chvojí B] tvoji A — 1509 B: Mějž také toto na konci paměti — 1516 milostí B] myslí i A — 1517 A: Těmi čiň škody bez zlosti (nedává smysl), opraveno shodně s Gebauerem podle B. V. 1523 v mysli] v milosti A, v umysli B — v. 1531 v A vynechán, doplněn z B — v. 1532 v B vynechán — 1537 vše] wffie A, své B — 1543 a dal] Ada A, také dal B — v. 1545 a 1546 v A zkomoleny v jeden: aby měl naději čistú, rekonstruováno shodně s Gebauerem podle B. V. 1556 v A není, doplněn z B (Gebauer vynechal v transkribovaném textu počáteční protož, a to z důvodů metrických) — 1570 nemějž] nemiez A. V. 1588 B: hřiešní trpie a vzdy se mútie — 1591 hoře] horzie A — 1597 B: ... nedostatek o tom — 1598 B: chciť tobě praviti o tom — 1599 Proněž] Promiez A; B: Protož mluvení chci ukrátiti — 1600 B: o světu se zase navrátiti — 1602 pod sebú B] před sebú A — 1604 B: O tom tobě nětco, králi, povědě — 1607 B: časovéť se vždy v něm měnie — 1608 B: tit vědie, kterakovét jest vzenie (?) — 1618 B: protož já nechci býti rozpačný — 1628 B: protož ty měj vždy ustavičení — 1629 B: aby s velikú žádostí tyke — 1630 B: zpomínal na nebeskú radost všake. V. 1642 B: od smělstvie nectného neposkvrní — 1645 všel wſſie A. V. 1659 ještoť] Giefftot A — v. 1661 a 1662 v B nejsou. V. 1671 žel zie A — 1682 jejl giey A. V. 1691 lahodné] hahodne A — 1694 B: neboť jest toto zdravé pro- dlenie — v. 1696 v A není, do textu přijat z B: od strun všelikteraké stroje. Shodně s Gebauerem jej rekonstruuji tak, aby se rýmoval s veršem před- chozím — 1701 kořenie] korzienie A — 1705 hladké A] sladké B — 1706 B: v tom slyšeti hlasy hladké — v. 1715 a 1716 v B nejsou — 1720 B: Stehlík, čížek pochválili této rady. 91
V. 1379 B: Panna liška podlé svého obyčeje — 1381 křičieše] krzi- czieſfie A; B: ližéci se, zhlédajíc z nice (Gebauer přijímá do transkribo- vaného textu ližéci se) — 1383 B: všaks ty naše najvyšší hospoda — 1384 B: nebos pošel již z králového roda — 1390 B: nebo na jich radu co tbáti — 1394 v uočit] Wnoczit A; tak uvádí Gebauer, ale je těžko v rukopise rozeznat, jde-li zde o -n- či -u-; B: toběť pravdy pro nic ne- povědí — 1403 zvědie A] zvíme B — 1404 v uočit v. pozn. k v. 1394; B: nižádnému toho nepovíme. V. 1419 a hrdě A] k tomu hrdu B — 1420 B: maje v tom mysl tvrdú — 1422 zlepšíš A] zpietíš B; cketa] czketa A, ſczeta B. V. 1427 Ježek] Gyezek A (tak také v nadpise). V. 1455 B: před rezí a moli... — 1456 věčný B] věčně A. V. 1464 rád B] sám A — 1472 vókol tebe B] vókol A — 1473 B: v nichžto měj své poklady; znění A je kusé, rekonstruuji shodně s Ge- bauerem. V. 1487 B: aby napřed nešel nikoli — 1497 zdvihnúti] zdwyhnyti A; B: rychle se po nich zdvihni — 1498 B: k tomu je bez meškánie postihni — 1499 A: A tak kdez gt... (nedává smysl), do textu přijato čtení B — 1502 les B] svět A (omyl) — 1503 chvojí B] tvoji A — 1509 B: Mějž také toto na konci paměti — 1516 milostí B] myslí i A — 1517 A: Těmi čiň škody bez zlosti (nedává smysl), opraveno shodně s Gebauerem podle B. V. 1523 v mysli] v milosti A, v umysli B — v. 1531 v A vynechán, doplněn z B — v. 1532 v B vynechán — 1537 vše] wffie A, své B — 1543 a dal] Ada A, také dal B — v. 1545 a 1546 v A zkomoleny v jeden: aby měl naději čistú, rekonstruováno shodně s Gebauerem podle B. V. 1556 v A není, doplněn z B (Gebauer vynechal v transkribovaném textu počáteční protož, a to z důvodů metrických) — 1570 nemějž] nemiez A. V. 1588 B: hřiešní trpie a vzdy se mútie — 1591 hoře] horzie A — 1597 B: ... nedostatek o tom — 1598 B: chciť tobě praviti o tom — 1599 Proněž] Promiez A; B: Protož mluvení chci ukrátiti — 1600 B: o světu se zase navrátiti — 1602 pod sebú B] před sebú A — 1604 B: O tom tobě nětco, králi, povědě — 1607 B: časovéť se vždy v něm měnie — 1608 B: tit vědie, kterakovét jest vzenie (?) — 1618 B: protož já nechci býti rozpačný — 1628 B: protož ty měj vždy ustavičení — 1629 B: aby s velikú žádostí tyke — 1630 B: zpomínal na nebeskú radost všake. V. 1642 B: od smělstvie nectného neposkvrní — 1645 všel wſſie A. V. 1659 ještoť] Giefftot A — v. 1661 a 1662 v B nejsou. V. 1671 žel zie A — 1682 jejl giey A. V. 1691 lahodné] hahodne A — 1694 B: neboť jest toto zdravé pro- dlenie — v. 1696 v A není, do textu přijat z B: od strun všelikteraké stroje. Shodně s Gebauerem jej rekonstruuji tak, aby se rýmoval s veršem před- chozím — 1701 kořenie] korzienie A — 1705 hladké A] sladké B — 1706 B: v tom slyšeti hlasy hladké — v. 1715 a 1716 v B nejsou — 1720 B: Stehlík, čížek pochválili této rady. 91
Strana 92
V. 1725 Přistav B] Připrav A — 1729 křivě] krziwe A — v. 1751 a 1752 v B nejsou — v. 1761 a 1762 v B zkomoleny v jeden: v každém městě budeš na pravé cestě — 1764 B: Budeš jmieti radost sebe — 1763 slibuj B] slyš A — 1768 Vše] Wffie A — 1771 vše] Wſſie A. V. 1780 bode A] mine B — 1782 B: nebo ktož dlúho v sboží brodí — 1785 B: ant péče srdce krojí — 1789 jel gie A — 1793 že] zie A. V. 1813 stáše] ſtaffie A — 1822 vše] wffie A — 1823 B: zrušíš i všichnu útěchu — 1824 B: když se nenavrátíš k hřiechu — 1832 B: Jezukristova umučenie — v. 1835 a 1836 v A vynechány, do textu doplněny z B — v. 1843 a 1844 v A zkomoleny v jeden, rekonstruováno shodně s Ge- bauerem podle B. V. 1855 nepřítele B] nepřátele A — 1856 tot] tať A. V. 1875 B: ...poklada pilně — 1876 B: chovaj, toť má rada nemylně — 1879 měj se u mysli B] měj v mysli A — 1880 B: k tomu měj se v čistotě snažně — 1895 žel Zie A — 1911 B: ne střiebrem ani kterým zlatem — 1912 B: ale hořce na kříži svým životem — 1917 myslí B] mysl A. V. 1933 Blaženi B] Blazegi A — v. 1946 v A není, doplněn z B — 1951 v marném] u malém A; do textu přijato shodně s Gebauerem čtení B, kde celý verš zní: chvíli ztrávil v marném kvapu — 1965 ještoť mají A] kteříž mají dosti B — 1966 B: bydléc Jezukristu k libosti — 1973 Po- něvadž] Poniewaz A; B: Poněvadž den ote dne odkládáš — 1974 B: což pak tam k němu jíti žádáš — 1983 hoře] horzie A — v. 2001 až 2006 jsou v A značně zkomoleny, rekonstruovány s pomocí B, a to shodně s Ge- bauerem — 2003 tyto B] tvé A — 2006 shladí B] sladí A — 2012 dařen] Darzien A — 2038 vinen] wniem A — 2040 B: A mnoho snad čině jiné zlosti — 2054 B: kteříž sú jeho nenáviděli také — 2057 B: v hněvu budú jeho milost viděti — 2058 budeť B] budú A — 2059 B: Ježíš právě vždy činí tvrdé — 2060 setře] Setrzie A; tvrdé A] všechny hrdé B — 2061 B: V ten den hněvu k tomu smračenie — 2062 búřenie B] zbuzenie A (čtení B přijímám shodně s Gebauerem, protože je pravděpodobnější v parafrázi sekvence Dies irae, srov. pozn. k těmto veršům na str. 99) — 2066 hoře] horzie A — 2097 kvasy B] klasy A — 2103 v téj B] tvéj A — 2113 B: skutky sčiniec stuójme u vieře čisté — 2117 v B ještě připojeny verše: Ktož komu přeje a beze lsti,/ pomoz jemu, Pane Bože, k své mi- losti,/ k tomu jemu dej život věčný, jenž jest u tebe vždy bezpečný. Amen. Tyto verše nepřipojuji do vydání. Jsou zřejmě jen dodatečně připojeny k textu, jenž je v A vhodně uzavřen. — 2125 až 2129 v B nejsou po v. 2124 a 2126 v A následuje ještě zkratka: etc. 92
