z 161 stránek
Titul
1
2
3
4
Předmluva
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
Edice
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
Kritický aparát
149
150
151
152
Poznámky
153
154
155
156
157
158
159
160
Obsah
161
Název:
Píseň o vítězství u Domažlic (Vavřinec z Březové)
Autor:
Ryba, Bohumil; Hrdina, Karel
Rok vydání:
1951
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
161
Počet stran předmluvy plus obsahu:
161
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Předmluva
- 38: Edice
- 149: Kritický aparát
- 153: Poznámky
- 161: Obsah
upravit
Strana 1
VAVŘINEC Z BŘEZOVÉ Píseň o vítězství u Domažlic ORBIS-PRAHA 195 1
VAVŘINEC Z BŘEZOVÉ Píseň o vítězství u Domažlic ORBIS-PRAHA 195 1
Strana 2
Strana 3
Laurentius de Brzezowa Carmen insignis corone Boemie Latinský text připravili k vydání, kritickým aparátem a poznámkami opatřili Karel Hrdina a Bohumil Ryba Novočesky přebásnil J. B. Čapek Úvod napsal Josef Macek a J. B. Čapek Obálku navrhl Miloslav Fulín
Laurentius de Brzezowa Carmen insignis corone Boemie Latinský text připravili k vydání, kritickým aparátem a poznámkami opatřili Karel Hrdina a Bohumil Ryba Novočesky přebásnil J. B. Čapek Úvod napsal Josef Macek a J. B. Čapek Obálku navrhl Miloslav Fulín
Strana 4
Strana 5
PŘED BITVOU U DOMAŽLIC
PŘED BITVOU U DOMAŽLIC
Strana 6
Strana 7
Na sklonku roku 1429 vyrazil proud českých husitů rychlým a ne- čekaným útokem z Čech na sever, do Míšně a okolních zemí. Už při přípravách této „spanilé jízdy“ šířil se lavinovitě celou střední Evropou strach před tímto novým vojensko-propagačním podnikem českých „kacířů“. Husité dobyli jedním náporem Plavna, obrátili se k Lipsku, odtud zase zpět a rychlým manévrováním se zmocňovali jednoho ně- meckého města za druhým. Frankfurt nad Mohanem ze strachu před husity počal opravovat městské hradby a hloubit příkopy a v Norim- berce „byl všechen lid tak přestrašen a zakřiknut, jako by už husité byli pány města“. Do celého světa letěly zprávy o nových vojenských úspě- ších husitů a do utrhačných protihusitských pomluv se mísil i úžas nad husitskou silou a mohutností. A obdiv celého světa k husitům už zcela převládl po srpnu 1431, kdy vešla ve známost katastrofální porážka křižáků u Domažlic. Uvědomíme-li si, že tato vítězství byla vybojována tři léta před lipanskou katastrofou, tři léta před pokořením „božích bojovníků“, staneme před otázkou, co přivodilo toto vítězství? Co vysvětlí úžasné mocenské rozpětí husitských Čech, a jak bylo možno, že od Domažlic vedla cesta k Lipanům? Chceme-li alespoň zhruba poznat odpovědi na tyto otázky, je nutno všimnouti si hospodářsko-sociální situace v Čechách v třicátých letech 15. st. a prolistovat několik kapitol z dějin roku 1430 a 1431. Feudální společenský řád nebyl husitským revolučním hnutím ani zdaleka smeten. Na českém venkově - a hlavně na Táboře v roce 1420 — byly sice učiněny prvé kroky k odstranění starého společenského řádu, avšak síly revoluční chudiny venkovské i městské nestačily vést zniču- jící úder bez podpory měšťanstva. Feudalismus se otřásal v základech, avšak přetrval. V třicátých letech 15. století jsou feudální vztahy stále rozhodující vývojovou silou. Padla hlavní opora feudalismu, bohatá
Na sklonku roku 1429 vyrazil proud českých husitů rychlým a ne- čekaným útokem z Čech na sever, do Míšně a okolních zemí. Už při přípravách této „spanilé jízdy“ šířil se lavinovitě celou střední Evropou strach před tímto novým vojensko-propagačním podnikem českých „kacířů“. Husité dobyli jedním náporem Plavna, obrátili se k Lipsku, odtud zase zpět a rychlým manévrováním se zmocňovali jednoho ně- meckého města za druhým. Frankfurt nad Mohanem ze strachu před husity počal opravovat městské hradby a hloubit příkopy a v Norim- berce „byl všechen lid tak přestrašen a zakřiknut, jako by už husité byli pány města“. Do celého světa letěly zprávy o nových vojenských úspě- ších husitů a do utrhačných protihusitských pomluv se mísil i úžas nad husitskou silou a mohutností. A obdiv celého světa k husitům už zcela převládl po srpnu 1431, kdy vešla ve známost katastrofální porážka křižáků u Domažlic. Uvědomíme-li si, že tato vítězství byla vybojována tři léta před lipanskou katastrofou, tři léta před pokořením „božích bojovníků“, staneme před otázkou, co přivodilo toto vítězství? Co vysvětlí úžasné mocenské rozpětí husitských Čech, a jak bylo možno, že od Domažlic vedla cesta k Lipanům? Chceme-li alespoň zhruba poznat odpovědi na tyto otázky, je nutno všimnouti si hospodářsko-sociální situace v Čechách v třicátých letech 15. st. a prolistovat několik kapitol z dějin roku 1430 a 1431. Feudální společenský řád nebyl husitským revolučním hnutím ani zdaleka smeten. Na českém venkově - a hlavně na Táboře v roce 1420 — byly sice učiněny prvé kroky k odstranění starého společenského řádu, avšak síly revoluční chudiny venkovské i městské nestačily vést zniču- jící úder bez podpory měšťanstva. Feudalismus se otřásal v základech, avšak přetrval. V třicátých letech 15. století jsou feudální vztahy stále rozhodující vývojovou silou. Padla hlavní opora feudalismu, bohatá
Strana 8
církev, avšak její majetek nasytil lačná hrdla světských feudálů, kteří již nyní zcela jasně dali najevo, že husitství může počítat s jejich pomocí jen tehdy, pokud budou zbraně namířeny proti církevnímu majetku. Jakmile však půjde husity hlásaná náprava společnosti hlouběji, nejenže se panstvo bude distancovat, nýbrž přejde i do opačného tábora. Čeští páni v této době byli už většinou na druhém břehu, u krále Zikmunda a papežské kurie, jež z nouze musela spolknout hořkou pilulku sekula- risace (t. j. zesvětštění církevního majetku) a spokojit se s panskou „ochranou“ církevního zboží. Jak tato ochrana vypadala, ukazuje na příklad postup Oldřicha z Rožmberka, který nejenže pohltil majetek zlatokorunského kláštera, nýbrž i rozkradl a rozprodal bohoslužebné náčiní, ornáty a ozdoby. Páni nasycení církevním jměním a nesčíslnými - i když leckdy pomyslnými - zápisy krále Zikmunda měli před sebou jediný cíl: rozdrtit husity, nebo alespoň přimět je k obnovení starých dobrých časů, t. j. k upevnění feudálního společenského řádu. V tom byli zajedno páni katoličtí i páni kališničtí, kteří si přáli kromě návratu k tomuto řádu i uznání všeho toho, co se stalo s církevním majetkem, t. j. uznání záboru a ochran církevního majetku pány. Pánům samo- zřejmě nemohla vyhovovat revoluce, jež jim odjímala poddané a zmen- šovala tak zdroje jejich příjmů. Vyšší šlechta toužila po míru, který by odstranil stálé nebezpečí revolučního výbuchu vykořisťovaných a zajistil jí možnosti k zužitko- vání nově získaných statků. Na druhé straně část šlechty se však ne- přestala obávat, že jednoho dne přijde církev a bude žádat vrácení všeho odcizeného a v „ochranu“ vzatého majetku. A především obava z tohoto zúčtování hnala některé pány stále ještě ke kalichu. Byla to jen malá část panstva, jež se ještě ve třicátých letech 15. století přidržela konser- vativního husitského křídla, Pražanů. Z nejznámějších to byli pánové z Hradce Jindřichova, z Lichtenberka, Veliše, Jičína a Bydžova, ze Šternberka, ze Zvířetic, z Chlumu a na Košumberce a jiní. Naproti tomu církvi věrná vyšší šlechta představovala základnu a oporu domácí reakce. Byla to především šlechta kraje plzeňského, sdružená v tak zva- ném landfridu plzeňském, jež vytvořila na západ od Plzně až k zem- ským hranicím souvislou državu, nástupiště útoků zahraniční reakce proti husitům. Na sever tento plzeňský landfrid souvisel s Chebskem a Loketskem, jež rovněž zůstaly za mocné podpory ze zahraničí za- 8
církev, avšak její majetek nasytil lačná hrdla světských feudálů, kteří již nyní zcela jasně dali najevo, že husitství může počítat s jejich pomocí jen tehdy, pokud budou zbraně namířeny proti církevnímu majetku. Jakmile však půjde husity hlásaná náprava společnosti hlouběji, nejenže se panstvo bude distancovat, nýbrž přejde i do opačného tábora. Čeští páni v této době byli už většinou na druhém břehu, u krále Zikmunda a papežské kurie, jež z nouze musela spolknout hořkou pilulku sekula- risace (t. j. zesvětštění církevního majetku) a spokojit se s panskou „ochranou“ církevního zboží. Jak tato ochrana vypadala, ukazuje na příklad postup Oldřicha z Rožmberka, který nejenže pohltil majetek zlatokorunského kláštera, nýbrž i rozkradl a rozprodal bohoslužebné náčiní, ornáty a ozdoby. Páni nasycení církevním jměním a nesčíslnými - i když leckdy pomyslnými - zápisy krále Zikmunda měli před sebou jediný cíl: rozdrtit husity, nebo alespoň přimět je k obnovení starých dobrých časů, t. j. k upevnění feudálního společenského řádu. V tom byli zajedno páni katoličtí i páni kališničtí, kteří si přáli kromě návratu k tomuto řádu i uznání všeho toho, co se stalo s církevním majetkem, t. j. uznání záboru a ochran církevního majetku pány. Pánům samo- zřejmě nemohla vyhovovat revoluce, jež jim odjímala poddané a zmen- šovala tak zdroje jejich příjmů. Vyšší šlechta toužila po míru, který by odstranil stálé nebezpečí revolučního výbuchu vykořisťovaných a zajistil jí možnosti k zužitko- vání nově získaných statků. Na druhé straně část šlechty se však ne- přestala obávat, že jednoho dne přijde církev a bude žádat vrácení všeho odcizeného a v „ochranu“ vzatého majetku. A především obava z tohoto zúčtování hnala některé pány stále ještě ke kalichu. Byla to jen malá část panstva, jež se ještě ve třicátých letech 15. století přidržela konser- vativního husitského křídla, Pražanů. Z nejznámějších to byli pánové z Hradce Jindřichova, z Lichtenberka, Veliše, Jičína a Bydžova, ze Šternberka, ze Zvířetic, z Chlumu a na Košumberce a jiní. Naproti tomu církvi věrná vyšší šlechta představovala základnu a oporu domácí reakce. Byla to především šlechta kraje plzeňského, sdružená v tak zva- ném landfridu plzeňském, jež vytvořila na západ od Plzně až k zem- ským hranicím souvislou državu, nástupiště útoků zahraniční reakce proti husitům. Na sever tento plzeňský landfrid souvisel s Chebskem a Loketskem, jež rovněž zůstaly za mocné podpory ze zahraničí za- 8
Strana 9
tvrzelými odpůrci husitů. Na jihu tento pohraniční pás katolického území doplňovaly statky „jihočeského krále“ Oldřicha z Rožmberka, který v roce 1430 už dávno zapomněl, že ještě před deseti lety se zval „obráncem zákona božího nejhorlivějším“. Nyní byl obráncem feudál- ních zájmů a stál v neustálém drobném a záškodnickém boji s Táborem. Kromě těchto souvislých oblastí, z nichž těžila domácí reakce hlavní oporu v boji s husity, byly i ostatní okrajové části Čech ovládány kato- lickými pány - na př. na severu byli páni z Vartemberka a na Ralsku, páni Michalovičtí na Bezdězi, ve východních Čechách při kladské hra- nici Půta z Častolovic a páni z Opočna, s nimiž úzce spolupracoval i klášter broumovský, podporovaný slezskými pány, kteří užívali této základny na východě Čech k útokům do vnitra země. Uvnitř Čech bylo katolické panstvo rozdrobeno do několika hradů, jejichž posádky byly nuceny uzavírat stálé příměří s husity. Z větších měst stály na straně katolického panstva a církve České Budějovice, Plzeň, Cheb a Loket, kde všude se udržel při moci patri- ciát vydatně podporovaný obchodním patriciátem německých měst, českou šlechtou, církví a králem Zikmundem. K nim přistupoval i Most odtržený od Čech markrabím míšenským. Vláda obchodního a rodo- vého patriciátu v těchto městech dusila sebemenší pokus o vzpouru měšťanstva a chudiny sympatisující s husity a patriciové byli si vědomi, že vítězství husitů by znamenalo pro ně stejný los, jaký byl určen patriciátu v Praze a ostatních husitských městech: být vypuzen z bo- hatých domů, od výnosného obchodu, z radničních křesel, ztratit roz- sáhlá pole a vinice. Proto s ochotou přijímal patriciát těchto „vždy věr- ných“ měst panskou ochranu (Plzeň landfridu plzeňského, Budějovice pána z Krajku a vévody rakouského, Cheb pána ze Švamberka a říš- ských knížat, Loket pana Šlika) a platil pravidelný, značně vysoký po- platek za ochranu. Tyto peníze byly opatřovány městskou sbírkou, šly tedy z kapes všech a zajišťovaly dostatek ozbrojených pacholků, kteří drželi v šachu ulici. I měšťanstvo katolických měst, radnicí neustále upozorňované na troufalost chudiny, jež v husitských městech - a do- konce i v Praze - útočila na patricije i měšťany, bylo ochotno uvěřit, že nepřítel je na levém křídle, v brlozích městské chudiny a nikoli na hradech. Tak všechna tato města byla trvalou oporou feudálů. Proti reakčnímu spojení církve a patriciátu byl husitský tábor mno- 9
tvrzelými odpůrci husitů. Na jihu tento pohraniční pás katolického území doplňovaly statky „jihočeského krále“ Oldřicha z Rožmberka, který v roce 1430 už dávno zapomněl, že ještě před deseti lety se zval „obráncem zákona božího nejhorlivějším“. Nyní byl obráncem feudál- ních zájmů a stál v neustálém drobném a záškodnickém boji s Táborem. Kromě těchto souvislých oblastí, z nichž těžila domácí reakce hlavní oporu v boji s husity, byly i ostatní okrajové části Čech ovládány kato- lickými pány - na př. na severu byli páni z Vartemberka a na Ralsku, páni Michalovičtí na Bezdězi, ve východních Čechách při kladské hra- nici Půta z Častolovic a páni z Opočna, s nimiž úzce spolupracoval i klášter broumovský, podporovaný slezskými pány, kteří užívali této základny na východě Čech k útokům do vnitra země. Uvnitř Čech bylo katolické panstvo rozdrobeno do několika hradů, jejichž posádky byly nuceny uzavírat stálé příměří s husity. Z větších měst stály na straně katolického panstva a církve České Budějovice, Plzeň, Cheb a Loket, kde všude se udržel při moci patri- ciát vydatně podporovaný obchodním patriciátem německých měst, českou šlechtou, církví a králem Zikmundem. K nim přistupoval i Most odtržený od Čech markrabím míšenským. Vláda obchodního a rodo- vého patriciátu v těchto městech dusila sebemenší pokus o vzpouru měšťanstva a chudiny sympatisující s husity a patriciové byli si vědomi, že vítězství husitů by znamenalo pro ně stejný los, jaký byl určen patriciátu v Praze a ostatních husitských městech: být vypuzen z bo- hatých domů, od výnosného obchodu, z radničních křesel, ztratit roz- sáhlá pole a vinice. Proto s ochotou přijímal patriciát těchto „vždy věr- ných“ měst panskou ochranu (Plzeň landfridu plzeňského, Budějovice pána z Krajku a vévody rakouského, Cheb pána ze Švamberka a říš- ských knížat, Loket pana Šlika) a platil pravidelný, značně vysoký po- platek za ochranu. Tyto peníze byly opatřovány městskou sbírkou, šly tedy z kapes všech a zajišťovaly dostatek ozbrojených pacholků, kteří drželi v šachu ulici. I měšťanstvo katolických měst, radnicí neustále upozorňované na troufalost chudiny, jež v husitských městech - a do- konce i v Praze - útočila na patricije i měšťany, bylo ochotno uvěřit, že nepřítel je na levém křídle, v brlozích městské chudiny a nikoli na hradech. Tak všechna tato města byla trvalou oporou feudálů. Proti reakčnímu spojení církve a patriciátu byl husitský tábor mno- 9
Strana 10
hem více sociálně diferencován. Husitství v roce 1430-31 stále ještě představovalo širokou třídní koalici, jež přes rozkladné pokusy a od- padnutí panstva upomínala na prvá léta revolučního hnutí. Vedoucí silou a organisátorem byl v té době zcela pevný svazek měst s nižší šlechtou, t. zv. měšťanská oposice. Uvnitř však stále víc a víc se rozví- rající trhlinou oddělováno radikální křídlo od křídla konservativního; Praha od Tábora. Konservativní křídlo měšťanské oposice tvořilo především zbohatlé měšťanstvo a nový český patriciát na Starém Městě pražském i v dalších městech pražského svazu, v Litoměřicích, Mělníce, Chrudimi a Poličce. Všude v těchto městech se udrželo bohaté měš- ťanstvo u moci podporou šlechticů. Část vyšší šlechty, t. zv. kališnické, o níž už byla svrchu řeč, se přimykala k tomuto konservativnímu křídlu stejně jako část zbohatlého rytířstva. Cíle této kališnické šlechty vyšší i nižší splývaly vjedno s cíli měšťanstva v otázce církevního majetku, neboť kromě pánů se i města a rytířstvo obohatily rozsáhlými pozemky odňatými ve smyslu husitského programu klášterům a církevní hierar- chii. Naproti tomu zase se různily názory šlechty a měšťanstva v otázce politického zastoupení v zemské vládě. Měšťanstvo vstoupilo do husit- ského revolučního hnutí s požadavkem účasti na zemské vládě. Na čáslavském sněmu (1421) se skutečně domohla města - a hlavně Praha - početného zastoupení v zemské vládě. Šlechta se však těžce smiřovala s tímto výbojem měšťanstva, protože byla zvyklá vedle krále a přímo i přes krále vládnout sama. Ovšem tyto rozpory mezi cíli měšťanstva a šlechty byly zacelovány společnými obavami z revolučnosti lidových mas a z moci krále Zik- munda, církve a mezinárodní reakce. Proto šli šlechtici s částí měšťan- stva společně a byla jen otázka, zda toto konservativní křídlo měšťanské oposice dá přednost spojenectví s radikály a s lidem či s reakcí, pány a církví. Že nakonec konservativní křídlo měštanské oposice zradilo, mělo svou příčinu především v tom, že třídní zájmy měšťanstva nevyhloubily až dosud dostatečně hlubokou propast mezi měšťanstvem a feudály. Řemeslná výroba se ještě natolik nerozvinula, aby pociťovala feudální privilegia jako nesnesitelnou závoru, již nutno odstranit. Výrobky ře- meslníků nalézaly odbytiště v blízkém okruhu měst, řemeslné město se doplňovalo se zemědělským venkovem. Nadto se města ujala zesvětště- ného majetku klášterů a církevních institucí v městech i v okolí měst, 10
hem více sociálně diferencován. Husitství v roce 1430-31 stále ještě představovalo širokou třídní koalici, jež přes rozkladné pokusy a od- padnutí panstva upomínala na prvá léta revolučního hnutí. Vedoucí silou a organisátorem byl v té době zcela pevný svazek měst s nižší šlechtou, t. zv. měšťanská oposice. Uvnitř však stále víc a víc se rozví- rající trhlinou oddělováno radikální křídlo od křídla konservativního; Praha od Tábora. Konservativní křídlo měšťanské oposice tvořilo především zbohatlé měšťanstvo a nový český patriciát na Starém Městě pražském i v dalších městech pražského svazu, v Litoměřicích, Mělníce, Chrudimi a Poličce. Všude v těchto městech se udrželo bohaté měš- ťanstvo u moci podporou šlechticů. Část vyšší šlechty, t. zv. kališnické, o níž už byla svrchu řeč, se přimykala k tomuto konservativnímu křídlu stejně jako část zbohatlého rytířstva. Cíle této kališnické šlechty vyšší i nižší splývaly vjedno s cíli měšťanstva v otázce církevního majetku, neboť kromě pánů se i města a rytířstvo obohatily rozsáhlými pozemky odňatými ve smyslu husitského programu klášterům a církevní hierar- chii. Naproti tomu zase se různily názory šlechty a měšťanstva v otázce politického zastoupení v zemské vládě. Měšťanstvo vstoupilo do husit- ského revolučního hnutí s požadavkem účasti na zemské vládě. Na čáslavském sněmu (1421) se skutečně domohla města - a hlavně Praha - početného zastoupení v zemské vládě. Šlechta se však těžce smiřovala s tímto výbojem měšťanstva, protože byla zvyklá vedle krále a přímo i přes krále vládnout sama. Ovšem tyto rozpory mezi cíli měšťanstva a šlechty byly zacelovány společnými obavami z revolučnosti lidových mas a z moci krále Zik- munda, církve a mezinárodní reakce. Proto šli šlechtici s částí měšťan- stva společně a byla jen otázka, zda toto konservativní křídlo měšťanské oposice dá přednost spojenectví s radikály a s lidem či s reakcí, pány a církví. Že nakonec konservativní křídlo měštanské oposice zradilo, mělo svou příčinu především v tom, že třídní zájmy měšťanstva nevyhloubily až dosud dostatečně hlubokou propast mezi měšťanstvem a feudály. Řemeslná výroba se ještě natolik nerozvinula, aby pociťovala feudální privilegia jako nesnesitelnou závoru, již nutno odstranit. Výrobky ře- meslníků nalézaly odbytiště v blízkém okruhu měst, řemeslné město se doplňovalo se zemědělským venkovem. Nadto se města ujala zesvětště- ného majetku klášterů a církevních institucí v městech i v okolí měst, 10
Strana 11
vládla nad množstvím poddanských vesnic, a byla tedy i feudálním pánem. Válečné nebezpečí, jež bylo nerozlučně spojeno s důsledně opravnou politikou radikálů, znamenalo větší nebezpečí pro rozvinutí obchodu než loupeživí šlechtici, s nimiž bylo konec konců možno se dohodnout na příměří a odškodnění. Slibované subsidie, odměny a milosti se strany krále Zikmunda a papežské kurie přispívaly jen k tomu, že politika Starého Města pražského a celého konservativního křídla měšťanské oposice se zvolna, avšak nepřetržitě přikláněla napravo, ke spojenectví s katolickou reakcí. A stejnou tendenci vykazuje i ideologie konservativců. Společným programem celého husitského tábora byly stále čtyři pražské artikule, jež svou všeobecností umožňovaly spojit i protichůdné třídní zájmy. Ideologové konservativců - většinou universitní mistři, vedení M. J. Příbramem, M. Křišťanem z Prachatic a M. Prokopem z Plzně - sle- dovali třídní zájmy svých chlebodárců, když se postupně od požadavku důsledného plnění čtyř artikulů uchylovali. Měšťané a šlechta pře- stávají se nyní zajímat o zabírání dalšího církevního majetku, oni ne- mohli potřebovat, aby tato otázka vůbec byla zviřována, protože seděli na církevním zboží. Proto požadavek „aby přestalo světské panování kněžstva“ nebyl pro ně tak důležitý a mohl být eventuálně vypuštěn. Stejně i volání, aby „hříchové smrtelní byli trestáni“, nemohlo najít u zbohatlých šlechticů a blahobytných měšťanů hlubší ohlas. Vždyť si dobře uvědomovali, že ti táborští chlapi chtějí dát tímto artikulem do rukou prostých věřících, všeho lidu, bič nejen na hřešící kněze, nýbrž i na měšťany a pány! Dokázat, že pán je hříšný, mohl by i poddaný sedláček, usvědčit z hříchu mohl pana mistra i podruh a tovaryš! Což o hřích by nebylo, avšak ti radikálové by chtěli, aby hřešícím pánům byla právě proto poddanými odpírána poslušnost. To ovšem by útočilo přímo na základ jejich „věčného“ nadřazení. Stokrát milejší jim byla proto nakonec dogmatika katolické církve, jež obestírala vykořisťování člověka člověkem svatozáří povinné poslušnosti a pokory. A stejně i artikul o svobodném hlásání slova božího by mohl být konec konců využit proti jakémukoliv církevnímu pořádku a podřízení prostých kazatelů nadřízeným orgánům, a proto i on mohl být universitními mistry vypuštěn a opominut. Zbýval jen požadavek kalicha, volání „aby tělo a krev Kristova byla přijímána pod obojí způsobou“. Hrot 11
vládla nad množstvím poddanských vesnic, a byla tedy i feudálním pánem. Válečné nebezpečí, jež bylo nerozlučně spojeno s důsledně opravnou politikou radikálů, znamenalo větší nebezpečí pro rozvinutí obchodu než loupeživí šlechtici, s nimiž bylo konec konců možno se dohodnout na příměří a odškodnění. Slibované subsidie, odměny a milosti se strany krále Zikmunda a papežské kurie přispívaly jen k tomu, že politika Starého Města pražského a celého konservativního křídla měšťanské oposice se zvolna, avšak nepřetržitě přikláněla napravo, ke spojenectví s katolickou reakcí. A stejnou tendenci vykazuje i ideologie konservativců. Společným programem celého husitského tábora byly stále čtyři pražské artikule, jež svou všeobecností umožňovaly spojit i protichůdné třídní zájmy. Ideologové konservativců - většinou universitní mistři, vedení M. J. Příbramem, M. Křišťanem z Prachatic a M. Prokopem z Plzně - sle- dovali třídní zájmy svých chlebodárců, když se postupně od požadavku důsledného plnění čtyř artikulů uchylovali. Měšťané a šlechta pře- stávají se nyní zajímat o zabírání dalšího církevního majetku, oni ne- mohli potřebovat, aby tato otázka vůbec byla zviřována, protože seděli na církevním zboží. Proto požadavek „aby přestalo světské panování kněžstva“ nebyl pro ně tak důležitý a mohl být eventuálně vypuštěn. Stejně i volání, aby „hříchové smrtelní byli trestáni“, nemohlo najít u zbohatlých šlechticů a blahobytných měšťanů hlubší ohlas. Vždyť si dobře uvědomovali, že ti táborští chlapi chtějí dát tímto artikulem do rukou prostých věřících, všeho lidu, bič nejen na hřešící kněze, nýbrž i na měšťany a pány! Dokázat, že pán je hříšný, mohl by i poddaný sedláček, usvědčit z hříchu mohl pana mistra i podruh a tovaryš! Což o hřích by nebylo, avšak ti radikálové by chtěli, aby hřešícím pánům byla právě proto poddanými odpírána poslušnost. To ovšem by útočilo přímo na základ jejich „věčného“ nadřazení. Stokrát milejší jim byla proto nakonec dogmatika katolické církve, jež obestírala vykořisťování člověka člověkem svatozáří povinné poslušnosti a pokory. A stejně i artikul o svobodném hlásání slova božího by mohl být konec konců využit proti jakémukoliv církevnímu pořádku a podřízení prostých kazatelů nadřízeným orgánům, a proto i on mohl být universitními mistry vypuštěn a opominut. Zbýval jen požadavek kalicha, volání „aby tělo a krev Kristova byla přijímána pod obojí způsobou“. Hrot 11
Strana 12
tohoto článku byl namířen proti církvi, avšak nikoliv zase tak, aby vy- volával pobouření a otevřenou vzpouru. Naopak bylo možno ho užít jako zástěrky, za níž se mohly skrýt nekalé úmysly. Požadavek kalicha, neškodný třídním zájmům šlechty i měšťanstva, zastírající a zatemňující třídní formu útoku proti církvi - největšímu feudálu - to byl vhodný nástroj k oklamání lidových mas. Nic lépe necharakterisuje bezzubou a falešnou politiku konservativců, než právě čachraření s kalichem. Na- venek horliví zastánci kalicha povyšují zcela úmyslně tento artikul nad ostatní, vzdávají se ostatních tří artikulů - ovšem nakonec sami se tajně kalicha odříkají a vracejí se kajícně do lůna církve. V postoji k čtyřem pražským artikulům a v zradě kalicha se obráží třídní a politický postoj konservativců: na oko s husity, ve skutečnosti však s reakcí až k ote- vřené zradě. Naproti tomu radikální křídlo měšťanské oposice postavilo jako mi- nimální požadavek úplné uznání všech čtyř artikulů bez vytáček a ome- zení zcela shodně s třídními zájmy drobného měšťanstva, chudých rytířů a pracujícího lidu měst i venkova. V roce 1430 se hlásila k radi- kálnímu křídlu nejen většina měšťanstva na Novém Městě pražském, nýbrž i část měšťanstva na Starém Městě s několika universitními mistry. V Praze totiž se dělí strany daleko ostřeji než v jiných našich městech, protože Praha byla poměrně hospodářsky nejvyspělejší. Kro- mě revoluční chudiny a bohatého měšťanstva, jež bylo základnou kon- servativního křídla, je na Starém Městě i zámožné měšťanstvo, které se pokouší držet cestu středu. Ideologicky se hlásí k M. Jakoubkovi ze Stříbra a v této době je v jejich čele M. Jan Rokycana. Autor zde otištěné oslavné básně na vítězství u Domažlic, M. Vavřinec z Březové, vlastník domu, dvorce a poddanských vsí, patřil k tomuto středu. I tento střed se však neznatelně posouval doprava, ke konserva- tivcům. V období před bitvou u Domažlic stál však ještě po boku ra- dikálů. Vcelku však vedoucí silou radikálního křídla bylo drobné měš- ťanstvo a rytířstvo. Je pravda, že i mezi radikály byli bohatí rytíři, kteří si bohatství nahrabali z boje „božích bojovníků“. Ale právě ti v rozhod- ných okamžicích zrazují stejně jako celé křídlo konservativní. Víme před Lipany na př. o zradě Přibíka z Klenového, Jana Čapka ze Sán nebo Matěje Loudy, hejtmana na Písku. Tito „radikálové“ ovšem brzdili důslednou politiku a byli jen „u radikálů“ v časech vítězství a úspěchů. 12
tohoto článku byl namířen proti církvi, avšak nikoliv zase tak, aby vy- volával pobouření a otevřenou vzpouru. Naopak bylo možno ho užít jako zástěrky, za níž se mohly skrýt nekalé úmysly. Požadavek kalicha, neškodný třídním zájmům šlechty i měšťanstva, zastírající a zatemňující třídní formu útoku proti církvi - největšímu feudálu - to byl vhodný nástroj k oklamání lidových mas. Nic lépe necharakterisuje bezzubou a falešnou politiku konservativců, než právě čachraření s kalichem. Na- venek horliví zastánci kalicha povyšují zcela úmyslně tento artikul nad ostatní, vzdávají se ostatních tří artikulů - ovšem nakonec sami se tajně kalicha odříkají a vracejí se kajícně do lůna církve. V postoji k čtyřem pražským artikulům a v zradě kalicha se obráží třídní a politický postoj konservativců: na oko s husity, ve skutečnosti však s reakcí až k ote- vřené zradě. Naproti tomu radikální křídlo měšťanské oposice postavilo jako mi- nimální požadavek úplné uznání všech čtyř artikulů bez vytáček a ome- zení zcela shodně s třídními zájmy drobného měšťanstva, chudých rytířů a pracujícího lidu měst i venkova. V roce 1430 se hlásila k radi- kálnímu křídlu nejen většina měšťanstva na Novém Městě pražském, nýbrž i část měšťanstva na Starém Městě s několika universitními mistry. V Praze totiž se dělí strany daleko ostřeji než v jiných našich městech, protože Praha byla poměrně hospodářsky nejvyspělejší. Kro- mě revoluční chudiny a bohatého měšťanstva, jež bylo základnou kon- servativního křídla, je na Starém Městě i zámožné měšťanstvo, které se pokouší držet cestu středu. Ideologicky se hlásí k M. Jakoubkovi ze Stříbra a v této době je v jejich čele M. Jan Rokycana. Autor zde otištěné oslavné básně na vítězství u Domažlic, M. Vavřinec z Březové, vlastník domu, dvorce a poddanských vsí, patřil k tomuto středu. I tento střed se však neznatelně posouval doprava, ke konserva- tivcům. V období před bitvou u Domažlic stál však ještě po boku ra- dikálů. Vcelku však vedoucí silou radikálního křídla bylo drobné měš- ťanstvo a rytířstvo. Je pravda, že i mezi radikály byli bohatí rytíři, kteří si bohatství nahrabali z boje „božích bojovníků“. Ale právě ti v rozhod- ných okamžicích zrazují stejně jako celé křídlo konservativní. Víme před Lipany na př. o zradě Přibíka z Klenového, Jana Čapka ze Sán nebo Matěje Loudy, hejtmana na Písku. Tito „radikálové“ ovšem brzdili důslednou politiku a byli jen „u radikálů“ v časech vítězství a úspěchů. 12
Strana 13
Táborský měšťan Šimon kovář vzpomínal v roce 1434 na tyto příživ- níky, tyjící z potu a krve prostých bojovníků za nápravu společnosti a správně spojoval s jejich záškodnictvím a sobectvím táborské ne- úspěchy. Tito rytíři byli však vcelku jen hrstí koukolu mezi čistým zrnem ostatních drobných zemanů a zchudlých rytířů typu Jana Ro- háče z Dubé, bratří z Padařova a j., kteří přilnuli celým srdcem k od- kazu Mistra Jana Husa a bojovali za uskutečnění nápravy společnosti. Střediskem a mozkem radikálního křídla měšťanské oposice bylo deset let staré (či mladé) město Tábor. Na Táboře už pevně seděli u moci měštané; byli to však drobní řemeslníci a živnostníci, nezatížení rozsáhlým majetkem a rodovými tradicemi. Stejně i v ostatních městech táborsko-sirotčího městského svazu byla radnice v rukou drobného měšťanstva a rytířstva. V Hradci Králové, centru sirotčího městského svazu, byl duší obce kněz Ambrož, věrný přítel bratra Jana Žižky, a na Táboře šel v Žižkových šlépějích vůdce radikálního křídla měšťanské oposice, kněz Prokop Holý, zvaný též Veliký. 32 větších měst (Tábor, Hradec Králové, Kutná Hora, Žatec, Louny, Slaný, Domažlice, Kla- tovy, Písek, Čáslav, Ml. Boleslav a j.) stálo pevně jako jádro městského svazu a mnoho drobných zemanů a rytířů (hlavně kolem Tábora a Hradce Králové) bylo s nimi spojeno. Váhu radikálního křídla zvyšo- vala i dvě pravidelná, stálá vojska, polní obec táborská a sirotčí. Polní vojska byla ozbrojenou rukou radikálního křídla měšťanské oposice a zároveň mostem k chudině městské a venkovské. Když jsme až dosud vypočítávali a charakterisovali společenské třídy a skupiny v Čechách kolem r. 1430, pohybovali jsme se jen ve vyšších místech společenských. Většina národa však dosud nebyla námi do- tčena. Na vesnicích žil venkovský lid vydaný mnohde znovu na pospas vykořisťování a na předměstích trpěla dál hladem městská chudina. A přece obě tyto společenské složky zažehly svým vystoupením v roce 1419 revoluční požár! Šly v čele husitů a pokusily se na Táboře v roce 1420 uskutečnit svou dávnou touhu a nalézt jediné řešení své svízelné situace: beztřídní společnost, primitivní komunismus. I když jejich náběhy ztroskotaly a do čela husitského revolučního hnutí vystoupila měšťanská oposice, chudina měst i venkova se nepostavila stranou. Věděla, že s bojem měšťanstva a nižší šlechty kynou i jí lepší zítřky. Venkovský lid se na vlastní kůži přesvědčil, že i když měšťanská oposice 13
Táborský měšťan Šimon kovář vzpomínal v roce 1434 na tyto příživ- níky, tyjící z potu a krve prostých bojovníků za nápravu společnosti a správně spojoval s jejich záškodnictvím a sobectvím táborské ne- úspěchy. Tito rytíři byli však vcelku jen hrstí koukolu mezi čistým zrnem ostatních drobných zemanů a zchudlých rytířů typu Jana Ro- háče z Dubé, bratří z Padařova a j., kteří přilnuli celým srdcem k od- kazu Mistra Jana Husa a bojovali za uskutečnění nápravy společnosti. Střediskem a mozkem radikálního křídla měšťanské oposice bylo deset let staré (či mladé) město Tábor. Na Táboře už pevně seděli u moci měštané; byli to však drobní řemeslníci a živnostníci, nezatížení rozsáhlým majetkem a rodovými tradicemi. Stejně i v ostatních městech táborsko-sirotčího městského svazu byla radnice v rukou drobného měšťanstva a rytířstva. V Hradci Králové, centru sirotčího městského svazu, byl duší obce kněz Ambrož, věrný přítel bratra Jana Žižky, a na Táboře šel v Žižkových šlépějích vůdce radikálního křídla měšťanské oposice, kněz Prokop Holý, zvaný též Veliký. 32 větších měst (Tábor, Hradec Králové, Kutná Hora, Žatec, Louny, Slaný, Domažlice, Kla- tovy, Písek, Čáslav, Ml. Boleslav a j.) stálo pevně jako jádro městského svazu a mnoho drobných zemanů a rytířů (hlavně kolem Tábora a Hradce Králové) bylo s nimi spojeno. Váhu radikálního křídla zvyšo- vala i dvě pravidelná, stálá vojska, polní obec táborská a sirotčí. Polní vojska byla ozbrojenou rukou radikálního křídla měšťanské oposice a zároveň mostem k chudině městské a venkovské. Když jsme až dosud vypočítávali a charakterisovali společenské třídy a skupiny v Čechách kolem r. 1430, pohybovali jsme se jen ve vyšších místech společenských. Většina národa však dosud nebyla námi do- tčena. Na vesnicích žil venkovský lid vydaný mnohde znovu na pospas vykořisťování a na předměstích trpěla dál hladem městská chudina. A přece obě tyto společenské složky zažehly svým vystoupením v roce 1419 revoluční požár! Šly v čele husitů a pokusily se na Táboře v roce 1420 uskutečnit svou dávnou touhu a nalézt jediné řešení své svízelné situace: beztřídní společnost, primitivní komunismus. I když jejich náběhy ztroskotaly a do čela husitského revolučního hnutí vystoupila měšťanská oposice, chudina měst i venkova se nepostavila stranou. Věděla, že s bojem měšťanstva a nižší šlechty kynou i jí lepší zítřky. Venkovský lid se na vlastní kůži přesvědčil, že i když měšťanská oposice 13
Strana 14
neodstraní feudální vykořisťování, přece jen přinese její vítězství zlep- šení situace. Na územích ovládaných měšťanskou oposicí husitskou mizely církevní formy feudálního vykořisťování, církevní desátek, po- platky za bohoslužby a církevní úkony. Zmenšilo se však i přímé a ne- lítostné vyssávání poddaných pány a kláštery, zmizela daň přesouvaná na bedra poddaných, byly odstraněny mimořádné dávky církevní. Na zesvětštěných panstvích, kdysi církevních, vybírala města a kališničtí šlechtici dál poddanský úrok, avšak to byla - vedle holdů, příspěvků na válečné podniky - jediná forma vykořisťování. Poddaným bylo jasno, že padne-li věc měštanské oposice, budou postiženi i oni sami. Opět se navrátí staří páni a budou se snažit dohonit to, co během husitského revolučního hnutí zameškali. Proto setrvává městská i venkovská chu- dina při radikálním křídle měštanské oposice a podporuje její boj. Navíc jsou tu ještě polní vojska, jež se postupně stala shromaždištěm právě venkovské i městské chudiny. Venkovský lid a městská chudina se snažili zlepšit své postavení bojovou účastí v polních vojskách. Dík tomuto třídnímu charakteru stávají se polní vojska revoluční silou tlačící neustále radikální křídlo měštanské oposice doleva. Polní vojska však právě proto, že byla armádou nejtíže vykořisťovaných, stala se postrachem domácí i zahraniční reakce. „Boží bojovníci“ zápasící pod praporem s kalichem a doprovázející svůj zápas o „boží pravdy“ zpěvem válečných písní jsou v třicátých letech 15. století hnací silou revoluč- ního hnutí. Jsou výborně - už od časů Žižkových - organisováni, měst- ské obce se starají o jejich materiální vybavení a jsou jim oporou. Polní vojska jsou lidovou armádou bojující novými methodami. Rychle se přeskupující a za vozovými hradbami se kryjící i vozovou hradbou útočící polní vojska mají před očima jasný cíl: opravu společnosti. Kromě hejtmanů starajících se o organisaci a vojenské věci jsou u pol- ních vojsk i zvláštní političtí vedoucí. Kněží na pravidelných kázáních znovu a znovu otvírají před zraky lidových bojovníků stránky Písma a ukazují, jak se tento feudální řád společenský v ničem nesrovnává s Kristovým učením. Kristus nehlásal, aby bujely neřesti, přepych a rozmařilost pramenící z mozolů a potu odíraných sedláčků a chudiny. Kristova slova volají po spravedlnosti pro všechny a předním úkolem věřícího křesťana je bojovat za návrat tohoto zlotřilého světa ke Kristo- vým slovům. Což Mistr Jan, svaté paměti, nedal svým životem a smrtí 14
neodstraní feudální vykořisťování, přece jen přinese její vítězství zlep- šení situace. Na územích ovládaných měšťanskou oposicí husitskou mizely církevní formy feudálního vykořisťování, církevní desátek, po- platky za bohoslužby a církevní úkony. Zmenšilo se však i přímé a ne- lítostné vyssávání poddaných pány a kláštery, zmizela daň přesouvaná na bedra poddaných, byly odstraněny mimořádné dávky církevní. Na zesvětštěných panstvích, kdysi církevních, vybírala města a kališničtí šlechtici dál poddanský úrok, avšak to byla - vedle holdů, příspěvků na válečné podniky - jediná forma vykořisťování. Poddaným bylo jasno, že padne-li věc měštanské oposice, budou postiženi i oni sami. Opět se navrátí staří páni a budou se snažit dohonit to, co během husitského revolučního hnutí zameškali. Proto setrvává městská i venkovská chu- dina při radikálním křídle měštanské oposice a podporuje její boj. Navíc jsou tu ještě polní vojska, jež se postupně stala shromaždištěm právě venkovské i městské chudiny. Venkovský lid a městská chudina se snažili zlepšit své postavení bojovou účastí v polních vojskách. Dík tomuto třídnímu charakteru stávají se polní vojska revoluční silou tlačící neustále radikální křídlo měštanské oposice doleva. Polní vojska však právě proto, že byla armádou nejtíže vykořisťovaných, stala se postrachem domácí i zahraniční reakce. „Boží bojovníci“ zápasící pod praporem s kalichem a doprovázející svůj zápas o „boží pravdy“ zpěvem válečných písní jsou v třicátých letech 15. století hnací silou revoluč- ního hnutí. Jsou výborně - už od časů Žižkových - organisováni, měst- ské obce se starají o jejich materiální vybavení a jsou jim oporou. Polní vojska jsou lidovou armádou bojující novými methodami. Rychle se přeskupující a za vozovými hradbami se kryjící i vozovou hradbou útočící polní vojska mají před očima jasný cíl: opravu společnosti. Kromě hejtmanů starajících se o organisaci a vojenské věci jsou u pol- ních vojsk i zvláštní političtí vedoucí. Kněží na pravidelných kázáních znovu a znovu otvírají před zraky lidových bojovníků stránky Písma a ukazují, jak se tento feudální řád společenský v ničem nesrovnává s Kristovým učením. Kristus nehlásal, aby bujely neřesti, přepych a rozmařilost pramenící z mozolů a potu odíraných sedláčků a chudiny. Kristova slova volají po spravedlnosti pro všechny a předním úkolem věřícího křesťana je bojovat za návrat tohoto zlotřilého světa ke Kristo- vým slovům. Což Mistr Jan, svaté paměti, nedal svým životem a smrtí 14
Strana 15
jasný vzor k následování? A bratr Žižka nevedl své prosté spolubratry za lepším životem? Je třeba tedy jít neúchylně v jejich stopách, jak obezřetně ukazuje jejich pokračovatel kněz Prokop Holý. A takto vedení „boží bojovníci“ byli v třicátých letech 15. století hlavním poutem spojujícím měšťanskou oposici. Není sporu o tom, že bez existence polních vojsk by bývalo došlo ke zradě konservativců i části radikál- ního rytířstva již značně dříve. Jen o revoluční lidové vrstvy opřená politika Prokopa Holého, jeho obratnost a rozvážnost držely na uzdě všechny protikladné síly sdružované pod hrdým označením „husité“ Jen tvrdý postup proti panské reakci a neochvějná důslednost při plnění dohod zaručovaly Prokopovi, že kališničtí páni a pražští konservativci půjdou s nimi volky nevolky v jedné řadě. Roztříštěné panské hrady a tvrze by totiž byly snadným cílem polních vojsk a isolovaná města pod- vázáním vnitřního obchodu by ztrácela prameny příjmů. Proto bylo lépe jít s obcemi těchto vojsk a držet se kalicha. A tak Prokopovo slovo platilo nejen ve vojskách a táborsko-sirotčím městském svazu, ale i u měst a šlechty konservativního křídla měšťanské oposice. Avšak ani domácí reakce se neodvážila v této době zaútočit proti husitům a na- opak velmi ochotně uzavírala příměří s polními vojsky (na př.: plzeňský landfrid a Oldřich z Rožmberka). Tak byla připravena situace k nejúspěšnějším husitským akcím. Pod Prokopem Holým sdružil strach z polních vojsk širokou koalici od kališ- nické části panstva, přes rytíře, měšťanstvo až k chudině městské i ven- kovské. A právě tato široká jednota, rozlehlé zázemí, celá česká země umožňovaly provádět ony proslulé „spanilé jízdy“ jako na př. v r. 1429 až 1430. Města se poddávala husitům na milost a nemilost a i tak mocní páni, jako byl Fridrich, markrabě braniborský a purkrabí norimberský, se zavazovali k splácení pravidelných ročních poplatků a zajišťovali si klid se strany husitů. Věděli proč. Spanilé jízdy organisované Prokopem Holým totiž nebyly loupežnými výpravami, jak je líčili souvěcí odpůrci husitů a po nich i někteří buržoasní historikové. Zcela jasně bylo s nimi spojeno i agitační poslání. Měly burcovat vykořisťované v zahraničí, seznamovat je s pravými cíli husitského revolučního hnutí a získávat v nich spojence. A skutečně už v r. 1428 slyšíme o sedlácích a chudině, že ve Slezsku opustili panskou, protihusitskou armádu a přešli k hu- sitům, v roce 1430 zase se dovídáme o společné akci městské chudiny 15
jasný vzor k následování? A bratr Žižka nevedl své prosté spolubratry za lepším životem? Je třeba tedy jít neúchylně v jejich stopách, jak obezřetně ukazuje jejich pokračovatel kněz Prokop Holý. A takto vedení „boží bojovníci“ byli v třicátých letech 15. století hlavním poutem spojujícím měšťanskou oposici. Není sporu o tom, že bez existence polních vojsk by bývalo došlo ke zradě konservativců i části radikál- ního rytířstva již značně dříve. Jen o revoluční lidové vrstvy opřená politika Prokopa Holého, jeho obratnost a rozvážnost držely na uzdě všechny protikladné síly sdružované pod hrdým označením „husité“ Jen tvrdý postup proti panské reakci a neochvějná důslednost při plnění dohod zaručovaly Prokopovi, že kališničtí páni a pražští konservativci půjdou s nimi volky nevolky v jedné řadě. Roztříštěné panské hrady a tvrze by totiž byly snadným cílem polních vojsk a isolovaná města pod- vázáním vnitřního obchodu by ztrácela prameny příjmů. Proto bylo lépe jít s obcemi těchto vojsk a držet se kalicha. A tak Prokopovo slovo platilo nejen ve vojskách a táborsko-sirotčím městském svazu, ale i u měst a šlechty konservativního křídla měšťanské oposice. Avšak ani domácí reakce se neodvážila v této době zaútočit proti husitům a na- opak velmi ochotně uzavírala příměří s polními vojsky (na př.: plzeňský landfrid a Oldřich z Rožmberka). Tak byla připravena situace k nejúspěšnějším husitským akcím. Pod Prokopem Holým sdružil strach z polních vojsk širokou koalici od kališ- nické části panstva, přes rytíře, měšťanstvo až k chudině městské i ven- kovské. A právě tato široká jednota, rozlehlé zázemí, celá česká země umožňovaly provádět ony proslulé „spanilé jízdy“ jako na př. v r. 1429 až 1430. Města se poddávala husitům na milost a nemilost a i tak mocní páni, jako byl Fridrich, markrabě braniborský a purkrabí norimberský, se zavazovali k splácení pravidelných ročních poplatků a zajišťovali si klid se strany husitů. Věděli proč. Spanilé jízdy organisované Prokopem Holým totiž nebyly loupežnými výpravami, jak je líčili souvěcí odpůrci husitů a po nich i někteří buržoasní historikové. Zcela jasně bylo s nimi spojeno i agitační poslání. Měly burcovat vykořisťované v zahraničí, seznamovat je s pravými cíli husitského revolučního hnutí a získávat v nich spojence. A skutečně už v r. 1428 slyšíme o sedlácích a chudině, že ve Slezsku opustili panskou, protihusitskou armádu a přešli k hu- sitům, v roce 1430 zase se dovídáme o společné akci městské chudiny 15
Strana 16
