z 481 stránek
Titul
I
II
III
IV
Předmluva
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
XV
XVI
XVII
XVIII
XIX
XX
XXI
XXII
XXIII
XXIV
XXV
XXVI
XXVII
XXVIII
XXIX
XXX
XXXI
XXXII
XXXIII
XXXIV
XXXV
XXXVI
XXXVII
XXXVIII
XXXIX
XL
XLI
XLII
XLIII
XLIV
XLV
XLVI
XLVII
XLVIII
XLIX
L
LI
LII
LIII
LIV
LV
LVI
LVII
LVIII
LIX
LX
LXI
LXII
LXIII
LXIV
Edice
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
267
268
269
270
271
272
273
274
275
276
277
278
279
280
281
282
283
284
285
286
287
288
289
290
291
292
293
294
295
296
297
298
299
300
301
302
303
304
305
306
307
308
309
310
311
312
313
314
315
316
317
318
319
320
321
322
323
324
325
326
327
328
329
330
331
332
333
334
335
336
337
338
339
340
341
342
343
344
345
346
347
348
349
350
351
352
353
354
355
356
357
358
359
360
361
362
Přílohy
363
364
365
366
367
368
369
370
371
372
373
374
375
376
377
378
379
380
381
382
383
384
Seznam slov a věcí
385
386
387
388
389
390
391
392
393
394
395
396
397
398
399
400
401
402
403
404
405
406
Obsah
407
408
409
410
411
412
413
414
415
416
417
Název:
Jana Albína Ezopovy fabule a Brantovy rozprávky
Autor:
Truhlář, Antonín
Rok vydání:
1901
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
481
Počet stran předmluvy plus obsahu:
LXIV+417
Obsah:
- I: Titul
- V: Předmluva
- 1: Edice
- 363: Přílohy
- 385: Seznam slov a věcí
- 407: Obsah
upravit
Strana I
SBRKA PRAMERUV KU POZNANÍ LITERÁRNÍHO ŽIVOTA V ČECHÁCH, NA MORAVÉ A V SLEZSKU. VYDÁVÁ III. TŘIDA ČESKÉ AKADEMIE CISARE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ V PRAZE. SKUPINA PRVNÍ. PAMÁTKY ŘEČI A LITERATURY ČESKÉ. ŘADA II. ČÍSLO 3. EZOPOVY FABULE. V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 1901.
SBRKA PRAMERUV KU POZNANÍ LITERÁRNÍHO ŽIVOTA V ČECHÁCH, NA MORAVÉ A V SLEZSKU. VYDÁVÁ III. TŘIDA ČESKÉ AKADEMIE CISARE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ V PRAZE. SKUPINA PRVNÍ. PAMÁTKY ŘEČI A LITERATURY ČESKÉ. ŘADA II. ČÍSLO 3. EZOPOVY FABULE. V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 1901.
Strana II
JANA ALBÍNA EZOPOVY FABULE BRANTOVY ROZPRAVKY. DLE SBORNIKU PROSTEJOVSKÉHO Z R. 1557. VYDAL, UVODEM A POZNÁMKAMI OPATŘIL I PŘÍLOHAMI DOPLNIL ANTONIN TRUHLAR, PROFESSOR C. K. AKADEM. GVMNASIA. V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 1901.
JANA ALBÍNA EZOPOVY FABULE BRANTOVY ROZPRAVKY. DLE SBORNIKU PROSTEJOVSKÉHO Z R. 1557. VYDAL, UVODEM A POZNÁMKAMI OPATŘIL I PŘÍLOHAMI DOPLNIL ANTONIN TRUHLAR, PROFESSOR C. K. AKADEM. GVMNASIA. V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 1901.
Strana III
Předloženo a k vydání přijato dne 15. března 1900. Kommisse pro vydávání »Památek řeči a literatury české« V. E. Mourek. Adolf Patera. TISKEM ALOISA WIESNERA V PRAZE, KNIHTISKAŘE ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ.
Předloženo a k vydání přijato dne 15. března 1900. Kommisse pro vydávání »Památek řeči a literatury české« V. E. Mourek. Adolf Patera. TISKEM ALOISA WIESNERA V PRAZE, KNIHTISKAŘE ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ.
Strana IV
Strana V
PREDMLUVA. Vydati »Fabule Esopovy« zamýšlel jsem již před deseti lety, avšak upustil jsem od provedení hlavně z dvou příčin. Jedna z nich byla, že měl jsem po ruce toliko trosky celku, dosti sice značné, ale různorodé, a tudíž ne takové, jež by poskytovaly s dostatek záruky k rozřešení otázky o vzniku památky a k přesnému zařadění v určité období; druhá, pro mne aspoň neméně podstatná, vzcházela z obsahu některých částí, jež, ačkoli jsou dílem mužů literárně proslulých, zabočují za meze slušnosti. Práce odložená spočívala přes osm let v ústraní, až ji odtud vyvětila zvláštní náhoda; vyskytl se totiž mimo vše nadání na trhu knižním úplný exemplář Ezopa, před tím po léta marně hledaný doma i v cizině, a při- padl právě mně do rukou. Použil jsem netušené příležitosti k obnově někdejšího záměru, a to tím spíše, poněvadž netoliko dosavadní nejistota zmizela, ale i z jiných stran příslušný materiál výhodně se rozmnožil, a mimo to i rozpaky nahoře vzpomenuté pozbývaly své váhy proti zásadám v publikacích vědeckého rázu všeobecně přijímaným. Kniha sama, tiskem nyní obnovená, není pouze číselně, nýbrž i obsa- hově důležitou a zajímavou výplní v dlouhé řadě ostatních Ezopů cizo- jazyčných. Český její původce přejal svědomitě veškeru látku ze svého pramene, známého sborníku Steinhöwlova a Brantova, avšak připojil ku staré snůšce o svém umě další nový oddíl, překlad z řečtiny původních bajek Aisopovských. Tím své vzory předstihnuv získal si jméno na širším závodišti literárním a spolu opatřil písemnictví domácímu dílo pozoru hodné. O zvýšení zájmu povšechného i zvláštního přičinil se velkou měrou též prvotní vydavatel na Moravě, postarav se o nákladné a četné dřevo- řezby; čin pro srovnavací studium zajisté záslužný. Slavná třetí třída České Akademie přivolila obětovně nejen k otištění textu, nýbrž i ku věrné reprodukci všech dřevořezeb a vůbec příloh k celku slušících. Zbytečně bych připomínal, že tím právě vydání získalo doplněk jinou cestou nenahraditelný. Budiž za to dík na místě nejpřednějším! Průběhem práce dostávalo se mi z mnohých stran účinné podpory, za kterouž veřejně poděkovati jsem povinen. Při vyhledávání a zkoumání
PREDMLUVA. Vydati »Fabule Esopovy« zamýšlel jsem již před deseti lety, avšak upustil jsem od provedení hlavně z dvou příčin. Jedna z nich byla, že měl jsem po ruce toliko trosky celku, dosti sice značné, ale různorodé, a tudíž ne takové, jež by poskytovaly s dostatek záruky k rozřešení otázky o vzniku památky a k přesnému zařadění v určité období; druhá, pro mne aspoň neméně podstatná, vzcházela z obsahu některých částí, jež, ačkoli jsou dílem mužů literárně proslulých, zabočují za meze slušnosti. Práce odložená spočívala přes osm let v ústraní, až ji odtud vyvětila zvláštní náhoda; vyskytl se totiž mimo vše nadání na trhu knižním úplný exemplář Ezopa, před tím po léta marně hledaný doma i v cizině, a při- padl právě mně do rukou. Použil jsem netušené příležitosti k obnově někdejšího záměru, a to tím spíše, poněvadž netoliko dosavadní nejistota zmizela, ale i z jiných stran příslušný materiál výhodně se rozmnožil, a mimo to i rozpaky nahoře vzpomenuté pozbývaly své váhy proti zásadám v publikacích vědeckého rázu všeobecně přijímaným. Kniha sama, tiskem nyní obnovená, není pouze číselně, nýbrž i obsa- hově důležitou a zajímavou výplní v dlouhé řadě ostatních Ezopů cizo- jazyčných. Český její původce přejal svědomitě veškeru látku ze svého pramene, známého sborníku Steinhöwlova a Brantova, avšak připojil ku staré snůšce o svém umě další nový oddíl, překlad z řečtiny původních bajek Aisopovských. Tím své vzory předstihnuv získal si jméno na širším závodišti literárním a spolu opatřil písemnictví domácímu dílo pozoru hodné. O zvýšení zájmu povšechného i zvláštního přičinil se velkou měrou též prvotní vydavatel na Moravě, postarav se o nákladné a četné dřevo- řezby; čin pro srovnavací studium zajisté záslužný. Slavná třetí třída České Akademie přivolila obětovně nejen k otištění textu, nýbrž i ku věrné reprodukci všech dřevořezeb a vůbec příloh k celku slušících. Zbytečně bych připomínal, že tím právě vydání získalo doplněk jinou cestou nenahraditelný. Budiž za to dík na místě nejpřednějším! Průběhem práce dostávalo se mi z mnohých stran účinné podpory, za kterouž veřejně poděkovati jsem povinen. Při vyhledávání a zkoumání
Strana VI
VI materiálu prokázal mi neocenitelných služeb p. Adolf Patera, bibliothekář Musea král. Českého; v téže věci s trvalou vděčností vzpomínám přispění a vždy laskavé ochoty pp. Th. Dr. Isidora Zahradníka, bibliothekáře na Strahově, a Max. Dvořáka, kníž. archiváře a knihovníka v Roudnici. Řadu pomůcek nejedním vzhledem drahocenných poskytla mi zdejší c. k. uni- versitní knihovna; též z bibliotheky Král. České Společnosti Nauk moh jsem výhodně těžiti. Vzácný exemplář latinských rozprávek Brantových (1501) do Musea zapůjčila král. universitní bibliotheka v Göttingách i z knihovny evang, lycea v Prešpurce, maď. Národního musea v Pešti, kláštera v Rajhradě a Zemského archivu v Brně došly jednak zprávy, jednak vítané doplňky. Při zpracování látky v úvodě a v poznámkách k textu živým úča- stenstvím provázel můj postup prof. Dr. V. E. Mourek a v četných pří- padech, zejména tam, kde německý originál působil nesnáze, radou i skutkem mi byl pomocen. Neméně laskavě po celou dobu tisku pod- poroval mne v rozličných otázkách vzácnou zkušeností svou prof. Frant. Kott, předseda III. třídy České Akademie; na jednotlivosti upozornil mne též prof. Dr. Bohdan Jedlička. K zjištění záhadných dat bibliografických přispěli mi z badatelů cizích pp. prof. Joh. Bolte v Berlíně a prof. Dr. Kar. Dziatzko, ředitel kr. universitní bibliotheky v Göttingách; z domácích hlavně p. František Snopek, kn. arcib. archivář v Kroměříži. Uctivé, srdečné díky všem! V Praze dne 23. března 1901. Ant. Truhlář
VI materiálu prokázal mi neocenitelných služeb p. Adolf Patera, bibliothekář Musea král. Českého; v téže věci s trvalou vděčností vzpomínám přispění a vždy laskavé ochoty pp. Th. Dr. Isidora Zahradníka, bibliothekáře na Strahově, a Max. Dvořáka, kníž. archiváře a knihovníka v Roudnici. Řadu pomůcek nejedním vzhledem drahocenných poskytla mi zdejší c. k. uni- versitní knihovna; též z bibliotheky Král. České Společnosti Nauk moh jsem výhodně těžiti. Vzácný exemplář latinských rozprávek Brantových (1501) do Musea zapůjčila král. universitní bibliotheka v Göttingách i z knihovny evang, lycea v Prešpurce, maď. Národního musea v Pešti, kláštera v Rajhradě a Zemského archivu v Brně došly jednak zprávy, jednak vítané doplňky. Při zpracování látky v úvodě a v poznámkách k textu živým úča- stenstvím provázel můj postup prof. Dr. V. E. Mourek a v četných pří- padech, zejména tam, kde německý originál působil nesnáze, radou i skutkem mi byl pomocen. Neméně laskavě po celou dobu tisku pod- poroval mne v rozličných otázkách vzácnou zkušeností svou prof. Frant. Kott, předseda III. třídy České Akademie; na jednotlivosti upozornil mne též prof. Dr. Bohdan Jedlička. K zjištění záhadných dat bibliografických přispěli mi z badatelů cizích pp. prof. Joh. Bolte v Berlíně a prof. Dr. Kar. Dziatzko, ředitel kr. universitní bibliotheky v Göttingách; z domácích hlavně p. František Snopek, kn. arcib. archivář v Kroměříži. Uctivé, srdečné díky všem! V Praze dne 23. března 1901. Ant. Truhlář
Strana VII
UVOD. Ezopových Fabulí máme v starším písemnictví českém čtvero vzdě- lání, zcela od sebe rozdílných: první ze XIV. století, obsahující v rýmo- vaných verších volnou parafrasi tří knih (60 bajek) Anonymových, zachované přepisem ve sborníku hrab. Vikt. Baworowského ve Lvově, druhé z konce XV. stol., známé ze zbytku inkunabule v knihovně Strahovské, třetí, částečné, z první polovice XVI. stol., vepsané mezi řádky latinského tisku z r. 1517 v bibliothece Klementinské, a čtvrté, nejrozsáhlejší, pojící se k jménu Jana Albína, vytištěné v Prostějově r. 1557. Vzdělání první, teprve nedávno v povědomost uvedené zásluhou A. Brücknera,1) zaujímá nejen starobylostí, ale i významem vůbec místo vynikající a stane se v nejbližší době předmětem zvláštní publikace; z ostatních v popředí stojí sborník Prostějovský, jednak jako znamenitá ukázka literatury překladové, jednak jako vlastní kmen, z něhož veškera další produkce bajková svou zásobu opatřovala. I. Zlomek Strahovský. Vzácný tento pozůstatek z prvotního přeložení Steinhöwlova Aesopa obsahuje dva souvislé listy malé formy čtvercové, právě z prostředka dru- hého archu, jak zřetelně svědčí připojená dole značka Biiij. Veškeren jeho zachovaný text2) i tiskový vzhled podává se věrně v příloze na str. 365 až 368; potřebí tudíž uvésti hlavně podrobnější data knihopisná, rozřešiti otázku, kdy a kde překlad byl vytištěn, dotknouti se předlohy a naznačiti aspoň příbližně původní obsah.3) 1) Jagić, Archiv für slav. Philologie XI, 81—104, 189 atd. 2) Obsahem jest částka Života Ezopova, a to ta, jež po latinsku čte se u Stein- höwla ve vydání Oesterleyově (1873) od str. 17. řád. 19. sh. do str. 19. řád. 11. zd. a po česku ve sborníku Prostějovském našeho vydání od str. 22. ř. 8. až do 25. ř. 8. 1) O věcech těchto částečně jsem jednal před lety v rozpravě: »O překladech bájek Aesopových ve střední době literatury české« (Krok 1888 str. 289—296).
UVOD. Ezopových Fabulí máme v starším písemnictví českém čtvero vzdě- lání, zcela od sebe rozdílných: první ze XIV. století, obsahující v rýmo- vaných verších volnou parafrasi tří knih (60 bajek) Anonymových, zachované přepisem ve sborníku hrab. Vikt. Baworowského ve Lvově, druhé z konce XV. stol., známé ze zbytku inkunabule v knihovně Strahovské, třetí, částečné, z první polovice XVI. stol., vepsané mezi řádky latinského tisku z r. 1517 v bibliothece Klementinské, a čtvrté, nejrozsáhlejší, pojící se k jménu Jana Albína, vytištěné v Prostějově r. 1557. Vzdělání první, teprve nedávno v povědomost uvedené zásluhou A. Brücknera,1) zaujímá nejen starobylostí, ale i významem vůbec místo vynikající a stane se v nejbližší době předmětem zvláštní publikace; z ostatních v popředí stojí sborník Prostějovský, jednak jako znamenitá ukázka literatury překladové, jednak jako vlastní kmen, z něhož veškera další produkce bajková svou zásobu opatřovala. I. Zlomek Strahovský. Vzácný tento pozůstatek z prvotního přeložení Steinhöwlova Aesopa obsahuje dva souvislé listy malé formy čtvercové, právě z prostředka dru- hého archu, jak zřetelně svědčí připojená dole značka Biiij. Veškeren jeho zachovaný text2) i tiskový vzhled podává se věrně v příloze na str. 365 až 368; potřebí tudíž uvésti hlavně podrobnější data knihopisná, rozřešiti otázku, kdy a kde překlad byl vytištěn, dotknouti se předlohy a naznačiti aspoň příbližně původní obsah.3) 1) Jagić, Archiv für slav. Philologie XI, 81—104, 189 atd. 2) Obsahem jest částka Života Ezopova, a to ta, jež po latinsku čte se u Stein- höwla ve vydání Oesterleyově (1873) od str. 17. řád. 19. sh. do str. 19. řád. 11. zd. a po česku ve sborníku Prostějovském našeho vydání od str. 22. ř. 8. až do 25. ř. 8. 1) O věcech těchto částečně jsem jednal před lety v rozpravě: »O překladech bájek Aesopových ve střední době literatury české« (Krok 1888 str. 289—296).
Strana VIII
VIII Prvotisk Fabulí Ezopových byl již v XVI. století velikou vzácností a povědomost o něm přecházela čím dále tím více jen pouhou tradicí ze spisu do spisu. Nejstarší, zajímavou zmínku o něm čteme v listě pana Zdeňka Lva z Rožmitála, psaném na Blatné r. 1523 2. dubna p. Oplovi z Fictum: »Což se dotýče pánuov Šlikuov a neb jiných, i mám za to, že skutkom i troštom rozumějí; a protož se na tom neurážím. Neb jestliže jsou čítali Ezopovy knížky, mohou sobě vzíti příklad na onom řezníku a beraních, že je po jednom bral; než kdyby byli se zepřeli společně, majíce rohy, snad by jeho mohli byli od sebe odtrkati: a poněvadž člověk jest i tudy vyvýšenější nežli hovada, i poněvadž vlk nerad jde k té jámě, do které upadl, a vosel na most, kterýž se pod ním probořil, nad to člověk předešlými příhodami má se spraviti a v paměti je k vajstraze míti.« Podle toho, co víme o p. Lvovi z Rožmitála, není žádné pochyby, že měl v rukou knihu českou. Jakousi známost dlužno předpokládati též u po- zdějšího překladatele Fabulí, Jana Albína, a ještě více u vydavatelů sborníku Prostějovského (1557); u Albína některé shody činí věc pravděpodobnou, a u Prostějovských zřejmě naráží se na to jednak v hlavním titule na konci (»nyní v nově vytištěný«). jednak v nadpise za předmluvou (str. 7), kdež určitě se prohlašuje, že bajky a rozprávky podávají se »nyní teprvá rozšířené a znovu vopravené i přeložené.« Vydáním sborníku Prostějovského a otisky jednotlivých částí odtud vybíranými zanikl starý překlad nadobro a již jen jako zvláštnost typo- grafická držel se v paměti. Způsobu toho jest zpráva, již podává Tomáš Mitis ve své připomínce k dodatku básní pana Bohuslava Hasišteinského z Lobkovic r. 1570: »Eius (t. j. typographiae) si non autores, saltem autorum adiutores fuisse Bohemos veteres saepius audivi asserentem Martinum Cuthaenum, poetam et chronographum nostratem (qui natus erat in urbe metallica Bohemiae Gutteberga, quae prima isto seculo inventae chalco- graphiae Bohemicas Aesopi Fabulas, sacra deinceps Biblia nostro sermone typis procuderat), eo quod antiquitus Bohemi florentissimis ingeniis et artificiis praestantes Moguntiam partim studiorum, partim sacrorum, ut appellant, ordinum assequendorum causa frequentassent.«2) O sto let později vysvědčují totéž jesuité Jiří Crugerius 3) a zvláště spisovatel »Starých Pamětí Kutnohorských« (1675) Jan Kořínek: »Horníci Kuttenští dřív než kdo jiný v Čechách impressí vyzdvihli, knihy tlačili, písařům práce ujali, drahotu knihám odňali, bibliotéky a knihárny tlačenými knihami první ozdobili. 1) Dopisy pana Zdeňka Lva z Rožmitála z let 1508—1535. Vyd. Frant. Dvorský. Archiv Český VIII, str. 217—218. Bajku »O řezníku a beraních« viz v Knihách Ezo- pových IV. 6 na str. 115—116. 2) Boh. Hasisteynii a Lobkovitz Farrago Poematum. Appendix p. 319. Pragae 1570. 3) Crugerius, Sacri Pulveres (1667) I. p. 36: »Ita quandoque Petrus Codicillus et Thomas Mitis, Academiae Carolinae magistri et apud nos rerum patriae scientissimi viri senserunt. Et favet opinioni huiusmodi, quod Gutembergae eodem plane tempore aut paulo post, quo typographia Moguntiae emersit, Acxopi fabulae, sacri deinde Ve- teris et Novi Testamenti codices fuerint typis Bohemicis primo excusi.«
VIII Prvotisk Fabulí Ezopových byl již v XVI. století velikou vzácností a povědomost o něm přecházela čím dále tím více jen pouhou tradicí ze spisu do spisu. Nejstarší, zajímavou zmínku o něm čteme v listě pana Zdeňka Lva z Rožmitála, psaném na Blatné r. 1523 2. dubna p. Oplovi z Fictum: »Což se dotýče pánuov Šlikuov a neb jiných, i mám za to, že skutkom i troštom rozumějí; a protož se na tom neurážím. Neb jestliže jsou čítali Ezopovy knížky, mohou sobě vzíti příklad na onom řezníku a beraních, že je po jednom bral; než kdyby byli se zepřeli společně, majíce rohy, snad by jeho mohli byli od sebe odtrkati: a poněvadž člověk jest i tudy vyvýšenější nežli hovada, i poněvadž vlk nerad jde k té jámě, do které upadl, a vosel na most, kterýž se pod ním probořil, nad to člověk předešlými příhodami má se spraviti a v paměti je k vajstraze míti.« Podle toho, co víme o p. Lvovi z Rožmitála, není žádné pochyby, že měl v rukou knihu českou. Jakousi známost dlužno předpokládati též u po- zdějšího překladatele Fabulí, Jana Albína, a ještě více u vydavatelů sborníku Prostějovského (1557); u Albína některé shody činí věc pravděpodobnou, a u Prostějovských zřejmě naráží se na to jednak v hlavním titule na konci (»nyní v nově vytištěný«). jednak v nadpise za předmluvou (str. 7), kdež určitě se prohlašuje, že bajky a rozprávky podávají se »nyní teprvá rozšířené a znovu vopravené i přeložené.« Vydáním sborníku Prostějovského a otisky jednotlivých částí odtud vybíranými zanikl starý překlad nadobro a již jen jako zvláštnost typo- grafická držel se v paměti. Způsobu toho jest zpráva, již podává Tomáš Mitis ve své připomínce k dodatku básní pana Bohuslava Hasišteinského z Lobkovic r. 1570: »Eius (t. j. typographiae) si non autores, saltem autorum adiutores fuisse Bohemos veteres saepius audivi asserentem Martinum Cuthaenum, poetam et chronographum nostratem (qui natus erat in urbe metallica Bohemiae Gutteberga, quae prima isto seculo inventae chalco- graphiae Bohemicas Aesopi Fabulas, sacra deinceps Biblia nostro sermone typis procuderat), eo quod antiquitus Bohemi florentissimis ingeniis et artificiis praestantes Moguntiam partim studiorum, partim sacrorum, ut appellant, ordinum assequendorum causa frequentassent.«2) O sto let později vysvědčují totéž jesuité Jiří Crugerius 3) a zvláště spisovatel »Starých Pamětí Kutnohorských« (1675) Jan Kořínek: »Horníci Kuttenští dřív než kdo jiný v Čechách impressí vyzdvihli, knihy tlačili, písařům práce ujali, drahotu knihám odňali, bibliotéky a knihárny tlačenými knihami první ozdobili. 1) Dopisy pana Zdeňka Lva z Rožmitála z let 1508—1535. Vyd. Frant. Dvorský. Archiv Český VIII, str. 217—218. Bajku »O řezníku a beraních« viz v Knihách Ezo- pových IV. 6 na str. 115—116. 2) Boh. Hasisteynii a Lobkovitz Farrago Poematum. Appendix p. 319. Pragae 1570. 3) Crugerius, Sacri Pulveres (1667) I. p. 36: »Ita quandoque Petrus Codicillus et Thomas Mitis, Academiae Carolinae magistri et apud nos rerum patriae scientissimi viri senserunt. Et favet opinioni huiusmodi, quod Gutembergae eodem plane tempore aut paulo post, quo typographia Moguntiae emersit, Acxopi fabulae, sacri deinde Ve- teris et Novi Testamenti codices fuerint typis Bohemicis primo excusi.«
Strana IX
IX Nevěřte mně žádný, ale však těm uvěřte, jenžto Ezopové Básně a Fa- bule nejprvé na Horách Kuttnách okolo léta Páně 1480 jako na prubu, pro školskau však mládež užitečné, tlačené někdy viděli, a že viděli, vy- svědčili, kterážto knížka, když se horníkům podařila a všem Čechům za- líbila, ihned do tištění české Biblie se dali a po čase některým šťastně ji dokonali.« 1) Ohlas těchto mínění slyšeti opět r. 1705 ve spisku »Učení dobrých mravů od mudrce Katona«,2) potom v publikaci J. G. Fiebigra »Das dritte Jubilacum einer löblichen Buchdruckerkunst« (v Praze 17401, kdež do kom- binace, jako by se věc sama sebou rozuměla, pojat spolu Martin z Tišnova, tiskař biblí Kutnohorské,3) a posléze u Adaukta Voigta 4) v článku »Bei- träge zur Geschichte der Buchdruckerkunst in Böhmen«, kdež praví se prostě bez konjektury Fiebigrovy: »Koržínek bezeuget, man habe bereits um d. J. 1480 die Fabeln Aesops zum Gebrauche der Schuljugend in Kuttenberg gedruckt. Uns ist noch kein Exemplar davon zu Gesichte ge- kommen.« Záhadu osvětlil konečně Jos. Dobrovský, uviděv r. 1779 v knihovně kláštera Strahovského dva listy staré inkunabule české (nalezl je tamní bibliothekář Adolf Šrámek) a poznav podle obsahu, že má v rukou zbytek zaniklého Ezopa Kutnohorského. Návěští o tom s příslušným úvodem biblio- grafickým podal ve sborníku »Böhmische Litteratur auf das Jahr 1779.5) a shrnul úsudek svůj v tato slova: »Es gereicht dem Hrn. P. Bibliothekar gewisz zur Ehre, dasz er alte Fragmente zu schätzen weis. Die Züge der Buchstaben, und die groben Holzstiche, die denen in der Kuttenberger Bibel vom Jahre 1489 ganz ähnlich sind, setzen es auszer Zweifel, dasz das Buch alt, dasz es um das Jahr 1480 bis 1489, und zwar zu Kuttenberg, dasz es endlich in der Officin des Martin von Tissnow gedruckt sey.« Zároveň připojil výňatek, věrně otisknuv závěrek strany třetí a čtvrtou celou, od slov: »Druheho dne wzem penieze« až po »dal gest giesti.« Jak viděti, přisvědčil Dobrovský zprávě kombinované, ale uchýlil se v letopočtu, vyvozuje ze slov Kořínkových zcela důsledně, že, byly-li Fabule tištěny na zkoušku, nestalo se tak as příliš dlouho před tiskem biblí samé; rok 1488 aneb 1489 zdál se mu tudíž nejvíce pravdě podoben.6) Ustálené takto mínění potom několikrát ještě opakoval, zejména r. 1782 v rozpravě 1) Kořínek, Staré Paměti Kuttno-Horské. V Praze 1675. Přípis a4 - a5. ) Na str. 78: »Idem (t. j. že Guttenberg, vynálezce knihotisku, z hor Kuten pocházel) probant Fabulae Aesopi Kuttenbergae ann. 1480. impressae.« 3) »Indem nicht allein schon in dem J. 1480. von Martin von Tissnowa zu Kuttenberg die Fabeln Aesopi, sondern auch in allhiesiger Hauptstadt Prag im Jahre 1484 die heilige Schrift (myslí se Biblí Pražská z r. 1488) zum erstenmale gedruckt worden.« 4) Neue Litteratur 1772 na str. 132. 5) Svaz I. str. 54—57 v článku: »Bibliothekarische Schätze.« 6) Ibid. na str. 54. v poznámce: »Ich vermuthe 1488 oder 1489. Früher wird es schwerlich sein.«
IX Nevěřte mně žádný, ale však těm uvěřte, jenžto Ezopové Básně a Fa- bule nejprvé na Horách Kuttnách okolo léta Páně 1480 jako na prubu, pro školskau však mládež užitečné, tlačené někdy viděli, a že viděli, vy- svědčili, kterážto knížka, když se horníkům podařila a všem Čechům za- líbila, ihned do tištění české Biblie se dali a po čase některým šťastně ji dokonali.« 1) Ohlas těchto mínění slyšeti opět r. 1705 ve spisku »Učení dobrých mravů od mudrce Katona«,2) potom v publikaci J. G. Fiebigra »Das dritte Jubilacum einer löblichen Buchdruckerkunst« (v Praze 17401, kdež do kom- binace, jako by se věc sama sebou rozuměla, pojat spolu Martin z Tišnova, tiskař biblí Kutnohorské,3) a posléze u Adaukta Voigta 4) v článku »Bei- träge zur Geschichte der Buchdruckerkunst in Böhmen«, kdež praví se prostě bez konjektury Fiebigrovy: »Koržínek bezeuget, man habe bereits um d. J. 1480 die Fabeln Aesops zum Gebrauche der Schuljugend in Kuttenberg gedruckt. Uns ist noch kein Exemplar davon zu Gesichte ge- kommen.« Záhadu osvětlil konečně Jos. Dobrovský, uviděv r. 1779 v knihovně kláštera Strahovského dva listy staré inkunabule české (nalezl je tamní bibliothekář Adolf Šrámek) a poznav podle obsahu, že má v rukou zbytek zaniklého Ezopa Kutnohorského. Návěští o tom s příslušným úvodem biblio- grafickým podal ve sborníku »Böhmische Litteratur auf das Jahr 1779.5) a shrnul úsudek svůj v tato slova: »Es gereicht dem Hrn. P. Bibliothekar gewisz zur Ehre, dasz er alte Fragmente zu schätzen weis. Die Züge der Buchstaben, und die groben Holzstiche, die denen in der Kuttenberger Bibel vom Jahre 1489 ganz ähnlich sind, setzen es auszer Zweifel, dasz das Buch alt, dasz es um das Jahr 1480 bis 1489, und zwar zu Kuttenberg, dasz es endlich in der Officin des Martin von Tissnow gedruckt sey.« Zároveň připojil výňatek, věrně otisknuv závěrek strany třetí a čtvrtou celou, od slov: »Druheho dne wzem penieze« až po »dal gest giesti.« Jak viděti, přisvědčil Dobrovský zprávě kombinované, ale uchýlil se v letopočtu, vyvozuje ze slov Kořínkových zcela důsledně, že, byly-li Fabule tištěny na zkoušku, nestalo se tak as příliš dlouho před tiskem biblí samé; rok 1488 aneb 1489 zdál se mu tudíž nejvíce pravdě podoben.6) Ustálené takto mínění potom několikrát ještě opakoval, zejména r. 1782 v rozpravě 1) Kořínek, Staré Paměti Kuttno-Horské. V Praze 1675. Přípis a4 - a5. ) Na str. 78: »Idem (t. j. že Guttenberg, vynálezce knihotisku, z hor Kuten pocházel) probant Fabulae Aesopi Kuttenbergae ann. 1480. impressae.« 3) »Indem nicht allein schon in dem J. 1480. von Martin von Tissnowa zu Kuttenberg die Fabeln Aesopi, sondern auch in allhiesiger Hauptstadt Prag im Jahre 1484 die heilige Schrift (myslí se Biblí Pražská z r. 1488) zum erstenmale gedruckt worden.« 4) Neue Litteratur 1772 na str. 132. 5) Svaz I. str. 54—57 v článku: »Bibliothekarische Schätze.« 6) Ibid. na str. 54. v poznámce: »Ich vermuthe 1488 oder 1489. Früher wird es schwerlich sein.«
Strana X
X »Uber die Einführung und Verbreitung der Buchdruckerkunst in Böhmen«,1) a jiní drželi se ovšem téhož úsudku, na př. Kramerius v Předmluvě k Ezo- povým Básním (1791), Denis v Supplem, k Maittairovým Annalům p. 483, a Panzer, Annales typographici I., 469. Avšak bedlivější srovnávání zbytku s prvotisky soudobými zavdalo příčinu k opravě, kteráž prohlášena byla formou zřejmě kompromissní r. 1795 v pojednání Karla Raf. Ungara »Neue Beiträge zur alten Geschichte der Buchdruckerkunst in Böhmen« 2): »H. Dobrowsky und ich haben itzt, wo die k. k. Bibliothek viel reicher an alten typographischen Produkten ist, das Strahöwer Fragment mit der Prager Bibel von 1488 und der Kutten- berger von 1489 sehr genau verglichen, und gefunden: dasz die Aeso- pischen Fabeln und die Prager Bibel mit einerley Schrift gedruckt seyn, von welcher sich die Kuttenberger Typen sowohl, als jene des Prager Psalters merklich unterscheiden. Wenn also die Fabeln mit ganz neuen Lettern als Probestück, wie es wahrscheinlich ist, vor der mit eben diesen Lettern gedruckten Prager Bibel gedruckt worden sind, so wäre Prag für den Druckoit, und 1487 (die Bibel ward im August 1488 fertig) als das Jahr des Drucks anzunehmen. Die Holzschnitte mögen von Martin von Tissnow herrühren, der, wie ich vermuthe, um diese Zeit in der Offizin zu Prag war, und hernach, um das Erz für seine neu an- zulegende Buchdruckerey wohlfeiler zu bekommen, nach Kuttenberg über- siedelt ist.« Vyjádření Ungarovo opakoval Jan Bohumír Dlabač v rozpravě »Ab- handlung von den Schicksalen der Künste in Böhmen« (1797),3) a za své je přijal i Dobrovský, avšak přesně rozlišil v něm skutečnost od domněnky, jak svědčí jeho slova v »Geschischte der Böhm. Sprache und ältern Lite- ratur« (1818, str. 296): »Aesops Fabeln, wovon ich keine Handschrift kenne, wohl aber 2 Blatt in 4. mit rohen Holzschnitten in der Strahöwer Bibliothek. Nach dem Zeugnisse des Thomas Mitis, der sich wieder aul den Cuthen beruft, sollen sie noch vor der Bibel zu Kuttenberg gedruckt worden seyn. Allein nach genauer Vergleichung der Lettern, mit welchen die Kuttenberger Bibel und die aesopischen Fabeln und die Prager Bibe vom Jahre 1488 gedruckt sind, musz man die Fabeln für einen Prager Druck erklären.« Dobrovského rozhodnutí od té doby téměř všude se zaznamenává, tu více, tu méně určitě. Jungmann v Historii lit. české r. 1825 na str. 91 1) Abhandl. einer Privatgesellschaft in Böhmen, V. Band (Prag 1782) na str. 248: »Um dieselbe Zeit (1488) druckte Martin von Tissnow die aesopischen Fabeln in böhmischer Sprache zu Kuttenberg. Zwei Blätter davon habe ich in der Böhm. Litt. I. B. S. 54— 57 angezeiget. Man kennet noch zur Stunde kein ganzes Exemplar.« 2) Neuere Abhandlungen der k. Böhm. Gesellschaft der Wissensch. II. (B) str. 195 a násl. 3) Neuere Abhandl. d. k. Böhm. Ges. d. Wiss. III. (B) str. 119; vyšlo též ve zvláštním otisku a mimo to i jako úvod ke Künstler Lex. (1815).
X »Uber die Einführung und Verbreitung der Buchdruckerkunst in Böhmen«,1) a jiní drželi se ovšem téhož úsudku, na př. Kramerius v Předmluvě k Ezo- povým Básním (1791), Denis v Supplem, k Maittairovým Annalům p. 483, a Panzer, Annales typographici I., 469. Avšak bedlivější srovnávání zbytku s prvotisky soudobými zavdalo příčinu k opravě, kteráž prohlášena byla formou zřejmě kompromissní r. 1795 v pojednání Karla Raf. Ungara »Neue Beiträge zur alten Geschichte der Buchdruckerkunst in Böhmen« 2): »H. Dobrowsky und ich haben itzt, wo die k. k. Bibliothek viel reicher an alten typographischen Produkten ist, das Strahöwer Fragment mit der Prager Bibel von 1488 und der Kutten- berger von 1489 sehr genau verglichen, und gefunden: dasz die Aeso- pischen Fabeln und die Prager Bibel mit einerley Schrift gedruckt seyn, von welcher sich die Kuttenberger Typen sowohl, als jene des Prager Psalters merklich unterscheiden. Wenn also die Fabeln mit ganz neuen Lettern als Probestück, wie es wahrscheinlich ist, vor der mit eben diesen Lettern gedruckten Prager Bibel gedruckt worden sind, so wäre Prag für den Druckoit, und 1487 (die Bibel ward im August 1488 fertig) als das Jahr des Drucks anzunehmen. Die Holzschnitte mögen von Martin von Tissnow herrühren, der, wie ich vermuthe, um diese Zeit in der Offizin zu Prag war, und hernach, um das Erz für seine neu an- zulegende Buchdruckerey wohlfeiler zu bekommen, nach Kuttenberg über- siedelt ist.« Vyjádření Ungarovo opakoval Jan Bohumír Dlabač v rozpravě »Ab- handlung von den Schicksalen der Künste in Böhmen« (1797),3) a za své je přijal i Dobrovský, avšak přesně rozlišil v něm skutečnost od domněnky, jak svědčí jeho slova v »Geschischte der Böhm. Sprache und ältern Lite- ratur« (1818, str. 296): »Aesops Fabeln, wovon ich keine Handschrift kenne, wohl aber 2 Blatt in 4. mit rohen Holzschnitten in der Strahöwer Bibliothek. Nach dem Zeugnisse des Thomas Mitis, der sich wieder aul den Cuthen beruft, sollen sie noch vor der Bibel zu Kuttenberg gedruckt worden seyn. Allein nach genauer Vergleichung der Lettern, mit welchen die Kuttenberger Bibel und die aesopischen Fabeln und die Prager Bibe vom Jahre 1488 gedruckt sind, musz man die Fabeln für einen Prager Druck erklären.« Dobrovského rozhodnutí od té doby téměř všude se zaznamenává, tu více, tu méně určitě. Jungmann v Historii lit. české r. 1825 na str. 91 1) Abhandl. einer Privatgesellschaft in Böhmen, V. Band (Prag 1782) na str. 248: »Um dieselbe Zeit (1488) druckte Martin von Tissnow die aesopischen Fabeln in böhmischer Sprache zu Kuttenberg. Zwei Blätter davon habe ich in der Böhm. Litt. I. B. S. 54— 57 angezeiget. Man kennet noch zur Stunde kein ganzes Exemplar.« 2) Neuere Abhandlungen der k. Böhm. Gesellschaft der Wissensch. II. (B) str. 195 a násl. 3) Neuere Abhandl. d. k. Böhm. Ges. d. Wiss. III. (B) str. 119; vyšlo též ve zvláštním otisku a mimo to i jako úvod ke Künstler Lex. (1815).
Strana XI
XI míní, že »Aesopovy básně (bajky) s jeho životem vydány byly brzo po vynalezení tisku, jakž domněno v Kutné Hoře, a jakž podle liter soudí Dobrovský, v Praze okolo r. 1480 v 4.« Totéž praví r. 1849 na str. 67, ale místo r. 1480 klade »okolo r. 1487 neb 1488«, a připojuje poznámku, jejíž obsah bohužel jest záhadný, že totiž »v katalogu knihovny hrab. Mitrov- ského zaznamenáno jest vydání od r. 1487 a 1557. Zdali celý exemplář, nevědomo.«1) Hanka v rozpravě »Prvotisk český a prvotisk polský« v Čas. Česk. Musea 1840 str. 91 klade v řadě českých prvotisků »Esopovy básně. 8° dle liter v Praze« na sedmé místo, t. j. mezi léta 1479—1480; v pozdějším zevrubném článku »Bibliografická správa o vydáních Ezopových Bajek« (ČČM. 1848 I. str. 337—352), kdež otiskuje také text obou Strahovských listů, registruje pouze pronesená do té doby cizí mínění a soudí (na str. 344), že »všecky tyto domněnky by se najednou odstranily, kdyby, jak p. Jungmann v druhém vydání uvádí, v knihovně hraběte Mitrovského úplný aneb aspoň závírkou opatřený exemplář z patnáctého věku se nalezl, což doufáme že se potvrdí a v jistotu uvede, aneb zvrátí a nejistotě na delší dobu po- nechá.« Naproti tomu v popise »Českých prvotisků« (ČČM. 1852, sv. 4., str 64, č. 34) nejen určitě tvrdí, že »Ezopovy bajky, jež před Kutno- horskou biblí tištěny v Kutnéhoře starší spisovatelé udávali, a jichž jen dva listy na Strahově se uchovaly, jsou, jakž Dobrovský dobře poznal, tisk pražský«, ale také zcela správně řadí památku mezi 1. 1487—1488. Poslední výpověď Hankova zejména proto váhy nabývá, že zakládá se na přímém ohledání zachovaného zlomku a na skutečném srovnání s jinými pozůstatky soudobé typografie. Kdož po Hankovi o věci psali, z těch již nikdo neměl před sebou dvojlistí Strahovského, neboť toto za- ložením a přestavením v knihovně na jiné místo na dobro zmizelo; není tudíž divu, že úsudky všelijak se viklaly a nové domněnky vznikaly.2) Věc 1) Opis tohoto katalogu, chovaný v Mor. zemském archivě, byl za příčinou kontrolly do Prahy zapůjčen; po nějakém českém vydání Aesopa v něm není žádné stopy. 2) Zmínky sem příslušné učinili hlavně: Christ. d'Elvert, Geschichte des Bücher- und Steindruckes in Mähren (1854) str. 21 (»1487 die Psaltern und Aesops Fabeln zu Pilsen«), Frant. Doucha v Knihopisném Slovníku (1865) s. v. Kramerius (»ponejprvé v Kutné Hoře«), A. Zeidler v článku »Böhmen und die Palaeotypie« (1866) str. 28 (»Prager Inkunabel, muthmaszlich 1487«), Kar. Jar. Erben ve Výboru z lit. české II, 947 (»v Kutné Hoře čili dle domyslu Dobrovského v Praze roku 1487 nebo 1488«), Al. Vojt. Šembera v Dějinách řeči a lit. československé, Věk novější (1868) str. 29 (»ok. r 1487 tiskem vydány«) a str. 45 (»tištěny ok. r. 1480, pak r. 1510«), Jiljí Vrat. Jahn v Kněhtlačitelství (1868) str. 61 (»v Kutné Hoře r. 1488«), I. J. Hanuš v Dodavcích a doplňcích k Jungmannově Hist. lit. české, II. (1871) str. 17. č 106 (»z času inku- nabulí — tisk Pražský«), J. Gebauer v Úvahách o Nové Radě pana Smila Flašky z Pardubic (1873) str. 9 (»v Kutné Hoře 1480 nebo 1487 nebo 1488«) a v Listech filol. 1882, str. 163 (obecně: »tištěno snad ok. r. 1480«), Jos. Jireček v Rukověti (1875) 1 str. 43 (»vydání 1487-88 v Praze způsobené«), Jul. Koráb ve spisku »Vývoj knihtiskařství a české prvotisky« (1880) str. 53 (»v Praze r. 1487 nebo 1488«), Frant. Lepař v Bajkách
XI míní, že »Aesopovy básně (bajky) s jeho životem vydány byly brzo po vynalezení tisku, jakž domněno v Kutné Hoře, a jakž podle liter soudí Dobrovský, v Praze okolo r. 1480 v 4.« Totéž praví r. 1849 na str. 67, ale místo r. 1480 klade »okolo r. 1487 neb 1488«, a připojuje poznámku, jejíž obsah bohužel jest záhadný, že totiž »v katalogu knihovny hrab. Mitrov- ského zaznamenáno jest vydání od r. 1487 a 1557. Zdali celý exemplář, nevědomo.«1) Hanka v rozpravě »Prvotisk český a prvotisk polský« v Čas. Česk. Musea 1840 str. 91 klade v řadě českých prvotisků »Esopovy básně. 8° dle liter v Praze« na sedmé místo, t. j. mezi léta 1479—1480; v pozdějším zevrubném článku »Bibliografická správa o vydáních Ezopových Bajek« (ČČM. 1848 I. str. 337—352), kdež otiskuje také text obou Strahovských listů, registruje pouze pronesená do té doby cizí mínění a soudí (na str. 344), že »všecky tyto domněnky by se najednou odstranily, kdyby, jak p. Jungmann v druhém vydání uvádí, v knihovně hraběte Mitrovského úplný aneb aspoň závírkou opatřený exemplář z patnáctého věku se nalezl, což doufáme že se potvrdí a v jistotu uvede, aneb zvrátí a nejistotě na delší dobu po- nechá.« Naproti tomu v popise »Českých prvotisků« (ČČM. 1852, sv. 4., str 64, č. 34) nejen určitě tvrdí, že »Ezopovy bajky, jež před Kutno- horskou biblí tištěny v Kutnéhoře starší spisovatelé udávali, a jichž jen dva listy na Strahově se uchovaly, jsou, jakž Dobrovský dobře poznal, tisk pražský«, ale také zcela správně řadí památku mezi 1. 1487—1488. Poslední výpověď Hankova zejména proto váhy nabývá, že zakládá se na přímém ohledání zachovaného zlomku a na skutečném srovnání s jinými pozůstatky soudobé typografie. Kdož po Hankovi o věci psali, z těch již nikdo neměl před sebou dvojlistí Strahovského, neboť toto za- ložením a přestavením v knihovně na jiné místo na dobro zmizelo; není tudíž divu, že úsudky všelijak se viklaly a nové domněnky vznikaly.2) Věc 1) Opis tohoto katalogu, chovaný v Mor. zemském archivě, byl za příčinou kontrolly do Prahy zapůjčen; po nějakém českém vydání Aesopa v něm není žádné stopy. 2) Zmínky sem příslušné učinili hlavně: Christ. d'Elvert, Geschichte des Bücher- und Steindruckes in Mähren (1854) str. 21 (»1487 die Psaltern und Aesops Fabeln zu Pilsen«), Frant. Doucha v Knihopisném Slovníku (1865) s. v. Kramerius (»ponejprvé v Kutné Hoře«), A. Zeidler v článku »Böhmen und die Palaeotypie« (1866) str. 28 (»Prager Inkunabel, muthmaszlich 1487«), Kar. Jar. Erben ve Výboru z lit. české II, 947 (»v Kutné Hoře čili dle domyslu Dobrovského v Praze roku 1487 nebo 1488«), Al. Vojt. Šembera v Dějinách řeči a lit. československé, Věk novější (1868) str. 29 (»ok. r 1487 tiskem vydány«) a str. 45 (»tištěny ok. r. 1480, pak r. 1510«), Jiljí Vrat. Jahn v Kněhtlačitelství (1868) str. 61 (»v Kutné Hoře r. 1488«), I. J. Hanuš v Dodavcích a doplňcích k Jungmannově Hist. lit. české, II. (1871) str. 17. č 106 (»z času inku- nabulí — tisk Pražský«), J. Gebauer v Úvahách o Nové Radě pana Smila Flašky z Pardubic (1873) str. 9 (»v Kutné Hoře 1480 nebo 1487 nebo 1488«) a v Listech filol. 1882, str. 163 (obecně: »tištěno snad ok. r. 1480«), Jos. Jireček v Rukověti (1875) 1 str. 43 (»vydání 1487-88 v Praze způsobené«), Jul. Koráb ve spisku »Vývoj knihtiskařství a české prvotisky« (1880) str. 53 (»v Praze r. 1487 nebo 1488«), Frant. Lepař v Bajkách
Strana XII
XII napravila se teprve na sklonku r. 1899, když nynější bibliothekář Th. Dr. Isidor Zahradník při zevrubné prohlídce jednotlivých oddílů nalezl opět pohřešované listy, any byly vlepeny do Konáčova Hořekování. Tím konečně naskytla se možnost nejen kontrolly, na čem zakládá se Ungarovo i Dobrov- ského tvrzení, nýbrž i přímého provedení důkazu. Ke zkoušce za tou příčinou podniknuté vyžádal jsem si pomoci pana bibliothekáře Musea kr. Českého Adolfa Patery, a s ním společně srov- nával jsem zlomek Strahovský s prvotisky Biblí Kutnohorské (1489), Kro- niky Trojanské (1488), Biblí Pražské (1488), Martimiani (1488), Passionálu (1495), Nového Zákona (1498) a Petrarky (1501). Zřejmá neshoda i v cel kovém vzhledu i v jednotlivostech jevila se hned na první ráz u Kroniky Trojanské; větší podoba zdála se býti s Biblí Kutnohorskou, ale jakmile zrak počal stopovati podrobněji, ukazovaly se rychle značné rozdíly. Shle- dáno, že v Biblí téměř všechny litery jsou přímočárné, prosté zavilin, čímž od Ezopa až nápadně se liší, zvláště při b, h, ch, k, l; také versálky jsou odchylné a dřevořezby zhola nepodobné. Naproti tomu zcela opačný dojem vzbuzovalo srovnávání zlomku s Biblí Pražskou a s kronikou Martimiani; tu zračila se všude shoda překvapující, a domněnka, že všechny tři pa- mátky vzešly z jedné a téže dílny typografické, přecházela v jistotu. Mimo četné pokusy na místech různých otevřena byla k souvislé zkoušce šestá kapitola Knihy Přísloví společně v Biblí Kutnohorské (K) a Pražské (P), z Martimiani (M) rub signat. do a z Ezopa (E) druhá strana.1) Výsledek byl u velikých písmen: v K. A zcela stejné v E P M, odlišné „ —, zcela různé „ „ „ „ „ odlišné „ „a odlišné „ „, zcela různé „ „ „, zcela různé „ „ nápadně různé „ „ „ stejné „ „ „ „ „ 17 „ 71 O B Z „ Týž poměr jest při ostatních versálkách, pokud ve zlomku se vy- skytují, totiž při E, K, L, N, P, R, II, A; z těch Biblí Kutnohorská toliko N má stejného tvaru. Zejména pak bije v oči shoda ve slově »Ruheho« na třetí straně Ezopa, 4. řád. zdola,2) a v Martimiani nadpis Aisopovských (1881) str. 56 (dle Krameria: »v Kutné Hoře ok. r. 1480«) a v Ency- klopaedii Paedagogické I (1886) str. 481 (»ok. roku 1480«), A. Brückner v Jagičově Archivu XI (1888) str. 81 (»erschien Prag? Kuttenberg? 1480? 1488?«), Ant. Truhlář v Kroku (1888) str. 293 (»Kutná Hora«), též v Ottově Slov. Nauč. I. 554 (1888) a v ČČM. 1890 str. 45., Jarosl. Vlček v Dějinách lit. české I (1897) str. 340 (»kolem roku 1480 Kutnohorský prvotisk«) a j. 1) Viz přílohu na str. 366. 2) Příloha na str. 367., řád. 16.
XII napravila se teprve na sklonku r. 1899, když nynější bibliothekář Th. Dr. Isidor Zahradník při zevrubné prohlídce jednotlivých oddílů nalezl opět pohřešované listy, any byly vlepeny do Konáčova Hořekování. Tím konečně naskytla se možnost nejen kontrolly, na čem zakládá se Ungarovo i Dobrov- ského tvrzení, nýbrž i přímého provedení důkazu. Ke zkoušce za tou příčinou podniknuté vyžádal jsem si pomoci pana bibliothekáře Musea kr. Českého Adolfa Patery, a s ním společně srov- nával jsem zlomek Strahovský s prvotisky Biblí Kutnohorské (1489), Kro- niky Trojanské (1488), Biblí Pražské (1488), Martimiani (1488), Passionálu (1495), Nového Zákona (1498) a Petrarky (1501). Zřejmá neshoda i v cel kovém vzhledu i v jednotlivostech jevila se hned na první ráz u Kroniky Trojanské; větší podoba zdála se býti s Biblí Kutnohorskou, ale jakmile zrak počal stopovati podrobněji, ukazovaly se rychle značné rozdíly. Shle- dáno, že v Biblí téměř všechny litery jsou přímočárné, prosté zavilin, čímž od Ezopa až nápadně se liší, zvláště při b, h, ch, k, l; také versálky jsou odchylné a dřevořezby zhola nepodobné. Naproti tomu zcela opačný dojem vzbuzovalo srovnávání zlomku s Biblí Pražskou a s kronikou Martimiani; tu zračila se všude shoda překvapující, a domněnka, že všechny tři pa- mátky vzešly z jedné a téže dílny typografické, přecházela v jistotu. Mimo četné pokusy na místech různých otevřena byla k souvislé zkoušce šestá kapitola Knihy Přísloví společně v Biblí Kutnohorské (K) a Pražské (P), z Martimiani (M) rub signat. do a z Ezopa (E) druhá strana.1) Výsledek byl u velikých písmen: v K. A zcela stejné v E P M, odlišné „ —, zcela různé „ „ „ „ „ odlišné „ „a odlišné „ „, zcela různé „ „ „, zcela různé „ „ nápadně různé „ „ „ stejné „ „ „ „ „ 17 „ 71 O B Z „ Týž poměr jest při ostatních versálkách, pokud ve zlomku se vy- skytují, totiž při E, K, L, N, P, R, II, A; z těch Biblí Kutnohorská toliko N má stejného tvaru. Zejména pak bije v oči shoda ve slově »Ruheho« na třetí straně Ezopa, 4. řád. zdola,2) a v Martimiani nadpis Aisopovských (1881) str. 56 (dle Krameria: »v Kutné Hoře ok. r. 1480«) a v Ency- klopaedii Paedagogické I (1886) str. 481 (»ok. roku 1480«), A. Brückner v Jagičově Archivu XI (1888) str. 81 (»erschien Prag? Kuttenberg? 1480? 1488?«), Ant. Truhlář v Kroku (1888) str. 293 (»Kutná Hora«), též v Ottově Slov. Nauč. I. 554 (1888) a v ČČM. 1890 str. 45., Jarosl. Vlček v Dějinách lit. české I (1897) str. 340 (»kolem roku 1480 Kutnohorský prvotisk«) a j. 1) Viz přílohu na str. 366. 2) Příloha na str. 367., řád. 16.
Strana XIII
XIII kapitoly »Ruha« na listu A,; tu souhlasí nejen forma liter, ale i typo- grafická mezera, jež pro iniciálu D byla ponechána. Co se týče liter malých, svědčí vše o jich souvislosti s pražskými typy, i způsob i rozměr; tolikéž úprava řádků, spatia a značky (signatury). Liga tury mimo obvyklé spřežky cz, rz, ta, te, ti, to, tu, tw, st a pod. vyskytují se řídčeji než na př. v kronice Martimiani, ale zastoupeny jsou dostatečně; často bývá we, po různu do, ojediněle be (str. 367, 14: »bez žádné«), bo (365, 33: »neboli«) a de (366, 5: »geden«). Také zkráceniny úplně se sho- dují; z nich nejvýznačnější p čte se v Ezopu na str. 368, řád. 7.: »wpwdie« a řád. 12.: »pwim«; zcela tak v M na rubu předposledního listu: »pwil« (první sloupec, 8. ř. zdola a druhý sloup. 1. ř. shora). Rozdíl patrný konstatován toliko v úpravě sazby, kteráž v Ezopu jest stránková a v obou druhých prvotiscích sloupcová. Příčinou odchylky samozřejmou byl formát, onde malý čtvercový, a nad to dřevotisky pro- kládaný, zde foliový a pouze textem vyplňovaný. Posléze pozorovány ostatní prvotisky pražské, svrchu jmenované, avšak zjevů závažnějších nevypátráno žádných; vedle shod naráží se tam již také na mnoho neshod, tak že o přímé souvislosti s Ezopem mluviti nelze Rozbor tento potvrzuje plnou měrou někdejší výpověď Ungarovu a Dobrovského, že zlomek Strahovský jest nám počítati mezi tisky pražské, t j. provedené týmiž literami, které mají Biblí Pražská a Martimiani. Vy- tištění samo spadá nepochybně v r. 1488 a souvisí, jak se zdá, s Mart. z Tišnova, 1) jenž potom obstaral, pořídiv zvláštní nové typy a četné dřevo- řezby, vydání Biblí Kutnohorské (1489) Otázka stran předlohy, kterou český překladatel se řídil, až do nej- novější doby vázla na sporech. Dobrovský, pokud mi jest vědomo, veřejně ani slovem o to nezavadil2); podobně Ungar, Kramerius, Jungmann a Hanka. Věc hlavně tím se pomátla a velice ztížila, že překlad prvotisku vždy by za jeden a týž pokládán s překladem sborníku Prostějovského3); odtud vzcházely úsudky nezřídka přímo proti sobě čelící. Steinhöwlova originálu německého domýšlel se Bedř. Vil. Spiess v Otavanu r. 18634); naproti 1) Pokud Mart. z Tišnova měl účastenství při Ezopovi, rozhodne snad ještě příští badání. Dřevořezby v Ezopu a hned potom i v Biblí Kutnohorské byly sotva myšlénkou osob od sebe rozdílných. Překlad Ezopa vyžadoval literáta učeného, což hodí se na bakaláře Martina z Tišnova; i volba předmětu zřejmě k tomu poukazuje. Také to váží nemálo, že úprava a tisk veliké Biblí Kutnohorské přirozeně předpokládá důkladný výcvik dřívější. 2) V pozůstalosti jeho rukopisné v knihovně Česk. Musea obsaženo jest sice dosti hojně výpisů a poznámek, týkajících se Ezopových Fabulí, ale o prvotisku nikde nečiní se zmínka. 3) První učinil tak Kramerius ve svém vydání Ezopa (1791), po něm věc dotvrdil Dobrovský (1818) a od té doby kolísání nebylo konce. 4) Čís. 9. str. 67.: »Literatura lidu. Život Ezopův.« — Praví se tam: »Německý text, z něhož překlad náš vzešel, jest nepochybně týž, jejž Dr. Steinhewel z latiny vzdělav spolu s bajkami Ezopa, jakož i Rimicia a Aviena vydal.«
XIII kapitoly »Ruha« na listu A,; tu souhlasí nejen forma liter, ale i typo- grafická mezera, jež pro iniciálu D byla ponechána. Co se týče liter malých, svědčí vše o jich souvislosti s pražskými typy, i způsob i rozměr; tolikéž úprava řádků, spatia a značky (signatury). Liga tury mimo obvyklé spřežky cz, rz, ta, te, ti, to, tu, tw, st a pod. vyskytují se řídčeji než na př. v kronice Martimiani, ale zastoupeny jsou dostatečně; často bývá we, po různu do, ojediněle be (str. 367, 14: »bez žádné«), bo (365, 33: »neboli«) a de (366, 5: »geden«). Také zkráceniny úplně se sho- dují; z nich nejvýznačnější p čte se v Ezopu na str. 368, řád. 7.: »wpwdie« a řád. 12.: »pwim«; zcela tak v M na rubu předposledního listu: »pwil« (první sloupec, 8. ř. zdola a druhý sloup. 1. ř. shora). Rozdíl patrný konstatován toliko v úpravě sazby, kteráž v Ezopu jest stránková a v obou druhých prvotiscích sloupcová. Příčinou odchylky samozřejmou byl formát, onde malý čtvercový, a nad to dřevotisky pro- kládaný, zde foliový a pouze textem vyplňovaný. Posléze pozorovány ostatní prvotisky pražské, svrchu jmenované, avšak zjevů závažnějších nevypátráno žádných; vedle shod naráží se tam již také na mnoho neshod, tak že o přímé souvislosti s Ezopem mluviti nelze Rozbor tento potvrzuje plnou měrou někdejší výpověď Ungarovu a Dobrovského, že zlomek Strahovský jest nám počítati mezi tisky pražské, t j. provedené týmiž literami, které mají Biblí Pražská a Martimiani. Vy- tištění samo spadá nepochybně v r. 1488 a souvisí, jak se zdá, s Mart. z Tišnova, 1) jenž potom obstaral, pořídiv zvláštní nové typy a četné dřevo- řezby, vydání Biblí Kutnohorské (1489) Otázka stran předlohy, kterou český překladatel se řídil, až do nej- novější doby vázla na sporech. Dobrovský, pokud mi jest vědomo, veřejně ani slovem o to nezavadil2); podobně Ungar, Kramerius, Jungmann a Hanka. Věc hlavně tím se pomátla a velice ztížila, že překlad prvotisku vždy by za jeden a týž pokládán s překladem sborníku Prostějovského3); odtud vzcházely úsudky nezřídka přímo proti sobě čelící. Steinhöwlova originálu německého domýšlel se Bedř. Vil. Spiess v Otavanu r. 18634); naproti 1) Pokud Mart. z Tišnova měl účastenství při Ezopovi, rozhodne snad ještě příští badání. Dřevořezby v Ezopu a hned potom i v Biblí Kutnohorské byly sotva myšlénkou osob od sebe rozdílných. Překlad Ezopa vyžadoval literáta učeného, což hodí se na bakaláře Martina z Tišnova; i volba předmětu zřejmě k tomu poukazuje. Také to váží nemálo, že úprava a tisk veliké Biblí Kutnohorské přirozeně předpokládá důkladný výcvik dřívější. 2) V pozůstalosti jeho rukopisné v knihovně Česk. Musea obsaženo jest sice dosti hojně výpisů a poznámek, týkajících se Ezopových Fabulí, ale o prvotisku nikde nečiní se zmínka. 3) První učinil tak Kramerius ve svém vydání Ezopa (1791), po něm věc dotvrdil Dobrovský (1818) a od té doby kolísání nebylo konce. 4) Čís. 9. str. 67.: »Literatura lidu. Život Ezopův.« — Praví se tam: »Německý text, z něhož překlad náš vzešel, jest nepochybně týž, jejž Dr. Steinhewel z latiny vzdělav spolu s bajkami Ezopa, jakož i Rimicia a Aviena vydal.«
Strana XIV
XIV tomu Dr. Gebauer v »Uvahách o Nové Radě pana Smila Flašky z Par- dubic« (1873) rozhodně předpokládal latinu: »Srovnání [bajek] s latinskými Aesopy středověkými ukazuje, že jsou přeloženy z latiny; i rozdělení i po- řádek, jak jednotlivé kusy za sebou jdou, i znění tomu nasvědčují.« Převrat způsobilo latinsko-německé vydání Steinhöwlova Aesopa H. Oster- leyem (1873), neboť srovnáváním vycházela na jevo předloha německá; že však týká se to jen překladu pozdějšího a nikoli také prvotisku, zůstá- valo nezjištěno.2) Teprve r. 1887 pisatelem těchto řádků pravý stav věci byl konstatován3) a za nedlouho potom proveden i zevrubný důkaz, že zlomek Strahovský nezvratně pochází z předlohy latinské a musí býti pokládán za překlad úplně rozdílný ode všech ostatních nám odjinud známých.4) Nehodlaje znova slov svých opakovati, připomínám tuto krátce, že překladatel řídil se výhradně latinským textem Steinhöwlovým, a to nej- spíše dle některého vydání Ant. Sorga, jež po r. 1480 tiskla se v Augš- purce5); němčinou nevypomáhal si nikde, ani tam, kde by mu byla od- stranila zřejmé nesnáze.6) O věrnost překladu zasazoval se pilně a na mnoze 1) L. C. str. 9. 2) Patrno to nejlépe z výpovědi prof. Gebauera v rozpravě »Walter a Griselda« (Listy filol. 1877 str. 62): »Český překlad učiněn jest záhy a zakládá se, jak na jisto dokázati lze, na Steinhöwlově překladě německém. Dokazuje se to nejen celkovým obsahem a srovnáním látky, ale zvláště mnohými věcmi jednotlivými a vedlejšími: kdekoli se totiž Steinhöwel odchyluje od parallelního textu latinského, tam i český překlad tutéž odchylku mívá, ano český překladatel následuje Steinhöwla doslovně i tam, kde tento mluví jménem svým, omlouvaje se na příklad, že ten neb jiný kus do svého svodu přijal nebo nepřijal.« — Srv. též Listy fil. 1882 str. 162. 3) Ant. Truhlář, O českých překladech z antických básníkův latinských a řeckých za doby střední (XV—XVIII. st.), v Progr. c. k. akad. gymn. v Praze 1887 str. 6. 4) Krok 1888 na str. 290—291., v rozpravě nahoře jmenované (str. VII pozn. 3.). 5) Popis hlavních podává Leop. Hervieux, Les Fabulistes Latins Depuis le siècle d'Auguste jusqu' à la fin du moyen âge, Paříž 1884, I. p. 322 (v druhém vyd. z r. 1893. p. 361); viz též: Georg. C. Keidel, A Manual of Aesopic Fable Literature (až po r 1500), Baltimore 1896. str. 13 č. 38. 39. a str. 36 č. 38. 39. V universitní knihovně Klementinské k nim patří exemplář sig. 5 H 5 s několika českými přípisky 6) Za příklad uvádím: Veni lupa astrix, kdež německý text má: »Kom her, du fräszigs wölfflin,« ale v češtině vyloženo zcela jinak (str. 365, 7): »Pod sem, zmileno« (srv. lupa, lupatria. — Albín 22, 14: »Poď sem, ty vlčku«). — Cedo furcifer, něm.: »Galgenträger«, česky (366, 23): »Nepotvorny vidlaku« (Alb. 23, 32: »Od šibenice vy- prošený«). — Fugitive, něm.: »Du fiüchtiger schalck«, v češtině (366, 18) vynecháno (Alb. 23, 34: »Zlotrovaný lotře«). — Canis repens venit ac blanditur, něm.: »Kryset vff der erden wider zuo dir vnd liebet sich«, česky (366, 33): »Rychle přibieha ku panu a plesanim skoky lahodi« (Alb. 23, 39: »Obskakuje okolo tebe po zemi a umíli se k tobě«). — Clanculum egressa, něm.: »Gieng haimlich usz dem hus«; v češtině (367, 7) jen: »Z domu ussla gest« (Alb. 24, 6: »Šla ven z domu«). — Atra bili percita, něm.: »Ward sie von bitterkait der gallen erzürnet«; v češt. (368, 6): »Velmi rychle schopivssi se« (Alb. 24, 22: »Tak se v ní všecka žluč s hořkostí její zbauřila a ji velice hněvem rozlítila«). — Esopus ... secum fabulabatur: Nunc ostendero me haud esse insulsum in apparando prandium; něm.: »Esopus ... gedacht in im selber: Nuon will
XIV tomu Dr. Gebauer v »Uvahách o Nové Radě pana Smila Flašky z Par- dubic« (1873) rozhodně předpokládal latinu: »Srovnání [bajek] s latinskými Aesopy středověkými ukazuje, že jsou přeloženy z latiny; i rozdělení i po- řádek, jak jednotlivé kusy za sebou jdou, i znění tomu nasvědčují.« Převrat způsobilo latinsko-německé vydání Steinhöwlova Aesopa H. Oster- leyem (1873), neboť srovnáváním vycházela na jevo předloha německá; že však týká se to jen překladu pozdějšího a nikoli také prvotisku, zůstá- valo nezjištěno.2) Teprve r. 1887 pisatelem těchto řádků pravý stav věci byl konstatován3) a za nedlouho potom proveden i zevrubný důkaz, že zlomek Strahovský nezvratně pochází z předlohy latinské a musí býti pokládán za překlad úplně rozdílný ode všech ostatních nám odjinud známých.4) Nehodlaje znova slov svých opakovati, připomínám tuto krátce, že překladatel řídil se výhradně latinským textem Steinhöwlovým, a to nej- spíše dle některého vydání Ant. Sorga, jež po r. 1480 tiskla se v Augš- purce5); němčinou nevypomáhal si nikde, ani tam, kde by mu byla od- stranila zřejmé nesnáze.6) O věrnost překladu zasazoval se pilně a na mnoze 1) L. C. str. 9. 2) Patrno to nejlépe z výpovědi prof. Gebauera v rozpravě »Walter a Griselda« (Listy filol. 1877 str. 62): »Český překlad učiněn jest záhy a zakládá se, jak na jisto dokázati lze, na Steinhöwlově překladě německém. Dokazuje se to nejen celkovým obsahem a srovnáním látky, ale zvláště mnohými věcmi jednotlivými a vedlejšími: kdekoli se totiž Steinhöwel odchyluje od parallelního textu latinského, tam i český překlad tutéž odchylku mívá, ano český překladatel následuje Steinhöwla doslovně i tam, kde tento mluví jménem svým, omlouvaje se na příklad, že ten neb jiný kus do svého svodu přijal nebo nepřijal.« — Srv. též Listy fil. 1882 str. 162. 3) Ant. Truhlář, O českých překladech z antických básníkův latinských a řeckých za doby střední (XV—XVIII. st.), v Progr. c. k. akad. gymn. v Praze 1887 str. 6. 4) Krok 1888 na str. 290—291., v rozpravě nahoře jmenované (str. VII pozn. 3.). 5) Popis hlavních podává Leop. Hervieux, Les Fabulistes Latins Depuis le siècle d'Auguste jusqu' à la fin du moyen âge, Paříž 1884, I. p. 322 (v druhém vyd. z r. 1893. p. 361); viz též: Georg. C. Keidel, A Manual of Aesopic Fable Literature (až po r 1500), Baltimore 1896. str. 13 č. 38. 39. a str. 36 č. 38. 39. V universitní knihovně Klementinské k nim patří exemplář sig. 5 H 5 s několika českými přípisky 6) Za příklad uvádím: Veni lupa astrix, kdež německý text má: »Kom her, du fräszigs wölfflin,« ale v češtině vyloženo zcela jinak (str. 365, 7): »Pod sem, zmileno« (srv. lupa, lupatria. — Albín 22, 14: »Poď sem, ty vlčku«). — Cedo furcifer, něm.: »Galgenträger«, česky (366, 23): »Nepotvorny vidlaku« (Alb. 23, 32: »Od šibenice vy- prošený«). — Fugitive, něm.: »Du fiüchtiger schalck«, v češtině (366, 18) vynecháno (Alb. 23, 34: »Zlotrovaný lotře«). — Canis repens venit ac blanditur, něm.: »Kryset vff der erden wider zuo dir vnd liebet sich«, česky (366, 33): »Rychle přibieha ku panu a plesanim skoky lahodi« (Alb. 23, 39: »Obskakuje okolo tebe po zemi a umíli se k tobě«). — Clanculum egressa, něm.: »Gieng haimlich usz dem hus«; v češtině (367, 7) jen: »Z domu ussla gest« (Alb. 24, 6: »Šla ven z domu«). — Atra bili percita, něm.: »Ward sie von bitterkait der gallen erzürnet«; v češt. (368, 6): »Velmi rychle schopivssi se« (Alb. 24, 22: »Tak se v ní všecka žluč s hořkostí její zbauřila a ji velice hněvem rozlítila«). — Esopus ... secum fabulabatur: Nunc ostendero me haud esse insulsum in apparando prandium; něm.: »Esopus ... gedacht in im selber: Nuon will
Strana XV
XV zdařile, hledě originál vystihovati i po stránce formální, zejména hojným užíváním vazby přechodníkové.1) Kde mu nedostačovala slovní zásoba anebo kde se čeština vzpírala proti latině, pátral po smyslu ze spojitosti a dle toho zařizoval úpravu. Ovšem nepovedlo se to pokaždé, jak z po- známek právě připojených patrno, ale větším dílem nelze způsobu jeho upříti jadrnosti.2) Parafrase jeho neurážejí zbytečným rozvodňováním; vsu- tými přídavky skoro bez výminky k vlastnímu pochopení navádí.3) Ani ve větní úpravě neshledáváme nějaké nejapnosti.4) Celkový dojem každou měrou jest příznivý. ich erzögen, dasz ich nicht so ruch vnd vnwissend bin ein guot mal zuo bereiten«; v češt. (368, 14): »Ezop ... sam v sobie przemyssloval, czo by nakupiti miel, aby z przypraveni obiedu žadneho tresktanie na se nedopustil« (srv. Alb. 25, 5) atd. 1) Na př.: »Domum igitur ingressus consedit heramque nomine appellans« - »y przyssed domuov posadil se gest a panij gmenem gmenovav« (365, 1). — »Maerens gemensque« — »lkagicz a placžycz« (365, 15). — »Ingenio promptus« = »dovtipnosti gsa hotov« (365, 19). — »Quo dicto scolares surridentes inquiunt« = »to když usly- ssevse služebniczy usmievagicze se rzekli su« (365, 21). — »Facile se trahi tacita per- mittit putans« = »dopusti se vesti a gde mlcžecy, domnivage se« (365, 28). — »Surre- xeruntque deinde ex mutuo valefacientes« = »vstavsse a spolecžnie se rozžehnavsse« (366, 4). — »Thalamum ingressus uxori maerenti perblandiri coepit« = »do pokoge vstupiv vida ženu placžiczy lahoditi gi pocžal« (366, 6). — »Captato tempore« = »uhle- davssy cžas przistupny« (367, 7). — »Graviter ferens« = »sobie počav styskati« (367, 11). — Acceptis nummis« = »vzem penieze« (367, 16) atd. 2) Na př.: Sportulam cum epulis = misu s krmiemi (365, 2). — Benivolenti suae — libezne sve (365, 5). — Malesanus existes = blaznem budess (365, 4). — Mimine ingenio bardus — nenie v timie uražen (365, 23). — Problemata vicissim varia ultro citroque proposita sunt = rozlicžne pohadky vespolek geden po druhem vydavachu (365, 17). — Secus est in porco = przi svini toho nenie (365, 32). — Id nescire simulans = yako by o tom neviediel (367, 19). — Dico ac iterum dico = gesstie a gesstic pravim (366, 21) atd. 3) Scolares = služebniczy a spolu stoliczij (366, 2). — Pecus: krava nebo ovcze (365, 28). — Non formidat ferrum: nestrachuge se palice ani železne przipravy gine (365, 31). — Tantopere stridet: tak velmi chrochcze a krzicži (366, 2). — Abi atque abstine manus: odegdi ode mne a nech mne na pokogi (366, 8). — Esto hilari animo: buď vesel a nechtieg se rmutiti (367, 14). — Quod tibi sperasti: czo sy umienil sobie a v cžems nadiegi svu položyl (368, 9). — Num illa dedisti: dal-li sy to, czož sem rozkazal (365, 11). — Statim conviciatur, furit, insanit ac domo abit: yhned hnieva se, lage, z domu pryč odchazy, mysli ve dne y v nocy, aby se toho s dostatečnosti pomstila (366, 29). — In diem staret magis obstinata: mnohem viecze zatvrdila se v zlosti sve (367, 12). — Die crastina ducit uxorem: zytra bohda ženu pogimati bude (368, 4) atd. 4) Na př.: Quando mortui sui quisque corpora in resurrectione requirent: když lidec z mrtvych vstavati budu a geden každy tiela sveho hledati bude (365, 20). — Eia, mea amoenitas, non decet te esse tristem viro tuo: ey me utiessenie, neslussna gest viecz, aby ty se zpiečovala muži svemu (366, 9). — Tu vides clare culpam geruli et haud meam fuisse: giž znamenati muožeš, že tu mnu nesesslo, ale tiem, genž nosyčem byl (367, 2). — Habe animum quietum, quaeso: prosym tebe, nechtieg se popuzeti, ale miey dobru vuoli (367, 3) atd.
XV zdařile, hledě originál vystihovati i po stránce formální, zejména hojným užíváním vazby přechodníkové.1) Kde mu nedostačovala slovní zásoba anebo kde se čeština vzpírala proti latině, pátral po smyslu ze spojitosti a dle toho zařizoval úpravu. Ovšem nepovedlo se to pokaždé, jak z po- známek právě připojených patrno, ale větším dílem nelze způsobu jeho upříti jadrnosti.2) Parafrase jeho neurážejí zbytečným rozvodňováním; vsu- tými přídavky skoro bez výminky k vlastnímu pochopení navádí.3) Ani ve větní úpravě neshledáváme nějaké nejapnosti.4) Celkový dojem každou měrou jest příznivý. ich erzögen, dasz ich nicht so ruch vnd vnwissend bin ein guot mal zuo bereiten«; v češt. (368, 14): »Ezop ... sam v sobie przemyssloval, czo by nakupiti miel, aby z przypraveni obiedu žadneho tresktanie na se nedopustil« (srv. Alb. 25, 5) atd. 1) Na př.: »Domum igitur ingressus consedit heramque nomine appellans« - »y przyssed domuov posadil se gest a panij gmenem gmenovav« (365, 1). — »Maerens gemensque« — »lkagicz a placžycz« (365, 15). — »Ingenio promptus« = »dovtipnosti gsa hotov« (365, 19). — »Quo dicto scolares surridentes inquiunt« = »to když usly- ssevse služebniczy usmievagicze se rzekli su« (365, 21). — »Facile se trahi tacita per- mittit putans« = »dopusti se vesti a gde mlcžecy, domnivage se« (365, 28). — »Surre- xeruntque deinde ex mutuo valefacientes« = »vstavsse a spolecžnie se rozžehnavsse« (366, 4). — »Thalamum ingressus uxori maerenti perblandiri coepit« = »do pokoge vstupiv vida ženu placžiczy lahoditi gi pocžal« (366, 6). — »Captato tempore« = »uhle- davssy cžas przistupny« (367, 7). — »Graviter ferens« = »sobie počav styskati« (367, 11). — Acceptis nummis« = »vzem penieze« (367, 16) atd. 2) Na př.: Sportulam cum epulis = misu s krmiemi (365, 2). — Benivolenti suae — libezne sve (365, 5). — Malesanus existes = blaznem budess (365, 4). — Mimine ingenio bardus — nenie v timie uražen (365, 23). — Problemata vicissim varia ultro citroque proposita sunt = rozlicžne pohadky vespolek geden po druhem vydavachu (365, 17). — Secus est in porco = przi svini toho nenie (365, 32). — Id nescire simulans = yako by o tom neviediel (367, 19). — Dico ac iterum dico = gesstie a gesstic pravim (366, 21) atd. 3) Scolares = služebniczy a spolu stoliczij (366, 2). — Pecus: krava nebo ovcze (365, 28). — Non formidat ferrum: nestrachuge se palice ani železne przipravy gine (365, 31). — Tantopere stridet: tak velmi chrochcze a krzicži (366, 2). — Abi atque abstine manus: odegdi ode mne a nech mne na pokogi (366, 8). — Esto hilari animo: buď vesel a nechtieg se rmutiti (367, 14). — Quod tibi sperasti: czo sy umienil sobie a v cžems nadiegi svu položyl (368, 9). — Num illa dedisti: dal-li sy to, czož sem rozkazal (365, 11). — Statim conviciatur, furit, insanit ac domo abit: yhned hnieva se, lage, z domu pryč odchazy, mysli ve dne y v nocy, aby se toho s dostatečnosti pomstila (366, 29). — In diem staret magis obstinata: mnohem viecze zatvrdila se v zlosti sve (367, 12). — Die crastina ducit uxorem: zytra bohda ženu pogimati bude (368, 4) atd. 4) Na př.: Quando mortui sui quisque corpora in resurrectione requirent: když lidec z mrtvych vstavati budu a geden každy tiela sveho hledati bude (365, 20). — Eia, mea amoenitas, non decet te esse tristem viro tuo: ey me utiessenie, neslussna gest viecz, aby ty se zpiečovala muži svemu (366, 9). — Tu vides clare culpam geruli et haud meam fuisse: giž znamenati muožeš, že tu mnu nesesslo, ale tiem, genž nosyčem byl (367, 2). — Habe animum quietum, quaeso: prosym tebe, nechtieg se popuzeti, ale miey dobru vuoli (367, 3) atd.
Strana XVI
XVI Co mimo Život Ezopův bylo ještě podáno v prvotním překladě, ne- možno spolehlivě určiti. Bezpečno jest tolik, že za Životem následovaly »Knihy Ezopovy«, t. j. Romulova sbírka fabulí o čtyřech knihách po 20 bajkách 1); naproti tomu zůstává pouhou domněnkou, zdaž připojeny byly též ostatní částky, jak jdou za sebou v původním svodu Steinhöwlově a i ve sborníku Prostějovském. V případě kladném zaniklý prvotisk by byl obsahoval ještě Staré fabule (Extravagantes Esopi Antiquae, 17 čísel) Nové fabule překladu Rimiciova (Fabulae Novae, 17 čís.), Bajky Avianovy (Aviani Fabulae, 27 čís.) a Fabule snesené (Collectae, 23 čís.) z Adelfonsa, Poggia a záhadného Doligama.2) Již Dobrovský a Ungar pilně starali se, by vypátrali někde úplný exemplář prvního tisku Ezopových Fabulí. Dobrovský činil i veřejné po- ptávky ve svých literárních sbornících (Böhm. Litterat. 1779 I. str. 77 a Litter. Magazin 1786 I. na obálce), a Ungar zvláště venkovské čtenáře měl na zřeteli3); ale všecka snaha byla marna, právě tak jako v době pozdější přičinění Hankovo a posléze i mé vlastní. Znamenitou vzácností zlomku Strahovského jsou dvě dřevořezby, nej- starší toho druhu výrobky při českém knihovém tisku. Zhotoveny byly podle vzorů v Steinhöwlově Ezopu vydání Sorgova, jak patrno z otisků v pří- lohách na str. 369—372,4) způsobem sice začátečnickým, ale bez odporu snaživým. Přirozená v pokuse ještě neobratnost zavinila nepochybně také chybu typografickou, že totiž nesprávným položením desky první dřevoryt byl vytištěn obráceně; dosti možná, že právě tato věc zavdala příčinu k starožitné domněnce, jakoby Fabule Ezopovy byly tištěny bývaly »na průbu« před Biblí Kutnohorskou. Zbylé dvoulistí, ať již tím neb oním způsobem uniklo záhubě, pře- loženo bylo kdysi opačně a to tak, že zadní list, na němž jsou dřevořezby přišel do předu a přední do zadu; stalo se to patrně před dobou velmi dávnou, neboť okraj při švu druhého listu, jenž přeložením ocítil se nahoře 1) Dokazuje to zmínka v dopise pana Lva Rožmitálského z r. 1523. Viz str. VIII. 2) Doligamus (též Doliganus) sluje u Steinhöwla v předmluvě, a v pozdějších tiscích také v titule prvního oddělení skladatel bajek odjinud naprosto neznámý. Věc jest tím zatmělejší, ježto s jedné strany nelze připustiti, že by Steinhöwel takové jméno sám si vymyslil, a naproti tomu původ jednotlivých bajek a rozprávek snůšky Stein- höwlovy srovnavacím způsobem již na tolik jest zjištěn, že nezbývá částky, kteráž by mohla přičítati se na vrub Doligamovi. Možná, že vězí ve slově znetvořené tiskem jméno italského humanisty Angela Politiana. 3) »Aller angewandten Mühe ungeachtet habe ich noch kein Exemplar von diesen Fabeln auftreiben können, obschon die böhmischen Bauern, bei denen man unsere alten Bücher suchen musz, mir schon einigemal dazu Hoffnung gaben«, di Ungar v Neue Beiträge zur Gesch. d. Buchdruckerkunst in B. 1795, str. 217. 4) Příloha s textem latinským jest pořízena dle exempláře v c. k. univ. knih Klementinské, sign. 5 H 5 (viz Úvodu str. XIV. a poznámku 5.). Příloha druhá jest z inkunabule na Strahově, bibliograficky dosud nezaznamenané. Patří k vydáním Sorgo- vým nedatovaným (kol. roku 1480) a srovnává se nejvíce s výtiskem, jejž popisuje Hervieux, Les fabulistes latins I2 na str. 393. čís. C. Má 114 listů fol., poslední prázdný
XVI Co mimo Život Ezopův bylo ještě podáno v prvotním překladě, ne- možno spolehlivě určiti. Bezpečno jest tolik, že za Životem následovaly »Knihy Ezopovy«, t. j. Romulova sbírka fabulí o čtyřech knihách po 20 bajkách 1); naproti tomu zůstává pouhou domněnkou, zdaž připojeny byly též ostatní částky, jak jdou za sebou v původním svodu Steinhöwlově a i ve sborníku Prostějovském. V případě kladném zaniklý prvotisk by byl obsahoval ještě Staré fabule (Extravagantes Esopi Antiquae, 17 čísel) Nové fabule překladu Rimiciova (Fabulae Novae, 17 čís.), Bajky Avianovy (Aviani Fabulae, 27 čís.) a Fabule snesené (Collectae, 23 čís.) z Adelfonsa, Poggia a záhadného Doligama.2) Již Dobrovský a Ungar pilně starali se, by vypátrali někde úplný exemplář prvního tisku Ezopových Fabulí. Dobrovský činil i veřejné po- ptávky ve svých literárních sbornících (Böhm. Litterat. 1779 I. str. 77 a Litter. Magazin 1786 I. na obálce), a Ungar zvláště venkovské čtenáře měl na zřeteli3); ale všecka snaha byla marna, právě tak jako v době pozdější přičinění Hankovo a posléze i mé vlastní. Znamenitou vzácností zlomku Strahovského jsou dvě dřevořezby, nej- starší toho druhu výrobky při českém knihovém tisku. Zhotoveny byly podle vzorů v Steinhöwlově Ezopu vydání Sorgova, jak patrno z otisků v pří- lohách na str. 369—372,4) způsobem sice začátečnickým, ale bez odporu snaživým. Přirozená v pokuse ještě neobratnost zavinila nepochybně také chybu typografickou, že totiž nesprávným položením desky první dřevoryt byl vytištěn obráceně; dosti možná, že právě tato věc zavdala příčinu k starožitné domněnce, jakoby Fabule Ezopovy byly tištěny bývaly »na průbu« před Biblí Kutnohorskou. Zbylé dvoulistí, ať již tím neb oním způsobem uniklo záhubě, pře- loženo bylo kdysi opačně a to tak, že zadní list, na němž jsou dřevořezby přišel do předu a přední do zadu; stalo se to patrně před dobou velmi dávnou, neboť okraj při švu druhého listu, jenž přeložením ocítil se nahoře 1) Dokazuje to zmínka v dopise pana Lva Rožmitálského z r. 1523. Viz str. VIII. 2) Doligamus (též Doliganus) sluje u Steinhöwla v předmluvě, a v pozdějších tiscích také v titule prvního oddělení skladatel bajek odjinud naprosto neznámý. Věc jest tím zatmělejší, ježto s jedné strany nelze připustiti, že by Steinhöwel takové jméno sám si vymyslil, a naproti tomu původ jednotlivých bajek a rozprávek snůšky Stein- höwlovy srovnavacím způsobem již na tolik jest zjištěn, že nezbývá částky, kteráž by mohla přičítati se na vrub Doligamovi. Možná, že vězí ve slově znetvořené tiskem jméno italského humanisty Angela Politiana. 3) »Aller angewandten Mühe ungeachtet habe ich noch kein Exemplar von diesen Fabeln auftreiben können, obschon die böhmischen Bauern, bei denen man unsere alten Bücher suchen musz, mir schon einigemal dazu Hoffnung gaben«, di Ungar v Neue Beiträge zur Gesch. d. Buchdruckerkunst in B. 1795, str. 217. 4) Příloha s textem latinským jest pořízena dle exempláře v c. k. univ. knih Klementinské, sign. 5 H 5 (viz Úvodu str. XIV. a poznámku 5.). Příloha druhá jest z inkunabule na Strahově, bibliograficky dosud nezaznamenané. Patří k vydáním Sorgo- vým nedatovaným (kol. roku 1480) a srovnává se nejvíce s výtiskem, jejž popisuje Hervieux, Les fabulistes latins I2 na str. 393. čís. C. Má 114 listů fol., poslední prázdný
Strana XVII
XVII jest vyplněn starým latinským přípiskem obsahu theologického.1) Na témž listě (str. 367 a 368, řád. 15.) učiněn byl nožem příčný řez, buď na opravu připomenuté chyby typografické aneb za jiným úmyslem; reprodukce roz- říznutých slov2) tím ovšem utrpěla. Ostatně jest celé okrají dřevořezeb směrem ke švu proděravělé a mezerovité; z textu sousedního vydrobeno jest na str. 368 (vždy na konci) v řádku 16. »mi« (spolu stoliczymi), v ř. 17. »do« (do kramuow) a v ř. 18. »zdo« (ozdobnie). II. Překlad bajek meziřádkový. Steinhöwlova snůška fabulí a rozprávek již dávno před tím, nežli byla Šebestianem Brantem téměř o polovinu rozšířena, získala si všude, kam- koli v živém jazyku pronikla, nelíčenou přízeň a stala se pravou knihou lidovou. Do škol nehodila se svým obsahem, tam služby konal asi od r. 1473 tištěný »Esopus moralisatus cum bono commento«, obsahující veršované bajky Anonymovy (Gualtera Anglického) s meziřádkovým vý- kladem a namnoze též s rozvodněnou parafrasí prosaickou,3) a udržel se trvale na svém místě až přes první desítiletí XVI. věku. Proud humanistický odstranil potom jako jiné zastaralé učebnice i tuto knihu a poskytl za ni náhradu dvojím způsobem, jednak novou sbírkou bajek latinských,4) jež kolem r. 1514 poprvé byla vydána redakcí Mart. Dorpia v Lovani a v ně- kolika letech obecně se rozšířila, jednak řeckolatinským textem vlastního Acsopa, rozšiřovaným hlavně tiskárnou Jana Frobenia v Basileji. V Čechách obě sbírky byly povědomy a poskytovaly školám vítanou příležitost ku četbě i látku ke cvičení. Názorným té věci dokladem jest výtisk sbírky Dorpiovy z r. 1517 v c. k. universitní bibliothece Klemen- Fol. 13: Obraz Ezopa s obvyklým okolím; nahoře nápis »Esopus«. Fol. 2a: »Hie hept sich an das buch vnd leben des fabel [ dichters Esopi vsz kriechischer zungen in latin ! gemacht. Auch etlich ander fabel als Auiani Do ] ligani. Adelfonsi. vnd ettlicher schipfrede Pogii.« — Fol. 3a: »Nun hebet sich an das leben esopi.« — Fol. 24“: »HIE. ENDET. SICH. DAS. LEBEN. ESOPI.« — Závírka (fol. 113b): »Hie hat ein ende das Register der gemeinen puncten vnd materi disses buchlins.« — Počet řádků na straně plné 42—40. 1) Při reprodukci přípisek byl vynechán, ježto s věcí nijak nesouvisí. 2) Na str. 367 v řádku 15: »dne prozsby sama do domu przigde,« a na str 368 též v ř. 15: »aby z przypraweni obiedu žadneho treskta.« 3) Exempláře v bibl. Klementinské jsou na př. 44 G 71; 44 G 79; 43 G 65; 6 H 139. 4) Stálý titul této sbírky jest: »Fabularum, que hoc libro continentur, interpretes atque authores sunt hi. Guilielmus Goudanus Hadrianus Barlandus. Erasmus Rotero- damus. Aulus Gellius. Angelus Politianus. Petrus Crinitus. Ioannes Antonius Campanus. Plinius Secundus Novocomensis. Nicolaus Gerbellius Phorcensis. Acsopi Vita ex Max. Planude excerpta et aucta« — Ve 4°. — O vzniku jejím zevrubně pojednal Vil. Braune: Die Fabeln des Erasmus Alberus, Hlalle a S., 1892 (Neudrucke deutsch. Litte- raturwerke des XVI. und XVII. Jahrh. č. 104., v úvodě str. XXIX a násl.). II
XVII jest vyplněn starým latinským přípiskem obsahu theologického.1) Na témž listě (str. 367 a 368, řád. 15.) učiněn byl nožem příčný řez, buď na opravu připomenuté chyby typografické aneb za jiným úmyslem; reprodukce roz- říznutých slov2) tím ovšem utrpěla. Ostatně jest celé okrají dřevořezeb směrem ke švu proděravělé a mezerovité; z textu sousedního vydrobeno jest na str. 368 (vždy na konci) v řádku 16. »mi« (spolu stoliczymi), v ř. 17. »do« (do kramuow) a v ř. 18. »zdo« (ozdobnie). II. Překlad bajek meziřádkový. Steinhöwlova snůška fabulí a rozprávek již dávno před tím, nežli byla Šebestianem Brantem téměř o polovinu rozšířena, získala si všude, kam- koli v živém jazyku pronikla, nelíčenou přízeň a stala se pravou knihou lidovou. Do škol nehodila se svým obsahem, tam služby konal asi od r. 1473 tištěný »Esopus moralisatus cum bono commento«, obsahující veršované bajky Anonymovy (Gualtera Anglického) s meziřádkovým vý- kladem a namnoze též s rozvodněnou parafrasí prosaickou,3) a udržel se trvale na svém místě až přes první desítiletí XVI. věku. Proud humanistický odstranil potom jako jiné zastaralé učebnice i tuto knihu a poskytl za ni náhradu dvojím způsobem, jednak novou sbírkou bajek latinských,4) jež kolem r. 1514 poprvé byla vydána redakcí Mart. Dorpia v Lovani a v ně- kolika letech obecně se rozšířila, jednak řeckolatinským textem vlastního Acsopa, rozšiřovaným hlavně tiskárnou Jana Frobenia v Basileji. V Čechách obě sbírky byly povědomy a poskytovaly školám vítanou příležitost ku četbě i látku ke cvičení. Názorným té věci dokladem jest výtisk sbírky Dorpiovy z r. 1517 v c. k. universitní bibliothece Klemen- Fol. 13: Obraz Ezopa s obvyklým okolím; nahoře nápis »Esopus«. Fol. 2a: »Hie hept sich an das buch vnd leben des fabel [ dichters Esopi vsz kriechischer zungen in latin ! gemacht. Auch etlich ander fabel als Auiani Do ] ligani. Adelfonsi. vnd ettlicher schipfrede Pogii.« — Fol. 3a: »Nun hebet sich an das leben esopi.« — Fol. 24“: »HIE. ENDET. SICH. DAS. LEBEN. ESOPI.« — Závírka (fol. 113b): »Hie hat ein ende das Register der gemeinen puncten vnd materi disses buchlins.« — Počet řádků na straně plné 42—40. 1) Při reprodukci přípisek byl vynechán, ježto s věcí nijak nesouvisí. 2) Na str. 367 v řádku 15: »dne prozsby sama do domu przigde,« a na str 368 též v ř. 15: »aby z przypraweni obiedu žadneho treskta.« 3) Exempláře v bibl. Klementinské jsou na př. 44 G 71; 44 G 79; 43 G 65; 6 H 139. 4) Stálý titul této sbírky jest: »Fabularum, que hoc libro continentur, interpretes atque authores sunt hi. Guilielmus Goudanus Hadrianus Barlandus. Erasmus Rotero- damus. Aulus Gellius. Angelus Politianus. Petrus Crinitus. Ioannes Antonius Campanus. Plinius Secundus Novocomensis. Nicolaus Gerbellius Phorcensis. Acsopi Vita ex Max. Planude excerpta et aucta« — Ve 4°. — O vzniku jejím zevrubně pojednal Vil. Braune: Die Fabeln des Erasmus Alberus, Hlalle a S., 1892 (Neudrucke deutsch. Litte- raturwerke des XVI. und XVII. Jahrh. č. 104., v úvodě str. XXIX a násl.). II
Strana XVIII
XVIII tinské v Praze,1) do něhož as kol r. 1530—1540 nějaký žák vpisoval si na 1. 5—9 mezi řádky latinského textu český překlad, patrně jako přípravu školní anebo úlohu domácí. Přeložil celkem 15 bajek úplně a chystal se v práci pokračovati, což dosvědčují české nápisy v záhlaví celé řady dalších čísel; avšak úmyslu pojatého nevykonal. Překlad, jak jest podán, má ovšem ráz pouhého pokusu, nehotového a nahodilého, i svědčí více o dobré vůli začátečníkově než o vynikajících schopnostech. Pokud bylo lze, dotud slovo za slovem z latiny v češtinu jest převáděno; kde však ukazovaly se větší nesnáze, tam překládány pouze jednotlivé výrazy anebo místo vůbec pomíjeno. Péro nevycvičené prozrazuje se též v odchylkách od přesné mluvy spisovné a i ve zvláštnostech piseckých; ale náhodou právě tyto známky dodávají celku zajímavosti a poměrné důležitosti, ježto spolehlivě rozmnožují příslušný materiál ze starší doby. Uvádíme z nich: 1. Za y vyskytuje se dialekticky u při slovese »býti« v těchto do- kladech: »Buog bul ukrutneg« (bajka 3.). — »Rzidka bula vdiczky uprzim- nost« (5.) — Gest a bula vdiczky rzediczka« (5.). — »Aby v nesstiesty przitomny buli« (15.). — Naproti tomu: »Nebidou« (12.), ač-li není to mýlka pisecká. 2. Za y bývá dialekticky e: a) v nom. (akk.) sing.: »Tomu, kterez gemu zivot dal« (7.). — »Ne- gsem hoden, kterez bych tebe trestal« (8.). — »Segr, kterezto uchitivssy lisska« (11.) — »Lev, kterez uczinil« (12.). — »Blazen sem byl, kterez sem mnoho sobie nadielal neprzatel« (12.). — Ossel, kterez se domnival« (13.). b) v instr. sing.: »Krkem dlauhegm, do hrdla strczenem« (6.). — »Svem ukrutenstvím« (12.). — »Kterez se przivietivem byty domnival« (13.). c) v gen. plur.: »Radu, kteruz vod ginech vezmess« (10.). d) v dat. plur.: »Svarlivem messtanum« (3.). — »Sskodi tobie, kteremz ty dobrze czinil« (7.). — »Kteremz sem niekdy prospiel« (12.). — »Pomstit se, kteremz si sskodil« (12.). — Znamenitem a velikem kraluom« (14.). — »Dobrem pomahagi« (15.). 3. Za ý jednou ay (aj): »Aby psa byl, snadno se muz nagiti kay« (2). — Přehlasování v ey, eg obecné, na př.: »Rozkossneg« (1.) atd. 4. Za é namnoze zúžené ý (i, y), na př.: »Nesmislniho a rozkossniho« (1.) atd. 5. Za o několikrát rozšířené uo: »Buog (boj), buogovala, buogovniky« (3.); »buog vedly, buoge« (18.); »buohu, vod buohu, buoha« (15.). 6. Klesání jotace a tvrdnutí souhlásek, na př.: »Messtanum« (3.); »ssilneyssi« (3.); »neghodneyssy« (5.); »uzitecznegy« (5.); »ss moczneyssim« (5.); »hanegicz« (11.); »sslussne« (merito, 12.), »blazniveyssy« (12.) atd. 1) Sign. 37. H. 65. čís. 6. — Jest to vydání Lipské, jak udáno na konci: »Lipsiae in aedibus Valentini Schumann, Anno Domini Millesimo quingentesimo decimo septimo«; má 36 l. ve 4°. — Srv. Braune 1. c. p. XXXII. pozn. G.
XVIII tinské v Praze,1) do něhož as kol r. 1530—1540 nějaký žák vpisoval si na 1. 5—9 mezi řádky latinského textu český překlad, patrně jako přípravu školní anebo úlohu domácí. Přeložil celkem 15 bajek úplně a chystal se v práci pokračovati, což dosvědčují české nápisy v záhlaví celé řady dalších čísel; avšak úmyslu pojatého nevykonal. Překlad, jak jest podán, má ovšem ráz pouhého pokusu, nehotového a nahodilého, i svědčí více o dobré vůli začátečníkově než o vynikajících schopnostech. Pokud bylo lze, dotud slovo za slovem z latiny v češtinu jest převáděno; kde však ukazovaly se větší nesnáze, tam překládány pouze jednotlivé výrazy anebo místo vůbec pomíjeno. Péro nevycvičené prozrazuje se též v odchylkách od přesné mluvy spisovné a i ve zvláštnostech piseckých; ale náhodou právě tyto známky dodávají celku zajímavosti a poměrné důležitosti, ježto spolehlivě rozmnožují příslušný materiál ze starší doby. Uvádíme z nich: 1. Za y vyskytuje se dialekticky u při slovese »býti« v těchto do- kladech: »Buog bul ukrutneg« (bajka 3.). — »Rzidka bula vdiczky uprzim- nost« (5.) — Gest a bula vdiczky rzediczka« (5.). — »Aby v nesstiesty przitomny buli« (15.). — Naproti tomu: »Nebidou« (12.), ač-li není to mýlka pisecká. 2. Za y bývá dialekticky e: a) v nom. (akk.) sing.: »Tomu, kterez gemu zivot dal« (7.). — »Ne- gsem hoden, kterez bych tebe trestal« (8.). — »Segr, kterezto uchitivssy lisska« (11.) — »Lev, kterez uczinil« (12.). — »Blazen sem byl, kterez sem mnoho sobie nadielal neprzatel« (12.). — Ossel, kterez se domnival« (13.). b) v instr. sing.: »Krkem dlauhegm, do hrdla strczenem« (6.). — »Svem ukrutenstvím« (12.). — »Kterez se przivietivem byty domnival« (13.). c) v gen. plur.: »Radu, kteruz vod ginech vezmess« (10.). d) v dat. plur.: »Svarlivem messtanum« (3.). — »Sskodi tobie, kteremz ty dobrze czinil« (7.). — »Kteremz sem niekdy prospiel« (12.). — »Pomstit se, kteremz si sskodil« (12.). — Znamenitem a velikem kraluom« (14.). — »Dobrem pomahagi« (15.). 3. Za ý jednou ay (aj): »Aby psa byl, snadno se muz nagiti kay« (2). — Přehlasování v ey, eg obecné, na př.: »Rozkossneg« (1.) atd. 4. Za é namnoze zúžené ý (i, y), na př.: »Nesmislniho a rozkossniho« (1.) atd. 5. Za o několikrát rozšířené uo: »Buog (boj), buogovala, buogovniky« (3.); »buog vedly, buoge« (18.); »buohu, vod buohu, buoha« (15.). 6. Klesání jotace a tvrdnutí souhlásek, na př.: »Messtanum« (3.); »ssilneyssi« (3.); »neghodneyssy« (5.); »uzitecznegy« (5.); »ss moczneyssim« (5.); »hanegicz« (11.); »sslussne« (merito, 12.), »blazniveyssy« (12.) atd. 1) Sign. 37. H. 65. čís. 6. — Jest to vydání Lipské, jak udáno na konci: »Lipsiae in aedibus Valentini Schumann, Anno Domini Millesimo quingentesimo decimo septimo«; má 36 l. ve 4°. — Srv. Braune 1. c. p. XXXII. pozn. G.
Strana XIX
XIX 7. Zvláštní a odchylné tvary (hlavně vulgarismy), na př.: »Rzetedlnau bitvau« (3.); »uprzimnost rzediczka« (5.); »kripiel zubi« (8.); »poviest ziva« (lživá, 11.); »rzevucziho zalestivie« (14.); »muzme« (13.); »gseme« (18.); »nebidau« (12.); »przilit (3.); »nepuczite-li« (5.); »zastidal se« (11.); »przibiech« (= přiběhl, 2.); »mocht« (= mohlť, 6.); »snich« (11.); »ney- prvy« (12.); »smula« (11.); »dyz« (= když, 6.); »rzedczky« (13.). Sy- kavky splývají: »myss (s) zabau« (3); »(s) sobie rovnem« (5); »(s) svau hanbau« (11); »(z) zahaleni« (13) »nale(z)ssi« (10; 11); sr. »hrdle« (6). 8. Ze zvláštností piseckých nejvíce bije v oči zkrácenina p, kteréž užívá se nejen za slabiku pro, ale také za pra, přa, pře a při beze všeho rozdílu. Způsobem tím zcela zřetelně vidíme psáno na př.: pravé, právo, pravil, práce, nespravedlivě, přátelství, nepřátel — nepřemoženey, přemáháš, převyšuješ, překusovala — přísloví, příčinu, nepřítele, přihází se, při lapání — proti tomu, protivíš, provinil atd. Možná, že odchylku od obecné normy palacografické zavinila neznalost, ale ještě více podobá se pravdě, že pisatel složité pravidlo si zjednodušil, ať již vlastním přemýšlením anebo cizím návodem; při čtení souvislého textu Čech jistě dobře rozeznal, co zkratka značí. Písmo jest velmi drobné, sražené a oku namáhavé. Text překladu, na nějž mne při prohlídce starých vydání Aesopa náhoda byla přivedla, otiskl jsem již r. 1889 v časopise Kroku, zároveň s některými poznámkami1); v nynějším sborníku podává se celek nově v Přílohách na str. 373 a násl. III. Sborník Prostějovský. 1. Bibliografický přehled. A. Vydání celkové. Nový překlad Ezopa, provedením ode všech předešlých zcela rozdílný a obsahem téměř o polovici rozšířený, vydán byl v Prostějově u Kašpara Aorga, nákladem Jana Günthera, impressora olomúckého. Jest tištěn v malé čtvercové formě a má celkem 53 archy (sig. * + A—Z - AA—ZZ + a—f) neboli 212 listů se 127 dřevoryty; od archu A listy se číslují: I—CCVII; poslední je prázdný. Na konci každého archu (od A—e) položen kustos. Hořejšek stran má živé záhlaví dle oddílů. První list [*Ia] opatřen titulem »EZopa Mudrce ži wot, s Fabulemi a nebo s ]Báſněmi geho. Také přidány gfau k I tomu Fabule Anyana a Adel- ffenfa, sl některeymi žertowneymi řečmi Pogia1 Poethy. Y také ňekteré welmi vtěfíené Fabule, wybrané z Kněh 1) V článku: »Některé bajky Aesopské v českém překladě ze XVI. století,« str. 140—148. I *
XIX 7. Zvláštní a odchylné tvary (hlavně vulgarismy), na př.: »Rzetedlnau bitvau« (3.); »uprzimnost rzediczka« (5.); »kripiel zubi« (8.); »poviest ziva« (lživá, 11.); »rzevucziho zalestivie« (14.); »muzme« (13.); »gseme« (18.); »nebidau« (12.); »przilit (3.); »nepuczite-li« (5.); »zastidal se« (11.); »przibiech« (= přiběhl, 2.); »mocht« (= mohlť, 6.); »snich« (11.); »ney- prvy« (12.); »smula« (11.); »dyz« (= když, 6.); »rzedczky« (13.). Sy- kavky splývají: »myss (s) zabau« (3); »(s) sobie rovnem« (5); »(s) svau hanbau« (11); »(z) zahaleni« (13) »nale(z)ssi« (10; 11); sr. »hrdle« (6). 8. Ze zvláštností piseckých nejvíce bije v oči zkrácenina p, kteréž užívá se nejen za slabiku pro, ale také za pra, přa, pře a při beze všeho rozdílu. Způsobem tím zcela zřetelně vidíme psáno na př.: pravé, právo, pravil, práce, nespravedlivě, přátelství, nepřátel — nepřemoženey, přemáháš, převyšuješ, překusovala — přísloví, příčinu, nepřítele, přihází se, při lapání — proti tomu, protivíš, provinil atd. Možná, že odchylku od obecné normy palacografické zavinila neznalost, ale ještě více podobá se pravdě, že pisatel složité pravidlo si zjednodušil, ať již vlastním přemýšlením anebo cizím návodem; při čtení souvislého textu Čech jistě dobře rozeznal, co zkratka značí. Písmo jest velmi drobné, sražené a oku namáhavé. Text překladu, na nějž mne při prohlídce starých vydání Aesopa náhoda byla přivedla, otiskl jsem již r. 1889 v časopise Kroku, zároveň s některými poznámkami1); v nynějším sborníku podává se celek nově v Přílohách na str. 373 a násl. III. Sborník Prostějovský. 1. Bibliografický přehled. A. Vydání celkové. Nový překlad Ezopa, provedením ode všech předešlých zcela rozdílný a obsahem téměř o polovici rozšířený, vydán byl v Prostějově u Kašpara Aorga, nákladem Jana Günthera, impressora olomúckého. Jest tištěn v malé čtvercové formě a má celkem 53 archy (sig. * + A—Z - AA—ZZ + a—f) neboli 212 listů se 127 dřevoryty; od archu A listy se číslují: I—CCVII; poslední je prázdný. Na konci každého archu (od A—e) položen kustos. Hořejšek stran má živé záhlaví dle oddílů. První list [*Ia] opatřen titulem »EZopa Mudrce ži wot, s Fabulemi a nebo s ]Báſněmi geho. Také přidány gfau k I tomu Fabule Anyana a Adel- ffenfa, sl některeymi žertowneymi řečmi Pogia1 Poethy. Y také ňekteré welmi vtěfíené Fabule, wybrané z Kněh 1) V článku: »Některé bajky Aesopské v českém překladě ze XVI. století,« str. 140—148. I *
Strana XX
XX Doktora Sſebeſtyana Prantha, s pěkneymi Filgurami. Nynij w nowě wýtiſſtěný.«1) Kromě černé inicialky E všechny litery jsou červené. Pod titulem jest obvyklý dřevořez, představující Ezopa uprostřed, a v pravo i v levo rozličné výjevy z jeho života i bajek. Pod dřevořezem letopočet MDLVI. opět červený. Rub titulního listu je prázdný. Na listě druhém až čtvrtém [*Ia—IVa] čte se nejprv Předmluva pře- kladatele Jana Albína, a po ní (na rubu listu čtvrtého) význačnými literami (první řádek červeně) jest vytištěn obsahový přehled první hlavní skupiny »Prwnij ſtrana této Knihy geft Ziwot Ezopů, s některými geho rozpráw- kami, z Ržeckého yazyku, a woſtatek z Německého, do naſſeho Cžeſkého přeloženey, s gineych rozpráwkami: Yakožto Aniana, Doligana, Adelfonſa, a některee také žertowné řeči Pogia. Nynij teprwá rozffiřené, a znowu woprawenee, y přeložené.« Jednotlivé oddíly této skupiny následují v tomto pořádku: a) »Ziwot Ezopa Mudrce znamenitého. Co geſt žiw gſa puoſobil, y také vaký konec wzal.« — List I—XXX. V textu 29 dřevorytin. b) »Předmluwa Romula Mudrce Na Knijhy Ezopowy.« — List XXXIa a) »Prwnij Knijha Ezopowa.« — List XXXIa XLIa. Text má 20 bajek a 20 dřevorytin. B) »Druhá Kniha chwalitebného Ezopa, tuto ſe počijná.« — List XLIa—LIa. V textu 20 bajek a 20 dřevorytin. Závěrek: »Konec Druhé Knijhy Ezopowy.« v) »Třetij Knijha Báſnij Ezopowých.« — List LIa—LXIII. V textu 20 bajek a 20 dřevorytů. Závěrek: »Konec třetijch Kněh Ezopowých.« ô) »Cžtwrtá Knijha Ezopowa ſe počijná.« — List LXIIb. LXXIIa V textu 20 bajek s 20 dřevorytinami. Závěrek: »Konec Báſnij Ezo- powých.« c) »Počijnagij ſe ſtaré Fabulc, kteréž také Ezopowi připiſugj.« — List LXXIIa—XCIa. Celkem 17 čísel. V textu 17 dřevorytin. Závěrek »Dokonáwagij ſe ſtaré Fabule.« d) »Počijnagij ſe nowé Fabule, ſmyſſlené od Remicya, laké Ezopowi při- psané. Kteréž ſe pořádně kladau, yakž w Ržeckém jasyku pſány ſlogij. Kromě prwnijch Dwau Fabulij, kteréžto prwé giž napřed položeny gſau.« — List XCIa—CXVIIIa. Celkem 145 čísel (III—CXLVII.). Bez obrázků. Závěrek: »Dokonáwagij ſe Nowe Fabule.« — e) »Tuto ſe počijnagij Fabule Anyanowy, tak yakž w Němčině ſlogij.« b List CXVIIIb—-CXXVIIb. Čísel 27. Dřevorytů není. Závěrkem při- pojuje se oddíl další: 1. ) Viz reprodukci v našem vydání na str. 1. (titulní list).
XX Doktora Sſebeſtyana Prantha, s pěkneymi Filgurami. Nynij w nowě wýtiſſtěný.«1) Kromě černé inicialky E všechny litery jsou červené. Pod titulem jest obvyklý dřevořez, představující Ezopa uprostřed, a v pravo i v levo rozličné výjevy z jeho života i bajek. Pod dřevořezem letopočet MDLVI. opět červený. Rub titulního listu je prázdný. Na listě druhém až čtvrtém [*Ia—IVa] čte se nejprv Předmluva pře- kladatele Jana Albína, a po ní (na rubu listu čtvrtého) význačnými literami (první řádek červeně) jest vytištěn obsahový přehled první hlavní skupiny »Prwnij ſtrana této Knihy geft Ziwot Ezopů, s některými geho rozpráw- kami, z Ržeckého yazyku, a woſtatek z Německého, do naſſeho Cžeſkého přeloženey, s gineych rozpráwkami: Yakožto Aniana, Doligana, Adelfonſa, a některee také žertowné řeči Pogia. Nynij teprwá rozffiřené, a znowu woprawenee, y přeložené.« Jednotlivé oddíly této skupiny následují v tomto pořádku: a) »Ziwot Ezopa Mudrce znamenitého. Co geſt žiw gſa puoſobil, y také vaký konec wzal.« — List I—XXX. V textu 29 dřevorytin. b) »Předmluwa Romula Mudrce Na Knijhy Ezopowy.« — List XXXIa a) »Prwnij Knijha Ezopowa.« — List XXXIa XLIa. Text má 20 bajek a 20 dřevorytin. B) »Druhá Kniha chwalitebného Ezopa, tuto ſe počijná.« — List XLIa—LIa. V textu 20 bajek a 20 dřevorytin. Závěrek: »Konec Druhé Knijhy Ezopowy.« v) »Třetij Knijha Báſnij Ezopowých.« — List LIa—LXIII. V textu 20 bajek a 20 dřevorytů. Závěrek: »Konec třetijch Kněh Ezopowých.« ô) »Cžtwrtá Knijha Ezopowa ſe počijná.« — List LXIIb. LXXIIa V textu 20 bajek s 20 dřevorytinami. Závěrek: »Konec Báſnij Ezo- powých.« c) »Počijnagij ſe ſtaré Fabulc, kteréž také Ezopowi připiſugj.« — List LXXIIa—XCIa. Celkem 17 čísel. V textu 17 dřevorytin. Závěrek »Dokonáwagij ſe ſtaré Fabule.« d) »Počijnagij ſe nowé Fabule, ſmyſſlené od Remicya, laké Ezopowi při- psané. Kteréž ſe pořádně kladau, yakž w Ržeckém jasyku pſány ſlogij. Kromě prwnijch Dwau Fabulij, kteréžto prwé giž napřed položeny gſau.« — List XCIa—CXVIIIa. Celkem 145 čísel (III—CXLVII.). Bez obrázků. Závěrek: »Dokonáwagij ſe Nowe Fabule.« — e) »Tuto ſe počijnagij Fabule Anyanowy, tak yakž w Němčině ſlogij.« b List CXVIIIb—-CXXVIIb. Čísel 27. Dřevorytů není. Závěrkem při- pojuje se oddíl další: 1. ) Viz reprodukci v našem vydání na str. 1. (titulní list).
Strana XXI
XXI f) »Skonáwagij ſe Báſně Anyanowy. A počijnagij ſe Fabule ſneſené, a po mnohých mijſtech ſebrané.« — List CXXVIIb—CLb. Celkem 27 čísel. Bez rytin. Ostatek knihy (od 1. CLIa—CCVIIa) zaujímá druhá hlavní skupina, uvedená tímto titulem: »Tuto ſe počijná Druhá ſtrana pěkných milých Báſnij, přijkladůw, a těch wěcý geſſlo ſe w prawdě ſaly. Ty od Doktora Sebeſtiana Branta, k wyvčenij dobreych Mrawuow, ſebrany a ſneſeny gſau.« Celkem 124 čísla, neznačená. Závěrek: »Konec Knijhy této.« Poslední strana obsahuje tiskařovo vročení: »Wytifítěno w Proſtěgowě v Kaſſpara Aorga, Nákladem Jana Gún- thera, Impresſora Holomúckého: A dokonáno we Cžtwrtek po Narozenij Syna Božijho. Létha Tiſýcýho, Pěti Stého, Padelátého Sedmého.« (CCVIIIb.) Sborník Prostějovský patří k nejvzácnějším raritám starší české po- zůstalosti knihové. Jediný, pokud známo, úplný exemplář teprve za doby nejnovější mimo vše nadání na trhu knižním se objevil a dostav se do rukou pisatelových, získán byl pro knihovnu Musea království Českého.1) Náležel původně piaristské kolleji v Mikulově, odkudž r. 1772 obdržel jej Mikol. Adaukt Voigt; co se později s ním dělo, nevíme, bylať kniha zapadla beze stopy, až ji šťastná náhoda opětně vynesla. Výtisky jinde připomínané byly již na konci XVIII. st. takořka záhadny. O jednom činí se zmínka u Hanslika (Geschichte und Beschreibung der Prager Universitäts- bibliothek, 1851, str. 99, pozn. 2.), že r. 1782 výměnou ho nabyla biblio- theka Klementinská, avšak již Dobrovský věděl o něm toliko ze zápisu, jistoty nějaké se nedobrav.2) Lépe udržel se v patrnosti jiný exemplář, kteréhož r. 1812 používal Jan Frant. Tomsa, pojav z něho deset bajek do svého spisu »Grössere čechische Orthographie« (str. 32—40); bylť přešel po Tomsovi v majetek Norb. Vaňka a po smrti tohoto dostal se v knihovnu Václ. Štulce, pozdějšího probošta Vyšehradského, odkudž vyměněn byl Hankou pro Ceské Museum.3) Bohužel jest právě tento výtisk (sign. 27. C. 20, dříve 56. H. 16) žalostně 1) Koupil jsem jej ve Vídni dne 1. října r. 1898. 2) Svědčí o tom jeho korrespondence s Rybayem, v níž po delší dobu (v 1. 1790 až 1792) jednalo se o určení defektního výtisku jakýchsi bajek s dřevoryty (Paprockého Obory, jak vidno z popisu Rybayova) ve 4°. Dobrovský, nemoha rozřešiti záhady, soudil konečně, že to jest asi Aesop Prostějovský, a vyjádřil se o ceně památky takto: »Ihre Fabeln sind desto schätzbarer, je weniger ich ein Exemplar auftreiben kann." (15. dub. 1792.) Jagić, Hовыя пиема Добровскаго, Petrohrad 1897, str. 583 a 587. — Totéž patrno ze slov Krameriovy předmluvy k vydání Ezopa (1791), upravené dle in- strukcí Dobrovského: »Z tohoto vydání (t. j. Prostějovského) nedostal se mi do rukou ani jediný list, a po tu chvíli není povědomo, také-li by kde který exemplář k nalezení byl.« Srv. Jagić, 1. c. str. 583. 3) Hanka, Bibliografická správa o vydáních Ezopových Bajek v ČČM. 1848. 1. str. 345.
XXI f) »Skonáwagij ſe Báſně Anyanowy. A počijnagij ſe Fabule ſneſené, a po mnohých mijſtech ſebrané.« — List CXXVIIb—CLb. Celkem 27 čísel. Bez rytin. Ostatek knihy (od 1. CLIa—CCVIIa) zaujímá druhá hlavní skupina, uvedená tímto titulem: »Tuto ſe počijná Druhá ſtrana pěkných milých Báſnij, přijkladůw, a těch wěcý geſſlo ſe w prawdě ſaly. Ty od Doktora Sebeſtiana Branta, k wyvčenij dobreych Mrawuow, ſebrany a ſneſeny gſau.« Celkem 124 čísla, neznačená. Závěrek: »Konec Knijhy této.« Poslední strana obsahuje tiskařovo vročení: »Wytifítěno w Proſtěgowě v Kaſſpara Aorga, Nákladem Jana Gún- thera, Impresſora Holomúckého: A dokonáno we Cžtwrtek po Narozenij Syna Božijho. Létha Tiſýcýho, Pěti Stého, Padelátého Sedmého.« (CCVIIIb.) Sborník Prostějovský patří k nejvzácnějším raritám starší české po- zůstalosti knihové. Jediný, pokud známo, úplný exemplář teprve za doby nejnovější mimo vše nadání na trhu knižním se objevil a dostav se do rukou pisatelových, získán byl pro knihovnu Musea království Českého.1) Náležel původně piaristské kolleji v Mikulově, odkudž r. 1772 obdržel jej Mikol. Adaukt Voigt; co se později s ním dělo, nevíme, bylať kniha zapadla beze stopy, až ji šťastná náhoda opětně vynesla. Výtisky jinde připomínané byly již na konci XVIII. st. takořka záhadny. O jednom činí se zmínka u Hanslika (Geschichte und Beschreibung der Prager Universitäts- bibliothek, 1851, str. 99, pozn. 2.), že r. 1782 výměnou ho nabyla biblio- theka Klementinská, avšak již Dobrovský věděl o něm toliko ze zápisu, jistoty nějaké se nedobrav.2) Lépe udržel se v patrnosti jiný exemplář, kteréhož r. 1812 používal Jan Frant. Tomsa, pojav z něho deset bajek do svého spisu »Grössere čechische Orthographie« (str. 32—40); bylť přešel po Tomsovi v majetek Norb. Vaňka a po smrti tohoto dostal se v knihovnu Václ. Štulce, pozdějšího probošta Vyšehradského, odkudž vyměněn byl Hankou pro Ceské Museum.3) Bohužel jest právě tento výtisk (sign. 27. C. 20, dříve 56. H. 16) žalostně 1) Koupil jsem jej ve Vídni dne 1. října r. 1898. 2) Svědčí o tom jeho korrespondence s Rybayem, v níž po delší dobu (v 1. 1790 až 1792) jednalo se o určení defektního výtisku jakýchsi bajek s dřevoryty (Paprockého Obory, jak vidno z popisu Rybayova) ve 4°. Dobrovský, nemoha rozřešiti záhady, soudil konečně, že to jest asi Aesop Prostějovský, a vyjádřil se o ceně památky takto: »Ihre Fabeln sind desto schätzbarer, je weniger ich ein Exemplar auftreiben kann." (15. dub. 1792.) Jagić, Hовыя пиема Добровскаго, Petrohrad 1897, str. 583 a 587. — Totéž patrno ze slov Krameriovy předmluvy k vydání Ezopa (1791), upravené dle in- strukcí Dobrovského: »Z tohoto vydání (t. j. Prostějovského) nedostal se mi do rukou ani jediný list, a po tu chvíli není povědomo, také-li by kde který exemplář k nalezení byl.« Srv. Jagić, 1. c. str. 583. 3) Hanka, Bibliografická správa o vydáních Ezopových Bajek v ČČM. 1848. 1. str. 345.
Strana XXII
XXII zkomolen a všecek potrhán; schází v něm 56 listů na počátku a 11 na konci. Nepříznivý tento stav zavinil, že všecky dřívější zprávy bibliografické, pokud se týkají sborníku Prostějovského, jsou buď neúplny aneb zhola nesprávny. Data v Jungmannově Historii liter. r. 1825 (str. 91, čís. 63 zakládají se na výpovědi Dobrovského; vydání z r. 1849 (str. 67, čís. 106) má důležitý doplněk z neznámého pramene1); avšak co nad to pověděno o zápise v katalogu hr. Mitrovského (sr. str. XI), nemá vůbec opory. Hanka v ČČM. 1848 I., str. 344 otiskuje toliko cizí záznamy a sám, pro- bíraje defektní exemplář kdysi Tomsův, netroufá si knihu zařaditi k urči- tému roku, nýbrž nazývá ji prostě starším vydáním; k tomu podotýká, že výtisku nějakého z r. 1556—1557 hledal v Pražských knihovnách nadarmo Christian d'Elvert (Geschichte des Bücher- und Steindruckes in Mähren, 1854, str. 27) znova popletl, co Jungmann rozlišil. Dudík (Geschichtliche Entwicklung des Buchdrucks in Mähren, 1879), neměv knihy v rukou, věc vůbec ignoroval, a kdokolivěk potom ještě předmětem se obíral, více méně tápal v nejistotě,2) až konečně objevením a prozkoumáním úplného exem- pláře skutečnost mohla býti konstatována.3) Snad se časem vyskytne ještě nějaký exemplář původního vydání. ale proto kniha nepřestane býti typografickou vzácností prvního řádu. Pří- činou řídkosti tak neobyčejné byl as hned na počátku poměrně malý počet výtisků, jež v rukou čtenářů, jak aspoň u knih lidového rázu přiházívalo se pravidelně, stálým potřebováním v pravém slova smyslu se rozpadly; kromě toho tu i tam ku zmaru přispívaly snad ohledy k obsahu, jenž na některých částech urážel hrubou rozpustilostí. B. Vydání částečná. Sborník Prostějovský nebyl nikdy více obnoven ve své prvotní ce- losti, avšak částečné otisky z něho, upravené podle potřeby, objevovaly se nepřetržitě až do XIX. stol. Z částečných oněch vydání možno bez- pečně zjistiti tato: 1. »Žiwot Ezopa.« V Olomúci u Fridricha Milichtalera r. 1567 v 8°. — Výtisk dosud nezvěstný,4) avšak vydání jest utvrzeno zápisem 1) Totiž titul: »Život Aesopa s některými jeho rozprávkami z řeckého jazyka a ostatek z německého do našeho českého přeložený. V Prostějově u Kašp. Aorga, nákladem J. Günthera, impressora v Holom. 1557, ve 4°.« Srv. s tím ve vydání našem záhlaví na str. 7 a závěrek na str. 362. 2) Srv. na př. pilné pojednání Frant. Koželuhy »Knihtiskařství v Prostějově v době XVI. a XVII. století« v Progr. zemské vyšší real. školy v Prostějově r. 1900. 3) Učinil jsem tak v rozpravě o Janu Albínovi v Českém Museu filologickém, roč. VI., str. 173 a násl. 4) Titul Jungmannův jest přejat z vydání z r. 1696.
XXII zkomolen a všecek potrhán; schází v něm 56 listů na počátku a 11 na konci. Nepříznivý tento stav zavinil, že všecky dřívější zprávy bibliografické, pokud se týkají sborníku Prostějovského, jsou buď neúplny aneb zhola nesprávny. Data v Jungmannově Historii liter. r. 1825 (str. 91, čís. 63 zakládají se na výpovědi Dobrovského; vydání z r. 1849 (str. 67, čís. 106) má důležitý doplněk z neznámého pramene1); avšak co nad to pověděno o zápise v katalogu hr. Mitrovského (sr. str. XI), nemá vůbec opory. Hanka v ČČM. 1848 I., str. 344 otiskuje toliko cizí záznamy a sám, pro- bíraje defektní exemplář kdysi Tomsův, netroufá si knihu zařaditi k urči- tému roku, nýbrž nazývá ji prostě starším vydáním; k tomu podotýká, že výtisku nějakého z r. 1556—1557 hledal v Pražských knihovnách nadarmo Christian d'Elvert (Geschichte des Bücher- und Steindruckes in Mähren, 1854, str. 27) znova popletl, co Jungmann rozlišil. Dudík (Geschichtliche Entwicklung des Buchdrucks in Mähren, 1879), neměv knihy v rukou, věc vůbec ignoroval, a kdokolivěk potom ještě předmětem se obíral, více méně tápal v nejistotě,2) až konečně objevením a prozkoumáním úplného exem- pláře skutečnost mohla býti konstatována.3) Snad se časem vyskytne ještě nějaký exemplář původního vydání. ale proto kniha nepřestane býti typografickou vzácností prvního řádu. Pří- činou řídkosti tak neobyčejné byl as hned na počátku poměrně malý počet výtisků, jež v rukou čtenářů, jak aspoň u knih lidového rázu přiházívalo se pravidelně, stálým potřebováním v pravém slova smyslu se rozpadly; kromě toho tu i tam ku zmaru přispívaly snad ohledy k obsahu, jenž na některých částech urážel hrubou rozpustilostí. B. Vydání částečná. Sborník Prostějovský nebyl nikdy více obnoven ve své prvotní ce- losti, avšak částečné otisky z něho, upravené podle potřeby, objevovaly se nepřetržitě až do XIX. stol. Z částečných oněch vydání možno bez- pečně zjistiti tato: 1. »Žiwot Ezopa.« V Olomúci u Fridricha Milichtalera r. 1567 v 8°. — Výtisk dosud nezvěstný,4) avšak vydání jest utvrzeno zápisem 1) Totiž titul: »Život Aesopa s některými jeho rozprávkami z řeckého jazyka a ostatek z německého do našeho českého přeložený. V Prostějově u Kašp. Aorga, nákladem J. Günthera, impressora v Holom. 1557, ve 4°.« Srv. s tím ve vydání našem záhlaví na str. 7 a závěrek na str. 362. 2) Srv. na př. pilné pojednání Frant. Koželuhy »Knihtiskařství v Prostějově v době XVI. a XVII. století« v Progr. zemské vyšší real. školy v Prostějově r. 1900. 3) Učinil jsem tak v rozpravě o Janu Albínovi v Českém Museu filologickém, roč. VI., str. 173 a násl. 4) Titul Jungmannův jest přejat z vydání z r. 1696.
Strana XXIII
XXIII v kopiáři P kníž. arcibiskupskéko archivu v Kroměříži, v seznamě knih, kteréž r. 1567 biskup Olomúcký Vilém Prusinovský dovolil prodávati Fridr. Milichtalerovi, tiskaři v Olomouci, jakož i Fridr. Schrympfovi, Václ. Pilatovi a Janovi knihařům v Brně; na str. 83 uvádí se tam zřetelně mezi knihami v 8° skladu Milichtalerova »Zywot Ezopa LXVII°«, a na str. 106 v se- znamu Pilatově rovněž »Ziwot Ezopu«.1) O rozsahu a způsobu tohoto vydání zcela spolehlivě poučuje patisk z r. 1613. 2. »Ezopa Kniha s fabulemi a básněmi, též staré fabule, které také Ezopovi připisují, též nové fabule, smyšlené od Remicya, také Ezopovi připsané, též fabule Amyanovy z němčiny přeloženy. V Holomaucy skrze Frydrycha Milich- talera 1579.« Ve 4°. — Exemplář defektní. Vydání záhadné. Zpráva o něm pochází ze starého katalogu knihovny Klementinské, odkudž pro Rybaye r. 1791 ji vypsal Dobrovský.2) Titul nesrovnává se ani s tiskem Prostějovským ani se žádným odjinud známým. Vše ukazuje k tomu, že kniha neměla počátku ani konce, a že na místo titule byl do katalogu vepsán obsah, sestavený dle jiného vydání, snad z r. 1639. O existenci exempláře nelze pochybovati, neboť Dobrovský vý- slovně udává, že dlouhý čas jej byl měl u sebe.3) Domnívám se, že to byl kusý výtisk vydání Prostějovského (1557), a sice týž, kterého používal později Tomsa, nynější exemplář Musejní. Na hnědém koženém hřbetě jeho desk byl napsán, jak se pamatuji zcela živě, letopočet 1579, což asi zavdalo příčinu k určitému vročení.“) 1) Přesná udání se všemi podrobnostmi poskytl mi laskavě p. Fr. Snopek, kníž. arc. archivář v Kroměříži. — Zajímavých seznamů oněch použil již Jungmann v Hist. lit. 1849 i d'Elvert (Geschichte des Bücher- u. Steindruckes 1859); nedávno vydal je proti všemu řádu bibliografickému po německu, neúplně a s chybami, beze všech vy- světlivek dr. K. Lechner v časopise Centralblatt für Bibliothekswesen XIII. (1896) str. 158—170. — Charakteristická jsou slova biskupovy výpovědi: »My Vilím ... . . nacházíme, že některé dobré, křesťanské a pobožné knihy jsou, a některé bychom raději, aby tisknuté a prodávány nebyly, a místo jich jiné, které by se k pobožnosti a dobrým mravům lépe hodily a raději tištěny byly. Ale poněvadž v artykulích víry svaté křesťanské podezřelé a sektařské nejsou, šetříce toho, aby tady dotčený knihař k tak veliké škodě nepřišel, k tomu jsme povolili a tímto listem dovolujem, aby se takovy knihy prodávati, pokud by jich stávalo, svobodně mohly.« — (Z přepisu p. biblioth. Ad. Patery.) 1) Jagić Повыа пнема, str. 583. 3) Jagić, 1. c. str. 575: »Die Ausgabe in 4° vom Jahre 1579 oder 1570 konnte ich neulich in der Bibliothek nicht finden. Sie steht im Katalog, aber nicht im Schranke." (10/ 1791.) — Ibid. na str. 583: »Ich hatte sie lange Zeit bei mir, diese Auflage, und nun ist sie nicht mehr zu finden.« ( 1791.) *) Že kniha sama tištěného letopočtu neměla, vysvítá dosti zřetelně z nejistoty ve zprávě Dobrovského.
XXIII v kopiáři P kníž. arcibiskupskéko archivu v Kroměříži, v seznamě knih, kteréž r. 1567 biskup Olomúcký Vilém Prusinovský dovolil prodávati Fridr. Milichtalerovi, tiskaři v Olomouci, jakož i Fridr. Schrympfovi, Václ. Pilatovi a Janovi knihařům v Brně; na str. 83 uvádí se tam zřetelně mezi knihami v 8° skladu Milichtalerova »Zywot Ezopa LXVII°«, a na str. 106 v se- znamu Pilatově rovněž »Ziwot Ezopu«.1) O rozsahu a způsobu tohoto vydání zcela spolehlivě poučuje patisk z r. 1613. 2. »Ezopa Kniha s fabulemi a básněmi, též staré fabule, které také Ezopovi připisují, též nové fabule, smyšlené od Remicya, také Ezopovi připsané, též fabule Amyanovy z němčiny přeloženy. V Holomaucy skrze Frydrycha Milich- talera 1579.« Ve 4°. — Exemplář defektní. Vydání záhadné. Zpráva o něm pochází ze starého katalogu knihovny Klementinské, odkudž pro Rybaye r. 1791 ji vypsal Dobrovský.2) Titul nesrovnává se ani s tiskem Prostějovským ani se žádným odjinud známým. Vše ukazuje k tomu, že kniha neměla počátku ani konce, a že na místo titule byl do katalogu vepsán obsah, sestavený dle jiného vydání, snad z r. 1639. O existenci exempláře nelze pochybovati, neboť Dobrovský vý- slovně udává, že dlouhý čas jej byl měl u sebe.3) Domnívám se, že to byl kusý výtisk vydání Prostějovského (1557), a sice týž, kterého používal později Tomsa, nynější exemplář Musejní. Na hnědém koženém hřbetě jeho desk byl napsán, jak se pamatuji zcela živě, letopočet 1579, což asi zavdalo příčinu k určitému vročení.“) 1) Přesná udání se všemi podrobnostmi poskytl mi laskavě p. Fr. Snopek, kníž. arc. archivář v Kroměříži. — Zajímavých seznamů oněch použil již Jungmann v Hist. lit. 1849 i d'Elvert (Geschichte des Bücher- u. Steindruckes 1859); nedávno vydal je proti všemu řádu bibliografickému po německu, neúplně a s chybami, beze všech vy- světlivek dr. K. Lechner v časopise Centralblatt für Bibliothekswesen XIII. (1896) str. 158—170. — Charakteristická jsou slova biskupovy výpovědi: »My Vilím ... . . nacházíme, že některé dobré, křesťanské a pobožné knihy jsou, a některé bychom raději, aby tisknuté a prodávány nebyly, a místo jich jiné, které by se k pobožnosti a dobrým mravům lépe hodily a raději tištěny byly. Ale poněvadž v artykulích víry svaté křesťanské podezřelé a sektařské nejsou, šetříce toho, aby tady dotčený knihař k tak veliké škodě nepřišel, k tomu jsme povolili a tímto listem dovolujem, aby se takovy knihy prodávati, pokud by jich stávalo, svobodně mohly.« — (Z přepisu p. biblioth. Ad. Patery.) 1) Jagić Повыа пнема, str. 583. 3) Jagić, 1. c. str. 575: »Die Ausgabe in 4° vom Jahre 1579 oder 1570 konnte ich neulich in der Bibliothek nicht finden. Sie steht im Katalog, aber nicht im Schranke." (10/ 1791.) — Ibid. na str. 583: »Ich hatte sie lange Zeit bei mir, diese Auflage, und nun ist sie nicht mehr zu finden.« ( 1791.) *) Že kniha sama tištěného letopočtu neměla, vysvítá dosti zřetelně z nejistoty ve zprávě Dobrovského.
Strana XXIV
XXIV 3. Další vydání, jehož titulní list v přirozené velikosti a podobě re- produkován se podává, jest vlastně pokračováním čísla 1. a zároveň jádrem i dokončením výboru nově pořízeného z předlohy Prostějovské. Vyšlo r. 1584 v Olomúci u Fridricha Milichtalera v malé osmerce a zabírá celkem 20 archů (sign. A—V) neboli 160 listů nečíslovaných se 113 dřevoryty Wrwnij Knijha Ezopowa/s Fabulemi a nebo s Báſnēmi geho IááeIMc. Wl I m b Q Y ☞ Předmluwa Ro mula Audrce/ Na Knij- by Ezopowy. WWW= Na konci každého archu kustos; poslední stránka prázdná. Hořejšek stran má všude živé záhlaví. Celek obsahuje čtyři části: a) ſKnihy Ezopovy]. — List 1a—68 — a) »Prwnij Knijha Ezopowa, s Iabulemi a nebo s Báſněmi geho.« List 1a—18a. — Předmluva Romulova na rubu titule. — V textu 20 bajek a 20 dřevorytin. — Závěrek: »Konec Prwnij Knijhy Ezo- powy.«
XXIV 3. Další vydání, jehož titulní list v přirozené velikosti a podobě re- produkován se podává, jest vlastně pokračováním čísla 1. a zároveň jádrem i dokončením výboru nově pořízeného z předlohy Prostějovské. Vyšlo r. 1584 v Olomúci u Fridricha Milichtalera v malé osmerce a zabírá celkem 20 archů (sign. A—V) neboli 160 listů nečíslovaných se 113 dřevoryty Wrwnij Knijha Ezopowa/s Fabulemi a nebo s Báſnēmi geho IááeIMc. Wl I m b Q Y ☞ Předmluwa Ro mula Audrce/ Na Knij- by Ezopowy. WWW= Na konci každého archu kustos; poslední stránka prázdná. Hořejšek stran má všude živé záhlaví. Celek obsahuje čtyři části: a) ſKnihy Ezopovy]. — List 1a—68 — a) »Prwnij Knijha Ezopowa, s Iabulemi a nebo s Báſněmi geho.« List 1a—18a. — Předmluva Romulova na rubu titule. — V textu 20 bajek a 20 dřevorytin. — Závěrek: »Konec Prwnij Knijhy Ezo- powy.«
Strana XXV
XXV B) »Druhá Knijha chwalitebného Ezopa, tuto ſe počijná« — List 18b—34b. — V textu 20 bajek a 20 dřevorytin. — Závěrek: »Konec Druhé Knijhy Ezypowy.« (sic.) v) Třetij Knijha Bíſnij Ezopowých.« — List 35a—53b. — V textu 20 bajek a 20 dřevorytin. — Závěrek: »Konec Třetijch Kněh Ezo- powých.« ô) »Cžtwrtá Knijha Ezopowa ſe počijná.« — List 53b—68b. V textu 20 bajek a 20 dřevorytin. — Závěrek: »Konec Báſnij Ezo- powých.« Rytinami, až na titulní list, jenž byl nově přibrán, celý tento oddíl úplně se shoduje s předlohou Prostějovskou; v textu jsou jen nepatrné odchylky, větším dílem pravopisné a tvarové. — List b) »Počijnagij ſe ſlaré Fabule, kteréž také Ezopowi připiſugij.« 68b—111a. — Celkem 32 čísla a 32 dřevoryty. — Závěrek: »Do- konáwagij ſe ſtaré Fabule.« Ve skupení tomto na prvý ráz jeví se značný rozdíl, neboť jest v něm o 15 čísel fabulí a o 15 dřevorytin více nežli v prototypu. Co se týče obsahu, vysvětluje se neshoda tím, že v novém výboru k dřívějším Starým fabulím (17 čís.) připojeno bylo z jiných oddělení sborníku Prostějovského 15 dalších čísel, a sice takto: Fab. 1.—17. = Star. Fab. č. 1 —17 sborníku Prostějovského. 18. (Ptáčník a pták) = Fab. snes. č. 6 (vyd. našeho str. 247). 19. (Rybář) — Nové fab. č. 128 (str. 207). (Člověk rozrážející obraz) = Nov. fab. č. 126 (str. 206). 20. 21. (Dva psi) = Nov. fab. č. 90 (str. 193). 22. (Hajný a Merkur) = Nov. fab. č. 42 (str. 176). 23. (Labut a hus) = Nov. fab. č. 72 (str. 187). 24. (Kočka a myši) = Nov. fab. č. 26 (str. 170). 25. (Kohouti a kuroptva) = Nov. fab. č. 8 (str. 163). 26. (Lékař a nemocný) = Nov. fab. č. 41 (str. 175). 27. (Vlk a kozlátko) = Nov. fab. č. 92 (str. 195). 28. (Osel a lví kůže) = Fab. Anyan. č. 4 (str. 219). 29. (O synu a mateři) = Nov. fab. č. 46 (str. 178). 30. (Sedlák a synové) = Nov. fab. č. 20 (str. 168). 31. (Sedlák a mladý býk) = Fab. Anyan. č. 21 (str. 229). 32. (Páv a řeřáb) = Fab. Anyan. č. 12 (str. 224). Hlavní příčinou tohoto rozmnožení anebo lépe řečeno přestavení byly dřevořezby, kterých nakladateli zbylo něco z dřívější doby ještě neupotře- bených; k těm nyní byl vyhledán příslušný text z bajek rytinami dosud neopatřených. Jsou tedy skutečnou novotou toliko dřevořezby; 12 vyskytuje se jich tu poprvé, a 3 (čís. 28, 31 a 32) opakují se z Knih Ezopových
XXV B) »Druhá Knijha chwalitebného Ezopa, tuto ſe počijná« — List 18b—34b. — V textu 20 bajek a 20 dřevorytin. — Závěrek: »Konec Druhé Knijhy Ezypowy.« (sic.) v) Třetij Knijha Bíſnij Ezopowých.« — List 35a—53b. — V textu 20 bajek a 20 dřevorytin. — Závěrek: »Konec Třetijch Kněh Ezo- powých.« ô) »Cžtwrtá Knijha Ezopowa ſe počijná.« — List 53b—68b. V textu 20 bajek a 20 dřevorytin. — Závěrek: »Konec Báſnij Ezo- powých.« Rytinami, až na titulní list, jenž byl nově přibrán, celý tento oddíl úplně se shoduje s předlohou Prostějovskou; v textu jsou jen nepatrné odchylky, větším dílem pravopisné a tvarové. — List b) »Počijnagij ſe ſlaré Fabule, kteréž také Ezopowi připiſugij.« 68b—111a. — Celkem 32 čísla a 32 dřevoryty. — Závěrek: »Do- konáwagij ſe ſtaré Fabule.« Ve skupení tomto na prvý ráz jeví se značný rozdíl, neboť jest v něm o 15 čísel fabulí a o 15 dřevorytin více nežli v prototypu. Co se týče obsahu, vysvětluje se neshoda tím, že v novém výboru k dřívějším Starým fabulím (17 čís.) připojeno bylo z jiných oddělení sborníku Prostějovského 15 dalších čísel, a sice takto: Fab. 1.—17. = Star. Fab. č. 1 —17 sborníku Prostějovského. 18. (Ptáčník a pták) = Fab. snes. č. 6 (vyd. našeho str. 247). 19. (Rybář) — Nové fab. č. 128 (str. 207). (Člověk rozrážející obraz) = Nov. fab. č. 126 (str. 206). 20. 21. (Dva psi) = Nov. fab. č. 90 (str. 193). 22. (Hajný a Merkur) = Nov. fab. č. 42 (str. 176). 23. (Labut a hus) = Nov. fab. č. 72 (str. 187). 24. (Kočka a myši) = Nov. fab. č. 26 (str. 170). 25. (Kohouti a kuroptva) = Nov. fab. č. 8 (str. 163). 26. (Lékař a nemocný) = Nov. fab. č. 41 (str. 175). 27. (Vlk a kozlátko) = Nov. fab. č. 92 (str. 195). 28. (Osel a lví kůže) = Fab. Anyan. č. 4 (str. 219). 29. (O synu a mateři) = Nov. fab. č. 46 (str. 178). 30. (Sedlák a synové) = Nov. fab. č. 20 (str. 168). 31. (Sedlák a mladý býk) = Fab. Anyan. č. 21 (str. 229). 32. (Páv a řeřáb) = Fab. Anyan. č. 12 (str. 224). Hlavní příčinou tohoto rozmnožení anebo lépe řečeno přestavení byly dřevořezby, kterých nakladateli zbylo něco z dřívější doby ještě neupotře- bených; k těm nyní byl vyhledán příslušný text z bajek rytinami dosud neopatřených. Jsou tedy skutečnou novotou toliko dřevořezby; 12 vyskytuje se jich tu poprvé, a 3 (čís. 28, 31 a 32) opakují se z Knih Ezopových
Strana XXVI
XXVI jsouce u bajek kn. IV. 10 (str. 120), III. 11 (str. 101) a II. 15 (str. 85). V textu není žádné podstatnější úchylky. c) »Počijnagij ſe nowé Fabule, ſmyſſlené od Remicya, také Ezopowi při- pſané. Kteréž ſe kladau, yakž w Ržeckém yazyku pſány ſlogij.« — — Celkem 127 čís. bez dřevorytin. — Závěrek: List 111a—149a. »Dokonáwagij ſe Nowé Fabule.« Proti originálu jest o 18 bajek méně, avšak z toho počtu odpadá 11 čísel, jež byla odtud přeřaděna ve Staré fabule, t. j. Nových fab. č. 8. 20, 26, 41, 42, 46, 72, 90, 92, 126 a 128; schází tedy skutečně toliko 7 bajek, t. j. Nových fab. č. 55 (Zajíci a žáby, str. 181), 111 (Osel a liška, str. 201), 132 (Mravenci a kobylka, str. 209), 135 (Lev a liška, str. 210), 142 (Vlk a řeřáb, str. 212), 145 (Člověk starý a smrt, str. 213) a 146 (Žáby, str. 213). — Text se shoduje. — d) »Tuto ſe počijnagij Fabule Anyanowy tak, yakž v Němčině ſlogij.« List 149b—160a. — Celkem 17 čísel, bez rytin. Proti originálu o 10 čísel méně; 3 čísla byla přejata ve Staré fabule, t. j. č. 4, 12 a 21, schází tedy pouze 7 bajek, a to č. 1, 5, 11, 16, 22, 24 a 27. V textu jest úplná shoda. Závěrek celé knihy: »Wytiſítěno w Holomúcy, ſkrze Frydrycha Milich- talera. 1584.« Jediný známý exemplář jest v bibliothece Musea král. Českého (sign. 27. F. 27, dříve 56. H. 17). Získán byl Václ. Hankou před r. 1848.1) Výboru Olomúckého bylo používáno k dalším vydáním či vlastně k otiskům, od základní úpravy nepatrně se lišícím. V té příčině jsou zji- štěny: 4. Otisk Olomúcký kol r. 1600 v 8°, známý ze zbytku o 6 arších (sign. N—S, celkem 47 listů), jenž býval kdysi majetkem Dobrovského a nyní chová se v bibliothece Mus. kr. Českého (sign. 27. F. 32). Obsahuje druhou polovici Starých fabulí (od č. 16 do 32; začátek č. 16, konec č. 22 a celé č. 23 scházejí) a z Nových fabulí čís. 1—-112; text i tisk z r. 1584 stránka za stránkou, slovo za slovem téměř k nepoznání všude opakován, i ve zřejmých omylech, jako na př. »policý« místo »palicý« (N 1a); vy- skytne-li se přece nějaká odchylka, bývá nepatrna (ku př.: »lotůw« proti »lotuow«; »napjſkal« proti »napijſkal«; »nenaučijce« proti »nenaučjce«; tu i tam kvantita a pod.). Dřevoryty předešlé. 5. Otisk Olomúcký z r. 1609 v 8°. Zachován zlomek o 101/2 arších (sign. Kiij—V, celkem 84 listy), označený závěrkem: »Wytifſtěno w Holo- múcy, ſkrze Jana Milchtalera 1609.« Obsahuje Staré fabule od č. 5 (za- čátek schází) do konce, Nové fabule a Fabule Anyanovy, s textem a dřevoryty z výboru r. 1584. Odchylky od předlohy celkem nepatrné *) Viz CČM. 1848 I., str. 348.
XXVI jsouce u bajek kn. IV. 10 (str. 120), III. 11 (str. 101) a II. 15 (str. 85). V textu není žádné podstatnější úchylky. c) »Počijnagij ſe nowé Fabule, ſmyſſlené od Remicya, také Ezopowi při- pſané. Kteréž ſe kladau, yakž w Ržeckém yazyku pſány ſlogij.« — — Celkem 127 čís. bez dřevorytin. — Závěrek: List 111a—149a. »Dokonáwagij ſe Nowé Fabule.« Proti originálu jest o 18 bajek méně, avšak z toho počtu odpadá 11 čísel, jež byla odtud přeřaděna ve Staré fabule, t. j. Nových fab. č. 8. 20, 26, 41, 42, 46, 72, 90, 92, 126 a 128; schází tedy skutečně toliko 7 bajek, t. j. Nových fab. č. 55 (Zajíci a žáby, str. 181), 111 (Osel a liška, str. 201), 132 (Mravenci a kobylka, str. 209), 135 (Lev a liška, str. 210), 142 (Vlk a řeřáb, str. 212), 145 (Člověk starý a smrt, str. 213) a 146 (Žáby, str. 213). — Text se shoduje. — d) »Tuto ſe počijnagij Fabule Anyanowy tak, yakž v Němčině ſlogij.« List 149b—160a. — Celkem 17 čísel, bez rytin. Proti originálu o 10 čísel méně; 3 čísla byla přejata ve Staré fabule, t. j. č. 4, 12 a 21, schází tedy pouze 7 bajek, a to č. 1, 5, 11, 16, 22, 24 a 27. V textu jest úplná shoda. Závěrek celé knihy: »Wytiſítěno w Holomúcy, ſkrze Frydrycha Milich- talera. 1584.« Jediný známý exemplář jest v bibliothece Musea král. Českého (sign. 27. F. 27, dříve 56. H. 17). Získán byl Václ. Hankou před r. 1848.1) Výboru Olomúckého bylo používáno k dalším vydáním či vlastně k otiskům, od základní úpravy nepatrně se lišícím. V té příčině jsou zji- štěny: 4. Otisk Olomúcký kol r. 1600 v 8°, známý ze zbytku o 6 arších (sign. N—S, celkem 47 listů), jenž býval kdysi majetkem Dobrovského a nyní chová se v bibliothece Mus. kr. Českého (sign. 27. F. 32). Obsahuje druhou polovici Starých fabulí (od č. 16 do 32; začátek č. 16, konec č. 22 a celé č. 23 scházejí) a z Nových fabulí čís. 1—-112; text i tisk z r. 1584 stránka za stránkou, slovo za slovem téměř k nepoznání všude opakován, i ve zřejmých omylech, jako na př. »policý« místo »palicý« (N 1a); vy- skytne-li se přece nějaká odchylka, bývá nepatrna (ku př.: »lotůw« proti »lotuow«; »napjſkal« proti »napijſkal«; »nenaučijce« proti »nenaučjce«; tu i tam kvantita a pod.). Dřevoryty předešlé. 5. Otisk Olomúcký z r. 1609 v 8°. Zachován zlomek o 101/2 arších (sign. Kiij—V, celkem 84 listy), označený závěrkem: »Wytifſtěno w Holo- múcy, ſkrze Jana Milchtalera 1609.« Obsahuje Staré fabule od č. 5 (za- čátek schází) do konce, Nové fabule a Fabule Anyanovy, s textem a dřevoryty z výboru r. 1584. Odchylky od předlohy celkem nepatrné *) Viz CČM. 1848 I., str. 348.
Strana XXVII
XXVII (v úpravě řádků, omylech, zkratkách, pravopise), ale mnohem častější než v otisku předešlém.1) Patříval kdysi, podle podpisu soudě, Frant. Lad. Čelakovskému; nyní jest majetkem Mus. kr. Českého (sig. 27. F. 3). 6. »Žiwot Ezopa, mudrce znamenitého. Co on žiw gſa působil, y také yaký konec wzal: tuto ſe pokládá. [Dřevoryt, představující Ezopa v témž způsobu, jako na titulním listě vydání Prostě- jovského, ale ve zmenšených rozměrech.] Wytifítěný w Olomaucy v Giřijka Handle. Léta 1613.« Celkem 6 archů (sign. A—F) neboli 48 listů v malé 8°. — V textu 29 dřevorytin. — Závěrek: »Wytifítěno w Holomúcy v Giřijka Handle.« Jest nepochybně obnovený výtisk vydání z r. 1567. Rytiny téhož původu jako Prostějovské; do nejmenších podrobností jim se rovnají. Také text až na drobné rozmanité úchylky ve formách shoduje se docela s úpravou Prostějovskou; větší změna předsevzata na konci, že totiž na l. 45b a 46a vynechány dvě závadné rozprávky originálu.2) Jediný exemplář dosud známý má knížecí bibliotheka v Roudnici. Zprávu o něm s rozborem podal jsem v ČČM. 1890 str. 42—53. 7. »Prwnj Knjha Ezopowa s Fabulemi a nebo s Básněmi geho.« — V Holomaucy 1639 v 8°. — Tiskem Mikuláše Hradeckého.3) Celkem 20 archů (sign. A—V) neboli 160 listů nečíslovaných, s dřevo- rytinami předešlými. Listy i také stránky mají větším dílem kustody. Na- hoře živé záhlaví. Exemplář defektní, bez počátku i bez konce, chová se v knihovně evangelického lycea v Prešpurce, dostav se tam r. 1803 z pozůstalosti Mich. Institorisa. Na první ráz patrno, že kniha nic jiného není, než otisk výboru Olomúckého z r. 1584. Počet listů i dřevorytin srovnává se úplně; výjimka učiněna pouze v Knih. Ezop. III., 9, kdež položen místo původního vyobrazení dřevoryt z č. 29 Starých fabulí (O synu a mateři = Sbor. Prostěj. Nov. Fab. č. 46; viz str. 178), takže se dvakrát opakuje. V tisku pozorovati novotu zavedením hrubého l. Stilistické změny týkají se jednot- livých slov a jsou z velké části buď omyly aneb chyby; na př. Kn. Ezop. II., 12: »seděla na čelo« místo správného »sedala na čelo« (83, 10); II., 16: »hněvi- vého trestala« místo »hněvivě ho trestala« (86, 17); III., 3: »jednau cestau jda, druhé obtížen jsa« místo »jedno — druhé« (94, 1); III., 10: »po- chlebujícímu« za »pochlebujíci mu« (100, 18); IV., 10: »bláznivé« místo »bázlivé« (119, 18); IV. 19: »nebohatá vrána« za »nebojatá« (125, 14); 1) Z význačných omylů klademe tuto: »přižrijti« (přezříti) M.a; »wrcho wyfst« (vrchovišť) N b; »nedádij« (nedadí) O.b; »churowý — bby — hoſpugář« (churavý aby — hospodář) P.b. 2) Srv. našeho vydání str. 49 a 50. 2 Index Bohemicorum librorum prohibitorum et corrigendorum (1770) uvádí titul dosti věrně, jen s přestavením orientačního hesla: »Ezopa Prwnj Kniha s Fabulemi a nebo s Basněmi geho. W Holomaucy 1639. 8°«; zároveň se cituje zevrubně několik míst, odkudž patrno, že censor knihu měl po ruce.
XXVII (v úpravě řádků, omylech, zkratkách, pravopise), ale mnohem častější než v otisku předešlém.1) Patříval kdysi, podle podpisu soudě, Frant. Lad. Čelakovskému; nyní jest majetkem Mus. kr. Českého (sig. 27. F. 3). 6. »Žiwot Ezopa, mudrce znamenitého. Co on žiw gſa působil, y také yaký konec wzal: tuto ſe pokládá. [Dřevoryt, představující Ezopa v témž způsobu, jako na titulním listě vydání Prostě- jovského, ale ve zmenšených rozměrech.] Wytifítěný w Olomaucy v Giřijka Handle. Léta 1613.« Celkem 6 archů (sign. A—F) neboli 48 listů v malé 8°. — V textu 29 dřevorytin. — Závěrek: »Wytifítěno w Holomúcy v Giřijka Handle.« Jest nepochybně obnovený výtisk vydání z r. 1567. Rytiny téhož původu jako Prostějovské; do nejmenších podrobností jim se rovnají. Také text až na drobné rozmanité úchylky ve formách shoduje se docela s úpravou Prostějovskou; větší změna předsevzata na konci, že totiž na l. 45b a 46a vynechány dvě závadné rozprávky originálu.2) Jediný exemplář dosud známý má knížecí bibliotheka v Roudnici. Zprávu o něm s rozborem podal jsem v ČČM. 1890 str. 42—53. 7. »Prwnj Knjha Ezopowa s Fabulemi a nebo s Básněmi geho.« — V Holomaucy 1639 v 8°. — Tiskem Mikuláše Hradeckého.3) Celkem 20 archů (sign. A—V) neboli 160 listů nečíslovaných, s dřevo- rytinami předešlými. Listy i také stránky mají větším dílem kustody. Na- hoře živé záhlaví. Exemplář defektní, bez počátku i bez konce, chová se v knihovně evangelického lycea v Prešpurce, dostav se tam r. 1803 z pozůstalosti Mich. Institorisa. Na první ráz patrno, že kniha nic jiného není, než otisk výboru Olomúckého z r. 1584. Počet listů i dřevorytin srovnává se úplně; výjimka učiněna pouze v Knih. Ezop. III., 9, kdež položen místo původního vyobrazení dřevoryt z č. 29 Starých fabulí (O synu a mateři = Sbor. Prostěj. Nov. Fab. č. 46; viz str. 178), takže se dvakrát opakuje. V tisku pozorovati novotu zavedením hrubého l. Stilistické změny týkají se jednot- livých slov a jsou z velké části buď omyly aneb chyby; na př. Kn. Ezop. II., 12: »seděla na čelo« místo správného »sedala na čelo« (83, 10); II., 16: »hněvi- vého trestala« místo »hněvivě ho trestala« (86, 17); III., 3: »jednau cestau jda, druhé obtížen jsa« místo »jedno — druhé« (94, 1); III., 10: »po- chlebujícímu« za »pochlebujíci mu« (100, 18); IV., 10: »bláznivé« místo »bázlivé« (119, 18); IV. 19: »nebohatá vrána« za »nebojatá« (125, 14); 1) Z význačných omylů klademe tuto: »přižrijti« (přezříti) M.a; »wrcho wyfst« (vrchovišť) N b; »nedádij« (nedadí) O.b; »churowý — bby — hoſpugář« (churavý aby — hospodář) P.b. 2) Srv. našeho vydání str. 49 a 50. 2 Index Bohemicorum librorum prohibitorum et corrigendorum (1770) uvádí titul dosti věrně, jen s přestavením orientačního hesla: »Ezopa Prwnj Kniha s Fabulemi a nebo s Basněmi geho. W Holomaucy 1639. 8°«; zároveň se cituje zevrubně několik míst, odkudž patrno, že censor knihu měl po ruce.
Strana XXVIII
XXVIII ibid.: »hněvu hanby jeho« místo »hauby« (= huby; 125, 16). — Nov. Fab. č. 1: »krahulec«; č. 5: »nad zápisy« místo »nad zápasy« (163, 3); č. 17: »radče« místo »rauče« (168, 13); č. 33: »neuhlédl« za »neuhodl« (174, 22); č. 34: »uštípil« za »uštípl« (175, 5) a j.1) Dobrá oprava jest v Kn. Ezop. III., 1: »bolavau« místo »hlavau« (91, 13). Jiný exemplář, též bez titulního listu, míval Kramerius a dle něho pořizoval své vydání r. 1791.2) Výtisk Prešpurský připomíná Rybay v do- pise Dobrovskému dne 12. pros. 1794. Sám měl také fragment (Ezop. Kn. třetí, kus čtvrté a začátek Starých Fabulí), jenž jest nyní v Pešťském Ná- rodním Museu. 8. Žiwot a Skutkowé Fzopa, Mudrce znamenitého, co on žiw gfa kratochwjlného půſobil, y také gaký konec Žiwota ſwého wzal, tuto ſe pořádně wyprawuge. Nynj opět w nowě wůbec na Swětlo wytiſítěno a wydáno. [Dřevoryt s Ezopem jako v č. 6, ale způsob provedení jest dokonalejší.] Wytiſiténo w Praze, v Petra Antonjna Benka, Léta 1696.« Celkem 5 archů (sign. A—E) neboli 40 listů v malé 8°. Kustos na každé stránce. Mimo titulní list není v textu žádných dřevorytin. — Zá- věrek: »Wytiſſtěno w Praze, 1696.« Toto vydání, první, pokud víme, pořízené mimo Olomúc, opírá se o text z r. 1613 (čís. 6), ale jest rozličně pozměňováno a doplňováno. Viděti to již na titule, a právě tak i další text má všelijaké odchylky. Za příklad uvádíme některé z nich, jež vyskytují se hned na začátku: Strana a řádek našeho vydání 1696 7, 1. „ 3. „ 8. „ 17. 8, 3. „ 4. „ 26. „ 27. 9, 1. „ 22. 1556 Ezop byl hojný ustaveno chytrostí přihodilo se pána svého tedy dí půjčilo u ohně vyvrhl přijat byl 1613 též též též též též též též též vyvrhli též Ezop byl hojný a dostatečný vystaveno zchytralostí treſfilo se pána propůjčilo v kuchyni u ohně vyvrhli přijat a od něho nakrmen i napojen byl dí ) Srv. ještě: Kn. Ezop. II., 6: »právem nalezeno bylo« (str 78, 14 Sbor. Prost.); II., 7: »nyníčko« (79, 16); II., 9: »škudlinau« (81, 4); III., 1 »uvázše (91, 6); IV., 7: »lepem« (116, 10); St. Fab. 9.: »na střevní dna« (141, 251; Nov. Fab čís. 8: »teskliti« (164, 16); čís. 19: »od psa ukušený« (169, 8) atd. — Číslování Nových Fabulí několikrát jest hrubě spleteno. 2) Index libr. prohib. (1770), Musejní exemplář (63, E, 48) p. 83: »Ex hac edi- tione, in qua fol. primum desideratur, adornat suam d. Kramerius Pragae.« Přípisek Dobrovského. Někdejší onen výtisk Krameriův nalézá se nejspíše v Petrohradě.
XXVIII ibid.: »hněvu hanby jeho« místo »hauby« (= huby; 125, 16). — Nov. Fab. č. 1: »krahulec«; č. 5: »nad zápisy« místo »nad zápasy« (163, 3); č. 17: »radče« místo »rauče« (168, 13); č. 33: »neuhlédl« za »neuhodl« (174, 22); č. 34: »uštípil« za »uštípl« (175, 5) a j.1) Dobrá oprava jest v Kn. Ezop. III., 1: »bolavau« místo »hlavau« (91, 13). Jiný exemplář, též bez titulního listu, míval Kramerius a dle něho pořizoval své vydání r. 1791.2) Výtisk Prešpurský připomíná Rybay v do- pise Dobrovskému dne 12. pros. 1794. Sám měl také fragment (Ezop. Kn. třetí, kus čtvrté a začátek Starých Fabulí), jenž jest nyní v Pešťském Ná- rodním Museu. 8. Žiwot a Skutkowé Fzopa, Mudrce znamenitého, co on žiw gfa kratochwjlného půſobil, y také gaký konec Žiwota ſwého wzal, tuto ſe pořádně wyprawuge. Nynj opět w nowě wůbec na Swětlo wytiſítěno a wydáno. [Dřevoryt s Ezopem jako v č. 6, ale způsob provedení jest dokonalejší.] Wytiſiténo w Praze, v Petra Antonjna Benka, Léta 1696.« Celkem 5 archů (sign. A—E) neboli 40 listů v malé 8°. Kustos na každé stránce. Mimo titulní list není v textu žádných dřevorytin. — Zá- věrek: »Wytiſſtěno w Praze, 1696.« Toto vydání, první, pokud víme, pořízené mimo Olomúc, opírá se o text z r. 1613 (čís. 6), ale jest rozličně pozměňováno a doplňováno. Viděti to již na titule, a právě tak i další text má všelijaké odchylky. Za příklad uvádíme některé z nich, jež vyskytují se hned na začátku: Strana a řádek našeho vydání 1696 7, 1. „ 3. „ 8. „ 17. 8, 3. „ 4. „ 26. „ 27. 9, 1. „ 22. 1556 Ezop byl hojný ustaveno chytrostí přihodilo se pána svého tedy dí půjčilo u ohně vyvrhl přijat byl 1613 též též též též též též též též vyvrhli též Ezop byl hojný a dostatečný vystaveno zchytralostí treſfilo se pána propůjčilo v kuchyni u ohně vyvrhli přijat a od něho nakrmen i napojen byl dí ) Srv. ještě: Kn. Ezop. II., 6: »právem nalezeno bylo« (str 78, 14 Sbor. Prost.); II., 7: »nyníčko« (79, 16); II., 9: »škudlinau« (81, 4); III., 1 »uvázše (91, 6); IV., 7: »lepem« (116, 10); St. Fab. 9.: »na střevní dna« (141, 251; Nov. Fab čís. 8: »teskliti« (164, 16); čís. 19: »od psa ukušený« (169, 8) atd. — Číslování Nových Fabulí několikrát jest hrubě spleteno. 2) Index libr. prohib. (1770), Musejní exemplář (63, E, 48) p. 83: »Ex hac edi- tione, in qua fol. primum desideratur, adornat suam d. Kramerius Pragae.« Přípisek Dobrovského. Někdejší onen výtisk Krameriův nalézá se nejspíše v Petrohradě.
Strana XXIX
XXIX Strana a řádek našeho vydání 1696 1613 1556 jako prve též kratce, pluh též „ 9. neobžaloval též „ 26. a tak ihned vseda na kuoň též „ 27. nemohau nemáhají 11, 2. což chceš též „ 7. též hodného, mně žádostivého „ 25. též „ 31. velmi velice nepřístupný atd. atd. atd. Závadné rozprávky na konci jsou vypuštěny, tak jako ve vydání z r. 1613. Exemplář v knihovně Strahovské. 9. »Ezopowy Báſně ſpolu s geho Žiwotem. Znowa wy- dané od M. W. Kraméryufa. [Rytinka: Hrbatý Ezop před Xanthem a jeho manželkou.] W Praze, 1791. w Čeſké Expedýcý v zlatého půlkola.« Str. IV. a 260 v 8°. — V textu 4 přílohy (každá o dvou rytinách) na str. 68, 109, 130 a 145. — Obsah: a) »Zpráva o předešlém šesterém vydání«, t. j. r. 1480, 1510—1520 v Plzni (omyl, jsou bajky Cyrillovy neboli Ctverohranáč, jak již Dobrovský poznamenal), 1556, 1579, 1600, 1639. b) Život Ezopa. Str. 1—66. Hned počátek ukazuje, že základem bylo vydání Pražské z r. 1696, čtemeť tam na str. 1—3 nejen: »Ezop — byl hojný a dostatečný k učení jiných«, ale i všecky další odchylky při č. 8. uvedené, tedy: »vystaveno, zchytralostí, trefilo se, pána, dí, propůjčilo, v kuchyni u ohně«; na str. 26 ř. 10 sh.: »laje, vztěká se a pryč běží« (1556, 1613: »laje, plundruje, vztěká se, třeští se a pryč běží«); ibid. ř. 12 sh.: »pes — ocasem vrtí a obska- kuje okolo tebe po zemi« (1556, 1613: »vrtí ocasem a obskakuje okolo tebe po zemi a umílí se k tobě«) atd. Proměn ve formách je poměrně málo, ježto z předlohy samé zbytky starožitnější větším dílem již byly vy- mizely; tu i tam volen výraz mluvy obecné, ku př.: »také-li si se mne neoslejchal« (str. 2 ř. 3 zd; předloha: »vostejchal«), »vrž ji do ohně« (32, ř. 6 zd.; též 1696); »tříšek« (32, ř. 6 zd.; předloha: »tříštěk«); »ohlídal se, uhlídal« (30, ř. 5—6 zd.; ale »ohlédnou se« na str. 34 dvakrát) a j. Opravy bývají zdařilé, na př.: »okusil« (2, ř. 5—6 sh.) za »koštoval« (ale na str. 21, ř. 4 zd.: k koštování; 23, 5 zd.: koštuješ a j.); »naválela« (32, 13 sh.) za »neválela« (1613, 1696) a j. Neobvyklý výraz »uškrnul se« ponechán jednou bez proměny (8, 9 zd.), ale podruhé nevhodně přetvořen v »ustrnuv se« (33, 4 zd.); »komňata« staršího textu dlouží se: »krom komňáty« (13, 1 zd.), »do komňáty« (25, 11 sh.) atd. Obsah jest přiměřeně censurován. c) »Ezopovy Básně.« Str. 67.—137. Úprava dle vydání z r. 1639 (1584). Kniha I., II., IV. mají po 20 bajkách, III. jen 19, poněvadž vynecháno č. 8, kdež předloha má pouze jako kdy prve kratce, pole, pluh neobtěžoval a tak ihned šaffář vsedna nemohau jak se tobě kolivěk líbí hodného a žádostivého velmi nepřístupný 10, 8.
XXIX Strana a řádek našeho vydání 1696 1613 1556 jako prve též kratce, pluh též „ 9. neobžaloval též „ 26. a tak ihned vseda na kuoň též „ 27. nemohau nemáhají 11, 2. což chceš též „ 7. též hodného, mně žádostivého „ 25. též „ 31. velmi velice nepřístupný atd. atd. atd. Závadné rozprávky na konci jsou vypuštěny, tak jako ve vydání z r. 1613. Exemplář v knihovně Strahovské. 9. »Ezopowy Báſně ſpolu s geho Žiwotem. Znowa wy- dané od M. W. Kraméryufa. [Rytinka: Hrbatý Ezop před Xanthem a jeho manželkou.] W Praze, 1791. w Čeſké Expedýcý v zlatého půlkola.« Str. IV. a 260 v 8°. — V textu 4 přílohy (každá o dvou rytinách) na str. 68, 109, 130 a 145. — Obsah: a) »Zpráva o předešlém šesterém vydání«, t. j. r. 1480, 1510—1520 v Plzni (omyl, jsou bajky Cyrillovy neboli Ctverohranáč, jak již Dobrovský poznamenal), 1556, 1579, 1600, 1639. b) Život Ezopa. Str. 1—66. Hned počátek ukazuje, že základem bylo vydání Pražské z r. 1696, čtemeť tam na str. 1—3 nejen: »Ezop — byl hojný a dostatečný k učení jiných«, ale i všecky další odchylky při č. 8. uvedené, tedy: »vystaveno, zchytralostí, trefilo se, pána, dí, propůjčilo, v kuchyni u ohně«; na str. 26 ř. 10 sh.: »laje, vztěká se a pryč běží« (1556, 1613: »laje, plundruje, vztěká se, třeští se a pryč běží«); ibid. ř. 12 sh.: »pes — ocasem vrtí a obska- kuje okolo tebe po zemi« (1556, 1613: »vrtí ocasem a obskakuje okolo tebe po zemi a umílí se k tobě«) atd. Proměn ve formách je poměrně málo, ježto z předlohy samé zbytky starožitnější větším dílem již byly vy- mizely; tu i tam volen výraz mluvy obecné, ku př.: »také-li si se mne neoslejchal« (str. 2 ř. 3 zd; předloha: »vostejchal«), »vrž ji do ohně« (32, ř. 6 zd.; též 1696); »tříšek« (32, ř. 6 zd.; předloha: »tříštěk«); »ohlídal se, uhlídal« (30, ř. 5—6 zd.; ale »ohlédnou se« na str. 34 dvakrát) a j. Opravy bývají zdařilé, na př.: »okusil« (2, ř. 5—6 sh.) za »koštoval« (ale na str. 21, ř. 4 zd.: k koštování; 23, 5 zd.: koštuješ a j.); »naválela« (32, 13 sh.) za »neválela« (1613, 1696) a j. Neobvyklý výraz »uškrnul se« ponechán jednou bez proměny (8, 9 zd.), ale podruhé nevhodně přetvořen v »ustrnuv se« (33, 4 zd.); »komňata« staršího textu dlouží se: »krom komňáty« (13, 1 zd.), »do komňáty« (25, 11 sh.) atd. Obsah jest přiměřeně censurován. c) »Ezopovy Básně.« Str. 67.—137. Úprava dle vydání z r. 1639 (1584). Kniha I., II., IV. mají po 20 bajkách, III. jen 19, poněvadž vynecháno č. 8, kdež předloha má pouze jako kdy prve kratce, pole, pluh neobtěžoval a tak ihned šaffář vsedna nemohau jak se tobě kolivěk líbí hodného a žádostivého velmi nepřístupný 10, 8.
Strana XXX
XXX obrázek a vysvětlení, proč »báseň« opominuta. Pronikavějších změn obsa- hových není; toliko mravní poučky, jež tu slovou »vyznamenání«, sestavují se volněji a kladou se všude na konec bajky; na př. str. 72 (I., 7): »Což v člo- věku od přirození leží, toho se on velmi těžce zbaví. Zlé větším dílem sobě podobné plodí« (promythion a epimythion sloučeno a valně zkráceno viz naš. vyd. str. 60); str. 124 (IV., 3): »Kdož dvojího jazyka jsou, žádné odměny nemají k očekávání« (1584: »Ta fabule trestce lidi dvojího jazyka« atd. Naproti tomu neobvyklejší výrazy a vazby často se nahrazují známěj šími; ku př. I., 4 (str. 69): »jemu jest povoleno« (1584: »puštěno«); tamže »třími svědky« (1584: »třmi«); I., 8 (72): »jaká to nevděčnost!« (1584: »o větší nevděčnosti«); I., 12 (75): »přiběhl spěšně klíčník a u dveří se chrastil- (1584: »během — a rumploval se«); tamže, str. 76, 3 sh.: »pasti nastrahují a lečí« (1584: »nastrahovati a léceti budou«); II., 17 (99, 3 sh.): »vy- tahuješ a suješ« (1584: »sseš«); tamže: »z zlatých a stříbrných nádob« (1584: »z zlatnic a stříbrnic«); III., 3 (105): »výborný kůň« (1584: »frýz«) III., 6 (108, 4 zd.): »nevěrou zapácháš« (1584: »prosmrdáš«); III., 8 (110) »dobré kázně a čistá žena jest« (1584, III., 9: »kázaná a čistá jest«) IV., 16 (135): »nyní ssednu dolů« (1584: »zsednu ale dolů«); II., 3 (87) »pes znamenaje úmysl jeho, takto k zlodějovi promluvil« (1584: »I slyšeti, že by ten pes měl k tomu zlodějovi promluviti«); III., 10 (113): »třeba by i toho odleželo« (1584, III., 11: »že toho má odležeti«). Někdy se řčení ponechává beze změny, jako na př. IV., 9 (130): »jakž koně (1584: kuoň) vybosti mohl«; IV., 15 (134): »poď se mnou na plano« a j.; zřídka se vykládá, na př. IV., 12, str. 132, 7 zd.: »bílil (stavěl) se, jakoby nemocen byl«.1) Něco též polepšováno, na př.: I., 9 (72): »mající se oštěniti« (1584: »položiti«); II., 1, (85, 10 zd.); »vřeštěly a kuknaly« (starší vydání všecka »kukaly«); II., 6 (90, 11 sh.): »právem nalezeno« (1584: »narozeno«) Chybné konjektury z vyd. 1639 jsou na př.: II., 16 (98): »hněvivého tre stala« (1584: »hněvivě ho...«); III., 10 (112): »pochlebujícímu« (1584 »pochlebujíci mu«); IV., 10 (131): »mdlé, sprostné a bláznivé« (1584 »bázlivé«); IV., 19 (136): »chlipná a nebohatá vrána« (1584: »nebojatá«) a j d) »Staré Básně, kteréž také Ezopovi připisují.« Str. 137—185. Počet fabulí jest jako ve vydání z r. 1584, celkem 32, ale z nich 5 nesrovnává se s předlohou. Vynechána byla totiž čísla 14 (O vlku a lišce) 15 (O psu, vlku a skopci), 29 (O synu a mateři), všechna tři nejspíše z příčin censurních, 30 (O sedláku a jeho synech), 31 (O sedláku a mladém býku), a náhrada za ně poskytnuta výborem z Aviana, čímž vzájemný poměr změnil se takto: č. 1—13 = St. Fab. č. 1—13 vyd. z r. 1584 (1639) č. 14—26 = „ „ č. 16—28 „ 1584 (1639) „ č. 27 (Žába jakožto lékař a liška) — Fab. Anyan. 1556 č. 5 1) Ve všech těchto případech změny pocházejí od Krameria; text z r. 1639 má totéž čtení jako vyd. z r. 1584.
XXX obrázek a vysvětlení, proč »báseň« opominuta. Pronikavějších změn obsa- hových není; toliko mravní poučky, jež tu slovou »vyznamenání«, sestavují se volněji a kladou se všude na konec bajky; na př. str. 72 (I., 7): »Což v člo- věku od přirození leží, toho se on velmi těžce zbaví. Zlé větším dílem sobě podobné plodí« (promythion a epimythion sloučeno a valně zkráceno viz naš. vyd. str. 60); str. 124 (IV., 3): »Kdož dvojího jazyka jsou, žádné odměny nemají k očekávání« (1584: »Ta fabule trestce lidi dvojího jazyka« atd. Naproti tomu neobvyklejší výrazy a vazby často se nahrazují známěj šími; ku př. I., 4 (str. 69): »jemu jest povoleno« (1584: »puštěno«); tamže »třími svědky« (1584: »třmi«); I., 8 (72): »jaká to nevděčnost!« (1584: »o větší nevděčnosti«); I., 12 (75): »přiběhl spěšně klíčník a u dveří se chrastil- (1584: »během — a rumploval se«); tamže, str. 76, 3 sh.: »pasti nastrahují a lečí« (1584: »nastrahovati a léceti budou«); II., 17 (99, 3 sh.): »vy- tahuješ a suješ« (1584: »sseš«); tamže: »z zlatých a stříbrných nádob« (1584: »z zlatnic a stříbrnic«); III., 3 (105): »výborný kůň« (1584: »frýz«) III., 6 (108, 4 zd.): »nevěrou zapácháš« (1584: »prosmrdáš«); III., 8 (110) »dobré kázně a čistá žena jest« (1584, III., 9: »kázaná a čistá jest«) IV., 16 (135): »nyní ssednu dolů« (1584: »zsednu ale dolů«); II., 3 (87) »pes znamenaje úmysl jeho, takto k zlodějovi promluvil« (1584: »I slyšeti, že by ten pes měl k tomu zlodějovi promluviti«); III., 10 (113): »třeba by i toho odleželo« (1584, III., 11: »že toho má odležeti«). Někdy se řčení ponechává beze změny, jako na př. IV., 9 (130): »jakž koně (1584: kuoň) vybosti mohl«; IV., 15 (134): »poď se mnou na plano« a j.; zřídka se vykládá, na př. IV., 12, str. 132, 7 zd.: »bílil (stavěl) se, jakoby nemocen byl«.1) Něco též polepšováno, na př.: I., 9 (72): »mající se oštěniti« (1584: »položiti«); II., 1, (85, 10 zd.); »vřeštěly a kuknaly« (starší vydání všecka »kukaly«); II., 6 (90, 11 sh.): »právem nalezeno« (1584: »narozeno«) Chybné konjektury z vyd. 1639 jsou na př.: II., 16 (98): »hněvivého tre stala« (1584: »hněvivě ho...«); III., 10 (112): »pochlebujícímu« (1584 »pochlebujíci mu«); IV., 10 (131): »mdlé, sprostné a bláznivé« (1584 »bázlivé«); IV., 19 (136): »chlipná a nebohatá vrána« (1584: »nebojatá«) a j d) »Staré Básně, kteréž také Ezopovi připisují.« Str. 137—185. Počet fabulí jest jako ve vydání z r. 1584, celkem 32, ale z nich 5 nesrovnává se s předlohou. Vynechána byla totiž čísla 14 (O vlku a lišce) 15 (O psu, vlku a skopci), 29 (O synu a mateři), všechna tři nejspíše z příčin censurních, 30 (O sedláku a jeho synech), 31 (O sedláku a mladém býku), a náhrada za ně poskytnuta výborem z Aviana, čímž vzájemný poměr změnil se takto: č. 1—13 = St. Fab. č. 1—13 vyd. z r. 1584 (1639) č. 14—26 = „ „ č. 16—28 „ 1584 (1639) „ č. 27 (Žába jakožto lékař a liška) — Fab. Anyan. 1556 č. 5 1) Ve všech těchto případech změny pocházejí od Krameria; text z r. 1639 má totéž čtení jako vyd. z r. 1584.
Strana XXXI
XXXI č. 28 (Sedlka a vlk) = Fab. Anyan. 1556 č. 1556 č. 11 č. 29 (Opice a její dítě) „ „ č. 30 (Opice a dvě opičátka 1556 č. 25 = 1584 č. 17 „ „ č. 31 (Vlk a kozlátko) 1556 č. 27 „ č. 32 (Páv a řeřáb) = St. Fab. č. 32 vyd. z r. 1584 (1639). Přehled ukazuje, že č. 27, 28, 29 a 31 ve výboru z r. 1584 (1639) vůbec není, a že tedy pocházejí odjinud. Pramenem jich asi najisto byl Tomsův kusý výtisk, pokládaný za vydání z r. 1579. Změny v textu předsevzaté bývají podobné jako v oddíle předcháze- jícím; někdy úprava dosti se liší.1) e) »Nové Básně od Remicia smyšlené, také Esopovi připsané. Kteréž se kladau, jakž v Řeckém jazyku psané stojí.« — Str. 186—244. — Bajek 127, jako ve vyd. z r. 1584; vynecháno jest pouze č. 66 (Hlemýžď) a nahrazeno číslem 30 (Sedlák a synové jeho) ze Starých Fabulí. Přehled: č. 1—42 = č. 1 - 42 vyd. z r. 1584 (1639) č. 43 (Sedlák a synové jeho) = č. 30 Starých Fabulí č. 44—06 = č. 43—65 vyd. z r. 1584 č. 67—127 = č. 67.127 vyd. z r. 1584. Odchylky formální vyskytují se hlavně v poučeních, kde předloha mívá infinitivné vazby, ku př. č. 30, str. 200: »Nikdy se nelekej, prvé než vidíš, čeho se bojíš« — proti staršímu textu: »Báseň znamená nikdá se nelekati prve než ...« (naš. vyd. str. 173, 26); 32, 201: »Mnozí pracují a jiní práce jejich často užívají a z ní zisk mají« : »Báseň znamená jedny pracovati a jiné práce jejich často užívati a z ní zisk míti (174, 15)«; po- dobně 52, 210 (183, 14); 54, 210 (184, 5); 68, 217 (189, 14); 73, 219 (191, 7); 83, 225 (196, 15); 102, 233 (203, 4): 107, 235 (204, 18) a j. Tvary přechodníku minulého kmenů zavřených v mužském rodě čís. jedn. (na př.: »člověk jeden táhši« a pod.) obyčejně se normalisují: »táhv« 189, 4 zd.), »stáhv« (213, 4 sh.), »roztáhv« (235, 7 zd.), »zdvihv« (204, 2 sh.), »podvihv« (224, 12 sh.), »upadv« (209, 6 zd.; 230, 1 sh.; 236, 10 sh.); »vzdechv« (210, 2 sh.; »dostřáhy« (213, 2 sh.); »nalezv»« (213, 9 sh.); »vylezv« (223, 2 zd.); »vlezv« (239, 2 zd.); »poklesv« (231, 1 zd.); »pře- mohv« (244, 11 sh.) a j. Z podlých tvarů vloudily se na př. do č. 82, str. 224 (na konci): »za nic nestojejí« a do č. 85, str. 225 (na konci): »dobře činějí« atd. — Text 1639 = 1584. Změny jsou od Krameria. 1) Příkladem budiž počátek č. 10: »Vlk nadutý. — Jednoho dne ráno, když se rozednívalo, vlk leže na svém loži, byl velmi veselé mysli; i dí sám k sobě: Dnes za- jisté svadebními pokrmy nasycen budu, neboť toho dobré mám znamení. A vstana vyšel, aby sobě pohledal pokrmu. I maní nalezl pecen sádla atd.« S tím srv. vydání našeho str. 143.
XXXI č. 28 (Sedlka a vlk) = Fab. Anyan. 1556 č. 1556 č. 11 č. 29 (Opice a její dítě) „ „ č. 30 (Opice a dvě opičátka 1556 č. 25 = 1584 č. 17 „ „ č. 31 (Vlk a kozlátko) 1556 č. 27 „ č. 32 (Páv a řeřáb) = St. Fab. č. 32 vyd. z r. 1584 (1639). Přehled ukazuje, že č. 27, 28, 29 a 31 ve výboru z r. 1584 (1639) vůbec není, a že tedy pocházejí odjinud. Pramenem jich asi najisto byl Tomsův kusý výtisk, pokládaný za vydání z r. 1579. Změny v textu předsevzaté bývají podobné jako v oddíle předcháze- jícím; někdy úprava dosti se liší.1) e) »Nové Básně od Remicia smyšlené, také Esopovi připsané. Kteréž se kladau, jakž v Řeckém jazyku psané stojí.« — Str. 186—244. — Bajek 127, jako ve vyd. z r. 1584; vynecháno jest pouze č. 66 (Hlemýžď) a nahrazeno číslem 30 (Sedlák a synové jeho) ze Starých Fabulí. Přehled: č. 1—42 = č. 1 - 42 vyd. z r. 1584 (1639) č. 43 (Sedlák a synové jeho) = č. 30 Starých Fabulí č. 44—06 = č. 43—65 vyd. z r. 1584 č. 67—127 = č. 67.127 vyd. z r. 1584. Odchylky formální vyskytují se hlavně v poučeních, kde předloha mívá infinitivné vazby, ku př. č. 30, str. 200: »Nikdy se nelekej, prvé než vidíš, čeho se bojíš« — proti staršímu textu: »Báseň znamená nikdá se nelekati prve než ...« (naš. vyd. str. 173, 26); 32, 201: »Mnozí pracují a jiní práce jejich často užívají a z ní zisk mají« : »Báseň znamená jedny pracovati a jiné práce jejich často užívati a z ní zisk míti (174, 15)«; po- dobně 52, 210 (183, 14); 54, 210 (184, 5); 68, 217 (189, 14); 73, 219 (191, 7); 83, 225 (196, 15); 102, 233 (203, 4): 107, 235 (204, 18) a j. Tvary přechodníku minulého kmenů zavřených v mužském rodě čís. jedn. (na př.: »člověk jeden táhši« a pod.) obyčejně se normalisují: »táhv« 189, 4 zd.), »stáhv« (213, 4 sh.), »roztáhv« (235, 7 zd.), »zdvihv« (204, 2 sh.), »podvihv« (224, 12 sh.), »upadv« (209, 6 zd.; 230, 1 sh.; 236, 10 sh.); »vzdechv« (210, 2 sh.; »dostřáhy« (213, 2 sh.); »nalezv»« (213, 9 sh.); »vylezv« (223, 2 zd.); »vlezv« (239, 2 zd.); »poklesv« (231, 1 zd.); »pře- mohv« (244, 11 sh.) a j. Z podlých tvarů vloudily se na př. do č. 82, str. 224 (na konci): »za nic nestojejí« a do č. 85, str. 225 (na konci): »dobře činějí« atd. — Text 1639 = 1584. Změny jsou od Krameria. 1) Příkladem budiž počátek č. 10: »Vlk nadutý. — Jednoho dne ráno, když se rozednívalo, vlk leže na svém loži, byl velmi veselé mysli; i dí sám k sobě: Dnes za- jisté svadebními pokrmy nasycen budu, neboť toho dobré mám znamení. A vstana vyšel, aby sobě pohledal pokrmu. I maní nalezl pecen sádla atd.« S tím srv. vydání našeho str. 143.
Strana XXXII
XXXII f) »Básně Anyanovy, tak jakž v němčině stojí.« — Str. 244.259. Celkem 15 čísel, dle vyd. z r. 1584 (1639). Vypuštěny dvě bajky, 7 (Lev, býk a kozel) a 17 (Opice a dvě opičátka), ona snad proto, že Index v ní poučku naznačoval jako závadnou, a tato tím, že jí bylo jinde místo vykázáno, totiž na str. 183 mezi Starými Fabulemi v č. 30. 10. Život a skutkové Ezopa, mudrce znamenitého, co on živ jsa, kratochvílného působil, a také jaký konec života svého vzal, tuto se pořádně vypravuje. Nyní opět v nově pro obveselení mysle vůbec na světlo vydané. — Vytištěné v Litomyšli.« — Bez roku. Str. 78 v 8°. Chatrný otisk (mezi 1830—1840) předlohy buď téže, kterou měl Kramerius, aneb jí velmi blízké. Kramerius nebyl přímým pramenem, jak dokazují některé shody se starším vydáním právě tam, kde text Krameriův pozměněn; na př.: »koštoval« (Kr.: okusil); »nalezši pivnici otevřenou« (Kr.: nalezv); »saky, plachty i koše« (Kr.: pytle, plachty...); naproti tomu opět nejen při vulgárním »oslejchal« (str. 4), ale i při »uškrnul« (10) a »ustrnul« (38) jest shoda s Krameriem a neshoda s dřívějškem. Avšak celkem otisk valně znešvařen je tvary podlými, chybami z neporozumění a jinými nemotorami, jako na př.: »ode mně, mít důmění, byjste, na lůže klad« (str. 20); »žaludek vytrhl« (str. 5, za »vyvrhl«); »zlostný« (7, za »zlotrovaný«); »po straně mluviti« (7—8, za »prostranně«); »když ho potkati mám« (9, za »když se potkávati [= potýkati] mají«); »z neřesti cesty« (9, za »neřest z cesty«); »ten jistý Nuspot on obcoval« (59, za »ten jistý Enus potom obcoval«); »nedosahovala nebe na země« (60, za »nedosaho- vala nebe ani země«) atd. S vydáním vlastního textu Života Ezopova toliko částečně souvisí para- frase, určená pro čtenářstvo nejširších vrstev: 11. »Život, skutky a řeči netvorného Ezopa, jenž byl mudřec znamenitý a básníř rozhlášený, co vše kratochvíl- ného vyvozoval. Znovu vzdělal Vác. R. Kramerius. S mnohými vy- obrazeními. V Skalici. Písmem Frant. Škarnicla Synův.« — Str. 112 v 8“ Obsah a postup děje ve vypravování sice ponechán, ale forma slovní, až na jednotlivé výrazy a kratší věty, změněna.1) Spojitost drží se pouze dřevoryty, a to z původních deskových špalíčků Prostějovských, zachova- ných dědictvím v tiskárně Škarniclově v Uh. Skalici a k reprodukci po- třebovaných až do nedávna.2) Jest jich obsaženo v knížce 35, Ezopovských 28 a cizích 7. ) Snaha popularisační nezřídka zabíhá v zámezí: Ezop na př., přinášeje výslužku z hostiny, volá na psíka: »Pojď sem, Cikáne!« 2) Poslední vydání, o němž máme vědomost, pochází z r. 1879. Některé ze staro- žitných oněch štočků tiskařských získalo ve svůj majetek České Museum.
XXXII f) »Básně Anyanovy, tak jakž v němčině stojí.« — Str. 244.259. Celkem 15 čísel, dle vyd. z r. 1584 (1639). Vypuštěny dvě bajky, 7 (Lev, býk a kozel) a 17 (Opice a dvě opičátka), ona snad proto, že Index v ní poučku naznačoval jako závadnou, a tato tím, že jí bylo jinde místo vykázáno, totiž na str. 183 mezi Starými Fabulemi v č. 30. 10. Život a skutkové Ezopa, mudrce znamenitého, co on živ jsa, kratochvílného působil, a také jaký konec života svého vzal, tuto se pořádně vypravuje. Nyní opět v nově pro obveselení mysle vůbec na světlo vydané. — Vytištěné v Litomyšli.« — Bez roku. Str. 78 v 8°. Chatrný otisk (mezi 1830—1840) předlohy buď téže, kterou měl Kramerius, aneb jí velmi blízké. Kramerius nebyl přímým pramenem, jak dokazují některé shody se starším vydáním právě tam, kde text Krameriův pozměněn; na př.: »koštoval« (Kr.: okusil); »nalezši pivnici otevřenou« (Kr.: nalezv); »saky, plachty i koše« (Kr.: pytle, plachty...); naproti tomu opět nejen při vulgárním »oslejchal« (str. 4), ale i při »uškrnul« (10) a »ustrnul« (38) jest shoda s Krameriem a neshoda s dřívějškem. Avšak celkem otisk valně znešvařen je tvary podlými, chybami z neporozumění a jinými nemotorami, jako na př.: »ode mně, mít důmění, byjste, na lůže klad« (str. 20); »žaludek vytrhl« (str. 5, za »vyvrhl«); »zlostný« (7, za »zlotrovaný«); »po straně mluviti« (7—8, za »prostranně«); »když ho potkati mám« (9, za »když se potkávati [= potýkati] mají«); »z neřesti cesty« (9, za »neřest z cesty«); »ten jistý Nuspot on obcoval« (59, za »ten jistý Enus potom obcoval«); »nedosahovala nebe na země« (60, za »nedosaho- vala nebe ani země«) atd. S vydáním vlastního textu Života Ezopova toliko částečně souvisí para- frase, určená pro čtenářstvo nejširších vrstev: 11. »Život, skutky a řeči netvorného Ezopa, jenž byl mudřec znamenitý a básníř rozhlášený, co vše kratochvíl- ného vyvozoval. Znovu vzdělal Vác. R. Kramerius. S mnohými vy- obrazeními. V Skalici. Písmem Frant. Škarnicla Synův.« — Str. 112 v 8“ Obsah a postup děje ve vypravování sice ponechán, ale forma slovní, až na jednotlivé výrazy a kratší věty, změněna.1) Spojitost drží se pouze dřevoryty, a to z původních deskových špalíčků Prostějovských, zachova- ných dědictvím v tiskárně Škarniclově v Uh. Skalici a k reprodukci po- třebovaných až do nedávna.2) Jest jich obsaženo v knížce 35, Ezopovských 28 a cizích 7. ) Snaha popularisační nezřídka zabíhá v zámezí: Ezop na př., přinášeje výslužku z hostiny, volá na psíka: »Pojď sem, Cikáne!« 2) Poslední vydání, o němž máme vědomost, pochází z r. 1879. Některé ze staro- žitných oněch štočků tiskařských získalo ve svůj majetek České Museum.
Strana XXXIII
XXXIII C. Výňatky a ukázky. Příkladů na poučenou, založených na obsahu bajek Ezopových, roz- troušeno jest nemálo v památkách starší produkce literární, 1) avšak výňatků, kteréž by i slovně hlásily se k svému původu, nalézá se jen pořídku. Dvě ukázky toho způsobu podává pilný kompilátor Václ. Dobřenský ve Vrtkavém Štěstí (1583). a to v druhém oddělení č. VIII.: »Příběh o jistém saudci, kterýžto mezi bohatým a chudým člověkem spravedlivý nález učinil« a č. IX.: »Příběh o nespravedlivém saudci, jaké se neupřímnosti dopustil« 2); první rozprávka jest Adelfonsova (č. IV., v našem vydání na str. 244—245) a druhá Brantova (č. 4, str. 275), obě s textem jen poněkud proměněným. Jiný příklad, jehož obsahem jest č. 5 Nových fabulí (o lišce bez ocasu), čteme ve spisku Adama Rosacia »Rathauz nový v městě Sušici« (1619), i přesvědčujeme se z něho, jak obratný řečník jádro osladiti dovedl.3) V době nové uveřejnili sbírku ukázek: 1. Frant. Tomsa ve spise »Grössere čechische Orthographie, ge- meiniglich böhmische Orthographie genannt« (1812) na str. 32—40 celkem deset bajek dle vydání Prostějovského (1556) v tomto pořádku: Z Knih Ezopových IV., 1; IV., 2; III., 17; III., 18; IV., 6; IV. 9; IV., 12; IV., 11; ze Starých fabulí č. 6 (O vlku a o kozlu) a 3 (O lišce a kohautu). Textu nepodává přesného, neboť mění netoliko pořádek slov, ale i formy; ze- jména infinitivné i všude vymítá (na př.: dojít, jíst, ukázat, mít a j.). 2. Kar. Jarom. Erben ve Výboru z literatury české, díle druhém (1868) na str. 947.-972 za titulem: »Bajky Ezopovy« celkem 29 čísel, přepsaných někdy Jos. Jungmannem ze všech oddělení sborníku Prostějov- ského (exempl. Tomsova). Jsou to: I. Z Knih Ezopových III., 12; III., 13; III., 14, III., 18; IV., 1; IV., 3; IV., 4; IV., 9; IV., 13; IV., 15. II. Z Nových fabulí č. 3, 9, 30, 33, 39, 44, 50, 59, 70. 1) Ze života pospolitého čteme doklad u Wintra v Životě Církevním, str. 891: »Velimští žalovali r. 1597 na svého faráře Vlka, že místo slova božího v ledajaké roz- právky, básně a šprýmy, fabule Ezopovy se vydává, smíchy v kostele strojí.« 2) Ve vyd. Václ. Radim. Štěpána 1824, str. 88—92 a 93—94. 3) Zajímavý celek zní takto (list C,, str. 19): »I na rathauzích bývá taková radda, jako někdy liška dala jiným liškám; upadši jednau do osidla aneb do nějaké nástrahy, přišla o vocas, a jda odtud, velmi se za to styděla, že ocasu nemá, tak že se jí zdálo, že by raději na tom světě živa nebyla, an chodila, co by jí z nosu kapalo: a mezi tím starostlivě myslila, kdyby mohla nějak jiné lišky k tomu namluvit, aby se vocasův zbavily, a tak aby ona tau obecní hanbau všech jiných hanbu také svau přikryla. I svolavši všecky, radila jim, aby sobě vocasy zutínati daly, mluvě tak, že by to netoliko neslušný aud byl, ale zbyteční a nepotřebné břímě jim přidané. Porozuměvši tomu jedna z nich, a hledě na ni jaks kozmicí [kosmicí] po straně, bude jí říci: Ba hle, hle, ač by se tobě, chudino, ta radda hodila, však proto nás na to nenavedeš, abychom se ocasů zbaviti měly. Treffil pištěc na bubeníka.« III
XXXIII C. Výňatky a ukázky. Příkladů na poučenou, založených na obsahu bajek Ezopových, roz- troušeno jest nemálo v památkách starší produkce literární, 1) avšak výňatků, kteréž by i slovně hlásily se k svému původu, nalézá se jen pořídku. Dvě ukázky toho způsobu podává pilný kompilátor Václ. Dobřenský ve Vrtkavém Štěstí (1583). a to v druhém oddělení č. VIII.: »Příběh o jistém saudci, kterýžto mezi bohatým a chudým člověkem spravedlivý nález učinil« a č. IX.: »Příběh o nespravedlivém saudci, jaké se neupřímnosti dopustil« 2); první rozprávka jest Adelfonsova (č. IV., v našem vydání na str. 244—245) a druhá Brantova (č. 4, str. 275), obě s textem jen poněkud proměněným. Jiný příklad, jehož obsahem jest č. 5 Nových fabulí (o lišce bez ocasu), čteme ve spisku Adama Rosacia »Rathauz nový v městě Sušici« (1619), i přesvědčujeme se z něho, jak obratný řečník jádro osladiti dovedl.3) V době nové uveřejnili sbírku ukázek: 1. Frant. Tomsa ve spise »Grössere čechische Orthographie, ge- meiniglich böhmische Orthographie genannt« (1812) na str. 32—40 celkem deset bajek dle vydání Prostějovského (1556) v tomto pořádku: Z Knih Ezopových IV., 1; IV., 2; III., 17; III., 18; IV., 6; IV. 9; IV., 12; IV., 11; ze Starých fabulí č. 6 (O vlku a o kozlu) a 3 (O lišce a kohautu). Textu nepodává přesného, neboť mění netoliko pořádek slov, ale i formy; ze- jména infinitivné i všude vymítá (na př.: dojít, jíst, ukázat, mít a j.). 2. Kar. Jarom. Erben ve Výboru z literatury české, díle druhém (1868) na str. 947.-972 za titulem: »Bajky Ezopovy« celkem 29 čísel, přepsaných někdy Jos. Jungmannem ze všech oddělení sborníku Prostějov- ského (exempl. Tomsova). Jsou to: I. Z Knih Ezopových III., 12; III., 13; III., 14, III., 18; IV., 1; IV., 3; IV., 4; IV., 9; IV., 13; IV., 15. II. Z Nových fabulí č. 3, 9, 30, 33, 39, 44, 50, 59, 70. 1) Ze života pospolitého čteme doklad u Wintra v Životě Církevním, str. 891: »Velimští žalovali r. 1597 na svého faráře Vlka, že místo slova božího v ledajaké roz- právky, básně a šprýmy, fabule Ezopovy se vydává, smíchy v kostele strojí.« 2) Ve vyd. Václ. Radim. Štěpána 1824, str. 88—92 a 93—94. 3) Zajímavý celek zní takto (list C,, str. 19): »I na rathauzích bývá taková radda, jako někdy liška dala jiným liškám; upadši jednau do osidla aneb do nějaké nástrahy, přišla o vocas, a jda odtud, velmi se za to styděla, že ocasu nemá, tak že se jí zdálo, že by raději na tom světě živa nebyla, an chodila, co by jí z nosu kapalo: a mezi tím starostlivě myslila, kdyby mohla nějak jiné lišky k tomu namluvit, aby se vocasův zbavily, a tak aby ona tau obecní hanbau všech jiných hanbu také svau přikryla. I svolavši všecky, radila jim, aby sobě vocasy zutínati daly, mluvě tak, že by to netoliko neslušný aud byl, ale zbyteční a nepotřebné břímě jim přidané. Porozuměvši tomu jedna z nich, a hledě na ni jaks kozmicí [kosmicí] po straně, bude jí říci: Ba hle, hle, ač by se tobě, chudino, ta radda hodila, však proto nás na to nenavedeš, abychom se ocasů zbaviti měly. Treffil pištěc na bubeníka.« III
Strana XXXIV
XXXIV III. Z Fabulí Avianových č. 15, 18, 26, 27. IV. Z Fabulí snesených (Adelfonsových a Pogiových) č. 2, 9, 24. V. Z Brantových rozprávek č. 4, 56, 73. Ani tyto ukázky nejsou zcela přesné, majíce odchylky zejména ve tvarech, na př. III., 12 (str. 948): »znamenav a vida« (1556: »vidúce«) IV., 4 (952): »lahodnými a pochlebnými slovy« (1556: »lahodnejmi a po- chlebnejmi«); tamže i titul nesprávný: »O pávu, bohyni řečené Juno, a o slavíčkovi« místo: »O pávu bohyně řečené Júno a o slavíčkovi«, a j. Drobné výňatky jsou též v Anthologii (díl II.) Jos. Jirečka, v Čítance (díl III.) téhož a ve Výboru Bedř. Vil. Spiessa. 3. Jungmannův Slovník Českoněmecký podává takové množství slov a vůbec dokladů z Ezopa, jako z málokterého díla staršího. Pozornější prohlídka ukazuje, že příspěvky pocházejí s několika stran; jedna cizí snůška, označovaná »Aes.« neb »Aesop« bez udání místa, obsahovala materiál z vý- tisku Prostějovského (1557), v němž byly zejména rozprávky Brantovy za- chovány úplně 1); druhá, zevrubně citující, opírá se o kusý exemplář Musejní z r. 1557, a třetí spočívá na vydání Krameriově (1791). »Život Ezopův« byl vyčerpán toliko z textu Krameriova,2) a větším dílem i »Knihy Ezo- povy«3); ba také v ostatních částech bývají doplňky z Krameria, lišíce se málo kdy označováním, čímž při hledání nejistota vzniká.4) Tu i tam vlou- dily se nesprávnosti, na př. u sl. »secpám«: »Vinu naň sstrčil a secpal« místo »na ženu« (str. 263, 21); při »spojímám« udán význam »spojiti, připustiti, zusammenlassen (zur Begattung)« s citátem: »spojímati osly. Aesop«; avšak text mluví »o najímání« (str. 298, 8); při »zletěti« v dokladu z Aesopa: »Nechal ho (ptáka sedlák) preč se bráti« vynecháno hlavní slovo »zletě« (247, 22); při sl. »žvanice« udán Aes. list 134 místo 184 (str. 324, 11) a j. mn. 4. Kottův Česko-německý Slovník vyčerpává dopodrobna látku lexikální jednak v díle hlavním, jednak v Příspěvcích k němu. 2. Překladatel Jan Akron Albín. Dávnou záhadu, kdo byl as překladatel Ezopových fabulí, teprve nalezením úplného sborníku Prostějovského podařilo se rozřešiti uspokojivě. Vystupujeť tam překladatel plným jménem již v nadpise předmluvy, čině tak způsobem u humanistův obvyklým: »Jan Akron Albín každému, kdož čísti bude, vzkazuje pozdravení« — a v dalším rozhovoru naráží mimo- 1) Srv. na př. slova: »ženčenec« (díl V., str. 839) a »poraz« (díl III, str. 310.) na 1. CCIVa a CCIVb, v exempl. Musejním scházejících (naš. vyd. str. 356, 24 a 357, 6). 2) Srv. na př. »šperkovný«, »žváč« (tu chybně cituje se »zlosynce« místo »zlolejce«) a j. 3) Sr. na př.: »talov«, »téci se«, »ulákati«, »varovati« a j. Srv. na př. doklady při slovech »telec«, »trlenec«, »vykléceti.«
XXXIV III. Z Fabulí Avianových č. 15, 18, 26, 27. IV. Z Fabulí snesených (Adelfonsových a Pogiových) č. 2, 9, 24. V. Z Brantových rozprávek č. 4, 56, 73. Ani tyto ukázky nejsou zcela přesné, majíce odchylky zejména ve tvarech, na př. III., 12 (str. 948): »znamenav a vida« (1556: »vidúce«) IV., 4 (952): »lahodnými a pochlebnými slovy« (1556: »lahodnejmi a po- chlebnejmi«); tamže i titul nesprávný: »O pávu, bohyni řečené Juno, a o slavíčkovi« místo: »O pávu bohyně řečené Júno a o slavíčkovi«, a j. Drobné výňatky jsou též v Anthologii (díl II.) Jos. Jirečka, v Čítance (díl III.) téhož a ve Výboru Bedř. Vil. Spiessa. 3. Jungmannův Slovník Českoněmecký podává takové množství slov a vůbec dokladů z Ezopa, jako z málokterého díla staršího. Pozornější prohlídka ukazuje, že příspěvky pocházejí s několika stran; jedna cizí snůška, označovaná »Aes.« neb »Aesop« bez udání místa, obsahovala materiál z vý- tisku Prostějovského (1557), v němž byly zejména rozprávky Brantovy za- chovány úplně 1); druhá, zevrubně citující, opírá se o kusý exemplář Musejní z r. 1557, a třetí spočívá na vydání Krameriově (1791). »Život Ezopův« byl vyčerpán toliko z textu Krameriova,2) a větším dílem i »Knihy Ezo- povy«3); ba také v ostatních částech bývají doplňky z Krameria, lišíce se málo kdy označováním, čímž při hledání nejistota vzniká.4) Tu i tam vlou- dily se nesprávnosti, na př. u sl. »secpám«: »Vinu naň sstrčil a secpal« místo »na ženu« (str. 263, 21); při »spojímám« udán význam »spojiti, připustiti, zusammenlassen (zur Begattung)« s citátem: »spojímati osly. Aesop«; avšak text mluví »o najímání« (str. 298, 8); při »zletěti« v dokladu z Aesopa: »Nechal ho (ptáka sedlák) preč se bráti« vynecháno hlavní slovo »zletě« (247, 22); při sl. »žvanice« udán Aes. list 134 místo 184 (str. 324, 11) a j. mn. 4. Kottův Česko-německý Slovník vyčerpává dopodrobna látku lexikální jednak v díle hlavním, jednak v Příspěvcích k němu. 2. Překladatel Jan Akron Albín. Dávnou záhadu, kdo byl as překladatel Ezopových fabulí, teprve nalezením úplného sborníku Prostějovského podařilo se rozřešiti uspokojivě. Vystupujeť tam překladatel plným jménem již v nadpise předmluvy, čině tak způsobem u humanistův obvyklým: »Jan Akron Albín každému, kdož čísti bude, vzkazuje pozdravení« — a v dalším rozhovoru naráží mimo- 1) Srv. na př. slova: »ženčenec« (díl V., str. 839) a »poraz« (díl III, str. 310.) na 1. CCIVa a CCIVb, v exempl. Musejním scházejících (naš. vyd. str. 356, 24 a 357, 6). 2) Srv. na př. »šperkovný«, »žváč« (tu chybně cituje se »zlosynce« místo »zlolejce«) a j. 3) Sr. na př.: »talov«, »téci se«, »ulákati«, »varovati« a j. Srv. na př. doklady při slovech »telec«, »trlenec«, »vykléceti.«
Strana XXXV
XXXV chodem sice, ale dosti zřetelně i na své osobní poměry. Když byl totiž vyložil vlastní účel a didaktickou užitečnost rozprávek neboli básní, žádá za dobrotivé shovění a přátelskou opravu, nebude-li vše, co knihou podává, zdáti se stejně zdařilé; nechť prý nedostatky neváží se těžce »mládenci, jakožto v těch věcech ve všech nebývalému, a jakožto tomu, kterýž ještě mnohého nezkusil a neví, co praviti«. Byl tedy ještě mlád, a jak dílo jeho svědčí, po humanisticku vzdělán, několika řečí (latiny, řečtiny, němčiny) znalý, literárně snaživý a o pokrok usilující; to vše pak ukazuje k povo- lání učitelskému, zejména pozorujeme-li též obor, z něhož právě zůstavil po sobě památku. Tolik možno zcela spolehlivě předpokládati o spisovateli až dosud neznámém; co dále k tomu přistupuje, zakládá se na kombinacích již méně bezpečných, ale jistě oprávněných. Jméno Albinus v současných zprávách a zápisech vyskytuje se často- krát, avšak, pokud víme, žádné se nehodí na překladatele bajek Ezopových případněji než jméno »Jana Albína z Bělé«, bakaláře a správce školy u sv. Štěpána na Novém Městě v Praze, jenž koncem listopadu r. 1551 na smrtelném lůžku byl učinil poslední pořízení.1) Bakalář onen patřil bez odporu k nejspořádanějším a nejpokročilejším svého stavu; soupis jeho pozůstalosti svědčí zřejmě o poměrném blahobytu a zároveň, což jest okolnost nad jiné důležitá, o neobyčejné zásobě prostředků vzdělavacích. Vedle objemných a nákladných děl zvláště theologických (na př. spisů Kalvinových) měl ku své potřebě několik velkých slovníků (Ambros. Calepina Lexicon, Mik. Perotta Cornu copiae, Lexicon graecum) a knih drobnějších plnou polici (»repositoř«); většinu z nich odkázal svým žákům na památku, což jest opět znakem nejen lásky ke škole, ale i ku knihám samým, aby do pravých rukou se dostaly. Důvěrným jeho přítelem byl radní písař novoměstský Vít Trajan z Chotěřiny († 1559), vynikající člen básnické družiny Jana Hodějovského z Hodějova; sotva tedy asi pochybíme, vřadíme-li též Albína do soudobé čety literární. Z jiných osob, s kterýmiž byl ve styku, jmenovitě dlužno uvésti Rehoře z Chocemic, odchovance vy- sokých škol italských, a Jana Samsona († 1551), učitele u sv. Václava na Zderaze, podobného milovníka knih jako byl Albín sám. Matka slula Magdalena; bratr Martin dvakrát označen »ze Soběslavě«, patrně dle obydlí. S tímto výsledkem souhlasí dobře záznam děkanské knihy universitní, že totiž »Joannes Albinus« dosáhl hodnosti bakalářské v Praze dne 13. června 15482); naznačujeť se tím počátek učitelské dráhy Albínovy, i spolu po- 1) Zápis v archivě král. hl. města Prahy č. 2207, fol. K. 34—35. — Celý testa- ment otištěn v Českém Mus. fil. VI., str. 185—186. 2) V pořadí byl na třetím místě, maje před sebou Víta Theofila Bydžovského a Jakoba Kodicilla Sedlčanského; rektorem byl tehdy Rehoř z Chocemic a promotorem Jan Hortensius. Monumenta Universit. Prag. I., 2 p. 346). III*
XXXV chodem sice, ale dosti zřetelně i na své osobní poměry. Když byl totiž vyložil vlastní účel a didaktickou užitečnost rozprávek neboli básní, žádá za dobrotivé shovění a přátelskou opravu, nebude-li vše, co knihou podává, zdáti se stejně zdařilé; nechť prý nedostatky neváží se těžce »mládenci, jakožto v těch věcech ve všech nebývalému, a jakožto tomu, kterýž ještě mnohého nezkusil a neví, co praviti«. Byl tedy ještě mlád, a jak dílo jeho svědčí, po humanisticku vzdělán, několika řečí (latiny, řečtiny, němčiny) znalý, literárně snaživý a o pokrok usilující; to vše pak ukazuje k povo- lání učitelskému, zejména pozorujeme-li též obor, z něhož právě zůstavil po sobě památku. Tolik možno zcela spolehlivě předpokládati o spisovateli až dosud neznámém; co dále k tomu přistupuje, zakládá se na kombinacích již méně bezpečných, ale jistě oprávněných. Jméno Albinus v současných zprávách a zápisech vyskytuje se často- krát, avšak, pokud víme, žádné se nehodí na překladatele bajek Ezopových případněji než jméno »Jana Albína z Bělé«, bakaláře a správce školy u sv. Štěpána na Novém Městě v Praze, jenž koncem listopadu r. 1551 na smrtelném lůžku byl učinil poslední pořízení.1) Bakalář onen patřil bez odporu k nejspořádanějším a nejpokročilejším svého stavu; soupis jeho pozůstalosti svědčí zřejmě o poměrném blahobytu a zároveň, což jest okolnost nad jiné důležitá, o neobyčejné zásobě prostředků vzdělavacích. Vedle objemných a nákladných děl zvláště theologických (na př. spisů Kalvinových) měl ku své potřebě několik velkých slovníků (Ambros. Calepina Lexicon, Mik. Perotta Cornu copiae, Lexicon graecum) a knih drobnějších plnou polici (»repositoř«); většinu z nich odkázal svým žákům na památku, což jest opět znakem nejen lásky ke škole, ale i ku knihám samým, aby do pravých rukou se dostaly. Důvěrným jeho přítelem byl radní písař novoměstský Vít Trajan z Chotěřiny († 1559), vynikající člen básnické družiny Jana Hodějovského z Hodějova; sotva tedy asi pochybíme, vřadíme-li též Albína do soudobé čety literární. Z jiných osob, s kterýmiž byl ve styku, jmenovitě dlužno uvésti Rehoře z Chocemic, odchovance vy- sokých škol italských, a Jana Samsona († 1551), učitele u sv. Václava na Zderaze, podobného milovníka knih jako byl Albín sám. Matka slula Magdalena; bratr Martin dvakrát označen »ze Soběslavě«, patrně dle obydlí. S tímto výsledkem souhlasí dobře záznam děkanské knihy universitní, že totiž »Joannes Albinus« dosáhl hodnosti bakalářské v Praze dne 13. června 15482); naznačujeť se tím počátek učitelské dráhy Albínovy, i spolu po- 1) Zápis v archivě král. hl. města Prahy č. 2207, fol. K. 34—35. — Celý testa- ment otištěn v Českém Mus. fil. VI., str. 185—186. 2) V pořadí byl na třetím místě, maje před sebou Víta Theofila Bydžovského a Jakoba Kodicilla Sedlčanského; rektorem byl tehdy Rehoř z Chocemic a promotorem Jan Hortensius. Monumenta Universit. Prag. I., 2 p. 346). III*
Strana XXXVI
XXXVI tvrzuje se mladičký jeho věk, pomníme-li, že bakaláři pravidelně kolem 20. roku svého bývali promovováni.1) Zdánlivé obtíže působí složité příjmení »Akron Albín«; avšak víme-li, že »Albinus« čili Bělský odvozeno jest od rodiště, a že město Bělá v Bole- slavště má ve svém obvodu vésku Vrchbělou,2) vysvětlíme si podivný název přirozeně jako překlad, zpola řecký, zpola latinský českého »Vrchbělský«.3 Oprávněné pochyby vznikají z úvahy, že bakalář tak mladičký v ob- šírnou a těžkou práci literární netoliko se zabral, ale též as ve dvou letech ji vykonal, a to způsobem skutečně záslužným. Případ takový jest bez odporu řídký, leč není nemožný ani nevysvětlitelný. Prostředky vzdělavací u Albína, jeho zájem o školu a styky důvěrné činí věc pravdě podobnou a rozbor předmětu samého námítkám odnímá přesvědčivosti. Aesop ode dávna býval vítanou pomůckou ve školách,4) a odtud žákům dobře utkvíval na paměti; látka z něho sloužívala často k veršům latinským, text byl vy- kládán a někdy též, jak viděli jsme nahoře, do živé řeči převáděn. Z té stránky tedy podnik byl usnadněn a při schopnostech náležitých, před- pokládaje ovšem i zběhlost v mateřštině, mohl dosti brzo státi se skutkem. Ostatně Albín sám obral si původně, jak ze všeho vysvítá, jen menší část za úlohu, ale ovšem takovou, že pokroková snaha jeho výborně odtud se poznává. Jal se totiž překládati z řečtiny skupinu Nových fabulí neboli vlastních bajek Ezopových, kteréž kolovaly dříve po latinsku pode jménem Rimiciovým, a později teprv, hlavně z tiskáren Basilejských (od r. 1518) také v řeckém znění obecně se rozšířily; když pak tento úkol šťastně do- konal a v práci patrně si zachutnal, přistoupil ku pokračování na základě německého svodu Steinhöwlova-Brantova, jejž měl po ruce v úpravě Adel- fově v některém vydání Freiburském. Zaměstnávaje se další touto sbírkou přirozeně počal od Života Ezo- pova, avšak neopomíjel, buď současně neb dodatečně, nahlédati též do textu řeckého a připojovati odtud rozličné opravy a doplňky.5) Nejlépe se zračí tento jeho postup na konci, kde v řeckém originále čte se bajka o orlu a hovniváli (Asvòg xal Kávapos), Steinhöwlem vypuštěná, poněvadž opakuje se téměř doslovně i v druhém čísle Nových fabulí. Albín srovná- váním připadnuv na mezeru, neváhal jí vyplniti svým překladem již hotovým, a tím se vysvětluje divná jinak okolnost, že uprostřed českého textu, zřejmě závislého na předloze německé, najednou shledáváme vsuvku z řečtiny (str. 50—51). Jiný případ téhož druhu vyskytá se v oddělení následujícím, v Knihách Ezopových neboli bajkách Romulových při č. I, 13 (O orlu 1) Winter, O životě na vys. školách Pražských (1899), str. 473. 2) Viz Jos. Kalouska Listiny a zápisy Bělské (1889), str. VI., VII. 33 Zmínka v poslední vůli o listu »zachovacím a vejhostním« dokazuje, že Albín pocházel z osady poddané. 4) Winter, Život a učení na partikulárních školách v Čechách (1901), str. 616 a násl. 6) Příslušná místa citují se v nynějším vydání pod čarou. Srv. též ČČM. 1890, str. 48—51.
XXXVI tvrzuje se mladičký jeho věk, pomníme-li, že bakaláři pravidelně kolem 20. roku svého bývali promovováni.1) Zdánlivé obtíže působí složité příjmení »Akron Albín«; avšak víme-li, že »Albinus« čili Bělský odvozeno jest od rodiště, a že město Bělá v Bole- slavště má ve svém obvodu vésku Vrchbělou,2) vysvětlíme si podivný název přirozeně jako překlad, zpola řecký, zpola latinský českého »Vrchbělský«.3 Oprávněné pochyby vznikají z úvahy, že bakalář tak mladičký v ob- šírnou a těžkou práci literární netoliko se zabral, ale též as ve dvou letech ji vykonal, a to způsobem skutečně záslužným. Případ takový jest bez odporu řídký, leč není nemožný ani nevysvětlitelný. Prostředky vzdělavací u Albína, jeho zájem o školu a styky důvěrné činí věc pravdě podobnou a rozbor předmětu samého námítkám odnímá přesvědčivosti. Aesop ode dávna býval vítanou pomůckou ve školách,4) a odtud žákům dobře utkvíval na paměti; látka z něho sloužívala často k veršům latinským, text byl vy- kládán a někdy též, jak viděli jsme nahoře, do živé řeči převáděn. Z té stránky tedy podnik byl usnadněn a při schopnostech náležitých, před- pokládaje ovšem i zběhlost v mateřštině, mohl dosti brzo státi se skutkem. Ostatně Albín sám obral si původně, jak ze všeho vysvítá, jen menší část za úlohu, ale ovšem takovou, že pokroková snaha jeho výborně odtud se poznává. Jal se totiž překládati z řečtiny skupinu Nových fabulí neboli vlastních bajek Ezopových, kteréž kolovaly dříve po latinsku pode jménem Rimiciovým, a později teprv, hlavně z tiskáren Basilejských (od r. 1518) také v řeckém znění obecně se rozšířily; když pak tento úkol šťastně do- konal a v práci patrně si zachutnal, přistoupil ku pokračování na základě německého svodu Steinhöwlova-Brantova, jejž měl po ruce v úpravě Adel- fově v některém vydání Freiburském. Zaměstnávaje se další touto sbírkou přirozeně počal od Života Ezo- pova, avšak neopomíjel, buď současně neb dodatečně, nahlédati též do textu řeckého a připojovati odtud rozličné opravy a doplňky.5) Nejlépe se zračí tento jeho postup na konci, kde v řeckém originále čte se bajka o orlu a hovniváli (Asvòg xal Kávapos), Steinhöwlem vypuštěná, poněvadž opakuje se téměř doslovně i v druhém čísle Nových fabulí. Albín srovná- váním připadnuv na mezeru, neváhal jí vyplniti svým překladem již hotovým, a tím se vysvětluje divná jinak okolnost, že uprostřed českého textu, zřejmě závislého na předloze německé, najednou shledáváme vsuvku z řečtiny (str. 50—51). Jiný případ téhož druhu vyskytá se v oddělení následujícím, v Knihách Ezopových neboli bajkách Romulových při č. I, 13 (O orlu 1) Winter, O životě na vys. školách Pražských (1899), str. 473. 2) Viz Jos. Kalouska Listiny a zápisy Bělské (1889), str. VI., VII. 33 Zmínka v poslední vůli o listu »zachovacím a vejhostním« dokazuje, že Albín pocházel z osady poddané. 4) Winter, Život a učení na partikulárních školách v Čechách (1901), str. 616 a násl. 6) Příslušná místa citují se v nynějším vydání pod čarou. Srv. též ČČM. 1890, str. 48—51.
Strana XXXVII
XXXVII a lišce, Asvòs xal Akórnš); tam sice není u Steinhöwla mezera, ale po- něvadž jest obsah zcela shodný s prvním číslem Nových fabulí, pominul Albín text německý, vyňav z něho pouze úvod a naučení, a vřadil tam svůj překlad z řečtiny (str. 65). Přibráním poučného rámce Steinhöwlova bajka obdržela promythion a dvě epimythia, jedno z řečtiny a druhé z němčiny.1) Kam až dospěl Albín v překládání německého sborníku, dokonal-li svou práci, či nebylo-li mu dopřáno zůstaviti celek hotový, nemožno nám určitě rozhodnouti. Hlavní oporou v té otázce jest prvá polovice před- mluvy, kde autor důtklivě obrací pozornost ku poučnému jádru bajek a slova neprodleně stvrzuje příklady, jež vybírá, jak slušně souditi smíme, ze svého vlastního díla. Hned první výpověď, že »málo mi to platno, vím-li o chudém člověku fabuli nebo báseň, a o hadu, kterak ho ten chudý člověk sekerau urazil, jestli že na to nepomyslím a toho sobě přivésti ne- budu uměti, abych se uměl před tím vystříhati, kterýž by mi škodu učinil« (str. 3), zřejmě souvisí s 8. číslem Starých fabulí2) (str. 139—140), a po- dobně jest při celé řadě dalších odkazů. Na číslo 7 Starých fabulí dopadá narážka, jak vlk s oslem bláhově zacházel (str. 138), a na čís. 15 jiná, kterak skopec nerozumně byl se přioděl psí koží (str. 153). Z Knih Ezo- pových vyňaty jsou zmínky o starém lvu a chytré lišce (IV., 12); o lvu své důstojnosti vědomém (I., 11), krutou zvůli provozujícím (III., 20) a bezohledně násilném (I., 6); o mravenčí pilnosti (IV., 17); o vlku a be- ránku (I., 2); o vlku a řeřábu (I., 8); o vlku a zrádném pastýři (IV., 3); o lichocení oslově (I., 17); o zajících a žabách (II., 8); o lišce a hroznech (IV., 1); o koni a myslivci (IV., 9); konečně z Nových fabulí č. 59 (o hle- mýždi, toužícím vyletnouti do výše), č. 122 (jistota lepší nežli naděje, o rybáři) a z Aniana č. 3 (o racích). Z ukázek vychází na jevo, že prvý díl sborníku zastoupen téměř úplně, až na Fabule snesené; poněvadž pak díl ten jest opatřen nejen úvodem, nýbrž i zvláštní předmluvou, podobá se, že právě část v něm obsaženou Albín již připravoval k vydání. Co se týče druhé skupiny, rozprávek Brantových, nelze tam úča- stenství Albínova ani popírati, ani s jistotou obhajovati. K autorství ukazuje hlavní titul, jméno v předmluvě a pospolitost v téže knize; proti němu svědčí zase nápadná místy povrchnost, hrubé chyby věcné a mnoho ne- motorností ve slohu. V práci Albínově nedostatky takové jen tím by se vysvětlovaly, že k nějaké konečné její úpravě vůbec nikdy nedošlo; po autorovi zbyl pouze hrubý náčrt překladu, jejž pozdější vydavatelé opraviti podle potřeby a zdokonaliti buď nemohli aneb opominuli. Albín sám byl překladatel nadaný, jenž svůj úkol řádně pochopil a obtížností jeho lehce nevážil. »Žádný neví, leč kdo pokusí, jak jest ne- snadná věc z řeči do řeči dobře a vlastně i ke všemu příležitě překládati,« těmi 1) Viz České Mus. fil. VI., str. 181, pozn. 17. ) Srv. též Kn. Ezop. II., 10, a Nov. Fab. č. 139.
XXXVII a lišce, Asvòs xal Akórnš); tam sice není u Steinhöwla mezera, ale po- něvadž jest obsah zcela shodný s prvním číslem Nových fabulí, pominul Albín text německý, vyňav z něho pouze úvod a naučení, a vřadil tam svůj překlad z řečtiny (str. 65). Přibráním poučného rámce Steinhöwlova bajka obdržela promythion a dvě epimythia, jedno z řečtiny a druhé z němčiny.1) Kam až dospěl Albín v překládání německého sborníku, dokonal-li svou práci, či nebylo-li mu dopřáno zůstaviti celek hotový, nemožno nám určitě rozhodnouti. Hlavní oporou v té otázce jest prvá polovice před- mluvy, kde autor důtklivě obrací pozornost ku poučnému jádru bajek a slova neprodleně stvrzuje příklady, jež vybírá, jak slušně souditi smíme, ze svého vlastního díla. Hned první výpověď, že »málo mi to platno, vím-li o chudém člověku fabuli nebo báseň, a o hadu, kterak ho ten chudý člověk sekerau urazil, jestli že na to nepomyslím a toho sobě přivésti ne- budu uměti, abych se uměl před tím vystříhati, kterýž by mi škodu učinil« (str. 3), zřejmě souvisí s 8. číslem Starých fabulí2) (str. 139—140), a po- dobně jest při celé řadě dalších odkazů. Na číslo 7 Starých fabulí dopadá narážka, jak vlk s oslem bláhově zacházel (str. 138), a na čís. 15 jiná, kterak skopec nerozumně byl se přioděl psí koží (str. 153). Z Knih Ezo- pových vyňaty jsou zmínky o starém lvu a chytré lišce (IV., 12); o lvu své důstojnosti vědomém (I., 11), krutou zvůli provozujícím (III., 20) a bezohledně násilném (I., 6); o mravenčí pilnosti (IV., 17); o vlku a be- ránku (I., 2); o vlku a řeřábu (I., 8); o vlku a zrádném pastýři (IV., 3); o lichocení oslově (I., 17); o zajících a žabách (II., 8); o lišce a hroznech (IV., 1); o koni a myslivci (IV., 9); konečně z Nových fabulí č. 59 (o hle- mýždi, toužícím vyletnouti do výše), č. 122 (jistota lepší nežli naděje, o rybáři) a z Aniana č. 3 (o racích). Z ukázek vychází na jevo, že prvý díl sborníku zastoupen téměř úplně, až na Fabule snesené; poněvadž pak díl ten jest opatřen nejen úvodem, nýbrž i zvláštní předmluvou, podobá se, že právě část v něm obsaženou Albín již připravoval k vydání. Co se týče druhé skupiny, rozprávek Brantových, nelze tam úča- stenství Albínova ani popírati, ani s jistotou obhajovati. K autorství ukazuje hlavní titul, jméno v předmluvě a pospolitost v téže knize; proti němu svědčí zase nápadná místy povrchnost, hrubé chyby věcné a mnoho ne- motorností ve slohu. V práci Albínově nedostatky takové jen tím by se vysvětlovaly, že k nějaké konečné její úpravě vůbec nikdy nedošlo; po autorovi zbyl pouze hrubý náčrt překladu, jejž pozdější vydavatelé opraviti podle potřeby a zdokonaliti buď nemohli aneb opominuli. Albín sám byl překladatel nadaný, jenž svůj úkol řádně pochopil a obtížností jeho lehce nevážil. »Žádný neví, leč kdo pokusí, jak jest ne- snadná věc z řeči do řeči dobře a vlastně i ke všemu příležitě překládati,« těmi 1) Viz České Mus. fil. VI., str. 181, pozn. 17. ) Srv. též Kn. Ezop. II., 10, a Nov. Fab. č. 139.
Strana XXXVIII
XXXVIII slovy v předmluvě označuje jistou měrou své programní stanovisko, a názor v theorii projevený hledí také uváděti ve skutek. Nedovedl ovšem vyhnouti se omylům, nezřídka velmi podstatným, nevybředl také náležitě z obecné vady svých vrstevníků, kteří v překladech si pomáhali opisem, někdy jen povrchním a namnoze vodnatým, ale přes to neklesá pod obyčejnou úroveň, nýbrž naopak povznáší se nad ni živou jadrností, úhlednou správností a hojnou rozmanitostí. Výmluvný důkaz horlivého snažení podal zejména svým překladem z jazyka řeckého, prvním opět po dlouhé přestávce, jež od smrti Václ. Píseckého († 1511) byla nastala, toho druhu pokusem; snad věc souvisela s působením některého z čelných humanistů tehdejších, na př. Kollinovým: avšak Albín studium řečtiny spojil s češtinou, a to nade vši pochybnost jest výhradní a vlastní jeho zásluha. K vyšetření záhady, kterak asi překlad Ezopa dostal se z Prahy na Moravu do tiskárny Prostějovské, jenom slabý zákmit označuje možnou cestičku. V poslední vůli Albínově připomíná se několikrát mistr Vít Trajan z Chotěřiny, jednak jako dědic, jednak jako vykonavatel závěti, hlavně pokud šlo o knihy a písemnosti. »Z strany pak kněh,« čteme tam doslovně, »odkazuji předkem Vítovi Trajanovi, písaři radnímu, Testamentum Novum, Pandecta a Locos communes Lossii in Evangelia ... Item, což se jiných knih dotýče, tu moc dávám plnou Vítovi, písaři radnímu, aby Kalepin, Cornu Copiae a Lexicon graecum, a kterýchž repositoř plnej jest, aby podlé spravedlnosti a svého zdání ... mezi žáky podlé velikosti a malosti rozdělil. — Item repositoř obojí p. Vítovi Trajanovi ... a ty věci, kteréž sú na ty repositoři poznamenány, bud knížky a neb jiné věci, ty k vy- upomínání jemu dávám, jako Prudentius a jiné věci. — Item zhola všecky tajné listy a věci p. Vítovi poraučím, aby s nimi učinil podlé vuole své.«) Nalézal-li se tedy v pozůstalosti rukopis Ezopa, připadl v majetek Trajanův a odtud asi za nedlouho dopraven byl na Moravu, ježto vyskytla se příležitost k vydání se strany podnikavých knihtiskařů tamních, Kašpara Aorga v Pro- stějově a Jana Günthera v Olomouci.2) Prostředníkem při tom, jak se zdá, byl Pavel Vorličný, jinak Aquilinas, jenž od r. 1548 v Prostějově působil a několik děl Güntherovým nákladem uveřejnil; náleželť do sboru přátel Trajanových, a mohl tudíž velice snadno míti povědomost o překladu Albínově.3) 1/ Viz České Mus. fil. VI. 184 - 186. 2) Důležitou snůšku dat o těchto mužích podává prof. Koželuha v připomenutém již článku programmu Prostějovského na str. 8—19. 3) Domněnka tím více podobala by se pravdě, byl-li Aquilinas, jakž o něm sou- hlasně se tvrdí (Jireček, Rukověť, I., 36; Koželuha 1. c. str. 8), korrektorem Günthe- rovské tiskárny.
XXXVIII slovy v předmluvě označuje jistou měrou své programní stanovisko, a názor v theorii projevený hledí také uváděti ve skutek. Nedovedl ovšem vyhnouti se omylům, nezřídka velmi podstatným, nevybředl také náležitě z obecné vady svých vrstevníků, kteří v překladech si pomáhali opisem, někdy jen povrchním a namnoze vodnatým, ale přes to neklesá pod obyčejnou úroveň, nýbrž naopak povznáší se nad ni živou jadrností, úhlednou správností a hojnou rozmanitostí. Výmluvný důkaz horlivého snažení podal zejména svým překladem z jazyka řeckého, prvním opět po dlouhé přestávce, jež od smrti Václ. Píseckého († 1511) byla nastala, toho druhu pokusem; snad věc souvisela s působením některého z čelných humanistů tehdejších, na př. Kollinovým: avšak Albín studium řečtiny spojil s češtinou, a to nade vši pochybnost jest výhradní a vlastní jeho zásluha. K vyšetření záhady, kterak asi překlad Ezopa dostal se z Prahy na Moravu do tiskárny Prostějovské, jenom slabý zákmit označuje možnou cestičku. V poslední vůli Albínově připomíná se několikrát mistr Vít Trajan z Chotěřiny, jednak jako dědic, jednak jako vykonavatel závěti, hlavně pokud šlo o knihy a písemnosti. »Z strany pak kněh,« čteme tam doslovně, »odkazuji předkem Vítovi Trajanovi, písaři radnímu, Testamentum Novum, Pandecta a Locos communes Lossii in Evangelia ... Item, což se jiných knih dotýče, tu moc dávám plnou Vítovi, písaři radnímu, aby Kalepin, Cornu Copiae a Lexicon graecum, a kterýchž repositoř plnej jest, aby podlé spravedlnosti a svého zdání ... mezi žáky podlé velikosti a malosti rozdělil. — Item repositoř obojí p. Vítovi Trajanovi ... a ty věci, kteréž sú na ty repositoři poznamenány, bud knížky a neb jiné věci, ty k vy- upomínání jemu dávám, jako Prudentius a jiné věci. — Item zhola všecky tajné listy a věci p. Vítovi poraučím, aby s nimi učinil podlé vuole své.«) Nalézal-li se tedy v pozůstalosti rukopis Ezopa, připadl v majetek Trajanův a odtud asi za nedlouho dopraven byl na Moravu, ježto vyskytla se příležitost k vydání se strany podnikavých knihtiskařů tamních, Kašpara Aorga v Pro- stějově a Jana Günthera v Olomouci.2) Prostředníkem při tom, jak se zdá, byl Pavel Vorličný, jinak Aquilinas, jenž od r. 1548 v Prostějově působil a několik děl Güntherovým nákladem uveřejnil; náleželť do sboru přátel Trajanových, a mohl tudíž velice snadno míti povědomost o překladu Albínově.3) 1/ Viz České Mus. fil. VI. 184 - 186. 2) Důležitou snůšku dat o těchto mužích podává prof. Koželuha v připomenutém již článku programmu Prostějovského na str. 8—19. 3) Domněnka tím více podobala by se pravdě, byl-li Aquilinas, jakž o něm sou- hlasně se tvrdí (Jireček, Rukověť, I., 36; Koželuha 1. c. str. 8), korrektorem Günthe- rovské tiskárny.
Strana XXXIX
XXXIX 3. Jak se má český překlad k originálu. A. Rozsah vnější. R. 1501 objevil se v Basileji starý sborník Steinhöwlův rozšířen téměř o polovici původní látky, a to připojením nových 140 rozprávek, které z rozličných pramenů, zvláště pak z Poggiových Facetií byl nashromáždil Šebest. Brant. Rozmnožené toto foliové vydání mělo text jediné latinský a dělilo se ve dvě skupiny, dřevní Steinhöwlovu a novou Brantovu; každá fabule opatřena byla dřevorytem o něco menším nežli v prvotisku, ale značně dokonalejším (zejména v oddíle Brantově). Německý text, v prvé části Steinhöwlův a v druhé přeložený z originálu latinského od Jana Adelpha, vyšel poněkud později ve Štrasburce r. 1508.1) Podnik dlouho neprospíval patrněji; text latinský časem vůbec vymizel, a podobný osud byl by také postihl vzdělání německé, kdyby knihtiskaři ve Freiburce Brisgavském, Jean Faber a jeho nástupce Graff, v 1. 1531—1534 nebyli se chopili vhod- ných prostředků k jeho vzkříšení. Stalo se tak změnou formátu, zřetelným drobným tiskem, obšírnými rejstříky a množstvím drevorytin, provedených sice podle dřívějšího typu, ale v měřítku silně zmenšeném; zlevněním vý- roby mohla i kupní cena býti snížena, a čilým obchodem šířila se odtud kniha mnohem více než kdy před tím až do vrstev lidu obecného. Četná tato vydání Freiburská mají vůbec titul tento: »Esopus leben vnd Fabeln : mit sampt den fabeln Aniani: Adelfonsi, vnd etlichen schimpff- reden Pogii. Darzû vszzüge schöner fabeln vnnd exempeln Doctoris Seba- stiani Brant, alles klärlich mit schönen figuren vnd registeren vszgestrichen. Formát čtvercový. Pod titulem jest dřevoryt, na něm uprostřed Ezop a kolem výjevy ze života jeho, právě tak jako v inkunabulích. V rohu dole na pravo letopočet 1531 a chiffra B+ K. K nejstarším, z 1. 1531 až 1534, náleží výtisk c. k. universitní bibliotheky v Praze (sign. 22 G 284), bohužel kusý, neboť celá polovice s rozprávkami Adelfonsovými, Poggio- vými a Brantovými bláhovým jakýmsi ztřeštěncem již dávno byla zničena. Zbytek obsahuje předmluvu s rejstříky (12 listů neznačených) a z textu Život Ezopův až do 27. bajky Anianovy (95 listů číslovaných). Podrobný rejstřík ukazuje, že vlastní text míval 185 listů, čímž jeví se značný rozdíl proti otiskům pozdějším, v nichž připadá na text pouze 175 listů.2) 1) Bibliograficky zevrubný popis obou vydání sestavil Hervieux I.2 p. 380 a 397. Srv. Schmidt Charl., Histoire littéraire de l'Alsace a la fin du XVe et au commencement du XVle siècle (Paříž 1879) díl II. str. 363—364 Skupiny vydání latinského vyskytuji se namnoze každá o sobě; skvostný výtisk oddílu Brantova jest v král. universitní bibliothece v Göttingách (Fab. Rom. 175), odkudž loni do Mus. kr Českého byl za- půjčen; v Praze nalézá se výtisk oddílu Steinhöwlova v kníž. bibliothece Lobkovické (sign. fol. 11386), jak jsem před desíti lety ochotou prof. Dr. Gindelyho měl příležitost se přesvědčiti. Viz též Gödeke, I.2 p. 390 č. 24 a 441 č. 3. 2) Úplného exempláře téhož druhu, jako jest v knihově Klementinské, dosud ne- mohl jsem zjistiti. Vydání odchylná mají: Král. bibl. v Berlíně sign. Yf 9711 bez roku;
XXXIX 3. Jak se má český překlad k originálu. A. Rozsah vnější. R. 1501 objevil se v Basileji starý sborník Steinhöwlův rozšířen téměř o polovici původní látky, a to připojením nových 140 rozprávek, které z rozličných pramenů, zvláště pak z Poggiových Facetií byl nashromáždil Šebest. Brant. Rozmnožené toto foliové vydání mělo text jediné latinský a dělilo se ve dvě skupiny, dřevní Steinhöwlovu a novou Brantovu; každá fabule opatřena byla dřevorytem o něco menším nežli v prvotisku, ale značně dokonalejším (zejména v oddíle Brantově). Německý text, v prvé části Steinhöwlův a v druhé přeložený z originálu latinského od Jana Adelpha, vyšel poněkud později ve Štrasburce r. 1508.1) Podnik dlouho neprospíval patrněji; text latinský časem vůbec vymizel, a podobný osud byl by také postihl vzdělání německé, kdyby knihtiskaři ve Freiburce Brisgavském, Jean Faber a jeho nástupce Graff, v 1. 1531—1534 nebyli se chopili vhod- ných prostředků k jeho vzkříšení. Stalo se tak změnou formátu, zřetelným drobným tiskem, obšírnými rejstříky a množstvím drevorytin, provedených sice podle dřívějšího typu, ale v měřítku silně zmenšeném; zlevněním vý- roby mohla i kupní cena býti snížena, a čilým obchodem šířila se odtud kniha mnohem více než kdy před tím až do vrstev lidu obecného. Četná tato vydání Freiburská mají vůbec titul tento: »Esopus leben vnd Fabeln : mit sampt den fabeln Aniani: Adelfonsi, vnd etlichen schimpff- reden Pogii. Darzû vszzüge schöner fabeln vnnd exempeln Doctoris Seba- stiani Brant, alles klärlich mit schönen figuren vnd registeren vszgestrichen. Formát čtvercový. Pod titulem jest dřevoryt, na něm uprostřed Ezop a kolem výjevy ze života jeho, právě tak jako v inkunabulích. V rohu dole na pravo letopočet 1531 a chiffra B+ K. K nejstarším, z 1. 1531 až 1534, náleží výtisk c. k. universitní bibliotheky v Praze (sign. 22 G 284), bohužel kusý, neboť celá polovice s rozprávkami Adelfonsovými, Poggio- vými a Brantovými bláhovým jakýmsi ztřeštěncem již dávno byla zničena. Zbytek obsahuje předmluvu s rejstříky (12 listů neznačených) a z textu Život Ezopův až do 27. bajky Anianovy (95 listů číslovaných). Podrobný rejstřík ukazuje, že vlastní text míval 185 listů, čímž jeví se značný rozdíl proti otiskům pozdějším, v nichž připadá na text pouze 175 listů.2) 1) Bibliograficky zevrubný popis obou vydání sestavil Hervieux I.2 p. 380 a 397. Srv. Schmidt Charl., Histoire littéraire de l'Alsace a la fin du XVe et au commencement du XVle siècle (Paříž 1879) díl II. str. 363—364 Skupiny vydání latinského vyskytuji se namnoze každá o sobě; skvostný výtisk oddílu Brantova jest v král. universitní bibliothece v Göttingách (Fab. Rom. 175), odkudž loni do Mus. kr Českého byl za- půjčen; v Praze nalézá se výtisk oddílu Steinhöwlova v kníž. bibliothece Lobkovické (sign. fol. 11386), jak jsem před desíti lety ochotou prof. Dr. Gindelyho měl příležitost se přesvědčiti. Viz též Gödeke, I.2 p. 390 č. 24 a 441 č. 3. 2) Úplného exempláře téhož druhu, jako jest v knihově Klementinské, dosud ne- mohl jsem zjistiti. Vydání odchylná mají: Král. bibl. v Berlíně sign. Yf 9711 bez roku;
Strana XL
XL Z těchto vydání, jež, pokud víme, v textu téměř nic se neliší, bylo některé Albínovi předlohou při jeho práci. Srovnáváním obsahu vycházejí na jevo tyto shody a rozdíly, částečně již naznačené v předcházejícím výkladě: 1. Titul hlavní i vedlejší1) mají úpravu dle němčiny, ovšem s pří- slušnou proměnou. 2. Předmluva Steinhöwlova na počátku knihy nahrazena jest novou, Albínem pěkně sestavenou (vyd. naš. str. 3—4). 3. Stať úvodní: »Co básní nazývají,« drží se originálu: »Was ein fabel genant seye« (str. 5—6). 4. Rejstříky německého textu, jak věcné, podle abecedních hesel srovnané, tak obsahové překladatel vypustil.2) 5. »Život Ezopa« (str. 7—52). Titul samostatný. Text srovnává se největším dílem s předlohou, avšak přibírají se doplňky z řečtiny. 6. »Knihy Ezopovy« (str. 53—127) shodují se ve všem, až na číslo I., 13 (Orel a liška), kdež řečtina jest základem. 7. »Staré Fabule« (str. 129—158) nemají žádné podstatnější odchylky 8. »Nové Fabule« (str. 159—214) obsahují část úplně rozdílnou Albínův překlad z řečtiny 145 bajek snůšky Planudovy, pořízený co do látky, postupu a počtu dle vydání Basilejských. Příslušný oddíl Steinhöwlův » Hie ... fahent an die new getichtet fabeln von Rimitio, Esopo auch zü- geschriben«, jest naproti tomu mnohem skrovnější a zakládá se na latině,3) drže v sobě těchto 17 čísel: I. »Von dem adler, Lamb vnd rappen: II. »Von dem adler vnd hurnüsel.« Srv. Život Ezopa, str. 50—51. III. »Von dem fuchs vnd dem bock." IV. »Von der katzen vnd dem han.« V. »Von dem fuchs vnd brumberstuden.« Srv. Nov. Fab. č. 6. VI. »Von einem man vnd einem bild.« Srv. Nov. Fab. č. 126. sign. Vk 4536 z r. 1535; sign. Vk 4514 z r. 1555; král. universitní bibl. v Göttingách z r. 1535 a 1545; c. k. dvorní knihovna ve Vídni z r. 1555 a 1594; v Praze bibl. na Strahově (sign. A. T. VIII. 12) z r. 1569. — O exemplářích v Berlíně podali mi laskavě zprávu pp. prof. Joh. Bolte a kand. prof. Arn. Novák; v Göttingách řed. biblioth. Dr. K. Dziatzko; exempláře vídeňské prohlédl p. Ferd. Menčík; výtisk na Strahově k použití mi propůjčil knihovník Dr. Isid. Zahradník. — Hervieux I. 362, má data nedostatečná. 1) Vyd. naš. str. 7. V němčině: »Das erst teil dis bouchs: als das leben Esopi, mit desselben etlichen Fabeln, usz kriechischer zungen insz latin, vnd ausz dem latin in vnser teutsch zung gestellet, mit andern Fabeln Aniani, Doligani, Adelfonsi vnd etlichen schimpffreden Pogii, ietzt gemeret vnd gebessert." 2) a) »Ein register der schönen leren, so ausz disen fabeln genommen werden, nach ordnung des alphabets zesammen gesetzt.« Počíná od »Armůt« a končí slovem »Zeyt«. — b) »Ein ander register: anzeigent, an welchem blad man yede fabel finde." 3) Závírka na J. LXXXIVV (LXXXV): »End der Fabeln Esopi von Rimitio vsz dem kriechischen ins latein gebracht, vnd werden von Romulo in seinen vier biechern nit begriſsen.«
XL Z těchto vydání, jež, pokud víme, v textu téměř nic se neliší, bylo některé Albínovi předlohou při jeho práci. Srovnáváním obsahu vycházejí na jevo tyto shody a rozdíly, částečně již naznačené v předcházejícím výkladě: 1. Titul hlavní i vedlejší1) mají úpravu dle němčiny, ovšem s pří- slušnou proměnou. 2. Předmluva Steinhöwlova na počátku knihy nahrazena jest novou, Albínem pěkně sestavenou (vyd. naš. str. 3—4). 3. Stať úvodní: »Co básní nazývají,« drží se originálu: »Was ein fabel genant seye« (str. 5—6). 4. Rejstříky německého textu, jak věcné, podle abecedních hesel srovnané, tak obsahové překladatel vypustil.2) 5. »Život Ezopa« (str. 7—52). Titul samostatný. Text srovnává se největším dílem s předlohou, avšak přibírají se doplňky z řečtiny. 6. »Knihy Ezopovy« (str. 53—127) shodují se ve všem, až na číslo I., 13 (Orel a liška), kdež řečtina jest základem. 7. »Staré Fabule« (str. 129—158) nemají žádné podstatnější odchylky 8. »Nové Fabule« (str. 159—214) obsahují část úplně rozdílnou Albínův překlad z řečtiny 145 bajek snůšky Planudovy, pořízený co do látky, postupu a počtu dle vydání Basilejských. Příslušný oddíl Steinhöwlův » Hie ... fahent an die new getichtet fabeln von Rimitio, Esopo auch zü- geschriben«, jest naproti tomu mnohem skrovnější a zakládá se na latině,3) drže v sobě těchto 17 čísel: I. »Von dem adler, Lamb vnd rappen: II. »Von dem adler vnd hurnüsel.« Srv. Život Ezopa, str. 50—51. III. »Von dem fuchs vnd dem bock." IV. »Von der katzen vnd dem han.« V. »Von dem fuchs vnd brumberstuden.« Srv. Nov. Fab. č. 6. VI. »Von einem man vnd einem bild.« Srv. Nov. Fab. č. 126. sign. Vk 4536 z r. 1535; sign. Vk 4514 z r. 1555; král. universitní bibl. v Göttingách z r. 1535 a 1545; c. k. dvorní knihovna ve Vídni z r. 1555 a 1594; v Praze bibl. na Strahově (sign. A. T. VIII. 12) z r. 1569. — O exemplářích v Berlíně podali mi laskavě zprávu pp. prof. Joh. Bolte a kand. prof. Arn. Novák; v Göttingách řed. biblioth. Dr. K. Dziatzko; exempláře vídeňské prohlédl p. Ferd. Menčík; výtisk na Strahově k použití mi propůjčil knihovník Dr. Isid. Zahradník. — Hervieux I. 362, má data nedostatečná. 1) Vyd. naš. str. 7. V němčině: »Das erst teil dis bouchs: als das leben Esopi, mit desselben etlichen Fabeln, usz kriechischer zungen insz latin, vnd ausz dem latin in vnser teutsch zung gestellet, mit andern Fabeln Aniani, Doligani, Adelfonsi vnd etlichen schimpffreden Pogii, ietzt gemeret vnd gebessert." 2) a) »Ein register der schönen leren, so ausz disen fabeln genommen werden, nach ordnung des alphabets zesammen gesetzt.« Počíná od »Armůt« a končí slovem »Zeyt«. — b) »Ein ander register: anzeigent, an welchem blad man yede fabel finde." 3) Závírka na J. LXXXIVV (LXXXV): »End der Fabeln Esopi von Rimitio vsz dem kriechischen ins latein gebracht, vnd werden von Romulo in seinen vier biechern nit begriſsen.«
Strana XLI
XLI VII. »Von einem fischer.« 1) Srv. Nov. Fab. č. 128. VIII. »Von den meüsen vnd der katzen.« Srv. Nov. Fab. č. 26. IX. »Von dem bawren vnd dem trappen.« X. »Von dem knaben, der die schaff weidet.« XI. »Von der ameis vnd der tauben.« Srv. Nov. Fab. č. 39. XII. »Von der binen vnd dem got Jupiter.« XIII. »Von eynem holtzhacker.« Srv. Nov. Fab. č. 42. XIV. »Von dem stelenden kind vnd seiner mûter.« Srv. Nov. Fab. č. 46. XV. »Von einem mann vnd einer floch." XVI. »Von einem mann vnd tzweyen weibern." XVII. »Von einem bawman.« Srv. Nov. Fab. č. 20. Každá z těchto bajek opatřena jest dřevorytinou; český oddíl obrázků nemá. O změně pozdější v té příčině v. str. XXV—XXVI. 9. »Fabule Anyanovy« (str. 215—232) uchylují se od Steinhöwla podstatněji jen tím, že tři z nich, totiž XVI. (»Von dem fischer vnd dem fischlin«), XXII. (»Von dem Bilgerlin vnd Satiro«) a XXIV. (»Von der gansz vnd güldin ey«) uvádějí se sice číslem v pořadí, avšak textu nemají, poněvadž, jak pokaždé připomenuto, jsou již »mezi fabulemi z řeckého jazyka přeloženými«. Odkaz táhne se k Novým fabulím, kdež vynechané ony bajky čteme v č. 122 (»Rybář a mladý sum«), 124 (»Člověk a divý muž«) a 134 (»Slepice zlatá vajce nesúcí«), co do obsahu stejné s Aviano- vými, ale co do formy odlišné.2) Němčina má dřevoryty, čeština nikoli. 10. Skupina »Fabulí snesených« (str. 233—270) zakládá se veskrz na textu německém. Některé nesrovnalosti padají hlavně na vrub překladu, tu i tam nedosti vytříbeného. Dřevoryty jsou jen v originále. 11. »Rozprávky Šeb. Branta«, vyplňující »druhou stranu knihy« (str. 271—361), jeví se proti originálu (140 fab.) ztenčeny o 17 čísel, většinou takových, jež byla z předcházejících částí čtenářům známa. Jsou to: I. »Von vngleicher Geselschafft« (č. 25, list CXXIIIa) = Nov. Fab. č. 10: »Uhlíř a knap.« II. »Das Gott nichts verborgen sey« (č. 27, 1. CXXIIIb) — Nov. fab. č. 14: »Chytrák aneb šibal«, a č. 24: »Dva mládenci a řezník.« Obě bajky v němčině pospolu podány. III. »Von einem, der ein Walfart thet, vnd gab Got die schalen« (č. 53, l. CXXXIVb) = Nov. fab. č. 45: »Vandrovník.« — IV. »Von eim Vogler, den ein Schlang verletzt« (č. 54, 1. CXXXVa) Nov. fab. č. 30: »Ptáčník, kterýž na lep lapá, a ještěrka.« V. »Von eim Warsager, dem auch sein gut gestolen ward« (č. 55, 1. CXXXVa) — Nov. fab. č. 38: »Hadač.« 1) Promythia odtud: »Alles das zû rechter zeit beschicht, das beschicht löblich«, Albín použil v Předmluvě str. 4, řád. 14. 2) Překroucené jméno »Anianus« vyskytá se ode dávna také v textech latin- ských a německých.
XLI VII. »Von einem fischer.« 1) Srv. Nov. Fab. č. 128. VIII. »Von den meüsen vnd der katzen.« Srv. Nov. Fab. č. 26. IX. »Von dem bawren vnd dem trappen.« X. »Von dem knaben, der die schaff weidet.« XI. »Von der ameis vnd der tauben.« Srv. Nov. Fab. č. 39. XII. »Von der binen vnd dem got Jupiter.« XIII. »Von eynem holtzhacker.« Srv. Nov. Fab. č. 42. XIV. »Von dem stelenden kind vnd seiner mûter.« Srv. Nov. Fab. č. 46. XV. »Von einem mann vnd einer floch." XVI. »Von einem mann vnd tzweyen weibern." XVII. »Von einem bawman.« Srv. Nov. Fab. č. 20. Každá z těchto bajek opatřena jest dřevorytinou; český oddíl obrázků nemá. O změně pozdější v té příčině v. str. XXV—XXVI. 9. »Fabule Anyanovy« (str. 215—232) uchylují se od Steinhöwla podstatněji jen tím, že tři z nich, totiž XVI. (»Von dem fischer vnd dem fischlin«), XXII. (»Von dem Bilgerlin vnd Satiro«) a XXIV. (»Von der gansz vnd güldin ey«) uvádějí se sice číslem v pořadí, avšak textu nemají, poněvadž, jak pokaždé připomenuto, jsou již »mezi fabulemi z řeckého jazyka přeloženými«. Odkaz táhne se k Novým fabulím, kdež vynechané ony bajky čteme v č. 122 (»Rybář a mladý sum«), 124 (»Člověk a divý muž«) a 134 (»Slepice zlatá vajce nesúcí«), co do obsahu stejné s Aviano- vými, ale co do formy odlišné.2) Němčina má dřevoryty, čeština nikoli. 10. Skupina »Fabulí snesených« (str. 233—270) zakládá se veskrz na textu německém. Některé nesrovnalosti padají hlavně na vrub překladu, tu i tam nedosti vytříbeného. Dřevoryty jsou jen v originále. 11. »Rozprávky Šeb. Branta«, vyplňující »druhou stranu knihy« (str. 271—361), jeví se proti originálu (140 fab.) ztenčeny o 17 čísel, většinou takových, jež byla z předcházejících částí čtenářům známa. Jsou to: I. »Von vngleicher Geselschafft« (č. 25, list CXXIIIa) = Nov. Fab. č. 10: »Uhlíř a knap.« II. »Das Gott nichts verborgen sey« (č. 27, 1. CXXIIIb) — Nov. fab. č. 14: »Chytrák aneb šibal«, a č. 24: »Dva mládenci a řezník.« Obě bajky v němčině pospolu podány. III. »Von einem, der ein Walfart thet, vnd gab Got die schalen« (č. 53, l. CXXXIVb) = Nov. fab. č. 45: »Vandrovník.« — IV. »Von eim Vogler, den ein Schlang verletzt« (č. 54, 1. CXXXVa) Nov. fab. č. 30: »Ptáčník, kterýž na lep lapá, a ještěrka.« V. »Von eim Warsager, dem auch sein gut gestolen ward« (č. 55, 1. CXXXVa) — Nov. fab. č. 38: »Hadač.« 1) Promythia odtud: »Alles das zû rechter zeit beschicht, das beschicht löblich«, Albín použil v Předmluvě str. 4, řád. 14. 2) Překroucené jméno »Anianus« vyskytá se ode dávna také v textech latin- ských a německých.
Strana XLII
XLII VI. »Von einem Pferd, das nit wolt behilfflich sein einem Esel im tragen der Bürde« (č. 61, 1. CXXXVIIIa) = Nov. fab. č. 123: »Kůň a osel.« VII. »Von einem Fuchs vnd Löwen« (č. 66, 1. CXLIa) = Nov. fab. č. 4: »Liška a lev.« VIII. »Von eim Feldtrummeter, der gefangen ward im kriegs (č. 70, 1. CXLIIIb) = Nov. fab. č. 140: »Trubač.« IX. »Von eim Fuchs, der nit wolt ein Löwen heimsuchen« (č. 77, 1. CXLVIIIa) = Nov. fab. 135: »Lev a liška.« X. »Von einem kleinen Fisch, der von einem grossen getriben vnd verfolgt wardt« (č. 89, 1. CLIII) — Nov. fab. č. 28: »Thymus ryba a mořská svině.« XI. »Von einem Fuchs vnd Marmelsteinenbilde« (č. 91, 1. CLIVa) = Nov. fab. č. 9: »Liška.« XII. »Von Corallen« (č. 120, 1. CLXVIIa) vůbec opominuto. XIII. »Von dem äderigen Tritamno« (č. 121, 1. CLXVIIb) vůbec opo- minuto. XIV. »Von den Rephüneren in Boetia« (č. 122, 1. CLXVIIb) vůbec opo- minuto. XV. »Von der Hanen natur vnd Rephüner« (č. 123, 1. CLXVIIIa = Nov. fab. č. 8: »Kohauti a kuroptva.« XVI. »Von einem Vogler vnd Vögeln« (č. 127, l. CLXIXa) = Nov. fab. č. 44: »Ptáčník a skřivánek.« XVII. »Von des Bibers verstandt« (č. 128, I. CLXIXb) = Nov. fab. č. 31: »Bobr.« Důsledně nedělo se toto vylučování, neboť jiné bajky, před tím též vypravované, opakují se nově v plném rozsahu; tak č. 12 na 1. CXVIIa: »Die schmeichler letzen vil Menschen« = č. 12 na str. 281 naš. vyd.; č. 64 na l. CXLa: »Von einer gemesten Hennen vnd einer Gans, die alle tag ein gulden Ey legten« = č. 60 na str. 315—316; č. 75 na l. CXLVb: »Von eim metzger vnd eim hertzen von eim hund genommen« = č. 66 na str. 321; č. 84 na l. CLb: »Von einem Fuchs vnd Leopart, vnd einem ackermann, der sein eigen ochsen tödtet« = č. 75 na str. 328; č. 86 na 1. CLIb: »Von einem Fuchs, der sich in die sprücheren verbarg, do er von den Hunden geiagt was« = č. 77 na str. 329. Z jiných odchylek připomínáme: V č. 61 na str. 317 překladatel shrnul vypravování německé (»Von einem Kaufmann etc.« na 1. CXLb = Nov. fab. č. 47) v titulní záhlaví a připojil hned mravoučný výklad. V č. 24 na str. 289 za rozprávkou o vlku, kterýž se postil, vynechán snad nedopatřením závěrek se známou anekdotou o knězi, jak proměňoval ko- roptve v postní jídlo. — Brantova povídka 87 na 1. CLII. (»Das man die heiligen Ding nit sol zu bösen sachen brauchen«) rozdělena dosti dobře ve dvěl) samostatná čísla 78 a 79 na str. 330—331; věc na první pohled 1) Odtud vysvětluje se neshoda v součtu rozprávek proti originálu: 124 17 = 141.
XLII VI. »Von einem Pferd, das nit wolt behilfflich sein einem Esel im tragen der Bürde« (č. 61, 1. CXXXVIIIa) = Nov. fab. č. 123: »Kůň a osel.« VII. »Von einem Fuchs vnd Löwen« (č. 66, 1. CXLIa) = Nov. fab. č. 4: »Liška a lev.« VIII. »Von eim Feldtrummeter, der gefangen ward im kriegs (č. 70, 1. CXLIIIb) = Nov. fab. č. 140: »Trubač.« IX. »Von eim Fuchs, der nit wolt ein Löwen heimsuchen« (č. 77, 1. CXLVIIIa) = Nov. fab. 135: »Lev a liška.« X. »Von einem kleinen Fisch, der von einem grossen getriben vnd verfolgt wardt« (č. 89, 1. CLIII) — Nov. fab. č. 28: »Thymus ryba a mořská svině.« XI. »Von einem Fuchs vnd Marmelsteinenbilde« (č. 91, 1. CLIVa) = Nov. fab. č. 9: »Liška.« XII. »Von Corallen« (č. 120, 1. CLXVIIa) vůbec opominuto. XIII. »Von dem äderigen Tritamno« (č. 121, 1. CLXVIIb) vůbec opo- minuto. XIV. »Von den Rephüneren in Boetia« (č. 122, 1. CLXVIIb) vůbec opo- minuto. XV. »Von der Hanen natur vnd Rephüner« (č. 123, 1. CLXVIIIa = Nov. fab. č. 8: »Kohauti a kuroptva.« XVI. »Von einem Vogler vnd Vögeln« (č. 127, l. CLXIXa) = Nov. fab. č. 44: »Ptáčník a skřivánek.« XVII. »Von des Bibers verstandt« (č. 128, I. CLXIXb) = Nov. fab. č. 31: »Bobr.« Důsledně nedělo se toto vylučování, neboť jiné bajky, před tím též vypravované, opakují se nově v plném rozsahu; tak č. 12 na 1. CXVIIa: »Die schmeichler letzen vil Menschen« = č. 12 na str. 281 naš. vyd.; č. 64 na l. CXLa: »Von einer gemesten Hennen vnd einer Gans, die alle tag ein gulden Ey legten« = č. 60 na str. 315—316; č. 75 na l. CXLVb: »Von eim metzger vnd eim hertzen von eim hund genommen« = č. 66 na str. 321; č. 84 na l. CLb: »Von einem Fuchs vnd Leopart, vnd einem ackermann, der sein eigen ochsen tödtet« = č. 75 na str. 328; č. 86 na 1. CLIb: »Von einem Fuchs, der sich in die sprücheren verbarg, do er von den Hunden geiagt was« = č. 77 na str. 329. Z jiných odchylek připomínáme: V č. 61 na str. 317 překladatel shrnul vypravování německé (»Von einem Kaufmann etc.« na 1. CXLb = Nov. fab. č. 47) v titulní záhlaví a připojil hned mravoučný výklad. V č. 24 na str. 289 za rozprávkou o vlku, kterýž se postil, vynechán snad nedopatřením závěrek se známou anekdotou o knězi, jak proměňoval ko- roptve v postní jídlo. — Brantova povídka 87 na 1. CLII. (»Das man die heiligen Ding nit sol zu bösen sachen brauchen«) rozdělena dosti dobře ve dvěl) samostatná čísla 78 a 79 na str. 330—331; věc na první pohled 1) Odtud vysvětluje se neshoda v součtu rozprávek proti originálu: 124 17 = 141.
Strana XLIII
XLIII prozrazuje se nevhodným titulem. — Od původního pořadí odbočeno v č. 56 a 57, neboť obsažené tam rozprávky Brant klade o 7 čísel později na 1. CXLIIb—CXLIIIb. Drobných nesrovnalostí v oddíle tomto zůstalo poměrně mnohem více nežli dříve, jak z poznámek při vydání jde na jevo. Zmínky obšírnější vy- máhá toliko letopočet „1534«, vsutý do českého textu v č. 10 na str. 279, ř. 25: »To se stalo létha čtyřstého pátého od toho času, když Řím stavěti počali. A létha tohoto Páně 1534. od stavení Říma jest 2285 leth.« Ně- mecké texty vydavateli dostupné (1535, 1545, 1555, 1569, 1594), zavírají na 1. CXVIb povídku jen slovy: »Das ist geschehen in dem vierhundertsten vnd fünfften jar, nach dem die statt Rom gebawen ward.« Mýlky nějaké ve výpočtu není; vzchází tudíž otázka, na čem udání se zakládá? V minu- lých letech 1) chybně spojoval jsem vročení se vznikem českého překladu; avšak to jest nemožno, poněvadž té doby ani originál ještě nebyl znám. Nezbývá tuším jiného východiště než domněnka, že letopočet onen po- chází buď ze soudobého výtisku toho druhu, jako jest kusý exemplář Klementinský,2) anebo z nějaké glossy,3) k německému textu připsané, kterou překladatel nalezl a do svého vypracování pojal. B. Podrobnosti v provedení. Již nahoře bylo pověděno, že Albín o to pilně se snažil, by »dobře, vlastně i ke všemu příležitě« z řeči do řeči překládal. Jak se mu v tom směru dařilo, hodláme tuto vyšetřiti zevrubněji. Humanističtí překladatelé naši hledívali mnohem více »k rozumu« své předlohy, nežli k formě její a přesnému znění; kde jim bylo něco ne- jasného aneb vůbec neznámého, vypomáhali si dohadem, často vykládáním a opisem, tu i tam mlčky pomíjeli závadu, a někteří konečně, obzvláště svědomití, vyznávali upřímně, že nevědí, jak by věc pořádně vyslovili po česku. Podati text obecně srozumitelný bylo jich zásadním pravidlem a k pravidlu tomu i Albín věrně se hlásil; ale ovšem populární měřítko dostalo se u něho v ruku nad jiné způsobilou, jež užívala ho nejen obratně, nýbrž i přesně a znalecky, rozvážně se střehouc ubližovati v něčem jádru své předlohy. V té příčině byl Albín mnohem blíže moderního stanoviska nežli z předchůdců jeho na př. Konáč aneb z vrstevníků Vorličný; schá- zelo mu jen na hlubších základech filologického vzdělání, aby zůstavil po sobě práci poměrně dokonalou. Snahu pokrokovou v práci Albínově čtenář postřehne již na prvních větách úvodu »Co básní nazývají« (str. 5): »I věděti se má, že veršuov 1) Krok 1888, str. 295—296. 2) Místo záhadné připadá tam podle rejstříku na l. CXXII., ve vydáních ostatních všude, jak podotčeno, za 1. CXVIb. 3) Na tuto věc upozornil mne p. Arn. Novák, kand. prof.
XLIII prozrazuje se nevhodným titulem. — Od původního pořadí odbočeno v č. 56 a 57, neboť obsažené tam rozprávky Brant klade o 7 čísel později na 1. CXLIIb—CXLIIIb. Drobných nesrovnalostí v oddíle tomto zůstalo poměrně mnohem více nežli dříve, jak z poznámek při vydání jde na jevo. Zmínky obšírnější vy- máhá toliko letopočet „1534«, vsutý do českého textu v č. 10 na str. 279, ř. 25: »To se stalo létha čtyřstého pátého od toho času, když Řím stavěti počali. A létha tohoto Páně 1534. od stavení Říma jest 2285 leth.« Ně- mecké texty vydavateli dostupné (1535, 1545, 1555, 1569, 1594), zavírají na 1. CXVIb povídku jen slovy: »Das ist geschehen in dem vierhundertsten vnd fünfften jar, nach dem die statt Rom gebawen ward.« Mýlky nějaké ve výpočtu není; vzchází tudíž otázka, na čem udání se zakládá? V minu- lých letech 1) chybně spojoval jsem vročení se vznikem českého překladu; avšak to jest nemožno, poněvadž té doby ani originál ještě nebyl znám. Nezbývá tuším jiného východiště než domněnka, že letopočet onen po- chází buď ze soudobého výtisku toho druhu, jako jest kusý exemplář Klementinský,2) anebo z nějaké glossy,3) k německému textu připsané, kterou překladatel nalezl a do svého vypracování pojal. B. Podrobnosti v provedení. Již nahoře bylo pověděno, že Albín o to pilně se snažil, by »dobře, vlastně i ke všemu příležitě« z řeči do řeči překládal. Jak se mu v tom směru dařilo, hodláme tuto vyšetřiti zevrubněji. Humanističtí překladatelé naši hledívali mnohem více »k rozumu« své předlohy, nežli k formě její a přesnému znění; kde jim bylo něco ne- jasného aneb vůbec neznámého, vypomáhali si dohadem, často vykládáním a opisem, tu i tam mlčky pomíjeli závadu, a někteří konečně, obzvláště svědomití, vyznávali upřímně, že nevědí, jak by věc pořádně vyslovili po česku. Podati text obecně srozumitelný bylo jich zásadním pravidlem a k pravidlu tomu i Albín věrně se hlásil; ale ovšem populární měřítko dostalo se u něho v ruku nad jiné způsobilou, jež užívala ho nejen obratně, nýbrž i přesně a znalecky, rozvážně se střehouc ubližovati v něčem jádru své předlohy. V té příčině byl Albín mnohem blíže moderního stanoviska nežli z předchůdců jeho na př. Konáč aneb z vrstevníků Vorličný; schá- zelo mu jen na hlubších základech filologického vzdělání, aby zůstavil po sobě práci poměrně dokonalou. Snahu pokrokovou v práci Albínově čtenář postřehne již na prvních větách úvodu »Co básní nazývají« (str. 5): »I věděti se má, že veršuov 1) Krok 1888, str. 295—296. 2) Místo záhadné připadá tam podle rejstříku na l. CXXII., ve vydáních ostatních všude, jak podotčeno, za 1. CXVIb. 3) Na tuto věc upozornil mne p. Arn. Novák, kand. prof.
Strana XLIV
XLIV skladatelové latinští báseň od slova latinského fando jmenují, kteréž slovo znamenává báti a rozprávěti nětco pod přikrytím k pravdě podobného.« Steinhöwlův německý originál: »Darumb wisze, daz die poeten den namen fabel von dem latinischen wort fando haben genommen, das ist ze tütsch reden« — suše uvádí etymologii latinskou, avšak Albín zdařile ji také na- podobí; škoda jen, že vedle slova »báseň« nepoložil zároveň latinské »fabula«. Soudně připojen i výklad, ač proti německému textu má ráz pleonastický; bylť význam slova »báti« již v XVI. věku poněkud méně zřetelný, a vlastní definice bajky skutečně vyžadovala doplňku. V díle samém, t. j. hlavně v první skupině celku neboli snůšce Stein- höwlově, rozmysl překladatelův příznivě zračí se nejen doplňky z řečtiny (viz o sobě), ale zejména i množstvím jadrných, zdařilých výrazů, obratů a úsloví. Ze zásoby sem příslušné uvádíme na př.: Str., řád. 7, 6: To nejhorší do sebe měl, že se zajíkal a breptal — das bösest an ihm was, er hett ein vberträg zungen, darumb er sehr statzget. 10, 20: Tak-liž si se proti nám velmi zatvrdil, čili co jiného v tom jest? Však aby věděl, že se chci o to přičiniti, aby pán náš o tom zvěděl a tomu vyrozuměl - das ist dein hertigkeit vber uns doch will ich darzu thon, das dis mein herr innen vnd wissend werden sol. 11, 23: Tak má veliká durmatá líce - also grosse backen hat er. 13, 2: Přejme mu té dobré vůle — wir wöllen im es günnen. 14, 13: Co je viděl, že se tak až do pláče rozsmál — was mag er ge- sehen haben, das er so innigklichen lachet. 15, 36: Toť škodí, že jsi z Nepodobovic — du bist zu vil vngestalt. 17, 7: Utěšeného sem pacholíka kaupil, že naň bude mílo pohleděti — ich hab so einen schönen knaben erkauffet, das du lustigers nie hast gesehen. 17, 20: Ale ty-lis ten militký páv — o bist du ein bavian. 22, 11: Ty vždycky blázníš a si pravá netrefa — du bist alweg vnsinnig vnd übel gesund. 25, 27: Všecko kratochvílení smyšlené — alles höfflichs tichten. 27, 29: Vida, že ten sedlák dobře papá — als er ersach, das der bawer so geitiglichen asz. 35, 8: Drž jazyk za zuby — zäm dein zungen. 40, 12: Všecko město pod májem sedělo — daruber was die gantz statt mit laub gezieret. 43, 15: Žena jest blekotná a pliskavá — alweg bereit zu rumoren. 59, 4: S mocnějším sebe netovaryš a své věci v dobré míře postavíš — nicht gesell dich zu gewalt, so behalt dein wesen auch ein gut gestalt (Kn. Ez. I., 6). 64, 2: Pro strach a starosti schnauti a vadnauti — durch forcht vnd sorgfeltigkeit verschmorren (I., 12).
XLIV skladatelové latinští báseň od slova latinského fando jmenují, kteréž slovo znamenává báti a rozprávěti nětco pod přikrytím k pravdě podobného.« Steinhöwlův německý originál: »Darumb wisze, daz die poeten den namen fabel von dem latinischen wort fando haben genommen, das ist ze tütsch reden« — suše uvádí etymologii latinskou, avšak Albín zdařile ji také na- podobí; škoda jen, že vedle slova »báseň« nepoložil zároveň latinské »fabula«. Soudně připojen i výklad, ač proti německému textu má ráz pleonastický; bylť význam slova »báti« již v XVI. věku poněkud méně zřetelný, a vlastní definice bajky skutečně vyžadovala doplňku. V díle samém, t. j. hlavně v první skupině celku neboli snůšce Stein- höwlově, rozmysl překladatelův příznivě zračí se nejen doplňky z řečtiny (viz o sobě), ale zejména i množstvím jadrných, zdařilých výrazů, obratů a úsloví. Ze zásoby sem příslušné uvádíme na př.: Str., řád. 7, 6: To nejhorší do sebe měl, že se zajíkal a breptal — das bösest an ihm was, er hett ein vberträg zungen, darumb er sehr statzget. 10, 20: Tak-liž si se proti nám velmi zatvrdil, čili co jiného v tom jest? Však aby věděl, že se chci o to přičiniti, aby pán náš o tom zvěděl a tomu vyrozuměl - das ist dein hertigkeit vber uns doch will ich darzu thon, das dis mein herr innen vnd wissend werden sol. 11, 23: Tak má veliká durmatá líce - also grosse backen hat er. 13, 2: Přejme mu té dobré vůle — wir wöllen im es günnen. 14, 13: Co je viděl, že se tak až do pláče rozsmál — was mag er ge- sehen haben, das er so innigklichen lachet. 15, 36: Toť škodí, že jsi z Nepodobovic — du bist zu vil vngestalt. 17, 7: Utěšeného sem pacholíka kaupil, že naň bude mílo pohleděti — ich hab so einen schönen knaben erkauffet, das du lustigers nie hast gesehen. 17, 20: Ale ty-lis ten militký páv — o bist du ein bavian. 22, 11: Ty vždycky blázníš a si pravá netrefa — du bist alweg vnsinnig vnd übel gesund. 25, 27: Všecko kratochvílení smyšlené — alles höfflichs tichten. 27, 29: Vida, že ten sedlák dobře papá — als er ersach, das der bawer so geitiglichen asz. 35, 8: Drž jazyk za zuby — zäm dein zungen. 40, 12: Všecko město pod májem sedělo — daruber was die gantz statt mit laub gezieret. 43, 15: Žena jest blekotná a pliskavá — alweg bereit zu rumoren. 59, 4: S mocnějším sebe netovaryš a své věci v dobré míře postavíš — nicht gesell dich zu gewalt, so behalt dein wesen auch ein gut gestalt (Kn. Ez. I., 6). 64, 2: Pro strach a starosti schnauti a vadnauti — durch forcht vnd sorgfeltigkeit verschmorren (I., 12).
Strana XLV
XLV Str., řád. 64, 14: Již po svém životu byla pustila — het sich ires lebens verwegen (I., 12). 74, 3: Zvuku a plesknutí jeho lekše se -- von dem hal des fallens er- schrocken sie (II., 1). 83, 1: Jdi a učeš sobě na vrbě, a chceš-li obilé míti, voř pole -- far hin vnd scharr den anger (II., 11). 84, 10: Odpusť mi, nebť jest odplata v zájem — solt du mir verzyhn, wann der lohn ist der arbeit geleich (II., 13). 84, 17: O přeutěšený obrázku, škoda že nemáš v hlavě mozku — o wie gar ein schön gestalt von einem bild vnd hat doch kein hirn (II., 14). 87, 11: Jáť piji z zlatnic a stříbrnic - ich trinck ausz gold vnd ausz silber (II., 17). 96, 22: Vím, že nevěrau prosmrdáš, protož vandruoj cestau svau — ich waysz, das du vntreüw pflygest, darumb gee deyn strasz (IIl., 6). 102, 10: Nedrápaj se s kočkau — kratze dich nit mit keiner katzen (III., 12). 103, 16: Najžilovatější dřevo — zehest (III., 14). 104, 7: Medle bratře, kudy to přichází, že ty tak tlust a hladek z míry jsi? Odpověděl mu pes: To proto jest etc. — mein brůder, wie kompts, das du so feist vnd so glat bist vber deinen balg? Antwort ihm der hund: Das kompt darvon ... (III., 15). 105, 9: Od čeho si na krku tak voholený a omykaný — warvon bist du also vmb deinen hals beschaben vnd gefrettet (III., 15). 105, 26: Břichu žádné potravy jednati nechtěly .. pro to, že by samo ne- chtělo dělati, než každý čas plné býti a prazdníc seděti — wolten im kein speis meer reichen, vmb das er selber nit wolt arbeiten vnd doch alzeit vol sein vnd müssig sitzen (III., 16). 105, 31: Jídla přijímati nechtělo, neb cesty zarostly, žíly zavadly, střeva se skrčila — die weg warend verschmorret vnd kundent sich vor öde nit vffgethon (III., 16). 109, 17: Potom se vopice také tázal, zda by mu z aust smrdělo? Ta od- pověděla: Raději se vzeptaj, voní-li; nebo jako nějaká skořice, taková z nich vůně vychází — darnach fraget er den affen, ob im sein maul stüncke. Der antwort: Es schmecket als ein zimmet- rinden (III., 20). 109, 22: Bílil se, jakoby nemocen byl — glisznet ein kranckheit (III., 20). 111, 3: S rozbížkau i s doskokem — mit klimmen vnd springen (IV., 1). 112, 23: A já viděl, tam hyn běžel — ja, er ist daher geloffen (IV., 3). — dein schwantz ist gesteinet (IV., 4). 113, 16: Wocas tvůj jest províjený 119, 4: Jakž kuoň vybosti mohl — so bald das pferd gelauffen mocht mit nöten (IV., 9). 121, 3: Casto někdo domnívá se, že by ke dvoru jel aneb na posvícení offt vermeint einer zu einem hoff geritten sein (IV., 11).
XLV Str., řád. 64, 14: Již po svém životu byla pustila — het sich ires lebens verwegen (I., 12). 74, 3: Zvuku a plesknutí jeho lekše se -- von dem hal des fallens er- schrocken sie (II., 1). 83, 1: Jdi a učeš sobě na vrbě, a chceš-li obilé míti, voř pole -- far hin vnd scharr den anger (II., 11). 84, 10: Odpusť mi, nebť jest odplata v zájem — solt du mir verzyhn, wann der lohn ist der arbeit geleich (II., 13). 84, 17: O přeutěšený obrázku, škoda že nemáš v hlavě mozku — o wie gar ein schön gestalt von einem bild vnd hat doch kein hirn (II., 14). 87, 11: Jáť piji z zlatnic a stříbrnic - ich trinck ausz gold vnd ausz silber (II., 17). 96, 22: Vím, že nevěrau prosmrdáš, protož vandruoj cestau svau — ich waysz, das du vntreüw pflygest, darumb gee deyn strasz (IIl., 6). 102, 10: Nedrápaj se s kočkau — kratze dich nit mit keiner katzen (III., 12). 103, 16: Najžilovatější dřevo — zehest (III., 14). 104, 7: Medle bratře, kudy to přichází, že ty tak tlust a hladek z míry jsi? Odpověděl mu pes: To proto jest etc. — mein brůder, wie kompts, das du so feist vnd so glat bist vber deinen balg? Antwort ihm der hund: Das kompt darvon ... (III., 15). 105, 9: Od čeho si na krku tak voholený a omykaný — warvon bist du also vmb deinen hals beschaben vnd gefrettet (III., 15). 105, 26: Břichu žádné potravy jednati nechtěly .. pro to, že by samo ne- chtělo dělati, než každý čas plné býti a prazdníc seděti — wolten im kein speis meer reichen, vmb das er selber nit wolt arbeiten vnd doch alzeit vol sein vnd müssig sitzen (III., 16). 105, 31: Jídla přijímati nechtělo, neb cesty zarostly, žíly zavadly, střeva se skrčila — die weg warend verschmorret vnd kundent sich vor öde nit vffgethon (III., 16). 109, 17: Potom se vopice také tázal, zda by mu z aust smrdělo? Ta od- pověděla: Raději se vzeptaj, voní-li; nebo jako nějaká skořice, taková z nich vůně vychází — darnach fraget er den affen, ob im sein maul stüncke. Der antwort: Es schmecket als ein zimmet- rinden (III., 20). 109, 22: Bílil se, jakoby nemocen byl — glisznet ein kranckheit (III., 20). 111, 3: S rozbížkau i s doskokem — mit klimmen vnd springen (IV., 1). 112, 23: A já viděl, tam hyn běžel — ja, er ist daher geloffen (IV., 3). — dein schwantz ist gesteinet (IV., 4). 113, 16: Wocas tvůj jest províjený 119, 4: Jakž kuoň vybosti mohl — so bald das pferd gelauffen mocht mit nöten (IV., 9). 121, 3: Casto někdo domnívá se, že by ke dvoru jel aneb na posvícení offt vermeint einer zu einem hoff geritten sein (IV., 11).
Strana XLVI
XLVI Str., řád. 132, 15: Předníma nohama v hromadu jako tleskajíc — schlug sein hend vor freuden zusammen (St. Fab. 1). 134, 6: Co ti chlapi sedláci praví — was die groben bawren sagen (St. Fab. 3). 136, 4: Zdař Bůh, sestra, zdař Bůh — ich grüsz dich, schwester, ich grüsz dich (St. Fab. 5). 137, 18: Zakradl se za něho — was heimlich hinder ihn geschlichen (St. Fab. 6). 141, 7: Pane Bože, neračiž toho dopustiti — Gott wölle nimmer kein solch vrteil geben (St. Fab. 9). 144, 17: Napoly umrlého a zabitého ho odešli, a kamž mínili, tam se předse brali — liessen ihn ligen halb todt vnd giengend ihre strasz (St. Fab. 10). 151, 2: Liška řekla k vlku: Pane kmotře — o mein herr (St. Fab. 14). 219, 23: Oblec se v svého otce kuklu — zeuch an deines vaters gewandt (An. 4). 220, 14: Vlastní chvála z hrdla smrdí — eigner lob faulet in des redenden mund (An. 5). 251, 10: Kdež to miníte, kde? — wohin stat ewer meinung? (Fab. snes. 9). atd. atd. Ale nebylo vždy přáno Albínovi, aby na své pouti pokračoval po- hodlně, bez omylu a úrazu, tu hrubšího, tu nepatrnějšího. Němčina mu nezřídka působila veliké nesnáze lexikální, a nedorozumění odtud povstalá mívala v zápětí rozličné poklesky, ba zavinila i leckterou nejapnost a zmatek v obsahu. Rozpaky překladatelské jeví se na př. pokusem o vystižení pojmu »natürlicher meister« (filosof): »Mistr učený v umění, kteréž přísluší k lid- skému přirození« (13, 30) aneb: »Jest mistrem v umění příležícím a pří- slušejícím ku poznání přirození« (18, 5). Slovo »taubsucht« (furor) vykládá se jednou jako »veliké nemoci morní« (52, 2) a podruhé jako »hluchá aneb padaucí nemoc« (259, 35; 40); »borste« pojato chybně jako »uher« (151, 14 a 152, 21) a dle toho překlad upraven, zajímavě, ale nesprávně; »feder- spil« (accipiter) mylně vyloženo slovem »kratochvíle« (266, 18); podivné jest »zubr« několikrát za »tigerthier« (225 č. XIII.; 350 č. 107). Za chyby zrna zvláště závažného dlužno počítati: Str., řád. 94, 8: Škaredá místa na sobě měl — het fürbasz böse pfleg (Kn. Ez. III., 3). 114, 8: Pautníkom a přes pole pracujícím máme dobrotiví a litostiví býti — man sol allen bilgern vnd landfarern gütig vnd barm- hertzig sein (IV., 5). 148, 20: Včerá sukno vneseno do pána mého sklepu — gestern ist ein wand gefallen an meines herren speiszkeller (lat.: excidit una paries); překladatel minil »gewand« (St. Fab. 12).
XLVI Str., řád. 132, 15: Předníma nohama v hromadu jako tleskajíc — schlug sein hend vor freuden zusammen (St. Fab. 1). 134, 6: Co ti chlapi sedláci praví — was die groben bawren sagen (St. Fab. 3). 136, 4: Zdař Bůh, sestra, zdař Bůh — ich grüsz dich, schwester, ich grüsz dich (St. Fab. 5). 137, 18: Zakradl se za něho — was heimlich hinder ihn geschlichen (St. Fab. 6). 141, 7: Pane Bože, neračiž toho dopustiti — Gott wölle nimmer kein solch vrteil geben (St. Fab. 9). 144, 17: Napoly umrlého a zabitého ho odešli, a kamž mínili, tam se předse brali — liessen ihn ligen halb todt vnd giengend ihre strasz (St. Fab. 10). 151, 2: Liška řekla k vlku: Pane kmotře — o mein herr (St. Fab. 14). 219, 23: Oblec se v svého otce kuklu — zeuch an deines vaters gewandt (An. 4). 220, 14: Vlastní chvála z hrdla smrdí — eigner lob faulet in des redenden mund (An. 5). 251, 10: Kdež to miníte, kde? — wohin stat ewer meinung? (Fab. snes. 9). atd. atd. Ale nebylo vždy přáno Albínovi, aby na své pouti pokračoval po- hodlně, bez omylu a úrazu, tu hrubšího, tu nepatrnějšího. Němčina mu nezřídka působila veliké nesnáze lexikální, a nedorozumění odtud povstalá mívala v zápětí rozličné poklesky, ba zavinila i leckterou nejapnost a zmatek v obsahu. Rozpaky překladatelské jeví se na př. pokusem o vystižení pojmu »natürlicher meister« (filosof): »Mistr učený v umění, kteréž přísluší k lid- skému přirození« (13, 30) aneb: »Jest mistrem v umění příležícím a pří- slušejícím ku poznání přirození« (18, 5). Slovo »taubsucht« (furor) vykládá se jednou jako »veliké nemoci morní« (52, 2) a podruhé jako »hluchá aneb padaucí nemoc« (259, 35; 40); »borste« pojato chybně jako »uher« (151, 14 a 152, 21) a dle toho překlad upraven, zajímavě, ale nesprávně; »feder- spil« (accipiter) mylně vyloženo slovem »kratochvíle« (266, 18); podivné jest »zubr« několikrát za »tigerthier« (225 č. XIII.; 350 č. 107). Za chyby zrna zvláště závažného dlužno počítati: Str., řád. 94, 8: Škaredá místa na sobě měl — het fürbasz böse pfleg (Kn. Ez. III., 3). 114, 8: Pautníkom a přes pole pracujícím máme dobrotiví a litostiví býti — man sol allen bilgern vnd landfarern gütig vnd barm- hertzig sein (IV., 5). 148, 20: Včerá sukno vneseno do pána mého sklepu — gestern ist ein wand gefallen an meines herren speiszkeller (lat.: excidit una paries); překladatel minil »gewand« (St. Fab. 12).
Strana XLVII
XLVII Str., řád. 218, 7: (Žába pravila,) ač by koli tam sama ráda šla anebo se plavila, však její chuoze bylo by velmi lénivé lezení, a plavení by měla s celý den — wie wol er stete gieng, so were doch sein gang treg vnd sytlich vand schieffe wenig den gantzen tag (An. 2). 248, č. VII.: O celném a o dvořenínu — von einem zolner vnd dem hoff- roten. — Osudným přeložením slova »hoffrot« českým »dvořenín« místo »hrbáč, hrbatý« všecek smysl zatemněn (Fab. snes. č. VII.) Srv. ještě na str. 10, 12: Rozpomínám se na tu přívětivost, kterauž sem vždycky k hostem měl, a zvláště pak ty abych přijímal, kteříž Boží sau = ich gedenck die gütigkeit, die ich alle zeit hab gehabt zu den gesten, den Götten empfengklich sein gewesen. — 45, 26: ze všeho města řečeného Slunce = usz der stat der sonnen. — 52, 3: Tu teprv po- rozuměli a utichli = do wurden sie leidig (podob. 73, 12). — 58, 2—3: »luňák« nepřesně položeno dvakrát za sebou, jednou jako »weyer« (milvus) a podruhé jako »gier« (Kn. Ez. 1., 4). — 78, 13: jest slušné, a od při- rození to dopuštěno, aby dítě v bezpečném místě poručené, právem na- rozeno bylo = es ist doch zimlich vnnd von der natur erlaubt, das ein kind in einen sichern stat befolhen wird von der recht gebererin (II., 6). — 89, 11: aby ty sama jísti mohla, když by ony zlapány byly = das du gar essen möchtest, das sie benagen wurden (II., 19). — 116, 1: mohli sme tě hlavami našimi až do smrti utrkati, a třebas ještě roztrkati, a tak bychom se byli o tvau vsteklost s tebau snesli = do möchten wir dich wol gestossen haben mit vnsern köpffen vnd zerknütschet vnd getödtet, so weren wir jetzt deines wütens mit vns vertragen (IV., 6). — 151, 11; 15; 21: dobře před svítáním — na svítání — po třetí = zu früer mettenzeit — zu prime zcit — zu terz zeit (St. Fab. XIV.). — 220, 19: pes vrčel a řičel, avšak proto na žádného zubuo nevošklebil, ale vstrče vocas pod se, mlče lidi trhal — der hund grüwet, grannet, noch blecket die zäne wider niemant, sonder schlug er vngebollen seinen schwantz zwischen die bein, vnd bis die menschen frevenlichen (An. 6). — 222, 22: když z jednoho nebezpeč- ného vandru vyklécím, abych se zlenka zase veň nepauštěl a nedával = wo ich ein fart vntrüw empfunden hab, das ich mich fürbas nicht mer darein bringen lasz (An. 8) — atd. S nejhrubšími vadami potkáváme se ve druhé skupině celku neboli v rozprávkách Brantových, jak již nahoře o tom zmínka učiněna. Mnoho tu padá na vrub německé předlohy, která sama jsouc překladem z latiny nijak nemůže býti zvána vzorem správnosti1); avšak hlavní vina vězí v ne- dostatečné redakci českého textu. Sem počítáme především zkomoleniny ve vlastních jmenech, na př.: »Netapacia« (263, 25) = orig. Neri Paccii; 1) O mělkosti překladatele německého výmluvně svědčí kuriosní jméno spiso- vatele: »Europetotius« (list CLXIIIa, naš. vyd. str. 346, 27), utvořené z Brantova »Europae totius«; podobně: »Apuleius von Magia« (l. CLXIVa = 348, s); »in Gallias« z Brantova: »ad gallinas« (l. CXVb = 278, 7) a j.
XLVII Str., řád. 218, 7: (Žába pravila,) ač by koli tam sama ráda šla anebo se plavila, však její chuoze bylo by velmi lénivé lezení, a plavení by měla s celý den — wie wol er stete gieng, so were doch sein gang treg vnd sytlich vand schieffe wenig den gantzen tag (An. 2). 248, č. VII.: O celném a o dvořenínu — von einem zolner vnd dem hoff- roten. — Osudným přeložením slova »hoffrot« českým »dvořenín« místo »hrbáč, hrbatý« všecek smysl zatemněn (Fab. snes. č. VII.) Srv. ještě na str. 10, 12: Rozpomínám se na tu přívětivost, kterauž sem vždycky k hostem měl, a zvláště pak ty abych přijímal, kteříž Boží sau = ich gedenck die gütigkeit, die ich alle zeit hab gehabt zu den gesten, den Götten empfengklich sein gewesen. — 45, 26: ze všeho města řečeného Slunce = usz der stat der sonnen. — 52, 3: Tu teprv po- rozuměli a utichli = do wurden sie leidig (podob. 73, 12). — 58, 2—3: »luňák« nepřesně položeno dvakrát za sebou, jednou jako »weyer« (milvus) a podruhé jako »gier« (Kn. Ez. 1., 4). — 78, 13: jest slušné, a od při- rození to dopuštěno, aby dítě v bezpečném místě poručené, právem na- rozeno bylo = es ist doch zimlich vnnd von der natur erlaubt, das ein kind in einen sichern stat befolhen wird von der recht gebererin (II., 6). — 89, 11: aby ty sama jísti mohla, když by ony zlapány byly = das du gar essen möchtest, das sie benagen wurden (II., 19). — 116, 1: mohli sme tě hlavami našimi až do smrti utrkati, a třebas ještě roztrkati, a tak bychom se byli o tvau vsteklost s tebau snesli = do möchten wir dich wol gestossen haben mit vnsern köpffen vnd zerknütschet vnd getödtet, so weren wir jetzt deines wütens mit vns vertragen (IV., 6). — 151, 11; 15; 21: dobře před svítáním — na svítání — po třetí = zu früer mettenzeit — zu prime zcit — zu terz zeit (St. Fab. XIV.). — 220, 19: pes vrčel a řičel, avšak proto na žádného zubuo nevošklebil, ale vstrče vocas pod se, mlče lidi trhal — der hund grüwet, grannet, noch blecket die zäne wider niemant, sonder schlug er vngebollen seinen schwantz zwischen die bein, vnd bis die menschen frevenlichen (An. 6). — 222, 22: když z jednoho nebezpeč- ného vandru vyklécím, abych se zlenka zase veň nepauštěl a nedával = wo ich ein fart vntrüw empfunden hab, das ich mich fürbas nicht mer darein bringen lasz (An. 8) — atd. S nejhrubšími vadami potkáváme se ve druhé skupině celku neboli v rozprávkách Brantových, jak již nahoře o tom zmínka učiněna. Mnoho tu padá na vrub německé předlohy, která sama jsouc překladem z latiny nijak nemůže býti zvána vzorem správnosti1); avšak hlavní vina vězí v ne- dostatečné redakci českého textu. Sem počítáme především zkomoleniny ve vlastních jmenech, na př.: »Netapacia« (263, 25) = orig. Neri Paccii; 1) O mělkosti překladatele německého výmluvně svědčí kuriosní jméno spiso- vatele: »Europetotius« (list CLXIIIa, naš. vyd. str. 346, 27), utvořené z Brantova »Europae totius«; podobně: »Apuleius von Magia« (l. CLXIVa = 348, s); »in Gallias« z Brantova: »ad gallinas« (l. CXVb = 278, 7) a j.
Strana XLVIII
XLVIII »v Chotomii« (276, 22) = Chaonii; »Surius« (279, 1) = Furius; »země Pienská« (290, 1) = Picenum; »Halvikar« (309, 1) = Hamilkar; »Tricemius« (311, 27) = Trinummus; »Terentianus« (317, 12; též orig.) = Terentius; »Apulegius« (321, 30), »Apulcius« (348, 8) — Apuleius; »Higmius« (326, tit.; orig. »Higinius«) = Hyginus; »Offrogenes« (334, 25) = Ofiogenes; »v zemi Lenkotrata« (336, 13; orig.: »in den landen Leucotrota«) = leucocrota, jméno zvířete; »Parandrovi, Pariandrovi, Pariandovi« (342, 11; 14; 20) = Peri- androvi; »v Olruthu« (347, 3) = v Olympii atd. Záměny neporozuměním vzniklé čteme na př.: »v Paříži« (276, 6) = zu Perus; »knížete z Leyteruov« (302, 3) = von der leitern, t. j. »della Scala« »z Rudolffu města komorník« (309, 21) = von Rudolff Camerin begeret etc.; »při hře k chvále bohyně Circes« (338, 19; 26) = in den spilen Circenses genant a j. Též citáty, vůbec primitivní, někdy matou se; na př.: »Cicero praví: Snové atd.« (308, 33) na místě; »Tibullus«; omyl vznikl vinou origi- nálu, kdež čteme: »als Tullius sagt« (1. CXXXVIa); »jako u Homera Dares a Entellus« (299, 7) místo u Vergilia a j.1) Nesprávné pochopení ruší nejednou logickou spojitost, na př. v č. 8 na str. 278, 5: »Livia tu slepici preč pustila, tu pak ratolest vsaditi dala. I rozmáhalo se to obé náramně, tak že množství kuřátek do Franské země dovesli« = liesz die henn ziehen (alere) vnd den ast pflantzen. Alle beid namen so vast zu, das die menge der jungen hünlin in Gallias gefürt wurden (v lat. textu Brantově: ut pullorum copia ad gallinas duceret, t. j. dle smyslu: že množství kuřátek s kvočnami chodilo); vadu předlohy český překladatel novým nedorozuměním stupňoval. — Tamže, ř. 14: »Potom .. . udatnému tomu pokolení a chvalitebnému i statečnému konec učiněn jest« = nach dem volgte ... des bresthafften geschlechts ein vnder- gang; tedy pravý opak. — 291, 17: »když již po kolena do vody vpuštěna byla« = do sy jetz im wasser bisz an das kinn stund. — 323, 32: »za- pověděl Gonellovi, ačkoli naň laskav byl, pro jeho mstivé obyčeje zemi svú« = der fürst verbot Gonella sein land, wie wol er im fast lieb vnd genem was vmb seiner ebentheur willen. — 335, 20: »Obyčeje jejich hlasem vyhlašují a voláni jim říkaji« = der sitten lautet stimlich oder heist vocamen (co jest míněno, vysvětluje teprve latinský text: Anthropophagi, quorum morem vocamen sonat. — 351, 6: »Toliko jest trupel k vymenu po- dobný« = es ist allein ein grober wust vnd eiter (lat. text: tantum rudis sanies) atd. Jak velice tento nedostatek bývá na škodu zajímavosti anebo vtipu v obsahu, viděti na př. z č. 15 na str. 283; z č. 73 na str. 327; z č. 80 na str. 331 a j. Několikrát prozrazuje se nedokončený překlad i větami nesouvislými, zejména na str. 319, 20; 333, 19; 339, 17. 1) Na str. 333, 23 překladatel slovy: »K tomu přidává sv. Augustin« náhodou vyhnul se chybě orig, kdež praví se: »S. Augustin in dem fünfften buch von der statt Gottes«; výrok jest v knize XVIII.
XLVIII »v Chotomii« (276, 22) = Chaonii; »Surius« (279, 1) = Furius; »země Pienská« (290, 1) = Picenum; »Halvikar« (309, 1) = Hamilkar; »Tricemius« (311, 27) = Trinummus; »Terentianus« (317, 12; též orig.) = Terentius; »Apulegius« (321, 30), »Apulcius« (348, 8) — Apuleius; »Higmius« (326, tit.; orig. »Higinius«) = Hyginus; »Offrogenes« (334, 25) = Ofiogenes; »v zemi Lenkotrata« (336, 13; orig.: »in den landen Leucotrota«) = leucocrota, jméno zvířete; »Parandrovi, Pariandrovi, Pariandovi« (342, 11; 14; 20) = Peri- androvi; »v Olruthu« (347, 3) = v Olympii atd. Záměny neporozuměním vzniklé čteme na př.: »v Paříži« (276, 6) = zu Perus; »knížete z Leyteruov« (302, 3) = von der leitern, t. j. »della Scala« »z Rudolffu města komorník« (309, 21) = von Rudolff Camerin begeret etc.; »při hře k chvále bohyně Circes« (338, 19; 26) = in den spilen Circenses genant a j. Též citáty, vůbec primitivní, někdy matou se; na př.: »Cicero praví: Snové atd.« (308, 33) na místě; »Tibullus«; omyl vznikl vinou origi- nálu, kdež čteme: »als Tullius sagt« (1. CXXXVIa); »jako u Homera Dares a Entellus« (299, 7) místo u Vergilia a j.1) Nesprávné pochopení ruší nejednou logickou spojitost, na př. v č. 8 na str. 278, 5: »Livia tu slepici preč pustila, tu pak ratolest vsaditi dala. I rozmáhalo se to obé náramně, tak že množství kuřátek do Franské země dovesli« = liesz die henn ziehen (alere) vnd den ast pflantzen. Alle beid namen so vast zu, das die menge der jungen hünlin in Gallias gefürt wurden (v lat. textu Brantově: ut pullorum copia ad gallinas duceret, t. j. dle smyslu: že množství kuřátek s kvočnami chodilo); vadu předlohy český překladatel novým nedorozuměním stupňoval. — Tamže, ř. 14: »Potom .. . udatnému tomu pokolení a chvalitebnému i statečnému konec učiněn jest« = nach dem volgte ... des bresthafften geschlechts ein vnder- gang; tedy pravý opak. — 291, 17: »když již po kolena do vody vpuštěna byla« = do sy jetz im wasser bisz an das kinn stund. — 323, 32: »za- pověděl Gonellovi, ačkoli naň laskav byl, pro jeho mstivé obyčeje zemi svú« = der fürst verbot Gonella sein land, wie wol er im fast lieb vnd genem was vmb seiner ebentheur willen. — 335, 20: »Obyčeje jejich hlasem vyhlašují a voláni jim říkaji« = der sitten lautet stimlich oder heist vocamen (co jest míněno, vysvětluje teprve latinský text: Anthropophagi, quorum morem vocamen sonat. — 351, 6: »Toliko jest trupel k vymenu po- dobný« = es ist allein ein grober wust vnd eiter (lat. text: tantum rudis sanies) atd. Jak velice tento nedostatek bývá na škodu zajímavosti anebo vtipu v obsahu, viděti na př. z č. 15 na str. 283; z č. 73 na str. 327; z č. 80 na str. 331 a j. Několikrát prozrazuje se nedokončený překlad i větami nesouvislými, zejména na str. 319, 20; 333, 19; 339, 17. 1) Na str. 333, 23 překladatel slovy: »K tomu přidává sv. Augustin« náhodou vyhnul se chybě orig, kdež praví se: »S. Augustin in dem fünfften buch von der statt Gottes«; výrok jest v knize XVIII.
Strana XLIX
XLIX C. Nové Fabule. Řecký text vlastních bajek Aisopovských koloval z počátku ve vy- dáních Bona Accursia z Pisy (po r. 1480) a později hlavně Alda Manutia (v Benátkách 1505); v onom byl částečný a v tomto úplný latinský pře- klad připojen. 1) Z Aldovy recense vzešlo a za krátký čas na všech stra- nách vrchu dosáhlo vydání Jana Frobenia v Basileji r. 1518; bylo také dvojjazyčné, přinášejíc vedle řečtiny i překlad latinský, a opakovalo se v této formě mnohokrát.2) Text pouze řecký, pospolu s Babriem, He- siodem. Theognidem a jinými drobnými přídavky Frobenius otiskl r. 1521 za titulem: »Scriptores aliquot gnomici iis, qui Graecarum literarum can- didati sunt, utilissimi . . .« 3), a toto právě vydání dlužno pokládati za Albínovu předlohu při Nových Fabulích. V rozsahu a postupu originál s překladem všude se srovnávají, až na počet fabulí, kterých má původní text 149 a překlad jen 145. O dvou (č. 1. 2.) stala se již zmínka, že se nalézají v knize na jiném místě (v Živ. Ezop. str. 50—51 a v Kn. Ezop. I, 13 str. 65); další dvě, t. j. Alóans xal voáyos (č. 4.) a Allovoos xal àkexvoýov (č. 6.), vynechány jsou vůbec z příčiny neznámé. 4) V pořádku jest nepatrná odchylka na konci, že totiž bajka »Aovòs xaà kóxog« v originále jest předposlední a v překladě o dvě čísla dříve (144.). Hledíme-li ku podrobnostem, jeví se nám tytéž stránky chvalné i ne- dokonalé, jak jsme je vyznačili nahoře. Vidíme přede vším, že stručnost originálu a jeho výrazná úsečnost působí náramné obtíže, příčíc se obvyklé širokosti a hovořivosti; překladatel stojí tu jaksi na středokratech, neboť přičiňuje se dle možnosti, by trval při původní osnově, na př. v četných 1) Bibliografické zprávy podává Furia, Fabulae Aesopicae (1810) p. LXXXVI-XCIV. Viz též : Keidel, Aesopic Fable Liter. str. 13 č. 37. — Vzácným výtiskem Accursiova vydání z pozůstalosti Bohuslava Hasišteinského z Lobkovic honosí se knížecí bibliotheka Lobkovická v Roudnici (sign. II. B. d. 4). Celek (167 listů ve 4°) obsahuje tři části: I. Přípis Accursiův »Johanni Francisco Turriano«, »AlGюTOv ßlos toй uvдоло OŤ Masino v HIkavořôp Gvyvocapsig« a »Algóxov uŠiot« (147, poslední: Aézos zal yápavos), do- hromady 70 listů. — II. »Vita Aesopi«, »Fabulae« (100, poslední: De viro et uxoribus) a »Totius operis anacephaleosis«, dohrom. 59 l. — III. Přípis Accursiův »Turriano« a 61 bajek, v levo text řecký a v pravo latinský; dohrom. 38 l. Na konci: »Bonus Accursius Pisanus impressit: qui non doctorum hominum, sed rudium ac puerorum gratia hunc laborem suscepit.« Tištěno v Miláně po r. 1480. — Na knihu mne upo- zornil r. 1888 p. Max. Dvořák, kníž. archivář a biblioth. v Roudnici. 2) »Aesopi Phrygis vita et fabellae cum latina interpretatione . .. Basileae apud Jo. Frobenium, Mense Januario An. 1518.« — Str. 262 ve 4°. V levo řečtina, v pravo latina. Exemplář v knih. Klementinské (sign. 5. G. 12). Viz Furia I. c. p. CI—CII. 3) Str. 343 ve 4°. Na konci: »'EturóGn &v ô&Gnиоvávn tôv Pavpaxòv Bactksia тa9à toárvy vò Doopsvig, arvi Gagynktövi, šva dnò vis toй XQLGтоŤ yavvýosos zeltodvá TEVCKоGIOGUо SкоGvо лоńzO.« V knih. Klement. sign. 5. J. 10. *) Snad rukopis byl poškozen, že nemohlo se ho upotřebiti; jinak byla by mezera sotva zůstala bez označení aneb odkazu. IV
XLIX C. Nové Fabule. Řecký text vlastních bajek Aisopovských koloval z počátku ve vy- dáních Bona Accursia z Pisy (po r. 1480) a později hlavně Alda Manutia (v Benátkách 1505); v onom byl částečný a v tomto úplný latinský pře- klad připojen. 1) Z Aldovy recense vzešlo a za krátký čas na všech stra- nách vrchu dosáhlo vydání Jana Frobenia v Basileji r. 1518; bylo také dvojjazyčné, přinášejíc vedle řečtiny i překlad latinský, a opakovalo se v této formě mnohokrát.2) Text pouze řecký, pospolu s Babriem, He- siodem. Theognidem a jinými drobnými přídavky Frobenius otiskl r. 1521 za titulem: »Scriptores aliquot gnomici iis, qui Graecarum literarum can- didati sunt, utilissimi . . .« 3), a toto právě vydání dlužno pokládati za Albínovu předlohu při Nových Fabulích. V rozsahu a postupu originál s překladem všude se srovnávají, až na počet fabulí, kterých má původní text 149 a překlad jen 145. O dvou (č. 1. 2.) stala se již zmínka, že se nalézají v knize na jiném místě (v Živ. Ezop. str. 50—51 a v Kn. Ezop. I, 13 str. 65); další dvě, t. j. Alóans xal voáyos (č. 4.) a Allovoos xal àkexvoýov (č. 6.), vynechány jsou vůbec z příčiny neznámé. 4) V pořádku jest nepatrná odchylka na konci, že totiž bajka »Aovòs xaà kóxog« v originále jest předposlední a v překladě o dvě čísla dříve (144.). Hledíme-li ku podrobnostem, jeví se nám tytéž stránky chvalné i ne- dokonalé, jak jsme je vyznačili nahoře. Vidíme přede vším, že stručnost originálu a jeho výrazná úsečnost působí náramné obtíže, příčíc se obvyklé širokosti a hovořivosti; překladatel stojí tu jaksi na středokratech, neboť přičiňuje se dle možnosti, by trval při původní osnově, na př. v četných 1) Bibliografické zprávy podává Furia, Fabulae Aesopicae (1810) p. LXXXVI-XCIV. Viz též : Keidel, Aesopic Fable Liter. str. 13 č. 37. — Vzácným výtiskem Accursiova vydání z pozůstalosti Bohuslava Hasišteinského z Lobkovic honosí se knížecí bibliotheka Lobkovická v Roudnici (sign. II. B. d. 4). Celek (167 listů ve 4°) obsahuje tři části: I. Přípis Accursiův »Johanni Francisco Turriano«, »AlGюTOv ßlos toй uvдоло OŤ Masino v HIkavořôp Gvyvocapsig« a »Algóxov uŠiot« (147, poslední: Aézos zal yápavos), do- hromady 70 listů. — II. »Vita Aesopi«, »Fabulae« (100, poslední: De viro et uxoribus) a »Totius operis anacephaleosis«, dohrom. 59 l. — III. Přípis Accursiův »Turriano« a 61 bajek, v levo text řecký a v pravo latinský; dohrom. 38 l. Na konci: »Bonus Accursius Pisanus impressit: qui non doctorum hominum, sed rudium ac puerorum gratia hunc laborem suscepit.« Tištěno v Miláně po r. 1480. — Na knihu mne upo- zornil r. 1888 p. Max. Dvořák, kníž. archivář a biblioth. v Roudnici. 2) »Aesopi Phrygis vita et fabellae cum latina interpretatione . .. Basileae apud Jo. Frobenium, Mense Januario An. 1518.« — Str. 262 ve 4°. V levo řečtina, v pravo latina. Exemplář v knih. Klementinské (sign. 5. G. 12). Viz Furia I. c. p. CI—CII. 3) Str. 343 ve 4°. Na konci: »'EturóGn &v ô&Gnиоvávn tôv Pavpaxòv Bactksia тa9à toárvy vò Doopsvig, arvi Gagynktövi, šva dnò vis toй XQLGтоŤ yavvýosos zeltodvá TEVCKоGIOGUо SкоGvо лоńzO.« V knih. Klement. sign. 5. J. 10. *) Snad rukopis byl poškozen, že nemohlo se ho upotřebiti; jinak byla by mezera sotva zůstala bez označení aneb odkazu. IV
Strana L
L vazbách participijních, avšak ohled na čtenáře a ustálený zvyk přečasto nutí k odbočkám. Někdy bývá uvolnění takové skutečně zdařilé, jsouc nejen duchem mateřštiny, ale i podstatou věci téměř veleno; jindy není sice nutné, avšak usmiřuje nás svou výrazností aneb aspoň názorem; ne- zřídka ovšem jest i závadou, jež působí toliko stín a ujmu zásluze. Věc doložíme několika ukázkami. Oslovení ve vzájemném hovoru »o oůvos, o aivr« (o ty tu) Albín vystihuje opisem, jenž k okolnostem vždy výborně připadá, na př. »milá brachu« 162, 10, »milá bratr« 162, 18 a 171, 8 (zde = ô néôqus); »o můj bratře« 176, 1; »příteli« 166, 2; 170, 15; »o příteli« 169, 8; »medle, příteli« 165, 7; 182, 18; »mnedle, příteli« 190, 3; »tovaryši« 172, 18; 196, 22; »tovaryško« 167, 3; »medle, prosím tebe« 204, 7; »kozlíčku« 211, 3.1) Podobné obraty jsou: »Nešťastný já čižebník« z2 ôúdvrvos lyó 172, 5; »mé dítě« = o vákvov 180, 1; »mé děťátko« 210, 22; »o zloře- čené ovce« = o xáxovа (ба 204, 23 а j. S tím souvisí některé výrazy a obraty, jež vyplývají takořka ze živého účastenství s dějem vypravovaným, na př.: 163, 11: »Velice sobě stýskala«; 166, 7: »velmi sobě stejskali« = 69ó0ga »vúusi, *atóuovv. — 164, 3: »O přeutěšená hlavo, škoda, že mozku nemáš« = ô oba napakn, xаč čyxáрakov ovx čx8. — 165, 14: »Kde by je pak vzal, když by k zdraví přišel?« = xа nой 60 vaйra, �v vytaćvns; — 166, 9: »Ryba, vystřelivší se z vody, do lodí jim vskočila« = úvvog sle vò zkolov abvóv sioýkavo. — 170, 2. »Tázal se marynáře, který konec prve potone? A když on řekl, že přední, ten, jako by mu odlehlo, řekl: Polovice mi tak těžko nebude« = vоv xvßвоvývnv ňosто, лотsроv тоV ивдйv той илоlоv тоóиврOv „ÉRRE! хагаßалт��sо�al; той дč tи�у тофраv slлóvvоg àлм' биюгу8 оиx čоvi kvипоó" (vsuvkou »jako by mu odlehlo« překladatel znázorňuje větní význam částice »dkká«). — 175, 2: »Počal se zmítati a tonauti« = àxsиvуsvo. — 179, 20: »Tovaryšky milé, ale přestaneme-li se někdy vaditi?« = тavоóus0a, ô plka, rovà uaxóusvat. — 180, 22: »Odpověděl tetřev, že i to má svůj rozum« = 8pr obx àkóyog voйro тoő. — 198, 11: »Když ještě toho na- dělaného lékařství mnoho bylo zuostalo, vzav i s moždířem jemu je vlil« = &π8 дà� тоRи каvsлалвято рафиаxоv, бRrу kapòv vhv Švstav &véдвv avф. — 209, 18: »Kterakž jiné uzdravuješ, a sám kulhavý jsa ledva lezeš?« = xôg čkkovs lóusvog Gavròv xokòv óvra oùx láGo; — 212, 20! »A což ještě dosti záplaty nemáš?« — doxel 60t u 60òg voйvo xаà uóvoV. — Srv. také: 166, 6 »mordujíce se nic nepolapili« (vakaxooÉGœvres); 167, 8 »umordovav se« (ànatoruós); 174, 11 »umordovani« (ànavònoavres) 203, 17 »voziti se po někom« (čpatvav); 211, 5 »dobře hlavatější« (dusivov); 211, 6 »skákal a heršoval sobě« (àvsoxiov16e) atd. 1) V té příčině i nejnovější překladatel bajek Aisopovských, Frant. Lepař, vedl si podobně; viz úvodu jeho str. 72.