V. 1725 Přistav B] Připrav A — 1729 křivě] krziwe A — v. 1751 a 1752 v B nejsou — v. 1761 a 1762 v B zkomoleny v jeden: v každém městě budeš na pravé cestě — 1764 B: Budeš jmieti radost sebe — 1763 slibuj B] slyš A — 1768 Vše] Wffie A — 1771 vše] Wſſie A. V. 1780 bode A] mine B — 1782 B: nebo ktož dlúho v sboží brodí — 1785 B: ant péče srdce krojí — 1789 jel gie A — 1793 že] zie A. V. 1813 stáše] ſtaffie A — 1822 vše] wffie A — 1823 B: zrušíš i všichnu útěchu — 1824 B: když se nenavrátíš k hřiechu — 1832 B: Jezukristova umučenie — v. 1835 a 1836 v A vynechány, do textu doplněny z B — v. 1843 a 1844 v A zkomoleny v jeden, rekonstruováno shodně s Ge- bauerem podle B. V. 1855 nepřítele B] nepřátele A — 1856 tot] tať A. V. 1875 B: ...poklada pilně — 1876 B: chovaj, toť má rada nemylně — 1879 měj se u mysli B] měj v mysli A — 1880 B: k tomu měj se v čistotě snažně — 1895 žel Zie A — 1911 B: ne střiebrem ani kterým zlatem — 1912 B: ale hořce na kříži svým životem — 1917 myslí B] mysl A. V. 1933 Blaženi B] Blazegi A — v. 1946 v A není, doplněn z B — 1951 v marném] u malém A; do textu přijato shodně s Gebauerem čtení B, kde celý verš zní: chvíli ztrávil v marném kvapu — 1965 ještoť mají A] kteříž mají dosti B — 1966 B: bydléc Jezukristu k libosti — 1973 Po- něvadž] Poniewaz A; B: Poněvadž den ote dne odkládáš — 1974 B: což pak tam k němu jíti žádáš — 1983 hoře] horzie A — v. 2001 až 2006 jsou v A značně zkomoleny, rekonstruovány s pomocí B, a to shodně s Ge- bauerem — 2003 tyto B] tvé A — 2006 shladí B] sladí A — 2012 dařen] Darzien A — 2038 vinen] wniem A — 2040 B: A mnoho snad čině jiné zlosti — 2054 B: kteříž sú jeho nenáviděli také — 2057 B: v hněvu budú jeho milost viděti — 2058 budeť B] budú A — 2059 B: Ježíš právě vždy činí tvrdé — 2060 setře] Setrzie A; tvrdé A] všechny hrdé B — 2061 B: V ten den hněvu k tomu smračenie — 2062 búřenie B] zbuzenie A (čtení B přijímám shodně s Gebauerem, protože je pravděpodobnější v parafrázi sekvence Dies irae, srov. pozn. k těmto veršům na str. 99) — 2066 hoře] horzie A — 2097 kvasy B] klasy A — 2103 v téj B] tvéj A — 2113 B: skutky sčiniec stuójme u vieře čisté — 2117 v B ještě připojeny verše: Ktož komu přeje a beze lsti,/ pomoz jemu, Pane Bože, k své mi- losti,/ k tomu jemu dej život věčný, jenž jest u tebe vždy bezpečný. Amen. Tyto verše nepřipojuji do vydání. Jsou zřejmě jen dodatečně připojeny k textu, jenž je v A vhodně uzavřen. — 2125 až 2129 v B nejsou po v. 2124 a 2126 v A následuje ještě zkratka: etc. 92
Strana 93
POZNÁMKY VĚCNÉ Do věcných poznámek jsou zahrnuty jednak vysvětlivky týkající se smyslu textu, jednak odkazy na podobná místa v staré české literatuře. Výklady textu jsou zčásti přejaty z Gebauera. Při práci o Nové radě jsem měl po ruce vydání Gebauerovo z jeho knihovny, vypůjčené z knihov- ny semináře pro slovanskou filologii Karlovy university v Praze. V něm si Gebauer doplňoval své poznámky, v něm si také zčásti vyznačil různo- čtení z rukopisu třeboňského. Pokud jsem těchto doplňků a poznámek užil, označuji to zkratkou Gb. Poněvadž věcné poznámky jsou co nej- obsáhlejší, není k tomuto vydání připojen slovníček. 4 a 5 = po svých knížatech a pánech, po zvěři velké i malé — 6 stali postavili se — 7 utázal se uradil se, usnesl se — 18 kázanie příkaz, roz- kaz — 19 sta stanul — 20 a 21 smysl: a tam už byl takový (nějaký) shluk zvířat, jež se shromažďovala před králem — 23 čakajíce čekajíce — 29 z toho za to — 39 do skončenie do skonání, do smrti — 46 všě obci vok. sg., obci je analogický vokativ podle kmenů -i — 53 což když — 54 neodtáhal neodkládal — 55 smysl: neboť proto všem přikázal, aby tu byli — 64 báseň vyprávění nepravdivého obsahu, báchorka — 66 aniž ani že — 67 pravenie vypravování, skladba, báseň — 68 vždyt zajisté — 69 mní domnívá se — 72 až 76 smysl: pochybovačům připomínám, že nezáleží na tom, kdo něco praví (t. v našem případě zvířata), nýbrž co praví, neboť čtenář má porozumět, je-li to dobré a umět se vystříhat zlého (výklad doc. Škarky) — 77 buď ktožkoli ať v této skladbě radí kdo- koli — 80 navráci navrátím — 83 nepodobné nepěkné, neslušné, škaredé — 84 nečiň dlenie neprodlévej, nemeškej — 85 = orel se tomu vyhnul — 86 s kázní slušně, skromně — 89 smysla rozumu — 91 a 92 srovnej se svatovítským rukopisem Alexandreidy, v. 29 a další (vydání V. Váž- ného, Praha 1948, str. 28): ... neb sem před ním tako malý (t. j. skladatel před Šalomounem), jakž přede lvem zvěř ustalý a přěd sluncem voščená sviečka — 92 takež m. takož = tak — 95 bez čísla bezpočet — 96 smysl rozum — 100 = a když budu mít povinnost radit — 105 = nevyhýbej se tomu — 107 ještot jest že jest — 108 = i všichni ostatní považovali za správné — 109 při tom hluku v tom shluku, shromáždění — 110 ponukú ponoukali — 120 = cokoli jen rozkážeš — 121 hotuov hotov. V. 123 a další: stavbu celé orlovy rady srovnává Čapek (Vznik a funkce NR, str. 150 n.) s druhou kapitolou autobiografie Karlovy (srovnej Vlastní životopis Karla IV., přeložil Jakub Pavel, Odkaz minulosti české sv. 1, Praha 1946, str. 95 n.) a s jeho Zrcadlem knížecím — 126 ne- mylně nepochybně, jistě — 130 prodlíti toho prodloužiti to — 134 móž 93
POZNÁMKY VĚCNÉ Do věcných poznámek jsou zahrnuty jednak vysvětlivky týkající se smyslu textu, jednak odkazy na podobná místa v staré české literatuře. Výklady textu jsou zčásti přejaty z Gebauera. Při práci o Nové radě jsem měl po ruce vydání Gebauerovo z jeho knihovny, vypůjčené z knihov- ny semináře pro slovanskou filologii Karlovy university v Praze. V něm si Gebauer doplňoval své poznámky, v něm si také zčásti vyznačil různo- čtení z rukopisu třeboňského. Pokud jsem těchto doplňků a poznámek užil, označuji to zkratkou Gb. Poněvadž věcné poznámky jsou co nej- obsáhlejší, není k tomuto vydání připojen slovníček. 4 a 5 = po svých knížatech a pánech, po zvěři velké i malé — 6 stali postavili se — 7 utázal se uradil se, usnesl se — 18 kázanie příkaz, roz- kaz — 19 sta stanul — 20 a 21 smysl: a tam už byl takový (nějaký) shluk zvířat, jež se shromažďovala před králem — 23 čakajíce čekajíce — 29 z toho za to — 39 do skončenie do skonání, do smrti — 46 všě obci vok. sg., obci je analogický vokativ podle kmenů -i — 53 což když — 54 neodtáhal neodkládal — 55 smysl: neboť proto všem přikázal, aby tu byli — 64 báseň vyprávění nepravdivého obsahu, báchorka — 66 aniž ani že — 67 pravenie vypravování, skladba, báseň — 68 vždyt zajisté — 69 mní domnívá se — 72 až 76 smysl: pochybovačům připomínám, že nezáleží na tom, kdo něco praví (t. v našem případě zvířata), nýbrž co praví, neboť čtenář má porozumět, je-li to dobré a umět se vystříhat zlého (výklad doc. Škarky) — 77 buď ktožkoli ať v této skladbě radí kdo- koli — 80 navráci navrátím — 83 nepodobné nepěkné, neslušné, škaredé — 84 nečiň dlenie neprodlévej, nemeškej — 85 = orel se tomu vyhnul — 86 s kázní slušně, skromně — 89 smysla rozumu — 91 a 92 srovnej se svatovítským rukopisem Alexandreidy, v. 29 a další (vydání V. Váž- ného, Praha 1948, str. 28): ... neb sem před ním tako malý (t. j. skladatel před Šalomounem), jakž přede lvem zvěř ustalý a přěd sluncem voščená sviečka — 92 takež m. takož = tak — 95 bez čísla bezpočet — 96 smysl rozum — 100 = a když budu mít povinnost radit — 105 = nevyhýbej se tomu — 107 ještot jest že jest — 108 = i všichni ostatní považovali za správné — 109 při tom hluku v tom shluku, shromáždění — 110 ponukú ponoukali — 120 = cokoli jen rozkážeš — 121 hotuov hotov. V. 123 a další: stavbu celé orlovy rady srovnává Čapek (Vznik a funkce NR, str. 150 n.) s druhou kapitolou autobiografie Karlovy (srovnej Vlastní životopis Karla IV., přeložil Jakub Pavel, Odkaz minulosti české sv. 1, Praha 1946, str. 95 n.) a s jeho Zrcadlem knížecím — 126 ne- mylně nepochybně, jistě — 130 prodlíti toho prodloužiti to — 134 móž 93