a husitů v Bamberku, odkud byl vypuzen patriciát a církevní hierarchie, pronikají zvěsti o vzbouřených sedlácích na Rýně a útěku německé chudiny do Čech - po bok husitům. “ Mezinárodní reakci bylo jasno, že po skončení velké „spanilé jízdy by bylo na čase vyřešit už jednou českou otázku. Zahraniční světští feudálové zastávali názor, že je nutno podat husitům ruku k smíru, dohodnout se s nimi o církevních otázkách a isolovat tak v klidu české ohnisko revolučních sil od ostatního světa. I král Zikmund byl zčásti toho názoru a přes marný pokus o smír v bratislavských jednáních (1429) pokusil se znova navázat přímé jednání s husity. Prokop Holý však držel neúchylně bojovou devisu, čtyři pražské artikuly, jakožto společný předmět diskuse. Stejně jako v Bratislavě (1429) a Krakově (v březnu 1431) při vyjednávání s polským králem, tak i při novém jed- nání v Chebu (květen 1431) nehodlalo husitské poselstvo od svobodné rozpravy o čtyřech artikulech ustoupit ani o krok. Zatím církevní moc representovaná papežem a nově (od března 1431) svolaný koncil všeho křesťanstva v Basileji byly rozhodnuty potlačit husitství. „Někteří věrní z Čech píší nám a upozorňují, že kacířské Čechy nebude možno dovést do lůna církve jinak, než že tam po- šleme armádu, protože jen strachem z křižácké armády, kterou po- šleme do Čech, je možno je odvrátit od kacířství.“ Tak soudili na zá- kladě informací z Čech „otcové basilejského koncilu“ o řešení české otázky. A kardinál - zvláštní legát Julian Cesarini, vyslaný papežem do boje proti husitům, přidružil se k basilejskému koncilu a společně rozpoutali obrovskou kampaň na postavení armády proti kacířským Čechům. Peněz bylo sebráno od věřících z celého světa dostatek, zá- jemcům o nové tažení do Čech byly naslibovány hory doly, bylo jim slíbeno odpuštění hříchů, zproštění od všech finančních závazků, již napřed dáno svolení k tomu, aby byl konfiskován a zabrán majetek kacířů, a tak se zdvíhalo stále víc a víc praporů s křížem a houstly šiky soustřeďované v Norimberce a v územích hraničících s Čechami. „Tu sú byli mezi nimi z mnohých zemí od Rýna, Švábové, Mišněné, Řez- něné, Bavoříci, Sasíci, Durynkové, z Flandr, z Elsas, z Holandu, Ze- landři, i všecka města říšská, i všecko to pokolenie německé.“ Bylo samozřejmé, že i vyjednávání krále Zikmunda s Čechy muselo být zlikvidováno. Dva zvláštní poslové od koncilu zpravili Zikmunda 16
a husitů v Bamberku, odkud byl vypuzen patriciát a církevní hierarchie, pronikají zvěsti o vzbouřených sedlácích na Rýně a útěku německé chudiny do Čech - po bok husitům. “ Mezinárodní reakci bylo jasno, že po skončení velké „spanilé jízdy by bylo na čase vyřešit už jednou českou otázku. Zahraniční světští feudálové zastávali názor, že je nutno podat husitům ruku k smíru, dohodnout se s nimi o církevních otázkách a isolovat tak v klidu české ohnisko revolučních sil od ostatního světa. I král Zikmund byl zčásti toho názoru a přes marný pokus o smír v bratislavských jednáních (1429) pokusil se znova navázat přímé jednání s husity. Prokop Holý však držel neúchylně bojovou devisu, čtyři pražské artikuly, jakožto společný předmět diskuse. Stejně jako v Bratislavě (1429) a Krakově (v březnu 1431) při vyjednávání s polským králem, tak i při novém jed- nání v Chebu (květen 1431) nehodlalo husitské poselstvo od svobodné rozpravy o čtyřech artikulech ustoupit ani o krok. Zatím církevní moc representovaná papežem a nově (od března 1431) svolaný koncil všeho křesťanstva v Basileji byly rozhodnuty potlačit husitství. „Někteří věrní z Čech píší nám a upozorňují, že kacířské Čechy nebude možno dovést do lůna církve jinak, než že tam po- šleme armádu, protože jen strachem z křižácké armády, kterou po- šleme do Čech, je možno je odvrátit od kacířství.“ Tak soudili na zá- kladě informací z Čech „otcové basilejského koncilu“ o řešení české otázky. A kardinál - zvláštní legát Julian Cesarini, vyslaný papežem do boje proti husitům, přidružil se k basilejskému koncilu a společně rozpoutali obrovskou kampaň na postavení armády proti kacířským Čechům. Peněz bylo sebráno od věřících z celého světa dostatek, zá- jemcům o nové tažení do Čech byly naslibovány hory doly, bylo jim slíbeno odpuštění hříchů, zproštění od všech finančních závazků, již napřed dáno svolení k tomu, aby byl konfiskován a zabrán majetek kacířů, a tak se zdvíhalo stále víc a víc praporů s křížem a houstly šiky soustřeďované v Norimberce a v územích hraničících s Čechami. „Tu sú byli mezi nimi z mnohých zemí od Rýna, Švábové, Mišněné, Řez- něné, Bavoříci, Sasíci, Durynkové, z Flandr, z Elsas, z Holandu, Ze- landři, i všecka města říšská, i všecko to pokolenie německé.“ Bylo samozřejmé, že i vyjednávání krále Zikmunda s Čechy muselo být zlikvidováno. Dva zvláštní poslové od koncilu zpravili Zikmunda 16
Strana 17
v Chebu o úmyslech „ctihodných otců“ a přiměli jej k okamžitému pře- rušení beztak neúspěšného jednání. Do Čech šly k panské a patricijské reakci listy brojící proti dosavadnímu příměří s husity a vyzývající k otevřenému boji. A za listy šla podpora finanční i vojenská a sliby nových milostí. Tím pochopitelně ožila bojeschopnost českých reakčních sil a plzeň- ský landfrid v čele s Plzní otevřeně vypověděl příměří. Avšak i někteří šlechtici se odklonili od jednotného husitského šiku. Bylo zásluhou Prokopa Holého, že dovedl těmto pokusům domácí reakce úspěšně čelit. Stáhl polní vojska, jež byla ve Slezsku, do Čech a dal svolat posily se všech stran. S takto posílenou armádou už 28. června 1431 oblehl Plzeň. Zároveň však ostře zakročil proti panu Janovi z Opočna, Zik- mundovi z Děčína a mělnickému hejtmanovi a „ochránci“ roudnických statků pražského arcibiskupa, Janu Smiřickému; ti se zpěčovali poslat posily, jak bylo dojednáno. Ohněm a mečem měli být zrádní pánové upamatováni na své sliby. Tyto akce ukazují nám nesmírnou energii Prokopa Holého, jehož zásluhou bylo hnízdo české reakce iso- lováno od zahraničí a proti páté kruciátě postavena česká armáda hu- sitská, sebraná opravdu celou zemí. Prokopově obratnosti se podařilo zajistit i podporu Poláků ze slezských knížetství. 11. srpna 1431 u Be- rouna, když před tím husité odtáhli od západních hranic, přitrhl Če- chům na pomoc někdejší správce českého království a kandidát českého trůnu, Zikmund Korybut. Teď teprve bylo Prokopovo vojsko natolik soustředěno, že mohlo přikročit k útoku i na tak silnou křižáckou armádu, již vedl do Čech kardinál Cesarini a hlavní vojevůdce všech spojených křižáckých oddílů, markrabí braniborský a purkrabí norim- berský, Fridrich Hohenzollernský. Křižáci zatím totiž 1. srpna překročili hranice a počali „obraceti na víru“ kacířské Čechy, t. j. loupili a plenili na každém kroku. Norim- berští s chloubou píší 14. srpna 1431 Basilejským: „Vtrhli jsme do české země k Tachovu a k Domažlicům. Páni pustoší a zapalují daleko široko v celé české zemi, jak jen mohou dosáhnouti...“ Toto přiznání křižáků nám jen naznačuje hrůzy, jakých se dočkali prostí čeští obyvatelé od „křesťanského vojska“. Nebylo divu, že celá země po- vstala a sdružila se kolem polních vojsk a Prokopa Holého k rozhod- nému protiúderu. Prokop se rychlými pochody z čista jasna octl i se 2 Píseň o vítězství u Domažlic 17
v Chebu o úmyslech „ctihodných otců“ a přiměli jej k okamžitému pře- rušení beztak neúspěšného jednání. Do Čech šly k panské a patricijské reakci listy brojící proti dosavadnímu příměří s husity a vyzývající k otevřenému boji. A za listy šla podpora finanční i vojenská a sliby nových milostí. Tím pochopitelně ožila bojeschopnost českých reakčních sil a plzeň- ský landfrid v čele s Plzní otevřeně vypověděl příměří. Avšak i někteří šlechtici se odklonili od jednotného husitského šiku. Bylo zásluhou Prokopa Holého, že dovedl těmto pokusům domácí reakce úspěšně čelit. Stáhl polní vojska, jež byla ve Slezsku, do Čech a dal svolat posily se všech stran. S takto posílenou armádou už 28. června 1431 oblehl Plzeň. Zároveň však ostře zakročil proti panu Janovi z Opočna, Zik- mundovi z Děčína a mělnickému hejtmanovi a „ochránci“ roudnických statků pražského arcibiskupa, Janu Smiřickému; ti se zpěčovali poslat posily, jak bylo dojednáno. Ohněm a mečem měli být zrádní pánové upamatováni na své sliby. Tyto akce ukazují nám nesmírnou energii Prokopa Holého, jehož zásluhou bylo hnízdo české reakce iso- lováno od zahraničí a proti páté kruciátě postavena česká armáda hu- sitská, sebraná opravdu celou zemí. Prokopově obratnosti se podařilo zajistit i podporu Poláků ze slezských knížetství. 11. srpna 1431 u Be- rouna, když před tím husité odtáhli od západních hranic, přitrhl Če- chům na pomoc někdejší správce českého království a kandidát českého trůnu, Zikmund Korybut. Teď teprve bylo Prokopovo vojsko natolik soustředěno, že mohlo přikročit k útoku i na tak silnou křižáckou armádu, již vedl do Čech kardinál Cesarini a hlavní vojevůdce všech spojených křižáckých oddílů, markrabí braniborský a purkrabí norim- berský, Fridrich Hohenzollernský. Křižáci zatím totiž 1. srpna překročili hranice a počali „obraceti na víru“ kacířské Čechy, t. j. loupili a plenili na každém kroku. Norim- berští s chloubou píší 14. srpna 1431 Basilejským: „Vtrhli jsme do české země k Tachovu a k Domažlicům. Páni pustoší a zapalují daleko široko v celé české zemi, jak jen mohou dosáhnouti...“ Toto přiznání křižáků nám jen naznačuje hrůzy, jakých se dočkali prostí čeští obyvatelé od „křesťanského vojska“. Nebylo divu, že celá země po- vstala a sdružila se kolem polních vojsk a Prokopa Holého k rozhod- nému protiúderu. Prokop se rychlými pochody z čista jasna octl i se 2 Píseň o vítězství u Domažlic 17
Strana 18
svými vozy a děly přímo ve středu nepřátel marně se pokoušejících o dobytí Domažlic. Zpěv písně „Ktož jsú boží bojovníci“, hřmot vá- lečných vozů a houkání děl stačilo na zbabělé vetřelce. Ať se kardinál Cesarini sebevíc namáhal a svolával na pomoc všechny svaté, spra- vedlivý boj českého lidu proti kontrarevoluční, cizácké armádě musel i tentokrát skončit vítězně. 14. srpna 1431 obrátili se křižáci v zběsilém útěku od Domažlic a snažili se alespoň o zachování holých životů. Kronikář Ondřej Řezenský, tolik si slibující od páté kruciáty, si pozna- menal lapidárně: „A tak kolem Nanebevzetí P. Marie se udál onen útěk křižáků před husity, o němž se vypráví po celém světě.“ Je přirozené, že na české straně tak velkolepé vítězství bylo oslaveno i literárně. A kdo jiný než M. Vavřinec z Březové byl povolán, aby rozezněl sloky velebící domažlické vítězství! Vždyť lidová vojska táborsko-sirotčí s Prokopem Holým strhla k vítěznému útoku proti křižákům celou českou zemi, třídní boj za lepší společnost byl korunován vítězstvím vskutku celo- národním! JOSEF MACEK 18
svými vozy a děly přímo ve středu nepřátel marně se pokoušejících o dobytí Domažlic. Zpěv písně „Ktož jsú boží bojovníci“, hřmot vá- lečných vozů a houkání děl stačilo na zbabělé vetřelce. Ať se kardinál Cesarini sebevíc namáhal a svolával na pomoc všechny svaté, spra- vedlivý boj českého lidu proti kontrarevoluční, cizácké armádě musel i tentokrát skončit vítězně. 14. srpna 1431 obrátili se křižáci v zběsilém útěku od Domažlic a snažili se alespoň o zachování holých životů. Kronikář Ondřej Řezenský, tolik si slibující od páté kruciáty, si pozna- menal lapidárně: „A tak kolem Nanebevzetí P. Marie se udál onen útěk křižáků před husity, o němž se vypráví po celém světě.“ Je přirozené, že na české straně tak velkolepé vítězství bylo oslaveno i literárně. A kdo jiný než M. Vavřinec z Březové byl povolán, aby rozezněl sloky velebící domažlické vítězství! Vždyť lidová vojska táborsko-sirotčí s Prokopem Holým strhla k vítěznému útoku proti křižákům celou českou zemi, třídní boj za lepší společnost byl korunován vítězstvím vskutku celo- národním! JOSEF MACEK 18
Strana 19
VAVRINEC Z BREZOVE A JEHO PISEN OVITEZSTVI u DOMAŽLIC
VAVRINEC Z BREZOVE A JEHO PISEN OVITEZSTVI u DOMAŽLIC
Strana 20
Strana 21
První veliké vítězství husitské na Vítkově bylo oslaveno písní kněze Jana Čapka „Dietky, Bohu zpievajmy“, bitva u Ústí nalezla svého pěvce v autoru písně „Slušíť Čechuom vzpomínati“; vítězství u Do- mažlic, triumf nejproslulejší a definitivně rozhodující, podnítilo vznik rozsáhlé básnické skladby Mistra Vavřince z Březové (žil asi v letech 1370-1437). S Domažlicemi jsou spojeny dva z nejskvělejších literár- ních projevů husitských - Žižkův list Domažlickým, psaný 11. září 1422 na hradě Orlíku, spojující strohou věcnost válečných rad s mužným povzbuzením a neotřesnou silou víry, že Bůh pomůže spravedlivé věci, a Vavřincovo „Carmen insignis corone Boemie pro tropheo sibi divi- nitus concesso circa Ryzmberg et Domazlicz“. Vavřincem se zabýval již Fr. Palacký, J. Jireček, I. J. Hanuš, Fr. Štědrý, Arn. Kraus, R. Urbánek, J. Pekař, J. Šusta, F. M. Bartoš, dosud se mu však nedostalo zdaleka zájmu a úsilí, které mu náleží. Problematika, spojená s jeho osob- ností a celým dílem, je ovšem příliš rozsáhlá, zde se chceme soustředit na Vavřince jako autora „Písně o vítězství u Domažlic“ a na dílo samo. Lze považovat za nesporné, že skladba Vavřincova vznikla brzy po domažlickém vítězství (14. srpna 1431). Mluví o tom především jásavý, místy až extatický duch díla, který se shoduje s první, starší předmluvou Kroniky husitské (předmluva druhá je, jak známo, oslabena projevy žalobnými a bolestivými); jest otázka, bylo-li by možno přispět k ob- tížné a častěji diskutované otázce o době vzniku Kroniky husitské tím, že budeme konfrontovat zmíněnou první předmluvu s „Písní o ví- tězství“. O vzniku této Písně brzy po domažlické bitvě svědčí také to, že nemluví o jednání koncilu basilejského, ba ani o jeho předporadách v Chebu na jaře r. 1432; mluví se tu však velmi mnoho o interních konferencích římského světa, laického i církevního. Není pochyby, že do vítězných Čech pronikly brzy po bitvě zprávy, že houževnatí od- půrci počínají kolísat a uvažují o nastoupení cesty smíru; hlavní část 21
První veliké vítězství husitské na Vítkově bylo oslaveno písní kněze Jana Čapka „Dietky, Bohu zpievajmy“, bitva u Ústí nalezla svého pěvce v autoru písně „Slušíť Čechuom vzpomínati“; vítězství u Do- mažlic, triumf nejproslulejší a definitivně rozhodující, podnítilo vznik rozsáhlé básnické skladby Mistra Vavřince z Březové (žil asi v letech 1370-1437). S Domažlicemi jsou spojeny dva z nejskvělejších literár- ních projevů husitských - Žižkův list Domažlickým, psaný 11. září 1422 na hradě Orlíku, spojující strohou věcnost válečných rad s mužným povzbuzením a neotřesnou silou víry, že Bůh pomůže spravedlivé věci, a Vavřincovo „Carmen insignis corone Boemie pro tropheo sibi divi- nitus concesso circa Ryzmberg et Domazlicz“. Vavřincem se zabýval již Fr. Palacký, J. Jireček, I. J. Hanuš, Fr. Štědrý, Arn. Kraus, R. Urbánek, J. Pekař, J. Šusta, F. M. Bartoš, dosud se mu však nedostalo zdaleka zájmu a úsilí, které mu náleží. Problematika, spojená s jeho osob- ností a celým dílem, je ovšem příliš rozsáhlá, zde se chceme soustředit na Vavřince jako autora „Písně o vítězství u Domažlic“ a na dílo samo. Lze považovat za nesporné, že skladba Vavřincova vznikla brzy po domažlickém vítězství (14. srpna 1431). Mluví o tom především jásavý, místy až extatický duch díla, který se shoduje s první, starší předmluvou Kroniky husitské (předmluva druhá je, jak známo, oslabena projevy žalobnými a bolestivými); jest otázka, bylo-li by možno přispět k ob- tížné a častěji diskutované otázce o době vzniku Kroniky husitské tím, že budeme konfrontovat zmíněnou první předmluvu s „Písní o ví- tězství“. O vzniku této Písně brzy po domažlické bitvě svědčí také to, že nemluví o jednání koncilu basilejského, ba ani o jeho předporadách v Chebu na jaře r. 1432; mluví se tu však velmi mnoho o interních konferencích římského světa, laického i církevního. Není pochyby, že do vítězných Čech pronikly brzy po bitvě zprávy, že houževnatí od- půrci počínají kolísat a uvažují o nastoupení cesty smíru; hlavní část 21
Strana 22
básně Vavřincovy se snaží reprodukovat a interpretovat toto jednání „intra muros“, nic však nepraví o jednání, zahájeném s husity. První dopis basilejského koncilu Čechům, vyslaný trojí cestou, byl dodán do Prahy na začátku prosince roku 1431. Při celkovém krajně aktuálním zaměření „Písně o vítězství“ je nemyslitelné, že by zamlčela toto jed- nání, kdyby bylo tehdy již začalo. Obsah skladby, která čítá přes 1760 veršů, je značně rozmanitý; učený universitní mistr, všestranně sčetlý kronikář, zaujatý pro otázky náboženské a obdařený živým smyslem beletristickým a básnickým, mohl tu rozvinout celé své vzdělání a nadání. Hned na počátku vystu- puje alegorická postava Čechie, která prudce útočí na ničitele Zik- munda a vysílá vroucí modlitbu o pomoc k Bohu, přechází pak k líčení domažlické bitvy; obrazy křižáckého útěku jsou prokládány vzruše- nými projevy dostiučinění a pohrdání vůči zbabělcům. Následuje pak obšírná část dialogická, v níž především zdrcený legát Julian Cesarini vykládá papeži o síle Čechů a o demoralisaci křižáků, a žádá o ústupky kacířům, papež dospívá k souhlasu a vymiňuje si jen, aby Čechové ne- trvali na čtvrtém artikulu o chudobě církve. V dalším dialogu německé ženy a sousedé vítají posměchem návrat křižáků, oni se vymlouvají na své vůdce; křižáci potom žádají na Zikmundovi náhradu za utrpěné škody, on jim zprvu rozlícen spílá, aby pak zkrotl na jejich připomínky, kolikrát sám prchal před husity; k tomu legát připojuje slova na svou obranu. Překvapivě pak mluví k Zikmundovi braniborský kurfiřt, který nejen doporučuje jednání s Čechy, nýbrž útočí sarkasticky na klerus a jeho bohatství, a tím zdůvodňuje i čtvrtý artikul; Zikmund se smiřuje s ústupem, odmítá však - jako papež - čtvrtý artikul. Podobně ovšem mluví zástupci hierarchie. Čechie se pak obrací naléhavým monologem k světským představitelům římského světa - zde vrcholí propagační složka díla - a radí jim, jak mají mluvit k hierarchii a zbavit se její nadvlády. V závěru zpívá Čechie radostný hymnus díkůčinění a při- pojuje kratší zpěv o porážce Zikmundově a německých Slezáků u Němčí v září 1431; skladba se uzavírá novou modlitbou, prosbou o stálou Boží pomoc a osvícení všech lidí k životu spravedlivému. K „Písni o vítězství u Domažlic“ byl veden Mistr Vavřinec již svou základní kronikářskou orientací - jde o autora „Kroniky o římských císařích“ a především Kroniky husitské -; kromě něho zmiňují se 22
básně Vavřincovy se snaží reprodukovat a interpretovat toto jednání „intra muros“, nic však nepraví o jednání, zahájeném s husity. První dopis basilejského koncilu Čechům, vyslaný trojí cestou, byl dodán do Prahy na začátku prosince roku 1431. Při celkovém krajně aktuálním zaměření „Písně o vítězství“ je nemyslitelné, že by zamlčela toto jed- nání, kdyby bylo tehdy již začalo. Obsah skladby, která čítá přes 1760 veršů, je značně rozmanitý; učený universitní mistr, všestranně sčetlý kronikář, zaujatý pro otázky náboženské a obdařený živým smyslem beletristickým a básnickým, mohl tu rozvinout celé své vzdělání a nadání. Hned na počátku vystu- puje alegorická postava Čechie, která prudce útočí na ničitele Zik- munda a vysílá vroucí modlitbu o pomoc k Bohu, přechází pak k líčení domažlické bitvy; obrazy křižáckého útěku jsou prokládány vzruše- nými projevy dostiučinění a pohrdání vůči zbabělcům. Následuje pak obšírná část dialogická, v níž především zdrcený legát Julian Cesarini vykládá papeži o síle Čechů a o demoralisaci křižáků, a žádá o ústupky kacířům, papež dospívá k souhlasu a vymiňuje si jen, aby Čechové ne- trvali na čtvrtém artikulu o chudobě církve. V dalším dialogu německé ženy a sousedé vítají posměchem návrat křižáků, oni se vymlouvají na své vůdce; křižáci potom žádají na Zikmundovi náhradu za utrpěné škody, on jim zprvu rozlícen spílá, aby pak zkrotl na jejich připomínky, kolikrát sám prchal před husity; k tomu legát připojuje slova na svou obranu. Překvapivě pak mluví k Zikmundovi braniborský kurfiřt, který nejen doporučuje jednání s Čechy, nýbrž útočí sarkasticky na klerus a jeho bohatství, a tím zdůvodňuje i čtvrtý artikul; Zikmund se smiřuje s ústupem, odmítá však - jako papež - čtvrtý artikul. Podobně ovšem mluví zástupci hierarchie. Čechie se pak obrací naléhavým monologem k světským představitelům římského světa - zde vrcholí propagační složka díla - a radí jim, jak mají mluvit k hierarchii a zbavit se její nadvlády. V závěru zpívá Čechie radostný hymnus díkůčinění a při- pojuje kratší zpěv o porážce Zikmundově a německých Slezáků u Němčí v září 1431; skladba se uzavírá novou modlitbou, prosbou o stálou Boží pomoc a osvícení všech lidí k životu spravedlivému. K „Písni o vítězství u Domažlic“ byl veden Mistr Vavřinec již svou základní kronikářskou orientací - jde o autora „Kroniky o římských císařích“ a především Kroniky husitské -; kromě něho zmiňují se 22
Strana 23
o této významné události také texty „Starých letopisů českých“ a mno- hých jiných děl, namnoze nepřátelských vůči Čechům (Bartošek, Kol- legiat Pražský, Dlugosz, Johannes de Segovia, Aeneas Silvius a j.) Mistr Vavřinec snesl tolik zpráv, údajů a charakteristik ve své „Písni o vítězství“, že ji lze považovat s hlediska historiografického za doplněk Kroniky husitské. Překvapuje-li poněkud, že Mistr Vavřinec nejmenuje žádného z vůdců husitských, sluší si uvědomit, že si počíná podobně ve své Kronice, kde na př. častěji mluví o Táborech a neuvádí Žižku. Naproti tomu silnou kritickou pozornost věnuje Mistr Vavřinec posta- vám ze světa nepřátelského, především Zikmundovi. I pro tento ne- gativní zájem lze nalézat obdobu v Kronice husitské: Mistr Vavřinec tam nejen vykládá o zrádném Lucemburkovi, nýbrž vkládá do textu i tři významné listiny, které zachycují poměr českého sněmu k Zik- mundovi a Zikmundův k Čechům. Je přirozené, že Vavřinec jako svědomitý a důkladný kronikář pěstuje obšírná líčení a projevuje stálou lásku k detailu. Tato kronikářská solid- nost souvisí s naprostou neumělkovaností Vavřincova vyprávění, ač jde o autora velmi kultivovaného. Zároveň se však jeví M. Vavřinec jako autor silné citovosti; učený muž a člověk v roce 1431 již značně letitý vzněcuje se na mnoha místech své skladby plamenným zápalem, vy- střídává popisné a úvahové partie zaníceným, někdy i vášnivým patho- sem, nikdy však theatrálním nebo nadneseným. Stejně vzrušeně znějí radostné chvalozpěvy Čechie jako její žalobný pláč nad ukrutnostmi křižáků. Tato živelná spontánnost Vavřincova svědčí nejvýrazněji, že veršový projev nebyl u něho náhodný a druhotný, že byl poeta natus; také silný citový protiklad mezi dvěma známými předmluvami jeho Kroniky husitské je podmíněn jmenovanou spontánností autorovou. Z této vlastnosti vyrůstá také Vavřincův útočný smysl ironický a jeho četné verše satirické; zde ovšem přistupuje autorův břitký intelekt, jeho silná složka rozumová, jeho zaostřená intence. Ironie je v „Písni o ví- tězství“ tolik, že velmi překvapuje tvrzení Pekařovo, který ji tam vůbec nevidí. V básni především ironisuje matka Čechie křižáky: „Suntne ast isti milites, pape, regis sathalites? Non sunt viri, sed femine, capre fugaces misere-“ atd., 23
o této významné události také texty „Starých letopisů českých“ a mno- hých jiných děl, namnoze nepřátelských vůči Čechům (Bartošek, Kol- legiat Pražský, Dlugosz, Johannes de Segovia, Aeneas Silvius a j.) Mistr Vavřinec snesl tolik zpráv, údajů a charakteristik ve své „Písni o vítězství“, že ji lze považovat s hlediska historiografického za doplněk Kroniky husitské. Překvapuje-li poněkud, že Mistr Vavřinec nejmenuje žádného z vůdců husitských, sluší si uvědomit, že si počíná podobně ve své Kronice, kde na př. častěji mluví o Táborech a neuvádí Žižku. Naproti tomu silnou kritickou pozornost věnuje Mistr Vavřinec posta- vám ze světa nepřátelského, především Zikmundovi. I pro tento ne- gativní zájem lze nalézat obdobu v Kronice husitské: Mistr Vavřinec tam nejen vykládá o zrádném Lucemburkovi, nýbrž vkládá do textu i tři významné listiny, které zachycují poměr českého sněmu k Zik- mundovi a Zikmundův k Čechům. Je přirozené, že Vavřinec jako svědomitý a důkladný kronikář pěstuje obšírná líčení a projevuje stálou lásku k detailu. Tato kronikářská solid- nost souvisí s naprostou neumělkovaností Vavřincova vyprávění, ač jde o autora velmi kultivovaného. Zároveň se však jeví M. Vavřinec jako autor silné citovosti; učený muž a člověk v roce 1431 již značně letitý vzněcuje se na mnoha místech své skladby plamenným zápalem, vy- střídává popisné a úvahové partie zaníceným, někdy i vášnivým patho- sem, nikdy však theatrálním nebo nadneseným. Stejně vzrušeně znějí radostné chvalozpěvy Čechie jako její žalobný pláč nad ukrutnostmi křižáků. Tato živelná spontánnost Vavřincova svědčí nejvýrazněji, že veršový projev nebyl u něho náhodný a druhotný, že byl poeta natus; také silný citový protiklad mezi dvěma známými předmluvami jeho Kroniky husitské je podmíněn jmenovanou spontánností autorovou. Z této vlastnosti vyrůstá také Vavřincův útočný smysl ironický a jeho četné verše satirické; zde ovšem přistupuje autorův břitký intelekt, jeho silná složka rozumová, jeho zaostřená intence. Ironie je v „Písni o ví- tězství“ tolik, že velmi překvapuje tvrzení Pekařovo, který ji tam vůbec nevidí. V básni především ironisuje matka Čechie křižáky: „Suntne ast isti milites, pape, regis sathalites? Non sunt viri, sed femine, capre fugaces misere-“ atd., 23
Strana 24
zvláště pak v závěru skladby, kde vyzývá světské vrchnosti, aby před- stavitelé církve šli příkladem vpřed a také bojovali: „Este primi vos, prelati, nunc pro fide ymolati—“ atd. Autor však volí většinou formu bodavější, žahavější - vkládá zástup- cům poraženého světa slova, jimiž se ironisují a zesměšňují sami. Bezděčná autoironie proniká hned v řeči kardinála Juliana k papeži, proniká i v druhé části odpovědi papežovy, když je ochoten se smířit s husity v otázkách věroučných, proti nimž by měl jako představitel vrcholné autority církevní stát nejtvrději, a vymiňuje si jen ústupek v artikulu čtvrtém - o chudobě církve. Těžko lze pochopit Pekařův názor, že „ta myšlenka [o nesplnitelnosti 4. artikulu] je rozvedena beze vší ironie“. Zikmund se sám ironisuje i resignovaným projevem o svých porážkách. Stejný záměr sleduje Vavřinec, když se v jeho skladbě leká čtvrtého artikulu Zikmund a zástupci kleru. Sami se ironisují křižáci, uvítaní po porážce doma posměchem svých žen, když se obhajují, že vojáci musí vždy zůstat se svými vůdci, i když ti vůdcové prchají; znovu se ironisuje legát, když po rozmluvě Zikmundově s křižáky vysvětluje, že nebylo jeho úkolem bojovat; směšně se vyjímá braniborský kurfiřt, který „strategicky“ odůvodňuje svůj útěk s křižáky, že prý šlo o zá- chranu vojska - pro nové boje, před nimiž však zároveň varuje. Zik- mund „potěšen“ přijímá tuto argumentaci - nová autoironie. Ironií se však častují zástupci poraženého světa také navzájem: zmínil jsem se již o pichlavém proslovu, kterým vítají uřícené křižáky jejich ženy, zvláště se pak poctívají křižáci se Zikmundem: on je nazývá „vele- slavnými reky“ a podobnými názvy, oni mu však se zdánlivou pokorou a předstíraným soucitem odpovídají ještě jedovatěji, narážejíce dis- kretně na jeho mnohé porážky v Čechách: „Vestra regalis Dignitas ach! quociens per perditas illas gentes vilissimas est effugata—“ atd. V lapidárních verších, jimiž dává Vavřinec útočit kurfiřtovi proti bohatství a chytrosti kleru, se vyhrocuje satira přímo havlíčkovská. Husitství Vavřincovo se jako u jiných autorů 15. věku cele sjednocuje s jeho nadšeným a sebevědomým češstvím. Matka Čechie, která pro- 24
zvláště pak v závěru skladby, kde vyzývá světské vrchnosti, aby před- stavitelé církve šli příkladem vpřed a také bojovali: „Este primi vos, prelati, nunc pro fide ymolati—“ atd. Autor však volí většinou formu bodavější, žahavější - vkládá zástup- cům poraženého světa slova, jimiž se ironisují a zesměšňují sami. Bezděčná autoironie proniká hned v řeči kardinála Juliana k papeži, proniká i v druhé části odpovědi papežovy, když je ochoten se smířit s husity v otázkách věroučných, proti nimž by měl jako představitel vrcholné autority církevní stát nejtvrději, a vymiňuje si jen ústupek v artikulu čtvrtém - o chudobě církve. Těžko lze pochopit Pekařův názor, že „ta myšlenka [o nesplnitelnosti 4. artikulu] je rozvedena beze vší ironie“. Zikmund se sám ironisuje i resignovaným projevem o svých porážkách. Stejný záměr sleduje Vavřinec, když se v jeho skladbě leká čtvrtého artikulu Zikmund a zástupci kleru. Sami se ironisují křižáci, uvítaní po porážce doma posměchem svých žen, když se obhajují, že vojáci musí vždy zůstat se svými vůdci, i když ti vůdcové prchají; znovu se ironisuje legát, když po rozmluvě Zikmundově s křižáky vysvětluje, že nebylo jeho úkolem bojovat; směšně se vyjímá braniborský kurfiřt, který „strategicky“ odůvodňuje svůj útěk s křižáky, že prý šlo o zá- chranu vojska - pro nové boje, před nimiž však zároveň varuje. Zik- mund „potěšen“ přijímá tuto argumentaci - nová autoironie. Ironií se však častují zástupci poraženého světa také navzájem: zmínil jsem se již o pichlavém proslovu, kterým vítají uřícené křižáky jejich ženy, zvláště se pak poctívají křižáci se Zikmundem: on je nazývá „vele- slavnými reky“ a podobnými názvy, oni mu však se zdánlivou pokorou a předstíraným soucitem odpovídají ještě jedovatěji, narážejíce dis- kretně na jeho mnohé porážky v Čechách: „Vestra regalis Dignitas ach! quociens per perditas illas gentes vilissimas est effugata—“ atd. V lapidárních verších, jimiž dává Vavřinec útočit kurfiřtovi proti bohatství a chytrosti kleru, se vyhrocuje satira přímo havlíčkovská. Husitství Vavřincovo se jako u jiných autorů 15. věku cele sjednocuje s jeho nadšeným a sebevědomým češstvím. Matka Čechie, která pro- 24
Strana 25
mlouvá v „Písni o vítězství“, je Čechie husitská, ztotožnění se jeví autorovi samozřejmým. Roznícen spravedlivým hněvem na křižácké vrahy, prznitele a paliče, nedá Vavřinec vyslovovat Čechii jakékoli politování nad jejich zkázou, nad neúprosnou odplatou husitů. Jaký rozdíl proti tesknému odstavci v Kronice husitské, kde Mistr Vavřinec po bitvě u Vyšehradu, ač samozřejmě cele stojí na straně Božích bojov- níků, lká nad smrtí mnoha moravských pánů z vojska Zikmundova: „Quis nisi gentili crudelior, qui transeundo per campos et vineas et mortuorum fortissima corpora cerneret, et non condoleret? Quis nisi insanae mentis Boemus, qui tam elegantes et robustos belli viros ac ?“ iuvenes crispos et decentes videre poterat sine gravi cordis lamento? Vědomí národní se spojuje u Vavřince s orientací a zájmem politic- kým, který se také manifestuje v řečech jednotlivých postav básně. Z Vavřincovy skladby vysvítá, jak již bylo tehdy uvolněno pouto mezi českými zeměmi a německou říší. Vavřinec nepokládá vůbec za nutné se s touto otázkou vyrovnávat. Zikmund si činí na Čechy nárok jako jejich „král“, nikoli jako císař. Vzpomeňme starých kronikářů Kosmy, Dalimila a jiných, jak se opětovně vracejí k poměru Čech k německé říši. Husitství Vavřincovo se promítá do tendencí demokratisujících a do důsledků sociálních. Již jsme si uvědomili, s jakou pozorností sleduje Vavřinec odpor římského světa k čtvrtému artikulu, namířenému proti bohatství a světské moci církve, jak dává propagovat braniborskému kurfiřtu tento radikální husitský požadavek. Na basilejském koncilu byl pak skutečně čtvrtý artikul pražský největším kamenem úrazu. Se zřejmým dostiučiněním dává Vavřinec častěji mluvit nepřátelům o „českých sedlácích“ (opakující se rým rustici - Boemici); tak se Če- chům tehdy po Evropě spílalo a povýšení utrhači byli nuceni po bitvě u Domažlic vyjednávat s národem, kterým tak pohrdali. Tato tendence proniká i v mnohých jiných verších „Písně o vítězství“, tak ve větě, která hlásá, že všichni laici jsou lidé jako kněží, nebo ve výzvě, aby se hierarchie účastnila aktivním podílem v bojích, nebo v útoku kurfiřtově na blahobyt a rozmařilost vysokého kleru, a jinde. Tato idea se pak vtěluje do krásné básníkovy vise nového věku lidstva, kdy všichni budou žít bratrsky ve spravedlivém obecenství, kdy nebude válek ani útisku. Je to skutečnost podivuhodná, že báseň tak bojovná, která slaví 25
mlouvá v „Písni o vítězství“, je Čechie husitská, ztotožnění se jeví autorovi samozřejmým. Roznícen spravedlivým hněvem na křižácké vrahy, prznitele a paliče, nedá Vavřinec vyslovovat Čechii jakékoli politování nad jejich zkázou, nad neúprosnou odplatou husitů. Jaký rozdíl proti tesknému odstavci v Kronice husitské, kde Mistr Vavřinec po bitvě u Vyšehradu, ač samozřejmě cele stojí na straně Božích bojov- níků, lká nad smrtí mnoha moravských pánů z vojska Zikmundova: „Quis nisi gentili crudelior, qui transeundo per campos et vineas et mortuorum fortissima corpora cerneret, et non condoleret? Quis nisi insanae mentis Boemus, qui tam elegantes et robustos belli viros ac ?“ iuvenes crispos et decentes videre poterat sine gravi cordis lamento? Vědomí národní se spojuje u Vavřince s orientací a zájmem politic- kým, který se také manifestuje v řečech jednotlivých postav básně. Z Vavřincovy skladby vysvítá, jak již bylo tehdy uvolněno pouto mezi českými zeměmi a německou říší. Vavřinec nepokládá vůbec za nutné se s touto otázkou vyrovnávat. Zikmund si činí na Čechy nárok jako jejich „král“, nikoli jako císař. Vzpomeňme starých kronikářů Kosmy, Dalimila a jiných, jak se opětovně vracejí k poměru Čech k německé říši. Husitství Vavřincovo se promítá do tendencí demokratisujících a do důsledků sociálních. Již jsme si uvědomili, s jakou pozorností sleduje Vavřinec odpor římského světa k čtvrtému artikulu, namířenému proti bohatství a světské moci církve, jak dává propagovat braniborskému kurfiřtu tento radikální husitský požadavek. Na basilejském koncilu byl pak skutečně čtvrtý artikul pražský největším kamenem úrazu. Se zřejmým dostiučiněním dává Vavřinec častěji mluvit nepřátelům o „českých sedlácích“ (opakující se rým rustici - Boemici); tak se Če- chům tehdy po Evropě spílalo a povýšení utrhači byli nuceni po bitvě u Domažlic vyjednávat s národem, kterým tak pohrdali. Tato tendence proniká i v mnohých jiných verších „Písně o vítězství“, tak ve větě, která hlásá, že všichni laici jsou lidé jako kněží, nebo ve výzvě, aby se hierarchie účastnila aktivním podílem v bojích, nebo v útoku kurfiřtově na blahobyt a rozmařilost vysokého kleru, a jinde. Tato idea se pak vtěluje do krásné básníkovy vise nového věku lidstva, kdy všichni budou žít bratrsky ve spravedlivém obecenství, kdy nebude válek ani útisku. Je to skutečnost podivuhodná, že báseň tak bojovná, která slaví 25
Strana 26
největší válečný triumf husitský, vyznívá nadějí věčného míru. Vavřinec z Březové tak podává skvělé potvrzení pozdějších slov Prokopových na basilejském koncilu, že Čechové jen z donucení a proti své vůli, na obranu svého nápravného úsilí se chopili zbraní a bojovali. Tak největší hrdinská báseň husitská je naplněna duchem Žižkovým i duchem Chel- čického. Ideové hodnoty básně Vavřincovy, jeho intence náboženské, vlaste- necké, politické, sociální a irenické se projevují mnohými citacemi, reminiscencemi a odkazy v jeho díle. Jimi také promlouvá rozsáhlé vzdělání Mistra Vavřince, jeho široký rozhled bohoslovecký, literární, historický a politický. Nepřekvapuje to u člena učitelského sboru pražské artistické fakulty, na níž zahájil svou katedrovou činnost roku 1394 a při jejíž kvodlitební slavnosti roku 1411 odpovídal Mistru Janu Husovi na kvestii: „Zda rodová urozenost je lepší než urozenost získaná šlechetností mravů“. Autor se jeví v četných místech své „Písně o ví- tězství“ jako „poeta doctus“, a často pak ovšem mění svou báseň v traktát. Především se nám představuje Mistr Vavřinec jako pozorný znalec bible; tím se přičleňuje sourodě k jiným spisovatelům husitským. Pís- mem se zabýval Mistr Vavřinec i ve svých jiných pracích (na př. „Com- mentum reverendi Magistri Laurencii de Brezowa super VII psalmos penitenciales“). Je hodno pozoru, že v „Písni o vítězství“ častěji cituje ze Starého Zákona (Genesis, Kniha Jozue, Knihy Samuelovy, Kniha Jobova, Žalmy, Přísloví, Kazatel, Proroci, zvláště Izaiáš) než z Nového Zákona (Evangelia, Skutkové apoštolů, Pavlovy epištoly, Apokalypsa). Některé citáty nebo parafráze biblické však nejsou ani u Vavřince vý- slovně označeny; je jich tolik, že lze u Vavřince již mluvit o biblismu ideovém i stylovém, který je ostatně charakteristický pro všechny vý- znamné autory reformační. Přirozeně se ukazuje u Mistra Vavřince také znalost literatury patris- tické a kanonistické, zazní u něho i ohlasy středověké hymniky. Po- chlubí se i znalostí myslitelů antických, kteří byli čteni ve středověku (Aristoteles, Valerius Maximus, Pseudo-Cato, Seneca), jako literát ví o Alexandrovi a o postavách mythologických, na př. o Parkách. Antických reminiscencí je však v básni Vavřincově větší počet; matka Čechie hned na počátku svého líčení domažlické bitvy praví 26
největší válečný triumf husitský, vyznívá nadějí věčného míru. Vavřinec z Březové tak podává skvělé potvrzení pozdějších slov Prokopových na basilejském koncilu, že Čechové jen z donucení a proti své vůli, na obranu svého nápravného úsilí se chopili zbraní a bojovali. Tak největší hrdinská báseň husitská je naplněna duchem Žižkovým i duchem Chel- čického. Ideové hodnoty básně Vavřincovy, jeho intence náboženské, vlaste- necké, politické, sociální a irenické se projevují mnohými citacemi, reminiscencemi a odkazy v jeho díle. Jimi také promlouvá rozsáhlé vzdělání Mistra Vavřince, jeho široký rozhled bohoslovecký, literární, historický a politický. Nepřekvapuje to u člena učitelského sboru pražské artistické fakulty, na níž zahájil svou katedrovou činnost roku 1394 a při jejíž kvodlitební slavnosti roku 1411 odpovídal Mistru Janu Husovi na kvestii: „Zda rodová urozenost je lepší než urozenost získaná šlechetností mravů“. Autor se jeví v četných místech své „Písně o ví- tězství“ jako „poeta doctus“, a často pak ovšem mění svou báseň v traktát. Především se nám představuje Mistr Vavřinec jako pozorný znalec bible; tím se přičleňuje sourodě k jiným spisovatelům husitským. Pís- mem se zabýval Mistr Vavřinec i ve svých jiných pracích (na př. „Com- mentum reverendi Magistri Laurencii de Brezowa super VII psalmos penitenciales“). Je hodno pozoru, že v „Písni o vítězství“ častěji cituje ze Starého Zákona (Genesis, Kniha Jozue, Knihy Samuelovy, Kniha Jobova, Žalmy, Přísloví, Kazatel, Proroci, zvláště Izaiáš) než z Nového Zákona (Evangelia, Skutkové apoštolů, Pavlovy epištoly, Apokalypsa). Některé citáty nebo parafráze biblické však nejsou ani u Vavřince vý- slovně označeny; je jich tolik, že lze u Vavřince již mluvit o biblismu ideovém i stylovém, který je ostatně charakteristický pro všechny vý- znamné autory reformační. Přirozeně se ukazuje u Mistra Vavřince také znalost literatury patris- tické a kanonistické, zazní u něho i ohlasy středověké hymniky. Po- chlubí se i znalostí myslitelů antických, kteří byli čteni ve středověku (Aristoteles, Valerius Maximus, Pseudo-Cato, Seneca), jako literát ví o Alexandrovi a o postavách mythologických, na př. o Parkách. Antických reminiscencí je však v básni Vavřincově větší počet; matka Čechie hned na počátku svého líčení domažlické bitvy praví 26
Strana 27
o křižácích, že prchali jako zajíci, pronásledovaní chrtem, a jako panna Diana, stíhaná Phoebem; jiný příměr srovnává prchající s deštovými mraky, které žene severní vítr - typický obraz z klasiků; celou řadu epických přirovnání nalézáme na příklad v řeči Zikmundově ke křižá- kům, v připojeném líčení porážky Slezáků u Němčí a v závěrečné modlitbě. Tyto příměry, stejně jako vytčená již ironie Vavřincova a také jeho vyspělý smysl rétorický nasvědčují, že v Mistru Vavřincovi žily zárodky humanistické, jejichž předpoklady lze hledat v jeho bohaté činnosti literární již v době předhusitské. Humanistické prvky v „Písni o vítězství“ budí otázku, zda by se byla mohla tato skladba stát ouver- turou k české renesanční epice, jaká byla v 15. a 16. století přána náro- dům jiným. Jistě si zasloužil Mistr Vavřinec básnických pokračovatelů ať latinisujících, ať národních; byla vážná chyba dalšího našeho lite- rárního vývoje, že Vavřinec z Březové žil v paměti potomků jako kro- nikář, nikoli jako básník. Sám zřejmě čítal své veršující české před- chůdce; v jeho „Písni o vítězství“ nalézáme reminiscence z Dalimila. Vavřinec ovšem také četl své současníky, jak svědčí jeho užití zápisů Mladoňovicových v Kronice husitské. Znal také jako zřejmý milovník zpěvu soudobé písně duchovní; již Zdeněk Nejedlý ukázal na shody mezi Vavřincovým hymnem v „Písni o vítězství“ („Laudet te, o rex, spiritus -“) a jednou písní z kancionálu Jistebnického („Zpievajž vy- sokost nebeská“), a upozornil, že Vavřinec užívá termínů, které připo- mínají dikci tropů, oblíbených v písních a obřadech husitských, na př.: O fons summae pietatis, fons et auctor omnis rei! Miserere, queso, mei... Rozsáhlá erudice Vavřincova se odráží ovšem i v jeho obraznosti; je samozřejmé, že v jeho verších se ukazuje především vliv biblických podobenství. Již jsme se zastavili u Vavřincova vidění věčného míru, jehož zají- mavé obrazy jsou přejaty z proroctví Izaiášova; Vavřinec však přidává k nim svůj obraz vlastní - o zvonech, které budou lity z roztavených zbraní. Jinak si Mistr Vavřinec libuje v příměrech, připomínajících antické klasiky, jak jsme již viděli; jsou to srovnání zpravidla ze světa rostlinného a živočišného. Někde Mistr Vavřinec přímo kupí tyto pří- 27
o křižácích, že prchali jako zajíci, pronásledovaní chrtem, a jako panna Diana, stíhaná Phoebem; jiný příměr srovnává prchající s deštovými mraky, které žene severní vítr - typický obraz z klasiků; celou řadu epických přirovnání nalézáme na příklad v řeči Zikmundově ke křižá- kům, v připojeném líčení porážky Slezáků u Němčí a v závěrečné modlitbě. Tyto příměry, stejně jako vytčená již ironie Vavřincova a také jeho vyspělý smysl rétorický nasvědčují, že v Mistru Vavřincovi žily zárodky humanistické, jejichž předpoklady lze hledat v jeho bohaté činnosti literární již v době předhusitské. Humanistické prvky v „Písni o vítězství“ budí otázku, zda by se byla mohla tato skladba stát ouver- turou k české renesanční epice, jaká byla v 15. a 16. století přána náro- dům jiným. Jistě si zasloužil Mistr Vavřinec básnických pokračovatelů ať latinisujících, ať národních; byla vážná chyba dalšího našeho lite- rárního vývoje, že Vavřinec z Březové žil v paměti potomků jako kro- nikář, nikoli jako básník. Sám zřejmě čítal své veršující české před- chůdce; v jeho „Písni o vítězství“ nalézáme reminiscence z Dalimila. Vavřinec ovšem také četl své současníky, jak svědčí jeho užití zápisů Mladoňovicových v Kronice husitské. Znal také jako zřejmý milovník zpěvu soudobé písně duchovní; již Zdeněk Nejedlý ukázal na shody mezi Vavřincovým hymnem v „Písni o vítězství“ („Laudet te, o rex, spiritus -“) a jednou písní z kancionálu Jistebnického („Zpievajž vy- sokost nebeská“), a upozornil, že Vavřinec užívá termínů, které připo- mínají dikci tropů, oblíbených v písních a obřadech husitských, na př.: O fons summae pietatis, fons et auctor omnis rei! Miserere, queso, mei... Rozsáhlá erudice Vavřincova se odráží ovšem i v jeho obraznosti; je samozřejmé, že v jeho verších se ukazuje především vliv biblických podobenství. Již jsme se zastavili u Vavřincova vidění věčného míru, jehož zají- mavé obrazy jsou přejaty z proroctví Izaiášova; Vavřinec však přidává k nim svůj obraz vlastní - o zvonech, které budou lity z roztavených zbraní. Jinak si Mistr Vavřinec libuje v příměrech, připomínajících antické klasiky, jak jsme již viděli; jsou to srovnání zpravidla ze světa rostlinného a živočišného. Někde Mistr Vavřinec přímo kupí tyto pří- 27
Strana 28
měry - tak Zikmund spílá křižákům, že byli zmítáni strachem jako suchá stébla vichrem, že prchali jako vrabčíci před jestřábem, jako laň před chrtem, jako ovce před vlkem a jako včely před dýmem z úlu. Podobná srovnání se opakují častěji. V závěrečném hymnu se přepod- statňuje realistický pohled Vavřincův do vidění symbolického. Silný je také sluchový smysl Mistra Vavřince; častěji se opakuje verš, podbar- vený i onomatopoicky, o rachotu husitských vozů a o mocném zpěvu bratrstev; Zikmund plísní křižáky, že utíkají, když zašumí větve nebo když zachřestí hrách, a podobně. Skladba Vavřincova, jak již naznačeno, se dělí v partie značně od- lišné, přece však spjaté jednotnou intencí, jíž jest útok proti římskému světu, triumf nad ním a oslava husitského národa. Líčení křižáckého útěku se vrací jako základní motiv několikrát - vypráví o něm matka Čechie, kardinál Cesarini papeži, křižáci svým ženám a braniborský kurfiřt Zikmundovi. Perspektiva vlastního děje skladby se rozšiřuje do zkratkového obrazu celých válek husitských, který podávají křižáci, když se ospravedlňují před císařem. „Píseň o vítězství“ však není spjata v celek jen základní intencí, lze v ní také nalézt symetrické učlenění výrazových prostředků a slovesných druhů: skladba počíná a uzavírá se modlitbou matky Čechie, po první modlitbě a před modlitbou závě- rečnou jsou partie epické o porážce křižáků u Domažlic a u Němčí, střed pak tvoří obšírné dialogy, dramaticky osnované, k nimž se připíná monolog autorův k světským cizím pánům a panegyrik matky Čechie. Bylo by tedy celkové skladebné schema AB CDE BA. Mistru Vavřinci byla zřejmě vlastní methoda kombinační, střídání a učleňování různých složek skladebných; lze to sledovat i v jeho Kronice husitské, kde své líčení prokládá citací dopisů a úředních zápisů. V modlitbách a díků- činění „Písně o vítězství“ proniká živel lyrický, který vyvažuje dějové líčení; v dialozích a monologu vládne reflexe a satira. Nejsilněji se uplatňuje autorův smysl dramatický; jím se Mistr Vavřinec přibližuje Dalimilovi, jehož síla také není především v partiích epických. Vavřin- cův dar dramatický také vystupuje v jeho Kronice husitské; zde náš autor dovede účinně konfrontovat obrazy krajně protichůdné - tak proti drastickému portrétu papeže Jana XXIII. stojí líčení hrdinného skonu Husova, nebo v závěru oslava Žižky - a proti ní krutý popis cizác- kého řádění mezi Německým Brodem a Kutnou Horou. Zde Vavřinec 28