L vazbách participijních, avšak ohled na čtenáře a ustálený zvyk přečasto nutí k odbočkám. Někdy bývá uvolnění takové skutečně zdařilé, jsouc nejen duchem mateřštiny, ale i podstatou věci téměř veleno; jindy není sice nutné, avšak usmiřuje nás svou výrazností aneb aspoň názorem; ne- zřídka ovšem jest i závadou, jež působí toliko stín a ujmu zásluze. Věc doložíme několika ukázkami. Oslovení ve vzájemném hovoru »o oůvos, o aivr« (o ty tu) Albín vystihuje opisem, jenž k okolnostem vždy výborně připadá, na př. »milá brachu« 162, 10, »milá bratr« 162, 18 a 171, 8 (zde = ô néôqus); »o můj bratře« 176, 1; »příteli« 166, 2; 170, 15; »o příteli« 169, 8; »medle, příteli« 165, 7; 182, 18; »mnedle, příteli« 190, 3; »tovaryši« 172, 18; 196, 22; »tovaryško« 167, 3; »medle, prosím tebe« 204, 7; »kozlíčku« 211, 3.1) Podobné obraty jsou: »Nešťastný já čižebník« z2 ôúdvrvos lyó 172, 5; »mé dítě« = o vákvov 180, 1; »mé děťátko« 210, 22; »o zloře- čené ovce« = o xáxovа (ба 204, 23 а j. S tím souvisí některé výrazy a obraty, jež vyplývají takořka ze živého účastenství s dějem vypravovaným, na př.: 163, 11: »Velice sobě stýskala«; 166, 7: »velmi sobě stejskali« = 69ó0ga »vúusi, *atóuovv. — 164, 3: »O přeutěšená hlavo, škoda, že mozku nemáš« = ô oba napakn, xаč čyxáрakov ovx čx8. — 165, 14: »Kde by je pak vzal, když by k zdraví přišel?« = xа nой 60 vaйra, �v vytaćvns; — 166, 9: »Ryba, vystřelivší se z vody, do lodí jim vskočila« = úvvog sle vò zkolov abvóv sioýkavo. — 170, 2. »Tázal se marynáře, který konec prve potone? A když on řekl, že přední, ten, jako by mu odlehlo, řekl: Polovice mi tak těžko nebude« = vоv xvßвоvývnv ňosто, лотsроv тоV ивдйv той илоlоv тоóиврOv „ÉRRE! хагаßалт��sо�al; той дč tи�у тофраv slлóvvоg àлм' биюгу8 оиx čоvi kvипоó" (vsuvkou »jako by mu odlehlo« překladatel znázorňuje větní význam částice »dkká«). — 175, 2: »Počal se zmítati a tonauti« = àxsиvуsvo. — 179, 20: »Tovaryšky milé, ale přestaneme-li se někdy vaditi?« = тavоóus0a, ô plka, rovà uaxóusvat. — 180, 22: »Odpověděl tetřev, že i to má svůj rozum« = 8pr obx àkóyog voйro тoő. — 198, 11: »Když ještě toho na- dělaného lékařství mnoho bylo zuostalo, vzav i s moždířem jemu je vlil« = &π8 дà� тоRи каvsлалвято рафиаxоv, бRrу kapòv vhv Švstav &véдвv avф. — 209, 18: »Kterakž jiné uzdravuješ, a sám kulhavý jsa ledva lezeš?« = xôg čkkovs lóusvog Gavròv xokòv óvra oùx láGo; — 212, 20! »A což ještě dosti záplaty nemáš?« — doxel 60t u 60òg voйvo xаà uóvoV. — Srv. také: 166, 6 »mordujíce se nic nepolapili« (vakaxooÉGœvres); 167, 8 »umordovav se« (ànatoruós); 174, 11 »umordovani« (ànavònoavres) 203, 17 »voziti se po někom« (čpatvav); 211, 5 »dobře hlavatější« (dusivov); 211, 6 »skákal a heršoval sobě« (àvsoxiov16e) atd. 1) V té příčině i nejnovější překladatel bajek Aisopovských, Frant. Lepař, vedl si podobně; viz úvodu jeho str. 72.
Strana LI
LI Přirozený výklad pozorujeme na př. ve větách: 161, 4: »Že musí, chce-li břicho své nasytiti, větší ptáky sobě honiti« = ôstv aйrоv roо9“s лроGдsфusvov &nà và uslgova tóv ôovsov toaxéo�tat. — 162, 17: »Tys mne mnohem více i hůře urazil« = oò valpóv gs ôtéOrxas. — 164, 5: »Majíce zrost a krásu na těle« = usyahozoarcis v 5 6óuati. — 165, 14: »A což ty mníš, kdybych já se zhojil a zas po- vstal, že toho Buoh ode mne žádati bude?« = olst vao àvacvival ue evvaйstav, iv' oi 9sol vaйrá us dzavýGwotv. — 166, 6: »Rybáři vyšedše, aby ryby lovili« — axisls &5shstovveg sis čypav. — 166, 15: »Na oltáři je na prach zcela spálil« = &xà vой pouой óлоxаÉгOGsv. — 167, 10: »Smrt pojednau hned se tu kdes vzavši« = toй tavátov avoòe 8niGvávrOg. — 174, 19: »Kterak by v jeho domu okna vybita byla« = ós at vis olxtas abtoй Svoiôsg àvansxragsvat clev. — 175, 13: »Sotvá živi a zdrávi země došli« — abvol àxi vùv yňv čisoówtroav. — 176, 5: »Upustil nechtě sekeru do vody« = tòv olxetov àxépaks zéRsкvv. — 183, 19: »Slepau ji na to oko hádajíce, střelili k ní. Laní neštěstí svého velice želela« = voúrov GrодаGаиsvоi viveg адtйs xаvslóßsvоаv � ô' čаvгрv òлофрдато. — 193, 4: »Zasmáv se tomu, tázal se, co by chtěl za obraz bohyně Junonis? A on mu jej ještě více procenil« = vskáoag zóoov tò v*s Hoas 89r dxóvvog )é nkstovos etc. — 194, 8: »Také-li by k otcově čeládce takovau nechuť měla« = sl ха) лодs лагофоvs одкśгаş обто да�квгаt. — 213, 3: »Hlasem, což mohl, kokrhaje stál« = 6ràs usyakopóvos 8pónoe atd. Sem náleží také rozličné doplňky a přímětky, jimiž věc blíže se charakterisuje, na př.: 165, 1: »Táhši přes pole do cizí krajiny« = àxo- OnuýGas. — 165, 11: »Odtušen jsa již zle od lékařův« = voòs vův lavoбv àxsyvó6an. — 169, 3: »Vychovavši se a utlustši« = auekns pevogávn; sr. 173, 4: »když se vychová a trochu opraví« = voRRà payàv иивлéоизроs ббоиаi. — 172, 17: »Srdce volové« = xаpôtav. — 174, 6: »Nebohého osla muka a trápení« = 1 voй óvov 6vupooá. — 174, 11 »Zbité a zranilé ležeti vidauci« = лелгюхотаs добва. — 175, 8: »Spříznili se spolu a z té přízně umínili, že chtějí obchod kupecký provozovati« = «аговtаv тотбацвво Зилоргхо�v дśуvоGаv Blov §�v. — 175, 10: »Ne- topýř vypůjčil sobě peněz a mezi tovaryše je dal« = n vvxvapls doyýotov даVsGацÉvn xа9�Rsv al; vò uś6ov. — 183, 21: »Zrazena a o hrdlo při- pravena« = 90dsдouávr a j. mn. Nezřídka vsuvky také přecházejí v široké výklady a poznámky, na př. 163. č. VII. (tit.): zpoódskos = zvíře krokodil, koží podobné k rysu, ale mnohem větší. — 177. č. XLIV.: xoověakós = škřivánek, někteří vy- kládají: kos. — 163, 2: ós vsyvuvaciaoxrzóvov = že by byli páni a úředníci ustanoveni nad zápasy a nad rozličnými jinými kratochvílemi. — 165, 19: sîg vòv &v Askools �usv AлóROVа ли9йба vойrоV BOvlóuEVOg přišel do města Delfu, chtěje boha Apollina pokaušeti; k tomu bohu lidé o tajné věci se utíkali a jako za hadače ho měli. — 166, 20: xílaa zovalov vákavva — àneuxohýátn xiklov ôpazufv = tisíc centnéřů zlata, IV*
LI Přirozený výklad pozorujeme na př. ve větách: 161, 4: »Že musí, chce-li břicho své nasytiti, větší ptáky sobě honiti« = ôstv aйrоv roо9“s лроGдsфusvov &nà và uslgova tóv ôovsov toaxéo�tat. — 162, 17: »Tys mne mnohem více i hůře urazil« = oò valpóv gs ôtéOrxas. — 164, 5: »Majíce zrost a krásu na těle« = usyahozoarcis v 5 6óuati. — 165, 14: »A což ty mníš, kdybych já se zhojil a zas po- vstal, že toho Buoh ode mne žádati bude?« = olst vao àvacvival ue evvaйstav, iv' oi 9sol vaйrá us dzavýGwotv. — 166, 6: »Rybáři vyšedše, aby ryby lovili« — axisls &5shstovveg sis čypav. — 166, 15: »Na oltáři je na prach zcela spálil« = &xà vой pouой óлоxаÉгOGsv. — 167, 10: »Smrt pojednau hned se tu kdes vzavši« = toй tavátov avoòe 8niGvávrOg. — 174, 19: »Kterak by v jeho domu okna vybita byla« = ós at vis olxtas abtoй Svoiôsg àvansxragsvat clev. — 175, 13: »Sotvá živi a zdrávi země došli« — abvol àxi vùv yňv čisoówtroav. — 176, 5: »Upustil nechtě sekeru do vody« = tòv olxetov àxépaks zéRsкvv. — 183, 19: »Slepau ji na to oko hádajíce, střelili k ní. Laní neštěstí svého velice želela« = voúrov GrодаGаиsvоi viveg адtйs xаvslóßsvоаv � ô' čаvгрv òлофрдато. — 193, 4: »Zasmáv se tomu, tázal se, co by chtěl za obraz bohyně Junonis? A on mu jej ještě více procenil« = vskáoag zóoov tò v*s Hoas 89r dxóvvog )é nkstovos etc. — 194, 8: »Také-li by k otcově čeládce takovau nechuť měla« = sl ха) лодs лагофоvs одкśгаş обто да�квгаt. — 213, 3: »Hlasem, což mohl, kokrhaje stál« = 6ràs usyakopóvos 8pónoe atd. Sem náleží také rozličné doplňky a přímětky, jimiž věc blíže se charakterisuje, na př.: 165, 1: »Táhši přes pole do cizí krajiny« = àxo- OnuýGas. — 165, 11: »Odtušen jsa již zle od lékařův« = voòs vův lavoбv àxsyvó6an. — 169, 3: »Vychovavši se a utlustši« = auekns pevogávn; sr. 173, 4: »když se vychová a trochu opraví« = voRRà payàv иивлéоизроs ббоиаi. — 172, 17: »Srdce volové« = xаpôtav. — 174, 6: »Nebohého osla muka a trápení« = 1 voй óvov 6vupooá. — 174, 11 »Zbité a zranilé ležeti vidauci« = лелгюхотаs добва. — 175, 8: »Spříznili se spolu a z té přízně umínili, že chtějí obchod kupecký provozovati« = «аговtаv тотбацвво Зилоргхо�v дśуvоGаv Blov §�v. — 175, 10: »Ne- topýř vypůjčil sobě peněz a mezi tovaryše je dal« = n vvxvapls doyýotov даVsGацÉvn xа9�Rsv al; vò uś6ov. — 183, 21: »Zrazena a o hrdlo při- pravena« = 90dsдouávr a j. mn. Nezřídka vsuvky také přecházejí v široké výklady a poznámky, na př. 163. č. VII. (tit.): zpoódskos = zvíře krokodil, koží podobné k rysu, ale mnohem větší. — 177. č. XLIV.: xoověakós = škřivánek, někteří vy- kládají: kos. — 163, 2: ós vsyvuvaciaoxrzóvov = že by byli páni a úředníci ustanoveni nad zápasy a nad rozličnými jinými kratochvílemi. — 165, 19: sîg vòv &v Askools �usv AлóROVа ли9йба vойrоV BOvlóuEVOg přišel do města Delfu, chtěje boha Apollina pokaušeti; k tomu bohu lidé o tajné věci se utíkali a jako za hadače ho měli. — 166, 20: xílaa zovalov vákavva — àneuxohýátn xiklov ôpazufv = tisíc centnéřů zlata, IV*
Strana LII
LII to jest, šest set tisícův zlatých uherských — prodali ho za čtyři sta orthův, to jest, za padesát kop grošuov českých. — 186, 20: � 0' drokovía; xatoòv alvýgaca = však proto ona průtahu žádala, aby se z toho vyvésti a slušně vyměřiti mohla. — 188, 17: dxońgas òà abvóv vovgóvzov 89? = když pak škvaříce a škřvíce se od prudkého uhlé, jako by křičeli. jemu se zdáli, řekl. — 191, 27: vóv zóksov o ônuayoyol = služebníci panští v městech, škaryanti a biřicové. — 210, 15: 8x vexицобоv лроорó- uevot = po jiných hádajíce a jejich neštěstím se kajíce. — Zvláště naučení bývají obyčejně rozváděna, na př. str. 162, 21; 165, 17; 167, 28; 201, 7 a j. V obor přísloví hlásí se průpovědi: 164, 19: »Po veselí často zá- rmutek se trefuje« = vž ýdový àdskoý žoviv j kónp. — 166, 10: »Čehož umění dáti nemůž, štěstí k tomu dopomůž« = â u) vávvn raoéoxe, vačta rýxn 80wоńGavo. — 179, 17: »Škoda otvírá lidem rozum« = та9рnavа volg àvaoónols uадýnava. — 186, 28: »Kdož jinému léčky klade, sám sobě jámu kopá« = ó xa9' čváoov unxavóuevos, xal' čavroй vòv ráynu лвргдб�ле а j. Rozmanité vazby participijné zpravidla se vystihují přesně i co do jakosti dějové; na př.: xaxőg ôtaxвбusvos = zle se maje (165, 11); àkRýkors &gaoalvovveg = majíce k sobě nevoli (169, 22); 8iavás = přiletěv (161, 2); śvаговíаv nодоáцкvo = v přátelství spolu všedše (173, 11); ragarnońgas = dostřáhši se (186, 1); Revzávas šavróv = přetvořivši se (197, 13); ônxivel, xа) xаxôs тáоyov = jsa uhryzen, trápě se bolestí a zle se maje (199, 8) a pod. Naproti tomu: 6vàs xávo�tev == stoje dole na zemi (173, 6); uavòv vův alvlav = rozuměje i znaje příčinu (176, 6); àvúgas ó0óv = cestau vandruje (178, 6) ; doóuov dvúovoa = daleko běževši (206, 4); voòs oòóvras &úšag = zubův sobě pobrušuje (212, 20) a j. Přechodníku budoucího větším dílem správně užívá se; na př. 166, 1: »Pakli dí, živé, hned udávě chce mu mrtvého ukázati« = ovkóusvos àxo- wvétas zooGevsyxsv. — 167, 11: »Aby zdvihnauci břemeno toto na mne je vložila« =: lva vòv pógvov vočrov čoag &xootis uot. — 205, 7: »To bych nesmyslný byl, kdybych z rukú upustě očekávati měl« = s vò 8v vsobù тagѣg xá0дOg — kkigouu. — 212, 17: »Kdyby hlavu vstrče v hrdlo jeho, kosti jemu dobyl« = sl sßakoйoa — expákoi. — Srv. také 187, 4; 194, 12; 203, 3; 205, 5. Ale: »Nebezpečenství ujdauce dobrodincuom se tím zpuosobem odplacují« = ôtado�tévveg volaýrag àxovÉgovot xáoivas (212, 22). Velmi dobře Albín obstál v nesnadném překladě slovesa kavtávo s participiem doplňkovým; na př. 171, 13: čhadtev exлsGdv elg viva výgov = nevěda na jeden ostrov daleko se vystřelil. — 204, 21: 8attov xal và Quávia vyкaгараyóvra = nevědauce i sukni jemu snědly. — 198, 6 kavov šnavròv vis (ons oveoýoas = z nevědomí sama sebe sem života zbavila. — 202, 22: Ranirávovot aůvоòg тр0GanоRойvveg = nevědí, kterak k svému bezhrdlí přicházejí. Srv. též 191, 19; 167, 28 a j. Ostatně řecká participia rozvádějí se přečasto větami a naopak zase věty těsněji se pojí přeměnou ve vazby přechodníkové; v té příčině vede
LII to jest, šest set tisícův zlatých uherských — prodali ho za čtyři sta orthův, to jest, za padesát kop grošuov českých. — 186, 20: � 0' drokovía; xatoòv alvýgaca = však proto ona průtahu žádala, aby se z toho vyvésti a slušně vyměřiti mohla. — 188, 17: dxońgas òà abvóv vovgóvzov 89? = když pak škvaříce a škřvíce se od prudkého uhlé, jako by křičeli. jemu se zdáli, řekl. — 191, 27: vóv zóksov o ônuayoyol = služebníci panští v městech, škaryanti a biřicové. — 210, 15: 8x vexицобоv лроорó- uevot = po jiných hádajíce a jejich neštěstím se kajíce. — Zvláště naučení bývají obyčejně rozváděna, na př. str. 162, 21; 165, 17; 167, 28; 201, 7 a j. V obor přísloví hlásí se průpovědi: 164, 19: »Po veselí často zá- rmutek se trefuje« = vž ýdový àdskoý žoviv j kónp. — 166, 10: »Čehož umění dáti nemůž, štěstí k tomu dopomůž« = â u) vávvn raoéoxe, vačta rýxn 80wоńGavo. — 179, 17: »Škoda otvírá lidem rozum« = та9рnavа volg àvaoónols uадýnava. — 186, 28: »Kdož jinému léčky klade, sám sobě jámu kopá« = ó xa9' čváoov unxavóuevos, xal' čavroй vòv ráynu лвргдб�ле а j. Rozmanité vazby participijné zpravidla se vystihují přesně i co do jakosti dějové; na př.: xaxőg ôtaxвбusvos = zle se maje (165, 11); àkRýkors &gaoalvovveg = majíce k sobě nevoli (169, 22); 8iavás = přiletěv (161, 2); śvаговíаv nодоáцкvo = v přátelství spolu všedše (173, 11); ragarnońgas = dostřáhši se (186, 1); Revzávas šavróv = přetvořivši se (197, 13); ônxivel, xа) xаxôs тáоyov = jsa uhryzen, trápě se bolestí a zle se maje (199, 8) a pod. Naproti tomu: 6vàs xávo�tev == stoje dole na zemi (173, 6); uavòv vův alvlav = rozuměje i znaje příčinu (176, 6); àvúgas ó0óv = cestau vandruje (178, 6) ; doóuov dvúovoa = daleko běževši (206, 4); voòs oòóvras &úšag = zubův sobě pobrušuje (212, 20) a j. Přechodníku budoucího větším dílem správně užívá se; na př. 166, 1: »Pakli dí, živé, hned udávě chce mu mrtvého ukázati« = ovkóusvos àxo- wvétas zooGevsyxsv. — 167, 11: »Aby zdvihnauci břemeno toto na mne je vložila« =: lva vòv pógvov vočrov čoag &xootis uot. — 205, 7: »To bych nesmyslný byl, kdybych z rukú upustě očekávati měl« = s vò 8v vsobù тagѣg xá0дOg — kkigouu. — 212, 17: »Kdyby hlavu vstrče v hrdlo jeho, kosti jemu dobyl« = sl sßakoйoa — expákoi. — Srv. také 187, 4; 194, 12; 203, 3; 205, 5. Ale: »Nebezpečenství ujdauce dobrodincuom se tím zpuosobem odplacují« = ôtado�tévveg volaýrag àxovÉgovot xáoivas (212, 22). Velmi dobře Albín obstál v nesnadném překladě slovesa kavtávo s participiem doplňkovým; na př. 171, 13: čhadtev exлsGdv elg viva výgov = nevěda na jeden ostrov daleko se vystřelil. — 204, 21: 8attov xal và Quávia vyкaгараyóvra = nevědauce i sukni jemu snědly. — 198, 6 kavov šnavròv vis (ons oveoýoas = z nevědomí sama sebe sem života zbavila. — 202, 22: Ranirávovot aůvоòg тр0GanоRойvveg = nevědí, kterak k svému bezhrdlí přicházejí. Srv. též 191, 19; 167, 28 a j. Ostatně řecká participia rozvádějí se přečasto větami a naopak zase věty těsněji se pojí přeměnou ve vazby přechodníkové; v té příčině vede
Strana LIII
LIII si Albín obratně a zabíhá v lehký anakoluth pouze výjimkou, na př. 162, 4: »Hanbau přinucena jsúci, zdálo se jí, že by bylo lépe, aby živa nebyla« = àplovov ón' aioxývns vyslto vòv plov; též 167, 2; 169, 14 a j. Z poklesků nedorozuměním nejčastěji opakuje se nesprávný překlad dialogických výrazů úxokapóv, úxokaßoйoa, úxovvyóv, únovuxovoa ustále- nými obraty: »vyrozuměv« (161, 6); »porozuměvši« (162, 10); »přijav to k sobě a rozumem rozváživ« (164, 9); »vyrozuměvši tomu a to k sobě připustivši« (185, 19); »shryzši to veselau myslí« (207, 17) a j. Jednou (179, 15) bylo nutno za příčinou chybné této frase celé místo co do smyslu proměniti: тæрIÓvrog viwòs xaà v*s Dakárvns voeulav Tavuágovvog vxolapòv obros six8 — t. j. »Když přišel kdosi tam a poklidu moře se divil, onen přejav slovo pravil« (Lepař); avšak u Albína: »Po několika pak dnech málo přišel nějaký jiný k moři. Vida je upokojené a beze všeho vlnobití, po- diviv se upokojení jeho a prve již vyrozuměv, co se bylo přihodilo, řekl.« — Po druhé (193, 14) v témže smyslu vzato »rapakaßóv« a pochybeno rovněž Terosolas rapakapòv vòv Eouřv &55adev »Teiresias porozuměv, že by by Merkurius, i vyšel ven.« -- Z jiných omylů významových uvádíme na př.: 162, 14 0R6& 6a6a zabodši se; 164, 1 úxonoiýs — obrazník; 169, 14 uáystoos — řezník 176, 5 Xvkavóusvos — hajný (viz str. 177 č. XLII. pozn. 2.); 194, 12 axexgávouat — s hněvám se. Někdy pochybení takové smysl hrubě poru- šuje, zejména: 161, 10: &xsôn xará viva vóynv x)vо ovvývvr68 — »jednau pak, vidauci jej skrze zeď, potom se s ním potkala« (sr. str. 162 č. IV. poz. 2). — 162, 18: 8opákns 8uoő povkratslga &nikaßáowu, 5 vis návrov êntkaußávsоdat slosta — »chybilas, ale chtělas mne chytiti a mnau se poživiti, jakožs jiné přivykla chytati.« — 167, 1: Tápovs dč šnoavasions vis Ravns — »když pak vyschla lauže horkem.« — 167, 18: xaô' nuÉpav дà фоLлбV óg v�у ловоßÉLv xаl vоòg ô9stakuovs abvýj xolov — »Každý den často přicházel, jako by starú léčil, a jí oči namazoval.« — 169, 22: ôno vivès 8ni vijs aùvijs vsòos &alsov — »dva do jednoho chrámu se spolu plavili.« — 173, 12: xÉOv тoдs v ótšn tой дávд�доv xоlRoua čyovvos 8xá- Tevôsv - »pes dole pod dřevem, jámu sobě vykopav, zuostal.« — 180, 14: alpovnávov dà toйrov rávrov (eum omnes cum eligerent) — »když pak i jiní za to prosili.« — 181, 7: rávep, 6b xal uslov xal vagóvspog xvvóv rávxas — »otče, ty jsa větší a rychlejší, však proto před psy utíkáš« (лéрua spojováno s psýyo!) — 185, 12: Gú uávvol xаxög 08ts xаč §б6а xač veſtvrxvía — »ale ty hanebně smrdíš, ješto i živé i mrchy žířeš.« — 188, 19: vбv огхбv риби čunлоаиávоv aůvоl �ôsve — »Kdyby mi tuším dům hořal, teda byšte vy zpívali.« — 198, 3: (s voòs dkíyov àôsías svvy« (jak trochu bezpečnosti došla, Lep.) — »protože by malú svobodu měla.« — 206, 3: xvvryovs peúrovoa — »před psy utíkajíc« — atd. Zvláštním a to nešťastným pokusem stilistickým jsou v Nových Fa- bulích vazby akkusativu s infinitivem, kterých dle způsobu latinského S d
LIII si Albín obratně a zabíhá v lehký anakoluth pouze výjimkou, na př. 162, 4: »Hanbau přinucena jsúci, zdálo se jí, že by bylo lépe, aby živa nebyla« = àplovov ón' aioxývns vyslto vòv plov; též 167, 2; 169, 14 a j. Z poklesků nedorozuměním nejčastěji opakuje se nesprávný překlad dialogických výrazů úxokapóv, úxokaßoйoa, úxovvyóv, únovuxovoa ustále- nými obraty: »vyrozuměv« (161, 6); »porozuměvši« (162, 10); »přijav to k sobě a rozumem rozváživ« (164, 9); »vyrozuměvši tomu a to k sobě připustivši« (185, 19); »shryzši to veselau myslí« (207, 17) a j. Jednou (179, 15) bylo nutno za příčinou chybné této frase celé místo co do smyslu proměniti: тæрIÓvrog viwòs xaà v*s Dakárvns voeulav Tavuágovvog vxolapòv obros six8 — t. j. »Když přišel kdosi tam a poklidu moře se divil, onen přejav slovo pravil« (Lepař); avšak u Albína: »Po několika pak dnech málo přišel nějaký jiný k moři. Vida je upokojené a beze všeho vlnobití, po- diviv se upokojení jeho a prve již vyrozuměv, co se bylo přihodilo, řekl.« — Po druhé (193, 14) v témže smyslu vzato »rapakaßóv« a pochybeno rovněž Terosolas rapakapòv vòv Eouřv &55adev »Teiresias porozuměv, že by by Merkurius, i vyšel ven.« -- Z jiných omylů významových uvádíme na př.: 162, 14 0R6& 6a6a zabodši se; 164, 1 úxonoiýs — obrazník; 169, 14 uáystoos — řezník 176, 5 Xvkavóusvos — hajný (viz str. 177 č. XLII. pozn. 2.); 194, 12 axexgávouat — s hněvám se. Někdy pochybení takové smysl hrubě poru- šuje, zejména: 161, 10: &xsôn xará viva vóynv x)vо ovvývvr68 — »jednau pak, vidauci jej skrze zeď, potom se s ním potkala« (sr. str. 162 č. IV. poz. 2). — 162, 18: 8opákns 8uoő povkratslga &nikaßáowu, 5 vis návrov êntkaußávsоdat slosta — »chybilas, ale chtělas mne chytiti a mnau se poživiti, jakožs jiné přivykla chytati.« — 167, 1: Tápovs dč šnoavasions vis Ravns — »když pak vyschla lauže horkem.« — 167, 18: xaô' nuÉpav дà фоLлбV óg v�у ловоßÉLv xаl vоòg ô9stakuovs abvýj xolov — »Každý den často přicházel, jako by starú léčil, a jí oči namazoval.« — 169, 22: ôno vivès 8ni vijs aùvijs vsòos &alsov — »dva do jednoho chrámu se spolu plavili.« — 173, 12: xÉOv тoдs v ótšn tой дávд�доv xоlRoua čyovvos 8xá- Tevôsv - »pes dole pod dřevem, jámu sobě vykopav, zuostal.« — 180, 14: alpovnávov dà toйrov rávrov (eum omnes cum eligerent) — »když pak i jiní za to prosili.« — 181, 7: rávep, 6b xal uslov xal vagóvspog xvvóv rávxas — »otče, ty jsa větší a rychlejší, však proto před psy utíkáš« (лéрua spojováno s psýyo!) — 185, 12: Gú uávvol xаxög 08ts xаč §б6а xač veſtvrxvía — »ale ty hanebně smrdíš, ješto i živé i mrchy žířeš.« — 188, 19: vбv огхбv риби čunлоаиávоv aůvоl �ôsve — »Kdyby mi tuším dům hořal, teda byšte vy zpívali.« — 198, 3: (s voòs dkíyov àôsías svvy« (jak trochu bezpečnosti došla, Lep.) — »protože by malú svobodu měla.« — 206, 3: xvvryovs peúrovoa — »před psy utíkajíc« — atd. Zvláštním a to nešťastným pokusem stilistickým jsou v Nových Fa- bulích vazby akkusativu s infinitivem, kterých dle způsobu latinského S d
Strana LIV
LIV několikrát užito po slovesech »znamenati, znamenávati, vyznamenávati.« Jak Albín asi dospěl této konstrukce, ukazují příklady: I. 1.: »Báseň znamená, že mnozí snadno slibují« 165, 17 a j. vůbec. 2a.: »Báseň vyznamenává maudré lidi, že se z lehka oklamati nedadí« 170, 17 a j. 2b.: »Báseň vyznamenává opatrné lidi, když nepřátelé k nim jdau, k silnějším sebe že je odsílají« — 173, 20. II.: »Báseň znamená: Nikdá se nelekati, prve než vidíš, čeho se bojíš.« — 173, 26. Sloučením obou vazeb: III.: »Báseň znamená opatrné snadno a lehce snášeti od cizích lec- jakés potupy.« — 163, 17. Podobně: »Báseň znamená jedny pracovati a jiné práce jejich často užívati a z ní zisk míti« (174, 15). — »mnohé lidi z malých nebezpečenství ujíti a v větší upadati« (184, 5). — »mnohé lidi skrze nerozum přátel sobě neuměti zachovati, ale je zaháněti« (191, 7). — »hrdlo mnohým lidem mnoho zlého přinášeti« (192, 21). Srv. ještě: 197, 5; 203, 4; 204, 17; 205, 1; 220, 28. Věty řeči přímé bývají dosti často pronášeny nepřímo; 170, 9: urxáví xávo xavákDousv — »aby zhola více ven nevycházely a dolů také nesstu- povaly.« — 173, 2: vóv uèv vao lextós slui zal loyvós — »že by hubený a churavý byl« a j. Případ opačný mnohem řídčeji se vyskytá. Několikrát čteme i slova řeči přímé v závislosti neboli řeč nepřímou bez náležité záměny osoby grammatické, na př. 194, 11: »Ona jemu pověděla, že i sko- táci i ovčáci mnau pohrdali« = ós ob Bovzókot xаl oť тоциÉVsg us iлsßRé- rovro. — 196, 13: »Oni řekli, že proto ještě více tě zabíme« = of dč &paGav &aRà ôtà voôró 6s uákkov Júousv atd. Vedle řečtiny rozhodoval tu nepochybně i návyk z mluvy biblické. 4. Tiskový způsob. Pravopis. Dřevořezby. Sborník Prostějovský rozmnožil u nás nečetnou ještě řadu knih čte- nářům z lidu svědčících o znamenitý příspěvek, pozoruhodný především obsahem a na místě neposledním i svou vnější úpravou. Při reprodukci textu rozhodovala, jak záhy se přesvědčujeme, mnohem více libovůle sazečova a nahodilá jeho vědomost i řemeslná zručnost, nežli důsledná ruka korrektorova aneb stálý ohled na prvotní rukopis. V té věci dlužno hledati vlastní pramen a východiště nesrovnalostí, jimiž tištěné řádky oplývají, nejen co do pravopisu, ale i co do tvarů grammatických. Velmi často znamená se na jednotlivostech vliv lidové výslovnosti, avšak jinde, třeba již v nejbližším sousedství a u týchž případů, hlásí se opět mluvnice ku právu. Čteme na př. mnohokrát za sebou tvar: pani 17, 6; 28; 18, 7; 16; 18; 22, 10; 11; 27, 8; 11 a j., avšak neméně často
LIV několikrát užito po slovesech »znamenati, znamenávati, vyznamenávati.« Jak Albín asi dospěl této konstrukce, ukazují příklady: I. 1.: »Báseň znamená, že mnozí snadno slibují« 165, 17 a j. vůbec. 2a.: »Báseň vyznamenává maudré lidi, že se z lehka oklamati nedadí« 170, 17 a j. 2b.: »Báseň vyznamenává opatrné lidi, když nepřátelé k nim jdau, k silnějším sebe že je odsílají« — 173, 20. II.: »Báseň znamená: Nikdá se nelekati, prve než vidíš, čeho se bojíš.« — 173, 26. Sloučením obou vazeb: III.: »Báseň znamená opatrné snadno a lehce snášeti od cizích lec- jakés potupy.« — 163, 17. Podobně: »Báseň znamená jedny pracovati a jiné práce jejich často užívati a z ní zisk míti« (174, 15). — »mnohé lidi z malých nebezpečenství ujíti a v větší upadati« (184, 5). — »mnohé lidi skrze nerozum přátel sobě neuměti zachovati, ale je zaháněti« (191, 7). — »hrdlo mnohým lidem mnoho zlého přinášeti« (192, 21). Srv. ještě: 197, 5; 203, 4; 204, 17; 205, 1; 220, 28. Věty řeči přímé bývají dosti často pronášeny nepřímo; 170, 9: urxáví xávo xavákDousv — »aby zhola více ven nevycházely a dolů také nesstu- povaly.« — 173, 2: vóv uèv vao lextós slui zal loyvós — »že by hubený a churavý byl« a j. Případ opačný mnohem řídčeji se vyskytá. Několikrát čteme i slova řeči přímé v závislosti neboli řeč nepřímou bez náležité záměny osoby grammatické, na př. 194, 11: »Ona jemu pověděla, že i sko- táci i ovčáci mnau pohrdali« = ós ob Bovzókot xаl oť тоциÉVsg us iлsßRé- rovro. — 196, 13: »Oni řekli, že proto ještě více tě zabíme« = of dč &paGav &aRà ôtà voôró 6s uákkov Júousv atd. Vedle řečtiny rozhodoval tu nepochybně i návyk z mluvy biblické. 4. Tiskový způsob. Pravopis. Dřevořezby. Sborník Prostějovský rozmnožil u nás nečetnou ještě řadu knih čte- nářům z lidu svědčících o znamenitý příspěvek, pozoruhodný především obsahem a na místě neposledním i svou vnější úpravou. Při reprodukci textu rozhodovala, jak záhy se přesvědčujeme, mnohem více libovůle sazečova a nahodilá jeho vědomost i řemeslná zručnost, nežli důsledná ruka korrektorova aneb stálý ohled na prvotní rukopis. V té věci dlužno hledati vlastní pramen a východiště nesrovnalostí, jimiž tištěné řádky oplývají, nejen co do pravopisu, ale i co do tvarů grammatických. Velmi často znamená se na jednotlivostech vliv lidové výslovnosti, avšak jinde, třeba již v nejbližším sousedství a u týchž případů, hlásí se opět mluvnice ku právu. Čteme na př. mnohokrát za sebou tvar: pani 17, 6; 28; 18, 7; 16; 18; 22, 10; 11; 27, 8; 11 a j., avšak neméně často
Strana LV
LV i: panij 17, 5; 9; 12; 18, 22; 22, 6; 9; 27, 13 a j. — Podobně i: v zýmě 88, 1; 209, 13; v zeymě 188, 7; 209, 9; zyma 168,11; pro zymu 168, 10; v zymě 87, 23. — pasteyř 307, 26; 325, 12; pastýř 186, 7; 12; 325, 14; 17 a j.; pasteyře 308, 1; pastýře 308, 8. — vlcý 6, 6; 9; 39, 1; 6; 307, 25; vlcy 38, 26. — pseyk 22, 15; pseyček 4, 5; 23, 25; 24, 8; psýčky 192, 1. — mnijch 304, 32; mnich 304, 31. — do komňaty 22, 22; 23, 16; krom komňaty 15, 23. — lodijčka 250, 19; lodičku 250, 16. — hauby 125, 16; 323, 29; v haubu 134, 10; huby 323, 25. — koš 141, 10; 13; 17; kuoš 141, 8; 12. — prozby 73, 22; prozbu 92, 23; 240, 19; prosbu 177, 15 a j. — vayce 169, 1; 203, 1; 210, 1; 315, 32; veyce 306, 3; 5; 7; 9; 13; vaycete 169, 4. — gizdný 100, 3; gizdnému 100, 2; gijzdný 99, 10; gijzdney 99, 8. — bijdney a nerozumney 184, 20; lysýho 100, 6; prudkeym letem 204, 1; lehkeym sypěnijm 211, 18; maleym větřijkem 319, 16; tveym pokrmem 195, 2; s keym válijte 199, 16; takoveym lékařem 209, 17; sameym zazřenijm 341, 1; z válečneych 184, 20; živeym starost a mrtveym muku 100, 11; po mnoheych kragijch 165, 3; potupneymi a žertovneymi řečmi 33, 14. — V nadpisech Kn. Ezop.: devatá (II., 9; III., 9; IV., 9), de- satá .. dvacatá; naproti tomu v Star. Fab.: devátá atd. — dobro- tijvě 42, 19; křijvě 42, 6; 1stijvě 13, 22; lžijvě 118, 15; milostijvě 70, 1; nepijlně 20, 1; poctijvě 27, 14; laskávě 62, 10; 280, 31 a j. — náše 4, 25; náši 115, 18; 136, 15; 257, 20; váše 8, 8; 12, 16; 37, 11; váši 60, 6; 74, 17 a j. — pohrdali gim 36, 12; gijm (jazykem) 25, 25; s nim 11, 7; 13, 3; 33, 15; 42, 17; s nijm 12, 13; 23, 21; 22; 31, 6; za nim 11, 27; za nijm 13, 9; před nijm 22, 19; 39, 11; od nijch 8, 2; z nijch 13, 21; z nich 9, 7; 22, 2; v gegich stráž 39, 5; smlúvě ge- gijch 39, 6; gijm (kázal gijm pán gegijch) 13, 10; 11; 22, 2; 29, 14; 39, 23; 40, 14 (dal gijm listy, pravě gim); 41, 16; 43, 12; 20; gim 14, 11; 16, 11; 22, 23; 26, 18; k nijm 9, 10; 12, 20; 27; 36, 17; k nim 9, 8; 36, 12; s nijmi 13, 29; 34; mezi nijmi 13, 36. — ledvá 69, 11; 209, 19; sotvá 235, 13; 354, 9: teprvá 11, 6; 13, 14; 15, 38; zdá 355, 19; 359, 1; zdá-li 358, 21 a j. Jakousi ustálenost pozorujeme na listech 1—28 neboli na arších A—G (vyd. naš. str. 1—48) při označování měkkosti v slabikách bě, mě, pě, vě, ně, dě, tě; užívá se tu důsledně háčku (v), kladeného tak, že leží nahoře uprostřed mezi oběma literami. Avšak od 1. 29 (49) počínajíc nahrazuje se tento způsob jiným, složitějším, že totiž háček přestupuje přímo na samo- hlásku, a ve dvou případech, t. j. při n a d často též na souhlásku; při n zůstává nezměněn: že, a při d přechází v oblouček: d. Odtud vzniká stálé kolísání, neboť nešetří se nijakého pravidla. Čteme na př.: hňevem 50, 34; hňeval 60, 9: rozhněval 59, 17; bijdňe 51, 22; hanebňe 50, 28; pevňe 58, 9; silňe 70, 6: pilně 52, 6; hanebně 55, 10; obecně 64, 26; silně 67, 12; od ňeho 60, 17 : od něho 62, 6; k ňemu 60, 10: k němu 63, 8; 68, 2; 23; za ňeg 70, 22; před něg 84, 2; po ňem 74, 9: po něm 74, 16; v ňem
LV i: panij 17, 5; 9; 12; 18, 22; 22, 6; 9; 27, 13 a j. — Podobně i: v zýmě 88, 1; 209, 13; v zeymě 188, 7; 209, 9; zyma 168,11; pro zymu 168, 10; v zymě 87, 23. — pasteyř 307, 26; 325, 12; pastýř 186, 7; 12; 325, 14; 17 a j.; pasteyře 308, 1; pastýře 308, 8. — vlcý 6, 6; 9; 39, 1; 6; 307, 25; vlcy 38, 26. — pseyk 22, 15; pseyček 4, 5; 23, 25; 24, 8; psýčky 192, 1. — mnijch 304, 32; mnich 304, 31. — do komňaty 22, 22; 23, 16; krom komňaty 15, 23. — lodijčka 250, 19; lodičku 250, 16. — hauby 125, 16; 323, 29; v haubu 134, 10; huby 323, 25. — koš 141, 10; 13; 17; kuoš 141, 8; 12. — prozby 73, 22; prozbu 92, 23; 240, 19; prosbu 177, 15 a j. — vayce 169, 1; 203, 1; 210, 1; 315, 32; veyce 306, 3; 5; 7; 9; 13; vaycete 169, 4. — gizdný 100, 3; gizdnému 100, 2; gijzdný 99, 10; gijzdney 99, 8. — bijdney a nerozumney 184, 20; lysýho 100, 6; prudkeym letem 204, 1; lehkeym sypěnijm 211, 18; maleym větřijkem 319, 16; tveym pokrmem 195, 2; s keym válijte 199, 16; takoveym lékařem 209, 17; sameym zazřenijm 341, 1; z válečneych 184, 20; živeym starost a mrtveym muku 100, 11; po mnoheych kragijch 165, 3; potupneymi a žertovneymi řečmi 33, 14. — V nadpisech Kn. Ezop.: devatá (II., 9; III., 9; IV., 9), de- satá .. dvacatá; naproti tomu v Star. Fab.: devátá atd. — dobro- tijvě 42, 19; křijvě 42, 6; 1stijvě 13, 22; lžijvě 118, 15; milostijvě 70, 1; nepijlně 20, 1; poctijvě 27, 14; laskávě 62, 10; 280, 31 a j. — náše 4, 25; náši 115, 18; 136, 15; 257, 20; váše 8, 8; 12, 16; 37, 11; váši 60, 6; 74, 17 a j. — pohrdali gim 36, 12; gijm (jazykem) 25, 25; s nim 11, 7; 13, 3; 33, 15; 42, 17; s nijm 12, 13; 23, 21; 22; 31, 6; za nim 11, 27; za nijm 13, 9; před nijm 22, 19; 39, 11; od nijch 8, 2; z nijch 13, 21; z nich 9, 7; 22, 2; v gegich stráž 39, 5; smlúvě ge- gijch 39, 6; gijm (kázal gijm pán gegijch) 13, 10; 11; 22, 2; 29, 14; 39, 23; 40, 14 (dal gijm listy, pravě gim); 41, 16; 43, 12; 20; gim 14, 11; 16, 11; 22, 23; 26, 18; k nijm 9, 10; 12, 20; 27; 36, 17; k nim 9, 8; 36, 12; s nijmi 13, 29; 34; mezi nijmi 13, 36. — ledvá 69, 11; 209, 19; sotvá 235, 13; 354, 9: teprvá 11, 6; 13, 14; 15, 38; zdá 355, 19; 359, 1; zdá-li 358, 21 a j. Jakousi ustálenost pozorujeme na listech 1—28 neboli na arších A—G (vyd. naš. str. 1—48) při označování měkkosti v slabikách bě, mě, pě, vě, ně, dě, tě; užívá se tu důsledně háčku (v), kladeného tak, že leží nahoře uprostřed mezi oběma literami. Avšak od 1. 29 (49) počínajíc nahrazuje se tento způsob jiným, složitějším, že totiž háček přestupuje přímo na samo- hlásku, a ve dvou případech, t. j. při n a d často též na souhlásku; při n zůstává nezměněn: že, a při d přechází v oblouček: d. Odtud vzniká stálé kolísání, neboť nešetří se nijakého pravidla. Čteme na př.: hňevem 50, 34; hňeval 60, 9: rozhněval 59, 17; bijdňe 51, 22; hanebňe 50, 28; pevňe 58, 9; silňe 70, 6: pilně 52, 6; hanebně 55, 10; obecně 64, 26; silně 67, 12; od ňeho 60, 17 : od něho 62, 6; k ňemu 60, 10: k němu 63, 8; 68, 2; 23; za ňeg 70, 22; před něg 84, 2; po ňem 74, 9: po něm 74, 16; v ňem
Strana LVI
LVI 69, 10 : v něm 52, 5; mňe 51, 19; 61, 8; 23; 83, 17: mně 56, 3; 83, 15; 18 atd. Podobně: deláš 49, 16; delal 49, 25; udclal 50, 34; 51, 5; udelav 51, 8: dělal 56, 15; udělati 56, 20 a j. povědel 51, 13; odpovědel 56, 14; 156, 16: pověděl 157, 21; 25; odpověděl 157, 20; 30; radegij 50, 24; 65, 2; raději 43, 6; 50, 26 atd. Co do množství, převládá značka s obloučkem; při ňe a ně jest obapolný poměr číselný skoro stejný. Stálé kolísání v oči bije při záporce ne, jež bývá s tvary slovesnými obyčejně spojována, velmi často však také od nich odlučována; na př.: ne delal 3, 18; ne vezmu 3, 21; ne zkusil 4, 30; ne vměgijce 5, 11 proti: nepomyslím 3, 15; nebýval 3, 24 atd. Doklady čtou se téměř na každé stránce. V jednotlivostech není závažnějších odchylek od způsobu obvyklého. Při dlouhých samohláskách vyjádřeno á několikrát zdvojením: škod- livaa 71, 16; postaati 77, 2; od staradaavna 117, 14 a j. Mnohem častěji děje se tak při é: měšťanee 49, 4; 50, 25; lidee 60, 13; 63, 7; 67, 4; zubovee 79, 13; synovee 321, 3 (synové 321, 2); zlee 102, 1; o dveem zlém 102, 1; druheemu 102, 2 a j. Za í píše se větším dílem spřežka ij, řídčeji pouhé j; na př.: fijky 7, 12; 15; 8, 2: fjky 7, 16; přijvětivost 10, 12: s přjvětivostij 10, 5; vměnij 25, 11; 22; 24 : vměnj 18, 5; 24, 20; k poznánij přirozenj 24, 20; volagjcy a křičijcy 24, 24; vijce 28, 39 vjce 26, 29 atd. Za o bývá vedle uo, ú též ú a o: psuov 6, 9; psuo 6, 6; psúv 38 27; časuov 73, 19; časúv 108, 24; skutkúv 43, 24; domuov 11, 14; domuo 11, 10; domúv 7, 17; domů 84, 4; muog 34, 4; 10; můg 26, 38; múg 32, 23; 33, 30; způsobem 27, 6; způsobijm 24, 14; muožeš 38, 16; muože 42, 24; může 45, 4; nemúžeš 38, 14; nemúže 45, 20. — bohuom 232, 15 (též: buhuom 232, 22 a buhům 224, 28); lovúm 79, 14; vorlúm 44, 37; zhusta -om: přá- telom 20, 27; 21, 19; 43, 2; nepřátelom 43, 1; 183, 13; řemeslnijkom 198, 9; — V imperativě sloves VI. třídy saudcom 309, 17; sausedom 199, 21 atd. vedle obecného uo, u též ú: přispořúg 43, 16; svěřúg 43, 25; ukazúg 43, 28 a j. Za ú vedle au bývá u též ve slovostředí, ku př.: vidúcy 206, 8; vidaucy 203, 19: nevěducy 204, 1; řkucy 66, 13; 16; 71, 2; gsucy 305, 11; 13; 14 a j. Rozdíl mezi t a l nikde se neznačí; všude jest jednotné l. Srv. Ge- bauer, Histor. Mluv. I., 356. Souhláska j vyskytá se druhdy na počátku v slabice ja a v slovech cizího původu, na př.: jabloňovým 247, 7; jacynkt 248, 3; jahla 20, 29; jahlu 20, 9; 32; 37; jahly 20, 32; 37; jahelné 20, 11; jámu 114, 11; 142, 39; 186, 28; 242, 18; jámy 114, 17; 242, 21; jarmark 107, 14; jazyk 25, 14; 23; jazyky 25, 7; 10; 12 a j.; já (na mnoze versální) 131, 7; 8; 10; 11; 260, 2 — avšak i: yá 17, 16; 18; 260 1; 132, 4; 6; yazyk 26, 2; yazyky 26, 6; 17 a j.; srv.: yacýsy 65, 17; yako 300, 13; yakeym 132, 6; yat 212, 1 atd. Jinde vůbec ji nahrazují y a g, střídajíce se bez určitého pravidla, na př.: obyčey
LVI 69, 10 : v něm 52, 5; mňe 51, 19; 61, 8; 23; 83, 17: mně 56, 3; 83, 15; 18 atd. Podobně: deláš 49, 16; delal 49, 25; udclal 50, 34; 51, 5; udelav 51, 8: dělal 56, 15; udělati 56, 20 a j. povědel 51, 13; odpovědel 56, 14; 156, 16: pověděl 157, 21; 25; odpověděl 157, 20; 30; radegij 50, 24; 65, 2; raději 43, 6; 50, 26 atd. Co do množství, převládá značka s obloučkem; při ňe a ně jest obapolný poměr číselný skoro stejný. Stálé kolísání v oči bije při záporce ne, jež bývá s tvary slovesnými obyčejně spojována, velmi často však také od nich odlučována; na př.: ne delal 3, 18; ne vezmu 3, 21; ne zkusil 4, 30; ne vměgijce 5, 11 proti: nepomyslím 3, 15; nebýval 3, 24 atd. Doklady čtou se téměř na každé stránce. V jednotlivostech není závažnějších odchylek od způsobu obvyklého. Při dlouhých samohláskách vyjádřeno á několikrát zdvojením: škod- livaa 71, 16; postaati 77, 2; od staradaavna 117, 14 a j. Mnohem častěji děje se tak při é: měšťanee 49, 4; 50, 25; lidee 60, 13; 63, 7; 67, 4; zubovee 79, 13; synovee 321, 3 (synové 321, 2); zlee 102, 1; o dveem zlém 102, 1; druheemu 102, 2 a j. Za í píše se větším dílem spřežka ij, řídčeji pouhé j; na př.: fijky 7, 12; 15; 8, 2: fjky 7, 16; přijvětivost 10, 12: s přjvětivostij 10, 5; vměnij 25, 11; 22; 24 : vměnj 18, 5; 24, 20; k poznánij přirozenj 24, 20; volagjcy a křičijcy 24, 24; vijce 28, 39 vjce 26, 29 atd. Za o bývá vedle uo, ú též ú a o: psuov 6, 9; psuo 6, 6; psúv 38 27; časuov 73, 19; časúv 108, 24; skutkúv 43, 24; domuov 11, 14; domuo 11, 10; domúv 7, 17; domů 84, 4; muog 34, 4; 10; můg 26, 38; múg 32, 23; 33, 30; způsobem 27, 6; způsobijm 24, 14; muožeš 38, 16; muože 42, 24; může 45, 4; nemúžeš 38, 14; nemúže 45, 20. — bohuom 232, 15 (též: buhuom 232, 22 a buhům 224, 28); lovúm 79, 14; vorlúm 44, 37; zhusta -om: přá- telom 20, 27; 21, 19; 43, 2; nepřátelom 43, 1; 183, 13; řemeslnijkom 198, 9; — V imperativě sloves VI. třídy saudcom 309, 17; sausedom 199, 21 atd. vedle obecného uo, u též ú: přispořúg 43, 16; svěřúg 43, 25; ukazúg 43, 28 a j. Za ú vedle au bývá u též ve slovostředí, ku př.: vidúcy 206, 8; vidaucy 203, 19: nevěducy 204, 1; řkucy 66, 13; 16; 71, 2; gsucy 305, 11; 13; 14 a j. Rozdíl mezi t a l nikde se neznačí; všude jest jednotné l. Srv. Ge- bauer, Histor. Mluv. I., 356. Souhláska j vyskytá se druhdy na počátku v slabice ja a v slovech cizího původu, na př.: jabloňovým 247, 7; jacynkt 248, 3; jahla 20, 29; jahlu 20, 9; 32; 37; jahly 20, 32; 37; jahelné 20, 11; jámu 114, 11; 142, 39; 186, 28; 242, 18; jámy 114, 17; 242, 21; jarmark 107, 14; jazyk 25, 14; 23; jazyky 25, 7; 10; 12 a j.; já (na mnoze versální) 131, 7; 8; 10; 11; 260, 2 — avšak i: yá 17, 16; 18; 260 1; 132, 4; 6; yazyk 26, 2; yazyky 26, 6; 17 a j.; srv.: yacýsy 65, 17; yako 300, 13; yakeym 132, 6; yat 212, 1 atd. Jinde vůbec ji nahrazují y a g, střídajíce se bez určitého pravidla, na př.: obyčey
Strana LVII
LVII 305, 5 : obyčeg 303, 6; pokoy 80, 15: pokog 103, 7; vayce 316, 19: vagce 315, 32; veyce 306, 9: vegce 306, 3; ňeyaký 67, 10: ňegakého 75, 11; gey 28, 5 : geg 84, 9; gednosteynú 231, 5: gednostegnau 231, 12; bez- pečněyšij 108, 6 (výminkou): bezpečněgšij 65, 2 (pravidlem); neyvyššij auřad 37, 13; nayvyššij sudij 37, 13 a mn. j. Pro š jsou značky obecné: fí, ſs, š, šíf; na př.: ſíkodu 3, 16; po- těſſenij 3, 6; prodáſs 16, 14; budeš 4, 10; kofs 141, 10; koš 141, 13; vyš- ſsijm 51, 4; kašífi 84, 3. Též: milugeſſliž 18, 3; nevidijífliž 18, 1; potřebu- geſíli 17, 21. Srv. Gebauer, Příspěvky k historii česk. pravopisu str. 214 až 215. Označení hlásky ž bývá někdy spřežkové, zejména při liteře versální; na př.: ziena 49, 10; 257, 12; zěna 264, 15; zialáře 48, 6; ziaba 48, 22; 57, 7; 10; ziadnau 264, 17 a j. Velkých písmen užívá se nahodile, beze všeho základu podstatnějšího. Iniciálky mají vedle sebe vždy literu velkou. Zkratky jen pořídku se vyskytují a jsou tyto: p = pro (p milost 99, 4); p = při (phodilo se 99, 3); P = pře (pmeysslel 118, 17); p = pra (nepwie 242, 42); te (ten 287, 5); poto (potom 306, 191; gt (gest 99, 11); Soling (Solinus (337, 2); to° (toho 330, 11); to (tomu 311, 31). V otisku všude jsou rozvedeny. Z chyb tiskových, smysl porušujících, tyto zvláště vadí: »Odtud« místo »stud« (43, 13); »hlavau« místo »bolavau« (91, 13; opraveno ve vyd. z r. 1639); »okroky« místo »obroky« (219,16); »prsy« místo »prsty« (291, 21); »mijry« místo »vijry« (304, 33). Nejvíce takových poklesků čte se v Brantových Rozprávkách; hlavně jména bývají zpotvořována. Originál v té příčině není o mnoho lepší. Dřevořezeb má sborník Prostějovský 127; na Život Ezopův připadá jich 30 (s titul. listem), na bajky 97. Ve výboru Olomúckém (1584), v kterém není Života Ezopova, počítá se celkem 113 rytin, tedy o 16 více, nežli je v příslušné části základní; jsou to, mimo titulní list, č. 18—32 Starých Fabulí1); na jedné (St. Fab. č. 25 = str. 163 č. VIII.) vyryt letopočet 1555, odkudž patrno, že vyrobeny byly původně pro sborník Prostějovský, ale při tisku nedošlo na ně, až teprve později. Příčina, proč se tak stalo, vychází na jevo ze srovnání s německou předlohou. Günther totiž, čině přípravy k vydání českého Ezopa, dával řezati v 1. 1555—1556 příslušné k textu obrázky dle vzorů v knize německé; rytec, řídě se originálem, vy- hotovil titulní list a 29 drobných obrazců pro Život Ezopa, potom 80 pro Knihy Ezopovy, 17 pro Staré Fabule a 17 pro Nové Fabule (Rimiciovy), tedy právě tolik, kolik bylo v němčině. Další dřevořezby sborníku německého zůstaly opominuty, nepochybně pro přílišné výlohy. Avšak při tisku shledalo se, že obrázků zhotovených pro skupinu Nových Fabulí nelze užiti, poněvadž jich způsob úplně se lišil od českého textu, na němčině nezávislého; byly 1) Srv. úvodu str. XXV.
LVII 305, 5 : obyčeg 303, 6; pokoy 80, 15: pokog 103, 7; vayce 316, 19: vagce 315, 32; veyce 306, 9: vegce 306, 3; ňeyaký 67, 10: ňegakého 75, 11; gey 28, 5 : geg 84, 9; gednosteynú 231, 5: gednostegnau 231, 12; bez- pečněyšij 108, 6 (výminkou): bezpečněgšij 65, 2 (pravidlem); neyvyššij auřad 37, 13; nayvyššij sudij 37, 13 a mn. j. Pro š jsou značky obecné: fí, ſs, š, šíf; na př.: ſíkodu 3, 16; po- těſſenij 3, 6; prodáſs 16, 14; budeš 4, 10; kofs 141, 10; koš 141, 13; vyš- ſsijm 51, 4; kašífi 84, 3. Též: milugeſſliž 18, 3; nevidijífliž 18, 1; potřebu- geſíli 17, 21. Srv. Gebauer, Příspěvky k historii česk. pravopisu str. 214 až 215. Označení hlásky ž bývá někdy spřežkové, zejména při liteře versální; na př.: ziena 49, 10; 257, 12; zěna 264, 15; zialáře 48, 6; ziaba 48, 22; 57, 7; 10; ziadnau 264, 17 a j. Velkých písmen užívá se nahodile, beze všeho základu podstatnějšího. Iniciálky mají vedle sebe vždy literu velkou. Zkratky jen pořídku se vyskytují a jsou tyto: p = pro (p milost 99, 4); p = při (phodilo se 99, 3); P = pře (pmeysslel 118, 17); p = pra (nepwie 242, 42); te (ten 287, 5); poto (potom 306, 191; gt (gest 99, 11); Soling (Solinus (337, 2); to° (toho 330, 11); to (tomu 311, 31). V otisku všude jsou rozvedeny. Z chyb tiskových, smysl porušujících, tyto zvláště vadí: »Odtud« místo »stud« (43, 13); »hlavau« místo »bolavau« (91, 13; opraveno ve vyd. z r. 1639); »okroky« místo »obroky« (219,16); »prsy« místo »prsty« (291, 21); »mijry« místo »vijry« (304, 33). Nejvíce takových poklesků čte se v Brantových Rozprávkách; hlavně jména bývají zpotvořována. Originál v té příčině není o mnoho lepší. Dřevořezeb má sborník Prostějovský 127; na Život Ezopův připadá jich 30 (s titul. listem), na bajky 97. Ve výboru Olomúckém (1584), v kterém není Života Ezopova, počítá se celkem 113 rytin, tedy o 16 více, nežli je v příslušné části základní; jsou to, mimo titulní list, č. 18—32 Starých Fabulí1); na jedné (St. Fab. č. 25 = str. 163 č. VIII.) vyryt letopočet 1555, odkudž patrno, že vyrobeny byly původně pro sborník Prostějovský, ale při tisku nedošlo na ně, až teprve později. Příčina, proč se tak stalo, vychází na jevo ze srovnání s německou předlohou. Günther totiž, čině přípravy k vydání českého Ezopa, dával řezati v 1. 1555—1556 příslušné k textu obrázky dle vzorů v knize německé; rytec, řídě se originálem, vy- hotovil titulní list a 29 drobných obrazců pro Život Ezopa, potom 80 pro Knihy Ezopovy, 17 pro Staré Fabule a 17 pro Nové Fabule (Rimiciovy), tedy právě tolik, kolik bylo v němčině. Další dřevořezby sborníku německého zůstaly opominuty, nepochybně pro přílišné výlohy. Avšak při tisku shledalo se, že obrázků zhotovených pro skupinu Nových Fabulí nelze užiti, poněvadž jich způsob úplně se lišil od českého textu, na němčině nezávislého; byly 1) Srv. úvodu str. XXV.
Strana LVIII
LVIII tedy zatím odloženy a upotřebeny teprve v novém vydání r. 1584, a to při takových bajkách, jichž obsah aspoň poněkud s vyobrazením se srovnával. Za tou také příčinou byl rozmnožen oddíl Starých Fabulí přibráním bajek odjinud, aby dřevořezby šly nepřetržitě za sebou.1) Sdružování ono dělo se někde případně, jinde nepřípadně; ba několikrát vlastní spojitost chápeme toliko na základě textu německého. Z připojeného přehledu věc ozřejmí. Rimicius něm. Vyd. 1584. 1., 2., 3. . 4. . . . . St. Fab. 25. . . Nov. Fab. 8. str. 163. 90. „ 194. 5 . . . . „ „ 21. . . . „ „ 206. 6. . . . . „ „ 126. „ „ 20. . . . „ 7. . . . . „ 128. 19. . . . „ 208. „ „ „ 24. . . . 26. 8. . . . . „ „ „ 170. „ „ 9. . . . . „ 72. 23. . . . „ „ 187. „ „ 10. . . . . „ 92. „ 195. „ „ 27. . . . „ 11. . . . . „ „ 18. . . . Fab. snes. 6. „ 247. 12. . . . . Titulní list . . . 13. . . . . St. Fab. 22. . . Nov. Fab. 42. „ 176. 46. 14. . . . . „ „ 29. . . . „ „ „ 178. 15. . . . . „ „ 26.. . . „ „ 41. „ 176. 16. . . . . . . . . . . . . 17. . . . . „ 20. „ 168. „ 30. . . . „ „ Sborn. Prost. Zcela dobře použito čísel: 6. »Von einem Mann vnd einem bild«; 7. »Von einem Fischer«2); 8. »Von den Meusen vnd der Katzen«; 13. »Von einem Holtzhacker«; 14. »Vom stelenden Kind vnd seiner Mutter« 17. »Von einem Bawman«. — V čís. 9. »Von den Bawren vnd dem Trappen« a 11. »Von der Ameis vnd der Tauben« dřevoryt náhodou se se hodí, ač obsah se různí. — Žádné souvislosti s českým textem není v č. 4. »Von der Katzen vnd dem Han«; 5. »Von dem Fuchs vnd Brum- berstuden« (srv. Nov. Fab. 6, str. 162); 10. »Von dem Knaben, der die Schaff weidet«; 15. »Von einem Man vnd einer Floch«. — Drevorytu z č. 12. »Von der Binen vnd dem Gott Jupiter« upotřebeno za titulní list (viz Úvodu str. XXIV). Čís. 1., 2., 3. a 16. vůbec nepoužito.3) — Vybývající potom ještě tři čísla Starých Fabulí, t. j. 28., 31., 32. mají dřevoryty opako- 1) Nově přibrané tyto obrazce přejaty jsou všecky v naše vydání a vsuty tam, kde bajky, zařazené r. 1584 ve Staré Fabule, původně se nalézaly. 2) Zde český rytec velmi volně si vedl. 3) »Von dem Adler, Lamb vnd Rappen«. — 2. »Von dem Adler vnd Hurnüssel«. — 3. »Von dem Fuchs vnd dem Bock«. — 16. »Von einem Man vnd zweien Weiberen.« Desky byly jistě i k těmto číslům zhotoveny; soudím tak z pozdější reprodukce v Škarniclově Životu Ezopa (viz Úvod str. XXXII), kdež na konci obrázek k bajce o orlu a hovnivalovi původní rytinou zdařile proveden.
LVIII tedy zatím odloženy a upotřebeny teprve v novém vydání r. 1584, a to při takových bajkách, jichž obsah aspoň poněkud s vyobrazením se srovnával. Za tou také příčinou byl rozmnožen oddíl Starých Fabulí přibráním bajek odjinud, aby dřevořezby šly nepřetržitě za sebou.1) Sdružování ono dělo se někde případně, jinde nepřípadně; ba několikrát vlastní spojitost chápeme toliko na základě textu německého. Z připojeného přehledu věc ozřejmí. Rimicius něm. Vyd. 1584. 1., 2., 3. . 4. . . . . St. Fab. 25. . . Nov. Fab. 8. str. 163. 90. „ 194. 5 . . . . „ „ 21. . . . „ „ 206. 6. . . . . „ „ 126. „ „ 20. . . . „ 7. . . . . „ 128. 19. . . . „ 208. „ „ „ 24. . . . 26. 8. . . . . „ „ „ 170. „ „ 9. . . . . „ 72. 23. . . . „ „ 187. „ „ 10. . . . . „ 92. „ 195. „ „ 27. . . . „ 11. . . . . „ „ 18. . . . Fab. snes. 6. „ 247. 12. . . . . Titulní list . . . 13. . . . . St. Fab. 22. . . Nov. Fab. 42. „ 176. 46. 14. . . . . „ „ 29. . . . „ „ „ 178. 15. . . . . „ „ 26.. . . „ „ 41. „ 176. 16. . . . . . . . . . . . . 17. . . . . „ 20. „ 168. „ 30. . . . „ „ Sborn. Prost. Zcela dobře použito čísel: 6. »Von einem Mann vnd einem bild«; 7. »Von einem Fischer«2); 8. »Von den Meusen vnd der Katzen«; 13. »Von einem Holtzhacker«; 14. »Vom stelenden Kind vnd seiner Mutter« 17. »Von einem Bawman«. — V čís. 9. »Von den Bawren vnd dem Trappen« a 11. »Von der Ameis vnd der Tauben« dřevoryt náhodou se se hodí, ač obsah se různí. — Žádné souvislosti s českým textem není v č. 4. »Von der Katzen vnd dem Han«; 5. »Von dem Fuchs vnd Brum- berstuden« (srv. Nov. Fab. 6, str. 162); 10. »Von dem Knaben, der die Schaff weidet«; 15. »Von einem Man vnd einer Floch«. — Drevorytu z č. 12. »Von der Binen vnd dem Gott Jupiter« upotřebeno za titulní list (viz Úvodu str. XXIV). Čís. 1., 2., 3. a 16. vůbec nepoužito.3) — Vybývající potom ještě tři čísla Starých Fabulí, t. j. 28., 31., 32. mají dřevoryty opako- 1) Nově přibrané tyto obrazce přejaty jsou všecky v naše vydání a vsuty tam, kde bajky, zařazené r. 1584 ve Staré Fabule, původně se nalézaly. 2) Zde český rytec velmi volně si vedl. 3) »Von dem Adler, Lamb vnd Rappen«. — 2. »Von dem Adler vnd Hurnüssel«. — 3. »Von dem Fuchs vnd dem Bock«. — 16. »Von einem Man vnd zweien Weiberen.« Desky byly jistě i k těmto číslům zhotoveny; soudím tak z pozdější reprodukce v Škarniclově Životu Ezopa (viz Úvod str. XXXII), kdež na konci obrázek k bajce o orlu a hovnivalovi původní rytinou zdařile proveden.
Strana LIX
LIX vané z Knih Ezopových IV., 10; III., 11 a II., 15; rytina poslední, v bajce »Páv a řeřáb«, k obsahu se nehodí. Obrázky vydání Freiburského, kterýmiž rytec při díle se spravoval, mají rozměry menší 1) nežli české a opakují se bez proměny ve všech vy- A ☞ D Q — dáních Graffových. Vyznačují se provedením úhledným a výrazným. V české imitaci způsob jest sice poněkud drsnější, ale dokazuje ovšem i nevšední obratnost a vynalézavost; otrockým napodobitelem rytec nebyl nikterak. Doba rytby případně jest naznačena dvakrát na desce, zavěšené na větvi: »1555« na str. 116 a 163, a dvakrát dole v rohu: »1556«, poprvé na víku skříně v pravo na str. 122 a podruhé na zemi v levo na str. 124. O tom, že starých špalíčků tiskařských užívalo se ještě nedávno v bý- valé tiskárně Škarniclově v Uherské Skalici, učiněna byla již zmínka na str. XXXII. 5. Způsob nynějšího vydání. Chystaje k vydání Albínův překlad Fabulí, měl jsem na mysli hlavně dva úkoly: podati základní text ve znění co možná věrném a spolu jej opatřiti zásobou poznámek, nutných i pro srovnavací dozor i pro výklad a porozumění vůbec. Základní text obsažen jest ve sborníku Prostějovském; odtud tedy pořízen otisk a varianty vydání pozdějších připojeny potud, pokud měly nějaký význam. Na textě samém ničeho neměněno, vyjma interpunkci a rušivé omyly tiskové2); ostatní vše, ať oprava či vysvětlivka aneb do- datek, pojato v poznámky pod textem. 1) Připojené ukázky podány v přirozené velikosti dle výtisku c. k. univ. knihovny Klementinské v Praze (sign. 22. G. 284) na I. XIb a XIIa. 2) Na př.: způspbem (282, 13); zésluhy (283, 11); velml (285, 7); spavedlivé (294, 21); na kyňku (297, 7) a pod., hlavně v Rozprávkách Brantových.
LIX vané z Knih Ezopových IV., 10; III., 11 a II., 15; rytina poslední, v bajce »Páv a řeřáb«, k obsahu se nehodí. Obrázky vydání Freiburského, kterýmiž rytec při díle se spravoval, mají rozměry menší 1) nežli české a opakují se bez proměny ve všech vy- A ☞ D Q — dáních Graffových. Vyznačují se provedením úhledným a výrazným. V české imitaci způsob jest sice poněkud drsnější, ale dokazuje ovšem i nevšední obratnost a vynalézavost; otrockým napodobitelem rytec nebyl nikterak. Doba rytby případně jest naznačena dvakrát na desce, zavěšené na větvi: »1555« na str. 116 a 163, a dvakrát dole v rohu: »1556«, poprvé na víku skříně v pravo na str. 122 a podruhé na zemi v levo na str. 124. O tom, že starých špalíčků tiskařských užívalo se ještě nedávno v bý- valé tiskárně Škarniclově v Uherské Skalici, učiněna byla již zmínka na str. XXXII. 5. Způsob nynějšího vydání. Chystaje k vydání Albínův překlad Fabulí, měl jsem na mysli hlavně dva úkoly: podati základní text ve znění co možná věrném a spolu jej opatřiti zásobou poznámek, nutných i pro srovnavací dozor i pro výklad a porozumění vůbec. Základní text obsažen jest ve sborníku Prostějovském; odtud tedy pořízen otisk a varianty vydání pozdějších připojeny potud, pokud měly nějaký význam. Na textě samém ničeho neměněno, vyjma interpunkci a rušivé omyly tiskové2); ostatní vše, ať oprava či vysvětlivka aneb do- datek, pojato v poznámky pod textem. 1) Připojené ukázky podány v přirozené velikosti dle výtisku c. k. univ. knihovny Klementinské v Praze (sign. 22. G. 284) na I. XIb a XIIa. 2) Na př.: způspbem (282, 13); zésluhy (283, 11); velml (285, 7); spavedlivé (294, 21); na kyňku (297, 7) a pod., hlavně v Rozprávkách Brantových.
Strana LX
LX Poznámky přede vším jiným k tomu směřují, by náležitě zjistily a vy- stihly, jak se má český překlad k originálu co do spolehlivosti, výraznosti a síly; mají tedy převahou skutečný ráz dozorčí a podržují ho po celou knihu, v míře ovšem nestejné. Kde pramen původní byl na snadě, tam hledí se toliko k patrnějším úchylkám; v případě opačném velela potřeba všímati si do podrobna vzájemného poměru. Příkladem jsou Nové Fabule, kdež nutno přihlížeti k textu Frobenovu (1521), značně rozdílnému od vydání novějších,1) a ještě více Rozprávky Brantovy, kdež ku překladu německému dlužno přibrati též originál latinský, má-li smysl býti pochopen. Srovnavací obsah poznámek bývá namnoze také již výkladem. Další druh poznámek vztahuje se k věcem literárně historickým, ze- jména k původu jednotlivých fabulí, parallelám, dokladům a citátům. I tu šetřeno zásad podobných. Kde cizí zpracování poskytovalo záruky dosta- tečné, tam všecek výklad zcela stručně upraven a pouze výsledkům do- mácím věnována pozornost2); nebylo-li rukověti takové, pak nezbývalo nic jiného nežli raziti si cestu samostatně. Dle tohoto pravidla při sbírce Steinhöwlově, kde téměř každé číslo má své dějiny a svou literaturu, ne- zřídka rozsáhlou (byť se přihlíželo třeba jen k odkazům Oesterleyovým při vydání Acsopa, Pauliho a Kirchhofa3), upuštěno zcela od cizích do- kladů; naproti tomu při Rozprávkách Brantových, jež celkového rozboru, pokud vím, ještě nedošly, dopřáno dosti mnoho místa k zjištění provenience a k vysvětlivkám věcným i slohovým. O nějakou úplnost v té věci ovšem 1) Řecké citáty v poznámkách brány jsou vůbec z vyd. Frobenova Basilejského. Kde jde pouze o obsah, cituje se vydání Halmovo, Fabulae Aesopicae collectae (Teubner) jakožto nejpřístupnější. *) Pravidelně cituji v této příčině spis Frant. Lepaře: »Bajky Aisópovské z ře- čtiny přeložené a novým pořádkem upravené. Větší vydání s předmluvou a poznám- kami. V Jičíně 1881.« Str. 74 a 282 v 8°. — Připojené číslice vztahují se hlavním dílem ku poznámkám, jež obsahují srovnavací materiál. 3) V publikacích literární jednoty (Litterarischer Verein) v Stuttgartě, a sice: Steinhöwels Asop Herausgegeben von Hermann Oesterley 1873. Biblioth. d. Litter. Vereins in Stuttgart č. CXVII. Schimpf und Ernst von Johannes Pauli. — Vyd. týž r. 1866. Bibliothek d. Litt. Ver. č. LXXXV. Wendunmuth von Hans Wilhelm Kirchhof. — Vyd. týž r. 1869. Bibliothek d. Litt. Ver. č. XCV.—IC. (5 dílů). Srv. mimo to: Valentin Schumanns Nachtbüchlein (1559). Herausgegeben von Johannes Bolte. 1893. Bibl. d. litt. Ver. č. CXCVII. Jakob Freys Gartengesellschaft (1556). Vyd. týž r. 1896 Bibl. d. Litt. Ver. CCIX. Gesta Romanorum. Von Hermann Oesterley. Berlin 1872. Romulus, die Paraphrasen des Phaedrus und die Aesopische Fabel im Mittelalter. Von Hermann Oesterley. Berlin 1870 Les Fabulistes Latins. Depuis le siècle d'Auguste jusqu' à la fin du moyen âge Par Léopold Hervieux. I.2 II. III. IV. V. — Paříž 1893 a násl.
LX Poznámky přede vším jiným k tomu směřují, by náležitě zjistily a vy- stihly, jak se má český překlad k originálu co do spolehlivosti, výraznosti a síly; mají tedy převahou skutečný ráz dozorčí a podržují ho po celou knihu, v míře ovšem nestejné. Kde pramen původní byl na snadě, tam hledí se toliko k patrnějším úchylkám; v případě opačném velela potřeba všímati si do podrobna vzájemného poměru. Příkladem jsou Nové Fabule, kdež nutno přihlížeti k textu Frobenovu (1521), značně rozdílnému od vydání novějších,1) a ještě více Rozprávky Brantovy, kdež ku překladu německému dlužno přibrati též originál latinský, má-li smysl býti pochopen. Srovnavací obsah poznámek bývá namnoze také již výkladem. Další druh poznámek vztahuje se k věcem literárně historickým, ze- jména k původu jednotlivých fabulí, parallelám, dokladům a citátům. I tu šetřeno zásad podobných. Kde cizí zpracování poskytovalo záruky dosta- tečné, tam všecek výklad zcela stručně upraven a pouze výsledkům do- mácím věnována pozornost2); nebylo-li rukověti takové, pak nezbývalo nic jiného nežli raziti si cestu samostatně. Dle tohoto pravidla při sbírce Steinhöwlově, kde téměř každé číslo má své dějiny a svou literaturu, ne- zřídka rozsáhlou (byť se přihlíželo třeba jen k odkazům Oesterleyovým při vydání Acsopa, Pauliho a Kirchhofa3), upuštěno zcela od cizích do- kladů; naproti tomu při Rozprávkách Brantových, jež celkového rozboru, pokud vím, ještě nedošly, dopřáno dosti mnoho místa k zjištění provenience a k vysvětlivkám věcným i slohovým. O nějakou úplnost v té věci ovšem 1) Řecké citáty v poznámkách brány jsou vůbec z vyd. Frobenova Basilejského. Kde jde pouze o obsah, cituje se vydání Halmovo, Fabulae Aesopicae collectae (Teubner) jakožto nejpřístupnější. *) Pravidelně cituji v této příčině spis Frant. Lepaře: »Bajky Aisópovské z ře- čtiny přeložené a novým pořádkem upravené. Větší vydání s předmluvou a poznám- kami. V Jičíně 1881.« Str. 74 a 282 v 8°. — Připojené číslice vztahují se hlavním dílem ku poznámkám, jež obsahují srovnavací materiál. 3) V publikacích literární jednoty (Litterarischer Verein) v Stuttgartě, a sice: Steinhöwels Asop Herausgegeben von Hermann Oesterley 1873. Biblioth. d. Litter. Vereins in Stuttgart č. CXVII. Schimpf und Ernst von Johannes Pauli. — Vyd. týž r. 1866. Bibliothek d. Litt. Ver. č. LXXXV. Wendunmuth von Hans Wilhelm Kirchhof. — Vyd. týž r. 1869. Bibliothek d. Litt. Ver. č. XCV.—IC. (5 dílů). Srv. mimo to: Valentin Schumanns Nachtbüchlein (1559). Herausgegeben von Johannes Bolte. 1893. Bibl. d. litt. Ver. č. CXCVII. Jakob Freys Gartengesellschaft (1556). Vyd. týž r. 1896 Bibl. d. Litt. Ver. CCIX. Gesta Romanorum. Von Hermann Oesterley. Berlin 1872. Romulus, die Paraphrasen des Phaedrus und die Aesopische Fabel im Mittelalter. Von Hermann Oesterley. Berlin 1870 Les Fabulistes Latins. Depuis le siècle d'Auguste jusqu' à la fin du moyen âge Par Léopold Hervieux. I.2 II. III. IV. V. — Paříž 1893 a násl.
Strana LXI
LXI jíti nemohlo,1) neboť kommentář byl by vzrostl do nekonečna a k ocenění vlastní práce Albínovy, kteráž tu jest pouhou kopií kopie, přece nijak ne- bylo by se přispělo. Ostatně, kdo aspoň z části poznal kompilační způsob díla Brantova, se spoustou výňatků a citátů na sebe kupených buď beze všeho naznačení aneb pouze s neurčitým odkazem, mnohdy zcela chybným, dovede posouditi, kolik práce vyžadoval již jen pouhý pokus, k němuž vydavatel byl se odhodlal.2) Vzhled originálu českého znázorňují mimo titulní list nejlépe rytiny do textu vsuté, reprodukované závodem p. Vilímovým ze sborníku Prostě- jovského a částečně též z vydání Olomúckého (1584). V písmě ovšem nebylo lze dosáhnouti úplné shody napodobením zevnějším, ale jinak podržován i zde původní ráz, vyjma velká písmena uprostřed vět a za iniciálkami.3 Prameny a pomůcky literární uvádějí se namnoze plným titulem; kde se opakují často za sebou, značí se zkráceně, a sice takto: Br. = Esopi appologi sive mythologie cum quibusdam carminum et fabularum additionibus Sebastiani Brant. — Basilee 1501. — Oddělení II. Exempl. král. univ. biblioth. v Göttingách. Ol. = Ezopovy Fabule vydání Olomúckého r. 1584. — Exemplář v bibliothéce Musea kr. Českého. Pog. = Poggii Florentini, oratoris clarissimi, Confabulationum seu Faceti- arum liber. — Inkunabule c. k. universitní bibl. Klementinské (sig. 44. G. 6.). Život Ezopa, vydání Pražské z r. 1696. — Exemplář v knihovně kláštera Strahovského. Život Ezopa z r. 1613. — Exemplář kníž. bibliothéky Rou- dnické. Steinhöwel, Esopus Leben vnd Fabeln. Fryburg in Briszgaw. 1569. — Exemplář na Strahově. Citáty a doklady ze spisovatelů latinských, na př. z Aviana, Phaedra, Gellia, Plinia Staršího, Juvenala, Persia, Martiala, Lucana, Claudiana, Plauta, Terentia, Lucretia, Tibulla, Ovidia, Vergilia, Cicerona, Sallustia a j. mn. 1) Připomínám na př., že k zjištění provenience některých částí přírodopisných, ethnografických a pod. bude potřebí prozkoumati také spisy Alberta Velikého a snad i Roberta de Valle Rouenského »Compendium memorandorum ex triginta septem voluminibus Naturalis Historiae Plinii« (1500). Dosti četné shody bývají s Fysiologam (sr. Gebauer, Fysiologus List. Fil. 1877 str. 69, a Lauchert, Geschichte des Physiologus, Štrasburk 1889) a Luvidářem. Vůbec dlužno míti na zřeteli, že Brant po způsobu tehdáž obvyklém přejímá zprávy a výsledky namnoze odjinud, a že tudíž práce jeho nesouvisí všude bezprostředně s původním pramenem. Platí to značnou měrou i o ci- tátech z klassiků, jmenovitě básnických, k nimž ode dávna poskytovaly pomoc snůšky rukopisné i tištěné, Loci, Florilegia, Poetarum flores a pod. 2) Citáty z německého překladu Rozprávek Brantových, pokud se v poznámkách uvozují, brány jsou veskrze z vyd. Freyburského r. 1569 (Steffan Graff). Exemplář v knihovně kláštera Strahovského. 3) Velké S, kdekoli se naskytá mimo začátek věty, nahrazeno všude malým s. Pr. = R. = St. =
LXI jíti nemohlo,1) neboť kommentář byl by vzrostl do nekonečna a k ocenění vlastní práce Albínovy, kteráž tu jest pouhou kopií kopie, přece nijak ne- bylo by se přispělo. Ostatně, kdo aspoň z části poznal kompilační způsob díla Brantova, se spoustou výňatků a citátů na sebe kupených buď beze všeho naznačení aneb pouze s neurčitým odkazem, mnohdy zcela chybným, dovede posouditi, kolik práce vyžadoval již jen pouhý pokus, k němuž vydavatel byl se odhodlal.2) Vzhled originálu českého znázorňují mimo titulní list nejlépe rytiny do textu vsuté, reprodukované závodem p. Vilímovým ze sborníku Prostě- jovského a částečně též z vydání Olomúckého (1584). V písmě ovšem nebylo lze dosáhnouti úplné shody napodobením zevnějším, ale jinak podržován i zde původní ráz, vyjma velká písmena uprostřed vět a za iniciálkami.3 Prameny a pomůcky literární uvádějí se namnoze plným titulem; kde se opakují často za sebou, značí se zkráceně, a sice takto: Br. = Esopi appologi sive mythologie cum quibusdam carminum et fabularum additionibus Sebastiani Brant. — Basilee 1501. — Oddělení II. Exempl. král. univ. biblioth. v Göttingách. Ol. = Ezopovy Fabule vydání Olomúckého r. 1584. — Exemplář v bibliothéce Musea kr. Českého. Pog. = Poggii Florentini, oratoris clarissimi, Confabulationum seu Faceti- arum liber. — Inkunabule c. k. universitní bibl. Klementinské (sig. 44. G. 6.). Život Ezopa, vydání Pražské z r. 1696. — Exemplář v knihovně kláštera Strahovského. Život Ezopa z r. 1613. — Exemplář kníž. bibliothéky Rou- dnické. Steinhöwel, Esopus Leben vnd Fabeln. Fryburg in Briszgaw. 1569. — Exemplář na Strahově. Citáty a doklady ze spisovatelů latinských, na př. z Aviana, Phaedra, Gellia, Plinia Staršího, Juvenala, Persia, Martiala, Lucana, Claudiana, Plauta, Terentia, Lucretia, Tibulla, Ovidia, Vergilia, Cicerona, Sallustia a j. mn. 1) Připomínám na př., že k zjištění provenience některých částí přírodopisných, ethnografických a pod. bude potřebí prozkoumati také spisy Alberta Velikého a snad i Roberta de Valle Rouenského »Compendium memorandorum ex triginta septem voluminibus Naturalis Historiae Plinii« (1500). Dosti četné shody bývají s Fysiologam (sr. Gebauer, Fysiologus List. Fil. 1877 str. 69, a Lauchert, Geschichte des Physiologus, Štrasburk 1889) a Luvidářem. Vůbec dlužno míti na zřeteli, že Brant po způsobu tehdáž obvyklém přejímá zprávy a výsledky namnoze odjinud, a že tudíž práce jeho nesouvisí všude bezprostředně s původním pramenem. Platí to značnou měrou i o ci- tátech z klassiků, jmenovitě básnických, k nimž ode dávna poskytovaly pomoc snůšky rukopisné i tištěné, Loci, Florilegia, Poetarum flores a pod. 2) Citáty z německého překladu Rozprávek Brantových, pokud se v poznámkách uvozují, brány jsou veskrze z vyd. Freyburského r. 1569 (Steffan Graff). Exemplář v knihovně kláštera Strahovského. 3) Velké S, kdekoli se naskytá mimo začátek věty, nahrazeno všude malým s. Pr. = R. = St. =
Strana LXII
LXII odnášejí se většinou k textům lipské sbírky Teubnerovy. Solinova Col- lectanea byla po ruce ve vyd. Th. Mommsena; Isidorus ve vyd. pařížském z r. 1580. Slovníček na konci připojený jest poněkud obšírnější, neboť zahrnuje vedle seznamu vlastních jmen a odborných názvů také četná slova, jednak méně obyčejná, jednak vazbou aneb i tvarem pozoru hodná. Stalo se tak hlavně z té příčiny, že odkazy ve Slovníku Jungmannově, nejsouce jed- notné a často na textu obnoveném spočívajíce (srv. Úv. str. XXXIV), způsobují nejen nejistotu, nýbrž i velikou nesnázi při hledání. Ant. Truhlář. Oprava. Na str. X řád. 11. zdola má býti »Geschichle« místo »Geschischte«.
LXII odnášejí se většinou k textům lipské sbírky Teubnerovy. Solinova Col- lectanea byla po ruce ve vyd. Th. Mommsena; Isidorus ve vyd. pařížském z r. 1580. Slovníček na konci připojený jest poněkud obšírnější, neboť zahrnuje vedle seznamu vlastních jmen a odborných názvů také četná slova, jednak méně obyčejná, jednak vazbou aneb i tvarem pozoru hodná. Stalo se tak hlavně z té příčiny, že odkazy ve Slovníku Jungmannově, nejsouce jed- notné a často na textu obnoveném spočívajíce (srv. Úv. str. XXXIV), způsobují nejen nejistotu, nýbrž i velikou nesnázi při hledání. Ant. Truhlář. Oprava. Na str. X řád. 11. zdola má býti »Geschichle« místo »Geschischte«.
Strana LXIII
OBSAH. Strana. Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . V Úvod . . . . . . . . . VII . . . . I. Zlomek Strahovský . . . . . . . . . . . . . . VII II. Překlad bajek meziřádkový . . . . . . . . . . . . . . . . . . XVII . . . . . . . . . . . . . . . . . XIX III. Sborník Prostějovský 1. Bibliografický přehled XIX . . . . . . . . . . . . . . . . . . A. Vydání celkové . . . . . . . . . . . . . . . . . XIX B. Vydání částečná . XXII . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . XXXIII C. Výňatky a ukázky 2. Překladatel Jan Akron Albín XXXIV . . . . . . . . . . . . . 3. Jak se má český překlad k originálu XXXIX . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A. Rozsah vnější . . XXXIX . . B. Podrobnosti v provedení . . . . . . . . . . . . . . . . XLIII C. Nové Fabule . . . . . . . . . . . . . . . . . . . XLIX . . . . . . . . LIV . 4. Tiskový způsob. Pravopis. Dřevořezby . . . . . . . . . 5. Způsob nynějšího vydání . . . . . . . . . . . . . LIX
OBSAH. Strana. Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . V Úvod . . . . . . . . . VII . . . . I. Zlomek Strahovský . . . . . . . . . . . . . . VII II. Překlad bajek meziřádkový . . . . . . . . . . . . . . . . . . XVII . . . . . . . . . . . . . . . . . XIX III. Sborník Prostějovský 1. Bibliografický přehled XIX . . . . . . . . . . . . . . . . . . A. Vydání celkové . . . . . . . . . . . . . . . . . XIX B. Vydání částečná . XXII . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . XXXIII C. Výňatky a ukázky 2. Překladatel Jan Akron Albín XXXIV . . . . . . . . . . . . . 3. Jak se má český překlad k originálu XXXIX . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A. Rozsah vnější . . XXXIX . . B. Podrobnosti v provedení . . . . . . . . . . . . . . . . XLIII C. Nové Fabule . . . . . . . . . . . . . . . . . . . XLIX . . . . . . . . LIV . 4. Tiskový způsob. Pravopis. Dřevořezby . . . . . . . . . 5. Způsob nynějšího vydání . . . . . . . . . . . . . LIX
Strana LXIV
Strana 1
opa Audrce zi Q wot/ 6 Fabulemt a nebo 6 Báſnēmi geho. Také přidány gſou k w tomu Fabule Anyana a Adelffenſa/s N nēktereymi żertowneymi řeċmi Pogia Poethy. Y táké �ekteré welmi vtēſfené Sabule/ wybrané z Knēh Doktora Sſebeſkyana Prantha/o pēkneymi Si y gurami. Nynij w nowē wytiſſtčny O Q A A E M. D. LVI.
opa Audrce zi Q wot/ 6 Fabulemt a nebo 6 Báſnēmi geho. Také přidány gſou k w tomu Fabule Anyana a Adelffenſa/s N nēktereymi żertowneymi řeċmi Pogia Poethy. Y táké �ekteré welmi vtēſfené Sabule/ wybrané z Knēh Doktora Sſebeſkyana Prantha/o pēkneymi Si y gurami. Nynij w nowē wytiſſtčny O Q A A E M. D. LVI.
Strana 2
TISKL ALOIS WIESNER V PRAZE.
TISKL ALOIS WIESNER V PRAZE.
Strana 3
[IIa] PŘEDMLUWA. Jan Akron Albijn každému, kdož čijíti bude, wzkazuge pozdra- wenij. Fabule a nebo bálně tyto podlé mnoheych zdánij netoliko krato- chwilné, ale y vžitečné v potřebné lidem k mnohému městíkému naučenij gſau. Nebo w Žiwotě Ezopowě mnoho kratochwilných ržečij geſt, a ty ſau z přirozeného vměnij wyprýftěny a wybrány, gefíto netoliko potěſſenj, kdož ty řeči čijſti bude, ale y vměnij y opatrnoſti nabude. Též y ginde po wſſij knijze wonde y wonde rozpráwky vtěſſené nagde, z kterýchž mnoho na- učenij (kdož ge zdráwě rozwážij), wezme. Nebo netoliko toho máme w těchto fabulijch hledeti, aby vſſi náſſe lektaly a nám ſe lijbily, ale na naučenij, 10 kterážto mnohá w nich zawřijna fau pozor mijti máme a k počátkom w přirozenij ge přiwozowati a potom tak gich vžijwati. Yako: Co geſt mi to platno, že yá wijm o chudém cžlowěku fabuli nebo báſeň, a o hadu, kterak ho ten chudý člowěk sekerau vrazyl, geſtli že na to nepomylijm a toho ſobě přiwéſti ne budu vměti, abych ſe vměl 15 před tijm wyſtřijhati, kterýž by mi ííkodu včinil. Též rowně nic mi to platno nenij, kterak wlk s oſlem zacházý, a co s nijm rozmlauwá, geſtli že vá na to pamatowati nebudu, abych tak ne delal, kterak mi ten radij, kterýž mi ſſkoditi mijnij. O ſtarém lwu čijſti a o chytré liſíce, že gi ſſlepěge desý, malá a krátká 20 kratochwijl, geſtli tohoto naučenij odtud ne wezmu, že ten fítiaſtný geſt, kdož ſe cyzým neſítěstijm kage. O raku čta, kterýž raka mladého treftce, že zpátkem leze, mám ſe rozpomenúti, chcy-li ňekoho treſtati, abych ſám hodný treſtánij nebýwal. Mrawenčij pijlnoſt při shromažďowánij to vkazuge, že lenoſt a [IIb] chauloſtiwoſt mnohých nedoſtatkuow přijčina geſt. Lew s oſlem když ſe waditi nechce: že člowěku bláznowému poſtaupiti pro geho bláznowſtvij chce. Swémyſlné bláznowſtwij a nerozum kterak welmi čaſto přemoženo y také potlačeno beywá: včij nerozum skopce, kterýž ſe w pſý kuoži připrawil. Při tyrannijch a vkrutnijcých bydleti zna- mená báſeň lftiwé a podwodné obeywánij lwa s gineymi zwijřaty, y také 30 5 25 1*)
[IIa] PŘEDMLUWA. Jan Akron Albijn každému, kdož čijíti bude, wzkazuge pozdra- wenij. Fabule a nebo bálně tyto podlé mnoheych zdánij netoliko krato- chwilné, ale y vžitečné v potřebné lidem k mnohému městíkému naučenij gſau. Nebo w Žiwotě Ezopowě mnoho kratochwilných ržečij geſt, a ty ſau z přirozeného vměnij wyprýftěny a wybrány, gefíto netoliko potěſſenj, kdož ty řeči čijſti bude, ale y vměnij y opatrnoſti nabude. Též y ginde po wſſij knijze wonde y wonde rozpráwky vtěſſené nagde, z kterýchž mnoho na- učenij (kdož ge zdráwě rozwážij), wezme. Nebo netoliko toho máme w těchto fabulijch hledeti, aby vſſi náſſe lektaly a nám ſe lijbily, ale na naučenij, 10 kterážto mnohá w nich zawřijna fau pozor mijti máme a k počátkom w přirozenij ge přiwozowati a potom tak gich vžijwati. Yako: Co geſt mi to platno, že yá wijm o chudém cžlowěku fabuli nebo báſeň, a o hadu, kterak ho ten chudý člowěk sekerau vrazyl, geſtli že na to nepomylijm a toho ſobě přiwéſti ne budu vměti, abych ſe vměl 15 před tijm wyſtřijhati, kterýž by mi ííkodu včinil. Též rowně nic mi to platno nenij, kterak wlk s oſlem zacházý, a co s nijm rozmlauwá, geſtli že vá na to pamatowati nebudu, abych tak ne delal, kterak mi ten radij, kterýž mi ſſkoditi mijnij. O ſtarém lwu čijſti a o chytré liſíce, že gi ſſlepěge desý, malá a krátká 20 kratochwijl, geſtli tohoto naučenij odtud ne wezmu, že ten fítiaſtný geſt, kdož ſe cyzým neſítěstijm kage. O raku čta, kterýž raka mladého treftce, že zpátkem leze, mám ſe rozpomenúti, chcy-li ňekoho treſtati, abych ſám hodný treſtánij nebýwal. Mrawenčij pijlnoſt při shromažďowánij to vkazuge, že lenoſt a [IIb] chauloſtiwoſt mnohých nedoſtatkuow přijčina geſt. Lew s oſlem když ſe waditi nechce: že člowěku bláznowému poſtaupiti pro geho bláznowſtvij chce. Swémyſlné bláznowſtwij a nerozum kterak welmi čaſto přemoženo y také potlačeno beywá: včij nerozum skopce, kterýž ſe w pſý kuoži připrawil. Při tyrannijch a vkrutnijcých bydleti zna- mená báſeň lftiwé a podwodné obeywánij lwa s gineymi zwijřaty, y také 30 5 25 1*)
Strana 4
ſpolky geho s nijmi. Newinný že mocý přemožen a vtlučen 1) beywá, vči wlk zacházege s owcý. Hlemeyžd, když chce weyſſe létati než mu přirozenij půgčilo a dalo, čijm wýſle nahoru wyletěl, tijm tijže doluo vpadl: nic giného než něyaká wyſokomyſlnoſt tudy ſe oznamuge Nepřijležitá na ňekoho služba tupij ſe na oſlu, kterýžto pſeyčku ſe rownati chtěge, ſluſſně gest wymlácen a ſotwá s duſſij puſſtěn. Newdečnost ſe vkazuge na wlku, když ržeřábu nechtěl ſmlauwě za wydobytú ſobě koft z hrdla doſti činiti. Newěra ſamému tomu čaſto ſſkodij, od kterého po cházý; to včij kůň, poddawſli ſe myſliwcy, aby gelena přemohl. Pohlede 10 na gineych lidij neſſtěſtij, ſwé tijm snáze néſti budeš mocy, přečta ſobě o zagijcých a o žabách. Muž maudrý žádati nemá, čehož mijti nemůž; tomu včij lifíka, ne- mohaucý ſobě hroznu vtrhnauti. Skutek ſe má s řečij ſrownáwati: wlk to prawij, když paſteyři geho zradou oči wyſtrká. Což ſe w čas ſtane, dobře 15 ſe ſtáwá: to včij rybář geden rybu polapiw. A tak giné wſſecky ſabule a neb báſně k takowým počátkuom přiweſti ſe magij, geſtli že chce cžlowěk yaké z nijch naučenij bráti. A z toho giž porozuměti můžeme, že tyto rozpráwky a neb báſně welmi vžitečné ſau, a k tomu y potřebné. Neb y přijpowijdky welmi wtipné 20 a důmyſlné w nijch ſe nalézagij, gefto maudřij lidé s ňegakým potěſſenijm welmi rádi ge ſlyſſij y ſami gich vžijwagij. Protož potře[IIIa]bij gell, aby w nich, kdož by při wěcech swětſkých pracowati chtěl, čaſto ſobě čijtal. A w brzkémť čaſu pozná, yakey z nich vžitek wezme. Protož také gednoho každého proſým, geſtliže ſe komu doſti neſtane 25 (neb vſſi náſſe welmi ſau žádoſtiwé k ſlyſſenij a nikdy doſti ſlyſſeti nemohú, že mnohým ſe může nětco nelijbiti, když každey podlé rozumu ſwého ſaudij, a poněwadž kolik hlaw, tolik geſt rozumůw), aby to, což by mu ſe nebijbilo 2), mijle ſneſl a oprawil, mně mládency w tom nic za zlé nemage, yakožto w těch wěcech we wſech nebýwalému, a yakožto tomu, kterýž geſſtě mnohého ne zkuſyl a newij, co prawiti. Geſtli že to poznati ſe bude mocy, tehdy přidáte mnohým chtiwofti k včenij, a mně w takowých wěcech bude mijlo pracowati. Protož ať ſau čteny giž ty fabule neb báſně k naučenj, k vžitku y ku proſpěchu w ſwětſkých wěcech naſſemu; a těm, kteřijž w takoweych ne- 35 ſnadných wěcech pracugij, geſtli že co přehlédnau (yakož ſe ſnadno při- hoditi může), to miloſtijwě wažte. Nebť žádney newij, leč kdož pokuſý, yak geft neſnadná wěc z řeči do ržeči dobře a wlaſtně y ke wffemu přijležité překládati. A giſtě že welikého včenij a cwičenij ta wěc potřebuge. Giž to znagijce, těm, kteřijž nám takowé wěcy wyſwětlugij, geſtli že w čem po- 40 chybij, toho ſobě do nijch ne ztěžůgme. A tak přidáme gim chtiwoſti, když toho, což nám k pomocy a k naučenij odginud přeložij, wdečni budeme a něčemu ſe také přehlédnauti na nijch naučijme. 30 5 1) Patrně místo: »vtlačen«. — 2) Chyba tisková místo: »nelijbilo«.
ſpolky geho s nijmi. Newinný že mocý přemožen a vtlučen 1) beywá, vči wlk zacházege s owcý. Hlemeyžd, když chce weyſſe létati než mu přirozenij půgčilo a dalo, čijm wýſle nahoru wyletěl, tijm tijže doluo vpadl: nic giného než něyaká wyſokomyſlnoſt tudy ſe oznamuge Nepřijležitá na ňekoho služba tupij ſe na oſlu, kterýžto pſeyčku ſe rownati chtěge, ſluſſně gest wymlácen a ſotwá s duſſij puſſtěn. Newdečnost ſe vkazuge na wlku, když ržeřábu nechtěl ſmlauwě za wydobytú ſobě koft z hrdla doſti činiti. Newěra ſamému tomu čaſto ſſkodij, od kterého po cházý; to včij kůň, poddawſli ſe myſliwcy, aby gelena přemohl. Pohlede 10 na gineych lidij neſſtěſtij, ſwé tijm snáze néſti budeš mocy, přečta ſobě o zagijcých a o žabách. Muž maudrý žádati nemá, čehož mijti nemůž; tomu včij lifíka, ne- mohaucý ſobě hroznu vtrhnauti. Skutek ſe má s řečij ſrownáwati: wlk to prawij, když paſteyři geho zradou oči wyſtrká. Což ſe w čas ſtane, dobře 15 ſe ſtáwá: to včij rybář geden rybu polapiw. A tak giné wſſecky ſabule a neb báſně k takowým počátkuom přiweſti ſe magij, geſtli že chce cžlowěk yaké z nijch naučenij bráti. A z toho giž porozuměti můžeme, že tyto rozpráwky a neb báſně welmi vžitečné ſau, a k tomu y potřebné. Neb y přijpowijdky welmi wtipné 20 a důmyſlné w nijch ſe nalézagij, gefto maudřij lidé s ňegakým potěſſenijm welmi rádi ge ſlyſſij y ſami gich vžijwagij. Protož potře[IIIa]bij gell, aby w nich, kdož by při wěcech swětſkých pracowati chtěl, čaſto ſobě čijtal. A w brzkémť čaſu pozná, yakey z nich vžitek wezme. Protož také gednoho každého proſým, geſtliže ſe komu doſti neſtane 25 (neb vſſi náſſe welmi ſau žádoſtiwé k ſlyſſenij a nikdy doſti ſlyſſeti nemohú, že mnohým ſe může nětco nelijbiti, když každey podlé rozumu ſwého ſaudij, a poněwadž kolik hlaw, tolik geſt rozumůw), aby to, což by mu ſe nebijbilo 2), mijle ſneſl a oprawil, mně mládency w tom nic za zlé nemage, yakožto w těch wěcech we wſech nebýwalému, a yakožto tomu, kterýž geſſtě mnohého ne zkuſyl a newij, co prawiti. Geſtli že to poznati ſe bude mocy, tehdy přidáte mnohým chtiwofti k včenij, a mně w takowých wěcech bude mijlo pracowati. Protož ať ſau čteny giž ty fabule neb báſně k naučenj, k vžitku y ku proſpěchu w ſwětſkých wěcech naſſemu; a těm, kteřijž w takoweych ne- 35 ſnadných wěcech pracugij, geſtli že co přehlédnau (yakož ſe ſnadno při- hoditi může), to miloſtijwě wažte. Nebť žádney newij, leč kdož pokuſý, yak geft neſnadná wěc z řeči do ržeči dobře a wlaſtně y ke wffemu přijležité překládati. A giſtě že welikého včenij a cwičenij ta wěc potřebuge. Giž to znagijce, těm, kteřijž nám takowé wěcy wyſwětlugij, geſtli že w čem po- 40 chybij, toho ſobě do nijch ne ztěžůgme. A tak přidáme gim chtiwoſti, když toho, což nám k pomocy a k naučenij odginud přeložij, wdečni budeme a něčemu ſe také přehlédnauti na nijch naučijme. 30 5 1) Patrně místo: »vtlačen«. — 2) Chyba tisková místo: »nelijbilo«.
Strana 5
5 Co báſnij nazýwagij. Když pak o báſnijch Ezopowých powědijti mám, neyprw pamatowati budeme, co báſnij gmenugeme. Y wědeti ſe má, že werſfuow ſkladatelowé latinſſtij báſeň od ſlowa latiňſkého fando gmenugij, kteréž ſlowo zname- náwá báti a rozpráwěti nětco pod přikrytijm k prawde podobného. Báſně pak negſú wě[IIIblcy dálé, než nětco pod zpuosobem powědeného. A proto 5 ſau wymyſſlowány, aby ſkrze ſmyſſlená ſlowa nerozumných zwijřat lidé mrawům přiwykli a ge poznali. A prwnij, kterýž báſeň wymyſlil, byl miſtr Alemo Kratonyenſký. 1) Gſauť pak rozličné báſně. Některým od Ezopa řijkagij Ezopowy, neb ten miſtr Ezop w Frigij byl ſkrze ně v weliké wážnoſti a prawil, yakož 10 ſe čte, kterak nerozumná zwijřata mluwiti ne vměgijce ſpolu rozmlúwagij, a giné wěcy, kteréž duſſe čigijcý nemagij, než toliko gich poſylugijcý magij; vako stromy, dřijwij, hory, kamenij, wody, wſy, a těm podobné wěcy. Druhé báſně ſlowau libiſtice; to ſau wymyſlené báſně, geſſto lidé w nich s zwijřaty mluwij, a neb zaſe zwijřata s lidmi. Werſfůw ſkladatelé také ňekteré báſně wymyſlili, ktereež welmi krato- chwilné a milé ku poſlauchánij ſau, a ty mrawy lidſké a obyčege gich wy- piſugj, a to wſſe gijm k naučenij a naprawenij, yako Terentius a Plautus ſkládali. Některé, kteréž s přirozenijm frownali. Yako, když wymyſlili, že buoh Wulkanus geft kulhawý: chtěli tudy znamenati, kterak oheň křiwý 20 a kulhawý geſt, a od přirozenij ſwého že nikdy rowný nenij. A též po- dobňe trogij poſtawy zwijře chymera, že by napřed lew bylo, w proſtředku koza a nazad drak: to znamenagijce, že tři wěky ſau člowěka. Prwnij ſkrze lwa, že geſt mladý a wſſetečný, a ſkrz tu wſſetečnoſt zdá ſe ſobě ſylný. To geſt prwnij wěk, mladoſt. Druhý koza, ta má woſtrý zrak a znamenáwá pro- 25 středek žiwota každého člowěka, neb toho čaſu lidé ſau opatrnij a ſwé ſkutky s pilnoſtij rozwažugijce. Poſlední ſtrana geft drak, a znamená wěk starý y tělo. Yakož ſe čerw wine a w rozličné vzly ſkládá, tak také ſtarým, rozličné neřeti a zapletené těžkoſti naſtáwagij. Též rowňe poetowé a neb werſſůw ſkladatelowé latinfſtj wymyſlili 30 koňebodce, 2) kteřijž půl člowěka a půl koně byli: znamenagijce krátkost žiwota tohoto, kte[IVa]rak w rychloſti běžij a yako kůň a ſtřela vtijká. A yakož Job prawij, 3) že dnowé člowčka fau welmi krátcý. Některé pak, aby mrawy a wobyčege lidſké vkázali. Yako w báſni Horacyowě mluwij gedna myſs s druhau, a kolčawa s lifíkou. 4) A wſſecky ty báſně wymyſſleny 35 sau ne yakoby ſe tak ſtalo, ale aby lidſké obyčege wyznamenaly. Takž také ſau báſně Ezopowy k mrawůw lidſkých naprawenij ſloženy. Též po- dobnú wěc nalézáme w Knihách Saudcuow, když dřijwij a stromowé krále ſobě žádali, mluwijce s oliwami, s fijky, s rýwijm, s hložijm. 5) 1) T. j. Alkmaeon Krotonský. — 2) Stainhöwel: Hippocentauros. — 2) Job, VIII. 9.: Dnové naši jsou stín na zemi. — 4) Horat. Satir. II, 6, 80; Epist. I, 7, 29. — 5) Kn. Soudců IX. 8—15. 15
5 Co báſnij nazýwagij. Když pak o báſnijch Ezopowých powědijti mám, neyprw pamatowati budeme, co báſnij gmenugeme. Y wědeti ſe má, že werſfuow ſkladatelowé latinſſtij báſeň od ſlowa latiňſkého fando gmenugij, kteréž ſlowo zname- náwá báti a rozpráwěti nětco pod přikrytijm k prawde podobného. Báſně pak negſú wě[IIIblcy dálé, než nětco pod zpuosobem powědeného. A proto 5 ſau wymyſſlowány, aby ſkrze ſmyſſlená ſlowa nerozumných zwijřat lidé mrawům přiwykli a ge poznali. A prwnij, kterýž báſeň wymyſlil, byl miſtr Alemo Kratonyenſký. 1) Gſauť pak rozličné báſně. Některým od Ezopa řijkagij Ezopowy, neb ten miſtr Ezop w Frigij byl ſkrze ně v weliké wážnoſti a prawil, yakož 10 ſe čte, kterak nerozumná zwijřata mluwiti ne vměgijce ſpolu rozmlúwagij, a giné wěcy, kteréž duſſe čigijcý nemagij, než toliko gich poſylugijcý magij; vako stromy, dřijwij, hory, kamenij, wody, wſy, a těm podobné wěcy. Druhé báſně ſlowau libiſtice; to ſau wymyſlené báſně, geſſto lidé w nich s zwijřaty mluwij, a neb zaſe zwijřata s lidmi. Werſfůw ſkladatelé také ňekteré báſně wymyſlili, ktereež welmi krato- chwilné a milé ku poſlauchánij ſau, a ty mrawy lidſké a obyčege gich wy- piſugj, a to wſſe gijm k naučenij a naprawenij, yako Terentius a Plautus ſkládali. Některé, kteréž s přirozenijm frownali. Yako, když wymyſlili, že buoh Wulkanus geft kulhawý: chtěli tudy znamenati, kterak oheň křiwý 20 a kulhawý geſt, a od přirozenij ſwého že nikdy rowný nenij. A též po- dobňe trogij poſtawy zwijře chymera, že by napřed lew bylo, w proſtředku koza a nazad drak: to znamenagijce, že tři wěky ſau člowěka. Prwnij ſkrze lwa, že geſt mladý a wſſetečný, a ſkrz tu wſſetečnoſt zdá ſe ſobě ſylný. To geſt prwnij wěk, mladoſt. Druhý koza, ta má woſtrý zrak a znamenáwá pro- 25 středek žiwota každého člowěka, neb toho čaſu lidé ſau opatrnij a ſwé ſkutky s pilnoſtij rozwažugijce. Poſlední ſtrana geft drak, a znamená wěk starý y tělo. Yakož ſe čerw wine a w rozličné vzly ſkládá, tak také ſtarým, rozličné neřeti a zapletené těžkoſti naſtáwagij. Též rowňe poetowé a neb werſſůw ſkladatelowé latinfſtj wymyſlili 30 koňebodce, 2) kteřijž půl člowěka a půl koně byli: znamenagijce krátkost žiwota tohoto, kte[IVa]rak w rychloſti běžij a yako kůň a ſtřela vtijká. A yakož Job prawij, 3) že dnowé člowčka fau welmi krátcý. Některé pak, aby mrawy a wobyčege lidſké vkázali. Yako w báſni Horacyowě mluwij gedna myſs s druhau, a kolčawa s lifíkou. 4) A wſſecky ty báſně wymyſſleny 35 sau ne yakoby ſe tak ſtalo, ale aby lidſké obyčege wyznamenaly. Takž také ſau báſně Ezopowy k mrawůw lidſkých naprawenij ſloženy. Též po- dobnú wěc nalézáme w Knihách Saudcuow, když dřijwij a stromowé krále ſobě žádali, mluwijce s oliwami, s fijky, s rýwijm, s hložijm. 5) 1) T. j. Alkmaeon Krotonský. — 2) Stainhöwel: Hippocentauros. — 2) Job, VIII. 9.: Dnové naši jsou stín na zemi. — 4) Horat. Satir. II, 6, 80; Epist. I, 7, 29. — 5) Kn. Soudců IX. 8—15. 15
Strana 6
6 5 A to wſſecko ſe �táwá, aby tudy wyznamenáni byli mrawowé lidfſtij, a aby ſkrze wymyſſlené wěcy ku poznánij prawdy (kteréž wſſickni žádoſtiwi gſme) přigijti ſe mohlo. Takť včinil naywýmluwněgffij Demoſcenes1) w Athenách proti králi Filippowi, když žádal na měfſtianech, aby mu deſet neyvče- něgffijch z Athen wydáno bylo, že hned chce od měſta odtrhnúti, neb ge byl oblehl. Y wymyſlil tu báſeň, kterak wlcý od owcý pſuo, aby gim wy- dáni byli, žádali. A tudy oznámil, co ta báſeň neſc, yakož w Žiwotě Ezo- powě ſfijře o tom ſtogij; neb rowně též (powěděl Demoſchenes), yakož wlcý od owcý pſuow žádali proto, aby tijm potom ſnáze owce hubiti mohli, 10 též žádá Filippus, lidee rozumnij aby gemu wydáni byli, aby potom tijm lehčegj a ſnáze giné podmaniti ſobě mohl. Dále rozuměg rozdijlu mezy hyſtorij, to geſt tau wěcý, geſſto ſe w prawde ſtala; báſnij, geſſto toliko geſt ſmyſſlená. Duowod pak a nebo argumentum ſlowe 2) nětco ſmyſſleného, geſſto ſe w prawdě tak ſtáwá. 1) Viz: Lepař, Bajky Aisópovské (1881) č. 62., str. 197. — 1) V textě chyba tisková: »ſlowé«.
6 5 A to wſſecko ſe �táwá, aby tudy wyznamenáni byli mrawowé lidfſtij, a aby ſkrze wymyſſlené wěcy ku poznánij prawdy (kteréž wſſickni žádoſtiwi gſme) přigijti ſe mohlo. Takť včinil naywýmluwněgffij Demoſcenes1) w Athenách proti králi Filippowi, když žádal na měfſtianech, aby mu deſet neyvče- něgffijch z Athen wydáno bylo, že hned chce od měſta odtrhnúti, neb ge byl oblehl. Y wymyſlil tu báſeň, kterak wlcý od owcý pſuo, aby gim wy- dáni byli, žádali. A tudy oznámil, co ta báſeň neſc, yakož w Žiwotě Ezo- powě ſfijře o tom ſtogij; neb rowně též (powěděl Demoſchenes), yakož wlcý od owcý pſuow žádali proto, aby tijm potom ſnáze owce hubiti mohli, 10 též žádá Filippus, lidee rozumnij aby gemu wydáni byli, aby potom tijm lehčegj a ſnáze giné podmaniti ſobě mohl. Dále rozuměg rozdijlu mezy hyſtorij, to geſt tau wěcý, geſſto ſe w prawde ſtala; báſnij, geſſto toliko geſt ſmyſſlená. Duowod pak a nebo argumentum ſlowe 2) nětco ſmyſſleného, geſſto ſe w prawdě tak ſtáwá. 1) Viz: Lepař, Bajky Aisópovské (1881) č. 62., str. 197. — 1) V textě chyba tisková: »ſlowé«.
Strana 7
[IVb] Prwnij ſtrana této knihy geft Žiwot Ezopů, s některými geho rozpráwkami z ržeckého yazyku, a woſtatek z německého, do naſſeho cžeſkého přeloženey, s gineych rozpráwkami: yakožto Aniana, Doligana, Adelfonfa, a některee také žertowné řeči Pogia. Nynij teprwá rozífiřené a znowu woprawenee y přeložené. [1a] Žiwot Ezopa, mudrce znamenitého. Co geft, žiw gfa, puofobil, y také yaký konec wzal. 1) Ezop po wſſecky dni žiwota ſwého wždycky byl hogný k včenij gineych. Sítěſtij ho služebnijkem vdělalo. Rodem byl z Frygij, kdež Troge měſto vſtaweno bylo, z Ammoru, 2) městečka ohraženého. Nad giné pak lidi měl dlauhau, nepodobnau twář, hlawu welikau, oči wyſoké, a černý byl, lijce dlauhého, k tomu hrdla krátkého, leytky měl weliké, nohy ffiroké vſta weliká a hubatá, hrbowatý, břicha welikého byl, a to neyhorſſij do ſebe měl, že ſe zagijkal a brebtal tak, že neoddal tomu Terſytowi, kteréhož Homerus w druhých knihách ſwých wypiſuge. Ale zaſe lítij, chytroftij a roz- ličnými žerty byl obdařen tak, že wíſecko ſítěſtij naproſto k tomu ho při- prawilo, aby služebnijkem byl a giné obweſelowal 3). Když pak pán geho porozuměl, že by k mětſkým prácem nevžitečney byl, do wſy ho odeſlal, aby woral. Gednoho pak dne, když pán do wſy wygel, sfaffář toho dworu wočeſal zralé fijky a dal ge pánu ſwému, řka: »Pane, wezmi toto prwnij owotce roku tohoto z pole ſwého.« Pán z toho vesſel byl, řka: »Giftotně to fau přewelmi čiſté fijky.« A hned rozkázal 15 ſlužebnijku ſwému Agapotowi, 4) aby ty fjky wzal a ge ſchowal, až by on z lázně přiſſel. Y přihodi 1b]lo ſe, že Ezop té chwijle s pole domúw přiſſel, 1) R. přidává: »tuto se pokládá.« — 2) St.: von Ammonio dem weiler. Řečt.: &§ Auopiov. — 3) St. podává text mnohem stručnější: »Er het ein vbertrâg zungen, darumb er sehr statzget. Aber mit listen, geschidigkeit vnd mancherley schimpfkallen was er vber die masz begabet.« K slovúm: »takže neoddal...« sr. řečt.: váza nal vòv Ourotkòv Qzocivnv tj aloxoóvnju toč sidovs únsoßakkóusvog — & rárza zal donsl vijv ôovlsiav Аlоóто тараGиsvаGаt. — 4) St.: Agatopo; R. Agapetovi; též Pr. V řečt.: 'Ayadónoôt (Ayabénovs). 5 10
[IVb] Prwnij ſtrana této knihy geft Žiwot Ezopů, s některými geho rozpráwkami z ržeckého yazyku, a woſtatek z německého, do naſſeho cžeſkého přeloženey, s gineych rozpráwkami: yakožto Aniana, Doligana, Adelfonfa, a některee také žertowné řeči Pogia. Nynij teprwá rozífiřené a znowu woprawenee y přeložené. [1a] Žiwot Ezopa, mudrce znamenitého. Co geft, žiw gfa, puofobil, y také yaký konec wzal. 1) Ezop po wſſecky dni žiwota ſwého wždycky byl hogný k včenij gineych. Sítěſtij ho služebnijkem vdělalo. Rodem byl z Frygij, kdež Troge měſto vſtaweno bylo, z Ammoru, 2) městečka ohraženého. Nad giné pak lidi měl dlauhau, nepodobnau twář, hlawu welikau, oči wyſoké, a černý byl, lijce dlauhého, k tomu hrdla krátkého, leytky měl weliké, nohy ffiroké vſta weliká a hubatá, hrbowatý, břicha welikého byl, a to neyhorſſij do ſebe měl, že ſe zagijkal a brebtal tak, že neoddal tomu Terſytowi, kteréhož Homerus w druhých knihách ſwých wypiſuge. Ale zaſe lítij, chytroftij a roz- ličnými žerty byl obdařen tak, že wíſecko ſítěſtij naproſto k tomu ho při- prawilo, aby služebnijkem byl a giné obweſelowal 3). Když pak pán geho porozuměl, že by k mětſkým prácem nevžitečney byl, do wſy ho odeſlal, aby woral. Gednoho pak dne, když pán do wſy wygel, sfaffář toho dworu wočeſal zralé fijky a dal ge pánu ſwému, řka: »Pane, wezmi toto prwnij owotce roku tohoto z pole ſwého.« Pán z toho vesſel byl, řka: »Giftotně to fau přewelmi čiſté fijky.« A hned rozkázal 15 ſlužebnijku ſwému Agapotowi, 4) aby ty fjky wzal a ge ſchowal, až by on z lázně přiſſel. Y přihodi 1b]lo ſe, že Ezop té chwijle s pole domúw přiſſel, 1) R. přidává: »tuto se pokládá.« — 2) St.: von Ammonio dem weiler. Řečt.: &§ Auopiov. — 3) St. podává text mnohem stručnější: »Er het ein vbertrâg zungen, darumb er sehr statzget. Aber mit listen, geschidigkeit vnd mancherley schimpfkallen was er vber die masz begabet.« K slovúm: »takže neoddal...« sr. řečt.: váza nal vòv Ourotkòv Qzocivnv tj aloxoóvnju toč sidovs únsoßakkóusvog — & rárza zal donsl vijv ôovlsiav Аlоóто тараGиsvаGаt. — 4) St.: Agatopo; R. Agapetovi; též Pr. V řečt.: 'Ayadónoôt (Ayabénovs). 5 10
Strana 8
8 5 yakož každého dne ten wobyčey měl, aby ſobě chleba wzal. Agapotus1) pak, kterémuž ty fijky poručeny byli, když gich kofſtuge dwa od nijch ſnědl, řekl towaryſſi ſwému: »Kdybych ſe pána ſwého ne bál, wſſecky bych ty fijky pogedl tak, že bych žádného ne zuoftawil.« Tedy dij k němu towaryſs geho: »Odpuſtijfſii mi s ſebau gijſti, yá wijm ceſtu, že tě pro ně nic zlého nepotká.« Tehdy Agapotus 1) zeptal ſe, yak by to mohlo byti? 2) A on odpowěděl: »Když pán z lázně přigde, tehdy řey k němu takto: O pane, yakž Ezop s pole přiſſel, hned wſlecky wáſſe ſijky ſnědl; a když ſe Ezop pro zagijkánij tak na rychloſt nebude mocy wymluwiti, bude bit, 10 a my sobě těmi fijky dobře powolijme a pochutnáme.« A když ſe giž na tom vſtanowili a ſwolili, gedúce ty fijky, geden po druhém řijkali: »O ne- bohý Ezope, běda twým plecuom!« A tak wſſeckny ty fijky ſnědli. Když pak pán z lázně wrátiw ſe, kázal ſobě ty fijky přineſti, řekl mu Agapotus: 1) »Pane milý, když dnes Ezop s pole pro chléb sobě přiſſel, a na- 15 lezſſi piwnicy 3) odewřenau, wſſed do nij, beze wſſeho rozumu ty fijky ſnědl.« — m Vſlyſſaw to pán a hněwem ſe welice pohnuw, hned rozkázal Ezopa za- wolati. A když přiſſel, řekl pán k němu: »Nefflechetný 4) lužebnijče, takliž ſy ſe mne woſteychal, žes ſměl fijky, kteréž mi byli do sklepu a neb do piwnice ſchowali, pogeſti?« Y lekl ſe Ezop těch flow, až ſe zatřáſl. A když 20 ſe pro nezpuoſobnoſt yazyka ſwého wymluwiti nemohl, pomyſlil ſám při ſobě, yak by ta wěc ſama w ſobě ſe ſtala; y obrátil ſe k těm, kteřijž ho před pánem z těch fijkuow winnili. Když pak pán rozkázal ffaty s něho ſwlécy a metlami ho mrſkati, vpadl pánu před nohy, a yakž mnoho pro- mluwiti mohl, žádal pána, aby malijčko prodlil, dokawádž by on ſwé ne- 25 winy ne vkázal. A y hned, yakž mu ſe toho puogčilo, přinefl wody 2a] teplé, kteráž pro potřebu 5) v ohně ſtála, a naliw gij do medennice, welmi ſe gij napil. A po malé chwijli, wſtrčiw prſty w vſta, wrátil gi zasſe z žaludka ſwého, a to nic giného než pauhau wodu, kterauž wypil, neb byl geſſlě nic ten 1) R.: Agapetus — 2) Omyl tisk. za: »býti«. — 3) Keller. — 4) Schalckhafftiger. — 5) Von geschicht.
8 5 yakož každého dne ten wobyčey měl, aby ſobě chleba wzal. Agapotus1) pak, kterémuž ty fijky poručeny byli, když gich kofſtuge dwa od nijch ſnědl, řekl towaryſſi ſwému: »Kdybych ſe pána ſwého ne bál, wſſecky bych ty fijky pogedl tak, že bych žádného ne zuoftawil.« Tedy dij k němu towaryſs geho: »Odpuſtijfſii mi s ſebau gijſti, yá wijm ceſtu, že tě pro ně nic zlého nepotká.« Tehdy Agapotus 1) zeptal ſe, yak by to mohlo byti? 2) A on odpowěděl: »Když pán z lázně přigde, tehdy řey k němu takto: O pane, yakž Ezop s pole přiſſel, hned wſlecky wáſſe ſijky ſnědl; a když ſe Ezop pro zagijkánij tak na rychloſt nebude mocy wymluwiti, bude bit, 10 a my sobě těmi fijky dobře powolijme a pochutnáme.« A když ſe giž na tom vſtanowili a ſwolili, gedúce ty fijky, geden po druhém řijkali: »O ne- bohý Ezope, běda twým plecuom!« A tak wſſeckny ty fijky ſnědli. Když pak pán z lázně wrátiw ſe, kázal ſobě ty fijky přineſti, řekl mu Agapotus: 1) »Pane milý, když dnes Ezop s pole pro chléb sobě přiſſel, a na- 15 lezſſi piwnicy 3) odewřenau, wſſed do nij, beze wſſeho rozumu ty fijky ſnědl.« — m Vſlyſſaw to pán a hněwem ſe welice pohnuw, hned rozkázal Ezopa za- wolati. A když přiſſel, řekl pán k němu: »Nefflechetný 4) lužebnijče, takliž ſy ſe mne woſteychal, žes ſměl fijky, kteréž mi byli do sklepu a neb do piwnice ſchowali, pogeſti?« Y lekl ſe Ezop těch flow, až ſe zatřáſl. A když 20 ſe pro nezpuoſobnoſt yazyka ſwého wymluwiti nemohl, pomyſlil ſám při ſobě, yak by ta wěc ſama w ſobě ſe ſtala; y obrátil ſe k těm, kteřijž ho před pánem z těch fijkuow winnili. Když pak pán rozkázal ffaty s něho ſwlécy a metlami ho mrſkati, vpadl pánu před nohy, a yakž mnoho pro- mluwiti mohl, žádal pána, aby malijčko prodlil, dokawádž by on ſwé ne- 25 winy ne vkázal. A y hned, yakž mu ſe toho puogčilo, přinefl wody 2a] teplé, kteráž pro potřebu 5) v ohně ſtála, a naliw gij do medennice, welmi ſe gij napil. A po malé chwijli, wſtrčiw prſty w vſta, wrátil gi zasſe z žaludka ſwého, a to nic giného než pauhau wodu, kterauž wypil, neb byl geſſlě nic ten 1) R.: Agapetus — 2) Omyl tisk. za: »býti«. — 3) Keller. — 4) Schalckhafftiger. — 5) Von geschicht.
Strana 9
den negedl, kromě té wody, kterauž pil. A tu proſyl pána, aby těm žálob- nijkuom 1) též tu wodu pijti rozkázal. Pán wida rozumnau žádoſt geho, roz- kázal gim také tu teplau wodu pijti, po kteréž když ſe gim nechutnilo, rukama auſt přidržowali a prſty do hrdla wſtrčiti gſauce přinuceni, ſem y tam w vſtech ge ſkrýwali, bogijce ſe, aby gegich ſmluwenij proneſſeno a prozrazeno nebylo. 2) Ale wſſak proto, když žaludek nechutenſtwijm pro- teploſt wody nezpuoſoben byl, wywrhl fijky y s wodau z nich wen. Když pak pán vhlédal tu leſt, obrátil ſe k nim a řekl: »Pročež ſte klamali na toho, kterýž mluwiti ne vmj? Y rozkázal s nich ſſaty ſwlécy a zgewně přede wſſemi mrſkati, řka k nijm: »Kdož na druhého lſtiwě co ſkládá, chtě ho 10 w nětco zlého vweſti, tám ſobě zle vdělá, prwé než ſe naděge;3) a těch takowých tak má kuože okráfílena býti, vako těchto geſt.« Druhý den potom gel pán zasíe do měſta. A w ten čas, když Ezop na poli kopal, přiſſel k němu kněz bohyně, nazwané Ifis, kterýžto byl 5 — A B I S zblúdil z ceſty k měſtu běžijcý, táže ſe ho a proſe, aby ho zasſe na ceſtu 15 k měſtu nawedl, a kudy by gijti měl, vkázal. Ezop přijwětiwě ſe k němu měl, a pogaw ho za ru|2blku, pod geden ſtrom fijkowý přiwedl, tu pak ho poſadiw, předložil před něho chléb, oleg a bukwice, 4) pobijzege ho, aby gedl; a doſſed k ſtudnici, wody wywážil, aby mu pijti dal. Potom pogaw ho za ruku, na ceſtu dowedl. Když ſe pak to ſtalo, kněz ten 20 pozdwihl k nebi rukau ſwých, proſe za Ezopa, yakožto za toho, od kteréhož ſítědře y také přijwětiwě přigat byl. 1) Omyl tisk. za: »žalobnijkuom«. — 2) St odchylně: Da bat er den Herren, das er seine dargeber auch also hiesz wasser trincken. Das beschach, vnd als sie das wasser getruncken hetten, wurden sie vn willen vnd huben die hend für ire münder, das sie nit vndöweten; aber als der mag etc. — Rečt.: ó ô8 ôs6nóvys tо vоňноv ~vvой Davuánas, oivo notsiv val toùs ákkove sráražav oi 8 sovksýgavro nislv niv toй óôatos, uij дѣvzо xѫйаvа мата tой kагиой zoòs Sazvýhove, àkk' 8ni tà wkáyta vòv yváTov avtobg ragapÉgstv. — 3) St.: welcher vnder euch allen den anderen listigklichen vnderstat zuueruntrewen, desselbigen haut sol mit solchem lohn gezieret vnnd begabet werden. — Rečt.: 66uis za?' srágov dóka unzavsúsrat, auro 1skI 38 vò xaxоv doxivsntovav. — 4) Brodt, ölber, seigen vnd datelkerner.
den negedl, kromě té wody, kterauž pil. A tu proſyl pána, aby těm žálob- nijkuom 1) též tu wodu pijti rozkázal. Pán wida rozumnau žádoſt geho, roz- kázal gim také tu teplau wodu pijti, po kteréž když ſe gim nechutnilo, rukama auſt přidržowali a prſty do hrdla wſtrčiti gſauce přinuceni, ſem y tam w vſtech ge ſkrýwali, bogijce ſe, aby gegich ſmluwenij proneſſeno a prozrazeno nebylo. 2) Ale wſſak proto, když žaludek nechutenſtwijm pro- teploſt wody nezpuoſoben byl, wywrhl fijky y s wodau z nich wen. Když pak pán vhlédal tu leſt, obrátil ſe k nim a řekl: »Pročež ſte klamali na toho, kterýž mluwiti ne vmj? Y rozkázal s nich ſſaty ſwlécy a zgewně přede wſſemi mrſkati, řka k nijm: »Kdož na druhého lſtiwě co ſkládá, chtě ho 10 w nětco zlého vweſti, tám ſobě zle vdělá, prwé než ſe naděge;3) a těch takowých tak má kuože okráfílena býti, vako těchto geſt.« Druhý den potom gel pán zasíe do měſta. A w ten čas, když Ezop na poli kopal, přiſſel k němu kněz bohyně, nazwané Ifis, kterýžto byl 5 — A B I S zblúdil z ceſty k měſtu běžijcý, táže ſe ho a proſe, aby ho zasſe na ceſtu 15 k měſtu nawedl, a kudy by gijti měl, vkázal. Ezop přijwětiwě ſe k němu měl, a pogaw ho za ru|2blku, pod geden ſtrom fijkowý přiwedl, tu pak ho poſadiw, předložil před něho chléb, oleg a bukwice, 4) pobijzege ho, aby gedl; a doſſed k ſtudnici, wody wywážil, aby mu pijti dal. Potom pogaw ho za ruku, na ceſtu dowedl. Když ſe pak to ſtalo, kněz ten 20 pozdwihl k nebi rukau ſwých, proſe za Ezopa, yakožto za toho, od kteréhož ſítědře y také přijwětiwě přigat byl. 1) Omyl tisk. za: »žalobnijkuom«. — 2) St odchylně: Da bat er den Herren, das er seine dargeber auch also hiesz wasser trincken. Das beschach, vnd als sie das wasser getruncken hetten, wurden sie vn willen vnd huben die hend für ire münder, das sie nit vndöweten; aber als der mag etc. — Rečt.: ó ô8 ôs6nóvys tо vоňноv ~vvой Davuánas, oivo notsiv val toùs ákkove sráražav oi 8 sovksýgavro nislv niv toй óôatos, uij дѣvzо xѫйаvа мата tой kагиой zoòs Sazvýhove, àkk' 8ni tà wkáyta vòv yváTov avtobg ragapÉgstv. — 3) St.: welcher vnder euch allen den anderen listigklichen vnderstat zuueruntrewen, desselbigen haut sol mit solchem lohn gezieret vnnd begabet werden. — Rečt.: 66uis za?' srágov dóka unzavsúsrat, auro 1skI 38 vò xaxоv doxivsntovav. — 4) Brodt, ölber, seigen vnd datelkerner.
Strana 10
10 5 Ezop pak ſſel zaſe na pole, a když weliké horko bylo, lehl do chládku pod geden strom, yakž obyčeg měl, a tu vſnul. Tu ſe gemu za to po hodlé 1) vkázala bohyně Iſis a wyſoce ho maudroſtij y oſtroſtij yazyka obdařila, k tomu také wtipem rozličných, neſlýchaných rozpráwek2) k wy- meyfſlenij, yakožto toho, kterýž gi dobrotiwě s pokorú a s přjwětiwoſtij do hoſpody přigal. 3) Ezop procýtiw, ſám s ſebau mluwil, řka: »Nepoſpal-li ſem yá tu přeſladce, a k tomu mi ſe přewelmi milý a weſelý ſen zdál a přes to geſſtě beze wſſij překážky mluwijm a ne zagijkám ſe, yako prwé.« Y gmenowal ſobě: »Kopáč, motyka, noſatec, wuol, woſel, wúz, kratce, pluh; 10 pod přijſahau gmenugi každau wěc,5) yak která má gmenowána býti. Ale od kohož gſem yá w tak krátkém čaſu takowé miloſti doſſel? Rozpomijnám ſe na tu přijwětiwoſt, kterauž ſem wždycky k hoftem měl, a zwláſſtě pak ty abych přigijmal, kteřijž Božij ſau. 6) Neb giſtě, kdož giným dobře činij ten také dobrého w ſwé myſli ſe naděge.« A tak Ezop wzal zasſe motyku 15 do [3a] ruky a před ſe kopal, yakž y prwé, a pracowal. Když ſe pak zaſe sſaffář na pole wrátil, tu gednoho pacholka welice vpral; pro kteréžto bitij když ſe Ezop rozhněwal, že mu toho lijto bylo, řekl k sfaffáři: »Proč tepeſs tak přijlifſně tohoto pacholka beze wſfij winy a gednom nás wždycky každý den ſwým bitijm na ſmrt odſuzugeſs 7) a ſám 20 nic neděláſs? Takliž ſy ſe proti nám welmi zatwrdil, čili co giného w tom geſt?8) Wſſak aby wěděl, že ſe chcy o to přičiniti, aby pán náſs o tom zwěděl a tomu wyrozuměl.« Když pak to ten sſaffář, gménem Zenas, vſlyſſel, welmi ſe řeči Ezo- powě podiwil, že by gemu ſlowa odporná a nepoſluſſná mluwil, a takto 25 pomyſlil ſám v ſebe: »Yá to muſým předgijti a ſe wyſtřijhati, aby mne ten zloſyn9) ku pánu ne omluwil a ne obžalowal, 10) tak že bych yá s toho vřadu zſazen a ztiſknut byl.« A tak y hned wſeda 11) na kuoň, gel ku pána 12 do měſta a takto ho pozdrawil: »Zdráw bud' pane!« Kteréhož ſe pán hned zasſe optal, odkud by tak ſpěſſně přigel?« Odpowěděl Zenas pánu: »Pane, 30 nowey a neſleychaney diw ſtal ſe ne dáwno na twém poli.« Ržekl pán: »Yaký pak? Zdali která konſká mátě a neb herka 13) zmetala? Čili který ſtrom owce14) před čaſem wyneſl? A neb yaký ſe pak diw stal?« Odpowědě Zenas: »Nic toho, pane, nenij, ale zlobiwý a zlotrowaný 15) náss Ezop poča proſtranně mluwiti.« K tomu řekl pán: »Toť geſt dobré a fſtiaſtné znamenij. 35 tuť nenij žádný diw.« Odpowěděl sfaffář: »Zdá mi ſe nowá wěc a diwná.« 1) Pr. dodává: »jak tomu knězi učinil.« — St. jen: Da erscheyn ym die göttin der würtschafft Isis. — 2) Geschickligkeit zufünden mancherley vnd frembde fabeln. — 3) Hette beherberget. -- 4) Karst, hawen, bickel, esel vnd rinder, wagen vnd pflug. — 5) Bey den Götten ich beken ein jeglich ding. — 6) Ich gedenck die gütigkeit, die ich alle zeit hab gehabt zu den gesten, den Götten empfengklich sein gewesen. — 7) Richtest du vns mit deinen schlegen on vrsach in den tod. — 8) Orig. jen.: Das ist dein hertigkeit vber vns. — 2) das mich der schalck nit versag noch verklag gegen meinem Herren. — 10) Pr.: »neobtěžoval« — 11) R.: »vsedna«; též Pr. — 12) Chybně místo: »pánu«. — 14) Hat ein pferd vnnatürlich verworffen? — 14) Chybně za: »owotce«. — 15) Vnser schalckhafftiger knecht
10 5 Ezop pak ſſel zaſe na pole, a když weliké horko bylo, lehl do chládku pod geden strom, yakž obyčeg měl, a tu vſnul. Tu ſe gemu za to po hodlé 1) vkázala bohyně Iſis a wyſoce ho maudroſtij y oſtroſtij yazyka obdařila, k tomu také wtipem rozličných, neſlýchaných rozpráwek2) k wy- meyfſlenij, yakožto toho, kterýž gi dobrotiwě s pokorú a s přjwětiwoſtij do hoſpody přigal. 3) Ezop procýtiw, ſám s ſebau mluwil, řka: »Nepoſpal-li ſem yá tu přeſladce, a k tomu mi ſe přewelmi milý a weſelý ſen zdál a přes to geſſtě beze wſſij překážky mluwijm a ne zagijkám ſe, yako prwé.« Y gmenowal ſobě: »Kopáč, motyka, noſatec, wuol, woſel, wúz, kratce, pluh; 10 pod přijſahau gmenugi každau wěc,5) yak která má gmenowána býti. Ale od kohož gſem yá w tak krátkém čaſu takowé miloſti doſſel? Rozpomijnám ſe na tu přijwětiwoſt, kterauž ſem wždycky k hoftem měl, a zwláſſtě pak ty abych přigijmal, kteřijž Božij ſau. 6) Neb giſtě, kdož giným dobře činij ten také dobrého w ſwé myſli ſe naděge.« A tak Ezop wzal zasſe motyku 15 do [3a] ruky a před ſe kopal, yakž y prwé, a pracowal. Když ſe pak zaſe sſaffář na pole wrátil, tu gednoho pacholka welice vpral; pro kteréžto bitij když ſe Ezop rozhněwal, že mu toho lijto bylo, řekl k sfaffáři: »Proč tepeſs tak přijlifſně tohoto pacholka beze wſfij winy a gednom nás wždycky každý den ſwým bitijm na ſmrt odſuzugeſs 7) a ſám 20 nic neděláſs? Takliž ſy ſe proti nám welmi zatwrdil, čili co giného w tom geſt?8) Wſſak aby wěděl, že ſe chcy o to přičiniti, aby pán náſs o tom zwěděl a tomu wyrozuměl.« Když pak to ten sſaffář, gménem Zenas, vſlyſſel, welmi ſe řeči Ezo- powě podiwil, že by gemu ſlowa odporná a nepoſluſſná mluwil, a takto 25 pomyſlil ſám v ſebe: »Yá to muſým předgijti a ſe wyſtřijhati, aby mne ten zloſyn9) ku pánu ne omluwil a ne obžalowal, 10) tak že bych yá s toho vřadu zſazen a ztiſknut byl.« A tak y hned wſeda 11) na kuoň, gel ku pána 12 do měſta a takto ho pozdrawil: »Zdráw bud' pane!« Kteréhož ſe pán hned zasſe optal, odkud by tak ſpěſſně přigel?« Odpowěděl Zenas pánu: »Pane, 30 nowey a neſleychaney diw ſtal ſe ne dáwno na twém poli.« Ržekl pán: »Yaký pak? Zdali která konſká mátě a neb herka 13) zmetala? Čili který ſtrom owce14) před čaſem wyneſl? A neb yaký ſe pak diw stal?« Odpowědě Zenas: »Nic toho, pane, nenij, ale zlobiwý a zlotrowaný 15) náss Ezop poča proſtranně mluwiti.« K tomu řekl pán: »Toť geſt dobré a fſtiaſtné znamenij. 35 tuť nenij žádný diw.« Odpowěděl sfaffář: »Zdá mi ſe nowá wěc a diwná.« 1) Pr. dodává: »jak tomu knězi učinil.« — St. jen: Da erscheyn ym die göttin der würtschafft Isis. — 2) Geschickligkeit zufünden mancherley vnd frembde fabeln. — 3) Hette beherberget. -- 4) Karst, hawen, bickel, esel vnd rinder, wagen vnd pflug. — 5) Bey den Götten ich beken ein jeglich ding. — 6) Ich gedenck die gütigkeit, die ich alle zeit hab gehabt zu den gesten, den Götten empfengklich sein gewesen. — 7) Richtest du vns mit deinen schlegen on vrsach in den tod. — 8) Orig. jen.: Das ist dein hertigkeit vber vns. — 2) das mich der schalck nit versag noch verklag gegen meinem Herren. — 10) Pr.: »neobtěžoval« — 11) R.: »vsedna«; též Pr. — 12) Chybně místo: »pánu«. — 14) Hat ein pferd vnnatürlich verworffen? — 14) Chybně za: »owotce«. — 15) Vnser schalckhafftiger knecht
Strana 11
11 Ržekl k němu pán: »Nenij neſlýchaná, neb čaſto wijdáme, že mnoho lidij, když ſe rozhněwagij, pro hněw mluwiti nemáhagij, 1) a když ge hněw po- mine, že dobře a proftranně wíecky wěcy mluwijwagij.« K tomu přičinil Zenas: »Pane, mluwij welmi dobře, y mně lage y tebe potupnými flowy haněge, 2) k tomu ani bohuow ani bohynij ne ctij ani ne ffanuge, a což nay- wětífij zlé geſt, welmi hanebně lage.«3) Tu teprwá [3b] pán hněwem gſa pohnut, řekl k němu: »Zena, geď domů a včiň s nim, což chceſs, zbij ho, proday ho, darmo day ho, yá ho mocně tobě dáwám, a toho giſtotu teď tobě pſanij dáwám.« Když pak Zenas zasſe domuo přigel, řekl k Ezopowi: »Nuž, giž ſy 10 w mocy mé, pán mi tebe mocně dal, a proto, že gſy zlotrowaný pliſkač 4) a žwáč, chcy yá tě prodati.« A y hned 5) přiſfel kupec do dwora, kterýž giž několik služebnijkuow byl ſobě ſkaupil, a tu chtěl také koně ſobě zpuoſobiti pro ty služebnijky, aby domuow do Effezu gel. Když pak Zenaſa vhlédal, s kterýmžto známost měl, pozdrawiw ho, proſyl, aby gemu koně 15 pronagal. Tu mu Zenas odpowěděl, že tu žádných konij ani za penijze ani k nagmu, 6) nenagde, ale že by pacholka gednoho na prodagi měl, a ten že by nebyl nezpuoſobný, k tomu y wěku doſpělého, toho že by gemu prodati chtěl. Kupec ten žádal, aby gemu gey vkázal. Tu zawolal Zenas Ezopa a okázal gey kupcy tomu. On pohleděw na nepodobu geho, řekl k Zenowi: 20 »Odkudž geſt ten hrnec, an k hlawni podobný?7) Zdá mi ſe, že geſt tru- bačem mezy potworami mořſkými, když ſe potkáwati 8) magij, tak má weliká, durmatá lijce; 9) prawijm, kdyby nemluwil, zdál by mi ſe kožený ſud. Pro tu-lis mne neřeſt s ceſty ſwedl? Yá ſem ſe nadál, že mi chceſs nětco hod- ného, mně žádoftiwého a pěkného, prodati.« A to powěděw, bral ſe zasſe na ceſtu, odtud odcházege. Ale Ezop ſſel za nim, a řekl: »Pohowěg 10) chwijlku.« Kupec odpowěděl: »Slyffijfſ-li, nemeííkaj mě, ať předſe gdu, neb mi žádného vžitku nemúžeſs přinéti, bych tě pak y kaupil. Wſſak by mne lidé nazwali sſpalkuow aneb kláptuow kupcem.« 11) Tehdy řekl Ezop: »Pročs pak ſem přiſſel?« Odpowěděl mu kupec: 30 »Myſlil ſem nětco vžitečného kaupiti, ale ty ſy mně welmi welice nepřij- stupný 12) a nepodobný, a takowé kaupě yá nepotřebugi.« Tehdy Ezop řekl: »Geſtli že mne kaupijís, nemáť na flkodu býti« [4a]. Zasſe řekl kupec k Ezo- powi: »K čemu by mi pak mohl vžitečný a potřebný býti?« Ezop řekl; »Kdyby w obydlij twém a neb w domu něgaké plačtiwé a ſwéwolné děti 35 měl, teda mě kup a vdělay mě nad nimi miſtrem, 13) neb bezpochyby báti ſe mne budau, co maſopuſtnij larwy.« Kupec ten, ſlowy geho gſa pohnut žádoſt měl kaupiti ho, a obrátiw ſe zasſe k Zenowi, řekl: »Co ſſacugeſs 1) R.: »nemohau«; též Pr. — 2) R.: »haní«; též Pr. -- 3) Auch alle Gött vnd göttin das doch ein grosz vbel ist, schiltet er schnödigklichen. — 4) Schalckhafftiger Klaffer. — 5) Von geschicht. — 6) Weder vmb lohne noch in ander wege. R. a Pr.: »k nájmu«. — 7) Von wannen kompt der hafen, er sicht als ein rorwurtz. — 8) Streiten. — 9) Also grosse backen hat er. — 1°) R.: »pozhověj«. Pr.: »poshověj«. — 11) Grempler oder docken kauffer. — 12) Du bist mir vill zu vnsauber. — 11) Zuchtmeister. 5 25
11 Ržekl k němu pán: »Nenij neſlýchaná, neb čaſto wijdáme, že mnoho lidij, když ſe rozhněwagij, pro hněw mluwiti nemáhagij, 1) a když ge hněw po- mine, že dobře a proftranně wíecky wěcy mluwijwagij.« K tomu přičinil Zenas: »Pane, mluwij welmi dobře, y mně lage y tebe potupnými flowy haněge, 2) k tomu ani bohuow ani bohynij ne ctij ani ne ffanuge, a což nay- wětífij zlé geſt, welmi hanebně lage.«3) Tu teprwá [3b] pán hněwem gſa pohnut, řekl k němu: »Zena, geď domů a včiň s nim, což chceſs, zbij ho, proday ho, darmo day ho, yá ho mocně tobě dáwám, a toho giſtotu teď tobě pſanij dáwám.« Když pak Zenas zasſe domuo přigel, řekl k Ezopowi: »Nuž, giž ſy 10 w mocy mé, pán mi tebe mocně dal, a proto, že gſy zlotrowaný pliſkač 4) a žwáč, chcy yá tě prodati.« A y hned 5) přiſfel kupec do dwora, kterýž giž několik služebnijkuow byl ſobě ſkaupil, a tu chtěl také koně ſobě zpuoſobiti pro ty služebnijky, aby domuow do Effezu gel. Když pak Zenaſa vhlédal, s kterýmžto známost měl, pozdrawiw ho, proſyl, aby gemu koně 15 pronagal. Tu mu Zenas odpowěděl, že tu žádných konij ani za penijze ani k nagmu, 6) nenagde, ale že by pacholka gednoho na prodagi měl, a ten že by nebyl nezpuoſobný, k tomu y wěku doſpělého, toho že by gemu prodati chtěl. Kupec ten žádal, aby gemu gey vkázal. Tu zawolal Zenas Ezopa a okázal gey kupcy tomu. On pohleděw na nepodobu geho, řekl k Zenowi: 20 »Odkudž geſt ten hrnec, an k hlawni podobný?7) Zdá mi ſe, že geſt tru- bačem mezy potworami mořſkými, když ſe potkáwati 8) magij, tak má weliká, durmatá lijce; 9) prawijm, kdyby nemluwil, zdál by mi ſe kožený ſud. Pro tu-lis mne neřeſt s ceſty ſwedl? Yá ſem ſe nadál, že mi chceſs nětco hod- ného, mně žádoftiwého a pěkného, prodati.« A to powěděw, bral ſe zasſe na ceſtu, odtud odcházege. Ale Ezop ſſel za nim, a řekl: »Pohowěg 10) chwijlku.« Kupec odpowěděl: »Slyffijfſ-li, nemeííkaj mě, ať předſe gdu, neb mi žádného vžitku nemúžeſs přinéti, bych tě pak y kaupil. Wſſak by mne lidé nazwali sſpalkuow aneb kláptuow kupcem.« 11) Tehdy řekl Ezop: »Pročs pak ſem přiſſel?« Odpowěděl mu kupec: 30 »Myſlil ſem nětco vžitečného kaupiti, ale ty ſy mně welmi welice nepřij- stupný 12) a nepodobný, a takowé kaupě yá nepotřebugi.« Tehdy Ezop řekl: »Geſtli že mne kaupijís, nemáť na flkodu býti« [4a]. Zasſe řekl kupec k Ezo- powi: »K čemu by mi pak mohl vžitečný a potřebný býti?« Ezop řekl; »Kdyby w obydlij twém a neb w domu něgaké plačtiwé a ſwéwolné děti 35 měl, teda mě kup a vdělay mě nad nimi miſtrem, 13) neb bezpochyby báti ſe mne budau, co maſopuſtnij larwy.« Kupec ten, ſlowy geho gſa pohnut žádoſt měl kaupiti ho, a obrátiw ſe zasſe k Zenowi, řekl: »Co ſſacugeſs 1) R.: »nemohau«; též Pr. — 2) R.: »haní«; též Pr. -- 3) Auch alle Gött vnd göttin das doch ein grosz vbel ist, schiltet er schnödigklichen. — 4) Schalckhafftiger Klaffer. — 5) Von geschicht. — 6) Weder vmb lohne noch in ander wege. R. a Pr.: »k nájmu«. — 7) Von wannen kompt der hafen, er sicht als ein rorwurtz. — 8) Streiten. — 9) Also grosse backen hat er. — 1°) R.: »pozhověj«. Pr.: »poshověj«. — 11) Grempler oder docken kauffer. — 12) Du bist mir vill zu vnsauber. — 11) Zuchtmeister. 5 25
Strana 12
12 tu wonucy?« Zenas odpowijdage, řekl: »Nechceſſli mi za něg třij kop mijífentkých 1) dáti, day mi za něg ale tři baléře, neb vá to wijm, že ho ſyc nebudu mocy prodati.« A kupec daw tři haléře, gel s Ezopem do měſta. Když pak chtěl do prodagného domu gijti, tu dwé pacholátek, vhlé- 5 dawſle Ezopa, welmi ſe ho lekli a křičijce, vtijkali na lůno mateřem ſwým a twáře zkreywali, aby naň nehleděli.2) Tehdy řekl Ezop k kupcy: »Giž widijfs, že muog duomyfl 3) prawý geſt, neb hned, yakž mě ti děti 4) vhlédali, za maſopuſtnij larwu mě drželi« Kupec ſe k tomu vſlkrnul 5) a řekl k Ezo- powi: »Wegdi tam a pozdraw ſwých ſpolu towaryſſuow.« Ezop pak wſſed, 10 nalezl tam ſedijcý čiſté*), poctiwé a doſti oſobné 7) mládence, v řekl k nim »Spolu ſlužebnijcy mogi, zdař wám Buoh!« Oni pak, když naň pohleděli, řekli ſami mezy ſebau: »Přiſaháme fluncy, žeť gest toto welmi nepodobný člowěk! Co chce náſs pán s nijm dělati? Nu, gefítě až doſawád nikdá tak nečiſtotného těla, což muožem pomněti, ne kaupil.« uoplu Ca Potom wſſed kupec k té mládeži, řekl k nij: »Muſýte ſmutnij býti, želeti a rmútiti ſe pro wáſſi nezbednoſt y také neſítěſtij, 8) neb nemohu ani mezkuo ani koňuo k kaupenij ani k nagetij nalezti, protož muſýte zytra ſami mezy ſebau rozděliti, co ſe od fſpijže néſti má y od giných wěcý, neb chcy do Effezu táhnauti.« Když pak mládency břemena mezy ſebau rozdělowali, 20 aby dwa geden ſwazek a neb vzel neſli, řekl k nijm Ezop: »Mnedle ſpolu- ſlužebnijcy, proſým wás, poněwadž widijte, že yá malý a [4b] mdlý ſem, dayte mi tijm lehčeglij břemeno.« Tehdy oni řekli: »Poněwadž nemuožeſs, y nenes nic.« A Ezop k tomu řekl: »Nebylo by tluffné, poněwadž wy wſſickni pracugete, abych yá ſám pánu ſwému nevžitečný býti měl.« Tehdy 25 oni řekli: »Wezmiž, co chceſs.« A9) Ezop, ohledaw wſſecko, což ſe néſti mělo, ſaky, plachty y koſſe, a vhlédaw koſs chlebem narownaney, kterýž dwa néti měli, řekl k nijm: »Tohoto koſſe mně nechte.« A oni — 1) Dreissig pfundt. — 2) Slov: »aby naň nehl.« St. nemá. — 3) Anschlag 4) R. a Pr.: »mne ty děti«. — 5) Schmollet. — 6) R. a Pr.: »čistě poctivé«. — 7) Wol- gestalt. — 3) Ir söllent trauren vmb euwer vngesel. — 3) Slova: »Tehdy ... chceš. A« vypuštěna v R. a Pr. 15
12 tu wonucy?« Zenas odpowijdage, řekl: »Nechceſſli mi za něg třij kop mijífentkých 1) dáti, day mi za něg ale tři baléře, neb vá to wijm, že ho ſyc nebudu mocy prodati.« A kupec daw tři haléře, gel s Ezopem do měſta. Když pak chtěl do prodagného domu gijti, tu dwé pacholátek, vhlé- 5 dawſle Ezopa, welmi ſe ho lekli a křičijce, vtijkali na lůno mateřem ſwým a twáře zkreywali, aby naň nehleděli.2) Tehdy řekl Ezop k kupcy: »Giž widijfs, že muog duomyfl 3) prawý geſt, neb hned, yakž mě ti děti 4) vhlédali, za maſopuſtnij larwu mě drželi« Kupec ſe k tomu vſlkrnul 5) a řekl k Ezo- powi: »Wegdi tam a pozdraw ſwých ſpolu towaryſſuow.« Ezop pak wſſed, 10 nalezl tam ſedijcý čiſté*), poctiwé a doſti oſobné 7) mládence, v řekl k nim »Spolu ſlužebnijcy mogi, zdař wám Buoh!« Oni pak, když naň pohleděli, řekli ſami mezy ſebau: »Přiſaháme fluncy, žeť gest toto welmi nepodobný člowěk! Co chce náſs pán s nijm dělati? Nu, gefítě až doſawád nikdá tak nečiſtotného těla, což muožem pomněti, ne kaupil.« uoplu Ca Potom wſſed kupec k té mládeži, řekl k nij: »Muſýte ſmutnij býti, želeti a rmútiti ſe pro wáſſi nezbednoſt y také neſítěſtij, 8) neb nemohu ani mezkuo ani koňuo k kaupenij ani k nagetij nalezti, protož muſýte zytra ſami mezy ſebau rozděliti, co ſe od fſpijže néſti má y od giných wěcý, neb chcy do Effezu táhnauti.« Když pak mládency břemena mezy ſebau rozdělowali, 20 aby dwa geden ſwazek a neb vzel neſli, řekl k nijm Ezop: »Mnedle ſpolu- ſlužebnijcy, proſým wás, poněwadž widijte, že yá malý a [4b] mdlý ſem, dayte mi tijm lehčeglij břemeno.« Tehdy oni řekli: »Poněwadž nemuožeſs, y nenes nic.« A Ezop k tomu řekl: »Nebylo by tluffné, poněwadž wy wſſickni pracugete, abych yá ſám pánu ſwému nevžitečný býti měl.« Tehdy 25 oni řekli: »Wezmiž, co chceſs.« A9) Ezop, ohledaw wſſecko, což ſe néſti mělo, ſaky, plachty y koſſe, a vhlédaw koſs chlebem narownaney, kterýž dwa néti měli, řekl k nijm: »Tohoto koſſe mně nechte.« A oni — 1) Dreissig pfundt. — 2) Slov: »aby naň nehl.« St. nemá. — 3) Anschlag 4) R. a Pr.: »mne ty děti«. — 5) Schmollet. — 6) R. a Pr.: »čistě poctivé«. — 7) Wol- gestalt. — 3) Ir söllent trauren vmb euwer vngesel. — 3) Slova: »Tehdy ... chceš. A« vypuštěna v R. a Pr. 15
Strana 13
13 řekli: »Y wětſſijho blázna, proſyl za lehčegſfij břemeno, a ſám ſobě naytěžífij zwoluge. Přegme mu té dobré wúle.« 1) Ezop pak wzaw ten koſs, předcházel s nim giné daleko. Tomu oni diwijce ſe, mezy ſebau prawili: »Tenť ſwé záplaty zaſluhuge, geſítě by k tomu bře- menu oſla vneſl.« Takowými ſlowy poſmijwali ſe mu, že ginij dwa tolik neſli, 5 yako on ſám. Když pak Ezop napřed před nimi k gedné hoře přiſſel, ſložil koſs ſwuog s ramen ſwých, a wzaw gey před ſe w obgetij ſwé, a ſwrchu zuby vgaw gey, yako by zápaſyl, 2) na ten wrch ſſel a daleko prwé, nežli ginij, do hoſpody přiſſel. Když pak wſſickni za nijm přiſſli, roz- kázal gijm pán gegijch, aby ſobě chwjli odpočinuli a gijdlem ſe poſylnili. 10 Y řekl k Ezopowi, kterýž chléb neſl: »Day gijm gijíti!« Ezop rozdělil tak mnoho chleba mezy ně, že puol koſſe prázdného bylo. A když zasſe wſtali a ceſtau, kterauž před ſebau měli, brali ſe, bylo břemeno Ezopowo mnohem lehčegſfij, že giž teprwá mnohem prwé přiſſel na hoſpodu nežli ginij [5a A k wečeři opět rozdělil chléb mezy ſpolu flužebnijky, tak že ten koſs 15 ſkuoro wyprázdnil. Na zeytřij pak, když ráno gedli, hned koſs byl wy- prázdněný. A on ge tak daleko předcházel s tijm prázným kofíem, že ho poznáwati nemohli, a že, když ho widěli towaryſſij geho tak daleko před ſebau gijti, a neznagijce ho, gedni druhých ſe tázali: »Kdo geſt onenno, yako tamto daleko před námi gde? Přijſluſfij-li k nám čili geſt kdo ne- 20 známý?« Tehdy geden z nijch řekl: »Pohleďte, kterak nás tento náſs 3) lítijwě podwedl, nechal nás břemen nésti, kterýchž nevbýwá, ale čijm dále, tijm wijce ſe obtěžugij. A ſám ſwau chytroflij chléb wzal, kteréhož ſme wždycky vgijdali, nynij pak giž gde prázen, bez wſſeho obtijženij, a neneſe žádného břemena 4). Když pak do mě�ta Effezu přiſſli, poſtawil ge pán na wywolaném a ſwo- bodném ryňku, aby ge prodal; a prodal ge s dobrým zyſkem. Y zuoſtali mu třij, kterýchž doprodati nemohl, totižto pijſař, harffennijk a Ezop. Tu řekl geden k kupcy: »Ged' s nijmi do Sámu, tam gich podlé wuole ſwé odbudeſs, neb tam nagdeſs miſtra včeného w vměnij, kteréž přiſluſſij k lid- 30 ſkému přirozenij, 5) kterémuž řijkagij Xanthus, k kterémuž mnoho mládeži z giných zemij na včenij dáwagij, z Ržek y odginud, odkudž ſe komu zdá a lijbij. 25 Toho giſtého raddau pohnut gſa kupec, plawil ſe s nijmi do Sámu. A když tam byli wyprawil pijſaře a harffennijka w nowé ſlužebnické ſſaty, 35 Ezopa pak pro nepodobu geho poſtawil mezy nijmi w tluſtém pytli, k hauni podobném. 6) Ti pak prwnij dwa byli doſli podobnij, ale na Ezopa yakž kdo pohleděl, hned ſe ho zítraſtil pro nepodobnoſt geho, a mnozý řijkali: »Odkud geſt ta poſměſſná potwora mořſká? Oprawdu ſwau nepodobau giné ohyžďuge.« Když pak Ezop porozuměl, že ſe mu lehkými ſlowy po- 40 1) Wir wöllen im es günnen. — 2) Gieng rincklich hinauff. — 3) Der iufer (lat : — pomilio).-- 4) Nun gat er leer on alle burden. 5) Da ist ein natürlicher meister. 6) In einer groben juppen.
13 řekli: »Y wětſſijho blázna, proſyl za lehčegſfij břemeno, a ſám ſobě naytěžífij zwoluge. Přegme mu té dobré wúle.« 1) Ezop pak wzaw ten koſs, předcházel s nim giné daleko. Tomu oni diwijce ſe, mezy ſebau prawili: »Tenť ſwé záplaty zaſluhuge, geſítě by k tomu bře- menu oſla vneſl.« Takowými ſlowy poſmijwali ſe mu, že ginij dwa tolik neſli, 5 yako on ſám. Když pak Ezop napřed před nimi k gedné hoře přiſſel, ſložil koſs ſwuog s ramen ſwých, a wzaw gey před ſe w obgetij ſwé, a ſwrchu zuby vgaw gey, yako by zápaſyl, 2) na ten wrch ſſel a daleko prwé, nežli ginij, do hoſpody přiſſel. Když pak wſſickni za nijm přiſſli, roz- kázal gijm pán gegijch, aby ſobě chwjli odpočinuli a gijdlem ſe poſylnili. 10 Y řekl k Ezopowi, kterýž chléb neſl: »Day gijm gijíti!« Ezop rozdělil tak mnoho chleba mezy ně, že puol koſſe prázdného bylo. A když zasſe wſtali a ceſtau, kterauž před ſebau měli, brali ſe, bylo břemeno Ezopowo mnohem lehčegſfij, že giž teprwá mnohem prwé přiſſel na hoſpodu nežli ginij [5a A k wečeři opět rozdělil chléb mezy ſpolu flužebnijky, tak že ten koſs 15 ſkuoro wyprázdnil. Na zeytřij pak, když ráno gedli, hned koſs byl wy- prázdněný. A on ge tak daleko předcházel s tijm prázným kofíem, že ho poznáwati nemohli, a že, když ho widěli towaryſſij geho tak daleko před ſebau gijti, a neznagijce ho, gedni druhých ſe tázali: »Kdo geſt onenno, yako tamto daleko před námi gde? Přijſluſfij-li k nám čili geſt kdo ne- 20 známý?« Tehdy geden z nijch řekl: »Pohleďte, kterak nás tento náſs 3) lítijwě podwedl, nechal nás břemen nésti, kterýchž nevbýwá, ale čijm dále, tijm wijce ſe obtěžugij. A ſám ſwau chytroflij chléb wzal, kteréhož ſme wždycky vgijdali, nynij pak giž gde prázen, bez wſſeho obtijženij, a neneſe žádného břemena 4). Když pak do mě�ta Effezu přiſſli, poſtawil ge pán na wywolaném a ſwo- bodném ryňku, aby ge prodal; a prodal ge s dobrým zyſkem. Y zuoſtali mu třij, kterýchž doprodati nemohl, totižto pijſař, harffennijk a Ezop. Tu řekl geden k kupcy: »Ged' s nijmi do Sámu, tam gich podlé wuole ſwé odbudeſs, neb tam nagdeſs miſtra včeného w vměnij, kteréž přiſluſſij k lid- 30 ſkému přirozenij, 5) kterémuž řijkagij Xanthus, k kterémuž mnoho mládeži z giných zemij na včenij dáwagij, z Ržek y odginud, odkudž ſe komu zdá a lijbij. 25 Toho giſtého raddau pohnut gſa kupec, plawil ſe s nijmi do Sámu. A když tam byli wyprawil pijſaře a harffennijka w nowé ſlužebnické ſſaty, 35 Ezopa pak pro nepodobu geho poſtawil mezy nijmi w tluſtém pytli, k hauni podobném. 6) Ti pak prwnij dwa byli doſli podobnij, ale na Ezopa yakž kdo pohleděl, hned ſe ho zítraſtil pro nepodobnoſt geho, a mnozý řijkali: »Odkud geſt ta poſměſſná potwora mořſká? Oprawdu ſwau nepodobau giné ohyžďuge.« Když pak Ezop porozuměl, že ſe mu lehkými ſlowy po- 40 1) Wir wöllen im es günnen. — 2) Gieng rincklich hinauff. — 3) Der iufer (lat : — pomilio).-- 4) Nun gat er leer on alle burden. 5) Da ist ein natürlicher meister. 6) In einer groben juppen.
Strana 14
14 ſmijwagij, vdatněgi mnohem ſtal 1) a na každého obecně neproměnnau twářij 2) pohlezowal [5b] Když pak Xanthus z domu ſwého wyſſel, procházege ſe ſem y tam po ryňku, na kterémž lidi prodáwali, y vhlédal tyto dwa podobná mládence 5 a mezy nimi ſtogijcýho Ezopa, a podiwil ſe bláznowſtwij kupcowu, že by toho nepodobného mezy tyto oſobné3) poſtawil. Z kterýchž když přiſſel k gednomu, řekl: »Z které ſy země?« On odpowěděw, řekl: »Gſem z Ka- padocý.« Tehdy řekl Xanthus: »Co pak vmijís dělati?« On odpowěděl »Wſſeckno, co chceſs.« Slyſſe to Ezop, welice ſe zaſmál, ziácy pak, kteřijž 10 s Xanthem tu byli přiſfli, když widěli, že ſe tak welmi ſměge a w ſmijchu zuby wyſſklebuge, zdálo ſe gim, že geſt potwora mořſká a ne člowěk; ſami mezy ſebau řekli: »Yakéť má tento zuby w tlamě!« Druhey řekl: »Co ge widěl, že ſe tak až do pláče 4) rozſmál?« Giný pak řekl: »Wſſak ſe ne ſměge, než zymau tak zuby wyfſklebuge, wotažme ſe ho, chcete-li.« A tak 15 ſſed geden k Ezopowi, řekl k němu: »Ach, muog pěkný pacholijku, powěz Iin 26 25 mi, pročs ſe tak ſrdečně zaſmál?« Dij k němu Ezop: »Gdi tam, praſſiwá owce!« 5) A on řekl k němu: »Yaká ſem praſſiwá owce?« A Ezop zasſe: »Třebas tě krátce vwázali, diwoká swině.«6) A tak ten ziák s hanbau, za- peyřiw ſe, odlaudil ſe pěkně od něho. Dále řekl Xanthus k kupcy: »Zač dáfs toho harffenijka?« Odpowěděl kupec: »Za tiſýc poláčkuow«. 7) Y zdálo ſe Xanthowi draho, a přiſtaupiw k druhému, řekl: »Odkud gſy ty pak?« On odpowěděl: »Z Lidye.« Xanthus [6a] řekl: »Co pak vmijſs dělati?« On odpowěděl: »Wífecko, což mijnijís.« Když to opět Ezop vílyſfel, welice ſe rozſmál. A widauce to ziácy, řekli »Kudy to přicházý? Ke wſſemu ſe vſmijwá.« Tehdy řekli geden k druhému: »Chceſí-li ſmrdutým kozlem nazwán býti, tehdy optay ſe ho, proč ſe ſměge. Xanthus zeptal ſe toho prodawače, zač by toho pijſaře dal? Odpowěděl 1) Tisková chyba za »stál«, jak čte se v R. a Pr. (u Sl.: stund er kecklich). — 2) Mit vnweiser gestalt (lat.: torve). — 3) R. a Pr.: »osoby«. — 4) So innigklichen. — 5) Sprach Esopus: du hüler. — 6) Gehe an den galgen, du wüste saw. — 7) Pfening. Pr.: »dukátův«.
14 ſmijwagij, vdatněgi mnohem ſtal 1) a na každého obecně neproměnnau twářij 2) pohlezowal [5b] Když pak Xanthus z domu ſwého wyſſel, procházege ſe ſem y tam po ryňku, na kterémž lidi prodáwali, y vhlédal tyto dwa podobná mládence 5 a mezy nimi ſtogijcýho Ezopa, a podiwil ſe bláznowſtwij kupcowu, že by toho nepodobného mezy tyto oſobné3) poſtawil. Z kterýchž když přiſſel k gednomu, řekl: »Z které ſy země?« On odpowěděw, řekl: »Gſem z Ka- padocý.« Tehdy řekl Xanthus: »Co pak vmijís dělati?« On odpowěděl »Wſſeckno, co chceſs.« Slyſſe to Ezop, welice ſe zaſmál, ziácy pak, kteřijž 10 s Xanthem tu byli přiſfli, když widěli, že ſe tak welmi ſměge a w ſmijchu zuby wyſſklebuge, zdálo ſe gim, že geſt potwora mořſká a ne člowěk; ſami mezy ſebau řekli: »Yakéť má tento zuby w tlamě!« Druhey řekl: »Co ge widěl, že ſe tak až do pláče 4) rozſmál?« Giný pak řekl: »Wſſak ſe ne ſměge, než zymau tak zuby wyfſklebuge, wotažme ſe ho, chcete-li.« A tak 15 ſſed geden k Ezopowi, řekl k němu: »Ach, muog pěkný pacholijku, powěz Iin 26 25 mi, pročs ſe tak ſrdečně zaſmál?« Dij k němu Ezop: »Gdi tam, praſſiwá owce!« 5) A on řekl k němu: »Yaká ſem praſſiwá owce?« A Ezop zasſe: »Třebas tě krátce vwázali, diwoká swině.«6) A tak ten ziák s hanbau, za- peyřiw ſe, odlaudil ſe pěkně od něho. Dále řekl Xanthus k kupcy: »Zač dáfs toho harffenijka?« Odpowěděl kupec: »Za tiſýc poláčkuow«. 7) Y zdálo ſe Xanthowi draho, a přiſtaupiw k druhému, řekl: »Odkud gſy ty pak?« On odpowěděl: »Z Lidye.« Xanthus [6a] řekl: »Co pak vmijſs dělati?« On odpowěděl: »Wífecko, což mijnijís.« Když to opět Ezop vílyſfel, welice ſe rozſmál. A widauce to ziácy, řekli »Kudy to přicházý? Ke wſſemu ſe vſmijwá.« Tehdy řekli geden k druhému: »Chceſí-li ſmrdutým kozlem nazwán býti, tehdy optay ſe ho, proč ſe ſměge. Xanthus zeptal ſe toho prodawače, zač by toho pijſaře dal? Odpowěděl 1) Tisková chyba za »stál«, jak čte se v R. a Pr. (u Sl.: stund er kecklich). — 2) Mit vnweiser gestalt (lat.: torve). — 3) R. a Pr.: »osoby«. — 4) So innigklichen. — 5) Sprach Esopus: du hüler. — 6) Gehe an den galgen, du wüste saw. — 7) Pfening. Pr.: »dukátův«.
Strana 15
15 prodawač: »Za tři tiſýce poláčkuo.« A tak vmlkl Xanthus a odſtaupil zpátkem preč. Tehdáž řekli ziácy k Xanthowi: »Pane miſtře, cožť ſe ne lijbij tito pacholcy?« Odpowěděl Xanthus: »Ba lijbijť mi ſe dobře, ale geſt za práwo w měſtě naſſem, aby žádný tak drahých lidij ne kupowal; a kdyby ſe na koho dowěděli, byl by welice treſtán.« Tu řekl k němu geden ziák: »Pane včiteli, když pro weyſady těch pěkneych kúpiti ne muožeſs, tehda kup to- hoto, kterémuž w nepodobnoſti člowěka, tuffijm, na ſwětě nepodobněgſſijho ani rowného nenij, 1) tenť rowně tolikéž tobě ſlaužiti bude, yako y tyto,2) a my ſami gey chceme zaplatiti.« — »Toť by bylo nelleychané,« řekl 10 Xanthus; »přes to pak žena má geſt zpanilegffij, než aby gij mohla od něho flužba přijgemná býti.« Tehdy řekli ziácy: »Miſtře, ty máſs mnoho prácý, pro kteréž žena twá nebude ſe hněwati, když on ge dělati bude.« Y řekl Xanthus: »Zeptayme ſe, čemu ſe včil, a co vmij, abychom peněs 3) darmo nedáwali.« A obrátiw ſe k Ezopowi, řekl: »Zdař Buoh, 15 pacholijku!« A Ezop řekl: »Proſým tebe, nech mne s pokogem.« Xanthus opět řekl: »Yá pozdrawugi tebe.« — »A vá tebe,« řekl Ezop. Xanthus pak wece: »Nenij-liť těžko, odpowěz mi k otázce mé; powěz, odkud ſy a neb z čeho gſy?« Odpowěděl Ezop: »Z masſa.« Xanthus řekl: »Yá tak ne mijnijm, powěz, kde ſy ſe narodil?« Ezop řekl: »W žiwotě matky mé.« 20 Xanthus řekl: »Na to yá ſe také ne ptám, ale w kterém kragi a na kterém mijítě ſy ſe rodil?« Ezop odpowěděl: Mátě má mi nepowěděla [6b], w které komoře mě porodila, w komoře-li bylo, čili krom komňaty, a neb kde na mazhauze.« Xanthus řekl: »Powěz, čemus ſe včil, a neb co vmijſs?« Ezop odpowěděl, že nic. Xanthus zasſe: »Kudy to přicházý?« Odpowěděl 25 Ezop: »Když tyto 4) mogi towaryffij wſſeckny wěcy vměgij, tehdyť ſau mně nic nepoſuſtawili.«5) Té odpowědi podiwili ſe ziácy a řekli: »Pod mau- droſtij Božij, že geſt z mijry dobrau odpowěd dal, neb žádný ſe ne nalézá aby wíſeckny wěcy vměti měl; protožť ſe tak ſrdečně ſmál.« Xanthus řekl: »Chcefs-li, ať tě kaupijm?« Odpowěděl Ezop: »Máſs toho wuoli, žádný tě ne nutij, vſſak máſs-li tu myſl, tedy wytahni6) wopaſek a čti penijze, pakli nechceſs, nebudeſs darmo trhati měſſce.«7) Tu ziácy řekli mezy ſebau: »Wěru geft včeněgffij nežli náſs miftr.« Xanthus řekl: »Proſým tebe, powěz mi, kdybych tě kaupil, nevtečeſs-li ode mne?« Ezop odpowěděl: »Budulit to chtijti včiniti, s těžkem ſe s tebú o tom budu raditi.« Xanthus řekl: »Dobře mluwijís, než toť ſſkody8), že gſy z Nepodobowic.«9) Odpowěděl Ezop: »Nemá ſe hleděti na nepodobnoſt těla, ale myl a wtip cžlowěka ty ſe poznati magij, a tomu ſe rozuměti má.« Tu teprwá Xanthus řekl k prodawači: »Zač ho dáſs?« A prodawač odpowěděl: »Ty ſy w tom 5 30 35 1) Deszglichen in vngestalt niendert ist. — 2) R. a Pr. správně: »tito«. — 3) Chyba tisku místo: »peněz«. — 4) R. a Pr. správně: »tito«. — 5) R. a Pr. správně: »nepozůsta- vili«. — 6) Chyba tisku za: »wytáhni«. — 7) Wilt du aber nit, so zerreisz den bütel. — 8) Omylem za: »ſſkodij«. — ") Pr.: »z Nepodobic«. St. Du bist zu vil vngestalt.
15 prodawač: »Za tři tiſýce poláčkuo.« A tak vmlkl Xanthus a odſtaupil zpátkem preč. Tehdáž řekli ziácy k Xanthowi: »Pane miſtře, cožť ſe ne lijbij tito pacholcy?« Odpowěděl Xanthus: »Ba lijbijť mi ſe dobře, ale geſt za práwo w měſtě naſſem, aby žádný tak drahých lidij ne kupowal; a kdyby ſe na koho dowěděli, byl by welice treſtán.« Tu řekl k němu geden ziák: »Pane včiteli, když pro weyſady těch pěkneych kúpiti ne muožeſs, tehda kup to- hoto, kterémuž w nepodobnoſti člowěka, tuffijm, na ſwětě nepodobněgſſijho ani rowného nenij, 1) tenť rowně tolikéž tobě ſlaužiti bude, yako y tyto,2) a my ſami gey chceme zaplatiti.« — »Toť by bylo nelleychané,« řekl 10 Xanthus; »přes to pak žena má geſt zpanilegffij, než aby gij mohla od něho flužba přijgemná býti.« Tehdy řekli ziácy: »Miſtře, ty máſs mnoho prácý, pro kteréž žena twá nebude ſe hněwati, když on ge dělati bude.« Y řekl Xanthus: »Zeptayme ſe, čemu ſe včil, a co vmij, abychom peněs 3) darmo nedáwali.« A obrátiw ſe k Ezopowi, řekl: »Zdař Buoh, 15 pacholijku!« A Ezop řekl: »Proſým tebe, nech mne s pokogem.« Xanthus opět řekl: »Yá pozdrawugi tebe.« — »A vá tebe,« řekl Ezop. Xanthus pak wece: »Nenij-liť těžko, odpowěz mi k otázce mé; powěz, odkud ſy a neb z čeho gſy?« Odpowěděl Ezop: »Z masſa.« Xanthus řekl: »Yá tak ne mijnijm, powěz, kde ſy ſe narodil?« Ezop řekl: »W žiwotě matky mé.« 20 Xanthus řekl: »Na to yá ſe také ne ptám, ale w kterém kragi a na kterém mijítě ſy ſe rodil?« Ezop odpowěděl: Mátě má mi nepowěděla [6b], w které komoře mě porodila, w komoře-li bylo, čili krom komňaty, a neb kde na mazhauze.« Xanthus řekl: »Powěz, čemus ſe včil, a neb co vmijſs?« Ezop odpowěděl, že nic. Xanthus zasſe: »Kudy to přicházý?« Odpowěděl 25 Ezop: »Když tyto 4) mogi towaryffij wſſeckny wěcy vměgij, tehdyť ſau mně nic nepoſuſtawili.«5) Té odpowědi podiwili ſe ziácy a řekli: »Pod mau- droſtij Božij, že geſt z mijry dobrau odpowěd dal, neb žádný ſe ne nalézá aby wíſeckny wěcy vměti měl; protožť ſe tak ſrdečně ſmál.« Xanthus řekl: »Chcefs-li, ať tě kaupijm?« Odpowěděl Ezop: »Máſs toho wuoli, žádný tě ne nutij, vſſak máſs-li tu myſl, tedy wytahni6) wopaſek a čti penijze, pakli nechceſs, nebudeſs darmo trhati měſſce.«7) Tu ziácy řekli mezy ſebau: »Wěru geft včeněgffij nežli náſs miftr.« Xanthus řekl: »Proſým tebe, powěz mi, kdybych tě kaupil, nevtečeſs-li ode mne?« Ezop odpowěděl: »Budulit to chtijti včiniti, s těžkem ſe s tebú o tom budu raditi.« Xanthus řekl: »Dobře mluwijís, než toť ſſkody8), že gſy z Nepodobowic.«9) Odpowěděl Ezop: »Nemá ſe hleděti na nepodobnoſt těla, ale myl a wtip cžlowěka ty ſe poznati magij, a tomu ſe rozuměti má.« Tu teprwá Xanthus řekl k prodawači: »Zač ho dáſs?« A prodawač odpowěděl: »Ty ſy w tom 5 30 35 1) Deszglichen in vngestalt niendert ist. — 2) R. a Pr. správně: »tito«. — 3) Chyba tisku místo: »peněz«. — 4) R. a Pr. správně: »tito«. — 5) R. a Pr. správně: »nepozůsta- vili«. — 6) Chyba tisku za: »wytáhni«. — 7) Wilt du aber nit, so zerreisz den bütel. — 8) Omylem za: »ſſkodij«. — ") Pr.: »z Nepodobic«. St. Du bist zu vil vngestalt.
Strana 16
16 kupectwij takovém, tuſſijm, mnoho nebýwal?«1) Ržekl Xanthus: »Cžijm to?« Ržekl prodawač: »Proto, že těch pěkných necháſs a tohoto sobě mrzkého oblibudeſs2). Některého z těchto dwau kup, a toho yá tobě přidám«3 Odpowěděl Xanthus: »Profým tebe, zač ho dáſs?« Ržekl prodawač: »Za 5 ffedfát poláčkuow.« A žácy hned za něg ty penijze odečtli, a tak Ezop byl Xanthuow. Celnijcy pak, když o tom prodagi vſlyſſeli, opatrně ſe ptali, kdo kaupil, a kdo by prodal. Když pak prodawač a Xanthus hleděli, kterak by za menífij summu prodaného býti řekli, proto aby také méně cla dali, tehdáž řekl Ezop: »Tento geſt prodawač, a [7a] tento geſt 10 kupec, ač pak oni obadwa ſnad ſe za to ſtydij, wſſak yá ſwobodny gſem.«4) Tomu ſe celnijcy zasmáwſſe, odpuſtili gim clo. Když ſe pak giž domúw 5) rozcházeli, a Ezop také ſſel za Xanthem, přihodilo ſe, že Xanthus gda močil. Ezop wida to, chopil Xantha za pláſſt, řka: »Pane múg,6) leč mne hned prodáſs, ginak ſyce od tebe vteku.« — — Ezop: »Proto, že vá žádnému takowému 15 »Proč to?« řekl Xanthus. d nu Ii Il Z A una n A D N O ☞D ☞ W E pánu slaužiti nemohu.« — Xanthus: »Proč to pak?« — Ezop wece: »Že ty, gſa pánem, nedáſs přirozenij odpočinauti, ale gda močijís. Yá tak rozumijm, kdyby ty mne po ſwé potřebě poſlal, a potřeba by kázala, abych břichu ſwému polehčil, ſnad bych to dijlo muſyl, gda neb běže, 20 dělati.« Xanthus řekl: »O tu wěc nenijť ſe potřebij ſtarati, ale toto ſlyſs, co yá tobě powijm. Proto ſem to včinil, abych ſe trogijho zlého wywarowal: prwnij, aby horkoſt ſlunečná polednij hlawč mé ſſkody ne včinila, druhé, aby prach země7) noh meych nepálil; třetij, aby mi moč, kdyby pára z něho ſſla s prafínau horkoftij, neſmrděl5). Toho trogijho zlého 1) Höre mich, du bist dieser Kauffmannschafft gar vnwissend. — 2) Omyl za: »oblibugeſs«. 3) Dle řečtiny: toùtov ôs zoóoòoaa kaßs (hunc autem auctuarium accipe). St.: vnd lasz diesen sein (hunc valere sinas).— 4) Ob sie aber beid des leügneten, so sag ich mich selber frey sein. — 5) R.: »domův«. — 7. R.: »můj«. — 7) Dle řeckého: tò vijs vis šôapos (terrae solum torridum). St.: Der harn. — *) Das mir der ge- schmack des harnes nicht vnder die nasen rüch. Rečt.: i toč oňpov ôptaúvijs vi,- ооророv &v slvuѣvazo.
16 kupectwij takovém, tuſſijm, mnoho nebýwal?«1) Ržekl Xanthus: »Cžijm to?« Ržekl prodawač: »Proto, že těch pěkných necháſs a tohoto sobě mrzkého oblibudeſs2). Některého z těchto dwau kup, a toho yá tobě přidám«3 Odpowěděl Xanthus: »Profým tebe, zač ho dáſs?« Ržekl prodawač: »Za 5 ffedfát poláčkuow.« A žácy hned za něg ty penijze odečtli, a tak Ezop byl Xanthuow. Celnijcy pak, když o tom prodagi vſlyſſeli, opatrně ſe ptali, kdo kaupil, a kdo by prodal. Když pak prodawač a Xanthus hleděli, kterak by za menífij summu prodaného býti řekli, proto aby také méně cla dali, tehdáž řekl Ezop: »Tento geſt prodawač, a [7a] tento geſt 10 kupec, ač pak oni obadwa ſnad ſe za to ſtydij, wſſak yá ſwobodny gſem.«4) Tomu ſe celnijcy zasmáwſſe, odpuſtili gim clo. Když ſe pak giž domúw 5) rozcházeli, a Ezop také ſſel za Xanthem, přihodilo ſe, že Xanthus gda močil. Ezop wida to, chopil Xantha za pláſſt, řka: »Pane múg,6) leč mne hned prodáſs, ginak ſyce od tebe vteku.« — — Ezop: »Proto, že vá žádnému takowému 15 »Proč to?« řekl Xanthus. d nu Ii Il Z A una n A D N O ☞D ☞ W E pánu slaužiti nemohu.« — Xanthus: »Proč to pak?« — Ezop wece: »Že ty, gſa pánem, nedáſs přirozenij odpočinauti, ale gda močijís. Yá tak rozumijm, kdyby ty mne po ſwé potřebě poſlal, a potřeba by kázala, abych břichu ſwému polehčil, ſnad bych to dijlo muſyl, gda neb běže, 20 dělati.« Xanthus řekl: »O tu wěc nenijť ſe potřebij ſtarati, ale toto ſlyſs, co yá tobě powijm. Proto ſem to včinil, abych ſe trogijho zlého wywarowal: prwnij, aby horkoſt ſlunečná polednij hlawč mé ſſkody ne včinila, druhé, aby prach země7) noh meych nepálil; třetij, aby mi moč, kdyby pára z něho ſſla s prafínau horkoftij, neſmrděl5). Toho trogijho zlého 1) Höre mich, du bist dieser Kauffmannschafft gar vnwissend. — 2) Omyl za: »oblibugeſs«. 3) Dle řečtiny: toùtov ôs zoóoòoaa kaßs (hunc autem auctuarium accipe). St.: vnd lasz diesen sein (hunc valere sinas).— 4) Ob sie aber beid des leügneten, so sag ich mich selber frey sein. — 5) R.: »domův«. — 7. R.: »můj«. — 7) Dle řeckého: tò vijs vis šôapos (terrae solum torridum). St.: Der harn. — *) Das mir der ge- schmack des harnes nicht vnder die nasen rüch. Rečt.: i toč oňpov ôptaúvijs vi,- ооророv &v slvuѣvazo.
Strana 17
17 gſem ſe wywaroval, když ſem gda močil.« Tehdy řekl Ezop: »Yá mám doſti na odpowědi twé.« Dále, když k domu přiſíli, řekl Xanthus: »Ezope, pobuďtu chwijlku před domem, ažť vá tam s ženau ſwau o tebe rozmluwijm.« Ezop: »Gdi tam, yá tebe nedržijm.« Xanthus hned wſſed do panij pokoge, řekl k ženě ſwé: »Pani1), nebudeſs ſe ſe mnau wijce [7b] hadrowati ani waditi, že twých ſlužebnijkuo vžijwám a potřebugi; oprawdu vtěſeného ſem ſobě pacholijka kaupil, že naň bude mijlo pohleděti.«2) Když pak to ſlužebnice panij vſlyſſeli, mněli, ſe3) to tak geſt, yakž pán prawij. Y wadily ſe ſpolu, prawijce: »Pán mně muže kaupil w prawdě, proto že mi ſe dnes zdálo.« 10 Giná prawila, že »ſau mne zaſnaubili«4). Když pak ty děwky tak ſpolu gedna s druhau ſſwáſtaly, řekla panij: »Kde geſt pak ten, kterého tak welmi chwálijís? Necheyž ho, ať k nám přigde.« Xanthus řekl: »Gest před dweřmi; kažte ſem tomu nynij kaupenému pacholijku.« Když pak ty giné děwky tak ſpolu ſe hadrowaly, gedna mlčijc 15 doluow běžela a mylila: »Kdybych vá mohla toho mládence za tijm ſobě mijti, když ſe ony o něho wadij!« A přiſſedíli před dwýře5), řekla: »Kde geft ten kaupený ſlužebnijk, kteréhož vá ſe naděgi?« Ezop řekl: »Kohož ty hledáſs, yá gſem.« Když pak ta děwka Ezopa vhlijdala, zbledíli z leknuti6), řekla: »Ale ty-lis ten milijtký páw7), kdež pak máſs wocas?« Ezop řekl: 20 »Potřebugeſſli wocaſu, nemáſs ſe ho chybiti, ani žádného nedoſtatku při něm mijti.« A do domu chtijc gijti, řekla k němu: »Ne přigdels do tohoto domu, neb wuobec vtijkati budau, když tě vhlédagij.« A přiſſedíſi zas do domu, řekla k giným děwkám: »Auwe, wětíijho zlého, gděte, pohledte na něg.« A widěwíli ho giná děwka tak nepodobného, řekla mu: »O byť 25 za to w vſta nadělali a w nos napijſkali!8) Táhni předſe a hled, aby ſe mne nedotýkal.« Wſſed pak Ezop do domu okázal ſe pani. A ona, yakž ho brzo vhlijdala, hned ſe od něho obrátila a řekla: »Tolis mi potworu mořſkú za ſlužebnijka kaupil? Zažeň ho preč ode mne!« Xanthus řekl: »Gednom9), 30 má hoſpodyně, bud' wesſela, doſti budeſs mijti s kým žertowati s tijmto ſlužebnijkem.« A ona řekla: »Xanthe, gižť teprwá wijm, že mne nenáwidijſs a giné manželky žádáſs. Že [8a] pak toho zgewně řijcy neſmijís, y při- wedls tohoto truple s pſý hlawú, 10) domněnij mage, že ſnáze z domu vgdu, než bych na něg hleděla. Wrať mi zasíe mé wěno, a chcyť hned z domu 35 gijti.« Tu řekl Xanthus k Ezopowi: »Když ſme na ceſtě byli, mnohos vměl tlampati,11) a nynij, když toho potřeba geſt, nic nevmijſs mluwiti.« K tomu odpowěděl Ezop: »Pane, když twá žena takowých obyčeguow geſt, wezma 5 1) R.: »Paní« — 2) Das du lustigers nie hast gesehen. — 3) Omylem za: »že«. — *) St. spojitěji: Die ander sprach, fürwar mir hat heint getreümet, man hab mich vermehlet. — 5) R.: »dvéře«. — 6) Omyl za: »z leknutí«. — 7) O bist du ein bauian. — 8) Das dir in dein scheützlichs maul gethon werd. — 9) R.: »jediné«. — 10) Den hunds- groppen (caninum capitonem). Rečt.: xvvonápakov točtov. — 11) Reden. 2
17 gſem ſe wywaroval, když ſem gda močil.« Tehdy řekl Ezop: »Yá mám doſti na odpowědi twé.« Dále, když k domu přiſíli, řekl Xanthus: »Ezope, pobuďtu chwijlku před domem, ažť vá tam s ženau ſwau o tebe rozmluwijm.« Ezop: »Gdi tam, yá tebe nedržijm.« Xanthus hned wſſed do panij pokoge, řekl k ženě ſwé: »Pani1), nebudeſs ſe ſe mnau wijce [7b] hadrowati ani waditi, že twých ſlužebnijkuo vžijwám a potřebugi; oprawdu vtěſeného ſem ſobě pacholijka kaupil, že naň bude mijlo pohleděti.«2) Když pak to ſlužebnice panij vſlyſſeli, mněli, ſe3) to tak geſt, yakž pán prawij. Y wadily ſe ſpolu, prawijce: »Pán mně muže kaupil w prawdě, proto že mi ſe dnes zdálo.« 10 Giná prawila, že »ſau mne zaſnaubili«4). Když pak ty děwky tak ſpolu gedna s druhau ſſwáſtaly, řekla panij: »Kde geſt pak ten, kterého tak welmi chwálijís? Necheyž ho, ať k nám přigde.« Xanthus řekl: »Gest před dweřmi; kažte ſem tomu nynij kaupenému pacholijku.« Když pak ty giné děwky tak ſpolu ſe hadrowaly, gedna mlčijc 15 doluow běžela a mylila: »Kdybych vá mohla toho mládence za tijm ſobě mijti, když ſe ony o něho wadij!« A přiſſedíli před dwýře5), řekla: »Kde geft ten kaupený ſlužebnijk, kteréhož vá ſe naděgi?« Ezop řekl: »Kohož ty hledáſs, yá gſem.« Když pak ta děwka Ezopa vhlijdala, zbledíli z leknuti6), řekla: »Ale ty-lis ten milijtký páw7), kdež pak máſs wocas?« Ezop řekl: 20 »Potřebugeſſli wocaſu, nemáſs ſe ho chybiti, ani žádného nedoſtatku při něm mijti.« A do domu chtijc gijti, řekla k němu: »Ne přigdels do tohoto domu, neb wuobec vtijkati budau, když tě vhlédagij.« A přiſſedíſi zas do domu, řekla k giným děwkám: »Auwe, wětíijho zlého, gděte, pohledte na něg.« A widěwíli ho giná děwka tak nepodobného, řekla mu: »O byť 25 za to w vſta nadělali a w nos napijſkali!8) Táhni předſe a hled, aby ſe mne nedotýkal.« Wſſed pak Ezop do domu okázal ſe pani. A ona, yakž ho brzo vhlijdala, hned ſe od něho obrátila a řekla: »Tolis mi potworu mořſkú za ſlužebnijka kaupil? Zažeň ho preč ode mne!« Xanthus řekl: »Gednom9), 30 má hoſpodyně, bud' wesſela, doſti budeſs mijti s kým žertowati s tijmto ſlužebnijkem.« A ona řekla: »Xanthe, gižť teprwá wijm, že mne nenáwidijſs a giné manželky žádáſs. Že [8a] pak toho zgewně řijcy neſmijís, y při- wedls tohoto truple s pſý hlawú, 10) domněnij mage, že ſnáze z domu vgdu, než bych na něg hleděla. Wrať mi zasíe mé wěno, a chcyť hned z domu 35 gijti.« Tu řekl Xanthus k Ezopowi: »Když ſme na ceſtě byli, mnohos vměl tlampati,11) a nynij, když toho potřeba geſt, nic nevmijſs mluwiti.« K tomu odpowěděl Ezop: »Pane, když twá žena takowých obyčeguow geſt, wezma 5 1) R.: »Paní« — 2) Das du lustigers nie hast gesehen. — 3) Omylem za: »že«. — *) St. spojitěji: Die ander sprach, fürwar mir hat heint getreümet, man hab mich vermehlet. — 5) R.: »dvéře«. — 6) Omyl za: »z leknutí«. — 7) O bist du ein bauian. — 8) Das dir in dein scheützlichs maul gethon werd. — 9) R.: »jediné«. — 10) Den hunds- groppen (caninum capitonem). Rečt.: xvvonápakov točtov. — 11) Reden. 2
Strana 18
18 5 gi, hod' gij1) do fſachty.«2) Xanthus řekl: »Mlč; tus bitij hoden! Newi- dijſſliž, že gi tak welmi milugi, yako ſám ſebe?« K tomu Ezop wece: »Y medle, milugeffliž ty ſwau ženu?« Xanthus řekl: »A proč nic?« A hned Ezop zdwihſſe gednu nohu k podlaze, welmi welice křičel, řka: »Y poſlechněte diwu, Xanthus geft miftrem w vměnj přijležijcým a přijſluffegijcým ku poznánij přirozenij3) a dal ſe ženě přemocy.« A obrátiw ſe ku pani, řekl »Pani, proſým wás, že mi neráčijte za zlé mijti, ale k dobrému to obrátit co wám chcy powědijti. Wy byfíte chtěli, aby wám byl kaupen mládenec doſpělý, pěkný a podobný, vmělý, fſperkowný, a ne fedlſký ten hlaupý, 10 kterýž by wás w lázni drbal,4) na luože kladl, s wámi pohráwal,5) nožiček podrbáwal, to byfíte wy chtěli, což by pánu mému k hanbě a k lehkolti bylo. O zlatá vſta Euripidis, kterýž kuſa6) nezklamal, řka: „Rozličné ffturmy a bauřky fau w moři wlnobitedlných wod wſſech, chudoba také geſt přetěžké břijmě, a ſyc mnoho tifýcúv giných obtijženij; ale nic těžílijho 15 a horffijho ſe ne nalé[8b]zá, yako zlá žena.“7) Protož wás proſým, má Y A — ly S pani, nikdá wijce nežádayte pěkného pacholijka, kterýž by wám ſlaužiti měl, aby některý čas muži waſſemu hanby a potupy s ſebú ne přineſl a ne včinil.« Když tomu pani porozuměla, co gij mluwil, řekla: »Tento ffibe- ničnijk netoliko mrzký a nepodobný geft, ale geſt y žwawý. Yakť mi ſo 20 poſmijwá rozličnými flowy! Ale yá ſe ſama w té wěcy opatřijm a pood- staupijm zatim.« Tu pak řekl Xanthus: »Pohleď Ezope, yak giž dobrotiwá geſt twá panij k tobě.« Ezop pak řekl: »O giſtě weliká geft wěc ženu vkrotiti, aby ſe ne hněwala.« Xanthus wece: »Mlčiž giž a nemluw wijce, neb ſem tě k ſlužbě kaupil a ne k hadrowánij.« Na zaytřij pak kázal mu wzýti koſs8) a za ſebú gijti, aby zelé nakaupili. Přiſſed pak Xanthus k zahradnijku, řekl k němu: »Proday nám zelé.« 1R.: »ji«. — 2) In die finsternus (in tenebras). Rečt.: sis tóv BápaOgov. — 3) Xantus ist ein natürlicher meister. — 4) In dem bad auszwartet. — 5) St.: nemá; v řečt.: тoоGraigav Gor (qui tecum luderet). -- 6) Nichts. — 7) Eurip. frag. (ed. Nauck) 1045. p. 540. — 8) Dle řečtiny: vý č údrspaía zakačoas. St. bez úvodu: nim die kretzen vnd gehe . . . 25
18 5 gi, hod' gij1) do fſachty.«2) Xanthus řekl: »Mlč; tus bitij hoden! Newi- dijſſliž, že gi tak welmi milugi, yako ſám ſebe?« K tomu Ezop wece: »Y medle, milugeffliž ty ſwau ženu?« Xanthus řekl: »A proč nic?« A hned Ezop zdwihſſe gednu nohu k podlaze, welmi welice křičel, řka: »Y poſlechněte diwu, Xanthus geft miftrem w vměnj přijležijcým a přijſluffegijcým ku poznánij přirozenij3) a dal ſe ženě přemocy.« A obrátiw ſe ku pani, řekl »Pani, proſým wás, že mi neráčijte za zlé mijti, ale k dobrému to obrátit co wám chcy powědijti. Wy byfíte chtěli, aby wám byl kaupen mládenec doſpělý, pěkný a podobný, vmělý, fſperkowný, a ne fedlſký ten hlaupý, 10 kterýž by wás w lázni drbal,4) na luože kladl, s wámi pohráwal,5) nožiček podrbáwal, to byfíte wy chtěli, což by pánu mému k hanbě a k lehkolti bylo. O zlatá vſta Euripidis, kterýž kuſa6) nezklamal, řka: „Rozličné ffturmy a bauřky fau w moři wlnobitedlných wod wſſech, chudoba také geſt přetěžké břijmě, a ſyc mnoho tifýcúv giných obtijženij; ale nic těžílijho 15 a horffijho ſe ne nalé[8b]zá, yako zlá žena.“7) Protož wás proſým, má Y A — ly S pani, nikdá wijce nežádayte pěkného pacholijka, kterýž by wám ſlaužiti měl, aby některý čas muži waſſemu hanby a potupy s ſebú ne přineſl a ne včinil.« Když tomu pani porozuměla, co gij mluwil, řekla: »Tento ffibe- ničnijk netoliko mrzký a nepodobný geft, ale geſt y žwawý. Yakť mi ſo 20 poſmijwá rozličnými flowy! Ale yá ſe ſama w té wěcy opatřijm a pood- staupijm zatim.« Tu pak řekl Xanthus: »Pohleď Ezope, yak giž dobrotiwá geſt twá panij k tobě.« Ezop pak řekl: »O giſtě weliká geft wěc ženu vkrotiti, aby ſe ne hněwala.« Xanthus wece: »Mlčiž giž a nemluw wijce, neb ſem tě k ſlužbě kaupil a ne k hadrowánij.« Na zaytřij pak kázal mu wzýti koſs8) a za ſebú gijti, aby zelé nakaupili. Přiſſed pak Xanthus k zahradnijku, řekl k němu: »Proday nám zelé.« 1R.: »ji«. — 2) In die finsternus (in tenebras). Rečt.: sis tóv BápaOgov. — 3) Xantus ist ein natürlicher meister. — 4) In dem bad auszwartet. — 5) St.: nemá; v řečt.: тoоGraigav Gor (qui tecum luderet). -- 6) Nichts. — 7) Eurip. frag. (ed. Nauck) 1045. p. 540. — 8) Dle řečtiny: vý č údrspaía zakačoas. St. bez úvodu: nim die kretzen vnd gehe . . . 25
Strana 19
19 Zahradnijk wzaw ſrp, nařezal gim hláwek y giného zelé, a dal ge Ezopowi. Když ge pak Xanthus platil,1) řekl k němu zahradnijk: »Miſtře, profým tebe, odpuſt mi, mám s tebau nětco mluwiti.« Xanthus: »Mluw, co chceſs.« Zahradnijk řekl: »Proč medle, miſtře, ty byliny, kteréž ſe ſegij aneb ſadij, pozděgij roftau nežli ty, kterýchž žádný ne fadij ani ſege?« Wyrozuměw2) pak on této přirozené otázce, a nevměge odpowědi dáti, řekl: »Zwláfſtnijm Božijm zřijzenijm ſe to děge.« A k té odpowědi Ezop hned ſe zaſmál. Y řekl k němu Xanthus: »Smegeſſli ſe3) toliko, čili ſe mně poſmijwáſs?« Odpowěděl Ezop: »Yá ſe poſmijwám ne tobě, [9a] než tomu, kdo tě té maudroſti naučil. Yakáť gest to odpowěd od miſtra, že to Božſké zge- 10 dnánij a neb zřijzenij geft, že ty zeliny tak roſtau. Takowú odpowěd kuchtijk dáti by vměl.« Tu řekl Xanthus: »Day ty lepſfij.« Ezop odpo- wěděl: »Geſtli že chceſs, ſnadněť yá to včinijm.« Xanthus řekl k zahradnijku: »Nenij ſluſſné, aby takowý miſtr, kterýž zgewně včij w ſſkole, zde w za- hradě na takové pohádky odpowěd měl dáwati; než tento pacholijk muog, 15 5 A ſ —— S dofli včený, takowau pohádku tobě vhodne, protož otaž ſe ho o tom, cožs na mne wydal.«4) Odpowěděl zahradnijk: »A co tato nepodoba také zná litery a pijíma? Yak ſem vá tak neſſtiaſtný, že ſem ſe také nevčil.« A obrátiw se k Ezopowi, řekl: »Nuže pacholijku, 5) vmijfíliž ty mi přijčinu tu powěděti?« Ezop wece: »Mně ſe tak zdá, že vmijm, protož poſlechni 20 pilně. Ty ſe ptáſs, kudy to přicházý, že zeliny a neb byliny, kteréž ſe ſegij a ſázené fſtěpugij y s pilnoſtij wyhledánijm obmeſſkány nebýwagij, poſléze roſtau nežli byliny, kteréž ſamy z země ſe wypryfſtugij, a neb wyſkakugij, a těch žádný neopatruge.6) Poſlechniž: Nápodobně yako wdowa, kteráž po prwnijm muži děti má, giného muže pogewſſi,7) kterýž také prwnij ženy děti má, geſt 25 ſwých dětij wlaſtnij mátě, druhých pak dětij, od muže přiwedených, macecha — geſtiť pak weliký rozdijl mezy wlaſtnijmi dětmi a mezy cyzými, neb wlaſtnij děti s pilnoſtij a s žádoſtij welikého dobrého chowány býwagij, ale paſtor- *).St. přidává: vnd hinweggieng. — 2) Vernam. — 3) Pr.: »směješ-li se«. — 4) Das du mir für hast gelegt. — Losa knab.- 6) St.: stručněji. 7) R. a Pr.: »pojavši«. 2*
19 Zahradnijk wzaw ſrp, nařezal gim hláwek y giného zelé, a dal ge Ezopowi. Když ge pak Xanthus platil,1) řekl k němu zahradnijk: »Miſtře, profým tebe, odpuſt mi, mám s tebau nětco mluwiti.« Xanthus: »Mluw, co chceſs.« Zahradnijk řekl: »Proč medle, miſtře, ty byliny, kteréž ſe ſegij aneb ſadij, pozděgij roftau nežli ty, kterýchž žádný ne fadij ani ſege?« Wyrozuměw2) pak on této přirozené otázce, a nevměge odpowědi dáti, řekl: »Zwláfſtnijm Božijm zřijzenijm ſe to děge.« A k té odpowědi Ezop hned ſe zaſmál. Y řekl k němu Xanthus: »Smegeſſli ſe3) toliko, čili ſe mně poſmijwáſs?« Odpowěděl Ezop: »Yá ſe poſmijwám ne tobě, [9a] než tomu, kdo tě té maudroſti naučil. Yakáť gest to odpowěd od miſtra, že to Božſké zge- 10 dnánij a neb zřijzenij geft, že ty zeliny tak roſtau. Takowú odpowěd kuchtijk dáti by vměl.« Tu řekl Xanthus: »Day ty lepſfij.« Ezop odpo- wěděl: »Geſtli že chceſs, ſnadněť yá to včinijm.« Xanthus řekl k zahradnijku: »Nenij ſluſſné, aby takowý miſtr, kterýž zgewně včij w ſſkole, zde w za- hradě na takové pohádky odpowěd měl dáwati; než tento pacholijk muog, 15 5 A ſ —— S dofli včený, takowau pohádku tobě vhodne, protož otaž ſe ho o tom, cožs na mne wydal.«4) Odpowěděl zahradnijk: »A co tato nepodoba také zná litery a pijíma? Yak ſem vá tak neſſtiaſtný, že ſem ſe také nevčil.« A obrátiw se k Ezopowi, řekl: »Nuže pacholijku, 5) vmijfíliž ty mi přijčinu tu powěděti?« Ezop wece: »Mně ſe tak zdá, že vmijm, protož poſlechni 20 pilně. Ty ſe ptáſs, kudy to přicházý, že zeliny a neb byliny, kteréž ſe ſegij a ſázené fſtěpugij y s pilnoſtij wyhledánijm obmeſſkány nebýwagij, poſléze roſtau nežli byliny, kteréž ſamy z země ſe wypryfſtugij, a neb wyſkakugij, a těch žádný neopatruge.6) Poſlechniž: Nápodobně yako wdowa, kteráž po prwnijm muži děti má, giného muže pogewſſi,7) kterýž také prwnij ženy děti má, geſt 25 ſwých dětij wlaſtnij mátě, druhých pak dětij, od muže přiwedených, macecha — geſtiť pak weliký rozdijl mezy wlaſtnijmi dětmi a mezy cyzými, neb wlaſtnij děti s pilnoſtij a s žádoſtij welikého dobrého chowány býwagij, ale paſtor- *).St. přidává: vnd hinweggieng. — 2) Vernam. — 3) Pr.: »směješ-li se«. — 4) Das du mir für hast gelegt. — Losa knab.- 6) St.: stručněji. 7) R. a Pr.: »pojavši«. 2*
Strana 20
20 5 čata netoliko nepijlně chowána1) bywagij, ale čaſem y w nenáwiſti ſe mjwagij — téžť podobně země geft prawá matka těch bylin, kteréž famy od ſebe roſtau, těm pak geſt macechau, kteréž do nij ſazeny neb wſáty býwagij.« Slyſſe to zahradnijk, řekl k Ezopovi: »Mnohých ſy mne pečli- woſtij zbawil, že gſy mi toto tak odewřeně powěděl.2) Protož pobeřiž ſobě to zelé darmo, a geſtli že wijce čeho žádáſs, wezmi ſobě, cožť ſe lijbij a co chceſs.« — Po některém [9] opět čaſu, když Xanthus s některými přátely w lázni byl, řekl k Ezopowi: »Gdi domuow a přiſtaw jahlu,3) a vwař 10 ge4), což nayſpijſſe muožeſs.« Ezop, yak brzo domuo přiſſel, wzal gediné jahelné zrno, a wrhíli ge do hrnce, wařil. Po lázni pak řekl Xanthus k přáteluom ſwým: »Dnes máte ſe mnú jahlu gijíti, neb mezy přátely nemá ſe na nákladné gijdlo hleděti ani myſliti, ale na dobromyſlnoſt a na dobrau wuoli, kterauž přátelé k ſobě magij.« Když pak giž z lázně přiſſli, 15 řekl Xanthus: »Ezope, přines nám, když ſme přiſíli z toho ſmeywánij, pijti.«5) A on nabraw pod žlabem w kádi wody, přineſl ſmeywánij a dal pánu. Když pak Xanthus mrad včil, řekl: »Y cos to vdělal, Ezope, zbláznil-lis ſe?« A on odpowijdage, řekl: »Y z ſmeywánj ſem přineſl, yakožs rozkázal.«7) — Xanthus: »Neſyž tu nečiſtotu preč a přines ſem 20 medenicy.« Ezop přineſl prázdnau medenicy a y hned poſtawil gi přede pána. Xanthus prwé nedaw na ſobě hněwu znáti, teprw ſe na něg obořil,“) řka:» Y co gſy pak dijtě?« Ezop řekl: »A což nepomnijís, že ſy mi při- kázal, abych nic nedělal, než co ty mně rozkážeſs, a teď ſe hněwáſs, nerozkázaw mi wody do medennice naliti, abych wám nohy po lázni myl. 25 Anižs mi rozkázal pantoflij položiti, ani co giného, což ſe mělo zprawiti; tolikos řekl: „Přines medennicy', a to gſem vá včinil.« Tu obrátiw ſe Xanthus k ſwým přátelom, řekl: »Yá ſem sobě ne kúpil služebnijka, ale pána a včitele, yakož ſami widijte.« Když pak k stolu ſedli, řekl Xantus: »Geft-li giž jahla dobře, tehdy 30 přines gi.« Ezop wzaw to gedinké zrnko, kteréž byl do hrnce k wařenij wrhl, na lžijcy ge pánu přineſl. Xanthus domnijwal ſe, že mu přineſl tu jahlu k kofftowánij, zdali by ty jahly giž dobře byly, roztlačiw to zrnko mezy príty, řekl: »Přines ſem, dobřeť fau.« Ezop hned přinel tu zwařenau wodu, a na mijſu wyliw,10) na stuol mijſto krmě poſtawil. Xanthus řekl 35 »Kdež ſau [10a] jahly?« Ezop odpowěděl: »Wſſakť ſem gi nynij na lžijcy přineſl.« Xanthus řekl: »Ale wěru gedno zrnko.« — »Toť ſem vá tobě přineſl, řekl Ezop, nebs wijce nerozkázal nežli jahlu wařiti, a ne jahly.« 1) R.: »chovány«. — 2) Slov »že ..pověděl« St.: nemá. — 3) Ein linsen. — 4) R. a Pr.: »ji«. — 5) Bring vns von dem bad. Rečt.: ôòs huiv &wò kovrgOй nrsiv. — 6) Du süntlicher kopf, was ist das. Rečt.: paő, ví voйvo. — 7) Věty: »A on .. rozkázal« Sl. nemá; řečt.: naà ós &wò kovrpo", óg 8xáksvoxg. — 8) Xantus ward zornig vnd sprach. Rečt.: voč dč Záviov vý rapovoja vóv pikov viv doyňv &iogóvros. — 3) St.: slov »a teď se hněváš« nemá. — 10) »A na mísu vyliv« St. nemá.
20 5 čata netoliko nepijlně chowána1) bywagij, ale čaſem y w nenáwiſti ſe mjwagij — téžť podobně země geft prawá matka těch bylin, kteréž famy od ſebe roſtau, těm pak geſt macechau, kteréž do nij ſazeny neb wſáty býwagij.« Slyſſe to zahradnijk, řekl k Ezopovi: »Mnohých ſy mne pečli- woſtij zbawil, že gſy mi toto tak odewřeně powěděl.2) Protož pobeřiž ſobě to zelé darmo, a geſtli že wijce čeho žádáſs, wezmi ſobě, cožť ſe lijbij a co chceſs.« — Po některém [9] opět čaſu, když Xanthus s některými přátely w lázni byl, řekl k Ezopowi: »Gdi domuow a přiſtaw jahlu,3) a vwař 10 ge4), což nayſpijſſe muožeſs.« Ezop, yak brzo domuo přiſſel, wzal gediné jahelné zrno, a wrhíli ge do hrnce, wařil. Po lázni pak řekl Xanthus k přáteluom ſwým: »Dnes máte ſe mnú jahlu gijíti, neb mezy přátely nemá ſe na nákladné gijdlo hleděti ani myſliti, ale na dobromyſlnoſt a na dobrau wuoli, kterauž přátelé k ſobě magij.« Když pak giž z lázně přiſſli, 15 řekl Xanthus: »Ezope, přines nám, když ſme přiſíli z toho ſmeywánij, pijti.«5) A on nabraw pod žlabem w kádi wody, přineſl ſmeywánij a dal pánu. Když pak Xanthus mrad včil, řekl: »Y cos to vdělal, Ezope, zbláznil-lis ſe?« A on odpowijdage, řekl: »Y z ſmeywánj ſem přineſl, yakožs rozkázal.«7) — Xanthus: »Neſyž tu nečiſtotu preč a přines ſem 20 medenicy.« Ezop přineſl prázdnau medenicy a y hned poſtawil gi přede pána. Xanthus prwé nedaw na ſobě hněwu znáti, teprw ſe na něg obořil,“) řka:» Y co gſy pak dijtě?« Ezop řekl: »A což nepomnijís, že ſy mi při- kázal, abych nic nedělal, než co ty mně rozkážeſs, a teď ſe hněwáſs, nerozkázaw mi wody do medennice naliti, abych wám nohy po lázni myl. 25 Anižs mi rozkázal pantoflij položiti, ani co giného, což ſe mělo zprawiti; tolikos řekl: „Přines medennicy', a to gſem vá včinil.« Tu obrátiw ſe Xanthus k ſwým přátelom, řekl: »Yá ſem sobě ne kúpil služebnijka, ale pána a včitele, yakož ſami widijte.« Když pak k stolu ſedli, řekl Xantus: »Geft-li giž jahla dobře, tehdy 30 přines gi.« Ezop wzaw to gedinké zrnko, kteréž byl do hrnce k wařenij wrhl, na lžijcy ge pánu přineſl. Xanthus domnijwal ſe, že mu přineſl tu jahlu k kofftowánij, zdali by ty jahly giž dobře byly, roztlačiw to zrnko mezy príty, řekl: »Přines ſem, dobřeť fau.« Ezop hned přinel tu zwařenau wodu, a na mijſu wyliw,10) na stuol mijſto krmě poſtawil. Xanthus řekl 35 »Kdež ſau [10a] jahly?« Ezop odpowěděl: »Wſſakť ſem gi nynij na lžijcy přineſl.« Xanthus řekl: »Ale wěru gedno zrnko.« — »Toť ſem vá tobě přineſl, řekl Ezop, nebs wijce nerozkázal nežli jahlu wařiti, a ne jahly.« 1) R.: »chovány«. — 2) Slov »že ..pověděl« St.: nemá. — 3) Ein linsen. — 4) R. a Pr.: »ji«. — 5) Bring vns von dem bad. Rečt.: ôòs huiv &wò kovrgOй nrsiv. — 6) Du süntlicher kopf, was ist das. Rečt.: paő, ví voйvo. — 7) Věty: »A on .. rozkázal« Sl. nemá; řečt.: naà ós &wò kovrpo", óg 8xáksvoxg. — 8) Xantus ward zornig vnd sprach. Rečt.: voč dč Záviov vý rapovoja vóv pikov viv doyňv &iogóvros. — 3) St.: slov »a teď se hněváš« nemá. — 10) »A na mísu vyliv« St. nemá.
Strana 21
21 Tu Xanthus s pochybnoſtij w ſwé myſli, co by měl činiti, řekl k hoſtem: »Oprawdu, že on mne zbláznij.« A obrátiw ſe k Ezopowi, řekl: »Aby neřekli, že z ſwcych přátel poſměchy dělám, gdi a kup čtyři swinſké paznechty, a rychle ge vwaře, na stuol přines.« Ezop chutně těch paznechtů kaupiw, přiſtawiw s hrncem k ohni, y wařil ge. Ale Xantus hledal přijčiny kterak by Ezopa s poctiwoſtij mohl vbiti.1) Když pak Ezop gineych prácý pjlen byl a gimi zaneprazdněn, wzal mu geden paznecht a překryl2) mu gey. Po chwijli pohleděw Ezop do hrnce a nenalezíli než tři nohy, hned ſe domýfſlel, mage pána ſwého w domněnij, že to tak geft. A síſed do ſwinſkého chléwa, vřeza3) gedné 10 swini nohu, a opařiw,4) přiložil k těm třem, aby ſpolu wřely.5) Po dobré pak chwijli, rozmyfliw ſe Xanthus, že, kdyby Ezop nad hrnec přiſſel a ne nalezl než toliko tři nohy, mohl by, boge ſe bitij, preč běžeti, y wložil mu tu nohu zasſe do hrnce. Když pak ty nohy giž vwřely, wykydl ge Ezop na geden wokřin, a nalezl pět noh. Porozuměw tomu Xanthus, řekl: 15 5 B »Což to, Ezope? A což gedna swině mijwá pět noh?« Ezop řekl: »Dwě swině kolik noh magij?« Xanthus řekl: »Oím, ale tuto gich nenij než pět.« Ezop řekl: »Ale ten krmney [10b] wepř6) w nafſem chléwě nemá wijce než tři.« Opět řekl Xanthus k přátelom: »Neřekli7) ſem giž prwé, že tento člowěk mne zbláznij?« Zasſe řekl Ezop: »Pane, což newijte, když po vgmu 20 něčeho a po přidánij toho zasíe v také giného přiloženij ta summa ſe nalézá, že to zlé nebýwá?«8) Xanthus pak žádné winy nemoha nalezti, pro kterauž by ho ſluſſně s poctiwoſtij mohl vbiti, nechal toho hněwu. 1) Hart schlahen. — 2) R. a Pr.: »přikry!«. — 3) Omyl za: »vřezal«. — 4) St. nemá; řečt.: vův vorpov ikógas (pilis nudans). R: »opatřiv«. — 5) St. nemá; řečt.: xal ovvápat voie URRots. — 6) St.: die suw. Rečt.: oivsvóusvog xoloos (saginatus porcus). — 7) Za: »neřekl-li«. — 3) St.: odchylně: herre, weist du nit, das alle ding, die beschehen oder ge- sprochen werden andersz, dan die recht vernunsst auszweiszet, die sind nicht mittel- messig. Rečt.: ôśGnотæ, oUx of6 0a, ó11 vò &x nр0G áGsóg vs мœl àаt9ś0в0g alg tò xa à Róyov тоGоv Gvyxspakatoýusvov, oóx sotr áuáornua; lat.: Here nosti id, quod exjadditione et subductione in quantitatem secundum rationalem summam colligitur, non esse errorem.
21 Tu Xanthus s pochybnoſtij w ſwé myſli, co by měl činiti, řekl k hoſtem: »Oprawdu, že on mne zbláznij.« A obrátiw ſe k Ezopowi, řekl: »Aby neřekli, že z ſwcych přátel poſměchy dělám, gdi a kup čtyři swinſké paznechty, a rychle ge vwaře, na stuol přines.« Ezop chutně těch paznechtů kaupiw, přiſtawiw s hrncem k ohni, y wařil ge. Ale Xantus hledal přijčiny kterak by Ezopa s poctiwoſtij mohl vbiti.1) Když pak Ezop gineych prácý pjlen byl a gimi zaneprazdněn, wzal mu geden paznecht a překryl2) mu gey. Po chwijli pohleděw Ezop do hrnce a nenalezíli než tři nohy, hned ſe domýfſlel, mage pána ſwého w domněnij, že to tak geft. A síſed do ſwinſkého chléwa, vřeza3) gedné 10 swini nohu, a opařiw,4) přiložil k těm třem, aby ſpolu wřely.5) Po dobré pak chwijli, rozmyfliw ſe Xanthus, že, kdyby Ezop nad hrnec přiſſel a ne nalezl než toliko tři nohy, mohl by, boge ſe bitij, preč běžeti, y wložil mu tu nohu zasſe do hrnce. Když pak ty nohy giž vwřely, wykydl ge Ezop na geden wokřin, a nalezl pět noh. Porozuměw tomu Xanthus, řekl: 15 5 B »Což to, Ezope? A což gedna swině mijwá pět noh?« Ezop řekl: »Dwě swině kolik noh magij?« Xanthus řekl: »Oím, ale tuto gich nenij než pět.« Ezop řekl: »Ale ten krmney [10b] wepř6) w nafſem chléwě nemá wijce než tři.« Opět řekl Xanthus k přátelom: »Neřekli7) ſem giž prwé, že tento člowěk mne zbláznij?« Zasſe řekl Ezop: »Pane, což newijte, když po vgmu 20 něčeho a po přidánij toho zasíe v také giného přiloženij ta summa ſe nalézá, že to zlé nebýwá?«8) Xanthus pak žádné winy nemoha nalezti, pro kterauž by ho ſluſſně s poctiwoſtij mohl vbiti, nechal toho hněwu. 1) Hart schlahen. — 2) R. a Pr.: »přikry!«. — 3) Omyl za: »vřezal«. — 4) St. nemá; řečt.: vův vorpov ikógas (pilis nudans). R: »opatřiv«. — 5) St. nemá; řečt.: xal ovvápat voie URRots. — 6) St.: die suw. Rečt.: oivsvóusvog xoloos (saginatus porcus). — 7) Za: »neřekl-li«. — 3) St.: odchylně: herre, weist du nit, das alle ding, die beschehen oder ge- sprochen werden andersz, dan die recht vernunsst auszweiszet, die sind nicht mittel- messig. Rečt.: ôśGnотæ, oUx of6 0a, ó11 vò &x nр0G áGsóg vs мœl àаt9ś0в0g alg tò xa à Róyov тоGоv Gvyxspakatoýusvov, oóx sotr áuáornua; lat.: Here nosti id, quod exjadditione et subductione in quantitatem secundum rationalem summam colligitur, non esse errorem.
Strana 22
22 5 Po několika pak dnech, když s Xanthem ziácy w síkole ſeděli, geden z nich kolacý gijm vdělal. A když gedli, wybraw Xanthus pěkněgffij1) kauſky, dal Ezopowi, řka: »Gdi domuow a day to tomu, kdož mi dobrého žádá v přege. Ezop gda, rozgijmal ſám v ſebe: »Tutoť giž mám přijčinu, abych ſe nad ſwú panij pomítil za to lánij a potupu, kterauž mi nowotnému slu- žebnijku přiſtupugijcýmu včinila,2) neb tuto muože ſe zgewně poznati, kdo pánu dobrého žádá a přege.« Přiſſed pak domuow ſedl a poſtawil koſfijček s tau veyſluhau3) podlé ſebe, a pogmenowaw panij gménem, zawolal gij 10 k ſobě, řka: »Pani, této weyſluhy ty gijſti nebudeſs, aniž gij koſſtugeſs.« Pani řekla: »Ty wždycky bláznijſs a ſy prawá netreffa.«1) Ezop řekl: »Xanthus ne kázal tobě tohoto gijdla dáti, ale tomu, kdož mu dobrého přege.« Y zawolaw pſa, kterýž wždycky pilně domu oſtřijhal, řekl: »Pod ſem, ty wlčku,5) tijmto pokrmem toliko pochutney břichu twému, neb ho 15 ne naſytijſs.«6) Pſeyk wrtě wocaſem, fſel wždy [11a] po ſledu, kterýž A E 20 wůně z pokrmu dělala. Ezop wždy po kufu dáwage, řijkal: »Toběť roz- kázal pán dáti a žádnému ginému.« Když pak Ezop k Xanthowi ſe zaſe nawrátil, wzeptal ſe ho, dal-li by to tomu, kdož by mu dobrého přál? A on odpowěděl, že dal, a že před nijm wſſecko ſnědl. Xanthus řekl: »Což pak prawil, když gedl?« Ezop řekl: »Nic, než zdá mi ſe, že ſobě steyfítě po tobě, a že ſe gemu welmi dlauhá chwijle zdá bez tebe.« Žena pak geho zdychagijcy a gſúcy ſmutná z toho, ſila do komňaty. Když pak giž po gijdle bylo, napiwſſe ſe, což ſe gim lijbilo, rozličné otázky na ſe činili a yako něgaké pohádky na ſe wydáwali a gedni na 25 druhých ſe wytazowali.« 7) Geden ſe pak otázal, kdy neywětſlij ruoznice ) R. a Pr.: »nejlepší«. — St.: nam Xantus ein theil. — Rečt.: usgiòas dvshóusvos STIRERTOVg. — 2) St.: die sie mir gethon hat. — Rečt.: dvil' ov us, ijvina vshivijtos ijkitov, SGxOTUSV (quod me, cum novitius veni, cavillata est). — 3) St.: mit der speisz. — 4) Du bist alweg vnsinnig vnd übel gesund. — 5) Rečt.: skôřě Rózava. St.: frässigs wölflin. — *) Mit diser speis zertene deinen bauch, nun fülle dich. — 7) Da wurden mancherley fragen hin vnd her vffgebotten.
22 5 Po několika pak dnech, když s Xanthem ziácy w síkole ſeděli, geden z nich kolacý gijm vdělal. A když gedli, wybraw Xanthus pěkněgffij1) kauſky, dal Ezopowi, řka: »Gdi domuow a day to tomu, kdož mi dobrého žádá v přege. Ezop gda, rozgijmal ſám v ſebe: »Tutoť giž mám přijčinu, abych ſe nad ſwú panij pomítil za to lánij a potupu, kterauž mi nowotnému slu- žebnijku přiſtupugijcýmu včinila,2) neb tuto muože ſe zgewně poznati, kdo pánu dobrého žádá a přege.« Přiſſed pak domuow ſedl a poſtawil koſfijček s tau veyſluhau3) podlé ſebe, a pogmenowaw panij gménem, zawolal gij 10 k ſobě, řka: »Pani, této weyſluhy ty gijſti nebudeſs, aniž gij koſſtugeſs.« Pani řekla: »Ty wždycky bláznijſs a ſy prawá netreffa.«1) Ezop řekl: »Xanthus ne kázal tobě tohoto gijdla dáti, ale tomu, kdož mu dobrého přege.« Y zawolaw pſa, kterýž wždycky pilně domu oſtřijhal, řekl: »Pod ſem, ty wlčku,5) tijmto pokrmem toliko pochutney břichu twému, neb ho 15 ne naſytijſs.«6) Pſeyk wrtě wocaſem, fſel wždy [11a] po ſledu, kterýž A E 20 wůně z pokrmu dělala. Ezop wždy po kufu dáwage, řijkal: »Toběť roz- kázal pán dáti a žádnému ginému.« Když pak Ezop k Xanthowi ſe zaſe nawrátil, wzeptal ſe ho, dal-li by to tomu, kdož by mu dobrého přál? A on odpowěděl, že dal, a že před nijm wſſecko ſnědl. Xanthus řekl: »Což pak prawil, když gedl?« Ezop řekl: »Nic, než zdá mi ſe, že ſobě steyfítě po tobě, a že ſe gemu welmi dlauhá chwijle zdá bez tebe.« Žena pak geho zdychagijcy a gſúcy ſmutná z toho, ſila do komňaty. Když pak giž po gijdle bylo, napiwſſe ſe, což ſe gim lijbilo, rozličné otázky na ſe činili a yako něgaké pohádky na ſe wydáwali a gedni na 25 druhých ſe wytazowali.« 7) Geden ſe pak otázal, kdy neywětſlij ruoznice ) R. a Pr.: »nejlepší«. — St.: nam Xantus ein theil. — Rečt.: usgiòas dvshóusvos STIRERTOVg. — 2) St.: die sie mir gethon hat. — Rečt.: dvil' ov us, ijvina vshivijtos ijkitov, SGxOTUSV (quod me, cum novitius veni, cavillata est). — 3) St.: mit der speisz. — 4) Du bist alweg vnsinnig vnd übel gesund. — 5) Rečt.: skôřě Rózava. St.: frässigs wölflin. — *) Mit diser speis zertene deinen bauch, nun fülle dich. — 7) Da wurden mancherley fragen hin vnd her vffgebotten.
Strana 23
23 a ſwár bude mezy lidmi? Ezop ſtoge z zadu, yakož byl rychlý k odpowědi y wtipu důmylného, řekl: »Když mrtwj z mrtwých wſtanau, a geden každý bude chtijti mijti ſwé zbožij,1) a k tomu když geden každý ſwého těla hledati bude.« Tu ſhlukſle ſe 2) ziácy, řekli mezy ſebau: »Tento pacholijk doſti oſtrého wtipu a duomytlného geſt, a doſti ſe od Xantha naučil.« Druhý ſe otázal: »Proč owce, když gi k zabitij wedau, ne bečij ani křičij, než mlčijc gde předſe, kam gi wede: swině pak gducy, křičij, až w vſſijch za- hřmijwá, 3) a kwičij, až hrozno potlúchati?« Ezop řekl: »Protože owce čaſto střižena neb dogena býwá, protož dá ſe wéfti, gfucy naučena tomu a při- wykſſi, domniwagijcy ſe, že gi wedau k ſtřiženij aneb k dogenij; protož ſe 10 také železa méně bogij. Ale ginſſij wěc geſt swini, neb gegij wlna ani mléko lidem k vžitku nenij, toliko ſamo masſo a krew; protož, když gi na smrt wedau, welmi ſe bogij a tak hrozně křičij.« Tu pochwálili ziácy Ezopa wůbec wſſickni, a wſtawſſe, požehnali geden druhého, a ſſel každý do obydlé ſwého. 5 15 Přiſſed pak Xanthus domúw, hned ſſel do komňaty a počal ſwé fmutné ženy těffiti a gij lahodných a pochlebných řečij mluwiti. Ale ona 11b] odwrátiwſli ſe od něho, řekla: »Choweg ſobě ſwé ruce, a gdi ode mne.« Xanthus řekl: »O mé vtěſſenij, nenij to ſluſíné, aby ty ſe ſmutná vkázala k muži ſwému.« A ona řekla: »Gednom 4) nech mne s pokogem, 20 neb vá zde déle nezůſtanu. Zawolay ſobě ſem ſwého pſa, pohráway s nijm a pochlebůg mu, a choway ſe s nijm, 5) kterémužs weyſluhu od kolacý poſlal.« Nanthus, newěda nic o té wěcy, řekl: »Y což ſem ſe tehdy wožral? Zdaliž ſem yá tobě, což na tě ſluffalo, 6) po Ezopowi ne poſlal?« — »Mně?« řekla ona. A on zasſe: »Ano, tobě prawijm.« Dij ona: »Ba ne mně, ale pſeyčku 25 ſwému, yakož Ezop prawil.« K tomu řekl Xanthus: »Zawolay mi někdo Ezopa.« Když pak přiſſel, dij gemu Xanthus: »Powěz, komu ſy to gijdlo dal?« Ezop odpowěděl: »Tomu, kdožť dobrého přege, neb ſy tak rozkázal.« Tu Xanthus řekl ženě ſwé: »Y tyffijíſ-liž to?« A ona řekla: »Yá flyffijm dobře, ale yá ſem powěděla a prawijm geſſtě, že mi nic dáno nenij. Rozumijſí-li 30 ale tomu?« Xanthus, obrátiw ſe k Ezopowi, řekl: »Y powězyž ale, komus 7) dal, od ſſibenice wyproſſený?«8) Ezop: »Komus rozkázal.« — Xanthus: »Tomu ſem rozkázal, kdož mi dobrého přege.« Ezop řekl: »Y to ſem yá také vdělal.« Xanthus řekl: »Y kdož geſt pak ten, powězyž mi ale, zlotrowaný lotře!«3) Tu zawolaw Ezop pſa, řekl: »Toť geſt, kterýž dobrého přege. Nebo když 35 kto 10) ženu miluge a ona ho nemiluge, když naymenílijho co gij vdělá,11) tehda lage, plundruge, wſtěká ſe, třeſſtij ſe a pryč běžij: ale pes, když ho tepeſs a ženeſs, tehda běžij pryč, ale yak brzo zasíe na něho zawoláſs, tu hned wrtij wocaſem a obſkakuge okolo tebe po zemi, a vmijlij ſe k tobě. Protož měls ty řijcy: Dones to mé hoſpodyni a neb ženě, a ne tomu, kdož mi 40 1) St. nemá; řečt.: ývíxa &v oi vakoob &moránsvot và čavrov &na týGOG, zýиaтa. 2) Schmolleten die schüler. — 2) Schreiet allweg. — 4) R: »jedno«. — 5) Rüff deim hündlein vnd schmeich dem selben. — 6) R.: »slušelo«. — 7) R.: »komu jsi«. — 8) Gal- gentreger. — 3) Flüchtiger schalck. — 10) R.: »kdo«. — 11) R.: »udělal«.
23 a ſwár bude mezy lidmi? Ezop ſtoge z zadu, yakož byl rychlý k odpowědi y wtipu důmylného, řekl: »Když mrtwj z mrtwých wſtanau, a geden každý bude chtijti mijti ſwé zbožij,1) a k tomu když geden každý ſwého těla hledati bude.« Tu ſhlukſle ſe 2) ziácy, řekli mezy ſebau: »Tento pacholijk doſti oſtrého wtipu a duomytlného geſt, a doſti ſe od Xantha naučil.« Druhý ſe otázal: »Proč owce, když gi k zabitij wedau, ne bečij ani křičij, než mlčijc gde předſe, kam gi wede: swině pak gducy, křičij, až w vſſijch za- hřmijwá, 3) a kwičij, až hrozno potlúchati?« Ezop řekl: »Protože owce čaſto střižena neb dogena býwá, protož dá ſe wéfti, gfucy naučena tomu a při- wykſſi, domniwagijcy ſe, že gi wedau k ſtřiženij aneb k dogenij; protož ſe 10 také železa méně bogij. Ale ginſſij wěc geſt swini, neb gegij wlna ani mléko lidem k vžitku nenij, toliko ſamo masſo a krew; protož, když gi na smrt wedau, welmi ſe bogij a tak hrozně křičij.« Tu pochwálili ziácy Ezopa wůbec wſſickni, a wſtawſſe, požehnali geden druhého, a ſſel každý do obydlé ſwého. 5 15 Přiſſed pak Xanthus domúw, hned ſſel do komňaty a počal ſwé fmutné ženy těffiti a gij lahodných a pochlebných řečij mluwiti. Ale ona 11b] odwrátiwſli ſe od něho, řekla: »Choweg ſobě ſwé ruce, a gdi ode mne.« Xanthus řekl: »O mé vtěſſenij, nenij to ſluſíné, aby ty ſe ſmutná vkázala k muži ſwému.« A ona řekla: »Gednom 4) nech mne s pokogem, 20 neb vá zde déle nezůſtanu. Zawolay ſobě ſem ſwého pſa, pohráway s nijm a pochlebůg mu, a choway ſe s nijm, 5) kterémužs weyſluhu od kolacý poſlal.« Nanthus, newěda nic o té wěcy, řekl: »Y což ſem ſe tehdy wožral? Zdaliž ſem yá tobě, což na tě ſluffalo, 6) po Ezopowi ne poſlal?« — »Mně?« řekla ona. A on zasſe: »Ano, tobě prawijm.« Dij ona: »Ba ne mně, ale pſeyčku 25 ſwému, yakož Ezop prawil.« K tomu řekl Xanthus: »Zawolay mi někdo Ezopa.« Když pak přiſſel, dij gemu Xanthus: »Powěz, komu ſy to gijdlo dal?« Ezop odpowěděl: »Tomu, kdožť dobrého přege, neb ſy tak rozkázal.« Tu Xanthus řekl ženě ſwé: »Y tyffijíſ-liž to?« A ona řekla: »Yá flyffijm dobře, ale yá ſem powěděla a prawijm geſſtě, že mi nic dáno nenij. Rozumijſí-li 30 ale tomu?« Xanthus, obrátiw ſe k Ezopowi, řekl: »Y powězyž ale, komus 7) dal, od ſſibenice wyproſſený?«8) Ezop: »Komus rozkázal.« — Xanthus: »Tomu ſem rozkázal, kdož mi dobrého přege.« Ezop řekl: »Y to ſem yá také vdělal.« Xanthus řekl: »Y kdož geſt pak ten, powězyž mi ale, zlotrowaný lotře!«3) Tu zawolaw Ezop pſa, řekl: »Toť geſt, kterýž dobrého přege. Nebo když 35 kto 10) ženu miluge a ona ho nemiluge, když naymenílijho co gij vdělá,11) tehda lage, plundruge, wſtěká ſe, třeſſtij ſe a pryč běžij: ale pes, když ho tepeſs a ženeſs, tehda běžij pryč, ale yak brzo zasíe na něho zawoláſs, tu hned wrtij wocaſem a obſkakuge okolo tebe po zemi, a vmijlij ſe k tobě. Protož měls ty řijcy: Dones to mé hoſpodyni a neb ženě, a ne tomu, kdož mi 40 1) St. nemá; řečt.: ývíxa &v oi vakoob &moránsvot và čavrov &na týGOG, zýиaтa. 2) Schmolleten die schüler. — 2) Schreiet allweg. — 4) R: »jedno«. — 5) Rüff deim hündlein vnd schmeich dem selben. — 6) R.: »slušelo«. — 7) R.: »komu jsi«. — 8) Gal- gentreger. — 3) Flüchtiger schalck. — 10) R.: »kdo«. — 11) R.: »udělal«.
Strana 24
24 dobrého přege.« Tu řekl Xanthus k ſwé ženě: »Giž teď zřetedlně widijfs, že pollowa wina geſt a ne má; protož tebe proſým, aby měla dobrú a po- kognau mytl, a ne hněwala ſe, neb vá budu hleděti přijčiny, abych ho [12a mohl ſluſíně wycýditi.« 1) A ona řekla: »Dělay ty s nijm, co chceſs, nebť ſe mnau nemá on bohdá nic wijce mijti činiti.« A dočkawíli přijſtupného čaſu, 2) ſſla wen z domu k otcy ſwému. Yakž pak Xanthus o gegijm od- gitij zwěděl, zarmautil ſe z toho welice. K němužto řekl Ezop: »Nu giž na oko 3) widijſs, žet tebe twá žena nemiluge, ale že ten pſeyček wijce tě miluge.« Když pak za několik dnij žena domuow nepřiſſla, Xanthus pro gegij 10 nepřijtomnoſt welmi ſmuten byl, a poſlal, kteřijž by gij ſnážně proſyli, aby ſe zasſe domů nawrátila. Ale ona tijm wijce ſe zatwrdila a mnohem od- porněgffij a w ſwé myſli zpurněgſfij proti němu byla. Wida pak to Ezop, řekl k Xanthowi: »Pane, bud' dobré myſli, yá to zpúſobijm, že ona ſama od ſebe, beze wſſij proſby, domuow ſe wrátij.« 15 Druhého dne, nabraw peněz, ſſel na trh a nakaupil ſlepic, huſý, holaubat. 5 L oddho T S Potom ſſel ſkrze vlicy, w kteréž geho pána žena bydlela, a přiſſed do toho domu, yako by newěděl, aby ona tu bydleti měla, y zeptal ſe služebnijka z toho domu, měli-li by co treffného k swatbě prodati? Y tázal ſe ten ſlu- žebnijk, kdo by tu swatbu mijti měl? Odpowěděl Ezop: »Xanthus, kterýž 20 miſtrem geſt w vměnj přijfluffegijcým k poznánij přirozenj, ten má swatbu zytra mijti.« Yakž pak to ſlužebnijk vſlyſſel, rychle fſel a powěděl ženě Xan- thowě to, což od Ezopa ſlyſſel. A hned té hodiny tak ſe w nij wſſecka žluč s hořkoſtij gegij zbauřila a gi weli[ 12b]ce hněwem rozlijtila, 4) tak že wolagjcy a křičijcy5) do domu Xantha, muže ſwého, běžela a řekla: »To geſt ta wěc, pro kterauž ſy toho ſwého zlotrowaného ſſibala 6) na mne naſtrogil, aby ſe mnau podlé ſwé wuole zacházel a mně ſe, kdy by chtěl, napoſmijwal? Ale nemáť tě to potkati, čehos ty ſe nadál, neb dokudžť ſem yá žiwa, 25 E 1) Schlahen. — 2) Füglichen zeit — 3) Gewislichen. — 4) Ward sie von bitterkeit der gallen erzürnet. — 5) R.: »volajíce a křičíce«. — 6) Du hast deinen schalckhafften knecht mich lassen vmbtreiben vnnd verspotten.
24 dobrého přege.« Tu řekl Xanthus k ſwé ženě: »Giž teď zřetedlně widijfs, že pollowa wina geſt a ne má; protož tebe proſým, aby měla dobrú a po- kognau mytl, a ne hněwala ſe, neb vá budu hleděti přijčiny, abych ho [12a mohl ſluſíně wycýditi.« 1) A ona řekla: »Dělay ty s nijm, co chceſs, nebť ſe mnau nemá on bohdá nic wijce mijti činiti.« A dočkawíli přijſtupného čaſu, 2) ſſla wen z domu k otcy ſwému. Yakž pak Xanthus o gegijm od- gitij zwěděl, zarmautil ſe z toho welice. K němužto řekl Ezop: »Nu giž na oko 3) widijſs, žet tebe twá žena nemiluge, ale že ten pſeyček wijce tě miluge.« Když pak za několik dnij žena domuow nepřiſſla, Xanthus pro gegij 10 nepřijtomnoſt welmi ſmuten byl, a poſlal, kteřijž by gij ſnážně proſyli, aby ſe zasſe domů nawrátila. Ale ona tijm wijce ſe zatwrdila a mnohem od- porněgffij a w ſwé myſli zpurněgſfij proti němu byla. Wida pak to Ezop, řekl k Xanthowi: »Pane, bud' dobré myſli, yá to zpúſobijm, že ona ſama od ſebe, beze wſſij proſby, domuow ſe wrátij.« 15 Druhého dne, nabraw peněz, ſſel na trh a nakaupil ſlepic, huſý, holaubat. 5 L oddho T S Potom ſſel ſkrze vlicy, w kteréž geho pána žena bydlela, a přiſſed do toho domu, yako by newěděl, aby ona tu bydleti měla, y zeptal ſe služebnijka z toho domu, měli-li by co treffného k swatbě prodati? Y tázal ſe ten ſlu- žebnijk, kdo by tu swatbu mijti měl? Odpowěděl Ezop: »Xanthus, kterýž 20 miſtrem geſt w vměnj přijfluffegijcým k poznánij přirozenj, ten má swatbu zytra mijti.« Yakž pak to ſlužebnijk vſlyſſel, rychle fſel a powěděl ženě Xan- thowě to, což od Ezopa ſlyſſel. A hned té hodiny tak ſe w nij wſſecka žluč s hořkoſtij gegij zbauřila a gi weli[ 12b]ce hněwem rozlijtila, 4) tak že wolagjcy a křičijcy5) do domu Xantha, muže ſwého, běžela a řekla: »To geſt ta wěc, pro kterauž ſy toho ſwého zlotrowaného ſſibala 6) na mne naſtrogil, aby ſe mnau podlé ſwé wuole zacházel a mně ſe, kdy by chtěl, napoſmijwal? Ale nemáť tě to potkati, čehos ty ſe nadál, neb dokudžť ſem yá žiwa, 25 E 1) Schlahen. — 2) Füglichen zeit — 3) Gewislichen. — 4) Ward sie von bitterkeit der gallen erzürnet. — 5) R.: »volajíce a křičíce«. — 6) Du hast deinen schalckhafften knecht mich lassen vmbtreiben vnnd verspotten.
Strana 25
25 nemá mi žádná cyzý žena do tohoto domu přes práh kročiti. Ano tak, Xanthe, Xanthe, to prawijm tobě, Xanthe!« Po několika pak dnech málo, když Xanthus studenty ſwé k stolu zwal, rozkázal Ezopowi, aby nakaupil, což by naylepíijho bylo. Ezop pak gda na trh, ſám v ſebe myſlil: »Nu, gižť dokáži toho, že negſem tak hlaupý ani newycwičený, abych neměl dobrého obědu přiſtrogiti.« A přiſſed mezy ržeznijky, nic giného nekupowal než wocaſy a jazyky, a ty přiſtrogil a potom hned ſtrogil na ſtuol. Když pak Xantus s hoſtmi ſweymi k ſtolu ſedl, řekl k Ezopowi: »Pones ſem to gijdlo.« Ezop gjm předſtawil jazyky s woctem. Tu řekli 10 ziácy: »Miſtře, tento pokrm geſt práwě přirozeného vměnij.« Po chwijli opět rozkázal Ezopowi giné gijdlo přinéſti, a on přineſl jazyky s woſſlachem1) a s pepřem strogené. Tu řekli ziacy: »Miſtře, kterak ſau nám ti jazykowé tak ſmyſlně a wtipně2) předloženij, neb geden jazyk od druhého zwoſtřij ſe.« Hned potom kázal Xanthus giné gijdlo přinéfti, a Ezop opět yazyky 15 5 — přineſl. Tu ſe hoſté poněkud pohnuli, [13a] řkauce; »Ale dlúho-liž, Ezope, ti yazykowé budau?« Xanthus pohnuw ſe w myſli ſwé, dij k Ezopowi »Yakž to, nemáme-liž nic giného?« Ezop řekl: »Oprawdu nic, hned na- proſto nic.« 3) Xanthus řekl: »Y neſílechetný zlofyne, 4) powěz ſám, neroz- kázal liť ſem, co by naylepſſijho a naytreffněgſſijho bylo, kaupiti?« Ezop 20 řekl: »Takť geft, pane, řekl ſy. Ale vá děkugi Bohu, že v nás včenij lidé w přirozeném vměnij gſau, neb vá chcy rád wěděti a wyrozuměti, co lepſſijho neb treffněgſſijho geſt, neb y dražſſijho, než jazyk. Neb wſſecka vměnij, wſſecka včenij, wſſecky přirozené maudroſti jazykem ſau wyzname- nány a vſtaweny. Item, gijm ſe wſſecko dáwá y wſſecko béře, lidé ſe přij- 25 wětiwě pozdrawugij, obchody wedau, kupectwij prowozugij, we wſſij pocti- woſti a ſláwě ſau, wſſecko kratochwijlenij ſmyſſlené 5) wynáſſegij, wſſecka manželſtwij, také wſſecka měſta ſkrze něg ſtawena býwagij, pro yazyk lidé 1) R.: »s ošlejchem« (mit knobloch St.). — 2) So wolbetrachtet. — 3) Wir haben anders nichts. ") O du bösz haupt. — 5) Alles höfflichs tichten.
25 nemá mi žádná cyzý žena do tohoto domu přes práh kročiti. Ano tak, Xanthe, Xanthe, to prawijm tobě, Xanthe!« Po několika pak dnech málo, když Xanthus studenty ſwé k stolu zwal, rozkázal Ezopowi, aby nakaupil, což by naylepíijho bylo. Ezop pak gda na trh, ſám v ſebe myſlil: »Nu, gižť dokáži toho, že negſem tak hlaupý ani newycwičený, abych neměl dobrého obědu přiſtrogiti.« A přiſſed mezy ržeznijky, nic giného nekupowal než wocaſy a jazyky, a ty přiſtrogil a potom hned ſtrogil na ſtuol. Když pak Xantus s hoſtmi ſweymi k ſtolu ſedl, řekl k Ezopowi: »Pones ſem to gijdlo.« Ezop gjm předſtawil jazyky s woctem. Tu řekli 10 ziácy: »Miſtře, tento pokrm geſt práwě přirozeného vměnij.« Po chwijli opět rozkázal Ezopowi giné gijdlo přinéſti, a on přineſl jazyky s woſſlachem1) a s pepřem strogené. Tu řekli ziacy: »Miſtře, kterak ſau nám ti jazykowé tak ſmyſlně a wtipně2) předloženij, neb geden jazyk od druhého zwoſtřij ſe.« Hned potom kázal Xanthus giné gijdlo přinéfti, a Ezop opět yazyky 15 5 — přineſl. Tu ſe hoſté poněkud pohnuli, [13a] řkauce; »Ale dlúho-liž, Ezope, ti yazykowé budau?« Xanthus pohnuw ſe w myſli ſwé, dij k Ezopowi »Yakž to, nemáme-liž nic giného?« Ezop řekl: »Oprawdu nic, hned na- proſto nic.« 3) Xanthus řekl: »Y neſílechetný zlofyne, 4) powěz ſám, neroz- kázal liť ſem, co by naylepſſijho a naytreffněgſſijho bylo, kaupiti?« Ezop 20 řekl: »Takť geft, pane, řekl ſy. Ale vá děkugi Bohu, že v nás včenij lidé w přirozeném vměnij gſau, neb vá chcy rád wěděti a wyrozuměti, co lepſſijho neb treffněgſſijho geſt, neb y dražſſijho, než jazyk. Neb wſſecka vměnij, wſſecka včenij, wſſecky přirozené maudroſti jazykem ſau wyzname- nány a vſtaweny. Item, gijm ſe wſſecko dáwá y wſſecko béře, lidé ſe přij- 25 wětiwě pozdrawugij, obchody wedau, kupectwij prowozugij, we wſſij pocti- woſti a ſláwě ſau, wſſecko kratochwijlenij ſmyſſlené 5) wynáſſegij, wſſecka manželſtwij, také wſſecka měſta ſkrze něg ſtawena býwagij, pro yazyk lidé 1) R.: »s ošlejchem« (mit knobloch St.). — 2) So wolbetrachtet. — 3) Wir haben anders nichts. ") O du bösz haupt. — 5) Alles höfflichs tichten.
Strana 26
26 powýſſeni býwagij, na yazyku téměř wſſecken lidíký žiwot záležij. A tak nic nenij lepſſijho nad yazyk, aniž co vžitečněgffijho muože nalezeno býti, a od neſmrtedlného Boha ſmrtedlným lidem nic lepſlijho nemuož dáno býti.« Tu wſſickni hoſté při Ezopowi wesſele ſtáli a gemu za prawé dali. Tu řekl Ezop: »Pane, hle, že gſy křiw, kdyžs ſe domnijwal, že bych zle včiniti měl s těmi yazyky.« A tak potom wſtawſſe, rozeſſii ſe. Druhý potom den mylil Xanthus kterak by to ziákom ſwým nahradil, což ſkrze služebnijka ſwého zameſſkal, y řekl k ziakom: »Onehdá ſe mnú ſte wečeřeli, ale nebyla ta wečeře po mé wuoli, než po wuoli mého ne- 10 vžitečného ſlužebnijka. Dnes pak chceme ty pokrmy proměniti, a Ezopowi chcy rozkázati při přijtomnoſti waſfij, co nám přiſtrogiti má.« A zawolaw ho, řekl: »Gdi a kup nám nětco, což nayhorflijho a což naylacyněgfijho nagijti budeſs mocy k wečeři, neb wſſickni tito, kteréž widijſs, magij ſe mnau wečeřeti. Ezop beze wíſeho ſtrachu ſſel opět [13b] mezy ržeznijky 15 a nakaupil yazykow yako y prwé, a tak ge také přiſtrogil yako y prwé, a nic gináče. Když pak wečer ziacy opět přiſíli k wečeři a za ſtuol ſe po- ſadili, řekl Xanthus Ezopowi: »Přines nám gijdlo!« A on přinesl yazyky s woctem, yakož y prwnij byl přineſl, a poſtawil gim ge na stuol. Tu řekli zácy: »A my opět přiſíli na yazyky!« Potom předložil Ezop giné yazyky, 20 tak že to hoſté s welikau netrpěliwoſtij a těžkoſtij ſneſli. 1) Y řekl Xanthus Ezopowi: »Yá ſem nerozkázal, aby naylepſſijch wěcý a naytreſſněgſſijch kaupil, ale což zlého geſt a nečiſtého.« Ezop řekl: »Pane, což prawijſs, gefb prawda, ale nenagdeſs w ſwětě horſfij a mrzutěgſfij 2) wěcy nad yazyk. Skrze yazyk zkaženi býwagij lidé a w chudobu vpadagij; skrze yazyk měſta roz- 25 bořena býwagij, a naproſto wſſecko zlé ſkrze něg přicházý.« Tu řekl geden z hoſtij: »Giſtě, chceſſ-li mu to rozhodnauti,3) zbláznij tebe; yakžkoli tento na těle nepodobný geft, tak také takowým rowně rozumem obdařen gest.« Dij k němu Ezop: »Přijlifs ſy netreffný,4) ponaukage pána proti služeb- nijku geho, a chceſs mudřegffij a wjce mezy lidmi býwage5) widijn býti 30 nežli ginij.« 5 35 Xanthus potom hledal wždy přijčiny, kterak by mohl Ezopa s pocti- woſtij zbjti, a řekl: »Poněwadž mudrce přijlifs pečliwým a staroſtliwým na- zýwáſs, poběhlý lotře, gdiž a hleday nám hlaupého a nepečliwého, kterýž by beze wſlij ſtaroſti a práce nemrawný a neſtydatý byl. 6) Ezop y hned ſſel hledati, kde by neſtaroſtliwého, nemrawného a ne- ſtydatého nagijti mohl A když onde y onde na té ceſtě hledal, a ſem y tam ſe wohlédal, napoſledy vhlédal hlúpého sedláka a welmi nemrawného, ne- stydatého y nedbánliwého ſeděti. 7) Y dij k němu: »Můg pán zuowe tě 1) Pr. nesprávně: »snědli«. St. = vertrugen. — 2) Stinckender. — 3) Wiltu dem vfflosen (si huic intenderis). — 4) Ein zuvil böser angel (aculeus nimium improbus. — 5) Hoflicher dan die anderen. — 6) So seer du einen philosophum höflichen heissest, du flüchtiger schalck, so gehe du hin vnnd such einen, der nit höflich sey. — 7) Als er manchen an dem weg sahe, zulest sicht er einen groben bauren dort sitzen.
26 powýſſeni býwagij, na yazyku téměř wſſecken lidíký žiwot záležij. A tak nic nenij lepſſijho nad yazyk, aniž co vžitečněgffijho muože nalezeno býti, a od neſmrtedlného Boha ſmrtedlným lidem nic lepſlijho nemuož dáno býti.« Tu wſſickni hoſté při Ezopowi wesſele ſtáli a gemu za prawé dali. Tu řekl Ezop: »Pane, hle, že gſy křiw, kdyžs ſe domnijwal, že bych zle včiniti měl s těmi yazyky.« A tak potom wſtawſſe, rozeſſii ſe. Druhý potom den mylil Xanthus kterak by to ziákom ſwým nahradil, což ſkrze služebnijka ſwého zameſſkal, y řekl k ziakom: »Onehdá ſe mnú ſte wečeřeli, ale nebyla ta wečeře po mé wuoli, než po wuoli mého ne- 10 vžitečného ſlužebnijka. Dnes pak chceme ty pokrmy proměniti, a Ezopowi chcy rozkázati při přijtomnoſti waſfij, co nám přiſtrogiti má.« A zawolaw ho, řekl: »Gdi a kup nám nětco, což nayhorflijho a což naylacyněgfijho nagijti budeſs mocy k wečeři, neb wſſickni tito, kteréž widijſs, magij ſe mnau wečeřeti. Ezop beze wíſeho ſtrachu ſſel opět [13b] mezy ržeznijky 15 a nakaupil yazykow yako y prwé, a tak ge také přiſtrogil yako y prwé, a nic gináče. Když pak wečer ziacy opět přiſíli k wečeři a za ſtuol ſe po- ſadili, řekl Xanthus Ezopowi: »Přines nám gijdlo!« A on přinesl yazyky s woctem, yakož y prwnij byl přineſl, a poſtawil gim ge na stuol. Tu řekli zácy: »A my opět přiſíli na yazyky!« Potom předložil Ezop giné yazyky, 20 tak že to hoſté s welikau netrpěliwoſtij a těžkoſtij ſneſli. 1) Y řekl Xanthus Ezopowi: »Yá ſem nerozkázal, aby naylepſſijch wěcý a naytreſſněgſſijch kaupil, ale což zlého geſt a nečiſtého.« Ezop řekl: »Pane, což prawijſs, gefb prawda, ale nenagdeſs w ſwětě horſfij a mrzutěgſfij 2) wěcy nad yazyk. Skrze yazyk zkaženi býwagij lidé a w chudobu vpadagij; skrze yazyk měſta roz- 25 bořena býwagij, a naproſto wſſecko zlé ſkrze něg přicházý.« Tu řekl geden z hoſtij: »Giſtě, chceſſ-li mu to rozhodnauti,3) zbláznij tebe; yakžkoli tento na těle nepodobný geft, tak také takowým rowně rozumem obdařen gest.« Dij k němu Ezop: »Přijlifs ſy netreffný,4) ponaukage pána proti služeb- nijku geho, a chceſs mudřegffij a wjce mezy lidmi býwage5) widijn býti 30 nežli ginij.« 5 35 Xanthus potom hledal wždy přijčiny, kterak by mohl Ezopa s pocti- woſtij zbjti, a řekl: »Poněwadž mudrce přijlifs pečliwým a staroſtliwým na- zýwáſs, poběhlý lotře, gdiž a hleday nám hlaupého a nepečliwého, kterýž by beze wſlij ſtaroſti a práce nemrawný a neſtydatý byl. 6) Ezop y hned ſſel hledati, kde by neſtaroſtliwého, nemrawného a ne- ſtydatého nagijti mohl A když onde y onde na té ceſtě hledal, a ſem y tam ſe wohlédal, napoſledy vhlédal hlúpého sedláka a welmi nemrawného, ne- stydatého y nedbánliwého ſeděti. 7) Y dij k němu: »Můg pán zuowe tě 1) Pr. nesprávně: »snědli«. St. = vertrugen. — 2) Stinckender. — 3) Wiltu dem vfflosen (si huic intenderis). — 4) Ein zuvil böser angel (aculeus nimium improbus. — 5) Hoflicher dan die anderen. — 6) So seer du einen philosophum höflichen heissest, du flüchtiger schalck, so gehe du hin vnnd such einen, der nit höflich sey. — 7) Als er manchen an dem weg sahe, zulest sicht er einen groben bauren dort sitzen.
Strana 27
27 k ſwému stolu.« Sedlák ten málo ſe o to ſtaral, proč by ho geho pán zwal, a wſtaw hned s Ezopem ſſel s nečiſtými, pleſniwými ſſkorněmi, a mlče hned [14a] ſe za stuol poſadil. Tu Xanthus dij k Ezopowi: »Yaký to geſt člowěk?« Odpowěděl on: »Geft nemrawný a neſtydatý muž.« Tu poſſeptal Xanthus ženě ſwé, řka: »Neměg mi za zlé, co yá s tebau a yakýmžkoli zpúſobem mluwiti budu, neb hledám a rád bych nalezl přijčinu, abych ſe mohl ſluſíně nad Ezopem pomítiti, a přijkladem geho abych giné ſlužeb- níky poſluffněgfíj a rychlegífij zdělal.« A toto hlaſytě powěděl, řka: »Pani, na eg wody do medenice a vmýg tomu pautnijku nohy —« domnijwage ſe, že, než by toho ten sedlák dopuſtil, raděgi by wen z domu ſſel, a tak 10 že by s poctiwoſtij Ezopa vbiti mohl. Pani poſtawila medennicy s wodau tomu sedláku před nohy, yakož pán na tom ſe s nij byl ſmluwil. Sedlák tomu dobře rozuměl, že to panij toho domu geſt, y myſlil ſám v ſebe: »Wěru toto dobře bude, tutoť mne chtěgij poctijwě chowati, gako něgakého pána, 1) neb pán nerozkázuge služebnijkom ani děwkám, ale chce, aby mi 15 5 A geho wlaſtnij žena nohy vmyla.« Y ztáhw nohu, nechal ſe gij meyti; když pak vmyt byl, ſeděl mlče, a odpočijwal po té lázni. Tu Xanthus řekl k ženě ſwé. »Day mu pijti!« Sedlák pomyſliw, že by počeſtněgij bylo, kdyby ona ſe prwé napila; »ale poněwadž on tak mijti chce, zachowám yá ſe podlé rozkázanij geho!« Y wzaw koflijk, napil ſe ſluſſně. Když pak gedli, Xanthus 20 poſtawiw před něho ryby, a pobijzege ho, řekl: »Gez!« Sedlák ten gedl beze wſſeho ſtudu vdatně, o nic ſe neſtarage. Potom [14b] rozkázal Xanthus kuchaře zawolati, k němuž řekl: »Pročs ty ryby zkazyl?«2) A kázal ho ſwlécy a welmi vbiti. Sedlák ſám v ſebe rozgijmal: »Mně ſe zdá, že ty ryby dosti dobře připraweny ſau, a že tohoto newinně tepau; ale co 25 mi do toho, že kuchaře bigij, protoť vá ſwé břicho nakladu.« A když ten sedlák ty ryby ſnědl, tu Xanthus pozanechal ſwého ſſwáſtanij dobrau chwijli. A brzo potom, když přineſli koláč na stuol, sedlák ten hned sobě parték vkrogil, prwé než o tom Xanthus zwěděl. A wida, že ten sedlák dobře 1) Sl. jen stručně: der man wil dich erlich halten. — 2) Der fisch ist übel bereit.
27 k ſwému stolu.« Sedlák ten málo ſe o to ſtaral, proč by ho geho pán zwal, a wſtaw hned s Ezopem ſſel s nečiſtými, pleſniwými ſſkorněmi, a mlče hned [14a] ſe za stuol poſadil. Tu Xanthus dij k Ezopowi: »Yaký to geſt člowěk?« Odpowěděl on: »Geft nemrawný a neſtydatý muž.« Tu poſſeptal Xanthus ženě ſwé, řka: »Neměg mi za zlé, co yá s tebau a yakýmžkoli zpúſobem mluwiti budu, neb hledám a rád bych nalezl přijčinu, abych ſe mohl ſluſíně nad Ezopem pomítiti, a přijkladem geho abych giné ſlužeb- níky poſluffněgfíj a rychlegífij zdělal.« A toto hlaſytě powěděl, řka: »Pani, na eg wody do medenice a vmýg tomu pautnijku nohy —« domnijwage ſe, že, než by toho ten sedlák dopuſtil, raděgi by wen z domu ſſel, a tak 10 že by s poctiwoſtij Ezopa vbiti mohl. Pani poſtawila medennicy s wodau tomu sedláku před nohy, yakož pán na tom ſe s nij byl ſmluwil. Sedlák tomu dobře rozuměl, že to panij toho domu geſt, y myſlil ſám v ſebe: »Wěru toto dobře bude, tutoť mne chtěgij poctijwě chowati, gako něgakého pána, 1) neb pán nerozkázuge služebnijkom ani děwkám, ale chce, aby mi 15 5 A geho wlaſtnij žena nohy vmyla.« Y ztáhw nohu, nechal ſe gij meyti; když pak vmyt byl, ſeděl mlče, a odpočijwal po té lázni. Tu Xanthus řekl k ženě ſwé. »Day mu pijti!« Sedlák pomyſliw, že by počeſtněgij bylo, kdyby ona ſe prwé napila; »ale poněwadž on tak mijti chce, zachowám yá ſe podlé rozkázanij geho!« Y wzaw koflijk, napil ſe ſluſſně. Když pak gedli, Xanthus 20 poſtawiw před něho ryby, a pobijzege ho, řekl: »Gez!« Sedlák ten gedl beze wſſeho ſtudu vdatně, o nic ſe neſtarage. Potom [14b] rozkázal Xanthus kuchaře zawolati, k němuž řekl: »Pročs ty ryby zkazyl?«2) A kázal ho ſwlécy a welmi vbiti. Sedlák ſám v ſebe rozgijmal: »Mně ſe zdá, že ty ryby dosti dobře připraweny ſau, a že tohoto newinně tepau; ale co 25 mi do toho, že kuchaře bigij, protoť vá ſwé břicho nakladu.« A když ten sedlák ty ryby ſnědl, tu Xanthus pozanechal ſwého ſſwáſtanij dobrau chwijli. A brzo potom, když přineſli koláč na stuol, sedlák ten hned sobě parték vkrogil, prwé než o tom Xanthus zwěděl. A wida, že ten sedlák dobře 1) Sl. jen stručně: der man wil dich erlich halten. — 2) Der fisch ist übel bereit.
Strana 28
28 5 papá,1) rozkázal zawolati pekaře, k němuž řekl: »Neſkrocená potworo, tento koláč nenij maſtný ani flaný;3) pročs medu a pepře do něho nedal?« Pekař řekl: »Getli že get zlý od mého pečenij, tehdy mě třebas do ſmrti vbij; paklit nenij nedopečený, ale vpečený, tehdať nenij má wina, ale ženy twé, kteráž gey nevprawně nawálela.« 4) Xanthus řekl: »A což to tehdy mau ženau ſcházý? Zaplatijmť gij to, ſlibugi, 5) a žiwau gi ſpálijm.« A hned rozkázaw ženy zawolati, znamenij daw gij, aby mu neodmlauwala, že ſe gij nemá nic ſtáti, toliko aby to ſneſla pro tu ſamu přjčinu, aby mohl s po ctiwoftij Ezopa zbiti, y řekl k gednomu z ſlužebnijkuow: »Přines ſem třijíítěk 10 a dřijwij nahoru a ſklada ge 6) na hromadu, vdělay oheň, a ty, Ezope, wezmi mau ženu a wrz gi do toho ohně.« To pak wſſecko Xanthus dělal pokrytě toliko proto, aby ten sedlák wſtana, nedal ſe zlému ſtáti při přij- tomnoſti ſwé. Ale sedlák mluwil mlče ſám w ſobě: »Tento chce ženu ſwau beze wſſij winij 7) vpáliti, a to wſſecko z náhloſti dělá.«8) Y promluwiw 15 řekl k Xanthowi: »Pane, proſým, poněwadž chcefs tuto ženu ſwau vpá iti, počekay maličko, ať vá také ſwau s pole ſem přiwedu, a tak ge ſpolu obě ſpálijme.« Slyfſe to Xanthus, podiwil ſe stáloſti sedláka toho, řka: »Oprawdu, že tento sedlák geſt nevžitečný a beze wſſij pečliwoſti.« Y řekl k Ezopowi: »Přemohls mě a doſtis giž [15a] až poſawád ſe mnau žertowal; geſtli že 20 mi budeſs geſítě déle wěrně ſlaužiti, wyllaužijís ſobě, že tě chcy oſwoboditi.« K tomu odpowěděl Ezop: »Yá potom we wíſech wěcech k tobě ſe chcy tak zachowati, že ty s prawém9) nebudeſs ſe mocy na mne hněwati.« Po několika dnech Xanthus řekl k Ezopowi: »Gdi a pohleď, mnoho-li geſt lidij w lázni, neb nebude-li gich mnoho, puogdu a zmygi ſe.« Gda pak 25 Ezop, potkal ſe na ceſtě s haytmanem měſta, kterýž ho dobře znal, že služebnijk Xanthuo geſt, y řekl k němu: »Kde10) gdeſs, muog vtěſſený pa- cholijčku?« Ezop řekl: »Oprawdu yá ſám newijm.« Pán ſe domnijwal, že ſe mu poſmijwá, rozkázal ho wzýti a do wězenij vwrcy. Když giž pak Ezopa do žaláře wedli, řekl: »Pane, wſfak ſem pak prawdu powěděl, že ſem ne- 30 wěděl, kam ſem ſſel, neb ſem nemyſlil, abych měl do wazby gijti.« K té řeči vſſkrnuw ſe pán, rozkázal ho puſtiti; a tak ſſel Ezop do lázně. A když mnoho lidij tam bylo, widěl ge, že gedni tam gdau a druzy wen a w nohy ſe o kámen vrážegij; naypoſléze pak geden do lázně gda, ten vhodiw ſe na kámen, kterýž před dweřmi ležel, ſehnul ſe, a wzaw gey, odwrhl ho 35 Ezop hned ffel domuow a powěděl k Xanthowi, že nenij wijc než gediný cžlowěk w lázni. A on řekl: »Wezmiž tehda, co potřebugeme, a gděme tam.« Když pak Xanthus do lázně přiſſel a tak mnoho lidij w lázni widěl, pohnuw ſe, řekl k Ezopowi: »A tys prawil, že nenij než gediný člowěk w lázni?« Ezop řekl: »A yá prawil, pane, a nenij gich zde wijce, to ty 1) Das der baur so geitiglichen asz. — 2) Wüster schelm. — 3) St. nemá. 4) R. a Pr.: »neválela«; St. vše stručněji: ist er aber nit von meinen küchen, so hab ich kein schuldt daran, sonder dein weib. — 5) Slov »zaplatímt...« St. vynechává. — 6) R. a Pr.:»skládej«. — 7) Chybně místo: »viny«. — 3) »A to všeckno..« St. nemá. 2) Omyl za »s právem« — 10) Pr.: »kam«.
28 5 papá,1) rozkázal zawolati pekaře, k němuž řekl: »Neſkrocená potworo, tento koláč nenij maſtný ani flaný;3) pročs medu a pepře do něho nedal?« Pekař řekl: »Getli že get zlý od mého pečenij, tehdy mě třebas do ſmrti vbij; paklit nenij nedopečený, ale vpečený, tehdať nenij má wina, ale ženy twé, kteráž gey nevprawně nawálela.« 4) Xanthus řekl: »A což to tehdy mau ženau ſcházý? Zaplatijmť gij to, ſlibugi, 5) a žiwau gi ſpálijm.« A hned rozkázaw ženy zawolati, znamenij daw gij, aby mu neodmlauwala, že ſe gij nemá nic ſtáti, toliko aby to ſneſla pro tu ſamu přjčinu, aby mohl s po ctiwoftij Ezopa zbiti, y řekl k gednomu z ſlužebnijkuow: »Přines ſem třijíítěk 10 a dřijwij nahoru a ſklada ge 6) na hromadu, vdělay oheň, a ty, Ezope, wezmi mau ženu a wrz gi do toho ohně.« To pak wſſecko Xanthus dělal pokrytě toliko proto, aby ten sedlák wſtana, nedal ſe zlému ſtáti při přij- tomnoſti ſwé. Ale sedlák mluwil mlče ſám w ſobě: »Tento chce ženu ſwau beze wſſij winij 7) vpáliti, a to wſſecko z náhloſti dělá.«8) Y promluwiw 15 řekl k Xanthowi: »Pane, proſým, poněwadž chcefs tuto ženu ſwau vpá iti, počekay maličko, ať vá také ſwau s pole ſem přiwedu, a tak ge ſpolu obě ſpálijme.« Slyfſe to Xanthus, podiwil ſe stáloſti sedláka toho, řka: »Oprawdu, že tento sedlák geſt nevžitečný a beze wſſij pečliwoſti.« Y řekl k Ezopowi: »Přemohls mě a doſtis giž [15a] až poſawád ſe mnau žertowal; geſtli že 20 mi budeſs geſítě déle wěrně ſlaužiti, wyllaužijís ſobě, že tě chcy oſwoboditi.« K tomu odpowěděl Ezop: »Yá potom we wíſech wěcech k tobě ſe chcy tak zachowati, že ty s prawém9) nebudeſs ſe mocy na mne hněwati.« Po několika dnech Xanthus řekl k Ezopowi: »Gdi a pohleď, mnoho-li geſt lidij w lázni, neb nebude-li gich mnoho, puogdu a zmygi ſe.« Gda pak 25 Ezop, potkal ſe na ceſtě s haytmanem měſta, kterýž ho dobře znal, že služebnijk Xanthuo geſt, y řekl k němu: »Kde10) gdeſs, muog vtěſſený pa- cholijčku?« Ezop řekl: »Oprawdu yá ſám newijm.« Pán ſe domnijwal, že ſe mu poſmijwá, rozkázal ho wzýti a do wězenij vwrcy. Když giž pak Ezopa do žaláře wedli, řekl: »Pane, wſfak ſem pak prawdu powěděl, že ſem ne- 30 wěděl, kam ſem ſſel, neb ſem nemyſlil, abych měl do wazby gijti.« K té řeči vſſkrnuw ſe pán, rozkázal ho puſtiti; a tak ſſel Ezop do lázně. A když mnoho lidij tam bylo, widěl ge, že gedni tam gdau a druzy wen a w nohy ſe o kámen vrážegij; naypoſléze pak geden do lázně gda, ten vhodiw ſe na kámen, kterýž před dweřmi ležel, ſehnul ſe, a wzaw gey, odwrhl ho 35 Ezop hned ffel domuow a powěděl k Xanthowi, že nenij wijc než gediný cžlowěk w lázni. A on řekl: »Wezmiž tehda, co potřebugeme, a gděme tam.« Když pak Xanthus do lázně přiſſel a tak mnoho lidij w lázni widěl, pohnuw ſe, řekl k Ezopowi: »A tys prawil, že nenij než gediný člowěk w lázni?« Ezop řekl: »A yá prawil, pane, a nenij gich zde wijce, to ty 1) Das der baur so geitiglichen asz. — 2) Wüster schelm. — 3) St. nemá. 4) R. a Pr.: »neválela«; St. vše stručněji: ist er aber nit von meinen küchen, so hab ich kein schuldt daran, sonder dein weib. — 5) Slov »zaplatímt...« St. vynechává. — 6) R. a Pr.:»skládej«. — 7) Chybně místo: »viny«. — 3) »A to všeckno..« St. nemá. 2) Omyl za »s právem« — 10) Pr.: »kam«.
Strana 29
29 ſám poznáſs, gediné chceſſ-li ſlyfleti mne. Kámen, kterýž hyn w kautě ležij, prwé ležel tuto před dweřmi, kudy do lázně wcházegij, a wſfickni, kteřijž tu chwijli ſem fíli, vráželi ſe na něg, a nižádný ho neodložil, toliko gediný, vdeřiw ſe naň, tam ho odwrhl, kdež gey nynij ležeti widijſs. Toho yá toliko za člowěka mám a giného žádného.« Xanthus řekl: »Přijlifs ſy wtipný k na- lézanij přijčin, 1) kterýmiž by ſe wymluwil. [15b] Xanthus pak, když ſe zmyl, domuo přiſſed, počifťowal břicha, a neb na potřebu ſſel; a Ezop ſtál v něho s ſſkopkem wody, čekage na něho. Y řekl Xanthus k Ezopowi: »Powěz mi, Ezope, proč geſt to, že, když ſe lidé wypráznij, wždycky ſe zasſe ohlédnú, prwé než pryč odtud 10 gdau?« K tomu odpowěděl Ezop: »Před čaſy něgaký muž múdrý ſeděl na prewétě2) pro kratochwjl welmi dlúhau chwijli, tak že y rozum ſwuog s tijm klizenijm wyklidil; od toho čaſu až do té chwijle ſtaragij ſe lidé, aby ſe gijm též nepřihodilo. Protož, když ſtolici magij, hned ſe wohlédnau, 5 V L mN.E bogijce ſe takowé přijhody. Ale tobě nenij potřebij o to ſe ſtarati, neb 15 čehož nemáſs, toho nemuožeſs ztratiti.« Potom hned na zaytřij, když Xanthus v přátel ſwých obědwal a pitij w ruce ſwé držel, a když rozličneymi otázkami obtijžen byl, kteréž mu před- mijtali, řekl k němu Ezop: »Pane, geſt pſáno w Dyonyzyowi, že třij koflij- kowé wijna trogij moc magij:3) prwnij geſt pro těleſnau rozkoſs, druhý 20 pro radoſt a dobrau myſl, třetij pak pomáhá k bláznowſtwij a k wožralſtwij; protož profým wás, pijte wesſele, zanechagijce giných wěcý, buďto otázek neb čeho giného.« Ale Xanthus, když ſe giž byl zmáčel v wijně, a gako rauſs mage, řekl Ezopowi: »Mlč, ty pekelnijkuow a temnoſtij 4) rádce!« Tu řekl Ezop: »Hlediž ſebe pilně, když do pekla přigdeſs, abych ſe nad tebau 25 nepomítil.« Porozuměw pak tomu geden z [16a] ziakúw, že Xanthus wijnem poněkud obtijžen geſt, řekl k němu: »Powěz mi, miſtře, geſt-li také možné, aby mohl cžlowěk moře wypiti?« Xanthus řekl: »Proč nic? A vá 1) Wie träg bistu ein antwort zu finden (quam tardus fuisti). — 2) Vff dem pryuet. — 3) das ein gesellen becher dreyerley krafft hat. — 4) R: »pekelníku a tem- nosti«. St : hellischer ratgeber der sinsternus.
29 ſám poznáſs, gediné chceſſ-li ſlyfleti mne. Kámen, kterýž hyn w kautě ležij, prwé ležel tuto před dweřmi, kudy do lázně wcházegij, a wſfickni, kteřijž tu chwijli ſem fíli, vráželi ſe na něg, a nižádný ho neodložil, toliko gediný, vdeřiw ſe naň, tam ho odwrhl, kdež gey nynij ležeti widijſs. Toho yá toliko za člowěka mám a giného žádného.« Xanthus řekl: »Přijlifs ſy wtipný k na- lézanij přijčin, 1) kterýmiž by ſe wymluwil. [15b] Xanthus pak, když ſe zmyl, domuo přiſſed, počifťowal břicha, a neb na potřebu ſſel; a Ezop ſtál v něho s ſſkopkem wody, čekage na něho. Y řekl Xanthus k Ezopowi: »Powěz mi, Ezope, proč geſt to, že, když ſe lidé wypráznij, wždycky ſe zasſe ohlédnú, prwé než pryč odtud 10 gdau?« K tomu odpowěděl Ezop: »Před čaſy něgaký muž múdrý ſeděl na prewétě2) pro kratochwjl welmi dlúhau chwijli, tak že y rozum ſwuog s tijm klizenijm wyklidil; od toho čaſu až do té chwijle ſtaragij ſe lidé, aby ſe gijm též nepřihodilo. Protož, když ſtolici magij, hned ſe wohlédnau, 5 V L mN.E bogijce ſe takowé přijhody. Ale tobě nenij potřebij o to ſe ſtarati, neb 15 čehož nemáſs, toho nemuožeſs ztratiti.« Potom hned na zaytřij, když Xanthus v přátel ſwých obědwal a pitij w ruce ſwé držel, a když rozličneymi otázkami obtijžen byl, kteréž mu před- mijtali, řekl k němu Ezop: »Pane, geſt pſáno w Dyonyzyowi, že třij koflij- kowé wijna trogij moc magij:3) prwnij geſt pro těleſnau rozkoſs, druhý 20 pro radoſt a dobrau myſl, třetij pak pomáhá k bláznowſtwij a k wožralſtwij; protož profým wás, pijte wesſele, zanechagijce giných wěcý, buďto otázek neb čeho giného.« Ale Xanthus, když ſe giž byl zmáčel v wijně, a gako rauſs mage, řekl Ezopowi: »Mlč, ty pekelnijkuow a temnoſtij 4) rádce!« Tu řekl Ezop: »Hlediž ſebe pilně, když do pekla přigdeſs, abych ſe nad tebau 25 nepomítil.« Porozuměw pak tomu geden z [16a] ziakúw, že Xanthus wijnem poněkud obtijžen geſt, řekl k němu: »Powěz mi, miſtře, geſt-li také možné, aby mohl cžlowěk moře wypiti?« Xanthus řekl: »Proč nic? A vá 1) Wie träg bistu ein antwort zu finden (quam tardus fuisti). — 2) Vff dem pryuet. — 3) das ein gesellen becher dreyerley krafft hat. — 4) R: »pekelníku a tem- nosti«. St : hellischer ratgeber der sinsternus.
Strana 30
30 5 bych ge chtěl ſám wypiti.« Ziak řekl k němu: »Oč ſe chceme založiti?« »O muog duom,« řekl Xanthus. Y wetowali a zapečetili to, a položiwſſo prſteny mijſto základu, rozeſſli ſe domuow. Na zaytřij pak ráno, když wſtal Xanthus a twář ſwau vmýwal, newida prſtenu, s pilnoſtij ho hledal, až ſe y Ezopa tázal, řka: »Newijfſ- liž ty, kde geſt muog prſten?«1) Ezop řekl: »Yá newijm, než to wijm zagiſto, že tudijſs w tomto domě hoſtě mijti budem.« — »Yak by to bylo?« řekl Xanthus. »Tak,« wece Ezop, »že ſy ſe wčerá založil, chtě wſſeckno moře wypiti, a w tom ſy prſten w základu položil.« Slyſſe to Xanthus 1o a lekíli ſe, řekl: »Kterak bych vá mohl wſſecko moře wypiti? Nemuože to býti. Protož proſým yá tebe, Ezope, když wětlijho wtipu gſy, pomoz mi radú ſwau, abych ge přemohl, a nebo aby ſe náſs základ rozwedl.« Ezop řekl: »Ty nemuožeſs přemocy, než základ muožeſs rozwéſti«. Xanthus »Powězyž mi tu ceſtu, kterak bych yá toho dowéſti mohl?« Ezop řekl 15 »Když ti, kteřijž s tebau fau w rozepři, na tobě žádati budau, aby tomu — 20 25 doſti včinil, cožs přiřekl, teda ty rozkaž ſobě stuol v moře připrawiti,2) a mnoho služebnijkuow k stolu k ſobě nagmi, ať by naléwali. A když vhlédáſs lid shromážděný, tehda rozkaž ſobě w moři koflijk vmyti a plný wody nabrati, a řekni: že ty ten zaklad3) wſſem lidem oznamugeſs, a ſtřij- zliwý wyznáwáſs přede wſſemi, o kterýž ſy ſe při pitij založil. A potom řcy: „Wy lidé z Sámu,4) wy flyſfijte, že ſem řekl, že chcy wſſecko moře wypiti, ale yakož wijte, že mnoho wod wcházý do moře a mnoho potokud y potuočkuo:5) nechažť ti, kteřijž ſe mnau ſau w rozepři, neyprw ty wſſecky wody, kteréž do moře tekau, odwrátij aneb zaſtawij, a tak vá chcy toho dowéti, což ſem přiřekl.“ A tak tú [16b] cestau ten základ rozwedete Xanthus, když tu naylepſlij ceſtu k zkaženij a k rozwedenij toho základu6) vznal, byl z toho welice potěſſen. A hned brzo potom přiſſel ten, kterýž ſe s Xanthem založil, s přijtomnoſtij některých, kteřijž w mětě 1) Pr.: »zlatý prsten«. — 2) Schön vnd woll zubereiten. — 3) Omyl místo: »zá- klad«. — 4) Von Samia. — 3) Vill flüszgüsz wasser. - ) Slov.: »k zkažení ... základu« nemá St.
30 5 bych ge chtěl ſám wypiti.« Ziak řekl k němu: »Oč ſe chceme založiti?« »O muog duom,« řekl Xanthus. Y wetowali a zapečetili to, a položiwſſo prſteny mijſto základu, rozeſſli ſe domuow. Na zaytřij pak ráno, když wſtal Xanthus a twář ſwau vmýwal, newida prſtenu, s pilnoſtij ho hledal, až ſe y Ezopa tázal, řka: »Newijfſ- liž ty, kde geſt muog prſten?«1) Ezop řekl: »Yá newijm, než to wijm zagiſto, že tudijſs w tomto domě hoſtě mijti budem.« — »Yak by to bylo?« řekl Xanthus. »Tak,« wece Ezop, »že ſy ſe wčerá založil, chtě wſſeckno moře wypiti, a w tom ſy prſten w základu položil.« Slyſſe to Xanthus 1o a lekíli ſe, řekl: »Kterak bych vá mohl wſſecko moře wypiti? Nemuože to býti. Protož proſým yá tebe, Ezope, když wětlijho wtipu gſy, pomoz mi radú ſwau, abych ge přemohl, a nebo aby ſe náſs základ rozwedl.« Ezop řekl: »Ty nemuožeſs přemocy, než základ muožeſs rozwéſti«. Xanthus »Powězyž mi tu ceſtu, kterak bych yá toho dowéſti mohl?« Ezop řekl 15 »Když ti, kteřijž s tebau fau w rozepři, na tobě žádati budau, aby tomu — 20 25 doſti včinil, cožs přiřekl, teda ty rozkaž ſobě stuol v moře připrawiti,2) a mnoho služebnijkuow k stolu k ſobě nagmi, ať by naléwali. A když vhlédáſs lid shromážděný, tehda rozkaž ſobě w moři koflijk vmyti a plný wody nabrati, a řekni: že ty ten zaklad3) wſſem lidem oznamugeſs, a ſtřij- zliwý wyznáwáſs přede wſſemi, o kterýž ſy ſe při pitij založil. A potom řcy: „Wy lidé z Sámu,4) wy flyſfijte, že ſem řekl, že chcy wſſecko moře wypiti, ale yakož wijte, že mnoho wod wcházý do moře a mnoho potokud y potuočkuo:5) nechažť ti, kteřijž ſe mnau ſau w rozepři, neyprw ty wſſecky wody, kteréž do moře tekau, odwrátij aneb zaſtawij, a tak vá chcy toho dowéti, což ſem přiřekl.“ A tak tú [16b] cestau ten základ rozwedete Xanthus, když tu naylepſlij ceſtu k zkaženij a k rozwedenij toho základu6) vznal, byl z toho welice potěſſen. A hned brzo potom přiſſel ten, kterýž ſe s Xanthem založil, s přijtomnoſtij některých, kteřijž w mětě 1) Pr.: »zlatý prsten«. — 2) Schön vnd woll zubereiten. — 3) Omyl místo: »zá- klad«. — 4) Von Samia. — 3) Vill flüszgüsz wasser. - ) Slov.: »k zkažení ... základu« nemá St.
Strana 31
31 welikomocnij byli, a žádal, aby ty wěcy wykonány byly, kteréž fau při- řčeny. Xanthus hned rozkázal stuol na břehu mořſkém strogiti. A když ſe lid sſſel, aby ſe dijwali, Xanthus poſadil ſe na mijſto ſobě připrawené, y rozkázal ſobě koflijk wymyti a plný z moře wody nabrati a dáti; též y giné nádoby služebnijkom kázal z moře wodú naplniti. A wzaw ten koflijk do ruky, řekl k těm, kteřijž s nijm w rozepři byli: »Wyložte přede všemi základ, y to, oč ſme ſe založili, aby to wſſem wuobec bylo ozná- meno. Když pak giž wſſem známo bylo a vkázáno, řekl Xanthus k lidu: »Wy muži z Sámu, yakož wám wfſem wědomo geſt, že mnoho wod teče do moře, mnoho potokuo y potuočkuo do moře wpadá, protož odpor- nijcy mogy nechť nayprwé wíſecky tekuté wody ſwedau, kteréž do moře wpádagij, potom vá také chcy wypiti, což jsem přiřekl.« A hned yakž to řekl, radowalo ſe wſſeckno množſtwij, a chwálili Xantha. Tu ten žák padl Xantowi před nohy, řka: »O wyſoce včený včiteli,1) teď yá wyznáwám, že od tebe přemožen ſem. Protož profým, aby ti na tu ſmlauwu zdělánij 15 5 10 N liſtowé2) podlé wuole twé zkaženi byli.« K tomu přiwolil Xanthus na žádoſt lidij. 17a] Když pak zasſe domuow ſe nawrátili, proſyl Ezop Xantha, pro zaſlauženij geho, aby ho ſwobodného včinil a propuſtil. Ale on potupowal ho a lál mu, řka: »Gdiž tam preč ode mne, ty přewelmi weliký cžaro- 20 děgnjče, neb dnes na mně nic ne wyproſýfs, a wygdi3) před dwéře, geſtli že vhlijdáſs dwě wrány, tehda mi powěz, nebť geft dobré znamenij dwě wrány widěti, godnu pak geſt welmi zlé.« Ezop wyſſed, vhlédal dwě wráně na gednom stromu ſeděti, a hned to oznámil pánu ſwému. Xanthus, wyfſed z domu a nevhlédaw než gedinú, neb druhá byla giž pryč vletěla, 25 řekl k Ezopowi: »Powčzyž mi, od ſſibenice wyprofſený, kde gſau ty dwě wrány, kteréž prawijfs, že ſy widěl?« Ezop: »Když ſem yá tobě domuow prawiti chodil, za tijm od nij druhá pryč odletěla.« Xanthus řekl k němu: »Ty podwodný lotřijku,4) hned geft tobě to od přirozenij, aby ty mě 1) O grosser gebieter (magne pracceptor). — 2) Die wetbrieff. — 3) R. a Pr.: »vyjda«. — 4) Trügenhasstiger schwetzer.
31 welikomocnij byli, a žádal, aby ty wěcy wykonány byly, kteréž fau při- řčeny. Xanthus hned rozkázal stuol na břehu mořſkém strogiti. A když ſe lid sſſel, aby ſe dijwali, Xanthus poſadil ſe na mijſto ſobě připrawené, y rozkázal ſobě koflijk wymyti a plný z moře wody nabrati a dáti; též y giné nádoby služebnijkom kázal z moře wodú naplniti. A wzaw ten koflijk do ruky, řekl k těm, kteřijž s nijm w rozepři byli: »Wyložte přede všemi základ, y to, oč ſme ſe založili, aby to wſſem wuobec bylo ozná- meno. Když pak giž wſſem známo bylo a vkázáno, řekl Xanthus k lidu: »Wy muži z Sámu, yakož wám wfſem wědomo geſt, že mnoho wod teče do moře, mnoho potokuo y potuočkuo do moře wpadá, protož odpor- nijcy mogy nechť nayprwé wíſecky tekuté wody ſwedau, kteréž do moře wpádagij, potom vá také chcy wypiti, což jsem přiřekl.« A hned yakž to řekl, radowalo ſe wſſeckno množſtwij, a chwálili Xantha. Tu ten žák padl Xantowi před nohy, řka: »O wyſoce včený včiteli,1) teď yá wyznáwám, že od tebe přemožen ſem. Protož profým, aby ti na tu ſmlauwu zdělánij 15 5 10 N liſtowé2) podlé wuole twé zkaženi byli.« K tomu přiwolil Xanthus na žádoſt lidij. 17a] Když pak zasſe domuow ſe nawrátili, proſyl Ezop Xantha, pro zaſlauženij geho, aby ho ſwobodného včinil a propuſtil. Ale on potupowal ho a lál mu, řka: »Gdiž tam preč ode mne, ty přewelmi weliký cžaro- 20 děgnjče, neb dnes na mně nic ne wyproſýfs, a wygdi3) před dwéře, geſtli že vhlijdáſs dwě wrány, tehda mi powěz, nebť geft dobré znamenij dwě wrány widěti, godnu pak geſt welmi zlé.« Ezop wyſſed, vhlédal dwě wráně na gednom stromu ſeděti, a hned to oznámil pánu ſwému. Xanthus, wyfſed z domu a nevhlédaw než gedinú, neb druhá byla giž pryč vletěla, 25 řekl k Ezopowi: »Powčzyž mi, od ſſibenice wyprofſený, kde gſau ty dwě wrány, kteréž prawijfs, že ſy widěl?« Ezop: »Když ſem yá tobě domuow prawiti chodil, za tijm od nij druhá pryč odletěla.« Xanthus řekl k němu: »Ty podwodný lotřijku,4) hned geft tobě to od přirozenij, aby ty mě 1) O grosser gebieter (magne pracceptor). — 2) Die wetbrieff. — 3) R. a Pr.: »vyjda«. — 4) Trügenhasstiger schwetzer.
Strana 32
32 5 wdycky twým pliſkánijm a ſſwachtánijm ſſálil; ale napoſledy za ſwé Iſti, ſlibugiť, že odplatu, yakožs giž dáwno zaſlaužil, wezmeſs.« A hned to powěděw, rozkázal ho ſwlécy a welmi vkrutně mrſkati a bijti. Té pak chwijle, když Ezopa mrſkali, přiſſel geden k Xanthovi, zůwě ho k obědu; a Ezop, yakožto z boleſti, wzkřikl: »Běda mně, běda mým plecuom,1) běda mně bijdnému a nuznému nade wſſecky nuzné, gefíto yá, wida dwě wráně, bit gfem, Xanthus pak, newiděw než gedinau, gest pozwám2) na hody.«3) Xan[17b thus podiwiw ſe rychloſti a woſtrofti wtipu geho, řekl k těm, kteřijž ho mrtkali: »Poſlechněte gedné, nechte ho, nechť ho nefítěſtij 10 ginde potká.« Po několika pak dnech řekl Xanthus k Ezopowi: »Připraw nám ſtrogný a hogný stuol, neb ziacy mogi ſe mnau gijſti budau.« A on na- kaupil wſſeho hognoſt, čehož potřebij bylo, a ſſed domuow nalezl pani na mazhauze4) ležijcý. Y řekl k nij: »Pani, proſým wás, malijčko tuto 15 pohlédayte, aby pes té fſpijže nepogedl, kterauž yá ted' na stuol ſtawijm.« Pani řekla: »Gednom5) gdi, kde chceſs, a neſtaray ſe, neb vá mám w zadku oči.« Připrawiw pak Ezop wſſecko, což potřebij bylo, wrátil ſe zasſe na mazhauz a nalezl pani, ana ſpij, hřbetem ſe k stolu obrátiwſſi. Y rozpomenuw ſe na ta ſlowa, kterak mu odpowěděla, a přilúdiw ſe mlče, pozdwihl gij 20 ſfatuow nahoru, 6) a odkryw gij zadek, nechal gij ſpáti. Přiſſed pak Xanthus domúw s hoftmi ſwými a nalezw panij, ana s odkrytým zadkem ſpij. zarděw ſe, obrátil ſe od nij, a zawolaw Ezopa, řekl: »Což to, neſtydatý lotře?« Ezop řekl: »Pane múg, když ſem dole ſtrogil, co ſem ſtrogiti a zřijditi měl, řekl ſem k nij, aby maličko pohlédala pro pſa, aby té 25 potrawy na stole ne pogedl, a ona řekla, abych ſe neſtaral, že zadkém?) 1) St. jen: wee wir armisten vber alle armen vnd elenden. — 2) Omyl za: »po- zván«. — 3) St. přidává: es ist niemant, dem die guten vögel meer sind widerwertig. 4) In dem sal. — 5) R.: »jedno«. — 6) Hub ir stilliglich ire kleider vff. — 7) Omyl — místo: zadkem.
32 5 wdycky twým pliſkánijm a ſſwachtánijm ſſálil; ale napoſledy za ſwé Iſti, ſlibugiť, že odplatu, yakožs giž dáwno zaſlaužil, wezmeſs.« A hned to powěděw, rozkázal ho ſwlécy a welmi vkrutně mrſkati a bijti. Té pak chwijle, když Ezopa mrſkali, přiſſel geden k Xanthovi, zůwě ho k obědu; a Ezop, yakožto z boleſti, wzkřikl: »Běda mně, běda mým plecuom,1) běda mně bijdnému a nuznému nade wſſecky nuzné, gefíto yá, wida dwě wráně, bit gfem, Xanthus pak, newiděw než gedinau, gest pozwám2) na hody.«3) Xan[17b thus podiwiw ſe rychloſti a woſtrofti wtipu geho, řekl k těm, kteřijž ho mrtkali: »Poſlechněte gedné, nechte ho, nechť ho nefítěſtij 10 ginde potká.« Po několika pak dnech řekl Xanthus k Ezopowi: »Připraw nám ſtrogný a hogný stuol, neb ziacy mogi ſe mnau gijſti budau.« A on na- kaupil wſſeho hognoſt, čehož potřebij bylo, a ſſed domuow nalezl pani na mazhauze4) ležijcý. Y řekl k nij: »Pani, proſým wás, malijčko tuto 15 pohlédayte, aby pes té fſpijže nepogedl, kterauž yá ted' na stuol ſtawijm.« Pani řekla: »Gednom5) gdi, kde chceſs, a neſtaray ſe, neb vá mám w zadku oči.« Připrawiw pak Ezop wſſecko, což potřebij bylo, wrátil ſe zasſe na mazhauz a nalezl pani, ana ſpij, hřbetem ſe k stolu obrátiwſſi. Y rozpomenuw ſe na ta ſlowa, kterak mu odpowěděla, a přilúdiw ſe mlče, pozdwihl gij 20 ſfatuow nahoru, 6) a odkryw gij zadek, nechal gij ſpáti. Přiſſed pak Xanthus domúw s hoftmi ſwými a nalezw panij, ana s odkrytým zadkem ſpij. zarděw ſe, obrátil ſe od nij, a zawolaw Ezopa, řekl: »Což to, neſtydatý lotře?« Ezop řekl: »Pane múg, když ſem dole ſtrogil, co ſem ſtrogiti a zřijditi měl, řekl ſem k nij, aby maličko pohlédala pro pſa, aby té 25 potrawy na stole ne pogedl, a ona řekla, abych ſe neſtaral, že zadkém?) 1) St. jen: wee wir armisten vber alle armen vnd elenden. — 2) Omyl za: »po- zván«. — 3) St. přidává: es ist niemant, dem die guten vögel meer sind widerwertig. 4) In dem sal. — 5) R.: »jedno«. — 6) Hub ir stilliglich ire kleider vff. — 7) Omyl — místo: zadkem.
Strana 33
33 hledij a w něm oči má. Potom nalezw gi, ana ſpij, yakož teď' widijſs, y odkryl ſem gij tu stranu, w kteréž oči má, aby tijm lépe mohla [18a na stůl hleděti a té potrawy na stole hlédati.« K tomu Xanthus řekl: »Zlotrowaný služebnijče, mnohos mi lžij ſprawil, ale nikdá hanebněgij a wijce lotrowsky yako nynij, když ſy v ženu mau y mne tak neſtydatě w lehkoft a w poſměch1) vwedl. Protož ne chcyť tebe nynij před hoſtmi treſtati, ale yakž ſe čeho nayméně dopuſtijſs, a chwijli k tomu mjti budu, káži tě až do ſmrti bijti a vmríkati.« Po kolikas pak dnech ne mnoho, když Xanthus ſamy w přirozenj miſtry a orátory k wečeři zwáti rozkázal, řekl k Ezopowi: »Stůg v dweřij 10 a žádného nevčeného ſem ne paufftěg, toliko ſamy mudrce a orátory, to gelt ty, kteřijž včenij ſau w vměnij o přirozenij, a kteřijž pěkně a ozdobně mluwiti vměgij.« Ezop ſeděl v dweřij, a když pozwaný přiſſel, chtě wpuſítěn do domu býti, tehdy on potupneymi a žertowneymi řečmi, yakž na kom widěl a rozuměl,2) s nim mluwil; on pak takowé řeči od něho ſlyfſe, ſſel s nechutij pryč. 15 Tak vdělal druhému y třetijmu y giným wjce. Napoſledy přiſſel geden wtipu wollřegffijho a žertéř welmi weliký,3) k kterémužto též mluwil Ezop, yako y k prwnijm, ale ten gſa wtipněgſfij, odpowijdal mu na řeči geho, yakž mu ſe ſluſſné zdálo. Toho wpuſtil Ezop, a přiſſed ku pánu, řekl: »Kromě tohoto gefítě dnes žádný w vměnij o přirozenij včený, ani miſtr, 20 nepřiſſel.« Skrze to domnijwal ſe Xanthus, že ginij, kteřijž zwáni byli, proto nepřiſíli, domnijwagijce ſe, že by ge na poſměch zwal,4) y welice z toho byl zarmaucen. Ale na zaytřij potom ti giſtij, kterýchž Ezop wpuſtiti nechtěl, potkali ſe s nijm na ceſtě, řkúce: »Pane miſtře, tys ſe nám wčerá doſti napoſmijwal, neb wrátný, kteréhož ſy v dweřij poſtawil, potupně nás 25 haněge, pfuow nám nadal.« Z těch flow Xanthus nayprwé zarmaucen byl a mytli5) ſám w ſobě: »Zdá-li ſe těmto co, yako we ſnách, čili oprawdowú wěc mluwj? Oni-li mě ſſkrabij, čili yá ge ſſkrabal ſem, a nebť oni tak ſwéwolně nětco [18b] wymýfflegij?«6) Y zawolaw Ezopa, řekl k němu: »Slyſs, dobrý múg pacholijku, ty ſy tyto lidi potupnými ſlowy haněl, kteréžs 30 měl s poctiwoftij přigijti a mijle přiwijtati?« K tomu odpowěděl Ezop: »Wſfaks ſe mnú na tom zůstal a rozkázals mi, abych žádného ne wpauſſtěl. než který by byl včený a maudrý.« Y dij Xanthus: »A což tito negſau včenij, má milá maſopuſtnij larwo?« — »Ne, zhola nic,« odpowěděl Ezop, »neb když ſem yá s nimi mluwil, oni mi ne rozuměli; kterakž ſem ge tehdy 35 za včené a maudré měl mijti a držeti? Ale kterýž mi rozuměl, toho za maudrého ſem měl, a hned ſem ho wpuſtil.« Ta odpowěd ode wſſech ſchwálena byla. Po několika dnech potom, když Xanthus mezy hroby?) s Ezopem ſe procházel a ſwrchu nápiſy nad hroby četl, nalezl Ezop něgaké litery 40 1) In spot vnd laster. — 2) Sprach er im zu mit smach worten, als er vernam. — 5) Genung schimpffiger.- 4) Vermeinct, die andern gest hetten sein gespottet. — 5) Omyl za: »myslil«. - 5) St.: weder gond die in die aberwitz oder ich (num ego an isti delirant?). Řečt.: ovao zořt' soziv 1 únao. — 7) Ob den grebern der altvordern. 5 3
33 hledij a w něm oči má. Potom nalezw gi, ana ſpij, yakož teď' widijſs, y odkryl ſem gij tu stranu, w kteréž oči má, aby tijm lépe mohla [18a na stůl hleděti a té potrawy na stole hlédati.« K tomu Xanthus řekl: »Zlotrowaný služebnijče, mnohos mi lžij ſprawil, ale nikdá hanebněgij a wijce lotrowsky yako nynij, když ſy v ženu mau y mne tak neſtydatě w lehkoft a w poſměch1) vwedl. Protož ne chcyť tebe nynij před hoſtmi treſtati, ale yakž ſe čeho nayméně dopuſtijſs, a chwijli k tomu mjti budu, káži tě až do ſmrti bijti a vmríkati.« Po kolikas pak dnech ne mnoho, když Xanthus ſamy w přirozenj miſtry a orátory k wečeři zwáti rozkázal, řekl k Ezopowi: »Stůg v dweřij 10 a žádného nevčeného ſem ne paufftěg, toliko ſamy mudrce a orátory, to gelt ty, kteřijž včenij ſau w vměnij o přirozenij, a kteřijž pěkně a ozdobně mluwiti vměgij.« Ezop ſeděl v dweřij, a když pozwaný přiſſel, chtě wpuſítěn do domu býti, tehdy on potupneymi a žertowneymi řečmi, yakž na kom widěl a rozuměl,2) s nim mluwil; on pak takowé řeči od něho ſlyfſe, ſſel s nechutij pryč. 15 Tak vdělal druhému y třetijmu y giným wjce. Napoſledy přiſſel geden wtipu wollřegffijho a žertéř welmi weliký,3) k kterémužto též mluwil Ezop, yako y k prwnijm, ale ten gſa wtipněgſfij, odpowijdal mu na řeči geho, yakž mu ſe ſluſſné zdálo. Toho wpuſtil Ezop, a přiſſed ku pánu, řekl: »Kromě tohoto gefítě dnes žádný w vměnij o přirozenij včený, ani miſtr, 20 nepřiſſel.« Skrze to domnijwal ſe Xanthus, že ginij, kteřijž zwáni byli, proto nepřiſíli, domnijwagijce ſe, že by ge na poſměch zwal,4) y welice z toho byl zarmaucen. Ale na zaytřij potom ti giſtij, kterýchž Ezop wpuſtiti nechtěl, potkali ſe s nijm na ceſtě, řkúce: »Pane miſtře, tys ſe nám wčerá doſti napoſmijwal, neb wrátný, kteréhož ſy v dweřij poſtawil, potupně nás 25 haněge, pfuow nám nadal.« Z těch flow Xanthus nayprwé zarmaucen byl a mytli5) ſám w ſobě: »Zdá-li ſe těmto co, yako we ſnách, čili oprawdowú wěc mluwj? Oni-li mě ſſkrabij, čili yá ge ſſkrabal ſem, a nebť oni tak ſwéwolně nětco [18b] wymýfflegij?«6) Y zawolaw Ezopa, řekl k němu: »Slyſs, dobrý múg pacholijku, ty ſy tyto lidi potupnými ſlowy haněl, kteréžs 30 měl s poctiwoftij přigijti a mijle přiwijtati?« K tomu odpowěděl Ezop: »Wſfaks ſe mnú na tom zůstal a rozkázals mi, abych žádného ne wpauſſtěl. než který by byl včený a maudrý.« Y dij Xanthus: »A což tito negſau včenij, má milá maſopuſtnij larwo?« — »Ne, zhola nic,« odpowěděl Ezop, »neb když ſem yá s nimi mluwil, oni mi ne rozuměli; kterakž ſem ge tehdy 35 za včené a maudré měl mijti a držeti? Ale kterýž mi rozuměl, toho za maudrého ſem měl, a hned ſem ho wpuſtil.« Ta odpowěd ode wſſech ſchwálena byla. Po několika dnech potom, když Xanthus mezy hroby?) s Ezopem ſe procházel a ſwrchu nápiſy nad hroby četl, nalezl Ezop něgaké litery 40 1) In spot vnd laster. — 2) Sprach er im zu mit smach worten, als er vernam. — 5) Genung schimpffiger.- 4) Vermeinct, die andern gest hetten sein gespottet. — 5) Omyl za: »myslil«. - 5) St.: weder gond die in die aberwitz oder ich (num ego an isti delirant?). Řečt.: ovao zořt' soziv 1 únao. — 7) Ob den grebern der altvordern. 5 3
Strana 34
34 5 na gednom piléřil) při gednom obrázu2) wyryté, k kterémuž po ſtupnijch nahoru gijti ſe mohlo. A wyryté byly prwnij litery gednoho každého llowa w řeči ržecké,3) kteráž wyložená do řeči latinſké takto ſau: A G QFITA. Y řekl k Xantovi: »Pane muog, co znamenáwagij litery tyto?« Xanthus pijlně na ně hleděl y dlauho mytlil, a nemoha gim rozuměti, dij Ezopowi: »Powěz, proſým tebe, co znamenagj?« Ezop řekl: »Kdybych tuto poklad od zlata nalezl, co by mi za to dobrého včinil?« Xanthus řekl: »Bud dobré mylli, chcy tě propuſtiti a gefítě polowicy toho zlata dáti.« Y hned ſfel Ezop čtyři ſtupně nahoru k tomu obra[19a zu, a tu kopage, nalezi 10 poklad od zlata, a hned gey pánu dal, řka: »Pane muog, proſým tebe, že mi to držeti budeſs, cožs mi přiřekl.« Xantus řekl: »Tohoť ſe ne ſtane, leć mne naučijſs prwé, kteraks ty ten poklad nalezl, neb vá to wijce ſobě wážijm než to zlatto.« Ezop wece: »Ten, kdož tento poklad ſem schowal, bez pochyby že byl weliký miſtr w přirozeném vměnij. On ſám 15 sobě flowa a litery wymyſlil,4) kterýmiž tento ſwrchu nápis včinil, a zna- E HIKOMIAD S 25 L II W menagij ty gifté litery w latijně: „Afcende Gradus Quatuor, Fode, Inuenies Thefaurum Auri, to gest cželky: Wegdi na čtyři stupně a kopay, tu nagdeſs poklad od zlata.“« K tomu řekl Xanthus: »Yakž ty to wijfs? Powěz mi.« Ezop řekl: »Tak, že ty litery, kteréž potom ſtogij, 20 to znamenagij: T R DQITA, to geſt latjně: „Tradito Regi Dio niſio, Quem Inuenifti Thefaurum Auri. Těch ſedm latinſkých ſlow znamenáwá také ſedm cžeſkých: Day králi Dyonyzyowi, kterýžs nalez poklad zlatta.« Když pak Xanthus porozuměl, že ten poklad Dyonyzyowi králi náležij, dij k Ezopowi: »Wezmi ty toho polowicy a nepraw žádnému.« Ržekl Ezop: »Ty mně ho nedáwáſs, ale ten, kdož gey tu položil a zakopal.“ Xanthus ſe zeptal, yak by on to wěděl? Ezop odpowěděl: »Tyto litery to vkazugij: EDQIT A. Latijně takto zněgij: Euntes Diuidite Quem Inueniftis Thefaurum Auri'. Takto cželky: Gdauce, rozdělte 1) In einer arch. - 2) Omylem za: »obrazu«. — 3) Slov »v řeči řecké« St. nemá. 4) Hat ihn mit siben caracteren bezeichnet.
34 5 na gednom piléřil) při gednom obrázu2) wyryté, k kterémuž po ſtupnijch nahoru gijti ſe mohlo. A wyryté byly prwnij litery gednoho každého llowa w řeči ržecké,3) kteráž wyložená do řeči latinſké takto ſau: A G QFITA. Y řekl k Xantovi: »Pane muog, co znamenáwagij litery tyto?« Xanthus pijlně na ně hleděl y dlauho mytlil, a nemoha gim rozuměti, dij Ezopowi: »Powěz, proſým tebe, co znamenagj?« Ezop řekl: »Kdybych tuto poklad od zlata nalezl, co by mi za to dobrého včinil?« Xanthus řekl: »Bud dobré mylli, chcy tě propuſtiti a gefítě polowicy toho zlata dáti.« Y hned ſfel Ezop čtyři ſtupně nahoru k tomu obra[19a zu, a tu kopage, nalezi 10 poklad od zlata, a hned gey pánu dal, řka: »Pane muog, proſým tebe, že mi to držeti budeſs, cožs mi přiřekl.« Xantus řekl: »Tohoť ſe ne ſtane, leć mne naučijſs prwé, kteraks ty ten poklad nalezl, neb vá to wijce ſobě wážijm než to zlatto.« Ezop wece: »Ten, kdož tento poklad ſem schowal, bez pochyby že byl weliký miſtr w přirozeném vměnij. On ſám 15 sobě flowa a litery wymyſlil,4) kterýmiž tento ſwrchu nápis včinil, a zna- E HIKOMIAD S 25 L II W menagij ty gifté litery w latijně: „Afcende Gradus Quatuor, Fode, Inuenies Thefaurum Auri, to gest cželky: Wegdi na čtyři stupně a kopay, tu nagdeſs poklad od zlata.“« K tomu řekl Xanthus: »Yakž ty to wijfs? Powěz mi.« Ezop řekl: »Tak, že ty litery, kteréž potom ſtogij, 20 to znamenagij: T R DQITA, to geſt latjně: „Tradito Regi Dio niſio, Quem Inuenifti Thefaurum Auri. Těch ſedm latinſkých ſlow znamenáwá také ſedm cžeſkých: Day králi Dyonyzyowi, kterýžs nalez poklad zlatta.« Když pak Xanthus porozuměl, že ten poklad Dyonyzyowi králi náležij, dij k Ezopowi: »Wezmi ty toho polowicy a nepraw žádnému.« Ržekl Ezop: »Ty mně ho nedáwáſs, ale ten, kdož gey tu položil a zakopal.“ Xanthus ſe zeptal, yak by on to wěděl? Ezop odpowěděl: »Tyto litery to vkazugij: EDQIT A. Latijně takto zněgij: Euntes Diuidite Quem Inueniftis Thefaurum Auri'. Takto cželky: Gdauce, rozdělte 1) In einer arch. - 2) Omylem za: »obrazu«. — 3) Slov »v řeči řecké« St. nemá. 4) Hat ihn mit siben caracteren bezeichnet.