Strana 94
spomoci může pomoci — 139 = neváží si jeho (Božího) daru — 152 = se zřením k jeho velebnosti — 157 nikokého nikoho — 159 bydle přebývaje — 166 nejednaké rozmanité — 168 žasajíce se lekajíce se, děsíce se — 169 onde poněvadž — 174 nýnie není; -é- (nénie) je tu druhotně změněno v -ý-— 191 milost milost Boží, od Boha — 212 druhci m. družci = druhu — 216 znamenati znamenati jest, to jest — 218 Slovo = Kristus (Logos) jako Boží idea světa (srov. k tomu první verše evangelia Janova) — 256 pro milovánie za naši lásku — 263 jenš v něm že v něm — 265 k milosti k milosti Boží — 278 natruti naplní — 284 poniž m. poněž = poněvadž — 296 a vzem a vzav — 301 zřiediece (přechodník absolutivní): když po- rovnáme, srovnáme — 323 duší dusí (analogie podle 1. os. dušu, jako prošu, proši) — 348 a další, smysl: uchováváním majetku, lpěním na něm, ztratí dobré jméno. V. 395 přichvátíš se přichytíš se, chopíš se — 408 bez hluku bez zástupu, bez družiny — 411 smysl: protože jsi příčina jejich zatracení (v A ne- porozuměním: pro jich zatracenú příčinu) — 413 až 415 v A se zdá Ge- bauerovi smysl těchto veršů porušen. Ale připustíme-li korekturu (s po- mocí B) ve v. 415, dávají tento smysl: Proto (že jsi, když jsi takový, jak to radím), můj králi a pane, já tě tak velmi chválím, lidé (tě chválí), zříce na tvé skutky (t. j. já tě chválím, jestliže svůj lid vedeš k spasení, ale lidé tě chválí podle tvých činů). Čtení B má jiný smysl: Protož, mój pane i králi, at by dobrý příklad brali lidé, na tvé skutky zřiece (t. j. nech tvé dobré skutky jsou lidem příkladem). Toto znění přijal Gebauer do textu transkribovaného — 420 za ranie ráno — 427 trudil namáhal — 429 myšle mysle — 439 vežde všude, ve všem — 445 nejednaké všeliké, rozmanité — 448 mladě mladicky, nerozvážně — 451 smysl: o kom se přesvědčíš, že je ctnostný — 454 pro nic za nic — 462 nesklidnú divokou, nepokojnou — 466 smysla rozumu, rady, mínění — 467 aby abys; právě po právu — 469 zlost kutie dělají zlé skutky — 470 zamútie zarmucují, pobuřují — 473 oni členové obce — 474 smysl: u tebe, králi, si všeho všímají — 475 smysl: dej pozor na své rádce — 476 nekladú totiž obec — 487 nevnad nelákej — 488 v chlapiech v sedlácích — 490 řádu hodnosti — 492 = kdož vynikají ctností — 493 = kdo jsou dobře vychováni v zemi (= doma), t. j. kdo nejsou cizinci — 500 a kraluje a budeš kralovati — 502 = podle svého vznešeného obyčeje — 503 siesti posaditi se — 505 brojí sě shromažďuje se — 507 sadú posadí se — 508 řádu stavu, hodnosti — 509 = podle toho, jak komu patří která pocta — 511 vzlášče zvláště — 515 ochoten laskavý, veselý — 518 léň lenivý — 519 přeslyše vyslechna — 521 celú jistou — 529 sprostná prostá, obyčejná, všední — 532 ztahá vztahuje k přísaze — 536 zdieli udělali, vyplnili. V. 540 a 541 = král považoval za vhodné, aby to neodkládal — 546 cele jistě — 547 muší musí — 548 jedno jen — 553 neztahal nevztaho- val — 558 smysl: vyboč z doporučované mírnosti; v Jungmannově slovníku přes mezi sahati cíl přestoupiti — 565 poddadie sě poddají se — 566 smysl: změň svůj postoj k nim — 571 rozšíříš svój meč = moc (meč 94
spomoci může pomoci — 139 = neváží si jeho (Božího) daru — 152 = se zřením k jeho velebnosti — 157 nikokého nikoho — 159 bydle přebývaje — 166 nejednaké rozmanité — 168 žasajíce se lekajíce se, děsíce se — 169 onde poněvadž — 174 nýnie není; -é- (nénie) je tu druhotně změněno v -ý-— 191 milost milost Boží, od Boha — 212 druhci m. družci = druhu — 216 znamenati znamenati jest, to jest — 218 Slovo = Kristus (Logos) jako Boží idea světa (srov. k tomu první verše evangelia Janova) — 256 pro milovánie za naši lásku — 263 jenš v něm že v něm — 265 k milosti k milosti Boží — 278 natruti naplní — 284 poniž m. poněž = poněvadž — 296 a vzem a vzav — 301 zřiediece (přechodník absolutivní): když po- rovnáme, srovnáme — 323 duší dusí (analogie podle 1. os. dušu, jako prošu, proši) — 348 a další, smysl: uchováváním majetku, lpěním na něm, ztratí dobré jméno. V. 395 přichvátíš se přichytíš se, chopíš se — 408 bez hluku bez zástupu, bez družiny — 411 smysl: protože jsi příčina jejich zatracení (v A ne- porozuměním: pro jich zatracenú příčinu) — 413 až 415 v A se zdá Ge- bauerovi smysl těchto veršů porušen. Ale připustíme-li korekturu (s po- mocí B) ve v. 415, dávají tento smysl: Proto (že jsi, když jsi takový, jak to radím), můj králi a pane, já tě tak velmi chválím, lidé (tě chválí), zříce na tvé skutky (t. j. já tě chválím, jestliže svůj lid vedeš k spasení, ale lidé tě chválí podle tvých činů). Čtení B má jiný smysl: Protož, mój pane i králi, at by dobrý příklad brali lidé, na tvé skutky zřiece (t. j. nech tvé dobré skutky jsou lidem příkladem). Toto znění přijal Gebauer do textu transkribovaného — 420 za ranie ráno — 427 trudil namáhal — 429 myšle mysle — 439 vežde všude, ve všem — 445 nejednaké všeliké, rozmanité — 448 mladě mladicky, nerozvážně — 451 smysl: o kom se přesvědčíš, že je ctnostný — 454 pro nic za nic — 462 nesklidnú divokou, nepokojnou — 466 smysla rozumu, rady, mínění — 467 aby abys; právě po právu — 469 zlost kutie dělají zlé skutky — 470 zamútie zarmucují, pobuřují — 473 oni členové obce — 474 smysl: u tebe, králi, si všeho všímají — 475 smysl: dej pozor na své rádce — 476 nekladú totiž obec — 487 nevnad nelákej — 488 v chlapiech v sedlácích — 490 řádu hodnosti — 492 = kdož vynikají ctností — 493 = kdo jsou dobře vychováni v zemi (= doma), t. j. kdo nejsou cizinci — 500 a kraluje a budeš kralovati — 502 = podle svého vznešeného obyčeje — 503 siesti posaditi se — 505 brojí sě shromažďuje se — 507 sadú posadí se — 508 řádu stavu, hodnosti — 509 = podle toho, jak komu patří která pocta — 511 vzlášče zvláště — 515 ochoten laskavý, veselý — 518 léň lenivý — 519 přeslyše vyslechna — 521 celú jistou — 529 sprostná prostá, obyčejná, všední — 532 ztahá vztahuje k přísaze — 536 zdieli udělali, vyplnili. V. 540 a 541 = král považoval za vhodné, aby to neodkládal — 546 cele jistě — 547 muší musí — 548 jedno jen — 553 neztahal nevztaho- val — 558 smysl: vyboč z doporučované mírnosti; v Jungmannově slovníku přes mezi sahati cíl přestoupiti — 565 poddadie sě poddají se — 566 smysl: změň svůj postoj k nim — 571 rozšíříš svój meč = moc (meč 94
Strana 95