měry - tak Zikmund spílá křižákům, že byli zmítáni strachem jako suchá stébla vichrem, že prchali jako vrabčíci před jestřábem, jako laň před chrtem, jako ovce před vlkem a jako včely před dýmem z úlu. Podobná srovnání se opakují častěji. V závěrečném hymnu se přepod- statňuje realistický pohled Vavřincův do vidění symbolického. Silný je také sluchový smysl Mistra Vavřince; častěji se opakuje verš, podbar- vený i onomatopoicky, o rachotu husitských vozů a o mocném zpěvu bratrstev; Zikmund plísní křižáky, že utíkají, když zašumí větve nebo když zachřestí hrách, a podobně. Skladba Vavřincova, jak již naznačeno, se dělí v partie značně od- lišné, přece však spjaté jednotnou intencí, jíž jest útok proti římskému světu, triumf nad ním a oslava husitského národa. Líčení křižáckého útěku se vrací jako základní motiv několikrát - vypráví o něm matka Čechie, kardinál Cesarini papeži, křižáci svým ženám a braniborský kurfiřt Zikmundovi. Perspektiva vlastního děje skladby se rozšiřuje do zkratkového obrazu celých válek husitských, který podávají křižáci, když se ospravedlňují před císařem. „Píseň o vítězství“ však není spjata v celek jen základní intencí, lze v ní také nalézt symetrické učlenění výrazových prostředků a slovesných druhů: skladba počíná a uzavírá se modlitbou matky Čechie, po první modlitbě a před modlitbou závě- rečnou jsou partie epické o porážce křižáků u Domažlic a u Němčí, střed pak tvoří obšírné dialogy, dramaticky osnované, k nimž se připíná monolog autorův k světským cizím pánům a panegyrik matky Čechie. Bylo by tedy celkové skladebné schema AB CDE BA. Mistru Vavřinci byla zřejmě vlastní methoda kombinační, střídání a učleňování různých složek skladebných; lze to sledovat i v jeho Kronice husitské, kde své líčení prokládá citací dopisů a úředních zápisů. V modlitbách a díků- činění „Písně o vítězství“ proniká živel lyrický, který vyvažuje dějové líčení; v dialozích a monologu vládne reflexe a satira. Nejsilněji se uplatňuje autorův smysl dramatický; jím se Mistr Vavřinec přibližuje Dalimilovi, jehož síla také není především v partiích epických. Vavřin- cův dar dramatický také vystupuje v jeho Kronice husitské; zde náš autor dovede účinně konfrontovat obrazy krajně protichůdné - tak proti drastickému portrétu papeže Jana XXIII. stojí líčení hrdinného skonu Husova, nebo v závěru oslava Žižky - a proti ní krutý popis cizác- kého řádění mezi Německým Brodem a Kutnou Horou. Zde Vavřinec 28
Strana 29
sám vstupuje do děje a apostrofuje Zikmunda, což jindy nečiní. V „Písni o vítězství“ rozžívá se dramatický smysl autorův vynikající schopností v individualisování monologů, ve střídání času minulého s praesentem historickým, v pregnantním zhušťování i rétorické expresivnosti. Réto- rický styl zaznívá i v proslovech Čechie, ať již ve formě výkřikové (O formido militaris! — O quam turpe diffugium) nebo pohrdavě otáz- kové: „Suntne ast isti milites, pape, regis sathalites?“ K rétorickému vystupňování vedla Mistra Vavřince jak tradice stře- dověká, tak počínající výmluvnost humanistická; přistupovala ještě snaha o životnost, aktualisování mluvního verše, který tehdy byl posti- hován silnou soutěží rozkvétající písně duchovní. Styl Vavřincův není ovšem jen rétorický, je v mnohých partiích až výčtově popisný, jindy lyricky zjihlý nebo aforisticky výsměšný, je samozřejmě dán vždy cha- rakterem příslušného oddílu skladby. Báseň Vavřincova je psána úsečným, spádným veršem osmislabič- ným; celkově lze jej považovat za jamb, k němuž autor nalézal vzory v některých středověkých hymnech latinských. Duchovní písně v osmi- slabičném jambu se sdruženým rýmem (a většinou ve čtyrveršových strofách) lze nalézt ovšem již v starokřesťanské a potom v středověké hymnografii, na př. u Ambrosia, Sedulia, Venantia Fortunata, Gre- goria, Bedy, Odona Cluniacensis, Fulberta z Chartres atd. Ve 14. sto- letí již ovšem více pronikají složitější strofy i rytmus. Častěji však Vavřinec dbá málo přízvukové přesnosti a leckteré verše spíše působí jako trochejské. Toto kolísání nevyznačuje ovšem jen dílo Vavřincovo, setkáváme se s ním ve starých skladbách častěji. Celkově nalézáme málo přesahů v „Písni o vítězství“; to vede arci k jisté monotonii, kterou Vavřinec vyvažuje svižným a často dramatickým spádem veršů; lze soudit, že skladba byla určena k četbě, po případě k recitování. Jmeno- vaný již akustický a pohybový smysl autorův se hlásí také některými zvukomalbami, opakováním přiměřených skupin hláskových, na př. pro evokaci bitevního hřmotu skupina t -r: Terra tremit tumultibus; nebo: tota terra concutitur. Rýmy jsou z veliké většiny laciné, málokdy štěpné (evellere - ethere, domini — homini, onere - deponere, terre — ferre, atoniti - comiti), někdy 29
sám vstupuje do děje a apostrofuje Zikmunda, což jindy nečiní. V „Písni o vítězství“ rozžívá se dramatický smysl autorův vynikající schopností v individualisování monologů, ve střídání času minulého s praesentem historickým, v pregnantním zhušťování i rétorické expresivnosti. Réto- rický styl zaznívá i v proslovech Čechie, ať již ve formě výkřikové (O formido militaris! — O quam turpe diffugium) nebo pohrdavě otáz- kové: „Suntne ast isti milites, pape, regis sathalites?“ K rétorickému vystupňování vedla Mistra Vavřince jak tradice stře- dověká, tak počínající výmluvnost humanistická; přistupovala ještě snaha o životnost, aktualisování mluvního verše, který tehdy byl posti- hován silnou soutěží rozkvétající písně duchovní. Styl Vavřincův není ovšem jen rétorický, je v mnohých partiích až výčtově popisný, jindy lyricky zjihlý nebo aforisticky výsměšný, je samozřejmě dán vždy cha- rakterem příslušného oddílu skladby. Báseň Vavřincova je psána úsečným, spádným veršem osmislabič- ným; celkově lze jej považovat za jamb, k němuž autor nalézal vzory v některých středověkých hymnech latinských. Duchovní písně v osmi- slabičném jambu se sdruženým rýmem (a většinou ve čtyrveršových strofách) lze nalézt ovšem již v starokřesťanské a potom v středověké hymnografii, na př. u Ambrosia, Sedulia, Venantia Fortunata, Gre- goria, Bedy, Odona Cluniacensis, Fulberta z Chartres atd. Ve 14. sto- letí již ovšem více pronikají složitější strofy i rytmus. Častěji však Vavřinec dbá málo přízvukové přesnosti a leckteré verše spíše působí jako trochejské. Toto kolísání nevyznačuje ovšem jen dílo Vavřincovo, setkáváme se s ním ve starých skladbách častěji. Celkově nalézáme málo přesahů v „Písni o vítězství“; to vede arci k jisté monotonii, kterou Vavřinec vyvažuje svižným a často dramatickým spádem veršů; lze soudit, že skladba byla určena k četbě, po případě k recitování. Jmeno- vaný již akustický a pohybový smysl autorův se hlásí také některými zvukomalbami, opakováním přiměřených skupin hláskových, na př. pro evokaci bitevního hřmotu skupina t -r: Terra tremit tumultibus; nebo: tota terra concutitur. Rýmy jsou z veliké většiny laciné, málokdy štěpné (evellere - ethere, domini — homini, onere - deponere, terre — ferre, atoniti - comiti), někdy 29
Strana 30
jen pouhá asonance (agmine - specie, cingula — babata). Často si libuje Vavřinec v primitivních rýmech jmenných (Moraviam - Bohemiam, Almanie - Ytalie, Brandenburgensis - Nurenburgensis, Ungarie - Austrie) nebo rýmuje jméno vlastní s jiným slovem (Davidicum - gladium, Boemicus - populus, Boemice - celice, nuncii - Sobieslai, acrisia - So- doma, Slezitarum - earum, Ungarie - progenie). Zajímavé jsou některé rýmy mezislovné (Ante ea - ecclesia, fugiens - vera gens, alio - se ipso). O básnické hodnotě skladby Vavřincovy nebylo usuzováno jednotně. Zdeněk Nejedlý ji uznává za dílo básnické, nikoli však za pravé epos; Vavřincův záměr tu byl širší, a tím byla ovšem omezena a ochuzena výpravná linie díla. Jaroslav Goll ve své edici „Písně o vítězství“ oce- ňuje básnickou hodnotu velmi kladně, mluví o daru výrazného líčení, o přiléhavosti satiry, o vzletnosti některých veršů. Arnošt Kraus shrnuje: „Báseň Vavřincova se svými zvučnými verši, které jen příliš porušují přízvuk, je z nejcennějších plodů doby; nejen že nahlédneme zde hloub do duše husitské než jindy a poznáváme, jaké naděje pojili k vítězství, nýbrž též pro poetickou cenu, kterou poznáme, přirovnáme-li ji k bá- sním současným.“ Není pochyby, že Vavřinec z Březové se legitimuje svou „Písní o vítězství“ přes všechny vložky prosaické a traktátové jako silný básník; i kratší partie výpravné plně dosvědčují jeho schopnost epickou, ještě účinněji pak vyniká jeho charakterisovaný smysl drama- tický a jeho dar vzletu hymnického. V záplavě středověkých skladeb imitujících a parafrázujících pak tím více váží nesporná původnost díla Vavřincova, která je dána již thematem. Právem byl ovšem vysloven stesk nad faktem, že báseň byla napsána latinsky; je jisto, že v jazyce národním by se byla stala hrdinskou skladbou lidovou a že by byla mohla podnítit i další vývoj k renesanční epice národní. Latinou „Písně o vítězství“ se však manifestovala učenecká složka osobnosti Vavřincovy, která se podobně projevila i v jeho Kronice husitské; lze soudit, že přistupoval k tomu i zřetel propagační - autor nepochybně mínil působit svou skladbou i v prostředí zahraničním, a že spolu- působil také jmenovaný již náběh k humanismu. Skladba, která shrnuje tolik složek husitského dění a myšlení, za- sloužila již dávno překladu. Tento úkol ovšem nebyl lehký. Překla- datel vycházel z edice Gollovy, konečná úprava byla provedena podle textové revise zvěčnělého Karla Hrdiny, jehož tu vzpomínám s úctou 30
jen pouhá asonance (agmine - specie, cingula — babata). Často si libuje Vavřinec v primitivních rýmech jmenných (Moraviam - Bohemiam, Almanie - Ytalie, Brandenburgensis - Nurenburgensis, Ungarie - Austrie) nebo rýmuje jméno vlastní s jiným slovem (Davidicum - gladium, Boemicus - populus, Boemice - celice, nuncii - Sobieslai, acrisia - So- doma, Slezitarum - earum, Ungarie - progenie). Zajímavé jsou některé rýmy mezislovné (Ante ea - ecclesia, fugiens - vera gens, alio - se ipso). O básnické hodnotě skladby Vavřincovy nebylo usuzováno jednotně. Zdeněk Nejedlý ji uznává za dílo básnické, nikoli však za pravé epos; Vavřincův záměr tu byl širší, a tím byla ovšem omezena a ochuzena výpravná linie díla. Jaroslav Goll ve své edici „Písně o vítězství“ oce- ňuje básnickou hodnotu velmi kladně, mluví o daru výrazného líčení, o přiléhavosti satiry, o vzletnosti některých veršů. Arnošt Kraus shrnuje: „Báseň Vavřincova se svými zvučnými verši, které jen příliš porušují přízvuk, je z nejcennějších plodů doby; nejen že nahlédneme zde hloub do duše husitské než jindy a poznáváme, jaké naděje pojili k vítězství, nýbrž též pro poetickou cenu, kterou poznáme, přirovnáme-li ji k bá- sním současným.“ Není pochyby, že Vavřinec z Březové se legitimuje svou „Písní o vítězství“ přes všechny vložky prosaické a traktátové jako silný básník; i kratší partie výpravné plně dosvědčují jeho schopnost epickou, ještě účinněji pak vyniká jeho charakterisovaný smysl drama- tický a jeho dar vzletu hymnického. V záplavě středověkých skladeb imitujících a parafrázujících pak tím více váží nesporná původnost díla Vavřincova, která je dána již thematem. Právem byl ovšem vysloven stesk nad faktem, že báseň byla napsána latinsky; je jisto, že v jazyce národním by se byla stala hrdinskou skladbou lidovou a že by byla mohla podnítit i další vývoj k renesanční epice národní. Latinou „Písně o vítězství“ se však manifestovala učenecká složka osobnosti Vavřincovy, která se podobně projevila i v jeho Kronice husitské; lze soudit, že přistupoval k tomu i zřetel propagační - autor nepochybně mínil působit svou skladbou i v prostředí zahraničním, a že spolu- působil také jmenovaný již náběh k humanismu. Skladba, která shrnuje tolik složek husitského dění a myšlení, za- sloužila již dávno překladu. Tento úkol ovšem nebyl lehký. Překla- datel vycházel z edice Gollovy, konečná úprava byla provedena podle textové revise zvěčnělého Karla Hrdiny, jehož tu vzpomínám s úctou 30
Strana 31
a vděčností, a Bohumila Ryby, jemuž tu děkuji. Zásadou překladatele bylo uchovat znění originálu co možná věrně, „nevylepšovat“ ho na místech, která nám znějí dnes prosaicky, neidealisovat. Nebyl měněn počet veršů; důsledně byl uchován jamb, přes konstatovanou již sku- tečnost, že místy se jeví tendence k trocheji. Při značné přízvukové libovolnosti Vavřincově je těžko zpravidla rozhodnout, které verše byly snad skutečně míněny jako trochejské, také na dnešního čtenáře by toto střídání působilo velmi rušivě a zeslabovalo by bezprostřední účin básně; je však také povinností překladatelskou, aby dílu byla v mezích tlumočnické věrnosti vdechnuta aspoň část spontánní účinnosti, kterou působil původní text po svém vzniku. Z téhož důvodu také nebylo možno otrocky napodobovat laciné a častěji i nesprávné rýmy originálu, protože dnešní čtenář vnímá tyto rýmy zcela jinak. Bylo ovšem třeba, aby kvalita rýmů nebyla přespříliš zdokonalována, proto jsem záměrně volil větší počet rýmů laciných. Na některých místech k tomu přímo nutily mechanické výčty věcí, zbraní a p. Rýmy toho druhu jako na př. affluit - diffluit ovšem napodobovány nebyly. Uchovávány byly podle možnosti rýmy jmenné (Sodoma, Samaří, Mojžíš a j.); v závěru modlitby ku konci skladby je postaveno šest rýmů stejných (tuere — vere - cognoscere - diligere - perficere - persistere), z nich uchovány v překladu aspoň čtyři, které ovšem i tak znějí příliš mechanicky (po- znati - oddati — konati — trvati). Opakující se rým rustici - Boemici, který je pointován ironicky, bylo možno tlumočit doslovně: „selského — českého“ nebo „selskému - českému“. Výjimečně bylo možno přenést latinský verš doslovně do češtiny, ovšem s primitivním rýmem: „- has veritates promove, salva, defende, protege- „- ty pravdy Své vždy rozšiřuj, retuj a braň i opatruj -“; nebo: „- seducti et a clericis iniquis, pestilenticis-“ „- když svedeni jsou kněžími nešlechetnými, zhoubnými -“ 31
a vděčností, a Bohumila Ryby, jemuž tu děkuji. Zásadou překladatele bylo uchovat znění originálu co možná věrně, „nevylepšovat“ ho na místech, která nám znějí dnes prosaicky, neidealisovat. Nebyl měněn počet veršů; důsledně byl uchován jamb, přes konstatovanou již sku- tečnost, že místy se jeví tendence k trocheji. Při značné přízvukové libovolnosti Vavřincově je těžko zpravidla rozhodnout, které verše byly snad skutečně míněny jako trochejské, také na dnešního čtenáře by toto střídání působilo velmi rušivě a zeslabovalo by bezprostřední účin básně; je však také povinností překladatelskou, aby dílu byla v mezích tlumočnické věrnosti vdechnuta aspoň část spontánní účinnosti, kterou působil původní text po svém vzniku. Z téhož důvodu také nebylo možno otrocky napodobovat laciné a častěji i nesprávné rýmy originálu, protože dnešní čtenář vnímá tyto rýmy zcela jinak. Bylo ovšem třeba, aby kvalita rýmů nebyla přespříliš zdokonalována, proto jsem záměrně volil větší počet rýmů laciných. Na některých místech k tomu přímo nutily mechanické výčty věcí, zbraní a p. Rýmy toho druhu jako na př. affluit - diffluit ovšem napodobovány nebyly. Uchovávány byly podle možnosti rýmy jmenné (Sodoma, Samaří, Mojžíš a j.); v závěru modlitby ku konci skladby je postaveno šest rýmů stejných (tuere — vere - cognoscere - diligere - perficere - persistere), z nich uchovány v překladu aspoň čtyři, které ovšem i tak znějí příliš mechanicky (po- znati - oddati — konati — trvati). Opakující se rým rustici - Boemici, který je pointován ironicky, bylo možno tlumočit doslovně: „selského — českého“ nebo „selskému - českému“. Výjimečně bylo možno přenést latinský verš doslovně do češtiny, ovšem s primitivním rýmem: „- has veritates promove, salva, defende, protege- „- ty pravdy Své vždy rozšiřuj, retuj a braň i opatruj -“; nebo: „- seducti et a clericis iniquis, pestilenticis-“ „- když svedeni jsou kněžími nešlechetnými, zhoubnými -“ 31
Strana 32
Jiné dvojverší: „Assis plebi Bohemice, o rex regum et celice!“ bylo možno také přeložit doslovně, jen pro správnost přízvuku bylo třeba užít přesahu: „Hleď milostivě na český Svůj lid, ó Králi nebeský!“ Rým, kterého jsem v přebásnění užil, je znám již ze staročeské písně „Bóh všemohúcí“: „Ó Králi nebeský, uslyš svój lid český.“ Byl by ovšem zcela na omylu, kdo by z toho chtěl uzavírat, že zde latinský text Vavřincův vyslovil starou národní invokaci. Prokázat se to dá velmi jednoduše. Vedle staročeského znění výše citovaného bylo totiž v oběhu latinské znění písně „Bóh všemohúcí“ („Deus omni- potens a morte resurgens“), v níž příslušné místo zní takto: „Gentem, o rex pie, audi Bohemie," tedy s rýmy zcela odchylnými. Mohlo by nás to zároveň varovat před nalézáním podobných domnělých ohlasů v písni Vavřincově. Zato bylo by lákavým úkolem pokusit se o podobné srovnání Vav- řince z Březové s jinými básníky jeho doby i doby předchozí. Lze hájit názor, že Mistr Vavřinec je významným básnickým představitelem doby husitské tak, jako je básníkem doby Václava IV. pan Smil Flaška z Pardubic a Rychmburka. Jsou mezi nimi charakteristické rozdíly epo- chové, především v nazírání sociálním - proti nepohnutelnému feuda- lismu Smilovu hrotí se bojovný husitský demokratismus Vavřincův; podobně se hloubí základní rozdíl na poli církevním - Vavřinec jistě pramálo dbal důtklivé výzvy Smilovy v „Nové radě“, že je třeba chovat v úctě „preláty, biskupy, kněží“. Smila ovšem nelze pokládat již za výlučného pěvce středověkého po každé stránce; vyhýbá se oslavám světců, projevuje naopak velmi silný smysl výchovný a karatelský, čímž se blíží Mistru Vavřincovi, tím spíše, že se také u něho střídá realistický postřeh, ironická pointa a extatický výšleh. Jak známo, je „Nová rada“ 32
Jiné dvojverší: „Assis plebi Bohemice, o rex regum et celice!“ bylo možno také přeložit doslovně, jen pro správnost přízvuku bylo třeba užít přesahu: „Hleď milostivě na český Svůj lid, ó Králi nebeský!“ Rým, kterého jsem v přebásnění užil, je znám již ze staročeské písně „Bóh všemohúcí“: „Ó Králi nebeský, uslyš svój lid český.“ Byl by ovšem zcela na omylu, kdo by z toho chtěl uzavírat, že zde latinský text Vavřincův vyslovil starou národní invokaci. Prokázat se to dá velmi jednoduše. Vedle staročeského znění výše citovaného bylo totiž v oběhu latinské znění písně „Bóh všemohúcí“ („Deus omni- potens a morte resurgens“), v níž příslušné místo zní takto: „Gentem, o rex pie, audi Bohemie," tedy s rýmy zcela odchylnými. Mohlo by nás to zároveň varovat před nalézáním podobných domnělých ohlasů v písni Vavřincově. Zato bylo by lákavým úkolem pokusit se o podobné srovnání Vav- řince z Březové s jinými básníky jeho doby i doby předchozí. Lze hájit názor, že Mistr Vavřinec je významným básnickým představitelem doby husitské tak, jako je básníkem doby Václava IV. pan Smil Flaška z Pardubic a Rychmburka. Jsou mezi nimi charakteristické rozdíly epo- chové, především v nazírání sociálním - proti nepohnutelnému feuda- lismu Smilovu hrotí se bojovný husitský demokratismus Vavřincův; podobně se hloubí základní rozdíl na poli církevním - Vavřinec jistě pramálo dbal důtklivé výzvy Smilovy v „Nové radě“, že je třeba chovat v úctě „preláty, biskupy, kněží“. Smila ovšem nelze pokládat již za výlučného pěvce středověkého po každé stránce; vyhýbá se oslavám světců, projevuje naopak velmi silný smysl výchovný a karatelský, čímž se blíží Mistru Vavřincovi, tím spíše, že se také u něho střídá realistický postřeh, ironická pointa a extatický výšleh. Jak známo, je „Nová rada“ 32
Strana 33
stavěna dramaticky - i tímto znakem se Smil shoduje s Vavřincem, také i literárními ohlasy z bible a ze středověkých theologů a hymniků. Vavřinec z Březové spojuje celkovým svým dílem dobu Smilovu s do- bou husitskou, to však nikterak neznamená nějaké zředění nebo osla- bení husitské, vrcholné části jeho díla; viděli jsme, s jakou rozhodností bojuje i za velkorysé sociální důsledky husitismu. Tím se přiřazuje k výrazným spisovatelům husitským; shoduje se s nimi hlasem duchov- ním, sociálním, vlasteneckým, i svou schopností satirickou, předčí je svým darem epickým a dramatickým. Bude pozoruhodným úkolem zkoumat jeho pravděpodobný vliv na mladší autory husitské, po pří- padě zkoumat nezávislé shody mezi nimi a Vavřincem; jde tu na příklad o Ctibora Tovačovského z Cimburka, který svým známým dílem „Há- dání Pravdy a Lži o kněžské zboží a panování jich“ navazuje ať vě- domě, ať bezděčně na Vavřincovu vášnivou argumentaci pro čtvrtý pražský artikul; u Ctibora ovšem zřejmě proniká majetkový zájem feudála, který je Mistru Vavřinci vzdálen. Připomeňme ještě součas- ného německého protichůdce Vavřincova, o němž mluví Arnošt Kraus: je to německý veršovec Hans Rosenplüt z Norimberka, který se také účastnil kruciaty a prožil porážku u Domažlic. Byl řemeslník, jeden z předchůdců „mistrů pěvců norimberských“. Ve svém naříkání „Spruch von Beheim“ líčí potupný konec výpravy na Stříbro a porážku u Tachova, potom ve skládání „Von der Hussenflucht“ („O útěku před husity“) veršuje o tom, jak křižáci přitáhli k Ryzmberku a Domažli- cům, jak konali válečnou poradu; kardinál Julian hrozil klatbou a říš- ským achtem každému, kdo couvne, Jindřich Plavenský chtěl každého utíkajícího utopit v pytli, Albrecht bavorský prohlašoval, že jeho rod nikdy neutíkal, atd. Pak rytíři zjistili, že se blíží vojsko husitské, a vši- chni stiženi hrůzou prchali. Autor uzavírá své veršování opakem chva- lozpěvu Vavřincovy Čechie - běduje a naříká a hrozí pekelnými tresty těm, kdo se dali na útěk. Určit bezpečně Vavřincův poměr k básníkům 15. století a jeho cel- kový básnický význam bude možno až po žádoucím definitivním roz- řešení jeho autorství jiných významných skladeb. Hluboký znalec doby husitské a poděbradské, profesor Rudolf Urbánek, je přesvědčen o Vavřincově autorství děl Budyšínského rukopisu, tří rozsáhlých husit- ských skladeb veršovaných, dosud bohužel nevydaných. Tento názor 3 Píseň o vítězství u Domažlic 33
stavěna dramaticky - i tímto znakem se Smil shoduje s Vavřincem, také i literárními ohlasy z bible a ze středověkých theologů a hymniků. Vavřinec z Březové spojuje celkovým svým dílem dobu Smilovu s do- bou husitskou, to však nikterak neznamená nějaké zředění nebo osla- bení husitské, vrcholné části jeho díla; viděli jsme, s jakou rozhodností bojuje i za velkorysé sociální důsledky husitismu. Tím se přiřazuje k výrazným spisovatelům husitským; shoduje se s nimi hlasem duchov- ním, sociálním, vlasteneckým, i svou schopností satirickou, předčí je svým darem epickým a dramatickým. Bude pozoruhodným úkolem zkoumat jeho pravděpodobný vliv na mladší autory husitské, po pří- padě zkoumat nezávislé shody mezi nimi a Vavřincem; jde tu na příklad o Ctibora Tovačovského z Cimburka, který svým známým dílem „Há- dání Pravdy a Lži o kněžské zboží a panování jich“ navazuje ať vě- domě, ať bezděčně na Vavřincovu vášnivou argumentaci pro čtvrtý pražský artikul; u Ctibora ovšem zřejmě proniká majetkový zájem feudála, který je Mistru Vavřinci vzdálen. Připomeňme ještě součas- ného německého protichůdce Vavřincova, o němž mluví Arnošt Kraus: je to německý veršovec Hans Rosenplüt z Norimberka, který se také účastnil kruciaty a prožil porážku u Domažlic. Byl řemeslník, jeden z předchůdců „mistrů pěvců norimberských“. Ve svém naříkání „Spruch von Beheim“ líčí potupný konec výpravy na Stříbro a porážku u Tachova, potom ve skládání „Von der Hussenflucht“ („O útěku před husity“) veršuje o tom, jak křižáci přitáhli k Ryzmberku a Domažli- cům, jak konali válečnou poradu; kardinál Julian hrozil klatbou a říš- ským achtem každému, kdo couvne, Jindřich Plavenský chtěl každého utíkajícího utopit v pytli, Albrecht bavorský prohlašoval, že jeho rod nikdy neutíkal, atd. Pak rytíři zjistili, že se blíží vojsko husitské, a vši- chni stiženi hrůzou prchali. Autor uzavírá své veršování opakem chva- lozpěvu Vavřincovy Čechie - běduje a naříká a hrozí pekelnými tresty těm, kdo se dali na útěk. Určit bezpečně Vavřincův poměr k básníkům 15. století a jeho cel- kový básnický význam bude možno až po žádoucím definitivním roz- řešení jeho autorství jiných významných skladeb. Hluboký znalec doby husitské a poděbradské, profesor Rudolf Urbánek, je přesvědčen o Vavřincově autorství děl Budyšínského rukopisu, tří rozsáhlých husit- ských skladeb veršovaných, dosud bohužel nevydaných. Tento názor 3 Píseň o vítězství u Domažlic 33
Strana 34
sdílí také profesor F. M. Bartoš. Profesor Pekař tvrdí, že Vavřinec ne- mohl napsat skladby Budyšínského rukopisu, protože jsou tam obhajo- váni Táboři a Vavřinec již v době vzniku skladby kritisoval Tábory. Pekař zde ovšem vychází ze svého předpokladu, že traktát Vavřincův o Táborech, vložený později do jeho Kroniky husitské, je již z r. 1420 a z počátku r. 1421. Tato datace je však sporná; k tomu je třeba při- pojit, že Pekař sám shledává, že v Budyšínském rukopise vystupuje silný husitský radikalismus, ale že „tu všude postihujeme značné roz- díly od táborského stanoviska té doby“. Konstatuje-li se, že autor Budyšínského rukopisu je husitský radikál, ale nikoli Táborita, hodí se tato charakteristika právě na Vavřince. Tvrdí-li pak dále Pekař, že „Vavřinec měl sotva tolik odborného zájmu a vzdělání, jež se jeví v na- šem skládání -“ je to překvapující podcenění Mistra Vavřince, jak je zřejmé každému, kdo si aspoň zběžně přečetl „Píseň o vítězství“. Otázka vyžaduje ještě podrobného rozboru textového a stylového; bylo by možno uvádět různé shody mezi Budyšínským rukopisem a „Písní o vítězství“ - zálibu v exponování alegorických postav, v personifikaci vlasti, nenávist k Zikmundovi, sklon k citacím ze Starého Zákona, úsilí o jednotící hledisko husitské, atd.; tím však ještě nelze považovat pro- blém tak závažný za vyřešený. F. M. Bartoš přičítá Mistru Vavřinci ještě jiná významná díla, „Tkadlečka“, „Krátké sebranie z kronik čes- kých k výstraze věrných Čechóv“, i některé husitské manifesty. B. Ho- rák usuzuje, že Vavřinec napsal osobitý spis „O slávě Čechuov, Bo- hemuov a Slovákuov“, o kterém se - ne ovšem zcela jasně - zmiňuje Hájek z Libočan. Tyto hypothesy by bylo možno ještě rozmnožovat; lze se zamyslit na př. nad „Písní o bitvě u Ústí“ - české básnictví husitské mělo málo epiků, takže by mohl vzniknout dohad o autorství Vavřincově. Nalezly by se i některé téměř doslovné shody mezi oběma skladbami, na př. v samomluvách Zikmundových. Ten v „Písni o ví- tězství“ končí svůj žalozpěv: „Nam tot sumptus totque gentes iam consumsi precellentes, in nullo quidem profui, sed semper mihi nocui." V „Písni o bitvě u Ústí“ pak naříká: 34
sdílí také profesor F. M. Bartoš. Profesor Pekař tvrdí, že Vavřinec ne- mohl napsat skladby Budyšínského rukopisu, protože jsou tam obhajo- váni Táboři a Vavřinec již v době vzniku skladby kritisoval Tábory. Pekař zde ovšem vychází ze svého předpokladu, že traktát Vavřincův o Táborech, vložený později do jeho Kroniky husitské, je již z r. 1420 a z počátku r. 1421. Tato datace je však sporná; k tomu je třeba při- pojit, že Pekař sám shledává, že v Budyšínském rukopise vystupuje silný husitský radikalismus, ale že „tu všude postihujeme značné roz- díly od táborského stanoviska té doby“. Konstatuje-li se, že autor Budyšínského rukopisu je husitský radikál, ale nikoli Táborita, hodí se tato charakteristika právě na Vavřince. Tvrdí-li pak dále Pekař, že „Vavřinec měl sotva tolik odborného zájmu a vzdělání, jež se jeví v na- šem skládání -“ je to překvapující podcenění Mistra Vavřince, jak je zřejmé každému, kdo si aspoň zběžně přečetl „Píseň o vítězství“. Otázka vyžaduje ještě podrobného rozboru textového a stylového; bylo by možno uvádět různé shody mezi Budyšínským rukopisem a „Písní o vítězství“ - zálibu v exponování alegorických postav, v personifikaci vlasti, nenávist k Zikmundovi, sklon k citacím ze Starého Zákona, úsilí o jednotící hledisko husitské, atd.; tím však ještě nelze považovat pro- blém tak závažný za vyřešený. F. M. Bartoš přičítá Mistru Vavřinci ještě jiná významná díla, „Tkadlečka“, „Krátké sebranie z kronik čes- kých k výstraze věrných Čechóv“, i některé husitské manifesty. B. Ho- rák usuzuje, že Vavřinec napsal osobitý spis „O slávě Čechuov, Bo- hemuov a Slovákuov“, o kterém se - ne ovšem zcela jasně - zmiňuje Hájek z Libočan. Tyto hypothesy by bylo možno ještě rozmnožovat; lze se zamyslit na př. nad „Písní o bitvě u Ústí“ - české básnictví husitské mělo málo epiků, takže by mohl vzniknout dohad o autorství Vavřincově. Nalezly by se i některé téměř doslovné shody mezi oběma skladbami, na př. v samomluvách Zikmundových. Ten v „Písni o ví- tězství“ končí svůj žalozpěv: „Nam tot sumptus totque gentes iam consumsi precellentes, in nullo quidem profui, sed semper mihi nocui." V „Písni o bitvě u Ústí“ pak naříká: 34
Strana 35
„Sedm let jsem v Čechách bojoval a nic jsem nikdá nezískal —“ Na druhé straně by bylo možno proti autorství Vavřincovu uvádět, že v „Písni o bitvě u Ústí“ je slaven Zygmunt Korybut, proti kterému Vavřinec v Praze vystupoval, nebo ještě závažnější fakt skladebný: autor „Písně o bitvě u Ústí“ plýtvá jmény, především šlechticů a Pra- žanů, které velebí; Vavřinec, jak jsme viděli, naprosto nepěstuje kult osob. Stačilo by jen dokonalé zdůvodnění, že Vavřinec z Březové je autor skladeb Budyšínského rukopisu, aby nám tím vyrostl na nejvýznam- nějšího staročeského básníka. Zde bude třeba ještě usilovného zkou- mání a srovnávání. I kdyby však zůstal Mistr Vavřinec z Březové jen autorem „Písně o vítězství u Domažlic“, zasloužil by si předního místa mezi našimi starými básníky a velkými syny matky Čechie. J. B. ČAPEK 35
„Sedm let jsem v Čechách bojoval a nic jsem nikdá nezískal —“ Na druhé straně by bylo možno proti autorství Vavřincovu uvádět, že v „Písni o bitvě u Ústí“ je slaven Zygmunt Korybut, proti kterému Vavřinec v Praze vystupoval, nebo ještě závažnější fakt skladebný: autor „Písně o bitvě u Ústí“ plýtvá jmény, především šlechticů a Pra- žanů, které velebí; Vavřinec, jak jsme viděli, naprosto nepěstuje kult osob. Stačilo by jen dokonalé zdůvodnění, že Vavřinec z Březové je autor skladeb Budyšínského rukopisu, aby nám tím vyrostl na nejvýznam- nějšího staročeského básníka. Zde bude třeba ještě usilovného zkou- mání a srovnávání. I kdyby však zůstal Mistr Vavřinec z Březové jen autorem „Písně o vítězství u Domažlic“, zasloužil by si předního místa mezi našimi starými básníky a velkými syny matky Čechie. J. B. ČAPEK 35
Strana 36
PRAMENY A LITERATURA František Palacký: Würdigung der alten böhmischen Geschichtschreiber, 1830. - Týž: Dějiny národu českého, III. Constantin Höfler : Die Geschichtschreiber der hussitischen Bewegung, 1856-1865. Jaroslav Goll: Fontes Rerum Bohemicarum, V, 1893. Zdeněk Nejedlý: Dějiny husitského zpěvu II, 1913. Arnošt Kraus: Husitství v literatuře, zvláště německé, I, 1917. František Michálek Bartoš: Z nových i starých spisů Vavřince z Březové (CČM, XCIV, 1920); Z publicistiky husitského odboje (LF, LV, 1928); Kdo je autorem Tkadlečka? (LF, LXVI, 1939); Poslední Lucemburkové v Čechách, 1940; Knihy a zápasy, 1948. Bohuslav Horák: Vavřince z Březové traktát O slávě Čechuov, Boemuov a Slová- kuov (ČČM, XLVII, 1923). Josef Pekař: Žižka a jeho doba, I, 1927. Jan Jakubec: Dějiny literatury české, I, 1929. Magistri Iohannis Hus Quodlibet, ed. Bohumil Ryba, 1948. 36
PRAMENY A LITERATURA František Palacký: Würdigung der alten böhmischen Geschichtschreiber, 1830. - Týž: Dějiny národu českého, III. Constantin Höfler : Die Geschichtschreiber der hussitischen Bewegung, 1856-1865. Jaroslav Goll: Fontes Rerum Bohemicarum, V, 1893. Zdeněk Nejedlý: Dějiny husitského zpěvu II, 1913. Arnošt Kraus: Husitství v literatuře, zvláště německé, I, 1917. František Michálek Bartoš: Z nových i starých spisů Vavřince z Březové (CČM, XCIV, 1920); Z publicistiky husitského odboje (LF, LV, 1928); Kdo je autorem Tkadlečka? (LF, LXVI, 1939); Poslední Lucemburkové v Čechách, 1940; Knihy a zápasy, 1948. Bohuslav Horák: Vavřince z Březové traktát O slávě Čechuov, Boemuov a Slová- kuov (ČČM, XLVII, 1923). Josef Pekař: Žižka a jeho doba, I, 1927. Jan Jakubec: Dějiny literatury české, I, 1929. Magistri Iohannis Hus Quodlibet, ed. Bohumil Ryba, 1948. 36
Strana 37
Strana 38
CARMEN INSIGNIS CORONE BOHEMIE PRO TROPHEO SIBI DIVINITUS CONCESSO CIRCA RYZMBERG ET DOMAZLICZ IN ANNO DOMINI MILLESIMO QUADRINGENTESIMO TRICESIMO PRIMO IN VIGILIA ASSUMPCIONIS GLORIOSE SEMPERQUE VIRGINIS AC DEI GENITRICIS MARIE FERIA TERCIA, QUARTA DECIMA DIE MENSIS AUGUSTI PER LAURENCIUM DE BRZEZOVA, ARCIUM LIBERALIUMINCLITE UNIVERSITATIS STUDII PRAGENSIS MAGISTRUM, CONGESTUM
CARMEN INSIGNIS CORONE BOHEMIE PRO TROPHEO SIBI DIVINITUS CONCESSO CIRCA RYZMBERG ET DOMAZLICZ IN ANNO DOMINI MILLESIMO QUADRINGENTESIMO TRICESIMO PRIMO IN VIGILIA ASSUMPCIONIS GLORIOSE SEMPERQUE VIRGINIS AC DEI GENITRICIS MARIE FERIA TERCIA, QUARTA DECIMA DIE MENSIS AUGUSTI PER LAURENCIUM DE BRZEZOVA, ARCIUM LIBERALIUMINCLITE UNIVERSITATIS STUDII PRAGENSIS MAGISTRUM, CONGESTUM
Strana 39
PISEN PŘESLAVNÉ KORUNY ČESKÉ ZA VITĚZSTVÍ, JEHOŽ SE JI S NEBE DOSTALO U RYZMBERKA A DOMAŽLIC LÉTA PÁNĚ TISICIHO ČTYRSTÉHO TŘICÁTÉHO PRVNÍHO V PŘEDVEČER NANEBEVZETI SLAVNÉ VŽDY PANNY A RODIČKY BOŽÍ MARIE V ÚTERY, ČTRNÁCTÉHODNE MĚSICE SRPNA, SLOŽENÁ OD VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ, MISTRA SVOBODNÝCHUMĚNÍ SLOVUTNÉHO VYSOKÉHO UČENÍ PRAŽSKÉHO
PISEN PŘESLAVNÉ KORUNY ČESKÉ ZA VITĚZSTVÍ, JEHOŽ SE JI S NEBE DOSTALO U RYZMBERKA A DOMAŽLIC LÉTA PÁNĚ TISICIHO ČTYRSTÉHO TŘICÁTÉHO PRVNÍHO V PŘEDVEČER NANEBEVZETI SLAVNÉ VŽDY PANNY A RODIČKY BOŽÍ MARIE V ÚTERY, ČTRNÁCTÉHODNE MĚSICE SRPNA, SLOŽENÁ OD VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ, MISTRA SVOBODNÝCHUMĚNÍ SLOVUTNÉHO VYSOKÉHO UČENÍ PRAŽSKÉHO
Strana 40
Enarret nunc Boemia per hec novella carmina magna quidem prodigia, acta divina gracia 5 in me, ancilla humili, malis oppressa seculi manu Romani presulis, regis serene sobolis, meo producte utero, 10 quam vario ceptrigero exornavi iam culmine Romano et Ungarie — si rite ens principium et causa se sequencium 15 et causans causam proprie causatum fertur agere— queque more vipereo prodiendo ex alvulo rumpit materna viscera, 20 deducens in exicia, manuque ducum, principum, marchionum et comitum magnorum atque presulum illis sic obsequencium. 25 En afligor continue, propter te, o Rex glorie, obprobrium sustineo confusionemque fero. Facta sum iam extranea so cognatis meis advena Aristotiles secundo metaph. Proclus De causis Ysaie 3°, Math. 3, 12, 23, Luce 3 Actuum 28 Psalmo 68° 40
Enarret nunc Boemia per hec novella carmina magna quidem prodigia, acta divina gracia 5 in me, ancilla humili, malis oppressa seculi manu Romani presulis, regis serene sobolis, meo producte utero, 10 quam vario ceptrigero exornavi iam culmine Romano et Ungarie — si rite ens principium et causa se sequencium 15 et causans causam proprie causatum fertur agere— queque more vipereo prodiendo ex alvulo rumpit materna viscera, 20 deducens in exicia, manuque ducum, principum, marchionum et comitum magnorum atque presulum illis sic obsequencium. 25 En afligor continue, propter te, o Rex glorie, obprobrium sustineo confusionemque fero. Facta sum iam extranea so cognatis meis advena Aristotiles secundo metaph. Proclus De causis Ysaie 3°, Math. 3, 12, 23, Luce 3 Actuum 28 Psalmo 68° 40
Strana 41
Nechť vyprávím, já Čechie, a pěji nové arie, jak skutky divné vzácnosti mně dány z Boží milosti, mně, služebnici oddané, zlem doby krutě stíhané, to rukou kněze římského i krále běsně krutého, kterého já jsem zrodila a více žezly zdobila jak římským, tak i uherským - jestliže právem říci smím, že počátek je příčinou těch věcí, které vyplynou, a příčinu kdo zplodil, ten jest na následcích účasten. A toto plémě ještěří i na svou matku udeří, by drásalo jí útroby, a neštěstí jí působí též rukou knížat, vévodů i hrabat ze všech národů, biskupů, mužů vybraných, těm prvním předním poddaných. Ó Králi slávy, každý den já k zemi srážena jsem jen, to pro Tebe, a potup hnus mě stíhá, a s ním příval hrůz. Již na mne zří jak na cizí, jak na ubohou příchozí, 41
Nechť vyprávím, já Čechie, a pěji nové arie, jak skutky divné vzácnosti mně dány z Boží milosti, mně, služebnici oddané, zlem doby krutě stíhané, to rukou kněze římského i krále běsně krutého, kterého já jsem zrodila a více žezly zdobila jak římským, tak i uherským - jestliže právem říci smím, že počátek je příčinou těch věcí, které vyplynou, a příčinu kdo zplodil, ten jest na následcích účasten. A toto plémě ještěří i na svou matku udeří, by drásalo jí útroby, a neštěstí jí působí též rukou knížat, vévodů i hrabat ze všech národů, biskupů, mužů vybraných, těm prvním předním poddaných. Ó Králi slávy, každý den já k zemi srážena jsem jen, to pro Tebe, a potup hnus mě stíhá, a s ním příval hrůz. Již na mne zří jak na cizí, jak na ubohou příchozí, 41
Strana 42
25 40 45 et propter Te mortificor totaque die exasperor, occisionis estimor, ovis funesta reputor. Propter verba labiorum, Rex supreme, en, tuorum vias duras custodio, Te quoque nusquam desero. Gressus iam meos perfice, Tuis semitis statue, non vacillent vestigia mea, Tua in semita. Nam lucernam illuminas meam, secludens tenebras ignito nunc eloquio in hoc tedioso stadio, pandens lucis veritates, quibus ducta dignitates queam veraces consequi so ac iuste iusta persequi. Quas ut cunctis revelares et affectus inflammares in amorem sic ipsarum voluntatum humanarum 55 et suppressas sublevares, orbi lucens coruscares. En, plages adversarios ipsarum nunc notorios plaga dira multiformi, so ut desistant ab enormi ipsarum contumelia, que sunt predigne gloria, atque illas promoveant vias vite, ac caveant es anfractus atque devia, illis quippe contraria. Psalmo 16 Psalmo 16 Psalmo 118 Deuteron. 16 Psalmo 43° 42
25 40 45 et propter Te mortificor totaque die exasperor, occisionis estimor, ovis funesta reputor. Propter verba labiorum, Rex supreme, en, tuorum vias duras custodio, Te quoque nusquam desero. Gressus iam meos perfice, Tuis semitis statue, non vacillent vestigia mea, Tua in semita. Nam lucernam illuminas meam, secludens tenebras ignito nunc eloquio in hoc tedioso stadio, pandens lucis veritates, quibus ducta dignitates queam veraces consequi so ac iuste iusta persequi. Quas ut cunctis revelares et affectus inflammares in amorem sic ipsarum voluntatum humanarum 55 et suppressas sublevares, orbi lucens coruscares. En, plages adversarios ipsarum nunc notorios plaga dira multiformi, so ut desistant ab enormi ipsarum contumelia, que sunt predigne gloria, atque illas promoveant vias vite, ac caveant es anfractus atque devia, illis quippe contraria. Psalmo 16 Psalmo 16 Psalmo 118 Deuteron. 16 Psalmo 43° 42
Strana 43
pro Tebe smrti dána jsem a štvána stále nocí, dnem; svůj ortel chtějí zjeviti, jak ovci vedou k zabití. Pro slova Tvá, ó Králi náš, Ty nejvyšší, jenž promlouváš, já ostříhám vždy tvrdých cest a od Tebe se nedám svést. Mé kroky stále utvrzuj a na Své cestě ustavuj, bych po ní kráčela vždy dál a krok můj nezakolísal. Ty rozsvěcuješ lampu mou a zapuzuješ mračna s tmou svým slovem plným plamene na cestě naší zkalené, ty šíříš pravdy světla sám, že v jejích síle rozkvétám, tak spravedlivě dojdu cti a pravé spravedlnosti. Ó, zjev ta světla lidem všem, a jejich city plamenem sám rozněť, ať se rozplanou v tu lásku k pravdě oddanou, a potlačené zdvihej sám, Ó světlo světa, zjev se nám! Aj protivníky zraňuješ, jimž nad pravdu je dražší lež, ran počet na ně nemalý posíláš, aby ustali od štvaní proti pravdám Tvým, tak chvályhodným, důstojným, však aby pomáhali jim, jak pravým cestám životním, a nedali se nikdy svést lstí, záludností bludných cest. 43
pro Tebe smrti dána jsem a štvána stále nocí, dnem; svůj ortel chtějí zjeviti, jak ovci vedou k zabití. Pro slova Tvá, ó Králi náš, Ty nejvyšší, jenž promlouváš, já ostříhám vždy tvrdých cest a od Tebe se nedám svést. Mé kroky stále utvrzuj a na Své cestě ustavuj, bych po ní kráčela vždy dál a krok můj nezakolísal. Ty rozsvěcuješ lampu mou a zapuzuješ mračna s tmou svým slovem plným plamene na cestě naší zkalené, ty šíříš pravdy světla sám, že v jejích síle rozkvétám, tak spravedlivě dojdu cti a pravé spravedlnosti. Ó, zjev ta světla lidem všem, a jejich city plamenem sám rozněť, ať se rozplanou v tu lásku k pravdě oddanou, a potlačené zdvihej sám, Ó světlo světa, zjev se nám! Aj protivníky zraňuješ, jimž nad pravdu je dražší lež, ran počet na ně nemalý posíláš, aby ustali od štvaní proti pravdám Tvým, tak chvályhodným, důstojným, však aby pomáhali jim, jak pravým cestám životním, a nedali se nikdy svést lstí, záludností bludných cest. 43
Strana 44
Utque de priscis taceam, que Tuammet ad gloriam fecisti pridem populo 7o titivillis contrario: meam gentem per inermem, paucam quidem et imbellem in hoc meo dominio stupendo in prodigio 75 cum hunc regem Ungarie, multo stipatum agmine tam strenuarum gencium ac linguis dissidencium, sepe fugas ut leporem per canem gnarum, alacrem, utque Dianam virginem per Phebum, deum iuvenem: sternis catervas hominum, contra meos bellancium, 85 et nunc duces, marchiones, tam robustas legiones, congregatas ex omnibus quatuor mundi lateribus, cristianismi tribubus, 90 ortatu ac muneribus, ipsa regali gracia legatique solercia, fultas armis et machinis inexplicandi generis, 95 redis, papilionibus, thesauris, comeatibus, missas in exterminium, en, meorum fidelium, doctrinas confitencium Tuas, o Doctor omnium. He feroces dum cohortes, entes armis, manu fortes, 80 100 44
Utque de priscis taceam, que Tuammet ad gloriam fecisti pridem populo 7o titivillis contrario: meam gentem per inermem, paucam quidem et imbellem in hoc meo dominio stupendo in prodigio 75 cum hunc regem Ungarie, multo stipatum agmine tam strenuarum gencium ac linguis dissidencium, sepe fugas ut leporem per canem gnarum, alacrem, utque Dianam virginem per Phebum, deum iuvenem: sternis catervas hominum, contra meos bellancium, 85 et nunc duces, marchiones, tam robustas legiones, congregatas ex omnibus quatuor mundi lateribus, cristianismi tribubus, 90 ortatu ac muneribus, ipsa regali gracia legatique solercia, fultas armis et machinis inexplicandi generis, 95 redis, papilionibus, thesauris, comeatibus, missas in exterminium, en, meorum fidelium, doctrinas confitencium Tuas, o Doctor omnium. He feroces dum cohortes, entes armis, manu fortes, 80 100 44
Strana 45
Ať smlčím věci dřívější, jež ke své slávě jasnější jsi činil oním národem, jenž protivil se dáblům všem: K tomu jsi můj lid vyvolil bezbranný, bez válečných sil, tak nemnohý zde v kraji mém, a přece v skutku úžasném jsi tímto lidem krále hnal i jeho Uhry v širou dál, i počet vojsk těch veliký, jež mluví všemi jazyky, a prchali jak zajíci když pes je honí větřící, a jako panna Diana, mladistvým Febem stíhaná, tak rozptýlil jsi davy těch, s nimiž se musel bíti Čech. A nyní vůdce, vévody a sšikované národy, které se sešly v plucích svých ze všech čtyř končin světových, všech křesťanských těch míst a tříd, všech služeb, jež kdo může mít, to z císařovy milosti a z legátovy moudrosti s bohatstvím strojů válečných, přerůzných druhů tajemných se stany, s vozy mnohými, se zásobami skvělými, by věrní byli zničeni, kdo vyznávají učení Tvé v jeho čistých základech, Ó Učiteli duší všech. A nyní vojska zběsilá, jichž děsivá je přesila, 45
Ať smlčím věci dřívější, jež ke své slávě jasnější jsi činil oním národem, jenž protivil se dáblům všem: K tomu jsi můj lid vyvolil bezbranný, bez válečných sil, tak nemnohý zde v kraji mém, a přece v skutku úžasném jsi tímto lidem krále hnal i jeho Uhry v širou dál, i počet vojsk těch veliký, jež mluví všemi jazyky, a prchali jak zajíci když pes je honí větřící, a jako panna Diana, mladistvým Febem stíhaná, tak rozptýlil jsi davy těch, s nimiž se musel bíti Čech. A nyní vůdce, vévody a sšikované národy, které se sešly v plucích svých ze všech čtyř končin světových, všech křesťanských těch míst a tříd, všech služeb, jež kdo může mít, to z císařovy milosti a z legátovy moudrosti s bohatstvím strojů válečných, přerůzných druhů tajemných se stany, s vozy mnohými, se zásobami skvělými, by věrní byli zničeni, kdo vyznávají učení Tvé v jeho čistých základech, Ó Učiteli duší všech. A nyní vojska zběsilá, jichž děsivá je přesila, 45
Strana 46
metum Tuum mox deserunt latensque virus proferunt: villas, blada et predia devastant per incendia, passim necant et populos coram Te, Rex, innocuos, oppressoresque virginum, 110 mulierum pregnancium usque mortis exicium. O, quam grande flagicium barbararumque gencium excedens omne vicium 115 nephasque inaudibile in hac terra Boemie! Hec et plura nepharia celi cernens de specula Tu, Iudex iuste omnium lentusque Ultor criminum, has pavore conteritas fugas de terra trepidas, velud ille Traicius Boreas fortis spiritus 125 pellit nubes imbrigenas in rectas choro tenebras. Et tamquam ampnes validi de celsa rupi rapidi cursu fluunt in infima, sic isti de Boemia metu palentes fugiunt et ignorantes, quo eunt, quasque una induxerat via et loco fixerat, 135 tam multiformis expulit multisque locis intulit. Impingentes velud talpe quidam ruunt celsa Alpe, 120 130 355a 105 46
metum Tuum mox deserunt latensque virus proferunt: villas, blada et predia devastant per incendia, passim necant et populos coram Te, Rex, innocuos, oppressoresque virginum, 110 mulierum pregnancium usque mortis exicium. O, quam grande flagicium barbararumque gencium excedens omne vicium 115 nephasque inaudibile in hac terra Boemie! Hec et plura nepharia celi cernens de specula Tu, Iudex iuste omnium lentusque Ultor criminum, has pavore conteritas fugas de terra trepidas, velud ille Traicius Boreas fortis spiritus 125 pellit nubes imbrigenas in rectas choro tenebras. Et tamquam ampnes validi de celsa rupi rapidi cursu fluunt in infima, sic isti de Boemia metu palentes fugiunt et ignorantes, quo eunt, quasque una induxerat via et loco fixerat, 135 tam multiformis expulit multisque locis intulit. Impingentes velud talpe quidam ruunt celsa Alpe, 120 130 355a 105 46
Strana 47
svůj strach před Tebou zakryjí a skryté jedy vylijí - tu v domy, statky po kraji požáry zhoubné vrhají a vraždí - vše ať zahyne! — před Tebou, Králi, nevinné, a panny naše hanobí, i ženy, jež si podrobí, až umírají ubité. Tu podlost všichni vidíte těch krutých kmenů barbarských, jež přesahuje každý hřích - Ó neslýchané zločiny na tváři české otčiny. Tyto a jiné podlosti Ty zavrhuješ s výsosti, Ty, jenž jsi pravým Soudcem všem a zločinů všech Mstitelem. Ta vojska strachem zděšená zaháníš od nás potřená, jak vítr ostrý, řezavý tam ze severní dálavy zahání mraky dešťové a vírem do temnot je rve. A jako řeky divoké se skály proudí vysoké a do údolí stékají, tak oni z Čech již prchají, tvář mají strachem zsinalou a vůbec nevědí, kam jdou; je cesta jedna přivedla k nám přes hory a přes sedla, však mnohotvárná cesta zlá na mnoho míst je vyhnala, by jako krtci těkali. Jedni se řítí se skály, 47