Strana 35
35 mezy ſebú, kterýž íte nalezli poklad zlata“.« Xanthus wece: »Gděmež domuow a rozdělme to zlatto.« Kdyż pak domuow přiſſli, boge ſe Xanthus Ezopowa ſſwachtánij, kázal ho wſaditi. Y řekl Ezop: »Slyfíte, toť ſau ti ſlibowé včeného miſtra w přirozeném vměnij, kterýž proti přirozenij mijſto ſwobody, kterauž mi zaſlijbil, geſſtě mne teď' do wèzenij dal.« Těmi ſlowy pohnut gſa Xanthus, kázal ho zasſe wypuſtiti, a řekl mu: »Chceſf-li ſwobodným býti, tehda drž yazyk za zuby,1) [19b] a ne tup a nehaněg mě tak zřetedlně mezy wſſemi.« K tomu takto odpowěděl Ezop: »Včiň, yakž chceſs, wſſak chtěg neb nechtěg muſýš mě proputiti.« Toho čaſu welmi welicý diwowé dáli ſe w měſtě Sámu. Neb když obecnij wesſelé2) měli, přiletěl worel rychlým letem mezy wſſecken lid, kterýž na tom wesſelé byl, a wzal príten, kterýmž pečetij, a neb sekrét naywyžífijho vřadu, tomu, kterýž duochody mětſké wſſecky bral,3) a ten príten a nebo sekrét vpuſtil na lůno gednomu muži, kterýž žádného vřadu 15 5 10 — — — a — — — A na ſobě neměl.1) Z toho diwu wſſickni lidé, yakžto zmámenj, počali ſpolu howořeti5) a w těžkém pochybenstwij býti, co by to znamenáwalo. A hned raddu obeſlali, a Xantha také powolali, yakožto miſtra w vměnij o při- rozenij a yakožto naywyžílijho zpráwce obecného dobrého, a tázali ſe ho, yaké by to známenij6) býti mohlo? Xanthowi ty wíſecky wěcy neznámé 20 byly, a gſa w pochybnoſti, žádal ſobě gednoho dne k prodlenij, aby na to mohl pomyſliti. Když mu ten dán byl, ſſel domuow a welice zarmaucen byl, neb newěděl, co by lidu raditi měl. Tu wſſel Ezop k Xanthowi a takto k němu řekl: »Proč gſy tak obtijžen na ſwé mylli? Zanech toho ſmutku a wlož to břemeno, že máſs lidu raditi, na mne, a gdi zaytra ráno do 25 raddy a na tento zpuoſob mluw s lidem: Milij páni z Sámu, yá negſem žádný wěftij ani wykladač znamenij ptačijho, neboližto něgaký, kterýž by 1) Zam dein zungen. — 2) Offne gemeine freuden spil. — 3) Eins obersten gewalt, die questores hiessen. — 4) Eins eigenen mans. - 3) Vsz dem wunderzeichen wart das volck rumoren. — »hovořeti« omylem za: »hovořiti«. — 6) Omylem za: »znamení«. 3*
35 mezy ſebú, kterýž íte nalezli poklad zlata“.« Xanthus wece: »Gděmež domuow a rozdělme to zlatto.« Kdyż pak domuow přiſſli, boge ſe Xanthus Ezopowa ſſwachtánij, kázal ho wſaditi. Y řekl Ezop: »Slyfíte, toť ſau ti ſlibowé včeného miſtra w přirozeném vměnij, kterýž proti přirozenij mijſto ſwobody, kterauž mi zaſlijbil, geſſtě mne teď' do wèzenij dal.« Těmi ſlowy pohnut gſa Xanthus, kázal ho zasſe wypuſtiti, a řekl mu: »Chceſf-li ſwobodným býti, tehda drž yazyk za zuby,1) [19b] a ne tup a nehaněg mě tak zřetedlně mezy wſſemi.« K tomu takto odpowěděl Ezop: »Včiň, yakž chceſs, wſſak chtěg neb nechtěg muſýš mě proputiti.« Toho čaſu welmi welicý diwowé dáli ſe w měſtě Sámu. Neb když obecnij wesſelé2) měli, přiletěl worel rychlým letem mezy wſſecken lid, kterýž na tom wesſelé byl, a wzal príten, kterýmž pečetij, a neb sekrét naywyžífijho vřadu, tomu, kterýž duochody mětſké wſſecky bral,3) a ten príten a nebo sekrét vpuſtil na lůno gednomu muži, kterýž žádného vřadu 15 5 10 — — — a — — — A na ſobě neměl.1) Z toho diwu wſſickni lidé, yakžto zmámenj, počali ſpolu howořeti5) a w těžkém pochybenstwij býti, co by to znamenáwalo. A hned raddu obeſlali, a Xantha také powolali, yakožto miſtra w vměnij o při- rozenij a yakožto naywyžílijho zpráwce obecného dobrého, a tázali ſe ho, yaké by to známenij6) býti mohlo? Xanthowi ty wíſecky wěcy neznámé 20 byly, a gſa w pochybnoſti, žádal ſobě gednoho dne k prodlenij, aby na to mohl pomyſliti. Když mu ten dán byl, ſſel domuow a welice zarmaucen byl, neb newěděl, co by lidu raditi měl. Tu wſſel Ezop k Xanthowi a takto k němu řekl: »Proč gſy tak obtijžen na ſwé mylli? Zanech toho ſmutku a wlož to břemeno, že máſs lidu raditi, na mne, a gdi zaytra ráno do 25 raddy a na tento zpuoſob mluw s lidem: Milij páni z Sámu, yá negſem žádný wěftij ani wykladač znamenij ptačijho, neboližto něgaký, kterýž by 1) Zam dein zungen. — 2) Offne gemeine freuden spil. — 3) Eins obersten gewalt, die questores hiessen. — 4) Eins eigenen mans. - 3) Vsz dem wunderzeichen wart das volck rumoren. — »hovořeti« omylem za: »hovořiti«. — 6) Omylem za: »znamení«. 3*
Strana 36
36 měl takowé wěcy ſmeyfíleti o wěcech ikrytých,1) [20a) yakož wy to ſami dobře znáti;2) ale yá mám gednoho ſlužebnijka w domu ſwém, kterýž prawij a wynzáwá,3) že takowých wěcý dobře powědom geſt. Geſtli že ſe wám lijbij, tehdy yá rozkáži ho ſem přiwéſti, tenť wám powij, co ten diw 5 toho worla znamená.“ Budu-li yá pak co raditi, čijmž bych lidu doſti nevčinil, ty budeſs potupných řečij od lidij prázden, a oni wſſecku winu s tebe na mne přeložij.« Xanthus wěřil flowom Ezopowým a nazaytřij ráno poſpijchal k lidu, kteřijž při tom wesſelij byli. A kázaw ge ſwolati, ſſel na radnau ſtolicy 10 a mluwil to, což byl od Ezopa ſlyſſel. Z Sámu lid a neb Sámfftij přinutili Xantha k tomu, aby Ezop tam přiweden a zawolán byl. Když pak on k nim přiſſel, a lid na poſtawu a podobu geho hleděl, pohrdali gim a po- tupowali ho, a dělagijce z něho poſměch, prawili: »Má-liť toto wěſſtčj oblijčeg býti, a neb něgakého prawdomluwného člowěka? Yak my tomu mů- 15 žeme wěřiti, abychom co dobrého od tak nepodobného cžlowěka ſlyffeti mohli?« A když ſe mu oni tak poſmijwali, wyſtaupil Ezop na naywyśſſij mijíto, a kynuw rukau, aby mlčeli, řekl k nijm: »Wy mužij z Sámu, proč ſe poſmijwáte nepodobě mé? Nemáte na nepodobu cžlowěka hleděti, ale na myl a na wtip geho, neb ſe často přiházý, že pod welikau nepodobau 20 mnoho maudroſti ſe ſkrýwá. Rowně yako ne hledijme na wijnné ſudy, ale toho, což w sudijch geſt, kofſtugeme, takť nemá ſe hleděti na nepodobu cžlowěka, ale wtipu a myſli geho wyrozuměti ſe má.« Když pak to lidé z Sámu vſlyſſeli, řekli k Ezopowi: »Muožeſſ-li radau ſwú obcy co pomocy, proſýme tebe, že to včinijís.« Tu řekl Ezop s welikau dowěrnoſtij: »Při- 25 rozenij, z kteréhož wſſecky wěcy4) pocházegij, dneſſnijho dne mezy slu- žebnijkem a pánem neprawý a welmi těžký bog včinilo a začalo, nebo kterýžkoli wyhrá, rowné odplaty mijti nebude. Geſtli že pán ſwijtězý w té různicy, teda od wás pocti[20b woft a děkowánij mijti bude; geſtli že yá pak služebnijk ſwým předſewzetijm toho dowedu,5) tehda yá ſwobodú ži 30 wota obdařen nebudu, ale lánijm, bitijm y wazbau geſítě k tomu trápen budu. Protož, chcete-li wy ten bog ſrownati a o to ſe přičiniti, abyſſte mne oſwobodili, abych ſměle mluwiti mohl, tehda yá s odpuſſtěnijm waſſijm beze wſfij pochybnoſti chcy, co to toho orla přiletěnij 6) wyznamenáwá, wyložiti.« Tu wſſecken lid wůbec zkřikl, žádage té sprawedlnoſti, 7) aby Xanthus Ezopa 35 propuſtil. Když ſe pak Xanthus pončkud toho zbraňowal, řekl neywyšſfij sudij k němu: »Leč k tomu přiwolijís pro obecnij dobré, bez twé wuole vá ſwau ſſtědroftij a mocý w chrámě Junonis chcy ho oſwoboditi, a vdělám ho tobě ſpolu zpráwcým a towaryſſem nad obecnijmi duochody, abyfſte go- ſpolu opatrowali.« 1) Ein vogeltichter oder vszleger verborgener ding. — 2) Omyl za »znáte«. — 3) Za: »vyznává«. — 4) Alle gûte ding. — 5) Würde aber ich knecht mich den furnem- sten beweisen. — 6) Die seltzem geschicht des adlers. — 7) Do schrey das volck: er begeret der billicheit
36 měl takowé wěcy ſmeyfíleti o wěcech ikrytých,1) [20a) yakož wy to ſami dobře znáti;2) ale yá mám gednoho ſlužebnijka w domu ſwém, kterýž prawij a wynzáwá,3) že takowých wěcý dobře powědom geſt. Geſtli že ſe wám lijbij, tehdy yá rozkáži ho ſem přiwéſti, tenť wám powij, co ten diw 5 toho worla znamená.“ Budu-li yá pak co raditi, čijmž bych lidu doſti nevčinil, ty budeſs potupných řečij od lidij prázden, a oni wſſecku winu s tebe na mne přeložij.« Xanthus wěřil flowom Ezopowým a nazaytřij ráno poſpijchal k lidu, kteřijž při tom wesſelij byli. A kázaw ge ſwolati, ſſel na radnau ſtolicy 10 a mluwil to, což byl od Ezopa ſlyſſel. Z Sámu lid a neb Sámfftij přinutili Xantha k tomu, aby Ezop tam přiweden a zawolán byl. Když pak on k nim přiſſel, a lid na poſtawu a podobu geho hleděl, pohrdali gim a po- tupowali ho, a dělagijce z něho poſměch, prawili: »Má-liť toto wěſſtčj oblijčeg býti, a neb něgakého prawdomluwného člowěka? Yak my tomu mů- 15 žeme wěřiti, abychom co dobrého od tak nepodobného cžlowěka ſlyffeti mohli?« A když ſe mu oni tak poſmijwali, wyſtaupil Ezop na naywyśſſij mijíto, a kynuw rukau, aby mlčeli, řekl k nijm: »Wy mužij z Sámu, proč ſe poſmijwáte nepodobě mé? Nemáte na nepodobu cžlowěka hleděti, ale na myl a na wtip geho, neb ſe často přiházý, že pod welikau nepodobau 20 mnoho maudroſti ſe ſkrýwá. Rowně yako ne hledijme na wijnné ſudy, ale toho, což w sudijch geſt, kofſtugeme, takť nemá ſe hleděti na nepodobu cžlowěka, ale wtipu a myſli geho wyrozuměti ſe má.« Když pak to lidé z Sámu vſlyſſeli, řekli k Ezopowi: »Muožeſſ-li radau ſwú obcy co pomocy, proſýme tebe, že to včinijís.« Tu řekl Ezop s welikau dowěrnoſtij: »Při- 25 rozenij, z kteréhož wſſecky wěcy4) pocházegij, dneſſnijho dne mezy slu- žebnijkem a pánem neprawý a welmi těžký bog včinilo a začalo, nebo kterýžkoli wyhrá, rowné odplaty mijti nebude. Geſtli že pán ſwijtězý w té různicy, teda od wás pocti[20b woft a děkowánij mijti bude; geſtli že yá pak služebnijk ſwým předſewzetijm toho dowedu,5) tehda yá ſwobodú ži 30 wota obdařen nebudu, ale lánijm, bitijm y wazbau geſítě k tomu trápen budu. Protož, chcete-li wy ten bog ſrownati a o to ſe přičiniti, abyſſte mne oſwobodili, abych ſměle mluwiti mohl, tehda yá s odpuſſtěnijm waſſijm beze wſfij pochybnoſti chcy, co to toho orla přiletěnij 6) wyznamenáwá, wyložiti.« Tu wſſecken lid wůbec zkřikl, žádage té sprawedlnoſti, 7) aby Xanthus Ezopa 35 propuſtil. Když ſe pak Xanthus pončkud toho zbraňowal, řekl neywyšſfij sudij k němu: »Leč k tomu přiwolijís pro obecnij dobré, bez twé wuole vá ſwau ſſtědroftij a mocý w chrámě Junonis chcy ho oſwoboditi, a vdělám ho tobě ſpolu zpráwcým a towaryſſem nad obecnijmi duochody, abyfſte go- ſpolu opatrowali.« 1) Ein vogeltichter oder vszleger verborgener ding. — 2) Omyl za »znáte«. — 3) Za: »vyznává«. — 4) Alle gûte ding. — 5) Würde aber ich knecht mich den furnem- sten beweisen. — 6) Die seltzem geschicht des adlers. — 7) Do schrey das volck: er begeret der billicheit
Strana 37
37 A tak namluwili Xantha geho dobřj přátelé a přijbuznij, aby Ezopa oſwobodil y propuſtil, a obcy k wuoli to dobrodinj aby včinil. Y řekl Xanthus zgewně a hlaſytě přede wſſijm lidem: »Ač nerád, 1) wſſak, Ezope, máſs ſwobodný býti.« To oznámil obecnij služebnijk, wywoláwage we- likým hlaſem: »Xanthus mudřec propauſſtij Ezopa.« A tak ſe to naplnilo, což ſwrchu Ezop Xanthowi byl řekl: »Ty chtěg neb nechtěg, muſýfs mne propuſtiti.« Gſa pak giž Ezop ſwobodný, ſſel mezy lid, a kynul rukau, zna- menij dáwage, aby mlčeli, řka takto: »Mužij z Sámu, že orel králem gest mezy ptá 21a]ky, yako králowé mezy lidmi ſau, prſten pak že wzal, to znamená bez pochyby, že některý král o to myſliti bude, aby wám ſwobody 10 wáſſe odgal a práwa wáſſe zruſſil a neb wám ge odgal.«2) Slyſſijce to Sámfſtij, welice ſe lekli. A hned potom přiſſel obecnij pijſař s liſty králow- ſkými, žádage před neywyšífij auřad, kterýž měl na sobě naywyšílij sudij, 3) pufítěn býti, a tomu dal liſty, kteřijž toto w ſobě zawijrali: »Král Kréfus z Lidye wzkazuge raddě a obcy měſta Sámu zdrawij a mnoho dobrého. 15 5 11 ſa s Tu 11l 1 — — Chcy, abyſíte mi daň a berni 1) dali; nechcete-li pak tomu rozkázanij mému poſluſſni býti, yakož včiniti to ſte powinni, chcy wám takowau wěc k waſſij ííkodě a zkáze včiniti, že gij wěčně nebudete mocy naprawiti, aniž také gij ſneſete«. Když pak ten liſt w raddě přečten byl, wſſickni wuobec ſe vlekli a k tomu nakloněni byli, aby ſe králi poddali a gemu powolnij byli. Wſſak proto 20 wſſickni na tom zuoſtali a ſneſli ſe, aby zwěděli, co Ezop k tomu raditi bude. Když pak giž proſſen byl Ezop, aby radu ſwau dal, wſtúpil na wy- hlaffugijcy wěcý obecných stolicy, 5) a řekl: »Páni z Sámu, abyfíte králi berně ani dani ne dáwali, k tomu bych yá tak radil, ačkoli widijm, že ſte wſfickni k tomu náchylnij, a této mé rady chcy wám přijčinu krátce po- 25 wědijti, proto, abyſíte mohli tijm lépe raditi, což by vžitečného obecnému dobrému bylo. Sítětij lidem w tomto swětě 6) dwě ceſty, kterýmiž by žiwi 1) Do sprach X. offenlich vor allem volck, doch vnwillig. — 2) Wie er euwere freiheit vnd gesatz minder oder gantz abthue. — 3) Begert für den obersten gewalt der burger. — 4) Gült vnd rent. — 5) Gieng er auff den verkündstůl. — 6) Dem tödlichen menschen.
37 A tak namluwili Xantha geho dobřj přátelé a přijbuznij, aby Ezopa oſwobodil y propuſtil, a obcy k wuoli to dobrodinj aby včinil. Y řekl Xanthus zgewně a hlaſytě přede wſſijm lidem: »Ač nerád, 1) wſſak, Ezope, máſs ſwobodný býti.« To oznámil obecnij služebnijk, wywoláwage we- likým hlaſem: »Xanthus mudřec propauſſtij Ezopa.« A tak ſe to naplnilo, což ſwrchu Ezop Xanthowi byl řekl: »Ty chtěg neb nechtěg, muſýfs mne propuſtiti.« Gſa pak giž Ezop ſwobodný, ſſel mezy lid, a kynul rukau, zna- menij dáwage, aby mlčeli, řka takto: »Mužij z Sámu, že orel králem gest mezy ptá 21a]ky, yako králowé mezy lidmi ſau, prſten pak že wzal, to znamená bez pochyby, že některý král o to myſliti bude, aby wám ſwobody 10 wáſſe odgal a práwa wáſſe zruſſil a neb wám ge odgal.«2) Slyſſijce to Sámfſtij, welice ſe lekli. A hned potom přiſſel obecnij pijſař s liſty králow- ſkými, žádage před neywyšífij auřad, kterýž měl na sobě naywyšílij sudij, 3) pufítěn býti, a tomu dal liſty, kteřijž toto w ſobě zawijrali: »Král Kréfus z Lidye wzkazuge raddě a obcy měſta Sámu zdrawij a mnoho dobrého. 15 5 11 ſa s Tu 11l 1 — — Chcy, abyſíte mi daň a berni 1) dali; nechcete-li pak tomu rozkázanij mému poſluſſni býti, yakož včiniti to ſte powinni, chcy wám takowau wěc k waſſij ííkodě a zkáze včiniti, že gij wěčně nebudete mocy naprawiti, aniž také gij ſneſete«. Když pak ten liſt w raddě přečten byl, wſſickni wuobec ſe vlekli a k tomu nakloněni byli, aby ſe králi poddali a gemu powolnij byli. Wſſak proto 20 wſſickni na tom zuoſtali a ſneſli ſe, aby zwěděli, co Ezop k tomu raditi bude. Když pak giž proſſen byl Ezop, aby radu ſwau dal, wſtúpil na wy- hlaffugijcy wěcý obecných stolicy, 5) a řekl: »Páni z Sámu, abyfíte králi berně ani dani ne dáwali, k tomu bych yá tak radil, ačkoli widijm, že ſte wſfickni k tomu náchylnij, a této mé rady chcy wám přijčinu krátce po- 25 wědijti, proto, abyſíte mohli tijm lépe raditi, což by vžitečného obecnému dobrému bylo. Sítětij lidem w tomto swětě 6) dwě ceſty, kterýmiž by žiwi 1) Do sprach X. offenlich vor allem volck, doch vnwillig. — 2) Wie er euwere freiheit vnd gesatz minder oder gantz abthue. — 3) Begert für den obersten gewalt der burger. — 4) Gült vnd rent. — 5) Gieng er auff den verkündstůl. — 6) Dem tödlichen menschen.
Strana 38
38 5 byli, vkázalo. Gednu ſwobody, a té k dogitij počátek geſt welmi twrdý, drſtnatý, 1) a naproſto že yako po břitwách ſe ho dogijti muſý, geſſto to s welikú těžkoftij přigde, konec pak té geſt vpřijmný, rowný a wſſemi oby- čegi w okrauhloſt wykonaný.2) Druhá pak ceſta geſt služby a manſtwij. Té ceſty počátek geſt lehký a welmi ſnadný beze wſſech pahrbkuo,3) konec pak geſt přewelmi welice drſtnatý, 1) nižádné ceſty k wygitij nemage, leč s welikú prácý a neſnázý y s vzkoftmi 121b]. Toť gest, což wám powědijti ſem chtěl.« Slyffijce to lidé z Sámu, poznali, co by gegich obcy dobrého a vžitečného bylo, a wſſem wuobec ta radda Ezopowa ſe lijbila, že řekli: 10 »Poněwadž my ſwobodnij gſme, nechceme ſe w žádnau službu dobrowolně dáti.« S tau odpowědij poſlali toho králowſkého poſla domuow. Slyſſe to Kréſus, zarmautil ſe w myſti ſwé, a to naywijce proto, že giná měſta zſtraffil. Y myſlil, aby mnoho lidu proti měſſtianom z Sámu poſlal, ale poſel ten odwedl ho od toho, řka: »Králi, nikoli gich nemúžefs 15 přemocy, leč Ezopa, kteréhož rady wſſecko měſto poſlúchá, doſáhneſs. D y - T A A muožeſs ſkrze poſelſtwij od Sámſkých žádati, kdyť by Ezopa poſlali, že gim wſſem chceſs miloſt vkázati a daně v berně odpuſtiti; když pak oni to včinij, tehdy máſs Sámſké w mocy a w ruce ſwé.« Tak poſlal král gednoho wladyku z rady ſwé2) do Sámu. Ten přigew 20 tam, w plné raddě a obcy rozkaz králowſký oznamowal, y také žádoſt geho wyprawowal a obecnému lidu radil, aby Ezopa králi poſlali. Ezop k tomu přiwolán byl, kterémuž wucle králowſká oznámena byla. K tomu on wece: »Mužij z Sámu, yáť nedbám, abych k nohám králowſkým wydán byl, 5) ale chcy wám prwé gednu 6) rozpráwku powědijti: 7) »Cžaſu gednoho, když nerozumná zwijřata obecnj ſněm měla, tehdáž ſe zprotiwili wlcy owcým. Před kterýmižto owce když ſe nemohly obrániti, žádaly pſúw [22a] za pomoc. Ti wždycky zaſtáwali a ochraňowali owce, 25 1) R.: »drsnatý«. — 2) St. stručněji: Der anfang desselben wogs ist hert, ruch vnd schwer, aber das end ist gar eben, gerecht vnd vber ring. — 3) Leicht vnd eben vnd nicht buchlot. — *) Einen seiner edlen rät. — 5) Ich beger mich zu den füssen des königs zuantworten. — 6) Pr.: »jednu pěknou«. — 7) Viz Kn. Ezop. III, 13.
38 5 byli, vkázalo. Gednu ſwobody, a té k dogitij počátek geſt welmi twrdý, drſtnatý, 1) a naproſto že yako po břitwách ſe ho dogijti muſý, geſſto to s welikú těžkoftij přigde, konec pak té geſt vpřijmný, rowný a wſſemi oby- čegi w okrauhloſt wykonaný.2) Druhá pak ceſta geſt služby a manſtwij. Té ceſty počátek geſt lehký a welmi ſnadný beze wſſech pahrbkuo,3) konec pak geſt přewelmi welice drſtnatý, 1) nižádné ceſty k wygitij nemage, leč s welikú prácý a neſnázý y s vzkoftmi 121b]. Toť gest, což wám powědijti ſem chtěl.« Slyffijce to lidé z Sámu, poznali, co by gegich obcy dobrého a vžitečného bylo, a wſſem wuobec ta radda Ezopowa ſe lijbila, že řekli: 10 »Poněwadž my ſwobodnij gſme, nechceme ſe w žádnau službu dobrowolně dáti.« S tau odpowědij poſlali toho králowſkého poſla domuow. Slyſſe to Kréſus, zarmautil ſe w myſti ſwé, a to naywijce proto, že giná měſta zſtraffil. Y myſlil, aby mnoho lidu proti měſſtianom z Sámu poſlal, ale poſel ten odwedl ho od toho, řka: »Králi, nikoli gich nemúžefs 15 přemocy, leč Ezopa, kteréhož rady wſſecko měſto poſlúchá, doſáhneſs. D y - T A A muožeſs ſkrze poſelſtwij od Sámſkých žádati, kdyť by Ezopa poſlali, že gim wſſem chceſs miloſt vkázati a daně v berně odpuſtiti; když pak oni to včinij, tehdy máſs Sámſké w mocy a w ruce ſwé.« Tak poſlal král gednoho wladyku z rady ſwé2) do Sámu. Ten přigew 20 tam, w plné raddě a obcy rozkaz králowſký oznamowal, y také žádoſt geho wyprawowal a obecnému lidu radil, aby Ezopa králi poſlali. Ezop k tomu přiwolán byl, kterémuž wucle králowſká oznámena byla. K tomu on wece: »Mužij z Sámu, yáť nedbám, abych k nohám králowſkým wydán byl, 5) ale chcy wám prwé gednu 6) rozpráwku powědijti: 7) »Cžaſu gednoho, když nerozumná zwijřata obecnj ſněm měla, tehdáž ſe zprotiwili wlcy owcým. Před kterýmižto owce když ſe nemohly obrániti, žádaly pſúw [22a] za pomoc. Ti wždycky zaſtáwali a ochraňowali owce, 25 1) R.: »drsnatý«. — 2) St. stručněji: Der anfang desselben wogs ist hert, ruch vnd schwer, aber das end ist gar eben, gerecht vnd vber ring. — 3) Leicht vnd eben vnd nicht buchlot. — *) Einen seiner edlen rät. — 5) Ich beger mich zu den füssen des königs zuantworten. — 6) Pr.: »jednu pěknou«. — 7) Viz Kn. Ezop. III, 13.
Strana 39
39 a za ně bogowali a wlky zaháněli. Vznawſſe to wlcý, že oni čaſto w tom bogi muſegij prohráti, a toho že gſú pſy přijčina, poſlali k owcým poíly ſwé, žádagijc na nijch wěčného pokoge, toliko s tijmto nagednánijm, 1) aby owce pſy pro wywarowánij wſſeho zlého domněnij wlkuom za towaryſſe2 dali a w gegich ſtráž ge poddali. Bláznowé owce weſſly s wlky w pokog a ſmlúwě gegijch vwěřili; wlcý pſy preč odwedli, a ge zbiwſſe, roztrhali. Potom, když koli chtěli, mohli owce beze wífij překážky přemocy a ſežrati.« Tu rozpráwku když Ezop powěděl, lidé z Sámu, kteřijž gi ſlyfſeli, byli na tom, aby Ezopa žádnau měrau králi nepoſýlali. Ezop pak nechtěl tomu, což oni mezy ſebau zawřeli, powoliti, ale 10 plawil ſe přes moře k králi a oſobně ſe před nijm poſtawil. Vhlédaw ho pak král Kréfus, welice ſe podiwil a řekl: »Tentoliž geſt přijčinau, že Sámfſtij nechtěgij mému rozkazu poſlufſnij býti?« K tomu řekl Ezop, ohláſyw ſe, takto: »Neymocněgffij králi, vá nižádnau mocý ani nuzý, ale dobro- wolně beze wſícho přinucenij k wám ſem přiſſel a před wámi ſe poſtawil, 15 5 P e P A ( Tře - té naděge gſa k wám y také dowěrnoſti, že mne dobrowolně ſlyfeti rá- čijte.« Když pak mu giž mluwiti ſe dopuſtilo, a toho mu přáli, wece:3) »Ged- dnoho čaſu když geden chudý člowěk ptáky lapal, chytil také cžwrčka. Ten porozuměw tomu, že by [22b] gey chtěl zabiti, řekl k ptáčnijku: „Proſým tebe, ne zabijgey mne bez přijčiny, nebť žádné ſíkody ne činijm ani 20 na wobilij, ani také chmele obžijrám, ale toliko s radoſtj a s wesſelijm ſkákage s pomocý křijdel mých, zpijwánijm ſwým lidi, kteřijž tudy pomij- gegij, obwesſelugi a w dobrau myſl ge vwodijm, a ceſty y práce gijm vkra- cugi. Také nic we mně nenagdeſs, než toliko ſamey ten hlas.' Slyſſe to ptáčnijk, putil cžwrčka z ruky. Tak vá také proſým, králi, aby ty mne 25 bjdného a nevžitečného ne ráčil bez winny zabijgeti, neb vá nechcy, anižť také mohu pro mdlobu žiwota mého, žádnému nepráwě včiniti; toliko mluwijm, což vžitečného a proſpěííného by býti lidem ſmrtedlným mohlo.« Y podiwil ſe král té geho řeči, a miloſrdenſtwijm hnut gſa, řekl k Ezopowi: 1) Mit eim einigen geding. — 2) Zu gisel. — 3) Halm. č. 172. — Lepař č. 297.
39 a za ně bogowali a wlky zaháněli. Vznawſſe to wlcý, že oni čaſto w tom bogi muſegij prohráti, a toho že gſú pſy přijčina, poſlali k owcým poíly ſwé, žádagijc na nijch wěčného pokoge, toliko s tijmto nagednánijm, 1) aby owce pſy pro wywarowánij wſſeho zlého domněnij wlkuom za towaryſſe2 dali a w gegich ſtráž ge poddali. Bláznowé owce weſſly s wlky w pokog a ſmlúwě gegijch vwěřili; wlcý pſy preč odwedli, a ge zbiwſſe, roztrhali. Potom, když koli chtěli, mohli owce beze wífij překážky přemocy a ſežrati.« Tu rozpráwku když Ezop powěděl, lidé z Sámu, kteřijž gi ſlyfſeli, byli na tom, aby Ezopa žádnau měrau králi nepoſýlali. Ezop pak nechtěl tomu, což oni mezy ſebau zawřeli, powoliti, ale 10 plawil ſe přes moře k králi a oſobně ſe před nijm poſtawil. Vhlédaw ho pak král Kréfus, welice ſe podiwil a řekl: »Tentoliž geſt přijčinau, že Sámfſtij nechtěgij mému rozkazu poſlufſnij býti?« K tomu řekl Ezop, ohláſyw ſe, takto: »Neymocněgffij králi, vá nižádnau mocý ani nuzý, ale dobro- wolně beze wſícho přinucenij k wám ſem přiſſel a před wámi ſe poſtawil, 15 5 P e P A ( Tře - té naděge gſa k wám y také dowěrnoſti, že mne dobrowolně ſlyfeti rá- čijte.« Když pak mu giž mluwiti ſe dopuſtilo, a toho mu přáli, wece:3) »Ged- dnoho čaſu když geden chudý člowěk ptáky lapal, chytil také cžwrčka. Ten porozuměw tomu, že by [22b] gey chtěl zabiti, řekl k ptáčnijku: „Proſým tebe, ne zabijgey mne bez přijčiny, nebť žádné ſíkody ne činijm ani 20 na wobilij, ani také chmele obžijrám, ale toliko s radoſtj a s wesſelijm ſkákage s pomocý křijdel mých, zpijwánijm ſwým lidi, kteřijž tudy pomij- gegij, obwesſelugi a w dobrau myſl ge vwodijm, a ceſty y práce gijm vkra- cugi. Také nic we mně nenagdeſs, než toliko ſamey ten hlas.' Slyſſe to ptáčnijk, putil cžwrčka z ruky. Tak vá také proſým, králi, aby ty mne 25 bjdného a nevžitečného ne ráčil bez winny zabijgeti, neb vá nechcy, anižť také mohu pro mdlobu žiwota mého, žádnému nepráwě včiniti; toliko mluwijm, což vžitečného a proſpěííného by býti lidem ſmrtedlným mohlo.« Y podiwil ſe král té geho řeči, a miloſrdenſtwijm hnut gſa, řekl k Ezopowi: 1) Mit eim einigen geding. — 2) Zu gisel. — 3) Halm. č. 172. — Lepař č. 297.
Strana 40
40 »Yáť tobě žiwota twého ne dáwám, ale ſamo ſítěſtij. Protož, žádáſſ-li čeho, powěz, a máť dáno býti.« K tomu řekl Ezop: »Gedinké wěcy žádám, aby cynži a berni Sámſkým odpuſtil.« Wece Kréſus král: »Nu, nechť geſt od- puſſtěna.« Tu hned Ezop padl před králem a děkowal mu z toho, že ho woſlyſſeti ne ráčil. Potom ſkládal tyto rozpráwky, kteréž geſſtě podnes ſe nalézagij, tomu giſtému 1) králi ke cti. A hned potom wzaw liſty od krále k měſſtianom, že ſau ſwobodnij a nemagij platiti žádných cynžij a poplatkuow ani bernij, do Sámu ſe zasſe plawil, znaminitě2) a bohatě od krále mnohými dary gſa- 10 obdarowán. Měfſtiané přiwijtali Ezopa a s naywětílij ctij ho přigali, a wſſecka radda y obec proti němu wyſíli; a přes to wſſecko měſto pod mágem ſedělo, trawau ſe poſypalo a giným wesſelijm y tancy ozdowáno bylo. Tu geſt vweden Ezop na mijſto, kdež wěcy obecné ſe oznamugij, a dal gijm králowtké liſty, 4) prawě gim, kterak král berně, poplatky y cynže 15 gim odpauſſtij a ge při gegich ſwobodě zuostawuge. Po některém pak čaſu táhl [23a] Ezop z Sámu preč ſkrze mnohé země a kraginy, dáwage lidu rozličná naučenij w rozpráwkách a w podo- benſtwijch, a včil lidi po wſſech těch zemijch, ſkrze kteréž táhl. Přiſſed pak do Babilonu a tu ſwau maudroſt oznámiw, od krále Licera5) byl welice ctěn. Neb toho čaſu byl ten obyčeg mezy králi, když magijce pokog" ſkryté otázky a zatmělé na ſe wydáwali, yakožto pohádky něgaké, a ty ſobě pfané poſýlali, tak pro kratochwijl a žert, a když ti, kterýmž poſlány byly, wyložiti gich nemohli, tehda tomu, od kohož k němu ty pohádky poſlány byly, zasſe s těmi dary, o kteréž ſe založili, 7) poſýlali. Ezop pak vměl ty hádanky a otázky maudře a rozumně wykládati y na ně odpowěď dáwati, geſto tudy ſkrze ſwé wýklady znamenitého a welice mocného pána ſwého dělal. K tomu wymeyſſlel králi zwláftnj a neſleychané pohádky a otázky, kteréž by měl gineym králuom k hádanij a k wykládanij poſýlati a když který na ně nevměl odpowědi dáti a gich wyložiti, ten hned muſyl 30 tomu králi daň dáti. A tak králowſtwij Babilonſké rozſſijřeno, rozhláſſeno a wyſoce w poctiwoſti rozneſeno bylo. Dále potom, když Ezop žádného syna neměl, ſám ſobě zwolil gednoho doſti podobného mládence za ſyna, gménem Enum, kteréhož před krále čaſto wodil, gemu gey porúčege a zchwaluge, yako by geho wlaſtnij syn 35 byl. Ten giſtý Enus potom obcowal s geho kuběnau, a obáwage ſe, kdyby ſe někdy Ezop toho dowěděl,8) že by ſe na něg těžce rozhněwal, a tak newinně oſočil ho k králi, 2) vdělaw ffaleſſné liſty pod gménem Ezopowým k těm, kteřijž proti králi byli, a zapečetiw ge sekrétem Ezopowým, poſlal ge k králi. Ti pak liſtowé toto w ſobě zawijrali, že přiřijká a připowijdá králi 5 20 25 1) Dem selbigen. — 2) Omyl za: »znamenitě«. — 3) Omyl za »ozdobováno«. — Daruber was die gantz statt mit laub, grasz vnd ander freüden, mit tantzen gezieret. — 4) Liesz vorlesen. — 5) Dle řečt.: Aóxyoos. St. Licurus. — 3) St. nemá. Řečt.: slouvav švovres. — 1 Sendet er dem anderen bestimpt gaben. — 5) St. nemá věty »kdyby ... dověděl.« — 2) R.: »před králem«.
40 »Yáť tobě žiwota twého ne dáwám, ale ſamo ſítěſtij. Protož, žádáſſ-li čeho, powěz, a máť dáno býti.« K tomu řekl Ezop: »Gedinké wěcy žádám, aby cynži a berni Sámſkým odpuſtil.« Wece Kréſus král: »Nu, nechť geſt od- puſſtěna.« Tu hned Ezop padl před králem a děkowal mu z toho, že ho woſlyſſeti ne ráčil. Potom ſkládal tyto rozpráwky, kteréž geſſtě podnes ſe nalézagij, tomu giſtému 1) králi ke cti. A hned potom wzaw liſty od krále k měſſtianom, že ſau ſwobodnij a nemagij platiti žádných cynžij a poplatkuow ani bernij, do Sámu ſe zasſe plawil, znaminitě2) a bohatě od krále mnohými dary gſa- 10 obdarowán. Měfſtiané přiwijtali Ezopa a s naywětílij ctij ho přigali, a wſſecka radda y obec proti němu wyſíli; a přes to wſſecko měſto pod mágem ſedělo, trawau ſe poſypalo a giným wesſelijm y tancy ozdowáno bylo. Tu geſt vweden Ezop na mijſto, kdež wěcy obecné ſe oznamugij, a dal gijm králowtké liſty, 4) prawě gim, kterak král berně, poplatky y cynže 15 gim odpauſſtij a ge při gegich ſwobodě zuostawuge. Po některém pak čaſu táhl [23a] Ezop z Sámu preč ſkrze mnohé země a kraginy, dáwage lidu rozličná naučenij w rozpráwkách a w podo- benſtwijch, a včil lidi po wſſech těch zemijch, ſkrze kteréž táhl. Přiſſed pak do Babilonu a tu ſwau maudroſt oznámiw, od krále Licera5) byl welice ctěn. Neb toho čaſu byl ten obyčeg mezy králi, když magijce pokog" ſkryté otázky a zatmělé na ſe wydáwali, yakožto pohádky něgaké, a ty ſobě pfané poſýlali, tak pro kratochwijl a žert, a když ti, kterýmž poſlány byly, wyložiti gich nemohli, tehda tomu, od kohož k němu ty pohádky poſlány byly, zasſe s těmi dary, o kteréž ſe založili, 7) poſýlali. Ezop pak vměl ty hádanky a otázky maudře a rozumně wykládati y na ně odpowěď dáwati, geſto tudy ſkrze ſwé wýklady znamenitého a welice mocného pána ſwého dělal. K tomu wymeyſſlel králi zwláftnj a neſleychané pohádky a otázky, kteréž by měl gineym králuom k hádanij a k wykládanij poſýlati a když který na ně nevměl odpowědi dáti a gich wyložiti, ten hned muſyl 30 tomu králi daň dáti. A tak králowſtwij Babilonſké rozſſijřeno, rozhláſſeno a wyſoce w poctiwoſti rozneſeno bylo. Dále potom, když Ezop žádného syna neměl, ſám ſobě zwolil gednoho doſti podobného mládence za ſyna, gménem Enum, kteréhož před krále čaſto wodil, gemu gey porúčege a zchwaluge, yako by geho wlaſtnij syn 35 byl. Ten giſtý Enus potom obcowal s geho kuběnau, a obáwage ſe, kdyby ſe někdy Ezop toho dowěděl,8) že by ſe na něg těžce rozhněwal, a tak newinně oſočil ho k králi, 2) vdělaw ffaleſſné liſty pod gménem Ezopowým k těm, kteřijž proti králi byli, a zapečetiw ge sekrétem Ezopowým, poſlal ge k králi. Ti pak liſtowé toto w ſobě zawijrali, že přiřijká a připowijdá králi 5 20 25 1) Dem selbigen. — 2) Omyl za: »znamenitě«. — 3) Omyl za »ozdobováno«. — Daruber was die gantz statt mit laub, grasz vnd ander freüden, mit tantzen gezieret. — 4) Liesz vorlesen. — 5) Dle řečt.: Aóxyoos. St. Licurus. — 3) St. nemá. Řečt.: slouvav švovres. — 1 Sendet er dem anderen bestimpt gaben. — 5) St. nemá věty »kdyby ... dověděl.« — 2) R.: »před králem«.
Strana 41
41 tomu, že pilnoſt chce přičiniti, aby mohl wíſecky pohádky vhodnauti a na ně odpowědi ſluffné dáwati [23b]. Wida ty liſty král Lycerus zapečetěné sekrétem Ezopowým, vwěřil toho Enowi, a welice ſe zarmútiw, rozhněwal ſe na Ezopa, a rozkázal Hermipowi, aby hned bez meſſkánij kázal ho za- biti. Ale Hermippus přál mnoho dobrého Ezopowi a chowal ho dlauhý čas w gednom tayném hrobě. Wſſak proto ſtatek geho byl Enowi dán. Po některém pak čaſu, když ſe ta powěſt rozneſla, yak by Ezop za- hynúti měl, hned potom král Egiptíký, Nektenabus, 1) poſlal něgaké otázky a pohádky w liſtech králi Lycerowi, kteréž takto a k tomuto rozumu pſány byly: »Nektenabus, král Egiptſký, králi Babilonſkému Lycerowi wzkazuge 10 pozdrawenij. Chtěl ſem wěži stawěti, kteráž by nedoſahowala nebe ani země. Proſým tebe, že mi ty zednijky a dělnijky pofflefs, kteřijž by mi gi vſtawěli. Na to když mi odpowěd dáſs, za deſet léth beř daň a duochody z zemij mých.« Slyffew Lycerus toto wzkázanij, náramně ſmuten byl, a z weliké auzkofti a zámutku poſlaw pro maudré ſwé, aby na tu otázku odpowěd 15 5 ☞ ☞ dali, gijm rozkázal. Když pak wſſickni ti geho mudrcy w pochybnoſti byli a té otázce odpowědjti nemohli, padl Lycerus na zemi, a řekl těžce wzdy- chage: »Běda mně, že gſem kdy slaup a podporu králowſtwij mého ztratil! Yaká gedné přijčina mne k tomu přiwedla, že ſem dopuſtil Ezopa zabiti!« Znage pak Hermippus welmi zarmauceného pána ſwého,2) wſſed k ně 24a]mu, 20 řekl: »Nemáſs ſe tak přijliſs welmi rmauti 3) ani ſtarati, nebť ſem ho nedal zabiti, ale wždycky ſem to přemyſſlowal, že když tehdyž tobě toho lijto bude. Protož wězyž to, že ten, kteréhožs rozkázal zabiti, geſſtě žiw geſt; a pro ſtrach boge ſe tebe, w gednom hrobě až do dneſſnijho dne ſem gey žiwého dochowal.« Slyſſe to král, hned wſtal nahoru s welikú radoſtij, 25 a obgaw Hermippa rukama ſwýma, řekl: »Geſt-li to prawda, yakož prawijſs, a Ezop žiw geſt, tehda gſy mi tento dneſſnij den k wěčné radoſti a k we- sſelij, dokudž ſem žiw, přiwedl; neb geſtližes gey při žiwotě zachowal, mé 1) Dle řečt.: Nsursvaßó. St.: Nectanabus. — 2) Den vnmůt des künigs. — 3) Omyl za »rmautiti«.
41 tomu, že pilnoſt chce přičiniti, aby mohl wíſecky pohádky vhodnauti a na ně odpowědi ſluffné dáwati [23b]. Wida ty liſty král Lycerus zapečetěné sekrétem Ezopowým, vwěřil toho Enowi, a welice ſe zarmútiw, rozhněwal ſe na Ezopa, a rozkázal Hermipowi, aby hned bez meſſkánij kázal ho za- biti. Ale Hermippus přál mnoho dobrého Ezopowi a chowal ho dlauhý čas w gednom tayném hrobě. Wſſak proto ſtatek geho byl Enowi dán. Po některém pak čaſu, když ſe ta powěſt rozneſla, yak by Ezop za- hynúti měl, hned potom král Egiptíký, Nektenabus, 1) poſlal něgaké otázky a pohádky w liſtech králi Lycerowi, kteréž takto a k tomuto rozumu pſány byly: »Nektenabus, král Egiptſký, králi Babilonſkému Lycerowi wzkazuge 10 pozdrawenij. Chtěl ſem wěži stawěti, kteráž by nedoſahowala nebe ani země. Proſým tebe, že mi ty zednijky a dělnijky pofflefs, kteřijž by mi gi vſtawěli. Na to když mi odpowěd dáſs, za deſet léth beř daň a duochody z zemij mých.« Slyffew Lycerus toto wzkázanij, náramně ſmuten byl, a z weliké auzkofti a zámutku poſlaw pro maudré ſwé, aby na tu otázku odpowěd 15 5 ☞ ☞ dali, gijm rozkázal. Když pak wſſickni ti geho mudrcy w pochybnoſti byli a té otázce odpowědjti nemohli, padl Lycerus na zemi, a řekl těžce wzdy- chage: »Běda mně, že gſem kdy slaup a podporu králowſtwij mého ztratil! Yaká gedné přijčina mne k tomu přiwedla, že ſem dopuſtil Ezopa zabiti!« Znage pak Hermippus welmi zarmauceného pána ſwého,2) wſſed k ně 24a]mu, 20 řekl: »Nemáſs ſe tak přijliſs welmi rmauti 3) ani ſtarati, nebť ſem ho nedal zabiti, ale wždycky ſem to přemyſſlowal, že když tehdyž tobě toho lijto bude. Protož wězyž to, že ten, kteréhožs rozkázal zabiti, geſſtě žiw geſt; a pro ſtrach boge ſe tebe, w gednom hrobě až do dneſſnijho dne ſem gey žiwého dochowal.« Slyſſe to král, hned wſtal nahoru s welikú radoſtij, 25 a obgaw Hermippa rukama ſwýma, řekl: »Geſt-li to prawda, yakož prawijſs, a Ezop žiw geſt, tehda gſy mi tento dneſſnij den k wěčné radoſti a k we- sſelij, dokudž ſem žiw, přiwedl; neb geſtližes gey při žiwotě zachowal, mé 1) Dle řečt.: Nsursvaßó. St.: Nectanabus. — 2) Den vnmůt des künigs. — 3) Omyl za »rmautiti«.
Strana 42
42 5 králowſtwij ſy vpewnil.« Y přikázal, aby gey hned k němu přiwedli. Ezop giž byl hubený, bijdný, fíkaredý. A když před krále přiſſel, obrátiw ſe král od něho a těžce wzdechnuw, řekl: »Hned zmeg a woblec gey.« Když pak Ezop zmyt byl a w ffaty giné oblečen, sſel na ſýň krá- lowſkau, a pozdrawiw krále poctiwoſtij, kteráž na něho ſluſſela, wyprawowal wěc ſwau králi, kterak geſt od zwoleného ſwého syna, newinný gſa, křijwě omluwen a oſočen. Tu král hned rozkázal, aby toho Enum hned tau ſmrtj, kterauž měl Ezop ſgijti, z ſwěta ſprowodili. Ale Ezop proſyl krále, aby mu gey w moc geho dal. Potom wzaw král ten liſt od Nektenába, 10 dal gey Ezopowi čijíti; a Ezop přeběhw gey, nedal na něg žádné odpowědi, než wece k králi: »Králi miloſtiwý, piſs zasſe w tato ſlowa a tento rozum, že, yakž zyma pomine,1) hned mu chcefs dělnijky poſlati, kteřijž by gemu tu wěži ſtawěli, a chceſs mu také toho čaſu odpowěd dáti na geho wſſecky otázky.« Král poſlal hned zasſe toho potla z Egipta domuow, s takowými 15 lifty, yakž mu Ezop radil. ☞ Potom rozkázal, aby Ezopowi wſſecken statek geho zasſe dali, a w prwnij hodnoſti aby ho poſtawili. A dal Enum Ezopowi, aby s nim dělal, co by chtěl, a pomítil ſe nad nim podlé ſwé wuole. Ale Ezop do- brotijwě [24b] s nijm nakládal, treſtal ho a wedl s pilnoſtij takowými 20 lowy: »Synu, na včenij má pamatuog a ge w pokogném srdcy ſlož, neb w cyzých wěcech my maudřij ſme, giným radu dáwáme, ale ſamy2) ſobě raditi ne vmijme; gſy-li ty pak cžlowěk, tehda myll, aby lidíké wuoli poddán byl. Boha máſs nade wſſecko ctijti, a takť ſe wſſecky wěcy ſſtiaſtně po- wedau. Králi hleď ſe zachowati, tenť tobě muože čaſem mnohého trápenij 25 vgijti. Cžlowěče, máſs lidſky žiw býti, nad zlými Buoh bude mſtijti. Weliký geſt hřijch člowěka newinného obtijžiti a těžkoſt na něho vwéſti. Proti- wenstwij s dobrau a vdatnau myllij ſnáffeg, proti nepřátelom ſwým zuořiwě a ſměle ſe vkaž, aby tebe nepotupowali; ale přátelom ſwým dobrotiwý, powolný, y ſlužebný buď, proto aby oni tobě den ode dne dobrého přáli. 1) So bald der winter hinkom (cum hiemps transiret). — 2) R. správně: »sami«.
42 5 králowſtwij ſy vpewnil.« Y přikázal, aby gey hned k němu přiwedli. Ezop giž byl hubený, bijdný, fíkaredý. A když před krále přiſſel, obrátiw ſe král od něho a těžce wzdechnuw, řekl: »Hned zmeg a woblec gey.« Když pak Ezop zmyt byl a w ffaty giné oblečen, sſel na ſýň krá- lowſkau, a pozdrawiw krále poctiwoſtij, kteráž na něho ſluſſela, wyprawowal wěc ſwau králi, kterak geſt od zwoleného ſwého syna, newinný gſa, křijwě omluwen a oſočen. Tu král hned rozkázal, aby toho Enum hned tau ſmrtj, kterauž měl Ezop ſgijti, z ſwěta ſprowodili. Ale Ezop proſyl krále, aby mu gey w moc geho dal. Potom wzaw král ten liſt od Nektenába, 10 dal gey Ezopowi čijíti; a Ezop přeběhw gey, nedal na něg žádné odpowědi, než wece k králi: »Králi miloſtiwý, piſs zasſe w tato ſlowa a tento rozum, že, yakž zyma pomine,1) hned mu chcefs dělnijky poſlati, kteřijž by gemu tu wěži ſtawěli, a chceſs mu také toho čaſu odpowěd dáti na geho wſſecky otázky.« Král poſlal hned zasſe toho potla z Egipta domuow, s takowými 15 lifty, yakž mu Ezop radil. ☞ Potom rozkázal, aby Ezopowi wſſecken statek geho zasſe dali, a w prwnij hodnoſti aby ho poſtawili. A dal Enum Ezopowi, aby s nim dělal, co by chtěl, a pomítil ſe nad nim podlé ſwé wuole. Ale Ezop do- brotijwě [24b] s nijm nakládal, treſtal ho a wedl s pilnoſtij takowými 20 lowy: »Synu, na včenij má pamatuog a ge w pokogném srdcy ſlož, neb w cyzých wěcech my maudřij ſme, giným radu dáwáme, ale ſamy2) ſobě raditi ne vmijme; gſy-li ty pak cžlowěk, tehda myll, aby lidíké wuoli poddán byl. Boha máſs nade wſſecko ctijti, a takť ſe wſſecky wěcy ſſtiaſtně po- wedau. Králi hleď ſe zachowati, tenť tobě muože čaſem mnohého trápenij 25 vgijti. Cžlowěče, máſs lidſky žiw býti, nad zlými Buoh bude mſtijti. Weliký geſt hřijch člowěka newinného obtijžiti a těžkoſt na něho vwéſti. Proti- wenstwij s dobrau a vdatnau myllij ſnáffeg, proti nepřátelom ſwým zuořiwě a ſměle ſe vkaž, aby tebe nepotupowali; ale přátelom ſwým dobrotiwý, powolný, y ſlužebný buď, proto aby oni tobě den ode dne dobrého přáli. 1) So bald der winter hinkom (cum hiemps transiret). — 2) R. správně: »sami«.
Strana 43
43 Nepřátelom ſwým žaloſti y wſſeho neſſtěſtij žáday, ať by ne mohli ſſkoditi tobě, ale přátelom ſwým fítěſtij a wſſeckno dobré winffuog. S manželkau ſwau mluw oprawdowé wěcy, a yakož ſluſfij, tak s nij obcuog; nebť ženy gſau wrtké myſli a wiklawé, a když ſe gijm pochlebuge, ke zlému naklo- něny býwagij. Newěrného a zlého towaryšſtwa ſe waruog, neb nechť ſe lotru yak chce dobře wede, protoť ſwé chytrofti nenechá. Raděgi vžijway vſſij nežli yazyku, neb yazyk muſýſs miſtrowati a pro něg ſe mnoho včiti v také mnoho pokuſyti.1) Mezy ožralcy málo mluw, neb tu ſe za mau- 25a; drého ne počtefs, než poſmijwatiť ſe budau. Těm ne záwid, kterýmž ſſtěſtij přege, ale raděgi s nimi ſe raduog; neb záwiſt žádnému wijce ne- 10 ſſkodij yako tomu, kdož záwidij. Cželádku ſwau w přijznij choway, aby ſe toliko tebe ne báli yako pána, ale yako toho, kterýž gijm wſſeho dobrého přegeſs, ofteychali. Odtud2) zachoway, ať by ſe řeč před rozumem ne vtijkala. Nikdá ſe neſtyď, když ſe máſs čemu dobrému včiti. Ženě ſe tayných wěcý ne ſwěřuog, neb geft ona blekotná a plitkawá.3) Což každý den prácý 15 5 ☞ V — QS — Am ſwau zýſkáſs, toho k budaucýmu čaſu přiſpořúg, neb lépe geſt, aby ne- přáteluom po ſmrti zuoſtalo, než by, dokudž by žiw byl, od přátel opufítěn gſa, z potřeby žebrati měl. Pozdrawuog rád, neb y pſy, wrtijce wocaſy, chleba ſobě zatluhugij. Welmi mrzká a nepřijgemná wěc geſt žerty z chudijch mijti a gijm ſe poſmijwati. Což vžitečného geft, tomu ſe včiti ne přeſtáway 20 a po múdroſti vſtawičně ſe ptay. Což od koho wypuogčijſs, to zasſe nawrať, což nayſpijſs muožeſs, ať by potom tijm wochotněgij puogčili. Muožeſſ-li komu co proſpěti, toho ſobě včiniti ne obtěžuog. Lehké žwáče a zlolagce z domu wyháněg. Swých flow y ſkutkúw přátelom ſwým mlčeliwým ſe ſwěřúg, wſſak tak dělay, aby toho potom nepykal. Geſtližeť na tě neſítěſtij 25 přigede,4) toho těžce nenos, ale lehkomyslně sobě to obrať. Zlým a zlobiwým5) rady ne dáway, we zlých mrawijch a obyčegijch žádného ne náſleduog. K hoſtem a k přeſpolnijm6) wesſele ſe vkazúg, aby tebe též tijm wděčněgij, 1) St. jen: Die zungen soltu meistern. — 2) Omyl misto: »stud« (behalt die schame, verecundiam serva). — 3) Sie ist alweg bereit zu rumoren. — 4) R. správněji: »přijde« (wan dir widerwertigkeit erstond). — 5) Vnfrummen vnd schalckhafftigen. — 6) Bilgeren.
43 Nepřátelom ſwým žaloſti y wſſeho neſſtěſtij žáday, ať by ne mohli ſſkoditi tobě, ale přátelom ſwým fítěſtij a wſſeckno dobré winffuog. S manželkau ſwau mluw oprawdowé wěcy, a yakož ſluſfij, tak s nij obcuog; nebť ženy gſau wrtké myſli a wiklawé, a když ſe gijm pochlebuge, ke zlému naklo- něny býwagij. Newěrného a zlého towaryšſtwa ſe waruog, neb nechť ſe lotru yak chce dobře wede, protoť ſwé chytrofti nenechá. Raděgi vžijway vſſij nežli yazyku, neb yazyk muſýſs miſtrowati a pro něg ſe mnoho včiti v také mnoho pokuſyti.1) Mezy ožralcy málo mluw, neb tu ſe za mau- 25a; drého ne počtefs, než poſmijwatiť ſe budau. Těm ne záwid, kterýmž ſſtěſtij přege, ale raděgi s nimi ſe raduog; neb záwiſt žádnému wijce ne- 10 ſſkodij yako tomu, kdož záwidij. Cželádku ſwau w přijznij choway, aby ſe toliko tebe ne báli yako pána, ale yako toho, kterýž gijm wſſeho dobrého přegeſs, ofteychali. Odtud2) zachoway, ať by ſe řeč před rozumem ne vtijkala. Nikdá ſe neſtyď, když ſe máſs čemu dobrému včiti. Ženě ſe tayných wěcý ne ſwěřuog, neb geft ona blekotná a plitkawá.3) Což každý den prácý 15 5 ☞ V — QS — Am ſwau zýſkáſs, toho k budaucýmu čaſu přiſpořúg, neb lépe geſt, aby ne- přáteluom po ſmrti zuoſtalo, než by, dokudž by žiw byl, od přátel opufítěn gſa, z potřeby žebrati měl. Pozdrawuog rád, neb y pſy, wrtijce wocaſy, chleba ſobě zatluhugij. Welmi mrzká a nepřijgemná wěc geſt žerty z chudijch mijti a gijm ſe poſmijwati. Což vžitečného geft, tomu ſe včiti ne přeſtáway 20 a po múdroſti vſtawičně ſe ptay. Což od koho wypuogčijſs, to zasſe nawrať, což nayſpijſs muožeſs, ať by potom tijm wochotněgij puogčili. Muožeſſ-li komu co proſpěti, toho ſobě včiniti ne obtěžuog. Lehké žwáče a zlolagce z domu wyháněg. Swých flow y ſkutkúw přátelom ſwým mlčeliwým ſe ſwěřúg, wſſak tak dělay, aby toho potom nepykal. Geſtližeť na tě neſítěſtij 25 přigede,4) toho těžce nenos, ale lehkomyslně sobě to obrať. Zlým a zlobiwým5) rady ne dáway, we zlých mrawijch a obyčegijch žádného ne náſleduog. K hoſtem a k přeſpolnijm6) wesſele ſe vkazúg, aby tebe též tijm wděčněgij, 1) St. jen: Die zungen soltu meistern. — 2) Omyl misto: »stud« (behalt die schame, verecundiam serva). — 3) Sie ist alweg bereit zu rumoren. — 4) R. správněji: »přijde« (wan dir widerwertigkeit erstond). — 5) Vnfrummen vnd schalckhafftigen. — 6) Bilgeren.
Strana 44
44 5 když by wandrowal, přigali. Dobré včenij geſt naylepſſij lékařſtwij proti myfli neřestem. Tenť práwě fitiastney ſlauti muože, ktož wěrného přijtele má. Nic tak teyného nenij, aby toho čas na gewo ne wynell.« Tau takowau zpráwau a včenijm giž napraweného1) nechal Ezop Ena odgijti. A Enus z toho včenij ſám k ſobě přiſſed, welice toho želel, že Ezopa tak těžce obža 25b]lowal a ſkuoro o hrdlo připrawil. Y zaſtekſſi ſobě, wſſed na gednu přewelmi wyſokú wěži, a s nij doluo lkočil, a tak hanebně žiwot ſwuog ſkonal, neb také zle žiw byl. Když ſe pak giž ty wěcy wykonaly, kázal Ezop ptáčnijky ſwolati, 10 a rozkázal gijm, aby mu čtyři mladé orly zgednali, a ti aby byli z poko- lenij welikých orluow. A když mu ge přineſli, včil ge, wábě ſe s nimi, nahoru a doluow za masſem létati, a k nohám gim přiwázal korbičky k tomu připrawené, a do nich malá pacholátka s masſem wſadil, a yakž oni koli tijm masſem hnuli, nahoru a neb doluow za ſebau ge wábijce, tak 15 ſe y hned ti orlowé obrátili a za tijm masſem letěli. Když pak giž ti ptácy hotowj byli, a dnowé delífij byli, Ezop táhl přes moře s dopufítěnijm“ krále Lycera do Egiptu, s dowěrnoſtij a s welikau naděgij, že těm z Egiptu weliký diw včinij a vkáže. Widauce pak Egiptſſtij welikau nepodobu při Ezopowi, měli z něho poſměch a za lehkého keykléře gey pokládali. A tomu 20 nerozuměli, aby čaſem ſſkaredé nádoby3) balſam w ſobě držely, a to gell naydražílij wěc ze wſſech tekuteych wěcý, a welmi čaſto nayčiſtſfij wijno z hliněnných nádob4) ſe pige. W tom ſſel Ezop na palác králowſký a vpadl před králem na kolena. Král ho přijwětiwě přiwijtal, ſedě w ſwém mage- ſtátu, a řekl k němu: »Komu mne přirownáwáſs?« Ezop řekl: »Přirownáwám 25 tebe k sluncy, neb ſe ſwijtiiſs [26a] yakožto kolo ſlunečné, a twogi bliſſtij ſe okolo tebe yakožto bletk, kterýž slunce z ſebe wydáwá.« K tomu řek Nektenábus: »Kterak ſſacugeſs králowſtwij Lycera proti mému?« Ezop vſſkrnuw ſe, řekl: »Nenij pod twým, ale mnohem wijce nad twým; neb takowým zpuoſobem, yakž slunce zaſtěňuge měſýc, takť zaſtěňuge králowſtwij 30 Lycera ſwým bletkem králoſtwij twé.« Nektenabus podiwil ſe tak rychlé odpowědi a proſtrannému wypo- wijdanj geho a řekl: »Přiwed-lis5) mi ty dělnijky, kteřijž tu wěži ſtawěti magij?« Ezop řekl: »A pročež bych ne přiwedl, gednom") mi vkaž mijſto, kde gi stawěti chceſs.« Král hned wyſſel z měſta na pole a vkázal mu mijſto, kde by gi ſtawěti chtěl. Ezop poſadil na čtyři vhly toho mijſta ty čtyři worly s těmi korbičkami a neb pytlijky k tomu připrawenými, a ta pacholata w těch pytlijcých přiwázal worlúm k nohám, kterýmž masſo na rožnijch7) do rukau dal, a kázal gijm, aby to masſo wyſoko nahoru wy- zdwihli. A když worlowé za tijm masſem wdy nahoru letěli, pacholata 40 křičijce wéleli8) ſobě kamenij a wápna podáwati y giných potřeb k ſtawenij, 35 1) St. nemá. — 2) R: »s odpuštěním«. — 3) Schnöde fasz. — 4) Vsz irden krausen. — 5) Pr.: »již-lis mi přivedl«. — 6) R.: »jedné«. — 7) St. jen: das fleisch in den henden. — 8) Misto: »veleli«; R.: »velili«.
44 5 když by wandrowal, přigali. Dobré včenij geſt naylepſſij lékařſtwij proti myfli neřestem. Tenť práwě fitiastney ſlauti muože, ktož wěrného přijtele má. Nic tak teyného nenij, aby toho čas na gewo ne wynell.« Tau takowau zpráwau a včenijm giž napraweného1) nechal Ezop Ena odgijti. A Enus z toho včenij ſám k ſobě přiſſed, welice toho želel, že Ezopa tak těžce obža 25b]lowal a ſkuoro o hrdlo připrawil. Y zaſtekſſi ſobě, wſſed na gednu přewelmi wyſokú wěži, a s nij doluo lkočil, a tak hanebně žiwot ſwuog ſkonal, neb také zle žiw byl. Když ſe pak giž ty wěcy wykonaly, kázal Ezop ptáčnijky ſwolati, 10 a rozkázal gijm, aby mu čtyři mladé orly zgednali, a ti aby byli z poko- lenij welikých orluow. A když mu ge přineſli, včil ge, wábě ſe s nimi, nahoru a doluow za masſem létati, a k nohám gim přiwázal korbičky k tomu připrawené, a do nich malá pacholátka s masſem wſadil, a yakž oni koli tijm masſem hnuli, nahoru a neb doluow za ſebau ge wábijce, tak 15 ſe y hned ti orlowé obrátili a za tijm masſem letěli. Když pak giž ti ptácy hotowj byli, a dnowé delífij byli, Ezop táhl přes moře s dopufítěnijm“ krále Lycera do Egiptu, s dowěrnoſtij a s welikau naděgij, že těm z Egiptu weliký diw včinij a vkáže. Widauce pak Egiptſſtij welikau nepodobu při Ezopowi, měli z něho poſměch a za lehkého keykléře gey pokládali. A tomu 20 nerozuměli, aby čaſem ſſkaredé nádoby3) balſam w ſobě držely, a to gell naydražílij wěc ze wſſech tekuteych wěcý, a welmi čaſto nayčiſtſfij wijno z hliněnných nádob4) ſe pige. W tom ſſel Ezop na palác králowſký a vpadl před králem na kolena. Král ho přijwětiwě přiwijtal, ſedě w ſwém mage- ſtátu, a řekl k němu: »Komu mne přirownáwáſs?« Ezop řekl: »Přirownáwám 25 tebe k sluncy, neb ſe ſwijtiiſs [26a] yakožto kolo ſlunečné, a twogi bliſſtij ſe okolo tebe yakožto bletk, kterýž slunce z ſebe wydáwá.« K tomu řek Nektenábus: »Kterak ſſacugeſs králowſtwij Lycera proti mému?« Ezop vſſkrnuw ſe, řekl: »Nenij pod twým, ale mnohem wijce nad twým; neb takowým zpuoſobem, yakž slunce zaſtěňuge měſýc, takť zaſtěňuge králowſtwij 30 Lycera ſwým bletkem králoſtwij twé.« Nektenabus podiwil ſe tak rychlé odpowědi a proſtrannému wypo- wijdanj geho a řekl: »Přiwed-lis5) mi ty dělnijky, kteřijž tu wěži ſtawěti magij?« Ezop řekl: »A pročež bych ne přiwedl, gednom") mi vkaž mijſto, kde gi stawěti chceſs.« Král hned wyſſel z měſta na pole a vkázal mu mijſto, kde by gi ſtawěti chtěl. Ezop poſadil na čtyři vhly toho mijſta ty čtyři worly s těmi korbičkami a neb pytlijky k tomu připrawenými, a ta pacholata w těch pytlijcých přiwázal worlúm k nohám, kterýmž masſo na rožnijch7) do rukau dal, a kázal gijm, aby to masſo wyſoko nahoru wy- zdwihli. A když worlowé za tijm masſem wdy nahoru letěli, pacholata 40 křičijce wéleli8) ſobě kamenij a wápna podáwati y giných potřeb k ſtawenij, 35 1) St. nemá. — 2) R: »s odpuštěním«. — 3) Schnöde fasz. — 4) Vsz irden krausen. — 5) Pr.: »již-lis mi přivedl«. — 6) R.: »jedné«. — 7) St. jen: das fleisch in den henden. — 8) Misto: »veleli«; R.: »velili«.
Strana 45
45 řkauce: »Podayte nám wápna, podayte kamenj, podayte dřijwij, podayte giných potřeb k ſtawenij!« Wida to Nektenabus, řekl k Ezopowi: »To gest diwná wěc, že lidé w waſfij zemi létati mohau!« Ezop řekl: Gináčť vá newijm, než že drahně gich může létati. [26b] Ale powěz mi, poněwadž člowěk ſy, proč ſe ſmijſs proti Bohu napoly wywyffowati?«1) K tomu řekl Nektenabus: »Ezope, wyznáwám, že gſem přemožen; ale proſým tebe, že mi na mau otázku dáls odpowěd. Rozkázal ſem herky z země Ržecké ſem přiwéti, a ony býwagj mi březý od řechtánij těch koňuow, kteřij ſau w Babiloně.« Ezop řekl: »Zytra ráno chcy tobě na to odpowěd dáti.« Když pak domuow do hoſpody ſwé přiſſed, poručil služebnijkuom ſwým, 10 aby mu kočku polapili, a nebo někde zgednali. Oni hned gemu kočku welikau zgednali, a on gi rozkázal zgewně metlami mrſkati. Vznawſſe to Egiptſftij, chtěli mu tu kočku wzýti, a nemohauce toho včiniti, běželi k králi, wyprawugijce mu, co by ſe dálo. Král rozkázal Ezopa zawolati a řekl k němu: »Proč to děláſs, Ezope? Zda-li newijís, že my pod způsobem kočky 15 5 ctijme Boha?« Neb ten obyčeg geſt w Egiptě, že obraz kočičij nad giné obrazy ctij. Ezop řekl: »Tato kočka této předeſílé nocy králi Lycerowi ſíkodu znamenitú včinila, tak že mu dobrého sítipáka,2) kterýž mu wſſecky hodiny w nocy oznamowal, vdáwila.« K tomu řekl Nektenabus: »Ezope, yá gſem ſe ne nadál, aby na tebe lhati3) ſluſſelo, nebť to býti nemúže, 20 aby kočka za gednu noc do Babilona doběhla a zasſe ſem.« Ezop vſſkrnuw ſe, welice ſe rozchochtal,4) řka: »Takowauž měrau tato kočka do Babilonu doběhla, a zaſe ſem přiběhla, yako herky řechtánijm koňuow z Babilona březý býwagij.« Nektenabus chwálil maudroft Ezopowu nad giné. Druhého dne rozkázal Nektenabus ſwé mudrce ſwolati ze wſſeho 25 měſta řečeného Slunce,5) a powědijti gim o Ezopowi. A zwal6) ge k wečeři, a Ezopa také s nijmi. Když pak k ſtolu ſedli, dij geden z nijch k Ezopowi: 1) Wider ein halben Got setzen (contendere cum semideo). — 2) Ein adlichen kampſhanen. — 3) Omyl za: »lháti.« — 4) Omyl za: »rozchechtal.« St.: Schmollet vnd lacht — 5) Vsz der stat der sonnen. — 6) R.: »vzal«; St.: lud.
45 řkauce: »Podayte nám wápna, podayte kamenj, podayte dřijwij, podayte giných potřeb k ſtawenij!« Wida to Nektenabus, řekl k Ezopowi: »To gest diwná wěc, že lidé w waſfij zemi létati mohau!« Ezop řekl: Gináčť vá newijm, než že drahně gich může létati. [26b] Ale powěz mi, poněwadž člowěk ſy, proč ſe ſmijſs proti Bohu napoly wywyffowati?«1) K tomu řekl Nektenabus: »Ezope, wyznáwám, že gſem přemožen; ale proſým tebe, že mi na mau otázku dáls odpowěd. Rozkázal ſem herky z země Ržecké ſem přiwéti, a ony býwagj mi březý od řechtánij těch koňuow, kteřij ſau w Babiloně.« Ezop řekl: »Zytra ráno chcy tobě na to odpowěd dáti.« Když pak domuow do hoſpody ſwé přiſſed, poručil služebnijkuom ſwým, 10 aby mu kočku polapili, a nebo někde zgednali. Oni hned gemu kočku welikau zgednali, a on gi rozkázal zgewně metlami mrſkati. Vznawſſe to Egiptſftij, chtěli mu tu kočku wzýti, a nemohauce toho včiniti, běželi k králi, wyprawugijce mu, co by ſe dálo. Král rozkázal Ezopa zawolati a řekl k němu: »Proč to děláſs, Ezope? Zda-li newijís, že my pod způsobem kočky 15 5 ctijme Boha?« Neb ten obyčeg geſt w Egiptě, že obraz kočičij nad giné obrazy ctij. Ezop řekl: »Tato kočka této předeſílé nocy králi Lycerowi ſíkodu znamenitú včinila, tak že mu dobrého sítipáka,2) kterýž mu wſſecky hodiny w nocy oznamowal, vdáwila.« K tomu řekl Nektenabus: »Ezope, yá gſem ſe ne nadál, aby na tebe lhati3) ſluſſelo, nebť to býti nemúže, 20 aby kočka za gednu noc do Babilona doběhla a zasſe ſem.« Ezop vſſkrnuw ſe, welice ſe rozchochtal,4) řka: »Takowauž měrau tato kočka do Babilonu doběhla, a zaſe ſem přiběhla, yako herky řechtánijm koňuow z Babilona březý býwagij.« Nektenabus chwálil maudroft Ezopowu nad giné. Druhého dne rozkázal Nektenabus ſwé mudrce ſwolati ze wſſeho 25 měſta řečeného Slunce,5) a powědijti gim o Ezopowi. A zwal6) ge k wečeři, a Ezopa také s nijmi. Když pak k ſtolu ſedli, dij geden z nijch k Ezopowi: 1) Wider ein halben Got setzen (contendere cum semideo). — 2) Ein adlichen kampſhanen. — 3) Omyl za: »lháti.« — 4) Omyl za: »rozchechtal.« St.: Schmollet vnd lacht — 5) Vsz der stat der sonnen. — 6) R.: »vzal«; St.: lud.
Strana 46
46 5 »Yá to prawijm s odpufítěnijm twým, že gſem od Boha ſem potlán, abych s tebau mluwil. Co ty k tomu řijkáſs?« Ezop řekl: »Buoh toho ne žádá, aby ſe lidé [27a] včili lháti, protož twá řeč vkazuge, že negſy Boha bogijcý.« Druhý řekl: »Geft geden weliký chrám, a w tom weliký slaup, na tom ſtogij dwanácte měſt, a každé měſto gell přikryto třidcýti trámy, na kterýchž dwě wěcy1) vtawičně běžij.« Ezop wece: »Tu pohádku děti w Babiloně mohli by vhodnauti. Chrám geſt okrſſlek ſwěta, slaup geſt rok, dwanáct měst geft dwanácte měſýcuow w roce, třidceti trámuow geſt třidceti dnj každého měſýce; dwě wěcy fau, kteréž vſtawičně na njch běžij, 10 den a noc, kteréž, vſtawičně běžijce, gedna druhau žene.« Tu řekl Nekte- nábus k ſwým ſtarffijm:2) »Děge ſe ſprawedliwě, že yá muſým králi Lycerowi daň dáwati.« K tomu geden z rady geho řekl: »My mu chceme gefítě giné pohádky nežli tu wydati. Co geſt to, čehož gſme nikdá neſlyſſeli ani ne widěli?« Ezop řekl: »Ráno wám chcy na to odpowědjti.« A ſſed domů, 15 ſložil ffaleſſný liſt, w kterémž král Nektonábus wyznáwá, že geſt dlužen L9 MI — králi Lycerowi ſſeft ſet tiſýc zlatých,3) a že mu gich Lycerus puogčil, kteréž mu dáti připowěděl w tom čaſu, kterýž pominul; a toho liſtu podal Ne- ktenabowi, když byl na ſwém palácu. Když pak liſt ten čten byl, podiwiw ſe tomu král, řekl k radám ſwým: »Wijte-li, a neb widěli-li ſte, neb ſlyſſeli, 20 že bych yá od krále Lycera té summy wypuogčiti měl?« A oni odpowěděli: »My ſme toho nikdá ne widěli ani ne ſyſſeli.« K tomu ſe hned, tu ſtoge, Ezop přimluwil: »Geſt-li prawda, yakož prawijte, tehda ſem yá wáſfij pohádku vhodl.« A hned Nektenábus zkřikl: »Blahotlawený ſy, Lycéře, pro toho gediného člowijčka!« A hned potlal zasíe Ezop4) domů, y také 25 ty daně králi Lycerowi, kteréž mu propadl, s nijm. Wrátiw ſe pak Ezop zasſe do Babilonu, wyprawowal králi Lycerowi, co w Egiptě dělal, a tu daň a nebo cynži od Nektenaba gemu dal. Protož rozkázal Lycerus, aby Ezopowi ke cti a ſláwě slúp zlatý poſta| 27b]wili, k odplacenij geho dobrých Ikutkuow a činuow. 1) Wiber (mulieres). — 2) Zu seinen öbersten dienern — 4) Tausent pfund silber mille talenta). — 4) Za: »Ezopa«.
46 5 »Yá to prawijm s odpufítěnijm twým, že gſem od Boha ſem potlán, abych s tebau mluwil. Co ty k tomu řijkáſs?« Ezop řekl: »Buoh toho ne žádá, aby ſe lidé [27a] včili lháti, protož twá řeč vkazuge, že negſy Boha bogijcý.« Druhý řekl: »Geft geden weliký chrám, a w tom weliký slaup, na tom ſtogij dwanácte měſt, a každé měſto gell přikryto třidcýti trámy, na kterýchž dwě wěcy1) vtawičně běžij.« Ezop wece: »Tu pohádku děti w Babiloně mohli by vhodnauti. Chrám geſt okrſſlek ſwěta, slaup geſt rok, dwanáct měst geft dwanácte měſýcuow w roce, třidceti trámuow geſt třidceti dnj každého měſýce; dwě wěcy fau, kteréž vſtawičně na njch běžij, 10 den a noc, kteréž, vſtawičně běžijce, gedna druhau žene.« Tu řekl Nekte- nábus k ſwým ſtarffijm:2) »Děge ſe ſprawedliwě, že yá muſým králi Lycerowi daň dáwati.« K tomu geden z rady geho řekl: »My mu chceme gefítě giné pohádky nežli tu wydati. Co geſt to, čehož gſme nikdá neſlyſſeli ani ne widěli?« Ezop řekl: »Ráno wám chcy na to odpowědjti.« A ſſed domů, 15 ſložil ffaleſſný liſt, w kterémž král Nektonábus wyznáwá, že geſt dlužen L9 MI — králi Lycerowi ſſeft ſet tiſýc zlatých,3) a že mu gich Lycerus puogčil, kteréž mu dáti připowěděl w tom čaſu, kterýž pominul; a toho liſtu podal Ne- ktenabowi, když byl na ſwém palácu. Když pak liſt ten čten byl, podiwiw ſe tomu král, řekl k radám ſwým: »Wijte-li, a neb widěli-li ſte, neb ſlyſſeli, 20 že bych yá od krále Lycera té summy wypuogčiti měl?« A oni odpowěděli: »My ſme toho nikdá ne widěli ani ne ſyſſeli.« K tomu ſe hned, tu ſtoge, Ezop přimluwil: »Geſt-li prawda, yakož prawijte, tehda ſem yá wáſfij pohádku vhodl.« A hned Nektenábus zkřikl: »Blahotlawený ſy, Lycéře, pro toho gediného člowijčka!« A hned potlal zasíe Ezop4) domů, y také 25 ty daně králi Lycerowi, kteréž mu propadl, s nijm. Wrátiw ſe pak Ezop zasſe do Babilonu, wyprawowal králi Lycerowi, co w Egiptě dělal, a tu daň a nebo cynži od Nektenaba gemu dal. Protož rozkázal Lycerus, aby Ezopowi ke cti a ſláwě slúp zlatý poſta| 27b]wili, k odplacenij geho dobrých Ikutkuow a činuow. 1) Wiber (mulieres). — 2) Zu seinen öbersten dienern — 4) Tausent pfund silber mille talenta). — 4) Za: »Ezopa«.
Strana 47
47 Po několika málo dnech potom táhl Ezop preč, žádage zemi Ržeckau ohledati; wſſak s odpufítěnijm Lycera krále, neb mu přiřekl, že chce zasſe do Babilona přigeti a oſtatek žiwota ſwého tu dokonati. Táhna pak ſkrze měſta a země Ržecké, wſſudy po wſſech mijítech maudroſt ſwau rozpráw- kami a báſněmi oznamowal. 1) Napoſledy přiſſel do měſta Delffos, welmi weſelého2) a plného duchowenſtwij a náboženſtwij rozličného.3) Tu za nijm mnoho ſílo lidu, aby ho ſlyſfeti mohli, ale žádné poctiwofti w tom měſtě mu neokázali. Tu řekl Ezop: 4) »Wy mužij z měſta Delffu podobnij ſte dřewu, kteréž z moře na břeh wywrženo býwá, poněwadž, když z daleka geft, 5) zdá ſe weliké býti, a když ſe přiblijžij, na oko ſe widj, že malé geſt: tak yá, 10 když ſem daleko od waſſeho mèſta byl, domnjwal ſem ſe, že byfſte wy nayrozumněgffij a naymudřegſſij byli, ale blijže přigew, 6) poznáwám, že ſte ze wſſech naynezpuoſobněgſſij a naynetreffněgſſij«. Slyſfijce pak to mužij z měſta Delffu, řekli ſami mezy ſebau: »Tento w giných měſtech mnoho lidu po ſobě potáhl, 7 a ſwým pomlauwánijm mohl by naſlij ſláwy a cti 15 5 g 4 .— V —2 EEEE ☞ — vmenſſiti a neb zhola nám wſſecknu odgijti, leč my gij brániti budem.« A tak weſfli w raddu, kterak by ho z ſwěta ſwéſti mohli, yakožto nevžitečného buřiče a kofteluow wylamowatele.8) A neſměgijce ho zřegmě pro lid za- 28a] nawedli na služebnijka9) Ezopowa, když by páně wěcy ſwazowal hladiti, a preč táhnauti ſe ſtrogil, aby oni, wezmauce koflijk zlatý w chrámě Apol- 20 linowě, tayně gey zawázali do tlumoku geho; že Ezop nic newěděl o té lſti, kterauž oni fložili byli o něm. A když do Focydy přiſſel, poſpijchali za nijm z Delffu, honijce ho, a gali ho s welikým křikem. A když se Ezop ptal, proč by ho gijmali, oni křičeli: »Neſſlechetný zločinče, pročs chrám Apollinuo tak hanebně wzebral?« ) St. přidává: Erwarb er grossen namen der weyszheit. — 2) Die löbliche — 5) Dieweil das stat. — 3) Ein haupt der geistlichkeit. — 4) Srv. Nové fab. č. 108 ferr ist (cum procul videtur). Rečt.: ix nolkoй ôacvrncros (ex multa distantia). R.: »da- leko«. — 6) Nu erkenne ich. Rečt.: vvvi 83 sl.ôòv ós pucs. — 7) Hat grosz volck vnd anhang des volcks. - 8) Als ein vngütigen kirchenbrecher. — 2) Liessen sie vff den knecht Ezopi warten (observantes servum). R.: »navedli služebníka«.
47 Po několika málo dnech potom táhl Ezop preč, žádage zemi Ržeckau ohledati; wſſak s odpufítěnijm Lycera krále, neb mu přiřekl, že chce zasſe do Babilona přigeti a oſtatek žiwota ſwého tu dokonati. Táhna pak ſkrze měſta a země Ržecké, wſſudy po wſſech mijítech maudroſt ſwau rozpráw- kami a báſněmi oznamowal. 1) Napoſledy přiſſel do měſta Delffos, welmi weſelého2) a plného duchowenſtwij a náboženſtwij rozličného.3) Tu za nijm mnoho ſílo lidu, aby ho ſlyſfeti mohli, ale žádné poctiwofti w tom měſtě mu neokázali. Tu řekl Ezop: 4) »Wy mužij z měſta Delffu podobnij ſte dřewu, kteréž z moře na břeh wywrženo býwá, poněwadž, když z daleka geft, 5) zdá ſe weliké býti, a když ſe přiblijžij, na oko ſe widj, že malé geſt: tak yá, 10 když ſem daleko od waſſeho mèſta byl, domnjwal ſem ſe, že byfſte wy nayrozumněgffij a naymudřegſſij byli, ale blijže přigew, 6) poznáwám, že ſte ze wſſech naynezpuoſobněgſſij a naynetreffněgſſij«. Slyſfijce pak to mužij z měſta Delffu, řekli ſami mezy ſebau: »Tento w giných měſtech mnoho lidu po ſobě potáhl, 7 a ſwým pomlauwánijm mohl by naſlij ſláwy a cti 15 5 g 4 .— V —2 EEEE ☞ — vmenſſiti a neb zhola nám wſſecknu odgijti, leč my gij brániti budem.« A tak weſfli w raddu, kterak by ho z ſwěta ſwéſti mohli, yakožto nevžitečného buřiče a kofteluow wylamowatele.8) A neſměgijce ho zřegmě pro lid za- 28a] nawedli na služebnijka9) Ezopowa, když by páně wěcy ſwazowal hladiti, a preč táhnauti ſe ſtrogil, aby oni, wezmauce koflijk zlatý w chrámě Apol- 20 linowě, tayně gey zawázali do tlumoku geho; že Ezop nic newěděl o té lſti, kterauž oni fložili byli o něm. A když do Focydy přiſſel, poſpijchali za nijm z Delffu, honijce ho, a gali ho s welikým křikem. A když se Ezop ptal, proč by ho gijmali, oni křičeli: »Neſſlechetný zločinče, pročs chrám Apollinuo tak hanebně wzebral?« ) St. přidává: Erwarb er grossen namen der weyszheit. — 2) Die löbliche — 5) Dieweil das stat. — 3) Ein haupt der geistlichkeit. — 4) Srv. Nové fab. č. 108 ferr ist (cum procul videtur). Rečt.: ix nolkoй ôacvrncros (ex multa distantia). R.: »da- leko«. — 6) Nu erkenne ich. Rečt.: vvvi 83 sl.ôòv ós pucs. — 7) Hat grosz volck vnd anhang des volcks. - 8) Als ein vngütigen kirchenbrecher. — 2) Liessen sie vff den knecht Ezopi warten (observantes servum). R.: »navedli služebníka«.
Strana 48
48 5 Když pak zgewně tomu Ezop přede wſſemi odpijral, y také ſwědomij těch, kteřijž proti němu ge wydáwali, haněl, 1) ti, kteřjž poſláni byli, hned rozwazowali tlumok geho a nalezli w něm ten zlatý koflijk, a každému gey vkazowali, gednomu po druhém prawijce a takowau powět o něm rozhlaſſugijce. Potom Ezopa yakožto giného koſtelnijho zloděge s welikeym hlukem a křikem do zialáře wedli. Ezop pak o wífij té newěře a líti flo- žené nic newěda, proſyl, aby ho puſtili, ale oni mnohem tijže ho wſadili. Wida pak Ezop, že žádné ceſty gijti2) nemuože, aby ſe mohl odtud wy- proſtiti, y to také poznaw, že wſſecka radda proti němu geſt, těžce té 10 křiwdy a toho neítěstij želel. A giž k w žaláři ſedijcýmu přiſſel geden k němu, s nijmž prwé známot měl, gméno gemu bylo Demas. Ten wida ho zarmauceného, řekl k němu: »Proč ſe tak welmi rmautijſs? Bud dobré myſli [28b] a měg dobrau naděgi, ſám ſe těſſe.«3) Potom měſſtiané z Delffu w odewřeném ſaudu odſaudili Ezopa yakožto 15 giného koftelnijho zloděge, a wywedíſe ho z žaláře, na skálu wyſokau ho přiwedſſe, 4) doluo ho sítrčiti chtěli. Porozuměw tomu Ezop, řekl k nijm5): »Toho čaſu, když nerozumná zwijřata pokog měla, stowaryſſila ſe myš s ziabau. Potom gi zwala k wečeři; a wſſedíſe ſpolu do gednoho bohatého cžlowěka sſpižérny, w kteréž nalezly chléb, med a fijky, a ſyce gefítě roz- 20 ličné giné dobré pokrmy. Tu řekla myſs k žábě: Giž gez a wybijray ſobě, z kterýchž pokrmuow chceſs, a to z těch, kteřijž ſe tobě naylépe lijbij“ Když pak ſe giž s radoſtij rozličnými pokrmy naſytili, řekla ziába k myſſi Giž yá také chcy, aby ty mého pokrmu kofſtowala, protož podiž ſe mnau. Wſſak geſtli že k plynutij leniwá ſy, aby ſe tobě žádná ſſkoda a nic zlého 25 ne ſtalo, chcy yá twau nohu k ſwé přiwázati'. A ſwázawſſi gegij a ſwú nohy 6) w hromadu, do wody s nij wſkočila, a tak plynaucy, myſs za ſebau táhla. Porozuměwíli pak myſs, že giž vmřijti muſý a od žáby ſgijti, těžce toho želela a nařijkala, řkúcy: „Yá lítj zahynu, nic vinna negſauc; ale z těch myſſij, kteréž žiwy zuoſtanau, přigdauť, 7) kteřijž ſmrti mé pomſtij! 30 A w tom přiletěw luňák ſwrchu nad gezero a pochytiw tu myſs y s žabau, obě ge ſnědl. Téžť yá newinney od wás z ſwěta ſweden budu, a wy potom ginau ſprawedlnoſtij treſtáni budete; nebť Babilon a země Ržecká mne pomſtij y ſmrti mé, kterauž wy mně činijte.« A ačkoli ti z Delffu to ſly- ſſeli, wſſak proto ne chtěli ho puſtiti, ale náſylně z měſta ho wedli a gemu 35 ſmrt včiniti chtěli. Ale wſſak geſítě tu wyklauzl gim a vtekl do chrámu Apollinowa na oltář geho. Proto mu nic ne ſpomohlo, ani ten autěk, ani ten oltář, neb ti 1) St. odchylně: Do Esopus des ofsentlich leugnet vnnd den zig mit schwerem gemüt trug, bunden die Delphici seine bellin auff. — Lat. text: Quod cum Esopus aperte negaret ac iniquo animo ferret, Delphii etc. — 2) Za »nagijti«, jak má R. — 3) Řecké texty připojují zde bajku o ženě a rolníkovi (Povi) xch Usooyós, ve vydání Halmově č. 109., u Lepaře č. 353). V Steinhöwlových textech, ni latinském ni ně- 5) Viz Kn. — meckém, bajky té není. Srv. Kn. Ezop. III. 9. — 4) R: »přivedli a«. Ezop. I. 3. — 6) R.: »nohu«. — 7) Würt einer kommen.
48 5 Když pak zgewně tomu Ezop přede wſſemi odpijral, y také ſwědomij těch, kteřijž proti němu ge wydáwali, haněl, 1) ti, kteřjž poſláni byli, hned rozwazowali tlumok geho a nalezli w něm ten zlatý koflijk, a každému gey vkazowali, gednomu po druhém prawijce a takowau powět o něm rozhlaſſugijce. Potom Ezopa yakožto giného koſtelnijho zloděge s welikeym hlukem a křikem do zialáře wedli. Ezop pak o wífij té newěře a líti flo- žené nic newěda, proſyl, aby ho puſtili, ale oni mnohem tijže ho wſadili. Wida pak Ezop, že žádné ceſty gijti2) nemuože, aby ſe mohl odtud wy- proſtiti, y to také poznaw, že wſſecka radda proti němu geſt, těžce té 10 křiwdy a toho neítěstij želel. A giž k w žaláři ſedijcýmu přiſſel geden k němu, s nijmž prwé známot měl, gméno gemu bylo Demas. Ten wida ho zarmauceného, řekl k němu: »Proč ſe tak welmi rmautijſs? Bud dobré myſli [28b] a měg dobrau naděgi, ſám ſe těſſe.«3) Potom měſſtiané z Delffu w odewřeném ſaudu odſaudili Ezopa yakožto 15 giného koftelnijho zloděge, a wywedíſe ho z žaláře, na skálu wyſokau ho přiwedſſe, 4) doluo ho sítrčiti chtěli. Porozuměw tomu Ezop, řekl k nijm5): »Toho čaſu, když nerozumná zwijřata pokog měla, stowaryſſila ſe myš s ziabau. Potom gi zwala k wečeři; a wſſedíſe ſpolu do gednoho bohatého cžlowěka sſpižérny, w kteréž nalezly chléb, med a fijky, a ſyce gefítě roz- 20 ličné giné dobré pokrmy. Tu řekla myſs k žábě: Giž gez a wybijray ſobě, z kterýchž pokrmuow chceſs, a to z těch, kteřijž ſe tobě naylépe lijbij“ Když pak ſe giž s radoſtij rozličnými pokrmy naſytili, řekla ziába k myſſi Giž yá také chcy, aby ty mého pokrmu kofſtowala, protož podiž ſe mnau. Wſſak geſtli že k plynutij leniwá ſy, aby ſe tobě žádná ſſkoda a nic zlého 25 ne ſtalo, chcy yá twau nohu k ſwé přiwázati'. A ſwázawſſi gegij a ſwú nohy 6) w hromadu, do wody s nij wſkočila, a tak plynaucy, myſs za ſebau táhla. Porozuměwíli pak myſs, že giž vmřijti muſý a od žáby ſgijti, těžce toho želela a nařijkala, řkúcy: „Yá lítj zahynu, nic vinna negſauc; ale z těch myſſij, kteréž žiwy zuoſtanau, přigdauť, 7) kteřijž ſmrti mé pomſtij! 30 A w tom přiletěw luňák ſwrchu nad gezero a pochytiw tu myſs y s žabau, obě ge ſnědl. Téžť yá newinney od wás z ſwěta ſweden budu, a wy potom ginau ſprawedlnoſtij treſtáni budete; nebť Babilon a země Ržecká mne pomſtij y ſmrti mé, kterauž wy mně činijte.« A ačkoli ti z Delffu to ſly- ſſeli, wſſak proto ne chtěli ho puſtiti, ale náſylně z měſta ho wedli a gemu 35 ſmrt včiniti chtěli. Ale wſſak geſítě tu wyklauzl gim a vtekl do chrámu Apollinowa na oltář geho. Proto mu nic ne ſpomohlo, ani ten autěk, ani ten oltář, neb ti 1) St. odchylně: Do Esopus des ofsentlich leugnet vnnd den zig mit schwerem gemüt trug, bunden die Delphici seine bellin auff. — Lat. text: Quod cum Esopus aperte negaret ac iniquo animo ferret, Delphii etc. — 2) Za »nagijti«, jak má R. — 3) Řecké texty připojují zde bajku o ženě a rolníkovi (Povi) xch Usooyós, ve vydání Halmově č. 109., u Lepaře č. 353). V Steinhöwlových textech, ni latinském ni ně- 5) Viz Kn. — meckém, bajky té není. Srv. Kn. Ezop. III. 9. — 4) R: »přivedli a«. Ezop. I. 3. — 6) R.: »nohu«. — 7) Würt einer kommen.
Strana 49
49 z Delffu wytáhli gey mocy z toho chrámu, a z hurtem welikým s oltáře ho sſadili, a k mijſtu ho přiwedli, kdež ho měli [29a] doluo sítrčiti. Když pak Ezop widěl, že ho tak wohawnie wedau, řekl k nijm: »Wy neřádnij měſítanee z Delffu, ani Boha ctijti chcete, ani geho chrámu, do ktereehož gſem wám neyprwé vtekl.« Wſſak oni nic na geho ſlowa nedbali, ale předſe ho k mijſtu popráwnijmu wedli. Wida pak Ezop smrt giž ſobě naſtáwati, řekl: »Wy zlobiwij a vkrutnij lidé, 1) poněwadž waſeho předſewzetij změniti radau ſwau nemohu, gefítě wás proſým, abyſſte mau tuto báſeň oprawdu ſlyſſeli a k ſrdcy gi připuſtili. Ziena2) gedna měla dceru pannu, a tu bláznowau. Ta s welikým nábožen- 10 ſtwijm 3) Boha proſyla, aby gegij dceři rozum wliti ráčil. Když pak to čaſto a zřetedlně činila a na Bohu toho žádala, porozuměwíli ta blázniwá panna těm flowům od mateře, ſpamatowala ge. Po několika pak dnech ſíla s mateřij do dwora a ſtogecy za dworem v zadnijch dweřij, vhlédawſſi gedno sedlſké pachole, 4) že chce na woſlicy wſednauti, 5) řekla gemu: ,Pacholijčku, což 15 5 — — tu deláſs?“ A on řekl: Chcy do té woſlice rozum wliti. A y hned ta blázniwá panna, wzpomenuwfli na ſlowa mateřina, řekla: „Mnedle, pacholijčku, wleg gey we mne také, a toho darmo ne včinijís, nebo mátě má welice tobě bude dekowati a přes to gefítěť to dobře zaplatij.“ Ten sedlák nechaw woſlice, nuž ſe on na pannu, aby w ni rozum wlil. A gſucy giż poruſſena, 20 s radoſtij k mateři běžela, řkucy k nij: �Mat[29b]ko radůg ſe, neb ſkrze twú modlitbu rozum ſem přigala.“ Mátě řekla: O má milá dcero, což Buoh mau modlitbu vſlyffal?“ — A yakž gináč, řekla blázniwá dcera. Mládenec geden měl obdélnij raubijček ſe dwěma přiwěſſenýma žalúdky, těmi mi do žiwota gey wždy pichowal, a tak chwijli dobrú delal, a mně doſti chutno y libo 25 I 1) Ir ungütigen freisamen leut. — 2) Závadná tato rozprávka jest u Steinhöwla v textě latinském i německém; z recensí textu řeckého jen některé ji podávají; viz na př. vydání J. G. Schneidra (Vratisl. 1812) aneb A. Westermanna (Vita Aesopi, Brunšv. 1845). Ve vydáních Basilejských (Frobenových) není obsažena. — R. a P. ji vynechávají. — 3) Emsiglich. — *) Jungen bawren. — 5) Der wolte ein eszlin angon. — Lat. text: Videt rusticum adolescentem asellam quandam e regione subigere velle.
49 z Delffu wytáhli gey mocy z toho chrámu, a z hurtem welikým s oltáře ho sſadili, a k mijſtu ho přiwedli, kdež ho měli [29a] doluo sítrčiti. Když pak Ezop widěl, že ho tak wohawnie wedau, řekl k nijm: »Wy neřádnij měſítanee z Delffu, ani Boha ctijti chcete, ani geho chrámu, do ktereehož gſem wám neyprwé vtekl.« Wſſak oni nic na geho ſlowa nedbali, ale předſe ho k mijſtu popráwnijmu wedli. Wida pak Ezop smrt giž ſobě naſtáwati, řekl: »Wy zlobiwij a vkrutnij lidé, 1) poněwadž waſeho předſewzetij změniti radau ſwau nemohu, gefítě wás proſým, abyſſte mau tuto báſeň oprawdu ſlyſſeli a k ſrdcy gi připuſtili. Ziena2) gedna měla dceru pannu, a tu bláznowau. Ta s welikým nábožen- 10 ſtwijm 3) Boha proſyla, aby gegij dceři rozum wliti ráčil. Když pak to čaſto a zřetedlně činila a na Bohu toho žádala, porozuměwíli ta blázniwá panna těm flowům od mateře, ſpamatowala ge. Po několika pak dnech ſíla s mateřij do dwora a ſtogecy za dworem v zadnijch dweřij, vhlédawſſi gedno sedlſké pachole, 4) že chce na woſlicy wſednauti, 5) řekla gemu: ,Pacholijčku, což 15 5 — — tu deláſs?“ A on řekl: Chcy do té woſlice rozum wliti. A y hned ta blázniwá panna, wzpomenuwfli na ſlowa mateřina, řekla: „Mnedle, pacholijčku, wleg gey we mne také, a toho darmo ne včinijís, nebo mátě má welice tobě bude dekowati a přes to gefítěť to dobře zaplatij.“ Ten sedlák nechaw woſlice, nuž ſe on na pannu, aby w ni rozum wlil. A gſucy giż poruſſena, 20 s radoſtij k mateři běžela, řkucy k nij: �Mat[29b]ko radůg ſe, neb ſkrze twú modlitbu rozum ſem přigala.“ Mátě řekla: O má milá dcero, což Buoh mau modlitbu vſlyffal?“ — A yakž gináč, řekla blázniwá dcera. Mládenec geden měl obdélnij raubijček ſe dwěma přiwěſſenýma žalúdky, těmi mi do žiwota gey wždy pichowal, a tak chwijli dobrú delal, a mně doſti chutno y libo 25 I 1) Ir ungütigen freisamen leut. — 2) Závadná tato rozprávka jest u Steinhöwla v textě latinském i německém; z recensí textu řeckého jen některé ji podávají; viz na př. vydání J. G. Schneidra (Vratisl. 1812) aneb A. Westermanna (Vita Aesopi, Brunšv. 1845). Ve vydáních Basilejských (Frobenových) není obsažena. — R. a P. ji vynechávají. — 3) Emsiglich. — *) Jungen bawren. — 5) Der wolte ein eszlin angon. — Lat. text: Videt rusticum adolescentem asellam quandam e regione subigere velle.
Strana 50
50 bylo, tak že tem znamenitě včila w tu chwijli rozum a smyſl do mne býti wlitý“. Tu řekla mátě k nij: „Ach, bědaž mně, dcero, mělalis kdy prwé který smyſl nebo rozum, gižs gey nynij naproſto potratila'. Takť y wám ſe přihodij, měſſtiané z Delffu, že, měli-li ſte prwé kdy yakau maudroſt, když ſe domnij 5 wáte, že ſkrze mne newinného nětco ſobě vžitečného způſobijte, wſſak potratijte chwálu wáſfi a zeyſkáte ſobě wěčné nepřátely a hněw1). K tomu ſlyſſce geſítě ginú báſeň«:2) »Dědinnijk geden zſtaral ſe w ſwobodném dwoře,3) tak že nikdá do žádného měſta nechodil, a žádage, aby mohl měto wohledati, proſyl přáte 10 ſweych, aby gey do něho dowezli. Oni zapřáhíſe woíly do wozu a dwořáka toho na wůz wfadiwſſe, takto k němu řekli: „Mrſkay gednom a žeň ty woſly, teda oni ſami tebe do měſta dowezau. A když ſe ten starey dwořák tak wezl, ſtrhſſi ſe wijtr wſſecken prach zbauřil, a ſehnaw mračna, tmu včinil, 4) tak že ti woſtowé z prawé ceſty zblaudili a přiſſli s njm na welmi 15 woſoku 5) skálu a na nerownu ceſtu 6). Poznaw sedlák ſtaroſt ſmrtedlnau, takto hlaſem zawolal:,O Bože, w čem ſem vá tebe rozhněwal a neb vrazyl, 7) že tak hanebně a bijdně muſým vmřijti? A gefítě ne od konij plachých ani rytijř- ſkých, 8) ale od naymrzčegſtijch woſluo z swěta ſweden budu.' Tak také yá welikú žaloft mám, že ſem od vrozených a znamenitých lidij nezahynul, 20 ale od ničemných, nevžitečných lotruo muſým zabit býti.« A gſa weden branau k mijſtu popráwnému, opět báſeň rozpráwěl: »Cžlowěk") geden zapálil ſe miloſtij k 30a] dceři ſwé, a odeſlaw ženu ſwú z měſta do wſy, dcery s ſebau nechal. A když gi poruffowal, řekla dcera k němu: Otče, přehanebnú wěc činijš; radegi bych s stem cyzých 25 činiti měla nežli s tebau'. Tak y yá prawijm, wy mrzcý a hanebnij měfſtianec, že bych raděgij wandrowati chtěl ſkrze wſſecku Sycylij a ſkrze mijſta nayne- bezpečněgſſij w moři, ſkrze ſkalij, když by nayprauže lodij hnala, a ſkrze 1 1) nayhlubſfij wijry w moři, 10) než tak hanebňe od wás ſgijti. A wſſak wám geſítě gednu báſeň powijm, zdali by ale tau ſrdce wáſſe kamenné 30 mohlo obměkčeno býti«. »Zagijc12) hnán gſa od worla, ſkryl ſe w lůži howniwálowu, 13) žádage ſkrze něho při životě zůtati a zachowán býti. Howniwál proſyl worla, aby giž poddáwagijcým ſe ſobě nepohrdal, a aby ho nezabijgel, a to aby pro- Jupitera, krále giných wíſech bohůw, vdelal14). Ale worel hňewem křijdly 1) Erwerben euch vnüberwüntliche feindschafft. — 2) Viz Halm. č. 3. (Ayootròs zut Ovágra). — Lepař č. 251. — 3) Meierhoff. — 4) So vfferstat ein windsbraut vnd betrübt den lufft mit staub, das er gar finster ward — 5) Omyl za: »wyſokú«. — 6) Orig. jen: kamen vff ein vber hohen gehen felsen. — 7) O Jupiter, war in hab ich deine 8) Nit von den adelichen pferden. — 3) R. a P rozprávky této ne- Götter geletzt. mají. — 1°) St. jen krátce: ich wolt lieber durchwandern die gantz Siciliam vnd Scyllam vnd Charybdim durchfaren. — 11) Úvodu tohoto ani bajky za ním následující St. nemá. — 12) Překlad bajky jest z originálu řeckého. — Viz Halm č. 7. (Aavòs zad Kávíagos). — Lepař č. 159. — 13) R.: »v lauži hovniválově«. — Orig.: roòs xolvnv xavdágov zarégoys. — 14) Mij dvakslv vòv tzávijv, ógxigov avtòv xatà той usуiGtOv AUS, i иhv аи катарооvѣoa: vijs uгzgón/то; аитой.
50 bylo, tak že tem znamenitě včila w tu chwijli rozum a smyſl do mne býti wlitý“. Tu řekla mátě k nij: „Ach, bědaž mně, dcero, mělalis kdy prwé který smyſl nebo rozum, gižs gey nynij naproſto potratila'. Takť y wám ſe přihodij, měſſtiané z Delffu, že, měli-li ſte prwé kdy yakau maudroſt, když ſe domnij 5 wáte, že ſkrze mne newinného nětco ſobě vžitečného způſobijte, wſſak potratijte chwálu wáſfi a zeyſkáte ſobě wěčné nepřátely a hněw1). K tomu ſlyſſce geſítě ginú báſeň«:2) »Dědinnijk geden zſtaral ſe w ſwobodném dwoře,3) tak že nikdá do žádného měſta nechodil, a žádage, aby mohl měto wohledati, proſyl přáte 10 ſweych, aby gey do něho dowezli. Oni zapřáhíſe woíly do wozu a dwořáka toho na wůz wfadiwſſe, takto k němu řekli: „Mrſkay gednom a žeň ty woſly, teda oni ſami tebe do měſta dowezau. A když ſe ten starey dwořák tak wezl, ſtrhſſi ſe wijtr wſſecken prach zbauřil, a ſehnaw mračna, tmu včinil, 4) tak že ti woſtowé z prawé ceſty zblaudili a přiſſli s njm na welmi 15 woſoku 5) skálu a na nerownu ceſtu 6). Poznaw sedlák ſtaroſt ſmrtedlnau, takto hlaſem zawolal:,O Bože, w čem ſem vá tebe rozhněwal a neb vrazyl, 7) že tak hanebně a bijdně muſým vmřijti? A gefítě ne od konij plachých ani rytijř- ſkých, 8) ale od naymrzčegſtijch woſluo z swěta ſweden budu.' Tak také yá welikú žaloft mám, že ſem od vrozených a znamenitých lidij nezahynul, 20 ale od ničemných, nevžitečných lotruo muſým zabit býti.« A gſa weden branau k mijſtu popráwnému, opět báſeň rozpráwěl: »Cžlowěk") geden zapálil ſe miloſtij k 30a] dceři ſwé, a odeſlaw ženu ſwú z měſta do wſy, dcery s ſebau nechal. A když gi poruffowal, řekla dcera k němu: Otče, přehanebnú wěc činijš; radegi bych s stem cyzých 25 činiti měla nežli s tebau'. Tak y yá prawijm, wy mrzcý a hanebnij měfſtianec, že bych raděgij wandrowati chtěl ſkrze wſſecku Sycylij a ſkrze mijſta nayne- bezpečněgſſij w moři, ſkrze ſkalij, když by nayprauže lodij hnala, a ſkrze 1 1) nayhlubſfij wijry w moři, 10) než tak hanebňe od wás ſgijti. A wſſak wám geſítě gednu báſeň powijm, zdali by ale tau ſrdce wáſſe kamenné 30 mohlo obměkčeno býti«. »Zagijc12) hnán gſa od worla, ſkryl ſe w lůži howniwálowu, 13) žádage ſkrze něho při životě zůtati a zachowán býti. Howniwál proſyl worla, aby giž poddáwagijcým ſe ſobě nepohrdal, a aby ho nezabijgel, a to aby pro- Jupitera, krále giných wíſech bohůw, vdelal14). Ale worel hňewem křijdly 1) Erwerben euch vnüberwüntliche feindschafft. — 2) Viz Halm. č. 3. (Ayootròs zut Ovágra). — Lepař č. 251. — 3) Meierhoff. — 4) So vfferstat ein windsbraut vnd betrübt den lufft mit staub, das er gar finster ward — 5) Omyl za: »wyſokú«. — 6) Orig. jen: kamen vff ein vber hohen gehen felsen. — 7) O Jupiter, war in hab ich deine 8) Nit von den adelichen pferden. — 3) R. a P rozprávky této ne- Götter geletzt. mají. — 1°) St. jen krátce: ich wolt lieber durchwandern die gantz Siciliam vnd Scyllam vnd Charybdim durchfaren. — 11) Úvodu tohoto ani bajky za ním následující St. nemá. — 12) Překlad bajky jest z originálu řeckého. — Viz Halm č. 7. (Aavòs zad Kávíagos). — Lepař č. 159. — 13) R.: »v lauži hovniválově«. — Orig.: roòs xolvnv xavdágov zarégoys. — 14) Mij dvakslv vòv tzávijv, ógxigov avtòv xatà той usуiGtOv AUS, i иhv аи катарооvѣoa: vijs uгzgón/то; аитой.
Strana 51
51 zatřepaw a howniwále od ſebe odrazyw, zagijce roztrhſſi1) ſnědl. Howniwál potom za worlem letěl, aby o hnijzdu geho zwědel, a wletěw tam, wagce geho wymetal 2) a potlaukl. Worel, těžce to neſa, kdo by to tak ſměley byl, že by mu překážeti 3) ſměl, myſlil. Y hned po druhé na wyšífijm mijítě hnijzdo ſobě vdělal. Tu též mu howniwál včinil 4). Worel pak giž žádné rady newěda5), wletěw k Jupiterowi, neb geho pták geſt, do lůna geho po třetij wagce položil, s pilnoſtij mu ge poraučege a žádage, aby oſtřijhána byla6). Howniwál vdelaw a nebo nawálew ſobě kauli z layn, a také ſe tam wprawiw,7) bohu gi do klijna vwrhl. Jupiter wſtaw, aby leyno wywrhl, y wayce také z klina wykulil,8) kteráž vpadíſe ztlaukla e. Wyrozuměw pak howniwálowi, 10 že by to proto včinil, aby ſe nad worlem pomſtil, nebo ne toliko mu9) křiwdu včinil, ale y ſamému bohu Jupiterowi křiw byl a geho nectil 10), po- wědel worlowi, že by howniwál toho geho zámutku přijčinau byl, a ſpra- wedliwě že by to činil a gey zarmucowal. Nechtě pak, aby worlowé řijd[30blcý byli, radil howniwálowi, aby ſe s nim ſmijřil; a když ho k tomu 15 5 A — přiweſti nemohl, na giný čas aby ſe worlowé hnijzdili, včiniti muſyl11), totižto když by howniwálowé nebyli.12) Tak wy také tohoto boha nepotupůgte, k kterémuž ſem yá ſe vtekl,13) totižto Apollina, aby ſe též na wás pro wáſſi neſprawedliwoft a vkrutnoſt proti mňe vkázanau nerozhněwal.« 14) Ale oni ſe na to nic ne obrátili. On pak zlořečil gegijch zemi a proſyl 20 Boha neywyšílijho, aby ho pomítiti ráčil.15) A y hned potom s gedné skály wyſoké doluo ho sſtrčili, a tak Ezop bijdne ſkonal žiwot ſwůg. 1) R.: »odrazil a zajíce roztrhnuv«. Orig.: óxxioas vòv návagov vòv kayoòv áonácas narápaysv. — 2) R.: »vyvále!«. — 3) R: »překaziti« — 4) Orig. spojitě: voř 88 čsvov тOъIjGжцávov, al vis тойто тоkuńosts xали иsтаротароv тотоv vо двÉтгроv vsоттотоIоадѣvоV, xdnsl rálv ó xávOapos và 16& tOйtOv &śOTzEv. — 5) Aunxavýaag tols 6Rots. — 6) IиatsýGag pvkárrstv. — 7) Omyl za: »vypraviv«. Orig.: dvaßás. — 8) Orig.: tà òà ôtápovpsv sxka- Jousvog. — 2) R.: »jemu« — 10) 'ARkà zai sig vòv Žia avrov jjošßroev. — 11) ToU ôt ui) TSDoNřVOv ŠnEvOg alg zарòv SvaрOv vòV vѫv &svѣv uSÉÜrKE тожSTóV. — 12) Hvixa &v uh paivovrat návíapot. — 13) V orig. ještě: s) zač uкрой таги�хцивv lsрой. — 14) Orig.: Ovôs yao àosßiôsis πsoLоpsrar. — 15) St.: Ich verfluch euch vnd ewer land vnd bit Gott vnd alle Göttin, das sie mich sterbenden erhören vnd euch straffen wellen nach ewerm miszthun. 43
51 zatřepaw a howniwále od ſebe odrazyw, zagijce roztrhſſi1) ſnědl. Howniwál potom za worlem letěl, aby o hnijzdu geho zwědel, a wletěw tam, wagce geho wymetal 2) a potlaukl. Worel, těžce to neſa, kdo by to tak ſměley byl, že by mu překážeti 3) ſměl, myſlil. Y hned po druhé na wyšífijm mijítě hnijzdo ſobě vdělal. Tu též mu howniwál včinil 4). Worel pak giž žádné rady newěda5), wletěw k Jupiterowi, neb geho pták geſt, do lůna geho po třetij wagce položil, s pilnoſtij mu ge poraučege a žádage, aby oſtřijhána byla6). Howniwál vdelaw a nebo nawálew ſobě kauli z layn, a také ſe tam wprawiw,7) bohu gi do klijna vwrhl. Jupiter wſtaw, aby leyno wywrhl, y wayce také z klina wykulil,8) kteráž vpadíſe ztlaukla e. Wyrozuměw pak howniwálowi, 10 že by to proto včinil, aby ſe nad worlem pomſtil, nebo ne toliko mu9) křiwdu včinil, ale y ſamému bohu Jupiterowi křiw byl a geho nectil 10), po- wědel worlowi, že by howniwál toho geho zámutku přijčinau byl, a ſpra- wedliwě že by to činil a gey zarmucowal. Nechtě pak, aby worlowé řijd[30blcý byli, radil howniwálowi, aby ſe s nim ſmijřil; a když ho k tomu 15 5 A — přiweſti nemohl, na giný čas aby ſe worlowé hnijzdili, včiniti muſyl11), totižto když by howniwálowé nebyli.12) Tak wy také tohoto boha nepotupůgte, k kterémuž ſem yá ſe vtekl,13) totižto Apollina, aby ſe též na wás pro wáſſi neſprawedliwoft a vkrutnoſt proti mňe vkázanau nerozhněwal.« 14) Ale oni ſe na to nic ne obrátili. On pak zlořečil gegijch zemi a proſyl 20 Boha neywyšílijho, aby ho pomítiti ráčil.15) A y hned potom s gedné skály wyſoké doluo ho sſtrčili, a tak Ezop bijdne ſkonal žiwot ſwůg. 1) R.: »odrazil a zajíce roztrhnuv«. Orig.: óxxioas vòv návagov vòv kayoòv áonácas narápaysv. — 2) R.: »vyvále!«. — 3) R: »překaziti« — 4) Orig. spojitě: voř 88 čsvov тOъIjGжцávov, al vis тойто тоkuńosts xали иsтаротароv тотоv vо двÉтгроv vsоттотоIоадѣvоV, xdnsl rálv ó xávOapos và 16& tOйtOv &śOTzEv. — 5) Aunxavýaag tols 6Rots. — 6) IиatsýGag pvkárrstv. — 7) Omyl za: »vypraviv«. Orig.: dvaßás. — 8) Orig.: tà òà ôtápovpsv sxka- Jousvog. — 2) R.: »jemu« — 10) 'ARkà zai sig vòv Žia avrov jjošßroev. — 11) ToU ôt ui) TSDoNřVOv ŠnEvOg alg zарòv SvaрOv vòV vѫv &svѣv uSÉÜrKE тожSTóV. — 12) Hvixa &v uh paivovrat návíapot. — 13) V orig. ještě: s) zač uкрой таги�хцивv lsрой. — 14) Orig.: Ovôs yao àosßiôsis πsoLоpsrar. — 15) St.: Ich verfluch euch vnd ewer land vnd bit Gott vnd alle Göttin, das sie mich sterbenden erhören vnd euch straffen wellen nach ewerm miszthun. 43
Strana 52
52 5 Po geho smrti přiſfla na ty měſſtiany náramná drahota, mor, y weliké nemocy mornij.1) O kterúžto wěc ptali ſe boha Apollina, a on gim odpowěd dal, že duſſi Ezopowu vkrotiti magij a s ſebau ſmijřiti. Tu teprw porozuměli a vtichli; 2) že Ezopa newinňe zabili, nowý chrám mu vſtawěli a k geho wěčné památce obraz geho3) w něm poſtawili. Ale ržecká knijžata vſlyſſawſſe o ſmrti Ezopowě, s wogíky welikými proti těm měfitianom táhli a pilně ſe wyptali, kteřij by winnij a přijčinau ſmrti Ezopowy byli. Těm wſſem, yakož hodné bylo, tauž smrt včinili, kterauž on z tohoto ſwěta ſprowo- zen gest. 1) St.: Vber grosse theure, sterben vnd taubsucht (vehemens quidam mentis furor). — 2) Do wurden sie leidig, das sie Esopum vnschuldiglichen hetten getödt. — 3) R.: »jemu«. St.: liessen im ein Saul darein setzen.
52 5 Po geho smrti přiſfla na ty měſſtiany náramná drahota, mor, y weliké nemocy mornij.1) O kterúžto wěc ptali ſe boha Apollina, a on gim odpowěd dal, že duſſi Ezopowu vkrotiti magij a s ſebau ſmijřiti. Tu teprw porozuměli a vtichli; 2) že Ezopa newinňe zabili, nowý chrám mu vſtawěli a k geho wěčné památce obraz geho3) w něm poſtawili. Ale ržecká knijžata vſlyſſawſſe o ſmrti Ezopowě, s wogíky welikými proti těm měfitianom táhli a pilně ſe wyptali, kteřij by winnij a přijčinau ſmrti Ezopowy byli. Těm wſſem, yakož hodné bylo, tauž smrt včinili, kterauž on z tohoto ſwěta ſprowo- zen gest. 1) St.: Vber grosse theure, sterben vnd taubsucht (vehemens quidam mentis furor). — 2) Do wurden sie leidig, das sie Esopum vnschuldiglichen hetten getödt. — 3) R.: »jemu«. St.: liessen im ein Saul darein setzen.
Strana 53
II. KNIJHY EZOPOWY.
II. KNIJHY EZOPOWY.
Strana 54
Strana 55
31a]. Předmluwa Romula mudrce na Knijhy Ezopowy. Romulus z Athén včil syna ſwého takto. Ezop Ržek byl ſmyſlný muž, kterýž báſněmi ſwými lidi včil, yak ſe w činech ſwých zachowáwati magij co delati a čeho nechati. A proto, aby žiwot lidſký a mrawy gijch okázati mohl, k tomu geſt báſnij ſwých vžijwal. 1) Ptáky, stromy, diwoká y pitomá zwijřata, kozly,2) wlky, lifſky, lwy, woly, owce, kozy a ginee wěcy mlu- wijcý vwozuge, podlé přijležitoſti a ſluſſnoſti gedné každé rozpráwky a báſně. 5 1) Hat er in seinen fabeln redend ingezogen. Dle toho má býti interpunkce: »užíval, ptáky .. . uvozuje«. — 2) Hirsch. Prvnij Knijha Ezopowa. (I. 1.) Prwnij rozpráwka a neb báleň, o kohautu a o perle. 31b] Kohút hraba ſe a hledage ſobě w hnogi potrawy, nalezl perlu, kterážto na neſlufném mijítě ležela. K nijž řekl takto: »O předrahá wěcy, 2. 3y ☞ I Q H n e A A ☞ A Kě — — ☞ * S I S yakž tak hanebně w hnogi a w laynijch ležijš? Kdyby tebe některý lakomec 10 nalezl, yak s přewelikau radoſtij tebe by pochytil, a ku prwnij okraſe a
31a]. Předmluwa Romula mudrce na Knijhy Ezopowy. Romulus z Athén včil syna ſwého takto. Ezop Ržek byl ſmyſlný muž, kterýž báſněmi ſwými lidi včil, yak ſe w činech ſwých zachowáwati magij co delati a čeho nechati. A proto, aby žiwot lidſký a mrawy gijch okázati mohl, k tomu geſt báſnij ſwých vžijwal. 1) Ptáky, stromy, diwoká y pitomá zwijřata, kozly,2) wlky, lifſky, lwy, woly, owce, kozy a ginee wěcy mlu- wijcý vwozuge, podlé přijležitoſti a ſluſſnoſti gedné každé rozpráwky a báſně. 5 1) Hat er in seinen fabeln redend ingezogen. Dle toho má býti interpunkce: »užíval, ptáky .. . uvozuje«. — 2) Hirsch. Prvnij Knijha Ezopowa. (I. 1.) Prwnij rozpráwka a neb báleň, o kohautu a o perle. 31b] Kohút hraba ſe a hledage ſobě w hnogi potrawy, nalezl perlu, kterážto na neſlufném mijítě ležela. K nijž řekl takto: »O předrahá wěcy, 2. 3y ☞ I Q H n e A A ☞ A Kě — — ☞ * S I S yakž tak hanebně w hnogi a w laynijch ležijš? Kdyby tebe některý lakomec 10 nalezl, yak s přewelikau radoſtij tebe by pochytil, a ku prwnij okraſe a
Strana 56
56 wážnoſti twé tebe by přiwedl. Ale vá nalezíſi tebe tak na mrzkém mijſtě ležijcý, radegij bych byl nětco giného nalezl, čijmž bych ſe požiwiti mohl, neb ani yá tobě, ani ty mně ſe nehodijís«. Rozpráwky wyznamenánij. Tuto rozpráwku Ezop těm rozpráwij, kteřijž, když gey čtau, neroz- 5 uměgij mocy a vžitku perly této, 4) a medu s kwijtij yako wčeličky 5) zbij- rati ne vměgij, neb těm takowým Ezop k čijtánij vžitečný nenij. 1) Phaedrus III, 12 (Pullus ad margaritam). — 2) Kostliches perlin. — 3) O du gutes ding. — 4) Des edlen perlins. — 5) St. jen: honig ausz den blumen. (I. 2.) Druhá báleň, o wlku a o beranu.1) Ezop o newinném a proti tomu o zlobiwém a zgewném křiwdáři2) tuto rozpráwku pokládá. L Wlk a beran, obadwa žijzniwj gſauce, přiſſli k potoku, aby pili. Wlk 10 pil z potoku daleko nahoře, a beran dole. Vhlédaw pak wlk berana, řekl k němu: »Wždycky mi, [32a] když pigi, kalijš wodu«. Trpěliwý beránek řekl »Kterak bych yá tobě kalil wodu, poněwadž od tebe ke mně teče?« Wlk yakoby ſe zardel,3) že mu beran prawdu powědel, y řekl: »A co mi lageš?«4) Odpowěďel beran: »Já tobě nic nelagi«. Tu opět řekl wlk: »Před půl létem 15 též mi otec twůg dělal«. Beran řekl: »Já ſem geſítě toho čaſu na ſwětě nebyl, aniž ſem geſítě ſe byl narodil«. Opět wlk řekl: »Pole ſy mi mé tak pokazyl a pohubil ſwým paſenijm a přiſſtikowánijm, že zpuſtlo«. Beránek aneb gehně řeklo: »Yakž to může býti, wſſak geſítě nemám žádných zubuow«. Y roz- hněwaw ſe wlk, řekl: »Ačkoli yá tweych duowodůw a weymluw zruſliti ne- 20 mohu, wſſak proto chcy ſobě z tebe čiſtau kolacý 5) vdělati«. A pochytiw tichého beránka, roztrhaw gey, ſnědl ho.
56 wážnoſti twé tebe by přiwedl. Ale vá nalezíſi tebe tak na mrzkém mijſtě ležijcý, radegij bych byl nětco giného nalezl, čijmž bych ſe požiwiti mohl, neb ani yá tobě, ani ty mně ſe nehodijís«. Rozpráwky wyznamenánij. Tuto rozpráwku Ezop těm rozpráwij, kteřijž, když gey čtau, neroz- 5 uměgij mocy a vžitku perly této, 4) a medu s kwijtij yako wčeličky 5) zbij- rati ne vměgij, neb těm takowým Ezop k čijtánij vžitečný nenij. 1) Phaedrus III, 12 (Pullus ad margaritam). — 2) Kostliches perlin. — 3) O du gutes ding. — 4) Des edlen perlins. — 5) St. jen: honig ausz den blumen. (I. 2.) Druhá báleň, o wlku a o beranu.1) Ezop o newinném a proti tomu o zlobiwém a zgewném křiwdáři2) tuto rozpráwku pokládá. L Wlk a beran, obadwa žijzniwj gſauce, přiſſli k potoku, aby pili. Wlk 10 pil z potoku daleko nahoře, a beran dole. Vhlédaw pak wlk berana, řekl k němu: »Wždycky mi, [32a] když pigi, kalijš wodu«. Trpěliwý beránek řekl »Kterak bych yá tobě kalil wodu, poněwadž od tebe ke mně teče?« Wlk yakoby ſe zardel,3) že mu beran prawdu powědel, y řekl: »A co mi lageš?«4) Odpowěďel beran: »Já tobě nic nelagi«. Tu opět řekl wlk: »Před půl létem 15 též mi otec twůg dělal«. Beran řekl: »Já ſem geſítě toho čaſu na ſwětě nebyl, aniž ſem geſítě ſe byl narodil«. Opět wlk řekl: »Pole ſy mi mé tak pokazyl a pohubil ſwým paſenijm a přiſſtikowánijm, že zpuſtlo«. Beránek aneb gehně řeklo: »Yakž to může býti, wſſak geſítě nemám žádných zubuow«. Y roz- hněwaw ſe wlk, řekl: »Ačkoli yá tweych duowodůw a weymluw zruſliti ne- 20 mohu, wſſak proto chcy ſobě z tebe čiſtau kolacý 5) vdělati«. A pochytiw tichého beránka, roztrhaw gey, ſnědl ho.
Strana 57
57 Wyznamenánij. Tauto rozpráwkau Ezop vkazuge a wyſwědčuge, že v neprawých a křiwdomluwných žalobnijkuo rozum a prawda žádného mijſta nemagij. Takowých wlkuo mnoho ſe nalézá. 6) 1) Phaed.I, 1. (Lupus et agnus). — Halm č. 274b. — Lepař č. 65. — 2) Von dem böszlistigen trieger. — 3) Errötet nicht. — 4) Hehe, du fluchest mir. — 5) Richlich nachtmal. — 6) St. přidává: in allen stetten. (I. 3.) Třetij rozpráwka, o myíli, ziábě a luňáku a neb supu. 1) Kdož myſlij druhému zámutek a protiwenſtwij včiniti, ten ſám zlého s těžka vgde. O tom geſt tako 32b]wá báſeň: Gednoho čaſu myš ráda ſe přes wodu chtěla přeprawiti, y žádala rady a pomocy od žáby. Ziába wzala sſnůru a přiwázala myíj nohu k noze ſwé a počala gi přes wodu přeplawowati, a wplynuwfſi vproſtřed wody, A A A —— SA- potopowala ſe s nij a za ſebú gi táhla, chtije gi vtopiti. Porozuměwſli tomu bijdná myſs, odpijrala ziábě wſſij ſwau mocý. A w tom přiletěl sup, y wzaw 10 myš pazúry ſwými a k nij ziábu přiwázanú, obědwě ſnědl. Takť ſe také přiházý těm, kteřijž gineym lidem newěrně delagij, při- řijkagijce pomoc, w tom hledij ſíkoditi: žeť také y ti rownú odměnu na- lézagij. Tu báſeň plněgij nagdeſs na koncy Žiwota Ezopowa. 1) Sr. Život Ezop. str. 48. — Halm č. 298. — Lepař č. 149. 15 (I. 4.) Ožtwrtá rozpráwka, o pſu a o owcy.1 Pes před saudem winnil z půgčeného chleba owcy. Owce gemu od- pijrala, řkucy, že nikdá žádného chleba od něho ne přigijmala. Pes odwo- láwal ſe, že chce ſwědomijm to prokázati. To aby poſtawil, gemu geſt
57 Wyznamenánij. Tauto rozpráwkau Ezop vkazuge a wyſwědčuge, že v neprawých a křiwdomluwných žalobnijkuo rozum a prawda žádného mijſta nemagij. Takowých wlkuo mnoho ſe nalézá. 6) 1) Phaed.I, 1. (Lupus et agnus). — Halm č. 274b. — Lepař č. 65. — 2) Von dem böszlistigen trieger. — 3) Errötet nicht. — 4) Hehe, du fluchest mir. — 5) Richlich nachtmal. — 6) St. přidává: in allen stetten. (I. 3.) Třetij rozpráwka, o myíli, ziábě a luňáku a neb supu. 1) Kdož myſlij druhému zámutek a protiwenſtwij včiniti, ten ſám zlého s těžka vgde. O tom geſt tako 32b]wá báſeň: Gednoho čaſu myš ráda ſe přes wodu chtěla přeprawiti, y žádala rady a pomocy od žáby. Ziába wzala sſnůru a přiwázala myíj nohu k noze ſwé a počala gi přes wodu přeplawowati, a wplynuwfſi vproſtřed wody, A A A —— SA- potopowala ſe s nij a za ſebú gi táhla, chtije gi vtopiti. Porozuměwſli tomu bijdná myſs, odpijrala ziábě wſſij ſwau mocý. A w tom přiletěl sup, y wzaw 10 myš pazúry ſwými a k nij ziábu přiwázanú, obědwě ſnědl. Takť ſe také přiházý těm, kteřijž gineym lidem newěrně delagij, při- řijkagijce pomoc, w tom hledij ſíkoditi: žeť také y ti rownú odměnu na- lézagij. Tu báſeň plněgij nagdeſs na koncy Žiwota Ezopowa. 1) Sr. Život Ezop. str. 48. — Halm č. 298. — Lepař č. 149. 15 (I. 4.) Ožtwrtá rozpráwka, o pſu a o owcy.1 Pes před saudem winnil z půgčeného chleba owcy. Owce gemu od- pijrala, řkucy, že nikdá žádného chleba od něho ne přigijmala. Pes odwo- láwal ſe, že chce ſwědomijm to prokázati. To aby poſtawil, gemu geſt
Strana 58
58 puſſtěno. 2) Y přiwedl wlka, kterýžto wyznáwal, prawě ſe wěďeti, že by chleba půgčil pes owcy. Při tom také luňák 3) přijtomen býti ſe prawil; a wcházege luňák,4) řekl k owcy: »Kterak ty ſmijš toho zapijrati, prawěcy, že gly ne přigijmala?« A tak owce geſt těmi křiweymi [33a] třmi swědky pře- „ — — — —— — — — - — A 5 možena. A hned ortel geft wyřčen, aby ona chléb pfu nawrátila. Y při- nucena geſt, že wlnu ſwú ne w čas woſtřicy dáti muſyla, aby tomu, kte- reemuž powinna nebyla, zaplatila. Takť mnozý činij, na newinné Iſti wymeyſſlegijce, a ſwá před ſe wzetij ffaleſſneymi ſwědky a pewňe vtaraſowaneymi Ižmi 5) vpewňugijce. 1) Phaed. I, 17. (Ovis, canis et lupus). Srv. Kn. Ezop. II, 11. — 2) Der hund rümet sich zeugnis, die ward im zu hören erkennet. — 3) Ein weyer oder ein aar (milvus). — 4) Der gier (accipiter). — 5) Mit gestifften lügen. (I. 5.) 10 Pátá báleň, o plu a o kufu maſsa. 1) Kdož lakomě cyzýho a přijliffně žádá, potracuge ſwé. A čehož na- lakomij, toho nepožijwá. 2) O tom Ezop mluwij takto: A gUR ☞ K H— S NTT *T TerrTn e (ar F 7 (Tnree pvrrm7 (7r W . — Pes neſa kus masſa w tlamě, běžel ſkrze tekutau wodu. A w tom podobný kus masſa w wode zdáw ſe ſobě že widij, chtěl také y ten po-
58 puſſtěno. 2) Y přiwedl wlka, kterýžto wyznáwal, prawě ſe wěďeti, že by chleba půgčil pes owcy. Při tom také luňák 3) přijtomen býti ſe prawil; a wcházege luňák,4) řekl k owcy: »Kterak ty ſmijš toho zapijrati, prawěcy, že gly ne přigijmala?« A tak owce geſt těmi křiweymi [33a] třmi swědky pře- „ — — — —— — — — - — A 5 možena. A hned ortel geft wyřčen, aby ona chléb pfu nawrátila. Y při- nucena geſt, že wlnu ſwú ne w čas woſtřicy dáti muſyla, aby tomu, kte- reemuž powinna nebyla, zaplatila. Takť mnozý činij, na newinné Iſti wymeyſſlegijce, a ſwá před ſe wzetij ffaleſſneymi ſwědky a pewňe vtaraſowaneymi Ižmi 5) vpewňugijce. 1) Phaed. I, 17. (Ovis, canis et lupus). Srv. Kn. Ezop. II, 11. — 2) Der hund rümet sich zeugnis, die ward im zu hören erkennet. — 3) Ein weyer oder ein aar (milvus). — 4) Der gier (accipiter). — 5) Mit gestifften lügen. (I. 5.) 10 Pátá báleň, o plu a o kufu maſsa. 1) Kdož lakomě cyzýho a přijliffně žádá, potracuge ſwé. A čehož na- lakomij, toho nepožijwá. 2) O tom Ezop mluwij takto: A gUR ☞ K H— S NTT *T TerrTn e (ar F 7 (Tnree pvrrm7 (7r W . — Pes neſa kus masſa w tlamě, běžel ſkrze tekutau wodu. A w tom podobný kus masſa w wode zdáw ſe ſobě že widij, chtěl také y ten po-
Strana 59
59 chytiti. A tak odewřew vſta,3) vpuſtil ten, kterýž měl, a [33b] woda gey hned zaneſla, tak 4) že on giſtey kus za negiſtey ztratil. Protož lakomey, ktereyž mnoho žádá, ten wždycky málo mijwá. 1) Phaedr. I, 4. (Canis per fluvium carnem ferens). — Halm č. 233. — Lepař č. 51. — 2) St. nemá. — 3) V orig. ještě: dasselb auch zu erwüschen. — 4) Also stund er vnd. (I. 6.) Sleltá báfeň, o lwu, wlku, kozy a owcy.1) Geſt obecné to přijſlowij: S mocnegſſijm ſebe ne towaryſs a ſwee wěcy w dobré mijře poſtawijſs.2) O tom geſt takowá rozpráwka. Wlk, 3) koza a owce stowaryſſili ſe ſe lwem, aby ſpolu na low do gedné ſtráni 4) táhli. A vhoniwſſe gelena, na čtwero gey rozdelili. Potom řekl lew: »Prwnij dijl proto béru, že gſem lew a nad wſſemi zwijřaty král. 5 — S — D Druhý dijl proto geſt můg, že ſylňegſfij ſem nežli wy. A třetij proto chcy mijti, že ſem taužegij 5) běžel nežli z wás kdo. A čtwrtého kdo ſe dotkne, 10 hned ſem mu nepřijtelem«. A tak ten newěrný a lichý lew tyto tři odhádal 6) od dijluow gegich a ſám wſſecky pobral. Tato rozpráwka wſſecky lidi napomijná, aby ſe towaryšſtwa ſebe moc- negſſijho warowali. Tu báſeň Crinitus7) w nowém latinfkém překládanij z ržeči ržecké 15 pokládá o lwu, woſlu a lifſce. A když woſel z rozkázanij lwowa, což vlo- wili, na tré roz[34a]ďelil, proto ſe welmi lew na woſla rozhněwal, a ſſkřipě zuby, rozkázal lifſce deliti. A liſſka hned wſſecko w gednu hromadu ſložila a lwu přiwlaſtnila. Y lijbilo ſe to lwu, tak že ſe wzeptal, kdo by gi tijm obyčegem deliti včil? A ona odpowědela, že »nebezpečenſtwij, w kterémž 20 woſel ſtál, to mne naučilo«. A tak ta báſeň oznamuge, že ten ſſtiaſtný geſt, kdož ſe cyzým nebezpečenſtwijm kage.8) 1) Phaed. I, 5. (Vacca, capella, ovis et leo). — Halm č. 258. a 260. — Lepař č. 9. 10. — 2) Rýmové zakončení dle orig.: Nicht gesell dich zu gewalt, so behalt dein
59 chytiti. A tak odewřew vſta,3) vpuſtil ten, kterýž měl, a [33b] woda gey hned zaneſla, tak 4) že on giſtey kus za negiſtey ztratil. Protož lakomey, ktereyž mnoho žádá, ten wždycky málo mijwá. 1) Phaedr. I, 4. (Canis per fluvium carnem ferens). — Halm č. 233. — Lepař č. 51. — 2) St. nemá. — 3) V orig. ještě: dasselb auch zu erwüschen. — 4) Also stund er vnd. (I. 6.) Sleltá báfeň, o lwu, wlku, kozy a owcy.1) Geſt obecné to přijſlowij: S mocnegſſijm ſebe ne towaryſs a ſwee wěcy w dobré mijře poſtawijſs.2) O tom geſt takowá rozpráwka. Wlk, 3) koza a owce stowaryſſili ſe ſe lwem, aby ſpolu na low do gedné ſtráni 4) táhli. A vhoniwſſe gelena, na čtwero gey rozdelili. Potom řekl lew: »Prwnij dijl proto béru, že gſem lew a nad wſſemi zwijřaty král. 5 — S — D Druhý dijl proto geſt můg, že ſylňegſfij ſem nežli wy. A třetij proto chcy mijti, že ſem taužegij 5) běžel nežli z wás kdo. A čtwrtého kdo ſe dotkne, 10 hned ſem mu nepřijtelem«. A tak ten newěrný a lichý lew tyto tři odhádal 6) od dijluow gegich a ſám wſſecky pobral. Tato rozpráwka wſſecky lidi napomijná, aby ſe towaryšſtwa ſebe moc- negſſijho warowali. Tu báſeň Crinitus7) w nowém latinfkém překládanij z ržeči ržecké 15 pokládá o lwu, woſlu a lifſce. A když woſel z rozkázanij lwowa, což vlo- wili, na tré roz[34a]ďelil, proto ſe welmi lew na woſla rozhněwal, a ſſkřipě zuby, rozkázal lifſce deliti. A liſſka hned wſſecko w gednu hromadu ſložila a lwu přiwlaſtnila. Y lijbilo ſe to lwu, tak že ſe wzeptal, kdo by gi tijm obyčegem deliti včil? A ona odpowědela, že »nebezpečenſtwij, w kterémž 20 woſel ſtál, to mne naučilo«. A tak ta báſeň oznamuge, že ten ſſtiaſtný geſt, kdož ſe cyzým nebezpečenſtwijm kage.8) 1) Phaed. I, 5. (Vacca, capella, ovis et leo). — Halm č. 258. a 260. — Lepař č. 9. 10. — 2) Rýmové zakončení dle orig.: Nicht gesell dich zu gewalt, so behalt dein
Strana 60
60 wesen auch ein gut gestalt. - 3) St. odchylně: ein rind; též v nadpise. — 4) Ol.: »strány«. Orig.: in ein forst. — 5) Fester — 6) Schied von iren teilen. — 7) Rimi- cius; viz Nové fabule č. 36. — 3) Den frembde sorg fürsichtig machet. 5 (I. 7.) Sedmá rozpráwka, o zloděgi a o sluncy.1) Což w člowěku od přirozenj ležij,2) toho ſe on welmi těžce zbawij. To tato rozpráwka znamená. Cžaſu gednoho sauſedé měli welikú radoſt a potěſſenij s zlodegem na geho swatbě, nadegijce ſe, že ſe giž obrátij a zlodegſtwij přeſtane. K nijmžto přiſſed geden muž maudrý a wida ge w takowé radoſti, řekl gijm: »Poſlechňete, yá wám chcy radoſt wáſſi wyložiti. Gednoho čaſu slunce chtělo ſe woženiti. To ſe zdálo wſſem zemijm odporné, a wſſecken swět toho trpěti nemohl, tak že y naywyšífijmu bohu, Jupiterowi, láli a zlořečili. Proto IT E Iůní — e I S ☞I — ſe Jupiter welmi hňewal, a tázal ſe na přijčinu toho lánij a zlořečenij. 10 A geden řekl k ňemu: „Nemáme nynij než gediné slunce, to wífecken swět zarmucuge přiliſſnau horkoſtj,4) tak že wſſeckno přirozenij od nij nemoc [34b no býwá: co pak budúcýho geſt, když slunce giných naplodij?“« Báſeň tato vkazuge, že ſe lidee pro množenij zlých radowati nemagj, neb oni ſňatij a oddanij ſobě podobné plodij. Zlij rádi zlee plodij. Po 15 zlém plemenu rády zlee rodiny beywagij. Geden zlodeg mnoho giných na- plodij, a geden lotr mnoho lotrůw nadelá.5) 1) Phaed. I, 6. (Ranae ad solem). — Halm č. 77. — 2) Anhanget. — 3) In hoff- nung, er wurde sich verkeren. — 4) Betrübt alle ding mit irer hitz. — 5) St. stručně: Die fabel zeigt, das man sich nit mit den bösen freuwen sol umb seins geleichen zu- meren, wann grysz schlecht gern nach gramen, ein dieb bringet den anderen. (I. 8.) Oímá rozpráwka, o wlku a o ržeřábu.1) Kdož zlému dobře činij, řijdko odplaty dobré od ňeho docházý. — Wlk požřew koft, welikú muku měl, neb mu w chřtánu na přijč wě-
60 wesen auch ein gut gestalt. - 3) St. odchylně: ein rind; též v nadpise. — 4) Ol.: »strány«. Orig.: in ein forst. — 5) Fester — 6) Schied von iren teilen. — 7) Rimi- cius; viz Nové fabule č. 36. — 3) Den frembde sorg fürsichtig machet. 5 (I. 7.) Sedmá rozpráwka, o zloděgi a o sluncy.1) Což w člowěku od přirozenj ležij,2) toho ſe on welmi těžce zbawij. To tato rozpráwka znamená. Cžaſu gednoho sauſedé měli welikú radoſt a potěſſenij s zlodegem na geho swatbě, nadegijce ſe, že ſe giž obrátij a zlodegſtwij přeſtane. K nijmžto přiſſed geden muž maudrý a wida ge w takowé radoſti, řekl gijm: »Poſlechňete, yá wám chcy radoſt wáſſi wyložiti. Gednoho čaſu slunce chtělo ſe woženiti. To ſe zdálo wſſem zemijm odporné, a wſſecken swět toho trpěti nemohl, tak že y naywyšífijmu bohu, Jupiterowi, láli a zlořečili. Proto IT E Iůní — e I S ☞I — ſe Jupiter welmi hňewal, a tázal ſe na přijčinu toho lánij a zlořečenij. 10 A geden řekl k ňemu: „Nemáme nynij než gediné slunce, to wífecken swět zarmucuge přiliſſnau horkoſtj,4) tak že wſſeckno přirozenij od nij nemoc [34b no býwá: co pak budúcýho geſt, když slunce giných naplodij?“« Báſeň tato vkazuge, že ſe lidee pro množenij zlých radowati nemagj, neb oni ſňatij a oddanij ſobě podobné plodij. Zlij rádi zlee plodij. Po 15 zlém plemenu rády zlee rodiny beywagij. Geden zlodeg mnoho giných na- plodij, a geden lotr mnoho lotrůw nadelá.5) 1) Phaed. I, 6. (Ranae ad solem). — Halm č. 77. — 2) Anhanget. — 3) In hoff- nung, er wurde sich verkeren. — 4) Betrübt alle ding mit irer hitz. — 5) St. stručně: Die fabel zeigt, das man sich nit mit den bösen freuwen sol umb seins geleichen zu- meren, wann grysz schlecht gern nach gramen, ein dieb bringet den anderen. (I. 8.) Oímá rozpráwka, o wlku a o ržeřábu.1) Kdož zlému dobře činij, řijdko odplaty dobré od ňeho docházý. — Wlk požřew koft, welikú muku měl, neb mu w chřtánu na přijč wě-
Strana 61
61 zela. Wyſoce ſe zakazowal, že zaplatij 2) a za to včinij, kdož by mu koli od toho zlého pomohl. Y powolán geft k tomu ržeřáb s dlúhým krkem, aby wlku pomoc včinil. Ten wſtrčiw krk ſwůg3) w chřtán wlčij, wytáhl gemu koſt wen a zdrawého gey včinil: a giž od zdrawého wlka, aby mu připowědenú mzdu dal, žádal. A wlk takto powědel: »O větſſij 5 S E IK A newdečnoſti od toho ržeřába, 4) geſſto tak hluboko w mém chřtánu yako ta koſt byl, a geſſtě žádá ode mne záplaty. Co ſem mu mohl lepſſijho vdelati, než abych ho při žiwotě zachowal? 5) Gefto to mňe k weliké po- tupě a lehkoſti geſt«. Tato báſeň napomijná ty, kteřijž zlým službu a pohodlé činij a nebo 10 negaké dobrodijnij vkazugij. 1) Phaed. I, 8 (Lupus et grus). — Halm č. 276. — Lepař č. 69 — 2) Erbot sich grosses lones. — 3) Sties seinen kragen. — 4) Do sagt man, wie der wolff sprach: O wie vndankbar ist der kranich. — 5) V orig.: So er tieff ist in meinem schlund gewesen vnd hab ich in vngeletzt von meinen zenen lassen genesen. (I. 9.) [35a] Dewátá rozpráwka, o dwau plech.1) Pokorná a pochlebná slowa, a nebo pěkné mluwenj,2) čaſto lidi při- wozuge k weliké ſíkode. Protož, abychom pochlebnijkůw a lahodných řečij podáwagijcých ne přigijmali,3) ale gich ſe warowali, Ezop tuto báſeň ſložil. Gednoho čaſu tijta, gfucy březý a magijcy ſe položiti,4) pokorně 15 lahodneymi ſlowy pſa proſyla, aby gij poprál w peleſſi ſwé mijſta. Pes, daw ſe namluwiti,5) přál gij toho a hned gij z peleſſe poſtaupil a gi tam wpuſtil. Ona pak když tam dlúhý čas ležala,6) a giž mladij že welicý byli, proſyl pes, aby ſe zaſe wyſtěhowala a peleſs gemu wyprázdnila. Ale ona toho včiniti nechtěla. Ne welmi mnoho potom žádal pes opět, profſe, aby mu to 20 podlé té wijry7) včinila, kterúž od neho poznala, a gemu z peleſſe warowala. K tomu tiſta nadutě a hrdě8) odpowědela: »Proč mne nepráwě a ne- ſprawedliwě nekolikrát trápijſs? Což pak chceſs proti mne a proti wſſem
61 zela. Wyſoce ſe zakazowal, že zaplatij 2) a za to včinij, kdož by mu koli od toho zlého pomohl. Y powolán geft k tomu ržeřáb s dlúhým krkem, aby wlku pomoc včinil. Ten wſtrčiw krk ſwůg3) w chřtán wlčij, wytáhl gemu koſt wen a zdrawého gey včinil: a giž od zdrawého wlka, aby mu připowědenú mzdu dal, žádal. A wlk takto powědel: »O větſſij 5 S E IK A newdečnoſti od toho ržeřába, 4) geſſto tak hluboko w mém chřtánu yako ta koſt byl, a geſſtě žádá ode mne záplaty. Co ſem mu mohl lepſſijho vdelati, než abych ho při žiwotě zachowal? 5) Gefto to mňe k weliké po- tupě a lehkoſti geſt«. Tato báſeň napomijná ty, kteřijž zlým službu a pohodlé činij a nebo 10 negaké dobrodijnij vkazugij. 1) Phaed. I, 8 (Lupus et grus). — Halm č. 276. — Lepař č. 69 — 2) Erbot sich grosses lones. — 3) Sties seinen kragen. — 4) Do sagt man, wie der wolff sprach: O wie vndankbar ist der kranich. — 5) V orig.: So er tieff ist in meinem schlund gewesen vnd hab ich in vngeletzt von meinen zenen lassen genesen. (I. 9.) [35a] Dewátá rozpráwka, o dwau plech.1) Pokorná a pochlebná slowa, a nebo pěkné mluwenj,2) čaſto lidi při- wozuge k weliké ſíkode. Protož, abychom pochlebnijkůw a lahodných řečij podáwagijcých ne přigijmali,3) ale gich ſe warowali, Ezop tuto báſeň ſložil. Gednoho čaſu tijta, gfucy březý a magijcy ſe položiti,4) pokorně 15 lahodneymi ſlowy pſa proſyla, aby gij poprál w peleſſi ſwé mijſta. Pes, daw ſe namluwiti,5) přál gij toho a hned gij z peleſſe poſtaupil a gi tam wpuſtil. Ona pak když tam dlúhý čas ležala,6) a giž mladij že welicý byli, proſyl pes, aby ſe zaſe wyſtěhowala a peleſs gemu wyprázdnila. Ale ona toho včiniti nechtěla. Ne welmi mnoho potom žádal pes opět, profſe, aby mu to 20 podlé té wijry7) včinila, kterúž od neho poznala, a gemu z peleſſe warowala. K tomu tiſta nadutě a hrdě8) odpowědela: »Proč mne nepráwě a ne- ſprawedliwě nekolikrát trápijſs? Což pak chceſs proti mne a proti wſſem
Strana 62
62 mým býti? Pak-li gſy ſylňegffij nežli my wſſickni, teda yá tobě chcy z peleſſe warowati«. d nkvk o oehddkch Z oaama = I ☞ Iu á . = E Takť čaſto dobřij a přijwětiwij ſkrze lahodné a pochlebné mluwenij statky ſwé ztracugij a o ně přicházegij. 1) Phaedr. I, 19 (Canis parturiens). — 3) V orig jen: senffmütige schmeichwort. 3) Das wir den schmeichern vnd liebkallern nicht aufflosen. — 4) Ein dragende hündtin. — 5) »dav se naml.« přidáno. — 6) Orig.: do das geschach das sie gewelffet het. — 7) Erfordert der hund sein hausz mit etwas tröw worten bittend. — s) Antwurd vngestůmmigklich. (I. 10.) 5 Delatá rozpráwka, [35b] o muži a o hadu.1) Zlému kdo pomoc činij, wědetiť má, že doſti zle činij. Nebo za ſwé dobré činy zlau odplatu od něho mijti bude. A 777 T 2ATTH7 A(r nf 2 77! fT(TeTTr. T ( Pro welikú zymu a mrázy cžlowěk geden, lijtoſtij 2) hnut ſa, hada w domu ſwém chowal a přes celú zymu gemu gijſti dáwal. Když pak zyma pominula a had giž zaſe yako obžil a powokřál,3) wſſeckny wěcy gedem 10 ſwým nakwaſſowal.4) A aby wždy miloſti po ſobě nepozů�tawowal, a laſkáwě aby ſe ne rozdelil, čemuž kde mohl, tomu vſíkodil.
62 mým býti? Pak-li gſy ſylňegffij nežli my wſſickni, teda yá tobě chcy z peleſſe warowati«. d nkvk o oehddkch Z oaama = I ☞ Iu á . = E Takť čaſto dobřij a přijwětiwij ſkrze lahodné a pochlebné mluwenij statky ſwé ztracugij a o ně přicházegij. 1) Phaedr. I, 19 (Canis parturiens). — 3) V orig jen: senffmütige schmeichwort. 3) Das wir den schmeichern vnd liebkallern nicht aufflosen. — 4) Ein dragende hündtin. — 5) »dav se naml.« přidáno. — 6) Orig.: do das geschach das sie gewelffet het. — 7) Erfordert der hund sein hausz mit etwas tröw worten bittend. — s) Antwurd vngestůmmigklich. (I. 10.) 5 Delatá rozpráwka, [35b] o muži a o hadu.1) Zlému kdo pomoc činij, wědetiť má, že doſti zle činij. Nebo za ſwé dobré činy zlau odplatu od něho mijti bude. A 777 T 2ATTH7 A(r nf 2 77! fT(TeTTr. T ( Pro welikú zymu a mrázy cžlowěk geden, lijtoſtij 2) hnut ſa, hada w domu ſwém chowal a přes celú zymu gemu gijſti dáwal. Když pak zyma pominula a had giž zaſe yako obžil a powokřál,3) wſſeckny wěcy gedem 10 ſwým nakwaſſowal.4) A aby wždy miloſti po ſobě nepozů�tawowal, a laſkáwě aby ſe ne rozdelil, čemuž kde mohl, tomu vſíkodil.
Strana 63
63 Tuto rozpráwku magij pamatowati, kteřijž dobrowolňe newdečným lidem nápomocni býwagij, kteřijž by radſli 5) při rozdelowánij a rozwedenij přátelstwij 6) víſkodili, než by za to, což dobrého přigali, něčijm dobrým zasſe ſe odplatili. 1) Phaedr. IV, 19 (Serpens. Misericordia nociva). — Halm č. 97. — Lepař č. 259. — 2) In Gütigkeit. — 3) Do ward der schlang mülich. — 4 Entreinigen. — 5) Tisk. omyl za: »radffi«, jak má Ol. — 6) Orig. stručně: in dem abscheiden. (I. 11.) Gedenactá rozpráwka, o wollu a lwu.1) O swémyílném,2) bláznowém, poſměfném cžlowěku mudřec tuto báſeň 5 ſložil. Některij lidce potupugij ſebe wyšſſij,3) geſſto z toho weliké zlé gim naſtáwá. Yako tento woſel, potkaw ſe ſe lwem, řekl k němu: »Pozdrawugi tebe, bratře.« Lew pak to ſneſl 4) a nedal mu žádné odpowědi, ale potupil A770- ( 777- flowa geho a hlawau na ňe kynul, pomyfliw ſám při ſobě: [36a] »A yá bych 10 nechtěl tijm marným a ničemným howadem ſweych zubůw poſíkwrniti, aniž bych chtěl auſt odewřijti, abych ſe měl s nijm waditi.5) Neb kdybych ſe s nijm oč zaſadil,6) muſyl bych ho nebo mne plundrugijcýho, a neb po kuſých roztrhaného, nechati a odgijti: protož lépeť geft bláznowému howadu to přeſlechnauti.« 7) Tato báſeň včij, aby lidé rozumňegffij ňetco na bláznowých ſnáfleti vměli, a blázny aby ochraňowali, 8) kteřijž ňekdy múdřegijm ňetco bláznowě přemluwij. 15 1) Phaedr. I, 29. (Asinus inridens aprum.) — St. (původní vydání) bajku nad- pisuje: »Von dem esel vnd wilden schwyn« (de asino et apro). — 2) Ven den vber- mûtigen. — 3) Verschmähen die andern. — 4) Wardt vnwürsch. — 5) Orig jen: du wilt dein zen mit dem uppigen blôden thier nit vermelgen. — 6) Wo du dich mit im inlegtest. — 7) Dem thoren vber hören. — 8) Die narren beschirmen, die den weisen thôrlich zureden. V textu lat.: stultos defendere, qui insultare volunt melioribus.
63 Tuto rozpráwku magij pamatowati, kteřijž dobrowolňe newdečným lidem nápomocni býwagij, kteřijž by radſli 5) při rozdelowánij a rozwedenij přátelstwij 6) víſkodili, než by za to, což dobrého přigali, něčijm dobrým zasſe ſe odplatili. 1) Phaedr. IV, 19 (Serpens. Misericordia nociva). — Halm č. 97. — Lepař č. 259. — 2) In Gütigkeit. — 3) Do ward der schlang mülich. — 4 Entreinigen. — 5) Tisk. omyl za: »radffi«, jak má Ol. — 6) Orig. stručně: in dem abscheiden. (I. 11.) Gedenactá rozpráwka, o wollu a lwu.1) O swémyílném,2) bláznowém, poſměfném cžlowěku mudřec tuto báſeň 5 ſložil. Některij lidce potupugij ſebe wyšſſij,3) geſſto z toho weliké zlé gim naſtáwá. Yako tento woſel, potkaw ſe ſe lwem, řekl k němu: »Pozdrawugi tebe, bratře.« Lew pak to ſneſl 4) a nedal mu žádné odpowědi, ale potupil A770- ( 777- flowa geho a hlawau na ňe kynul, pomyfliw ſám při ſobě: [36a] »A yá bych 10 nechtěl tijm marným a ničemným howadem ſweych zubůw poſíkwrniti, aniž bych chtěl auſt odewřijti, abych ſe měl s nijm waditi.5) Neb kdybych ſe s nijm oč zaſadil,6) muſyl bych ho nebo mne plundrugijcýho, a neb po kuſých roztrhaného, nechati a odgijti: protož lépeť geft bláznowému howadu to přeſlechnauti.« 7) Tato báſeň včij, aby lidé rozumňegffij ňetco na bláznowých ſnáfleti vměli, a blázny aby ochraňowali, 8) kteřijž ňekdy múdřegijm ňetco bláznowě přemluwij. 15 1) Phaedr. I, 29. (Asinus inridens aprum.) — St. (původní vydání) bajku nad- pisuje: »Von dem esel vnd wilden schwyn« (de asino et apro). — 2) Ven den vber- mûtigen. — 3) Verschmähen die andern. — 4) Wardt vnwürsch. — 5) Orig jen: du wilt dein zen mit dem uppigen blôden thier nit vermelgen. — 6) Wo du dich mit im inlegtest. — 7) Dem thoren vber hören. — 8) Die narren beschirmen, die den weisen thôrlich zureden. V textu lat.: stultos defendere, qui insultare volunt melioribus.
Strana 64
64 (I. 12.) Dwanactá rozpráwka, o dwau myfijch.1) Mnohem geſt lépe w chudobě bezpečňe žiwu býti, nežli w bohatſtwj pro ſtrach a ſtaroſti ſchnauti a wadnauti. 2) Yakož báſeň tato oznamuge [36b]- Myſs domácý přes pole wandrowala; a žádána gsucy od polnij myſſi, aby v nij hoſpodau byla, od nij geſt přigata a znamenitě w gegij malé 5 dupce3) ctěna, tak že žaludy a gečmenem nakrmena byla. Když pak zasſe ſe wracela, ſwú ceſtu dokonawſſi, k polnij myſſi ſe nawrátila a gij proſyla, aby s nij ſſla a také, co by měli, gedla.4) Tak ſe ſtalo. Y weſſly ſpolu do gednoho pěkného domu, w kterémž byla sſpižérna a neb sklep, plný roz- ličných pokrmůw. Ty vkázawli domácý myš, řekla: »Mnedle, gez tyto dobré 10 pokrmy, pokudžť ſe libij,5) neb yá gich mám na každý den na zbyt doſti«. A když giž rozličneych pokrmůw požijwaly, tehdy přiběhl během klijčnijk a v dweřij ſe rumplowal. Myſſi, lekſſe ſe, vtijkaly, domácý do djry ſobě A Ae známé, ale přespolnij nebyla tu dijr ſwědoma,6) tak ne wědela, kam běžeti, než po stěnách ſem y tam ſe drala, a giž po ſwém žiwotu byla puſtila." Když pak ten sfaſſář ze sklepu wyſſel a dwéře po ſobě zamekl, řekla domácý myſs k přespolnij: »Proč ſe ſama deſýſs twým běhánijm a vtijkánijm? Mnedle gezme a měgme dobrú wůli a přebijrayme ſe w těch pokrmijch,a) nebo nebog ſe, zde ſe nemáme oč ſtarati, než toliko budme weſely«. Odpo- wědela polnij myſs: »Schoway ſobě ſwé pokrmy a bud's nimi weſela,9) neb 20 ty nemáš žádné ſtaroſti ani péče, ani také vzkoſti, aniž tebe také co trápij tito každého dne zámutkowé; vá také dobře a ſtřijdmě na poli mijti ſe budu, a wždycky wesſela budu, žádné péče o nic mijti nebudu, žádného zámutku báti ſe nebudu.10) Ale ty wždycky pečliwá budeſs, a nikdá ſebau bezpečna nebudeſs, wždycky na tebe paſti naſtrahowati a léceti budau, 25 aby tě polapili. Kočky tě vſtawičně proháněti budau, a pro gich pokrmy bez přeſtánij obecně wſſichni tebe nenáwiděti budau« 11) Tato báſeň treſtce ty lidi, kterijž ſe s wyšſſijmi stowaryſſugij, aby od nijch nětco doſýcy mohli, čehož gijm [37a] sítěſtij nikdá nepuogčilo, aniž ſe 15
64 (I. 12.) Dwanactá rozpráwka, o dwau myfijch.1) Mnohem geſt lépe w chudobě bezpečňe žiwu býti, nežli w bohatſtwj pro ſtrach a ſtaroſti ſchnauti a wadnauti. 2) Yakož báſeň tato oznamuge [36b]- Myſs domácý přes pole wandrowala; a žádána gsucy od polnij myſſi, aby v nij hoſpodau byla, od nij geſt přigata a znamenitě w gegij malé 5 dupce3) ctěna, tak že žaludy a gečmenem nakrmena byla. Když pak zasſe ſe wracela, ſwú ceſtu dokonawſſi, k polnij myſſi ſe nawrátila a gij proſyla, aby s nij ſſla a také, co by měli, gedla.4) Tak ſe ſtalo. Y weſſly ſpolu do gednoho pěkného domu, w kterémž byla sſpižérna a neb sklep, plný roz- ličných pokrmůw. Ty vkázawli domácý myš, řekla: »Mnedle, gez tyto dobré 10 pokrmy, pokudžť ſe libij,5) neb yá gich mám na každý den na zbyt doſti«. A když giž rozličneych pokrmůw požijwaly, tehdy přiběhl během klijčnijk a v dweřij ſe rumplowal. Myſſi, lekſſe ſe, vtijkaly, domácý do djry ſobě A Ae známé, ale přespolnij nebyla tu dijr ſwědoma,6) tak ne wědela, kam běžeti, než po stěnách ſem y tam ſe drala, a giž po ſwém žiwotu byla puſtila." Když pak ten sfaſſář ze sklepu wyſſel a dwéře po ſobě zamekl, řekla domácý myſs k přespolnij: »Proč ſe ſama deſýſs twým běhánijm a vtijkánijm? Mnedle gezme a měgme dobrú wůli a přebijrayme ſe w těch pokrmijch,a) nebo nebog ſe, zde ſe nemáme oč ſtarati, než toliko budme weſely«. Odpo- wědela polnij myſs: »Schoway ſobě ſwé pokrmy a bud's nimi weſela,9) neb 20 ty nemáš žádné ſtaroſti ani péče, ani také vzkoſti, aniž tebe také co trápij tito každého dne zámutkowé; vá také dobře a ſtřijdmě na poli mijti ſe budu, a wždycky wesſela budu, žádné péče o nic mijti nebudu, žádného zámutku báti ſe nebudu.10) Ale ty wždycky pečliwá budeſs, a nikdá ſebau bezpečna nebudeſs, wždycky na tebe paſti naſtrahowati a léceti budau, 25 aby tě polapili. Kočky tě vſtawičně proháněti budau, a pro gich pokrmy bez přeſtánij obecně wſſichni tebe nenáwiděti budau« 11) Tato báſeň treſtce ty lidi, kterijž ſe s wyšſſijmi stowaryſſugij, aby od nijch nětco doſýcy mohli, čehož gijm [37a] sítěſtij nikdá nepuogčilo, aniž ſe 15
Strana 65
65 gim kdy to podařilo. Protož magij lidé takowij pokogný žiwot wywoliti a radegij bezpečňegffij ſebau w ſwém malém obydlij býti, nežli toho žádati, což by gegijch přirozenij nepřijlufſelo, a neb což by gim obyčegného nebylo. 1) Halm č. 297. - Lepař č. 148. — Horat. Sat. II, 6, 79. — 2) Durch forcht vnd sorgfeltigkeit verschmorren. — 3) Heuszlin. — 4) Das mal auch mit ir zu nemen. — 5) Nach deinem willen. — 5) Warent die löcher vnerkant. — 7) Het sich ires lebens verwegen. — 5) Las vns essen vnd wolleben mit der gûten speis. — *) Brauch sie nach deinem willen .- 10) Kein sorg bekrencket mich, kein trubsal des leibs. — 11) Orig.: bist ir |der Katzen] speis on widerstand vnd von meniglichen gehasset. (I. 13.) Třinactá rozpráwka, o worlu a lifíce.1) Welicý a mocnij nemagij nižſſijch potupowati. Yakož tato rozpráwka 5 oznamuge. 2) — 1 V V S — A — Worel a liſſka, přátelſtwij s ſebau a známoſt včiniwſſe, aby od ſebe daleko nebeywali, na tom ſe ſneſli. A toho přátelſtwij potwrdili tjm, že ſobě přiwykli.3) Worel pak na wyſokém stromě hnijzdo ſobě ſložil, a liſſka hned tu od ňeho nedaleko na zemi mladé wywedla.4) Když pak čaſu ně- 10 kterého wyſíla, aby fe popáſla, worel nemage, co by gedl, 1letěw do chraſtiny doluo a mladé liſſky pobraw, ſpolu s rodinau ſwau ge pogedl. Wrátiwſſi ſe pak liſſka a tomu porozuměwſſi, co by ſe přihodilo, ne tak welmi pro- rodiny ſwé smrt ſe rmautila, yako pro to, že ſe pomſtiti nemohla. Neb létati nemohúcy létagijcýho worla vhoniti nemohla.5) Wſſak proto z daleka 15 stogecy (což geft obyčey těm, kteřijž ſe pomítiti nemohau) nepřijteli ſwému zlořečila a gey klela.6) Ne mnoho pak potom, když yacýſy [37b] kozu oběto- wali na poli, ſletěw worel doluo, kus té oběti s vhlijm řeřawým 7) pochytiw, do hnijzda wneſl. Když ſe pak wijtr ſtrhl a oheň ſe roznijtil, 8) worlijčata, nemagijce gefítě žádného peřij, opečená na zemi ſpadala. A lifíka přiběhíſí, 20 před nim, když na to worel hledel, wſſecka ge pogedla. 5
65 gim kdy to podařilo. Protož magij lidé takowij pokogný žiwot wywoliti a radegij bezpečňegffij ſebau w ſwém malém obydlij býti, nežli toho žádati, což by gegijch přirozenij nepřijlufſelo, a neb což by gim obyčegného nebylo. 1) Halm č. 297. - Lepař č. 148. — Horat. Sat. II, 6, 79. — 2) Durch forcht vnd sorgfeltigkeit verschmorren. — 3) Heuszlin. — 4) Das mal auch mit ir zu nemen. — 5) Nach deinem willen. — 5) Warent die löcher vnerkant. — 7) Het sich ires lebens verwegen. — 5) Las vns essen vnd wolleben mit der gûten speis. — *) Brauch sie nach deinem willen .- 10) Kein sorg bekrencket mich, kein trubsal des leibs. — 11) Orig.: bist ir |der Katzen] speis on widerstand vnd von meniglichen gehasset. (I. 13.) Třinactá rozpráwka, o worlu a lifíce.1) Welicý a mocnij nemagij nižſſijch potupowati. Yakož tato rozpráwka 5 oznamuge. 2) — 1 V V S — A — Worel a liſſka, přátelſtwij s ſebau a známoſt včiniwſſe, aby od ſebe daleko nebeywali, na tom ſe ſneſli. A toho přátelſtwij potwrdili tjm, že ſobě přiwykli.3) Worel pak na wyſokém stromě hnijzdo ſobě ſložil, a liſſka hned tu od ňeho nedaleko na zemi mladé wywedla.4) Když pak čaſu ně- 10 kterého wyſíla, aby fe popáſla, worel nemage, co by gedl, 1letěw do chraſtiny doluo a mladé liſſky pobraw, ſpolu s rodinau ſwau ge pogedl. Wrátiwſſi ſe pak liſſka a tomu porozuměwſſi, co by ſe přihodilo, ne tak welmi pro- rodiny ſwé smrt ſe rmautila, yako pro to, že ſe pomſtiti nemohla. Neb létati nemohúcy létagijcýho worla vhoniti nemohla.5) Wſſak proto z daleka 15 stogecy (což geft obyčey těm, kteřijž ſe pomítiti nemohau) nepřijteli ſwému zlořečila a gey klela.6) Ne mnoho pak potom, když yacýſy [37b] kozu oběto- wali na poli, ſletěw worel doluo, kus té oběti s vhlijm řeřawým 7) pochytiw, do hnijzda wneſl. Když ſe pak wijtr ſtrhl a oheň ſe roznijtil, 8) worlijčata, nemagijce gefítě žádného peřij, opečená na zemi ſpadala. A lifíka přiběhíſí, 20 před nim, když na to worel hledel, wſſecka ge pogedla. 5
Strana 66
66 Báſeň znamená, že ti, kteřijž přátelſtwij ruſſij, ačkoli pomſty nemijwagij od nedoſtatečněgſſijch ſebe pro gegich mdlobu, wſſak proto od Boha pomſty nevcházegj. Tato rozpráwka včij, že wyšſlij nemagij nižſſijch potupowati, aby 5 treſtáni nebyli ohňem pomſty a ſprawedlnoſti Božij. Yakož také ſtará báſeň?) o tom geſt, ginými flowy, ale k témuž rozumu. A třetij také o worlu a o howniwáli. 10) 1) Phaed. I, 28 (Vulpes et aquila). — Halm č. 5. — Lepař č 158. — 2) Toto promythion, jakož i druhé epimythion jest podle němčiny; ostatek přeložen jest dle řečtiny. — 3) Psatootv pekiag notoýnsvou výy ovvýOscav. — 4) sv vořs Syytora Dágnou: SvSVоTOIGCTO. — 5) zsookia vào obga nryvòv ôtózsin ovx ofx ta 1v. — 6) toйU o znl vols &ôvvávotg šotiv sйnogov, vó svdod xavno&to. — 7) Gòv suxógong ávirongtv. — 5) &vauon д8 6родрой тvs�Gаvros zal pkoyòs ávadoOstons oi àstôsis aavijves 871 TvyxávOvras óTvnDáVUSg slg yňv xaváTsoov. — 2) Albín míní bajku Romulovu (I. 13), kterou má St. na tomto místě; naproti tomu dí zase St.: die in den newen Fabeln die erst ist, míně první bajku Rimiciovu, kterou Albín zde zařadil. — 10) Život Ezopův str. 50. (I. 14.) Ožtrnactá rozpráwka, o worlu, hlemeyždi a wráně.) 10 Kdož opatřen geſt a ſebau bezpečen, ten ſe wyſtrijhey, aby mu ſkrze zlú radu vſſkozeno nebylo. O tom Ezop mluwij takto: Worel pochytil hlemýžde welikého, a nohau ho ſobě drže, wyletěl s nijm wyſoko do powětřij. Wſſak hlemeyžd tak ſe do ſwé ſſkořepiny wtáhl, že mu = worel nemohl nic vſíkoditi, ani ho z nj wytahnauti. Tu potkawſſi gey wrána, pochlebowala mu, řkucy: »Y cos welmi dobrú wěc vhonil,2) ale, leč gi roz[38a]bigeſs, gijſti gij nebudeš,3) a daremnij twá práce bude.« Y hned wore 15 připowědel wráňe kus toho lowu, aby mu k tomu radila. Wrána gemu takowú radu dala, řkucy: »Leť nahoru až k nebi, a puſt gey na welikey kámen, a ſkořepina a neb ten ziabinec geho ſe rozrazý, a tak před ſebau pokrm ležeti vhlédáme a s weſelijm ſe požiwijme.«
66 Báſeň znamená, že ti, kteřijž přátelſtwij ruſſij, ačkoli pomſty nemijwagij od nedoſtatečněgſſijch ſebe pro gegich mdlobu, wſſak proto od Boha pomſty nevcházegj. Tato rozpráwka včij, že wyšſlij nemagij nižſſijch potupowati, aby 5 treſtáni nebyli ohňem pomſty a ſprawedlnoſti Božij. Yakož také ſtará báſeň?) o tom geſt, ginými flowy, ale k témuž rozumu. A třetij také o worlu a o howniwáli. 10) 1) Phaed. I, 28 (Vulpes et aquila). — Halm č. 5. — Lepař č 158. — 2) Toto promythion, jakož i druhé epimythion jest podle němčiny; ostatek přeložen jest dle řečtiny. — 3) Psatootv pekiag notoýnsvou výy ovvýOscav. — 4) sv vořs Syytora Dágnou: SvSVоTOIGCTO. — 5) zsookia vào obga nryvòv ôtózsin ovx ofx ta 1v. — 6) toйU o znl vols &ôvvávotg šotiv sйnogov, vó svdod xavno&to. — 7) Gòv suxógong ávirongtv. — 5) &vauon д8 6родрой тvs�Gаvros zal pkoyòs ávadoOstons oi àstôsis aavijves 871 TvyxávOvras óTvnDáVUSg slg yňv xaváTsoov. — 2) Albín míní bajku Romulovu (I. 13), kterou má St. na tomto místě; naproti tomu dí zase St.: die in den newen Fabeln die erst ist, míně první bajku Rimiciovu, kterou Albín zde zařadil. — 10) Život Ezopův str. 50. (I. 14.) Ožtrnactá rozpráwka, o worlu, hlemeyždi a wráně.) 10 Kdož opatřen geſt a ſebau bezpečen, ten ſe wyſtrijhey, aby mu ſkrze zlú radu vſſkozeno nebylo. O tom Ezop mluwij takto: Worel pochytil hlemýžde welikého, a nohau ho ſobě drže, wyletěl s nijm wyſoko do powětřij. Wſſak hlemeyžd tak ſe do ſwé ſſkořepiny wtáhl, že mu = worel nemohl nic vſíkoditi, ani ho z nj wytahnauti. Tu potkawſſi gey wrána, pochlebowala mu, řkucy: »Y cos welmi dobrú wěc vhonil,2) ale, leč gi roz[38a]bigeſs, gijſti gij nebudeš,3) a daremnij twá práce bude.« Y hned wore 15 připowědel wráňe kus toho lowu, aby mu k tomu radila. Wrána gemu takowú radu dala, řkucy: »Leť nahoru až k nebi, a puſt gey na welikey kámen, a ſkořepina a neb ten ziabinec geho ſe rozrazý, a tak před ſebau pokrm ležeti vhlédáme a s weſelijm ſe požiwijme.«
Strana 67
67 Skrze tu lſtiwú raddu této wrány zkažen geſt hlemeyžď a orlowi s wranau pokrmem včiňen, ačkoli od přirozenj domkem a přepewnau fikoře- pinau opatřen gest. 1) Phaedr. II, 6 (Aquila et cornix). — Lepař str. 58. — 2) Du fürest da ein vber guten raub. — 3) Wird dir nit zunutz kommen. (I. 15) Pátnactá rozpráwka, o hawranu, syru a lilíce. 1) Lidee, kteřijž pochlebnjkuo a řečij lahodných podáwagijcých flowa přigijmagij, oklamáni beywagij.2) Yakož tato rozpráwka vkazuge. Hawran, wzaw seyr na wokně, letěl s nijm na geden wyſoký strom. Vhlédawſſi gey liſſka, zachtělo ſe gij toho seyra. Y promluwila k ňemu lahodnými flowy,3) řkucy: »O hawrane, kdo geſt tobě podobný? Neb žádný pták nemá takowého peřij,4) yako ty. A newijm, aby pěkňegſfij pták mohl nalezen býti, kdyby toliko k té kráſe ňeyaký hlas měl; než tak mám za 10 5 — — — I to, že máš hlas přiobhrúbný.«5) Hawran ſe radowal z té marné chwály, a chtě ſe wijce zalijbiti a hlas ſwuog okázati,6) wztáhſli krk, ſylně [38b zkřikl. A yakž víta odewřel, hned mu seyr wypadl. Ten pochytiwſli chytrá a Iſtiwá lifſka, rychle gey pohltila. Teprwá hawran přeſtal,7) porozuměw tomu, že ſlowa té liffky lijbezná s lítij a newěrau byla ſmijſſená. Protož napomijná tato báſeň obecňe, pochlebnijkůw aby ſe ſtřáhli a gich ſe warowali. 1) Phaedr. I, 13 (Vulpes et corvus). — Halm č. 204. — Lepař č. 164. — 2) Die werden betrogen vnd traurig darumb sein. Co se výrazu týče, srv. I, 9. — 3) Mit lobworten. — 4) Solchen schein der federn. — 5) Aber dein stim ist zugrob. — 6) Sein stim grösser erzeigen. — 7) Do ward der rap traurig. 15 (I 16.) Sleftnactá rozpráwka, o lwu, kanci, beyku a wollu. 1) Moc kdož potratj, tenť také má wyſokomyſlnoſt ſwú s ſebe ſložiti, aby ode wſſech treſtán nebyl. Yakož tato fabule a neb rozpráwka oznamuge. 5*
67 Skrze tu lſtiwú raddu této wrány zkažen geſt hlemeyžď a orlowi s wranau pokrmem včiňen, ačkoli od přirozenj domkem a přepewnau fikoře- pinau opatřen gest. 1) Phaedr. II, 6 (Aquila et cornix). — Lepař str. 58. — 2) Du fürest da ein vber guten raub. — 3) Wird dir nit zunutz kommen. (I. 15) Pátnactá rozpráwka, o hawranu, syru a lilíce. 1) Lidee, kteřijž pochlebnjkuo a řečij lahodných podáwagijcých flowa přigijmagij, oklamáni beywagij.2) Yakož tato rozpráwka vkazuge. Hawran, wzaw seyr na wokně, letěl s nijm na geden wyſoký strom. Vhlédawſſi gey liſſka, zachtělo ſe gij toho seyra. Y promluwila k ňemu lahodnými flowy,3) řkucy: »O hawrane, kdo geſt tobě podobný? Neb žádný pták nemá takowého peřij,4) yako ty. A newijm, aby pěkňegſfij pták mohl nalezen býti, kdyby toliko k té kráſe ňeyaký hlas měl; než tak mám za 10 5 — — — I to, že máš hlas přiobhrúbný.«5) Hawran ſe radowal z té marné chwály, a chtě ſe wijce zalijbiti a hlas ſwuog okázati,6) wztáhſli krk, ſylně [38b zkřikl. A yakž víta odewřel, hned mu seyr wypadl. Ten pochytiwſli chytrá a Iſtiwá lifſka, rychle gey pohltila. Teprwá hawran přeſtal,7) porozuměw tomu, že ſlowa té liffky lijbezná s lítij a newěrau byla ſmijſſená. Protož napomijná tato báſeň obecňe, pochlebnijkůw aby ſe ſtřáhli a gich ſe warowali. 1) Phaedr. I, 13 (Vulpes et corvus). — Halm č. 204. — Lepař č. 164. — 2) Die werden betrogen vnd traurig darumb sein. Co se výrazu týče, srv. I, 9. — 3) Mit lobworten. — 4) Solchen schein der federn. — 5) Aber dein stim ist zugrob. — 6) Sein stim grösser erzeigen. — 7) Do ward der rap traurig. 15 (I 16.) Sleftnactá rozpráwka, o lwu, kanci, beyku a wollu. 1) Moc kdož potratj, tenť také má wyſokomyſlnoſt ſwú s ſebe ſložiti, aby ode wſſech treſtán nebyl. Yakož tato fabule a neb rozpráwka oznamuge. 5*
Strana 68
68 5 Lew, pro mnohá ſwá létha giž ſa neſtatečný, že y na ſwé ſýle welmi zemdlen byl,2) tu přiſſel k němu kanec, tliňe ſe a zuby klapage,3) a těmi fíkodu ſobě včiňenú gemu odplacuge. Beyk trkal ho a ranil woběma rohy Woſel pak, wida ho giž zemdleného, a an k ničemémuž nenij než ležeti,4) wěda, že prwé nepřijtelem geho byl, vdeřil ho welmi tuze nohau w čelo. Lew, wzdechſſi, řekl: »Když ſem yá při ſwé ſýle a mocy byl, tu ſem žiw byl v weliké cti, wſſem hrozný ſem byl, a wſſecka zwijřata ſe mne bála, 9 — — a kdož gedné na mne zpomenul, každý ſe mne zhrozyl. Zaſe ſem mnohým dobrotiwý byl, kterýchž ſem ničijmž nevrazyl, ale pomoc gim včinil: ti giž 10 wſlickni proti mně ſe zakyſelili.5) A yakž mé ſýly a mocy zbawen gſem, tak wſſeckna [39a] má cžeſt s nij pominula. Tato báſeň napomijná a včij mocnegffij, aby při ſwé mocy dobrotiwij a přijwětiwij byli, aby nižádná pomíta po wykonánij mocy6) na ně ne- přiſſla. 1) Phaedr. I, 21 (Leo senex, aper, taurus et asinus).-- 2) St. přidává: so vil, als ob im die seel vszgon wölt. — 3) Schümet mit seinen scharpfsschnidenden zenen. — 4) Do aber der esel den also kranck sahe ligen. — 5) Sind erbittert. — *) Nach vszgang des gewalts. (I. 17.) Sedmnactá rozpráwka o wollu a o sítěněti.1) Kdo k ſluſſné ſlužbě nenj vſtanowen a k nij ſe ne hodij, ten nemá ſe třijti wyšſfijmu a lepſſijmu ſlaužiti, neb ſlužba geho přijgemná nebude. O tom ſlyſs tuto báſeň Woſel, wida sſtěňátko, kterak pěkně od pána ſwého nawedeno geſt,2) že každý den s pánem ſe milkugij a s ſebau pěkně nakládagij, tak že pán 20 ſe s nijm pohlazuge, gijſti mu z ſwého ſtolu dáwá, a wſſecka čeled domácý mu ffolkuge, myſlil ſám v ſebe: »Kdyžť toto tak malé nemilé zwijřátko 3 tak pán můg miluge y wſſeckna čeled pro to ſſpatné lijſánij a vmijlenij, yak mnohem wjce budau mne milowati, když vá ſe k němu budu vliſně mijti a vmijleti. Mnohem lépe to ſe mu lijbiti bude, že yá weliký gſem 15
68 5 Lew, pro mnohá ſwá létha giž ſa neſtatečný, že y na ſwé ſýle welmi zemdlen byl,2) tu přiſſel k němu kanec, tliňe ſe a zuby klapage,3) a těmi fíkodu ſobě včiňenú gemu odplacuge. Beyk trkal ho a ranil woběma rohy Woſel pak, wida ho giž zemdleného, a an k ničemémuž nenij než ležeti,4) wěda, že prwé nepřijtelem geho byl, vdeřil ho welmi tuze nohau w čelo. Lew, wzdechſſi, řekl: »Když ſem yá při ſwé ſýle a mocy byl, tu ſem žiw byl v weliké cti, wſſem hrozný ſem byl, a wſſecka zwijřata ſe mne bála, 9 — — a kdož gedné na mne zpomenul, každý ſe mne zhrozyl. Zaſe ſem mnohým dobrotiwý byl, kterýchž ſem ničijmž nevrazyl, ale pomoc gim včinil: ti giž 10 wſlickni proti mně ſe zakyſelili.5) A yakž mé ſýly a mocy zbawen gſem, tak wſſeckna [39a] má cžeſt s nij pominula. Tato báſeň napomijná a včij mocnegffij, aby při ſwé mocy dobrotiwij a přijwětiwij byli, aby nižádná pomíta po wykonánij mocy6) na ně ne- přiſſla. 1) Phaedr. I, 21 (Leo senex, aper, taurus et asinus).-- 2) St. přidává: so vil, als ob im die seel vszgon wölt. — 3) Schümet mit seinen scharpfsschnidenden zenen. — 4) Do aber der esel den also kranck sahe ligen. — 5) Sind erbittert. — *) Nach vszgang des gewalts. (I. 17.) Sedmnactá rozpráwka o wollu a o sítěněti.1) Kdo k ſluſſné ſlužbě nenj vſtanowen a k nij ſe ne hodij, ten nemá ſe třijti wyšſfijmu a lepſſijmu ſlaužiti, neb ſlužba geho přijgemná nebude. O tom ſlyſs tuto báſeň Woſel, wida sſtěňátko, kterak pěkně od pána ſwého nawedeno geſt,2) že každý den s pánem ſe milkugij a s ſebau pěkně nakládagij, tak že pán 20 ſe s nijm pohlazuge, gijſti mu z ſwého ſtolu dáwá, a wſſecka čeled domácý mu ffolkuge, myſlil ſám v ſebe: »Kdyžť toto tak malé nemilé zwijřátko 3 tak pán můg miluge y wſſeckna čeled pro to ſſpatné lijſánij a vmijlenij, yak mnohem wjce budau mne milowati, když vá ſe k němu budu vliſně mijti a vmijleti. Mnohem lépe to ſe mu lijbiti bude, že yá weliký gſem 15
Strana 69
69 a lepílijho rodu nežli pes, a k mnohým wěcem gſem vžitečněgífij než to íítěně, protož mnohem hodňegij ctěn budu. A rozwážiw ty wěcy woſel v ſebe, vhlédal pána, an domů gde; hned běžel proti němu a vkázal radot ſwú řwánijm ſwým, a zpaw ſe, wložil ſe ſweymi přednijmi nohami pánu na ramena, a počal gemu oko[39bjlo auſt čenichati a wokolo twáři ſem y tam ſe vmijleti, 5) tak že na něm y faty zmazal. A když nepodobně těžce na pánu ležel, pán zawolal na služebnijky, aby ho té kratochwijle zbawili, 5 MRRR = LLLILD —— n n Y ☞ AIIA m — — — a aby toho woſla prázden býti mohl. Tu wſſecka čeled na woſla s ſochory, s kygmi y s kamenijm běžela, a vtlúkli ho po hřbetě y po bocých, že w ňem několik žeber zlámali, a vbitého zaſe gey k ržebřijku neb k geſlem 10 přiwázali, tak že ho ledwá s duſſij puſtili.7) Tato báſeň vkazuge, že žádný nemá ſe wyſokomyſlňe pozdwihowati, aby ſe měl v wětílij ſlužbu třijti, nežli by gemu náležité bylo. 1) Halm č. 331. — Lepař č. 86. — 2) Wie ein kleins hünd von einem herren erzogen. — 3) Klein vnsauber thier. — 4) Vmb so klein schmeichendienst. — 5) Be- schlecklet im seinen mund vnd das angesicht. — 6) Slov: »aby ho té krat. zbav« není v orig. — 7) Das er kaum bey dem leben mocht bleiben. (I. 18.) Oímnactá rozpráwka, o lwu a o myſli.1) Acžkoli člowiek newážný a nebo proſtý ſtawu nižſſijho wyšſfijmu ňeco potupného nebo neprawého včinj, zwláfſtě nechtě, a když proſý, aby mu 15 to prowiněnij z nechtěnj včiněné odpuſítěno bylo, má ſe ſtáti, neb při- cházý čas odplaty, a že y nuznij mohau čaſem mocným neb bohatým pro- ſpěti. O tom ſlyſs takowau báſeň Lew ſpal w leſe toho čaſu, když ſe polnij myſſi tekly2) a ſpolu po- hráwaly. Z nechtěnj gedna z nich na lwa wſkočila. Lew procýtiw, rychle 20 gi pochytil. Myš žaloſtiwě 3) ho proſyla, aby gij tu winu odpuſtil, prawěcy, že toho ſwéwolně ne včinil,4) a také oznamowala ge[40a]mu, kterak by gich množſtwij ſpolu pohráwalo, ona pak ſama, nechtije, a žádná giná na ňeho
69 a lepílijho rodu nežli pes, a k mnohým wěcem gſem vžitečněgífij než to íítěně, protož mnohem hodňegij ctěn budu. A rozwážiw ty wěcy woſel v ſebe, vhlédal pána, an domů gde; hned běžel proti němu a vkázal radot ſwú řwánijm ſwým, a zpaw ſe, wložil ſe ſweymi přednijmi nohami pánu na ramena, a počal gemu oko[39bjlo auſt čenichati a wokolo twáři ſem y tam ſe vmijleti, 5) tak že na něm y faty zmazal. A když nepodobně těžce na pánu ležel, pán zawolal na služebnijky, aby ho té kratochwijle zbawili, 5 MRRR = LLLILD —— n n Y ☞ AIIA m — — — a aby toho woſla prázden býti mohl. Tu wſſecka čeled na woſla s ſochory, s kygmi y s kamenijm běžela, a vtlúkli ho po hřbetě y po bocých, že w ňem několik žeber zlámali, a vbitého zaſe gey k ržebřijku neb k geſlem 10 přiwázali, tak že ho ledwá s duſſij puſtili.7) Tato báſeň vkazuge, že žádný nemá ſe wyſokomyſlňe pozdwihowati, aby ſe měl v wětílij ſlužbu třijti, nežli by gemu náležité bylo. 1) Halm č. 331. — Lepař č. 86. — 2) Wie ein kleins hünd von einem herren erzogen. — 3) Klein vnsauber thier. — 4) Vmb so klein schmeichendienst. — 5) Be- schlecklet im seinen mund vnd das angesicht. — 6) Slov: »aby ho té krat. zbav« není v orig. — 7) Das er kaum bey dem leben mocht bleiben. (I. 18.) Oímnactá rozpráwka, o lwu a o myſli.1) Acžkoli člowiek newážný a nebo proſtý ſtawu nižſſijho wyšſfijmu ňeco potupného nebo neprawého včinj, zwláfſtě nechtě, a když proſý, aby mu 15 to prowiněnij z nechtěnj včiněné odpuſítěno bylo, má ſe ſtáti, neb při- cházý čas odplaty, a že y nuznij mohau čaſem mocným neb bohatým pro- ſpěti. O tom ſlyſs takowau báſeň Lew ſpal w leſe toho čaſu, když ſe polnij myſſi tekly2) a ſpolu po- hráwaly. Z nechtěnj gedna z nich na lwa wſkočila. Lew procýtiw, rychle 20 gi pochytil. Myš žaloſtiwě 3) ho proſyla, aby gij tu winu odpuſtil, prawěcy, že toho ſwéwolně ne včinil,4) a také oznamowala ge[40a]mu, kterak by gich množſtwij ſpolu pohráwalo, ona pak ſama, nechtije, a žádná giná na ňeho
Strana 70
70 že wſkočila, wſſak za miloſt proſý, aby ta přijhoda gij miloftijwě wážena byla.5) Lew, rozwážiw to v ſebe, že by pomíta welmi chaterná byla proti gedné myſſi, a wětſſij lehkoſt z toho nežli čet že by mu byla, tomu roz- uměge, odpuſtil myſſi winu a dopuſtil gij odgijti. Myſs s wdečnoſtij a s de- 5 kowánijm od ňeho odeſíla. Po ňekolika pak dnech málo lew wpadl do tenat. A porozuměw tomu, že by vat byl, počal welmi ſylňe a žaloſtiwě řwáti a křičeti, a s welikú těžkoſtij na ſwé neſſtěſtij nařijkati. Vſlyſſawſſ to myš, hned k němu běžela, aby zwěděla, co by to bylo, a neb yaké ne- ſſtěſtij by ho potkalo. Poznawíi pak to myš, že by yat byl, řekla k němu, 10 těſſijc gey, aby ſe nic nebál, že mu ſe chce zas za dobrodijnij geho, kteréž gij byl včinil, odplatiti, a toho dobrodijnij že geſt wdečna, dokázati. Y wſſeckny chytroſti a Iſti k tomu wězenij přiložené wyhledawſfi 6) a go poznawíi, wzala před ſe prácy zubuow ſwých 7) a počala překuſowati a rozwazowati wſſeckny vzly té wazby, a wſſecky gegij chytroſti w nic obrá- 15 tiwſſi, tudy lwa wyſwobodila a wesſele do leſa odeſlala. — — — Tato báſeň včij, že malých a nižítijch nemáme potupowati, nebť při- cházý hodina, že, což ſme koli komu včinili, wſſeckno ſe nám nahradij. 1) Halm č. 256. — Lepař č. 7. — 2) Als sich die feltmeusz geilten. — 3) Gütlich. 4) Omyl tiskový za »neučinila«. — 5) Bat in seiner gnaden. — 6) Ward alle list der strick seiner gesengnis beschauwen. — 7) Nam sie die arbeit irer zene an sich (sumpsit laborem oris sui). (I. 19.) Dewatenactá rozpráwka, o dwau supijch.") 20 Kdož ſe rád s každým wadij a hadruge, ten ſe w potřebě ſwé a nauzy pomocy ode wſlech opowažuge.2) O tom máme tuto báſeň ſlyſſeti. Cžaſu gednoho roznemohl ſe sup. A když ležel mnoho měſýcůw, tak že žádné nadege neměl, aby měl žiw zůstati, proſyl s pláčem mateře ſwé, aby chodila po mij[ 40bjítech ſwatých a za neg ſlibowala, což by koli chtěli, že obětowati chce, 3) gediné aby mohl k zdrawj nawrácen a té nemocy
70 že wſkočila, wſſak za miloſt proſý, aby ta přijhoda gij miloftijwě wážena byla.5) Lew, rozwážiw to v ſebe, že by pomíta welmi chaterná byla proti gedné myſſi, a wětſſij lehkoſt z toho nežli čet že by mu byla, tomu roz- uměge, odpuſtil myſſi winu a dopuſtil gij odgijti. Myſs s wdečnoſtij a s de- 5 kowánijm od ňeho odeſíla. Po ňekolika pak dnech málo lew wpadl do tenat. A porozuměw tomu, že by vat byl, počal welmi ſylňe a žaloſtiwě řwáti a křičeti, a s welikú těžkoſtij na ſwé neſſtěſtij nařijkati. Vſlyſſawſſ to myš, hned k němu běžela, aby zwěděla, co by to bylo, a neb yaké ne- ſſtěſtij by ho potkalo. Poznawíi pak to myš, že by yat byl, řekla k němu, 10 těſſijc gey, aby ſe nic nebál, že mu ſe chce zas za dobrodijnij geho, kteréž gij byl včinil, odplatiti, a toho dobrodijnij že geſt wdečna, dokázati. Y wſſeckny chytroſti a Iſti k tomu wězenij přiložené wyhledawſfi 6) a go poznawíi, wzala před ſe prácy zubuow ſwých 7) a počala překuſowati a rozwazowati wſſeckny vzly té wazby, a wſſecky gegij chytroſti w nic obrá- 15 tiwſſi, tudy lwa wyſwobodila a wesſele do leſa odeſlala. — — — Tato báſeň včij, že malých a nižítijch nemáme potupowati, nebť při- cházý hodina, že, což ſme koli komu včinili, wſſeckno ſe nám nahradij. 1) Halm č. 256. — Lepař č. 7. — 2) Als sich die feltmeusz geilten. — 3) Gütlich. 4) Omyl tiskový za »neučinila«. — 5) Bat in seiner gnaden. — 6) Ward alle list der strick seiner gesengnis beschauwen. — 7) Nam sie die arbeit irer zene an sich (sumpsit laborem oris sui). (I. 19.) Dewatenactá rozpráwka, o dwau supijch.") 20 Kdož ſe rád s každým wadij a hadruge, ten ſe w potřebě ſwé a nauzy pomocy ode wſlech opowažuge.2) O tom máme tuto báſeň ſlyſſeti. Cžaſu gednoho roznemohl ſe sup. A když ležel mnoho měſýcůw, tak že žádné nadege neměl, aby měl žiw zůstati, proſyl s pláčem mateře ſwé, aby chodila po mij[ 40bjítech ſwatých a za neg ſlibowala, což by koli chtěli, že obětowati chce, 3) gediné aby mohl k zdrawj nawrácen a té nemocy
Strana 71
71 prázden býti. Mátě odpowědela, že to ráda chce včiniti,4) ale že ſe obáwá, že z toho nic nebude, řkucy: »Ty ſy wždycky prwe bez bázňe Božij na ſwětě žiw byl, koſtely ſy zlaupil, wſſeckny oltáře poſſkwrnil, aniž gſy které swátoſti ſobě co wážil; kterakž tedy mám za tebe proſyti?« Tuto báſeň ſobě wážiti magij ti, kteřijž w hřijſſijch gſau, a odpuſſtěnij 5 gich bez ſrdce ſkrauſſeného a bez zpowědi dogijti chtěgj. Má geden každý člowěk neyprwe čiſtým býti,5) chce li od Boha w tom, zač ho proſý, vſlyſſán Y ee eIIIk. Wy L Y — — ☞ A býti. Y také ti lidé, kteřijž ſe obecně giž nynj rozdwogugij a s každým newoli mijti chtěgij, wdycky Iſtijwě s protiwnoſtij žiwi gſúce, když na ne yaká potřeba přigde, tehdáž obyčegně beze wífij pomocy opufſtěni býwagij. 10 1) Halm č. 208. — Lepař č. 166. — Nové fabule č. 130. — 2) Der verweg sich hilff vnd beystands in seinen nöten. — 3) Das sie vmbgieng die heiligen stet vnd grosz gelübten für in thet. — 4) Ich will es gern thun, lieber sonn, sprach die mutter. — *) Es soll ein jeglich mensch vor lauter werden on alle masen. (I. 20.) Gedenmecýtmá 1) báleň, o wlaftowicy a o giných ptácých.2) Kterijž dobré raddy ne potlauchagij, čaſto k weliké ſſkode přicházegij. To tato báſeň znamená. Když gednoho čaſu wſſickni ptácy pole wideli ſtrogiti,3) konopě a len na ně ſýti, nic ſobě toho ne wážili. Ale wlaſtowice, dobře tomu rozuměge, co to rozſýwánij přineſe, wſſem ptákuom to oznámila, yak by to [41a welmi ſſkodliwaa wěc gijm byla. Ale oni toho nedbali. Potom wopět, když giž len a konopě poodroſtly, wlaſtowice k nijm řekla: »Pomňete, žeť toto nám k zleemu přigde. Protož podme a wytrheyme to, nebo hned yakž dozrá, budau z toho tenátka wijzti a woſýdla nám naſtrahowati,4) a tak my ſkrz lidſkú leſt a ſtrogenij lapáni budem«. Wſſichni ptácy potupili radu 20 gegij a gij ſe poſmijwali. Porozuměwſſi tomu wlaſtowice, od nich ſe oddelila 15
71 prázden býti. Mátě odpowědela, že to ráda chce včiniti,4) ale že ſe obáwá, že z toho nic nebude, řkucy: »Ty ſy wždycky prwe bez bázňe Božij na ſwětě žiw byl, koſtely ſy zlaupil, wſſeckny oltáře poſſkwrnil, aniž gſy které swátoſti ſobě co wážil; kterakž tedy mám za tebe proſyti?« Tuto báſeň ſobě wážiti magij ti, kteřijž w hřijſſijch gſau, a odpuſſtěnij 5 gich bez ſrdce ſkrauſſeného a bez zpowědi dogijti chtěgj. Má geden každý člowěk neyprwe čiſtým býti,5) chce li od Boha w tom, zač ho proſý, vſlyſſán Y ee eIIIk. Wy L Y — — ☞ A býti. Y také ti lidé, kteřijž ſe obecně giž nynj rozdwogugij a s každým newoli mijti chtěgij, wdycky Iſtijwě s protiwnoſtij žiwi gſúce, když na ne yaká potřeba přigde, tehdáž obyčegně beze wífij pomocy opufſtěni býwagij. 10 1) Halm č. 208. — Lepař č. 166. — Nové fabule č. 130. — 2) Der verweg sich hilff vnd beystands in seinen nöten. — 3) Das sie vmbgieng die heiligen stet vnd grosz gelübten für in thet. — 4) Ich will es gern thun, lieber sonn, sprach die mutter. — *) Es soll ein jeglich mensch vor lauter werden on alle masen. (I. 20.) Gedenmecýtmá 1) báleň, o wlaftowicy a o giných ptácých.2) Kterijž dobré raddy ne potlauchagij, čaſto k weliké ſſkode přicházegij. To tato báſeň znamená. Když gednoho čaſu wſſickni ptácy pole wideli ſtrogiti,3) konopě a len na ně ſýti, nic ſobě toho ne wážili. Ale wlaſtowice, dobře tomu rozuměge, co to rozſýwánij přineſe, wſſem ptákuom to oznámila, yak by to [41a welmi ſſkodliwaa wěc gijm byla. Ale oni toho nedbali. Potom wopět, když giž len a konopě poodroſtly, wlaſtowice k nijm řekla: »Pomňete, žeť toto nám k zleemu přigde. Protož podme a wytrheyme to, nebo hned yakž dozrá, budau z toho tenátka wijzti a woſýdla nám naſtrahowati,4) a tak my ſkrz lidſkú leſt a ſtrogenij lapáni budem«. Wſſichni ptácy potupili radu 20 gegij a gij ſe poſmijwali. Porozuměwſſi tomu wlaſtowice, od nich ſe oddelila 15
Strana 72
72 a k lidem do domuow ſe wſtěhowala, aby obydlé gegij pod ſtřechami bezpečňegffij bylo. A kteřijž radau gegij zprawiti ſe ne chtěli, wždycky w ſtaroſti ſau, aby pod pomče zlapáni nebyli.5) A A —0— ☞ A 7777 A áTTT —9 o Ififaugt iabiukuiuačlča přřo luří děa EMMEk Tuto báſeň ſwéwolnij pamatowati magij, kterýmž ſe zdá, že gegich 5 předſewzetij geſt naylepſſij, a gineych raddy potlauchati nechtěgij. 1) Omylem místo: »Dvacátá«, jak jest i v Ol. — 2) Halm č. 417. — Lepař č. 177. 178. — 3) Acker bawen. — 4) Wirt man netz darvsz stricken. — 5) Das sie nit in den netzen gesangen würden.
72 a k lidem do domuow ſe wſtěhowala, aby obydlé gegij pod ſtřechami bezpečňegffij bylo. A kteřijž radau gegij zprawiti ſe ne chtěli, wždycky w ſtaroſti ſau, aby pod pomče zlapáni nebyli.5) A A —0— ☞ A 7777 A áTTT —9 o Ififaugt iabiukuiuačlča přřo luří děa EMMEk Tuto báſeň ſwéwolnij pamatowati magij, kterýmž ſe zdá, že gegich 5 předſewzetij geſt naylepſſij, a gineych raddy potlauchati nechtěgij. 1) Omylem místo: »Dvacátá«, jak jest i v Ol. — 2) Halm č. 417. — Lepař č. 177. 178. — 3) Acker bawen. — 4) Wirt man netz darvsz stricken. — 5) Das sie nit in den netzen gesangen würden.
Strana 73
Druhá kniha chwalitebného1) Ezopa tuto ſe počijná. Wjedeti ſe má, že báſně wymyſſleny ſau proto, aby lidem gegijch dobré y zlé ſkutky oznámily. Neb žádný dobrý ani zlý ne ſlowe, než toliko ſám cžlowěk. A protož chcy yá žiwot lidſký y gegijch obyčege tuto za- wřijti a k to 41b]mu rozumu některé báſně wypſati o zachowáwanij 2) dobrých y zlých lidij. Neb ten člowěk bezpečně žiw geſt, kterýž ſe žádného ne bogij,3) yako oni athenyenſſtij mèſſtiané toho čaſu, když ſe gim naylépe wedlo, a když we wſlj ſwobode žiwi byli, žádného ſe ne bogijce, weſpolek ſami ſobě ſe wſſij pilnoſtij ſlaužijce. Potom z té bezpečnoſti a ſwobodného bydla nevžitečné a marné, ničemné raddy vpoſlechíſe, vřadu žádali, kterýž by zločince zkrocowal a pro gegijch neprawoſti treſtal. Tudy přiſſli lidé 10 k welikému ſtrachu. Někteřij pak, kteřijž treſtáni býti měli, byli od tre- ſtánij zprofítěni pro giné, od kterýchž prwé doſti bijdně a hanebně vráženi byli. 4) A kteřijž nowými vſtanowenijmi a zákony obtijženi byli, ti ſe báli ſſkody a hanby, ne proto, že vřednijcy gegich oſtřij a zůřiwij byli, ale proto, že oni takowé zuořiwoſti 5) nepřiwykli. A tak pod těmi vſtanowenijmi a 15 cyzý wůlij muſyli yako ſlužebnijcy poſluſſni a poddani býti. To geſt gim přewelmi těžké bylo. A potom to těžce trpijce, welice ſe rmautili a ſobě ſteyſkali. Proti těm Ezop takowú báſeň ſložil. 5 1) Des hochberümpten. — 2) Auff das wesen der menschen (bonorum sive no- centum gesta). — 3) Der niemant hat, den er förcht. — 4) Odchylně orig.: etliche ander, die gestrafft waren, wurden leidig (dolebant) vmb die straff, die inen beschehen von den andern, die gnug ellentklich geletzt warent. — 5) Hert — hertigkeit. (II. 1.) Prwnij báleň, o ziabách.1) Prwnjch čaſuow, když žáby byly beze wſſj ſtaroſti, žádného ſe ne bály, w lužijch a gezeřijch přebýwagijce, od žádného fužowány ne byly, ſamy me[42alzy ſebau nevžitečně ſe pohnuwſſe, aby s křikem a s žádoſtij před 20 Jupitera předstaupily, na tom ſe ſnefly, aby od něho krále žádaly, kterýž by winné treſtati vměl. Té žádoſti gegich zaſmál ſe Jupiter a prozby gijch ne přigal. A ony potom opět k němu wolaly, když gijm žádné znamenij dáno nebylo, že by žádoſt gegijch vſlyſſána byla, a geſítě wijce nežli prwé
Druhá kniha chwalitebného1) Ezopa tuto ſe počijná. Wjedeti ſe má, že báſně wymyſſleny ſau proto, aby lidem gegijch dobré y zlé ſkutky oznámily. Neb žádný dobrý ani zlý ne ſlowe, než toliko ſám cžlowěk. A protož chcy yá žiwot lidſký y gegijch obyčege tuto za- wřijti a k to 41b]mu rozumu některé báſně wypſati o zachowáwanij 2) dobrých y zlých lidij. Neb ten člowěk bezpečně žiw geſt, kterýž ſe žádného ne bogij,3) yako oni athenyenſſtij mèſſtiané toho čaſu, když ſe gim naylépe wedlo, a když we wſlj ſwobode žiwi byli, žádného ſe ne bogijce, weſpolek ſami ſobě ſe wſſij pilnoſtij ſlaužijce. Potom z té bezpečnoſti a ſwobodného bydla nevžitečné a marné, ničemné raddy vpoſlechíſe, vřadu žádali, kterýž by zločince zkrocowal a pro gegijch neprawoſti treſtal. Tudy přiſſli lidé 10 k welikému ſtrachu. Někteřij pak, kteřijž treſtáni býti měli, byli od tre- ſtánij zprofítěni pro giné, od kterýchž prwé doſti bijdně a hanebně vráženi byli. 4) A kteřijž nowými vſtanowenijmi a zákony obtijženi byli, ti ſe báli ſſkody a hanby, ne proto, že vřednijcy gegich oſtřij a zůřiwij byli, ale proto, že oni takowé zuořiwoſti 5) nepřiwykli. A tak pod těmi vſtanowenijmi a 15 cyzý wůlij muſyli yako ſlužebnijcy poſluſſni a poddani býti. To geſt gim přewelmi těžké bylo. A potom to těžce trpijce, welice ſe rmautili a ſobě ſteyſkali. Proti těm Ezop takowú báſeň ſložil. 5 1) Des hochberümpten. — 2) Auff das wesen der menschen (bonorum sive no- centum gesta). — 3) Der niemant hat, den er förcht. — 4) Odchylně orig.: etliche ander, die gestrafft waren, wurden leidig (dolebant) vmb die straff, die inen beschehen von den andern, die gnug ellentklich geletzt warent. — 5) Hert — hertigkeit. (II. 1.) Prwnij báleň, o ziabách.1) Prwnjch čaſuow, když žáby byly beze wſſj ſtaroſti, žádného ſe ne bály, w lužijch a gezeřijch přebýwagijce, od žádného fužowány ne byly, ſamy me[42alzy ſebau nevžitečně ſe pohnuwſſe, aby s křikem a s žádoſtij před 20 Jupitera předstaupily, na tom ſe ſnefly, aby od něho krále žádaly, kterýž by winné treſtati vměl. Té žádoſti gegich zaſmál ſe Jupiter a prozby gijch ne přigal. A ony potom opět k němu wolaly, když gijm žádné znamenij dáno nebylo, že by žádoſt gegijch vſlyſſána byla, a geſítě wijce nežli prwé
Strana 74
74 křičely, wřeítěly a kukaly. 2) Dobrotiwý Jupiter ſprostným a newinným ziabám na žádoſt gegich ſwrhl klápet 3) a do močidla gim gey puſtil. Zwuku a pleſknutij 4) geho wſſecky lekſſe ſe, kamž která wědela, prchaly. Potom gedna wyſtrčiwſſi hlawu z wody, aby nowého krále vhlijdati mohla a gey poznati, porozuměwíi tomu, že by klápet byl, ſwolala wſſeckny ginee žáby, aby na toho krále pohledely. Některé s welikým ſtrachem a s třeſenijm plynuly a nowého krále pozdrawowaly, wſſak s bázliwým5) ſrdcem to či- nily. Porozuměwſſe pak tomu, že w něm duſſe 6) nenij, wſkákawſſe na ňey, poznaly, že dřewo bylo: tu teprwá nohami po nem ſſlapaly. A zasſe s we- 10 likým křikem na boha Jupitera žádoſt wzložily, aby ge králem obdařil. Tu teprwá Jupiter dal gim cžápa, ten ge gednu po druhé mordowal, a ony plačijce a toho želegijce až k nebi hlaſy ſwé wztahowaly, wolagijce: »O bože Jupiter, ſpomoz nám, a neboť wſſecky zahyneme«. 7) On odpowědel gim: »Když gíte krále žádaly, vá ſem wám ho dáti nechtěl. Po druhé gíte žádost 15 na mne wzložily, tu gſem wám dal miloſtiwého a dobromyſlného, toho gſte 5 ☞ (Cír N ( Tnana reeeſaneeaeeea1í V ☞ potupily, gim ſte pohrzely a nohami ſte po něm ſſlapaly. Potom ſem wám dal na wáſſi přiliffnú a neſluſfnú žádot tohoto krále, kteréhož nynij máte, toho mijti muſýte, neb gíte dobrotiwého ſobě wážiti ne vměly, aniž ſte ho také ſnéſti mohly, a neb ſobě zachowati vměly.« 1) Phaed. I, 2. (Ranae regem petierunt). — Halm č. 76. — Lepař č. 216. — 2) St. jen: schrihen sie noch basz. — 3) Ein grossen alten block. — 4) Hal des fallens — 5) Ol.: »s blazniwým«, nesprávně; orig.: mit erschrocknem hertzen. — 6) Kein. leben. — 7) O Gott Jupiter, kum vns zu hilff oder wir sterben. (II. 2.) Druhá báleň, o holubu, supu a krahůgoy.1) 20 42b] Kdož ſe poručij pod obranu zlého a poddá, a neb pomocy od neho hledá, ſwau wſſecknu nadegi potracuge. Cžaſu gednoho, když welmi holubi před supy neb luňáky létali a v weliké ſtaroſti byli, že ſe po nijch ſháňeli, wzali ſobě krahuogce za
74 křičely, wřeítěly a kukaly. 2) Dobrotiwý Jupiter ſprostným a newinným ziabám na žádoſt gegich ſwrhl klápet 3) a do močidla gim gey puſtil. Zwuku a pleſknutij 4) geho wſſecky lekſſe ſe, kamž která wědela, prchaly. Potom gedna wyſtrčiwſſi hlawu z wody, aby nowého krále vhlijdati mohla a gey poznati, porozuměwíi tomu, že by klápet byl, ſwolala wſſeckny ginee žáby, aby na toho krále pohledely. Některé s welikým ſtrachem a s třeſenijm plynuly a nowého krále pozdrawowaly, wſſak s bázliwým5) ſrdcem to či- nily. Porozuměwſſe pak tomu, že w něm duſſe 6) nenij, wſkákawſſe na ňey, poznaly, že dřewo bylo: tu teprwá nohami po nem ſſlapaly. A zasſe s we- 10 likým křikem na boha Jupitera žádoſt wzložily, aby ge králem obdařil. Tu teprwá Jupiter dal gim cžápa, ten ge gednu po druhé mordowal, a ony plačijce a toho želegijce až k nebi hlaſy ſwé wztahowaly, wolagijce: »O bože Jupiter, ſpomoz nám, a neboť wſſecky zahyneme«. 7) On odpowědel gim: »Když gíte krále žádaly, vá ſem wám ho dáti nechtěl. Po druhé gíte žádost 15 na mne wzložily, tu gſem wám dal miloſtiwého a dobromyſlného, toho gſte 5 ☞ (Cír N ( Tnana reeeſaneeaeeea1í V ☞ potupily, gim ſte pohrzely a nohami ſte po něm ſſlapaly. Potom ſem wám dal na wáſſi přiliffnú a neſluſfnú žádot tohoto krále, kteréhož nynij máte, toho mijti muſýte, neb gíte dobrotiwého ſobě wážiti ne vměly, aniž ſte ho také ſnéſti mohly, a neb ſobě zachowati vměly.« 1) Phaed. I, 2. (Ranae regem petierunt). — Halm č. 76. — Lepař č. 216. — 2) St. jen: schrihen sie noch basz. — 3) Ein grossen alten block. — 4) Hal des fallens — 5) Ol.: »s blazniwým«, nesprávně; orig.: mit erschrocknem hertzen. — 6) Kein. leben. — 7) O Gott Jupiter, kum vns zu hilff oder wir sterben. (II. 2.) Druhá báleň, o holubu, supu a krahůgoy.1) 20 42b] Kdož ſe poručij pod obranu zlého a poddá, a neb pomocy od neho hledá, ſwau wſſecknu nadegi potracuge. Cžaſu gednoho, když welmi holubi před supy neb luňáky létali a v weliké ſtaroſti byli, že ſe po nijch ſháňeli, wzali ſobě krahuogce za
Strana 75
75 obráncy, domnijwagijce ſe, že potom ſebau bezpečněgſſij budau. Ale kra- hugec wokázal ſe k nijm yakožto treſtce winny gich,2) a gedl holuby geden po druhém. Y řekl geden z nijch: »O yak mnohem ſneſytedlňegfij wěc byla, aby ſe luňácy po nás ſháněli, než aby nás tento wochránce tak hubiti 7 Y — D ☞ V A — S I s měl.3) Neb ſkrze kteréhož gſme ſe domnjwali, že bychom měli ochráňeni 5 býti, od něho ſgijti muſýme. Ale ſprawedliwěť ſe nám dege, poňewadž ſme tak neſmyllňe welikého nepřijtele naſſeho ſobě za ochránce proti nepřijteli menſſijmu wzali«. 1) Phaedr. I, 31 (Milvus et columbae). — 2) Als ein straffer vmb ir miszthun. —— 3) Die kůmmernusz des weyhen were vns leichter gewesen zu tragen dann diser beschirmer. (II. 3 ) Třetij báleň, o zloďegi a o plu. 1) Tuto rozpráwku máme llyffeti o podwodnijcých a giné oklamáwa- gijcých. 10 Nočnij zlodeg, wſſed gednoho čaſu do ňegakého domu, aby w ňem kradl, y treffil na pſa. Kterémuž, když ho vhlédal, chleba podáwal, aby na ňeg ne ſſtěkal, ale aby vtichl a lehl. Y ſlyſleti, že by ten pes měl k tomu zlodegowi promluwiti:2) »Dáwáſſ-li mi tento chléb pro miloſti, čili že mne podweſti chceš, aby to odneſl, čijmž pán [43a] můg, yá y wſſeckna cželed 15 w domu žiwi ſme, tehda mi to powěz? Poňewadž mi nynijčko chléb dáwáš, mijnijſſ-li mi potom také dáwati,3) kdyby wyneſl, což by w domu bylo? A nebo chceſſ-li nade mnau lijtoſt mijti, když bych hlad trpěl? Yá nechcy, aby mi tento chléb hrdlo mé zacpati měl, aby vazyk můg mlčeti měl a mně wſſecku miloſt potratiti; ale chcyť yá proti tobě ſítěkati, pána 20 y wſſecku cželed ze ſna probuditi a oznámiti, že w domě zlodeg geſt. Nebť yá tijmto twým přijtomným chlebem pohrdám a budaucý dobré radegij přemeyfflijm; protož preč hned odegdi, a nebť vá fítěkati budu
75 obráncy, domnijwagijce ſe, že potom ſebau bezpečněgſſij budau. Ale kra- hugec wokázal ſe k nijm yakožto treſtce winny gich,2) a gedl holuby geden po druhém. Y řekl geden z nijch: »O yak mnohem ſneſytedlňegfij wěc byla, aby ſe luňácy po nás ſháněli, než aby nás tento wochránce tak hubiti 7 Y — D ☞ V A — S I s měl.3) Neb ſkrze kteréhož gſme ſe domnjwali, že bychom měli ochráňeni 5 býti, od něho ſgijti muſýme. Ale ſprawedliwěť ſe nám dege, poňewadž ſme tak neſmyllňe welikého nepřijtele naſſeho ſobě za ochránce proti nepřijteli menſſijmu wzali«. 1) Phaedr. I, 31 (Milvus et columbae). — 2) Als ein straffer vmb ir miszthun. —— 3) Die kůmmernusz des weyhen were vns leichter gewesen zu tragen dann diser beschirmer. (II. 3 ) Třetij báleň, o zloďegi a o plu. 1) Tuto rozpráwku máme llyffeti o podwodnijcých a giné oklamáwa- gijcých. 10 Nočnij zlodeg, wſſed gednoho čaſu do ňegakého domu, aby w ňem kradl, y treffil na pſa. Kterémuž, když ho vhlédal, chleba podáwal, aby na ňeg ne ſſtěkal, ale aby vtichl a lehl. Y ſlyſleti, že by ten pes měl k tomu zlodegowi promluwiti:2) »Dáwáſſ-li mi tento chléb pro miloſti, čili že mne podweſti chceš, aby to odneſl, čijmž pán [43a] můg, yá y wſſeckna cželed 15 w domu žiwi ſme, tehda mi to powěz? Poňewadž mi nynijčko chléb dáwáš, mijnijſſ-li mi potom také dáwati,3) kdyby wyneſl, což by w domu bylo? A nebo chceſſ-li nade mnau lijtoſt mijti, když bych hlad trpěl? Yá nechcy, aby mi tento chléb hrdlo mé zacpati měl, aby vazyk můg mlčeti měl a mně wſſecku miloſt potratiti; ale chcyť yá proti tobě ſítěkati, pána 20 y wſſecku cželed ze ſna probuditi a oznámiti, že w domě zlodeg geſt. Nebť yá tijmto twým přijtomným chlebem pohrdám a budaucý dobré radegij přemeyfflijm; protož preč hned odegdi, a nebť vá fítěkati budu
Strana 76
76 a tebe oznámijm.« O yak přeostražitý 4) tento pes geft, kterýž nechce pro chléb oklamán býti, ani ſwého pána miloſti ztratiti. mar m Na tuto báſeň magij žrautové pamatowati, kteřijž prohodugij a pro- žerau wſſecko, kdež co magij.5) 1) Phaedr. I, 23 (Canis sidelis). — 2) Sagt man der hund sprech zu dem dieb — 3) V orig. správněji seřazeno: Sag mir, so du mir jetzt das brot beutest, meinst du mir hinfür aber zu geben etc. — 4) O wie ein guter hund. - 5) Die fressigen, die von der guten schleckmal willen vil ires guts verzeren. (II. 4.) Ožtwrtá báleň, o swini faupralnij a o wlku.1) 5 Cžlowěk myſl ſwú tak má vſtanowiti, aby zlému wěřiti nemijnil. K tomu geſt tato báſeň ſložena. u — — úkk Swině weliká březý, když ſe gij čas woprafſenij blijžil,2) a když s wzdychánijm w boleſtech při praſſenj ležela, přiſſel k nij wlk, řka: »Seſtra
76 a tebe oznámijm.« O yak přeostražitý 4) tento pes geft, kterýž nechce pro chléb oklamán býti, ani ſwého pána miloſti ztratiti. mar m Na tuto báſeň magij žrautové pamatowati, kteřijž prohodugij a pro- žerau wſſecko, kdež co magij.5) 1) Phaedr. I, 23 (Canis sidelis). — 2) Sagt man der hund sprech zu dem dieb — 3) V orig. správněji seřazeno: Sag mir, so du mir jetzt das brot beutest, meinst du mir hinfür aber zu geben etc. — 4) O wie ein guter hund. - 5) Die fressigen, die von der guten schleckmal willen vil ires guts verzeren. (II. 4.) Ožtwrtá báleň, o swini faupralnij a o wlku.1) 5 Cžlowěk myſl ſwú tak má vſtanowiti, aby zlému wěřiti nemijnil. K tomu geſt tato báſeň ſložena. u — — úkk Swině weliká březý, když ſe gij čas woprafſenij blijžil,2) a když s wzdychánijm w boleſtech při praſſenj ležela, přiſſel k nij wlk, řka: »Seſtra
Strana 77
77 nynij naſtáwá tobě praſenj; to aby bylo bezpečné a ſítaſtné, chcyť pomoc 43b] včiniti a při tobě poſtaati a mijſto chůwino zaſtati«. Poznawſſi pak a porozuměwíli newěrné a litiwé radě swiňe březý, odwrhla od ſebe ta 3) ffaleſſná a křiwá ſlowa, a potupiwíli službu geho, řekla: »Bratře, mé praſſenij bezpečnegſlij bude, když ty preč odegdeſs. Protož yá tebe proſým, aby mňe té cti ponechal, abych vá ſwá praſátka ſama na ſwětlo wyneſla, pro poctiwoſt mateře rodičky twé. Neb yakž mnoho we mne ležij, wſſeckno ſe twé ſlužby deſý.« A yakž wlk odſſel, zprofítěna geſt od břemena ſwého. Kdyby pak byla tlowům neſſlechetnijka toho vwěřila, tehdy by byla muſyla y s praſaty ſwými beze wffij lijtoſti z swěta ſwedena býti. 4) 1) Phaedr. Append. 17. (Scrofa parturiens et lupus). — 2) Ein schweinsmutter was seer grosz vnd nötiget sie die geburt jungen zu haben. — 3) Ol.: »všecka ta«. — 4) So wer sie mit iren jungen vnseglich vergangen. 5 10 (II. 5.) Pátá báleň: O hoře ku porodu pracugijcý.1) Cziaſto ſe ſtáwá, že péče weliká a ſtaroſt konec dobrey béře,2) a weliká boleſt a vzkoſt w ſmijch ſe obracuge. Yakož y tato báſeň o tom swědectwj wydáwá. 44a] Hora gedna, těhotná gfucy, když poroditi měla, welice křičela, ſobě steyſkala a těžce dychtěla, hrozně řičecy a nařijkagijcy8) tak welmi, 15 Yts Pb Ká .. ☞ že wſſecka ta kragina zwuk gegij ſlyfſela a z toho welice zarmúcena byla, a wſſickni ſe obecňe báli a na myſli zmámeni byli pro welikey hřmot gegij a hluk. Po tom pak přewelikém ſtonánij a nařijkánij porodila myš. A hned to porozenij rozeſtřijno a rozhláſſeno bylo po wſſij té zemi, a kteřijž ſe byli lekli, zasſe ſe poſylnili, a z toho nic nebylo, čehož očekáwali, a ta 20 gegijch bázeň obrácena geſt w žerth.
77 nynij naſtáwá tobě praſenj; to aby bylo bezpečné a ſítaſtné, chcyť pomoc 43b] včiniti a při tobě poſtaati a mijſto chůwino zaſtati«. Poznawſſi pak a porozuměwíli newěrné a litiwé radě swiňe březý, odwrhla od ſebe ta 3) ffaleſſná a křiwá ſlowa, a potupiwíli službu geho, řekla: »Bratře, mé praſſenij bezpečnegſlij bude, když ty preč odegdeſs. Protož yá tebe proſým, aby mňe té cti ponechal, abych vá ſwá praſátka ſama na ſwětlo wyneſla, pro poctiwoſt mateře rodičky twé. Neb yakž mnoho we mne ležij, wſſeckno ſe twé ſlužby deſý.« A yakž wlk odſſel, zprofítěna geſt od břemena ſwého. Kdyby pak byla tlowům neſſlechetnijka toho vwěřila, tehdy by byla muſyla y s praſaty ſwými beze wffij lijtoſti z swěta ſwedena býti. 4) 1) Phaedr. Append. 17. (Scrofa parturiens et lupus). — 2) Ein schweinsmutter was seer grosz vnd nötiget sie die geburt jungen zu haben. — 3) Ol.: »všecka ta«. — 4) So wer sie mit iren jungen vnseglich vergangen. 5 10 (II. 5.) Pátá báleň: O hoře ku porodu pracugijcý.1) Cziaſto ſe ſtáwá, že péče weliká a ſtaroſt konec dobrey béře,2) a weliká boleſt a vzkoſt w ſmijch ſe obracuge. Yakož y tato báſeň o tom swědectwj wydáwá. 44a] Hora gedna, těhotná gfucy, když poroditi měla, welice křičela, ſobě steyſkala a těžce dychtěla, hrozně řičecy a nařijkagijcy8) tak welmi, 15 Yts Pb Ká .. ☞ že wſſecka ta kragina zwuk gegij ſlyfſela a z toho welice zarmúcena byla, a wſſickni ſe obecňe báli a na myſli zmámeni byli pro welikey hřmot gegij a hluk. Po tom pak přewelikém ſtonánij a nařijkánij porodila myš. A hned to porozenij rozeſtřijno a rozhláſſeno bylo po wſſij té zemi, a kteřijž ſe byli lekli, zasſe ſe poſylnili, a z toho nic nebylo, čehož očekáwali, a ta 20 gegijch bázeň obrácena geſt w žerth.
Strana 78
78 1) Phaedr. IV. 23 (Mons parturiens). — Srv. Horat. Epist. ad Pis. v. 139. — 2) Grosser sorg wird güter rat. - 3) Als er geberen solt, schrie er vber sser vnd liesz kleglich süfftzen vnd hület erschrocklich. (II. 6.) Sleftá fabule, o wlku a neb pu a o gehněti. 1) Dobrotiwoft, ta práwie otce y matku činij y přátelſkú dowěrnost dětem,2) a ne ſamo porozenij a neb zplozenj. To z této báſně poznati budeme mocy. Gehňátko přijdrželo ſe koz. Y přiſſed k němu pes, řekl: »Což ty tu 5 d'eláſs? Wſfak twé mateře zde nenij«. A okázal mu daleko na poli, že by tam mátě geho s gineymi owcemi byla. K tomu řeklo gehňátko: »Yá té mateře ne hledám, kteráž mne počala a nebo dewět mělýcuo w žiwotě ſwém L A ne Ilnínííkíka — — — L noſyla a mne na ſwětlo wyneſla, ale to prawijm, že tato koza práwě geſt mátě má, kterážto krmij mne a ſwé wýmě k požijwánij dáwagijcy chowá, 10 ſwým [44b] wlaſtnijm dětem vtrhugijc, abych vá tijm wijce mléka mělo.« Pes opět řekl k gohněti: »Wſſak geſt to twá prawá mátě, kteráž tebe po- rodila.« Odpowědelo gehňátko: »Prawda geſt, což prawijſs, ale wſsak gest ſluſíné, a od přirozenij to dopufítěno, aby dijtě, w bezpečném mijítě po- ručené, práwem narozeno bylo.3) Wſfak tomu rozuměgije mátě má, že dijtě 15 gegij toliko owčáku k ſtřiženij a k dogenij a ržeznijku k zabitij vžitečné by bylo, protož mě ona ſem dala, kdež bych w rozkoſſi ſe chowalo bez střiženij, abych bezpečňegffij febau mezy kozly a kozami bylo, nežli tam v owcý a v mateře, kteráž mne noſyla a porodila. Protož odegdi, nebť tebe ne vpoſlechnu.« 1) Phaedr III, 15 (Canis ad agnum). — 2) Gutigkeit macht rechte vetterlich trew und früntschafft der kind gegen vater vnd muter. 3) Orig.: Das ein kind in einen sichern stat befolhen wird von der recht gebererin.
78 1) Phaedr. IV. 23 (Mons parturiens). — Srv. Horat. Epist. ad Pis. v. 139. — 2) Grosser sorg wird güter rat. - 3) Als er geberen solt, schrie er vber sser vnd liesz kleglich süfftzen vnd hület erschrocklich. (II. 6.) Sleftá fabule, o wlku a neb pu a o gehněti. 1) Dobrotiwoft, ta práwie otce y matku činij y přátelſkú dowěrnost dětem,2) a ne ſamo porozenij a neb zplozenj. To z této báſně poznati budeme mocy. Gehňátko přijdrželo ſe koz. Y přiſſed k němu pes, řekl: »Což ty tu 5 d'eláſs? Wſfak twé mateře zde nenij«. A okázal mu daleko na poli, že by tam mátě geho s gineymi owcemi byla. K tomu řeklo gehňátko: »Yá té mateře ne hledám, kteráž mne počala a nebo dewět mělýcuo w žiwotě ſwém L A ne Ilnínííkíka — — — L noſyla a mne na ſwětlo wyneſla, ale to prawijm, že tato koza práwě geſt mátě má, kterážto krmij mne a ſwé wýmě k požijwánij dáwagijcy chowá, 10 ſwým [44b] wlaſtnijm dětem vtrhugijc, abych vá tijm wijce mléka mělo.« Pes opět řekl k gohněti: »Wſſak geſt to twá prawá mátě, kteráž tebe po- rodila.« Odpowědelo gehňátko: »Prawda geſt, což prawijſs, ale wſsak gest ſluſíné, a od přirozenij to dopufítěno, aby dijtě, w bezpečném mijítě po- ručené, práwem narozeno bylo.3) Wſfak tomu rozuměgije mátě má, že dijtě 15 gegij toliko owčáku k ſtřiženij a k dogenij a ržeznijku k zabitij vžitečné by bylo, protož mě ona ſem dala, kdež bych w rozkoſſi ſe chowalo bez střiženij, abych bezpečňegffij febau mezy kozly a kozami bylo, nežli tam v owcý a v mateře, kteráž mne noſyla a porodila. Protož odegdi, nebť tebe ne vpoſlechnu.« 1) Phaedr III, 15 (Canis ad agnum). — 2) Gutigkeit macht rechte vetterlich trew und früntschafft der kind gegen vater vnd muter. 3) Orig.: Das ein kind in einen sichern stat befolhen wird von der recht gebererin.
Strana 79
79 (II. 7.) Sedmá fabule, o ftarém plu a o pánu geho.) Nižádney nemá wěku ſtarého potupowati ani také wyháněti wen, ale má rozwážiti tkutky wěku geho mladého. Nebo žádáſſ-li ſe we cti sſtarati, vměgž ſtaré lidi w poctiwoſti mijti. A také, když ſe sſtaráſs, zasſe též wážen budeſs. A ačkoli ſtarey wěk nic ſtatečného nemůž puoſobiti, wſſak proto pomyſli na vdatnoſt2) mladoſti geho. O tom ſlyſs tuto báſeň. Starý pes vſtawičně od mladoſti pánu ſlaužil, po lowijch y na ſſtwanij. 5 A gſa giž při letech a wěkem obtijžen, a pro sſtaránij léniwý y chauloſtiwý, — Příř — zuby geho [45a] přednij ztupěly a některé wyprſſely, tak že zagijce chwátiti nemohl ani, kteréhož chytil, dodržeti, ale každý mu ſe wydřel, beze wíſeho vſſkozenij. A onde y onde po leſe toho pſa na ſe podſſtijwali, nebogijce ſe ho.3) Y rozhněwal ſe pán welice na toho pſa, a treſtal ho, yako by nic 10 nevměl a při myſliwoti cwičený nebyl. Pes myſliwcy a neb pánu takowau odpowěd dal: »O pane, létha má čijm déle gſau beze wſlij ſýly a mnohem mdlegffij než léta mladá, zubowce mogi ztupěli a někteřij wypadali. Někdyť ſem pak ſtatečný byl a ke wſſem lowúm požitečný, tak že ſy vdatenſtwij mé 4) mnohdykrát chwálil, giž pak hanijſs w zſtaraloſti činy mé. Proſým tebe, 15 rozpomeň ſe na předeſſlé činy mee, a prijgemnegfſij nyničké vdatenſtwij mé v tebe, ſeč koliwěk mohu býti, bude«. Tato báſeň včij nás, že w sítaraloſti nemáme těch potupowati a ſobě newážiti, kteřijžto nám w mladoſti wěrně ſlaužili. 1) Phaedr. V, 10 (Canis et sus et venator). — 2) Die guten gethaten. — 3) V orig. jen: reitzet den hund hin vnd her in dem wald. — 4) Alle meine werck.
79 (II. 7.) Sedmá fabule, o ftarém plu a o pánu geho.) Nižádney nemá wěku ſtarého potupowati ani také wyháněti wen, ale má rozwážiti tkutky wěku geho mladého. Nebo žádáſſ-li ſe we cti sſtarati, vměgž ſtaré lidi w poctiwoſti mijti. A také, když ſe sſtaráſs, zasſe též wážen budeſs. A ačkoli ſtarey wěk nic ſtatečného nemůž puoſobiti, wſſak proto pomyſli na vdatnoſt2) mladoſti geho. O tom ſlyſs tuto báſeň. Starý pes vſtawičně od mladoſti pánu ſlaužil, po lowijch y na ſſtwanij. 5 A gſa giž při letech a wěkem obtijžen, a pro sſtaránij léniwý y chauloſtiwý, — Příř — zuby geho [45a] přednij ztupěly a některé wyprſſely, tak že zagijce chwátiti nemohl ani, kteréhož chytil, dodržeti, ale každý mu ſe wydřel, beze wíſeho vſſkozenij. A onde y onde po leſe toho pſa na ſe podſſtijwali, nebogijce ſe ho.3) Y rozhněwal ſe pán welice na toho pſa, a treſtal ho, yako by nic 10 nevměl a při myſliwoti cwičený nebyl. Pes myſliwcy a neb pánu takowau odpowěd dal: »O pane, létha má čijm déle gſau beze wſlij ſýly a mnohem mdlegffij než léta mladá, zubowce mogi ztupěli a někteřij wypadali. Někdyť ſem pak ſtatečný byl a ke wſſem lowúm požitečný, tak že ſy vdatenſtwij mé 4) mnohdykrát chwálil, giž pak hanijſs w zſtaraloſti činy mé. Proſým tebe, 15 rozpomeň ſe na předeſſlé činy mee, a prijgemnegfſij nyničké vdatenſtwij mé v tebe, ſeč koliwěk mohu býti, bude«. Tato báſeň včij nás, že w sítaraloſti nemáme těch potupowati a ſobě newážiti, kteřijžto nám w mladoſti wěrně ſlaužili. 1) Phaedr. V, 10 (Canis et sus et venator). — 2) Die guten gethaten. — 3) V orig. jen: reitzet den hund hin vnd her in dem wald. — 4) Alle meine werck.
Strana 80
30 (II. 8.) Oſmá báleň, o zagicých a žábách.1) Každú přjhodu2) máme trpěliwě ſnáffeti a čaſu mijíto dáti. Protož člowěk ſwé zlé trpěti má a z nedoſtatkůw giných lidij3) trpěliwoſti včiti ſe má. Yakož tato báſeň včij. Když gednoho čaſu zagijcy welmi fſtwáni a honěni byli,4) tak že, 5 pochybugijce giž o zdrawij ſwém,5) zauffawſſe ſobě, myſlili ſe ſami po- mordowati, než 45b]li by w takowé ſtaroſti a w tom nebezpečenſtwij býti měli. A giž tu raddu o zmordowánij ſebe zawřewſſe, gednomyſlně w hauffě běželi k rybnijku, aby ſe ztopili, v kteréhož množſtwij žab na břehu ſedelo. Když pak zagijce běžijcý widely, wſſeckny do wody wſkákaly a tam ſe 10 ſchowaly. Porozuměwſſe pak tomu zagijcowé, geden z nich řekl: »Yá widijm, že ginij geſſtě ſau, geſſto ſe bogij a ſtrachugij ſnad wijce nežli my; protož K mi ſe ſluſſné zdá, abychom my w naſſem ſtawu ſtáli a trpěliwij byli yako y ginij, a abychom gho neb břemeno přirozenij trpěliwě ſnáſſeli, kteréž nám to dalo, abychom s pracý a s ſtaroſtij žiwi byli. Nebť ten čas přigde, že 15 náſſe práce a ſtaroſt w pokoy ſe nám obrátij«. 1) Halm č. 237 — Lepař č. 152. — Nov. fab. č. 55. -- 2) Alles wesen der zeit. 3) Bey dem vngefel anderer leut. — 4) So ser durchächtet. — 5) Orig. jen: in ver- zweifflung. (II. 9) Dewatá báleň, o wlku a kozlátku. 1) Chwalitebná wěc geſt2) při dětech, když rodičuo přikázanij zacho- wáwagij. Yakož báſeň tato oznamuge. Koza, vmijniwſſi, že by na paſtwu wygijti wen chtěla,3) napomijnala kozlátko, aby žádnému neotwijralo ani k ſobě koho pauſſtělo, neb mnoho 20 ſwobodné zwěři chodij a okolo owčinouo obcházý, zda by co ſobě mohla vhoniti. 4) A včiniwſſi to napomenutij, ſſla na paſtwu, kde by ſe požiwiti
30 (II. 8.) Oſmá báleň, o zagicých a žábách.1) Každú přjhodu2) máme trpěliwě ſnáffeti a čaſu mijíto dáti. Protož člowěk ſwé zlé trpěti má a z nedoſtatkůw giných lidij3) trpěliwoſti včiti ſe má. Yakož tato báſeň včij. Když gednoho čaſu zagijcy welmi fſtwáni a honěni byli,4) tak že, 5 pochybugijce giž o zdrawij ſwém,5) zauffawſſe ſobě, myſlili ſe ſami po- mordowati, než 45b]li by w takowé ſtaroſti a w tom nebezpečenſtwij býti měli. A giž tu raddu o zmordowánij ſebe zawřewſſe, gednomyſlně w hauffě běželi k rybnijku, aby ſe ztopili, v kteréhož množſtwij žab na břehu ſedelo. Když pak zagijce běžijcý widely, wſſeckny do wody wſkákaly a tam ſe 10 ſchowaly. Porozuměwſſe pak tomu zagijcowé, geden z nich řekl: »Yá widijm, že ginij geſſtě ſau, geſſto ſe bogij a ſtrachugij ſnad wijce nežli my; protož K mi ſe ſluſſné zdá, abychom my w naſſem ſtawu ſtáli a trpěliwij byli yako y ginij, a abychom gho neb břemeno přirozenij trpěliwě ſnáſſeli, kteréž nám to dalo, abychom s pracý a s ſtaroſtij žiwi byli. Nebť ten čas přigde, že 15 náſſe práce a ſtaroſt w pokoy ſe nám obrátij«. 1) Halm č. 237 — Lepař č. 152. — Nov. fab. č. 55. -- 2) Alles wesen der zeit. 3) Bey dem vngefel anderer leut. — 4) So ser durchächtet. — 5) Orig. jen: in ver- zweifflung. (II. 9) Dewatá báleň, o wlku a kozlátku. 1) Chwalitebná wěc geſt2) při dětech, když rodičuo přikázanij zacho- wáwagij. Yakož báſeň tato oznamuge. Koza, vmijniwſſi, že by na paſtwu wygijti wen chtěla,3) napomijnala kozlátko, aby žádnému neotwijralo ani k ſobě koho pauſſtělo, neb mnoho 20 ſwobodné zwěři chodij a okolo owčinouo obcházý, zda by co ſobě mohla vhoniti. 4) A včiniwſſi to napomenutij, ſſla na paſtwu, kde by ſe požiwiti
Strana 81
81 mohla, a nechala kozlátka w chléwě zawřeného. Potom hned, yakž odeſíla, přiſſel wlk; [46a] ten stoge před dweřmi, přetwářel ſe a hlas ſwůg pře- měňowal, yako by kozka mečela, a žádal kozlátka, aby mu dwéře odewřelo. Ale kozlátko tomu, hledijc ſkulinau, porozumělo, že by mátě geho nebyla, í7 7 7TE I“VHHH Tiíůí A S a řeklo: »Yá dobře ſlyffijm hlas matky mé, ale ty gſy nepřijtel můg a hledáš 5 mne podweſti a oklamati, a pod tijm wymyfíleným hlaſem mateře mé žádáſs krwe mé. Protož kluſſiž, 5) neb tebe ſem nepuſtijme. Takť, kdož poſlauchá naučenij ftarffijch ſwých,6) nemůž než bezpečen ſebau býti. 1) Viz: Kirchhof-Oesterley VII. 40. — 2) Es ist hoch vnd grosz zu loben. — 3) Orig. šířeii: Do ein geisz gekitzet het vnd vsz wolte gon an die weyde vmb ire speis. — 4 Vil der freisamen thier vmb die schaffstel giengend vff iren todt. — 5) Gehin. — “) Irer eltern (parentum). (II. 10) Delatá fabule, o chudém ožlowěku a o gefítěrce. 1) Kdož giným vſſkodil, toho wždycky we zlém domněnij magij mijti 10 a před nim ſe wyſtřijhati a nikdá ſe mu wíſeho dowěřiti nemagj. Yakož tato fabule to wyſwětluge. Geſſtěrka 2) přiwykla k gednoho chudého člowěka ſtolu choditi, a tu drobty od něho krmena byla, kteřijž z stolu toho chudého padali. Když pak ten chudey tu geſftěrku tak chowal, wſſickni geho činowé3) fftiaſtně 15 ſe gemu wedli, a ſkrze ni přiſſel k welikému bohatſtwij. Ne mnoho pak potom rozhněwal ſe ten cžlowěk na tu geſſtěrku a welmi gi ſekerau ranil, a hned po malém čaſu vpadl zasíe w chudobu. Z toho porozuměl, že wſſeckno fítěftij, kteréž prwé měl, pro tu dobrotiwoſt, kterúž fítěd[46b ře k geſſtěrce zachowáwal, tak ſſtiaſtně ſe mu wedlo, a potom že zasſe2, w chudobu vpadl gediné pro to, že ranil geſſtěrku. Y želel toho welice a proſyl té geſítěrky, aby mu tu winu 4) odpuſtila, a že geſt gemu toho s prawau wěrau žel, což gij nepráwě včinil. Gemužto geſſtěrka odpowědela, 6
81 mohla, a nechala kozlátka w chléwě zawřeného. Potom hned, yakž odeſíla, přiſſel wlk; [46a] ten stoge před dweřmi, přetwářel ſe a hlas ſwůg pře- měňowal, yako by kozka mečela, a žádal kozlátka, aby mu dwéře odewřelo. Ale kozlátko tomu, hledijc ſkulinau, porozumělo, že by mátě geho nebyla, í7 7 7TE I“VHHH Tiíůí A S a řeklo: »Yá dobře ſlyffijm hlas matky mé, ale ty gſy nepřijtel můg a hledáš 5 mne podweſti a oklamati, a pod tijm wymyfíleným hlaſem mateře mé žádáſs krwe mé. Protož kluſſiž, 5) neb tebe ſem nepuſtijme. Takť, kdož poſlauchá naučenij ftarffijch ſwých,6) nemůž než bezpečen ſebau býti. 1) Viz: Kirchhof-Oesterley VII. 40. — 2) Es ist hoch vnd grosz zu loben. — 3) Orig. šířeii: Do ein geisz gekitzet het vnd vsz wolte gon an die weyde vmb ire speis. — 4 Vil der freisamen thier vmb die schaffstel giengend vff iren todt. — 5) Gehin. — “) Irer eltern (parentum). (II. 10) Delatá fabule, o chudém ožlowěku a o gefítěrce. 1) Kdož giným vſſkodil, toho wždycky we zlém domněnij magij mijti 10 a před nim ſe wyſtřijhati a nikdá ſe mu wíſeho dowěřiti nemagj. Yakož tato fabule to wyſwětluge. Geſſtěrka 2) přiwykla k gednoho chudého člowěka ſtolu choditi, a tu drobty od něho krmena byla, kteřijž z stolu toho chudého padali. Když pak ten chudey tu geſftěrku tak chowal, wſſickni geho činowé3) fftiaſtně 15 ſe gemu wedli, a ſkrze ni přiſſel k welikému bohatſtwij. Ne mnoho pak potom rozhněwal ſe ten cžlowěk na tu geſſtěrku a welmi gi ſekerau ranil, a hned po malém čaſu vpadl zasíe w chudobu. Z toho porozuměl, že wſſeckno fítěftij, kteréž prwé měl, pro tu dobrotiwoſt, kterúž fítěd[46b ře k geſſtěrce zachowáwal, tak ſſtiaſtně ſe mu wedlo, a potom že zasſe2, w chudobu vpadl gediné pro to, že ranil geſſtěrku. Y želel toho welice a proſyl té geſítěrky, aby mu tu winu 4) odpuſtila, a že geſt gemu toho s prawau wěrau žel, což gij nepráwě včinil. Gemužto geſſtěrka odpowědela, 6
Strana 82
82 řkucy: »Protože toho pyčeſs, chcy yá tobě tu winu odpuſtiti, ale když rána zahogena bude. Wſſak proto pro ffrám nechť vá tobě docela newěřijm. A ačť vá s tebau ſe ſmjřijm, wſſak proto nezapomenu na newěru ſekery«. S ☞ N ( Takť wdycky má we zlém domněnij býti ten, kdož druhého w čem 5 ſwéwolně vrazý. 1) Srv. Nové fab. č. 139. — Staré fab č 8. — 2) Ein nater. — 3) Alles sein thun vnd lassen. — 4) Sein miszhandel. (II 11) Gedenactá rozpráwka, o gelenu, o wiku a o owcy.) Cžaſtokrát křiwdáři a liffij 2) ſkrze leſt a křiwý yazyk newěrně lidem činij. O tom ſlyš tuto rozpráwku Gelen winnil owcy z korce obilé, že by mu dlužna byla a na gme- nowitý den dáti přiřekla. A to včinil před wlkem, že on toho powědom c GTy. A 10 byl. Owce, bogecy ſe wlka, pro weliký ſtrach dlužnicý ſe býti přiznala, wſſak dalflijho roku žádala. A když ten pominul, opět od owce, aby mu tomu doſti včinila, mijti chtěl. Owce odpowědela: »Gdi a včeš ſobě na wrbě,
82 řkucy: »Protože toho pyčeſs, chcy yá tobě tu winu odpuſtiti, ale když rána zahogena bude. Wſſak proto pro ffrám nechť vá tobě docela newěřijm. A ačť vá s tebau ſe ſmjřijm, wſſak proto nezapomenu na newěru ſekery«. S ☞ N ( Takť wdycky má we zlém domněnij býti ten, kdož druhého w čem 5 ſwéwolně vrazý. 1) Srv. Nové fab. č. 139. — Staré fab č 8. — 2) Ein nater. — 3) Alles sein thun vnd lassen. — 4) Sein miszhandel. (II 11) Gedenactá rozpráwka, o gelenu, o wiku a o owcy.) Cžaſtokrát křiwdáři a liffij 2) ſkrze leſt a křiwý yazyk newěrně lidem činij. O tom ſlyš tuto rozpráwku Gelen winnil owcy z korce obilé, že by mu dlužna byla a na gme- nowitý den dáti přiřekla. A to včinil před wlkem, že on toho powědom c GTy. A 10 byl. Owce, bogecy ſe wlka, pro weliký ſtrach dlužnicý ſe býti přiznala, wſſak dalflijho roku žádala. A když ten pominul, opět od owce, aby mu tomu doſti včinila, mijti chtěl. Owce odpowědela: »Gdi a včeš ſobě na wrbě,
Strana 83
83 a chceff-li obilé mijti, woř pole a wlka nech, ať po leſých běhá,3) wſſak yá to 47a]bě nic powinowata negſem. Že ſem vá ſe pak tehdy k dluhu znala, k tomu geſt mne ſtrach wlka přiwedl. Obadwa gſte plnij lichoty 4) a newěry. Nedámť wám nic, neb wám nic dlužna negſem«. Tato báſeň včij lidi ſwého hledeti, a oznamuge, že přinucená přijfaha 5 nic newážij. 1) Srv. I, 4. - Phaedr. I, 17 — 2 Die leicher (fraudatores). 3) Far hin vnd scharr den anger, vnd las den wolff im land vmblauffen - 4) Vol leicherey. (II. 12 ) Dwanactá fabule, o cžlowěku lylém a o muííe.1) Tomu ſe poſmijwati nemáme, kdož ſobě ſám malau ſíkodu činij, aby ſe s welikau ſikodau nad nepřijtelem ſweym pomſtiti mohl. Yakož tato fabule včij. M 9P — Muſſka ſedala na čelo lyſého člowěka, a kolikrátž koli po nij vdeřil,2) 10 hned vletěla a po malé chwijli zas přiletěla a zaſe ho fítijpala. A yakž on opět po nij rukau vdeřil, hned odletěla, a wzhlédagijcy,3) poſmijwala ſe mu, a nic méně ho než yako prwé neſſtijpala, 4) tak dlauho, že ten lyſý cžlowěk, rozhňewaw ſe, řekl: »Ty zlotrowaná maucho, proč ſe ſměgeſs a mně ſe poſmijwáſs, že yá ſe ſám tepu pro twé fſtijpánij? Kdyby ty po- 15 wážila, že yá ſe ſám s ſebau lehučce ſnefu, ale gedno každé vdeřenij, kdybych tě treffil, bylo by twá ſmrt. Mňe ſe ne poſmijway, neb deſatero vdeřenij, kterýmž ſe ſám tepu, mně nikoli víſkoditi nemůž, ale kdybych gediným tebe trefil, beze wſſij lijtoſti zabita by byla«. [47b] Tato báſeň napomijná žwawé lidi, kteřijž ſe s každým waditi 20 a hreyzti chtěgij a žádného ne ſſanugij. 2) V orig, ještě: Mit 1) Phaedr. V, 3 (Calvus et musca). — Lepař str. 58. seiner hand — 3) Lachend spottet sie sein. — 4) Ol : »fftijpala«. 6*)
83 a chceff-li obilé mijti, woř pole a wlka nech, ať po leſých běhá,3) wſſak yá to 47a]bě nic powinowata negſem. Že ſem vá ſe pak tehdy k dluhu znala, k tomu geſt mne ſtrach wlka přiwedl. Obadwa gſte plnij lichoty 4) a newěry. Nedámť wám nic, neb wám nic dlužna negſem«. Tato báſeň včij lidi ſwého hledeti, a oznamuge, že přinucená přijfaha 5 nic newážij. 1) Srv. I, 4. - Phaedr. I, 17 — 2 Die leicher (fraudatores). 3) Far hin vnd scharr den anger, vnd las den wolff im land vmblauffen - 4) Vol leicherey. (II. 12 ) Dwanactá fabule, o cžlowěku lylém a o muííe.1) Tomu ſe poſmijwati nemáme, kdož ſobě ſám malau ſíkodu činij, aby ſe s welikau ſikodau nad nepřijtelem ſweym pomſtiti mohl. Yakož tato fabule včij. M 9P — Muſſka ſedala na čelo lyſého člowěka, a kolikrátž koli po nij vdeřil,2) 10 hned vletěla a po malé chwijli zas přiletěla a zaſe ho fítijpala. A yakž on opět po nij rukau vdeřil, hned odletěla, a wzhlédagijcy,3) poſmijwala ſe mu, a nic méně ho než yako prwé neſſtijpala, 4) tak dlauho, že ten lyſý cžlowěk, rozhňewaw ſe, řekl: »Ty zlotrowaná maucho, proč ſe ſměgeſs a mně ſe poſmijwáſs, že yá ſe ſám tepu pro twé fſtijpánij? Kdyby ty po- 15 wážila, že yá ſe ſám s ſebau lehučce ſnefu, ale gedno každé vdeřenij, kdybych tě treffil, bylo by twá ſmrt. Mňe ſe ne poſmijway, neb deſatero vdeřenij, kterýmž ſe ſám tepu, mně nikoli víſkoditi nemůž, ale kdybych gediným tebe trefil, beze wſſij lijtoſti zabita by byla«. [47b] Tato báſeň napomijná žwawé lidi, kteřijž ſe s každým waditi 20 a hreyzti chtěgij a žádného ne ſſanugij. 2) V orig, ještě: Mit 1) Phaedr. V, 3 (Calvus et musca). — Lepař str. 58. seiner hand — 3) Lachend spottet sie sein. — 4) Ol : »fftijpala«. 6*)
Strana 84
84 (II. 13.) Třinactá fabule, o lifíce a o cžápu.1) Cžeho ſobě ne chceſs, ne čiň toho ginému. O tom prawij tato báſeň. Liffka zwala cžápa k wečeři, a když přiſſel, předſtawila před ňeg na welikém taléři židkau kašſſi A tu lifſka po ſwé wuoli lijzala, ale ožáp nemohl gij ničijmž vžiti, než muſyl zasſe domů lačney gijti. Po ňekolika pak dnech málo zwal cžáp zasſe liffku k ſobě k wečeři a poſtawil před ni welmi ſtrogné gijdlo w ſklenné, wyſoké a vzké nádobě.3) Y počal ſám nayprwé gijíti ſwými dlúhými pyſky,4) potom pobijzel liſſky, aby gedla Ale liffka hned porozuměla líti cžápowě. K njžto cžáp řekl: »Yakožs ty mně ſwého pokrmu vdelila, tak wezmi geg ſobě zaſe. Geſtli žeť ſe pak to 10 nelijbij, odpuſt mi, nebť geſt odplata w zágem.5) A také hanba a pohaňeni zasſe pohaňenijm má zaplacena býti«. 5 7 — Tato báſeň včij, že ſe žádney fftwáti 6) nemá, a že každey to trpěliwě ſám ſnéíti má, což druhému včinil. 1) Phaedr. I, 26 (Vulpes et ciconia) — Halm č 34. — Lepař č 38. — 2) Setzt er nit ander speis für in. — 3) In einer glessern legeln. — 4) Mit seinem langen hals vnd schnabel. — 5) Der lohn ist der arbeit gleich. — 6) Das man niemand gefaren sol. (II. 14.) Ožtrnactá báleň, o obrazu a o wlku.1) 15 [48a] O nemnoho múdrém člowěku báſeň takowau Ezop pokládá. Wlk, nalezíli na poli pěknie wyřezaney a vtěſený obraz, čaſto ſem y tam gey obracege, poznal na ňem, že žádného ſmyflu ani rozumu nemá, y řekl: »O převtěſſený obrázku, fíkoda, že nemáts w hlawě mozku.«2)
84 (II. 13.) Třinactá fabule, o lifíce a o cžápu.1) Cžeho ſobě ne chceſs, ne čiň toho ginému. O tom prawij tato báſeň. Liffka zwala cžápa k wečeři, a když přiſſel, předſtawila před ňeg na welikém taléři židkau kašſſi A tu lifſka po ſwé wuoli lijzala, ale ožáp nemohl gij ničijmž vžiti, než muſyl zasſe domů lačney gijti. Po ňekolika pak dnech málo zwal cžáp zasſe liffku k ſobě k wečeři a poſtawil před ni welmi ſtrogné gijdlo w ſklenné, wyſoké a vzké nádobě.3) Y počal ſám nayprwé gijíti ſwými dlúhými pyſky,4) potom pobijzel liſſky, aby gedla Ale liffka hned porozuměla líti cžápowě. K njžto cžáp řekl: »Yakožs ty mně ſwého pokrmu vdelila, tak wezmi geg ſobě zaſe. Geſtli žeť ſe pak to 10 nelijbij, odpuſt mi, nebť geſt odplata w zágem.5) A také hanba a pohaňeni zasſe pohaňenijm má zaplacena býti«. 5 7 — Tato báſeň včij, že ſe žádney fftwáti 6) nemá, a že každey to trpěliwě ſám ſnéíti má, což druhému včinil. 1) Phaedr. I, 26 (Vulpes et ciconia) — Halm č 34. — Lepař č 38. — 2) Setzt er nit ander speis für in. — 3) In einer glessern legeln. — 4) Mit seinem langen hals vnd schnabel. — 5) Der lohn ist der arbeit gleich. — 6) Das man niemand gefaren sol. (II. 14.) Ožtrnactá báleň, o obrazu a o wlku.1) 15 [48a] O nemnoho múdrém člowěku báſeň takowau Ezop pokládá. Wlk, nalezíli na poli pěknie wyřezaney a vtěſený obraz, čaſto ſem y tam gey obracege, poznal na ňem, že žádného ſmyflu ani rozumu nemá, y řekl: »O převtěſſený obrázku, fíkoda, že nemáts w hlawě mozku.«2)
Strana 85
85 Tato báſeň geſt na ty lidi ſložena, kteřijž v weliké cti a ſláwě po- ſazeni gſúce, ani vměnj ani yakého rozumu magj. A také na pěkné, ne- plodné ženy, o kterýchž geſt přijſlowij, že gſau obrazowé bez miloſti.3) L Tí II ne A ::1: áueáa BII TIBÍE O 71Ae vreítíei P- r S ☞ 272 — 1) Phaedr. I, 7. (Vulpes ad personam tragicam) — Nové fab. č. 9. — Halm č. 47. — Lepař č. 33. — 2) O wee. ein schön gestalt von einem bild vnd hat doch kein hirn. — 3) Von den m n spricht: Das ist ein bild on gnad. (II. 15.) Patnactá fabule, o hawranu nebo wráňe a o páwu.1) Ziádný ſe cyzým nemá chlubiti ani wynáſeti, ale radegij každý má, což ſwého má, a což mu přirozenij dalo, při tom zuoſtati.2) O tom geſt tato báſeň. 48b] Hawran, pozdwihſſi ſe w ſwé myſli, tak ſmělý byl, že, kteréž peřij páwům wyprſſelo, to zbijrage, gim ſe ozdobowal, a tak pyſſný býti 5 cc W— A. — ☞ ☞ počal, že giž k hawranům ſe znáti nechtěl, ale ge potupowal a páwuo ſe přijdržel. Widúce pak páwi ničemného a neznámého hawrana, a tomu po- 10 rozuměwfſe, že by w gegjch ffatech v wětſfij poctiwoſti držán býti chtěl,
85 Tato báſeň geſt na ty lidi ſložena, kteřijž v weliké cti a ſláwě po- ſazeni gſúce, ani vměnj ani yakého rozumu magj. A také na pěkné, ne- plodné ženy, o kterýchž geſt přijſlowij, že gſau obrazowé bez miloſti.3) L Tí II ne A ::1: áueáa BII TIBÍE O 71Ae vreítíei P- r S ☞ 272 — 1) Phaedr. I, 7. (Vulpes ad personam tragicam) — Nové fab. č. 9. — Halm č. 47. — Lepař č. 33. — 2) O wee. ein schön gestalt von einem bild vnd hat doch kein hirn. — 3) Von den m n spricht: Das ist ein bild on gnad. (II. 15.) Patnactá fabule, o hawranu nebo wráňe a o páwu.1) Ziádný ſe cyzým nemá chlubiti ani wynáſeti, ale radegij každý má, což ſwého má, a což mu přirozenij dalo, při tom zuoſtati.2) O tom geſt tato báſeň. 48b] Hawran, pozdwihſſi ſe w ſwé myſli, tak ſmělý byl, že, kteréž peřij páwům wyprſſelo, to zbijrage, gim ſe ozdobowal, a tak pyſſný býti 5 cc W— A. — ☞ ☞ počal, že giž k hawranům ſe znáti nechtěl, ale ge potupowal a páwuo ſe přijdržel. Widúce pak páwi ničemného a neznámého hawrana, a tomu po- 10 rozuměwfſe, že by w gegjch ffatech v wětſfij poctiwoſti držán býti chtěl,
Strana 86
86 rozhňewali ſe na něg a zwytrhowali mu wſſecko cyzý peřij; tak ho kauſali a rwali, že ho za mrtwého odeſſli,3) welmi ho zraniwſſe. Okřáw pak zaſe nebohý hawran, ſtydel ſe zasſe k ſwému pokolenij nawrátiti, neb ge přiliſs potupowal a pyſínau myſlij gimi pohrdal, toho čaſu, když byl w páwowé peřij přiſtrogený. Wſfak pro to, když s ſtrachem k nim přiſſel, z hawranuo geden řekl k němu: »Powěz mi, neſtydijſſ-li ſe za ſwau hrdau myſl, žes ſe weyſſe wypijnati chtěl nežli na pokolenij twé ſluſfij? Kdyby ty byl w ſwých ffatech zuoſtal, kteréž tobě přirozenij dalo, nebyl by od nás mezy cyzý towaryšstwo hnán. Také by od páwůw oberwán a otrhán nebyl, aniž by to byli ſměli s tebau tak vkrutňe nakládati a tebe tak až téměř do smrti zraniti«. 5 Protož geſt naylepílij wěc, aby každý na ſwém stawu doſti měl. 1) Phaedr I, 3 (Graculus superbus et pavo). — Halm č. 201. — Lepař č. 169., 170. — Nové fab. č. 99 — 2) Sich ziren. Orig. dodává: Darumb das er nit zu spot werde, so im die frembd ziert würd abgezogen. — 4) Das er vor ihn todt ligend ward. (II. 16.) Sleftnactá fabule, o mauíle a o mezku.1) Czias a mijíto čaſtokrát ſtraffliwého a mdlého2) ſmělého proti wět- ſſijmu a ſylňegſſijmu činij, a puoſobij, že nayſtrafíliwěgffij, kteřijž žádnému 15 ſſkoditi nemohau, k wětſſijmu dauffánij nežli giné přiwozuge. O tom Ezop takowau báfeň ſložil. Maucha gedna, wſedſſi na mezka podlé woge, hňewiwě ho treſtala, řkucy: »Yaks tak léniwý, gdi rychlegj, nebť yá tebe w čelo zabudnu,3) aby ſpěſſněgij ſſel«. Mezek k tomu řekl: »Já ſe tweych ſlow kuſa ne bogijm, než 20 toho, [49a] kterýž na sedle ſedij, a vſta má vzdau zprawuge a vdidly mnau, kamž chce, heybe, mage mne po ſwé wůli, a k tomu bičem praſkage, před ſe mne žéne. Tohoť ſe yá bogijm a ne tebe, nebť ſobě tebe nic ne-
86 rozhňewali ſe na něg a zwytrhowali mu wſſecko cyzý peřij; tak ho kauſali a rwali, že ho za mrtwého odeſſli,3) welmi ho zraniwſſe. Okřáw pak zaſe nebohý hawran, ſtydel ſe zasſe k ſwému pokolenij nawrátiti, neb ge přiliſs potupowal a pyſínau myſlij gimi pohrdal, toho čaſu, když byl w páwowé peřij přiſtrogený. Wſfak pro to, když s ſtrachem k nim přiſſel, z hawranuo geden řekl k němu: »Powěz mi, neſtydijſſ-li ſe za ſwau hrdau myſl, žes ſe weyſſe wypijnati chtěl nežli na pokolenij twé ſluſfij? Kdyby ty byl w ſwých ffatech zuoſtal, kteréž tobě přirozenij dalo, nebyl by od nás mezy cyzý towaryšstwo hnán. Také by od páwůw oberwán a otrhán nebyl, aniž by to byli ſměli s tebau tak vkrutňe nakládati a tebe tak až téměř do smrti zraniti«. 5 Protož geſt naylepílij wěc, aby každý na ſwém stawu doſti měl. 1) Phaedr I, 3 (Graculus superbus et pavo). — Halm č. 201. — Lepař č. 169., 170. — Nové fab. č. 99 — 2) Sich ziren. Orig. dodává: Darumb das er nit zu spot werde, so im die frembd ziert würd abgezogen. — 4) Das er vor ihn todt ligend ward. (II. 16.) Sleftnactá fabule, o mauíle a o mezku.1) Czias a mijíto čaſtokrát ſtraffliwého a mdlého2) ſmělého proti wět- ſſijmu a ſylňegſſijmu činij, a puoſobij, že nayſtrafíliwěgffij, kteřijž žádnému 15 ſſkoditi nemohau, k wětſſijmu dauffánij nežli giné přiwozuge. O tom Ezop takowau báfeň ſložil. Maucha gedna, wſedſſi na mezka podlé woge, hňewiwě ho treſtala, řkucy: »Yaks tak léniwý, gdi rychlegj, nebť yá tebe w čelo zabudnu,3) aby ſpěſſněgij ſſel«. Mezek k tomu řekl: »Já ſe tweych ſlow kuſa ne bogijm, než 20 toho, [49a] kterýž na sedle ſedij, a vſta má vzdau zprawuge a vdidly mnau, kamž chce, heybe, mage mne po ſwé wůli, a k tomu bičem praſkage, před ſe mne žéne. Tohoť ſe yá bogijm a ne tebe, nebť ſobě tebe nic ne-
Strana 87
87 wážijm, ačkoli ſe zdáſs zpurná a ſtraſſliwá w ſlowijch ſwých, wſſak žádnému sylnému nic včiniti nemůžeſs. Protož nedrž mnoho o ſobě, neb s nic býti nemuožeſs«.4) 1) Phaedr. III, 6 (Musca et mula). — 2) Zaghafften vnd krancken. — 3) Ol.: »Zabodnu«. — 4) Lasz dein tröwen, dan es ist on sorg. (II. 17.) Sedmnactá fabule, o mauífe a o mrawency. 1) Kdož ſám ſe chwálij, čaſto ho ginij haňegij a poſmijwagij ſe mu. Yakož ſe gedné mauſſe přihodilo, kteráž ſe s mravencem o wětſſij čest a chwálu, kdo by z nijch mijti měl, zaſadila.2) A předkem maucha počala ſe wyſoce chwáliti a chlubiti ſwau welikau mocý, [49b] kterú by měla, řkucy k mrawency: »Což mnijſs, že chwála twá geſt naſſij podobná? 5 E É — M I * en — T Twé obydlij geft w derách a w skalnijch rozſedlinách, mé get na palácých králowſkých. Já pokrmuow králowſkých požijwám, ty ſe gečmenem a obilijm 10 žiwijfs, nápog ſwůg z země wytahugeſs a sſeſs, ale yáť pigi z zlatnic a střijbrnic. 3) A když ſe swaté oběti puoſobij,4) yá nayprwněgffij gſem, kteráž střew wokuſſugi. Králi na hlawu ſedám, wſſech naypěkněgſſijch panen a panij ſe doteykám,5) gegich lijce mijle lijbám, čehož ty ničehéhož dogijti nemůžeš. Protož ty a pokolenij twé hodno geft6) potupy a pohaněnij«. 15 Mrawenec zasſe řekl k muſſe: »Yak hanebný a mrzký pták7) gſy ty, ſwůg nepokoy a ſwú neřeſt wychwalugeſs. Powěz mi, kdo geſt wdečen twé přij- tomnoſti? Yak gſy wzácna v králůw a v pěkných panj, panen, o kterýchž ſy ſe zmijnila, kterýmž ty wſſetečňe a ſměle proti gegijch wſſij wuoli po hlawách y po lijcých létáš?8) A geſſtě prawijſs, že to máſs w ſwé mocy, 20 a toho ne prawijſs, yak za newzácného hoſtě tebe magij. Kamž koli přigdeſs, odewſſud tě ženau, a s welikým hlukem tě po wſſech mijſtech honij, yako něgakého 9) nepřijtele. A toliko w létě ňečijm ſy, w zymě žádný newij,
87 wážijm, ačkoli ſe zdáſs zpurná a ſtraſſliwá w ſlowijch ſwých, wſſak žádnému sylnému nic včiniti nemůžeſs. Protož nedrž mnoho o ſobě, neb s nic býti nemuožeſs«.4) 1) Phaedr. III, 6 (Musca et mula). — 2) Zaghafften vnd krancken. — 3) Ol.: »Zabodnu«. — 4) Lasz dein tröwen, dan es ist on sorg. (II. 17.) Sedmnactá fabule, o mauífe a o mrawency. 1) Kdož ſám ſe chwálij, čaſto ho ginij haňegij a poſmijwagij ſe mu. Yakož ſe gedné mauſſe přihodilo, kteráž ſe s mravencem o wětſſij čest a chwálu, kdo by z nijch mijti měl, zaſadila.2) A předkem maucha počala ſe wyſoce chwáliti a chlubiti ſwau welikau mocý, [49b] kterú by měla, řkucy k mrawency: »Což mnijſs, že chwála twá geſt naſſij podobná? 5 E É — M I * en — T Twé obydlij geft w derách a w skalnijch rozſedlinách, mé get na palácých králowſkých. Já pokrmuow králowſkých požijwám, ty ſe gečmenem a obilijm 10 žiwijfs, nápog ſwůg z země wytahugeſs a sſeſs, ale yáť pigi z zlatnic a střijbrnic. 3) A když ſe swaté oběti puoſobij,4) yá nayprwněgffij gſem, kteráž střew wokuſſugi. Králi na hlawu ſedám, wſſech naypěkněgſſijch panen a panij ſe doteykám,5) gegich lijce mijle lijbám, čehož ty ničehéhož dogijti nemůžeš. Protož ty a pokolenij twé hodno geft6) potupy a pohaněnij«. 15 Mrawenec zasſe řekl k muſſe: »Yak hanebný a mrzký pták7) gſy ty, ſwůg nepokoy a ſwú neřeſt wychwalugeſs. Powěz mi, kdo geſt wdečen twé přij- tomnoſti? Yak gſy wzácna v králůw a v pěkných panj, panen, o kterýchž ſy ſe zmijnila, kterýmž ty wſſetečňe a ſměle proti gegijch wſſij wuoli po hlawách y po lijcých létáš?8) A geſſtě prawijſs, že to máſs w ſwé mocy, 20 a toho ne prawijſs, yak za newzácného hoſtě tebe magij. Kamž koli přigdeſs, odewſſud tě ženau, a s welikým hlukem tě po wſſech mijſtech honij, yako něgakého 9) nepřijtele. A toliko w létě ňečijm ſy, w zymě žádný newij,
Strana 88
88 5 kam ſe degeš. 1°) Ale yá wdycky w dobré myſli trwám, w zýmě lem bez- pečen ſebau w obydlij ſwém, wždycky glem zdráw, wesſele žiw gſem. Ale ty, když žiwa ty, oháňkami 11) tě zaháňegij, kteréž pro tebe obzwláfstně delagij a gednagij«. Tato báſeň geſt proti nepokogným, kteřijž by ſe toliko wždycky rádi hryzli a wadili, a gednom proto, beze wſſeho vžitku, aby ſe těmi wěcmi, kteréž hanebné a mrzké fau, chlubili. 12) 1) Phaedr. IV, 24 (Formica et musca). — 2) Stritten mit einander, welche die besser vnd höher zu loben were. — 5) Ich trinck ausz gold vnd ausz silber. — 4) Wo man die heiligen opffer metzget. — 5) Ich berüre allen reinen weiblin (wie schön vnd zart sie seind) ire wenglin mit sussem küssen. — 3) V orig. ještě: Gegen dem vnsern. — 7) Schnöder schandtvögel. — 3) Die du trutzlich wider iren willen anflügest. — 2) Als einen reitzen- den feind. — °) Zu winterzeit vergast on krafft. — 11) Mit geysseln vnd wedeln. .. 12) V orig.: Dise fabel ist wider die vngestümmen zanner, haderer vnd vnnützen güder von den dingen, die schentlich sind. (II. 18.) Oímnactá rozpráwka nebo fabule, o wlku a o lifíce. 1) 50a] Kdož gedinau w newěře ſhledán geſt, wždycky ten w domňenij zlém beywá, a ačkoli ňekdy prawdu prawij, wſſak tijm méňe ſe mu wěřij, 10 yakož tato báſeň prawij. Wlk z hňewu winnil lifſku z zlodegſtwj. Liſſka tomu odpijrala, prawěcy ſe tijm, w čemž gi obžalowal, winna nebyti.2) Při tom ſedela na ſaudu, ☞ E Mmun — yakžto saudce ſprawedliwý, wopice, zdá by mohla rozeznati, která by z nich ſtrana práwa a nebo křijwa býti 3) měla. Y wyhláſyla gedna každá 15 strana před saudcý, což ſe domnijwala, že by gij nayvžitečňeglijho a nay- potřebňegſſijho bylo, oznamugijc gedna druhé oklamánij, Iſti a ſſibalſtwij. Slyfſe pak to ſprawedliwý a prawý saudce, wyřekl ortel a na liſtu gey četl 4) takto: »Wlče, yakož tem ſlyffel odpowěd na žalobu twau, držijm, že
88 5 kam ſe degeš. 1°) Ale yá wdycky w dobré myſli trwám, w zýmě lem bez- pečen ſebau w obydlij ſwém, wždycky glem zdráw, wesſele žiw gſem. Ale ty, když žiwa ty, oháňkami 11) tě zaháňegij, kteréž pro tebe obzwláfstně delagij a gednagij«. Tato báſeň geſt proti nepokogným, kteřijž by ſe toliko wždycky rádi hryzli a wadili, a gednom proto, beze wſſeho vžitku, aby ſe těmi wěcmi, kteréž hanebné a mrzké fau, chlubili. 12) 1) Phaedr. IV, 24 (Formica et musca). — 2) Stritten mit einander, welche die besser vnd höher zu loben were. — 5) Ich trinck ausz gold vnd ausz silber. — 4) Wo man die heiligen opffer metzget. — 5) Ich berüre allen reinen weiblin (wie schön vnd zart sie seind) ire wenglin mit sussem küssen. — 3) V orig. ještě: Gegen dem vnsern. — 7) Schnöder schandtvögel. — 3) Die du trutzlich wider iren willen anflügest. — 2) Als einen reitzen- den feind. — °) Zu winterzeit vergast on krafft. — 11) Mit geysseln vnd wedeln. .. 12) V orig.: Dise fabel ist wider die vngestümmen zanner, haderer vnd vnnützen güder von den dingen, die schentlich sind. (II. 18.) Oímnactá rozpráwka nebo fabule, o wlku a o lifíce. 1) 50a] Kdož gedinau w newěře ſhledán geſt, wždycky ten w domňenij zlém beywá, a ačkoli ňekdy prawdu prawij, wſſak tijm méňe ſe mu wěřij, 10 yakož tato báſeň prawij. Wlk z hňewu winnil lifſku z zlodegſtwj. Liſſka tomu odpijrala, prawěcy ſe tijm, w čemž gi obžalowal, winna nebyti.2) Při tom ſedela na ſaudu, ☞ E Mmun — yakžto saudce ſprawedliwý, wopice, zdá by mohla rozeznati, která by z nich ſtrana práwa a nebo křijwa býti 3) měla. Y wyhláſyla gedna každá 15 strana před saudcý, což ſe domnijwala, že by gij nayvžitečňeglijho a nay- potřebňegſſijho bylo, oznamugijc gedna druhé oklamánij, Iſti a ſſibalſtwij. Slyfſe pak to ſprawedliwý a prawý saudce, wyřekl ortel a na liſtu gey četl 4) takto: »Wlče, yakož tem ſlyffel odpowěd na žalobu twau, držijm, že
Strana 89
89 ſy nic neztratil. A ty, lifſko, bez krádeže ſy ſem ne přiſſla, kteráž nynij při tomto práwě na tebe ſe nepronáffij: ale poňewadž obadwa prwé w newěře nalezeni gíte, buďtež přátelec yako y prwé, nebť ſe wám málo věřiti má.« 1) Phaedr. I, 10 (Lupus et vulpes iudice simio). — 2) Leugnet vnd sagt, er were vnschuldig. — 3) Welcher die warheit fürtrüge. — 4) Lasz die ab einem libel. (II. 19.) Dewatenactá báleň, o kolčawě a o hoſpodáři. Cziaſto le ſtáwá, že vžitečná ſlužba ſe ne odplacuge, předkem, když dobrým vmyſlem, aby ſlauženo bylo, ſe ne děge. Tak tato báſeň prawij. (50b W domu gednom 2) myſfij mnoho pochytala kolčawa, potom tama od hoſpodáře domu byla polapena. Y porozuměwfli tomu, že by gi pán zabiti chtěl, řekla k ňemu: »Pane, máſs mi miloſtiw býti, neb ſem duom twůg čiſtila 3) a německé myííi z něho wyprazdňowala « 4) K tomu hoſpodář 5 Aul I * o- —— S řekl: »Toho ſy ty k mému dobrému ne činila, ale ſobě k vžitku a ku po- 10 krmu, a také, aby, což ony gedly, ty ſama gijíti mohla, když by ony zla- pány byly,5) a ſnad gefítě aby y ginam noſyla. Protož nenijť potřebij, abych vá tobě z té ſlužby dekowal. Kdyby ty mi byla takowú ſlužbu pro mé a ne pro ſwé dobré činila, teda by bylo ſlufné, ať bych miloſtiw byl a tobě ſe za to odplatil. Ale takto muſýſs vmřijti.« 15 1) Phaedr. I, 22 (Mustela et homo. — Halm č. 89. — Lepař č. 144. — 2) Ol.: »gednoho«, chybným rozvedením zkratku: »gedno.« — 3) Ol.: »wyčiſtila « —4) Gereiniget von den mülichen meusen. — 5) V orig. odchylně: Das sie benagen wurden. (II. 20.) Dwatcatá rozpráwka, o zlábě a o wolu.1) Nuznij, když ſe w ſwé myſli pozdwihnau, domnijwagijce ſe, že by mocným podobnij býti mohli, takowij padagij a pro ſwau wyſokau myſl zkaženi býwagij, yakož tato rozpráwka oznamuge.
89 ſy nic neztratil. A ty, lifſko, bez krádeže ſy ſem ne přiſſla, kteráž nynij při tomto práwě na tebe ſe nepronáffij: ale poňewadž obadwa prwé w newěře nalezeni gíte, buďtež přátelec yako y prwé, nebť ſe wám málo věřiti má.« 1) Phaedr. I, 10 (Lupus et vulpes iudice simio). — 2) Leugnet vnd sagt, er were vnschuldig. — 3) Welcher die warheit fürtrüge. — 4) Lasz die ab einem libel. (II. 19.) Dewatenactá báleň, o kolčawě a o hoſpodáři. Cziaſto le ſtáwá, že vžitečná ſlužba ſe ne odplacuge, předkem, když dobrým vmyſlem, aby ſlauženo bylo, ſe ne děge. Tak tato báſeň prawij. (50b W domu gednom 2) myſfij mnoho pochytala kolčawa, potom tama od hoſpodáře domu byla polapena. Y porozuměwfli tomu, že by gi pán zabiti chtěl, řekla k ňemu: »Pane, máſs mi miloſtiw býti, neb ſem duom twůg čiſtila 3) a německé myííi z něho wyprazdňowala « 4) K tomu hoſpodář 5 Aul I * o- —— S řekl: »Toho ſy ty k mému dobrému ne činila, ale ſobě k vžitku a ku po- 10 krmu, a také, aby, což ony gedly, ty ſama gijíti mohla, když by ony zla- pány byly,5) a ſnad gefítě aby y ginam noſyla. Protož nenijť potřebij, abych vá tobě z té ſlužby dekowal. Kdyby ty mi byla takowú ſlužbu pro mé a ne pro ſwé dobré činila, teda by bylo ſlufné, ať bych miloſtiw byl a tobě ſe za to odplatil. Ale takto muſýſs vmřijti.« 15 1) Phaedr. I, 22 (Mustela et homo. — Halm č. 89. — Lepař č. 144. — 2) Ol.: »gednoho«, chybným rozvedením zkratku: »gedno.« — 3) Ol.: »wyčiſtila « —4) Gereiniget von den mülichen meusen. — 5) V orig. odchylně: Das sie benagen wurden. (II. 20.) Dwatcatá rozpráwka, o zlábě a o wolu.1) Nuznij, když ſe w ſwé myſli pozdwihnau, domnijwagijce ſe, že by mocným podobnij býti mohli, takowij padagij a pro ſwau wyſokau myſl zkaženi býwagij, yakož tato rozpráwka oznamuge.
Strana 90
90 Ziába, widucy wola na paſtwě, ſama v ſebe myſlila: »Kdyby ty také ſwú ſwraſkalú kuoži rozdula a roztáhla, mohla by dobře tak weliká býti, yako geſt ten wuol«. A počawſti ſe nadýmati, 2) wzeptala ſe žáběte, 3) řkucy »Zdá-[51a liť ſe, že tak weliká gſem jako ten wuol?« Ziábě odpowědělo: 5 »Nikoli«. A ona opět gefſtě wijce ſe nadula, řkaucy: »Giž-li?« Ziábě odpowě- dielo, že žádného podobenſtwij nenij. 4) A po třetij ſe naduwſſi, rozpukla ſe a vmřela. Z tohoť ono obecné přijſlowij poſlo: „Nepřijliſs ſe nadeymay, aby ſe nerozpukl', to geſt: �Nemáſs býti pyſſneym a wyſokomyſlneym, nebť ſobě 10 tebe nic wážiti nebudau.“5) 1) Phaedr. I. 24 (Rana rupta et bos). — Halm č. 84. — Lepař č. 108. — 2) Fieng sich an zu blöhen, so krefftiglich er mocht. — 3) Fraget seine jungen. — *) Nichts des geleichen. — 5) V orig.: Oder du würdest vernichtet Konec druhé knijhy Ezopowy.
90 Ziába, widucy wola na paſtwě, ſama v ſebe myſlila: »Kdyby ty také ſwú ſwraſkalú kuoži rozdula a roztáhla, mohla by dobře tak weliká býti, yako geſt ten wuol«. A počawſti ſe nadýmati, 2) wzeptala ſe žáběte, 3) řkucy »Zdá-[51a liť ſe, že tak weliká gſem jako ten wuol?« Ziábě odpowědělo: 5 »Nikoli«. A ona opět gefſtě wijce ſe nadula, řkaucy: »Giž-li?« Ziábě odpowě- dielo, že žádného podobenſtwij nenij. 4) A po třetij ſe naduwſſi, rozpukla ſe a vmřela. Z tohoť ono obecné přijſlowij poſlo: „Nepřijliſs ſe nadeymay, aby ſe nerozpukl', to geſt: �Nemáſs býti pyſſneym a wyſokomyſlneym, nebť ſobě 10 tebe nic wážiti nebudau.“5) 1) Phaedr. I. 24 (Rana rupta et bos). — Halm č. 84. — Lepař č. 108. — 2) Fieng sich an zu blöhen, so krefftiglich er mocht. — 3) Fraget seine jungen. — *) Nichts des geleichen. — 5) V orig.: Oder du würdest vernichtet Konec druhé knijhy Ezopowy.
Strana 91
Třetij knijha báſnij Ezopowých. (III. 1.) Prwnij báleň, o lwu a o paſtýři. Mohautnij magij wdečni býti a pamatowati na dobrodinij, kteráž ſe gijm čaſem od chudých degij, a když nětco dobrého od nijch přigali. Neb ačkoli dlauho ſe ne[51b wodplatij, wſſak proto nemagij w zapomenutj při- cházeti. O tom tato báſeň nám oznamuge. Cžaſu gednoho, když ſe po leſe lew túlal, hledage ſobě pokrmu, 5 y wſtaupil tuze na negaký oſten, kterýž mu vwázſſi w noze zuoſtal. Ta mu tak byla otekla a opuchla, že na ni doſtaupiti nemohl. Y ſſed k ged- = — nomu paſtýři přes pole, kulhal a wijce toliko na třech nohách ſkákal, a proti paſtýři wocaſem wrtě, k ňemu ſe dobrotiwě vkazowal. Wſſak proto ſe nic méňe nebál paſtýř, ale zarmaucen byl w myſli ſwé, wida ho gdau- 10 cýho k ſobě; v metal gemu beránky a owce, aby ho vkrotil, a ſám ſebú aby bezpečen byl. Ale lew neſtál o žádné gijdlo a nic giného od ňeho nežádal, než aby mu pomohl, a kladl ſwau hlawau2) nohu na klijn paſtýřowi. Pohledew pak paſtýř lwu na nohu, vhlédal ránu a okolo nij weliký otok; y hned porozuměl žádoſti lwa, a wzaw oſtré ſſijdlo, welmi 15
Třetij knijha báſnij Ezopowých. (III. 1.) Prwnij báleň, o lwu a o paſtýři. Mohautnij magij wdečni býti a pamatowati na dobrodinij, kteráž ſe gijm čaſem od chudých degij, a když nětco dobrého od nijch přigali. Neb ačkoli dlauho ſe ne[51b wodplatij, wſſak proto nemagij w zapomenutj při- cházeti. O tom tato báſeň nám oznamuge. Cžaſu gednoho, když ſe po leſe lew túlal, hledage ſobě pokrmu, 5 y wſtaupil tuze na negaký oſten, kterýž mu vwázſſi w noze zuoſtal. Ta mu tak byla otekla a opuchla, že na ni doſtaupiti nemohl. Y ſſed k ged- = — nomu paſtýři přes pole, kulhal a wijce toliko na třech nohách ſkákal, a proti paſtýři wocaſem wrtě, k ňemu ſe dobrotiwě vkazowal. Wſſak proto ſe nic méňe nebál paſtýř, ale zarmaucen byl w myſli ſwé, wida ho gdau- 10 cýho k ſobě; v metal gemu beránky a owce, aby ho vkrotil, a ſám ſebú aby bezpečen byl. Ale lew neſtál o žádné gijdlo a nic giného od ňeho nežádal, než aby mu pomohl, a kladl ſwau hlawau2) nohu na klijn paſtýřowi. Pohledew pak paſtýř lwu na nohu, vhlédal ránu a okolo nij weliký otok; y hned porozuměl žádoſti lwa, a wzaw oſtré ſſijdlo, welmi 15
Strana 92
92 tijſſe 3) mu tu ránu otewřel. A yakž talow wypufſtěn byl, wyſſel y ten trn a neb oſten s tijm talowem, a y hned lew poznal, že mu lépe bylo. Chtě ſe pak mu za to dobrodinij odplatiti, lijzal gemu ruce a po boku ſe mu poſadil, a přigav poňekud ſwú prwnij ſýlu, ſſel čerſtwě a yako zdrawý od toho paſtýře. W krátkém čaſu potom lapili toho lwa, a aby s nijm krato- chwijl při negakých fňatcých mijwali,4) gey chowali, při kterýchžto krato- chwijlech vdatnij mužij s vdatnými diwokými zwijřaty zacházeli, ffermo wa[52a]li a potèſſenij mijwali. 5) Y ſtalo ſe, že ten paſtýř také toho čaſu yat byl pro ſwuog negaký zlý včinek, geſſto pro ňey hrdlo byl propadl. 10 Y nalezli takowý ortel, aby ſwobodným diwokým zwijřatuom k ſnědenij byl předwržen. Paſtýř ten weden a puſſtěn byl mezy ta zwijřata, a hned lew přibral ſe k ňemu vkrutňe, a poznaw ho, mrawňe a s poctiwoſti k ňemu přiſtaupil, a pozdwihſſi očij ſweych y obličege, zařwal proti lidu, a ſkákage ſem y tam k lidu, radowal le z toho. A poſadiw ſe k paſtýři. 15 tak ſe mu wokázal, yako by mu oznamowal, aby domuo ſſel, a nigakž od ňeho gijti nechtěl, ale wždy při ňem byl, yako bráňe ho. Y porozuměw paſtýř tomu, že ten lew s nijm býti chce, hned ſe domnijwal, že by to ten byl, kteréhož nekdy w lese widel a gemu otok wypuſtil y gey v drawil. Y chtěli, aby lew od něho odíſel; ale on nikterakž nechtěl, než při ňem 20 byl k obraňe geho. Wida to lid, welice ſe tomu diwil a tázal ſe paſtýře, kudy to při- cházý, že ten lew tak ho welmi miluge? A když lidu přijčinu powědel, wzložil prozbu na neywyšſſij moc, 6) proſe, aby mu miloſt včiněna byla. A tak ten paſtýř wyproſſtěn byl a oba wen wypuſſtěna, lew do leſa a 25 paſtýř do domu ſwého. Z toho wſſichni lidé včiti ſe magij, aby wdečni toho byli, což dobrého od koho wezmau. 5 1) Gellius, Noct. Att. V, 14. — Kirchhof-Oesterley I, 203. — 2) Nejspíše omyl tiskový za: »bolawau«; v orig.: Seinen krancken füsz. — 3) Gar sittigklich. — 4) Zu brauchen in einem freudenspyll. — 5) Orig. jen: Darin die freidigen man mit den freisamen wilden thieren fechten. — 6) Legten sie gros gebet an den öbern gewalt. (III. 2.) Druhá báleň, o lwu a o koni.) 30 Ziádný ne chlub te vměnijm, kteréhož ne vmijís, neb ſyce hanbu mijti budeſs. Yakož tato báſeň a nebo fabule oznamuge. Přeſylný lew, wida, an ſe kuoň na lauce paſe, myſlil, kterak by ſe maudře k ňemu přilauditi2) mohl, aby, chytě ho, ſnědl. Y laudil ſe k ňemu mlče, přijtelem ſe prawě 3) a že by byl dobrý towaryſs a lékař. Ale kuoň, porozu 52b měw zlé Iíti geho, nechal ho tak při té geho wijře. Wſſak proto myllil, yakau by ceſtu té iſti wyhledal, aby lwowu vmyſlu odepřijti mohl.4)
92 tijſſe 3) mu tu ránu otewřel. A yakž talow wypufſtěn byl, wyſſel y ten trn a neb oſten s tijm talowem, a y hned lew poznal, že mu lépe bylo. Chtě ſe pak mu za to dobrodinij odplatiti, lijzal gemu ruce a po boku ſe mu poſadil, a přigav poňekud ſwú prwnij ſýlu, ſſel čerſtwě a yako zdrawý od toho paſtýře. W krátkém čaſu potom lapili toho lwa, a aby s nijm krato- chwijl při negakých fňatcých mijwali,4) gey chowali, při kterýchžto krato- chwijlech vdatnij mužij s vdatnými diwokými zwijřaty zacházeli, ffermo wa[52a]li a potèſſenij mijwali. 5) Y ſtalo ſe, že ten paſtýř také toho čaſu yat byl pro ſwuog negaký zlý včinek, geſſto pro ňey hrdlo byl propadl. 10 Y nalezli takowý ortel, aby ſwobodným diwokým zwijřatuom k ſnědenij byl předwržen. Paſtýř ten weden a puſſtěn byl mezy ta zwijřata, a hned lew přibral ſe k ňemu vkrutňe, a poznaw ho, mrawňe a s poctiwoſti k ňemu přiſtaupil, a pozdwihſſi očij ſweych y obličege, zařwal proti lidu, a ſkákage ſem y tam k lidu, radowal le z toho. A poſadiw ſe k paſtýři. 15 tak ſe mu wokázal, yako by mu oznamowal, aby domuo ſſel, a nigakž od ňeho gijti nechtěl, ale wždy při ňem byl, yako bráňe ho. Y porozuměw paſtýř tomu, že ten lew s nijm býti chce, hned ſe domnijwal, že by to ten byl, kteréhož nekdy w lese widel a gemu otok wypuſtil y gey v drawil. Y chtěli, aby lew od něho odíſel; ale on nikterakž nechtěl, než při ňem 20 byl k obraňe geho. Wida to lid, welice ſe tomu diwil a tázal ſe paſtýře, kudy to při- cházý, že ten lew tak ho welmi miluge? A když lidu přijčinu powědel, wzložil prozbu na neywyšſſij moc, 6) proſe, aby mu miloſt včiněna byla. A tak ten paſtýř wyproſſtěn byl a oba wen wypuſſtěna, lew do leſa a 25 paſtýř do domu ſwého. Z toho wſſichni lidé včiti ſe magij, aby wdečni toho byli, což dobrého od koho wezmau. 5 1) Gellius, Noct. Att. V, 14. — Kirchhof-Oesterley I, 203. — 2) Nejspíše omyl tiskový za: »bolawau«; v orig.: Seinen krancken füsz. — 3) Gar sittigklich. — 4) Zu brauchen in einem freudenspyll. — 5) Orig. jen: Darin die freidigen man mit den freisamen wilden thieren fechten. — 6) Legten sie gros gebet an den öbern gewalt. (III. 2.) Druhá báleň, o lwu a o koni.) 30 Ziádný ne chlub te vměnijm, kteréhož ne vmijís, neb ſyce hanbu mijti budeſs. Yakož tato báſeň a nebo fabule oznamuge. Přeſylný lew, wida, an ſe kuoň na lauce paſe, myſlil, kterak by ſe maudře k ňemu přilauditi2) mohl, aby, chytě ho, ſnědl. Y laudil ſe k ňemu mlče, přijtelem ſe prawě 3) a že by byl dobrý towaryſs a lékař. Ale kuoň, porozu 52b měw zlé Iíti geho, nechal ho tak při té geho wijře. Wſſak proto myllil, yakau by ceſtu té iſti wyhledal, aby lwowu vmyſlu odepřijti mohl.4)
Strana 93
93 Y zkrčil gednu nohu zadnij, gako by ho welmi welice bolela, řka: »Bratře lwe, naſtaupl gſem na trn, poněwadž pak ty lékařem gſy, radugi ſe z přij- chodu twého a proſým tebe, aby mi ſpomohl«. Lew dobrotiwě ſſel z zadu k koni, yako by na tu boleſt pohledeti chtěl. (A to wſſecko pokrytě, nic gináč než yako přijtel, zkreywage a přikreywage pokrytſtwijm leſt ſwú.)5) A když ohledowati chtěl, vdeřil kůň lwa w čelo nohau, až ſe přewrhl,“ a hned, yakž neyrychlegij mohl, odtud vtekl. Lew tu dlauho ležel, hnauti 5 ☞ ſe nemoha, a yako řijkage vmrlý. Po dobré chwijli, přiſſed ſám k ſobě, ne vhlijdal wijce koně, ale nalezſſi, že mu wſſeckno čelo y wſſeckna hlawa zbita byla, řekl: »O yakú ſem yá dobrú záplatu za nemúdroſt ſwú wzal, 10 geſſto ſem ſe k ňemu byl mlče7) přilaudil a dobrotijwě ſe k němu okázal; y chtěl ſem ſe potom lékařem 8) delati, geſſto ſem ſe lékařſtwij ne včil Práwěť mi ſe stalo, nebo kdybych byl přiſſel yako nepřijtel, bylo by mi ſe zdařilo, a tato ſſkoda ani hanba byla by mi ſe ne ſtala«. Protož geden každey zuoſtaň při tom, čijmž geſt, a wyſtrijhay ſe lžij. 15 1) Halm č. 334. — Lepař č. 91. — Srv. Staré fab. č. 1. — 2) Sich klügklich zu im nahen. — 4) In fründtlicher gestalt. — 4) Orig. přidává pleonasticky: Vnnd erdacht solche list wider den löwen. — 5) Orig. stručněji: Der löw gieng gütigklich hinden zu dem pferdt vnd gleisznet freuntschafft vnd verbarg sein bösz list. — 6) Das er für tod hinfiel — 3) Senfftmütiglich. — 3) Orig.: Einen trigenden artzt. (III. 3) Třetij fabule, o woflu a o frýzu.1) [53a] O změňenj cžaſu a sítěſtj ſlyſs tuto báſeň, že ſſtiaſtnj a mocnij nemagij nuzných a bijdných potupowati ani gim křiwdy činiti, ale magij ſe rozpomenauti, yak geſt sſtěſtij welmi wrtlawé, a w té wrtlawoſti že ſe welmi brzo změnij. Wýborný frýz, s zlatým sedlem y s vzdau zlatau, k tomu w pře- 20 drahém deku a welmi přijprawném,2) potkal ſe s obtijženým a vmordo-
93 Y zkrčil gednu nohu zadnij, gako by ho welmi welice bolela, řka: »Bratře lwe, naſtaupl gſem na trn, poněwadž pak ty lékařem gſy, radugi ſe z přij- chodu twého a proſým tebe, aby mi ſpomohl«. Lew dobrotiwě ſſel z zadu k koni, yako by na tu boleſt pohledeti chtěl. (A to wſſecko pokrytě, nic gináč než yako přijtel, zkreywage a přikreywage pokrytſtwijm leſt ſwú.)5) A když ohledowati chtěl, vdeřil kůň lwa w čelo nohau, až ſe přewrhl,“ a hned, yakž neyrychlegij mohl, odtud vtekl. Lew tu dlauho ležel, hnauti 5 ☞ ſe nemoha, a yako řijkage vmrlý. Po dobré chwijli, přiſſed ſám k ſobě, ne vhlijdal wijce koně, ale nalezſſi, že mu wſſeckno čelo y wſſeckna hlawa zbita byla, řekl: »O yakú ſem yá dobrú záplatu za nemúdroſt ſwú wzal, 10 geſſto ſem ſe k ňemu byl mlče7) přilaudil a dobrotijwě ſe k němu okázal; y chtěl ſem ſe potom lékařem 8) delati, geſſto ſem ſe lékařſtwij ne včil Práwěť mi ſe stalo, nebo kdybych byl přiſſel yako nepřijtel, bylo by mi ſe zdařilo, a tato ſſkoda ani hanba byla by mi ſe ne ſtala«. Protož geden každey zuoſtaň při tom, čijmž geſt, a wyſtrijhay ſe lžij. 15 1) Halm č. 334. — Lepař č. 91. — Srv. Staré fab. č. 1. — 2) Sich klügklich zu im nahen. — 4) In fründtlicher gestalt. — 4) Orig. přidává pleonasticky: Vnnd erdacht solche list wider den löwen. — 5) Orig. stručněji: Der löw gieng gütigklich hinden zu dem pferdt vnd gleisznet freuntschafft vnd verbarg sein bösz list. — 6) Das er für tod hinfiel — 3) Senfftmütiglich. — 3) Orig.: Einen trigenden artzt. (III. 3) Třetij fabule, o woflu a o frýzu.1) [53a] O změňenj cžaſu a sítěſtj ſlyſs tuto báſeň, že ſſtiaſtnj a mocnij nemagij nuzných a bijdných potupowati ani gim křiwdy činiti, ale magij ſe rozpomenauti, yak geſt sſtěſtij welmi wrtlawé, a w té wrtlawoſti že ſe welmi brzo změnij. Wýborný frýz, s zlatým sedlem y s vzdau zlatau, k tomu w pře- 20 drahém deku a welmi přijprawném,2) potkal ſe s obtijženým a vmordo-
Strana 94
94 wanym woſlem na gedné ceſtě.3) Woſel pak vſtaw, gedno ceſtau gda, druhé obtijžen gſa břemenem, nemohl pro vſtánij tak brzo fryzowi s ceſty vſtaupiti. K kterémužto frýz řekl: »Byť mi tak nebylo, a ſotwá ſe držijm,4) dalť bych nohau w to twé břicho, proto že mi, pánu ſwému, s ceſty ne- 5 warugeſs a ne postogijſs, až bych vá tě pominul.« Woſel přewelice ſe lekl pohruožky geho a weliké nadutoſti myſli. Y wzdechſſi, wolal k Bohu a ſſel předſe ceſtau ſwau. Ne po mnohém čaſu potom vtijžili tomu koňowi, gezdijce na nem a přijliſs honijce, tak že ſſkaredá mijíta na ſobě měl5) a náramňe hubený byl. Y rozkázal ho pán geho do wſy dáti, aby tam na 10 pole hnůg wozyl. A tak, zapřáhíſe ho, welikú prácy naň wzkládali, tak že přiliš nuzným byl. Gednoho pak čaſu páſl ſe woſel na gedné lauce, y vhlédaw toho ſrýza bijdného, an newymluvně těžce táhne, poznaw gey, takto k němu řekl: »O bijdný, k čemu geft giž tobě strogná připrawa? Kdež máš ſwé dra[53b]hé sedlo a drahú vzdu? Kde podoba těla twého? 15 Kde twá přiliſſná ſměloſt proti mňe woſlu?6) Giž, zdá mi ſe, muſýſs — zuoſtati w naſſem sedlſkém ſtawu. Anoť poň twá zpurná myſl přeſtala,; gižť ſe menſſij, nežli ſy ſám, poſmijwá.« Tato báſeň napomíjná mohowité,7) aby chudých nepotupowali, zwlátě w ten čas, když by ſe gim dobře wedlo, a když na ſſtiaſtném mijítě po- 20 ſtaweni ſau, aby ſe gim nepoſmijwali, když by ſe gim kolo ſſtěſtij obrátilo, a yakož geſt wěc wrtká, ginam ſſinulo. 1) Srv.: Halm č. 328. — Lepař č. 78. — Nové fab. č. 56. — frýz = hengst — 2) Auch mit köstlicher roszdecken vber wol gezieret. — 3) An einer engen strasse 4) O wie kom enthalt ich mich. — 5) Orig : Het fürbasz böse pfleg; překladatel patrně četl: »fleck«. — 6) Gegen mir müden esel. — 7) Die mechtigen. (III. 4 Ožtwrtá fabule, o zwijřatech a o ptácých.1) O neſtálé myli a o dwogitém jazyku Ezop tuto báſeň pokládá. Odkudž rozumij ſe, že, kdož ſe dwaum pánuom chce zachowati, ten takowý od žádného chwály ne dogde a wdycky we zlém domňeni žiw bude.
94 wanym woſlem na gedné ceſtě.3) Woſel pak vſtaw, gedno ceſtau gda, druhé obtijžen gſa břemenem, nemohl pro vſtánij tak brzo fryzowi s ceſty vſtaupiti. K kterémužto frýz řekl: »Byť mi tak nebylo, a ſotwá ſe držijm,4) dalť bych nohau w to twé břicho, proto že mi, pánu ſwému, s ceſty ne- 5 warugeſs a ne postogijſs, až bych vá tě pominul.« Woſel přewelice ſe lekl pohruožky geho a weliké nadutoſti myſli. Y wzdechſſi, wolal k Bohu a ſſel předſe ceſtau ſwau. Ne po mnohém čaſu potom vtijžili tomu koňowi, gezdijce na nem a přijliſs honijce, tak že ſſkaredá mijíta na ſobě měl5) a náramňe hubený byl. Y rozkázal ho pán geho do wſy dáti, aby tam na 10 pole hnůg wozyl. A tak, zapřáhíſe ho, welikú prácy naň wzkládali, tak že přiliš nuzným byl. Gednoho pak čaſu páſl ſe woſel na gedné lauce, y vhlédaw toho ſrýza bijdného, an newymluvně těžce táhne, poznaw gey, takto k němu řekl: »O bijdný, k čemu geft giž tobě strogná připrawa? Kdež máš ſwé dra[53b]hé sedlo a drahú vzdu? Kde podoba těla twého? 15 Kde twá přiliſſná ſměloſt proti mňe woſlu?6) Giž, zdá mi ſe, muſýſs — zuoſtati w naſſem sedlſkém ſtawu. Anoť poň twá zpurná myſl přeſtala,; gižť ſe menſſij, nežli ſy ſám, poſmijwá.« Tato báſeň napomíjná mohowité,7) aby chudých nepotupowali, zwlátě w ten čas, když by ſe gim dobře wedlo, a když na ſſtiaſtném mijítě po- 20 ſtaweni ſau, aby ſe gim nepoſmijwali, když by ſe gim kolo ſſtěſtij obrátilo, a yakož geſt wěc wrtká, ginam ſſinulo. 1) Srv.: Halm č. 328. — Lepař č. 78. — Nové fab. č. 56. — frýz = hengst — 2) Auch mit köstlicher roszdecken vber wol gezieret. — 3) An einer engen strasse 4) O wie kom enthalt ich mich. — 5) Orig : Het fürbasz böse pfleg; překladatel patrně četl: »fleck«. — 6) Gegen mir müden esel. — 7) Die mechtigen. (III. 4 Ožtwrtá fabule, o zwijřatech a o ptácých.1) O neſtálé myli a o dwogitém jazyku Ezop tuto báſeň pokládá. Odkudž rozumij ſe, že, kdož ſe dwaum pánuom chce zachowati, ten takowý od žádného chwály ne dogde a wdycky we zlém domňeni žiw bude.