je symbol moci). V B moc buď opisovačskou chybou n. vědomou úpra- vou. V. 576 sme jsem jme sem; příslovce sem psáno jsem, a to analogicky s 1. os. sg. slovesa býti, u něhož bývá kolísání mezi jsem a sem; — 588 sděj své chtěnie učiň svou vůli — 598 zmluvi promluvil. V. 606 nekvap neukvapuj se — 609 by pykal mlčenie aby pykal za mlčení — 616 právě správně — 619 brebcí brebtají — 620 znamenaj pozoruj — 625 sč staví octne se — 632 spořě hojně — 634 Vidúc, a ty vida (každý), že ty — 635 hotovějí hotovější — 636 snažnějí snažnější — 638 mladě nerozvážně — 641 Gebauer transkribuje: po zlej odsúzené ztrátě; zlá odsúzená ztráta ztráta, která vzešla zlým odsouzením (srovnej k tomu jedno místo ze Štítného Knížek šesterých, vydání J. Vrťátka, Praha 1873, str. 88: ale když jich (pánů) v tom lakomstvo nenakazí a vezmú vinu odsúzenú, ... nehřešie...). Čtení Všehrdovo (viz pozn. ke kritice textu na str. 88) podle Gebauera prozrazuje nečeským pořádkem slov, že povstalo změnou z vazby jiné, nejspíše ze čtení B. Ve znění A vidí Gebauer atrakci: po zlém odsúzenie. Přepisuji shodně s Gebauerem. — 648 = od tebe věřícího, že bude pečlivý — 651 za roveň v rovné míře — 666 smysla rozumu — 667 daru se kojí raduje se z daru — 669 vedlé podle — 676 ač jestliže — 677 znamenati pozorovati, pozor dáti — 685 = neváhej v tom — 687 = ať si z nich jiní berou výstrahu — 689 rač nedlíti neodkládej — 691 ač jestliže — 692 zlosti zlých skutků — 696 ze- zřev vzhlédnuv. V. 699 nerod meškati nemeškej — 703 rynský souvisí podle Gebauera nejspíše s německým slovesem reinen, jehož se užívá v myslivecké mluvě o lišce a o vlku s významem klusati; rynský hbitý, rychlý jako liška — 704 naklást oba boky naložiti si zboží na oba boky, zatížiti se. Celé místo lze srovnat s Fenclovou Raddou zhovadilých zvířat z r. 1528 (vydání V. Flajšhanse, Praha 1942, str. 29), kde si liška stěžuje na vlka: Na tři dny v břicho své nabéře a naklada plna oba boky, tut pak činie rychlé skoky — 706 po sobě podle sebe — 709 se rozpomena když se rozpomeneš; oba rukopisy mají rozpomena, ale rým žádá rozpomana — 712 popřieti popřáti — 716 potřěbu potřebné řízení — 718 uviežit se uváži se — 726 sě uvieži uváži se — 732 sme šeří: barva ta znamená obyčejně povahu zlou; srovnej staročeskou Píseň o barvách (J. Vilikovský, Staročeská lyrika, Praha 1940, str. 63): Šerá barva výše sebe sahá: kohož pravá milost přemáhá, v tom nebezpečná váha; varuj se jie jako vraha. Gebauer v rukopisných poznám- kách odkazuje na divadelní hru Žebrákův s kupcem hádání z 16. stol. (viz J. Jireček, Staročeské divadelní hry, Praha 1878, str. 90): ... z těžka jsau omylu prázdni, kteříž vám (žebrákům) tak mnoho věří, neznajíc vás, že ste šeří — 735 zapomane zapomene — 741 dolíčí dokáže. V. 745 nýnie není — 746 podobné pěkné, vhodné — 752 zvyji zaskřeho- tám — 755 kací nějací — 758 do jich let do doby jejich (sirotků) dospělosti — 762 mój sě: dialektická zvláštnost jihočeského nářečí místo spisovného a středočeského móž se (srov. jihoč. bej sebe, proj za nás a pod. místo bez 95
je symbol moci). V B moc buď opisovačskou chybou n. vědomou úpra- vou. V. 576 sme jsem jme sem; příslovce sem psáno jsem, a to analogicky s 1. os. sg. slovesa býti, u něhož bývá kolísání mezi jsem a sem; — 588 sděj své chtěnie učiň svou vůli — 598 zmluvi promluvil. V. 606 nekvap neukvapuj se — 609 by pykal mlčenie aby pykal za mlčení — 616 právě správně — 619 brebcí brebtají — 620 znamenaj pozoruj — 625 sč staví octne se — 632 spořě hojně — 634 Vidúc, a ty vida (každý), že ty — 635 hotovějí hotovější — 636 snažnějí snažnější — 638 mladě nerozvážně — 641 Gebauer transkribuje: po zlej odsúzené ztrátě; zlá odsúzená ztráta ztráta, která vzešla zlým odsouzením (srovnej k tomu jedno místo ze Štítného Knížek šesterých, vydání J. Vrťátka, Praha 1873, str. 88: ale když jich (pánů) v tom lakomstvo nenakazí a vezmú vinu odsúzenú, ... nehřešie...). Čtení Všehrdovo (viz pozn. ke kritice textu na str. 88) podle Gebauera prozrazuje nečeským pořádkem slov, že povstalo změnou z vazby jiné, nejspíše ze čtení B. Ve znění A vidí Gebauer atrakci: po zlém odsúzenie. Přepisuji shodně s Gebauerem. — 648 = od tebe věřícího, že bude pečlivý — 651 za roveň v rovné míře — 666 smysla rozumu — 667 daru se kojí raduje se z daru — 669 vedlé podle — 676 ač jestliže — 677 znamenati pozorovati, pozor dáti — 685 = neváhej v tom — 687 = ať si z nich jiní berou výstrahu — 689 rač nedlíti neodkládej — 691 ač jestliže — 692 zlosti zlých skutků — 696 ze- zřev vzhlédnuv. V. 699 nerod meškati nemeškej — 703 rynský souvisí podle Gebauera nejspíše s německým slovesem reinen, jehož se užívá v myslivecké mluvě o lišce a o vlku s významem klusati; rynský hbitý, rychlý jako liška — 704 naklást oba boky naložiti si zboží na oba boky, zatížiti se. Celé místo lze srovnat s Fenclovou Raddou zhovadilých zvířat z r. 1528 (vydání V. Flajšhanse, Praha 1942, str. 29), kde si liška stěžuje na vlka: Na tři dny v břicho své nabéře a naklada plna oba boky, tut pak činie rychlé skoky — 706 po sobě podle sebe — 709 se rozpomena když se rozpomeneš; oba rukopisy mají rozpomena, ale rým žádá rozpomana — 712 popřieti popřáti — 716 potřěbu potřebné řízení — 718 uviežit se uváži se — 726 sě uvieži uváži se — 732 sme šeří: barva ta znamená obyčejně povahu zlou; srovnej staročeskou Píseň o barvách (J. Vilikovský, Staročeská lyrika, Praha 1940, str. 63): Šerá barva výše sebe sahá: kohož pravá milost přemáhá, v tom nebezpečná váha; varuj se jie jako vraha. Gebauer v rukopisných poznám- kách odkazuje na divadelní hru Žebrákův s kupcem hádání z 16. stol. (viz J. Jireček, Staročeské divadelní hry, Praha 1878, str. 90): ... z těžka jsau omylu prázdni, kteříž vám (žebrákům) tak mnoho věří, neznajíc vás, že ste šeří — 735 zapomane zapomene — 741 dolíčí dokáže. V. 745 nýnie není — 746 podobné pěkné, vhodné — 752 zvyji zaskřeho- tám — 755 kací nějací — 758 do jich let do doby jejich (sirotků) dospělosti — 762 mój sě: dialektická zvláštnost jihočeského nářečí místo spisovného a středočeského móž se (srov. jihoč. bej sebe, proj za nás a pod. místo bez 95
Strana 96
sebe, pros za nás); pronésti sě rozšířiti se pověstí; smysl verše: po celém kraji se o tom může vyprávět — 763 a ját že já; klidím uklízím, odnáším — 765 nechce dialektická podoba přechodníku přítomného nechtě — 766 po- řád po řadě, po pořádku — 767 to vše schytím toho všeho se zmocním — 769 pomněli mě vzpomněli si na mne — 775 blučal žvanil. V. 777 podje řěči chopil se slova — 778 nestroj sěči nedávej podnět k bojům — 786 ochotně vlídně — 792 dů jdou — 804 bezpečen zde ve smyslu doslovném, t. j. kdo jest bez péče (starosti) — 805 nemní nemyslí, netuší — 817 bez přiekazy bez překážky, bez obtíží — 818 razi radím — 827 po- pravuj vykonávej právo — 828 nemútie nermoutí, netrápí — 829 tady tudy, tou cestou. V. 836 třieda řada — 843 = aby bylo lze rozeznati — 848 sč tebe ustydí bude se před tebou styděti — 862 podobně pěkně — 864 aby abys — 865 cele jistě, s jistotou — 868 szuova sezvav — 869 kojí sě utěšuje se — 873 klejnoty rytířské odznaky — 874 roty zápasící strany — 875 až 878 smysl: při tom boji (turnaji) se mnohý jezdec neubrání tomu, aby ne- vyletěl ze sedla a tím nebyl poražen — 879 sberú sě shromáždí se — 881 reta! interjekce z německého rette! = pomoc! — 883 opáčivše obrá- tivše — 885 zdějí učiní, dokáží — 887 napasú nasytí — 889 = o to nechť tvé srdce usiluje — 894 kolí zápasí — 897 v rúče rychle, honem — 898 sa- hati čeho sahati po čem, chápati se čeho; kopie bez kotúče ostré kopí — 902 zběř družina — 903 = abys v tom měl utěšení. V. 914 = dokud se nepoddá — 917 aby abys — 918 nikakež m. ni- kakož = nijak — 919 = ty, kteří ti jsou poddáni — 926 otrápen zbaven mysli, omámen — 928 an a on — 931 ač jestliže — 937 svá vuole svévol- nost, svévole — 939 nerod spáti nespi — 941 by sě trudil aby ses trápil — 946 aby jej ubudil abys jej vzbudil — 948 kázní pokáráním. V. 949 z sprostnosti z prostoty, z upřímnosti — 954 nikakež m. ni- kakož = nijak — 956 netvrd sě nezatvrzuj se — 961 nenechávaj neochabuj (t. j. v dobrých skutcích). V. 977 znamenáše dávala pozor — 978 inhed ihned — 983 ohleduje ohlížeje — 986 = vždy se zase vraceje k domovu — 987 nejednaké rozma- nité — 989 nezchytí nelapí, nezajme — 990 zechce se zachce se. V. 1002 muši musím — 1007 srovnej Tovačovského Hádání lb: (osel), což naň zvalé, rád nese (Gb.) — 1009 = nijak si na to nestýskám — 1012 pamět mysl, rozvážná mysl, rozum; snažný mocný, silný, pečlivý, pracný — 1013 nehověje neshovívaje — 1026 lhótu polehčení — 1027 ne- podobné nevhodné — 1033 zlost zlý skutek, zlé jednání, hřích — 1047 kle- sajíc jiné jak jiní klesají — 1048 = ihned uhne (odbočí) s cesty — 1049 až 1052 smysl: mnohý člověk si tak nepočíná (jako oslové), když vidí, jak jiní padli, nedbá cti ani spasení, a tak jde na zatracení — 1052 tadyž tudy, tou cestou, tím způsobem, tak. V. 1053 tiem pořadem v tom pořádku — 1054 takým řádem takovým způsobem — 1056 pamět rozvážná mysl, rozum — 1066 přelúdí přelstí, oklame — 1075 náhel prudký — 1082 k seči k boji, k sporu — 1089 ku 96
sebe, pros za nás); pronésti sě rozšířiti se pověstí; smysl verše: po celém kraji se o tom může vyprávět — 763 a ját že já; klidím uklízím, odnáším — 765 nechce dialektická podoba přechodníku přítomného nechtě — 766 po- řád po řadě, po pořádku — 767 to vše schytím toho všeho se zmocním — 769 pomněli mě vzpomněli si na mne — 775 blučal žvanil. V. 777 podje řěči chopil se slova — 778 nestroj sěči nedávej podnět k bojům — 786 ochotně vlídně — 792 dů jdou — 804 bezpečen zde ve smyslu doslovném, t. j. kdo jest bez péče (starosti) — 805 nemní nemyslí, netuší — 817 bez přiekazy bez překážky, bez obtíží — 818 razi radím — 827 po- pravuj vykonávej právo — 828 nemútie nermoutí, netrápí — 829 tady tudy, tou cestou. V. 836 třieda řada — 843 = aby bylo lze rozeznati — 848 sč tebe ustydí bude se před tebou styděti — 862 podobně pěkně — 864 aby abys — 865 cele jistě, s jistotou — 868 szuova sezvav — 869 kojí sě utěšuje se — 873 klejnoty rytířské odznaky — 874 roty zápasící strany — 875 až 878 smysl: při tom boji (turnaji) se mnohý jezdec neubrání tomu, aby ne- vyletěl ze sedla a tím nebyl poražen — 879 sberú sě shromáždí se — 881 reta! interjekce z německého rette! = pomoc! — 883 opáčivše obrá- tivše — 885 zdějí učiní, dokáží — 887 napasú nasytí — 889 = o to nechť tvé srdce usiluje — 894 kolí zápasí — 897 v rúče rychle, honem — 898 sa- hati čeho sahati po čem, chápati se čeho; kopie bez kotúče ostré kopí — 902 zběř družina — 903 = abys v tom měl utěšení. V. 914 = dokud se nepoddá — 917 aby abys — 918 nikakež m. ni- kakož = nijak — 919 = ty, kteří ti jsou poddáni — 926 otrápen zbaven mysli, omámen — 928 an a on — 931 ač jestliže — 937 svá vuole svévol- nost, svévole — 939 nerod spáti nespi — 941 by sě trudil aby ses trápil — 946 aby jej ubudil abys jej vzbudil — 948 kázní pokáráním. V. 949 z sprostnosti z prostoty, z upřímnosti — 954 nikakež m. ni- kakož = nijak — 956 netvrd sě nezatvrzuj se — 961 nenechávaj neochabuj (t. j. v dobrých skutcích). V. 977 znamenáše dávala pozor — 978 inhed ihned — 983 ohleduje ohlížeje — 986 = vždy se zase vraceje k domovu — 987 nejednaké rozma- nité — 989 nezchytí nelapí, nezajme — 990 zechce se zachce se. V. 1002 muši musím — 1007 srovnej Tovačovského Hádání lb: (osel), což naň zvalé, rád nese (Gb.) — 1009 = nijak si na to nestýskám — 1012 pamět mysl, rozvážná mysl, rozum; snažný mocný, silný, pečlivý, pracný — 1013 nehověje neshovívaje — 1026 lhótu polehčení — 1027 ne- podobné nevhodné — 1033 zlost zlý skutek, zlé jednání, hřích — 1047 kle- sajíc jiné jak jiní klesají — 1048 = ihned uhne (odbočí) s cesty — 1049 až 1052 smysl: mnohý člověk si tak nepočíná (jako oslové), když vidí, jak jiní padli, nedbá cti ani spasení, a tak jde na zatracení — 1052 tadyž tudy, tou cestou, tím způsobem, tak. V. 1053 tiem pořadem v tom pořádku — 1054 takým řádem takovým způsobem — 1056 pamět rozvážná mysl, rozum — 1066 přelúdí přelstí, oklame — 1075 náhel prudký — 1082 k seči k boji, k sporu — 1089 ku 96
Strana 97
paměti k mysli — 1098 pamět (rozvážná) mysl, rozum — 1108 chudině chudákům — 1114 ve Čtení v Písmě. V. 1124 jednaj dělej, páchej — 1125 zámutku zármutku — 1128 jedno jen — 1133 v obou rukopisech je prokletá; plný rým by vyžadoval a v ori- ginále bez pochyby bylo proklatá. V. 1150 bydléc přebývajíce, žijíce — 1157 čáky naděje — 1164 povolání v tom, k čemu jsi povolán — 1167 bydliž žij. V. 1175 po svéj vázě podle své povahy — 1178 k seči k boji — 1180 = = buď pohotově — 1183 braní zbraní — 1184 nerovnět nesrovnatelně. V. 1193 sě vyvine vyhne se — 1195 smysl: když se to doví napřed, ne až se to stane — 1201 rataji oráči — 1203 až 1208 upomínají na závěr Podkoního a žáka (J. Vilikovský, Staročeské satiry, Praha 1942, str. 74): Dnes, ktož rád do krčmy chodí, častokrát sě mu přihodí, žet zvie příhody někaké a k tomu noviny také. Mnohémut se tako zračí, kto sě tam omračí, žet má doma co praviti. Avšakt sè je lépe zbaviti a v noci, jakž čas jest, spáti, a doma novin čakati. — 1208 smysl: ani nesliď po zprávách až někde za mořem — 1210 kobě havranu. V. 1216 a 1217 smysl: a zbav se všech nepěkných úmyslů — 1221 upasti upadnouti — 1226 zvláštní vlastní — 1230 muší musí — 1233 níže se ponižuje se; nehrdě nejsa hrdý, nechovaje se hrdě — 1237 níží se ponižuje se — 1240 = ať jsou vždy čerstva v tvé paměti — 1242 s hóry zhůry — 1244 znamenaj hleď — 1250 po Jezukristu za Kristem. V. 1254 o popravě o vykonávání práva, o souzení — 1255 a další srovnej Desatero kázanie Božie, přikázání páté (ve vydání Hrabákově, Staročeské satiry, Praha 1947, str. 32): Ten jest také mužěbojcě, jenž jsa sudí nebo poprávcě, přilože k někomu vinu pro nepřiezn neb pro dědinu, i zbaví života toho, jehožto sě stává mnoho. — Poprávce soudce — 1263 = = nic v tom z lenosti nezanedbávají — 1265 = nedopustí, aby se majitel ujal správy domu (statku) — 1267 = osočujíce ho (majitele) křivým obviněním — 1270 dědinu dědictví, zděděný statek — 1279 opak naopak — 1280 Ale hle — 1288 bez viny bez pokuty, bez trestu — 1300 poznalý osvědčený — 1305 v zlosti v zlých skutcích — 1307 klije přechodník přítomný (Gebauer považuje tento tvar zde za 3. os. praesentu) slovesa klvati klovati, bíti, tlouci. V. 1312 aby usadil abys dosadil, ustanovil — 1314 špehéřě slídiče — 1315 ještot jenž — 1323 stavy stanoviště. V. 1328 bez přiekazy bez závady, úhony — 1330 úklidno klidno, ticho. V. 1345 uhradie zahradí, zamezí — 1348 strážě strážci — 1349 veždy vždy — 1356 = ve štvanicích nebo do nástrah — 1358 túžebné plné touhy, tesklivé, smutné, dlouhé. V. 1362 a 1363 = dej se zavřít v svém pokoji, předstíraje, že máš vyři- zovati účty nebo že máš poradu — 1364 sjezdy s zadu zadní, postranní cesty (východy) — 1370 poživeš užiješ. V. 1381 hlediec z nice hledíc pokorně, zkroušeně sehnut — 1382 žádný žádoucí, milý; královiče místo královici — 1383 najvětčie hospoda nej- 97