svůj strach před Tebou zakryjí a skryté jedy vylijí - tu v domy, statky po kraji požáry zhoubné vrhají a vraždí - vše ať zahyne! — před Tebou, Králi, nevinné, a panny naše hanobí, i ženy, jež si podrobí, až umírají ubité. Tu podlost všichni vidíte těch krutých kmenů barbarských, jež přesahuje každý hřích - Ó neslýchané zločiny na tváři české otčiny. Tyto a jiné podlosti Ty zavrhuješ s výsosti, Ty, jenž jsi pravým Soudcem všem a zločinů všech Mstitelem. Ta vojska strachem zděšená zaháníš od nás potřená, jak vítr ostrý, řezavý tam ze severní dálavy zahání mraky dešťové a vírem do temnot je rve. A jako řeky divoké se skály proudí vysoké a do údolí stékají, tak oni z Čech již prchají, tvář mají strachem zsinalou a vůbec nevědí, kam jdou; je cesta jedna přivedla k nám přes hory a přes sedla, však mnohotvárná cesta zlá na mnoho míst je vyhnala, by jako krtci těkali. Jedni se řítí se skály, 47
Strana 48
ceno figuntur aliqui, 140 ad meos redeunt reliqui putantes se aufugere et visi sunt accedere. Currus linquunt, clenodia, vestes, arma, tentoria, 145 bombardas et pecunias, machinas, rerum copias, plaustra cum comeatibus multis, indicibilibus, ut exuti oneribus forent parati cursibus. Honoris iam inmemores divites necnon pauperes metu vexilla deserunt et ut amentes fugiunt 155 nondum conspecto agmine, hostis obvii specie — nam mei tunc ab hostibus tribus distabant millibus — solo audito strepitu 160 rede, equorum sonitu tumultuque horribili vociferantis populi, classicorum sonancium, populorum cantancium. 150 355b 165 Ast mei facti hilares parvi, magni et primores, aquillis velociores, leonibus forciores, cursuque tam precipiti 170 currunt ad actus prelii. Lassantur equi Quiritum, pedestres urgent spiritum ad bellum festinancium Trenorum 4° 48
ceno figuntur aliqui, 140 ad meos redeunt reliqui putantes se aufugere et visi sunt accedere. Currus linquunt, clenodia, vestes, arma, tentoria, 145 bombardas et pecunias, machinas, rerum copias, plaustra cum comeatibus multis, indicibilibus, ut exuti oneribus forent parati cursibus. Honoris iam inmemores divites necnon pauperes metu vexilla deserunt et ut amentes fugiunt 155 nondum conspecto agmine, hostis obvii specie — nam mei tunc ab hostibus tribus distabant millibus — solo audito strepitu 160 rede, equorum sonitu tumultuque horribili vociferantis populi, classicorum sonancium, populorum cantancium. 150 355b 165 Ast mei facti hilares parvi, magni et primores, aquillis velociores, leonibus forciores, cursuque tam precipiti 170 currunt ad actus prelii. Lassantur equi Quiritum, pedestres urgent spiritum ad bellum festinancium Trenorum 4° 48
Strana 49
jiní se v bahně ztrácejí, zbylí se k našim vracejí, myslí si, že jsou v bezpečí, a padli našim do léčí. Již opouštějí poklady, zbroj, vozy, stanů hromady, peníze, praky, ozdoby, houfnice, šaty, zásoby, nákladní vozy z různých míst, jichž obsah nelze vypočíst, jen aby byli bez břemen a utíkali celý den. Již zapomněvše zcela cti, jak chudí, tak i bohatí své opouštějí prapory a nevyčkají nápory vojsk našich, tak se postraší, nevidí nás a peláší - vždyť naši bitci nadšení tři míle byli vzdáleni; však Němci vozů rachotu se lekli, koní řehotu, i hřmění, kterým kraj tu zněl, když lid náš hlasně k boji spěl, a zděsil je i polnic řev, i píseň našich bratrstev. Však naši v jarém plameni, malí i velcí, vznešení, rychlejší nežli orlice a jako lvové soptíce divokým během střemhlavým vstříc běží bojům krvavým. Klesají koně Římanů a naši pěší v orkánu se na ty bitce vrhají, 4 Píseň o vítězství u Domažlic 49
jiní se v bahně ztrácejí, zbylí se k našim vracejí, myslí si, že jsou v bezpečí, a padli našim do léčí. Již opouštějí poklady, zbroj, vozy, stanů hromady, peníze, praky, ozdoby, houfnice, šaty, zásoby, nákladní vozy z různých míst, jichž obsah nelze vypočíst, jen aby byli bez břemen a utíkali celý den. Již zapomněvše zcela cti, jak chudí, tak i bohatí své opouštějí prapory a nevyčkají nápory vojsk našich, tak se postraší, nevidí nás a peláší - vždyť naši bitci nadšení tři míle byli vzdáleni; však Němci vozů rachotu se lekli, koní řehotu, i hřmění, kterým kraj tu zněl, když lid náš hlasně k boji spěl, a zděsil je i polnic řev, i píseň našich bratrstev. Však naši v jarém plameni, malí i velcí, vznešení, rychlejší nežli orlice a jako lvové soptíce divokým během střemhlavým vstříc běží bojům krvavým. Klesají koně Římanů a naši pěší v orkánu se na ty bitce vrhají, 4 Píseň o vítězství u Domažlic 49
Strana 50
hostium - fugiencium, 175 quos putabant resistere velle, secum confligere, veluti pridem dixerant, regi suo spoponderant. Nam rote axes deserunt 180 ex impetu, quem perferunt, rumpuntur equis cingula, abiciuntur babata, themo rede perfrangitur, onus tardans deicitur. 185 Terra tremit tumultibus, pulvis aflatur vultibus, sudore madent corpora, non lentescit audacia. Cursu lassatus sternitur, per sequentes opprimitur ; non affuit hic pietas, urgebat nam necessitas. Sicque illos adeuntes paucos habent resistentes, 195 ubi captivant plurimos, trucidantes reliquos. Multi sunt capti pedicis, quas tetenderunt bestiis, truncantur quidam scrobibus 200 falcatis, quas et vulpibus, lupis sternunt straminibus opertas aut graminibus. Deponunt arma gravia, equos mittunt in devia 205 atque conscendunt arbores quidam ramosas proceres, ut servent vitam miseri; quos viri securigeri vox coegit descendere, 190 355c 50
hostium - fugiencium, 175 quos putabant resistere velle, secum confligere, veluti pridem dixerant, regi suo spoponderant. Nam rote axes deserunt 180 ex impetu, quem perferunt, rumpuntur equis cingula, abiciuntur babata, themo rede perfrangitur, onus tardans deicitur. 185 Terra tremit tumultibus, pulvis aflatur vultibus, sudore madent corpora, non lentescit audacia. Cursu lassatus sternitur, per sequentes opprimitur ; non affuit hic pietas, urgebat nam necessitas. Sicque illos adeuntes paucos habent resistentes, 195 ubi captivant plurimos, trucidantes reliquos. Multi sunt capti pedicis, quas tetenderunt bestiis, truncantur quidam scrobibus 200 falcatis, quas et vulpibus, lupis sternunt straminibus opertas aut graminibus. Deponunt arma gravia, equos mittunt in devia 205 atque conscendunt arbores quidam ramosas proceres, ut servent vitam miseri; quos viri securigeri vox coegit descendere, 190 355c 50
Strana 51
kdo chtějí v boj - a prchají — ti, o kterých jsme věřili, že užijí své přesily, že půjdou v seč, jak pravili a králi svému slíbili. Již vozy kola ztrácejí jak v útočivé peřeji, praskají koním postroje, vše pryč se metá bez boje, již láme se oj vozová a koni padá podkova. Zem třeskotem se zachvívá, prach tváře všechněch pokrývá, pot zalévá již každý sval, však bojechtivost bouří dál. Znaveni během klesají a druzí po nich šlapají a nebylo tu lítosti, vše hnala tíha nutnosti. Kdo našimi je dostižen, ten brání se jim zřídka jen, přemnohý kvapně vzdává se a druzí hynou v zápase. Mnozí, jež pojal divý strach, jak zvěř se chytí do nástrah, a jiní padnou s ranami jak lišky, vlci do jámy, jež do hloubi je vyryta a slámou, travou pokryta. Shazují zbraně tíživé, a odhánějí koně své, na strom tu šplhá mnohý z nich a ukrývá se ve větvích - tam, ubohý, svůj život spas! Však muže s širočinou hlas je sestoupiti donutí 51
kdo chtějí v boj - a prchají — ti, o kterých jsme věřili, že užijí své přesily, že půjdou v seč, jak pravili a králi svému slíbili. Již vozy kola ztrácejí jak v útočivé peřeji, praskají koním postroje, vše pryč se metá bez boje, již láme se oj vozová a koni padá podkova. Zem třeskotem se zachvívá, prach tváře všechněch pokrývá, pot zalévá již každý sval, však bojechtivost bouří dál. Znaveni během klesají a druzí po nich šlapají a nebylo tu lítosti, vše hnala tíha nutnosti. Kdo našimi je dostižen, ten brání se jim zřídka jen, přemnohý kvapně vzdává se a druzí hynou v zápase. Mnozí, jež pojal divý strach, jak zvěř se chytí do nástrah, a jiní padnou s ranami jak lišky, vlci do jámy, jež do hloubi je vyryta a slámou, travou pokryta. Shazují zbraně tíživé, a odhánějí koně své, na strom tu šplhá mnohý z nich a ukrývá se ve větvích - tam, ubohý, svůj život spas! Však muže s širočinou hlas je sestoupiti donutí 51
Strana 52
210 se suaque dedere. Septem quippe descenderunt seque uni subdiderunt, quos spolians induviis tradidit et exiciis. Succidunturque arbores, in quibus erant milites alii a prioribus ; similes facti avibus, ruunt in terram tremuli. Igne cremantur reliqui cum ipsis arboribus, sue tutele sedibus. Tres detenti a puero, quod narro pro miraculo, 225 deducti ad exercitum meeque gentis populum velut oves ad iugulum sic isti ad suplicium, nec ausi sunt resistere 230 tam puerili dextere. Vates prompsit veridicus, quod cum leone vitulus morabitur et parvulus ipsos minabit ocius. Hos reor et prodigium, quod quidam Nurmbergensium cives in urbe congniti, ymo ibidem geniti, intrant urbem attoniti, fuga acti ancipiti, inquirunt de hospiciis, propriis domiciliis, percussi tunc acrisia tamquam viri in Sodoma. 235 240 215 220 Iosue 10 355d Genesis 19 52
210 se suaque dedere. Septem quippe descenderunt seque uni subdiderunt, quos spolians induviis tradidit et exiciis. Succidunturque arbores, in quibus erant milites alii a prioribus ; similes facti avibus, ruunt in terram tremuli. Igne cremantur reliqui cum ipsis arboribus, sue tutele sedibus. Tres detenti a puero, quod narro pro miraculo, 225 deducti ad exercitum meeque gentis populum velut oves ad iugulum sic isti ad suplicium, nec ausi sunt resistere 230 tam puerili dextere. Vates prompsit veridicus, quod cum leone vitulus morabitur et parvulus ipsos minabit ocius. Hos reor et prodigium, quod quidam Nurmbergensium cives in urbe congniti, ymo ibidem geniti, intrant urbem attoniti, fuga acti ancipiti, inquirunt de hospiciis, propriis domiciliis, percussi tunc acrisia tamquam viri in Sodoma. 235 240 215 220 Iosue 10 355d Genesis 19 52
Strana 53
a vydati se v zajetí. Tam sedm slezlo se stromu a poddali se jednomu, ten jejich odění jim vzal a záhubě je odevzdal. A dál se kácí mnohý kmen, na němž byl voják nejeden, — to jiní byli nežli ti, o nichž jsem počal mluviti — hle, velký pán se řítí pak tam s výše k zemi jako pták a jiní s útočištěm svým již hoří žárem plamenným. Tři chyceni jsou mladíčkem - což jako div se jeví všem — a byli potom vedeni tam k vojsku, v naše ležení — tak jako ovce k zabití tak viděl jsi je kvapiti, a nevzdoroval žádný z nich té síle - rukou chlapeckých. Kdys prorok řekl slova svá, že jehně půjde vedle lva a pacholátko silou mdlou je povede tam cestou svou. A jiný zázrak svět náš zří, že z norimberských někteří, obeznámení v městě svém a přímo narození v něm do města vběhnou zmámeni, útěkem divým splašeni a hledají jak bláhoví svá obydlí, své domovy, tak slepí ve své pohromě jak muži kdysi v Sodomě. 53
a vydati se v zajetí. Tam sedm slezlo se stromu a poddali se jednomu, ten jejich odění jim vzal a záhubě je odevzdal. A dál se kácí mnohý kmen, na němž byl voják nejeden, — to jiní byli nežli ti, o nichž jsem počal mluviti — hle, velký pán se řítí pak tam s výše k zemi jako pták a jiní s útočištěm svým již hoří žárem plamenným. Tři chyceni jsou mladíčkem - což jako div se jeví všem — a byli potom vedeni tam k vojsku, v naše ležení — tak jako ovce k zabití tak viděl jsi je kvapiti, a nevzdoroval žádný z nich té síle - rukou chlapeckých. Kdys prorok řekl slova svá, že jehně půjde vedle lva a pacholátko silou mdlou je povede tam cestou svou. A jiný zázrak svět náš zří, že z norimberských někteří, obeznámení v městě svém a přímo narození v něm do města vběhnou zmámeni, útěkem divým splašeni a hledají jak bláhoví svá obydlí, své domovy, tak slepí ve své pohromě jak muži kdysi v Sodomě. 53
Strana 54
245 O formido militaris, a transactis nusquam talis est audita iam seculis tocius orbis populis! Suntne ast isti milites, 250 pape, regis sathalites? Non sunt viri, sed femine, capre fugaces, misere, ymo paventes lepores aut exturbate volucres. 255 At re mei sunt ditati, Tuo dono munerati armis et auro, curribus, machinis, rebus pluribus. Fodientes nam foveam 260 iam inciderunt in eam hostes mei sevissimi manu Censoris maximi. Namque eorum gladius cor perfodit interius ipsorum ac arcus telliger, fractus cum esset integer, devictus arcus forcium, robur crevit debilium. Nam qui necare venerant, 270 predari quoque sanxerant, prede, neci pessundati sunt de regno profugati ut aves a falconibus, onager a leonibus, 275 tamquam olim Assirii exercitus innumeri convallantes Samariam, Israhel urbem maximam, quatuor gressu leprosorum 280 sunt fugati nec quis horum 265 Psalmo 7 Proverbiorum 26 2i Regum 21 356a 54
245 O formido militaris, a transactis nusquam talis est audita iam seculis tocius orbis populis! Suntne ast isti milites, 250 pape, regis sathalites? Non sunt viri, sed femine, capre fugaces, misere, ymo paventes lepores aut exturbate volucres. 255 At re mei sunt ditati, Tuo dono munerati armis et auro, curribus, machinis, rebus pluribus. Fodientes nam foveam 260 iam inciderunt in eam hostes mei sevissimi manu Censoris maximi. Namque eorum gladius cor perfodit interius ipsorum ac arcus telliger, fractus cum esset integer, devictus arcus forcium, robur crevit debilium. Nam qui necare venerant, 270 predari quoque sanxerant, prede, neci pessundati sunt de regno profugati ut aves a falconibus, onager a leonibus, 275 tamquam olim Assirii exercitus innumeri convallantes Samariam, Israhel urbem maximam, quatuor gressu leprosorum 280 sunt fugati nec quis horum 265 Psalmo 7 Proverbiorum 26 2i Regum 21 356a 54
Strana 55
Ó jaký válečníků děs! Od věků dávných nikdy, věz, se neslyšelo v národech o tomto strachu lidí všech. A tohle že jsou rekové, papeže, krále sluhové? Ne muži, tohle baby jsou a kozy, jež se strachem štvou, to zděšení jsou zajíci a ptáci divě letící. Však naši obdařeni jsou Tvou nejštědřejší odměnou, zbraněmi, vozy, zlatem vším, stroji a jiným bohatstvím. Vrahové jámu kopali, sami se do ní dostali, ty roty našich nepřátel, když Soudce světa tomu chtěl. Neb jejich srdce vlastní meč jim probodl, byl jejich léč, a šíponosná tetiva již zlomena se zachvívá - luk mocných byl již přemožen a slabým svitl síly den. Neb ti, kdo vraždit přišli k nám a loupit chystali se tam - kořisti, smrti vydáni již z království jsou vyhnáni, jak pták je stíhán sokolem, jak osel prchá přede lvem; kdys však i vojska Asyrských, to sbory mužů nesčetných, volaly, že se podaří jim dobýt města Samaří — však malomocní čtyři jen jim připravili hanby den, 55
Ó jaký válečníků děs! Od věků dávných nikdy, věz, se neslyšelo v národech o tomto strachu lidí všech. A tohle že jsou rekové, papeže, krále sluhové? Ne muži, tohle baby jsou a kozy, jež se strachem štvou, to zděšení jsou zajíci a ptáci divě letící. Však naši obdařeni jsou Tvou nejštědřejší odměnou, zbraněmi, vozy, zlatem vším, stroji a jiným bohatstvím. Vrahové jámu kopali, sami se do ní dostali, ty roty našich nepřátel, když Soudce světa tomu chtěl. Neb jejich srdce vlastní meč jim probodl, byl jejich léč, a šíponosná tetiva již zlomena se zachvívá - luk mocných byl již přemožen a slabým svitl síly den. Neb ti, kdo vraždit přišli k nám a loupit chystali se tam - kořisti, smrti vydáni již z království jsou vyhnáni, jak pták je stíhán sokolem, jak osel prchá přede lvem; kdys však i vojska Asyrských, to sbory mužů nesčetných, volaly, že se podaří jim dobýt města Samaří — však malomocní čtyři jen jim připravili hanby den, 55
Strana 56
285 290 tunc valuit subsistere, coacti nam sunt fugere relictis thabernaculis, armis, frumentis, poculis, quibus fames propulsatur Samarie ac donatur tritici opulencia divinitatis gracia. En, impletur propheticum verax verbum Mosaycum: „Deus pro vobis pugnabit, vos tacentes defensabit." O quam turpe diffugium tam strenuarum gencium: 295 non viso hoste fugere totque cara relinquere suis in fructum hostibus duris atque crudelibus — suis in laudem emulis, 300 vulgandam cunctis seculis sibique in obprobrium, damnum quoque ridiculum - seque fuge presidio tueri, sed non gladio. 305 Legatus summi presulis, crux, claves in labaris, crux afixa omnibus, magnis necnon minoribus, licet illis tunc aderant, s10 ast nichil illis proderant. Rapta cruce cum clavibus, bullis, thesauris omnibus nudum remittunt nunccium ad primum patrem presulum. 356b 56
285 290 tunc valuit subsistere, coacti nam sunt fugere relictis thabernaculis, armis, frumentis, poculis, quibus fames propulsatur Samarie ac donatur tritici opulencia divinitatis gracia. En, impletur propheticum verax verbum Mosaycum: „Deus pro vobis pugnabit, vos tacentes defensabit." O quam turpe diffugium tam strenuarum gencium: 295 non viso hoste fugere totque cara relinquere suis in fructum hostibus duris atque crudelibus — suis in laudem emulis, 300 vulgandam cunctis seculis sibique in obprobrium, damnum quoque ridiculum - seque fuge presidio tueri, sed non gladio. 305 Legatus summi presulis, crux, claves in labaris, crux afixa omnibus, magnis necnon minoribus, licet illis tunc aderant, s10 ast nichil illis proderant. Rapta cruce cum clavibus, bullis, thesauris omnibus nudum remittunt nunccium ad primum patrem presulum. 356b 56
Strana 57
před nimi prchli zděšení - kdo vytrval z nich v ležení? A stanů svých tam pozbyli, pohárů, zbraní, obilí - tak loučili se s hladem svým tam v Samaří, neb dána jim nesmírná hojnost pšenice z milosti Božské pravice. Již splněno je nejvýše to slovo otce Mojžíše: Bůh za vás vede boje své a chránit bude pokorné. Ó jaká hanba, zlomen pych tolika kmenů útočných: nás nespatřivše prchali a tolik zboží nechali na prospěch nepřátelům svým, tak tvrdým a tak děsivým — těm dají čest, jež poletí proudem všech příštích staletí, a sobě hanby těžký trest! Jak porážka ta směšná jest, opustit kryty bezpečné a chránit se, však mečem ne! Legát, jejž v čele vojska zříš a na praporech klíče, kříž, a kříže, připevněné všem, kdo byli v davu křižáckém, ač tolik se jich blýskalo, však neprospěly za málo: byl ukořistěn s klíči kříž, i bully, poklady a spíž, však nuncius ať poběží docela prázdný k papeži. 57
před nimi prchli zděšení - kdo vytrval z nich v ležení? A stanů svých tam pozbyli, pohárů, zbraní, obilí - tak loučili se s hladem svým tam v Samaří, neb dána jim nesmírná hojnost pšenice z milosti Božské pravice. Již splněno je nejvýše to slovo otce Mojžíše: Bůh za vás vede boje své a chránit bude pokorné. Ó jaká hanba, zlomen pych tolika kmenů útočných: nás nespatřivše prchali a tolik zboží nechali na prospěch nepřátelům svým, tak tvrdým a tak děsivým — těm dají čest, jež poletí proudem všech příštích staletí, a sobě hanby těžký trest! Jak porážka ta směšná jest, opustit kryty bezpečné a chránit se, však mečem ne! Legát, jejž v čele vojska zříš a na praporech klíče, kříž, a kříže, připevněné všem, kdo byli v davu křižáckém, ač tolik se jich blýskalo, však neprospěly za málo: byl ukořistěn s klíči kříž, i bully, poklady a spíž, však nuncius ať poběží docela prázdný k papeži. 57
Strana 58
315 Ast quid dicat Iulianus, cardinalis iam Romanus, regressus hoc de prelio illi pape Eugenio, qui relinquens heremum assumpsit decus presulum, mallens Marte officio fungi in Dei populo, quam Marie silencio plus complacere Domino ? 325 Hic flens dicit: „Pater sancte, non sunt vise res nunc tante neque cernentur amodo, ut reor, in hoc seculo, res stupende atque dure 330 - coram vobis for secure —, quas sensi in Bohemica illa gente funestica. Cum gregassem gentes multas vi et armis bene fultas 335 ex partibus Almanie, Ungarie, Ytalie de terrisque conterminis cristianismi populis, quarum vigor orbem terre repugnantem posset ferre virorum multitudinem, pugnantum fortitudinem: tunc, que metas custodivit gens Bohema, ut pervidit tam grandem multitudinem, reliquit terre limitem. Nos ingressi per potentem manum, nullum resistentem in hac terra comperimus, 350 ferro, igne vastavimus, 320 340 345 356c 58
315 Ast quid dicat Iulianus, cardinalis iam Romanus, regressus hoc de prelio illi pape Eugenio, qui relinquens heremum assumpsit decus presulum, mallens Marte officio fungi in Dei populo, quam Marie silencio plus complacere Domino ? 325 Hic flens dicit: „Pater sancte, non sunt vise res nunc tante neque cernentur amodo, ut reor, in hoc seculo, res stupende atque dure 330 - coram vobis for secure —, quas sensi in Bohemica illa gente funestica. Cum gregassem gentes multas vi et armis bene fultas 335 ex partibus Almanie, Ungarie, Ytalie de terrisque conterminis cristianismi populis, quarum vigor orbem terre repugnantem posset ferre virorum multitudinem, pugnantum fortitudinem: tunc, que metas custodivit gens Bohema, ut pervidit tam grandem multitudinem, reliquit terre limitem. Nos ingressi per potentem manum, nullum resistentem in hac terra comperimus, 350 ferro, igne vastavimus, 320 340 345 356c 58
Strana 59
A cože říká Julián, jenž kardinálem již je zván, když po tom boji ztraceném s papežem sedí Evženem? Ten mnišskou kutnu nechal svou a tiaru vzal papežskou, chtě raděj' v Boží rodině se skvíti v roli Martině, než s Marií se ztišiti, a tak se Pánu líbiti? Kardinál pláče: „Svatosti, ach, nevídané těžkosti, to nebudou už viděti po celé toto století ty věci hrůzné - jenom vám je beze strachu vykládám - co poznal jsem tam v Čechii, jež zhoubně všechno vybíjí. Když národy jsem shromáždil, tak mnohé, plné zbrojných sil, to z krajů Alemanie, Hungarie, Italie a též ze zemí sousedních, z všech oblastí to církevních, jichž nápor udolat by měl svět celý, plný nepřátel - takové množství vojínů, sekáčů statných, hrdinů: tu český národ, který bděl, tam u hranic jak uviděl takové spousty našich sil, pomezní kraje opustil. My vstoupili jsme ve sboru a nikde síla odporu, s níž bychom se tu srazili. Tož páchali jsme násilí 59
A cože říká Julián, jenž kardinálem již je zván, když po tom boji ztraceném s papežem sedí Evženem? Ten mnišskou kutnu nechal svou a tiaru vzal papežskou, chtě raděj' v Boží rodině se skvíti v roli Martině, než s Marií se ztišiti, a tak se Pánu líbiti? Kardinál pláče: „Svatosti, ach, nevídané těžkosti, to nebudou už viděti po celé toto století ty věci hrůzné - jenom vám je beze strachu vykládám - co poznal jsem tam v Čechii, jež zhoubně všechno vybíjí. Když národy jsem shromáždil, tak mnohé, plné zbrojných sil, to z krajů Alemanie, Hungarie, Italie a též ze zemí sousedních, z všech oblastí to církevních, jichž nápor udolat by měl svět celý, plný nepřátel - takové množství vojínů, sekáčů statných, hrdinů: tu český národ, který bděl, tam u hranic jak uviděl takové spousty našich sil, pomezní kraje opustil. My vstoupili jsme ve sboru a nikde síla odporu, s níž bychom se tu srazili. Tož páchali jsme násilí 59
Strana 60
fere per mensis spacium exercentes dominium. Tandem illi scismatici gentis Boemie rustici 355 congesserunt exercitum paucum, inermem, frivolum. Mira tunc res peragitur nec ei par conspicitur in tota sacra Pagina, 360 orbis regnorum cronica. Cum nobis appropinquaret per tres leucasque distaret ille malignus populus, totus iniqus, frivolus, 365 tanto horrore quatimur timoreque convincimur, exulavit auxilium, spes fugit et consilium, terra tremente tremimus, 370 nil nisi fugam querimus agente hoc dyabolo, certe ipsorum domino. Nequivimus subsistere, coacti sumus fugere. 375 Multa illic reliquimus, que nobiscum inveximus, bullas, indulta, labarum, insigne decus presulum. Meamque cappam rubeam, 380 quam ibidem relinqueram, unus illorum induens benedixit insaniens crucisque per signaculum nostrum ridens officium 385 latro cruentus, perfidus, cui aplausit populus. 356d 60
fere per mensis spacium exercentes dominium. Tandem illi scismatici gentis Boemie rustici 355 congesserunt exercitum paucum, inermem, frivolum. Mira tunc res peragitur nec ei par conspicitur in tota sacra Pagina, 360 orbis regnorum cronica. Cum nobis appropinquaret per tres leucasque distaret ille malignus populus, totus iniqus, frivolus, 365 tanto horrore quatimur timoreque convincimur, exulavit auxilium, spes fugit et consilium, terra tremente tremimus, 370 nil nisi fugam querimus agente hoc dyabolo, certe ipsorum domino. Nequivimus subsistere, coacti sumus fugere. 375 Multa illic reliquimus, que nobiscum inveximus, bullas, indulta, labarum, insigne decus presulum. Meamque cappam rubeam, 380 quam ibidem relinqueram, unus illorum induens benedixit insaniens crucisque per signaculum nostrum ridens officium 385 latro cruentus, perfidus, cui aplausit populus. 356d 60
Strana 61
po měsíc ohněm, železem a já se cítil vítězem. A tehdy kacířský ten kmen - co Čech, to pouhý sedlák jen - maličké sebral vojsko své, bez řádných zbraní, ubohé. I stala se věc přehrozná, a nikdo takou nepozná, ji marně v Písmě hledal bych i v kronikách všech světových. Když nám se totiž přiblížil a na tři míle vzdálen byl ten zhoubný národ pověstný, tak nepřátelský, ničemný, takovou hrůzou sevřeni jsme všichni v náhlém zděšení; tu naše síly mizejí a prchá rada s nadějí, země se třese, v nás je třas, jen útěk hledal každý z nás a ďábel sám je v patách všem — jest jistě v Čechách vladařem. My nemohli jsme bít se tam, a tak jen útěk zbýval nám. Co nechali jsme věcí těch, jež přivezli jsme na vozech: odpustků, bull a korouhví, vše, čím se biskupové skví! A též můj klobouk červený, mnou na útěku ztracený, z nich kdosi na své hlavě měl a požehnání udílel a kříže dělal, aby jen byl obřad svatý zesměšněn - chlap, který zločincem se stal, a lid mu všechen zatleskal! 61
po měsíc ohněm, železem a já se cítil vítězem. A tehdy kacířský ten kmen - co Čech, to pouhý sedlák jen - maličké sebral vojsko své, bez řádných zbraní, ubohé. I stala se věc přehrozná, a nikdo takou nepozná, ji marně v Písmě hledal bych i v kronikách všech světových. Když nám se totiž přiblížil a na tři míle vzdálen byl ten zhoubný národ pověstný, tak nepřátelský, ničemný, takovou hrůzou sevřeni jsme všichni v náhlém zděšení; tu naše síly mizejí a prchá rada s nadějí, země se třese, v nás je třas, jen útěk hledal každý z nás a ďábel sám je v patách všem — jest jistě v Čechách vladařem. My nemohli jsme bít se tam, a tak jen útěk zbýval nám. Co nechali jsme věcí těch, jež přivezli jsme na vozech: odpustků, bull a korouhví, vše, čím se biskupové skví! A též můj klobouk červený, mnou na útěku ztracený, z nich kdosi na své hlavě měl a požehnání udílel a kříže dělal, aby jen byl obřad svatý zesměšněn - chlap, který zločincem se stal, a lid mu všechen zatleskal! 61
Strana 62
Et quod reor nepharium corruptivumque iurium ac clavium eclesie 390 in despectum katholice: nam nostro de exercitu quidam urgente strepitu, de quo supra meminimus et hoc vere comperimus, 395 currum nostrum rapuerunt, quem ad sua deduxerunt, onustum auri millibus caris atque iocalibus, que pro vestra Sanctitate 400 multa cum sagacitate Almanie congessimus, fida manu servavimus. In quos tamquam sacrilegas eclesie notorios 405 anathema inveximus, sed in nullo profecimus. Dure cervicis populus, cleri infestus emulus, sue salutis inmemor 410 ac adamante durior, quod rapit, tenet firmiter licetque damnabiliter. Puto eos nequiores nunc Boemis predatores: 415 illi nobis resistentes, isti nobis assistentes; illi quippe inimici, isti nostri ac amici: illi nostri vastatores, 420 isti nostri protectores. Est quoque nocencior hostis familiarior Exodi 19 et 30 Deuteron. Proverbio- rum 29 Actuum 7 357a 3° de Consolacione prosa Va 62
Et quod reor nepharium corruptivumque iurium ac clavium eclesie 390 in despectum katholice: nam nostro de exercitu quidam urgente strepitu, de quo supra meminimus et hoc vere comperimus, 395 currum nostrum rapuerunt, quem ad sua deduxerunt, onustum auri millibus caris atque iocalibus, que pro vestra Sanctitate 400 multa cum sagacitate Almanie congessimus, fida manu servavimus. In quos tamquam sacrilegas eclesie notorios 405 anathema inveximus, sed in nullo profecimus. Dure cervicis populus, cleri infestus emulus, sue salutis inmemor 410 ac adamante durior, quod rapit, tenet firmiter licetque damnabiliter. Puto eos nequiores nunc Boemis predatores: 415 illi nobis resistentes, isti nobis assistentes; illi quippe inimici, isti nostri ac amici: illi nostri vastatores, 420 isti nostri protectores. Est quoque nocencior hostis familiarior Exodi 19 et 30 Deuteron. Proverbio- rum 29 Actuum 7 357a 3° de Consolacione prosa Va 62
Strana 63
Vše stalo se, co przní mrav, to znesvěcení svatých práv i klíčů, na útěku z Čech, nám, církvi římské, na posměch: neb nalezli se z našich řad, když onen zmatek na nás pad', - jak výše jsme již sdělili - a to jsme v pravdě zjistili, že vydrancovali náš vůz a odvezli ho, jaký hnus, - v něm byly zlatých tisíce i klenotů též směsice, vše to, co Vaší Svatosti jsme s převelikou bdělostí v německých krajích sebrali a věrnou rukou chovali. My těchto svatokrádců dav - jak velí církve starý mrav — jsme dali ihned v prokletí, však nemohlo to prospěti. Lid tvrdé šíje, drsný lid, jenž chce jen kněží oloupit, své spásy zcela zapomněl a v duši tvrdý nad ocel on svírá to, co uchvátí, i když ho nebe zatratí. Dím, že ti naši lapkové jsou horší nežli Čechové: ti přece s námi bojují - oni se s námi spojují; ti přece nepřátelé jsou - a oni přátelsky k nám jdou; ti jsou nám zhoubci napořád - a oni chrání římský řád. Nám škodlivější jistě jest, kdo umí přátelsky si vést 63
Vše stalo se, co przní mrav, to znesvěcení svatých práv i klíčů, na útěku z Čech, nám, církvi římské, na posměch: neb nalezli se z našich řad, když onen zmatek na nás pad', - jak výše jsme již sdělili - a to jsme v pravdě zjistili, že vydrancovali náš vůz a odvezli ho, jaký hnus, - v něm byly zlatých tisíce i klenotů též směsice, vše to, co Vaší Svatosti jsme s převelikou bdělostí v německých krajích sebrali a věrnou rukou chovali. My těchto svatokrádců dav - jak velí církve starý mrav — jsme dali ihned v prokletí, však nemohlo to prospěti. Lid tvrdé šíje, drsný lid, jenž chce jen kněží oloupit, své spásy zcela zapomněl a v duši tvrdý nad ocel on svírá to, co uchvátí, i když ho nebe zatratí. Dím, že ti naši lapkové jsou horší nežli Čechové: ti přece s námi bojují - oni se s námi spojují; ti přece nepřátelé jsou - a oni přátelsky k nám jdou; ti jsou nám zhoubci napořád - a oni chrání římský řád. Nám škodlivější jistě jest, kdo umí přátelsky si vést 63
Strana 64
atque perniciosior, inquantum est oculcior. 425 Nam sub forma pietatis scelus tante pravitatis nobis latenter inferunt, ex quo iam nostra auferunt. De reliquis nunc taceo, 430 de Boemis hoc refero: Non sunt hii vere populi, sed pro certo dyaboli, ymo truces Licaones interimentes hospites 435 atque feroces Arpie, humana fulte specie. Cuius tumultu teriti fuimus sic atoniti, ac si fulmen descenderet 440 ictuque nos prosterneret. Colles, montes optavimus, ut nos velarent ocius, sicque eos horruimus, ac si nostris cervicibus 445 insiderent et scapulis nosque urgerent stimulis; unde disiecti fuimus, quocunque tunc valuimus. Puto multos in nemore 450 fame, siti decedere errantes in amfractibus silveque itineribus, qui noverant introitum, sed nesciebant exitum 455 silve vaste Boemice, viose ac girovage. Ecce, nichil proficimus, 1° Methamorphosis Ysidorus ethimolo- yarum Luce 23 357b 64
atque perniciosior, inquantum est oculcior. 425 Nam sub forma pietatis scelus tante pravitatis nobis latenter inferunt, ex quo iam nostra auferunt. De reliquis nunc taceo, 430 de Boemis hoc refero: Non sunt hii vere populi, sed pro certo dyaboli, ymo truces Licaones interimentes hospites 435 atque feroces Arpie, humana fulte specie. Cuius tumultu teriti fuimus sic atoniti, ac si fulmen descenderet 440 ictuque nos prosterneret. Colles, montes optavimus, ut nos velarent ocius, sicque eos horruimus, ac si nostris cervicibus 445 insiderent et scapulis nosque urgerent stimulis; unde disiecti fuimus, quocunque tunc valuimus. Puto multos in nemore 450 fame, siti decedere errantes in amfractibus silveque itineribus, qui noverant introitum, sed nesciebant exitum 455 silve vaste Boemice, viose ac girovage. Ecce, nichil proficimus, 1° Methamorphosis Ysidorus ethimolo- yarum Luce 23 357b 64
Strana 65
a nepřítel je; zhoubnější je každé zlo vždy skrytější. Neb tak pod maskou zbožnosti ty nešlechetné podlosti nám směle tropí potají a naše věci lapají. O jiných věcech mlčím již, však o Češích tu ještě slyš: To nejsou lidé skutečně, však dábli jsou to bezpečně a Lykaoni zuřiví, ti ani hosta neživí, z nich každý - pravá harpyje, jen lidská tvář že na ní je. Jich nápor tak nás poděsil a zbavil rozumu i sil, jak náhlý blesk by sjel tam v ráz a k zemi srazil všechny nás. Tam bezmocně jsme toužili, aby nás hory přikryly, a tak nás hrůza omámí, jako by stáli za námi a sahali nám na šíje - ach, jak ten osten krutý je! I běželi jsme rozváti kam každý stačil prchati. A mnozí v lesích ukryti museli hladem zajíti, tam bloudili jsou v zákrutech po temných lesních cestách všech, do hvozdů těch se přihnali, však východu z nich neznali - neb český prales velký jest, pln bludných kruhů, divných cest. Tak o zisku nic nevíme, 5 Píseň o vítězství u Domažlic 65
a nepřítel je; zhoubnější je každé zlo vždy skrytější. Neb tak pod maskou zbožnosti ty nešlechetné podlosti nám směle tropí potají a naše věci lapají. O jiných věcech mlčím již, však o Češích tu ještě slyš: To nejsou lidé skutečně, však dábli jsou to bezpečně a Lykaoni zuřiví, ti ani hosta neživí, z nich každý - pravá harpyje, jen lidská tvář že na ní je. Jich nápor tak nás poděsil a zbavil rozumu i sil, jak náhlý blesk by sjel tam v ráz a k zemi srazil všechny nás. Tam bezmocně jsme toužili, aby nás hory přikryly, a tak nás hrůza omámí, jako by stáli za námi a sahali nám na šíje - ach, jak ten osten krutý je! I běželi jsme rozváti kam každý stačil prchati. A mnozí v lesích ukryti museli hladem zajíti, tam bloudili jsou v zákrutech po temných lesních cestách všech, do hvozdů těch se přihnali, však východu z nich neznali - neb český prales velký jest, pln bludných kruhů, divných cest. Tak o zisku nic nevíme, 5 Píseň o vítězství u Domažlic 65
Strana 66
opes et gentes perdimus. Vilescit robur clavium 460 iam in conspectu gencium; tempnentur indulgencie Romane sic eclesie ac erimus ludibrio fere omni in populo. 465 Meum est nunc consilium, ut tam perdurum populum mulceamus per graciam prestantes indulgenciam, ut tres illi articuli, Scripture consentanei, puta: de potu calicis, criminibus de publicis, necnon de ewangelio interpretando populo, 475 ut bibant de calice omnes plebes katholice, ut arguant et predicent, sed populum non concitent adversus hanc eclesiam 480 sacramque elemosinam iam datam a fidelibus in hiis servent limitibus, prout nunc et ante ea conservavit eclesia; 485 quibusque volunt ritibus utantur, sed fidelibus non noceant eclesiis sacrisque monasteriis, cum cunctis pacem habeant 490 neque vicinos adeant cum sua milicia hostilique sevicia. Cardinales hec laudarunt, 470 357c 66
opes et gentes perdimus. Vilescit robur clavium 460 iam in conspectu gencium; tempnentur indulgencie Romane sic eclesie ac erimus ludibrio fere omni in populo. 465 Meum est nunc consilium, ut tam perdurum populum mulceamus per graciam prestantes indulgenciam, ut tres illi articuli, Scripture consentanei, puta: de potu calicis, criminibus de publicis, necnon de ewangelio interpretando populo, 475 ut bibant de calice omnes plebes katholice, ut arguant et predicent, sed populum non concitent adversus hanc eclesiam 480 sacramque elemosinam iam datam a fidelibus in hiis servent limitibus, prout nunc et ante ea conservavit eclesia; 485 quibusque volunt ritibus utantur, sed fidelibus non noceant eclesiis sacrisque monasteriis, cum cunctis pacem habeant 490 neque vicinos adeant cum sua milicia hostilique sevicia. Cardinales hec laudarunt, 470 357c 66
Strana 67
jmění i lidi ztrácíme! Moc klíčů oslábla, to věz, a národy to vidí dnes, odpustky napadány jsou, ač církev jest jim záštitou, a k posměchu náš bude um po světě mnohým národům. Jest nyní dobrozdání mé: dnes uklidniti musíme ten lid tak tvrdý nezdolně a ustoupit mu povolně v té věci artikulů tří, jež s Písmem svatým souhlasí - ten kalich, jejž chce každý z nich, ty tresty hříchů veřejných, evangelia kázání, k němuž se lid ten přiklání: ať z kalicha si pijí jen, lid obecný, ten celý kmen, ať káží si a trestají, jen bouření ať nechají tam proti církvi v tyto dny, a také svaté almužny, jež dány od věřících všech, ať uchovají v mezích těch, jež církev mocí světící vždy drží ve své pravici; ať užívají řádů svých jak chtějí, jenom žádný z nich ať nechce škodit kostelům a našim svatým klášterům, ať mají pokoj se všemi a svými zlými zbraněmi ať ne útočí na jiné v té zuřivosti zločinné!“ Sbor kardinálů zatleskal, 67
jmění i lidi ztrácíme! Moc klíčů oslábla, to věz, a národy to vidí dnes, odpustky napadány jsou, ač církev jest jim záštitou, a k posměchu náš bude um po světě mnohým národům. Jest nyní dobrozdání mé: dnes uklidniti musíme ten lid tak tvrdý nezdolně a ustoupit mu povolně v té věci artikulů tří, jež s Písmem svatým souhlasí - ten kalich, jejž chce každý z nich, ty tresty hříchů veřejných, evangelia kázání, k němuž se lid ten přiklání: ať z kalicha si pijí jen, lid obecný, ten celý kmen, ať káží si a trestají, jen bouření ať nechají tam proti církvi v tyto dny, a také svaté almužny, jež dány od věřících všech, ať uchovají v mezích těch, jež církev mocí světící vždy drží ve své pravici; ať užívají řádů svých jak chtějí, jenom žádný z nich ať nechce škodit kostelům a našim svatým klášterům, ať mají pokoj se všemi a svými zlými zbraněmi ať ne útočí na jiné v té zuřivosti zločinné!“ Sbor kardinálů zatleskal, 67
Strana 68
episcopi affirmarunt, 495 auditores causidici, omnes pape domestici. 500 505 Pater sanctus deliberans, rem tacitus considerans promet sacro oraculo: „Adest Deus huic populo, quod liquet ex prodigiis in gente nostra proditis summi Regis potencia, cui subduntur omnia. Durum est bellum gerere, Illi quoque resistere, qui est Deus omnipotens, in manu cuncta continens. Quis nempe Illi resistit 510 umquam et pacem habuit? Non est certe consilium contra supremum Dominum, nam et regum consilia dissipat hic vi propria. 515 Natat hic contra fluvium, qui lacessit Altissimum seque ipse suffocat, qui Deum in se provocat. Nos digne ista patimur, 520 ex quo tam vera nitimur nunc vi nostra erradere verbaque Cristi solvere, que sunt insolubilia, ut humus ac celestia 525 facilius resolvantur, quam hec in se corumpantur. In se sunt iustificata et in petra solidata, Psalmo 94 Iob 9 Proverbiorum 21 Psalmo 32 Ecclesiastici 4 Luce 16 et 21 357d Psalmo 18 68
episcopi affirmarunt, 495 auditores causidici, omnes pape domestici. 500 505 Pater sanctus deliberans, rem tacitus considerans promet sacro oraculo: „Adest Deus huic populo, quod liquet ex prodigiis in gente nostra proditis summi Regis potencia, cui subduntur omnia. Durum est bellum gerere, Illi quoque resistere, qui est Deus omnipotens, in manu cuncta continens. Quis nempe Illi resistit 510 umquam et pacem habuit? Non est certe consilium contra supremum Dominum, nam et regum consilia dissipat hic vi propria. 515 Natat hic contra fluvium, qui lacessit Altissimum seque ipse suffocat, qui Deum in se provocat. Nos digne ista patimur, 520 ex quo tam vera nitimur nunc vi nostra erradere verbaque Cristi solvere, que sunt insolubilia, ut humus ac celestia 525 facilius resolvantur, quam hec in se corumpantur. In se sunt iustificata et in petra solidata, Psalmo 94 Iob 9 Proverbiorum 21 Psalmo 32 Ecclesiastici 4 Luce 16 et 21 357d Psalmo 18 68
Strana 69
sbor biskupů svůj souhlas dal, právníci, soudci, domácí tam v papežově paláci. Pak Svatý otec přemítá, děj věcí mlčky vyčítá a mluví svatým výrokem: „Bůh jistě je s tím národem, jak dosvědčuje mnohý div, jejž vidí, kdo je nyní živ, to nejvyšší jen činí Král, jenž vládl vždy a vládne dál. Je těžko chystat branný sbor a stavěti se na odpor té Moci, která panuje, a vše svou rukou zdržuje. Kdo odporoval Jemu snad a pokoj mohl vyzískat? Chce marně radu lidský syn, když vůli svou má Hospodin, neboť i rady králů všech vždy rozptyluje Jeho dech. Kdo Pána dráždí, za to mám, ten proti proudu pluje sám, a ten, kdo Boha vyzývá, svou vinou rychle dožívá. My zasloužili tento trest, neb naše snaha špatná jest, když chceme smazat docela a zlehčit slova Kristova, jež nezrušitelná vždy jsou, že spíše země s oblohou úplně mohou zahynout, než tato slova pominout. Jsou zdůvodněna trvale a upevněna na skále, 69
sbor biskupů svůj souhlas dal, právníci, soudci, domácí tam v papežově paláci. Pak Svatý otec přemítá, děj věcí mlčky vyčítá a mluví svatým výrokem: „Bůh jistě je s tím národem, jak dosvědčuje mnohý div, jejž vidí, kdo je nyní živ, to nejvyšší jen činí Král, jenž vládl vždy a vládne dál. Je těžko chystat branný sbor a stavěti se na odpor té Moci, která panuje, a vše svou rukou zdržuje. Kdo odporoval Jemu snad a pokoj mohl vyzískat? Chce marně radu lidský syn, když vůli svou má Hospodin, neboť i rady králů všech vždy rozptyluje Jeho dech. Kdo Pána dráždí, za to mám, ten proti proudu pluje sám, a ten, kdo Boha vyzývá, svou vinou rychle dožívá. My zasloužili tento trest, neb naše snaha špatná jest, když chceme smazat docela a zlehčit slova Kristova, jež nezrušitelná vždy jsou, že spíše země s oblohou úplně mohou zahynout, než tato slova pominout. Jsou zdůvodněna trvale a upevněna na skále, 69
Strana 70
Cristo Iesu nuncciata, 530 vita eius comprobata, ut nostrum ministerium levemus ultra terminum, nobis a lege prestitum supra gregem concreditum. 535 Si sum Cristi vicarius, sim ipsi consentaneus: frustra hoc nomen sorciar, si quo dispar inveniar. Nil nam prodest Sanctitatis 540 nobis nomen, si beatis adversamur moribus Filiique Dei legibus. Si succedo dignitate Petro, fungar sanctitate 545 suisque sacris moribus poleam ac virtutibus. Certe multum desipimus, si sic, ut remur, sapimus, putantes bello vincere 550 divo firmata robore, volentes et evellere, que sunt fixa in ethere, gliscentesque corumpere perpetuata Numine, 555 ore prolata Domini, manu donata homini, que moribus exhibuit, suis exemplum prebuit, queque sui discipuli observavere seduli. Restat nunc iram solvere ac rigorem lentescere, ne et mulctemur celitus plagis peracrioribus. 560 358a Gregorius 70
Cristo Iesu nuncciata, 530 vita eius comprobata, ut nostrum ministerium levemus ultra terminum, nobis a lege prestitum supra gregem concreditum. 535 Si sum Cristi vicarius, sim ipsi consentaneus: frustra hoc nomen sorciar, si quo dispar inveniar. Nil nam prodest Sanctitatis 540 nobis nomen, si beatis adversamur moribus Filiique Dei legibus. Si succedo dignitate Petro, fungar sanctitate 545 suisque sacris moribus poleam ac virtutibus. Certe multum desipimus, si sic, ut remur, sapimus, putantes bello vincere 550 divo firmata robore, volentes et evellere, que sunt fixa in ethere, gliscentesque corumpere perpetuata Numine, 555 ore prolata Domini, manu donata homini, que moribus exhibuit, suis exemplum prebuit, queque sui discipuli observavere seduli. Restat nunc iram solvere ac rigorem lentescere, ne et mulctemur celitus plagis peracrioribus. 560 358a Gregorius 70
Strana 71
jsou zvěstována Kristem všem, stvrzena jeho životem, abychom úřad od nebes my zdvihli nad všelikou mez, kterou nám zákon ukládá. Má moc-li stádo ovládá, a jsem-li Páně náměstkem, pak souhlasný ať s ním vždy jsem. Nadarmo bych to jméno měl, kdybych se s ním snad rozcházel. Nic neprospívá Svatosti nám jméno, jestli s tvrdostí se protivíme mravům těm, jež Kristovým jsou zákonem. A mám-li hodnost Petrovu, nechť hledám svatost poznovu, ať kvetu mravy svatými a ctnosti ať se daří mi. Nám jistě moudrost chyběla, když věřili jsme docela, že bojem bude zničeno, co Boží silou zpevněno, že vyvrátí náš lidský pych, co stvrzeno je v nebesích, že bujnost naše vyplení co zvěčnilo zde Zjevení, co Bůh, jenž vládne od věků, sám děl a svěřil člověku, mrav dokonalý bez všech vad by postaven byl za příklad, jejž učedníci oddaní vždy chránili a ochrání. Je třeba nyní zkrotit hněv, dnes, mírnosti, svou sílu zjev, ať netrestá nás mocný Pán přívalem ještě tvrdších ran. 71
jsou zvěstována Kristem všem, stvrzena jeho životem, abychom úřad od nebes my zdvihli nad všelikou mez, kterou nám zákon ukládá. Má moc-li stádo ovládá, a jsem-li Páně náměstkem, pak souhlasný ať s ním vždy jsem. Nadarmo bych to jméno měl, kdybych se s ním snad rozcházel. Nic neprospívá Svatosti nám jméno, jestli s tvrdostí se protivíme mravům těm, jež Kristovým jsou zákonem. A mám-li hodnost Petrovu, nechť hledám svatost poznovu, ať kvetu mravy svatými a ctnosti ať se daří mi. Nám jistě moudrost chyběla, když věřili jsme docela, že bojem bude zničeno, co Boží silou zpevněno, že vyvrátí náš lidský pych, co stvrzeno je v nebesích, že bujnost naše vyplení co zvěčnilo zde Zjevení, co Bůh, jenž vládne od věků, sám děl a svěřil člověku, mrav dokonalý bez všech vad by postaven byl za příklad, jejž učedníci oddaní vždy chránili a ochrání. Je třeba nyní zkrotit hněv, dnes, mírnosti, svou sílu zjev, ať netrestá nás mocný Pán přívalem ještě tvrdších ran. 71
Strana 72
565 Quanto magis protenditur ulcioque protrahitur, tanto offendit amplius arcus Dei severius. Congregemus ecclesiam sub tipo nunc katholicam, tres ut illi articuli, quos dixi, indevii suum progressum habeant, sed de quarto nunc taceant. 575 Nam omnis nostra dignitas, eclesie auctoritas mox paulatim deficeret, dum opes sic desereret. Nam prius quam eclesia fuit dives per predia, pape vivebant misere, cedebantur ut victime, sed muniti diviciis tuti sunt ab insidiis atque in pace Domino famulantur altissimo. Frustra iura quis conderet, si illa non defenderet virtute ac peccunia, 590 cui iam parent omnia." 570 580 585 358b Ecclesiastes 10 595 Hec amici et fautores, domi relicte uxores loquentur bellatoribus ad sua redeuntibus: „Ubi honor, fides vestra, ubi fortis viri dextra, ubi vestrum iuramentum, pape, regi fide tentum? Estne ista strenuitas, 72