Strana 95
95 Cžtwernohá zwijřata měla s ptáky wálku a newoli tak welikú, že gedna ſtrana druhé w ničemž vſtúpiti nechtěla. Bogowali pak vdatně a ſylňe dlauhey čas ſpolu. Potom nekterey čas odpočijwali a pokoy s ſebau měli, a zaſe opět bog a wálku ſwedli. Porozuměw pak netopýř, že by zwijřat weliká ſýla byla, a wijtěz že by ſe při nich okazowal, boge ſe rozličného, welikého neſítěſtij, [54a] odstaupil od ptákůw a přiſtaupil k zwijřatům, yakžto k těm, kteráž by woynu wyhrála.2) W náhle potom přiletěl wore s wybogowatedlnau rukau,3) w mocy bogowného boha, gemužto řijkagij Márs, a zatřepaw ſweymi křijdly, wmijfyl ſe mezy ptáky a rytijřsky bo- gowal, tak že wſeckna zwijřata w vtijkánij ſe dala. A tak ptácy ſwijtězyli. 10 Potom zaſe ſe zprawiwſſe a ſmijřiwſſe, dobrý pokoy mezy ſebau včinili. Tu pak netopýře ptácy welmi těžce natáhli,4) proto že byl od njch k zwij- řatom odstaupil. A obecnijm wyřknutijm a ortelem ode wſſech ptákůw wypowědijno geſt, aby ſe wždycky ſwětla warowal, a aby wſſeckno geho peřij s ňeho oberwáno bylo, a holý aby w nocy létal. 5 15 = ſ 8 — - — Aby to oznámili, že wſfickni, kteřijž ſwé přátely opaufftěgij a v cyzých pomocy hledagij, treſtáni býti magij. ) Srv: Nové fab. č. 107. — 2) Die den syg hetten erfochten. — 3) Mit streitbarer hand. 4) Ward hoch vnd schwer angezogen (III. 5.) Pátá fabule, o slawijčkovi a o krahůgcy. Kteřijž newoli k giným magij a gich s nenáwiſtij ſtřehú, tiť potře- bugij, aby ſe také ſami o ſebe ſtarali, aby gegijch zloſt na hlawu gich ne přiſſla. 1) Yako ſe teď tuto tak ſtalo. Krahugec, ſede w hnijzde slawijčkowě a powětřj ſe dijwage, nalezl w něm mladá slawijčátka. A y hned [54b] přiletěl ftarý slawijk a proſyl krahůgce, aby těch mladých oſtřijhal a bezpečné ge ſebau včinil. Odpo- wědel krahugec: »Já včinijm, co ty chceš, neb mi welmi lahodne zpijwáſs.« 20
95 Cžtwernohá zwijřata měla s ptáky wálku a newoli tak welikú, že gedna ſtrana druhé w ničemž vſtúpiti nechtěla. Bogowali pak vdatně a ſylňe dlauhey čas ſpolu. Potom nekterey čas odpočijwali a pokoy s ſebau měli, a zaſe opět bog a wálku ſwedli. Porozuměw pak netopýř, že by zwijřat weliká ſýla byla, a wijtěz že by ſe při nich okazowal, boge ſe rozličného, welikého neſítěſtij, [54a] odstaupil od ptákůw a přiſtaupil k zwijřatům, yakžto k těm, kteráž by woynu wyhrála.2) W náhle potom přiletěl wore s wybogowatedlnau rukau,3) w mocy bogowného boha, gemužto řijkagij Márs, a zatřepaw ſweymi křijdly, wmijfyl ſe mezy ptáky a rytijřsky bo- gowal, tak že wſeckna zwijřata w vtijkánij ſe dala. A tak ptácy ſwijtězyli. 10 Potom zaſe ſe zprawiwſſe a ſmijřiwſſe, dobrý pokoy mezy ſebau včinili. Tu pak netopýře ptácy welmi těžce natáhli,4) proto že byl od njch k zwij- řatom odstaupil. A obecnijm wyřknutijm a ortelem ode wſſech ptákůw wypowědijno geſt, aby ſe wždycky ſwětla warowal, a aby wſſeckno geho peřij s ňeho oberwáno bylo, a holý aby w nocy létal. 5 15 = ſ 8 — - — Aby to oznámili, že wſfickni, kteřijž ſwé přátely opaufftěgij a v cyzých pomocy hledagij, treſtáni býti magij. ) Srv: Nové fab. č. 107. — 2) Die den syg hetten erfochten. — 3) Mit streitbarer hand. 4) Ward hoch vnd schwer angezogen (III. 5.) Pátá fabule, o slawijčkovi a o krahůgcy. Kteřijž newoli k giným magij a gich s nenáwiſtij ſtřehú, tiť potře- bugij, aby ſe také ſami o ſebe ſtarali, aby gegijch zloſt na hlawu gich ne přiſſla. 1) Yako ſe teď tuto tak ſtalo. Krahugec, ſede w hnijzde slawijčkowě a powětřj ſe dijwage, nalezl w něm mladá slawijčátka. A y hned [54b] přiletěl ftarý slawijk a proſyl krahůgce, aby těch mladých oſtřijhal a bezpečné ge ſebau včinil. Odpo- wědel krahugec: »Já včinijm, co ty chceš, neb mi welmi lahodne zpijwáſs.« 20
Strana 96
96 Ačkoli slawijčkowo ſrdce pro ſtaroſt a vzkoſt o deti welmi teſkliwo a ob- tijženo bylo, wſſak proto láſka dietij geho k zpijwanij ho přinutila. Potom řekl krahugec: »Wſfaks mi to ne zpijwal dobře.« A wzaw gedno mladé slawijčátko,3) počal ho gijſti. A w tom přes ceſtu přiſſel myſliwec a wábil — 5 pijſkage, a nabijzel, pyſky nadymuge, 4) a wſtrčil wěgice. Y ſedl na ne krahugec, a obaliw ſe gijmi, vpadl na zemi. A ačkoli gineym ſſkodil, wſſak nebyl tak rychlý ani maudrý, aby ſám polapen nebyl. Nebo kdož gineych aukladňe ſtřeže a láká, domnijwage ſe, že dobře láká, cžaſto ten a takowý ſám polapen a vlákán beywá. 5) 1) Das ire böszheit nicht furkommen werd. — 2) Wann du mir fast wol singest (si mihi bene cantaveris). — 3) Eins von den jungen. — 4) Locket mit dem pfyflin vnd reitzet mit der wicken. — 5) Dan welcher hüt vnd meinet, er hab wol gehütet, so wird der hüter offt gefangen. (III. 6.) Sfeftá fabule, o lifice a o wlku. Štěftj pomáhá dobrým y také zlým, a kterýmž nynj nápomocno geft, těmi potom pohrdá a nenáwidij gich. A čaſto ſe to ſtáwá, že záwiſtiwij a zlobiwij wlaſtnij ſwau zloſtij treſtáni býwagij, a že kuoň ſwého wlaſtnijho pána, čaſem ſe naň woboře, vdeřij. Proti tomu Ezop takowú báſeň ſložil. 55a] Geden wlk shromázdil 1) ſobě kořiſt do pokoge ſwého 2) a mnoho 15 pokrmuo do ňeho nanoſyl, aby potom ňekolik měſýcuo w rozkofſi žiw býti mohl. Poznawíli to lifſka, záwidela mu toho, že ſobě také ne nahro- mázdila, 3) a myſlila iſtiwě, aby gey o to připrawila. Y přiſſedſli před peleſs geho, o ty pokrmy myſlijc, řekla k wlku: »O bratře, geſſto ſem tě dáwno newidela, a že ſme giž ſpolu dáwno přes pole ne wandrowali, welmi ſem 20 ſe o tebe ſtarala a ſmutná byla, kde by byl.«4) Wlk poznal leſt a záwiſt liſſky pro pokrm a ſſpijži, y řekl tato ſlowa k nij: »Ne proto ſy přiſſla ke mňe, že by taužila a o mne le ſtarala, nebť wijm, že newěrau pro- 10
96 Ačkoli slawijčkowo ſrdce pro ſtaroſt a vzkoſt o deti welmi teſkliwo a ob- tijženo bylo, wſſak proto láſka dietij geho k zpijwanij ho přinutila. Potom řekl krahugec: »Wſfaks mi to ne zpijwal dobře.« A wzaw gedno mladé slawijčátko,3) počal ho gijſti. A w tom přes ceſtu přiſſel myſliwec a wábil — 5 pijſkage, a nabijzel, pyſky nadymuge, 4) a wſtrčil wěgice. Y ſedl na ne krahugec, a obaliw ſe gijmi, vpadl na zemi. A ačkoli gineym ſſkodil, wſſak nebyl tak rychlý ani maudrý, aby ſám polapen nebyl. Nebo kdož gineych aukladňe ſtřeže a láká, domnijwage ſe, že dobře láká, cžaſto ten a takowý ſám polapen a vlákán beywá. 5) 1) Das ire böszheit nicht furkommen werd. — 2) Wann du mir fast wol singest (si mihi bene cantaveris). — 3) Eins von den jungen. — 4) Locket mit dem pfyflin vnd reitzet mit der wicken. — 5) Dan welcher hüt vnd meinet, er hab wol gehütet, so wird der hüter offt gefangen. (III. 6.) Sfeftá fabule, o lifice a o wlku. Štěftj pomáhá dobrým y také zlým, a kterýmž nynj nápomocno geft, těmi potom pohrdá a nenáwidij gich. A čaſto ſe to ſtáwá, že záwiſtiwij a zlobiwij wlaſtnij ſwau zloſtij treſtáni býwagij, a že kuoň ſwého wlaſtnijho pána, čaſem ſe naň woboře, vdeřij. Proti tomu Ezop takowú báſeň ſložil. 55a] Geden wlk shromázdil 1) ſobě kořiſt do pokoge ſwého 2) a mnoho 15 pokrmuo do ňeho nanoſyl, aby potom ňekolik měſýcuo w rozkofſi žiw býti mohl. Poznawíli to lifſka, záwidela mu toho, že ſobě také ne nahro- mázdila, 3) a myſlila iſtiwě, aby gey o to připrawila. Y přiſſedſli před peleſs geho, o ty pokrmy myſlijc, řekla k wlku: »O bratře, geſſto ſem tě dáwno newidela, a že ſme giž ſpolu dáwno přes pole ne wandrowali, welmi ſem 20 ſe o tebe ſtarala a ſmutná byla, kde by byl.«4) Wlk poznal leſt a záwiſt liſſky pro pokrm a ſſpijži, y řekl tato ſlowa k nij: »Ne proto ſy přiſſla ke mňe, že by taužila a o mne le ſtarala, nebť wijm, že newěrau pro- 10
Strana 97
97 ſmrdáſs;5) protož wandruog ceſtau ſwau, neb zde, čehož hledáſs, ne nagdeſs«. Pro ta ſlowa rozhněwala ſe liſíka a ſíla k paſtýři, wymyſliwſſi leſt, aby wlka o tu ſſpijži připrawila, a takto s nijm mluwila: »Chceſſ-li mi za to co včiniti, 6) teda yá tobě powijm o nepřijteli stáda twého, že potom ne bude ſe tobě potřebij ſtarati, a toho vá tobě chcy w twé ruce dáti«. Paſtýř odpowědel, že ſe gij toho chce odſlaužiti. 7) Tu ona mu okázala wlka w geſkyni, kteréhož paſtýř zabil. 8) A tudy liſíka opanowala ſſpijži wlkowu 5 * = — — a té ſe až do ſytofti nacpala. Ale ſſkodliwý žiwot nenij hodný, aby měl žiw býti,2) neb hned potom také liſſka vkázána byla, a přiſſed myſliwec ſe pſy, poſſtwaw na ni, vhonil gi. 10) Tu řekla liſſka: »O, co ſem yá zle vde- 10 lala, že ſem toho wlka prozradila! Božijť geſt to wûle, aby mi ſe tak ſtalo. yakož ſem yá giným delala«. Protož magijť ſe lidec warowati, aby žádného ničijmž ne vráželi, geſtli že ſami vraženi býti nechtěgij. 1) Ol.: »shromáždil«. — 2) In seine n baw. — 3) Ol.: »nenahromáždila«. — 4) Orig. jen: So bin ich billich in sorgen vnd traurig vmb dich gewesen. — 5) Ich weysz, das du vntrüw pflegest. —“ Sagst du mir danck. — 7) Orig. přidává: Vnd gib dir, was du begerest. — 8) Erstach mit seiner lantzen. — 2) Orig. odchylně: Aber die freud seiner verreterischen vbelthat war vast kurtz. 10) Kam ein jäger mit seinen hunden an in, die zerrissen in gar. (III. 7.) Sedmá báleň, o gelenu a o lowcy.1) Cziaſto to beywá, že chwálena býwá wěc, gſucy mnohem hodňegſſij, aby haňena a hyzděna byla. Zasíe wěc haňenij hodná chwálena beywá. 2) 15 55b] Gednoho čaſu priſſel nad studnicy zpanilý gelen, w ktereež woda čiſtá byla yakožto křiſſtál,3) aby pil. A ſkloniwſſi ſe, vhlédal geſt na ſobě welmi čiſté a rozkladité rohy, tak že ge ſobě náramňe oblibowal. Ale po- hledew ſobě na nohy, že by tenké byly, 4) neljbily mu ſe, tak že ge ſám haněl. A když on ty wěcy, nad tau studnicý stoge, přemyſſlowal, vſlyfſel 20
97 ſmrdáſs;5) protož wandruog ceſtau ſwau, neb zde, čehož hledáſs, ne nagdeſs«. Pro ta ſlowa rozhněwala ſe liſíka a ſíla k paſtýři, wymyſliwſſi leſt, aby wlka o tu ſſpijži připrawila, a takto s nijm mluwila: »Chceſſ-li mi za to co včiniti, 6) teda yá tobě powijm o nepřijteli stáda twého, že potom ne bude ſe tobě potřebij ſtarati, a toho vá tobě chcy w twé ruce dáti«. Paſtýř odpowědel, že ſe gij toho chce odſlaužiti. 7) Tu ona mu okázala wlka w geſkyni, kteréhož paſtýř zabil. 8) A tudy liſíka opanowala ſſpijži wlkowu 5 * = — — a té ſe až do ſytofti nacpala. Ale ſſkodliwý žiwot nenij hodný, aby měl žiw býti,2) neb hned potom také liſſka vkázána byla, a přiſſed myſliwec ſe pſy, poſſtwaw na ni, vhonil gi. 10) Tu řekla liſſka: »O, co ſem yá zle vde- 10 lala, že ſem toho wlka prozradila! Božijť geſt to wûle, aby mi ſe tak ſtalo. yakož ſem yá giným delala«. Protož magijť ſe lidec warowati, aby žádného ničijmž ne vráželi, geſtli že ſami vraženi býti nechtěgij. 1) Ol.: »shromáždil«. — 2) In seine n baw. — 3) Ol.: »nenahromáždila«. — 4) Orig. jen: So bin ich billich in sorgen vnd traurig vmb dich gewesen. — 5) Ich weysz, das du vntrüw pflegest. —“ Sagst du mir danck. — 7) Orig. přidává: Vnd gib dir, was du begerest. — 8) Erstach mit seiner lantzen. — 2) Orig. odchylně: Aber die freud seiner verreterischen vbelthat war vast kurtz. 10) Kam ein jäger mit seinen hunden an in, die zerrissen in gar. (III. 7.) Sedmá báleň, o gelenu a o lowcy.1) Cziaſto to beywá, že chwálena býwá wěc, gſucy mnohem hodňegſſij, aby haňena a hyzděna byla. Zasíe wěc haňenij hodná chwálena beywá. 2) 15 55b] Gednoho čaſu priſſel nad studnicy zpanilý gelen, w ktereež woda čiſtá byla yakožto křiſſtál,3) aby pil. A ſkloniwſſi ſe, vhlédal geſt na ſobě welmi čiſté a rozkladité rohy, tak že ge ſobě náramňe oblibowal. Ale po- hledew ſobě na nohy, že by tenké byly, 4) neljbily mu ſe, tak že ge ſám haněl. A když on ty wěcy, nad tau studnicý stoge, přemyſſlowal, vſlyfſel 20
Strana 98
98 myſliwčij hlas a pſuow ſſtěkánij, běhánij y hledánij: a hned počal vtijkati. Nohy geho rychlé neſly ho přes ſtráňe a hágowij přede pſy až do leſa. Ten byl dřijwijm zaroſtlý a zahufítěný,5) tak že s těmi ſweymi rozkladi- 5 teymi rohami nemohl proběhnauti, a tu geſt od pfuow vhoňen y vdáwen. Wida pak giž smrt před ſebau, řekl: »Co ſem při ſobě hyzdil a haňel, to mne před nepřátely meymi ohágilo, a což ſem chwálil, to mne o hrdlo nynij připrawilo«. 6) Protož pomyſliti máme, což nám vžitečného a dobrého geft, to abychom chwálili, a což marného, to abychom hyzdili. 1) Phaedr. I. 12 (Cervus ad fontem. — Halm č. 128. — Lepaří č. 119. — 2) Ol. omyl opravuje: »zasſe wěc chwály hodná hančna beywá« (gescholten, das zu loben were). — 3) Kam ein stoltzer hirsz vber ein sylberin klaren lauteren brunnen. — 4) Aber seine kleine bein miszfielent im gröszlich. — 5) Was eng von gehültz. — 6) Ich hab gelobet, das mich in den tod gegeben hat. (III. 8.) Woſmá fabule. 10 [56a] Této báſně mnozý včenij miſtři nechtěli ſú do tweych kněh pſáti, pro tu přijčinu, že gi každý maudrý ſám wědeti může, zwláfítě pak, 5 kteřijž latijnſké werſſe ſkládali. Protož yá také ne chtěl ſem gij cžeſky vdelati ani položiti. 1)
98 myſliwčij hlas a pſuow ſſtěkánij, běhánij y hledánij: a hned počal vtijkati. Nohy geho rychlé neſly ho přes ſtráňe a hágowij přede pſy až do leſa. Ten byl dřijwijm zaroſtlý a zahufítěný,5) tak že s těmi ſweymi rozkladi- 5 teymi rohami nemohl proběhnauti, a tu geſt od pfuow vhoňen y vdáwen. Wida pak giž smrt před ſebau, řekl: »Co ſem při ſobě hyzdil a haňel, to mne před nepřátely meymi ohágilo, a což ſem chwálil, to mne o hrdlo nynij připrawilo«. 6) Protož pomyſliti máme, což nám vžitečného a dobrého geft, to abychom chwálili, a což marného, to abychom hyzdili. 1) Phaedr. I. 12 (Cervus ad fontem. — Halm č. 128. — Lepaří č. 119. — 2) Ol. omyl opravuje: »zasſe wěc chwály hodná hančna beywá« (gescholten, das zu loben were). — 3) Kam ein stoltzer hirsz vber ein sylberin klaren lauteren brunnen. — 4) Aber seine kleine bein miszfielent im gröszlich. — 5) Was eng von gehültz. — 6) Ich hab gelobet, das mich in den tod gegeben hat. (III. 8.) Woſmá fabule. 10 [56a] Této báſně mnozý včenij miſtři nechtěli ſú do tweych kněh pſáti, pro tu přijčinu, že gi každý maudrý ſám wědeti může, zwláfítě pak, 5 kteřijž latijnſké werſſe ſkládali. Protož yá také ne chtěl ſem gij cžeſky vdelati ani položiti. 1)
Strana 99
99 1) Zcela tak, jako v němčině; starší vydání německá připojují titul: »Von den frowen vnd den hennen«. Text latinský podává bajku úplnou: »De Junone et Venere et aliis feminis«. Viz: Steinhöwels Aesop, herausgegeben von Herm. Osterley, str. 151. Obsah týž jako má Phaedrus, Appendix 9. (Juno, Venus et gallina.) (III. 9.) Dewatá fabule, o zieně a o muži gegijm vmrlém.1) Kázaná a čiſtá geft, kteréž žádný neproſyl a o to ſe nikdá ne zaſadil. O tom miſtr této knijhy báſeň neb fabuli takowú ſložil. Muž a žena horlijwě ſe milowali. Y přihodilo ſe, že muž vmřel, a žena geho pro ňeg v welikém zámutku byla a nechtěla nikterakž pro miloſt muže ſwého od hrobu preč gijti, ale s teſknoſtij, s boleſtij a s nařijkánijm tu oſtatek žiwota ſwého dokonati [56b] a při geho hrobu vmřijti. W krátkém čaſu potom ſtalo ſe, že geden zlodeg práwem na ſſibenicy2) odſauzen byl. Když pak giž oběſſen byl wyſlán geſt gijzdney,3) aby ho hlédal, a ten byl 5 All Q O ☞s 7777 1 ſ — od krále k tomu vſtanowen, aby ſnad přátelé, oběíeného toho s ssibenice ſegmauce, ne pochowali. A když giž ten rytijř a neb gijzdný těla toho oſtřijhal, 10 welmi geſt žijznil a myſlil, kam by geti měl. Vílyſſaw pak tu panij, ana nařijká nad hrobem pána ſwého, a oheň také tu vhlijdal, y pohnul ſe, aby tam gel, a ſwau žijzeň aby vhaſyl. Y přigew tam, proſyl té panij za truňk wody, 4) kteráž gemu hned vdelila. A on napiw ſe, těffil tu ſmutnú pani pokornými, tichými y pochlebnými ſlowy a potom ſe zaſe na ſtráž ſwú 15 nawrátil. Ale pohleďew, ne byl tam dlauho, než hned ſe zasſe nawrátil, neb ſrdce geho miloſtj zapáleno bylo. Y mluwil s nij, aby mu přála, že gij rád flaužiti chce; 5) a potom opět zaſe gel, aby toho oběſſeného střáhl. To pak čaſto delagijcýmu vkraden gest ten zlodeg s sſibenice. Pro kteréhož welice zarmaucen gſa (a to fluſíně, neb mu pod ztracenijm hrdla od krále při- 20 kázáno bylo, aby toho zlodege oſtřijhal) taužil toho té panij, za wěrnú raddu gij proſſe. Pani mu odpowědela, aby ſe neſtaral, že tomu ceſtu ob- myſlila, kudy by on žaloſti zbawen býti mohl, řkucy: »Chceme muže mého 7*
99 1) Zcela tak, jako v němčině; starší vydání německá připojují titul: »Von den frowen vnd den hennen«. Text latinský podává bajku úplnou: »De Junone et Venere et aliis feminis«. Viz: Steinhöwels Aesop, herausgegeben von Herm. Osterley, str. 151. Obsah týž jako má Phaedrus, Appendix 9. (Juno, Venus et gallina.) (III. 9.) Dewatá fabule, o zieně a o muži gegijm vmrlém.1) Kázaná a čiſtá geft, kteréž žádný neproſyl a o to ſe nikdá ne zaſadil. O tom miſtr této knijhy báſeň neb fabuli takowú ſložil. Muž a žena horlijwě ſe milowali. Y přihodilo ſe, že muž vmřel, a žena geho pro ňeg v welikém zámutku byla a nechtěla nikterakž pro miloſt muže ſwého od hrobu preč gijti, ale s teſknoſtij, s boleſtij a s nařijkánijm tu oſtatek žiwota ſwého dokonati [56b] a při geho hrobu vmřijti. W krátkém čaſu potom ſtalo ſe, že geden zlodeg práwem na ſſibenicy2) odſauzen byl. Když pak giž oběſſen byl wyſlán geſt gijzdney,3) aby ho hlédal, a ten byl 5 All Q O ☞s 7777 1 ſ — od krále k tomu vſtanowen, aby ſnad přátelé, oběíeného toho s ssibenice ſegmauce, ne pochowali. A když giž ten rytijř a neb gijzdný těla toho oſtřijhal, 10 welmi geſt žijznil a myſlil, kam by geti měl. Vílyſſaw pak tu panij, ana nařijká nad hrobem pána ſwého, a oheň také tu vhlijdal, y pohnul ſe, aby tam gel, a ſwau žijzeň aby vhaſyl. Y přigew tam, proſyl té panij za truňk wody, 4) kteráž gemu hned vdelila. A on napiw ſe, těffil tu ſmutnú pani pokornými, tichými y pochlebnými ſlowy a potom ſe zaſe na ſtráž ſwú 15 nawrátil. Ale pohleďew, ne byl tam dlauho, než hned ſe zasſe nawrátil, neb ſrdce geho miloſtj zapáleno bylo. Y mluwil s nij, aby mu přála, že gij rád flaužiti chce; 5) a potom opět zaſe gel, aby toho oběſſeného střáhl. To pak čaſto delagijcýmu vkraden gest ten zlodeg s sſibenice. Pro kteréhož welice zarmaucen gſa (a to fluſíně, neb mu pod ztracenijm hrdla od krále při- 20 kázáno bylo, aby toho zlodege oſtřijhal) taužil toho té panij, za wěrnú raddu gij proſſe. Pani mu odpowědela, aby ſe neſtaral, že tomu ceſtu ob- myſlila, kudy by on žaloſti zbawen býti mohl, řkucy: »Chceme muže mého 7*
Strana 100
100 5 10 na mijſto geho powěſyti«. A hned hrob odkopala, a muže z hrobu dobywſſi, prowaz na hrdlo wſtrčila a tomu rytijři neb gizdnému k powěſſenij gey dala. Y řekl gizdný: »Pani, náss nález nenij dobrý, neb zlodeg ten byl lyſý; když pak tohoto s wlaſy vhlédagij, lſti naſſij wyrozuměgij«. K tomu pani odpowědela: »Tomu dobře zhodijme«. 6) A hned wyrwala mu wlaſy geho zuby y rukami, a lyſýho gey včinila, yako y ten zlodeg byl. Y wzaw ho rytijř, powěſyl gey na sfibenicy. A tau ſlužbau zawázawſſe ſe ſobě, w přá- telftwij a w ftaw manželſký wſtaupiti ſobě přiřkli 7), a to nowé přátelſtwj mijſto ſtarého wy 57a]woleno geſt, ktereež naproſto giž vduſſeno bylo. Z toho rozuměy malau wijru a vſtawičnoſt ženſkú. Když maličko tuze proſſeny ſau, žiweym ſtaroſt a trápenij delagij a mrtweym muku vkládagij. 1) Phaedr. Append. 13. (Mulier vidua et miles). — Halm č. 109. — Lepař č. 353. — Táž rozprávka do slova obsažena v řeckém textě Života Ezopova; viz: Fabulae Roma- nenses, ed. Alfr. Eberhard. I. p. 299 (kap. 33). Rozličné verse její uvádějí se vůbec titulem »Paní Efezská« (Matrone von Ephesus). — 2) An das Creutz zu hencken. — 3) Ein ritter. — 4) Vmb wenig wassers. — 5) Sprach ir zu vmb iren gunst zu erwerben. — 6) Dem kan ich wol thun. — 7) Ol.: »přiřekli«. (III. 10.) Delatá fabule, o fregijřce a o mládency.1) O nečiſtee fregjřce a o mládency od Ezopa báſeň tato položena geſt. Neb neſtydaté ženy lſtmi ſwými a chytroſtmi muže k ſobě přitrhugij. Gedna fregijřka,2) mnohé k ſwé wuoli připrawiwſli,3) nalezla mládence 15 gednoho, kteréhož čaſtěgij k ſobě wábila a nabijzela nežli giné, pro geho VEmmh ME o M B dary. On také lehkomytlňe ſe k nj měl, po ſwé wůli gi (pro dary, kteréž od ňeho brala) mage. Gednoho pak čaſu řekla k ňemu, pochlebugijcy mu:4) »Můg naymi- legſſij, ty znáſs wijru mau, také wijſs, 5) že gich welmi mnoho o mne ſtogij 20 a podwolugij ſe, chtěgijce mi weliké dary dáti, ale ty gſy srdcy mému nade wſſecky naywzácňegſſij, neb yá ſem twá gediné pro to, aby ty muog
100 5 10 na mijſto geho powěſyti«. A hned hrob odkopala, a muže z hrobu dobywſſi, prowaz na hrdlo wſtrčila a tomu rytijři neb gizdnému k powěſſenij gey dala. Y řekl gizdný: »Pani, náss nález nenij dobrý, neb zlodeg ten byl lyſý; když pak tohoto s wlaſy vhlédagij, lſti naſſij wyrozuměgij«. K tomu pani odpowědela: »Tomu dobře zhodijme«. 6) A hned wyrwala mu wlaſy geho zuby y rukami, a lyſýho gey včinila, yako y ten zlodeg byl. Y wzaw ho rytijř, powěſyl gey na sfibenicy. A tau ſlužbau zawázawſſe ſe ſobě, w přá- telftwij a w ftaw manželſký wſtaupiti ſobě přiřkli 7), a to nowé přátelſtwj mijſto ſtarého wy 57a]woleno geſt, ktereež naproſto giž vduſſeno bylo. Z toho rozuměy malau wijru a vſtawičnoſt ženſkú. Když maličko tuze proſſeny ſau, žiweym ſtaroſt a trápenij delagij a mrtweym muku vkládagij. 1) Phaedr. Append. 13. (Mulier vidua et miles). — Halm č. 109. — Lepař č. 353. — Táž rozprávka do slova obsažena v řeckém textě Života Ezopova; viz: Fabulae Roma- nenses, ed. Alfr. Eberhard. I. p. 299 (kap. 33). Rozličné verse její uvádějí se vůbec titulem »Paní Efezská« (Matrone von Ephesus). — 2) An das Creutz zu hencken. — 3) Ein ritter. — 4) Vmb wenig wassers. — 5) Sprach ir zu vmb iren gunst zu erwerben. — 6) Dem kan ich wol thun. — 7) Ol.: »přiřekli«. (III. 10.) Delatá fabule, o fregijřce a o mládency.1) O nečiſtee fregjřce a o mládency od Ezopa báſeň tato položena geſt. Neb neſtydaté ženy lſtmi ſwými a chytroſtmi muže k ſobě přitrhugij. Gedna fregijřka,2) mnohé k ſwé wuoli připrawiwſli,3) nalezla mládence 15 gednoho, kteréhož čaſtěgij k ſobě wábila a nabijzela nežli giné, pro geho VEmmh ME o M B dary. On také lehkomytlňe ſe k nj měl, po ſwé wůli gi (pro dary, kteréž od ňeho brala) mage. Gednoho pak čaſu řekla k ňemu, pochlebugijcy mu:4) »Můg naymi- legſſij, ty znáſs wijru mau, také wijſs, 5) že gich welmi mnoho o mne ſtogij 20 a podwolugij ſe, chtěgijce mi weliké dary dáti, ale ty gſy srdcy mému nade wſſecky naywzácňegſſij, neb yá ſem twá gediné pro to, aby ty muog
Strana 101
101 byl«. Mládenec pamatowal, yak geſt mnohdykrát liffe a nevpřijmňe s nijm byla, odpowědew gij krátkau myſlij, řekl: »Mňe ſrdečně milá a mé vtěſſenij, 6) vá ſem také na tebe lafkaw, ne pro to, že bych pomňel, aby ty mi wijru zachowati měla, ale pro to, že ſe ke [57b] mňe přijwětiwě máſs a mne ob- wesſelugeſs. Y žádám za dary ſwé twůg býti, aby ty má, pokudž dary béřeš, byla«. 7) Tak ſobě s obú ſtrán zaplatili miloſt, kterážto na flowijch záležela a těmi toliko twrzena byla. Wſſak takoweymi ſlowy ſproſtnij čaſto pod- wedeni bywagij. 5 ) Phaedr. Append. 27. (Meretrix et iuvenis). - 2) Ein böszlistige bûlerin. — *) Als sy manigem het gewilfagt. — “) Ol nesprávně: »pochlebugijcýmu«. — 5) Orig.: Aller liebster, das du meine trewe erkennen mügest, so wisz, das.. — 4) Mein hertzliebe, mein morgenschein. — 7) Orig. odchylně: Begere dein zu sein, das du mein seyest. (III. 11.) Gedenactá fabule, o otcy a nepodařilém synu.1) Mladj wéſti ſe magij, stařj těžce wedeni býwagij. Hoſpodář geden ſwéwolného mage syna, kterýž wždycky toliko po lehkých ženách ſe taulal a řijdko doma beywal, y rozhňewaw 2) ſe ten hoſpodář, kázal ſlužebnijky ſwé pro ňeho bijti, prawě gim tuto báſeň:3) 10 S (rt1771 "! VratÍII Byl geden sedlák, ten ſwázal k gednomu ghu a nebo ſpřeženij wola a tele. Tele pak wdycky 4) házelo a lkákalo, trkalo a bilo tak dlauho, až 15 s ſebe gho doluo ſwrhlo. Když pak náramňe tuze wola bilo, řekl sedlák: »Já ſem wás ne proto w hromadu ſpřáhl, abyfíte delali, ale že ſem chtěl toto mladé tele podlé tebe okrotiti, neb yakž koho rohy nebo nohama vdeřij, má kamenijm a kygmi vházeno a vbito býti, že toho má odležeti«. 5) Tijm včil služebnijky, kterak syna wéſti magj, protože by byl gim od 20 ňeho poručen, oni pak že by toho zanedbáwali.
101 byl«. Mládenec pamatowal, yak geſt mnohdykrát liffe a nevpřijmňe s nijm byla, odpowědew gij krátkau myſlij, řekl: »Mňe ſrdečně milá a mé vtěſſenij, 6) vá ſem také na tebe lafkaw, ne pro to, že bych pomňel, aby ty mi wijru zachowati měla, ale pro to, že ſe ke [57b] mňe přijwětiwě máſs a mne ob- wesſelugeſs. Y žádám za dary ſwé twůg býti, aby ty má, pokudž dary béřeš, byla«. 7) Tak ſobě s obú ſtrán zaplatili miloſt, kterážto na flowijch záležela a těmi toliko twrzena byla. Wſſak takoweymi ſlowy ſproſtnij čaſto pod- wedeni bywagij. 5 ) Phaedr. Append. 27. (Meretrix et iuvenis). - 2) Ein böszlistige bûlerin. — *) Als sy manigem het gewilfagt. — “) Ol nesprávně: »pochlebugijcýmu«. — 5) Orig.: Aller liebster, das du meine trewe erkennen mügest, so wisz, das.. — 4) Mein hertzliebe, mein morgenschein. — 7) Orig. odchylně: Begere dein zu sein, das du mein seyest. (III. 11.) Gedenactá fabule, o otcy a nepodařilém synu.1) Mladj wéſti ſe magij, stařj těžce wedeni býwagij. Hoſpodář geden ſwéwolného mage syna, kterýž wždycky toliko po lehkých ženách ſe taulal a řijdko doma beywal, y rozhňewaw 2) ſe ten hoſpodář, kázal ſlužebnijky ſwé pro ňeho bijti, prawě gim tuto báſeň:3) 10 S (rt1771 "! VratÍII Byl geden sedlák, ten ſwázal k gednomu ghu a nebo ſpřeženij wola a tele. Tele pak wdycky 4) házelo a lkákalo, trkalo a bilo tak dlauho, až 15 s ſebe gho doluo ſwrhlo. Když pak náramňe tuze wola bilo, řekl sedlák: »Já ſem wás ne proto w hromadu ſpřáhl, abyfíte delali, ale že ſem chtěl toto mladé tele podlé tebe okrotiti, neb yakž koho rohy nebo nohama vdeřij, má kamenijm a kygmi vházeno a vbito býti, že toho má odležeti«. 5) Tijm včil služebnijky, kterak syna wéſti magj, protože by byl gim od 20 ňeho poručen, oni pak že by toho zanedbáwali.
Strana 102
102 1) Phaedr. Append. 10 (Pater familias et Aesopus). — 2) Ol.: »rozhněwal«. 3) Orig. přidává: Dadurch sic mercken möchten, was sein wil were des sons halb vnd der knecht. — 4) Ol.: »wždycky«. — 5) Das er kranck wird. (III. 12) 58a] Dwanactá fabule, o zlém a gefítě o horffijm.1) O dweem zlém miſtr takowú báſeň fložil, že gedno zlee druhému ne rádo ſikodij, aniž gedno neprawé druheemu vſſkoditi myſlij. Gedna lifſka druhé ne gij, 2) a twrdé k twrdému ne přiljpá. N — „— Geſítěrka, gfaucy lačná, přiſſla do werfſtatu zamečnijkowa,*) pokrmu 5 ſobě hledagijcy. Y nalezſſi pilnijk, počala gey hreyzsi a kauſati. Pilnijk, zna- menaw a widúce 4) nerozum gegij, řekl k geſſtěrce: »O blázniwá, co deláts? Wſſak nic ne zpuoſobijſs, než že ſobě zuby zkazýſs. Což newijš, že ſem ten, kterýž železo hryzu a pilugi? 5) Ty pak chceš mne zkazyti? A cožkoli drínatého geſt a nerowného, to ſrownáwám a ſhlazugi, a což ſukowatého, 10 to zřezugi. Protož nedrápay ſe s kočkau.« 1) Phaedr IV, 8. (Serpens ad fabrum ferrarium). — Halm č. 146 — Lepar č. 213. — Srv. Nové fabule č. 79. — 2) Beisset. — 4) In ein schmitte. — 4) Ol.: »wida«. — 5) Die alles eisen abnagt. 6) Ecket. (III. 13.) Třinactá fabule, o wlcých, o owcých a o plých.1) Welmi ſſkodné geſt, když kdo ſwého ochránce a opatřitele preč wydá. O tom nám Ezop w této fabuli wyprawuge. Wlcy a owce ſpolu wáleli, a žádná ſtrana ſwého vſtúpiti nechtěla. Wſſak owec bylo mnoho a pſy mě 58b]ly na pomoc. Y poſlali wlcy poſly 15 ſwé k owcým, žádagijce mijru a pokoge. Pokoge gſau doſſli a s obau ſtrán přjſahú wyſoce ſe zawázali, wſak pod weymijnkau, aby naylepſlij přátelé,
102 1) Phaedr. Append. 10 (Pater familias et Aesopus). — 2) Ol.: »rozhněwal«. 3) Orig. přidává: Dadurch sic mercken möchten, was sein wil were des sons halb vnd der knecht. — 4) Ol.: »wždycky«. — 5) Das er kranck wird. (III. 12) 58a] Dwanactá fabule, o zlém a gefítě o horffijm.1) O dweem zlém miſtr takowú báſeň fložil, že gedno zlee druhému ne rádo ſikodij, aniž gedno neprawé druheemu vſſkoditi myſlij. Gedna lifſka druhé ne gij, 2) a twrdé k twrdému ne přiljpá. N — „— Geſítěrka, gfaucy lačná, přiſſla do werfſtatu zamečnijkowa,*) pokrmu 5 ſobě hledagijcy. Y nalezſſi pilnijk, počala gey hreyzsi a kauſati. Pilnijk, zna- menaw a widúce 4) nerozum gegij, řekl k geſſtěrce: »O blázniwá, co deláts? Wſſak nic ne zpuoſobijſs, než že ſobě zuby zkazýſs. Což newijš, že ſem ten, kterýž železo hryzu a pilugi? 5) Ty pak chceš mne zkazyti? A cožkoli drínatého geſt a nerowného, to ſrownáwám a ſhlazugi, a což ſukowatého, 10 to zřezugi. Protož nedrápay ſe s kočkau.« 1) Phaedr IV, 8. (Serpens ad fabrum ferrarium). — Halm č. 146 — Lepar č. 213. — Srv. Nové fabule č. 79. — 2) Beisset. — 4) In ein schmitte. — 4) Ol.: »wida«. — 5) Die alles eisen abnagt. 6) Ecket. (III. 13.) Třinactá fabule, o wlcých, o owcých a o plých.1) Welmi ſſkodné geſt, když kdo ſwého ochránce a opatřitele preč wydá. O tom nám Ezop w této fabuli wyprawuge. Wlcy a owce ſpolu wáleli, a žádná ſtrana ſwého vſtúpiti nechtěla. Wſſak owec bylo mnoho a pſy mě 58b]ly na pomoc. Y poſlali wlcy poſly 15 ſwé k owcým, žádagijce mijru a pokoge. Pokoge gſau doſſli a s obau ſtrán přjſahú wyſoce ſe zawázali, wſak pod weymijnkau, aby naylepſlij přátelé,
Strana 103
103 strážnij, 2) byli w rukogemſtwij toho přátelſtwij zaſtaweni. A tak ſproſtné owce zaſtawily pſy ſwé w rukogemſtwij, od kterýchžto měly ochraňowány býti. A wlcý zaſtawili owcým ſwá wlčata, a tak ten pokoy přijſahau a rukogměmi geft ztwrzen. Potom pak brzo, když ſe ten pokoy ſtal a krátký čas držán byl, počala ta wlčata ſkučeti a teſkniti. 3) Slyſlijce to ſtařij wlcy, 5 Cy & É T A domnijwali ſe, že by ſe gim od owcý křiwda dála, ſhromázdiwſſe ſe, 4) s mocý přiſſli a owce vinnili, 5) že by pokog na gegijch dětech zruſſili. Y roztrhawſſe owce, beze wſſij překážky ge ſežrali, neb ſau owce pomocnijky ſwé a ochránce od ſebe preč wydali. Protož hleď každey přátel ſobě zachowati. 10 1) Halm č. 268. — Lepař č. 63. — Jinou versi viz v Životě Ezop. str. 38. — 2) Orig. nemá nevhodného přídavku tohoto. — 3) Ginnen vnd heülen. — 4)Ol.: »shro- máždiwſſe ſe.« — 5) Ol.: »winili.« (III. 14.) Ožtrnactá fabule, o muži a o sekeře.1) Kdož nepřijteli ſwému pomoc vkazuge, ten giného nic ne puoſobij, než aby ſám k ſwé wlaſtnij smrti přijčinau byl.2) Yakož tato báſeň wy- ſwědčuge. Cžlowěk geden kázal ſobě sekeru delati, a přinesſſi gi do leſa, žádal dřijwij, aby mu k nij mocné topo 59a řifſtě dalo. Ono, poradiwſſe ſe o to 15 obecně, zawřelo tak, aby mu olijwa topořifſtě dala, neb to nayžilowatěgſſij 3) dřewo ge�t. Cžlowěk ten, wzaw topořifſtě a naſadiw sekeru, počal wſſemu dřijwij ratoleſti oſekáwati, a potom y ſtromowij, kterakžkoli weliké bylo, až do zpodku podtiňowal. Y řekl dub k wětwowij: »Práwě, ſprawedliwě a dobře ſe nám dege, a geſt hodná wěc, že takowé neſſtěſtij trpijme, proto že ſme 20 my naſſemu nepřijteli radu a pomoc k naſſij ſmrti ſlepě vkázali a včinili, dawſſe mu sekeře 4) topořifítě.«
103 strážnij, 2) byli w rukogemſtwij toho přátelſtwij zaſtaweni. A tak ſproſtné owce zaſtawily pſy ſwé w rukogemſtwij, od kterýchžto měly ochraňowány býti. A wlcý zaſtawili owcým ſwá wlčata, a tak ten pokoy přijſahau a rukogměmi geft ztwrzen. Potom pak brzo, když ſe ten pokoy ſtal a krátký čas držán byl, počala ta wlčata ſkučeti a teſkniti. 3) Slyſlijce to ſtařij wlcy, 5 Cy & É T A domnijwali ſe, že by ſe gim od owcý křiwda dála, ſhromázdiwſſe ſe, 4) s mocý přiſſli a owce vinnili, 5) že by pokog na gegijch dětech zruſſili. Y roztrhawſſe owce, beze wſſij překážky ge ſežrali, neb ſau owce pomocnijky ſwé a ochránce od ſebe preč wydali. Protož hleď každey přátel ſobě zachowati. 10 1) Halm č. 268. — Lepař č. 63. — Jinou versi viz v Životě Ezop. str. 38. — 2) Orig. nemá nevhodného přídavku tohoto. — 3) Ginnen vnd heülen. — 4)Ol.: »shro- máždiwſſe ſe.« — 5) Ol.: »winili.« (III. 14.) Ožtrnactá fabule, o muži a o sekeře.1) Kdož nepřijteli ſwému pomoc vkazuge, ten giného nic ne puoſobij, než aby ſám k ſwé wlaſtnij smrti přijčinau byl.2) Yakož tato báſeň wy- ſwědčuge. Cžlowěk geden kázal ſobě sekeru delati, a přinesſſi gi do leſa, žádal dřijwij, aby mu k nij mocné topo 59a řifſtě dalo. Ono, poradiwſſe ſe o to 15 obecně, zawřelo tak, aby mu olijwa topořifſtě dala, neb to nayžilowatěgſſij 3) dřewo ge�t. Cžlowěk ten, wzaw topořifſtě a naſadiw sekeru, počal wſſemu dřijwij ratoleſti oſekáwati, a potom y ſtromowij, kterakžkoli weliké bylo, až do zpodku podtiňowal. Y řekl dub k wětwowij: »Práwě, ſprawedliwě a dobře ſe nám dege, a geſt hodná wěc, že takowé neſſtěſtij trpijme, proto že ſme 20 my naſſemu nepřijteli radu a pomoc k naſſij ſmrti ſlepě vkázali a včinili, dawſſe mu sekeře 4) topořifítě.«
Strana 104
104 Protož geden každey cžlowěk má prwé pomyſliti, když ho nepřijtel geho za yakú pomoc proſý. 1) Halm č. 122. 123. — Lepař č. 243. 243 X. — 2) Das er nach seinem eignen todt stellet. — 3) Zehest. — 4) Ol.: »k sekeře«. (III. 15.) Patnactá fabule, o wlku a o pſu. 1) Tato báſeň wyprawuge, yak milá wěc geſt a weſelá w ſwobode a w wlaſtnij wuoli žiwu býti, zwláſſtě beze wſſeho záwazku. Yakož ſe tomu 5 může ſkrze tohoto pſa a wlka rozuměti. Ti ſe ſeſili ſpolu w gednom leſe. Y řekl wlk pſu:2) »Medle bratře, kudy to přicházý, že ty tak tluſt a hladek z mijry3) gſy?« Odpowědel mu pes: »To proto geſt, že yá gſem oſtrážce4) domu, aby zloďegowé a mor- án B NS R — A Q e déřij do ňeho ne weſſli. Neſmij žádný z nijch pro mne ani gednau nohau 5) 10 k domu přiſtaupiti, a [59b] yakž yá o yakém zlodegi oznámijm, teda mi nazbyt chleba doſti dáwagj. Pán mi dáwá od masſa koſti, též také y ginij, k tomu wſſeckna čeled geſt na mne laſkawa, a před wſſemi ginými
104 Protož geden každey cžlowěk má prwé pomyſliti, když ho nepřijtel geho za yakú pomoc proſý. 1) Halm č. 122. 123. — Lepař č. 243. 243 X. — 2) Das er nach seinem eignen todt stellet. — 3) Zehest. — 4) Ol.: »k sekeře«. (III. 15.) Patnactá fabule, o wlku a o pſu. 1) Tato báſeň wyprawuge, yak milá wěc geſt a weſelá w ſwobode a w wlaſtnij wuoli žiwu býti, zwláſſtě beze wſſeho záwazku. Yakož ſe tomu 5 může ſkrze tohoto pſa a wlka rozuměti. Ti ſe ſeſili ſpolu w gednom leſe. Y řekl wlk pſu:2) »Medle bratře, kudy to přicházý, že ty tak tluſt a hladek z mijry3) gſy?« Odpowědel mu pes: »To proto geſt, že yá gſem oſtrážce4) domu, aby zloďegowé a mor- án B NS R — A Q e déřij do ňeho ne weſſli. Neſmij žádný z nijch pro mne ani gednau nohau 5) 10 k domu přiſtaupiti, a [59b] yakž yá o yakém zlodegi oznámijm, teda mi nazbyt chleba doſti dáwagj. Pán mi dáwá od masſa koſti, též také y ginij, k tomu wſſeckna čeled geſt na mne laſkawa, a před wſſemi ginými
Strana 105
105 neywijce přede mne mecý, a což ſe kde komu nelijbij, to wſſeckno mně dáwagij. A tak tudy břich můg naſycen býwá, a mé žebry ſe ſchowáwagij. 6) Léhám pod ſtřechau, wody doſti mám, a žiw gſem wždycky odpočijwage.« Zasſe wlk řekl: »O bratře, yak ſy ty ſſtiaſtný w ſwém žiwotě! O, co bych vá rád, aby mi ſe žiwnoſt takowá nahodila, abych při zahálenij do ſyta nakrmen dobrými pokrmy byl, a abych pod střechau weſele žiw byl.« Y řekl k němu pes: »Chceſſ-li, ať ſe dobře wede, tehdy pod' ſe mnú a nebudeť ſe potřebij o nic ſtarati.« Y ſſli ſpolu, a na ceſtě vhlédal wik toho pſa, kterak měl krk oſmeykaný,8) y dij k němu: »Od čeho ſy na krku tak woholený a omykaný?« Pes odpowěděl: »To geſt pro to, že gſem wſſetečný, a že we 10 dne na lidi běhám a fítěkám,9) y přiwazugij mne k ržetězu; w nocy pak ſem ſwobodný a běhám po domě, kdež mi ſe koli lijbij, a ležijm na mijítě, kteréž fobě neylepífij wyberu.« Proti tomu řekl wlk: »Mňe potřebij nenij, abych toho bydla dogijti měl, kteréžs ty mi zchwálil. Já při ſwobodném žiwotě zůstanu, proti wſſemu tomu, což mne potká, chcy přes pole wandro- 15 wati podlé mé wůle, žádný ržetěz nemá mne ſwazowati ani mi co překážeti. Polnij ceſta má mňe ſwobodná a odewřená býti [60a] y po horách ginee puſtee ceſty. Nechcy w žádné ſtaroſti býti, gſem ten, kterýž stáda muſým nayprwe wokuſyti. Také vmijm pſy lſtiwě podwéſti a s nimi chytře za- cházeti. Protož zuoſtaniž ty w žiwotě ſwém kterémuž ſy přiwykl, neb yá 20 chcy při ſwé zwykloſti 10) trwati.« 5 1) Phaedr. III. 7 (Lupus ad canem). — Halm. č. 278. — Lepař č. 59. — 2) Ol.: »k pſus. — 3) So feist vnd so glat bist vber deinen balg. — 4) Ol.: »strážce«. — 5) Einen tryt. — 6) Wird der balg geschliffen. — 7) Leb alzeit in rüwiger arbeit. — 8) Wie der hund vmb den hals mit dem hundsband geseret war — 3) Orig jen: Das ist darvmb, das ich freydig bin. — 10) Ich wil in meinem leben bleiben. (1I1. 16.) Sleftnactá fabule, o rukau, nohách a o břichu.1 Kdož ſwého přijtele prozradij, 2) ten ſám ſobě ſíkodij. Neb žádný bez přátel za nic ne stogij, a nic ho ſobě newážij; tau měrau yakžto audowé, kteřijž w těle gſau, o kterýchž ſe takto rozpráwij: Že by ruce a nohy na břicho ſe rozhněwaly, a gemu že by žádné 25 potrawy gednati nechtěly, ruce pak podáwati ne chtěly pro to, že by ſamo nechtělo delati, než každý čas plné býti, a prazdnijc, ſedeti. Z té záwiſti nechtěly také nic delati a za ňekoliko dnij břichu nic gijíti nedaly. Když pak břicho poſtiti ſe muſylo, počaly nohy y ruce s gineymi audy mdlijti. Porozuměwíſe toho, 3) chtěly zasſe břichu gijdlo gednati, kteréhož břicho 30 přigijmati nechtělo, neb ceſty zaroftly, žjly zawadly, střewa ſe ſkrčila a ne- mohla ſe pro zaroſtloſt odewřijti. 4) Nemohli audowé žádné mocy od břicha
105 neywijce přede mne mecý, a což ſe kde komu nelijbij, to wſſeckno mně dáwagij. A tak tudy břich můg naſycen býwá, a mé žebry ſe ſchowáwagij. 6) Léhám pod ſtřechau, wody doſti mám, a žiw gſem wždycky odpočijwage.« Zasſe wlk řekl: »O bratře, yak ſy ty ſſtiaſtný w ſwém žiwotě! O, co bych vá rád, aby mi ſe žiwnoſt takowá nahodila, abych při zahálenij do ſyta nakrmen dobrými pokrmy byl, a abych pod střechau weſele žiw byl.« Y řekl k němu pes: »Chceſſ-li, ať ſe dobře wede, tehdy pod' ſe mnú a nebudeť ſe potřebij o nic ſtarati.« Y ſſli ſpolu, a na ceſtě vhlédal wik toho pſa, kterak měl krk oſmeykaný,8) y dij k němu: »Od čeho ſy na krku tak woholený a omykaný?« Pes odpowěděl: »To geſt pro to, že gſem wſſetečný, a že we 10 dne na lidi běhám a fítěkám,9) y přiwazugij mne k ržetězu; w nocy pak ſem ſwobodný a běhám po domě, kdež mi ſe koli lijbij, a ležijm na mijítě, kteréž fobě neylepífij wyberu.« Proti tomu řekl wlk: »Mňe potřebij nenij, abych toho bydla dogijti měl, kteréžs ty mi zchwálil. Já při ſwobodném žiwotě zůstanu, proti wſſemu tomu, což mne potká, chcy přes pole wandro- 15 wati podlé mé wůle, žádný ržetěz nemá mne ſwazowati ani mi co překážeti. Polnij ceſta má mňe ſwobodná a odewřená býti [60a] y po horách ginee puſtee ceſty. Nechcy w žádné ſtaroſti býti, gſem ten, kterýž stáda muſým nayprwe wokuſyti. Také vmijm pſy lſtiwě podwéſti a s nimi chytře za- cházeti. Protož zuoſtaniž ty w žiwotě ſwém kterémuž ſy přiwykl, neb yá 20 chcy při ſwé zwykloſti 10) trwati.« 5 1) Phaedr. III. 7 (Lupus ad canem). — Halm. č. 278. — Lepař č. 59. — 2) Ol.: »k pſus. — 3) So feist vnd so glat bist vber deinen balg. — 4) Ol.: »strážce«. — 5) Einen tryt. — 6) Wird der balg geschliffen. — 7) Leb alzeit in rüwiger arbeit. — 8) Wie der hund vmb den hals mit dem hundsband geseret war — 3) Orig jen: Das ist darvmb, das ich freydig bin. — 10) Ich wil in meinem leben bleiben. (1I1. 16.) Sleftnactá fabule, o rukau, nohách a o břichu.1 Kdož ſwého přijtele prozradij, 2) ten ſám ſobě ſíkodij. Neb žádný bez přátel za nic ne stogij, a nic ho ſobě newážij; tau měrau yakžto audowé, kteřijž w těle gſau, o kterýchž ſe takto rozpráwij: Že by ruce a nohy na břicho ſe rozhněwaly, a gemu že by žádné 25 potrawy gednati nechtěly, ruce pak podáwati ne chtěly pro to, že by ſamo nechtělo delati, než každý čas plné býti, a prazdnijc, ſedeti. Z té záwiſti nechtěly také nic delati a za ňekoliko dnij břichu nic gijíti nedaly. Když pak břicho poſtiti ſe muſylo, počaly nohy y ruce s gineymi audy mdlijti. Porozuměwíſe toho, 3) chtěly zasſe břichu gijdlo gednati, kteréhož břicho 30 přigijmati nechtělo, neb ceſty zaroftly, žjly zawadly, střewa ſe ſkrčila a ne- mohla ſe pro zaroſtloſt odewřijti. 4) Nemohli audowé žádné mocy od břicha
Strana 106
106 přigijti, neb ho bez pokrmůw nechali, a tak y ſpolu zahynuli, neb ſau ſpo- lečné přátelffwij na různo roztrhli. S SSIŽ [60b] Protož včij tato báſeň wijru přátelíkau zachowáwati, také w gednom každém ſtawu služebnijkuow ffanovati, y pánuow y w měſtech. 5) A tudyť 5 wſſeckny wěcy zuoſtanau w gednotě. ha .. J e . [ 1) Halm. č. 197. — Lepař č. 373. - Srv. Livius II, 32. — 2) Törlich übergibt istulte deserit). — 3) Místo »tomu«; v textu vytištěno »to'«, což jest patrně omyl za »tol«. — 4) Wan die weg warend verschmorret vnd kundent sich vor öde nit vffgethon. — 5) Auch in einer jeden gemeinsamy der eehalten vnd der herschafft vnd in andern stetten. (III 17.) Sedmnáctá fabule, o wopicy a o lifice. 1) O cžlowěku chudém a bohatém Ezop fabuli takowú ſložil: Wopice proſyla liſíky, aby gij liſſka malijčko ſwého wocaſu vdelila, kterým — Br 8127 Snnaí by mohla zadek ſwůg2) přikryti, řkucy k nij: »Twůg daremnij, těžký ocas a tak dlúhý nenij k ničemémuž tobě potřebný, toliko gey muſýſs po zemi za
106 přigijti, neb ho bez pokrmůw nechali, a tak y ſpolu zahynuli, neb ſau ſpo- lečné přátelffwij na různo roztrhli. S SSIŽ [60b] Protož včij tato báſeň wijru přátelíkau zachowáwati, také w gednom každém ſtawu služebnijkuow ffanovati, y pánuow y w měſtech. 5) A tudyť 5 wſſeckny wěcy zuoſtanau w gednotě. ha .. J e . [ 1) Halm. č. 197. — Lepař č. 373. - Srv. Livius II, 32. — 2) Törlich übergibt istulte deserit). — 3) Místo »tomu«; v textu vytištěno »to'«, což jest patrně omyl za »tol«. — 4) Wan die weg warend verschmorret vnd kundent sich vor öde nit vffgethon. — 5) Auch in einer jeden gemeinsamy der eehalten vnd der herschafft vnd in andern stetten. (III 17.) Sedmnáctá fabule, o wopicy a o lifice. 1) O cžlowěku chudém a bohatém Ezop fabuli takowú ſložil: Wopice proſyla liſíky, aby gij liſſka malijčko ſwého wocaſu vdelila, kterým — Br 8127 Snnaí by mohla zadek ſwůg2) přikryti, řkucy k nij: »Twůg daremnij, těžký ocas a tak dlúhý nenij k ničemémuž tobě potřebný, toliko gey muſýſs po zemi za
Strana 107
107 ſebú wlécy; to pak, což zbeywá ocaſu twého,3) mňe by ſe dobře hodilo a doíti vžitečné by bylo, abych vá ſwú zachuli 4) přikrvla.« Odpowědela gij liſíka: »O těžkoſti a welikoſti wocaſu mého rozpráwijš, ale wſſak geſt welmi lehký. 5) A přes to, než bych ho tobě kus dala, aby ty gijm ozdobňegífij býti měla, radegij bych tak dlauhey a welikey měla, abych gey po polijch a po skalij za ſebau wláčela, ſkrze trnij y ſkrze bláto protahowala.« Bohatý a lakomý 6) člowěče, máš na tuto báſeň pamatowati, aby chudým fítědře vdelowal, cožť zbeywá, a aby yako tato lifſka záwiſtiwý a ſkaupý nebýwal. 5 1) Phaedr Append. 1. (Simius et vulpesi. - 2) Sein schantliche blös se des hindern theils. — 3) Orig pripojuje: Das nich beschweret. — 4) Scham. — 5) Er ist leicht vnd klein. — 6) Gitiger. (III. 18.) [61a] Olmnactá fabule, o kramáři a o woſlu. 1) Mnozý po ſmrti treſtáni beywagij. Protož žádný ſobě ſmrti ne má žá- 10 dati, domnijwage ſe, že by po smrti ſebau bezpečen býti měl. Yako tato báſeň nás včij. Kramář geden bral ſe přes pole, weda s ſebú welmi obtijženého woſla kteréhož náramňe welmi bil,2) poſpijchage na jarmark, a nadege ſe, že by ☞ H ☞ mnoho měl zeyſkati a weliké penijze vtržiti. Pro tu tak welikau prácy žádal 15 woſel ſmrti. A málo po tom vmřel woſel od welikého bitij a práce. Domnij- wage ſe pak, že by měl giž odpočijwati a žádné práce nemijti, y když ho z kůže wytáhli, 3) vdelali z nij buben, a mnohem wijce bili než prwé. Fabule tato znamená, že každý cžlowěk břemeno ſwé má trpěliwě nésti, aby naň těžílij wzloženo nebylo. 1) Phaedr. IV. 1. (Asinus et Galli). — Srv. Nové fab. č. 44. — 2) Er schlůg in hart mit geisseln vnd stecken — 3) V orig.: Als der vermeint nun fürbas ruw sollen haben, do ward im sein hut abgezogen. 20
107 ſebú wlécy; to pak, což zbeywá ocaſu twého,3) mňe by ſe dobře hodilo a doíti vžitečné by bylo, abych vá ſwú zachuli 4) přikrvla.« Odpowědela gij liſíka: »O těžkoſti a welikoſti wocaſu mého rozpráwijš, ale wſſak geſt welmi lehký. 5) A přes to, než bych ho tobě kus dala, aby ty gijm ozdobňegífij býti měla, radegij bych tak dlauhey a welikey měla, abych gey po polijch a po skalij za ſebau wláčela, ſkrze trnij y ſkrze bláto protahowala.« Bohatý a lakomý 6) člowěče, máš na tuto báſeň pamatowati, aby chudým fítědře vdelowal, cožť zbeywá, a aby yako tato lifſka záwiſtiwý a ſkaupý nebýwal. 5 1) Phaedr Append. 1. (Simius et vulpesi. - 2) Sein schantliche blös se des hindern theils. — 3) Orig pripojuje: Das nich beschweret. — 4) Scham. — 5) Er ist leicht vnd klein. — 6) Gitiger. (III. 18.) [61a] Olmnactá fabule, o kramáři a o woſlu. 1) Mnozý po ſmrti treſtáni beywagij. Protož žádný ſobě ſmrti ne má žá- 10 dati, domnijwage ſe, že by po smrti ſebau bezpečen býti měl. Yako tato báſeň nás včij. Kramář geden bral ſe přes pole, weda s ſebú welmi obtijženého woſla kteréhož náramňe welmi bil,2) poſpijchage na jarmark, a nadege ſe, že by ☞ H ☞ mnoho měl zeyſkati a weliké penijze vtržiti. Pro tu tak welikau prácy žádal 15 woſel ſmrti. A málo po tom vmřel woſel od welikého bitij a práce. Domnij- wage ſe pak, že by měl giž odpočijwati a žádné práce nemijti, y když ho z kůže wytáhli, 3) vdelali z nij buben, a mnohem wijce bili než prwé. Fabule tato znamená, že každý cžlowěk břemeno ſwé má trpěliwě nésti, aby naň těžílij wzloženo nebylo. 1) Phaedr. IV. 1. (Asinus et Galli). — Srv. Nové fab. č. 44. — 2) Er schlůg in hart mit geisseln vnd stecken — 3) V orig.: Als der vermeint nun fürbas ruw sollen haben, do ward im sein hut abgezogen. 20
Strana 108
108 III. 19.) Dewatenactá fabule, o gelenu a o wolu.1) Straſſliwij 2) ſami ſebe mocnij negſau, ale wždycky w ſtaroſti ſau, a ſamo ſſtěſtj muſý ge zachowati. Yakož tato báſeň vkazuge. Gelen, náramňe hnán gſa od pſuo a od myſliwcuo, tak že muſyl do wſy vtécy do gednoho chléwa, w ňemž [61b] wolowé ſtáli, a těm powěděl, 5 proč by vtekl k nijm. Y řekl geden wuol k ňemu: »O bijdney, pročež ſy ſem k ſwee smrti vtekl? Daleko by byl ſebú bezpečněyſlij na poli a nebo w leſe, nežli kdyžs ſem vtekl.« Gelen zasſe řekl, proſſe, aby ho obránili toliko malú chwijli v ſebe, a yakž by málo pozdegij bylo, že by chtěl dobře bezpečně od nijch ſe odebrati. A s těmi ſlovy ikryl ſe pod seno. Chtěgijce 10 pak pacholcy wolům ſlámu, ſeno, lijſtij a giné obroky dáwati, žádney z nich gelena newidel, aniž kdo ho widel geſítě z gineych služebnijkůw. Y zradowal ſe z toho gelen a dekowal wolům, že by ho tak dobře schowali. W tom — ( — pak přiſlel pán a ohledowal wſſecko wſſudy3 po dwoře. Y řekl wůl k ge- lenu: »Geſtli žeť tebe ten ne vhlijdá, kterýž sto očij má, teda my tebe dobře 15 schowáme; pakliť tě vhlijdá, tehdyť hned pogednau žiwot odegme.« A y hned ſſel pán k geſlijm a ohledowal ge, neb prwnijch dnuow 4) nepilnoſt služeb nijkůw widel, tak že dobytek byl zchurawěl. Wida pak prázné geſle, a obrok tu nedaleko ležeti, hňewage ſe na služebnijky a pacholky, bra ſám ten obrok, a počal gim zakládati. A vhlijdaw rohy gelenij před ſebe 20 wztažené, řekl: »Co ge to?« A zawolaw pacholkůw, tázal ſe gich, odkud by ten gelen byl? Oni odpowědeli, že newědij. Ržekl pán: »Kterak ſe pak sem doſtal?« Oni odpowědeli, že pod přijſahau newědij. Pán byl weſel z toho gelena, a diwil ſe, že by ho nižádný hledati nepřiſſel. [62a] Y wzaw gelena a zabiw ho, byl weſel ňekoliko čaſúw, s přátely y s služebnijky ſwými 25 hoduge. Tato báſeň vkazuge, že geden každý cžlowěk, wyhnán gſa, mezy ne- známeymi bezpečen ſebú nenij, a že ſamo íítěſtij muſý ho zachowati. A přes
108 III. 19.) Dewatenactá fabule, o gelenu a o wolu.1) Straſſliwij 2) ſami ſebe mocnij negſau, ale wždycky w ſtaroſti ſau, a ſamo ſſtěſtj muſý ge zachowati. Yakož tato báſeň vkazuge. Gelen, náramňe hnán gſa od pſuo a od myſliwcuo, tak že muſyl do wſy vtécy do gednoho chléwa, w ňemž [61b] wolowé ſtáli, a těm powěděl, 5 proč by vtekl k nijm. Y řekl geden wuol k ňemu: »O bijdney, pročež ſy ſem k ſwee smrti vtekl? Daleko by byl ſebú bezpečněyſlij na poli a nebo w leſe, nežli kdyžs ſem vtekl.« Gelen zasſe řekl, proſſe, aby ho obránili toliko malú chwijli v ſebe, a yakž by málo pozdegij bylo, že by chtěl dobře bezpečně od nijch ſe odebrati. A s těmi ſlovy ikryl ſe pod seno. Chtěgijce 10 pak pacholcy wolům ſlámu, ſeno, lijſtij a giné obroky dáwati, žádney z nich gelena newidel, aniž kdo ho widel geſítě z gineych služebnijkůw. Y zradowal ſe z toho gelen a dekowal wolům, že by ho tak dobře schowali. W tom — ( — pak přiſlel pán a ohledowal wſſecko wſſudy3 po dwoře. Y řekl wůl k ge- lenu: »Geſtli žeť tebe ten ne vhlijdá, kterýž sto očij má, teda my tebe dobře 15 schowáme; pakliť tě vhlijdá, tehdyť hned pogednau žiwot odegme.« A y hned ſſel pán k geſlijm a ohledowal ge, neb prwnijch dnuow 4) nepilnoſt služeb nijkůw widel, tak že dobytek byl zchurawěl. Wida pak prázné geſle, a obrok tu nedaleko ležeti, hňewage ſe na služebnijky a pacholky, bra ſám ten obrok, a počal gim zakládati. A vhlijdaw rohy gelenij před ſebe 20 wztažené, řekl: »Co ge to?« A zawolaw pacholkůw, tázal ſe gich, odkud by ten gelen byl? Oni odpowědeli, že newědij. Ržekl pán: »Kterak ſe pak sem doſtal?« Oni odpowědeli, že pod přijſahau newědij. Pán byl weſel z toho gelena, a diwil ſe, že by ho nižádný hledati nepřiſſel. [62a] Y wzaw gelena a zabiw ho, byl weſel ňekoliko čaſúw, s přátely y s služebnijky ſwými 25 hoduge. Tato báſeň vkazuge, že geden každý cžlowěk, wyhnán gſa, mezy ne- známeymi bezpečen ſebú nenij, a že ſamo íítěſtij muſý ho zachowati. A přes
Strana 109
109 to, že geden každý hoſpodář muſý k ſwému ſám přihlédati, nechce-li, aby gemu geho hynulo. 1) Phaedr. II. 8 (Cervus ad boves). — 2) Die fliehenden. — 3) Alles wesen des hoffes. - 4) Die vordern tag. (III. 20.) Dwatcatá fabule. [O lwu a o wopicy.] 1 S tyranny a s vkrutnjky bydleti nenij dobře. Mluwiti s nimi geſt ne- bezpečné 2) a mlčeti mučedlnictwj, yakož tato fabule prawij. Cžaſu toho, když ſe ſylný lew ſám králem nad zwijřaty vdelal (chtě 5 ſám ſobě chwálu dobrú a powěst vdelati, yakož králowé obyčeyňe to delagij při počátku zprawowánij ſwého), že ſwé obyčege chce změniti, a že ſe od- řijká wſfij wſletečnosti y zlých činuow, kteréž prwé činijwal, přiřijkal. A při Q L tom ſe zawázal wyſokau přijíahau, že žádného zwijřete ne chce ničijmž nikdá vrazyti, a ſwých pokrmuo že chce požijwati beze wſſeho krwe proléwánij, 10 y wſſecku neporuſfitedlnú wěrnoſt3) že chce zachowati. Po ňekterém pak čaſu litowal toho ſlibu a záwazku lew, a nemoha přirozenij ſwého změniti, ňekterých zwijřat tayňe k ſobě powolal, gedno každé zwlafítě weda, a tázal ſe o wymyſſlenú ſobě wěc,4) totižto, ſmrdelo-li by mu z auſt. A kteráž powědela, 5) [62b] že by mu ſmrdelo, 6) tu hned beze wſſij lijtoſti roztrhal, 15 kteráž pak prawila, že by neſmrdělo, a neb zhola mlčela, tu také roztrhal. Potom ſe wopice také tázal, zda by mu z auſt ſmrdelo? Ta odpowědela. »Radegij ſe wzeptay, wonij-li; nebo yako negaká skořice, takowá z nijch wůňe wycházý, a yako wuoňe od pečitého, kteréž ſe na oltářijch bohům obětuge.« 7) Pro laſkawú a ſobě libú odpowěd nic gj na ten čas ne včinil, ale myſlil, 20 aby gj, čijmž by mohl, vſíkodil. A yak by gi mohl oklamati a to wykonati, bijlil ſe, yako by nemocen byl8) a lékaře potřebowal. Ohledawſſe pak lé- kaři puls a wodu geho, a nalezíſe přirozený puls, yakž má býti, y řekli: »Nic giného nepotřebuge, než aby lehučké k zažijwánij pokrmy gedl, a
109 to, že geden každý hoſpodář muſý k ſwému ſám přihlédati, nechce-li, aby gemu geho hynulo. 1) Phaedr. II. 8 (Cervus ad boves). — 2) Die fliehenden. — 3) Alles wesen des hoffes. - 4) Die vordern tag. (III. 20.) Dwatcatá fabule. [O lwu a o wopicy.] 1 S tyranny a s vkrutnjky bydleti nenij dobře. Mluwiti s nimi geſt ne- bezpečné 2) a mlčeti mučedlnictwj, yakož tato fabule prawij. Cžaſu toho, když ſe ſylný lew ſám králem nad zwijřaty vdelal (chtě 5 ſám ſobě chwálu dobrú a powěst vdelati, yakož králowé obyčeyňe to delagij při počátku zprawowánij ſwého), že ſwé obyčege chce změniti, a že ſe od- řijká wſfij wſletečnosti y zlých činuow, kteréž prwé činijwal, přiřijkal. A při Q L tom ſe zawázal wyſokau přijíahau, že žádného zwijřete ne chce ničijmž nikdá vrazyti, a ſwých pokrmuo že chce požijwati beze wſſeho krwe proléwánij, 10 y wſſecku neporuſfitedlnú wěrnoſt3) že chce zachowati. Po ňekterém pak čaſu litowal toho ſlibu a záwazku lew, a nemoha přirozenij ſwého změniti, ňekterých zwijřat tayňe k ſobě powolal, gedno každé zwlafítě weda, a tázal ſe o wymyſſlenú ſobě wěc,4) totižto, ſmrdelo-li by mu z auſt. A kteráž powědela, 5) [62b] že by mu ſmrdelo, 6) tu hned beze wſſij lijtoſti roztrhal, 15 kteráž pak prawila, že by neſmrdělo, a neb zhola mlčela, tu také roztrhal. Potom ſe wopice také tázal, zda by mu z auſt ſmrdelo? Ta odpowědela. »Radegij ſe wzeptay, wonij-li; nebo yako negaká skořice, takowá z nijch wůňe wycházý, a yako wuoňe od pečitého, kteréž ſe na oltářijch bohům obětuge.« 7) Pro laſkawú a ſobě libú odpowěd nic gj na ten čas ne včinil, ale myſlil, 20 aby gj, čijmž by mohl, vſíkodil. A yak by gi mohl oklamati a to wykonati, bijlil ſe, yako by nemocen byl8) a lékaře potřebowal. Ohledawſſe pak lé- kaři puls a wodu geho, a nalezíſe přirozený puls, yakž má býti, y řekli: »Nic giného nepotřebuge, než aby lehučké k zažijwánij pokrmy gedl, a
Strana 110
110 zatijm zasſe chut k gijdlu mijti bude.« K tomu řekl lew (yakož králům možné geſt včiniti, což chtěgij): »Wopičijho masſa geſſtě ſem nikdá ne koſſtowal, toho bych rád zakuſyl.«9) A hned mu wopice přineſſena byla, aby gedl. Ač pak koli prwé gey chwálila a pochlebňe mu 10) mluwila, wſſak nynj 5 muſyla mlče vmřijti. Z toho rozuměti ſe můž, kterak tyrannowé a vkrutnijcy po ſwé wůli mnohé lidi bez přijčiny mordugj, nechť oni pak mlčij neb mluwij. 1) Nadpis z Ol.: V orig.: »Von dem trüglichen beywonen des löwen« — Phaedt. IV. 13. (De leone regnante). — 2) Peinlich. — 3) Gantze heilige vnuermalgete trüw. — 4) Fraget es in auffsatz. — 5) Ol.: »odpowěděla«; orig.: sprachen — 6) Es were faul vnd stünck. — 7) Orig. stručně: Es schmecket als ein zimmetrinden, vnd als der rauch von den altaren der Götter. — 8) Glisznet er ein kranckheit. — 9) V orig.: Ich wolt gern das ein fart essen. — 1°) Ol.: »gemus. Konec třetijch kněh Ezopowých.
110 zatijm zasſe chut k gijdlu mijti bude.« K tomu řekl lew (yakož králům možné geſt včiniti, což chtěgij): »Wopičijho masſa geſſtě ſem nikdá ne koſſtowal, toho bych rád zakuſyl.«9) A hned mu wopice přineſſena byla, aby gedl. Ač pak koli prwé gey chwálila a pochlebňe mu 10) mluwila, wſſak nynj 5 muſyla mlče vmřijti. Z toho rozuměti ſe můž, kterak tyrannowé a vkrutnijcy po ſwé wůli mnohé lidi bez přijčiny mordugj, nechť oni pak mlčij neb mluwij. 1) Nadpis z Ol.: V orig.: »Von dem trüglichen beywonen des löwen« — Phaedt. IV. 13. (De leone regnante). — 2) Peinlich. — 3) Gantze heilige vnuermalgete trüw. — 4) Fraget es in auffsatz. — 5) Ol.: »odpowěděla«; orig.: sprachen — 6) Es were faul vnd stünck. — 7) Orig. stručně: Es schmecket als ein zimmetrinden, vnd als der rauch von den altaren der Götter. — 8) Glisznet er ein kranckheit. — 9) V orig.: Ich wolt gern das ein fart essen. — 1°) Ol.: »gemus. Konec třetijch kněh Ezopowých.
Strana 111
Cžtwrtá knijha Ezopowa ſe počijná. (IV. 1.) [63a] Prwnij fabule, o lifíce a o hroznijch.1) Lifíka běžela mimo winný wyfoký keř, a widaucy, že na něm hrozny zralé wiſý, zachtělo ſe gij gich. Y hledala rozličných ceſt, yak by těch hroznuow dogijti mohla, s rozbijžkau y s doſkokem. 2) Ale tak ſau wyſoko byli, že gich nikterakž dogijti nemohla. A porozuměwíli tomu, že nic ne- způsobij, odtud preč běžela, a obrátila ſwee pokaufſenij a k těm hroznům 5 B — T chtiwoſt3) w radoſt, řkucy: »Wſſak ſau ti hroznowé gefſtě kyſelij, protož yá gich gijſti nechcy, ač bych gich pro to dogijti mohla.« Tato báſeň znamená, že muž maudrý má ſe tak vkázati, yako by toho nechtěl ani žádoftiw toho byl, čehož mijti nemůže. 1) Phaedr. IV. 3. (De vulpe et uva). - Halm č. 33. — Lepař č. 23. — 2) Mit klimmen vnd springen. — 3) Anfechtung vnd lust zu den trauben. (IV. 2.) Druhá fabule, o kolčawě a o mylijch. 1) Geden každý cžlowěk tak ſe má řediti2) w skutcých ſwých, aby roz- 10 umem toho dowedl, čehož žiwotem a rukau3) dowéſti nemůž. Yakož nám tato fabule a nebo báſeň vkazuge.
Cžtwrtá knijha Ezopowa ſe počijná. (IV. 1.) [63a] Prwnij fabule, o lifíce a o hroznijch.1) Lifíka běžela mimo winný wyfoký keř, a widaucy, že na něm hrozny zralé wiſý, zachtělo ſe gij gich. Y hledala rozličných ceſt, yak by těch hroznuow dogijti mohla, s rozbijžkau y s doſkokem. 2) Ale tak ſau wyſoko byli, že gich nikterakž dogijti nemohla. A porozuměwíli tomu, že nic ne- způsobij, odtud preč běžela, a obrátila ſwee pokaufſenij a k těm hroznům 5 B — T chtiwoſt3) w radoſt, řkucy: »Wſſak ſau ti hroznowé gefſtě kyſelij, protož yá gich gijſti nechcy, ač bych gich pro to dogijti mohla.« Tato báſeň znamená, že muž maudrý má ſe tak vkázati, yako by toho nechtěl ani žádoftiw toho byl, čehož mijti nemůže. 1) Phaedr. IV. 3. (De vulpe et uva). - Halm č. 33. — Lepař č. 23. — 2) Mit klimmen vnd springen. — 3) Anfechtung vnd lust zu den trauben. (IV. 2.) Druhá fabule, o kolčawě a o mylijch. 1) Geden každý cžlowěk tak ſe má řediti2) w skutcých ſwých, aby roz- 10 umem toho dowedl, čehož žiwotem a rukau3) dowéſti nemůž. Yakož nám tato fabule a nebo báſeň vkazuge.
Strana 112
112 Kolčawa tak ſe welmi zſtarala, že myſlij honiti ne[63b]mohla, ani za nimi běhati. Y wymyſlila lſtiwau ceſtu, aby ne potřebowala za nijmi běhati, a ſkryla ſe pod mauku, kdež obyčegně myſli pokrmů ſwých hledaly a po tmě ſe tlúkly, 4) aby tu bez práce mohla myſſi lapati. Y přiſſly bijdné myſli, 5 o té líti nic ne wědúce, a tak lapány byly gedna po druhé od kolčawy. H — — — Z E AI A wn — Napoſledy přiſſla ſtará myſs, kteráž rozličné líti a chytroſti giž wědela a yak žiwa byla poznala5) paſti, dráty, woſýdla a giné Iſti k lapánij myſſij wy- myſſlené. Y porozuměwíli zleemu a Iſtiwému nálezu kolčawy, řekla k nij »Ty wábijſs k ſobě newinné myſſi a žijřeſs ge, ale mne ſwým ſſibalſtwijm 1o a chytroſtij nepolapijſs, nebť ſem wſſecky lſti poznala, kteréž by koli proti nám mohly wymyſſleny býti.« 1) Phaedr. IV. 2. (Poeta). — 2) Ol.: »řijditi.« — 3 Mit dem leib. 4) Ir speis suchten an der vinstery. — 5) Ire tag gesehen vnd erkennet hette. (IV. 31 Třetij fabule, o wlku, o paſtýři a o myſliwcy.) Lidé, kteřijž pěkných a lahodných řečij podáwagj a při tom newěrnij ſau, takowij těžce hřeſlij w srdcých ſwých, a tauto fabulij ſe oznamugij Wlk, gſa hnán od myfliwce, vtekl do gedné geſkyňe. A porozuměw 15 tomu, že by od paſtýře widijn byl, proſyl ho,2) aby autok3) geho zamlcel a neprawil, kde by ſe ſkryl. K tomu ho napomijnal o nadegi, kterauž by k dobrému ſítěſtij mijti mohl, že mu powědijti chce, toliko aby přijči 64 nau nebyl geho bezhrdlij. 4) A přes to, že nikdá toho mytliwce ničjmž nevrazyl ani mu čijm víſkodil, a za to že by přiſáhnauti ſměl. Y řekl paſtýř k wlku, 20 že mu nenij potřebij ſe báti, a aby ſebau bezpečen byl, že mu chce ginau ceſtu vkázati. Přiſſed pak myſliwec, proſyl paſtýře, aby gemu vkázal, kam by ſe ten wlk podel, a řekl: »Proſým tebe, newidel-lis tu wlka? Mnedle,5 vkaž mi, kde geſt.« Ržekl paſteyř: »A yá widel, tam hyn běžel 6) — okazuge mu na lewú ruku — tam muſýſs za nijm gijti.« A očima mrkal, vkazuge
112 Kolčawa tak ſe welmi zſtarala, že myſlij honiti ne[63b]mohla, ani za nimi běhati. Y wymyſlila lſtiwau ceſtu, aby ne potřebowala za nijmi běhati, a ſkryla ſe pod mauku, kdež obyčegně myſli pokrmů ſwých hledaly a po tmě ſe tlúkly, 4) aby tu bez práce mohla myſſi lapati. Y přiſſly bijdné myſli, 5 o té líti nic ne wědúce, a tak lapány byly gedna po druhé od kolčawy. H — — — Z E AI A wn — Napoſledy přiſſla ſtará myſs, kteráž rozličné líti a chytroſti giž wědela a yak žiwa byla poznala5) paſti, dráty, woſýdla a giné Iſti k lapánij myſſij wy- myſſlené. Y porozuměwíli zleemu a Iſtiwému nálezu kolčawy, řekla k nij »Ty wábijſs k ſobě newinné myſſi a žijřeſs ge, ale mne ſwým ſſibalſtwijm 1o a chytroſtij nepolapijſs, nebť ſem wſſecky lſti poznala, kteréž by koli proti nám mohly wymyſſleny býti.« 1) Phaedr. IV. 2. (Poeta). — 2) Ol.: »řijditi.« — 3 Mit dem leib. 4) Ir speis suchten an der vinstery. — 5) Ire tag gesehen vnd erkennet hette. (IV. 31 Třetij fabule, o wlku, o paſtýři a o myſliwcy.) Lidé, kteřijž pěkných a lahodných řečij podáwagj a při tom newěrnij ſau, takowij těžce hřeſlij w srdcých ſwých, a tauto fabulij ſe oznamugij Wlk, gſa hnán od myfliwce, vtekl do gedné geſkyňe. A porozuměw 15 tomu, že by od paſtýře widijn byl, proſyl ho,2) aby autok3) geho zamlcel a neprawil, kde by ſe ſkryl. K tomu ho napomijnal o nadegi, kterauž by k dobrému ſítěſtij mijti mohl, že mu powědijti chce, toliko aby přijči 64 nau nebyl geho bezhrdlij. 4) A přes to, že nikdá toho mytliwce ničjmž nevrazyl ani mu čijm víſkodil, a za to že by přiſáhnauti ſměl. Y řekl paſtýř k wlku, 20 že mu nenij potřebij ſe báti, a aby ſebau bezpečen byl, že mu chce ginau ceſtu vkázati. Přiſſed pak myſliwec, proſyl paſtýře, aby gemu vkázal, kam by ſe ten wlk podel, a řekl: »Proſým tebe, newidel-lis tu wlka? Mnedle,5 vkaž mi, kde geſt.« Ržekl paſteyř: »A yá widel, tam hyn běžel 6) — okazuge mu na lewú ruku — tam muſýſs za nijm gijti.« A očima mrkal, vkazuge
Strana 113
113 mu k geſkyni, w kteréž ſe byl wlk ſchowal. Y neporozuměw tomu geho 7) mrkánij myſliwec, ſſel, hledage wlka, na lewau ruku, yakž mu paſtýř rukau vkazowal, a welmi za nijm poſpijchal. Když pak giž myſliwec odſſel, řekl paſtýř k wlkowi: »Yakť ſe to lijbij? Včinil-liť ſem ſlužbu,8) že ſem tě ne Z Q Tr S711 okázal?« Ržekl zasſe wlk k paſtýři: »Jazyku twému yá welmi dekugi, ale 5 twým ffaleſſným očijm to winſſugi, aby pro ſwau zradu oſleply«. Ta fabule treſtce lidi dwogijho yazyku. 1) Phaedr Append. 26 (Lepus et bubulcus). — Srv. Nové fab. č. 125. — Halm č. 35. — Lepař č. 32. — 2) Orig.: Floch in eyl für einen hirten zu einem hol vnd bat. — 3) Sein flucht. — 4) Orig. jen: Ermanet in aller hoffnung, die er zu gutem glück haben möcht. — 5) Ol.: »medle«. — 6) Ja, er ist daher geloffen. — 7) Ol.: »toho«. — s) Hab ich etwas dancks vmb dich erholet. (IV. 4.) Cžtwrtá fabule, o páwu bohyňe řečené Júno a o slawijčkowi. 1) Což komu od Boha dáno geſt, toho má vžijwati.2) Páw přiſſel k bohyni řečené Júno, gijžto geſt k ſlužbě dán, y taužil gj toho, že slawijček tak ſlad[ 64bJce zpijwá3) a zpjwánjm ſwým lidem budúc 10 wěcy oznamuge, a on že wěcý těch nic nezná a gim nerozumj, ale že pro geho zlý a wřeſklawey a ne treſný hlas 4) wſſichni ſe mu poſmijwagij. Júno lahodneymi a pochlebneymi flowy gey těffila, řkucy k němu: »Oblijčeg twůg a twá podoba geſt wzácňegſſij nežli hlas a zpijwánij slawijčkowo. Ty máſs barwu a kráſu smaragdowú, 5) žádný pták ſe tobě nemůž wrownati při 15 kráſe a pěknoſti peřij twého. Wocas twůg gest prowijgený, 6) hrdlo twé z daleka ſe ſwijtj. A co bych mnoho mluwila, ſama kráſa gſy«. 7) Proti tomu řekl zasſe páw: »Ale sláwijček přewyffuge mne hlaſem«. Y řekla k ňemu Júno: »To geſt zřijzenijm božijm tak způſobeno, aby rozličnij darowé mezy wámi rozeſtřjni 8) byli. Tobě geſt dána kráſa rozličneych barew y proſtřednij 20 welikoſti, worlowi pak moc, slawijček oznamuge hlaſem ſweym wěcy bu- 8
113 mu k geſkyni, w kteréž ſe byl wlk ſchowal. Y neporozuměw tomu geho 7) mrkánij myſliwec, ſſel, hledage wlka, na lewau ruku, yakž mu paſtýř rukau vkazowal, a welmi za nijm poſpijchal. Když pak giž myſliwec odſſel, řekl paſtýř k wlkowi: »Yakť ſe to lijbij? Včinil-liť ſem ſlužbu,8) že ſem tě ne Z Q Tr S711 okázal?« Ržekl zasſe wlk k paſtýři: »Jazyku twému yá welmi dekugi, ale 5 twým ffaleſſným očijm to winſſugi, aby pro ſwau zradu oſleply«. Ta fabule treſtce lidi dwogijho yazyku. 1) Phaedr Append. 26 (Lepus et bubulcus). — Srv. Nové fab. č. 125. — Halm č. 35. — Lepař č. 32. — 2) Orig.: Floch in eyl für einen hirten zu einem hol vnd bat. — 3) Sein flucht. — 4) Orig. jen: Ermanet in aller hoffnung, die er zu gutem glück haben möcht. — 5) Ol.: »medle«. — 6) Ja, er ist daher geloffen. — 7) Ol.: »toho«. — s) Hab ich etwas dancks vmb dich erholet. (IV. 4.) Cžtwrtá fabule, o páwu bohyňe řečené Júno a o slawijčkowi. 1) Což komu od Boha dáno geſt, toho má vžijwati.2) Páw přiſſel k bohyni řečené Júno, gijžto geſt k ſlužbě dán, y taužil gj toho, že slawijček tak ſlad[ 64bJce zpijwá3) a zpjwánjm ſwým lidem budúc 10 wěcy oznamuge, a on že wěcý těch nic nezná a gim nerozumj, ale že pro geho zlý a wřeſklawey a ne treſný hlas 4) wſſichni ſe mu poſmijwagij. Júno lahodneymi a pochlebneymi flowy gey těffila, řkucy k němu: »Oblijčeg twůg a twá podoba geſt wzácňegſſij nežli hlas a zpijwánij slawijčkowo. Ty máſs barwu a kráſu smaragdowú, 5) žádný pták ſe tobě nemůž wrownati při 15 kráſe a pěknoſti peřij twého. Wocas twůg gest prowijgený, 6) hrdlo twé z daleka ſe ſwijtj. A co bych mnoho mluwila, ſama kráſa gſy«. 7) Proti tomu řekl zasſe páw: »Ale sláwijček přewyffuge mne hlaſem«. Y řekla k ňemu Júno: »To geſt zřijzenijm božijm tak způſobeno, aby rozličnij darowé mezy wámi rozeſtřjni 8) byli. Tobě geſt dána kráſa rozličneych barew y proſtřednij 20 welikoſti, worlowi pak moc, slawijček oznamuge hlaſem ſweym wěcy bu- 8
Strana 114
114 daucý, krkawec ſweym krkánijm, holubi 9) ſtonánijm, ržeřáb křikem wdycky čas oznamugij a pozde ſe w oliwowých stromijch kladau1°). Kos geſt peřijm cžerným obdařen, wlaſtowice ráno ſe wesſelij, netopýř odřený 11) s wečerá A T ☞inſ n A IA D M N létá, kohaut w nocy hodiny ohlaſſuge, a každey má doſtatek w ſtawu 5 a w obdařenij ſwém«. Fabule a nebo báſeň tato lakomcuom ſe prawij, kteřijžto nikdá na tom doſti nemagj, čijmž ge Buoh obdařiti ráčil. 1) Phaedr. III. 18. (Pavo ad Junonem de voce sua). — 2) V orig. dodatek: Als dise fabel des meisters beweist. — 3) So wol sünge. — 1) Orig. jen: Vmb sein böse stim. — 5) Farb vnd schein als ein schmaragd. — 6) Dein schwantz ist gesteinet (cauda gemmis refulges). — 7) Orig. jen: Vnd bist gar gezieret. — 3) Auszgeteilet. — 2) Ol.: »ho- lobi.« — 1°) Geberen spat in den ölbaumen. — 11) Nacket. (IV. 5.) [65a] Pátá fabule, o ryfu a sedláku. 1) Pautnijkom a přes pole pracugijcým2) máme dobrotiwij a lijtoſtiwij býti a nuzneym odpuſtiti, neboť přigde ten čas, že geden každý ſkutek 10 podlé zaſlúženij odplatu wezme. Yakož tato báſeň ſwědčij. Newinný rys vpadl w jámu. Zwědewſſe to sedlácy, gedni ho palicemi bili, druzý ſe dijwagijce, ſmáli ſe. Někteřij proti těm byli, a gim za zlé měli, že by to newinné zwijře bili, řkauce: »Máte newinnému odpuſtiti, kterýž žádného ničijmž ne vrazyl«. A těmi ſlowy wyſwobodili to zwijře od ſmrti.3 15 Když ſe pak wečer přiblijžil, ſſel geden každý do domu ſwého, domnijwa- gijce ſe, že by ten rys od welikého bitij w nocy vmřijti měl. Ale on okřáw, wyſkočil 4) wen z jámy a ſám ſe wyſwobodil, a poſpijchal s ſtrachem k obydlij ſwému. Po newelikém čaſu rozpomenul ſe rys na křiwdu a na potupu, kteráž ſe mu byla od sedlákůw ſtala. Y ſſel, zapálen gſa hňewem do 20 toho krage, kdež mu ſe ta křiwda byla ſtala, a hubil gim owce, rozháňel paſteyře a wítěkal ſe na ty sedláky, kteřijž ho bili, a wſſeckno hanebňe
114 daucý, krkawec ſweym krkánijm, holubi 9) ſtonánijm, ržeřáb křikem wdycky čas oznamugij a pozde ſe w oliwowých stromijch kladau1°). Kos geſt peřijm cžerným obdařen, wlaſtowice ráno ſe wesſelij, netopýř odřený 11) s wečerá A T ☞inſ n A IA D M N létá, kohaut w nocy hodiny ohlaſſuge, a každey má doſtatek w ſtawu 5 a w obdařenij ſwém«. Fabule a nebo báſeň tato lakomcuom ſe prawij, kteřijžto nikdá na tom doſti nemagj, čijmž ge Buoh obdařiti ráčil. 1) Phaedr. III. 18. (Pavo ad Junonem de voce sua). — 2) V orig. dodatek: Als dise fabel des meisters beweist. — 3) So wol sünge. — 1) Orig. jen: Vmb sein böse stim. — 5) Farb vnd schein als ein schmaragd. — 6) Dein schwantz ist gesteinet (cauda gemmis refulges). — 7) Orig. jen: Vnd bist gar gezieret. — 3) Auszgeteilet. — 2) Ol.: »ho- lobi.« — 1°) Geberen spat in den ölbaumen. — 11) Nacket. (IV. 5.) [65a] Pátá fabule, o ryfu a sedláku. 1) Pautnijkom a přes pole pracugijcým2) máme dobrotiwij a lijtoſtiwij býti a nuzneym odpuſtiti, neboť přigde ten čas, že geden každý ſkutek 10 podlé zaſlúženij odplatu wezme. Yakož tato báſeň ſwědčij. Newinný rys vpadl w jámu. Zwědewſſe to sedlácy, gedni ho palicemi bili, druzý ſe dijwagijce, ſmáli ſe. Někteřij proti těm byli, a gim za zlé měli, že by to newinné zwijře bili, řkauce: »Máte newinnému odpuſtiti, kterýž žádného ničijmž ne vrazyl«. A těmi ſlowy wyſwobodili to zwijře od ſmrti.3 15 Když ſe pak wečer přiblijžil, ſſel geden každý do domu ſwého, domnijwa- gijce ſe, že by ten rys od welikého bitij w nocy vmřijti měl. Ale on okřáw, wyſkočil 4) wen z jámy a ſám ſe wyſwobodil, a poſpijchal s ſtrachem k obydlij ſwému. Po newelikém čaſu rozpomenul ſe rys na křiwdu a na potupu, kteráž ſe mu byla od sedlákůw ſtala. Y ſſel, zapálen gſa hňewem do 20 toho krage, kdež mu ſe ta křiwda byla ſtala, a hubil gim owce, rozháňel paſteyře a wítěkal ſe na ty sedláky, kteřijž ho bili, a wſſeckno hanebňe
Strana 115
115 kazyl, čehož gediné mohl dogijti. Sedlácy w ſtaroſti byli a rádi by byli tu ſíkodu ſneſli, kdyby toliko ſebau bezpečni býti mohli. Y řekl k nijm rys krátkau a pokornau myſlij:5) »Yá dobře pamatugi, kteřij mne palicemi bili, kteřij na mne kamenijm há[65b]zeli, kteřij ſe mnau zle nakládali, kteřij ſe A M A TYr — = na mne vtijkali 6) a kteřij mi chleba podáwali. Já ſem pak přiſſel, abych 5 ſe giž nad těmi pomſtil, kteřijž o mé bezhrdlé ſtáli«. Tuto báſeň magij zlij, newěrnij a změtenij lidee ſlyſſeti, aby gineych lidij ne trápili a ne sſužowali. 7) 1) Phaedr. III. 2. (Panthera et pastores). — 2) Landfarern. — 3) V orig. ještě: Etlich gaben im die speis, etlich wurden trurig vmb sein vnschuldt, nach dem als man- cherley neigung der menschen sind. — 4) Sprang eins starcken sprungs. — 5) Senfft- mütigklich. — 6) Welcher seer vff mich geeylet hat. — 7) Orig. dodává: Das die rach nit über sie kommen werde. (IV. 6.) Sleftá fabule, o ržeznijku a o skopcých. Kdež přijbuznij nebo přátelé ſpolu w gednotě negſau, tiť muſegij za- hynúti. Yakož to tato fabule ſwědčij. Skopcowé a kozlowee, když ſhromáždeni ſpolu byli, wideli, an ržeznijk k nijm gde. Ten, chode mezy nijmi, lapal a wybijral ſobě, kterijž mu ſe lijbili. Tomu oni powolili a proti tomu ſe ne zaſadili. Widauce pak, že ged- noho z nich, ſwobodňe wytáhſſe, zabijgij, 1) nic ſe pro to ne báli, než gefítě bláznowě weſpolek mluwili: »Co geſt nám do toho, že on toho pochytil, kteréhožť 2) táhne, nechžť ho ſobě táhne«. A tak wſſeckny ge zwytahowal až do poſlednijho, a přiſſed k tomu, také gey wzal. Y wece skopec k ňemu: »Sprawedliwě ſe nám dege pro náſli3) vinnu, že wſlickni geden po druhém od gediného zbiti budeme, geſíto bychom byli mohli dobře bez toho býti, po ſpolu když ſme byli, a ty ſám gediný mezy námi byl ſy, mohli ſme tě 20 10 15 8*)
115 kazyl, čehož gediné mohl dogijti. Sedlácy w ſtaroſti byli a rádi by byli tu ſíkodu ſneſli, kdyby toliko ſebau bezpečni býti mohli. Y řekl k nijm rys krátkau a pokornau myſlij:5) »Yá dobře pamatugi, kteřij mne palicemi bili, kteřij na mne kamenijm há[65b]zeli, kteřij ſe mnau zle nakládali, kteřij ſe A M A TYr — = na mne vtijkali 6) a kteřij mi chleba podáwali. Já ſem pak přiſſel, abych 5 ſe giž nad těmi pomſtil, kteřijž o mé bezhrdlé ſtáli«. Tuto báſeň magij zlij, newěrnij a změtenij lidee ſlyſſeti, aby gineych lidij ne trápili a ne sſužowali. 7) 1) Phaedr. III. 2. (Panthera et pastores). — 2) Landfarern. — 3) V orig. ještě: Etlich gaben im die speis, etlich wurden trurig vmb sein vnschuldt, nach dem als man- cherley neigung der menschen sind. — 4) Sprang eins starcken sprungs. — 5) Senfft- mütigklich. — 6) Welcher seer vff mich geeylet hat. — 7) Orig. dodává: Das die rach nit über sie kommen werde. (IV. 6.) Sleftá fabule, o ržeznijku a o skopcých. Kdež přijbuznij nebo přátelé ſpolu w gednotě negſau, tiť muſegij za- hynúti. Yakož to tato fabule ſwědčij. Skopcowé a kozlowee, když ſhromáždeni ſpolu byli, wideli, an ržeznijk k nijm gde. Ten, chode mezy nijmi, lapal a wybijral ſobě, kterijž mu ſe lijbili. Tomu oni powolili a proti tomu ſe ne zaſadili. Widauce pak, že ged- noho z nich, ſwobodňe wytáhſſe, zabijgij, 1) nic ſe pro to ne báli, než gefítě bláznowě weſpolek mluwili: »Co geſt nám do toho, že on toho pochytil, kteréhožť 2) táhne, nechžť ho ſobě táhne«. A tak wſſeckny ge zwytahowal až do poſlednijho, a přiſſed k tomu, také gey wzal. Y wece skopec k ňemu: »Sprawedliwě ſe nám dege pro náſli3) vinnu, že wſlickni geden po druhém od gediného zbiti budeme, geſíto bychom byli mohli dobře bez toho býti, po ſpolu když ſme byli, a ty ſám gediný mezy námi byl ſy, mohli ſme tě 20 10 15 8*)
Strana 116
116 hlawami naſſijmi až do ſmrti vtrkati, a třebas [66a] geſſtě roztrkati,4) a tak bychom ſe byli o twau wſtekloſt s tebau ſnetli«. 5) e 5 -EeNAsE Tato ſabule včij gednotu y wſſeckno přátelſtwij zachowati, ktož ſe zlého chtěgij vwarowati. 1) Tödtet vnd metzget. — 2) Ol.: »kteréhož«. — 3) Ol.: »naffij«. — 4) Gestossen vnd gar zerknütschet vnd getödtet. — 5) So weren wir jetzt deines wütens mit vns vertragen. (IV. 7.) 5 Sedmá fabule, o ptáčnijku a o ptácých. 1) Muže múdrého rada ne má ſe nikterakž potupowati. Tomu tato fa- bule včij. Cžaſu podletnijho, 2) když mnozý ptáčkowé ſe wesſelij a hnijzda ſwá přikreywagij, 3) pokrmuow ržeřabin a lijſtijčka požijwagij, vhlijdali ptáčnijka, H P77TTrtí í poſpolu gſúce, an mu oči plačij, 4) a pijſſtalku ſwú an ſobě ſtrogij a wěgice 10 lpem powlačuge a po ſtromijch a dřijwij ge rozſtrkuge. Y řekli ſproſtňe weſpolek podlé bláznowſtwij ſwého: »O yak dobrotiwého cžlowěka widijme
116 hlawami naſſijmi až do ſmrti vtrkati, a třebas [66a] geſſtě roztrkati,4) a tak bychom ſe byli o twau wſtekloſt s tebau ſnetli«. 5) e 5 -EeNAsE Tato ſabule včij gednotu y wſſeckno přátelſtwij zachowati, ktož ſe zlého chtěgij vwarowati. 1) Tödtet vnd metzget. — 2) Ol.: »kteréhož«. — 3) Ol.: »naffij«. — 4) Gestossen vnd gar zerknütschet vnd getödtet. — 5) So weren wir jetzt deines wütens mit vns vertragen. (IV. 7.) 5 Sedmá fabule, o ptáčnijku a o ptácých. 1) Muže múdrého rada ne má ſe nikterakž potupowati. Tomu tato fa- bule včij. Cžaſu podletnijho, 2) když mnozý ptáčkowé ſe wesſelij a hnijzda ſwá přikreywagij, 3) pokrmuow ržeřabin a lijſtijčka požijwagij, vhlijdali ptáčnijka, H P77TTrtí í poſpolu gſúce, an mu oči plačij, 4) a pijſſtalku ſwú an ſobě ſtrogij a wěgice 10 lpem powlačuge a po ſtromijch a dřijwij ge rozſtrkuge. Y řekli ſproſtňe weſpolek podlé bláznowſtwij ſwého: »O yak dobrotiwého cžlowěka widijme
Strana 117
117 tuto při nás, pro welikau dobrotu geho k nám oči mu pláčij, 5) a ílzy mu dolů od nich padagij, když na nás hledij«. Wſſak geden mezy nimi byl chytřegífij nežli ginj, kterémuž ptáčnijkůw líti wýborně dobře známy byly, wlaſyny, fſklony, pletky, pomče, lpy a giné náſtrahy; 6) ten řekl k nijm: »O wy ſproſtnij, newinnij ptácy, lette a vtijkayte daleko od líti tohoto ne- wěrného ptáčnijka, a warůgte ſe ho, yáť napomijnám wás, abyfte ſwých křijdel peřij w bezpečné powětřij odneſli a vletěli. Chcete-li pak prawdu poznati, pozoruogtež pilňe [66b] ſkutkuow geho a vhlédáte, yakž gen ged- noho ſwau lítij pochytj, y hned mu hlawu ztrhne a nebo ho vdáwj a do moſſny ſwé gey ſchowá«. 7) Tato báſeň včij, abychom raddy maudrých ne potupowali, neb ſe čaſto ſtáwá, že ſkrze gednoho člowěka radu weliké množſtwij wyſwobozeno beywá. 5 10 1) Srv.: Nové fab. č. 44. — 2) In der zeit des glentzes. — 3) Orig.: Vnd in iren nestlin bedecket die speis.. niessen sind. — 4) Ein zwintzelden vogler mit trieffenden augen. — 3) Ol : »plačij.« — 6) Hären, sprincheüser, netz, kloben vnd auch kleby. — 7) So beist er im sein hals ab oder ersticht in vnd behelt in in die scattelen. (IV. 8.) Woſmá fabule, o ožlowěku prawdomluwném, o lháři a o wopicy. Od staradaawna 1) pochlebnijcy a ti, kteřij lahodneych řečij podáwati vměgij, počeſtňegj a lépe y v wětſſij wážnoſti držáni beywagij nežli dobřij 15 a prawdomluwnij, kteřijžto obyčevně potupowáni beywagij. Yakož tato fabule ſwědčij. Dwa towaryffij, geden prawdomluwný a druhý lžiwý pochlebnijk, táhli ſpolu, aby cyzý země prohlédli. Y fíli tak dlúho a tak daleko, až do wopičij země přiſſli. A když giž tam byli, vhlédawſſi ge wopice, kteráž ſe 20 nad nimi ſama králem vdelala, rozkázala giným, aby ty towaryſſe dwa yaly a gim wyrozuměly, co by mijnili. A přikázala giným wíſem wopicým, kteréž
117 tuto při nás, pro welikau dobrotu geho k nám oči mu pláčij, 5) a ílzy mu dolů od nich padagij, když na nás hledij«. Wſſak geden mezy nimi byl chytřegífij nežli ginj, kterémuž ptáčnijkůw líti wýborně dobře známy byly, wlaſyny, fſklony, pletky, pomče, lpy a giné náſtrahy; 6) ten řekl k nijm: »O wy ſproſtnij, newinnij ptácy, lette a vtijkayte daleko od líti tohoto ne- wěrného ptáčnijka, a warůgte ſe ho, yáť napomijnám wás, abyfte ſwých křijdel peřij w bezpečné powětřij odneſli a vletěli. Chcete-li pak prawdu poznati, pozoruogtež pilňe [66b] ſkutkuow geho a vhlédáte, yakž gen ged- noho ſwau lítij pochytj, y hned mu hlawu ztrhne a nebo ho vdáwj a do moſſny ſwé gey ſchowá«. 7) Tato báſeň včij, abychom raddy maudrých ne potupowali, neb ſe čaſto ſtáwá, že ſkrze gednoho člowěka radu weliké množſtwij wyſwobozeno beywá. 5 10 1) Srv.: Nové fab. č. 44. — 2) In der zeit des glentzes. — 3) Orig.: Vnd in iren nestlin bedecket die speis.. niessen sind. — 4) Ein zwintzelden vogler mit trieffenden augen. — 3) Ol : »plačij.« — 6) Hären, sprincheüser, netz, kloben vnd auch kleby. — 7) So beist er im sein hals ab oder ersticht in vnd behelt in in die scattelen. (IV. 8.) Woſmá fabule, o ožlowěku prawdomluwném, o lháři a o wopicy. Od staradaawna 1) pochlebnijcy a ti, kteřij lahodneych řečij podáwati vměgij, počeſtňegj a lépe y v wětſſij wážnoſti držáni beywagij nežli dobřij 15 a prawdomluwnij, kteřijžto obyčevně potupowáni beywagij. Yakož tato fabule ſwědčij. Dwa towaryffij, geden prawdomluwný a druhý lžiwý pochlebnijk, táhli ſpolu, aby cyzý země prohlédli. Y fíli tak dlúho a tak daleko, až do wopičij země přiſſli. A když giž tam byli, vhlédawſſi ge wopice, kteráž ſe 20 nad nimi ſama králem vdelala, rozkázala giným, aby ty towaryſſe dwa yaly a gim wyrozuměly, co by mijnili. A přikázala giným wíſem wopicým, kteréž
Strana 118
118 gij podobné byly, aby přigdauce,2) po prawé y po lewé ruce před nij ſtály. A na naywyšffijm mijítě králowſkau stolicy připrawiti rozkázala, yakož někdy widela cýſařſkú stolicy ſtrogi 67a]ti. A když wſſeckny wěcy tak zpra- weny a zřijzeny byly, rozkázal pan 3) wopic ty towaryſſe před ſebe přiwéſti 5 a gich ſe zgewňe přede wſſemi tázati, kdo by on byl?1) A tu hned od- powědel pochlebnijk, a vměge k lijboſti mluwiti: »Ty gſy cýſař«. A on ſám ſe ho otázal: »A kdo ſau tito, kteřijž okolo mne ſtogij?« Opět odpowěde pochlebnijk: »To ſau rytijřowé twogi, twé naywyšífij raddy, haythmané, wůdcowé wogſky, hoffmiſtr, marſſalek, ſſeňk, komornijk, a ginij komornijcy, 10 ktereež máſs«. A y hned rozkázal pan 5) wopic pro to pochlebenſtwij a ſwú chwálu y služebnijkůw geho neprawú, aby byl ſítědře obdarowán za ſwé pochlebenſtwij a řeč, gemu k lijboſti propowěďenu. A tak ge wſſecky tau lichotau podwedl. Wida pak to prawdomluwný, ſám v ſebe myſlil takto: »Poňewadž tento 15 lhář, kterýž gim lžijwě mluwij, pro lež tak gim přijgemný geſt, o yak yá mnohem wijce wážen budu, když gim prawdu prawiti budu«. A když to přemeyfílel, zawolal ho král k ſobě a řekl k ňemu: »Powěz mi, kdo gſem yá a ti, kteřijž okolo mne stogij?« Y řekl ten, kterýž prawdu milowal a lháti ne vměl: 6) »Ty gſy wopice, a wſſickni, kteřijž okolo tebe ſtogij, fau tobě 20 podobnij«. A hned král wopic rozkázal ho giným wopicým roztrhati 7) a pa zaury rozdrápati. To ſe pro to ſtalo, že prawdu powědel. Ten obyčeg ſe nynij při dwořijch zachowáwá v bláznowých3) panůw, zie zlé, pochlebnijky, k lijboſti mluwijcý, powolugijcý a wſſecko zchwalu- gijcý 9) nad maudré, dobré a prawdomluwné wijce milugij. 1) Ol.: »od starodávna«. — 2) Orig. přidává: In langer ordnung. — 3) Ol: »pán« (Affenherr). — 4) Orig. přímo: Wer bin ich. — 5) V. pozn 3) — 6) Gewonet het alzeit war zu sagen. — 7) Mit den zenen zerreissen. — 3) Ol.: »bláznivých«. - 3) Die bösen, die schmeichler, die liebkaller, zutütler vnd sederkluber. (IV. 9.) Dewatá fabule, o koni, o gelenu a o myfliwcy.1) Lépe ſe newaditi, nežli by potom měl toho litowati, když by, chtě ſe pomſtiti, nemohl. Yakož tato fabule ſwědčij. [67b] Kůň a gelen ſwadili ſe a welikau newoli ſpolu měli. Porozuměw pak kúň tomu, yak by gelen způſobňegífij byl ke wíſem wěcem y k běhu rychlegffij, žiwota zpanilého, rohy rozkladité mage a pěkně ozdobené,2 30 záwiſtij přinucen gſa, ſſel k myſliwcy a řekl mu: »W tomto kragi geſt zpa- nilý gelen, že diw na ňey pohledeti; kdyby gey zaſtřeliti a neb některak zabiti mohl, měl by za dlúhý čas doti zwěřiny a kůži, rohy y nohy za mnoho by mohl prodati«. Myſliwec, zapáliw ſe žádoſtij k gelenu, řekl: »Yakž pak muožem toho gelena dogijti a neb ho vhoniti?« Odpowědel kuoň: »Jáť 35 chcy ſwau prácý toho gelena nagijti, gedno ty po tom, wſedna na mne, 25
118 gij podobné byly, aby přigdauce,2) po prawé y po lewé ruce před nij ſtály. A na naywyšffijm mijítě králowſkau stolicy připrawiti rozkázala, yakož někdy widela cýſařſkú stolicy ſtrogi 67a]ti. A když wſſeckny wěcy tak zpra- weny a zřijzeny byly, rozkázal pan 3) wopic ty towaryſſe před ſebe přiwéſti 5 a gich ſe zgewňe přede wſſemi tázati, kdo by on byl?1) A tu hned od- powědel pochlebnijk, a vměge k lijboſti mluwiti: »Ty gſy cýſař«. A on ſám ſe ho otázal: »A kdo ſau tito, kteřijž okolo mne ſtogij?« Opět odpowěde pochlebnijk: »To ſau rytijřowé twogi, twé naywyšífij raddy, haythmané, wůdcowé wogſky, hoffmiſtr, marſſalek, ſſeňk, komornijk, a ginij komornijcy, 10 ktereež máſs«. A y hned rozkázal pan 5) wopic pro to pochlebenſtwij a ſwú chwálu y služebnijkůw geho neprawú, aby byl ſítědře obdarowán za ſwé pochlebenſtwij a řeč, gemu k lijboſti propowěďenu. A tak ge wſſecky tau lichotau podwedl. Wida pak to prawdomluwný, ſám v ſebe myſlil takto: »Poňewadž tento 15 lhář, kterýž gim lžijwě mluwij, pro lež tak gim přijgemný geſt, o yak yá mnohem wijce wážen budu, když gim prawdu prawiti budu«. A když to přemeyfílel, zawolal ho král k ſobě a řekl k ňemu: »Powěz mi, kdo gſem yá a ti, kteřijž okolo mne stogij?« Y řekl ten, kterýž prawdu milowal a lháti ne vměl: 6) »Ty gſy wopice, a wſſickni, kteřijž okolo tebe ſtogij, fau tobě 20 podobnij«. A hned král wopic rozkázal ho giným wopicým roztrhati 7) a pa zaury rozdrápati. To ſe pro to ſtalo, že prawdu powědel. Ten obyčeg ſe nynij při dwořijch zachowáwá v bláznowých3) panůw, zie zlé, pochlebnijky, k lijboſti mluwijcý, powolugijcý a wſſecko zchwalu- gijcý 9) nad maudré, dobré a prawdomluwné wijce milugij. 1) Ol.: »od starodávna«. — 2) Orig. přidává: In langer ordnung. — 3) Ol: »pán« (Affenherr). — 4) Orig. přímo: Wer bin ich. — 5) V. pozn 3) — 6) Gewonet het alzeit war zu sagen. — 7) Mit den zenen zerreissen. — 3) Ol.: »bláznivých«. - 3) Die bösen, die schmeichler, die liebkaller, zutütler vnd sederkluber. (IV. 9.) Dewatá fabule, o koni, o gelenu a o myfliwcy.1) Lépe ſe newaditi, nežli by potom měl toho litowati, když by, chtě ſe pomſtiti, nemohl. Yakož tato fabule ſwědčij. [67b] Kůň a gelen ſwadili ſe a welikau newoli ſpolu měli. Porozuměw pak kúň tomu, yak by gelen způſobňegífij byl ke wíſem wěcem y k běhu rychlegffij, žiwota zpanilého, rohy rozkladité mage a pěkně ozdobené,2 30 záwiſtij přinucen gſa, ſſel k myſliwcy a řekl mu: »W tomto kragi geſt zpa- nilý gelen, že diw na ňey pohledeti; kdyby gey zaſtřeliti a neb některak zabiti mohl, měl by za dlúhý čas doti zwěřiny a kůži, rohy y nohy za mnoho by mohl prodati«. Myſliwec, zapáliw ſe žádoſtij k gelenu, řekl: »Yakž pak muožem toho gelena dogijti a neb ho vhoniti?« Odpowědel kuoň: »Jáť 35 chcy ſwau prácý toho gelena nagijti, gedno ty po tom, wſedna na mne, 25
Strana 119
119 když yá ſe ho dohonijm, zaſtrelijſs neb zabigeſs ho, a tak wesſeli budem«. Kuoň nalezſſi gelena w loži geho, nawrátil ſe3) zaſe k myſliwcy. A když ſe to ſtalo, wſedl myſliwec na kuoň a ſehnal gelena s lože geho. Potom tuze na koni za nijm ſe hnal, yakž kuoň wyboſti mohl.4) Ale gelen dobře pamatowal na ſwé přirozené nakloněnij, aby ſe hágil před Iſtij myſliwce rychlýma nohama; těch vžijwage, ſkákal, přes pole poſpijchage bez vrazu až do leſa, w kterémž ſebau bezpečen byl. Když pak giž vſſel a kúň pro- weliku prácy wſſecken ſe vpotil a vſtaw ſtál a odpočijwal ſobě, y řekl 5) k mylliwcy: »Widijſs, že nemohu toho dowéſti, což ſem ſe domnijwal, že 5 I peohhutjipí/ ☞ T ☞ bych mohl včiniti; protož sſedni doluo a gdi ceſtau ſwau a bud' žiw yako 10 y prſ68aJwé«. K tomu odpowědel myſliwec: »Giż nemáſs ſwobody na potomnij čaſy, aby mohl ſám, kamž by chtěl, běhati, 6) neb máš vdidla w vítech, a yá vzdu w ruce mé. Já vkládám tobě ſkoky a heybánij a vſtawičnoſt ſtánij woſtruhami a žilau, 7) a pod metlau a zpráwau mau máſs býti«. Tato báſeň treftce ty lidi, kteřijž o to vſylugij, aby giným ſſkodili, 15 a proto ſami ſebe w neſnáz a powinnoſt giným lidem podrobugij. 1) Halm č. 175. — Lepař č. 96. — 2) Mit zinckotem gehürn wol gezieret. — 3) Orig.: Es brach im ab vnd kam wider..— 4) So bald das pferd gelauffen mocht mit nöten. — 5) Ol. jen: »řekl«. 6) Du hast fürbas den gewalt nit zu lauffen mit deinem willen. — 7) Sprüng vnd geile vnd stettigkeit mit den sporen vnd der geisseln (IV. 10.) Delatá fabule, o woflu a o lwu. 1) Mnoho geſt těch, kteřijžto domnijwagij ſe, že maudré a opatrné 2) lidi křikem a žwánjm vſtraſſij, yako vſtraſfugij mdlee, ſproſtné a bázliwé. Kterúžto wěc tato fabube3) a nebo báſeň wyznamenáwá. Woſel geden běžel přes pole ke lwu a řekl k ňemu: »Podme ſpolu 20 až na wrch této hory, tu yá tobě vkáži, kterak geſt mnoho zwijřat, geſíto ſe mne bogij«. Zaſmáw ſe lew geho flowům, řekl: »Nu gdemež«. A když
119 když yá ſe ho dohonijm, zaſtrelijſs neb zabigeſs ho, a tak wesſeli budem«. Kuoň nalezſſi gelena w loži geho, nawrátil ſe3) zaſe k myſliwcy. A když ſe to ſtalo, wſedl myſliwec na kuoň a ſehnal gelena s lože geho. Potom tuze na koni za nijm ſe hnal, yakž kuoň wyboſti mohl.4) Ale gelen dobře pamatowal na ſwé přirozené nakloněnij, aby ſe hágil před Iſtij myſliwce rychlýma nohama; těch vžijwage, ſkákal, přes pole poſpijchage bez vrazu až do leſa, w kterémž ſebau bezpečen byl. Když pak giž vſſel a kúň pro- weliku prácy wſſecken ſe vpotil a vſtaw ſtál a odpočijwal ſobě, y řekl 5) k mylliwcy: »Widijſs, že nemohu toho dowéſti, což ſem ſe domnijwal, že 5 I peohhutjipí/ ☞ T ☞ bych mohl včiniti; protož sſedni doluo a gdi ceſtau ſwau a bud' žiw yako 10 y prſ68aJwé«. K tomu odpowědel myſliwec: »Giż nemáſs ſwobody na potomnij čaſy, aby mohl ſám, kamž by chtěl, běhati, 6) neb máš vdidla w vítech, a yá vzdu w ruce mé. Já vkládám tobě ſkoky a heybánij a vſtawičnoſt ſtánij woſtruhami a žilau, 7) a pod metlau a zpráwau mau máſs býti«. Tato báſeň treftce ty lidi, kteřijž o to vſylugij, aby giným ſſkodili, 15 a proto ſami ſebe w neſnáz a powinnoſt giným lidem podrobugij. 1) Halm č. 175. — Lepař č. 96. — 2) Mit zinckotem gehürn wol gezieret. — 3) Orig.: Es brach im ab vnd kam wider..— 4) So bald das pferd gelauffen mocht mit nöten. — 5) Ol. jen: »řekl«. 6) Du hast fürbas den gewalt nit zu lauffen mit deinem willen. — 7) Sprüng vnd geile vnd stettigkeit mit den sporen vnd der geisseln (IV. 10.) Delatá fabule, o woflu a o lwu. 1) Mnoho geſt těch, kteřijžto domnijwagij ſe, že maudré a opatrné 2) lidi křikem a žwánjm vſtraſſij, yako vſtraſfugij mdlee, ſproſtné a bázliwé. Kterúžto wěc tato fabube3) a nebo báſeň wyznamenáwá. Woſel geden běžel přes pole ke lwu a řekl k ňemu: »Podme ſpolu 20 až na wrch této hory, tu yá tobě vkáži, kterak geſt mnoho zwijřat, geſíto ſe mne bogij«. Zaſmáw ſe lew geho flowům, řekl: »Nu gdemež«. A když
Strana 120
120 přiſíli na wrch, ſtoge woſel podlé lwa, počal hrubým, netreffným hlaſem křičeti, yakož obyčeg woſlowé magij. Slyſfijce pak to liſſky a zagijcowee wſſickni prchali a vtijkali. K tomu řekl woſel: »Pohlediž, yak mnoho gich geſt, geſſto ſe mne bogij«. 4) Y řekl lew: »Tomuť yá ſe ne diwijm, nebo [68b 5 twůg křik mohl by mne ſamého přeſtraffiti, kdybych newědel, že by woſel byl«. Tato fabule napomijná, že těm ſluſſně ſe poſmijwati máme, kteřijž, s nic býti nemohauce, nevžitečneymi ſlowy každého vſtraſſiti chtěgij. 1) Phaedr. I. 11. (Asinus et leo venantes). — Halm č. 259. — Lepař č. 16. — 2) Starck. — 3) Omyl tiskowý za: »fabule«. — *) Schauw, wie mich die förchten. (IV. 11.) Gedenactá fabule, o supu a o giných ptácých. Sup vkázal ſe, yako by chtěl ſwětiti den narozenij ſwého. Y zwal Q I — — A TtáTTeA1:íí 10 k ſobě množſtwij ptactwa1) k wečeři, a když přiſílo, wſſel mezy ňe, a dwéře zawřew po ſobě, gedl ge gedno po druhém.
120 přiſíli na wrch, ſtoge woſel podlé lwa, počal hrubým, netreffným hlaſem křičeti, yakož obyčeg woſlowé magij. Slyſfijce pak to liſſky a zagijcowee wſſickni prchali a vtijkali. K tomu řekl woſel: »Pohlediž, yak mnoho gich geſt, geſſto ſe mne bogij«. 4) Y řekl lew: »Tomuť yá ſe ne diwijm, nebo [68b 5 twůg křik mohl by mne ſamého přeſtraffiti, kdybych newědel, že by woſel byl«. Tato fabule napomijná, že těm ſluſſně ſe poſmijwati máme, kteřijž, s nic býti nemohauce, nevžitečneymi ſlowy každého vſtraſſiti chtěgij. 1) Phaedr. I. 11. (Asinus et leo venantes). — Halm č. 259. — Lepař č. 16. — 2) Starck. — 3) Omyl tiskowý za: »fabule«. — *) Schauw, wie mich die förchten. (IV. 11.) Gedenactá fabule, o supu a o giných ptácých. Sup vkázal ſe, yako by chtěl ſwětiti den narozenij ſwého. Y zwal Q I — — A TtáTTeA1:íí 10 k ſobě množſtwij ptactwa1) k wečeři, a když přiſílo, wſſel mezy ňe, a dwéře zawřew po ſobě, gedl ge gedno po druhém.
Strana 121
121 Tato báſeň napomijná ty, kteřijž domnjwagij ſe, že by na radoſt fſli, a že by w takowém wogfftě ležeti měli, kdež by wíſeho bez nedoſtatku bylo. A čaſto ňekdo domnjwá ſe, že by ke dworu gel, a neb na poſwij- cenij:2) přigda pak zasſe domuow, vhlédá, že od dworu byl odgel, z domu ſwého když byl wygel. 1) Vil der kleinen vögel. — 2) Orig. jen: Zu einem hoff geritten sein. (IV 12.) Dwanactá fabule, o starém lwu a o lifíce.1) Lew, gſa giž ſtár, a ſýly prwnj ani mocy nemage, že ſobě giž honiti nemohl,2) y wymyſlil leſt a bijlil ſe, [69a] yako by nemocen byl. Přicházela pak k ňemu zwijřata ginaa, aby ho yako krále w nemocy nawſſtjwila. Y pogedl lew ta wſſeckna. Priſſedſſi pak liſſka,3) aby také na neg pohle- A - » — — dela w nemocy geho, ſtála před geſkynij, pozdrawugijcy ho, a nechtěla 10 proto k němu přiſtaupiti. Y optal ſe gij 4) lew, proč by nechtěla k ňemu wgijti? Odpowědela lifſka: »Proto, že mnoho ſſlepěgij widijm, kteréž k tobě obráceny gfau, a žádných, kteréž by od tebe odcházely«. Tak muž maudrý, hlede na gineych neſſtěſtij, má ſe ſíkody warowati. Nebo k mocným lidem může ſe nižſſij a ſproſtný ſnadno přimijſyti, 5) ale 15 ſſkody a newěry geſt přetěžká wěc mocy ſe wywarowati. 1) Halm č. 246. — Lepař č. 12. — Srv. Nové fab. č. 135. — 2) Das er seiner speis nicht wol bekommen mocht. — 3) Die füchs kamen. — 4) Einen suchs. — 5) Sich in geschefft vermischen. (IV. 13.) Třináctá fabule, o nemocném oílu a o wlku. — Zleym lidem nikdá wěřeno býti nemá. O tom ſlyſs tuto fabuli. Wlk nawſſtijwil woſla w nemocy, a dotýkage ſe těla geho, tázal [69b
121 Tato báſeň napomijná ty, kteřijž domnjwagij ſe, že by na radoſt fſli, a že by w takowém wogfftě ležeti měli, kdež by wíſeho bez nedoſtatku bylo. A čaſto ňekdo domnjwá ſe, že by ke dworu gel, a neb na poſwij- cenij:2) přigda pak zasſe domuow, vhlédá, že od dworu byl odgel, z domu ſwého když byl wygel. 1) Vil der kleinen vögel. — 2) Orig. jen: Zu einem hoff geritten sein. (IV 12.) Dwanactá fabule, o starém lwu a o lifíce.1) Lew, gſa giž ſtár, a ſýly prwnj ani mocy nemage, že ſobě giž honiti nemohl,2) y wymyſlil leſt a bijlil ſe, [69a] yako by nemocen byl. Přicházela pak k ňemu zwijřata ginaa, aby ho yako krále w nemocy nawſſtjwila. Y pogedl lew ta wſſeckna. Priſſedſſi pak liſſka,3) aby také na neg pohle- A - » — — dela w nemocy geho, ſtála před geſkynij, pozdrawugijcy ho, a nechtěla 10 proto k němu přiſtaupiti. Y optal ſe gij 4) lew, proč by nechtěla k ňemu wgijti? Odpowědela lifſka: »Proto, že mnoho ſſlepěgij widijm, kteréž k tobě obráceny gfau, a žádných, kteréž by od tebe odcházely«. Tak muž maudrý, hlede na gineych neſſtěſtij, má ſe ſíkody warowati. Nebo k mocným lidem může ſe nižſſij a ſproſtný ſnadno přimijſyti, 5) ale 15 ſſkody a newěry geſt přetěžká wěc mocy ſe wywarowati. 1) Halm č. 246. — Lepař č. 12. — Srv. Nové fab. č. 135. — 2) Das er seiner speis nicht wol bekommen mocht. — 3) Die füchs kamen. — 4) Einen suchs. — 5) Sich in geschefft vermischen. (IV. 13.) Třináctá fabule, o nemocném oílu a o wlku. — Zleym lidem nikdá wěřeno býti nemá. O tom ſlyſs tuto fabuli. Wlk nawſſtijwil woſla w nemocy, a dotýkage ſe těla geho, tázal [69b
Strana 122
122 ſe, kde by ho bolelo? Odpowědel mu woſel: »Kdežkoli ſe mne dotkneš, tu mne naywijce bolij«. Z toho ſe rozuměti má, že zleym ſe wěřiti nemá, ačkoli přijwětiwě ſe vkážij a pěkné řeči podadij, wſſak proto ged pod ſrdcem magij a ſſko- 5 diti žádagij. (IV. 14.) Ožtrnactá fabule, o gednom welikém kozlu a o třech malých. Pržiházý ſe čaſto, že menſſj nižſſij wětſſij a wyšſſij pomlauwagij. Yakož tato ſabule prawij. Tré kozlat widelo ſtarého kozla vtijkati a baati ſe. Y poſmijwali ſe gemu, že by ſtraffliwý a bázliwý byl. K nijmž ſtarý kozel řekl: »O wy ni- 10 čemnij 1) a nerozumnj, kdybyſite wědeli, proč yá vtijkám a proč ſe bogijm, ne poſmijwali byſíte ſe mně«. Takť ſe čaſto přiházý, že obecný, bláznowý člowěk múdřeglijho w ňe- které wěcy pomlúwá a gemu ſe poſmijwá, geſſto, kdyby gij wyrozuměl, řekl by, že dobře vdelal, a geho by múdroſt zchwálil. 2) 1) O ihr verzweiselten — 2) Wiste er die sach, es bedücht in wolgethon.
122 ſe, kde by ho bolelo? Odpowědel mu woſel: »Kdežkoli ſe mne dotkneš, tu mne naywijce bolij«. Z toho ſe rozuměti má, že zleym ſe wěřiti nemá, ačkoli přijwětiwě ſe vkážij a pěkné řeči podadij, wſſak proto ged pod ſrdcem magij a ſſko- 5 diti žádagij. (IV. 14.) Ožtrnactá fabule, o gednom welikém kozlu a o třech malých. Pržiházý ſe čaſto, že menſſj nižſſij wětſſij a wyšſſij pomlauwagij. Yakož tato ſabule prawij. Tré kozlat widelo ſtarého kozla vtijkati a baati ſe. Y poſmijwali ſe gemu, že by ſtraffliwý a bázliwý byl. K nijmž ſtarý kozel řekl: »O wy ni- 10 čemnij 1) a nerozumnj, kdybyſite wědeli, proč yá vtijkám a proč ſe bogijm, ne poſmijwali byſíte ſe mně«. Takť ſe čaſto přiházý, že obecný, bláznowý člowěk múdřeglijho w ňe- které wěcy pomlúwá a gemu ſe poſmijwá, geſſto, kdyby gij wyrozuměl, řekl by, že dobře vdelal, a geho by múdroſt zchwálil. 2) 1) O ihr verzweiselten — 2) Wiste er die sach, es bedücht in wolgethon.
Strana 123
123 (IV. 15.) Patnactá fabule, o ožlowěku a o lwu. 1) Slowa ſe magij skutkem dokázati. O tom wyprawuge tato fabule. 70a] Cžlowěk a lew hádali ſe ſpolu, kto by z nich ſylňegſſj byl, a pro takowé hádanij hledali dokázanij.2) Y wedl člowěk lwa nad geden hrob, na ktereymž na tabuli namalowáno bylo, kterak cžlowěk lwa přemáhá a zabjgij, a tu mu okázal, yaký by geho vmyl byl. 3) K tomu lew od- powědel: »To geſt od člowěka namalowáno, ale kdybych yá vměl malowati, namalowal bych, kterak lew člowěka zamordowal. A přes to pod ſe mnau 5 . H na plano, kdež obyčeg geſt ſe potkáwati, 4) tu yá tobě práwě toho dokáži«. 5) A když tam přiſſli, vkázal mu lew ſkutečně, že mnohem ſylněgſſij geſt než cžlowěk. A tak zamordowal ho a řekl: »Malowané wyſwědčenij nenij do- 10 ſtatečné k dokázanj prawdy; teď znáſs po ſkutku, že ſylňegſſij ſem nežli ty«. Tato fabule oznamuge, že premowané lži6) ſnadno od prawdy pře- moženy beywagij. 1) Halm č. 63. — Lepař č. 294. — 2) Vmb solche zweyung suchten sie kuntschafft vnd wysung. — 3) Das zeigt er im sein meinung zu wissen. — 4) Auff den freuden plan, da man des sechtens pfleget. — 5) So wil ich dir war vrkund zeigen. — 6) Ge blümbte lügy. (IV. 16.) Sfeftnactá fabule, o bleffe a o welblaudu. 1) Niekterij newážnij a ničemnij, geſſto za nic neſtogj, a2) ſami ſe welebij. Yakož w této fabuli Ezop o tom wyprawuge. Blecha wandrovala přes pole, wlezíli do gednoho tlumoka, kterýž welblaud na ſobě neſl, aby s nijm ſſla, a kdež mijnila, dowandrowala. Y do- mnijwala ſe, že by [70b] tijm lepífij býti měla, že by na takowém zwijřeti gela. Když pak giž byl wečer, a na hoſpodu přigeli, sſkočila blecha doluo 15
123 (IV. 15.) Patnactá fabule, o ožlowěku a o lwu. 1) Slowa ſe magij skutkem dokázati. O tom wyprawuge tato fabule. 70a] Cžlowěk a lew hádali ſe ſpolu, kto by z nich ſylňegſſj byl, a pro takowé hádanij hledali dokázanij.2) Y wedl člowěk lwa nad geden hrob, na ktereymž na tabuli namalowáno bylo, kterak cžlowěk lwa přemáhá a zabjgij, a tu mu okázal, yaký by geho vmyl byl. 3) K tomu lew od- powědel: »To geſt od člowěka namalowáno, ale kdybych yá vměl malowati, namalowal bych, kterak lew člowěka zamordowal. A přes to pod ſe mnau 5 . H na plano, kdež obyčeg geſt ſe potkáwati, 4) tu yá tobě práwě toho dokáži«. 5) A když tam přiſſli, vkázal mu lew ſkutečně, že mnohem ſylněgſſij geſt než cžlowěk. A tak zamordowal ho a řekl: »Malowané wyſwědčenij nenij do- 10 ſtatečné k dokázanj prawdy; teď znáſs po ſkutku, že ſylňegſſij ſem nežli ty«. Tato fabule oznamuge, že premowané lži6) ſnadno od prawdy pře- moženy beywagij. 1) Halm č. 63. — Lepař č. 294. — 2) Vmb solche zweyung suchten sie kuntschafft vnd wysung. — 3) Das zeigt er im sein meinung zu wissen. — 4) Auff den freuden plan, da man des sechtens pfleget. — 5) So wil ich dir war vrkund zeigen. — 6) Ge blümbte lügy. (IV. 16.) Sfeftnactá fabule, o bleffe a o welblaudu. 1) Niekterij newážnij a ničemnij, geſſto za nic neſtogj, a2) ſami ſe welebij. Yakož w této fabuli Ezop o tom wyprawuge. Blecha wandrovala přes pole, wlezíli do gednoho tlumoka, kterýž welblaud na ſobě neſl, aby s nijm ſſla, a kdež mijnila, dowandrowala. Y do- mnijwala ſe, že by [70b] tijm lepífij býti měla, že by na takowém zwijřeti gela. Když pak giž byl wečer, a na hoſpodu přigeli, sſkočila blecha doluo 15
Strana 124
124 s welblauda před nohy geho a řekla: »Zſednu ale doluo,3) abych tě wijce ne obtěžowala«. Y řekl welblaud k bleſſe: »Já dekugi Bohu, že tebau kuſa obtijžen negſem, ani také tijm, žes odeſſla, nic mi lehčegij nenij«. S — = 559 — Tu báſeň ti pamatowati magij, kteřijž wětſſijm a mocňegſſijm ani 5 k vžitku ani ke ſikode negſau, a wſſak proto mnoho o ſobě držij. 1) Halm č. 235. — Lepař č. 229. — 2) Ol. nemá. — 3) Ich wil absteigen. (IV. 17.) Sedmnactá fabule, o mrawency a o kobylce.1) W zeymie mrawenec obilee, kteréhož ſobě w létě naſtrogil a nahro- mázdil, 2) na ſluncy proſuſſowal. 3) Y přiſíla kobylka lačná k niemu, proſecy ho, aby gij pokrmu vdelil a gi při žiwotě zachowal. Y [71a] řekl k ni! T Z mrawenec: »Cos pak w létě delala?« Odpowědela kobylka: »Nebyla ſem 10 prázdna, ale ſem y tam po polijch 4) ſkáčijcy 5) zpijwala ſem«. Y zaſmáw ſe mrawenec tomu, ſchowal obilé ſwé, řka: »Když ſy w létě zpijwala, teda w zýmě tancuog«.
124 s welblauda před nohy geho a řekla: »Zſednu ale doluo,3) abych tě wijce ne obtěžowala«. Y řekl welblaud k bleſſe: »Já dekugi Bohu, že tebau kuſa obtijžen negſem, ani také tijm, žes odeſſla, nic mi lehčegij nenij«. S — = 559 — Tu báſeň ti pamatowati magij, kteřijž wětſſijm a mocňegſſijm ani 5 k vžitku ani ke ſikode negſau, a wſſak proto mnoho o ſobě držij. 1) Halm č. 235. — Lepař č. 229. — 2) Ol. nemá. — 3) Ich wil absteigen. (IV. 17.) Sedmnactá fabule, o mrawency a o kobylce.1) W zeymie mrawenec obilee, kteréhož ſobě w létě naſtrogil a nahro- mázdil, 2) na ſluncy proſuſſowal. 3) Y přiſíla kobylka lačná k niemu, proſecy ho, aby gij pokrmu vdelil a gi při žiwotě zachowal. Y [71a] řekl k ni! T Z mrawenec: »Cos pak w létě delala?« Odpowědela kobylka: »Nebyla ſem 10 prázdna, ale ſem y tam po polijch 4) ſkáčijcy 5) zpijwala ſem«. Y zaſmáw ſe mrawenec tomu, ſchowal obilé ſwé, řka: »Když ſy w létě zpijwala, teda w zýmě tancuog«.
Strana 125
125 Tato báſeň včij léniwee w čas delati, když by ſnad někdy při ne- doſtatku byli, a když by žádného nebylo, kdo by gijm ſpomohl, aby ſe měli k čemu vtécy.6) 1) Halm č. 401. — Lepař č. 234. — Srv. Nové fab. č. 132. — 2) Ol.: »nahro- máždil«. — 3) Orig.: Zoch ausz dem holl an dem lufft zu trucknen. — 4) Orig.: Durch die zeun gesprungen; dle toho zdá se, že jest v českém textě čísti: »po plotijch«. — 5) Ol.: »skáčije«. — 6) Závěrečné věty orig. nemá. (IV. 18.) Oſmnactá fabule, o meči a o pautnijku. Zley cžlowěk, ačkoliwěk zkažen bude, wſſak mnoho lidij prwé zkazý. O tom geſt takowaa báſeň. Pautnijk geden meč naſſel na ceſtě. Y wzeptal ſe ho: »Kdo tě ztratil?« Odpowědel meč: »Mne gediný ztratil, ale yá ſem gich mnoho potratil«. Yako — EI by řekl: »Mnoho lidij geſt mnau zmordowáno, geſtliže yá pak ztracen gſem, tedať ſem toho zaſlaužil«. Wyznamenáwá, že zlij mohau zahlazeni býti, ale prwé mnoho gineych 10 muſegij zahladiti. 1) 1) Orig.: Sie verderbent vor vil andern. (IV. 19.) Dewatenactá fabule, o wráňe a o owcy.1) [71b] O neprawoſti a o zleem, ktereež ſe dege newinným, Ezop báſeň takowú ſložil. Chlipná a nebogatá wrána 2) wſedla owcy na hřbet a nenechala gij. A když to dlauho prowozowala, dij k nj owce: »Kdyby tak pſa ne nechala, 15 yako mne, nemohla by geho ſſtěkánij wytrpěti ani hňewu hauby geho ſnéſti«.
125 Tato báſeň včij léniwee w čas delati, když by ſnad někdy při ne- doſtatku byli, a když by žádného nebylo, kdo by gijm ſpomohl, aby ſe měli k čemu vtécy.6) 1) Halm č. 401. — Lepař č. 234. — Srv. Nové fab. č. 132. — 2) Ol.: »nahro- máždil«. — 3) Orig.: Zoch ausz dem holl an dem lufft zu trucknen. — 4) Orig.: Durch die zeun gesprungen; dle toho zdá se, že jest v českém textě čísti: »po plotijch«. — 5) Ol.: »skáčije«. — 6) Závěrečné věty orig. nemá. (IV. 18.) Oſmnactá fabule, o meči a o pautnijku. Zley cžlowěk, ačkoliwěk zkažen bude, wſſak mnoho lidij prwé zkazý. O tom geſt takowaa báſeň. Pautnijk geden meč naſſel na ceſtě. Y wzeptal ſe ho: »Kdo tě ztratil?« Odpowědel meč: »Mne gediný ztratil, ale yá ſem gich mnoho potratil«. Yako — EI by řekl: »Mnoho lidij geſt mnau zmordowáno, geſtliže yá pak ztracen gſem, tedať ſem toho zaſlaužil«. Wyznamenáwá, že zlij mohau zahlazeni býti, ale prwé mnoho gineych 10 muſegij zahladiti. 1) 1) Orig.: Sie verderbent vor vil andern. (IV. 19.) Dewatenactá fabule, o wráňe a o owcy.1) [71b] O neprawoſti a o zleem, ktereež ſe dege newinným, Ezop báſeň takowú ſložil. Chlipná a nebogatá wrána 2) wſedla owcy na hřbet a nenechala gij. A když to dlauho prowozowala, dij k nj owce: »Kdyby tak pſa ne nechala, 15 yako mne, nemohla by geho ſſtěkánij wytrpěti ani hňewu hauby geho ſnéſti«.
Strana 126
126 V řekla wrána k nj: »Já ſedám na naywyšílijch skalách a na twrdých pa- hrbcých,3) protož wijm, koho mám nenechati, a koho nechati, neb gſem giž wěku ftarého. Proti těm, kteřijž ſe nemſtij, gſem vdatná a ſmělá, 4) vdatným pak ſem přijwětiwá. Tak mne Bůh stwořil«. 5) ☞ — — W ☞ 5 To proti těm, kteřijž nuzneym twrdij gfau, a newinné, kteřijž ſe brániti nemohau, treftcý. 1) Srv. Nové fabule č. 113. — 2) Ein geilende krä. — 2) Gipffeln der berg 4) Bin den vnschuldigen fraisam vnd hert. — 5) Also haben mich die Gött — geschaffen. (IV. 20.) Dwatcátá fabule, o gedli a o třtiňe.1) Kterijž wyſoké myſli gſau a nechtěgij ſe ſweym wyšſſijm poddati,2) takowým ſe ſtáwá yako této gedli, kteráž ſe nechtěla k welikému powětřij ☞ —S A iasy T1 ſehnúti. [72a] Podlé kteréž ſtála třtina a ſhýbala ſe, kolikrátž koli málo 10 wětífij wětr3) byl.4) Y řekla gedle k třtiňe: »Proč neſtogijfs vſtawičně
126 V řekla wrána k nj: »Já ſedám na naywyšílijch skalách a na twrdých pa- hrbcých,3) protož wijm, koho mám nenechati, a koho nechati, neb gſem giž wěku ftarého. Proti těm, kteřijž ſe nemſtij, gſem vdatná a ſmělá, 4) vdatným pak ſem přijwětiwá. Tak mne Bůh stwořil«. 5) ☞ — — W ☞ 5 To proti těm, kteřijž nuzneym twrdij gfau, a newinné, kteřijž ſe brániti nemohau, treftcý. 1) Srv. Nové fabule č. 113. — 2) Ein geilende krä. — 2) Gipffeln der berg 4) Bin den vnschuldigen fraisam vnd hert. — 5) Also haben mich die Gött — geschaffen. (IV. 20.) Dwatcátá fabule, o gedli a o třtiňe.1) Kterijž wyſoké myſli gſau a nechtěgij ſe ſweym wyšſſijm poddati,2) takowým ſe ſtáwá yako této gedli, kteráž ſe nechtěla k welikému powětřij ☞ —S A iasy T1 ſehnúti. [72a] Podlé kteréž ſtála třtina a ſhýbala ſe, kolikrátž koli málo 10 wětífij wětr3) byl.4) Y řekla gedle k třtiňe: »Proč neſtogijfs vſtawičně
Strana 127
127 a ſtále, yako yá stogijm?« Odpowědela třtina: »Proto, že vá tak ſylná a mocná negſem yako gſy ty«. Y řekla gedle: »To nyničky wyznáwáš, 5) že yá ſylňeyffij fem nežli ty«. Potom ſtrhl ſe wětíſij a ſylňeyffij wětr, 6) y wywrátil gedli a z kořene wytrhl gi. A třtina w ſwé wáze, wždy klátě ſe, zuoſtala. 7) Takť ſe ſtáwá wyſokomyſlným, aby ſwrženi gſauce a ponijženi při 5 rowném zuoſtali.8) 1) Srv. Nové fabule č. 141. — 2) Neigen vnd demütigen. — 3) Ol.: »wijtr«. — 4) So offt der windt wäet, wa er her kam. — 5) Also bekennest du, das .. — 6) = s) — 7) Orig. jen: (der wind) liesz das ror beleiben ston. — 8) Orig : Also beschicht den vbermütigen, das sie nider werden geworffen vnd die demütigen vffrecht belybent. Konec Báſnij Ezopowých.
127 a ſtále, yako yá stogijm?« Odpowědela třtina: »Proto, že vá tak ſylná a mocná negſem yako gſy ty«. Y řekla gedle: »To nyničky wyznáwáš, 5) že yá ſylňeyffij fem nežli ty«. Potom ſtrhl ſe wětíſij a ſylňeyffij wětr, 6) y wywrátil gedli a z kořene wytrhl gi. A třtina w ſwé wáze, wždy klátě ſe, zuoſtala. 7) Takť ſe ſtáwá wyſokomyſlným, aby ſwrženi gſauce a ponijženi při 5 rowném zuoſtali.8) 1) Srv. Nové fabule č. 141. — 2) Neigen vnd demütigen. — 3) Ol.: »wijtr«. — 4) So offt der windt wäet, wa er her kam. — 5) Also bekennest du, das .. — 6) = s) — 7) Orig. jen: (der wind) liesz das ror beleiben ston. — 8) Orig : Also beschicht den vbermütigen, das sie nider werden geworffen vnd die demütigen vffrecht belybent. Konec Báſnij Ezopowých.
Strana 128
Strana 129
III STARE FABULE.
III STARE FABULE.
Strana 130
Strana 131
Počijnagij ſe Staré Fabule, kteréž také Ezopowi připiſugj Fabule prwnij, o lifíce, o mezku a o wlku. Swémyſlných lidij geſt mnoho, kteřijž chlubnij gſau a welmi wyſoce o ſobě ſmýſſlegij; a w té peyſſe porozumijwagj, že mnohého, což ſe gim zdá, že by vměli, ne vměgij, 1) chtěgijce prwé miſtři býti, nežli včedlnijcy byli. Protož čaſto ſe gim odpowěd dáwá, kteráž gegijch otázkám ne welmi přijgemná beywá.2) Yakož z této fabule ſe muože wyrozuměti. 72b] Mezek, když ſe na lauce páſl při gednom leſe, přiſíla k ňemu liſſka, tažijcy ſe ho 3): »Kdo gſy ty?« Odpowědel mezek: »Já gſem nuzné, 5 — = — Wa = — 2 — — - — VZu nerozumné zwijře.« Ržekla wyſoké myſli lifſka: »Já ſe na to ne ptám, powěž4) mi, kdo geſt 5) twůg otec?« Odpowědel mezek: »Kůň geſt můg praded.« Ržekla liſſka: »Já ſe také na to ne ptám, powěž 4) mi, kterakť řijkagij?« Mezek řekl: 10 »Já ſwého gména newijm, nebo ſem byl malým hřijbátkem, když otec můg vmřel. Ale proto, aby na gméno mé ne zapomňeli, dal mi otec gméno mé napſati na mé zadnij6) noze, tu ſobě muožeſs přečijſti, geſtli že ſy žádoſtiwa gméno mé wědeti.« Ale lifíka porozuměla líti mezkowě, y nechtěla ſe o to pokuſyti, toliko ſſla do leſa k wlku, na kteréhož hned obzwláfſtně ſe hně- 15 wala, a nalezſſi ho lačného pod stromem ležeti, takto gey treſtala. »O blázne, o trlenče,7) o neſmylný, pročež tu tak s lačným žiwotem ležijſs? Wſtana, 9*
Počijnagij ſe Staré Fabule, kteréž také Ezopowi připiſugj Fabule prwnij, o lifíce, o mezku a o wlku. Swémyſlných lidij geſt mnoho, kteřijž chlubnij gſau a welmi wyſoce o ſobě ſmýſſlegij; a w té peyſſe porozumijwagj, že mnohého, což ſe gim zdá, že by vměli, ne vměgij, 1) chtěgijce prwé miſtři býti, nežli včedlnijcy byli. Protož čaſto ſe gim odpowěd dáwá, kteráž gegijch otázkám ne welmi přijgemná beywá.2) Yakož z této fabule ſe muože wyrozuměti. 72b] Mezek, když ſe na lauce páſl při gednom leſe, přiſíla k ňemu liſſka, tažijcy ſe ho 3): »Kdo gſy ty?« Odpowědel mezek: »Já gſem nuzné, 5 — = — Wa = — 2 — — - — VZu nerozumné zwijře.« Ržekla wyſoké myſli lifſka: »Já ſe na to ne ptám, powěž4) mi, kdo geſt 5) twůg otec?« Odpowědel mezek: »Kůň geſt můg praded.« Ržekla liſſka: »Já ſe také na to ne ptám, powěž 4) mi, kterakť řijkagij?« Mezek řekl: 10 »Já ſwého gména newijm, nebo ſem byl malým hřijbátkem, když otec můg vmřel. Ale proto, aby na gméno mé ne zapomňeli, dal mi otec gméno mé napſati na mé zadnij6) noze, tu ſobě muožeſs přečijſti, geſtli že ſy žádoſtiwa gméno mé wědeti.« Ale lifíka porozuměla líti mezkowě, y nechtěla ſe o to pokuſyti, toliko ſſla do leſa k wlku, na kteréhož hned obzwláfſtně ſe hně- 15 wala, a nalezſſi ho lačného pod stromem ležeti, takto gey treſtala. »O blázne, o trlenče,7) o neſmylný, pročež tu tak s lačným žiwotem ležijſs? Wſtana, 9*
Strana 132
132 gdi tam na onu lauku ted' nedaleko od nás, a nagdeš wychowanu, wyſoko- myſlnú potworu a beſtij,8) tu zabij a nagijš ſe gj do ſytoſti.« Wlk, přiſſed na lauku k mezkowi, řekl k ňemu: »Kdo ſy ty?« Odpowědel mezek: »Gſem nerozumné, hlaupé zwijře.« Y řekl wlk: »Na to vá ſe ne ptám, powěz mi, kdo geſt9) twůg otec?« Odpowědel mezek: »Kuoň geft můg praded.« Ržekl wlk: »Na to yá ſe také ne ptám, ale powěz mi, yakeym tě gménem gme- nugij?« Odpowěděl mezek: »Já ne wijm, neb ſem maleym hřijbátkem byl, když otec [73a] můg vmřel, wſſak proto, aby gméno mé w zapomenutij ne přiſſlo, kázal mi ge napſati na mé lewé zadnij noze, teď ſobě můžefs přečijſti, geſtli že ſy gméno mé wědeti žádoſtiw«. Neſmyſlney wlk ne poroz- uměl lſti mezkowě, y ſſed k geho zadnij noze, počal gi s pilnoſtij wyčiſſtio- wati a gména, kde by napſáno bylo, hledati. Y vdeřil mezek wlka vproſtřed čela, až mu oči wylezly, a mozk mu wideti bylo. 10) Liſſka, zkrywſſi ſe za gednijm křem 11) ſtála a wlku ſe poſmijwala, poſkakugijc a přednijma nohama 15 w hromadu yako tleſkagijc, 12) a řijkala: »O blázne, o neſmylný, o nemaudrý, wěru to prawý ortel a ſprawedliwý vſudek na tebe přiſſel, že gſy zbit, nebs chtěl čijíti a literáms ſe ne včil.« Takť obyčegně bláznowij lidé treſtáni býwagij, kterijž včenegſſij chtěgij býti nežli ſau. 5 10 1) Orig.: In stoltzem sinn erfaren wöllen, das in zu wissen nicht not ist. — 2) Die irer fragen nicht genung thut. — 3) Vnd fraget es hochmütiglich. — 4) Ol: »powčz«. 5) Wer was. — 6) In meinen hinderen lincken füsz. — 7) O du thor. — *) Ein grosz — fäist vbermütige bestien. — 9) Ist gewesen. — 1°) Das ihm die augen vnd das hirn auff die erden fielen. — 11) Stund verborgen hinder einem pfrymmen stock (lat. genista). — 1°) Schlug sein hend vor freuden zusammen. Fabule druhá, o kancy, o beránku a o wlku. Geſt mnoho těch lidj, kteřijž na proſtřednij poctiwoſti doſti mijti ne- chtěgij, ale žádoſtiwij ſau té, kteráž ſe wyšffjm dege, a aby ſobě rowným rozkazowali. O tom ſlyſs takowú báſeň a nebo fabuli. Mladey kanec přebeywal mezy welikým stádem swinij. Ten ſe přilifſně hrdoſtij ſwau nadeymal a hněwal ſe, že by knijžetem a pánem nad gineymi 25 swiněmi [73b] nebyl. Y zapáliw ſe ſám w ſobě, chrochtal a ſekal wſſudy okolo ſebe, čehož mohl dogijti, 1) a wždy ſobě zuby brauſyl, domnjwage ſe, že by tudy na swině ſtrach vwedl, aby ſe ho bály. Wida pak, že ſe ho báti nechtěgij, hněwage ſe, řekl: »Nenij vžitečné, abych vá zde bydleti měl, žádney rozkázanij mého činiti ne chce, žádney ſe hňewu mého ne waruge, 30 žádný ſobě meych pohrůžek nic newážij, protož nechcy vá déle zde by- dleti.« Y wſtaw, fſel odtud a přiſſel do stáda beránkuow, mezy kterýmiž zaſtawiw ſe, gimi ſem y tam okolo ſebe házel a wdy ge kauſal, ſlině ſe a zuby w hromadu brauſe, gimi ſylňe klapal. 2) Widauce to beránkowé, welmi ſe ho báli a ſtrachem před nijm vtijkali a ſem y tam prchali. Tu 20
132 gdi tam na onu lauku ted' nedaleko od nás, a nagdeš wychowanu, wyſoko- myſlnú potworu a beſtij,8) tu zabij a nagijš ſe gj do ſytoſti.« Wlk, přiſſed na lauku k mezkowi, řekl k ňemu: »Kdo ſy ty?« Odpowědel mezek: »Gſem nerozumné, hlaupé zwijře.« Y řekl wlk: »Na to vá ſe ne ptám, powěz mi, kdo geſt9) twůg otec?« Odpowědel mezek: »Kuoň geft můg praded.« Ržekl wlk: »Na to yá ſe také ne ptám, ale powěz mi, yakeym tě gménem gme- nugij?« Odpowěděl mezek: »Já ne wijm, neb ſem maleym hřijbátkem byl, když otec [73a] můg vmřel, wſſak proto, aby gméno mé w zapomenutij ne přiſſlo, kázal mi ge napſati na mé lewé zadnij noze, teď ſobě můžefs přečijſti, geſtli že ſy gméno mé wědeti žádoſtiw«. Neſmyſlney wlk ne poroz- uměl lſti mezkowě, y ſſed k geho zadnij noze, počal gi s pilnoſtij wyčiſſtio- wati a gména, kde by napſáno bylo, hledati. Y vdeřil mezek wlka vproſtřed čela, až mu oči wylezly, a mozk mu wideti bylo. 10) Liſſka, zkrywſſi ſe za gednijm křem 11) ſtála a wlku ſe poſmijwala, poſkakugijc a přednijma nohama 15 w hromadu yako tleſkagijc, 12) a řijkala: »O blázne, o neſmylný, o nemaudrý, wěru to prawý ortel a ſprawedliwý vſudek na tebe přiſſel, že gſy zbit, nebs chtěl čijíti a literáms ſe ne včil.« Takť obyčegně bláznowij lidé treſtáni býwagij, kterijž včenegſſij chtěgij býti nežli ſau. 5 10 1) Orig.: In stoltzem sinn erfaren wöllen, das in zu wissen nicht not ist. — 2) Die irer fragen nicht genung thut. — 3) Vnd fraget es hochmütiglich. — 4) Ol: »powčz«. 5) Wer was. — 6) In meinen hinderen lincken füsz. — 7) O du thor. — *) Ein grosz — fäist vbermütige bestien. — 9) Ist gewesen. — 1°) Das ihm die augen vnd das hirn auff die erden fielen. — 11) Stund verborgen hinder einem pfrymmen stock (lat. genista). — 1°) Schlug sein hend vor freuden zusammen. Fabule druhá, o kancy, o beránku a o wlku. Geſt mnoho těch lidj, kteřijž na proſtřednij poctiwoſti doſti mijti ne- chtěgij, ale žádoſtiwij ſau té, kteráž ſe wyšffjm dege, a aby ſobě rowným rozkazowali. O tom ſlyſs takowú báſeň a nebo fabuli. Mladey kanec přebeywal mezy welikým stádem swinij. Ten ſe přilifſně hrdoſtij ſwau nadeymal a hněwal ſe, že by knijžetem a pánem nad gineymi 25 swiněmi [73b] nebyl. Y zapáliw ſe ſám w ſobě, chrochtal a ſekal wſſudy okolo ſebe, čehož mohl dogijti, 1) a wždy ſobě zuby brauſyl, domnjwage ſe, že by tudy na swině ſtrach vwedl, aby ſe ho bály. Wida pak, že ſe ho báti nechtěgij, hněwage ſe, řekl: »Nenij vžitečné, abych vá zde bydleti měl, žádney rozkázanij mého činiti ne chce, žádney ſe hňewu mého ne waruge, 30 žádný ſobě meych pohrůžek nic newážij, protož nechcy vá déle zde by- dleti.« Y wſtaw, fſel odtud a přiſſel do stáda beránkuow, mezy kterýmiž zaſtawiw ſe, gimi ſem y tam okolo ſebe házel a wdy ge kauſal, ſlině ſe a zuby w hromadu brauſe, gimi ſylňe klapal. 2) Widauce to beránkowé, welmi ſe ho báli a ſtrachem před nijm vtijkali a ſem y tam prchali. Tu 20
Strana 133
133 kanec wyſokomyflně stoge, řekl: »Tuto býti mňe geſt wěc ſlufſná, nebo y po- ctiwoſt mi ſe dege y fluſſná bázeň, před hňewem mým wſſickni vtijkagij, pohruožek mých obecňe ſe bogij, zdeť mne budau gináče milowati a gi- náče ſobě wážiti.« Když pak ňekoliko dnij tak ſobě počijnal, ged- noho čaſu přiſſel welmi lačney wlk, aby ſobě ňekterého z těch beránkůw pochytil a ſňedl. Oni, widauce ho z daleka, kam wědeli, tam vtijkali, a ňe- kteřij ſe do rozſedlin ſkalnijch ſchowáwali. 3) Kanec, domnijwage ſe, že mu beránkowee pomohau, nechtěl vtijkati, ale zaſtawiw ſe, proti ňemu ſtál. Kteréhož když wlk wzal, neſl gey do leſa, aby ho ſežral. Neſa gey pak, 5 — I 72 P —777 přiſſel s nijm nechtě 4) mezy ty swině, mezy kterýmiž prwé kanec byl, a od 10 kterýchž ſwémyflňe byl odběhl. Poznaw pak ge kanec, zkřikl ſylným hlaſem, žádage pomocy od nich. Y hned swiňe, yakž ho poznaly, pogednau ſe gedno- myſlňe zdwihly a wlku ho odgaly. Ačkoli těžce zbitého a welmi zraňeného,5) wſſak ho proto od wlka wyſwobodily. Potom kanec, ſtoge mezy nijmi, s we- likau boleſtij y hanbau řekl: »Obecné přijſlowij geſt: W neſtálém, nebez- 15 pečném a pomijgegijcým žiwotě wždycky ſe máſs při ſweych držeti. Kdybych yá ſe byl od ſweych ne trhal, [74a] bylo by mne toto nepotkalo.« Takť ſe ſtáwá mnohým lidem, kterijž ſe hrde a pyſſně nad ſwůg ſtaw wynáſſegij, že ge mnoho zlého čaſtokrát potkáwá. 1) Orig. jen: Ward vmb sich hauwen. — 2) Warff sie vngestümmigklich ausz mit vmb sich hawen, schaumen vnd die zene zu wetzen. — 3) Flohen alle hinder die schroffen der berg. 6) Kam er vngeuerlich. — 5) Erlösten ihren hart geschlagnen vnd auff den todt verwundten bruder. Fabule třetij, o lifíce a o kohautu. Geſt mnoho lidj, geſſto ſe řečij ſwých ne obáwagij a čaſto propowědij, 20 geſſto gim potom toho lijto býwá, když toho ſſkodu magij. O tom geſt tato báſeň. Lifſka, glucy lačná, fíla do wſy, a když nalezla kohúta, řekla k ňemu: »Pane kohúte, můg pán, otec twůg, welmi čiſtý hlas měl. Já ſem pak proto
133 kanec wyſokomyflně stoge, řekl: »Tuto býti mňe geſt wěc ſlufſná, nebo y po- ctiwoſt mi ſe dege y fluſſná bázeň, před hňewem mým wſſickni vtijkagij, pohruožek mých obecňe ſe bogij, zdeť mne budau gináče milowati a gi- náče ſobě wážiti.« Když pak ňekoliko dnij tak ſobě počijnal, ged- noho čaſu přiſſel welmi lačney wlk, aby ſobě ňekterého z těch beránkůw pochytil a ſňedl. Oni, widauce ho z daleka, kam wědeli, tam vtijkali, a ňe- kteřij ſe do rozſedlin ſkalnijch ſchowáwali. 3) Kanec, domnijwage ſe, že mu beránkowee pomohau, nechtěl vtijkati, ale zaſtawiw ſe, proti ňemu ſtál. Kteréhož když wlk wzal, neſl gey do leſa, aby ho ſežral. Neſa gey pak, 5 — I 72 P —777 přiſſel s nijm nechtě 4) mezy ty swině, mezy kterýmiž prwé kanec byl, a od 10 kterýchž ſwémyflňe byl odběhl. Poznaw pak ge kanec, zkřikl ſylným hlaſem, žádage pomocy od nich. Y hned swiňe, yakž ho poznaly, pogednau ſe gedno- myſlňe zdwihly a wlku ho odgaly. Ačkoli těžce zbitého a welmi zraňeného,5) wſſak ho proto od wlka wyſwobodily. Potom kanec, ſtoge mezy nijmi, s we- likau boleſtij y hanbau řekl: »Obecné přijſlowij geſt: W neſtálém, nebez- 15 pečném a pomijgegijcým žiwotě wždycky ſe máſs při ſweych držeti. Kdybych yá ſe byl od ſweych ne trhal, [74a] bylo by mne toto nepotkalo.« Takť ſe ſtáwá mnohým lidem, kterijž ſe hrde a pyſſně nad ſwůg ſtaw wynáſſegij, že ge mnoho zlého čaſtokrát potkáwá. 1) Orig. jen: Ward vmb sich hauwen. — 2) Warff sie vngestümmigklich ausz mit vmb sich hawen, schaumen vnd die zene zu wetzen. — 3) Flohen alle hinder die schroffen der berg. 6) Kam er vngeuerlich. — 5) Erlösten ihren hart geschlagnen vnd auff den todt verwundten bruder. Fabule třetij, o lifíce a o kohautu. Geſt mnoho lidj, geſſto ſe řečij ſwých ne obáwagij a čaſto propowědij, 20 geſſto gim potom toho lijto býwá, když toho ſſkodu magij. O tom geſt tato báſeň. Lifſka, glucy lačná, fíla do wſy, a když nalezla kohúta, řekla k ňemu: »Pane kohúte, můg pán, otec twůg, welmi čiſtý hlas měl. Já ſem pak proto
Strana 134
134 5 přiſſla, abych také twůg hlas ſlyſſela. Protož proſým tebe, zazpijway mi hlaſytě, gediné abych poſlechla, ty-li pěkněgffij a liběgífij hlas máš čili otec twůg měl.« K té řeči kohaut, zatřepetaw křijdly a zawřew oči, počal hla- ſytě kokrhati. Pochytiwſli ho liſſka, 1) do leſa ho neſla. Zwědewſſe to ſe- dlácy, běželi za nijm a křičeli: »Lifíka nám preč neſe kohúta.« Slyfſe to kohaut, řekl k liſſce: »Slyſſijſſ-li, panij liſſko, co ti chlapi sedlácy 2) prawij? Rcy k nijm, že kohauta ſwého neſeš a ne gegijch.« Y puſtila liſſka kohauta AA Y —Y VYINTN NA )IR)D)HIYY x g h ☞ 10 z tlamy a řekla k sedlákům: »Já neſu ſwého kohauta a ne waſſeho.« W tom vletěl kohauth na dřewo a řekl: »Lžeš ty to, pani lifíko, lžeš, vá ſem sedlíký a ne twůg.« [74b] Y vdeřila ſe ſama lifíka w haubu,3) řkucy: »Zrádná vſta,4) co ráda mnoho žwete a nevžitečňe mluwijte, kdybyfſte nynij byla nemluwila, byla byſíte vhoňenau kořiſt zachowala.« Takť ſe mnoheym lidem ſtáwá, kteřijžto ſwým žwánijm a pliſkánijm" mnohokrát k hanbě y k ſſkode přicházegij. 1) In dem sprang der suchs vff vnd fieng in. — 2) Was die groben bawren sagen. 3) Ol: »w húbu« — Der fuchs schlug sich selber mit seinen henden vmb das maul. — 4) O du bösz maul. — 5) Durch ir geschwetz. Fabule cžtwrtá, o draku a o sedláku.1) 20 Giž geft obyčeg na ſwětě, že ſe lidé zlým za dobré odplacugij a těm ſſkodij, kteřijž 2) gijm dobře včinili. O tom geſt tato báſeň. Drak geden přebeywal w tekuté wode. Gednoho pak čaſu, když woda náramně ſe rozlila a zroſtla, daleko s ſebau draka wen wyneſla. Potom, když wody zasſe vbeywalo,3) zuſtawila draka na ſuchém ſſkřemenij, tak že nikám 4) gijti nemohl. Když pak on tu ležel, gda tudy sedlák s woſlem, řekl k ňemu: »O draku, kterakž ty tu ležijís?« Odpowědel drak: »Když wody přibýwalo, wždycky ſem za nij ſſel, a potom pogednau gij vbylo, y zuoſtawila mne na ſuſſe, tak že ſem zaſe k wode prigijti nemohl; chceſſ-li ty mne pak na ſwého wolla wzýti 5) a domuow mne doneſti, budeſs ode 15
134 5 přiſſla, abych také twůg hlas ſlyſſela. Protož proſým tebe, zazpijway mi hlaſytě, gediné abych poſlechla, ty-li pěkněgffij a liběgífij hlas máš čili otec twůg měl.« K té řeči kohaut, zatřepetaw křijdly a zawřew oči, počal hla- ſytě kokrhati. Pochytiwſli ho liſſka, 1) do leſa ho neſla. Zwědewſſe to ſe- dlácy, běželi za nijm a křičeli: »Lifíka nám preč neſe kohúta.« Slyfſe to kohaut, řekl k liſſce: »Slyſſijſſ-li, panij liſſko, co ti chlapi sedlácy 2) prawij? Rcy k nijm, že kohauta ſwého neſeš a ne gegijch.« Y puſtila liſſka kohauta AA Y —Y VYINTN NA )IR)D)HIYY x g h ☞ 10 z tlamy a řekla k sedlákům: »Já neſu ſwého kohauta a ne waſſeho.« W tom vletěl kohauth na dřewo a řekl: »Lžeš ty to, pani lifíko, lžeš, vá ſem sedlíký a ne twůg.« [74b] Y vdeřila ſe ſama lifíka w haubu,3) řkucy: »Zrádná vſta,4) co ráda mnoho žwete a nevžitečňe mluwijte, kdybyfſte nynij byla nemluwila, byla byſíte vhoňenau kořiſt zachowala.« Takť ſe mnoheym lidem ſtáwá, kteřijžto ſwým žwánijm a pliſkánijm" mnohokrát k hanbě y k ſſkode přicházegij. 1) In dem sprang der suchs vff vnd fieng in. — 2) Was die groben bawren sagen. 3) Ol: »w húbu« — Der fuchs schlug sich selber mit seinen henden vmb das maul. — 4) O du bösz maul. — 5) Durch ir geschwetz. Fabule cžtwrtá, o draku a o sedláku.1) 20 Giž geft obyčeg na ſwětě, že ſe lidé zlým za dobré odplacugij a těm ſſkodij, kteřijž 2) gijm dobře včinili. O tom geſt tato báſeň. Drak geden přebeywal w tekuté wode. Gednoho pak čaſu, když woda náramně ſe rozlila a zroſtla, daleko s ſebau draka wen wyneſla. Potom, když wody zasſe vbeywalo,3) zuſtawila draka na ſuchém ſſkřemenij, tak že nikám 4) gijti nemohl. Když pak on tu ležel, gda tudy sedlák s woſlem, řekl k ňemu: »O draku, kterakž ty tu ležijís?« Odpowědel drak: »Když wody přibýwalo, wždycky ſem za nij ſſel, a potom pogednau gij vbylo, y zuoſtawila mne na ſuſſe, tak že ſem zaſe k wode prigijti nemohl; chceſſ-li ty mne pak na ſwého wolla wzýti 5) a domuow mne doneſti, budeſs ode 15
Strana 135
135 mne množſtwijm zlatta a ſtřijbra obdařen.« Sedlák ten, ilitowaw ſe nad nijm, ſwázal draka, a wložiw gey na woſla, doneſl ho domuo. A když ho giž doluo ſložil a zasſe gey roz[75a wázal, chtěl, aby mu mzdu geho, zlatto a ſtřijbro dal a giné dary, kteréž mu přiřekl. Y řekl k ňemu drak: »Ziádáls ode mne záplaty za to, že ſy mne ſwázal?« Sedlák řekl: »Y wſſaks mne za to proſyl.« Drak zasſe řekl: »Chceſſ-li, mijſto záplaty yáť tebe ſnijm, nebť mi ſe chce welmi gijſti.« Odpowědel sedlák: »Tehda mi ſe chceſs zleym za dobré odplatiti?« A y hned ſe tu kdes liſſka wzala, a ſlyſſecy gich obau ruoznicy, řekla k nijm: »Bratřij, woč ſe ſpolu wadijte?« Hned od- powědel zaſe drak: »Sedlák tento tuze mne ſwázaw, ſem mne přiwezl.« 10 K tomu sedlák odpowědel: »Poſlechniž mne, milá panij lifſko! 6) Drak tento s tekutau wodau, když gij přibeywalo, zaplynul 7) a potom na ſuchém ſíkřemenij zůstal. Když ſem pak yá mimo něg gel, proſyl mne, abych, ſwáže gey, na woſla wložil a domuo doneíl. Za to mi přiřekl zlatta a ſtřijbra doſti dáti y ginými dary mne obdarowati, nynij pak chce mne ſnijſti.« 15 5 gaae A 7 Y řekla liſſka: »Bláznowěs vdelal, že ſy ho ſwázal. Protož okažiž mi, yaks gey byl ſwázal, potom yá wás o to rozeznám.« 8) Sedlák počal draka wá- zati; y wzeptala ſe liſſka draka, řkucy: »Tak-li tebe tuze ten sedlák ſwázal?« Odpowěděl drak: »Ne toliko tak tuze, ale ſtokrát tauže.« Sedlák ten byl ſylný, y ſwázal draka ze wſſij ſýly ſwé. Y řekla liſſka k draku: »Tak-li giž 20 tuze tebe ſwázal?« Odpowědel drak: »Tak, pani liſſko, neb ſnad geſítě tauže.« 9) Y řekla lifſka k sedláku: »Zatáhniž ty vzly 10) dobře, nebo kdož ſylně ſwazuge, mnohem fylňegij rozwáže, 11) a wlože ho na woſla, doneſyž gey zaſe na to mijſto, kdes ho wzal, a nech ho tak ſwázaného, yakž nynij geſt.« 12) Y zachowal ſe sedlák podlé weyřku 13) liſſtijho 14) a tam gey zasſe 25 doneſl. Takť ſe ſtáwá lidem, kteřijž zle platij těm, gijmž15) dobře činili. Nebo obyčegňe žádný gim (podlé ſprawedliwého weyřku a ortele) ſe ne odplatij ani ne včinij než tak, yakž ſobě zaſlaužij. 1) Srv. Staročeská Gesta Romanorum, vyd. J. V. Novák, str. 127. č. XC. — 2) Ol. přidává: »gſau«. — 3) Füret es den drachen mit ilim so lang, bis das wasser ab nam,
135 mne množſtwijm zlatta a ſtřijbra obdařen.« Sedlák ten, ilitowaw ſe nad nijm, ſwázal draka, a wložiw gey na woſla, doneſl ho domuo. A když ho giž doluo ſložil a zasſe gey roz[75a wázal, chtěl, aby mu mzdu geho, zlatto a ſtřijbro dal a giné dary, kteréž mu přiřekl. Y řekl k ňemu drak: »Ziádáls ode mne záplaty za to, že ſy mne ſwázal?« Sedlák řekl: »Y wſſaks mne za to proſyl.« Drak zasſe řekl: »Chceſſ-li, mijſto záplaty yáť tebe ſnijm, nebť mi ſe chce welmi gijſti.« Odpowědel sedlák: »Tehda mi ſe chceſs zleym za dobré odplatiti?« A y hned ſe tu kdes liſſka wzala, a ſlyſſecy gich obau ruoznicy, řekla k nijm: »Bratřij, woč ſe ſpolu wadijte?« Hned od- powědel zaſe drak: »Sedlák tento tuze mne ſwázaw, ſem mne přiwezl.« 10 K tomu sedlák odpowědel: »Poſlechniž mne, milá panij lifſko! 6) Drak tento s tekutau wodau, když gij přibeywalo, zaplynul 7) a potom na ſuchém ſíkřemenij zůstal. Když ſem pak yá mimo něg gel, proſyl mne, abych, ſwáže gey, na woſla wložil a domuo doneíl. Za to mi přiřekl zlatta a ſtřijbra doſti dáti y ginými dary mne obdarowati, nynij pak chce mne ſnijſti.« 15 5 gaae A 7 Y řekla liſſka: »Bláznowěs vdelal, že ſy ho ſwázal. Protož okažiž mi, yaks gey byl ſwázal, potom yá wás o to rozeznám.« 8) Sedlák počal draka wá- zati; y wzeptala ſe liſſka draka, řkucy: »Tak-li tebe tuze ten sedlák ſwázal?« Odpowěděl drak: »Ne toliko tak tuze, ale ſtokrát tauže.« Sedlák ten byl ſylný, y ſwázal draka ze wſſij ſýly ſwé. Y řekla liſſka k draku: »Tak-li giž 20 tuze tebe ſwázal?« Odpowědel drak: »Tak, pani liſſko, neb ſnad geſítě tauže.« 9) Y řekla lifſka k sedláku: »Zatáhniž ty vzly 10) dobře, nebo kdož ſylně ſwazuge, mnohem fylňegij rozwáže, 11) a wlože ho na woſla, doneſyž gey zaſe na to mijſto, kdes ho wzal, a nech ho tak ſwázaného, yakž nynij geſt.« 12) Y zachowal ſe sedlák podlé weyřku 13) liſſtijho 14) a tam gey zasſe 25 doneſl. Takť ſe ſtáwá lidem, kteřijž zle platij těm, gijmž15) dobře činili. Nebo obyčegňe žádný gim (podlé ſprawedliwého weyřku a ortele) ſe ne odplatij ani ne včinij než tak, yakž ſobě zaſlaužij. 1) Srv. Staročeská Gesta Romanorum, vyd. J. V. Novák, str. 127. č. XC. — 2) Ol. přidává: »gſau«. — 3) Füret es den drachen mit ilim so lang, bis das wasser ab nam,
Strana 136
136 vnd do es ser het abgenomen vnd verloffen was. — 4) Ol.: »nikam«. — 5) Orig.: Wil tu mich aber binden vnd. — 6) Hör mich, lieber fuchs. — 7) Ist in einem wachsenden waffer verflossen. — 8) So wil ich fürbas vrteilen zwüschen euch beiden. — ") Orig. jen: Er hat mich wol so hart gebunden. — 10) Verknüpff die band. — 11) Der musz dester stercker wider auffbinden. — 12) Orig. dodává: So mag er dich nit fressen. — 13) Wie der fuchs het geurteilt. — 14) Ol.: »lifftčijho«. — 15) Die inen. [75b] Fabule pátá, o lifíce a o kočce. 5 Lidé mnozý ſe chlubj wtipem a welikú múdroftj1) a giným ſe po- ſmijwagj y žerty z nijch magij. O tom ſlyſs tuto báſeň. Liſſka, potkawſſi ſe s kočkau na ceſtě, počala s nij mluwiti a gij po- zdrawowati, řkucy: »Zdař Bůh, feftra, zdař Bůh.«2) Odpowědela kočka: »By zdráwa byla«. 3) Liſſka ſe gij optala: »Co vmijſs?« Odpowědela kočka! »Vměnj žádného ne vmijm, toliko maličko vmijm ſkákati.« Y řekla liftka: »Pod mau duſſij 4) prawijm tobě, že dlauho žijwa ne budeſs; yak rozumijm, Mní Iu negſy ke wſſem wěcem maudrá a opatrná. 5)« Odpowědela kočka: »Podlé řeči twé muſý tak býti, pani lifíko. 6) Ale medle, pani, proſým tebe, powěz 10 mi, kolikero vměnij vmijís?« Odpowěděla liffka a řekla: »Já vmijm k fa- mému ſtu vměnij, ne proſtřednijch, ale wýborných, že gedno každé z nich můž mne zachowati 7) a z nebezpečenstwij wyſwoboditi. K tomu řekla kočka: »Teda 8) mufýfs mnohem déle žiwa býti,") poňewadž tak maudrá gſy.« A když tak ſpolu rozmlauwaly, řekla kočka k liſſce: »Seſtra, yá widijm 15 hýn gednoho ſem geti, a s nijm běžij dwa rychlij chrté, kteřijž wdycky náffi nepřátelé ſau.« Y řekla lifſka: »Ne wijſs, co prawijſs, yakž ſy žiwa, wždyckys blázniwá a ſtraſſliwá; protož, což nynij prawijš, by pak y prawda [76a] byla, nemáme ſe proto čeho ſtrachowati.« A když ſe přiblijžili gijzdnij a tu kočku y ſ lifſkau vhlédali, počali náhle a vkrutně na ně fſtwáti. 10) Wida pak 20 liffka pſy, řekla k kočce: »Vtijkayme.« Odpowěděla kočka: »Nenij potřebij.« Lifíka řekla: »Giſtě bude potřebij, yakž yá rozumijm«. Kočka řekla: »Muožeť býti, že bude potřebij, protož geden každý hleď ſám ſebe.« Y počaly wobě vtijkati. Kočka pak vhlédawſli geden wyſoký ſtrom, na neg wſkočila a tak
136 vnd do es ser het abgenomen vnd verloffen was. — 4) Ol.: »nikam«. — 5) Orig.: Wil tu mich aber binden vnd. — 6) Hör mich, lieber fuchs. — 7) Ist in einem wachsenden waffer verflossen. — 8) So wil ich fürbas vrteilen zwüschen euch beiden. — ") Orig. jen: Er hat mich wol so hart gebunden. — 10) Verknüpff die band. — 11) Der musz dester stercker wider auffbinden. — 12) Orig. dodává: So mag er dich nit fressen. — 13) Wie der fuchs het geurteilt. — 14) Ol.: »lifftčijho«. — 15) Die inen. [75b] Fabule pátá, o lifíce a o kočce. 5 Lidé mnozý ſe chlubj wtipem a welikú múdroftj1) a giným ſe po- ſmijwagj y žerty z nijch magij. O tom ſlyſs tuto báſeň. Liſſka, potkawſſi ſe s kočkau na ceſtě, počala s nij mluwiti a gij po- zdrawowati, řkucy: »Zdař Bůh, feftra, zdař Bůh.«2) Odpowědela kočka: »By zdráwa byla«. 3) Liſſka ſe gij optala: »Co vmijſs?« Odpowědela kočka! »Vměnj žádného ne vmijm, toliko maličko vmijm ſkákati.« Y řekla liftka: »Pod mau duſſij 4) prawijm tobě, že dlauho žijwa ne budeſs; yak rozumijm, Mní Iu negſy ke wſſem wěcem maudrá a opatrná. 5)« Odpowědela kočka: »Podlé řeči twé muſý tak býti, pani lifíko. 6) Ale medle, pani, proſým tebe, powěz 10 mi, kolikero vměnij vmijís?« Odpowěděla liffka a řekla: »Já vmijm k fa- mému ſtu vměnij, ne proſtřednijch, ale wýborných, že gedno každé z nich můž mne zachowati 7) a z nebezpečenstwij wyſwoboditi. K tomu řekla kočka: »Teda 8) mufýfs mnohem déle žiwa býti,") poňewadž tak maudrá gſy.« A když tak ſpolu rozmlauwaly, řekla kočka k liſſce: »Seſtra, yá widijm 15 hýn gednoho ſem geti, a s nijm běžij dwa rychlij chrté, kteřijž wdycky náffi nepřátelé ſau.« Y řekla lifſka: »Ne wijſs, co prawijſs, yakž ſy žiwa, wždyckys blázniwá a ſtraſſliwá; protož, což nynij prawijš, by pak y prawda [76a] byla, nemáme ſe proto čeho ſtrachowati.« A když ſe přiblijžili gijzdnij a tu kočku y ſ lifſkau vhlédali, počali náhle a vkrutně na ně fſtwáti. 10) Wida pak 20 liffka pſy, řekla k kočce: »Vtijkayme.« Odpowěděla kočka: »Nenij potřebij.« Lifíka řekla: »Giſtě bude potřebij, yakž yá rozumijm«. Kočka řekla: »Muožeť býti, že bude potřebij, protož geden každý hleď ſám ſebe.« Y počaly wobě vtijkati. Kočka pak vhlédawſli geden wyſoký ſtrom, na neg wſkočila a tak
Strana 137
137 wſſij ſtaroſti zbawena byla. Pſy pak bez přeſtánij po liſſce ſe hnali. Liſſka vtijkala, yakž neyrychlegij mohla. Kočka na ſtromě ſedecy, 11) což mohla naywijce křičela: »O ſeſtra liſſko, gednoho vměnij ňekterého vžijway 12) z těch sta vměnij, neb les od tebe geſt daleko.« Pſy pak vhonili liſſku a vdáwili gi. 13) Tato báſeň napomjná maudré, pilné a wtipné lidi, také zlobiwé a Iſtiwé, aby ſproſtných a méňe vměgijcých nepotupowali ani haňeli. 1) Die von grosser wiszheit geüdent von ihren hohen sinnen vnd irer klugheit. 2) Ich grüsz dich schwester, ich grüsz dich. — 3) Heil sey mit dir. — 4) Bei meinem haubt. — 5) Als ich hör, so bistu vnweisz zu allen dingen. — 6) Ja, herr fuchs, dem ist also wie du sagest. — 7) Erneren. — s) Ol.: »tehdy«. — °) So gebürt dir billich — lengers leben vnd ewigs heil. — 1°) Fiengen sie an schnelliglich wider sie zu lauffen. 11) Auff der höhe des baums. — 12) Such herfur. — 13) Tödten in. Fabule sleſtá, o wlku a o kozlu. Obyčegně ſe ſtáwá, že nuznij a nižſſijho ſtawu proti ſylňegſſijm a moc- negſſijm repcý rádi a myſlij, kterak by koliwek mohli, aby ſe gim protiwili. Wlk geden hnal ſe za kozlem, aby gey ſobě chytil. [76b] Kozel pak 10 vtekl mu na gednu wyſokú skálu, na kteréžto bezpečen ſebau byl. Y čekal na ňeg wlk 1) dwa nebo tři dni, potom muſyl hladem odtud gijti. Kozel také muſyl pro žijzeň s té skály doluo ſkočiti. A tak obadwa odtud muſyli, geden pro ſſpijži, a druhý pro nápoy. Kozel pak, napiw ſe, hledel ſobě na A nohy a na ſtijn ſwůg v wode a řekl: »O yak máſs zpanilé, 2) kozlijčku, 15 nohy, yak vtěſſenú brádku, yak weliké rohy! Aby mne měl wlk zahnati, ne zdá mi ſe, poſtawjm ſe po druhé proti nemu a chcy ſe brániti, a nechcy gemu žádné mocy nad ſebú dáti.« Wlk pak mlče zakradl ſe za něho a ſlyſſel tato ſlowa wſſecka. Y pochytiw ho za zadnij ſtehno, zdwihl gey vdatňe zuby wzhůru a řekl: »Bratře kozle, yaká geít to řeč, kteraužs po- 20 wěďel?« Porozuměw tomu kozel, že by yat byl, řekl: »O pane wlče, žádám
137 wſſij ſtaroſti zbawena byla. Pſy pak bez přeſtánij po liſſce ſe hnali. Liſſka vtijkala, yakž neyrychlegij mohla. Kočka na ſtromě ſedecy, 11) což mohla naywijce křičela: »O ſeſtra liſſko, gednoho vměnij ňekterého vžijway 12) z těch sta vměnij, neb les od tebe geſt daleko.« Pſy pak vhonili liſſku a vdáwili gi. 13) Tato báſeň napomjná maudré, pilné a wtipné lidi, také zlobiwé a Iſtiwé, aby ſproſtných a méňe vměgijcých nepotupowali ani haňeli. 1) Die von grosser wiszheit geüdent von ihren hohen sinnen vnd irer klugheit. 2) Ich grüsz dich schwester, ich grüsz dich. — 3) Heil sey mit dir. — 4) Bei meinem haubt. — 5) Als ich hör, so bistu vnweisz zu allen dingen. — 6) Ja, herr fuchs, dem ist also wie du sagest. — 7) Erneren. — s) Ol.: »tehdy«. — °) So gebürt dir billich — lengers leben vnd ewigs heil. — 1°) Fiengen sie an schnelliglich wider sie zu lauffen. 11) Auff der höhe des baums. — 12) Such herfur. — 13) Tödten in. Fabule sleſtá, o wlku a o kozlu. Obyčegně ſe ſtáwá, že nuznij a nižſſijho ſtawu proti ſylňegſſijm a moc- negſſijm repcý rádi a myſlij, kterak by koliwek mohli, aby ſe gim protiwili. Wlk geden hnal ſe za kozlem, aby gey ſobě chytil. [76b] Kozel pak 10 vtekl mu na gednu wyſokú skálu, na kteréžto bezpečen ſebau byl. Y čekal na ňeg wlk 1) dwa nebo tři dni, potom muſyl hladem odtud gijti. Kozel také muſyl pro žijzeň s té skály doluo ſkočiti. A tak obadwa odtud muſyli, geden pro ſſpijži, a druhý pro nápoy. Kozel pak, napiw ſe, hledel ſobě na A nohy a na ſtijn ſwůg v wode a řekl: »O yak máſs zpanilé, 2) kozlijčku, 15 nohy, yak vtěſſenú brádku, yak weliké rohy! Aby mne měl wlk zahnati, ne zdá mi ſe, poſtawjm ſe po druhé proti nemu a chcy ſe brániti, a nechcy gemu žádné mocy nad ſebú dáti.« Wlk pak mlče zakradl ſe za něho a ſlyſſel tato ſlowa wſſecka. Y pochytiw ho za zadnij ſtehno, zdwihl gey vdatňe zuby wzhůru a řekl: »Bratře kozle, yaká geít to řeč, kteraužs po- 20 wěďel?« Porozuměw tomu kozel, že by yat byl, řekl: »O pane wlče, žádám
Strana 138
138 miloſrdenſtwij; poznáwámt ſe, že gſem winen, nebo když ſem ſe wijce napil nežli ſem pijti měl, přiliſs chlipný ſem byl a nepotřebňe ſem ſe chlubil.« Pro to mu wlk ne odpuſtil, ale ho ſežral. Tato báſeň napomjná wſſecky záwiſtiwé a chudé3), aby ſe wijce, nežli 5 ſeč býti mohau, nepozdwihowali ani o ſobě wýfſe ne drželi, zwláfítě proti ſylňegſſijm a mocňegſſijm, neb když by kdo z nich padl, málo miloſti nagde v těch, kteřijž ſylněgſſij gſau nežli on. 1) Verwartet in vnden an dem selsen. — 2) Empfengliche schinbein. — *) Nideren. Fabule sedmá, o wlku a o oflu. 10 Kdož ginému ſſkoditi chce, ten nemá potlauchati rady toho, gemuž vſſkoditi žádá. O tom ſlyſleti máme tuto báſeň. Wlk, potkaw ſe s woſlem, řekl k ňemu: »Bratře, yá gſem welmi hladowit, 1) protož tebe chcy ſnijſti.« K tomu řekl oſel: »Cožť ſe lijbij, to Dřhuusádkb S - včiň, neb máſs moc ſe mnau včiniti, yakž chcefs,2) a yá tobě také chcy poſluſſen býti, neb [77a] když mě ſnijš, od prácý mnohých mne wyſwobodjš. Nynij muſým wijno noſyti z liſuo, zijto z humen, dřijwij z leſa, kamenij 15 z hor, aby domy stawěli, wſſecky muſeym wěci ſnáſſeti, obilé muſým do mleyna noſyti, mauku zasſe domuo, a abych krátce zawřel, wſleckna těžká břemena mnohých pracý mnau zawážij. 3) Protož proſým tebe, ne woſlyfſuog proſby mé a ne gez mne na ceſtě, neb by mi byla weliká hanba, a kdyby sauſedé nebo pán můg vhlédali, řekli by: O yak hanebně náſs oſel dal fe 20 beze wſſeho opřenij wlku ſežrati!“ Protož proſým tebe, poſlechni rady mé: Podme ſpolu do leſa, a tam z mladiſtwého prautij nadeláme haužwij, 4) a tijm ty mě ſwážeſs okolo prſý mých, yakožto ſlužebnijka ſwého, a yá tebe vwáži okolo hrdla, yakožto pána ſwého, kterýž by ſlužebnijka ſwého yatého wedl. Potom hned mne po wůli a s chutij ſnijſs«. Wlku ta leſt 25 wědomá nebyla, y řekl: »Dobře mi ſe lijbij twé předſewzetij, podmež ſpijſſe.« Y ſſli a natočili welmi fylných haužwij, wlk točil a oſel kladl a wázal.
138 miloſrdenſtwij; poznáwámt ſe, že gſem winen, nebo když ſem ſe wijce napil nežli ſem pijti měl, přiliſs chlipný ſem byl a nepotřebňe ſem ſe chlubil.« Pro to mu wlk ne odpuſtil, ale ho ſežral. Tato báſeň napomjná wſſecky záwiſtiwé a chudé3), aby ſe wijce, nežli 5 ſeč býti mohau, nepozdwihowali ani o ſobě wýfſe ne drželi, zwláfítě proti ſylňegſſijm a mocňegſſijm, neb když by kdo z nich padl, málo miloſti nagde v těch, kteřijž ſylněgſſij gſau nežli on. 1) Verwartet in vnden an dem selsen. — 2) Empfengliche schinbein. — *) Nideren. Fabule sedmá, o wlku a o oflu. 10 Kdož ginému ſſkoditi chce, ten nemá potlauchati rady toho, gemuž vſſkoditi žádá. O tom ſlyſleti máme tuto báſeň. Wlk, potkaw ſe s woſlem, řekl k ňemu: »Bratře, yá gſem welmi hladowit, 1) protož tebe chcy ſnijſti.« K tomu řekl oſel: »Cožť ſe lijbij, to Dřhuusádkb S - včiň, neb máſs moc ſe mnau včiniti, yakž chcefs,2) a yá tobě také chcy poſluſſen býti, neb [77a] když mě ſnijš, od prácý mnohých mne wyſwobodjš. Nynij muſým wijno noſyti z liſuo, zijto z humen, dřijwij z leſa, kamenij 15 z hor, aby domy stawěli, wſſecky muſeym wěci ſnáſſeti, obilé muſým do mleyna noſyti, mauku zasſe domuo, a abych krátce zawřel, wſleckna těžká břemena mnohých pracý mnau zawážij. 3) Protož proſým tebe, ne woſlyfſuog proſby mé a ne gez mne na ceſtě, neb by mi byla weliká hanba, a kdyby sauſedé nebo pán můg vhlédali, řekli by: O yak hanebně náſs oſel dal fe 20 beze wſſeho opřenij wlku ſežrati!“ Protož proſým tebe, poſlechni rady mé: Podme ſpolu do leſa, a tam z mladiſtwého prautij nadeláme haužwij, 4) a tijm ty mě ſwážeſs okolo prſý mých, yakožto ſlužebnijka ſwého, a yá tebe vwáži okolo hrdla, yakožto pána ſwého, kterýž by ſlužebnijka ſwého yatého wedl. Potom hned mne po wůli a s chutij ſnijſs«. Wlku ta leſt 25 wědomá nebyla, y řekl: »Dobře mi ſe lijbij twé předſewzetij, podmež ſpijſſe.« Y ſſli a natočili welmi fylných haužwij, wlk točil a oſel kladl a wázal.
Strana 139
139 Potom wlk oſla tuze obwázal okolo prſúw, a oſel zasſe wlka okolo hrdla. Y řekl oſel: »Giž podme, když chceš.« Wlk řekl: »Táhniž ty napřed a okazůg ceſtu.« Oſel odpowědel: »To yá rád včinijm.« Y počal oſel gijti k ſwého pána domu. Poznaw tu ceſtu wlk, řekl: »My ne gdeme prawau ceſtau.« Oſel wece: »Pane, nemáſs tak mluwiti, nebo geſtli žet ſe tobě lijbij, máme dobře gijti.« [77b] Porozuměw pak wlk Iſti, táhl ſe nazpátek, ale oſel mocý táhl ho předſe až před dům pána ſwého. Y wyběhl pán před dům ſe wſſij čeledij, a tu vbili wlka téměř do smrti. Potom přiſſel geden pacholek s fekerau, ten mu chtěl hlawu rozwrátiti, 5) a tudy ſkrze neopatrnoſt odtial haužwe, kterýmiž wlk vwázán byl, a tak wlk, zprofſtěn ſa, vtekl na geden 10 wrch. Oſel pak ſſel do ſwého pána domu, welmi ſmúcený pro nebezpe- čenstwj, kteréž měl od wlka, a zasſe potěflený a radoftný, že od wlka wyſwobozen a prázden ho byl, radoftij křičel a řwal, poſkakuge ſobě.6 Slyfíe pak to wlk na wrchu, na kterýž byl vtekl, řekl: »Nemůžeſs tak mnoho řwáti, ani zpijwati, aby mne mohl zasſe w ty haužwe vwéſti.« Tato báſeň včij, abychom z lehka newěřili těm, kterýmž ſíkoditi mij- nijme; a když gednoho nebezpečenſtwj ſe vwarugeſs, potom opatrňegſfij při druhém budeſs. 5 15 1) Ich leid grossen hunger. — 2) Du hast mir zu gebieten. — 3) Orig : Alle bürdy, alle arbeit ligt auff mir. — 4) Ausz grünen gerten starck widen klencken. — 5) Das hirn vſſhawen. — 6) Orig.: Ward vberlut schreien mit grosser stim. Fabule oímá, o hadu a o sedláku. Nenij dobré ani vžitečné, aby ſe těm z lehka 1) wěřiti mělo, ktereymž ſe od nás netco zlého a nebo negaká ſſkoda ſtala. O tom ſlyſs tuto báſeň. 20 — Sedlák geden a neb dwořák ſſel na pole, aby rozſýwal. A když ſſel, vſílapil hada welmi tuze. Y řekl k ně[78a]mu had: »Přijteli, welmis mne vſílapil, a yá ſem tobě nic zlého, yakž ſem žiw, ne včinil. Já pak prawijm tobě, aby tomu newěřil, kterémužs zle včinil.« Y ſſel sedlák ceſtau ſwau a potupil ta ſlowa, yako nic gijch ſobě ne wáže. 2) Druhého létha pak, když 25
139 Potom wlk oſla tuze obwázal okolo prſúw, a oſel zasſe wlka okolo hrdla. Y řekl oſel: »Giž podme, když chceš.« Wlk řekl: »Táhniž ty napřed a okazůg ceſtu.« Oſel odpowědel: »To yá rád včinijm.« Y počal oſel gijti k ſwého pána domu. Poznaw tu ceſtu wlk, řekl: »My ne gdeme prawau ceſtau.« Oſel wece: »Pane, nemáſs tak mluwiti, nebo geſtli žet ſe tobě lijbij, máme dobře gijti.« [77b] Porozuměw pak wlk Iſti, táhl ſe nazpátek, ale oſel mocý táhl ho předſe až před dům pána ſwého. Y wyběhl pán před dům ſe wſſij čeledij, a tu vbili wlka téměř do smrti. Potom přiſſel geden pacholek s fekerau, ten mu chtěl hlawu rozwrátiti, 5) a tudy ſkrze neopatrnoſt odtial haužwe, kterýmiž wlk vwázán byl, a tak wlk, zprofſtěn ſa, vtekl na geden 10 wrch. Oſel pak ſſel do ſwého pána domu, welmi ſmúcený pro nebezpe- čenstwj, kteréž měl od wlka, a zasſe potěflený a radoftný, že od wlka wyſwobozen a prázden ho byl, radoftij křičel a řwal, poſkakuge ſobě.6 Slyfíe pak to wlk na wrchu, na kterýž byl vtekl, řekl: »Nemůžeſs tak mnoho řwáti, ani zpijwati, aby mne mohl zasſe w ty haužwe vwéſti.« Tato báſeň včij, abychom z lehka newěřili těm, kterýmž ſíkoditi mij- nijme; a když gednoho nebezpečenſtwj ſe vwarugeſs, potom opatrňegſfij při druhém budeſs. 5 15 1) Ich leid grossen hunger. — 2) Du hast mir zu gebieten. — 3) Orig : Alle bürdy, alle arbeit ligt auff mir. — 4) Ausz grünen gerten starck widen klencken. — 5) Das hirn vſſhawen. — 6) Orig.: Ward vberlut schreien mit grosser stim. Fabule oímá, o hadu a o sedláku. Nenij dobré ani vžitečné, aby ſe těm z lehka 1) wěřiti mělo, ktereymž ſe od nás netco zlého a nebo negaká ſſkoda ſtala. O tom ſlyſs tuto báſeň. 20 — Sedlák geden a neb dwořák ſſel na pole, aby rozſýwal. A když ſſel, vſílapil hada welmi tuze. Y řekl k ně[78a]mu had: »Přijteli, welmis mne vſílapil, a yá ſem tobě nic zlého, yakž ſem žiw, ne včinil. Já pak prawijm tobě, aby tomu newěřil, kterémužs zle včinil.« Y ſſel sedlák ceſtau ſwau a potupil ta ſlowa, yako nic gijch ſobě ne wáže. 2) Druhého létha pak, když 25
Strana 140
140 opět sedlák tau ceſtau ffel, řekl k němu had: »Přijteli, kam gdeſs?« Od- powědel sedlák: »Rozſýwati na pole.« Y řekl had: »Warůg ſe, aby na žádné wodnaté rolij neſýl, a neb kteráž by byla přiliſs mokrá, neb tohoto roku budau weliká mokra od prſſek, a cožkoli ſe do wodnaté rolij a wlhké 5 wſege, to wyhyne; wſfak proto ne wěř tomu, kteréhožs vrazyl a gemu zle včinil.« Sedlák ſſel předſe, domnijwage ſe, že ho ten had ſſálij a liſſe od- mlauwá, a rozſýwal na wlhkú rolij. Y přiſfli toho roku welicý defftowé a pokazyli wſfeckno semeno w té wlhké rolij, tak že ten sedlák neměl potom žádného obilé. Potom opět třetijho léta, gda sedlák tau ceſtau yako 10 y prwé, chtě pole oſýti, řekl had k ňemu: »Přijteli, kde gdeš?« 3) Odpowěďel on: »Abych pole oſýl.« Dij k ňemu had: »Pomni, aby žádného fuchého pole ne oſýwal, nebť toto létho bude ſuché a horké, a cožkoli na ſuchém poli ſáto bude, to zhyne. Wſſak proto nemáſs wěřiti tomu, kteréhožs těžce, až ſotwá žiw zůſtal, vſſlapil.« Sedlák pak boge ſe, aby ho had ne oklamal. 15 rozſýwal na ſuchém poli. Y bylo toho létha weliké horko, tak že wſſeckna obilé w fuchých rolijch wyhořala. A tak ten sedlák neměl opět žádného obilé Po tom létě pak, když ſe ten sedlák tauž ceſtau bral, aby rozſýwal, dij had k ňemu: »Přijteli, kde ſe béřeš?« Sedlák odpowědel: »Abych ſobě pole oſýl.« Had řekl: »Proſtřednij pole 4) máſs oſýti, totiž, aby nebylo ani 20 welmi mokré, ani také welmi ſuché, neb bude letos práwě dobrého po- wětřij léto. Wſfak newěř tomu, kterémuž zle činijš.« Sedlák ſſel ceſtau ſwau a včinil, yakž mu had rozkázal. Y bylo to léto welmi požitečné a dobré, tak že ſe tomu sedláku množſtwj nahra[ 78b dilo. Když pak ten sedlák některého času s pole domů ffel, řekl k ňemu had: »Pokufyl-lis 25 toho, přijteli? Nedálo-liť ſe tak, yakož ſem vá tobě předpowijdal?« Ržekl sedlák: »Ano ſe tak stalo, protož vá tobě z toho dekugi.« Y řekl had »Já chcy záplaty 5) od tebe.« Odpowědel dwořák: »Cžehož pak žádáš?« Dij k němu had: »Nic giného, než aby mi zeytra po ſwém ſynu poſlal plney hrnec mléka,« a okázaw mu dijru, řekl: »Do této teď dijry ať mi ge po- 30 ſtawij.« A dále mu powědel: »Wyſtřijhey ſe, yakož ſem po wſſeckny ty čaſy tebe napomijnal, aby tomu ne wěřil, komužs zle včinil.« Sedlák odſſed ráno poſlal ſyna ſwého, 6) yakož hadu přiřekl, aby poſtawil plný hrnec mléka před dijru. Tu víſtnul 7) had dijtě a gedu do ňeho napuſtil, že vmřelo. Y přiſſel otec k hadu, řka: »Oklamals mne a ne včinils mi wěrňe, nebo ſy 35 syna mého zamordowal.« Proti tomu mluvil had s gedné weliké skály: »Já ſem tobě ne včinil newěrně, ale ty ſy mne beze wílij hodné přijčiny vſſlapil a mne ſy ſe nikterakž ne omluwil, anižs mi co za to včinil. Takéť ſem čaſto prawil, že tomu wěřiti nemáſs, kterémužs zle včinil; protož mne ne máſs z čeho winiti.« Tato báſeň včij, aby tomu mnoho newěřil, komuž ſy ſíkodu včinil. 40 1) Ol.: »lehce«. — 2) Orig.: Vnd verachtet dise wort. — 3) Wohin geest du. — 4) In gemeinen acker. — 5) Ol.: »záplatu«. — ") Sein einigen son. — 7) Ol.: »viftknul«.
140 opět sedlák tau ceſtau ffel, řekl k němu had: »Přijteli, kam gdeſs?« Od- powědel sedlák: »Rozſýwati na pole.« Y řekl had: »Warůg ſe, aby na žádné wodnaté rolij neſýl, a neb kteráž by byla přiliſs mokrá, neb tohoto roku budau weliká mokra od prſſek, a cožkoli ſe do wodnaté rolij a wlhké 5 wſege, to wyhyne; wſfak proto ne wěř tomu, kteréhožs vrazyl a gemu zle včinil.« Sedlák ſſel předſe, domnijwage ſe, že ho ten had ſſálij a liſſe od- mlauwá, a rozſýwal na wlhkú rolij. Y přiſfli toho roku welicý defftowé a pokazyli wſfeckno semeno w té wlhké rolij, tak že ten sedlák neměl potom žádného obilé. Potom opět třetijho léta, gda sedlák tau ceſtau yako 10 y prwé, chtě pole oſýti, řekl had k ňemu: »Přijteli, kde gdeš?« 3) Odpowěďel on: »Abych pole oſýl.« Dij k ňemu had: »Pomni, aby žádného fuchého pole ne oſýwal, nebť toto létho bude ſuché a horké, a cožkoli na ſuchém poli ſáto bude, to zhyne. Wſſak proto nemáſs wěřiti tomu, kteréhožs těžce, až ſotwá žiw zůſtal, vſſlapil.« Sedlák pak boge ſe, aby ho had ne oklamal. 15 rozſýwal na ſuchém poli. Y bylo toho létha weliké horko, tak že wſſeckna obilé w fuchých rolijch wyhořala. A tak ten sedlák neměl opět žádného obilé Po tom létě pak, když ſe ten sedlák tauž ceſtau bral, aby rozſýwal, dij had k ňemu: »Přijteli, kde ſe béřeš?« Sedlák odpowědel: »Abych ſobě pole oſýl.« Had řekl: »Proſtřednij pole 4) máſs oſýti, totiž, aby nebylo ani 20 welmi mokré, ani také welmi ſuché, neb bude letos práwě dobrého po- wětřij léto. Wſfak newěř tomu, kterémuž zle činijš.« Sedlák ſſel ceſtau ſwau a včinil, yakž mu had rozkázal. Y bylo to léto welmi požitečné a dobré, tak že ſe tomu sedláku množſtwj nahra[ 78b dilo. Když pak ten sedlák některého času s pole domů ffel, řekl k ňemu had: »Pokufyl-lis 25 toho, přijteli? Nedálo-liť ſe tak, yakož ſem vá tobě předpowijdal?« Ržekl sedlák: »Ano ſe tak stalo, protož vá tobě z toho dekugi.« Y řekl had »Já chcy záplaty 5) od tebe.« Odpowědel dwořák: »Cžehož pak žádáš?« Dij k němu had: »Nic giného, než aby mi zeytra po ſwém ſynu poſlal plney hrnec mléka,« a okázaw mu dijru, řekl: »Do této teď dijry ať mi ge po- 30 ſtawij.« A dále mu powědel: »Wyſtřijhey ſe, yakož ſem po wſſeckny ty čaſy tebe napomijnal, aby tomu ne wěřil, komužs zle včinil.« Sedlák odſſed ráno poſlal ſyna ſwého, 6) yakož hadu přiřekl, aby poſtawil plný hrnec mléka před dijru. Tu víſtnul 7) had dijtě a gedu do ňeho napuſtil, že vmřelo. Y přiſſel otec k hadu, řka: »Oklamals mne a ne včinils mi wěrňe, nebo ſy 35 syna mého zamordowal.« Proti tomu mluvil had s gedné weliké skály: »Já ſem tobě ne včinil newěrně, ale ty ſy mne beze wílij hodné přijčiny vſſlapil a mne ſy ſe nikterakž ne omluwil, anižs mi co za to včinil. Takéť ſem čaſto prawil, že tomu wěřiti nemáſs, kterémužs zle včinil; protož mne ne máſs z čeho winiti.« Tato báſeň včij, aby tomu mnoho newěřil, komuž ſy ſíkodu včinil. 40 1) Ol.: »lehce«. — 2) Orig.: Vnd verachtet dise wort. — 3) Wohin geest du. — 4) In gemeinen acker. — 5) Ol.: »záplatu«. — ") Sein einigen son. — 7) Ol.: »viftknul«.
Strana 141
141 Fabule dewátá, o lifíce, o wlku a o lwu. Když geden od druhého ſſkodu wezme, ne má před ſebe wzýti treſtánij yazykem. Také nemá zlořečiti ani pomlauwati, 1) yakož tato fabule wy- ſwědčuge. Lifíka když gedla ryby při gedné wode, wlk lačný, ne daleko gſa od nij. proſyl gij, aby mu kus dala. Y řekla lifíka: »O pane můg, nemluwiž tak, bylo 5 by to welmi neſlufſné, aby ty gijſti měl, což by po mém ſtole zuoſtalo; Pane Bože neračiž toho dopuſtiti. 2) Ale radegij yá to 79a]bě chcy raddu dáti. Gda, přines sobě ňegaký kuofs weliký, a tu tebe vá navčjm, yak by měl ryby lowiti. Kdyžkoli lačen budeſs, nalapáš ſobě ryb, a hned budeſs gijſti.« Wlk, ſſed do wſy, vkradl chlebowý koſs a lifſce gey přineſl. Liſſka 10 ten koſs wlkowi k wocaſu dobře tuze přiwázala a řekla k němu: »Giž gdi wodau a táhni ten kuoš za ſebú; y vá chcy za tebú gijti a tobě ryb na- háňeti.« Y táhl wlk ten koš ſkrze tu wodu, a liſſka, gdaucy za nijm, metala S I tayňe do koſſe kamenij. A když giž koſs plný byl, řekl wlk: »Jáť ho ne- mohu vtahnauti, aniž také giž mohu dále gijti.« Y řekla liſſka: »To chwala 3) 15 Bohu, yá dobře widijm, že gſy hned práwě toho lowenij miſtr, půgdu yá a pohledám pomocy, abychom ten koš s rybami wen z wody wytáhli.« Y ſſedíli do wſy, powědela sedlákom, řkucy: »Co ſtogijte a co deláte? Ne- widijte-liž wlka, kterýž wáſſe gehňata y owce béře y giný dobytek hubij, 4 ten giž wám chce y ryby z wody wylowiti.« Y wyſîli wſſickni s palicemi, 20 s woſſtijpy, s meči, s ſochory proti tomu wlku a náramňe ho bili, pijchali, až ſkoro do ſmrti. Wlk byl by rád vtekl a ze wſſij ſwé ſýly táhl, a nechaw wocaſu v koſſe, ſotwá bez něho vſſel. 5) Toho čaſu byl wſſech zwijřat králem lew w zemi a welmi nemocen byl na ſtřewnij dnu. 6) Tu ho wſſeckna zwijřata nawſſtěwowala a w nemocy 25 geho gey těſfila. Mezy nimiž také přiſſel wlk a řekl: »Pane králi, ſkoro ſem wſſecku zemi [79b] protáhl, lékařſtwij hledage, a nenalezl ſem tak do- brého, yako gedna liffka w této kragiňe ge má, 7) a doſti pyſíná y hrdá geſt, tuſſijm pro to lékařſtwij, že ge s ſebau noſý. Kdyby ſe treffilo, aby
141 Fabule dewátá, o lifíce, o wlku a o lwu. Když geden od druhého ſſkodu wezme, ne má před ſebe wzýti treſtánij yazykem. Také nemá zlořečiti ani pomlauwati, 1) yakož tato fabule wy- ſwědčuge. Lifíka když gedla ryby při gedné wode, wlk lačný, ne daleko gſa od nij. proſyl gij, aby mu kus dala. Y řekla lifíka: »O pane můg, nemluwiž tak, bylo 5 by to welmi neſlufſné, aby ty gijſti měl, což by po mém ſtole zuoſtalo; Pane Bože neračiž toho dopuſtiti. 2) Ale radegij yá to 79a]bě chcy raddu dáti. Gda, přines sobě ňegaký kuofs weliký, a tu tebe vá navčjm, yak by měl ryby lowiti. Kdyžkoli lačen budeſs, nalapáš ſobě ryb, a hned budeſs gijſti.« Wlk, ſſed do wſy, vkradl chlebowý koſs a lifſce gey přineſl. Liſſka 10 ten koſs wlkowi k wocaſu dobře tuze přiwázala a řekla k němu: »Giž gdi wodau a táhni ten kuoš za ſebú; y vá chcy za tebú gijti a tobě ryb na- háňeti.« Y táhl wlk ten koš ſkrze tu wodu, a liſſka, gdaucy za nijm, metala S I tayňe do koſſe kamenij. A když giž koſs plný byl, řekl wlk: »Jáť ho ne- mohu vtahnauti, aniž také giž mohu dále gijti.« Y řekla liſſka: »To chwala 3) 15 Bohu, yá dobře widijm, že gſy hned práwě toho lowenij miſtr, půgdu yá a pohledám pomocy, abychom ten koš s rybami wen z wody wytáhli.« Y ſſedíli do wſy, powědela sedlákom, řkucy: »Co ſtogijte a co deláte? Ne- widijte-liž wlka, kterýž wáſſe gehňata y owce béře y giný dobytek hubij, 4 ten giž wám chce y ryby z wody wylowiti.« Y wyſîli wſſickni s palicemi, 20 s woſſtijpy, s meči, s ſochory proti tomu wlku a náramňe ho bili, pijchali, až ſkoro do ſmrti. Wlk byl by rád vtekl a ze wſſij ſwé ſýly táhl, a nechaw wocaſu v koſſe, ſotwá bez něho vſſel. 5) Toho čaſu byl wſſech zwijřat králem lew w zemi a welmi nemocen byl na ſtřewnij dnu. 6) Tu ho wſſeckna zwijřata nawſſtěwowala a w nemocy 25 geho gey těſfila. Mezy nimiž také přiſſel wlk a řekl: »Pane králi, ſkoro ſem wſſecku zemi [79b] protáhl, lékařſtwij hledage, a nenalezl ſem tak do- brého, yako gedna liffka w této kragiňe ge má, 7) a doſti pyſíná y hrdá geſt, tuſſijm pro to lékařſtwij, že ge s ſebau noſý. Kdyby ſe treffilo, aby
Strana 142
142 k wám přifíla, a nebo přiwolayte gi k ſobě na radu, y ztáhňetež gij kuoži s masſa, wſſak tak, aby žiwá8) zuoſtala, a potom tu kuoži geſítě teplú ob- wažte okolo ſebe, a tak hned zdráwi budete.« Liſſka, magijcy geſkyni w tom skalij ne daleko od lwa, wſſeckno, což 5 tam mluweno bylo, wyſlechla. A když wlk preč odſſel, přiſſla liſſka, vwá- lewſſi ſe ſſkarede a vkálewſſi ſe, co neywijce mohla, w neyſmrdutěgſſijm bahňe.9) A předstaupiwíli před lwa, řekla: »Pane králi, pozdrawugi tebe.« Odpowědel lew: »Y ty také zdráwa buď, ale pod ſem ke mňe, ať tě po- lijbijm a ňetco ſe s tebau poradijm.« Odpowědela liſſka: »Pane můg, wi- 10 dijte, yak ſem běžijc vſtala a ſſkarede ſe vplijhala, 10) tak že wſlecka nečiſtá gſem a bahnem ſmrdijm; y bogijm ſe, aby raucho twé ode mne ſe ne zma- zalo, a nebo aby ſmradu ne naſſlo, protož blijže přiſtúpiti ne ſmijm. Ale yakž ſe vmygi a zasſe přigdu, tu yá ſwobodňe k wám přiſtaupijm, můg pane králi, a tehdy mi oznámijte, cožkoli ſe vám lijbiti bude. Wſſak prw než 15 odegdu, chcy přijčinu powědijti, proč ſem přiſſla. K waſſemu pohodlij chtě- gijcy wám ráda poſlaužiti, ſkůro ſem wſſecken swět zchodila, ať bych lé- kařſtwj nalezla. Lepſlijho pak nagijti nemohu, než yako toto geſt:11 W naſſem kragi geſt geden wlk weliký a krátký, kterýž pro lékařtké vměnij ocas ztratil; o tom wſludy rozpráwěgij, yak předobrá lékařſtwij má. Kdyžť 20 k tobě přigde, zawolayž ho k ſobě na radu, a potom, wztáhna ſwé zpa- nilé nohy na ňeho, ztrhniž s ňeho kůži doluo, gedné mu gij nechay na hlawě a na nohách, wſſak tak, aby proto žiwcy mohl běhati. Potom tau geho teplau kožij obwaž ſe w puoly a hnedkyť ta ſtřewnij dna přeſtane.« To powědewſli liſſka, y hned preč běžela. A potom hned wik přiſſe 25 před [80a] krále. Král ho k ſobě na radu powolal, a yakž přiſtúpil, hned obě přednij nohy na ňeg wzložil a kuoži wíſecku s ňeho ztáhl, kromě s hlawy a s noh neztáhl, a tak tau kožij teplau okolo břicha ſe obwázal. Wlka pak mauchy, woſowé a ſrſfňowé tak ſſtijpali a kauſali, že žádného mijíta ne měl, ale wždycky běhati a vtijkati muſyl. Liſſka, ſtogecy na gedné wyſoké hoře, 30 hlaſytě wolala, poſmijwagijcy ſe gemu: »Oho, kdo ſy, yako tamto přes lauku běžijſs, pod klobaučkem a w rukawičkách, geſſto teplo geſt? Poſlechni malijčko, coť powijm: Když do čijho domu wegdeš, mluwiž pěkňe a dobře pánu domu. Gſy-li pak při dwoře, teda mluw dobře o každém, žádného ne- womlauway. 12) Nechceſſ-li tak činiti, teda nech tak, a neb praw, yakž ſama 35 wěc w ſobě geſt, a tak zachowáſs kůži celú.« Tato báſeň včij, když ňekdo nětčijm od druhého vražen geſt, aby ſe ſlowy mſtijti měl, o to ſe nepokauſſeg, yako tento wlk, ani také yakeym pomlauwánijm a neb lánijm, tayně ani zgewně. Také oznamuge, že čaſto geden druhému jámu kopá a potom ſám w ni vpadá. Yakož ſe to wlku 40 přihodilo. 1) Or. přidává: Dan solche rache seind vneerlich. — 2) Got wölle nimmer kein solch vrteil geben. — 3) Ol.: »chvála«. — 4) Vnd alles schmal viech gefressen hat. — 5) Entrann also kurtzer on den schwantz. — 6) Kranck vom grimmen des leibs. —
142 k wám přifíla, a nebo přiwolayte gi k ſobě na radu, y ztáhňetež gij kuoži s masſa, wſſak tak, aby žiwá8) zuoſtala, a potom tu kuoži geſítě teplú ob- wažte okolo ſebe, a tak hned zdráwi budete.« Liſſka, magijcy geſkyni w tom skalij ne daleko od lwa, wſſeckno, což 5 tam mluweno bylo, wyſlechla. A když wlk preč odſſel, přiſſla liſſka, vwá- lewſſi ſe ſſkarede a vkálewſſi ſe, co neywijce mohla, w neyſmrdutěgſſijm bahňe.9) A předstaupiwíli před lwa, řekla: »Pane králi, pozdrawugi tebe.« Odpowědel lew: »Y ty také zdráwa buď, ale pod ſem ke mňe, ať tě po- lijbijm a ňetco ſe s tebau poradijm.« Odpowědela liſſka: »Pane můg, wi- 10 dijte, yak ſem běžijc vſtala a ſſkarede ſe vplijhala, 10) tak že wſlecka nečiſtá gſem a bahnem ſmrdijm; y bogijm ſe, aby raucho twé ode mne ſe ne zma- zalo, a nebo aby ſmradu ne naſſlo, protož blijže přiſtúpiti ne ſmijm. Ale yakž ſe vmygi a zasſe přigdu, tu yá ſwobodňe k wám přiſtaupijm, můg pane králi, a tehdy mi oznámijte, cožkoli ſe vám lijbiti bude. Wſſak prw než 15 odegdu, chcy přijčinu powědijti, proč ſem přiſſla. K waſſemu pohodlij chtě- gijcy wám ráda poſlaužiti, ſkůro ſem wſſecken swět zchodila, ať bych lé- kařſtwj nalezla. Lepſlijho pak nagijti nemohu, než yako toto geſt:11 W naſſem kragi geſt geden wlk weliký a krátký, kterýž pro lékařtké vměnij ocas ztratil; o tom wſludy rozpráwěgij, yak předobrá lékařſtwij má. Kdyžť 20 k tobě přigde, zawolayž ho k ſobě na radu, a potom, wztáhna ſwé zpa- nilé nohy na ňeho, ztrhniž s ňeho kůži doluo, gedné mu gij nechay na hlawě a na nohách, wſſak tak, aby proto žiwcy mohl běhati. Potom tau geho teplau kožij obwaž ſe w puoly a hnedkyť ta ſtřewnij dna přeſtane.« To powědewſli liſſka, y hned preč běžela. A potom hned wik přiſſe 25 před [80a] krále. Král ho k ſobě na radu powolal, a yakž přiſtúpil, hned obě přednij nohy na ňeg wzložil a kuoži wíſecku s ňeho ztáhl, kromě s hlawy a s noh neztáhl, a tak tau kožij teplau okolo břicha ſe obwázal. Wlka pak mauchy, woſowé a ſrſfňowé tak ſſtijpali a kauſali, že žádného mijíta ne měl, ale wždycky běhati a vtijkati muſyl. Liſſka, ſtogecy na gedné wyſoké hoře, 30 hlaſytě wolala, poſmijwagijcy ſe gemu: »Oho, kdo ſy, yako tamto přes lauku běžijſs, pod klobaučkem a w rukawičkách, geſſto teplo geſt? Poſlechni malijčko, coť powijm: Když do čijho domu wegdeš, mluwiž pěkňe a dobře pánu domu. Gſy-li pak při dwoře, teda mluw dobře o každém, žádného ne- womlauway. 12) Nechceſſ-li tak činiti, teda nech tak, a neb praw, yakž ſama 35 wěc w ſobě geſt, a tak zachowáſs kůži celú.« Tato báſeň včij, když ňekdo nětčijm od druhého vražen geſt, aby ſe ſlowy mſtijti měl, o to ſe nepokauſſeg, yako tento wlk, ani také yakeym pomlauwánijm a neb lánijm, tayně ani zgewně. Také oznamuge, že čaſto geden druhému jámu kopá a potom ſám w ni vpadá. Yakož ſe to wlku 40 přihodilo. 1) Or. přidává: Dan solche rache seind vneerlich. — 2) Got wölle nimmer kein solch vrteil geben. — 3) Ol.: »chvála«. — 4) Vnd alles schmal viech gefressen hat. — 5) Entrann also kurtzer on den schwantz. — 6) Kranck vom grimmen des leibs. —
Strana 143
143 7) Artznay zu suchen vnd finde nicht, das dir also gut sey als ein fuchs. — 3) Ol.: »živa«. — 3) Walgete sich vberal in einer vnsauberen stinckenden lachen. — 10) Orig. jen: Du sichst, wie ich so bald gelauffen bin. — 11) Or. přidává: Die mich ein Kriechischer meister hat gelernet. — 12) Ol : »nepomlauways. Fabule delátá, o wlku, kterýž prdl. Mnozý lidee ſau 1), kteřijž wyšílijch wěcý hledagij nežli na ňe ſluſfij; také wětſſij ſkutky prowozowati chtěgij, kdež tomu mijſta nenij, w rozkoſſech žiwi ſau wijce než potřebij. Obyčegne takowij tak ſe zaſe ſnijžij, yakž wy- ſoko nahoru wyſtaupili. O tom nám tato fabule ſwětle oznamuge. Gednoho dne ráno, když ſe rozednijwalo, wlk z loże ſwého wſtaw, wyfſel. A když ſe protahowal a audy fobě zprawowal, welmi náramňe prdl a řekl: »Děkugi Bohu, že yá dnes ſwatebnijmi pokrmy naſycen budu, yakož [80b] mi to můg zadek předpowijdá«. A giž pokrmu ſobě hledage, ſſel. Manij pak nalezl pecen sádla, yako gim wozy mažij, 2) geſíto některeemu 5 pO dilf 12 P LA ſ SS Zaſíuin S TE —— I formanu wypadl z wozu; tijm ſem y tam wálege, řekl: »Nechcy tě gijſti, 10 neb ſy mi můg žiwot mnohdykrát nezpuoſobný včinil a nanečiſtil.3) A proč bych tě pak gedl? Poňewadž wijm, že dnes swatebnijmi pokrmy mám na- sycen býti, yakož mi to má řith dnes ráno oznamowala.« A ſſed málo dále, nalezl celý, naſolený polet. 4) Obrátiw gey kolikráts, řekl: »Tebe yá také ne chcy gijſti, neb ſy mi prwé welikú žijzeň včinil. A přeſto, proč bych 15 tě gedl, když wijm, že dnes mám znameniteymi a ſtrogneymi pokrmy na- ſycen býti, yakož mi dneſſnij raněgſſij náwěſſtij známo činij.« A poſſed málo dále, nalezl kliſnu s hřijbětem na pastwě, a řekl: »Bud Bohu chwála, neb ſem dobře wědel, že yá dnes poſwijcenſkými pokrmy naſycen budu.« I řekl k herce: »Oprawdu, ſeſtra, vá tobě to hřijbě ſnijm.« Klisna řekla: »Cožť 20 ſe ljbij, to včiň; ale wčerá, taulagijcy ſe, na trn ſem wſtaupila; proſým tebe, že mi gey prwé z nohy wytáhneſs, neb tě wſſickni za lékaře magj.5) Potom ale ſnězyž to hřijbátko.« I ſſel wlk k nohám gegijm, chtě gij ten trn z nohy wytahnúti; ale ona vdeřila ſylně toho wlka w čelo, tak že ſe přewrátil, a za tijm, nežli wlk okřál, herka y s hřijbětem do leſa vſſla. 25
143 7) Artznay zu suchen vnd finde nicht, das dir also gut sey als ein fuchs. — 3) Ol.: »živa«. — 3) Walgete sich vberal in einer vnsauberen stinckenden lachen. — 10) Orig. jen: Du sichst, wie ich so bald gelauffen bin. — 11) Or. přidává: Die mich ein Kriechischer meister hat gelernet. — 12) Ol : »nepomlauways. Fabule delátá, o wlku, kterýž prdl. Mnozý lidee ſau 1), kteřijž wyšílijch wěcý hledagij nežli na ňe ſluſfij; také wětſſij ſkutky prowozowati chtěgij, kdež tomu mijſta nenij, w rozkoſſech žiwi ſau wijce než potřebij. Obyčegne takowij tak ſe zaſe ſnijžij, yakž wy- ſoko nahoru wyſtaupili. O tom nám tato fabule ſwětle oznamuge. Gednoho dne ráno, když ſe rozednijwalo, wlk z loże ſwého wſtaw, wyfſel. A když ſe protahowal a audy fobě zprawowal, welmi náramňe prdl a řekl: »Děkugi Bohu, že yá dnes ſwatebnijmi pokrmy naſycen budu, yakož [80b] mi to můg zadek předpowijdá«. A giž pokrmu ſobě hledage, ſſel. Manij pak nalezl pecen sádla, yako gim wozy mažij, 2) geſíto některeemu 5 pO dilf 12 P LA ſ SS Zaſíuin S TE —— I formanu wypadl z wozu; tijm ſem y tam wálege, řekl: »Nechcy tě gijſti, 10 neb ſy mi můg žiwot mnohdykrát nezpuoſobný včinil a nanečiſtil.3) A proč bych tě pak gedl? Poňewadž wijm, že dnes swatebnijmi pokrmy mám na- sycen býti, yakož mi to má řith dnes ráno oznamowala.« A ſſed málo dále, nalezl celý, naſolený polet. 4) Obrátiw gey kolikráts, řekl: »Tebe yá také ne chcy gijſti, neb ſy mi prwé welikú žijzeň včinil. A přeſto, proč bych 15 tě gedl, když wijm, že dnes mám znameniteymi a ſtrogneymi pokrmy na- ſycen býti, yakož mi dneſſnij raněgſſij náwěſſtij známo činij.« A poſſed málo dále, nalezl kliſnu s hřijbětem na pastwě, a řekl: »Bud Bohu chwála, neb ſem dobře wědel, že yá dnes poſwijcenſkými pokrmy naſycen budu.« I řekl k herce: »Oprawdu, ſeſtra, vá tobě to hřijbě ſnijm.« Klisna řekla: »Cožť 20 ſe ljbij, to včiň; ale wčerá, taulagijcy ſe, na trn ſem wſtaupila; proſým tebe, že mi gey prwé z nohy wytáhneſs, neb tě wſſickni za lékaře magj.5) Potom ale ſnězyž to hřijbátko.« I ſſel wlk k nohám gegijm, chtě gij ten trn z nohy wytahnúti; ale ona vdeřila ſylně toho wlka w čelo, tak že ſe přewrátil, a za tijm, nežli wlk okřál, herka y s hřijbětem do leſa vſſla. 25
Strana 144
144 30 35 Přiſſed pak wlk ſám k ſobě, řekl: »Nenij mi o tu hanbu nic, neb wijm, že geſſtě dnes naſycen budu, tak [81a] yakž porozumijwám.« A odſſed odtud, přiſſel na gednu přezelenau lauku. Na té nalezl dwa skopce, an ſpolu kolij a zápaſý. I řekl: »Chwala 6) Bohu, chcy gefítě mnohými pokrmy 5 naſycen býti.« Y řekl k nijm: »Oprawdu, yá gednoho z wás muſým ſnijſti.« Odpowědel z nich geden: »Yakžť ſe lijbij, tak včiň, wſſak proſýme tebe, prwé vdelay ortel mezy námi a wyřkni. Tato lauka otce naſſeho byla, y nemůžme ſe laſkawě o ni rozdeliti, protož ſme teď' o hrdlo s ſebau činiti měli.« Ržekl wlk: »Já to včinijm,7) když gedné wáſs vmyfl wijm.« Y řek 10 geden skopec: »O pane, rozumèg, nynij my prawijme takto: Stůg ty, geſtli žeť ſe lijbij, vproſtřed lauky této, a yá půgdu na geden konec, a druhý na druhý konec lauky, a kterýž prwé k tobě přiběhne, toho má tato lauka býti, druhého pak ſnijſs.« Y řekl wlk: »To mne ſe lijbij a chcy rád včiniti." A tak fíli ti skopcowé na oba konce té lauky a počali zaſe běžeti, yakž 15 naywijce mohli, a to s welikeym hurtem8) k wlku, a tak ho s obau ſtrán rohama vtrkli, že ſe vnečiſtil, a k tomu ňekolik žeber w ňem zlámali, na- poly vmrlého a zabitého ho odeſſli,9) a kamž mjnili, tam ſe předſe brali. Po dobré chwijli, přiſſed wlk ſám k ſobě, řekl: »Také ſobě té potupy a hanby wážiti ne chcy, neb ſe dnes naſytijm podlé oznámenij a před- 20 powědenij zadku mého.« Y gda odtud, nalezl swini ſúpraſý,10) ana ſe na lauce paſe, 11) a řekl: »Pane, chwálijm tě a dekugiť, nebo ſem dobře wědel, že vá dnes strognú wečeři 12) mijti budu.« Y řekl k praſecý mateři: »Seſtra, tak ſe domnjwám, že vá dnes muſým plodu twého pogijíti.« Odpowědela ſaupraſnice: »Včiň, yakž chceſs, wſſak tebe proſým, aby ge prwé w čiſté 25 wode zmyl, neb gſau geſſtě nečiſtá, yakž rozumijís podlé běhu a obyčege toho: potom ge pak gez. yakž twá wůle bude.« Y řekl wlk: »Vkažiž mi studnicy, w kteréž ge zmeyti mám.« Swiňe wedla ſe s nijm k stawidlům, kudy wodu na mleyny paufftěgij, a řekla: »Totoť geſt swatá woda.« [81b Wlk wſtaupil na stawidlo, yako by knězem byl, a wzal gedno praſe, aby ge womyl. A když ge giž omyl, 13) rozhňewawſſi ſe swine, zachrochtala, a zuby klapagijcy wlka hňewem hned po hlawě hurtem do wody wſtrčila. Yakož pak ſylná woda pod ſtawidla běžij a náramňe ſylňe žene, pogednau gim pod kolo mrſſtila, 14) tak že lopatky wíſecky vdy geho bijdně polámaly a potlaukly. Ale když wždy geſítě odſſel, že o hrdlo nepřiſſel, řekl: »Nic mi gefítě to tak těžko nenij, y to že mi ſe newěrně ſtalo, nebo wijm, že geſítě dnes welmi nákladné a ſtrogené gijdlo gijſti budu.« Y ſſel opět okolo gedné wſy a vhlédaw ňekoliko koz na pecy ſtáti, řekl: »Děkuge Bohu, widijm opět chutnau potrawu.« Y ſſel k nijm. Widauce pak kozy, že ſe wlk béře k nim, 40 schowaly ſe do té pecy. Ale wlk, přiſſed před pec, řekl: »Zdař wám Buoh, ſeſtry, oprawdu že yá ſe tuto wámi až do ſytoſti požiwijm.« Kozy řekly: »Pane, poſlechniž flow naſſijch, my zde pro žádnau ginau přijčinu negſme, než abychom swaté ſkutky konaly. Když pak ty wykonáme, wygdeme k tobě wen, a ty podlé ſwé wůle hodowati budeſs. Wſfak přes to geſſtě
144 30 35 Přiſſed pak wlk ſám k ſobě, řekl: »Nenij mi o tu hanbu nic, neb wijm, že geſſtě dnes naſycen budu, tak [81a] yakž porozumijwám.« A odſſed odtud, přiſſel na gednu přezelenau lauku. Na té nalezl dwa skopce, an ſpolu kolij a zápaſý. I řekl: »Chwala 6) Bohu, chcy gefítě mnohými pokrmy 5 naſycen býti.« Y řekl k nijm: »Oprawdu, yá gednoho z wás muſým ſnijſti.« Odpowědel z nich geden: »Yakžť ſe lijbij, tak včiň, wſſak proſýme tebe, prwé vdelay ortel mezy námi a wyřkni. Tato lauka otce naſſeho byla, y nemůžme ſe laſkawě o ni rozdeliti, protož ſme teď' o hrdlo s ſebau činiti měli.« Ržekl wlk: »Já to včinijm,7) když gedné wáſs vmyfl wijm.« Y řek 10 geden skopec: »O pane, rozumèg, nynij my prawijme takto: Stůg ty, geſtli žeť ſe lijbij, vproſtřed lauky této, a yá půgdu na geden konec, a druhý na druhý konec lauky, a kterýž prwé k tobě přiběhne, toho má tato lauka býti, druhého pak ſnijſs.« Y řekl wlk: »To mne ſe lijbij a chcy rád včiniti." A tak fíli ti skopcowé na oba konce té lauky a počali zaſe běžeti, yakž 15 naywijce mohli, a to s welikeym hurtem8) k wlku, a tak ho s obau ſtrán rohama vtrkli, že ſe vnečiſtil, a k tomu ňekolik žeber w ňem zlámali, na- poly vmrlého a zabitého ho odeſſli,9) a kamž mjnili, tam ſe předſe brali. Po dobré chwijli, přiſſed wlk ſám k ſobě, řekl: »Také ſobě té potupy a hanby wážiti ne chcy, neb ſe dnes naſytijm podlé oznámenij a před- 20 powědenij zadku mého.« Y gda odtud, nalezl swini ſúpraſý,10) ana ſe na lauce paſe, 11) a řekl: »Pane, chwálijm tě a dekugiť, nebo ſem dobře wědel, že vá dnes strognú wečeři 12) mijti budu.« Y řekl k praſecý mateři: »Seſtra, tak ſe domnjwám, že vá dnes muſým plodu twého pogijíti.« Odpowědela ſaupraſnice: »Včiň, yakž chceſs, wſſak tebe proſým, aby ge prwé w čiſté 25 wode zmyl, neb gſau geſſtě nečiſtá, yakž rozumijís podlé běhu a obyčege toho: potom ge pak gez. yakž twá wůle bude.« Y řekl wlk: »Vkažiž mi studnicy, w kteréž ge zmeyti mám.« Swiňe wedla ſe s nijm k stawidlům, kudy wodu na mleyny paufftěgij, a řekla: »Totoť geſt swatá woda.« [81b Wlk wſtaupil na stawidlo, yako by knězem byl, a wzal gedno praſe, aby ge womyl. A když ge giž omyl, 13) rozhňewawſſi ſe swine, zachrochtala, a zuby klapagijcy wlka hňewem hned po hlawě hurtem do wody wſtrčila. Yakož pak ſylná woda pod ſtawidla běžij a náramňe ſylňe žene, pogednau gim pod kolo mrſſtila, 14) tak že lopatky wíſecky vdy geho bijdně polámaly a potlaukly. Ale když wždy geſítě odſſel, že o hrdlo nepřiſſel, řekl: »Nic mi gefítě to tak těžko nenij, y to že mi ſe newěrně ſtalo, nebo wijm, že geſítě dnes welmi nákladné a ſtrogené gijdlo gijſti budu.« Y ſſel opět okolo gedné wſy a vhlédaw ňekoliko koz na pecy ſtáti, řekl: »Děkuge Bohu, widijm opět chutnau potrawu.« Y ſſel k nijm. Widauce pak kozy, že ſe wlk béře k nim, 40 schowaly ſe do té pecy. Ale wlk, přiſſed před pec, řekl: »Zdař wám Buoh, ſeſtry, oprawdu že yá ſe tuto wámi až do ſytoſti požiwijm.« Kozy řekly: »Pane, poſlechniž flow naſſijch, my zde pro žádnau ginau přijčinu negſme, než abychom swaté ſkutky konaly. Když pak ty wykonáme, wygdeme k tobě wen, a ty podlé ſwé wůle hodowati budeſs. Wſfak přes to geſſtě
Strana 145
145 tebe proſýme, aby nám ale ſwým zpijwánijm těch swatých ſkutkůw wy- konati pomohl.« Wlk wzal na ſe vřad kněžíký a počal weyti hlaſytě. Sly- ſſijce pak ſedlácy wlka, an wyge, wyběhli s ſochory a s palicemi, wzawſſe s ſebú y pſy, a wlka welmi vbili, tak že ho za mrtwého odeſſli. 15) Pſy ho pak vkauſali, tak že žádný neřekl, aby on měl žiw zůstati. Giž pak tak vbitey a vmdleney wlezl pod gedno weliké dřewo 16) a pod tijm lehl, aby ſobě odpočinul. Tu připomijnage ſobě fítěſtij y ne- fítěſtij toho dne, welmi truchlil a nařijkal, že fítěſtij ſobě podaného 17) vžijwati ne chtěl, ſám ſe proto treſtal, řka: »Pane Bože, yak mnohé zlé vá tento dneſſnij den ſneſl a ſtrpěl ſem, ale bogijm ſe, že to wſſecko winau 10 mau přiſſlo, neb ſem přiliſs naduté a pozdwižené myſli w proroctwij ſwém byl. Nayprwé ſem pecnem fádla pohr 82a dal, potom ſem poltu slanin při- gijti nechtěl. Můg pak otec, newijm, aby yak žiw lékařem byl, a yá také tomu lékařſkému vměnij ſem ſe ne naučil; to do ſebe wěda, proto ſem wdy chtěl tu klifnu na nohu hogiti a gij trn z nohy wytahnauti. K tomu také 15 můg otec nikdá rychtářem nebyl, a yá ſem práw ſwětíkých nečijtal ani ſe gim nevčil; odkud mi pak to přiſſlo, že ſem ſauditi ty skopce a neb berany rozeznáwati chtěl? Otec můg nikdá knězem nebyl, k tomu vá pijſem ne znám, a odkawád yá mám tu moc, abych ty praſata byl měl očiſſtowati a neb ge meyti? Otec muog že na kňežſtwij ſwěcen nebyl, o tom dobře 20 wijm. Yakž ſem vá pak na ſe bludně to wzal, že ſem chtěl kozám gegich náboženſtwij pomocy konati?« 18) Y wolal k Bohu takowými ſlowy: »O Ju- piter, chtěl bych, aby twá wůle byla, aby weliký meč z twých slonowých wěžij a hradů ſpadl a mne treſtal.« Té chwijle byl geden sedlák na dřewě, pod kterýmž wlk ležel, wyſekáwage ge ſekerau. Slyſſe tato ſlowa a nařijkánij, 25 hodil vdatně sekerau na toho wlka, že ſe yako kolo zatočil a přewrhl. Wſſak zchytiw ſe, hleděl do nebe, a potom na strom a nebo na dřewo, a řekl: »O Bože, co geſt toto něgaké swaté mijſto, yak pogednau proſýcý vſlyſſáni býwagij?« A hned potom rychlým během vbitý a zraňený do lefa wběhl a tak zkrocený zasſe ſe nawrátil, kterýž prwé s nadutau myſlij a pyſſný 30 z něho wyſſel. Tato báſeň včij, že žádný nemá mluwiti, čehož nenij. Také žádný nemá wětílijch a znamenitěgffijch wěcý žádati nežli ſám geſt, ale geden každý na ſwém ſtawu doſti mijti má, a w marnoſt žádný nemá wěřiti. Rowňe yako tento wlk w prdnutij wěřil, že by gemu mělo znamenitého 35 ňetco wyznamenáwati. 1) Ol. vynechává. — 2) Orig. prostě: Fand er einen gantzen schmerleib auff der strasz. — 3) Dan du hast mir meinen leib entrichtet. — 4) Einen gantzen trucknen gesalzten bachenspeck. — 5) Du bist für einen artzet gerümet. — 6) Ol.: »chwála.« — 1) Ol: »rád včinijm«. Orig.: Ich thu es. — 3) Vngestümmigklich. — 9) Liessen ihn ligen halb todt. — 1°) Ol.: »saupraſnij«. 11) Fand ein losen mit fecklin auff der weid. — 12) Ein schleckhafft essen. — 13) Do er das in das wasser duncket. — 14) Orig. stručně: Zucket in der starck flusz des wassers vberab durch das rad. — 15) Schlu- gen ihn hart bis auff den todt. — 16) Vnder einen grossen baum. — 17) Ol.: »pod- daného«. — 18) Ihre geistligkeit volbringen. 10
145 tebe proſýme, aby nám ale ſwým zpijwánijm těch swatých ſkutkůw wy- konati pomohl.« Wlk wzal na ſe vřad kněžíký a počal weyti hlaſytě. Sly- ſſijce pak ſedlácy wlka, an wyge, wyběhli s ſochory a s palicemi, wzawſſe s ſebú y pſy, a wlka welmi vbili, tak že ho za mrtwého odeſſli. 15) Pſy ho pak vkauſali, tak že žádný neřekl, aby on měl žiw zůstati. Giž pak tak vbitey a vmdleney wlezl pod gedno weliké dřewo 16) a pod tijm lehl, aby ſobě odpočinul. Tu připomijnage ſobě fítěſtij y ne- fítěſtij toho dne, welmi truchlil a nařijkal, že fítěſtij ſobě podaného 17) vžijwati ne chtěl, ſám ſe proto treſtal, řka: »Pane Bože, yak mnohé zlé vá tento dneſſnij den ſneſl a ſtrpěl ſem, ale bogijm ſe, že to wſſecko winau 10 mau přiſſlo, neb ſem přiliſs naduté a pozdwižené myſli w proroctwij ſwém byl. Nayprwé ſem pecnem fádla pohr 82a dal, potom ſem poltu slanin při- gijti nechtěl. Můg pak otec, newijm, aby yak žiw lékařem byl, a yá také tomu lékařſkému vměnij ſem ſe ne naučil; to do ſebe wěda, proto ſem wdy chtěl tu klifnu na nohu hogiti a gij trn z nohy wytahnauti. K tomu také 15 můg otec nikdá rychtářem nebyl, a yá ſem práw ſwětíkých nečijtal ani ſe gim nevčil; odkud mi pak to přiſſlo, že ſem ſauditi ty skopce a neb berany rozeznáwati chtěl? Otec můg nikdá knězem nebyl, k tomu vá pijſem ne znám, a odkawád yá mám tu moc, abych ty praſata byl měl očiſſtowati a neb ge meyti? Otec muog že na kňežſtwij ſwěcen nebyl, o tom dobře 20 wijm. Yakž ſem vá pak na ſe bludně to wzal, že ſem chtěl kozám gegich náboženſtwij pomocy konati?« 18) Y wolal k Bohu takowými ſlowy: »O Ju- piter, chtěl bych, aby twá wůle byla, aby weliký meč z twých slonowých wěžij a hradů ſpadl a mne treſtal.« Té chwijle byl geden sedlák na dřewě, pod kterýmž wlk ležel, wyſekáwage ge ſekerau. Slyſſe tato ſlowa a nařijkánij, 25 hodil vdatně sekerau na toho wlka, že ſe yako kolo zatočil a přewrhl. Wſſak zchytiw ſe, hleděl do nebe, a potom na strom a nebo na dřewo, a řekl: »O Bože, co geſt toto něgaké swaté mijſto, yak pogednau proſýcý vſlyſſáni býwagij?« A hned potom rychlým během vbitý a zraňený do lefa wběhl a tak zkrocený zasſe ſe nawrátil, kterýž prwé s nadutau myſlij a pyſſný 30 z něho wyſſel. Tato báſeň včij, že žádný nemá mluwiti, čehož nenij. Také žádný nemá wětílijch a znamenitěgffijch wěcý žádati nežli ſám geſt, ale geden každý na ſwém ſtawu doſti mijti má, a w marnoſt žádný nemá wěřiti. Rowňe yako tento wlk w prdnutij wěřil, že by gemu mělo znamenitého 35 ňetco wyznamenáwati. 1) Ol. vynechává. — 2) Orig. prostě: Fand er einen gantzen schmerleib auff der strasz. — 3) Dan du hast mir meinen leib entrichtet. — 4) Einen gantzen trucknen gesalzten bachenspeck. — 5) Du bist für einen artzet gerümet. — 6) Ol.: »chwála.« — 1) Ol: »rád včinijm«. Orig.: Ich thu es. — 3) Vngestümmigklich. — 9) Liessen ihn ligen halb todt. — 1°) Ol.: »saupraſnij«. 11) Fand ein losen mit fecklin auff der weid. — 12) Ein schleckhafft essen. — 13) Do er das in das wasser duncket. — 14) Orig. stručně: Zucket in der starck flusz des wassers vberab durch das rad. — 15) Schlu- gen ihn hart bis auff den todt. — 16) Vnder einen grossen baum. — 17) Ol.: »pod- daného«. — 18) Ihre geistligkeit volbringen. 10
Strana 146
146 Fabule gedenáctá, o záwiltiwém pfu. 5 [82b] Mnoho lidij geſt na ſwětě, geſſto giným toho nepřegij, čehož ſami mijti ne mohau. A ſnad by gim vžitečné nebylo, by pak y to měli; wſſak proto, yakž mohau, gefſtě wždy gineym w tom překážegij. O tom ſlyſs ta- kowau báſeň. Pes geden netreffný 1) ležel w geſlech plných sena. Ten nedal žádnému wolu, kterýž přiſſel, toho ſena gijſti, než wždy na ně wrčel a zuby wofſkle bowal, bráňe gijm k geſlem přiſtaupiti. Y řekli wolowee k němu: »Cžinijſs nám křiwdu, naſſemu přirozenij záwidě, protože přirozenij twé tobě ne dalo, aby měl seno giſti a nám brániti, abychom my ho také gijíti neměli.« tloamla xa Wu 10 Též rowně: Měl koſt w vſtech ſweych, kteréž ſám hledati 2) nemoha, wſſak proto giným gij hledati 2) nedal, aniž gij komu přál. Tato báſeň oznamuge, že záwiſti z lehka ſe wywarowati nemuožeme, a ačkoli s pracý ſe gij vwarugeme, wſſak geſítě proto pokoge mijti ne- můžeme. 1) Ein vngütiger hund. — 2) Ol. správněji: »hlodati.« Orig.: Nagen. Fabule dwanáctá, o wlku a o lačném plu. 20 Když cželed dostatečně od hoſpodářůw krmena nenij, obyčegňe wětſfij ſe gim ſſkoda dege od ſamé cželedi pro zatwrzenij gegijch. A když cžlowěk wýfſe přes přirozenij chce ſe wypijnati, a na tom nechce přeſta[83a]ti, což mu přirozenij dalo, ten welmi čaſto padá v welikú fíkodu. Tomu se z této báſně porozumj. Geden bohatý cžlowěk měl weliké ſtádo owcý; k tomu také měl gedi- ného pſa, kterýžto vſtawičňe mu těch owcý oſtřijhal. Potom pro ſwé la- komſtwij dal pſu tomu náramňe weliký hlad trpěti. Gednoho pak čaſu přiſſel wlk k tomu pſu a řekl k ňemu: »Proč ſy tak vſechl, že tebe ſotwá koſti a kůže?1) Yakož mi ſe zdá, zkrocuge tě tuſſijm hlad, že tak ſkaupého 25 pána máſs; ale chceſíli, dámť dobrú radu.« Pes řekl: »Jáť dobré raddy 15
146 Fabule gedenáctá, o záwiltiwém pfu. 5 [82b] Mnoho lidij geſt na ſwětě, geſſto giným toho nepřegij, čehož ſami mijti ne mohau. A ſnad by gim vžitečné nebylo, by pak y to měli; wſſak proto, yakž mohau, gefſtě wždy gineym w tom překážegij. O tom ſlyſs ta- kowau báſeň. Pes geden netreffný 1) ležel w geſlech plných sena. Ten nedal žádnému wolu, kterýž přiſſel, toho ſena gijſti, než wždy na ně wrčel a zuby wofſkle bowal, bráňe gijm k geſlem přiſtaupiti. Y řekli wolowee k němu: »Cžinijſs nám křiwdu, naſſemu přirozenij záwidě, protože přirozenij twé tobě ne dalo, aby měl seno giſti a nám brániti, abychom my ho také gijíti neměli.« tloamla xa Wu 10 Též rowně: Měl koſt w vſtech ſweych, kteréž ſám hledati 2) nemoha, wſſak proto giným gij hledati 2) nedal, aniž gij komu přál. Tato báſeň oznamuge, že záwiſti z lehka ſe wywarowati nemuožeme, a ačkoli s pracý ſe gij vwarugeme, wſſak geſítě proto pokoge mijti ne- můžeme. 1) Ein vngütiger hund. — 2) Ol. správněji: »hlodati.« Orig.: Nagen. Fabule dwanáctá, o wlku a o lačném plu. 20 Když cželed dostatečně od hoſpodářůw krmena nenij, obyčegňe wětſfij ſe gim ſſkoda dege od ſamé cželedi pro zatwrzenij gegijch. A když cžlowěk wýfſe přes přirozenij chce ſe wypijnati, a na tom nechce přeſta[83a]ti, což mu přirozenij dalo, ten welmi čaſto padá v welikú fíkodu. Tomu se z této báſně porozumj. Geden bohatý cžlowěk měl weliké ſtádo owcý; k tomu také měl gedi- ného pſa, kterýžto vſtawičňe mu těch owcý oſtřijhal. Potom pro ſwé la- komſtwij dal pſu tomu náramňe weliký hlad trpěti. Gednoho pak čaſu přiſſel wlk k tomu pſu a řekl k ňemu: »Proč ſy tak vſechl, že tebe ſotwá koſti a kůže?1) Yakož mi ſe zdá, zkrocuge tě tuſſijm hlad, že tak ſkaupého 25 pána máſs; ale chceſíli, dámť dobrú radu.« Pes řekl: »Jáť dobré raddy 15
Strana 147
147 nynij potřebugi.« Wlk řekl: »Já tobě wíkočijm mezy ty owce, a gednu z nich wezmu a s nij vteku, ty pak hoň mne, což můžefs naywijce, a prwé než mne doběhneſs, přewrž ſe a neb padni, yako by dále pro hlad běžeti nemohl a pro náramnú mdlobu těla ſwého. Když pak to paſtýřowé a wſſecka čeled vhlédá, řekne: Oprawdu, kdyby náš pes ſyt byl2) a dobře krmen, ten wlk newzal by byl nám toho beránka, a wlkowi kůže také celá nikoli by nezuoſtala!' Tehdy, yakož yá ſe nadegi, hned tebe lépe chowati budau.« Pes řekl: »Y včiniž tak, yakož ſy teď nynij prawil.« A y hned běžel wlk mezy ty beránky, a wzaw gednoho, hned s nim preč táhl. Pes y hned ſe za nijm hnal, yakž nayrychlegij mohl, ale prwé než k ňemu doběhl, vpadl 10 na zemi, yako by giž dále běžeti nemohl welikeym hladem. Y řekli patý- řowce a wſſeckna cželed: »W prawde, kdyby pán náš toho pſa, yakž ſluffij, [83b] chowal,3) nebyl by nám wlk toho beránka wzal, aniž by ho nám byl celého odneſl.« Slyſſe to pán, vkázal ſe yako hňewage ſe, a stydel ſe za ſwau ſkaupoſt. Y řekl: »Zlořečený bud' ten, kdož tomu pſu mage 15 5 7 T 70- ín gijſti dáwati, toho nečinil.« Y dáwal winu čeledi, wſſak proto přikázal pſu přioprawowati. 2) Y počali mu poléwku s maſsa dáwati s chlebem, z wotru- buow vdelaneym. A tak oprawowal ſe pes a mocy gemu wždy přibýwalo. W krátkém pak čaſu přiſſel opět wlk k tomu pſu a řekl k ňemu: »Bratře, coť ſe zdá, nedal-liť ſem dobré rady?« Odpowědel pes: »Já ſem 20 té rady welmi potřebowal.« Y wece wlk: »Geſtli že chceſs, geſſtěť dám lepſſij radu.« Pes odpowěďel: »Té yá rád poſlechnu.« Wlk wece: »Já opět mezy ty owce wſkočijm, a gednu wezma, preč gi poneſu, a ty poſpěſs za mnú. A když ſe mne dohonijš, 5) vdeř mne prſoma ſwýma, wſſak ne tuze, a potom padni na zemi, yako by nemohl pro mdlobu žiwota ſwého zaſe wſtáti. 25 A když to paſtýřowce vhlédagij, řeknauť: To w prawde prawijme, kdyby náš pes byl doſtatečňegij chowán, nikterakž by nám naſleho beránka wlk ne odneſl a odtud by nikterakž s celeymi hnáty neodíſel, a ſtrach, aby y hrdla tu nenechal.'« Y řekl pes: »Já ſe bogijm pána ſwého welmi welice, kterýž mi pokrm dáwá, ačkoli pak toho s doſtatkem nečinj. Wſſak ty pro 30 to včiň tak, yakožs powědel.« Wlk, wzaw naytučňegſſijho beránka mezy 10*
147 nynij potřebugi.« Wlk řekl: »Já tobě wíkočijm mezy ty owce, a gednu z nich wezmu a s nij vteku, ty pak hoň mne, což můžefs naywijce, a prwé než mne doběhneſs, přewrž ſe a neb padni, yako by dále pro hlad běžeti nemohl a pro náramnú mdlobu těla ſwého. Když pak to paſtýřowé a wſſecka čeled vhlédá, řekne: Oprawdu, kdyby náš pes ſyt byl2) a dobře krmen, ten wlk newzal by byl nám toho beránka, a wlkowi kůže také celá nikoli by nezuoſtala!' Tehdy, yakož yá ſe nadegi, hned tebe lépe chowati budau.« Pes řekl: »Y včiniž tak, yakož ſy teď nynij prawil.« A y hned běžel wlk mezy ty beránky, a wzaw gednoho, hned s nim preč táhl. Pes y hned ſe za nijm hnal, yakž nayrychlegij mohl, ale prwé než k ňemu doběhl, vpadl 10 na zemi, yako by giž dále běžeti nemohl welikeym hladem. Y řekli patý- řowce a wſſeckna cželed: »W prawde, kdyby pán náš toho pſa, yakž ſluffij, [83b] chowal,3) nebyl by nám wlk toho beránka wzal, aniž by ho nám byl celého odneſl.« Slyſſe to pán, vkázal ſe yako hňewage ſe, a stydel ſe za ſwau ſkaupoſt. Y řekl: »Zlořečený bud' ten, kdož tomu pſu mage 15 5 7 T 70- ín gijſti dáwati, toho nečinil.« Y dáwal winu čeledi, wſſak proto přikázal pſu přioprawowati. 2) Y počali mu poléwku s maſsa dáwati s chlebem, z wotru- buow vdelaneym. A tak oprawowal ſe pes a mocy gemu wždy přibýwalo. W krátkém pak čaſu přiſſel opět wlk k tomu pſu a řekl k ňemu: »Bratře, coť ſe zdá, nedal-liť ſem dobré rady?« Odpowědel pes: »Já ſem 20 té rady welmi potřebowal.« Y wece wlk: »Geſtli že chceſs, geſſtěť dám lepſſij radu.« Pes odpowěďel: »Té yá rád poſlechnu.« Wlk wece: »Já opět mezy ty owce wſkočijm, a gednu wezma, preč gi poneſu, a ty poſpěſs za mnú. A když ſe mne dohonijš, 5) vdeř mne prſoma ſwýma, wſſak ne tuze, a potom padni na zemi, yako by nemohl pro mdlobu žiwota ſwého zaſe wſtáti. 25 A když to paſtýřowce vhlédagij, řeknauť: To w prawde prawijme, kdyby náš pes byl doſtatečňegij chowán, nikterakž by nám naſleho beránka wlk ne odneſl a odtud by nikterakž s celeymi hnáty neodíſel, a ſtrach, aby y hrdla tu nenechal.'« Y řekl pes: »Já ſe bogijm pána ſwého welmi welice, kterýž mi pokrm dáwá, ačkoli pak toho s doſtatkem nečinj. Wſſak ty pro 30 to včiň tak, yakožs powědel.« Wlk, wzaw naytučňegſſijho beránka mezy 10*
Strana 148
148 5 10 30 35 wſſemi, preč s nijm vtekl. Pes rychle běžel za nijm až k ſamému a ſylňe ho vdeřil prſoma, a potom na zemi padl, yako by pro hlad a pro hubenoſt nad nijm ſwijtězyti nemohl. Y křičeli paſtýřowé a wſſecka čeled: »Giſtě, kdyby ten pes byl doſtatečňe krmen podlé wûle ſwé až do ſyta, neodneſh by nám tak wlk naytučňegſlijho beránka, aniž by také odſud žiw odſſel.« Hospodář, ſlyſſe to, y hňewem ſe pohnuw y také litoſtij, řekl: »Chcy, abyſſte ho potomne doſtatečne krmili.« Potom mu dáwali masſo a poléwku s čiſtým chlebem, y přiſſel pes [84a] w krátkých dnech k prwňegſſij ſýle. Kdyby ſe to bylo prwé ſtalo, byl by pán k takowé ſſkode ne přiſſel. Potom přiſſel zasſe wlk k pſu a řekl k němu: »Bratře, já ſem tobě dobrú radu dal, gſy tluſtífij o mnoho, a wideti, že lepſlij bydlo máſs«. 6) Pes wece: »Ba hned weybornau, mně potřebnau a ſobě hodnau ſy radu dal, kteráž práwě na tebe ſluſſela.« Dij wlk: »Protož půgdu vá mezy be- ránky a gednoho ſobě za ſwú mzdu a zaſlúženj wezmu.« Pes wece: »Prwé 15 ſy sobě giž záplatu wzal, nebs dwa beránky pánu mému ſnědl.« Wlk opět: »Mnedle, 7) powol mi, ať gednoho wezmu.« Pes wece: »Slyffijfſ-li, žeť nedám žádného wzýti, neb geſtliže kterého wezmeſs, přiſahám pod žiwotem, že odtud žiwey ne odegdeſs.« Wlk, ſlyſſe to, řekl: »Ale day mi negakú radu, co bych měl delati, yako y vá tobě ſem poradil, neb ſyce vmru hladem.« 20 Pes wece: »Wčerá ſukno wneſeno do pána mého sklepu,8) w tom geſt mnoho přečiſtých chlebůw, mnoho ſoleného w láku masſa, mnoho wijnných sudůw a w nich dobrého wijna; tam této nocy wegda, naſytijſs ſe až do krku.« 9) Dij wlk: »Oklamal by mne, neb yakž bych tam wſſel, oznámil by mne pánu ſwému y wſſij čeledi, a oni by mne zabili.« Dij pes: »Pod- 25 wěrou, 10) že tebe neoznámijm, neb z statku pána mého nic mi poručeno nenij než owce, protož yá tebe nikoli neprozradijm.« A když giž noc byla, wſſel wlk do ſſpižérny a nagedl ſe toho chleba až do ſytoſti, k tomu také y tučného masſa. Potom natočil ſobě wijna, a tak pil, až ſe wožral. Yakž pak wijno ſe ho zmocnilo, 11) ſám v ſebe pomyſlil: »Sedlácy, když ſe ze- žerau, hned ſwé weſnij pijſničky zpijwagij; proč bych yá také ſobě ſwé pijſničky nezazpijwal, zwláfſtě wožraley gla?« Y počal ſobě zpijwati; a yakž poneyprwé zaweyl, hned to pſy vſlyſſeli a na geho hlas ſſtěkali. Po druhee pak když wyl, vſlyfſeli lidee a řekli: »Nedaleko od nás geſt wlk.« A když po třetij zawyl, řekli: »Wſſak wyge w sklepě.« Y nalezſſe, zabili ho. [84b] Tato báſeň trestce bohaté a mocné, aby cželádku ſwú doſtatečňe potrawú opatrowali; wſſak ne ſkwoſtňe. 12) Nebo kdyžť ona ſytá nenij, muſegij ſe hoſpodářowé čaſto ſſkody obáwati. Neb pro neopatřenij pſa- ztratil hoſpodář dwa beránky. Dále také napomijná, aby ſe žádney o to nepokaufſel, ſeč nemůže býti, 13) nechce-li ke ſſkode přigijti. Yako tento 40 wlk ſměl proti ſwému přirozenij wijno pijti, protož muſyl vmřijti. 1) Warumb bistu so dürr worden von mägery. — 2) Wer vnser hund genugsamlich gesettet. — 3) Hette vnser herr den hund wol gefütert. — 4) Doch gebot er den hund fürbas zu speisen. — 5) Wann du mich erlauffen hast. — 6) Orig. jen: Du bist fäist. —
148 5 10 30 35 wſſemi, preč s nijm vtekl. Pes rychle běžel za nijm až k ſamému a ſylňe ho vdeřil prſoma, a potom na zemi padl, yako by pro hlad a pro hubenoſt nad nijm ſwijtězyti nemohl. Y křičeli paſtýřowé a wſſecka čeled: »Giſtě, kdyby ten pes byl doſtatečňe krmen podlé wûle ſwé až do ſyta, neodneſh by nám tak wlk naytučňegſlijho beránka, aniž by také odſud žiw odſſel.« Hospodář, ſlyſſe to, y hňewem ſe pohnuw y také litoſtij, řekl: »Chcy, abyſſte ho potomne doſtatečne krmili.« Potom mu dáwali masſo a poléwku s čiſtým chlebem, y přiſſel pes [84a] w krátkých dnech k prwňegſſij ſýle. Kdyby ſe to bylo prwé ſtalo, byl by pán k takowé ſſkode ne přiſſel. Potom přiſſel zasſe wlk k pſu a řekl k němu: »Bratře, já ſem tobě dobrú radu dal, gſy tluſtífij o mnoho, a wideti, že lepſlij bydlo máſs«. 6) Pes wece: »Ba hned weybornau, mně potřebnau a ſobě hodnau ſy radu dal, kteráž práwě na tebe ſluſſela.« Dij wlk: »Protož půgdu vá mezy be- ránky a gednoho ſobě za ſwú mzdu a zaſlúženj wezmu.« Pes wece: »Prwé 15 ſy sobě giž záplatu wzal, nebs dwa beránky pánu mému ſnědl.« Wlk opět: »Mnedle, 7) powol mi, ať gednoho wezmu.« Pes wece: »Slyffijfſ-li, žeť nedám žádného wzýti, neb geſtliže kterého wezmeſs, přiſahám pod žiwotem, že odtud žiwey ne odegdeſs.« Wlk, ſlyſſe to, řekl: »Ale day mi negakú radu, co bych měl delati, yako y vá tobě ſem poradil, neb ſyce vmru hladem.« 20 Pes wece: »Wčerá ſukno wneſeno do pána mého sklepu,8) w tom geſt mnoho přečiſtých chlebůw, mnoho ſoleného w láku masſa, mnoho wijnných sudůw a w nich dobrého wijna; tam této nocy wegda, naſytijſs ſe až do krku.« 9) Dij wlk: »Oklamal by mne, neb yakž bych tam wſſel, oznámil by mne pánu ſwému y wſſij čeledi, a oni by mne zabili.« Dij pes: »Pod- 25 wěrou, 10) že tebe neoznámijm, neb z statku pána mého nic mi poručeno nenij než owce, protož yá tebe nikoli neprozradijm.« A když giž noc byla, wſſel wlk do ſſpižérny a nagedl ſe toho chleba až do ſytoſti, k tomu také y tučného masſa. Potom natočil ſobě wijna, a tak pil, až ſe wožral. Yakž pak wijno ſe ho zmocnilo, 11) ſám v ſebe pomyſlil: »Sedlácy, když ſe ze- žerau, hned ſwé weſnij pijſničky zpijwagij; proč bych yá také ſobě ſwé pijſničky nezazpijwal, zwláfſtě wožraley gla?« Y počal ſobě zpijwati; a yakž poneyprwé zaweyl, hned to pſy vſlyſſeli a na geho hlas ſſtěkali. Po druhee pak když wyl, vſlyfſeli lidee a řekli: »Nedaleko od nás geſt wlk.« A když po třetij zawyl, řekli: »Wſſak wyge w sklepě.« Y nalezſſe, zabili ho. [84b] Tato báſeň trestce bohaté a mocné, aby cželádku ſwú doſtatečňe potrawú opatrowali; wſſak ne ſkwoſtňe. 12) Nebo kdyžť ona ſytá nenij, muſegij ſe hoſpodářowé čaſto ſſkody obáwati. Neb pro neopatřenij pſa- ztratil hoſpodář dwa beránky. Dále také napomijná, aby ſe žádney o to nepokaufſel, ſeč nemůže býti, 13) nechce-li ke ſſkode přigijti. Yako tento 40 wlk ſměl proti ſwému přirozenij wijno pijti, protož muſyl vmřijti. 1) Warumb bistu so dürr worden von mägery. — 2) Wer vnser hund genugsamlich gesettet. — 3) Hette vnser herr den hund wol gefütert. — 4) Doch gebot er den hund fürbas zu speisen. — 5) Wann du mich erlauffen hast. — 6) Orig. jen: Du bist fäist. —
Strana 149
149 7) Ach lieber. — 8) Ist ein wand gefallen an meines herren speiszkeller (lat.: excidit una paries). — 2) Fülle dich gar wol. — 1°) Bey meiner treüwe. — 11) Als er des weins in seinem kopff empfinden ward. — 12) Zartlich. — 13) Das wider sein natur sey. Fabule třináctá, o otcy a o třech synech. Geſt mnoho těch lidij, geflto ſe o marné wěcy ſaudj1) a bez potřeby saudce zanepráždňugij. Protož také o ſwé pře koncuow neberau a od saudu s lehkoſtij y také s hanbau odſtrčeni beywagij. O tom poſlechni této fabule. Otec geden měl tři ſyny. Vmijrage pak, kſſafftem gim pozuſtawil de- dictwij, totižto gedné hrufíky, kozla a mleyna. Synowé při delenij 2) toho 5 ſwadili ſe ſpolu, a priſſedſſe před saudce, řekli: »Pane saudce, wyſlyfite nás! Otec nám vmřel a po sobě pozůtawil statku ſwého s tauto wýmijnkau, abychom ſe o to práwě zaroweň rozdelili.« Saudce ſe otázal, yaké by to dedictwij pozůſtalo? Oni odpowědeli, že hrufíkowý strom, kozel [85a] a mlýn. Saudce řekl: »Yak pak rozkázal a poručil ten strom rozdeliti?« Oni řekli: 10 »Tak, aby žádný geden přes druhého nic wijce neměl.« V řekl saudce: VAAQA A ☞ »Powěztež mi vmyſl3) ſwůg.« K tomu nayſtarflij bratr řekl: »Já wezmu od toho stromu wſſecko, což zkřiweného a což rowného 4) geſt.« Druhý řekl: »A yá wezmu wíſecko, což fuchého a zeleného geſt.« Třetij řekl: »A yá wezmu kořen a wſſeckno dřewo y s ratoleſtmi.« Y wece saudce: »Kdo 15 z wás třij práwě rozezná a powědeti můž, že gedna ſtrana geſt lepífij než druhá, ten má wſſecken strom mijti. Ale při rozdelenij kozla, která wůle poſlednij otce waſſeho byla?« Oni řekli: »Wuole geho byla, aby toho byl, kterýž by ſobě naywětífij wěcy w ſwětě žádati 5) mohl.« Y řekl prwnij bratr: »Kdyby to Bůh dal, aby ten kozel tak weliký byl, aby ze wíſech 20 mořij pod nebem wodu wypil, a polowicy aby ſe nenapil.« Druhý řekl: »Mně ſe zdá, že by muog měl býti, neb mu wětífij wěc chcy winffowati. Chtěl bych, aby tak welikey byl, aby ho ze wíſech konopij a lnuow na swětě napředená nit nemohla doſtati, 6) a gefſtě ze wſſeho toho, což ſe přede, a nebo přijíti muož, aby ho neobſtala.« Třetj řekl: »Tak mám za 25
149 7) Ach lieber. — 8) Ist ein wand gefallen an meines herren speiszkeller (lat.: excidit una paries). — 2) Fülle dich gar wol. — 1°) Bey meiner treüwe. — 11) Als er des weins in seinem kopff empfinden ward. — 12) Zartlich. — 13) Das wider sein natur sey. Fabule třináctá, o otcy a o třech synech. Geſt mnoho těch lidij, geflto ſe o marné wěcy ſaudj1) a bez potřeby saudce zanepráždňugij. Protož také o ſwé pře koncuow neberau a od saudu s lehkoſtij y také s hanbau odſtrčeni beywagij. O tom poſlechni této fabule. Otec geden měl tři ſyny. Vmijrage pak, kſſafftem gim pozuſtawil de- dictwij, totižto gedné hrufíky, kozla a mleyna. Synowé při delenij 2) toho 5 ſwadili ſe ſpolu, a priſſedſſe před saudce, řekli: »Pane saudce, wyſlyfite nás! Otec nám vmřel a po sobě pozůtawil statku ſwého s tauto wýmijnkau, abychom ſe o to práwě zaroweň rozdelili.« Saudce ſe otázal, yaké by to dedictwij pozůſtalo? Oni odpowědeli, že hrufíkowý strom, kozel [85a] a mlýn. Saudce řekl: »Yak pak rozkázal a poručil ten strom rozdeliti?« Oni řekli: 10 »Tak, aby žádný geden přes druhého nic wijce neměl.« V řekl saudce: VAAQA A ☞ »Powěztež mi vmyſl3) ſwůg.« K tomu nayſtarflij bratr řekl: »Já wezmu od toho stromu wſſecko, což zkřiweného a což rowného 4) geſt.« Druhý řekl: »A yá wezmu wíſecko, což fuchého a zeleného geſt.« Třetij řekl: »A yá wezmu kořen a wſſeckno dřewo y s ratoleſtmi.« Y wece saudce: »Kdo 15 z wás třij práwě rozezná a powědeti můž, že gedna ſtrana geſt lepífij než druhá, ten má wſſecken strom mijti. Ale při rozdelenij kozla, která wůle poſlednij otce waſſeho byla?« Oni řekli: »Wuole geho byla, aby toho byl, kterýž by ſobě naywětífij wěcy w ſwětě žádati 5) mohl.« Y řekl prwnij bratr: »Kdyby to Bůh dal, aby ten kozel tak weliký byl, aby ze wíſech 20 mořij pod nebem wodu wypil, a polowicy aby ſe nenapil.« Druhý řekl: »Mně ſe zdá, že by muog měl býti, neb mu wětífij wěc chcy winffowati. Chtěl bych, aby tak welikey byl, aby ho ze wíſech konopij a lnuow na swětě napředená nit nemohla doſtati, 6) a gefſtě ze wſſeho toho, což ſe přede, a nebo přijíti muož, aby ho neobſtala.« Třetj řekl: »Tak mám za 25
Strana 150
150 to, že ten kozel bude můg, neb bych chtěl, aby tak welikey byl, kdyby orel nahoru wletěl až k nebi a wſſecky čtyři vhly swěta widel, wſſak proto aby toho kozla dlauhoſti, tluſtoſti a ſſirokoſti přezřijti 7) nemohl.« Y řekl saudce: »Já ne vmijm powědijti, kdo z wás wětſſij welikoſti mu žádal; 5 může-li pak to kdo z wás rozhodnauti, ten kozel má geho býti. Powěztež také, která geho wuole při mleynu byla?« Odpowěďeli oni a řekli: »Geho wůle byla, aby gey ten měl, kterýž by od přátel a ſſwagrůw nayléniwěgſſij a naywoſpalegſfij 8) vznán byl.« Y wece prwnij bratr: »Já ſem tak woſpalý, že ſem ňekolik leth w gednom domě ležel, a tak mi gedna krůpě do 10 vcha kapla, že mi wſſecky žijly od nij wyhnily, y koſti w hlawě y mozk, tak že mi giž prohnogiw 85bjíſi druhým vchem wen teče"), a tak ſem ležel, léniwý gſa, že ſem ſe ſám obrátiti nemohl pro leženij, ani hlawau k tomu hnauti.« Druhý řekl: »Já mylijm, že ten mleyn můg má býti, nebo ſem čtrnácte dnij ſe postil a nic negedl, a když ſem k stolu přiſſel, za kterýmž 15 wſſeho doſti ſtálo od neyzpráwňegſſijch pokrmuow, wſſak yá pro lenoſt a zbytečné leženij ani drobte ſem neſňedl, leč mi kdy dwa nožem vſta rozwážili a třetij mne krmil.« Třetij bratr wece: »Mám tu nadegi, že ten mleyn muog bude, neb mi ſe tak welmi chtělo pijti, že ſem mohl žijzni vmřijti, a ſtál ſem v wode až do pyſkuo, proto ſem tak ležel a léniw byl, 20 že bych dřijwe vmřel, než bych ſe naklonil, abych ſe napiti měl, leč by ňekdo, mocý mi víta rozwáže, wody do mne nalil.« Y řekl saudce: »Marné wěcy prowozugete, protož ne rozumijm, čeho potřebugete. Yakž ſte přiſſli, tak odegdete, yá wás nechcy ſauditi.« Báſeň tato wyznamenáwá, o wěcy daremnij a nevžitečné aby ſe vřed- 10) 25 nijcy ne ſtarali, a zhola aby ſe gimi hned nigakž ne zaneprázdňowali. 1) Man findet vil der haderman. — 2) Ol.: »při rozdělenij«. — 3) Meinung. 4) Orig.: Alles das krump oder schlecht ist. — 5) Orig.: Das er des solte sein, der in grosser winschet. — 6) Vmbgürten. — 7) Vbersehen. — 3) Der grösste leugert. — 3) Also das der trouff jetz zu dem andern or auszgat. — 10) Ol.: »nezanepráždňovali.« — Orig. krátce: Dise fabel weiset vmb vppigkeit die öberen nit zu bekümmeren. Fabule ožtrnáctá, o wlku a o lifice. 30 Mnoho těch geft, kteřijž prwé miſtři býti než včedlnijcy chtěgij, a prwé giné včiti, než ſe ſami naučili. Ti, když ſe o gednánj maudrých lidij pokuſý, aby ge konati měli, obyčegňe v welikú hanbu y ſſkodu vpadagij. O tom tato ſabule oznamuge. Liſſka ſſla k wlku, proſecy ho, aby gegijho syna w swaté wode zmyl, a ſkrze to aby geho duchownijm otcem a neb kmotrem byl. Wlk řekl, že to rád chce včiniti. Yakž ſe pak to ſtalo, dali tomu dijtěti gméno Bene- dyktulus. Po ňekolika měſýcých přiſſel wlk k lifſce a dij k nij: »Medle, kmotra, proſým tebe, day mi toho mého ſy[86a]na na ňekterý čas, ať ho 35 naučijm ſwému vměnij, kterak by ſe snadně žiwiti y také lehce mohl, a to mu okáži, což by mu naypotřebňegíijho a nayvžitečněgflijho býti mohlo.
150 to, že ten kozel bude můg, neb bych chtěl, aby tak welikey byl, kdyby orel nahoru wletěl až k nebi a wſſecky čtyři vhly swěta widel, wſſak proto aby toho kozla dlauhoſti, tluſtoſti a ſſirokoſti přezřijti 7) nemohl.« Y řekl saudce: »Já ne vmijm powědijti, kdo z wás wětſſij welikoſti mu žádal; 5 může-li pak to kdo z wás rozhodnauti, ten kozel má geho býti. Powěztež také, která geho wuole při mleynu byla?« Odpowěďeli oni a řekli: »Geho wůle byla, aby gey ten měl, kterýž by od přátel a ſſwagrůw nayléniwěgſſij a naywoſpalegſfij 8) vznán byl.« Y wece prwnij bratr: »Já ſem tak woſpalý, že ſem ňekolik leth w gednom domě ležel, a tak mi gedna krůpě do 10 vcha kapla, že mi wſſecky žijly od nij wyhnily, y koſti w hlawě y mozk, tak že mi giž prohnogiw 85bjíſi druhým vchem wen teče"), a tak ſem ležel, léniwý gſa, že ſem ſe ſám obrátiti nemohl pro leženij, ani hlawau k tomu hnauti.« Druhý řekl: »Já mylijm, že ten mleyn můg má býti, nebo ſem čtrnácte dnij ſe postil a nic negedl, a když ſem k stolu přiſſel, za kterýmž 15 wſſeho doſti ſtálo od neyzpráwňegſſijch pokrmuow, wſſak yá pro lenoſt a zbytečné leženij ani drobte ſem neſňedl, leč mi kdy dwa nožem vſta rozwážili a třetij mne krmil.« Třetij bratr wece: »Mám tu nadegi, že ten mleyn muog bude, neb mi ſe tak welmi chtělo pijti, že ſem mohl žijzni vmřijti, a ſtál ſem v wode až do pyſkuo, proto ſem tak ležel a léniw byl, 20 že bych dřijwe vmřel, než bych ſe naklonil, abych ſe napiti měl, leč by ňekdo, mocý mi víta rozwáže, wody do mne nalil.« Y řekl saudce: »Marné wěcy prowozugete, protož ne rozumijm, čeho potřebugete. Yakž ſte přiſſli, tak odegdete, yá wás nechcy ſauditi.« Báſeň tato wyznamenáwá, o wěcy daremnij a nevžitečné aby ſe vřed- 10) 25 nijcy ne ſtarali, a zhola aby ſe gimi hned nigakž ne zaneprázdňowali. 1) Man findet vil der haderman. — 2) Ol.: »při rozdělenij«. — 3) Meinung. 4) Orig.: Alles das krump oder schlecht ist. — 5) Orig.: Das er des solte sein, der in grosser winschet. — 6) Vmbgürten. — 7) Vbersehen. — 3) Der grösste leugert. — 3) Also das der trouff jetz zu dem andern or auszgat. — 10) Ol.: »nezanepráždňovali.« — Orig. krátce: Dise fabel weiset vmb vppigkeit die öberen nit zu bekümmeren. Fabule ožtrnáctá, o wlku a o lifice. 30 Mnoho těch geft, kteřijž prwé miſtři býti než včedlnijcy chtěgij, a prwé giné včiti, než ſe ſami naučili. Ti, když ſe o gednánj maudrých lidij pokuſý, aby ge konati měli, obyčegňe v welikú hanbu y ſſkodu vpadagij. O tom tato ſabule oznamuge. Liſſka ſſla k wlku, proſecy ho, aby gegijho syna w swaté wode zmyl, a ſkrze to aby geho duchownijm otcem a neb kmotrem byl. Wlk řekl, že to rád chce včiniti. Yakž ſe pak to ſtalo, dali tomu dijtěti gméno Bene- dyktulus. Po ňekolika měſýcých přiſſel wlk k lifſce a dij k nij: »Medle, kmotra, proſým tebe, day mi toho mého ſy[86a]na na ňekterý čas, ať ho 35 naučijm ſwému vměnij, kterak by ſe snadně žiwiti y také lehce mohl, a to mu okáži, což by mu naypotřebňegíijho a nayvžitečněgflijho býti mohlo.
Strana 151
151 A přes to ty máš doíti giných detij, kteréž s welikau pracý muſýſs žiwiti.« Lifſka řekla k wlku: »Pane kmotře, 1) muožeſs včiniti, yakžt ſe lijbij, a z toho vá tobě welice dekugi, že ty ſe o mé dobré y detij mých ſtaráš.« Y wzal wlk syna duchownijho ſwého 2) s ſebau, a w nocy ſſel do chléwůw, hledage, zdá by co vlowiti mohl. Ale když mijti nic nemohl, bral ſe ráno na wyſoký wrch, kterýž byl nad wſý, s kteréhož wſſecko do wſy widěti mohl, y řekl k Benedyktulowi, synu ſwému: »Já ſem dnes při owčincých byl, a nic ne zpuoſobiw, welmi ſem vſtal; nynij yá chwilku po- ležijm, a ty hleď a neſpi, pozor mage, když ſe dobytek na pole požene, tehdáž mne zbudijís, zdá bychom pochytiti co mohli.« A když wlk ſpal, 10 zawolal na ňeg Benedyktulus dobře před ſwitánijm,3) řka: »Pane, pane!« Wlk wece: »Co chceſs, ſynáčku Benedyktule?« Dij Benedyktulus: »Oprawdu, 4) giž swině gdau na paſtwu.« Vlk wece: »Já neſtogijm kuſa o swiňe, neb ſau plné vhruo, 5) a když ge koli gijm, teda mi wdycky trhánij w břiſſe delagij a ſtřewnij dnu bauřij, a ňekdy mi w hrdle přeſedagij.« 6) Na ſwi- 15 5 w L I AA LEEÉ S tánij 7) opět wolal Benedyktulus: »Pane, pane!« Wlk wece : »Co mi chceſs ?" Benedyktulus: »Giž wolowé a kráwy gdau na paſtwu.« Wlk řekl: »Nedbám také na ty, neb [86b] welmi ſylné a vdatné pſy magij; když koli mě vhlé- dagij, wdycky mne chtěgij zamordowati. K tomu sedlácy magij paſtýře, kteřijž mogi nepřátelé fau, a yakž mne rychle vhlédagij, y hned náhle po 20 mňe křičij.« Po třetij 8) opět wolal Benedyktulus: »Pane, pane!« Wlk wece: »Co chceſs, muog ſynu?« Benedyktulus: »Giž koně wedau na paſtwu.« Dij k ňemu wlk: »Hlediž pilně, kam ge poženau!« Benedyktulus wece: »Widijm, že ge na lauku ženau nedaleko od leſa, na kteréž mnoho stromowij a dřijwij ſtogij.« Y wſtaw wlk, fſel do toho lefa teyňe a mlče, aby od žádného 25 widijn nebyl, až práwě do křowij mezi herky přiſſel. Y chytiw gednoho dobře tučného koňe za chřijpě, hned gey porazyl a vmořil. Toho ſe wlk až do ſytoſti nagedl y s ſynem ſwým Benedyktulem. Potom hned Benedyktulus ffel k wlku a dij k ňemu: »Pane, chceſſ-liž mi co geſſtě rozkázati? Neb giž chcy zaſe domuo k mateři ſwé, a giž tak 30 mnoho toho znám a vmijm, že mi ſe nenij potřebij wijce včiti. Také giž
151 A přes to ty máš doíti giných detij, kteréž s welikau pracý muſýſs žiwiti.« Lifſka řekla k wlku: »Pane kmotře, 1) muožeſs včiniti, yakžt ſe lijbij, a z toho vá tobě welice dekugi, že ty ſe o mé dobré y detij mých ſtaráš.« Y wzal wlk syna duchownijho ſwého 2) s ſebau, a w nocy ſſel do chléwůw, hledage, zdá by co vlowiti mohl. Ale když mijti nic nemohl, bral ſe ráno na wyſoký wrch, kterýž byl nad wſý, s kteréhož wſſecko do wſy widěti mohl, y řekl k Benedyktulowi, synu ſwému: »Já ſem dnes při owčincých byl, a nic ne zpuoſobiw, welmi ſem vſtal; nynij yá chwilku po- ležijm, a ty hleď a neſpi, pozor mage, když ſe dobytek na pole požene, tehdáž mne zbudijís, zdá bychom pochytiti co mohli.« A když wlk ſpal, 10 zawolal na ňeg Benedyktulus dobře před ſwitánijm,3) řka: »Pane, pane!« Wlk wece: »Co chceſs, ſynáčku Benedyktule?« Dij Benedyktulus: »Oprawdu, 4) giž swině gdau na paſtwu.« Vlk wece: »Já neſtogijm kuſa o swiňe, neb ſau plné vhruo, 5) a když ge koli gijm, teda mi wdycky trhánij w břiſſe delagij a ſtřewnij dnu bauřij, a ňekdy mi w hrdle přeſedagij.« 6) Na ſwi- 15 5 w L I AA LEEÉ S tánij 7) opět wolal Benedyktulus: »Pane, pane!« Wlk wece : »Co mi chceſs ?" Benedyktulus: »Giž wolowé a kráwy gdau na paſtwu.« Wlk řekl: »Nedbám také na ty, neb [86b] welmi ſylné a vdatné pſy magij; když koli mě vhlé- dagij, wdycky mne chtěgij zamordowati. K tomu sedlácy magij paſtýře, kteřijž mogi nepřátelé fau, a yakž mne rychle vhlédagij, y hned náhle po 20 mňe křičij.« Po třetij 8) opět wolal Benedyktulus: »Pane, pane!« Wlk wece: »Co chceſs, muog ſynu?« Benedyktulus: »Giž koně wedau na paſtwu.« Dij k ňemu wlk: »Hlediž pilně, kam ge poženau!« Benedyktulus wece: »Widijm, že ge na lauku ženau nedaleko od leſa, na kteréž mnoho stromowij a dřijwij ſtogij.« Y wſtaw wlk, fſel do toho lefa teyňe a mlče, aby od žádného 25 widijn nebyl, až práwě do křowij mezi herky přiſſel. Y chytiw gednoho dobře tučného koňe za chřijpě, hned gey porazyl a vmořil. Toho ſe wlk až do ſytoſti nagedl y s ſynem ſwým Benedyktulem. Potom hned Benedyktulus ffel k wlku a dij k ňemu: »Pane, chceſſ-liž mi co geſſtě rozkázati? Neb giž chcy zaſe domuo k mateři ſwé, a giž tak 30 mnoho toho znám a vmijm, že mi ſe nenij potřebij wijce včiti. Také giž
Strana 152
152 dále ne potřebugi žádného miſtra.« Wlk řekl: »Jáť bych tobě gefítě, yakž bych mohl, gijti preč nedal.«9) Benedyktulus wece: »Já nakrátce nezů- ſtanu.« Wlk řekl: »Zdá mi ſe, že potom toho budeſs litowati; poňewadž pak zuoſtati nechceſs, gdiž v pokogi a mateře ſwé ode mne pozdraw.« 5 A tak Benedyktulus wywſtaw, bral ſe zasſe k mateři ſwé. Widúcy gey pak mátě geho, řekla k ňemu: »Pročežs ſe tak brzo zasſe wrátil?« Odpowědel Benedyktulus: »Protože ſem ſe giž naučil doſti dobře, a nenij mi potřebij wijce ſe včiti, neb giž mohu a vmijm, nercy-li tebe, ale y wſſecky twé děti beze wſfij práce vžiwiti.« Mátě řekla: »Kteraks 10 ſe tak brzo tomu vměnij naučil?« On řekl: »Neſtaray ſe o to, kterak ſem ſe naučil, ale radegij wſtana, pod ſe mnau.« A ona hned s nijm ſſla. On pak rowně též, yakž od wlka widel, an k owčincům ſſel, aby ňetco vlowil, také w nocy ſſel, ale nic ne nalezl, aby kde čeho požiti mohl. Potom ſſel přede dnem [87a] na weliký wrch, kterýž nad wſý byl, a tu řekl k mateři: 15 »Této nocy ſem okolo owčinců obcházel a nic ſem nenalezl, čijm bychom ſe požiwiti mohli. Giž ſem pak chode vſtal, a chce mi ſe poſpati. Protož ty neſpi, ale hled, když dobytek ze wſy poženau, a yakž brzo to vhlédáš, zbudiž mne, a yá tobě okáži vměnij ſwé a tu zkuſýſs maudroſti mé.« Potom dobře před ſwitanijm wolala mátě, řkucy: »Benedyktule, můg ſynu!« — »Co 20 chcefs, mátě?« on řekl. Mátě wece: »Giž fwiňe gdau na pastwu.« Benedyk- tulus řekl: »Na swině yá newážijm, 10) fau plné vhrůw, a kdož ge gij, tomu ſe ſtřewnij dna bauřij, a ſtáwá ſe, že gednomu w hrdle wáznau přeſedagijce, a čaſem pro woſſkliwoſt.« 11) W ſwitánij opět řekla: »Synu Benedyktule!« On řekl: »Proč mi nedáſs odpočinauti, mátě má?« Ona řekla: »Giž kráwy 25 a woly na paſtwu ženau.« Benedyktulus dij: »Newážijm také na ty dobytky, neb welmi pilné paſtýře magj, k tomu woſtražité pſy, a welmi weliké y fylné; yakž mne oni gediné vhlédagij, hned za mnú s welikým ſítěkánijm běžij, aby mne chytijce, o hrdlo připrawili.« Po třetij pak opět mátě za- wolala: »Benedyktule, mé dijtě, můg fynu!« Benedyktulus zasſe: »Má mátě, 30 co chceſs?« Mátě dij: »Kliſny giž gdau na paſtwu.« Syn odpowěděl: »Hled pilně, kam gdau.« Y porozuměla tomu mátě, že na lauku gdau nedaleko ode wſy, a powědela to ſynu. A on wſtaw, řekl k mateři: »Zůſtaniž ty zde na tomto wrchu, mlčijc, a dijway ſe, co yá budu delati, a tak můžeſs mého vměnij a maudroſti zkuſyti.« A hned wſtaw, ſſel teyně a mlče do leſa, aby ho žádney newidel, až k herkám přiſſel, a naywychowaňegſſij 12) za chřijpě vchytil, domnijwage ſe, že by mu bez práce ſama padnauti měla. Ale herka, wrhſſi hubau nahoru, noſyla ho na chřijpijch beze wſſij těžkoſti, kdež ſe zakaufl a zawěſyl, a přineſla ho až k paſtýřům. Widaucy to mátě na wrchu stogecy, počala hlaſytě wolati: »O Benedyktule, mé dijtě, nech té kořiſti a pod předſe, necha[87blge toho koně.« Ale nemohl zubůw wen dobyti, kteréž byl hluboce do chřijpij wkauſl. Widaucy to mátě, že paſtý- řowé k ňemu běžij, a rozuměgijcy, kudy to wyniknauti má, 13) yako by rukama lomila a plačijcy nařijkala: »Běda mňe, můg ſynu, žes tak brzo- ze ſſkoly wyſſel a welikým vměnijm y maudroſtij ſy ſe chlubil! Giž muſýſs 35 40
152 dále ne potřebugi žádného miſtra.« Wlk řekl: »Jáť bych tobě gefítě, yakž bych mohl, gijti preč nedal.«9) Benedyktulus wece: »Já nakrátce nezů- ſtanu.« Wlk řekl: »Zdá mi ſe, že potom toho budeſs litowati; poňewadž pak zuoſtati nechceſs, gdiž v pokogi a mateře ſwé ode mne pozdraw.« 5 A tak Benedyktulus wywſtaw, bral ſe zasſe k mateři ſwé. Widúcy gey pak mátě geho, řekla k ňemu: »Pročežs ſe tak brzo zasſe wrátil?« Odpowědel Benedyktulus: »Protože ſem ſe giž naučil doſti dobře, a nenij mi potřebij wijce ſe včiti, neb giž mohu a vmijm, nercy-li tebe, ale y wſſecky twé děti beze wſfij práce vžiwiti.« Mátě řekla: »Kteraks 10 ſe tak brzo tomu vměnij naučil?« On řekl: »Neſtaray ſe o to, kterak ſem ſe naučil, ale radegij wſtana, pod ſe mnau.« A ona hned s nijm ſſla. On pak rowně též, yakž od wlka widel, an k owčincům ſſel, aby ňetco vlowil, také w nocy ſſel, ale nic ne nalezl, aby kde čeho požiti mohl. Potom ſſel přede dnem [87a] na weliký wrch, kterýž nad wſý byl, a tu řekl k mateři: 15 »Této nocy ſem okolo owčinců obcházel a nic ſem nenalezl, čijm bychom ſe požiwiti mohli. Giž ſem pak chode vſtal, a chce mi ſe poſpati. Protož ty neſpi, ale hled, když dobytek ze wſy poženau, a yakž brzo to vhlédáš, zbudiž mne, a yá tobě okáži vměnij ſwé a tu zkuſýſs maudroſti mé.« Potom dobře před ſwitanijm wolala mátě, řkucy: »Benedyktule, můg ſynu!« — »Co 20 chcefs, mátě?« on řekl. Mátě wece: »Giž fwiňe gdau na pastwu.« Benedyk- tulus řekl: »Na swině yá newážijm, 10) fau plné vhrůw, a kdož ge gij, tomu ſe ſtřewnij dna bauřij, a ſtáwá ſe, že gednomu w hrdle wáznau přeſedagijce, a čaſem pro woſſkliwoſt.« 11) W ſwitánij opět řekla: »Synu Benedyktule!« On řekl: »Proč mi nedáſs odpočinauti, mátě má?« Ona řekla: »Giž kráwy 25 a woly na paſtwu ženau.« Benedyktulus dij: »Newážijm také na ty dobytky, neb welmi pilné paſtýře magj, k tomu woſtražité pſy, a welmi weliké y fylné; yakž mne oni gediné vhlédagij, hned za mnú s welikým ſítěkánijm běžij, aby mne chytijce, o hrdlo připrawili.« Po třetij pak opět mátě za- wolala: »Benedyktule, mé dijtě, můg fynu!« Benedyktulus zasſe: »Má mátě, 30 co chceſs?« Mátě dij: »Kliſny giž gdau na paſtwu.« Syn odpowěděl: »Hled pilně, kam gdau.« Y porozuměla tomu mátě, že na lauku gdau nedaleko ode wſy, a powědela to ſynu. A on wſtaw, řekl k mateři: »Zůſtaniž ty zde na tomto wrchu, mlčijc, a dijway ſe, co yá budu delati, a tak můžeſs mého vměnij a maudroſti zkuſyti.« A hned wſtaw, ſſel teyně a mlče do leſa, aby ho žádney newidel, až k herkám přiſſel, a naywychowaňegſſij 12) za chřijpě vchytil, domnijwage ſe, že by mu bez práce ſama padnauti měla. Ale herka, wrhſſi hubau nahoru, noſyla ho na chřijpijch beze wſſij těžkoſti, kdež ſe zakaufl a zawěſyl, a přineſla ho až k paſtýřům. Widaucy to mátě na wrchu stogecy, počala hlaſytě wolati: »O Benedyktule, mé dijtě, nech té kořiſti a pod předſe, necha[87blge toho koně.« Ale nemohl zubůw wen dobyti, kteréž byl hluboce do chřijpij wkauſl. Widaucy to mátě, že paſtý- řowé k ňemu běžij, a rozuměgijcy, kudy to wyniknauti má, 13) yako by rukama lomila a plačijcy nařijkala: »Běda mňe, můg ſynu, žes tak brzo- ze ſſkoly wyſſel a welikým vměnijm y maudroſtij ſy ſe chlubil! Giž muſýſs 35 40
Strana 153
153 vmřijti, a mne, mateře ſwé, necháſs w pſotě, w bijde a w chudobě. Měls toho vměnij ſwému kmotru wlku přijti!« 14) A tak chlubný a wyſokomyſlný Benedyktulus od pastýřuow lapen a zabit geft a z kuože wywlečen. Potom z nij kožich vdelán. Tato báſeň napomijná, aby ſe žádney miſtrem nečinil prwé, než ſe wyvčij. A aby žádný mdlý nepodwolowal ſe ani pokauſſel o ſylňegſſij, yako liſſtátko toto vdelalo, a tak vmřijti muſylo. 1) Orig.: O mein herr. — 2) Orig. jen: Seinen son. — 3) Zu früer mettenzeit (lat.: circa matutinum). — 4) Nim war (ecce). — 5) Orig.: Voller borst (setosi sunt). — 6) Orig, jinak: Etwan beschicht, das eim die bürst in der kellen bestecken (setae pungunt fauces meas saepeque manent infixae). — 7) Zu prime zeit. — 3) Zu tertzzeit. — 9) Orig.: Ich lasz dich nit weg, wo ich mag. — 10) Auff die schwein hab ich nit acht. — 11) Srv. pozn. 6). — 12) Ergriff gar ein fäistes. — 12) Wo es hinausz wolt. — 16) Orig.: Du soltest billich deinem geistlichen vatter dem wolff haben gelaubt (debuisti credere). 5 Fabule patnáctá, o pfu, o wlku a o skopci. Cziaſto ſtáwá ſe to, že bláznowij a mdlj 1) pokúſſegij ſe múdré, mocné a ſylné lichotau přemocy; wſſak takowij treſtáni těžce býwagij, yakož tato báſeň oznamuge. Hoſpodář geden měl weliké stádo owcý. Těch bránil geden weliký, vdatný pes, kteréhožto ſſtěkánij wlcy ſe báli, a ſám geho oblijčeg wlky preč zaháněl, [88a] tak že, pokudž on žiw byl, žádný wlk k tomu stádu přiſtau- piti ne ſměl. Potom ten pes, giž gſa ſtár, vmřel, pro gehožto ſmrt paſtýřowee 10 (TTHTa TEICAr. MT welmi zarmauceni byli a řekli k ſobě weſpolek: »Kterakž vdeláme, poněwadž 15 pes náſs vmřel? Přigdau wlcy a w stádijch nám ſíkody delati budau.« 2) Slyſſe to wyſoké myſli a mnoho o tobě drže skopec, řekl k paſtýřom: »Já wám z mijry dobrú radu dám; oſtřihegte ſe mne wlnu a vřežte mi rohy, potom oblecte mne w toho pſa kůži, a wſſickni wlcy mé poſtawy báti a ſtraſliti ſe budau.« Paſtýřowé tak včinili, yakž gijm skopec radil. Když pak giž ten 20 beran w pſý kuoži oblečen byl, yakž ho který wlk z daleka vzřel, y hned
153 vmřijti, a mne, mateře ſwé, necháſs w pſotě, w bijde a w chudobě. Měls toho vměnij ſwému kmotru wlku přijti!« 14) A tak chlubný a wyſokomyſlný Benedyktulus od pastýřuow lapen a zabit geft a z kuože wywlečen. Potom z nij kožich vdelán. Tato báſeň napomijná, aby ſe žádney miſtrem nečinil prwé, než ſe wyvčij. A aby žádný mdlý nepodwolowal ſe ani pokauſſel o ſylňegſſij, yako liſſtátko toto vdelalo, a tak vmřijti muſylo. 1) Orig.: O mein herr. — 2) Orig. jen: Seinen son. — 3) Zu früer mettenzeit (lat.: circa matutinum). — 4) Nim war (ecce). — 5) Orig.: Voller borst (setosi sunt). — 6) Orig, jinak: Etwan beschicht, das eim die bürst in der kellen bestecken (setae pungunt fauces meas saepeque manent infixae). — 7) Zu prime zeit. — 3) Zu tertzzeit. — 9) Orig.: Ich lasz dich nit weg, wo ich mag. — 10) Auff die schwein hab ich nit acht. — 11) Srv. pozn. 6). — 12) Ergriff gar ein fäistes. — 12) Wo es hinausz wolt. — 16) Orig.: Du soltest billich deinem geistlichen vatter dem wolff haben gelaubt (debuisti credere). 5 Fabule patnáctá, o pfu, o wlku a o skopci. Cziaſto ſtáwá ſe to, že bláznowij a mdlj 1) pokúſſegij ſe múdré, mocné a ſylné lichotau přemocy; wſſak takowij treſtáni těžce býwagij, yakož tato báſeň oznamuge. Hoſpodář geden měl weliké stádo owcý. Těch bránil geden weliký, vdatný pes, kteréhožto ſſtěkánij wlcy ſe báli, a ſám geho oblijčeg wlky preč zaháněl, [88a] tak že, pokudž on žiw byl, žádný wlk k tomu stádu přiſtau- piti ne ſměl. Potom ten pes, giž gſa ſtár, vmřel, pro gehožto ſmrt paſtýřowee 10 (TTHTa TEICAr. MT welmi zarmauceni byli a řekli k ſobě weſpolek: »Kterakž vdeláme, poněwadž 15 pes náſs vmřel? Přigdau wlcy a w stádijch nám ſíkody delati budau.« 2) Slyſſe to wyſoké myſli a mnoho o tobě drže skopec, řekl k paſtýřom: »Já wám z mijry dobrú radu dám; oſtřihegte ſe mne wlnu a vřežte mi rohy, potom oblecte mne w toho pſa kůži, a wſſickni wlcy mé poſtawy báti a ſtraſliti ſe budau.« Paſtýřowé tak včinili, yakž gijm skopec radil. Když pak giž ten 20 beran w pſý kuoži oblečen byl, yakž ho který wlk z daleka vzřel, y hned
Strana 154
154 s ſtrachem welikým před nim vtijkal. Gednoho pak čaſu přiſſel geden welmi hladowitý wlk, a wzaw beránka, běžel s nijm preč. Beran za nijm běžel co naywijce mohl. Ohlédſſi ſe pak wlk, tak ſe hrubě lekl, že ſe vnečiſtil, a hned puſtiw beránka, ſám vtijkal. Beran geſítě praužegij 3) za nijm běžel. 5 Wida to wlk, po druhé ſe ſtrachem vnečiſtil. Napoſledy tak blijzko k němu přiběhl, že ſe wlk po třetij vnečiſtil, domnijwage ſe, že ho hned pochytij a roztrhá. Tu teprwá ſwau wſſij ſylau prchl, aby žiwot ſobě zachowal. A když wždy předſe beran za nim poſpijchal, ſtál yakýs hloh 4) podlé ceſty, na kterémž když vwázl beran, wſſecknu kuoži s ſebe ſtrhl, tak že 10 nahey tu zůſtal, a hned ſe vkázalo rauno geho. Když ſe pak wlk ſtrachem wohlédne, vzřel berana, a hned líti porozuměl. A wſkočiw naň, tázal ſe ho: »Kdo ſy ty?« Beran, zapřijti nemoha, dij: »Já gſem beran.« Wlk wece: »Pročežs mne pak ſſkrabal?« 5) Dij beran: »Jáť ſem to žertem včinil.« Y wece wlk: »Nu nu, podiž za mnau, vkáži vá tobě ten žert.« Y přiwedl ho 15 k prwnijmu mijítu, kdež ſe byl vnečiſtil, a řka k ňemu: »Coť ſe zdá, že geft toto žert?« Potom gey přiwedl k druhému mijſtu, kdežto ſe geſítě wijce byl vnečiſtil, a wece k němu. »Zdá-liť ſe, že toto také žert geſt?« A potom gey přiwedl k [88b] třetijmu mijſtu, řka: »Geſtliž to žert, aby ſe wlk před beranem třikrát ſtrachem vffákati měl?« Protož wlk treſtal ho 20 pro ten žert a zabil gey. Tato báſeň včij nedoſtatečné a mdlé, aby ſmělij nebýwali múdrých a ſylných oklamáwati, ani aby ſe o to nepokauſſeli. *) Orig.: Die böszlistigen die torechten vnnd die krancken. — 2) Die wolff werden vnsere herd zerstrewen. — 3) Schneller. — 4) Ein dornheck. — 5) Warumb hastu mich dan gespeüwet. Fabule sleſtnáctá, o gednom mužijčkowi a o lwu. Tato báſeň ſložena geſt pro ty, genž nechtěgij rodičů poſlúchati, ale gegich prikázanij a káranij potupugij; protož padagij w ſmrtedlné vſſkozenij. Pacholijk geden žiwil ſe w pufftinách pracý rukau ſwých, dřijwij ſe- kage a meytě, pole ſobě wyprawowal. W té puſſtině bydlil lew, ten mu kazyl, hubil a poſilapowal oſenij, pro kterúžto wěc mužijček rozličné líti wymýfflel, kterak by toho lwa chytil. Porozuměw pak tomu lew, že by geho Iſti nemohl ſe vwarowati, wzaw ſyna ſwého, kterýž gefſtě malý byl, 30 vtekl odtud do giné kraginy. Když pak doroſtl mladý lew, dij k otci ſwému: »Otče, proſým tebe, powěz mi, w této-li gſme kragině zchowáni, 1) čili gſme zde hoſté, přiſſedíſe z giné země?« Otec odpowědel: »Negſmet w tomto králowſtwij zrozeni, ale z giné kraginy ſme ſem přiſíli, před iſtmi a auklady gednoho mužijčka vtijkagijce.« Lwijčeti tomu diwijcýmu ſe, [89a] yaký by 35 to mužijček byl, otec řekl: »Ziádným obyčegem nenij on tak fylný, yako geſt lſtiwý.« Lwijče odpowědelo: »Jáť k němu půgdu a pomſtijm ſe té potupy a hanby, kterúž nám včinil.« Otec řekl: »Nečiň toho, nebť geſt tak 25
154 s ſtrachem welikým před nim vtijkal. Gednoho pak čaſu přiſſel geden welmi hladowitý wlk, a wzaw beránka, běžel s nijm preč. Beran za nijm běžel co naywijce mohl. Ohlédſſi ſe pak wlk, tak ſe hrubě lekl, že ſe vnečiſtil, a hned puſtiw beránka, ſám vtijkal. Beran geſítě praužegij 3) za nijm běžel. 5 Wida to wlk, po druhé ſe ſtrachem vnečiſtil. Napoſledy tak blijzko k němu přiběhl, že ſe wlk po třetij vnečiſtil, domnijwage ſe, že ho hned pochytij a roztrhá. Tu teprwá ſwau wſſij ſylau prchl, aby žiwot ſobě zachowal. A když wždy předſe beran za nim poſpijchal, ſtál yakýs hloh 4) podlé ceſty, na kterémž když vwázl beran, wſſecknu kuoži s ſebe ſtrhl, tak že 10 nahey tu zůſtal, a hned ſe vkázalo rauno geho. Když ſe pak wlk ſtrachem wohlédne, vzřel berana, a hned líti porozuměl. A wſkočiw naň, tázal ſe ho: »Kdo ſy ty?« Beran, zapřijti nemoha, dij: »Já gſem beran.« Wlk wece: »Pročežs mne pak ſſkrabal?« 5) Dij beran: »Jáť ſem to žertem včinil.« Y wece wlk: »Nu nu, podiž za mnau, vkáži vá tobě ten žert.« Y přiwedl ho 15 k prwnijmu mijítu, kdež ſe byl vnečiſtil, a řka k ňemu: »Coť ſe zdá, že geft toto žert?« Potom gey přiwedl k druhému mijſtu, kdežto ſe geſítě wijce byl vnečiſtil, a wece k němu. »Zdá-liť ſe, že toto také žert geſt?« A potom gey přiwedl k [88b] třetijmu mijſtu, řka: »Geſtliž to žert, aby ſe wlk před beranem třikrát ſtrachem vffákati měl?« Protož wlk treſtal ho 20 pro ten žert a zabil gey. Tato báſeň včij nedoſtatečné a mdlé, aby ſmělij nebýwali múdrých a ſylných oklamáwati, ani aby ſe o to nepokauſſeli. *) Orig.: Die böszlistigen die torechten vnnd die krancken. — 2) Die wolff werden vnsere herd zerstrewen. — 3) Schneller. — 4) Ein dornheck. — 5) Warumb hastu mich dan gespeüwet. Fabule sleſtnáctá, o gednom mužijčkowi a o lwu. Tato báſeň ſložena geſt pro ty, genž nechtěgij rodičů poſlúchati, ale gegich prikázanij a káranij potupugij; protož padagij w ſmrtedlné vſſkozenij. Pacholijk geden žiwil ſe w pufftinách pracý rukau ſwých, dřijwij ſe- kage a meytě, pole ſobě wyprawowal. W té puſſtině bydlil lew, ten mu kazyl, hubil a poſilapowal oſenij, pro kterúžto wěc mužijček rozličné líti wymýfflel, kterak by toho lwa chytil. Porozuměw pak tomu lew, že by geho Iſti nemohl ſe vwarowati, wzaw ſyna ſwého, kterýž gefſtě malý byl, 30 vtekl odtud do giné kraginy. Když pak doroſtl mladý lew, dij k otci ſwému: »Otče, proſým tebe, powěz mi, w této-li gſme kragině zchowáni, 1) čili gſme zde hoſté, přiſſedíſe z giné země?« Otec odpowědel: »Negſmet w tomto králowſtwij zrozeni, ale z giné kraginy ſme ſem přiſíli, před iſtmi a auklady gednoho mužijčka vtijkagijce.« Lwijčeti tomu diwijcýmu ſe, [89a] yaký by 35 to mužijček byl, otec řekl: »Ziádným obyčegem nenij on tak fylný, yako geſt lſtiwý.« Lwijče odpowědelo: »Jáť k němu půgdu a pomſtijm ſe té potupy a hanby, kterúž nám včinil.« Otec řekl: »Nečiň toho, nebť geſt tak 25
Strana 155
155 chytrý a cwičný, že tě pogednau chytij a zabige.« Lwijče řeklo: »Pod mau hlawau, 2) otče, yát tebe ne poſlechnu, než chcy ſe pomſtiti naſſij hanby.« Otec wece: »Toť prawjm, že toho pykneſs.« Lwijče ne wážilo ſobě té raddy a napomenutj, ale ſílo k tomu mu- žijčkowi. A na ceſtě přiſſlo k koni, kterýž ſe páſl na lauce; ten byl na 5 hřbetě zdáwený a po žebrách odpařený.3) Y řekl k ňemu: »Powěz mi, kdo tebe tak zdáwil?« Odpowědel kuoň: »Mužijček geden wáže mne roz- ličnými wazbami, železneymi y řemenneymi, y konopnými popruhy, a wſeda na mne, ſem y tam mne honij a tak mne dáwij a wſſudy po žebrách mne woſmykuge.« Lwijče dij k ňemu: »A gſy-liž ty pod lwem, králem twým?« 10 Odpowěďel kůň: »Netoliko gſem otce twého, ale y twuog.« Lwijče řeklo: »Pod ztracenijm 4) hlawy, že ſe pomſtijm nad hanbau a neſſlechetnoſtij mu- žijčka toho.« A gda dále, nalezl wola na poli, ten byl welice vbitý a vmordowaný, k tomu oſtny až málo ne do smrti vbodený. Y řekl k ňemu: »Powěz mi, 15 k Mn IE kdo tě tak welmi vmordowal a zvrážel?« Odpowědel wuol: »Mužijček geden to včinil, a ten mne každý den ſwazuge pewným řemenijm a nutij mne mocý a žene, abych mu zemi woral, kamenij wywožowal, oſtny mne boda a welice tepa, až mnohokrát málo ne do ſmrti.« Lew wece: »Negſy-liž ty také gedno zwijře z poddaných otce mého?« Odpowědel wůl: »Netoliko 20 otce twého, ale y twuog.« Ržeklo lwijče: »Y přijliſs mnoho zlého ten mu- žijček činij, yáť nad nijm toho zlého pomítijm, kterýžto netoliko nám hanbu včinil, ale geſſtě y naſſijm činij.« A obrátiw ſe odtud málo, vhlédal ſſlepěge toho mužijčka, 5) y řekl: »Kdo tuto ſſlapal?« Odpowědel wuol, že ten mu- žijček. Lew wztáhl pijd [89b] ſwú, přeměřil tu fſlepěgi a řekl: »O yak 25 má ten mužijček maličkú nohu, a tak mnoho zlého prowozuge! Proſým tebe, vkaž mi ho!« Wůl wece: »O to neſtarey, wſſak ted geſt.« Lew pak oblédíli ſe, vhlédal toho mužijčka, an na wyſoké hoře stogij, a an železnau lopatu w ruce má, a pole wyprawuge, chtě na ňem žijto rozſýwati. Y dij, lew k němu: »O mužijčku, mužijčku, co ſy ty mnoho zlého mně, otci mému 30 y geho poddaným včinil, zaplatijš mi to perně a počet z oſtatku mi
155 chytrý a cwičný, že tě pogednau chytij a zabige.« Lwijče řeklo: »Pod mau hlawau, 2) otče, yát tebe ne poſlechnu, než chcy ſe pomſtiti naſſij hanby.« Otec wece: »Toť prawjm, že toho pykneſs.« Lwijče ne wážilo ſobě té raddy a napomenutj, ale ſílo k tomu mu- žijčkowi. A na ceſtě přiſſlo k koni, kterýž ſe páſl na lauce; ten byl na 5 hřbetě zdáwený a po žebrách odpařený.3) Y řekl k ňemu: »Powěz mi, kdo tebe tak zdáwil?« Odpowědel kuoň: »Mužijček geden wáže mne roz- ličnými wazbami, železneymi y řemenneymi, y konopnými popruhy, a wſeda na mne, ſem y tam mne honij a tak mne dáwij a wſſudy po žebrách mne woſmykuge.« Lwijče dij k ňemu: »A gſy-liž ty pod lwem, králem twým?« 10 Odpowěďel kůň: »Netoliko gſem otce twého, ale y twuog.« Lwijče řeklo: »Pod ztracenijm 4) hlawy, že ſe pomſtijm nad hanbau a neſſlechetnoſtij mu- žijčka toho.« A gda dále, nalezl wola na poli, ten byl welice vbitý a vmordowaný, k tomu oſtny až málo ne do smrti vbodený. Y řekl k ňemu: »Powěz mi, 15 k Mn IE kdo tě tak welmi vmordowal a zvrážel?« Odpowědel wuol: »Mužijček geden to včinil, a ten mne každý den ſwazuge pewným řemenijm a nutij mne mocý a žene, abych mu zemi woral, kamenij wywožowal, oſtny mne boda a welice tepa, až mnohokrát málo ne do ſmrti.« Lew wece: »Negſy-liž ty také gedno zwijře z poddaných otce mého?« Odpowědel wůl: »Netoliko 20 otce twého, ale y twuog.« Ržeklo lwijče: »Y přijliſs mnoho zlého ten mu- žijček činij, yáť nad nijm toho zlého pomítijm, kterýžto netoliko nám hanbu včinil, ale geſſtě y naſſijm činij.« A obrátiw ſe odtud málo, vhlédal ſſlepěge toho mužijčka, 5) y řekl: »Kdo tuto ſſlapal?« Odpowědel wuol, že ten mu- žijček. Lew wztáhl pijd [89b] ſwú, přeměřil tu fſlepěgi a řekl: »O yak 25 má ten mužijček maličkú nohu, a tak mnoho zlého prowozuge! Proſým tebe, vkaž mi ho!« Wůl wece: »O to neſtarey, wſſak ted geſt.« Lew pak oblédíli ſe, vhlédal toho mužijčka, an na wyſoké hoře stogij, a an železnau lopatu w ruce má, a pole wyprawuge, chtě na ňem žijto rozſýwati. Y dij, lew k němu: »O mužijčku, mužijčku, co ſy ty mnoho zlého mně, otci mému 30 y geho poddaným včinil, zaplatijš mi to perně a počet z oſtatku mi
Strana 156
156 včinijís.« Mužijček ten byl vdatné myfli, a okázaw mu palicy, sekeru a nůž, řekl: »A yá přiſahám bohuom, pod duſij otce mého y mau, přigdeſſ li ſem ke mně, že tebe tauto palicý zabigi a tijmto nožem tě z kuože wylaupijm 6) a tauto sekerau twé masſo rozſekám.« Lwijče to leklo ſe geho ſměloſti a dij: »Pod ſe mnú před otce mého, ať on nás rozezná, neb on geſt neywyffij saudce wíſech zwijřat.« Wece mužijček: »A přiſáhni mi, že mi nechceſs ſſkoditi, až před otce twého při- gdeme; a yá tobě zasſe ſe zawázati chcy.« Y hned tu přiſáhſſe ſobě, ſſli ſpolu před ſtarého lwa. Ale mužijček, nechaw přijmé ceſty, ſſel po odceſtij, 10 kdež ſwá tenata a prowazce byl rozwlékl. Y dij k němu lwijče: »Já za tebú půgdu, kamž ty koli gdeš.« Mužijček řekl: »Včiň, yakž chceſs.« Y ſílo za nijm lwijče, a hned potom počalo do tenata padati, tak že geho přednij dwě nohy wáznauti a zapletati ſe počaly. Když pak giž dále gijti nemohlo, křičelo welikým křikem: »Mužijčku, pomoz mi!« Mužijček wece: »Coť ſe 15 ne doſtáwá?« Lwijče dij: »Newijm, co mi mé přednij nohy ſwázalo, že gijti nemohu; proſým tebe, pomoz mi.« Mužijček k tomu odpowěďel: »Já ſem přiſáhl, že ſe tebe ne chcy dotknauti, až k otcy twému přigdeme, protož vá tobě ne ſmijm pomocy.« Y fílo lwijče, yakž mohlo, zadnijma nohama. Potom hned brzo vwázlo zadnijma nohama w giném tenatě, tak že dále 20 gijti nemohlo. Y křičalo: »Mužijčku, pomoz mi!« Mužijček wece: »Co geſt tobě?« Lew od 90a]powěděl: »Newijm, co mi mé zadnij nohy ſpletlo, tak že giž dále gijti nemohu, a giž ſe ani hnauti nemohu.« A y hned mužijček, vťaw w tom leſe kýg, ſylně to lwijče bil. Wida lwijče, že giž yato a pola- peno geſt, řeklo: »O mužijčku, ſmilůg ſe nade mnau a propuſt mne, a nebij mne w hlawu, we hřbet, ani w břicho mé, ale bij vſſi mé, kteréž ne po- ſlechly treſtánij a napomijnánij otce mého, kterýž mi zapowijdal, abych k tobě nechodil, a mně prawil, yak by ty lstiwý byl, před kterýmž bych ſe nikterakž wyſtřjcy nemohl. Také bij mne w ſrdce mé, kteréž na naučenij otce mého ne pamatowalo, geſíto mi řekl: Wědeti máſs, když k tomu 30 mužijčkowi půgdeš, že toho litowati budeš.'« Mužijček ne vpoſlechl 7) proſby lwijčete, ale bil gey mezy víli a w srdce, až lew vmřel. Báſeň tato včij, abychom otcuow a wyšſlijch y rozumněgſſijch po- ſlauchali a gegijch dobreym včenijm nepohrdali. 1) Geboren. — 2 Bey meinem kopff vnd selen. — *) Hlet einen zerbrochen rucken gefrette vnd sere rippen. — 4) Ol.: »zatracenijm.« — 5) Orig ještě: In die erden ge- druckt. — 6) Mit disem messer dein haut abscheiden. — 7) Orig. opačně: Erhöret. 5 25 Fabule sedmnáctá, o rytijři, o geho pacholku a o lifíce. Mnoho lidij takowých geft na swětě, geſíto bez ſmijry 1) náramně welmi 35 lhau, tak že gegjch lži lidé rozumnij w poſměch obracugij a za neſluſíné ge magij, a oni ſami potom, když ſwé lži poznagij, za ne ſe ſtydij a zaſe ge odwoláwagij. O tom geſt tato fabule.
156 včinijís.« Mužijček ten byl vdatné myfli, a okázaw mu palicy, sekeru a nůž, řekl: »A yá přiſahám bohuom, pod duſij otce mého y mau, přigdeſſ li ſem ke mně, že tebe tauto palicý zabigi a tijmto nožem tě z kuože wylaupijm 6) a tauto sekerau twé masſo rozſekám.« Lwijče to leklo ſe geho ſměloſti a dij: »Pod ſe mnú před otce mého, ať on nás rozezná, neb on geſt neywyffij saudce wíſech zwijřat.« Wece mužijček: »A přiſáhni mi, že mi nechceſs ſſkoditi, až před otce twého při- gdeme; a yá tobě zasſe ſe zawázati chcy.« Y hned tu přiſáhſſe ſobě, ſſli ſpolu před ſtarého lwa. Ale mužijček, nechaw přijmé ceſty, ſſel po odceſtij, 10 kdež ſwá tenata a prowazce byl rozwlékl. Y dij k němu lwijče: »Já za tebú půgdu, kamž ty koli gdeš.« Mužijček řekl: »Včiň, yakž chceſs.« Y ſílo za nijm lwijče, a hned potom počalo do tenata padati, tak že geho přednij dwě nohy wáznauti a zapletati ſe počaly. Když pak giž dále gijti nemohlo, křičelo welikým křikem: »Mužijčku, pomoz mi!« Mužijček wece: »Coť ſe 15 ne doſtáwá?« Lwijče dij: »Newijm, co mi mé přednij nohy ſwázalo, že gijti nemohu; proſým tebe, pomoz mi.« Mužijček k tomu odpowěďel: »Já ſem přiſáhl, že ſe tebe ne chcy dotknauti, až k otcy twému přigdeme, protož vá tobě ne ſmijm pomocy.« Y fílo lwijče, yakž mohlo, zadnijma nohama. Potom hned brzo vwázlo zadnijma nohama w giném tenatě, tak že dále 20 gijti nemohlo. Y křičalo: »Mužijčku, pomoz mi!« Mužijček wece: »Co geſt tobě?« Lew od 90a]powěděl: »Newijm, co mi mé zadnij nohy ſpletlo, tak že giž dále gijti nemohu, a giž ſe ani hnauti nemohu.« A y hned mužijček, vťaw w tom leſe kýg, ſylně to lwijče bil. Wida lwijče, že giž yato a pola- peno geſt, řeklo: »O mužijčku, ſmilůg ſe nade mnau a propuſt mne, a nebij mne w hlawu, we hřbet, ani w břicho mé, ale bij vſſi mé, kteréž ne po- ſlechly treſtánij a napomijnánij otce mého, kterýž mi zapowijdal, abych k tobě nechodil, a mně prawil, yak by ty lstiwý byl, před kterýmž bych ſe nikterakž wyſtřjcy nemohl. Také bij mne w ſrdce mé, kteréž na naučenij otce mého ne pamatowalo, geſíto mi řekl: Wědeti máſs, když k tomu 30 mužijčkowi půgdeš, že toho litowati budeš.'« Mužijček ne vpoſlechl 7) proſby lwijčete, ale bil gey mezy víli a w srdce, až lew vmřel. Báſeň tato včij, abychom otcuow a wyšſlijch y rozumněgſſijch po- ſlauchali a gegijch dobreym včenijm nepohrdali. 1) Geboren. — 2 Bey meinem kopff vnd selen. — *) Hlet einen zerbrochen rucken gefrette vnd sere rippen. — 4) Ol.: »zatracenijm.« — 5) Orig ještě: In die erden ge- druckt. — 6) Mit disem messer dein haut abscheiden. — 7) Orig. opačně: Erhöret. 5 25 Fabule sedmnáctá, o rytijři, o geho pacholku a o lifíce. Mnoho lidij takowých geft na swětě, geſíto bez ſmijry 1) náramně welmi 35 lhau, tak že gegjch lži lidé rozumnij w poſměch obracugij a za neſluſíné ge magij, a oni ſami potom, když ſwé lži poznagij, za ne ſe ſtydij a zaſe ge odwoláwagij. O tom geſt tato fabule.