paměti k mysli — 1098 pamět (rozvážná) mysl, rozum — 1108 chudině chudákům — 1114 ve Čtení v Písmě. V. 1124 jednaj dělej, páchej — 1125 zámutku zármutku — 1128 jedno jen — 1133 v obou rukopisech je prokletá; plný rým by vyžadoval a v ori- ginále bez pochyby bylo proklatá. V. 1150 bydléc přebývajíce, žijíce — 1157 čáky naděje — 1164 povolání v tom, k čemu jsi povolán — 1167 bydliž žij. V. 1175 po svéj vázě podle své povahy — 1178 k seči k boji — 1180 = = buď pohotově — 1183 braní zbraní — 1184 nerovnět nesrovnatelně. V. 1193 sě vyvine vyhne se — 1195 smysl: když se to doví napřed, ne až se to stane — 1201 rataji oráči — 1203 až 1208 upomínají na závěr Podkoního a žáka (J. Vilikovský, Staročeské satiry, Praha 1942, str. 74): Dnes, ktož rád do krčmy chodí, častokrát sě mu přihodí, žet zvie příhody někaké a k tomu noviny také. Mnohémut se tako zračí, kto sě tam omračí, žet má doma co praviti. Avšakt sè je lépe zbaviti a v noci, jakž čas jest, spáti, a doma novin čakati. — 1208 smysl: ani nesliď po zprávách až někde za mořem — 1210 kobě havranu. V. 1216 a 1217 smysl: a zbav se všech nepěkných úmyslů — 1221 upasti upadnouti — 1226 zvláštní vlastní — 1230 muší musí — 1233 níže se ponižuje se; nehrdě nejsa hrdý, nechovaje se hrdě — 1237 níží se ponižuje se — 1240 = ať jsou vždy čerstva v tvé paměti — 1242 s hóry zhůry — 1244 znamenaj hleď — 1250 po Jezukristu za Kristem. V. 1254 o popravě o vykonávání práva, o souzení — 1255 a další srovnej Desatero kázanie Božie, přikázání páté (ve vydání Hrabákově, Staročeské satiry, Praha 1947, str. 32): Ten jest také mužěbojcě, jenž jsa sudí nebo poprávcě, přilože k někomu vinu pro nepřiezn neb pro dědinu, i zbaví života toho, jehožto sě stává mnoho. — Poprávce soudce — 1263 = = nic v tom z lenosti nezanedbávají — 1265 = nedopustí, aby se majitel ujal správy domu (statku) — 1267 = osočujíce ho (majitele) křivým obviněním — 1270 dědinu dědictví, zděděný statek — 1279 opak naopak — 1280 Ale hle — 1288 bez viny bez pokuty, bez trestu — 1300 poznalý osvědčený — 1305 v zlosti v zlých skutcích — 1307 klije přechodník přítomný (Gebauer považuje tento tvar zde za 3. os. praesentu) slovesa klvati klovati, bíti, tlouci. V. 1312 aby usadil abys dosadil, ustanovil — 1314 špehéřě slídiče — 1315 ještot jenž — 1323 stavy stanoviště. V. 1328 bez přiekazy bez závady, úhony — 1330 úklidno klidno, ticho. V. 1345 uhradie zahradí, zamezí — 1348 strážě strážci — 1349 veždy vždy — 1356 = ve štvanicích nebo do nástrah — 1358 túžebné plné touhy, tesklivé, smutné, dlouhé. V. 1362 a 1363 = dej se zavřít v svém pokoji, předstíraje, že máš vyři- zovati účty nebo že máš poradu — 1364 sjezdy s zadu zadní, postranní cesty (východy) — 1370 poživeš užiješ. V. 1381 hlediec z nice hledíc pokorně, zkroušeně sehnut — 1382 žádný žádoucí, milý; královiče místo královici — 1383 najvětčie hospoda nej- 97
Strana 98
vyšší pán — 1393 nepodobného nepěkného — 1396 = na čemkoli se uradí. V. 1414 na krátce přěslyše stručně (stručné jejich rady) vyslechl — 1420 jeliž až — 1422 až 1426 smysl: Hle, copak si polepšíš, když jako sketa přijma jiné mravy (budeš si myslit): ať zhyne zboží i čest, jen když sám zůstaneš při životě? Nakonec skonáš v té psotě. Tak toto místo vykládá prof. Trávníček. V. 1431 = udeř na ně včas — 1435 špíži zásobu potravin — 1444 shro- mazd shromažďuj — 1447 přemalitkého velmi malého — 1448 snažně pečlivě, pracně — 1453 jímžto, t. j. shromažďováním pokladů. V. 1465 zdá sě pravděpodobně m. udá sě = přihodí se; ať se to kde- koli přihodí — 1468 bez hluku bez družiny — 1469 kojí sě utěšuje se — 1470 brojí sě shromažďuje se — 1475 potiehneš potáhneš — 1479 v pravení v básnické skladbě. V. 1487 aby abys; nikoli nikdy, za žádných okolností; přijíti (přechá- zeti) je tu ve významu jíti s jednoho místa na druhé, býti nestálý, ne- rozhodný — 1495 běžie prchají — 1497 po nich za nimi — 1499 v čirém v širém — 1501 na tři skoky tak, abys byl vzdálen jen tři skoky od ne- přítele (na dohled) — 1508 kudy tudy, tím způsobem — 1515 ještot kam (směrový význam) — 1516 s pomocí rukopisu B lze rekonstruovati pravdě- podobné původní znění, jak je uvedeno v textu (shodně s Gebauerem); tedy „tři skoky“, jež vedou k dosažení Boží milosti, jsou: víra, láska, naděje. V. 1519 Potad tady — 1520 řěč uchváti chopil se slova — 1540 cele jistě — 1542 aby vstával aby nedbal — 1543 ovšem zcela. V. 1552 žádný královiče srov. pozn. k v. 1382 — 1552 až 1555 celé místo upomíná na Štítného Řeči nedělní a sváteční, 210b, (Strakovo vy- dání str. 381), podle něhož náleží králům: ...s takými sě věcmi neobierati, ješto k čárám a kúzlóm příslušejí — 1563 nerod nic tbáti nic nedbej — 1570 nikakež nijak — 1571 ač leč jestliže. V. 1576 nýnie není — 1579 pro rovnou škodu pro mírnou, nevelkou — 1583 přehověti strpěti, dovoliti — 1590 zubóm škřipenie skřípání zubů; nelze dobře rozeznati ve slově zubo(m) poslední písmeno (stejně jako ve v. 2087), je-li to -m či -w; zubóm by byl starý dativ posesivní — 1599 Proněž proto; ukráci ukrátím — 1600 navráci navrátím — 1602 oba rukopisy mají sebú, ač rým žádá starší sobú — 1606 ustavičného stálého — 1607 kterakt sě dědie jaký mají úděl (dědictví), jak se mají, jak se jim daří — 1618 nebud rozpačný nedej se odradit — 1625 takež tak — 1626 jedne m. jedno = jen — 1635 s kázní slušně, skromně — 1642 necné nectné — 1647 bliz blízko — 1649 ač jestliže. V. 1652 = chceš-li míti pevný dům — 1654 od dřievie ze dřeva — 1656 ač jestliže. V. 1663 = potom se dostala řada na kolčavu — 1668 úkladni lstiví — 1680 = ale řádně se vyptaje. V. 1684 bud píle (přech.) pilně si hleď (toho) — 1688 = v proměnách různých hlasů; pravděpodobně se tím míní vícehlasý, polyfonní zpěv — 98
vyšší pán — 1393 nepodobného nepěkného — 1396 = na čemkoli se uradí. V. 1414 na krátce přěslyše stručně (stručné jejich rady) vyslechl — 1420 jeliž až — 1422 až 1426 smysl: Hle, copak si polepšíš, když jako sketa přijma jiné mravy (budeš si myslit): ať zhyne zboží i čest, jen když sám zůstaneš při životě? Nakonec skonáš v té psotě. Tak toto místo vykládá prof. Trávníček. V. 1431 = udeř na ně včas — 1435 špíži zásobu potravin — 1444 shro- mazd shromažďuj — 1447 přemalitkého velmi malého — 1448 snažně pečlivě, pracně — 1453 jímžto, t. j. shromažďováním pokladů. V. 1465 zdá sě pravděpodobně m. udá sě = přihodí se; ať se to kde- koli přihodí — 1468 bez hluku bez družiny — 1469 kojí sě utěšuje se — 1470 brojí sě shromažďuje se — 1475 potiehneš potáhneš — 1479 v pravení v básnické skladbě. V. 1487 aby abys; nikoli nikdy, za žádných okolností; přijíti (přechá- zeti) je tu ve významu jíti s jednoho místa na druhé, býti nestálý, ne- rozhodný — 1495 běžie prchají — 1497 po nich za nimi — 1499 v čirém v širém — 1501 na tři skoky tak, abys byl vzdálen jen tři skoky od ne- přítele (na dohled) — 1508 kudy tudy, tím způsobem — 1515 ještot kam (směrový význam) — 1516 s pomocí rukopisu B lze rekonstruovati pravdě- podobné původní znění, jak je uvedeno v textu (shodně s Gebauerem); tedy „tři