565 Quanto magis protenditur ulcioque protrahitur, tanto offendit amplius arcus Dei severius. Congregemus ecclesiam sub tipo nunc katholicam, tres ut illi articuli, quos dixi, indevii suum progressum habeant, sed de quarto nunc taceant. 575 Nam omnis nostra dignitas, eclesie auctoritas mox paulatim deficeret, dum opes sic desereret. Nam prius quam eclesia fuit dives per predia, pape vivebant misere, cedebantur ut victime, sed muniti diviciis tuti sunt ab insidiis atque in pace Domino famulantur altissimo. Frustra iura quis conderet, si illa non defenderet virtute ac peccunia, 590 cui iam parent omnia." 570 580 585 358b Ecclesiastes 10 595 Hec amici et fautores, domi relicte uxores loquentur bellatoribus ad sua redeuntibus: „Ubi honor, fides vestra, ubi fortis viri dextra, ubi vestrum iuramentum, pape, regi fide tentum? Estne ista strenuitas, 72
Strana 73
Čím déle chtivost pomsty plá a podněcuje přání zlá, tím více stíhá Boží luk a působí nám řadu muk. Shromážděme již církev svou, jež nazývá se obecnou, ať artikuly ony tři, jež mezi bludy nepatří, se povolí těm lidem všem, jen ať již mlčí o čtvrtém! Neb naše síla důstojná a církve vážnost přehojná by beze statků zmizela ponenáhlu, však docela! Když ještě církev přesvatá nebyla mocná, bohatá, tu papež bídně živořil, byl obětí a neměl sil, však papežové s bohatstvím jsou jisti před úkladem zlým a v míru slouží v chrámech svých tam Pánu svému v nebesích. Marně by práva zakládal, kdo obrany by málo dbal, ať chrabrostí, či penězi, jež nade vším vždy vítězí. A takto druzi, krajané i ženy, doma nechané, vojíny z pole osloví, když přijdou ve své domovy: „Kde čest, kde síla věrného, kde ruka muže chrabrého, přísaha králi, papeži, již zachovati náleží? To je ta slavná rozhodnost 73
Čím déle chtivost pomsty plá a podněcuje přání zlá, tím více stíhá Boží luk a působí nám řadu muk. Shromážděme již církev svou, jež nazývá se obecnou, ať artikuly ony tři, jež mezi bludy nepatří, se povolí těm lidem všem, jen ať již mlčí o čtvrtém! Neb naše síla důstojná a církve vážnost přehojná by beze statků zmizela ponenáhlu, však docela! Když ještě církev přesvatá nebyla mocná, bohatá, tu papež bídně živořil, byl obětí a neměl sil, však papežové s bohatstvím jsou jisti před úkladem zlým a v míru slouží v chrámech svých tam Pánu svému v nebesích. Marně by práva zakládal, kdo obrany by málo dbal, ať chrabrostí, či penězi, jež nade vším vždy vítězí. A takto druzi, krajané i ženy, doma nechané, vojíny z pole osloví, když přijdou ve své domovy: „Kde čest, kde síla věrného, kde ruka muže chrabrého, přísaha králi, papeži, již zachovati náleží? To je ta slavná rozhodnost 73
Strana 74
soo bellantis magnanimitas, estne ista fortitudo, ymmo turpis valitudo hoste absente fugere, campum et res relinquere? Mori foret honestius in bello et robustius, quam et aspectum fugere gentis ignave, misere, despecte nunc ab omnibus 610 Cristi veris fidelibus. Ubi sunt et tentoria, currus, arma, stipendia, bombarde, vestes, machine grandesque victus copie? 615 Relicta sunt hec rusticis perfidis ac Boemicis in decus et presidium, nobis damnum, obprobrium. Esset nunc vobis sacius 620 et re vera consulcius, ut vestris foti laribus perlanguissetis febribus aut certe epidimia orbaremini anima, 625 quam fore in obprobrium nunc et in omne seculum cunctis vicinis populis, cognatis, notis, incolis. Prout semper optabamus, 630 vos redire sperabamus in triumphali gloria cum preda et leticia — nunc nudatos vos honore, armis, rebus in merore 635 ad nos reverti cernimus. 605 358c Pocius debet esse pro- borum dignitas sine vita quam vita sine dignitate. Hec Vale- rius libro 3° de forti- tudine ,Tui quoque 74
soo bellantis magnanimitas, estne ista fortitudo, ymmo turpis valitudo hoste absente fugere, campum et res relinquere? Mori foret honestius in bello et robustius, quam et aspectum fugere gentis ignave, misere, despecte nunc ab omnibus 610 Cristi veris fidelibus. Ubi sunt et tentoria, currus, arma, stipendia, bombarde, vestes, machine grandesque victus copie? 615 Relicta sunt hec rusticis perfidis ac Boemicis in decus et presidium, nobis damnum, obprobrium. Esset nunc vobis sacius 620 et re vera consulcius, ut vestris foti laribus perlanguissetis febribus aut certe epidimia orbaremini anima, 625 quam fore in obprobrium nunc et in omne seculum cunctis vicinis populis, cognatis, notis, incolis. Prout semper optabamus, 630 vos redire sperabamus in triumphali gloria cum preda et leticia — nunc nudatos vos honore, armis, rebus in merore 635 ad nos reverti cernimus. 605 358c Pocius debet esse pro- borum dignitas sine vita quam vita sine dignitate. Hec Vale- rius libro 3° de forti- tudine ,Tui quoque 74
Strana 75
a bohatýrská rekovnost? To je ta síla chrabrosti? O ne, jen hanba slabosti Nepřítel v dáli — prchají a věci své mu nechají. Umřít by bylo čestnější, pro bojovníka slavnější, než utéci, když táhne jen tak nepatrný, bídný kmen, jímž pohrdají, jak se ví, dnes všichni věrní Kristovi! Kde vaše stany, výzbroje, i šaty, vozy do boje, kde praky, stroje válečné a zásoby tak výtečné? Těch věcí již se zmocnil všech ten selský, věrolomný Čech pro slávu svou i obranu a nám pro nectnou pohanu. Pro Vás by bylo vhodnější a nepochybně moudřejší, kdybyste doma za pecí uvadli horkou zimnicí, anebo padli nákazou a vydechli tak duši svou, než abyste tu žili zas pro hanbu dnes i v příští čas všem národům zde okolním i lidem blízkým, přespolním. Jak přáli jsme si v touze té a věřili, že přijdete k nám s pýchou, slávou vítěznou, s kořistí také bezmeznou - však nyní zříme bezectné, zbraní a zásob zbavené, jak vracíte se ve svůj byt. 75
a bohatýrská rekovnost? To je ta síla chrabrosti? O ne, jen hanba slabosti Nepřítel v dáli — prchají a věci své mu nechají. Umřít by bylo čestnější, pro bojovníka slavnější, než utéci, když táhne jen tak nepatrný, bídný kmen, jímž pohrdají, jak se ví, dnes všichni věrní Kristovi! Kde vaše stany, výzbroje, i šaty, vozy do boje, kde praky, stroje válečné a zásoby tak výtečné? Těch věcí již se zmocnil všech ten selský, věrolomný Čech pro slávu svou i obranu a nám pro nectnou pohanu. Pro Vás by bylo vhodnější a nepochybně moudřejší, kdybyste doma za pecí uvadli horkou zimnicí, anebo padli nákazou a vydechli tak duši svou, než abyste tu žili zas pro hanbu dnes i v příští čas všem národům zde okolním i lidem blízkým, přespolním. Jak přáli jsme si v touze té a věřili, že přijdete k nám s pýchou, slávou vítěznou, s kořistí také bezmeznou - však nyní zříme bezectné, zbraní a zásob zbavené, jak vracíte se ve svůj byt. 75
Strana 76
Ach, quod vobiscum vivimus ! Utinam simul fulmine interissemus a Numine. Respondebunt cum rubore: 640 „Hoc est actum miro more, per nos ineffabili, a seculo nescibili. Nam dum gens illa perfida Boema, dyabolica, 645 ad nos veniret propere, volens in nos irruere, licet distaret eminus, tumultus erat cominus grandis instar tonitrui 650 advenientis populi; tota terra tremuit, omnis et virtus abfuit, omnis homo perhorruit, omnes in fugam compulit 655 cum ducibus, principibus magnis atque presulibus. Hos sequi nos oportuit, relinquere non licuit. Censeremur desertores, nobis datos dum rectores non sequeremur ocius fugientes velocius. Debet sequi grex pastorem, cohors ducem preceptorem, 665 uterque male deseritur, ergo iuste arguitur, uterque prave deserit, uterque penam incurrit. 660 358d 76
Ach, quod vobiscum vivimus ! Utinam simul fulmine interissemus a Numine. Respondebunt cum rubore: 640 „Hoc est actum miro more, per nos ineffabili, a seculo nescibili. Nam dum gens illa perfida Boema, dyabolica, 645 ad nos veniret propere, volens in nos irruere, licet distaret eminus, tumultus erat cominus grandis instar tonitrui 650 advenientis populi; tota terra tremuit, omnis et virtus abfuit, omnis homo perhorruit, omnes in fugam compulit 655 cum ducibus, principibus magnis atque presulibus. Hos sequi nos oportuit, relinquere non licuit. Censeremur desertores, nobis datos dum rectores non sequeremur ocius fugientes velocius. Debet sequi grex pastorem, cohors ducem preceptorem, 665 uterque male deseritur, ergo iuste arguitur, uterque prave deserit, uterque penam incurrit. 660 358d 76
Strana 77
Ach, že nám dáno s vámi žít! Kéž úder blesku uspíší “ smrt naši z vůle nejvyšší! Tu odpovědí zardělí: „Tak divný sběh jsme viděli, že nelze mluvit člověku. Věc neslýchaná od věků! Když onen český národ zlý, tak proradný a dábelský, se rychlým krokem blížil k nám a k útoku se chystal tam - ač ještě byli vzdáleni, hluk náhle přešel ve hřmění, jak mocná bouře blízko zněl, když lid ten zdáli přicházel; tu země celá třásla se a chrabrost prchla v úžase, tu každý člověk zděšen byl a na útěk se obrátil to s davem knížat, vévodů, a s biskupy všech národů. Za nimi jít se slušelo, nechat je - nám se nechtělo. To bychom byli zběhové, kdybychom vůdce takové nesledovali hbitěji, když utíkali rychleji. Vždy za pastýřem stádo jde, a vojsko vůdce sleduje: když jeden z nich je opuštěn, pak obvinění čeká jen; když jeden zase vzdálí se, trest mívá ihned na míse.“ 77
Ach, že nám dáno s vámi žít! Kéž úder blesku uspíší “ smrt naši z vůle nejvyšší! Tu odpovědí zardělí: „Tak divný sběh jsme viděli, že nelze mluvit člověku. Věc neslýchaná od věků! Když onen český národ zlý, tak proradný a dábelský, se rychlým krokem blížil k nám a k útoku se chystal tam - ač ještě byli vzdáleni, hluk náhle přešel ve hřmění, jak mocná bouře blízko zněl, když lid ten zdáli přicházel; tu země celá třásla se a chrabrost prchla v úžase, tu každý člověk zděšen byl a na útěk se obrátil to s davem knížat, vévodů, a s biskupy všech národů. Za nimi jít se slušelo, nechat je - nám se nechtělo. To bychom byli zběhové, kdybychom vůdce takové nesledovali hbitěji, když utíkali rychleji. Vždy za pastýřem stádo jde, a vojsko vůdce sleduje: když jeden z nich je opuštěn, pak obvinění čeká jen; když jeden zase vzdálí se, trest mívá ihned na míse.“ 77
Strana 78
Ach, tirones ingeminant 670 ac frementes ilacrimant se fugatos condolentes, spoliatos asserrentes multis equis, rebus, armis, quas distractis suis arvis 675 ad nutum regis emerant, cum quibus ac intraverant Boemie provinciam, tracti per indulgenciam legati summi presulis 680 astu, fraude, fallaciis. A rege damna postulant legatoque improperant, quia per indulgenciam sunt circumventi perperam. 685 Rex iratus respondebit: „En, bravium illis cedit, qui pugnarunt legittime, non sic, qui instar femine cedunt nullo confligente 690 folioque perstrepente nullo hoste persequente aut a tergo perurgente, ut volucres accipitrem, damme canem peralacrem, 695 rapte veluti aride a ventis magnis stipule. O gloriosi milites, o quam robusti Quirites, quos vesica pisi grano 7oo sonans fugat campo plano! Ut apes alvearium linquunt propter fumigium, sic isti solo sonitu, 359a 1a Thi. 1° 78
Ach, tirones ingeminant 670 ac frementes ilacrimant se fugatos condolentes, spoliatos asserrentes multis equis, rebus, armis, quas distractis suis arvis 675 ad nutum regis emerant, cum quibus ac intraverant Boemie provinciam, tracti per indulgenciam legati summi presulis 680 astu, fraude, fallaciis. A rege damna postulant legatoque improperant, quia per indulgenciam sunt circumventi perperam. 685 Rex iratus respondebit: „En, bravium illis cedit, qui pugnarunt legittime, non sic, qui instar femine cedunt nullo confligente 690 folioque perstrepente nullo hoste persequente aut a tergo perurgente, ut volucres accipitrem, damme canem peralacrem, 695 rapte veluti aride a ventis magnis stipule. O gloriosi milites, o quam robusti Quirites, quos vesica pisi grano 7oo sonans fugat campo plano! Ut apes alvearium linquunt propter fumigium, sic isti solo sonitu, 359a 1a Thi. 1° 78
Strana 79
Ach, pláčí mladí vojáci, žalem se každý potácí, že strženi jsou k útěku, že zbaveni jsou obleků, i zásob, koní přemnohých, jeź v rozptýlených zemích svých na rozkaz krále koupili a s nimi všichni vstoupili do země české, zvábeni snem klamavého domnění, že odpustky jim legát dá - lest byla to však proklatá. Teď praví: „Králi, vše nám vrať, a legáte náš, ty se ztrať, — s odpustky těmi, pěkný host, jsi napálil nás víc, než dost.“ Král odpoví však rozezlen: „Odměna patří chrabrým jen, kdo postupují bijíce, ne těm, kdo jako babice opustí pole bitevní, — když jenom šumot větví zní, když nepřítel je v dálce tam a není přímo v patách vám, jak před jestřábem vrabčíci, jak před chrtem laň kvapící, jak suchá stébla vyrvaná a vichrem sem tam zmítaná. Ó veleslavní rekové! Ó jací chrabří jezdcové - co utíkají s bolestí, když v měchýři hrách zachřestí! Jak včely opouštějí úl, když dým se dovnitř nahrnul, tak tihle, cos když zazvučí, 79
Ach, pláčí mladí vojáci, žalem se každý potácí, že strženi jsou k útěku, že zbaveni jsou obleků, i zásob, koní přemnohých, jeź v rozptýlených zemích svých na rozkaz krále koupili a s nimi všichni vstoupili do země české, zvábeni snem klamavého domnění, že odpustky jim legát dá - lest byla to však proklatá. Teď praví: „Králi, vše nám vrať, a legáte náš, ty se ztrať, — s odpustky těmi, pěkný host, jsi napálil nás víc, než dost.“ Král odpoví však rozezlen: „Odměna patří chrabrým jen, kdo postupují bijíce, ne těm, kdo jako babice opustí pole bitevní, — když jenom šumot větví zní, když nepřítel je v dálce tam a není přímo v patách vám, jak před jestřábem vrabčíci, jak před chrtem laň kvapící, jak suchá stébla vyrvaná a vichrem sem tam zmítaná. Ó veleslavní rekové! Ó jací chrabří jezdcové - co utíkají s bolestí, když v měchýři hrách zachřestí! Jak včely opouštějí úl, když dým se dovnitř nahrnul, tak tihle, cos když zazvučí, 79
Strana 80
Boemie gentis strepitu, 705 ut oves lupos fugiunt, res et arma deserunt. Quid si illam conspexissent, forsan omnes interissent veluti olim nunccii 710 viso vultu Sobieslai! O imbelles bellatores, digni quippe, ut tortores vos pendant in patibulis, distendant in eculeis 715 aut consumant ignibus flammisque vibrantibus. O vos signati crucibus, digni millenis mortibus, dotati indulgenciis 720 Romane Sedis maximis! O infames et inglorii desertores imperii indignique ad hominum iam assumi consorcium! Ubi est vestrum labarum imperiique insignium? Reliquistis hunc (!) rusticis perversisque Boemicis nobis in contumeliam, illis vero ad gloriam. Cirographos nunc reddite nostros atque recedite non aspecturi faciem nostreque curthis speciem. 725 730 735 Illi dicent cum tremore corde animequiore : „Nos peraudite famulos, vobis ubique sedulos! 359 80
Boemie gentis strepitu, 705 ut oves lupos fugiunt, res et arma deserunt. Quid si illam conspexissent, forsan omnes interissent veluti olim nunccii 710 viso vultu Sobieslai! O imbelles bellatores, digni quippe, ut tortores vos pendant in patibulis, distendant in eculeis 715 aut consumant ignibus flammisque vibrantibus. O vos signati crucibus, digni millenis mortibus, dotati indulgenciis 720 Romane Sedis maximis! O infames et inglorii desertores imperii indignique ad hominum iam assumi consorcium! Ubi est vestrum labarum imperiique insignium? Reliquistis hunc (!) rusticis perversisque Boemicis nobis in contumeliam, illis vero ad gloriam. Cirographos nunc reddite nostros atque recedite non aspecturi faciem nostreque curthis speciem. 725 730 735 Illi dicent cum tremore corde animequiore : „Nos peraudite famulos, vobis ubique sedulos! 359 80
Strana 81
když český lid si zahlučí, jak ovce před vlky se štvou, vše opustí, i výzbroj svou. Což kdyby lid ten uzřeli, snad všichni hned by pomřeli, jak německých kdys poslů dav, když křikl na ně Soběslav! Ó bojovníci bez boje, vás mučit věru vhodno je, na šibenice věšeti, na skřipec napnout, prokletí, anebo pálit pochodní, zlým ohněm, stokrát nehodní! Vy všichni kříže nesli jste, hodni jste smrti zajisté, a steré smrti, neboť Řím odpustky dal vám ničemným! Ó bezectní vy chlapové, vy svaté říše zběhové, z vás nikdo, ani jako host, ať nejde v lidskou společnost! Kde prapory vy máte své a svaté říše korouhve? Ty nechali jste selskému bídnému lidu českému, nám pro potupné snížení a jim pro slavné zvýšení. Však zápisy již navratte, a pryč se všichni obratte, ať nevidíte již mou tvář a dvora mého jasnou zář!“ Oni pak řeknou s třesením, avšak s duchem, srdcem pevnějším: „Své sluhy račte vyslyšet, když slouží vám již řadu let. 6 Píseň o vítězství u Domažlic 81
když český lid si zahlučí, jak ovce před vlky se štvou, vše opustí, i výzbroj svou. Což kdyby lid ten uzřeli, snad všichni hned by pomřeli, jak německých kdys poslů dav, když křikl na ně Soběslav! Ó bojovníci bez boje, vás mučit věru vhodno je, na šibenice věšeti, na skřipec napnout, prokletí, anebo pálit pochodní, zlým ohněm, stokrát nehodní! Vy všichni kříže nesli jste, hodni jste smrti zajisté, a steré smrti, neboť Řím odpustky dal vám ničemným! Ó bezectní vy chlapové, vy svaté říše zběhové, z vás nikdo, ani jako host, ať nejde v lidskou společnost! Kde prapory vy máte své a svaté říše korouhve? Ty nechali jste selskému bídnému lidu českému, nám pro potupné snížení a jim pro slavné zvýšení. Však zápisy již navratte, a pryč se všichni obratte, ať nevidíte již mou tvář a dvora mého jasnou zář!“ Oni pak řeknou s třesením, avšak s duchem, srdcem pevnějším: „Své sluhy račte vyslyšet, když slouží vám již řadu let. 6 Píseň o vítězství u Domažlic 81
Strana 82
Nam sumus noti regibus, 740 multis quoque principibus, quibus semper utiliter servivimus et fortiter in bellis et conflictibus, discriminosis actibus. Non est visa ignavia in nobis, sed audacia, sed postquam hanc Boemiam sumus ingressi pessimam, cessit robur a cordibus fugatum a demonibus, aufugit audacia, discrecio, prudencia, defecit et consilium versumque est in nichilum. Nam illos nequam rusticos cruentosque Boemicos dum venire comperimus cum horridis tumultibus et in tanta distancia 760 per tria fere millia audivimus tum strepitum currium, gentis, equitum atque sonum classicorum vehementem et multorum: 765 nostra virtus elanguit, omne corpus contremuit, tota terra concutitur, unde metus exoritur in nobis certe omnibus, 770 pusillis et maioribus; velud amentes fugimus, fuge locum non novimus. Assunt illis demonia, metum horrendum dancia 745 750 755 359c 82
Nam sumus noti regibus, 740 multis quoque principibus, quibus semper utiliter servivimus et fortiter in bellis et conflictibus, discriminosis actibus. Non est visa ignavia in nobis, sed audacia, sed postquam hanc Boemiam sumus ingressi pessimam, cessit robur a cordibus fugatum a demonibus, aufugit audacia, discrecio, prudencia, defecit et consilium versumque est in nichilum. Nam illos nequam rusticos cruentosque Boemicos dum venire comperimus cum horridis tumultibus et in tanta distancia 760 per tria fere millia audivimus tum strepitum currium, gentis, equitum atque sonum classicorum vehementem et multorum: 765 nostra virtus elanguit, omne corpus contremuit, tota terra concutitur, unde metus exoritur in nobis certe omnibus, 770 pusillis et maioribus; velud amentes fugimus, fuge locum non novimus. Assunt illis demonia, metum horrendum dancia 745 750 755 359c 82
Strana 83
Nás dobře znali králové i knížata a vůdcové, my sloužili jim ku blahu a prokázali odvahu ve válkách, mnohých sečích zlých i v jiných dějích přetěžkých. My jistě nejsme zbabělí, z nás každý v boj se osmělí; však jak jsme vešli zástupem v tu hrůzyplnou českou zem, z nás prchla síla na hony, zahnána zlými démony, odvaha naše docela i moudrost všechna zmizela, a naše rada, plán i lest v nic obrácena ihned jest. Když o příchodu selského krutého lidu českého jsme zvěděli, tu udiví nás hřmot a hukot strašlivý - tři míle byli vzdáleni našeho ještě ležení, a přec tak jasně zblízka zněl hluk vozů, koní, nepřátel i mohutný a bouřný zpěv těch českých polních bratrstev: ochabla síle v úžase a těla naše chvěla se, již otřásá se celá zem a my jsme jati úděsem, to bez výjimky všichni my, sbor celý, malí s velkými. Již prcháme jak bezhlaví, kde útěk náš se zastaví? Jsou s nimi síly pekelné a budí hrůzy smrtelné 83
Nás dobře znali králové i knížata a vůdcové, my sloužili jim ku blahu a prokázali odvahu ve válkách, mnohých sečích zlých i v jiných dějích přetěžkých. My jistě nejsme zbabělí, z nás každý v boj se osmělí; však jak jsme vešli zástupem v tu hrůzyplnou českou zem, z nás prchla síla na hony, zahnána zlými démony, odvaha naše docela i moudrost všechna zmizela, a naše rada, plán i lest v nic obrácena ihned jest. Když o příchodu selského krutého lidu českého jsme zvěděli, tu udiví nás hřmot a hukot strašlivý - tři míle byli vzdáleni našeho ještě ležení, a přec tak jasně zblízka zněl hluk vozů, koní, nepřátel i mohutný a bouřný zpěv těch českých polních bratrstev: ochabla síle v úžase a těla naše chvěla se, již otřásá se celá zem a my jsme jati úděsem, to bez výjimky všichni my, sbor celý, malí s velkými. Již prcháme jak bezhlaví, kde útěk náš se zastaví? Jsou s nimi síly pekelné a budí hrůzy smrtelné 83
Strana 84
775 in hostes atque emulos ipsorum pene singulos. Vestra novit Serenitas, quanta pusillanimitas erat vestris in omnibus 780 cum illis conflingentibus multis locis Boemie, prout notum est hodie, aput Montes, Brod, Wyssegrad, aput Kladrub et prope Prag. Vestra regalis Dignitas, ach, quociens per perditas illas gentes vilissimas est effugata et sarcinas multas liquit fugiens! Demones sunt, non vera gens, repleti maleficiis, sortilegiis, auspiciis. Nec latet aurem regiam, quod magnam per potenciam 795 illic intrantes principes iuxta Uskenses limites sunt de terra efugati, multi capti, trucidati ab illis malis rusticis, soo desperatis Boemicis, qui tulerunt spolia horum in magna copia. Quantus fuit exercitus, iuxta Zacz urbem positus, 805 ducum magnorum, presulum, principum atque comitum, qui ignis per voraginem multam tunc suppellectilem, currus, arma, tentoria, s10 profligans in Boemia, 785 790 359d 84
775 in hostes atque emulos ipsorum pene singulos. Vestra novit Serenitas, quanta pusillanimitas erat vestris in omnibus 780 cum illis conflingentibus multis locis Boemie, prout notum est hodie, aput Montes, Brod, Wyssegrad, aput Kladrub et prope Prag. Vestra regalis Dignitas, ach, quociens per perditas illas gentes vilissimas est effugata et sarcinas multas liquit fugiens! Demones sunt, non vera gens, repleti maleficiis, sortilegiis, auspiciis. Nec latet aurem regiam, quod magnam per potenciam 795 illic intrantes principes iuxta Uskenses limites sunt de terra efugati, multi capti, trucidati ab illis malis rusticis, soo desperatis Boemicis, qui tulerunt spolia horum in magna copia. Quantus fuit exercitus, iuxta Zacz urbem positus, 805 ducum magnorum, presulum, principum atque comitum, qui ignis per voraginem multam tunc suppellectilem, currus, arma, tentoria, s10 profligans in Boemia, 785 790 359d 84
Strana 85
u všechněch jejich nepřátel a kdo by pomáhat jim chtěl. A Vaše Jasnost jistě zná, jaká to slabost bezmocná vás ovládala ve chvíli, když vy jste s nimi válčili, na mnohých věru místech Čech, jak známo je dnes v krajích všech, — Brod, Kutná Hora, Vyšehrad, Kladruby, Vítkov - jaký pád! Královská Vaše Důstojnost jak často, ach! pro jejich zlost, pro vzteklost lidu zhoubného pryč prchala a hojného tam zboží byla zbavena, jež zanechala zděšena! Ne lidé, to jsou zloduši, ti čáry temné vytuší a znají kouzla, věštectví. A Vaše Jasnost dobře ví, jak blíže Ústí, u hranic, moc velká v zemi vstupujíc hned utíkala v nezbytí a mnozí jati, zabiti tam silou kmene selského zlořečeného českého, který tam svoje kořisti nemohl ani spočísti. Jak velké bylo vojsko přec, jež táhlo kdysi na Žatec, a s nimi páni, knížata, sbor biskupů a hrabata — ti odhodili nehodně, jak metali by do ohně, své vozy, zbraně, jež se skví i stany v českém království, 85
u všechněch jejich nepřátel a kdo by pomáhat jim chtěl. A Vaše Jasnost jistě zná, jaká to slabost bezmocná vás ovládala ve chvíli, když vy jste s nimi válčili, na mnohých věru místech Čech, jak známo je dnes v krajích všech, — Brod, Kutná Hora, Vyšehrad, Kladruby, Vítkov - jaký pád! Královská Vaše Důstojnost jak často, ach! pro jejich zlost, pro vzteklost lidu zhoubného pryč prchala a hojného tam zboží byla zbavena, jež zanechala zděšena! Ne lidé, to jsou zloduši, ti čáry temné vytuší a znají kouzla, věštectví. A Vaše Jasnost dobře ví, jak blíže Ústí, u hranic, moc velká v zemi vstupujíc hned utíkala v nezbytí a mnozí jati, zabiti tam silou kmene selského zlořečeného českého, který tam svoje kořisti nemohl ani spočísti. Jak velké bylo vojsko přec, jež táhlo kdysi na Žatec, a s nimi páni, knížata, sbor biskupů a hrabata — ti odhodili nehodně, jak metali by do ohně, své vozy, zbraně, jež se skví i stany v českém království, 85
Strana 86
perdens multos de populo Boemorum in gladio profugit valde turpiter, dives ac pauper pariter. 815 Quanta fuere agmina, que Misam et confinia occupabant hostiliter agentes magna fortiter, quos rustica milicia 820 cum ingenti audacia pepulit de Boemia per vias, montes, devia, ubi plura relinquerunt, que in terram intulerunt. 825 Nam cum festinant fugere, coacti sunt relinquere multa plaustra cum copiis, rebus nonnullis aliis. Non est nobis imputandum nec moleste perferendum, si ab illis discessimus, priusquam eos vidimus, illas gehenne Furias, Parcas, Manes et Lamias. 835 Pugnent cum illis demones, sed numquam vestri milites. 830 Respondebit rex placatus: „Ego nusquam mei status passus sum iniuriam, 840 quantam per Boemiam. Tantum semel sum deiectus tristi fatoque subiectus in Turcorum regione, sed hic crebra faccione, 845 gente, rebus sum orbatus, 360a 86
perdens multos de populo Boemorum in gladio profugit valde turpiter, dives ac pauper pariter. 815 Quanta fuere agmina, que Misam et confinia occupabant hostiliter agentes magna fortiter, quos rustica milicia 820 cum ingenti audacia pepulit de Boemia per vias, montes, devia, ubi plura relinquerunt, que in terram intulerunt. 825 Nam cum festinant fugere, coacti sunt relinquere multa plaustra cum copiis, rebus nonnullis aliis. Non est nobis imputandum nec moleste perferendum, si ab illis discessimus, priusquam eos vidimus, illas gehenne Furias, Parcas, Manes et Lamias. 835 Pugnent cum illis demones, sed numquam vestri milites. 830 Respondebit rex placatus: „Ego nusquam mei status passus sum iniuriam, 840 quantam per Boemiam. Tantum semel sum deiectus tristi fatoque subiectus in Turcorum regione, sed hic crebra faccione, 845 gente, rebus sum orbatus, 360a 86
Strana 87
a mnohé z jejich branných sil tam český meč již pokosil a prchli všichni k hanbě své, jak vojsko tak i vůdcové! Jak velký sbor to kdysi byl, jenž na Stříbro tam útočil, kraj obsadili okolní a zdáli se tak nezdolní — však také chlapi zbili je a vyhnali je z Čechie nesmírnou statečností svou přes hory cestou, necestou! Tam naši mnoho nechali, s čím do země se vydali, neb když se dali na útěk, tu nezbýval jim jiný lék než opustiti vozy své a jiné věci přemnohé. Neračte výtky činit nám a bolestně to nésti sám, že od nich jsme se vzdálili dřív, nežli jsme je spatřili, ty šelmy kruté bez míry, ty Parky, ďábly, upíry. Ať s nimi válčí démoni, však nikdy voják na koni! Král usmířen jim odpoví: „Já neprožil jsem takový děj hanby jinde v zemích všech, jak ten, jejž způsobil mi Čech. Jen jednou jsem byl poražen a smutnou sudbou podmaněn tam v zemi Turků v onen čas: však zde jsem zbaven zas a zas vojsk, věcí, které padly v plen, 87
a mnohé z jejich branných sil tam český meč již pokosil a prchli všichni k hanbě své, jak vojsko tak i vůdcové! Jak velký sbor to kdysi byl, jenž na Stříbro tam útočil, kraj obsadili okolní a zdáli se tak nezdolní — však také chlapi zbili je a vyhnali je z Čechie nesmírnou statečností svou přes hory cestou, necestou! Tam naši mnoho nechali, s čím do země se vydali, neb když se dali na útěk, tu nezbýval jim jiný lék než opustiti vozy své a jiné věci přemnohé. Neračte výtky činit nám a bolestně to nésti sám, že od nich jsme se vzdálili dřív, nežli jsme je spatřili, ty šelmy kruté bez míry, ty Parky, ďábly, upíry. Ať s nimi válčí démoni, však nikdy voják na koni! Král usmířen jim odpoví: „Já neprožil jsem takový děj hanby jinde v zemích všech, jak ten, jejž způsobil mi Čech. Jen jednou jsem byl poražen a smutnou sudbou podmaněn tam v zemi Turků v onen čas: však zde jsem zbaven zas a zas vojsk, věcí, které padly v plen, 87
Strana 88
regno meo spoliatus. Non est ex fortitudine, sed belli asuetudine, non est ex audacia, 850 sed ex quadam vesania aut Saturni imperio concesso ruris populo, quod sic perturbant populos parwos, mayores, maximos, quod sic exterrent homines; nec faciunt hoc demones, nam visa cruce fugiunt, exhorcistam non perferunt. Crux fuit nobis omnibus 860 ac exhorcista maximus legatusque a latere, cui nec porte infere possunt umquam resistere, missus Romano presule, 865 nisi suos exorcismos, artis sue sylogismos, amissos in itinere nescivisset depromere. Sed belli casus dubius, 870 hunc, iam hunc vorat gladius, volvit nam ceca rotulum sors, comiscet et poculum: nunc illum sursum proicit, tandem ad yma deicit, 875 nuncque propinat nectara, nunc felleata pocula. Victus victore premitur, demum victor prosternitur. Sic luditur in palestra 88o mundi ruentis funebra. Sint comissi dyabolo 855 2° de Consolacione, prosa 1a et Valerii 7 Katho 2a, prosa 2a 360b 88
regno meo spoliatus. Non est ex fortitudine, sed belli asuetudine, non est ex audacia, 850 sed ex quadam vesania aut Saturni imperio concesso ruris populo, quod sic perturbant populos parwos, mayores, maximos, quod sic exterrent homines; nec faciunt hoc demones, nam visa cruce fugiunt, exhorcistam non perferunt. Crux fuit nobis omnibus 860 ac exhorcista maximus legatusque a latere, cui nec porte infere possunt umquam resistere, missus Romano presule, 865 nisi suos exorcismos, artis sue sylogismos, amissos in itinere nescivisset depromere. Sed belli casus dubius, 870 hunc, iam hunc vorat gladius, volvit nam ceca rotulum sors, comiscet et poculum: nunc illum sursum proicit, tandem ad yma deicit, 875 nuncque propinat nectara, nunc felleata pocula. Victus victore premitur, demum victor prosternitur. Sic luditur in palestra 88o mundi ruentis funebra. Sint comissi dyabolo 855 2° de Consolacione, prosa 1a et Valerii 7 Katho 2a, prosa 2a 360b 88
Strana 89
o království jsem oloupen. To jejich není chrabrostí — to válečnou je zvyklostí, to není z jejich rekovství, to jakési je bláznovství, anebo vlivem Saturna moc dána chlapům pochmurná, že ohrožují bezpečí pro malé, větší, největší, že děsí lidi ubohé; to nedělají ďáblové - ti zříce kříž, hned v dálce jsou a exorcistů nesnesou. A s námi kříž byl s mocí vší a exorcista největší - sám legát, jenž je s Rímem spjat, kterému nesmí vzdorovat pekelná brána v pychu svém, - byl vyslán římským náměstkem. Však duchem exorcistickým a trikem syllogistickým nemohl příliš prospět nám, když cestou všechno ztratil sám. Však osud války - klamná léč, střídavě všechny zžírá meč - jak náhodě se uráčí, tak slepě kolem otáčí. Tak hned se octne ve výši a hned zas dolů pospíší, tak hoštěni jsme nektarem a pak zas hořkým pohárem. Vždy vítěz padlého chce štvát a vítěze pak čeká pád. To na hřišti jsou závody v tom světě, jenž se řítí vždy. Ať všechny Čechy vezme ďas, 89
o království jsem oloupen. To jejich není chrabrostí — to válečnou je zvyklostí, to není z jejich rekovství, to jakési je bláznovství, anebo vlivem Saturna moc dána chlapům pochmurná, že ohrožují bezpečí pro malé, větší, největší, že děsí lidi ubohé; to nedělají ďáblové - ti zříce kříž, hned v dálce jsou a exorcistů nesnesou. A s námi kříž byl s mocí vší a exorcista největší - sám legát, jenž je s Rímem spjat, kterému nesmí vzdorovat pekelná brána v pychu svém, - byl vyslán římským náměstkem. Však duchem exorcistickým a trikem syllogistickým nemohl příliš prospět nám, když cestou všechno ztratil sám. Však osud války - klamná léč, střídavě všechny zžírá meč - jak náhodě se uráčí, tak slepě kolem otáčí. Tak hned se octne ve výši a hned zas dolů pospíší, tak hoštěni jsme nektarem a pak zas hořkým pohárem. Vždy vítěz padlého chce štvát a vítěze pak čeká pád. To na hřišti jsou závody v tom světě, jenž se řítí vždy. Ať všechny Čechy vezme ďas, 89
Strana 90
885 890 895 nunc et in futuro seculo tam desperati rustici obstinati Boemici, ex quo ad sinum gracie nolunt verti eclesie nec ad obedienciam nobis de iure propriam. Sint nobis ut ethnici illi duri scismatici. Eos sacius deseram, quam eis sic presideam. Multa nempe possidemus regna orbis et habemus spes, gentes et gloriam — iam relinquo Boemiam. Nam tot sumptus totque gentes iam consumsi precellentes, in nullo quidem profui, 900 sed semper michi nocui. Dicet illis et legatus: „Ego memor mei status pugnare hic non debui, vos adhortari habui, 905 ut pro fide eclesie pugnaretis tunc strenue contra illos scismaticos ac rebelles Boemicos. Dum vos vidi fugientes 910 et dispergi ut amentes, tunc tam robustos milites meeque vie comites electos ac ex millibus tot terris et regionibus, 915 congregatos et sumptibus magnis atque laboribus 90
885 890 895 nunc et in futuro seculo tam desperati rustici obstinati Boemici, ex quo ad sinum gracie nolunt verti eclesie nec ad obedienciam nobis de iure propriam. Sint nobis ut ethnici illi duri scismatici. Eos sacius deseram, quam eis sic presideam. Multa nempe possidemus regna orbis et habemus spes, gentes et gloriam — iam relinquo Boemiam. Nam tot sumptus totque gentes iam consumsi precellentes, in nullo quidem profui, 900 sed semper michi nocui. Dicet illis et legatus: „Ego memor mei status pugnare hic non debui, vos adhortari habui, 905 ut pro fide eclesie pugnaretis tunc strenue contra illos scismaticos ac rebelles Boemicos. Dum vos vidi fugientes 910 et dispergi ut amentes, tunc tam robustos milites meeque vie comites electos ac ex millibus tot terris et regionibus, 915 congregatos et sumptibus magnis atque laboribus 90
Strana 91
- tak nyní buď i v příští čas - ty chlapy kmene selského zatvrzelého českého, když nazpět v lůno církve své jít nechtějí, ač ona zve, a naši vůli nečiní, ač cele jsou nám povinni. Nám buďtež jako pohané, ty duše ďáblu oddané. Já raději je opustím, než abych takhle vládl jim. Mám přece pevně v moci své krajiny světa přemnohé, bohatství, slávu známou všem - již opustím tu českou zem: vždyť stála mě již tolik ztrát na jmění, lidech napořád, však nic jsem z toho nezískal a vždycky jsem jen škodu vzal. A také legát řekne jim: „Já s úřadem tak vysokým jsem k boji nebyl povinen, já povzbuzovat měl jsem jen, abyste svatou církev svou bránili s myslí statečnou a bili mocně u víře ty zbujné české kacíře. A viděl jsem vás prchati, tak rozptýlené v závrati, vojíny kdys tak statečné, své průvodce tak bezpečné vybrané z krajů nesčetných, jak blízkých tak i vzdálených, jež těžce sbíral papež, král - a co je tento podnik stál — 91
- tak nyní buď i v příští čas - ty chlapy kmene selského zatvrzelého českého, když nazpět v lůno církve své jít nechtějí, ač ona zve, a naši vůli nečiní, ač cele jsou nám povinni. Nám buďtež jako pohané, ty duše ďáblu oddané. Já raději je opustím, než abych takhle vládl jim. Mám přece pevně v moci své krajiny světa přemnohé, bohatství, slávu známou všem - již opustím tu českou zem: vždyť stála mě již tolik ztrát na jmění, lidech napořád, však nic jsem z toho nezískal a vždycky jsem jen škodu vzal. A také legát řekne jim: „Já s úřadem tak vysokým jsem k boji nebyl povinen, já povzbuzovat měl jsem jen, abyste svatou církev svou bránili s myslí statečnou a bili mocně u víře ty zbujné české kacíře. A viděl jsem vás prchati, tak rozptýlené v závrati, vojíny kdys tak statečné, své průvodce tak bezpečné vybrané z krajů nesčetných, jak blízkých tak i vzdálených, jež těžce sbíral papež, král - a co je tento podnik stál — 91
Strana 92
pape, regis, potenciam fere in orbe maximam, duces magnos et presules, 920 principes necnon milites crucis munitos gloria, Romane Sedis gracia, fultosque privilegiis ac summis indulgenciis, in quibus et fiduciam habueram ratissimam, quod vestre iam potencie nullus posset resistere — Allexander Macedonus minoris tunc exercitus Persam devicit Darium, cesarem potentissimum —, cum vidissem vos pallentes, ut arundo pertrementes, hinc et inde discurrere locaque fuge querere : fas non erat michi stare, frustra fuit tunc orare cruceque benedicere, 940 restabat statim fugere. Non sum ergo arguendus neque verbis lacessendus." 925 930 935 360c Quid dicet Brandemburgensis burgravius Nurmbergensis, 945 reversus de hoc prelio, narrando regi clanculo aut coram multis publice, sed, ut reor, sophistice? Nam illum rex statuerat, 950 toti genti prefecerat, vim suam commendaverat, 92
pape, regis, potenciam fere in orbe maximam, duces magnos et presules, 920 principes necnon milites crucis munitos gloria, Romane Sedis gracia, fultosque privilegiis ac summis indulgenciis, in quibus et fiduciam habueram ratissimam, quod vestre iam potencie nullus posset resistere — Allexander Macedonus minoris tunc exercitus Persam devicit Darium, cesarem potentissimum —, cum vidissem vos pallentes, ut arundo pertrementes, hinc et inde discurrere locaque fuge querere : fas non erat michi stare, frustra fuit tunc orare cruceque benedicere, 940 restabat statim fugere. Non sum ergo arguendus neque verbis lacessendus." 925 930 935 360c Quid dicet Brandemburgensis burgravius Nurmbergensis, 945 reversus de hoc prelio, narrando regi clanculo aut coram multis publice, sed, ut reor, sophistice? Nam illum rex statuerat, 950 toti genti prefecerat, vim suam commendaverat, 92
Strana 93
moc ve světě tak vrcholnou a téměř zcela nezdolnou, vévody, církve předáky, knížata, statné vojáky, tak upevněné cele již tou slávou, kterou září kříž, a obdařené kurií odpustky, privilegii; já důvěru k vám choval jsem tak neoblomnou v duchu svém, že s mocí, která ve vás jest, nemůže nikdo válku vést. Král Alexander s vojskem svým daleko méně početným Daria krále porazil, jenž císařem tak mocným byl. Když viděl jsem vás lekavé a jako třtiny třesavé, sem tam jak bědně těkáte, k útěku místa hledáte, tu na místě jsem nesměl stát a marno bylo nastokrát vás prosit, křížem žehnati: nic nezbylo, než prchati. Tož nikdo nesmí z vašich čet mě kárat, nebo urážet.“ Co kurfiřt braniborský dí, ten norimberský purkrabí, když navrátil se z pohromy - co králi říká v soukromí neb před jinými v dvoraně, však jistě vždycky prolhaně? Neb stanovil ho pán a král a vojskům všem ho v čelo dal, též propůjčil mu vládu svou 93
moc ve světě tak vrcholnou a téměř zcela nezdolnou, vévody, církve předáky, knížata, statné vojáky, tak upevněné cele již tou slávou, kterou září kříž, a obdařené kurií odpustky, privilegii; já důvěru k vám choval jsem tak neoblomnou v duchu svém, že s mocí, která ve vás jest, nemůže nikdo válku vést. Král Alexander s vojskem svým daleko méně početným Daria krále porazil, jenž císařem tak mocným byl. Když viděl jsem vás lekavé a jako třtiny třesavé, sem tam jak bědně těkáte, k útěku místa hledáte, tu na místě jsem nesměl stát a marno bylo nastokrát vás prosit, křížem žehnati: nic nezbylo, než prchati. Tož nikdo nesmí z vašich čet mě kárat, nebo urážet.“ Co kurfiřt braniborský dí, ten norimberský purkrabí, když navrátil se z pohromy - co králi říká v soukromí neb před jinými v dvoraně, však jistě vždycky prolhaně? Neb stanovil ho pán a král a vojskům všem ho v čelo dal, též propůjčil mu vládu svou 93
Strana 94
totum posse contulerat suscipiendi [ad] graciam redeuntes ad regiam, 955 quos et legatus solvere debebat et reducere ad sinum tunc eclesie Romane apostolice. Dicet nempe: „Rex serene, quamvis egi sat severe in hoc regno Boemie non parcens parti alique, ense, igne depopulans atque nonnullos trucidans, meique omnes populi erant tunc viri strenui, agentes peralacriter cuncta rite viriliter: ast dum certe perceperunt, quod Boemi congesserunt turbam ruralem validam, vilem, inermem, sordidam, volentem nos invadere more gentis pestifere, 975 effeminantur singuli, velut arundo tremuli, nec se iam viros senciunt nec armatos intelligunt. Quod patuit in artubus ipsorum, vanis gestibus ; dum pes tremit cum manibus, palor livet in vultibus, currunt passim atoniti nec dicunt: ,Veni‘ comiti, optant verti ad propria cum ingenti instancia, formidantes cum rusticis 970 980 960 965 360d 985 94
totum posse contulerat suscipiendi [ad] graciam redeuntes ad regiam, 955 quos et legatus solvere debebat et reducere ad sinum tunc eclesie Romane apostolice. Dicet nempe: „Rex serene, quamvis egi sat severe in hoc regno Boemie non parcens parti alique, ense, igne depopulans atque nonnullos trucidans, meique omnes populi erant tunc viri strenui, agentes peralacriter cuncta rite viriliter: ast dum certe perceperunt, quod Boemi congesserunt turbam ruralem validam, vilem, inermem, sordidam, volentem nos invadere more gentis pestifere, 975 effeminantur singuli, velut arundo tremuli, nec se iam viros senciunt nec armatos intelligunt. Quod patuit in artubus ipsorum, vanis gestibus ; dum pes tremit cum manibus, palor livet in vultibus, currunt passim atoniti nec dicunt: ,Veni‘ comiti, optant verti ad propria cum ingenti instancia, formidantes cum rusticis 970 980 960 965 360d 985 94
Strana 95
a všechno dal mu do rukou, by přijal všechny na milost, kdo zvolí znovu poslušnost - ti rozhřešeni legátem měli se těšit v přesvatém tom lůně církve, která Řím si učinila středem svým. - Dí tedy kurfiřt: „Jasnosti, já užil mnohé přísnosti tam v zemi lidu českého a nešetřil jsem žádného, ohněm a mečem ničil jsem a vraždil mnohé každým dnem; ty moje všechny oddíly to byli bitci zmužilí, ti jednali, jak sluší jim s důrazem ostrým, válečným: když ale jistě seznali, že Čechové již sehnali dav sedlácký a početný, ač beze zbraní, ničemný, však ženoucí se k boji jen jak smrtonosný divý kmen - tu zemdlel mnohý statný syn a třásli se jak trsy třtin, již neznali, že muži jsou, že mají výzbroj přeskvělou; jak dovedli si v strachu vést — jak směšná marnost jejich gest, jim chví se v těle každá kost a z tváří zírá zsinalost; porůznu běží bláhoví, neřeknou „vrať se“ druhovi, ba všichni mají jeden cit: už jenom doma, doma být, a děsí se jen selského 95
a všechno dal mu do rukou, by přijal všechny na milost, kdo zvolí znovu poslušnost - ti rozhřešeni legátem měli se těšit v přesvatém tom lůně církve, která Řím si učinila středem svým. - Dí tedy kurfiřt: „Jasnosti, já užil mnohé přísnosti tam v zemi lidu českého a nešetřil jsem žádného, ohněm a mečem ničil jsem a vraždil mnohé každým dnem; ty moje všechny oddíly to byli bitci zmužilí, ti jednali, jak sluší jim s důrazem ostrým, válečným: když ale jistě seznali, že Čechové již sehnali dav sedlácký a početný, ač beze zbraní, ničemný, však ženoucí se k boji jen jak smrtonosný divý kmen - tu zemdlel mnohý statný syn a třásli se jak trsy třtin, již neznali, že muži jsou, že mají výzbroj přeskvělou; jak dovedli si v strachu vést — jak směšná marnost jejich gest, jim chví se v těle každá kost a z tváří zírá zsinalost; porůznu běží bláhoví, neřeknou „vrať se“ druhovi, ba všichni mají jeden cit: už jenom doma, doma být, a děsí se jen selského 95
Strana 96
combellare Boemicis. Quos cernens viros timidos, licet et pridem strenuos, timens eos consumere conflictu gentis misere, suasi cunctis principibus comitibus, presulibus, 995 ut migrarent velocius suis cum exercitibus : Non est, inquam, hic populus ad pugnam nunc ydoneus cum illis viris trucibus, qui non parcunt nobilibus, occidunt omnes pariter, magnos parvos similiter. Recedamus celeriter de campo unanimiter, ne occupemur rusticis, desperatis scismaticis, et perdamus populum cristianum egregium in pugna gentis stolide, perverse, nequam, horride. Dumque cuncti accelerant nosque sequi deproperant, relinquunt thabernacula, redas et arma plurima, 1015 que sacius relinquere fuit quam gentem perdere, que poterit in posterum vobis esse presidium adversus hos et alios 1020 vestros hostes nepharios. 1000 1005 1010 361a 990 96
combellare Boemicis. Quos cernens viros timidos, licet et pridem strenuos, timens eos consumere conflictu gentis misere, suasi cunctis principibus comitibus, presulibus, 995 ut migrarent velocius suis cum exercitibus : Non est, inquam, hic populus ad pugnam nunc ydoneus cum illis viris trucibus, qui non parcunt nobilibus, occidunt omnes pariter, magnos parvos similiter. Recedamus celeriter de campo unanimiter, ne occupemur rusticis, desperatis scismaticis, et perdamus populum cristianum egregium in pugna gentis stolide, perverse, nequam, horride. Dumque cuncti accelerant nosque sequi deproperant, relinquunt thabernacula, redas et arma plurima, 1015 que sacius relinquere fuit quam gentem perdere, que poterit in posterum vobis esse presidium adversus hos et alios 1020 vestros hostes nepharios. 1000 1005 1010 361a 990 96
Strana 97
plemene toho českého. Tož vida muže bázlivé, ač před tím boje dychtivé, bál jsem se, smrt že hrozí jim v boji s tím lidem nevalným a poradil jsem knížatům, biskupům všem a hrabatům, at jenom rychle odejdou a svoje vojska odvedou. Již není, děl jsem, tento dav připraven k boji, duchem zdráv a s lidem divokým se bít - vždyť oni nechtí ušetřit vznešených ani, bijíce malé i slavné velice. Ustupme rychle, bezpečně s tohoto pole společně, než zbraně na nás namíří ti selští vzteklí kacíři, než ztratíme svůj statečný lid křesťanský a výtečný v boji s tím lidem bláznivým, tak zvráceným a strašlivým! Zatím co všichni spěchají, nás následovat chvátají, zanechávají stany své, vozy i zbraně početné, jež bylo lépe opustit, než aby vojsko mělo mřít, neb může opět v dobu svou vám býti vhodnou ochranou ať proti těm, či jiným snad, odpůrcům vašim z cizích řad. 7 Píseň o vítězství u Domažlic 97