Strana 157
157 [90b] Geden rytijř gel s ſweym pacholkem. Y ſtalo ſe, že pán, vhlédaw lifſku, ana běžij, řekl: »O Bože, co přewelikú lifſku widijm!« A vhlédaw gi také pacholek, wece ku pánu: »Diwijſs ſe, že to weliká lifſka geſt? Já prawijm to na ſwú wijru, kterúž tobě powinen gſem zachowati, a k tomu ſem ne dáwno w té zemi byl, w kteréž tak weliké ſau liſſky, yako zde wolowé.« Rytijř k tomu dj: »Tuť by bylo dobře kožichy delati a podífij- wati, kdyby tam dobrý kožiffnijk byl, kterýž by kuože dobře wyděláwati vměl.« A když giž té řeči přeſtali, 2) po malé chwijli potom, když o giných wěcech rozmlúwali, w náhle počal ſe ten rytijř modliti, řka: »Wſſemohúcý Bože, račiž ty s námi býti a nás dneffnij den od lži zachowati, abychom 10 bezpečňe bez ſíkody přes onu wodu tam přegeli, a přiwed' nás s radoſtij a s weſelijm na dobrú hoſpodu.« Slyſſe ta ſlowa pacholek, tázal ſe pána a řekl: »Powěz mi, pane, yaká get to woda, před kterúž ſe žehnáſs?« Od- powěděl pán: »Get welmi weliká woda před námi, ſkrze kterauž geti mu- fýme, a takowau moc má, když ſkrze ni kdo gede, geſſto ten den nětco 15 ſelhal, ten z nij nikoli žiwey newygede, ale hned ho woda požře.« 5 ☞ T tTI Třáz I — Pacholek ten lekl ſe náramně welmi těch flow, až ſtrachem newěděl, co by měl činiti. 3) W tom, když malijčko dále poodgeli, přigeli k gednomu malému potůčku. Y dij pacholek: »Pane, toto-li geft ten potůček, o kterémž ſte mi prawili?« Odpowěděl pán: »Geſſtě ſme powzdál od toho potoku.« Pacholek dij: »Pane, proto ſe táži, abych vpřijmně w prawdě powěděl, 4) lifíka ta, kterúž ſem widěl, nebyla yako woſel.« Pán řekl: »Já nedbám o lifíku, yak ona weliká byla, nic mi do toho nenj.« Když pak předſe geli, přigeli opět k gedné tekuté wodě. Y dij pacholek: »Toto-li geſt ta woda, o kteréžs prawil?« Pán powěděl, že nenij. Služebnijk řekl: »Já ſe proto 25 táži, neb w prawdě ta lifíka, kterúž ſem widěl, nikoli nebyla tak weliká yako tele.« Rytijř řekl: »Já ſe o to nic ne ſta 91aJrám, yak weliká ta lifſka byla, nechť geſt malá neb weliká, co mi po nij?« Napoſledy, když k gedné malé wode přigoli, otázal ſe opět služebnijk, řka: »Pane, toto-li geft ten potok, o kterémžs dnes prawil?« Pán odpowěděl: »Nenj.« Pacholek dij: 30 »Tijži ſe pro tu dneſſnij liſſku, o ktereež ſem prawil, že ſem widel, neb 20
157 [90b] Geden rytijř gel s ſweym pacholkem. Y ſtalo ſe, že pán, vhlédaw lifſku, ana běžij, řekl: »O Bože, co přewelikú lifſku widijm!« A vhlédaw gi také pacholek, wece ku pánu: »Diwijſs ſe, že to weliká lifſka geſt? Já prawijm to na ſwú wijru, kterúž tobě powinen gſem zachowati, a k tomu ſem ne dáwno w té zemi byl, w kteréž tak weliké ſau liſſky, yako zde wolowé.« Rytijř k tomu dj: »Tuť by bylo dobře kožichy delati a podífij- wati, kdyby tam dobrý kožiffnijk byl, kterýž by kuože dobře wyděláwati vměl.« A když giž té řeči přeſtali, 2) po malé chwijli potom, když o giných wěcech rozmlúwali, w náhle počal ſe ten rytijř modliti, řka: »Wſſemohúcý Bože, račiž ty s námi býti a nás dneffnij den od lži zachowati, abychom 10 bezpečňe bez ſíkody přes onu wodu tam přegeli, a přiwed' nás s radoſtij a s weſelijm na dobrú hoſpodu.« Slyſſe ta ſlowa pacholek, tázal ſe pána a řekl: »Powěz mi, pane, yaká get to woda, před kterúž ſe žehnáſs?« Od- powěděl pán: »Get welmi weliká woda před námi, ſkrze kterauž geti mu- fýme, a takowau moc má, když ſkrze ni kdo gede, geſſto ten den nětco 15 ſelhal, ten z nij nikoli žiwey newygede, ale hned ho woda požře.« 5 ☞ T tTI Třáz I — Pacholek ten lekl ſe náramně welmi těch flow, až ſtrachem newěděl, co by měl činiti. 3) W tom, když malijčko dále poodgeli, přigeli k gednomu malému potůčku. Y dij pacholek: »Pane, toto-li geft ten potůček, o kterémž ſte mi prawili?« Odpowěděl pán: »Geſſtě ſme powzdál od toho potoku.« Pacholek dij: »Pane, proto ſe táži, abych vpřijmně w prawdě powěděl, 4) lifíka ta, kterúž ſem widěl, nebyla yako woſel.« Pán řekl: »Já nedbám o lifíku, yak ona weliká byla, nic mi do toho nenj.« Když pak předſe geli, přigeli opět k gedné tekuté wodě. Y dij pacholek: »Toto-li geſt ta woda, o kteréžs prawil?« Pán powěděl, že nenij. Služebnijk řekl: »Já ſe proto 25 táži, neb w prawdě ta lifíka, kterúž ſem widěl, nikoli nebyla tak weliká yako tele.« Rytijř řekl: »Já ſe o to nic ne ſta 91aJrám, yak weliká ta lifſka byla, nechť geſt malá neb weliká, co mi po nij?« Napoſledy, když k gedné malé wode přigoli, otázal ſe opět služebnijk, řka: »Pane, toto-li geft ten potok, o kterémžs dnes prawil?« Pán odpowěděl: »Nenj.« Pacholek dij: 30 »Tijži ſe pro tu dneſſnij liſſku, o ktereež ſem prawil, že ſem widel, neb 20
Strana 158
158 nebyla nic wětífij, než co by mohl skopec býti.« Rytijř odpowěďel a řekl: »Já kuſa nedbám 5) na tu liſſku, nechť geſt ſobě malá neb weliká.« Potom o nefſpořijch přigeli k gedné weliké wode, y řekl ten služebnijk: »Pane, yakož ſe vá domnijwám, s těžkem toto ta woda nenij?« Pán wece: »Ana 5 geſt.« 6) Služebnijk ten zardel ſe a welmi ſe ſtyďel, y dij: »Pane, wyznávám ſe lži ſwé a přiſahám pod ztracenijm hlawy ſwé, že ta lifſka, o kteréž ſem dnes prawil, nebyla wětífij než yako zde lifíky ſau.« Y řekl pán: »A vá přiſahám tobě, že tato woda nenij giného přirozenij než yako giná woda.« Tato báſeň treftce lháře, aby nefforemných a k wijře nepodobných 10 řečij 7) nerozpráwěli. Neb geſtliže ſe to stane, ſnadňe od múdrých k tomu přiwedeni budau, že ſami ſwé lži odwoláwati muſegij. 1) Ol.: »bez mijry«. Orig.: Trutzlich - 2) Do diser red geschwigen ward. — 3) Der knecht erschrack gar sere ab disen worten vnd ward ihm seer förchten. 4) Das ich gleich zusage, dann in der warheit so war der fuchs etc. — 5) Ich hab gar kein acht. — 6) Ja, das ist der recht flusz — 7) Ringseltiglich vngleublich leuge. Dokonáwagij ſe Staré Fabule.
158 nebyla nic wětífij, než co by mohl skopec býti.« Rytijř odpowěďel a řekl: »Já kuſa nedbám 5) na tu liſſku, nechť geſt ſobě malá neb weliká.« Potom o nefſpořijch přigeli k gedné weliké wode, y řekl ten služebnijk: »Pane, yakož ſe vá domnijwám, s těžkem toto ta woda nenij?« Pán wece: »Ana 5 geſt.« 6) Služebnijk ten zardel ſe a welmi ſe ſtyďel, y dij: »Pane, wyznávám ſe lži ſwé a přiſahám pod ztracenijm hlawy ſwé, že ta lifſka, o kteréž ſem dnes prawil, nebyla wětífij než yako zde lifíky ſau.« Y řekl pán: »A vá přiſahám tobě, že tato woda nenij giného přirozenij než yako giná woda.« Tato báſeň treftce lháře, aby nefforemných a k wijře nepodobných 10 řečij 7) nerozpráwěli. Neb geſtliže ſe to stane, ſnadňe od múdrých k tomu přiwedeni budau, že ſami ſwé lži odwoláwati muſegij. 1) Ol.: »bez mijry«. Orig.: Trutzlich - 2) Do diser red geschwigen ward. — 3) Der knecht erschrack gar sere ab disen worten vnd ward ihm seer förchten. 4) Das ich gleich zusage, dann in der warheit so war der fuchs etc. — 5) Ich hab gar kein acht. — 6) Ja, das ist der recht flusz — 7) Ringseltiglich vngleublich leuge. Dokonáwagij ſe Staré Fabule.
Strana 159
IV. NOWE FABULE.
IV. NOWE FABULE.
Strana 160
Strana 161
Počijnagij ſe Nowé Fabule, ſmyfſlené od Remicya, také Ezopowi připſané, kteréž ſe pořádně kladau, yakž w ržeckém yazyku pſány ſtogij, kromě prwnijch dwau fabulij, kteréžto prwé giž napřed položeny gſau.*) 91b] Fabule III. Slawijček a krahugec. Slawijček, ſede na dřewě,2) zpijwal podlé obyčege ſwého. Vhlédaw gey krahugec a gfa lačen, přiletěw k němu, hned gey chytil. On wida, že má vmřijti a zabit býti,3) proſyl krahuogce, aby ho ne zabijgel, že nenij weliký, a tak že nemůže břicha ſwého gim naſytiti, a že muſý, chce-li břicho ſwé naſytiti, 4) wětílij ptáky ſobě honiti. 5) Krahugec, tomu wy- rozuměw,6) řekl: »Blázen bych byl, kdybych z rukau připrawený pokrm wypuſtil, a zwláſſtě nic giného ne wida, kde bych honil.« 7) Báſeň tato znamenáwá, že mnozý lidé tak bláznowij gſau, že negiſté 87 wěcy za giſté, kteréž w rukau mijwagij, ty z rukau vpauſſtěgijce, oblibugij. III. 1) Anôov xa) Tioag. — Ol. č. 1. — Halm č. 9. — Lepař č. 185. — 2) 8) òśragov. — 3) � ô' dvatpstoiat uśklovGa. — 4) toopis тровдsóuкvоv. — 5) 8ии và uslgo vov ňovsov zoanáaíat. — 6) ó išpa úrolapôv slxev. Slovy »vyrozuměv, porozuměv (-vši)« Albin překládá nejčastěji rčení vrokaßóv (-oйsa) a úzovuzóv (-ožca). Nezřídka klade též: »přijav, připustiv to k sobě«. — 7) žpoov dv sbrv, al vůjv šv zsooiv švotany toopiv &pals và glj pаóusvá то дбкоц. — 8) Orig, stručněji: ó uôôos ônkot, ôti kal vòv àvGoónov oiito: àkóytovoi algiv ni 8i slniča zistóvov dôrkov và &v zs9aà noюtśusvot. 5 Fabule IV. Liffka a lew.1) Liſſka, geſſto nikdá prwé byla lwa newidela, gednau pak, widaucy gey 10 ſkrze zed, potom ſe s nijm potkala2): nayprwé tak ſe ho bála, že ſtrachem ſkuoro vmřela; po druhé, když gey vhlédala, bála ſe ho, ale ne tak welmi yako prwé. Vhlédawſſi ho pak po třetij, tak ſe zmužila, že přiſtaupiwſſi k ňemu, rozmluwiti s nijm ſměla. *) Fabule ony jsou: 1. Orel a liška (Asvòs xa) Akónnš) v Bás. Ezop. kn. I. č. 13. (str. 65) a II. Orel a hovnivál (Asvòs xa) Kávoapos) v Životě Ezop. str. 50—51. 11
Počijnagij ſe Nowé Fabule, ſmyfſlené od Remicya, také Ezopowi připſané, kteréž ſe pořádně kladau, yakž w ržeckém yazyku pſány ſtogij, kromě prwnijch dwau fabulij, kteréžto prwé giž napřed položeny gſau.*) 91b] Fabule III. Slawijček a krahugec. Slawijček, ſede na dřewě,2) zpijwal podlé obyčege ſwého. Vhlédaw gey krahugec a gfa lačen, přiletěw k němu, hned gey chytil. On wida, že má vmřijti a zabit býti,3) proſyl krahuogce, aby ho ne zabijgel, že nenij weliký, a tak že nemůže břicha ſwého gim naſytiti, a že muſý, chce-li břicho ſwé naſytiti, 4) wětílij ptáky ſobě honiti. 5) Krahugec, tomu wy- rozuměw,6) řekl: »Blázen bych byl, kdybych z rukau připrawený pokrm wypuſtil, a zwláſſtě nic giného ne wida, kde bych honil.« 7) Báſeň tato znamenáwá, že mnozý lidé tak bláznowij gſau, že negiſté 87 wěcy za giſté, kteréž w rukau mijwagij, ty z rukau vpauſſtěgijce, oblibugij. III. 1) Anôov xa) Tioag. — Ol. č. 1. — Halm č. 9. — Lepař č. 185. — 2) 8) òśragov. — 3) � ô' dvatpstoiat uśklovGa. — 4) toopis тровдsóuкvоv. — 5) 8ии và uslgo vov ňovsov zoanáaíat. — 6) ó išpa úrolapôv slxev. Slovy »vyrozuměv, porozuměv (-vši)« Albin překládá nejčastěji rčení vrokaßóv (-oйsa) a úzovuzóv (-ožca). Nezřídka klade též: »přijav, připustiv to k sobě«. — 7) žpoov dv sbrv, al vůjv šv zsooiv švotany toopiv &pals và glj pаóusvá то дбкоц. — 8) Orig, stručněji: ó uôôos ônkot, ôti kal vòv àvGoónov oiito: àkóytovoi algiv ni 8i slniča zistóvov dôrkov và &v zs9aà noюtśusvot. 5 Fabule IV. Liffka a lew.1) Liſſka, geſſto nikdá prwé byla lwa newidela, gednau pak, widaucy gey 10 ſkrze zed, potom ſe s nijm potkala2): nayprwé tak ſe ho bála, že ſtrachem ſkuoro vmřela; po druhé, když gey vhlédala, bála ſe ho, ale ne tak welmi yako prwé. Vhlédawſſi ho pak po třetij, tak ſe zmužila, že přiſtaupiwſſi k ňemu, rozmluwiti s nijm ſměla. *) Fabule ony jsou: 1. Orel a liška (Asvòs xa) Akónnš) v Bás. Ezop. kn. I. č. 13. (str. 65) a II. Orel a hovnivál (Asvòs xa) Kávoapos) v Životě Ezop. str. 50—51. 11
Strana 162
162 Báſeň wyznamenáwá, že obecenſtwij y hrozné wěcy ſnadné k přij- ſtupu činij.3) IV. 1) Akownš zal Aśov. — Ol. č. 2. — Halm č. 39. — Lepař č. 34. — 2) Orig.: szaôn xará tiva vózny avro ovvývvnos. Omyl v překladě vznikl asi tím, že spojka êaônj vzata za sloveso sxatôs a xavà vúznv za zarà vslzos. — 3) зилровгга тоSl. Fabule V. Liffka. 1) [92a] Vpadíti liſſka do oſydla a neb do ňegaké náſtrahy,2) přiſſla o wocas. A odtud běžecy, hanbau přinucena gſucy, zdálo ſe gj, že by 5 bylo lépe, aby žiwa nebyla, 3) a nebo aby, yakž by mohla, ginee k témuž namluwila. 4) aby ſe wocaſů zbawily, 5) a tak aby obecnij hanbau wſſech giných hanbu ſwú také přikryla. 6) Y ſhromázdiwſſi wſſecky, namlúwala ge, aby sobě wocaſy zvtijnati daly, přidáwagijcy, že by to netoliko ne- ſluffney aud byl, ale zbytečnij a nepotřebné břijmě gim přidané. 7) Poroz- 10 uměwfli tomu gedna z nich, řekla: »Milá brachu,8) ač by ſe tobě ta radda hodila, wſſak proto nikoli nás na to ne namluwijſs.«9) Báſeň wyznamenáwá, že zlij lidé ne pro žádoft dobrého 10) bližnijm ſwým radij, ale proto, že ſe gim ta radda hodij. V. 1) Akównš. — Ol. č. 3. — Halm č. 46. — Lepař č. 31. — 2) &v тayiô. AmpOsloa. — 3) àptvov ón' alozóvns úyslvo vòv piov. — 4) vovítavňca. — 5) Věty té nemá orig. — 6) óg &v .. ovyzahópstv. — 7) ßápos троGцоциśvоv. — 8) 6 абиц. — 3) Orig.: al u� Gоt тойzо лроGśрвоsv, ovx &v njuiv aùtò Gvvsßovkavov. — 10) ôt' sövotav. Liffka a slijpek. Vl. Liſſka, když na plot wſkočila,2) zabodífi ſe,3) vpadnauti měla. Y chy- 15 tila ſe sſijpku, chtěgijcy ſobě pomocy, 4) tu wijce nohy až do krwe ſobě zbodla. Potom z boleſti k sſijpku řekla: »Běda mně, já ſem ſe k tobě yakožto ku pomocnijku vtekla, a tys mne mnohem wijce y hůře vrazyl.« 5) Sfijpek gij odpowědel: »Milá bratr, 6) chybilas, ale chtělas mne chytiti a mnau ſe požiwiti, yakožs giné přiwykla chytati.« 7) Báſeň znamenáwá, že mnozý lidé takowij fau marnij a nerozumnij, že k těm na pomoc ſe vtijkagij, kterýmž to přirozenij dalo, aby wždycky radegij, kdež by mohli, vſſkodili, nežli by pomocy měli. 8) VI. 1) ARównš xa) Bávog. — Ol. č. 4. — Halm č. 32. — Lepař č. 40. — 2) dva- BaivovGa. — 3) òkGOýGaвa. — 4) 8wskásто тoò; BońDwav Bátov. — 5) Gà zsioóv us ôtsOqxas. — “) o cövn. Výraz »milá bratr« též v čís. XXVII. — 7) Orig. jinak: 8opákus šuoč Bovkrptaloa srthaßlodat, ij uig rávrov śnihaußávsovaz sio9a. Zdá se, že Albin při- držel se tu Steinhöwla, u něhož také bajka tato se nalézá (Fabeln Rimitii, čís. 5.: Von dem Fuchs und Brumberstuden, vyd. Oesterleyova str. 247—248): »O fuchs, du hast geirret, so du meinest mich ergreiffen wöllen mit solchen böszlisten, wie du die andern zu fahen hast gewonet«. — 8) Orig. stručně: ols tò dôtnslv udkkov ča povov. 20
162 Báſeň wyznamenáwá, že obecenſtwij y hrozné wěcy ſnadné k přij- ſtupu činij.3) IV. 1) Akownš zal Aśov. — Ol. č. 2. — Halm č. 39. — Lepař č. 34. — 2) Orig.: szaôn xará tiva vózny avro ovvývvnos. Omyl v překladě vznikl asi tím, že spojka êaônj vzata za sloveso sxatôs a xavà vúznv za zarà vslzos. — 3) зилровгга тоSl. Fabule V. Liffka. 1) [92a] Vpadíti liſſka do oſydla a neb do ňegaké náſtrahy,2) přiſſla o wocas. A odtud běžecy, hanbau přinucena gſucy, zdálo ſe gj, že by 5 bylo lépe, aby žiwa nebyla, 3) a nebo aby, yakž by mohla, ginee k témuž namluwila. 4) aby ſe wocaſů zbawily, 5) a tak aby obecnij hanbau wſſech giných hanbu ſwú také přikryla. 6) Y ſhromázdiwſſi wſſecky, namlúwala ge, aby sobě wocaſy zvtijnati daly, přidáwagijcy, že by to netoliko ne- ſluffney aud byl, ale zbytečnij a nepotřebné břijmě gim přidané. 7) Poroz- 10 uměwfli tomu gedna z nich, řekla: »Milá brachu,8) ač by ſe tobě ta radda hodila, wſſak proto nikoli nás na to ne namluwijſs.«9) Báſeň wyznamenáwá, že zlij lidé ne pro žádoft dobrého 10) bližnijm ſwým radij, ale proto, že ſe gim ta radda hodij. V. 1) Akównš. — Ol. č. 3. — Halm č. 46. — Lepař č. 31. — 2) &v тayiô. AmpOsloa. — 3) àptvov ón' alozóvns úyslvo vòv piov. — 4) vovítavňca. — 5) Věty té nemá orig. — 6) óg &v .. ovyzahópstv. — 7) ßápos троGцоциśvоv. — 8) 6 абиц. — 3) Orig.: al u� Gоt тойzо лроGśрвоsv, ovx &v njuiv aùtò Gvvsßovkavov. — 10) ôt' sövotav. Liffka a slijpek. Vl. Liſſka, když na plot wſkočila,2) zabodífi ſe,3) vpadnauti měla. Y chy- 15 tila ſe sſijpku, chtěgijcy ſobě pomocy, 4) tu wijce nohy až do krwe ſobě zbodla. Potom z boleſti k sſijpku řekla: »Běda mně, já ſem ſe k tobě yakožto ku pomocnijku vtekla, a tys mne mnohem wijce y hůře vrazyl.« 5) Sfijpek gij odpowědel: »Milá bratr, 6) chybilas, ale chtělas mne chytiti a mnau ſe požiwiti, yakožs giné přiwykla chytati.« 7) Báſeň znamenáwá, že mnozý lidé takowij fau marnij a nerozumnij, že k těm na pomoc ſe vtijkagij, kterýmž to přirozenij dalo, aby wždycky radegij, kdež by mohli, vſſkodili, nežli by pomocy měli. 8) VI. 1) ARównš xa) Bávog. — Ol. č. 4. — Halm č. 32. — Lepař č. 40. — 2) dva- BaivovGa. — 3) òkGOýGaвa. — 4) 8wskásто тoò; BońDwav Bátov. — 5) Gà zsioóv us ôtsOqxas. — “) o cövn. Výraz »milá bratr« též v čís. XXVII. — 7) Orig. jinak: 8opákus šuoč Bovkrptaloa srthaßlodat, ij uig rávrov śnihaußávsovaz sio9a. Zdá se, že Albin při- držel se tu Steinhöwla, u něhož také bajka tato se nalézá (Fabeln Rimitii, čís. 5.: Von dem Fuchs und Brumberstuden, vyd. Oesterleyova str. 247—248): »O fuchs, du hast geirret, so du meinest mich ergreiffen wöllen mit solchen böszlisten, wie du die andern zu fahen hast gewonet«. — 8) Orig. stručně: ols tò dôtnslv udkkov ča povov. 20
Strana 163
163 Fabule VII. Lifíka a zwijře krokodýl, kožij podobné k ryfu, ale mnohem wětílij. 1) [92b] Liſſka a krokodýl hádali ſe o vrozenij. A když přijliſs mnoho krokodýl ſe chlubil wzácnoſtij předkůw ſwých, w kteréž držáni byli, že by byli páni a vřednijcy vſtanoweni nad zápaſy a nad rozličnými ginými kratochwijlemi,2) wyrozuměwſi tomu liffka, řekla: »Milý brachu, 3) by pak neprawil, ale twá kuože ſama tebe známa činij, 4) že od mnohých let cwičen 5 gſy.« 5) Báſeň wyznamenáwá, že mnozý lidé, kteřijž rádi lhau, ſami ſebe, co za lidi ſau, prozrazugij. ViI. 1) Akonnś иad Kромóôвtkos. — Ol. č. 5. — Halm č. 37. — Lepař č. 27. — 1) лоRа� у�жзо�раvа тво� vijs vоv rроyóvov čtaztóvros kauroótivos, óg ysyvuvactagznóvov. — ) ô vav. — 4) dnò toù ôéquazóg ys paivy. — 5) ós sx rakatôv štóv sl ysyvuvasusvos. — ) vov psvôopsvov àvôgówv skryxos zà трáynata vivsvat. Kohauti a kuroptwa. VIII. 1) Cžlowěk geden nakaupiw kohautůw, doma ge ſobě chowal a kuroptwu také k nijm puſtil, aby ſe s nimi chowala. 2) Ta čaſto gſucy od nich bita 10 a odhánijna, welice ſobě ſtýſkala,3) domnijwagijcy ſe proto ge s ſebú tak IVIV C — K CQ A M I ☞ — ☞ nakládati, že by z giného pokolenj byla, a tak že od těch kohautůw muſý mnoho zlého trpěti. 4) Potom po malé chwijli, když ge ſamy mezy ſebau bijti ſe widěla, gedny bijti, druhé vbité vtijkati, 5) preſtawſſi wſſij žaloſti, řekla: »Já wijce teſkliti a hořekati ſobě nechcy, 6) widaucy, že oni fami 15 weſpolek ſe tepau, bigij a ſſtijpagij.« 7) Báſeň znamená opatrné ſnadno a lehce ſnáffeti od cyzých lecyakés potupy,8) a zwláfſtě když widij, že oni ani ſwým wlaſtnijm neodpauſſtěgij. Vill. 1) AksиtDVOvss xad Ilšodu5. — Halm č. 22. — Lepař č. 190. — Ol. má tuto bajku na str. 210—211 mezi Starými fabulemi s nadpisem: »Fabule pětmezcýtmá, 11*
163 Fabule VII. Lifíka a zwijře krokodýl, kožij podobné k ryfu, ale mnohem wětílij. 1) [92b] Liſſka a krokodýl hádali ſe o vrozenij. A když přijliſs mnoho krokodýl ſe chlubil wzácnoſtij předkůw ſwých, w kteréž držáni byli, že by byli páni a vřednijcy vſtanoweni nad zápaſy a nad rozličnými ginými kratochwijlemi,2) wyrozuměwſi tomu liffka, řekla: »Milý brachu, 3) by pak neprawil, ale twá kuože ſama tebe známa činij, 4) že od mnohých let cwičen 5 gſy.« 5) Báſeň wyznamenáwá, že mnozý lidé, kteřijž rádi lhau, ſami ſebe, co za lidi ſau, prozrazugij. ViI. 1) Akonnś иad Kромóôвtkos. — Ol. č. 5. — Halm č. 37. — Lepař č. 27. — 1) лоRа� у�жзо�раvа тво� vijs vоv rроyóvov čtaztóvros kauroótivos, óg ysyvuvactagznóvov. — ) ô vav. — 4) dnò toù ôéquazóg ys paivy. — 5) ós sx rakatôv štóv sl ysyvuvasusvos. — ) vov psvôopsvov àvôgówv skryxos zà трáynata vivsvat. Kohauti a kuroptwa. VIII. 1) Cžlowěk geden nakaupiw kohautůw, doma ge ſobě chowal a kuroptwu také k nijm puſtil, aby ſe s nimi chowala. 2) Ta čaſto gſucy od nich bita 10 a odhánijna, welice ſobě ſtýſkala,3) domnijwagijcy ſe proto ge s ſebú tak IVIV C — K CQ A M I ☞ — ☞ nakládati, že by z giného pokolenj byla, a tak že od těch kohautůw muſý mnoho zlého trpěti. 4) Potom po malé chwijli, když ge ſamy mezy ſebau bijti ſe widěla, gedny bijti, druhé vbité vtijkati, 5) preſtawſſi wſſij žaloſti, řekla: »Já wijce teſkliti a hořekati ſobě nechcy, 6) widaucy, že oni fami 15 weſpolek ſe tepau, bigij a ſſtijpagij.« 7) Báſeň znamená opatrné ſnadno a lehce ſnáffeti od cyzých lecyakés potupy,8) a zwláfſtě když widij, že oni ani ſwým wlaſtnijm neodpauſſtěgij. Vill. 1) AksиtDVOvss xad Ilšodu5. — Halm č. 22. — Lepař č. 190. — Ol. má tuto bajku na str. 210—211 mezi Starými fabulemi s nadpisem: »Fabule pětmezcýtmá, 11*
Strana 164
164 o kohautijch a kuroplwě.« Při tom obrázek s letopočtem: 1555. — 2) Orig.: dkexvoúorág tis šgov ênà vijs olxias тоа�иsvоg ка) тердма Gòv sxsivoig &ijx: v�gsоkat. — 3) �Dýus o9одga. — 4) vouigov ds &kkópvkos vaйra ráoxav. — 5) Orig. jen: uaxouávovs zod àkkijkovs xónvovrag. — 5) šyooya &wò toй vër ov kvxýaouai. — 7) Orig. jen: ógùv zal avrous uaxouśvovs &lkijkois. — 3) Dle latiny: Fabula significat prudentes facile ferre ab alienis iniurias; v řečt. ôtt s indik. Lifíka. IX. 1) 5 Wſſedſſi liſſka do domu gednoho obraznijka2) a wſſeckno nádobij geho y obrazy přemijtagijcy, ohledowala. 3) Y nalezla hlawu obrazowú welmi strogně připrawenau. 4) Kterúž wzawfti w ruce, řekla: »O převtěſená hlawo, ſſkoda, že mozku nemáſs.« 5) 93a] Báſeň oznamuge ty, kteřijž magijce zroft a kráſu na těle,“) žádného rozumu nemagij. IX. 1) Akowš. — Ol. č. 6. — Halm č. 47. — Lepař č. 33. — Srv. Ezop. Bás. II. 14. (str. 84.) — 2) óxокoо� (in domum mimi). — 3) ЗaGта тоV &Vrой Gxsvоv čsosvvoušvIj. — 1) zspahijv uopunkozslov svſvds zatacusvacušviju. — 5) (o oia zapahij, zai syxapakov ov: szat. — 6) usyahoжosasis то ооиат. Vhlijř a knap. X. I) Vhlijř podlé gednoho knapa a neb faukenijka přebýwage, proſyl, aby ginam ſe ſtěhugijce, ſpolu bydleli. 2) Přigaw to saukenijk k ſobě a rozumem rozwážiw,3) řekl: »Já toho včiniti nemohu, boge ſe, což bych yá zbijlil, 10 aby ty toho ne zčernil.« Báſeň znamená, že wěcy ſobě odporné a protiwné nemohau ſpolu bydleti. 4) X. 1) Aдрαnвдg zаč Kvaрsús. — Ol. č. 7. — Halm č. 59. — Lepař č. 309. — 2) Orig.: êni tivog olnov olkias 1álov кœl кvафва ларауsvóusvоv хиtо GvvоziGиl. — 3) úxokaßóv. — 4) wàv vò &vóuotov &kotvóvntov. Rybářij. Xl. 1) Rybářij, když sijtij lowili, a těžce gi táhnauce, radoſtij pléfali a po- ſkakowali, domnijwagijce ſe, že by weliké množſtwij ryb táhli.2) Když 15 pak tu sýť na břeh wytáhli a málo w nij ryb nalezli, kámen pak welmi weliký nalezſſe, rmautili ſe a teſkniti počali, ne tak welmi proto, že málo ryb wytáhli, yako proto, že ge nadege zklamala k wzetij toho, čehož ſe na- dáli. 3) Geden pak, nayſtarſſij z nich řekl: »Medle towaryffij, nelitůgme toho, neb po weſelij čaſto zármutek ſe treffuge. 4) Tak y my, když ſme 20 prwé weſeli byli, muſýme také tento zámutek ſnéſti.« Báſeň znamená, že ſe nemáme pro každé neſítěítij rmútiti.
164 o kohautijch a kuroplwě.« Při tom obrázek s letopočtem: 1555. — 2) Orig.: dkexvoúorág tis šgov ênà vijs olxias тоа�иsvоg ка) тердма Gòv sxsivoig &ijx: v�gsоkat. — 3) �Dýus o9одga. — 4) vouigov ds &kkópvkos vaйra ráoxav. — 5) Orig. jen: uaxouávovs zod àkkijkovs xónvovrag. — 5) šyooya &wò toй vër ov kvxýaouai. — 7) Orig. jen: ógùv zal avrous uaxouśvovs &lkijkois. — 3) Dle latiny: Fabula significat prudentes facile ferre ab alienis iniurias; v řečt. ôtt s indik. Lifíka. IX. 1) 5 Wſſedſſi liſſka do domu gednoho obraznijka2) a wſſeckno nádobij geho y obrazy přemijtagijcy, ohledowala. 3) Y nalezla hlawu obrazowú welmi strogně připrawenau. 4) Kterúž wzawfti w ruce, řekla: »O převtěſená hlawo, ſſkoda, že mozku nemáſs.« 5) 93a] Báſeň oznamuge ty, kteřijž magijce zroft a kráſu na těle,“) žádného rozumu nemagij. IX. 1) Akowš. — Ol. č. 6. — Halm č. 47. — Lepař č. 33. — Srv. Ezop. Bás. II. 14. (str. 84.) — 2) óxокoо� (in domum mimi). — 3) ЗaGта тоV &Vrой Gxsvоv čsosvvoušvIj. — 1) zspahijv uopunkozslov svſvds zatacusvacušviju. — 5) (o oia zapahij, zai syxapakov ov: szat. — 6) usyahoжosasis то ооиат. Vhlijř a knap. X. I) Vhlijř podlé gednoho knapa a neb faukenijka přebýwage, proſyl, aby ginam ſe ſtěhugijce, ſpolu bydleli. 2) Přigaw to saukenijk k ſobě a rozumem rozwážiw,3) řekl: »Já toho včiniti nemohu, boge ſe, což bych yá zbijlil, 10 aby ty toho ne zčernil.« Báſeň znamená, že wěcy ſobě odporné a protiwné nemohau ſpolu bydleti. 4) X. 1) Aдрαnвдg zаč Kvaрsús. — Ol. č. 7. — Halm č. 59. — Lepař č. 309. — 2) Orig.: êni tivog olnov olkias 1álov кœl кvафва ларауsvóusvоv хиtо GvvоziGиl. — 3) úxokaßóv. — 4) wàv vò &vóuotov &kotvóvntov. Rybářij. Xl. 1) Rybářij, když sijtij lowili, a těžce gi táhnauce, radoſtij pléfali a po- ſkakowali, domnijwagijce ſe, že by weliké množſtwij ryb táhli.2) Když 15 pak tu sýť na břeh wytáhli a málo w nij ryb nalezli, kámen pak welmi weliký nalezſſe, rmautili ſe a teſkniti počali, ne tak welmi proto, že málo ryb wytáhli, yako proto, že ge nadege zklamala k wzetij toho, čehož ſe na- dáli. 3) Geden pak, nayſtarſſij z nich řekl: »Medle towaryffij, nelitůgme toho, neb po weſelij čaſto zármutek ſe treffuge. 4) Tak y my, když ſme 20 prwé weſeli byli, muſýme také tento zámutek ſnéſti.« Báſeň znamená, že ſe nemáme pro každé neſítěítij rmútiti.
Strana 165
165 XI. 1) Antsis. — Ol. č. 8. - Halm č. 23. — Lepař č. 288. — 2) Orig.: zolAIv sivat tijv áydav. — 3) б6ov ózt naà zàvavtia лрогтаRÉравv. — 4) vů yde ú8ový, ós šotxsv, &ôskpý šoviv ý kánn. Chlubijcý ſe. XII. 1) Cžlowěk geden, táhſfi přes pole do cyzý kraginy,2) potom zaſe do kraginy ſwé ſe nawrátiw, w mnohých nebezpečenſtwijch yak by ſobě ſta- tečně a vdatně po mnoheych kragijch počijnal, chlubil ſe. Potom také na oftrowě Rodyfu yak ſkákal, že mu tu rowně nebylo, kte[93b]rýž by ho vſkákati mohl;3) k tomu, kdyby potřebij bylo, že by těmi, kteřijž při tom byli, toho dokázati mohl. Y řekl k ňemu geden tu z přijſtogjcých: »Medle, přijteli, 4) poněwadž to prawda geft, 5) nenij potřebij žádných swědkuow; ey, teď Rodys, protož ſkočme!« 6) Báſeň znamená, že, když před rukama doſtatečného dokázanj ſkutkem nenij, řeč a ſlowa za nic neſtogij. 5 10 XII. 1) KouxaGvýs. — Ol. č. 9. — Halm č. 203. — Lepař č. 325. — 2) àxoôn- ицвия. — 3) лъяротиѣvа ирдциа, olov оvôsis vóv 8� aиtой ôvvaтоg &v all трд�йва. — 4. to obvos. — 5) ab dkrívig voйr' 86rtv. — 6) Iôo» Póôos, 2ôoň xcà тò тhôцua. Fabule třináctá. O slibugijcým a přiřijkagijcým nemožné wěcy.1) Geden cžlowěk2) gſa nemocný a zle ſe mage, odtuſſen gſa giž zle 3) od lékařůw, k Bohu ſe obrátil, 4) kdyby ho zaſe k zdrawij nawrátil, že mu flibuge, že chce sto woluo obětowati. Když to vſlyfſela žena geho, řekla: »Kde by ge pak wzal, když by k zdrawij přiſſel?« A on řekl: »A což ty mnijſs, kdybych yá ſe zhogil a zas powſtal, že toho Buoh ode mne žádati 15 bude?« 5) Báſeň znamená, že mnozý ſnadno ſlibugij, ale když ſliby ſkutkem naplniti magij, to gim welmi těžko přicházý. 6) XIII. 1) Adóvara SayyskRóusvog. — Ol. č. 10. — Halm č. 49. — Lepař č. 326. - 2) Orig.: dvijo nivys. — 3) &xstôř &nsyvóoôr. — 4) tôv Jaôv 8ôsivo. — 5) Orig.: obst yao dvasvivai us svrsöſrav, iv' ol Jsoi začrá us dnavýoooiv; — 6) ánso taládat šoyo ob лоо6докббV. Chytrák a neb slibal. XIV. 1) Chytrák geden přiſſel do měſta Delffu, chtěge boha Apollina pokau- ſſeti — k tomu bohu lidee o tayné wěcy ſe vtijkali a yako za hadače ho 20 měli 2) — y polapiw wrabce, w ruce gey pod suknij držel,3) a ne daleko od třijnohého stolu geho ſtoge, 4) wotázal ſe boha, řka: »Apollo, což w ruce držijm, powěz mi, žiwé-li geſt čili mrtwé?« A tak giž ſobě myſlil, dij-li, že mrtwé, teda že gemu hned chce žiwého wrabce okázati; pak-li dij, žiwé,
165 XI. 1) Antsis. — Ol. č. 8. - Halm č. 23. — Lepař č. 288. — 2) Orig.: zolAIv sivat tijv áydav. — 3) б6ov ózt naà zàvavtia лрогтаRÉравv. — 4) vů yde ú8ový, ós šotxsv, &ôskpý šoviv ý kánn. Chlubijcý ſe. XII. 1) Cžlowěk geden, táhſfi přes pole do cyzý kraginy,2) potom zaſe do kraginy ſwé ſe nawrátiw, w mnohých nebezpečenſtwijch yak by ſobě ſta- tečně a vdatně po mnoheych kragijch počijnal, chlubil ſe. Potom také na oftrowě Rodyfu yak ſkákal, že mu tu rowně nebylo, kte[93b]rýž by ho vſkákati mohl;3) k tomu, kdyby potřebij bylo, že by těmi, kteřijž při tom byli, toho dokázati mohl. Y řekl k ňemu geden tu z přijſtogjcých: »Medle, přijteli, 4) poněwadž to prawda geft, 5) nenij potřebij žádných swědkuow; ey, teď Rodys, protož ſkočme!« 6) Báſeň znamená, že, když před rukama doſtatečného dokázanj ſkutkem nenij, řeč a ſlowa za nic neſtogij. 5 10 XII. 1) KouxaGvýs. — Ol. č. 9. — Halm č. 203. — Lepař č. 325. — 2) àxoôn- ицвия. — 3) лъяротиѣvа ирдциа, olov оvôsis vóv 8� aиtой ôvvaтоg &v all трд�йва. — 4. to obvos. — 5) ab dkrívig voйr' 86rtv. — 6) Iôo» Póôos, 2ôoň xcà тò тhôцua. Fabule třináctá. O slibugijcým a přiřijkagijcým nemožné wěcy.1) Geden cžlowěk2) gſa nemocný a zle ſe mage, odtuſſen gſa giž zle 3) od lékařůw, k Bohu ſe obrátil, 4) kdyby ho zaſe k zdrawij nawrátil, že mu flibuge, že chce sto woluo obětowati. Když to vſlyfſela žena geho, řekla: »Kde by ge pak wzal, když by k zdrawij přiſſel?« A on řekl: »A což ty mnijſs, kdybych yá ſe zhogil a zas powſtal, že toho Buoh ode mne žádati 15 bude?« 5) Báſeň znamená, že mnozý ſnadno ſlibugij, ale když ſliby ſkutkem naplniti magij, to gim welmi těžko přicházý. 6) XIII. 1) Adóvara SayyskRóusvog. — Ol. č. 10. — Halm č. 49. — Lepař č. 326. - 2) Orig.: dvijo nivys. — 3) &xstôř &nsyvóoôr. — 4) tôv Jaôv 8ôsivo. — 5) Orig.: obst yao dvasvivai us svrsöſrav, iv' ol Jsoi začrá us dnavýoooiv; — 6) ánso taládat šoyo ob лоо6докббV. Chytrák a neb slibal. XIV. 1) Chytrák geden přiſſel do měſta Delffu, chtěge boha Apollina pokau- ſſeti — k tomu bohu lidee o tayné wěcy ſe vtijkali a yako za hadače ho 20 měli 2) — y polapiw wrabce, w ruce gey pod suknij držel,3) a ne daleko od třijnohého stolu geho ſtoge, 4) wotázal ſe boha, řka: »Apollo, což w ruce držijm, powěz mi, žiwé-li geſt čili mrtwé?« A tak giž ſobě myſlil, dij-li, že mrtwé, teda že gemu hned chce žiwého wrabce okázati; pak-li dij, žiwé,
Strana 166
166 hned vdáwě chce mu mrtwého vkázati. Poznaw bůh opatrnoſtij ſwau chytroſt geho, 5) řekl: »Yakž koli chceſs, přijteli, [94a] tak včiň, na tobě to záležij, neb, což máš, aby žiwé zachowal, a neb, geſtli žeť ſe lijbij, mrtwé vkázal.« Báſeň wyznamenáwá, že Boha oklamati ani před nim ſe vkryti ne- 5 můžeme. 6) XIV. 1) Kaxorgáywov. — Ol. č. 11. — Halm č. 55. — Lepař č. 328. — 2) Vložka překladatelova. — 3) kapov otoovOiov &v v� zSLод кай тойто v� 860йv GиSTáGаg. — *) 8671, tоU тоiлодos śууtоvа. — 5) vи�V xакотадvоv аитой уvоиg Sтivогаv. — 6) óvt vò 3sior &тagаkóyGтоv ка) &káOrzov. Rybářij. XV. 10 Rybářij wyſſedſſe, aby ryby lowili, když dlúhý čas mordugijce ſe, nic ne polapili, welmi ſobě ſteyſkali, a giž aby preč ſſli, ſe ſtrogili. Mezy tijm ryba, řečená thymus, 3) doſti od welikých ryb hnána gſucy, 4) wyſtřeliwſſi ſe z wody, do lodij gim wſkočila. 5) A tu wzawſſe, s radoſtij odtud odeſſli Báſeň znamená, že čaſto, čehož vměnij dáti nemůž, fítěftij k tomu dopomůž. XV. 1) Antsig. — Ol. č. 12. — Halm č. 24. — Lepař č. 287. — 3) vakatnoońgavres. - 3) Jývvog. — 4) úло� tův usyisvov ôtozousvos lzdnov. — 5) Orig. jen: sis vò wkořov aůròv slońkavo. Oklamawatel neb podwozugijcý. XVI. 1) Njegaký cžlowěk chudý, gfa nemocen, žádal bohuow, aby ho pozdra- witi ráčili, 2) a za to že gim chce sto woluo obětowati. Bohowé, chtěgijce ho pokofítowati,3) boleſtij mu povlewili. 4) On, powſtaw z nemocy, když 15 wolůw neměl, logowých yakýchſy sto woluo natwořiw, na oltáři ge na prach zcela ſpálil. 5) Bohowee, chtěgijce ſe nad nijm pomſtiti, sen gemu poſlawſſe. takto powěděli: »Gdi na břeh mořſký na gedno mijíto, a tam nagdefs athenyenské tiſýce.« 6) Cžlowěk ten, ze ſna probudiw ſe, s radoſtij a s chwá- tanijm na mijíto vkázané odíſel, hledage zlata, a tu treffiw na moříké zlo- 20 dege, od nich yat geſt. A giž gſa yat, flibowal, že gijm chce dáti tiſýc cent- néřů 7) zlata, to geft, fſeft ſet tifýcůw zlatých vherſkých. 8) Oni, gemu toho newěřijce, prodali ho za čtyři ſta orthůw, to geſt, za padeſát kop grofſuow cžetkých.9) Báſeň tato wyznamenáwá, že na lžiwé lidi welice ſe Buoh hněwá. XVI. 1) Dávaz. — Ol. č. 13. — Halm č. 58. — Lepař č. 327. — 2) ějavo vols — 4) toČ ráDovs Dsols, al ôaGo�sln, Boйs šxavòv alg Avoiav жOOGOUGSIV. — 3) лEо&Gѫ. 8) Přídavek pře- dwýjkka�av. — 5) óRоxаÉTOGsv. — 6) &traxag xaliag. — 7) vákavta. — kladatelův. — 2) Orig.: &zsuxokýOn zakiov ôpazaov.
166 hned vdáwě chce mu mrtwého vkázati. Poznaw bůh opatrnoſtij ſwau chytroſt geho, 5) řekl: »Yakž koli chceſs, přijteli, [94a] tak včiň, na tobě to záležij, neb, což máš, aby žiwé zachowal, a neb, geſtli žeť ſe lijbij, mrtwé vkázal.« Báſeň wyznamenáwá, že Boha oklamati ani před nim ſe vkryti ne- 5 můžeme. 6) XIV. 1) Kaxorgáywov. — Ol. č. 11. — Halm č. 55. — Lepař č. 328. — 2) Vložka překladatelova. — 3) kapov otoovOiov &v v� zSLод кай тойто v� 860йv GиSTáGаg. — *) 8671, tоU тоiлодos śууtоvа. — 5) vи�V xакотадvоv аитой уvоиg Sтivогаv. — 6) óvt vò 3sior &тagаkóyGтоv ка) &káOrzov. Rybářij. XV. 10 Rybářij wyſſedſſe, aby ryby lowili, když dlúhý čas mordugijce ſe, nic ne polapili, welmi ſobě ſteyſkali, a giž aby preč ſſli, ſe ſtrogili. Mezy tijm ryba, řečená thymus, 3) doſti od welikých ryb hnána gſucy, 4) wyſtřeliwſſi ſe z wody, do lodij gim wſkočila. 5) A tu wzawſſe, s radoſtij odtud odeſſli Báſeň znamená, že čaſto, čehož vměnij dáti nemůž, fítěftij k tomu dopomůž. XV. 1) Antsig. — Ol. č. 12. — Halm č. 24. — Lepař č. 287. — 3) vakatnoońgavres. - 3) Jývvog. — 4) úло� tův usyisvov ôtozousvos lzdnov. — 5) Orig. jen: sis vò wkořov aůròv slońkavo. Oklamawatel neb podwozugijcý. XVI. 1) Njegaký cžlowěk chudý, gfa nemocen, žádal bohuow, aby ho pozdra- witi ráčili, 2) a za to že gim chce sto woluo obětowati. Bohowé, chtěgijce ho pokofítowati,3) boleſtij mu povlewili. 4) On, powſtaw z nemocy, když 15 wolůw neměl, logowých yakýchſy sto woluo natwořiw, na oltáři ge na prach zcela ſpálil. 5) Bohowee, chtěgijce ſe nad nijm pomſtiti, sen gemu poſlawſſe. takto powěděli: »Gdi na břeh mořſký na gedno mijíto, a tam nagdefs athenyenské tiſýce.« 6) Cžlowěk ten, ze ſna probudiw ſe, s radoſtij a s chwá- tanijm na mijíto vkázané odíſel, hledage zlata, a tu treffiw na moříké zlo- 20 dege, od nich yat geſt. A giž gſa yat, flibowal, že gijm chce dáti tiſýc cent- néřů 7) zlata, to geft, fſeft ſet tifýcůw zlatých vherſkých. 8) Oni, gemu toho newěřijce, prodali ho za čtyři ſta orthůw, to geſt, za padeſát kop grofſuow cžetkých.9) Báſeň tato wyznamenáwá, že na lžiwé lidi welice ſe Buoh hněwá. XVI. 1) Dávaz. — Ol. č. 13. — Halm č. 58. — Lepař č. 327. — 2) ějavo vols — 4) toČ ráDovs Dsols, al ôaGo�sln, Boйs šxavòv alg Avoiav жOOGOUGSIV. — 3) лEо&Gѫ. 8) Přídavek pře- dwýjkka�av. — 5) óRоxаÉTOGsv. — 6) &traxag xaliag. — 7) vákavta. — kladatelův. — 2) Orig.: &zsuxokýOn zakiov ôpazaov.
Strana 167
167 94b] Ziáby. XVII. 1) Dwě ziábě w gedné lauži2) přebýwaly. Když pak wyſchla lauže horkem, opustiwſſe gi, hledaly ſobě giného obydlij. A přiſſedíſe k gedné hluboké studnicy, gedna, widaucy to, řekla k druhé: »Towaryſſko, ſkočme 3) do té studnice!« Kterážto, řeči wyrozuměwíli, řekla: »A kdyby pak y tu woda přeſchla, kterak bychom zaſe wylezly?« Báſeň wyznamenáwá, že nemáme před ſebe nic neopatrně bráti. 3) XVII. 1) Bároazot. — Ol. č. 14. — Halm č. 74. — Lepař. č. 214. — Táž bajka jinými slovy opakuje se v č CXLVI. — 2) &v Ravn. — 3) Gvyxatálwusv, & obzos. 4) алвргокаттоS тробг�vаL тоіg трауи&GV. 5 Ožlowěk ſtarý a smrt. XVIII. 1) Starý cžlowěk, naſekaw ſobě dřijwij w horách, na ramena ho nabral. Gda pak dlauho ceſtau a welmi ſobě ſteyſkage,2) vmordowaw ſe,3) ſložil s ſebe ta drwa a smrti, aby k němu přiſíla, wolal. Smrt pogednau hned ſe tu kdes wzawffi, 4) tázala ſe na přijčinu, proč by gij wolati měl? Starý 10 řekl: »Aby, zdwihnaucy břemeno toto, na mne ge wložila.« Báſeň tato znamená, že každý cžlowěk rád žiw geft, ačkoli mnohými pſotami a nebezpečenſtwijmi obklijčen geſt, že by ſmrti žádati měl, wſſak, aby žiw byl, nad smrt to oblibuge. 5) XVIII. 1) Lsoov xal Oávutos. — Ol. č 15. — Halm č. 90b. — Lepař č. 359. — Srv. č. CXLV. — 2) zokkij ócòv &nxDiGusvog sáčtosv. — 3) &лaorкóg. — 4) toй Davávov snítřg SLGLÁVvоg. — 5) zò S v трò toй Davárov aipslvas. Baba a lékař. XIX.1) Když gednu ſtarú ženu welmi oči bolely, přiwolala k ſobě2) gednoho 15 z lékařůw a ſmlauwu s nim včinila; když by gi zhogil, že gemu chce ſmlauwě doſti činiti,3) pakli gij ne zhogij, že mu nechce nic dáti. Y při- staupil k tomu lékař4) a lékařſtwij gij delage, každý den často přicházel, yako by ſtarú léčil, a gij oči namazowal. W tu chwijli pak, když gij oči namazal, pro maſt nemohla zhola nic wideti, a on tehdy, což mohl, 5) z do- 20 mácýho nádobij gegij[95a ho každý den wdycky při odchodu odnáſel. 6) Žena ſtará widúcy, že gij ſtatku vbýwá, a to tak welmi, že, prwé než by gi on na ty oči zhogil, w domě by nic nezuoſtalo. Když pak lékař ſmlu- wenú mzdu mijti chtěl, ſwědky přiwedl, aby na ni pohledeli, 7) yak by dobře 8) widela. Ona pak řekla: »Nynij mnohem méňe nežli prwé widijm; 3) 25 pokudž mne oči bolely, mnoho ſem ſwého w domu widěla, nynij, když prawijfs, že dobře widijm, z těch wěcý prwnijch zhola žádné newidijm.« Báſeň wyznamenáwá, že zlij lidé gefítě, z čehož pracugij, z newědomij o to přicházegij, a fami ſe o to, chtěgijce chytroſtij ſobě doweſti, čehož nemohli vměnijm, připrawugij. 10) 30
167 94b] Ziáby. XVII. 1) Dwě ziábě w gedné lauži2) přebýwaly. Když pak wyſchla lauže horkem, opustiwſſe gi, hledaly ſobě giného obydlij. A přiſſedíſe k gedné hluboké studnicy, gedna, widaucy to, řekla k druhé: »Towaryſſko, ſkočme 3) do té studnice!« Kterážto, řeči wyrozuměwíli, řekla: »A kdyby pak y tu woda přeſchla, kterak bychom zaſe wylezly?« Báſeň wyznamenáwá, že nemáme před ſebe nic neopatrně bráti. 3) XVII. 1) Bároazot. — Ol. č. 14. — Halm č. 74. — Lepař. č. 214. — Táž bajka jinými slovy opakuje se v č CXLVI. — 2) &v Ravn. — 3) Gvyxatálwusv, & obzos. 4) алвргокаттоS тробг�vаL тоіg трауи&GV. 5 Ožlowěk ſtarý a smrt. XVIII. 1) Starý cžlowěk, naſekaw ſobě dřijwij w horách, na ramena ho nabral. Gda pak dlauho ceſtau a welmi ſobě ſteyſkage,2) vmordowaw ſe,3) ſložil s ſebe ta drwa a smrti, aby k němu přiſíla, wolal. Smrt pogednau hned ſe tu kdes wzawffi, 4) tázala ſe na přijčinu, proč by gij wolati měl? Starý 10 řekl: »Aby, zdwihnaucy břemeno toto, na mne ge wložila.« Báſeň tato znamená, že každý cžlowěk rád žiw geft, ačkoli mnohými pſotami a nebezpečenſtwijmi obklijčen geſt, že by ſmrti žádati měl, wſſak, aby žiw byl, nad smrt to oblibuge. 5) XVIII. 1) Lsoov xal Oávutos. — Ol. č 15. — Halm č. 90b. — Lepař č. 359. — Srv. č. CXLV. — 2) zokkij ócòv &nxDiGusvog sáčtosv. — 3) &лaorкóg. — 4) toй Davávov snítřg SLGLÁVvоg. — 5) zò S v трò toй Davárov aipslvas. Baba a lékař. XIX.1) Když gednu ſtarú ženu welmi oči bolely, přiwolala k ſobě2) gednoho 15 z lékařůw a ſmlauwu s nim včinila; když by gi zhogil, že gemu chce ſmlauwě doſti činiti,3) pakli gij ne zhogij, že mu nechce nic dáti. Y při- staupil k tomu lékař4) a lékařſtwij gij delage, každý den často přicházel, yako by ſtarú léčil, a gij oči namazowal. W tu chwijli pak, když gij oči namazal, pro maſt nemohla zhola nic wideti, a on tehdy, což mohl, 5) z do- 20 mácýho nádobij gegij[95a ho každý den wdycky při odchodu odnáſel. 6) Žena ſtará widúcy, že gij ſtatku vbýwá, a to tak welmi, že, prwé než by gi on na ty oči zhogil, w domě by nic nezuoſtalo. Když pak lékař ſmlu- wenú mzdu mijti chtěl, ſwědky přiwedl, aby na ni pohledeli, 7) yak by dobře 8) widela. Ona pak řekla: »Nynij mnohem méňe nežli prwé widijm; 3) 25 pokudž mne oči bolely, mnoho ſem ſwého w domu widěla, nynij, když prawijfs, že dobře widijm, z těch wěcý prwnijch zhola žádné newidijm.« Báſeň wyznamenáwá, že zlij lidé gefítě, z čehož pracugij, z newědomij o to přicházegij, a fami ſe o to, chtěgijce chytroſtij ſobě doweſti, čehož nemohli vměnijm, připrawugij. 10) 30
Strana 168
168 XIX. 1) Poas xa) avoós. — Ol. č. 16. — Halm č. 107. — Lepař č. 333 2) sloxaksivav. — 3) vòv óuoloynDávra utoſòv avro ôóGav. — 4) Svazaionos niv obv ó lavoòs — vi Gsgasia. — 5) Orig.: 8v tr. — 6) óрatoopusvos drýs. — 7) Věta přidaná. s) xahapag. — 9) učkkov nkv obv và v v ovô' óvtodv pláno. — 10) Orig, odchylně: oi rovnoot, §§ Ov трÁvrOvGl, AAVDáVOVGL x&�' šavvOv SASYXOV SлIGTHUSVOL. Sedlák a synowé geho. XX. 1) Sedlák geden, mage dokonati žiwot swůg, chtěl zkuſyti synuo ſwých, yak by ſe k woránij a k dijlu mijti chtěli. 2) Y powolaw gich k ſobě, řekl: »Dijtky mé, yáť ſe giž z tohoto swěta poberu, wy pak na winnicy kopayte, a delagijce gi, mnoho na nij naleznete.« 3) Oni pak domnjwali ſe, že by — ☞ - 5 někde ikrytý poklad nagijti měli. Po ſmrti otce ſwého wſſecku winnicy zkopali, pokladu pak nenalezli, kromě že winnice, glucy dobře zdelána, mnohem wijce vžitku přineſla. Báſeň znamenáwá, že pracowánij lidem mijíto pokladu má wáženo býti, a že ſama práce geſt poklad chudým lidem. 4) XX 1) Гsoroyòs xaà Haôss xtой. . - Halm č. 98. — Lepař č. 248. — Ol. má tuto bajku na str. 217. mezi Starými fabulemi s nadpisem: »Třilcátá fabule, o sedláku a o geho synech.« Při tom obrázek. — 2) Orig.: Povkóusvos toùs ralòas rsipav kapsiv vis ysooyias. 3) Orig: pusig ô' &nso šv vň dunśko got x�xоvnrat HYrýGavvsc, zhgýosts rávra. — 4) Epimythion rozšířené; orig, jen: o záustos Oyoovgá; šova vols àvitodnots. Holpodář a ply. XXI.1) 10 15 Geden člowěk pro zymu w ſwém dwoře na předměſtij zuoſtal,2) a tu nayprwé owce gedl, potom kozy. Když ſe pak zyma wijce rozmáhala, 3 y robotugijcým woluom, kterýmiž woráwal, neodpuſtil, ale též ge pogedl. Widauce to pſy, řekli weſpolek: »Vtečme my rauče odſud; kdyžť hoſpodář robotugijcých wolůw [95b] giž ne ſfanuge, kterakž pak má nám odpuſtiti?« Báſeň wyznamenáwá, že těch naywijce ſe warowati máme a gich ſe wſſemi obyčegi ſtřijcy, kteřijž ani ſwým wlaſtnijm ne odpauſſtěgij.
168 XIX. 1) Poas xa) avoós. — Ol. č. 16. — Halm č. 107. — Lepař č. 333 2) sloxaksivav. — 3) vòv óuoloynDávra utoſòv avro ôóGav. — 4) Svazaionos niv obv ó lavoòs — vi Gsgasia. — 5) Orig.: 8v tr. — 6) óрatoopusvos drýs. — 7) Věta přidaná. s) xahapag. — 9) učkkov nkv obv và v v ovô' óvtodv pláno. — 10) Orig, odchylně: oi rovnoot, §§ Ov трÁvrOvGl, AAVDáVOVGL x&�' šavvOv SASYXOV SлIGTHUSVOL. Sedlák a synowé geho. XX. 1) Sedlák geden, mage dokonati žiwot swůg, chtěl zkuſyti synuo ſwých, yak by ſe k woránij a k dijlu mijti chtěli. 2) Y powolaw gich k ſobě, řekl: »Dijtky mé, yáť ſe giž z tohoto swěta poberu, wy pak na winnicy kopayte, a delagijce gi, mnoho na nij naleznete.« 3) Oni pak domnjwali ſe, že by — ☞ - 5 někde ikrytý poklad nagijti měli. Po ſmrti otce ſwého wſſecku winnicy zkopali, pokladu pak nenalezli, kromě že winnice, glucy dobře zdelána, mnohem wijce vžitku přineſla. Báſeň znamenáwá, že pracowánij lidem mijíto pokladu má wáženo býti, a že ſama práce geſt poklad chudým lidem. 4) XX 1) Гsoroyòs xaà Haôss xtой. . - Halm č. 98. — Lepař č. 248. — Ol. má tuto bajku na str. 217. mezi Starými fabulemi s nadpisem: »Třilcátá fabule, o sedláku a o geho synech.« Při tom obrázek. — 2) Orig.: Povkóusvos toùs ralòas rsipav kapsiv vis ysooyias. 3) Orig: pusig ô' &nso šv vň dunśko got x�xоvnrat HYrýGavvsc, zhgýosts rávra. — 4) Epimythion rozšířené; orig, jen: o záustos Oyoovgá; šova vols àvitodnots. Holpodář a ply. XXI.1) 10 15 Geden člowěk pro zymu w ſwém dwoře na předměſtij zuoſtal,2) a tu nayprwé owce gedl, potom kozy. Když ſe pak zyma wijce rozmáhala, 3 y robotugijcým woluom, kterýmiž woráwal, neodpuſtil, ale též ge pogedl. Widauce to pſy, řekli weſpolek: »Vtečme my rauče odſud; kdyžť hoſpodář robotugijcých wolůw [95b] giž ne ſfanuge, kterakž pak má nám odpuſtiti?« Báſeň wyznamenáwá, že těch naywijce ſe warowati máme a gich ſe wſſemi obyčegi ſtřijcy, kteřijž ani ſwým wlaſtnijm ne odpauſſtěgij.
Strana 169
169 XXI. 1) AsGRóvns zаà Kóvss. — Ol. č. 17. — Halm č. 95 — Lepař č. 252. — 2) šv то кбтой тро&оUsіw алоRърѣsl:. — 3) xаl voùs soyávas ßoйs 6 ázas ś�owrcavo. Žena wdowa a slepice. XXII. 1) Ziena gedna wdowa měla slepicy, kteráž gij každey den wayce ſná- ſſela. Y domnijwala ſe, že, kdyžby gij wijce gečmene dáwala, že by dwakrát 33 za den měla néſti. Y činila 2) tak; ſlepice pak wychowawſſi ſe a vtluſtſſi ani gednoho waycete za den ſnáſſeti nemohla. Báſeň znamenáwá, že mnozý pro lakomſtwij wijce mijti žádagijce, y to, což mijwagij, ztracugij. XXII. 1) Гovij nad Dovis. — Ol. č. 18. — Halm č. 111. — Lepař č. 346. — 2) Ol.: »včinila«; orig: иsтoirusv. — 3) Orig jen: ovts aouskijs ysvousvnj. 5 Od pía vkauflený. XXIII. 1) Geden, gſa vkauſſen od pſa, obcházege, hledal ſobě lékaře. Y trefil yakýs na něho, a porozuměw, co by hledal, řekl: »O přijteli, geſtli že chceš zdráw býti, wezmi chleba a ſetři gijm s rány krew a day gey ſnijſti tomu pſu, kterýž tebe vkauſl.« A on, zaſmáw ſe tomu, dij: »Geſtli že to 10 včinijm, muſým od mnohých2) pfuow w měſtě hryzen a kauſán býti.« Báſeň wyznamenáwá, že zlij a přewrácenij lidé, když gim kdo dobře delá, ſkrz to dobrodinij geſſtě wijce gich na ſebe podſſtijwá. 3) XXIII. 1) Kuvóőrjиvos. — Ol. č. 19. — Halm č. 221. — Lepař č. 343. — 2) óло TEvnov. — 3) Orig: of rovnool svsoystopusvou učhkov &ôtualv repožýrovrah. Dwa mládency a ržeznijk. XXIV. 1) Dwa mládency přiſtaupiwſli2) k ržeznijku, když byl zaneprázdněn domácými wěcmi, y wzal z nijch goden kus masſa a druhému towaryfli 15 do kljna gey wložil. Y obrátiw ſe ržeznijk, hledal masſa; ten pak, kterýž wzal, přiſahal, že ho nemá, a kterýž měl, přiſahal, že ho newzal. Porozuměw Iſti a fſibalſtwij gegich3) ržeznijk, řekl: »Ačkoli přede mnau ſe vkrygete, wſſak tomu ſe 196a] neſchowáte, ſkrze kteréhož přiſaháte.« 4) Báſeň znamenáwá, že, yakžkoli přijſahau ſwau před lidmi ſe vkrygeme, 20 wſſak proto Boha nikoli to tayno nebude, XXIV. 1) Nsavignot zdl Máystoos (cocus). — Ol. č. 20. — Halm č. 301. — Lepař Č. 329. — 2) лCрsкáOrvzO. — 3) Ol. vypouští — 4) ndv šas káônta, tóv v' snLоркоVRSvOv Osòv обкоvr LijGsGDs. Nepřátelee. XXV. Dwa, magijce k ſobě newoli, do gednoho chrámu ſe ſpolu plawili. 2) Geden z nich ſedel na zadnijm koncy lodij, a druhey na přednijm. Když
169 XXI. 1) AsGRóvns zаà Kóvss. — Ol. č. 17. — Halm č. 95 — Lepař č. 252. — 2) šv то кбтой тро&оUsіw алоRърѣsl:. — 3) xаl voùs soyávas ßoйs 6 ázas ś�owrcavo. Žena wdowa a slepice. XXII. 1) Ziena gedna wdowa měla slepicy, kteráž gij každey den wayce ſná- ſſela. Y domnijwala ſe, že, kdyžby gij wijce gečmene dáwala, že by dwakrát 33 za den měla néſti. Y činila 2) tak; ſlepice pak wychowawſſi ſe a vtluſtſſi ani gednoho waycete za den ſnáſſeti nemohla. Báſeň znamenáwá, že mnozý pro lakomſtwij wijce mijti žádagijce, y to, což mijwagij, ztracugij. XXII. 1) Гovij nad Dovis. — Ol. č. 18. — Halm č. 111. — Lepař č. 346. — 2) Ol.: »včinila«; orig: иsтoirusv. — 3) Orig jen: ovts aouskijs ysvousvnj. 5 Od pía vkauflený. XXIII. 1) Geden, gſa vkauſſen od pſa, obcházege, hledal ſobě lékaře. Y trefil yakýs na něho, a porozuměw, co by hledal, řekl: »O přijteli, geſtli že chceš zdráw býti, wezmi chleba a ſetři gijm s rány krew a day gey ſnijſti tomu pſu, kterýž tebe vkauſl.« A on, zaſmáw ſe tomu, dij: »Geſtli že to 10 včinijm, muſým od mnohých2) pfuow w měſtě hryzen a kauſán býti.« Báſeň wyznamenáwá, že zlij a přewrácenij lidé, když gim kdo dobře delá, ſkrz to dobrodinij geſſtě wijce gich na ſebe podſſtijwá. 3) XXIII. 1) Kuvóőrjиvos. — Ol. č. 19. — Halm č. 221. — Lepař č. 343. — 2) óло TEvnov. — 3) Orig: of rovnool svsoystopusvou učhkov &ôtualv repožýrovrah. Dwa mládency a ržeznijk. XXIV. 1) Dwa mládency přiſtaupiwſli2) k ržeznijku, když byl zaneprázdněn domácými wěcmi, y wzal z nijch goden kus masſa a druhému towaryfli 15 do kljna gey wložil. Y obrátiw ſe ržeznijk, hledal masſa; ten pak, kterýž wzal, přiſahal, že ho nemá, a kterýž měl, přiſahal, že ho newzal. Porozuměw Iſti a fſibalſtwij gegich3) ržeznijk, řekl: »Ačkoli přede mnau ſe vkrygete, wſſak tomu ſe 196a] neſchowáte, ſkrze kteréhož přiſaháte.« 4) Báſeň znamenáwá, že, yakžkoli přijſahau ſwau před lidmi ſe vkrygeme, 20 wſſak proto Boha nikoli to tayno nebude, XXIV. 1) Nsavignot zdl Máystoos (cocus). — Ol. č. 20. — Halm č. 301. — Lepař Č. 329. — 2) лCрsкáOrvzO. — 3) Ol. vypouští — 4) ndv šas káônta, tóv v' snLоркоVRSvOv Osòv обкоvr LijGsGDs. Nepřátelee. XXV. Dwa, magijce k ſobě newoli, do gednoho chrámu ſe ſpolu plawili. 2) Geden z nich ſedel na zadnijm koncy lodij, a druhey na přednijm. Když
Strana 170
170 5 ſe pak moře welmi zbauřilo, 3) a lodij že ſe pohřijzyti měla, kterýž ſeďel na zadnijm koncy, tázal ſe marynáře, 4) který konec prwé potone? 5) A když on řekl, že přednij, ten, yako by mu odlehlo, 6) řekl: »Polowice mi tak těžko nebude, 7) když toliko ſwého nepřijtele prwé tonauti vhlédám.« Báſeň znamenáwá, že mnozý ſwé ſſkody ſobě nic newážij, když toliko nepřátely ſwé prwé zle ſe mijti widij. XXV. 1) Exooi. — Ol č. 21. — Halm č. 144. — Lepař č 319. — 2) Orig: 81 vijs xvvijs vadg šrksov (in eadem navi navigabant). — 3) xsuòvos antysvowÉvov. — 4) vòv uvpsovývrv. — 5) xavaßanvisobat. — 6) Věta překladatelem vsutá. — 7) Orig.: šaotys obz Sovi kvznоòv ó 0áv&тOg. Kočka a myíli. XXVI.1) W gednom domu kdyż weliké množſtwij myſſij bylo, porozuměwſſi tomu něgaká kočka, y hned tam ſſla, a po gedné lapagijcy, gedla ge. Myſſi, widaucy, že po gedné ſe lapagij, 2) rozmlauwaly ſpolu, aby zhola wijce I * ☞ 7 PT — — 10 wen ne wycházely a dolů také ne sſtupowaly, aby na proſto wſlecky neza- hynuly. »A když k nám kočka přigijti nebude mocy, zachowány při ži- wotijch budeme.« Kočka pak, když widěla, že by myſli giž dolů ſe ne- ſpauſſtěly, vmijnila, aby chytroſtij ſwau ge wywolala. 3) Y wylezla na geden kůl a s něho ſe dolů powěsyla, čiňecy ſe, yako by vmrlá byla. Pohleděwſli 4 gedna z myſfij a widaucy gi, řekla: »Přijteli, ačkoli ſe pytlijkem zawěſſeným deláſs, wſſak proto nikoli k tobě nepřiſtaupijm.« 5) Báſeň wyznamenáwá maudré lidi, že, když gednau některých podwodů a vſſkozenij pokuſý, potom ſe gim z lehka oklamati nedadij. 6) XXVI. 1) AëkOvoog xa) Möss. — Halm č. 15. — Lepař č. 142. — Ol. má tuto bajku na str. 209 mezi Starými fabulemi s nadpisem: »Fabule čtyřmezcýtmá, o kočce a o myſſijch«. Při tom obrázek. — Srv. Kn. Ezop. IV. 2. — 2) čavtoùs &vaktGnoprvous ógѣvrSs. — 3) Syvo ôt' snivolag abrobg oорефизvо; зииалоододаг. — 4) тарахи�раs. 5) zav Jýka� ysvy, ov roocsksúsoucí 6ot. — 6) oxávi ažrdv šanavоvra: vałs блонрйввв. 15
170 5 ſe pak moře welmi zbauřilo, 3) a lodij že ſe pohřijzyti měla, kterýž ſeďel na zadnijm koncy, tázal ſe marynáře, 4) který konec prwé potone? 5) A když on řekl, že přednij, ten, yako by mu odlehlo, 6) řekl: »Polowice mi tak těžko nebude, 7) když toliko ſwého nepřijtele prwé tonauti vhlédám.« Báſeň znamenáwá, že mnozý ſwé ſſkody ſobě nic newážij, když toliko nepřátely ſwé prwé zle ſe mijti widij. XXV. 1) Exooi. — Ol č. 21. — Halm č. 144. — Lepař č 319. — 2) Orig: 81 vijs xvvijs vadg šrksov (in eadem navi navigabant). — 3) xsuòvos antysvowÉvov. — 4) vòv uvpsovývrv. — 5) xavaßanvisobat. — 6) Věta překladatelem vsutá. — 7) Orig.: šaotys obz Sovi kvznоòv ó 0áv&тOg. Kočka a myíli. XXVI.1) W gednom domu kdyż weliké množſtwij myſſij bylo, porozuměwſſi tomu něgaká kočka, y hned tam ſſla, a po gedné lapagijcy, gedla ge. Myſſi, widaucy, že po gedné ſe lapagij, 2) rozmlauwaly ſpolu, aby zhola wijce I * ☞ 7 PT — — 10 wen ne wycházely a dolů také ne sſtupowaly, aby na proſto wſlecky neza- hynuly. »A když k nám kočka přigijti nebude mocy, zachowány při ži- wotijch budeme.« Kočka pak, když widěla, že by myſli giž dolů ſe ne- ſpauſſtěly, vmijnila, aby chytroſtij ſwau ge wywolala. 3) Y wylezla na geden kůl a s něho ſe dolů powěsyla, čiňecy ſe, yako by vmrlá byla. Pohleděwſli 4 gedna z myſfij a widaucy gi, řekla: »Přijteli, ačkoli ſe pytlijkem zawěſſeným deláſs, wſſak proto nikoli k tobě nepřiſtaupijm.« 5) Báſeň wyznamenáwá maudré lidi, že, když gednau některých podwodů a vſſkozenij pokuſý, potom ſe gim z lehka oklamati nedadij. 6) XXVI. 1) AëkOvoog xa) Möss. — Halm č. 15. — Lepař č. 142. — Ol. má tuto bajku na str. 209 mezi Starými fabulemi s nadpisem: »Fabule čtyřmezcýtmá, o kočce a o myſſijch«. Při tom obrázek. — Srv. Kn. Ezop. IV. 2. — 2) čavtoùs &vaktGnoprvous ógѣvrSs. — 3) Syvo ôt' snivolag abrobg oорефизvо; зииалоододаг. — 4) тарахи�раs. 5) zav Jýka� ysvy, ov roocsksúsoucí 6ot. — 6) oxávi ažrdv šanavоvra: vałs блонрйввв. 15
Strana 171
171 Liffka a wopice. XXVII.) 96b] Mezy nerozumnými zwijřaty na sňemě tancowala wopice, a když ſe gim zalijbila, 2) byla od nich za krále zwolena. Záwidijcy pak gij toho liſſka, vhlédawſſi w gedné náſtraze a w polečenij kus masſa, vgawſſi wopicy, tam gi přiwedla, prawěcy, že by tu měla poklad nagijti,3) gj že by vži- tečný nebyl, králi pak že vſtanowenij a zřjzenj gey dáwá a přiwlaſtňuge. 4) Y napomijnala krále, aby poklad přigal. Wopice, k oſydlu neopatrňe při- ſtaupiwſli, polapena geſt, a yakožto lſtiwú podwodnicy lifſku winila. K nijžto lifſka řekla: »Milá bratr, takowá gfucy bláznice, chceſs nad nerozumnými zwijřaty kralowati?« 5) 5 Báſeň znamená, že, kteřijž ňetco neopatrňe před ſebe berau, takowij 10 w neſſtěſtij vpadagij. XXVII. 1) Akónná xač ItOrxos. — Ol. č. 22. — Halm č. 44. — Lepař č. 25. — 2, s»öoxuýgas. — 3) ós aûoot uiv avri Oroavoóv. — 4) Orig.: vô pastlal vào toйvov 5 vónоs ŠiбwGtv. — 5) & тiOриa, totkývrv ov nopiav šgov róv dkóyov ßæotlaúoats; Thymus ryba a moříká swině. XXVIII. Thymus ryba, hnán gſa od weliké mořſké swině, a welikau prudkoſtij vtijkage, nebo hned měl polapen a ſežrán býti, newěda, ſylným wyſtřelenijm na geden oſtrow daleko na ſucho ſe wyſtřelil.2) Tauž prudkoſtij mořſká swině za nim ſe wyſtřelila.3) Y obrátiw ſe thymus a wida, že mořſká swině 15 giž vmdlená duſſe zbeywá,4) dij: »Nikoli mi nenij tak těžká ſmrt, když toliko widijm ſtogijcýho o bezhrdlé mé, 5) že ſpolu ſe mnau vmijrá.« Báſeň wyznamenáwá, že welmi ſnadno lidé pſotu a neſſtěſtij neſau a trpij, když toliko widij, že w témž neſítěſtij gſau ti, kteřijž prwnij přij- činau k ſſkozenij byli. 6) 20 XXVIII. 1) Oúvvog zaň Jekpiv. — Ol. č. 23. — Halm č. 167. — Lepař č 218. — 2) SaDsv �nо� 6роôods фúwns SuтsGRv slg tiva vňcov. — 3 avro ovraózscksv. — *) 2ато�UуойUra vòv ôskрivа śораzоg. — 5) tòv alttov ysyovóra not toиtov — 6) toòg tOULOr aitiOVg &VGVUдOŘVTRS ógбVES. Lékař a nemocný. XXIX.1 Lékař geden léčil nemocného. Ten když vmřel, dij lékař k těm, kteřijž gey neſli: »Cžlowěk tento, kdyby ſe byl od wijna zdržel a kliſterowánij vžij- wati chtěl, nebyl by vmřel«. Y flyfle to geden z přijftogijcých, [97a] řekl:2) »Mnedle, 3) měls to prwé prawiti, ne teprwá, když giž nic nemuož pro- ſpěſſno býti. Ale tehdys měl napomijnati, když toho mohl vžiti.« Báſeň znamená, že přátelé magij o potřebných wěcech ku pomocy a ku proſpěchu gineym w čas raditi. 1) 25
171 Liffka a wopice. XXVII.) 96b] Mezy nerozumnými zwijřaty na sňemě tancowala wopice, a když ſe gim zalijbila, 2) byla od nich za krále zwolena. Záwidijcy pak gij toho liſſka, vhlédawſſi w gedné náſtraze a w polečenij kus masſa, vgawſſi wopicy, tam gi přiwedla, prawěcy, že by tu měla poklad nagijti,3) gj že by vži- tečný nebyl, králi pak že vſtanowenij a zřjzenj gey dáwá a přiwlaſtňuge. 4) Y napomijnala krále, aby poklad přigal. Wopice, k oſydlu neopatrňe při- ſtaupiwſli, polapena geſt, a yakožto lſtiwú podwodnicy lifſku winila. K nijžto lifſka řekla: »Milá bratr, takowá gfucy bláznice, chceſs nad nerozumnými zwijřaty kralowati?« 5) 5 Báſeň znamená, že, kteřijž ňetco neopatrňe před ſebe berau, takowij 10 w neſſtěſtij vpadagij. XXVII. 1) Akónná xač ItOrxos. — Ol. č. 22. — Halm č. 44. — Lepař č. 25. — 2, s»öoxuýgas. — 3) ós aûoot uiv avri Oroavoóv. — 4) Orig.: vô pastlal vào toйvov 5 vónоs ŠiбwGtv. — 5) & тiOриa, totkývrv ov nopiav šgov róv dkóyov ßæotlaúoats; Thymus ryba a moříká swině. XXVIII. Thymus ryba, hnán gſa od weliké mořſké swině, a welikau prudkoſtij vtijkage, nebo hned měl polapen a ſežrán býti, newěda, ſylným wyſtřelenijm na geden oſtrow daleko na ſucho ſe wyſtřelil.2) Tauž prudkoſtij mořſká swině za nim ſe wyſtřelila.3) Y obrátiw ſe thymus a wida, že mořſká swině 15 giž vmdlená duſſe zbeywá,4) dij: »Nikoli mi nenij tak těžká ſmrt, když toliko widijm ſtogijcýho o bezhrdlé mé, 5) že ſpolu ſe mnau vmijrá.« Báſeň wyznamenáwá, že welmi ſnadno lidé pſotu a neſſtěſtij neſau a trpij, když toliko widij, že w témž neſítěſtij gſau ti, kteřijž prwnij přij- činau k ſſkozenij byli. 6) 20 XXVIII. 1) Oúvvog zaň Jekpiv. — Ol. č. 23. — Halm č. 167. — Lepař č 218. — 2) SaDsv �nо� 6роôods фúwns SuтsGRv slg tiva vňcov. — 3 avro ovraózscksv. — *) 2ато�UуойUra vòv ôskрivа śораzоg. — 5) tòv alttov ysyovóra not toиtov — 6) toòg tOULOr aitiOVg &VGVUдOŘVTRS ógбVES. Lékař a nemocný. XXIX.1 Lékař geden léčil nemocného. Ten když vmřel, dij lékař k těm, kteřijž gey neſli: »Cžlowěk tento, kdyby ſe byl od wijna zdržel a kliſterowánij vžij- wati chtěl, nebyl by vmřel«. Y flyfle to geden z přijftogijcých, [97a] řekl:2) »Mnedle, 3) měls to prwé prawiti, ne teprwá, když giž nic nemuož pro- ſpěſſno býti. Ale tehdys měl napomijnati, když toho mohl vžiti.« Báſeň znamená, že přátelé magij o potřebných wěcech ku pomocy a ku proſpěchu gineym w čas raditi. 1) 25
Strana 172
172 — XXIX. 1) laтoòs za) Noctv. — Ol. č. 24. — Halm č. 169. — Lepař č. 300. 2) vôv dà nagóvvov ózokaßóv vis špn. — 3) 6 Bskvovs. — *) šv xаLoG &váynns vàs ßorasias rœośXsv. Ptáčnijk, kterýž na lep lapá, a gelítěrka. XXX.1) Ptáčnijk, wzaw lep a wěgice,2) ſſel na cžižbu. 3) Wida pak gijkawce, 4) an na wyſokém dřewě ſedij, y zprawowal ſobě wěgice nahoru, chtě gey lapiti. Pijlně toho hledel, 5) a newida geſſtěrky v noh blijzko, ana ſpij, na- ſſlapil na ni Kterážto rozhněwawſſi ſe, vſſtijpla ho. Giž pak omdléwage, 5 řekl: »Neſſtiaſtný yá cžižebnijk, giného chtě polapiti, ſám až do ſmrti po- lapen ſem.« 6) Báſeň znamená, že, kteřijž bližnijm léčky nalekugij,7) z newědomij čaſto od giných téhož docházegij. XXX. 1) Tsvrnjs xaà Exs. — Ol. č. 25. — Halm č. 171. — Lepař č 298. - 2) zakágovs. — 3) тoòs žygav sgnk0 sv. — 4) zóxkav (turdum). —- 5) Orig.: xa) toùg zakánovs &kkijkois 8тà uîkos Gvvápas ávo roòs avvijv ovkkaßslv ßovkóusvos apsóga. — 6) ůvosúwnv als Jávatov. — 7) oi vols nékas šrißovkavovtss. Bobr. XXXI. 1) Bobr geſt zwijře,2) naywijce při gezerách ſe držij. Gehožto struog 10 a nebo nároky3) vžitečné lékařuom býti prawij. Ten, když lidee gey honij, chtěgijce ho polapiti, yakž tomu porozumij, proč ho naywijce honij, hned ſám vtna ſobě nároky, těm, kteřijž gey honij, wrže a tak ſám při zdrawij zů�táwá. 4) Báſeň znamenáwá, že múdřij lidé pro zdrawij ſwé žádným obyčegem 15 peněz nelitugij. 5) XXXI. 1) Káovop. — Ol. č. 26. — Halm č. 189. — Lepař č. 154. - 2) Švor тSгрÁтоvv. — 3) tà «йдога. — 4) Gornоias zvyzávat. — 5) ovòtva kóyov tův zopgávov тоойVтаL. Pes a ržeznijk. XXXII. 1) 20 Wſkočiw do sſlachtaty2) pes w tu chwijli, když zaneprázdňen byl ržeznijk, pochytiw mu srdce wolowé,3) vtekl preč. Ržeznijk pak obrátiw ſe, když ho widěl, an vtijká, řekl: »Towaryffi, 4) wěz, žeť ſe před tebú gi[ 97]náče5) ſtřijcy budu, nebs mně srdce ne wzal, ale srdces mi přidal« Báſeň wyznamenáwá, že čaſtokrát malé ſíkody lidem potomnijch we- likých ſſkod k wywarowánij naučenij dáwagij. 6) XXXII. 1) Kýov xal Máystgos (cocus). — Ol. č. 27. — Halm č. 232. — Lepař č 52. — 2) als uayssostov (in culinam). — 3) Orig jen: zaoôtav. — *) & obtos. — 5) Orig. блоииво &v �s. — 6) Orig: тokkázis tà тадриатg tois dvýролoms a ňua zronta.
172 — XXIX. 1) laтoòs za) Noctv. — Ol. č. 24. — Halm č. 169. — Lepař č. 300. 2) vôv dà nagóvvov ózokaßóv vis špn. — 3) 6 Bskvovs. — *) šv xаLoG &váynns vàs ßorasias rœośXsv. Ptáčnijk, kterýž na lep lapá, a gelítěrka. XXX.1) Ptáčnijk, wzaw lep a wěgice,2) ſſel na cžižbu. 3) Wida pak gijkawce, 4) an na wyſokém dřewě ſedij, y zprawowal ſobě wěgice nahoru, chtě gey lapiti. Pijlně toho hledel, 5) a newida geſſtěrky v noh blijzko, ana ſpij, na- ſſlapil na ni Kterážto rozhněwawſſi ſe, vſſtijpla ho. Giž pak omdléwage, 5 řekl: »Neſſtiaſtný yá cžižebnijk, giného chtě polapiti, ſám až do ſmrti po- lapen ſem.« 6) Báſeň znamená, že, kteřijž bližnijm léčky nalekugij,7) z newědomij čaſto od giných téhož docházegij. XXX. 1) Tsvrnjs xaà Exs. — Ol. č. 25. — Halm č. 171. — Lepař č 298. - 2) zakágovs. — 3) тoòs žygav sgnk0 sv. — 4) zóxkav (turdum). —- 5) Orig.: xa) toùg zakánovs &kkijkois 8тà uîkos Gvvápas ávo roòs avvijv ovkkaßslv ßovkóusvos apsóga. — 6) ůvosúwnv als Jávatov. — 7) oi vols nékas šrißovkavovtss. Bobr. XXXI. 1) Bobr geſt zwijře,2) naywijce při gezerách ſe držij. Gehožto struog 10 a nebo nároky3) vžitečné lékařuom býti prawij. Ten, když lidee gey honij, chtěgijce ho polapiti, yakž tomu porozumij, proč ho naywijce honij, hned ſám vtna ſobě nároky, těm, kteřijž gey honij, wrže a tak ſám při zdrawij zů�táwá. 4) Báſeň znamenáwá, že múdřij lidé pro zdrawij ſwé žádným obyčegem 15 peněz nelitugij. 5) XXXI. 1) Káovop. — Ol. č. 26. — Halm č. 189. — Lepař č. 154. - 2) Švor тSгрÁтоvv. — 3) tà «йдога. — 4) Gornоias zvyzávat. — 5) ovòtva kóyov tův zopgávov тоойVтаL. Pes a ržeznijk. XXXII. 1) 20 Wſkočiw do sſlachtaty2) pes w tu chwijli, když zaneprázdňen byl ržeznijk, pochytiw mu srdce wolowé,3) vtekl preč. Ržeznijk pak obrátiw ſe, když ho widěl, an vtijká, řekl: »Towaryffi, 4) wěz, žeť ſe před tebú gi[ 97]náče5) ſtřijcy budu, nebs mně srdce ne wzal, ale srdces mi přidal« Báſeň wyznamenáwá, že čaſtokrát malé ſíkody lidem potomnijch we- likých ſſkod k wywarowánij naučenij dáwagij. 6) XXXII. 1) Kýov xal Máystgos (cocus). — Ol. č. 27. — Halm č. 232. — Lepař č 52. — 2) als uayssostov (in culinam). — 3) Orig jen: zaoôtav. — *) & obtos. — 5) Orig. блоииво &v �s. — 6) Orig: тokkázis tà тадриатg tois dvýролoms a ňua zronta.
Strana 173
173 Pes a wlk. XXXIII. I) Pes když ležel a ſpal před chléwem, wlk k ňemu přiſſel, chtě ho ſnijſti. 2) Pes proſyl ho, aby ho na ten čas ne gedl, že by hubený a churawý byl, ale aby maličko počekal, že hoſpodář geho chce swadbu delati, a w tom čaſu, když ſe wychowá a trochu oprawij,3) že mu chutňegſſijm pokrmem bude. Y přiwolil k tomu wlk a odſſel. Po několika pak dnech nawrátiw ſe zasſe, nalezl pſa, ſwrchu na domě an ležij, a ſtoge dole na zemi, zawolal na ňeho, geſítě-li na ſmlauwu pamatuge. 4) Pes gemu odpowědel: »Wlče když mne před chléwem vhlédáš wijce ležeti, ne čekay swatby«. Báteň wyznamenáwá opatrné lidi, kteřijžto, když gednau nebezpe- čenſtwj vgdau,5) dokudž gſau žiwi, toho ſe wyſtřijhagij. XXXIII. 1) Kóov xaž Aézos. — Ol. č. 28. — Halm č. 231. — Lepař č. 47. — 2) pофua DýGav. — 3) nоRа фаyдv тLаskÉGтяроg SGоиѫt. — 4) зnаka утоигиуÉ�Gкоv айго�V то" Gрvѣbрxdw. —. 5) бтаv лврÍ ии жаудVиsÉGEvтS 60JдG. 5 10 Pes a kohauth. XXXIV. Kohauth a pes, w přátelſtwij ſpolu wſſedſſe, ſpolu wandrowali. 2) A když byl wečer,3) kohauth wletěw na dřewo, tam ſedel. Pes dole pod dřewem yámu sobě wykopaw, zuoſtal. 4) Kohauth pak když podlé obyčege a nawyk- loſti 5) w nocy kokrhal, liſſka, vſlyſſawſſi gey, k němu přiběhla, a dole ſto- gecy, aby k nij ſeſſel, proſyla, že geſt žádoſtiwa na takowé zwijře, kteréž 15 tak dobrý hlas má, laſkawa býti. 6) On gij odpowědel, aby nayprwé wrát- ného zbudila, kterýž v kořena ležij, ten že mu odewřijti muſý, aby doluo sgijti mohl. 7) Lifſka, když ho zawolati chtěla, on obořiw ſe na ni, 8) roz- trhal gi. Báſeň wyznamenáwá opatrné lidi, když nepřátelé k njm gdau, k ſyl- 20 negſſijm ſebe že ge podwodně odſýlagij.?) XXXIV. 1) Kýtv zad Aksvоvóv. — Ol. č. 29. — Halm č. 225 — Lepař č. 44. — 2) úòzvov. — 3) áGлágag zarakaßovons. — 4) � д3 x�OV трдs v� óißn toй Sávagov zotkoua Sxоrrоg SRáйвvôвv. — 5) xaта тò sloDóg. — 6) donáca6Dat. — 7) óg szsivov dvoižarnos zGnskOsiv. — 3) ó xhov alpvns ирôńcas. — 2) тśалоvоt тадаkоу�ффuвvоt. 98a] Lew a ziába. XXXV.1) Lew, ſlyſſe někdy ziábu welmi křičeti, zaſtawil ſe proti gegijmu křiku, domnijwage ſe, že by něgaké welmi weliké zwijře bylo. Y maličko tu po- čekaw, když widěl, ana ſe k němu z gezera béře, přiſtaupiw, nohama gi rozſſlapal. 25 Báſeň znamená: Nikdá ſe ne lekati, prwé než widijſs, čeho ſe bogijſs.3) XXXV. 1) Akov nad Bároagos. — Ol. č. 30. — Halm č 248. — Lepař č. 2. — *) sasovoápr roòs tiv povýv. — 3) un ôsiv roò vijs öpsog ôt' dxois uóvns tapátrsobar.
173 Pes a wlk. XXXIII. I) Pes když ležel a ſpal před chléwem, wlk k ňemu přiſſel, chtě ho ſnijſti. 2) Pes proſyl ho, aby ho na ten čas ne gedl, že by hubený a churawý byl, ale aby maličko počekal, že hoſpodář geho chce swadbu delati, a w tom čaſu, když ſe wychowá a trochu oprawij,3) že mu chutňegſſijm pokrmem bude. Y přiwolil k tomu wlk a odſſel. Po několika pak dnech nawrátiw ſe zasſe, nalezl pſa, ſwrchu na domě an ležij, a ſtoge dole na zemi, zawolal na ňeho, geſítě-li na ſmlauwu pamatuge. 4) Pes gemu odpowědel: »Wlče když mne před chléwem vhlédáš wijce ležeti, ne čekay swatby«. Báteň wyznamenáwá opatrné lidi, kteřijžto, když gednau nebezpe- čenſtwj vgdau,5) dokudž gſau žiwi, toho ſe wyſtřijhagij. XXXIII. 1) Kóov xaž Aézos. — Ol. č. 28. — Halm č. 231. — Lepař č. 47. — 2) pофua DýGav. — 3) nоRа фаyдv тLаskÉGтяроg SGоиѫt. — 4) зnаka утоигиуÉ�Gкоv айго�V то" Gрvѣbрxdw. —. 5) бтаv лврÍ ии жаудVиsÉGEvтS 60JдG. 5 10 Pes a kohauth. XXXIV. Kohauth a pes, w přátelſtwij ſpolu wſſedſſe, ſpolu wandrowali. 2) A když byl wečer,3) kohauth wletěw na dřewo, tam ſedel. Pes dole pod dřewem yámu sobě wykopaw, zuoſtal. 4) Kohauth pak když podlé obyčege a nawyk- loſti 5) w nocy kokrhal, liſſka, vſlyſſawſſi gey, k němu přiběhla, a dole ſto- gecy, aby k nij ſeſſel, proſyla, že geſt žádoſtiwa na takowé zwijře, kteréž 15 tak dobrý hlas má, laſkawa býti. 6) On gij odpowědel, aby nayprwé wrát- ného zbudila, kterýž v kořena ležij, ten že mu odewřijti muſý, aby doluo sgijti mohl. 7) Lifſka, když ho zawolati chtěla, on obořiw ſe na ni, 8) roz- trhal gi. Báſeň wyznamenáwá opatrné lidi, když nepřátelé k njm gdau, k ſyl- 20 negſſijm ſebe že ge podwodně odſýlagij.?) XXXIV. 1) Kýtv zad Aksvоvóv. — Ol. č. 29. — Halm č. 225 — Lepař č. 44. — 2) úòzvov. — 3) áGлágag zarakaßovons. — 4) � д3 x�OV трдs v� óißn toй Sávagov zotkoua Sxоrrоg SRáйвvôвv. — 5) xaта тò sloDóg. — 6) donáca6Dat. — 7) óg szsivov dvoižarnos zGnskOsiv. — 3) ó xhov alpvns ирôńcas. — 2) тśалоvоt тадаkоу�ффuвvоt. 98a] Lew a ziába. XXXV.1) Lew, ſlyſſe někdy ziábu welmi křičeti, zaſtawil ſe proti gegijmu křiku, domnijwage ſe, že by něgaké welmi weliké zwijře bylo. Y maličko tu po- čekaw, když widěl, ana ſe k němu z gezera béře, přiſtaupiw, nohama gi rozſſlapal. 25 Báſeň znamená: Nikdá ſe ne lekati, prwé než widijſs, čeho ſe bogijſs.3) XXXV. 1) Akov nad Bároagos. — Ol. č. 30. — Halm č 248. — Lepař č. 2. — *) sasovoápr roòs tiv povýv. — 3) un ôsiv roò vijs öpsog ôt' dxois uóvns tapátrsobar.
Strana 174
174 Lew, wolel, lifka. XXXVI. 1) 5 Lew, oſel a liſſka, ſpřijzniwſſe ſe,2) ſpolu wyſſli na low. A když drahně vlowili, rozkázal lew oſlu, aby ge delil. Woſel tu kořiſt na tré rozdeliw kázal, aby ſobě lew, co chce, wybral. 3) Y rozhněwal ſe z toho lew a woſla ſnědl. Potom liſſce deliti rozkázal. Ona wſſeckno na hromadu ſkladſſi, ma- ličko nětco sobě pozuoftawila. K nijžto lew řekl: »Medle, kdo tě tak dobře včil deliti?« Ona řekla: »Nebohého oſla muka a trápenij.« 4) Báſeň wyznamenáwá, že ſe maudrij treſtcý neſſtěſtijm, kteréž ſe gegijch bližnijm přiházýwá. 5) XXXVI. 1) Alov xal Ovos nad Akównš. — Ol. č. 31. — Halm č. 260 — Lepař č. 10.- Srv. Ezop Bás. I. 6 str. 59. — 2) xоOViar товrGдuяrоt. — 3) Orig.: vosis usgiôa; тOцофusrоs sx vr lGOV, 8zkáфаодаt то�тоvS лроUrоśлѣтO. — 4) Orig.: � vой órOv GUироgá. — 5) 0роONGROд y’rortat tols arôдбтоK tà tór тśkas дротодциатъ Lew a nedwěd. XXXVII.1) 15 37 Lew a nedwěd vhonili ſobě ſpolu telce2) a potom o něg činiti měli.3) 10 S obau pak ſtrán gfúce welice raněnij, welikau bitwau a záwratem hlawy vmordowanij, na zemi leželi. 4) Liſſka wuokol obcházegijcy a ge zbité a zranilé 5) ležeti widaucy, telce, w proſtředku ležijcýho mezy nimi běžewſſi pochytila a preč neſla. Oni gi widauce a hnauti ſe6) nemohauce, ſami k ſobě řekli: »Bijdnij my, že ſme lifſce pracowali«. Báſeň znamená gedny pracowati, a giné práce gegijch čaſto vžijwati a z nij zyſk mijti. 7) XXXVII. 1) Abor na) Aguros. — Ol. č. 32. — Halm. č. 247. — Lepař č. 20. — 2) тврtUдórra« Bovvsýo9 (nacti hinnulum). — 3) т89l vортоv Šиáдovzo. — 4) ôaròs obr in' dkkýjkor ôtarsDarvsg &x vijs тokkijs uáxns zаl вкотодw&виt аларду/Gаниве Зивито. — 6) &raovijrat. — 7) Dle latiny: Aliis laborantibus alios lucrari. ) Orig. jen: лвятокотаc. 98b] Hadač. XXXVIII. 1) Hadač geden, ſedě na ryňku, mnoho o rozličných wěcech rozpráwěl a hádal. 2) Y přiſtaupil k němu w náhle něgaký člowěk, zwětuge mu, kterak by v geho domu wokna wybita byla, a wſſeckno že by z něho po- 20 bráno bylo. On zchytiw ſe,3) welmi wzdechl a během běžel. Vhlédaw ho pak geden běžijcýho, řekl mu: »O přijteli, giným vmijſs, co by ſe gijm dijti mělo, přezwěde předpowijdati 4), ale ſwých wěcý prwé ſy ne vhodl.« Báſeň wyznamenáwá ty, geffto giné zprawowati chtěgij a ty wěci řediti, 5) kteréž k nijm nepřináležegij, ſami ſwých zanedbáwagijce a ge zle 25 zprawugijce. XXXVIII. 1) Mávrus. — Ol. č. 33. — Halm. č. 286. — Lepař č. 323. — 2) Orig. jen: Stskéysvo. — 3) &rsnýônos. — *) Orig. zákzórQа траучата троядfтаt Sлаууаk,финvоg. — 5) aoorostoDat (zpravovati a říditi).
174 Lew, wolel, lifka. XXXVI. 1) 5 Lew, oſel a liſſka, ſpřijzniwſſe ſe,2) ſpolu wyſſli na low. A když drahně vlowili, rozkázal lew oſlu, aby ge delil. Woſel tu kořiſt na tré rozdeliw kázal, aby ſobě lew, co chce, wybral. 3) Y rozhněwal ſe z toho lew a woſla ſnědl. Potom liſſce deliti rozkázal. Ona wſſeckno na hromadu ſkladſſi, ma- ličko nětco sobě pozuoftawila. K nijžto lew řekl: »Medle, kdo tě tak dobře včil deliti?« Ona řekla: »Nebohého oſla muka a trápenij.« 4) Báſeň wyznamenáwá, že ſe maudrij treſtcý neſſtěſtijm, kteréž ſe gegijch bližnijm přiházýwá. 5) XXXVI. 1) Alov xal Ovos nad Akównš. — Ol. č. 31. — Halm č. 260 — Lepař č. 10.- Srv. Ezop Bás. I. 6 str. 59. — 2) xоOViar товrGдuяrоt. — 3) Orig.: vosis usgiôa; тOцофusrоs sx vr lGOV, 8zkáфаодаt то�тоvS лроUrоśлѣтO. — 4) Orig.: � vой órOv GUироgá. — 5) 0роONGROд y’rortat tols arôдбтоK tà tór тśkas дротодциатъ Lew a nedwěd. XXXVII.1) 15 37 Lew a nedwěd vhonili ſobě ſpolu telce2) a potom o něg činiti měli.3) 10 S obau pak ſtrán gfúce welice raněnij, welikau bitwau a záwratem hlawy vmordowanij, na zemi leželi. 4) Liſſka wuokol obcházegijcy a ge zbité a zranilé 5) ležeti widaucy, telce, w proſtředku ležijcýho mezy nimi běžewſſi pochytila a preč neſla. Oni gi widauce a hnauti ſe6) nemohauce, ſami k ſobě řekli: »Bijdnij my, že ſme lifſce pracowali«. Báſeň znamená gedny pracowati, a giné práce gegijch čaſto vžijwati a z nij zyſk mijti. 7) XXXVII. 1) Abor na) Aguros. — Ol. č. 32. — Halm. č. 247. — Lepař č. 20. — 2) тврtUдórra« Bovvsýo9 (nacti hinnulum). — 3) т89l vортоv Šиáдovzo. — 4) ôaròs obr in' dkkýjkor ôtarsDarvsg &x vijs тokkijs uáxns zаl вкотодw&виt аларду/Gаниве Зивито. — 6) &raovijrat. — 7) Dle latiny: Aliis laborantibus alios lucrari. ) Orig. jen: лвятокотаc. 98b] Hadač. XXXVIII. 1) Hadač geden, ſedě na ryňku, mnoho o rozličných wěcech rozpráwěl a hádal. 2) Y přiſtaupil k němu w náhle něgaký člowěk, zwětuge mu, kterak by v geho domu wokna wybita byla, a wſſeckno že by z něho po- 20 bráno bylo. On zchytiw ſe,3) welmi wzdechl a během běžel. Vhlédaw ho pak geden běžijcýho, řekl mu: »O přijteli, giným vmijſs, co by ſe gijm dijti mělo, přezwěde předpowijdati 4), ale ſwých wěcý prwé ſy ne vhodl.« Báſeň wyznamenáwá ty, geffto giné zprawowati chtěgij a ty wěci řediti, 5) kteréž k nijm nepřináležegij, ſami ſwých zanedbáwagijce a ge zle 25 zprawugijce. XXXVIII. 1) Mávrus. — Ol. č. 33. — Halm. č. 286. — Lepař č. 323. — 2) Orig. jen: Stskéysvo. — 3) &rsnýônos. — *) Orig. zákzórQа траучата троядfтаt Sлаууаk,финvоg. — 5) aoorostoDat (zpravovati a říditi).
Strana 175
175 Mrawenec a holubice. XXXIX.1) Mrawenec, gſa žijzniw, sſtaupil do studnice, a pramenem gſa zachwácen, počal ſe zmijtati a tonauti.2) Widúcy to holubice, z dřewa ratoleſt vlomila a do studnice gi vwrhla. Na kterúž wyfed mrawenec při žiwotě zachowán geſt. Ptáčnijk pak rozlecowal wěgice,3) aby tu holubicy polapil. Wida to mrawenec, ptáčnijka w nohu vſſtijpl, a on, rozhněwaw ſe, 4) vdeřil wěgi- cemi o zemi, a k tomu holubicy zplaſſil a preč gi zahnal. 5) Báſeň znamená, že dobrodincom máme ſe dobrým odplaceti. XXXIX. 1) Móguns xah Is9LGvsgá. — Ol. č. 34. — Halm. č. 296b. — Lepař č. 225. — лараоvояіе ужо� той фзррато; &лѣжvувто. — 3) той; каRадоve 6UvOsig. — 4) &lyńcas. — tijr иsotGтв9аv амtiка рvysly SnоinGSr. 2) 5 Netopýř, hloh a moříká wlaftowice. XL. 1) Netopýř, hloh a moříká wlaftowice spřijznili ſe ſpolu a z té přijzně vmijnili, že chtěgij obchod kupecký prowozowati. 2) Netopýř wypůgčil sobě peňez a mezy towaryſſe ge dal.3) Hloh a nebo sſijpek drahého raucha 10 s ſebau nabral, mořſká pak wlaſtowice mědi. A tak ſe ſpolu plawili. Když pak na ně bauřka[99a Ja nechwijle vdeřila, a lodij ſe gim zwrátila a ztro- ſkotala, wſſeckno ztratiwſſe, ſotwá žiwij a zdrawij země doſſli. 4) Od té chwijle wdycky mořſká wlaſtowice po březých mořſkých lijtá y ſedá, 5) zdá-li by kde moře gegij měď wywrhlo. Netopýř, boge ſe wěřitelůw, we 15 dne ſe ne vkáže, než w nocy na paſtwu chodij. Sfijpek pomijgegijcý lidi za ſukně trhá, zdá-li by ſwé wlaſtnij rúcho v koho poznal. Báſeň wyznamenáwá, že o mnohé wěcy ſe zaſazugeme, potom gich, wdy po málu vlewugijce, zanecháwáme a od nich odpadáme. 6) XL. NUктSDls xаl Bárog xaň AbDva. — Ol. č. 35. — Halm. č. 306b. — Lepař č. 140. — 2) Orig. jen: зvиcostar тоrGацSто зиториоr SfуrоGar Blor §Fr. — 3) xаOѣиEv sic vò ušoor. — 4) avtоl 8ni giv yňr ôtscóUnGar. — 5) тaosôgsést. — 6) Orig. jinak: лвра а олоvд��оusr, тоźzоt &� ботвоог твQліятоцSг. Lékař a nemocný. XLI. Taazal ſe lékař ſwého nemocného, kterak by ſe měl?2) On odpowědel, 20 že ſe wijce potij, nežli by potřebij bylo. Lékař řekl, že geſt to wěc wý- borná. Po druhé pak otázal ſe ho, lepffij-li by byl? On powědel, že by na ňeg něgaké třeſenij a trnutij přiſílo, a že by tijm náramně welmi zemdlen byl. 3) Lékař opět prawil, že y to nic ſíkodného nenij. Po třetij opět ſe ho tázal, měl-li by ſe co lépe?4) Nemocný odpowědel, že by w wodnotelnoſt 5) 25 vpadl. Lékař opět prawil, že to dobře geſt. Potom gſa tázán od gednoho
175 Mrawenec a holubice. XXXIX.1) Mrawenec, gſa žijzniw, sſtaupil do studnice, a pramenem gſa zachwácen, počal ſe zmijtati a tonauti.2) Widúcy to holubice, z dřewa ratoleſt vlomila a do studnice gi vwrhla. Na kterúž wyfed mrawenec při žiwotě zachowán geſt. Ptáčnijk pak rozlecowal wěgice,3) aby tu holubicy polapil. Wida to mrawenec, ptáčnijka w nohu vſſtijpl, a on, rozhněwaw ſe, 4) vdeřil wěgi- cemi o zemi, a k tomu holubicy zplaſſil a preč gi zahnal. 5) Báſeň znamená, že dobrodincom máme ſe dobrým odplaceti. XXXIX. 1) Móguns xah Is9LGvsgá. — Ol. č. 34. — Halm. č. 296b. — Lepař č. 225. — лараоvояіе ужо� той фзррато; &лѣжvувто. — 3) той; каRадоve 6UvOsig. — 4) &lyńcas. — tijr иsotGтв9аv амtiка рvysly SnоinGSr. 2) 5 Netopýř, hloh a moříká wlaftowice. XL. 1) Netopýř, hloh a moříká wlaftowice spřijznili ſe ſpolu a z té přijzně vmijnili, že chtěgij obchod kupecký prowozowati. 2) Netopýř wypůgčil sobě peňez a mezy towaryſſe ge dal.3) Hloh a nebo sſijpek drahého raucha 10 s ſebau nabral, mořſká pak wlaſtowice mědi. A tak ſe ſpolu plawili. Když pak na ně bauřka[99a Ja nechwijle vdeřila, a lodij ſe gim zwrátila a ztro- ſkotala, wſſeckno ztratiwſſe, ſotwá žiwij a zdrawij země doſſli. 4) Od té chwijle wdycky mořſká wlaſtowice po březých mořſkých lijtá y ſedá, 5) zdá-li by kde moře gegij měď wywrhlo. Netopýř, boge ſe wěřitelůw, we 15 dne ſe ne vkáže, než w nocy na paſtwu chodij. Sfijpek pomijgegijcý lidi za ſukně trhá, zdá-li by ſwé wlaſtnij rúcho v koho poznal. Báſeň wyznamenáwá, že o mnohé wěcy ſe zaſazugeme, potom gich, wdy po málu vlewugijce, zanecháwáme a od nich odpadáme. 6) XL. NUктSDls xаl Bárog xaň AbDva. — Ol. č. 35. — Halm. č. 306b. — Lepař č. 140. — 2) Orig. jen: зvиcostar тоrGацSто зиториоr SfуrоGar Blor §Fr. — 3) xаOѣиEv sic vò ušoor. — 4) avtоl 8ni giv yňr ôtscóUnGar. — 5) тaosôgsést. — 6) Orig. jinak: лвра а олоvд��оusr, тоźzоt &� ботвоог твQліятоцSг. Lékař a nemocný. XLI. Taazal ſe lékař ſwého nemocného, kterak by ſe měl?2) On odpowědel, 20 že ſe wijce potij, nežli by potřebij bylo. Lékař řekl, že geſt to wěc wý- borná. Po druhé pak otázal ſe ho, lepffij-li by byl? On powědel, že by na ňeg něgaké třeſenij a trnutij přiſílo, a že by tijm náramně welmi zemdlen byl. 3) Lékař opět prawil, že y to nic ſíkodného nenij. Po třetij opět ſe ho tázal, měl-li by ſe co lépe?4) Nemocný odpowědel, že by w wodnotelnoſt 5) 25 vpadl. Lékař opět prawil, že to dobře geſt. Potom gſa tázán od gednoho
Strana 176
176 z domácých, dobře-li by ſe měl, odpowědel: »O muog bratře 6), od toho dobrého, yakož rozumijm, 7) vmřijti muſým«. —Z Q Q 6 Báſeň wyznamenáwá, že naywijce ty máme w nenáwiſti mijti,8) kteřijž nám co k naſſemu zlému2) a k lijboſti mluwij. XLI. 1) NoGtr zal acoós. — Halm. č. 305. — Lepař č. 301. — Ol. má tuto bajku na str. 211—212. mezi Starými fabulemi s nadpisem: »Fabule sſeſlmezcýtmá, o lékaři a nemocném«. Při tom obrázek. — 2) 6x0« ôtstáDn. — 3) poiwy GvoдaDsi« siлa 12 6родoфs дarsttrá Dat. — *) бna« Steyśvavo. 3) Ol.: »wodnotedlnost«. — 5) o oýto«. — 7) Vsuto překladatelem. — 8) Orig. jen: čvoysouirousr. — 2) »K našemu zlému« vsuvka. Hayný a bůh Merkuryus. XLII. 5 Hayný geden vpuſtil, ne chtě, ſekeru do wody.2) Nemoha ſobě žádné rady dáti,3) ſedel na břehu a plakal. Merkuryus, rozuměge y znage přijčinu, a ſlitowaw ſe nad nijm, pohřijzyw ſe do potoka zlatú ſekeru — wyneſl a tázal ſe ho, ta-li by byla? Sedlák ten odpowědel, že ta nenij. A on hned po druhé pohřijzyw ſe, wy[99b nefl střijbrnú. Ani ta že by 10 geho nebyla, prawil. Po třetij ſchowaw ſe, 4) geho wlaſtnij ſekeru
176 z domácých, dobře-li by ſe měl, odpowědel: »O muog bratře 6), od toho dobrého, yakož rozumijm, 7) vmřijti muſým«. —Z Q Q 6 Báſeň wyznamenáwá, že naywijce ty máme w nenáwiſti mijti,8) kteřijž nám co k naſſemu zlému2) a k lijboſti mluwij. XLI. 1) NoGtr zal acoós. — Halm. č. 305. — Lepař č. 301. — Ol. má tuto bajku na str. 211—212. mezi Starými fabulemi s nadpisem: »Fabule sſeſlmezcýtmá, o lékaři a nemocném«. Při tom obrázek. — 2) 6x0« ôtstáDn. — 3) poiwy GvoдaDsi« siлa 12 6родoфs дarsttrá Dat. — *) бna« Steyśvavo. 3) Ol.: »wodnotedlnost«. — 5) o oýto«. — 7) Vsuto překladatelem. — 8) Orig. jen: čvoysouirousr. — 2) »K našemu zlému« vsuvka. Hayný a bůh Merkuryus. XLII. 5 Hayný geden vpuſtil, ne chtě, ſekeru do wody.2) Nemoha ſobě žádné rady dáti,3) ſedel na břehu a plakal. Merkuryus, rozuměge y znage přijčinu, a ſlitowaw ſe nad nijm, pohřijzyw ſe do potoka zlatú ſekeru — wyneſl a tázal ſe ho, ta-li by byla? Sedlák ten odpowědel, že ta nenij. A on hned po druhé pohřijzyw ſe, wy[99b nefl střijbrnú. Ani ta že by 10 geho nebyla, prawil. Po třetij ſchowaw ſe, 4) geho wlaſtnij ſekeru
Strana 177
177 wyneſl. K té ſe přiznal, že by to geho wlaſtnij byla a ta, kterauž vpuſtil. Merkuryus, zchwáliw ſprawedlnoſt geho, wſſecky tři mu dal. On odſſed, wſſecko, yak ſe zběhlo, towaryſſom ſwým powědel. Geden pak z nich, chtě tolikéž dowéti, přiſſel k potoku a wlaſtnj ſwú sekeru do té wody chtě vwrhl. Potom tu ſede, plakal. Y vkázal ſe gemu Merkuryus a wytazowal ſe ho, pro kterú by přijčinu nařijkal?5) A když mu powědel, teda on hned ſpuſtiw ſe pod wodu, zlatu ſekeru wyneſl a ptal ſe ho, ta-li by byla, kťerúž vpuſtil? On s radoſtij ſe gij chytil, w prawde, prawě, že by geho byla. Bůh, zwoffkliwiw ſobě neſtydatoſt geho, netoliko tu při ſobě zachowal, ale ani geho wlaſtnij gemu nedal. Báſeň wyznamenáwá, yak mnoho Buoh ſprawedliwým lidem přege, tak zasſe welmi neſprawedliwým ſe protiwij. XLII. 1) EVRъvоиSvо: мad Eouřs. — Halm č. 308. — Lepař č. 307. — Ol. má tuto bajku na str. 206- 207. mezi Star. fab. s nadpisem. »Fabule dwamezcýtmá, o hayným a o bohu Merkuryowi.« Připojen obrázek. — 2) Orig.: �vkavóusvóg uis лœpà vò логарѣ »nechtě« přidáno; »hayný« (švkavóusvos) překladatel spojuje s významem slova šókov;; »dřevo« t. j. strom. — 3) dunzaváv. — 4) xazaßás. — 5) Orig. jen: zal vijv aiviav uwíhov toň voňvov. 5 10 Woſel a zahradnijk. XLIII. 1) Woſel, ſlauže zahradnijku, když málo gijdal a mnoho delal, proſyl naywyšſlijho, boha,2) aby mohl od toho zahradnjka wyſwobozen a ginému hoſpodáři poddán býti.3) Bůh, vſſlyffaw proſbu geho, kázal ho hrnčijři pro- 15 dati. Tu teprw těžílij prácy a wětífij břemena muſyl noſyti, totižto krokwe, laty a hlijnu 4) Potom opět, když mu ſe tu steſklo, od toho ſe hoſpodáře wyproſyl 5) a koželuhowi geſt prodán. Giž pak ze wſſech w naywětſſij neſſtěſtij vpadſſe, a wida, co ſe mu od giných hoſpodářůw dege, 6) wzdechſſi dj: »Běda mně bjdnému! Lépe bylo, abych byl při prwněgſſijch hoſpodá- 20 řijch zuoſtal; tento, yakž ſe domeyfflijm, y kuoži mau wydelá.« Báſeň wyznamenáwá, že tehdy služebnijcy ſtarých panůw nayžádoſti- wěgſfij gfau, když v giných ſlužby pokuſý. — XLIII. 1) Ovоc май Китюрóв. — Ol. č. 36. — Halm č. 329. — Lepař č. 79. Srv. Kn. Ezop. III. 18. — 2) 7ýato vò Ai. — 3) àxeuтoknUřvas. — 4) Orig.: vóv ta nijkòv zal tà; xsoánovs xopigov. — 5) Orig.: nákv obv dusčpat tòv ôsGnóvnv tиśvsva. — 6) Orig. odchylně: ale zsipova votrur vór nрот�gOv дз6лоvиу зилввду xаl óodr та тѫ9" аvгой лоœtгóцета. 100 a] Ptáčnijk a síkřiwánek. XLIV. 1) (Někteřij wykládagij: kos.) Ptáčnijka, lijcegjcýho 2) na ptáky, widel síkřiwánek z daleka. Y wzeptal ſe ho, co by delal? On řekl, že by měto stawěl.3) Potom odſſel málo dále 25 a ſchowal ſe. Sſkřiwánek, wěře řeči geho, přiſſel k tomu mijítu a do oſýdla 12
177 wyneſl. K té ſe přiznal, že by to geho wlaſtnij byla a ta, kterauž vpuſtil. Merkuryus, zchwáliw ſprawedlnoſt geho, wſſecky tři mu dal. On odſſed, wſſecko, yak ſe zběhlo, towaryſſom ſwým powědel. Geden pak z nich, chtě tolikéž dowéti, přiſſel k potoku a wlaſtnj ſwú sekeru do té wody chtě vwrhl. Potom tu ſede, plakal. Y vkázal ſe gemu Merkuryus a wytazowal ſe ho, pro kterú by přijčinu nařijkal?5) A když mu powědel, teda on hned ſpuſtiw ſe pod wodu, zlatu ſekeru wyneſl a ptal ſe ho, ta-li by byla, kťerúž vpuſtil? On s radoſtij ſe gij chytil, w prawde, prawě, že by geho byla. Bůh, zwoffkliwiw ſobě neſtydatoſt geho, netoliko tu při ſobě zachowal, ale ani geho wlaſtnij gemu nedal. Báſeň wyznamenáwá, yak mnoho Buoh ſprawedliwým lidem přege, tak zasſe welmi neſprawedliwým ſe protiwij. XLII. 1) EVRъvоиSvо: мad Eouřs. — Halm č. 308. — Lepař č. 307. — Ol. má tuto bajku na str. 206- 207. mezi Star. fab. s nadpisem. »Fabule dwamezcýtmá, o hayným a o bohu Merkuryowi.« Připojen obrázek. — 2) Orig.: �vkavóusvóg uis лœpà vò логарѣ »nechtě« přidáno; »hayný« (švkavóusvos) překladatel spojuje s významem slova šókov;; »dřevo« t. j. strom. — 3) dunzaváv. — 4) xazaßás. — 5) Orig. jen: zal vijv aiviav uwíhov toň voňvov. 5 10 Woſel a zahradnijk. XLIII. 1) Woſel, ſlauže zahradnijku, když málo gijdal a mnoho delal, proſyl naywyšſlijho, boha,2) aby mohl od toho zahradnjka wyſwobozen a ginému hoſpodáři poddán býti.3) Bůh, vſſlyffaw proſbu geho, kázal ho hrnčijři pro- 15 dati. Tu teprw těžílij prácy a wětífij břemena muſyl noſyti, totižto krokwe, laty a hlijnu 4) Potom opět, když mu ſe tu steſklo, od toho ſe hoſpodáře wyproſyl 5) a koželuhowi geſt prodán. Giž pak ze wſſech w naywětſſij neſſtěſtij vpadſſe, a wida, co ſe mu od giných hoſpodářůw dege, 6) wzdechſſi dj: »Běda mně bjdnému! Lépe bylo, abych byl při prwněgſſijch hoſpodá- 20 řijch zuoſtal; tento, yakž ſe domeyfflijm, y kuoži mau wydelá.« Báſeň wyznamenáwá, že tehdy služebnijcy ſtarých panůw nayžádoſti- wěgſfij gfau, když v giných ſlužby pokuſý. — XLIII. 1) Ovоc май Китюрóв. — Ol. č. 36. — Halm č. 329. — Lepař č. 79. Srv. Kn. Ezop. III. 18. — 2) 7ýato vò Ai. — 3) àxeuтoknUřvas. — 4) Orig.: vóv ta nijkòv zal tà; xsoánovs xopigov. — 5) Orig.: nákv obv dusčpat tòv ôsGnóvnv tиśvsva. — 6) Orig. odchylně: ale zsipova votrur vór nрот�gOv дз6лоvиу зилввду xаl óodr та тѫ9" аvгой лоœtгóцета. 100 a] Ptáčnijk a síkřiwánek. XLIV. 1) (Někteřij wykládagij: kos.) Ptáčnijka, lijcegjcýho 2) na ptáky, widel síkřiwánek z daleka. Y wzeptal ſe ho, co by delal? On řekl, že by měto stawěl.3) Potom odſſel málo dále 25 a ſchowal ſe. Sſkřiwánek, wěře řeči geho, přiſſel k tomu mijítu a do oſýdla 12
Strana 178
178 polapen geſt. Y přiběhl k němu ptáčnijk. K kterémužto řekl sſkřiwánek: »Geſtliže takowé měſto ſtawijſs, málo w něm obywateluo nágdeſs.« 4) Báſeň wyznamenáwá, že tehdy naywijce domowé a měſta puſtnau, když haytmané a zpráwcowé netreffnij k zprawowánij gich vſtawenij 5 býwagij. 5) XLIV. 1) Oowdodýoag xa) Koovòckós. — Ol. č. 37. — Halm č. 340. — Lepař č. 295. — 2) zayôas lovávai. — 3) nóktr xtiar. — 4) Ol: »nagdeſs«. — 5) Orig.: övar ol тoовоvövss zaRsTаivOGtv (v lat. překladě: cum praefecti molesti fuerint). Wandrownijk. XLV. 1) Wandrownijk geden, ceſtau daleko wandruge,2) včinil ſlib, kdyby co na ceſtě nalezl, že toho polowicy bohu Merkuriowi obětowati chce. Y na- lezl plnu moſſnu mandlůw a daktyluow. Y zdwihſſi gi, pogedl ge, pecky pak z daktyluo a ſfupiny z mandluo na gednom oltáři obětowal, řka: 10 »Přigmiž, bože Merkuryáffi, ſlib, nebo což wnitř a zewnitř bylo, o to ſe s tebau zdelugi.« Báſeň wyznamenáwá člowěka ſkaupého a pro lakomſtwij ſwé a lakotu Boha zklamáwagijcýho. XLV. 1) O80Tó9о;. — Ol. č. 38. — Halm. č. 315. — Lepař č. 280. — 2) gokkijv dróGa: óдór. O ſynu a mateři. XLVI. 1) Djtě, vkradſli w ſſkole ſpolu včedlnijka ſwého gednoho knijhu,2) při- 15 neſlo gi mateři. Ona ho netreſtala, ale geſítě chwálila a gemu ffolkowala. — — Ono potom, gſa málo wětſfij,3) počalo y wětfijch wěcý kráſti. Mládenec pak giż, w zlodegſtwij gſa poſtižen, na ſmrt weden byl. [100b) Mátě geho, gdaucy za nijm, plakala a welmi nařijkala. On proſyl kata, aby maličko ſe pozaſtawil, že by gefítě nětco chtěl s mateřij rozmluwiti a gij netco po-
178 polapen geſt. Y přiběhl k němu ptáčnijk. K kterémužto řekl sſkřiwánek: »Geſtliže takowé měſto ſtawijſs, málo w něm obywateluo nágdeſs.« 4) Báſeň wyznamenáwá, že tehdy naywijce domowé a měſta puſtnau, když haytmané a zpráwcowé netreffnij k zprawowánij gich vſtawenij 5 býwagij. 5) XLIV. 1) Oowdodýoag xa) Koovòckós. — Ol. č. 37. — Halm č. 340. — Lepař č. 295. — 2) zayôas lovávai. — 3) nóktr xtiar. — 4) Ol: »nagdeſs«. — 5) Orig.: övar ol тoовоvövss zaRsTаivOGtv (v lat. překladě: cum praefecti molesti fuerint). Wandrownijk. XLV. 1) Wandrownijk geden, ceſtau daleko wandruge,2) včinil ſlib, kdyby co na ceſtě nalezl, že toho polowicy bohu Merkuriowi obětowati chce. Y na- lezl plnu moſſnu mandlůw a daktyluow. Y zdwihſſi gi, pogedl ge, pecky pak z daktyluo a ſfupiny z mandluo na gednom oltáři obětowal, řka: 10 »Přigmiž, bože Merkuryáffi, ſlib, nebo což wnitř a zewnitř bylo, o to ſe s tebau zdelugi.« Báſeň wyznamenáwá člowěka ſkaupého a pro lakomſtwij ſwé a lakotu Boha zklamáwagijcýho. XLV. 1) O80Tó9о;. — Ol. č. 38. — Halm. č. 315. — Lepař č. 280. — 2) gokkijv dróGa: óдór. O ſynu a mateři. XLVI. 1) Djtě, vkradſli w ſſkole ſpolu včedlnijka ſwého gednoho knijhu,2) při- 15 neſlo gi mateři. Ona ho netreſtala, ale geſítě chwálila a gemu ffolkowala. — — Ono potom, gſa málo wětſfij,3) počalo y wětfijch wěcý kráſti. Mládenec pak giż, w zlodegſtwij gſa poſtižen, na ſmrt weden byl. [100b) Mátě geho, gdaucy za nijm, plakala a welmi nařijkala. On proſyl kata, aby maličko ſe pozaſtawil, že by gefítě nětco chtěl s mateřij rozmluwiti a gij netco po-
Strana 179
179 ſſeptati. 4) Mátě chutně 5) naklonila ſe k ſynowým vſtům, a on, vchytiw gi zuby za vcho, hned gj ge vkaufl. Mátě toho těžce y ginij lidé želeli, že netoliko kradl, ale že y mateři ſwé geſſtě zle včinil. Ale on řekl: »Wſſak ona gest přijčina této smrti mé: kdyby ona mne byla treſtala, když ſem knijhu vkradl, nebyl bych vá k tomuto přiſſel, aby mne nynij wyweſti měli.« Báſeň wyznamenáwá, že těch, kteřijž ſe při počátku ze zlého netrestcý, čijm dále wždycky wijce ſe w nich to zlé rozmáhá. XLVI. 1) Hais xal Mývio. — Halm č. 351. — Lepař č. 332. — Ol. má tuto bajku na str. 215—216 mezi Starými fabulemi s nadpisem: »Fabule dewětmezcýtmá, o synu a mateři«. Při tom obrázek. — 2) ôśkvor (tabulku). — 3) Orig. jen: vís ô8 ui) šninkigáous, udkkos uir obr dnoôsßauśrns, zootòv vole zoórote. — 4) Orig.: tôr ônulor sôsivo Poazša ttrà tij artol ôtakszôira roò« vò obę. — 5) vagšo;. Owčák a moře. XLVII. 1) Owčák geden, při moři ſtádo owcý paſa, widel moře vpokogené, a z toho zachtělo ſe mu na kupectwj. 2) Y rozprodal ty owce a na to mijíto nakúpil ſobě daktylůw,3) y puſtil ſe na moře. A když ſe náramně 10 moře zbauřilo, tak že lodij v welikém nebezpečenſtwj byla, magijc ſe po- topiti, wyházel wſſecken náklad do moře, tak že ſotwá ſama prázdná lodij zachowána geſt. 4) Po ňekolika pak dnech málo 5) přiſſel něgaký giný k moři. Wida ge vpokogené a beze wſſeho wlnobitj, podiwiw ſe vpokogenij geho, a prwé giž wyrozuměw, co ſe bylo přihodilo, 6) y řekl: »Tak mi ſe zdá, 15 že by opět chtělo daktyluom a proto ſe tak vtiffilo.« Báſeň wyznamenáwá, že ſſkoda odwijrá lidem rozum. 7) XLVII. 1) Пoчuду xa) GákuGGa. — Ol. č. 39. — Halm č 370. — Lepař č. 271. — 2) sтвѣрицта тлвйGаа лод�« suторiar. — 3) potrixov Pakárovs. — 4) Orig.: pókte xarň tij rii ôsaóitn. - 5) Orig.: ustà 8' nušegę ovz okiya«. — 6) »Prwé .. přihodilo« vsuvka; orig. jen: únokaßor aixs. — 7) Orig.: raGýuara vols &rôpórous uайриата vivsvаt. Pomorančij a jablka. XLVIII. 1) Pomorančij wadila ſe o kráſu s jablky. A když hádanij mnoho mezy ſebú měli, sſijpek, nedaleko odtud v plotu ſtoge, řekl: »Towaryfſky milé, ale přeſtaneme-li ſe někdy waditi?« 2) [101a] Báſeň wyznamenáwá, když ſe někdy lepífij wadij, že, kteřijž za nic neſtogij, nečijm widijni býti chtěgij. 20 XLVIII. 1) Potà xai Mujkéa. — Ol. č. 40. — Halm č. 385. — Lepař č. 241. — 2) navGфgsDa, & pikat, тoте uадóusrat. Krtice. XLIX. 1) Krtice geft zwijřátko ſlepé. Y řekla ňekdy k mateři ſwé: »Mátě, moruſſi widjm.« Potom řekla: »Kadidlowau wuoni čigi.«2) A po třetij řekla: »Slyffijm zwuk od tlučenij kamenem na mědi.« Mátě to k ſobě přigawſſi.3) 25 12*)
179 ſſeptati. 4) Mátě chutně 5) naklonila ſe k ſynowým vſtům, a on, vchytiw gi zuby za vcho, hned gj ge vkaufl. Mátě toho těžce y ginij lidé želeli, že netoliko kradl, ale že y mateři ſwé geſſtě zle včinil. Ale on řekl: »Wſſak ona gest přijčina této smrti mé: kdyby ona mne byla treſtala, když ſem knijhu vkradl, nebyl bych vá k tomuto přiſſel, aby mne nynij wyweſti měli.« Báſeň wyznamenáwá, že těch, kteřijž ſe při počátku ze zlého netrestcý, čijm dále wždycky wijce ſe w nich to zlé rozmáhá. XLVI. 1) Hais xal Mývio. — Halm č. 351. — Lepař č. 332. — Ol. má tuto bajku na str. 215—216 mezi Starými fabulemi s nadpisem: »Fabule dewětmezcýtmá, o synu a mateři«. Při tom obrázek. — 2) ôśkvor (tabulku). — 3) Orig. jen: vís ô8 ui) šninkigáous, udkkos uir obr dnoôsßauśrns, zootòv vole zoórote. — 4) Orig.: tôr ônulor sôsivo Poazša ttrà tij artol ôtakszôira roò« vò obę. — 5) vagšo;. Owčák a moře. XLVII. 1) Owčák geden, při moři ſtádo owcý paſa, widel moře vpokogené, a z toho zachtělo ſe mu na kupectwj. 2) Y rozprodal ty owce a na to mijíto nakúpil ſobě daktylůw,3) y puſtil ſe na moře. A když ſe náramně 10 moře zbauřilo, tak že lodij v welikém nebezpečenſtwj byla, magijc ſe po- topiti, wyházel wſſecken náklad do moře, tak že ſotwá ſama prázdná lodij zachowána geſt. 4) Po ňekolika pak dnech málo 5) přiſſel něgaký giný k moři. Wida ge vpokogené a beze wſſeho wlnobitj, podiwiw ſe vpokogenij geho, a prwé giž wyrozuměw, co ſe bylo přihodilo, 6) y řekl: »Tak mi ſe zdá, 15 že by opět chtělo daktyluom a proto ſe tak vtiffilo.« Báſeň wyznamenáwá, že ſſkoda odwijrá lidem rozum. 7) XLVII. 1) Пoчuду xa) GákuGGa. — Ol. č. 39. — Halm č 370. — Lepař č. 271. — 2) sтвѣрицта тлвйGаа лод�« suторiar. — 3) potrixov Pakárovs. — 4) Orig.: pókte xarň tij rii ôsaóitn. - 5) Orig.: ustà 8' nušegę ovz okiya«. — 6) »Prwé .. přihodilo« vsuvka; orig. jen: únokaßor aixs. — 7) Orig.: raGýuara vols &rôpórous uайриата vivsvаt. Pomorančij a jablka. XLVIII. 1) Pomorančij wadila ſe o kráſu s jablky. A když hádanij mnoho mezy ſebú měli, sſijpek, nedaleko odtud v plotu ſtoge, řekl: »Towaryfſky milé, ale přeſtaneme-li ſe někdy waditi?« 2) [101a] Báſeň wyznamenáwá, když ſe někdy lepífij wadij, že, kteřijž za nic neſtogij, nečijm widijni býti chtěgij. 20 XLVIII. 1) Potà xai Mujkéa. — Ol. č. 40. — Halm č. 385. — Lepař č. 241. — 2) navGфgsDa, & pikat, тoте uадóusrat. Krtice. XLIX. 1) Krtice geft zwijřátko ſlepé. Y řekla ňekdy k mateři ſwé: »Mátě, moruſſi widjm.« Potom řekla: »Kadidlowau wuoni čigi.«2) A po třetij řekla: »Slyffijm zwuk od tlučenij kamenem na mědi.« Mátě to k ſobě přigawſſi.3) 25 12*)
Strana 180
180 řekla: »Mé dijtě, yakž vá rozumijm, že netoliko zraku nemáſs, ale ani čichu ani ſlychu.« Báſeň wyznamenáwá některé chlubné lidi, kteřijžto, ſeč beyti nemo- hau, tijm ſe chlubij, geſſto pri naymenſſijm ſami ſe prozradij a winnee 5 včinij 4) XLIX. 1) Acráka§. — Ol. č. 41. — Halm. č. 71. — Lepař č. 141. — 2) Rßárov дърйs тѣтkррwраt. — 3) óтоkаßойоа. — 4) 8r vole skagiovots skáyzovtat. Wolowé a koroptwy. L. 1) Woſowé a koroptwy, magijce welmi weliku žijzeň,2) přiſſli k sedláku, aby gim pijti dal, ſlibugijce, že ſe mu toho odplatiti chtěgij: koroptwy kopagijce winnicy, woſowé, wůkol obletugijce, ſwými žáhadly že zloďege odháňeti chtěgij. Sedlák řekl: »Já mám woly dwa, kteřijžto nic neſlibu- 10 gijce, wſſeckno mi delagij. Protož lépe geſt, abych gijm dal nežli wám.« Báſeň znamená zlee lidi, kteřijž, když ſlibugij pomocy, wijce, aby vſſkodili, hledij. 3) L. 1) Zpijns« zed Hépôxes. — Ol. č. 42. — Halm č. 392. — Lepař č. 221. — 2) ôčy ovrszóusvot. — 3) Orig.: ó uòboc noòs árôgas šgókste ópskatu par sayrslkoutrons, ßRántorra. д3 us &ka. Páw a kawka. Ll. 1) Ptácy chtěli ſobě zwoliti krále. Y žádal toho páw, aby wolen byl, předkládage kráſu ſwú. Když pak y ginij za to proſyli, 2) wyrozuměwſſi 15 tomu kawka, řekla: »Kdyby pak za kralowánij twého orel proti nám powſtal,3) kterak by nás hágil?« Báſeň znamená, že vřednijků a zpráwců pro ſamu kráſu woliti ne- máme, ale pro hoſpodářſtwij, pro zpráwu a maudroſt 4) že ſe wybijrati a wywolowati magij. LI 1) Tade zal Kokovós. — Ol. č. 43. — Halm č. 398. — Lepař č. 194. — 2) aigovntrov ô3 roötor rávvov (eligentibus eum omnibus). — 3) hude xатабrожн" STiXsOńGs. — 4) Orig.: dkkà zal ôtà óbuijr zal poórnovr. [101b] Hluchý tetřew a lifika. LIl.1) Tetřew hluchý, ſede na ňegakém dřewě, tokowal a yako by zuby brauſyl. 2) Lifſka ſe tázala na přijčinu, že beze wſlij potřeby tokuge a zuby brauſý, proč by to delal? Odpowěďel tetřew, že y to má ſwůg rozum.3 »Kdyby někdy na mne nebezpečenstwij přiſflo, muſyl bych ſe teprwá 4) zane- praždňowati 5) při brauſenij zubuow, ale w potřebě giž hotowých nabrúffe- 25 ných mohu vžijwati.« Báſeň wyznamenáwá, že k nebezpečenſtwij muſýme hotowi býti. 20
180 řekla: »Mé dijtě, yakž vá rozumijm, že netoliko zraku nemáſs, ale ani čichu ani ſlychu.« Báſeň wyznamenáwá některé chlubné lidi, kteřijžto, ſeč beyti nemo- hau, tijm ſe chlubij, geſſto pri naymenſſijm ſami ſe prozradij a winnee 5 včinij 4) XLIX. 1) Acráka§. — Ol. č. 41. — Halm. č. 71. — Lepař č. 141. — 2) Rßárov дърйs тѣтkррwраt. — 3) óтоkаßойоа. — 4) 8r vole skagiovots skáyzovtat. Wolowé a koroptwy. L. 1) Woſowé a koroptwy, magijce welmi weliku žijzeň,2) přiſſli k sedláku, aby gim pijti dal, ſlibugijce, že ſe mu toho odplatiti chtěgij: koroptwy kopagijce winnicy, woſowé, wůkol obletugijce, ſwými žáhadly že zloďege odháňeti chtěgij. Sedlák řekl: »Já mám woly dwa, kteřijžto nic neſlibu- 10 gijce, wſſeckno mi delagij. Protož lépe geſt, abych gijm dal nežli wám.« Báſeň znamená zlee lidi, kteřijž, když ſlibugij pomocy, wijce, aby vſſkodili, hledij. 3) L. 1) Zpijns« zed Hépôxes. — Ol. č. 42. — Halm č. 392. — Lepař č. 221. — 2) ôčy ovrszóusvot. — 3) Orig.: ó uòboc noòs árôgas šgókste ópskatu par sayrslkoutrons, ßRántorra. д3 us &ka. Páw a kawka. Ll. 1) Ptácy chtěli ſobě zwoliti krále. Y žádal toho páw, aby wolen byl, předkládage kráſu ſwú. Když pak y ginij za to proſyli, 2) wyrozuměwſſi 15 tomu kawka, řekla: »Kdyby pak za kralowánij twého orel proti nám powſtal,3) kterak by nás hágil?« Báſeň znamená, že vřednijků a zpráwců pro ſamu kráſu woliti ne- máme, ale pro hoſpodářſtwij, pro zpráwu a maudroſt 4) že ſe wybijrati a wywolowati magij. LI 1) Tade zal Kokovós. — Ol. č. 43. — Halm č. 398. — Lepař č. 194. — 2) aigovntrov ô3 roötor rávvov (eligentibus eum omnibus). — 3) hude xатабrожн" STiXsOńGs. — 4) Orig.: dkkà zal ôtà óbuijr zal poórnovr. [101b] Hluchý tetřew a lifika. LIl.1) Tetřew hluchý, ſede na ňegakém dřewě, tokowal a yako by zuby brauſyl. 2) Lifſka ſe tázala na přijčinu, že beze wſlij potřeby tokuge a zuby brauſý, proč by to delal? Odpowěďel tetřew, že y to má ſwůg rozum.3 »Kdyby někdy na mne nebezpečenstwij přiſflo, muſyl bych ſe teprwá 4) zane- praždňowati 5) při brauſenij zubuow, ale w potřebě giž hotowých nabrúffe- 25 ných mohu vžijwati.« Báſeň wyznamenáwá, že k nebezpečenſtwij muſýme hotowi býti. 20
Strana 181
181 — LII. 1) Movtòs nai Mkóvns. — Ol. č. 44. — Halm č. 407. — Lepař č. 128. 2) Orig. jen: čni tivo« áovòg dtvôgov toùs dôóvras šômysv. — Taktéž ve větě následující. — 3) oùx dkóyo« тойто лоLд. — 4) Ol.: »teprwa«. — 5) oбkovr us dogokstodat daraa. Síkřiwánek. LIII. 1) Sſkřiwánek, gfa polapen do oſýdla, nařijkage řekl: »Běda mně bijd- nému a přeneíítiaſtnému ptáku, žádnému ſem zlata ani střijbra ne pobral2) ani co giného dražílijho, kromě toho malého zrnka, kteréžto mi ſmrt přineſe.«3) Báſeň wyznamenáwá, že mnozý pro ſípatný zyſk weliká nebezpečen ſtwij podſtupugij. 5 LIII. 1) Kogvôakóc. — Ol č. 45. — Halm. č. 209. — Lepař č. 182. — 2) evooi- Gäurr. — *) Orig.: Toovgávnosv. Telec. LIV. 1) Telec nekdy k gelenu řekl: »Otče, ty gſa wětſſij a rychlegſſij, wſſak pro to před pſy vtijkáſs. 2) A přes to weliké rohy máſs, kterýmiž by mohl ſe dobře brániti. Proč ſe gich pak tak přijliſſně bogijſs?« A on zaſmáw ſe tomu, řekl: »Práwě prawdu ty to mluwjš, ſynu; ale yakž pſy zaſſtěkagij, 3) 10 hned ſe bogijm a tak hned, ſám newijm proč, preč vtijkám a běžijm.« Báſeň znamená ty, kteřijž ſau od přirozenij ſtraffliwij a bázliwij, že ti žádným napomenutijm k zmuženij nepřigdau. LIV. N:Boóe. — Ol. č. 46. — Halm. č. 303. — Lepař č. 117. — 2) Orig.: zárso, Gb xad usigov zal tazúvagos xovôv тáрvиаs. — 3) зладаv zvròs úаxѣу &но�Gо. Zagijcy a ziáby. LV. 1) [102a] Zagijcowé někdy w hromadu ſe sſſedſſe, ſwého wlaſtnijho žiwota litowali, že by ſtrachu a nebezpečenſtwj plný byl; od lidij y od pſů y od 15 ptákůw y od giných mnohých že by chytáni a hubeni byli; 2) lépe že by gim bylo pogednú zemřijti, nežli tak po wſſecky dni 3) žiwota ſwého w ſtrachu býti. To ſpolu zawřewſſe, vtwrdili, aby wſſickni hurtem pogednau do gezera wſkočili 4) a tam ſe ztopili. Y ſedely ziáby wuokol při gezeru, vſlyſſewſſe pak hřmot od zagijcůw, hned do něho wſkočily. Geden pak z zagijců, gſa 20 geſſtě ſám při ſobě, 5) a mudřegfſij nežli ginij, dij: »Stuogte, towaryſſij, a nic zlého ſami proti ſobě nepočijnayme, neb yakož widijte, že zwijřata giná ſau, geſſto ſe geſſtě nás bogij.« 6) Báſeň wyznamenáwá, že bijdnij a neſſtiaſtnij z giných ſtrachu a ne- íítěſtij potěſſenij berau. 25 LV. 1) Aауфоl кай Ваvрадо. — Ol. nemá. — Halm č. 237. — Lepař č. 152. — Srv. Kn. Ezop. II. 8. — 2) Orig. jen: drahiGkovrat. — 3) ôtà Biov. — 4) Orig.: vočro куоѣGагъвs боитбат хата таигои als ziv Ruvny, ós als taóvry зилsориsтоt. — 5) dyxi- roVGvaрos. — 6) Žuy &tspa (a ôзhотвра.
181 — LII. 1) Movtòs nai Mkóvns. — Ol. č. 44. — Halm č. 407. — Lepař č. 128. 2) Orig. jen: čni tivo« áovòg dtvôgov toùs dôóvras šômysv. — Taktéž ve větě následující. — 3) oùx dkóyo« тойто лоLд. — 4) Ol.: »teprwa«. — 5) oбkovr us dogokstodat daraa. Síkřiwánek. LIII. 1) Sſkřiwánek, gfa polapen do oſýdla, nařijkage řekl: »Běda mně bijd- nému a přeneíítiaſtnému ptáku, žádnému ſem zlata ani střijbra ne pobral2) ani co giného dražílijho, kromě toho malého zrnka, kteréžto mi ſmrt přineſe.«3) Báſeň wyznamenáwá, že mnozý pro ſípatný zyſk weliká nebezpečen ſtwij podſtupugij. 5 LIII. 1) Kogvôakóc. — Ol č. 45. — Halm. č. 209. — Lepař č. 182. — 2) evooi- Gäurr. — *) Orig.: Toovgávnosv. Telec. LIV. 1) Telec nekdy k gelenu řekl: »Otče, ty gſa wětſſij a rychlegſſij, wſſak pro to před pſy vtijkáſs. 2) A přes to weliké rohy máſs, kterýmiž by mohl ſe dobře brániti. Proč ſe gich pak tak přijliſſně bogijſs?« A on zaſmáw ſe tomu, řekl: »Práwě prawdu ty to mluwjš, ſynu; ale yakž pſy zaſſtěkagij, 3) 10 hned ſe bogijm a tak hned, ſám newijm proč, preč vtijkám a běžijm.« Báſeň znamená ty, kteřijž ſau od přirozenij ſtraffliwij a bázliwij, že ti žádným napomenutijm k zmuženij nepřigdau. LIV. N:Boóe. — Ol. č. 46. — Halm. č. 303. — Lepař č. 117. — 2) Orig.: zárso, Gb xad usigov zal tazúvagos xovôv тáрvиаs. — 3) зладаv zvròs úаxѣу &но�Gо. Zagijcy a ziáby. LV. 1) [102a] Zagijcowé někdy w hromadu ſe sſſedſſe, ſwého wlaſtnijho žiwota litowali, že by ſtrachu a nebezpečenſtwj plný byl; od lidij y od pſů y od 15 ptákůw y od giných mnohých že by chytáni a hubeni byli; 2) lépe že by gim bylo pogednú zemřijti, nežli tak po wſſecky dni 3) žiwota ſwého w ſtrachu býti. To ſpolu zawřewſſe, vtwrdili, aby wſſickni hurtem pogednau do gezera wſkočili 4) a tam ſe ztopili. Y ſedely ziáby wuokol při gezeru, vſlyſſewſſe pak hřmot od zagijcůw, hned do něho wſkočily. Geden pak z zagijců, gſa 20 geſſtě ſám při ſobě, 5) a mudřegfſij nežli ginij, dij: »Stuogte, towaryſſij, a nic zlého ſami proti ſobě nepočijnayme, neb yakož widijte, že zwijřata giná ſau, geſſto ſe geſſtě nás bogij.« 6) Báſeň wyznamenáwá, že bijdnij a neſſtiaſtnij z giných ſtrachu a ne- íítěſtij potěſſenij berau. 25 LV. 1) Aауфоl кай Ваvрадо. — Ol. nemá. — Halm č. 237. — Lepař č. 152. — Srv. Kn. Ezop. II. 8. — 2) Orig. jen: drahiGkovrat. — 3) ôtà Biov. — 4) Orig.: vočro куоѣGагъвs боитбат хата таигои als ziv Ruvny, ós als taóvry зилsориsтоt. — 5) dyxi- roVGvaрos. — 6) Žuy &tspa (a ôзhотвра.
Strana 182
182 Woſel a kuoň. LVI. 1) 5 Woſel domnijwal ſe, že by kuoň blahoſlawený a fſtiaſtný byl, 2) on pak že by ani plewami naſycen býti nemohl a těch do ſytoſti mjti neměl." Když pak wálka byla, tedy zioldnéř 4) we wſſij zbrogi wſedl na kůň, ſem y tam gim hybage 5) a do proſtřed nepřátel na něm wſkakuge. Tu kuoň, raněn gſa, lehl. Wida to oſel, změniw vmyſl ſwuog, zkřikl, že kuoň mnohem neſſtiaſtněgſſij geſt, nežli on byl. 6) Báſeň znamená, že nemuſýme knijžatom a bohatým záwiděti a gich chtijti náſledowati, ale widauce, kterak gijm ſe toho záwidij a k tomu, yaká oni nebezpečenſtwij magij, radegij máme chudobu oblijbiti a gij ſe 10 přijdržeti. LVI. 1) Orо« xаl “Inлоs. — Ol. č. 47. — Halm č. 328. — Lepař č. 78. — 3 inлor suazá oar. V orig. ještě: ós &pJórns rospóuevor zal smuskôs. — 3) aùvò, ôi uijò' &zóoor &kis šyov nal vaйra тkaйGта таkалодоr. — 4) о� Grратотиs. — 5) лаrтадóGa škávror. — 6) Orig. jen: tòr Ennor stakárigar. Lakomec. LVII. Lakomec něgaký rozprodal wſſeckno gměnij ſwé, a ſhromázdiw 2) ſobě zlata kauli, 3) na gednom mijſtě gi [102b] zakopal, kdež také y myſl ſwú y duſſi zakopal. Na kteréžto mijíto každý den přicházege, wdy ohledowal. Geden pak z delnijkůw doſtřáhl ſe ho, 4) a wyrozuměw, co by toho bylo, 15 wykopaw tu kauli zlata, preč gi odneſl. Potom přiſſed onenno, prázdné mijſto nalezl; y počal nařijkati a s ſebe wlaſy trhati. Vhlédaw ho geden tak welmi nařijkagijcýho, a wyptaw ſe na přijčinu, dij k němu: »Medle, přijteli, nenařijkay tak přilifíně a nermuť se bez potřeby, nebo mage, neměl ſy toho zlatta. Giž nynij wezma kámen, mijſto zlatta polož, a potom 20 myſli tak, yako by zlato leželo, rowně ho takowý vžitek mijti budeš. 5) Neb yakož widijm, když ſy zlato měl, nikoli ſy ho ſobě k vžitku yako giné zbožij přiwéſti nemohl.« 6) Báſeň wyznamenáwá, že to ničemné geſt bohatſtwij, kteréhož ſe ne vžijwá. LVII. 1) Dikágyvoos. — Ol. č. 48. — Halm č. 412. — Lepař č. 344. — 2) Ol.: »ſhromaždiw«. — 3) zOVGOйv ßOROv тOÉGas. — *) avrоv nagarnońoas. — 5) tijy auvijr ТOt тhроóGa zosi&v. — 6) ovd' &v zońaa ljada toй xrńuatos. Hufy a ržeřábi. LVIII. 1) 25 Huſy a ržeřábi na gedné lauce ſpolu ſe páſli. Vhlédawſſe pak my- ſliwce, 2) ržeřábi, lehcý gſúce, rychle preč odletěli; huſy pak, pro obtijženij ſwých těl když ſe tu obmeſſkaly, zlapány gſau.
182 Woſel a kuoň. LVI. 1) 5 Woſel domnijwal ſe, že by kuoň blahoſlawený a fſtiaſtný byl, 2) on pak že by ani plewami naſycen býti nemohl a těch do ſytoſti mjti neměl." Když pak wálka byla, tedy zioldnéř 4) we wſſij zbrogi wſedl na kůň, ſem y tam gim hybage 5) a do proſtřed nepřátel na něm wſkakuge. Tu kuoň, raněn gſa, lehl. Wida to oſel, změniw vmyſl ſwuog, zkřikl, že kuoň mnohem neſſtiaſtněgſſij geſt, nežli on byl. 6) Báſeň znamená, že nemuſýme knijžatom a bohatým záwiděti a gich chtijti náſledowati, ale widauce, kterak gijm ſe toho záwidij a k tomu, yaká oni nebezpečenſtwij magij, radegij máme chudobu oblijbiti a gij ſe 10 přijdržeti. LVI. 1) Orо« xаl “Inлоs. — Ol. č. 47. — Halm č. 328. — Lepař č. 78. — 3 inлor suazá oar. V orig. ještě: ós &pJórns rospóuevor zal smuskôs. — 3) aùvò, ôi uijò' &zóoor &kis šyov nal vaйra тkaйGта таkалодоr. — 4) о� Grратотиs. — 5) лаrтадóGa škávror. — 6) Orig. jen: tòr Ennor stakárigar. Lakomec. LVII. Lakomec něgaký rozprodal wſſeckno gměnij ſwé, a ſhromázdiw 2) ſobě zlata kauli, 3) na gednom mijſtě gi [102b] zakopal, kdež také y myſl ſwú y duſſi zakopal. Na kteréžto mijíto každý den přicházege, wdy ohledowal. Geden pak z delnijkůw doſtřáhl ſe ho, 4) a wyrozuměw, co by toho bylo, 15 wykopaw tu kauli zlata, preč gi odneſl. Potom přiſſed onenno, prázdné mijſto nalezl; y počal nařijkati a s ſebe wlaſy trhati. Vhlédaw ho geden tak welmi nařijkagijcýho, a wyptaw ſe na přijčinu, dij k němu: »Medle, přijteli, nenařijkay tak přilifíně a nermuť se bez potřeby, nebo mage, neměl ſy toho zlatta. Giž nynij wezma kámen, mijſto zlatta polož, a potom 20 myſli tak, yako by zlato leželo, rowně ho takowý vžitek mijti budeš. 5) Neb yakož widijm, když ſy zlato měl, nikoli ſy ho ſobě k vžitku yako giné zbožij přiwéſti nemohl.« 6) Báſeň wyznamenáwá, že to ničemné geſt bohatſtwij, kteréhož ſe ne vžijwá. LVII. 1) Dikágyvoos. — Ol. č. 48. — Halm č. 412. — Lepař č. 344. — 2) Ol.: »ſhromaždiw«. — 3) zOVGOйv ßOROv тOÉGas. — *) avrоv nagarnońoas. — 5) tijy auvijr ТOt тhроóGa zosi&v. — 6) ovd' &v zońaa ljada toй xrńuatos. Hufy a ržeřábi. LVIII. 1) 25 Huſy a ržeřábi na gedné lauce ſpolu ſe páſli. Vhlédawſſe pak my- ſliwce, 2) ržeřábi, lehcý gſúce, rychle preč odletěli; huſy pak, pro obtijženij ſwých těl když ſe tu obmeſſkaly, zlapány gſau.
Strana 183
183 Báſeň wyznamenáwá, že při wybogowánij měst chudij ſnadno vchá- zegij, bohatij pak, zgijmáni gſauce, w ſlužbu podrobeni beywagij. 3) LVIII. 1) Xires xаd Pégavot. — Ol. č. 49. — Halm č. 421. — Lepař č. 196. — ) tör 85 Фповииоv SиграvÉ�vrOv. — 3) dovkańovGtv аkoифдвvоt. Hlemeyžď a worel. LIX.1) Hlemeyžď proſyl worla, aby ho včil létati. Worel ho napomjnal, že by to daleko bylo od přirozenj geho. Hlemeyžd gefítě mnohem wijce ho proſyl. Y wzal gey orel mezy pazaury, a nahoru s nijm wyletěw, doluo ho puſtil. Kterýžto na skálu vpadſſi, rozrazyl ſe. Báſeň znamená mnohé, když ſe o nětco nemožného pokúſſegij2) a mudřegffijch raddy w tom vpoſlechnúti nechtěgij, čaſto k ſíkodě při- cházegij. 5 LIX. 1) Xskóvn xal Asvós. — Ol. č. 50. — Halm č. 419. — Lepař č. 205. — 2) Orig. odchylně: ótt rokkoi 8x ppokovaniag vóv poortuorágov nagaxоẃGarrag etc. Blecha. LX. 1 [103a] Blecha, na nohu gednoho muže wſkočiwſſi, gij ſe držela. Cžlo- 10 wěk ten boha2) na pomoc proti bleſſe wolal, a potom, když preč odſko- čila, wzdechſli řekl: »O bože Herkules, poňewadž ſy proti bleſſe nepomohl ale by mi proti wětífijm nepřátelom pomohl.« 3) Báſeň znamená: ne hned při ničemných wěcech 4) k Bohu na pomoc wolati, ale při potřebneych ſluſfij ho wzýwati. LX. 1) Pvlka. — Ol. č. 51. — Halm č. 424. — Lepař č. 230. - 2) vův Hoankr. — 3) Orig. jinak: sl swi púkkn ov Gursaaxnoas, xôe êni usigogtv &vrayor orais Ovvsoyńoas. — 4) sn) vór skaxiotor. 15 Lanij. LXI. 1) Gsúcy tlepá na gedno oko lanij, na břehu mořſkém ſe páſla, zdrawé oko k čirému poli obrátiwſſi,2) pro myſliwce, druhým pak, ſlepým, k moři ſe obrátila, odkawádž ſe nic zlého nenadála ani domnijwala. 3) Plawijce ſe pak některij a ſlepau gi na to oko hádagjce, ſtřelili k nj. Lanij neſſtěſtij ſwého welice želela, 4) že, odkawádž ſe bála, odtud ſe gij nic zlého ne ſtalo, 20 a odkudž ſe nenadála, odtud geſt zrazena a o hrdlo připrawena. Báſeň wyznamenáwá, že mnohdykrát wěcy ſſkodliwé zdágij ſe nám vžitečné, a zaſe vžitečné ſſkodliwé. LXI. 1) "Ekapos. — Ol. č. 52. — Halm č. 126. — Lepař č. 121. — 2) т90; viy Hnoav skovGa. — 3) 6isr орднr ожонтаvя. — 4) śavvhr &kори�рвто.
183 Báſeň wyznamenáwá, že při wybogowánij měst chudij ſnadno vchá- zegij, bohatij pak, zgijmáni gſauce, w ſlužbu podrobeni beywagij. 3) LVIII. 1) Xires xаd Pégavot. — Ol. č. 49. — Halm č. 421. — Lepař č. 196. — ) tör 85 Фповииоv SиграvÉ�vrOv. — 3) dovkańovGtv аkoифдвvоt. Hlemeyžď a worel. LIX.1) Hlemeyžď proſyl worla, aby ho včil létati. Worel ho napomjnal, že by to daleko bylo od přirozenj geho. Hlemeyžd gefítě mnohem wijce ho proſyl. Y wzal gey orel mezy pazaury, a nahoru s nijm wyletěw, doluo ho puſtil. Kterýžto na skálu vpadſſi, rozrazyl ſe. Báſeň znamená mnohé, když ſe o nětco nemožného pokúſſegij2) a mudřegffijch raddy w tom vpoſlechnúti nechtěgij, čaſto k ſíkodě při- cházegij. 5 LIX. 1) Xskóvn xal Asvós. — Ol. č. 50. — Halm č. 419. — Lepař č. 205. — 2) Orig. odchylně: ótt rokkoi 8x ppokovaniag vóv poortuorágov nagaxоẃGarrag etc. Blecha. LX. 1 [103a] Blecha, na nohu gednoho muže wſkočiwſſi, gij ſe držela. Cžlo- 10 wěk ten boha2) na pomoc proti bleſſe wolal, a potom, když preč odſko- čila, wzdechſli řekl: »O bože Herkules, poňewadž ſy proti bleſſe nepomohl ale by mi proti wětífijm nepřátelom pomohl.« 3) Báſeň znamená: ne hned při ničemných wěcech 4) k Bohu na pomoc wolati, ale při potřebneych ſluſfij ho wzýwati. LX. 1) Pvlka. — Ol. č. 51. — Halm č. 424. — Lepař č. 230. - 2) vův Hoankr. — 3) Orig. jinak: sl swi púkkn ov Gursaaxnoas, xôe êni usigogtv &vrayor orais Ovvsoyńoas. — 4) sn) vór skaxiotor. 15 Lanij. LXI. 1) Gsúcy tlepá na gedno oko lanij, na břehu mořſkém ſe páſla, zdrawé oko k čirému poli obrátiwſſi,2) pro myſliwce, druhým pak, ſlepým, k moři ſe obrátila, odkawádž ſe nic zlého nenadála ani domnijwala. 3) Plawijce ſe pak některij a ſlepau gi na to oko hádagjce, ſtřelili k nj. Lanij neſſtěſtij ſwého welice želela, 4) že, odkawádž ſe bála, odtud ſe gij nic zlého ne ſtalo, 20 a odkudž ſe nenadála, odtud geſt zrazena a o hrdlo připrawena. Báſeň wyznamenáwá, že mnohdykrát wěcy ſſkodliwé zdágij ſe nám vžitečné, a zaſe vžitečné ſſkodliwé. LXI. 1) "Ekapos. — Ol. č. 52. — Halm č. 126. — Lepař č. 121. — 2) т90; viy Hnoav skovGa. — 3) 6isr орднr ожонтаvя. — 4) śavvhr &kори�рвто.
Strana 184
184 Lanij a lew. LXII. 1) Vtijkagije před myſliwcem lanij, do gedné geſkyně wběhla a w té vpadla na lwa, od něhož polapena geſt. Vmijragijcy pak giž, řekla: »Běda mně, geſſto ſem lidem vſſla a na nayvkrutněgſſijho ze wíſech zwijřat ſem přiſíla.« 5 Báſeň wyznamenáwá mnohee lidi z malých nebezpečenſtwij vgijti a w wětſſij vpadati. 2) LXII. 1) "Ekaфos xa) Aéov. — Ol. č. 53. — Halm č. 129. — Lepař č. 120. — 2) Dle latiny: multos homines, dum parva fugiunt pericula, in magna incurrere. Lanij a rýwij. LXIII.I) Myſliwcom lanij vtekſſi, pod rýwjm ſe ſchowala. A když oni maličko gj pominuli,2) ona počala lijſtij gijſti. A když ſe lijſtij heybalo, myſliwcy hned zaſe obrátili ſe, a oprawdu3) domyſliwſſi ſe, že by zwěř pod liſtem 10 byla, ſfijpem gi zaſtřelili. A ona, vmijragijcy, řekla: [103b] »Sprawedliwě vá toto bezpráwij trpijm, nebť ſem neměla toho, genž mne zachowal, w ničemž hněwati ani ho čijm vrazyti.« Báſeň znamená, že Bůh mítij nad těmi, kteřijž dobrodijncom ſwým křiwdu delagij. LXIII. 1) Ekœpos xa) Auxekos. — Ol. č. 54. — Halm č. 127. — Lepař č. 123. — 1) Orig. ještě: � 8kaos veláog žôn kaOaiv ôó�aca. — 3) xa) óns9 iy àkoDis vouiGavtss. Woſel a lew. LXIV. 1) Woſel když ſe gednoho čaſu páſl, a kohaut tu nedaleko od něho byl,2) přiſſel lew k woſlu. Kohaut wida to, zakokrhal, lew pak, yakož prawj, že ſe kohautijho hlaſu bogij, vtekl. Oſel, domnijwage ſe, že před nim vtijká, honil lwa. 3) A když tak daleko ſe za nijm hnal, že giž kohautijho hlaſu ſlyſſeti nebylo, obrátiw ſe lew, woſla ſežral. Kterýžto vmijrage, křičel, řka: 20 »Bijdney a nerozumney yá, negla z wálečneych zplozený, proč ſem ſe na wálku dal?« 4) Báſeň znamená, že mnozý lidee, když nepřátelé gegich chtijce ſe ſnijžij, tomu nerozuměgijce proti nijm ſe zaſazugij 5) a tak od nijch k za- hynutij přicházegij. 15 LXIV. 1) "Ovog xa) Aéov. — Ol. č. 60. — Halm č. 323. — Lepař č. 82. — 2) Orig.: ото тота алвкиорд�v Оvеßфтиято. — 1) зла�драцвт вvди: то korъ. — 1) als тоkвцот sßoguýInv. — 5) sxrÉDsvrat (vol; &gsoois). Zahradnijk a pes. LXV. 1) 25 Pes zahradnijkuo do studnice vpadl. Zahradnjk, chtě mu odtud po- mocy,2) dolů za nijm ſlezl. Pes, domnijwage ſe, že proto doluo ſlezl, aby
184 Lanij a lew. LXII. 1) Vtijkagije před myſliwcem lanij, do gedné geſkyně wběhla a w té vpadla na lwa, od něhož polapena geſt. Vmijragijcy pak giž, řekla: »Běda mně, geſſto ſem lidem vſſla a na nayvkrutněgſſijho ze wíſech zwijřat ſem přiſíla.« 5 Báſeň wyznamenáwá mnohee lidi z malých nebezpečenſtwij vgijti a w wětſſij vpadati. 2) LXII. 1) "Ekaфos xa) Aéov. — Ol. č. 53. — Halm č. 129. — Lepař č. 120. — 2) Dle latiny: multos homines, dum parva fugiunt pericula, in magna incurrere. Lanij a rýwij. LXIII.I) Myſliwcom lanij vtekſſi, pod rýwjm ſe ſchowala. A když oni maličko gj pominuli,2) ona počala lijſtij gijſti. A když ſe lijſtij heybalo, myſliwcy hned zaſe obrátili ſe, a oprawdu3) domyſliwſſi ſe, že by zwěř pod liſtem 10 byla, ſfijpem gi zaſtřelili. A ona, vmijragijcy, řekla: [103b] »Sprawedliwě vá toto bezpráwij trpijm, nebť ſem neměla toho, genž mne zachowal, w ničemž hněwati ani ho čijm vrazyti.« Báſeň znamená, že Bůh mítij nad těmi, kteřijž dobrodijncom ſwým křiwdu delagij. LXIII. 1) Ekœpos xa) Auxekos. — Ol. č. 54. — Halm č. 127. — Lepař č. 123. — 1) Orig. ještě: � 8kaos veláog žôn kaOaiv ôó�aca. — 3) xa) óns9 iy àkoDis vouiGavtss. Woſel a lew. LXIV. 1) Woſel když ſe gednoho čaſu páſl, a kohaut tu nedaleko od něho byl,2) přiſſel lew k woſlu. Kohaut wida to, zakokrhal, lew pak, yakož prawj, že ſe kohautijho hlaſu bogij, vtekl. Oſel, domnijwage ſe, že před nim vtijká, honil lwa. 3) A když tak daleko ſe za nijm hnal, že giž kohautijho hlaſu ſlyſſeti nebylo, obrátiw ſe lew, woſla ſežral. Kterýžto vmijrage, křičel, řka: 20 »Bijdney a nerozumney yá, negla z wálečneych zplozený, proč ſem ſe na wálku dal?« 4) Báſeň znamená, že mnozý lidee, když nepřátelé gegich chtijce ſe ſnijžij, tomu nerozuměgijce proti nijm ſe zaſazugij 5) a tak od nijch k za- hynutij přicházegij. 15 LXIV. 1) "Ovog xa) Aéov. — Ol. č. 60. — Halm č. 323. — Lepař č. 82. — 2) Orig.: ото тота алвкиорд�v Оvеßфтиято. — 1) зла�драцвт вvди: то korъ. — 1) als тоkвцот sßoguýInv. — 5) sxrÉDsvrat (vol; &gsoois). Zahradnijk a pes. LXV. 1) 25 Pes zahradnijkuo do studnice vpadl. Zahradnjk, chtě mu odtud po- mocy,2) dolů za nijm ſlezl. Pes, domnijwage ſe, že proto doluo ſlezl, aby
Strana 185
185 ho tam hlaubě sſtrčil, obořiw ſe 3) na neg, vkauſl ho. Zahradnijk, zasſe leza, z boleſti řekl: »Sprawedliwěť mi ſe to ſtalo, neb ſem chtěl mordéři ſwému pomocy.« 4) Báſeň proti neſprawedliwým a proti těm, kteřijž ſe za dobrodijnij, kteréž ſe gim činij, odplatiti nechtěgij a neb zlým odplacegj. 5) 5 LXV. 1) Kyлюддs xaй Kóor. — Ol. č. 55. — Halm č. 192. — Lepař č. 303. — 2) Bovkóusvog aUvòv exalirev &vevayualv. — 3) Orрœрais. — 4) Orig.: vòv abrógaça 0ô0at šanovôaoáury (sui interfectorem. Lepař: samovraha). — 5) Orig. jen: ó uòſos xoòę &дtkovs xal áyapiGrovs. Swině a pes. LXVI.1) Swine a pes ſpolu ſe haněli. Swiňe přiſahala ſkrze bohyni Wenuſſi, že pía zuby roztrhá; pes s poſměchem toho odbeywal,2) řka: »Proto dobře přiſaháís ſkrze Wenuffi, znamenage to, že by tě ona welmi milowala, kteráž twého nečiſtého masſa ani okuſyti nechce, ani také blijz [104a] ko k chrámu s nim přiſtaupiti nedá.«3) Swiňe k tomu odpowědela: »A tudyž známo 10 geſt, že bohyně mne welice miluge, neb toho, kdož mne zabige neb yaké protiwenstwij mně činij, wſſemi obyčegi ho prázdna geſt. 4) Ale ty hanebně ſmrdijſs, geſſto y žiwé y mrchy žijřeſs.« 5) Báſeň znamenáwá, že dobřij orátorowé a ržečnijcy maudřij, když yaká haněnij a podítrkowé od nepřátel 6) gijm ſe degij, ke cti a k chwále 15 vměnijm ſweym obrátiti ge ſobě vměgij. LXVI. 1) Zös xad Kýov. — Ol. č. 56. — Halm č. 408. — Lepař č. 129. — 2) rpòs taйta agovкôs &xs. — 3) î) vòv zôv Gôv dzaôágtor Gagxôv ysvóusvov ovô' ôkoog als Isрдv жроGiятаt. — “) таггалаб &лоотоÉрег&t. — 5) Orig. jinak: G0 uÉvrоt xaxös óste xal gфga xai vsGvrjivla. — 6) tà óxò vöv švagův òvetôm. Swině a plý mátě. LXVII. 1) Swině a pſý mátě wadily ſe, která by z nijch plodněgífij byla.2) Pſý mátě a neb tijſta prawila, že geſt nayplodňegffij ze wſſech čtwernoheych zwijřat. Wyrozuměwffi tomu swině a to k ſobě připuſtiwſſi,3) řekla k tomu: »Ačkoli ty to prawijſs, wſſak proto wždy ſlepá sſtěňata rodijš.« Báſeň znamená, že na mnohu 4) ani na ſpěſſnoſti ne záležij, ale že do- konaloſt ſauzena a ſchwálena býwá. LXVII. 1) Ts naà Kvov. — Ol. č. 57. — Halm č. 409. — Lepař č. 130. — 2) nepl svrontac ňotgov. — 3) иxоvидобaa � vs. — 4) Orig. nemá. 20 Rak a had. LXVIII.1) Had s rakem bydlel, w přátelſtwij ſpolu wſſedſſe. Rak pak, gſa ſproſtný w obyčegijch ſwých,2) napomijnal hada, aby také proměnil chytroſti a lſti
185 ho tam hlaubě sſtrčil, obořiw ſe 3) na neg, vkauſl ho. Zahradnijk, zasſe leza, z boleſti řekl: »Sprawedliwěť mi ſe to ſtalo, neb ſem chtěl mordéři ſwému pomocy.« 4) Báſeň proti neſprawedliwým a proti těm, kteřijž ſe za dobrodijnij, kteréž ſe gim činij, odplatiti nechtěgij a neb zlým odplacegj. 5) 5 LXV. 1) Kyлюддs xaй Kóor. — Ol. č. 55. — Halm č. 192. — Lepař č. 303. — 2) Bovkóusvog aUvòv exalirev &vevayualv. — 3) Orрœрais. — 4) Orig.: vòv abrógaça 0ô0at šanovôaoáury (sui interfectorem. Lepař: samovraha). — 5) Orig. jen: ó uòſos xoòę &дtkovs xal áyapiGrovs. Swině a pes. LXVI.1) Swine a pes ſpolu ſe haněli. Swiňe přiſahala ſkrze bohyni Wenuſſi, že pía zuby roztrhá; pes s poſměchem toho odbeywal,2) řka: »Proto dobře přiſaháís ſkrze Wenuffi, znamenage to, že by tě ona welmi milowala, kteráž twého nečiſtého masſa ani okuſyti nechce, ani také blijz [104a] ko k chrámu s nim přiſtaupiti nedá.«3) Swiňe k tomu odpowědela: »A tudyž známo 10 geſt, že bohyně mne welice miluge, neb toho, kdož mne zabige neb yaké protiwenstwij mně činij, wſſemi obyčegi ho prázdna geſt. 4) Ale ty hanebně ſmrdijſs, geſſto y žiwé y mrchy žijřeſs.« 5) Báſeň znamenáwá, že dobřij orátorowé a ržečnijcy maudřij, když yaká haněnij a podítrkowé od nepřátel 6) gijm ſe degij, ke cti a k chwále 15 vměnijm ſweym obrátiti ge ſobě vměgij. LXVI. 1) Zös xad Kýov. — Ol. č. 56. — Halm č. 408. — Lepař č. 129. — 2) rpòs taйta agovкôs &xs. — 3) î) vòv zôv Gôv dzaôágtor Gagxôv ysvóusvov ovô' ôkoog als Isрдv жроGiятаt. — “) таггалаб &лоотоÉрег&t. — 5) Orig. jinak: G0 uÉvrоt xaxös óste xal gфga xai vsGvrjivla. — 6) tà óxò vöv švagův òvetôm. Swině a plý mátě. LXVII. 1) Swině a pſý mátě wadily ſe, která by z nijch plodněgífij byla.2) Pſý mátě a neb tijſta prawila, že geſt nayplodňegffij ze wſſech čtwernoheych zwijřat. Wyrozuměwffi tomu swině a to k ſobě připuſtiwſſi,3) řekla k tomu: »Ačkoli ty to prawijſs, wſſak proto wždy ſlepá sſtěňata rodijš.« Báſeň znamená, že na mnohu 4) ani na ſpěſſnoſti ne záležij, ale že do- konaloſt ſauzena a ſchwálena býwá. LXVII. 1) Ts naà Kvov. — Ol. č. 57. — Halm č. 409. — Lepař č. 130. — 2) nepl svrontac ňotgov. — 3) иxоvидобaa � vs. — 4) Orig. nemá. 20 Rak a had. LXVIII.1) Had s rakem bydlel, w přátelſtwij ſpolu wſſedſſe. Rak pak, gſa ſproſtný w obyčegijch ſwých,2) napomijnal hada, aby také proměnil chytroſti a lſti
Strana 186
186 5 ſwé. Ale on nikoli nechtěl vpoſlechnauti. 3) Doſtřáhſſi ſe 4) ho potom rak, když ſpal, hada, yakž naywijc mohl, stiſkl a zadáwil. Po ſmrti pak giž had, ztáhíti ſe, ležel. K kterémuž rak řekl: »Taks měl prwé rowný a ſproſtný býti, a nebyla by tato pomíta na tebe přiſſla.« Báſeň znamená, že, kteřijž k přátelům lítijwě přiſtupugij, k ſíkode a k vrazu ſami přicházegij. LXVIII. 1) Opis nač Kagxiros. — Ol. č. 58. — Halm č. 346. — Lepař č. 209. — 2) &nkoi; дv vòv vgónor. — 3) оидокгоr заvиог лоgеčд8 тидóuеror. — 4) ṡnпоńGw«. Paſtýř a wlk. LXIX. 1) Paſtýř, nalezſſi mladé wlče, wzal ge a ſe pſy ge chowal. Odchowawſſi ſe 2) pak to wlče, když wlk owcy wzal, ſe pſy gey honilo. Pſy, když ho vhoniti 3) ne[104b]mohli, zasſe ſe wrátili; wlče to předſe běželo, až ſe wždy 10 wlka dohonilo. A když s wlkem té owce požilo, teprw ſe zaſe wrátil. Pakli kdy wňe wlk žádné owce ne vchwátil, on ſám tayně gi vdáwil 4) a ſe pſy ſnědl, až ſe toho paſtýř domakal, 5) a wyrozuměw té wěcy, na dřewě ho oběſyl 6) Báſeň znamená, že zlé přirozenij mrawů dobrých nemiluge.7) LXIX. 1) Hotuйv xа) Aúxos. — Ol. č. 59. — Halm č. 374. — Lepař č. 266. — 2) sna 83 7vi aq. — 3) xavalaßain. — 4) kádog Jóov. — 5) OvодaGáusros. — 6) sis дśrдgor àragtýgas алактетеv. — 7) ходото�v 19оs оv трśрв. Lew a wlk. LXX. 1) Lew, zſtaraw ſe, nemocen byl a ležel w geſkyni. Přicházela pak zwij- řata, nawſſtěwugijce krále w nemocy geho, kromě ſamé liſſky. Wlk pak, vhlédaw toho čas, 2) žalowal před lwem na liſſku, yako by ſobě nic ne- wážila toho, kterýž by nade wſſemi panowal, a že by nikdá, aby ho na- wſſtijwila, nepřiſſla. A w tom hned liſſka přiſſla a poſlednij ſlowa wlka 20 vſlyfſela. Lew na ni zuby ſſkřipěl,3) wſſak proto ona průtahu žádala, aby ſe z toho wywéſti a ſluffně wyměřiti mohla.4) Y řekla: »A kto geſt z těch ze wſſech 5) tak mnoho proſpěl yako yá, geſſto wſſudy ſem obcházela, lékařſtwij y lékaře hledagijcy; y nalezla ſem, a naučila ſem ſe « Tehdy roz- kázal lew, aby gemu lékařſtwij powědela. Ona řekla: »Wlka aby žiwého 25 wodra, kožij ſe geho gefítě teplau wůkol obwázal.« A když giž wlk wodřený tu ležel, lifíka ſměgijcy ſe, řekla: »Nemáſs pána k zlému ponaukati, 6) ale k dobrotiwoſti máſs ho nabijzeti.« Baſeň znamená, kdož ginému léčky klade, ſám lobě jámu kopá.7) 15 LXX. 1) Abov xa) Aúzos — Ol. č. 61. — Halm č. 255. — Lepař č. 6. — Srv. Staré fabule č. 9. — 2) kaßóusvog evzatgiag. — 3) Orig.: zat' avvis šßovxavo. — 4) Orig. jen: i ô' &лokoyias zaoòv aýgaga. — 5) Orig.: vòv Gurekoóvvov. — 6) трд« ôvGиÁvеа. жатеги. — 7) о xа�' śzáGvry uдавфцвтоg кад' śаvтой тiу лауnу лерггрś�лв.
186 5 ſwé. Ale on nikoli nechtěl vpoſlechnauti. 3) Doſtřáhſſi ſe 4) ho potom rak, když ſpal, hada, yakž naywijc mohl, stiſkl a zadáwil. Po ſmrti pak giž had, ztáhíti ſe, ležel. K kterémuž rak řekl: »Taks měl prwé rowný a ſproſtný býti, a nebyla by tato pomíta na tebe přiſſla.« Báſeň znamená, že, kteřijž k přátelům lítijwě přiſtupugij, k ſíkode a k vrazu ſami přicházegij. LXVIII. 1) Opis nač Kagxiros. — Ol. č. 58. — Halm č. 346. — Lepař č. 209. — 2) &nkoi; дv vòv vgónor. — 3) оидокгоr заvиог лоgеčд8 тидóuеror. — 4) ṡnпоńGw«. Paſtýř a wlk. LXIX. 1) Paſtýř, nalezſſi mladé wlče, wzal ge a ſe pſy ge chowal. Odchowawſſi ſe 2) pak to wlče, když wlk owcy wzal, ſe pſy gey honilo. Pſy, když ho vhoniti 3) ne[104b]mohli, zasſe ſe wrátili; wlče to předſe běželo, až ſe wždy 10 wlka dohonilo. A když s wlkem té owce požilo, teprw ſe zaſe wrátil. Pakli kdy wňe wlk žádné owce ne vchwátil, on ſám tayně gi vdáwil 4) a ſe pſy ſnědl, až ſe toho paſtýř domakal, 5) a wyrozuměw té wěcy, na dřewě ho oběſyl 6) Báſeň znamená, že zlé přirozenij mrawů dobrých nemiluge.7) LXIX. 1) Hotuйv xа) Aúxos. — Ol. č. 59. — Halm č. 374. — Lepař č. 266. — 2) sna 83 7vi aq. — 3) xavalaßain. — 4) kádog Jóov. — 5) OvодaGáusros. — 6) sis дśrдgor àragtýgas алактетеv. — 7) ходото�v 19оs оv трśрв. Lew a wlk. LXX. 1) Lew, zſtaraw ſe, nemocen byl a ležel w geſkyni. Přicházela pak zwij- řata, nawſſtěwugijce krále w nemocy geho, kromě ſamé liſſky. Wlk pak, vhlédaw toho čas, 2) žalowal před lwem na liſſku, yako by ſobě nic ne- wážila toho, kterýž by nade wſſemi panowal, a že by nikdá, aby ho na- wſſtijwila, nepřiſſla. A w tom hned liſſka přiſſla a poſlednij ſlowa wlka 20 vſlyfſela. Lew na ni zuby ſſkřipěl,3) wſſak proto ona průtahu žádala, aby ſe z toho wywéſti a ſluffně wyměřiti mohla.4) Y řekla: »A kto geſt z těch ze wſſech 5) tak mnoho proſpěl yako yá, geſſto wſſudy ſem obcházela, lékařſtwij y lékaře hledagijcy; y nalezla ſem, a naučila ſem ſe « Tehdy roz- kázal lew, aby gemu lékařſtwij powědela. Ona řekla: »Wlka aby žiwého 25 wodra, kožij ſe geho gefítě teplau wůkol obwázal.« A když giž wlk wodřený tu ležel, lifíka ſměgijcy ſe, řekla: »Nemáſs pána k zlému ponaukati, 6) ale k dobrotiwoſti máſs ho nabijzeti.« Baſeň znamená, kdož ginému léčky klade, ſám lobě jámu kopá.7) 15 LXX. 1) Abov xa) Aúzos — Ol. č. 61. — Halm č. 255. — Lepař č. 6. — Srv. Staré fabule č. 9. — 2) kaßóusvog evzatgiag. — 3) Orig.: zat' avvis šßovxavo. — 4) Orig. jen: i ô' &лokoyias zaoòv aýgaga. — 5) Orig.: vòv Gurekoóvvov. — 6) трд« ôvGиÁvеа. жатеги. — 7) о xа�' śzáGvry uдавфцвтоg кад' śаvтой тiу лауnу лерггрś�лв.
Strana 187
187 Ziena. LXXI. 1) Ziena gedna, magije muže wožralého, chtěla ho ráda toho neduhu zbawiti. Y wymyſlila ſobě takto, že by ňekolikrát ho opilſtwjm welmi obtij- ženého widela, a kterýž by nic yako vmrlý nečil, když by ſe toho opět dopuſtil, wezmaucy gey na ramena, že ho chce do hrobu donéſti a tam položiti. Včiniwffi tak, odeſſla ho.2) Háda[105algijcy pak, že by giž wy- střijzwěl,3) přiſtaupiwffi, na dwéře v hrobu potlaukla. On ſe otázal, kdo tluče na ty dwéře? Ona odpowěďela, že mrtweym pokrmy neſe. Muž gegij odpowěďel, proſſe gij, aby 4) mu gijſti nenoſyla, ale radegij pijti přineſla, a že by gey tijm rmautila, když mu zmijnku o gijdle a ne radſſi o pitij delá. Zěna, vderiwſſi ſe w prſy, wece: »Běda mně, neſſtiaſtné, ani chytroſt 10 mi giž ne pomáhá! 5) Ty, muži muog, netoliko ſy mi ſe ne oprawil, 6) ale mnohem huoře tobě ſe dege, neb ten neduh w přirozenij ſe tobě obrátil.« Báſeň wyznamenáwá, že nemáme při zlých činech dlauho ſtáti, neb ſe přiházý člowěku, že, by y nechtěl, w obyčeg ge ſobě wezme. LXXI. 1) Pový. — Ol č. 62. - Halm č. 108. — Lepař č. 352. — 2) Orig. spojitě: xzжещиÉvои уае хйко�? �жо� тиs uśѣtrs таgагио�аатa . .. šni vò rokvárôptor (sepulcretum, hřbitov) ànryxойаa ката9вто zаl dлѣROv — 3) Ol.: »wyſtřijzliwěl«; orig.: ſrina ô avrоr 18n dravýpetv sovozánavo. — 4) Orig. přímou otázkou. — 5) ovděvvao ověš Gopi- Gauirn frnoa. — 6) odn srardenírus. Labuth. LXXII. Cžlowěk geden bohatý hus a labuth ſpolu chowal, a wſſak ne k ged- 15 nomu koncy; 2) labuth pro zpijwanij, ale hus pro ſnědenij.3) Když pak giž hus měla trpěti, neb pro to chowána byla, w nocy bylo, a čas ten nočnij I Q M O A M Z Z gedné od druhé rozeznati nedopuſtil, y wzata geſt labuth mijſto huſy. A gſaucy odwedena, počala welmi ſladce před ſmrtij zpijwati 4) a tijm zpij- wánijm oznámila přirozenij ſwé a pijſničkau od smrti ſe wyplatila. 5) Báſeň znamenáwá, že mnohdykrát zpijwánij 6) ſmrti prodlenij vdelá. — — 20
187 Ziena. LXXI. 1) Ziena gedna, magije muže wožralého, chtěla ho ráda toho neduhu zbawiti. Y wymyſlila ſobě takto, že by ňekolikrát ho opilſtwjm welmi obtij- ženého widela, a kterýž by nic yako vmrlý nečil, když by ſe toho opět dopuſtil, wezmaucy gey na ramena, že ho chce do hrobu donéſti a tam položiti. Včiniwffi tak, odeſſla ho.2) Háda[105algijcy pak, že by giž wy- střijzwěl,3) přiſtaupiwffi, na dwéře v hrobu potlaukla. On ſe otázal, kdo tluče na ty dwéře? Ona odpowěďela, že mrtweym pokrmy neſe. Muž gegij odpowěďel, proſſe gij, aby 4) mu gijſti nenoſyla, ale radegij pijti přineſla, a že by gey tijm rmautila, když mu zmijnku o gijdle a ne radſſi o pitij delá. Zěna, vderiwſſi ſe w prſy, wece: »Běda mně, neſſtiaſtné, ani chytroſt 10 mi giž ne pomáhá! 5) Ty, muži muog, netoliko ſy mi ſe ne oprawil, 6) ale mnohem huoře tobě ſe dege, neb ten neduh w přirozenij ſe tobě obrátil.« Báſeň wyznamenáwá, že nemáme při zlých činech dlauho ſtáti, neb ſe přiházý člowěku, že, by y nechtěl, w obyčeg ge ſobě wezme. LXXI. 1) Pový. — Ol č. 62. - Halm č. 108. — Lepař č. 352. — 2) Orig. spojitě: xzжещиÉvои уае хйко�? �жо� тиs uśѣtrs таgагио�аатa . .. šni vò rokvárôptor (sepulcretum, hřbitov) ànryxойаa ката9вто zаl dлѣROv — 3) Ol.: »wyſtřijzliwěl«; orig.: ſrina ô avrоr 18n dravýpetv sovozánavo. — 4) Orig. přímou otázkou. — 5) ovděvvao ověš Gopi- Gauirn frnoa. — 6) odn srardenírus. Labuth. LXXII. Cžlowěk geden bohatý hus a labuth ſpolu chowal, a wſſak ne k ged- 15 nomu koncy; 2) labuth pro zpijwanij, ale hus pro ſnědenij.3) Když pak giž hus měla trpěti, neb pro to chowána byla, w nocy bylo, a čas ten nočnij I Q M O A M Z Z gedné od druhé rozeznati nedopuſtil, y wzata geſt labuth mijſto huſy. A gſaucy odwedena, počala welmi ſladce před ſmrtij zpijwati 4) a tijm zpij- wánijm oznámila přirozenij ſwé a pijſničkau od smrti ſe wyplatila. 5) Báſeň znamenáwá, že mnohdykrát zpijwánij 6) ſmrti prodlenij vdelá. — — 20
Strana 188
188 LXXII. 1) Kónro; — Halm č. 215. — Lepař č. 198. — Ol. má tuto bajku na str. 207—208 mezi Starými fabulemi s nadpisem: »Fabule třimezcýtmá, o labuti a huſy«. S obrázkem. — 2) ovx 8ni vols avroig. — 3) voarégns &vexar. — 4) čdet u uékoc Jarárov яроойигот. — 5) vekevviv ôaрrýys vò uśkat. — 6) поVоtкÉ. Mauřenijn. LXXIII. 5 Mauřenijna geden cžlowěk ſobě kaupil, domnijwage ſe, že by tělo geho nedbanliwoſtj 2) černé bylo. Tehdy wzaw ho ſobě domuo, wſſech zpuo- ſobuow k ſmytij černoſti geho pokuſyl; 3) wſſak proto nikoli těla geho 4) změniti nemohl, ale boleſt od mytij nemocného gey včinila. Báſeň znamená, že přirozenij zůstane, yakž na počátku gest zrozeno. LXXIII 1) Alôlop. — Ol. č. 63. — Halm č. 13. — Lepař č. 366. — 2) Orig. dodává: duskea toй ggótegov ěporvos. — 3) Orig.: zárta uiv &ùra троGѣy: tà óрnavа, wdor d5 Rovzgois êstg&to zaJaiguv. — 4) Orig.: tò ząфua. Wlaftowice a wrána. LXXIV. 1) [105b] Wlaſtowice a wrána o kráſu ſe wadily. Přigawſſi to k ſobě wrána, řekla: »Twá kráſa toliko yarnijm čaſem ktwe,3) ale mé tělo y w zeymě trwá.« Báſeň wyznamenáwá, že trwanliwoſt 4) těla nad kráſu lepſſij geſt. LXXIV. 1) Xektôòv xač Kogóvi. — Ol. č. 64. — Halm č 415. — Lepař č. 179. — 2) úлотидойGа. — 3) Ol.: »kwete«. — 4) тagáraGts. Kalaus. LXXV. 1 Kalaus když v wokna wiſel, přiſtaupiw k němu netopýř, tázal ſe na přijčinu, pro kterú by we dne mlčel a w nocy křičel? Kalaus mu odpo- wědel, že toho bez přijčiny2) nedelá, poněwadž prwé, když we dne zpijwal, polapen geft, a od toho čaſu že by zmudřel. 3) Dij k ňemu netopýř: »Nynj teprwá 4) toho ſe wyſtřijhati nemáš, poněwadž giž bez vžitku to činijſs, ale 15 měls ſe wyſtřjhati prwé, nežli tě polapili« Báſeň znamená, přinucené ſkrze neſítěſtij že nebýwá vžitečné pokánij. 5) 10 LXXV. 1) Boývaks. - Ol. č. 65. — Halm č. 85. — Lepař č. 163. — 2) gávi. — 3) Ol.: »zmúdřel.« — 4) Ol.: »teprwa.« — 5) aa) vole &vvrjnastv dvóvijzos i usvávota. Hlemeyžď. LXXVI.) 20 Pachole sedlſké peklo ſobě hlemeyžde. Když pak ſſkwařijce a ſſkřwijce ſe od prudkého vhlé, yako by křičeli, gemu ſe zdáli, řekl: 2) »O nayhorffij zwijřata, kdyby mi tuſſijm dům hořal, teda byſſte wy zpijwali.« 3) Báſeň wyznamenáwá, že každé nečaſné dijlo haňenij geſt hodné.
188 LXXII. 1) Kónro; — Halm č. 215. — Lepař č. 198. — Ol. má tuto bajku na str. 207—208 mezi Starými fabulemi s nadpisem: »Fabule třimezcýtmá, o labuti a huſy«. S obrázkem. — 2) ovx 8ni vols avroig. — 3) voarégns &vexar. — 4) čdet u uékoc Jarárov яроойигот. — 5) vekevviv ôaрrýys vò uśkat. — 6) поVоtкÉ. Mauřenijn. LXXIII. 5 Mauřenijna geden cžlowěk ſobě kaupil, domnijwage ſe, že by tělo geho nedbanliwoſtj 2) černé bylo. Tehdy wzaw ho ſobě domuo, wſſech zpuo- ſobuow k ſmytij černoſti geho pokuſyl; 3) wſſak proto nikoli těla geho 4) změniti nemohl, ale boleſt od mytij nemocného gey včinila. Báſeň znamená, že přirozenij zůstane, yakž na počátku gest zrozeno. LXXIII 1) Alôlop. — Ol. č. 63. — Halm č. 13. — Lepař č. 366. — 2) Orig. dodává: duskea toй ggótegov ěporvos. — 3) Orig.: zárta uiv &ùra троGѣy: tà óрnavа, wdor d5 Rovzgois êstg&to zaJaiguv. — 4) Orig.: tò ząфua. Wlaftowice a wrána. LXXIV. 1) [105b] Wlaſtowice a wrána o kráſu ſe wadily. Přigawſſi to k ſobě wrána, řekla: »Twá kráſa toliko yarnijm čaſem ktwe,3) ale mé tělo y w zeymě trwá.« Báſeň wyznamenáwá, že trwanliwoſt 4) těla nad kráſu lepſſij geſt. LXXIV. 1) Xektôòv xač Kogóvi. — Ol. č. 64. — Halm č 415. — Lepař č. 179. — 2) úлотидойGа. — 3) Ol.: »kwete«. — 4) тagáraGts. Kalaus. LXXV. 1 Kalaus když v wokna wiſel, přiſtaupiw k němu netopýř, tázal ſe na přijčinu, pro kterú by we dne mlčel a w nocy křičel? Kalaus mu odpo- wědel, že toho bez přijčiny2) nedelá, poněwadž prwé, když we dne zpijwal, polapen geft, a od toho čaſu že by zmudřel. 3) Dij k ňemu netopýř: »Nynj teprwá 4) toho ſe wyſtřijhati nemáš, poněwadž giž bez vžitku to činijſs, ale 15 měls ſe wyſtřjhati prwé, nežli tě polapili« Báſeň znamená, přinucené ſkrze neſítěſtij že nebýwá vžitečné pokánij. 5) 10 LXXV. 1) Boývaks. - Ol. č. 65. — Halm č. 85. — Lepař č. 163. — 2) gávi. — 3) Ol.: »zmúdřel.« — 4) Ol.: »teprwa.« — 5) aa) vole &vvrjnastv dvóvijzos i usvávota. Hlemeyžď. LXXVI.) 20 Pachole sedlſké peklo ſobě hlemeyžde. Když pak ſſkwařijce a ſſkřwijce ſe od prudkého vhlé, yako by křičeli, gemu ſe zdáli, řekl: 2) »O nayhorffij zwijřata, kdyby mi tuſſijm dům hořal, teda byſſte wy zpijwali.« 3) Báſeň wyznamenáwá, že každé nečaſné dijlo haňenij geſt hodné.
Strana 189
189 LXXVI. 1) Koxlíat. — Ol. č. 66. — Halm č. 214. — Lepař č. 239. — 2) Orig. jen dxoýnas ôs xvzóv zovgóvrov, čpp. — 3) Orig. jinak: ô záxtova (ča, vův olnič úučy зажлрддагои хVгой фОвТЕ. Hoſpodyně a děwky. LXXVII. 1) Ziena gedna wdowa, pracowitá gfucy, děwky měla. Ty obyčeg měla wdycky w nocy ku prácem ſwým buditi, a při tom ſe kohauty zprawowala. 2) Děwky, vſtawičnými prácemi trápeny gſúce, vmjnily, aby domácýho ko- hauta zabily, proto že wdycky w nocy zbuzuge hoſpodyň. Y přihodilo ſe, když to včinily, že v wětíij zlé vpadly; hoſpodyň, newěducy hodiny, neb giž kohautijho zpijwanij neſlyſſela, geſſtě raněgij než prwé ge zbuřowala. 3) Báſeň znamená, že mnohým lidem rady gegich wlaſtnij w zlé ſe obracugij. 4) 5 LXXVII. 1) Prvij zal Oroázavat. — Ol. č. 67. — Halm. č. 110. — Lepař č. 347. — 2) sytpur тoò: ràs dkznzovóvov d8ás. — 3) svvuzóvsgov vaýtac dvistn. — 4) xaxöV xima pívnt. [106a] Ožarodegnice. LXXVIII. 1) Cziarodegnice hněv Božij odehnati a odwrátiti ſlibowala, a mnoho toho delala, y vplatky od lidij za to brala.2) Někteřij pak žalowali na ni, yakožto 10 na Boha práznú, 3) v přemohli gi. A když giž, odſauzena gfucy, wedena byla, 4) vhlédaw geden, an gi wedau, řekl: »Tato hněw Božij odwracowati ſlibowala; kterakž pak lidſkého změniti nemuože?« 5) Báſeň znamená mnohé mnoho flibowati, ale málo mocy ſkutkem do- kázati. 15 LXXVIII. 1) Prvij uáyos. — Ol. č. 68. - Halm č. 112. — Lepař č. 324. — 2) Oslov ul�uатои алотрожхолоřе sтауyslkogźvn тokkà ôstákа логойва хта хардое svrrČíhav SxouGa. — 3) vgapáusvot abzijv &oessias. — 4) dřvov ais Jávatov. — 5) тOę obdt dviroónov Bonhijv ustanioat ijôuvýône. — 6) Dle lat.: multos magna promittentes ne parva quidem facere posse. Kolčawa. LXXIX. 1) Kolčawa, wſſedſli do zámečnického werſſtatu,2) nalezla pilnijk, y po- čala gey hlodati. 3) Když pak ſobě na té rafſpli yazyk prohlodala, tak že krwawila, 4) domnijwala ſe, že z železa krew teče, 5) až ſobě téměř wſſecek yazyk shlodala. Báſeň znamenáwá, že ſwárliwij mnozý ſami ſobě ſſkodij. 20 LXXIX. 1) Tekň. — Ol. č. 69. — Halm č. 86. — Lepař č. 145. — Srv. Kn. Ezop. III. 12. — 2) slc soyaovýgtov zakáos. — 2 zeptákerze óivrv (lambebat limam). — 4) švousvijs ô3 nijs ykóvune alua rokò &ppágsto. — 5) toй 6tôngou vi &patokv.
189 LXXVI. 1) Koxlíat. — Ol. č. 66. — Halm č. 214. — Lepař č. 239. — 2) Orig. jen dxoýnas ôs xvzóv zovgóvrov, čpp. — 3) Orig. jinak: ô záxtova (ča, vův olnič úučy зажлрддагои хVгой фОвТЕ. Hoſpodyně a děwky. LXXVII. 1) Ziena gedna wdowa, pracowitá gfucy, děwky měla. Ty obyčeg měla wdycky w nocy ku prácem ſwým buditi, a při tom ſe kohauty zprawowala. 2) Děwky, vſtawičnými prácemi trápeny gſúce, vmjnily, aby domácýho ko- hauta zabily, proto že wdycky w nocy zbuzuge hoſpodyň. Y přihodilo ſe, když to včinily, že v wětíij zlé vpadly; hoſpodyň, newěducy hodiny, neb giž kohautijho zpijwanij neſlyſſela, geſſtě raněgij než prwé ge zbuřowala. 3) Báſeň znamená, že mnohým lidem rady gegich wlaſtnij w zlé ſe obracugij. 4) 5 LXXVII. 1) Prvij zal Oroázavat. — Ol. č. 67. — Halm. č. 110. — Lepař č. 347. — 2) sytpur тoò: ràs dkznzovóvov d8ás. — 3) svvuzóvsgov vaýtac dvistn. — 4) xaxöV xima pívnt. [106a] Ožarodegnice. LXXVIII. 1) Cziarodegnice hněv Božij odehnati a odwrátiti ſlibowala, a mnoho toho delala, y vplatky od lidij za to brala.2) Někteřij pak žalowali na ni, yakožto 10 na Boha práznú, 3) v přemohli gi. A když giž, odſauzena gfucy, wedena byla, 4) vhlédaw geden, an gi wedau, řekl: »Tato hněw Božij odwracowati ſlibowala; kterakž pak lidſkého změniti nemuože?« 5) Báſeň znamená mnohé mnoho flibowati, ale málo mocy ſkutkem do- kázati. 15 LXXVIII. 1) Prvij uáyos. — Ol. č. 68. - Halm č. 112. — Lepař č. 324. — 2) Oslov ul�uатои алотрожхолоřе sтауyslkogźvn тokkà ôstákа логойва хта хардое svrrČíhav SxouGa. — 3) vgapáusvot abzijv &oessias. — 4) dřvov ais Jávatov. — 5) тOę obdt dviroónov Bonhijv ustanioat ijôuvýône. — 6) Dle lat.: multos magna promittentes ne parva quidem facere posse. Kolčawa. LXXIX. 1) Kolčawa, wſſedſli do zámečnického werſſtatu,2) nalezla pilnijk, y po- čala gey hlodati. 3) Když pak ſobě na té rafſpli yazyk prohlodala, tak že krwawila, 4) domnijwala ſe, že z železa krew teče, 5) až ſobě téměř wſſecek yazyk shlodala. Báſeň znamenáwá, že ſwárliwij mnozý ſami ſobě ſſkodij. 20 LXXIX. 1) Tekň. — Ol. č. 69. — Halm č. 86. — Lepař č. 145. — Srv. Kn. Ezop. III. 12. — 2) slc soyaovýgtov zakáos. — 2 zeptákerze óivrv (lambebat limam). — 4) švousvijs ô3 nijs ykóvune alua rokò &ppágsto. — 5) toй 6tôngou vi &patokv.
Strana 190
190 Sedlák. LXXX. 1) Sedlák geden, zemi kopage, zlatto nalezl. Potom každý den té zemi, yakožto kteráž mu dobře včinila,2) wěnce dáwal a gijmi gi korunowal. Sítěſtij, přijſtogijc gemu, řeklo: »Mnedle, přijteli, co ty ſe zemi odplacugeš, a což mně činiti máſs, to gij deláſs?3) Wſſak yá ſem tebe tijm obdařilo, 5 chtijc tebe obohatiti; geſtli že to pak čas změnij a w ňečij giné ruce to zlatto prigde, tehdy mne, sſtěſtij, z toho winiti budeſs.« Báſeň znamená, že dobrodijnce znáti máme a gijm ſe toho dobrým odſluhowati. LXXX. 1) Feogyás. — Ol. č. 70. — Halm č. 101. — Lepař č. 262. — 2) óe ún' xvvis evsgyevnitsig. — 3) ví vý vi zà suà дòłga wooGavati&ne. Wandrownijcy. LXXXI. 1) 15 Dwa ſpolu wandrowali ceſtau. Geden nalezl sekeru, druhý 2) pak na- 10 pomijnal ho, aby neřijkal, »nalezl ſem«, ale »nalezli ſme.« Po malé pak chwijli, když ge honili ti, kteřijž sekeru ztratili, ten, kterýž gi měl, 3) řekl k to[106 ]mu, kterýž gij nenalezl: »Zahynuli ſme!« On gemu zaſe dij: »,Za- hynul ſem“, řijkay, a ne ,zahynuli ſme“; neb kdyžs nalezl sekeru, nalezl ſem', řekls, a ne nalezli ſme.“ Báſeň wyznamenáwá, že ti, kteřijž s námi sítětj nepožijwali, w nebez- pečenſtwij také negſau ſtálij přátelé. LXXXI. 1) Odoлógot. — Ol. č. 71. — Halm č. 309. — Lepař č. 276. — 2) Orig.: átagos, ó un sýgáv. — 3) Orig. ještě: ôtoxóuEvо«. Ziáby. LXXXII. Dwě ziáby ſauſedy s ſebau 2) byly. Obeywala pak gedna podál od ceſty w hlubokém gezeře, a druhá na ceſtě, maličkú lužku3) mage. Y na- pomijnala gezernij žába ziábu nu ceſtě bydlijcý, aby ſe k nij do gezera přiſtěhowala a ſebau bezpečněgſſij byla, y také pokrm giſtílij měla. 4) Ona gij poſlechnauti nechtěla, prawěcy, že doſti dobře opatřena geſt zwykloſtij mijſta. 5) To pak opatřenij tak dlauho trwalo, dokudž tudy wozowce ne geli a gij kolem nerozdáwili. 6) Báſeň znamená, že lidé kteřijž přiwyknauce w zlém přebýwati, w tom 25 trwagij a radegij zemrau, nežli by weč lepſſijho pretkli a ginam ſe obrátili. 7) 20 LXXXII. 1) Bárрaxo. — Ol. č. 72. — Halm č. 75. — Lepař č. 215. — 2) Ol.: »ſebau« (bez předl.) — 3) uexoòv 50og. — ") Orig. jen: uetapijvat, ós &v dopaksovégas &taivijs uerakáßn. — 5) Orig, jinak: ôvGdтоGлáGvo« Sxav vĚS той vóTOv GvynOsiac. — 6) Ovréßy áuahav gagskdočaav avròv Gyvýlágat. — 7) Orig.: oi vole pavkoi; anigelgojvnaS 9а�vоVGv &лоRRоRvоL, тglV 8т) то� ßеkигоv ту&тśодa.
190 Sedlák. LXXX. 1) Sedlák geden, zemi kopage, zlatto nalezl. Potom každý den té zemi, yakožto kteráž mu dobře včinila,2) wěnce dáwal a gijmi gi korunowal. Sítěſtij, přijſtogijc gemu, řeklo: »Mnedle, přijteli, co ty ſe zemi odplacugeš, a což mně činiti máſs, to gij deláſs?3) Wſſak yá ſem tebe tijm obdařilo, 5 chtijc tebe obohatiti; geſtli že to pak čas změnij a w ňečij giné ruce to zlatto prigde, tehdy mne, sſtěſtij, z toho winiti budeſs.« Báſeň znamená, že dobrodijnce znáti máme a gijm ſe toho dobrým odſluhowati. LXXX. 1) Feogyás. — Ol. č. 70. — Halm č. 101. — Lepař č. 262. — 2) óe ún' xvvis evsgyevnitsig. — 3) ví vý vi zà suà дòłga wooGavati&ne. Wandrownijcy. LXXXI. 1) 15 Dwa ſpolu wandrowali ceſtau. Geden nalezl sekeru, druhý 2) pak na- 10 pomijnal ho, aby neřijkal, »nalezl ſem«, ale »nalezli ſme.« Po malé pak chwijli, když ge honili ti, kteřijž sekeru ztratili, ten, kterýž gi měl, 3) řekl k to[106 ]mu, kterýž gij nenalezl: »Zahynuli ſme!« On gemu zaſe dij: »,Za- hynul ſem“, řijkay, a ne ,zahynuli ſme“; neb kdyžs nalezl sekeru, nalezl ſem', řekls, a ne nalezli ſme.“ Báſeň wyznamenáwá, že ti, kteřijž s námi sítětj nepožijwali, w nebez- pečenſtwij také negſau ſtálij přátelé. LXXXI. 1) Odoлógot. — Ol. č. 71. — Halm č. 309. — Lepař č. 276. — 2) Orig.: átagos, ó un sýgáv. — 3) Orig. ještě: ôtoxóuEvо«. Ziáby. LXXXII. Dwě ziáby ſauſedy s ſebau 2) byly. Obeywala pak gedna podál od ceſty w hlubokém gezeře, a druhá na ceſtě, maličkú lužku3) mage. Y na- pomijnala gezernij žába ziábu nu ceſtě bydlijcý, aby ſe k nij do gezera přiſtěhowala a ſebau bezpečněgſſij byla, y také pokrm giſtílij měla. 4) Ona gij poſlechnauti nechtěla, prawěcy, že doſti dobře opatřena geſt zwykloſtij mijſta. 5) To pak opatřenij tak dlauho trwalo, dokudž tudy wozowce ne geli a gij kolem nerozdáwili. 6) Báſeň znamená, že lidé kteřijž přiwyknauce w zlém přebýwati, w tom 25 trwagij a radegij zemrau, nežli by weč lepſſijho pretkli a ginam ſe obrátili. 7) 20 LXXXII. 1) Bárрaxo. — Ol. č. 72. — Halm č. 75. — Lepař č. 215. — 2) Ol.: »ſebau« (bez předl.) — 3) uexoòv 50og. — ") Orig. jen: uetapijvat, ós &v dopaksovégas &taivijs uerakáßn. — 5) Orig, jinak: ôvGdтоGлáGvo« Sxav vĚS той vóTOv GvynOsiac. — 6) Ovréßy áuahav gagskdočaav avròv Gyvýlágat. — 7) Orig.: oi vole pavkoi; anigelgojvnaS 9а�vоVGv &лоRRоRvоL, тglV 8т) то� ßеkигоv ту&тśодa.
Strana 191
191 Kterýž od wčel wybijrá. LXXXIII. 1) Geden, wſſed 2) do wčelnijka, když pána tam nebylo, wčelám w pláſtech med pobral. Nawrátiw ſe hoſpodář a wida aule prázdné, stál při nijch, ohle- duge ſe s nimi. 3) Wčely pak, nawrátiwſſe ſe s paſtwy a poſtihſſe tu hoſpo- dáře, welmi ho vſtijpaly a zle s nim nakládaly. K kterýmžto on řekl: »Neyneſflechetněgffij zwjřátka, toho, kterýž wám pokradl med, bez vrazu ſte puſtili, mne pak, kterýž ſe o wás ſtarám a pečugi, ſſtijpáte.« Báſeň wyznamenáwá, tijm zpuoſobem mnohé lidi ſkrze nerozum přátel ſobě nevměti zachowati, ale ge, yakožto aukladnijky něgaké a podwodné zaháněti. Od nepřátel pak kterak by ſe měli ſtřijcy, zhola nic newědij.4 LXXXIII. 1) Mektzvоvgyós. — Ol. č. 73. — Halm č. 289 — Lepař č. 304. — 2) Ol.: »wſſel«. — 3) śGvуxa, ôtegEUváuеro«. — 4) Orig. stručně: obto vov &vapónov zavšg ôt' ayvotav tois sxôpove ui oukavtóusvot voós pikovę ós sxtßoúkous dnoDočvrat; úprava dle latiny. 5 Aleyon pták. LXXXIV. 1) [107a] Aleyon pták famotný,2) wdycky ſe při moři chowage, ten, 10 yakož prawij, pijlně ſe ſtřeže, aby od myſliwcuo polapen nebyl,3) w skalách w moři 4) tam ſe hnijzdij. Gednoho pak čaſu, mage mladé, odletěl někam na paſtwu; y přihodilo ſe, když moře wětrem zbauřeno bylo, že hnijzdo geho přewyflowalo, 5) a ge potopiwſſi, mladé ztopilo. Ale on, wrátiw ſe zasſe a poznaw, co by ſe ſtalo, řekl: »Bijdný yá pták, gefſto ſem ſe země, 15 yakožto aukladnice a podwodnice, wyſtřijhal, 6) a moři ſe duowěřil y k němu ſem ſe vtekl; ono pak mnohem newěrňegi mi vdelalo!« Báſeň znamená, že někteřij z lidij, chtijce ſe nepřátel wywarowati, newědij, kterak na mnohem vkrutňegffij přátely, nežli nepřátelee gegijch byli, vhodij. 7) 20 LXXXIV. 1) Akuváv. — Ol. č. 74. — Halm č 29. — Lepař č. 202. — »Aleyon« jest omyl tiskový místo: »Alcyon«. — 2) ptléonuos (avis solitaria). — 3) và, vův dvítpó- nov Fýga; pvkattogivi. — 4) sv GxоRÉkotg тѫрaJakavriots. — 5) Gvvśßn vly DákaGoar.. óxерaрDřwa vis zaloag. — 6) ág ênißovkov vkarropávn. — 7) lavJávovou.. . čuninLovrec. Rybář. LXXXV. Rybář geden lowil ryby w potoku. Roztáhíli pak sýť, wodu obſáhl od obau ſtrán,2) k prowazu nawázaw kamenij, potom bil na wodu,3) aby ryby, leknúce ſe, 4) do sýti mu prchaly. Wida pak to geden obywatel mijſta toho, lál gemu, že by mu wodu kalil, a pro to 5) že by on gij pijti nemohl. Rybář mu odpowědel: »Gediné leč mně ſe woda zkalij, 6) ſyc bych yá 25 muſyl hladem vmřijti.« Báſeň znamená, že ſlužebnijcy panfſtij w měſtech, skaryanti a biřicowé," toliko tehdáž naywijce muſegij delati, 8) když by ſe měſto gegjch ſwařilo, chtěgij-li ſobě co vhoniti. 10)
191 Kterýž od wčel wybijrá. LXXXIII. 1) Geden, wſſed 2) do wčelnijka, když pána tam nebylo, wčelám w pláſtech med pobral. Nawrátiw ſe hoſpodář a wida aule prázdné, stál při nijch, ohle- duge ſe s nimi. 3) Wčely pak, nawrátiwſſe ſe s paſtwy a poſtihſſe tu hoſpo- dáře, welmi ho vſtijpaly a zle s nim nakládaly. K kterýmžto on řekl: »Neyneſflechetněgffij zwjřátka, toho, kterýž wám pokradl med, bez vrazu ſte puſtili, mne pak, kterýž ſe o wás ſtarám a pečugi, ſſtijpáte.« Báſeň wyznamenáwá, tijm zpuoſobem mnohé lidi ſkrze nerozum přátel ſobě nevměti zachowati, ale ge, yakožto aukladnijky něgaké a podwodné zaháněti. Od nepřátel pak kterak by ſe měli ſtřijcy, zhola nic newědij.4 LXXXIII. 1) Mektzvоvgyós. — Ol. č. 73. — Halm č. 289 — Lepař č. 304. — 2) Ol.: »wſſel«. — 3) śGvуxa, ôtegEUváuеro«. — 4) Orig. stručně: obto vov &vapónov zavšg ôt' ayvotav tois sxôpove ui oukavtóusvot voós pikovę ós sxtßoúkous dnoDočvrat; úprava dle latiny. 5 Aleyon pták. LXXXIV. 1) [107a] Aleyon pták famotný,2) wdycky ſe při moři chowage, ten, 10 yakož prawij, pijlně ſe ſtřeže, aby od myſliwcuo polapen nebyl,3) w skalách w moři 4) tam ſe hnijzdij. Gednoho pak čaſu, mage mladé, odletěl někam na paſtwu; y přihodilo ſe, když moře wětrem zbauřeno bylo, že hnijzdo geho přewyflowalo, 5) a ge potopiwſſi, mladé ztopilo. Ale on, wrátiw ſe zasſe a poznaw, co by ſe ſtalo, řekl: »Bijdný yá pták, gefſto ſem ſe země, 15 yakožto aukladnice a podwodnice, wyſtřijhal, 6) a moři ſe duowěřil y k němu ſem ſe vtekl; ono pak mnohem newěrňegi mi vdelalo!« Báſeň znamená, že někteřij z lidij, chtijce ſe nepřátel wywarowati, newědij, kterak na mnohem vkrutňegffij přátely, nežli nepřátelee gegijch byli, vhodij. 7) 20 LXXXIV. 1) Akuváv. — Ol. č. 74. — Halm č 29. — Lepař č. 202. — »Aleyon« jest omyl tiskový místo: »Alcyon«. — 2) ptléonuos (avis solitaria). — 3) và, vův dvítpó- nov Fýga; pvkattogivi. — 4) sv GxоRÉkotg тѫрaJakavriots. — 5) Gvvśßn vly DákaGoar.. óxерaрDřwa vis zaloag. — 6) ág ênißovkov vkarropávn. — 7) lavJávovou.. . čuninLovrec. Rybář. LXXXV. Rybář geden lowil ryby w potoku. Roztáhíli pak sýť, wodu obſáhl od obau ſtrán,2) k prowazu nawázaw kamenij, potom bil na wodu,3) aby ryby, leknúce ſe, 4) do sýti mu prchaly. Wida pak to geden obywatel mijſta toho, lál gemu, že by mu wodu kalil, a pro to 5) že by on gij pijti nemohl. Rybář mu odpowědel: »Gediné leč mně ſe woda zkalij, 6) ſyc bych yá 25 muſyl hladem vmřijti.« Báſeň znamená, že ſlužebnijcy panfſtij w měſtech, skaryanti a biřicowé," toliko tehdáž naywijce muſegij delati, 8) když by ſe měſto gegjch ſwařilo, chtěgij-li ſobě co vhoniti. 10)
Strana 192
192 LXXXV. 1) ARteýs. — Ol. č. 75. — Halm č. 25. — Lepař č. 283. — 2) tò óečuc лegtkaßóv. — 3) то� 5д0g StUTTь. — 4) Orig.: dnagapukákvos. — 5) Orig.: xal ôtrtô&g бдwg ии Cvуzоgойvга тivav (claram aquam). — 6) &kR' &l uй)j о� логацоs тада�тиsтаг. — 7) V orig. pouze: vov vóksov ol ôцuayoyoi. — 3) Orig, jen: vóve uákova šgvágortat. — 9) Orig.: ôvav tàs тaroiôkg sle OváO TegtáyoGw. — 1°) Vsuvka překladatelova. Wopice a moříká swině. LXXXVI.1) 5 10 15 Obyčeg magij ti, kteřijž ſe plawij, melitantké pſýčky2) a wopice ku potěfſenij ſobě a pro kratochwijl s ſebau plawiti. Y plawě ſe geden, měl s ſebau wopicy. Když ſe pak připlawili od Smijram3) (tak mijſtu gednomu řijkali nedaleko od Athen), 4) začala ſe welmi weli[107b ká bauřka na moři, a náramně ſe moře zbauřilo, a tu ſe gijm lodij zwrátila. A když wſlickni tapali 5) a někteřij z nich plowali, mezy nimi také wopice plaula. Vhlé- dawſſi gi pak gedna mořſká ſwině, a domnijwagijcy ſe, že by člowěk byl, připlynuw k nij, zlehčowala gi a k břehu pomohla. 6) Když pak k Piréu, přijwozu 7) atheenyenskému, s nij připlaula, ptala ſe té wopice, také-li by byla rodem z Athén? Ona odpowědela, že by z znamenitých lidij poſſla. Moříká swině ſe gj opět zeptala, wědela-li by, kde by byl přijwoz, kterýž flowe Pireum? 8) Wopice, domnijwagijcy ſe, že o cžlowěku mluwij, řekla, že dobře wij a zná, a že by gegij přijtel a domácý?) byl. Moříká swině rozhněwawſſi ſe pro gegij lež, vkaupawſli gi 10) vtopila a o hrdlo připrawila. Báſeň wyznamenáwá ty lidi, kteřijž, ňečemu dokonále nedorozuměgijce, co by prawého bylo,11) domnijwagij ſe, že oklamánijm ſwú newědomoſt j. 12) přikrygj. LXXXVI. 1) IOrкos xal Jikpis. — Ol. č. 76. — Halm č. 363. — Lepař č. 136. — 2) povaia zvviôta (Melitenses catulos, »psíčky mazlíčky«, Lep.). — 3) Patrně omyl tiskový za »Sunyum«. — 4) Orig.: v) víjs Avuxis dzoрvýgtov. — 5) nárvow ôtazokru- Bóvrov. — 6) &velze ôtaxouigov snà viv xágoov. — 7) snivstov. — 3) Orig. lépe: si xal vоv Huganá snиoravat. — 9) GvvýOis. — 10) Banvigov. — 11) vijy àkýDnav obz siôlvas. — 12) Orig. krátce: dnaváv rouigovatr. Mauchy. LXXXVII. 1) W negakém sklepě když ſe med rozlil, muchy tam letěly a gey gedly. Když gijm pak w ňem nohy zwázly,2) že preč letěti nemohly, vmijragijce,3) 20 takto řekly: »Bijdné my, že pro malijčko pokrmu 4) zahyneme.« Báſeň znamená hrdlo mnohým lidem mnoho zlého přináſſeti.*) LXXXVII. 1) Mvlat. — Ol. č. 77. — Halm č. 293. — Lepař č. 227. — 2) šuxayárzov д3 тѣv тодоv &иvоV. — 3) &лолvубиsvat. — 4) ôt& Poazsav Boňatv. — 5) Dle latiny: multis gulam (orig. i kozvsta) multorum malorum esse causam.
192 LXXXV. 1) ARteýs. — Ol. č. 75. — Halm č. 25. — Lepař č. 283. — 2) tò óečuc лegtkaßóv. — 3) то� 5д0g StUTTь. — 4) Orig.: dnagapukákvos. — 5) Orig.: xal ôtrtô&g бдwg ии Cvуzоgойvга тivav (claram aquam). — 6) &kR' &l uй)j о� логацоs тада�тиsтаг. — 7) V orig. pouze: vov vóksov ol ôцuayoyoi. — 3) Orig, jen: vóve uákova šgvágortat. — 9) Orig.: ôvav tàs тaroiôkg sle OváO TegtáyoGw. — 1°) Vsuvka překladatelova. Wopice a moříká swině. LXXXVI.1) 5 10 15 Obyčeg magij ti, kteřijž ſe plawij, melitantké pſýčky2) a wopice ku potěfſenij ſobě a pro kratochwijl s ſebau plawiti. Y plawě ſe geden, měl s ſebau wopicy. Když ſe pak připlawili od Smijram3) (tak mijſtu gednomu řijkali nedaleko od Athen), 4) začala ſe welmi weli[107b ká bauřka na moři, a náramně ſe moře zbauřilo, a tu ſe gijm lodij zwrátila. A když wſlickni tapali 5) a někteřij z nich plowali, mezy nimi také wopice plaula. Vhlé- dawſſi gi pak gedna mořſká ſwině, a domnijwagijcy ſe, že by člowěk byl, připlynuw k nij, zlehčowala gi a k břehu pomohla. 6) Když pak k Piréu, přijwozu 7) atheenyenskému, s nij připlaula, ptala ſe té wopice, také-li by byla rodem z Athén? Ona odpowědela, že by z znamenitých lidij poſſla. Moříká swině ſe gj opět zeptala, wědela-li by, kde by byl přijwoz, kterýž flowe Pireum? 8) Wopice, domnijwagijcy ſe, že o cžlowěku mluwij, řekla, že dobře wij a zná, a že by gegij přijtel a domácý?) byl. Moříká swině rozhněwawſſi ſe pro gegij lež, vkaupawſli gi 10) vtopila a o hrdlo připrawila. Báſeň wyznamenáwá ty lidi, kteřijž, ňečemu dokonále nedorozuměgijce, co by prawého bylo,11) domnijwagij ſe, že oklamánijm ſwú newědomoſt j. 12) přikrygj. LXXXVI. 1) IOrкos xal Jikpis. — Ol. č. 76. — Halm č. 363. — Lepař č. 136. — 2) povaia zvviôta (Melitenses catulos, »psíčky mazlíčky«, Lep.). — 3) Patrně omyl tiskový za »Sunyum«. — 4) Orig.: v) víjs Avuxis dzoрvýgtov. — 5) nárvow ôtazokru- Bóvrov. — 6) &velze ôtaxouigov snà viv xágoov. — 7) snivstov. — 3) Orig. lépe: si xal vоv Huganá snиoravat. — 9) GvvýOis. — 10) Banvigov. — 11) vijy àkýDnav obz siôlvas. — 12) Orig. krátce: dnaváv rouigovatr. Mauchy. LXXXVII. 1) W negakém sklepě když ſe med rozlil, muchy tam letěly a gey gedly. Když gijm pak w ňem nohy zwázly,2) že preč letěti nemohly, vmijragijce,3) 20 takto řekly: »Bijdné my, že pro malijčko pokrmu 4) zahyneme.« Báſeň znamená hrdlo mnohým lidem mnoho zlého přináſſeti.*) LXXXVII. 1) Mvlat. — Ol. č. 77. — Halm č. 293. — Lepař č. 227. — 2) šuxayárzov д3 тѣv тодоv &иvоV. — 3) &лолvубиsvat. — 4) ôt& Poazsav Boňatv. — 5) Dle latiny: multis gulam (orig. i kozvsta) multorum malorum esse causam.
Strana 193
193 Merkuryus a obraznijk. LXXXVIII.1) Buoh Merkuryus, chtě zwěděti, w yaké by byl wážnoſti v lidij, přiſſel k obraznijku w oſobě člowěčij.2) A vhlédaw obraz Jupiterůw, otázal ſe, zač by gey mohl kaupiti? Obraznijk odpowědel: »Za půl ortu, to geſt, za tři bijlé.«3) Zaſmáw ſe tomu, tázal ſe, co by chtěl za obraz bohyně Ju- nonis? A on mu gey geſſtě wijce procenil. 4) Y vhlédaw ſwůg obraz a do- mnijwage ſe, protože gest poſel giných bohůw a welmi požitečný, že by mnohem wij[108alce v lidij měl wážen býti, otázal ſe, zač by gey dal? 5) Obraznijk mu odpowěďel, geſtli že prwňegſfij dwa kaupij, ten že mu chce přidati. 6) Báſeň znamená člowěka marné chwály žádoftiwého, 7) kterýž w žádné 10 wážnoſti nenij v lidij. 5 LXXXVIII. 1) Eouйs май Hужkахтотоóg. — Ol. č. 78. — Halm č. 137. — Lepař č. 385. — 2) ácvzòv sinágas àvaoóna. — 3) Orig. jen: ôgazuis. — 4) Orig.: slavóvzo: či ukatovos. — 5) 1/0вто тврй &йтой. — 6) tойtоv трооѣриту сог дббюрт. — 7) тодs ávaoa zavódotor. Mercurius a Tirefias hadač. LXXXIX.1) Merkuryus, chtě zkuſyti hádanij 2) Tyreſyowa, prawé-li by bylo, vkradſli gemu woly s pole,3) přiſſel k němu, yako by byl něgakey měfítěnijn,4) a v něho hoſpodau zuoſtal. 5) Oznámiw mu pak ztrátu 6) geho, a on po- rozuměw, že by byl Mercurius,7) y wyſſel wen, aby zwědel, yaké 15 by mu znamenij o tom zlodegſtwij ptácy dali. Y kázal Merkuryowi, když by které ptáky widel, aby mu (nebo ſám byl ſlepý)8) powědel. Mercurius, vhlédaw nayprwé worla od lewé strany na prawo letěti, powěďel mu. Ty- reſyas zaſe řekl, že to nic nenij,9) giného aby hledel. 10) Po druhé vhlédal wránu na dřewě ſedijcý, a gednák 11) wzhůru hledjcý, gednák 11) doluo na 20 zem ſe ſkloňugijcý, y powědel to hadači. Poznaw pak on, co by to neſlo, 12) řekl: »Ta wrána přiſahá ſkrze nebe y zemi, geſtli že ty budeſs chtijti, yá ſwé woly zasſe budu mijti.« Této řeči vžijwati můžeme 13) proti cžlowěku zlodegi. LXXXIX. 1) Eouňs nal TsosGiag. — Ol. č. 79. — Halm č. 140. — Lepař Čč. 383. — 2) navtxijv yvòvat. — 3) &�/ dyporxias. — 4) Ijusv óg avtòv alg &otv óuotowal; àvýoówo. — 5) тao' avtо xarńzan. — 6) vijs dnolstag dyyslOsions. — 7) Orig.: rapalaßôv tòv Eourv (assumpto Mercurio). — 8) Vsuto překladatelem. — 9) un тoò, xvrovs alvat toŠtov. — 10) Věta vsutá. — 11) Ol.: »jednak«. — 12) Orig.: na ôs UTorUxòv almev. — 13) xоŁGRио &v vig. Pſy. XC. 1) Cžlowěk geden, mage dwa pſy, gednoho včil myſliwoſti, 2) druhého, 25 aby mu domu oſtřijhal, nechal. A kdyžkoli myſliwčij pes co vhonil, do- mácý wečeře geho také vžijwal.3) Rozhněwaw ſe pak lowčij pes, lál do- 13
193 Merkuryus a obraznijk. LXXXVIII.1) Buoh Merkuryus, chtě zwěděti, w yaké by byl wážnoſti v lidij, přiſſel k obraznijku w oſobě člowěčij.2) A vhlédaw obraz Jupiterůw, otázal ſe, zač by gey mohl kaupiti? Obraznijk odpowědel: »Za půl ortu, to geſt, za tři bijlé.«3) Zaſmáw ſe tomu, tázal ſe, co by chtěl za obraz bohyně Ju- nonis? A on mu gey geſſtě wijce procenil. 4) Y vhlédaw ſwůg obraz a do- mnijwage ſe, protože gest poſel giných bohůw a welmi požitečný, že by mnohem wij[108alce v lidij měl wážen býti, otázal ſe, zač by gey dal? 5) Obraznijk mu odpowěďel, geſtli že prwňegſfij dwa kaupij, ten že mu chce přidati. 6) Báſeň znamená člowěka marné chwály žádoftiwého, 7) kterýž w žádné 10 wážnoſti nenij v lidij. 5 LXXXVIII. 1) Eouйs май Hужkахтотоóg. — Ol. č. 78. — Halm č. 137. — Lepař č. 385. — 2) ácvzòv sinágas àvaoóna. — 3) Orig. jen: ôgazuis. — 4) Orig.: slavóvzo: či ukatovos. — 5) 1/0вто тврй &йтой. — 6) tойtоv трооѣриту сог дббюрт. — 7) тодs ávaoa zavódotor. Mercurius a Tirefias hadač. LXXXIX.1) Merkuryus, chtě zkuſyti hádanij 2) Tyreſyowa, prawé-li by bylo, vkradſli gemu woly s pole,3) přiſſel k němu, yako by byl něgakey měfítěnijn,4) a v něho hoſpodau zuoſtal. 5) Oznámiw mu pak ztrátu 6) geho, a on po- rozuměw, že by byl Mercurius,7) y wyſſel wen, aby zwědel, yaké 15 by mu znamenij o tom zlodegſtwij ptácy dali. Y kázal Merkuryowi, když by které ptáky widel, aby mu (nebo ſám byl ſlepý)8) powědel. Mercurius, vhlédaw nayprwé worla od lewé strany na prawo letěti, powěďel mu. Ty- reſyas zaſe řekl, že to nic nenij,9) giného aby hledel. 10) Po druhé vhlédal wránu na dřewě ſedijcý, a gednák 11) wzhůru hledjcý, gednák 11) doluo na 20 zem ſe ſkloňugijcý, y powědel to hadači. Poznaw pak on, co by to neſlo, 12) řekl: »Ta wrána přiſahá ſkrze nebe y zemi, geſtli že ty budeſs chtijti, yá ſwé woly zasſe budu mijti.« Této řeči vžijwati můžeme 13) proti cžlowěku zlodegi. LXXXIX. 1) Eouňs nal TsosGiag. — Ol. č. 79. — Halm č. 140. — Lepař Čč. 383. — 2) navtxijv yvòvat. — 3) &�/ dyporxias. — 4) Ijusv óg avtòv alg &otv óuotowal; àvýoówo. — 5) тao' avtо xarńzan. — 6) vijs dnolstag dyyslOsions. — 7) Orig.: rapalaßôv tòv Eourv (assumpto Mercurio). — 8) Vsuto překladatelem. — 9) un тoò, xvrovs alvat toŠtov. — 10) Věta vsutá. — 11) Ol.: »jednak«. — 12) Orig.: na ôs UTorUxòv almev. — 13) xоŁGRио &v vig. Pſy. XC. 1) Cžlowěk geden, mage dwa pſy, gednoho včil myſliwoſti, 2) druhého, 25 aby mu domu oſtřijhal, nechal. A kdyžkoli myſliwčij pes co vhonil, do- mácý wečeře geho také vžijwal.3) Rozhněwaw ſe pak lowčij pes, lál do- 13
Strana 194
194 mácýmu, zie on každey den pracowati 4) muſý, domácý toliko geho prácý geft žiw. Přigaw to k ſobě domácý pes, řekl: »Hoſpodáře z toho wiň a ne mne, kterýž mne delati ne včil, ale giného práce vžijwati chtěl.« L 7 V — o- — — 7. T P mm T e Báſeň wyznamenáwá, že lidee mladij, nic ſe delati [108b] nenaučijce, 5 pro to treſtáni býti ne magij, ale rodičowé gegich, že gich k tomu ne wedli a w včenij gich nedali. 5) XC. 1) Kóvss. — Halm č. 217. — Lepař č. 41. — Ol. má tuto bajku na str. 205 a 206 mezi Starými fabulemi s nadpisem: »Fabule gedenmczcýtmá, o dwau pſech.« S obrázkem. — 2) Qnosóav. — 3) ovuustalдav &drо vijs Doivns. — 4) uoxôsi. — 5) Orig.: ov uзртvоi slotv, óvar abtoùs ol yovalg oбvog &yáyootv. Muž a ziena. XCl. 1) 10 15 Njegaký muž mage zienu, kterážto na wſſecky domácý welmi zlá byla, y chtě zwěděti, také-li by k otcowě čeládce takowau nechut měla,3) ſluffnú přijčinu k nij nalezíſi, 4) domů gi k otcy poſlal. Po několika pak dnech málo, když ſe zasſe domuo wrátila, tázal ſe gij, kterak by ſe tam měla?5 Ona gemu powěděla, že »y skotácy y owčácy mnau pohrdali.« 6) Y řekl k nij muž: »Poněwadž na ty ſe hněwáſs, 7) kteřijž, ráno ſtádo wyženaucc, w ſamý wečer zasſe přiženau, čeho mám očekáwati 8) o těch, s ktereymiž celý den trwáſs?« Báſeň znamená, že čaſto z malých wěcý weliké a z zřetedlných nezřetedlné poznány býwagij. XCI. 1) Avňe xač Tový. — Ol. č. 80. — Halm č. 52. — Lepař č. 354. — 2) xo)s tods xat' Olкоv &TAVr&s &мSуJRg šуOVG&. — 3) sl xа) тодs таrофоv3 оlиетаs ойто данsи&t. — 4) uav' svkóyov roораGвOg. — 5) ó; тодs той; insl двуśvато. — 9) u3 отsßRÉтоvто. — *) Orig.: al voúvotgs dregJávu (Lepař: »znelíbila jsi se«). — 3) vi zoij zoGdoxäv.
194 mácýmu, zie on každey den pracowati 4) muſý, domácý toliko geho prácý geft žiw. Přigaw to k ſobě domácý pes, řekl: »Hoſpodáře z toho wiň a ne mne, kterýž mne delati ne včil, ale giného práce vžijwati chtěl.« L 7 V — o- — — 7. T P mm T e Báſeň wyznamenáwá, že lidee mladij, nic ſe delati [108b] nenaučijce, 5 pro to treſtáni býti ne magij, ale rodičowé gegich, že gich k tomu ne wedli a w včenij gich nedali. 5) XC. 1) Kóvss. — Halm č. 217. — Lepař č. 41. — Ol. má tuto bajku na str. 205 a 206 mezi Starými fabulemi s nadpisem: »Fabule gedenmczcýtmá, o dwau pſech.« S obrázkem. — 2) Qnosóav. — 3) ovuustalдav &drо vijs Doivns. — 4) uoxôsi. — 5) Orig.: ov uзртvоi slotv, óvar abtoùs ol yovalg oбvog &yáyootv. Muž a ziena. XCl. 1) 10 15 Njegaký muž mage zienu, kterážto na wſſecky domácý welmi zlá byla, y chtě zwěděti, také-li by k otcowě čeládce takowau nechut měla,3) ſluffnú přijčinu k nij nalezíſi, 4) domů gi k otcy poſlal. Po několika pak dnech málo, když ſe zasſe domuo wrátila, tázal ſe gij, kterak by ſe tam měla?5 Ona gemu powěděla, že »y skotácy y owčácy mnau pohrdali.« 6) Y řekl k nij muž: »Poněwadž na ty ſe hněwáſs, 7) kteřijž, ráno ſtádo wyženaucc, w ſamý wečer zasſe přiženau, čeho mám očekáwati 8) o těch, s ktereymiž celý den trwáſs?« Báſeň znamená, že čaſto z malých wěcý weliké a z zřetedlných nezřetedlné poznány býwagij. XCI. 1) Avňe xač Tový. — Ol. č. 80. — Halm č. 52. — Lepař č. 354. — 2) xo)s tods xat' Olкоv &TAVr&s &мSуJRg šуOVG&. — 3) sl xа) тодs таrофоv3 оlиетаs ойто данsи&t. — 4) uav' svkóyov roораGвOg. — 5) ó; тодs той; insl двуśvато. — 9) u3 отsßRÉтоvто. — *) Orig.: al voúvotgs dregJávu (Lepař: »znelíbila jsi se«). — 3) vi zoij zoGdoxäv.
Strana 195
195 Kozlátko a wlk. XCll. 1. Kozlátko, pozuoſtawſſi za stádem, od wlka honěno bylo. Y obrátiwſſi se k němu, řeklo: »Wlčku, yá widijm,2) že dnes tweym pokrmem budu; wſſak ať lehčegij a wesſelegij vmru,3) zapijſkay mi prwé, ať ſobě geſſtě poſkáči.« A když wlk pijſkal a kozlátko ſkákalo, pſy, ſlyſſijce wlka, za nijm ſe hnali. Wlk, obrátiw ſe, řekl k kozleti: »Sprawedliwě mi ſe dege, 5 ☞ neb ſem, gfa kuchařem a ržeznjkem, neměl ſe pifſtcem delati ani bube- nijkem.« 4) Báſeň znamená, že ti, kteřijž to delagij, k čemuž negſau zpuoſobnij, a o to ſe pokauſſegij, k čemu ſe pak hodij, toho zanedbáwagij, takowij taſto k welikému neſſtěſtij přicházýwagij. 5) XCII 1) Eoupos xal Anzos. — Ol. má tuto bajku na str. 212—213 mezi Starými abulemi s nadpisem: »Fabule sedmmezcýtmá, o wlku a o kozlátku«. S obrázkem. — Halm č. 134 — Lepař č. 113. — 2) & kóxs, &s лśтабиаа, бт Gду Вобиа увуý�Gоцаt. — ", iva uij dyông ànoítávo) — 4) Orig.: Sôst yáp us uáysioov örta avkývny ui utusto bat. — *) Orig. vše stručněji. 10 Rak a lifíka. XCIII. 1) 109a] Rak, wylezſſi z moře, na gednom mijſtě ſe páſl. Liſſka, gſucy lačná, vhlédawíti ho, k ňemu ſe přibrala a gey polapila. A když ho giž fnijíti měla,2) řekl rak: »Jáť hodně toto bezpráwj trpijm, poněwadž gſa wodný, 3) chtěl ſem zemíkým býti.« Báſeň znamená, že lidé wlaſtnij ſwé přijſlufſenſtwij opuſtijce, a což 15 k nijm nenáležij, o to ſe pokauſſegijce, hodně k neſſtěſtij přicházegij. 4) XCIII. 1) Kwozivos xcd Akónnš. — Ol. č. 81. — Halm č. 186. — Lepař č 237. — 2) ó� 83 uślROv натаß.ßофGиво0ѫt. — 3) Jalárros &v. — 4) slкоvюg ôVGUVдоÜG. 13*
195 Kozlátko a wlk. XCll. 1. Kozlátko, pozuoſtawſſi za stádem, od wlka honěno bylo. Y obrátiwſſi se k němu, řeklo: »Wlčku, yá widijm,2) že dnes tweym pokrmem budu; wſſak ať lehčegij a wesſelegij vmru,3) zapijſkay mi prwé, ať ſobě geſſtě poſkáči.« A když wlk pijſkal a kozlátko ſkákalo, pſy, ſlyſſijce wlka, za nijm ſe hnali. Wlk, obrátiw ſe, řekl k kozleti: »Sprawedliwě mi ſe dege, 5 ☞ neb ſem, gfa kuchařem a ržeznjkem, neměl ſe pifſtcem delati ani bube- nijkem.« 4) Báſeň znamená, že ti, kteřijž to delagij, k čemuž negſau zpuoſobnij, a o to ſe pokauſſegij, k čemu ſe pak hodij, toho zanedbáwagij, takowij taſto k welikému neſſtěſtij přicházýwagij. 5) XCII 1) Eoupos xal Anzos. — Ol. má tuto bajku na str. 212—213 mezi Starými abulemi s nadpisem: »Fabule sedmmezcýtmá, o wlku a o kozlátku«. S obrázkem. — Halm č. 134 — Lepař č. 113. — 2) & kóxs, &s лśтабиаа, бт Gду Вобиа увуý�Gоцаt. — ", iva uij dyông ànoítávo) — 4) Orig.: Sôst yáp us uáysioov örta avkývny ui utusto bat. — *) Orig. vše stručněji. 10 Rak a lifíka. XCIII. 1) 109a] Rak, wylezſſi z moře, na gednom mijſtě ſe páſl. Liſſka, gſucy lačná, vhlédawíti ho, k ňemu ſe přibrala a gey polapila. A když ho giž fnijíti měla,2) řekl rak: »Jáť hodně toto bezpráwj trpijm, poněwadž gſa wodný, 3) chtěl ſem zemíkým býti.« Báſeň znamená, že lidé wlaſtnij ſwé přijſlufſenſtwij opuſtijce, a což 15 k nijm nenáležij, o to ſe pokauſſegijce, hodně k neſſtěſtij přicházegij. 4) XCIII. 1) Kwozivos xcd Akónnš. — Ol. č. 81. — Halm č. 186. — Lepař č 237. — 2) ó� 83 uślROv натаß.ßофGиво0ѫt. — 3) Jalárros &v. — 4) slкоvюg ôVGUVдоÜG. 13*
Strana 196
196 Harfennijk. XCIV. 1) 5 Harffennijk geden welmi hlaupey a nevmělý, 2) wſſed do domu wápnem wypraweného, 3) počal podlé obyčege ſwého hauſti. 4) A tu z wobráženij hlaſu zdál ſe ſobě welmi dobře a pozorně zpijwati a hráti. 5) Y pozdwihſſ ſe w myſli ſwé, vmijnil, že chce diwadlo vdelati a tu, co by vměl, vkázati. Y wſſed w to, počal hauſti a zpijwati; 7) a když zle zpijwal, napoſmijwawſſe ſe gemu, kamenijm ho wen wyházeli. 8) Báſeň znamená, že mnozý z orátoruow a z ržečnijkůw,2) když we ſſkolách ſau, zdagij ſe ſobě nětco býti, 10) a když k zprawowánj obecného dobrého 11) přiſtaupij, za nic ne ſtogij. XCIV. 1) KtQaooôós. — Ol. č. 82. — Halm č. 193. — Lepař č. 306. — 2) Orig. jen: &ovýs. — 3) &v оймo какохцето. — 4) фдвtv. — 5) � �/ѣy оро�дда зѣроvо« sivat. — 6) Orig.: Syvoo ôsiv nad Psávoo sтдойvat savróv. — 7) Orig.: &.рixóusvog 8' SилдsHаG0at. — 8) Orig.: RiDots abròv &�ónavrss àuńkasav. — 2) Orig. jen: tóv ónrógov Evtot. — 10) SомOйVrsg slvai vtvss. — 11) êтà ràg rokusiag. Zloděgij. XCV 15 Zlodegowé, do gednoho domu wſſedſſe, nic w něm nenalezli kromě kohauta, a toho wzawſſe, fſli preč. Když pak giž měl kohút zabit býti. proſyl, aby gey puſtili, prawě, že by vžitečný lidem w nocy byl, a ge že by ku prácem gegijch zbuzowal. Oni řekli, že »proto geſítě wijce tě zabijme, neb když ge budijís, nám kráſti nedáš.« Báſeň znamená, neſſlechetným to odporné býti,3) což dobrým pro- ſpijwá. 10 XCV. 1) Kkánvat. — Ol. č. 83.: »Zloděgowé«. — Halm č. 195. — Lepař č. 334. — 2) dkkà 8à točró oe udkkov Jóousv. — 3) aákovа svœrтойтal. Wrána a krkawec. XCVI.1) 109b] Wrána záwidela krkawcy prorokowánij a znamenij lidem hlaſem geho dáwanj,2) a protože by ho za to drželi, že on budúcý wěcy předpowijdá. 3) Vhlédawſi pak wrána něgakce přes pole wandrugijcý, 20 wſedſſij na dřewo, welmi kwákala. Oni, zaſtawiwſſe ſe proti tomu hlaſu, vlekli ſe gij. Přigaw pak geden z nich to k ſobě, 6) řekl: »Podme předſe. towaryſſij, 7) wrána geſt; geſtli že co kwáče, žádného nám znamenij ne- dáwá.« 8) Báſeň znamená, že tak rowně ti lidé, kteřijž ſe s lepífijmi a s moc- 25 něgſſijmi wadij,2) kromě toho, že rowného nedocházegij, geſítě z ſebe po- ſměch vdelagij. 10) XCVI. 1) Kopóvn xad Kógag. — Ol. č. 84. — Halm č. 212. — Lepař č. 175. — 2) oGоvýgaga sai тò ò' olovór vols dv oórois uavrsósGDat. — 3) u&grUооvиévO ós
196 Harfennijk. XCIV. 1) 5 Harffennijk geden welmi hlaupey a nevmělý, 2) wſſed do domu wápnem wypraweného, 3) počal podlé obyčege ſwého hauſti. 4) A tu z wobráženij hlaſu zdál ſe ſobě welmi dobře a pozorně zpijwati a hráti. 5) Y pozdwihſſ ſe w myſli ſwé, vmijnil, že chce diwadlo vdelati a tu, co by vměl, vkázati. Y wſſed w to, počal hauſti a zpijwati; 7) a když zle zpijwal, napoſmijwawſſe ſe gemu, kamenijm ho wen wyházeli. 8) Báſeň znamená, že mnozý z orátoruow a z ržečnijkůw,2) když we ſſkolách ſau, zdagij ſe ſobě nětco býti, 10) a když k zprawowánj obecného dobrého 11) přiſtaupij, za nic ne ſtogij. XCIV. 1) KtQaooôós. — Ol. č. 82. — Halm č. 193. — Lepař č. 306. — 2) Orig. jen: &ovýs. — 3) &v оймo какохцето. — 4) фдвtv. — 5) � �/ѣy оро�дда зѣроvо« sivat. — 6) Orig.: Syvoo ôsiv nad Psávoo sтдойvat savróv. — 7) Orig.: &.рixóusvog 8' SилдsHаG0at. — 8) Orig.: RiDots abròv &�ónavrss àuńkasav. — 2) Orig. jen: tóv ónrógov Evtot. — 10) SомOйVrsg slvai vtvss. — 11) êтà ràg rokusiag. Zloděgij. XCV 15 Zlodegowé, do gednoho domu wſſedſſe, nic w něm nenalezli kromě kohauta, a toho wzawſſe, fſli preč. Když pak giž měl kohút zabit býti. proſyl, aby gey puſtili, prawě, že by vžitečný lidem w nocy byl, a ge že by ku prácem gegijch zbuzowal. Oni řekli, že »proto geſítě wijce tě zabijme, neb když ge budijís, nám kráſti nedáš.« Báſeň znamená, neſſlechetným to odporné býti,3) což dobrým pro- ſpijwá. 10 XCV. 1) Kkánvat. — Ol. č. 83.: »Zloděgowé«. — Halm č. 195. — Lepař č. 334. — 2) dkkà 8à točró oe udkkov Jóousv. — 3) aákovа svœrтойтal. Wrána a krkawec. XCVI.1) 109b] Wrána záwidela krkawcy prorokowánij a znamenij lidem hlaſem geho dáwanj,2) a protože by ho za to drželi, že on budúcý wěcy předpowijdá. 3) Vhlédawſi pak wrána něgakce přes pole wandrugijcý, 20 wſedſſij na dřewo, welmi kwákala. Oni, zaſtawiwſſe ſe proti tomu hlaſu, vlekli ſe gij. Přigaw pak geden z nich to k ſobě, 6) řekl: »Podme předſe. towaryſſij, 7) wrána geſt; geſtli že co kwáče, žádného nám znamenij ne- dáwá.« 8) Báſeň znamená, že tak rowně ti lidé, kteřijž ſe s lepífijmi a s moc- 25 něgſſijmi wadij,2) kromě toho, že rowného nedocházegij, geſítě z ſebe po- ſměch vdelagij. 10) XCVI. 1) Kopóvn xad Kógag. — Ol. č. 84. — Halm č. 212. — Lepař č. 175. — 2) oGоvýgaga sai тò ò' olovór vols dv oórois uavrsósGDat. — 3) u&grUооvиévO ós
Strana 197
197 :роl�оvz то uSARоv. — 4) tvà�, óболо�роvs тѫргоvт&ş. — 5) vóv ôt трд; viv povijv IGtоRрÉVTOv. — 6) úxovuzóv. — 7) &xiousv, & ойтоt. — 3) оtowopдv ovx syst. — 2) zolg zовitrоGv áptkkóusvou. — 10) yśkova дpl:Gнá�VоVGLV. Wrána a pes. XCVII. 1) Wrána, magje bohyni Minerwě oběti činiti,2) pſa na hody zwala. Kterýžto k nij řekl: »Co darmo ty oběti mařijís?3) Bohyně ta tak welmi tebe nenáwidij, že z towaryšſtwa twého, znamenij hlaſem dáwagjcy, wijru a giſtotu odgala.« 4) Wrána zaſe k němu: »A protož mnohem wijce gij chcy obětowati, aby ſe ſe mnú ſmijřila.« Báſeň znamená mnohé pro ſwůg zyſk nepřátelom ſwým dobře činiti. 5) XCVII. 1) Kopóvn xa) Kýov. — Ol. č. 85. — Halm č. 213. — Lepař č. 176. — Orig.: DóovGa. — 3) &vahianats. — 4) ós xáx vôv Gvvzoó�Ov 601 olovov viv nicviv rrotskalv (Lepař: »že i z příbuzných tobě ptákův odňala víru«; v lat. překl.: »ut ex peculiaribus quoque tibi auguriis fidem sustulerit«; Furia: »ut tibi uni ex tui generis avibus augurii fidem detraxerit«). — 3) avsoystslv оVи бxvодоv. Krkawec a had. XCVIII. 1) Krkawec ne mage, co by gedl, 2) vhlédal hada, an ſpij na sluncy. Sletěw k němu, polapil ho. Had, když ſe mu ſem y tam winul,3) vſſtijpl ho. Krkawec, mage vmřijti, řekl: »Bijdný yá, gefto ſem takowý zyſk nalezl a pokrm zeyſkal,1) že pro ňeg muſým vmřijti.« Báſeň o cžlowěku, kterýž pro hledánij pokladůw 5) zdrawijm ſwým nenij bezpečen. 10 XCVIII. 1) Kóga na) Opis. — Ol. č. 86. — Halm. č. 207. — Lepař č. 165. — tоорйs алоро�v. — 3) той д3 SлLото&фаvrо§. — *) Orig. jen: totoйrov sVoov Sп&гоv. — ) ôtà 9рGаvgоv sбоsоlv zиVдUvsÉG&vrа. Kawka a holub. XCIX. 1) Kawka, widúcy holuby pěkně chowati w gedné holubij budce,2) pře- twořiwífi ſe,3) mezy ně přiſfla, aby s [110 ] nimi pokrmůw gegijch vžij- wala. Holubi, domnijwagijce ſe, že by z towaryšſtwa gegich byla, mlčeli 15 a tomu nic neřijkali. 4) Kawka pak, pozapomenuwſſi ſe, hlas ſwůy wypu- ſtila. Holubi, poznawſſe přirozenij gegj, s bitijm preč gi zahnali. A když giž y tu potrawy zbawena byla, zaſe mezy kawky ſe nawrátila. Kawky ginee, pro barwu gij neznagijce, od pokrmuo ſwých gi odháněli, yakožto dwogijho ſtawu žádagijcý, a žádného vžiti nemohla. 5) Báſeň znamená, že y my máme na naſſem doſti mijti, rozwažugijce ſobě to, že lakomſtwij k ničemémuž vžitečné nenij, a geſſtě čaſto y to, což máme, ſkrze ňe ztracugeme a o to přicházýme. 20
197 :роl�оvz то uSARоv. — 4) tvà�, óболо�роvs тѫргоvт&ş. — 5) vóv ôt трд; viv povijv IGtоRрÉVTOv. — 6) úxovuzóv. — 7) &xiousv, & ойтоt. — 3) оtowopдv ovx syst. — 2) zolg zовitrоGv áptkkóusvou. — 10) yśkova дpl:Gнá�VоVGLV. Wrána a pes. XCVII. 1) Wrána, magje bohyni Minerwě oběti činiti,2) pſa na hody zwala. Kterýžto k nij řekl: »Co darmo ty oběti mařijís?3) Bohyně ta tak welmi tebe nenáwidij, že z towaryšſtwa twého, znamenij hlaſem dáwagjcy, wijru a giſtotu odgala.« 4) Wrána zaſe k němu: »A protož mnohem wijce gij chcy obětowati, aby ſe ſe mnú ſmijřila.« Báſeň znamená mnohé pro ſwůg zyſk nepřátelom ſwým dobře činiti. 5) XCVII. 1) Kopóvn xa) Kýov. — Ol. č. 85. — Halm č. 213. — Lepař č. 176. — Orig.: DóovGa. — 3) &vahianats. — 4) ós xáx vôv Gvvzoó�Ov 601 olovov viv nicviv rrotskalv (Lepař: »že i z příbuzných tobě ptákův odňala víru«; v lat. překl.: »ut ex peculiaribus quoque tibi auguriis fidem sustulerit«; Furia: »ut tibi uni ex tui generis avibus augurii fidem detraxerit«). — 3) avsoystslv оVи бxvодоv. Krkawec a had. XCVIII. 1) Krkawec ne mage, co by gedl, 2) vhlédal hada, an ſpij na sluncy. Sletěw k němu, polapil ho. Had, když ſe mu ſem y tam winul,3) vſſtijpl ho. Krkawec, mage vmřijti, řekl: »Bijdný yá, gefto ſem takowý zyſk nalezl a pokrm zeyſkal,1) že pro ňeg muſým vmřijti.« Báſeň o cžlowěku, kterýž pro hledánij pokladůw 5) zdrawijm ſwým nenij bezpečen. 10 XCVIII. 1) Kóga na) Opis. — Ol. č. 86. — Halm. č. 207. — Lepař č. 165. — tоорйs алоро�v. — 3) той д3 SлLото&фаvrо§. — *) Orig. jen: totoйrov sVoov Sп&гоv. — ) ôtà 9рGаvgоv sбоsоlv zиVдUvsÉG&vrа. Kawka a holub. XCIX. 1) Kawka, widúcy holuby pěkně chowati w gedné holubij budce,2) pře- twořiwífi ſe,3) mezy ně přiſfla, aby s [110 ] nimi pokrmůw gegijch vžij- wala. Holubi, domnijwagijce ſe, že by z towaryšſtwa gegich byla, mlčeli 15 a tomu nic neřijkali. 4) Kawka pak, pozapomenuwſſi ſe, hlas ſwůy wypu- ſtila. Holubi, poznawſſe přirozenij gegj, s bitijm preč gi zahnali. A když giž y tu potrawy zbawena byla, zaſe mezy kawky ſe nawrátila. Kawky ginee, pro barwu gij neznagijce, od pokrmuo ſwých gi odháněli, yakožto dwogijho ſtawu žádagijcý, a žádného vžiti nemohla. 5) Báſeň znamená, že y my máme na naſſem doſti mijti, rozwažugijce ſobě to, že lakomſtwij k ničemémuž vžitečné nenij, a geſſtě čaſto y to, což máme, ſkrze ňe ztracugeme a o to přicházýme. 20
Strana 198
198 XCIX. 1) Kokotòg xa) Is9LGтв9&l. — Ol. č. 87. — Halm č. 201. — Lepař č. 170. — Srv. Kn. Ezop. II. 15. — 2) šv vivl nEQLGтвоsоr zakфg rоsроuśии«. — 3) Lavxára. sčvróv. — 4) al ôč uáxou uly nobzagav (t. j. kavka) olónsvat nsotovsoku aùròv siva: TOOClsvrO. — 5) Orig.: óote &voUr sTiQvyýcavra anòsrágas vyysiv. Kawka. C. 1) 5 Cžlowěk geden, chytiw kawku a přiwázaw gij prowázek k noze dijtěti, aby s nij hrálo,2) gi dal. Kawka, nemohucy s lidmi obýwati, 3) pro- tože by malú ſwobodu měla, 4) vletěwſi, k ſwému hnijzdu přiletěla. Když ſe pak wotočil prowázek okolo ratoleſtij, že preč letěti nemohla, magijo vmřijti, řekla: »Bijdná a mizerná yá, 5) nemohúc v lidij služby nésti a trpěti z newědomj6) ſama ſem ſebe žiwota zbawila«. Báſeň znamená ňekteré žádoftiwé, aby se z menílijch 7) nebezpečen- ſtwij wyproſtili, a ſkrze to w wětſſij vpadagij. C. 1) Kokotós. — Ol. č. 88. — Halm č. 202. — Lepař č. 173. — 2) Včta vsutá. 3) aň �тousivag tijv ust' àvýpówow ôiaar&v. — 4) Orig.: ós roòs òkiyov dôrias štuze (Lepař: »jak trošku bezpečnosti došla«). — 5) Orig. jen: òstkatos šyoys. — 6) škaitor suavròv vis gois ovsońcag. — 7) ustolov. Merkuryus bůh. Cl. Jvpiter rozkázal Merkuryowi wſſem ržemeſlnijkom lékařſtwij plného 10 lži namijſyti. 2) Merkuryus natřew ho a měrau namijſyw,3) gednomu každému zaroweň ho nalil. Sám gediney pozuoſtal sſwec, a když gefítě toho nade- laného 4) lékařstwij mnoho bylo zuoſtalo, wzaw y s moždijřem gemu ge- wlil. 5) A od toho čaſu ržemeſlnijcy wſſickni rádi lhau, naywijce pak ze wſſech sſewcy. 110b] Wyznamenánij na křiwé ržemeſlnijky ſe treffuge. 6) CI. 1) Eouřs. — Ol. č. 89. — Halm č. 136. — Lepař č. 384. — 2) paódor: фа�фиaкov syxsòv. — 3) uÉvoоv тоýjoag. — 4) Není v orig. — 5) ókrjv kapov vijv Gusiai Svázsav xvvd. — 6) Orig. krátce: ó učilo« roò: pavòokóyovs vegvivas. 15 Jupiter. Oll. 1) Jvpiter, když ſtwořil lidi, giná wſſecka myſli hnutij2) gim dal, ſamého studu wliti do nich zapomenul. Potom ne wěda, kterak by gey w ne vwéſti měl, hřmotem a hurtem w lidi gey wehnati chtěl. 3) Stud tomu poprwé odpijral, že by nehodné a neſluffné wěcy trpěti muſyl, a když předſe gey 20 k tomu měl a yako nutil, řekl: »Yá s tauto ſmluwau to včinijm, dokawadž miloft 4) nepřigde, a když ta přigde, teda vá hned chcy wygijti.« A od té chwijle wſſickni kurwijcý ſe neſtydatij ſau. Báſeň znamená, že miloftij vatij fau náramně5) nestydatij. Cll. 1) Zaýs. — Ol. č. 90. — Halm č. 148. — Lepař nemá. — 3) ôtadšosg. — 3) Orig.: ôtà toč oxkov aùviv sloskibsir sxákavoev. — 4) šotos. — 3) Orig. jen: dratozúvvovs.
198 XCIX. 1) Kokotòg xa) Is9LGтв9&l. — Ol. č. 87. — Halm č. 201. — Lepař č. 170. — Srv. Kn. Ezop. II. 15. — 2) šv vivl nEQLGтвоsоr zakфg rоsроuśии«. — 3) Lavxára. sčvróv. — 4) al ôč uáxou uly nobzagav (t. j. kavka) olónsvat nsotovsoku aùròv siva: TOOClsvrO. — 5) Orig.: óote &voUr sTiQvyýcavra anòsrágas vyysiv. Kawka. C. 1) 5 Cžlowěk geden, chytiw kawku a přiwázaw gij prowázek k noze dijtěti, aby s nij hrálo,2) gi dal. Kawka, nemohucy s lidmi obýwati, 3) pro- tože by malú ſwobodu měla, 4) vletěwſi, k ſwému hnijzdu přiletěla. Když ſe pak wotočil prowázek okolo ratoleſtij, že preč letěti nemohla, magijo vmřijti, řekla: »Bijdná a mizerná yá, 5) nemohúc v lidij služby nésti a trpěti z newědomj6) ſama ſem ſebe žiwota zbawila«. Báſeň znamená ňekteré žádoftiwé, aby se z menílijch 7) nebezpečen- ſtwij wyproſtili, a ſkrze to w wětſſij vpadagij. C. 1) Kokotós. — Ol. č. 88. — Halm č. 202. — Lepař č. 173. — 2) Včta vsutá. 3) aň �тousivag tijv ust' àvýpówow ôiaar&v. — 4) Orig.: ós roòs òkiyov dôrias štuze (Lepař: »jak trošku bezpečnosti došla«). — 5) Orig. jen: òstkatos šyoys. — 6) škaitor suavròv vis gois ovsońcag. — 7) ustolov. Merkuryus bůh. Cl. Jvpiter rozkázal Merkuryowi wſſem ržemeſlnijkom lékařſtwij plného 10 lži namijſyti. 2) Merkuryus natřew ho a měrau namijſyw,3) gednomu každému zaroweň ho nalil. Sám gediney pozuoſtal sſwec, a když gefítě toho nade- laného 4) lékařstwij mnoho bylo zuoſtalo, wzaw y s moždijřem gemu ge- wlil. 5) A od toho čaſu ržemeſlnijcy wſſickni rádi lhau, naywijce pak ze wſſech sſewcy. 110b] Wyznamenánij na křiwé ržemeſlnijky ſe treffuge. 6) CI. 1) Eouřs. — Ol. č. 89. — Halm č. 136. — Lepař č. 384. — 2) paódor: фа�фиaкov syxsòv. — 3) uÉvoоv тоýjoag. — 4) Není v orig. — 5) ókrjv kapov vijv Gusiai Svázsav xvvd. — 6) Orig. krátce: ó učilo« roò: pavòokóyovs vegvivas. 15 Jupiter. Oll. 1) Jvpiter, když ſtwořil lidi, giná wſſecka myſli hnutij2) gim dal, ſamého studu wliti do nich zapomenul. Potom ne wěda, kterak by gey w ne vwéſti měl, hřmotem a hurtem w lidi gey wehnati chtěl. 3) Stud tomu poprwé odpijral, že by nehodné a neſluffné wěcy trpěti muſyl, a když předſe gey 20 k tomu měl a yako nutil, řekl: »Yá s tauto ſmluwau to včinijm, dokawadž miloft 4) nepřigde, a když ta přigde, teda vá hned chcy wygijti.« A od té chwijle wſſickni kurwijcý ſe neſtydatij ſau. Báſeň znamená, že miloftij vatij fau náramně5) nestydatij. Cll. 1) Zaýs. — Ol. č. 90. — Halm č. 148. — Lepař nemá. — 3) ôtadšosg. — 3) Orig.: ôtà toč oxkov aùviv sloskibsir sxákavoev. — 4) šotos. — 3) Orig. jen: dratozúvvovs.
Strana 199
199 Jupiter. Cill. 1) Jvpiter, swadbu delage, wſſeckna zwijřata k ſobě zwal. 2) Sám hlemeyžd'3 když přigijti obmeſſkáwal, diwil ſe tomu Jupiter, proč by meſſkal. 4) A potom ſe ho tázal, proč by k němu k wečeři byl nepřiſſel? Hlemeyžď mu odpo- wěďel: »Dům ſwůg, dům milcy a naylepíij.« 5) Rozhněwaw ſe z toho Ju- piter, odſaudil hlemeyžde, aby wždycky s ſebau dům ſwůg noſyl. Báſeň znamená, že mnozý lidee radegij doma ſkrowně žiwi ſau, než v giných dobře ſkwoſtňe. 6) CIII. 1) Zsýs. — Ol. č 91. — Halm č. 154. — Lepař č. 381. — 2) stovía. — 2) zakovn. 4) ôtaтogôv vijv xitiav vijs úovsorgsos. — 3) Orig.: olxos pilos oîxos &ototos. — 5) nolUTsROS. Wlk a owce. ČIV.1) WIk, gſa vhryzen od pſuow, trápě ſe boleſtj a zle ſe mage,2) wálel ſe. A lačen gſa, vhlédal owcy a proſyl gij, aby mu z potoka3) pijti při- neſla, a přidal k tomu, řka: »Když mi toliko pijti podáš, vá dobře, co 10 bych měl gijíti, nagdu.« 4) Owce, porozuměwfli tomu, 5) řekla: »Kdybych vá tobě pijti podala, mne by mijíto pokrmu vžijwal.« Báſeň na cžlowěka zlobiwého, 6) kterýž aukladem a pokrytſtwijm ſwým chce giné podwéſti. 7) CIV. 1) Aózо: кай Hоóатоv. — Ol č 92 — Halm č. 284. — Lepař č. 66. — 2) Orig jen: ônzѣsig xай какдs таодOV. — 3) Orig.: зx той лѫраровоvтоs логацой. — 4) syb toopijr snavrd svgýnu — 5) úлотодór. — 6) какойотоv. — 7) ôt' úтокоiвg SVSŠOSDOVE“ [111a] Zagijcy. CV. 1) Zagijcy, někdy wálegijce s worly, lifſky na pomoc ſobě přiwolali. Ony 15 gijm odpowěděly: »Pomohly bychme wám, kdybychme, yacý gíte a s keym wálijte, 2) newěďely.« Báſeň znamená. Kdož s lepſſijmi, než ſau ſami, wálegij, ſami ſwým zdrawjm 3) pohrdagj. CV. 1) Aayooi. — Ol. č. 93. — Halm č. 236. — Lepař č. 151. — 2) zéras 86vè zай тѣви тоkвцвіль. — 3) ботпобаs катарооvойва. Mrawenec. CVI. 1) Mrawenec2) někdy za prwnijch čaſuow3) byl cžlowěkem, sedlſkých 20 wěcý náramně pijlen gſa.4) Netoliko ſwých wěcý pijlen byl, ale y sauſedom vžitky zbijral. 5) Rozhněwaw ſe Jupiter pro geho lakomſtwj, obrátil ho w to zwijřátko, kteréž nyničko nazýwáme mrawenec. Ten, ač poſtawu změnil,
199 Jupiter. Cill. 1) Jvpiter, swadbu delage, wſſeckna zwijřata k ſobě zwal. 2) Sám hlemeyžd'3 když přigijti obmeſſkáwal, diwil ſe tomu Jupiter, proč by meſſkal. 4) A potom ſe ho tázal, proč by k němu k wečeři byl nepřiſſel? Hlemeyžď mu odpo- wěďel: »Dům ſwůg, dům milcy a naylepíij.« 5) Rozhněwaw ſe z toho Ju- piter, odſaudil hlemeyžde, aby wždycky s ſebau dům ſwůg noſyl. Báſeň znamená, že mnozý lidee radegij doma ſkrowně žiwi ſau, než v giných dobře ſkwoſtňe. 6) CIII. 1) Zsýs. — Ol. č 91. — Halm č. 154. — Lepař č. 381. — 2) stovía. — 2) zakovn. 4) ôtaтogôv vijv xitiav vijs úovsorgsos. — 3) Orig.: olxos pilos oîxos &ototos. — 5) nolUTsROS. Wlk a owce. ČIV.1) WIk, gſa vhryzen od pſuow, trápě ſe boleſtj a zle ſe mage,2) wálel ſe. A lačen gſa, vhlédal owcy a proſyl gij, aby mu z potoka3) pijti při- neſla, a přidal k tomu, řka: »Když mi toliko pijti podáš, vá dobře, co 10 bych měl gijíti, nagdu.« 4) Owce, porozuměwfli tomu, 5) řekla: »Kdybych vá tobě pijti podala, mne by mijíto pokrmu vžijwal.« Báſeň na cžlowěka zlobiwého, 6) kterýž aukladem a pokrytſtwijm ſwým chce giné podwéſti. 7) CIV. 1) Aózо: кай Hоóатоv. — Ol č 92 — Halm č. 284. — Lepař č. 66. — 2) Orig jen: ônzѣsig xай какдs таодOV. — 3) Orig.: зx той лѫраровоvтоs логацой. — 4) syb toopijr snavrd svgýnu — 5) úлотодór. — 6) какойотоv. — 7) ôt' úтокоiвg SVSŠOSDOVE“ [111a] Zagijcy. CV. 1) Zagijcy, někdy wálegijce s worly, lifſky na pomoc ſobě přiwolali. Ony 15 gijm odpowěděly: »Pomohly bychme wám, kdybychme, yacý gíte a s keym wálijte, 2) newěďely.« Báſeň znamená. Kdož s lepſſijmi, než ſau ſami, wálegij, ſami ſwým zdrawjm 3) pohrdagj. CV. 1) Aayooi. — Ol. č. 93. — Halm č. 236. — Lepař č. 151. — 2) zéras 86vè zай тѣви тоkвцвіль. — 3) ботпобаs катарооvойва. Mrawenec. CVI. 1) Mrawenec2) někdy za prwnijch čaſuow3) byl cžlowěkem, sedlſkých 20 wěcý náramně pijlen gſa.4) Netoliko ſwých wěcý pijlen byl, ale y sauſedom vžitky zbijral. 5) Rozhněwaw ſe Jupiter pro geho lakomſtwj, obrátil ho w to zwijřátko, kteréž nyničko nazýwáme mrawenec. Ten, ač poſtawu změnil,
Strana 200
200 wſſak proto obyčegůw 6) ne změnil, ale y nyničky, po polijch a po zahradách chode, 7) giných pracý vžijwá a ſobě ge ſhromažduge. 8) Báſeň znamená, že zlij od přirozenij, ačkoli, což mohau naywijce, zpuoſob ſwůg a poſtawu změnij, wſſak pro to obyčegůw ne změnij. CVI. 1) Mýgunš. — Ol. č. 94. — Halm č. 294. — Lepař č. 223. — 2) Orig. uvouns ó vov. — 3) vò таhaóv. — 4) vi ysobylą дпvsкоs лрооÉдоv. — 5) xѫртойg úprosivo. — 6) vhjv &tá"sotv ov ustípakav. — 7) Orig jen: vàs donógas rsoóv. — s) tois zóvove mr ákkoor ovkkáyst zal čavrò dnoOngavgigs. Netopeyř a kolčawa. CVII.) Netopeyř, vpadſſi na zemi, od kolčawy polapen geſt, a mage zabit býti, za zdrawij žádal. 2) Kolčawa mu odpowěďela, že ho nemůže puſtiti, protože od přirozenij ſe wſſijm ptactwem boguge. On zaſe řekl, že nénij pták, ale že gest myſs, a tak wypufítěn geſt. Potom, když opět na zemi vpadl, od giné polapen ſa kolčawy, žádal, aby zabit nebyl. 3) Ona odpo- 10 wědela, že wſſem myffijm geſt nepřijtelkyňe. Netopeyř k tomu wece: »Já negſem myſs, ale netopeyř.« A opět wypuſſtěn geſt. A tak dwakrát ſe mu přitreffilo, pro změňenij gména, že smrti víſel a při zdrawij zachowán byl. 4) 5 Báſeň wyznamenáwá, že ani my nemáme při ged[111b nom státi, roz- wažugijce to, že, když ſe na čas přeměnijme,5) mnohých nebezpečenstwij 15 vgijti mocy budeme. CVII. 1) NUxтвols xač Pakň. — Ol. č. 95 — Halm č. 307. — Lepař č. 139.- Srv. Kn. Ezop. III. 4. — 2) тврl Govцоiаg 8ô8�vо. — 3) u)) BoODйvat. — 3) &kka autvijy tò òvона Gоvцоiœ« vvysiv. — 3) voig xatooig ovuustaoynuar góusvot. Wandrownijcy. CVIII. Wandrownijcy, po něgakém břehu wandrugijce, přiſſli na mijſto welmi patrné, 2) a odtud widauce z daleka negaké rákoſý3) plynauti, domnijwali ſe, že by welmi weliká lodij ſſla. Y očekáwali gij, yako by měla přiſtati Když pak wětrem rákoſý to blijže přihnáno bylo, 4) widauce ge, řekli we 20 ſpolek: »Co ſme my darmo ničehéhož 5) ne čekali!« Báſeň znamená, že některij lidee pohledenijm 6) welmi ſe hroznij zdadij. a když ſe gich pokuſyti má, teda za nic neſtogij. CVill. 1) O80Tógo. — Ol. č. 96. — Halm č. 310. — Lepař č. 275. — Srv. Život Ezopa str. 47. — 2) 1/k0or 8ni tiva oxowlav. — 3) poýyava. — 4) V orig. ještě násle- duje: ovxáti valv, dkká zkotov 8ôónovv Plśnav: savsziřávza 8' ~črà poźyava črva I8óv se . . . — 5) vò undiv óv. — 6) a§ ànoоóntov (Lepař: »z nedohledna«).
200 wſſak proto obyčegůw 6) ne změnil, ale y nyničky, po polijch a po zahradách chode, 7) giných pracý vžijwá a ſobě ge ſhromažduge. 8) Báſeň znamená, že zlij od přirozenij, ačkoli, což mohau naywijce, zpuoſob ſwůg a poſtawu změnij, wſſak pro to obyčegůw ne změnij. CVI. 1) Mýgunš. — Ol. č. 94. — Halm č. 294. — Lepař č. 223. — 2) Orig. uvouns ó vov. — 3) vò таhaóv. — 4) vi ysobylą дпvsкоs лрооÉдоv. — 5) xѫртойg úprosivo. — 6) vhjv &tá"sotv ov ustípakav. — 7) Orig jen: vàs donógas rsoóv. — s) tois zóvove mr ákkoor ovkkáyst zal čavrò dnoOngavgigs. Netopeyř a kolčawa. CVII.) Netopeyř, vpadſſi na zemi, od kolčawy polapen geſt, a mage zabit býti, za zdrawij žádal. 2) Kolčawa mu odpowěďela, že ho nemůže puſtiti, protože od přirozenij ſe wſſijm ptactwem boguge. On zaſe řekl, že nénij pták, ale že gest myſs, a tak wypufítěn geſt. Potom, když opět na zemi vpadl, od giné polapen ſa kolčawy, žádal, aby zabit nebyl. 3) Ona odpo- 10 wědela, že wſſem myffijm geſt nepřijtelkyňe. Netopeyř k tomu wece: »Já negſem myſs, ale netopeyř.« A opět wypuſſtěn geſt. A tak dwakrát ſe mu přitreffilo, pro změňenij gména, že smrti víſel a při zdrawij zachowán byl. 4) 5 Báſeň wyznamenáwá, že ani my nemáme při ged[111b nom státi, roz- wažugijce to, že, když ſe na čas přeměnijme,5) mnohých nebezpečenstwij 15 vgijti mocy budeme. CVII. 1) NUxтвols xač Pakň. — Ol. č. 95 — Halm č. 307. — Lepař č. 139.- Srv. Kn. Ezop. III. 4. — 2) тврl Govцоiаg 8ô8�vо. — 3) u)) BoODйvat. — 3) &kka autvijy tò òvона Gоvцоiœ« vvysiv. — 3) voig xatooig ovuustaoynuar góusvot. Wandrownijcy. CVIII. Wandrownijcy, po něgakém břehu wandrugijce, přiſſli na mijſto welmi patrné, 2) a odtud widauce z daleka negaké rákoſý3) plynauti, domnijwali ſe, že by welmi weliká lodij ſſla. Y očekáwali gij, yako by měla přiſtati Když pak wětrem rákoſý to blijže přihnáno bylo, 4) widauce ge, řekli we 20 ſpolek: »Co ſme my darmo ničehéhož 5) ne čekali!« Báſeň znamená, že některij lidee pohledenijm 6) welmi ſe hroznij zdadij. a když ſe gich pokuſyti má, teda za nic neſtogij. CVill. 1) O80Tógo. — Ol. č. 96. — Halm č. 310. — Lepař č. 275. — Srv. Život Ezopa str. 47. — 2) 1/k0or 8ni tiva oxowlav. — 3) poýyava. — 4) V orig. ještě násle- duje: ovxáti valv, dkká zkotov 8ôónovv Plśnav: savsziřávza 8' ~črà poźyava črva I8óv se . . . — 5) vò undiv óv. — 6) a§ ànoоóntov (Lepař: »z nedohledna«).
Strana 201
201 Woſel polnij. CIX. 1) Polnij woſel, wida woſla domácýho, an na sluncy ležij, 2) přiſtaupiw k němu, welmi ho chwálil a welebil pro zpuoſob a pro wychowánij těla geho, prawě, že geſt fftiaſtný, že takowého obroku vžijwá.3) Potom wida ho, an těžká břemena noſý, a an za nijm geden 4) gde, žena ho, a knytli ho tepe, řekl: »Jáť giž ne prawijm, aby fftiaſtný byl, neb widijm, že s welikým zlým takowé fítěſtij s tebau trwá.« 5) Báſeň znamená, že nemáme ſobě fítěftij winffowati, ani o ně ſtáti, když máme s welikým nebezpečenstwijm a s bijdau z ňeho vžitek bráti. CiX. 1) Oroz dyetoc. — Ol č. 97. — Halm č. 321. — Lepař č. 95. — 2) 8v viv :iko vóno. — 2) Orig.: avtòv šnakággav sni vi tj svašia toй Gópatos xal vý vij; rpopřs dnohavost. — 4) ó dvpkávna. — 5) ó90, ós obz čvav zanóv usyákov vřjy svôau aoriar Syns. — 6) Orig. krátce: obz šov sykotà zà ustà xtvòúvov xal takatnoptôv rágon 5 Wollowee. CX. 1) Woflowee někdy, vſtawičným břemen noſſenijm vſtáwagijce, k Jupite- rowi legáty poſlali, 2) žádagijce od ňeho, aby ge těch prácý zbawil. Jupiter, 10 chtě gim vkázati, že by to možné býti nemohlo, řekl, zie magij gich prázdni býti,3) když močijce potok vdelagij. Woſlowé, domnijwagijce ſe, že by on to vpřijmně mijnil, 4) od toho čaſu až po dnes gineych woſlůw moče hledij, a tu, 5) zaſta[112a]wijce ſe, močij. Báſeň znamená, že, každému což geft Božijm zřijzenijm nařijzeno 15 a vpewněno, toho ſe žádný wywarowati nemůž. 6) CX. 1) Ovot. — Ol. č. 98. — Halm č. 319. — Lepař nemá. — 2) Orig.: tn) tò Govayф: azítoogsiv nal zakatnoosiv тośoßais śтвwраv. — 2) тйs каколайsiа; &naklayń- 6800at. — 4) avròv àkyítsóstr ónokapóvvac. — 5) Orig.: 8vda obgov átágov lôOGtv, &rraйda. — *Orig. jen: vò телрOцÉrOv &ásgcezanTór S6LIV. Woſel a lifíka. CXI. 1 Woſel, oblékſſi ſe w lwowú kuożi, ſem y tam chode, giná zwijřata2) ſtrafſil, a vhlédaw liſſku, zkauſſel gij, také-li by ſe ona bála.3) Ona pak náhodau ſlyffewſli gey řwáti a křičeti,4) y řekla k němu: »Wědeti máſs žeť bych ſe tebe bála, kdybych tě řwaucýho neſlyſela.« Báſeň znamená: Někteřij z nevmělých, zewnitř ňečijm ſe býti zda- gijce, wlaſtnijm ſwým yazykem ſe prozradij. 5) CXI. 1) Ovos xad Mónně. — Ol. nemá. — Halm č. 336. — Lepař č. 84. — Srv. Kn. Ezop. IV. 10 — 2) vdlka vòv (óov (Halm: čkoya). — 3) Orig.: êSQ&vо xal vaýtrY ôsdlvвGDat. — 4) àrbyxava yào avroй psykauávov тoоczрzovia. — 5) úто tis 18lag vkooaalyias skáyxortat. 20
201 Woſel polnij. CIX. 1) Polnij woſel, wida woſla domácýho, an na sluncy ležij, 2) přiſtaupiw k němu, welmi ho chwálil a welebil pro zpuoſob a pro wychowánij těla geho, prawě, že geſt fftiaſtný, že takowého obroku vžijwá.3) Potom wida ho, an těžká břemena noſý, a an za nijm geden 4) gde, žena ho, a knytli ho tepe, řekl: »Jáť giž ne prawijm, aby fftiaſtný byl, neb widijm, že s welikým zlým takowé fítěſtij s tebau trwá.« 5) Báſeň znamená, že nemáme ſobě fítěftij winffowati, ani o ně ſtáti, když máme s welikým nebezpečenstwijm a s bijdau z ňeho vžitek bráti. CiX. 1) Oroz dyetoc. — Ol č. 97. — Halm č. 321. — Lepař č. 95. — 2) 8v viv :iko vóno. — 2) Orig.: avtòv šnakággav sni vi tj svašia toй Gópatos xal vý vij; rpopřs dnohavost. — 4) ó dvpkávna. — 5) ó90, ós obz čvav zanóv usyákov vřjy svôau aoriar Syns. — 6) Orig. krátce: obz šov sykotà zà ustà xtvòúvov xal takatnoptôv rágon 5 Wollowee. CX. 1) Woflowee někdy, vſtawičným břemen noſſenijm vſtáwagijce, k Jupite- rowi legáty poſlali, 2) žádagijce od ňeho, aby ge těch prácý zbawil. Jupiter, 10 chtě gim vkázati, že by to možné býti nemohlo, řekl, zie magij gich prázdni býti,3) když močijce potok vdelagij. Woſlowé, domnijwagijce ſe, že by on to vpřijmně mijnil, 4) od toho čaſu až po dnes gineych woſlůw moče hledij, a tu, 5) zaſta[112a]wijce ſe, močij. Báſeň znamená, že, každému což geft Božijm zřijzenijm nařijzeno 15 a vpewněno, toho ſe žádný wywarowati nemůž. 6) CX. 1) Ovot. — Ol. č. 98. — Halm č. 319. — Lepař nemá. — 2) Orig.: tn) tò Govayф: azítoogsiv nal zakatnoosiv тośoßais śтвwраv. — 2) тйs каколайsiа; &naklayń- 6800at. — 4) avròv àkyítsóstr ónokapóvvac. — 5) Orig.: 8vda obgov átágov lôOGtv, &rraйda. — *Orig. jen: vò телрOцÉrOv &ásgcezanTór S6LIV. Woſel a lifíka. CXI. 1 Woſel, oblékſſi ſe w lwowú kuożi, ſem y tam chode, giná zwijřata2) ſtrafſil, a vhlédaw liſſku, zkauſſel gij, také-li by ſe ona bála.3) Ona pak náhodau ſlyffewſli gey řwáti a křičeti,4) y řekla k němu: »Wědeti máſs žeť bych ſe tebe bála, kdybych tě řwaucýho neſlyſela.« Báſeň znamená: Někteřij z nevmělých, zewnitř ňečijm ſe býti zda- gijce, wlaſtnijm ſwým yazykem ſe prozradij. 5) CXI. 1) Ovos xad Mónně. — Ol. nemá. — Halm č. 336. — Lepař č. 84. — Srv. Kn. Ezop. IV. 10 — 2) vdlka vòv (óov (Halm: čkoya). — 3) Orig.: êSQ&vо xal vaýtrY ôsdlvвGDat. — 4) àrbyxava yào avroй psykauávov тoоczрzovia. — 5) úто tis 18lag vkooaalyias skáyxortat. 20
Strana 202
202 Wolel a ziáby. CXII. 5 Woſel, neſa drijwij, ſſel ſkrze gedno močidlo. Poklesſſi ſe,2) vpadl, a wſtáti nemoha, nařijkal a těžce zdeychal. Ziáby w tom močidle, ſlyffijce takowé zdeychánij,3) řekly k ňemu: »Přijteli, co by pak ſobě počijnal, kdyby tak dlúhý čas, yako my, zde ſtráwil, poňewadž toliko padſſi, giž tak těžce zdeycháfs a toho želijš?« Této řeči vžijwati můžeme proti cžlowěku léniwému,4) při malých pracech ſobě ſteyſkagijcýmu,5) geſſto by mnohem wětſfijm mohl odepřijti. CXII. 1) Ovog xcà Bárouxot. — Ol. č. 99. — Halm č. 327. — Lepař č. 77. — 2) òRGUÉGas. — 3) vоv GtsvауиGи акоÉGаvъss. — 4) ódQvuov. — 5) 8т' SадiGтоL: nóvot. дvородо бVта. Wolel a hawran. CXIII. 1) Woſel, gfa zhňetený a wředowitý na hřbetě,2) na gedné lauce páſl ſe, hawran pak, wletěw naň, hřbeth geho klibal. 3) Woſel ſkákal, řwal 10 a křičel. Woſlák, 4) z daleka ſtoge, ſmál mu ſe. Wlk, přijtomného gey wida,". řekl: »Bijdney yá, geſſto, kdybych ſe gemu toliko vkázal, hned by ſe po mne hnal, a tomuto ſe pak geſſtě ſměge.« Báſeň znamenáwá, že zloſtnij a zlobiwij lidé,6) yakž ſe gedné widij hned ſe znagij. 7) CXIII. 1) Ovos za) Kópař. — Ol č. 100. — Halm č. 330. — Lepař č. 90. — Srv Kn. Ezop. IV. 19. — 2) i�jkиowávo: tòr vôtov. — 3) Orig.: xógako« ô8 saxašiGavro« adrô zal vò Skno. šaivovros. — 4) oviſkátic. — 5) Orig: nagtòv antòv lòór. — 6) 0: макойороt. — 7) nal uóvov parávne: ôijkoi slotv. Wolel a liffka. CXIV. [112b] Liſſka a woſel, wſſedſſe ſpolu w towaryšſtwij, 2) wyſſli na low, y trefil na ňe lew. Liſſka, widaucy weliké nebezpečenſtwij ſobě naſtáwati, přiſtúpiwſſi ke lwu, ſlijbila, že mu chce woſla zraditi, geſtli že gij zaſe ſlijbij, že ſebau má bezpečna býti. 4) Lew přiřekl, že gij chce odpuſtiti. Ona, zrazugijc woſla, do oſýdla a do leči ho přiwedla. 6) Lew wida, že mu 20 giž woſel vgijti nemůž, neyprwé liſſku lapil a potom teprwá ſe k woſlu obrátil. Báſeň znamená, že ti, kteřijž towaryffuom zrádňe činij, fami newědij, kterak k ſwému bezhrdlij přicházegij. 7) CXIV. 1) Ovog xal Aków5. — Ol. č. 101. — Halm č. 326. — Lepař č. 89. 2) kotvvlav Ovv�ágsvot noòs &klýkovs. — 3) tòv &rovnušvov ógGa xivôvvov. — 4) 8dr ačrй tò &xivôvvov SтaууśkkYv&:. — 3) &тokýGEv. — 6) Orig.: ragayayoöga tòv òvov sle vа лауу 8ижвGиу тарвGиараG8. — 7) Каx�ávоvог токхакя хаl аигодs провалоkойVиSS. 15
202 Wolel a ziáby. CXII. 5 Woſel, neſa drijwij, ſſel ſkrze gedno močidlo. Poklesſſi ſe,2) vpadl, a wſtáti nemoha, nařijkal a těžce zdeychal. Ziáby w tom močidle, ſlyffijce takowé zdeychánij,3) řekly k ňemu: »Přijteli, co by pak ſobě počijnal, kdyby tak dlúhý čas, yako my, zde ſtráwil, poňewadž toliko padſſi, giž tak těžce zdeycháfs a toho želijš?« Této řeči vžijwati můžeme proti cžlowěku léniwému,4) při malých pracech ſobě ſteyſkagijcýmu,5) geſſto by mnohem wětſfijm mohl odepřijti. CXII. 1) Ovog xcà Bárouxot. — Ol. č. 99. — Halm č. 327. — Lepař č. 77. — 2) òRGUÉGas. — 3) vоv GtsvауиGи акоÉGаvъss. — 4) ódQvuov. — 5) 8т' SадiGтоL: nóvot. дvородо бVта. Wolel a hawran. CXIII. 1) Woſel, gfa zhňetený a wředowitý na hřbetě,2) na gedné lauce páſl ſe, hawran pak, wletěw naň, hřbeth geho klibal. 3) Woſel ſkákal, řwal 10 a křičel. Woſlák, 4) z daleka ſtoge, ſmál mu ſe. Wlk, přijtomného gey wida,". řekl: »Bijdney yá, geſſto, kdybych ſe gemu toliko vkázal, hned by ſe po mne hnal, a tomuto ſe pak geſſtě ſměge.« Báſeň znamenáwá, že zloſtnij a zlobiwij lidé,6) yakž ſe gedné widij hned ſe znagij. 7) CXIII. 1) Ovos za) Kópař. — Ol č. 100. — Halm č. 330. — Lepař č. 90. — Srv Kn. Ezop. IV. 19. — 2) i�jkиowávo: tòr vôtov. — 3) Orig.: xógako« ô8 saxašiGavro« adrô zal vò Skno. šaivovros. — 4) oviſkátic. — 5) Orig: nagtòv antòv lòór. — 6) 0: макойороt. — 7) nal uóvov parávne: ôijkoi slotv. Wolel a liffka. CXIV. [112b] Liſſka a woſel, wſſedſſe ſpolu w towaryšſtwij, 2) wyſſli na low, y trefil na ňe lew. Liſſka, widaucy weliké nebezpečenſtwij ſobě naſtáwati, přiſtúpiwſſi ke lwu, ſlijbila, že mu chce woſla zraditi, geſtli že gij zaſe ſlijbij, že ſebau má bezpečna býti. 4) Lew přiřekl, že gij chce odpuſtiti. Ona, zrazugijc woſla, do oſýdla a do leči ho přiwedla. 6) Lew wida, že mu 20 giž woſel vgijti nemůž, neyprwé liſſku lapil a potom teprwá ſe k woſlu obrátil. Báſeň znamená, že ti, kteřijž towaryffuom zrádňe činij, fami newědij, kterak k ſwému bezhrdlij přicházegij. 7) CXIV. 1) Ovog xal Aków5. — Ol. č. 101. — Halm č. 326. — Lepař č. 89. 2) kotvvlav Ovv�ágsvot noòs &klýkovs. — 3) tòv &rovnušvov ógGa xivôvvov. — 4) 8dr ačrй tò &xivôvvov SтaууśkkYv&:. — 3) &тokýGEv. — 6) Orig.: ragayayoöga tòv òvov sle vа лауу 8ижвGиу тарвGиараG8. — 7) Каx�ávоvог токхакя хаl аигодs провалоkойVиSS. 15
Strana 203
203 Slepice a wlaſtowice. CXV.1) Slepice, nalezſſi hadij wayce, pijlně wyhřijwagije ge, na nich ſedela. 2 Wlaſtowice, vhlédawſſi gi, řekla: »O blaznice, na čem ty to ſedijſs? 3) Geſſto, když ge wyſedijfs, nayprw tobě nepráwě včinij, na tobě zle činiti po- čnauce.« 4) Báſeň znamená, neſkrocenú wěc býti nefflechetnost, kdyby třebas w swětě neywětíijm dobrodijnijm přemáhána byla. 5) 5 CXV. 1) Opris nal Xskrôov. — Ol. č. 102. — Halm č. 342. — Lepař č. 191. — 2) Orig.: skOsquárasa &gskdkaups. — 3) ô uxtaia, zi vaйтa vgśpae. — 4) Orig.: árso aß дávта ало 6ой тротц« tой dôtzвlv doßavat. — 5) zár tà ušytota avagyšvrvat. Welblaud. CXVI. 1) Když prwé nikdá welblauda newijdali lidé, widauce gey,2) báli ſe, a welikoſti geho diwijce ſe,3) před nim vtijkali. Když pak některý čas 4) gemu přiwykli, 5) poznali ho zwijřetem krotkým, tak že zmužiwſſe ſe, o neg ſe pokuſyli.6) Poznawſſe pak po maličku, že to howado žluči nemá, a že ſe hňewati ne vmij, 7) k takowé potupě přiwedli: 8) vzdu na ně wložiwſſe, 1o dětem ge k wozenij a k noſſenij oddali.9) Báſeň znamená, hrozné wěcy k přijítupu a ſtraffliwé zdagijcý ſe, že 10) obecenſtwijm w obyčeg ſe berau. CXVI 1) Káunskos. — Ol. č. 103. — Halm č. 180. — Lepař č. 124. - 2) Orig. jen: óts zpdvor záunkos ópón. — 3) zò ucysios zararkayárnas. — 4) xoórоv лрогоvтоg. - *Orig. spojuje: ovvstôor avvis tò rodov. — 6) sáponsav uáxot toč roocskostr. — 7) Při- dáno překladatelem — 8) slz zоGodzov zazeрoоvýjoaos HkOov, óots. — 9) ratolv skaóvar дsдGRNGv. — 10) Orig.: ta poproč góv rogyuátor i Gvvýitaa svxarафрóvиta nоčzť. Had. CXVII. [113a] Had, od mnoheych lidij gſa nohama ſſlapán, Bohu toho taužil." Jupiter mu powědel: »Kdyby ty byl prwnijho po tobě ſſlapagijcýho vſſtnul, 15 druhý by ſe o to pokuſyti neſměl.« Báfeň znamená, že ti, kteřijž nayprwé po nijch ſe wozyti chtěgijcým ſe oprau, hned od giných wijce wáženi býwagij. 3) CXVII. 1) Opte. — Ol. č. 104. — Halm č 347. — Lepař č. 208. — 2) Orig.: vò Ati Srstýyzavar. — 3) of voię zgórsgov supatrovotr àvilio tánsvot vole &kkots (popsgol yivovrat. Holubice. CXVIII. Holubice gedna, magijcy na ſobě welikau žijzeň,2) widaucy na gednom mijítě namalowaný koflijk s wodau,3) domnijwala ſe, že by oprawdowý byl. 20
203 Slepice a wlaſtowice. CXV.1) Slepice, nalezſſi hadij wayce, pijlně wyhřijwagije ge, na nich ſedela. 2 Wlaſtowice, vhlédawſſi gi, řekla: »O blaznice, na čem ty to ſedijſs? 3) Geſſto, když ge wyſedijfs, nayprw tobě nepráwě včinij, na tobě zle činiti po- čnauce.« 4) Báſeň znamená, neſkrocenú wěc býti nefflechetnost, kdyby třebas w swětě neywětíijm dobrodijnijm přemáhána byla. 5) 5 CXV. 1) Opris nal Xskrôov. — Ol. č. 102. — Halm č. 342. — Lepař č. 191. — 2) Orig.: skOsquárasa &gskdkaups. — 3) ô uxtaia, zi vaйтa vgśpae. — 4) Orig.: árso aß дávта ало 6ой тротц« tой dôtzвlv doßavat. — 5) zár tà ušytota avagyšvrvat. Welblaud. CXVI. 1) Když prwé nikdá welblauda newijdali lidé, widauce gey,2) báli ſe, a welikoſti geho diwijce ſe,3) před nim vtijkali. Když pak některý čas 4) gemu přiwykli, 5) poznali ho zwijřetem krotkým, tak že zmužiwſſe ſe, o neg ſe pokuſyli.6) Poznawſſe pak po maličku, že to howado žluči nemá, a že ſe hňewati ne vmij, 7) k takowé potupě přiwedli: 8) vzdu na ně wložiwſſe, 1o dětem ge k wozenij a k noſſenij oddali.9) Báſeň znamená, hrozné wěcy k přijítupu a ſtraffliwé zdagijcý ſe, že 10) obecenſtwijm w obyčeg ſe berau. CXVI 1) Káunskos. — Ol. č. 103. — Halm č. 180. — Lepař č. 124. - 2) Orig. jen: óts zpdvor záunkos ópón. — 3) zò ucysios zararkayárnas. — 4) xoórоv лрогоvтоg. - *Orig. spojuje: ovvstôor avvis tò rodov. — 6) sáponsav uáxot toč roocskostr. — 7) Při- dáno překladatelem — 8) slz zоGodzov zazeрoоvýjoaos HkOov, óots. — 9) ratolv skaóvar дsдGRNGv. — 10) Orig.: ta poproč góv rogyuátor i Gvvýitaa svxarафрóvиta nоčzť. Had. CXVII. [113a] Had, od mnoheych lidij gſa nohama ſſlapán, Bohu toho taužil." Jupiter mu powědel: »Kdyby ty byl prwnijho po tobě ſſlapagijcýho vſſtnul, 15 druhý by ſe o to pokuſyti neſměl.« Báfeň znamená, že ti, kteřijž nayprwé po nijch ſe wozyti chtěgijcým ſe oprau, hned od giných wijce wáženi býwagij. 3) CXVII. 1) Opte. — Ol. č. 104. — Halm č 347. — Lepař č. 208. — 2) Orig.: vò Ati Srstýyzavar. — 3) of voię zgórsgov supatrovotr àvilio tánsvot vole &kkots (popsgol yivovrat. Holubice. CXVIII. Holubice gedna, magijcy na ſobě welikau žijzeň,2) widaucy na gednom mijítě namalowaný koflijk s wodau,3) domnijwala ſe, že by oprawdowý byl. 20
Strana 204
204 Y hned přewelmi prudkeym letem k němu ſe neſla, newěducy na tabuli prudce ſe vhodila, 4) až ſe brkowé přerazyli a peřij z nj prchlo, 5) a vpadla na zemi. A y hned, nahodiwſſi ſe tu geden, polapiti gij neobmeſſkal. 6) Báſeň wyznamenáwá, že mnozý lidé, pro welikú chtiwoft neopatrně 5 k mnohým wěcem přiſtupugijce, ſami k zahubenij přicházegij. CXVIII. 1) HegtGvegá. — Ol. č. 105. — Halm č 357. — Lepař č. 187. — 3) čéku GUvзxорśvи. — 3) xратѣда бдатоs. — 4) 8kc9sv vö леVакь зитвойаа — 5) Orig. jen: кѫ) тът лтврѣr &Vиѣs тврIкk&ьávvor. — 6) Orig. jen: (ós) ákôvat. Holubice a wrána. CXIX.) 10 Holubice, chowaná w gedné holubij budce, plodnoſtij ſe pochlúbala. Wrána od nij to ſlyſfecy, řekla: »Medle, proſým tebe,2) přeſtaň ſe ſama chwáliti a chlubiti, 3) nebo čijm wijce plodijſs, tijm wijce ſtaroſti ſobě při- dáwáſs.« Báſeň znamená, že ti nayneſítiaſtněgífij služebnijcy býwagij, kteřijž mnoho dětij při ſlužebnoſti 4) magij. CXIX. 1) Iв9Gvвдà xač Kopóvn. — Ol. č. 106. — Halm č. 358. — Lepař č. 188 — 2) d2R', & xбvr. — 3) тамаvоо sт) то�то Caurvouśvij. — 4) sr vý dovka. Bohatý. CXX. 1 Bohatý geden měl dwě dcery. A když mu gedna vmřela, nagal, aby gij plakali. 2) Druhá pak dcera k tomu řekla: »Běda nám, že my, geſſto nám to náležij, 3) plakati ne vmijme, tyto pak, geſſto gim toho žádná po- 15 třeba nenij, 4) pláčij«. 5) Mátě k tomu řekla: »Ne diwiž ſe tomu, dcero, že ony tak welmi plačij, neb to z peněz 6) delagj.« [113b] Báſeň wyznamenáwá, některé pro lakomſtwij a miloſt střijbra nikterakž ſe newoſteychati z giných bijd a pſot duochody bráti a z nich zyſk mijti. 8) CXX. 1) HkoýGtos. — Ol č. 107. — Halm č. 369. — Lepař č. 338 — 2) Veqroúga: 8иGдоGато. — 3) óv 80vi vо тávGos. — 4) al дč ui, тро0ýKооа. — 5) ойto ородо); контоггаг. — 6) sт) dgyvgto). — 7) ôtà pikagyvotav. — s) &kkovoias ovwpogà: serokaßter. V lat.: Fabula significat nonnullos homines non vereri alienis calamitatibus quaestum facere. Paltýř owcý. CXXI. 1) 20 Owčák geden hnal owce mezy daubij, y rozeſtřew ſukni pod dubem, wlezl na něg a žaludy s ňeho klátil. 2) Owce, gedauce zialudy, newědauce y sukni gemu ſnědly.3) Owčák, zasſe doluo ſlezſſi a wida, co by ſe ſtalo, řekl: »O zlořečenee owce, 4) gineym rauno a wlnu na ffaty dáwáte, mňe pak, geſſto wás krmijm, y sukni gſte ſnědly.«5)
204 Y hned přewelmi prudkeym letem k němu ſe neſla, newěducy na tabuli prudce ſe vhodila, 4) až ſe brkowé přerazyli a peřij z nj prchlo, 5) a vpadla na zemi. A y hned, nahodiwſſi ſe tu geden, polapiti gij neobmeſſkal. 6) Báſeň wyznamenáwá, že mnozý lidé, pro welikú chtiwoft neopatrně 5 k mnohým wěcem přiſtupugijce, ſami k zahubenij přicházegij. CXVIII. 1) HegtGvegá. — Ol. č. 105. — Halm č 357. — Lepař č. 187. — 3) čéku GUvзxорśvи. — 3) xратѣда бдатоs. — 4) 8kc9sv vö леVакь зитвойаа — 5) Orig. jen: кѫ) тът лтврѣr &Vиѣs тврIкk&ьávvor. — 6) Orig. jen: (ós) ákôvat. Holubice a wrána. CXIX.) 10 Holubice, chowaná w gedné holubij budce, plodnoſtij ſe pochlúbala. Wrána od nij to ſlyſfecy, řekla: »Medle, proſým tebe,2) přeſtaň ſe ſama chwáliti a chlubiti, 3) nebo čijm wijce plodijſs, tijm wijce ſtaroſti ſobě při- dáwáſs.« Báſeň znamená, že ti nayneſítiaſtněgífij služebnijcy býwagij, kteřijž mnoho dětij při ſlužebnoſti 4) magij. CXIX. 1) Iв9Gvвдà xač Kopóvn. — Ol. č. 106. — Halm č. 358. — Lepař č. 188 — 2) d2R', & xбvr. — 3) тамаvоо sт) то�то Caurvouśvij. — 4) sr vý dovka. Bohatý. CXX. 1 Bohatý geden měl dwě dcery. A když mu gedna vmřela, nagal, aby gij plakali. 2) Druhá pak dcera k tomu řekla: »Běda nám, že my, geſſto nám to náležij, 3) plakati ne vmijme, tyto pak, geſſto gim toho žádná po- 15 třeba nenij, 4) pláčij«. 5) Mátě k tomu řekla: »Ne diwiž ſe tomu, dcero, že ony tak welmi plačij, neb to z peněz 6) delagj.« [113b] Báſeň wyznamenáwá, některé pro lakomſtwij a miloſt střijbra nikterakž ſe newoſteychati z giných bijd a pſot duochody bráti a z nich zyſk mijti. 8) CXX. 1) HkoýGtos. — Ol č. 107. — Halm č. 369. — Lepař č. 338 — 2) Veqroúga: 8иGдоGато. — 3) óv 80vi vо тávGos. — 4) al дč ui, тро0ýKооа. — 5) ойto ородо); контоггаг. — 6) sт) dgyvgto). — 7) ôtà pikagyvotav. — s) &kkovoias ovwpogà: serokaßter. V lat.: Fabula significat nonnullos homines non vereri alienis calamitatibus quaestum facere. Paltýř owcý. CXXI. 1) 20 Owčák geden hnal owce mezy daubij, y rozeſtřew ſukni pod dubem, wlezl na něg a žaludy s ňeho klátil. 2) Owce, gedauce zialudy, newědauce y sukni gemu ſnědly.3) Owčák, zasſe doluo ſlezſſi a wida, co by ſe ſtalo, řekl: »O zlořečenee owce, 4) gineym rauno a wlnu na ffaty dáwáte, mňe pak, geſſto wás krmijm, y sukni gſte ſnědly.«5)
Strana 205
205 Báſeň znamená, mnohé ſkrze ſwé bláznowſtwij těm, kteřijž hodni negſau, 6) dobře činiti, domácým pak, kdež mohau, 7) hledij vſſkoditi. CXXI. 1) Hotuýr. — Ol. č. 108. — Halm č. 378. — Lepař č. 270. — 2) vòv xapлòr zѫльтѣ8. — 2) škaÚov zаl тà� iцаша Gи матараубгта. — 4) 6 хажбта §дα. — 5) &рsѣRвG�s. — 6) toře unôir zoOGѣкortag. — 3) Vsuvka. Rybář a mladý sum. CXXII. 1) Rybář, roztáhíi sýti w moři, wytáhl gefítě maličkého suma. Y proſyl rybáře, aby ho gefítě nebral,2) že by maley byl, než když by wětíſu zroſtl. 3) teprwá aby s nim nakládal, polapě ho, yakž by chtěl, a že mu také potom k wětífijmu požitku bude. Rybář k tomu takto řekl: »To bych yá práwě neſmyſlný byl, kdybych, z rukú vpuſtě toto, což přijtomného geſt, ačkoli málo geſt, očekáwati, až by weliké bylo, z nadege žiw gſa, měl. 4) Báſeň znamená, že welmi nerozumný býti muſý, kterýž. nadege ſe ňetco wětſſijho, to, což geſt menſſijho, z lehka z rukau vpauſítij. CXXII. 1) Aktečs xož Euapie. — Ol. č. 109. — Halm. č. 28. — Lepař č. 285. — Srv. Nov. Fab. č. 3. — 2) uij kaßsiv abnir, àkk' sčoat. — 3) óvar avgvvaň xal usyákn vé- точаt. — 4) s) то� 8г двдаа ларsis x!обоc . . . то� троодокфцвтот, маv дáуа óдáрzn, sknigotut. 10 Kuoň a wolel. CXXIII. 1) Cžlowěk geden měl koně a woſla. Když pak ſpolu fíli ceſtau, řekl woſel k koni: »Wezmi ſe mne toto břemeno, geſtli že chceſs, abych geſítě zdráw pobyl.« A když kuoň k tomu ne přiwolil, 2) woſel, vpadſſi od prá[114a/ce, vmřel. Hoſpodář wíecko na kuoň přeložil, y kuoži s woſla. Želege toho 3) kůň, zkřikl: »Běda mně, bijdnému, 4) coť mi ſe přihodilo; 5) 15 nechtěl ſem malého břemena néſti, a giž nyničko 6) wſſeckno, y kuoži neſu.« Báſeň znamená, že, s malými když ſe welicý ſnáſſegj, obogij při zdrawij zachowáni býwagij. 7) CXXIII. 1) Iяло« ка) Ovos. — Ol. č. 110. — Halm č. 177. — Lepař č. 100. — 2) obz лвGѣр. — 3) Donrôv. — 4) zaraOki9. — 5) Orig.: ti uot Gvrsßn vo zakanó90. — 6) дor. — 7) àифоrsроt 60VýGоrzat av Bito. Ožlowěk a diwij muž. CXXIV. 1) Cžlowěk geden s diwijm mužem w přátelſtwij wſſedſſe, ſpolu gijdali. A když cžlowěku zyma bylo,2) ruce přičině k vítom, deychal ſobě na ňe.3) 20 Diwij muž ſe ho otázal, pro kterú by přijčinu to delal? Odpowědel člowěk: »Ruce ſobě pro zymu ohřijwám.« Po malé chwijli potom, když gemu teplé gijdlo přineſli, cžlowěk, přičiniw ge ſobě k vítom, chladil, daymage na ně. Y otázal ſe ho opět diwij muž, pro kterau by přijčinu to delal? On řekl: »Gijdlo ſobě chladjm.« Přigaw to k ſobě diwij muž, řekl: »A yá od této 25 chwijle zbawugi ſe twého přátelſtwj, 5) poněwadž z gedněch auſt studenoft y horkoſt wywodijš.«
205 Báſeň znamená, mnohé ſkrze ſwé bláznowſtwij těm, kteřijž hodni negſau, 6) dobře činiti, domácým pak, kdež mohau, 7) hledij vſſkoditi. CXXI. 1) Hotuýr. — Ol. č. 108. — Halm č. 378. — Lepař č. 270. — 2) vòv xapлòr zѫльтѣ8. — 2) škaÚov zаl тà� iцаша Gи матараубгта. — 4) 6 хажбта §дα. — 5) &рsѣRвG�s. — 6) toře unôir zoOGѣкortag. — 3) Vsuvka. Rybář a mladý sum. CXXII. 1) Rybář, roztáhíi sýti w moři, wytáhl gefítě maličkého suma. Y proſyl rybáře, aby ho gefítě nebral,2) že by maley byl, než když by wětíſu zroſtl. 3) teprwá aby s nim nakládal, polapě ho, yakž by chtěl, a že mu také potom k wětífijmu požitku bude. Rybář k tomu takto řekl: »To bych yá práwě neſmyſlný byl, kdybych, z rukú vpuſtě toto, což přijtomného geſt, ačkoli málo geſt, očekáwati, až by weliké bylo, z nadege žiw gſa, měl. 4) Báſeň znamená, že welmi nerozumný býti muſý, kterýž. nadege ſe ňetco wětſſijho, to, což geſt menſſijho, z lehka z rukau vpauſítij. CXXII. 1) Aktečs xož Euapie. — Ol. č. 109. — Halm. č. 28. — Lepař č. 285. — Srv. Nov. Fab. č. 3. — 2) uij kaßsiv abnir, àkk' sčoat. — 3) óvar avgvvaň xal usyákn vé- точаt. — 4) s) то� 8г двдаа ларsis x!обоc . . . то� троодокфцвтот, маv дáуа óдáрzn, sknigotut. 10 Kuoň a wolel. CXXIII. 1) Cžlowěk geden měl koně a woſla. Když pak ſpolu fíli ceſtau, řekl woſel k koni: »Wezmi ſe mne toto břemeno, geſtli že chceſs, abych geſítě zdráw pobyl.« A když kuoň k tomu ne přiwolil, 2) woſel, vpadſſi od prá[114a/ce, vmřel. Hoſpodář wíecko na kuoň přeložil, y kuoži s woſla. Želege toho 3) kůň, zkřikl: »Běda mně, bijdnému, 4) coť mi ſe přihodilo; 5) 15 nechtěl ſem malého břemena néſti, a giž nyničko 6) wſſeckno, y kuoži neſu.« Báſeň znamená, že, s malými když ſe welicý ſnáſſegj, obogij při zdrawij zachowáni býwagij. 7) CXXIII. 1) Iяло« ка) Ovos. — Ol. č. 110. — Halm č. 177. — Lepař č. 100. — 2) obz лвGѣр. — 3) Donrôv. — 4) zaraOki9. — 5) Orig.: ti uot Gvrsßn vo zakanó90. — 6) дor. — 7) àифоrsроt 60VýGоrzat av Bito. Ožlowěk a diwij muž. CXXIV. 1) Cžlowěk geden s diwijm mužem w přátelſtwij wſſedſſe, ſpolu gijdali. A když cžlowěku zyma bylo,2) ruce přičině k vítom, deychal ſobě na ňe.3) 20 Diwij muž ſe ho otázal, pro kterú by přijčinu to delal? Odpowědel člowěk: »Ruce ſobě pro zymu ohřijwám.« Po malé chwijli potom, když gemu teplé gijdlo přineſli, cžlowěk, přičiniw ge ſobě k vítom, chladil, daymage na ně. Y otázal ſe ho opět diwij muž, pro kterau by přijčinu to delal? On řekl: »Gijdlo ſobě chladjm.« Přigaw to k ſobě diwij muž, řekl: »A yá od této 25 chwijle zbawugi ſe twého přátelſtwj, 5) poněwadž z gedněch auſt studenoft y horkoſt wywodijš.«
Strana 206
206 Báſeň znamená, že ſe máme warowati přátelſtwj, v kohož geſt wrtkawé myſli hnutij. 6) CXXIV. AvDgwTos xal Zátvgos. — Ol. č. 111. — Halm č. 64. — Lepař č. 371. — 29 xstuйro; ô8 zal páxov: vsroušvov — 3) &xśRvst. — 4) 8рiaa avzó (zо 5ôвоиа). — 5) алота�втоиаi Gоv vis piktws. — 6) on dupißokó: šottv i ôtáDagre. Lifíka, a kterýž dřijwij maytij. CXXV.1) 5 Lifſka, před pſy vtijkagije, a po mijítech puſtých giž welmi daleko běžewſſi,2) člowěka, an w leſe dřijwij maytij, nalezſſi, proſyla ho, aby gi ňekde zkryl. On hned gij ſwau budku3) vkázal, do kteréžto když weſſla, po kautijch ſe ſchowáwala. A když myſliwcy přiſſli, tážijce ſe, ržečij zapijral, že by nic newidel, rukau pak wždy na to mijſto okazowal. Oni toho ne ſſetřijce, 4) hned odeſſli. Widúcy pak liſſka, že giž vſſli, wyſſla wen, gemu nic ne řekſſi. A když, vhlédaw gi, treſtal gi, že by mu za to, že gi při zdrawij 10 zachowal, ani ne podekowala, lifſka obrátiwffi ſe, řekla: »Přijteli, yáť bych tobě podekowala, kdyby ſe s [114b] twau řečij ſkutek frowná- wal, a což mluwijſs, aby, ty obyčege do ſebe mage, to zachowati vměl.« Báſeň znamená ty, kteřijž mnoho dobrého přiřijkagj flowy, ale na odpor tomu, což mohau, činij, nedokazugijce toho ſkutky.6) CXXV. 1) AkónIŠ zai Dovovóuos. Ol. č. 112. — Halm č. 35. — Lepař č. 32. . Srv. Kn. Ezop. IV. 3. — 2) er sonuta rokův дoóRov &výOVGa. — 3) vijy čkvtoő xakýßny. - 1) až тgоgодórtss. — 5) al tois kóyots óuota zaì tà soya vijs xatgòs xal toùs voбnov: sixas. — 6) Orig. jen: èvartia ôt xotoUrta; vols Soyous. Ožlowěk rozrážegijcý obraz. CXXVI. 1) 15 Cžlowěk geden, mage dřewěnného boha, proſyl ho, aby mu dobře včinil. A když to čaſto činil a nic méňe proto w chudobě bydlil, rozhňe- — — waw ſe na ňeg, vgal ho za nohy a vdeřil gim o zemi. Rozrazyw mu pak hlawu,2) množſtwij zlatta z nij wzal.3) A to zbijrage, řekl člowěk ten
206 Báſeň znamená, že ſe máme warowati přátelſtwj, v kohož geſt wrtkawé myſli hnutij. 6) CXXIV. AvDgwTos xal Zátvgos. — Ol. č. 111. — Halm č. 64. — Lepař č. 371. — 29 xstuйro; ô8 zal páxov: vsroušvov — 3) &xśRvst. — 4) 8рiaa avzó (zо 5ôвоиа). — 5) алота�втоиаi Gоv vis piktws. — 6) on dupißokó: šottv i ôtáDagre. Lifíka, a kterýž dřijwij maytij. CXXV.1) 5 Lifſka, před pſy vtijkagije, a po mijítech puſtých giž welmi daleko běžewſſi,2) člowěka, an w leſe dřijwij maytij, nalezſſi, proſyla ho, aby gi ňekde zkryl. On hned gij ſwau budku3) vkázal, do kteréžto když weſſla, po kautijch ſe ſchowáwala. A když myſliwcy přiſſli, tážijce ſe, ržečij zapijral, že by nic newidel, rukau pak wždy na to mijſto okazowal. Oni toho ne ſſetřijce, 4) hned odeſſli. Widúcy pak liſſka, že giž vſſli, wyſſla wen, gemu nic ne řekſſi. A když, vhlédaw gi, treſtal gi, že by mu za to, že gi při zdrawij 10 zachowal, ani ne podekowala, lifſka obrátiwffi ſe, řekla: »Přijteli, yáť bych tobě podekowala, kdyby ſe s [114b] twau řečij ſkutek frowná- wal, a což mluwijſs, aby, ty obyčege do ſebe mage, to zachowati vměl.« Báſeň znamená ty, kteřijž mnoho dobrého přiřijkagj flowy, ale na odpor tomu, což mohau, činij, nedokazugijce toho ſkutky.6) CXXV. 1) AkónIŠ zai Dovovóuos. Ol. č. 112. — Halm č. 35. — Lepař č. 32. . Srv. Kn. Ezop. IV. 3. — 2) er sonuta rokův дoóRov &výOVGa. — 3) vijy čkvtoő xakýßny. - 1) až тgоgодórtss. — 5) al tois kóyots óuota zaì tà soya vijs xatgòs xal toùs voбnov: sixas. — 6) Orig. jen: èvartia ôt xotoUrta; vols Soyous. Ožlowěk rozrážegijcý obraz. CXXVI. 1) 15 Cžlowěk geden, mage dřewěnného boha, proſyl ho, aby mu dobře včinil. A když to čaſto činil a nic méňe proto w chudobě bydlil, rozhňe- — — waw ſe na ňeg, vgal ho za nohy a vdeřil gim o zemi. Rozrazyw mu pak hlawu,2) množſtwij zlatta z nij wzal.3) A to zbijrage, řekl člowěk ten
Strana 207
207 k obrazu: »Neſſlechetný přijliš gly, yakož ſe domnijwám, a naproſto ne- treffný. 4) Když ſem tě ctil, nic ſy mi neproſpijwal, ale když ſem tě roz- razyl, teprwá ſy mne množſtwijm dobrého obdařil.« Báſeň znamená, žeť neproſpěge, když zlého cžlowěka w poctiwoſti máſs, když ho pak ztepeſs, mnohem wětíſij vžitek mijti ho budeſs. CXXVI. 1) ArDротоs xааDgańGag ăyakua. — Halm č. 66. — Lepař č. 348. V Ol. jest tato bajka na str. 203—204 mezi Starými fabulemi s nadpisem: »Fabule dwatcátá, o cžlowěku rozrážegijcý obraz«. S obrázkem. — 2) zроGиpvGáGns dbv vň- zapalijs nal &vzina xlaGOsions. — 3) xęvодs šоDEVGEv б11 ллSLGтO«. — 4) CvоsßRòs UTáOYSS zиl dyvóuor. 5 Ožlowěk a pes. CXXVII. 1) Geden cžlowěk znamenité hody činil2) a ſezwal na ně přátely ſwé a domácý.3) Pes pak geho zwal také giného pſa, řka: »Poď a hodůg dnes na wečeři ſe mnau«. 4) A on ſſel, a wida množſtwij weliké ſtrogiti, weſel z toho byl. 5) Sám w ſobě yako mluwě, diwil ſe, řka: 6) »Yakau radoſt a wesſelé yá dnes práwě z nenadála mijti budu!7) Zdá mi ſe, že ſe do 10 ſytoſli nagijm, abych ani zytra hladu na ſobě nečil.« A to když ſám v ſebe přemeyfílel a wdy wrtěl wocaſem, yakožto w přijtele dauffánij mage, kuch- miſtr, 8) wida ho ſem y tam ocaſem wrtijcýho, w tu chwijli pochytil ho za nohy a z wokna gey wen wyhodil. Pes ten hoſtinſký, doluo vpadſſi, welice ſkučel, a křiče preč s hodůw běžel. Geden pak pes na ceſtě s nim 15 ſe potkaw, tázal ſe ho, [115a] řka: »Přijteli, dobře-lis powečeřel?« A on ſhryzſſi to weſelau myſlij, 10) řekl: »Mnohým pitijm ožrawſſi ſe, pro plnoſt 11) ani tau ceſtau, kterau ſem tam ſſel, zasſe ſem vhoditi ne vměl.« 12) Báſeň znamená, že w ty nemáme vffati, kteřijž z cyzýho nám dobře včiniti ſlibugij. 20 CXXVII. 1) Avdowno: znd Kýor. — Ol. č. 113. — Halm č. 62. — Lepař č. 342. — 2) ýzolwahs ôsinvov. — 3) S6LáGOv tivà vóv pikor aitò zal olxehor. — 4) ô oila, ôsioo GUVдsiTиIGór uot. — *) xaigor iovato ßkénOU тоV usyar ôslRvov. — 6) Orig. jen: Boôv en tij zapôtą. — 7) ßaßal, vóon not xaoà čoti sianivatos spárn. — s) ó uáystpoc. — 3) Orig. jen: ó di zatróv. — 10) Orig.: � ô3 woòs aòzòv vxokaßov Epn. — 11) Orig.: usôvaOslg jzio zópor. — 12) ovdk výr óčòr olôa, 6stev 85ňkaor. Rybář. CXXVIII. 1) Rybář geden, nevměge2) ryb lowiti,3) wzaw pijfſtialky a sýti, ſſel k moři, a ſtoge na gedné skále nayprwé pijſkal, domnijwage ſe, že pro- ſladkoſt pijſkanij ryby ſkákati a tancowati mu budau. 4) A když ſe giž do ſytoſti napijſkal 5) a nic nedowedl, poodložiw těch pijſſtialek, wzal sýť, a rozeſtřew gi v wode, množſtwj ryb wytáhl. A když ge wynijmal z sýti, 25
207 k obrazu: »Neſſlechetný přijliš gly, yakož ſe domnijwám, a naproſto ne- treffný. 4) Když ſem tě ctil, nic ſy mi neproſpijwal, ale když ſem tě roz- razyl, teprwá ſy mne množſtwijm dobrého obdařil.« Báſeň znamená, žeť neproſpěge, když zlého cžlowěka w poctiwoſti máſs, když ho pak ztepeſs, mnohem wětíſij vžitek mijti ho budeſs. CXXVI. 1) ArDротоs xааDgańGag ăyakua. — Halm č. 66. — Lepař č. 348. V Ol. jest tato bajka na str. 203—204 mezi Starými fabulemi s nadpisem: »Fabule dwatcátá, o cžlowěku rozrážegijcý obraz«. S obrázkem. — 2) zроGиpvGáGns dbv vň- zapalijs nal &vzina xlaGOsions. — 3) xęvодs šоDEVGEv б11 ллSLGтO«. — 4) CvоsßRòs UTáOYSS zиl dyvóuor. 5 Ožlowěk a pes. CXXVII. 1) Geden cžlowěk znamenité hody činil2) a ſezwal na ně přátely ſwé a domácý.3) Pes pak geho zwal také giného pſa, řka: »Poď a hodůg dnes na wečeři ſe mnau«. 4) A on ſſel, a wida množſtwij weliké ſtrogiti, weſel z toho byl. 5) Sám w ſobě yako mluwě, diwil ſe, řka: 6) »Yakau radoſt a wesſelé yá dnes práwě z nenadála mijti budu!7) Zdá mi ſe, že ſe do 10 ſytoſli nagijm, abych ani zytra hladu na ſobě nečil.« A to když ſám v ſebe přemeyfílel a wdy wrtěl wocaſem, yakožto w přijtele dauffánij mage, kuch- miſtr, 8) wida ho ſem y tam ocaſem wrtijcýho, w tu chwijli pochytil ho za nohy a z wokna gey wen wyhodil. Pes ten hoſtinſký, doluo vpadſſi, welice ſkučel, a křiče preč s hodůw běžel. Geden pak pes na ceſtě s nim 15 ſe potkaw, tázal ſe ho, [115a] řka: »Přijteli, dobře-lis powečeřel?« A on ſhryzſſi to weſelau myſlij, 10) řekl: »Mnohým pitijm ožrawſſi ſe, pro plnoſt 11) ani tau ceſtau, kterau ſem tam ſſel, zasſe ſem vhoditi ne vměl.« 12) Báſeň znamená, že w ty nemáme vffati, kteřijž z cyzýho nám dobře včiniti ſlibugij. 20 CXXVII. 1) Avdowno: znd Kýor. — Ol. č. 113. — Halm č. 62. — Lepař č. 342. — 2) ýzolwahs ôsinvov. — 3) S6LáGOv tivà vóv pikor aitò zal olxehor. — 4) ô oila, ôsioo GUVдsiTиIGór uot. — *) xaigor iovato ßkénOU тоV usyar ôslRvov. — 6) Orig. jen: Boôv en tij zapôtą. — 7) ßaßal, vóon not xaoà čoti sianivatos spárn. — s) ó uáystpoc. — 3) Orig. jen: ó di zatróv. — 10) Orig.: � ô3 woòs aòzòv vxokaßov Epn. — 11) Orig.: usôvaOslg jzio zópor. — 12) ovdk výr óčòr olôa, 6stev 85ňkaor. Rybář. CXXVIII. 1) Rybář geden, nevměge2) ryb lowiti,3) wzaw pijfſtialky a sýti, ſſel k moři, a ſtoge na gedné skále nayprwé pijſkal, domnijwage ſe, že pro- ſladkoſt pijſkanij ryby ſkákati a tancowati mu budau. 4) A když ſe giž do ſytoſti napijſkal 5) a nic nedowedl, poodložiw těch pijſſtialek, wzal sýť, a rozeſtřew gi v wode, množſtwj ryb wytáhl. A když ge wynijmal z sýti, 25
Strana 208
208 wida, an mu ſkáčij a tancugij, 6) řekl: »O neſſlechetné ryby, 7) když ſem pijſkal, ne tancowaly ſte, ale když ſem přeſtal, teprwá pléſáte.« eeMeA IpI — Q A — — 77 — A Báſeň wyznamenáwá ty, kteřijž bez rozumu, nehledijce, kdy gefl čeho 87 čas, ledacos před ſebe berau a to předſe konagij.3) CXXVIII. 1) AkteÉg. — Halm č. 27. — Lepař č. 286. — Srv. Herod. I. 141. — (9. má tuto bajku na str. 202 -203 mezi Starými fabulemi s nadpisem: »Fabule dewate- náctá, o rybáři«. S obrázkem. — 2) Ol.: »nevměl«. — 3) ákavuzis änaoog. — 6) vo- uigov roòs vijv j8vporiav toùs izDřas sákksoGat. — 5) dni zokó ôtavstvóusro« (žvusr ovdáv). — 6) óg clde ayòövras. — 7) & zакоvа 3и. — 3) о� ийѣо; тоде той- лара kоyоr кай тѫра� хагроу и лрагтогта«. Skoták. CXXIX. Skoták, paſa ſtádo skotu, ztratil téle. Y obcházel wſſudy po puſſti- nách a welmi dlauho ſe meſſkal.2) Když pak nic nagijti nemohl, žáda Jupitera, geſtli že mu vkáže zlodege, který by mu to tele vkradl, že mu chce kozlátko obětowati. A když přiſſel mezy něgaké dubij, nalezl lwa, žeraucýho to tele. Y lekſſi ſe ho, až ſe třáſl, a welmi ſe boge, 3) zdwih 10 obě ruce k nebi a řekl: »O bože Jupiter, ſlijbilť ſem kozlátko dáti, geſtli že zlodege nagdu, nynijť wola obětowati flibugi a přiřikám, geſtli že zdráw odtudto odegdu.« 4) Báſeň znamená člowěka neſſtiaſtného, kterýž ztrátu žádá nagijti. a nagda, hledá, kterak by mohl vtécy. CXXIX. 1) Bovzókos. — Ol. č. 114. — Halm č. 83 — Lepař č. 273. — 2) ôtávorpsr sosvvOv. — 3) šapoßos obr yevóusvoc xal uáya dstktádac. — 4) sdv voútov vde zsiga: ixúyo. 5 [115b] Krkawec. CXXX. 1 Krkawec, gſa nemocen, řekl k mateři: »Mátě, modli ſe za mne Bohu 15 a ne plač.« Ona, přigawíli k ſobě tu řeč,2) řekla: »Kdo ſe, synu, nad tebú ſmiluge? Nebo to mi powěz, kterému ſy bohu s woltáře obětij nebral?« 3)
208 wida, an mu ſkáčij a tancugij, 6) řekl: »O neſſlechetné ryby, 7) když ſem pijſkal, ne tancowaly ſte, ale když ſem přeſtal, teprwá pléſáte.« eeMeA IpI — Q A — — 77 — A Báſeň wyznamenáwá ty, kteřijž bez rozumu, nehledijce, kdy gefl čeho 87 čas, ledacos před ſebe berau a to předſe konagij.3) CXXVIII. 1) AkteÉg. — Halm č. 27. — Lepař č. 286. — Srv. Herod. I. 141. — (9. má tuto bajku na str. 202 -203 mezi Starými fabulemi s nadpisem: »Fabule dewate- náctá, o rybáři«. S obrázkem. — 2) Ol.: »nevměl«. — 3) ákavuzis änaoog. — 6) vo- uigov roòs vijv j8vporiav toùs izDřas sákksoGat. — 5) dni zokó ôtavstvóusro« (žvusr ovdáv). — 6) óg clde ayòövras. — 7) & zакоvа 3и. — 3) о� ийѣо; тоде той- лара kоyоr кай тѫра� хагроу и лрагтогта«. Skoták. CXXIX. Skoták, paſa ſtádo skotu, ztratil téle. Y obcházel wſſudy po puſſti- nách a welmi dlauho ſe meſſkal.2) Když pak nic nagijti nemohl, žáda Jupitera, geſtli že mu vkáže zlodege, který by mu to tele vkradl, že mu chce kozlátko obětowati. A když přiſſel mezy něgaké dubij, nalezl lwa, žeraucýho to tele. Y lekſſi ſe ho, až ſe třáſl, a welmi ſe boge, 3) zdwih 10 obě ruce k nebi a řekl: »O bože Jupiter, ſlijbilť ſem kozlátko dáti, geſtli že zlodege nagdu, nynijť wola obětowati flibugi a přiřikám, geſtli že zdráw odtudto odegdu.« 4) Báſeň znamená člowěka neſſtiaſtného, kterýž ztrátu žádá nagijti. a nagda, hledá, kterak by mohl vtécy. CXXIX. 1) Bovzókos. — Ol. č. 114. — Halm č. 83 — Lepař č. 273. — 2) ôtávorpsr sosvvOv. — 3) šapoßos obr yevóusvoc xal uáya dstktádac. — 4) sdv voútov vde zsiga: ixúyo. 5 [115b] Krkawec. CXXX. 1 Krkawec, gſa nemocen, řekl k mateři: »Mátě, modli ſe za mne Bohu 15 a ne plač.« Ona, přigawíli k ſobě tu řeč,2) řekla: »Kdo ſe, synu, nad tebú ſmiluge? Nebo to mi powěz, kterému ſy bohu s woltáře obětij nebral?« 3)
Strana 209
209 Báſeň znamená, že, kteřijž mnohé nepřátely, dokudž fau žiwi, magij, žádného přijtele, když potřeba geſt, nenagdau. CXXX. 1) Kóga§. — Ol. č. 115. — Halm č. 208. — Lepař č. 166. — Srv. Kn. Ezop. I. 19. — 2) úxokaßočaa. — 3) vivos yčo xgáa« úxò Goй 7e oVx šnkáwn. Worel. CXXXI. 1) Worel ſedel na gedné skále, chtě zagijce polapiti. K tomu někdo ſſijpem ſtřelil, že síijp do něho wběhl, ffipifſtě2) pak s peřijm před očima geho bylo. Wida to orel, řekl: »Toto geſt mi giná ſtaroſt a nowý zámu- tek, 3) že od wlaſtnijho peřij zahynu.« Báſeň znamená, že welmi těžké geſt, když kdo od ſweych wlaſtnijch k nebezpečenſtwij přigde. 5 CXXXI. 1) Astóg. — Ol. č. 116. — Halm č. 4. — Lepař č. 157. — 2) i vkvopý. — 2) Orig : zoйzó uot śtśorz RожI. Mrawency a kobylka. CXXXII. 1 Mrawency w zeymě2) proſuſſowali ſobě pſſenicy a gij ſe poſylňowali. 3) Kobylka, gſaucy lačná, žádala gich za pokrm. Mrawency řekli k nij: »Proč 10 ſy w létě pokrmuow a ſſpijže ſobě ne ſhromázdila?« Ona řekla, že neměla kdy pro weſelé a zpijwanij. 1) Mrawency, zaſmáwſſe ſe, řekli: »Poněwadž ſy w létě pijſkala, w zýmě tancůg.« Báſeň znamená, že ne máme býti nedbánliwij, abychom w žádné wěcy nebyli zarmúceni a nebezpečenstwij neměli. CXXXII. 1/ Tѣttß май Mýounns. — Ol. nemá. — Halm č. 401. — Lepař č. 234. — Srv. Kn. Ezop. IV. 17. — 2) Vynecháno: vůr oízov Poayártov (když obilí zvlhlo). — 3) Přidáno v překladě. — 4) bbx soxókagor, àkk' j8or povons. 15 Ožerwijk a lifíka. CXXXIII. 1) Czierwijk, kryge ſe pod blátem w bahně, do země wlezſſi,2) prawil giným zwijřatuom býti ſe lékařem, kterýž by byliny znal, 3) a to takoweym, yaký gell lékař buoh, řečený Apollo.4) Y řekla k ňemu lifíka: »Kterakž [116a] giné vzdrawugeſs, a ſám kulhawý gſa ledwá lezeš?« 5) Báſeň znamená, kdež nenij ſkutkem dokázanij, že tu gest daremnj 20 mluwenij.6) CXXXIII. 1) Ezdkiš na) Akónnš. — Ol. č. 117. — Halm č. 78b. — Lepař č. 238. — — Srv. Fabule Anyanovy č. 5. — 2) Orig.: sic yiv á skóvóv. — 3) рарuáxov SRIGUÉUOr. *) ó vòr ósor lavoòs Hlatór. — 5) Orig.: rôs ČlRove Lóuevoc Gavzòv zokòv čvra ovx lágo — *) s&r ui) лрóдврo. ; тalра, тѣz kóyos doyòs únáoza. 14
209 Báſeň znamená, že, kteřijž mnohé nepřátely, dokudž fau žiwi, magij, žádného přijtele, když potřeba geſt, nenagdau. CXXX. 1) Kóga§. — Ol. č. 115. — Halm č. 208. — Lepař č. 166. — Srv. Kn. Ezop. I. 19. — 2) úxokaßočaa. — 3) vivos yčo xgáa« úxò Goй 7e oVx šnkáwn. Worel. CXXXI. 1) Worel ſedel na gedné skále, chtě zagijce polapiti. K tomu někdo ſſijpem ſtřelil, že síijp do něho wběhl, ffipifſtě2) pak s peřijm před očima geho bylo. Wida to orel, řekl: »Toto geſt mi giná ſtaroſt a nowý zámu- tek, 3) že od wlaſtnijho peřij zahynu.« Báſeň znamená, že welmi těžké geſt, když kdo od ſweych wlaſtnijch k nebezpečenſtwij přigde. 5 CXXXI. 1) Astóg. — Ol. č. 116. — Halm č. 4. — Lepař č. 157. — 2) i vkvopý. — 2) Orig : zoйzó uot śtśorz RожI. Mrawency a kobylka. CXXXII. 1 Mrawency w zeymě2) proſuſſowali ſobě pſſenicy a gij ſe poſylňowali. 3) Kobylka, gſaucy lačná, žádala gich za pokrm. Mrawency řekli k nij: »Proč 10 ſy w létě pokrmuow a ſſpijže ſobě ne ſhromázdila?« Ona řekla, že neměla kdy pro weſelé a zpijwanij. 1) Mrawency, zaſmáwſſe ſe, řekli: »Poněwadž ſy w létě pijſkala, w zýmě tancůg.« Báſeň znamená, že ne máme býti nedbánliwij, abychom w žádné wěcy nebyli zarmúceni a nebezpečenstwij neměli. CXXXII. 1/ Tѣttß май Mýounns. — Ol. nemá. — Halm č. 401. — Lepař č. 234. — Srv. Kn. Ezop. IV. 17. — 2) Vynecháno: vůr oízov Poayártov (když obilí zvlhlo). — 3) Přidáno v překladě. — 4) bbx soxókagor, àkk' j8or povons. 15 Ožerwijk a lifíka. CXXXIII. 1) Czierwijk, kryge ſe pod blátem w bahně, do země wlezſſi,2) prawil giným zwijřatuom býti ſe lékařem, kterýž by byliny znal, 3) a to takoweym, yaký gell lékař buoh, řečený Apollo.4) Y řekla k ňemu lifíka: »Kterakž [116a] giné vzdrawugeſs, a ſám kulhawý gſa ledwá lezeš?« 5) Báſeň znamená, kdež nenij ſkutkem dokázanij, že tu gest daremnj 20 mluwenij.6) CXXXIII. 1) Ezdkiš na) Akónnš. — Ol. č. 117. — Halm č. 78b. — Lepař č. 238. — — Srv. Fabule Anyanovy č. 5. — 2) Orig.: sic yiv á skóvóv. — 3) рарuáxov SRIGUÉUOr. *) ó vòr ósor lavoòs Hlatór. — 5) Orig.: rôs ČlRove Lóuevoc Gavzòv zokòv čvra ovx lágo — *) s&r ui) лрóдврo. ; тalра, тѣz kóyos doyòs únáoza. 14
Strana 210
210 Slepice zlatá wayce nefúcý. CXXXIV. 1) 5 Geden člowěk měl slepicy, kteráž mu zlatá wayce neſla, a domnijwage ſe, že by w nij množſtwij zlatta2) bylo, zabiw gi, podobnú giným ſlepicým gi nalezl. A tak ten, nadege ſe, že by množſtwij3) nagijti mohl, y toho, což málo měl, zbawen geſt. Báſeň znamená, že, což máme, na tom ſluſſij přeſtáwati a neſytoſti wſſemi obyčegi y lakomſtwij ſe warowati. 4) CXXXVI. 1) Ogvis xęиGотóко«. — Ol. č. 118. — Halm č. 343. — Lepař č. 192. — 1) öyxos zovalov. — 3) dOoóov ukoövor. — 4) Orig jen: (ôsi) viv &xkrotiav sprrystr. Lew a liffka. CXXXV. Zſtaraw ſe lew, nemohl ſobě honiti. 2) Y wymyſlil chytroſtij ſwau, co by měl činiti, a lehſſi w gedné geſkyni a rozmetaw ſe, bijlil ſe, yako by nemocen byl. 3) Když pak přiſíla k ňemu giná zwijřata, aby ho nawſſtijwila, 10 zchytaw ge ſežral. A když giž mnohá pohubena byla, lifſka chytroſtij ſwau tomu porozuměwſli, 4) přiffla k ňemu, a stogecy wně před geſkynij, tázala ſe ho, kterak by ſe měl? On gij odpowědel, že zle. Potom tázal ſe na přijčinu, proč by k ňemu neſíla? Lifſka řekla: »Widijm ſllepěge mnohých tam wcházegijcých, málo pak zasſe wycházegijcých.« Báſeň znamená, že opatrnij lidé, po ginijch hádagijce a gegjch ne- ſſtěſtijm ſe kagijce, 5) z mnohých nebezpečenſtwij vcházegij. 15 CXXXV. 1) Abor nad AkóT1§. — Ol. nemá. — Halm č. 246. — Lepař č. 12. — Srv. Kn. Ezop. IV. 12. — 2) Orig.: un ôvráusvoc ôtagzśgat adtó sle voopýv. — 3) raрays- vóusvos &r Gunkato turà xal navauhuOsig лрооsтоето гоGии. — 4) то� тидvатиа тойто yvodaa. — 5) Orig.: &x vszurgtov лooogóusvot. Wlk a baba. CXXXVI. 1) Gſa lačen wlk, obcházel, hledage pokrmu. A když byl na gednom mijſtě, ſlyffel, ano dijtě pláče,2) a baba mu prawj, geſtli že nebude mlčeti, w tu hodinu že ge chce wlku dáti. Domnijwage ſe pak wlk, že baba [116b 20 prawdu prawj, ſtál welmi dlauho, čekage. Když pak wečer byl, vſlyfſel opět babu, ana dijtěti lahodij a pochlebuge,3) prawěcy mu: »Přigde-li wlček zabigeme ho, mé detátko.« 4) Slyſſe to wlk, bral ſe preč, řka: »W této chalupě 5) takto mluwij a gináče činij.« Báſeň na lidi, kteřijž ginak mluwij a ginak činij. 6) CXXXVI. 1) Aýxos xaà Гoařs. — Ol. č. 119. — Halm č. 275. — Lepař č. 73. Srv. Fab. Anyan č. 1. — 2) I/zovos zaôiov xkalovros. — 3) dxova nákr vijs roaòe xokGкSVOVGNje vò zœдtov. — 4) 6) téxvov. — 5) šv raývn vý Sлaýks. — 6) oftivse zà šoya toig kóyots vdx SzOvGUr óuota.