skoky“, jež vedou k dosažení Boží milosti, jsou: víra, láska, naděje. V. 1519 Potad tady — 1520 řěč uchváti chopil se slova — 1540 cele jistě — 1542 aby vstával aby nedbal — 1543 ovšem zcela. V. 1552 žádný královiče srov. pozn. k v. 1382 — 1552 až 1555 celé místo upomíná na Štítného Řeči nedělní a sváteční, 210b, (Strakovo vy- dání str. 381), podle něhož náleží králům: ...s takými sě věcmi neobierati, ješto k čárám a kúzlóm příslušejí — 1563 nerod nic tbáti nic nedbej — 1570 nikakež nijak — 1571 ač leč jestliže. V. 1576 nýnie není — 1579 pro rovnou škodu pro mírnou, nevelkou — 1583 přehověti strpěti, dovoliti — 1590 zubóm škřipenie skřípání zubů; nelze dobře rozeznati ve slově zubo(m) poslední písmeno (stejně jako ve v. 2087), je-li to -m či -w; zubóm by byl starý dativ posesivní — 1599 Proněž proto; ukráci ukrátím — 1600 navráci navrátím — 1602 oba rukopisy mají sebú, ač rým žádá starší sobú — 1606 ustavičného stálého — 1607 kterakt sě dědie jaký mají úděl (dědictví), jak se mají, jak se jim daří — 1618 nebud rozpačný nedej se odradit — 1625 takež tak — 1626 jedne m. jedno = jen — 1635 s kázní slušně, skromně — 1642 necné nectné — 1647 bliz blízko — 1649 ač jestliže. V. 1652 = chceš-li míti pevný dům — 1654 od dřievie ze dřeva — 1656 ač jestliže. V. 1663 = potom se dostala řada na kolčavu — 1668 úkladni lstiví — 1680 = ale řádně se vyptaje. V. 1684 bud píle (přech.) pilně si hleď (toho) — 1688 = v proměnách různých hlasů; pravděpodobně se tím míní vícehlasý, polyfonní zpěv — 98
Strana 99
1694 prodlenie prodloužení — 1695 Pišce pištce — 1696 = různé strunné nástroje — 1695 až 1710 toto nejlyričtější místo v Nové radě srovnává J. B. Čapek (Alegorie NR, str. 26) s bajkou o slavíku a jestřábu v staro- českém zpracování Ezopa (Sborník hraběte Baworowského, vydání J. Lo- riše, Praha 1903, str. 116) — 1701 ještot když — 1719 tady tudy, tím způsobem. V. 1725 smysl: projev svou účast s tím — 1728 protivnú puótku ne- přátelský spor — 1732 žalostiti žalost míti — 1735 neliknuj sě neváhej; di jdi — 1742 myslí takú instrumentál vlastnosti = mysli takové — 1751 v svejm v svém — 1764 nepřěsahuj sebe nepřeceňuj se — 1766 = ne- zatěžuj se — 1768 pod měrů s mírou — 1771 vhod v pravé míře. V. 1778 nebezpečen ne bez péče, starosti — 1780 takež tak — 1782 brodi brodí se; smysl: kdo si hoví v přemíře poct a majetku — 1785 ondet poněvadž; smysl: nebo má starosti a (tím) srdce drásá — 1790 ukráti m. ukráci = ukrátím — 1801 nýnie není. V. 1826 smútíš zarmoutíš — 1829 = stojí ti něco v cestě — 1834 vrahu nepříteli — 1847 cožt obyknú čemu zvyknou. V. 1861 vnadu poučení — 1866 kojí sě těší se. V. 1885 neostává neopouští — 1890 slíbíš sě zalíbíš se. V. 1891 nedovodi nedovede, nepřivede — 1892 nepochodi nevzejde; srovnej Desatero kázánie Božie, šesté přikázání (v Hrabákově vydání na str. 33, v. 261 sl.): čistota v ráj nedovodí, jenž ot srdcě nepochodí — 1898 vynde vyjde — 1904 rúče rychle — 1917 svú vóli svévolností, svévolí — 1924 jedno ktož jen (tomu), kdo — 1925 osiehne obsáhne, zasáhne — 1926 vtiehne vtáhne. V. 1940 ponutie nutí, ponouká — 1941 stěžíš se stáhneš se — 1959 Ktež m. ktož = kdo — 1967 svrchnieho nejvyššího — 1975 Rúče rychle — 1981 dáli sč oddaluje se, odtahuje se — 1984 nebezpečné ne bez starosti — 1998 přiekazy překážky — 2001 vinného vinným — 2002 ne lap posud tím spíše neposuď, neposuzuj — 2004 záhe záhy — 2029 = tak se k nám Bůh zde nepřátelsky staví — 2033 přepúštie dopouští (Bůh) — 2051 zplane vzplane — 2052 stane postaví se — 2054 ubádalo bodalo — 2055 Ježíšem za Ježíše — 2056 nepřijeli nepřijali — 2058 jimi za ně — 2061 až 2068 parafráze sekvence Dies irae, dies illa... — 2063 hubenstva bídy, strasti — 2071 dolíčie dokáží, potvrdí to — 2072 Ted zde, tady — 2076 sotně sotva, jen — 2077 i řěči ani řeči — 2087 srov. pozn. k v. 1590 — 2091 tě dvě slově ta dvě slova — 2095 sotně probude sotva štastně obstojí — 2101 úkor- ným hanlivým, utrhačným — 2126 holec lysý člověk — 2127 sobota přěd Květy sobota před Květnou nedělí, t. j. 17. března 1459. 99
1694 prodlenie prodloužení — 1695 Pišce pištce — 1696 = různé strunné nástroje — 1695 až 1710 toto nejlyričtější místo v Nové radě srovnává J. B. Čapek (Alegorie NR, str. 26) s bajkou o slavíku a jestřábu v staro- českém zpracování Ezopa (Sborník hraběte Baworowského, vydání J. Lo- riše, Praha 1903, str. 116) — 1701 ještot když — 1719 tady tudy, tím způsobem. V. 1725 smysl: projev svou účast s tím — 1728 protivnú puótku ne- přátelský spor — 1732 žalostiti žalost míti — 1735 neliknuj sě neváhej; di jdi — 1742 myslí takú instrumentál vlastnosti = mysli takové — 1751 v svejm v svém — 1764 nepřěsahuj sebe nepřeceňuj se — 1766 = ne- zatěžuj se — 1768 pod měrů s mírou — 1771 vhod v pravé míře. V. 1778 nebezpečen ne bez péče, starosti — 1780 takež tak — 1782 brodi brodí se; smysl: kdo si hoví v přemíře poct a majetku — 1785 ondet poněvadž; smysl: nebo má starosti a (tím) srdce drásá — 1790 ukráti m. ukráci = ukrátím — 1801 nýnie není. V. 1826 smútíš zarmoutíš — 1829 = stojí ti něco v cestě — 1834 vrahu nepříteli — 1847 cožt obyknú čemu zvyknou. V. 1861 vnadu poučení — 1866 kojí sě těší se. V. 1885 neostává neopouští — 1890 slíbíš sě zalíbíš se. V. 1891 nedovodi nedovede, nepřivede — 1892 nepochodi nevzejde; srovnej Desatero kázánie Božie, šesté přikázání (v Hrabákově vydání na str. 33, v. 261 sl.): čistota v ráj nedovodí, jenž ot srdcě nepochodí — 1898 vynde vyjde — 1904 rúče rychle — 1917 svú vóli svévolností, svévolí — 1924 jedno ktož jen (tomu), kdo — 1925 osiehne obsáhne, zasáhne — 1926 vtiehne vtáhne. V. 1940 ponutie nutí, ponouká — 1941 stěžíš se stáhneš se — 1959 Ktež m. ktož = kdo — 1967 svrchnieho nejvyššího — 1975 Rúče rychle — 1981 dáli sč oddaluje se, odtahuje se — 1984 nebezpečné ne bez starosti — 1998 přiekazy překážky — 2001 vinného vinným — 2002 ne lap posud tím spíše neposuď, neposuzuj — 2004 záhe záhy — 2029 = tak se k nám Bůh zde nepřátelsky staví — 2033 přepúštie dopouští (Bůh) — 2051 zplane vzplane — 2052 stane postaví se — 2054 ubádalo bodalo — 2055 Ježíšem za Ježíše — 2056 nepřijeli nepřijali — 2058 jimi za ně — 2061 až 2068 parafráze sekvence Dies irae, dies illa... — 2063 hubenstva bídy, strasti — 2071 dolíčie dokáží, potvrdí to — 2072 Ted zde, tady — 2076 sotně sotva, jen — 2077 i řěči ani řeči — 2087 srov. pozn. k v. 1590 — 2091 tě dvě slově ta dvě slova — 2095 sotně probude sotva štastně obstojí — 2101 úkor- ným hanlivým, utrhačným — 2126 holec lysý člověk — 2127 sobota přěd Květy sobota před Květnou nedělí, t. j. 17. března 1459. 99
Strana 100
Strana 101