plemene toho českého. Tož vida muže bázlivé, ač před tím boje dychtivé, bál jsem se, smrt že hrozí jim v boji s tím lidem nevalným a poradil jsem knížatům, biskupům všem a hrabatům, at jenom rychle odejdou a svoje vojska odvedou. Již není, děl jsem, tento dav připraven k boji, duchem zdráv a s lidem divokým se bít - vždyť oni nechtí ušetřit vznešených ani, bijíce malé i slavné velice. Ustupme rychle, bezpečně s tohoto pole společně, než zbraně na nás namíří ti selští vzteklí kacíři, než ztratíme svůj statečný lid křesťanský a výtečný v boji s tím lidem bláznivým, tak zvráceným a strašlivým! Zatím co všichni spěchají, nás následovat chvátají, zanechávají stany své, vozy i zbraně početné, jež bylo lépe opustit, než aby vojsko mělo mřít, neb může opět v dobu svou vám býti vhodnou ochranou ať proti těm, či jiným snad, odpůrcům vašim z cizích řad. 7 Píseň o vítězství u Domažlic 97
Strana 98
Dicet illi rex solatus: „Ex quo maior est servatus nostre gentis populus, res ille tamquam obulus 1025 nostris pensantur oculis: sint nunc relicte emulis in futurum excidium, damnum necnon obprobrium." 361b Is marchio adiciet 1030 loqui regi ac inquiet: „En cernitis, rex maxime, quod genti illi frivole non valemus resistere patrante ipso demone, cuius subsunt imperio, tutantur patrocinio. Queratur certum medium per prudentum consilium, quo queat ille populus vobis reddi benivolus. Michi videtur optimum tanto morbo remedium: Instemus omnes seduli, ut ipsorum articuli, 1045 quos et Scripturis comprobant, pro quibus semper litigant, serventur in eclesia tota certe katholica, prout servarunt pariter primi fideles fortiter, ut morti se subicerent, quam et ipsos desererent. Causa tolletur proxima belli, litis maxima 1055 nanciscique valebitis 1050 1035 1040 98
Dicet illi rex solatus: „Ex quo maior est servatus nostre gentis populus, res ille tamquam obulus 1025 nostris pensantur oculis: sint nunc relicte emulis in futurum excidium, damnum necnon obprobrium." 361b Is marchio adiciet 1030 loqui regi ac inquiet: „En cernitis, rex maxime, quod genti illi frivole non valemus resistere patrante ipso demone, cuius subsunt imperio, tutantur patrocinio. Queratur certum medium per prudentum consilium, quo queat ille populus vobis reddi benivolus. Michi videtur optimum tanto morbo remedium: Instemus omnes seduli, ut ipsorum articuli, 1045 quos et Scripturis comprobant, pro quibus semper litigant, serventur in eclesia tota certe katholica, prout servarunt pariter primi fideles fortiter, ut morti se subicerent, quam et ipsos desererent. Causa tolletur proxima belli, litis maxima 1055 nanciscique valebitis 1050 1035 1040 98
Strana 99
Král potěšen mu odpoví: „Že dosáhl jste záchovy našeho lidu milého, tož vážím si jak bídného jen penízku těch věcí všech: ať má je nyní v moci Čech, však bude je mít neblaze k své potupě a ke zkáze. Ten kurfiřt ještě připojí řeč ke králi a propoví: „Již víte, králi největší, že naprosto nám nesvědčí boj s odpadlickým lidem tím, když ďábel sám je strážcem jim, jenž u nich poctu nalézá, by chránil je jak pavéza! Však hledejme již v radě své, prostředky moudré, účinné, jak by se mohl onen lid vám dobrovolně naklonit. Mně pro tu nemoc především se zdá být lékem nejlepším - snažme se toho docílit, ať artikuly, jež ten lid tak vhodně s Písmem spojuje a pro které vždy bojuje, jsou uznány jak dobré, ctné, ve svaté církvi obecné, jak vyznával je vírou svou sbor prvních věrných s odvahou, že raději i zmírali, než aby se jich vzdávali. Tak příčina se odstraní, jež stále k boji dohání. Vy víte dobře, oč vám jde: 99
Král potěšen mu odpoví: „Že dosáhl jste záchovy našeho lidu milého, tož vážím si jak bídného jen penízku těch věcí všech: ať má je nyní v moci Čech, však bude je mít neblaze k své potupě a ke zkáze. Ten kurfiřt ještě připojí řeč ke králi a propoví: „Již víte, králi největší, že naprosto nám nesvědčí boj s odpadlickým lidem tím, když ďábel sám je strážcem jim, jenž u nich poctu nalézá, by chránil je jak pavéza! Však hledejme již v radě své, prostředky moudré, účinné, jak by se mohl onen lid vám dobrovolně naklonit. Mně pro tu nemoc především se zdá být lékem nejlepším - snažme se toho docílit, ať artikuly, jež ten lid tak vhodně s Písmem spojuje a pro které vždy bojuje, jsou uznány jak dobré, ctné, ve svaté církvi obecné, jak vyznával je vírou svou sbor prvních věrných s odvahou, že raději i zmírali, než aby se jich vzdávali. Tak příčina se odstraní, jež stále k boji dohání. Vy víte dobře, oč vám jde: 99
Strana 100
regnum, quod semper queritis, vestrum hereditarium, nidum vestrum karissimum, unde vestra serenitas 1060 ortum traxit et claritas. Lesi nam vestri populi timent ut ignem parvuli fugiuntque Boemiam veluti pestem maximam. Frustra tollunt stipendia non peracta milicia. Melius est quiescere quam es gratis consumere, res atque gentem perdere 1070 in nulloque proficere. Iungamus nobis principes, comites, primos presules, ut auctis petitoribus annuant nostris precibus. Scribamus summo presuli, ut omnes Cristi populi bibant iam Cristi calicem, de corde fusum laticem, extirpenturque vicia fideli plebi noxia, curratque verbum Domini iuxta votum apostoli, clarificetur libere ad profectum eclesie, cleri cesset dominium civileque imperium agatur per yconomum secularem ydoneum, prout sancti statuerunt, 1090 qui eidem presiderunt. Fruatur elemosinis, 1065 1075 1080 1085 361c 100
regnum, quod semper queritis, vestrum hereditarium, nidum vestrum karissimum, unde vestra serenitas 1060 ortum traxit et claritas. Lesi nam vestri populi timent ut ignem parvuli fugiuntque Boemiam veluti pestem maximam. Frustra tollunt stipendia non peracta milicia. Melius est quiescere quam es gratis consumere, res atque gentem perdere 1070 in nulloque proficere. Iungamus nobis principes, comites, primos presules, ut auctis petitoribus annuant nostris precibus. Scribamus summo presuli, ut omnes Cristi populi bibant iam Cristi calicem, de corde fusum laticem, extirpenturque vicia fideli plebi noxia, curratque verbum Domini iuxta votum apostoli, clarificetur libere ad profectum eclesie, cleri cesset dominium civileque imperium agatur per yconomum secularem ydoneum, prout sancti statuerunt, 1090 qui eidem presiderunt. Fruatur elemosinis, 1065 1075 1080 1085 361c 100
Strana 101
vy království své hledáte, své dědictví, jež chcete mít, svůj dávný milovaný byt, kde Vaše Jasnost v tento svět k nám přišla - je to řada let. Vždyť lid váš couvá v strachu svém tak jako děti před ohněm, prchají, zříce český sbor, tak jako by se blížil mor. Žold pobírají zbytečně, když nejdou v boje statečně. Jest lépe klidu užívat, než marně jmění rozplýtvat, všech věcí, lidí pozbýti, užitek žádný nemíti. Připojme k sobě knížata, biskupy přední, hrabata, ať žadatelů tak je víc a našim prosbám vyjdou vstříc. Napišme hlavě nejvyšší, ať všichni věrní pospíší z kalichu Ježíšova pít a vláhu z jeho srdce mít, a odstraní se neřesti, jež pro věrné jsou bolestí, a slovo Boží bude kol tak znít, jak přál si apoštol, slaveno bude svobodně, k užitku církve příhodně; ať klerus nechá panství svých a vládu věcí pozemských ať vedou správci zvolení a starají se o jmění, jak svatí často mínili, ti, kteří církev řídili. Ať užívá jen almužen, 101
vy království své hledáte, své dědictví, jež chcete mít, svůj dávný milovaný byt, kde Vaše Jasnost v tento svět k nám přišla - je to řada let. Vždyť lid váš couvá v strachu svém tak jako děti před ohněm, prchají, zříce český sbor, tak jako by se blížil mor. Žold pobírají zbytečně, když nejdou v boje statečně. Jest lépe klidu užívat, než marně jmění rozplýtvat, všech věcí, lidí pozbýti, užitek žádný nemíti. Připojme k sobě knížata, biskupy přední, hrabata, ať žadatelů tak je víc a našim prosbám vyjdou vstříc. Napišme hlavě nejvyšší, ať všichni věrní pospíší z kalichu Ježíšova pít a vláhu z jeho srdce mít, a odstraní se neřesti, jež pro věrné jsou bolestí, a slovo Boží bude kol tak znít, jak přál si apoštol, slaveno bude svobodně, k užitku církve příhodně; ať klerus nechá panství svých a vládu věcí pozemských ať vedou správci zvolení a starají se o jmění, jak svatí často mínili, ti, kteří církev řídili. Ať užívá jen almužen, 101
Strana 102
olim a bonis prestitis, et si que dominia habet clerus superflua, tradantur secularibus ducibus et principibus, ut potestas augeatur, qua et nocens propellatur eclesie iniuria, ut clerus pace congrua utens collaudet Dominum, cunctis deis altissimum. Nam licet clerus possideat multaque bona habeat, tamen nequit se tueri nec hoc est de lege cleri, ut bella sic exerceat, se sua ipse protegat, cum relinquenda emulo 1110 tunica sit cum palio, eget itaque brachio seculari, auxilio. Cedat parte de castrorum, civitatum, prediorum, 1115 vasallos plures faciet, quis adversa excuciet. Non est racionabile condicioni libere, ut reges, cuncti principes, comites, cives, nobiles bella agant eclesie suo sumptu, discrimine, qui dotarunt eclesiam per tantam elemosinam, 1125 ut sint subiecti clericis, quos ditaverunt prediis. Sint ipsorum protectores, 1095 1100 1105 1120 361d 102
olim a bonis prestitis, et si que dominia habet clerus superflua, tradantur secularibus ducibus et principibus, ut potestas augeatur, qua et nocens propellatur eclesie iniuria, ut clerus pace congrua utens collaudet Dominum, cunctis deis altissimum. Nam licet clerus possideat multaque bona habeat, tamen nequit se tueri nec hoc est de lege cleri, ut bella sic exerceat, se sua ipse protegat, cum relinquenda emulo 1110 tunica sit cum palio, eget itaque brachio seculari, auxilio. Cedat parte de castrorum, civitatum, prediorum, 1115 vasallos plures faciet, quis adversa excuciet. Non est racionabile condicioni libere, ut reges, cuncti principes, comites, cives, nobiles bella agant eclesie suo sumptu, discrimine, qui dotarunt eclesiam per tantam elemosinam, 1125 ut sint subiecti clericis, quos ditaverunt prediis. Sint ipsorum protectores, 1095 1100 1105 1120 361d 102
Strana 103
jež dal kdys mnohý dobrý člen, a má-li klerus panství svá, nadbytečná a nadměrná, ať odevzdána rychle jsou ve správu světskou příhodnou, ať světská moc se posílí a odstraní se násilí, to staré církve bezpráví — a klerus tak se připraví, by sloužil Pánu svatému, nad všechny bohy velkému. Neb i když klerus jmění má a mnohý statek ovládá, přec neumí si chránit jej, a není jeho obyčej, by války vedl ze svých sil a sebe sama ochránil. Když protivníku má se dát suknice s pláštěm, třeba dbát, by světské rámě jedině zde pomáhalo účinně. Ať klerus již se oprostí od tvrzí, měst a polností — ten více duší bude vést, kdo špatných věcí zproštěn jest. To věru není příhodné pro postavení svobodné, by králové a knížata i občané a hrabata za církev boje vedli vždy vlastními svými náklady, ač dali církvi, církvi jen tak mnoho skvělých almužen; proč kněžím jen by poddán byl, kdo tolikrát je obdařil? Ať ochránci jsou trvalí, 103
jež dal kdys mnohý dobrý člen, a má-li klerus panství svá, nadbytečná a nadměrná, ať odevzdána rychle jsou ve správu světskou příhodnou, ať světská moc se posílí a odstraní se násilí, to staré církve bezpráví — a klerus tak se připraví, by sloužil Pánu svatému, nad všechny bohy velkému. Neb i když klerus jmění má a mnohý statek ovládá, přec neumí si chránit jej, a není jeho obyčej, by války vedl ze svých sil a sebe sama ochránil. Když protivníku má se dát suknice s pláštěm, třeba dbát, by světské rámě jedině zde pomáhalo účinně. Ať klerus již se oprostí od tvrzí, měst a polností — ten více duší bude vést, kdo špatných věcí zproštěn jest. To věru není příhodné pro postavení svobodné, by králové a knížata i občané a hrabata za církev boje vedli vždy vlastními svými náklady, ač dali církvi, církvi jen tak mnoho skvělých almužen; proč kněžím jen by poddán byl, kdo tolikrát je obdařil? Ať ochránci jsou trvalí, 103
Strana 104
qui fuere dotatores. Quisnam umquam stipendiis 1130 militavit miles suis ? Ipsi resistant hostibus aut de hereditatibus cedant veris heredibus, populis secularibus. Dant nobis indulgencias, ipsi servant pecunias; nobis spondent celestia, soli tenent terrestria; suadent pugnare strenue, sed nolunt manu tangere ; laycos arma induunt, sed ipsi ea deserunt afluuntque deliciis, nos litant ultro gladiis, 1145 nos in campum propelentes soli manent pertorpentes in castris atque urbibus forte cum meretricibus ; laborare continue 1150 nobis iubent, sed requie pociuntur per omnia in varia leticia. Nobis leges constituunt, quas observare abnuunt, cum sapiens persuaserit pati legem, quam tulerit, et quod quis iuris statuit, ipse servare debuit. Si sunt nostri re sodales, sint labore coequales, nam res cum suo onere transit, nec deponere potest de iure pondera, 1135 1140 1155 1160 1a Cor. 9 et De pre- scripcionibus ‘Cum ex officii' et 28 q. 1 Iam nunc' et De si- monia Cum sit Ro- mana' 362а 104
qui fuere dotatores. Quisnam umquam stipendiis 1130 militavit miles suis ? Ipsi resistant hostibus aut de hereditatibus cedant veris heredibus, populis secularibus. Dant nobis indulgencias, ipsi servant pecunias; nobis spondent celestia, soli tenent terrestria; suadent pugnare strenue, sed nolunt manu tangere ; laycos arma induunt, sed ipsi ea deserunt afluuntque deliciis, nos litant ultro gladiis, 1145 nos in campum propelentes soli manent pertorpentes in castris atque urbibus forte cum meretricibus ; laborare continue 1150 nobis iubent, sed requie pociuntur per omnia in varia leticia. Nobis leges constituunt, quas observare abnuunt, cum sapiens persuaserit pati legem, quam tulerit, et quod quis iuris statuit, ipse servare debuit. Si sunt nostri re sodales, sint labore coequales, nam res cum suo onere transit, nec deponere potest de iure pondera, 1135 1140 1155 1160 1a Cor. 9 et De pre- scripcionibus ‘Cum ex officii' et 28 q. 1 Iam nunc' et De si- monia Cum sit Ro- mana' 362а 104
Strana 105
kdo tolik darů dávali! Zda u vojína zvyk to je, že na svůj náklad bojuje? Ať kněží sami válčit chtí, anebo ze svých dědictví ustoupí pravým dědicům, to všechněm světským národům. Nám odpustky vždy dávají a peníze si nechají; nám slibují to nebeské a drží si to pozemské; nám radí cválat v bitvu zlou a sami rukou nepohnou; laikům dají v ruku zbraň a sami od ní vzdálí dlaň, jen v rozkoších se kochají a nás jen mečům nechají, nás pohánějí do pole a sami sedí při stole tam na hradech a ve městech ve společnosti nevěstek; nás pobízejí k práci jen, však zisk je pro ně vyhrazen, toho se vždycky zmocňují a vesele pak hodují. Nám stanoví vždy zákony — sami jsou od nich na hony, však moudrý musí uměti, řádem, jejž dal, též trpěti, a když chce právo určovat - sám první má je zachovat. Když kněží chtějí s námi žít, ať v práci chtějí rovni být, neb věci jsou tu s tíhou svou a nelze s myslí rozumnou břemena těžká odkládat, 105
kdo tolik darů dávali! Zda u vojína zvyk to je, že na svůj náklad bojuje? Ať kněží sami válčit chtí, anebo ze svých dědictví ustoupí pravým dědicům, to všechněm světským národům. Nám odpustky vždy dávají a peníze si nechají; nám slibují to nebeské a drží si to pozemské; nám radí cválat v bitvu zlou a sami rukou nepohnou; laikům dají v ruku zbraň a sami od ní vzdálí dlaň, jen v rozkoších se kochají a nás jen mečům nechají, nás pohánějí do pole a sami sedí při stole tam na hradech a ve městech ve společnosti nevěstek; nás pobízejí k práci jen, však zisk je pro ně vyhrazen, toho se vždycky zmocňují a vesele pak hodují. Nám stanoví vždy zákony — sami jsou od nich na hony, však moudrý musí uměti, řádem, jejž dal, též trpěti, a když chce právo určovat - sám první má je zachovat. Když kněží chtějí s námi žít, ať v práci chtějí rovni být, neb věci jsou tu s tíhou svou a nelze s myslí rozumnou břemena těžká odkládat, 105
Strana 106
nisi relinquat predia. 1165 Castra, urbes et menia olim tenens milicia pugnabat et pro patria publicaque iniuria, se ac sua exponebat, rem publicam protegebat. Nunc clerus illa possidet, sed repugnare abnuet; instat, ut illa omnia, que tenet, sint iam libera ab eadem servitute et in pace atque tute illis semper perfruatur, et si a quo perturbatur, lites movet, pragmaticas 1180 fulminatque sentencias, tradit et omnes sathane volens quiete vivere. Seculares sic coludunt astu, dolo, quos sic cudunt, 1185 ut dominentur omnibus nobis iam secularibus. Plura fari nunc deberem, locum, tempus si haberem ; in hiis modo sufficiat, 1190 vobis iam loqui placeat." 1170 1175 362b Rex gnarus in sermonibus pensatis verbis omnibus respondebit marchioni: „Consona sunt racioni, 1195 que suades in presencia, sed nunc sunt difficilia et presertim hec ultima. Prima quidem eloquia, 106
nisi relinquat predia. 1165 Castra, urbes et menia olim tenens milicia pugnabat et pro patria publicaque iniuria, se ac sua exponebat, rem publicam protegebat. Nunc clerus illa possidet, sed repugnare abnuet; instat, ut illa omnia, que tenet, sint iam libera ab eadem servitute et in pace atque tute illis semper perfruatur, et si a quo perturbatur, lites movet, pragmaticas 1180 fulminatque sentencias, tradit et omnes sathane volens quiete vivere. Seculares sic coludunt astu, dolo, quos sic cudunt, 1185 ut dominentur omnibus nobis iam secularibus. Plura fari nunc deberem, locum, tempus si haberem ; in hiis modo sufficiat, 1190 vobis iam loqui placeat." 1170 1175 362b Rex gnarus in sermonibus pensatis verbis omnibus respondebit marchioni: „Consona sunt racioni, 1195 que suades in presencia, sed nunc sunt difficilia et presertim hec ultima. Prima quidem eloquia, 106
Strana 107
když majetku se nechceš vzdát. Kdys tvrze, města, pevnosti svou vlastní drže branností, náš klerus válčil s duchem ctným a proti křivdám veřejným se obětoval bez výhrad a chránil obec, hájil stát. Leč teď jsou kněží bohati, však v boj se nechtí vydati, a chtějí, aby domény, jež mají, byly zproštěny té celé služby zmíněné, by v bezpečnosti blažené jich mohli stále užívat; když nesnáze však mají snad, tu v právní spor se vrhají a blesky kleteb metají, odpůrce dají satanu, tak mají dobrou ochranu. Tak se světskými hrají si a všude lsti své přimísí a chtějí, tak se jeví mi, vždy vládnout námi světskými. Víc ještě bych tu pověděl, jen kdybych k tomu času měl, však toto nechať postačí “ a Vám se mluvit uráčí.“ Král, který chce si vědom být, že slovo se má uvážit, hned kurfiřtovi odpoví: „To není názor bláhový, co radíš v době bezradné, však je to velmi nesnadné, to poslední pak především. Ty první články, klidně dím, 107
když majetku se nechceš vzdát. Kdys tvrze, města, pevnosti svou vlastní drže branností, náš klerus válčil s duchem ctným a proti křivdám veřejným se obětoval bez výhrad a chránil obec, hájil stát. Leč teď jsou kněží bohati, však v boj se nechtí vydati, a chtějí, aby domény, jež mají, byly zproštěny té celé služby zmíněné, by v bezpečnosti blažené jich mohli stále užívat; když nesnáze však mají snad, tu v právní spor se vrhají a blesky kleteb metají, odpůrce dají satanu, tak mají dobrou ochranu. Tak se světskými hrají si a všude lsti své přimísí a chtějí, tak se jeví mi, vždy vládnout námi světskými. Víc ještě bych tu pověděl, jen kdybych k tomu času měl, však toto nechať postačí “ a Vám se mluvit uráčí.“ Král, který chce si vědom být, že slovo se má uvážit, hned kurfiřtovi odpoví: „To není názor bláhový, co radíš v době bezradné, však je to velmi nesnadné, to poslední pak především. Ty první články, klidně dím, 107
Strana 108
ewangelio consona 1200 atque favori proxima, possunt habere exodum; sed quartum et ultimum arbitror difficilimum ut unum impossibilium, 1205 eo quod clerus opibus habundat, sed iam viribus cunctis tuetur predia suaque bona omnia suis confulta viribus seu sacris canonibus, ut qui illa tetigerit, mox anathema ingerit. Super hiis atque aliis nobis necessariis 1215 Mediolanum transeo, nam ibi solum video, qui in hac re scit consulere consultaque perficere." 1210 362c Forte dicent presbiteri, 1220 moniales ac monachi, cives vulgusque populi iam varii linguagii ad cor reversi proprium, deserentes extraneum, pensantes nunc prodigia patrata in Boemia: „Ay, nos reliquit Dominus, quia nusquam subsistimus, nec ieiunantes respicit 1230 neque precantes iam audit. Nam licet multis sumptibus pape, regis muneribus, nostris exaccionibus 1225 Mathie 26 108
ewangelio consona 1200 atque favori proxima, possunt habere exodum; sed quartum et ultimum arbitror difficilimum ut unum impossibilium, 1205 eo quod clerus opibus habundat, sed iam viribus cunctis tuetur predia suaque bona omnia suis confulta viribus seu sacris canonibus, ut qui illa tetigerit, mox anathema ingerit. Super hiis atque aliis nobis necessariis 1215 Mediolanum transeo, nam ibi solum video, qui in hac re scit consulere consultaque perficere." 1210 362c Forte dicent presbiteri, 1220 moniales ac monachi, cives vulgusque populi iam varii linguagii ad cor reversi proprium, deserentes extraneum, pensantes nunc prodigia patrata in Boemia: „Ay, nos reliquit Dominus, quia nusquam subsistimus, nec ieiunantes respicit 1230 neque precantes iam audit. Nam licet multis sumptibus pape, regis muneribus, nostris exaccionibus 1225 Mathie 26 108
Strana 109
jsou blízké slovům Ježíše, a lze je schválit nejspíše; nechť provedou se tak, jak zní - však čtvrtý ten a poslední je jistě ze všech nejtěžší a kdo ví, zda se vyřeší. Neb klerus mnoho statků má a jeho síla vydatná vždy chrání jeho državy — kdo počet jejich vypraví? - Těchž nabyl silou, známou všem, anebo svatým kánonem, a ten, kdo se jich dotkne jen, je brzy klatbou postižen: pro toto, též i pro jiné, co pro nás je tak nezbytné, já do Milána hodlám jít, neb tam jen věru může být, kdo umí dobře poradit, " a radu potom prosadit." Snad povědí též slovo své jeptišky, kněží, mnichové, měšťané, lidé bydlící tam v dáli, různě mluvící, když navrátí se v srdce své a opustí vše cizinské, když v mysli divy prožijí, jež udály se v Čechii: „Aj, Pán se od nás odvrátí, když nemůžeme obstáti, již nedbá ani na náš půst, neslyší prosby našich úst. Jak mnoho nás boj onen stál, co naplatil se papež, král, jak mnoha rekvisicemi 109
jsou blízké slovům Ježíše, a lze je schválit nejspíše; nechť provedou se tak, jak zní - však čtvrtý ten a poslední je jistě ze všech nejtěžší a kdo ví, zda se vyřeší. Neb klerus mnoho statků má a jeho síla vydatná vždy chrání jeho državy — kdo počet jejich vypraví? - Těchž nabyl silou, známou všem, anebo svatým kánonem, a ten, kdo se jich dotkne jen, je brzy klatbou postižen: pro toto, též i pro jiné, co pro nás je tak nezbytné, já do Milána hodlám jít, neb tam jen věru může být, kdo umí dobře poradit, " a radu potom prosadit." Snad povědí též slovo své jeptišky, kněží, mnichové, měšťané, lidé bydlící tam v dáli, různě mluvící, když navrátí se v srdce své a opustí vše cizinské, když v mysli divy prožijí, jež udály se v Čechii: „Aj, Pán se od nás odvrátí, když nemůžeme obstáti, již nedbá ani na náš půst, neslyší prosby našich úst. Jak mnoho nás boj onen stál, co naplatil se papež, král, jak mnoha rekvisicemi 109
Strana 110
et contribucionibus 1235 destinatur exercitus, ut extirpentur funditus illi Boemi frivoli, truces, duri, malivoli, qui nos predis diripiunt et cedibus afficiunt: cum damnis ac dedecore revertuntur continue; non est spes de victoria per seculorum secula. Hiis previis indiciis, duris quidem iudiciis, graviora prestolamur, ni a culpa exuamur. Nam non frustra percutimur, 1250 a tam perversis angimur, adest culpa nunc publica, multa quidem, non unica. Iusta fortassis geritur causa, quam et prosequitur mavors nunc ille populus passim palam Boemicus, de potu Cristi sanguinis cunctis prebendo populis. Bibunt namque presbiteri, cur non bibant et ceteri, cum Cristus dicat: ,Bibite ex hoc omnes et sumite? Vimque dedit presbiteris, ut sumant et dent ceteris. Est et unum sacramentum iuxta sanum documentum corpus et sanguis Domini, sed in specie dispari, nec unum maius alio, 1240 1245 1255 1260 1265 362d 110
et contribucionibus 1235 destinatur exercitus, ut extirpentur funditus illi Boemi frivoli, truces, duri, malivoli, qui nos predis diripiunt et cedibus afficiunt: cum damnis ac dedecore revertuntur continue; non est spes de victoria per seculorum secula. Hiis previis indiciis, duris quidem iudiciis, graviora prestolamur, ni a culpa exuamur. Nam non frustra percutimur, 1250 a tam perversis angimur, adest culpa nunc publica, multa quidem, non unica. Iusta fortassis geritur causa, quam et prosequitur mavors nunc ille populus passim palam Boemicus, de potu Cristi sanguinis cunctis prebendo populis. Bibunt namque presbiteri, cur non bibant et ceteri, cum Cristus dicat: ,Bibite ex hoc omnes et sumite? Vimque dedit presbiteris, ut sumant et dent ceteris. Est et unum sacramentum iuxta sanum documentum corpus et sanguis Domini, sed in specie dispari, nec unum maius alio, 1240 1245 1255 1260 1265 362d 110
Strana 111
a také kontribucemi zde stálo vojsko stvořené, by vyvrátilo z kořene ten český národ bezbožný, tak ukrutný a zlovolný, jenž kořisti jen získává a porážkami stíhává: však vracíme se s pohanou, se škodou, se ctí urvanou, nám vítězství se nechystá na věky věků dojista. Pro tato mnohá znamení a soudy, jež se nemění, my těžší věci čekáme, když viny své se nevzdáme. Neb darmo nejsme stíháni, od převrácenců stíráni: zde jistě nejsme bez viny a hřích náš není jediný - snad tomu tak, že je tu přec veliká, spravedlivá věc, a tu že bez rozdílů všech si chrání bojovný ten Čech - by všichni pili poznovu tam z kalicha krev Kristovu. Když kněží smějí z něho pít, proč nemá píti všechen lid? Dí Kristus: »Pijte všichni vy, kdo duchovně jste žíznivi.« A k tomu dal moc duchovním, by podávali ostatním. Jest velká svátost jediná, jak Písmo toho vzpomíná, krev, tělo Páně s mocí svou, však pod nestejnou způsobou a žádné z obou není víc, 111
a také kontribucemi zde stálo vojsko stvořené, by vyvrátilo z kořene ten český národ bezbožný, tak ukrutný a zlovolný, jenž kořisti jen získává a porážkami stíhává: však vracíme se s pohanou, se škodou, se ctí urvanou, nám vítězství se nechystá na věky věků dojista. Pro tato mnohá znamení a soudy, jež se nemění, my těžší věci čekáme, když viny své se nevzdáme. Neb darmo nejsme stíháni, od převrácenců stíráni: zde jistě nejsme bez viny a hřích náš není jediný - snad tomu tak, že je tu přec veliká, spravedlivá věc, a tu že bez rozdílů všech si chrání bojovný ten Čech - by všichni pili poznovu tam z kalicha krev Kristovu. Když kněží smějí z něho pít, proč nemá píti všechen lid? Dí Kristus: »Pijte všichni vy, kdo duchovně jste žíznivi.« A k tomu dal moc duchovním, by podávali ostatním. Jest velká svátost jediná, jak Písmo toho vzpomíná, krev, tělo Páně s mocí svou, však pod nestejnou způsobou a žádné z obou není víc, 111
Strana 112
1270 ex quo nil extat se ipso aut potest esse dignius, melius et prestancius. Dum pars eius abimitur, sacri furtum comittitur; 1275 non est iam eukaristia, dum aufertur particula, preclarus calix Domini ac salutaris homini. Nam utrumque instituit, utrumque Cristus prebuit sua manu apostolis notando dandum populis, quod expressit satis plane, dum ad turbas dixit sane: ,Caro mea vere cibus, sanguis meus vere potus; nisi carnem ederitis sanguinemque biberitis, vitam hanc non habebitis, quam universi queritis." Hinc et Paulus apostolus, verus eius discipulus, nam scribens ad Corinthios, clericos atque laycos, quod a Cristo didicerat sub istis verbis reserat: ,Probet «autem» seipsum homo intellectu sano, bono et de pane illo edat, de calice quoque bibat." Si ergo omnes layci subsistunt velud clerici et per naturam homines illis omnino similes, 1305 sint et in sacrificio 1280 1285 1290 1295 1300 Iohannis 6° 363a 112
1270 ex quo nil extat se ipso aut potest esse dignius, melius et prestancius. Dum pars eius abimitur, sacri furtum comittitur; 1275 non est iam eukaristia, dum aufertur particula, preclarus calix Domini ac salutaris homini. Nam utrumque instituit, utrumque Cristus prebuit sua manu apostolis notando dandum populis, quod expressit satis plane, dum ad turbas dixit sane: ,Caro mea vere cibus, sanguis meus vere potus; nisi carnem ederitis sanguinemque biberitis, vitam hanc non habebitis, quam universi queritis." Hinc et Paulus apostolus, verus eius discipulus, nam scribens ad Corinthios, clericos atque laycos, quod a Cristo didicerat sub istis verbis reserat: ,Probet «autem» seipsum homo intellectu sano, bono et de pane illo edat, de calice quoque bibat." Si ergo omnes layci subsistunt velud clerici et per naturam homines illis omnino similes, 1305 sint et in sacrificio 1280 1285 1290 1295 1300 Iohannis 6° 363a 112
Strana 113
o sobě samo není nic, též nemůže být světější a lepší nebo vhodnější — kdo z obou dvou by odňal díl, ten rouhání se dopustil. To není potom svátost již, když její část si odpustíš, ten kalich Páně přeslavný a člověku tak záchranný. Neb obé Kristus daroval a obé také podával svou rukou apoštolským rtům, by oznámili národům, co velmi jasně pověděl, když věrné kolem sebe měl: »Vy máte pokrm v těle mém a moje krev je nápojem; nebude-li kdo tělo jíst, a píti krev, by zas byl čist, pak života vy nemáte, kterého všichni hledáte.« Proto i Pavel apoštol, žák pravý z Ježíšových škol, sám píše v listě Korintským, jak laikům tak duchovním, a co sám přijal od Krista, zjevuje takto dojista: »Ať člověk sám se zkusí jen a pochopením obdařen ať z toho chleba zbožně jí a z kalicha ať upíjí.« Jestliže všichni laici jsou lidé jako klerici a přirozeným údělem jsou podobni si navzájem, ať k oběti té posvátné 8 Píseň o vítězství u Domažlic 113
o sobě samo není nic, též nemůže být světější a lepší nebo vhodnější — kdo z obou dvou by odňal díl, ten rouhání se dopustil. To není potom svátost již, když její část si odpustíš, ten kalich Páně přeslavný a člověku tak záchranný. Neb obé Kristus daroval a obé také podával svou rukou apoštolským rtům, by oznámili národům, co velmi jasně pověděl, když věrné kolem sebe měl: »Vy máte pokrm v těle mém a moje krev je nápojem; nebude-li kdo tělo jíst, a píti krev, by zas byl čist, pak života vy nemáte, kterého všichni hledáte.« Proto i Pavel apoštol, žák pravý z Ježíšových škol, sám píše v listě Korintským, jak laikům tak duchovním, a co sám přijal od Krista, zjevuje takto dojista: »Ať člověk sám se zkusí jen a pochopením obdařen ať z toho chleba zbožně jí a z kalicha ať upíjí.« Jestliže všichni laici jsou lidé jako klerici a přirozeným údělem jsou podobni si navzájem, ať k oběti té posvátné 8 Píseň o vítězství u Domažlic 113
Strana 114
ac fidei misterio cum clericis participes, in mensa Cristi compares, non autem in officio, 1310 sed in salutis poculo; ex quo nunc in edulio sint pares sacratissimo, ne luamus in posterum scelus illud gravissimum, 1315 quia et sacrilegium est aput nos maximum, dum calix non bibitur, cui et benedicitur, per fidelem populum secundum ewangelium. Ananiam et Zaphiram necat Petrus, nam perperam egere in peccunia donata pro ecclesia: quid, putas, Deus faciet, dum suis donis senciet sic defraudari populum nunc per clerum sompnigerum? Nam populum percuciet clerumque dire puniet. Ecce, nunc palam cernimus, quot iam papas amisimus, qui suas per sentencias nec non per gentes plurimas 1335 conati sunt supprimere hec quoque vera solvere, eorum adversarii : tamquam vapor fumigii evanuerunt subito 1340 tanto pulsi demerito. Furtum Achor expiavit 1320 1325 1330 Actuum 5° 363b Iosue VII° 114
ac fidei misterio cum clericis participes, in mensa Cristi compares, non autem in officio, 1310 sed in salutis poculo; ex quo nunc in edulio sint pares sacratissimo, ne luamus in posterum scelus illud gravissimum, 1315 quia et sacrilegium est aput nos maximum, dum calix non bibitur, cui et benedicitur, per fidelem populum secundum ewangelium. Ananiam et Zaphiram necat Petrus, nam perperam egere in peccunia donata pro ecclesia: quid, putas, Deus faciet, dum suis donis senciet sic defraudari populum nunc per clerum sompnigerum? Nam populum percuciet clerumque dire puniet. Ecce, nunc palam cernimus, quot iam papas amisimus, qui suas per sentencias nec non per gentes plurimas 1335 conati sunt supprimere hec quoque vera solvere, eorum adversarii : tamquam vapor fumigii evanuerunt subito 1340 tanto pulsi demerito. Furtum Achor expiavit 1320 1325 1330 Actuum 5° 363b Iosue VII° 114
Strana 115
a k mysteriu víry své s kleriky spolu všichni jdou, u stolu Páně rovni jsou; ne ovšem ve svém určení, však při kalichu spasení. Neb rovnost jest již dána všem nad nejsvětějším pokrmem, tož z nás ať nikdo nepyká přetěžkým losem hříšníka, neb je to svatokrádeží, jež k nejstrašnějším náleží, když kalich není podáván, za který dík je nebi vzdán, když z něho lidé nepijí, jak dáno evangelii. Ananiáše, Zafiru dal Petr smrti, nadmíru že peněz těch si žádali, jež pro církev se skládaly: co soudit, jak Bůh zakročí, když klerus ve svém obročí, jenž v lenosti si libuje, lid božích darů zbavuje? Neb lid též musí trpěti, a kněží nesou prokletí. Jen kéž by každý popatřil, jak mnohý papež ztracen byl, ti všichni svými ortely po světě všude potřeli ty věci čisté, pravdivé v té troufalosti ničivé. Ti protivníci s duchem svým tak zmizeli, jak z krbudým, tak náhle byli zahnáni za všechno svoje konání. Svou krádež Achan odpykal 115
a k mysteriu víry své s kleriky spolu všichni jdou, u stolu Páně rovni jsou; ne ovšem ve svém určení, však při kalichu spasení. Neb rovnost jest již dána všem nad nejsvětějším pokrmem, tož z nás ať nikdo nepyká přetěžkým losem hříšníka, neb je to svatokrádeží, jež k nejstrašnějším náleží, když kalich není podáván, za který dík je nebi vzdán, když z něho lidé nepijí, jak dáno evangelii. Ananiáše, Zafiru dal Petr smrti, nadmíru že peněz těch si žádali, jež pro církev se skládaly: co soudit, jak Bůh zakročí, když klerus ve svém obročí, jenž v lenosti si libuje, lid božích darů zbavuje? Neb lid též musí trpěti, a kněží nesou prokletí. Jen kéž by každý popatřil, jak mnohý papež ztracen byl, ti všichni svými ortely po světě všude potřeli ty věci čisté, pravdivé v té troufalosti ničivé. Ti protivníci s duchem svým tak zmizeli, jak z krbudým, tak náhle byli zahnáni za všechno svoje konání. Svou krádež Achan odpykal 115
Strana 116
dira morte et turbavit totum Deus populum, quamvis furto innoxium. Propter crimen Davidicum plebem stravit per gladium. Et Saulis deieracio famis in Iacob racio patrisque culpam filii diluerunt innoxii. Instant quoque Boemici, ut omnes Cristi clerici in paupertate degeant, quam et in Cristo noverant, eius quoque apostolis, fidelibus discipulis, quibus Cristus sic loquitur, prout et infra sequitur: ,Nisi renuncciaverit 1360 omnibus, que possiderit, non potest esse hic meus vere quisquam discipulus. ,En reliquimus omnia“, ait Petrus, ,ruencia, imitamur te Dominum, quod erit nostrum premium? Cui respondit Veritas: „Dabitur vobis dignitas iudicandi et populos 1370 bis sex Israheliticos tunc in die novissimo, omnis diei termino." Sed cum omnes presbiteri, Deo dicati clerici, 1375 locum illorum habeant, oportet legem teneant civileque dominium 1345 1350 1355 1365 2i Regum 11° 2i Regum 21° Luce 14° Mathie 19, Marci 10, Luce 18 363c 116
dira morte et turbavit totum Deus populum, quamvis furto innoxium. Propter crimen Davidicum plebem stravit per gladium. Et Saulis deieracio famis in Iacob racio patrisque culpam filii diluerunt innoxii. Instant quoque Boemici, ut omnes Cristi clerici in paupertate degeant, quam et in Cristo noverant, eius quoque apostolis, fidelibus discipulis, quibus Cristus sic loquitur, prout et infra sequitur: ,Nisi renuncciaverit 1360 omnibus, que possiderit, non potest esse hic meus vere quisquam discipulus. ,En reliquimus omnia“, ait Petrus, ,ruencia, imitamur te Dominum, quod erit nostrum premium? Cui respondit Veritas: „Dabitur vobis dignitas iudicandi et populos 1370 bis sex Israheliticos tunc in die novissimo, omnis diei termino." Sed cum omnes presbiteri, Deo dicati clerici, 1375 locum illorum habeant, oportet legem teneant civileque dominium 1345 1350 1355 1365 2i Regum 11° 2i Regum 21° Luce 14° Mathie 19, Marci 10, Luce 18 363c 116
Strana 117
zlou smrtí, a přec v útěk hnal Bůh za to celý četný kmen, ač krádeží byl nevinen. Pro Davidův ten krutý čin byl mečem zhuben mnohý syn. Saul zavinil svou přísahou hladovou dobu neblahou a jeho vinu odčiní synové jeho nevinní. — Žádají také Čechové, by všichni Boží sluhové již chudobě se oddali, jak u Krista to poznali a jeho apoštolů ctných, těch věrných žáků, oddaných, k nimž Kristus takto promlouval, jak uvedeme nyní dál: »Kdo nedá výhost věcem všem, jež jsou tu jeho majetkem, ten nikdy nebude, to dím, mým učedníkem skutečným.« »My všechno opustili jsme,« děl Petr, »co tu zahyne, a za Tebou jen chceme jít: co máme Pane, za to mít?« Dí jemu Pravda vtělená: »Vám dána bude odměna, vy soudit máte, tak jsem chtěl, dvanácte kmenů, Izrael, v nejposlednější hrozný den, kdy čas již bude ukončen.« — Však nyní kněží velicí a vysvěcení klerici zde místo apoštolů jsou, a proto nechať dovedou zanechat panství nad světem, 117
zlou smrtí, a přec v útěk hnal Bůh za to celý četný kmen, ač krádeží byl nevinen. Pro Davidův ten krutý čin byl mečem zhuben mnohý syn. Saul zavinil svou přísahou hladovou dobu neblahou a jeho vinu odčiní synové jeho nevinní. — Žádají také Čechové, by všichni Boží sluhové již chudobě se oddali, jak u Krista to poznali a jeho apoštolů ctných, těch věrných žáků, oddaných, k nimž Kristus takto promlouval, jak uvedeme nyní dál: »Kdo nedá výhost věcem všem, jež jsou tu jeho majetkem, ten nikdy nebude, to dím, mým učedníkem skutečným.« »My všechno opustili jsme,« děl Petr, »co tu zahyne, a za Tebou jen chceme jít: co máme Pane, za to mít?« Dí jemu Pravda vtělená: »Vám dána bude odměna, vy soudit máte, tak jsem chtěl, dvanácte kmenů, Izrael, v nejposlednější hrozný den, kdy čas již bude ukončen.« — Však nyní kněží velicí a vysvěcení klerici zde místo apoštolů jsou, a proto nechať dovedou zanechat panství nad světem, 117
Strana 118
linquant, quod magis congruum. Namque illud prohibuit Cristus, cum sic edocuit: ,Reges genti dominantur, benefici nuncupantur exercentes potestatem per civilem facultatem; sed vobis non dominari expedit, sed subiugari; namque veni ministrare, sed non mundo imperare. Regis sprevi dignitatem et elegi paupertatem, subiectus fui parentibus ens factor eis et omnibus." Opes magnas clerus habet, in hiis virus necis latet ; 1395 multi propter divicias et civiles potencias perierunt in seculo primates et de populo. Est nempe opulencia viciorum materia, lignum est offensionis aurum dux perdicionis. Idcirco ait Dominus: ,Camelus ibit cicius per rimam acus sutilis quam dives portam etheris." Nec mens Deo digna erit, nisi opes contemserit. ,Radix omnium malorum 1410 servitusque ydolorum est certe avaricia," verba sunt apostolica, quibus subiungit consone, 1385 1390 1400 1405 Mathie 20 Iohannis VI° Luce 2 Aristotiles 1° Ethi- corum Ecclesiastici 31 Mathie 19 Seneca 363d 1a Thimotei 6° Luce 22 1380 118
linquant, quod magis congruum. Namque illud prohibuit Cristus, cum sic edocuit: ,Reges genti dominantur, benefici nuncupantur exercentes potestatem per civilem facultatem; sed vobis non dominari expedit, sed subiugari; namque veni ministrare, sed non mundo imperare. Regis sprevi dignitatem et elegi paupertatem, subiectus fui parentibus ens factor eis et omnibus." Opes magnas clerus habet, in hiis virus necis latet ; 1395 multi propter divicias et civiles potencias perierunt in seculo primates et de populo. Est nempe opulencia viciorum materia, lignum est offensionis aurum dux perdicionis. Idcirco ait Dominus: ,Camelus ibit cicius per rimam acus sutilis quam dives portam etheris." Nec mens Deo digna erit, nisi opes contemserit. ,Radix omnium malorum 1410 servitusque ydolorum est certe avaricia," verba sunt apostolica, quibus subiungit consone, 1385 1390 1400 1405 Mathie 20 Iohannis VI° Luce 2 Aristotiles 1° Ethi- corum Ecclesiastici 31 Mathie 19 Seneca 363d 1a Thimotei 6° Luce 22 1380 118
Strana 119
jak také se to sluší všem. Neb jim to panství zakázal sám Kristus, když ten zákon dal: »Knížata lidu panují, je dobrodinci jmenují, a užívají moci své, to ze schopnosti občanské: vy nemáte však toužiti po vládě, ale sloužiti, neb já jsem sloužit přišel sám a vladařem být odpírám. Já nechtěl purpur na sobě a zvolil jsem žít v chudobě; i k rodičům jsem úctu měl, ač byl jsem jejich Stvořitel.« Má klerus velké bohatství, jed zahynutí v něm však tkví; jak mnozí pro ty statky své a pro ty moci občanské zde došli smutných konců svých, ti přední i z řad lidových. Bohatství bývá podnětem všem těžkým lidským neřestem, k násilí nutká neblaze a zlato vede ke zkáze. Všem slova Páně zaznějí: »Jehelným uchem snadněji jde velbloud, nežli bohatí tam k nebi mohou stoupati.« Ten Boha nezná v duchu svém, kdo nepohrdne majetkem. Základem ke všem věcem zlým a otroctvím a modlářstvím jest jistě kleté lakomství. To apoštol všem věrným dí a praví v Novém Zákoně, 119
jak také se to sluší všem. Neb jim to panství zakázal sám Kristus, když ten zákon dal: »Knížata lidu panují, je dobrodinci jmenují, a užívají moci své, to ze schopnosti občanské: vy nemáte však toužiti po vládě, ale sloužiti, neb já jsem sloužit přišel sám a vladařem být odpírám. Já nechtěl purpur na sobě a zvolil jsem žít v chudobě; i k rodičům jsem úctu měl, ač byl jsem jejich Stvořitel.« Má klerus velké bohatství, jed zahynutí v něm však tkví; jak mnozí pro ty statky své a pro ty moci občanské zde došli smutných konců svých, ti přední i z řad lidových. Bohatství bývá podnětem všem těžkým lidským neřestem, k násilí nutká neblaze a zlato vede ke zkáze. Všem slova Páně zaznějí: »Jehelným uchem snadněji jde velbloud, nežli bohatí tam k nebi mohou stoupati.« Ten Boha nezná v duchu svém, kdo nepohrdne majetkem. Základem ke všem věcem zlým a otroctvím a modlářstvím jest jistě kleté lakomství. To apoštol všem věrným dí a praví v Novém Zákoně, 119
Strana 120
quod obsequentes mammone 1415 fidem salutis deserunt, in rethe damni incidunt. Clerus opibus affluit, voluptatibus difluit, 1420 . . . . . . . . . . . suum statum deseruit. Grande scelus ecclesie incumbit hoc catholice, dum et clerus transgreditur leges, quibus constringitur. Sunt quoque duo alii 1425 et ipsorum articuli, ut corrigantur crimina publica et notoria verbumque Dei libere ut queat clerus promere 1430 ad profectum hic populi, robur, augmentum fidei. Hec ut fiant, nos optamus, omnis actus ut prophanus evellatur de plebibus, eradicetur legibus Iesu Cristi salvatoris, nostri pii redemptoris, et sic evulsis vepribus ager prosit seminibus. 1435 1440 Tres horum articuli sunt racioni consoni: de sacra eukaristia, predicandi instancia, de extirpandis viciis. 1445 Sed cleri de diviciis, licet verus astruatur, 364a 120
quod obsequentes mammone 1415 fidem salutis deserunt, in rethe damni incidunt. Clerus opibus affluit, voluptatibus difluit, 1420 . . . . . . . . . . . suum statum deseruit. Grande scelus ecclesie incumbit hoc catholice, dum et clerus transgreditur leges, quibus constringitur. Sunt quoque duo alii 1425 et ipsorum articuli, ut corrigantur crimina publica et notoria verbumque Dei libere ut queat clerus promere 1430 ad profectum hic populi, robur, augmentum fidei. Hec ut fiant, nos optamus, omnis actus ut prophanus evellatur de plebibus, eradicetur legibus Iesu Cristi salvatoris, nostri pii redemptoris, et sic evulsis vepribus ager prosit seminibus. 1435 1440 Tres horum articuli sunt racioni consoni: de sacra eukaristia, predicandi instancia, de extirpandis viciis. 1445 Sed cleri de diviciis, licet verus astruatur, 364a 120
Strana 121
že ti, kdo slouží mamoně, vždy dobrou víru ztrácejí a v osidlo se kácejí. Bohatstvím klerus oplývá a v rozkoších se vyžívá, . . . . . . . . . . na službu čas mu nezbývá. Hřích velký s celou tíhou svou pronikl církev obecnou, když kněží zákon poruší, jejž zachovat jim přísluší. Jsou artikuly ještě dva, jež vůle žádá Čechova — by hříchy těžké v tyto dny již byly mocí staveny, a slovo Boží svobodně se kázalo a rozhodně, by duchem národ prospíval a mocné víry nabýval. Aby tak bylo, chceme my, by každý skutek bezbožný byl vyrván z duše lidem všem, a vykořeněn zákonem Ježíše Krista našeho Vykupitele spásného, by vypleněn byl každý trn a pole zkvetlo setbou zrn. Tři z artikulů v znění svém souhlasí zcela s rozumem - o přijímání svátosti, o kazatelské bdělosti, o boji proti hříchům zlým. Však o bohatství církevním - ač správně lze to dokázat, 121
že ti, kdo slouží mamoně, vždy dobrou víru ztrácejí a v osidlo se kácejí. Bohatstvím klerus oplývá a v rozkoších se vyžívá, . . . . . . . . . . na službu čas mu nezbývá. Hřích velký s celou tíhou svou pronikl církev obecnou, když kněží zákon poruší, jejž zachovat jim přísluší. Jsou artikuly ještě dva, jež vůle žádá Čechova — by hříchy těžké v tyto dny již byly mocí staveny, a slovo Boží svobodně se kázalo a rozhodně, by duchem národ prospíval a mocné víry nabýval. Aby tak bylo, chceme my, by každý skutek bezbožný byl vyrván z duše lidem všem, a vykořeněn zákonem Ježíše Krista našeho Vykupitele spásného, by vypleněn byl každý trn a pole zkvetlo setbou zrn. Tři z artikulů v znění svém souhlasí zcela s rozumem - o přijímání svátosti, o kazatelské bdělosti, o boji proti hříchům zlým. Však o bohatství církevním - ač správně lze to dokázat, 121
Strana 122
1450 tamquam error reprobatur. Si hunc tantum abolerent, arbitramur, quod haberent iam progressum in aliis ipsorum et articulis. Certe si hunc hinc delerent, . . . . . . . . . . . . suave multis clericis, prelatis atque monachis. Nam licet sint opes spine, pericula et ruine, ipsas tamen amplexantur, amant, fovent, insectantur. Nam quod minus cui licet, 1460 hoc et magis illi libet. Inescantur ut volucres, quas comprehendunt aucupes. 1455 Mathie 13°, Marci 4° Luce 8° Augustinus Vobis nunc loquor, principes, comites atque milites, 1465 qui multis exprobramini propter crimen aufugii, quod factum in Boemia, vobis nota provincia. Si ad bella eclesie 1470 vos sub obtentu gracie evocabunt nunc prelati, bullis pape concitati, . . . . . . . . . . . . hoc dicatis sic vocati: ,Este primi, vos prelati, 1475 nunc pro fide ymolati ut pastores pro ovibus Cristusque pro fidelibus. Ite primi buccinantes, ad bellandum provocantes, Iohannis 10 Iosue 6° 122