210 Slepice zlatá wayce nefúcý. CXXXIV. 1) 5 Geden člowěk měl slepicy, kteráž mu zlatá wayce neſla, a domnijwage ſe, že by w nij množſtwij zlatta2) bylo, zabiw gi, podobnú giným ſlepicým gi nalezl. A tak ten, nadege ſe, že by množſtwij3) nagijti mohl, y toho, což málo měl, zbawen geſt. Báſeň znamená, že, což máme, na tom ſluſſij přeſtáwati a neſytoſti wſſemi obyčegi y lakomſtwij ſe warowati. 4) CXXXVI. 1) Ogvis xęиGотóко«. — Ol. č. 118. — Halm č. 343. — Lepař č. 192. — 1) öyxos zovalov. — 3) dOoóov ukoövor. — 4) Orig jen: (ôsi) viv &xkrotiav sprrystr. Lew a liffka. CXXXV. Zſtaraw ſe lew, nemohl ſobě honiti. 2) Y wymyſlil chytroſtij ſwau, co by měl činiti, a lehſſi w gedné geſkyni a rozmetaw ſe, bijlil ſe, yako by nemocen byl. 3) Když pak přiſíla k ňemu giná zwijřata, aby ho nawſſtijwila, 10 zchytaw ge ſežral. A když giž mnohá pohubena byla, lifſka chytroſtij ſwau tomu porozuměwſli, 4) přiffla k ňemu, a stogecy wně před geſkynij, tázala ſe ho, kterak by ſe měl? On gij odpowědel, že zle. Potom tázal ſe na přijčinu, proč by k ňemu neſíla? Lifſka řekla: »Widijm ſllepěge mnohých tam wcházegijcých, málo pak zasſe wycházegijcých.« Báſeň znamená, že opatrnij lidé, po ginijch hádagijce a gegjch ne- ſſtěſtijm ſe kagijce, 5) z mnohých nebezpečenſtwij vcházegij. 15 CXXXV. 1) Abor nad AkóT1§. — Ol. nemá. — Halm č. 246. — Lepař č. 12. — Srv. Kn. Ezop. IV. 12. — 2) Orig.: un ôvráusvoc ôtagzśgat adtó sle voopýv. — 3) raрays- vóusvos &r Gunkato turà xal navauhuOsig лрооsтоето гоGии. — 4) то� тидvатиа тойто yvodaa. — 5) Orig.: &x vszurgtov лooogóusvot. Wlk a baba. CXXXVI. 1) Gſa lačen wlk, obcházel, hledage pokrmu. A když byl na gednom mijſtě, ſlyffel, ano dijtě pláče,2) a baba mu prawj, geſtli že nebude mlčeti, w tu hodinu že ge chce wlku dáti. Domnijwage ſe pak wlk, že baba [116b 20 prawdu prawj, ſtál welmi dlauho, čekage. Když pak wečer byl, vſlyfſel opět babu, ana dijtěti lahodij a pochlebuge,3) prawěcy mu: »Přigde-li wlček zabigeme ho, mé detátko.« 4) Slyſſe to wlk, bral ſe preč, řka: »W této chalupě 5) takto mluwij a gináče činij.« Báſeň na lidi, kteřijž ginak mluwij a ginak činij. 6) CXXXVI. 1) Aýxos xaà Гoařs. — Ol. č. 119. — Halm č. 275. — Lepař č. 73. Srv. Fab. Anyan č. 1. — 2) I/zovos zaôiov xkalovros. — 3) dxova nákr vijs roaòe xokGкSVOVGNje vò zœдtov. — 4) 6) téxvov. — 5) šv raývn vý Sлaýks. — 6) oftivse zà šoya toig kóyots vdx SzOvGUr óuota.
Strana 211
211 Kozlátko a wlček. CXXXVII.1) Kozlátko, ſtoge na něgaké ſtřeſſe,2) když widelo wlka, an ſe k němu přibližuge, zlořečilo a hanělo gey, vtrhagije gemu.3) Dij k němu wlk: »Kozlijčku, 4) ne ty mi lageſs, ale mijſto, na kterémž ſtogijſs.« Báſeň znamená, že čaſtokrát čas a mijíto mdleym přidá vdatnoíti proti sylňegſfijm y dobře hlawatěgſfijm. 5) 5 CXXXVII 1) Eouро; xай Avzos. — Ol. č. 120. — Halm č. 135. — Lepař č. 114. — Srv. Nové fab. č. 144. — 2) 8ni taroc дфu&тоs. — 3) 8kогдбр8. кай бохюлтаv &čróv. — 4) ô obzos. — 5) Orig. jen: xатà tоv QuRvóvот. Mezek. CXXXVIII. 1) Mezek, wychowán gſa gečmenem, ſkákal a herſſowal ſobě,2) křiče a prawě: »Otec můg geft kuoň, welmi rychle běhagijcý, 3) a yá k němu wſfecken podoben ſem.« A když pak potřeba přiſíla, aby běžel, vſtaw během, poznal ſám ſebe, že by woſlem byl. 4) Báſeň znamená, geſtli že čas nekoho k poctiwoſti neſe, wſſak ten na 10 ſwůg staw 5) ne zapomijnay, nebť geſt nevſtawičney 6) žiwot tento. CXXXVIII. 1) Hutovos. — Ol. č. 121. — Halm č. 157. — Lepař č. 102. — 2) &x крLѣs ладиviгаs аrsoxigvиs. — 3) блтоg о� ладидфо�нос. — *) жтвдй той дрбдоV злаи�бато tой zагоде órov svítne úxsuvýaôn. — 5) výxиs. — s) àßśßatos. Had a sedlák. CXXXIX.1) W předdomij gednoho sedláka had kryge ſe,2) vſſtnuw mu syna, vmořil ho. 3) Rodičowec z toho měli weliký zámutek. Otec pro ten zámutek wzaw sekeru, chtěl toho hada, yakž by wyſſel, zabiti. A když ſe had ma- ličko powycheylil, 4) tehdáž, poſpijchage sedlák a vdeřiw na něg, chybil 15 ſe ho, toliko w okolek dijry vhodil. Potom, když mu giž ten had vſſel, domnijwal ſe ſedlák, že by wijce na ten hněw geho nepamatowal, 5) wzaw chléb a fuol, polo[117a žil mu w dijře. Had pak lehkeym ſypěnijm 6) řekl: »Nechť této chwijle žádná wijra ani přáteltwij mezy námi nebýwá, aniž co ſpolu činiti měgme, dokawadž vá ſkály ſobě ne wobéru, a ty hrobu, aby 20 ſyna pochowal, newykopáš.« 7) Báſeň znamená, že žádney na hněw a na pomítu nezapomene, do- kawadž před ſebau widij to,8) proč zarmúcen geſt. CXXXIX. 1) Orpt: xa) Psoo7ó«. — Ol. č. 122. — Halm č. 96". — Lepař č. 258. — Srv. Staré fab. č. 8. — 2) &r rooířýрot; prokeýOv. — 2) &vstkar avtой tò výжоv naдtov. — 4) óc && šzmp. акиgбv. — 5) uрмат иvрбаквv. — 3) LSжrо�v Gooiža«. — 3) Orig jinak: oбz 8оvаt ýuiv ànágui niaue 7) pekia, 8co; àv syò tir nétoar ópo, oò ôi vòv výußor tož тѣктEU. — 8) PRалѣ urциóGvrow, &t' oи skvaýan. 14*
211 Kozlátko a wlček. CXXXVII.1) Kozlátko, ſtoge na něgaké ſtřeſſe,2) když widelo wlka, an ſe k němu přibližuge, zlořečilo a hanělo gey, vtrhagije gemu.3) Dij k němu wlk: »Kozlijčku, 4) ne ty mi lageſs, ale mijſto, na kterémž ſtogijſs.« Báſeň znamená, že čaſtokrát čas a mijíto mdleym přidá vdatnoíti proti sylňegſfijm y dobře hlawatěgſfijm. 5) 5 CXXXVII 1) Eouро; xай Avzos. — Ol. č. 120. — Halm č. 135. — Lepař č. 114. — Srv. Nové fab. č. 144. — 2) 8ni taroc дфu&тоs. — 3) 8kогдбр8. кай бохюлтаv &čróv. — 4) ô obzos. — 5) Orig. jen: xатà tоv QuRvóvот. Mezek. CXXXVIII. 1) Mezek, wychowán gſa gečmenem, ſkákal a herſſowal ſobě,2) křiče a prawě: »Otec můg geft kuoň, welmi rychle běhagijcý, 3) a yá k němu wſfecken podoben ſem.« A když pak potřeba přiſíla, aby běžel, vſtaw během, poznal ſám ſebe, že by woſlem byl. 4) Báſeň znamená, geſtli že čas nekoho k poctiwoſti neſe, wſſak ten na 10 ſwůg staw 5) ne zapomijnay, nebť geſt nevſtawičney 6) žiwot tento. CXXXVIII. 1) Hutovos. — Ol. č. 121. — Halm č. 157. — Lepař č. 102. — 2) &x крLѣs ладиviгаs аrsoxigvиs. — 3) блтоg о� ладидфо�нос. — *) жтвдй той дрбдоV злаи�бато tой zагоде órov svítne úxsuvýaôn. — 5) výxиs. — s) àßśßatos. Had a sedlák. CXXXIX.1) W předdomij gednoho sedláka had kryge ſe,2) vſſtnuw mu syna, vmořil ho. 3) Rodičowec z toho měli weliký zámutek. Otec pro ten zámutek wzaw sekeru, chtěl toho hada, yakž by wyſſel, zabiti. A když ſe had ma- ličko powycheylil, 4) tehdáž, poſpijchage sedlák a vdeřiw na něg, chybil 15 ſe ho, toliko w okolek dijry vhodil. Potom, když mu giž ten had vſſel, domnijwal ſe ſedlák, že by wijce na ten hněw geho nepamatowal, 5) wzaw chléb a fuol, polo[117a žil mu w dijře. Had pak lehkeym ſypěnijm 6) řekl: »Nechť této chwijle žádná wijra ani přáteltwij mezy námi nebýwá, aniž co ſpolu činiti měgme, dokawadž vá ſkály ſobě ne wobéru, a ty hrobu, aby 20 ſyna pochowal, newykopáš.« 7) Báſeň znamená, že žádney na hněw a na pomítu nezapomene, do- kawadž před ſebau widij to,8) proč zarmúcen geſt. CXXXIX. 1) Orpt: xa) Psoo7ó«. — Ol. č. 122. — Halm č. 96". — Lepař č. 258. — Srv. Staré fab. č. 8. — 2) &r rooířýрot; prokeýOv. — 2) &vstkar avtой tò výжоv naдtov. — 4) óc && šzmp. акиgбv. — 5) uрмат иvрбаквv. — 3) LSжrо�v Gooiža«. — 3) Orig jinak: oбz 8оvаt ýuiv ànágui niaue 7) pekia, 8co; àv syò tir nétoar ópo, oò ôi vòv výußor tož тѣктEU. — 8) PRалѣ urциóGvrow, &t' oи skvaýan. 14*
Strana 212
212 Trubač. CXL. 1) Trubač, traubenijm wogíka poſyluge,2) když yat byl od nepřátel, wolal: »Medle towaryſſij, ne zabigegte mne wſſetečně a darmo, neb ſem žádného z waſſich nezabil. Také kromě této měďenné trauby nic giného nemám.« Oni pak řekli k němu: »Protož my tim radegj tebe zabigeme, 5 geſſto, nemoha ſám bogowati, wſſech giných k bogi ponaukáſs.« Báſeň znamená, že ti welice hřeſfij, 3) kteřijž zlé a vkrutné pány, aby zle činili, bauřij a podněcugij. CXL. 1) Eakacyzvýs. — Ol. č. 123. — Halm č. 386. — Lepař č. 316. — 2) Orig.: Страто�V śтiGvауwv. — 3) лkог лтатоVо. Treft a olijwa. CXLI.1) Treſt a olijwa wadily ſe o ſneſytedlnoſt, o ſýlu a o pokognoſt. 2) Treſt hanijna byla od olijwy, že by mdlá a neſtatečná glucy, ſnadno wětrem ſklo- 10 ňowána a ſlomowána byla. 3) Třtina mlčela a k tomu nic neřekla. Potom, maličko počekawffi, až tijm wětſſij wijtr wál, třtina, wdy poſhybugije ſe wětru, ſnadnijčce zachowána geft a nenij ſlomena; olijwa pak, odporná wětru gfucy, vchylowati ſe nechtěla 5) a tak mocý ſlomena byla. Báſeň znamená, že, kteřijž čaſu a lepſſijm ſebe čaſem povítupugij, 15 lepſſij beywagij a s mocněgſſijmi činiti mijwagij. 6) CXLI. 1) Kákauoc xal 'Ekain. — Ol. č. 124. — Halm č. 1795. — Lepař č. 245. Srv. Kn. Ezop. IV. 20. — 2) ôtà zaorsoiav zal jazór zal jovziar žotgor. — 3) 6): &dvvárov zal ggàto« úTozkvоцÉvOv xàGt vole &rtaots. 41 úNOGSGOsig zal ýzonRvOslg. — 5) Orig.: i ôs skata, anstòi) arténstrs tois &réuots. - 6) Orig.: xgsitrov: ioà vór тoò: us gora; prkovstkoývzOr. Wlk a ržeřáb. CXLII. Když gednoho čaſu wlku w hrdle koft vwázla, přiřekl ržeřábu, že chce vplatek včiniti, kdyby, hlawu[117b]wſtrče w hrdlo geho, té koſti wen mu dobyl. 2) Ržeřáb, wſtrčiw ſwůg dlauhý krk w hrdlo geho, koſti gemu dobyl, potom záplaty od něho chtěl. 3) Wlk, tomu ſe ſměge a zubůw 20 ſobě pobruſſuge, řekl: »A což geſſtě doſti záplaty nemáſs, 4) že ſy z wlčijho hrdla a z zubůw hlawu ſwú zdrawú a beze wſſeho vrazu zachowal?« Báſeň k těm lidem, kteřijž, nebezpečenſtwij vgdauce, dobrodijncuom ſe tim zpuoſobem odplacugij. CXLII. 1) Ańко; xa) Vlgavo«. — Ol. nemá. — Halm č. 276b. — Lepař č 69. — Srv. Kn. Ezop. I. 8. — 2) "t0 0òr ragázer aixev, al vijv xepakir aùtijs :ßaloйaa vò дотойv &x той kароU aбтой ixßákot. — 3) tòv utobòr šzagýca. — 4) Orig. kladně: &oxel Got ut60ò: тойrо zаl uóror.
212 Trubač. CXL. 1) Trubač, traubenijm wogíka poſyluge,2) když yat byl od nepřátel, wolal: »Medle towaryſſij, ne zabigegte mne wſſetečně a darmo, neb ſem žádného z waſſich nezabil. Také kromě této měďenné trauby nic giného nemám.« Oni pak řekli k němu: »Protož my tim radegj tebe zabigeme, 5 geſſto, nemoha ſám bogowati, wſſech giných k bogi ponaukáſs.« Báſeň znamená, že ti welice hřeſfij, 3) kteřijž zlé a vkrutné pány, aby zle činili, bauřij a podněcugij. CXL. 1) Eakacyzvýs. — Ol. č. 123. — Halm č. 386. — Lepař č. 316. — 2) Orig.: Страто�V śтiGvауwv. — 3) лkог лтатоVо. Treft a olijwa. CXLI.1) Treſt a olijwa wadily ſe o ſneſytedlnoſt, o ſýlu a o pokognoſt. 2) Treſt hanijna byla od olijwy, že by mdlá a neſtatečná glucy, ſnadno wětrem ſklo- 10 ňowána a ſlomowána byla. 3) Třtina mlčela a k tomu nic neřekla. Potom, maličko počekawffi, až tijm wětſſij wijtr wál, třtina, wdy poſhybugije ſe wětru, ſnadnijčce zachowána geft a nenij ſlomena; olijwa pak, odporná wětru gfucy, vchylowati ſe nechtěla 5) a tak mocý ſlomena byla. Báſeň znamená, že, kteřijž čaſu a lepſſijm ſebe čaſem povítupugij, 15 lepſſij beywagij a s mocněgſſijmi činiti mijwagij. 6) CXLI. 1) Kákauoc xal 'Ekain. — Ol. č. 124. — Halm č. 1795. — Lepař č. 245. Srv. Kn. Ezop. IV. 20. — 2) ôtà zaorsoiav zal jazór zal jovziar žotgor. — 3) 6): &dvvárov zal ggàto« úTozkvоцÉvOv xàGt vole &rtaots. 41 úNOGSGOsig zal ýzonRvOslg. — 5) Orig.: i ôs skata, anstòi) arténstrs tois &réuots. - 6) Orig.: xgsitrov: ioà vór тoò: us gora; prkovstkoývzOr. Wlk a ržeřáb. CXLII. Když gednoho čaſu wlku w hrdle koft vwázla, přiřekl ržeřábu, že chce vplatek včiniti, kdyby, hlawu[117b]wſtrče w hrdlo geho, té koſti wen mu dobyl. 2) Ržeřáb, wſtrčiw ſwůg dlauhý krk w hrdlo geho, koſti gemu dobyl, potom záplaty od něho chtěl. 3) Wlk, tomu ſe ſměge a zubůw 20 ſobě pobruſſuge, řekl: »A což geſſtě doſti záplaty nemáſs, 4) že ſy z wlčijho hrdla a z zubůw hlawu ſwú zdrawú a beze wſſeho vrazu zachowal?« Báſeň k těm lidem, kteřijž, nebezpečenſtwij vgdauce, dobrodijncuom ſe tim zpuoſobem odplacugij. CXLII. 1) Ańко; xa) Vlgavo«. — Ol. nemá. — Halm č. 276b. — Lepař č 69. — Srv. Kn. Ezop. I. 8. — 2) "t0 0òr ragázer aixev, al vijv xepakir aùtijs :ßaloйaa vò дотойv &x той kароU aбтой ixßákot. — 3) tòv utobòr šzagýca. — 4) Orig. kladně: &oxel Got ut60ò: тойrо zаl uóror.
Strana 213
213 Kohauti. CXLIII. 1) Dwa kohauti ſpolu ſe o ſlepice bili. Když pak geden druhého zahnal, ten, ktercyž bitwu prohrál, do kauta wlezſſi, tam ſe ſkryl,2) kterýž pak wyhrál, na horu ſe wyzdwihſſi, na obweyſſné zdi, hlaſem, což mohl, kokr- hage,3) ſtál. A když worel tudy letěl, 4) chytil gey; ten pak, kterýž ſe byl we tmách ſkryl, beze wíſeho ſtrachu s slepicemi přebýwal. 5) Báſeň znamená, že Pán pyfíným ſe protiwij, pokořijcým ſe 6) pak dáwá miloſt. 5 CXLIII. 1) ARéкtogss. — Ol. č. 125. — Halm č. 21. — Lepař č. 189. — 2) ó ušv (UEnOrsle sle tолоr катаGкоp аntòv sко�ßр. — 3) usyakopóvac špónos. — 4) nagevgr; каталтаg. — 5)/ vale Omlsiais ṡnéßaavs. — 6) vaлеvоls. Beran a wlk. CXLIV. 1) Beran, ſtoge na wyſokém mijſtě, vtral 2) wlka, dole mimo ſe gdaucýho, zwijřetem zlým, kteréž ſyrowú mrchu gij, nazýwage ho. 3) Wlk, obrátiw ſe, řekl k němu: »Ne ty mně toto vtrháſs, ale ta wěže, na kteréž ſtogijſs.« 10 Báſeň pro ty, kteřijž ſnáſfegijce křiwdy a haněnij od nehodných lidij, geſſto, na wyšſſijm mijſtě poſtaweni ſauce, nic ſe nebogij, než geſſtě ſe wijce nadeymagij. 4) CXLIV. 1) Agròc zad Avzo«. — Ol. č. 126. — Halm č. 135. — Lepař č. 114. — Nové ſab. č. 137. — 2) Ol.: »vtrhal«. — Orig.: ŠGмOwva. — 3) Onotov zaxòv &nexáka zal Duopógov. — ") Orig. krátce: ó uč9os zoò: tobe úzopšvorza; ópo &n' dragtor drítpónor, ôrà póßor úprlováglv. Cžlowěk ítarý a smrt. CXLV. Cžlowčk ſtarý, naſekaw dřijwij, domno ge na ramenau neſl.2) A když giž daleko ceſtau byl ſſel, vſtaw od práce, ſložil to břijmě s ſebe 3) na zem 15 a na ſmrt wolal. Smrt, přiſſedſſi, tázala ſe na přijčinu, proč by gij wolati měl? Lekffi ſe gj ſtařec, řekl: »Aby na mne toho bře[118aJmena pomohla.« Báſeň znamená, že každý cžlowěk, buď w neſítěstij nebo w chudobě, rád na swětě žiw pobude.4) CXLV. 1) Pégov xal Oáravos. — Ol. nemá. — Halm č. 90. — Lepař č. 359. — Srv. Nové ſab. č. 18. — 2) Orig. jen: zal zaйta pápov. — 3) ôtà тоr тоlот xолоv алоDвиsтое 8г то�то ттi vо�V pоgtоr. — 4) иž. ѫидртos pikógoos. Ziáby. CXLVI.1) Dwě ziáby, když gim wyſchlo močidlo, w kterémž přebýwaly, obcházely 20 hledagijce, kde by bydleti měly. Y přiſſly k gedné hluboké ſtudnicy. Na- kloniwſſi ſe do nj, widely tam w nij wodu. Tu gedna řekla, radije k tomu,
213 Kohauti. CXLIII. 1) Dwa kohauti ſpolu ſe o ſlepice bili. Když pak geden druhého zahnal, ten, ktercyž bitwu prohrál, do kauta wlezſſi, tam ſe ſkryl,2) kterýž pak wyhrál, na horu ſe wyzdwihſſi, na obweyſſné zdi, hlaſem, což mohl, kokr- hage,3) ſtál. A když worel tudy letěl, 4) chytil gey; ten pak, kterýž ſe byl we tmách ſkryl, beze wíſeho ſtrachu s slepicemi přebýwal. 5) Báſeň znamená, že Pán pyfíným ſe protiwij, pokořijcým ſe 6) pak dáwá miloſt. 5 CXLIII. 1) ARéкtogss. — Ol. č. 125. — Halm č. 21. — Lepař č. 189. — 2) ó ušv (UEnOrsle sle tолоr катаGкоp аntòv sко�ßр. — 3) usyakopóvac špónos. — 4) nagevgr; каталтаg. — 5)/ vale Omlsiais ṡnéßaavs. — 6) vaлеvоls. Beran a wlk. CXLIV. 1) Beran, ſtoge na wyſokém mijſtě, vtral 2) wlka, dole mimo ſe gdaucýho, zwijřetem zlým, kteréž ſyrowú mrchu gij, nazýwage ho. 3) Wlk, obrátiw ſe, řekl k němu: »Ne ty mně toto vtrháſs, ale ta wěže, na kteréž ſtogijſs.« 10 Báſeň pro ty, kteřijž ſnáſfegijce křiwdy a haněnij od nehodných lidij, geſſto, na wyšſſijm mijſtě poſtaweni ſauce, nic ſe nebogij, než geſſtě ſe wijce nadeymagij. 4) CXLIV. 1) Agròc zad Avzo«. — Ol. č. 126. — Halm č. 135. — Lepař č. 114. — Nové ſab. č. 137. — 2) Ol.: »vtrhal«. — Orig.: ŠGмOwva. — 3) Onotov zaxòv &nexáka zal Duopógov. — ") Orig. krátce: ó uč9os zoò: tobe úzopšvorza; ópo &n' dragtor drítpónor, ôrà póßor úprlováglv. Cžlowěk ítarý a smrt. CXLV. Cžlowčk ſtarý, naſekaw dřijwij, domno ge na ramenau neſl.2) A když giž daleko ceſtau byl ſſel, vſtaw od práce, ſložil to břijmě s ſebe 3) na zem 15 a na ſmrt wolal. Smrt, přiſſedſſi, tázala ſe na přijčinu, proč by gij wolati měl? Lekffi ſe gj ſtařec, řekl: »Aby na mne toho bře[118aJmena pomohla.« Báſeň znamená, že každý cžlowěk, buď w neſítěstij nebo w chudobě, rád na swětě žiw pobude.4) CXLV. 1) Pégov xal Oáravos. — Ol. nemá. — Halm č. 90. — Lepař č. 359. — Srv. Nové ſab. č. 18. — 2) Orig. jen: zal zaйta pápov. — 3) ôtà тоr тоlот xолоv алоDвиsтое 8г то�то ттi vо�V pоgtоr. — 4) иž. ѫидртos pikógoos. Ziáby. CXLVI.1) Dwě ziáby, když gim wyſchlo močidlo, w kterémž přebýwaly, obcházely 20 hledagijce, kde by bydleti měly. Y přiſſly k gedné hluboké ſtudnicy. Na- kloniwſſi ſe do nj, widely tam w nij wodu. Tu gedna řekla, radije k tomu,
Strana 214
214 aby hned doluo ſkákaly. Druhá řekla: »A kdyby pak y zde woda přeſchla, kterak bychom zaſe wygijti mohly?« Báſeň znamená, abychom nic, neporadijce ſe o to, nečinili. CXLVI. 1) Bároaxot. — Ol. nemá. — Halm č. 74. — Lepař č. 214. — Nové fab. č. 17. Komár a lew. CXLVII. 1) Komár, přiletěw před lwa, řekl: »Já ſe tebe nebogijm, neb nic ſyl- 5 něgſſij mne negſy. Poněwadž pak negſy, yakauž máſs moc, že trháſs pa- zaury a kauſſeſs zuby? Wſſak to ženy, když ſe s mužmi wadij, vměgij.2 Já gſem mnohem ſylněgſſij nežli ty, a geſtli že toho chceſs zkuſyti, bijme ſe ſpolu.« 3) A hned zatraubiw komár, wpeřil mu ſe, 4) kdež neměl žádných chlupuow mezy noſem. Lew pak ſwými wlaſtnijmi pazúry ſám ſe zdrápal 10 a zedral5) až do hněwu. Komár pak, přemohſſi lwa a zatraubiw, pijſeň wijtěznau zpijwage, 6) preč letěl, a tijm letem zapletl ſe do paučin. A když ho giž pauk gedl, nařijkal, řka: »S wětſſijmi gſem činiti měl, a teď od ſſpatného pawauka zahynu«. 7) Báſeň znamená ty, kteřijž weliké a znamenité přemáhagj, potom ſami 15 od fípatných přemoženi býwagj. CXLVII. 1) Kóvou zal Aéov. — Ol. č. 127. — Halm č. 234. — Lepař č. 228. — 2) točto nal yvrhj vo &vôgi pagoutvn rotst. — 2) 8kGousv xal sle тókвроv. — 4) звжиувто да�жvоv. — 5) катаkvаv зœто�v. — 6) зтаVикоv &ag. — 7) àлодиgаvо, óvt usylovots тoksuô ónò svtskos góov, vis &gázvna, ànóketo. Dokonáwagij ſe Nowé Fabule.
214 aby hned doluo ſkákaly. Druhá řekla: »A kdyby pak y zde woda přeſchla, kterak bychom zaſe wygijti mohly?« Báſeň znamená, abychom nic, neporadijce ſe o to, nečinili. CXLVI. 1) Bároaxot. — Ol. nemá. — Halm č. 74. — Lepař č. 214. — Nové fab. č. 17. Komár a lew. CXLVII. 1) Komár, přiletěw před lwa, řekl: »Já ſe tebe nebogijm, neb nic ſyl- 5 něgſſij mne negſy. Poněwadž pak negſy, yakauž máſs moc, že trháſs pa- zaury a kauſſeſs zuby? Wſſak to ženy, když ſe s mužmi wadij, vměgij.2 Já gſem mnohem ſylněgſſij nežli ty, a geſtli že toho chceſs zkuſyti, bijme ſe ſpolu.« 3) A hned zatraubiw komár, wpeřil mu ſe, 4) kdež neměl žádných chlupuow mezy noſem. Lew pak ſwými wlaſtnijmi pazúry ſám ſe zdrápal 10 a zedral5) až do hněwu. Komár pak, přemohſſi lwa a zatraubiw, pijſeň wijtěznau zpijwage, 6) preč letěl, a tijm letem zapletl ſe do paučin. A když ho giž pauk gedl, nařijkal, řka: »S wětſſijmi gſem činiti měl, a teď od ſſpatného pawauka zahynu«. 7) Báſeň znamená ty, kteřijž weliké a znamenité přemáhagj, potom ſami 15 od fípatných přemoženi býwagj. CXLVII. 1) Kóvou zal Aéov. — Ol. č. 127. — Halm č. 234. — Lepař č. 228. — 2) točto nal yvrhj vo &vôgi pagoutvn rotst. — 2) 8kGousv xal sle тókвроv. — 4) звжиувто да�жvоv. — 5) катаkvаv зœто�v. — 6) зтаVикоv &ag. — 7) àлодиgаvо, óvt usylovots тoksuô ónò svtskos góov, vis &gázvna, ànóketo. Dokonáwagij ſe Nowé Fabule.
Strana 215
V. FABULE ANYANOWY.
V. FABULE ANYANOWY.
Strana 216
Strana 217
118b] Tuto ſe počijnagij Fabule Anyanowy, tak yakž w němčině ſtogij.*) Prwnj: O sedlce a o wlku.1) Slowom ženſkým kteřijž wěřij, 2) čaſto zklamáni beywagij.3) Wik gednoho čaſu, hladem gſa přinucen, z leſa wyſſel, y pro wlčicy y pro wlčata aby netco k gijdlu nalezti mohl. 4) Y obcházel okolo domůw, nadegi mage, že by nětco vhoniti mohl. 5) A w tom vſlyfſel máteř, ana s plačijcým dijtětem mluwj, chtěgjcy ge těmi ſlowy vkogiti: »Mlč, a neb tě dám wlčkowi, 6) ať tě fnij!« Těm flowom wěře, čekal celau noc, tu nadegi mage, 7) že mu to dijtě wen wywrže. Když pak giž to dijtě plakati přeſtalo, vpokogiwſſi ſe vſnulo,8) cžijmž wlkowi wſſeckna nadege odgata byla. Y přinutil ho lačný žiwot9) odtud preč gijti a zasſe do leſa k wlčicy a k wlčatom ſe nawrátiti. Widúcy pak wlčice wlka zaſe lačného gjti, řekla 10 k němu: »Kterakž geft to, že, yakž obyčey máš, žádné kořiſti s ſebau ne neſeš, ale s odwěſſeným krkem ſe ſmutňe wracýš a welmi ſy yaks ne- podoben?« 10) Odpowědel gij wlk a řekl: »Ne máſs ſe tomu diwiti, že ſe prázný 11) zaſe wracým, neb ſem ſkrze gednu ženu celú noc w dobré na- legi ſtráwil, 12) až mě den zaſtihl, tak že ſem ſotwá pſom a sedlákom wy- 15 klécel. 13) Neb když ſem wyſſel, hledage, zdá bych kde co vlowiti mohl, 14) gedna mátě dijtě mi dáti ſlibowala, ale ne dala, a tak ſem w dobré naděgi a očeká 119a wanij s ſtaroftij až do této hodiny čekal. 15) Z toho ſem po- rozuměl, že ženſkeym lehkomyſlnostem a wrtkoftem 16) žádný wěřiti nemá, chce-li oklamán nebyti.« 5 20 1) St.: »Die erst Fabel von der Bürin vnd dem Wolff.« — Avian Fab. 1.: »De nutrice et infante.« — Srv. Nové Fab. č. 136. — Halm č. 275. — Lepař č. 73. — Ol.: této bajky nemá. — 2) Glauben wöllent. - 3) Die werden gar offt betrogen. Daruon hör ein fabel. — 4) Im vnd seinem weib vnd kinden vmb die speis. — 5) In hoffnung cines raubes. — 6) Dem wolff. — 7) In seiner steter hoffnung. — 8) Do aber das kind müd ward zu weinen, ergab es seine gelid an die ruw vnnd schlieff. — 9) Der hunger. — 1°) Mit hangendem drüssel kompst du trauriger vnd vbel vngestalt. — 11) Ler on allen raub. — 12) Ich bin von einem weib so lang in guter hoffnung die gantz nacht vffge- *) S7.: Hie fahent an die Fabeln Aniani.
118b] Tuto ſe počijnagij Fabule Anyanowy, tak yakž w němčině ſtogij.*) Prwnj: O sedlce a o wlku.1) Slowom ženſkým kteřijž wěřij, 2) čaſto zklamáni beywagij.3) Wik gednoho čaſu, hladem gſa přinucen, z leſa wyſſel, y pro wlčicy y pro wlčata aby netco k gijdlu nalezti mohl. 4) Y obcházel okolo domůw, nadegi mage, že by nětco vhoniti mohl. 5) A w tom vſlyfſel máteř, ana s plačijcým dijtětem mluwj, chtěgjcy ge těmi ſlowy vkogiti: »Mlč, a neb tě dám wlčkowi, 6) ať tě fnij!« Těm flowom wěře, čekal celau noc, tu nadegi mage, 7) že mu to dijtě wen wywrže. Když pak giž to dijtě plakati přeſtalo, vpokogiwſſi ſe vſnulo,8) cžijmž wlkowi wſſeckna nadege odgata byla. Y přinutil ho lačný žiwot9) odtud preč gijti a zasſe do leſa k wlčicy a k wlčatom ſe nawrátiti. Widúcy pak wlčice wlka zaſe lačného gjti, řekla 10 k němu: »Kterakž geft to, že, yakž obyčey máš, žádné kořiſti s ſebau ne neſeš, ale s odwěſſeným krkem ſe ſmutňe wracýš a welmi ſy yaks ne- podoben?« 10) Odpowědel gij wlk a řekl: »Ne máſs ſe tomu diwiti, že ſe prázný 11) zaſe wracým, neb ſem ſkrze gednu ženu celú noc w dobré na- legi ſtráwil, 12) až mě den zaſtihl, tak že ſem ſotwá pſom a sedlákom wy- 15 klécel. 13) Neb když ſem wyſſel, hledage, zdá bych kde co vlowiti mohl, 14) gedna mátě dijtě mi dáti ſlibowala, ale ne dala, a tak ſem w dobré naděgi a očeká 119a wanij s ſtaroftij až do této hodiny čekal. 15) Z toho ſem po- rozuměl, že ženſkeym lehkomyſlnostem a wrtkoftem 16) žádný wěřiti nemá, chce-li oklamán nebyti.« 5 20 1) St.: »Die erst Fabel von der Bürin vnd dem Wolff.« — Avian Fab. 1.: »De nutrice et infante.« — Srv. Nové Fab. č. 136. — Halm č. 275. — Lepař č. 73. — Ol.: této bajky nemá. — 2) Glauben wöllent. - 3) Die werden gar offt betrogen. Daruon hör ein fabel. — 4) Im vnd seinem weib vnd kinden vmb die speis. — 5) In hoffnung cines raubes. — 6) Dem wolff. — 7) In seiner steter hoffnung. — 8) Do aber das kind müd ward zu weinen, ergab es seine gelid an die ruw vnnd schlieff. — 9) Der hunger. — 1°) Mit hangendem drüssel kompst du trauriger vnd vbel vngestalt. — 11) Ler on allen raub. — 12) Ich bin von einem weib so lang in guter hoffnung die gantz nacht vffge- *) S7.: Hie fahent an die Fabeln Aniani.
Strana 218
218 zogen. - 13) Bin hartigklich den hunden vnd bawren entrunnen. — 14) Orig. jen.: Do ich vszgieng vmb die speis — 15) Hab doch in guter hoffnung sorgklich bis vff dise stund gebeitet. — 16) Wanckelmut. II. O zlábě, o žabincy a o ptácých. 1) 5 15 Bez weliké práce nemuože žádný k wyſokým wěcem přigijti, a kdož ſe přiliſs wyſoko táhne, 2) ten mnohem tijže doluo ſpadá. 3) Cžaſu gednoho přilezla ziába w žabincy k ptákuom4) a řekla k nijm: »Kdyby kdo z wás chtěl mne nahoru wyſoko wynéſti, tomu bych vkázala ziabincůw množſtwij, že by z nijch nabral naydražífijch perel;5) a těch žádney ſám od ſebe z ptákuow dogijti že by nemohl, a ač by koli ſama- tam ráda ſſla, a nebo ſe plawila, wſſak gegij chuoze bylo by welmi léniwé lezenj, a plawenij by měla s celý den. 6) Skrze to gegj neſſlechetné ſlibo- wánij 7) wzal gi worel mezy ſwé zpary a wyſoko gi do powětřij wyneſl 10 žádage, aby mu tomu, což ſlijbila, doſti činila. Když pak ta ziabničná žába" toho gemu držeti nemohla, počal gi woſtrými zpáry trápiti a těžce gijmati. Ziába, wzdychagijc, počala ſobě ſtýſkati: 10) »Bych yá byla této wyſokoſt ne žádala, tohoto bych neměla a této mocy bych byla vſſla.« Y puſtil worel ziábu doluo, až rozrazywſli ſe vmřela. Ta naučenij dala, aby geden každý w ſwém ſtawu weſel byl, neb zpaura a wyſokomyſlnoſt málo co dobrého zřijdij a řijdko co dobře vdelá. 11) A kteřijž přiliſs wyſoko ſe pnau, obyčegňe tijže doluo padagij, neb bez zá- 127 wiſti býti ani zůſtati ne mohau, ſkrze kterúž ten pád mnohem těžílij býwá. 1) St.: »Die II Fabel von der Schiltkrotten vnd den Vögeln." — Ol.: Fab. An. č. I. — Avian. 2.: »De testudine et aquila.« — Srv. Nové Fab. č. 59. — Halm. 419. — Lepař č. 205. — 2) Welcher zu hoch vff wil steigen. — 3) Orig, přidává: Daruon hör ein fabel. — 4) Auff ein zeit kam ein schiltkrot zu den vögeln. — 5) Dem wolt ich zeigen muschlen zu bringen, darin man die köstliche wasserberlin fünde. — 6) Orig. jinak: Dann wiewol er stete gieng, so were doch sein gang treg vnd sytlich, vnnd schieffe wenig den gantzen tag. — 7) Durch das schalckhafft verheissen. — 3) Die schiltkrot. 9) Ward er sie peinigen mit seinen scharpffen klawen bis in den tod. — 1°) Do — sprach sie seufftzen. — 11) Das jeglicher in seinem wesen löblich lebe, dann vbermut hut selten gut. — 12) Durch den der fal geboren wirt. III. O racých.1) [119b] Weliké bláznowſtwij, když giného chceš treſtati a ſám w též 20 wěcy hoden sy treſtánj. 2) Rak, wida syna ſwého w �togaté wode mezy kamenijm zpátkem gijti,3 y nelijbil ſe mu ten chod na dijtěti geho, ale radíſe by byl widel, aby po předku fſel. Y řekl k ňemu: »Proſým tebe, milé dijtě, nechey toho bludného chozenij a gdi radegij před ſe, yako otec twůg, a zpátkem nechoď, neb chwály ne- 25 dogdeſs.« 4) Dijtě odpowědelo: »Otče, yá wijm, že každé dijtě chwály docházý,
218 zogen. - 13) Bin hartigklich den hunden vnd bawren entrunnen. — 14) Orig. jen.: Do ich vszgieng vmb die speis — 15) Hab doch in guter hoffnung sorgklich bis vff dise stund gebeitet. — 16) Wanckelmut. II. O zlábě, o žabincy a o ptácých. 1) 5 15 Bez weliké práce nemuože žádný k wyſokým wěcem přigijti, a kdož ſe přiliſs wyſoko táhne, 2) ten mnohem tijže doluo ſpadá. 3) Cžaſu gednoho přilezla ziába w žabincy k ptákuom4) a řekla k nijm: »Kdyby kdo z wás chtěl mne nahoru wyſoko wynéſti, tomu bych vkázala ziabincůw množſtwij, že by z nijch nabral naydražífijch perel;5) a těch žádney ſám od ſebe z ptákuow dogijti že by nemohl, a ač by koli ſama- tam ráda ſſla, a nebo ſe plawila, wſſak gegij chuoze bylo by welmi léniwé lezenj, a plawenij by měla s celý den. 6) Skrze to gegj neſſlechetné ſlibo- wánij 7) wzal gi worel mezy ſwé zpary a wyſoko gi do powětřij wyneſl 10 žádage, aby mu tomu, což ſlijbila, doſti činila. Když pak ta ziabničná žába" toho gemu držeti nemohla, počal gi woſtrými zpáry trápiti a těžce gijmati. Ziába, wzdychagijc, počala ſobě ſtýſkati: 10) »Bych yá byla této wyſokoſt ne žádala, tohoto bych neměla a této mocy bych byla vſſla.« Y puſtil worel ziábu doluo, až rozrazywſli ſe vmřela. Ta naučenij dala, aby geden každý w ſwém ſtawu weſel byl, neb zpaura a wyſokomyſlnoſt málo co dobrého zřijdij a řijdko co dobře vdelá. 11) A kteřijž přiliſs wyſoko ſe pnau, obyčegňe tijže doluo padagij, neb bez zá- 127 wiſti býti ani zůſtati ne mohau, ſkrze kterúž ten pád mnohem těžílij býwá. 1) St.: »Die II Fabel von der Schiltkrotten vnd den Vögeln." — Ol.: Fab. An. č. I. — Avian. 2.: »De testudine et aquila.« — Srv. Nové Fab. č. 59. — Halm. 419. — Lepař č. 205. — 2) Welcher zu hoch vff wil steigen. — 3) Orig, přidává: Daruon hör ein fabel. — 4) Auff ein zeit kam ein schiltkrot zu den vögeln. — 5) Dem wolt ich zeigen muschlen zu bringen, darin man die köstliche wasserberlin fünde. — 6) Orig. jinak: Dann wiewol er stete gieng, so were doch sein gang treg vnd sytlich, vnnd schieffe wenig den gantzen tag. — 7) Durch das schalckhafft verheissen. — 3) Die schiltkrot. 9) Ward er sie peinigen mit seinen scharpffen klawen bis in den tod. — 1°) Do — sprach sie seufftzen. — 11) Das jeglicher in seinem wesen löblich lebe, dann vbermut hut selten gut. — 12) Durch den der fal geboren wirt. III. O racých.1) [119b] Weliké bláznowſtwij, když giného chceš treſtati a ſám w též 20 wěcy hoden sy treſtánj. 2) Rak, wida syna ſwého w �togaté wode mezy kamenijm zpátkem gijti,3 y nelijbil ſe mu ten chod na dijtěti geho, ale radíſe by byl widel, aby po předku fſel. Y řekl k ňemu: »Proſým tebe, milé dijtě, nechey toho bludného chozenij a gdi radegij před ſe, yako otec twůg, a zpátkem nechoď, neb chwály ne- 25 dogdeſs.« 4) Dijtě odpowědelo: »Otče, yá wijm, že každé dijtě chwály docházý,
Strana 219
219 kteréž po ſwého dobrého otce ſllepěgjch kráčij; protož yá tebe proſým, aby napřed ſſel, a yá, za tebau gda, budu ſe od tebe včiti.« 5) A otec, chtě gijti, počal ſe rowňe tak zpátkem bráti yako dijtě geho, a ſſel mnohem rychlegij než by po předku fſel, po kterémž welmi léniwě chodij.6) Y řekl k ňemu ſyn: »Otče, twé treſtánj geſt při mňe nevžitečné, poněwadž ty wěrně toho tre- ſtánij potřebugeš a tauž winau yako y yá hřijſſen gſy a w nij hned pohřizen gſy. 7) Protož prwé ſe ſám nauč, čemuž mne chceš včiti, a yá tim ſpijſſe tebe poſlechnu. Nebo kdož giné treftce, ne má ſám treſtánij hodný býti, chce-li, aby wyvčowánij geho přigemné bylo.« 8) 5 1) St.: »Die III Fabel von den Krepsen.« — Ol.: Fab. An. č. II. — Avian. 3. »De cancro.« — Srv. Halm č. 187. — Lepař č. 236. — 2) Selber derselben schuld straffbar bist. — 3) In einem ruhen steinigen wasser. — 4) Du wöllest deinen irgang verlassen vnnd schlecht für sich gehen — vnd nit neben noch hinder sich, dardurch würstu bas gelobt. — 5) Du wöllest mir vorgeen, so folge ich dir vnd lerne deinen gang. — 6) Nam er den weg hinder sich gl ich als der son, vnnd lang ihm gar wol, dann für sich was er gar treg. — 7) So du selber straffbar bist in meiner schuld. — 8) Wil er, das seiner straff vnd lere werd gevolgt. IV. O oflu a o lwowé kůži.1) Geden každý má při ſwém chwálen býti a cyzýho ſobě nic ne oſobo- 10 wati ani přiwlaſtňowati. Kdož ſe zachowá gináče, poſměch z ſebe včinij,2) když mu to odgato bude, což ſobě nehodně oſobil. 3) Oſel, nalezſſi lwowú kůżi, připrawil ſe w ni 4) a wſſecky audy ſwé přikryl, což naylépe mohl. Když pak ſwau nepodobnau hlawu s welikýma vſſima také přewlékl,5) zdál ſe vkrutný a welmi hrozný, poſílapáwage 15 owcým a beránkom gegijch okroky. 6) A po leſých ſtraffil bázliwá zwijřátka, yako zagijce, srny, geleny a gijm podobná. [120a] Sedlák, nalezíſi oſla, kteréhož byl ztratil, an připrawen w vdatného zwijřete kůži, 7) ſám audy léniwé mage: y pochytil ho za víſi, kterýchž přikryti byl nemohl, a při- wázaw vkrutně ho bil, a ſwlékffi s něho lwowau kuoži, řekl: »Nuzneym 20 zwijřátkuom a nerozumným ſnadno ſy mohl hrozným býti, 8) ale kdož tě zná, tenť ſe tebe ne bogij. Protož budiž oſlem, yakož gſy až poſawád, a oblec ſe w ſwého otce kuklu,9) ne žádage cyzý chwály, aby ku poſměchu nebýwal, když z nij wywlečen budeſs.« 1) St.: »Die IIII Fabel von dem Esel vnd der Löwenhaut.« — Ol.: má tuto bajku mezi Starými fabulemi na str. 213—214 s nadpisem: »Oſmmezcýtmá fabule o woſlu a o lwowé kuoži.« Připojen obrázek týž, který jest v Kn. Ezop. IV. 10. — Avian. 5.: »De asino.« — Srv. Halm č. 333. — Lepař č. 83. — 2) Ein jeglich mensch sol sich sins eigen lobs behelfen vnd frembdes gut im selber nit zueignen, das er nicht verspottet werd. — 3) In vbermut hat angenommen vnrechtiglich. — ") Bekleidet sich damit. — 5) Hat zusamengezogen. — 6) Omyl místo »obroky"; orig.: zertreblet den schaffen .. ihre speis. — 7) Der bawr fandt seinen verlornen esel in freidiger haut. — s) Orig. odchylně: Vnd sprach zu dem elenden thier: ,Du möchtest die vnbekanten leicht in forcht bringen." — 9) Zeuch an deines vatters gewandt.
219 kteréž po ſwého dobrého otce ſllepěgjch kráčij; protož yá tebe proſým, aby napřed ſſel, a yá, za tebau gda, budu ſe od tebe včiti.« 5) A otec, chtě gijti, počal ſe rowňe tak zpátkem bráti yako dijtě geho, a ſſel mnohem rychlegij než by po předku fſel, po kterémž welmi léniwě chodij.6) Y řekl k ňemu ſyn: »Otče, twé treſtánj geſt při mňe nevžitečné, poněwadž ty wěrně toho tre- ſtánij potřebugeš a tauž winau yako y yá hřijſſen gſy a w nij hned pohřizen gſy. 7) Protož prwé ſe ſám nauč, čemuž mne chceš včiti, a yá tim ſpijſſe tebe poſlechnu. Nebo kdož giné treftce, ne má ſám treſtánij hodný býti, chce-li, aby wyvčowánij geho přigemné bylo.« 8) 5 1) St.: »Die III Fabel von den Krepsen.« — Ol.: Fab. An. č. II. — Avian. 3. »De cancro.« — Srv. Halm č. 187. — Lepař č. 236. — 2) Selber derselben schuld straffbar bist. — 3) In einem ruhen steinigen wasser. — 4) Du wöllest deinen irgang verlassen vnnd schlecht für sich gehen — vnd nit neben noch hinder sich, dardurch würstu bas gelobt. — 5) Du wöllest mir vorgeen, so folge ich dir vnd lerne deinen gang. — 6) Nam er den weg hinder sich gl ich als der son, vnnd lang ihm gar wol, dann für sich was er gar treg. — 7) So du selber straffbar bist in meiner schuld. — 8) Wil er, das seiner straff vnd lere werd gevolgt. IV. O oflu a o lwowé kůži.1) Geden každý má při ſwém chwálen býti a cyzýho ſobě nic ne oſobo- 10 wati ani přiwlaſtňowati. Kdož ſe zachowá gináče, poſměch z ſebe včinij,2) když mu to odgato bude, což ſobě nehodně oſobil. 3) Oſel, nalezſſi lwowú kůżi, připrawil ſe w ni 4) a wſſecky audy ſwé přikryl, což naylépe mohl. Když pak ſwau nepodobnau hlawu s welikýma vſſima také přewlékl,5) zdál ſe vkrutný a welmi hrozný, poſílapáwage 15 owcým a beránkom gegijch okroky. 6) A po leſých ſtraffil bázliwá zwijřátka, yako zagijce, srny, geleny a gijm podobná. [120a] Sedlák, nalezíſi oſla, kteréhož byl ztratil, an připrawen w vdatného zwijřete kůži, 7) ſám audy léniwé mage: y pochytil ho za víſi, kterýchž přikryti byl nemohl, a při- wázaw vkrutně ho bil, a ſwlékffi s něho lwowau kuoži, řekl: »Nuzneym 20 zwijřátkuom a nerozumným ſnadno ſy mohl hrozným býti, 8) ale kdož tě zná, tenť ſe tebe ne bogij. Protož budiž oſlem, yakož gſy až poſawád, a oblec ſe w ſwého otce kuklu,9) ne žádage cyzý chwály, aby ku poſměchu nebýwal, když z nij wywlečen budeſs.« 1) St.: »Die IIII Fabel von dem Esel vnd der Löwenhaut.« — Ol.: má tuto bajku mezi Starými fabulemi na str. 213—214 s nadpisem: »Oſmmezcýtmá fabule o woſlu a o lwowé kuoži.« Připojen obrázek týž, který jest v Kn. Ezop. IV. 10. — Avian. 5.: »De asino.« — Srv. Halm č. 333. — Lepař č. 83. — 2) Ein jeglich mensch sol sich sins eigen lobs behelfen vnd frembdes gut im selber nit zueignen, das er nicht verspottet werd. — 3) In vbermut hat angenommen vnrechtiglich. — ") Bekleidet sich damit. — 5) Hat zusamengezogen. — 6) Omyl místo »obroky"; orig.: zertreblet den schaffen .. ihre speis. — 7) Der bawr fandt seinen verlornen esel in freidiger haut. — s) Orig. odchylně: Vnd sprach zu dem elenden thier: ,Du möchtest die vnbekanten leicht in forcht bringen." — 9) Zeuch an deines vatters gewandt.
Strana 220
220 V. O žábě lékařce a lifice. 1) 5 Nižádný ſe tijm nemá chlubiti, čehož nevmij a čehož dowéſti ne- muože, a neboť hanbu toho mijti bude. 2) Ziába, gſucy w hluboké wode zplozena a wſſecken ſwůg čas w mo- čidlách 3) ztráwiwſſi, přiſfla na zem k giným žiwočichům na přewelmi zelenau a weſelau lauku, 4) chlubijcy ſe lékařſkým vměnijm, a yak by w něm zku- ſſeným miſtrem byla a wíſecky nemocy zaháněti vměla, životem prodliti mohla lépe, než weliký lékař a wzneſſený Apollo, 5) kterýž bohy neſmr- tedlné zdelal. Obecná a ſprostná zwijřata wěřila ziábě a tomu, čijmž ſe wy- náſſela a chlubila. 6) Za tijm přiſſla chytrá lifſka a treſtala ge, řkucy: »O wy 10 bláznowij žiwočichowé, kterak o tom muožete ſmyſliti, aby wám ona gedinú nemoc zahnati mohla, ſama glucy bledá a žlautenicy magijcy. 7) Kdyby to vměnij měla, ktereymž ſe chlubij, prwé by ſobě ſama pomohla, a potom by gj lépe wěřeno bylo. Poněwadž pak gegij poſtawa chlaubě odpowijdá, odwraťtež ſe od nij, nebť gij gegij wlaſtnij chwála z hrdla ſmrdij.«9) A tak 15 muſyla ziába hanbau 10) odtud preč gijti a poſměch z ſebe pro chlaubu ſwú včinila. 1) St.: »Die V. Fabel von dem Froschartzet vnd dem Fuchs.« — Avian. 6.: »De rana.« — Srv. Nov. fab. č 133. — Halm č. 78. — Lepař č. 217. — Ol. nemá — 2) Oder er wirt zu schanden, als dise fabel vszweist. — 3) In den lachen. — 4) Kam .. auff einen lüstigen anger. - 5) Vnd das leben fristen, bas dan der grosz artzet Pean. — 6) Nach seinem güden vnd rümen. — 7) Er ist doch selber bleich vnd voller gelsucht. — *) Orig.: Nit geleich ist. - 2) Eigner lob faulet in des redenden mund. — 10) Schamrot. VI. O dwau plých. 1) 120b] Welmi těžká geft wěc zlú myſl poznati, když ſe nic chwály neb potupy hodného nepřihodij.2) Hoſpodář geden měl chytrého 3) pſa, ten wrčel a řičel, a wſſak proto 20 na žádného zubuo ne woſſklebil, 1) ale wſtrče wocas pod ſe, mlče lidi trhal.5 Wida to pán geho, kázal mu zwonček přiwázati proto, aby ſe lidé zloſti geho, kterúž pod krotkým způsobem 6) neſl, wyſtřijhati mohli a po zwo- ňenij zwonečku toho gey ſlyſſeli. 7) Y domnijwal ſe ten pes, že gest mu ten zwonček ke cti a chwále přiwěſſen, a přes to geſſtě k zwláſſtnij okraſe 25 y počal pro to giných pſuow potupowati a za nic gich neměti. Wida pak geden starý pes, že by tak nepokogný a hrdý byl, poſtawil ſe proti němu 87 a wyprawowal gemu takowými ſlowy wſecky wěcy: »O neſſtiaſtný trlenče, yak ſy tak bláznowý, že ſe domnijwáſs ten zwonec ſobě ke cti přiwázaný býti, a že by ſobě tu čeſt na pánu wyſlaužil?2) Geſtli že pro to w peyſſe a w wyſokomyſlnoſti ſe wywyſſugeš, 10) welmi welice blaudijš, neb tento zwonček geft oznamowánij twé předſewzaté zloſti, 11) že lidi nebezpečně a chytře ſwau wſſetečnoſtij 12) kauſfeſs. Protoť geſt na hrdlo přiwázán, aby 30
220 V. O žábě lékařce a lifice. 1) 5 Nižádný ſe tijm nemá chlubiti, čehož nevmij a čehož dowéſti ne- muože, a neboť hanbu toho mijti bude. 2) Ziába, gſucy w hluboké wode zplozena a wſſecken ſwůg čas w mo- čidlách 3) ztráwiwſſi, přiſfla na zem k giným žiwočichům na přewelmi zelenau a weſelau lauku, 4) chlubijcy ſe lékařſkým vměnijm, a yak by w něm zku- ſſeným miſtrem byla a wíſecky nemocy zaháněti vměla, životem prodliti mohla lépe, než weliký lékař a wzneſſený Apollo, 5) kterýž bohy neſmr- tedlné zdelal. Obecná a ſprostná zwijřata wěřila ziábě a tomu, čijmž ſe wy- náſſela a chlubila. 6) Za tijm přiſſla chytrá lifſka a treſtala ge, řkucy: »O wy 10 bláznowij žiwočichowé, kterak o tom muožete ſmyſliti, aby wám ona gedinú nemoc zahnati mohla, ſama glucy bledá a žlautenicy magijcy. 7) Kdyby to vměnij měla, ktereymž ſe chlubij, prwé by ſobě ſama pomohla, a potom by gj lépe wěřeno bylo. Poněwadž pak gegij poſtawa chlaubě odpowijdá, odwraťtež ſe od nij, nebť gij gegij wlaſtnij chwála z hrdla ſmrdij.«9) A tak 15 muſyla ziába hanbau 10) odtud preč gijti a poſměch z ſebe pro chlaubu ſwú včinila. 1) St.: »Die V. Fabel von dem Froschartzet vnd dem Fuchs.« — Avian. 6.: »De rana.« — Srv. Nov. fab. č 133. — Halm č. 78. — Lepař č. 217. — Ol. nemá — 2) Oder er wirt zu schanden, als dise fabel vszweist. — 3) In den lachen. — 4) Kam .. auff einen lüstigen anger. - 5) Vnd das leben fristen, bas dan der grosz artzet Pean. — 6) Nach seinem güden vnd rümen. — 7) Er ist doch selber bleich vnd voller gelsucht. — *) Orig.: Nit geleich ist. - 2) Eigner lob faulet in des redenden mund. — 10) Schamrot. VI. O dwau plých. 1) 120b] Welmi těžká geft wěc zlú myſl poznati, když ſe nic chwály neb potupy hodného nepřihodij.2) Hoſpodář geden měl chytrého 3) pſa, ten wrčel a řičel, a wſſak proto 20 na žádného zubuo ne woſſklebil, 1) ale wſtrče wocas pod ſe, mlče lidi trhal.5 Wida to pán geho, kázal mu zwonček přiwázati proto, aby ſe lidé zloſti geho, kterúž pod krotkým způsobem 6) neſl, wyſtřijhati mohli a po zwo- ňenij zwonečku toho gey ſlyſſeli. 7) Y domnijwal ſe ten pes, že gest mu ten zwonček ke cti a chwále přiwěſſen, a přes to geſſtě k zwláſſtnij okraſe 25 y počal pro to giných pſuow potupowati a za nic gich neměti. Wida pak geden starý pes, že by tak nepokogný a hrdý byl, poſtawil ſe proti němu 87 a wyprawowal gemu takowými ſlowy wſecky wěcy: »O neſſtiaſtný trlenče, yak ſy tak bláznowý, že ſe domnijwáſs ten zwonec ſobě ke cti přiwázaný býti, a že by ſobě tu čeſt na pánu wyſlaužil?2) Geſtli že pro to w peyſſe a w wyſokomyſlnoſti ſe wywyſſugeš, 10) welmi welice blaudijš, neb tento zwonček geft oznamowánij twé předſewzaté zloſti, 11) že lidi nebezpečně a chytře ſwau wſſetečnoſtij 12) kauſfeſs. Protoť geſt na hrdlo přiwázán, aby 30
Strana 221
221 lidé, když by mlče přiſkoče zazwonil, před tebú opatrněgſfij byli a tebe ſe střáhli. 13) Kdyby ty to znal, twá myſl nikoli by ſe tak newypijnala.« A tak s hanbau a s poſměchem odtud odſſel. 1 St.: »Die VI Fabel von zweien Hunden." — Ol.: Fab. An. č. III. — Avian. 7.: »De cane.« — Srv. Halm č. 224. — Lepař č. 55. — 2) Orig. jinak: Es ist schwer einem bösen gemüt zu erkennen, wan im ichtz beschicht, ob im das zu eere oder zu schmach beschehe. — 3) Tückischen. — 4) Nesprávně; orig.: Der grüwet, grannet noch blecket die zene wider niemant. — 5) Vnd bis die menschen frevenlichen. — 6) Vnder guter gestalt. — 7) Orig. jen: By der schellen klingelen. — s) O du vnseliger thor. - 3) Man hab diese schellen dir zu eren vnd vmb dein verdienen angehenckt. — 10) Wilt du darumb.. wider vns streben. — 11) Deiner angenommen boszheit. — 12) Mit deinen frevelen zenen. — 13) Orig. stručněji: Das sich die leuth vor deiner boszheit wissen zu hüten. VII. O welblaudu a o bohu Jupiterowi. 1) Muž maudrý má na tom doti mijti, čijmž ho fítětij obdařilo, a cyzýho žádati nemá proto, aby kolo fítěſtij s nijm ſe nezatočilo, a nechut k ňemu wezma, aby 2) mu geſſtě ani toho ne wzalo, což mu na čas půgčilo. 3) Cžaſu některého páſl ſe welblaud podlé gednoho rohatého wola a počal reptati, doſti na tom ne mage, což [121a] mu ſſtěſtij dalo. A přiſſed před naywyffijho boha Jupitera, tak mu toho taužil: Že by welmi hanebné a poſměſíné bylo, 4) aby takowé weliké zwijře žádnau branij nemělo ob- 10 dařeno býti;5) wolowé že by opatřeni byli rohy, swině zuby, gežkowé fítětinami, též y giná zwijřata, gedno každé podlé ſwého ſtawu, kromě ſám welblaud, ten geft ode wíſech zwijřat potupen, a hanebně ho chowagj »Protož proſým tebe, neywyflij bože Jupiter, aby mi také ráčil takowé rohy dáti, abych ſe mohl nepřáteluom mým brániti, yakéž ſy y wolu 6) dal, aby 15 mne ale ta ſſpatněgſſij zwijřata, nežli gſem ſám, nepotupowala.« 7) Jupiter) poznaw newdečnoſt geho, rozhněwaw ſe na něy, geſſtě mu y vſſi odgal, řka: »Poňewadž na tom nemáš dofti, cožť fítěstij dalo, yá béru tobě y víí k tomu, proto, aby na wěky na to treſtánij pamatowal, a aby bledey, ſſka- redey,9) záwiſtiwey ſa ſwůg wěk ſkonal.« Protož žádný nemá cyzýho žádati, aby mu y geho wlaſtnij vmenſſeno a odgato nebylo. 10) 5 20 1) S.: »Die VII Fabel vom Kemelthier vnd dem Gott Jupiter. — Ol.: Fab. An č. IV. — Avian. 8.: »De camelo.« — Srv. Halm č. 184. Lepař č. 127. — 2) Das sich das glückrad nit verkere in vnwillen vnd. — 3) Bey wolgehürneten grossen ochsen. — 4) Werezu sehen. — 5) Vngewapnet gon on alle were. — 6) Den ochsen. — 7) Das ich nit also von andern thieren werde verachtet.- 8) Do Jup. seine vndanckbarkeit seines — empfangen guts merckt, nam er im seine schöne oren gantz ab. — 2) Vngefarbet. 10) Das im das sein darumb nicht werde geminderet. VIII. O dwú towaryfijch. 1) Ziádný nemá wſletečňe towaryffuow ſe přidržeti,2) při kterýchž by ne wěru poznal. O tom prawij tato fabule.
221 lidé, když by mlče přiſkoče zazwonil, před tebú opatrněgſfij byli a tebe ſe střáhli. 13) Kdyby ty to znal, twá myſl nikoli by ſe tak newypijnala.« A tak s hanbau a s poſměchem odtud odſſel. 1 St.: »Die VI Fabel von zweien Hunden." — Ol.: Fab. An. č. III. — Avian. 7.: »De cane.« — Srv. Halm č. 224. — Lepař č. 55. — 2) Orig. jinak: Es ist schwer einem bösen gemüt zu erkennen, wan im ichtz beschicht, ob im das zu eere oder zu schmach beschehe. — 3) Tückischen. — 4) Nesprávně; orig.: Der grüwet, grannet noch blecket die zene wider niemant. — 5) Vnd bis die menschen frevenlichen. — 6) Vnder guter gestalt. — 7) Orig. jen: By der schellen klingelen. — s) O du vnseliger thor. - 3) Man hab diese schellen dir zu eren vnd vmb dein verdienen angehenckt. — 10) Wilt du darumb.. wider vns streben. — 11) Deiner angenommen boszheit. — 12) Mit deinen frevelen zenen. — 13) Orig. stručněji: Das sich die leuth vor deiner boszheit wissen zu hüten. VII. O welblaudu a o bohu Jupiterowi. 1) Muž maudrý má na tom doti mijti, čijmž ho fítětij obdařilo, a cyzýho žádati nemá proto, aby kolo fítěſtij s nijm ſe nezatočilo, a nechut k ňemu wezma, aby 2) mu geſſtě ani toho ne wzalo, což mu na čas půgčilo. 3) Cžaſu některého páſl ſe welblaud podlé gednoho rohatého wola a počal reptati, doſti na tom ne mage, což [121a] mu ſſtěſtij dalo. A přiſſed před naywyffijho boha Jupitera, tak mu toho taužil: Že by welmi hanebné a poſměſíné bylo, 4) aby takowé weliké zwijře žádnau branij nemělo ob- 10 dařeno býti;5) wolowé že by opatřeni byli rohy, swině zuby, gežkowé fítětinami, též y giná zwijřata, gedno každé podlé ſwého ſtawu, kromě ſám welblaud, ten geft ode wíſech zwijřat potupen, a hanebně ho chowagj »Protož proſým tebe, neywyflij bože Jupiter, aby mi také ráčil takowé rohy dáti, abych ſe mohl nepřáteluom mým brániti, yakéž ſy y wolu 6) dal, aby 15 mne ale ta ſſpatněgſſij zwijřata, nežli gſem ſám, nepotupowala.« 7) Jupiter) poznaw newdečnoſt geho, rozhněwaw ſe na něy, geſſtě mu y vſſi odgal, řka: »Poňewadž na tom nemáš dofti, cožť fítěstij dalo, yá béru tobě y víí k tomu, proto, aby na wěky na to treſtánij pamatowal, a aby bledey, ſſka- redey,9) záwiſtiwey ſa ſwůg wěk ſkonal.« Protož žádný nemá cyzýho žádati, aby mu y geho wlaſtnij vmenſſeno a odgato nebylo. 10) 5 20 1) S.: »Die VII Fabel vom Kemelthier vnd dem Gott Jupiter. — Ol.: Fab. An č. IV. — Avian. 8.: »De camelo.« — Srv. Halm č. 184. Lepař č. 127. — 2) Das sich das glückrad nit verkere in vnwillen vnd. — 3) Bey wolgehürneten grossen ochsen. — 4) Werezu sehen. — 5) Vngewapnet gon on alle were. — 6) Den ochsen. — 7) Das ich nit also von andern thieren werde verachtet.- 8) Do Jup. seine vndanckbarkeit seines — empfangen guts merckt, nam er im seine schöne oren gantz ab. — 2) Vngefarbet. 10) Das im das sein darumb nicht werde geminderet. VIII. O dwú towaryfijch. 1) Ziádný nemá wſletečňe towaryffuow ſe přidržeti,2) při kterýchž by ne wěru poznal. O tom prawij tato fabule.
Strana 222
222 5 Dwa towaryffij ſpolu přes hory wandrowali y přes audolij, na tom zůſtawſſe,3) kdyby ſe gednomu kterému co přihodilo, že ſe magij wěrně podlé možnoſti zaſtati, a geden druhého že nemá w nižádné potřebě opauſítěti. Když pak tak ſpolu rozmlauwali, w rychloſti přiſſel nedwěd a proti nijm w ceſtu ſe bral. 4) A hned w tu chwijli odſkočil geden towaryš na dřewo 5) a wylezl na ně, což mohl 6) nayweyſſe. Druhey, wida, že nedwědu vgjti nemůž, lehl na zemi a nehnul nohau ani rukau, a také nedeychal, rowně yako by vmrlý byl. Nedwěd, gſa lačen, 3) poſpijchal k němu, a ſem v tam gijm wrtě [121b] kaulel, zdá by ſebau hnul, 10 a přičiniw ſwá vſta k geho, činichal,9) zdá by duch geho počiti mohl. A když žádné teplofti přirozené při něm ne čil (neb geho audowé strachem a vzkoſtij byli zſtydli a horkoſti přirozené koſti geho pozbyli), domnijwal ſe, že 11) by byla něgaká ſmrdutá mrcha. 10) Kdež pak nedwěd od přirozenij ne rád mrchy gij, y odſſel, nechaw toho towaryſſe zdrawého, beze wſſeho vrazu, 15 a zas ſe do brlohu ſwého nawrátil. Když pak giž odſſel a ti towaryſſkowé giž ſebau bezpečněgífij byli, y ſlezl ten, kterýž byl na dřewě, zaſe doluo, 12) a přiſſed k towaryfli ſwému, řekl k němu: »Proſým tebe, powěž mi, cot ten nedwěd w vcho poſſeptal, kdyžs tak dlúho pod nijm v welikém ſtrachu ležel?« Odpowědel ten towaryfs a řekl: »Mnohému rozličnému vměnij mne 20 naučil 13) a toto mi zwláfítnij naučenij dal, na kteréž yá nebohý towaryfs s pijlnoſtij mám pamatowati. 14) To geſt toto: Wdycky ſe mám newěr- ného towaryšſtwa warowati, a když z gednoho nebezpečného wandru wy- klécým, abych ſe z lehka zaſe weň 15) nepaufítěl ani nedáwal.« 16) A tak ſe rozeſſli a s tijm geden od druhého rozdelili. 1) St.: »Die VIII Fabel von zweien Gesellen.« — Ol.: Fab. An. č. V. — Avian. 9.: »De duobus viatoribus.« — Srv. Halm č. 311. - Lepař č. 277. — 2) Sich lieder- lich in die geselschaft bringen lassen. — 3) In solcher einigkeit, das. — 4) Kompt ein ber eilent gegen inen an dem weg. — 5) Zuhand sprang der ein gesell von dem andern. - 5) Orig. jen: Stig hoch auff einen baum. - 1) Trüwet nit zu entrinnen. — 5) Begert der speis vnd — 9) Přidáno překladatelem. — 1°) Es were ein stinckender schelm. — 11) Nit isset. — 17) Stig der flüchtig wider ab dem baum. — 13) Er hat mir .. leren geben. — 14) Die mir armen gesellen allermeist not ist zu behalten. — 15) Ol »wen«. — 16) Orig.: Wo ich ein fart vntraw empfunden hab, das ich mich fürbas nicht mer darein bringen lasz. IX. O dwau hrncých. 1) Chudij a ponijženegſſij magij ſe warowati towaryšſtwa a obecenſtwij bohatſlijch a mocňegſſijch. Dwa hrncý leželi při gednom přijwozu2) tekuté ržeky. Geden byl moſazný a druhý z hlijny vdelaný. Když pak gednoho čaſu rozwodnila ſe ržeka, pobrawſſi ty hrnce, neſla ge s ſebau preč do giné wody. 3) Wſſak 3o gegijch plynutij nebylo gednoſtegné, neb moſazný pro těžkoſt ſwú nemohl s hliňeným statčiti. Y žádal moſazný obecenſtwij mijti s hliněným, profſe, aby ho počkal, přijſahau ſe zawázaw, že mu nic ſſkoditi nechce. Ale hli- 25
222 5 Dwa towaryffij ſpolu přes hory wandrowali y přes audolij, na tom zůſtawſſe,3) kdyby ſe gednomu kterému co přihodilo, že ſe magij wěrně podlé možnoſti zaſtati, a geden druhého že nemá w nižádné potřebě opauſítěti. Když pak tak ſpolu rozmlauwali, w rychloſti přiſſel nedwěd a proti nijm w ceſtu ſe bral. 4) A hned w tu chwijli odſkočil geden towaryš na dřewo 5) a wylezl na ně, což mohl 6) nayweyſſe. Druhey, wida, že nedwědu vgjti nemůž, lehl na zemi a nehnul nohau ani rukau, a také nedeychal, rowně yako by vmrlý byl. Nedwěd, gſa lačen, 3) poſpijchal k němu, a ſem v tam gijm wrtě [121b] kaulel, zdá by ſebau hnul, 10 a přičiniw ſwá vſta k geho, činichal,9) zdá by duch geho počiti mohl. A když žádné teplofti přirozené při něm ne čil (neb geho audowé strachem a vzkoſtij byli zſtydli a horkoſti přirozené koſti geho pozbyli), domnijwal ſe, že 11) by byla něgaká ſmrdutá mrcha. 10) Kdež pak nedwěd od přirozenij ne rád mrchy gij, y odſſel, nechaw toho towaryſſe zdrawého, beze wſſeho vrazu, 15 a zas ſe do brlohu ſwého nawrátil. Když pak giž odſſel a ti towaryſſkowé giž ſebau bezpečněgífij byli, y ſlezl ten, kterýž byl na dřewě, zaſe doluo, 12) a přiſſed k towaryfli ſwému, řekl k němu: »Proſým tebe, powěž mi, cot ten nedwěd w vcho poſſeptal, kdyžs tak dlúho pod nijm v welikém ſtrachu ležel?« Odpowědel ten towaryfs a řekl: »Mnohému rozličnému vměnij mne 20 naučil 13) a toto mi zwláfítnij naučenij dal, na kteréž yá nebohý towaryfs s pijlnoſtij mám pamatowati. 14) To geſt toto: Wdycky ſe mám newěr- ného towaryšſtwa warowati, a když z gednoho nebezpečného wandru wy- klécým, abych ſe z lehka zaſe weň 15) nepaufítěl ani nedáwal.« 16) A tak ſe rozeſſli a s tijm geden od druhého rozdelili. 1) St.: »Die VIII Fabel von zweien Gesellen.« — Ol.: Fab. An. č. V. — Avian. 9.: »De duobus viatoribus.« — Srv. Halm č. 311. - Lepař č. 277. — 2) Sich lieder- lich in die geselschaft bringen lassen. — 3) In solcher einigkeit, das. — 4) Kompt ein ber eilent gegen inen an dem weg. — 5) Zuhand sprang der ein gesell von dem andern. - 5) Orig. jen: Stig hoch auff einen baum. - 1) Trüwet nit zu entrinnen. — 5) Begert der speis vnd — 9) Přidáno překladatelem. — 1°) Es were ein stinckender schelm. — 11) Nit isset. — 17) Stig der flüchtig wider ab dem baum. — 13) Er hat mir .. leren geben. — 14) Die mir armen gesellen allermeist not ist zu behalten. — 15) Ol »wen«. — 16) Orig.: Wo ich ein fart vntraw empfunden hab, das ich mich fürbas nicht mer darein bringen lasz. IX. O dwau hrncých. 1) Chudij a ponijženegſſij magij ſe warowati towaryšſtwa a obecenſtwij bohatſlijch a mocňegſſijch. Dwa hrncý leželi při gednom přijwozu2) tekuté ržeky. Geden byl moſazný a druhý z hlijny vdelaný. Když pak gednoho čaſu rozwodnila ſe ržeka, pobrawſſi ty hrnce, neſla ge s ſebau preč do giné wody. 3) Wſſak 3o gegijch plynutij nebylo gednoſtegné, neb moſazný pro těžkoſt ſwú nemohl s hliňeným statčiti. Y žádal moſazný obecenſtwij mijti s hliněným, profſe, aby ho počkal, přijſahau ſe zawázaw, že mu nic ſſkoditi nechce. Ale hli- 25
Strana 223
223 ňenný obáwal ſe, aby onen těžkoftij ſwú [122a] něco mu ne víſkodil, a také že mocných wijra řijdko trwáliwá 5) geſt k chudffijm, řekl k ňemu takto: »Ačkoli dobrau wěrau ſy mi připowědel, že mi niyakž ſſkoditi ne chceſs, wſfak proto ftaroft z ſrdce mého nikoli wykořeňena býti 6) nemůž, neb když by koli neb tebe woda na mne, a neb zaſe mne na tebe netla, ta wſſeckna byla by má ſſkoda.« 7) Protož gednomu každému chudſlijmu geſt to neyvžitečňegffij wěc, aby obecenstwij s mocněgffijmi nemijwal, nechce-li žiwotem ſwým býti nebez- pečen.8) 5 1) St.: »Die IX. Fabel von zweien Häfen.« - Ol.: Fab. An. č. VI: — Avian. 10.: »De ollis.« — Srv. Halm č. 422. — Lepař č. 311. — 2) An einem gestad. — 3) Furt es die häfen in starckem flusz beid hinweg. — 4) Der irdin besorget, das die schwery des erin seiner ringe etwas schaden brecht. — 5) Langwirig. — 6) Gerüttet werden. — 71 So gieng aller schad vber mich. — 8) Wo er nit in täglichen sorgen ston wil. X. O lwu, býku a kozlu. Když někdo od někoho ííkodu a neb něgaké pohaněnij má, ne má 10 ſe toho čaſu mſtijti, když ſe wětſſijho zlého obáwá, ale má čaſu čekati, kterýmž by ſe beze wſſij ſſkody ſwé a aurazu mohl pomſtiti.2) Lew wyſſel, hledage ſobě pokrmu. Y nalezl na gedné lauce 3) welikého býka, an ſe paſe. Ale ten, yakž brzo vhlédal lwa, vtijkal ſkrze pařezý a chraſtiny, kamž widel, do puſtin, 4) hledage mijíta, aby ſe ſkrýti mohl. 15 Y nalezl gednu rozſedlinu, w nijž byl kozel; do kteréžto když beyk chtěl vtécy, běžel proti němu kozel s nakloňenau hlawau, aby ho vtrkl rohami. Beyk, lekſſi ſe, vtijkal před ſe, nepomſtiw té potupy ſobě včiněné, a zawolaw na kozla, dij k ňemu: »Zěť ſe nynij ne mítijm pro tu potupu, kterúžs mi včinil, wyháňege mne, 5) nenij pro to, že bych ſe tebe bál; ginýť geſt, kterýž 20 za mnau poſpijchá, tohoť yá ſe bogijm. Kdyť bych té ſtaroſti neměl a lwa tu nebylo, pročefalť bych tu nečiſtú, ſmrdutú bradu, 6) a vkázalť bych, yaký geſt rozdijl mezy vdatnoſtij7) býkowau a mezy ſmrdutým8) kozlem; ale když ſe wětífij ſſkody báti a ſtrachowati muſým, té pomſty do giného čaſu zanechám, když to ſe bude mocy bez mé ſſkody ſtáti. 1) St. »Die X. Fabel vom Löwen, Stier vnd Bock.« — Ol.: Fab. An. č. VII. — Avian. 13.: »De tauro et hirco.« — Srv. Halm č. 396. — Lepař č. 104. — 2) Darinn er sich on widerletzen mag rechen. — 3) Auff einem acker. — 4) Floch er durch stöck vnd stauden in die wüste. - 5) Mit deinem ausztreiben. — 6) Ich wolte dir den stin- ckenden vnsaubern bart zerzusen. — 7) Zwischen den krefften. — 8) Vbelschmeckenden. 25 XI. O wopicy a gegijm dijtěti. [122b] Mrzká wěc geſt, když wlaſtnij chwála komu z hrdla ſmrdij, geſſto každému dobře ſe geho lijbij, nechť pak yakž koli mrzčegfſij geſt, nežli giného.
223 ňenný obáwal ſe, aby onen těžkoftij ſwú [122a] něco mu ne víſkodil, a také že mocných wijra řijdko trwáliwá 5) geſt k chudffijm, řekl k ňemu takto: »Ačkoli dobrau wěrau ſy mi připowědel, že mi niyakž ſſkoditi ne chceſs, wſfak proto ftaroft z ſrdce mého nikoli wykořeňena býti 6) nemůž, neb když by koli neb tebe woda na mne, a neb zaſe mne na tebe netla, ta wſſeckna byla by má ſſkoda.« 7) Protož gednomu každému chudſlijmu geſt to neyvžitečňegffij wěc, aby obecenstwij s mocněgffijmi nemijwal, nechce-li žiwotem ſwým býti nebez- pečen.8) 5 1) St.: »Die IX. Fabel von zweien Häfen.« - Ol.: Fab. An. č. VI: — Avian. 10.: »De ollis.« — Srv. Halm č. 422. — Lepař č. 311. — 2) An einem gestad. — 3) Furt es die häfen in starckem flusz beid hinweg. — 4) Der irdin besorget, das die schwery des erin seiner ringe etwas schaden brecht. — 5) Langwirig. — 6) Gerüttet werden. — 71 So gieng aller schad vber mich. — 8) Wo er nit in täglichen sorgen ston wil. X. O lwu, býku a kozlu. Když někdo od někoho ííkodu a neb něgaké pohaněnij má, ne má 10 ſe toho čaſu mſtijti, když ſe wětſſijho zlého obáwá, ale má čaſu čekati, kterýmž by ſe beze wſſij ſſkody ſwé a aurazu mohl pomſtiti.2) Lew wyſſel, hledage ſobě pokrmu. Y nalezl na gedné lauce 3) welikého býka, an ſe paſe. Ale ten, yakž brzo vhlédal lwa, vtijkal ſkrze pařezý a chraſtiny, kamž widel, do puſtin, 4) hledage mijíta, aby ſe ſkrýti mohl. 15 Y nalezl gednu rozſedlinu, w nijž byl kozel; do kteréžto když beyk chtěl vtécy, běžel proti němu kozel s nakloňenau hlawau, aby ho vtrkl rohami. Beyk, lekſſi ſe, vtijkal před ſe, nepomſtiw té potupy ſobě včiněné, a zawolaw na kozla, dij k ňemu: »Zěť ſe nynij ne mítijm pro tu potupu, kterúžs mi včinil, wyháňege mne, 5) nenij pro to, že bych ſe tebe bál; ginýť geſt, kterýž 20 za mnau poſpijchá, tohoť yá ſe bogijm. Kdyť bych té ſtaroſti neměl a lwa tu nebylo, pročefalť bych tu nečiſtú, ſmrdutú bradu, 6) a vkázalť bych, yaký geſt rozdijl mezy vdatnoſtij7) býkowau a mezy ſmrdutým8) kozlem; ale když ſe wětífij ſſkody báti a ſtrachowati muſým, té pomſty do giného čaſu zanechám, když to ſe bude mocy bez mé ſſkody ſtáti. 1) St. »Die X. Fabel vom Löwen, Stier vnd Bock.« — Ol.: Fab. An. č. VII. — Avian. 13.: »De tauro et hirco.« — Srv. Halm č. 396. — Lepař č. 104. — 2) Darinn er sich on widerletzen mag rechen. — 3) Auff einem acker. — 4) Floch er durch stöck vnd stauden in die wüste. - 5) Mit deinem ausztreiben. — 6) Ich wolte dir den stin- ckenden vnsaubern bart zerzusen. — 7) Zwischen den krefften. — 8) Vbelschmeckenden. 25 XI. O wopicy a gegijm dijtěti. [122b] Mrzká wěc geſt, když wlaſtnij chwála komu z hrdla ſmrdij, geſſto každému dobře ſe geho lijbij, nechť pak yakž koli mrzčegfſij geſt, nežli giného.
Strana 224
224 5 10 Cžaſu gednoho žádal neywyšſſij buh Jupiter wſſecky děti ze wſſeho pokolenij zwijřat wideti, z ptákuo, z ryb y z zwijřat,3) chtě porozuměti, kteřij by neypěkněgífij ze wſſech byli. Y přiſſly 4) wſſecky mateře s dietmi ſwými, lidé y howada, ryby y ptácy. Přiſſla také y wopice, neſucy s ſebú dijtě ſwé, nad giné wíſecky děti z mijry ne podobné. 5) Y počala přede wſſemi wůbec mluwiti, řkucy: »Naywyšífij bože, ty wijfs, že tento wijtěz muog geft, a yá ſem přede wſſemi wyhrála. 6) Kdyby pak někdo nadeg k ſwému dijtěti měl, wſſak můg ortel a má weypowěd bud:7) Mé dieti nad giné wſſecky deti naypěkněgſſij faudijm.« Y zaſmál ſe tomu král ſrdečně a s nijm wſſechny ginee matery. Y řekl k nij: »Nemáſs ſama žádné ſwé wěcy chwáliti, leč prwé od gineych welebena a chwálena bude. Wlaſtni chwála ſe hánij a tupij, protož ſe tobě nynij wſſickni wůbec poſmijwagi a tebe za nic newážij.« 1) St.: »Die XI. Fabel von dem Affen vnd seinem Kind.« — Avian. 14.: »De Jove et natis animalibus.« — Srv. Halm č. 364. — Lepař č. 137. Ol. bajky této nemá. — z 1) Eigen lob erstincket im mund. — 3) Von allem gewild. — 4) Kamen geränt —5) Für ialle andere kind vngestalt. — 6) Orig. jen : Du kennest, das der sig mein ist. — 2) So st doch mein vrteil. XlI. O páwu a ržeřábu. Byl-li by něgakým gednijm darem obdařen, proto nemáſs haněti ani 15 potupowati, když giný toho daru nemá. Wſſak ſnad má ňegaký, geſíto lepſſij geſt nežli twůg, a neb tak dobrý.2) Cžaſu gednoho měl v ſebe páw hoftě ržeřába, a mezy ginými řečmi zdwihla ſe mezy nimi newole a hádka3) pro gegijch dary, kterýmiž ge- přirozenj obdařilo. Y chlubil ſe páw a wypijnal ſe welmi ſwým ſtkwúcým 20 peřijm, kteréž rozličnými barwami ſe bliſſtij, tak že by ſe w ně wzhléd- nauti mohl.1) Y zdwihffi wocas, rozeſtřel gey nad obadwa, a řekl k rže- řábowi: »Po tom muožeſs mau kráſu poznati, yak mnohými dary vá tebe přewyſſu 123algi ; ale twůg hřbet gest wſsecken ſſediwý, yako myſſij barwy geſſto gest welmi nepodobná.« 5) Odpowijdage gemu ržeřáb, řekl: »Já o kráſu 25 peřij twého hádati ſe nechcy; ale, ačkoli tobě přirozenij nezčiſlné množ- ſtwij měnijcýho ſe peřij dalo, wſſak proto wždycky léháſs na zemi, a twé králné peřij zhuoru tebe wznéti nemuože. Mé pak nepodobné peřij neſe mne wzhuoru k znamenijm nebeſkým 6) a wýfſe nežli tebe k buhům, že diwy swěta tohoto s hůry doluo wždycky s radoſtij a s něgakú rozkofſij widijm. 30 Ty pak s chlaubau ſwau po zemi ſe toliko wozýſs.« 7) Protož žádného pro ſwú kráſu, kterúžť Bůh dal, nepotupůg, neb ne wijſs, nenij-li giney darem lepssijm, nežli twůg gest, obdařen. 1) St.: »Die XII. Fabel von dem Pfawen vud dem Kranch.« — Ol. má tato bajku mezi Starými fabulemi na str. 219—221. s nadpisem: »Fabule třidcátá druhá o páwu a ržeřábu.« Připojen obrázek týž, který jest v Kn. Ezop. II. 15. — Avian. 15.: »De grue et pavone.« Srv. Halm č. 397.b — Lepař 193. — 2) Slova »a neb ..« překlada-
224 5 10 Cžaſu gednoho žádal neywyšſſij buh Jupiter wſſecky děti ze wſſeho pokolenij zwijřat wideti, z ptákuo, z ryb y z zwijřat,3) chtě porozuměti, kteřij by neypěkněgífij ze wſſech byli. Y přiſſly 4) wſſecky mateře s dietmi ſwými, lidé y howada, ryby y ptácy. Přiſſla také y wopice, neſucy s ſebú dijtě ſwé, nad giné wíſecky děti z mijry ne podobné. 5) Y počala přede wſſemi wůbec mluwiti, řkucy: »Naywyšífij bože, ty wijfs, že tento wijtěz muog geft, a yá ſem přede wſſemi wyhrála. 6) Kdyby pak někdo nadeg k ſwému dijtěti měl, wſſak můg ortel a má weypowěd bud:7) Mé dieti nad giné wſſecky deti naypěkněgſſij faudijm.« Y zaſmál ſe tomu král ſrdečně a s nijm wſſechny ginee matery. Y řekl k nij: »Nemáſs ſama žádné ſwé wěcy chwáliti, leč prwé od gineych welebena a chwálena bude. Wlaſtni chwála ſe hánij a tupij, protož ſe tobě nynij wſſickni wůbec poſmijwagi a tebe za nic newážij.« 1) St.: »Die XI. Fabel von dem Affen vnd seinem Kind.« — Avian. 14.: »De Jove et natis animalibus.« — Srv. Halm č. 364. — Lepař č. 137. Ol. bajky této nemá. — z 1) Eigen lob erstincket im mund. — 3) Von allem gewild. — 4) Kamen geränt —5) Für ialle andere kind vngestalt. — 6) Orig. jen : Du kennest, das der sig mein ist. — 2) So st doch mein vrteil. XlI. O páwu a ržeřábu. Byl-li by něgakým gednijm darem obdařen, proto nemáſs haněti ani 15 potupowati, když giný toho daru nemá. Wſſak ſnad má ňegaký, geſíto lepſſij geſt nežli twůg, a neb tak dobrý.2) Cžaſu gednoho měl v ſebe páw hoftě ržeřába, a mezy ginými řečmi zdwihla ſe mezy nimi newole a hádka3) pro gegijch dary, kterýmiž ge- přirozenj obdařilo. Y chlubil ſe páw a wypijnal ſe welmi ſwým ſtkwúcým 20 peřijm, kteréž rozličnými barwami ſe bliſſtij, tak že by ſe w ně wzhléd- nauti mohl.1) Y zdwihffi wocas, rozeſtřel gey nad obadwa, a řekl k rže- řábowi: »Po tom muožeſs mau kráſu poznati, yak mnohými dary vá tebe přewyſſu 123algi ; ale twůg hřbet gest wſsecken ſſediwý, yako myſſij barwy geſſto gest welmi nepodobná.« 5) Odpowijdage gemu ržeřáb, řekl: »Já o kráſu 25 peřij twého hádati ſe nechcy; ale, ačkoli tobě přirozenij nezčiſlné množ- ſtwij měnijcýho ſe peřij dalo, wſſak proto wždycky léháſs na zemi, a twé králné peřij zhuoru tebe wznéti nemuože. Mé pak nepodobné peřij neſe mne wzhuoru k znamenijm nebeſkým 6) a wýfſe nežli tebe k buhům, že diwy swěta tohoto s hůry doluo wždycky s radoſtij a s něgakú rozkofſij widijm. 30 Ty pak s chlaubau ſwau po zemi ſe toliko wozýſs.« 7) Protož žádného pro ſwú kráſu, kterúžť Bůh dal, nepotupůg, neb ne wijſs, nenij-li giney darem lepssijm, nežli twůg gest, obdařen. 1) St.: »Die XII. Fabel von dem Pfawen vud dem Kranch.« — Ol. má tato bajku mezi Starými fabulemi na str. 219—221. s nadpisem: »Fabule třidcátá druhá o páwu a ržeřábu.« Připojen obrázek týž, který jest v Kn. Ezop. II. 15. — Avian. 15.: »De grue et pavone.« Srv. Halm č. 397.b — Lepař 193. — 2) Slova »a neb ..« překlada-
Strana 225
225 telem přidána. — 3) Erhub sich vneinigkeit. — 4) Der pfaw ward sich rümen vnd vberheben der schönen, gleissenden, mancherley scheinenden vnd gespiegelten Federen. — 5) Dein ruck grawe vnd mauszfarb ist vnd vngestalt. — 6) Gegen dem gestirne. — 7) So du in hoffart auff erden verschmorrest. XIII. O ítřelcy a o zubru.1) Teyné a pokautnij od zleych auſt vtrhánij wijce ſſkodij nežli žádná střelba.2) Myſliwec geden byl střelec náramně dobrý, tak že ſe řijdko chybo- wal;3) protož ſe ho wſleckna zwijřata bála. Když pak to vdatnému zubru oznámeno bylo, myſlil o to, aby zwijřatom giným, kteráž w takowém ſtrachu a nebezpečenstwij byla, pomohl. Y řekl k nijm: »Máte wíſeho ſtrachu zanechati, yá ſwú pomoc chcy wám včiniti, 4) neb tuto žádného nenij, koho byfíte ſe báti měli; yá wás chcy wyſwoboditi ze wſſeho.« A když on tak mluwil, za tijm ſe střelec ſtrogil, kterýž ſe byl ſkryl; napaw kuſſi, wſtřelil sfijp do zubra, řka: »Tohoto poſla poſýlám k tobě, aby mne, kdo gſem, znal.« Y treffil zubra a ranil ho welmi w zadnj ſtehno. A když ſobě chtěl ſfijp wen wytáhnauti, přiſíla k němu5) liffka a řekla: »Medle, zubře,6) proſým tebe, powěz mi, kdo tě tau střelau 7) poſtřelil, a neb kde ſe byla ta střela ſkryla, kteráž tebe vrazyla?« Zubr wzdechſſi a [123b] mumle, ſotwa tato ſlowa powěďel, neb bolet a hňew překážela mu, aby pořádňe nemluwil: 8) 15 »W této kragině žádného oblijčege ani žádné poſtawy ſem ne widel, kteráž by mne měla přeſtraffiti, ale krew a ta oſtrá střela, kteráž mne tak vkrutně?) ranila, vkazuge, že ňekde ten, kterýž mě vrazyl, w ſkrytě ležij.« Z toho porozuměti můžme, kterak ſkrytá střela náramňe vkrutnú boleſt činij, to geſt pomlauwánij, kteréhož ſe žádný vwarowati nemůž. 1) St.: »Die XIII. Fabel von dem Jeger vnd Tigerthier.« — Ol: Fab. An. č. VIII. — Avian. 17.: »De venatore et tigri« — Srv. Halm č. 403. — Lepař č. 293. — 2) Heim- lich nachreden der bösen zungen verwundet mer dan alle geschosz. — 3) Was so ein guter birser, das sein schüsz selten ler giengen. — 4) Bistand thun nach meiner sterke. 5) Orig, omylem tiskovým opakuje: »přiſſla k ně.« — 6) Lieber tiger. — 7) Mit disem stral. — 8) Das wee vnd der zorn hinderten seine ordenliche sprach. — 2) Hart. 5 10 20 XIV. O čtyřech wolijch a o lwu.1) Lahodná a podwodná ſlowa ne magij ſnadno2) k vſſima připauſſtěna býti. Také přátelstwij ſtaré nemá z lehka opauſítěno býti. Cžtyřij welicý, ſylnij, robatij wolowé chodili ſpolu na paſtwu. Těch wijra a přátelſtwij bylo tak weliké, když ſpolu na paſtwu wyhnáni byli, že beze wſſij ſtaroſti ode wífij zwěři, gfúce w gednotě, bez aurazu a fſkody 25 domuo přicházeli. A když koli gednomyſlně wſlickni čtyřij ſwé rohy proti neyſylňegffijmu 3) lwu zaſadili, tehda ſe gijch bál, ačkoli lačen byl. Wida pak ſylný lew, že na nich nic wyhráti nemuože, když ſpolu w takowé ged- 15
225 telem přidána. — 3) Erhub sich vneinigkeit. — 4) Der pfaw ward sich rümen vnd vberheben der schönen, gleissenden, mancherley scheinenden vnd gespiegelten Federen. — 5) Dein ruck grawe vnd mauszfarb ist vnd vngestalt. — 6) Gegen dem gestirne. — 7) So du in hoffart auff erden verschmorrest. XIII. O ítřelcy a o zubru.1) Teyné a pokautnij od zleych auſt vtrhánij wijce ſſkodij nežli žádná střelba.2) Myſliwec geden byl střelec náramně dobrý, tak že ſe řijdko chybo- wal;3) protož ſe ho wſleckna zwijřata bála. Když pak to vdatnému zubru oznámeno bylo, myſlil o to, aby zwijřatom giným, kteráž w takowém ſtrachu a nebezpečenstwij byla, pomohl. Y řekl k nijm: »Máte wíſeho ſtrachu zanechati, yá ſwú pomoc chcy wám včiniti, 4) neb tuto žádného nenij, koho byfíte ſe báti měli; yá wás chcy wyſwoboditi ze wſſeho.« A když on tak mluwil, za tijm ſe střelec ſtrogil, kterýž ſe byl ſkryl; napaw kuſſi, wſtřelil sfijp do zubra, řka: »Tohoto poſla poſýlám k tobě, aby mne, kdo gſem, znal.« Y treffil zubra a ranil ho welmi w zadnj ſtehno. A když ſobě chtěl ſfijp wen wytáhnauti, přiſíla k němu5) liffka a řekla: »Medle, zubře,6) proſým tebe, powěz mi, kdo tě tau střelau 7) poſtřelil, a neb kde ſe byla ta střela ſkryla, kteráž tebe vrazyla?« Zubr wzdechſſi a [123b] mumle, ſotwa tato ſlowa powěďel, neb bolet a hňew překážela mu, aby pořádňe nemluwil: 8) 15 »W této kragině žádného oblijčege ani žádné poſtawy ſem ne widel, kteráž by mne měla přeſtraffiti, ale krew a ta oſtrá střela, kteráž mne tak vkrutně?) ranila, vkazuge, že ňekde ten, kterýž mě vrazyl, w ſkrytě ležij.« Z toho porozuměti můžme, kterak ſkrytá střela náramňe vkrutnú boleſt činij, to geſt pomlauwánij, kteréhož ſe žádný vwarowati nemůž. 1) St.: »Die XIII. Fabel von dem Jeger vnd Tigerthier.« — Ol: Fab. An. č. VIII. — Avian. 17.: »De venatore et tigri« — Srv. Halm č. 403. — Lepař č. 293. — 2) Heim- lich nachreden der bösen zungen verwundet mer dan alle geschosz. — 3) Was so ein guter birser, das sein schüsz selten ler giengen. — 4) Bistand thun nach meiner sterke. 5) Orig, omylem tiskovým opakuje: »přiſſla k ně.« — 6) Lieber tiger. — 7) Mit disem stral. — 8) Das wee vnd der zorn hinderten seine ordenliche sprach. — 2) Hart. 5 10 20 XIV. O čtyřech wolijch a o lwu.1) Lahodná a podwodná ſlowa ne magij ſnadno2) k vſſima připauſſtěna býti. Také přátelstwij ſtaré nemá z lehka opauſítěno býti. Cžtyřij welicý, ſylnij, robatij wolowé chodili ſpolu na paſtwu. Těch wijra a přátelſtwij bylo tak weliké, když ſpolu na paſtwu wyhnáni byli, že beze wſſij ſtaroſti ode wífij zwěři, gfúce w gednotě, bez aurazu a fſkody 25 domuo přicházeli. A když koli gednomyſlně wſlickni čtyřij ſwé rohy proti neyſylňegffijmu 3) lwu zaſadili, tehda ſe gijch bál, ačkoli lačen byl. Wida pak ſylný lew, že na nich nic wyhráti nemuože, když ſpolu w takowé ged- 15
Strana 226
226 notě stogj, gednoho pak každého obzwláftně že by ſnadně přemohl, hledal ceſty, yak by ge lžiwými a podwodneymi flowy rozdwogil a z té gednoty wywedl. Y ſſed k gednomu každému obzwláſſt, prawil, kterak by ho ginij nenáwideli, a s nijm že by newěrně byli, a geſtli že toho pozorowati bude, že to ſnadňe pozná a tomu porozumij. 4) Ti čtyřij wolowé wſſickni hořkoſt a zakyſelenij k ſobě wzali 5) a geden každey ſám v ſebe myſlil, kterak by ſe ginij k ňemu měli, toho ſletře, a yak by ſe k němu vkazowali, zdáli by kde ktereym hnutijm něgaké znamenij nenáwiſti vkázali. 6) A poněwadž obyčeyně každé zlé domňenij wždycky ſe množij od vſtawičného myſſlenij, 10 [124a] wždycky wijce a wijce geden každý z nich lwowým podwodným flowům wěřil. Když te pak wijry a gednoty wždy vmenſſowalo, tak dlauho, že z nich geden každý o druhého přáteltwj neſtál, porozuměw tomu lew, že by giž gedno nebyli, a geden každý že by ſamotný ſe poludowal, 7) a ged- nomu každému z nich že by doſti ſylen byl, pogedl ge wſſecky gednoho po- 15 druhém, kterýchž ſe, dokudž w gednotě byli, dotknauti ne ſměl. Když giž pak k neypoſledňegſfijmu wolu přiſſel, ten řekl k naučenij giným wſſem zwjřatom: »Kdo rád chce pokoyný žiwot wéſti, ten může naſſij ſmrtij ſe kárati, 8) aby podwodneym a offemetným flowům mijíta ne dáwal,2) a přá- telſtwij starodáwnijho aby ſnadně k roztrženij nedopaufſtěl. 1°) Nebo my, 20 kdybychom byli w gednotě zůstali, od lwa tak tnadňe přemoženi bychom nebyli«. 5 1) St.: »Die XIIII. Fabel von vier Ochsen vnd dem Löwen.« — Ol.: Fab. An. č. IX. — Avian 18.: »De quatuor iuvencis et leone.« — Srv. Halm č. 394. Lepař č. 105. — 2) Leichtfertiglich. — 3) Wider den starcken. — 1) So were das licht zu finden. — 5) Die ochsen wurden al vier gereitzt. — 6) Wie sy sich gegen im stalter vnd geberten. — 7 Jeder allein gieng. — 8) Der mag lernen bey vnserm sterben. — 2) Das er trugenhafften worten seine oren nit leicht dar sol bieten. — 1°) Nit ring feltiglichen vergehen lassen. XV. O gedli a slijpku.1) Nižádný ſe nemá kráſau chlubiti a giných lidij pro to potupowati, nebť ſe to čaſto ſtáwá, že kráſnij pomigegj, nepodobnij a mrzutij trwagij.2 Gedna vſſlechtilá a zpanilá gedle,3) stogecy při gednom stijpku, po- 25 tupugjc gey, poſmijwala ſe mu, řkucy: »Ty gſy drſnatý a welmi nepo- dobný, kterýžto negſy hoden, aby podlé mne ſtál a neb yaké towaryšſtwij ſe mnau měl, neb žiwot můg geft fylný a weliký, k tomu vroftlý až do ob- lakůw, a wrch můg doſahuge znamenij nebeſkých. Také proſtřednij stolicy mám na lodij 4) a na mňe marynaři 5) zawěffugj plátno, aby wětrem hnáni 30 gfúce, přes moře ſe plawili. 6) A přes to mnoho k nezčiſlným potřebám mne potřebugij, gefíto tebe gim žádná potřeba nenij. 7) K tomu ſy ſſeredný přij- lifs a nepodobný, také ſe tebe každý ſtřeže a za nic tě nemá, kdož gediné mimo [124b] tebe gde.« Sſijpek odpowěďel gij poctijwě 8) a řekl: »Na tento čas ſy dobré myſli a chlubijš ſe požitečnoſtij ſwú a ginee wſſecky potu-
226 notě stogj, gednoho pak každého obzwláftně že by ſnadně přemohl, hledal ceſty, yak by ge lžiwými a podwodneymi flowy rozdwogil a z té gednoty wywedl. Y ſſed k gednomu každému obzwláſſt, prawil, kterak by ho ginij nenáwideli, a s nijm že by newěrně byli, a geſtli že toho pozorowati bude, že to ſnadňe pozná a tomu porozumij. 4) Ti čtyřij wolowé wſſickni hořkoſt a zakyſelenij k ſobě wzali 5) a geden každey ſám v ſebe myſlil, kterak by ſe ginij k ňemu měli, toho ſletře, a yak by ſe k němu vkazowali, zdáli by kde ktereym hnutijm něgaké znamenij nenáwiſti vkázali. 6) A poněwadž obyčeyně každé zlé domňenij wždycky ſe množij od vſtawičného myſſlenij, 10 [124a] wždycky wijce a wijce geden každý z nich lwowým podwodným flowům wěřil. Když te pak wijry a gednoty wždy vmenſſowalo, tak dlauho, že z nich geden každý o druhého přáteltwj neſtál, porozuměw tomu lew, že by giž gedno nebyli, a geden každý že by ſamotný ſe poludowal, 7) a ged- nomu každému z nich že by doſti ſylen byl, pogedl ge wſſecky gednoho po- 15 druhém, kterýchž ſe, dokudž w gednotě byli, dotknauti ne ſměl. Když giž pak k neypoſledňegſfijmu wolu přiſſel, ten řekl k naučenij giným wſſem zwjřatom: »Kdo rád chce pokoyný žiwot wéſti, ten může naſſij ſmrtij ſe kárati, 8) aby podwodneym a offemetným flowům mijíta ne dáwal,2) a přá- telſtwij starodáwnijho aby ſnadně k roztrženij nedopaufſtěl. 1°) Nebo my, 20 kdybychom byli w gednotě zůstali, od lwa tak tnadňe přemoženi bychom nebyli«. 5 1) St.: »Die XIIII. Fabel von vier Ochsen vnd dem Löwen.« — Ol.: Fab. An. č. IX. — Avian 18.: »De quatuor iuvencis et leone.« — Srv. Halm č. 394. Lepař č. 105. — 2) Leichtfertiglich. — 3) Wider den starcken. — 1) So were das licht zu finden. — 5) Die ochsen wurden al vier gereitzt. — 6) Wie sy sich gegen im stalter vnd geberten. — 7 Jeder allein gieng. — 8) Der mag lernen bey vnserm sterben. — 2) Das er trugenhafften worten seine oren nit leicht dar sol bieten. — 1°) Nit ring feltiglichen vergehen lassen. XV. O gedli a slijpku.1) Nižádný ſe nemá kráſau chlubiti a giných lidij pro to potupowati, nebť ſe to čaſto ſtáwá, že kráſnij pomigegj, nepodobnij a mrzutij trwagij.2 Gedna vſſlechtilá a zpanilá gedle,3) stogecy při gednom stijpku, po- 25 tupugjc gey, poſmijwala ſe mu, řkucy: »Ty gſy drſnatý a welmi nepo- dobný, kterýžto negſy hoden, aby podlé mne ſtál a neb yaké towaryšſtwij ſe mnau měl, neb žiwot můg geft fylný a weliký, k tomu vroftlý až do ob- lakůw, a wrch můg doſahuge znamenij nebeſkých. Také proſtřednij stolicy mám na lodij 4) a na mňe marynaři 5) zawěffugj plátno, aby wětrem hnáni 30 gfúce, přes moře ſe plawili. 6) A přes to mnoho k nezčiſlným potřebám mne potřebugij, gefíto tebe gim žádná potřeba nenij. 7) K tomu ſy ſſeredný přij- lifs a nepodobný, také ſe tebe každý ſtřeže a za nic tě nemá, kdož gediné mimo [124b] tebe gde.« Sſijpek odpowěďel gij poctijwě 8) a řekl: »Na tento čas ſy dobré myſli a chlubijš ſe požitečnoſtij ſwú a ginee wſſecky potu-
Strana 227
227 pugeſs, přes to geſítě nás vrážijš vtrhánijm ſwým na cti y na podobě;9) ale kdyžť ſylný, kterýž meytij, 10) s woſtrau ſekerau na tě přigde a woſeká twé ratolefti a napoſledy z kořen tě wywrátij, 11) tehdy by radegij měla mé ſſijpky a woſtny, nežli fwé kráſné ratoleſti.« Protož ne chlub ſe ſwau kráſau, neb kráſa čaſto k ſtaroſti přiwozuge, 5 ale nepodoba, ſwobodná a bezpečná ſebau gfucy, zuoſtáwá. 12) 1) St. »Die XV. Fabel von der Tannen vnd dem Dorn.« — Ol.: Fab. An. č. X. — Avian. 19 : »De abiete ac dumis.« — Srv. Halm č. 125 — Lepař č. 246. — 2) Das die schönen fallen vnd die vngestalten bleiben. — 3) Ein vber schöne hohe tanne. *) Auch behalt ich den mitteln stul in den grossen schiffen. — 5) Orig. jen obecně: henckt man. — 6) Den lufft zu sahen, durch den das schiff vber meer gect. — 7) Vnd hab vil vnzalbar tugent vnd gutheit an mir, der du keine hast. — 8) Mit züchten. — ») Letzest vns auch vmb vnser vngefel der gestalt. — 1°) Der freisam waldman. — 11) Deinen stam gantz niederwürfft. — 12) Vnd die vngestalt bleibt gesreiet. XVI. Gelt mezy z ržeckého yazyku přeloženými. Poznamenání. U Steinhöwla text úplně podán s nadpisem: »Die XVI. Fabel von dem Fischer vnd dem Fischlin.« — Avian. 20.: »De piscatore et pisce.« — Odkaz českého pře- kladatele vztahuje se k č. 122. Nových fabulí, kdež obsažena bajka: »Rybář a mladý sum.« Viz str. 205. XVII. O bohu Apollinowi a o lakomém a záwiſtiwém. 1) Mnohého cžlowěka záwiſt tak geſt weliká, že rád negakú ſíkodu trpij, gediné aby druhého v wětíſij ſſkode widel. Naywyšſfij bůh Jupiter poſlal dolů z neywyšílijho trůnu boha Apol- lina, aby pochybné myſli lidij poznati mohl. Y přiſíli dwa, negſúc gedno- 10 myſlnij, a před bohem stáli. Geden byl lakomý a druhý záwiftiwý. Y řekl bůh k nijm: »Powězte, čeho žádáte, a toho dogdete, a cožkoli prwnij žádati bude, toho dwognáſob má druhý doſtati.« Y chtěl lakomec, aby záwiſtiwý napřed žádal.2) Porozuměw tomu záwiftiwý, že by lakomý proto gemu předkem žádanij dopřál, aby ſe gemu, což by koliwěk bylo, dwog- 15 náſob doſtalo, okázal záwiſt ſwú a žádal, aby mu gedno oko wywrženo bylo, pro to, aby druhému obě wywrženy byly. Poznaw to buoh Apollo zasſe do nebe k neywyšíſijmu bohu Jupiterowi wſtaupil, prawě mu, že by lidſké myſli byly záwiſtiwé tak welmi, že by mnoho lidij ſíkodu trpěti mohlo gediné [125a] pro to, aby ginij lidé wětſſij ſſkody brali, a ſyc že 20 by málo wijry na swětě bylo. 1) St.: »Die XVII. Fabel von dem Gott Phebo vnd dem Geitigen vnd Neidigen.« — Ol.: Fab. An. č. XI. — Avian. 22.: »De Jove et cupido et invido.« — Srv. Lepař, Uvod str. 66. -. 2) Der geitig wolt seinem gesellen den vorwunsch lassen. 15*
227 pugeſs, přes to geſítě nás vrážijš vtrhánijm ſwým na cti y na podobě;9) ale kdyžť ſylný, kterýž meytij, 10) s woſtrau ſekerau na tě přigde a woſeká twé ratolefti a napoſledy z kořen tě wywrátij, 11) tehdy by radegij měla mé ſſijpky a woſtny, nežli fwé kráſné ratoleſti.« Protož ne chlub ſe ſwau kráſau, neb kráſa čaſto k ſtaroſti přiwozuge, 5 ale nepodoba, ſwobodná a bezpečná ſebau gfucy, zuoſtáwá. 12) 1) St. »Die XV. Fabel von der Tannen vnd dem Dorn.« — Ol.: Fab. An. č. X. — Avian. 19 : »De abiete ac dumis.« — Srv. Halm č. 125 — Lepař č. 246. — 2) Das die schönen fallen vnd die vngestalten bleiben. — 3) Ein vber schöne hohe tanne. *) Auch behalt ich den mitteln stul in den grossen schiffen. — 5) Orig. jen obecně: henckt man. — 6) Den lufft zu sahen, durch den das schiff vber meer gect. — 7) Vnd hab vil vnzalbar tugent vnd gutheit an mir, der du keine hast. — 8) Mit züchten. — ») Letzest vns auch vmb vnser vngefel der gestalt. — 1°) Der freisam waldman. — 11) Deinen stam gantz niederwürfft. — 12) Vnd die vngestalt bleibt gesreiet. XVI. Gelt mezy z ržeckého yazyku přeloženými. Poznamenání. U Steinhöwla text úplně podán s nadpisem: »Die XVI. Fabel von dem Fischer vnd dem Fischlin.« — Avian. 20.: »De piscatore et pisce.« — Odkaz českého pře- kladatele vztahuje se k č. 122. Nových fabulí, kdež obsažena bajka: »Rybář a mladý sum.« Viz str. 205. XVII. O bohu Apollinowi a o lakomém a záwiſtiwém. 1) Mnohého cžlowěka záwiſt tak geſt weliká, že rád negakú ſíkodu trpij, gediné aby druhého v wětíſij ſſkode widel. Naywyšſfij bůh Jupiter poſlal dolů z neywyšílijho trůnu boha Apol- lina, aby pochybné myſli lidij poznati mohl. Y přiſíli dwa, negſúc gedno- 10 myſlnij, a před bohem stáli. Geden byl lakomý a druhý záwiftiwý. Y řekl bůh k nijm: »Powězte, čeho žádáte, a toho dogdete, a cožkoli prwnij žádati bude, toho dwognáſob má druhý doſtati.« Y chtěl lakomec, aby záwiſtiwý napřed žádal.2) Porozuměw tomu záwiftiwý, že by lakomý proto gemu předkem žádanij dopřál, aby ſe gemu, což by koliwěk bylo, dwog- 15 náſob doſtalo, okázal záwiſt ſwú a žádal, aby mu gedno oko wywrženo bylo, pro to, aby druhému obě wywrženy byly. Poznaw to buoh Apollo zasſe do nebe k neywyšíſijmu bohu Jupiterowi wſtaupil, prawě mu, že by lidſké myſli byly záwiſtiwé tak welmi, že by mnoho lidij ſíkodu trpěti mohlo gediné [125a] pro to, aby ginij lidé wětſſij ſſkody brali, a ſyc že 20 by málo wijry na swětě bylo. 1) St.: »Die XVII. Fabel von dem Gott Phebo vnd dem Geitigen vnd Neidigen.« — Ol.: Fab. An. č. XI. — Avian. 22.: »De Jove et cupido et invido.« — Srv. Lepař, Uvod str. 66. -. 2) Der geitig wolt seinem gesellen den vorwunsch lassen. 15*
Strana 228
228 XVIII. O plačijcým dijtěti a o lakomém zloďegi.1) Pro lakomſtwij žádney nemá cyzýho žádati, aby ani ſwého ne požil.2) Gednoho čaſu ſedelo gedno pachole v hluboké studnice a bijlilo ſe, yako by plakalo, wytlačugijc ſlzy z očij ſwých, s žaloſtiwau a ſmutnau poſtawau.2) K němuž přiſſel geden lakomý a Iftiwý zlodeg. 5) Wida ho plačijcýho a očima ſlzýcýho, tázal ſe na přijčinu pláče geho. Pachole, wymyſliwſti ſobě lež, řeklo: »Chtěl ſem zlatým wokůwkem“) wody nawá- žiti, y vtrhl mi ſe prowaz, a ten wokůwek do ſtudnice mi vpadl.« 7) Lako- mey zlodeg rychle ſwrhl pláſſt ſwůg s ſebe, y položiw gey na zemi, do studnice dolůw ſlezl, aby wokůwka hledal, a zatijm pachole, wzawſſi pláſſt 10 geho, vteklo s nijm preč a w leſe mu ſe ſkrylo. Porozuměw pak zlodeg že geho hledánij bezpotřebné a daremnij geft, zaste z studnice wylezl a pláſítě ſwého hledal. Toho když ne nalezl, 8) poſadil ſe na zemi") a řekl ſmutně s wzdychánijm a s žaloſtij: »O bohowé, yak ſte dobře zřijdili, a geſtiť hodné, aby wſſichni ſwé pláſſtě potratili, kteřijž lakomſtwij ſe dů- 15 wěřij a náſledugij ho, a aby tomu wěřili, 10) že zlattý wokow na wodě zpleywá, a gijm wodu wážij, 11) yako ſem yá blázen vwěřil; protož ſem y ſwé podlé cyzýho ztratil. 5 1) St.: »Die XVIII. Fabel von dem weinenden Kind vnd dem Dieb." - Ol.: Fabule Anyanovy č. XII. — Avian. 25.: »De puero et fure.« -- 2) Das er seines nit verlier zum frembden. — 3) Stellete sich. — 4) Zwang die thränen vsz seinen augen in trauriger gestalt. — 5) Orig. jen: Ein listiger dieb. — 5) Eimerlin. — 7) Orig dodává: Darumb seie er leidig. — *) Der (mantel) was hinweg. — 3) Orig. ještě: Als man sagt. — 1°) Orig. jen: Welche in geitigkeit glauben, das. — V1) Slova »a gijm..“ přidána překladatelem. XIX. O lwu a o koze.1) 20 25 30 Slowuom lftiwým, podwodným a pochlebným newěř, a ačkoli k wijře podobná ſe zdadij, wſſak proto pomyſl, co w ſobě neſau. 2) [125b] Lačný lew, wida3) wyſoko na ſkále kozu, ana ſe paſe, žádal gi ſnijſti, ale nemohl k nij přigijti. Y myſlil ſlowy lahodnými dolů gi ſpra- witi, takto k nij mluwě: »Proſým tebe, seſtra, powěz mi, proč gſy mezy tijm drínatým nerowným kamenjm, 4) a ſwé paſtwy hledáš na takowém poli, kteréž žádného vžitku neneſe?5) Nech té drinaté paufftě a pod ſem raděgij doluo na tuto zelenau lauku. Zde nagdeſs rozličné pokrmy od kwijtij y od dobrých bylin, kteréž beze wſſech neſnázý mijti můžefs a s radoſtij gijch pogijſti.« Koza wzdechla k té geho radě a myſlila, yak by gij ty wífecky powědené wěcy vžitečné byly, ale přirozené protiwenſtwij lwa proti nij že by gij zlé domněnj činilo, y řekla ke lwu: »Proſým tebe, zanech té rady, neb geſt podwodná a lſtiwá, chceſs mě lahodnými flowy podwéſti. Ač pak koli, což před ſebau máſs, 6) prawda geſt, wſſak proto vá rozumijm, kdy mám rade twé wěřiti, aby mi ſtaroft ſmrtedlná nena-
228 XVIII. O plačijcým dijtěti a o lakomém zloďegi.1) Pro lakomſtwij žádney nemá cyzýho žádati, aby ani ſwého ne požil.2) Gednoho čaſu ſedelo gedno pachole v hluboké studnice a bijlilo ſe, yako by plakalo, wytlačugijc ſlzy z očij ſwých, s žaloſtiwau a ſmutnau poſtawau.2) K němuž přiſſel geden lakomý a Iftiwý zlodeg. 5) Wida ho plačijcýho a očima ſlzýcýho, tázal ſe na přijčinu pláče geho. Pachole, wymyſliwſti ſobě lež, řeklo: »Chtěl ſem zlatým wokůwkem“) wody nawá- žiti, y vtrhl mi ſe prowaz, a ten wokůwek do ſtudnice mi vpadl.« 7) Lako- mey zlodeg rychle ſwrhl pláſſt ſwůg s ſebe, y položiw gey na zemi, do studnice dolůw ſlezl, aby wokůwka hledal, a zatijm pachole, wzawſſi pláſſt 10 geho, vteklo s nijm preč a w leſe mu ſe ſkrylo. Porozuměw pak zlodeg že geho hledánij bezpotřebné a daremnij geft, zaste z studnice wylezl a pláſítě ſwého hledal. Toho když ne nalezl, 8) poſadil ſe na zemi") a řekl ſmutně s wzdychánijm a s žaloſtij: »O bohowé, yak ſte dobře zřijdili, a geſtiť hodné, aby wſſichni ſwé pláſſtě potratili, kteřijž lakomſtwij ſe dů- 15 wěřij a náſledugij ho, a aby tomu wěřili, 10) že zlattý wokow na wodě zpleywá, a gijm wodu wážij, 11) yako ſem yá blázen vwěřil; protož ſem y ſwé podlé cyzýho ztratil. 5 1) St.: »Die XVIII. Fabel von dem weinenden Kind vnd dem Dieb." - Ol.: Fabule Anyanovy č. XII. — Avian. 25.: »De puero et fure.« -- 2) Das er seines nit verlier zum frembden. — 3) Stellete sich. — 4) Zwang die thränen vsz seinen augen in trauriger gestalt. — 5) Orig. jen: Ein listiger dieb. — 5) Eimerlin. — 7) Orig dodává: Darumb seie er leidig. — *) Der (mantel) was hinweg. — 3) Orig. ještě: Als man sagt. — 1°) Orig. jen: Welche in geitigkeit glauben, das. — V1) Slova »a gijm..“ přidána překladatelem. XIX. O lwu a o koze.1) 20 25 30 Slowuom lftiwým, podwodným a pochlebným newěř, a ačkoli k wijře podobná ſe zdadij, wſſak proto pomyſl, co w ſobě neſau. 2) [125b] Lačný lew, wida3) wyſoko na ſkále kozu, ana ſe paſe, žádal gi ſnijſti, ale nemohl k nij přigijti. Y myſlil ſlowy lahodnými dolů gi ſpra- witi, takto k nij mluwě: »Proſým tebe, seſtra, powěz mi, proč gſy mezy tijm drínatým nerowným kamenjm, 4) a ſwé paſtwy hledáš na takowém poli, kteréž žádného vžitku neneſe?5) Nech té drinaté paufftě a pod ſem raděgij doluo na tuto zelenau lauku. Zde nagdeſs rozličné pokrmy od kwijtij y od dobrých bylin, kteréž beze wſſech neſnázý mijti můžefs a s radoſtij gijch pogijſti.« Koza wzdechla k té geho radě a myſlila, yak by gij ty wífecky powědené wěcy vžitečné byly, ale přirozené protiwenſtwij lwa proti nij že by gij zlé domněnj činilo, y řekla ke lwu: »Proſým tebe, zanech té rady, neb geſt podwodná a lſtiwá, chceſs mě lahodnými flowy podwéſti. Ač pak koli, což před ſebau máſs, 6) prawda geſt, wſſak proto vá rozumijm, kdy mám rade twé wěřiti, aby mi ſtaroft ſmrtedlná nena-
Strana 229
229 stala. 7) Protož nech tak, neb vá bezpečného obydlé ſwého pro twé lahodné a podwodné řeči opuſtiti nemijnijm.« 1) St.: »Die XIX. Fabel von dem Löwen vnd der Geisz.« — Ol : Fab. An. č. XIII. — Avian. 26.: »De capella et leone.« — Srv. Halm č. 270. — Lepař č. 67. — 2) Betracht vor, was sie wöllent. — 3) Sahe von geschicht. — 4) In den ruhen stein- brüchen. — 5) Suchest dein weid in so hertem vnfruchtbarn feld. — 6) Alles dein fürheben. — 7) Wa ich deinem radt gelauben gebe, das mir tödliche sorg darausz würd erwachsen. XX. O žijzniwé wráně.1) Opatrnoſt čaſto nahražuge auduow nedoſtatek. Zijzniwá wrána přiſſla k wokowu.3) W tom nebylo tak mnoho wody, aby gij doſáhnúti mohla. Ráda by byla wokow přewrhla, ale té ſýly, aby to včiniti mohla, neměla. Pohnuwſſi ſe pak myſlij, 4) hledala wſſemi obyčegi, kterak by mohla ceſtu nagijti, aby ſe mohla z neho napiti. Napoſledy pak, nabrawſſi kamenij drobného, tak ho mnoho do wokowa nametala, že woda wyſtaupila nahoru, 5) a tak žijžeň ſwú vhaſyla. A wodu zhůru opatrnoſtij ſwau wywedla, kteréž ſylau wyliti nemohla. 1) St.: »Die XX Fabel von der dürstigen Kräen.« — Ol.: Fab An. č. XIV. Avian. 27.: »De cornice et urna.« — 2) Gebrechen der krefften .. 3) Ein vberdürstige krä kam zu einem grossen eimer. — 4) Sie ward in vnwillen bewegt. — 5) Orig. ještě dodává: Vnd die steinlin zu boden fielen. 5 10 XXI. O sedláku a mladém býku. 1) [126a Kteřijž od přirozenij zlij gfau, ti těžce k dobrému nawedeni budau, ani ſlowem ani bitijm, rowňe yako ten beyk, 2) nikterakž ſe ne- poddadij. Mladey, diwokey beyk wſſemi obyčegi ſe protiwil, rohy trkage, gha na ſe wložiti nedal,3) tak že mu sedlák pilau rohy vtřijti 4) muſyl, domnijwage 15 ſe, že by tudy krotſſij byl a ſwé diwokoſti zanechal. Potom pogaw ho, do gha zapřáhl, aby na poli woral. 5) Když ſe pak giž rohami brániti nemohl, bil nohami. Nemoha pak pluhaře z zadu nohami doſáhnauti, že daleko napřed byl, 6) kopal a zemi s prachem nohami ſedláku mezy oči házel. Sedlák, wotřásíli ſobě zaſe prach s hlawy, řekl z prawého ſrdce:7) »Nenijť 20 diw, že od toho beyka gſem přemožen, neb přirozenij geho zlé wſſij do- broty prázdno geft. Protož nemůže on ani ſlowy ani bitijm k dobrému přitažen býti, toliko od ſamého ržeznijka muſý zkrocen býti.« 1) St.: »Dle XXI. Fabel von dem Bawren vnd jungen Stier.« — Ol má tuto bajku mezi Starými fabulemi na str. 218—219. s nadpisem: »Fabule třitcátá prwnij o sedláku a mladém býku.« Připojen obrázek týž, který jest v Kn. Ezop. III. 11. — Avian. 28.: »De iuvenco et aratore.« — 2) Als die wilden stier diser Fabel. Slova
229 stala. 7) Protož nech tak, neb vá bezpečného obydlé ſwého pro twé lahodné a podwodné řeči opuſtiti nemijnijm.« 1) St.: »Die XIX. Fabel von dem Löwen vnd der Geisz.« — Ol : Fab. An. č. XIII. — Avian. 26.: »De capella et leone.« — Srv. Halm č. 270. — Lepař č. 67. — 2) Betracht vor, was sie wöllent. — 3) Sahe von geschicht. — 4) In den ruhen stein- brüchen. — 5) Suchest dein weid in so hertem vnfruchtbarn feld. — 6) Alles dein fürheben. — 7) Wa ich deinem radt gelauben gebe, das mir tödliche sorg darausz würd erwachsen. XX. O žijzniwé wráně.1) Opatrnoſt čaſto nahražuge auduow nedoſtatek. Zijzniwá wrána přiſſla k wokowu.3) W tom nebylo tak mnoho wody, aby gij doſáhnúti mohla. Ráda by byla wokow přewrhla, ale té ſýly, aby to včiniti mohla, neměla. Pohnuwſſi ſe pak myſlij, 4) hledala wſſemi obyčegi, kterak by mohla ceſtu nagijti, aby ſe mohla z neho napiti. Napoſledy pak, nabrawſſi kamenij drobného, tak ho mnoho do wokowa nametala, že woda wyſtaupila nahoru, 5) a tak žijžeň ſwú vhaſyla. A wodu zhůru opatrnoſtij ſwau wywedla, kteréž ſylau wyliti nemohla. 1) St.: »Die XX Fabel von der dürstigen Kräen.« — Ol.: Fab An. č. XIV. Avian. 27.: »De cornice et urna.« — 2) Gebrechen der krefften .. 3) Ein vberdürstige krä kam zu einem grossen eimer. — 4) Sie ward in vnwillen bewegt. — 5) Orig. ještě dodává: Vnd die steinlin zu boden fielen. 5 10 XXI. O sedláku a mladém býku. 1) [126a Kteřijž od přirozenij zlij gfau, ti těžce k dobrému nawedeni budau, ani ſlowem ani bitijm, rowňe yako ten beyk, 2) nikterakž ſe ne- poddadij. Mladey, diwokey beyk wſſemi obyčegi ſe protiwil, rohy trkage, gha na ſe wložiti nedal,3) tak že mu sedlák pilau rohy vtřijti 4) muſyl, domnijwage 15 ſe, že by tudy krotſſij byl a ſwé diwokoſti zanechal. Potom pogaw ho, do gha zapřáhl, aby na poli woral. 5) Když ſe pak giž rohami brániti nemohl, bil nohami. Nemoha pak pluhaře z zadu nohami doſáhnauti, že daleko napřed byl, 6) kopal a zemi s prachem nohami ſedláku mezy oči házel. Sedlák, wotřásíli ſobě zaſe prach s hlawy, řekl z prawého ſrdce:7) »Nenijť 20 diw, že od toho beyka gſem přemožen, neb přirozenij geho zlé wſſij do- broty prázdno geft. Protož nemůže on ani ſlowy ani bitijm k dobrému přitažen býti, toliko od ſamého ržeznijka muſý zkrocen býti.« 1) St.: »Dle XXI. Fabel von dem Bawren vnd jungen Stier.« — Ol má tuto bajku mezi Starými fabulemi na str. 218—219. s nadpisem: »Fabule třitcátá prwnij o sedláku a mladém býku.« Připojen obrázek týž, který jest v Kn. Ezop. III. 11. — Avian. 28.: »De iuvenco et aratore.« — 2) Als die wilden stier diser Fabel. Slova
Strana 230
230 následující přidává překladatel — 3) Widert sich des jochs mit seinen hörneren so krefftiglich. — 4) Abschneiden. — 5) Den pflug durch den acker zu ziehen. — 6) Als er den ackerman vor der langen laytwig nicht treffen mocht. — 7) Ausz tieffem gemüte. XXII. Geft také mezy těmi, které glau z ržeckého přeloženy. Poznamenání. U Steinhöwla text položen s nadpisem: »Die XXII. Fabel von dem Bilgerlin vnd Satiro.« - Avian 29. »De viatore et Satyro.« — Odkaz Albínův táhne se k č. 124 Nových fabulí, kdež čte se bajka: »Cžlowěk a diwij muž.« Viz str. 205. XXIII. O beyku a o myſli. 1) 5 Bohatých a mocných moc a ſýla nikdá wětífij nenij, než když ſe čaſem k wuoli a k přijzni nižílijch a ſwých poddaných ſnijžij. 2) Welikey, fylney beyk, leže w chléwě, odpočijwal. Myš gedna přijliš ſkočná3) čaſto k němu přicházela a maleymi ſweymi zaubky gey kauſala, a když ſe hnul, aby gi zahnal, tehda ona do ſwé ſkauly vtekla. Přigdúcy zaſe, opět mu tolikéž činila, a tak čaſto delala, až ſe proto beyk rozhně- wal, 4) a ačkoli welikey byl, wſſak ſe proto nemohl na malém zwijřátku myſli pomítiti, neb gij nemohl wideti. Myſs také chytře ho toho hňewu zbawila, neb brániti ſe vměla,5) řkucy k ňemu: »Ačkoli tobě weliké 10 a ſylné tělo od twých předkůw dáno geſt, wſſak proto nemáſs ta 126b]kowé mocy, aby ſwau ſylau twee wuole mohl dokázati, neb yá malá ſem, kteráž podíſtijwám tebe, 6) a ty nemůžeš ſe nade mnau pomſtiti. Pro- tož včiž ſe ode mne krátkeymi ſlowy, aby, ſwú moc poznage, přijdržel ſe maleych rot a od nich přijzňe hledal, žádným nepohrdage ani ho po- 15 tupuge.7) A tak mocným budeſs. 1) St.: »Die XXIII. Fabel von dem Stier vnd der Maus.« — Ol.: Fab. An. č. XV. — Avian. 31.: »De mure et bove.« — Srv. Halm č. 299. — Lepař č. 150. — 2) Dann so vil, als sie sich halten in willen etc. — 3) Ein geilende maus. — 4) In vber grossen zorn ward bewegt. — 5) Die maus vertrug ihm auch sein zorn geschydigklich, dann sie wüst sich zu hüten. — 6) Reitz dich. — 7) Halt dich in willen der minderen rot vnd verachte niemand; v orig. lat.: »Et facias, quicquid parvola turba cupit.« XXIV. O hufy, kteráž zlatá wayce nella. Rowňe takowá, yako ſwrchu o slepicy. Poznamenání. U Steinhöwla podán text s tímto nadpisem: »Die XXIIII. Fabel von der Gans vnd gülden Ey.« — Avian. 33.: »De ansere.« — Poznámka překladatelova vztahuje se k č. 134. Nových fabulí, obsahujícímu bajku: »Slepice, zlatá wayce neſúcý.« — Viz str. 210.
230 následující přidává překladatel — 3) Widert sich des jochs mit seinen hörneren so krefftiglich. — 4) Abschneiden. — 5) Den pflug durch den acker zu ziehen. — 6) Als er den ackerman vor der langen laytwig nicht treffen mocht. — 7) Ausz tieffem gemüte. XXII. Geft také mezy těmi, které glau z ržeckého přeloženy. Poznamenání. U Steinhöwla text položen s nadpisem: »Die XXII. Fabel von dem Bilgerlin vnd Satiro.« - Avian 29. »De viatore et Satyro.« — Odkaz Albínův táhne se k č. 124 Nových fabulí, kdež čte se bajka: »Cžlowěk a diwij muž.« Viz str. 205. XXIII. O beyku a o myſli. 1) 5 Bohatých a mocných moc a ſýla nikdá wětífij nenij, než když ſe čaſem k wuoli a k přijzni nižílijch a ſwých poddaných ſnijžij. 2) Welikey, fylney beyk, leže w chléwě, odpočijwal. Myš gedna přijliš ſkočná3) čaſto k němu přicházela a maleymi ſweymi zaubky gey kauſala, a když ſe hnul, aby gi zahnal, tehda ona do ſwé ſkauly vtekla. Přigdúcy zaſe, opět mu tolikéž činila, a tak čaſto delala, až ſe proto beyk rozhně- wal, 4) a ačkoli welikey byl, wſſak ſe proto nemohl na malém zwijřátku myſli pomítiti, neb gij nemohl wideti. Myſs také chytře ho toho hňewu zbawila, neb brániti ſe vměla,5) řkucy k ňemu: »Ačkoli tobě weliké 10 a ſylné tělo od twých předkůw dáno geſt, wſſak proto nemáſs ta 126b]kowé mocy, aby ſwau ſylau twee wuole mohl dokázati, neb yá malá ſem, kteráž podíſtijwám tebe, 6) a ty nemůžeš ſe nade mnau pomſtiti. Pro- tož včiž ſe ode mne krátkeymi ſlowy, aby, ſwú moc poznage, přijdržel ſe maleych rot a od nich přijzňe hledal, žádným nepohrdage ani ho po- 15 tupuge.7) A tak mocným budeſs. 1) St.: »Die XXIII. Fabel von dem Stier vnd der Maus.« — Ol.: Fab. An. č. XV. — Avian. 31.: »De mure et bove.« — Srv. Halm č. 299. — Lepař č. 150. — 2) Dann so vil, als sie sich halten in willen etc. — 3) Ein geilende maus. — 4) In vber grossen zorn ward bewegt. — 5) Die maus vertrug ihm auch sein zorn geschydigklich, dann sie wüst sich zu hüten. — 6) Reitz dich. — 7) Halt dich in willen der minderen rot vnd verachte niemand; v orig. lat.: »Et facias, quicquid parvola turba cupit.« XXIV. O hufy, kteráž zlatá wayce nella. Rowňe takowá, yako ſwrchu o slepicy. Poznamenání. U Steinhöwla podán text s tímto nadpisem: »Die XXIIII. Fabel von der Gans vnd gülden Ey.« — Avian. 33.: »De ansere.« — Poznámka překladatelova vztahuje se k č. 134. Nových fabulí, obsahujícímu bajku: »Slepice, zlatá wayce neſúcý.« — Viz str. 210.
Strana 231
231 XXV. O opicy a dwú opijčatech. 1) Cziaſto ſe přiházý, že opowržené a nemilé wěcy milé býwagj, a zasſe milé, w nic ſe obrátijce a ztraceny gſauce, miloſt potracugij a k zapome- nutij přicházegij. 2) O tom geſt tato rozpráwka. Prawij, že některého čaſu wopice po dwém mijwaly, wſſak ty ſwé deti ne gednoſteynú myſlij a wuolij chowaly. Chtěgij tomu, že by wopice to měla do ſebe mijti od přirozenj,3) aby gedno dijtě z mijry po wſſecky čaſy milowala, na druhé aby ſe hňewala 4) a gemu záwidela, také aby mu nic wijce nečinila, co na máteř ſluſfij, než což láſkau rodičíkau gemu po- 5 winna geſt, aby mu, což muož, žiwotem prodlila a geho nezahubowala. Y trefilo ſe, že wopice s ſwými dětmi wen z lefa wyběhla, hřmot a fítě- 10 kánij od pſuow a křik od myſliwcuo vſlyſſela. Y myſlila s welikau péčij a ſtaroſtij, kterak by ty děti odtud odneſla, wſſak ne gednoſtegnau pilnoſtij, neb ſwé naymilegſſij dijtě wzawſſi ſobě na lokty, tiſkla ge k prſom ſwým Druhého nechala, aby ſe gj na hřbetě drželo, a když by běžela, aby, od- ſkakugijc, někde s nj ſpadlo, geſtliže by ſe pewňe nedrželo; 6) a tak podlé 15 ſwé možnoſti s nimi preč vtijkala. Pſy pak náramňe za nij poſpijchali, tak že mátě muſyla to milé dijtě z rukau vpuſtiti, a to, kteréhož nenáwi 127a dela, chtěla také ráda s ſebe ſwrcy, ale že ſe gij pewňe wokolo hrdla drželo, y nemohla ho nikterakž s ſebe zbýti. A tak žiwé těm pſuom y s mateřij víílo. Hned pak mátě, yakž to milé dijtě ztratila, druhé w ſwú 20 ochranu wzala, a tak ge rowně milowala, yako ono prwnij. To obſáhlo wſſeckno dedictwij předkůw ſwých, a tak prwé zawržené a nemilé, včiněno geſt naymilegſſij. 7) 5 1) St.: »Die XXV. Fabel von dem Affen vnd zweien seinen Kinden.« — Ol.: Fab. An. č. XVII. — Avian. 35.: »De simiae gemellis.« — Srv. Halm č 366. — Lepař č. 138. — 2) Offt beschicht, das verachte ding die liebsten werden, vnd widerumb die liebsten vernichtet oder gantz verloren. — 3) Von influsz irer heimligkeit der natur. — 4) Was sie gehessig. — 5) Nit mer, dann was sie von mütterlicher liebe bezwungen was zu thun, sein leben zu fristen. — 6) Das ander lies er auff seinen rucken springen, das es sich selber heben solte. — 7) Ward also das lang verachtet das liebste. XXVI. O wětru a děbánu. 1) Neſſtiaſtný geſt cžlowěk ten, a čaſto vpadá w ſwětſkú hanbu a ſſkodu, kterýž ſwau wyſokomyſlnoſtj wyšſſij a vrozeňegſſij nežli ſluſſij a mijſto 25 toho geſt, yakož ſe to na oko widij, býti chce.2) Cžaſu gednoho hrnčijř vdělal hliněnný hrnec a poſtawil gey na wijtr, aby ſechl, a tak aby ſnadněgſfij k vypálenij byl. Y přiſſla něgaká bauřka, a wijtr weliký s defítěm ſe ſtrhl; 3) y tázala ſe hliněnného hrnce,4) co by byl a kterak mu řijkagj? Y zapomněl geft a nemyſlil giž, aby hliněnný 30 a z měké země byl, y řekl: »Já ſem děbán, neb miſtra mého ruka 5) roz- ličneym točenijm mne wytočila a wyfformowala, abych děbánem byl.« Y řekl bauřliwý wijtr k němu: »Až do této chwijle děbánems byl, ale giž
231 XXV. O opicy a dwú opijčatech. 1) Cziaſto ſe přiházý, že opowržené a nemilé wěcy milé býwagj, a zasſe milé, w nic ſe obrátijce a ztraceny gſauce, miloſt potracugij a k zapome- nutij přicházegij. 2) O tom geſt tato rozpráwka. Prawij, že některého čaſu wopice po dwém mijwaly, wſſak ty ſwé deti ne gednoſteynú myſlij a wuolij chowaly. Chtěgij tomu, že by wopice to měla do ſebe mijti od přirozenj,3) aby gedno dijtě z mijry po wſſecky čaſy milowala, na druhé aby ſe hňewala 4) a gemu záwidela, také aby mu nic wijce nečinila, co na máteř ſluſfij, než což láſkau rodičíkau gemu po- 5 winna geſt, aby mu, což muož, žiwotem prodlila a geho nezahubowala. Y trefilo ſe, že wopice s ſwými dětmi wen z lefa wyběhla, hřmot a fítě- 10 kánij od pſuow a křik od myſliwcuo vſlyſſela. Y myſlila s welikau péčij a ſtaroſtij, kterak by ty děti odtud odneſla, wſſak ne gednoſtegnau pilnoſtij, neb ſwé naymilegſſij dijtě wzawſſi ſobě na lokty, tiſkla ge k prſom ſwým Druhého nechala, aby ſe gj na hřbetě drželo, a když by běžela, aby, od- ſkakugijc, někde s nj ſpadlo, geſtliže by ſe pewňe nedrželo; 6) a tak podlé 15 ſwé možnoſti s nimi preč vtijkala. Pſy pak náramňe za nij poſpijchali, tak že mátě muſyla to milé dijtě z rukau vpuſtiti, a to, kteréhož nenáwi 127a dela, chtěla také ráda s ſebe ſwrcy, ale že ſe gij pewňe wokolo hrdla drželo, y nemohla ho nikterakž s ſebe zbýti. A tak žiwé těm pſuom y s mateřij víílo. Hned pak mátě, yakž to milé dijtě ztratila, druhé w ſwú 20 ochranu wzala, a tak ge rowně milowala, yako ono prwnij. To obſáhlo wſſeckno dedictwij předkůw ſwých, a tak prwé zawržené a nemilé, včiněno geſt naymilegſſij. 7) 5 1) St.: »Die XXV. Fabel von dem Affen vnd zweien seinen Kinden.« — Ol.: Fab. An. č. XVII. — Avian. 35.: »De simiae gemellis.« — Srv. Halm č 366. — Lepař č. 138. — 2) Offt beschicht, das verachte ding die liebsten werden, vnd widerumb die liebsten vernichtet oder gantz verloren. — 3) Von influsz irer heimligkeit der natur. — 4) Was sie gehessig. — 5) Nit mer, dann was sie von mütterlicher liebe bezwungen was zu thun, sein leben zu fristen. — 6) Das ander lies er auff seinen rucken springen, das es sich selber heben solte. — 7) Ward also das lang verachtet das liebste. XXVI. O wětru a děbánu. 1) Neſſtiaſtný geſt cžlowěk ten, a čaſto vpadá w ſwětſkú hanbu a ſſkodu, kterýž ſwau wyſokomyſlnoſtj wyšſſij a vrozeňegſſij nežli ſluſſij a mijſto 25 toho geſt, yakož ſe to na oko widij, býti chce.2) Cžaſu gednoho hrnčijř vdělal hliněnný hrnec a poſtawil gey na wijtr, aby ſechl, a tak aby ſnadněgſfij k vypálenij byl. Y přiſſla něgaká bauřka, a wijtr weliký s defítěm ſe ſtrhl; 3) y tázala ſe hliněnného hrnce,4) co by byl a kterak mu řijkagj? Y zapomněl geft a nemyſlil giž, aby hliněnný 30 a z měké země byl, y řekl: »Já ſem děbán, neb miſtra mého ruka 5) roz- ličneym točenijm mne wytočila a wyfformowala, abych děbánem byl.« Y řekl bauřliwý wijtr k němu: »Až do této chwijle děbánems byl, ale giž
Strana 232
232 5 ſe muſýſs rozplynauti, rozpufítěným a rozmoklým blátem býti, 6) aby po- znal, že twé vdelánij geſt z wody a z hlijny.« A y hned rozplynul ſe dčbán a byl blátem yako prwé. Ten přijklad včij lidi w gegijch ſtawu zuoſtáwati, nebo to gméno, gſy-li vrozený, ſnadno ſe docházý, ale zle ſe držij, aby mělo mocney býti. 7) Protož geden každey pomyſl ſám na ſebe, neb mnoho o tom pſáti geſt wěc nenáwiſti plná, protož lépe mlčeti.8) 1) St.: »Die XXVI. Fabel von dem Wind vnd dem Krůg.« — Ol.: Fab. An č. XVI. — Avian. 41.: »De imbre et fictilibus vasis.« — Srv Halm č. 381. — Lepař č. 395. — 2) Höher vnd edler vfftreit, dan sein geburt vnd stadt begeret, als man täglich sicht. — 3) Do kam ein vngestimmes wetter von wind vnd regen. — 4) Das weich leimen geschir. — 5) Gelehrte hand. — 6) Fürbas soltu von disem wasser verschlissen sein vnd verflösset werden. — 7) Orig. jen: Ist leicht zu erlangen, aber hart zu be- haupten. — 5) Darumb schweig, heintz. XXVII. O wlku a o kozlátku. 1) 127b] Když kto přinucen bude, aby gedno zlé ze dwogijho wywolil, tehda má menſſij 2) zlé wywoliti. Kozlátko wyſſlo na gednu lauku nedaleko od domu. Y přiſſel wlk, nadegi mage, 3) že ge ſnij, ale kozlátko vteklo mu z toho mijſta mezy owce. Wida pak wlk, že ho wſſetečňe 4) po ſwé wuoli mijti nemuož, myſlil Iſtij a lahodnými flowy k ſobě ge přitáhnúti. Y dij k němu: »O blázniwé zwijře, co zde na tomto mijítě hledáſs? Newijfs-liž, že w chrámě tomto 5 15 země nečiſtá a krwawá geft od těch howad, kteráž ſe každý den bohuom obětugij a zabita býwagij. Nedáway ſe w tu ſtaroſt, aby po wſſecky čaſy na každú hodinu ſmrti na ſe očekáwati mělo, ale wygdi na zelenau lauku, kdež ſwobodně žiwo býti muožeſs.« Kozlátko odpowědelo a řeklo: »Pane wlče, zanechey té proſby a rady, 6) proſým tebe, nebo negſy tak wijry 20 hodney y s ffaleſſnau radau ſwau. A abych wyſſlo, netrap ſe darmo, na to mne nikterakž ne nawedeſs. 7) A ačkoli o ſwůg žiwot a krwe prolitij ſtarati ſe muſým, wſſak mi to milegſſij geſt, že ſe to ſtane buhuom ke cti, než aby ty mnau wſfetečnoſtij ſwau naſycen býti měl. 10 Skonáwagij ſe Báſně Anyanowy.8) St.: »Die XXVII. Fabel von dem Wolff vnd dem Kitzy." — Avian. 42.: »De lupo et hoedo.« — Srv. Fab. An. č. XIX. — Halm č. 273. — Lepař č 64. — Ol. bajky této nemá. — 2) Das minder schmächlich. — 3) In meinung. — 4) In frevel. — 5) Orig. povšechně: In dem tempel. — 6) Leg hin dein sorg. — 7) Weder mit träw, noch mit falschem radt bringest du mich hinausz zu dir. — 3) Hie enden sich die Fabeln Aniani vnd fahent an die Gesammelten Fabeln.
232 5 ſe muſýſs rozplynauti, rozpufítěným a rozmoklým blátem býti, 6) aby po- znal, že twé vdelánij geſt z wody a z hlijny.« A y hned rozplynul ſe dčbán a byl blátem yako prwé. Ten přijklad včij lidi w gegijch ſtawu zuoſtáwati, nebo to gméno, gſy-li vrozený, ſnadno ſe docházý, ale zle ſe držij, aby mělo mocney býti. 7) Protož geden každey pomyſl ſám na ſebe, neb mnoho o tom pſáti geſt wěc nenáwiſti plná, protož lépe mlčeti.8) 1) St.: »Die XXVI. Fabel von dem Wind vnd dem Krůg.« — Ol.: Fab. An č. XVI. — Avian. 41.: »De imbre et fictilibus vasis.« — Srv Halm č. 381. — Lepař č. 395. — 2) Höher vnd edler vfftreit, dan sein geburt vnd stadt begeret, als man täglich sicht. — 3) Do kam ein vngestimmes wetter von wind vnd regen. — 4) Das weich leimen geschir. — 5) Gelehrte hand. — 6) Fürbas soltu von disem wasser verschlissen sein vnd verflösset werden. — 7) Orig. jen: Ist leicht zu erlangen, aber hart zu be- haupten. — 5) Darumb schweig, heintz. XXVII. O wlku a o kozlátku. 1) 127b] Když kto přinucen bude, aby gedno zlé ze dwogijho wywolil, tehda má menſſij 2) zlé wywoliti. Kozlátko wyſſlo na gednu lauku nedaleko od domu. Y přiſſel wlk, nadegi mage, 3) že ge ſnij, ale kozlátko vteklo mu z toho mijſta mezy owce. Wida pak wlk, že ho wſſetečňe 4) po ſwé wuoli mijti nemuož, myſlil Iſtij a lahodnými flowy k ſobě ge přitáhnúti. Y dij k němu: »O blázniwé zwijře, co zde na tomto mijítě hledáſs? Newijfs-liž, že w chrámě tomto 5 15 země nečiſtá a krwawá geft od těch howad, kteráž ſe každý den bohuom obětugij a zabita býwagij. Nedáway ſe w tu ſtaroſt, aby po wſſecky čaſy na každú hodinu ſmrti na ſe očekáwati mělo, ale wygdi na zelenau lauku, kdež ſwobodně žiwo býti muožeſs.« Kozlátko odpowědelo a řeklo: »Pane wlče, zanechey té proſby a rady, 6) proſým tebe, nebo negſy tak wijry 20 hodney y s ffaleſſnau radau ſwau. A abych wyſſlo, netrap ſe darmo, na to mne nikterakž ne nawedeſs. 7) A ačkoli o ſwůg žiwot a krwe prolitij ſtarati ſe muſým, wſſak mi to milegſſij geſt, že ſe to ſtane buhuom ke cti, než aby ty mnau wſfetečnoſtij ſwau naſycen býti měl. 10 Skonáwagij ſe Báſně Anyanowy.8) St.: »Die XXVII. Fabel von dem Wolff vnd dem Kitzy." — Avian. 42.: »De lupo et hoedo.« — Srv. Fab. An. č. XIX. — Halm č. 273. — Lepař č 64. — Ol. bajky této nemá. — 2) Das minder schmächlich. — 3) In meinung. — 4) In frevel. — 5) Orig. povšechně: In dem tempel. — 6) Leg hin dein sorg. — 7) Weder mit träw, noch mit falschem radt bringest du mich hinausz zu dir. — 3) Hie enden sich die Fabeln Aniani vnd fahent an die Gesammelten Fabeln.
Strana 233
VI. ADELFONSUS. POGIUS. FABULE SNESENE.
VI. ADELFONSUS. POGIUS. FABULE SNESENE.
Strana 234
Strana 235
Počijnagij ſe Fabule ſneſené a po mnohých mijſtech ſebrané. I. [128a] Prwnij fabule Adelphonfa napomijná lidi k maudrofti a k prawému přáteltwj. 1) Maudrý miſtr Lucianus z Arabij řekl k synu ſwému: »Toho ſe, synu, dopúſítěti nemáſs, aby mrawenec mudřegífij byl nežli ty; on hromázdij a ſnáſfij w létě, aby w zýmě čijm žiw býti měl. Kohaut také nemá bedli- wégffij býti nežli ty; 2) on zprawuge dewět žen, ty nemuožeſs gedné zpra- witi. Také toho trpěti ne máſs, aby pes wdečněgſſij 3) byl w ſrdcy ſwém nežli ty, neb on nezapomijná na dobrotiwoſt, kterúž od někoho pozná, ale ty ne zpomeneš na ni. Nepřijtele ſwého potupowati ne máš, ani ho ſobě málo wážiti. Také myíliti ne máſs, sto přátel, že by gich to mnoho bylo.« 4 Když pak ten giſtý miſtr vmřijti měl, zawolal syna ſwého a řekl k němu: »Powěz mi, medle, synu, kolik ſy za přátely ſobě, yak gſy žiw, 10 zeyſkal?« Odpowědel gemu ſyn: »Yakž yá wijm a w tom ſe pamatugi, geſt gich k ſamému stu.« 5) Y řekl k němu otec: »Nemáſs žádného za přijtele mijti, leč ho prwé zkuſýš, neb vá gſem ſtarffij nežli ty a ſotwá s těžkoſtj gednoho puol přijtele ſem doſſel; yakž ſy ty pak tak brzo sto gich doſſel? Protož gich prwé zkus, aby práwě wědel, kteřij twogi přátelé gſau.« 15 Y řekl ſyn: »Otče, kterak gich mám zkuſyti?« Otec wece: »Zabij tele a rozſekay ge a wlož ge do pytle, ten po ſwrchu vwáley, 6) a potom wezma gey na ramena, nes gey k gednomu, kteréhož přijtelem ſobě býti prawijš, a zpraw gemu, že ſy w ſwade cžlowěka zabil; 7) potom, že ho pro- ſýfs, aťby w té twé nauzy pomohl a radu dal, kterak byfíte to vmrlé tělo 20 tayňe pochowali, neb on to můž beze wíleho [128b] zlého domněnij dobře včiniti a toho ſnadno dowéſti, 8) kudyť by z twé nauze pomohl a žiwotať by přidal.« Syn poſlechl raddy otce ſwého, a ſſed k prwnijmu, mluwil s nijm tauž měrau, yakž mu otec geho poručil. Ten přijtel řekl k ňemu: »Hned předſe wezma vmrlého ſwého ſobě na hrdlo, táhni a preč ho nes. 2) Zawi- 25 nil-lis, vměgž trpěti 10) a do domu mi ne wcházey!« On wzaw zaſe ſwůg pytel na ramena, teymž způsobem wíſech přátel ſwých yako y tohoto 5
Počijnagij ſe Fabule ſneſené a po mnohých mijſtech ſebrané. I. [128a] Prwnij fabule Adelphonfa napomijná lidi k maudrofti a k prawému přáteltwj. 1) Maudrý miſtr Lucianus z Arabij řekl k synu ſwému: »Toho ſe, synu, dopúſítěti nemáſs, aby mrawenec mudřegífij byl nežli ty; on hromázdij a ſnáſfij w létě, aby w zýmě čijm žiw býti měl. Kohaut také nemá bedli- wégffij býti nežli ty; 2) on zprawuge dewět žen, ty nemuožeſs gedné zpra- witi. Také toho trpěti ne máſs, aby pes wdečněgſſij 3) byl w ſrdcy ſwém nežli ty, neb on nezapomijná na dobrotiwoſt, kterúž od někoho pozná, ale ty ne zpomeneš na ni. Nepřijtele ſwého potupowati ne máš, ani ho ſobě málo wážiti. Také myíliti ne máſs, sto přátel, že by gich to mnoho bylo.« 4 Když pak ten giſtý miſtr vmřijti měl, zawolal syna ſwého a řekl k němu: »Powěz mi, medle, synu, kolik ſy za přátely ſobě, yak gſy žiw, 10 zeyſkal?« Odpowědel gemu ſyn: »Yakž yá wijm a w tom ſe pamatugi, geſt gich k ſamému stu.« 5) Y řekl k němu otec: »Nemáſs žádného za přijtele mijti, leč ho prwé zkuſýš, neb vá gſem ſtarffij nežli ty a ſotwá s těžkoſtj gednoho puol přijtele ſem doſſel; yakž ſy ty pak tak brzo sto gich doſſel? Protož gich prwé zkus, aby práwě wědel, kteřij twogi přátelé gſau.« 15 Y řekl ſyn: »Otče, kterak gich mám zkuſyti?« Otec wece: »Zabij tele a rozſekay ge a wlož ge do pytle, ten po ſwrchu vwáley, 6) a potom wezma gey na ramena, nes gey k gednomu, kteréhož přijtelem ſobě býti prawijš, a zpraw gemu, že ſy w ſwade cžlowěka zabil; 7) potom, že ho pro- ſýfs, aťby w té twé nauzy pomohl a radu dal, kterak byfíte to vmrlé tělo 20 tayňe pochowali, neb on to můž beze wíleho [128b] zlého domněnij dobře včiniti a toho ſnadno dowéſti, 8) kudyť by z twé nauze pomohl a žiwotať by přidal.« Syn poſlechl raddy otce ſwého, a ſſed k prwnijmu, mluwil s nijm tauž měrau, yakž mu otec geho poručil. Ten přijtel řekl k ňemu: »Hned předſe wezma vmrlého ſwého ſobě na hrdlo, táhni a preč ho nes. 2) Zawi- 25 nil-lis, vměgž trpěti 10) a do domu mi ne wcházey!« On wzaw zaſe ſwůg pytel na ramena, teymž způsobem wíſech přátel ſwých yako y tohoto 5
Strana 236
236 prwnijho zkuſyl, a také, yakž prwnj odpowědel, takowau mu odpowěd y ginij dáwali. Y nawrátil ſe syn zasſe k otcy ſwému a powědel, yak by mu ſe přiho- dilo. Y řekl otec k němu takto: »Giž-lis ſhledal to, že ta řeč přirozeného 5 miſtra geſt prawá? Mnohoť geft těch, kteřijž ſe přátely nazýwagij, ale když gijch zkuſýſs, málo gich, geſſto toho ſkutkem dokazugj.11) Protož gdiž k mému půl přijteli a předlož gemu nauzy ſwau, zkauffege ho, coť on k tomu dij.« Y přiſíel před geho dům, a yakž s ginými mluwil, takowúž řeč k ňemu 10 včinil. A y hned řekl k ňemu půl přijtele otce geho: »Pod chutně do domu, 12) nebo takowé tayné wěcy nemáme zgewně řijditi ani gednati.«13) A y hned rozkázal wſſij cželedi ſwé, žeňe, detem y dewkám, 14) aby z domu wyfíli. Y počal kopati na naytayněgffijm mijítě w domě. A když giž wſſecky wěcy přiſtrogili a to mrtwé tělo do hrobu, kterýž wykopali, gednom 15 vwrcy měli, syn ten poznal přátelftwj na polau přijteli otce ſwého a řekl k němu: »Puol přijtele otcy mému, počekay, a powijmť wſleckno. Nic ſem zlého ne včinil, ale přátelſtwij twého k otcy mému ſem zkuſyl, kteréž ſem vá wětífij od tebe poznal, nežli od meych sta přátel, o kterýchž ſem ſe toho domnijwal.« 15) Y wyprawowal mu wſſecku tu wěc od počátku až do 20 konce, a dekowal gemu z toho přátelſtwij, yakž naywijce mohl. Potom zasſe ſſel k otcy domuo a wſſeckno mu powědel, yak geho puol přijtele miloſtijwě s nijm naložil. 16) Y řekl otec: »O takowém přijteli mluwj [129a] miſtr přirozenj: Tenť geft prawý přijtel, kterýžť pomoc včinij, když tě swět opuſtij, že od lidij w něm pomocy ne budeſs mocy 25 mijti.« 17) Y řekl ſyn: »Můg pane otče, proſým tebe, powěz mi, widel-li ſy kdy koho, aby ſám od ſebe prawého a vpřijmného přijtele doſſel?« Odpowědel otec: »Já ſem žádného ne widel, ale o tom ſem ſlyſſel.« Y řekl syn: »Proſým tebe, powěz mi, zdáli bych y vá ňekterého tijm zpuoſobem dogijti mohl?« Y dij otec: »Někdy gſem ſlyffel rozpráwku 18) o dwau kupcých, geden byl z Egiptu, a druhý z hlawnijho měſta, řečeného Baldach. Ti ſebe nikdá ne wideli, než toliko w neywětſſij přátelſtwij ſkrze pſánij a ſkrze poſly tak welmi weſſli, że gich obau wuole nerozdijlná wuole byla. Y přihodilo ſe, že kupec ten z Baldachu do Egiptu přes moře ſe plawil, obchod ſwůg 35 prowozuge: y přiſſel k ſwému přijteli. Přijtel ten z přijchodu a z přijtom- noſti přijtele ſwého welmi potěfſen byl 19) a přigal ho žádoſtiwě do domu ſwého, s wesſelijm a s dobrau wůlij, yakož mezy dobrými přátely obyčey geſt. A tak ſedm dnij pořádně s welikau pilnoſtij gemu ſlaužil, w kterémžto čaſu wſſeckno přátelſtwij gemu y dobrau wuoli vkázal, k tomu klénoty ſwé 40 wohledati y statek ſwuog wſſecken dopuſtil, wſſeckny panny, děwky, ženu y děti wideti dal 20) a nic před nim neſkryl. Po těch pak ſedmi dnech byl ten hoft welmi nemocen, že za to měl, geſtliže mu w rychloſti ſpomoženo ne- bude, že muſý vmřijti. Přijtel geho z toho welmi ſmuten a zarmúcen byl, 21) a po té zemi, kdež kterého naylepſſijho lékaře wědel, pro neho poſlal, 30
236 prwnijho zkuſyl, a také, yakž prwnj odpowědel, takowau mu odpowěd y ginij dáwali. Y nawrátil ſe syn zasſe k otcy ſwému a powědel, yak by mu ſe přiho- dilo. Y řekl otec k němu takto: »Giž-lis ſhledal to, že ta řeč přirozeného 5 miſtra geſt prawá? Mnohoť geft těch, kteřijž ſe přátely nazýwagij, ale když gijch zkuſýſs, málo gich, geſſto toho ſkutkem dokazugj.11) Protož gdiž k mému půl přijteli a předlož gemu nauzy ſwau, zkauffege ho, coť on k tomu dij.« Y přiſíel před geho dům, a yakž s ginými mluwil, takowúž řeč k ňemu 10 včinil. A y hned řekl k ňemu půl přijtele otce geho: »Pod chutně do domu, 12) nebo takowé tayné wěcy nemáme zgewně řijditi ani gednati.«13) A y hned rozkázal wſſij cželedi ſwé, žeňe, detem y dewkám, 14) aby z domu wyfíli. Y počal kopati na naytayněgffijm mijítě w domě. A když giž wſſecky wěcy přiſtrogili a to mrtwé tělo do hrobu, kterýž wykopali, gednom 15 vwrcy měli, syn ten poznal přátelftwj na polau přijteli otce ſwého a řekl k němu: »Puol přijtele otcy mému, počekay, a powijmť wſleckno. Nic ſem zlého ne včinil, ale přátelſtwij twého k otcy mému ſem zkuſyl, kteréž ſem vá wětífij od tebe poznal, nežli od meych sta přátel, o kterýchž ſem ſe toho domnijwal.« 15) Y wyprawowal mu wſſecku tu wěc od počátku až do 20 konce, a dekowal gemu z toho přátelſtwij, yakž naywijce mohl. Potom zasſe ſſel k otcy domuo a wſſeckno mu powědel, yak geho puol přijtele miloſtijwě s nijm naložil. 16) Y řekl otec: »O takowém přijteli mluwj [129a] miſtr přirozenj: Tenť geft prawý přijtel, kterýžť pomoc včinij, když tě swět opuſtij, že od lidij w něm pomocy ne budeſs mocy 25 mijti.« 17) Y řekl ſyn: »Můg pane otče, proſým tebe, powěz mi, widel-li ſy kdy koho, aby ſám od ſebe prawého a vpřijmného přijtele doſſel?« Odpowědel otec: »Já ſem žádného ne widel, ale o tom ſem ſlyſſel.« Y řekl syn: »Proſým tebe, powěz mi, zdáli bych y vá ňekterého tijm zpuoſobem dogijti mohl?« Y dij otec: »Někdy gſem ſlyffel rozpráwku 18) o dwau kupcých, geden byl z Egiptu, a druhý z hlawnijho měſta, řečeného Baldach. Ti ſebe nikdá ne wideli, než toliko w neywětſſij přátelſtwij ſkrze pſánij a ſkrze poſly tak welmi weſſli, że gich obau wuole nerozdijlná wuole byla. Y přihodilo ſe, že kupec ten z Baldachu do Egiptu přes moře ſe plawil, obchod ſwůg 35 prowozuge: y přiſſel k ſwému přijteli. Přijtel ten z přijchodu a z přijtom- noſti přijtele ſwého welmi potěfſen byl 19) a přigal ho žádoſtiwě do domu ſwého, s wesſelijm a s dobrau wůlij, yakož mezy dobrými přátely obyčey geſt. A tak ſedm dnij pořádně s welikau pilnoſtij gemu ſlaužil, w kterémžto čaſu wſſeckno přátelſtwij gemu y dobrau wuoli vkázal, k tomu klénoty ſwé 40 wohledati y statek ſwuog wſſecken dopuſtil, wſſeckny panny, děwky, ženu y děti wideti dal 20) a nic před nim neſkryl. Po těch pak ſedmi dnech byl ten hoft welmi nemocen, že za to měl, geſtliže mu w rychloſti ſpomoženo ne- bude, že muſý vmřijti. Přijtel geho z toho welmi ſmuten a zarmúcen byl, 21) a po té zemi, kdež kterého naylepſſijho lékaře wědel, pro neho poſlal, 30
Strana 237
237 proſe ho wyſoce a znamenitě, aby přijteli geho pomohl. Lékařij nemocného puls widauce, a znamenij wſſeckna, po kterýchž ſe neduhu wyrozuměti muože, wyprobowawíſe, 22) žádné nemocy při těle geho rozuměti nemohli, toliko weliké obtijženij a trápenij myſli geho, že byla miloſtij zapálena.23) Zwědew to hoſpodář, fſel hned k němu a takto mu mluwil: [129b] „Y pro- čež přede mnau ſwé těžkoſti krygeš a tagijſs?24) Zdaliž newijís, že nás obau wuole gedna wůle geſt? Protož, geſtli že ty miloſtij podgat gſy, powěz mi, co té potěffiti muože, tohoť chcy dopomocy.“25) A y hned rozkázal wſſem služebným pannám před lebe přigijti, a gemu aby zpijwaly, pijſkaly a na rozličných hudbách na ſtrunách haudly (neb toho doſti znaly), kázal. Potom 10 ſe ho otázal, 26) zdá by mezy těmi která byla, geſſto by myſli geho po těſſiti mohla? Ale mezy těmi žádná ſe gemu nelijbila. Y powolal wſſech ſwých dcer; z těch mu ſe také žádná nelijbila. A giž žádné oſoby ženſké 27 w domu ſwém neměl, kromě gediné panenky, kterúž ſobě ſám k ſtawu man- želſkému oblibowal a mnoho leth po ſwé wuoli ſobě gi cwičil a chowal. 15 Tu také před ňey přiwedl a tázal ſe ho, zdá by ſe mu ale ta lijbila? On pak pohledew na tu, řekl: „Toť geſt ta, od kteréž ſrdce mé welmi raněno gell, na kteréž má smrt y můg žiwot záležij.“28) Slyſſe pak to hoſpodář, dal gemu tu giſtú pannu za manželku s welikým bohatſtwijm, kteréž gemu po nij nařijzeno bylo.29) A přes to přes wſſeckno dal gij 20 geſſtě y wěno, y přijdawky a nebo ſwrſſky negaké, 30) což by gij byl dal, když by gi ſám pogijmal. Když ſe pak wſſecky ty wěcy wykonaly, plawil ſe zaſe s ſwau mladau panij do Baldachu, a welmi dobře s ſebú nakládali a ſpolu wesſeli byli. 31) Po krátkém pak čaſu přihodilo ſe, že ten kupec w Egiptě počal na statku 25 ſwém vgmy bráti, 32) a tak byl ochudl, že ho wſſickni wůbec potupowali a gim pohrdali. Když pak on ſwú ſſkodu a ſwú chudobu tak rozwažowal, vmijnil w myſli ſwé, že chce přijtele toho za pomoc žádati, poněwadž on gemu dobře včinil. 33) Y plawil ſe do Baldachu, aby toho přjtele hledal, ten aby mu zasſe pomoc včinil a miloſrdenſtwij nad nim vkázal. Y přiſſel tam 30 pozde, welmi otrhaný a nuzný, tak že ne ſměl wečer do domu přijtele ſwého gijti. Y wſſel pod gednu budku před koſtelem, 34) aby tu [130a] nocowal, a ráno teprwá aby k přijteli ſſel. Y ſtalo ſe geſt, že dwa ſwadiwſſe ſe, geden druhého honil, a tu rowňe,35) kdež ten Egiptſký ležel, geden zabil druhého. Pro kterúžto wěc wſſechno měſto ſe zbauřilo. 36) A když nalezli 35 toho zabitého, hledali, kto by to včinil, a žádného nenalezli kromě toho chu- dého kupce z Egipta; geho ſe zeptali, zdali by on člowěka toho zabil? Chudý ten, pomyſliw na ſwú pſotu a bijdu,37) myſlil, že by ſwé neſſtěſtij a chudobu ohawnau ſmrtij lépe vkryl,38) než aby, dokudž by žiw byl, wíſecky dni žiwota ſwého w zámutku a w trápenij ſtráwiti měl; v řekl, 40 že by on ho zabil. A když s nijm o to mnoho mluwili, yawſſe gey, do sfatlawy ho wedli.39) W té geft až do gijtra nocowal, a ráno byl před ſaud přiweden a obecnijm ortelem na ſmrt odſauzen. 40) Když pak ho giž na poprawu wedli, mnoho lidij za nijm ſílo; mezy těmi vhlijdal ho přijtel 5
237 proſe ho wyſoce a znamenitě, aby přijteli geho pomohl. Lékařij nemocného puls widauce, a znamenij wſſeckna, po kterýchž ſe neduhu wyrozuměti muože, wyprobowawíſe, 22) žádné nemocy při těle geho rozuměti nemohli, toliko weliké obtijženij a trápenij myſli geho, že byla miloſtij zapálena.23) Zwědew to hoſpodář, fſel hned k němu a takto mu mluwil: [129b] „Y pro- čež přede mnau ſwé těžkoſti krygeš a tagijſs?24) Zdaliž newijís, že nás obau wuole gedna wůle geſt? Protož, geſtli že ty miloſtij podgat gſy, powěz mi, co té potěffiti muože, tohoť chcy dopomocy.“25) A y hned rozkázal wſſem služebným pannám před lebe přigijti, a gemu aby zpijwaly, pijſkaly a na rozličných hudbách na ſtrunách haudly (neb toho doſti znaly), kázal. Potom 10 ſe ho otázal, 26) zdá by mezy těmi která byla, geſſto by myſli geho po těſſiti mohla? Ale mezy těmi žádná ſe gemu nelijbila. Y powolal wſſech ſwých dcer; z těch mu ſe také žádná nelijbila. A giž žádné oſoby ženſké 27 w domu ſwém neměl, kromě gediné panenky, kterúž ſobě ſám k ſtawu man- želſkému oblibowal a mnoho leth po ſwé wuoli ſobě gi cwičil a chowal. 15 Tu také před ňey přiwedl a tázal ſe ho, zdá by ſe mu ale ta lijbila? On pak pohledew na tu, řekl: „Toť geſt ta, od kteréž ſrdce mé welmi raněno gell, na kteréž má smrt y můg žiwot záležij.“28) Slyſſe pak to hoſpodář, dal gemu tu giſtú pannu za manželku s welikým bohatſtwijm, kteréž gemu po nij nařijzeno bylo.29) A přes to přes wſſeckno dal gij 20 geſſtě y wěno, y přijdawky a nebo ſwrſſky negaké, 30) což by gij byl dal, když by gi ſám pogijmal. Když ſe pak wſſecky ty wěcy wykonaly, plawil ſe zaſe s ſwau mladau panij do Baldachu, a welmi dobře s ſebú nakládali a ſpolu wesſeli byli. 31) Po krátkém pak čaſu přihodilo ſe, že ten kupec w Egiptě počal na statku 25 ſwém vgmy bráti, 32) a tak byl ochudl, že ho wſſickni wůbec potupowali a gim pohrdali. Když pak on ſwú ſſkodu a ſwú chudobu tak rozwažowal, vmijnil w myſli ſwé, že chce přijtele toho za pomoc žádati, poněwadž on gemu dobře včinil. 33) Y plawil ſe do Baldachu, aby toho přjtele hledal, ten aby mu zasſe pomoc včinil a miloſrdenſtwij nad nim vkázal. Y přiſſel tam 30 pozde, welmi otrhaný a nuzný, tak že ne ſměl wečer do domu přijtele ſwého gijti. Y wſſel pod gednu budku před koſtelem, 34) aby tu [130a] nocowal, a ráno teprwá aby k přijteli ſſel. Y ſtalo ſe geſt, že dwa ſwadiwſſe ſe, geden druhého honil, a tu rowňe,35) kdež ten Egiptſký ležel, geden zabil druhého. Pro kterúžto wěc wſſechno měſto ſe zbauřilo. 36) A když nalezli 35 toho zabitého, hledali, kto by to včinil, a žádného nenalezli kromě toho chu- dého kupce z Egipta; geho ſe zeptali, zdali by on člowěka toho zabil? Chudý ten, pomyſliw na ſwú pſotu a bijdu,37) myſlil, že by ſwé neſſtěſtij a chudobu ohawnau ſmrtij lépe vkryl,38) než aby, dokudž by žiw byl, wíſecky dni žiwota ſwého w zámutku a w trápenij ſtráwiti měl; v řekl, 40 že by on ho zabil. A když s nijm o to mnoho mluwili, yawſſe gey, do sfatlawy ho wedli.39) W té geft až do gijtra nocowal, a ráno byl před ſaud přiweden a obecnijm ortelem na ſmrt odſauzen. 40) Když pak ho giž na poprawu wedli, mnoho lidij za nijm ſílo; mezy těmi vhlijdal ho přijtel 5
Strana 238
238 geho, kterémuž w Egiptě mnoho dobrého včinil, a lépe naň pohledew, 41) poznal, že by geho přijtel z Egipta byl. Y rozpomenul ſe ſrdečně na do- brodinij, kteréž od něho w Egiptě přigal, a že žádné dobrodinj nemá bez odplaty býti, a po ſmrti že by ſe odplatiti nemohlo, y vmijnil w myſli 5 že chce za přijtele na smrt gijti. A hned zawolal welikým hlaſem: 42) O wy nemiloſrdnij, proč gíte tohoto ſprawedliwého na ſmrt bez winy od- ſaudili? Wſſak ſem yá to včinil, 43) protož wezměte mne a gey propuſtte. A y hned byl wzat podlé práwa a ortelowán. 44) Poznaw pak ten, 45) od kteréhož ſe ten mord ſtal, takowú ſpolečnú 10 wijru těchto dwau towaryffuow, že dobrowolně geden za druhého vmřijt chce, a wěda, že oba dwa newinnij ſau, rozwážiw to, vmijnil w myſli ſwé že lépe geſt na miloſrdenſtwij Božij vmřijti, než potom winný z ſwěta ſe bráti a hrozného saudu Božijho čekati, 46) když by w ſauženém a teſkliwém žiwotě žiw byl a newinné na ſmrt wéſti dopuſtil. Y zawolal welikeym 15 hlafem, řka: „Slyfíte, páni saudcowé, Buoh 47) nic zlého ne nechá bez pom[130b]íty, také neodpaufftij nic, což pomíítěno nenj, zwláſſt což ſe ne- wěrně dege tomu, kterýž ſe dobrého důwěřij. 48) A protož, aby Buoh, ſprawedliwý saudce, té winny na budaucý čaſy mnohem hůře na mně ne mítil, wyznáwám, že ſem yá ten mord včinil,49) a prawijm pod Božíkau 20 prawdau, že tito obadwa gijm nic winni negſú. Protož nechte gich a ten wypowěďený ortel na mně winném wykonayte.“ Saudce ſe těmto nowým wěcem welice diwil, wſſak pro to toho giſtého yawſſe ſwázali, pochybugijce, co by ſe wſſemi delati měli. Napoſledy na tom zawřeli, aby ge wſſecky tři před krále wedli. A když to včinili, wyprawowali wſſeckno králi od 25 počátku té pře až do ortele, y také, yak ſe ta wěc zběhla. 5°) A když ſe giž, tomu diwijce ſe, doſti nadiwili, doſtatečně to rozwážiwſſe a poznawſſe to weliké přátelftwj, 51) že geden za druhého vmřijti chce, a také toho winného dobrowolné poznánij, geflto ho k tomu žádney ne nutil a bez treſtánij ſwú winnu zamlčeti mohl: y rozkázal saudce gednomyſlně ſe wſſijm 30 množſtwijm, 52) aby wſſickni třij puſſtěni byli. A tak ſe na různo rozeſſli. Y vwedl ten z Baldachu chudého přijtele do domu ſwého s welikau ra- doſtij a okázal mu wſſecko přátelſtwj y wijru towaryšſkau, a proſyl ho, aby s nijm zuoſtal, a že chce ſwuog statek wſſecken s nijm ſpolečný včiniti, přiřekl; měl-li by pak wětſſij chtiwoſt k domu ſwému,53) že ſe chce s nijm wſſijm ſwým statkem rozdeliti, aby ale tudy za dobrodinij, kteréž od neho před čaſy wzal, odſlaužiti a odplatiti ſe mohl. To on s dekowánijm od něho, yakož ſluſſné bylo, přigal a zaſe do Egiptu s bohatſtwjm ſe na- wrátil.« 35 A když otec to odmluwil, 54) řekl k ňemu syn: »Otče, yá ſem toho 40 welmi rád poſlechl; ale takowého přijtele, yakož vá ſe nadegi, za naſſich dnuow ne dogdu.« 1) St.: Die erst Fabel Adelfonsi manet die menschen zu weiszheit vnd rechter fründtschafft.« — Alphonsus, Disciplina clericalis (vyd. Val. Schmidt) 2, 7; 2, 8. — Srv. Gesta Romanorum (vyd. Oesterley) č. 129 a 171 s doklady na str. 733 a 740. -
238 geho, kterémuž w Egiptě mnoho dobrého včinil, a lépe naň pohledew, 41) poznal, že by geho přijtel z Egipta byl. Y rozpomenul ſe ſrdečně na do- brodinij, kteréž od něho w Egiptě přigal, a že žádné dobrodinj nemá bez odplaty býti, a po ſmrti že by ſe odplatiti nemohlo, y vmijnil w myſli 5 že chce za přijtele na smrt gijti. A hned zawolal welikým hlaſem: 42) O wy nemiloſrdnij, proč gíte tohoto ſprawedliwého na ſmrt bez winy od- ſaudili? Wſſak ſem yá to včinil, 43) protož wezměte mne a gey propuſtte. A y hned byl wzat podlé práwa a ortelowán. 44) Poznaw pak ten, 45) od kteréhož ſe ten mord ſtal, takowú ſpolečnú 10 wijru těchto dwau towaryffuow, že dobrowolně geden za druhého vmřijt chce, a wěda, že oba dwa newinnij ſau, rozwážiw to, vmijnil w myſli ſwé že lépe geſt na miloſrdenſtwij Božij vmřijti, než potom winný z ſwěta ſe bráti a hrozného saudu Božijho čekati, 46) když by w ſauženém a teſkliwém žiwotě žiw byl a newinné na ſmrt wéſti dopuſtil. Y zawolal welikeym 15 hlafem, řka: „Slyfíte, páni saudcowé, Buoh 47) nic zlého ne nechá bez pom[130b]íty, také neodpaufftij nic, což pomíítěno nenj, zwláſſt což ſe ne- wěrně dege tomu, kterýž ſe dobrého důwěřij. 48) A protož, aby Buoh, ſprawedliwý saudce, té winny na budaucý čaſy mnohem hůře na mně ne mítil, wyznáwám, že ſem yá ten mord včinil,49) a prawijm pod Božíkau 20 prawdau, že tito obadwa gijm nic winni negſú. Protož nechte gich a ten wypowěďený ortel na mně winném wykonayte.“ Saudce ſe těmto nowým wěcem welice diwil, wſſak pro to toho giſtého yawſſe ſwázali, pochybugijce, co by ſe wſſemi delati měli. Napoſledy na tom zawřeli, aby ge wſſecky tři před krále wedli. A když to včinili, wyprawowali wſſeckno králi od 25 počátku té pře až do ortele, y také, yak ſe ta wěc zběhla. 5°) A když ſe giž, tomu diwijce ſe, doſti nadiwili, doſtatečně to rozwážiwſſe a poznawſſe to weliké přátelftwj, 51) že geden za druhého vmřijti chce, a také toho winného dobrowolné poznánij, geflto ho k tomu žádney ne nutil a bez treſtánij ſwú winnu zamlčeti mohl: y rozkázal saudce gednomyſlně ſe wſſijm 30 množſtwijm, 52) aby wſſickni třij puſſtěni byli. A tak ſe na různo rozeſſli. Y vwedl ten z Baldachu chudého přijtele do domu ſwého s welikau ra- doſtij a okázal mu wſſecko přátelſtwj y wijru towaryšſkau, a proſyl ho, aby s nijm zuoſtal, a že chce ſwuog statek wſſecken s nijm ſpolečný včiniti, přiřekl; měl-li by pak wětſſij chtiwoſt k domu ſwému,53) že ſe chce s nijm wſſijm ſwým statkem rozdeliti, aby ale tudy za dobrodinij, kteréž od neho před čaſy wzal, odſlaužiti a odplatiti ſe mohl. To on s dekowánijm od něho, yakož ſluſſné bylo, přigal a zaſe do Egiptu s bohatſtwjm ſe na- wrátil.« 35 A když otec to odmluwil, 54) řekl k ňemu syn: »Otče, yá ſem toho 40 welmi rád poſlechl; ale takowého přijtele, yakož vá ſe nadegi, za naſſich dnuow ne dogdu.« 1) St.: Die erst Fabel Adelfonsi manet die menschen zu weiszheit vnd rechter fründtschafft.« — Alphonsus, Disciplina clericalis (vyd. Val. Schmidt) 2, 7; 2, 8. — Srv. Gesta Romanorum (vyd. Oesterley) č. 129 a 171 s doklady na str. 733 a 740. -
Strana 239
239 Staročeská Gesta Rom. (vyd. Novák č. LXIV.). — 2) V orig. ještě: Der wacht zu metten zeit, so du schlaffest; er sol auch nit stercker sein dan du, der regieret etc. — 3) Edler. — 4) Das hundert freund zu vil sein. — 5) Wol hundert, als ich meine. — 6) Denselben mach vszwendig schweissig. — ") Du habest in zwitracht einen man erstochen. — 8) On allen argwon zuwegen bringen. — 2) Bald nim hin deinen todten vff deinen hals, trag in hinweg. — 1°) Hast du verschuldet, so leid dein straff. — 11. Vil sind fründ mit dem namen, aber wenig werden in den nöten bewert. — 12 Gee bald herein. — 13) Solche heimligkeit sol man nit offentlich vszrichten. — 14) Huszgesind. — 15) Dic ich wenet zu haben. — 16) Sagt im alles, das im mit seinem halben freund was begegnet. — 17) Orig. jen: So dich die welt verlasset. — 18) Ich hab etwan hören sagen. - 1°) Der wardt von seines freundes zukunfft über alle ding seer erfreuwet. — 2°) In denen er im erzeigt alle freundschafft vnd freud seiner kleinot, vnd alles seines guts, aller junckfrawen, mägt, weib vnd kinden. — 21) Sendet nach den besten ärtzten des lands.- 22) Vnd den harn mit fleisz besahen; v lat. textu: Urinaque iterum et iterum conspecta. — 23) Grosz beschwerd vnd ansechtung des gemüts, das was entzündung der liebe. — 24) Warumb verhelstu dein anligend sachen vor mir. — 25) Des soltu teilhafftig werden. — 26) Die singen, hoffieren oder einicherley seytenspil kundten, vnd fragt in. — 27) Frawenbild. — 23) An der alles mein sterben vnd genesen steht. — 29) Mit grossem gut, das im zu ir was geordnet; v lat. textu: Cum omni dote, quam ipse fuisset ab ea suscepturus. — 3 °) Zugelt. — 31) Fur er...gen Baldach vnd lebten mit freüden. — 32) Anfieng abzunemen an seinem gut. — 3) Dem er woj gethon het. — 34) Vnder einen vorschopff eines tempels. — 35) Bey den enden. — 36) Daruon sich ein grosser aufflauff erhub der burger in der stat. — 32) Betrachtet sein ellend. —3*) Gedacht, besser sein, das er sein vngefel, kümmernus vnd armut mit dem tod schnelliglich endet. — 39) Ward er gesangen vnd dieselbe nacht in den kercker gefüret. — 40) An das creütz verdammet. — 41) Nach scharpffem ansehen. — 42) Mit lauter stimme. — 45) Orig. obšírněji: Warumb füret ihr den gerechten zu ver- damnen in den todt? Er ist des todschlags vnschuldig, darumb ihr ihn verdampnet, das hab ich gethon. — “) Zuhand ward er auch angenomen nach der richter ordnung zu kreutzigen. — 45) Der rechtschuldig. — 46) Besser sein auff die Göttliche barm- hertzigkeit den schuldigen sterben vnd der schweren vrteil Gottes nit erwarten. — 47) Gott der gerecht. — 48) Er vergibt auch nicht vngerochen grosse vntrew. — 49) Be- kenne ich den todschlag. - 50) Erzelten dem könig alle geschicht von anfang bis an das end. — 61) Nach langem verwundern vand völligem bedencken, auch gnugsam erkunden der vrsach der grossen freundschafft. — 52) Orig.: Schuff er (t. j. král) mit einhelligem willen der richter vnd alles volcks. — 52 Zu seinem vatterland. — 54) Auszgesaget. II. Druhá fabule [131a] o penězých, ktereež byly dány k wěrné ruce ícho- wati. Ten, komuž dány byly, ſkrze lest nechtěl gijch zas nawrátiti, a kterak ſkrze maudroft lidíkau k tomu, že ge zasíe nawrátil, byl přiweden. 1) Když geden kupec z Hyſpaný do měta řečeného Mecha chtěl geti, y při- gel do Egiptu. A mage ſkrze puſſtiny táhnauti, bál ſe zlodegůw a ſám v ſebe myſlil, že by lépe bylo ten ſtatek a ty penijze negakému dobrému muži ſchowati dáti, nežli tak pogednau, poněwadž ſſtěſtij geſt welmi neſtálé, yako w ſſanc wſaditi. 2) Y wyſſed, hledal muže, kterému by statek ſwuog 5
239 Staročeská Gesta Rom. (vyd. Novák č. LXIV.). — 2) V orig. ještě: Der wacht zu metten zeit, so du schlaffest; er sol auch nit stercker sein dan du, der regieret etc. — 3) Edler. — 4) Das hundert freund zu vil sein. — 5) Wol hundert, als ich meine. — 6) Denselben mach vszwendig schweissig. — ") Du habest in zwitracht einen man erstochen. — 8) On allen argwon zuwegen bringen. — 2) Bald nim hin deinen todten vff deinen hals, trag in hinweg. — 1°) Hast du verschuldet, so leid dein straff. — 11. Vil sind fründ mit dem namen, aber wenig werden in den nöten bewert. — 12 Gee bald herein. — 13) Solche heimligkeit sol man nit offentlich vszrichten. — 14) Huszgesind. — 15) Dic ich wenet zu haben. — 16) Sagt im alles, das im mit seinem halben freund was begegnet. — 17) Orig. jen: So dich die welt verlasset. — 18) Ich hab etwan hören sagen. - 1°) Der wardt von seines freundes zukunfft über alle ding seer erfreuwet. — 2°) In denen er im erzeigt alle freundschafft vnd freud seiner kleinot, vnd alles seines guts, aller junckfrawen, mägt, weib vnd kinden. — 21) Sendet nach den besten ärtzten des lands.- 22) Vnd den harn mit fleisz besahen; v lat. textu: Urinaque iterum et iterum conspecta. — 23) Grosz beschwerd vnd ansechtung des gemüts, das was entzündung der liebe. — 24) Warumb verhelstu dein anligend sachen vor mir. — 25) Des soltu teilhafftig werden. — 26) Die singen, hoffieren oder einicherley seytenspil kundten, vnd fragt in. — 27) Frawenbild. — 23) An der alles mein sterben vnd genesen steht. — 29) Mit grossem gut, das im zu ir was geordnet; v lat. textu: Cum omni dote, quam ipse fuisset ab ea suscepturus. — 3 °) Zugelt. — 31) Fur er...gen Baldach vnd lebten mit freüden. — 32) Anfieng abzunemen an seinem gut. — 3) Dem er woj gethon het. — 34) Vnder einen vorschopff eines tempels. — 35) Bey den enden. — 36) Daruon sich ein grosser aufflauff erhub der burger in der stat. — 32) Betrachtet sein ellend. —3*) Gedacht, besser sein, das er sein vngefel, kümmernus vnd armut mit dem tod schnelliglich endet. — 39) Ward er gesangen vnd dieselbe nacht in den kercker gefüret. — 40) An das creütz verdammet. — 41) Nach scharpffem ansehen. — 42) Mit lauter stimme. — 45) Orig. obšírněji: Warumb füret ihr den gerechten zu ver- damnen in den todt? Er ist des todschlags vnschuldig, darumb ihr ihn verdampnet, das hab ich gethon. — “) Zuhand ward er auch angenomen nach der richter ordnung zu kreutzigen. — 45) Der rechtschuldig. — 46) Besser sein auff die Göttliche barm- hertzigkeit den schuldigen sterben vnd der schweren vrteil Gottes nit erwarten. — 47) Gott der gerecht. — 48) Er vergibt auch nicht vngerochen grosse vntrew. — 49) Be- kenne ich den todschlag. - 50) Erzelten dem könig alle geschicht von anfang bis an das end. — 61) Nach langem verwundern vand völligem bedencken, auch gnugsam erkunden der vrsach der grossen freundschafft. — 52) Orig.: Schuff er (t. j. král) mit einhelligem willen der richter vnd alles volcks. — 52 Zu seinem vatterland. — 54) Auszgesaget. II. Druhá fabule [131a] o penězých, ktereež byly dány k wěrné ruce ícho- wati. Ten, komuž dány byly, ſkrze lest nechtěl gijch zas nawrátiti, a kterak ſkrze maudroft lidíkau k tomu, že ge zasíe nawrátil, byl přiweden. 1) Když geden kupec z Hyſpaný do měta řečeného Mecha chtěl geti, y při- gel do Egiptu. A mage ſkrze puſſtiny táhnauti, bál ſe zlodegůw a ſám v ſebe myſlil, že by lépe bylo ten ſtatek a ty penijze negakému dobrému muži ſchowati dáti, nežli tak pogednau, poněwadž ſſtěſtij geſt welmi neſtálé, yako w ſſanc wſaditi. 2) Y wyſſed, hledal muže, kterému by statek ſwuog 5
Strana 240
240 5 k ſchowánij dáti a poručiti mohl. Y nalezl měſítěnijna gednoho, kterýž ode wſſech w dobrotě a w wěrnoſti beze wſſij zlé lſti chwálen byl. 3) Tomu poručil kupec ten penijze ſwee, zlatto y ſtřijbro wſſecko, kteréž měl,4) a táhl do měſta Méchu po welikeych puſſtinách. Potom wykonaw a zgednaw ſobě to, yakáž mu tam geti potřeba byla, 5) zasſe ſe nawrátiw, y chtěl ſwému 6) od toho měſítěnijna, kterémuž byl ſchowati dal a k wěrné ruce poručil. 7) Měſſtěnijn ten byl welmi lſtiwý, lotr přeléwaný a ffibalem podílitý;8) y zapřel gemu toho wſſeho, což mu k wěrné ruce ſchowati dáno bylo, prawě, že toho, yakž geſt žiw,9) ne- 10 widel, a wen ho z domu wyhnal. Kupec ten welice zarmaucen z toho byl, a odſſed od ňeho, hledal towaryffuow ſwých, s kterýmiž ſe plawil, a když ge nalezl, taužil gijm ſwé přijhody, kteráž ſe gemu od toho měſſtěnijna při ſchowánij zlata a střijbra geho newěrně a nepráwě stala, 10) že by mu toho wſſeho zapřel, což gemu byl ſchowati dal. Y proſyl gijch w tom za 15 radu, yak by ſe při tom zachowati měl. Slyſſijce to towaryflij geho, k tomu také ňekteřij sauſedé geho, nikterakž tomu wěřiti nechtěli, aby cžlowěk ten yakú newěru proti komu vkázati měl, neb prý wſlich 131b ni ho za dobrého magij a nikdá nic zlého o ňem ſlýcháno nenij 11) Wſſak proto kupec ten nepřeſtal, ale prozbau od měſſtěnijna toho dožádati ſe chtěl ſwého, gednák 20 lahodnými řečmi a žerty, gednák také přijkřegj k němu přiſtupuge tak dlauho, až porozuměl, že on nežertuge, ale že ho mocý z domu od ſebe wyhánij. 12) Y wida kupec ten, že ho obměkčiti nemuože, ale že on vſtawičně na ſwém vmyſlu ſtogij a trwá, welmi tefkliwě a s žaloſtij welikau od něho 25 preč ſe bral. 13) Na ceſtě pak, když od ňeho ſſel, potkala ho gedna ſtařijčká žena w duchownijm odewu, ſluffného a poctiwého oblijčege, kteráž gducy na huolku ſe podpijrala, aby, ſobě pomáhagijc, tak ſnadně ſe nepokleſla a nepadla. 14) Widucy pak kupce toho w myli zarmauceného a těžce wzdychagijcýho, pohnula ſe, a ſlitowawſſi ſe nad nijm, wzeptala ſe, yaká by přijčina byla, 15) že by tak přijliffně teſklil a ſmuten byl? Kupec ten wſſeckny wěcy pořádně gij wyprawowal. Y řekla žena ta k němu: »Dobřes mi to powědel, budiž dobré mylli a nermut ſe, nebť k tomu zaſe chcy dopomocy.« 16) Y otázal ſe kupec, kterak by to mohlo býti? Ziena ta ſtará řekla: »Přiweď mi gednoho přijtele, k kterémuž ty wſſecko ſwé zrenij 35 a dowěrnoſt máſs.« 17) A když přiſſel, řekla k němu: »Gdi a zgednay čtyři dobře okowané truhly 18) a naplň ge kamenijm, ať fau přiobtijžné, 19) a zged- nage k nijm čtyři muže, kaž ge néſti do toho domu, w kterémžs penijze dal ſchowati, a yá s přijtelem twým chcy tam gijti. A když ty porozu- mijſs, že gſme my tam, wegdiž také tam a chtěg ſwému, yakožs prwé činil 40 toliko ať my ſlyſſijme.« Y vdelal 20) to wſſeckno, což gemu ta ſtará pani poradila, Potom weſſla ta panj s tijm přijtelem k tomu ſſeydéři21) a řekla k němu: »Pane, proſýme, maličko nás wyſlyfíte! Něgacý kupcy zde gſau z Hyſpanij s draheymi klénoty od zlatta a drahého kamenij, chtěgijce to do měſta Méchu wézti, y magij raddu, aby ſe přes tak nebezpečná a puſtá 30
240 5 k ſchowánij dáti a poručiti mohl. Y nalezl měſítěnijna gednoho, kterýž ode wſſech w dobrotě a w wěrnoſti beze wſſij zlé lſti chwálen byl. 3) Tomu poručil kupec ten penijze ſwee, zlatto y ſtřijbro wſſecko, kteréž měl,4) a táhl do měſta Méchu po welikeych puſſtinách. Potom wykonaw a zgednaw ſobě to, yakáž mu tam geti potřeba byla, 5) zasſe ſe nawrátiw, y chtěl ſwému 6) od toho měſítěnijna, kterémuž byl ſchowati dal a k wěrné ruce poručil. 7) Měſſtěnijn ten byl welmi lſtiwý, lotr přeléwaný a ffibalem podílitý;8) y zapřel gemu toho wſſeho, což mu k wěrné ruce ſchowati dáno bylo, prawě, že toho, yakž geſt žiw,9) ne- 10 widel, a wen ho z domu wyhnal. Kupec ten welice zarmaucen z toho byl, a odſſed od ňeho, hledal towaryffuow ſwých, s kterýmiž ſe plawil, a když ge nalezl, taužil gijm ſwé přijhody, kteráž ſe gemu od toho měſſtěnijna při ſchowánij zlata a střijbra geho newěrně a nepráwě stala, 10) že by mu toho wſſeho zapřel, což gemu byl ſchowati dal. Y proſyl gijch w tom za 15 radu, yak by ſe při tom zachowati měl. Slyſſijce to towaryflij geho, k tomu také ňekteřij sauſedé geho, nikterakž tomu wěřiti nechtěli, aby cžlowěk ten yakú newěru proti komu vkázati měl, neb prý wſlich 131b ni ho za dobrého magij a nikdá nic zlého o ňem ſlýcháno nenij 11) Wſſak proto kupec ten nepřeſtal, ale prozbau od měſſtěnijna toho dožádati ſe chtěl ſwého, gednák 20 lahodnými řečmi a žerty, gednák také přijkřegj k němu přiſtupuge tak dlauho, až porozuměl, že on nežertuge, ale že ho mocý z domu od ſebe wyhánij. 12) Y wida kupec ten, že ho obměkčiti nemuože, ale že on vſtawičně na ſwém vmyſlu ſtogij a trwá, welmi tefkliwě a s žaloſtij welikau od něho 25 preč ſe bral. 13) Na ceſtě pak, když od ňeho ſſel, potkala ho gedna ſtařijčká žena w duchownijm odewu, ſluffného a poctiwého oblijčege, kteráž gducy na huolku ſe podpijrala, aby, ſobě pomáhagijc, tak ſnadně ſe nepokleſla a nepadla. 14) Widucy pak kupce toho w myli zarmauceného a těžce wzdychagijcýho, pohnula ſe, a ſlitowawſſi ſe nad nijm, wzeptala ſe, yaká by přijčina byla, 15) že by tak přijliffně teſklil a ſmuten byl? Kupec ten wſſeckny wěcy pořádně gij wyprawowal. Y řekla žena ta k němu: »Dobřes mi to powědel, budiž dobré mylli a nermut ſe, nebť k tomu zaſe chcy dopomocy.« 16) Y otázal ſe kupec, kterak by to mohlo býti? Ziena ta ſtará řekla: »Přiweď mi gednoho přijtele, k kterémuž ty wſſecko ſwé zrenij 35 a dowěrnoſt máſs.« 17) A když přiſſel, řekla k němu: »Gdi a zgednay čtyři dobře okowané truhly 18) a naplň ge kamenijm, ať fau přiobtijžné, 19) a zged- nage k nijm čtyři muže, kaž ge néſti do toho domu, w kterémžs penijze dal ſchowati, a yá s přijtelem twým chcy tam gijti. A když ty porozu- mijſs, že gſme my tam, wegdiž také tam a chtěg ſwému, yakožs prwé činil 40 toliko ať my ſlyſſijme.« Y vdelal 20) to wſſeckno, což gemu ta ſtará pani poradila, Potom weſſla ta panj s tijm přijtelem k tomu ſſeydéři21) a řekla k němu: »Pane, proſýme, maličko nás wyſlyfíte! Něgacý kupcy zde gſau z Hyſpanij s draheymi klénoty od zlatta a drahého kamenij, chtěgijce to do měſta Méchu wézti, y magij raddu, aby ſe přes tak nebezpečná a puſtá 30
Strana 241
241 mijſta s takowým [132a] zbožijm nepauſſtěli,22) ale aby ho radegij až do nawrácenij ſwého zde nechali a potom také zde rozprodali, poněwadž mohau newymluwné množſtwij peněz 23) zde za to ſebrati a mijti. Protož w té wěcy wěrnoſti twé žádagij, a my také podlé nich,24) že tyto poklady k opatrowánij a k zachowánj do gegjch nawrácenij k ſobě přigmeſs, 25) neb ſme my tebe mezy wſſemi naywěrněgſſijho a nayſprawedliwěgſſijho vznali, v kteréhož tyto wěcy dobře a wěrně zachowány a dochowány budau. Také tebe proſýme, aby žádný wijce o tom, nežli ty ſám, newěděl.« A w tom přiſſel geden s prwnij truhlicý, potom hned druhý, a za tijm hned ten ochuzený kupec, 26) kterémuž zbožij geho byl zapřel, žádage, 10 aby mu geho zasíe nawrátil. A hned když ho ten newěrný měfítěnijn vhlédal, proti němu promluwil, obáwage ſe, kdyby mu toho předſe zapijral, že by ti čtyřij v něho neložili a gemu ſchowati nedali, řka: »O witay, přijteli,27) kdes tak dlauho byl? Giž mi teſkno bylo, 28) že ſem twé zbožij v ſebe tak dlauho chowal.« A tudy rozkázal mu geho na poſpěch hned 15 přinésti, a ſám mu ge nawrátil, nadege ſe, že nětco lepíſijho od těch čtyř mijti bude. A tak zaſe chudý kupec pozdwižen geſt, a yako na nohy po- wſtal29) ſkrze pomoc této ſtaré ženy. A když ſe to ſtalo, nechali tomu lichému a iſtiwému měſítěnijnu těch truhel s tijm kamenijm, a s radoſtij ſe od neho preč brali do ſwé hoſpody gdauce, a ženu tu chwáléce gij dekowali. 30) 20 *) St.: »Die II. Fabel von Gelt in trewe hand gelegt böszlistig mit klugheit fürzukommen.« — Alphonsus, Disc. cler. 16, 1-10. — Srv. Gesta Roman. č. 118. s do- klady na str. 730 731. — 2) Eim fromen man sein gut zu behalten geben, dann vff das glückrad setzen. - 3) In alter frombkeit vnd trewen on böszlist ward hoch ge- schetzt. — 4) Sein gelt von gold vnd silber. — 5) Als er sein geschefft hette vollbracht. — 6) Begert er seines gutes. ") Dem er das in trewen hette befolhen. — 8) Was bösz- listig vnd voller schalckheit. — 2) Er hette in nimmer gesehen. — 1°) Orig. stručně: Klaget inen sein leid, wie der burger verleugnet etc. — 11) Dann er von meniglichen über frum gehalten ward. — 12) Aber der kaufsman lies nit ab, er begerte des seinen von dem bürger jetz mit bitten, schmeichworten, dann vngestümigklich so lang, bisz das er mit träuworten von im ward vszgetriben. 13) Schied er trurig von im. — 14) Die ire füsztrit mit einem krücklin leitet vnd die glid damit vffenthielte vor dem fal. — 15) Was im leids were zugestanden. — 16) Hastu mir gleich zugesagt, so hab guten mût, ich wil dir hilff beweisen; v lat. textě: Si vera sunt, quae narras, bono sis animo etc. — 17) Zu dem du vertrawen hast. — 18) Wolbeschlagen zierlich truchen. — 19) Das sic wol beschwert werden. — 20) Sie vollbrachten. — 21) Zu den trügner in sein haus. —"2) So wird inen geraten das nicht durch so sorglich wüsten zu wagen. — 23) Vnseglich grosz gût. — 24) Mit inen. -. 25) Du wöllest dise schätz in dein ver- sorgnus nemen. — 26) Der arm kauffman. — 27) Orig. jen: O freündt. — 28) Ich hab verdriessen gehabt. — 23) Also ward der arm kauffman wider gericht. — 30) Mit lob vnd danck der frawen. 5 III. Gednoho muže maudrého nález o tayném a krytém orteli o olegi. 1) Otec geden, vmijrage, nic wijce po ſobě synu nepozůſtawil než duom, w kterémž žádného dedictwij nebylo,2) aby ſe gijm mohl žiwiti; protož on 16
241 mijſta s takowým [132a] zbožijm nepauſſtěli,22) ale aby ho radegij až do nawrácenij ſwého zde nechali a potom také zde rozprodali, poněwadž mohau newymluwné množſtwij peněz 23) zde za to ſebrati a mijti. Protož w té wěcy wěrnoſti twé žádagij, a my také podlé nich,24) že tyto poklady k opatrowánij a k zachowánj do gegjch nawrácenij k ſobě přigmeſs, 25) neb ſme my tebe mezy wſſemi naywěrněgſſijho a nayſprawedliwěgſſijho vznali, v kteréhož tyto wěcy dobře a wěrně zachowány a dochowány budau. Také tebe proſýme, aby žádný wijce o tom, nežli ty ſám, newěděl.« A w tom přiſſel geden s prwnij truhlicý, potom hned druhý, a za tijm hned ten ochuzený kupec, 26) kterémuž zbožij geho byl zapřel, žádage, 10 aby mu geho zasíe nawrátil. A hned když ho ten newěrný měfítěnijn vhlédal, proti němu promluwil, obáwage ſe, kdyby mu toho předſe zapijral, že by ti čtyřij v něho neložili a gemu ſchowati nedali, řka: »O witay, přijteli,27) kdes tak dlauho byl? Giž mi teſkno bylo, 28) že ſem twé zbožij v ſebe tak dlauho chowal.« A tudy rozkázal mu geho na poſpěch hned 15 přinésti, a ſám mu ge nawrátil, nadege ſe, že nětco lepíſijho od těch čtyř mijti bude. A tak zaſe chudý kupec pozdwižen geſt, a yako na nohy po- wſtal29) ſkrze pomoc této ſtaré ženy. A když ſe to ſtalo, nechali tomu lichému a iſtiwému měſítěnijnu těch truhel s tijm kamenijm, a s radoſtij ſe od neho preč brali do ſwé hoſpody gdauce, a ženu tu chwáléce gij dekowali. 30) 20 *) St.: »Die II. Fabel von Gelt in trewe hand gelegt böszlistig mit klugheit fürzukommen.« — Alphonsus, Disc. cler. 16, 1-10. — Srv. Gesta Roman. č. 118. s do- klady na str. 730 731. — 2) Eim fromen man sein gut zu behalten geben, dann vff das glückrad setzen. - 3) In alter frombkeit vnd trewen on böszlist ward hoch ge- schetzt. — 4) Sein gelt von gold vnd silber. — 5) Als er sein geschefft hette vollbracht. — 6) Begert er seines gutes. ") Dem er das in trewen hette befolhen. — 8) Was bösz- listig vnd voller schalckheit. — 2) Er hette in nimmer gesehen. — 1°) Orig. stručně: Klaget inen sein leid, wie der burger verleugnet etc. — 11) Dann er von meniglichen über frum gehalten ward. — 12) Aber der kaufsman lies nit ab, er begerte des seinen von dem bürger jetz mit bitten, schmeichworten, dann vngestümigklich so lang, bisz das er mit träuworten von im ward vszgetriben. 13) Schied er trurig von im. — 14) Die ire füsztrit mit einem krücklin leitet vnd die glid damit vffenthielte vor dem fal. — 15) Was im leids were zugestanden. — 16) Hastu mir gleich zugesagt, so hab guten mût, ich wil dir hilff beweisen; v lat. textě: Si vera sunt, quae narras, bono sis animo etc. — 17) Zu dem du vertrawen hast. — 18) Wolbeschlagen zierlich truchen. — 19) Das sic wol beschwert werden. — 20) Sie vollbrachten. — 21) Zu den trügner in sein haus. —"2) So wird inen geraten das nicht durch so sorglich wüsten zu wagen. — 23) Vnseglich grosz gût. — 24) Mit inen. -. 25) Du wöllest dise schätz in dein ver- sorgnus nemen. — 26) Der arm kauffman. — 27) Orig. jen: O freündt. — 28) Ich hab verdriessen gehabt. — 23) Also ward der arm kauffman wider gericht. — 30) Mit lob vnd danck der frawen. 5 III. Gednoho muže maudrého nález o tayném a krytém orteli o olegi. 1) Otec geden, vmijrage, nic wijce po ſobě synu nepozůſtawil než duom, w kterémž žádného dedictwij nebylo,2) aby ſe gijm mohl žiwiti; protož on 16
Strana 242
242 každého dne welikau prácý rukú ſwých, y hladem přimijrage, žiwiti ſe muſyl. Wſfak proto 3) duom ten tak mu miley byl, [132b] že ho nikterakž prodati ne chtěl, ale dokudž by žiw byl, pro památku předkůw ſwých chtěl gey držeti, a při tom radegij nedoſtatek trpěti při gijdle a pitij ſobě vmijnil, nežli by, do ſytoſti geda, pozbyti ho měl.4) Bohatý pak geden mělítěnijn, podlé něho bydlege, 5) zapálil ſe lakomftwijm a žádoſtij domu toho, a ačkoli welmi bohatý byl, wſſak proto na každý den myſlil, kterak by toho domu doſáhnauti mohl, giž pak práwě a neb nepráwě, 6) toliko aby ho doſáhl. Porozuměw tomu mládenec ten, warowal ſe wſſemi oby- 10 čegi 7) sauſeda toho obecenstwij, neb ſe obáwal líti a newěry geho. Měítě- nijn ten nelijboſt weliku a newoli proto k němu měl,8) y wymyſlil leſt, kterauž ſe nadál, že ho o ten duom připrawij, a zawolaw pacholijka toho, řekl k ňemu: »Mládenče, proſým tebe, popřev mi kus dworu twého z ſluſſné cynže, abych, wykopage mijſto, deſet sudů olege tam ſobě ſchowati 15 mohl, a tobě ge k wyhlédanj a k opatrowánij poručiti9) chcy. Toho ty ſſkody žádné mijti nebudeſs, než dekowánij, a k tomu záplatu za to wez- meſs.« Těmi ſlowy dal ſebau hnauti mládenec, aby mu mijſta, ačkoli ne rád, na dwoře w domu ſwém popřál. Y kázal měſítěnijn ten jámu wy- wezti a wykopati 10) tak welikú, yakéž k těm deſýti sudům olege potřebij 20 bylo. Pět pak sudů plných olege nalil a druheych pět toliko do polu, a ty wſſecky do té jámy wſtawil, a zamknuw ge, zawolal mládence a řekl k ňemu: »Wezmiž giž zasſe klijče, kteréž ſem vá od tebe wzal, a s těmi yá tobě poraučijm mých defet sudůw olege k opatrowánij, za kteréž ty deko- wánij 11) y záplatu mijti budeſs.« Mládenec ten, ſproſtný a newybitý gſa, 12) 25 přigal klijče k ſobě, y také w to ſe dal, aby toho olege hlédal a gey opa- trowal, nic ſe w tom zlého ne domnijwage, ani yaké Iſti nad'ege,13) a nic gináč ſobě ne myíle, než že by wíſech těch deſet suduo plných olege bylo W krátkém čaſu potom byl oleg dráh,14) a mnoho gijch bylo, kte- řijž gey kupowati žá 133a /dali. Měſítěnijn ten, gda k tomu mládency, řekl: 30 »Přijteli, giž ten oleg wytáhneme a prodáme, protož zaſe mi gey tak day, yakos gey ode mne přigal, a yakž ſem vá tobě gey poručil. 15) Kupcy ti kaupili těch deſet suduo olege za plné; když pak ohledali a gich ko- fſtowali, 16) nalezli pět, an gich toliko puol bylo. Wida to ten lſtiwý měſítě- nijn, řekl k tomu mládency: »Přijteli, newěrněs mi včinil při tom olegi, 35 kterýžť ſem poručil, protož chcy, aby mi tu fíkodu nahradil.« Mládenec ten odmlauwal a odpijral tomu, aby mu měl newěrně včiniti; 17) y obeſlán geſt před práwo a obžalowán, kterak ten oleg z pěti sudů tobě poručený neb wytočil 18) a neb ſyc yakžkoli nepilnoſtj ſwau zmrhal. 18) Mládenec ten tomu neodpijral, aby gemu deſet suduo k ſchowánij dáno nebylo, ale ſwau 40 newinu wyprawuge, proſyl protahu, aby na to pomyſlil, a potom teprwá aby odpowijdal a hágil ſe, a tak aby mohl líti a křiwde, kteráž ſe mu 21 neprawě dege, odepřijti. 19) Y dáno mu prodlenij y také hágenſtwij." Teda on ffel na radu k gednomu miſtru, kterýž byl doſti včený a rozumný, 21) Ten od mnohých za což ſe takowých wěcý dotýkalo w přirozenij. 5
242 každého dne welikau prácý rukú ſwých, y hladem přimijrage, žiwiti ſe muſyl. Wſfak proto 3) duom ten tak mu miley byl, [132b] že ho nikterakž prodati ne chtěl, ale dokudž by žiw byl, pro památku předkůw ſwých chtěl gey držeti, a při tom radegij nedoſtatek trpěti při gijdle a pitij ſobě vmijnil, nežli by, do ſytoſti geda, pozbyti ho měl.4) Bohatý pak geden mělítěnijn, podlé něho bydlege, 5) zapálil ſe lakomftwijm a žádoſtij domu toho, a ačkoli welmi bohatý byl, wſſak proto na každý den myſlil, kterak by toho domu doſáhnauti mohl, giž pak práwě a neb nepráwě, 6) toliko aby ho doſáhl. Porozuměw tomu mládenec ten, warowal ſe wſſemi oby- 10 čegi 7) sauſeda toho obecenstwij, neb ſe obáwal líti a newěry geho. Měítě- nijn ten nelijboſt weliku a newoli proto k němu měl,8) y wymyſlil leſt, kterauž ſe nadál, že ho o ten duom připrawij, a zawolaw pacholijka toho, řekl k ňemu: »Mládenče, proſým tebe, popřev mi kus dworu twého z ſluſſné cynže, abych, wykopage mijſto, deſet sudů olege tam ſobě ſchowati 15 mohl, a tobě ge k wyhlédanj a k opatrowánij poručiti9) chcy. Toho ty ſſkody žádné mijti nebudeſs, než dekowánij, a k tomu záplatu za to wez- meſs.« Těmi ſlowy dal ſebau hnauti mládenec, aby mu mijſta, ačkoli ne rád, na dwoře w domu ſwém popřál. Y kázal měſítěnijn ten jámu wy- wezti a wykopati 10) tak welikú, yakéž k těm deſýti sudům olege potřebij 20 bylo. Pět pak sudů plných olege nalil a druheych pět toliko do polu, a ty wſſecky do té jámy wſtawil, a zamknuw ge, zawolal mládence a řekl k ňemu: »Wezmiž giž zasſe klijče, kteréž ſem vá od tebe wzal, a s těmi yá tobě poraučijm mých defet sudůw olege k opatrowánij, za kteréž ty deko- wánij 11) y záplatu mijti budeſs.« Mládenec ten, ſproſtný a newybitý gſa, 12) 25 přigal klijče k ſobě, y také w to ſe dal, aby toho olege hlédal a gey opa- trowal, nic ſe w tom zlého ne domnijwage, ani yaké Iſti nad'ege,13) a nic gináč ſobě ne myíle, než že by wíſech těch deſet suduo plných olege bylo W krátkém čaſu potom byl oleg dráh,14) a mnoho gijch bylo, kte- řijž gey kupowati žá 133a /dali. Měſítěnijn ten, gda k tomu mládency, řekl: 30 »Přijteli, giž ten oleg wytáhneme a prodáme, protož zaſe mi gey tak day, yakos gey ode mne přigal, a yakž ſem vá tobě gey poručil. 15) Kupcy ti kaupili těch deſet suduo olege za plné; když pak ohledali a gich ko- fſtowali, 16) nalezli pět, an gich toliko puol bylo. Wida to ten lſtiwý měſítě- nijn, řekl k tomu mládency: »Přijteli, newěrněs mi včinil při tom olegi, 35 kterýžť ſem poručil, protož chcy, aby mi tu fíkodu nahradil.« Mládenec ten odmlauwal a odpijral tomu, aby mu měl newěrně včiniti; 17) y obeſlán geſt před práwo a obžalowán, kterak ten oleg z pěti sudů tobě poručený neb wytočil 18) a neb ſyc yakžkoli nepilnoſtj ſwau zmrhal. 18) Mládenec ten tomu neodpijral, aby gemu deſet suduo k ſchowánij dáno nebylo, ale ſwau 40 newinu wyprawuge, proſyl protahu, aby na to pomyſlil, a potom teprwá aby odpowijdal a hágil ſe, a tak aby mohl líti a křiwde, kteráž ſe mu 21 neprawě dege, odepřijti. 19) Y dáno mu prodlenij y také hágenſtwij." Teda on ffel na radu k gednomu miſtru, kterýž byl doſti včený a rozumný, 21) Ten od mnohých za což ſe takowých wěcý dotýkalo w přirozenij. 5
Strana 243
243 dobrého muže gmijn byl, a chudij ho za záſtupcy a ochráncy měli; tomu od počátku až do konce wſſecku wěc wyprawowal, žádage ho pokorně w takowé wěcy za radu a za naučenij, ſwé newinny potwrzuge a wyſoce přijſahau je zawazuge, že by o té ztrátě nic newědel 22) To poznaw ten muž maudrý, wyrozuměl toho mládence newinoſti y ſproſtnoſti, a ſlitowaw ſe nad nim, řekl: »Můg synu, buď dobré myíli, vá chcy při tobě státi a okázati, že ta prawda geho za newěru a za leſt počtena bude.« 23) Y přiſſel a poſtawil ſe před auřadem na ten den, kterýž mu k stánij byl položen. 24) Y rozkázal naywyšífij saudce,25) aby ten muž maudrý, kteréhož s ſebau ten mládenec ſproſtný byl přiwedl, k ſaudu ſedl. A když giž puo- 10 wod y odporowánij powědijno bylo, a doſtatečně wyflyfſáno, a giž [133b ku práwu přiſtaupili, 26) v wypowědel naywyšífij saudce k těm wěcem takto: »Miſtře, poraučijmeť tu při k rozhodnutij a k ſprawedliwému roze- znánij.« 23) Ten muž maudrý saudcy w tom powolil a řekl: »Tento bohatý a ſtálý člowěk 28) geft weliké chwály hoden,29) a nemá žádný myíliti, aby 15 on čeho měl žádati, chtě, aby mu nawráceno bylo, čehož by neztratil; a také wěřiti žádney nemá, aby mládenec tento takowú wěc včiniti měl, neb geít až poſawád dobře ſe zachowáwal a ničehéhož, což by bylo po- tupy hodného, o něm neſlyſleti, aby ſe kdy dopuſtil. 30) Že pak tohoto olege bez wědomij geho vmenſſeno a neb vgato geſt.31) o tom yá takto 20 wyřijkám a w té při to za prawé vznáwám býti, 32) aby z těch pěti plných suduo oleg33) ztočen byl s kwaſnic a s kalu, a ty kwaſnice potom ať gfau přeměřeny; potom těch pět polau fudij také ať geſt ſpuſſtěno, a kwaſ- nice ty rowňe též ať gfau změřeny: a tak porozumijme, geſt-li kwaſnic z pěti suduo plných wijce, čili gednoſteyne gich bude yako z pěti do polu 25 nalitých suduo. Geſtli že ſe gich zároweň nagde, teda ſe rozuměti bude mocy, že ten mládenec olege toho vgal; pakli ſe nenagde nic wijce w těch dopolu nalitých sudijch než polowice toho, co kalu w plných sudijch bude, teda mládenec tento té křiwdy zprofítěn má býti, a podlé newiny geho muſýme wypowědijti.« 34) Z takowého ortele podekowal ten mládenec 30 saudcy a s radoſtij domuo zaſe ſe nawrátil. 1y St.: »Die III Fabel. Ein klugs finden verborgner vrteil von dem öl.« — Al- phonsus, Disc. cler 17, 1—12. — Srv. Gesta Roman. č. 246. s doklady na str. 746. — 2) Verlies seinem son nüt dan ein hausz vnd sunst kein ander erb. — 3) Darumb er mit teglicher arbeit seiner hend den hunger must vertreiben, vnd wie wol er offt not vnd hunger leid, dannoch...— 4) Lieber mangel haben, dan das hingeben vnd gesettige werden — 5) Ein reicher burger zunechst an im. — 6 Es were mit recht oder listiglich; další slova jsou přídavek překladatelův. — 3) Alzeit. — 3) Ward darumb in vnmut be- weget. ") Dir in dein hût zu befelhen. — 15) Ein gruben ausswersfen. — 11) Billichen 12) Der schlecht cinfeltig jüngling.— 12) Vnd nam das öl in sein hût on allen arg danck. won vnd cinicherley böszlistes. — 14) Kam ein tewre des öles. — 15) Orig. jen: Antwort mir dasselbig, wie ich dir das befolhen hab. - 16) Do sie aber wertschafft begerten. — 13) Der jüngling leugnet aller vntrew. — 18) Orig. jen: Wie er... hette verwarloset. — 131 Damit er vntrew vnd böszlist möchte vertreiben. — 2°. Der zug ward im gegeben. — *Higenſlwij« = hojemství, dilatio. — 21. Zu einem weisen natürlichen meister, der from von menigklichen gehalten was. — 22) Vnd bestettiget sein vnschuld mit dem eid. — 23) Das 5 16*
243 dobrého muže gmijn byl, a chudij ho za záſtupcy a ochráncy měli; tomu od počátku až do konce wſſecku wěc wyprawowal, žádage ho pokorně w takowé wěcy za radu a za naučenij, ſwé newinny potwrzuge a wyſoce přijſahau je zawazuge, že by o té ztrátě nic newědel 22) To poznaw ten muž maudrý, wyrozuměl toho mládence newinoſti y ſproſtnoſti, a ſlitowaw ſe nad nim, řekl: »Můg synu, buď dobré myíli, vá chcy při tobě státi a okázati, že ta prawda geho za newěru a za leſt počtena bude.« 23) Y přiſſel a poſtawil ſe před auřadem na ten den, kterýž mu k stánij byl položen. 24) Y rozkázal naywyšífij saudce,25) aby ten muž maudrý, kteréhož s ſebau ten mládenec ſproſtný byl přiwedl, k ſaudu ſedl. A když giž puo- 10 wod y odporowánij powědijno bylo, a doſtatečně wyflyfſáno, a giž [133b ku práwu přiſtaupili, 26) v wypowědel naywyšífij saudce k těm wěcem takto: »Miſtře, poraučijmeť tu při k rozhodnutij a k ſprawedliwému roze- znánij.« 23) Ten muž maudrý saudcy w tom powolil a řekl: »Tento bohatý a ſtálý člowěk 28) geft weliké chwály hoden,29) a nemá žádný myíliti, aby 15 on čeho měl žádati, chtě, aby mu nawráceno bylo, čehož by neztratil; a také wěřiti žádney nemá, aby mládenec tento takowú wěc včiniti měl, neb geít až poſawád dobře ſe zachowáwal a ničehéhož, což by bylo po- tupy hodného, o něm neſlyſleti, aby ſe kdy dopuſtil. 30) Že pak tohoto olege bez wědomij geho vmenſſeno a neb vgato geſt.31) o tom yá takto 20 wyřijkám a w té při to za prawé vznáwám býti, 32) aby z těch pěti plných suduo oleg33) ztočen byl s kwaſnic a s kalu, a ty kwaſnice potom ať gfau přeměřeny; potom těch pět polau fudij také ať geſt ſpuſſtěno, a kwaſ- nice ty rowňe též ať gfau změřeny: a tak porozumijme, geſt-li kwaſnic z pěti suduo plných wijce, čili gednoſteyne gich bude yako z pěti do polu 25 nalitých suduo. Geſtli že ſe gich zároweň nagde, teda ſe rozuměti bude mocy, že ten mládenec olege toho vgal; pakli ſe nenagde nic wijce w těch dopolu nalitých sudijch než polowice toho, co kalu w plných sudijch bude, teda mládenec tento té křiwdy zprofítěn má býti, a podlé newiny geho muſýme wypowědijti.« 34) Z takowého ortele podekowal ten mládenec 30 saudcy a s radoſtij domuo zaſe ſe nawrátil. 1y St.: »Die III Fabel. Ein klugs finden verborgner vrteil von dem öl.« — Al- phonsus, Disc. cler 17, 1—12. — Srv. Gesta Roman. č. 246. s doklady na str. 746. — 2) Verlies seinem son nüt dan ein hausz vnd sunst kein ander erb. — 3) Darumb er mit teglicher arbeit seiner hend den hunger must vertreiben, vnd wie wol er offt not vnd hunger leid, dannoch...— 4) Lieber mangel haben, dan das hingeben vnd gesettige werden — 5) Ein reicher burger zunechst an im. — 6 Es were mit recht oder listiglich; další slova jsou přídavek překladatelův. — 3) Alzeit. — 3) Ward darumb in vnmut be- weget. ") Dir in dein hût zu befelhen. — 15) Ein gruben ausswersfen. — 11) Billichen 12) Der schlecht cinfeltig jüngling.— 12) Vnd nam das öl in sein hût on allen arg danck. won vnd cinicherley böszlistes. — 14) Kam ein tewre des öles. — 15) Orig. jen: Antwort mir dasselbig, wie ich dir das befolhen hab. - 16) Do sie aber wertschafft begerten. — 13) Der jüngling leugnet aller vntrew. — 18) Orig. jen: Wie er... hette verwarloset. — 131 Damit er vntrew vnd böszlist möchte vertreiben. — 2°. Der zug ward im gegeben. — *Higenſlwij« = hojemství, dilatio. — 21. Zu einem weisen natürlichen meister, der from von menigklichen gehalten was. — 22) Vnd bestettiget sein vnschuld mit dem eid. — 23) Das 5 16*
Strana 244
244 die warheit für vntrew vnd böszlist sol gesetzet werden. —'4) An dem nächsten rechtstag darnach. — 25) Orig.: Der könig. - 26) Do aber alle red vnd widerred gnungsamlich gehört vnd zu recht gesetzet waren. - 27) Das befilch ich dir zu entscheiden mit einen gleichen vrteil. — 25) Stathafft man. — 29) Ist gros vnd gutes lobes. 30) Dan er bis auff dise zeit mit keinerley massen vnlobes vermalget worden ist. — 31) Das er das öl, so hinder in gelegt ist, gemindert hab. — V orig, tato věta jest výkladem slov před- cházejících: »aby ... takowú wěc včiniti měl«. — 32) Darumb so sprich ich zu recht. — 33) Lauter öl. — 4) So sol man den jüngling seiner anklag vnschuldig sagen. IV. Ortel gednoho maudrého o nalezeneych penězých. 5 Mjefſtěnijn geden bohatý, gda po měttě na procházku, ztratil tiſýc zlatých.2) Y nalezl ge geden chudý člowěk a neſl ge domuo a ženě ſwé ge ſchowati dal. Zěna geho přigala ge s radoltij a wdečna gich byla, řkucy: »Cožť [134a] ſe mně doftane, toho yá wen ne wywrhu; poněwadž nám Pán Buoh ráčil dáti, vměgmež ſchowati.« 3) Druhý den hned potom nazegtřij dali po městě zgewně wolati, že by pytlijček s tiſýcem zlatých ztracen byl; kto by gey nalezl, aby zasſe wrátil, že má za to sto zlatých mijti beze wíleho odporowánij. A yakž to ten chudý vſlyfſel, ſſel k ženě ſwé a řekl k nij: »Wrátijme zaſe ty nalezené penijze, a dadij nám za to 10 sto zlattých, ktereež bez hřijchu mijti a vžijwati gijch budeme mocy, a lepſſij nám budau nežli ten tiſýc, kdybychom gey ſe zlým ſwědomjm při ſobě zadržeti měli.« 4) A ačkoli žena geho wſſemi ceſtami, kteréž obmyſliti mohla. proti tomu byla, aby těch peněz zasſe newracowal, wſſak proto wzaw ten chudý dobrý člowěk5) ten tiſýc zlatých, zasle gey tomu nawrátil, kdož 15 gey byl ztratil, radegij chtě mijti 6) těch sto zlatých, kterýchž gemu za ten nález přirčeno bylo. Ale mělítěnijn ten byl lítiwý a přijlifs chytrý, chtě toho chudého y o těch sto zlatých připrawiti, aby mu gich newydáwal," řka: »Přijteli, wſfaks mi těch wſſech peňez nepřineſl, kteréžs nalezl, neb mi ſe geſítě nedoſtáwá čtyř set zlatých při nijch; ty mi také přines, a vá 20 hned tobě také tweych sto zlateych odečtu, yakož wyhláfſeno geſt.« Chudey ten mluwil, což naywjce mohl, že wſſeckno to, což nalezl, wrátil. A když ſe o to dlúho ſnéſti nemohli, s) podána byla takowá wěc na krále; penijze také tu položeny byly, až do té pře ſkonánij. Král, powolaw gednoho starého maudrého, kterémuž řijkali chudých pomocnijk, 3) tomu tu při 25 k ſorawedliwému rozeznánij poručil. 10) A když giž ta pře přeſlyſſena byla, žaloba y odpor tomu včiňen, ten muž maudrý, pohnut gſa miloſrdenſtwijm, zawolal toho chudého k ſobě a řekl k ňemu: »Powěz mi wěrnú prawdu, wrátil-lis gemu ty wſſecky penijze zaſe, kteréžs nalezl?« Chudey ten wyſokau přijſahau 11) toho potwrdil, že wífecky nawrátil. Y dij ten maudrý k králi: »Pane, ráčijffli, abych vá ſpra 134bwedliwý ortel a nález w té při wypo- wědel a wyneſl?« Y dij král: »Anobrž yá proſým tebe 12) a takéť roz- kazugi.« Wece ten maudrý mistr: »Miloftiwý králi, tento cžlowěk bohatey 30
244 die warheit für vntrew vnd böszlist sol gesetzet werden. —'4) An dem nächsten rechtstag darnach. — 25) Orig.: Der könig. - 26) Do aber alle red vnd widerred gnungsamlich gehört vnd zu recht gesetzet waren. - 27) Das befilch ich dir zu entscheiden mit einen gleichen vrteil. — 25) Stathafft man. — 29) Ist gros vnd gutes lobes. 30) Dan er bis auff dise zeit mit keinerley massen vnlobes vermalget worden ist. — 31) Das er das öl, so hinder in gelegt ist, gemindert hab. — V orig, tato věta jest výkladem slov před- cházejících: »aby ... takowú wěc včiniti měl«. — 32) Darumb so sprich ich zu recht. — 33) Lauter öl. — 4) So sol man den jüngling seiner anklag vnschuldig sagen. IV. Ortel gednoho maudrého o nalezeneych penězých. 5 Mjefſtěnijn geden bohatý, gda po měttě na procházku, ztratil tiſýc zlatých.2) Y nalezl ge geden chudý člowěk a neſl ge domuo a ženě ſwé ge ſchowati dal. Zěna geho přigala ge s radoltij a wdečna gich byla, řkucy: »Cožť [134a] ſe mně doftane, toho yá wen ne wywrhu; poněwadž nám Pán Buoh ráčil dáti, vměgmež ſchowati.« 3) Druhý den hned potom nazegtřij dali po městě zgewně wolati, že by pytlijček s tiſýcem zlatých ztracen byl; kto by gey nalezl, aby zasſe wrátil, že má za to sto zlatých mijti beze wíleho odporowánij. A yakž to ten chudý vſlyfſel, ſſel k ženě ſwé a řekl k nij: »Wrátijme zaſe ty nalezené penijze, a dadij nám za to 10 sto zlattých, ktereež bez hřijchu mijti a vžijwati gijch budeme mocy, a lepſſij nám budau nežli ten tiſýc, kdybychom gey ſe zlým ſwědomjm při ſobě zadržeti měli.« 4) A ačkoli žena geho wſſemi ceſtami, kteréž obmyſliti mohla. proti tomu byla, aby těch peněz zasſe newracowal, wſſak proto wzaw ten chudý dobrý člowěk5) ten tiſýc zlatých, zasle gey tomu nawrátil, kdož 15 gey byl ztratil, radegij chtě mijti 6) těch sto zlatých, kterýchž gemu za ten nález přirčeno bylo. Ale mělítěnijn ten byl lítiwý a přijlifs chytrý, chtě toho chudého y o těch sto zlatých připrawiti, aby mu gich newydáwal," řka: »Přijteli, wſfaks mi těch wſſech peňez nepřineſl, kteréžs nalezl, neb mi ſe geſítě nedoſtáwá čtyř set zlatých při nijch; ty mi také přines, a vá 20 hned tobě také tweych sto zlateych odečtu, yakož wyhláfſeno geſt.« Chudey ten mluwil, což naywjce mohl, že wſſeckno to, což nalezl, wrátil. A když ſe o to dlúho ſnéſti nemohli, s) podána byla takowá wěc na krále; penijze také tu položeny byly, až do té pře ſkonánij. Král, powolaw gednoho starého maudrého, kterémuž řijkali chudých pomocnijk, 3) tomu tu při 25 k ſorawedliwému rozeznánij poručil. 10) A když giž ta pře přeſlyſſena byla, žaloba y odpor tomu včiňen, ten muž maudrý, pohnut gſa miloſrdenſtwijm, zawolal toho chudého k ſobě a řekl k ňemu: »Powěz mi wěrnú prawdu, wrátil-lis gemu ty wſſecky penijze zaſe, kteréžs nalezl?« Chudey ten wyſokau přijſahau 11) toho potwrdil, že wífecky nawrátil. Y dij ten maudrý k králi: »Pane, ráčijffli, abych vá ſpra 134bwedliwý ortel a nález w té při wypo- wědel a wyneſl?« Y dij král: »Anobrž yá proſým tebe 12) a takéť roz- kazugi.« Wece ten maudrý mistr: »Miloftiwý králi, tento cžlowěk bohatey 30
Strana 245
245 a znamenitý geft, a mnoho ſe gemu wěřij; k tomu potwrzuge a wyſwěd- čuge ſwau wěc 13) ſwědomijm mnohých dobrých lidij, kteřijž činij, aby geho flowům wěřijno bylo, 14) a přes to žádný wěřiti ne má, aby on co žádati měl, aby mu zasíe nawráceno mělo býti, čehož ne ztratil, ani čehož by mu žádný dlužen nebyl. Z druhé strany tento chudý člowěk také dobré po- wěſti wždycky byl, a geho wijře a dobrotě muože ſe wěřiti, že wſſecko, což nalezl, zaſe wrátil.« Y řekl král: »Tedy wypowězyž ortel.« K tomu mudřec odpowědel: »Miloſtiwý15) králi, wezmětež wy ten tifýc zlatých ſobě k ruce a z něho tomuto chudému sto zlatých dayte; což pak koli zuoftane, to wy ſobě ſchowayte do toho čaſu, až by ten přiſſel, kterýž 10 ten tifýc zlatých ztratil, nebo tento bohatý cžlowěk ztratil čtrnácte ſet zla- teych, yakož toho ſwau wěrau potwrdil, a když někdo přigde, kterýž ty penijze a tak mnoho nalezl, ty tomuto bohatému přiſaudijte a přiwlaſt- nijte.« 16) Ortel ten lijbil ſe králi y lidem přijftogijcým.17) Y řekl bohatý: »Dobrotiwý a miloſtiwý králi, yá proſým waſſij králowſké miloſti, 18) abyſſte 15 mi ráčili miloſtiwi býti, neb w prawé prawde, pod wěrau, to geſt ten tiſýc zlatých, kteréž ſem yá ztratil, ale wyznáwám winnu ſwú, že ſem tomuto chudému těch přirčených sto zlatých dáti nechtěl, ale woſſáliti ſem gey o ňe chtěl. Protož, miloſtiwý králi, proſým, račtež mi milost včiniti a milo- ſrdenſtwij waſſe mi vkázati,1") poňewadž ſem ſwé winy ne zatagil.« Tehdy 20 král ſlitowal ſe nad nim a dal tomu chudému těch sto zlatých a woſtatek měſítěnijmu tomu. A tak ten chudey cžlowěk ſkrze tohoto maudrého miſtra od toho ltiwého a zchytralého kupce byl wyſwobozen. Z kteréhožto ortele podekowaw gemu a z ſprawedliwého rozezná 135a]ní pochwáliw ho, ſſel odtud, neſa sto zlatých s potěſſenijm a s radoſtij, a žiwil ſe s ženau ſwau. 20) 25 1) St.: Die HII. Fabel. Ein vrteil eines wisen von gefundnem Gelt.« — Alphonsus, Disc. cler. 18. — Srv. Pauli, Schimpf und Ernst (vyd. Oesterley) č. 115. s doklady na str. 485—486. - Český text, poněkud změněný, obsahuje též Václ. Dobřenského »Vrtkavé štěstí« (1583), ve vydání Václ. Radimíra Štěpána (1824) na str. 88 — 92. — 2) Einen seckel mit...— 3) So sollen wir es behalten. — *) Mit bösem gewissen ingehabt. — 5) Der arm biderman. — 6) Vnnd fordert. — 7) Orig. jen: Gedacht den armen zu leichen vmb die hundert gülden. — *) Do sie in langer zweiung wider einander hetten gestritten. — 2) Hilff der armen genant. — 10) Dem befalhe er die sach zu erkünden. — 11) Mit seinem eyd. — 12) Ja, ich bitt dich. — 13) Sein fürbringen. — 14) Die seinen worten glauben gebent. — 15) Guter. — 16) Die solt du dem reichen geben. — 17) Vnd allem volck. — 18) O guter könig, ich bitte dich. 12) Darumb, Herr der könig, wollest mir genedig vnd barmhertzig sein. — 20) Závèrek v orig.: Also ward der arme man durch den weisen meister von dem böszlistigen kauffman erlediget, des er im dancket vnd schied von dannen mit den hundert gulden. 5 V. O třech towaryfijch, o gednom sedláku a dwau mělítianech.1) Cziaſto ſe přiházý, že někdo ſám do jámy vpadá, kterauž ginému wykopal Toho takowey geſt duowod.2)
245 a znamenitý geft, a mnoho ſe gemu wěřij; k tomu potwrzuge a wyſwěd- čuge ſwau wěc 13) ſwědomijm mnohých dobrých lidij, kteřijž činij, aby geho flowům wěřijno bylo, 14) a přes to žádný wěřiti ne má, aby on co žádati měl, aby mu zasíe nawráceno mělo býti, čehož ne ztratil, ani čehož by mu žádný dlužen nebyl. Z druhé strany tento chudý člowěk také dobré po- wěſti wždycky byl, a geho wijře a dobrotě muože ſe wěřiti, že wſſecko, což nalezl, zaſe wrátil.« Y řekl král: »Tedy wypowězyž ortel.« K tomu mudřec odpowědel: »Miloſtiwý15) králi, wezmětež wy ten tifýc zlatých ſobě k ruce a z něho tomuto chudému sto zlatých dayte; což pak koli zuoftane, to wy ſobě ſchowayte do toho čaſu, až by ten přiſſel, kterýž 10 ten tifýc zlatých ztratil, nebo tento bohatý cžlowěk ztratil čtrnácte ſet zla- teych, yakož toho ſwau wěrau potwrdil, a když někdo přigde, kterýž ty penijze a tak mnoho nalezl, ty tomuto bohatému přiſaudijte a přiwlaſt- nijte.« 16) Ortel ten lijbil ſe králi y lidem přijftogijcým.17) Y řekl bohatý: »Dobrotiwý a miloſtiwý králi, yá proſým waſſij králowſké miloſti, 18) abyſſte 15 mi ráčili miloſtiwi býti, neb w prawé prawde, pod wěrau, to geſt ten tiſýc zlatých, kteréž ſem yá ztratil, ale wyznáwám winnu ſwú, že ſem tomuto chudému těch přirčených sto zlatých dáti nechtěl, ale woſſáliti ſem gey o ňe chtěl. Protož, miloſtiwý králi, proſým, račtež mi milost včiniti a milo- ſrdenſtwij waſſe mi vkázati,1") poňewadž ſem ſwé winy ne zatagil.« Tehdy 20 král ſlitowal ſe nad nim a dal tomu chudému těch sto zlatých a woſtatek měſítěnijmu tomu. A tak ten chudey cžlowěk ſkrze tohoto maudrého miſtra od toho ltiwého a zchytralého kupce byl wyſwobozen. Z kteréhožto ortele podekowaw gemu a z ſprawedliwého rozezná 135a]ní pochwáliw ho, ſſel odtud, neſa sto zlatých s potěſſenijm a s radoſtij, a žiwil ſe s ženau ſwau. 20) 25 1) St.: Die HII. Fabel. Ein vrteil eines wisen von gefundnem Gelt.« — Alphonsus, Disc. cler. 18. — Srv. Pauli, Schimpf und Ernst (vyd. Oesterley) č. 115. s doklady na str. 485—486. - Český text, poněkud změněný, obsahuje též Václ. Dobřenského »Vrtkavé štěstí« (1583), ve vydání Václ. Radimíra Štěpána (1824) na str. 88 — 92. — 2) Einen seckel mit...— 3) So sollen wir es behalten. — *) Mit bösem gewissen ingehabt. — 5) Der arm biderman. — 6) Vnnd fordert. — 7) Orig. jen: Gedacht den armen zu leichen vmb die hundert gülden. — *) Do sie in langer zweiung wider einander hetten gestritten. — 2) Hilff der armen genant. — 10) Dem befalhe er die sach zu erkünden. — 11) Mit seinem eyd. — 12) Ja, ich bitt dich. — 13) Sein fürbringen. — 14) Die seinen worten glauben gebent. — 15) Guter. — 16) Die solt du dem reichen geben. — 17) Vnd allem volck. — 18) O guter könig, ich bitte dich. 12) Darumb, Herr der könig, wollest mir genedig vnd barmhertzig sein. — 20) Závèrek v orig.: Also ward der arme man durch den weisen meister von dem böszlistigen kauffman erlediget, des er im dancket vnd schied von dannen mit den hundert gulden. 5 V. O třech towaryfijch, o gednom sedláku a dwau mělítianech.1) Cziaſto ſe přiházý, že někdo ſám do jámy vpadá, kterauž ginému wykopal Toho takowey geſt duowod.2)
Strana 246
246 Třij towaryſſij, dwa měſſtiané a geden sedlák, ſſli ſpolu na paut s welikým náboženſtwijm do měſta Méchu. Na ceſtě pak nedoſtáwalo ſe gim ſſpijže, tak že giž ne měli wijce čijm žiwi býti, 3) toliko geſítě maličko mauky měli, z kteréž sobě neweliký bochnijček chleba vpécy mohli. Měfſtiané ti dwa byli chytřegſſij a Iſtiwěgſſij, yakož ſe gijm zdálo, y rozmlúwali ſpolu takto řkúce:4) »Giž máme málo ſſpijže, toliko že gefítě můžeme malý boch- nijk chleba ſobě napécy, a tento sedlák tak welmi geſt žerný, že s malý čas budem ho mijti. 5) Protož muſýme ňegakú ceſtu obmyſliti, abychom ſobě toho chleba mohli přizachowati.« 6) Když pak kwas vdelali a těſto 10 wyhňetli, bochnijk ten ſwálewſſe, do pecy wſadili, 7) o to tito dwa myſlili, kterak by toho třetijho o ňeg oſſálili. Y řekli weſpolek: »Máme giž málo chleba, takže na nem wſſickni třij nikterakž doſti mijti nebudem mocy protož lehňeme wſſickni, 8) a kdo z nás třij naydiwňegſſij a naymiſterňegſfi ſen2) mijti bude, ten má ten chléb ſobě ſchowati a ſám gey gijſti.« Y lij- 15 bilo ſe to wſſem. Když pak tito dwa, domniwagijce ſe, že by tento twrde vſnul, ſmlauwali ſe ſpolu, aby geden řekl, že mu ſe zdálo, an ho dwa andelé nahoru vwedli ſkrze otewřené brány nebeſké před thrůn naywyš- ffijho Boha, druhý řekl: »A yá chcy řijcy, že týmž zpuoſobem mne dwa wedli ſkrze ſkulinu rozſedlú w zemi, až do propaſti pekelnij.« 10) Sedlák 20 [135b ten nemohl žádného ſnu wymyſliti, ale ſlyſſe, co dwa tito mluwij wſtal tayňe a dobyl toho chleba z pecy, 11) prwé než ſe dopekl, a ſnědſſi gey wſſecken, zasſe lehl. Po neweliké chwijli potom wolali tito dwa towa- ryſſij třetijho Ten ſe k tomu tak poſtawil, yako by ze ſna twrdého gſa probuzen zdeſyl ſe, 12) a řekl: »Kdo mne wolá?« Oni řekli: »My, towa- 25 ryſfij twogi.« Sedlák rekl: »O milij towaryſſij, kterak ſte ſe zasſe wrátili?« Oni odpowědeli »Wſſak gefítě ſme nikam z měſta ne wycházeli; pročež ſe pak ptáſs, kterak ſme zasſe přiſſli?« Y řekl sedlák: »Mně ſe zdálo, kterak dwa andelé gednoho před trůn Boha naywyšſlijho wedli do nebe, a druzý dwa andelé druhého ſkrze gednu rozſedlinu do propaſti pe- 30 kelné, a yá ſem, yak ſem žiw, ne ſlyſſel, 13) aby kdo z nebe a nebo z pekla zaſe na zemi ſe nawrátil, a tak wſtaw a chléb ten z pecy wyňaw, ſám ſem gey ſnědl.« Tak tim zpuoſobem tito ſami ſwau newěrau, což měli, gefítě y o to ſe připrawili. 14) 5 1) St.: »Die V. Fabel von dreyen Gesellen, einem Bawren vnd zweyen Bur- gern.« - Alphonsus, Disc. cler. 20, 1—8. — Srv. Gesta Roman. č. 106. s doklady na str. 728—729. — Staročeská Gesta Roman. č. LI. — 3) Darvon hör cin argument. 3) Orig. jen: Vnderwegen ward inen speis gebrechen. — 4) Die zween burger warend böszlistig vnnd sprachent zusamen. — 5) Orig.: Wir haben nicht speis, dann nur zu einem kleinen brot, so ist diser baur gefressig. — *) Das brot allein behalten. 7) Do der teig geknetten ward vnd das brot geformet in den ossen geleget. 8Wir wöllen also, das wir alle drey schlassen ligen. — 3) Den wunderlichsten traum. 10) Durch das gespalten erdtreich ab in die helle. — 11) Nam das brot ausz dem offen. 12) Als ob er ausz dem schlaff seer erschrocken wer. — 13) So ich aber nit gehört hab. — 14) Závěrek v orig.: Also schlug vntrewe iren eignen herren.
246 Třij towaryſſij, dwa měſſtiané a geden sedlák, ſſli ſpolu na paut s welikým náboženſtwijm do měſta Méchu. Na ceſtě pak nedoſtáwalo ſe gim ſſpijže, tak že giž ne měli wijce čijm žiwi býti, 3) toliko geſítě maličko mauky měli, z kteréž sobě neweliký bochnijček chleba vpécy mohli. Měfſtiané ti dwa byli chytřegſſij a Iſtiwěgſſij, yakož ſe gijm zdálo, y rozmlúwali ſpolu takto řkúce:4) »Giž máme málo ſſpijže, toliko že gefítě můžeme malý boch- nijk chleba ſobě napécy, a tento sedlák tak welmi geſt žerný, že s malý čas budem ho mijti. 5) Protož muſýme ňegakú ceſtu obmyſliti, abychom ſobě toho chleba mohli přizachowati.« 6) Když pak kwas vdelali a těſto 10 wyhňetli, bochnijk ten ſwálewſſe, do pecy wſadili, 7) o to tito dwa myſlili, kterak by toho třetijho o ňeg oſſálili. Y řekli weſpolek: »Máme giž málo chleba, takže na nem wſſickni třij nikterakž doſti mijti nebudem mocy protož lehňeme wſſickni, 8) a kdo z nás třij naydiwňegſſij a naymiſterňegſfi ſen2) mijti bude, ten má ten chléb ſobě ſchowati a ſám gey gijſti.« Y lij- 15 bilo ſe to wſſem. Když pak tito dwa, domniwagijce ſe, že by tento twrde vſnul, ſmlauwali ſe ſpolu, aby geden řekl, že mu ſe zdálo, an ho dwa andelé nahoru vwedli ſkrze otewřené brány nebeſké před thrůn naywyš- ffijho Boha, druhý řekl: »A yá chcy řijcy, že týmž zpuoſobem mne dwa wedli ſkrze ſkulinu rozſedlú w zemi, až do propaſti pekelnij.« 10) Sedlák 20 [135b ten nemohl žádného ſnu wymyſliti, ale ſlyſſe, co dwa tito mluwij wſtal tayňe a dobyl toho chleba z pecy, 11) prwé než ſe dopekl, a ſnědſſi gey wſſecken, zasſe lehl. Po neweliké chwijli potom wolali tito dwa towa- ryſſij třetijho Ten ſe k tomu tak poſtawil, yako by ze ſna twrdého gſa probuzen zdeſyl ſe, 12) a řekl: »Kdo mne wolá?« Oni řekli: »My, towa- 25 ryſfij twogi.« Sedlák rekl: »O milij towaryſſij, kterak ſte ſe zasſe wrátili?« Oni odpowědeli »Wſſak gefítě ſme nikam z měſta ne wycházeli; pročež ſe pak ptáſs, kterak ſme zasſe přiſſli?« Y řekl sedlák: »Mně ſe zdálo, kterak dwa andelé gednoho před trůn Boha naywyšſlijho wedli do nebe, a druzý dwa andelé druhého ſkrze gednu rozſedlinu do propaſti pe- 30 kelné, a yá ſem, yak ſem žiw, ne ſlyſſel, 13) aby kdo z nebe a nebo z pekla zaſe na zemi ſe nawrátil, a tak wſtaw a chléb ten z pecy wyňaw, ſám ſem gey ſnědl.« Tak tim zpuoſobem tito ſami ſwau newěrau, což měli, gefítě y o to ſe připrawili. 14) 5 1) St.: »Die V. Fabel von dreyen Gesellen, einem Bawren vnd zweyen Bur- gern.« - Alphonsus, Disc. cler. 20, 1—8. — Srv. Gesta Roman. č. 106. s doklady na str. 728—729. — Staročeská Gesta Roman. č. LI. — 3) Darvon hör cin argument. 3) Orig. jen: Vnderwegen ward inen speis gebrechen. — 4) Die zween burger warend böszlistig vnnd sprachent zusamen. — 5) Orig.: Wir haben nicht speis, dann nur zu einem kleinen brot, so ist diser baur gefressig. — *) Das brot allein behalten. 7) Do der teig geknetten ward vnd das brot geformet in den ossen geleget. 8Wir wöllen also, das wir alle drey schlassen ligen. — 3) Den wunderlichsten traum. 10) Durch das gespalten erdtreich ab in die helle. — 11) Nam das brot ausz dem offen. 12) Als ob er ausz dem schlaff seer erschrocken wer. — 13) So ich aber nit gehört hab. — 14) Závěrek v orig.: Also schlug vntrewe iren eignen herren.