SEZNAM RAD, JAK JDOU ZA SEBOU Čísla označují první verš každé rady Úvod (král lev) . . . . . . 1 123 orel . . . . . . . . . . . 373 levhart . . . . . . . . . 539 sokol . . . . . . . . . . 573 nedvěd . . . . . . . . . 599 řeřáb . . . . . . . . . . vlk . . . . . . . . . . . 699 sup . . . . . . . . . . . 742 jelen . . . . . . . . . . 777 835 páv . . . . . . . . . . . 861 kuoň . . . . . . . . . . 905 . . . . . . . . . . kokot 949 volek . . . . . . . . . . 977 hus . . . . . . . . . . . osel . . . . . . . . . . . 995 holub . . . . . . . . . . 1053 svině . . . . . . . . . . 1115 hrdlice . . . . . . . . . 1137 1175 zajéc . . . . . . . . . . 1185 vrána . . . . . . . . . . beránek . . . . . . . . . 1213 čáp . . . . . . . . . . . 1251 kočka . . . . . . . . . . 1309 tetřěv . . . . . . . . . . 1325 pes . . . . . . . . . . . 1335 sova . . . . . . . . . . 1359 liška. . . . . . . . . . . 1379 luňák . . . . . . . . . . 1413 ježek . . . . . . . . . . 1427 1439 veverek . . . . . . . . . 1457 špaček. . . . . . . . . . 1483 rys . . . . . . . . . . . 1519 papauch . . . . . . . . . opice . . . . . . . . . . 1551 . . . . . . . . skřivanec 1573 bobr . . 1633 . . . . . . . . vlaštovice . . . . . . . . 1651 kolčava . . . . . . . . . 1663 slavík . . . . . . . . . . 1683 velbloud . . . . . . . . . 1723 sýkora . . . . . . . . . 1773 slon . . . . . . . . . . 1813 noh . . . . . . . . . . . 1851 jednorožec . . . . . . . . 1869 labuť . . . . . . . . . . 1929 101
SEZNAM RAD, JAK JDOU ZA SEBOU Čísla označují první verš každé rady Úvod (král lev) . . . . . . 1 123 orel . . . . . . . . . . . 373 levhart . . . . . . . . . 539 sokol . . . . . . . . . . 573 nedvěd . . . . . . . . . 599 řeřáb . . . . . . . . . . vlk . . . . . . . . . . . 699 sup . . . . . . . . . . . 742 jelen . . . . . . . . . . 777 835 páv . . . . . . . . . . . 861 kuoň . . . . . . . . . . 905 . . . . . . . . . . kokot 949 volek . . . . . . . . . . 977 hus . . . . . . . . . . . osel . . . . . . . . . . . 995 holub . . . . . . . . . . 1053 svině . . . . . . . . . . 1115 hrdlice . . . . . . . . . 1137 1175 zajéc . . . . . . . . . . 1185 vrána . . . . . . . . . . beránek . . . . . . . . . 1213 čáp . . . . . . . . . . . 1251 kočka . . . . . . . . . . 1309 tetřěv . . . . . . . . . . 1325 pes . . . . . . . . . . . 1335 sova . . . . . . . . . . 1359 liška. . . . . . . . . . . 1379 luňák . . . . . . . . . . 1413 ježek . . . . . . . . . . 1427 1439 veverek . . . . . . . . . 1457 špaček. . . . . . . . . . 1483 rys . . . . . . . . . . . 1519 papauch . . . . . . . . . opice . . . . . . . . . . 1551 . . . . . . . . skřivanec 1573 bobr . . 1633 . . . . . . . . vlaštovice . . . . . . . . 1651 kolčava . . . . . . . . . 1663 slavík . . . . . . . . . . 1683 velbloud . . . . . . . . . 1723 sýkora . . . . . . . . . 1773 slon . . . . . . . . . . 1813 noh . . . . . . . . . . . 1851 jednorožec . . . . . . . . 1869 labuť . . . . . . . . . . 1929 101
Strana 102
ABECEDNÍ SEZNAM ZVÍŘAT, JEŽ V NOVÉ RADĚ VYSTUPUJÍ Jména zvířat, o nichž se v básni mluví jen jako o účastnících sněmu, ale jež neradí, jsou vytištěna kursivou. Číslo uvádí první verš rady, a u zví- řat, o nichž se jen mluví, uvádí verš, v němž je o nich zmínka. V závorce jsou uvedeny novočeské názvy těch zvířat, jejichž názvy staročeské nejsou už dnes srozumitelné. Beránek . . . . . . . + - 1213 bobr ..... . . +. « . 1663 čáp . . . . . . . +... . 1251 (havran) viz koba holub ... ...... . 1053 hrdlička 1137 husy, vý 977 jednorožec . . . . . . ... 1869 jelen . . .. . . . + + + 777 jeżek .......... 1427 kalüs . ... . . . . + + 1377 káně myšie . . 1413 koba (havran). . . . . . . 1210 kočka . ... .. . . . + + 1309 (kohout) viz kokot kokot (kohout) . . . . . . 905 kolčava . ...... . .. 1663 kuoń ... . . . +. « + 861 kuna . . . . . «© + « «+ + 1411 labuť . . .. . . . . + « 1929 lev .. 1 levhart. . . . . . . . + + 373 liška. . .. .. . . . . + + « 1379 luňák . .... . . . +. + 1413 nedvyćód |... . .. . + « 513 noh. .. .. . . . + + + 1851 opice . . . . . - + « + + 1551 orel, , . . . . . + + + + 995 papauch. . . . . . . . + 1519 102 Páv . . . . . 835 pes . . . . . . . . . . . 1335 fefab . ..... .. . . 599 TYS . . . . ee. eee 1483 skfivanec |. . . . . . +. 1573 slavík ..... 1683 slon ....... . +. 1813 sokol _ . .. . . . . +. +. + 539 SOVa |. . . . . 1359 stehlik. . .... .. . . . 1720 straka . . . . . . «© + +. + 1211 strnad S . . .. . . . . + 1211 sup... . . . . 742 svině . . . . . . © +. . . 1115 SÝýC . . e... 1377 sýkora .. ... . . * + 1773 sysel ....... . .. . 1427 śpałek. . . . . . . . . - 1457 tetfev . . . . . . . «+ + + 1325 velbloud. . . . . .. . . 1723 vepř .. . . .. .. .. 1117 veverek . . .. .. . . . + « 1439 vlaśtovice | ,.... .. 1651 vlk .. .......... 699 volek . . . . . . e 949 orabec. , . . . . . « + « 1211 vrána . . . . © +... . 1185 vydra . . . . . +. © + + 1411 zajéc . . . . . <<... +... 1175
ABECEDNÍ SEZNAM ZVÍŘAT, JEŽ V NOVÉ RADĚ VYSTUPUJÍ Jména zvířat, o nichž se v básni mluví jen jako o účastnících sněmu, ale jež neradí, jsou vytištěna kursivou. Číslo uvádí první verš rady, a u zví- řat, o nichž se jen mluví, uvádí verš, v němž je o nich zmínka. V závorce jsou uvedeny novočeské názvy těch zvířat, jejichž názvy staročeské nejsou už dnes srozumitelné. Beránek . . . . . . . + - 1213 bobr ..... . . +. « . 1663 čáp . . . . . . . +... . 1251 (havran) viz koba holub ... ...... . 1053 hrdlička 1137 husy, vý 977 jednorožec . . . . . . ... 1869 jelen . . .. . . . + + + 777 jeżek .......... 1427 kalüs . ... . . . . + + 1377 káně myšie . . 1413 koba (havran). . . . . . . 1210 kočka . ... .. . . . + + 1309 (kohout) viz kokot kokot (kohout) . . . . . . 905 kolčava . ...... . .. 1663 kuoń ... . . . +. « + 861 kuna . . . . . «© + « «+ + 1411 labuť . . .. . . . . + « 1929 lev .. 1 levhart. . . . . . . . + + 373 liška. . .. .. . . . . + + « 1379 luňák . .... . . . +. + 1413 nedvyćód |... . .. . + « 513 noh. .. .. . . . + + + 1851 opice . . . . . - + « + + 1551 orel, , . . . . . + + + + 995 papauch. . . . . . . . + 1519 102 Páv . . . . . 835 pes . . . . . . . . . . . 1335 fefab . ..... .. . . 599 TYS . . . . ee. eee 1483 skfivanec |. . . . . . +. 1573 slavík ..... 1683 slon ....... . +. 1813 sokol _ . .. . . . . +. +. + 539 SOVa |. . . . . 1359 stehlik. . .... .. . . . 1720 straka . . . . . . «© + +. + 1211 strnad S . . .. . . . . + 1211 sup... . . . . 742 svině . . . . . . © +. . . 1115 SÝýC . . e... 1377 sýkora .. ... . . * + 1773 sysel ....... . .. . 1427 śpałek. . . . . . . . . - 1457 tetfev . . . . . . . «+ + + 1325 velbloud. . . . . .. . . 1723 vepř .. . . .. .. .. 1117 veverek . . .. .. . . . + « 1439 vlaśtovice | ,.... .. 1651 vlk .. .......... 699 volek . . . . . . e 949 orabec. , . . . . . « + « 1211 vrána . . . . © +... . 1185 vydra . . . . . +. © + + 1411 zajéc . . . . . <<... +... 1175
Strana 103
OBSAH 5 ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . TEXT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 . . . . . . . . . . . . . . 83 POZNÁMKY KE KRITICE TEXTU . . . . . . . . . . . . 86 POZNÁMKY VĚCNÉ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 SEZNAM RAD, JAK JDOU ZA SEBOU . . . . . . . . . . . 101 ABECEDNÍ SEZNAM ZVÍRAT . . . . . . . . . . . . . . . 102 POZNÁMKY . . . . . . . .
OBSAH 5 ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . TEXT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 . . . . . . . . . . . . . . 83 POZNÁMKY KE KRITICE TEXTU . . . . . . . . . . . . 86 POZNÁMKY VĚCNÉ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 SEZNAM RAD, JAK JDOU ZA SEBOU . . . . . . . . . . . 101 ABECEDNÍ SEZNAM ZVÍRAT . . . . . . . . . . . . . . . 102 POZNÁMKY . . . . . . . .
- 1: Array
- 5: Array
- 17: Array
- 83: Array
- 86: Array
- 93: Array
- 101: Array
- 103: Array