1450 tamquam error reprobatur. Si hunc tantum abolerent, arbitramur, quod haberent iam progressum in aliis ipsorum et articulis. Certe si hunc hinc delerent, . . . . . . . . . . . . suave multis clericis, prelatis atque monachis. Nam licet sint opes spine, pericula et ruine, ipsas tamen amplexantur, amant, fovent, insectantur. Nam quod minus cui licet, 1460 hoc et magis illi libet. Inescantur ut volucres, quas comprehendunt aucupes. 1455 Mathie 13°, Marci 4° Luce 8° Augustinus Vobis nunc loquor, principes, comites atque milites, 1465 qui multis exprobramini propter crimen aufugii, quod factum in Boemia, vobis nota provincia. Si ad bella eclesie 1470 vos sub obtentu gracie evocabunt nunc prelati, bullis pape concitati, . . . . . . . . . . . . hoc dicatis sic vocati: ,Este primi, vos prelati, 1475 nunc pro fide ymolati ut pastores pro ovibus Cristusque pro fidelibus. Ite primi buccinantes, ad bellandum provocantes, Iohannis 10 Iosue 6° 122
Strana 123
však musí se to bludem zvát. Tohohle kdyby nechali, myslíme, že by získali hned úspěch i v těch ostatních svých artikulech převratných. Jen kdyby čtvrtý zničili . . . . . . . . . . . . . . by příjemné vše opatům i mnichům, kněžím, prelátům. Neb ať je zhoubné bohatství, ať osten vězí v něm a tkví, však oni se v něm kochají, je milují a hledají. Když platí strohé zákazy, tím větší touha vyrazí; na ně jak ptáci naletí, jež ptáčník chytí v zápětí.“ K vám nyní mluvím, knížata, i rytíři a hrabata, kteří jste nyní káráni za svoje bídné prchání, jak stalo se to v Čechách tam - kraj ten vám jistě dost je znám. Jestliže k bojům církevním svěceným slovem šalebným vás volat budou preláti, papežskou bullou nassáti, . . . . . . . . . . . váš hlas ať k nim se obrátí: „Vy první chtějte, preláti, pro víru oběť podati, jak pastýři pro ovce své, a Ježíš Kristus pro věrné. Vy první trubte na rohy, v boj vyzývejte zálohy, 123
však musí se to bludem zvát. Tohohle kdyby nechali, myslíme, že by získali hned úspěch i v těch ostatních svých artikulech převratných. Jen kdyby čtvrtý zničili . . . . . . . . . . . . . . by příjemné vše opatům i mnichům, kněžím, prelátům. Neb ať je zhoubné bohatství, ať osten vězí v něm a tkví, však oni se v něm kochají, je milují a hledají. Když platí strohé zákazy, tím větší touha vyrazí; na ně jak ptáci naletí, jež ptáčník chytí v zápětí.“ K vám nyní mluvím, knížata, i rytíři a hrabata, kteří jste nyní káráni za svoje bídné prchání, jak stalo se to v Čechách tam - kraj ten vám jistě dost je znám. Jestliže k bojům církevním svěceným slovem šalebným vás volat budou preláti, papežskou bullou nassáti, . . . . . . . . . . . váš hlas ať k nim se obrátí: „Vy první chtějte, preláti, pro víru oběť podati, jak pastýři pro ovce své, a Ježíš Kristus pro věrné. Vy první trubte na rohy, v boj vyzývejte zálohy, 123
Strana 124
1480 prout precepit Dominus celi terre altissimus. Nos sequemur vestigia cum spe atque fiducia. Quod iubetis, hoc implete, vos in bello exhibete duces necnon primipillos beatorumque socios, qui pro fide militarunt ad tormentaque litarunt 1490 sua sacrata corpora, certi de celi gloria, ne, ut fictis, possit fari: ,Rabi' volunt hii vocari, tantum verba edisserere norunt, sed non efficere. Bellantibus celestia vos spondetis iam gaudia, remissionem criminum viciorumque omnium: cur horum desiderio in bello salutigero vos non offertis corpora ad tela acutissima? Sed vobis loqui sufficit, pugnare certe officit. Si sic utrumque gladium habet papa ut proprium, cur vobis magis propriis non dat usum in gladiis, 1510 sed nos a longe positos, quos vocat ipse laycos, mucroni semper obicit, ad bella quoque allicit? Tot iam mala pertulimus, 1515 fecimus, quod valuimus. 1485 1495 1500 1505 364b 124
1480 prout precepit Dominus celi terre altissimus. Nos sequemur vestigia cum spe atque fiducia. Quod iubetis, hoc implete, vos in bello exhibete duces necnon primipillos beatorumque socios, qui pro fide militarunt ad tormentaque litarunt 1490 sua sacrata corpora, certi de celi gloria, ne, ut fictis, possit fari: ,Rabi' volunt hii vocari, tantum verba edisserere norunt, sed non efficere. Bellantibus celestia vos spondetis iam gaudia, remissionem criminum viciorumque omnium: cur horum desiderio in bello salutigero vos non offertis corpora ad tela acutissima? Sed vobis loqui sufficit, pugnare certe officit. Si sic utrumque gladium habet papa ut proprium, cur vobis magis propriis non dat usum in gladiis, 1510 sed nos a longe positos, quos vocat ipse laycos, mucroni semper obicit, ad bella quoque allicit? Tot iam mala pertulimus, 1515 fecimus, quod valuimus. 1485 1495 1500 1505 364b 124
Strana 125
jak Pán to všechněm ukládá, jenž zem i nebe ovládá: pak všichni s vámi kráčejí, hned s důvěrou a nadějí. Co velíte, to splňte hned, ve válce jděte mužně vpřed, a buďte vůdci sborů svých, soudruhy blahoslavených, kdo pro víru šli k bojům svým, a ranám krutým, smrtelným svá těla svatá vydali, by slávu nebe získali. Těm nelze vytknout šalbu snad: Chcete se mistry nazývat, jen slova chcete mluviti, to znáte, ne však činiti.« Těm slibujete rajskou slast, kdo život za Vás mají klást, i odpuštění všechněch vin, jež může spáchat lidský syn: proč nechcete je také mít a v bohulibou válku jít, proč nevydáváte svých těl zhoubnému dešti ostrých střel? Vám však jen stačí mluviti a jistě škodí válčiti. Jestliže papež, jak se ví, meč dvojí má v svém vlastnictví, proč nesvolí, by z vašich řad víc mohli mečů užívat, a nás, jen stranou stojící, nás, kterým říká »laici«, jen obětuje bojům všem a k válce láká každým dnem? Již tolik zla jsme zkusili, co možno, to jsme činili, 125
jak Pán to všechněm ukládá, jenž zem i nebe ovládá: pak všichni s vámi kráčejí, hned s důvěrou a nadějí. Co velíte, to splňte hned, ve válce jděte mužně vpřed, a buďte vůdci sborů svých, soudruhy blahoslavených, kdo pro víru šli k bojům svým, a ranám krutým, smrtelným svá těla svatá vydali, by slávu nebe získali. Těm nelze vytknout šalbu snad: Chcete se mistry nazývat, jen slova chcete mluviti, to znáte, ne však činiti.« Těm slibujete rajskou slast, kdo život za Vás mají klást, i odpuštění všechněch vin, jež může spáchat lidský syn: proč nechcete je také mít a v bohulibou válku jít, proč nevydáváte svých těl zhoubnému dešti ostrých střel? Vám však jen stačí mluviti a jistě škodí válčiti. Jestliže papež, jak se ví, meč dvojí má v svém vlastnictví, proč nesvolí, by z vašich řad víc mohli mečů užívat, a nás, jen stranou stojící, nás, kterým říká »laici«, jen obětuje bojům všem a k válce láká každým dnem? Již tolik zla jsme zkusili, co možno, to jsme činili, 125
Strana 126
Iam pro vero hoc scitote, quod nec verba, crux aut note nos iam ad vos accersient, ad bellandum afficient. Vel populo Boemorum, prout optat, date horum clementem audienciam, pii effectus graciam aliquot articulorum, qui, ut ferunt, sunt et morum, virtutum luminaria, viam vite monstrancia, in bonis et subsidia a malisque refugia, vere fidei germina, sacre Scripture consona, quos et Cristus promulgavit ore suo et servavit vita sua et moribus 1535 suisque cum fidelibus. Est nam gravis iniuria negata audiencia condempnare sic populum grandem ac manu strenuum, 1540 optantem audienciam, in qua et evidenciam Scripturarum ostendere volunt quoque astruere doctorum sentenciis beatorum indeviis. Est grandis perversitas, dura certe immanitas tot bella, cedes agere totque opes exponere, 1550 ut voluntas expleatur vestra semper et sequatur, 1520 1525 1530 1545 364c 126
Iam pro vero hoc scitote, quod nec verba, crux aut note nos iam ad vos accersient, ad bellandum afficient. Vel populo Boemorum, prout optat, date horum clementem audienciam, pii effectus graciam aliquot articulorum, qui, ut ferunt, sunt et morum, virtutum luminaria, viam vite monstrancia, in bonis et subsidia a malisque refugia, vere fidei germina, sacre Scripture consona, quos et Cristus promulgavit ore suo et servavit vita sua et moribus 1535 suisque cum fidelibus. Est nam gravis iniuria negata audiencia condempnare sic populum grandem ac manu strenuum, 1540 optantem audienciam, in qua et evidenciam Scripturarum ostendere volunt quoque astruere doctorum sentenciis beatorum indeviis. Est grandis perversitas, dura certe immanitas tot bella, cedes agere totque opes exponere, 1550 ut voluntas expleatur vestra semper et sequatur, 1520 1525 1530 1545 364c 126
Strana 127
a nyní vpravdě vězte již, že ani slova, zpěv či kříž nás nepřitáhnou více k vám a nenaladí k výpravám. Nuž, přejte lidu tomu z Čech těch požadavků jeho všech, jen vyslyšte ho příznivě, by uskutečnil bedlivě ty artikuly svoje sám, jež jsou, jak oni praví nám, svícemi mravů, které všem na cestu září životem, které jsou silou dobrého a ochraňují od zlého, které jsou pravé víry plod a mají s Písmem dosti shod, neb Kristus ústy svými sám je hlásal, zachoval je nám svým žitím, skutky ctnostnými se svými všemi věrnými. Tím těžkou křivdu pácháte, když slyšení jim nedáte a odsoudíte národ ten tak vznešených a dobrých jmen, jenž přeje si jen slyšení, by ukázal vám ze znění svatého Písma pravdu svou a podepřel ji naukou doktorů svatých církevních a soudy blahoslavených. — Toť převrácenost veliká a tvrdost jistě nelidská, tak mnoho krve prolíti a tolik statků zmařiti, abyste měli po vůli, aby se všichni sehnuli, 127
a nyní vpravdě vězte již, že ani slova, zpěv či kříž nás nepřitáhnou více k vám a nenaladí k výpravám. Nuž, přejte lidu tomu z Čech těch požadavků jeho všech, jen vyslyšte ho příznivě, by uskutečnil bedlivě ty artikuly svoje sám, jež jsou, jak oni praví nám, svícemi mravů, které všem na cestu září životem, které jsou silou dobrého a ochraňují od zlého, které jsou pravé víry plod a mají s Písmem dosti shod, neb Kristus ústy svými sám je hlásal, zachoval je nám svým žitím, skutky ctnostnými se svými všemi věrnými. Tím těžkou křivdu pácháte, když slyšení jim nedáte a odsoudíte národ ten tak vznešených a dobrých jmen, jenž přeje si jen slyšení, by ukázal vám ze znění svatého Písma pravdu svou a podepřel ji naukou doktorů svatých církevních a soudy blahoslavených. — Toť převrácenost veliká a tvrdost jistě nelidská, tak mnoho krve prolíti a tolik statků zmařiti, abyste měli po vůli, aby se všichni sehnuli, 127
Strana 128
quodque vos vultis fieri, quamvis obsistat fidei. Cedant vota Veritati 1555 vestra, dive voluntati, et quod ipsa constituit vita verboque docuit, vos tenete ac iubete; Cristi omnes et athlete 1560 conservent hoc fideliter laudentque unanimiter. Est nempe hoc misterium: uni tantum fidelium verbo Cristi eclesia 1565 adunata katholica. Viciorum purgacio, in karitate unio, cleri humiliacio, discordie sublacio, 1570 pax, unitas eclesie inde manabit consone, crescet fides et karitas reflorebitque pietas, erunt quoque unanimes 1575 in domo Dei homines. Tunc vomeres ex gladiis, falces quoque ex lanceis campanas ex pixidibus armis abiectis omnibus 364d Omnes essent equales, si omnes essent boni XXII dis. De Con- stantinopolitana Psalmo 67 Ysaie 2° . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1580 Gens gladium non levabit contra gentem nec pugnabit, nam pacis pulchritudine gaudebunt terre incole." Ysaie 32 128
quodque vos vultis fieri, quamvis obsistat fidei. Cedant vota Veritati 1555 vestra, dive voluntati, et quod ipsa constituit vita verboque docuit, vos tenete ac iubete; Cristi omnes et athlete 1560 conservent hoc fideliter laudentque unanimiter. Est nempe hoc misterium: uni tantum fidelium verbo Cristi eclesia 1565 adunata katholica. Viciorum purgacio, in karitate unio, cleri humiliacio, discordie sublacio, 1570 pax, unitas eclesie inde manabit consone, crescet fides et karitas reflorebitque pietas, erunt quoque unanimes 1575 in domo Dei homines. Tunc vomeres ex gladiis, falces quoque ex lanceis campanas ex pixidibus armis abiectis omnibus 364d Omnes essent equales, si omnes essent boni XXII dis. De Con- stantinopolitana Psalmo 67 Ysaie 2° . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1580 Gens gladium non levabit contra gentem nec pugnabit, nam pacis pulchritudine gaudebunt terre incole." Ysaie 32 128
Strana 129
— vše dobré je, co vaše je, i když to Písmu vzdoruje. Vy ustupte již s vůlí svou před Boží vůlí, před Pravdou; co ona praví v řádu svém, co učí slovem, životem, to z vás nechť každý vysloví, ať bojovníci Kristovi to plní vždycky s věrností a chválí v pravé svornosti. Jest mysterium učící, že jenom člověk věřící si pravou církev přivlastní, slov Kristových se účastní. Očista všeho života, ve svaté lásce jednota, té pýchy kněžské skončení, a rozbrojů všech smíření, mír, svornost církve jediné zde souhlasně pak vyplyne, poroste víra, lásky ctnost, s ní znovu kvete pobožnost, a v domě Božím v onen den lid bude všechen sjednocen. A tehdy meč se změní v pluh a oštěp v srp, jak slíbil Bůh, a zbraně se pak roztaví ve zvony, jež nás pozdraví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Národ již meče nezdvihne, souseda válkou nestihne, neb krásou míru, soužití " budou se všichni těšiti." 9 Píseň o vítězství u Domažlic 129
— vše dobré je, co vaše je, i když to Písmu vzdoruje. Vy ustupte již s vůlí svou před Boží vůlí, před Pravdou; co ona praví v řádu svém, co učí slovem, životem, to z vás nechť každý vysloví, ať bojovníci Kristovi to plní vždycky s věrností a chválí v pravé svornosti. Jest mysterium učící, že jenom člověk věřící si pravou církev přivlastní, slov Kristových se účastní. Očista všeho života, ve svaté lásce jednota, té pýchy kněžské skončení, a rozbrojů všech smíření, mír, svornost církve jediné zde souhlasně pak vyplyne, poroste víra, lásky ctnost, s ní znovu kvete pobožnost, a v domě Božím v onen den lid bude všechen sjednocen. A tehdy meč se změní v pluh a oštěp v srp, jak slíbil Bůh, a zbraně se pak roztaví ve zvony, jež nás pozdraví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Národ již meče nezdvihne, souseda válkou nestihne, neb krásou míru, soužití " budou se všichni těšiti." 9 Píseň o vítězství u Domažlic 129
Strana 130
Nunc, gens mea Bohemorum, 1585 summi Regis ante tronum psalle nunc nova cantica ornata nota musica. Me precinente concinne canamus, simul consone 1590 psallamus nunc in iubilo ipsi supremo Domino: „Laudet Te, o Rex, spiritus humanus et angelicus, laudent Te spere celice, 1595 fixe stelle, erratice, laudent Te pir et aera, laudent Te, o Rex, omnia in illis consistencia, limphe, terre substancia. 1600 Laudent Te nostra carmina nunc et per cuncta secula, qui assistis a dexteris michi, ancille pauperis, ut salves meam animam a persequentibus eam, docens manus ad prelium, digittos ad belligium. Ades in Te credentibus in Teque confidentibus ; pugnes pro Tuis famulis, o Rex, potens in preliis. Non me ancillam deseras, sed pius pie protegas. Assis plebi Boemice, 1615 0 Rex regum et celice; quod displicet, submoveas, quod placet, hoc perficias. O Rex verax in omnibus 1605 1610 365a Psalmo CVIII Psalmo CXLIII“ Psalmo XC Psalmo CXLIII“ Exodi 14° Psalmo XXIII“ Apokal. 17, 1" Thi. 6" Psalmo CXLVIII Iohannis XVII 130
Nunc, gens mea Bohemorum, 1585 summi Regis ante tronum psalle nunc nova cantica ornata nota musica. Me precinente concinne canamus, simul consone 1590 psallamus nunc in iubilo ipsi supremo Domino: „Laudet Te, o Rex, spiritus humanus et angelicus, laudent Te spere celice, 1595 fixe stelle, erratice, laudent Te pir et aera, laudent Te, o Rex, omnia in illis consistencia, limphe, terre substancia. 1600 Laudent Te nostra carmina nunc et per cuncta secula, qui assistis a dexteris michi, ancille pauperis, ut salves meam animam a persequentibus eam, docens manus ad prelium, digittos ad belligium. Ades in Te credentibus in Teque confidentibus ; pugnes pro Tuis famulis, o Rex, potens in preliis. Non me ancillam deseras, sed pius pie protegas. Assis plebi Boemice, 1615 0 Rex regum et celice; quod displicet, submoveas, quod placet, hoc perficias. O Rex verax in omnibus 1605 1610 365a Psalmo CVIII Psalmo CXLIII“ Psalmo XC Psalmo CXLIII“ Exodi 14° Psalmo XXIII“ Apokal. 17, 1" Thi. 6" Psalmo CXLVIII Iohannis XVII 130
Strana 131
Nyní, ty český lide můj, před Pánem vděčně oslavuj, nechť písně nové slavně zní, zdobené notou hudební! Předzpěvování slyšte mé a souzvučně pak zpívejme, i žalmy pějme v jásotu dnes Pánu našich životů! » Chval Tě, o Králi, duchů sbor, ať anděl nebo lidský tvor, ať sféry pějí chválíce, i komety a stálice! Chval Tebe jasný oheň, vzduch, a chval Tě každé věci druh, který v těch živlech má svůj zrod, chval Tebe země, hloubka vod! Chval Tebe naše píseň dnes, i na věky ať zní ten ples; neb stojíš po mé pravici, mně, služebnici trpící, že zachraňuješ duši mou, od těch, kdo stíháním ji štvou, že učíš boji ruce mé, a prsty bitvě vítězné. Svým věřícím buď přítomen, kdo důvěřují Tobě jen, za služebníky bojuj své, Ó Králi, mocný v bitvě zlé! Mne nechtěj nikdy opustit, svou služebnici, buď můj štít! Hleď milostivě na český svůj lid, ó Králi nebeský! Co vhod Ti není, vezmi nám, co se Ti líbí, učiň sám! Ó Králi, vždy tak pravdivý 131
Nyní, ty český lide můj, před Pánem vděčně oslavuj, nechť písně nové slavně zní, zdobené notou hudební! Předzpěvování slyšte mé a souzvučně pak zpívejme, i žalmy pějme v jásotu dnes Pánu našich životů! » Chval Tě, o Králi, duchů sbor, ať anděl nebo lidský tvor, ať sféry pějí chválíce, i komety a stálice! Chval Tebe jasný oheň, vzduch, a chval Tě každé věci druh, který v těch živlech má svůj zrod, chval Tebe země, hloubka vod! Chval Tebe naše píseň dnes, i na věky ať zní ten ples; neb stojíš po mé pravici, mně, služebnici trpící, že zachraňuješ duši mou, od těch, kdo stíháním ji štvou, že učíš boji ruce mé, a prsty bitvě vítězné. Svým věřícím buď přítomen, kdo důvěřují Tobě jen, za služebníky bojuj své, Ó Králi, mocný v bitvě zlé! Mne nechtěj nikdy opustit, svou služebnici, buď můj štít! Hleď milostivě na český svůj lid, ó Králi nebeský! Co vhod Ti není, vezmi nám, co se Ti líbí, učiň sám! Ó Králi, vždy tak pravdivý 131
Strana 132
Tuis semper sermonibus, 1620 has veritates promove, salva, defende, protege, ut fulgeant in eclesia Tua passim katholica ut sidera micancia, in arce celi stancia, ad Tuam semper gloriam, fidelis plebis graciam." 1625 Iam iam flexis poplitibus ore, sinceris cordibus, 1630 oremus coram Domino super omnes altissimo, coram Ipso procidamus, Regi summo sic dicamus. Predicente me dicatis: „O fons summe pietatis, fons et auctor omnis rei, miserere, queso, mei, depravata rectifica et iniqua iustifica, 1640 da, quod novi, sic prosequi, ut promerear assequi bonis bonum per Te sponsum, quod in Te nunc est absconsum a mortalibus oculis, 1645 nunc et in cunctis seculis. Me defende ac tuere, nam es tutor meus vere, da et cunctis congnoscere, que Tu iubes diligere, 1650 opere perficere, in finem persistere." 1635 365b 132
Tuis semper sermonibus, 1620 has veritates promove, salva, defende, protege, ut fulgeant in eclesia Tua passim katholica ut sidera micancia, in arce celi stancia, ad Tuam semper gloriam, fidelis plebis graciam." 1625 Iam iam flexis poplitibus ore, sinceris cordibus, 1630 oremus coram Domino super omnes altissimo, coram Ipso procidamus, Regi summo sic dicamus. Predicente me dicatis: „O fons summe pietatis, fons et auctor omnis rei, miserere, queso, mei, depravata rectifica et iniqua iustifica, 1640 da, quod novi, sic prosequi, ut promerear assequi bonis bonum per Te sponsum, quod in Te nunc est absconsum a mortalibus oculis, 1645 nunc et in cunctis seculis. Me defende ac tuere, nam es tutor meus vere, da et cunctis congnoscere, que Tu iubes diligere, 1650 opere perficere, in finem persistere." 1635 365b 132
Strana 133
svým slovem, které obživí, ty pravdy své vždy rozšiřuj, opatruj, braň a ochraňuj, by zářily vždy v církvi Tvé, po celém světě obecné, tak jako hvězdné planutí tam na nebeském klenutí, vždy k větší chvále, slávě Tvé, a k spáse církve oddané!“ Již poklekněme, všem vám dím, a ústy, srdcem upřímným vzývejme Pána věčného a nade všecky velkého, před Ním svou znejme pokoru a takto pravme ve sboru — já předříkávám, rcete vy: „Prameni věčné záchovy, Ty, vše jenž tvoříš mocí Svou, smiluj se, prosím, nade mnou, vše porušené odstraňuj a co je zlého, napravuj, dej sloužit pravdě poznané, ať se jí nám pak dostane. Dej dobrým dobro slíbené, - dnes v Tobě je, tak vzdálené před člověckými doteky - nyní i stále na věky! Mne obraňuj a ochraňuj, neb ochránce jsi v pravdě můj, dej také všechněm poznati, čemu se s láskou oddati, činem svou službu konati, do konce v pravdě trvati. 133
svým slovem, které obživí, ty pravdy své vždy rozšiřuj, opatruj, braň a ochraňuj, by zářily vždy v církvi Tvé, po celém světě obecné, tak jako hvězdné planutí tam na nebeském klenutí, vždy k větší chvále, slávě Tvé, a k spáse církve oddané!“ Již poklekněme, všem vám dím, a ústy, srdcem upřímným vzývejme Pána věčného a nade všecky velkého, před Ním svou znejme pokoru a takto pravme ve sboru — já předříkávám, rcete vy: „Prameni věčné záchovy, Ty, vše jenž tvoříš mocí Svou, smiluj se, prosím, nade mnou, vše porušené odstraňuj a co je zlého, napravuj, dej sloužit pravdě poznané, ať se jí nám pak dostane. Dej dobrým dobro slíbené, - dnes v Tobě je, tak vzdálené před člověckými doteky - nyní i stále na věky! Mne obraňuj a ochraňuj, neb ochránce jsi v pravdě můj, dej také všechněm poznati, čemu se s láskou oddati, činem svou službu konati, do konce v pravdě trvati. 133
Strana 134
1655 1660 1665 1670 1675 1680 Sed quid nunc rex Ungarie dicet, cum ducem Austrie fugisse de Moravia noscet, de terra propria, generumque karissimum, principem potentissimum provinciarum tredecim, ymo vere quatuordecim, ac reginam Ungarie, Iesabel de progenie, suo cum caro socero, comite prestantissimo? Qui cum gente valida Australi et Ungarica tunc ingressi Moraviam, cum gens atrox Boemiam hostiliter invaserat atque vastare ceperat - de qua supra retulimus, quod et vere comperimus —, hii itaque Moravie metas intrantes strenue preda, igne exterminant, ferro crudeli trucidant, nam occiderunt plurimos nobiles, cives, rusticos. Mulieres cum parvulis, pregnantes cum infantulis, qui nondum mundum viderant, multi vitam non senserant, sunt de mundo tunc sublati, vita danda spoliati. Apud Niemczie Slezitarum duces fautrixque earum, gens hostilis de Wratislaw, Swidnicz, Iawor, Nissa, Namslaw 365c 1685 134
1655 1660 1665 1670 1675 1680 Sed quid nunc rex Ungarie dicet, cum ducem Austrie fugisse de Moravia noscet, de terra propria, generumque karissimum, principem potentissimum provinciarum tredecim, ymo vere quatuordecim, ac reginam Ungarie, Iesabel de progenie, suo cum caro socero, comite prestantissimo? Qui cum gente valida Australi et Ungarica tunc ingressi Moraviam, cum gens atrox Boemiam hostiliter invaserat atque vastare ceperat - de qua supra retulimus, quod et vere comperimus —, hii itaque Moravie metas intrantes strenue preda, igne exterminant, ferro crudeli trucidant, nam occiderunt plurimos nobiles, cives, rusticos. Mulieres cum parvulis, pregnantes cum infantulis, qui nondum mundum viderant, multi vitam non senserant, sunt de mundo tunc sublati, vita danda spoliati. Apud Niemczie Slezitarum duces fautrixque earum, gens hostilis de Wratislaw, Swidnicz, Iawor, Nissa, Namslaw 365c 1685 134
Strana 135
Co teď však uherský ten král řekne, až zví, že utíkal rakouský kníže z Moravy, kterou vzal do své zástavy, on, předrahý a vzácný zeť, on, vévoda tak mocný teď - má provincií třinácte, anebo vlastně čtrnácte — a uherská též královna, jež Jezábel se vyrovná, a také králův drahý tchán, ten zdatný hrabě, velký pán? Ti s vojskem velkým, barbarským, jak rakouským tak uherským, tam do Moravy vstoupili, v ten čas, kdy do Čech vrazily zlé hordy svými návaly, a pustošit již počaly, jak jsme to dříve poznali a pravdivě tu vypsali. A ti, jak v zemi moravskou jsou vešli, s ukrutností svou hned loupí, ohněm spalují a železem tu mordují; tak zavraždili hubíce sedláky, městské, šlechtice; ženy i s dětmi stihla řež, i matky s nemluvňátky též, jež dosud světa nezřela, života svého neměla, vyrvána byla ze světa a zbavena tak života. U Němčí, města slezského, tam vůdci vojska mnohého - rod, jenž obývá Vratislav, Svídnici, Nisu, Namyslav —, 135
Co teď však uherský ten král řekne, až zví, že utíkal rakouský kníže z Moravy, kterou vzal do své zástavy, on, předrahý a vzácný zeť, on, vévoda tak mocný teď - má provincií třinácte, anebo vlastně čtrnácte — a uherská též královna, jež Jezábel se vyrovná, a také králův drahý tchán, ten zdatný hrabě, velký pán? Ti s vojskem velkým, barbarským, jak rakouským tak uherským, tam do Moravy vstoupili, v ten čas, kdy do Čech vrazily zlé hordy svými návaly, a pustošit již počaly, jak jsme to dříve poznali a pravdivě tu vypsali. A ti, jak v zemi moravskou jsou vešli, s ukrutností svou hned loupí, ohněm spalují a železem tu mordují; tak zavraždili hubíce sedláky, městské, šlechtice; ženy i s dětmi stihla řež, i matky s nemluvňátky též, jež dosud světa nezřela, života svého neměla, vyrvána byla ze světa a zbavena tak života. U Němčí, města slezského, tam vůdci vojska mnohého - rod, jenž obývá Vratislav, Svídnici, Nisu, Namyslav —, 135
Strana 136
in grandi multitudine, cum quibus plures machine, 1690 Niemczie vallarunt opidum satis firmum, sed modicum, in quo residet populus meus certe Boemicus. Meisque in refugium, 1695 tutelam et presidium, utrisque in auxilium mei gregantes populum, dum catervatim veniunt, illi de campis fugiunt 1700 non viso meo agmine a se distante minime per decem miliaria. Fugate per fumigia utque aves sedilia linquunt visis falconibus, sic isti cum sodalibus suis ut vulpes foveas, fere silvarum latebras, intrant suas provincias 1710 velut formice caveas. Nam pavor magnus irruit ipsos, simul exteruit brachii Tui, Domine, ingenti magnitudine; sicque sevos hostes meos, robustos armis cuneos, tu, Rex potens, dispersisti vique tua deiecisti. Iam ut fumus defecerunt et ut cera defluxerunt a facie nunc ardoris umbra lucis et splendoris, ut iam non apponat homo, 1705 1715 1720 Psalmo 58 Psalmo LXVII° 365d Psalmo IX 136
in grandi multitudine, cum quibus plures machine, 1690 Niemczie vallarunt opidum satis firmum, sed modicum, in quo residet populus meus certe Boemicus. Meisque in refugium, 1695 tutelam et presidium, utrisque in auxilium mei gregantes populum, dum catervatim veniunt, illi de campis fugiunt 1700 non viso meo agmine a se distante minime per decem miliaria. Fugate per fumigia utque aves sedilia linquunt visis falconibus, sic isti cum sodalibus suis ut vulpes foveas, fere silvarum latebras, intrant suas provincias 1710 velut formice caveas. Nam pavor magnus irruit ipsos, simul exteruit brachii Tui, Domine, ingenti magnitudine; sicque sevos hostes meos, robustos armis cuneos, tu, Rex potens, dispersisti vique tua deiecisti. Iam ut fumus defecerunt et ut cera defluxerunt a facie nunc ardoris umbra lucis et splendoris, ut iam non apponat homo, 1705 1715 1720 Psalmo 58 Psalmo LXVII° 365d Psalmo IX 136
Strana 137
šli velkým sborem početným a s mnohým strojem válečným. I oblehli to Němčí pak městečko malé, pevné však, v němž odedávna má svůj byt můj zajisté, můj český lid. Mým rodným k jejich záchraně i záštitě a obraně hned moji milí krajané, své vojsko měli sebrané; a když se v houfech blížili, ti s pole ihned mířili a prchli, ač tam žádný tvor nespatřil ještě našich sbor — mil deset byli vzdáleni. Jak ptáci kouřem zmámení opustí hnízda v zeleni, když náhle spatří sokoly, tak oni prchnou z okolí, a jako lišky znají směr tam v lese do svých skrytých děr, jak mravenečci v kupku svou, tak oni domů zalezou. Neb strachem byli schváceni a všichni velmi zděšeni Tvým ramenem, ó Pane náš, a silou, kterou Ty jen máš: tak odpůrce mé zběsilé v té branné jejich přesile, Ty, Králi, sám jsi rozptýlil a zničil pýchu jejich sil. Již rozplynuli se jak dým, a jsou již voskem tekutým před tváří ohně žhavého, jsou stínem světla zářného, aby snad člověk v pychu svém, 137
šli velkým sborem početným a s mnohým strojem válečným. I oblehli to Němčí pak městečko malé, pevné však, v němž odedávna má svůj byt můj zajisté, můj český lid. Mým rodným k jejich záchraně i záštitě a obraně hned moji milí krajané, své vojsko měli sebrané; a když se v houfech blížili, ti s pole ihned mířili a prchli, ač tam žádný tvor nespatřil ještě našich sbor — mil deset byli vzdáleni. Jak ptáci kouřem zmámení opustí hnízda v zeleni, když náhle spatří sokoly, tak oni prchnou z okolí, a jako lišky znají směr tam v lese do svých skrytých děr, jak mravenečci v kupku svou, tak oni domů zalezou. Neb strachem byli schváceni a všichni velmi zděšeni Tvým ramenem, ó Pane náš, a silou, kterou Ty jen máš: tak odpůrce mé zběsilé v té branné jejich přesile, Ty, Králi, sám jsi rozptýlil a zničil pýchu jejich sil. Již rozplynuli se jak dým, a jsou již voskem tekutým před tváří ohně žhavého, jsou stínem světla zářného, aby snad člověk v pychu svém, 137
Strana 138
in lutea degens domo, 1725 se in terra mayorare, sed se Tibi subiugare. Et dum meos tu visitas in virga, ut corripias, agis pater filiis, reis, perversis, noxiis. Nam quem Tu, mi Rex, corripis, Proverbiorum 3 hunc tamquam pater diligis. Verte nunc corda omnium Tuorum, Rex, fidelium, ut desinant me persequi, studeant rite prosequi, quod Tu sanxisti, Domine, supra omnes sanctissime, et ut cuncti in solidum sciant, quod contra stimulum durum est ire Domini certe cuique homini noscatque omne seculum Te michi fore Dominum 1745 multum favorabilem, pariter et placabilem, non meo quidem merito, sed favore sic solito, quo cuncta Tua diligis nilque odis, quod efficis. Ament Tuas veritates quas nunc putant vanitates, seducti et a clericis iniquis, pestilenticis, 1755 eas quoque prosequantur corde vero, nam hiis dantur et premia celestia finita hac miseria, dum Tu, Rex, [et] Factor omnium, Actuum 9° Sapiencie XI“ 1730 1735 1740 1750 Iob 4° 138
in lutea degens domo, 1725 se in terra mayorare, sed se Tibi subiugare. Et dum meos tu visitas in virga, ut corripias, agis pater filiis, reis, perversis, noxiis. Nam quem Tu, mi Rex, corripis, Proverbiorum 3 hunc tamquam pater diligis. Verte nunc corda omnium Tuorum, Rex, fidelium, ut desinant me persequi, studeant rite prosequi, quod Tu sanxisti, Domine, supra omnes sanctissime, et ut cuncti in solidum sciant, quod contra stimulum durum est ire Domini certe cuique homini noscatque omne seculum Te michi fore Dominum 1745 multum favorabilem, pariter et placabilem, non meo quidem merito, sed favore sic solito, quo cuncta Tua diligis nilque odis, quod efficis. Ament Tuas veritates quas nunc putant vanitates, seducti et a clericis iniquis, pestilenticis, 1755 eas quoque prosequantur corde vero, nam hiis dantur et premia celestia finita hac miseria, dum Tu, Rex, [et] Factor omnium, Actuum 9° Sapiencie XI“ 1730 1735 1740 1750 Iob 4° 138
Strana 139
jenž bydlí v domě hliněném se nezvyšoval na zemi, však Tobě sloužil se všemi. Když navštívíš nás přísně sám Svou metlou, je to k dobru nám, jak Otec jednáš se syny, když stále nejsou bez viny. Neb koho napraviti chceš, toho jak Otec miluješ. Již obrať nyní srdce Svých, Ó Pane, vskutku věřících, ať nechtí nás již stíhati, ať snaží se jen konati, co stanovil jsi, Pane všech, Ty svatý ve všech národech, ať vědí všichni bezpečně, že tvrdé je to skutečně všem zdejším lidem pozemským jít proti ostnům, Pane, Tvým; Ať každý věk to poznává, že Ty's náš Pán, že vůle Tvá se naklání k nám příznivě, a v každé době smířlivě, ne podle naší hodnosti, však z veliké Tvé milosti, s níž miluješ Svůj celý svět, co činíš, nechceš zvrátit zpět. Nechť oblíbí si pravdu Tvou, kterou dnes všichni nechápou, když svedeni jsou kněžími nešlechetnými, zhoubnými, nechť pravdu následují jen, by také jim byl udělen dar věčnosti tam v nebesích po skončených těch bídách zlých, až Ty, jenž svět jsi vytvořil, 139
jenž bydlí v domě hliněném se nezvyšoval na zemi, však Tobě sloužil se všemi. Když navštívíš nás přísně sám Svou metlou, je to k dobru nám, jak Otec jednáš se syny, když stále nejsou bez viny. Neb koho napraviti chceš, toho jak Otec miluješ. Již obrať nyní srdce Svých, Ó Pane, vskutku věřících, ať nechtí nás již stíhati, ať snaží se jen konati, co stanovil jsi, Pane všech, Ty svatý ve všech národech, ať vědí všichni bezpečně, že tvrdé je to skutečně všem zdejším lidem pozemským jít proti ostnům, Pane, Tvým; Ať každý věk to poznává, že Ty's náš Pán, že vůle Tvá se naklání k nám příznivě, a v každé době smířlivě, ne podle naší hodnosti, však z veliké Tvé milosti, s níž miluješ Svůj celý svět, co činíš, nechceš zvrátit zpět. Nechť oblíbí si pravdu Tvou, kterou dnes všichni nechápou, když svedeni jsou kněžími nešlechetnými, zhoubnými, nechť pravdu následují jen, by také jim byl udělen dar věčnosti tam v nebesích po skončených těch bídách zlých, až Ty, jenž svět jsi vytvořil, 139
Strana 140
1760 eris meta viancium, palma, corona, bravium, pax, cibus atque poculum, lux, vita, salus, speculum. Et sic est finis. 140
1760 eris meta viancium, palma, corona, bravium, pax, cibus atque poculum, lux, vita, salus, speculum. Et sic est finis. 140
Strana 141
všem poutníkům tam budeš cíl, koruna, palma, věrných díl, mír sladký, pokrm s nápojem a život, spása, světlo všem! A tak jest konec. 141
všem poutníkům tam budeš cíl, koruna, palma, věrných díl, mír sladký, pokrm s nápojem a život, spása, světlo všem! A tak jest konec. 141
Strana 142
Strana 143
K TEXTU SKLADBY VAVŘINCOVY
K TEXTU SKLADBY VAVŘINCOVY
Strana 144
Strana 145
Latinský text skladby Vavřincovy se dochoval, pokud je známo, jen v jediném starém rukopise pražské NUK (I D 10, fol. 355a-365d), psaném koncem 15. stol., tedy nejméně půl století po autorově smrti. Psal jej písař nepříliš dbalý a málo učený. Proto je text na dosti četných místech více nebo méně zřejmě porušen; obojí vzpomenutou vlastnost písařovu projevují i dokladové marginalie, pocházející konec konců nepochybně od Vavřince samého. Ale ani tento vzácný rukopis se nám nedochoval v své někdejší úplnosti. List, na němž byl titul a počátečních 127 veršů, byl nezná- mým chorobným milovníkem iniciálek, nejspíše teprve mezi lety 1852 až 1856, z rukopisu barbarsky vyříznut. Na štěstí přepsal z tohoto ruko- pisu text celé básně v 18. stol. G. Dobner ještě v době před ztrátou počátečního listu. Sám otiskl odtud v svých Monumentech (I, 1764, str. 168) jenom nadpis a první čtyři úvodní verše, ale úplný jeho ruko- pisný přepis se uchoval v jeho pozůstalosti u piaristů, nyní v Archivu býv. země České (III f, str. 1593-1602). Vydavatelé básně Vavřincovy, nekritický C. Höfler (1855) a velmi přesný J. Goll (1893), přepisu Dobnerova ještě neužili. Upozornil naň teprve J. V. Šimákův soupis Dobnerovy pozůstalosti (ČČM 1901, 9) a odtud vydal vstupní partii se zkráceným nadpisem F. M. Bartoš (LF 1938, 345-347). Protože je klementinský rukopis psán dvousloupcově o 35 řádcích, můžeme si učiniti o úpravě vyříznutého listu představu zcela přesnou: ve sloupci a obsahoval na ploše prvních 12 řádků červeně psaný nadpis, ve zbytku sloupce a byly po vynechaném řádku verše 1-22, ve sloupci b verše 23-57, c 58-92, d 93-127. Nové vydání latinského textu připravoval pro sbírku Památek staré literatury české K. Hrdina; dokončiti je zabránila mu předčasná smrt. Ujav se jeho práce, zkolacionoval jsem znovu jeho připravený text s rukopisem i s přepisem Dobnerovým, jakož i se všemi předchozími 10 Píseň o vítězství u Domažlic 145
Latinský text skladby Vavřincovy se dochoval, pokud je známo, jen v jediném starém rukopise pražské NUK (I D 10, fol. 355a-365d), psaném koncem 15. stol., tedy nejméně půl století po autorově smrti. Psal jej písař nepříliš dbalý a málo učený. Proto je text na dosti četných místech více nebo méně zřejmě porušen; obojí vzpomenutou vlastnost písařovu projevují i dokladové marginalie, pocházející konec konců nepochybně od Vavřince samého. Ale ani tento vzácný rukopis se nám nedochoval v své někdejší úplnosti. List, na němž byl titul a počátečních 127 veršů, byl nezná- mým chorobným milovníkem iniciálek, nejspíše teprve mezi lety 1852 až 1856, z rukopisu barbarsky vyříznut. Na štěstí přepsal z tohoto ruko- pisu text celé básně v 18. stol. G. Dobner ještě v době před ztrátou počátečního listu. Sám otiskl odtud v svých Monumentech (I, 1764, str. 168) jenom nadpis a první čtyři úvodní verše, ale úplný jeho ruko- pisný přepis se uchoval v jeho pozůstalosti u piaristů, nyní v Archivu býv. země České (III f, str. 1593-1602). Vydavatelé básně Vavřincovy, nekritický C. Höfler (1855) a velmi přesný J. Goll (1893), přepisu Dobnerova ještě neužili. Upozornil naň teprve J. V. Šimákův soupis Dobnerovy pozůstalosti (ČČM 1901, 9) a odtud vydal vstupní partii se zkráceným nadpisem F. M. Bartoš (LF 1938, 345-347). Protože je klementinský rukopis psán dvousloupcově o 35 řádcích, můžeme si učiniti o úpravě vyříznutého listu představu zcela přesnou: ve sloupci a obsahoval na ploše prvních 12 řádků červeně psaný nadpis, ve zbytku sloupce a byly po vynechaném řádku verše 1-22, ve sloupci b verše 23-57, c 58-92, d 93-127. Nové vydání latinského textu připravoval pro sbírku Památek staré literatury české K. Hrdina; dokončiti je zabránila mu předčasná smrt. Ujav se jeho práce, zkolacionoval jsem znovu jeho připravený text s rukopisem i s přepisem Dobnerovým, jakož i se všemi předchozími 10 Píseň o vítězství u Domažlic 145
Strana 146
vydáními. Na několika místech jsem se pokusil emendačně proniknouti nad dochovaný text. Jinak však respektuji v konečné úpravě textu rukopis ještě větší měrou, nežli činil Hrdina, který se ochotněji od něho uchyloval v zájmu pravidelnosti veršové stavby a přičítal úchylky od převládajícího osmi- slabičného verše vadnému dochování. K této cestě ukazoval již Goll svými výplňky ve verších rukopisně sedmislabičných 651 tota terra «convtremuit (sice ve shodě se 766 omne corpus contremuit, ale s poruše- ním zvukových hodnot, snad stejně úmyslných jako v 369 terra tre- mente tremimus) nebo 1162 transivivt nec deponere. Podobného druhu byly formální úpravy Hrdinovy, ať již získané vložením monosyllaba et 306, -que 307, 1054, 1651, -met 1297, nam 1546, iam 1023, nunc 1214, o 1729, sunt 1664, da 1650, přibráním komposita j. «rextulerunt 801, «velout 889, vzácnější dublety j. relicuos (4slab.) místo reliquos (3slab.) 196 nebo náhradního synonyma, o slabiku delšího, j. Dominus místo Deus 1343. V tomto směru by nebylo nesnadné pokračovat a odklidit jednoduchou úpravou ještě další sedmislabičné verše, na př. 319 qui desrelinquens heremum, 517 se «quo»que ipse suffocat, 572 quos «pre-) dixi, indevii, 641 per nos met) ineffabili, 751 anfugicixt audacia, 1210 sive sacris canonibus místo seu, 1440 tres eorum articuli místo horum. Ale již ta skutečnost, že by i potom zbylo dost sedmislabičných veršů j. 221 cum ipsis arboribus, 421 est quoque nocencior, 475 ut bibant de calice, 491 cum sua milicia, 839n. passus sum iniuriam,! quantam per Boemiam, 1023 nostre gentis populus, 1093 et si que dominia, 1316 n. est aput nos maximum, [ dum calix non bibitur, 1318 per fidelem populum, 1745 multum favorabilem, kde bychom obdobnými jednoduchými zásahy nevystačili, jakož i povážlivost složitějších změn, j. 1544n. v Hrdinově úpravě «per) doctorum sentencias beatorum indevias, spojené se změnou rýmu proti rukopisné podobě doctorum sentenciis ] beatorum indeviis, působí po mém soudu varovně. K tomu přistupuje ještě další důvod. Ani de- vítislabičné verše, i když méně početné, nejsou v podání Vavřincově ojedinělou výjimkou. A opět vedle veršů 721 O infames [et] inglorii, 1103 [Nam] licet clerus possideat, 1217 qui [in] hac re scit consulere, v nichž chtěl Hrdina vyznačená monosyllaba athetovat, a vedle 788 est [eflfugata et sarcinas, 882 nunc et [in] futuro seculo (úpravou však přece povážlivou vzhledem k 1645 nunc et in cunctis seculis), 1622 [ut] 146
vydáními. Na několika místech jsem se pokusil emendačně proniknouti nad dochovaný text. Jinak však respektuji v konečné úpravě textu rukopis ještě větší měrou, nežli činil Hrdina, který se ochotněji od něho uchyloval v zájmu pravidelnosti veršové stavby a přičítal úchylky od převládajícího osmi- slabičného verše vadnému dochování. K této cestě ukazoval již Goll svými výplňky ve verších rukopisně sedmislabičných 651 tota terra «convtremuit (sice ve shodě se 766 omne corpus contremuit, ale s poruše- ním zvukových hodnot, snad stejně úmyslných jako v 369 terra tre- mente tremimus) nebo 1162 transivivt nec deponere. Podobného druhu byly formální úpravy Hrdinovy, ať již získané vložením monosyllaba et 306, -que 307, 1054, 1651, -met 1297, nam 1546, iam 1023, nunc 1214, o 1729, sunt 1664, da 1650, přibráním komposita j. «rextulerunt 801, «velout 889, vzácnější dublety j. relicuos (4slab.) místo reliquos (3slab.) 196 nebo náhradního synonyma, o slabiku delšího, j. Dominus místo Deus 1343. V tomto směru by nebylo nesnadné pokračovat a odklidit jednoduchou úpravou ještě další sedmislabičné verše, na př. 319 qui desrelinquens heremum, 517 se «quo»que ipse suffocat, 572 quos «pre-) dixi, indevii, 641 per nos met) ineffabili, 751 anfugicixt audacia, 1210 sive sacris canonibus místo seu, 1440 tres eorum articuli místo horum. Ale již ta skutečnost, že by i potom zbylo dost sedmislabičných veršů j. 221 cum ipsis arboribus, 421 est quoque nocencior, 475 ut bibant de calice, 491 cum sua milicia, 839n. passus sum iniuriam,! quantam per Boemiam, 1023 nostre gentis populus, 1093 et si que dominia, 1316 n. est aput nos maximum, [ dum calix non bibitur, 1318 per fidelem populum, 1745 multum favorabilem, kde bychom obdobnými jednoduchými zásahy nevystačili, jakož i povážlivost složitějších změn, j. 1544n. v Hrdinově úpravě «per) doctorum sentencias beatorum indevias, spojené se změnou rýmu proti rukopisné podobě doctorum sentenciis ] beatorum indeviis, působí po mém soudu varovně. K tomu přistupuje ještě další důvod. Ani de- vítislabičné verše, i když méně početné, nejsou v podání Vavřincově ojedinělou výjimkou. A opět vedle veršů 721 O infames [et] inglorii, 1103 [Nam] licet clerus possideat, 1217 qui [in] hac re scit consulere, v nichž chtěl Hrdina vyznačená monosyllaba athetovat, a vedle 788 est [eflfugata et sarcinas, 882 nunc et [in] futuro seculo (úpravou však přece povážlivou vzhledem k 1645 nunc et in cunctis seculis), 1622 [ut] 146
Strana 147
fulgeant in eclesia, jež bychom dovedli podobně jednoduše upravit, zbývají enneasyllaby j. 638 interissemus a Numine, 665 uterque male deseritur, které tak odklidit nelze. Soudím proto, že je bližší pravdě shledávati v sedmislabičných a devítislabičných verších, odchylujících se od základního a převažujícího osmislabičného verše, odchylky již autorovy a nikoli teprve vadu rukopisného dochování, s pouhou výjim- kou oněch případů, kdy je rukopisné čtení i z jiných důvodů podezřelé. Bylo by možno poukázati na to, že se v pravzoru verše Vavřincova, jímž byl kvantitativní jambický dimetr ambrosiánský (na př. Veni redemptor gentium), objevovaly tu a tam, ovšem rytmicky zcela opráv- něným rozváděním začátků dijambických meter, verše devítislabičné (u Ambrosia: geminae gigas substantiae nebo procedat e thalamo suo); kromě toho užívala již stará hymnografie, arci jen stichicky v celé básni, také katalektických jambických dimetrů, tedy veršů sedmislabič- ných (u Prudentia: Ades pater supreme). Obojí tento zjev, nechápaný již v své podstatě a nazíraný čistě mechanicky, mohl mít snad vliv na veršovnickou techniku Vavřincovu, která vyšla ovšem již z osmislabičné nekvantitativní, na př. columbanovské obměny starého hymnického verše (uvádím z hymnu Altus prosator vetustus verše 73n: Grassatis primis duobus ] seductisque parentibus] secundo ruit diabolus| cum suis satellitibus, I quorum horrore vultuum ] sonoque volitantium consterna- rentur homines, I metu territi, fragiles). V některých středověkých hym- nech nekvantitující prosodie byly střídány osmislabičné verše se sedmi- slabičnými, na př. v 13. stol. u Tomáše Akvinského (Pange, lingua, glori- osi| corporis mysterium] sanguinisque pretiosi! quem in mundi pretium). V textovém aparátu (str. 150-152) je uvedeno, kde se text tohoto vydání uchyluje od rukopisu (128-1763), resp. v úvodní části (1-127) od jeho náhrady, přepisu Dobnerova. Kromě toho pojal jsem do aparátu i ona místa, na nichž jsem odchylně od Golla, Bartoše a Hrdiny dal přednost návratu ke čtení rukopisnému. U konjektur je zpravidla uvá- děn jen jejich nejstarší původce; v partii 128-1763 bylo tak možno podle spravedlivosti vrátit původství několika správných lehčích oprav již Dobnerovi, který je mlčky provedl při svém přepisu. Poznámky (str. 153-159) jsou z největší části prací zemřelého K. Hrdiny. Čím jsem je doplnil, je vyznačeno hranatými závorkami. BOHUMIL RYBA 147