Strana 247
247 VI. O ptáčnijku a o ptáku. Troge naučenij pamatowati máme, kterému nás tento ptáček2) včij. Sedlák geden měl wesſeley hágijček, při kterémž byl palaužek sſtijpijm y kwijtijm welmi ozdobený; ſkrze kterýž z wrchowifft rozličných čiſtých wod mnozý onde y onde potůčkowee tekli,3) protož ptáčkowé radegij tu ſe drželi a tijm weſelegij zpijwali. Gednoho pak dne, když ten sedlák welmi od práce vſtal, y ſſel do toho hagku, aby, gſa zarmaucen, ſebe tam potěffil. Y lehl, aby odpočinul, pod gednijm jabloňowým stromem, na kte- rémž welmi maličký ptáček ſedel, zwučně a weſele yaſným hlaſem zpij- wage. Slyſſe ten sedlák tak libé zpijwanij, tak mnoho lečij nalécel na toho ptáčka, až ho wdy chytil.4) A když ho ho giž la 136a]peného w rukau 10 držel, dij k němu ptáček: »Pročs o to tak welmi vſylowal, aby mě polapil? Yaký toho vžitek máſs, mne, tak maličkého ptáčka?« 5) Odpowědel sedlák: 5 »Takowý, že mi zpijwati budeſs.« Y řekl ptáček: »Toho ty ne dowedeſs ani kterau proſbau, ani žádným darem, abych vá tobě zpijwal.« Y řekl sedlák: »Ale ſnijm tě.« Ptáček dij: »Powěz mi, yak mne ſnijfti chceſs? 15 Budeſſ-li mne wařiti, tak ſewru ſe a malý budu, 6) že mne w hrdle ne po- čigeš; pak-li mne vpečeſs, tehda geſſtč menſſij a vſuſſeňegſſij 7) budu. Pak-li mne puſtijſs a necháſs mne létati, mnohem wětſſij vžitek toho mijti budeš, a yá chcy na odplatu toho tobě troge naučenij 8) dáti, kteráž tobě vžiteč- ňegffij budau, nežli kdyby měl masía, co by mohlo býti ze třij telat.«2) A když ten ptáček tomu sedláku tak ſlibowal, y puſtil ho sedlák ten a ne- chal ho zletě preč ſe bráti. 10) Y řekl k ňemu ptáček: »Prwnij naučeni geſt toto, že ne wſſemu máſs wěřiti, cožť lidé prawij, 11) a zwláfftě což neni k prawde podobné. Druhé naučenij: Což twého geſt, to choway. Třetij: Což ztratijš a toho zas dofýcy nemůžeš, zapomeň a o to ſe welmi neſtarey.« A po těch flowijch hned ten ptáček odletěl na gedno dřewo a počal yafným hlafem tuto modlitbu zpijwati: »Budiž Bůh pochwálen, že tomuto 20 25
247 VI. O ptáčnijku a o ptáku. Troge naučenij pamatowati máme, kterému nás tento ptáček2) včij. Sedlák geden měl wesſeley hágijček, při kterémž byl palaužek sſtijpijm y kwijtijm welmi ozdobený; ſkrze kterýž z wrchowifft rozličných čiſtých wod mnozý onde y onde potůčkowee tekli,3) protož ptáčkowé radegij tu ſe drželi a tijm weſelegij zpijwali. Gednoho pak dne, když ten sedlák welmi od práce vſtal, y ſſel do toho hagku, aby, gſa zarmaucen, ſebe tam potěffil. Y lehl, aby odpočinul, pod gednijm jabloňowým stromem, na kte- rémž welmi maličký ptáček ſedel, zwučně a weſele yaſným hlaſem zpij- wage. Slyſſe ten sedlák tak libé zpijwanij, tak mnoho lečij nalécel na toho ptáčka, až ho wdy chytil.4) A když ho ho giž la 136a]peného w rukau 10 držel, dij k němu ptáček: »Pročs o to tak welmi vſylowal, aby mě polapil? Yaký toho vžitek máſs, mne, tak maličkého ptáčka?« 5) Odpowědel sedlák: 5 »Takowý, že mi zpijwati budeſs.« Y řekl ptáček: »Toho ty ne dowedeſs ani kterau proſbau, ani žádným darem, abych vá tobě zpijwal.« Y řekl sedlák: »Ale ſnijm tě.« Ptáček dij: »Powěz mi, yak mne ſnijfti chceſs? 15 Budeſſ-li mne wařiti, tak ſewru ſe a malý budu, 6) že mne w hrdle ne po- čigeš; pak-li mne vpečeſs, tehda geſſtč menſſij a vſuſſeňegſſij 7) budu. Pak-li mne puſtijſs a necháſs mne létati, mnohem wětſſij vžitek toho mijti budeš, a yá chcy na odplatu toho tobě troge naučenij 8) dáti, kteráž tobě vžiteč- ňegffij budau, nežli kdyby měl masía, co by mohlo býti ze třij telat.«2) A když ten ptáček tomu sedláku tak ſlibowal, y puſtil ho sedlák ten a ne- chal ho zletě preč ſe bráti. 10) Y řekl k ňemu ptáček: »Prwnij naučeni geſt toto, že ne wſſemu máſs wěřiti, cožť lidé prawij, 11) a zwláfftě což neni k prawde podobné. Druhé naučenij: Což twého geſt, to choway. Třetij: Což ztratijš a toho zas dofýcy nemůžeš, zapomeň a o to ſe welmi neſtarey.« A po těch flowijch hned ten ptáček odletěl na gedno dřewo a počal yafným hlafem tuto modlitbu zpijwati: »Budiž Bůh pochwálen, že tomuto 20 25
Strana 248
248 5 ptáčnijku wtip zaſtijnil) 12) a rozum od neho odgal, že oči geho newidely ani ruce nemakaly, ani rozum geho toho nedoſáhl, že drahey a zname- nitey kámen jacynkt w mém žiwotě geſt, kterýž wijce než dwa loty wážij, ſkrze kterýž byl by ten ptáčnijk, kdyby ho byl doſáhl, welice obohacen, ale vá pro to musyl bych byl vmřijti.« Slyííe to ten sedlák, byl z toho welice zarmúcen w myſli ſwé, tak že, pláče a nařijkage, řekl: »Běda mně nebofftijčkowi chudému, 13) že ſem kdy tomu lſtiwému a zlotrowanému ptáku vwěřil, 14) a že ſem ho nechowal, když ſem gey chytil.« Y řekl pták k ňemu: »O blázne, proč trápijſs ſwú myſ! pro to? Cos giž na to naučenij 10 zapomenul, kteréžť ſem dal, že nemáſs wěřiti, [136b] což wijře podobného nenij? Kterak to múž možné býti, abych vá kámen dwau lotuo těžký w žiwotě ſwém noſyti mohl, geſſto ſám ſotwá kwentijk wážijm? A kdyby pak y to prawda byla, wſſaks proto druhé naučenij zachowati měl k tomu Kdyby co ztratil a zasſe toho dogijti ne mohl, teda toho máſs w zapomenuti 15 nechati a s myſli to ſložiti a ſpuſtiti, 15) čehož zaſe nemůžeš doſýcy.« A s tijm letěl do leſa, nechaw tu sedláka a napoſmijwaw ſe gemu do wůle. 16) 1) St.: »Die VI. Fabel von dem Vogler und Vögelin.« Alphonsus, Disc. cler. 23. 1—6. — Ol. má tuto rozprávku mezi Starými fabulemi na str. 199 200. s nad- pisem: »Fabule oſmnáctá, o ptáčnijku a o ptáku.« Připojen hořejší obrázek, jehož nemá Prostějovské vydání. — Srv. Gesta Roman. č. 167. s doklady na str. 739. — Staročeská Gesta Rom. č. LXI. — 2) Ein vögelin — 3) Dardurch von springendem brunnen- wasser mänig lauter vnd klares füszlin rann. — 4) Richtet er dem vögelin so vil strick, das es gefangen ward. — 5) Was nutzes hastu von mir so kleinen vöglin? — *) Ob du mich südest, so würd ich so klein. — 7) Ruher. — 8) Lere der weyszheit — ») Nützer dann dreyer kelber fleisch. — 10) Lies er in fliegen. — 11) Das man sagt. — 12. Der disem vogler seine sinne also gedunckelt hat... 13) Wee mir armen. — 14) Das ich den trugenhafften worten dises schalckhafften vogels hab gelaubt. — 13) Vsz deinem gemüt schlagen. — 16) Damit fur er dahin in den wald vnd lies den bawren mit gespöt hinder im VI!. O celném a o dwořenijnu gednoho krále. 1) Když ſe ňekdo2) w čas ne chce od ňegakého obtijženij málem wy- ſwoboditi, muſý potom v wětſſij ſíkodu vpadnauti. Něgaký wtipný člowěk, wymylil ke cti králi ňegaké chwálenij. 3) Pře- 20 ſlyffew pak to král, ptal ſe miſtra toho,4) co by ſluſſného žádati chtěl, že tijm pro wtip a maudré chwálenij 5) obdařen býti má. Odpowědel ržečnijk ten: »Naymocňegffij králi, yá nic wijce nežádám, než abyſſte mi za geden měſýc dopuſtili cla od mostu a od forthny bráti, wſſak toliko od těch, kteřijž by s ňegakeymi nedoſtatky žiwota přes moſt do brány fíli, aby mi od 25 gednoho každého nedoſtatku po penijzy 6) dáwali, nechť gest pak dwořenijn ") gednowoký, zlámaný, ňegaké fleky ať na ſobě má, a neb k těm nedoſtatkuom ňetco podobného.« Toho mu král dopřál a liſt gemu na to a neb giſtotu
248 5 ptáčnijku wtip zaſtijnil) 12) a rozum od neho odgal, že oči geho newidely ani ruce nemakaly, ani rozum geho toho nedoſáhl, že drahey a zname- nitey kámen jacynkt w mém žiwotě geſt, kterýž wijce než dwa loty wážij, ſkrze kterýž byl by ten ptáčnijk, kdyby ho byl doſáhl, welice obohacen, ale vá pro to musyl bych byl vmřijti.« Slyííe to ten sedlák, byl z toho welice zarmúcen w myſli ſwé, tak že, pláče a nařijkage, řekl: »Běda mně nebofftijčkowi chudému, 13) že ſem kdy tomu lſtiwému a zlotrowanému ptáku vwěřil, 14) a že ſem ho nechowal, když ſem gey chytil.« Y řekl pták k ňemu: »O blázne, proč trápijſs ſwú myſ! pro to? Cos giž na to naučenij 10 zapomenul, kteréžť ſem dal, že nemáſs wěřiti, [136b] což wijře podobného nenij? Kterak to múž možné býti, abych vá kámen dwau lotuo těžký w žiwotě ſwém noſyti mohl, geſſto ſám ſotwá kwentijk wážijm? A kdyby pak y to prawda byla, wſſaks proto druhé naučenij zachowati měl k tomu Kdyby co ztratil a zasſe toho dogijti ne mohl, teda toho máſs w zapomenuti 15 nechati a s myſli to ſložiti a ſpuſtiti, 15) čehož zaſe nemůžeš doſýcy.« A s tijm letěl do leſa, nechaw tu sedláka a napoſmijwaw ſe gemu do wůle. 16) 1) St.: »Die VI. Fabel von dem Vogler und Vögelin.« Alphonsus, Disc. cler. 23. 1—6. — Ol. má tuto rozprávku mezi Starými fabulemi na str. 199 200. s nad- pisem: »Fabule oſmnáctá, o ptáčnijku a o ptáku.« Připojen hořejší obrázek, jehož nemá Prostějovské vydání. — Srv. Gesta Roman. č. 167. s doklady na str. 739. — Staročeská Gesta Rom. č. LXI. — 2) Ein vögelin — 3) Dardurch von springendem brunnen- wasser mänig lauter vnd klares füszlin rann. — 4) Richtet er dem vögelin so vil strick, das es gefangen ward. — 5) Was nutzes hastu von mir so kleinen vöglin? — *) Ob du mich südest, so würd ich so klein. — 7) Ruher. — 8) Lere der weyszheit — ») Nützer dann dreyer kelber fleisch. — 10) Lies er in fliegen. — 11) Das man sagt. — 12. Der disem vogler seine sinne also gedunckelt hat... 13) Wee mir armen. — 14) Das ich den trugenhafften worten dises schalckhafften vogels hab gelaubt. — 13) Vsz deinem gemüt schlagen. — 16) Damit fur er dahin in den wald vnd lies den bawren mit gespöt hinder im VI!. O celném a o dwořenijnu gednoho krále. 1) Když ſe ňekdo2) w čas ne chce od ňegakého obtijženij málem wy- ſwoboditi, muſý potom v wětſſij ſíkodu vpadnauti. Něgaký wtipný člowěk, wymylil ke cti králi ňegaké chwálenij. 3) Pře- 20 ſlyffew pak to král, ptal ſe miſtra toho,4) co by ſluſſného žádati chtěl, že tijm pro wtip a maudré chwálenij 5) obdařen býti má. Odpowědel ržečnijk ten: »Naymocňegffij králi, yá nic wijce nežádám, než abyſſte mi za geden měſýc dopuſtili cla od mostu a od forthny bráti, wſſak toliko od těch, kteřijž by s ňegakeymi nedoſtatky žiwota přes moſt do brány fíli, aby mi od 25 gednoho každého nedoſtatku po penijzy 6) dáwali, nechť gest pak dwořenijn ") gednowoký, zlámaný, ňegaké fleky ať na ſobě má, a neb k těm nedoſtatkuom ňetco podobného.« Toho mu král dopřál a liſt gemu na to a neb giſtotu
Strana 249
249 ſwým sekrétem zapečetil. 8) Cžaſu pak gednoho, když celný ten na cle ſobě dopřátém ſedel, y ſfel geden dwořenijn2) přes moſt k bráně, mage hůl w ruce a gſa w dlauhú kápi oblečen, kterauž ſwé ruce y twář byl přikryl. K ňemuž řekl celný: »Přijteli, day mi clo, to gest penijz dwořſký.« 10) Ale on penijze toho dáti ſe zbraňowal. A když gemu kápi s hlawy ztrhl, [137 j nalezl ho, an nemá než gedno oko. Y řekl k ňemu: »Giž day dwa penijze, neb gefítě k tomu ne máſs oka.« 11) A když mu ani těch dwau dáti nechtěl, ztrhl mu birét s hlawy, y vhlédal, an má hlawu praſſiwú, y dij k ňemu: »Dayž tři penijze, poňewadžs prwé dwau dáti nechtěl, neb máts hlawu praffiwú.« Ale on ani těch dáti nechtěl, a když celný mocý od 10 ňeho mijti ge chtěl, poſtawil ſe, yako by ſe chtěl brániti, ruce ſobě woſu- kuge 12) a mocy geho chtě ſwau mocý odepřijti. Y vhlédal celný, an má fleky na ruce, v řekl k ňemu: »Dayž mi giž čtyři penijze, poňewadžs prwé třij dáti ne chtěl, neb máſs na ſobě fleky.« A když ſe také těch dáti zbraňowal, 13) y chtěl mu ge celný mocý wzijti. On ſe bránil, tak že ſpolu, 15 chytiwſſe ſe, za paſy ſíli. 14) A když celný dwořenijna toho 15) na zemi po- razyl, widel, yak by nádobij geho zmožené a pokažené bylo, 16) y dij k němu: »Giž mi day pět peněz.« A k tomu geft přinucen byl, že mu ge dáti muſyl, a tak prwé mála dáti ne chtě, potom musyl wijce dáti. Protož wy- ſwobod ſe w čas z gednoho každého obtijženij, aby ſkrze delfſij dlenij 20 nebylo mnohem wětſfij. 5 1) St.: »Die VII Fabel von einem Zolner vnd dem Hoffroten« (Hosfrot = lat. gibbosus, hrbatý). Alphonsus, Disc. cler. 8. 2. - Srv. Gesta Roman. č. 157. s do- klady na str. 738. — Staročeská Gesta Roman. č. XCI. — 2) Offt beschicht, wa sich ein man. — 3) Ein kluger dichter hett gemachet ein lobgedicht zu eere vnd wirdig- keit des königs. — 4) Den dichter. — 5) Vmb sein sinnriche klugheit. — 6) Ein psen- ning. — 7) Orig.: Er sie hoffred ; lat.: gippus (gibbus, hrbatý); srv. nadpis. — 8) Das ward im von dem könig vergöndet vnd mit seinem secret bestetiget. — 2) Ein hoff- reter man. — 1") Das ist ein pfenning von dem hoffert. — 11) Nun zwen pfenning, dann dir gebricht ein aug. — 12) Streiffet sein ermel hinder sich. — 13) Do er sich derselben auch widert zu geben. — 14) Er weret sich vnd kament mit einander zu ringen. — 15) Den hoffer. — 16) Wie im sem gemecht zerblassen vnd zerbrochen waren; v lat. textě: gipposus herniosum se ostendit. VIII. O rozpráwce a o owcých.) Mládenec geden welmi rád báſnij poſlauchal, 2) y proſyl miſtra ſwého, aby mu dlauhú rozpráwěl. Y dij k nemu miſtr geho: »Hled, aby ſe mezy námi nepřihodilo, yako gednoho čaſu mezy gednijm králem a služebnijkem, báſně gemu rozpráwěgijcým.«3) Mládenec ten proſyl miſtra, aby mu to 25 powědel. Y řekl miſtr: »Král geden měl miſtra, kterýž mnoho báſnij y giných rozpráwek, geſſto ſe w prawde ſtaly, z mijry dobře a pořádně rozpráwěti vměl. 4)
249 ſwým sekrétem zapečetil. 8) Cžaſu pak gednoho, když celný ten na cle ſobě dopřátém ſedel, y ſfel geden dwořenijn2) přes moſt k bráně, mage hůl w ruce a gſa w dlauhú kápi oblečen, kterauž ſwé ruce y twář byl přikryl. K ňemuž řekl celný: »Přijteli, day mi clo, to gest penijz dwořſký.« 10) Ale on penijze toho dáti ſe zbraňowal. A když gemu kápi s hlawy ztrhl, [137 j nalezl ho, an nemá než gedno oko. Y řekl k ňemu: »Giž day dwa penijze, neb gefítě k tomu ne máſs oka.« 11) A když mu ani těch dwau dáti nechtěl, ztrhl mu birét s hlawy, y vhlédal, an má hlawu praſſiwú, y dij k ňemu: »Dayž tři penijze, poňewadžs prwé dwau dáti nechtěl, neb máts hlawu praffiwú.« Ale on ani těch dáti nechtěl, a když celný mocý od 10 ňeho mijti ge chtěl, poſtawil ſe, yako by ſe chtěl brániti, ruce ſobě woſu- kuge 12) a mocy geho chtě ſwau mocý odepřijti. Y vhlédal celný, an má fleky na ruce, v řekl k ňemu: »Dayž mi giž čtyři penijze, poňewadžs prwé třij dáti ne chtěl, neb máſs na ſobě fleky.« A když ſe také těch dáti zbraňowal, 13) y chtěl mu ge celný mocý wzijti. On ſe bránil, tak že ſpolu, 15 chytiwſſe ſe, za paſy ſíli. 14) A když celný dwořenijna toho 15) na zemi po- razyl, widel, yak by nádobij geho zmožené a pokažené bylo, 16) y dij k němu: »Giž mi day pět peněz.« A k tomu geft přinucen byl, že mu ge dáti muſyl, a tak prwé mála dáti ne chtě, potom musyl wijce dáti. Protož wy- ſwobod ſe w čas z gednoho každého obtijženij, aby ſkrze delfſij dlenij 20 nebylo mnohem wětſfij. 5 1) St.: »Die VII Fabel von einem Zolner vnd dem Hoffroten« (Hosfrot = lat. gibbosus, hrbatý). Alphonsus, Disc. cler. 8. 2. - Srv. Gesta Roman. č. 157. s do- klady na str. 738. — Staročeská Gesta Roman. č. XCI. — 2) Offt beschicht, wa sich ein man. — 3) Ein kluger dichter hett gemachet ein lobgedicht zu eere vnd wirdig- keit des königs. — 4) Den dichter. — 5) Vmb sein sinnriche klugheit. — 6) Ein psen- ning. — 7) Orig.: Er sie hoffred ; lat.: gippus (gibbus, hrbatý); srv. nadpis. — 8) Das ward im von dem könig vergöndet vnd mit seinem secret bestetiget. — 2) Ein hoff- reter man. — 1") Das ist ein pfenning von dem hoffert. — 11) Nun zwen pfenning, dann dir gebricht ein aug. — 12) Streiffet sein ermel hinder sich. — 13) Do er sich derselben auch widert zu geben. — 14) Er weret sich vnd kament mit einander zu ringen. — 15) Den hoffer. — 16) Wie im sem gemecht zerblassen vnd zerbrochen waren; v lat. textě: gipposus herniosum se ostendit. VIII. O rozpráwce a o owcých.) Mládenec geden welmi rád báſnij poſlauchal, 2) y proſyl miſtra ſwého, aby mu dlauhú rozpráwěl. Y dij k nemu miſtr geho: »Hled, aby ſe mezy námi nepřihodilo, yako gednoho čaſu mezy gednijm králem a služebnijkem, báſně gemu rozpráwěgijcým.«3) Mládenec ten proſyl miſtra, aby mu to 25 powědel. Y řekl miſtr: »Král geden měl miſtra, kterýž mnoho báſnij y giných rozpráwek, geſſto ſe w prawde ſtaly, z mijry dobře a pořádně rozpráwěti vměl. 4)
Strana 250
250 A když koli král k odpočinutij lehnauti měl, tehda gemu to za práwo vkázal, 5) aby mu wždycky pět rozpráwek powěděl, aby tak ſwú myſl vmdlenú a ſýlu zaſe vako wzkřijſyl a přigal. Cžaſu pak [137b] gednoho, když král na ſwé lože ſſel a giž ten den rozličneymi prácemi až do vítánij byl stráwil, 6) a když tak brzo vſnauti nemohl, žádal, aby mu wijce ňekterú báſeň rozpráwěl, než by práwo a obyčeg geho byl. 7) Miſtr ten powědel mu giné geſítě tři, ale welmi krátké. Y řekl král: Welmis krátce powědel vá bych rád něgaké dlauhé poſlechl, potom bych tebe nechal ſpáti. Ypoča ten giftey miftr 8) dlauhé takto rozpráwěti: Geden bohatý sedlák wzal 10 s ſebau tiſýc liber peňez to geſt, tiſýc kop miſſenſkeych,3) y ſſel s nimi na jarmark a kaupil za ně dwa tiſýce owcý, kupuge owcy a neb skopce po půl libře, to geft, po patnácti groffijch bijlých.?) A když ty owce giž s jarmarku domuo hnal, potok ten, přes kterýž hnáti měl, náramňe welmi ſe byl rozwodnil od giných tekutých wod, 10) tak že gich nemohl ani brodem 15 ani přes most hnáti. Y myſlil na rozličné ceſty, yak by ſobě ty owce přeprawiti mohl. Napoſledy pak nalezl maličkú lodičku, na kteréž nemohl než po dwú 11) přewážeti. Y počal ſe s nijmi, bera dwě a dwě, přewážeti. A s tijm vſnul miſtr v krále. Král zbudil gey, proſe ho, aby tu báſeň do- konal. Y řekl miſtr: ,Pane, woda geſt weliká, lodijčka malá, owcý pak 20 mnoho; 2) protož nechť ten sedlák neyprw ſobě ty owce zpřewážij, a yá potom powijm, yak ſe mu s těmi owcemi přihodilo.“ A tak tim žertem vkrotil krále, že doíti na tom měl a tomu ržečnijku ſpáti popřál. Protož, milý ſynu, řekl včitel k mládency, chceſſ-li mne, ať bych wijce rozpráwěl obtěžowati, takowým přijkladem chcy yá ſe tobě hágiti.« 13) 5 1) St.: »Die VIII. Fabel von den Fabeln vnd den Schaffen.« — Alphonsus, Disc. cler. 13, 3. — Srv. Němcové Babička (1870) str. 165 (O pastýři, kterak měl tři sta ovec. — 2) Het besonder lust mancherley fabeln zu hören. — 3) Zwischen einem könig vnd seinem fabelsager. " Der gar vil vnd mancherley historien sagen kund. - 5) So war sein ordnung. — 6) Vnd den vergangnen tag mit mancherley geschesstes vber- laden nun müd was. ") Begeret er mehr sabeln zu hören, dann sein gewonheit *) Des verfolgt im der meister vnd. — 3) Výklad přidává překladatel. — was. 10) Von zuflissendem guszwasser. — 11) Nit mehr dan eins oder zwey zumal. — 12) One zal. — 13) Würd ich dir dises beyspil fürheben. IX. O ſedláku, wlku, lilíce a o seyru. 1 Giſté wěcy ne vpauſſtěg pro nadegi negiſtú, yako tento wlk. K tomu: Pocta a dar saudce přijzniwého vdelá, yako tuto lifſku. 138a] Woráč geden gel s nezwyklými woly na pole. Když pak koli di- voce a nepokogňe ſe k ňemu vkázali, nechtijce zaroweň táhnauti, lál gim, řka: »O by wás wlcy ſnědli, yak nerowňe táhnete.« Slyſſe to geden wlk, čekal 30 celey den na ty woly, domnijwage ſe, že gemu dány budau. A když giž k wečerau ſe cheylilo,2) wlk wida, že nadarmo čekal, neb sedlák ten wy- 25
250 A když koli král k odpočinutij lehnauti měl, tehda gemu to za práwo vkázal, 5) aby mu wždycky pět rozpráwek powěděl, aby tak ſwú myſl vmdlenú a ſýlu zaſe vako wzkřijſyl a přigal. Cžaſu pak [137b] gednoho, když král na ſwé lože ſſel a giž ten den rozličneymi prácemi až do vítánij byl stráwil, 6) a když tak brzo vſnauti nemohl, žádal, aby mu wijce ňekterú báſeň rozpráwěl, než by práwo a obyčeg geho byl. 7) Miſtr ten powědel mu giné geſítě tři, ale welmi krátké. Y řekl král: Welmis krátce powědel vá bych rád něgaké dlauhé poſlechl, potom bych tebe nechal ſpáti. Ypoča ten giftey miftr 8) dlauhé takto rozpráwěti: Geden bohatý sedlák wzal 10 s ſebau tiſýc liber peňez to geſt, tiſýc kop miſſenſkeych,3) y ſſel s nimi na jarmark a kaupil za ně dwa tiſýce owcý, kupuge owcy a neb skopce po půl libře, to geft, po patnácti groffijch bijlých.?) A když ty owce giž s jarmarku domuo hnal, potok ten, přes kterýž hnáti měl, náramňe welmi ſe byl rozwodnil od giných tekutých wod, 10) tak že gich nemohl ani brodem 15 ani přes most hnáti. Y myſlil na rozličné ceſty, yak by ſobě ty owce přeprawiti mohl. Napoſledy pak nalezl maličkú lodičku, na kteréž nemohl než po dwú 11) přewážeti. Y počal ſe s nijmi, bera dwě a dwě, přewážeti. A s tijm vſnul miſtr v krále. Král zbudil gey, proſe ho, aby tu báſeň do- konal. Y řekl miſtr: ,Pane, woda geſt weliká, lodijčka malá, owcý pak 20 mnoho; 2) protož nechť ten sedlák neyprw ſobě ty owce zpřewážij, a yá potom powijm, yak ſe mu s těmi owcemi přihodilo.“ A tak tim žertem vkrotil krále, že doíti na tom měl a tomu ržečnijku ſpáti popřál. Protož, milý ſynu, řekl včitel k mládency, chceſſ-li mne, ať bych wijce rozpráwěl obtěžowati, takowým přijkladem chcy yá ſe tobě hágiti.« 13) 5 1) St.: »Die VIII. Fabel von den Fabeln vnd den Schaffen.« — Alphonsus, Disc. cler. 13, 3. — Srv. Němcové Babička (1870) str. 165 (O pastýři, kterak měl tři sta ovec. — 2) Het besonder lust mancherley fabeln zu hören. — 3) Zwischen einem könig vnd seinem fabelsager. " Der gar vil vnd mancherley historien sagen kund. - 5) So war sein ordnung. — 6) Vnd den vergangnen tag mit mancherley geschesstes vber- laden nun müd was. ") Begeret er mehr sabeln zu hören, dann sein gewonheit *) Des verfolgt im der meister vnd. — 3) Výklad přidává překladatel. — was. 10) Von zuflissendem guszwasser. — 11) Nit mehr dan eins oder zwey zumal. — 12) One zal. — 13) Würd ich dir dises beyspil fürheben. IX. O ſedláku, wlku, lilíce a o seyru. 1 Giſté wěcy ne vpauſſtěg pro nadegi negiſtú, yako tento wlk. K tomu: Pocta a dar saudce přijzniwého vdelá, yako tuto lifſku. 138a] Woráč geden gel s nezwyklými woly na pole. Když pak koli di- voce a nepokogňe ſe k ňemu vkázali, nechtijce zaroweň táhnauti, lál gim, řka: »O by wás wlcy ſnědli, yak nerowňe táhnete.« Slyſſe to geden wlk, čekal 30 celey den na ty woly, domnijwage ſe, že gemu dány budau. A když giž k wečerau ſe cheylilo,2) wlk wida, že nadarmo čekal, neb sedlák ten wy- 25
Strana 251
251 přáhal woly z gha a hned gel domuo, 3) y řekl k sedláku: »Ty ſy mi čaſto přiřijkal, že mi chceſs ſwé woly dáti; protož yá tebe proſým, což ſy mi ſám přiřekl, tomu mi doſti včiň.«4) Sedlák ten, odpowijdage, řekl: »Já ſem tobě nic ne přiřekl, toliko přiflowij obecnijho ſem vžijwal, 5) kteréž žád- ného k doſti činěnij tomu ne zawazuge; protoť ſem vá tobě ani neſlijbil ani ne připowěďel.«“) Wlk řekl: »Já chcy, aby tomu, cožs mi přiřekl, doſti činil.« A když ſe tak dlauho ſpolu, w rozdwogenij gſúce, wadili, od- wolali ſe na giné lidi, aby ge w tom ſprawedliwě rozeznali. 7) A když giž ſíli, hledagijce lidij, kteřijž by ge o to rozeznati měli, potkala ſe s nimi lifſka, řkaucy: »Kdež to minijte, kde?« 8) A oni hned lifſce wyprawowali 10 tu wěc od počátku až do konce, yak by ſe mezy nimi zběhla. Y řekla liſſka: »Nenij potřebij, abyſſte giného ſaudce hledali, nebo yá to wáſſe rozdwogenij chcy ſama rozeznati.9) Wſſak proto chcy yá z wás gednoho každého obzwláfſtňe ſlyſſeti: nagdu-li k tomu yakú ceſtu a proſtředek, k kterémuž byfſte wy obadwa přiſtaupiti mohli, tehdy ſe o to ſmluwijte, 15 a na čem ſe ſneſete, to ſobě držeti budete, geſtli že ſe pak to neſtane, má každý ceſtu a práwo před ſebau.« 1°) Y lijbilo ſe gim to oběma. Y od- wedla ſe liſſka s sedlákem na gedno mijſto, a dij k němu: »Dáſſ-li mi gednu ílepicy a mé žeňe druhú, vá tobě zgednám, že ty ſwé woly bez ſíkody a vrazu zachowáſs.« A když sedlák k tomu přiwolil, hned liffka 20 ſſla k wlku, řkucy: »Přijteli, poſlyſs mne! Pro twau ſlužbu ke mně za tebe ſem ſe přimlauwala, a chcy, aby tobě sedlák za twau při dobrey, [138 welikey, čiſtey seyr dal, a ty aby ho s geho woly před ſe gijti nechal.« Ten rozſudek lijbil ſe wlku také dobře. Y kázala lifíka sedláku, aby preč gel s woly ſwými, a ſama řekla k wlku: »Ty pod ſe mnau, yá tebe do- 25 wedu, že ten seyr nagdeſs, a to dobrey, by gey pak ſobě winſſowati mohl.« 11) Y wodila wlka po rozličných mijſtech tak dlauho, až giž noc byla a měſýc giž byl wyſoko wyſſel. Y přiſſli k godné hluboké studnicy, a ſtogijce nad nij, wideli měſýc, an ſe w studnicy bliſſtij. 12) Y řekla liſſka k wlku: »Pohlediž na ten seyr, yak weliký a pěkný geſt! Sſtupiž doluo 30 a wezmi gey ſobě.« Y řekl wlk: »Seſtra, ty mňe máſs ten sayr w mau moc dáti, protož stupiž doluo, a bude-li potřebij, váť tobě pomohu.« Y lijbilo ſe to liſſce. Byli pak dwa wokowy w té studnicy na gednom prowaze; když geden ſſel nahoru, druhý dolů. Lifſka wlezſſi na geden, hned ſe doluo ſpuſtila a dlúho w té studnicy byla, neb z nij wygijti ne- 35 mohla. V myſlil ſobě wlk, že ona ten seyr gij, protož řekl k nij: »Pročež gſy tak dlauho tam? Co tě zdržuge a meſſká, že s tijm scyrem nahoru negdeš?« Lifſka, odpowijdagijcy, řekla: »Tak weliký geſt, že ho vnéſti nemohu; protož ty, wſedna na druhý wokow, sſtup ke mňe doluo a pomoz mi.« Wlk wſedl do druhého wokowu, a těžſſij gſa nežli lifíka, hned po- 40 gednú hřmotem do ſtudnice ſgel 13) a lifſku nahoru wytáhl. Liſſka ſe z toho welmi radowala, a yakž nahoru wygela, hned z wokowa wyſkočila a preč běžela, wlka v scyra w studnicy nechawſſi, kdežto on nařijkal na nerozum a na bláznowſtwij ſwé, že geſt kdy přijtomné woly opuſtil a pro negiſtú 5
251 přáhal woly z gha a hned gel domuo, 3) y řekl k sedláku: »Ty ſy mi čaſto přiřijkal, že mi chceſs ſwé woly dáti; protož yá tebe proſým, což ſy mi ſám přiřekl, tomu mi doſti včiň.«4) Sedlák ten, odpowijdage, řekl: »Já ſem tobě nic ne přiřekl, toliko přiflowij obecnijho ſem vžijwal, 5) kteréž žád- ného k doſti činěnij tomu ne zawazuge; protoť ſem vá tobě ani neſlijbil ani ne připowěďel.«“) Wlk řekl: »Já chcy, aby tomu, cožs mi přiřekl, doſti činil.« A když ſe tak dlauho ſpolu, w rozdwogenij gſúce, wadili, od- wolali ſe na giné lidi, aby ge w tom ſprawedliwě rozeznali. 7) A když giž ſíli, hledagijce lidij, kteřijž by ge o to rozeznati měli, potkala ſe s nimi lifſka, řkaucy: »Kdež to minijte, kde?« 8) A oni hned lifſce wyprawowali 10 tu wěc od počátku až do konce, yak by ſe mezy nimi zběhla. Y řekla liſſka: »Nenij potřebij, abyſſte giného ſaudce hledali, nebo yá to wáſſe rozdwogenij chcy ſama rozeznati.9) Wſſak proto chcy yá z wás gednoho každého obzwláfſtňe ſlyſſeti: nagdu-li k tomu yakú ceſtu a proſtředek, k kterémuž byfſte wy obadwa přiſtaupiti mohli, tehdy ſe o to ſmluwijte, 15 a na čem ſe ſneſete, to ſobě držeti budete, geſtli že ſe pak to neſtane, má každý ceſtu a práwo před ſebau.« 1°) Y lijbilo ſe gim to oběma. Y od- wedla ſe liſſka s sedlákem na gedno mijſto, a dij k němu: »Dáſſ-li mi gednu ílepicy a mé žeňe druhú, vá tobě zgednám, že ty ſwé woly bez ſíkody a vrazu zachowáſs.« A když sedlák k tomu přiwolil, hned liffka 20 ſſla k wlku, řkucy: »Přijteli, poſlyſs mne! Pro twau ſlužbu ke mně za tebe ſem ſe přimlauwala, a chcy, aby tobě sedlák za twau při dobrey, [138 welikey, čiſtey seyr dal, a ty aby ho s geho woly před ſe gijti nechal.« Ten rozſudek lijbil ſe wlku také dobře. Y kázala lifíka sedláku, aby preč gel s woly ſwými, a ſama řekla k wlku: »Ty pod ſe mnau, yá tebe do- 25 wedu, že ten seyr nagdeſs, a to dobrey, by gey pak ſobě winſſowati mohl.« 11) Y wodila wlka po rozličných mijſtech tak dlauho, až giž noc byla a měſýc giž byl wyſoko wyſſel. Y přiſſli k godné hluboké studnicy, a ſtogijce nad nij, wideli měſýc, an ſe w studnicy bliſſtij. 12) Y řekla liſſka k wlku: »Pohlediž na ten seyr, yak weliký a pěkný geſt! Sſtupiž doluo 30 a wezmi gey ſobě.« Y řekl wlk: »Seſtra, ty mňe máſs ten sayr w mau moc dáti, protož stupiž doluo, a bude-li potřebij, váť tobě pomohu.« Y lijbilo ſe to liſſce. Byli pak dwa wokowy w té studnicy na gednom prowaze; když geden ſſel nahoru, druhý dolů. Lifſka wlezſſi na geden, hned ſe doluo ſpuſtila a dlúho w té studnicy byla, neb z nij wygijti ne- 35 mohla. V myſlil ſobě wlk, že ona ten seyr gij, protož řekl k nij: »Pročež gſy tak dlauho tam? Co tě zdržuge a meſſká, že s tijm scyrem nahoru negdeš?« Lifſka, odpowijdagijcy, řekla: »Tak weliký geſt, že ho vnéſti nemohu; protož ty, wſedna na druhý wokow, sſtup ke mňe doluo a pomoz mi.« Wlk wſedl do druhého wokowu, a těžſſij gſa nežli lifíka, hned po- 40 gednú hřmotem do ſtudnice ſgel 13) a lifſku nahoru wytáhl. Liſſka ſe z toho welmi radowala, a yakž nahoru wygela, hned z wokowa wyſkočila a preč běžela, wlka v scyra w studnicy nechawſſi, kdežto on nařijkal na nerozum a na bláznowſtwij ſwé, že geſt kdy přijtomné woly opuſtil a pro negiſtú 5
Strana 252
252 nadegi seyra, a k tomu geſítě wijce, že ſwú při zlému a newěrnému saudcy poručil, kterýžto ſkrze pocty a dary ſnadno na gednu ſtranu ſe vcheylil. 14) 1) St.: »Die IX. Fabel von einem Bawren, Wolff, Fuchs vnd von dem Käsz.« — Alphonsus, Disc. cleric. 24. — 2) Do es aber spat wart. - 3) Lediget die ochsen von dem joch vnd treib sie gegen der herberg.- 4) Gib mir, das du versprochen hast. — 5) Ich hab dir nichts versprochen, dann allein mit gemeinen worten. — “) Weder gelobt noch geschworen. — 7) Wurden sie eins deren ding vff die leuth zu kommen. — 5) Wohin stat ewer meinung? — *) Ich wil euch deren spenn solb gar wol entscheiden. — 19) Orig. struč- něji: Fünde ich dan ein mittel, darinn ihr beid verwilligen mügen, so lassen das fürgehen; ist aber das nit, so sey ewer jedem sein recht behalten - 11) Gut vnd gerecht nach allem — wunsch. — 12) Sahen sie den mon in den brunnen scheinen. - 13) Fur er bald hinab. 14) Der durch miet vnd gab leicht ist auff einen teil zu bewegen. A. O kupcy a o geho fregowné zieňe a swekruffi. 1) [139a] Geden kupec gel na jarmark a swekruſſi poručil ženu ſwú, 5 aby gij dobře hlédala, a w poctiwoſti chowala. Ale žena ta zapálila ſe miloſtij k gednomu mládency,2) kteréhož náramňe žádoſtiwa byla. Hned pak, yakž muž gegij preč odgel, s wědomoſtij a s powolenijm mateře ſwé pro něho poſlala, a tak weſeli v weliké rozkoſſi byli. Toho gij mátě gegij dopomáhala y k tomu radila. Gednoho pak čaſu, když wſſickni ſpolu v ſtolu ſedeli, přigel kupec a potlaukl na dwéře.3) Wſſickni ſe ho welmi lekli, neb newěďeli, kam by mládence toho na poſpěch4) ſchowati měli A když tak w pochybnoſti a w ſtrachu byli, pochytila ſtará nahey meč w ruku a dala gey mládency, řkucy: »Gdi chutně a stůg tamto za domownijmi dweřmi, zdwihna ten meč 15 nahoru, yako by bijti chtěl, a cožkoli ſe tebe ptáti bude, mlč a ne dáway žádné odpowědi.« Mládenec ten vpoſlechl, yakž mu ta ſtaroſta6) rozkázala w tom běžela mladá pani, a potáhffi za prowázek, záwory odtáhla, 7) a hned ſe wrata odewřela. Když pak muž do domu wſſel a mládence toho s na- hým mečem a wyzdwiženým, 8) yako by bijti chtěl, widěl, lekſſi ſe, zaſtawi 20 ſe a tázal ho, kdo by byl? A když on mu žádné odpowědi nedal, yako ztrnuw,2) geſſtě ſe ho wijce bál. Slyfſecy to staroſta, dij k ňemu: »Mlč, můg synu a mé dcery muži, 10) mlč, aby ňekto ne vſlyſſel.« Muž ſe tomu geſítě wijce podiwil a řekl: »Co geſt to nowého?«11) Y řekla ſtará žena: »Můg milý ſynu, třij mužij tohoto mládence ſem hnali, chtěgijce ho zabiti, a tuffijm, že fítěftijm 12) dům byl otewřijn, y doputily ſme mu s naheym mečem ſem vtécy, až ti dům pominuli, kteřijž gey honili. Nynij pak, kdyžs ty přigel, boge ſe, že ſy geden z těch, kteřijž gey honili, z welikého leknutj 13) ne mohlť odpowědeti.« Y dij muž: »O, co ſte to dobře vdelali, že gſte ſwau pomocý toho mládence od ſmrti wyſwobodili!« A s tijm weſſel domuo 10 25
252 nadegi seyra, a k tomu geſítě wijce, že ſwú při zlému a newěrnému saudcy poručil, kterýžto ſkrze pocty a dary ſnadno na gednu ſtranu ſe vcheylil. 14) 1) St.: »Die IX. Fabel von einem Bawren, Wolff, Fuchs vnd von dem Käsz.« — Alphonsus, Disc. cleric. 24. — 2) Do es aber spat wart. - 3) Lediget die ochsen von dem joch vnd treib sie gegen der herberg.- 4) Gib mir, das du versprochen hast. — 5) Ich hab dir nichts versprochen, dann allein mit gemeinen worten. — “) Weder gelobt noch geschworen. — 7) Wurden sie eins deren ding vff die leuth zu kommen. — 5) Wohin stat ewer meinung? — *) Ich wil euch deren spenn solb gar wol entscheiden. — 19) Orig. struč- něji: Fünde ich dan ein mittel, darinn ihr beid verwilligen mügen, so lassen das fürgehen; ist aber das nit, so sey ewer jedem sein recht behalten - 11) Gut vnd gerecht nach allem — wunsch. — 12) Sahen sie den mon in den brunnen scheinen. - 13) Fur er bald hinab. 14) Der durch miet vnd gab leicht ist auff einen teil zu bewegen. A. O kupcy a o geho fregowné zieňe a swekruffi. 1) [139a] Geden kupec gel na jarmark a swekruſſi poručil ženu ſwú, 5 aby gij dobře hlédala, a w poctiwoſti chowala. Ale žena ta zapálila ſe miloſtij k gednomu mládency,2) kteréhož náramňe žádoſtiwa byla. Hned pak, yakž muž gegij preč odgel, s wědomoſtij a s powolenijm mateře ſwé pro něho poſlala, a tak weſeli v weliké rozkoſſi byli. Toho gij mátě gegij dopomáhala y k tomu radila. Gednoho pak čaſu, když wſſickni ſpolu v ſtolu ſedeli, přigel kupec a potlaukl na dwéře.3) Wſſickni ſe ho welmi lekli, neb newěďeli, kam by mládence toho na poſpěch4) ſchowati měli A když tak w pochybnoſti a w ſtrachu byli, pochytila ſtará nahey meč w ruku a dala gey mládency, řkucy: »Gdi chutně a stůg tamto za domownijmi dweřmi, zdwihna ten meč 15 nahoru, yako by bijti chtěl, a cožkoli ſe tebe ptáti bude, mlč a ne dáway žádné odpowědi.« Mládenec ten vpoſlechl, yakž mu ta ſtaroſta6) rozkázala w tom běžela mladá pani, a potáhffi za prowázek, záwory odtáhla, 7) a hned ſe wrata odewřela. Když pak muž do domu wſſel a mládence toho s na- hým mečem a wyzdwiženým, 8) yako by bijti chtěl, widěl, lekſſi ſe, zaſtawi 20 ſe a tázal ho, kdo by byl? A když on mu žádné odpowědi nedal, yako ztrnuw,2) geſſtě ſe ho wijce bál. Slyfſecy to staroſta, dij k ňemu: »Mlč, můg synu a mé dcery muži, 10) mlč, aby ňekto ne vſlyſſel.« Muž ſe tomu geſítě wijce podiwil a řekl: »Co geſt to nowého?«11) Y řekla ſtará žena: »Můg milý ſynu, třij mužij tohoto mládence ſem hnali, chtěgijce ho zabiti, a tuffijm, že fítěftijm 12) dům byl otewřijn, y doputily ſme mu s naheym mečem ſem vtécy, až ti dům pominuli, kteřijž gey honili. Nynij pak, kdyžs ty přigel, boge ſe, že ſy geden z těch, kteřijž gey honili, z welikého leknutj 13) ne mohlť odpowědeti.« Y dij muž: »O, co ſte to dobře vdelali, že gſte ſwau pomocý toho mládence od ſmrti wyſwobodili!« A s tijm weſſel domuo 10 25
Strana 253
253 a pozdrawil ſwého ſpolu[ 139b woráče,11) a poſadil ſe podlé ňeho, a ten celý den lahodneymi ſlowy těſſil ho w zámutku, w vzkoſti y w ſtaroſti geho, a w nocy nechal ho, aby s pokogem odſſel. 1) Sl.: »Die X. Fabel von einem Kauffman, seinem Weib, Bulen vnd Schwi- ger.« — Alphonsus, Disc. cler. 12. — 2) Eins stoltzen jünglings. — 3) Klopffet an das hausz. — 4) Přídavek překladatelův. — *) Erwischet sie ein blosses schwert vnd gab das dem jüngling in die hand. — 6) Das alt weib. - 7) Zog mit eim seil den rigel von der thür. — s) Mit ausfgerichten armen. — 3) Do erstocket er. 10) Schweig mein lieber tochterman. — 11) Sag mir, liebe schwiger, was das sey. — 12) Orig. jen: Vnd von geschicht ist das hausz etc. — 13) Vnd ist erschrocken, das er dir etc. — 14) Seinen mitgraber. XI O ſtaré ženě a o plačijcým plu.1) Dobrý geden člowěk rytijříkého stawu2) měl welmi pěknú a poctiwú ženu, kteráž ho welmi milowala nade wſſecky čaſné wěcy. Y přihodilo ſe, když pro náboženstwij a pro odpuſtky3) do Ržijma chtěl geti, opatřil ženu ſwú, aby poctiwě a w dobrých činech y také mrawijch trwala, wſſecku wijru k nij, že tak včinij, magc. 4) Také gij žádneych gineych ſtrážcuo dáti nechtěl, než gi ſamu ſobě, při odgezdu ſwém. Když pak giž preč odgel ta panij byla wſſemi obyčegi 5) poctijwě žiwa, w čiſté myſli a w ſtawu 10 ctnoſtném, wždycky doma gſucy a nikam newycházegijcy. 6) Y ſtalo ſe gednoho čaſu, že po ſwé potřebě wygijti muſyla, a když zaſe domuo poſpijchala, vhlédaw gi mládenec geden, miloſtij k nij zapálen geſt, tak že čijm déle, wždycky wijce ſe rozpalowal a hořal, že giž nic gináč nedomnijwal ſe, než že muſý vmřijti, 7) geſtli že s nij nebude mocy 15 mluwiti. 8) A ačkoli k nij rozličné, kteřijž by ge ſwedli,2) poſýlal s zname- nitými poctami a dary, íkrze kteréžto naytwrdífij myſli ženſké pohnuty beywagij, tomu wſſemu pokuſſenij ona mocňe odepřela a nikoli ſebau po- hnauti nedala, žádoſti nezřijzené odpijragijcy. 10) Wida pak mládenec ten, že od té pani naproſto zawržen geſt, a že ſebau nikterakž pohnauti ne dá, 20 a že ani proſba, ani pocta, ani darowé neproſpijwagij, welikau těžkoſtij myſli obtijžen byl, tak že v welikú nemoc vpadl. Wfſak proto, yakž mohl, 11) každý den wſtal z lože ſwého a ſſel před dům, zdá by kde mohl ſwau milau widěti, pro kterúž ſrdce geho tak welmi raňeno bylo; wſſak proto ný, až gi y widel, byl. 12) neweſelý a náramňe ſmut 140a Gednoho pak čaſu, když tak okolo gegijho domu ſmutný obcházel, potkala ſe s nim gedna stará žena, poctiwé poſtawy, nábožňe a duchowňe gfucy odijna. 13) Ta ſe ho zeptala, proč by tak ſmuten byl? Ale mládenec ten stydel ſe powědijti, že by myſl geho neřádnau miloſtij hořala, a pro tu že by yata gſucy, welmi přiliſs trápena a zfužowána byla,14) toho gij po- 30 wěděti nechtěl. Y dij babka k ňemu: »Kterýž nemocný ſwému lékaři nemocy zgewiti nechce, tomu nenij diw, že gest nemocen.« A tak počal 25 5
253 a pozdrawil ſwého ſpolu[ 139b woráče,11) a poſadil ſe podlé ňeho, a ten celý den lahodneymi ſlowy těſſil ho w zámutku, w vzkoſti y w ſtaroſti geho, a w nocy nechal ho, aby s pokogem odſſel. 1) Sl.: »Die X. Fabel von einem Kauffman, seinem Weib, Bulen vnd Schwi- ger.« — Alphonsus, Disc. cler. 12. — 2) Eins stoltzen jünglings. — 3) Klopffet an das hausz. — 4) Přídavek překladatelův. — *) Erwischet sie ein blosses schwert vnd gab das dem jüngling in die hand. — 6) Das alt weib. - 7) Zog mit eim seil den rigel von der thür. — s) Mit ausfgerichten armen. — 3) Do erstocket er. 10) Schweig mein lieber tochterman. — 11) Sag mir, liebe schwiger, was das sey. — 12) Orig. jen: Vnd von geschicht ist das hausz etc. — 13) Vnd ist erschrocken, das er dir etc. — 14) Seinen mitgraber. XI O ſtaré ženě a o plačijcým plu.1) Dobrý geden člowěk rytijříkého stawu2) měl welmi pěknú a poctiwú ženu, kteráž ho welmi milowala nade wſſecky čaſné wěcy. Y přihodilo ſe, když pro náboženstwij a pro odpuſtky3) do Ržijma chtěl geti, opatřil ženu ſwú, aby poctiwě a w dobrých činech y také mrawijch trwala, wſſecku wijru k nij, že tak včinij, magc. 4) Také gij žádneych gineych ſtrážcuo dáti nechtěl, než gi ſamu ſobě, při odgezdu ſwém. Když pak giž preč odgel ta panij byla wſſemi obyčegi 5) poctijwě žiwa, w čiſté myſli a w ſtawu 10 ctnoſtném, wždycky doma gſucy a nikam newycházegijcy. 6) Y ſtalo ſe gednoho čaſu, že po ſwé potřebě wygijti muſyla, a když zaſe domuo poſpijchala, vhlédaw gi mládenec geden, miloſtij k nij zapálen geſt, tak že čijm déle, wždycky wijce ſe rozpalowal a hořal, že giž nic gináč nedomnijwal ſe, než že muſý vmřijti, 7) geſtli že s nij nebude mocy 15 mluwiti. 8) A ačkoli k nij rozličné, kteřijž by ge ſwedli,2) poſýlal s zname- nitými poctami a dary, íkrze kteréžto naytwrdífij myſli ženſké pohnuty beywagij, tomu wſſemu pokuſſenij ona mocňe odepřela a nikoli ſebau po- hnauti nedala, žádoſti nezřijzené odpijragijcy. 10) Wida pak mládenec ten, že od té pani naproſto zawržen geſt, a že ſebau nikterakž pohnauti ne dá, 20 a že ani proſba, ani pocta, ani darowé neproſpijwagij, welikau těžkoſtij myſli obtijžen byl, tak že v welikú nemoc vpadl. Wfſak proto, yakž mohl, 11) každý den wſtal z lože ſwého a ſſel před dům, zdá by kde mohl ſwau milau widěti, pro kterúž ſrdce geho tak welmi raňeno bylo; wſſak proto ný, až gi y widel, byl. 12) neweſelý a náramňe ſmut 140a Gednoho pak čaſu, když tak okolo gegijho domu ſmutný obcházel, potkala ſe s nim gedna stará žena, poctiwé poſtawy, nábožňe a duchowňe gfucy odijna. 13) Ta ſe ho zeptala, proč by tak ſmuten byl? Ale mládenec ten stydel ſe powědijti, že by myſl geho neřádnau miloſtij hořala, a pro tu že by yata gſucy, welmi přiliſs trápena a zfužowána byla,14) toho gij po- 30 wěděti nechtěl. Y dij babka k ňemu: »Kterýž nemocný ſwému lékaři nemocy zgewiti nechce, tomu nenij diw, že gest nemocen.« A tak počal 25 5
Strana 254
254 5 20 25 30 40 gij ten mládenec wyprawowati wſſecky wěcy, yak by ſe zběhly, a při tom pomocy a raddy žádal. Y řekla k ňemu ta baba: »Milý mládenče, bud dobré myſli, yá tobě tudijž toho chcy dopomocy, 15) že ſwú wůli budeš mocy wykonati.« A w tom rozeſila ſe s nim a do domu ſwého ſſla. Y měla maličkého pleyčka, tomu ne dala až do třetijho dne nic gijſti. A když giž pſýk ten welmi hladowit byl, dala mu chleba s horčicý nawáleného gijſti, od kteréhož pſýk wdycky ſlzel, yako by plakal, pro oſtroſt a hořkoft horčice. Potom ſíla do domu té poctiwé pani a pſýka toho s ſebau k nij wedla. Od kteréžto ta ſtará žena poctiwě16) přigata byla, 10 neb byla poctiwým pokrytſtwijm přiodijná, 17) protož domnijwala ſe, že gegi 18) přijchod mnoho wážen beze wſlij líti a zlého wíſeho domňenij býti má. Když pak giž o rozličných wěcech ſpolu rozmlauwali, y vhlédala ta po- ctiwá pani, an ten pſeyk té baby welice ſlzý, 19) a hned ſe zeptala na přij- činu pláče geho? Baba, přiliſs woſtrá a wybitá w ſwé Iſti gſucy, y dij 20) 15 k nij: »O má gediná, vtěíená panij,21) proſým tebe, ne obnowuogž mi mé weliké boleſti otázkau ſwau, proč by tento muog naymilegſfij pſeyček wždycky plakal, nebo když yá na to zpomenu, teda mé ſrdce diw ſe žalo- stij a zámutkem we mně ne rozskočij, 22) tak že ſe obáwám, než bych to powědela, že by mi welikým zámutkem žiwota ſe vkrátilo.« Když pak ta poctiwá pani toho nikterakž přeſta 140bjti nechtěla, ale vſtawičně proſyla, 23) y počala ta baba takto mluwiti: »O milá pani, tento plýček, kteréhož ty widijš, geſtiť má milá dcera — ach. lijtoť geſt mi toho, gefíto welmi pokorná a nábožná byla — 24) w gegijžto miloſti náramňe welmi zapálil ſe byl mládenec geden, kterémuž ne pomohla žádná proſba, pocta, ani darowé, ale zhola že ho potupila a gim pohrdala. Porozuměw on tomu, že ona ho za nic nemá,25) welikú žaloſtij a boleſtij vpadl w ſmrtedlnú nemoc. Bohowé, ſlito- wawſſe ſe nad mládencem, wobrátili mau naymilegſfij dcerku w tohoto vſtawičně plačijcýho pícyčka, aby pomítili té winy gegij,26) že toho mlá- dence s pláčem proſýcýho proſbu woſlyſſela.« Tu leſt prawila ta baba té poctiwé pani s žaloſtiwým oblijčegem a s přinucowánijm ſlzý, yako by gij welmi těžko bylo o tom rozpráwěti. Y woce ta poctiwá a zachowalá pani: »O má naymilegſſij, což ſem ſe této twé rozpráwky welmi lekla,27) a newijm, co k tomu powědijti mám, neb wijm, že ſem rowňe takowau winau winna. Neb mládenec geden tak mne 35 welmi žádoſtiw byl, a w miloſti mé tak welmi hořel, za to mage, geſtliže mne nedogde, že pogednau vmřijti muſý; ale pro zachowánij čiſtoty a ſtá- loſti mému naymilegſſijmu muži potupila ſem ho a pohrdala ſem gim. A ty teď ſwau řečij v weliký ſtrach mne ſy vwedla.« Dij k tomu ta ſtará žwačka:28) »Protožť yá tobě radijm, yakžto ſwému dobrému přijteli, 29) aby ty proſbě toho mládence ne odpijrala, než aby gey, což naydřijwe muožeſs, vſlyfſela, a takowého přetwořenij vgijti budeš mocy, a bohowé ſe na tebe nerozhňewagij.« 30) Pani wece: »Chcy ſe toho warowati a tak ſe zachowati, abych bohom odporná nebyla. Bude-li mne proſyti, nechcy geho miloſti31) odepřijti; pakli on mne proſyti nebude, teda yá chcy wy-
254 5 20 25 30 40 gij ten mládenec wyprawowati wſſecky wěcy, yak by ſe zběhly, a při tom pomocy a raddy žádal. Y řekla k ňemu ta baba: »Milý mládenče, bud dobré myſli, yá tobě tudijž toho chcy dopomocy, 15) že ſwú wůli budeš mocy wykonati.« A w tom rozeſila ſe s nim a do domu ſwého ſſla. Y měla maličkého pleyčka, tomu ne dala až do třetijho dne nic gijſti. A když giž pſýk ten welmi hladowit byl, dala mu chleba s horčicý nawáleného gijſti, od kteréhož pſýk wdycky ſlzel, yako by plakal, pro oſtroſt a hořkoft horčice. Potom ſíla do domu té poctiwé pani a pſýka toho s ſebau k nij wedla. Od kteréžto ta ſtará žena poctiwě16) přigata byla, 10 neb byla poctiwým pokrytſtwijm přiodijná, 17) protož domnijwala ſe, že gegi 18) přijchod mnoho wážen beze wſlij líti a zlého wíſeho domňenij býti má. Když pak giž o rozličných wěcech ſpolu rozmlauwali, y vhlédala ta po- ctiwá pani, an ten pſeyk té baby welice ſlzý, 19) a hned ſe zeptala na přij- činu pláče geho? Baba, přiliſs woſtrá a wybitá w ſwé Iſti gſucy, y dij 20) 15 k nij: »O má gediná, vtěíená panij,21) proſým tebe, ne obnowuogž mi mé weliké boleſti otázkau ſwau, proč by tento muog naymilegſfij pſeyček wždycky plakal, nebo když yá na to zpomenu, teda mé ſrdce diw ſe žalo- stij a zámutkem we mně ne rozskočij, 22) tak že ſe obáwám, než bych to powědela, že by mi welikým zámutkem žiwota ſe vkrátilo.« Když pak ta poctiwá pani toho nikterakž přeſta 140bjti nechtěla, ale vſtawičně proſyla, 23) y počala ta baba takto mluwiti: »O milá pani, tento plýček, kteréhož ty widijš, geſtiť má milá dcera — ach. lijtoť geſt mi toho, gefíto welmi pokorná a nábožná byla — 24) w gegijžto miloſti náramňe welmi zapálil ſe byl mládenec geden, kterémuž ne pomohla žádná proſba, pocta, ani darowé, ale zhola že ho potupila a gim pohrdala. Porozuměw on tomu, že ona ho za nic nemá,25) welikú žaloſtij a boleſtij vpadl w ſmrtedlnú nemoc. Bohowé, ſlito- wawſſe ſe nad mládencem, wobrátili mau naymilegſfij dcerku w tohoto vſtawičně plačijcýho pícyčka, aby pomítili té winy gegij,26) že toho mlá- dence s pláčem proſýcýho proſbu woſlyſſela.« Tu leſt prawila ta baba té poctiwé pani s žaloſtiwým oblijčegem a s přinucowánijm ſlzý, yako by gij welmi těžko bylo o tom rozpráwěti. Y woce ta poctiwá a zachowalá pani: »O má naymilegſſij, což ſem ſe této twé rozpráwky welmi lekla,27) a newijm, co k tomu powědijti mám, neb wijm, že ſem rowňe takowau winau winna. Neb mládenec geden tak mne 35 welmi žádoſtiw byl, a w miloſti mé tak welmi hořel, za to mage, geſtliže mne nedogde, že pogednau vmřijti muſý; ale pro zachowánij čiſtoty a ſtá- loſti mému naymilegſſijmu muži potupila ſem ho a pohrdala ſem gim. A ty teď ſwau řečij v weliký ſtrach mne ſy vwedla.« Dij k tomu ta ſtará žwačka:28) »Protožť yá tobě radijm, yakžto ſwému dobrému přijteli, 29) aby ty proſbě toho mládence ne odpijrala, než aby gey, což naydřijwe muožeſs, vſlyfſela, a takowého přetwořenij vgijti budeš mocy, a bohowé ſe na tebe nerozhňewagij.« 30) Pani wece: »Chcy ſe toho warowati a tak ſe zachowati, abych bohom odporná nebyla. Bude-li mne proſyti, nechcy geho miloſti31) odepřijti; pakli on mne proſyti nebude, teda yá chcy wy-
Strana 255
255 gijti, kde bych ho mohla nagijti.« Baba gij to zchwálila 32) a tak ſe s nj rozeſſla, to weſelé poſelſtwj mládency neſucy. A potom ge ſwedſſi, od obau záplatu a dekowánij geſt měla. 1St.: »Die XI. Fabel von dem alten weib vnd dem weinenden hündlin.«— Alphonsus, Disc. cler. 14, 1 -8. — Srv. Hradecký Rukopis (vyd. Ad. Patera), str. 295 verš 395 a násl., jakož i str. 453 a XV. Úvodu. — Gesta Roman. č. 28, s doklady na str 716—717. — 2) Ein edelman. — 3) In andacht vmb ablasz. — 4) Orig.: Als er sein weib in keuschem wandel vnnd guten sitten wol het beweret, setzet er alles treü- wen auff sie. — 5) In allen dingen. - 6) Selten gesehen. - 7) Das er meinet zu sterben. — *) Wo sic ihm nicht werden möcht; y lat. textu: Nisi sui haberet usum. — 9) Man- cherley vndertreger vnd kupler. — 15) Dannocht widerstund sie krefftiglich allen anfech- tigen reitzungen. — 11) Nicht dester minder also krancker. — 12) Gieng vor das hausz seiner liebgehabten frauwen vnmutig vnnd trawrendt mit zeherenden augen, ob er sie doch nur sehen möchte. — 13) Erbarer gestalt, mit geistlichen kleidern. — 14) Das sein gemüt von vnordentlicher liebe wegen so hart sol gekestiget vnd gefangen sein. 15) Dir sol bald geholffen werden. — 15) Wol vnd schön. — 17) Dann sic füret einen erbaren geistlichen schein. — 18) Orig. zřetelněji: Darumb achtet sie irer zukunfft nit klein etc. — 13) Ersicht die keusch fraw das zehernd hündlin. — 20) Do wardt sie ge- scherpfft in irer böszlistigkeit vnd sprach. — 21) O liebste freundin. — 22) So würt mein hertz so vol leidiges schmertzen, das ich besorg. — 23) Nicht ab wolt lassen zu fragen vnd zu bitten das zu sagen, - 24) 1st mein liebste tochter gewesen, leider vil zu fromb vnd andechtig. — 25) Das er so gar von ir verspützet was. - 26) Zu straff der misz- that. — 27) Orig. jen: O allerliebste, ich bin erschrocken. — 28) Die alt koplerin. — 29) Darumb rhate ich dir, aller liebste freundin. — 0) Orig.: Das du dich vor solcher verwandlung mügest bewaren vnd nit ein weinender hund werdest. - 31) Die werck der lieby. — 32) Du thust recht daran, sprach die vettel. XII. 141a! O llepém muži a o geho ženě.1) Zienſká leſt neſkrocená a nezčiſlná geſt. 2) Slepý geden měl welmi pěknau ženu, na kterúž náramňe latkaw byl, 5 a welmi ſe za ni bál, tak že bez přeſtánij nic giného ne myílil, než kterak by gi w ſtáloſti a wěrnoſti zachowati mohl a před ginými mužmi gj oſtřijcy. Ale gegij myſl daleko od toho byla. Cžaſu gednoho přihodilo ſe, že ſpolu- w zahrade byli, w kteréž geden welmi weliký a pěkný hruſſkowý ſtrom byl; ten byl ratoleſtmi a lijſtijm welmi zahuſítěný.3) Y dij ta pani k muži 10 ſwému: »Kdyby mi odpuſtil, welmi ſe mi těch hruſſek zachtělo.« 4) Slepý ten dopřál gij, aby na ten strom wlezucy, ſobě, což chce, včeſala: wſſak pro to, aby žádný giný muž za nij ne wlezl, obgal strom ten rukama ſwýma a od něho nikterakž odgijti ne chtěl, dokawadž ziena na ňem byla. Mlá- denec pak geden ſkrze radu ženy té a ſkrze žádoſt gegij prwé ſe na tom 15 stromě byl ſkryl, než ta žena nahoru wlezla. Tam obgaw gi, s radoſtij ſe milowali a ty hruſſky čeſali, 5) černau rolij wořijce a kopagijce. Ona my- tlila, kterak by ſe bránila, a což on přikopal, aby odkopala. Tak pak toho mnoho prowozowala, že ten slepý tomu, co by ſe dálo, porozuměl, a ne- wěru gegj poznaw,“) zkřikl hlaſem welikým: »O neſſlechetná ženo nade 20
255 gijti, kde bych ho mohla nagijti.« Baba gij to zchwálila 32) a tak ſe s nj rozeſſla, to weſelé poſelſtwj mládency neſucy. A potom ge ſwedſſi, od obau záplatu a dekowánij geſt měla. 1St.: »Die XI. Fabel von dem alten weib vnd dem weinenden hündlin.«— Alphonsus, Disc. cler. 14, 1 -8. — Srv. Hradecký Rukopis (vyd. Ad. Patera), str. 295 verš 395 a násl., jakož i str. 453 a XV. Úvodu. — Gesta Roman. č. 28, s doklady na str 716—717. — 2) Ein edelman. — 3) In andacht vmb ablasz. — 4) Orig.: Als er sein weib in keuschem wandel vnnd guten sitten wol het beweret, setzet er alles treü- wen auff sie. — 5) In allen dingen. - 6) Selten gesehen. - 7) Das er meinet zu sterben. — *) Wo sic ihm nicht werden möcht; y lat. textu: Nisi sui haberet usum. — 9) Man- cherley vndertreger vnd kupler. — 15) Dannocht widerstund sie krefftiglich allen anfech- tigen reitzungen. — 11) Nicht dester minder also krancker. — 12) Gieng vor das hausz seiner liebgehabten frauwen vnmutig vnnd trawrendt mit zeherenden augen, ob er sie doch nur sehen möchte. — 13) Erbarer gestalt, mit geistlichen kleidern. — 14) Das sein gemüt von vnordentlicher liebe wegen so hart sol gekestiget vnd gefangen sein. 15) Dir sol bald geholffen werden. — 15) Wol vnd schön. — 17) Dann sic füret einen erbaren geistlichen schein. — 18) Orig. zřetelněji: Darumb achtet sie irer zukunfft nit klein etc. — 13) Ersicht die keusch fraw das zehernd hündlin. — 20) Do wardt sie ge- scherpfft in irer böszlistigkeit vnd sprach. — 21) O liebste freundin. — 22) So würt mein hertz so vol leidiges schmertzen, das ich besorg. — 23) Nicht ab wolt lassen zu fragen vnd zu bitten das zu sagen, - 24) 1st mein liebste tochter gewesen, leider vil zu fromb vnd andechtig. — 25) Das er so gar von ir verspützet was. - 26) Zu straff der misz- that. — 27) Orig. jen: O allerliebste, ich bin erschrocken. — 28) Die alt koplerin. — 29) Darumb rhate ich dir, aller liebste freundin. — 0) Orig.: Das du dich vor solcher verwandlung mügest bewaren vnd nit ein weinender hund werdest. - 31) Die werck der lieby. — 32) Du thust recht daran, sprach die vettel. XII. 141a! O llepém muži a o geho ženě.1) Zienſká leſt neſkrocená a nezčiſlná geſt. 2) Slepý geden měl welmi pěknau ženu, na kterúž náramňe latkaw byl, 5 a welmi ſe za ni bál, tak že bez přeſtánij nic giného ne myílil, než kterak by gi w ſtáloſti a wěrnoſti zachowati mohl a před ginými mužmi gj oſtřijcy. Ale gegij myſl daleko od toho byla. Cžaſu gednoho přihodilo ſe, že ſpolu- w zahrade byli, w kteréž geden welmi weliký a pěkný hruſſkowý ſtrom byl; ten byl ratoleſtmi a lijſtijm welmi zahuſítěný.3) Y dij ta pani k muži 10 ſwému: »Kdyby mi odpuſtil, welmi ſe mi těch hruſſek zachtělo.« 4) Slepý ten dopřál gij, aby na ten strom wlezucy, ſobě, což chce, včeſala: wſſak pro to, aby žádný giný muž za nij ne wlezl, obgal strom ten rukama ſwýma a od něho nikterakž odgijti ne chtěl, dokawadž ziena na ňem byla. Mlá- denec pak geden ſkrze radu ženy té a ſkrze žádoſt gegij prwé ſe na tom 15 stromě byl ſkryl, než ta žena nahoru wlezla. Tam obgaw gi, s radoſtij ſe milowali a ty hruſſky čeſali, 5) černau rolij wořijce a kopagijce. Ona my- tlila, kterak by ſe bránila, a což on přikopal, aby odkopala. Tak pak toho mnoho prowozowala, že ten slepý tomu, co by ſe dálo, porozuměl, a ne- wěru gegj poznaw,“) zkřikl hlaſem welikým: »O neſſlechetná ženo nade 20
Strana 256
256 wſſemi ženami, ačkoli yá ſwého zraku zbawen ſem, wſſak proto tlyſſijm a rozumem ſwým toho doſahugi, 7) že cyzoložnijk s tebú geſt. Politůgž toho naymocněgíli bože,8) Jupiter, kterýž zármúcená a obtijžená ſrdce zaſe k radoſti přiwéti můžeſs a ſlepým zrak nawrátiti: za to, poňewadž tobě to možné geft,2) pokorně proſým.« A hned té hodiny zrak geho od boha 10) gemu nawrácen byl. Y pozdwih očij ſwých, widel ženu ſwú, ana obgawſſi ſe s mládencem ſe miluge. Y zk[ 141 bjřikl wyſokým hlaſem: »O ney- horſſij a mezy wſſemi ženami lichá a neyofſemetňegffij ženo, pročs mne Iſtij a newěrau ſwau podwedla a oklamala, geſto ſem yá tebe wdycky za 10 dobrú, ctnú a ſílechetnú měl a v ſebe pokládal? Běda mňe, že giž žád- ného weſelého dne s tebau býti ne budu mocy.« Slyfſecy to žena geho, ačkoli, yakož ſlufíné bylo, toho náhlého treffuňku ſe lekla, wſſak proto rychlau leſt tomu nalezla 11) a s weſelau myſlij muži ſwému odpowěďela, wyſokým hlaſem řkaucy: »Děkugi 12) bohuom y wſſem bohynijm, že ſau 15 mau ſnážnau a nábožnau modlitbu vſlyſſeli a mému naymilegſſijmu man- želu zrak geho nawrátili. Nebo, můg naymilegſfij muži, wědeti máſs, že ſkrze pomoc mau a ſnážnau k bohům modlitbu, když ſem ſe vſtawičně modlila, twuog zrak zasſe tobě nawrácen geſl. Kdež ſem giž mnoho statku naſíeho na lékaře wynaložila, a to bez vžitku a darmo ſem dáwala 20 potom ſem nadegi ſwú wſſecku w bohu ſložila, a k ňemu když ſem wo- lala, 13) vkázal mi ſe Mercurius, poſlán gſa ke mně od naywyšílijho boha Jupitera, a řekl ko mňe: Chceſſ-li, ať neymilegſfijmu muži twému zaſe zrak nawrátijm, teda wylez na gednu hruſſku a tam ſe s gednijm mládencem 14) a hned mu oči geho odewřijny budau, a zrak poobgijmay a pomilůg, 25 gemu nawrácen bude.' To ſe giž wſſeckno ſtalo a wykonalo podlee proſby a žádoſti mé. Protož, můg naymilegífij hoſpodáři, máſs z toho bohům welice dekowati a mne obwláfítně za ſlužbu mau obdařiti, neb ſy ſkrze modlitbu mau k zraku přiſſel.« Slepý vwěřil lítiwým flowům té ženy a od- puſtil gij wſſecko prowiňenij, a pro to gij nepotupowal a nikdá gij toho 30 nezpomijnal. 15) 5 1) St.: »Die XII. Fabel von dem Blindenman vnd seinem Weib.« — 2) Frawenlist vnentlich ist. — Rým v překladě napodoben. — 3) Der was dick von laub vnd von esten. — 4) Ich het grossen lust zu den byren. — 3) Wurden beide mit sleisz die dienst Veneris volbringen. — 6) Das der blinde durch das schuttelen des baumes der frawen vntrew mercken ward. — 7) Erkenne durch meine vernunfft. — 8) Das klag ich dom öbersten Got. — 3) Věta: »poněvadž atd.« vsuta překladatelem. — 19) Von den Götten. 11) Fand sie schnellen list der antwort. — 12) Lob, ehr vnnd danck sag ich den — Götten etc. — 13) Orig. jen: Vnd mein hosfnung zu den Götten gesetzt hab. — 14) Steig auff einen birbaum zu einem jüngling vnd pslege mit im die werck der göttin Veneris. 15) Vergab ir alle miszthat vnnd verschmehet sie nit. XIII. O chytré a litiwé zieně gednoho zahradnijka.1) [142a] Nižádné zwěři horffij na swětě nenij, yako žena chytrého a lti- wého pokolenij.2)
256 wſſemi ženami, ačkoli yá ſwého zraku zbawen ſem, wſſak proto tlyſſijm a rozumem ſwým toho doſahugi, 7) že cyzoložnijk s tebú geſt. Politůgž toho naymocněgíli bože,8) Jupiter, kterýž zármúcená a obtijžená ſrdce zaſe k radoſti přiwéti můžeſs a ſlepým zrak nawrátiti: za to, poňewadž tobě to možné geft,2) pokorně proſým.« A hned té hodiny zrak geho od boha 10) gemu nawrácen byl. Y pozdwih očij ſwých, widel ženu ſwú, ana obgawſſi ſe s mládencem ſe miluge. Y zk[ 141 bjřikl wyſokým hlaſem: »O ney- horſſij a mezy wſſemi ženami lichá a neyofſemetňegffij ženo, pročs mne Iſtij a newěrau ſwau podwedla a oklamala, geſto ſem yá tebe wdycky za 10 dobrú, ctnú a ſílechetnú měl a v ſebe pokládal? Běda mňe, že giž žád- ného weſelého dne s tebau býti ne budu mocy.« Slyfſecy to žena geho, ačkoli, yakož ſlufíné bylo, toho náhlého treffuňku ſe lekla, wſſak proto rychlau leſt tomu nalezla 11) a s weſelau myſlij muži ſwému odpowěďela, wyſokým hlaſem řkaucy: »Děkugi 12) bohuom y wſſem bohynijm, že ſau 15 mau ſnážnau a nábožnau modlitbu vſlyſſeli a mému naymilegſſijmu man- želu zrak geho nawrátili. Nebo, můg naymilegſfij muži, wědeti máſs, že ſkrze pomoc mau a ſnážnau k bohům modlitbu, když ſem ſe vſtawičně modlila, twuog zrak zasſe tobě nawrácen geſl. Kdež ſem giž mnoho statku naſíeho na lékaře wynaložila, a to bez vžitku a darmo ſem dáwala 20 potom ſem nadegi ſwú wſſecku w bohu ſložila, a k ňemu když ſem wo- lala, 13) vkázal mi ſe Mercurius, poſlán gſa ke mně od naywyšílijho boha Jupitera, a řekl ko mňe: Chceſſ-li, ať neymilegſfijmu muži twému zaſe zrak nawrátijm, teda wylez na gednu hruſſku a tam ſe s gednijm mládencem 14) a hned mu oči geho odewřijny budau, a zrak poobgijmay a pomilůg, 25 gemu nawrácen bude.' To ſe giž wſſeckno ſtalo a wykonalo podlee proſby a žádoſti mé. Protož, můg naymilegífij hoſpodáři, máſs z toho bohům welice dekowati a mne obwláfítně za ſlužbu mau obdařiti, neb ſy ſkrze modlitbu mau k zraku přiſſel.« Slepý vwěřil lítiwým flowům té ženy a od- puſtil gij wſſecko prowiňenij, a pro to gij nepotupowal a nikdá gij toho 30 nezpomijnal. 15) 5 1) St.: »Die XII. Fabel von dem Blindenman vnd seinem Weib.« — 2) Frawenlist vnentlich ist. — Rým v překladě napodoben. — 3) Der was dick von laub vnd von esten. — 4) Ich het grossen lust zu den byren. — 3) Wurden beide mit sleisz die dienst Veneris volbringen. — 6) Das der blinde durch das schuttelen des baumes der frawen vntrew mercken ward. — 7) Erkenne durch meine vernunfft. — 8) Das klag ich dom öbersten Got. — 3) Věta: »poněvadž atd.« vsuta překladatelem. — 19) Von den Götten. 11) Fand sie schnellen list der antwort. — 12) Lob, ehr vnnd danck sag ich den — Götten etc. — 13) Orig. jen: Vnd mein hosfnung zu den Götten gesetzt hab. — 14) Steig auff einen birbaum zu einem jüngling vnd pslege mit im die werck der göttin Veneris. 15) Vergab ir alle miszthat vnnd verschmehet sie nit. XIII. O chytré a litiwé zieně gednoho zahradnijka.1) [142a] Nižádné zwěři horffij na swětě nenij, yako žena chytrého a lti- wého pokolenij.2)
Strana 257
257 Zahradnijk geden wyſſel na winnicy ſwú, aby gi opatrowal a na nij delal.3) Hned pak, yakž to žena geho zwědela, domnjwala ſe, že by w diwy dlauho 4) tam býti měl, yakož prwé obyčeg mijwal. Y poſlala pro- ſwého ffregijře, aby s nijm weſela byla; když pak přiſſel, pěkně a ochotně gey přiwijtala, dáwagijc mu dobré gijdlo a ſladký nápoy, a yakeyž naylepſſij mohla, aby gi potom tijm lépe obgijmati mohl. 5) Y přihodilo ſe, že ſe ňekterak z nechtěnij ten zahradnijk w oko vbodl,6) tak že gim nic wideti nemohl; protož ſe hned zasſe domuo nawrátil a na dwéře potlaukl. Vſly- ſſewſli to žena geho náramňe welmi ſe lekla a ffregijře ſwého y hned do komory ſchowala, potom muži ſwému odewřela. A když do domu wſſel, 10 žaloftiwě oka ſwého želel a kázal ſobě komoru odmeknauti, lůže oprawiti a vſtlati, aby lehl a odpočinul. Ziena ta welmi ſe ſtarala, kdyby on tak 7 do komory wíſel, že by toho ffregijře vhlédal. Y dij k ňemu: »Pročež tak welmi poſpijcháš na lože? Powěz mi prwé o nedoſtatku ſwém, a proč tak welmi zarmúcen ſy?« A když gij ten dobrý muž wſlecko powěde, 8) řekla 15 k ňemu: »O naymilegífij manžele můg, poněwadž tak welikau boleſt při tom gednom oku čigeſs,2) potřebijť geſt, abychom druhé opatřili, aby ſe od tohoto ne nakazylo, a tak by ſnad, čehož Pán Bůh nedopaufítěg, o obě přiſſel. 10) To pak ſluffné geft, abychom opatřili, zwláfítě když gednoho každého z nás nedoſtatkowé ſpolečně náfli gfau.« 11) Muž ten vwěřil zieňe 20 ſwé, a ona tak poſuňkowala a k tomu ſe vkazowala, yako by ňetco nad tijm zdrawým okem řijkala a ge žehnala. A tak vſty ſweymi a žwánijm muži ſwému druhé oko zaſlepila a tak dlauho wždy nad nijm klewetala, 12 až ten ffregijř gegij powlowňe bez wſſeligaké překážky preč vſſel. Y dij ta chytrá žena: »Nu, milý mu 142b] ži, giž ſy lebau bezpečen, žeť ſe žádná 25 ííkoda tomuto zdrawému oku od nemocného neſtane, giž můžeſs bezpečně beze wſleho ſtrachu na lože gijti a ſobě odpočinauti.« A tak ſkrze rychlú let této ženy ten dobrý muž13) woklamán byl. To geft ſe před čaty w německých a ržeckých zemijch dálo; chwala 14) Pánu Bohu, že ſe to v nás neſtáwá. 5 30 1) Sl.: »Die XIII. Fabel von eim listigen Weib eines Weingartners.« — Alphonsus Disc. cler. 10, 6—10.— Gesta Roman. č. 122 s doklady na str. 731—732 — 2) Kein böser thier auff erden ist, dann ein weib von argem list. — Rým překladatelem napo- doben. — 3) Gieng vsz in seinen weingarten, den zu bawen. — 4) Orig. jen: so lang. — 5) Darumb das er der göttin Veneri dester bas gedienen möchte. — 6) Das ein reb den man in ein aug schluge. — 7) So gehe (gähe). — 8) Za: »powědel«. — 3) Wee hast. — 19) Orig.: Las vns das gesund aug bewaren, das es von dem geletzten nit auch kranck werde, als doch gewonlich beschicht. — 11) Orig, odchylně: Aber mit meiner kunst kan ich dir wol darvor sein, das mir meine augen, noch dir dein gesunds aug nit mügen geletzt werden von dem bösen, als vns beiden not ist, dann vnsers jeglichs leid oder schad ist vns beiden gemein; v lat. textě: Permitte, ut oculum tuum sanum confirmem arte mea, quam scio, ne a lacso inficiatur, ut frequenter solet accidere, neve contagione mei etiam laedantur oculi, quod damnum, non dubito, tam graviter ferres, ut proprium, cum nobis communia sunt omnia. — 12) Mit irem mund bedecket sie 17
257 Zahradnijk geden wyſſel na winnicy ſwú, aby gi opatrowal a na nij delal.3) Hned pak, yakž to žena geho zwědela, domnjwala ſe, že by w diwy dlauho 4) tam býti měl, yakož prwé obyčeg mijwal. Y poſlala pro- ſwého ffregijře, aby s nijm weſela byla; když pak přiſſel, pěkně a ochotně gey přiwijtala, dáwagijc mu dobré gijdlo a ſladký nápoy, a yakeyž naylepſſij mohla, aby gi potom tijm lépe obgijmati mohl. 5) Y přihodilo ſe, že ſe ňekterak z nechtěnij ten zahradnijk w oko vbodl,6) tak že gim nic wideti nemohl; protož ſe hned zasſe domuo nawrátil a na dwéře potlaukl. Vſly- ſſewſli to žena geho náramňe welmi ſe lekla a ffregijře ſwého y hned do komory ſchowala, potom muži ſwému odewřela. A když do domu wſſel, 10 žaloftiwě oka ſwého želel a kázal ſobě komoru odmeknauti, lůže oprawiti a vſtlati, aby lehl a odpočinul. Ziena ta welmi ſe ſtarala, kdyby on tak 7 do komory wíſel, že by toho ffregijře vhlédal. Y dij k ňemu: »Pročež tak welmi poſpijcháš na lože? Powěz mi prwé o nedoſtatku ſwém, a proč tak welmi zarmúcen ſy?« A když gij ten dobrý muž wſlecko powěde, 8) řekla 15 k ňemu: »O naymilegífij manžele můg, poněwadž tak welikau boleſt při tom gednom oku čigeſs,2) potřebijť geſt, abychom druhé opatřili, aby ſe od tohoto ne nakazylo, a tak by ſnad, čehož Pán Bůh nedopaufítěg, o obě přiſſel. 10) To pak ſluffné geft, abychom opatřili, zwláfítě když gednoho každého z nás nedoſtatkowé ſpolečně náfli gfau.« 11) Muž ten vwěřil zieňe 20 ſwé, a ona tak poſuňkowala a k tomu ſe vkazowala, yako by ňetco nad tijm zdrawým okem řijkala a ge žehnala. A tak vſty ſweymi a žwánijm muži ſwému druhé oko zaſlepila a tak dlauho wždy nad nijm klewetala, 12 až ten ffregijř gegij powlowňe bez wſſeligaké překážky preč vſſel. Y dij ta chytrá žena: »Nu, milý mu 142b] ži, giž ſy lebau bezpečen, žeť ſe žádná 25 ííkoda tomuto zdrawému oku od nemocného neſtane, giž můžeſs bezpečně beze wſleho ſtrachu na lože gijti a ſobě odpočinauti.« A tak ſkrze rychlú let této ženy ten dobrý muž13) woklamán byl. To geft ſe před čaty w německých a ržeckých zemijch dálo; chwala 14) Pánu Bohu, že ſe to v nás neſtáwá. 5 30 1) Sl.: »Die XIII. Fabel von eim listigen Weib eines Weingartners.« — Alphonsus Disc. cler. 10, 6—10.— Gesta Roman. č. 122 s doklady na str. 731—732 — 2) Kein böser thier auff erden ist, dann ein weib von argem list. — Rým překladatelem napo- doben. — 3) Gieng vsz in seinen weingarten, den zu bawen. — 4) Orig. jen: so lang. — 5) Darumb das er der göttin Veneri dester bas gedienen möchte. — 6) Das ein reb den man in ein aug schluge. — 7) So gehe (gähe). — 8) Za: »powědel«. — 3) Wee hast. — 19) Orig.: Las vns das gesund aug bewaren, das es von dem geletzten nit auch kranck werde, als doch gewonlich beschicht. — 11) Orig, odchylně: Aber mit meiner kunst kan ich dir wol darvor sein, das mir meine augen, noch dir dein gesunds aug nit mügen geletzt werden von dem bösen, als vns beiden not ist, dann vnsers jeglichs leid oder schad ist vns beiden gemein; v lat. textě: Permitte, ut oculum tuum sanum confirmem arte mea, quam scio, ne a lacso inficiatur, ut frequenter solet accidere, neve contagione mei etiam laedantur oculi, quod damnum, non dubito, tam graviter ferres, ut proprium, cum nobis communia sunt omnia. — 12) Mit irem mund bedecket sie 17
Strana 258
258 ihrem man das gut vnd gesund aug vnnd huchtzet ihm darin. 13) Der biderman.— 14 Orig.: Als auch vor zeiten in Kriechenlande beschehen ist; gelobt sey Gott, das solchs bey vns nit wirt erfunden. XIV. O ftaré ženě a o proftěradlu. 1) 5 Staree zieny gſau welmi rychlee při wymyſſlowánij Iſtij. Když geden kupec wygel po obchodu ſwém, poručil zienu k oſtřij- hánij ſwekruſli ſwé. Mladá pani ta měla gednoho mládence, na kteréhož z mijry welmi laſkawá byla a miloſti k němu náramnú hořela; 3) toho před mateřij ſwau netagila. Mátě, když to zwědela, ſama mládence toho ke dceři ſwé zawolala, a tu wſſech tré ſpolu w gijdle a w pitij, s weſelijm a w rozkoſſi, ſwau reyru prowozowali. 4) Cžaſu gednoho, když wſſickni za ſtolem ſedeli, přigel muž a na dwéře potlaukl. Mladá pani ta, lekſſi ſe, ſchowala ffregijře toho a potom dům ode- 10 wřela. Když pak muž gegij giž do domu wpuſſtěn gfa wgel, y hned ſobě kázal lože ſtrogiti, že by s ceſty welmi vſtal, aby ſobě odpočinul.5) Ziena geho welmi ſe starala a newědela, yak by ſe w tom zachowati měla, neb fregijř gegij welmi blijzko v lože ſchowán byl. Widucy ſtará dceru ſwú tak zarmaucenau, řekla k dceři: »Nepoſpijchay tak s tijm ſtlanijm, prwé 15 okážeme proſtěradlo muži twému, kteréž ſy bez přitomnoſti geho vdelala.« A to řekſſi, zdwihla za geden roh proſtěradlo a wytáhla ge, což neywýfs mohla, a dceři rozkázala, aby druhý konec rowně též zdwihla. A tak zakryly a zaſtijnily muži oči tijm proftěradlem, až ten mládenec wen z komory wyfſel. V řekla mátě: [143a] »Nu, proſtřiž to proſtěradlo, kteréž ſme my 20 obě ſpolu ſwýma wlaſtnijma rukama vdelaly y vſſily.« Y dij k nijm muž: »Bopomozy w tom, že ſte ſe tak dobře delati naučily.«7) Ony řekly »Geſſtě mnohem čiſtíſij wěcy, nežli ty ſau, delati vmijme, gediné budefſ-li chtijti, a dopuftijíſ-li, abychom ge dokonati mohli.«8) A tak ten dobrý člowěk oklamán gſa, lehl na lože a odpočijwal. 1) St.: »Die XIIII. Fabel von dem alten Weib mit dem Linlachen.« — Alphonsus, Disc. cler. 11, 1—4. — Srv. Gesta Roman. č. 123. s doklady na str. 732. - 2) Die alten weib seind schneler böszlist. — 3) Die jung fraw het einen jüngling inbrünstigklich sehr lieb. 1) Vnd wurden alle drey mit essen vund mit trincken auch anderem in freuden vnd wollust leben. — 5) Dann er were müd vnd müst ruwen. — 6) Lasz dir nicht so not sein zu betten, dein man musz vor die linlach sehen, die wir ihm in sonderheit gemacht haben. — 1) Ir sollen gesegnet sein, das ir so kunstreich seind. — 8 Wann du wilt, so wöllen wir dieselben auch zurichten. XV. 25 O králowíkém kreyčijm a o towaryíli geho.1) Newěra a zlá leſt, nynij obecná geft. A čehož ſobě nechcels, toho ginému nečiň.
258 ihrem man das gut vnd gesund aug vnnd huchtzet ihm darin. 13) Der biderman.— 14 Orig.: Als auch vor zeiten in Kriechenlande beschehen ist; gelobt sey Gott, das solchs bey vns nit wirt erfunden. XIV. O ftaré ženě a o proftěradlu. 1) 5 Staree zieny gſau welmi rychlee při wymyſſlowánij Iſtij. Když geden kupec wygel po obchodu ſwém, poručil zienu k oſtřij- hánij ſwekruſli ſwé. Mladá pani ta měla gednoho mládence, na kteréhož z mijry welmi laſkawá byla a miloſti k němu náramnú hořela; 3) toho před mateřij ſwau netagila. Mátě, když to zwědela, ſama mládence toho ke dceři ſwé zawolala, a tu wſſech tré ſpolu w gijdle a w pitij, s weſelijm a w rozkoſſi, ſwau reyru prowozowali. 4) Cžaſu gednoho, když wſſickni za ſtolem ſedeli, přigel muž a na dwéře potlaukl. Mladá pani ta, lekſſi ſe, ſchowala ffregijře toho a potom dům ode- 10 wřela. Když pak muž gegij giž do domu wpuſſtěn gfa wgel, y hned ſobě kázal lože ſtrogiti, že by s ceſty welmi vſtal, aby ſobě odpočinul.5) Ziena geho welmi ſe starala a newědela, yak by ſe w tom zachowati měla, neb fregijř gegij welmi blijzko v lože ſchowán byl. Widucy ſtará dceru ſwú tak zarmaucenau, řekla k dceři: »Nepoſpijchay tak s tijm ſtlanijm, prwé 15 okážeme proſtěradlo muži twému, kteréž ſy bez přitomnoſti geho vdelala.« A to řekſſi, zdwihla za geden roh proſtěradlo a wytáhla ge, což neywýfs mohla, a dceři rozkázala, aby druhý konec rowně též zdwihla. A tak zakryly a zaſtijnily muži oči tijm proftěradlem, až ten mládenec wen z komory wyfſel. V řekla mátě: [143a] »Nu, proſtřiž to proſtěradlo, kteréž ſme my 20 obě ſpolu ſwýma wlaſtnijma rukama vdelaly y vſſily.« Y dij k nijm muž: »Bopomozy w tom, že ſte ſe tak dobře delati naučily.«7) Ony řekly »Geſſtě mnohem čiſtíſij wěcy, nežli ty ſau, delati vmijme, gediné budefſ-li chtijti, a dopuftijíſ-li, abychom ge dokonati mohli.«8) A tak ten dobrý člowěk oklamán gſa, lehl na lože a odpočijwal. 1) St.: »Die XIIII. Fabel von dem alten Weib mit dem Linlachen.« — Alphonsus, Disc. cler. 11, 1—4. — Srv. Gesta Roman. č. 123. s doklady na str. 732. - 2) Die alten weib seind schneler böszlist. — 3) Die jung fraw het einen jüngling inbrünstigklich sehr lieb. 1) Vnd wurden alle drey mit essen vund mit trincken auch anderem in freuden vnd wollust leben. — 5) Dann er were müd vnd müst ruwen. — 6) Lasz dir nicht so not sein zu betten, dein man musz vor die linlach sehen, die wir ihm in sonderheit gemacht haben. — 1) Ir sollen gesegnet sein, das ir so kunstreich seind. — 8 Wann du wilt, so wöllen wir dieselben auch zurichten. XV. 25 O králowíkém kreyčijm a o towaryíli geho.1) Newěra a zlá leſt, nynij obecná geft. A čehož ſobě nechcels, toho ginému nečiň.
Strana 259
259 Geden král měl krayčijho, ktereyž na mijíto2) vměl ffaty dobře delati a gednomu každému whod trefiti. 3) Ten také mnoho towaryffuo měl, kte- řijž dobře ffijti vměli. Mezy těmi byl geden gménem Nedius, kterýžto mezy wſſemi naylepílij byl. Gednoho pak čaſu, když te čas a dnowee něgakého wesſelé blijžili, 4) powolal král toho giſtého krayčijho, a dij k němu: »Nadelay mi y ſlužebnijkuom mým k tomuto wesſelé ſſatuo, 5) a to včiň bez meſſkánij.« Při tom pak, aby ničijmž obmeſſkáni nebyli, dal gijm gednoho, 6) ktereyž by ge ztrawau doſtatečně opatrowal, a tomu řijkali Eunicus,7) aby ſnážně beze wſfij překážky delali. Gednoho pak čaſu, když Nedius přijtomen nebyl. dal Eunicus krayčijm wíſem k giným pokrmům teplého chleba s medem 10 a řekl k nijm: »Schowayte Nedyowi geho dijl.« Y řekl miſtr, že Nedius žádného medu negij, kdyby y tu byl. A když Nedius přiſſel, řekl: »Gedli ſte, mně ſte pak mého dijlu neſchowali?« Dij k tomu Eunicus: »Mistr twůg prawij, kdyby ty y zde byl, že by medu negedl.« Nedius mlčel a k tomu nic neřekl, ale ſnážně myſlil, kterak by ſe ſwému miſtru odplatiti mohl. 15 Potom gednoho čaſu, když miſtr tu přijtomen nebyl, y trefi[143b lo ſe mezy ginými řečmi, že Eunicus k Nediowi dij: »Powěz mi, Nedye, widel-lis ty kdy lepſſijho miſtra, nežli tento twůg mistr gest?« Odpowědel Nedius: »Takť gest, pane, dobrýť gest miftr, kdyby mu gediný neduh ne- ſſkodil.« 8) Y zeptal ſe Eunicus, yaký by mu neduh ſſkodil? Dij Nedius 20 k němu: »Pane, tak vá wám prawijm, že někdy wíteče ſe tak welmi, až tijm neduhem wohlechne y oſlepne,2) a kdyby w rychloſti ho neſwázali a metlami ne mrſkali, žádný by ſnad před nijm oſtáti nemohl, aniž by sebau bezpečen byl.« Y wece Eunicus: »A což nemáte žádného znamenij po kterémž ſe muož poznati, kdyby ho ta nemoc napadnúti chtěla?« Nedius 25 odpowěďel: »Máme, pane, když koli ſem y tam ſe ohlédá a pěſtij na stůl tluče, a nebo když nohama dupá a stolicy ſwú, na kteréž ſedá, zdwijhá; tehdáž rowně ta hluchá a neb padúcý nemoc na ňeg přicházý.« 10) Y dij Eunicus: »Tedy yá chcy toho tijm lépe ſſetřiti, aby žádney od něho vražen nebyl.« Ržekl Nedius, že to dobře vdelá. Ne mnoho potom, když Eunicus a flužebnijcy geho při kreyčijch byli, y překryl 11) Nedius miſtru nůže geho. A když miſtr, krágeti mage, nůžij nenafſel, počal ſem v tam hledeti a těch nožij okolo ſebe hledati 12) a na stuol pěítij bijti, zdá by kde nůže zazněly; 13) opět y stolicy zdwijhal. Y domnijwal ſe Eunicus, že gey chce ta hluchá a neb padaucý nemoc na- 35 padnauti, y hned rozkázal, aby ho ſwázali. A když ſe bránil a křičel, oni ho tak dlauho bili, až nad nijm vſtali, a on až vmdlen 14) na mijſto byl. A když ſám k ſobě přiſſel, wece: »Pane, y proč ſte mne tak welmi bijti dopuſtili?« Odpowěďel gemu Eunicus: »Miſtře, yá ſem to k twému dobrému vdelal, neb Nedius mi powědel, kterak by čaſem hluchá a nebo padúcý 40 nemoc na tebe přicházela, a že by žádney před tebau bezpečen ſebau býti nemohl, a že nikterakž prwé ani lépe žádný tobě pomocy nemuože, než když by tě ſwázali a vprawili.« 15) Y rozhněwaw ſe miſtr, dij k Nediowi »Neſſlechetný [144a] lotře, kterakž ty to wijfs,16) a neb od koho a kdy 5 30 17*
259 Geden král měl krayčijho, ktereyž na mijíto2) vměl ffaty dobře delati a gednomu každému whod trefiti. 3) Ten také mnoho towaryffuo měl, kte- řijž dobře ffijti vměli. Mezy těmi byl geden gménem Nedius, kterýžto mezy wſſemi naylepílij byl. Gednoho pak čaſu, když te čas a dnowee něgakého wesſelé blijžili, 4) powolal král toho giſtého krayčijho, a dij k němu: »Nadelay mi y ſlužebnijkuom mým k tomuto wesſelé ſſatuo, 5) a to včiň bez meſſkánij.« Při tom pak, aby ničijmž obmeſſkáni nebyli, dal gijm gednoho, 6) ktereyž by ge ztrawau doſtatečně opatrowal, a tomu řijkali Eunicus,7) aby ſnážně beze wſfij překážky delali. Gednoho pak čaſu, když Nedius přijtomen nebyl. dal Eunicus krayčijm wíſem k giným pokrmům teplého chleba s medem 10 a řekl k nijm: »Schowayte Nedyowi geho dijl.« Y řekl miſtr, že Nedius žádného medu negij, kdyby y tu byl. A když Nedius přiſſel, řekl: »Gedli ſte, mně ſte pak mého dijlu neſchowali?« Dij k tomu Eunicus: »Mistr twůg prawij, kdyby ty y zde byl, že by medu negedl.« Nedius mlčel a k tomu nic neřekl, ale ſnážně myſlil, kterak by ſe ſwému miſtru odplatiti mohl. 15 Potom gednoho čaſu, když miſtr tu přijtomen nebyl, y trefi[143b lo ſe mezy ginými řečmi, že Eunicus k Nediowi dij: »Powěz mi, Nedye, widel-lis ty kdy lepſſijho miſtra, nežli tento twůg mistr gest?« Odpowědel Nedius: »Takť gest, pane, dobrýť gest miftr, kdyby mu gediný neduh ne- ſſkodil.« 8) Y zeptal ſe Eunicus, yaký by mu neduh ſſkodil? Dij Nedius 20 k němu: »Pane, tak vá wám prawijm, že někdy wíteče ſe tak welmi, až tijm neduhem wohlechne y oſlepne,2) a kdyby w rychloſti ho neſwázali a metlami ne mrſkali, žádný by ſnad před nijm oſtáti nemohl, aniž by sebau bezpečen byl.« Y wece Eunicus: »A což nemáte žádného znamenij po kterémž ſe muož poznati, kdyby ho ta nemoc napadnúti chtěla?« Nedius 25 odpowěďel: »Máme, pane, když koli ſem y tam ſe ohlédá a pěſtij na stůl tluče, a nebo když nohama dupá a stolicy ſwú, na kteréž ſedá, zdwijhá; tehdáž rowně ta hluchá a neb padúcý nemoc na ňeg přicházý.« 10) Y dij Eunicus: »Tedy yá chcy toho tijm lépe ſſetřiti, aby žádney od něho vražen nebyl.« Ržekl Nedius, že to dobře vdelá. Ne mnoho potom, když Eunicus a flužebnijcy geho při kreyčijch byli, y překryl 11) Nedius miſtru nůže geho. A když miſtr, krágeti mage, nůžij nenafſel, počal ſem v tam hledeti a těch nožij okolo ſebe hledati 12) a na stuol pěítij bijti, zdá by kde nůže zazněly; 13) opět y stolicy zdwijhal. Y domnijwal ſe Eunicus, že gey chce ta hluchá a neb padaucý nemoc na- 35 padnauti, y hned rozkázal, aby ho ſwázali. A když ſe bránil a křičel, oni ho tak dlauho bili, až nad nijm vſtali, a on až vmdlen 14) na mijſto byl. A když ſám k ſobě přiſſel, wece: »Pane, y proč ſte mne tak welmi bijti dopuſtili?« Odpowěďel gemu Eunicus: »Miſtře, yá ſem to k twému dobrému vdelal, neb Nedius mi powědel, kterak by čaſem hluchá a nebo padúcý 40 nemoc na tebe přicházela, a že by žádney před tebau bezpečen ſebau býti nemohl, a že nikterakž prwé ani lépe žádný tobě pomocy nemuože, než když by tě ſwázali a vprawili.« 15) Y rozhněwaw ſe miſtr, dij k Nediowi »Neſſlechetný [144a] lotře, kterakž ty to wijfs,16) a neb od koho a kdy 5 30 17*
Strana 260
260 5 to máš, že vá tau hluchau nemocý trápen býwám?« Nedius odpowěďel řka: »Rowně toho čaſu, yako ſy ty zwědel, že já medu s měkým chlebem negijdám, tu geſt mi také twá padaucý nemoc oznámena.« Té odpowědi ſmál ſe Eunicus y wſlickni služebnjcy geho, a tomu porozuměli, že dluh ſwůg dobrau a lepífij gefítě mincij 171 zaplatiti chtěl. Yakož také k tomu rozumu obecné přijſlowij geſt: »Gedno kmotrſtwij přes plot, a druhé hned zas po- hotowě.« 18) Kdož o druhém zle myſlij, přigde ta hodina, že ſe mu hůře odplatij. 19) Protož, čeho ſobě nechceſs, toho druhému též, aby nečinil, warůg ſe. 1) St.: »Die XV. Fabel von des Königs Schneider vnd seinem Knecht —Alphon- sus, Disc. cleric. 21, 1—8. — Srv. Kirchhof-Oesterley, 1, 233. — 2) Jeder zeit. — 3) Auch jedem menschen nach seinem wesen. — 4) Als der hochzeitlich tag nächenen was. — 5) Kestliche kleider. — “ Einen obmeister. — 7) Orig.: Eumicus. — *) Er were fast gut, wann die kranckheit ihn nit so sehr beschweret. — 2) Ja, herr, er würdt auch etwan so wütend taubsüchtig vnnd so gehling. — 1“) So kompt die taubsucht an in. — 11) Verbarg. — 12) Ward er vber sich sehen. 14) Auff die büny klopssen mit den henden, ob er die schär nicht hörte. - 14) Blöd — 15) Dann durch binden vnnd schlahen. — 16) Sag an, du schalck, wa hastu das erfaren. — 17) Mit gleicher müntz. — 15) Ein gevatterschafft vber den zaun, die ander herwider. — 1 Včta: »Kdož - od- platí« přidána překladatelem. XVI. O ženě a o gegijm muži, ležijcým na podlaze, kdež holubi býwagij. 1) 15 25 Vmijněnj ženſká a Iſti zlehčugj a ſtraſſij welmi ſylné muže.2) Towaryfs geden 3) obýwal s gednú ženú, kteráž měla muže sedláka. Ten neměl statku zbytečného a pro dluhy ne ſměl ani w měſtě ani doma léhati, ale w nocy léhal na poli. Gednoho pak čaſu, když fregijř gegij do domu k nij přiſſel, přiſſel také y muž gegij v wečer domuo. Ona hned ſregijře ſwého pod peřinu na lože 4) ſchowala, a wyſſedſli proti muži, wyſtřijhala gey y za zlé gemu měla, že ſe zate wrátil, a že by ſe prey rád w sfatlawě ocetl; 5) »neb rychtářowi pacholcy nynij zde byli a wſſecken dům přehle- dáwali, aby tě nagdauce wſadili. A yá ſotwá gſem ge odwedla, že preč ſſli, 6) neb ſem prawila, že wdycky na poli léháš; wſſak oni proto, yakož 20 ſem porozuměla, geſítě le strogij 7) zasíe přigijti.« Ten dobrý muž toho ſe welmi zſtraffil a ſſetřil ceſty, yak by toho vgijti mohl, neb brána w měſtě byla zawřijna, že nemohli zasíe do měſta gijti. 8) Když pak [144b] ten dobrý muž, boge ſe a třeſa ſe, ženy ſwé, aby mu w tom pomohla a radu dala, 10 proſyl,9) ona takto k ňemu dij: »Rychle wlez mezy holuby na dům, a tam přes tuto noc přečekáſs, a vá zamknu dwéře napřed a řebřijk odtud odſtawijm, aby ſe žádný nedomnijwal, že by ty tam býti měl.« Cžlowěk 11 ten vpoſlechl raddy ženy ſwé a wlezl na podlahu, kdež holubi býwagj; žena zamkla ten holubnijk welmi pewňe, tak že ſe muž nikterakž odtud dobyti nemohl, a wzala ržebřijk odtud preč. A na tom ſe s ſwým fregjřem 10
260 5 to máš, že vá tau hluchau nemocý trápen býwám?« Nedius odpowěďel řka: »Rowně toho čaſu, yako ſy ty zwědel, že já medu s měkým chlebem negijdám, tu geſt mi také twá padaucý nemoc oznámena.« Té odpowědi ſmál ſe Eunicus y wſlickni služebnjcy geho, a tomu porozuměli, že dluh ſwůg dobrau a lepífij gefítě mincij 171 zaplatiti chtěl. Yakož také k tomu rozumu obecné přijſlowij geſt: »Gedno kmotrſtwij přes plot, a druhé hned zas po- hotowě.« 18) Kdož o druhém zle myſlij, přigde ta hodina, že ſe mu hůře odplatij. 19) Protož, čeho ſobě nechceſs, toho druhému též, aby nečinil, warůg ſe. 1) St.: »Die XV. Fabel von des Königs Schneider vnd seinem Knecht —Alphon- sus, Disc. cleric. 21, 1—8. — Srv. Kirchhof-Oesterley, 1, 233. — 2) Jeder zeit. — 3) Auch jedem menschen nach seinem wesen. — 4) Als der hochzeitlich tag nächenen was. — 5) Kestliche kleider. — “ Einen obmeister. — 7) Orig.: Eumicus. — *) Er were fast gut, wann die kranckheit ihn nit so sehr beschweret. — 2) Ja, herr, er würdt auch etwan so wütend taubsüchtig vnnd so gehling. — 1“) So kompt die taubsucht an in. — 11) Verbarg. — 12) Ward er vber sich sehen. 14) Auff die büny klopssen mit den henden, ob er die schär nicht hörte. - 14) Blöd — 15) Dann durch binden vnnd schlahen. — 16) Sag an, du schalck, wa hastu das erfaren. — 17) Mit gleicher müntz. — 15) Ein gevatterschafft vber den zaun, die ander herwider. — 1 Včta: »Kdož - od- platí« přidána překladatelem. XVI. O ženě a o gegijm muži, ležijcým na podlaze, kdež holubi býwagij. 1) 15 25 Vmijněnj ženſká a Iſti zlehčugj a ſtraſſij welmi ſylné muže.2) Towaryfs geden 3) obýwal s gednú ženú, kteráž měla muže sedláka. Ten neměl statku zbytečného a pro dluhy ne ſměl ani w měſtě ani doma léhati, ale w nocy léhal na poli. Gednoho pak čaſu, když fregijř gegij do domu k nij přiſſel, přiſſel také y muž gegij v wečer domuo. Ona hned ſregijře ſwého pod peřinu na lože 4) ſchowala, a wyſſedſli proti muži, wyſtřijhala gey y za zlé gemu měla, že ſe zate wrátil, a že by ſe prey rád w sfatlawě ocetl; 5) »neb rychtářowi pacholcy nynij zde byli a wſſecken dům přehle- dáwali, aby tě nagdauce wſadili. A yá ſotwá gſem ge odwedla, že preč ſſli, 6) neb ſem prawila, že wdycky na poli léháš; wſſak oni proto, yakož 20 ſem porozuměla, geſítě le strogij 7) zasíe přigijti.« Ten dobrý muž toho ſe welmi zſtraffil a ſſetřil ceſty, yak by toho vgijti mohl, neb brána w měſtě byla zawřijna, že nemohli zasíe do měſta gijti. 8) Když pak [144b] ten dobrý muž, boge ſe a třeſa ſe, ženy ſwé, aby mu w tom pomohla a radu dala, 10 proſyl,9) ona takto k ňemu dij: »Rychle wlez mezy holuby na dům, a tam přes tuto noc přečekáſs, a vá zamknu dwéře napřed a řebřijk odtud odſtawijm, aby ſe žádný nedomnijwal, že by ty tam býti měl.« Cžlowěk 11 ten vpoſlechl raddy ženy ſwé a wlezl na podlahu, kdež holubi býwagj; žena zamkla ten holubnijk welmi pewňe, tak že ſe muž nikterakž odtud dobyti nemohl, a wzala ržebřijk odtud preč. A na tom ſe s ſwým fregjřem 10
Strana 261
261 ſneſla a ſmluwila, aby ſe nepokogně a s hurtem w domě okázal,12) yako by rychtářowi pacholcy tu přijtomnij byli a s ženau o gegijho muže mluwili. A tudy giž ſkrytému a ſtraffliwému muži welmi welikú bázeň včinili a gemu strachu přidali. Když pak giž to ſmluwenij wykonáno bylo,13) lehli ſpolu na lubže a tam ſobě w obgijmánij ſwém powolili; muže pak w ſmrdlawém holubijm domu mezy truſem ležeti nechali, bogijce ſe za neho, aby yat a wſazen nebyl. 14) 5 1) St.: »Die XVI. Fabel von der Frawen vnd irem Man in dem Tubhusz.« — Poggius, Facetiae 10. (De muliere, quae virum defraudavit.) — Doklady a parallely viz: Kirchhof-Oesterley III, 246. - 2) Der frawen auffsatz vnd böszlist krencken die starcken gemüt der man. Darvon höre ein schimpffred Pogii. — *) Petrus, ein geselle. Poggius: Petrus, contribulus meus. — 4) Vnder das bet. — 5) Sie meinet, er wölte gern in dem kercker ligen. — 6) Mit worten, sprach sie, hab ich sie gemacht hinweggehen. — 1) Doch dre- weten sie; věta »jakož jsem poroz.« přidána v překladě. — 8) Věta: »že nemohli atd.« přidána — ") Bat vmb hilff vnd radt. — 10) Steig auff in das taubhaus. Poggius: Ascende ad hoc columbarium. — 11) Orig, jen: In das taubhaus. 12) Orig.: Die fraw... nam die leittern hinweg vnd lies do vsz iren verborgnen bulen, der erzeigete 13) St. jinak: Do aber das geprecht was gestillet; v lat. sich vngestümmiglich ...« textě: sedato tumultu. — 14) Liessen den man in dem katigen tubhausz verborgen ligen, das er nit gesangen wurde. XVII. O ženě, kterúž Bůh ďetiátkem obdařil, když muž doma nebyl. 1) Przijliſſná pilnoſt wyšſſijch a mocněgſfijch, y Boha ſamého,2) při mla- dcych ženách mužom welmi nepřigemná geft. O tom ſlyš tuto žertownij rozpráwku3) Pogiowu. Sagetáni 4) byli obecnij měfftiané 5) w Benátkách, kteřijž ſobě žiwnoſti plawenijm a woženijm lodij 6) dobýwali. Mezy těmi byl naywyšſlij zpráwce lodij 7) welmi chudý; ten měl mladú, welmi pěknú ženu. Cžaſu pak ged- noho, když pro zyſk na mnohá mijíta po moři ſe wozyl a plawil, a ſwé ženy v welikém nedoſtatku8) doma nechal, pátého léta teprwá ſe nawrátil. 15 A hned ffel domů, aby ženu ſwú widel, kterážto w nepřijtomnoſti ge[ 145ajho s giným přebýwala, když giž o nawrácenij muže ſwého pochybowala. Když pak on do domu přiſſel a widel gey wyſtawený a pěkně přiſtrogený, po- diwiw ſe tomu, ptal ſe ženy, kudy by to přifílo, že ten nepodobný dům tak pěkňe ozdobený9) geſt? Pani geho hned gemu odpowěďela: »Bůh, 20 kterýž obyčegně rád chudým lidem pomáhá, ſwau miloſtij při mně byl.« Wece muž gogj: »Budiž Bůh pochwálen z weliké ſwé dobroty, kterúž gelt tobě okázal.« Potom widel komoru, lože a giné domownij nádobj ozdobněgffij a pěkněgffij nežli na ženy w tom měſtě ſluffij,10) a než mužij tomu chtěgij, a když ſe opět zeptal, odkud by ty wſſecky wěcy tak nad 25 mijru okráfílené a ozdobené byly, ona opět odpowědela: »Božij nezčiflná íítědrota 11) tjm mne obdařila.« On opět chwálil Boha a dekowal miloſti 10
261 ſneſla a ſmluwila, aby ſe nepokogně a s hurtem w domě okázal,12) yako by rychtářowi pacholcy tu přijtomnij byli a s ženau o gegijho muže mluwili. A tudy giž ſkrytému a ſtraffliwému muži welmi welikú bázeň včinili a gemu strachu přidali. Když pak giž to ſmluwenij wykonáno bylo,13) lehli ſpolu na lubže a tam ſobě w obgijmánij ſwém powolili; muže pak w ſmrdlawém holubijm domu mezy truſem ležeti nechali, bogijce ſe za neho, aby yat a wſazen nebyl. 14) 5 1) St.: »Die XVI. Fabel von der Frawen vnd irem Man in dem Tubhusz.« — Poggius, Facetiae 10. (De muliere, quae virum defraudavit.) — Doklady a parallely viz: Kirchhof-Oesterley III, 246. - 2) Der frawen auffsatz vnd böszlist krencken die starcken gemüt der man. Darvon höre ein schimpffred Pogii. — *) Petrus, ein geselle. Poggius: Petrus, contribulus meus. — 4) Vnder das bet. — 5) Sie meinet, er wölte gern in dem kercker ligen. — 6) Mit worten, sprach sie, hab ich sie gemacht hinweggehen. — 1) Doch dre- weten sie; věta »jakož jsem poroz.« přidána v překladě. — 8) Věta: »že nemohli atd.« přidána — ") Bat vmb hilff vnd radt. — 10) Steig auff in das taubhaus. Poggius: Ascende ad hoc columbarium. — 11) Orig, jen: In das taubhaus. 12) Orig.: Die fraw... nam die leittern hinweg vnd lies do vsz iren verborgnen bulen, der erzeigete 13) St. jinak: Do aber das geprecht was gestillet; v lat. sich vngestümmiglich ...« textě: sedato tumultu. — 14) Liessen den man in dem katigen tubhausz verborgen ligen, das er nit gesangen wurde. XVII. O ženě, kterúž Bůh ďetiátkem obdařil, když muž doma nebyl. 1) Przijliſſná pilnoſt wyšſſijch a mocněgſfijch, y Boha ſamého,2) při mla- dcych ženách mužom welmi nepřigemná geft. O tom ſlyš tuto žertownij rozpráwku3) Pogiowu. Sagetáni 4) byli obecnij měfftiané 5) w Benátkách, kteřijž ſobě žiwnoſti plawenijm a woženijm lodij 6) dobýwali. Mezy těmi byl naywyšſlij zpráwce lodij 7) welmi chudý; ten měl mladú, welmi pěknú ženu. Cžaſu pak ged- noho, když pro zyſk na mnohá mijíta po moři ſe wozyl a plawil, a ſwé ženy v welikém nedoſtatku8) doma nechal, pátého léta teprwá ſe nawrátil. 15 A hned ffel domů, aby ženu ſwú widel, kterážto w nepřijtomnoſti ge[ 145ajho s giným přebýwala, když giž o nawrácenij muže ſwého pochybowala. Když pak on do domu přiſſel a widel gey wyſtawený a pěkně přiſtrogený, po- diwiw ſe tomu, ptal ſe ženy, kudy by to přifílo, že ten nepodobný dům tak pěkňe ozdobený9) geſt? Pani geho hned gemu odpowěďela: »Bůh, 20 kterýž obyčegně rád chudým lidem pomáhá, ſwau miloſtij při mně byl.« Wece muž gogj: »Budiž Bůh pochwálen z weliké ſwé dobroty, kterúž gelt tobě okázal.« Potom widel komoru, lože a giné domownij nádobj ozdobněgffij a pěkněgffij nežli na ženy w tom měſtě ſluffij,10) a než mužij tomu chtěgij, a když ſe opět zeptal, odkud by ty wſſecky wěcy tak nad 25 mijru okráfílené a ozdobené byly, ona opět odpowědela: »Božij nezčiflná íítědrota 11) tjm mne obdařila.« On opět chwálil Boha a dekowal miloſti 10
Strana 262
262 5 geho z neſmirné dobrotiwoſti geho. 12) Též také chwálil Boha z některých nowých wěcý, kterýmž nikdá prwé w domu ſwém nebyl přiwykl, aniž gijch newijdal. Y řekl, že to dobře widij, že miloſt Božij tu byla. Když pak ſe tak welmi té Božij miloſti muž diwil, rowně w té mijře přiſílo vtěíené pacholátko 13) třij let zítářij, a wdy ſe k mateři lijfalo, yakož děti obyčeg magj. Wida ge muž gegij, ptal ſe, čij by to dijtě bylo? Ona odpowědela, že geſt gegij. Y lekſſi ſe muž, zeptal ſe gij, kde by ge wzala? 14) Ona odpowědela, že Božij milofrdenſtwij pomoc gij včinilo a při- nij ſtálo. Muž pak gegij, hněwem ſa podgat,15) wece: »Gižť ta miloſt 10 přiliſſná geſt, yá bych tomu radſſi byl, aby ſe ne ſtaral a mně maleych ne twořil, zwláfítě když mne doma nenij. Z toho yá gemu ne welmi dekugi že tu prácy podítúpil a w meych wěcý opatrowánij ſe wydal.« Domnijwal ſe ten dobrý muž, že by Buoh přijliſs mnoho při dworu beywal, a přijlifs že by dwořſkey byl, 16) když ſe o takowú wěc pokuſyl. Protož geden 15 každý warůg ſe toho a pomyſl práwě, komu ženu ſwau poručiti má, když preč gede. St.: »Die XVII. Fabel von der Frawen, die Gott eines Kinds berict in abwe- sens ires ehelichen Mannes.« — Poggius, Facet. 1. (Fabula cuiusdam Caietani pauperis naucleri). Doklady a parallely podává Bolte, Jak. Freys Gartengesellschaft (Stuttgart. Lit. Verein CCIX) str. 257 č. 112. — 2) Auch der Gött. — 3) Schimpffred. — 4) Orig.. Saietani, omylem tiskovým za »Gaietani«. — 5) Burger von der gemeind. — ") Mit der schiffung vnd merfarten. — 7) Ein patron oder öberster regierer des schiffs. — *) Mit kleinem hauszrad in mangel. — 3) So wol vszgestrichen. — 1°) Dann der frawen stad vnd wesen zugehöret; »a než — chtějí« přidává překladatel — 11) Die götlich milti- ckeit. — 12) Lob, eer vnnd danck sagt er aber Got dem herren vmb sein gutickeit gegen inen, — 14) Wolgestaltes kneblin. — 14) Orig. ještě: So er doch nit zu land ge- wesen wer. — 15) In zorn vnd vnmut bewegt. — 16) Gott were vil zu höfflich vnd zu milt gewesen. XVIII. [145b] O gednom nábožném pokrytcy a o gedné ženě tuto ſem položil s odpufítěnijm Pogiowým. Gednoho čaſu,2) když ſem yá při tom byl, počala ſe takowá řeč o nijch: Těch duchownjch pokrytcuo wſſeckno množſtwij náſleduge a za nijmi bezdeky leze,3) a ačkoli oni cti, wyſoké poctiwoſti a weliké hodnoſti, 20 až mrau, 1) ſrdečně žádoſtiwi ſau, wſſak proto ſwým pokrytſtwjm, pěkneym mluwenijm a pochlebowánijm tak mnoho zřijdij, že ſe lidem zdá, že nerádi k tomu přicházegij, ale aby ſe toho každý domnijwal, že z přinucenij wyš- ſſijch to činij a z rozkázanij gegijch, k yakeymžkoli wěcem přiſtupugij. Y řekl geden tu z přiſtogijcých: »Rowně tak delagij, yako něgakey ſwatý 25 Pawel, kterýž w měſtě Piſu přebeywal. Ten byl geden z těch, kteréž poſly Božij nazýwáme. Těch obyčeg byl, aby, před domy ſedijce, proſyli, 6) aby gijm dáwáno bylo. A když gſme ho proſyli, aby powědel, kdo by byl, on
262 5 geho z neſmirné dobrotiwoſti geho. 12) Též také chwálil Boha z některých nowých wěcý, kterýmž nikdá prwé w domu ſwém nebyl přiwykl, aniž gijch newijdal. Y řekl, že to dobře widij, že miloſt Božij tu byla. Když pak ſe tak welmi té Božij miloſti muž diwil, rowně w té mijře přiſílo vtěíené pacholátko 13) třij let zítářij, a wdy ſe k mateři lijfalo, yakož děti obyčeg magj. Wida ge muž gegij, ptal ſe, čij by to dijtě bylo? Ona odpowědela, že geſt gegij. Y lekſſi ſe muž, zeptal ſe gij, kde by ge wzala? 14) Ona odpowědela, že Božij milofrdenſtwij pomoc gij včinilo a při- nij ſtálo. Muž pak gegij, hněwem ſa podgat,15) wece: »Gižť ta miloſt 10 přiliſſná geſt, yá bych tomu radſſi byl, aby ſe ne ſtaral a mně maleych ne twořil, zwláfítě když mne doma nenij. Z toho yá gemu ne welmi dekugi že tu prácy podítúpil a w meych wěcý opatrowánij ſe wydal.« Domnijwal ſe ten dobrý muž, že by Buoh přijliſs mnoho při dworu beywal, a přijlifs že by dwořſkey byl, 16) když ſe o takowú wěc pokuſyl. Protož geden 15 každý warůg ſe toho a pomyſl práwě, komu ženu ſwau poručiti má, když preč gede. St.: »Die XVII. Fabel von der Frawen, die Gott eines Kinds berict in abwe- sens ires ehelichen Mannes.« — Poggius, Facet. 1. (Fabula cuiusdam Caietani pauperis naucleri). Doklady a parallely podává Bolte, Jak. Freys Gartengesellschaft (Stuttgart. Lit. Verein CCIX) str. 257 č. 112. — 2) Auch der Gött. — 3) Schimpffred. — 4) Orig.. Saietani, omylem tiskovým za »Gaietani«. — 5) Burger von der gemeind. — ") Mit der schiffung vnd merfarten. — 7) Ein patron oder öberster regierer des schiffs. — *) Mit kleinem hauszrad in mangel. — 3) So wol vszgestrichen. — 1°) Dann der frawen stad vnd wesen zugehöret; »a než — chtějí« přidává překladatel — 11) Die götlich milti- ckeit. — 12) Lob, eer vnnd danck sagt er aber Got dem herren vmb sein gutickeit gegen inen, — 14) Wolgestaltes kneblin. — 14) Orig. ještě: So er doch nit zu land ge- wesen wer. — 15) In zorn vnd vnmut bewegt. — 16) Gott were vil zu höfflich vnd zu milt gewesen. XVIII. [145b] O gednom nábožném pokrytcy a o gedné ženě tuto ſem položil s odpufítěnijm Pogiowým. Gednoho čaſu,2) když ſem yá při tom byl, počala ſe takowá řeč o nijch: Těch duchownjch pokrytcuo wſſeckno množſtwij náſleduge a za nijmi bezdeky leze,3) a ačkoli oni cti, wyſoké poctiwoſti a weliké hodnoſti, 20 až mrau, 1) ſrdečně žádoſtiwi ſau, wſſak proto ſwým pokrytſtwjm, pěkneym mluwenijm a pochlebowánijm tak mnoho zřijdij, že ſe lidem zdá, že nerádi k tomu přicházegij, ale aby ſe toho každý domnijwal, že z přinucenij wyš- ſſijch to činij a z rozkázanij gegijch, k yakeymžkoli wěcem přiſtupugij. Y řekl geden tu z přiſtogijcých: »Rowně tak delagij, yako něgakey ſwatý 25 Pawel, kterýž w měſtě Piſu přebeywal. Ten byl geden z těch, kteréž poſly Božij nazýwáme. Těch obyčeg byl, aby, před domy ſedijce, proſyli, 6) aby gijm dáwáno bylo. A když gſme ho proſyli, aby powědel, kdo by byl, on
Strana 263
263 řekl, že geſt Pawel, kterýž pro ſwůg ſwatý žiwot od obecnijho lidu swatým ? byl nazýwán. Gednoho pak čaſu ſedel před domem gedné wdowy, kteráž mu dáwala pokrm pro Pána Boha. A když gedl, pohledela naň ta paní okem zewnitřnijm,8) že by pěkney byl, y zapálila ſe žádoſtij k ňemu. A když tu pogedl, proſyla ho, aby po 3 dnech zasſe přiſſel, že to zpuo- ſobij, aby lépe nakrmen byl. Když on pak čaſto k nij přicházel, gednoho dne proſyla ho, aby do domu ſſel, a radegij aby tam gedl. 9) On gij vpo ſlechl, a když giž břicho ſwé do ſytoſti gijdlem a pitijm nakladl, žena ta w těleſném pokuſſenij gſucy netrpěliwá, chytiwſſi ſe mu hrdla, lijbala a řekla k ňemu, že od nij nikterakž nepůgde, leč gi těleſně pozná. On ſe poſſmauřil, 10 s pláčem ſe k tomu mage, yako by tomu ne rád byl, předſewzetij gegij zlo- řečil 10) a gi z toho treſtal, přimlauwage gij [146a] pro gegij wſſetečnú žádoſt. Ona pak když ho tauže k tomu měla a wždy ho wijce podněcowala, welmi zuořiwě nayprw gij odpowěďel, 11) řka: »Poněwadž pak to zlé před ſe konati chceſs, teď' yá to oſwědčugi Bohem, že to twá, ne má winna bude, 15 neb yá nechcy ſkrze to w zlořečenſtwij vpadnauti. 12) Protož wezmiž ty ſobě to zlořečené tělo, kteréž ſe toho čaſu zbauřilo, a vžijway ho po ſwé wůli, neb vá dnes ſebau nikterakž heybati nechcy.« A tak ten dobrý Pawel prinucen geſt od te ženy, že gegij wůli muſyl naplniti, ačkoli pro ſwú vſtawičnú čiſtotu ſwým wlaſtnijm tělem k ničemuž heybati nechtěl ani powolowati, 20 než wſſecku winu na ženu sſtrčil a ſecpal« 1St.: »Die XVIII. Fabel von einem nolhart vnnd einer frawen hab ich mit vrlob Pogii gesetzet ausz des buch, das ich hab« — Poggius, Facet. 6. (De vidua accensa libidine cum paupere). — 2) Vynechán úvod: Nolhart, beghart, geistgleiszner vnd ander ires gleichen ist das böst geschlecht aller menschen, die lebend seind. Von denen schreibet Pogius. — 3) Orig.: Dem geistgleiszner volgent alle ding; v lat. textu: Omnia redundant. — 4) Inbrünstigklich begeren. - 5) Sie kommen vngern durch die gebot der öbern zu solcher würdigkeit. — “ Sitzen vnd bitten nit ihnen zu geben; lat.: nihil petentes. — 7) Selig. — *) Beschawet in die fraw innerlichen. — 2) Bat sie in, das er hinein gieng die speis zu niessen. — 10) Er gleisznet im das leid sein vnnd ir zumutung schelten. — 11) Orig.: Do gab er irer vngestümme empfor vnd sprach 12) Orig.: Ich wil vnvermalget bleiben. 5 XIX. Ziena gedna žaluge na muže ſwého, že zbroge nemá. Pogius.1) Sproſtná gedna mladá panij domnijwala ſe, že geden každý muž má lepſſij zbrogi mijti2) nežli giná zwijřata. O tom pijíſe Pogius takowý žert: Geden vrozený a pěkný mládenec pogal sobě ženu, dceru gednoho rytijře, Netapacya3) řečeného, w Florencij. Po ňekolika pak dnech, yakož 25 obyčey geft, přiſſla ta mladá panij do otce ſwého domu, ne přijliſs welmi gſucy weſela, a také mnoho ne žertowala, yakož obyčeg mladé newěſty magij, ale newesſelé myſli, s zaſmuſfilau twářij, a wdy pod ſe na zem hle- decy. 4) Mátě gij tayně do komňaty powolala a tázala ſe na přijčinu zámutku
263 řekl, že geſt Pawel, kterýž pro ſwůg ſwatý žiwot od obecnijho lidu swatým ? byl nazýwán. Gednoho pak čaſu ſedel před domem gedné wdowy, kteráž mu dáwala pokrm pro Pána Boha. A když gedl, pohledela naň ta paní okem zewnitřnijm,8) že by pěkney byl, y zapálila ſe žádoſtij k ňemu. A když tu pogedl, proſyla ho, aby po 3 dnech zasſe přiſſel, že to zpuo- ſobij, aby lépe nakrmen byl. Když on pak čaſto k nij přicházel, gednoho dne proſyla ho, aby do domu ſſel, a radegij aby tam gedl. 9) On gij vpo ſlechl, a když giž břicho ſwé do ſytoſti gijdlem a pitijm nakladl, žena ta w těleſném pokuſſenij gſucy netrpěliwá, chytiwſſi ſe mu hrdla, lijbala a řekla k ňemu, že od nij nikterakž nepůgde, leč gi těleſně pozná. On ſe poſſmauřil, 10 s pláčem ſe k tomu mage, yako by tomu ne rád byl, předſewzetij gegij zlo- řečil 10) a gi z toho treſtal, přimlauwage gij [146a] pro gegij wſſetečnú žádoſt. Ona pak když ho tauže k tomu měla a wždy ho wijce podněcowala, welmi zuořiwě nayprw gij odpowěďel, 11) řka: »Poněwadž pak to zlé před ſe konati chceſs, teď' yá to oſwědčugi Bohem, že to twá, ne má winna bude, 15 neb yá nechcy ſkrze to w zlořečenſtwij vpadnauti. 12) Protož wezmiž ty ſobě to zlořečené tělo, kteréž ſe toho čaſu zbauřilo, a vžijway ho po ſwé wůli, neb vá dnes ſebau nikterakž heybati nechcy.« A tak ten dobrý Pawel prinucen geſt od te ženy, že gegij wůli muſyl naplniti, ačkoli pro ſwú vſtawičnú čiſtotu ſwým wlaſtnijm tělem k ničemuž heybati nechtěl ani powolowati, 20 než wſſecku winu na ženu sſtrčil a ſecpal« 1St.: »Die XVIII. Fabel von einem nolhart vnnd einer frawen hab ich mit vrlob Pogii gesetzet ausz des buch, das ich hab« — Poggius, Facet. 6. (De vidua accensa libidine cum paupere). — 2) Vynechán úvod: Nolhart, beghart, geistgleiszner vnd ander ires gleichen ist das böst geschlecht aller menschen, die lebend seind. Von denen schreibet Pogius. — 3) Orig.: Dem geistgleiszner volgent alle ding; v lat. textu: Omnia redundant. — 4) Inbrünstigklich begeren. - 5) Sie kommen vngern durch die gebot der öbern zu solcher würdigkeit. — “ Sitzen vnd bitten nit ihnen zu geben; lat.: nihil petentes. — 7) Selig. — *) Beschawet in die fraw innerlichen. — 2) Bat sie in, das er hinein gieng die speis zu niessen. — 10) Er gleisznet im das leid sein vnnd ir zumutung schelten. — 11) Orig.: Do gab er irer vngestümme empfor vnd sprach 12) Orig.: Ich wil vnvermalget bleiben. 5 XIX. Ziena gedna žaluge na muže ſwého, že zbroge nemá. Pogius.1) Sproſtná gedna mladá panij domnijwala ſe, že geden každý muž má lepſſij zbrogi mijti2) nežli giná zwijřata. O tom pijíſe Pogius takowý žert: Geden vrozený a pěkný mládenec pogal sobě ženu, dceru gednoho rytijře, Netapacya3) řečeného, w Florencij. Po ňekolika pak dnech, yakož 25 obyčey geft, přiſſla ta mladá panij do otce ſwého domu, ne přijliſs welmi gſucy weſela, a také mnoho ne žertowala, yakož obyčeg mladé newěſty magij, ale newesſelé myſli, s zaſmuſfilau twářij, a wdy pod ſe na zem hle- decy. 4) Mátě gij tayně do komňaty powolala a tázala ſe na přijčinu zámutku
Strana 264
264 gegijho, zdali by gi co zlého potkáwalo?5) Y odpowědela ta mladá pani, plačijcy: »Dalas mne tomu, kterýž nenij mužem, ale zhola ani mužſké zbroge, což wijce geſt, nemá, neb z té ſtrany, což ſe manželſkého ſtawu dotýče, ſſpatně zbrogij opatřen geſt. 6) Mátě ſe také zarmútila z neſſtěſtij dcery ſwé, a ty wſſecky wěcy muži ſwému powědela. Muž gogij hned wſſecky přátely kázal na hody ſezwati, [146b] a tu gijm wyprawowal, co by ſe geho dceři nelijbilo. 7) Pro kterúžto wěc wſſickni přátelé y wſleckna čeled 8) w zámutku byla, že takowá pěkná, mladá pani netoliko zlým man- želem opatřena geft, ale že newěducy, co geſt kolba a hoňenij, tak z swěta 10 má fgijti a od toho k turnagi nepřiſtrogeného rytijře vdáwena býti.2) W tom pak přiſſel mládenec ten také k nijm, a wida, že wſſickni neweſelé myſli a zarmauceni ſau, diwil ſe, co by to nowého bylo, a neb co by ſe přiho- dilo, 10) že ſe tak zarmautili. Ale mezy nimi nebylo žádného, ktereyž by mu ſměl přijčinu zármutku gegijch powědijti. Napoſledy pak geden, ſwobodné 15 a weſelé myſli, dij k ňemu: »Zěna twá na tebe žaluge, že ne máš žádné zbroge, a že ſy welmi nezpráwný rytijř k turnagi.« Y byl z toho mládenec ten wesſel a řekl: »Ziádnau měrau ta wěc nás zarmucowati ne má ani naſſi kolacý ruſſiti; ta žaloba ſnadno ſe wywéſti a wymluwiti může.« 11) A když oni wſſickni za stolem ſedeli, mužij y ženy, nagedſſe ſe, wſtal mládenec 20 a řekl: »Milij přátelé, vá rozumijm, že w gedné wěcy obžalowán ſem. Geſtli že yá gj winen ſem, w tom ſe na ſaud a na rozeznánij k wám ſpau fítijm.« 12) A to powědew, dobyl dostatečné zbroge a doſti k honbě při- ſtrogené a okowané krondle,13) neb krátké ffaty na ſobč mèl, a wyložil g na stůl, aby gi mužij y zieny widěli a o doſtatečném gegijm opatřenij mlu- 25 wili. Y zeptal ſe mládenec ten, měla-li by ho z čeho winiti a neb opomijtati? Wětſſij ſtrana žen žádala, aby gegich mužij tak zprawenij při zbrogi byli; mužij také mnozý poznali, že by w té wěcy od něho přemoženi byli. 14 Obrátiwſſe ſe k ženě, těžce gij přimlauwali a gegij bláznowſtwij treſtali. Ale ona ſměle odpowědela: »Proč mne treſtcete? Náš woſlijček, kteréhož 30 ſem na poli widela, geſt nerozumné howado, a wſſak mnohem při té wěcy zpráwněgffij (a to okázala, ztáhífi ruku); tento pak muž můg geíl rozumný cžlowěk, a fotwá takto toho zaſtal.« 15) A po tom poznali 147a] bláznow- ſtwij gegij, že ſe domnijwala, lidé pro to, že by rozumnij byli, wětſfijmi potřebami že by opatřeni býti měli. 5 1) St.: »Ein Fraw verklagt iren man, er hab keinen. Pogius.« — Poggius, Facct. 43. (De adulescentula, quae virum de parvo priapo accusavit.) - 2) Bas gewapnct sein. — 3) Zkomoleno; orig.: Nery Pacii; lat.: Nerii de Paciis. - 4) Mit traurendem angesicht gegen der erden gekeret. 5) Ob es nit wol vmb sie stunde. — 6) Hat er nichts oder gar wenig. — 7) Erzelete in das vngesel seiner tochter. — 3) Das gantz haus. - 3) Nit allein vbel vermahelt, sonder von eim vnmügenden ersteckt sein solt. — 1°) Was newe sachen inen weren zugestanden. 11) Der klag wird leicht entschul- digung. — 12) Ob die war sey, darüber wil ich euch lassen erkennen. — 14) Ein grosz wer vnd wol erzügten streitkolben. — 14) Bekanten, das sie von solchem hauszradt 18 Hat hart halb so vil. überwunden werend.
264 gegijho, zdali by gi co zlého potkáwalo?5) Y odpowědela ta mladá pani, plačijcy: »Dalas mne tomu, kterýž nenij mužem, ale zhola ani mužſké zbroge, což wijce geſt, nemá, neb z té ſtrany, což ſe manželſkého ſtawu dotýče, ſſpatně zbrogij opatřen geſt. 6) Mátě ſe také zarmútila z neſſtěſtij dcery ſwé, a ty wſſecky wěcy muži ſwému powědela. Muž gogij hned wſſecky přátely kázal na hody ſezwati, [146b] a tu gijm wyprawowal, co by ſe geho dceři nelijbilo. 7) Pro kterúžto wěc wſſickni přátelé y wſleckna čeled 8) w zámutku byla, že takowá pěkná, mladá pani netoliko zlým man- želem opatřena geft, ale že newěducy, co geſt kolba a hoňenij, tak z swěta 10 má fgijti a od toho k turnagi nepřiſtrogeného rytijře vdáwena býti.2) W tom pak přiſſel mládenec ten také k nijm, a wida, že wſſickni neweſelé myſli a zarmauceni ſau, diwil ſe, co by to nowého bylo, a neb co by ſe přiho- dilo, 10) že ſe tak zarmautili. Ale mezy nimi nebylo žádného, ktereyž by mu ſměl přijčinu zármutku gegijch powědijti. Napoſledy pak geden, ſwobodné 15 a weſelé myſli, dij k ňemu: »Zěna twá na tebe žaluge, že ne máš žádné zbroge, a že ſy welmi nezpráwný rytijř k turnagi.« Y byl z toho mládenec ten wesſel a řekl: »Ziádnau měrau ta wěc nás zarmucowati ne má ani naſſi kolacý ruſſiti; ta žaloba ſnadno ſe wywéſti a wymluwiti může.« 11) A když oni wſſickni za stolem ſedeli, mužij y ženy, nagedſſe ſe, wſtal mládenec 20 a řekl: »Milij přátelé, vá rozumijm, že w gedné wěcy obžalowán ſem. Geſtli že yá gj winen ſem, w tom ſe na ſaud a na rozeznánij k wám ſpau fítijm.« 12) A to powědew, dobyl dostatečné zbroge a doſti k honbě při- ſtrogené a okowané krondle,13) neb krátké ffaty na ſobč mèl, a wyložil g na stůl, aby gi mužij y zieny widěli a o doſtatečném gegijm opatřenij mlu- 25 wili. Y zeptal ſe mládenec ten, měla-li by ho z čeho winiti a neb opomijtati? Wětſſij ſtrana žen žádala, aby gegich mužij tak zprawenij při zbrogi byli; mužij také mnozý poznali, že by w té wěcy od něho přemoženi byli. 14 Obrátiwſſe ſe k ženě, těžce gij přimlauwali a gegij bláznowſtwij treſtali. Ale ona ſměle odpowědela: »Proč mne treſtcete? Náš woſlijček, kteréhož 30 ſem na poli widela, geſt nerozumné howado, a wſſak mnohem při té wěcy zpráwněgffij (a to okázala, ztáhífi ruku); tento pak muž můg geíl rozumný cžlowěk, a fotwá takto toho zaſtal.« 15) A po tom poznali 147a] bláznow- ſtwij gegij, že ſe domnijwala, lidé pro to, že by rozumnij byli, wětſfijmi potřebami že by opatřeni býti měli. 5 1) St.: »Ein Fraw verklagt iren man, er hab keinen. Pogius.« — Poggius, Facct. 43. (De adulescentula, quae virum de parvo priapo accusavit.) - 2) Bas gewapnct sein. — 3) Zkomoleno; orig.: Nery Pacii; lat.: Nerii de Paciis. - 4) Mit traurendem angesicht gegen der erden gekeret. 5) Ob es nit wol vmb sie stunde. — 6) Hat er nichts oder gar wenig. — 7) Erzelete in das vngesel seiner tochter. — 3) Das gantz haus. - 3) Nit allein vbel vermahelt, sonder von eim vnmügenden ersteckt sein solt. — 1°) Was newe sachen inen weren zugestanden. 11) Der klag wird leicht entschul- digung. — 12) Ob die war sey, darüber wil ich euch lassen erkennen. — 14) Ein grosz wer vnd wol erzügten streitkolben. — 14) Bekanten, das sie von solchem hauszradt 18 Hat hart halb so vil. überwunden werend.
Strana 265
265 XX. Weymluwa skladatele z lehkeych žertuow.1) Když ſem tyto fabule a žertowné řeči poněkud wypſal a přeložil, ne pro náchylnost a mdlobu ženíkú, poctiwofti gegich a cti k aurazu, kterýmž powinen ſem wſſemi obyčegi ſlaužiti a gich wůle flužebnijkem býti, protož gich nechtěl ſem ničijmž dotýkati, ale z přinucenj wyſokého wtipu muže Pogia y gineych také, kteřijž takowých žertowných řečij k treſtánij měké myſli ženám přijliſs mnoho pſali a ge od gegijch lehkomyſlnoſti takowými přijklady odweti chtěli. 2) Poněwadž pak vá na to ſem mylil při počátku této knijhy, přátel ſobě mijně nadelati a přijzně dogijti ſkrze wypiſowánj rozličných lidij způsobůw a mrawůw, protož těch řečij, kteréž ſau o lítech a chytroftech ženſkých giž zanechati chcy, neb pro ně mnohých ctných 10 a poctiwých panij myſl proti mně pohnauti mohla by ſe, čehož yá ſe wſſemi obyčegi warowati welmi rád chcy. A hned chcy péro giž položiti a o tom wijce nepſati, abych od ňekterých, kteréž by prawde mijto dáti vměly a tomu rozuměly, něgakým rozputilým cžlowěkem fauzen nebyl. 3) Protož chcy giž y gineych žertowných řečij od Pogia ſepſaných zanechati a gich 15 newypifowati, ani o mladé ženě, kteráž na muže žaluge, že by nedoſtatečný byl, 1) ani o sedláku, kterýž ſe s farářem deliti chtěl, 5) ani o knězy, kterýž od ženy defátku žádal, 6) ani o boſáku, kterýž kázal, že by radſſi deſet panen o poctiwot připrawil, než gednu manželku,7) že by tak weliký hřijch byl cyzyložſtwo. Také, kterak ſkutek manželſký nade wſſecka lékařſtwij 20 nayzdrawěgſſij geſt, a kterak giž od lékařů [147b] opuſítěné ženy ſkrze to zdráwy býwagij.8) Také, kterak nezčitlnij nolhartowé pokrytcy9) takowé ſwé činy a ſkutky prowozugj, kromě když ſwá těla, ponaukagijcy ke zlému, trestcý a káragij pro gich ponaukánij a nabádanj, ani o teyném, hřijíném těla z potřeby vžijwánij proto, aby newinnij byli. Také ani o tom kazateli, 25 ktereyž ſe diwil, že, yakkoli mnoho mužuow gemu ſe zpowijdalo, že každey prawil, s gineymi ženami že by cyzoložſtwo páchal, a žádná manželka že by nepřiſla, kteráž by manželftwij zruſfila; kteréž manželky byly, s nimiž tito muži gich manželſtwij pofſkwrnili. 10) Také ani o lehkém práznomlu- wenj 11) duchownijch, kterýmž gogich lehkomyſlná ſlowa čaſto wlaſtnijmi 30 gich flowy odplacena býwagij. 12) Yakož ſe to gednomu bifkupu přihodilo, kterýž gednau, když w létě horko bylo, 13) s mnohými služebnijky ſwými přes pole gel. Y nalezl ňegakau mladau ženu w chládku pod gednijm ſtromem ſedijcý, kteráž doíti pěkná a čerwená byla; ta, ſložiwſſi s woſlice dwee dijtek, ktereežto gij w dwú 35 koffijch přes hřbet byla přewěſyla, 14) tu té woſlicy odpočijwala. 15) Když gi ten biſkup vhlédal, řekl k nij newážňe a lehkými flowy, kterýmž ſe byl dáwno naučil a gim přiwykl, chtěla-li by, že by gi toho vſtánij zbawil? 16) Ziena ta žádala také odpočinutij a řekla: »Waſſe miloſt pane, 17) yá toho welice žádám, ale račtež powědijti, yak by to mohlo býti?« 18) Odpowědel 40 5
265 XX. Weymluwa skladatele z lehkeych žertuow.1) Když ſem tyto fabule a žertowné řeči poněkud wypſal a přeložil, ne pro náchylnost a mdlobu ženíkú, poctiwofti gegich a cti k aurazu, kterýmž powinen ſem wſſemi obyčegi ſlaužiti a gich wůle flužebnijkem býti, protož gich nechtěl ſem ničijmž dotýkati, ale z přinucenj wyſokého wtipu muže Pogia y gineych také, kteřijž takowých žertowných řečij k treſtánij měké myſli ženám přijliſs mnoho pſali a ge od gegijch lehkomyſlnoſti takowými přijklady odweti chtěli. 2) Poněwadž pak vá na to ſem mylil při počátku této knijhy, přátel ſobě mijně nadelati a přijzně dogijti ſkrze wypiſowánj rozličných lidij způsobůw a mrawůw, protož těch řečij, kteréž ſau o lítech a chytroftech ženſkých giž zanechati chcy, neb pro ně mnohých ctných 10 a poctiwých panij myſl proti mně pohnauti mohla by ſe, čehož yá ſe wſſemi obyčegi warowati welmi rád chcy. A hned chcy péro giž položiti a o tom wijce nepſati, abych od ňekterých, kteréž by prawde mijto dáti vměly a tomu rozuměly, něgakým rozputilým cžlowěkem fauzen nebyl. 3) Protož chcy giž y gineych žertowných řečij od Pogia ſepſaných zanechati a gich 15 newypifowati, ani o mladé ženě, kteráž na muže žaluge, že by nedoſtatečný byl, 1) ani o sedláku, kterýž ſe s farářem deliti chtěl, 5) ani o knězy, kterýž od ženy defátku žádal, 6) ani o boſáku, kterýž kázal, že by radſſi deſet panen o poctiwot připrawil, než gednu manželku,7) že by tak weliký hřijch byl cyzyložſtwo. Také, kterak ſkutek manželſký nade wſſecka lékařſtwij 20 nayzdrawěgſſij geſt, a kterak giž od lékařů [147b] opuſítěné ženy ſkrze to zdráwy býwagij.8) Také, kterak nezčitlnij nolhartowé pokrytcy9) takowé ſwé činy a ſkutky prowozugj, kromě když ſwá těla, ponaukagijcy ke zlému, trestcý a káragij pro gich ponaukánij a nabádanj, ani o teyném, hřijíném těla z potřeby vžijwánij proto, aby newinnij byli. Také ani o tom kazateli, 25 ktereyž ſe diwil, že, yakkoli mnoho mužuow gemu ſe zpowijdalo, že každey prawil, s gineymi ženami že by cyzoložſtwo páchal, a žádná manželka že by nepřiſla, kteráž by manželftwij zruſfila; kteréž manželky byly, s nimiž tito muži gich manželſtwij pofſkwrnili. 10) Také ani o lehkém práznomlu- wenj 11) duchownijch, kterýmž gogich lehkomyſlná ſlowa čaſto wlaſtnijmi 30 gich flowy odplacena býwagij. 12) Yakož ſe to gednomu bifkupu přihodilo, kterýž gednau, když w létě horko bylo, 13) s mnohými služebnijky ſwými přes pole gel. Y nalezl ňegakau mladau ženu w chládku pod gednijm ſtromem ſedijcý, kteráž doíti pěkná a čerwená byla; ta, ſložiwſſi s woſlice dwee dijtek, ktereežto gij w dwú 35 koffijch přes hřbet byla přewěſyla, 14) tu té woſlicy odpočijwala. 15) Když gi ten biſkup vhlédal, řekl k nij newážňe a lehkými flowy, kterýmž ſe byl dáwno naučil a gim přiwykl, chtěla-li by, že by gi toho vſtánij zbawil? 16) Ziena ta žádala také odpočinutij a řekla: »Waſſe miloſt pane, 17) yá toho welice žádám, ale račtež powědijti, yak by to mohlo býti?« 18) Odpowědel 40 5
Strana 266
266 5 biſkup: »Tak, abychom ſe poobgijmali.« Y hned k tomu wece ta pani: »Pane, poněwadž ten ſkutek vſtánj odgijmá, yá waſſij miloſti proſým, abyſſte mé woſlicy pomohli, neb ona mnohem wijce vſtala, nežli yá, toliko pro- ty dijtky, kteréž mi neſe.« A tak to lehké pliſkánij toho biſkupa dwořſkau odpowědij této ženy odplaceno geſt, a služebnijcy geho s ſmijchem odtud odgeli. 19) Toto, což ſe stalo, oznamuge, že lehká, neſtydatá flowa od powý- ſſeneych lidij, a zwláſſtě duchownijho ſtawu, neſluſſněgſſij ſau nežli ſtawu swětſkého a člowěka obecného. Protož [148a] ſe gich warowati magij. Já pak mnohem wijce řečij takowých zanecháwám, proſe, aby mi odpulítěno bylo, geſtli ſem co lehkomyſlně powědel a s ceſty poodíſel, kudyž bych nepřijzně dogijti mohl, zwláfítě když má wůle a žádoſt geft, abych přátelstwj a přijzně dogijti mohl. O kteréžto wěcy vá chcy na koncy knjhy této ňetco krátce powědeti; 20) nynij pak chcy ſe nawrátiti k ňekterým žertům 15 a řečem Pogiowým. 10 1) St.: »Entschüldigung schreibens leichtfertiger Schimpffred.« — 2) V originále jest úvod tento značně kratší; také v následujících větách úprava slohová jest vol- nější. — 3) Orig.: Ich .. lies zuhand die federn fallen, vnd darumb, das ich von den lieben frawen vmb die beschriben genad erwerben möcht, wolt ich die andern schimpfi- red von Pogio gesetzt nicht beschreiben. — 4) Poggius, Facet. 43. — 5) Poggius, Facet. 5. — ") Poggius, Facet. 155. — 7) Er wölte lieber zchen jungfrawen haben, dann ein ehefrawen. — Poggius, Facet. 44. -- s) Poggius, Facet. 112 — 3) Die unvermal- geten nolhart. — 1°) Poggius, Facet. 123. — 11) Von der lichtfertigkeit. — 12) Deren weichmütigen wort offt mit ihrem wert vergolten werden. — 13) Zu heisser sommer zeit. — 14) Het seinen esel entladen von zweien kinden, die er in zweien körben vber ruck het getragen. — 15) Vnd suchet rüw. — 14) Sprach er ausz lichtfertigkeit, deren — er gewonet het: O, der dem frewlin die müde vszzüge! — 17 O lieber herr 18) Slova »račtež povědíti« přidána. —12) K rozprávce srv.: Frey-Bolte, čís. 74. s do- klady na str 242. — 20) Výkladu takového v knize již není. XXI. O nerozumu krahulečnjkůw. 1) Mezy gineymi rozpráwkami ſau některé řeči2) zbytečnij, nevžitečné ſtaroſti a pijlnoſti, nechcy řijcy bláznowſtwij, těch, kteřijžto pſy a giné kratochwijle 3) k honěnij a k hledánij chowagij a ſtrogij. K tomu powěde geden, gménem Petr z Florencij, že geden blázen z Medyolánu ſmál ſe 20 takowým lidem. A když ho proſyli, aby powědel, čemu ſe ſměge, on takto řekl: Byl měſítěnijn goden w Medyolánu, kterýž bláznowé lidi a neſmy- ſlné hogil, a wſſem neſmyſlným, když k ňemu přiwedeni byli, w vrčitý čas přiřijkal, že ge chce zhogiti a gim ſpomocy. Y dáwal takowé lékařſtwij:) Měl w domu ſwém weliký dwůr, na tom byla nečiſtá, ſmrdutá lauže a neb močidlo. W tom rozkázal wázati k kolij wſſeckny, kteřijž neſmyſlnij byli, 25 některé do kolenau, ňekteré do třijíl, giné pak hlaubě, yakž který z nich ne-
266 5 biſkup: »Tak, abychom ſe poobgijmali.« Y hned k tomu wece ta pani: »Pane, poněwadž ten ſkutek vſtánj odgijmá, yá waſſij miloſti proſým, abyſſte mé woſlicy pomohli, neb ona mnohem wijce vſtala, nežli yá, toliko pro- ty dijtky, kteréž mi neſe.« A tak to lehké pliſkánij toho biſkupa dwořſkau odpowědij této ženy odplaceno geſt, a služebnijcy geho s ſmijchem odtud odgeli. 19) Toto, což ſe stalo, oznamuge, že lehká, neſtydatá flowa od powý- ſſeneych lidij, a zwláſſtě duchownijho ſtawu, neſluſſněgſſij ſau nežli ſtawu swětſkého a člowěka obecného. Protož [148a] ſe gich warowati magij. Já pak mnohem wijce řečij takowých zanecháwám, proſe, aby mi odpulítěno bylo, geſtli ſem co lehkomyſlně powědel a s ceſty poodíſel, kudyž bych nepřijzně dogijti mohl, zwláfítě když má wůle a žádoſt geft, abych přátelstwj a přijzně dogijti mohl. O kteréžto wěcy vá chcy na koncy knjhy této ňetco krátce powědeti; 20) nynij pak chcy ſe nawrátiti k ňekterým žertům 15 a řečem Pogiowým. 10 1) St.: »Entschüldigung schreibens leichtfertiger Schimpffred.« — 2) V originále jest úvod tento značně kratší; také v následujících větách úprava slohová jest vol- nější. — 3) Orig.: Ich .. lies zuhand die federn fallen, vnd darumb, das ich von den lieben frawen vmb die beschriben genad erwerben möcht, wolt ich die andern schimpfi- red von Pogio gesetzt nicht beschreiben. — 4) Poggius, Facet. 43. — 5) Poggius, Facet. 5. — ") Poggius, Facet. 155. — 7) Er wölte lieber zchen jungfrawen haben, dann ein ehefrawen. — Poggius, Facet. 44. -- s) Poggius, Facet. 112 — 3) Die unvermal- geten nolhart. — 1°) Poggius, Facet. 123. — 11) Von der lichtfertigkeit. — 12) Deren weichmütigen wort offt mit ihrem wert vergolten werden. — 13) Zu heisser sommer zeit. — 14) Het seinen esel entladen von zweien kinden, die er in zweien körben vber ruck het getragen. — 15) Vnd suchet rüw. — 14) Sprach er ausz lichtfertigkeit, deren — er gewonet het: O, der dem frewlin die müde vszzüge! — 17 O lieber herr 18) Slova »račtež povědíti« přidána. —12) K rozprávce srv.: Frey-Bolte, čís. 74. s do- klady na str 242. — 20) Výkladu takového v knize již není. XXI. O nerozumu krahulečnjkůw. 1) Mezy gineymi rozpráwkami ſau některé řeči2) zbytečnij, nevžitečné ſtaroſti a pijlnoſti, nechcy řijcy bláznowſtwij, těch, kteřijžto pſy a giné kratochwijle 3) k honěnij a k hledánij chowagij a ſtrogij. K tomu powěde geden, gménem Petr z Florencij, že geden blázen z Medyolánu ſmál ſe 20 takowým lidem. A když ho proſyli, aby powědel, čemu ſe ſměge, on takto řekl: Byl měſítěnijn goden w Medyolánu, kterýž bláznowé lidi a neſmy- ſlné hogil, a wſſem neſmyſlným, když k ňemu přiwedeni byli, w vrčitý čas přiřijkal, že ge chce zhogiti a gim ſpomocy. Y dáwal takowé lékařſtwij:) Měl w domu ſwém weliký dwůr, na tom byla nečiſtá, ſmrdutá lauže a neb močidlo. W tom rozkázal wázati k kolij wſſeckny, kteřijž neſmyſlnij byli, 25 některé do kolenau, ňekteré do třijíl, giné pak hlaubě, yakž který z nich ne-
Strana 267
267 myſlný byl, a tam ge káral a treſtal, y naprawowal ge, gedno láznij, druhé hladem, třetij žijznij, 5) až ſobě vſmyſlili. 6) Mezy gineymi pak byl přiweden geden k ňemu, kteréhož až do třijíl wſadil, a ten ſe po patnácti dnech naprawil. Y proſyl wládaře, 7 aby ho od toho kolu wyſwobodil a wyproſtil a z wody ho wypuſtil. Y wypuſtil ho s tauto wymijnkau, aby ſe dworu nechodil. Když mu pak něko[ 148b]lik dnůw poſluſſen byl, dopuſtil mu lékař, aby po domě wſfudy chodil, než před duom aby newycházel. Gineych pak towaryſſuo geho w tom močidle nechal. Tento 8) pak pijlen byl za- chowati wſſecko, což mu lékař rozkázal. Y přihodilo ſe geden čas, když we dweřijch ſtál, neb pro ſtrach toho 10 močidla9) wen wygijti neſměl, tu chwijli přigel geden mládenec se dwěma ptačijmi pſy a s gednjm krahuogcem, drže gey na ruce. Toho k ſobě pro diw 10) zawolal, neb ſkrze pominutij ſmyſla ſwého mnohých 11) wěcý gmenowati byl zapomenul, kteréž prwé gmenowati dobře vměl. A když k němu přigel, řekl mu: »Slyſs, proſým tebe, powěz mi, chceſſ-li, co geſt 15 to, yako 12) tě neſe? A k čemu to chowáſs?« Mládenec wece: »Geſt kuoň, a chowám ho k gijzde.« 13) Y zeptal ſe dále: »Co geſt pak to, yako neſeſs na ruce, a k čemu toho požijwáſs?« A on dij: »Geft krahugec, kterýmž koroptwy a křepelky y giné ptáky honijm.« Y zeptal ſe opět: »Kdo ſau pak to, geſſto s tebau běžij, a k čemuť ſau?« On odpowěděl: »Sau pſy, 20 a potřebnij gfau, aby ptákůw hledali a ge wyháněli, a yá abych honil.« 14) Y dij ten neſmyſlný: »Ach, medle profým tebe, powěz mi, zač ti ptácy, co gich za celý rok nahonijſs, ſtogij, pro ktereež ty tak welikú ſtaroſt a prácy máſs, a takowého ſtrogenj potřebugeſs?« Mládenec odpowijdage, dij k němu: »Málo, za čtyři neb za pět kop miſenſkých.« 15) A on ſe zeptal dále, řka: 25 »Co tě pak ſtogij kuoň, krahugec a pſy?« Wece myſliwec: »Skoro k pa- defáti zlatým.« A a on odpowijdage k tomu geho bláznowſtwij, dij: »Proſým tebe, geď chutné 16) chutně na rychloft preč odfud, prwé než ſe náš lékař domů nawrátij, neb kdyby on zde tebe zaſtihl, wſadil by tě yakožto nay- wětfſijho blázna nade wſſemi blázny, 17) do močidla až přes vſſi pro takowú 30 neſmyſlnost, až by tě trochu pominula.« Tato žertowná řeč Pogiowa včij, že zbytečnij pilnoſt a náklad při myſliwoſti weliké bláznowſtwij geſt, leč by ſe dálo od mohowitých a [149a pro negaké potěſſenij a kratochwilenij, wſſak ne čaſto. Protož geden kánon prawj: 18) �Ezau byl hřijfſnijk, neb geſt byl myſliwec.' A my ſme geſſtě nikdá 35 žádného swatého mylliwce ne nalezli, leč by nynij byl; ale welmi geſt to těžké. 19) 5 1) Sl.: »Von Thorheit der Beisser.« — Poggius, Facet. 2. (De medico, qui de- mentes et insanos curabat.) Srv. Mikul. Konáče Pravidlo lidského života, (1528) list 3 a. — 2) Orig.: Vnder anderm sagen wurden etlich zu rede etc.; lat. text: Plures colloquebantur de supervacua cura etc. — 3) Federspil; lat : accipitres. — 4) Vnd was sein ärtzney also gestalt. — 3) Slova »třetí žízní« přidána. — 6) Bis das sie gesund wurden. — 7) Den pfleger. — 8) Der siech. — 3) Von forcht wegen der lachen. — 10) Von wunders wegen. — 11) Aller. — 12) Das. — 14) Zu dem beissen; lat.: Aucupii gratia. — 1“) Die ich mit dem habich fahen sol. — 15) Eines kleines schatzes, sechs
267 myſlný byl, a tam ge káral a treſtal, y naprawowal ge, gedno láznij, druhé hladem, třetij žijznij, 5) až ſobě vſmyſlili. 6) Mezy gineymi pak byl přiweden geden k ňemu, kteréhož až do třijíl wſadil, a ten ſe po patnácti dnech naprawil. Y proſyl wládaře, 7 aby ho od toho kolu wyſwobodil a wyproſtil a z wody ho wypuſtil. Y wypuſtil ho s tauto wymijnkau, aby ſe dworu nechodil. Když mu pak něko[ 148b]lik dnůw poſluſſen byl, dopuſtil mu lékař, aby po domě wſfudy chodil, než před duom aby newycházel. Gineych pak towaryſſuo geho w tom močidle nechal. Tento 8) pak pijlen byl za- chowati wſſecko, což mu lékař rozkázal. Y přihodilo ſe geden čas, když we dweřijch ſtál, neb pro ſtrach toho 10 močidla9) wen wygijti neſměl, tu chwijli přigel geden mládenec se dwěma ptačijmi pſy a s gednjm krahuogcem, drže gey na ruce. Toho k ſobě pro diw 10) zawolal, neb ſkrze pominutij ſmyſla ſwého mnohých 11) wěcý gmenowati byl zapomenul, kteréž prwé gmenowati dobře vměl. A když k němu přigel, řekl mu: »Slyſs, proſým tebe, powěz mi, chceſſ-li, co geſt 15 to, yako 12) tě neſe? A k čemu to chowáſs?« Mládenec wece: »Geſt kuoň, a chowám ho k gijzde.« 13) Y zeptal ſe dále: »Co geſt pak to, yako neſeſs na ruce, a k čemu toho požijwáſs?« A on dij: »Geft krahugec, kterýmž koroptwy a křepelky y giné ptáky honijm.« Y zeptal ſe opět: »Kdo ſau pak to, geſſto s tebau běžij, a k čemuť ſau?« On odpowěděl: »Sau pſy, 20 a potřebnij gfau, aby ptákůw hledali a ge wyháněli, a yá abych honil.« 14) Y dij ten neſmyſlný: »Ach, medle profým tebe, powěz mi, zač ti ptácy, co gich za celý rok nahonijſs, ſtogij, pro ktereež ty tak welikú ſtaroſt a prácy máſs, a takowého ſtrogenj potřebugeſs?« Mládenec odpowijdage, dij k němu: »Málo, za čtyři neb za pět kop miſenſkých.« 15) A on ſe zeptal dále, řka: 25 »Co tě pak ſtogij kuoň, krahugec a pſy?« Wece myſliwec: »Skoro k pa- defáti zlatým.« A a on odpowijdage k tomu geho bláznowſtwij, dij: »Proſým tebe, geď chutné 16) chutně na rychloft preč odfud, prwé než ſe náš lékař domů nawrátij, neb kdyby on zde tebe zaſtihl, wſadil by tě yakožto nay- wětfſijho blázna nade wſſemi blázny, 17) do močidla až přes vſſi pro takowú 30 neſmyſlnost, až by tě trochu pominula.« Tato žertowná řeč Pogiowa včij, že zbytečnij pilnoſt a náklad při myſliwoſti weliké bláznowſtwij geſt, leč by ſe dálo od mohowitých a [149a pro negaké potěſſenij a kratochwilenij, wſſak ne čaſto. Protož geden kánon prawj: 18) �Ezau byl hřijfſnijk, neb geſt byl myſliwec.' A my ſme geſſtě nikdá 35 žádného swatého mylliwce ne nalezli, leč by nynij byl; ale welmi geſt to těžké. 19) 5 1) Sl.: »Von Thorheit der Beisser.« — Poggius, Facet. 2. (De medico, qui de- mentes et insanos curabat.) Srv. Mikul. Konáče Pravidlo lidského života, (1528) list 3 a. — 2) Orig.: Vnder anderm sagen wurden etlich zu rede etc.; lat. text: Plures colloquebantur de supervacua cura etc. — 3) Federspil; lat : accipitres. — 4) Vnd was sein ärtzney also gestalt. — 3) Slova »třetí žízní« přidána. — 6) Bis das sie gesund wurden. — 7) Den pfleger. — 8) Der siech. — 3) Von forcht wegen der lachen. — 10) Von wunders wegen. — 11) Aller. — 12) Das. — 14) Zu dem beissen; lat.: Aucupii gratia. — 1“) Die ich mit dem habich fahen sol. — 15) Eines kleines schatzes, sechs
Strana 268
268 oder villeicht vier gulden. — 16) Omylem vsuto. — 13) Uber allen thoren der welt. — 18) Darumb spricht der Canon. — 17) Závěrek v orig.: Wir haben auch nie kein heilligen weydman funden. Schweig, heintz, es mühet den küntzen. XXII. O diwných proti přirozenij porodech a telenijch, a o moříkých potworách. 1) 5 Diwné ſe wěcy rodily létha od porodu panenſkého2) MCCCCXXXVII. Hugo, w měſtě Senis, 3) prawij o gedné kočce ſe dwěma hlawami. W Padwě vrodilo ſe téle s dwěma hlawami, a to ſem y tam po té zemi wozyli a s nijm ſe okazowali. Jan Huoc,4) apatékář w měſtě Vlmu, měl hřijbě o ſfefti nohách, ale proſřednij dwě ne doſahowaly země, wſſak proto také ge dal vkowati. Také gemu kočka tré koťat položila, kteráž nazad yako gedno kotě byla ſpogená, kromě noh a giných audů zadnijch, předek pak byl, yako by tré koťat bylo, a nic déle žiwa nebyla než za tři dni. 5) Také měl gedno zwijře, 10 předku bylo kozýho, zadku pak chlupatého yako beran. To žiwo bylo geden den a rok. W měſtě Piſu6) porodila kráwa welmi přijlifs nepodobného cžerwa a neb hada, gehožto hlawa byla wětífij než telecý, hrdlo měl na loket zdélij, břicho pſý měl, wocas náramňe dlúhý a oblý. Když gey kráwa po- 15 ložila a na něy ſe wohlédla, lekſli ſe ho, ſylně zařwala a preč od něho vtécy chtěla, ale ten cžerw rychle ſe nahoru wyzdwihl a wocaſem ſweym kráwě zadnij nohy zapletl a k wymenu ſe gij přiwinul; 7 potom sſal, pokudž co mléka měla, a hned opuſtiw tu kráwu, do leſa běžel. Té kráwě wymeno bylo wſſecko zčernalo, a kdež gij byl nohy [149b] wocaſem zapletl, také 20 zčernaly, rowně yako by wypálené byly, a tak dlauho trwaly. O tom pra- wili paſtewcy, kterijž to wideli, neb ſe to na poli mezy dobytkem bylo ſtalo Potom teprwá po čaſu měla ta kráwa tele. Také téhož létha polapili mořſku potworu a wozyli ſe s nij po zemi, okazugijce gi lidem. Swrchnij ſtrana až do pupku měla poſtawu cžlowěčij, 25 dole pak byla yako rybij wocaſy,9) a ta ſtrana dolegſfij byla na dýl roz- delená. K tomu měla dlauhau bradu a nad víſima dwě wyroſtliny, yako by růžky byly, dwa weliká cecky, vſta ſfiroká, od rukau až do ramen, a dále až doluo do břicha měla pleytwy způsobné k plawenij. Ta takto gest polapena: Na břehu mořſkém byly něgaké ženy, kteréž plátna 30 bijlily a praly. 10) K gedné z nich přiſſla ta potwora, 11) aby gi ſobě za pokrm vlowiti mohla; chytiwſſi gi za ruku, táhla gi k ſobě, ale žena ta bránila ſe vdatně, a yakž naywijce mohla. Bylo pak tu mělko, kdež ta plátna praly a bijlily. Y zkřikla hrozným hlaſem na giné ženy, kteréž také tu praly, aby gi retowaly; 12) y běželo k nij pět gineych žen, a chytiwſſe tu potworu, 35 holemi a sochory gi zabily a kamenijm vházely, 13) a potom na břeh wytáhly. Y byla tak hrozná ku pohledenij, že ſe gij wſſichni, kterijž gi wideli, zſtraſſili.
268 oder villeicht vier gulden. — 16) Omylem vsuto. — 13) Uber allen thoren der welt. — 18) Darumb spricht der Canon. — 17) Závěrek v orig.: Wir haben auch nie kein heilligen weydman funden. Schweig, heintz, es mühet den küntzen. XXII. O diwných proti přirozenij porodech a telenijch, a o moříkých potworách. 1) 5 Diwné ſe wěcy rodily létha od porodu panenſkého2) MCCCCXXXVII. Hugo, w měſtě Senis, 3) prawij o gedné kočce ſe dwěma hlawami. W Padwě vrodilo ſe téle s dwěma hlawami, a to ſem y tam po té zemi wozyli a s nijm ſe okazowali. Jan Huoc,4) apatékář w měſtě Vlmu, měl hřijbě o ſfefti nohách, ale proſřednij dwě ne doſahowaly země, wſſak proto také ge dal vkowati. Také gemu kočka tré koťat položila, kteráž nazad yako gedno kotě byla ſpogená, kromě noh a giných audů zadnijch, předek pak byl, yako by tré koťat bylo, a nic déle žiwa nebyla než za tři dni. 5) Také měl gedno zwijře, 10 předku bylo kozýho, zadku pak chlupatého yako beran. To žiwo bylo geden den a rok. W měſtě Piſu6) porodila kráwa welmi přijlifs nepodobného cžerwa a neb hada, gehožto hlawa byla wětífij než telecý, hrdlo měl na loket zdélij, břicho pſý měl, wocas náramňe dlúhý a oblý. Když gey kráwa po- 15 ložila a na něy ſe wohlédla, lekſli ſe ho, ſylně zařwala a preč od něho vtécy chtěla, ale ten cžerw rychle ſe nahoru wyzdwihl a wocaſem ſweym kráwě zadnij nohy zapletl a k wymenu ſe gij přiwinul; 7 potom sſal, pokudž co mléka měla, a hned opuſtiw tu kráwu, do leſa běžel. Té kráwě wymeno bylo wſſecko zčernalo, a kdež gij byl nohy [149b] wocaſem zapletl, také 20 zčernaly, rowně yako by wypálené byly, a tak dlauho trwaly. O tom pra- wili paſtewcy, kterijž to wideli, neb ſe to na poli mezy dobytkem bylo ſtalo Potom teprwá po čaſu měla ta kráwa tele. Také téhož létha polapili mořſku potworu a wozyli ſe s nij po zemi, okazugijce gi lidem. Swrchnij ſtrana až do pupku měla poſtawu cžlowěčij, 25 dole pak byla yako rybij wocaſy,9) a ta ſtrana dolegſfij byla na dýl roz- delená. K tomu měla dlauhau bradu a nad víſima dwě wyroſtliny, yako by růžky byly, dwa weliká cecky, vſta ſfiroká, od rukau až do ramen, a dále až doluo do břicha měla pleytwy způsobné k plawenij. Ta takto gest polapena: Na břehu mořſkém byly něgaké ženy, kteréž plátna 30 bijlily a praly. 10) K gedné z nich přiſſla ta potwora, 11) aby gi ſobě za pokrm vlowiti mohla; chytiwſſi gi za ruku, táhla gi k ſobě, ale žena ta bránila ſe vdatně, a yakž naywijce mohla. Bylo pak tu mělko, kdež ta plátna praly a bijlily. Y zkřikla hrozným hlaſem na giné ženy, kteréž také tu praly, aby gi retowaly; 12) y běželo k nij pět gineych žen, a chytiwſſe tu potworu, 35 holemi a sochory gi zabily a kamenijm vházely, 13) a potom na břeh wytáhly. Y byla tak hrozná ku pohledenij, že ſe gij wſſichni, kterijž gi wideli, zſtraſſili.
Strana 269
269 Dlauhoft gegij a welikoft wětílij byla než žádného cžlowěka. 14) Zie pak ta potwora pro pokrm tu přiſíla byla, z tohoto ſe porozuměti může, zie několikero detij prwé na to mijíto při břehu wyſſlo bylo, aby ſe tu kaupali, a newědel žádný, kam ſe podeli, tak že gich nikdá potud žádný wijce newidel. Z toho ſe rozuměti muože, že od té potwory ſtraweny gſau.15) 1) St : »Von etlichen vnnatürlichen geburden vnd merwundern.« — Poggius Facet. 31—34. (De prodigio. — De monstro.) 2) Auff das Jahr der geburt Christi. — 2) Hugo von Senis; míní se proslulý lékař Hugo Senensis, jinak Hugo Bencius. — *) St.: Johannes Hutz. 5) Zwen tag. — ") In Pise gegend; v lat. textě: In Piceno agro. — 7) Fiel mit dem maul an das euter der kû. — *) Sein bild ward in dem land vmbgefüret. — *) Vnnd fürbas hinab ein fisch — 1°) Die linwat zu waschen — 11) Dasselb grausam thier. — 12) Rüffet an die andern frawen mit kleglicher stim vmb hilff. - 13) Ergriffen vnd erschlugen es mit stangen vnd steinen. — 14) Was merer dann eines menschen. — 14. Das sie von dem thier verzucket seind XXIII. O knězy, pſu a bilkupu. Welikomocný penijz můž poſſkwrněná a proklatá mjíta bez woſkowých ſwěc a ſwěcené wody zaſe poſwětiti. O tom geſt takowý žert Pogiůw [150a] W městě Tiſkánu2) byl doíti ne včený kněz, ale bohatý. Ten měl pſa, na kteréhož welmi laſkaw byl,3) tak že, když vmřel, kázal gey na ker- chowě pochowati. Y zwědel o tom biſkup, kterýž, wždycky na něho wáže, 10 k geho peňezom mysl byl přiložil. 1) Y kázal toho kněze k ſobě zawolati, chtěge takowau winu na ňem treſtati. Kněz ten znal myſl biſkupowu wý- borně dobře, a wzaw s ſebú ſto zlatých, přiſſel před biſkupa; kterýžto proti ňemu zůřiwě ſe poſtawil, 3) proto že by swatá mijíta pſými pohřeby po- fikwrňowal a zprzňowal,6) a tak rozkázal ho do žaláře vwrcy. Ten maudrý 15 kněz řekl: »O pane otče, kdyby ty wědel, kterak to maudrý a rozumný pes byl, ne diwil by ſe tomu, že ſem yá gey hodného domnjwal, aby mezy lidmi pochowán byl, neb geſt lépe než lidſky, dokudž byl žiw, ſe zacho- wáwal, y také giž při té hodiňe ſmrti trwal« 7) Yakž pak to kněz řekl, bitkup otázal ſe, řka: »Včinil-li geſt kſſafft při ſwé poſlednj hodině?« Od- 20 powěel kněz: »Ba vdelal, w kterémžto twé miloſti potřebu opatřil a sto zlatých tobě poručil; ty ſem yá teď s ſebau přineſl.«8) Poznaw to ten biſkup, potwrdil toho kſfafftu y toho pohřbu: wzaw penijze, rozhřeſfil toho kňeze a nechal ho s pokogem. Tauto řečij potwrzuge ſe to obecné přijtlowj: »Penijze wſſe vdelagij, 25 penijze wſſe zaplatij, penjze předek magij, chudij z zadu ſtogij.«9) 1) St.: »Die XXIII. Fabel von dem Psaffen, seinem Hund vnd von dem Bischoff.« — Poggius, Facet. 36. (De sacerdote, qui caniculum sepelivit) — Srv. Pauli-Oesterley, č. 72 s doklady na str. 481. — 2) In Tuscano. — 4) Der hette gar ein lieben hundt. — 4) Orig.: Des war der bischoff gewar, den sinn zu seinem geldt setzend. — 5) Der schwerlich vber in was. — °) Das er die geweichte stet het enteeret mit dem hund. — 7) Er ist mer dan menschlich in seinem leben vnd vorusz im sterben gewesen. — 5) V orig. úprava pozměněna: Wie ist das? sprach der bischoff. - Er hat ein te-
269 Dlauhoft gegij a welikoft wětílij byla než žádného cžlowěka. 14) Zie pak ta potwora pro pokrm tu přiſíla byla, z tohoto ſe porozuměti může, zie několikero detij prwé na to mijíto při břehu wyſſlo bylo, aby ſe tu kaupali, a newědel žádný, kam ſe podeli, tak že gich nikdá potud žádný wijce newidel. Z toho ſe rozuměti muože, že od té potwory ſtraweny gſau.15) 1) St : »Von etlichen vnnatürlichen geburden vnd merwundern.« — Poggius Facet. 31—34. (De prodigio. — De monstro.) 2) Auff das Jahr der geburt Christi. — 2) Hugo von Senis; míní se proslulý lékař Hugo Senensis, jinak Hugo Bencius. — *) St.: Johannes Hutz. 5) Zwen tag. — ") In Pise gegend; v lat. textě: In Piceno agro. — 7) Fiel mit dem maul an das euter der kû. — *) Sein bild ward in dem land vmbgefüret. — *) Vnnd fürbas hinab ein fisch — 1°) Die linwat zu waschen — 11) Dasselb grausam thier. — 12) Rüffet an die andern frawen mit kleglicher stim vmb hilff. - 13) Ergriffen vnd erschlugen es mit stangen vnd steinen. — 14) Was merer dann eines menschen. — 14. Das sie von dem thier verzucket seind XXIII. O knězy, pſu a bilkupu. Welikomocný penijz můž poſſkwrněná a proklatá mjíta bez woſkowých ſwěc a ſwěcené wody zaſe poſwětiti. O tom geſt takowý žert Pogiůw [150a] W městě Tiſkánu2) byl doíti ne včený kněz, ale bohatý. Ten měl pſa, na kteréhož welmi laſkaw byl,3) tak že, když vmřel, kázal gey na ker- chowě pochowati. Y zwědel o tom biſkup, kterýž, wždycky na něho wáže, 10 k geho peňezom mysl byl přiložil. 1) Y kázal toho kněze k ſobě zawolati, chtěge takowau winu na ňem treſtati. Kněz ten znal myſl biſkupowu wý- borně dobře, a wzaw s ſebú ſto zlatých, přiſſel před biſkupa; kterýžto proti ňemu zůřiwě ſe poſtawil, 3) proto že by swatá mijíta pſými pohřeby po- fikwrňowal a zprzňowal,6) a tak rozkázal ho do žaláře vwrcy. Ten maudrý 15 kněz řekl: »O pane otče, kdyby ty wědel, kterak to maudrý a rozumný pes byl, ne diwil by ſe tomu, že ſem yá gey hodného domnjwal, aby mezy lidmi pochowán byl, neb geſt lépe než lidſky, dokudž byl žiw, ſe zacho- wáwal, y také giž při té hodiňe ſmrti trwal« 7) Yakž pak to kněz řekl, bitkup otázal ſe, řka: »Včinil-li geſt kſſafft při ſwé poſlednj hodině?« Od- 20 powěel kněz: »Ba vdelal, w kterémžto twé miloſti potřebu opatřil a sto zlatých tobě poručil; ty ſem yá teď s ſebau přineſl.«8) Poznaw to ten biſkup, potwrdil toho kſfafftu y toho pohřbu: wzaw penijze, rozhřeſfil toho kňeze a nechal ho s pokogem. Tauto řečij potwrzuge ſe to obecné přijtlowj: »Penijze wſſe vdelagij, 25 penijze wſſe zaplatij, penjze předek magij, chudij z zadu ſtogij.«9) 1) St.: »Die XXIII. Fabel von dem Psaffen, seinem Hund vnd von dem Bischoff.« — Poggius, Facet. 36. (De sacerdote, qui caniculum sepelivit) — Srv. Pauli-Oesterley, č. 72 s doklady na str. 481. — 2) In Tuscano. — 4) Der hette gar ein lieben hundt. — 4) Orig.: Des war der bischoff gewar, den sinn zu seinem geldt setzend. — 5) Der schwerlich vber in was. — °) Das er die geweichte stet het enteeret mit dem hund. — 7) Er ist mer dan menschlich in seinem leben vnd vorusz im sterben gewesen. — 5) V orig. úprava pozměněna: Wie ist das? sprach der bischoff. - Er hat ein te-
Strana 270
270 stament gesetzt an seinem letzten end, sprach der priester, darin er dein not, darin du jetzund bist, hat betrachtet vnd hat dir hundert gulden geschaffen, die bring ich mit mir. — 2) Gelt kan thun, gelt kan lon, gelt mag hinfür gehen, so armut musz hinden stehen. XXIV O lifice, o kohautu a o llepicy.1 5 Leſt lítij přemožena beywá. Hladowitá lifſka, chtěgijc chytroſtij slepicy podwéſti, kterauž kohauth na dřewo vwedl, a liſſka toho doweſti nemohla, aby z dřewa slepice doluo ſeſſla,2) y přiſfla s pochlebnými ſlowy k kohautu, a když ho pozdrawila, řekla towa[150bryšíky k ňemu: »Proč ſy tak wyſoko na ſtromě? Cožs geſſtě nowých, dobrých wěcý3) ne ſlyſfel, kteréž wſſem zwijřatom welmi vžitečné ſau?« 4) Y odpowědel kohaut, že by o tom zhola nic newědel ani neſlyſſel. Y wece lifſka: »Já tem wyſlána, abych ty wěcy zwě�towala. y přiſíla ſem k tobě, abych tebe té radosti včastného včinila. Sňem obecni 10 držán gest, na kterémžto vſtanowený pokoy wſſem žiwým zwijřatuom ſpo- lečně zawřijn geft, tak aby nižádné zwijře gedno druhému nikdá o bez- hrdlé nevſylowalo, ani neſſkodilo, ale ſpolečňe wěčného pokoge vžijwalo. Giž gedno každé může w pokogi ſamo, kde chce, gijti a žádného ſe ne báti. 5) Proto podiž doluo, a měgme ſpolu dneffnij den kolacý, těſsijce ſe 15 tomu dobrému a wesſeli z toho gſúce.« 6) Kohaut, poznaw leſt liſſky té, dij k nij: »Zwěstugeš nám dobré a doſti wzácné nowiny.« A w tom wytáhl krk wysſoko nahoru, yako by co z daleka widel, že by bylo čemu ſe po- diwiti, 7) y zpial ſe na nohy. A když ſe ho lifſka zeptala, nač by tak pilně hledel, on wece: »Widijm dwa pſy s odewřenými vſty, což nayrychlegij 20 mohau, fem běžeti; tak mám za to, že nám chtěgij také ten pokoy zwě�to- wati.« A lekſli ſe toho liffka, y dij: »Já požehnáwám wás,8) autěk mňe potřebný a vžitečný bude, prwé než oni přigdau.« A tak počala preč běžeti. Y řekl k nij kohaut: »Kamž vtijkáfs, a nebo woč ſe taráſs, když takowý pokog ztwrzen geſt, kohož ſe tedy bogjš?« Y řekla liſſka: »Tuſſijm, že to 25 geſſtě pſom oznámeno nenij, a že o tom pokogi stěžka wědij.«") A tak 10) leſt gedna druhé odepřela. 1) Sl.: »Die XXIV. Fabel von dem Fuchs, Han vnd Hennen.« — Poggius, Facet. 79 (De gallo et vulpe.). — 2) Die ein han vff einen hohen baum gefürt het, darauff der Fuchs nit kommen mocht. — 3) Die frischen newen mer. — 4) Die menigklich so heilsam sind. — 5) Ein jegkliches mag wol einig in sicherheit vnd frid wandeln, wohin es wil. — 6) Lasz vns disen tag hochzeitlich begon vnd in freuden leben — 7) Darab er wunder neme. — °) Ich gesegen euch. — ") Ich besorg aber, das den hunden villicht der frid noch nit sey verkündet. — 1°) Also ward list durch list vertriben.
270 stament gesetzt an seinem letzten end, sprach der priester, darin er dein not, darin du jetzund bist, hat betrachtet vnd hat dir hundert gulden geschaffen, die bring ich mit mir. — 2) Gelt kan thun, gelt kan lon, gelt mag hinfür gehen, so armut musz hinden stehen. XXIV O lifice, o kohautu a o llepicy.1 5 Leſt lítij přemožena beywá. Hladowitá lifſka, chtěgijc chytroſtij slepicy podwéſti, kterauž kohauth na dřewo vwedl, a liſſka toho doweſti nemohla, aby z dřewa slepice doluo ſeſſla,2) y přiſfla s pochlebnými ſlowy k kohautu, a když ho pozdrawila, řekla towa[150bryšíky k ňemu: »Proč ſy tak wyſoko na ſtromě? Cožs geſſtě nowých, dobrých wěcý3) ne ſlyſfel, kteréž wſſem zwijřatom welmi vžitečné ſau?« 4) Y odpowědel kohaut, že by o tom zhola nic newědel ani neſlyſſel. Y wece lifſka: »Já tem wyſlána, abych ty wěcy zwě�towala. y přiſíla ſem k tobě, abych tebe té radosti včastného včinila. Sňem obecni 10 držán gest, na kterémžto vſtanowený pokoy wſſem žiwým zwijřatuom ſpo- lečně zawřijn geft, tak aby nižádné zwijře gedno druhému nikdá o bez- hrdlé nevſylowalo, ani neſſkodilo, ale ſpolečňe wěčného pokoge vžijwalo. Giž gedno každé může w pokogi ſamo, kde chce, gijti a žádného ſe ne báti. 5) Proto podiž doluo, a měgme ſpolu dneffnij den kolacý, těſsijce ſe 15 tomu dobrému a wesſeli z toho gſúce.« 6) Kohaut, poznaw leſt liſſky té, dij k nij: »Zwěstugeš nám dobré a doſti wzácné nowiny.« A w tom wytáhl krk wysſoko nahoru, yako by co z daleka widel, že by bylo čemu ſe po- diwiti, 7) y zpial ſe na nohy. A když ſe ho lifſka zeptala, nač by tak pilně hledel, on wece: »Widijm dwa pſy s odewřenými vſty, což nayrychlegij 20 mohau, fem běžeti; tak mám za to, že nám chtěgij také ten pokoy zwě�to- wati.« A lekſli ſe toho liffka, y dij: »Já požehnáwám wás,8) autěk mňe potřebný a vžitečný bude, prwé než oni přigdau.« A tak počala preč běžeti. Y řekl k nij kohaut: »Kamž vtijkáfs, a nebo woč ſe taráſs, když takowý pokog ztwrzen geſt, kohož ſe tedy bogjš?« Y řekla liſſka: »Tuſſijm, že to 25 geſſtě pſom oznámeno nenij, a že o tom pokogi stěžka wědij.«") A tak 10) leſt gedna druhé odepřela. 1) Sl.: »Die XXIV. Fabel von dem Fuchs, Han vnd Hennen.« — Poggius, Facet. 79 (De gallo et vulpe.). — 2) Die ein han vff einen hohen baum gefürt het, darauff der Fuchs nit kommen mocht. — 3) Die frischen newen mer. — 4) Die menigklich so heilsam sind. — 5) Ein jegkliches mag wol einig in sicherheit vnd frid wandeln, wohin es wil. — 6) Lasz vns disen tag hochzeitlich begon vnd in freuden leben — 7) Darab er wunder neme. — °) Ich gesegen euch. — ") Ich besorg aber, das den hunden villicht der frid noch nit sey verkündet. — 1°) Also ward list durch list vertriben.
Strana 271
VII. FABULE ŠEBESTYANA BRANTA
VII. FABULE ŠEBESTYANA BRANTA
Strana 272
Strana 273
[151 a ] Tuto ſe počijná druhá ſtrana pěkných, milých báſnij, přijkladůw a těch wècy, gefſto ſe w prawde ſtaly. Ty od doktora Sebeſtiana Branta k wyvčenij dobreych mrawuow ſebrany a ſneſeny gfau.*) Tuto druhú stranu této knihy w hromadu geſt ſneſl wyſoce včený doktor Sebeftyan Brant, synu ſwému Onoffryowi k vžitku, aby ſe dobrým mrawuom včil a zdráwě včenij otce ſwého porozuměl. Y ſebral ge z mno- hých čiſtých báſnij, z přijkladuow, y z těch wěcý, kterecž ſe dály, a z včenij maudrých mužůw. Protož tyto fabule gſau milegſſij y také přijgemněgſfij ke čtenij nežli ginec. 5 1. Z werffuow ſkladatele Heſyoda proti žwáčom a pliíkáčom tato řeč gelt wzata. 1) Heſyodus, maudrý werffuow ſkladatel, yakož Aulus Gellius pijſſe, tak prawij, zic yazyk nemá přiliſs prudký býti,2) ale má ſe tagiti, yako něgaký poklad, a že welmi wdečney geſt, kdož ho vžijwati vmij,3) když ho kdo střijdmě požijwá, a když geft hebkey a wolney bez wſſeligaké překážky. 4) 10 5 Neb co geſt nerozumňegſfijho, než když kdo dobrými ſlowy ne ozdobně darmo mluwij, kdež žádného ſmyſlu, rozumu, ani vměnij nenij; protožť prawij Marcius 6) Kátho: »Ten nikdá nemlčij, kteréhož neduh 7) mluwenij po- 151bJdegme, rowně yako ſtarého když podegme neduh, že pijti a ſpáti muſý.« Nebo wdycky, čijm wijce pige, tjm wijce ſe gemu pijti chce, a čijm 15 wijce ſpij, wdycky ſe mu wijce ſpáti chce. Protož ne bez přijčiny Homerus ňegakého Terſýta nazwal bez ſmijry mluwijcým a bez rozumu, a množſtwij geho flow neozdobných a daremnijch že geſt podobné cžeykám 8), kteréž vſtawičně křičij a fítěbecý. Protož o žwawém člowěku prawij Saluftius, že geft wijce žwáftawý každý takowý, nežli weymluwný.9) 20 *) Orig.: »Hie nach volget der ander teil schöner vnd lieblicher Fabeln, Beispilen vnd Historien, von Doctore Sebastiano Brand zu vnderweisung guter sitten zusamen geordnet. 18
[151 a ] Tuto ſe počijná druhá ſtrana pěkných, milých báſnij, přijkladůw a těch wècy, gefſto ſe w prawde ſtaly. Ty od doktora Sebeſtiana Branta k wyvčenij dobreych mrawuow ſebrany a ſneſeny gfau.*) Tuto druhú stranu této knihy w hromadu geſt ſneſl wyſoce včený doktor Sebeftyan Brant, synu ſwému Onoffryowi k vžitku, aby ſe dobrým mrawuom včil a zdráwě včenij otce ſwého porozuměl. Y ſebral ge z mno- hých čiſtých báſnij, z přijkladuow, y z těch wěcý, kterecž ſe dály, a z včenij maudrých mužůw. Protož tyto fabule gſau milegſſij y také přijgemněgſfij ke čtenij nežli ginec. 5 1. Z werffuow ſkladatele Heſyoda proti žwáčom a pliíkáčom tato řeč gelt wzata. 1) Heſyodus, maudrý werffuow ſkladatel, yakož Aulus Gellius pijſſe, tak prawij, zic yazyk nemá přiliſs prudký býti,2) ale má ſe tagiti, yako něgaký poklad, a že welmi wdečney geſt, kdož ho vžijwati vmij,3) když ho kdo střijdmě požijwá, a když geft hebkey a wolney bez wſſeligaké překážky. 4) 10 5 Neb co geſt nerozumňegſfijho, než když kdo dobrými ſlowy ne ozdobně darmo mluwij, kdež žádného ſmyſlu, rozumu, ani vměnij nenij; protožť prawij Marcius 6) Kátho: »Ten nikdá nemlčij, kteréhož neduh 7) mluwenij po- 151bJdegme, rowně yako ſtarého když podegme neduh, že pijti a ſpáti muſý.« Nebo wdycky, čijm wijce pige, tjm wijce ſe gemu pijti chce, a čijm 15 wijce ſpij, wdycky ſe mu wijce ſpáti chce. Protož ne bez přijčiny Homerus ňegakého Terſýta nazwal bez ſmijry mluwijcým a bez rozumu, a množſtwij geho flow neozdobných a daremnijch že geſt podobné cžeykám 8), kteréž vſtawičně křičij a fítěbecý. Protož o žwawém člowěku prawij Saluftius, že geft wijce žwáftawý každý takowý, nežli weymluwný.9) 20 *) Orig.: »Hie nach volget der ander teil schöner vnd lieblicher Fabeln, Beispilen vnd Historien, von Doctore Sebastiano Brand zu vnderweisung guter sitten zusamen geordnet. 18
Strana 274
274 1) »Ausz dem Poeten Hesiodo wider die Klapperer, Schwetzer vnd Lafferer ein schöne lere.« — Brant: »Ex Hesiodo contra blacterones et linguaces.« — Viz: Gellius, Noctes Atticae, I. 15, 14; 7—11; 18. — 2) Das die zung nit ist gemein zu machen. — 3) Das sie vil genad hat im gebrauche. — 4) 1st das sie messig, hebig vnd wollautend ist. — U Branta-Gellia: Si modesta et parca et modulata sit. — Hesiod, Koya xai Hušgat 719—720. — 5) Jest nejspíše omyl za: »a neb ozdobně.« — Orig.: Was ist vn- sinnigers, dan guter vnd zierlicher wort ein vergebener thon; Br.-Gell.: Verborum vel optimorum atque ornatissimorum sonitus inanis. — 6) Omyl za »Marcus«. — Citát z řeči proti Caeliovi u Gellia. — 7) Die sucht. Br.-Gell.: morbus. — 5) Ist geleich den heberen ; Br.-Gell.: verba graculorum similia. — Viz Homer. Il. II, 212; 246. - 9) Mehr ein redsamer, dann ein wolredner. — Srv. Sallust. Hist. fragm. (Dietsch) IV, 25. 2. Kdy fluflij giných lidij bláznowſtwij treſtati. 1) Pomlauwagijcý a žwáčij, kteřijž ſe maudřij býti zdadij, 2) ti naywyšſlijho přikázanij maudroſti ne držij, ale ge potupugij, což w práwijch včený Po- pinianus 3) o nich prawij a o tom pijſſe, řka: »Kteřijž maudroſt milugij ti o penijze ne ſtogij, ale gimi pohrdagij a gich ne chowagij. Když pak gich negſú žádoiſtwij, tijm pronáſſegij gegijch ſmyſſlené peněz odepřenij.«) Kteřijž pak práwě potupiti ge chtěgij, ti magij náſledowati Krátha theban- ſkého, 5) bohatého člowěka. Ten, když na včenij do Athén táhl, powrhl weliký kus zlata na ceſtě, že ſe mu zdálo, že by bohatſtwij a ctnoſt ſpolu- nemohlo trwati a s nijm přebýwati. Ale yá prawijm, že tito žwáčij a po- 10 mluwačij při naymeníijm náſledowati magij Carneada, včijcýho w Athenách v wyſoké ſſkole. 6) Kterýžto, yakož Gellius pijſſe, 7) když proti včenij Zenona mudrce pſáti chtěl, yako oni proti nám pijſſij, nayprwé wyčiſtil ſwrchnij ſtranu žiwota ſwého omanem a keychawkau, 8) proto, aby mu zlá wlhkoſt z žaludku, když by ſe s nijm hádal, do hlawy a k ſrdcy newſtaupila, a tak 15 by mu moc myſli geho zacpala. Takowau welikau pilnoſtij muž ten ſe opatrowal, aby [152a] cyzý včenij porazyti mohl. Yá pak ſe bogijm, že naflijch pomluwačůw a žwáčůw zacpanému mozku žádná keychawka ani woman nepomůže, kdyby pak přiliš třebas mnoho z ſuku gegijho pili, proto gijm prſý ne wyčiſtij. A kdyby ſama keychawka třebas w nich roſtla, 20 gefítě trogijmi kaychawkami a womany zdráwi by býti nemohli; aby ne- žwali a giných pomlauwati neměli a o nijch pokautně nemluwili, toho ni- kterakž ne vdělagij.2) 5 1) »Wenn es sich zimpt ander leuth thorheit zu straffen." — Br.: »Quando liceat aliorum errores reprehendere.« — 2) Die hinderreder vnd nachsprecher, die sich weisz dunckend sein. — 3) T. j. Papinianus. — *) Originál jinak: Dasselb zu behalten entblöst ir erdacht bekennung. — 5) Viz: Diogenes Laert. VI, 5, 4. — 6) Lerer in der schůl Academio. — Br.: Achademice secte magistrum. — 7) Gellius, Noct. Att. XVII, 15, 1 sq. — s) Mit weisser nieszwurz; Brant: helleboro candido. — 2) V orig. zakon- čení zni takto: Ich besorg aber, das vnsern nachredern eins verstopfften hirns kein nieszwurz gehelffen möcht, wann sie schon des saffts vil trincken, das die brust reiniget, vnd schon ihn alles, das Anticira wachst, darumb das ir haupt nicht mit dreyen Anti- ciris möcht gesund werden. — Sr. Horat. Sat. II, 3, 81 a Epist. II, 3, 300 (»tribus Anti- cyris caput insanabile«).
274 1) »Ausz dem Poeten Hesiodo wider die Klapperer, Schwetzer vnd Lafferer ein schöne lere.« — Brant: »Ex Hesiodo contra blacterones et linguaces.« — Viz: Gellius, Noctes Atticae, I. 15, 14; 7—11; 18. — 2) Das die zung nit ist gemein zu machen. — 3) Das sie vil genad hat im gebrauche. — 4) 1st das sie messig, hebig vnd wollautend ist. — U Branta-Gellia: Si modesta et parca et modulata sit. — Hesiod, Koya xai Hušgat 719—720. — 5) Jest nejspíše omyl za: »a neb ozdobně.« — Orig.: Was ist vn- sinnigers, dan guter vnd zierlicher wort ein vergebener thon; Br.-Gell.: Verborum vel optimorum atque ornatissimorum sonitus inanis. — 6) Omyl za »Marcus«. — Citát z řeči proti Caeliovi u Gellia. — 7) Die sucht. Br.-Gell.: morbus. — 5) Ist geleich den heberen ; Br.-Gell.: verba graculorum similia. — Viz Homer. Il. II, 212; 246. - 9) Mehr ein redsamer, dann ein wolredner. — Srv. Sallust. Hist. fragm. (Dietsch) IV, 25. 2. Kdy fluflij giných lidij bláznowſtwij treſtati. 1) Pomlauwagijcý a žwáčij, kteřijž ſe maudřij býti zdadij, 2) ti naywyšſlijho přikázanij maudroſti ne držij, ale ge potupugij, což w práwijch včený Po- pinianus 3) o nich prawij a o tom pijſſe, řka: »Kteřijž maudroſt milugij ti o penijze ne ſtogij, ale gimi pohrdagij a gich ne chowagij. Když pak gich negſú žádoiſtwij, tijm pronáſſegij gegijch ſmyſſlené peněz odepřenij.«) Kteřijž pak práwě potupiti ge chtěgij, ti magij náſledowati Krátha theban- ſkého, 5) bohatého člowěka. Ten, když na včenij do Athén táhl, powrhl weliký kus zlata na ceſtě, že ſe mu zdálo, že by bohatſtwij a ctnoſt ſpolu- nemohlo trwati a s nijm přebýwati. Ale yá prawijm, že tito žwáčij a po- 10 mluwačij při naymeníijm náſledowati magij Carneada, včijcýho w Athenách v wyſoké ſſkole. 6) Kterýžto, yakož Gellius pijſſe, 7) když proti včenij Zenona mudrce pſáti chtěl, yako oni proti nám pijſſij, nayprwé wyčiſtil ſwrchnij ſtranu žiwota ſwého omanem a keychawkau, 8) proto, aby mu zlá wlhkoſt z žaludku, když by ſe s nijm hádal, do hlawy a k ſrdcy newſtaupila, a tak 15 by mu moc myſli geho zacpala. Takowau welikau pilnoſtij muž ten ſe opatrowal, aby [152a] cyzý včenij porazyti mohl. Yá pak ſe bogijm, že naflijch pomluwačůw a žwáčůw zacpanému mozku žádná keychawka ani woman nepomůže, kdyby pak přiliš třebas mnoho z ſuku gegijho pili, proto gijm prſý ne wyčiſtij. A kdyby ſama keychawka třebas w nich roſtla, 20 gefítě trogijmi kaychawkami a womany zdráwi by býti nemohli; aby ne- žwali a giných pomlauwati neměli a o nijch pokautně nemluwili, toho ni- kterakž ne vdělagij.2) 5 1) »Wenn es sich zimpt ander leuth thorheit zu straffen." — Br.: »Quando liceat aliorum errores reprehendere.« — 2) Die hinderreder vnd nachsprecher, die sich weisz dunckend sein. — 3) T. j. Papinianus. — *) Originál jinak: Dasselb zu behalten entblöst ir erdacht bekennung. — 5) Viz: Diogenes Laert. VI, 5, 4. — 6) Lerer in der schůl Academio. — Br.: Achademice secte magistrum. — 7) Gellius, Noct. Att. XVII, 15, 1 sq. — s) Mit weisser nieszwurz; Brant: helleboro candido. — 2) V orig. zakon- čení zni takto: Ich besorg aber, das vnsern nachredern eins verstopfften hirns kein nieszwurz gehelffen möcht, wann sie schon des saffts vil trincken, das die brust reiniget, vnd schon ihn alles, das Anticira wachst, darumb das ir haupt nicht mit dreyen Anti- ciris möcht gesund werden. — Sr. Horat. Sat. II, 3, 81 a Epist. II, 3, 300 (»tribus Anti- cyris caput insanabile«).
Strana 275
275 3. Kdo na druhém něgakau wadu treſtati muože.) Dobře ſe nám ſamým náſle wady lijbij, 2) y odpúſſtijme ge ſobě, na giných pak gich trpěti nemuožeme, neb když ſobě powolugeme, ſme w na- ſſich činech ſlepij, w gineych pak gſme woſtřegſfijho zraku nežli žádný had ani než orel. 3) Protož prawij swatý Ambrož: »Ten má na giném wadu treſtati, kterýž ſám na ſobě nic treſtánij hodného nemá; ten má ortelowati, kterýž těmi wěcmi winen nenij, o kterýchž chce giným wypowijdati, 4) aby ſám na ſebe ortele newypowědel, když na giného wypowijdá, a tak by ſe k němu tato flowa Páně řijcy mohla:5) ,Wywrž prwé břewno z oka twého, nežli z oka bratra twého mrwy wydobudeſs.“« A pro tu přijčinu, když po- kolenj Benyaminowo w neřádech a nekázanoſtech žiwo bylo, nemohl 10 wíſecken lid izrahelſký gegich hřijchuo pomítiti, než až prwé obecně s obau stran ſe o to ſetřeli, 6) neb obogij teymiž hřijchy winni byli; potom teprwá oddelili a přemohli hřijíné pokolenij,7) yakož swatý Ržehoř wypiſuge ni Moralibus. 5 71) »Wer eins andern laster straffen mög.« — Brant má citát z Horat. Sat. I, 3, 25 a násl. — 2) Gar torecht ist vnser eigenleib, so wir vns etc. — 3) In andern sehen wir gar wol, wie ein schlang oder adler. — Srv. Horat l. c. — 4) Die er an andern menschen wil bereden. — 5) Mat. 7, 5. — 6) Bis das sie vor mengen streit mit ein- ander hetten. — 7) Darnach erst hant sy abgetilgt das süntlich geschlecht, — Viz Kn. Soudců kap. XX. 4. Saudce, kterýž pocty béře, ten neſprawedliwě faudij. 1) 152b] Nenij diwu, že křiwey saudce těžce sprawedlnoſt prawú nagde.2) 15 Yakož o gednom čteme, kterýž proſtřednijkem mezy dwěma 3) včiňen byl, od gednoho wzal děbán s olegem. Ten mu gey proto dal, že ſe nadál, že mu přiſaudij při geho, 4) a že na geho ſtranu bude, poněwadž on saudce geſt. Y porozuměl tomu odpornijk geho a hned dal tomu saudcy dobrého wepře, 5) žádage, aby geho miloſtiwým saudcý byl. Y wypowědijn geſt 20 ortel podlé wepře. Vznawſli pak to druhá ſtrana, želela toho welmi, že by saudce ſwému přiřčenij doſti ne včinil, a tak že by gemu ten oleg darmo dal. 6) Y wymlauwal ſe saudce, řka: »Přiſſla do domu mého swině, a treffiwffi na ten oleg, děbán rozbila a oleg rozlila, a tak ſem na tě neměl wijce při čem zpomenauti.«7) Y byla to maudrá odpowěd, ale Bohu ne- libá, od néhožto tak ſauzeni budau, yakož ſami ſaudili, a tak gim bude odměřeno, yakž oni giným měřili, nebť Buoh nedá ſe zaſlepiti, ale žet pomstau prodlij, potom to doſtatečně nahradij, 8) yakož o Dyonyzyowi, syrakuzanſkém tyrannu, to čteme. 25 1) »Ein bestochner richter vrteilt böszlich.« — Brant: »Quod corruptus iudex male pronunciat.« — Srv. Poggius, Facet. 256. (De arbitro, in cuius domo porcus oleum effudit.) — Dobřenský-Štěpán, Vrtkavé štěstí č. IX. str. 93. — Pauli-Oesterley č. 128 s doklady na str. 488. — 2) Mit gleicher wag die warheit ersuchet. — 3) Zwischen 18*
275 3. Kdo na druhém něgakau wadu treſtati muože.) Dobře ſe nám ſamým náſle wady lijbij, 2) y odpúſſtijme ge ſobě, na giných pak gich trpěti nemuožeme, neb když ſobě powolugeme, ſme w na- ſſich činech ſlepij, w gineych pak gſme woſtřegſfijho zraku nežli žádný had ani než orel. 3) Protož prawij swatý Ambrož: »Ten má na giném wadu treſtati, kterýž ſám na ſobě nic treſtánij hodného nemá; ten má ortelowati, kterýž těmi wěcmi winen nenij, o kterýchž chce giným wypowijdati, 4) aby ſám na ſebe ortele newypowědel, když na giného wypowijdá, a tak by ſe k němu tato flowa Páně řijcy mohla:5) ,Wywrž prwé břewno z oka twého, nežli z oka bratra twého mrwy wydobudeſs.“« A pro tu přijčinu, když po- kolenj Benyaminowo w neřádech a nekázanoſtech žiwo bylo, nemohl 10 wíſecken lid izrahelſký gegich hřijchuo pomítiti, než až prwé obecně s obau stran ſe o to ſetřeli, 6) neb obogij teymiž hřijchy winni byli; potom teprwá oddelili a přemohli hřijíné pokolenij,7) yakož swatý Ržehoř wypiſuge ni Moralibus. 5 71) »Wer eins andern laster straffen mög.« — Brant má citát z Horat. Sat. I, 3, 25 a násl. — 2) Gar torecht ist vnser eigenleib, so wir vns etc. — 3) In andern sehen wir gar wol, wie ein schlang oder adler. — Srv. Horat l. c. — 4) Die er an andern menschen wil bereden. — 5) Mat. 7, 5. — 6) Bis das sie vor mengen streit mit ein- ander hetten. — 7) Darnach erst hant sy abgetilgt das süntlich geschlecht, — Viz Kn. Soudců kap. XX. 4. Saudce, kterýž pocty béře, ten neſprawedliwě faudij. 1) 152b] Nenij diwu, že křiwey saudce těžce sprawedlnoſt prawú nagde.2) 15 Yakož o gednom čteme, kterýž proſtřednijkem mezy dwěma 3) včiňen byl, od gednoho wzal děbán s olegem. Ten mu gey proto dal, že ſe nadál, že mu přiſaudij při geho, 4) a že na geho ſtranu bude, poněwadž on saudce geſt. Y porozuměl tomu odpornijk geho a hned dal tomu saudcy dobrého wepře, 5) žádage, aby geho miloſtiwým saudcý byl. Y wypowědijn geſt 20 ortel podlé wepře. Vznawſli pak to druhá ſtrana, želela toho welmi, že by saudce ſwému přiřčenij doſti ne včinil, a tak že by gemu ten oleg darmo dal. 6) Y wymlauwal ſe saudce, řka: »Přiſſla do domu mého swině, a treffiwffi na ten oleg, děbán rozbila a oleg rozlila, a tak ſem na tě neměl wijce při čem zpomenauti.«7) Y byla to maudrá odpowěd, ale Bohu ne- libá, od néhožto tak ſauzeni budau, yakož ſami ſaudili, a tak gim bude odměřeno, yakž oni giným měřili, nebť Buoh nedá ſe zaſlepiti, ale žet pomstau prodlij, potom to doſtatečně nahradij, 8) yakož o Dyonyzyowi, syrakuzanſkém tyrannu, to čteme. 25 1) »Ein bestochner richter vrteilt böszlich.« — Brant: »Quod corruptus iudex male pronunciat.« — Srv. Poggius, Facet. 256. (De arbitro, in cuius domo porcus oleum effudit.) — Dobřenský-Štěpán, Vrtkavé štěstí č. IX. str. 93. — Pauli-Oesterley č. 128 s doklady na str. 488. — 2) Mit gleicher wag die warheit ersuchet. — 3) Zwischen 18*
Strana 276
276 zweien kriegern. — 4) Das er das vrteil für ihn geb. -- 5) Ein fette saw — 5) Beklagt sich seins zusagen vnd das verloren öle, das der richter het empfangen. — 7) Also das ich dein nit mer gedacht. — 8) Das verziehen seiner straff widergilt er mit schwere der pein. 5. Yak ſprawedliwoſt prodáwáme.) 5 Prodanij ortelowé za penijze od křiwých a ffaleſſných saudcůw, od dobrých lidij zawrženi gſau. O kterýchž prawij Izydorus: »Geſtli že chudey nemá, co by při ſaudu dal, netoliko gey potupij a ſlyffeti nebudau, ale proti prawde geſſtě ho odſaudij, neb welmi brzo ſprawedliwost od zlata- přemožena beywá, a winnijcý ſe hřijchu nebogij, když ſe nadege, že ſe odtud wyplatij penězy.«2) Protož, yakož w Pařijži3) geden sedlák w rade miloſti žádal, y odmlúwal tomu geden z konffelůw, yakožto tomu, kterýž by nepoctiwé wěci žádal. Druhého pak dne, wnuknutij mage ten sedlák, přinesl tomu kon[ 153a ffelu na třech wollijch obilé. Hned potom obrátil 10 ſe ten ortel gináč, tak že mnohými řečmi gednal ten konffel o wěc toho sedláka. Y řekl ſauſed k towaryſſi ſwému: »A co neſlyſſijš, kterak wotlowé křičij?« A tak poſmijwal ſe od sedláka přigatému obilij. 1) »Wie die gerechtigkeit verkaufft wird." — Brant: »Quam venalis sit iusticia.« — Poggius, Facet. 152 (De rustico, qui asinos onustos deduxit frumento.) — 2) Isidorus Hispalensis, Sententiarum l. III, 54, 4: »Pauper, dum non habet, quod offerat, non solum audiri contemnitur, sed etiam contra veritatem opprimitur. Cito violatur auro iustitia nullamque reus pertimescit culpam, quam redimere nummis existimat.« — 3) Orig.: Zu Perus. Br.-Pogg.: In consilio Perusino. — 4) Ward der bawr ermant. 6. Lidíký poruſený, přewrácený rozum žádnému nemuož odpuſtiti. 1) Worel geſt nazwán wſſech ptákůw králem, protože zpanilegſſij geſt nežli ginij ptácy, a weyſſe létá než wſſickni ginij; protož gey nazýwagij 15 boha Jupitera pacholetem, kteréž mu zbrog noſý, 2) neb mu podáwá a po- ſluhuge, když hromem tepe a bleyſká, a když s obry boguge.3) To ſau- proto wymyſlili, že Jupiter worla malowaného na ſwé korúhwi noſyl, 4) kterýžto obyčey gefſtě v Krétenſkých ſe zachowáwá, od ktereychž to Teucer přigal a Troganſkým dochowal, a potom Eneas do Wlach přineſl 20 Protož Ržijmané podnes na ſwých korauhwijch worla magij, pro dobré znamenij a sſtéſtij, kteréž ſkrze worla přigali, yakož Wirgilius pijſſe: »Náſſe myfílénky tak mnoho v wálkách pomáhagij, yak mnoho holubůw w Cho- tomij 5) geſt, když worel s nimi trwá.« 6) A yako Plinius prawij, 7) že na toho gediného ptáka hrom ne tepe, kteřijž hromowé, yakož werſſuow 25 ſkladatelé prawij, od Jupitera poſýláni býwagij, a že žádný pták ſkrze wyſokoſt ſwého létanij blijže k nebi ſe newznáſſij, to proto, že ſe geſſtě nad powětřijm wznáffij, kdež ſe hromobitij delá.8) Protož ne bez přičiny ržimſké králowſtwij ſkrz powýſſenij ſwé worla na sſtijtě neſe.2)
276 zweien kriegern. — 4) Das er das vrteil für ihn geb. -- 5) Ein fette saw — 5) Beklagt sich seins zusagen vnd das verloren öle, das der richter het empfangen. — 7) Also das ich dein nit mer gedacht. — 8) Das verziehen seiner straff widergilt er mit schwere der pein. 5. Yak ſprawedliwoſt prodáwáme.) 5 Prodanij ortelowé za penijze od křiwých a ffaleſſných saudcůw, od dobrých lidij zawrženi gſau. O kterýchž prawij Izydorus: »Geſtli že chudey nemá, co by při ſaudu dal, netoliko gey potupij a ſlyffeti nebudau, ale proti prawde geſſtě ho odſaudij, neb welmi brzo ſprawedliwost od zlata- přemožena beywá, a winnijcý ſe hřijchu nebogij, když ſe nadege, že ſe odtud wyplatij penězy.«2) Protož, yakož w Pařijži3) geden sedlák w rade miloſti žádal, y odmlúwal tomu geden z konffelůw, yakožto tomu, kterýž by nepoctiwé wěci žádal. Druhého pak dne, wnuknutij mage ten sedlák, přinesl tomu kon[ 153a ffelu na třech wollijch obilé. Hned potom obrátil 10 ſe ten ortel gináč, tak že mnohými řečmi gednal ten konffel o wěc toho sedláka. Y řekl ſauſed k towaryſſi ſwému: »A co neſlyſſijš, kterak wotlowé křičij?« A tak poſmijwal ſe od sedláka přigatému obilij. 1) »Wie die gerechtigkeit verkaufft wird." — Brant: »Quam venalis sit iusticia.« — Poggius, Facet. 152 (De rustico, qui asinos onustos deduxit frumento.) — 2) Isidorus Hispalensis, Sententiarum l. III, 54, 4: »Pauper, dum non habet, quod offerat, non solum audiri contemnitur, sed etiam contra veritatem opprimitur. Cito violatur auro iustitia nullamque reus pertimescit culpam, quam redimere nummis existimat.« — 3) Orig.: Zu Perus. Br.-Pogg.: In consilio Perusino. — 4) Ward der bawr ermant. 6. Lidíký poruſený, přewrácený rozum žádnému nemuož odpuſtiti. 1) Worel geſt nazwán wſſech ptákůw králem, protože zpanilegſſij geſt nežli ginij ptácy, a weyſſe létá než wſſickni ginij; protož gey nazýwagij 15 boha Jupitera pacholetem, kteréž mu zbrog noſý, 2) neb mu podáwá a po- ſluhuge, když hromem tepe a bleyſká, a když s obry boguge.3) To ſau- proto wymyſlili, že Jupiter worla malowaného na ſwé korúhwi noſyl, 4) kterýžto obyčey gefſtě v Krétenſkých ſe zachowáwá, od ktereychž to Teucer přigal a Troganſkým dochowal, a potom Eneas do Wlach přineſl 20 Protož Ržijmané podnes na ſwých korauhwijch worla magij, pro dobré znamenij a sſtéſtij, kteréž ſkrze worla přigali, yakož Wirgilius pijſſe: »Náſſe myfílénky tak mnoho v wálkách pomáhagij, yak mnoho holubůw w Cho- tomij 5) geſt, když worel s nimi trwá.« 6) A yako Plinius prawij, 7) že na toho gediného ptáka hrom ne tepe, kteřijž hromowé, yakož werſſuow 25 ſkladatelé prawij, od Jupitera poſýláni býwagij, a že žádný pták ſkrze wyſokoſt ſwého létanij blijže k nebi ſe newznáſſij, to proto, že ſe geſſtě nad powětřijm wznáffij, kdež ſe hromobitij delá.8) Protož ne bez přičiny ržimſké králowſtwij ſkrz powýſſenij ſwé worla na sſtijtě neſe.2)
Strana 277
277 1) »Menschlich vernunfft, die do zerstöret ist, die kan niemandts schonen.« —Brant: »Quod corruptum humanum iudicium neque altissimis rebus parcere novit« — Srv. Isid. Hisp., Orig. XVII, 3. — 2) Jupiters wapenträger. — Srv.: Verg. Aen. IX, 564: »Jovis armiger.« — 3) Dann er handtreichet im die plyxen, als er mit den rysen streit. — 4) Das Jup. denselben adler in seinem streitbaner gefürt hat. — 5) Orig. správně: Chaonia. — 6) Verg. Buc. 9, 11—13.: »Carmina tantum Nostra valent, Lycida, tela inter Martia, quantum Chaonias dicunt aquila veniente columbas.« — 3) Plinius, Hist. Nat. 2, 146; 10, 15. — 8) Orig. dodává: So wird er sicher oder frey vor dem plyxen gesagt. — 9) Das Römisch reich vnd sein höhe wird durch den adler bezeichnet. 7. Yak krkawcy worla chtěli zahnati. Acžkoli ržimſké králowſtwij od Boha stwořitele zřijzeno, vſtaweno y vtwrzeno geſt, aby král a cýſař ržijmſký wíleho swěta vzdu a běh w ſwé [153b] mocy měl a gey zprawowal, a aby mu poddáni byli wſfickni národowé: wſſak proto někdy zlá wůle neſſlechetných lidij ſmijtá vzdu po- ſluſſnoſti, a ztrhagijcy gho rozumu, netoliko lage a zlořečij králowſtwij ržimſkému, ale také wyzdwihuge rohy ſměloſti přilifſné proti pomazanému Božijmu, 2) a toho ſe nic ne leká ani ne ſtrachuge. Wſſak proto wdycky ge moc Božij dáwij a duſý a gich nikterakž ne ochraňuge, 3) a hořké muky trpij pro ſwú nezřijzenú wſletečnoſt. Yakož geſt to známé z přijkladu. Když třij páni gednoho čaſu, Auguftus a towaryš gemu přidaný Le- 10 pidus a M. Antonius, ſe wſſijm množſtwijm lidu do Bononij ſe ſgeli, zře- tedlné znamenij ſe vkázalo a wode wſſeho lidu widijno bylo, že ſe wore na stan Auguſta cýſaře poſadil. Y počali gemu dwa krkawcy toho brániti a nikterakž mu tu ſedeti ne dali, ale worel gijm odepřel, a přemohſſi ge, zbil ge. Přediwná geſt wěc, tak že ſe to muože powědijti, kterak mnoho 15 tiſýc lidij tomu diwadlu ſe dijwagijcých gednomyſlňe to faudili, a tak tomu rozuměli, že mezy těmi třmi pány, kteřijž toho čaſu gedno byli, různice ſe zdwihne, a ſmrt gich obau dwau že ſe s pomocý Auguſta 4) ſtane, že ſau ſe proti králowſtwij zaſadili. Nebo Auguſtus poſlal byl Lepida s wogſkem, on tam zahynul; Antonya pak zabiti rozkázal. 1) »Wie die rappen den adler vnderstanden haben zu vertreiben.« — Brant: »Quomodo corvi conati sunt aquilam expugnare.« — Viz: Sueton. Augustus 96 — 2) Sonder richten auch ire hörner vff wider den gesalbten des herren. — 3) Doch so seind sie allzeit vnderdruckt von Göttlicher beschirmung. — 4) Der tod der beyden mithelffer Augusti als klerlich vermercket ward. 5 20 8. Yak worel vpuſtil slepicy do klijna panij Liuie, manželce Auguftowě.1) Kterak worel cýfařům wždycky dobré znamenij dáwal, to geſt zře- tedlné z této hiſtorie, kteráž ſe w prawde ſtala. Neb když Liuia, man- želka Auguſtowa, giž s nijm w ſtawu manželſkém byla, gednoho dne, když
277 1) »Menschlich vernunfft, die do zerstöret ist, die kan niemandts schonen.« —Brant: »Quod corruptum humanum iudicium neque altissimis rebus parcere novit« — Srv. Isid. Hisp., Orig. XVII, 3. — 2) Jupiters wapenträger. — Srv.: Verg. Aen. IX, 564: »Jovis armiger.« — 3) Dann er handtreichet im die plyxen, als er mit den rysen streit. — 4) Das Jup. denselben adler in seinem streitbaner gefürt hat. — 5) Orig. správně: Chaonia. — 6) Verg. Buc. 9, 11—13.: »Carmina tantum Nostra valent, Lycida, tela inter Martia, quantum Chaonias dicunt aquila veniente columbas.« — 3) Plinius, Hist. Nat. 2, 146; 10, 15. — 8) Orig. dodává: So wird er sicher oder frey vor dem plyxen gesagt. — 9) Das Römisch reich vnd sein höhe wird durch den adler bezeichnet. 7. Yak krkawcy worla chtěli zahnati. Acžkoli ržimſké králowſtwij od Boha stwořitele zřijzeno, vſtaweno y vtwrzeno geſt, aby král a cýſař ržijmſký wíleho swěta vzdu a běh w ſwé [153b] mocy měl a gey zprawowal, a aby mu poddáni byli wſfickni národowé: wſſak proto někdy zlá wůle neſſlechetných lidij ſmijtá vzdu po- ſluſſnoſti, a ztrhagijcy gho rozumu, netoliko lage a zlořečij králowſtwij ržimſkému, ale také wyzdwihuge rohy ſměloſti přilifſné proti pomazanému Božijmu, 2) a toho ſe nic ne leká ani ne ſtrachuge. Wſſak proto wdycky ge moc Božij dáwij a duſý a gich nikterakž ne ochraňuge, 3) a hořké muky trpij pro ſwú nezřijzenú wſletečnoſt. Yakož geſt to známé z přijkladu. Když třij páni gednoho čaſu, Auguftus a towaryš gemu přidaný Le- 10 pidus a M. Antonius, ſe wſſijm množſtwijm lidu do Bononij ſe ſgeli, zře- tedlné znamenij ſe vkázalo a wode wſſeho lidu widijno bylo, že ſe wore na stan Auguſta cýſaře poſadil. Y počali gemu dwa krkawcy toho brániti a nikterakž mu tu ſedeti ne dali, ale worel gijm odepřel, a přemohſſi ge, zbil ge. Přediwná geſt wěc, tak že ſe to muože powědijti, kterak mnoho 15 tiſýc lidij tomu diwadlu ſe dijwagijcých gednomyſlňe to faudili, a tak tomu rozuměli, že mezy těmi třmi pány, kteřijž toho čaſu gedno byli, různice ſe zdwihne, a ſmrt gich obau dwau že ſe s pomocý Auguſta 4) ſtane, že ſau ſe proti králowſtwij zaſadili. Nebo Auguſtus poſlal byl Lepida s wogſkem, on tam zahynul; Antonya pak zabiti rozkázal. 1) »Wie die rappen den adler vnderstanden haben zu vertreiben.« — Brant: »Quomodo corvi conati sunt aquilam expugnare.« — Viz: Sueton. Augustus 96 — 2) Sonder richten auch ire hörner vff wider den gesalbten des herren. — 3) Doch so seind sie allzeit vnderdruckt von Göttlicher beschirmung. — 4) Der tod der beyden mithelffer Augusti als klerlich vermercket ward. 5 20 8. Yak worel vpuſtil slepicy do klijna panij Liuie, manželce Auguftowě.1) Kterak worel cýfařům wždycky dobré znamenij dáwal, to geſt zře- tedlné z této hiſtorie, kteráž ſe w prawde ſtala. Neb když Liuia, man- želka Auguſtowa, giž s nijm w ſtawu manželſkém byla, gednoho dne, když
Strana 278
278 5 na procházku ſíla, vpadla gij bijlá slepice, magijcý bobkowého stromu ratoleſt w vítech, do klijna, a to diwným oby 154aJčegem, neſena gſucy, z po- wětřij; tak vpustil worel kořiſt, kterúž ſobě byl vhonil, a gij dobrowolně do klina gi wpuſtil. Ale pani ta pohnula ſe, nemohúcy ſe doſti tomu diwu nadiwiti, a tak tu slepicy preč puſtila, tu pak ratoleſt wſaditi dala.2) To ſe w prawde tak ſtalo. Y rozmáhalo ſe to obé náramně, tak že množſtwj kuřátek do Franſké země3) dowezli, a z toho wſazeného ſtromu bobkowého, z tak malijčké ratoleti zroſtlého, wſſem cýſařům po gegich wijtězých, když 5 do měſta s welikú proceſý vwozowáni byli, 4) wěnce dělali, slib včiniwſſe, ro že každey cýſař na to mijíto giný bobkowý strom wſaditi má. A z toho potom přifílo, že každý ten strom čaſu ſmrti toho, kterýž gey ſadil, kazy ſe a ſechl. Napoſledy pak při panowánij Neronowu wſſickni vſchli a zka- zyli ſe hned naproſto z kořen. Též také wſſecky slepice toho kmene, až do gedné, zahynuly. Potom hned vmřel Nero, a na něm vdatnému tomu 6) 15 pokolenij a chwalitebnému y statečnému konec včiněn gell." 1) »Wie vsz des adlers klawen ein henn gesallen ist in die schosz Liuiae, der gemahel Augusti.« — Brant: De aquila, ex cuius unguibus galtina cecidit in gremium Livie Auguste." Viz: Plinius, Hist. Nat. XV, 136. — 2) Lies die henn zichen vnd den ast pflantzen; v textu Brantově: Ali volucrem et rimusculum inseri; v textu P'lin. Conservari alitem ramumque seri. — “. Das die menge der jungen hünlin in Gallias gefürt wurden; v textě Brantově: Ut pullorum copia ad gallinas duceret. — 4 Wann sie nach ihrem sieg erlich einritten vnd triumphierten. — 5) Mit gebot. — 6) Nach dem volgte als bald der tod Neronis vnd in im des bresthafften geschlechts ein vndergang. 9. Služebnost a poddanost dobrowolně přigatú máme mijle trpěti.) Cžlowěk obecnij protiwiti ſe nemá wyšílijch mocy a přikázanij. po- něwadž neyprwé pokolenij izrahelſké pro potupu a zkaženij blijzkeych gegijch sauſedůw ſamo ſobě od Boha proti přirozené ſwobode hlawy a krále žá- dalo. Ten ge we wſſem ochraňowati má, yakož pſáno tlogij w prwnijch 20 Knihách Králowſkých, w VIII. kap. Protož žádný nemá prwněgſſij ſwobody žádati, kteréž geſt dobrowolně pozbyl, a z ſwobody do neſwobody ſe dal. A kdež z králowſkého vſtanowenj lid někomu pod moc k zprawowáni poddán geſt, z té ſe wynijmati ne má, neb daleko mrzčegſſij a hanebněgſſi bude wěc, kdež by zpráwce wywržen a wyhnán býti měl [154b], než aby 25 připauſtijn nebyl.2) Yakož to zgewné geft z té báſně o koni a o gelenu. Když kuoň chtěl protiwnijka ſwého přemocy, přigal a dal na ſe wſednauti cžlowěku, aby gemu pomohl, w vzdu ſe také pogijti dal a k zpráwě ſe dobro- wolně poddal, a tijmž také kůň wyhrál. Ač pak koli ſwijtězyl, wſſak proto wdycky w ſlužbu podroben geſt, neb nikterakž nemůž gezdcůw s ſebe 30 zbýti, ani vzdy s hlawy ſobě, aby w ni pogijmán nebyl, ſnijti. 3) 1 »Dienstbarkeit oder vnderwirflicheit willigklichen angenommen sol man Viz: Kn. Ezop. IV, 9. leiden.« Brant: »Toleranda est servitus sponte suscepta.«
278 5 na procházku ſíla, vpadla gij bijlá slepice, magijcý bobkowého stromu ratoleſt w vítech, do klijna, a to diwným oby 154aJčegem, neſena gſucy, z po- wětřij; tak vpustil worel kořiſt, kterúž ſobě byl vhonil, a gij dobrowolně do klina gi wpuſtil. Ale pani ta pohnula ſe, nemohúcy ſe doſti tomu diwu nadiwiti, a tak tu slepicy preč puſtila, tu pak ratoleſt wſaditi dala.2) To ſe w prawde tak ſtalo. Y rozmáhalo ſe to obé náramně, tak že množſtwj kuřátek do Franſké země3) dowezli, a z toho wſazeného ſtromu bobkowého, z tak malijčké ratoleti zroſtlého, wſſem cýſařům po gegich wijtězých, když 5 do měſta s welikú proceſý vwozowáni byli, 4) wěnce dělali, slib včiniwſſe, ro že každey cýſař na to mijíto giný bobkowý strom wſaditi má. A z toho potom přifílo, že každý ten strom čaſu ſmrti toho, kterýž gey ſadil, kazy ſe a ſechl. Napoſledy pak při panowánij Neronowu wſſickni vſchli a zka- zyli ſe hned naproſto z kořen. Též také wſſecky slepice toho kmene, až do gedné, zahynuly. Potom hned vmřel Nero, a na něm vdatnému tomu 6) 15 pokolenij a chwalitebnému y statečnému konec včiněn gell." 1) »Wie vsz des adlers klawen ein henn gesallen ist in die schosz Liuiae, der gemahel Augusti.« — Brant: De aquila, ex cuius unguibus galtina cecidit in gremium Livie Auguste." Viz: Plinius, Hist. Nat. XV, 136. — 2) Lies die henn zichen vnd den ast pflantzen; v textu Brantově: Ali volucrem et rimusculum inseri; v textu P'lin. Conservari alitem ramumque seri. — “. Das die menge der jungen hünlin in Gallias gefürt wurden; v textě Brantově: Ut pullorum copia ad gallinas duceret. — 4 Wann sie nach ihrem sieg erlich einritten vnd triumphierten. — 5) Mit gebot. — 6) Nach dem volgte als bald der tod Neronis vnd in im des bresthafften geschlechts ein vndergang. 9. Služebnost a poddanost dobrowolně přigatú máme mijle trpěti.) Cžlowěk obecnij protiwiti ſe nemá wyšílijch mocy a přikázanij. po- něwadž neyprwé pokolenij izrahelſké pro potupu a zkaženij blijzkeych gegijch sauſedůw ſamo ſobě od Boha proti přirozené ſwobode hlawy a krále žá- dalo. Ten ge we wſſem ochraňowati má, yakož pſáno tlogij w prwnijch 20 Knihách Králowſkých, w VIII. kap. Protož žádný nemá prwněgſſij ſwobody žádati, kteréž geſt dobrowolně pozbyl, a z ſwobody do neſwobody ſe dal. A kdež z králowſkého vſtanowenj lid někomu pod moc k zprawowáni poddán geſt, z té ſe wynijmati ne má, neb daleko mrzčegſſij a hanebněgſſi bude wěc, kdež by zpráwce wywržen a wyhnán býti měl [154b], než aby 25 připauſtijn nebyl.2) Yakož to zgewné geft z té báſně o koni a o gelenu. Když kuoň chtěl protiwnijka ſwého přemocy, přigal a dal na ſe wſednauti cžlowěku, aby gemu pomohl, w vzdu ſe také pogijti dal a k zpráwě ſe dobro- wolně poddal, a tijmž také kůň wyhrál. Ač pak koli ſwijtězyl, wſſak proto wdycky w ſlužbu podroben geſt, neb nikterakž nemůž gezdcůw s ſebe 30 zbýti, ani vzdy s hlawy ſobě, aby w ni pogijmán nebyl, ſnijti. 3) 1 »Dienstbarkeit oder vnderwirflicheit willigklichen angenommen sol man Viz: Kn. Ezop. IV, 9. leiden.« Brant: »Toleranda est servitus sponte suscepta.«
Strana 279
279 str. 118. — Kirchhof-Oesterley VII, 128. — 2) Dann vil schentlicher ist, so der gast wirt vszgeworsfen oder vertriben, den so er nit wirt eingelassen. — 3) Noch den zaum ausz seinem maul lassen. 10. Kterak gedno ržimſké knijže přemohlo nepřijtele íkrze pomoc krkawce. 1) Když Lucius Surius2) a Appius Claudius konffelé w Ržijmě byli, to geſt, 3) že ti dwa wſſecken Ržijm y s panſtwijm geho pod zpráwau ſwau drželi, Valerius Maximus toho čaſu platil a ziold gijzdnému lidu wydáwal, a welmi mlad gſa, k tomu vřadu zwolen byl. Za těch pak čaſuo oblehli byli Francowé měſto we Wlaffijch, řečené Aurum Pontinum,5) tak že giž k bitwě ſgijti ſe měli, a giž ti dwa neywyšílij zpráwcowé a konfſelé k tomu ſe měli, aby ſe ſſikowali. W tom pak wywſtal geden z Francozůw, wyſoký a weliký cžlowěk; ten wyſſel wen z sfikůw s pozlatcenú zbrogij, a znamenitě ſobě, proſkakuge ſe, počijnal, překládage ſobě zbrog z gedné ruky do druhé, a giné wſſecky pcychau ſwau potupuge, wdy ſe okolo ſebe ohlédal, žádage gednoho některého z Ržijmanů, který by ſe s nijm potkati ſměl, aby wy- staupil. Y wydařil ſe 6) ſwrchu gmenowaný Valerius, když ginij wſſichni strachem yako pozmrtwěli a w ſtrachu y pochybnoſti byli; ten žádal panuo konffeluo, aby mu dopuſtili a přáli s tijm pyſſným Francauſem ſe potkati. A tak ſſel yako lew proti němu, 7) a proti ſobě ſe poſtawili. A když ſe giž potýkati počali, y přiſſla moc Božij, kterážto wždycky Ržijmſkého králowſtwij chránila a hágila, a krkawce 155a] poſlala, kterýžto wſedl na helmelijn toho gijzdným platijcýho pána,8) a počal welmi ſylně proti Francozowi bogowati, a gey mezy oči drápati a fſtijpati, a pazaury ſe ho gijmage, twář mu, aby newidel, zakrýwal, a když doſti ſe ho nadrážnil,9) odletěl zasſe 20 na tohoto giſtého gijzdným platijcýho pána helmelijn. A tak tento, ſebraw wſſecku moc a ſýlu ſwú, když obogij wogſko tomu ſe dijwalo, pomocý toho ptáka ochráňen byl, a přemohl toho vkrutného nepřijtele a zabil ho. Od kteréžto přijhody přigal přigmij Coruinus. To ſe talo létha cžtyřſtého pátého od toho čaſu, když Ržijm stawěti počali. A létha tohoto Páně 1534. od ſtawenij Ržijma geſt MMCCLXXXV leth. 10) 5 10 15 25 1) »Wie der Römisch Fürst ein vberwinder ward seins Feundts durch hilff eines rappen.« — Brant: »Quomodo Romanus princeps adiutus corvi beneficio in bello contra Gallum victor evasit.« — Viz: Gellius, Noct. Att. IX. 11. — Liv. VII, 26. . Kirchhof-Oesterley I, 21. — 2) Omyl za: »Furius«. — 3) Výklad překladatelův. — 4) Ward der reisigen tribun oder lonherr gesetzt; v textě lat.: Fit tribunus militaris. 5) Besassen etlich vil Frantzosen Aruum Pontinum; u Branta: Aurum P : v textě Gell.: Agrum Pomptinum insederant. — 6) Do erhub sich. — 7 Gieng in also vnverzagt an. - 51 Der flog off des lonherren helm. — ") Do er nun gnug gewatet. — 19) V něm. textech, vydavateli dostupných, dodatku toho není. V lat. textu Brantovč čte se pouze: »Id factum est anno quadringentesimo quinto post Romam conditam.«
279 str. 118. — Kirchhof-Oesterley VII, 128. — 2) Dann vil schentlicher ist, so der gast wirt vszgeworsfen oder vertriben, den so er nit wirt eingelassen. — 3) Noch den zaum ausz seinem maul lassen. 10. Kterak gedno ržimſké knijže přemohlo nepřijtele íkrze pomoc krkawce. 1) Když Lucius Surius2) a Appius Claudius konffelé w Ržijmě byli, to geſt, 3) že ti dwa wſſecken Ržijm y s panſtwijm geho pod zpráwau ſwau drželi, Valerius Maximus toho čaſu platil a ziold gijzdnému lidu wydáwal, a welmi mlad gſa, k tomu vřadu zwolen byl. Za těch pak čaſuo oblehli byli Francowé měſto we Wlaffijch, řečené Aurum Pontinum,5) tak že giž k bitwě ſgijti ſe měli, a giž ti dwa neywyšílij zpráwcowé a konfſelé k tomu ſe měli, aby ſe ſſikowali. W tom pak wywſtal geden z Francozůw, wyſoký a weliký cžlowěk; ten wyſſel wen z sfikůw s pozlatcenú zbrogij, a znamenitě ſobě, proſkakuge ſe, počijnal, překládage ſobě zbrog z gedné ruky do druhé, a giné wſſecky pcychau ſwau potupuge, wdy ſe okolo ſebe ohlédal, žádage gednoho některého z Ržijmanů, který by ſe s nijm potkati ſměl, aby wy- staupil. Y wydařil ſe 6) ſwrchu gmenowaný Valerius, když ginij wſſichni strachem yako pozmrtwěli a w ſtrachu y pochybnoſti byli; ten žádal panuo konffeluo, aby mu dopuſtili a přáli s tijm pyſſným Francauſem ſe potkati. A tak ſſel yako lew proti němu, 7) a proti ſobě ſe poſtawili. A když ſe giž potýkati počali, y přiſſla moc Božij, kterážto wždycky Ržijmſkého králowſtwij chránila a hágila, a krkawce 155a] poſlala, kterýžto wſedl na helmelijn toho gijzdným platijcýho pána,8) a počal welmi ſylně proti Francozowi bogowati, a gey mezy oči drápati a fſtijpati, a pazaury ſe ho gijmage, twář mu, aby newidel, zakrýwal, a když doſti ſe ho nadrážnil,9) odletěl zasſe 20 na tohoto giſtého gijzdným platijcýho pána helmelijn. A tak tento, ſebraw wſſecku moc a ſýlu ſwú, když obogij wogſko tomu ſe dijwalo, pomocý toho ptáka ochráňen byl, a přemohl toho vkrutného nepřijtele a zabil ho. Od kteréžto přijhody přigal přigmij Coruinus. To ſe talo létha cžtyřſtého pátého od toho čaſu, když Ržijm stawěti počali. A létha tohoto Páně 1534. od ſtawenij Ržijma geſt MMCCLXXXV leth. 10) 5 10 15 25 1) »Wie der Römisch Fürst ein vberwinder ward seins Feundts durch hilff eines rappen.« — Brant: »Quomodo Romanus princeps adiutus corvi beneficio in bello contra Gallum victor evasit.« — Viz: Gellius, Noct. Att. IX. 11. — Liv. VII, 26. . Kirchhof-Oesterley I, 21. — 2) Omyl za: »Furius«. — 3) Výklad překladatelův. — 4) Ward der reisigen tribun oder lonherr gesetzt; v textě lat.: Fit tribunus militaris. 5) Besassen etlich vil Frantzosen Aruum Pontinum; u Branta: Aurum P : v textě Gell.: Agrum Pomptinum insederant. — 6) Do erhub sich. — 7 Gieng in also vnverzagt an. - 51 Der flog off des lonherren helm. — ") Do er nun gnug gewatet. — 19) V něm. textech, vydavateli dostupných, dodatku toho není. V lat. textu Brantovč čte se pouze: »Id factum est anno quadringentesimo quinto post Romam conditam.«
Strana 280
280 11. Rozdwogenj geſt zemj zkaženj. Sedlák geden, wida ſyny ſwé, ani ſe každý den hadrugij, ſkrotiti gich nemoha, kázal gim po ſwazku metel přineſti, a když domuo přiſſli, wſſecky ty metly w hromadu ſwázal. Potom každému ſynu obwláfſtňe wzýti a ten ſwazek přelomiti kázal. Ale když toho včiniti nemohli, zasſe gey rozwázal 5 a každému metlu dal, aby gi zlámal, a když každý ſwú pogednú přelomil, dij k njm: »Rowně takowá wěc wáſſe geſt, 2) ſynowé; geſtli že gednomyſlnij budete, teda yá wám prawijm, že nepřátelé wás nikoli nepřemohau; pakli toho nebude, teda wáſſe wlaſtnij nenáwiſt a různice ſluſſnu kořiſt waſſijm nepřátelům z wás včinij.« Tato báſeň znamená, aby lidé pilňegſfij byli gednoty a ſwornoſti nežli různic a rozdwogenij.3) Protož ſe čte o králi Micyptu, 4) o čemž Saluſtius pijífe, 5) ten že synům ſwým takto mluwil: »Ziádné ochráňenij ani ohraženij, ale přátelé vžitečnij fau, neb těch nemůž žádný ničijmž přinutiti ani penězy gich dogijti, ale [155b] láſkau, ſlužbau a přijwětiwoſtij ge k ſobě 15 přiwinúti. 6) Neb kto geſt geden druhému přijwětiwěgſſij, yako bratr bratru geſt? A neb kterého neznámého přijtele ſobě wěrného nagdeſs, geſtli že wlaſtnij přijtel nepřijtelem tobě bude?7) Já wám dáwám měſto pewné a wohražené, gestliže dobřij a ſneſytedlnij budete; geſtliže pak toho nebude, teda beze wſſij ohrady, mdlé a k dobytij ſnadné bude. Nebo z ſwornoſti 20 a z gednoty weliké wěcy wždy ſe rozmáhagij, ſkrze rozdwogenij a neſwornoſt malé k zkáze a k záhubě přicházegij.« Kterýžto vmyſl M. Agrippa, wyſo- kého wtipu muž, genž ſám mezy wſſemi měſſtany we wſſij obcy dobrý a ſſtiaſtný byl, když domácý rozbrogowé mezy měſſtiany pow�táwali, ten po- wědel, že ta řeč Saluftyowa gemu welmi vžitečná byla a dobře poſlaužila, 25 a ſkrze to že by mu powinnoſtij zawázán byl, aby ſe mu bratrem nazýwal a za přijtele ho měl, 8) yakož Seneka prawj w ſwých liſtech. Protož pijſſe Lucanus, že zřegmé a lehké přijčiny k wálkám opomijtati ſe magij, neb wálky ze wſſech neymohútňegſſij lidi zkazyly a země gegich zhubily." Múdrý Sfalomún také prawij, že tři wěcy neylépe ſe gemu lijbij, kteréž 30 gſau zchwáleny od Boha y od lidij: Swornoſt a gednota bratrſká, láſka 10) přátelíká a muž s ženau, když ſpolu gednomyſlně a láſkawě nakládagij. 1) »Das zwitracht sey ein vrsach der vmkerung aller land.« — Brant: »Discordiam causam esse eversionis omnium regnorum«. — Viz: Halm, Fab. Acs. č. 103. — Lepař č. 249. — 2) Also ist auch mit euch. — 3) Das der menschen hendel von einigkeit zu- nemung empfangen vnd von zwitracht scheiden. — 4) V orig. správně: »Micipsa«. — 5) Sallust. Jug. 10. — 6) Sonder mit lieb... schöpfft man die. — 7) So du dein eigen freunden selb feind bist. — 8). Deszhalb er im alleweg verpfligt were, dann vsz derselben leer, sprach er, bin ich im ein bruder vnnd freund worden. — ") Lucanus, Pharsal. I, 159: ». . . belli Semina, quae populos semper mersere potentes.«- 10) Ekklesiastikus 25, 1—2. 10
280 11. Rozdwogenj geſt zemj zkaženj. Sedlák geden, wida ſyny ſwé, ani ſe každý den hadrugij, ſkrotiti gich nemoha, kázal gim po ſwazku metel přineſti, a když domuo přiſſli, wſſecky ty metly w hromadu ſwázal. Potom každému ſynu obwláfſtňe wzýti a ten ſwazek přelomiti kázal. Ale když toho včiniti nemohli, zasſe gey rozwázal 5 a každému metlu dal, aby gi zlámal, a když každý ſwú pogednú přelomil, dij k njm: »Rowně takowá wěc wáſſe geſt, 2) ſynowé; geſtli že gednomyſlnij budete, teda yá wám prawijm, že nepřátelé wás nikoli nepřemohau; pakli toho nebude, teda wáſſe wlaſtnij nenáwiſt a různice ſluſſnu kořiſt waſſijm nepřátelům z wás včinij.« Tato báſeň znamená, aby lidé pilňegſfij byli gednoty a ſwornoſti nežli různic a rozdwogenij.3) Protož ſe čte o králi Micyptu, 4) o čemž Saluſtius pijífe, 5) ten že synům ſwým takto mluwil: »Ziádné ochráňenij ani ohraženij, ale přátelé vžitečnij fau, neb těch nemůž žádný ničijmž přinutiti ani penězy gich dogijti, ale [155b] láſkau, ſlužbau a přijwětiwoſtij ge k ſobě 15 přiwinúti. 6) Neb kto geſt geden druhému přijwětiwěgſſij, yako bratr bratru geſt? A neb kterého neznámého přijtele ſobě wěrného nagdeſs, geſtli že wlaſtnij přijtel nepřijtelem tobě bude?7) Já wám dáwám měſto pewné a wohražené, gestliže dobřij a ſneſytedlnij budete; geſtliže pak toho nebude, teda beze wſſij ohrady, mdlé a k dobytij ſnadné bude. Nebo z ſwornoſti 20 a z gednoty weliké wěcy wždy ſe rozmáhagij, ſkrze rozdwogenij a neſwornoſt malé k zkáze a k záhubě přicházegij.« Kterýžto vmyſl M. Agrippa, wyſo- kého wtipu muž, genž ſám mezy wſſemi měſſtany we wſſij obcy dobrý a ſſtiaſtný byl, když domácý rozbrogowé mezy měſſtiany pow�táwali, ten po- wědel, že ta řeč Saluftyowa gemu welmi vžitečná byla a dobře poſlaužila, 25 a ſkrze to že by mu powinnoſtij zawázán byl, aby ſe mu bratrem nazýwal a za přijtele ho měl, 8) yakož Seneka prawj w ſwých liſtech. Protož pijſſe Lucanus, že zřegmé a lehké přijčiny k wálkám opomijtati ſe magij, neb wálky ze wſſech neymohútňegſſij lidi zkazyly a země gegich zhubily." Múdrý Sfalomún také prawij, že tři wěcy neylépe ſe gemu lijbij, kteréž 30 gſau zchwáleny od Boha y od lidij: Swornoſt a gednota bratrſká, láſka 10) přátelíká a muž s ženau, když ſpolu gednomyſlně a láſkawě nakládagij. 1) »Das zwitracht sey ein vrsach der vmkerung aller land.« — Brant: »Discordiam causam esse eversionis omnium regnorum«. — Viz: Halm, Fab. Acs. č. 103. — Lepař č. 249. — 2) Also ist auch mit euch. — 3) Das der menschen hendel von einigkeit zu- nemung empfangen vnd von zwitracht scheiden. — 4) V orig. správně: »Micipsa«. — 5) Sallust. Jug. 10. — 6) Sonder mit lieb... schöpfft man die. — 7) So du dein eigen freunden selb feind bist. — 8). Deszhalb er im alleweg verpfligt were, dann vsz derselben leer, sprach er, bin ich im ein bruder vnnd freund worden. — ") Lucanus, Pharsal. I, 159: ». . . belli Semina, quae populos semper mersere potentes.«- 10) Ekklesiastikus 25, 1—2. 10
Strana 281
281 12. Pochlebnijcy mnohým lidem ííkodj. 1 Lékař geden tázal ſe nemocného, yak by ſe měl? On mu odpowědel, yak by z mijry welmi welice ſe potil. Y řekl lékař, že to welmi dobré geſt. Na zcytřij ſe ho opět zeptal lékař: »Yak ſe máſs, a yakť ſe wede?« Nemocný řekl: »Welikú zymu ſem na sobě čil.« Lékař odpowědel, že gest to také dobře. Po třetij, když ſe ho lékař opět zeptal, on řekl: »Náramně mdel ſem po auplawicy.« Lékař wece: »Y to dobře.« Protož zeptal ſe ho geden z ſlu[ 156a žebnijkůw geho, yak by bylo, má-li ſe co lépe? On od- powědel: »A vá ſe mám wdycky dobře, yakož lékař prawij, a tak ſkrze to dobré vmijrám.« Báſeň znamená, že máme pochlebnijky treſtati, a zwláfítě lékaře, yakožto ty, geſſto ſe zdagij, že nemocným dobře radij, a za to ſe ne ſtydij, že s zkázau ſwých wlaſtnijch duſſij proti zdrawij, žiwotu y duſſi radij. 2) Odtud přiſlo toto přijſlowij: »Mnoho nerozumneych lékařůw nemocnému hotowá smrt.« A: »Nedoſpělý lékař, doſpělý záhubce.« 3) 5 10 1) »Die schmeichler letzen vil Menschen.« - Brant: »Assentatores multos ledunt.« — Viz: Halm č. 305. — Lepař č. 301. — Nové fab. č. 41. (Lékař a nemocný). — 2) Schemen sie sich nit auch mit der seelen verderbnus wider das heil, leib vnd seel zu raten. — 2) Darvon kompt es, das der ärtzet räth gar dick der siechen gifft vnd todt seiend. — Brant: »Unde fit, ut persuasus medicorum plerumque sunt venena egrotorum. 13. O zlém o gineych mluwenij. Geden pán w Hyſpanij měl welikého syna. Ten o každém zle mluwil 15 a haňel, tak že pro to každý ho nenáwidel. Y přikázal mu otec geho, aby wždycky vſtawičně mlčel a nic ne mluwil. A on gemu w tom poſluſſen byl. Y přihodilo ſe, že oba dwa pozwáni byli k králi a k králowňe na swadbu. Když pak ten mládenec ke wſſem wěcem způſobný a doſti cwičný byl, ſlaužil otcy k ſtolu, yako by niemý byl. Králowna ta poňekud byla 20 nekázaná a nestydatá, y domnijwala ſe, že by zagiſto ňemý byl, a ſkrze to že by ſe gij k gegijm potřebám dobře hodil. Y proſyla otce, aby ſyna ſwého při nij nechal. A když ſe toho dožádala, vžijwala ho při teyných potřebách ſwých, tak že on gegij nekázanoti dobře ſwědom byl. Po dwú pak letech potom opět byl otec na swatbě. W tom čaſu král mládence 25 toho čaſto wijdal, kteréhožto wſlickni za niemého měli. Když pak on krá- lowně tak slaužil, zeptal ſe král otce geho, zdá by ſyn geho z přijhody neb od přirozenij, a neb že by ſe gemu ňetco stalo, ne mluwil? Ržekl otec, že toho nic nenij, ale že »přikázanij mé držij pro ſwůg zley yazyk a ſlowa.« Y proſyl ho král, aby mu dopuſtil mluwiti. Otec tomu dlúho 30 odpijral, obáwage [156b] ſe, aby z toho ňetco zlého nepoſſlo. Napoſledy pak z rozkázanij králowſkého kázal ſynowi mluwiti, chtěl-li by. On obrátiw ſe k králi, řekl: »Ty máš takowú pani, kteréž žádná běžná přirownati ſe
281 12. Pochlebnijcy mnohým lidem ííkodj. 1 Lékař geden tázal ſe nemocného, yak by ſe měl? On mu odpowědel, yak by z mijry welmi welice ſe potil. Y řekl lékař, že to welmi dobré geſt. Na zcytřij ſe ho opět zeptal lékař: »Yak ſe máſs, a yakť ſe wede?« Nemocný řekl: »Welikú zymu ſem na sobě čil.« Lékař odpowědel, že gest to také dobře. Po třetij, když ſe ho lékař opět zeptal, on řekl: »Náramně mdel ſem po auplawicy.« Lékař wece: »Y to dobře.« Protož zeptal ſe ho geden z ſlu[ 156a žebnijkůw geho, yak by bylo, má-li ſe co lépe? On od- powědel: »A vá ſe mám wdycky dobře, yakož lékař prawij, a tak ſkrze to dobré vmijrám.« Báſeň znamená, že máme pochlebnijky treſtati, a zwláfítě lékaře, yakožto ty, geſſto ſe zdagij, že nemocným dobře radij, a za to ſe ne ſtydij, že s zkázau ſwých wlaſtnijch duſſij proti zdrawij, žiwotu y duſſi radij. 2) Odtud přiſlo toto přijſlowij: »Mnoho nerozumneych lékařůw nemocnému hotowá smrt.« A: »Nedoſpělý lékař, doſpělý záhubce.« 3) 5 10 1) »Die schmeichler letzen vil Menschen.« - Brant: »Assentatores multos ledunt.« — Viz: Halm č. 305. — Lepař č. 301. — Nové fab. č. 41. (Lékař a nemocný). — 2) Schemen sie sich nit auch mit der seelen verderbnus wider das heil, leib vnd seel zu raten. — 2) Darvon kompt es, das der ärtzet räth gar dick der siechen gifft vnd todt seiend. — Brant: »Unde fit, ut persuasus medicorum plerumque sunt venena egrotorum. 13. O zlém o gineych mluwenij. Geden pán w Hyſpanij měl welikého syna. Ten o každém zle mluwil 15 a haňel, tak že pro to každý ho nenáwidel. Y přikázal mu otec geho, aby wždycky vſtawičně mlčel a nic ne mluwil. A on gemu w tom poſluſſen byl. Y přihodilo ſe, že oba dwa pozwáni byli k králi a k králowňe na swadbu. Když pak ten mládenec ke wſſem wěcem způſobný a doſti cwičný byl, ſlaužil otcy k ſtolu, yako by niemý byl. Králowna ta poňekud byla 20 nekázaná a nestydatá, y domnijwala ſe, že by zagiſto ňemý byl, a ſkrze to že by ſe gij k gegijm potřebám dobře hodil. Y proſyla otce, aby ſyna ſwého při nij nechal. A když ſe toho dožádala, vžijwala ho při teyných potřebách ſwých, tak že on gegij nekázanoti dobře ſwědom byl. Po dwú pak letech potom opět byl otec na swatbě. W tom čaſu král mládence 25 toho čaſto wijdal, kteréhožto wſlickni za niemého měli. Když pak on krá- lowně tak slaužil, zeptal ſe král otce geho, zdá by ſyn geho z přijhody neb od přirozenij, a neb že by ſe gemu ňetco stalo, ne mluwil? Ržekl otec, že toho nic nenij, ale že »přikázanij mé držij pro ſwůg zley yazyk a ſlowa.« Y proſyl ho král, aby mu dopuſtil mluwiti. Otec tomu dlúho 30 odpijral, obáwage [156b] ſe, aby z toho ňetco zlého nepoſſlo. Napoſledy pak z rozkázanij králowſkého kázal ſynowi mluwiti, chtěl-li by. On obrátiw ſe k králi, řekl: »Ty máš takowú pani, kteréž žádná běžná přirownati ſe
Strana 282
282 nemůž, tak gest welmi nedobrá.« A tak král od něho pohaněn geft, a — potom mu na čaſy budúcý mluwiti zapowědel. Geſt zwykloſt ňektereych lidij, kterijžto, ačkoli ne čaſto mluwij, wſſak yakž gen vſta odewrau, tak hned zle mluwij. 2) ) »Von vbel Reden.« — Brant: »Male loqui« — Poggius, Facet. 193. (De filio principis muto iussu patris propter linguam maledicam.) — Pauly-Oesterley č 219 s do- klady na str. 498. — 2) Závèrek v orig.: Ein gewonheit ist etlicher menschen, wiewol die selten reden, jedoch so reden sie alweg bösz vnd vbel. Brant: »Mos est quorundam, ut licet raro, tamen semper loquantur male.« 14. O nevmělém lékaři. 1) Cziaſu gednoho, když negaký nevmělý lékař nemocné s mladým flu- žebnijkem ſwým nawſſtěwowal, a kterak by ſe měli, ohledowal (wſſak ten giftey lékař welmi chytrý a lftiwý byl), když pak gijm puls, yakž obyčeg geſt, ohledowal, zdá by gim tijže a neb mdlegij nežli prwé hrál,2) teda wſſecknu winu na nemocné ſecpal,3) prawě, že gim zapowědel, čeho by 10 neměli gijſti, yako fijkůw, jablek a giného. Když pak nemocnij čaſto a welmi ſe k tomu přiznáwali, y chwálili a wážili ſobě tak toho lékaře, yako by ſám Bůh byl, že nemocných boleſti dobře porozuměti vměl. Tomu ſe mladý často diwil; y zeptal ſe pána, yakým by způsobem on tak dobře pulſu rozuměl, od dotýkanij-li, čili od zwláſítnijho ňegakého vměnij? 15 Y ſlijbil mu pán geho, že gey chce taynému kufu naučiti pro geho wěrnú ſlužbu, řka: »Kdyžkoli přigdu do nemocného komory a neb do pokoge, w kterémž ležij, teda neyprwé wſfudy wůkol pilňe fſetřijm, zdá by kde yaké zbytky a neb ſſupiny od owocý pozůſtaly, a neb yakýchkoli wěcý giných okolo tu kde na zemi ležely, yako z kaffranuow, fijkůw, salátu, 20 wořechůw a s jablek ſſupiny: teda hned potom tak přemeyſſlijm a v ſebe to rozgijmám, že nemocný ten ty wěcy gedl. A tijm hned treftcy nezřij- zenoſt 157a] nemocných w welikých gegich nemocech, a mňe aby winy potom nedávali, kdyby ſe gim co těžílijho přihodilo.« Ne mnoho potom počal ten mladý také ſám lékařſké vměnij pro- 25 wozowati a nemocné hogiti, též také nemocným takowými ſlowy winu dáwage a prawě, že by rozkázanij geho ne zachowáwali, a při pokrmijch zpráwu, kterúž gim dal, že by přeſtupowali a ňetco nezdrawého gedli, že po zbytcých a ſlupinách to poznáwá. Y wſſel gednau k ňegakému chudému sedláku, tomu přiřekl, že mu chce brzo ſpomocy a ku prwnijmu zdrawij 30 gey přiwéſti, geſtli že chce geho raddy vpoſlechnúti. Y dal mu ňegakcy nápog, yá ſám newijm, co bylo,5) a tak odíſel od něho, mage ſe k ňemu nazegtřij nawrátiti. A když přiſſel, byl ten nemocný mnohem těžíij y wětſſij nemocý obtijžen než kdy prwé. Ten bláznowý mladý člowěk newěďel tomu nižádné přijčiny, co by geho zdrawij ſſkoditi mělo. Když pak ſem y tam 35 ſe wrtěl a ohlédal, a nikdij žádných vtruſků ani ſſupin newidel, y ne- 5
282 nemůž, tak gest welmi nedobrá.« A tak král od něho pohaněn geft, a — potom mu na čaſy budúcý mluwiti zapowědel. Geſt zwykloſt ňektereych lidij, kterijžto, ačkoli ne čaſto mluwij, wſſak yakž gen vſta odewrau, tak hned zle mluwij. 2) ) »Von vbel Reden.« — Brant: »Male loqui« — Poggius, Facet. 193. (De filio principis muto iussu patris propter linguam maledicam.) — Pauly-Oesterley č 219 s do- klady na str. 498. — 2) Závèrek v orig.: Ein gewonheit ist etlicher menschen, wiewol die selten reden, jedoch so reden sie alweg bösz vnd vbel. Brant: »Mos est quorundam, ut licet raro, tamen semper loquantur male.« 14. O nevmělém lékaři. 1) Cziaſu gednoho, když negaký nevmělý lékař nemocné s mladým flu- žebnijkem ſwým nawſſtěwowal, a kterak by ſe měli, ohledowal (wſſak ten giftey lékař welmi chytrý a lftiwý byl), když pak gijm puls, yakž obyčeg geſt, ohledowal, zdá by gim tijže a neb mdlegij nežli prwé hrál,2) teda wſſecknu winu na nemocné ſecpal,3) prawě, že gim zapowědel, čeho by 10 neměli gijſti, yako fijkůw, jablek a giného. Když pak nemocnij čaſto a welmi ſe k tomu přiznáwali, y chwálili a wážili ſobě tak toho lékaře, yako by ſám Bůh byl, že nemocných boleſti dobře porozuměti vměl. Tomu ſe mladý často diwil; y zeptal ſe pána, yakým by způsobem on tak dobře pulſu rozuměl, od dotýkanij-li, čili od zwláſítnijho ňegakého vměnij? 15 Y ſlijbil mu pán geho, že gey chce taynému kufu naučiti pro geho wěrnú ſlužbu, řka: »Kdyžkoli přigdu do nemocného komory a neb do pokoge, w kterémž ležij, teda neyprwé wſfudy wůkol pilňe fſetřijm, zdá by kde yaké zbytky a neb ſſupiny od owocý pozůſtaly, a neb yakýchkoli wěcý giných okolo tu kde na zemi ležely, yako z kaffranuow, fijkůw, salátu, 20 wořechůw a s jablek ſſupiny: teda hned potom tak přemeyſſlijm a v ſebe to rozgijmám, že nemocný ten ty wěcy gedl. A tijm hned treftcy nezřij- zenoſt 157a] nemocných w welikých gegich nemocech, a mňe aby winy potom nedávali, kdyby ſe gim co těžílijho přihodilo.« Ne mnoho potom počal ten mladý také ſám lékařſké vměnij pro- 25 wozowati a nemocné hogiti, též také nemocným takowými ſlowy winu dáwage a prawě, že by rozkázanij geho ne zachowáwali, a při pokrmijch zpráwu, kterúž gim dal, že by přeſtupowali a ňetco nezdrawého gedli, že po zbytcých a ſlupinách to poznáwá. Y wſſel gednau k ňegakému chudému sedláku, tomu přiřekl, že mu chce brzo ſpomocy a ku prwnijmu zdrawij 30 gey přiwéſti, geſtli že chce geho raddy vpoſlechnúti. Y dal mu ňegakcy nápog, yá ſám newijm, co bylo,5) a tak odíſel od něho, mage ſe k ňemu nazegtřij nawrátiti. A když přiſſel, byl ten nemocný mnohem těžíij y wětſſij nemocý obtijžen než kdy prwé. Ten bláznowý mladý člowěk newěďel tomu nižádné přijčiny, co by geho zdrawij ſſkoditi mělo. Když pak ſem y tam 35 ſe wrtěl a ohlédal, a nikdij žádných vtruſků ani ſſupin newidel, y ne- 5
Strana 283
283 wědel, z čeho a nebo proč by měl nemocného toho kárati a treſtati, a tudy ſe wymluwiti; protož welmi ſe w myſli ſwé nedobře měl.6) Napoſledy pak vhlédal pod lůžem s woſla sedlo, a y hned welice křičeti počal, že teprwá porozuměl, proč by tak welmi nemocen byl, a že by mdlegſfij než prwé byl, neb welice přeſtúpil přikázanij geho, a tomu že by ſe nikterakž nediwil, kdyby y vmřel, prawě, že by ten nemocney woſla ſnědl. Neb ſe domnijwal, že o sedlu, když pozůtalo, též ſe domnijwati má, yako by zbytky pozůstaly od giných pokrmůw, a yako by koſti od giného masſa zustaly. 7) A tak ten ztřefſtěný člowěk poznán geſt w bláznowſtwj ſwém, a mnoho giných k ſmijchu tijm přiwedl. K tomu také poſměch hodný ſwé 10 záſluhy, bláznowſtwj a nevměloſti, odtud odneſl a s ſebú domuo doneſl. 1) »Von einem vngelehrten Artzet.« — Brant: »De medico indocto.« — Poggius, Facet. 109. (De medico, qui in visitatione infirmorum tamquam indoctus ipsos inter- fecit.). — 2) Ob derselb villicht schwerer schlüge dann vor — 3) Warff er die schuldt alle auff die krancken. — 4) Feigen schelat. Br.-Pogg.: Ficus corticem — 5) Gab im ein dranck, ich weis nit was Lat: Data nescio qua potione. — 6) Do ward im heis vnd übel zu mut. Lat.: Aestuans animo. — 7) Dann er meinet der sattel des gekochten esels wer zu schetzen eben wie bein vnd oleibten des andern fleisch. Lat.: Existimans sellam decocti asini velut os carnis reliquias videri. 5 15. Geden každý geft králem w ſwém domu.1) [157b Sedlák geden poctijwě krále Rykharta z Englické země do domu ſwého geſl přigal, když w gakéſy stráni ležel a služebnijka ſwého na lowu byl ztratil, 2) o tom newěda, aby to král býti měl. Když gemu pak ten sedlák wody 3) podal, král tomu odpijral, a yakož ginij prawij, proti tomu 15 sedláku, nechtě pijti, ſe zaſadil. 4) Y dal mu sedlák polijček, řka: »Ale což newijfs, že goden každý geſt pánem w domu ſwém?« Král to mijle ſneſl a strpěl. A když ſe zasíe domů wrátil, sedláka toho powolati k ſobě rozkázal, a též rowně wodau ho ctil a gemu ſlaužil. Y domyſlil ſe sedlák ten, aby zdráhanij nechal, nechce-li pohlawku mijti. Když pak král ſwého 20 předſewzetij a vmyſlu wykonati nemohl, a ſluſſně gemu toho polijčku od- platiti, neb mu we wſſem poſluſſen byl, napoſledy powěděl sedlák tu hyſtorii, a neb co ſe bylo ſtalo, aby ho ſkrze to král darowal a obohatil. 5) Protož lépeť geft hoſpodáře vpoſlechnauti, 6) nežli poličku a hanby negaké pro nepoſluſſenſtwij dogijti. 1) »Ein jetlicher ist könig in seinem haus.« — Brant: »Quilibet rex in domo sua.« — 2) Orig.: In sein hausz, das im forst lag, do er sein knecht auff dem Gejägts verloren het. 3) Handwasser. — Brant: Rusticus lotionem manuum exhibebat. — 4 Vnd der könig das abschluge oder tals etlich wöllen) sich dem bawren fürsetzte. — Brant.: Rex illi parere recusabat, vel tut quidam volunt) se preponebat. — 5) Orig.: Zuletst sagt doch die history, das er durch den könig begabt vnd reich gemacht were. — Brant: Demum tamen refert historia etc. — “) Das man dem würd gehorsam sey. 25
283 wědel, z čeho a nebo proč by měl nemocného toho kárati a treſtati, a tudy ſe wymluwiti; protož welmi ſe w myſli ſwé nedobře měl.6) Napoſledy pak vhlédal pod lůžem s woſla sedlo, a y hned welice křičeti počal, že teprwá porozuměl, proč by tak welmi nemocen byl, a že by mdlegſfij než prwé byl, neb welice přeſtúpil přikázanij geho, a tomu že by ſe nikterakž nediwil, kdyby y vmřel, prawě, že by ten nemocney woſla ſnědl. Neb ſe domnijwal, že o sedlu, když pozůtalo, též ſe domnijwati má, yako by zbytky pozůstaly od giných pokrmůw, a yako by koſti od giného masſa zustaly. 7) A tak ten ztřefſtěný člowěk poznán geſt w bláznowſtwj ſwém, a mnoho giných k ſmijchu tijm přiwedl. K tomu také poſměch hodný ſwé 10 záſluhy, bláznowſtwj a nevměloſti, odtud odneſl a s ſebú domuo doneſl. 1) »Von einem vngelehrten Artzet.« — Brant: »De medico indocto.« — Poggius, Facet. 109. (De medico, qui in visitatione infirmorum tamquam indoctus ipsos inter- fecit.). — 2) Ob derselb villicht schwerer schlüge dann vor — 3) Warff er die schuldt alle auff die krancken. — 4) Feigen schelat. Br.-Pogg.: Ficus corticem — 5) Gab im ein dranck, ich weis nit was Lat: Data nescio qua potione. — 6) Do ward im heis vnd übel zu mut. Lat.: Aestuans animo. — 7) Dann er meinet der sattel des gekochten esels wer zu schetzen eben wie bein vnd oleibten des andern fleisch. Lat.: Existimans sellam decocti asini velut os carnis reliquias videri. 5 15. Geden každý geft králem w ſwém domu.1) [157b Sedlák geden poctijwě krále Rykharta z Englické země do domu ſwého geſl přigal, když w gakéſy stráni ležel a služebnijka ſwého na lowu byl ztratil, 2) o tom newěda, aby to král býti měl. Když gemu pak ten sedlák wody 3) podal, král tomu odpijral, a yakož ginij prawij, proti tomu 15 sedláku, nechtě pijti, ſe zaſadil. 4) Y dal mu sedlák polijček, řka: »Ale což newijfs, že goden každý geſt pánem w domu ſwém?« Král to mijle ſneſl a strpěl. A když ſe zasíe domů wrátil, sedláka toho powolati k ſobě rozkázal, a též rowně wodau ho ctil a gemu ſlaužil. Y domyſlil ſe sedlák ten, aby zdráhanij nechal, nechce-li pohlawku mijti. Když pak král ſwého 20 předſewzetij a vmyſlu wykonati nemohl, a ſluſſně gemu toho polijčku od- platiti, neb mu we wſſem poſluſſen byl, napoſledy powěděl sedlák tu hyſtorii, a neb co ſe bylo ſtalo, aby ho ſkrze to král darowal a obohatil. 5) Protož lépeť geft hoſpodáře vpoſlechnauti, 6) nežli poličku a hanby negaké pro nepoſluſſenſtwij dogijti. 1) »Ein jetlicher ist könig in seinem haus.« — Brant: »Quilibet rex in domo sua.« — 2) Orig.: In sein hausz, das im forst lag, do er sein knecht auff dem Gejägts verloren het. 3) Handwasser. — Brant: Rusticus lotionem manuum exhibebat. — 4 Vnd der könig das abschluge oder tals etlich wöllen) sich dem bawren fürsetzte. — Brant.: Rex illi parere recusabat, vel tut quidam volunt) se preponebat. — 5) Orig.: Zuletst sagt doch die history, das er durch den könig begabt vnd reich gemacht were. — Brant: Demum tamen refert historia etc. — “) Das man dem würd gehorsam sey. 25
Strana 284
284 16. O přátelské newěrnosti. 1) Maličkey ptáček sſkřiwánek 2) hnijzdij ſe rád a držij mezy obilém, aby potrawu mijti we žni mohl, když ſe ptáčátka geho peřij. Ten ptáček shnijzdil ſe 3) gednau mezy obilijm, kteréž brzo dozráwá, tak že, když giž počalo běleti, geho mladij geſítě bez peřij byli. Když pak odletěti měl, aby mla- 5 dým potrawy pohledal, napomenul ge, aby pozorowali, když by ſe co no- wého přihodilo, půſobilo, nebo mluwilo, to aby gemu powědeli, když by ſe nawrátil. W tom hoſpodář pole toho zawolal ſwého ſyna mladého, a di k němu: »Widijfſ-li, že toto obilé zralé geſt a giž rukau potřebuge, aby ſe ſhromázdilo? Protož zytra bohdá, yakž ſe rozednijwati bude, gdi k přáte- 10 luom a pros, ať [158a] přigdau, y přiložijme ſpolu pijlnoſt, 4) abychom to obilee ſklidili.« Když ſe pak zasſe ten sſkřiwánek wrátil, počali mladij křičeti ſtrachem, bogijce ſe a proſýce, aby mátě rychle poſpijſſila a ge ginam přeneſla a přeſtěhowala, že hoſpodář toho pole wyſlal k přátelům, proſe gich, aby zytra, co by dnijti počalo, ſeſſli ſe a ſžijti pomohli. Y wece 15 k nijm mátě, aby wífij bázně a strachu zanechali; »kdyžť pán na ſwé přátely žně odkládá, nebudeť ſe geſítě zeytra žijti, protož nenijť potřebij, abych wás dnes stěhowala.« Druhého dne mátě opět letěla na pastwu, a pán ten čekal wdy na ty, kterýchž proſyl. Slunce yaſné bylo, čas čiſtý, wſſak proto nic ſe neſtalo, přijtel žádný nepřiſſel. Y dij opět k ſynu: 20 »Přátelee tito wijce nás meſſkagij a nám překážegj, než aby nám pomocy měli Muſýme gijti a přijbuzných naſſijch powolati a krewnijch přátel proſyti, aby zytra zde byli a nám žijti pomohli.« Přeſtraffenij ptácy to též po- wědeli mateři ſwé. Mátě ge napomenula, aby bez ſtrachu a bez bázňe byli, prawěcy, že žádnij přijbuznij ani krewnij přátelé negſú tak poſluffnij, aby 25 k cyzý prácy bez překážky ſe přičinili a prwnijho tlowa vpoſlechli. Než giž aby pamatowali, co mluwiti bude. Když pak giž druhý den přiſſel, letěl pták zaſe na pole. A opět přátelé zanechali a pomocy, za kterúž proſeni byli, ne včinili. Potom giž napoſledy dij hoſpodář k ſynu ſwému: »Bůh wás žehney, přátelé y přijbuznij;5) wezmiž ty zýtra dwa ſrpy, mňe geden 30 a ſobě druhý, ſami ſe k tomu přičinijme a žijti budeme.« Když to mátě od dětij ſwých vſlyſſela, že by hoſpodář tak řekl, dij k nijm: »Gižť geſt čas a hodina, abychom odſud povſtaupili, gižť ſe oprawdu ſtane, což mluwil, neb ſe to od toho dijti bude, čijž geſt, a ne od giného, kdož geſt proſſen. A tak sſkřiwánek hnijzdo ſwé ſtaré opuſtiw, giné mijſto ſobě obmyſlil, kde 35 by ſwé mladé přeneſl. Tu teprwá ta žeň od ſamého pána geſt wykonána. To geſt báſeň Ezopowa o přáteléch a přjbuzných, [1585] kterak žádný nemá na ňe zpoléhati. 6) Nic giného také nenapomijnagij nás knijhy přirozeneych miſtrůw, 7) neb toliko na ſebe ſami ſpuſtiti ſe a zpoléhati máme, a wíſech giných wěcý, kteréž wzdáleny od nás gſau y od ſrdcý nafſijch, 40 málo ſobě nebo nic wážiti. Tuto báſeň přeložil Quintus Ennius w Ká- zanijch8) ſwých, a gi znamenitými, přijgemnými a způsobnými řečmi a werſſi9) wypſal.
284 16. O přátelské newěrnosti. 1) Maličkey ptáček sſkřiwánek 2) hnijzdij ſe rád a držij mezy obilém, aby potrawu mijti we žni mohl, když ſe ptáčátka geho peřij. Ten ptáček shnijzdil ſe 3) gednau mezy obilijm, kteréž brzo dozráwá, tak že, když giž počalo běleti, geho mladij geſítě bez peřij byli. Když pak odletěti měl, aby mla- 5 dým potrawy pohledal, napomenul ge, aby pozorowali, když by ſe co no- wého přihodilo, půſobilo, nebo mluwilo, to aby gemu powědeli, když by ſe nawrátil. W tom hoſpodář pole toho zawolal ſwého ſyna mladého, a di k němu: »Widijfſ-li, že toto obilé zralé geſt a giž rukau potřebuge, aby ſe ſhromázdilo? Protož zytra bohdá, yakž ſe rozednijwati bude, gdi k přáte- 10 luom a pros, ať [158a] přigdau, y přiložijme ſpolu pijlnoſt, 4) abychom to obilee ſklidili.« Když ſe pak zasſe ten sſkřiwánek wrátil, počali mladij křičeti ſtrachem, bogijce ſe a proſýce, aby mátě rychle poſpijſſila a ge ginam přeneſla a přeſtěhowala, že hoſpodář toho pole wyſlal k přátelům, proſe gich, aby zytra, co by dnijti počalo, ſeſſli ſe a ſžijti pomohli. Y wece 15 k nijm mátě, aby wífij bázně a strachu zanechali; »kdyžť pán na ſwé přátely žně odkládá, nebudeť ſe geſítě zeytra žijti, protož nenijť potřebij, abych wás dnes stěhowala.« Druhého dne mátě opět letěla na pastwu, a pán ten čekal wdy na ty, kterýchž proſyl. Slunce yaſné bylo, čas čiſtý, wſſak proto nic ſe neſtalo, přijtel žádný nepřiſſel. Y dij opět k ſynu: 20 »Přátelee tito wijce nás meſſkagij a nám překážegj, než aby nám pomocy měli Muſýme gijti a přijbuzných naſſijch powolati a krewnijch přátel proſyti, aby zytra zde byli a nám žijti pomohli.« Přeſtraffenij ptácy to též po- wědeli mateři ſwé. Mátě ge napomenula, aby bez ſtrachu a bez bázňe byli, prawěcy, že žádnij přijbuznij ani krewnij přátelé negſú tak poſluffnij, aby 25 k cyzý prácy bez překážky ſe přičinili a prwnijho tlowa vpoſlechli. Než giž aby pamatowali, co mluwiti bude. Když pak giž druhý den přiſſel, letěl pták zaſe na pole. A opět přátelé zanechali a pomocy, za kterúž proſeni byli, ne včinili. Potom giž napoſledy dij hoſpodář k ſynu ſwému: »Bůh wás žehney, přátelé y přijbuznij;5) wezmiž ty zýtra dwa ſrpy, mňe geden 30 a ſobě druhý, ſami ſe k tomu přičinijme a žijti budeme.« Když to mátě od dětij ſwých vſlyſſela, že by hoſpodář tak řekl, dij k nijm: »Gižť geſt čas a hodina, abychom odſud povſtaupili, gižť ſe oprawdu ſtane, což mluwil, neb ſe to od toho dijti bude, čijž geſt, a ne od giného, kdož geſt proſſen. A tak sſkřiwánek hnijzdo ſwé ſtaré opuſtiw, giné mijſto ſobě obmyſlil, kde 35 by ſwé mladé přeneſl. Tu teprwá ta žeň od ſamého pána geſt wykonána. To geſt báſeň Ezopowa o přáteléch a přjbuzných, [1585] kterak žádný nemá na ňe zpoléhati. 6) Nic giného také nenapomijnagij nás knijhy přirozeneych miſtrůw, 7) neb toliko na ſebe ſami ſpuſtiti ſe a zpoléhati máme, a wíſech giných wěcý, kteréž wzdáleny od nás gſau y od ſrdcý nafſijch, 40 málo ſobě nebo nic wážiti. Tuto báſeň přeložil Quintus Ennius w Ká- zanijch8) ſwých, a gi znamenitými, přijgemnými a způsobnými řečmi a werſſi9) wypſal.
Strana 285
285 1) »Von der Freund vertrewen.« — Brant: »De amicorum fiducia.« — Viz: Gellius, Noct. Att. II, 29. — 2) Ein kleiner vogel, genant cassita. — 3) Was einmal kommen. — 4) Bit sie, das sie kommen vnd fleisz vnder einander ankeren. — 5) Gott gesegne die freund mit den verwandten; lat.: Valeant amici cum propinquis. — 6) Von der freund vnd nechstverwandten leichtem vnd wanem vertrawen. — 7) Bücher der natürlichen meister; u Br.-Gellia: Libri philosophorum. — 8) In Satiris. — 2) Gar hofflichen vnd herlichen mit wolgeschickten Versen. Brant: Scite admodum et venuste versibus quadratis. 17. Bláznowſtwj nemůž vkryto býti. 1) Doktor geden w Medyolánu, hlaupý a nevčený, proſyl gednoho, kterýž wdycky s kalauſem na ptáky obyčeg choditi měl, aby mu dopuſtil s ſebú k ptačijm náſtrahám,2) že by náramňe rád ſe podijwal. Ptáčnijk gemu k tomu přiwolil a w baudě ho čiſtě ratoleſtmi, aby ſe dijwal, přikryl a v kalauſa ho poſadil, wſſak s tau wýminkau, geſtli že chce žádného ſlowa nemluwiti, aby ſe ptácy nebáli a neplaſſili. Když pak giž mnoho ptáků w hromadu ſe ſletělo, blázen ten welmi křičel, že by množſtwj ptákůw bylo, aby pomči přitrhl. 3) Ptácy, vſlyſſawíſe člowěčij hlas, hned hřmotem preč letěli. Y lál gemu ten ptáčnijk welice, a on mu zaſe ſlijbil, že giž po druhé chce mlčeti. Opět pak, yakž brzo ptácy připadli, hned blázen latin- 10 ſkými ſlowy mluwiti počal, že by mnoho ptákůw bylo, domnijwage ſe, že by ptácy latijně rozuměti nemohli a neměli. Když pak ptácy opět wy- wſtawſſe preč vletěli, a ptáčnijk giž, aby měl co chytiti, žádné čáky ne měl, vſedl na člowěka toho a počal mu láti, 4) že by mluwil. Odpowědel mu blázen, táže ſe ho, zdá by také ptácy latijňe vměli? A tak domnijwal 15 ſe ten doktor, že ptácy ne od hlaſu a křiku, ale pro ſrozuměnij flowům, rozuměgijce, co ſe mluwij, preč by letěli. 1) »Die Narrheit mag nit verborgen werden.« — Brant: »Stulticiam non posse occultari.«- Poggius, Facet. 179 (De doctore, qui litterali sermone loquebatur in avibus capiendis.) — 2) Zu dem vogel gestel. Lat.: Ad capturam avium. — 3) Er solt das garn ziehen. Lat.: Ut rete contraheret. — 4) Füre er den menschen hefftiglichen an zu schelten. 5 [159a] 18. O knihách Sybilliných. 1) Ziena gedna ſtará a neznámá ſſla k pyſſnému králi Tarquiniowi, ne- ſucy gemu dewatery knijhy. Y prawila mu, že by w nich byla božſká flowa a swaté řeči,2) geſtli že by ge chtěl kaupiti, že ge chce prodati. 20 Y zeptal ſe Tarquinius, drahé-li by byly? Ona odpowěďela, že ge za tři sta zlatých krále Filipowých 3) chce dáti, kteřijž toho čaſu naylepíij a nay- dražíſij byli. Y ſmál ſe tomu Tarquinius, a yako by ta žena nemaudrá byla, tak ſobě myſlil. Ona hned tu před nijm oheň vdelala a troge knijhy od těch dewaterých ſpálila a krále ſe zeptala, chtěl-li by ty ffeſtery za též 25
285 1) »Von der Freund vertrewen.« — Brant: »De amicorum fiducia.« — Viz: Gellius, Noct. Att. II, 29. — 2) Ein kleiner vogel, genant cassita. — 3) Was einmal kommen. — 4) Bit sie, das sie kommen vnd fleisz vnder einander ankeren. — 5) Gott gesegne die freund mit den verwandten; lat.: Valeant amici cum propinquis. — 6) Von der freund vnd nechstverwandten leichtem vnd wanem vertrawen. — 7) Bücher der natürlichen meister; u Br.-Gellia: Libri philosophorum. — 8) In Satiris. — 2) Gar hofflichen vnd herlichen mit wolgeschickten Versen. Brant: Scite admodum et venuste versibus quadratis. 17. Bláznowſtwj nemůž vkryto býti. 1) Doktor geden w Medyolánu, hlaupý a nevčený, proſyl gednoho, kterýž wdycky s kalauſem na ptáky obyčeg choditi měl, aby mu dopuſtil s ſebú k ptačijm náſtrahám,2) že by náramňe rád ſe podijwal. Ptáčnijk gemu k tomu přiwolil a w baudě ho čiſtě ratoleſtmi, aby ſe dijwal, přikryl a v kalauſa ho poſadil, wſſak s tau wýminkau, geſtli že chce žádného ſlowa nemluwiti, aby ſe ptácy nebáli a neplaſſili. Když pak giž mnoho ptáků w hromadu ſe ſletělo, blázen ten welmi křičel, že by množſtwj ptákůw bylo, aby pomči přitrhl. 3) Ptácy, vſlyſſawíſe člowěčij hlas, hned hřmotem preč letěli. Y lál gemu ten ptáčnijk welice, a on mu zaſe ſlijbil, že giž po druhé chce mlčeti. Opět pak, yakž brzo ptácy připadli, hned blázen latin- 10 ſkými ſlowy mluwiti počal, že by mnoho ptákůw bylo, domnijwage ſe, že by ptácy latijně rozuměti nemohli a neměli. Když pak ptácy opět wy- wſtawſſe preč vletěli, a ptáčnijk giž, aby měl co chytiti, žádné čáky ne měl, vſedl na člowěka toho a počal mu láti, 4) že by mluwil. Odpowědel mu blázen, táže ſe ho, zdá by také ptácy latijňe vměli? A tak domnijwal 15 ſe ten doktor, že ptácy ne od hlaſu a křiku, ale pro ſrozuměnij flowům, rozuměgijce, co ſe mluwij, preč by letěli. 1) »Die Narrheit mag nit verborgen werden.« — Brant: »Stulticiam non posse occultari.«- Poggius, Facet. 179 (De doctore, qui litterali sermone loquebatur in avibus capiendis.) — 2) Zu dem vogel gestel. Lat.: Ad capturam avium. — 3) Er solt das garn ziehen. Lat.: Ut rete contraheret. — 4) Füre er den menschen hefftiglichen an zu schelten. 5 [159a] 18. O knihách Sybilliných. 1) Ziena gedna ſtará a neznámá ſſla k pyſſnému králi Tarquiniowi, ne- ſucy gemu dewatery knijhy. Y prawila mu, že by w nich byla božſká flowa a swaté řeči,2) geſtli že by ge chtěl kaupiti, že ge chce prodati. 20 Y zeptal ſe Tarquinius, drahé-li by byly? Ona odpowěďela, že ge za tři sta zlatých krále Filipowých 3) chce dáti, kteřijž toho čaſu naylepíij a nay- dražíſij byli. Y ſmál ſe tomu Tarquinius, a yako by ta žena nemaudrá byla, tak ſobě myſlil. Ona hned tu před nijm oheň vdelala a troge knijhy od těch dewaterých ſpálila a krále ſe zeptala, chtěl-li by ty ffeſtery za též 25
Strana 286
286 penijze wzijti? Y ſmál ſe a poſmijwal ſe gj král gefítě wijce, řka, že ta ſtará žena zhola nenij při wíſech rozumijch. A y hned tu táž žena opět troge knijhy ſpálila. A geſſtě gednau ho pobijdla, aby ty troge giž poſlednij kaupil, a též penijze aby za ně dal. Y vſmylil ſobě Tarquinius a tu wěc 5 oprawdu v ſebe rozwážil a porozuměl, že by takowá vſtawičnoſt a dowěrnoſt k takoweym lehkým wěcem nikoli přiložena býti neměla, kdyby pod tijm nětco nebylo; y kaupil ty troge knijhy za též penijze, kteréž chtěla za dewatery mijti. Ta pak žena, yakž od Tarquinia odeſíla, nikdijž na žádném mijítě nalezena nenij. A hned ty troge knijhy do kaply, kdež giné swaté 10 a duchownij knijhy byly, wloženy gſau 4) a Sybillinými nazwány, k kterýmž chodilo XV rádneych panuo, yakožto k ňegaké božíké odpowědi, 5) když obyčeyňe bohů ſe nětco ptáwali a gich za pomoc a radu žádali. 1) Von den büchern Sybille.« — Brant: »De libris Sibyllinis.« — Viz: Geilius, Noct. Att. I, 19. — Pauli-Oesterley č. 588 s doklady na str. 540 2) V lat. textě: Di- vina oracula.- 3) Philips gulden, t. j. zlaté statery makedonské. — Brant: Ter centum Philippeos. — 4) Do wurden die drey bücher in die sacristy geleit. — 5) Wie zu eim orackel. 19. O ſwázaném bláznu.1) Geden vrozený a statečný rytijř byl w poſelſtwij poſlán z Medyolánu do Florencij. Ten každey [159b] den pro vkázanij chodil w zlatých rže- 15 tězých, a což mohl neyčiſtífij holfpanty noſyl. 2) Kterúžtu peychu a wy- zdwižené nad mijru bláznowſtwj wida něgaký Mikuláš, přijgmijm Nicolus, wyſoce vrozený člowěk3) a k žertům narozený, y řekl: »Ginij blázni dosti magij, když ge gednijm ržetèzem ſwážij, ale tohoto bláznowſtwij tak geſt weliké, že na gednom řetězu doſti nemá.« A tijm oznamuge, že to geſt 20 zřetedlné znamenij bláznowſtwj, aby cžlowěk, gſa ſwobodný a zprofſtěný, takowými rozličnými ržetězy a holfpanty měl ſe bezpotřebně obtěžowati a gimi ſe wázati. 1) »Von gebunden Narren« — Brant: »De fatuis cathenatis.« — Poggius, Facet. 254. (Cathenis variis collum cingens stultior aestimatur.) — 2) Der trug teglich zum schawen mancherley ketten vnd halszband. — 3) Ein hochgelerter man. 20. Ti, kteřijž ſpij, na mnohé wěcy nedbagij a o nijch ne přemeyfflegij. 1) Kupec geden chwálil zienu ſwú před pánem, kterémuž poddán byl, nade wſſecky ginee ženy, že by nikdá ne ſmradila, ani že by gij neſpau- 25 ſſtěla. 2) Tomu ſe ten pán podiwil, odpijrage mu toho, že to nigakž možné nenij. Y založili ſe ſpolu o dobrey woběd: 3) prwé než tři měſýce pominau, že gi řihati y dmeychati a neb ſmraditi vſlyffij y včige. 4) Po třech pak dnech proſyl pán kupce toho, aby mu pěti set zlatých půgčil, že mu ge
286 penijze wzijti? Y ſmál ſe a poſmijwal ſe gj král gefítě wijce, řka, že ta ſtará žena zhola nenij při wíſech rozumijch. A y hned tu táž žena opět troge knijhy ſpálila. A geſſtě gednau ho pobijdla, aby ty troge giž poſlednij kaupil, a též penijze aby za ně dal. Y vſmylil ſobě Tarquinius a tu wěc 5 oprawdu v ſebe rozwážil a porozuměl, že by takowá vſtawičnoſt a dowěrnoſt k takoweym lehkým wěcem nikoli přiložena býti neměla, kdyby pod tijm nětco nebylo; y kaupil ty troge knijhy za též penijze, kteréž chtěla za dewatery mijti. Ta pak žena, yakž od Tarquinia odeſíla, nikdijž na žádném mijítě nalezena nenij. A hned ty troge knijhy do kaply, kdež giné swaté 10 a duchownij knijhy byly, wloženy gſau 4) a Sybillinými nazwány, k kterýmž chodilo XV rádneych panuo, yakožto k ňegaké božíké odpowědi, 5) když obyčeyňe bohů ſe nětco ptáwali a gich za pomoc a radu žádali. 1) Von den büchern Sybille.« — Brant: »De libris Sibyllinis.« — Viz: Geilius, Noct. Att. I, 19. — Pauli-Oesterley č. 588 s doklady na str. 540 2) V lat. textě: Di- vina oracula.- 3) Philips gulden, t. j. zlaté statery makedonské. — Brant: Ter centum Philippeos. — 4) Do wurden die drey bücher in die sacristy geleit. — 5) Wie zu eim orackel. 19. O ſwázaném bláznu.1) Geden vrozený a statečný rytijř byl w poſelſtwij poſlán z Medyolánu do Florencij. Ten každey [159b] den pro vkázanij chodil w zlatých rže- 15 tězých, a což mohl neyčiſtífij holfpanty noſyl. 2) Kterúžtu peychu a wy- zdwižené nad mijru bláznowſtwj wida něgaký Mikuláš, přijgmijm Nicolus, wyſoce vrozený člowěk3) a k žertům narozený, y řekl: »Ginij blázni dosti magij, když ge gednijm ržetèzem ſwážij, ale tohoto bláznowſtwij tak geſt weliké, že na gednom řetězu doſti nemá.« A tijm oznamuge, že to geſt 20 zřetedlné znamenij bláznowſtwj, aby cžlowěk, gſa ſwobodný a zprofſtěný, takowými rozličnými ržetězy a holfpanty měl ſe bezpotřebně obtěžowati a gimi ſe wázati. 1) »Von gebunden Narren« — Brant: »De fatuis cathenatis.« — Poggius, Facet. 254. (Cathenis variis collum cingens stultior aestimatur.) — 2) Der trug teglich zum schawen mancherley ketten vnd halszband. — 3) Ein hochgelerter man. 20. Ti, kteřijž ſpij, na mnohé wěcy nedbagij a o nijch ne přemeyfflegij. 1) Kupec geden chwálil zienu ſwú před pánem, kterémuž poddán byl, nade wſſecky ginee ženy, že by nikdá ne ſmradila, ani že by gij neſpau- 25 ſſtěla. 2) Tomu ſe ten pán podiwil, odpijrage mu toho, že to nigakž možné nenij. Y založili ſe ſpolu o dobrey woběd: 3) prwé než tři měſýce pominau, že gi řihati y dmeychati a neb ſmraditi vſlyffij y včige. 4) Po třech pak dnech proſyl pán kupce toho, aby mu pěti set zlatých půgčil, že mu ge
Strana 287
287 w témdni zaſe dá. To gemu bylo welmi k obtijženij, že takowé ſummy peněz preč půgčiti muſý, wſſak pro to welmi mdle k tomu přiwolil a těch peněz gemu půgčil. A když s ſtaroſtij welikau toho dne dočekal, na kterýž mu ge měl zas nawrátiti, ſſel ku pánu pro ty půgčené penijze. Ale pán ten, yakoby těžíſijmi ſtaroftmi obtijžen a k něgakému muſſenij přinucen byl, proſyl kupce toho welice, aby mu pro takowú těžkú wěc gefítě druhých pěti set zlatých připůgčil, a tu gemu připowijdage, dřijwe puol měſýce 5) že chce zasſe dáti. Když pak tomu kupec odpijral, chudobu ſwú pánu předkládage, aby mu wdy potom nic ne ſeſſlo ani na prwnijm zaplacenij,6) přineſl gemu s welikým wzdychánijm také v těch druhých pět set zlatých, a do 160 můw ſe nawrátil ſmuten a yakoby nemocen byl, mnoho sobě přemýfflege a yako pochybuge, aby gemu ty penijze wráceny býti mohli. Tudy mnoho nocý ne ſpal, a neſpě teprwá vſlyſſel, yak geho panij, když on ſpij, čiſtě a čaſto zadkem traubij. A když měſýc wyſſel, powolal pán kupce a zeptal ſe ho, giž-li by kdy ženu ſwú zadkem traubiti 15 neb ſmraditi a neb řihati ſlyſſel? Tu on blud ſwůg a omyl wyznal, řka, že hned welmi čaſto, a netoliko woběd, ale že by wſſeckno dědictwij mohla profrceti. 7) A hned po těch ſlowijch penijze zaſe mu nawráceny ſau, a oběd zaplacen. A tak mnohých wěcý vgdau a vwarugij ſe ti, kterijž ſpij, o kteréžto ne welmi dbagij. Protož řijkáme: »Kdož ſpij, žádnému ne ſſkodij « 8) 5 10 20 1) »Das die schlaffenden vil dings nit achten noch trachten.« — Brant: »Quod dormientes multa non considerant.« — Poggius. Facet. 184. (De mercatore, qui lau- dando uxorem suam asserebat eam nunquam ventris crepitum edidisse) — 2) Sagt, das sic nie kein hinder blast gelassen het. — 3) Vmb ein herrlich nachtmal. Br.-Pog.: Opiparae coenae pignore. — 4) Ehe drey monat vergiengen würt sein fraw etlich blast lassen. — 5) Innerthalb eim monat. Br.-Pog.: Intra mensem. — 3) Doch vff das ihm nit abgieng an der andern bezalung. Br.-l'og.: Ne et reliquorum solutio deficeret.— *) Ja so dick, das nit allein ein nachtmal, sonder das gantz erbteil zu verzeren were. Br.-Pog.: Totiens, inquit, ut nedum coena, sed totum patrimonium consumendum fuisset — *) Der do schiaffet, beisst niemand. Brant: Qui dormit, neminem mordet. 21. Těžkú wěc na někoho vzložiti čalem gelt potřebné.1) Tyran a vkrutnijk geden, chtě poddaného ſwého o statek připrawiti, kterýž wdycky ſe zakazowal a mnoho ſe chlubil, že mu chce k wůli, což rozkáže včiniti,2) y přikázal mu pod welikau pokutau, aby gemu woſla čijſti naučil. On odpowědel, že geſt to wěc nemožná, leč mu mnoho čaſu 25 k tomu dáti chce, aby gey naučiti mohl. Y rozkázal gemu, aby ſobě wzal, dokudž chce, rok. 3) A tak on deſet let wolil. Y poſmijwali mu ſe wſſickni, že by nemožnau wěc na ſe wzal. On těffil přátely ſwé, řka: »Já ſe nic nebogijm, neb zatijm vá, a neb woſel, a neb pán vmře.« Kterýmiž flowy vkázal, že dobrá a vžitečná geft wěc čaſem těžkau wěc a při protáhnauti 30 a gij prodliti.
287 w témdni zaſe dá. To gemu bylo welmi k obtijženij, že takowé ſummy peněz preč půgčiti muſý, wſſak pro to welmi mdle k tomu přiwolil a těch peněz gemu půgčil. A když s ſtaroſtij welikau toho dne dočekal, na kterýž mu ge měl zas nawrátiti, ſſel ku pánu pro ty půgčené penijze. Ale pán ten, yakoby těžíſijmi ſtaroftmi obtijžen a k něgakému muſſenij přinucen byl, proſyl kupce toho welice, aby mu pro takowú těžkú wěc gefítě druhých pěti set zlatých připůgčil, a tu gemu připowijdage, dřijwe puol měſýce 5) že chce zasſe dáti. Když pak tomu kupec odpijral, chudobu ſwú pánu předkládage, aby mu wdy potom nic ne ſeſſlo ani na prwnijm zaplacenij,6) přineſl gemu s welikým wzdychánijm také v těch druhých pět set zlatých, a do 160 můw ſe nawrátil ſmuten a yakoby nemocen byl, mnoho sobě přemýfflege a yako pochybuge, aby gemu ty penijze wráceny býti mohli. Tudy mnoho nocý ne ſpal, a neſpě teprwá vſlyſſel, yak geho panij, když on ſpij, čiſtě a čaſto zadkem traubij. A když měſýc wyſſel, powolal pán kupce a zeptal ſe ho, giž-li by kdy ženu ſwú zadkem traubiti 15 neb ſmraditi a neb řihati ſlyſſel? Tu on blud ſwůg a omyl wyznal, řka, že hned welmi čaſto, a netoliko woběd, ale že by wſſeckno dědictwij mohla profrceti. 7) A hned po těch ſlowijch penijze zaſe mu nawráceny ſau, a oběd zaplacen. A tak mnohých wěcý vgdau a vwarugij ſe ti, kterijž ſpij, o kteréžto ne welmi dbagij. Protož řijkáme: »Kdož ſpij, žádnému ne ſſkodij « 8) 5 10 20 1) »Das die schlaffenden vil dings nit achten noch trachten.« — Brant: »Quod dormientes multa non considerant.« — Poggius. Facet. 184. (De mercatore, qui lau- dando uxorem suam asserebat eam nunquam ventris crepitum edidisse) — 2) Sagt, das sic nie kein hinder blast gelassen het. — 3) Vmb ein herrlich nachtmal. Br.-Pog.: Opiparae coenae pignore. — 4) Ehe drey monat vergiengen würt sein fraw etlich blast lassen. — 5) Innerthalb eim monat. Br.-Pog.: Intra mensem. — 3) Doch vff das ihm nit abgieng an der andern bezalung. Br.-l'og.: Ne et reliquorum solutio deficeret.— *) Ja so dick, das nit allein ein nachtmal, sonder das gantz erbteil zu verzeren were. Br.-Pog.: Totiens, inquit, ut nedum coena, sed totum patrimonium consumendum fuisset — *) Der do schiaffet, beisst niemand. Brant: Qui dormit, neminem mordet. 21. Těžkú wěc na někoho vzložiti čalem gelt potřebné.1) Tyran a vkrutnijk geden, chtě poddaného ſwého o statek připrawiti, kterýž wdycky ſe zakazowal a mnoho ſe chlubil, že mu chce k wůli, což rozkáže včiniti,2) y přikázal mu pod welikau pokutau, aby gemu woſla čijſti naučil. On odpowědel, že geſt to wěc nemožná, leč mu mnoho čaſu 25 k tomu dáti chce, aby gey naučiti mohl. Y rozkázal gemu, aby ſobě wzal, dokudž chce, rok. 3) A tak on deſet let wolil. Y poſmijwali mu ſe wſſickni, že by nemožnau wěc na ſe wzal. On těffil přátely ſwé, řka: »Já ſe nic nebogijm, neb zatijm vá, a neb woſel, a neb pán vmře.« Kterýmiž flowy vkázal, že dobrá a vžitečná geft wěc čaſem těžkau wěc a při protáhnauti 30 a gij prodliti.
Strana 288
288 1) »Ein schwere sach vffschlagen ist dick nützlich." — Brant: »Differre rem difficilem salubre sepe est.« — Poggius, Facet. 250 (Facetum dictum hominis asinum erudire promittentis). — 2) Der sich alweg riemte vnd erbot vil dings zu thun. — 3) Do wart er geheissen zu fordern so vil zeit er wolt. 22. Těžko gelt přirozenij změniti. 5 Mládenec geden doſti pěkný mijwal ſwé potěſſenij a kratochwijl s kočkau, a hrage s nij, laſkaw byl na ni. 2) Potom proſyl bohyně Wenuſſe, aby gi ob[160 Jrátila w pannu. Y ſlitowala ſe Wenus nad žádoſtij toho mládence a obrátila tu kočku w vtěíenú děwečku. Pro gegijžto kráfu mládenec miloſtij welmi zapálen byl k nij, tak že gi s ſebú domů wedl. A když giž w komoře byli, Wenus chtěla pokuſyti, zdá by také s žiwotem obyčege a powahy ſwé změnila, y puſtila k nij myš. Ta pak mladá pani, nepamatugijcy ſe, w yakém by giž ſtawu byla, 3) ani na komoru, w kteréž byla, wſtawſſi, za myſſij běžela a ſnijſti gi chtěla. Bohyně, rozhněwawſſi ſe, 10 w prwnij způſobu kočičij zaſe gi obrátila a gegij přirozenij gj nawrátila. Báſeň znamená, že zlij lidé, ačkoli mijſto a ſtaw změnij, wſſak proto obyčegů ſwých ne zginačij, neb zwykloft má welikú ſýlu a moc, yakož Cycero a Wirgilius 4) prawij, že weliká geft wěc ňečemu od mladoſti při- wyknauti, a což komu přirozenj dalo, toho žádney odgijti nemuož. 1) »Schwer ist die Natur zu verkeren.« — Brant: »Difficile est naturam mutari.«— Halm č. 88. (Pakň zal Appodivn.) — Babrios-Crusius č. 32. — V lat. překladech starších: De fele in feminam mutata. — 2) Začátek v orig.: Ein katz was ein wollust eins schönen jungen, der bat etc. — 3) Nit eingedenck deren, die zugegen waren. — 4) Cicero, Lael. 19, 68: »Maxima est vis vetustatis et consuctudinis«; a jinde často. — Verg. Georg. 2, 272: »Adeo in teneris consuescere multum est.« 23. O lijítku proti moru ku powělenij na hrdlo.1 Byl w měſtě Tyburtýnu člowěk geden z miſtrných lidij bratřij, kteřijž po blijzkých měſtečkách a weſnicých sedlákům kážij. Ten flibowal yakož oni prawj, že gim chce dáti ňegakey giſtey lijftek, ktož by gey koli na hrdle noſyl, že ten nikoli mornijmi boleſtmi nevmře, neb ſe tu w tom pod- kragij welmi moru báli. 3) Blázniwij a nerozumnj lidé dali ſebau hnauti, té 20 nadege gſúce, že ſe tak ſtane, yakž on prawij, a tak yakýmiž koli peňezy mohli, ty lijſtky wykupowali a tenkými, hedwabnými nitmi 4) na hrdlo ge ſobě vwazowali. Bratr pak ten (mnijch byl) přikázal, aby žádný toho lijítku před patnáctým dnem ne odwijral, a kdyby to kdo včinil, teda že by ten lijítek ſwú moc potratil. A když ten bratr mnoho peňez natržil, táhl odtud 25 preč. Potom čteni gſau ti [161a] lijſtkowé, yakož obyčegne žádoſt lidſká geſt, že wżdycky nowé wěcy rádi ſlyſfij, y bylo wlaſkými ſlowy napſáno w ňem: »Žieno, gſy k tomu, aby předla, a tobě wřeteno a kužel vpadá, 15
288 1) »Ein schwere sach vffschlagen ist dick nützlich." — Brant: »Differre rem difficilem salubre sepe est.« — Poggius, Facet. 250 (Facetum dictum hominis asinum erudire promittentis). — 2) Der sich alweg riemte vnd erbot vil dings zu thun. — 3) Do wart er geheissen zu fordern so vil zeit er wolt. 22. Těžko gelt přirozenij změniti. 5 Mládenec geden doſti pěkný mijwal ſwé potěſſenij a kratochwijl s kočkau, a hrage s nij, laſkaw byl na ni. 2) Potom proſyl bohyně Wenuſſe, aby gi ob[160 Jrátila w pannu. Y ſlitowala ſe Wenus nad žádoſtij toho mládence a obrátila tu kočku w vtěíenú děwečku. Pro gegijžto kráfu mládenec miloſtij welmi zapálen byl k nij, tak že gi s ſebú domů wedl. A když giž w komoře byli, Wenus chtěla pokuſyti, zdá by také s žiwotem obyčege a powahy ſwé změnila, y puſtila k nij myš. Ta pak mladá pani, nepamatugijcy ſe, w yakém by giž ſtawu byla, 3) ani na komoru, w kteréž byla, wſtawſſi, za myſſij běžela a ſnijſti gi chtěla. Bohyně, rozhněwawſſi ſe, 10 w prwnij způſobu kočičij zaſe gi obrátila a gegij přirozenij gj nawrátila. Báſeň znamená, že zlij lidé, ačkoli mijſto a ſtaw změnij, wſſak proto obyčegů ſwých ne zginačij, neb zwykloft má welikú ſýlu a moc, yakož Cycero a Wirgilius 4) prawij, že weliká geft wěc ňečemu od mladoſti při- wyknauti, a což komu přirozenj dalo, toho žádney odgijti nemuož. 1) »Schwer ist die Natur zu verkeren.« — Brant: »Difficile est naturam mutari.«— Halm č. 88. (Pakň zal Appodivn.) — Babrios-Crusius č. 32. — V lat. překladech starších: De fele in feminam mutata. — 2) Začátek v orig.: Ein katz was ein wollust eins schönen jungen, der bat etc. — 3) Nit eingedenck deren, die zugegen waren. — 4) Cicero, Lael. 19, 68: »Maxima est vis vetustatis et consuctudinis«; a jinde často. — Verg. Georg. 2, 272: »Adeo in teneris consuescere multum est.« 23. O lijítku proti moru ku powělenij na hrdlo.1 Byl w měſtě Tyburtýnu člowěk geden z miſtrných lidij bratřij, kteřijž po blijzkých měſtečkách a weſnicých sedlákům kážij. Ten flibowal yakož oni prawj, že gim chce dáti ňegakey giſtey lijftek, ktož by gey koli na hrdle noſyl, že ten nikoli mornijmi boleſtmi nevmře, neb ſe tu w tom pod- kragij welmi moru báli. 3) Blázniwij a nerozumnj lidé dali ſebau hnauti, té 20 nadege gſúce, že ſe tak ſtane, yakž on prawij, a tak yakýmiž koli peňezy mohli, ty lijſtky wykupowali a tenkými, hedwabnými nitmi 4) na hrdlo ge ſobě vwazowali. Bratr pak ten (mnijch byl) přikázal, aby žádný toho lijítku před patnáctým dnem ne odwijral, a kdyby to kdo včinil, teda že by ten lijítek ſwú moc potratil. A když ten bratr mnoho peňez natržil, táhl odtud 25 preč. Potom čteni gſau ti [161a] lijſtkowé, yakož obyčegne žádoſt lidſká geſt, že wżdycky nowé wěcy rádi ſlyſfij, y bylo wlaſkými ſlowy napſáno w ňem: »Žieno, gſy k tomu, aby předla, a tobě wřeteno a kužel vpadá, 15
Strana 289
289 když ſe pak ſehneſs, zawřiž dijru, ať by tam ne wběhlo.« 5) Tak mnoho prawij, že wíſech lékařůw přikázanij a lékařſtwij přewyſluge. Tato báſeň, kteráž ſe w prawdě ſtala, 6) tomu nás včij, abychom ne wſſemu wěřili, což nám ti ludaři a keykléři, kteřijž na lidech penijze ffálij, prawij. 7) Ani také každému gegich flowu wěřiti ſe má, neb čaſto gedowatý had rád w zelij býwá. 5 1) »Von einem briflin wider die pestilentz an den halsz zu hencken.« — Brant = Poggius. — Poggius, Facet. 233. (De brevi contra pestem ad collum suspendendo.) — Pauli-Oesterley č. 153 s doklady na str. 491. — 2) Ein bruder vsz den obentüreren. Br.-Poggius: Ex circulatoribus. — 3) Dann es was ein grosse forcht der pestilentz. — 4) Mit einem junckfrawen faden. Br.-Pog.: Filo virgineo. — 5) Orig.: Fraw, ists das du spinnest vnnd dir die spindel oder rocken fallet, wenn du dich dann bückest, so halt das loch zu beschlossen, das dir nichts empfar. Br.-Pog.: Mulier, si filas et cadit tibi fusus, quando te flectis, tene culum clausum — 6) Dise history. — 7) Das von sol- lichen gauckelbrüderen vnd landbescheissern gesagt würdt — Br.: Que ab huiusce modi circulatoribus fratercellis proclamantur. 24. O wlku, kterýž ſwini gedl mjíto ryby. Prawij, že by negakey wlk byl, kterýž za ſwé winy miloſti a od- puſſtěnij hledal. Y přiſſel k něgakému zpowědnijku, podwoluge ſe, že chce dobře činiti, a prawč ſe prwnijho želeti. Y přigal od zpowědnijka ſpaſytedlné vſtanowené pokánj, aby wijce masſa negijdal a od něho ſe wſſemi obyčegi 10 zdržel. A tak rozhřijſſenij muk y winy přigal, a toho wſſeho gſa zprofſtěn, odſſel. Když ſe pak wlk na pokánij a vſtanowenij cýrkwe rozpomenul, přičinil ſe o to, aby tomu doſti činil. Napoſledy pak, že ſe giž ſkůro hladem vſuſsil,2) proto že nemohl ſluſſně k žádným rybám přijſtupu mijti, kterýmiž by ſwůj hlad naſytil a nětco pogedl; y přihodilo ſe, že ſtál 15 godnoho čaſu na břehu v gednoho potoku a vhlédal swini wykrmenú, že ſe po wode mygijcy plawij a pige: pomňel dobře wlk, že mu zapowědijna byla zwijřata, kteráž na zemi chodij, a od těch, kteráž po polijch ſe paſau, že ſe zdržeti má, y vmijnil ſobě, že chce ryby lowiti. Y wſſed do wody řekl: »Zdař Bůh, pani rybo, yak tě mám gmenowati? Stikau-li čili wy- 20 zynou?«3) Když pak swině ne rybau, ale ſwinij ſe býti prawila a toho přij- ſahau ſwau potwrzowala, dij k nij wik: »Milá brachu, bud nynij rybau, ač[161blkoli gij negſy. Když yá zaſe na zpowěd a na pokánij zpomenu, chcy ſe masſa vwarowati.« 4) 1) »Von eim Wolff, der ein Schwein asz für ein Fisch.« Brant: »De lupo co- medente porcum pro pisce.« — Srv. Tkadleček, vyd. Hanka (1824). II. 72—73. — Gebauer, Listy fil. IX, 286. — 4) Als er gar by erlegen was vor grossem hunger. — 2) Gott grüsz dich, herr fisch, wie ich dich nennen sol, eintzwar ein hecht oder ein silur. — 4) Brant připojuje ještě anekdotu o knězi, jak uměl přetvořovati koroptve v postní jídlo, t. j. v ryby. Srv.: Poggius 216. — Frey-Bolte č. 85. s doklady na str. 247. 19
289 když ſe pak ſehneſs, zawřiž dijru, ať by tam ne wběhlo.« 5) Tak mnoho prawij, že wíſech lékařůw přikázanij a lékařſtwij přewyſluge. Tato báſeň, kteráž ſe w prawdě ſtala, 6) tomu nás včij, abychom ne wſſemu wěřili, což nám ti ludaři a keykléři, kteřijž na lidech penijze ffálij, prawij. 7) Ani také každému gegich flowu wěřiti ſe má, neb čaſto gedowatý had rád w zelij býwá. 5 1) »Von einem briflin wider die pestilentz an den halsz zu hencken.« — Brant = Poggius. — Poggius, Facet. 233. (De brevi contra pestem ad collum suspendendo.) — Pauli-Oesterley č. 153 s doklady na str. 491. — 2) Ein bruder vsz den obentüreren. Br.-Poggius: Ex circulatoribus. — 3) Dann es was ein grosse forcht der pestilentz. — 4) Mit einem junckfrawen faden. Br.-Pog.: Filo virgineo. — 5) Orig.: Fraw, ists das du spinnest vnnd dir die spindel oder rocken fallet, wenn du dich dann bückest, so halt das loch zu beschlossen, das dir nichts empfar. Br.-Pog.: Mulier, si filas et cadit tibi fusus, quando te flectis, tene culum clausum — 6) Dise history. — 7) Das von sol- lichen gauckelbrüderen vnd landbescheissern gesagt würdt — Br.: Que ab huiusce modi circulatoribus fratercellis proclamantur. 24. O wlku, kterýž ſwini gedl mjíto ryby. Prawij, že by negakey wlk byl, kterýž za ſwé winy miloſti a od- puſſtěnij hledal. Y přiſſel k něgakému zpowědnijku, podwoluge ſe, že chce dobře činiti, a prawč ſe prwnijho želeti. Y přigal od zpowědnijka ſpaſytedlné vſtanowené pokánj, aby wijce masſa negijdal a od něho ſe wſſemi obyčegi 10 zdržel. A tak rozhřijſſenij muk y winy přigal, a toho wſſeho gſa zprofſtěn, odſſel. Když ſe pak wlk na pokánij a vſtanowenij cýrkwe rozpomenul, přičinil ſe o to, aby tomu doſti činil. Napoſledy pak, že ſe giž ſkůro hladem vſuſsil,2) proto že nemohl ſluſſně k žádným rybám přijſtupu mijti, kterýmiž by ſwůj hlad naſytil a nětco pogedl; y přihodilo ſe, že ſtál 15 godnoho čaſu na břehu v gednoho potoku a vhlédal swini wykrmenú, že ſe po wode mygijcy plawij a pige: pomňel dobře wlk, že mu zapowědijna byla zwijřata, kteráž na zemi chodij, a od těch, kteráž po polijch ſe paſau, že ſe zdržeti má, y vmijnil ſobě, že chce ryby lowiti. Y wſſed do wody řekl: »Zdař Bůh, pani rybo, yak tě mám gmenowati? Stikau-li čili wy- 20 zynou?«3) Když pak swině ne rybau, ale ſwinij ſe býti prawila a toho přij- ſahau ſwau potwrzowala, dij k nij wik: »Milá brachu, bud nynij rybau, ač[161blkoli gij negſy. Když yá zaſe na zpowěd a na pokánij zpomenu, chcy ſe masſa vwarowati.« 4) 1) »Von eim Wolff, der ein Schwein asz für ein Fisch.« Brant: »De lupo co- medente porcum pro pisce.« — Srv. Tkadleček, vyd. Hanka (1824). II. 72—73. — Gebauer, Listy fil. IX, 286. — 4) Als er gar by erlegen was vor grossem hunger. — 2) Gott grüsz dich, herr fisch, wie ich dich nennen sol, eintzwar ein hecht oder ein silur. — 4) Brant připojuje ještě anekdotu o knězi, jak uměl přetvořovati koroptve v postní jídlo, t. j. v ryby. Srv.: Poggius 216. — Frey-Bolte č. 85. s doklady na str. 247. 19
Strana 290
290 25. O tyraníké vkrutnosti.1) Byl geden cžlowěk welmi bohatý w zemi Pienſké, w měſtě Cyngula. 2) Y ſlyſſe to o něm tyrann a vkrutnijk měſta toho, myſlil,3) kterak by mu geho penijze odgijti mohl. Y powolal cžlowěka toho k ſobě, prawě, že by ſe geho miloſti zprotiwil, 4) a tak že by hlawu y ſtatek ztratil, yakož wij, 5 yaká geſt pokuta na ty, kterijž ſe neywyšſſij mocy protiwij. Když pak on tomu odpijral, že by nic proti mèſtu ani proti geho miloſti nevčinil, ſtál na tom vkrutnijk předſe a trwal, že muſý o hlawu přigijti. Y ptal ſe ten newinný člowěk, co by ſmrti hodného včinil? Tyran wece: »Nepřátely a mně ſe protiwijcý, kteřijž ſe proti mně ſpřiſáhli, v ſebe w domě ſy chowal.« 10 Y porozuměl newinný ten, že by ſe to pro geho penijze dálo, a wijce ſobě žiwota a zdrawij ſwého než těch peněz wáže, y dij takto: »Prawá prawda geſt, pane, yakž prawiti ráčijš. Nu, poſſliž ſe mnau reythary ſwé a služeb- nijky, vá tobě chcy nepřátely twé a ty, kteřijž ſe twé miloſti protiwij, hned zgijmané wydati.« A tak ty poſlané služebnijky vwedl do domu ſwého a 15 přiwedl ge k truhle, w nijž penijze byly. Když pak gi odewřel, řekl: »Wezmětež ge tam, neb netoliko pána mého nepřátelé gfau, ale také y mogi.« Když pak ty penijze k tyrannowi přineſſeny byly, y wyſwobozen geſt cžlowěk ten ode wſſech muk a trápenij wſſeho zbawen. Protož nic vkrutněgſlijho a ſſkodliwěgffijho nenj než neobyčegná 20 peycha, lakomſtwij a vkrutnoſt tyrannſká, kterýmžto Buoh napoſledy wij- tězytele, a kterýž by ge přemohl, na hlawu wſadij. 5) 1) »Von der Tyran oder wieterich Grausamkeit.« — Brant: »De tyrannorum crudelitate.« — Poggius, Fac. 37. (De tyranno, qui homini pecunioso causas iniustas iniecit.) — 2) In dem land Piceno, in dem stetlin Cingulo. - 3) Betrachtet vnd sucht vrsach eins lasters. — 4) Er were schuldig an dem laster der geletzten maiesteth oder oberkeit. — Brant-Poggius: Dixit illum crimine laesae maiestatis reum teneri. — 5) Welchen doch zuletst Got ein syger vnd überwinder vff ruck nachvolget. Brant: Quos tamen tandem victor a tergo sequitur Deus. [162a] 26. Muž zieně wijce wěřiti má nežli gineym. W Florencij byl něgaký gménem Dantes, o gehožto ženě prawili, že by nekázaná 2) byla. Když pak čaſto gey w tom towaryſſij geho napomjnali, aby zapowědel a zaſtawil tu hanbu domu ſwého, on ženu treſtal a gij tuze 25 přimlúwal. Pani ta wědela, že žádná křiwá přijſaha nenij tak těžká yako cyzoložſtwo, y hágila ſwé poctiwoſti pláčem mnohým a ſlzami,3) prawěcy, že to na ni od zlých lidij geſt wymyfſleno, kteřjž gj pokoge nepřegj. Těmi ſlowy muže vkrotila. A když přátelec gegij wždy w tom trwali a gij do- mlúwali y gey treſtali, 4) dij k nijm on: »Nehluſſte mne giž déle ſwými 30 řečmi,5) powězte mi, wy-li gegij zlee činy lépe wijte, čili ona ſama?« Oni odpowědeli, že ona neylépe wij. A on wece: »Prawij, že wy wſſichni lžete, gijž vá w té wěcy wijce wěřijm než wám wſſem.«
290 25. O tyraníké vkrutnosti.1) Byl geden cžlowěk welmi bohatý w zemi Pienſké, w měſtě Cyngula. 2) Y ſlyſſe to o něm tyrann a vkrutnijk měſta toho, myſlil,3) kterak by mu geho penijze odgijti mohl. Y powolal cžlowěka toho k ſobě, prawě, že by ſe geho miloſti zprotiwil, 4) a tak že by hlawu y ſtatek ztratil, yakož wij, 5 yaká geſt pokuta na ty, kterijž ſe neywyšſſij mocy protiwij. Když pak on tomu odpijral, že by nic proti mèſtu ani proti geho miloſti nevčinil, ſtál na tom vkrutnijk předſe a trwal, že muſý o hlawu přigijti. Y ptal ſe ten newinný člowěk, co by ſmrti hodného včinil? Tyran wece: »Nepřátely a mně ſe protiwijcý, kteřijž ſe proti mně ſpřiſáhli, v ſebe w domě ſy chowal.« 10 Y porozuměl newinný ten, že by ſe to pro geho penijze dálo, a wijce ſobě žiwota a zdrawij ſwého než těch peněz wáže, y dij takto: »Prawá prawda geſt, pane, yakž prawiti ráčijš. Nu, poſſliž ſe mnau reythary ſwé a služeb- nijky, vá tobě chcy nepřátely twé a ty, kteřijž ſe twé miloſti protiwij, hned zgijmané wydati.« A tak ty poſlané služebnijky vwedl do domu ſwého a 15 přiwedl ge k truhle, w nijž penijze byly. Když pak gi odewřel, řekl: »Wezmětež ge tam, neb netoliko pána mého nepřátelé gfau, ale také y mogi.« Když pak ty penijze k tyrannowi přineſſeny byly, y wyſwobozen geſt cžlowěk ten ode wſſech muk a trápenij wſſeho zbawen. Protož nic vkrutněgſlijho a ſſkodliwěgffijho nenj než neobyčegná 20 peycha, lakomſtwij a vkrutnoſt tyrannſká, kterýmžto Buoh napoſledy wij- tězytele, a kterýž by ge přemohl, na hlawu wſadij. 5) 1) »Von der Tyran oder wieterich Grausamkeit.« — Brant: »De tyrannorum crudelitate.« — Poggius, Fac. 37. (De tyranno, qui homini pecunioso causas iniustas iniecit.) — 2) In dem land Piceno, in dem stetlin Cingulo. - 3) Betrachtet vnd sucht vrsach eins lasters. — 4) Er were schuldig an dem laster der geletzten maiesteth oder oberkeit. — Brant-Poggius: Dixit illum crimine laesae maiestatis reum teneri. — 5) Welchen doch zuletst Got ein syger vnd überwinder vff ruck nachvolget. Brant: Quos tamen tandem victor a tergo sequitur Deus. [162a] 26. Muž zieně wijce wěřiti má nežli gineym. W Florencij byl něgaký gménem Dantes, o gehožto ženě prawili, že by nekázaná 2) byla. Když pak čaſto gey w tom towaryſſij geho napomjnali, aby zapowědel a zaſtawil tu hanbu domu ſwého, on ženu treſtal a gij tuze 25 přimlúwal. Pani ta wědela, že žádná křiwá přijſaha nenij tak těžká yako cyzoložſtwo, y hágila ſwé poctiwoſti pláčem mnohým a ſlzami,3) prawěcy, že to na ni od zlých lidij geſt wymyfſleno, kteřjž gj pokoge nepřegj. Těmi ſlowy muže vkrotila. A když přátelec gegij wždy w tom trwali a gij do- mlúwali y gey treſtali, 4) dij k nijm on: »Nehluſſte mne giž déle ſwými 30 řečmi,5) powězte mi, wy-li gegij zlee činy lépe wijte, čili ona ſama?« Oni odpowědeli, že ona neylépe wij. A on wece: »Prawij, že wy wſſichni lžete, gijž vá w té wěcy wijce wěřijm než wám wſſem.«
Strana 291
291 W prawde, že to maudře včinil; nebo nemáme ſnadně wěřiti těm wěcem, kteréž dlauhý zámutek přináffegij, a neb ſkrze kteréž zarmauceni býti muožeme. 1) »Das man der Frawen Glauben nachvolgen sol.« — Brant: »Uxoris fidem esse sequendam.« — Poggius, Facet. 139. (Fabula Dantis, qui saepius uxorem suam incre- pabat.) — 2) Gar wenig keusch. — 3) Mit vil thrähern vnd schweren — 4) Die freund beharten in dem schelten der frawen sie zu straffen.— Br.-Poggius: Cum adhuc amici in increpanda uxore perstarent. — 5) Ohe, nit wöllen mich weiter mit den worten teuben. 27. O trwánliwolti gedné zieny w tom, což lobě vpřela. 1) Takowé ſau některé ženy, že což ſobě vprau, s toho žádneym oby- čegem ſwedeny býti nemohau, tak w ſwé zatwrzené myſli a wuoli ſtogij, 5 že radíſe hrdla ztratij, než toho, což ſobě vpřely, 2) vſtaupij. Y byla gedna ziena muži ſwému welmi protiwná, geho ſlowům od- pijragijcy, a čaſto gemu lagijc s nijm ſe wadila a w tom wždy ſtála, což začala, a yakž zapřáhla, tak táhla, chtijcy wládnúti.3) Když pak čaſu gednoho welmi ſe s mužem ſwým wadila, nazýwagijc ho wſfiwcem, [162b] 10 že by ſe mohl wſſmi rozlezti, 4) muž chtě, aby žena ta ſlowa odwolala, bitijm gi od toho odwéſti chtěl, bil gi pěſtij a ſſlapal nohama. Ona, čijm wijce bita byla, tijm ho wijce wſſiwcem nazýwala. Napoſledy, když giž muž tepa ſe s nij, vſtal, pro to, aby gegij zarputiloſt přemohl, po prowaze gi do studnice ſpuſtil, prawě, že gi chce vtopiti, leč toho mluwenij nechá. 15 Ale ziena ta geſſtě zatwrzeněgſſij w ſwém vmyſlu byla. A když giž po kolena 5) do wody wpuſſtěna byla, předſe mu tak řijkala. Y wpuſtil gi wſſecku do studnice, že giž wijce mluwiti nemohla, pokauſſege gij, zdá by ſtrachem a nauzý od takowého mluwenij gi odwéſti mohl. Ale ziena ta, když giž wijce mluwiti nemohla a do wody wpuſſtěna gſaucy wodau ſe 20 zaléwala, y tlačila rukau prſy 6) ſobě w hromadu a přes hlawu wen z wody ge wyſtrčila, k tomu woba nehty v palcuo w hromadu ſložila, aby ale 7) poſuňky a vkázanijm té zatwrdiloſti ſwé dokázati mohla, tak muži ſwému wdy to připomijnala, že zieny, když wſſi gijſkagij, nehty tepau.8) Druhý byl, geſſto mu ſe žena w řece vtopila, a když gij hledal, ſſel 25 nahoru podlé wody. Giný, podiwiw ſe tomu, napomjnal ho, aby gij radegij po wode než proti wode hledal. A on wece k tomu: »Ziádnau měrau gij po wode nenagde, neb ona tak neſnadná a ſwémyſlná k namluwenij a k přewedenij od toho, což ſobě vpřela, byla, že nikterakž po wode ne poplyne, než proti nayprudflijmu praudu bude ſe chtijti geſítě po ſmrti 30 mocý wydřijti.«9) 1) »Von der beharrung vnd fürnemen der weyber in irem sinn.« — Brant: »De pertinacia mulierum.« — Srv.: Poggius, Facet. 59. (De muliere obstinata, quae virum pediculosum vocavit.) — Ibid. 60. (De eo, qui uxorem in flumine peremptam quae- rebat.) — Pauli-Oesterley č. 595 a 142 s doklady na str. 540 a 490. — Kirchhof IV, 19*
291 W prawde, že to maudře včinil; nebo nemáme ſnadně wěřiti těm wěcem, kteréž dlauhý zámutek přináffegij, a neb ſkrze kteréž zarmauceni býti muožeme. 1) »Das man der Frawen Glauben nachvolgen sol.« — Brant: »Uxoris fidem esse sequendam.« — Poggius, Facet. 139. (Fabula Dantis, qui saepius uxorem suam incre- pabat.) — 2) Gar wenig keusch. — 3) Mit vil thrähern vnd schweren — 4) Die freund beharten in dem schelten der frawen sie zu straffen.— Br.-Poggius: Cum adhuc amici in increpanda uxore perstarent. — 5) Ohe, nit wöllen mich weiter mit den worten teuben. 27. O trwánliwolti gedné zieny w tom, což lobě vpřela. 1) Takowé ſau některé ženy, že což ſobě vprau, s toho žádneym oby- čegem ſwedeny býti nemohau, tak w ſwé zatwrzené myſli a wuoli ſtogij, 5 že radíſe hrdla ztratij, než toho, což ſobě vpřely, 2) vſtaupij. Y byla gedna ziena muži ſwému welmi protiwná, geho ſlowům od- pijragijcy, a čaſto gemu lagijc s nijm ſe wadila a w tom wždy ſtála, což začala, a yakž zapřáhla, tak táhla, chtijcy wládnúti.3) Když pak čaſu gednoho welmi ſe s mužem ſwým wadila, nazýwagijc ho wſfiwcem, [162b] 10 že by ſe mohl wſſmi rozlezti, 4) muž chtě, aby žena ta ſlowa odwolala, bitijm gi od toho odwéſti chtěl, bil gi pěſtij a ſſlapal nohama. Ona, čijm wijce bita byla, tijm ho wijce wſſiwcem nazýwala. Napoſledy, když giž muž tepa ſe s nij, vſtal, pro to, aby gegij zarputiloſt přemohl, po prowaze gi do studnice ſpuſtil, prawě, že gi chce vtopiti, leč toho mluwenij nechá. 15 Ale ziena ta geſſtě zatwrzeněgſſij w ſwém vmyſlu byla. A když giž po kolena 5) do wody wpuſſtěna byla, předſe mu tak řijkala. Y wpuſtil gi wſſecku do studnice, že giž wijce mluwiti nemohla, pokauſſege gij, zdá by ſtrachem a nauzý od takowého mluwenij gi odwéſti mohl. Ale ziena ta, když giž wijce mluwiti nemohla a do wody wpuſſtěna gſaucy wodau ſe 20 zaléwala, y tlačila rukau prſy 6) ſobě w hromadu a přes hlawu wen z wody ge wyſtrčila, k tomu woba nehty v palcuo w hromadu ſložila, aby ale 7) poſuňky a vkázanijm té zatwrdiloſti ſwé dokázati mohla, tak muži ſwému wdy to připomijnala, že zieny, když wſſi gijſkagij, nehty tepau.8) Druhý byl, geſſto mu ſe žena w řece vtopila, a když gij hledal, ſſel 25 nahoru podlé wody. Giný, podiwiw ſe tomu, napomjnal ho, aby gij radegij po wode než proti wode hledal. A on wece k tomu: »Ziádnau měrau gij po wode nenagde, neb ona tak neſnadná a ſwémyſlná k namluwenij a k přewedenij od toho, což ſobě vpřela, byla, že nikterakž po wode ne poplyne, než proti nayprudflijmu praudu bude ſe chtijti geſítě po ſmrti 30 mocý wydřijti.«9) 1) »Von der beharrung vnd fürnemen der weyber in irem sinn.« — Brant: »De pertinacia mulierum.« — Srv.: Poggius, Facet. 59. (De muliere obstinata, quae virum pediculosum vocavit.) — Ibid. 60. (De eo, qui uxorem in flumine peremptam quae- rebat.) — Pauli-Oesterley č. 595 a 142 s doklady na str. 540 a 490. — Kirchhof IV, 19*
Strana 292
292 186. — 2) Von irer meinung vnd fürsatz weichen — Br.-Pog.: Cedere ex sententia. — 3) Blib also ston vff dem, das sy angesangen hette, also das sie der öber sein wolte. — *) Schalt sie den man ein luser, vnd er gieng vol leusz. — b) Bisz an das kinn. — Br.-Pog.: Mentum usque. — 6) Omyl za: »prsty.« Orig.: Truckt sie mit den henden die finger zamen. — 7) Zum minsten. — 8) Dann mit den negel derselben finger pflegen die weyber die leusz zu tödten. Br.-Pog.: Unguibus digitorum pediculi a ſeminis occidi consueverunt- 3) Das sie nimmer, dann wider oder gegen dem bach auff nach dem todt gon mag. — V orig. připojeny ještě dvě věty povšechné. 28. O Iíti zienſkých rad. 5 Ziena gedna w Florencij byla manželkau hoſpodáře gednoho w ho- ſpode wſſem obecné,2) a byla přijliš ſwobodná tělem ſwým. Y ſpala s gednijm, s kterýmž mnoho čaſuo obecenſtwij měla. Trefil ſe pak k tomu geſítě druhý cyzoložnijk, ten také též prowozowati chtěl, ya 163ako y prwnij, Zaſtilíli ho ziena ta, an k woknu po řebřijku leze, wyſſla proti ňemu, welmi mu lagijcy, a odháňeti ho od toho řebřijku počala. Když giž pak dlauhú chwijli to wazenij a hadrowánij trwalo, y trefil ſe k tomu muž gegij, ptage ſe, co by ta wada vměla,3) a proč by ſe dála? Ziena mu od- powěďela, kteráž k oklamánij hotowá byla, a řekla: »Tento s hňewiwau 10 myſlij chce ſem nahoru, aby gednoho ranil a nebo zabil, kterýž ſem do tohoto domu vtekl, kterémuž yá až do této chwijle wdy ſem bránila a gey zdržowala, aby ſe toho zlého neſtalo.« Prwnij, kterýż ſe byl ſkryl, ſlyſſe ta flowa, okřál a dobré nadege ſkrze ňe byl, prawě, že ſe chce té křiwdy nad druhým mſtijti. Druhý také ſylňegij o to ſe na prwnijho zmužil, mage 15 giž lepſlij zřenij, že z toho nic zlého nepřigde a wdy ſe ſápal, yako by mu moc činiti chtěl. 4) Bláznowey člowěk tento hoſpodář, wyhledaw a wyptaw ſe na přijčinu hadrowánij takowého a negodnoty, wzal tu prácy na ſe, aby ge frownal, mluwě s nijmi s oběma, vdelal pokoy mezy nimi, a kázal ſám ſwého wijna přinéſti, aby gefítě pluhařuom ſwým k cyzoložſtwu 20 zieny ſwé nápogem, k ſwé wlaſtnij ſſkodě, připlacowal. Giftě Iftiwé a chytré ſau ženſké rady, když při neřeítech a nekáza- noſtech přiſtiženy býwagij. Protož ne zle prawij Sencka w iiij tragedij: »Zěny fau wůdce zlého, miſtryňe a wýborné ržemeſlnice neřeſtij Od kte rýchžto cyzoložſtwa a nekázanoſtij množſtwij měſt ſhořij, a množſtwij lidi 25 wálky wedau, a králowſtwij z kořen wywrácena býwagij, množſtwij lidij zmordowáno, neb wſſecky Iſti a chytroſti od zien nalezeny a wymyſſleny bywagij.« 5) 1) »Von der listigkeit weiblichs Raths« — Brant: »De calliditate consilii mulie- bris.« — Poggius, Facet. 267. (Callida consilia Florentinae feminae in facinore depre- hensae.) — Srv. Boccaccio, Decamerone VII, 6. -- 2) Was eins ofsen würts gemahel. Br.-Pog.: Publici hospitis uxor. — 3) Was solcher zanck bedeut. Br. Pog.: Quid sibi ea vellet concertatio. — 4) Der ander nam sich auch an den ersten zu trawen vnd gewalt zu thun. Br.-Pog.: Alter iterum priori vim et minas intentare se simulabat. *) Seneca, Hippolytus v. 559—562.
292 186. — 2) Von irer meinung vnd fürsatz weichen — Br.-Pog.: Cedere ex sententia. — 3) Blib also ston vff dem, das sy angesangen hette, also das sie der öber sein wolte. — *) Schalt sie den man ein luser, vnd er gieng vol leusz. — b) Bisz an das kinn. — Br.-Pog.: Mentum usque. — 6) Omyl za: »prsty.« Orig.: Truckt sie mit den henden die finger zamen. — 7) Zum minsten. — 8) Dann mit den negel derselben finger pflegen die weyber die leusz zu tödten. Br.-Pog.: Unguibus digitorum pediculi a ſeminis occidi consueverunt- 3) Das sie nimmer, dann wider oder gegen dem bach auff nach dem todt gon mag. — V orig. připojeny ještě dvě věty povšechné. 28. O Iíti zienſkých rad. 5 Ziena gedna w Florencij byla manželkau hoſpodáře gednoho w ho- ſpode wſſem obecné,2) a byla přijliš ſwobodná tělem ſwým. Y ſpala s gednijm, s kterýmž mnoho čaſuo obecenſtwij měla. Trefil ſe pak k tomu geſítě druhý cyzoložnijk, ten také též prowozowati chtěl, ya 163ako y prwnij, Zaſtilíli ho ziena ta, an k woknu po řebřijku leze, wyſſla proti ňemu, welmi mu lagijcy, a odháňeti ho od toho řebřijku počala. Když giž pak dlauhú chwijli to wazenij a hadrowánij trwalo, y trefil ſe k tomu muž gegij, ptage ſe, co by ta wada vměla,3) a proč by ſe dála? Ziena mu od- powěďela, kteráž k oklamánij hotowá byla, a řekla: »Tento s hňewiwau 10 myſlij chce ſem nahoru, aby gednoho ranil a nebo zabil, kterýž ſem do tohoto domu vtekl, kterémuž yá až do této chwijle wdy ſem bránila a gey zdržowala, aby ſe toho zlého neſtalo.« Prwnij, kterýż ſe byl ſkryl, ſlyſſe ta flowa, okřál a dobré nadege ſkrze ňe byl, prawě, že ſe chce té křiwdy nad druhým mſtijti. Druhý také ſylňegij o to ſe na prwnijho zmužil, mage 15 giž lepſlij zřenij, že z toho nic zlého nepřigde a wdy ſe ſápal, yako by mu moc činiti chtěl. 4) Bláznowey člowěk tento hoſpodář, wyhledaw a wyptaw ſe na přijčinu hadrowánij takowého a negodnoty, wzal tu prácy na ſe, aby ge frownal, mluwě s nijmi s oběma, vdelal pokoy mezy nimi, a kázal ſám ſwého wijna přinéſti, aby gefítě pluhařuom ſwým k cyzoložſtwu 20 zieny ſwé nápogem, k ſwé wlaſtnij ſſkodě, připlacowal. Giftě Iftiwé a chytré ſau ženſké rady, když při neřeítech a nekáza- noſtech přiſtiženy býwagij. Protož ne zle prawij Sencka w iiij tragedij: »Zěny fau wůdce zlého, miſtryňe a wýborné ržemeſlnice neřeſtij Od kte rýchžto cyzoložſtwa a nekázanoſtij množſtwij měſt ſhořij, a množſtwij lidi 25 wálky wedau, a králowſtwij z kořen wywrácena býwagij, množſtwij lidij zmordowáno, neb wſſecky Iſti a chytroſti od zien nalezeny a wymyſſleny bywagij.« 5) 1) »Von der listigkeit weiblichs Raths« — Brant: »De calliditate consilii mulie- bris.« — Poggius, Facet. 267. (Callida consilia Florentinae feminae in facinore depre- hensae.) — Srv. Boccaccio, Decamerone VII, 6. -- 2) Was eins ofsen würts gemahel. Br.-Pog.: Publici hospitis uxor. — 3) Was solcher zanck bedeut. Br. Pog.: Quid sibi ea vellet concertatio. — 4) Der ander nam sich auch an den ersten zu trawen vnd gewalt zu thun. Br.-Pog.: Alter iterum priori vim et minas intentare se simulabat. *) Seneca, Hippolytus v. 559—562.
Strana 293
293 29. O pláči zieníkém při ſmrti mužuow gegijch. 1) Zahradnijk geden, když ſám 2) bez přijtomnoſti ſwé zieny mladé byl, kteráž byla prat vííla, přiſſel s pole [163b] a neb z zahrady domuo, že náramňe horko bylo, y z mijry žádoftiw byl wědeti a ſlyſſeti, co by geho ziena řekla, kdyby on vmřel, a yak ſe k tomu mijti bude. Y lehl znak na hřbetě na sýni a nebo na mazhauze,3) yako by vmřel. A když žena geho 5 s ſfaty domů přiſíla a nalezla muže vmrlého, yakož ſe domnijwala, y my- ſlila, hned-li želeti a plakati ſmrti muže ſwého má, čili prwé pogijſti, neb ſe poſtila až do poledne. Gſucy pak lačná, vmijnila, že chce prwé pogeſti. Y wložiwſſi kus slanin na vhlé a vpekſſi, hned ge ſnědla, a poſpijchagijcy napiti ſe zapomněla. A když giž welmi žijznila po tom ſlaném masſu, 10 y wzala děbán k wode přiſtrogený a po ſchodijch do ſklepu ſſla, aby ſobě wijna natočila. A w té mijře přiſíla ſauſeda pro vhlé. 4) A když nahoru po ſchode s wijnem běžela, vzřewſſi tu ſauſedu, hned ten dčbán poſtawila, yako by teprwá muž gegij tu w náhle ſkonal. Y počala křičeti a na ſwú bijdu a nauzy mnohými ſlowy nařijkati. Y ſeſſlo ſe k tomu tauženij a na- 15 řijkanij množſtwij fauſedstwa, mužůw y žen, pro takowú náhlú ſmrt muže gegijho, neb tu tak ležel s zawřenýma wočima, a duch w ſobě tagil a zdržowal, tak že wſſichni za to měli, že oprawdu vmřel. Napoſledy pak, když mu ſe zdálo, že giž doíti toho žertu a té hry bylo, a žena geho wdy vſtawičně řijkala: »Ach muog muži, yakž mám delati, yakž mám ſmutná, 20 ſyrá delati?«5) odewřel oči a řekl: »Zle, má ženo, leč hned půgdefs a na- pigeſs ſe.« Y obrátili ſe wſlichni od pláče k ſmijchu, zwláſítě kteřijž tu roz- práwku a položenij té wěcy 6) flyfſeli Protož nenijť bez přijčiny o ženách powědijno, že oči tomu včij, aby, když chtěgij, plakaly. *) »Von weinen der Weiber im todt irer Man«. - Brant: »De fletu uxorum in morte viri.« — Poggius, Facet. 116. (De viro, qui suae uxori mortuum se ostendit.) — Pauli-Oesterley č. 144. s doklady na str. 490. — 2) Als er einist (semel) ... aus dem garten vnd seld komen was. — 3) In den saal auff die erden. Br.-Pog.: Se in aula ad terram prostravit — 4) Vnd wolt ein feur holen. Br.-Pog.: Ignis petendi gratia. — 5) Ach mein man, wie wil ich nun thun. — 6) Gelegenheit der sach. Br.-Pog.: Audita fabula et causa litis. 30. O gedné ženě, kteráž zadek odkryla, aby hlawu přikryla. 1) 164a] Ziena gedna s hlawy wlaſy ſobě woſtrihala pro praſſiwiny. Ta 25 byla zawolána od gedné sauſedy, aby wen pro pilnú potřebu wyſſla. A když ona na to zapomenula, poſpijchagijcy hlawy přikryti zapomněla, a tak z domu wen wyſſla, widucy gi giná žena, přimlauwala gj, že by s holau hlawau wen wycházela. Ona pak, zdwihſſi podolek zadnij, hlawu sobě přikryla a zadek odkryla. V počaly ſe ſmáti giné ženy, kteréž tu 30 přijtomné byly, zie, chtěcy malé hanby vgijti a gij ſe vwarowati, vpadla w wětſſij neſluſſnoſt.
293 29. O pláči zieníkém při ſmrti mužuow gegijch. 1) Zahradnijk geden, když ſám 2) bez přijtomnoſti ſwé zieny mladé byl, kteráž byla prat vííla, přiſſel s pole [163b] a neb z zahrady domuo, že náramňe horko bylo, y z mijry žádoftiw byl wědeti a ſlyſſeti, co by geho ziena řekla, kdyby on vmřel, a yak ſe k tomu mijti bude. Y lehl znak na hřbetě na sýni a nebo na mazhauze,3) yako by vmřel. A když žena geho 5 s ſfaty domů přiſíla a nalezla muže vmrlého, yakož ſe domnijwala, y my- ſlila, hned-li želeti a plakati ſmrti muže ſwého má, čili prwé pogijſti, neb ſe poſtila až do poledne. Gſucy pak lačná, vmijnila, že chce prwé pogeſti. Y wložiwſſi kus slanin na vhlé a vpekſſi, hned ge ſnědla, a poſpijchagijcy napiti ſe zapomněla. A když giž welmi žijznila po tom ſlaném masſu, 10 y wzala děbán k wode přiſtrogený a po ſchodijch do ſklepu ſſla, aby ſobě wijna natočila. A w té mijře přiſíla ſauſeda pro vhlé. 4) A když nahoru po ſchode s wijnem běžela, vzřewſſi tu ſauſedu, hned ten dčbán poſtawila, yako by teprwá muž gegij tu w náhle ſkonal. Y počala křičeti a na ſwú bijdu a nauzy mnohými ſlowy nařijkati. Y ſeſſlo ſe k tomu tauženij a na- 15 řijkanij množſtwij fauſedstwa, mužůw y žen, pro takowú náhlú ſmrt muže gegijho, neb tu tak ležel s zawřenýma wočima, a duch w ſobě tagil a zdržowal, tak že wſſichni za to měli, že oprawdu vmřel. Napoſledy pak, když mu ſe zdálo, že giž doíti toho žertu a té hry bylo, a žena geho wdy vſtawičně řijkala: »Ach muog muži, yakž mám delati, yakž mám ſmutná, 20 ſyrá delati?«5) odewřel oči a řekl: »Zle, má ženo, leč hned půgdefs a na- pigeſs ſe.« Y obrátili ſe wſlichni od pláče k ſmijchu, zwláſítě kteřijž tu roz- práwku a položenij té wěcy 6) flyfſeli Protož nenijť bez přijčiny o ženách powědijno, že oči tomu včij, aby, když chtěgij, plakaly. *) »Von weinen der Weiber im todt irer Man«. - Brant: »De fletu uxorum in morte viri.« — Poggius, Facet. 116. (De viro, qui suae uxori mortuum se ostendit.) — Pauli-Oesterley č. 144. s doklady na str. 490. — 2) Als er einist (semel) ... aus dem garten vnd seld komen was. — 3) In den saal auff die erden. Br.-Pog.: Se in aula ad terram prostravit — 4) Vnd wolt ein feur holen. Br.-Pog.: Ignis petendi gratia. — 5) Ach mein man, wie wil ich nun thun. — 6) Gelegenheit der sach. Br.-Pog.: Audita fabula et causa litis. 30. O gedné ženě, kteráž zadek odkryla, aby hlawu přikryla. 1) 164a] Ziena gedna s hlawy wlaſy ſobě woſtrihala pro praſſiwiny. Ta 25 byla zawolána od gedné sauſedy, aby wen pro pilnú potřebu wyſſla. A když ona na to zapomenula, poſpijchagijcy hlawy přikryti zapomněla, a tak z domu wen wyſſla, widucy gi giná žena, přimlauwala gj, že by s holau hlawau wen wycházela. Ona pak, zdwihſſi podolek zadnij, hlawu sobě přikryla a zadek odkryla. V počaly ſe ſmáti giné ženy, kteréž tu 30 přijtomné byly, zie, chtěcy malé hanby vgijti a gij ſe vwarowati, vpadla w wětſſij neſluſſnoſt.