fulgeant in eclesia, jež bychom dovedli podobně jednoduše upravit, zbývají enneasyllaby j. 638 interissemus a Numine, 665 uterque male deseritur, které tak odklidit nelze. Soudím proto, že je bližší pravdě shledávati v sedmislabičných a devítislabičných verších, odchylujících se od základního a převažujícího osmislabičného verše, odchylky již autorovy a nikoli teprve vadu rukopisného dochování, s pouhou výjim- kou oněch případů, kdy je rukopisné čtení i z jiných důvodů podezřelé. Bylo by možno poukázati na to, že se v pravzoru verše Vavřincova, jímž byl kvantitativní jambický dimetr ambrosiánský (na př. Veni redemptor gentium), objevovaly tu a tam, ovšem rytmicky zcela opráv- něným rozváděním začátků dijambických meter, verše devítislabičné (u Ambrosia: geminae gigas substantiae nebo procedat e thalamo suo); kromě toho užívala již stará hymnografie, arci jen stichicky v celé básni, také katalektických jambických dimetrů, tedy veršů sedmislabič- ných (u Prudentia: Ades pater supreme). Obojí tento zjev, nechápaný již v své podstatě a nazíraný čistě mechanicky, mohl mít snad vliv na veršovnickou techniku Vavřincovu, která vyšla ovšem již z osmislabičné nekvantitativní, na př. columbanovské obměny starého hymnického verše (uvádím z hymnu Altus prosator vetustus verše 73n: Grassatis primis duobus ] seductisque parentibus] secundo ruit diabolus| cum suis satellitibus, I quorum horrore vultuum ] sonoque volitantium consterna- rentur homines, I metu territi, fragiles). V některých středověkých hym- nech nekvantitující prosodie byly střídány osmislabičné verše se sedmi- slabičnými, na př. v 13. stol. u Tomáše Akvinského (Pange, lingua, glori- osi| corporis mysterium] sanguinisque pretiosi! quem in mundi pretium). V textovém aparátu (str. 150-152) je uvedeno, kde se text tohoto vydání uchyluje od rukopisu (128-1763), resp. v úvodní části (1-127) od jeho náhrady, přepisu Dobnerova. Kromě toho pojal jsem do aparátu i ona místa, na nichž jsem odchylně od Golla, Bartoše a Hrdiny dal přednost návratu ke čtení rukopisnému. U konjektur je zpravidla uvá- děn jen jejich nejstarší původce; v partii 128-1763 bylo tak možno podle spravedlivosti vrátit původství několika správných lehčích oprav již Dobnerovi, který je mlčky provedl při svém přepisu. Poznámky (str. 153-159) jsou z největší části prací zemřelého K. Hrdiny. Čím jsem je doplnil, je vyznačeno hranatými závorkami. BOHUMIL RYBA 147
Strana 148
Strana 149
KRITICKÝ APARÁT
KRITICKÝ APARÁT
Strana 150
Strana 151
Zkratky: Bar = Bartoš LF 55 (1928) 345-347. = základní rukopis praž. NUK ID 10, fol. 355 a-365 d. C Dobnerův přepis rukopisu C v Arch. býv. země Ces. IIIf, Dob = str. 1593-1652. Goll Gollovo krit. vydání ve FRB V (1893), str. 545-563. = Höflerovo vydání ve FRA I Scriptores, II 1 (1856), str. Höf = 596-620. Hrd = Hrdina (1949) při přípravě tohoto vydání. Ry = Ryba (1950) v tomto vydání. Nadpis: Brzezoua Ry: Brzezina Dob, Brzezowa Goll XXVIS, Brziezowa Hrd 1 — 127: 8 serene Ry (srov. 959) : severe Dob — 10 ceptrigero Ry: ceptigero Dob, sceptri- gero Bar - k 13 Aristotiles Ry: Aristoteles Dob — 27 obprobrium Hrd (srov. 301, 618, 625, 1028) : opprobrium Dob — 46 tedioso Ry (pro dj srov. gj ve v. 792,914) : tetrosco Dob, tetroso Bar, tetrico Hrd — 50 persequi Ry (srov. Vulg.): prosequi Dob — 56 orbi Dob : orbis Bar — 57 plages Ry: plagas Dob - 68 tuammet Bar : tuamet Dob — 70 titivillis Ry (srov. Bartol. Claretus, Boh. 24 a Gloss. 61 titivillus škřietek mezi jmény čertů) : tibi illis Dob — 75 regem Bar: Rege Dob — 77 a 86 tam Dob: iam Bar (mylně) — 87 congregatas Hrd: congregatos Dob - 91 ipsa Hrd: ipse Dob - 125 imbrigenas Bar : inmbrigenas Dob. 128-1763: C. 137 Impingentes Dob : Inpungentes C - 140 ad meos redeunt Höf : ad meos redunt C, ad me se reddunt Hrd - 180 perferunt Goll: preferunt C - 196 reliquos C: relicuos Hrd — 197 pedicis Ry: peditis C, pedites Höf, Goll (mylně) — 199 scrobibus Ry: pedibus C - 200 falcatis Ry: falcastris C - 210 suaque C: sua quoque Goll - k 229 Iosue Ry : Ysaie C — 236 Nurmbergensium Ry (srov. 944): nuremburgensium C, nurembergensium Höf -237 cives Höf : Sites C-255 At Ry : Ac C - 269 qui Goll: quos C - 292 tacentes Dob (srov. Vulg.): po kance acentes C, iacentes Höf, Goll (mylně) - 306 crux claves C: crux et claves Hrd - 307 crux afixa C: cruxque afixa Hrd - 330 for C (=,fari audeo‘ Ry) : for (sic) Höf, fors Goll (mylně) — 431 hii Hrd : hic C - ke 433 Methamorphosis (= Methais) Ry : Metha- phisice (= Methae) C - 436 fulte Ry : fulti C - k 441 23 Hrd : 29 C - 446 urgerent stimulis Dob : urgeret stimulus C - 493 hec C : hoc Dob - 500 huic Ry : hic C - k 509 Iob 9 Ry: Psalmo 9 C - k 513 Psalmo 32 Hrd: Psalmo 21 C - 537 sorciar Dob : sor- cior C - 560 observavere Goll: observare C - 563 mulctemur Goll: mulcemur C - 151
Zkratky: Bar = Bartoš LF 55 (1928) 345-347. = základní rukopis praž. NUK ID 10, fol. 355 a-365 d. C Dobnerův přepis rukopisu C v Arch. býv. země Ces. IIIf, Dob = str. 1593-1652. Goll Gollovo krit. vydání ve FRB V (1893), str. 545-563. = Höflerovo vydání ve FRA I Scriptores, II 1 (1856), str. Höf = 596-620. Hrd = Hrdina (1949) při přípravě tohoto vydání. Ry = Ryba (1950) v tomto vydání. Nadpis: Brzezoua Ry: Brzezina Dob, Brzezowa Goll XXVIS, Brziezowa Hrd 1 — 127: 8 serene Ry (srov. 959) : severe Dob — 10 ceptrigero Ry: ceptigero Dob, sceptri- gero Bar - k 13 Aristotiles Ry: Aristoteles Dob — 27 obprobrium Hrd (srov. 301, 618, 625, 1028) : opprobrium Dob — 46 tedioso Ry (pro dj srov. gj ve v. 792,914) : tetrosco Dob, tetroso Bar, tetrico Hrd — 50 persequi Ry (srov. Vulg.): prosequi Dob — 56 orbi Dob : orbis Bar — 57 plages Ry: plagas Dob - 68 tuammet Bar : tuamet Dob — 70 titivillis Ry (srov. Bartol. Claretus, Boh. 24 a Gloss. 61 titivillus škřietek mezi jmény čertů) : tibi illis Dob — 75 regem Bar: Rege Dob — 77 a 86 tam Dob: iam Bar (mylně) — 87 congregatas Hrd: congregatos Dob - 91 ipsa Hrd: ipse Dob - 125 imbrigenas Bar : inmbrigenas Dob. 128-1763: C. 137 Impingentes Dob : Inpungentes C - 140 ad meos redeunt Höf : ad meos redunt C, ad me se reddunt Hrd - 180 perferunt Goll: preferunt C - 196 reliquos C: relicuos Hrd — 197 pedicis Ry: peditis C, pedites Höf, Goll (mylně) — 199 scrobibus Ry: pedibus C - 200 falcatis Ry: falcastris C - 210 suaque C: sua quoque Goll - k 229 Iosue Ry : Ysaie C — 236 Nurmbergensium Ry (srov. 944): nuremburgensium C, nurembergensium Höf -237 cives Höf : Sites C-255 At Ry : Ac C - 269 qui Goll: quos C - 292 tacentes Dob (srov. Vulg.): po kance acentes C, iacentes Höf, Goll (mylně) - 306 crux claves C: crux et claves Hrd - 307 crux afixa C: cruxque afixa Hrd - 330 for C (=,fari audeo‘ Ry) : for (sic) Höf, fors Goll (mylně) — 431 hii Hrd : hic C - ke 433 Methamorphosis (= Methais) Ry : Metha- phisice (= Methae) C - 436 fulte Ry : fulti C - k 441 23 Hrd : 29 C - 446 urgerent stimulis Dob : urgeret stimulus C - 493 hec C : hoc Dob - 500 huic Ry : hic C - k 509 Iob 9 Ry: Psalmo 9 C - k 513 Psalmo 32 Hrd: Psalmo 21 C - 537 sorciar Dob : sor- cior C - 560 observavere Goll: observare C - 563 mulctemur Goll: mulcemur C - 151
Strana 152
621 foti laribus Dob : focilaribus C - k 627 fortitudine Tui Goll : formili Qui C - 651 tremuit C: contremuit Goll - 692 perurgente Goll: perurente C — 711 imbelles Höf : mi belles C -721 infames et inglorii C : infames inglorii Hrd — 733 aspecturi C: conspecturi Dob — 761 tum Goll : tam C - 786 perditas Dob : peditas C — 801 tulerunt C: retulerunt Hrd - 889 ut C: velut Hrd - 910 dispergi Ry (srov. 935): dispardi C, disperdi Goll - 921 munitos Goll: munito C - 953 graciam Ry: ad graciam C - 1010 perverse Goll: perversa C - 1021 Dicet Goll: Licet C - 1023 populus C: iam populus Hrd — 1029 adiciet Goll: addiciet C - 1054 litis C: litis- que Hrd - 1083 clarificetur Goll (srov. Vulg.) : clarificentur C - 1091 Fruatur Goll: Fruantur C - 1098 propellatur Höf : propallatur C - 1102 deis C: Deum Goll (ale srov. Žalm 94,7 Deus magnus est dominus et rex magnus super omnes deos Ry) — 1103 Nam licet C: Licet Hrd — k 1129 prescripcionibus Goll: scrip C; ex officii Goll: officii C; 28 Goll: 22 C; simonia Goll: Sino C — 1148 meretricibus Dob: metricibus C - 1162 transit C: transiit Goll — 1169 se Goll: sed C — 1172 abnuet Dob: abimet C - 1175 servitute Dob: seruitate C — 1214 nobis C: nobis nunc Hrd — 1217 in hac C: hac Hrd — 1282 dandum Goll: dando C — 1297 autem seipsum Ry (srov. Vulg.) : seipsum C, semet ipsum Hrd — 1312 sint Goll : sunt C - 1343 deus C: Dominus Hrd — k 1399 31 Hrd : 21 C - po 1418 mezeru vyznačil Hrd — 1426 corrigantur Dob: corrigant C - 1431 augmentum Goll: augmenti C - 1435 era- dicetur Ry: Erudiantur C, eradiantur Höf, Goll — 1440 Tres C: Tres nam Hrd — po 1452 mezeru vyznačil Goll - po 1472 mezeru vyznačil Ry - 1493 hii Hrd: hic C - 1510 nos Goll : non C - 1544 doctorum sentenciis C: per doctorum sentencias Hrd — 1545 indeviis C: indevias Hrd — 1546 Est C: Est nam Hrd — 1547 dura Goll: dure C — k 1562 De Constantinopolitana Ry: 18 Constantinop. C - po 1579 mezeru vyznačil Goll — 1588 concinne Ry : coccine C, concione Höf, Goll — 1591 ipsi C1: illi Ca — 1610 pugnes Höf : pugnas C, pugnans Hrd — k 1610 Exodi 14° Ry: Exodi 4° C. Psalmo XXIII° Ry : Psalmo XIII° C - 1621 salva Hrd: salve C — 1650 perficere C: da perficere Hrd - 1651 finem C: finemque Hrd — 1653 ducem Goll: duce C - 1661 Iesabel Ry: Gesabel C - 1662 suo cum Ry: suoque C, suo quoque Hrd— 1664 qui cum C: qui sunt cum Hrd — 1687 Iawor Goll : Jarow C — 1687 Namslaw Goll: Menslaw — k 1719 Psalmo LXVII° Ry: Psalmo XLVII° C — 1729 pater (nom.) C: o pater (voc.) Hrd - k 1740 9° (= IX°) Ry: 11° (= XI°) C - 1747 meo Goll: meos C — 1756 hiis Goll : diis C - 1759 Rex Ry (srov. Vulg.): rex et C. 152
621 foti laribus Dob : focilaribus C - k 627 fortitudine Tui Goll : formili Qui C - 651 tremuit C: contremuit Goll - 692 perurgente Goll: perurente C — 711 imbelles Höf : mi belles C -721 infames et inglorii C : infames inglorii Hrd — 733 aspecturi C: conspecturi Dob — 761 tum Goll : tam C - 786 perditas Dob : peditas C — 801 tulerunt C: retulerunt Hrd - 889 ut C: velut Hrd - 910 dispergi Ry (srov. 935): dispardi C, disperdi Goll - 921 munitos Goll: munito C - 953 graciam Ry: ad graciam C - 1010 perverse Goll: perversa C - 1021 Dicet Goll: Licet C - 1023 populus C: iam populus Hrd — 1029 adiciet Goll: addiciet C - 1054 litis C: litis- que Hrd - 1083 clarificetur Goll (srov. Vulg.) : clarificentur C - 1091 Fruatur Goll: Fruantur C - 1098 propellatur Höf : propallatur C - 1102 deis C: Deum Goll (ale srov. Žalm 94,7 Deus magnus est dominus et rex magnus super omnes deos Ry) — 1103 Nam licet C: Licet Hrd — k 1129 prescripcionibus Goll: scrip C; ex officii Goll: officii C; 28 Goll: 22 C; simonia Goll: Sino C — 1148 meretricibus Dob: metricibus C - 1162 transit C: transiit Goll — 1169 se Goll: sed C — 1172 abnuet Dob: abimet C - 1175 servitute Dob: seruitate C — 1214 nobis C: nobis nunc Hrd — 1217 in hac C: hac Hrd — 1282 dandum Goll: dando C — 1297 autem seipsum Ry (srov. Vulg.) : seipsum C, semet ipsum Hrd — 1312 sint Goll : sunt C - 1343 deus C: Dominus Hrd — k 1399 31 Hrd : 21 C - po 1418 mezeru vyznačil Hrd — 1426 corrigantur Dob: corrigant C - 1431 augmentum Goll: augmenti C - 1435 era- dicetur Ry: Erudiantur C, eradiantur Höf, Goll — 1440 Tres C: Tres nam Hrd — po 1452 mezeru vyznačil Goll - po 1472 mezeru vyznačil Ry - 1493 hii Hrd: hic C - 1510 nos Goll : non C - 1544 doctorum sentenciis C: per doctorum sentencias Hrd — 1545 indeviis C: indevias Hrd — 1546 Est C: Est nam Hrd — 1547 dura Goll: dure C — k 1562 De Constantinopolitana Ry: 18 Constantinop. C - po 1579 mezeru vyznačil Goll — 1588 concinne Ry : coccine C, concione Höf, Goll — 1591 ipsi C1: illi Ca — 1610 pugnes Höf : pugnas C, pugnans Hrd — k 1610 Exodi 14° Ry: Exodi 4° C. Psalmo XXIII° Ry : Psalmo XIII° C - 1621 salva Hrd: salve C — 1650 perficere C: da perficere Hrd - 1651 finem C: finemque Hrd — 1653 ducem Goll: duce C - 1661 Iesabel Ry: Gesabel C - 1662 suo cum Ry: suoque C, suo quoque Hrd— 1664 qui cum C: qui sunt cum Hrd — 1687 Iawor Goll : Jarow C — 1687 Namslaw Goll: Menslaw — k 1719 Psalmo LXVII° Ry: Psalmo XLVII° C — 1729 pater (nom.) C: o pater (voc.) Hrd - k 1740 9° (= IX°) Ry: 11° (= XI°) C - 1747 meo Goll: meos C — 1756 hiis Goll : diis C - 1759 Rex Ry (srov. Vulg.): rex et C. 152
Strana 153
POZNÁMKY
POZNÁMKY
Strana 154
Strana 155
5 [Srov. Vavřincovu Satyra Regni Boemie in regem Hungarie Sigismundum (vyd. F. M. Bartoš, Listy filol. 55, 1928) 344 meque, ancillam humilem] — 8 [Srov. tamže 340: Sigismundum... de tam nobili vite ingenuum, ut rebar, palmitem.] — 9 [Srov. tamže 341: hunc (= Sigismundum) in utero matris meo potavi san- guine, ulnis suscepi genitum ac suavissimo lacte lactavi (zároveň opravuji čtení Bartošovo portavi, sanguine ulvis)] — 11 [Srov. tamže 341: (Sigismundum) in reg- norum Ungarie, Dalmacie, Croacie etc. ...meo ere meisque laboris impendiis possessionem induxi; 342: ...iam in apicem augustalis dignitatis erexi] — 13 [Aris- tot. Metaf. 1 (II) 994a 11] — 15 [Ps.-Aristoteles, De causis 1, ed. Venetiis 1560, fol. 286E: causa universalis prima agit in causatum cause secunde] - 17 Izaiáš 30, 6 vipera et regulus; Mat. 3, 7 progenies viperarum; 12, 34 totéž; 23, 33 genimina viperarum; Luk. 3, 7 totéž — 19 Skut. 1, 18 et diffusa sunt omnia viscera eius. Srov. LF 55, 341: Non est hic profecto homo... sed pocius ferocissimum vippera- rum genimen, quod partu parturientis ventrem... discerpere... conatur - 26 Žalm 69, 8-9 Quoniam propter te sustinui opprobrium, operuit confusio faciem meam. Extraneus factus sum fratribus meis et peregrinus fratribus matris meae. — 31 Žalm 43, 22 quoniam propter te mortificamur tota die, aestimati sumus sicut oves occisionis - 35 Žalm 16, 4 [-5] propter verba labiorum tuorum ego custodivi vias duras. [Perfice gressus meos in semitis tuis, ut non moveantur vestigia mea] — 43 Žalm 17, 29 Tu illuminas lucernam meam — 45 Žalm 118, 140 Ignitum elo- quium tuum vehementer - 50 Deut. 16, 20 Iuste, quod iustum est, persequeris — 67 [Srov. Vavřincovu Corone regni Boemie satira in Regem Hungarie Sigismun- dum, vyd. C. Höfler, Geschichtsschreiber II 324: Et ut de dudum lapsis conti- ceam] — 76 [Srov. tamže I1 324: innumero bellatorum agmine aggregato stipatus] — 79 [Srov. tamže I1 325: meticulosissimum ferarum lepusculum... qui... per rapi- dos canes instigatos nonnumquam in fugam vertitur] — 89 [Srov. tamže II 323: ex omnibus cristianismi provinciis] — 97 [Srov. tamže I1 324 in ipsius exterminium; LF 55, 342 ad exterminium meum] - 103 [Srov. I1 324 divino posttergato metu] — 109 [Srov. LF 55, 341 quot oppresse virgines] — 138 [Srov. 11 325 de aclivo montis impetuoso cursu ruentes] - 140 Srov. Staré letopisy české, vyd. F. Šimek, 61: Druzí Němci mnějíc, by do Němec šli, stavili se mnozí v Čechách - 155 [Srov. II 324 nec hostium cuneos ausus fuisti contemplari] — 167 Pláč 4, 19 velociores sunt persequentes nos aquilis - 227 Srov. Skut. 8, 32 Tamquam ovis ad occisio- nem ductus est - 229 [Josue 10, 8 nullus ex eis tibi resistere poterit] - 231 [Izaiáš 11,6 vitulus et leo et ovis simul morabuntur, et puer parvulus minabit eos] - 243 [Srov. LF 55, 341 amencie acrisia fascinatus; F. Novotný, Sborník J. Jankovi 155
5 [Srov. Vavřincovu Satyra Regni Boemie in regem Hungarie Sigismundum (vyd. F. M. Bartoš, Listy filol. 55, 1928) 344 meque, ancillam humilem] — 8 [Srov. tamže 340: Sigismundum... de tam nobili vite ingenuum, ut rebar, palmitem.] — 9 [Srov. tamže 341: hunc (= Sigismundum) in utero matris meo potavi san- guine, ulnis suscepi genitum ac suavissimo lacte lactavi (zároveň opravuji čtení Bartošovo portavi, sanguine ulvis)] — 11 [Srov. tamže 341: (Sigismundum) in reg- norum Ungarie, Dalmacie, Croacie etc. ...meo ere meisque laboris impendiis possessionem induxi; 342: ...iam in apicem augustalis dignitatis erexi] — 13 [Aris- tot. Metaf. 1 (II) 994a 11] — 15 [Ps.-Aristoteles, De causis 1, ed. Venetiis 1560, fol. 286E: causa universalis prima agit in causatum cause secunde] - 17 Izaiáš 30, 6 vipera et regulus; Mat. 3, 7 progenies viperarum; 12, 34 totéž; 23, 33 genimina viperarum; Luk. 3, 7 totéž — 19 Skut. 1, 18 et diffusa sunt omnia viscera eius. Srov. LF 55, 341: Non est hic profecto homo... sed pocius ferocissimum vippera- rum genimen, quod partu parturientis ventrem... discerpere... conatur - 26 Žalm 69, 8-9 Quoniam propter te sustinui opprobrium, operuit confusio faciem meam. Extraneus factus sum fratribus meis et peregrinus fratribus matris meae. — 31 Žalm 43, 22 quoniam propter te mortificamur tota die, aestimati sumus sicut oves occisionis - 35 Žalm 16, 4 [-5] propter verba labiorum tuorum ego custodivi vias duras. [Perfice gressus meos in semitis tuis, ut non moveantur vestigia mea] — 43 Žalm 17, 29 Tu illuminas lucernam meam — 45 Žalm 118, 140 Ignitum elo- quium tuum vehementer - 50 Deut. 16, 20 Iuste, quod iustum est, persequeris — 67 [Srov. Vavřincovu Corone regni Boemie satira in Regem Hungarie Sigismun- dum, vyd. C. Höfler, Geschichtsschreiber II 324: Et ut de dudum lapsis conti- ceam] — 76 [Srov. tamže I1 324: innumero bellatorum agmine aggregato stipatus] — 79 [Srov. tamže I1 325: meticulosissimum ferarum lepusculum... qui... per rapi- dos canes instigatos nonnumquam in fugam vertitur] — 89 [Srov. tamže II 323: ex omnibus cristianismi provinciis] — 97 [Srov. tamže I1 324 in ipsius exterminium; LF 55, 342 ad exterminium meum] - 103 [Srov. I1 324 divino posttergato metu] — 109 [Srov. LF 55, 341 quot oppresse virgines] — 138 [Srov. 11 325 de aclivo montis impetuoso cursu ruentes] - 140 Srov. Staré letopisy české, vyd. F. Šimek, 61: Druzí Němci mnějíc, by do Němec šli, stavili se mnozí v Čechách - 155 [Srov. II 324 nec hostium cuneos ausus fuisti contemplari] — 167 Pláč 4, 19 velociores sunt persequentes nos aquilis - 227 Srov. Skut. 8, 32 Tamquam ovis ad occisio- nem ductus est - 229 [Josue 10, 8 nullus ex eis tibi resistere poterit] - 231 [Izaiáš 11,6 vitulus et leo et ovis simul morabuntur, et puer parvulus minabit eos] - 243 [Srov. LF 55, 341 amencie acrisia fascinatus; F. Novotný, Sborník J. Jankovi 155
Strana 156
168 n.; B. Ryba, LF 66, 275 n., LF 67, 3231] — 244 Gen. 19, 11 et eos, qui foris erant, percusserunt caecitate - 259 Žalm 7, 16 Lacum aperuit et effodit eum et incidit in foveam, quam fecit; Přísl. 26, 27 Qui fodit foveam, incidit in eam - 275 IV Král. 7, 3 quatuor erant viri leprosi... Syrští, obléhajíce Samaří, uslyšeli hřmot vozů a hluk lidí, vzniklý z dopuštění Božího, a myslíce, že Israelité získali proti nim spojence, utekli ve zmatku, jen aby zachránili holé životy. Čtyři malo- mocní se vydali od brány do tábora syrského, a nalezše nesmírnou kořist, oznámili to svému králi — 290 Exod. 14,14 Dominus pugnavit pro vobis et vos tacebitis — 318 Eugenius IV., vlastním jménem Gabriel Condolmieri (1383-1447), od r. 1408 kardinál, od r. 1431 nástupce Martina V. v papežství. Když ještě žil v klášteře, předpověděl prý mu jakýs poustevník bouřlivá léta za jeho pontifikátu. Zprvu pod- poroval křižáckou výpravu r. 1431 finančně, později se přiklonil k návrhům kardi- nála Juliana Cesariniho - 321 Marta a Marie, sestry Lazara z Betanie, známé hlavně z 11. kap. evangelia Janova - 335 Švábsko, kraj mezi horním Dunajem a Rýnem - 404 [Srov. II 322 dignitatis mee predo notorius; LF 55, 344 blasphemum et noto- rium calumpniatorem] - 406 Exod. 19, 12 Cavete, ne ascendatis in montem... qui tetigerit montem, morte morietur; 30, 37 Homo ...exterminabitur de populo suo - 407 Deut. 9, 6 cum durissimae cervicis sis populus; 9, 13 populus iste durae cer- vicis est; Přísl. 29, 1 qui corripientem dura cervice contemnit — 408 Skut. 7, 52 Quem prophetarum non sunt persecuti patres vestri? — 421 [Boethius, De consol. III pr. 5, 14 Weinb.: Quae vero pestis efficacior ad nocendum quam familiaris inimicus?] — 433 Lykaon, král v řecké Arkadii, jenž chtěl zavražditi Dia (Jova), když byl v lidské podobě hostem u něho, byl za to proměněn ve vlka. (Ovidius, Met. I 163 nn.) — 436 [v Isidorových Etymologiích, soudíc podle rejstříku Lind- sayova, není; srov. na př. Sidonius Apollinaris Epist. V 7,4 hi sunt... in exactioni- bus Harpyiae; LF 67, 323] — 441 Luk. 23, 30 Tunc incipient dicere montibus: Cadite super nos, et collibus: Operite nos - 445 II Paral. 18, 33 percuteret regem Israel inter cervicem et scapulas — 489 [Srov. Rím. 12, 18 cum omnibus hominibus pacem habentes] — 507 [Žalm 94, 3-4: Quoniam Deus magnus est dominus et rex magnus super omnes deos. Quia in manu eius sunt omnes fines terrae] - 509 [Job 9, 4 quis resistit ei et pacem habuit?] — 512 Přísl. 21, 30 non est consilium contra Dominum - 513 Žalm 32, 10 Dominus dissipat consilia gentium - 515 Ecclesias- ticus 4, 32 Noli resistere contra faciem potentis nec coneris contra ictum fluvii — 522 Luk. 21, 33 Caelum et terra transibunt, verba autem mea non transibunt — 526 Žalm 18, 10 Timor Domini sanctus, permanens in saeculum saeculi; iudicia Domini vera, iustificata in semetipsa — 528 Ecclesiasticus 26, 24 Fundamenta aeterna super petram solidam - 547 [Srov. I1 326 Equidem non sapis, sed desipis]- 563 [Nezjištěno] - 590 Ecclesiastes 10, 19 et pecuniae oboediunt omnia - 627 Vale- rius Max. III 2, 14 (v kapitole De fortitudine, odst. Tui quoque...) Cato, Utica monumentum est... quanto pótior esse debeat probis dignitas sine vita quam vita sine dignitate - 686 II Tim. 5 Nam et qui certat in agone, non coronatur, nisi legi- time certaverit - 690 [Srov. II 325 folii volantis horrido sonitu] - 696 Izaiáš 41,2 sicut stipulam vento raptam; [srov. i II 324 tamquam vehemens turbo stipulas]— 699 Srov. Dalimil 10 (Cambr.): Mužie mniec, by dievky měchýřem zahnali — 156
168 n.; B. Ryba, LF 66, 275 n., LF 67, 3231] — 244 Gen. 19, 11 et eos, qui foris erant, percusserunt caecitate - 259 Žalm 7, 16 Lacum aperuit et effodit eum et incidit in foveam, quam fecit; Přísl. 26, 27 Qui fodit foveam, incidit in eam - 275 IV Král. 7, 3 quatuor erant viri leprosi... Syrští, obléhajíce Samaří, uslyšeli hřmot vozů a hluk lidí, vzniklý z dopuštění Božího, a myslíce, že Israelité získali proti nim spojence, utekli ve zmatku, jen aby zachránili holé životy. Čtyři malo- mocní se vydali od brány do tábora syrského, a nalezše nesmírnou kořist, oznámili to svému králi — 290 Exod. 14,14 Dominus pugnavit pro vobis et vos tacebitis — 318 Eugenius IV., vlastním jménem Gabriel Condolmieri (1383-1447), od r. 1408 kardinál, od r. 1431 nástupce Martina V. v papežství. Když ještě žil v klášteře, předpověděl prý mu jakýs poustevník bouřlivá léta za jeho pontifikátu. Zprvu pod- poroval křižáckou výpravu r. 1431 finančně, později se přiklonil k návrhům kardi- nála Juliana Cesariniho - 321 Marta a Marie, sestry Lazara z Betanie, známé hlavně z 11. kap. evangelia Janova - 335 Švábsko, kraj mezi horním Dunajem a Rýnem - 404 [Srov. II 322 dignitatis mee predo notorius; LF 55, 344 blasphemum et noto- rium calumpniatorem] - 406 Exod. 19, 12 Cavete, ne ascendatis in montem... qui tetigerit montem, morte morietur; 30, 37 Homo ...exterminabitur de populo suo - 407 Deut. 9, 6 cum durissimae cervicis sis populus; 9, 13 populus iste durae cer- vicis est; Přísl. 29, 1 qui corripientem dura cervice contemnit — 408 Skut. 7, 52 Quem prophetarum non sunt persecuti patres vestri? — 421 [Boethius, De consol. III pr. 5, 14 Weinb.: Quae vero pestis efficacior ad nocendum quam familiaris inimicus?] — 433 Lykaon, král v řecké Arkadii, jenž chtěl zavražditi Dia (Jova), když byl v lidské podobě hostem u něho, byl za to proměněn ve vlka. (Ovidius, Met. I 163 nn.) — 436 [v Isidorových Etymologiích, soudíc podle rejstříku Lind- sayova, není; srov. na př. Sidonius Apollinaris Epist. V 7,4 hi sunt... in exactioni- bus Harpyiae; LF 67, 323] — 441 Luk. 23, 30 Tunc incipient dicere montibus: Cadite super nos, et collibus: Operite nos - 445 II Paral. 18, 33 percuteret regem Israel inter cervicem et scapulas — 489 [Srov. Rím. 12, 18 cum omnibus hominibus pacem habentes] — 507 [Žalm 94, 3-4: Quoniam Deus magnus est dominus et rex magnus super omnes deos. Quia in manu eius sunt omnes fines terrae] - 509 [Job 9, 4 quis resistit ei et pacem habuit?] — 512 Přísl. 21, 30 non est consilium contra Dominum - 513 Žalm 32, 10 Dominus dissipat consilia gentium - 515 Ecclesias- ticus 4, 32 Noli resistere contra faciem potentis nec coneris contra ictum fluvii — 522 Luk. 21, 33 Caelum et terra transibunt, verba autem mea non transibunt — 526 Žalm 18, 10 Timor Domini sanctus, permanens in saeculum saeculi; iudicia Domini vera, iustificata in semetipsa — 528 Ecclesiasticus 26, 24 Fundamenta aeterna super petram solidam - 547 [Srov. I1 326 Equidem non sapis, sed desipis]- 563 [Nezjištěno] - 590 Ecclesiastes 10, 19 et pecuniae oboediunt omnia - 627 Vale- rius Max. III 2, 14 (v kapitole De fortitudine, odst. Tui quoque...) Cato, Utica monumentum est... quanto pótior esse debeat probis dignitas sine vita quam vita sine dignitate - 686 II Tim. 5 Nam et qui certat in agone, non coronatur, nisi legi- time certaverit - 690 [Srov. II 325 folii volantis horrido sonitu] - 696 Izaiáš 41,2 sicut stipulam vento raptam; [srov. i II 324 tamquam vehemens turbo stipulas]— 699 Srov. Dalimil 10 (Cambr.): Mužie mniec, by dievky měchýřem zahnali — 156
Strana 157
710 Míněn je Soběslav II., kníže český 1173-78, jejž Dalimil líčí jako velkého ne- přítele Němců. Narážka Vavřincova se vztahuje k Dalim. kap. 67, 35-39 — 736 [Srov. Mar. 10, 49 Animaequior esto; Skut. 27, 36 animaequiores autem facti] — 783 Básník tu činí narážky na vítězství Žižkovo na hoře Vítkově u Prahy 28. května 1420, dobytí Vyšehradu Hynkem Krušinou z Lichtnburka 1. listopadu 1420, do- bytí Kladrub u Stříbra a Chotěšova Žižkou v lednu 1421, jeho boje se Zikmundem koncem prosince a počátkem ledna 1421 o Kutnou Horu, na pád Německého Brodu po vítězné bitvě Žižkově u Habrů 8. ledna 1422 - 796 Dne 16. a 17. června 1426 byla svedena na Běhání u Ústí nad Labem největší bitva mezi husity, jež vedl Prokop Holý a s nimiž slavně zvítězil nad přesilou domácích Němců a Sasů — 804 Uherské vojsko Zikmundovo bylo poraženo u Žatce 14. října 1420; v druhé polovici září 1621 marně Žatec obléhali křižáci — 841 Zikmund byl se svým křižác- kým vojskem, většinou uherským, na hlavu poražen dne 28. září 1396 od sultána Bajazida I. u Nikopole nad Dunajem (v nyn. Bulharsku) — 862 Mat. 16, 18 et portae inferi non praevalebunt — 872 [Boethius, De consol. II pr. 1, 19 Weinb.: Tu vero volventis rotae impetum retinere conaris? Val. Max. VI 9 ext. 7 Caduca nimirum et fragilia puerilibusque consentanea crepundiis sunt ista, quae vires atque opes humanae vocantur. Adfluunt subito, repente dilabuntur, nullo in loco, nulla in persona stabilibus nixa radicibus consistunt, sed incertissimo flatu fortu- nae huc atque illuc acta quos sublime extulerunt inproviso recussu destitutos pro- fundo cladium miserabiliter inmergunt; VII 1 zač.: Volubilis fortunae conplura exempla retulimus] - 876 [Mezi Ps.—Catonovými Distichy je nejbližší 1 18, 2 Non eodem cursu respondent ultima primis] — 879 [Boethius, De consol. II pr. 2, 9 Weinb.: Haec nostra vis est, hunc continuum ludum ludimus : rotam volubili orbe versamus, infima summis, summa infimis mutare gaudemus] — 929 Dareios III. Kodomannos, král perský, byl poražen, ač měl přesilu vojska, od Alexandra Veli- kého, krále makedonského, v 1. 334-333 ve třech bitvách - 944 Fridrich I. Ho- henzollerský (1372-1440), purkrabí norimberský, od r. 1415 markrabí braniborský a od r. 1417 kurfiřt. R. 1430 vyjednával s husitskými vůdci o účast Čechů na sjezdě norimberském, ale po nezdaru celého jednání převzal za Zikmunda vrchní velení výpravy do Čech r. 1431 - 1058 Srov. Vavřincovu Kroniku FRB V 531 cur nidum proprium stercorisando defedare non cessas ? — 1082 II Thes. 3, 1 orate pro nobis, ut sermo Dei currat et clarificetur — 1110 I Esdr. 9, 3 scidi pallium meum et tuni- cam; 9, 5 scisso pallio et tunica - 1129 I Kor. 9,7 Quis militat suis stipendiis umquam? [Gratianus, Decreti pars II, causa XXVIII, qu. 1, cap. 8 Iam nunc' (I 1082b vyd. Friedberg.), kde je citován i I Kor. 9, 5-7; Decretal. Gregor. IX. lib. V, tit. III De simonia, cap. 10 'Quum sit Romana' (I1 751 a vyd. Friedberg.), kde parafrasován I Kor 9, 7] — 1215 Zikmund, aby se nemusil účastnit výpravy proti Čechám, léčil se v Norimberce z úrazu pádem; koncem října 1431 byl již v Miláně a tam byl 25. listopadu 1431 korunován železnou korunou za krále lom- bardského — 1223 Izaiáš 46, 8 redite praevaricatores ad cor — 1230 [Snad omyl opi- sovačův místo I Mach. 3, kde 46 locus orationis erat in Maspha... 47 Et ieiunave- runt illa die... 53 Quomodo poterimus subsistere ante faciem eorum, nisi tu, Deus, adiuves nos?] - 1261 Mat. 26, 27 bibite ex hoc omnes — 1285 Jan 6, 56 Caro enim 157
710 Míněn je Soběslav II., kníže český 1173-78, jejž Dalimil líčí jako velkého ne- přítele Němců. Narážka Vavřincova se vztahuje k Dalim. kap. 67, 35-39 — 736 [Srov. Mar. 10, 49 Animaequior esto; Skut. 27, 36 animaequiores autem facti] — 783 Básník tu činí narážky na vítězství Žižkovo na hoře Vítkově u Prahy 28. května 1420, dobytí Vyšehradu Hynkem Krušinou z Lichtnburka 1. listopadu 1420, do- bytí Kladrub u Stříbra a Chotěšova Žižkou v lednu 1421, jeho boje se Zikmundem koncem prosince a počátkem ledna 1421 o Kutnou Horu, na pád Německého Brodu po vítězné bitvě Žižkově u Habrů 8. ledna 1422 - 796 Dne 16. a 17. června 1426 byla svedena na Běhání u Ústí nad Labem největší bitva mezi husity, jež vedl Prokop Holý a s nimiž slavně zvítězil nad přesilou domácích Němců a Sasů — 804 Uherské vojsko Zikmundovo bylo poraženo u Žatce 14. října 1420; v druhé polovici září 1621 marně Žatec obléhali křižáci — 841 Zikmund byl se svým křižác- kým vojskem, většinou uherským, na hlavu poražen dne 28. září 1396 od sultána Bajazida I. u Nikopole nad Dunajem (v nyn. Bulharsku) — 862 Mat. 16, 18 et portae inferi non praevalebunt — 872 [Boethius, De consol. II pr. 1, 19 Weinb.: Tu vero volventis rotae impetum retinere conaris? Val. Max. VI 9 ext. 7 Caduca nimirum et fragilia puerilibusque consentanea crepundiis sunt ista, quae vires atque opes humanae vocantur. Adfluunt subito, repente dilabuntur, nullo in loco, nulla in persona stabilibus nixa radicibus consistunt, sed incertissimo flatu fortu- nae huc atque illuc acta quos sublime extulerunt inproviso recussu destitutos pro- fundo cladium miserabiliter inmergunt; VII 1 zač.: Volubilis fortunae conplura exempla retulimus] - 876 [Mezi Ps.—Catonovými Distichy je nejbližší 1 18, 2 Non eodem cursu respondent ultima primis] — 879 [Boethius, De consol. II pr. 2, 9 Weinb.: Haec nostra vis est, hunc continuum ludum ludimus : rotam volubili orbe versamus, infima summis, summa infimis mutare gaudemus] — 929 Dareios III. Kodomannos, král perský, byl poražen, ač měl přesilu vojska, od Alexandra Veli- kého, krále makedonského, v 1. 334-333 ve třech bitvách - 944 Fridrich I. Ho- henzollerský (1372-1440), purkrabí norimberský, od r. 1415 markrabí braniborský a od r. 1417 kurfiřt. R. 1430 vyjednával s husitskými vůdci o účast Čechů na sjezdě norimberském, ale po nezdaru celého jednání převzal za Zikmunda vrchní velení výpravy do Čech r. 1431 - 1058 Srov. Vavřincovu Kroniku FRB V 531 cur nidum proprium stercorisando defedare non cessas ? — 1082 II Thes. 3, 1 orate pro nobis, ut sermo Dei currat et clarificetur — 1110 I Esdr. 9, 3 scidi pallium meum et tuni- cam; 9, 5 scisso pallio et tunica - 1129 I Kor. 9,7 Quis militat suis stipendiis umquam? [Gratianus, Decreti pars II, causa XXVIII, qu. 1, cap. 8 Iam nunc' (I 1082b vyd. Friedberg.), kde je citován i I Kor. 9, 5-7; Decretal. Gregor. IX. lib. V, tit. III De simonia, cap. 10 'Quum sit Romana' (I1 751 a vyd. Friedberg.), kde parafrasován I Kor 9, 7] — 1215 Zikmund, aby se nemusil účastnit výpravy proti Čechám, léčil se v Norimberce z úrazu pádem; koncem října 1431 byl již v Miláně a tam byl 25. listopadu 1431 korunován železnou korunou za krále lom- bardského — 1223 Izaiáš 46, 8 redite praevaricatores ad cor — 1230 [Snad omyl opi- sovačův místo I Mach. 3, kde 46 locus orationis erat in Maspha... 47 Et ieiunave- runt illa die... 53 Quomodo poterimus subsistere ante faciem eorum, nisi tu, Deus, adiuves nos?] - 1261 Mat. 26, 27 bibite ex hoc omnes — 1285 Jan 6, 56 Caro enim 157
Strana 158
mea vere est cibus et sanguis meus vere est potus; 6, 54 nisi manducaveritis car- nem Filii hominis et biberitis eius sanguinem, non habebitis vitam in vobis — 1293 I Kor. 11,28 Probet autem se ipsum homo et sic de pane illo edat et de calice bibat - 1321 Skut. 5, 2-11; Ananiáš prodal svůj statek ve prospěch křestanské obce, ale s vědomím své choti Safiry si část peněz ponechal pro sebe. Oba to na otázku apoštola Petra popřeli a stiženi byli náhlou smrtí — 1341 Jos. 7; když Josue dobyl Jericha, Achan přes jeho zákaz ukryl cenné věci z kořisti v svém stanu. Hospodin potrestal, poněvadž šlo o věci proklaté, Israelity porážkou a Achan byl i se syny v údolí Achor ukamenován — 1345 II Král. 11; David odloudil svému bojovníku Uriášovi manželku Betsabe a dal nastrojit úklad, aby byl v boji proti přesile zabit. Za to neměl podle vůle Boží odejíti měč z Davidova domu na věky — 1347 II Král. 21; za krále Davida (z pokolení patriarchy Jakoba) byl po tři léta hlad, trest za to, že Saul povraždil Gabaonity. Usmíření Hospodina nastalo teprve potom, když sedm potomků Saulových odpykalo hřích svého předka smrtí — 1357 Luk. 14, 33 qui non renuntiat omnibus, quae possidet, non potest meus esse discipulus — 1365 Mat. 19, 27 Tunc respondens Petrus dixit ei: Ecce nos reliquimus omnia et secuti sumus te; quid ergo erit nobis; obdobně Mar. 10, 28 a Luk. 18, 28 — 1367 Mat. 19, 28 sedebitis et vos super sedes duodecim, iudicantes duodecim tribus Israel; [k výrazu srov. anonym. skladbu O Roma nobilis 9 n.: cum bis sex tribuum sederis arbiter] — 1379 Luk. 22,25 Reges gentium dominantur eorum, et qui potes- tatem habent super eos, benefici vocantur; srov. týž citát ve Vavřincově Kron. FRB V 393 — 1387 Mat. 20,28 Sicut Filius hominis non venit ministrari, sed mi- nistrare - 1389 Jan 6, 15 Iesus, cum cognovisset, quia venturi essent, ut facerent eum regem, fugit iterum in montem - 1391 Luk. 2, 51 Et descendit cum eis et venit Nazareth et erat subditus illis (sc. parentibus 2, 41) — 1392 [Aristot. Eth. Nik. I p. 1101b 30] — 1399 Ecclesiasticus 31, 7 Lignum offensionis est aurum sacri- ficantium - 1403 Mat. 19, 24 Facilius est camelum per foramen acus transire quam divitem intrare in regnum caelorum — 1407 Seneca, Epist. 18, 13 Nemo alius est deo dignus quam qui opes contempsit (po předchozím citátu z Verg. Aen. VIII 364) — 1409 I Tim. 6, 10 Radix enim omnium malorum est cupiditas, quam qui- dam appetentes erraverunt a fide et inseruerunt se doloribus multis - 1410 Efez. 5, 5 aut avarus, quod est idolorum servitus — po 1452 mezera v textu, jak ukazuje i chybějící rým, [ve vypadlém verši bylo asi sloveso agerent nebo některé jeho syno- nymum] - 1455 [Mat. 13, 7 alia autem ceciderunt in spinas; Mar. 4, 7 aliud cecidit in spinas; Luk. 8, 7 aliud cecidit inter spinas] — 1459 [Nezjištěno] — 1476 Jan 10, 11 Bonus pastor animam suam dat pro ovibus suis - 1478 Josue 6, 4 sacerdotes clan- gent buccinis - 1493 Mat. 23, 7-8 Amant... vocari ab nominibus Rabbi. Vos au- tem nolite vocari Rabbi — 1495 [Mat. 23, 3 dicunt enim, et non faciunt] — 1562 [Gratianus, Decreti prima pars, dist. XXII, cap. 4 De Constantinopolitana' (I 75 a vyd. Friedberg.): De Constantinopolitana ecclesia quod dicunt, quis eam dubitet Sedi apostolice esse subiectam? Si tamen quid boni vel ipsa vel altera eccle- sia habet, ego et minores meos... in bono imitari paratus sum. Stultus est enim, qui in eo se primum existimat, ut bona, que viderit, discere contempnat] — 1574 Zalm 67, 7 Deus, qui inhabitare facit unius moris in domo — 1577 Izaiáš 2, 4 et 158
mea vere est cibus et sanguis meus vere est potus; 6, 54 nisi manducaveritis car- nem Filii hominis et biberitis eius sanguinem, non habebitis vitam in vobis — 1293 I Kor. 11,28 Probet autem se ipsum homo et sic de pane illo edat et de calice bibat - 1321 Skut. 5, 2-11; Ananiáš prodal svůj statek ve prospěch křestanské obce, ale s vědomím své choti Safiry si část peněz ponechal pro sebe. Oba to na otázku apoštola Petra popřeli a stiženi byli náhlou smrtí — 1341 Jos. 7; když Josue dobyl Jericha, Achan přes jeho zákaz ukryl cenné věci z kořisti v svém stanu. Hospodin potrestal, poněvadž šlo o věci proklaté, Israelity porážkou a Achan byl i se syny v údolí Achor ukamenován — 1345 II Král. 11; David odloudil svému bojovníku Uriášovi manželku Betsabe a dal nastrojit úklad, aby byl v boji proti přesile zabit. Za to neměl podle vůle Boží odejíti měč z Davidova domu na věky — 1347 II Král. 21; za krále Davida (z pokolení patriarchy Jakoba) byl po tři léta hlad, trest za to, že Saul povraždil Gabaonity. Usmíření Hospodina nastalo teprve potom, když sedm potomků Saulových odpykalo hřích svého předka smrtí — 1357 Luk. 14, 33 qui non renuntiat omnibus, quae possidet, non potest meus esse discipulus — 1365 Mat. 19, 27 Tunc respondens Petrus dixit ei: Ecce nos reliquimus omnia et secuti sumus te; quid ergo erit nobis; obdobně Mar. 10, 28 a Luk. 18, 28 — 1367 Mat. 19, 28 sedebitis et vos super sedes duodecim, iudicantes duodecim tribus Israel; [k výrazu srov. anonym. skladbu O Roma nobilis 9 n.: cum bis sex tribuum sederis arbiter] — 1379 Luk. 22,25 Reges gentium dominantur eorum, et qui potes- tatem habent super eos, benefici vocantur; srov. týž citát ve Vavřincově Kron. FRB V 393 — 1387 Mat. 20,28 Sicut Filius hominis non venit ministrari, sed mi- nistrare - 1389 Jan 6, 15 Iesus, cum cognovisset, quia venturi essent, ut facerent eum regem, fugit iterum in montem - 1391 Luk. 2, 51 Et descendit cum eis et venit Nazareth et erat subditus illis (sc. parentibus 2, 41) — 1392 [Aristot. Eth. Nik. I p. 1101b 30] — 1399 Ecclesiasticus 31, 7 Lignum offensionis est aurum sacri- ficantium - 1403 Mat. 19, 24 Facilius est camelum per foramen acus transire quam divitem intrare in regnum caelorum — 1407 Seneca, Epist. 18, 13 Nemo alius est deo dignus quam qui opes contempsit (po předchozím citátu z Verg. Aen. VIII 364) — 1409 I Tim. 6, 10 Radix enim omnium malorum est cupiditas, quam qui- dam appetentes erraverunt a fide et inseruerunt se doloribus multis - 1410 Efez. 5, 5 aut avarus, quod est idolorum servitus — po 1452 mezera v textu, jak ukazuje i chybějící rým, [ve vypadlém verši bylo asi sloveso agerent nebo některé jeho syno- nymum] - 1455 [Mat. 13, 7 alia autem ceciderunt in spinas; Mar. 4, 7 aliud cecidit in spinas; Luk. 8, 7 aliud cecidit inter spinas] — 1459 [Nezjištěno] — 1476 Jan 10, 11 Bonus pastor animam suam dat pro ovibus suis - 1478 Josue 6, 4 sacerdotes clan- gent buccinis - 1493 Mat. 23, 7-8 Amant... vocari ab nominibus Rabbi. Vos au- tem nolite vocari Rabbi — 1495 [Mat. 23, 3 dicunt enim, et non faciunt] — 1562 [Gratianus, Decreti prima pars, dist. XXII, cap. 4 De Constantinopolitana' (I 75 a vyd. Friedberg.): De Constantinopolitana ecclesia quod dicunt, quis eam dubitet Sedi apostolice esse subiectam? Si tamen quid boni vel ipsa vel altera eccle- sia habet, ego et minores meos... in bono imitari paratus sum. Stultus est enim, qui in eo se primum existimat, ut bona, que viderit, discere contempnat] — 1574 Zalm 67, 7 Deus, qui inhabitare facit unius moris in domo — 1577 Izaiáš 2, 4 et 158
Strana 159
conflabunt gladios suos in vomeres et lanceas suas in falces. Non levabit gens contra gentem gladium nec exercebuntur ultra ad proelium — 1582 Izaiáš 32, 18 Et se- debit populus meus in pulchritudine pacis et in tabernaculis fiduciae et in requie opulenta - 1586 [srov. Žalm 95,1 Cantate Domino canticum novum] — 1592 Žalm 148, 1-2 Laudate Dominum de caelis, laudate eum omnes angeli eius... 3 laudate eum sol et luna, laudate eum omnes stellae et lumen; 4 laudate eum caeli caelorum et aquae omnes...; 8 ignis, nix, glacies — 1596 [k nom. aera srov. začátek hymnu, přičítaného Venantiu Fortunatovi: Quem terra, pontus, aethera I colunt, adorant, praedicant] — 1602 Žalm 108, 30 laudabo eum, quia astitit a dexteris pau- peris, ut salvam faceret a persequentibus animam meam - 1603 [Srov. LF 55, 345 da mihi, queso, ancille tue] — 1606 Žalm 143, 1 Deus meus, qui docet manus meas ad proelium et digitos meos ad bellum — 1608 [Žalm 90, 14 Protegam eum, quo- niam cognovit nomen meum] - 1609 [Žalm 144, 20 Custodit Dominus omnes dili- gentes se; srov. v hymnu Veni sancte slova Da tuis fidelibus in te confidentibus] — 1610 [Exod. 14, 14 Dominus pugnabit pro vobis] — 1611 [Žalm 23, 8 Dominus potens in proelio] — 1615 Apokal. 17, 17 rex regum; I Tim. 6, 15 rex regum et Dominus dominantium; [srov. LF 55, 343 o rex regum, 345 te, regem re- gum et dominancium dominum] - 1618 Jan 17, 7 quia verba, quae dedisti mihi, dedi eis... et cognoverunt vere - 1628 [Srov. Soudc. 7, 6 reliqua mul- titudo flexo poplite biberat] — 1635 Srov. Dies irae 24: salva me, fons pie- tatis — 1653 [Albrecht V., arcikníže rakouský (1397-1439), od r. 1422 manžel Alžběty (1409-1442), dcery Zikmundovy; od Zikmunda dostal r. 1423 Moravu v léno] - 1660 [Druhá manželka Zikmundova Barbora Celská [†1451), cha- rakterisovaná zde podobně jako u Eneáše Silvia jménem Messalininým] — 1661 [Srov. IV Král. 9, 22 adhuc fornicationes Iezabel, matris tuae, et vene- ficia eius multa vigent] — 1662 [Otec Barbořin Heřman II. Celský († 1435)] — 1684 [Narážka na Prokopovu výpravu k osvobození obleženého slezského Němčí 8. září 1431] - 1707 Mat. 8, 20 vulpes foveas habent — 1717 [Žalm 58, 12 Disperge illos in virtute tua] - 1719 [Žalm 67, 3 Sicut deficit fumus, deficiant] — 1720 Žalm 96, 5 Montes sicut cera fluxerunt a facie Domini — 1723 Žalm 9, 18 ut non apponat ultra magnificare se homo super terram - 1724 Job 4, 19 quanto magis hi, qui habi- tant domos luteas — 1727 Žalm 88,33 visitabo in virga iniquitates eorum — 1731 Přísl. 3, 11 quem enim diligit Dominus, corripit — 1740 Skut. 9, 5 durum est tibi contra stimulum calcitrare; [srov. LF 55, 345 discriminosum sit... contra sti- mulum rectitudinis calcitrare] — 1749 Moudr. 11, 25 Diligis enim omnia, quae sunt - 1759 [Ecclesiastes 2, 12 quid est, inquam, homo, ut sequi possit Regem, Factorem suum?] — 1760 [Srov. LF 55, 343 viancium more] — 1761 [I Kor. 9, 24�25 bravium... coronam].
conflabunt gladios suos in vomeres et lanceas suas in falces. Non levabit gens contra gentem gladium nec exercebuntur ultra ad proelium — 1582 Izaiáš 32, 18 Et se- debit populus meus in pulchritudine pacis et in tabernaculis fiduciae et in requie opulenta - 1586 [srov. Žalm 95,1 Cantate Domino canticum novum] — 1592 Žalm 148, 1-2 Laudate Dominum de caelis, laudate eum omnes angeli eius... 3 laudate eum sol et luna, laudate eum omnes stellae et lumen; 4 laudate eum caeli caelorum et aquae omnes...; 8 ignis, nix, glacies — 1596 [k nom. aera srov. začátek hymnu, přičítaného Venantiu Fortunatovi: Quem terra, pontus, aethera I colunt, adorant, praedicant] — 1602 Žalm 108, 30 laudabo eum, quia astitit a dexteris pau- peris, ut salvam faceret a persequentibus animam meam - 1603 [Srov. LF 55, 345 da mihi, queso, ancille tue] — 1606 Žalm 143, 1 Deus meus, qui docet manus meas ad proelium et digitos meos ad bellum — 1608 [Žalm 90, 14 Protegam eum, quo- niam cognovit nomen meum] - 1609 [Žalm 144, 20 Custodit Dominus omnes dili- gentes se; srov. v hymnu Veni sancte slova Da tuis fidelibus in te confidentibus] — 1610 [Exod. 14, 14 Dominus pugnabit pro vobis] — 1611 [Žalm 23, 8 Dominus potens in proelio] — 1615 Apokal. 17, 17 rex regum; I Tim. 6, 15 rex regum et Dominus dominantium; [srov. LF 55, 343 o rex regum, 345 te, regem re- gum et dominancium dominum] - 1618 Jan 17, 7 quia verba, quae dedisti mihi, dedi eis... et cognoverunt vere - 1628 [Srov. Soudc. 7, 6 reliqua mul- titudo flexo poplite biberat] — 1635 Srov. Dies irae 24: salva me, fons pie- tatis — 1653 [Albrecht V., arcikníže rakouský (1397-1439), od r. 1422 manžel Alžběty (1409-1442), dcery Zikmundovy; od Zikmunda dostal r. 1423 Moravu v léno] - 1660 [Druhá manželka Zikmundova Barbora Celská [†1451), cha- rakterisovaná zde podobně jako u Eneáše Silvia jménem Messalininým] — 1661 [Srov. IV Král. 9, 22 adhuc fornicationes Iezabel, matris tuae, et vene- ficia eius multa vigent] — 1662 [Otec Barbořin Heřman II. Celský († 1435)] — 1684 [Narážka na Prokopovu výpravu k osvobození obleženého slezského Němčí 8. září 1431] - 1707 Mat. 8, 20 vulpes foveas habent — 1717 [Žalm 58, 12 Disperge illos in virtute tua] - 1719 [Žalm 67, 3 Sicut deficit fumus, deficiant] — 1720 Žalm 96, 5 Montes sicut cera fluxerunt a facie Domini — 1723 Žalm 9, 18 ut non apponat ultra magnificare se homo super terram - 1724 Job 4, 19 quanto magis hi, qui habi- tant domos luteas — 1727 Žalm 88,33 visitabo in virga iniquitates eorum — 1731 Přísl. 3, 11 quem enim diligit Dominus, corripit — 1740 Skut. 9, 5 durum est tibi contra stimulum calcitrare; [srov. LF 55, 345 discriminosum sit... contra sti- mulum rectitudinis calcitrare] — 1749 Moudr. 11, 25 Diligis enim omnia, quae sunt - 1759 [Ecclesiastes 2, 12 quid est, inquam, homo, ut sequi possit Regem, Factorem suum?] — 1760 [Srov. LF 55, 343 viancium more] — 1761 [I Kor. 9, 24�25 bravium... coronam].
Strana 160
Strana 161
N OBSAH . . . . . . . . . . . . . . . 5-18 Před Bitvou u Domažlic (J. Macek) . . Vavřinec z Březové a jeho píseň o vítězství u Domažlic (J. B. Čapek) 19-36 Latinský text skladby Vavřincovy (K. Hrdina - B. Ryba) . . . . . . 38-140 Český překlad skladby Vavřincovy (J. B. Čapek) . . . . . . . . . . 39-141 K textu skladby Vavřincovy (B. Ryba) . . . . . . . . . . . . . . . . 143-147 Kritický aparát (B. Ryba) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149-152 Poznámky (K. Hrdina - B. Ryba) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153-159
N OBSAH . . . . . . . . . . . . . . . 5-18 Před Bitvou u Domažlic (J. Macek) . . Vavřinec z Březové a jeho píseň o vítězství u Domažlic (J. B. Čapek) 19-36 Latinský text skladby Vavřincovy (K. Hrdina - B. Ryba) . . . . . . 38-140 Český překlad skladby Vavřincovy (J. B. Čapek) . . . . . . . . . . 39-141 K textu skladby Vavřincovy (B. Ryba) . . . . . . . . . . . . . . . . 143-147 Kritický aparát (B. Ryba) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149-152 Poznámky (K. Hrdina - B. Ryba) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153-159
- 1: Array
- 5: Array
- 38: Array
- 149: Array
- 153: Array
- 161: Array