Strana 294
294 To ſe na ty treffuge, kteřijž malé neřeſti welikými přikryti hledij. Yako marynáři na moři, chtěgijce ſe hlubině wyhnauti, z kteréž proto mohli wygeti, y vpadagij na ſkály,2) s kterýchž nikterakž zdráwi ne- wycházegij. 1) »Von einer Frawen, die den hindern entdeckt, das sie den Kopff bedeckte.« — Brant: »De muliere, que, ut tegeret caput, posteriora detexit.« — Poggius, Facet. 137. (De muliere, quae cum cooperire caput vellet, culum detexit.) — Frey-Bolte č. 79 s doklady na str. 245. — 2) Gleicher masz thut der, so do wil fliehen in dem meer die geuerlicheit der wirbel, daraus er mag kommen, vnnd selt in die verborgen holen felsen. Brant: Quemadmodum et is fecit, qui incidit in Scyllam, dum vult vitare Charybdim. Srv. Gualther, Alex. V, 301. 31. O gednom kniezy, kterýžto neſprawedliwé delátky wybijral. 1) W Nydrlanthu w Brabancii 2) geſt měſto znamenité a wzneſſené, gmé- nem Bruk. W tom zpowijdala ſe gedna mladá pani ne přijlifs maudrá knězy ſwých hřijchůw. Ten giſtey kněz mezy ginými řečmi zeptal ſe gij také-li wſſecky deſátky kňežijm dáwá, kteréž gim z powinnoſti dáti má? Y namluwil gij, aby také z ſwého manželſtwij a z ſwého žiwota gemu de- 10 ſátek dala, a to že geſt dlužna y powinna včiniti. Ty wſſecky deſátky za- platila gemu ta mladá panij a tijm pozdegij domuo přiſſla. Muž gegj, když ſe tomu dlenij a dlúhému zpowijdánij diwil, y powědela mu wſſeckno, co by ſe gij přihodilo, a to bez ſtrachu. Muž ſobě toho yako nic ne ztěžowal, ale mlčel a k tomu nic neřijkal. 3) Po čtyřech pak dnech zwal faráře 15 k ſobě k obědu, a měl ňegaké znamenité giné lidi také v ſebe, aby ta wěc o něm tijm známěgffij byla. A když za stolem [164b] ſedeli, powědel gim hoſpodář prwé tu báſeň, a obrátiw ſe k faráři, dij k ňemu: »Podlé toho, yakož tobě mé hoſpodyňe defátkowé ze wíſech wěcý náležegij, také y tyto wzýti máš.« Y přinutil ho pijti plney kachel moče s leyny ſmijíeného, 20 lege mu gey mezy vſta a wdy gey předeň předſtawuge. Giſtěť prawé a ſprawedliwé geſt, deſátkowé takowij aby byli wſſem zaplaceni, kdož gijch, nemage k nijm práwa, žádagij; totiž aby gim dáni byli y z neyhorſſijch a neywoſſkliwěgſſijch wěcý. 5 1) »Von einem Pfaffen, der vnbillichen Zehenden erfordert.« Brant: »De sacer- dote, qui decimam indebitam exegit.« — Poggius, Facet. 155. (De presbytero, qui adolescentulae decimas dare praecepit.) — Kirchhoff-Oesterley II. 86. a Beilagen str. 79. — 2) Orig. jen: Gegen nidergang der sonnen. — Bruck = Bruggy. — 3) Nam sich der sach nit an vnd schwig stil. 32. O swátoſti malé koffile gednoho mnijoha. 1) Pržihodilo ſe w měſtě Aurelij,2) že gedna pani zpowijdala ſe ſwých 25 hřijchuow mnichu, neb ponuknuta byla, yakož býti může, aby dobře činila, a gegij wlaſtnij ſwědomij k tomu gi nutilo. Ten pak giſtý mnich, když ſe
294 To ſe na ty treffuge, kteřijž malé neřeſti welikými přikryti hledij. Yako marynáři na moři, chtěgijce ſe hlubině wyhnauti, z kteréž proto mohli wygeti, y vpadagij na ſkály,2) s kterýchž nikterakž zdráwi ne- wycházegij. 1) »Von einer Frawen, die den hindern entdeckt, das sie den Kopff bedeckte.« — Brant: »De muliere, que, ut tegeret caput, posteriora detexit.« — Poggius, Facet. 137. (De muliere, quae cum cooperire caput vellet, culum detexit.) — Frey-Bolte č. 79 s doklady na str. 245. — 2) Gleicher masz thut der, so do wil fliehen in dem meer die geuerlicheit der wirbel, daraus er mag kommen, vnnd selt in die verborgen holen felsen. Brant: Quemadmodum et is fecit, qui incidit in Scyllam, dum vult vitare Charybdim. Srv. Gualther, Alex. V, 301. 31. O gednom kniezy, kterýžto neſprawedliwé delátky wybijral. 1) W Nydrlanthu w Brabancii 2) geſt měſto znamenité a wzneſſené, gmé- nem Bruk. W tom zpowijdala ſe gedna mladá pani ne přijlifs maudrá knězy ſwých hřijchůw. Ten giſtey kněz mezy ginými řečmi zeptal ſe gij také-li wſſecky deſátky kňežijm dáwá, kteréž gim z powinnoſti dáti má? Y namluwil gij, aby také z ſwého manželſtwij a z ſwého žiwota gemu de- 10 ſátek dala, a to že geſt dlužna y powinna včiniti. Ty wſſecky deſátky za- platila gemu ta mladá panij a tijm pozdegij domuo přiſſla. Muž gegj, když ſe tomu dlenij a dlúhému zpowijdánij diwil, y powědela mu wſſeckno, co by ſe gij přihodilo, a to bez ſtrachu. Muž ſobě toho yako nic ne ztěžowal, ale mlčel a k tomu nic neřijkal. 3) Po čtyřech pak dnech zwal faráře 15 k ſobě k obědu, a měl ňegaké znamenité giné lidi také v ſebe, aby ta wěc o něm tijm známěgffij byla. A když za stolem [164b] ſedeli, powědel gim hoſpodář prwé tu báſeň, a obrátiw ſe k faráři, dij k ňemu: »Podlé toho, yakož tobě mé hoſpodyňe defátkowé ze wíſech wěcý náležegij, také y tyto wzýti máš.« Y přinutil ho pijti plney kachel moče s leyny ſmijíeného, 20 lege mu gey mezy vſta a wdy gey předeň předſtawuge. Giſtěť prawé a ſprawedliwé geſt, deſátkowé takowij aby byli wſſem zaplaceni, kdož gijch, nemage k nijm práwa, žádagij; totiž aby gim dáni byli y z neyhorſſijch a neywoſſkliwěgſſijch wěcý. 5 1) »Von einem Pfaffen, der vnbillichen Zehenden erfordert.« Brant: »De sacer- dote, qui decimam indebitam exegit.« — Poggius, Facet. 155. (De presbytero, qui adolescentulae decimas dare praecepit.) — Kirchhoff-Oesterley II. 86. a Beilagen str. 79. — 2) Orig. jen: Gegen nidergang der sonnen. — Bruck = Bruggy. — 3) Nam sich der sach nit an vnd schwig stil. 32. O swátoſti malé koffile gednoho mnijoha. 1) Pržihodilo ſe w měſtě Aurelij,2) že gedna pani zpowijdala ſe ſwých 25 hřijchuow mnichu, neb ponuknuta byla, yakož býti může, aby dobře činila, a gegij wlaſtnij ſwědomij k tomu gi nutilo. Ten pak giſtý mnich, když ſe
Strana 295
295 mu ona tak zpowijdala, zapálil ſe w gegj kráſe těleſnau žádoſtij, tak že na- poſledy, mnohými ſlowy přiwedſſi k tomu tu panij, měl s nij ſwú wůli. Potom hledeli, k tomu wdy ſměřugice, chwijle a přijſtupného čaſu, aby ſwé wěcy wykonáwati a prowozowati mohli. Y widelo ſe gim, aby ſe pani nemocnau vdelala, a toho bratra aby k ſobě přiwolala, yakož obyčeg gest, že takowého cžlowěka ſamého při nij nechagij, aby, když tu žádného nenij, to, což k ſpaſenij duſſe přijſlufſij, ſwobodňe a odewřeňe mluweno a gednáno bylo. Ta pani, když ſe nemocná včinila, lehla do lože, a yakoby welmi nemocná byla, tak stonala. A tak zpowědnijka k ſobě powolati kázala. A když k nj on přiſſel a ginij preč odeſſli, čaſto ſe ſpolu obgijmali. A když 10 ſe ta zpowěd dluho prodléwala, fſli ginij také k tomu. Mnich ten y hned preč ſſel, yako by ſe geſítě ne odzpowijdala, 3) nazeytřij zaſe k nij wrátiti ſe mage. A když zaſe [165a] přiſſel, wložil malú koffili 4) na té pani lůže, a rowně gi yako prwé zpowijdal a hřijchy gij odpůſſtěl. Manželu gegijmu nelijbila ſe ta zpowěd, že by přilifs dlúhá byla; nemoha přečekati, ſſel do 15 komory. Mnijch ten, gſa připaden a přiſtižen náhlým přijchodem geho, zapomněl tu malé koſfile a odtud preč běžel. Muž, wida tu geho koſſili, zkřikl hlaſem, řka: »Nenij toto žádný zpowědnijk, ale geſt cyzoložnijk.« Y přiſſli ginij y wſſecka cželed geho, aby tu koſſili ohledali, prawijce, že to geft weliká neřet a treſtánij hodný neřád. A tak ſſel muž gegij k ney- 20 wyšífijmu bratru w kláfſteře, žaluge mu toho, co by ſe přihodilo, tu do- wěrnoſt mage, že toho zle činijcýho hned zahubij a z swěta ſprowodij. Ale neyſtarſſij otec krotil hňew geho, prawè, že ſwau hanbu a lehkoſt wyhlaffuge, a y ſwé domácý čeledi neřeíti a neřády, že by bylo potřebij zamlčeti a to ſkreyti, aby ta wěc ſkrytá byla a vtichla. Odpowěďel cžlowěk 25 ten, že ta nekázanoſt wſſem tak zgewná geſt, když tu koſfili nalezli, že ne- může nikterakž ſkrytá býti. Y řekl k němu přewor, že on wij, yak to má wywéſti, že chce řijcy, že geſt to koſſile sw. Frantiſſka, kterúž ten bratr, aby twé pani pomohl a gi vzdrawil, s ſebú byl wzal. Y připowěďel mu, že chce přigijti s proceſý pro ni a s přijprawami, aby tu koſfili zgewňe 30 přede wſſemi domuo neſli. Y zalijbila ſe mu ta radda. Tu přewor, ſwolaw giné bratřij wſſecky, s křijžem w rauſſe swatém pro ni ſſel, a wzal tu koſſili s welikeym náboženſtwijm, yako by oprawdu ſwátoſt byla. Y neſl gi, wy- zdwihſſi ruce nahoru, na čiſté, hedwábné rauffe, a dal gi prwé muži, mateři y giným, kteřijž ſe s nijm potkáwali, lijbati, s welikú poctiwoſtij a zpij- 35 wanijm domuo do konwentu gi neſa. Potom gi do připraweného mijſta k giným swátoſtem mezy giné wložil. Potom pak, když to wykonal a ten podwod proneſen byl, přiſſli orátorowé a ržečnijcy, gſúce poſláni od měſta, k ſtolicy pa[165blpežſké do Ržijma, aby žalowali a taužili takowé neprawoſti a křiwdy, kteráž ſe gim dála. Sſtiaſtný geſt ten, kterýž pod pokrytým a ffaleſſným duchowenstwijm woklamán nenij. Ačkoli geft wyſoký rozum, kterýž k duchowenſtwij a ná- boženſtwij pomáhá a ſlaužij, wſſak proto S°. Auguſtýna řeč geſt, že těžce dobřij lidee ſe nagdau kromě těch, kteřijž ſe nětco w kláfſteřijch přivčili, 5 40
295 mu ona tak zpowijdala, zapálil ſe w gegj kráſe těleſnau žádoſtij, tak že na- poſledy, mnohými ſlowy přiwedſſi k tomu tu panij, měl s nij ſwú wůli. Potom hledeli, k tomu wdy ſměřugice, chwijle a přijſtupného čaſu, aby ſwé wěcy wykonáwati a prowozowati mohli. Y widelo ſe gim, aby ſe pani nemocnau vdelala, a toho bratra aby k ſobě přiwolala, yakož obyčeg gest, že takowého cžlowěka ſamého při nij nechagij, aby, když tu žádného nenij, to, což k ſpaſenij duſſe přijſlufſij, ſwobodňe a odewřeňe mluweno a gednáno bylo. Ta pani, když ſe nemocná včinila, lehla do lože, a yakoby welmi nemocná byla, tak stonala. A tak zpowědnijka k ſobě powolati kázala. A když k nj on přiſſel a ginij preč odeſſli, čaſto ſe ſpolu obgijmali. A když 10 ſe ta zpowěd dluho prodléwala, fſli ginij také k tomu. Mnich ten y hned preč ſſel, yako by ſe geſítě ne odzpowijdala, 3) nazeytřij zaſe k nij wrátiti ſe mage. A když zaſe [165a] přiſſel, wložil malú koffili 4) na té pani lůže, a rowně gi yako prwé zpowijdal a hřijchy gij odpůſſtěl. Manželu gegijmu nelijbila ſe ta zpowěd, že by přilifs dlúhá byla; nemoha přečekati, ſſel do 15 komory. Mnijch ten, gſa připaden a přiſtižen náhlým přijchodem geho, zapomněl tu malé koſfile a odtud preč běžel. Muž, wida tu geho koſſili, zkřikl hlaſem, řka: »Nenij toto žádný zpowědnijk, ale geſt cyzoložnijk.« Y přiſſli ginij y wſſecka cželed geho, aby tu koſſili ohledali, prawijce, že to geft weliká neřet a treſtánij hodný neřád. A tak ſſel muž gegij k ney- 20 wyšífijmu bratru w kláfſteře, žaluge mu toho, co by ſe přihodilo, tu do- wěrnoſt mage, že toho zle činijcýho hned zahubij a z swěta ſprowodij. Ale neyſtarſſij otec krotil hňew geho, prawè, že ſwau hanbu a lehkoſt wyhlaffuge, a y ſwé domácý čeledi neřeíti a neřády, že by bylo potřebij zamlčeti a to ſkreyti, aby ta wěc ſkrytá byla a vtichla. Odpowěďel cžlowěk 25 ten, že ta nekázanoſt wſſem tak zgewná geſt, když tu koſfili nalezli, že ne- může nikterakž ſkrytá býti. Y řekl k němu přewor, že on wij, yak to má wywéſti, že chce řijcy, že geſt to koſſile sw. Frantiſſka, kterúž ten bratr, aby twé pani pomohl a gi vzdrawil, s ſebú byl wzal. Y připowěďel mu, že chce přigijti s proceſý pro ni a s přijprawami, aby tu koſfili zgewňe 30 přede wſſemi domuo neſli. Y zalijbila ſe mu ta radda. Tu přewor, ſwolaw giné bratřij wſſecky, s křijžem w rauſſe swatém pro ni ſſel, a wzal tu koſſili s welikeym náboženſtwijm, yako by oprawdu ſwátoſt byla. Y neſl gi, wy- zdwihſſi ruce nahoru, na čiſté, hedwábné rauffe, a dal gi prwé muži, mateři y giným, kteřijž ſe s nijm potkáwali, lijbati, s welikú poctiwoſtij a zpij- 35 wanijm domuo do konwentu gi neſa. Potom gi do připraweného mijſta k giným swátoſtem mezy giné wložil. Potom pak, když to wykonal a ten podwod proneſen byl, přiſſli orátorowé a ržečnijcy, gſúce poſláni od měſta, k ſtolicy pa[165blpežſké do Ržijma, aby žalowali a taužili takowé neprawoſti a křiwdy, kteráž ſe gim dála. Sſtiaſtný geſt ten, kterýž pod pokrytým a ffaleſſným duchowenstwijm woklamán nenij. Ačkoli geft wyſoký rozum, kterýž k duchowenſtwij a ná- boženſtwij pomáhá a ſlaužij, wſſak proto S°. Auguſtýna řeč geſt, že těžce dobřij lidee ſe nagdau kromě těch, kteřijž ſe nětco w kláfſteřijch přivčili, 5 40
Strana 296
296 tak také zasſe prawij, že žádneych horſſijch a hanebněgſſijch newidel nad ty, kteřijž w kláffteřijch dobrému ſe odvčili. Protož nenijť bez přijčiny ono ſtaré přijſlowij, a geſſtě w obyčegi geſt, že wſſecka neřeſt do černého mnijcha ſložena geſt a w něg ſe obrátila. Wſſak proto wady a nedoſtatky 5 duchownijch lidij, pro wětſſij hanbu, přikryti ſe magij, yakož Canon a neb duchownij práwo prawj. 1) »Von dem Heilthumb einer Bruch eines Münichs.« — Brant: »De reliquiis bracharum cuiusdam monachi.« — Poggius, Facet. 232. (De reliquiis bracharum cuiusdam Minoris.) — Frey-Bolte č. 87. s doklady a literaturou této frašky na str. 248—251. — 2) In der stat Amelie. — ' Als wer die beicht noch nit volbracht. —- 4) Bruch, v lat. textu »brachae« (femoralia). 33. Kterak fregijřij oněměgij, když fregijřku widij.1) Mládenec geden w Florencij milowal gednu vrozenú a vſſlechtilú panij, k tomu také y poctiwú, kterýžto za nij buď do koftela, nebo kamž ſe koli obrátila, wždycky chodil. Ten giſtý před towaryſſi ſwými žádal 10 čafu a chwijle, aby s nij málo některé ſlowo promluwiti mohl, a to gij powěděti chtěl, což ſobě od několika čaſuo vmyſlil. Když pak gednau ta panij do koſtela sw. Lucye na geden welikey hod a slawnoſt ſſla, y dij geden z towaryffuow geho, že by nynij měl čas a přijſtup k nij, roz- mluwiti s nij, geſtli že by ſe gemu zdálo. A když gi widel, ana ſáma gde k swěcené wode w kamenné pánwi, 2) y ſſel podlé nij welmi ſe boge, yako by hned měl ſtrachem duſſi puſtiti, ačkoli ho geho towaryſs nutil a napo- mijnal. Ale on y flow, kteréž ſobě byl ſmyflil, zapomenul, a gij nic řijcy neſměl. Towaryſs pak geho wdy na tom předſe ſtál, [166a] aby k nij ale gedno ftowo promluwil. Napoſledy giž ſotwá toto promluwil: »Pani, yá 20 gſem wáſs služebnijk.« 3) Kterýmžto slowům zaſmáwſti ſe panij, řekla: »Já mám doſti a wijce než doſti ſlužebnijkůw.« 4) Y ſmáli ſe towaryſſi ſtraſſli- woſti člowěka tohoto, y také té panij maudré odpowědi gegij. Toto bláznowſtwij fregijřůw wědel dobře ſkladatel werſſuow, když řekl: »Fregijř, počna mluwiti, w proſtřed řeči zatna ſe, gakoby ho palicý 25 zarazyl, mlčij a nic wijce mluwiti nemůže aniž vmij.«5) 15 1) »Das die buler stummen sind. so sie die bulschafft sehen.« — Brant: »Ama- tores mutos esse conspecta Venere.« — Poggius, Facet. 247. (Bellum mulieris re- sponsum ad iuvenem suo amore flagrantem.) — 2) Do er sie nun allein sahe gon zu dem weichstein. Pog.: Ad fontem adire aquae benedictae. — 3) Fraw, ich bin ewer dienst. Br.-Pog.: Domina, ego sum vester servitialis. *) V orig. ještč: Doheim im haus, die es fegen vnd mir schüssel vnd deller weschen. Br.-Pog.: Qui eam verrant et scutellas ac incisoria lavent. — 5) Ein buler fahet an zu reden vnd in mitten der wort last er darvon vnd kan nit weiter. Brant: Novit hanc amantium stoliditatem poeta, cum it: »Incipit effari mediaque in voce resistit.« — [Verg. Aen. IV, 76].
296 tak také zasſe prawij, že žádneych horſſijch a hanebněgſſijch newidel nad ty, kteřijž w kláffteřijch dobrému ſe odvčili. Protož nenijť bez přijčiny ono ſtaré přijſlowij, a geſſtě w obyčegi geſt, že wſſecka neřeſt do černého mnijcha ſložena geſt a w něg ſe obrátila. Wſſak proto wady a nedoſtatky 5 duchownijch lidij, pro wětſſij hanbu, přikryti ſe magij, yakož Canon a neb duchownij práwo prawj. 1) »Von dem Heilthumb einer Bruch eines Münichs.« — Brant: »De reliquiis bracharum cuiusdam monachi.« — Poggius, Facet. 232. (De reliquiis bracharum cuiusdam Minoris.) — Frey-Bolte č. 87. s doklady a literaturou této frašky na str. 248—251. — 2) In der stat Amelie. — ' Als wer die beicht noch nit volbracht. —- 4) Bruch, v lat. textu »brachae« (femoralia). 33. Kterak fregijřij oněměgij, když fregijřku widij.1) Mládenec geden w Florencij milowal gednu vrozenú a vſſlechtilú panij, k tomu také y poctiwú, kterýžto za nij buď do koftela, nebo kamž ſe koli obrátila, wždycky chodil. Ten giſtý před towaryſſi ſwými žádal 10 čafu a chwijle, aby s nij málo některé ſlowo promluwiti mohl, a to gij powěděti chtěl, což ſobě od několika čaſuo vmyſlil. Když pak gednau ta panij do koſtela sw. Lucye na geden welikey hod a slawnoſt ſſla, y dij geden z towaryffuow geho, že by nynij měl čas a přijſtup k nij, roz- mluwiti s nij, geſtli že by ſe gemu zdálo. A když gi widel, ana ſáma gde k swěcené wode w kamenné pánwi, 2) y ſſel podlé nij welmi ſe boge, yako by hned měl ſtrachem duſſi puſtiti, ačkoli ho geho towaryſs nutil a napo- mijnal. Ale on y flow, kteréž ſobě byl ſmyflil, zapomenul, a gij nic řijcy neſměl. Towaryſs pak geho wdy na tom předſe ſtál, [166a] aby k nij ale gedno ftowo promluwil. Napoſledy giž ſotwá toto promluwil: »Pani, yá 20 gſem wáſs služebnijk.« 3) Kterýmžto slowům zaſmáwſti ſe panij, řekla: »Já mám doſti a wijce než doſti ſlužebnijkůw.« 4) Y ſmáli ſe towaryſſi ſtraſſli- woſti člowěka tohoto, y také té panij maudré odpowědi gegij. Toto bláznowſtwij fregijřůw wědel dobře ſkladatel werſſuow, když řekl: »Fregijř, počna mluwiti, w proſtřed řeči zatna ſe, gakoby ho palicý 25 zarazyl, mlčij a nic wijce mluwiti nemůže aniž vmij.«5) 15 1) »Das die buler stummen sind. so sie die bulschafft sehen.« — Brant: »Ama- tores mutos esse conspecta Venere.« — Poggius, Facet. 247. (Bellum mulieris re- sponsum ad iuvenem suo amore flagrantem.) — 2) Do er sie nun allein sahe gon zu dem weichstein. Pog.: Ad fontem adire aquae benedictae. — 3) Fraw, ich bin ewer dienst. Br.-Pog.: Domina, ego sum vester servitialis. *) V orig. ještč: Doheim im haus, die es fegen vnd mir schüssel vnd deller weschen. Br.-Pog.: Qui eam verrant et scutellas ac incisoria lavent. — 5) Ein buler fahet an zu reden vnd in mitten der wort last er darvon vnd kan nit weiter. Brant: Novit hanc amantium stoliditatem poeta, cum it: »Incipit effari mediaque in voce resistit.« — [Verg. Aen. IV, 76].
Strana 297
297 34. O gedné pani, kterážto wofla žiwého odřijti rozkázala.1) Byla gedna vrozená, ale nemrawná panij na něyakém zámku, nedaleko od gednoho měſtečka, položeném na wyſokém wrchu. Služebnijcy, když s ryňku přiſíli, tak wdycky prawili, že by žádné giné nowiny na trhu ne- bylo ani w měſtečku, toliko o zloſti, powahách, obyčegijch a poſuňcých: totiž, yak by ſobě ta pani na zámku diwnými trety počijnala. Pani tomu neráda byla, a welmi gij to těžko bylo, že wſſickni dnowee toliko haněnijm gij na ryňku ſtráweni býwagij. Y rozkázala woſla 2) žiwého teyně wodřijti a kůži geho wlaſtnij gemu přes hřbet přewěſyla, a potom toho woſla tak zedraného a krwawého z zámku doluo do měſtečka ſamého gijti nechala. A když ſlužebnijcy zasſe s trhu přiſſli, tázala ſe pani, mluwil-li by kdo co 10 o nij tak, yako prwé? Oni odpowědeli: »Gitě dnes žádné řeči o tobě ne včinili, pro to, neb geden wodřený, vkrwawený woſel ſám wlaſtnij kůži na ſobě neſl a s nij přes ryňk ſſel. Y ptali ſe wſſichni lidé, čij by to woſel byl? A kdo by takowú hanebnú wěc včiniti ſměl a woſla wodřijti? A odkud by to howado přiſſlo, neb geſt ſamo přiſſlo, a žádný s nijm ani za nijm 15 neſſel.« Dij k tomu panij: »Bud Bohu chwála, kterýž to ge[ 166b]dná, aby 3) wdycky nowá powěſt a nowina ſtarú zahánij, a že nowé zlé ſtaré k zapo- menutij přiwozuge, nebo powěst wdycky obyčey má a tomu přiwykla, aby nowé powěſti dočekagijc, gij vſtaupila a mijſta, dokudž by giná nepřiſſla, puogčila.« 4) 5 20 1) »Von einer Frawen, die ein esel schund.« — Brant: »De muliere excoriante asinum.« — ") Orig.: Den esel, den sie in dem schlosz hette holtz zu tragen. — 3) Chybně místo: »že«. — 4) Dann das geschrey pflegt gewonlich zu weichen von einem newen nachkommer. 35. O gednom léniwém mládency.1) Mládenec geden přiwykl byl welmi dlúho léhati a dlúho z lože ne- wſtáwati. Když ho pak towaryſſij geho treſtali z prodléwánij a dlúhého léhánij, tážijce ſe, co by tak dlúho na loži delal, on ſměge ſe tomu, wece: »Poſlúchám dwú oſob,2) kteréž ſe vſtawičňe wadij a hadrugij. Neb každé gijtro, hned yakž proceytijm, v mne gſú a přede mnu ſe ſtijragij, gedna 25 staroſt, druhá lenoſt. Gedna z nijch napomijná mne, abych wítal a ňetco delage pracowal, a celého dne abych na loži ne ſtrawowal. Druhá domlúwá prwnij, prawěcy: »Proč by ſobě ne odpočinul? Wdycky-liž pak máme delati?« 3) Prwnij ſwého tuhými důwody dowozuge. A když giž dlúho ſe hádagjce do wole ſe nahádagij, yá zatijm činijm, což ſprawedliwému 30 ſaudcy náležij, na žádnú ſtranu ſe nevchyluge, ale poſlúchám, yak ony ſweych přij dokazugij, až by ſe na něčem ſneſly a frownaly. To delá, že vá tijm pozdegij wſtáwám a délegij léhám, čekage té wade a tomu ha- druňku konce.«
297 34. O gedné pani, kterážto wofla žiwého odřijti rozkázala.1) Byla gedna vrozená, ale nemrawná panij na něyakém zámku, nedaleko od gednoho měſtečka, položeném na wyſokém wrchu. Služebnijcy, když s ryňku přiſíli, tak wdycky prawili, že by žádné giné nowiny na trhu ne- bylo ani w měſtečku, toliko o zloſti, powahách, obyčegijch a poſuňcých: totiž, yak by ſobě ta pani na zámku diwnými trety počijnala. Pani tomu neráda byla, a welmi gij to těžko bylo, že wſſickni dnowee toliko haněnijm gij na ryňku ſtráweni býwagij. Y rozkázala woſla 2) žiwého teyně wodřijti a kůži geho wlaſtnij gemu přes hřbet přewěſyla, a potom toho woſla tak zedraného a krwawého z zámku doluo do měſtečka ſamého gijti nechala. A když ſlužebnijcy zasſe s trhu přiſſli, tázala ſe pani, mluwil-li by kdo co 10 o nij tak, yako prwé? Oni odpowědeli: »Gitě dnes žádné řeči o tobě ne včinili, pro to, neb geden wodřený, vkrwawený woſel ſám wlaſtnij kůži na ſobě neſl a s nij přes ryňk ſſel. Y ptali ſe wſſichni lidé, čij by to woſel byl? A kdo by takowú hanebnú wěc včiniti ſměl a woſla wodřijti? A odkud by to howado přiſſlo, neb geſt ſamo přiſſlo, a žádný s nijm ani za nijm 15 neſſel.« Dij k tomu panij: »Bud Bohu chwála, kterýž to ge[ 166b]dná, aby 3) wdycky nowá powěſt a nowina ſtarú zahánij, a že nowé zlé ſtaré k zapo- menutij přiwozuge, nebo powěst wdycky obyčey má a tomu přiwykla, aby nowé powěſti dočekagijc, gij vſtaupila a mijſta, dokudž by giná nepřiſſla, puogčila.« 4) 5 20 1) »Von einer Frawen, die ein esel schund.« — Brant: »De muliere excoriante asinum.« — ") Orig.: Den esel, den sie in dem schlosz hette holtz zu tragen. — 3) Chybně místo: »že«. — 4) Dann das geschrey pflegt gewonlich zu weichen von einem newen nachkommer. 35. O gednom léniwém mládency.1) Mládenec geden přiwykl byl welmi dlúho léhati a dlúho z lože ne- wſtáwati. Když ho pak towaryſſij geho treſtali z prodléwánij a dlúhého léhánij, tážijce ſe, co by tak dlúho na loži delal, on ſměge ſe tomu, wece: »Poſlúchám dwú oſob,2) kteréž ſe vſtawičňe wadij a hadrugij. Neb každé gijtro, hned yakž proceytijm, v mne gſú a přede mnu ſe ſtijragij, gedna 25 staroſt, druhá lenoſt. Gedna z nijch napomijná mne, abych wítal a ňetco delage pracowal, a celého dne abych na loži ne ſtrawowal. Druhá domlúwá prwnij, prawěcy: »Proč by ſobě ne odpočinul? Wdycky-liž pak máme delati?« 3) Prwnij ſwého tuhými důwody dowozuge. A když giž dlúho ſe hádagjce do wole ſe nahádagij, yá zatijm činijm, což ſprawedliwému 30 ſaudcy náležij, na žádnú ſtranu ſe nevchyluge, ale poſlúchám, yak ony ſweych přij dokazugij, až by ſe na něčem ſneſly a frownaly. To delá, že vá tijm pozdegij wſtáwám a délegij léhám, čekage té wade a tomu ha- druňku konce.«
Strana 298
298 O tom hádanij připomijná Perfius, 4) řka: »Lenochu, ráno ſpijís, la- komſtwij tě pobijzý, wſtaň rychle nahoru. Nuže, wſtaniž, což toho nechceſs včiniti? Wſtaň nahoru, prawijmť. Nemohuť, což mám delati?« — Protož prawdať geſt, což geden mudřec prawij: »Ne ſpi a radůg ſe, čas žiwota 5 neſpanijm tobě ſe prodlij, ale ſpánijmť ſe ho vkrátij. Spánij nic giného nenij než ſmrt brzká. A smrt geſt dlauhé ſpánij.« 1) »Von einem faulen Jungen.« — Brant: »De pigritante iuvene.« — Poggius, Facet. 3. (Bonacii Guasconi, qui tam tarde e lecto surgebat.). — 2) Zwey weibszbild. — 3) Vnd sagt, man sol ruwen vnd vmb der kelten willen im bett bleiben vnd dem leib sein růw lassen. — *) Persius Sat. V, 132—134. [167a] 36. O gednom člowěku, kterýž wolla, sede na ňem, hledal.1) 20 Sedlák Mancius gménem, w měſtě Florencij, chtě obilé néfti na zámek, kterémuž řijkali Signium, 2) ſpogijmal wolly, aby ge tam doneſl. Sám pak gediný3) z trhu přiſſed a welmi vſtaw, 4) wſedl na neywětſſijho woſla. Na 10 ceftě potom ty woſly, kteřijž před nijm fíli, čta, toho, na kterémž ſeďel. ne četl, a když domů přigel, zdálo mu ſe, že geſítě gednoho nemá. Za- rmútiw ſe z toho, poručil giné woſly ženě ſwé a na tom, na kterémž ſedel, zaſe na zpátek ſedm mijl až do měſtečka gel, ptage ſe wíſech, kteřijž ho potkáwali, zdá by kde ztraceného geho woſla wideli? A neb zdá by ſly- 15 ſſeli, že by gey kdo nalezl? Oni když wſſichni odpijrali, že nic ne wideli, přigel zaſe wečer domů, gſa ſmuten, a těžkoſt nad tijm mage, že toho woſla ztratil. Napoſledy pak, napomenut gſa od ſwé ženy, když doluo sſedl, teprw poznal, že by to ten woſel byl, kteréhož s weliku pilnoſtij a ſtaroſtij hledal. Protož mnoho lidij ginde hledá mnoheych wěcý, geſſto toho doma doſti magij. 1) »Von eim, der einen esel sucht vnd reit vff im.« — Brant: »De eo, qui que- rebat asinum, quem equitabat.« — Poggius, Facet. 55. (Fabula Mancini). - Valent. Schumanns Nachtbüchlein, herausgegeben von Joh. Bolte 1893) čís. 24. s doklady na str. 402—403. — 2) V něm. textu: Figignum (Brant-Poggius). — 3) Einist (= jednou). — 4) Orig.: Do er vom merckt kam vnd müd vom weg was, steig er auff. — Br.-Poggius Cum ille semel a mercatu rediens fessus e via ascendisset asinum. 37. O dwau sferméřijch.1) Byl geden sſerméř w ſwém vměnij doſti cwičney, s kterýmž ſe geden z mládencuo ſmluwil, co by mu dáti měl od včenij, wſſak s takowau wy- mijnkau, aby před nim nic, což by k takowému včenij náleželo, ne tagil, 25 ale wſſeckny kuſy gemu, yakž by neypořádněgij a neyzpráwněgj mohl, aby vkázal. A když ſe ten mládenec domnijwal, že by giž we wſſech kuſých dobře wyvčen byl, počal miſtra ſwého potupowati a zgewně ſe ne-
298 O tom hádanij připomijná Perfius, 4) řka: »Lenochu, ráno ſpijís, la- komſtwij tě pobijzý, wſtaň rychle nahoru. Nuže, wſtaniž, což toho nechceſs včiniti? Wſtaň nahoru, prawijmť. Nemohuť, což mám delati?« — Protož prawdať geſt, což geden mudřec prawij: »Ne ſpi a radůg ſe, čas žiwota 5 neſpanijm tobě ſe prodlij, ale ſpánijmť ſe ho vkrátij. Spánij nic giného nenij než ſmrt brzká. A smrt geſt dlauhé ſpánij.« 1) »Von einem faulen Jungen.« — Brant: »De pigritante iuvene.« — Poggius, Facet. 3. (Bonacii Guasconi, qui tam tarde e lecto surgebat.). — 2) Zwey weibszbild. — 3) Vnd sagt, man sol ruwen vnd vmb der kelten willen im bett bleiben vnd dem leib sein růw lassen. — *) Persius Sat. V, 132—134. [167a] 36. O gednom člowěku, kterýž wolla, sede na ňem, hledal.1) 20 Sedlák Mancius gménem, w měſtě Florencij, chtě obilé néfti na zámek, kterémuž řijkali Signium, 2) ſpogijmal wolly, aby ge tam doneſl. Sám pak gediný3) z trhu přiſſed a welmi vſtaw, 4) wſedl na neywětſſijho woſla. Na 10 ceftě potom ty woſly, kteřijž před nijm fíli, čta, toho, na kterémž ſeďel. ne četl, a když domů přigel, zdálo mu ſe, že geſítě gednoho nemá. Za- rmútiw ſe z toho, poručil giné woſly ženě ſwé a na tom, na kterémž ſedel, zaſe na zpátek ſedm mijl až do měſtečka gel, ptage ſe wíſech, kteřijž ho potkáwali, zdá by kde ztraceného geho woſla wideli? A neb zdá by ſly- 15 ſſeli, že by gey kdo nalezl? Oni když wſſichni odpijrali, že nic ne wideli, přigel zaſe wečer domů, gſa ſmuten, a těžkoſt nad tijm mage, že toho woſla ztratil. Napoſledy pak, napomenut gſa od ſwé ženy, když doluo sſedl, teprw poznal, že by to ten woſel byl, kteréhož s weliku pilnoſtij a ſtaroſtij hledal. Protož mnoho lidij ginde hledá mnoheych wěcý, geſſto toho doma doſti magij. 1) »Von eim, der einen esel sucht vnd reit vff im.« — Brant: »De eo, qui que- rebat asinum, quem equitabat.« — Poggius, Facet. 55. (Fabula Mancini). - Valent. Schumanns Nachtbüchlein, herausgegeben von Joh. Bolte 1893) čís. 24. s doklady na str. 402—403. — 2) V něm. textu: Figignum (Brant-Poggius). — 3) Einist (= jednou). — 4) Orig.: Do er vom merckt kam vnd müd vom weg was, steig er auff. — Br.-Poggius Cum ille semel a mercatu rediens fessus e via ascendisset asinum. 37. O dwau sferméřijch.1) Byl geden sſerméř w ſwém vměnij doſti cwičney, s kterýmž ſe geden z mládencuo ſmluwil, co by mu dáti měl od včenij, wſſak s takowau wy- mijnkau, aby před nim nic, což by k takowému včenij náleželo, ne tagil, 25 ale wſſeckny kuſy gemu, yakž by neypořádněgij a neyzpráwněgj mohl, aby vkázal. A když ſe ten mládenec domnijwal, že by giž we wſſech kuſých dobře wyvčen byl, počal miſtra ſwého potupowati a zgewně ſe ne-
Strana 299
299 stydel mluwiti, že by to lépe vměl než geho wlaſtnij miſtr. A tak toho mnoho prowozowal, že wlaſtnijho miſtra ſwého s ſe[167b]bau k ſſermu pobijditi 2) ſe ne ſtydel. Miſtr, za to ſe styde, yakož to na miſtra sſerméře ſluſſij, ſſermu gemu, poněwadž ho pobijdl, ſluſſně odpowěděti nemohl. Y vložiwſſe ſobě den, w hromadu ſe ſeſſli. Tu geden každý, aby ſwé poctiwoſti hágil, což neylépe vměl, aby okázal, o to ſe ſtaral. Y ſſermo- wali a zkofſtowali vměnij ſwému, 3) rowňe yako v Homera 4) Dares a Entellus, prawij dwa rekowce. Ale miſtr tento ſtaral ſe, protože byl ſtár a nebyl tak těla ſylného ani takowé mocnoſti, yako včedlnijk geho, a tak že by od mladého rychloſtij geho přemožen byti mohl. Y dij takto: »Yaká geſt 10 to wěc? Já ſem ſe domnijwal, že s tebú ſamým fſermowati budu, ano pak widijm, že ſe tobě ſamému třetijmu brániti muſým.« Y obrátil ſe mladý ten, chtě pohledeti, kdo by to ti dwa byli, kteřijž by při něm státi chtěli, a w tom ranil gey miffr ſmrtedlnau ranau w hlawu, řka: »A yá sobě poň geſítě nětco vměnij zachowal, kterýmž ſem twú wſfetečnoſt 15 zkrotil.« 5) Protož magijť ſe mladij včiti, kterak by ſwé miſtry ctili a gich ſe báli a gich nepotupowali, ale gijm ſluſſnu poctiwoſt zachowati magij. Neb ačkoli gſú, yakož Cycero prawij, mnozý mládency a včedlnijcy, geſſto daleko ſwee miſtry přewyſſugij, wſſak proto mnohem wijce bláznowě neroz- 20 umných w ſſkole Sokratefowě a Pláthonowě bylo, geſſto nikterakž ani žádným obyčegem tak včenij, yako gegijch miſtři, nebyli. 5 1) »Von zweyen Fechtern.« — Brant: »De duobus gladiatoribus.« — Srv.: Pauli- Oesterley č. 311. s doklady na str. 508. — 2) Reitzen vnd bewegen. - * Theten irer kunst erfarnusz. *) Omyl místo: Vergilia (Aen. V, 362 a násl.). — V orig. praví se jen: Als Dares vnd Entellus. — 5) Ich hab mir noch etwas kunst behalten, mit deren ich dein srevelkeit schweigte. 38. O gednom mládency, gelito le na stuol vpikal. 1) Mládenec geden vrozený w Vhřijch byl od gednoho pána ſobě přij- buzného k stolu pozwán. Y přigel s služebnijky ſwými, neb měl podál. A když s koně sſedl, wyfíli proti němu pán a pani z domu, wijtagijce ho, 25 a potom hned na ſýň a neb na mazhauz [168a] vwedli gey, kdež na stuol přiſtrogeno bylo, neb bylo pozde. A hned, vmyw ruce, byl za stůl mezy dwěma pěknými pannami, toho pána dcerami, poſazen. Mládenec ten žá- doſtiw byl welmi, aby ſe mohl někde opikati. Ač mu bylo welmi těžko, wſſak pro hanbu powědeti neſměl, a přijſtupu k odgitij mijti nemohl, po- 30 něwadž gedli. Y zapomňel welikau těžkoſtij y gijdla, neb by byl radegij pikal, než gedl. A když ho wſſichni newesſelého wideli, a ne přiliſs welmi o gijdlo dbáti, pobijzeli ho, aby gedl. Ale on welikú těžkoſtij a boleſtij wſtrčil prawú ruku pod ſtůl, y počal, drže ſe, pikati. 2) Panna ta, kteráž mu ſedela po prawé ruce, řekla: »Nuže, gezte ochotňe a budte wesſeli.« 3) 35 Y pochytiwſſi ho za ruku, wyzdwihla mu gi ſe wſſijm nad ſtůl nahoru,
299 stydel mluwiti, že by to lépe vměl než geho wlaſtnij miſtr. A tak toho mnoho prowozowal, že wlaſtnijho miſtra ſwého s ſe[167b]bau k ſſermu pobijditi 2) ſe ne ſtydel. Miſtr, za to ſe styde, yakož to na miſtra sſerméře ſluſſij, ſſermu gemu, poněwadž ho pobijdl, ſluſſně odpowěděti nemohl. Y vložiwſſe ſobě den, w hromadu ſe ſeſſli. Tu geden každý, aby ſwé poctiwoſti hágil, což neylépe vměl, aby okázal, o to ſe ſtaral. Y ſſermo- wali a zkofſtowali vměnij ſwému, 3) rowňe yako v Homera 4) Dares a Entellus, prawij dwa rekowce. Ale miſtr tento ſtaral ſe, protože byl ſtár a nebyl tak těla ſylného ani takowé mocnoſti, yako včedlnijk geho, a tak že by od mladého rychloſtij geho přemožen byti mohl. Y dij takto: »Yaká geſt 10 to wěc? Já ſem ſe domnijwal, že s tebú ſamým fſermowati budu, ano pak widijm, že ſe tobě ſamému třetijmu brániti muſým.« Y obrátil ſe mladý ten, chtě pohledeti, kdo by to ti dwa byli, kteřijž by při něm státi chtěli, a w tom ranil gey miffr ſmrtedlnau ranau w hlawu, řka: »A yá sobě poň geſítě nětco vměnij zachowal, kterýmž ſem twú wſfetečnoſt 15 zkrotil.« 5) Protož magijť ſe mladij včiti, kterak by ſwé miſtry ctili a gich ſe báli a gich nepotupowali, ale gijm ſluſſnu poctiwoſt zachowati magij. Neb ačkoli gſú, yakož Cycero prawij, mnozý mládency a včedlnijcy, geſſto daleko ſwee miſtry přewyſſugij, wſſak proto mnohem wijce bláznowě neroz- 20 umných w ſſkole Sokratefowě a Pláthonowě bylo, geſſto nikterakž ani žádným obyčegem tak včenij, yako gegijch miſtři, nebyli. 5 1) »Von zweyen Fechtern.« — Brant: »De duobus gladiatoribus.« — Srv.: Pauli- Oesterley č. 311. s doklady na str. 508. — 2) Reitzen vnd bewegen. - * Theten irer kunst erfarnusz. *) Omyl místo: Vergilia (Aen. V, 362 a násl.). — V orig. praví se jen: Als Dares vnd Entellus. — 5) Ich hab mir noch etwas kunst behalten, mit deren ich dein srevelkeit schweigte. 38. O gednom mládency, gelito le na stuol vpikal. 1) Mládenec geden vrozený w Vhřijch byl od gednoho pána ſobě přij- buzného k stolu pozwán. Y přigel s služebnijky ſwými, neb měl podál. A když s koně sſedl, wyfíli proti němu pán a pani z domu, wijtagijce ho, 25 a potom hned na ſýň a neb na mazhauz [168a] vwedli gey, kdež na stuol přiſtrogeno bylo, neb bylo pozde. A hned, vmyw ruce, byl za stůl mezy dwěma pěknými pannami, toho pána dcerami, poſazen. Mládenec ten žá- doſtiw byl welmi, aby ſe mohl někde opikati. Ač mu bylo welmi těžko, wſſak pro hanbu powědeti neſměl, a přijſtupu k odgitij mijti nemohl, po- 30 něwadž gedli. Y zapomňel welikau těžkoſtij y gijdla, neb by byl radegij pikal, než gedl. A když ho wſſichni newesſelého wideli, a ne přiliſs welmi o gijdlo dbáti, pobijzeli ho, aby gedl. Ale on welikú těžkoſtij a boleſtij wſtrčil prawú ruku pod ſtůl, y počal, drže ſe, pikati. 2) Panna ta, kteráž mu ſedela po prawé ruce, řekla: »Nuže, gezte ochotňe a budte wesſeli.« 3) 35 Y pochytiwſſi ho za ruku, wyzdwihla mu gi ſe wſſijm nad ſtůl nahoru,
Strana 300
300 tak že on nebožátko 4) y stuol y gijdlo vpikal. Tomu, což ſe ſtalo, wſſickni ſe ſmáli, a mládenec ten, zarděw ſe, welikú hanbu toho měl. 5) Protož dobrét geſt, když chceſs k stolu gijti, aby ſobě prwé po- lehčil, a weykyſky nebo zbytky gijdla a pitij aby w čas wypráznil. 1) »Von einem Jungen, der vff den tisch harnet.« — Brant: »De iuvene mingente supra mensam.« — Viz: Poggius, Facet. 266. (Adolescentis confusio super mensam mingentis in convivio.) — Podobné verse: Frey-Bolte č. 127. str. 262. — 2) V němč. ještě: In einen seiner stipffeln. Br.-Pog.: In alteram ocrearum. — 3) Hoscha, isz redlich vnd sey frölich. Br.-Pog.: Heus, ede alacriter. — *) Přidáno překladatelem. — 3) Das der jung gantz schamrot stunde. 39. O něgakém bláznu, kterýž prawil, že má biſkup čtyři nohy. 1) Biſkup geden chowal ſobě ku potěſſenij blázna, ten wždycky při geho loži léhal. Když pak gednoho čaſu gebtifíka na témž loži ležela, že wijce noh, než geſt obyčey, bylo, blázen, vgaw gednu nohu, ptal ſe, čij by byla? Odpowědel biſkup, že geſt geho. Když pak on druhé, třetij, čtwrté ſe dotekl, prawil biſkup, že wſſecky gſú geho. Blázen, hbitě zchytiw ſe, běžel 10 k woknu, welikým hlaſem křiče: »O poďte a pohledte na nowý, neſlýchaný diw, neb náſs biſkup ſe přetwořil a má čtyři nohy.« A giſtě, že ten nemudřegſfij geſt než blázen, kterýž ſe s blázny we- sſelij; neb žádný blázen, yakož Solon prawj, mlčeti ne vmij. A zasſe, yakož Cycero pra[168 wij, ten pak geſt menſſij blázen, komuž nic na myſ 15 nepřigde, než ten, ktož ňetco podá a tijm pohne, což ginému trženému2 také na myl přigijti můž. A bez pochyby že blázni rozmáhagij ſe bez konce, a někdy blázni powýſſeni býwagij od mocných a znamenitých, yakožto cédrowý nebo gedlowý strom na hoře Libánſké; za kancléře a raddy ge ſobě berau. Geſſto bláznu maudroſt přijlifs geſt wěc wyſoká 20 a drahá, a yako ſnijh w létě a défſt we žni, tak takowá powýſſenoſti čeſt a ſláwa na ne neſluſſij. 5 1) »Von eim Narren, der sagt der Bischopff het vier fiesz.« — Brant: »De fatuo, qui dixit episcopum quadrupedem.« — Poggius, Facet. 217. (De fatuo dormiente cum archiepiscopo Coloniensi, qui dixit eum quadrupedem.) — Frey-Bolte č. 86. s doklady na str. 247—248. — 2) Eim andern torechten. 40. O poručnijku, kterýž měl počet vdelati z poručenstwij ſwého.1) Mieſſtěnijn geden w Florencij vdelán byl dijtěte gednoho poručnijkem, a když dlauhý čas statek geho opatrowal, wſſecken gemu vtratil. Potom od ňeho chtěli počtu. Y rozkázal mu purgmiſtr, aby knihy přigmu a wy- 25 dánij 2) přinesl a před práwem vkázal. Y vkázal gim víta a zadek, řka: »Nemám žádneych kněh, než tudy tam, tudy wen. Gedna geſt přigmu, druhá pak wydánij a ztráty.« 3)
300 tak že on nebožátko 4) y stuol y gijdlo vpikal. Tomu, což ſe ſtalo, wſſickni ſe ſmáli, a mládenec ten, zarděw ſe, welikú hanbu toho měl. 5) Protož dobrét geſt, když chceſs k stolu gijti, aby ſobě prwé po- lehčil, a weykyſky nebo zbytky gijdla a pitij aby w čas wypráznil. 1) »Von einem Jungen, der vff den tisch harnet.« — Brant: »De iuvene mingente supra mensam.« — Viz: Poggius, Facet. 266. (Adolescentis confusio super mensam mingentis in convivio.) — Podobné verse: Frey-Bolte č. 127. str. 262. — 2) V němč. ještě: In einen seiner stipffeln. Br.-Pog.: In alteram ocrearum. — 3) Hoscha, isz redlich vnd sey frölich. Br.-Pog.: Heus, ede alacriter. — *) Přidáno překladatelem. — 3) Das der jung gantz schamrot stunde. 39. O něgakém bláznu, kterýž prawil, že má biſkup čtyři nohy. 1) Biſkup geden chowal ſobě ku potěſſenij blázna, ten wždycky při geho loži léhal. Když pak gednoho čaſu gebtifíka na témž loži ležela, že wijce noh, než geſt obyčey, bylo, blázen, vgaw gednu nohu, ptal ſe, čij by byla? Odpowědel biſkup, že geſt geho. Když pak on druhé, třetij, čtwrté ſe dotekl, prawil biſkup, že wſſecky gſú geho. Blázen, hbitě zchytiw ſe, běžel 10 k woknu, welikým hlaſem křiče: »O poďte a pohledte na nowý, neſlýchaný diw, neb náſs biſkup ſe přetwořil a má čtyři nohy.« A giſtě, že ten nemudřegſfij geſt než blázen, kterýž ſe s blázny we- sſelij; neb žádný blázen, yakož Solon prawj, mlčeti ne vmij. A zasſe, yakož Cycero pra[168 wij, ten pak geſt menſſij blázen, komuž nic na myſ 15 nepřigde, než ten, ktož ňetco podá a tijm pohne, což ginému trženému2 také na myl přigijti můž. A bez pochyby že blázni rozmáhagij ſe bez konce, a někdy blázni powýſſeni býwagij od mocných a znamenitých, yakožto cédrowý nebo gedlowý strom na hoře Libánſké; za kancléře a raddy ge ſobě berau. Geſſto bláznu maudroſt přijlifs geſt wěc wyſoká 20 a drahá, a yako ſnijh w létě a défſt we žni, tak takowá powýſſenoſti čeſt a ſláwa na ne neſluſſij. 5 1) »Von eim Narren, der sagt der Bischopff het vier fiesz.« — Brant: »De fatuo, qui dixit episcopum quadrupedem.« — Poggius, Facet. 217. (De fatuo dormiente cum archiepiscopo Coloniensi, qui dixit eum quadrupedem.) — Frey-Bolte č. 86. s doklady na str. 247—248. — 2) Eim andern torechten. 40. O poručnijku, kterýž měl počet vdelati z poručenstwij ſwého.1) Mieſſtěnijn geden w Florencij vdelán byl dijtěte gednoho poručnijkem, a když dlauhý čas statek geho opatrowal, wſſecken gemu vtratil. Potom od ňeho chtěli počtu. Y rozkázal mu purgmiſtr, aby knihy přigmu a wy- 25 dánij 2) přinesl a před práwem vkázal. Y vkázal gim víta a zadek, řka: »Nemám žádneych kněh, než tudy tam, tudy wen. Gedna geſt přigmu, druhá pak wydánij a ztráty.« 3)
Strana 301
301 A takť ſe čaſto přiházý, že syrotčij ſtatek ſkrze poručnijky vtracen býwá, kterýmž k opatrowánj a ne k vtrácenij a mrhánj poručen býwá. A ačkoli oni ſe podwolugj, že dětem na ſíkodu býti nemagij a giſtoty gijm na to delagij, wſſak proto práwo to prikazuge, aby takowij z poručenſtwij zſazowáni byli. Nebo ſliby a obtijženij, kteráž poručnijcy činij, poručnijkůw zlé wuole nikoli ne změnij, ale moc, aby déle nad cyzými wěcmi ſwú wûli prowozowali, delagij, a ge aby ſobě k vžitku, což mohau, priwedli, tarafugij. 4) 5 »Von eim Vogt, der geheissen ward Rechnung zu geben seiner Vogty.« — Brant: »De tutore, qui rationem tutelae reddere iussus erat.« — Poggius, Facet. 194. Cuiusdam tutoris factum.) — Pauly Oesterley č. 356. s doklady na str. 513. — 2 Die biecher des eingangs vnd vszgangs oder innemens vnd vszgebens. — 3) Er het kein biecher dann die, eins des ingangs, das ander des vszgangs.- 4) Sonder gibt ge- walt lenger zu wieten in solchen dingen, die er im zu nutz bringt. 41. O gednom knězy, kterýž mijíto kápě bilkupowi kapauna přinell. 1) [169a] Biſkup Aretinſký ſwolal někdy kněžij ſwee k sněmu, přikazuge gim, aby, kteřijž by koli w yakém ſtawu a hodnoſti byli, ti že magij 10 s ceypy neb s kápěmi2) ſe ſgijti, neb takowé ſfaty kněžijm gſú ku pocti- woſti. 3) Y byl geden kněz, kterýž neměl takowých ſſatuow. Gſa pak doma, welmi proto ſmuten byl a zhola newědel, kde by ge ſobě zgednati měl. V vhlédala ho kuchařka geho ſmutného a wždy vſtawičně myſlijcýho, an ſem y tam, ſwěſyw hlawu, chodij, y ptala ſe na přijčinu ſmutku geho. On 15 gij odpowěděl, že »mám na sněm z rozkázanij biſkupa s kápij přigeti, a yá gij nemám.« Ona proti tomu hned řekla: »Ach, milý pane s wámi, wſſak ſte wy giſtě geho ſlowům nedorozuměli, 4) nebť biſkup neſtogij o kápi, ale wařené kapauny 5) máte s ſebú nésti.« Kněz ten porozuměw rade, kterúž mu kuchařka dala, y neſl s ſebú na sněm, kdež ſe ginij byli ſeſſli, vwa- 20 řeného kapauna. Kteréhož biſkup welmi láſkawě přiwjtal, a ſám ten biſkup ſměge ſe řekl, že by ten gediný kněz rozkázanj a wůli geho lépe wyroz- uměl než ginij wſſickni. Tak někdy pro dworſký běh a přijpowijdky něgaké oprawdowé wěcy a doſti těžké přepuſſtěny býwagj. Neb když hory ku porodu pracugij, 25 obyčegně rády myš porodij. 6) 1) »Von einem Priester, der anstat der kappen dem Bischoff kapponen bracht.« — Brant: »De sacerdote, qui loco capparum episcopo capones portat.« Poggius, Facet. 22. (De sacerdote, qui loco ornatus capones episcopo portat.). — 2) Mit zipffeln vnd kutten. - Br.-Pog.: Cum cappis et cottis. — 3) Das sind der priester eer- kleider. — 6) Ach lieber her, ir habent nit recht die inhaltung vnd sach des gebots verstanden. — 5) Nit kappen vnd kutten, sonder gekocht kappen. Br.-Pog.: Non cappas et cottas, sed cappos coctos. — 6) Horat. Epist. II, 3, 139.
301 A takť ſe čaſto přiházý, že syrotčij ſtatek ſkrze poručnijky vtracen býwá, kterýmž k opatrowánj a ne k vtrácenij a mrhánj poručen býwá. A ačkoli oni ſe podwolugj, že dětem na ſíkodu býti nemagij a giſtoty gijm na to delagij, wſſak proto práwo to prikazuge, aby takowij z poručenſtwij zſazowáni byli. Nebo ſliby a obtijženij, kteráž poručnijcy činij, poručnijkůw zlé wuole nikoli ne změnij, ale moc, aby déle nad cyzými wěcmi ſwú wûli prowozowali, delagij, a ge aby ſobě k vžitku, což mohau, priwedli, tarafugij. 4) 5 »Von eim Vogt, der geheissen ward Rechnung zu geben seiner Vogty.« — Brant: »De tutore, qui rationem tutelae reddere iussus erat.« — Poggius, Facet. 194. Cuiusdam tutoris factum.) — Pauly Oesterley č. 356. s doklady na str. 513. — 2 Die biecher des eingangs vnd vszgangs oder innemens vnd vszgebens. — 3) Er het kein biecher dann die, eins des ingangs, das ander des vszgangs.- 4) Sonder gibt ge- walt lenger zu wieten in solchen dingen, die er im zu nutz bringt. 41. O gednom knězy, kterýž mijíto kápě bilkupowi kapauna přinell. 1) [169a] Biſkup Aretinſký ſwolal někdy kněžij ſwee k sněmu, přikazuge gim, aby, kteřijž by koli w yakém ſtawu a hodnoſti byli, ti že magij 10 s ceypy neb s kápěmi2) ſe ſgijti, neb takowé ſfaty kněžijm gſú ku pocti- woſti. 3) Y byl geden kněz, kterýž neměl takowých ſſatuow. Gſa pak doma, welmi proto ſmuten byl a zhola newědel, kde by ge ſobě zgednati měl. V vhlédala ho kuchařka geho ſmutného a wždy vſtawičně myſlijcýho, an ſem y tam, ſwěſyw hlawu, chodij, y ptala ſe na přijčinu ſmutku geho. On 15 gij odpowěděl, že »mám na sněm z rozkázanij biſkupa s kápij přigeti, a yá gij nemám.« Ona proti tomu hned řekla: »Ach, milý pane s wámi, wſſak ſte wy giſtě geho ſlowům nedorozuměli, 4) nebť biſkup neſtogij o kápi, ale wařené kapauny 5) máte s ſebú nésti.« Kněz ten porozuměw rade, kterúž mu kuchařka dala, y neſl s ſebú na sněm, kdež ſe ginij byli ſeſſli, vwa- 20 řeného kapauna. Kteréhož biſkup welmi láſkawě přiwjtal, a ſám ten biſkup ſměge ſe řekl, že by ten gediný kněz rozkázanj a wůli geho lépe wyroz- uměl než ginij wſſickni. Tak někdy pro dworſký běh a přijpowijdky něgaké oprawdowé wěcy a doſti těžké přepuſſtěny býwagj. Neb když hory ku porodu pracugij, 25 obyčegně rády myš porodij. 6) 1) »Von einem Priester, der anstat der kappen dem Bischoff kapponen bracht.« — Brant: »De sacerdote, qui loco capparum episcopo capones portat.« Poggius, Facet. 22. (De sacerdote, qui loco ornatus capones episcopo portat.). — 2) Mit zipffeln vnd kutten. - Br.-Pog.: Cum cappis et cottis. — 3) Das sind der priester eer- kleider. — 6) Ach lieber her, ir habent nit recht die inhaltung vnd sach des gebots verstanden. — 5) Nit kappen vnd kutten, sonder gekocht kappen. Br.-Pog.: Non cappas et cottas, sed cappos coctos. — 6) Horat. Epist. II, 3, 139.
Strana 302
302 42. Dwoříká odpowěd Danta Florentyníkého. 1) 5 Dantes Alligerius byl werffúw ſkladatel w Florencij, a také w We- roně měſtě dlúho ſe chowal. Ten z mladoſti byl wychowán od gednoho ſtarého knijžete z Leyteruow, a yak žiw wdycky byl ſwobodný. 2) Byl pak druhý z města Florencij v téhož knijžete, ten byl nevčeney, nemaudrey a k žádné wěcy než k žertom a ku poſmijwánj giných a ſſkrabánij, k tomu byl weyborný; gehožto blaz 169b]nowánij a dwořſkého běhu prowozowánij přinutilo pána geho, aby ho obohatil a gemu doſti dal. Y dal mu tak, rowně yako by něgakému nerozumnému howadu dal. Dantes pak, když včený, maudrý a mrawný muž byl, tohoto blázna potupowal.3) Y dij ten 10 blázen nevčený k tomuto múdrému: »Co geft to, že tě za múdrého a za včeného magij, a wſſak předſe chud a potřeben gſy, ale vá nevčený a blázen přewyſfugi tě bohatſtwijm.« Odpowědel Dantes: »Kdyžť vá ſobě nagdu pána, ktereyž by mně rowný byl, tenť s meymi obyčegi a mrawy ſrownáwati ſe bude, yako ſy ty ſobě rowného nalezl, tenť mne také do- 15 statečně obohatij« Rozumná a maudrá odpowěd, neb wždycky mnozý páni rádi magij zwyklé lidi s ſebú, ti aby s nimi po domácku w obyčegijch bydleli a gim rownij byli, tomu chtěgij 4) 1) »Ein hoffliche antwort Dantis Florentini.« — Brant: »Dantis Florentini faceta responsio.« — Poggius, Facet. 57. (Responsio elegans Dantis poetae Florentini.) — 2) Orig.: Ward etwan lang vffgehalten zu Veron vnd erzogen von dem gut Canis, des alten fürsten von der leitern, der fast frey was. Br.-log: Aliquamdiu sustentatus est Veronae opibus Canis, veteris principis dela Scala, admodum liberalis. — *) Trieben den herren in reich zu machen, so doch denselben, als ein vngelert viech, Dantes, der gelert, weisz vnd sittig man, verschmecht vnd verachtet. — *) V orig.: Alweg erfrewen sich die herren der menschen gewonheit, beiwonung vnd geheimsamkeit, die in gleich seind. Br -Pog.: Semper enim domini eorum consuetudine, qui sibi sunt similes, de- lectantur. 43. O reytharu lylém, kterémuž wlaly doluow ſpadly. 1) Cžlowěk geden noſyl na hlawě wždycky ſtrogené wlaſy, tak že mu ſe 20 na čele držely. Když pak gednau ztrhl ſe weliký wětr, ſwrhl gemu ge s hlawy doluo. Y ſmáli ſe mu wſſickni, kteřijž to wideli. On pak, zaſtawiw ſe, dij k nim: »Tak-liž geſt to weliký diw, že mi wlaſy ſpadly, kteréž wlaſtnij mé nebyly, poněwadž mi mé wlaſtnij, ktereež ſe ſe mnú narodily, s hlawy doluo ſlezly.« 2) Tato báſeň nás včij, abychom ſe neſtarali, když bychom statek ztratili, neb když ſme ho při porodu od narozenij neměli, takéť s námi nemohl wěčně zuoftati. Kdož bohatſtwij ztratij, ten ne wdycky milú pomoc tohoto žiwota ztratij, ale ňekdy tudy welikého pádu a ſſkody vgde, kteréž by ſe wywarowati nikterakž nemohl, kdyby byl o zbožij nepřiſſel; nebo mnohem 30 wijce gich pro zbožij nežli pro chudobu zahy[ 170ajnulo. A ktožkoli bo- 25
302 42. Dwoříká odpowěd Danta Florentyníkého. 1) 5 Dantes Alligerius byl werffúw ſkladatel w Florencij, a také w We- roně měſtě dlúho ſe chowal. Ten z mladoſti byl wychowán od gednoho ſtarého knijžete z Leyteruow, a yak žiw wdycky byl ſwobodný. 2) Byl pak druhý z města Florencij v téhož knijžete, ten byl nevčeney, nemaudrey a k žádné wěcy než k žertom a ku poſmijwánj giných a ſſkrabánij, k tomu byl weyborný; gehožto blaz 169b]nowánij a dwořſkého běhu prowozowánij přinutilo pána geho, aby ho obohatil a gemu doſti dal. Y dal mu tak, rowně yako by něgakému nerozumnému howadu dal. Dantes pak, když včený, maudrý a mrawný muž byl, tohoto blázna potupowal.3) Y dij ten 10 blázen nevčený k tomuto múdrému: »Co geft to, že tě za múdrého a za včeného magij, a wſſak předſe chud a potřeben gſy, ale vá nevčený a blázen přewyſfugi tě bohatſtwijm.« Odpowědel Dantes: »Kdyžť vá ſobě nagdu pána, ktereyž by mně rowný byl, tenť s meymi obyčegi a mrawy ſrownáwati ſe bude, yako ſy ty ſobě rowného nalezl, tenť mne také do- 15 statečně obohatij« Rozumná a maudrá odpowěd, neb wždycky mnozý páni rádi magij zwyklé lidi s ſebú, ti aby s nimi po domácku w obyčegijch bydleli a gim rownij byli, tomu chtěgij 4) 1) »Ein hoffliche antwort Dantis Florentini.« — Brant: »Dantis Florentini faceta responsio.« — Poggius, Facet. 57. (Responsio elegans Dantis poetae Florentini.) — 2) Orig.: Ward etwan lang vffgehalten zu Veron vnd erzogen von dem gut Canis, des alten fürsten von der leitern, der fast frey was. Br.-log: Aliquamdiu sustentatus est Veronae opibus Canis, veteris principis dela Scala, admodum liberalis. — *) Trieben den herren in reich zu machen, so doch denselben, als ein vngelert viech, Dantes, der gelert, weisz vnd sittig man, verschmecht vnd verachtet. — *) V orig.: Alweg erfrewen sich die herren der menschen gewonheit, beiwonung vnd geheimsamkeit, die in gleich seind. Br -Pog.: Semper enim domini eorum consuetudine, qui sibi sunt similes, de- lectantur. 43. O reytharu lylém, kterémuž wlaly doluow ſpadly. 1) Cžlowěk geden noſyl na hlawě wždycky ſtrogené wlaſy, tak že mu ſe 20 na čele držely. Když pak gednau ztrhl ſe weliký wětr, ſwrhl gemu ge s hlawy doluo. Y ſmáli ſe mu wſſickni, kteřijž to wideli. On pak, zaſtawiw ſe, dij k nim: »Tak-liž geſt to weliký diw, že mi wlaſy ſpadly, kteréž wlaſtnij mé nebyly, poněwadž mi mé wlaſtnij, ktereež ſe ſe mnú narodily, s hlawy doluo ſlezly.« 2) Tato báſeň nás včij, abychom ſe neſtarali, když bychom statek ztratili, neb když ſme ho při porodu od narozenij neměli, takéť s námi nemohl wěčně zuoftati. Kdož bohatſtwij ztratij, ten ne wdycky milú pomoc tohoto žiwota ztratij, ale ňekdy tudy welikého pádu a ſſkody vgde, kteréž by ſe wywarowati nikterakž nemohl, kdyby byl o zbožij nepřiſſel; nebo mnohem 30 wijce gich pro zbožij nežli pro chudobu zahy[ 170ajnulo. A ktožkoli bo- 25
Strana 303
303 hatſtwj pozbude, ten množſtwij prácý zbude a wěčné ſſkody vgde, a k tomu, což wydelá, hledij toho oſtřijhati a zachowati, a bogij ſe, aby toho ne- ztratil. 3) A tak dogde bezpečenſtwj a dobrý pokoy mijti bude. 11 »Von eim kalen Ritter, dem sein haar empfallen was.« — Brant: »De equite calvo, cui crines deciderunt.« — Srv.: Halm č. 410 (Dalançòs Ixxeós) — Lepař č. 313. — Kirchhof-Oesterley VII, 63. — 2) Orig. výrazně: Ist das ein wunder, das die hore, die nit mein warend, von mir gefallen sind, so doch die hore hingewichen sind, die mit mir geboren sind. — ") V orig. opak: Welcher reichtumb verleurt, der verlast auch... darzu arbeit die zu verwaren vnd zu behalten, vnd forcht zu verlieren. 44. Kterak geden kupec ginee lidi a sauſedy ſwé pomlauwá. 1) Karel něgaký, kupec w Florencij, byl geden z těch, yako penijze měnij a ržimſkého dworu náſledownijcy gſú,2) ſſel do měſta Awionu, yakož obyčeg geſt kupcůw do rozličných zemij kupectwij ſwá prowozowati. Potom přiffel do Ržima. Tu při gijdle tázali ſe ho někteřij z obywatelůw domu toho mezy ginými řečmi, kterak by ſe měli, a mrawňe-li by ſe za- chowáwali ňekteřij z Florencij, kteřijž w Auionu, přiſtěhowawſſe ſe, bydleli? On odpowědel, že by wſſichni zdráwi a weſeli byli, ale dřijwe 10 než tam rok pobudau, že ſe wſſichni pobláznij. Y ſedel tu s nimi geden za stolem, gménem Aldigerius, náramňe žertowný člowěk, ten ſe tázal Karla, dáwno-li by tam bytem byl? A když Karel odpowědel, že toliko ffest měſýcůw, on hned zasíe řekl: »O, co ſy ty dobrého rozumu a wtipu, geſſto, čehož ginij rok ſe včij, toho ſy ty w půl létě doſſel.« Giſtě že get to práwě dwoříká odpowěd proti takowému člowěku, kterýž nepřijtomné lidi vrážij a o nijch mluwij. Obecnij geſt giž to neřeſt, že wždycky geden druhého čeſſe, drbe, a což múže před ginými gemu připijíſtě,3) yakož Flaccus prawij: »Toho bláznem nazýwagij, ktož mne čaſto flyffij, ale naučijť ſe poznati ſwých neřeſtj, kteréž gim na hřbetech 20 bez wědomij gegich wiſy.« 4) Ačkoli ty giné w ſlowijch lapáſs, prigdeť také někdo, wydaře ſe, a ſlufíně tebe, kdež by nechtěl, vhodij. 5) »Wider ein kauffman, der andere verklaget.« — Brant: »Con a mercatorem alios accusantem«. — Poggius, Facet. 246. (Salsum hominis dictum contra mercatorem alios accusantem). — 2) Vsz den wechszeleren, die dem Röm. hoff nachvolgen. — 3) Das je ciner des andern acht nimpt vnnd im ein laster anhengt. - 4) Horat, Sat. II, 3, 299: »Dixerit insanum qui me, totidem audiet atque Respicere ignoto discet pendentia tergo« - 5) Horat. Sat. I, 3, 27—28. 15 5 [170b] 45. O něgakém ožlowěku, kterýž vmrlého žida tělo nědl. 1) Gednoho čaſu, když dwa židee z Benátek do Ržijma ſe plawili,2) y přihodilo ſe, že geden na ceſtě ſe roznemohl a vmřel. Druhý pak, kterýž žiw zůstal, žádoftiw byl, aby tělo toho žida vmrlého zaſe do Benátek do- 25 prawiti mohl. Ale aby to zgewňe a zřetedlňe měl včiniti, bylo to zapo-
303 hatſtwj pozbude, ten množſtwij prácý zbude a wěčné ſſkody vgde, a k tomu, což wydelá, hledij toho oſtřijhati a zachowati, a bogij ſe, aby toho ne- ztratil. 3) A tak dogde bezpečenſtwj a dobrý pokoy mijti bude. 11 »Von eim kalen Ritter, dem sein haar empfallen was.« — Brant: »De equite calvo, cui crines deciderunt.« — Srv.: Halm č. 410 (Dalançòs Ixxeós) — Lepař č. 313. — Kirchhof-Oesterley VII, 63. — 2) Orig. výrazně: Ist das ein wunder, das die hore, die nit mein warend, von mir gefallen sind, so doch die hore hingewichen sind, die mit mir geboren sind. — ") V orig. opak: Welcher reichtumb verleurt, der verlast auch... darzu arbeit die zu verwaren vnd zu behalten, vnd forcht zu verlieren. 44. Kterak geden kupec ginee lidi a sauſedy ſwé pomlauwá. 1) Karel něgaký, kupec w Florencij, byl geden z těch, yako penijze měnij a ržimſkého dworu náſledownijcy gſú,2) ſſel do měſta Awionu, yakož obyčeg geſt kupcůw do rozličných zemij kupectwij ſwá prowozowati. Potom přiffel do Ržima. Tu při gijdle tázali ſe ho někteřij z obywatelůw domu toho mezy ginými řečmi, kterak by ſe měli, a mrawňe-li by ſe za- chowáwali ňekteřij z Florencij, kteřijž w Auionu, přiſtěhowawſſe ſe, bydleli? On odpowědel, že by wſſichni zdráwi a weſeli byli, ale dřijwe 10 než tam rok pobudau, že ſe wſſichni pobláznij. Y ſedel tu s nimi geden za stolem, gménem Aldigerius, náramňe žertowný člowěk, ten ſe tázal Karla, dáwno-li by tam bytem byl? A když Karel odpowědel, že toliko ffest měſýcůw, on hned zasíe řekl: »O, co ſy ty dobrého rozumu a wtipu, geſſto, čehož ginij rok ſe včij, toho ſy ty w půl létě doſſel.« Giſtě že get to práwě dwoříká odpowěd proti takowému člowěku, kterýž nepřijtomné lidi vrážij a o nijch mluwij. Obecnij geſt giž to neřeſt, že wždycky geden druhého čeſſe, drbe, a což múže před ginými gemu připijíſtě,3) yakož Flaccus prawij: »Toho bláznem nazýwagij, ktož mne čaſto flyffij, ale naučijť ſe poznati ſwých neřeſtj, kteréž gim na hřbetech 20 bez wědomij gegich wiſy.« 4) Ačkoli ty giné w ſlowijch lapáſs, prigdeť také někdo, wydaře ſe, a ſlufíně tebe, kdež by nechtěl, vhodij. 5) »Wider ein kauffman, der andere verklaget.« — Brant: »Con a mercatorem alios accusantem«. — Poggius, Facet. 246. (Salsum hominis dictum contra mercatorem alios accusantem). — 2) Vsz den wechszeleren, die dem Röm. hoff nachvolgen. — 3) Das je ciner des andern acht nimpt vnnd im ein laster anhengt. - 4) Horat, Sat. II, 3, 299: »Dixerit insanum qui me, totidem audiet atque Respicere ignoto discet pendentia tergo« - 5) Horat. Sat. I, 3, 27—28. 15 5 [170b] 45. O něgakém ožlowěku, kterýž vmrlého žida tělo nědl. 1) Gednoho čaſu, když dwa židee z Benátek do Ržijma ſe plawili,2) y přihodilo ſe, že geden na ceſtě ſe roznemohl a vmřel. Druhý pak, kterýž žiw zůstal, žádoftiw byl, aby tělo toho žida vmrlého zaſe do Benátek do- 25 prawiti mohl. Ale aby to zgewňe a zřetedlňe měl včiniti, bylo to zapo-
Strana 304
304 5 15 wědijno. Y zkrágew tělo toho vmrlého žida na kuſy, wkladl ge do saudku, a to mnohými wonnými wěcmi obkladl, potom ge poručil ginému židu, kterýž do Benátek gel. Ten když gel na lodij, ſkrze Cannalij 3) do Ferrarij ſe plawil. Y trefilo ſe, neb mnoho giných na té lodij ſe plawilo, že geden z Florencij v toho ſaudku ſedel. A když wečer byl, pohnut geſt wùnij z toho ſaudku, domnijwage ſe, že by tam ňetco k gijdlu připraweného nakladeno bylo. Y odſſpuntowaw teyně ten ſaudek, počal koſſtowati, co by w nem bylo. A když mu ſe doſti wonná krmě zdála, ſnědl po málu téměř wſſecko, což w tom saudku nalezl, a wždy za to mage, že geſt ňetco 10 welmi dobrého naſtrogeno. 4) Když pak ten žid w Ferrarij chtěl z lodij wygijti, wzal ten ſaudek s ſebú, a porozuměw z lehkoſti geho, že geſt prázný hlaſytě zkřikl, kam by mu ſe to tělo podelo, a že by ho o ňe woſſálili. Napoſledy pak poznal ſe ten z Florencij, že by toho giſtého vmrlého žida kerchowem byl. 5) Toto nás napomijná, že ne we wſſem máme ſwú žádoſt a wůli na- plňowati, a že, yakož Cicero prawij, 6) rozkofs a žádoſt rozumu má pod- dána býti, a před rozumem lijbot že ſe vtijkati nemá, a rozum pro ſwú lenoſt a pro newědomij opaufſtèti gij nemá. Neb wſſecky žádoſti a lijboſt těleſné gedny horſſij magij ſe potlačowati, druhé lepſſij pilnoſtij wtipu 20 a myſli wzbuzowati, abychom nic wſletečného a nezpůſobného bez roz- wáženij a nebo ſkrze [171a] negaké obmeſſkánij ne počijnali ani ne- dokonáwali. 1) »Von eim, der eins Iuden fleisch asz.« — Brant: »De eo, qui comedit carnes cuiusdam Iudei.« Poggius, Facet. 132. (De Iudaeo mortuo assumpto ignoranter in cibum per Florentinum.) — 2) Orig.: Gen Bonony giengen. Br.-Pog.: Se Bononiam contulissent. — 2) Durch das canal gen Ferrer. Br.-Pog.: Per canale Ferrariam. — 4) Es were vast ein guter schleck (lat.: Cibus sapidissimus). — 5) Das er des todten 6) Cicero, De officiis juden kirchhoff wer. Br.-Pog.: Se Iudaci sepulchrum esse. I, 29, 102 —103. 46. O gednom knězy z S. Antonijna ržeholy a leyku a wlku.1) Geden duchownij z těch, kteřijž žebrotau gſú žiwi,2) pro S°. Anto- njna almužny žádagijce, namluwil sedláka, aby mu obilé dal, toto mu při- 25 řijkage, že wſſecko gměnij geho, a zwláſſtě owce, přes wſſecek rok čerſtwé a zdrawé mu budau. Takowému geho ſlibowánij wěřil sedlák, a když owce ſwobodňe na pole wypuſtil, pogedl mu gich wlk množſtwj. Sedlák ten proto ſe welmi hněwal. A když po druhé žebrák ten přiſſel, aby opět nětco od něho odneſl, odepřel gemu sedlák, že mu nic dáti nechce, 30 a k tomu geſítě ſobě toho tauhu měl,3) že by geho flibowánij a připo- wijdánij daremné bylo. Mnich ten zeptal ſe na přijčinu. Odpowěděl ſedlák, že mu ſkoro wſſecky owce wlk pobral. Mnijch k tomu zaſe řekl: »Wlk get náramně zlé zwijře, a hned na proſto žádné mijry 4) nemage. Já tebe
304 5 15 wědijno. Y zkrágew tělo toho vmrlého žida na kuſy, wkladl ge do saudku, a to mnohými wonnými wěcmi obkladl, potom ge poručil ginému židu, kterýž do Benátek gel. Ten když gel na lodij, ſkrze Cannalij 3) do Ferrarij ſe plawil. Y trefilo ſe, neb mnoho giných na té lodij ſe plawilo, že geden z Florencij v toho ſaudku ſedel. A když wečer byl, pohnut geſt wùnij z toho ſaudku, domnijwage ſe, že by tam ňetco k gijdlu připraweného nakladeno bylo. Y odſſpuntowaw teyně ten ſaudek, počal koſſtowati, co by w nem bylo. A když mu ſe doſti wonná krmě zdála, ſnědl po málu téměř wſſecko, což w tom saudku nalezl, a wždy za to mage, že geſt ňetco 10 welmi dobrého naſtrogeno. 4) Když pak ten žid w Ferrarij chtěl z lodij wygijti, wzal ten ſaudek s ſebú, a porozuměw z lehkoſti geho, že geſt prázný hlaſytě zkřikl, kam by mu ſe to tělo podelo, a že by ho o ňe woſſálili. Napoſledy pak poznal ſe ten z Florencij, že by toho giſtého vmrlého žida kerchowem byl. 5) Toto nás napomijná, že ne we wſſem máme ſwú žádoſt a wůli na- plňowati, a že, yakož Cicero prawij, 6) rozkofs a žádoſt rozumu má pod- dána býti, a před rozumem lijbot že ſe vtijkati nemá, a rozum pro ſwú lenoſt a pro newědomij opaufſtèti gij nemá. Neb wſſecky žádoſti a lijboſt těleſné gedny horſſij magij ſe potlačowati, druhé lepſſij pilnoſtij wtipu 20 a myſli wzbuzowati, abychom nic wſletečného a nezpůſobného bez roz- wáženij a nebo ſkrze [171a] negaké obmeſſkánij ne počijnali ani ne- dokonáwali. 1) »Von eim, der eins Iuden fleisch asz.« — Brant: »De eo, qui comedit carnes cuiusdam Iudei.« Poggius, Facet. 132. (De Iudaeo mortuo assumpto ignoranter in cibum per Florentinum.) — 2) Orig.: Gen Bonony giengen. Br.-Pog.: Se Bononiam contulissent. — 2) Durch das canal gen Ferrer. Br.-Pog.: Per canale Ferrariam. — 4) Es were vast ein guter schleck (lat.: Cibus sapidissimus). — 5) Das er des todten 6) Cicero, De officiis juden kirchhoff wer. Br.-Pog.: Se Iudaci sepulchrum esse. I, 29, 102 —103. 46. O gednom knězy z S. Antonijna ržeholy a leyku a wlku.1) Geden duchownij z těch, kteřijž žebrotau gſú žiwi,2) pro S°. Anto- njna almužny žádagijce, namluwil sedláka, aby mu obilé dal, toto mu při- 25 řijkage, že wſſecko gměnij geho, a zwláſſtě owce, přes wſſecek rok čerſtwé a zdrawé mu budau. Takowému geho ſlibowánij wěřil sedlák, a když owce ſwobodňe na pole wypuſtil, pogedl mu gich wlk množſtwj. Sedlák ten proto ſe welmi hněwal. A když po druhé žebrák ten přiſſel, aby opět nětco od něho odneſl, odepřel gemu sedlák, že mu nic dáti nechce, 30 a k tomu geſítě ſobě toho tauhu měl,3) že by geho flibowánij a připo- wijdánij daremné bylo. Mnich ten zeptal ſe na přijčinu. Odpowěděl ſedlák, že mu ſkoro wſſecky owce wlk pobral. Mnijch k tomu zaſe řekl: »Wlk get náramně zlé zwijře, a hned na proſto žádné mijry 4) nemage. Já tebe
Strana 305
305 napomijnám, aby ſe ho ſtřáhl, neb netoliko S°. Antonijna, ale y ſamého Pána Kryſta, kdyby mohl, teda by gey oklamal.« Bláznowá geft wěc těm wěcem ſe dowěřiti, ktereež ſkrze wycwičená oklamánij a podwody wywedeny beywagij. 1) »Von eim Antonierbruder, eim Löwen vnd Wolff.« — Brant = Poggius. — Poggius, Facet. 263. (De Antonii fratre et laico et lupo.) — Kirchhof-Oesterley I, 2, 79. — 2) Vsz den bittern vnd questionirern. — Br.-Pog.: Religiosus ex quaestuariis. — 3) Darzu beklagt er. — 4) Omyl misto: »wijry«; v orig.: O es ist ein bösz thier vnd on glauben. — Br.-Pog.: Oho, mala ea bestia est et absque fide. 47. O gednom kazateli, gelíto wdycky hlaſytě křičel, kterak pohanijn byl. 1) Duchownij geden když lidu kázal a welmi, yakož bláznůw obyčey 5 geſt, křičel, proti tomu geho křiku plakala gedna žena mezy těmi, kteřijž okolo neho ſtáli a geho poſlauchali. Kazatel ten, když to poznal, domnijwal ſe, že by ta pro láſku Božij k pláči geho flowy přinucena byla, a že by gegij wlaſtnij ſwědomij gij k to[171b]mu ponúkalo. Y zawolal gij k ſobě a tázal ſe, yaká by byla přijčina pláče gegijho, a zdá by ona ſkrze ſlowa 10 geho duchem puzena gſucy pro ſpaſenij duſſe ſwé to činila a tak proto ſítědře ſlzy wyléwala? Ona gemu odpowědela, že geho hlaſem a křikem k tomu přinucena byla, a welmi w myſli ſwé žaloſtij gſucy rozdráždèna, že by plakati muſyla, neb nynij gfucy wdowa, a před čaſy že by gj po muži woſel zůſtal, ſkrze kteréhož s gedné strany žiwnoſt ſwú měla; »kterýž 15 woſel tak rowně welmi křičel yako ty, kazateli, neypoſléze pak, gſa od wlkůw roztrhán, w pſotě a w nauzy mne nechal. Protož, když koli tebe kázati ſlyffijm, a tak ſylným, welikým hlaſem křičeti, zdá mi ſe, žes hlaſem k tomu mému woſlu podoben. Na to ſe rozpomijnagijcy pohnuta býwám, ač ne ráda, že muſým plakati.« Ten bláznowý kazatel křičel wijce, než na kazatele ſluſſelo. 2) Od této ženy gſa pohanijn, preč od nij odſſel, a domnijwage ſe, že by z mijry dobrým kazatelem byl, ſwým neobyčeyným křikem3) zaſlúžil toho, že by woílu podobný býti měl. Neb ſamého ſebe wážiti a domnijwati ſe, že by maudrey byl, to geſt nayprwněgſfij ſtupeň k bláznowſtwij. Druhý, tomu 25 blijzký, wyznáwati a zřegmě to wyhlaſſowati, ſwé bláznowſtwj zpijwánijm a notami na ſe pronáſſeti. 1) »Von eim prediger, der alzeit lut schrie, wie der geschent ward.« — Brant = Poggius, Facet. 230. (Praedicator multum clamans quomodo confundebatur.) — Pauli- Oesterley č. 576. s doklady na str. 538. — 2) Der narrecht schreier mehr dann ein prediger ward also in seiner narheit geschent. — Pog.: Latrator potius quam praedi- cator. — 3) Mit seinem eselischen geschrey. 20 20
305 napomijnám, aby ſe ho ſtřáhl, neb netoliko S°. Antonijna, ale y ſamého Pána Kryſta, kdyby mohl, teda by gey oklamal.« Bláznowá geft wěc těm wěcem ſe dowěřiti, ktereež ſkrze wycwičená oklamánij a podwody wywedeny beywagij. 1) »Von eim Antonierbruder, eim Löwen vnd Wolff.« — Brant = Poggius. — Poggius, Facet. 263. (De Antonii fratre et laico et lupo.) — Kirchhof-Oesterley I, 2, 79. — 2) Vsz den bittern vnd questionirern. — Br.-Pog.: Religiosus ex quaestuariis. — 3) Darzu beklagt er. — 4) Omyl misto: »wijry«; v orig.: O es ist ein bösz thier vnd on glauben. — Br.-Pog.: Oho, mala ea bestia est et absque fide. 47. O gednom kazateli, gelíto wdycky hlaſytě křičel, kterak pohanijn byl. 1) Duchownij geden když lidu kázal a welmi, yakož bláznůw obyčey 5 geſt, křičel, proti tomu geho křiku plakala gedna žena mezy těmi, kteřijž okolo neho ſtáli a geho poſlauchali. Kazatel ten, když to poznal, domnijwal ſe, že by ta pro láſku Božij k pláči geho flowy přinucena byla, a že by gegij wlaſtnij ſwědomij gij k to[171b]mu ponúkalo. Y zawolal gij k ſobě a tázal ſe, yaká by byla přijčina pláče gegijho, a zdá by ona ſkrze ſlowa 10 geho duchem puzena gſucy pro ſpaſenij duſſe ſwé to činila a tak proto ſítědře ſlzy wyléwala? Ona gemu odpowědela, že geho hlaſem a křikem k tomu přinucena byla, a welmi w myſli ſwé žaloſtij gſucy rozdráždèna, že by plakati muſyla, neb nynij gfucy wdowa, a před čaſy že by gj po muži woſel zůſtal, ſkrze kteréhož s gedné strany žiwnoſt ſwú měla; »kterýž 15 woſel tak rowně welmi křičel yako ty, kazateli, neypoſléze pak, gſa od wlkůw roztrhán, w pſotě a w nauzy mne nechal. Protož, když koli tebe kázati ſlyffijm, a tak ſylným, welikým hlaſem křičeti, zdá mi ſe, žes hlaſem k tomu mému woſlu podoben. Na to ſe rozpomijnagijcy pohnuta býwám, ač ne ráda, že muſým plakati.« Ten bláznowý kazatel křičel wijce, než na kazatele ſluſſelo. 2) Od této ženy gſa pohanijn, preč od nij odſſel, a domnijwage ſe, že by z mijry dobrým kazatelem byl, ſwým neobyčeyným křikem3) zaſlúžil toho, že by woílu podobný býti měl. Neb ſamého ſebe wážiti a domnijwati ſe, že by maudrey byl, to geſt nayprwněgſfij ſtupeň k bláznowſtwij. Druhý, tomu 25 blijzký, wyznáwati a zřegmě to wyhlaſſowati, ſwé bláznowſtwj zpijwánijm a notami na ſe pronáſſeti. 1) »Von eim prediger, der alzeit lut schrie, wie der geschent ward.« — Brant = Poggius, Facet. 230. (Praedicator multum clamans quomodo confundebatur.) — Pauli- Oesterley č. 576. s doklady na str. 538. — 2) Der narrecht schreier mehr dann ein prediger ward also in seiner narheit geschent. — Pog.: Latrator potius quam praedi- cator. — 3) Mit seinem eselischen geschrey. 20 20
Strana 306
306 48. O towaryfli zámečnickém a o gednom waycy.1) 5 15 Byl geden zámečnijk, mého neybližſſijho sauſeda towaryſs, wſſak gi- neym towaryffuom w vměnij y w letech nepodobney. Y měl geho miſtr obyčeg wždycky mu gedno wegce předkládati, a giným towaryſſom po dwau dáwal. Y wſtal gednau pěkně s poctiwoſtij pacholijk ten od ſtolu, 2) a položiw wegce před ſebú na zemi, daleko ge w domě hnal, řijkage: »Gdi a hleday ſobě towaryſſe.« Neb ſe hněwal, že ginij towaryſſij po dwú ge[172a]dli, ale geho wegce towaryſſe ſwého ztratilo. Též rowňe giný naſſemu sauſedu druhému vdelal, když gemu wdycky od miſtra geho gediné weyce předkládáno bylo. Wzaw ge gednau, ſſe 10 s nim wijce než na mijli, welikého kamene hledage, aby ge o něg roz- razyl. A když zasſe domuo přiſſel, zeptal ſe miſtr geho, proč by ſwé práce zanechal, a toho, což mu na den vloženo bylo, ne vdelal? On gemu odpo- wědel: »Mistře, kamene ſem hledal, o kterýž bych wegce rozrazyl; kdyby mi byl dwě dal, byl bych gedno o druhé rozrazyl.« Protož má ſe cželádka ſlufíně při ſtrawě chowati, ne ſkwoſtňe, aby ſe ſnad nebauřila, 3) a také ne přiliš ſkaupě, aby dijlo ſwé delati mohla. Neb ſe takowá potrawa, yakož Cicero prawj, 4) dáti má, aby žiwot mohl ſe poſylowati a ne přecpáwati a obtěžowati. Yakož maudrý muž prawij »Kdo z detinſtwj služebnijka ſwého ſkwoſtňe chowá, tomu ſe on potom 20 zehrá a odporen gemu bude.« 5) 1) »Von einem Knecht vnd einem Ey.« — Brant: »De servo et ovo« — 2) V orig. ještě: Nam ein rût. — 3) Das es nit zu geil werde. — *) Cicero, Cato Maior 11, 36.: Tantum cibi et potionis adhibendum, ut reficiantur vires, non opprimantur. - *) Wer von kindtheit auff seinen knecht zartlich erzeuhet, der findet ihn darnach widerspennig vnd versümlich. — Kn. Přísloví 29, 21. 49. O kardynálu, kterémuž geden zadnijm deychánijm wijtr delal. 1) Geden kardynál z fflechetného hrabatſkého pokolenij2) byl weliký a tluſtý člowěk. Gednoho pak čaſu, když gel na low, zechtělo ſe mu o po- lednách gjſti. Y sſedl s koně, potě ſe, a za stuol ſe poſadil, neb bylo welmi weliké horko, a on žádal, aby mu někdo wětřijček woháňkau delal, a gey 25 chladil. Služebnijcy pak když tu přijtomnij nebyli, ale ginými wěcmi zane- prázdňeni byli, rozkázal gednomu ſwému pijſaři, gménem Erhardowi, 3) wětřijček ſobě delati. A on k tomu řekl, že toho podle gegijch obyčege delati ne vmij. Kardynál odpowědel, aby delal podlé obyčege ſwého, yakž vmij. A on wece: »Wěru, pane, rád.« Y zdwihſſi gednu nohu nahoru, 30 dofti dobře, yako by střelil, zawál, řka, že tak vmij wětřijček delati. [172b Skrze kterúžto wěc wſſichni, což gich tu bylo, k ſmijchu zbuzeni gſúce, welmi ſe ſmáli. Hoden byl toho z břicha wětru ten, kterýž kázal wijtr delati, po- nèwadž Eolus, wětrůw gſa král, ne rád gich delá. 4)
306 48. O towaryfli zámečnickém a o gednom waycy.1) 5 15 Byl geden zámečnijk, mého neybližſſijho sauſeda towaryſs, wſſak gi- neym towaryffuom w vměnij y w letech nepodobney. Y měl geho miſtr obyčeg wždycky mu gedno wegce předkládati, a giným towaryſſom po dwau dáwal. Y wſtal gednau pěkně s poctiwoſtij pacholijk ten od ſtolu, 2) a položiw wegce před ſebú na zemi, daleko ge w domě hnal, řijkage: »Gdi a hleday ſobě towaryſſe.« Neb ſe hněwal, že ginij towaryſſij po dwú ge[172a]dli, ale geho wegce towaryſſe ſwého ztratilo. Též rowňe giný naſſemu sauſedu druhému vdelal, když gemu wdycky od miſtra geho gediné weyce předkládáno bylo. Wzaw ge gednau, ſſe 10 s nim wijce než na mijli, welikého kamene hledage, aby ge o něg roz- razyl. A když zasſe domuo přiſſel, zeptal ſe miſtr geho, proč by ſwé práce zanechal, a toho, což mu na den vloženo bylo, ne vdelal? On gemu odpo- wědel: »Mistře, kamene ſem hledal, o kterýž bych wegce rozrazyl; kdyby mi byl dwě dal, byl bych gedno o druhé rozrazyl.« Protož má ſe cželádka ſlufíně při ſtrawě chowati, ne ſkwoſtňe, aby ſe ſnad nebauřila, 3) a také ne přiliš ſkaupě, aby dijlo ſwé delati mohla. Neb ſe takowá potrawa, yakož Cicero prawj, 4) dáti má, aby žiwot mohl ſe poſylowati a ne přecpáwati a obtěžowati. Yakož maudrý muž prawij »Kdo z detinſtwj služebnijka ſwého ſkwoſtňe chowá, tomu ſe on potom 20 zehrá a odporen gemu bude.« 5) 1) »Von einem Knecht vnd einem Ey.« — Brant: »De servo et ovo« — 2) V orig. ještě: Nam ein rût. — 3) Das es nit zu geil werde. — *) Cicero, Cato Maior 11, 36.: Tantum cibi et potionis adhibendum, ut reficiantur vires, non opprimantur. - *) Wer von kindtheit auff seinen knecht zartlich erzeuhet, der findet ihn darnach widerspennig vnd versümlich. — Kn. Přísloví 29, 21. 49. O kardynálu, kterémuž geden zadnijm deychánijm wijtr delal. 1) Geden kardynál z fflechetného hrabatſkého pokolenij2) byl weliký a tluſtý člowěk. Gednoho pak čaſu, když gel na low, zechtělo ſe mu o po- lednách gjſti. Y sſedl s koně, potě ſe, a za stuol ſe poſadil, neb bylo welmi weliké horko, a on žádal, aby mu někdo wětřijček woháňkau delal, a gey 25 chladil. Služebnijcy pak když tu přijtomnij nebyli, ale ginými wěcmi zane- prázdňeni byli, rozkázal gednomu ſwému pijſaři, gménem Erhardowi, 3) wětřijček ſobě delati. A on k tomu řekl, že toho podle gegijch obyčege delati ne vmij. Kardynál odpowědel, aby delal podlé obyčege ſwého, yakž vmij. A on wece: »Wěru, pane, rád.« Y zdwihſſi gednu nohu nahoru, 30 dofti dobře, yako by střelil, zawál, řka, že tak vmij wětřijček delati. [172b Skrze kterúžto wěc wſſichni, což gich tu bylo, k ſmijchu zbuzeni gſúce, welmi ſe ſmáli. Hoden byl toho z břicha wětru ten, kterýž kázal wijtr delati, po- nèwadž Eolus, wětrůw gſa král, ne rád gich delá. 4)
Strana 307
307 1) »Von einem, der dem Cardinal den lufft mit fürtzen macht« — Brant: »De eo, qui per crepitum ventris cardinali ventulum fecit.« — Poggius, Facet. 135. (Facetum Everardi, scriptoris apostolici, qui ad cardinalis conspectum ventris crepitum dedit.) — Frey-Bolte č 78. s doklady na str. 245 — 2) Ein cardinal graven geschlecht. — Pog.-Br.: Cardinalis de Comitibus. — 3) Mit namen Eberhardum Lupi. — 4) Orig.: So Eolus, der windtkunig, die zu machen vnwilligt ist. — Následují ještě slova: Ohe, wie vil leiden wir vmb der kirchen willen. — Brant: O he, quanta patimur pro ecclesia Dei. 50. O gednom mnijchu, kterýž křijwě přisťahal. 1) Arnoldus w měſtě Lufftu, obogijho práwa doktor, welmi wtipný člowěk, když ňetco kratochwijlného rozpráwěti ſlyſſel, teda ſe k tomu welmi ochotně a přijwětijwě měl. Když pak gednoho čaſu o některých mnichůw wſſetečnoſti a neſluſſneych gegijch wěcech rozpráwěli, obyčegně ſme to od něho ſleychali, že někdy s mnohými towaryffi z Ržijma, když tam mor byl, ſſel a ſkrze Ligurij k Germanij vpřijmo táhl. Y oſadili byli Ligurſſtij v brán měst y městeček,2) aby do nijch nižádného ne paufítěli, leč by prwé přijſahu včinil, že z Ržijma nebyl. Když pak k městu Krymo 3) řeče- nému přifíli, nechtěl toho Arnolda bránný tam puſtiti, když přiſahati ne- chtěl, že by z Ržijma neſſel. Neb geſt prawil: »Ačkoli yá z Ržijma negdu, 10 wſſak my pro to w naſſij zemi ne tak ſobě toho lehce wážijme, abychom přiſahati měli.« A tak předſe ſſel, neb mijnil té nocy we wſy nekde zuo- ſtati. Wida to od něho geden duchownij bratr, wece: »Pane doktoře, proč to deláte, 4) proč negdeme vpřijmau ceſtau do měſta?« A když on gim tu wěc předkládal, kterak by ge k přijſaze nutili a hnali, y wece ten mnich: 15 »Já za wás za wſſeckny chcy přiſahati, neb ne mám zanechánijm přijſahy toho dowéſti, abych yá, boge ſe gij, této nocy měl na slámě ſpáti. Já mám ruku, nenij gij potřebij wypůgčowati.« Nepomyſlil mnijch ten, že potupa a potlačenij přijſahy Boha mítitele má, a že předkowé a [173a] ſtařij žádného wětſſijho záwazku k vtiſkowánij 20 wijry naffij mijti nechtěli než přijſahu. Nebo cožs s přirozenijm, Boha k tomu za ſwědka bera, ſlijbil, toho aby neměl držeti, geſt křiwá přijſaha a gména Božijho nadarmo wzetij, yakož Cycero prawij.5) 5 1) »Von eim Münch, der schwůr ein falschen eyd.« — Brant: »De monacho peierante.« — 2) Do verhuten die Ligurier vmb forcht der Pestilentz ir Passaia flecken vnd stet. Brant: Pestilentiae metu ita passus suos oppidaque et civitates observabant. — 3) Gen Cuma. — 4) Was ist das für ein geschefft. — Br.: Quid negotii est? — 5) Ci- cero, De offic. III, 29, 104. 51. Proč wlcy owcým le protiwj, kněžij w ženy le vwazugij a na ňekteré hned přiliííně wážij. 1) Otázka byla včiněna na gednoho kněze, duchownij lidee proč by tak na ženy wážili a wlcý na owce? Kněz ten odpowěďel, řka: »Ležel gednau 25 pafteyř geden těžce nemocen,2) tak že kázal knězy s poſwátným olegem 20*
307 1) »Von einem, der dem Cardinal den lufft mit fürtzen macht« — Brant: »De eo, qui per crepitum ventris cardinali ventulum fecit.« — Poggius, Facet. 135. (Facetum Everardi, scriptoris apostolici, qui ad cardinalis conspectum ventris crepitum dedit.) — Frey-Bolte č 78. s doklady na str. 245 — 2) Ein cardinal graven geschlecht. — Pog.-Br.: Cardinalis de Comitibus. — 3) Mit namen Eberhardum Lupi. — 4) Orig.: So Eolus, der windtkunig, die zu machen vnwilligt ist. — Následují ještě slova: Ohe, wie vil leiden wir vmb der kirchen willen. — Brant: O he, quanta patimur pro ecclesia Dei. 50. O gednom mnijchu, kterýž křijwě přisťahal. 1) Arnoldus w měſtě Lufftu, obogijho práwa doktor, welmi wtipný člowěk, když ňetco kratochwijlného rozpráwěti ſlyſſel, teda ſe k tomu welmi ochotně a přijwětijwě měl. Když pak gednoho čaſu o některých mnichůw wſſetečnoſti a neſluſſneych gegijch wěcech rozpráwěli, obyčegně ſme to od něho ſleychali, že někdy s mnohými towaryffi z Ržijma, když tam mor byl, ſſel a ſkrze Ligurij k Germanij vpřijmo táhl. Y oſadili byli Ligurſſtij v brán měst y městeček,2) aby do nijch nižádného ne paufítěli, leč by prwé přijſahu včinil, že z Ržijma nebyl. Když pak k městu Krymo 3) řeče- nému přifíli, nechtěl toho Arnolda bránný tam puſtiti, když přiſahati ne- chtěl, že by z Ržijma neſſel. Neb geſt prawil: »Ačkoli yá z Ržijma negdu, 10 wſſak my pro to w naſſij zemi ne tak ſobě toho lehce wážijme, abychom přiſahati měli.« A tak předſe ſſel, neb mijnil té nocy we wſy nekde zuo- ſtati. Wida to od něho geden duchownij bratr, wece: »Pane doktoře, proč to deláte, 4) proč negdeme vpřijmau ceſtau do měſta?« A když on gim tu wěc předkládal, kterak by ge k přijſaze nutili a hnali, y wece ten mnich: 15 »Já za wás za wſſeckny chcy přiſahati, neb ne mám zanechánijm přijſahy toho dowéſti, abych yá, boge ſe gij, této nocy měl na slámě ſpáti. Já mám ruku, nenij gij potřebij wypůgčowati.« Nepomyſlil mnijch ten, že potupa a potlačenij přijſahy Boha mítitele má, a že předkowé a [173a] ſtařij žádného wětſſijho záwazku k vtiſkowánij 20 wijry naffij mijti nechtěli než přijſahu. Nebo cožs s přirozenijm, Boha k tomu za ſwědka bera, ſlijbil, toho aby neměl držeti, geſt křiwá přijſaha a gména Božijho nadarmo wzetij, yakož Cycero prawij.5) 5 1) »Von eim Münch, der schwůr ein falschen eyd.« — Brant: »De monacho peierante.« — 2) Do verhuten die Ligurier vmb forcht der Pestilentz ir Passaia flecken vnd stet. Brant: Pestilentiae metu ita passus suos oppidaque et civitates observabant. — 3) Gen Cuma. — 4) Was ist das für ein geschefft. — Br.: Quid negotii est? — 5) Ci- cero, De offic. III, 29, 104. 51. Proč wlcy owcým le protiwj, kněžij w ženy le vwazugij a na ňekteré hned přiliííně wážij. 1) Otázka byla včiněna na gednoho kněze, duchownij lidee proč by tak na ženy wážili a wlcý na owce? Kněz ten odpowěďel, řka: »Ležel gednau 25 pafteyř geden těžce nemocen,2) tak že kázal knězy s poſwátným olegem 20*
Strana 308
308 5 k ſobě přigijti. A když přiſſel, tázal ſe paſteyře, chtěl-li by kffafft a pořij- zenij vdělati?3) Odpowěďel on, že giž paſtušſký a sedlſký kffafft k dobrému pořijzenij přiwedl, w kterémž wlkuom wſſecky ſwé owce připſal, protože wdycky před nimi bezpečen byl, a nikdá žádné ſíkody od nijch ne wzal. Zienu ſwú že by knězy přiwlaſtnil, na kterúž laſkaw byl, protože ſe v něho může lépe mijti y lepífijm bydlem opatřena býti. Hložij pak a křowij že oddal sukni, 4) protože často pod nim welmi libý chládek mijwal. Když pak po ſmrti toho paſtýře dedicowé takowému kffafftu odepřeli, prawijce, že mu nikterakž mijſta nedáwagij, a když těm, na něž ſe wztahowal, puſſtěn 10 nebyl, 5) hned wlcy s owcemi zle nakládati počali, kněžij na ženy zawřeli, hložij ſſatům ſe protiwij,6) a to až do dneſſnijho dne trwá. »Ale vá prawijm tobě,« dij S. Jeronym, »tobě geft z daru Božijho žiwu býti, ale ne kurwiti dopuſſtěno. Nikdá nemáš o ženſké kráſe mluwiti, a ženy nemagij o gménu twém wěďeti, do obydlé twého žádná žena cho- 15 diti nemá. Nemáſs ſe domnijwati, že ſe budeſs mocy něgakeymi marneymi báſněmi wymluwiti. To gſy wy 173b wolen Bohu, ne máſs řijkati: Kurwa geſt má pani, ale: cžáſtka má geſt Kryftus Pán.« 1) »Warumb die Wolff die Schaff versolgen vnd die Psaffen den Weibern vff- setzig sein.« — Brant: »Quare lupi sectantur oves et sacerdotes insidias faciant mulie- ribus.« — 2) Es lag einist ein hirt siech. — 3) V orig. ještě: Oder etwas zu Göttlichen sachen setzen vnnd Gottsdienst fürdern. — Br.: Ad pias causas quippiam legare. 4) Seinen mantel. — 5) V orig jen: Do nun nach des hirten tod die erben sollich gesetzt gut abschlugen vnnd verneinten das vszzurichten oder zu halten. — ") Hand als bald die wölffe den schaffen, die pfaffen den weibern ... wiederseit. 52. O gednom ožlowěku, kterýž we ſpanij zlatto nalezl. 1) Geden z přátel naſſijch chlubil ſe, že nalezl zlatto we ſpanij. Y dij k němu geden: »Hlediž, ať by ſe tolikéž nepřihodilo, yako gednomu sau- 20 ſedu naſſemu, kterémuž ſe zlatto w layno obrátilo. Neb mu ſe zdálo, že ho dábel wedl, aby zlatto na gednom mijítě wykopal. Když pak ho mnoho nalezl, dij k ňemu dábel: »Nynij ho nemůžefs wzýti a odnéſti, ale zna- menay ſobě mijíto, aby potom mohl k němu vhoditi.« 2) A on ſe zeptal, yak by ge měl znamenati? Diábel mu powěďel, aby tu potřebu ſobě zdijl, 25 a tak že žádný ſe ne nadege, aby tu zlatto býti mělo; »ſamému tobě ta wěc známa bude.« K tomu člowěk ten přiwolil a hned potom procýtil. Y nalezl mi;ſto, na kterémž ſe vklidil. 3) Wſtaw pak z těch leyn a z toho ſmradu, chtěl z domu wygijti, neypoſléze klobúk na hlawu wſtawil, do kte- réhož mu ſe také kočka vklidila. Y zmazaw ſe, muſyl neyprw z toho 30 ſmradu klobúk y hlawu wymyti. A tak ſe mu ten zlattý sen w leyno obrátil.« Obyčeyná geft wěc, že snářům mnohá oklamánij ſe přitreffugij, yakož Cicero 4) prawj: »Wíletečně snowé hragij s lidmi při oklamawatedlné nocy a nutij ſtraffliwé, aby ſe ledačehos oklamawatedlného báli.« A Klau- 35 dyanus 5) prawij: »Snowé rozličnými figúrami a proměnami čaſto neſſtiaſtnee
308 5 k ſobě přigijti. A když přiſſel, tázal ſe paſteyře, chtěl-li by kffafft a pořij- zenij vdělati?3) Odpowěďel on, že giž paſtušſký a sedlſký kffafft k dobrému pořijzenij přiwedl, w kterémž wlkuom wſſecky ſwé owce připſal, protože wdycky před nimi bezpečen byl, a nikdá žádné ſíkody od nijch ne wzal. Zienu ſwú že by knězy přiwlaſtnil, na kterúž laſkaw byl, protože ſe v něho může lépe mijti y lepífijm bydlem opatřena býti. Hložij pak a křowij že oddal sukni, 4) protože často pod nim welmi libý chládek mijwal. Když pak po ſmrti toho paſtýře dedicowé takowému kffafftu odepřeli, prawijce, že mu nikterakž mijſta nedáwagij, a když těm, na něž ſe wztahowal, puſſtěn 10 nebyl, 5) hned wlcy s owcemi zle nakládati počali, kněžij na ženy zawřeli, hložij ſſatům ſe protiwij,6) a to až do dneſſnijho dne trwá. »Ale vá prawijm tobě,« dij S. Jeronym, »tobě geft z daru Božijho žiwu býti, ale ne kurwiti dopuſſtěno. Nikdá nemáš o ženſké kráſe mluwiti, a ženy nemagij o gménu twém wěďeti, do obydlé twého žádná žena cho- 15 diti nemá. Nemáſs ſe domnijwati, že ſe budeſs mocy něgakeymi marneymi báſněmi wymluwiti. To gſy wy 173b wolen Bohu, ne máſs řijkati: Kurwa geſt má pani, ale: cžáſtka má geſt Kryftus Pán.« 1) »Warumb die Wolff die Schaff versolgen vnd die Psaffen den Weibern vff- setzig sein.« — Brant: »Quare lupi sectantur oves et sacerdotes insidias faciant mulie- ribus.« — 2) Es lag einist ein hirt siech. — 3) V orig. ještě: Oder etwas zu Göttlichen sachen setzen vnnd Gottsdienst fürdern. — Br.: Ad pias causas quippiam legare. 4) Seinen mantel. — 5) V orig jen: Do nun nach des hirten tod die erben sollich gesetzt gut abschlugen vnnd verneinten das vszzurichten oder zu halten. — ") Hand als bald die wölffe den schaffen, die pfaffen den weibern ... wiederseit. 52. O gednom ožlowěku, kterýž we ſpanij zlatto nalezl. 1) Geden z přátel naſſijch chlubil ſe, že nalezl zlatto we ſpanij. Y dij k němu geden: »Hlediž, ať by ſe tolikéž nepřihodilo, yako gednomu sau- 20 ſedu naſſemu, kterémuž ſe zlatto w layno obrátilo. Neb mu ſe zdálo, že ho dábel wedl, aby zlatto na gednom mijítě wykopal. Když pak ho mnoho nalezl, dij k ňemu dábel: »Nynij ho nemůžefs wzýti a odnéſti, ale zna- menay ſobě mijíto, aby potom mohl k němu vhoditi.« 2) A on ſe zeptal, yak by ge měl znamenati? Diábel mu powěďel, aby tu potřebu ſobě zdijl, 25 a tak že žádný ſe ne nadege, aby tu zlatto býti mělo; »ſamému tobě ta wěc známa bude.« K tomu člowěk ten přiwolil a hned potom procýtil. Y nalezl mi;ſto, na kterémž ſe vklidil. 3) Wſtaw pak z těch leyn a z toho ſmradu, chtěl z domu wygijti, neypoſléze klobúk na hlawu wſtawil, do kte- réhož mu ſe také kočka vklidila. Y zmazaw ſe, muſyl neyprw z toho 30 ſmradu klobúk y hlawu wymyti. A tak ſe mu ten zlattý sen w leyno obrátil.« Obyčeyná geft wěc, že snářům mnohá oklamánij ſe přitreffugij, yakož Cicero 4) prawj: »Wíletečně snowé hragij s lidmi při oklamawatedlné nocy a nutij ſtraffliwé, aby ſe ledačehos oklamawatedlného báli.« A Klau- 35 dyanus 5) prawij: »Snowé rozličnými figúrami a proměnami čaſto neſſtiaſtnee
Strana 309
309 wěcy zwěſtugij.« Neb Halwikar, 6) karthaginenſkey wýwoda, když byl měſto řečené Syrakuſas oblehl, domnijwal ſe, že by hlas we ſnách ſlyſſel, ktereyž mu zwě�towal, že neyprwněgífij potom den v wečer w tom měſtě wečeřeti bude. Y byl z toho wesſel, yako by mu to od ſamého Boha powědijno bylo, a hned ſwé hauffy k bogi ſſiko[174a]wal, w kterémž ſe ſwár ſtal mezy Siculienſkými a mezy Karthaginenſkými. A tehdáž wpadíſe z měſta Syrakuzu do wogſky gegich, 7) odwedli Halwikara do mě�ta ſwázaného. A tudy wijce ſkrze nadegi než ſkrze ſen zklamán geft, y wečeřel w Syra- kuzách, ale ne yakož ſobě vmijnil, že by měl býti witězytelem, než čehož ſe nenadál, gſa yatým wězněm. Alcybiades také widěl ſwú bijdnú ſmrt 10 před ſebau w gednom nočnijm oklamawatedlném snu, neb mu ſe zdálo, an pod pláfítěm přijtele ſwého ſpij. 8) Y byl gim zabitý a nepochowaný přikryt. Ale prawdať geſt, což Klaudyanus prawij: »Wſſecky žádoſti kteréž ſe přes celý den přemyfflugij, ty zasſe milé nočnij odpočijwánij na oči neſe. Myſliwec, když ſwé zemdlené audy a vmordowané na lože položj, 15 myſl geho předſe po leſých ſe ſfaulá9) po myſliwoſti ſwé. Rychtářům a saudcom ſlyſſenij přij wždy na oči leze. Zplaſſenij a plaſſij koni nepro- ražené a nevtřené cesty ſe bogij. 10) Marynař přebijhá mezy ſwým ku- pectwijm, kteréž na lodij má. A řijdko ſpijcý lichewnijk ſeſſlých ſobě peněz!1) 12) hledá w nocy we ſpanj. 5 20 1) »Von eim, der im schlaff gold fand.« — Brant = loggius, Facet. 130. (De ho- mine, qui in somnis aurum reperiebat.) — Frey-Bolte č. 77. s doklady na str. 243 - 245 - Kirchhof-Oesterley III, 189. — 2) Zeichne die stat, das sie allein von dir mög erkant werden. — 3) Erwacht als bald vnd empfand, das er den bauch am bet gelert hat. Br.-Pog.: Sensit se in lecto ventrem admodum laxasse. — 4) Orig.: Als Tullius sagt. — Brant správně: Ut Tibullus ait [III, 4, 7.]: »Somnia fallaci ludunt temeraria nocte Et pavidas mentes falsa timere iubent.« — 5) Claud. De raptu Proserp. III, 124. — 6) T. j.: Hamilkar. Srv. Cic. De divinatione I, 24, 50. - 7) In sein wagenburg. — Brant: Castris oppressis. — *) Cic. De divin. II, 69, 143. — 3) So gehet doch sein gemüt im wald vnd auff sein spur. — 10) Orig.: Der richtern sind die gezenck für träum, des furmans die wegen, vnd der läre vngebante weg wirt gesörcht von den nachtscheinenden pserden. Der buler frewet sich des verschlagens. Der schiffman verwandert sein kauff- manschatz etc. — 11) Suchet die entgangen reichtumb. — 12) Claudianus, De VI. consul. Honorii v. 1—8. 53. Nemáme ohledowati zubuo koni, kteréhož nám darem dali. 1) Z Rudolffu měſta komornijk 2) žádal gednoho vrozeného wládyky, aby ho koněm darowal, množſtwij zpuoſobuow wyčijtage, po kterýchž by ſe dobrý kůň poznati mohl, tak že nikterakž mezy geho koňmi žádný ta- kowý nalezen býti nemohl. Ale aby wždy geho žádoſt naplnil, y wybral mezy ſwými herku3) a tu gemu poſlal, řka: »Teď yá tobě poſýlám werſſtat a náſtrog, 4) na kterémž ſobě kuoň vděláſs, yakýž mijti chceſs, nebo vá takowého žádného, yakéhož ty žádáſs, nemám, aniž mezy meymi muože nalezen býti.« 25
309 wěcy zwěſtugij.« Neb Halwikar, 6) karthaginenſkey wýwoda, když byl měſto řečené Syrakuſas oblehl, domnijwal ſe, že by hlas we ſnách ſlyſſel, ktereyž mu zwě�towal, že neyprwněgífij potom den v wečer w tom měſtě wečeřeti bude. Y byl z toho wesſel, yako by mu to od ſamého Boha powědijno bylo, a hned ſwé hauffy k bogi ſſiko[174a]wal, w kterémž ſe ſwár ſtal mezy Siculienſkými a mezy Karthaginenſkými. A tehdáž wpadíſe z měſta Syrakuzu do wogſky gegich, 7) odwedli Halwikara do mě�ta ſwázaného. A tudy wijce ſkrze nadegi než ſkrze ſen zklamán geft, y wečeřel w Syra- kuzách, ale ne yakož ſobě vmijnil, že by měl býti witězytelem, než čehož ſe nenadál, gſa yatým wězněm. Alcybiades také widěl ſwú bijdnú ſmrt 10 před ſebau w gednom nočnijm oklamawatedlném snu, neb mu ſe zdálo, an pod pláfítěm přijtele ſwého ſpij. 8) Y byl gim zabitý a nepochowaný přikryt. Ale prawdať geſt, což Klaudyanus prawij: »Wſſecky žádoſti kteréž ſe přes celý den přemyfflugij, ty zasſe milé nočnij odpočijwánij na oči neſe. Myſliwec, když ſwé zemdlené audy a vmordowané na lože položj, 15 myſl geho předſe po leſých ſe ſfaulá9) po myſliwoſti ſwé. Rychtářům a saudcom ſlyſſenij přij wždy na oči leze. Zplaſſenij a plaſſij koni nepro- ražené a nevtřené cesty ſe bogij. 10) Marynař přebijhá mezy ſwým ku- pectwijm, kteréž na lodij má. A řijdko ſpijcý lichewnijk ſeſſlých ſobě peněz!1) 12) hledá w nocy we ſpanj. 5 20 1) »Von eim, der im schlaff gold fand.« — Brant = loggius, Facet. 130. (De ho- mine, qui in somnis aurum reperiebat.) — Frey-Bolte č. 77. s doklady na str. 243 - 245 - Kirchhof-Oesterley III, 189. — 2) Zeichne die stat, das sie allein von dir mög erkant werden. — 3) Erwacht als bald vnd empfand, das er den bauch am bet gelert hat. Br.-Pog.: Sensit se in lecto ventrem admodum laxasse. — 4) Orig.: Als Tullius sagt. — Brant správně: Ut Tibullus ait [III, 4, 7.]: »Somnia fallaci ludunt temeraria nocte Et pavidas mentes falsa timere iubent.« — 5) Claud. De raptu Proserp. III, 124. — 6) T. j.: Hamilkar. Srv. Cic. De divinatione I, 24, 50. - 7) In sein wagenburg. — Brant: Castris oppressis. — *) Cic. De divin. II, 69, 143. — 3) So gehet doch sein gemüt im wald vnd auff sein spur. — 10) Orig.: Der richtern sind die gezenck für träum, des furmans die wegen, vnd der läre vngebante weg wirt gesörcht von den nachtscheinenden pserden. Der buler frewet sich des verschlagens. Der schiffman verwandert sein kauff- manschatz etc. — 11) Suchet die entgangen reichtumb. — 12) Claudianus, De VI. consul. Honorii v. 1—8. 53. Nemáme ohledowati zubuo koni, kteréhož nám darem dali. 1) Z Rudolffu měſta komornijk 2) žádal gednoho vrozeného wládyky, aby ho koněm darowal, množſtwij zpuoſobuow wyčijtage, po kterýchž by ſe dobrý kůň poznati mohl, tak že nikterakž mezy geho koňmi žádný ta- kowý nalezen býti nemohl. Ale aby wždy geho žádoſt naplnil, y wybral mezy ſwými herku3) a tu gemu poſlal, řka: »Teď yá tobě poſýlám werſſtat a náſtrog, 4) na kterémž ſobě kuoň vděláſs, yakýž mijti chceſs, nebo vá takowého žádného, yakéhož ty žádáſs, nemám, aniž mezy meymi muože nalezen býti.« 25
Strana 310
310 5 Tato flowa napomijnagj nás, že nemáme wýborných wěcý z mijry w dar fo[174b]bě žádati, aby těžké nebyly, a tak ſnadně by nám gich odpowědeli. 5) Protož řijkáme toto přijſlowij: »Koni, kterýžť geſt darem dán, na zuby nehled' aniž mu gich ohleduog.« Nebo doſti chwalitebné gſú ty wěcy, y wzácné býti magij, kteréž ſe darmo doſtáwagij. A poctiwě mohau ſe weliké wěcy odpowědijti, když menílijch s dobrau wůlij nepři- gijmáme. 1) »Nit sol man ansehen die zene eins geschenckten pferdts.« — Brant: »Donati equi non esse respiciendos dentes« — Poggius, Facet. 235. (Equum exquisitum prac- stavit!!) Redolfus se petenti.) — 2) Orig.: Von Rudolfs Camerin begeret ein edelman von Picen etc. — 3) Erwellet er vsz den seinen ein merrhe vnd scallon, als man es gemeinlich heischet. — Pog.-Br.: Equam et stallonem (hřebce), ut vulgo aiunt, ex suis elegit. — 4) Instrument vnd werckzüg. — Pog.-Br.: Inquiens se ei instrumenta mittere, quibus equum conficeret. — 5) Das sie nit... ehrlich abgeschlagen werden. 54. O gednom židu, kterýž při polehčowánij lobě kamenij drahé nalezl. 1) Když mnoho lidij napomijnalo gednoho žida, aby na křeſtianſkú wijru přeſtúpil, ne rád ſwého ſtatku opuſtil. A mnoho gemu gijch radilo, aby to, 10 což měl, chudým lidem rozdal, neb podlé včenij S.° Euangelium (to geſt miloſti a hřijchůw odpuſſtěnij) ſtokrát wijce za to wezme. Neypoſléze pak giž wdy ho namluwili, že ſe obrátil, a wſſeckno ſwé mezy chudé a nuzné rozdělil. Potom as za měſýc poctiwě přigijmán byl od křeftianůw, tak že ho k gijdlu s ſebú zwali. Když pak wſlickni o něm dobře mluwili a ten ſkutek geho zchwalowali, on potom žebrotau žiw býti muſyl, na každý den čekage, aby mu to sté zaſlijbenij ale gednú nahraženo bylo. Potom pak když ſe gijm ſteſklo 2) člowěku tomu ſtrawy dáwati a ne tak čaſto ho k ſobě zwali, počal člowěk ten weliké nauze trpěti, tak že muſyl do sſpitále gijti. W tom ſkuoro až do bezhrdlé ſwého nemocen byl,3) tak že téměř k koncy žiwota 20 ſwého přiſſel, že naň ſkrze to přiſſel krwotok a přiliſſná vplawice. Protož on giž o pomocy pochybowal a nigakž newěřil, aby mu ſtokrát wijce mělo nahraženo býti. Y žádal giž, welikú teſknoſtij gſa přinucen, aby ſe mohl na wijtr progijti. Y wyfíel z lože, aby ſobě potřebu zdijl, tu kdež mohl na neybližífij palauček, a tu stoge, hledal tráwy, kterauž by ſe vtřel 25 y nalezl pytlijček, plney [175a] drahého kamenij. Skrze to kamenij welmi obohacen byl, lékařů ſobě nagednal a brzo zdráw byl. Kaupil ſobě dům a dwůr, a potom žiw byl v welikém bohatſtwij a ſláwě. Když pak wſſickni k němu prawili: »Hle, podijweyž ſe, nepowědeli-ližť ſme prawdy, žeť to Bůh ſtokrát wijce nahradij?« K tomu on wece: »Takť geſt, dalť mi, ale prwé 30 mi dal, abych krwij klidil, až málo ne do ſmrti.« To geſt proti těm powědijno, kteřijž ſe domnijwagj, že Bůh wždycky ſtokrát wijce čaſného dobrého zaſlijbil odplatiti těm, kteřijž pro něho ſwúg statek wynaložili, geſſto o wěčném a nebeſkém bohatſtwij to rozuměti ſe 15
310 5 Tato flowa napomijnagj nás, že nemáme wýborných wěcý z mijry w dar fo[174b]bě žádati, aby těžké nebyly, a tak ſnadně by nám gich odpowědeli. 5) Protož řijkáme toto přijſlowij: »Koni, kterýžť geſt darem dán, na zuby nehled' aniž mu gich ohleduog.« Nebo doſti chwalitebné gſú ty wěcy, y wzácné býti magij, kteréž ſe darmo doſtáwagij. A poctiwě mohau ſe weliké wěcy odpowědijti, když menílijch s dobrau wůlij nepři- gijmáme. 1) »Nit sol man ansehen die zene eins geschenckten pferdts.« — Brant: »Donati equi non esse respiciendos dentes« — Poggius, Facet. 235. (Equum exquisitum prac- stavit!!) Redolfus se petenti.) — 2) Orig.: Von Rudolfs Camerin begeret ein edelman von Picen etc. — 3) Erwellet er vsz den seinen ein merrhe vnd scallon, als man es gemeinlich heischet. — Pog.-Br.: Equam et stallonem (hřebce), ut vulgo aiunt, ex suis elegit. — 4) Instrument vnd werckzüg. — Pog.-Br.: Inquiens se ei instrumenta mittere, quibus equum conficeret. — 5) Das sie nit... ehrlich abgeschlagen werden. 54. O gednom židu, kterýž při polehčowánij lobě kamenij drahé nalezl. 1) Když mnoho lidij napomijnalo gednoho žida, aby na křeſtianſkú wijru přeſtúpil, ne rád ſwého ſtatku opuſtil. A mnoho gemu gijch radilo, aby to, 10 což měl, chudým lidem rozdal, neb podlé včenij S.° Euangelium (to geſt miloſti a hřijchůw odpuſſtěnij) ſtokrát wijce za to wezme. Neypoſléze pak giž wdy ho namluwili, že ſe obrátil, a wſſeckno ſwé mezy chudé a nuzné rozdělil. Potom as za měſýc poctiwě přigijmán byl od křeftianůw, tak že ho k gijdlu s ſebú zwali. Když pak wſlickni o něm dobře mluwili a ten ſkutek geho zchwalowali, on potom žebrotau žiw býti muſyl, na každý den čekage, aby mu to sté zaſlijbenij ale gednú nahraženo bylo. Potom pak když ſe gijm ſteſklo 2) člowěku tomu ſtrawy dáwati a ne tak čaſto ho k ſobě zwali, počal člowěk ten weliké nauze trpěti, tak že muſyl do sſpitále gijti. W tom ſkuoro až do bezhrdlé ſwého nemocen byl,3) tak že téměř k koncy žiwota 20 ſwého přiſſel, že naň ſkrze to přiſſel krwotok a přiliſſná vplawice. Protož on giž o pomocy pochybowal a nigakž newěřil, aby mu ſtokrát wijce mělo nahraženo býti. Y žádal giž, welikú teſknoſtij gſa přinucen, aby ſe mohl na wijtr progijti. Y wyfíel z lože, aby ſobě potřebu zdijl, tu kdež mohl na neybližífij palauček, a tu stoge, hledal tráwy, kterauž by ſe vtřel 25 y nalezl pytlijček, plney [175a] drahého kamenij. Skrze to kamenij welmi obohacen byl, lékařů ſobě nagednal a brzo zdráw byl. Kaupil ſobě dům a dwůr, a potom žiw byl v welikém bohatſtwij a ſláwě. Když pak wſſickni k němu prawili: »Hle, podijweyž ſe, nepowědeli-ližť ſme prawdy, žeť to Bůh ſtokrát wijce nahradij?« K tomu on wece: »Takť geſt, dalť mi, ale prwé 30 mi dal, abych krwij klidil, až málo ne do ſmrti.« To geſt proti těm powědijno, kteřijž ſe domnijwagj, že Bůh wždycky ſtokrát wijce čaſného dobrého zaſlijbil odplatiti těm, kteřijž pro něho ſwúg statek wynaložili, geſſto o wěčném a nebeſkém bohatſtwij to rozuměti ſe 15
Strana 311
311 má, a ne o zemſkém, aby mělo stokrát wijce nahraženo býti, to ſe roz- uměti má. Protož to proti těm powědijno geft, kteřijž welmi rádi deko- wánijm prodléwagij, a nebo tim, aby ſe odplatiti měli, geſſto podlé vmyſlu Heſyoda ſluſſij, aby yako požitečná pole byli, kteráž, přigmúce rozličná obilé, s lichwau a s aurokem to zasſe odplatij. Neb ſe čte w Plautowi, že ten žádný nenij dobrý člowěk, kterýž dobrodinij přigijmá a zaſe ſe odplatiti ne vmij. 4) 5 1) »Von einem Juden, der im scheissen gelt fand.« — Brant: »De Iudeo, qui cacando invenit pecuniam.« — Viz: Poggius, Facet. 4. (De Iudeo nonnullorum suasu Christiano facto.) — Frey-Bolte č. 11. s doklady na str. 219. — 2) Do sie .. . verdrüssig wurden. — 3) In ein spittal zu gon, in dem er todt siech ward. — 4) Plautus, Persa V, 1, 10. 55. O gednom, kterýž toho dowedl, že nemocnij ze sípitále vtijkati muſeli. 1) Barenſký kardynál, rodem z Neapolij, měl sſpitál s oné strany krá- lowſtwij Franſkého, 2) z kteréhož welmi málo požitků bral pro náklady, kteřijž fíli na strawu chudým. Y poſlal gednoho z služebnijků ſwých, gménem Pe- 10 trilla, aby tam penijze a důchody ſebral a ſhromázdil. Petrillus ten, když widel, že ten sſpitál plný geft nemocných y také nemocnými delagijcých ſe lidij, 3) kteřijž wſſecky důchody toho sſpitále protrawugij, wzaw na ſe lé- kaříké odenij, ohledowal wſſelikteraké nemocy. A když giž byl wſſecky zpořádal a o nemocech gegijch zwěděl, y[ 175 dij ke víſem: »Ziadná pomoc 15 wám ſe včiniti nemuože, ani lékařſtwij vžitečnegſfij dáti, aby wáſſe boleſti mohly vzdraweny býti, leč nadeláte maſti z tuku a z sádla 4) člowěka ged- noho. Protož dnes muſýte o to loſowati, kdo z wás za žiwa do wody w kotel vwržen bude a vwařen, aby ginij ſkrze to zdráwi býti mohli.« Y lekli ſe wſſickni náramně těch flow a preč zvtijkali, aby los ſmrti na ňe 20 nepadl. A tak tijm způſobem wypráznil ten sſpitál od nákladůw a zgedi 5) ſmrdlawých a nečiſtých lidij. Neb čaſto ſe to přiházý, že, kteřijž ſylnij a doſti ſtatečnij gſú, kteréž obecnij lid we Wlaffijch Sſpanyele a Francúſe 6 gmenuge, ti chudífijm a nebožátkom nemocným, kteřijž práwě mdlij a ne- ſtatečnij gſú, chléb předgijmagij. 7) A takowé lidi práwo cýſařſké z měſt 25 preč hnáti welij. O kterýchž ſe také čte w rozpráwce kratochwijlné Plau- towě, kteréž Tricemius 8) gméno dal: »Ten zle chudému poſluhuge, kdož mu dáwá toliko nětco k gijdlu a ku pitij, neb což mu dá, to on ztratij, a tak žiwot geho k wětſſij pſotě ſe prodlij.« Protož prawij gloza na S.° Mathúſſe: »Lépe včinijís, když treſtati toho budeš, kterýž neſprawedliwě proſý, než 30 aby mu dal.« Auguftinus pak prawij: »Vžitečněgffij geft wěc, aby tomu lačnému potrawa odgata byla, ktereyž ſtrawau vſtawičně bezpečen gest a ſprawedlnoſt tudy obmeſſkáwá, než aby mu chléb dáti a lámati měl, aby ty ſám potom toho litowal, a on by od neprawoſti ſweden ſa, bližnijm ſweym křiwdu činil.« 35
311 má, a ne o zemſkém, aby mělo stokrát wijce nahraženo býti, to ſe roz- uměti má. Protož to proti těm powědijno geft, kteřijž welmi rádi deko- wánijm prodléwagij, a nebo tim, aby ſe odplatiti měli, geſſto podlé vmyſlu Heſyoda ſluſſij, aby yako požitečná pole byli, kteráž, přigmúce rozličná obilé, s lichwau a s aurokem to zasſe odplatij. Neb ſe čte w Plautowi, že ten žádný nenij dobrý člowěk, kterýž dobrodinij přigijmá a zaſe ſe odplatiti ne vmij. 4) 5 1) »Von einem Juden, der im scheissen gelt fand.« — Brant: »De Iudeo, qui cacando invenit pecuniam.« — Viz: Poggius, Facet. 4. (De Iudeo nonnullorum suasu Christiano facto.) — Frey-Bolte č. 11. s doklady na str. 219. — 2) Do sie .. . verdrüssig wurden. — 3) In ein spittal zu gon, in dem er todt siech ward. — 4) Plautus, Persa V, 1, 10. 55. O gednom, kterýž toho dowedl, že nemocnij ze sípitále vtijkati muſeli. 1) Barenſký kardynál, rodem z Neapolij, měl sſpitál s oné strany krá- lowſtwij Franſkého, 2) z kteréhož welmi málo požitků bral pro náklady, kteřijž fíli na strawu chudým. Y poſlal gednoho z služebnijků ſwých, gménem Pe- 10 trilla, aby tam penijze a důchody ſebral a ſhromázdil. Petrillus ten, když widel, že ten sſpitál plný geft nemocných y také nemocnými delagijcých ſe lidij, 3) kteřijž wſſecky důchody toho sſpitále protrawugij, wzaw na ſe lé- kaříké odenij, ohledowal wſſelikteraké nemocy. A když giž byl wſſecky zpořádal a o nemocech gegijch zwěděl, y[ 175 dij ke víſem: »Ziadná pomoc 15 wám ſe včiniti nemuože, ani lékařſtwij vžitečnegſfij dáti, aby wáſſe boleſti mohly vzdraweny býti, leč nadeláte maſti z tuku a z sádla 4) člowěka ged- noho. Protož dnes muſýte o to loſowati, kdo z wás za žiwa do wody w kotel vwržen bude a vwařen, aby ginij ſkrze to zdráwi býti mohli.« Y lekli ſe wſſickni náramně těch flow a preč zvtijkali, aby los ſmrti na ňe 20 nepadl. A tak tijm způſobem wypráznil ten sſpitál od nákladůw a zgedi 5) ſmrdlawých a nečiſtých lidij. Neb čaſto ſe to přiházý, že, kteřijž ſylnij a doſti ſtatečnij gſú, kteréž obecnij lid we Wlaffijch Sſpanyele a Francúſe 6 gmenuge, ti chudífijm a nebožátkom nemocným, kteřijž práwě mdlij a ne- ſtatečnij gſú, chléb předgijmagij. 7) A takowé lidi práwo cýſařſké z měſt 25 preč hnáti welij. O kterýchž ſe také čte w rozpráwce kratochwijlné Plau- towě, kteréž Tricemius 8) gméno dal: »Ten zle chudému poſluhuge, kdož mu dáwá toliko nětco k gijdlu a ku pitij, neb což mu dá, to on ztratij, a tak žiwot geho k wětſſij pſotě ſe prodlij.« Protož prawij gloza na S.° Mathúſſe: »Lépe včinijís, když treſtati toho budeš, kterýž neſprawedliwě proſý, než 30 aby mu dal.« Auguftinus pak prawij: »Vžitečněgffij geft wěc, aby tomu lačnému potrawa odgata byla, ktereyž ſtrawau vſtawičně bezpečen gest a ſprawedlnoſt tudy obmeſſkáwá, než aby mu chléb dáti a lámati měl, aby ty ſám potom toho litowal, a on by od neprawoſti ſweden ſa, bližnijm ſweym křiwdu činil.« 35
Strana 312
312 1) »Von einem, der den Spittal erlediget von den stinckenden Betlern.« — Brant: »De eo, qui liberavit hospitale a sordidis mendicantibus.« — Poggius, Facet. 190 (Fa- cetum cuiusdam Petrilli, ut liberaret hospitale a sordidis.) — 2) Hielt den Spittal zu Vercel gensit Franckreich. — Pog.-Br.: Tenebat hospitale Vercellis in Gallia citeriori. — 3) Sahe den spittal voller krancken vnd bresthafftigen menschen. — *) Ausz dem schmaltz vnd feysztigkeit. — 5) Erlöszte er den spital von dem kosten der stinckenden wüsten menschen. — Pog.-Br.: Hospitale impensa sordidorum hominum liberavit. — 6) Welche das gemein volck in Italia spanaldos oder galiotas heisset. — 7) Das brot hinnemen. — 8) Von welchen list man in Trinummo Plauti. — Viz: Plaut. Trinum. II, 2, 58—59. 56. Lichewnijk, kterýž nepráwě pokánij činij, w horffij vpadá. 1) 5 Pržiffel člowěk geden k lichewnijku, kterýž giž byl řekl, že chce lichwy přeſtati, aby od něho na lichwu penijze wzal. Y přinefl mu základ zlatý křijž,2) w kterémž bylo kus dřewa z křijže Kryftowa. A když to 176a]ho ſtarého žádal, aby mu peněz půgčil, dij on: »Já ſem giž toho hřijchu lichew- nictwij nechal, ale chceſſ-li, gdi k ſynu mému (toho mu gménem gmenowal), kterýž ſe duſſe ſwé opowážil, 3) tenť tobě, což budeſs chtijti, půgčij.« Y poſlal s nim ſlužel nijka, aby mu ſyna geho duom vkázal. A když giž daleko odeſſli byli, dij ſtarý k pacholku ſwému: »Ržcy k ſynu, ať pomnij na penězých těžkot toho dřewa, a neb co to dřewo wážij, frazyti.« Nechtěl 10 ten, kterýž ſe prawil, že giž chce pokánij činiti, aby mu 4) mělo to dřewo z křijže za střijbro počteno býti, domnijwage ſe, že by zawržeňegſfij než střijbro bylo. Protož, ačkoli to geſt, že my miloſti ſkrze ſrdce naſſeho ſkrúſſenoſt a pokánij docházýme, wſſak proto nemáme zuffati, že Pán prodléwá, neb 15 ſlibuge, že chce pokánij činijcým hřijchůw odpufítěnij dáti, a nad nepra- woſtmi gegich ſe zapomenúti, těch, kteřijž potom zasſe ſprawedliwě a dobře činij. Wſſak ſe křiwému a ffaleſſnému pokánij nikterakž zklamati nedá. Nebo pokánij činiti a káti ſe, nic giného nenij než wyznati a přiřijcy, že ſe na potomnij čaſy wífij možnoſtij ſwau hřijchuo chceſs wyſtřijhati. Protož 20 těm hřijchowé odpuſítěni býwagij, kteřijž z křehkoſti a z newědomij w ně vpadli. Nebť ten miloſti nemá, kdož ſwémyſlňe hřeſſij, a geho křiwé pokánij a želenij nikterakž k miloſti ho nepřiwede, aniž mu gij ne ſlibuge. 1) »Ein Wucherer, der selschlich reuwet, der felt in bösers." — Brant = Poggius, Facet. 252 (Fenerator ficte poenitens in peius recidivat.) — 2) Bracht im zu pfand ein silberen creutz. — 3) Der sein sele vertriben vnd verloren hat. — 4) Das der son das holtz des creutzes schätzt für silber. 57. O gednom mnijchu, kterýžto vmřijti chtěl yako dobrý žid. 1) Ti, kteřijž na Reyňe Kolijně bydlegij, tak prawij, zie byl geden včený žid, kteréhož rabbi, to geſt miſtrem oni gmenugij, na wijru křeſtianſkú ſe 25 obrátil. A když giž ftár byl, y přigal řeholu S°. Frantifſka, a mezy Boſáky
312 1) »Von einem, der den Spittal erlediget von den stinckenden Betlern.« — Brant: »De eo, qui liberavit hospitale a sordidis mendicantibus.« — Poggius, Facet. 190 (Fa- cetum cuiusdam Petrilli, ut liberaret hospitale a sordidis.) — 2) Hielt den Spittal zu Vercel gensit Franckreich. — Pog.-Br.: Tenebat hospitale Vercellis in Gallia citeriori. — 3) Sahe den spittal voller krancken vnd bresthafftigen menschen. — *) Ausz dem schmaltz vnd feysztigkeit. — 5) Erlöszte er den spital von dem kosten der stinckenden wüsten menschen. — Pog.-Br.: Hospitale impensa sordidorum hominum liberavit. — 6) Welche das gemein volck in Italia spanaldos oder galiotas heisset. — 7) Das brot hinnemen. — 8) Von welchen list man in Trinummo Plauti. — Viz: Plaut. Trinum. II, 2, 58—59. 56. Lichewnijk, kterýž nepráwě pokánij činij, w horffij vpadá. 1) 5 Pržiffel člowěk geden k lichewnijku, kterýž giž byl řekl, že chce lichwy přeſtati, aby od něho na lichwu penijze wzal. Y přinefl mu základ zlatý křijž,2) w kterémž bylo kus dřewa z křijže Kryftowa. A když to 176a]ho ſtarého žádal, aby mu peněz půgčil, dij on: »Já ſem giž toho hřijchu lichew- nictwij nechal, ale chceſſ-li, gdi k ſynu mému (toho mu gménem gmenowal), kterýž ſe duſſe ſwé opowážil, 3) tenť tobě, což budeſs chtijti, půgčij.« Y poſlal s nim ſlužel nijka, aby mu ſyna geho duom vkázal. A když giž daleko odeſſli byli, dij ſtarý k pacholku ſwému: »Ržcy k ſynu, ať pomnij na penězých těžkot toho dřewa, a neb co to dřewo wážij, frazyti.« Nechtěl 10 ten, kterýž ſe prawil, že giž chce pokánij činiti, aby mu 4) mělo to dřewo z křijže za střijbro počteno býti, domnijwage ſe, že by zawržeňegſfij než střijbro bylo. Protož, ačkoli to geſt, že my miloſti ſkrze ſrdce naſſeho ſkrúſſenoſt a pokánij docházýme, wſſak proto nemáme zuffati, že Pán prodléwá, neb 15 ſlibuge, že chce pokánij činijcým hřijchůw odpufítěnij dáti, a nad nepra- woſtmi gegich ſe zapomenúti, těch, kteřijž potom zasſe ſprawedliwě a dobře činij. Wſſak ſe křiwému a ffaleſſnému pokánij nikterakž zklamati nedá. Nebo pokánij činiti a káti ſe, nic giného nenij než wyznati a přiřijcy, že ſe na potomnij čaſy wífij možnoſtij ſwau hřijchuo chceſs wyſtřijhati. Protož 20 těm hřijchowé odpuſítěni býwagij, kteřijž z křehkoſti a z newědomij w ně vpadli. Nebť ten miloſti nemá, kdož ſwémyſlňe hřeſſij, a geho křiwé pokánij a želenij nikterakž k miloſti ho nepřiwede, aniž mu gij ne ſlibuge. 1) »Ein Wucherer, der selschlich reuwet, der felt in bösers." — Brant = Poggius, Facet. 252 (Fenerator ficte poenitens in peius recidivat.) — 2) Bracht im zu pfand ein silberen creutz. — 3) Der sein sele vertriben vnd verloren hat. — 4) Das der son das holtz des creutzes schätzt für silber. 57. O gednom mnijchu, kterýžto vmřijti chtěl yako dobrý žid. 1) Ti, kteřijž na Reyňe Kolijně bydlegij, tak prawij, zie byl geden včený žid, kteréhož rabbi, to geſt miſtrem oni gmenugij, na wijru křeſtianſkú ſe 25 obrátil. A když giž ftár byl, y přigal řeholu S°. Frantifſka, a mezy Boſáky
Strana 313
313 ſe dal a při gegich duchowenſtwij ſtál. Neypoſléze [176b] pak, když giž tak ſlowa Božijho a včenij geho pilen byl, vdělali ho theologem, to geſt Pijíma S°. doktorem, a potom zgewným kazatelem. Y kázal mnoho čaſuow lidem, a byl dobrého, zachowalého žiwota. Když pak giż w ſwé zſtaraloſti ſmrtedlnú nemocý poſtižen a poražen byl,2) tázali ſe ho bratřij y ginij, 5 kteřijž žalost a zármutek z nemocy geho měli, zdá-li by yakožto dobrý křeſtian duſſi ſwú giž k ſmrti zprawil? Y kázal ten žid dijtěti před ſebe přigijti, kteréž giž byl tomu naučil, aby w prawé ruce myſs drželo a na ra- menú nebo na loktijch kočku, a w lewé ruce zagijce a na loktu chrta. Když pak giž ten bratr ſwuog žiwot od počátku až do konce wyprawil, 10 y ſwé činy, yak z židowſkého pokolenj ſe narodil, a teprwá w ſtaroſti že by křeſtianſké wijře a obyčegůw ſe včil, a že nikdá neřekl, aby ſwého při- rozenij vſtaupiti měl, y rozkázal pacholijku tomu, aby těch zwijřat, ktereež měl, nechal běžeti. A tak hned kočka polapila myš, a chrt zagijce. Y dij ten žid: »Widijte-li, že přirozenij nemůž zklamáno ani přewedeno býti? 15 Též rowně y yá, ačkoli gſem křeſtianem, wſſak ſem nikoli nemohl při- rozenij, wuole, myſli židowfké od ſebe odwrcy, a giž také nynij, yakž gſem narozen, chcy žid a ne křeſtian vmřijti.« A tak, když geſt ſwůg žiwot zde na ſwětě dokonal, cžertu duſli dal. Nebo welmi lehce takowá wěc k při- rozenj ſwému ſe nawrátij, a poſlednij litera obrátij ſe w prwnij, když 20 z zadnij litery flowo někdy bude prwnij.3) Pro kterúžto wěc na sněmě Agathenſkém vſtanoweno geſt, aby židee, k kterýmž zlá wijra gegich yako pes po hlawě klopotá, 4) kteřijž chtěgij k křeſtianſkému řádu přiſtúpiti, magij dlúhé čaſy prwé mezy křeſtiany bydleti, nežli pokřtěni budau. A na sněmě w Tolethánu tak zawřijno: Židee, kteřijž k wijře přiſtaupili, proto 25 že fau k odſtaupenij náchylnij, nemagj při giných židech, kteřijž w ſwé ſtaré nákwaſe 5) ſtogij, bydleti, ani žádného obecenſtwij s nimi mijti. Neb welmi ča[ 177a íto zlee towaryšstwo dobree kazý; yak mnohem wijce ty, kteřijž od přirozenij ke zlému nakloňeni gſú. Mlád ſem byl, a giž ſem ſtár, a málo ſem židuo widěl, aby dokonalij křeſtiané byli. »Nebo wdycky, což z země 30 geſt, do země ſe táhne, prawij Lucrecius; »ale což s hůry narozeno geſt, toť ſe zasſe nahoru až k doteykánij ſwijtijcých ſe hwězd nebeſkých, wdy vſtawičňe přiſtupuge a přeſtati nemůže.« 6) 1) »Von einem Münch, der sterben wolt als ein guter frommer Jude.« — Brant: »De monacho, qui mori voluit ut Iudeus.« - 2) Do er aber an seinem letsten alter anfienge an einer tödtlichen kranckheit zu ligen. - *) Der letst buchstab kompt auch etwan zu dem ersten, so das end vnd vsserst teil zu dem anfang gezogen würt. — Brant: Omega quoque ad alpha revolat, cum extremitas retrahitur ad principium. “ 4) Deren miszglaub gar dick zu ihr kotzet laufft als ein hund. — Brant: Quorum perfidia frequenter ad vomitum redit. — 5 Noch im alten wesen — Brant: Qui adhuc in veteri ritu con- * Lucret, De rer. nat. II, 999. sistunt.
313 ſe dal a při gegich duchowenſtwij ſtál. Neypoſléze [176b] pak, když giž tak ſlowa Božijho a včenij geho pilen byl, vdělali ho theologem, to geſt Pijíma S°. doktorem, a potom zgewným kazatelem. Y kázal mnoho čaſuow lidem, a byl dobrého, zachowalého žiwota. Když pak giż w ſwé zſtaraloſti ſmrtedlnú nemocý poſtižen a poražen byl,2) tázali ſe ho bratřij y ginij, 5 kteřijž žalost a zármutek z nemocy geho měli, zdá-li by yakožto dobrý křeſtian duſſi ſwú giž k ſmrti zprawil? Y kázal ten žid dijtěti před ſebe přigijti, kteréž giž byl tomu naučil, aby w prawé ruce myſs drželo a na ra- menú nebo na loktijch kočku, a w lewé ruce zagijce a na loktu chrta. Když pak giž ten bratr ſwuog žiwot od počátku až do konce wyprawil, 10 y ſwé činy, yak z židowſkého pokolenj ſe narodil, a teprwá w ſtaroſti že by křeſtianſké wijře a obyčegůw ſe včil, a že nikdá neřekl, aby ſwého při- rozenij vſtaupiti měl, y rozkázal pacholijku tomu, aby těch zwijřat, ktereež měl, nechal běžeti. A tak hned kočka polapila myš, a chrt zagijce. Y dij ten žid: »Widijte-li, že přirozenij nemůž zklamáno ani přewedeno býti? 15 Též rowně y yá, ačkoli gſem křeſtianem, wſſak ſem nikoli nemohl při- rozenij, wuole, myſli židowfké od ſebe odwrcy, a giž také nynij, yakž gſem narozen, chcy žid a ne křeſtian vmřijti.« A tak, když geſt ſwůg žiwot zde na ſwětě dokonal, cžertu duſli dal. Nebo welmi lehce takowá wěc k při- rozenj ſwému ſe nawrátij, a poſlednij litera obrátij ſe w prwnij, když 20 z zadnij litery flowo někdy bude prwnij.3) Pro kterúžto wěc na sněmě Agathenſkém vſtanoweno geſt, aby židee, k kterýmž zlá wijra gegich yako pes po hlawě klopotá, 4) kteřijž chtěgij k křeſtianſkému řádu přiſtúpiti, magij dlúhé čaſy prwé mezy křeſtiany bydleti, nežli pokřtěni budau. A na sněmě w Tolethánu tak zawřijno: Židee, kteřijž k wijře přiſtaupili, proto 25 že fau k odſtaupenij náchylnij, nemagj při giných židech, kteřijž w ſwé ſtaré nákwaſe 5) ſtogij, bydleti, ani žádného obecenſtwij s nimi mijti. Neb welmi ča[ 177a íto zlee towaryšstwo dobree kazý; yak mnohem wijce ty, kteřijž od přirozenij ke zlému nakloňeni gſú. Mlád ſem byl, a giž ſem ſtár, a málo ſem židuo widěl, aby dokonalij křeſtiané byli. »Nebo wdycky, což z země 30 geſt, do země ſe táhne, prawij Lucrecius; »ale což s hůry narozeno geſt, toť ſe zasſe nahoru až k doteykánij ſwijtijcých ſe hwězd nebeſkých, wdy vſtawičňe přiſtupuge a přeſtati nemůže.« 6) 1) »Von einem Münch, der sterben wolt als ein guter frommer Jude.« — Brant: »De monacho, qui mori voluit ut Iudeus.« - 2) Do er aber an seinem letsten alter anfienge an einer tödtlichen kranckheit zu ligen. - *) Der letst buchstab kompt auch etwan zu dem ersten, so das end vnd vsserst teil zu dem anfang gezogen würt. — Brant: Omega quoque ad alpha revolat, cum extremitas retrahitur ad principium. “ 4) Deren miszglaub gar dick zu ihr kotzet laufft als ein hund. — Brant: Quorum perfidia frequenter ad vomitum redit. — 5 Noch im alten wesen — Brant: Qui adhuc in veteri ritu con- * Lucret, De rer. nat. II, 999. sistunt.
Strana 314
314 58. O gednom otcy, kterýž měl syna, a o tom le gemu zdálo, že od lwa zahynul.1) Starý člowěk geden měl gediného syna, ten byl myſli wyſoké y vſſle- chtilé, a vſtawične ſe s myſliwoſtij obijral. Toho že by lew roztrhal, we ſnách ſe zdálo otcy. Y lekl ſe otec welmi a přemegſſlel, aby ſe pak ňekdy to, což mu ſe zdálo, oprawdu nepřihodilo. Y vſtawěl gemu čiſtý duom wesſelý, s welikými wokny a sklepy nákladneymi, a tam vwedl syna ſwého a pilně ho ostřijhal. Namalowal pak w tom domě ku potěſſenj ſynu ſwému rozličná zwijřata, mezy kterýmiž také byl lew. Hlede na ňey2) mládenec ten, mnohdykrát geſſtě wijce ſe rmautil. Gednau pak, ſtoge welmi blijzko v toho malowaného lwa, wece: »O ty vkrutné zwíjře, pro tebe a pro otce 10 mého omylný ſen w tomto domě yako w žaláři wězým! Coť mám včiniti?« A to řekífi, vhodil rukau na ſtěnu, chtě tomu lwu oko wydrápnúti, y vrazyl ſe na hřebijk, ktereyž tu wězel, od kteréhožto vrazu ta ruka wždy po málu gemu ſchla a ſcházela, a k tomu záwrat hlawy3) na ňey přiſſel, tak že w krátkém čaſu potom vmřel. A tak ten lew zabil mládence toho, a nic 15 mu nepomohlo vměnij otcowo. Ta báſeň znamená, že těch wěcý, kteréž budúcý gſú a ſtáti ſe magij, nemůž ſe žádný vwarowati ani gjch vgijti. Nebo, yakož Virgilius prawij, kamžkoli nás sítě 177b]ítij táhne, máme za nijm gijti, a kamž nás zawolá, muſýme na tu ceſtu ſe obrátiti. A na giném mijſtě pſáno ſtogij: 5) »Sſtěſti 20 geſt wěčné, kterémuž žádný odepřijti nemůž, ani z geho běhu a obdařenij wytočiti ſe.« Juvenalis také prawij, 6) že sſtěſtij lidi zprawuge, a ſám to wyznáwá, že proti němu nenij žádné pomocy, toliko ſama maudroft a opa- trnost člowěka, řka: »Ale my z tebe, sítěſtij, deláme Boha a w nebi tě poſazugeme.« Zie by pak to sſtěſtij a neſſtěſtij na lidſké ſwobodné wuoli 25 záleželo, takto Virgilius 7) prawij: »Sſtiaftney geft ten, kdož wſſech wěcý přijčiny poznal, y také gich ſtrach a hrůzu, a kterýž sítěftij a neb to obda- řenj neſnadné k wyproſſtěnij pod ſebe podmanil a dus 8) lakomého pekla přemohl.« A giný prawij: »Maudrý panuge nad znamenijmi nebeſkými.« A Lucanus prawij: »Kamžkoli sſtěſtij gde, tam hned také bezpečná ctnoſt 30 a poctiwoſt náſleduge ho « 9) 5 1) »Von einem Vatter, dem treumet, wie sein Son von einem Löwen getödtet ward.« — Brant : »De patre, qui somniavit filium suum a leone occidi.« — Srv : Halm č. 349b. — Lepař č. 357. — Kirchhof-Oesterley VII, 186. — 2) Do aber der jung das ansahe. — 3) Die schwindsucht. — *) Vergil. Aen. 5, 709 a 5, 23. — 5) Verg. Aen. 8, 334: Fortuna omnipotens et ineluctabile fatum. — 6) Iuvenal., Sat. IX, 32.; XIV, 315.; X, 365. — 7) Vergil., Georg. II, 490. — 3) Das gebössel (strepitus Acherontis avari). — 2) Lucan., Pharsal. II, 287; sr. též V, 26. 59. O gednom mrtwém, kterýžto swátoft po ſmrti zasle wrátil. 1) Mnijch geden, duchownj S°. Auguftina ržeholy w Ržijmě, když lidu kázal, a gey napomijnal, aby ſe hřijchuo zpowijdal, prawil, že by mu ſe
314 58. O gednom otcy, kterýž měl syna, a o tom le gemu zdálo, že od lwa zahynul.1) Starý člowěk geden měl gediného syna, ten byl myſli wyſoké y vſſle- chtilé, a vſtawične ſe s myſliwoſtij obijral. Toho že by lew roztrhal, we ſnách ſe zdálo otcy. Y lekl ſe otec welmi a přemegſſlel, aby ſe pak ňekdy to, což mu ſe zdálo, oprawdu nepřihodilo. Y vſtawěl gemu čiſtý duom wesſelý, s welikými wokny a sklepy nákladneymi, a tam vwedl syna ſwého a pilně ho ostřijhal. Namalowal pak w tom domě ku potěſſenj ſynu ſwému rozličná zwijřata, mezy kterýmiž také byl lew. Hlede na ňey2) mládenec ten, mnohdykrát geſſtě wijce ſe rmautil. Gednau pak, ſtoge welmi blijzko v toho malowaného lwa, wece: »O ty vkrutné zwíjře, pro tebe a pro otce 10 mého omylný ſen w tomto domě yako w žaláři wězým! Coť mám včiniti?« A to řekífi, vhodil rukau na ſtěnu, chtě tomu lwu oko wydrápnúti, y vrazyl ſe na hřebijk, ktereyž tu wězel, od kteréhožto vrazu ta ruka wždy po málu gemu ſchla a ſcházela, a k tomu záwrat hlawy3) na ňey přiſſel, tak že w krátkém čaſu potom vmřel. A tak ten lew zabil mládence toho, a nic 15 mu nepomohlo vměnij otcowo. Ta báſeň znamená, že těch wěcý, kteréž budúcý gſú a ſtáti ſe magij, nemůž ſe žádný vwarowati ani gjch vgijti. Nebo, yakož Virgilius prawij, kamžkoli nás sítě 177b]ítij táhne, máme za nijm gijti, a kamž nás zawolá, muſýme na tu ceſtu ſe obrátiti. A na giném mijſtě pſáno ſtogij: 5) »Sſtěſti 20 geſt wěčné, kterémuž žádný odepřijti nemůž, ani z geho běhu a obdařenij wytočiti ſe.« Juvenalis také prawij, 6) že sſtěſtij lidi zprawuge, a ſám to wyznáwá, že proti němu nenij žádné pomocy, toliko ſama maudroft a opa- trnost člowěka, řka: »Ale my z tebe, sítěſtij, deláme Boha a w nebi tě poſazugeme.« Zie by pak to sſtěſtij a neſſtěſtij na lidſké ſwobodné wuoli 25 záleželo, takto Virgilius 7) prawij: »Sſtiaftney geft ten, kdož wſſech wěcý přijčiny poznal, y také gich ſtrach a hrůzu, a kterýž sítěftij a neb to obda- řenj neſnadné k wyproſſtěnij pod ſebe podmanil a dus 8) lakomého pekla přemohl.« A giný prawij: »Maudrý panuge nad znamenijmi nebeſkými.« A Lucanus prawij: »Kamžkoli sſtěſtij gde, tam hned také bezpečná ctnoſt 30 a poctiwoſt náſleduge ho « 9) 5 1) »Von einem Vatter, dem treumet, wie sein Son von einem Löwen getödtet ward.« — Brant : »De patre, qui somniavit filium suum a leone occidi.« — Srv : Halm č. 349b. — Lepař č. 357. — Kirchhof-Oesterley VII, 186. — 2) Do aber der jung das ansahe. — 3) Die schwindsucht. — *) Vergil. Aen. 5, 709 a 5, 23. — 5) Verg. Aen. 8, 334: Fortuna omnipotens et ineluctabile fatum. — 6) Iuvenal., Sat. IX, 32.; XIV, 315.; X, 365. — 7) Vergil., Georg. II, 490. — 3) Das gebössel (strepitus Acherontis avari). — 2) Lucan., Pharsal. II, 287; sr. též V, 26. 59. O gednom mrtwém, kterýžto swátoft po ſmrti zasle wrátil. 1) Mnijch geden, duchownj S°. Auguftina ržeholy w Ržijmě, když lidu kázal, a gey napomijnal, aby ſe hřijchuo zpowijdal, prawil, že by mu ſe
Strana 315
315 potom diw vkázal,2) když gedné nocy w Ržijmě w S.° Jána koftele La- teranenském ráno s ginými bratřijmi wítali, tak po půl nocy, aby gitřni zpijwali, yak by hlas z hrobu, w kterémž před oſmnácti dny geden mě fítěnijn ržimſký pochowán byl, wyſel, kterýž čaſto napomijnal a wdy to vſtawičňe prawil, aby k němu někdo ſſel. A když po neyprwněgſſijm za- wolánij wſſichni welmi ſe lekli, po malé pak chwjli, yako poſylniwſſe ſe a ſmělegſſij gſúce, ſſli na to mijſto, kdež gich ten hlas wolal. Y prawij, kterak potom ten vmrlý řekl, aby ſe nic ne báli, ale ſíli a kalich gemu přine[178ajſli a kámen s ňeho ſložili. A když ſe to wſſe ſtalo, wſtal ten vmrlý nahoru a tu swátoſt Páně, kterúž před ſmrtij byl přigal, do kalichu 10 wywrátil, prawě, že geſt zatracen, a že welikými mukami trápij ſe, proto že by vſtawičně lichwil a nikdy ſe ſwětle ne zpowijdal. A když to powědel, hned zasíe lehl ten vmrlý do hrobu. To ſme my pak ne pro báſně tyto, ale k vleknutij naſlemu 3) powě- deli, protože ſe wěc diwná stala a za diw počtena býti může. A z toho 15 porozuměti můžme, yak prawá wěc geſt, což duchownij práwa prawij, kdož nehodně swatoſti přigijmá, že ſe wijce od nich poſſkwrnij, než ſe poſwětij. Ačkoli to prawda geſt, že swátoſt ſama w ſobě neylepſſij wěc geſt, wſſak proto pro dobrotu nětčij 4) lepſſij nebude a pro zloſt ſe gij nic nepohorſſij, ale we zlé ſe obrátij tomu, kdož nehodně přigijmá. Protož wědomé gest, 20 že ſe má s čiſtým ſwědomijm požijwati a s čiſtau, vpokogenau w miloſti Božij myſlij prigijmati, neb takowý poſlednij prowod geſt wſſij cti hoden, bez kteréžto 5) ceſta k žiwotu wedancý zmatečná na překážku bude, a k tomu wina hřijchu ſňata nebude. W prawde žeť to weliký diw byl, když Bůh otcuom naffijm mannu a neb chléb nebeſký dáwal, kteřijžto, což 25 gim naprſſelo, tim ſe chowali. O kterémž powědijno geſt: 6) »Chléb andelſký gedl cžlowěk. Wſſickni pak ti, kteřijž ten chléb gedli, na pauffti zemřeli. Kdož pak tento chléb početný těla a krwe Páně při poſlednij hodině gijíti bude hodně, ne vmře na wěky, a nad to gefítě wijce, když vmře, teda teprwá žiw bude. Neboť geſt chléb žiwý, kterýž s nebe sſtaupil, dáwage 30 a vdeluge bytu žiwota wěčného.« 5 1) »Von eim Todten, der von im brach das Sacrament.« — Brant: »De mortuo vo- mente eucharistiam.« — Poggius, Facet. 229. (Terribile factum in Lateranensi ecclesia.) — 2) Sprach, das nachfolgende wunderzeichen wer im geschehen. — 2) Orig : Vns zu er- schrecken von den lasteren. — ") Von dem verdienst der vszgespreiten güter. — 5) Omyl za: »bez kteréhož.« — 6) Evang. Sv. Jana VI, 49—52. 60. O chowané slepicy a huly, kteráž každey den zlatté wagce neſla. 1) [178b] Wdowa gedna měla slepicy, kteráž gj každý den gedno wagce ſnáſſela. Y byla té nadege, že gij každý den dwě ſnáfeti bude, protož dá- wala gij tim wijce gijſti. Slepice ta, čijm wjce tluſtla, tijm méně ſnáſſela, až potom zhola tak nechala. 2) 35
315 potom diw vkázal,2) když gedné nocy w Ržijmě w S.° Jána koftele La- teranenském ráno s ginými bratřijmi wítali, tak po půl nocy, aby gitřni zpijwali, yak by hlas z hrobu, w kterémž před oſmnácti dny geden mě fítěnijn ržimſký pochowán byl, wyſel, kterýž čaſto napomijnal a wdy to vſtawičňe prawil, aby k němu někdo ſſel. A když po neyprwněgſſijm za- wolánij wſſichni welmi ſe lekli, po malé pak chwjli, yako poſylniwſſe ſe a ſmělegſſij gſúce, ſſli na to mijſto, kdež gich ten hlas wolal. Y prawij, kterak potom ten vmrlý řekl, aby ſe nic ne báli, ale ſíli a kalich gemu přine[178ajſli a kámen s ňeho ſložili. A když ſe to wſſe ſtalo, wſtal ten vmrlý nahoru a tu swátoſt Páně, kterúž před ſmrtij byl přigal, do kalichu 10 wywrátil, prawě, že geſt zatracen, a že welikými mukami trápij ſe, proto že by vſtawičně lichwil a nikdy ſe ſwětle ne zpowijdal. A když to powědel, hned zasíe lehl ten vmrlý do hrobu. To ſme my pak ne pro báſně tyto, ale k vleknutij naſlemu 3) powě- deli, protože ſe wěc diwná stala a za diw počtena býti může. A z toho 15 porozuměti můžme, yak prawá wěc geſt, což duchownij práwa prawij, kdož nehodně swatoſti přigijmá, že ſe wijce od nich poſſkwrnij, než ſe poſwětij. Ačkoli to prawda geſt, že swátoſt ſama w ſobě neylepſſij wěc geſt, wſſak proto pro dobrotu nětčij 4) lepſſij nebude a pro zloſt ſe gij nic nepohorſſij, ale we zlé ſe obrátij tomu, kdož nehodně přigijmá. Protož wědomé gest, 20 že ſe má s čiſtým ſwědomijm požijwati a s čiſtau, vpokogenau w miloſti Božij myſlij prigijmati, neb takowý poſlednij prowod geſt wſſij cti hoden, bez kteréžto 5) ceſta k žiwotu wedancý zmatečná na překážku bude, a k tomu wina hřijchu ſňata nebude. W prawde žeť to weliký diw byl, když Bůh otcuom naffijm mannu a neb chléb nebeſký dáwal, kteřijžto, což 25 gim naprſſelo, tim ſe chowali. O kterémž powědijno geſt: 6) »Chléb andelſký gedl cžlowěk. Wſſickni pak ti, kteřijž ten chléb gedli, na pauffti zemřeli. Kdož pak tento chléb početný těla a krwe Páně při poſlednij hodině gijíti bude hodně, ne vmře na wěky, a nad to gefítě wijce, když vmře, teda teprwá žiw bude. Neboť geſt chléb žiwý, kterýž s nebe sſtaupil, dáwage 30 a vdeluge bytu žiwota wěčného.« 5 1) »Von eim Todten, der von im brach das Sacrament.« — Brant: »De mortuo vo- mente eucharistiam.« — Poggius, Facet. 229. (Terribile factum in Lateranensi ecclesia.) — 2) Sprach, das nachfolgende wunderzeichen wer im geschehen. — 2) Orig : Vns zu er- schrecken von den lasteren. — ") Von dem verdienst der vszgespreiten güter. — 5) Omyl za: »bez kteréhož.« — 6) Evang. Sv. Jana VI, 49—52. 60. O chowané slepicy a huly, kteráž každey den zlatté wagce neſla. 1) [178b] Wdowa gedna měla slepicy, kteráž gj každý den gedno wagce ſnáſſela. Y byla té nadege, že gij každý den dwě ſnáfeti bude, protož dá- wala gij tim wijce gijſti. Slepice ta, čijm wjce tluſtla, tijm méně ſnáſſela, až potom zhola tak nechala. 2) 35
Strana 316
316 5 15 W této fabuli ſe vkazuge, že lidé ſkrze zbytečnoſt a ſkrze nepořádek, když gim ſcházegij některé wěcy,3) ſami ſobě ſwau vloženau a předſe- wzatau maudroſtij wijce ſſkodij. Protož Ipokras takto w ſwých ſobraných ſpamatowánijch 4) včij, že plná a ſytá těla, to geſt tluſtij lidé, leč že pau- fítěnijm krwe ta těla s ſebe ſtožij, w těžké nemocy, yakožto w padúcý a w sſlak vpadagij, 5) a gefítě wjce w giné. Protož welmi potřebné geft gim krwe paufſtěnij, aby měli, co by gim zasſe naroſtati mělo. Galenus pak, welmi včeney miſtr, když napomijná, aby lékařtwij pijlni byli, takto prawij: »Ktereychž žiwot a vměnij toliko k tomu geſt, aby ſe páſli, ti 10 dlauho žiwi ani zdráwi býti nemohau.« Takť také ani duſſe gegich, když mnohau krwij a tluſtoſtij, yako kdyby byly blátem zakydané, obtijženy ſau, nic vtěſleného ani nebeſkého myſliti nemohau, toliko wdycky o tělo a o břicho, kterak by ge naſytili, myſlij, yakož prawij S. Jeronym. Ale Horatius po- ſmijwá ſe rozkoſſi a žádoſti pokrmuow, nebo, když ſe ti ſtráwij, potom gednomu zámutku nechagij, kdež takto prawij: »Kupowaná rozkoſs s we- likú boleſtij ſſkodij. Pohled' na mne na tluſtého, s tučnau a s blifſtijcý ſe kožij, geſtliže ſe chceſs ſmáti kterému pickowi z Epikurcowy roty.« 6) Byl také něgaký hoſpodář, y měl krmnú hus, kteráž gemu každý den zlaté wayce ſnáſſela. Skrze kterúžto wěc člowěk ten z chudoby wyſſel 20 a k statečku doſti dobrému přiſſel. Ale, yakož obyčey geſt lakomých lidij, domnijwal ſe, že by ta hus wnitř plná zlatta byla, y chtě hned pogednú bohat býti, zabil tu hus a nalezl plnau hnifu a leyn; a tak hodnú odplatu za včinek ſwůg wzal. [179a] Ale yakož ti, kterýmž ſkrze neſmyſlnoſt rozum odgat beywá, nikdá newidij, co by prawého bylo, než toliko bleſk a ňegaké 25 zdánij těch wěcý: tak také geſt myſi lakomcůw; když gednau ſwázána geſt wazbau žádoſti, yakož Ambrofius prawij, wdycky toliko zlatta a střijbra hledá, wždycky důchody počijtá a radegij na zlatto hledij než na slunce; modlitba a žádoſt geho peněz od Boha proſý. A yako Juvenális prawij: »Kdož chce bohatý býti a bohatſtwij brzo nabyti, yakž bohatſtwij přibeywá, 30 takť také wſteklé žádoſti s bohatſtwijm roſtau, a čijm wijce obſahugij, geſítě wijce mijti hledagij a žádagij.« 7) 1) »Von einer gemesten Hennen vnd einer Gans, die alle tag ein gulden Ey legten.« — Brant: »De gallina saginata et auca ponente singulis diebus ovum aureum.« — Srv.: Nové fabule č. 22. (str. 169.) a Fab. Anyan. č. XXIV (str. 230.). — 2) Die henn ward dester feister vnd mocht nit ein ey mer legen. 3) Orig.: In diser fabel wirt ange- zeigt, das die menschen durch vberflusz vnnd vnordentlicheit der ding abnemen *) Hippocras in Aphorismis. 5) Kommen sie vnd fallen in Paralisim, das ist der schlag. — “. So du lachen wilt eins schweins aus der schar Epicuri. — Viz: Horat. Epist. I, 2, 55; I, 4, 15. " 7) Iuvenal. Sat. XIV, 176 a Ovid. Fast. I, 211. Text ně- mecký i překlad český oba citáty slučují v jeden, Iuvenalův.
316 5 15 W této fabuli ſe vkazuge, že lidé ſkrze zbytečnoſt a ſkrze nepořádek, když gim ſcházegij některé wěcy,3) ſami ſobě ſwau vloženau a předſe- wzatau maudroſtij wijce ſſkodij. Protož Ipokras takto w ſwých ſobraných ſpamatowánijch 4) včij, že plná a ſytá těla, to geſt tluſtij lidé, leč že pau- fítěnijm krwe ta těla s ſebe ſtožij, w těžké nemocy, yakožto w padúcý a w sſlak vpadagij, 5) a gefítě wjce w giné. Protož welmi potřebné geft gim krwe paufſtěnij, aby měli, co by gim zasſe naroſtati mělo. Galenus pak, welmi včeney miſtr, když napomijná, aby lékařtwij pijlni byli, takto prawij: »Ktereychž žiwot a vměnij toliko k tomu geſt, aby ſe páſli, ti 10 dlauho žiwi ani zdráwi býti nemohau.« Takť také ani duſſe gegich, když mnohau krwij a tluſtoſtij, yako kdyby byly blátem zakydané, obtijženy ſau, nic vtěſleného ani nebeſkého myſliti nemohau, toliko wdycky o tělo a o břicho, kterak by ge naſytili, myſlij, yakož prawij S. Jeronym. Ale Horatius po- ſmijwá ſe rozkoſſi a žádoſti pokrmuow, nebo, když ſe ti ſtráwij, potom gednomu zámutku nechagij, kdež takto prawij: »Kupowaná rozkoſs s we- likú boleſtij ſſkodij. Pohled' na mne na tluſtého, s tučnau a s blifſtijcý ſe kožij, geſtliže ſe chceſs ſmáti kterému pickowi z Epikurcowy roty.« 6) Byl také něgaký hoſpodář, y měl krmnú hus, kteráž gemu každý den zlaté wayce ſnáſſela. Skrze kterúžto wěc člowěk ten z chudoby wyſſel 20 a k statečku doſti dobrému přiſſel. Ale, yakož obyčey geſt lakomých lidij, domnijwal ſe, že by ta hus wnitř plná zlatta byla, y chtě hned pogednú bohat býti, zabil tu hus a nalezl plnau hnifu a leyn; a tak hodnú odplatu za včinek ſwůg wzal. [179a] Ale yakož ti, kterýmž ſkrze neſmyſlnoſt rozum odgat beywá, nikdá newidij, co by prawého bylo, než toliko bleſk a ňegaké 25 zdánij těch wěcý: tak také geſt myſi lakomcůw; když gednau ſwázána geſt wazbau žádoſti, yakož Ambrofius prawij, wdycky toliko zlatta a střijbra hledá, wždycky důchody počijtá a radegij na zlatto hledij než na slunce; modlitba a žádoſt geho peněz od Boha proſý. A yako Juvenális prawij: »Kdož chce bohatý býti a bohatſtwij brzo nabyti, yakž bohatſtwij přibeywá, 30 takť také wſteklé žádoſti s bohatſtwijm roſtau, a čijm wijce obſahugij, geſítě wijce mijti hledagij a žádagij.« 7) 1) »Von einer gemesten Hennen vnd einer Gans, die alle tag ein gulden Ey legten.« — Brant: »De gallina saginata et auca ponente singulis diebus ovum aureum.« — Srv.: Nové fabule č. 22. (str. 169.) a Fab. Anyan. č. XXIV (str. 230.). — 2) Die henn ward dester feister vnd mocht nit ein ey mer legen. 3) Orig.: In diser fabel wirt ange- zeigt, das die menschen durch vberflusz vnnd vnordentlicheit der ding abnemen *) Hippocras in Aphorismis. 5) Kommen sie vnd fallen in Paralisim, das ist der schlag. — “. So du lachen wilt eins schweins aus der schar Epicuri. — Viz: Horat. Epist. I, 2, 55; I, 4, 15. " 7) Iuvenal. Sat. XIV, 176 a Ovid. Fast. I, 211. Text ně- mecký i překlad český oba citáty slučují v jeden, Iuvenalův.
Strana 317
317 61. O kupcy, kterýž, když gemu Pán Bůh wyplynauti pomohl po roz- raženj lodij na moři, paltýřem byl, yakož y prwé gim byl, potom nakaupiw dobytku, plawil ſe s nim přes moře, a kterak gey wifecken do moře wmetal, když je byla bauřka na moři ſtrhla. Yakož je nahoře o tom fijře prawij mezy fabulemi z ržeckého yazyku wyloženými.1) Ta báſeň včij, že lidé mnohem včeněgſſij od ſſkody býwagij. Neb kdož moře vžijwá a na něm ſe čaſto plawij, ten ſwé ſſkody a nauze po- čijtá. A když toliko o tom ſlyſſijme, ſotwá ſe tomu podiwijme.2) Seneka prawij. 3) že ten přiliš ſmělý byl, kdož ſe neyprwé na moře na tak tenké wěcy, lodij, puſtil a zemi za ſebau toliko daleko wědel, ſwého žiwota we- likým wětrům ſe ſwěřil a pochybneym během tak wod rozdelowati počal, zie geft kdy mohl tak tenkému dřewu ſwého žiwota ſwěřiti, s ceſty žiwota na ceſtu ſmrti ſe dáwage. Nebo když Anatharfis 4) mudřec otázán byl která by lodij neybezpečněgffij byla, řekl: »Ta, kteráž na břehu na ſuſſe ſtogij.« Nebo když lodij toliko čtyř prſtůw z tlauſſtij gſú, tak daleko ti, 10 kteřijž ſe na těch lodech plawij, od ſmrti gſú. Ten žádný ne wij, w yakém [179b zlém byl, kdož na moři nebyl, to prawij Terentianus. 5) Nebo když ſe moře gedinau pokoyně vkáže, tehdy ta geho nenáwiditedlná pokognost a tichoft gest znamenij, že brzo některá lodij ſe rozrazý. A kdyby moře vſtawičně tiché bylo, žádný by ſe neplawil, boge ſe zahynutij. Ale přiwykloť 15 ono wcházegijcýmu člowěku hladké a mijrné býti, ale plawijcýmu ſe přes ne welmi hornaté a pahrbkowaté vkazuge ſe. Protož, kdož po rozraženj lodij žiw zůſtal a wen wyplynul, hled, aby zasſe žiwotu ſwému negaké roz- ražené doky a neb prkna dlužen nebyl. 6) Vč ſe, gfa zwijřetem zemſkým, zemi přiwykati a gi trpěti y na nij bydleti, a wijce po nebi než po moři, 20 pijlen gſa spaſenij ſwého, ſe procházeti. 1) »Von einem Kauffman, der von einem Schiffbruch kam vnd ward darnach ein Hirt«. Následuje celá bajka, z níž překladatel jen obsah podává. — Brant: »De mercatore naufrago, postea facto pastore.« — Viz: Nové fabule č. 47 (str. 179.). — 2) Der erzelt sein schaden vnd not, vnd so wir das mit vnsern oren hören, verwundern wir vns. — 3) Seneca, Medea 301 a sl. — 4) T. j. Anacharsis. Srv.: Diog. Laert. I, 8, 5. — 5) T. j. Terentius, Hecyra III, 4, 4. — 6) Orig.: Lug, das du nicht wider das leben schuldig werdest einem gebrochen riemen oder einer zerbrochen taffeln etc. 5 62. Ožlowěk nemůž je wíem zachowati. 1) Cžlowěk geden ſtarey s synem ſweym ſſel do mèſta, a woſla wedli s ſebú prázného, chtěgijce gey prodati. Když pak přes pole fíli, a někteřij lidé na poli delali, domlúwali ſtarému tomu, proto že by na toho woſla žádný, ani otec ani syn, ne wſedl, ale že by ho tak prázného gijti nechali, 25 geſſto geden pro ſtaroſt a druhý pro ſwú mladú zpaniloſt2) s práwem by na něm geti měl. Y wſadil ſtarý mladého na toho woſla a ſám ſíel pěſſky.
317 61. O kupcy, kterýž, když gemu Pán Bůh wyplynauti pomohl po roz- raženj lodij na moři, paltýřem byl, yakož y prwé gim byl, potom nakaupiw dobytku, plawil ſe s nim přes moře, a kterak gey wifecken do moře wmetal, když je byla bauřka na moři ſtrhla. Yakož je nahoře o tom fijře prawij mezy fabulemi z ržeckého yazyku wyloženými.1) Ta báſeň včij, že lidé mnohem včeněgſſij od ſſkody býwagij. Neb kdož moře vžijwá a na něm ſe čaſto plawij, ten ſwé ſſkody a nauze po- čijtá. A když toliko o tom ſlyſſijme, ſotwá ſe tomu podiwijme.2) Seneka prawij. 3) že ten přiliš ſmělý byl, kdož ſe neyprwé na moře na tak tenké wěcy, lodij, puſtil a zemi za ſebau toliko daleko wědel, ſwého žiwota we- likým wětrům ſe ſwěřil a pochybneym během tak wod rozdelowati počal, zie geft kdy mohl tak tenkému dřewu ſwého žiwota ſwěřiti, s ceſty žiwota na ceſtu ſmrti ſe dáwage. Nebo když Anatharfis 4) mudřec otázán byl která by lodij neybezpečněgffij byla, řekl: »Ta, kteráž na břehu na ſuſſe ſtogij.« Nebo když lodij toliko čtyř prſtůw z tlauſſtij gſú, tak daleko ti, 10 kteřijž ſe na těch lodech plawij, od ſmrti gſú. Ten žádný ne wij, w yakém [179b zlém byl, kdož na moři nebyl, to prawij Terentianus. 5) Nebo když ſe moře gedinau pokoyně vkáže, tehdy ta geho nenáwiditedlná pokognost a tichoft gest znamenij, že brzo některá lodij ſe rozrazý. A kdyby moře vſtawičně tiché bylo, žádný by ſe neplawil, boge ſe zahynutij. Ale přiwykloť 15 ono wcházegijcýmu člowěku hladké a mijrné býti, ale plawijcýmu ſe přes ne welmi hornaté a pahrbkowaté vkazuge ſe. Protož, kdož po rozraženj lodij žiw zůſtal a wen wyplynul, hled, aby zasſe žiwotu ſwému negaké roz- ražené doky a neb prkna dlužen nebyl. 6) Vč ſe, gfa zwijřetem zemſkým, zemi přiwykati a gi trpěti y na nij bydleti, a wijce po nebi než po moři, 20 pijlen gſa spaſenij ſwého, ſe procházeti. 1) »Von einem Kauffman, der von einem Schiffbruch kam vnd ward darnach ein Hirt«. Následuje celá bajka, z níž překladatel jen obsah podává. — Brant: »De mercatore naufrago, postea facto pastore.« — Viz: Nové fabule č. 47 (str. 179.). — 2) Der erzelt sein schaden vnd not, vnd so wir das mit vnsern oren hören, verwundern wir vns. — 3) Seneca, Medea 301 a sl. — 4) T. j. Anacharsis. Srv.: Diog. Laert. I, 8, 5. — 5) T. j. Terentius, Hecyra III, 4, 4. — 6) Orig.: Lug, das du nicht wider das leben schuldig werdest einem gebrochen riemen oder einer zerbrochen taffeln etc. 5 62. Ožlowěk nemůž je wíem zachowati. 1) Cžlowěk geden ſtarey s synem ſweym ſſel do mèſta, a woſla wedli s ſebú prázného, chtěgijce gey prodati. Když pak přes pole fíli, a někteřij lidé na poli delali, domlúwali ſtarému tomu, proto že by na toho woſla žádný, ani otec ani syn, ne wſedl, ale že by ho tak prázného gijti nechali, 25 geſſto geden pro ſtaroſt a druhý pro ſwú mladú zpaniloſt2) s práwem by na něm geti měl. Y wſadil ſtarý mladého na toho woſla a ſám ſíel pěſſky.
Strana 318
318 5 Widauce to ginij, ſmáli ſe bláznowſtwij starého, že mladého, kterýž ſylněgſſij byl než on, na woſla wſadil, a ſám, gſa wěkem obtijžen, že pěſſky za woſlem gde. Y změnil tařec opět myll ſwú, a sfadiw syna dolů, ſám na woſla wſedl. A když opět dále poodgel, ſlyſſel giné, an gemu přimlúwagij, že mladého toho yakožto služebnijka neb pacholka za ſebú přetahuge, 3) nic k geho mladoſti, že mu těžko, neprohlédage, toliko ſám na tom woſlu ſede pro ſtaroſt ſotwá ſe heybe. 4) Takowými ſlowy pohnut gſa sta[180a řec, wzal ſyna za ſebe na woſla, a tak na něm ſám druhý gel. Potom otázal ſe ho geden, zdá by to geho woſel byl? Když pak on powědel, že geſt, 10 hned gemu opět přimlúwal, proč by ſe o něy neſtaral, yako by čij cyzý byl, a že nenij dostatečen k takowému břemenu, a s gednijm že by doſti činiti měl. A tak člowěk ten zarmúcen byl ſkrze ty rozličné řeči a lidſké vmyſly. Když pak giž s prázným woſlem, ani ſám gediný, ani ſám druhý na nem ſede, dogeti nemohl, aby treſtánij a domlúwánij ſe vwarowal, na- 15 poſledy ſwázaw tomu woſlu nohy w hromadu a proſtrčiw gemu ſochor mezy nohy, s synem gey na ramena wzal a tak gey počal na trh néſti. A když wſſichni tomu ſe ſmáli, yakožto nowému, newijdanému včiňku,5) a obaudwau gegich bláznowſtwij treſtali, wijce pak otcowo, rozhněwal ſe pro tu wěc otec, a ſtoge na břehu v wody, hodil tijm ſwázaným woſlem 20 do ržeky, a ztratiw toho woſla, zaſe domuo ſe nawrátil. Protož ten dobrý, ſproſtný člowěk, chtěge každému poſluſſen býti, žádnému doſti nevčiniw, geſſtě k tomu woſla ztratil. Neb wědomé geſt, kdož každému k wůli žiw býti chce, že ten bijdnau, nuznau, těžkau ſlužbau služowán bude, poněwadž nenij možné, když rozličné duomyfly magij a ne 25 wſſickni gedné wůle gſú, aby gedenkaždý wſſem a každému obzwláfstně zachowati ſe mohl, když tak mnoho lidij mnohee wěcy gináč a gináč zchwalugij. Toť werſfúw ſkladatel dobře wědel, kdež prawj: »Negiſtý lid, na cwičenij rozličného včenij táhne ſe a delij.«6) A Perſius prawij:7 »Tiſýc důmyfluow lidſkých, a nerowné y negednoſtegné vžijwánij wſſech 30 wěcý, geden každey má ſwú zwláfſtnij wuoli, žádný po druhého wůli žiw nenij.« Neb mnoho a rozličneych twárnoſtij v lidij táhne ſe po rozličné wůli myſli. Kolik hlaw, tolik rozumuo, a yak mnoho hlaw, tak mnoho roz- ličného včenij y cwičenij. 8) 1) »Das man nit jederman recht kan thun.« — Brant zvláštního titule nemá. — Srv.: Poggius, Facet. 100. (Facetissimum de sene quodam, qui asinum portavit super se.) — Pauli-Oesterley č. 577. s doklady na str. 539. — 2) Von zarter jugent. — 3) Das er den jungen sun als ein knecht nach im züge. — 4) Das er als ein altvatter vff dem esel sesse. — 5) Vmb der neuwen that vnd gesicht willen. — Br.-Pog.: Propter novi- tatem spectaculi. — 6) Verg. Aen. II, 39.: Scinditur incertum studia in contraria volgus. — 7) Persius Sat. V, 52.: »Mille hominum species, et rerum discolor usus, Velle suum cuique est, nec voto vivitur uno.« 8) Srv.: Terentius, Phormio II, 4, 14.: »Quot homines tot sententiae, suus cuique mos.« Horat., Sat. II, 1, 27: »— Quot capitum vivunt, totidem studiorum Milia.«
318 5 Widauce to ginij, ſmáli ſe bláznowſtwij starého, že mladého, kterýž ſylněgſſij byl než on, na woſla wſadil, a ſám, gſa wěkem obtijžen, že pěſſky za woſlem gde. Y změnil tařec opět myll ſwú, a sfadiw syna dolů, ſám na woſla wſedl. A když opět dále poodgel, ſlyſſel giné, an gemu přimlúwagij, že mladého toho yakožto služebnijka neb pacholka za ſebú přetahuge, 3) nic k geho mladoſti, že mu těžko, neprohlédage, toliko ſám na tom woſlu ſede pro ſtaroſt ſotwá ſe heybe. 4) Takowými ſlowy pohnut gſa sta[180a řec, wzal ſyna za ſebe na woſla, a tak na něm ſám druhý gel. Potom otázal ſe ho geden, zdá by to geho woſel byl? Když pak on powědel, že geſt, 10 hned gemu opět přimlúwal, proč by ſe o něy neſtaral, yako by čij cyzý byl, a že nenij dostatečen k takowému břemenu, a s gednijm že by doſti činiti měl. A tak člowěk ten zarmúcen byl ſkrze ty rozličné řeči a lidſké vmyſly. Když pak giž s prázným woſlem, ani ſám gediný, ani ſám druhý na nem ſede, dogeti nemohl, aby treſtánij a domlúwánij ſe vwarowal, na- 15 poſledy ſwázaw tomu woſlu nohy w hromadu a proſtrčiw gemu ſochor mezy nohy, s synem gey na ramena wzal a tak gey počal na trh néſti. A když wſſichni tomu ſe ſmáli, yakožto nowému, newijdanému včiňku,5) a obaudwau gegich bláznowſtwij treſtali, wijce pak otcowo, rozhněwal ſe pro tu wěc otec, a ſtoge na břehu v wody, hodil tijm ſwázaným woſlem 20 do ržeky, a ztratiw toho woſla, zaſe domuo ſe nawrátil. Protož ten dobrý, ſproſtný člowěk, chtěge každému poſluſſen býti, žádnému doſti nevčiniw, geſſtě k tomu woſla ztratil. Neb wědomé geſt, kdož každému k wůli žiw býti chce, že ten bijdnau, nuznau, těžkau ſlužbau služowán bude, poněwadž nenij možné, když rozličné duomyfly magij a ne 25 wſſickni gedné wůle gſú, aby gedenkaždý wſſem a každému obzwláfstně zachowati ſe mohl, když tak mnoho lidij mnohee wěcy gináč a gináč zchwalugij. Toť werſfúw ſkladatel dobře wědel, kdež prawj: »Negiſtý lid, na cwičenij rozličného včenij táhne ſe a delij.«6) A Perſius prawij:7 »Tiſýc důmyfluow lidſkých, a nerowné y negednoſtegné vžijwánij wſſech 30 wěcý, geden každey má ſwú zwláfſtnij wuoli, žádný po druhého wůli žiw nenij.« Neb mnoho a rozličneych twárnoſtij v lidij táhne ſe po rozličné wůli myſli. Kolik hlaw, tolik rozumuo, a yak mnoho hlaw, tak mnoho roz- ličného včenij y cwičenij. 8) 1) »Das man nit jederman recht kan thun.« — Brant zvláštního titule nemá. — Srv.: Poggius, Facet. 100. (Facetissimum de sene quodam, qui asinum portavit super se.) — Pauli-Oesterley č. 577. s doklady na str. 539. — 2) Von zarter jugent. — 3) Das er den jungen sun als ein knecht nach im züge. — 4) Das er als ein altvatter vff dem esel sesse. — 5) Vmb der neuwen that vnd gesicht willen. — Br.-Pog.: Propter novi- tatem spectaculi. — 6) Verg. Aen. II, 39.: Scinditur incertum studia in contraria volgus. — 7) Persius Sat. V, 52.: »Mille hominum species, et rerum discolor usus, Velle suum cuique est, nec voto vivitur uno.« 8) Srv.: Terentius, Phormio II, 4, 14.: »Quot homines tot sententiae, suus cuique mos.« Horat., Sat. II, 1, 27: »— Quot capitum vivunt, totidem studiorum Milia.«
Strana 319
319 [180b] 63. O gednom, kterýž třtinám kázal.1) Ržijmanijn geden wyſtaupil čaſu gednoho na skálu,2) kterážto mezy třtijm stála, a tak ſobě rowňe počijnal, yako by lidu kázal. Y počal k tomu třtij mluwiti a mnoho o ržijmſkých obyčegijch rozpráwěti. 3) A mezy tjm počaly ſe hlawičky v třtij od ňegakého malého wětřijčku ſkloňowati. Y dij bláznowý člowěk ten, kterýž to třtij za lidi držel, domnjwage ſe, že mu ono dekuge: »Nenij potřebij takowé poctiwoſti ani reverencij mně činiti, milij páni Ržijmanee, neb ſem yá mezi wámi neymenſſij.« Y weſſlo to potom w prijſlowj, že mnoho ſe dopaufítij na puſtých mijſtech, což mezy lidem a obcý mluwiti ſe nemůž. Yakož o králi Midowi, ſynu Gordyowu ſe čte, když pro treſtánj bláznowſtwij ſwého od Apollijna woſlowými vſſima ob- 10 dařen a zahanben byl, a ta nezpuoſobnoſt giným wſſem lidem tayná byla, kromě famému barwijři4) oznámená a wědomá byla. Y zdálo ſe tomu barwijři, že on toho nikterakž zamlčeti nebude mocy, a také gſa zawázán, žádnému toho powědijti neſměl. Y wyſſel na pole, a wykopaw důlek, wſtrčil tam hlawu ſwú a lehaučky powěděl: »Já ſem ſám widel, že Midas 15 woſiowé víſi má.« Ne welmi mnoho potom, když tam třtij zroſtlo a maleym wětřijkem kláceno bylo, rowňe těmi flowy prawilo, kteráž ten králowiký barwijř do toho důlku mluwil. Yakož Herodotus a Trogus o tom ffijře pijſſij. 5) 5 1) »Von einem, der den Roren prediget.« — Brant: »De eo, qui harundinibus praedicavit.« - Poggius, Facet. 147. (Ridiculosi hominis dictum.) — 2) Vff ein mure. Br.-Pog.: Ascendit maceriem. — 4) Vnd sagt vil von der statt wesen. — Br.-Pog.: Dis- serens multa de urbis statu. — 4) Dem scherer. — 5) Odkaz (též u Branta: Veluti autores sunt Herodotus Trogusque) býti má Ovid. Metam. XI, 146—193. 64. O gednom zbrogném zemanu, kterýžto o mnoho le pokúlfel, podwolowal a chlubil, ale málo ſkutkem dowedl. 1) Toho čaſu, když cýſař Frydrych, kterýž w měſtě Bonconwentu Senén- 20 ſkém2) pochowán geft, od Flo[181a rencij dwě mijli „ když byli nepřátelé stany ſwé rozbili, 3) mnoho vrozencych a statečných lidij wlaſti ſwé hágili a zbrog na ſe wzali, proti stanom nepřátelſkým zbijbagijce, na ně bili. Y byl tu něgaký dobrý člowěk, welmi rád ſe mnoho chlubě, ſám ſe chwá- lijwal. Ten wſedíli na kůň, wygel we zbrogi před bránu, chtě vpřijmo 25 k wogſku běžeti, a giným pro gegijch prodléwánij a odtahowánij přimlú- wage, a pro gegich neſpěſſnoſt ge tupě a haněge, že tak ſtraffliwij a bá- zliwij, před nepřátely na ſpátek vtijkagijce glú, 4) y řekl, že ſám chce s ne- přátely bogowati, a proti nijm wygeda, na ně vdeřiti. Když pak giž během mijli vběhl, widel některé 5) od nepřátel zas domuo ſe wraceti, y počal 30 klufati a k nepřátelům lehčegij geti. Když pak nepřátelůw s měſítiany hluk a křik bitewnij ſlyfſel, a wida z daleka bogugijcých ſpolečné zacházenij
319 [180b] 63. O gednom, kterýž třtinám kázal.1) Ržijmanijn geden wyſtaupil čaſu gednoho na skálu,2) kterážto mezy třtijm stála, a tak ſobě rowňe počijnal, yako by lidu kázal. Y počal k tomu třtij mluwiti a mnoho o ržijmſkých obyčegijch rozpráwěti. 3) A mezy tjm počaly ſe hlawičky v třtij od ňegakého malého wětřijčku ſkloňowati. Y dij bláznowý člowěk ten, kterýž to třtij za lidi držel, domnjwage ſe, že mu ono dekuge: »Nenij potřebij takowé poctiwoſti ani reverencij mně činiti, milij páni Ržijmanee, neb ſem yá mezi wámi neymenſſij.« Y weſſlo to potom w prijſlowj, že mnoho ſe dopaufítij na puſtých mijſtech, což mezy lidem a obcý mluwiti ſe nemůž. Yakož o králi Midowi, ſynu Gordyowu ſe čte, když pro treſtánj bláznowſtwij ſwého od Apollijna woſlowými vſſima ob- 10 dařen a zahanben byl, a ta nezpuoſobnoſt giným wſſem lidem tayná byla, kromě famému barwijři4) oznámená a wědomá byla. Y zdálo ſe tomu barwijři, že on toho nikterakž zamlčeti nebude mocy, a také gſa zawázán, žádnému toho powědijti neſměl. Y wyſſel na pole, a wykopaw důlek, wſtrčil tam hlawu ſwú a lehaučky powěděl: »Já ſem ſám widel, že Midas 15 woſiowé víſi má.« Ne welmi mnoho potom, když tam třtij zroſtlo a maleym wětřijkem kláceno bylo, rowňe těmi flowy prawilo, kteráž ten králowiký barwijř do toho důlku mluwil. Yakož Herodotus a Trogus o tom ffijře pijſſij. 5) 5 1) »Von einem, der den Roren prediget.« — Brant: »De eo, qui harundinibus praedicavit.« - Poggius, Facet. 147. (Ridiculosi hominis dictum.) — 2) Vff ein mure. Br.-Pog.: Ascendit maceriem. — 4) Vnd sagt vil von der statt wesen. — Br.-Pog.: Dis- serens multa de urbis statu. — 4) Dem scherer. — 5) Odkaz (též u Branta: Veluti autores sunt Herodotus Trogusque) býti má Ovid. Metam. XI, 146—193. 64. O gednom zbrogném zemanu, kterýžto o mnoho le pokúlfel, podwolowal a chlubil, ale málo ſkutkem dowedl. 1) Toho čaſu, když cýſař Frydrych, kterýž w měſtě Bonconwentu Senén- 20 ſkém2) pochowán geft, od Flo[181a rencij dwě mijli „ když byli nepřátelé stany ſwé rozbili, 3) mnoho vrozencych a statečných lidij wlaſti ſwé hágili a zbrog na ſe wzali, proti stanom nepřátelſkým zbijbagijce, na ně bili. Y byl tu něgaký dobrý člowěk, welmi rád ſe mnoho chlubě, ſám ſe chwá- lijwal. Ten wſedíli na kůň, wygel we zbrogi před bránu, chtě vpřijmo 25 k wogſku běžeti, a giným pro gegijch prodléwánij a odtahowánij přimlú- wage, a pro gegich neſpěſſnoſt ge tupě a haněge, že tak ſtraffliwij a bá- zliwij, před nepřátely na ſpátek vtijkagijce glú, 4) y řekl, že ſám chce s ne- přátely bogowati, a proti nijm wygeda, na ně vdeřiti. Když pak giž během mijli vběhl, widel některé 5) od nepřátel zas domuo ſe wraceti, y počal 30 klufati a k nepřátelům lehčegij geti. Když pak nepřátelůw s měſítiany hluk a křik bitewnij ſlyfſel, a wida z daleka bogugijcých ſpolečné zacházenij
Strana 320
320 5 a bitwu, zaſtawil ſe a hnauti ſe ne ſměl. Kteřijž pak toho giſtého chlubná ſlowa ſlyſſeli, ptali ſe, proč by dále do bitwy negel? On dlúhú chwijli po- mlčew, řekl: »Giž ſem tomu porozuměl, že tak ſylný negſem w té zbrogi a v tom kyrýſu, yako ſem ſe domnijwal.« Protož máme zkuſyti a powážiti ſýly a mocy myſli naſlij a žiwota naſſeho, a nic wijce ne máſs ſlibowati, než čehož můžeſs dowéſti. Mnoho gich tepe nepřátely, když přijtomnij negſú, kterýmž, když gedné nepřijtele widij, ſpaſytedlné a zdrawé geſt, když od něho w ſwých pleſlijch a pancýřijch6) na mijli ſau. Ale ſtáwá ſe, yakož Quintus Curcius prawij, že lakomſtwij 10 a neſytá žádot poctiwoſti a chwály nic těžkého domnijwati ſe býti ne- dopuſtij. 7) Tomu kuſu nic podobného tento rytijř ne včinil, 8) kterýž giným k bitwě vkázal, a ſám ſe před nij ſchowal. Rowňe yako y Purhus 9) delal, nerozwažuge, že wílecky wěcy prwé raddau nežli zbrogij od člowčka mau- drého rozwáženy býti magij. A když ſy w čas a dobře o to ſe vradil, 10) 15 potom teprwá máš ſkutkem k tomu přikročiti. 1) »Von einem gewapneten Edeln, der sich vil ding vnderstund vnd berümet, aber wenig thet.« — Brant: »De armato nobili, qui multa praesumebat, sed parum fa- ciebat.« — Poggius, Facet. 248. (De nobili quodam tempore Frederici imperatoris in armis praesumenti, sed nihil facienti.) - 3) Zu Bonconvent in der Senenser stetlin. — 3) Chybně pojato; v orig.: Do Keiser Friderich... als ein feindt sein zelt vffgeschlagen het. — Pog.-Br.: Ut hostis castra posuit — 4) Das sie also forchtsam vnd träg vmbgiengen mit den feinden. - 5) Etlich verwundt. — 6) Mit kreps vnd bantzer. — Brant: Thorace et lorica. — 7) Nichts zu vil, nichts zu schwere achten last. — Curt. IX, 2, 9. — 8) Orig.: Dem stück hat nit vngeleich gethon. — 3) Omyl místo: »Pyrrhus«. — 1°) Sallust. Catil. 1. 6: Ubi consulueris, mature facto opus est. [181bj 65. O neprawém pijťaři. Pjſař geden w Florencij málo zyſku a požitku měl z ſwého vměnij. Y wymyſlil leſt nowú, aby ſobě nětco vlowiti mohl. A odſſed k gednomu mládency, tázal ſe ho, doſti-li by mu ſe stalo z něgakých pěti set zlatých, kteréž geho otcy dlužni byli za gednoho, kterýž giž vmřel, tomu že by ty 20 penijze půgčeny byly. Mládenec ten o tom newěda, prawil, že ten dluh nenij otce geho. Pijfař ten powědel, že to známo geſt liftem, kterýž on ſám pſal. Y přinutil mládence toho, aby od něho ten list kaupil a před saudem z toho gey winil. 2) Mrtwého toho syn obeſlán gest pro ten dluh. Ale on tomu odpijral, aby geho otec kdy od koho co wypuogčiti měl, 25 poněwadž nic o té wěcy, yakož kupcy znamenati sobě obyčeg magij, po- znamenáno nenij, ani co o tom w kněhách pſáno ſtogij. A hned k pijfaři ſſel, aby mu domlúwal a geho ffaleš treſtal, že by to pſáti ſměl, což ſe nikdá ne ſtalo. Y wece pijſař: »Milý ſynu, ty newijſs, kdy ſe to ſtalo, gefítě ſy ty tehdy na swětě nebyl. Otec twůg těchto a těchto čaſůw peněz 30 ſobě geſt wypůgčil, ale po malém čaſu hned ge zaſe oplatil. Té wěcy aby byl konec, yá ſem ſám lit na to delal, kterýmž otec twůg toho prázden geſt.« Y dal mu také ten druhý tolikéž peněz a ten list od něho kaupil.
320 5 a bitwu, zaſtawil ſe a hnauti ſe ne ſměl. Kteřijž pak toho giſtého chlubná ſlowa ſlyſſeli, ptali ſe, proč by dále do bitwy negel? On dlúhú chwijli po- mlčew, řekl: »Giž ſem tomu porozuměl, že tak ſylný negſem w té zbrogi a v tom kyrýſu, yako ſem ſe domnijwal.« Protož máme zkuſyti a powážiti ſýly a mocy myſli naſlij a žiwota naſſeho, a nic wijce ne máſs ſlibowati, než čehož můžeſs dowéſti. Mnoho gich tepe nepřátely, když přijtomnij negſú, kterýmž, když gedné nepřijtele widij, ſpaſytedlné a zdrawé geſt, když od něho w ſwých pleſlijch a pancýřijch6) na mijli ſau. Ale ſtáwá ſe, yakož Quintus Curcius prawij, že lakomſtwij 10 a neſytá žádot poctiwoſti a chwály nic těžkého domnijwati ſe býti ne- dopuſtij. 7) Tomu kuſu nic podobného tento rytijř ne včinil, 8) kterýž giným k bitwě vkázal, a ſám ſe před nij ſchowal. Rowňe yako y Purhus 9) delal, nerozwažuge, že wílecky wěcy prwé raddau nežli zbrogij od člowčka mau- drého rozwáženy býti magij. A když ſy w čas a dobře o to ſe vradil, 10) 15 potom teprwá máš ſkutkem k tomu přikročiti. 1) »Von einem gewapneten Edeln, der sich vil ding vnderstund vnd berümet, aber wenig thet.« — Brant: »De armato nobili, qui multa praesumebat, sed parum fa- ciebat.« — Poggius, Facet. 248. (De nobili quodam tempore Frederici imperatoris in armis praesumenti, sed nihil facienti.) - 3) Zu Bonconvent in der Senenser stetlin. — 3) Chybně pojato; v orig.: Do Keiser Friderich... als ein feindt sein zelt vffgeschlagen het. — Pog.-Br.: Ut hostis castra posuit — 4) Das sie also forchtsam vnd träg vmbgiengen mit den feinden. - 5) Etlich verwundt. — 6) Mit kreps vnd bantzer. — Brant: Thorace et lorica. — 7) Nichts zu vil, nichts zu schwere achten last. — Curt. IX, 2, 9. — 8) Orig.: Dem stück hat nit vngeleich gethon. — 3) Omyl místo: »Pyrrhus«. — 1°) Sallust. Catil. 1. 6: Ubi consulueris, mature facto opus est. [181bj 65. O neprawém pijťaři. Pjſař geden w Florencij málo zyſku a požitku měl z ſwého vměnij. Y wymyſlil leſt nowú, aby ſobě nětco vlowiti mohl. A odſſed k gednomu mládency, tázal ſe ho, doſti-li by mu ſe stalo z něgakých pěti set zlatých, kteréž geho otcy dlužni byli za gednoho, kterýž giž vmřel, tomu že by ty 20 penijze půgčeny byly. Mládenec ten o tom newěda, prawil, že ten dluh nenij otce geho. Pijfař ten powědel, že to známo geſt liftem, kterýž on ſám pſal. Y přinutil mládence toho, aby od něho ten list kaupil a před saudem z toho gey winil. 2) Mrtwého toho syn obeſlán gest pro ten dluh. Ale on tomu odpijral, aby geho otec kdy od koho co wypuogčiti měl, 25 poněwadž nic o té wěcy, yakož kupcy znamenati sobě obyčeg magij, po- znamenáno nenij, ani co o tom w kněhách pſáno ſtogij. A hned k pijfaři ſſel, aby mu domlúwal a geho ffaleš treſtal, že by to pſáti ſměl, což ſe nikdá ne ſtalo. Y wece pijſař: »Milý ſynu, ty newijſs, kdy ſe to ſtalo, gefítě ſy ty tehdy na swětě nebyl. Otec twůg těchto a těchto čaſůw peněz 30 ſobě geſt wypůgčil, ale po malém čaſu hned ge zaſe oplatil. Té wěcy aby byl konec, yá ſem ſám lit na to delal, kterýmž otec twůg toho prázden geſt.« Y dal mu také ten druhý tolikéž peněz a ten list od něho kaupil.
Strana 321
321 A když ten liſt před saudem položil, té těžkoſti zbawen geſt. A tak ten pijſař od nich od obau wzal welmi chytře penijze. Mudřegffij gſú synowé tohoto swěta nežli ſynowee ſwětloſti w pokolenij ſwém. Též také byl geden gménem Regulus, kterýž kſſaffty a poſlednij wuole ffalffowal, kteréhož Plinius neyzlotrowaněgffijho ze wſſech lotrů nazýwá, y z zwijřat, kteráž po zemi chodij. 3) Protož y toto powědel Juuenalis:4) »Křiwý a neprawý byl ten, kterýž z ſebe bohatého a [182a] ſſtiaſtného malými lijſtky a pečijtkami včinil.« Ziadney z lidij nenij ſſkodliwěgſſij, aby wijce mohl zklamati, yako ti, kterýmž ſe neywijce wěřij. Neb zlé bez roz- myſſlenj wijce než nenadálá ſtřela ſſkodij, yakož Seruius prawj. 5) 1) »Von einem falschen Notarien.« — Brant: »De notario falso.« — Poggius, Facet. 169. (De notario Florentino falso.) — 2) Vor dem richter die schuld forderte. — 3) Vnder allen zweifiessigen thieren. — Plinius, Epist. I, 5, 14: Omnium bipedum ne- quissimus. — 4) Iuvenal. Sat. I, 67. — 5) Die vnbedachten übel sind schwerer vnd die vnverschen geschütz letzen meer, als Servius spricht. — Brant: Inopinata enim graviora sunt mala et tela non provisa plus laedunt, auctore Servio Honorato grammatico. 5 10 66. O ržeznijku a o srdcy, kteréž gemu pes wzal. 1) Wíkočiw do maſných krámůw geden pes, když ržeznijk ginými nega- kými wěcmi zaneprázdňen byl, y pochytil ſrdce z gednoho howada, a tak potom preč vtekl. Obrátiw ſe řeznijk, a wida, an preč vtijká, y dij: »Běž, pſe, gedno předſe a buď kde chceſs, vá tě chcy znáti a tobě rozuměti, nebo ačkoli gſy mi od howada srdce wzal, wſſaks mi proto mého neodgal.« 15 Tato fabule oznamuge, že čaſtokrát ſſkoda lidem naučenij dáwá. Protož prawij Ouidius:2) »Ryba, kteráž gednú na vdicy ſe vrazyla, na každém na- křiweném železe gijſti ſe obáwá.« Bez pochyby, že maudrij lidé bezpečňegſfij a mudřegſfij, wezmúce ſíkodu, beywagij, kteráž od nepřátel w nenadále čiňena beywá. Neb geſt prwé včil teyž Ouidius, že nemohau maudřij okla- 20 máni býti, podlé důmyslu Seneky: Maudrey nemůže oklamati, aniž také muože oklamán býti. 3) Ale bezpochyby, kdož zgewně nepřijtelem geſt, toho ſe můžeme, opatřijce ſe před nim, ſnadňe vwarowati. Troganſký kůň, yakož Diogenes prawij, proto ge zklamal, neb ffaleſſně a podwodne zpuoſob bohyňe Minerwy měl. Ale ne hned proto maudrý člowěk, když pogednú 25 w ſíkodu něgakú w nenadále vpadne, pro ni ſe zarmútij, protože maudrý nikdá nedij: Nedomnijwal ſem ſe, aby ſe tak ſtáti mělo — ale prwe wſſecky wěcy giž v ſebe rozwážil a ge ſobě zřijdil. A tak geſtli že potom k ňe- gakému pádu přigde, nikdá w ſwé myſli pohnut [182b] ani potřijn nebude. Neb nenij tijže, yakož Apulegius 4) prawij, na těle yako na ſrdcy padnauti 30 a při rozumu chudnauti, aniž méňe geſt nohama yako myſlij vſtaupiti. Wſſak ten ſſetř ſebe, kterýž múdrého chce zahladiti, nebo ptácy obyčeg magij na rowném mijſtě ſedati, když ſe gim proſeypá, a také y zobati, a potom mnohem wětílij ſſkodu činij, když polapenij puſítěni gſú, než kdy prwé činili. 5) 35 21
321 A když ten liſt před saudem položil, té těžkoſti zbawen geſt. A tak ten pijſař od nich od obau wzal welmi chytře penijze. Mudřegffij gſú synowé tohoto swěta nežli ſynowee ſwětloſti w pokolenij ſwém. Též také byl geden gménem Regulus, kterýž kſſaffty a poſlednij wuole ffalffowal, kteréhož Plinius neyzlotrowaněgffijho ze wſſech lotrů nazýwá, y z zwijřat, kteráž po zemi chodij. 3) Protož y toto powědel Juuenalis:4) »Křiwý a neprawý byl ten, kterýž z ſebe bohatého a [182a] ſſtiaſtného malými lijſtky a pečijtkami včinil.« Ziadney z lidij nenij ſſkodliwěgſſij, aby wijce mohl zklamati, yako ti, kterýmž ſe neywijce wěřij. Neb zlé bez roz- myſſlenj wijce než nenadálá ſtřela ſſkodij, yakož Seruius prawj. 5) 1) »Von einem falschen Notarien.« — Brant: »De notario falso.« — Poggius, Facet. 169. (De notario Florentino falso.) — 2) Vor dem richter die schuld forderte. — 3) Vnder allen zweifiessigen thieren. — Plinius, Epist. I, 5, 14: Omnium bipedum ne- quissimus. — 4) Iuvenal. Sat. I, 67. — 5) Die vnbedachten übel sind schwerer vnd die vnverschen geschütz letzen meer, als Servius spricht. — Brant: Inopinata enim graviora sunt mala et tela non provisa plus laedunt, auctore Servio Honorato grammatico. 5 10 66. O ržeznijku a o srdcy, kteréž gemu pes wzal. 1) Wíkočiw do maſných krámůw geden pes, když ržeznijk ginými nega- kými wěcmi zaneprázdňen byl, y pochytil ſrdce z gednoho howada, a tak potom preč vtekl. Obrátiw ſe řeznijk, a wida, an preč vtijká, y dij: »Běž, pſe, gedno předſe a buď kde chceſs, vá tě chcy znáti a tobě rozuměti, nebo ačkoli gſy mi od howada srdce wzal, wſſaks mi proto mého neodgal.« 15 Tato fabule oznamuge, že čaſtokrát ſſkoda lidem naučenij dáwá. Protož prawij Ouidius:2) »Ryba, kteráž gednú na vdicy ſe vrazyla, na každém na- křiweném železe gijſti ſe obáwá.« Bez pochyby, že maudrij lidé bezpečňegſfij a mudřegſfij, wezmúce ſíkodu, beywagij, kteráž od nepřátel w nenadále čiňena beywá. Neb geſt prwé včil teyž Ouidius, že nemohau maudřij okla- 20 máni býti, podlé důmyslu Seneky: Maudrey nemůže oklamati, aniž také muože oklamán býti. 3) Ale bezpochyby, kdož zgewně nepřijtelem geſt, toho ſe můžeme, opatřijce ſe před nim, ſnadňe vwarowati. Troganſký kůň, yakož Diogenes prawij, proto ge zklamal, neb ffaleſſně a podwodne zpuoſob bohyňe Minerwy měl. Ale ne hned proto maudrý člowěk, když pogednú 25 w ſíkodu něgakú w nenadále vpadne, pro ni ſe zarmútij, protože maudrý nikdá nedij: Nedomnijwal ſem ſe, aby ſe tak ſtáti mělo — ale prwe wſſecky wěcy giž v ſebe rozwážil a ge ſobě zřijdil. A tak geſtli že potom k ňe- gakému pádu přigde, nikdá w ſwé myſli pohnut [182b] ani potřijn nebude. Neb nenij tijže, yakož Apulegius 4) prawij, na těle yako na ſrdcy padnauti 30 a při rozumu chudnauti, aniž méňe geſt nohama yako myſlij vſtaupiti. Wſſak ten ſſetř ſebe, kterýž múdrého chce zahladiti, nebo ptácy obyčeg magij na rowném mijſtě ſedati, když ſe gim proſeypá, a také y zobati, a potom mnohem wětílij ſſkodu činij, když polapenij puſítěni gſú, než kdy prwé činili. 5) 35 21
Strana 322
322 1) »Von eim metzger vnd eim hertzen von eim hund genommen.« — Brant »De lanione et corde abrepto.« — Srv.: Nové fab. č. 32. — 3) Ovid. Ex Ponto II, 7, 9. V orig, smysl správněji podán: Förcht es sey in allen speisen krumb eisen (omnibus unca cibis aera subesse putat). — 3) Podáno nesprávně; v orig.: Dann er (der schaden) het vorgelert nit mögen betrogen werden, nach der meinung Senece: Der weisz wil nit betrigen vnd mag auch nit betrogen werden. — 4) T. j.: Apuleius. — 5) Orig.: Doch hüte sich der, der ein weisen einest hat wöllen verdammen, dan die vögel gewonen an einem ebenen denne zu sitzen von dem dargeworffen sanen, vnnd werden auch gespeiset, vnd thun vil grösser schaden, so sie ein mal gefangen sind, weder vor." 67. O gednom, kterýž z ſwého towarylle proroka vdelal. 1) 5 30 Niegaký Gonella, 2) welmi žertowný blázen, ſlijbil gednomu z Ferrarij, kterýž toho žádoftiw byl, že ho chce welmi lacyno naučiti hádanij. Y po- wolal toho člowěka, aby ſſli ſpolu na poſtel. Y wypuſtil zadkem tayňe doſti ſmrdlawú wůni3) a hned mu kázal hlawu pod peřinu ſchowati. A když ſe to ſtalo, on ſmradem gſa pohnut a welmi nechuten, zasſe z podpeřinij wen hlawu wyſtrčil, prawě: »Yakož mi ſe zdá, žes trochu zakaſſlal.« Y wece Gonella: »Day ſem penijze, neb giž vmijš dobře hádati a to ſy práwě vhodl.« Druhému též rowně, když ſe žádal hadačem býti, řekl: »Gedinau 10 pilulij vá z tebe hadače vdelám.« A když on k tomu přiwolil, dal mu w vſta piluli z leyna vdelanu. Y počal ſmradem kaſſlati a ſkoro y kuckati, 5 řka: »Wonij rowně yako leyno, což gſy mi koli dal.« Y řekl Gonella, že prawdu powědel, chtě od včenij penijze od něho mijti. Protož giž nynij mnoho geſt hadačůw, kteřijž budaucý negiſté wěcy 15 podlé zdánij myſli ſwé, yako by prawé byly, zwěſtugij, nemagijce toho žádné giſtoty z ſlowa Božijho. Obáwati ſe máme, že giž ti ſtraſſliwij čaſowé na- stáwagij, ktereymiž tento swět ſkrze ffaleſſné proroky trápen bude. Nebo kteřijž ducha Božijho nemagij, [183a] o prawde nic newědij a gij ne zkuſyli, takéť ani o budaucých wěcech wědeti nebudau. A kdyžť Božſkého hlaſu 20 nemluwij, ale toliko lidſká ſlowa bagij, 6) tuť ſami na ſe pronáſſegij, že nebo blázni gſú, a neb lidi zklamáwagij. Neb žádney, gfa tržené myſli, 7) nemůž budúcých wěcý prawiti; nadtoť nemuož powěděti, co by koho mělo potkati. A z toho ſe můž poznati, že ti oklamawači gſú, kteřijž ſe o to pokúſſeti ſměgij. Ale bezpochyby žeť ta wůle gegijch geft, aby lháli a oklamáwali, 25 a nětco wymylijce, aby bohatſtwij nabeywali, zyſku hledali, marné cti a chwály žádali. Protož, kteřijžkoli pilnoft magij, aby zýſkali, tiť také okla- mati chtěgij a žádagj. Tehdyť welmi dobře Zeno a ginij mudrcy mňenij a domněnij opowrhli,8) neb o čemž ſe domnijwáš, že wijš, toho newijfs. A také to nenij powaha člowěka maudrého, ale wijce blázna a wſſetečného. Protož, geſtliže my ſobě při těch wěcech vměnij přiwlastňugeme, ktereež ſe wědeti nemohau, za nemaudré wáženi budeme, kteřijž ſmijme to mluwiti, w čemž můžeme přemoženi býti. Yak pak mnohem wijce ti, kteřijž wěcy budaucý prawij, kteréž od lidij wěděny ani wyhledány býti nemohú. Když
322 1) »Von eim metzger vnd eim hertzen von eim hund genommen.« — Brant »De lanione et corde abrepto.« — Srv.: Nové fab. č. 32. — 3) Ovid. Ex Ponto II, 7, 9. V orig, smysl správněji podán: Förcht es sey in allen speisen krumb eisen (omnibus unca cibis aera subesse putat). — 3) Podáno nesprávně; v orig.: Dann er (der schaden) het vorgelert nit mögen betrogen werden, nach der meinung Senece: Der weisz wil nit betrigen vnd mag auch nit betrogen werden. — 4) T. j.: Apuleius. — 5) Orig.: Doch hüte sich der, der ein weisen einest hat wöllen verdammen, dan die vögel gewonen an einem ebenen denne zu sitzen von dem dargeworffen sanen, vnnd werden auch gespeiset, vnd thun vil grösser schaden, so sie ein mal gefangen sind, weder vor." 67. O gednom, kterýž z ſwého towarylle proroka vdelal. 1) 5 30 Niegaký Gonella, 2) welmi žertowný blázen, ſlijbil gednomu z Ferrarij, kterýž toho žádoftiw byl, že ho chce welmi lacyno naučiti hádanij. Y po- wolal toho člowěka, aby ſſli ſpolu na poſtel. Y wypuſtil zadkem tayňe doſti ſmrdlawú wůni3) a hned mu kázal hlawu pod peřinu ſchowati. A když ſe to ſtalo, on ſmradem gſa pohnut a welmi nechuten, zasſe z podpeřinij wen hlawu wyſtrčil, prawě: »Yakož mi ſe zdá, žes trochu zakaſſlal.« Y wece Gonella: »Day ſem penijze, neb giž vmijš dobře hádati a to ſy práwě vhodl.« Druhému též rowně, když ſe žádal hadačem býti, řekl: »Gedinau 10 pilulij vá z tebe hadače vdelám.« A když on k tomu přiwolil, dal mu w vſta piluli z leyna vdelanu. Y počal ſmradem kaſſlati a ſkoro y kuckati, 5 řka: »Wonij rowně yako leyno, což gſy mi koli dal.« Y řekl Gonella, že prawdu powědel, chtě od včenij penijze od něho mijti. Protož giž nynij mnoho geſt hadačůw, kteřijž budaucý negiſté wěcy 15 podlé zdánij myſli ſwé, yako by prawé byly, zwěſtugij, nemagijce toho žádné giſtoty z ſlowa Božijho. Obáwati ſe máme, že giž ti ſtraſſliwij čaſowé na- stáwagij, ktereymiž tento swět ſkrze ffaleſſné proroky trápen bude. Nebo kteřijž ducha Božijho nemagij, [183a] o prawde nic newědij a gij ne zkuſyli, takéť ani o budaucých wěcech wědeti nebudau. A kdyžť Božſkého hlaſu 20 nemluwij, ale toliko lidſká ſlowa bagij, 6) tuť ſami na ſe pronáſſegij, že nebo blázni gſú, a neb lidi zklamáwagij. Neb žádney, gfa tržené myſli, 7) nemůž budúcých wěcý prawiti; nadtoť nemuož powěděti, co by koho mělo potkati. A z toho ſe můž poznati, že ti oklamawači gſú, kteřijž ſe o to pokúſſeti ſměgij. Ale bezpochyby žeť ta wůle gegijch geft, aby lháli a oklamáwali, 25 a nětco wymylijce, aby bohatſtwij nabeywali, zyſku hledali, marné cti a chwály žádali. Protož, kteřijžkoli pilnoft magij, aby zýſkali, tiť také okla- mati chtěgij a žádagj. Tehdyť welmi dobře Zeno a ginij mudrcy mňenij a domněnij opowrhli,8) neb o čemž ſe domnijwáš, že wijš, toho newijfs. A také to nenij powaha člowěka maudrého, ale wijce blázna a wſſetečného. Protož, geſtliže my ſobě při těch wěcech vměnij přiwlastňugeme, ktereež ſe wědeti nemohau, za nemaudré wáženi budeme, kteřijž ſmijme to mluwiti, w čemž můžeme přemoženi býti. Yak pak mnohem wijce ti, kteřijž wěcy budaucý prawij, kteréž od lidij wěděny ani wyhledány býti nemohú. Když
Strana 323
323 le to wědeti domnijwagij, za neſmyflnee a nerozumné ge ſobě wážiti a po- ložiti máme. Protož dobře Sokrates a Pláthonowi včedlnijcy to vměnij odgali a ſložili, kteréž nenij těch, aby ge rozwažowali, giſtoty a prawdy hledagijce, ale nerozumných hadačůw, kteřijž nic giſtého powěďeti ani wědeti nemohau.9) 1 »Von eim, der sein gesellen zu eim Propheten macht« — Brant: »De eo, qui socium suum fecit prophetam.« — Poggius, Facet. 165. (Facetissimum histrionis Gonellae.). lbid. 166. (Altera facetia eiusdem de uno, qui divinare volebat) Dvorní šašek ve Ferraře. — 3) Ein stillen buchblast. — 4) Als mich bedunckt, so hastu ein furtz gelassen.— 5) Der fieng an vor gestanck zu kotzen. — 6) Menschliche wort reden. — 7) Vnsinniger oder verruckts gemüts. — 8) Zeno vnd die Philosophi Stoici haben das meinen vad achten verworffen. — 2) Or. jen: Die (t. j.:Kunst) nit eines disputierers ist, sonder eines warsagers. 68. O tom giftém Gonellowi a o diwné geho smrti. 1) Rozpráwěgij o tom Gonellowi: Když margkrabě z Ferrarij čtwrtého dne zymnicy 2) měl a na moſtě nad wodau, řečenau Padus, ſe procházel, y chtěl toho Gonella zkufyti, což lékařuom obyčeg geft řijkati, že [183b každé lékařstwij od odporných a neb protiwných wěcý ſpomáhá, a ňekdy z podobných, a také že ňekdy z leknutij zymnice přeſtáwá.3) Y sítrčil 10 knijže rukama, když na ſamém kragi moſtu ſtálo, do wody doluo. Knijže to rychlým náběhem a náhlým leknutijm gſaucy přeſtrafſeno, s ſtaroſtij, že giž ſmrt daleko nenij, doluo, zachytiti ſe nemohúc, vpadlo. Ale potom, když mu z wody pomohli, odpočinul ſobě na ložku ſwém po té lázni zaſe. A ačkoli zymnice zprofítěn byl, wſſak welice proto bláznowému člowěku 15 za zlé měl pro geho neřádnau pomoc4) a lékařtwij, kteréhož mu dal. A tak že fotwá ginij páni na něm to wyžádali, aby toho giſtého Gonelly ſtijti nedáwal, a gemu to prominul. Y přihodilo ſe opět potom, když marg- krabě gijzdu před ſebú měl a na ceſtě byl, y gel s nim také na malém konijčku Gonella. A když na hoſpodu přigeli, gijzdnij ti, kteřijž s nim geli 20 a na hospode byli, když on wečeřel, vřezali koni geho víſi, aby ho k hněwu popudili. Ale Gonella, když ſám gediný do mafſtale, prw než ginij wſſickni, fſel a pro obřezané víli koně ſwého poznati dobře nemohl, napoſledy zdálo mu ſe to za ſluſíné, yaký oni z něho poſměch včinili. 5) chtě ſe pomítiti, trhl wíſem koňom chřijpě, y huby a neb pyſky gim obřezal, také 25 y knijžecýmu koni. Když giž pak gijzdnij tak hanebnú a ſíkodliwú wěc při tak mnoha konijch (neb gijch mnoho bylo) wideli, a kdo by to tak zle včinil, na to ſe tázali, odpowědel Gonella, že ſau wſſickni nerozumnij blázni, newidauce, že koni wſſickni hauby w hromadu ſtrhli, geho koni hanbě a obřezaným vſſijm ſe poſmijwagijce. Při tom ſkutku geho rozpomenul ſe 30 knijže na prwnij včinek geho a rozhněwal ſe pro přjtomnú ſíkodu, kterúž včinil, y zapowědel Gonellowi, ačkoli naň laſkaw byl, pro geho mſtiwé obyčege 6) zemi ſwú, smrtij mu hroze, geſtliže by zaſe přiſſel. Gonella pak, 21*
323 le to wědeti domnijwagij, za neſmyflnee a nerozumné ge ſobě wážiti a po- ložiti máme. Protož dobře Sokrates a Pláthonowi včedlnijcy to vměnij odgali a ſložili, kteréž nenij těch, aby ge rozwažowali, giſtoty a prawdy hledagijce, ale nerozumných hadačůw, kteřijž nic giſtého powěďeti ani wědeti nemohau.9) 1 »Von eim, der sein gesellen zu eim Propheten macht« — Brant: »De eo, qui socium suum fecit prophetam.« — Poggius, Facet. 165. (Facetissimum histrionis Gonellae.). lbid. 166. (Altera facetia eiusdem de uno, qui divinare volebat) Dvorní šašek ve Ferraře. — 3) Ein stillen buchblast. — 4) Als mich bedunckt, so hastu ein furtz gelassen.— 5) Der fieng an vor gestanck zu kotzen. — 6) Menschliche wort reden. — 7) Vnsinniger oder verruckts gemüts. — 8) Zeno vnd die Philosophi Stoici haben das meinen vad achten verworffen. — 2) Or. jen: Die (t. j.:Kunst) nit eines disputierers ist, sonder eines warsagers. 68. O tom giftém Gonellowi a o diwné geho smrti. 1) Rozpráwěgij o tom Gonellowi: Když margkrabě z Ferrarij čtwrtého dne zymnicy 2) měl a na moſtě nad wodau, řečenau Padus, ſe procházel, y chtěl toho Gonella zkufyti, což lékařuom obyčeg geft řijkati, že [183b každé lékařstwij od odporných a neb protiwných wěcý ſpomáhá, a ňekdy z podobných, a také že ňekdy z leknutij zymnice přeſtáwá.3) Y sítrčil 10 knijže rukama, když na ſamém kragi moſtu ſtálo, do wody doluo. Knijže to rychlým náběhem a náhlým leknutijm gſaucy přeſtrafſeno, s ſtaroſtij, že giž ſmrt daleko nenij, doluo, zachytiti ſe nemohúc, vpadlo. Ale potom, když mu z wody pomohli, odpočinul ſobě na ložku ſwém po té lázni zaſe. A ačkoli zymnice zprofítěn byl, wſſak welice proto bláznowému člowěku 15 za zlé měl pro geho neřádnau pomoc4) a lékařtwij, kteréhož mu dal. A tak že fotwá ginij páni na něm to wyžádali, aby toho giſtého Gonelly ſtijti nedáwal, a gemu to prominul. Y přihodilo ſe opět potom, když marg- krabě gijzdu před ſebú měl a na ceſtě byl, y gel s nim také na malém konijčku Gonella. A když na hoſpodu přigeli, gijzdnij ti, kteřijž s nim geli 20 a na hospode byli, když on wečeřel, vřezali koni geho víſi, aby ho k hněwu popudili. Ale Gonella, když ſám gediný do mafſtale, prw než ginij wſſickni, fſel a pro obřezané víli koně ſwého poznati dobře nemohl, napoſledy zdálo mu ſe to za ſluſíné, yaký oni z něho poſměch včinili. 5) chtě ſe pomítiti, trhl wíſem koňom chřijpě, y huby a neb pyſky gim obřezal, také 25 y knijžecýmu koni. Když giž pak gijzdnij tak hanebnú a ſíkodliwú wěc při tak mnoha konijch (neb gijch mnoho bylo) wideli, a kdo by to tak zle včinil, na to ſe tázali, odpowědel Gonella, že ſau wſſickni nerozumnij blázni, newidauce, že koni wſſickni hauby w hromadu ſtrhli, geho koni hanbě a obřezaným vſſijm ſe poſmijwagijce. Při tom ſkutku geho rozpomenul ſe 30 knijže na prwnij včinek geho a rozhněwal ſe pro přjtomnú ſíkodu, kterúž včinil, y zapowědel Gonellowi, ačkoli naň laſkaw byl, pro geho mſtiwé obyčege 6) zemi ſwú, smrtij mu hroze, geſtliže by zaſe přiſſel. Gonella pak, 21*
Strana 324
324 5 pobyw malý čas w wýwodſtwj Meylandſkém, chtě přijčiny hledati, aby zaſe k margkra[184a]bowi přigeti mohl, kázal ſobě wúz vďelati, a ten cyzý zemij naſypati, a wſedſli na ten wůz, kázal ſe do Ferrarij wézti. Y diwili ſe wſlickni, že po tak weliké a vložené pokutě pod hrdlem od knijžete, Gonella zaſe přigeti ſměl. A tu markrab poſlal služebnijky, aby gey do žaláře wſadili. Odpowědel Gonella, že geft mu margkrabowa země zapo- wědijna, a on že nenij na geho zemi, ale na prſti Meylandſké že ſedij. A tak chtěl oprawdowé wěcy ſwými žertownými ſlowy podlé nawykloſti ſwé odbyti. Y radil ſe o to margkrab s raddami ſwými, geſt-li on na zemi 10 geho čili nenij, a přemožen geſt gednau regulij z cýſařſkých práw, tak že ſe Gonella žwanicý ſwau nigakž wymluwiti nemohl. Neb řijkáwagij: Kdož wozu vžijwá, ten také y ceſty vžijwá, a tak že by ten zákon a neb to vſtanowenij znělo: Qui sella etc. Skrze kteréž vſtanowenij Gonella odſauzen geſt. Když pak giž ortel smrti na něy wypowědijn byl, a že ho giž wedli, 15 kdež mu práwo geho ſtáti ſe mělo, hlawu mu ſtijti magijce, přikázal byl margkrab teyňe, že žádný newědel, aby ho kat nezabijgel, toliko aby s nim tak nakládal, yako by ho giž o hrdlo připrawiti a hlawu mu ftijti měl. Když pak giž Gonella ſwázaný na zemi položen byl, a hlawa geho, yakož obyčey w té zemi geſt, mezy dwa ſſpalky 7) wſtrčena byla, a meč na hrdlo 20 gemu byl položen, poſtawil ſe k tomu kat tak, yako by giž chtěl na meč kladiwem vdeřiti. Y vdeřil, ale w meč ne trefil, toliko w zemi podlé ňeho, yako by ſe chybil. Ale Gonella proto welikým ſtrachem a hrůzau, yako by zabit byl, oprawdu vmřel, tak že ho hned tu vmrlého a duſi od těla oddelenú nalezli, s žaloſtij wíleho lidu a knijžete neywětſlj. A krwawý 25 obrúček okolo hrdla mu nalezli, ktereyž gemu welikým ſtrachem naběhl. Neb to weliké a pilné na ſmrt myſſlenij nekdy znamenij po ſobě zůſtawij a zgewňe, že ſe to znamenati bude mocy, toho ſkutku známoſt včinij. 1) »Von dem selben Gonella vnd seinem wunderlichen Tod« — Brant: »De eodem Gonella et eius mirabili morte.« — Srv.: Ioan. Iovianus Pontanus, De sermone cap. 2. — 3) Das viertegig feber. — 3) V orig. spojeny věty přesněji: Das alle artzney von widerwertigen oder geleichen dingen hilff empfahet; vnd darumb, das etwan aus er- schrockenheit das feber kommet, sties er etc. — 4) Verzweiflete hilff. — Brant: Despe- ratam curationem sibi factam. — 5) Orig.: Zuletst duncket in wol, was spottes da ge- schehen was. — 6) Orig. jinak: Wiewol er im fast lieb vnd genem was vmb seiner ebentheur willen. — Br.: Quamvis sibi ob histrionatum suum longe acceptus esset. — 7) Zwischen die blöcher vnd stock. [184b] 69. O gednom, kterýž druhému w geho myílenij pokoge dáti nechtěl. 1) Dantes, w Florencij werſſúw ſkladatel, když negſa ſwědom a znám w měſtě Senis w gednom kláffteře v Boſákuo, podepřew ſe na loket, na 30 oltáři wzpolehl, ňetco myſle a teyňe w ſwé myſli wyhledáwage, y při- stúpil k němu geden, chtě ňetco těžkého a gemu protiwného od něho mijti.
324 5 pobyw malý čas w wýwodſtwj Meylandſkém, chtě přijčiny hledati, aby zaſe k margkra[184a]bowi přigeti mohl, kázal ſobě wúz vďelati, a ten cyzý zemij naſypati, a wſedſli na ten wůz, kázal ſe do Ferrarij wézti. Y diwili ſe wſlickni, že po tak weliké a vložené pokutě pod hrdlem od knijžete, Gonella zaſe přigeti ſměl. A tu markrab poſlal služebnijky, aby gey do žaláře wſadili. Odpowědel Gonella, že geft mu margkrabowa země zapo- wědijna, a on že nenij na geho zemi, ale na prſti Meylandſké že ſedij. A tak chtěl oprawdowé wěcy ſwými žertownými ſlowy podlé nawykloſti ſwé odbyti. Y radil ſe o to margkrab s raddami ſwými, geſt-li on na zemi 10 geho čili nenij, a přemožen geſt gednau regulij z cýſařſkých práw, tak že ſe Gonella žwanicý ſwau nigakž wymluwiti nemohl. Neb řijkáwagij: Kdož wozu vžijwá, ten také y ceſty vžijwá, a tak že by ten zákon a neb to vſtanowenij znělo: Qui sella etc. Skrze kteréž vſtanowenij Gonella odſauzen geſt. Když pak giž ortel smrti na něy wypowědijn byl, a že ho giž wedli, 15 kdež mu práwo geho ſtáti ſe mělo, hlawu mu ſtijti magijce, přikázal byl margkrab teyňe, že žádný newědel, aby ho kat nezabijgel, toliko aby s nim tak nakládal, yako by ho giž o hrdlo připrawiti a hlawu mu ftijti měl. Když pak giž Gonella ſwázaný na zemi položen byl, a hlawa geho, yakož obyčey w té zemi geſt, mezy dwa ſſpalky 7) wſtrčena byla, a meč na hrdlo 20 gemu byl položen, poſtawil ſe k tomu kat tak, yako by giž chtěl na meč kladiwem vdeřiti. Y vdeřil, ale w meč ne trefil, toliko w zemi podlé ňeho, yako by ſe chybil. Ale Gonella proto welikým ſtrachem a hrůzau, yako by zabit byl, oprawdu vmřel, tak že ho hned tu vmrlého a duſi od těla oddelenú nalezli, s žaloſtij wíleho lidu a knijžete neywětſlj. A krwawý 25 obrúček okolo hrdla mu nalezli, ktereyž gemu welikým ſtrachem naběhl. Neb to weliké a pilné na ſmrt myſſlenij nekdy znamenij po ſobě zůſtawij a zgewňe, že ſe to znamenati bude mocy, toho ſkutku známoſt včinij. 1) »Von dem selben Gonella vnd seinem wunderlichen Tod« — Brant: »De eodem Gonella et eius mirabili morte.« — Srv.: Ioan. Iovianus Pontanus, De sermone cap. 2. — 3) Das viertegig feber. — 3) V orig. spojeny věty přesněji: Das alle artzney von widerwertigen oder geleichen dingen hilff empfahet; vnd darumb, das etwan aus er- schrockenheit das feber kommet, sties er etc. — 4) Verzweiflete hilff. — Brant: Despe- ratam curationem sibi factam. — 5) Orig.: Zuletst duncket in wol, was spottes da ge- schehen was. — 6) Orig. jinak: Wiewol er im fast lieb vnd genem was vmb seiner ebentheur willen. — Br.: Quamvis sibi ob histrionatum suum longe acceptus esset. — 7) Zwischen die blöcher vnd stock. [184b] 69. O gednom, kterýž druhému w geho myílenij pokoge dáti nechtěl. 1) Dantes, w Florencij werſſúw ſkladatel, když negſa ſwědom a znám w měſtě Senis w gednom kláffteře v Boſákuo, podepřew ſe na loket, na 30 oltáři wzpolehl, ňetco myſle a teyňe w ſwé myſli wyhledáwage, y při- stúpil k němu geden, chtě ňetco těžkého a gemu protiwného od něho mijti.
Strana 325
325 Y dij k němu Dantes: »Powěz mi, které geſt ze wſech naywětffij zwijře a howado?« A on wece: »Slon." Dij mu Dantes: »Mnedle, slone, nech mne nynij mylliti a rozwažowati wětífijch wěcý nežli twá ſlowa ſau, aby mi těžek nebyl.« Giſtě že hodnú odpowěd odtud wzal, když tomu, kterýž wětífijmi 5 wěcmi zaneprázdňený byl, w geho těžífij wěcy cyzým bláznowſtwjm a ne- vžitečnú wěcý neoteychal ſe překážeti. Ale gfauť ňekteřij lidé tak hlaupij, 2) ne prawijm neſmyſlnij, že ſe domnijwagij, že ginij lidé, hned wſſeckno ſwé opuſtijce a obmeſſkagijce, k gegich nadychánij hned víſi odewrau,3) a že gim každý k wůli muſý býti. Takoweymť někdy oprawdowá a přijíná 10 odpowěd wſſeckno nahradij. 1) »Von einem vngestümmen ermaner.« — Brant.: »De importuno sollicitatore.« Poggius, Facet. 121. (Jocatio Dantis clarissimi.) — 2) Es sind etlich menschen sollichs beharrens. — Brant: Sunt quidam eius pertinaciae. — 3) Irem anlauffen als bald die oren darbieten. — Br.: Illorum incursibus aures adhibere. 70. O hadu a o paſtýři, kterýž vmrlému komáru slawný pohřeb vdelal. 1) Pafteyř geden, vſtaw horkem, když pod gednijm dřewem vſnul, a had k ňemu přilezl, přiletěl komár od močidla, a mezy židowiny žáhadlo mu wſtrčiw, welmi ho vſſtijpl. Paſtýř ten, rozhňewaw ſe a ze ſna probuzen ſa, w náhloſti ſwé zabil toho komára, hada pak vhlédaw, také ho zabil. Potom 15 napſal nápis nad hrobem, kterýž byl za dobrodijnij tomu komáru vdelal, takto: »Malý komářijčku, paſtýř dobytkůw, poněwadž [185a] ſy toho za- slaužil, delá ſlufíný pohřeb ſmrti twé za to, že ſy mu žiwotem, zbudiw ho před hadem, prodlil.« 2) Ale giž těchto čaſuow mnoho ſe gich nalézá, ačkoli cyzý zdrawij mi- 20 legſfij gim než gegich wlaſtnij bylo, a za to ňekdy ſwůg žiwot někteřij dali, a při poſlednij hodině ſe ho odwážili,3) wſſak pro to za gegijch za giné wſazený žiwot nikoli nebude tak ſluſſná odplata při pohřebu těl gegijch, yako ſe tomuto komáru ſtala. Ta fabule včij, yaké záplaty ti čaſto docházegj, kteřijž w giných ne- 25 ſſtěſtij přiliš ſtaroſtliwij a pečliwij ſe býti vkazugij. 4) 1) »Von eim schnecken vnd hirten, der dem ertödten schnecken ein wirdig ampt seines todts vffrichtet.« — Brant: »Die culice et pastore. Ex Virgilio.« — Srv. báseň Culex, Vergiliovi druhdy přičítanou. — 2) Dise zween versz machte er zu dem grab: Du kleiner schneck, der hüter des viehes gibt dir, so du solches verdienet hast, das ampt der leich vnd deines todes für die gaben seines lebens. Lat. text: »Parve culex, pecudum custos tibi tale merenti Funeris officium vitae pro munere reddit.« — 3) Geben etwan ir leben darumb vnd vndersetzen das der letsten not. — 4) Orig.: Die sich in anderer glückseligkeit zu vil sorgfeltig erzeigen vnd sein wöllen.
325 Y dij k němu Dantes: »Powěz mi, které geſt ze wſech naywětffij zwijře a howado?« A on wece: »Slon." Dij mu Dantes: »Mnedle, slone, nech mne nynij mylliti a rozwažowati wětífijch wěcý nežli twá ſlowa ſau, aby mi těžek nebyl.« Giſtě že hodnú odpowěd odtud wzal, když tomu, kterýž wětífijmi 5 wěcmi zaneprázdňený byl, w geho těžífij wěcy cyzým bláznowſtwjm a ne- vžitečnú wěcý neoteychal ſe překážeti. Ale gfauť ňekteřij lidé tak hlaupij, 2) ne prawijm neſmyſlnij, že ſe domnijwagij, že ginij lidé, hned wſſeckno ſwé opuſtijce a obmeſſkagijce, k gegich nadychánij hned víſi odewrau,3) a že gim každý k wůli muſý býti. Takoweymť někdy oprawdowá a přijíná 10 odpowěd wſſeckno nahradij. 1) »Von einem vngestümmen ermaner.« — Brant.: »De importuno sollicitatore.« Poggius, Facet. 121. (Jocatio Dantis clarissimi.) — 2) Es sind etlich menschen sollichs beharrens. — Brant: Sunt quidam eius pertinaciae. — 3) Irem anlauffen als bald die oren darbieten. — Br.: Illorum incursibus aures adhibere. 70. O hadu a o paſtýři, kterýž vmrlému komáru slawný pohřeb vdelal. 1) Pafteyř geden, vſtaw horkem, když pod gednijm dřewem vſnul, a had k ňemu přilezl, přiletěl komár od močidla, a mezy židowiny žáhadlo mu wſtrčiw, welmi ho vſſtijpl. Paſtýř ten, rozhňewaw ſe a ze ſna probuzen ſa, w náhloſti ſwé zabil toho komára, hada pak vhlédaw, také ho zabil. Potom 15 napſal nápis nad hrobem, kterýž byl za dobrodijnij tomu komáru vdelal, takto: »Malý komářijčku, paſtýř dobytkůw, poněwadž [185a] ſy toho za- slaužil, delá ſlufíný pohřeb ſmrti twé za to, že ſy mu žiwotem, zbudiw ho před hadem, prodlil.« 2) Ale giž těchto čaſuow mnoho ſe gich nalézá, ačkoli cyzý zdrawij mi- 20 legſfij gim než gegich wlaſtnij bylo, a za to ňekdy ſwůg žiwot někteřij dali, a při poſlednij hodině ſe ho odwážili,3) wſſak pro to za gegijch za giné wſazený žiwot nikoli nebude tak ſluſſná odplata při pohřebu těl gegijch, yako ſe tomuto komáru ſtala. Ta fabule včij, yaké záplaty ti čaſto docházegj, kteřijž w giných ne- 25 ſſtěſtij přiliš ſtaroſtliwij a pečliwij ſe býti vkazugij. 4) 1) »Von eim schnecken vnd hirten, der dem ertödten schnecken ein wirdig ampt seines todts vffrichtet.« — Brant: »Die culice et pastore. Ex Virgilio.« — Srv. báseň Culex, Vergiliovi druhdy přičítanou. — 2) Dise zween versz machte er zu dem grab: Du kleiner schneck, der hüter des viehes gibt dir, so du solches verdienet hast, das ampt der leich vnd deines todes für die gaben seines lebens. Lat. text: »Parve culex, pecudum custos tibi tale merenti Funeris officium vitae pro munere reddit.« — 3) Geben etwan ir leben darumb vnd vndersetzen das der letsten not. — 4) Orig.: Die sich in anderer glückseligkeit zu vil sorgfeltig erzeigen vnd sein wöllen.
Strana 326
326 71. O krkawcy, kterýž některey čas wody nepige.1) 5 Krkawec, yakož Higmius2) prawij, geſt ſlužebnijk Apollijna boha. 3) Toho on k ſlužbě potřebuge, kdy Jupiterowi obětuge. Y poſlal gey gednau, aby mu čiſté wody přineſl. Krkawec, wida fijk a na ňem owotce nezralé, čekal na ně, poſadiw ſe na dřewě, až by dozrali, a dokudž ſe gich ne nagedl, čekal ho Apollo wdy s wodau. Když ſe pak nawrátiti prodléwal, přinucen byl giné wody potřebowati. Za kterýžto včinek ſwůg hodnau potupau bijdňe toho zaſlaužil, aby pijti od toho čaſu, yakž fijky odkwetnau, až dozragj, nemohl; tak že od toho čaſu má zawřený pigák 4) a proto pijti nikterakž nemůž. 1) »Von dem rappen, warumb der etlich zeit nit wasser trinckt.« - Brant: »De corvo, quare certo tempore non bibit aquas. Ex Ovidio.« — Viz: Ovid., Fast. II, 247. — Hyginus, Poet. Astronomicon II, 40 (Hydra). — 2) T. j: Hyginus; orig.: Higinius. — 3) Ist in der hut vnd sorg Apollinis. — 4) Das er dise tag hab ein beschlossen kele. 72. O gednom, gelito le zpowijdal z cedule. 1) Geden z Meylandu blázen, a neb pokrytec, a neb ſyce welmi nepamět- liwey, když drahnú knijžku ſwých hřijchůw a win napſal, y ſſel k gednomu včenému knězy, kterýž w těch wěcech welmi zběhlý byl, gemuž řijkali Anthonius Radenſký z Meylandu, k zpowědi. Y dal mu tu knijžku, proſe ho, aby gi ſobě přečetl, že [185b] by wſfecku zpowěd geho držela. Kněz 15 ten byl maudrý a welmi w těch wěcech rozumný, wida, že to čtenij mnoho čaſu potřebuge, a poznamenaw nerozum člowěka toho, maličko kolikas ſlowy promluwil k tomu žwawému člowěku, řka: »Já tě rozhřeſfugi ode wſſech hřijchůw, kteřijž w této knijžce napſáni ſtogij.« Y zeptal ſe ho ten, ktereyž hřijchy ſepſal, yaké pokánij za to mu vkládá? A on wece: »Aby 20 za měſýc tuto knijžku každý den ſedmkrát četl.« A když on tomu odpijral, že by to býti nemohlo, zpowědnijk ten předſe na ſwém vmyſlu ſtál. A tak žwawoft trlence2) toho dworſkým bèhem potlačena a pohanijna geſt. Neb ſe má wědeti, že práwo a vſtanowenij cýrkwe auſtnij zpowědi potřebuge, a ne pſané, nebo když ſe winy auſtně prawij, tehdy stud ſe rozmnožuge. 25 kterýžto při hřijchuow wyznáwanij a wyčijtanij geſt wětſſij ſtrana zpowědi. Yakož Auguftinus prawij w knihách o pokánij. Neb Bůh přikázal tém, kteřijž čitij býti chtěgij, aby ſwá vſta a twář ſwú kněžijm okázali. A tak včij, že hřjchowce těleſnau přijtomnoſtij wyznáwati ſe magij a ne ſkrze poſly nebo pſánij wyprawowáni býti. Neb ſkrze to, když ge knězy auſtně 30 prawij, přemáhá ſtud a pro bázeň hřijchu a winy dogde miloſti a hřijchůw odpuſſtěnij. 10 1) »Von einem, der beichtet aus einem zedel.« — Brant: »De faciente confes- sionem per scedam.« — Poggius, Facet. 176. (De quodam insulso Mediolanensi, qui in scriptis porrexit peccata sua sacerdoti.) — Pauli-Oesterley č. 299. s doklady na str. 507. — 2) Des thoren geschwetz. — Pog.-Br.: Fatui verbositas. — 3) Ist ein grosser theil der beicht.
326 71. O krkawcy, kterýž některey čas wody nepige.1) 5 Krkawec, yakož Higmius2) prawij, geſt ſlužebnijk Apollijna boha. 3) Toho on k ſlužbě potřebuge, kdy Jupiterowi obětuge. Y poſlal gey gednau, aby mu čiſté wody přineſl. Krkawec, wida fijk a na ňem owotce nezralé, čekal na ně, poſadiw ſe na dřewě, až by dozrali, a dokudž ſe gich ne nagedl, čekal ho Apollo wdy s wodau. Když ſe pak nawrátiti prodléwal, přinucen byl giné wody potřebowati. Za kterýžto včinek ſwůg hodnau potupau bijdňe toho zaſlaužil, aby pijti od toho čaſu, yakž fijky odkwetnau, až dozragj, nemohl; tak že od toho čaſu má zawřený pigák 4) a proto pijti nikterakž nemůž. 1) »Von dem rappen, warumb der etlich zeit nit wasser trinckt.« - Brant: »De corvo, quare certo tempore non bibit aquas. Ex Ovidio.« — Viz: Ovid., Fast. II, 247. — Hyginus, Poet. Astronomicon II, 40 (Hydra). — 2) T. j: Hyginus; orig.: Higinius. — 3) Ist in der hut vnd sorg Apollinis. — 4) Das er dise tag hab ein beschlossen kele. 72. O gednom, gelito le zpowijdal z cedule. 1) Geden z Meylandu blázen, a neb pokrytec, a neb ſyce welmi nepamět- liwey, když drahnú knijžku ſwých hřijchůw a win napſal, y ſſel k gednomu včenému knězy, kterýž w těch wěcech welmi zběhlý byl, gemuž řijkali Anthonius Radenſký z Meylandu, k zpowědi. Y dal mu tu knijžku, proſe ho, aby gi ſobě přečetl, že [185b] by wſfecku zpowěd geho držela. Kněz 15 ten byl maudrý a welmi w těch wěcech rozumný, wida, že to čtenij mnoho čaſu potřebuge, a poznamenaw nerozum člowěka toho, maličko kolikas ſlowy promluwil k tomu žwawému člowěku, řka: »Já tě rozhřeſfugi ode wſſech hřijchůw, kteřijž w této knijžce napſáni ſtogij.« Y zeptal ſe ho ten, ktereyž hřijchy ſepſal, yaké pokánij za to mu vkládá? A on wece: »Aby 20 za měſýc tuto knijžku každý den ſedmkrát četl.« A když on tomu odpijral, že by to býti nemohlo, zpowědnijk ten předſe na ſwém vmyſlu ſtál. A tak žwawoft trlence2) toho dworſkým bèhem potlačena a pohanijna geſt. Neb ſe má wědeti, že práwo a vſtanowenij cýrkwe auſtnij zpowědi potřebuge, a ne pſané, nebo když ſe winy auſtně prawij, tehdy stud ſe rozmnožuge. 25 kterýžto při hřijchuow wyznáwanij a wyčijtanij geſt wětſſij ſtrana zpowědi. Yakož Auguftinus prawij w knihách o pokánij. Neb Bůh přikázal tém, kteřijž čitij býti chtěgij, aby ſwá vſta a twář ſwú kněžijm okázali. A tak včij, že hřjchowce těleſnau přijtomnoſtij wyznáwati ſe magij a ne ſkrze poſly nebo pſánij wyprawowáni býti. Neb ſkrze to, když ge knězy auſtně 30 prawij, přemáhá ſtud a pro bázeň hřijchu a winy dogde miloſti a hřijchůw odpuſſtěnij. 10 1) »Von einem, der beichtet aus einem zedel.« — Brant: »De faciente confes- sionem per scedam.« — Poggius, Facet. 176. (De quodam insulso Mediolanensi, qui in scriptis porrexit peccata sua sacerdoti.) — Pauli-Oesterley č. 299. s doklady na str. 507. — 2) Des thoren geschwetz. — Pog.-Br.: Fatui verbositas. — 3) Ist ein grosser theil der beicht.
Strana 327
327 73. Dwoříká odpowěd Minatia k gednomu sedláku.1) Sedlák geden, když byl wlezl na kafftanowý ſtrom, aby s něho ka- ſſtany klátil, vpadſſi s toho stromu, zlámal ſobě ziebru na dwé. Y ſſel k němu Minatius, aby ho potěffil, welmi kratochwijlný a žertowný cžlowěk. Ten řekl mezy ginými flowy, že mu chce naučenj a zpráwu dáti; geſtli že gi zachowá, že nikdá s stromu doluo ne vpadne. Y dij ten nemocney: »Já bych tomu radſſi byl, aby [186a] mi to byl prwé radil; wſſak proto může mi ſe to budúcňe hoditi a ſnad geſítě potom wijce přihoditi.«2) Y wece Minatius: »Hled, aby nikdy rychleyffij nebyl nahoru lezti než doluo, a aby rowňe w té chwijli doluo ſiézal, w kterés nahoru wlezl. 3) A tak po hlawě a těžce nikdá nepoletijš.« Ta báſeň včij, že ňekdy průtah a dlenij můž chwáleno býti, zwláftě při těch wěcech, když poſpijchanij a rychlé od nětčeho odgitij ſíkodu a vraz přináſſij. Nebo což ſe rychle a ſpěſíně ſtáwá, to, prawij Seneka, že ſſkodliwé a zlé býwá. 5 10 1 »Ein höffliche Antwort Minacii zu einem Bawren.« — Brant = Poggius Facet. 39. (»Facetissimum consilium Minacii ad rusticum.) — Frey-Bolte č. 18. s doklady na str. 222. — 2) Doch mag es villeicht mir in künfftigem dienen vnd wol komen. — *) V překladu vtip setřen. Orig.: Lug, das du allweg nit behender seyest im ab- steigen dann im vffsteigen, aber mitter weil, mit deren du hinuffsteigest, steig auch aber — Br.-Poggius: Fac semper, inquit, ne sis celerior in descensu quam in ascensu, sed ea, qua ascendis tarditate, descendas; hoc pacto nunquam praecipitem te ages. 74. Dwoříkým během powědjno od gednoho lékaře, kterýž ſwé lékařtwj po lítěítj dáwal. 1) Obyčey geft w Ržjmě, že nemocnij moč po něgakém člowěku ſe dwěma 15 střijbrnými penězy k lékaři poſýlagj, aby gim raddu proſpěíínú dal, ne- mocnému k polepſſenij. Lékař pak geden ſepſal rozličná lékařſtwij a rady proti nemocem, kterýmž oni recepty řijkagij, a ta w nocy ſepſaw, 2) wſſeckna ge do pytlijčku a nebo do něgakého klaubce3) wložil. Ráno, když moč k němu přinesſen byl, a lidé za pomoc ho žádali, wſtrčil ruku do toho 20 pytlijku, té nadege gſa, 4) kteráž koli cedule po ſſtěſtij ſe zdařij, 5) že gi w ruku wezme, tu že dá a nemocnému poſíle. Y řekl k tomu, kterýž tu cedulku a nebo ten recept bral, obecnijmi flowy: 6) »Pros Boha, ať by dobrú dal, a aby dobré doſſel a gi ſobě, neb máſs z čeho, wybral.« Tiť welmi chudý zpuoſob vměnij magij, kterýmžto ne rozum, ale 25 fítěſtij w takowých wěcech pomáhá. A giſtě, yakož Canon lékařuom ſe poſmijwá, kterijž gednau maſtij wſſecky oči mazati a hogiti chtěgj, kterak mnohem wijce má ſe hyzditi a zawrcy těch lékařůw ſleydéřſtwij, kteřijž negiſté lékařſtwij za giſté dáwagj, a mno[186b]hokrát nemocným mijſto dobrého lékařſtwij odporné gim a ſmrtedlné dadij, když pomoc wſſecku 30
327 73. Dwoříká odpowěd Minatia k gednomu sedláku.1) Sedlák geden, když byl wlezl na kafftanowý ſtrom, aby s něho ka- ſſtany klátil, vpadſſi s toho stromu, zlámal ſobě ziebru na dwé. Y ſſel k němu Minatius, aby ho potěffil, welmi kratochwijlný a žertowný cžlowěk. Ten řekl mezy ginými flowy, že mu chce naučenj a zpráwu dáti; geſtli že gi zachowá, že nikdá s stromu doluo ne vpadne. Y dij ten nemocney: »Já bych tomu radſſi byl, aby [186a] mi to byl prwé radil; wſſak proto může mi ſe to budúcňe hoditi a ſnad geſítě potom wijce přihoditi.«2) Y wece Minatius: »Hled, aby nikdy rychleyffij nebyl nahoru lezti než doluo, a aby rowňe w té chwijli doluo ſiézal, w kterés nahoru wlezl. 3) A tak po hlawě a těžce nikdá nepoletijš.« Ta báſeň včij, že ňekdy průtah a dlenij můž chwáleno býti, zwláftě při těch wěcech, když poſpijchanij a rychlé od nětčeho odgitij ſíkodu a vraz přináſſij. Nebo což ſe rychle a ſpěſíně ſtáwá, to, prawij Seneka, že ſſkodliwé a zlé býwá. 5 10 1 »Ein höffliche Antwort Minacii zu einem Bawren.« — Brant = Poggius Facet. 39. (»Facetissimum consilium Minacii ad rusticum.) — Frey-Bolte č. 18. s doklady na str. 222. — 2) Doch mag es villeicht mir in künfftigem dienen vnd wol komen. — *) V překladu vtip setřen. Orig.: Lug, das du allweg nit behender seyest im ab- steigen dann im vffsteigen, aber mitter weil, mit deren du hinuffsteigest, steig auch aber — Br.-Poggius: Fac semper, inquit, ne sis celerior in descensu quam in ascensu, sed ea, qua ascendis tarditate, descendas; hoc pacto nunquam praecipitem te ages. 74. Dwoříkým během powědjno od gednoho lékaře, kterýž ſwé lékařtwj po lítěítj dáwal. 1) Obyčey geft w Ržjmě, že nemocnij moč po něgakém člowěku ſe dwěma 15 střijbrnými penězy k lékaři poſýlagj, aby gim raddu proſpěíínú dal, ne- mocnému k polepſſenij. Lékař pak geden ſepſal rozličná lékařſtwij a rady proti nemocem, kterýmž oni recepty řijkagij, a ta w nocy ſepſaw, 2) wſſeckna ge do pytlijčku a nebo do něgakého klaubce3) wložil. Ráno, když moč k němu přinesſen byl, a lidé za pomoc ho žádali, wſtrčil ruku do toho 20 pytlijku, té nadege gſa, 4) kteráž koli cedule po ſſtěſtij ſe zdařij, 5) že gi w ruku wezme, tu že dá a nemocnému poſíle. Y řekl k tomu, kterýž tu cedulku a nebo ten recept bral, obecnijmi flowy: 6) »Pros Boha, ať by dobrú dal, a aby dobré doſſel a gi ſobě, neb máſs z čeho, wybral.« Tiť welmi chudý zpuoſob vměnij magij, kterýmžto ne rozum, ale 25 fítěſtij w takowých wěcech pomáhá. A giſtě, yakož Canon lékařuom ſe poſmijwá, kterijž gednau maſtij wſſecky oči mazati a hogiti chtěgj, kterak mnohem wijce má ſe hyzditi a zawrcy těch lékařůw ſleydéřſtwij, kteřijž negiſté lékařſtwij za giſté dáwagj, a mno[186b]hokrát nemocným mijſto dobrého lékařſtwij odporné gim a ſmrtedlné dadij, když pomoc wſſecku 30
Strana 328
328 ſſtěſtij porúčegj a na zdařenij zakládagij. Giſtě, že takowij gſú hodni, ne- toliko aby z měſta wyhnáni byli, ale ſluſné by bylo, aby ge wen z swěta wyhnali. 1) »Ein höflich wort eins artztes, der sein artzney nach glück vnd geratwol vszgab.« — Brant: »Facetum cuisdam medici sorte medelas dantis dictum.« — Poggius, Facet. 203. (Facetum medici, qui sorte medelas dabat.) — 3) Orig. dodává: Vff vil zetel. — 3) In ein sack oder täsche. — 4) In der meinung. — 5) Welches zedele am ersten von geschicht im in die hand keme. — s) T. j. po vlašsku, jak čte se u Poggia i Branta. 75. O lifice a o leopardu, a kterak geden dědinnijk ſwé wlaſtnij woly zbil. 1) a) Lifſka a leopard wadili ſe o kráſu. Když pak leopard ſwau kro- 5 penau kůžij2) ſe chlubil a gi chwálil, liffka, nemohúcy ſwé nad geho pře- welebiti, 3) wece: »O yak yá gſem mnohem pěkněgſfij, kteráž ne takowé tělo, ale gefítě mnohem rozličněgſſijch dúmyſlůw myſl mám.« Ta fabule včij a vkazuge, že kráſa a ozdoba myſli přewyſſuge kráſu a ozdobu těla. Neb tělo ozdobeno býwá rauchem zewnitř po wrchu, ale 10 myll beywá kráſná a ozdobená, když od Boha zmalowána a okráſſlena gest, a když dobrými ctnoſtmi geſt obdařena, 4) a způſob něgaký poctiwoſti a kázanoſti má, yakož Ambrofius w knize Hexamero prawij. Kdož takowau myſlij ozdoben geſt, tenť vmij ſlužebnijky ſwé a čeládku w poctiwoſti mijti a gegijch zdrawij wijce než ſwému wlaſtnijmu vžitku howěti a pomoc činiti. b) Tohoť onen sedlák ne včinil, kterýž w zýmě na poli nalezen byl. Když giž žádné potrawy wijce neměl, neyprwé ſwé owce zbil a gegich masſem ſe chowal. Hned potom kozy. Napoſledy ani wořijcým, geſſto ſobě to za hřijch pokládal, wolům ne odpuſtil, ale také, zbiw ge, ſnědl. Poroz- uměwſſe tomu geho pſy, řekli k ſobě weſpolek: »Vtečme odſud, nebo 20 poněwádžť hoſpodář náss delným a wořijcým howádkům, ſwým wlaſtnijm woluom ne odpuſtil a gich ne ffanowal, nad toť y nás ffanowati [187a) nebude.« Báſeň tato oznamuge, že před těmi vſtaupati máme a gijch ſe waro- wati, kteřijž ſwých rukú ne ſkrocugij a nezdržugij od wlaſtnij ſwé cželádky. 25 Nebo kdož ſwému wlaſtnijmu zley geſt, komu může dobrý býti? A kdož ſwým poddaným a čeládce ſíkodij, kteráž mu w geho potřebu pomocy, a on gij muože za wěrného pomocnijka vžijwati, hoden get takowý, aby ho wſſichni opuſtili, poňewadž on prwé ſwé opuſtil a gich ſobě newážil. 1) »Von einem Fuchs vnd Leopart, vnd einem ackerman, der sein eigen ochsen tödtet.« — Brant: »De vulpe et pardo ac agricola, qui proprios boves interemit.« — Srv.: a) Halm č. 42 (Akównš xai nápôakts). — Lepař č. 29. — b) Halm č. 95 (l'soroyò« xal zúvas). — Lepař. č. 252. — Nové fabule č. 21 (str. 168). — 2) Sein geteilet manigfarbig haut. — 3 Der fuchs die sein nit mocht deren fürsetzen. — “) Das in im hat die gnad der tugent des widerstands. 15
328 ſſtěſtij porúčegj a na zdařenij zakládagij. Giſtě, že takowij gſú hodni, ne- toliko aby z měſta wyhnáni byli, ale ſluſné by bylo, aby ge wen z swěta wyhnali. 1) »Ein höflich wort eins artztes, der sein artzney nach glück vnd geratwol vszgab.« — Brant: »Facetum cuisdam medici sorte medelas dantis dictum.« — Poggius, Facet. 203. (Facetum medici, qui sorte medelas dabat.) — 3) Orig. dodává: Vff vil zetel. — 3) In ein sack oder täsche. — 4) In der meinung. — 5) Welches zedele am ersten von geschicht im in die hand keme. — s) T. j. po vlašsku, jak čte se u Poggia i Branta. 75. O lifice a o leopardu, a kterak geden dědinnijk ſwé wlaſtnij woly zbil. 1) a) Lifſka a leopard wadili ſe o kráſu. Když pak leopard ſwau kro- 5 penau kůžij2) ſe chlubil a gi chwálil, liffka, nemohúcy ſwé nad geho pře- welebiti, 3) wece: »O yak yá gſem mnohem pěkněgſfij, kteráž ne takowé tělo, ale gefítě mnohem rozličněgſſijch dúmyſlůw myſl mám.« Ta fabule včij a vkazuge, že kráſa a ozdoba myſli přewyſſuge kráſu a ozdobu těla. Neb tělo ozdobeno býwá rauchem zewnitř po wrchu, ale 10 myll beywá kráſná a ozdobená, když od Boha zmalowána a okráſſlena gest, a když dobrými ctnoſtmi geſt obdařena, 4) a způſob něgaký poctiwoſti a kázanoſti má, yakož Ambrofius w knize Hexamero prawij. Kdož takowau myſlij ozdoben geſt, tenť vmij ſlužebnijky ſwé a čeládku w poctiwoſti mijti a gegijch zdrawij wijce než ſwému wlaſtnijmu vžitku howěti a pomoc činiti. b) Tohoť onen sedlák ne včinil, kterýž w zýmě na poli nalezen byl. Když giž žádné potrawy wijce neměl, neyprwé ſwé owce zbil a gegich masſem ſe chowal. Hned potom kozy. Napoſledy ani wořijcým, geſſto ſobě to za hřijch pokládal, wolům ne odpuſtil, ale také, zbiw ge, ſnědl. Poroz- uměwſſe tomu geho pſy, řekli k ſobě weſpolek: »Vtečme odſud, nebo 20 poněwádžť hoſpodář náss delným a wořijcým howádkům, ſwým wlaſtnijm woluom ne odpuſtil a gich ne ffanowal, nad toť y nás ffanowati [187a) nebude.« Báſeň tato oznamuge, že před těmi vſtaupati máme a gijch ſe waro- wati, kteřijž ſwých rukú ne ſkrocugij a nezdržugij od wlaſtnij ſwé cželádky. 25 Nebo kdož ſwému wlaſtnijmu zley geſt, komu může dobrý býti? A kdož ſwým poddaným a čeládce ſíkodij, kteráž mu w geho potřebu pomocy, a on gij muože za wěrného pomocnijka vžijwati, hoden get takowý, aby ho wſſichni opuſtili, poňewadž on prwé ſwé opuſtil a gich ſobě newážil. 1) »Von einem Fuchs vnd Leopart, vnd einem ackerman, der sein eigen ochsen tödtet.« — Brant: »De vulpe et pardo ac agricola, qui proprios boves interemit.« — Srv.: a) Halm č. 42 (Akównš xai nápôakts). — Lepař č. 29. — b) Halm č. 95 (l'soroyò« xal zúvas). — Lepař. č. 252. — Nové fabule č. 21 (str. 168). — 2) Sein geteilet manigfarbig haut. — 3 Der fuchs die sein nit mocht deren fürsetzen. — “) Das in im hat die gnad der tugent des widerstands. 15
Strana 329
329 76. O gednom pauftenijku, kterýžto množítwij zien oklamal a ſwedl. 1) Byl geden pauſtenijk w Pádwě, gménem Anſymirius. Toho čaſu knijže Padawinſké bylo gménem Franciſcus ſedmý. Když pak toho pauſtenijka wſſickni za S°. měli, mnoho panij, y neyurozeněgffijch, ſkrze zpowěd ſobě k wůli připrawil. Když pak ſe to naň proneslo, a lidé to wſudy o něm hláſali, 2) neb pokrytſtwij dluho ſe tagiti nemůž, byl yat od rychtáře.3) A když mnoho gich wyznal a na ně proneſl, přiweden geſt před knijže Frantifſka. Knijže powolal k ſobě ſwého kancléře a tayného pijfaře, wy- tazuge ſe na tom pauſtennijku o některých wěcech 4) pro ſmijch a žert, a zwláfítě na gména těch žen, s ktereymiž znám byl. 5) Když pak mnoho gich wygmenowal, y také že by některé byly služebnijkuo geho, ſepſal 10 sekretář gména gich wíſech, aby z toho potom poſměch mijti a včiniti mohl. A když giž íkoro k koncy byl přiſſel, tak že giž newěďel co wijce prawiti, zeptal ſe ho knijže, wědel-li by gefſtě kterú wijce, aby ſe také napſala? A on když tomu tuze6) odpijral, domlúwal mu sekretář doti twrdými ſlowy, hroze, že mu něgakú muku včiniti dá, 7) geſtli že wſſech 15 gmenowati nebude. A on wzdechſfi, wece: »Napiſs ſwú také, a přilož gi k giných počtu.« A yakž on to řekl, hned gemu [187b] boleſtij a žaloſtij péro z ruky wypadlo. Kteréžto wěcy knijže welmi welice ſe rozſmál, prawě, že by ſe dobře stalo, že ten, kterýž giných hanbu a lehkoft s ra- doſtij flyffel, také do toho počtu připſán bude. 1) »Von eim Waldtbruder, der vil Frawen geschendt vnd beschissen hat.« - - Brant: »De heremita, qui multas mulieres stupraverat.« — Poggius, Facet. 142. (De he- remita, qui multas mulieres in concubitu habuit.) — 2) Als nun das geschrey des lasters vszkam vnd lutprecht ward. — 3) Von dem richter. — Pog.-Br.: A praetore. — 4) Fraget etlich ding von dem bruder. — 5) Die er erkant het. — 6) Vestigklich. — 7) Trauwet im gewalt anzulegen. — 8) Fieng groszlich an zu lachen. 5 20 77. O lifice, kteráž ſe do plew, když gi pſy hnali, ſchowala. 1) Vtijkagije na fſtwanij gedna lifſka před pſy, k sedláku vtekla, kterýž mlátil pſſenicy,2) proſýc ho, aby gi obránil pſuom, a před nimi gi ſchowal, ſlibugijc mu za to dobrodinij, že nikdá nechce geho slepicým ani kohau- tuom ſſkoditi. Sedlák ten powolil tomu y prigal ſlib gegij, a hned nabraw plew a ſlámy widlami, přikryl tu lifſku. Y přiſſel geden y druhý myſliwec, 25 hledage té liffky, a tázali ſe toho sedláka, zdá by vtijkagijcý liſſky ne widel, a neb zdá by gegij ceſtu, kam by běžela, wědel? A on gijm flowy prawil, že by ta liſſka vtekla gednau puſtau ceſtau,3) ale očij mhauranijm vkazowal, 4) že ſe w plewách ſkryla. Myſliwcy wijce pozorowali ſlow než znamenij mhauranij očij geho, a tak preč odeſſli. Potom odkryw sedlák ten 30 liſſku, dij k nij. »Giž hleď, aby mi to ſplnila, což ſy ſlijbila, neb ſy ſkrze ſlowa má wyſwobozena, když ſem prawil, žes preč vtekla.« Ale lifíka, ač ſe bála, wſſak proto děrau ſkrze ſlámu na ſedláka hledela a činy geho
329 76. O gednom pauftenijku, kterýžto množítwij zien oklamal a ſwedl. 1) Byl geden pauſtenijk w Pádwě, gménem Anſymirius. Toho čaſu knijže Padawinſké bylo gménem Franciſcus ſedmý. Když pak toho pauſtenijka wſſickni za S°. měli, mnoho panij, y neyurozeněgffijch, ſkrze zpowěd ſobě k wůli připrawil. Když pak ſe to naň proneslo, a lidé to wſudy o něm hláſali, 2) neb pokrytſtwij dluho ſe tagiti nemůž, byl yat od rychtáře.3) A když mnoho gich wyznal a na ně proneſl, přiweden geſt před knijže Frantifſka. Knijže powolal k ſobě ſwého kancléře a tayného pijfaře, wy- tazuge ſe na tom pauſtennijku o některých wěcech 4) pro ſmijch a žert, a zwláfítě na gména těch žen, s ktereymiž znám byl. 5) Když pak mnoho gich wygmenowal, y také že by některé byly služebnijkuo geho, ſepſal 10 sekretář gména gich wíſech, aby z toho potom poſměch mijti a včiniti mohl. A když giž íkoro k koncy byl přiſſel, tak že giž newěďel co wijce prawiti, zeptal ſe ho knijže, wědel-li by gefſtě kterú wijce, aby ſe také napſala? A on když tomu tuze6) odpijral, domlúwal mu sekretář doti twrdými ſlowy, hroze, že mu něgakú muku včiniti dá, 7) geſtli že wſſech 15 gmenowati nebude. A on wzdechſfi, wece: »Napiſs ſwú také, a přilož gi k giných počtu.« A yakž on to řekl, hned gemu [187b] boleſtij a žaloſtij péro z ruky wypadlo. Kteréžto wěcy knijže welmi welice ſe rozſmál, prawě, že by ſe dobře stalo, že ten, kterýž giných hanbu a lehkoft s ra- doſtij flyffel, také do toho počtu připſán bude. 1) »Von eim Waldtbruder, der vil Frawen geschendt vnd beschissen hat.« - - Brant: »De heremita, qui multas mulieres stupraverat.« — Poggius, Facet. 142. (De he- remita, qui multas mulieres in concubitu habuit.) — 2) Als nun das geschrey des lasters vszkam vnd lutprecht ward. — 3) Von dem richter. — Pog.-Br.: A praetore. — 4) Fraget etlich ding von dem bruder. — 5) Die er erkant het. — 6) Vestigklich. — 7) Trauwet im gewalt anzulegen. — 8) Fieng groszlich an zu lachen. 5 20 77. O lifice, kteráž ſe do plew, když gi pſy hnali, ſchowala. 1) Vtijkagije na fſtwanij gedna lifſka před pſy, k sedláku vtekla, kterýž mlátil pſſenicy,2) proſýc ho, aby gi obránil pſuom, a před nimi gi ſchowal, ſlibugijc mu za to dobrodinij, že nikdá nechce geho slepicým ani kohau- tuom ſſkoditi. Sedlák ten powolil tomu y prigal ſlib gegij, a hned nabraw plew a ſlámy widlami, přikryl tu lifſku. Y přiſſel geden y druhý myſliwec, 25 hledage té liffky, a tázali ſe toho sedláka, zdá by vtijkagijcý liſſky ne widel, a neb zdá by gegij ceſtu, kam by běžela, wědel? A on gijm flowy prawil, že by ta liſſka vtekla gednau puſtau ceſtau,3) ale očij mhauranijm vkazowal, 4) že ſe w plewách ſkryla. Myſliwcy wijce pozorowali ſlow než znamenij mhauranij očij geho, a tak preč odeſſli. Potom odkryw sedlák ten 30 liſſku, dij k nij. »Giž hleď, aby mi to ſplnila, což ſy ſlijbila, neb ſy ſkrze ſlowa má wyſwobozena, když ſem prawil, žes preč vtekla.« Ale lifíka, ač ſe bála, wſſak proto děrau ſkrze ſlámu na ſedláka hledela a činy geho
Strana 330
330 dobře widela. Y dij k ňemu liffka: »Slowať twá dobrá byla, ale činy welmi zlé.« 5) To geſt proti těm powědijno, kteřijž gináče myſlij a mluwij, a gináče také delagij. Geſſto takowých nynij welmi mnoho geſt na swětě. 6) 1) »Von einem Fuchs, der sich in die sprücheren verbarg, do er von den Hunden geiagt was.« — Brant - Poggius, Facet. 163. (De vulpe a rustico in palea abscondita, quae fugabatur a canibus ) — Viz: Kn. Ezop. IV. 3 (str. 112) a Nové fab. č. 125 (str. 206). 2) Orig, přidává: Vff dem then. — Pog.-Br. In area. - 3) Durch einen heimlichen weg. — 4 *) Aber mit den augen vnd winckung zeigte er. — 5) Aber die that bösz gnug. 6 5) Deren leider jetzt vil seind auff erdtreich. — Brant: Quorum modo copia multa. 78. Swatých wěcý k swětkým nemá je vžijwati.1) 188a] Niegaký Petr z Winnic,2) maudrý muž a včený, byl cýfaře Frydrycha Druhého teyneych wěcý pijfař a sekretář. Cýfař ten, když ne- přijtelem byl Alexandra Třetijho, papeže, mnoho wálek w koftelijch, k cýrkwi přijležijcých, prowozowal. 3) Při tom také wzal toho Petra a oči mu wywrcy rozkázal, 4) protože by byl Wlach. 5) A yakož ſe domniwagij, 10 že ſe to stalo wijce z nenáwiſti, kterúž Němcy k ňemu měli. Potom litowal toho welmi a k ſwým teyneym radám powolával ho Když pak cýſař po- třeben byl a peněz mu ſe nedoſtáwalo, radil Petr, aby moc cýrkwe s gegijm zbožijm a bohatſtwijm zſaužil a ſložil, gegich zbożij wezma, aby zſſmelcowal (a k bogi těch peňez vžijwal) wíleckny zlaté a střijbrné ozdoby, mezy kterýmiž 15 byl pás welmi drahý, geſſto wſſecken koſtel obſtal, 6) aby to wſſe zruſfil. Y lijbila ſe cýſaři ta rada welmi dobře. A tak což, koſtel oblaupiw, pobral, weliké wogſko na to ſebral. Y wece Petr: »Té křiwdy, kterúžs mi ne- prawedliwě včinil, tudy ſem ſe pomſtil. Sám ſy w nenáwiſt y w záwiſt lidem vpadl, a Boha ſem také na tebe rozhňewal, pro tu laupež, kterúžs 20 při těch koftelijch včinil. Giné pak wſlecky wěcy potomně zleť ſe powedau.« Yakož ſe tak ſtalo. Neb když potom Alexander ſwijtězyl, cýſaře toho peychu a nadutoſt ſlomil a zkazyl. Těmi flowy napomijná, že swatých wěcý k hanebným vžijwati ani potřebowati nemáme. Kdož pak gináče včinij, toho Buoh treſtati bude 5 1) »Das man die heiligen ding nit sol zu bösen sachen brauchen.« — Brant: »Quod res sacrae ad usum prophanum deputari non debent.« — Poggius, Facet. 131. (De quodam secretario Frederici imperatoris.) — 3) Petrus de Vineis († 1249). — 3) Thet vff land der kirchen vil krieg an. Pogg.-Brant: Bellum terris ecclesiae in- ferret. 4) Do nam er dem genanten Petro sein augen. — 5) Dann er was ein walch vsz Italia. — 6) Gürtel, der vmb die kirch gieng. — Pog.-Br.: Zona illa, quae cingebat templum. 79. Tamto ne welmi nepodobnú wěc Baslus Julius a Modeltus napſal, 1) 25 zie byl něgaký Segus, ten měl kuoň z Arces, 2) měſta ržeckého, o kterémž takowá powěſt byla, že by poſſel od konij Dyomedoweych, kteréž Herkules,
330 dobře widela. Y dij k ňemu liffka: »Slowať twá dobrá byla, ale činy welmi zlé.« 5) To geſt proti těm powědijno, kteřijž gináče myſlij a mluwij, a gináče také delagij. Geſſto takowých nynij welmi mnoho geſt na swětě. 6) 1) »Von einem Fuchs, der sich in die sprücheren verbarg, do er von den Hunden geiagt was.« — Brant - Poggius, Facet. 163. (De vulpe a rustico in palea abscondita, quae fugabatur a canibus ) — Viz: Kn. Ezop. IV. 3 (str. 112) a Nové fab. č. 125 (str. 206). 2) Orig, přidává: Vff dem then. — Pog.-Br. In area. - 3) Durch einen heimlichen weg. — 4 *) Aber mit den augen vnd winckung zeigte er. — 5) Aber die that bösz gnug. 6 5) Deren leider jetzt vil seind auff erdtreich. — Brant: Quorum modo copia multa. 78. Swatých wěcý k swětkým nemá je vžijwati.1) 188a] Niegaký Petr z Winnic,2) maudrý muž a včený, byl cýfaře Frydrycha Druhého teyneych wěcý pijfař a sekretář. Cýfař ten, když ne- přijtelem byl Alexandra Třetijho, papeže, mnoho wálek w koftelijch, k cýrkwi přijležijcých, prowozowal. 3) Při tom také wzal toho Petra a oči mu wywrcy rozkázal, 4) protože by byl Wlach. 5) A yakož ſe domniwagij, 10 že ſe to stalo wijce z nenáwiſti, kterúž Němcy k ňemu měli. Potom litowal toho welmi a k ſwým teyneym radám powolával ho Když pak cýſař po- třeben byl a peněz mu ſe nedoſtáwalo, radil Petr, aby moc cýrkwe s gegijm zbožijm a bohatſtwijm zſaužil a ſložil, gegich zbożij wezma, aby zſſmelcowal (a k bogi těch peňez vžijwal) wíleckny zlaté a střijbrné ozdoby, mezy kterýmiž 15 byl pás welmi drahý, geſſto wſſecken koſtel obſtal, 6) aby to wſſe zruſfil. Y lijbila ſe cýſaři ta rada welmi dobře. A tak což, koſtel oblaupiw, pobral, weliké wogſko na to ſebral. Y wece Petr: »Té křiwdy, kterúžs mi ne- prawedliwě včinil, tudy ſem ſe pomſtil. Sám ſy w nenáwiſt y w záwiſt lidem vpadl, a Boha ſem také na tebe rozhňewal, pro tu laupež, kterúžs 20 při těch koftelijch včinil. Giné pak wſlecky wěcy potomně zleť ſe powedau.« Yakož ſe tak ſtalo. Neb když potom Alexander ſwijtězyl, cýſaře toho peychu a nadutoſt ſlomil a zkazyl. Těmi flowy napomijná, že swatých wěcý k hanebným vžijwati ani potřebowati nemáme. Kdož pak gináče včinij, toho Buoh treſtati bude 5 1) »Das man die heiligen ding nit sol zu bösen sachen brauchen.« — Brant: »Quod res sacrae ad usum prophanum deputari non debent.« — Poggius, Facet. 131. (De quodam secretario Frederici imperatoris.) — 3) Petrus de Vineis († 1249). — 3) Thet vff land der kirchen vil krieg an. Pogg.-Brant: Bellum terris ecclesiae in- ferret. 4) Do nam er dem genanten Petro sein augen. — 5) Dann er was ein walch vsz Italia. — 6) Gürtel, der vmb die kirch gieng. — Pog.-Br.: Zona illa, quae cingebat templum. 79. Tamto ne welmi nepodobnú wěc Baslus Julius a Modeltus napſal, 1) 25 zie byl něgaký Segus, ten měl kuoň z Arces, 2) měſta ržeckého, o kterémž takowá powěſt byla, že by poſſel od konij Dyomedoweych, kteréž Herkules,
Strana 331
331 když Dyomeda zabil, z Turek 3) do města [188b] Argos ržeckého přiwedl. Ten kuoň, yakož oni prawij, byl welmi weliký a wyſoké ſſijge neb krku, a ſwětle hňedey.4) A takowé neſítěſtij měl při ſobě, že, kdož gey koli měl a chowal, ten muſyl y s ſwau cželedij y s statkem až do gruntu zkažen býti a do konce zahynauti, y o wſſeckno přigijti. Protož neyprwněyſlij pán geho Segus od Marka Anthonia, kterýž potom w bauřce ſám třetij 5) po wſſem swětě panowal, o hlawu geſt připrawen a odſauzen, a tak těžkým treſtánijm obtijžen. Toho čaſu Cornelius Delabella 6) byl konfſelem, a když do Syrij tahnúti chtěl, powěſt znamenitau o tom koni ſlyſſe, yak by byl zpanilý, žádotij k tomu byl přiweden, že zagew do měſta Argos, za XXV korun 7) gey kaupil. Ale ten giſtý Dolabella byl w Syrij, když ſe lid zbauřil, w gednom měſtě obležen, a tu zabit geſt. Když pak potom ten kuoň odwedl Casfius, kterýž Delabellu byl oblehl, o tom Casſiowi také wědomé geſt, když Párthy přemohl, kterak woyſko geho bylo rozptýleno, a yak ſám hanebný konec wzal. Potom Antonius po ſmrti Casſiowě toho koňe doſſel, 15 a tak geſt opufítěn a přemožen, a hanebnau ſmrtij zíſel. Od kteréhožto koňe na bijdné lidi přifílo přijílowj, že řijkagij: »Držijm, že má Segowa koňe.« Tomu podobné get, když dij: »Zlatem z Tolozánu wládne.« Nebo když to měſto we Wlaſſijch, Toloſan, Q. Cipio 8) konſſel wzebral byl a zhubil, a když množtwij zlatta bylo w koſtele toho měſta, kdožkoli toho 20 zlatta ſe dotekl, ten muſyl hanebnau ſmrtij ſgijti, yakož Aulus Gellius prawij. 5 10 Twrdé a odporné flowo geſt to těm, kteřijž z nadánij cýrkwe a neb z kněžíkých offier 9) zbohatnauti chtěgij. 1) U Branta (i v něm. textu) jest rozprávka tato nepřetržitě spojena s předchá- zející; český překladatel učinil z ní zvláštní číslo. Pramenem jest Gellius, Nect. Att. III. 9 (De equo Seiano'. — 2) Geboren zu Argis (Gell.-Br: natum Argis). 3) Aus Tracia. — 4) Einer gelen phenischen farb. 3) Der dar nach ein dreier herre in der auffsatzung gewesen ist (Gell.-Br.: Qui postea triumvirum reipublicae constituendae fuit). — 6) T. j. Dolabella; orig.: Dolobella (tak všude) — 7) Vmb hundert tausent pfenning (Gell.-Br.: Sestertiis centum milibus). — 3) T. j. Caepio — 2) Vsz dem gut der heiligen kirchen oder der priester gelt. — Br: Ex rebus sacrosanctae ecclesiae vel sacer- dotum peculio. 80. O knězy, pautnijku a ďáblu.1) Mezy ginými řečmi tázali ſe gednoho, kterýž ſe zpowijdal w Ržimě, 25 zdá-li by muk a hřijchůw ſkrze roz 189a hřijífenij zbawen byl?2) K kteréžto otázce geden z towaryffuo mých odpowědel: »Můžeſs dobře hřijchůw proſt býti a rozhřijſſenij mijti, ale gináč nic, leč zasſe domuo přigdeš, muk prázden býti nemůžeſs.«3) Ten giſtý potom ňekdy otázán byl, kto ney- wětſſij ſſkodu z rozdáwanij koſteluow a far nadánij chudeym k chowánij 30 má?4) Odpowěďel on, že dábel. Y zeptali ſe ho, proč by to powědel? A on wece: »Neb k několika nadánijm a farám kněz gediný geſt, gefſto by ſyc k každé zwláſſtní kňez býti měl.« 5)
331 když Dyomeda zabil, z Turek 3) do města [188b] Argos ržeckého přiwedl. Ten kuoň, yakož oni prawij, byl welmi weliký a wyſoké ſſijge neb krku, a ſwětle hňedey.4) A takowé neſítěſtij měl při ſobě, že, kdož gey koli měl a chowal, ten muſyl y s ſwau cželedij y s statkem až do gruntu zkažen býti a do konce zahynauti, y o wſſeckno přigijti. Protož neyprwněyſlij pán geho Segus od Marka Anthonia, kterýž potom w bauřce ſám třetij 5) po wſſem swětě panowal, o hlawu geſt připrawen a odſauzen, a tak těžkým treſtánijm obtijžen. Toho čaſu Cornelius Delabella 6) byl konfſelem, a když do Syrij tahnúti chtěl, powěſt znamenitau o tom koni ſlyſſe, yak by byl zpanilý, žádotij k tomu byl přiweden, že zagew do měſta Argos, za XXV korun 7) gey kaupil. Ale ten giſtý Dolabella byl w Syrij, když ſe lid zbauřil, w gednom měſtě obležen, a tu zabit geſt. Když pak potom ten kuoň odwedl Casfius, kterýž Delabellu byl oblehl, o tom Casſiowi také wědomé geſt, když Párthy přemohl, kterak woyſko geho bylo rozptýleno, a yak ſám hanebný konec wzal. Potom Antonius po ſmrti Casſiowě toho koňe doſſel, 15 a tak geſt opufítěn a přemožen, a hanebnau ſmrtij zíſel. Od kteréhožto koňe na bijdné lidi přifílo přijílowj, že řijkagij: »Držijm, že má Segowa koňe.« Tomu podobné get, když dij: »Zlatem z Tolozánu wládne.« Nebo když to měſto we Wlaſſijch, Toloſan, Q. Cipio 8) konſſel wzebral byl a zhubil, a když množtwij zlatta bylo w koſtele toho měſta, kdožkoli toho 20 zlatta ſe dotekl, ten muſyl hanebnau ſmrtij ſgijti, yakož Aulus Gellius prawij. 5 10 Twrdé a odporné flowo geſt to těm, kteřijž z nadánij cýrkwe a neb z kněžíkých offier 9) zbohatnauti chtěgij. 1) U Branta (i v něm. textu) jest rozprávka tato nepřetržitě spojena s předchá- zející; český překladatel učinil z ní zvláštní číslo. Pramenem jest Gellius, Nect. Att. III. 9 (De equo Seiano'. — 2) Geboren zu Argis (Gell.-Br: natum Argis). 3) Aus Tracia. — 4) Einer gelen phenischen farb. 3) Der dar nach ein dreier herre in der auffsatzung gewesen ist (Gell.-Br.: Qui postea triumvirum reipublicae constituendae fuit). — 6) T. j. Dolabella; orig.: Dolobella (tak všude) — 7) Vmb hundert tausent pfenning (Gell.-Br.: Sestertiis centum milibus). — 3) T. j. Caepio — 2) Vsz dem gut der heiligen kirchen oder der priester gelt. — Br: Ex rebus sacrosanctae ecclesiae vel sacer- dotum peculio. 80. O knězy, pautnijku a ďáblu.1) Mezy ginými řečmi tázali ſe gednoho, kterýž ſe zpowijdal w Ržimě, 25 zdá-li by muk a hřijchůw ſkrze roz 189a hřijífenij zbawen byl?2) K kteréžto otázce geden z towaryffuo mých odpowědel: »Můžeſs dobře hřijchůw proſt býti a rozhřijſſenij mijti, ale gináč nic, leč zasſe domuo přigdeš, muk prázden býti nemůžeſs.«3) Ten giſtý potom ňekdy otázán byl, kto ney- wětſſij ſſkodu z rozdáwanij koſteluow a far nadánij chudeym k chowánij 30 má?4) Odpowěďel on, že dábel. Y zeptali ſe ho, proč by to powědel? A on wece: »Neb k několika nadánijm a farám kněz gediný geſt, gefſto by ſyc k každé zwláſſtní kňez býti měl.« 5)
Strana 332
332 To geſt welmi vſſtijplawé flowo a takowá řeč přijlifs nelibá těm, kteřijž magij mnohé koftely ſobě dané. O gegijchžto zlém vžijwánij těch ko�telůw w Bláznowé Lodij 6) doſti ſme powědeli. 1) »Von einem Priester, Bilger vnd Teuffel. — Brant: »De sacerdote, diabolo et peregrino.« — Srv.: Pauli-Oesterley č. 546 s doklady na str. 536. — 2) Orig.: Vnder etlichen reden ward gefraget, wann einer zu Rom beichtet, ob der selb von pein vnd schuld absoluiert oder entbunden were. — 3) Aber es sey dann das du wider in dein heimet kommest, magst du nimmer von der pein absoluiert werden. — 4) V orig. jasněji: Welcher von vile der pfründen den grösten schaden empfienge. — Br.: Quis ex pluralitate beneficiorum maius damnum reciperet. — 5) Dann er [der teuffel] het von vil pfründen nur ein priester, do er sonst von jeder einen eigen priester het. — 6) In vnserem narrenschiff. B.: In Narragonica nostra profectione. 81. Přijílowij: Mezy lžicý a víty.1) 5 Marek Cato treftce ty w té řeči, kterúž ſložil a tefařijch,2) kteřijž ne- řádnij a nezpráwnij býwagij zwoleni: »Nynij pak prawij takto, že w semeni a w bylinách dobřij vžitkowé ſú. Nemagijť tu tak mnoho nadege mijti, nebo čaſto ſem yak žiw ſlýchal, že mezy vſty a poléwkau3) zběhnauti ſe mnoho můž.« A Euricius Clarus, welmi pilney cžlowěk při ſtarých wěcý a obyčeguow wypſánij, pſal Sulcipiowi 4) Appolinarſkému, táže ſe ho a proſe, 10 aby mu zasſe odepſal, co by ta ſlowa neſla? Clarus 5) takto gemu zaſe pijíſe, yakožto včenému muži krátkými flowy: »Mezy vſty a poléwkau' po- dobné geft přijſlowij ržeckému: »Mnoho wěcý ſe přihodij mezy koflijkem a pyſky,“ 6) a neb mezy rukú a mezy víty mnoho ſe může zlého a neb dobrého ſtáti.« Kterýmžto přijílowijm wyſwětluge ſe nám, že mnoho wěcý 15 nenadále a w náhle ſe ſtáwá. A yako Juſtinianus cýſař w ſwých Infti- tucých prawij: »Když komu poſtřelená zwěř vgde, čaſto ſe může přihoditi a trefi[ 189b]ti, že geho, kdož gi poſtřelil, nebude.« Protož pomyſlitiť máme, co komu přigijti a potkati ho má, neb doſti plodná zieň čaſto nadegi zklamáwá. 7) 1) »Von dem sprichwort: Zwischen müsz vnd mund etc.« - Brant: »De pro- verbio: Inter os et offam.« — Viz: Gellius, Noct. Att. XIII, 18 (Quid apud M. Catonem significent verba haec: Inter os atque offam). — 2) Von den bawmeisteren (Gell.: De aedilibus vitio creatis). — 3) Zwischen mund vnd suppen. — 4) Chybně místo: »Sulpi- ciovi«. — 6) Orig.: Do schreib Apollinaris Claro. — 6) Vil ding fallen zwischen das trinck- geschirr vnd die öbersten lefftzen. U Gellia: vokkà ustagò лska ииkмоg xal xsikвOS &zOOv. Srv. Erasmus, Adagia (1533) str. 228. - 7) Die fruchtbar erne hat dick die hoffnung betrogen 82. Yak je mužij w zěny obracegij. 1) 20 Plinius Druhý byl ſwého wěku rozumný a hodný muž, na kteréhož láſkawi byli a vřadem ho obdařili. Ten napſal w sedmeych knihách Kronyk, zě toho ne četl ani neſlyffel, ale že widel a že wij, že z zěn mužij býwagij, a to že žádná báſeň nenij. »Neb to nalézáme w kronykách, co ſe
332 To geſt welmi vſſtijplawé flowo a takowá řeč přijlifs nelibá těm, kteřijž magij mnohé koftely ſobě dané. O gegijchžto zlém vžijwánij těch ko�telůw w Bláznowé Lodij 6) doſti ſme powědeli. 1) »Von einem Priester, Bilger vnd Teuffel. — Brant: »De sacerdote, diabolo et peregrino.« — Srv.: Pauli-Oesterley č. 546 s doklady na str. 536. — 2) Orig.: Vnder etlichen reden ward gefraget, wann einer zu Rom beichtet, ob der selb von pein vnd schuld absoluiert oder entbunden were. — 3) Aber es sey dann das du wider in dein heimet kommest, magst du nimmer von der pein absoluiert werden. — 4) V orig. jasněji: Welcher von vile der pfründen den grösten schaden empfienge. — Br.: Quis ex pluralitate beneficiorum maius damnum reciperet. — 5) Dann er [der teuffel] het von vil pfründen nur ein priester, do er sonst von jeder einen eigen priester het. — 6) In vnserem narrenschiff. B.: In Narragonica nostra profectione. 81. Přijílowij: Mezy lžicý a víty.1) 5 Marek Cato treftce ty w té řeči, kterúž ſložil a tefařijch,2) kteřijž ne- řádnij a nezpráwnij býwagij zwoleni: »Nynij pak prawij takto, že w semeni a w bylinách dobřij vžitkowé ſú. Nemagijť tu tak mnoho nadege mijti, nebo čaſto ſem yak žiw ſlýchal, že mezy vſty a poléwkau3) zběhnauti ſe mnoho můž.« A Euricius Clarus, welmi pilney cžlowěk při ſtarých wěcý a obyčeguow wypſánij, pſal Sulcipiowi 4) Appolinarſkému, táže ſe ho a proſe, 10 aby mu zasſe odepſal, co by ta ſlowa neſla? Clarus 5) takto gemu zaſe pijíſe, yakožto včenému muži krátkými flowy: »Mezy vſty a poléwkau' po- dobné geft přijſlowij ržeckému: »Mnoho wěcý ſe přihodij mezy koflijkem a pyſky,“ 6) a neb mezy rukú a mezy víty mnoho ſe může zlého a neb dobrého ſtáti.« Kterýmžto přijílowijm wyſwětluge ſe nám, že mnoho wěcý 15 nenadále a w náhle ſe ſtáwá. A yako Juſtinianus cýſař w ſwých Infti- tucých prawij: »Když komu poſtřelená zwěř vgde, čaſto ſe může přihoditi a trefi[ 189b]ti, že geho, kdož gi poſtřelil, nebude.« Protož pomyſlitiť máme, co komu přigijti a potkati ho má, neb doſti plodná zieň čaſto nadegi zklamáwá. 7) 1) »Von dem sprichwort: Zwischen müsz vnd mund etc.« - Brant: »De pro- verbio: Inter os et offam.« — Viz: Gellius, Noct. Att. XIII, 18 (Quid apud M. Catonem significent verba haec: Inter os atque offam). — 2) Von den bawmeisteren (Gell.: De aedilibus vitio creatis). — 3) Zwischen mund vnd suppen. — 4) Chybně místo: »Sulpi- ciovi«. — 6) Orig.: Do schreib Apollinaris Claro. — 6) Vil ding fallen zwischen das trinck- geschirr vnd die öbersten lefftzen. U Gellia: vokkà ustagò лska ииkмоg xal xsikвOS &zOOv. Srv. Erasmus, Adagia (1533) str. 228. - 7) Die fruchtbar erne hat dick die hoffnung betrogen 82. Yak je mužij w zěny obracegij. 1) 20 Plinius Druhý byl ſwého wěku rozumný a hodný muž, na kteréhož láſkawi byli a vřadem ho obdařili. Ten napſal w sedmeych knihách Kronyk, zě toho ne četl ani neſlyffel, ale že widel a že wij, že z zěn mužij býwagij, a to že žádná báſeň nenij. »Neb to nalézáme w kronykách, co ſe
Strana 333
333 každého roku dálo, pſaneych,2) když Quintus Lucinius 3) Crasfus a Caius Casſius Longinius 4) konſſelé w Ržijmě byli, y narodilo ſe za auřadu Caia Casſia dijtě 5) s obogij zbrogij od gedné panny, kteráž rodiče žiwé měla; a to z rozkázanij kněžij a mudrákůw 6) na geden puſtý oſtrow odneſſeno geft. Lucinius 3) Mucianus prawij, že w Argos měſtě w Ržecých widel ňe- gakého Areſtontha, kterémuž prwé Areschufa řijkali, neb byla děwečka. A yakž ſe wdala, hned potom brady a mužſké zbroge dofíla, a včiněn z nij muž, a potom ſobě ženu pogal. A w Smirňe že k témuž podobné dijtě widel. A yá Plinius ſám ſem widel w Affryce, že zěna w muže ſe obrátila ten den, když swatbu měli, a když ge ſložili, Lucius Confidius, 7) měſítěnijm 10 w Tyſtrydánu, 8) a gefſtě byl žiw, když ſem toto pſal.« To Aulus Gellius w IX. knijze prawij. 5 1) »Das die menschen ausz den menneren zu weiberen verkert werden." — Brant: »Mutari homines ex maribus in puellas ex Ovidio [Metam. XII, 189] et Virgilio [Aen. VI, 448].« — Viz: Gellius, Noct. Att IX, 4, 13—15. — Plinius, Hist. Nat. VII, 4, 36. — 2) In den jargeschichten. — Gell.-Brant: In annalibus. — 4) T. j. Licinius. — 4 T. j. Longinus. — 5) War das kind C. Asinii geborn von einer junckfrawen vnder seinen ältern — překlad nesprávný slov Brantových: »C. Asinii [Plinius a Gellius mají tu jméno města: »Casini«] puerum factum ex virgine sub parentibus.« V překladě českém smysl částečně uhodnut ale jméno zkomoleno v konsula »Cassia«. — 6) Weissager. — Br.: Iussu haruspicum. — 7) Br.: Lucium Cositium. — Gellius: Cossitium. - 5) Br.: Tysdridanum. — Gell.: Thysdritanum. 83. Yak ſe lidee w wlky obracegij.1) Marcus Varro pijſſe, kterak ti z Arkadij pogednau přes yakúſy wodu w ſwé zemi obyčey plynúti magij a ſſaty ſwé na dubij zwěſſegij a potom gdau po paufítěch a w wlky ſe obracegij a k těm s podobnými zwijřaty 15 IX let obeywagij. W kterémžto čaſu lidſké[ 190a]ho masſa ne gedij a od ňeho ſe zdržugij. A potom zaſe k té wode přicházegij, a když zaſe přes ni přeplynau, přigjmagij prwnij poſtawu a podobu ſwú, a dewijti lety ſtarffij býwagij. Prawij také o gednom, řečeném Demenetus, kterýž při oběti, když ti z Arkadij bohu Liceowi 2) dijtě obyčey obětowati magij, když 20 tu kdožkoli cžlowěčijch drobůw zakuſý, že hned ſe w wlka obrátij a de- ſátého léta teprwá k prwnj ſwé poſtawě přicházý, a tu k bitwám že ſe cwičij. 3) Ty lidi nazýwá Solinus a Mela Neuros. K tomu přidáwá S. Au- guſtýn, 4) že negaké ženy byly we Wlaffijch, kteréž něco lidem dodáwagijce, w howada a zwěř ge obracely, aby gim gegich potřeby ſnáſſeli. A potom, 25 když dijlo dokonali, ſami k ſobě přicházeli, neb ſmyſlowee a rozum nebyli w nijch přemoženi. Protož ne wſlecknoť geſt báſeň, což Apuleius o zlatém wollu Lucyanowi pſal. 5) 1) »Das ein Mensch verkert würdt in ein Wolff.« — Brant: »Hominem mutari in lupum.« — Plinius, Hist. nat. VIII, 22, 81—82. — Solinus, Collectanea (vyd. Mommsen) 15, 2. — Pomp. Mela II, 1, 13. — Augustinus, De Civitate Dei XVIII, 17; 18. — 2) Irem Gott Licio. — Plin.: »Jovi Lycaeo.« — Brant: »Deo suo Lycaeo.« — 3) V překladě
333 každého roku dálo, pſaneych,2) když Quintus Lucinius 3) Crasfus a Caius Casſius Longinius 4) konſſelé w Ržijmě byli, y narodilo ſe za auřadu Caia Casſia dijtě 5) s obogij zbrogij od gedné panny, kteráž rodiče žiwé měla; a to z rozkázanij kněžij a mudrákůw 6) na geden puſtý oſtrow odneſſeno geft. Lucinius 3) Mucianus prawij, že w Argos měſtě w Ržecých widel ňe- gakého Areſtontha, kterémuž prwé Areschufa řijkali, neb byla děwečka. A yakž ſe wdala, hned potom brady a mužſké zbroge dofíla, a včiněn z nij muž, a potom ſobě ženu pogal. A w Smirňe že k témuž podobné dijtě widel. A yá Plinius ſám ſem widel w Affryce, že zěna w muže ſe obrátila ten den, když swatbu měli, a když ge ſložili, Lucius Confidius, 7) měſítěnijm 10 w Tyſtrydánu, 8) a gefſtě byl žiw, když ſem toto pſal.« To Aulus Gellius w IX. knijze prawij. 5 1) »Das die menschen ausz den menneren zu weiberen verkert werden." — Brant: »Mutari homines ex maribus in puellas ex Ovidio [Metam. XII, 189] et Virgilio [Aen. VI, 448].« — Viz: Gellius, Noct. Att IX, 4, 13—15. — Plinius, Hist. Nat. VII, 4, 36. — 2) In den jargeschichten. — Gell.-Brant: In annalibus. — 4) T. j. Licinius. — 4 T. j. Longinus. — 5) War das kind C. Asinii geborn von einer junckfrawen vnder seinen ältern — překlad nesprávný slov Brantových: »C. Asinii [Plinius a Gellius mají tu jméno města: »Casini«] puerum factum ex virgine sub parentibus.« V překladě českém smysl částečně uhodnut ale jméno zkomoleno v konsula »Cassia«. — 6) Weissager. — Br.: Iussu haruspicum. — 7) Br.: Lucium Cositium. — Gellius: Cossitium. - 5) Br.: Tysdridanum. — Gell.: Thysdritanum. 83. Yak ſe lidee w wlky obracegij.1) Marcus Varro pijſſe, kterak ti z Arkadij pogednau přes yakúſy wodu w ſwé zemi obyčey plynúti magij a ſſaty ſwé na dubij zwěſſegij a potom gdau po paufítěch a w wlky ſe obracegij a k těm s podobnými zwijřaty 15 IX let obeywagij. W kterémžto čaſu lidſké[ 190a]ho masſa ne gedij a od ňeho ſe zdržugij. A potom zaſe k té wode přicházegij, a když zaſe přes ni přeplynau, přigjmagij prwnij poſtawu a podobu ſwú, a dewijti lety ſtarffij býwagij. Prawij také o gednom, řečeném Demenetus, kterýž při oběti, když ti z Arkadij bohu Liceowi 2) dijtě obyčey obětowati magij, když 20 tu kdožkoli cžlowěčijch drobůw zakuſý, že hned ſe w wlka obrátij a de- ſátého léta teprwá k prwnj ſwé poſtawě přicházý, a tu k bitwám že ſe cwičij. 3) Ty lidi nazýwá Solinus a Mela Neuros. K tomu přidáwá S. Au- guſtýn, 4) že negaké ženy byly we Wlaffijch, kteréž něco lidem dodáwagijce, w howada a zwěř ge obracely, aby gim gegich potřeby ſnáſſeli. A potom, 25 když dijlo dokonali, ſami k ſobě přicházeli, neb ſmyſlowee a rozum nebyli w nijch přemoženi. Protož ne wſlecknoť geſt báſeň, což Apuleius o zlatém wollu Lucyanowi pſal. 5) 1) »Das ein Mensch verkert würdt in ein Wolff.« — Brant: »Hominem mutari in lupum.« — Plinius, Hist. nat. VIII, 22, 81—82. — Solinus, Collectanea (vyd. Mommsen) 15, 2. — Pomp. Mela II, 1, 13. — Augustinus, De Civitate Dei XVIII, 17; 18. — 2) Irem Gott Licio. — Plin.: »Jovi Lycaeo.« — Brant: »Deo suo Lycaeo.« — 3) V překladě
Strana 334
334 vše zmèteno; orig : Do er des menschen ingeweid versucht, sey er als bald zu einem wolff verkeret worden vnnd in dem zehenden jar wider zu seiner vorderigen Gestalt kommen, vnnd wie er sich in streiten geübt habe. — *) Orig.: S. Augustin in dem fünfften buch von der statt Gottes. Udání nesprávné; slova sv. Augustina čtou se v kn. XVIII., kap. 18. Brant dí pouze: »Beatus Augustinus in de civitate Dei libro.« — 5) Das von dem gulden esel Luciani Apuleius geschriben hat — výrok vzatý ze sv. Augustina l. c.: »Sicut Apuleius in libris, quos Asini aurei inscripsit, sibi ipsi accidisse... aut indicavit aut finxit.« 84. O Plillijch, kteřijž proti polednijmu wětru wálegij.1) 5 Pſylli, prawij Herodotus, 2) že lidé byli w Affryce nedaleko od Naza- nanyenſkých, 3) kteřijž s nimi pomezý magij. Y když čaſu gednoho wijtr polednij welmi dlauho a ſylně wál, od kteréhož wánij a ſuſſenij wſſecky wody gim wyſchly, a když nedoſtatek Pſyllowé při wodách měli, welmi těžce ſe na polednij wijtr hněwali, a na tom zůſtali, aby brannau a zbrognau rukau proti tomu wětru, yakožto proti nepřijteli, wytáhli, wálkau a zbrogij aby té wěcy mſtili. A když wſſickni ſpolečně ſſli, potkal ſe s nijmi polednij wijtr s welikeym hauffem a ſhromážděnijm duchu a deymánij, 4) a ge wſſeckny ſpolečně y s zbrogij y s množſtwijm lidu přikryl, a welikými 10 trupli hor y pijſku y prachu na ne házel. A když ſe to ſtalo, wſſickni Pſyllowé zemřeli a zahynuli, a země ge[190 lgich od Nazamonyenſkých wzata a opanowána geſt. 1) »Von den Psillier, die wider den Osterwind streitten.« — Brant: »De Psyllis pugnantibus contra Austrum.« — Gellius, Noct. Att. XVI, 11, 3—8. - 2) Herod. IV, 173. — 3) Orig : Nahe bey den Nazamonier. — 4) Mit einem fast grossen hauffen vnd versamlung des blast vnd athems. 85. Marlowee kterak hady krotij a s nijmi nakládagij. 1) 25 Lidee, řečenij Marsowé, ktereež také, yakož prawij, Marruby nazý- wagij, ti že by počátek ſwuog měli, yakož Aulus Gellius prawij, od Marſa, 15 ſyna Cyrces bohyně. O těch prawij, že by gim puogčena a dána byla moc, aby gedowatých hadůw krotitelé a zpráwcowé byli, a ge čarodeg nictwijm aby zaklijnali. Ti z bylin zemſkých a z tukůw gegich rozličná lékarſtwij delagij. Některij pak prawij, že Marſowce podlé Pſyllůw, lidij w Affryce, v Garamantůw a Nazamoneůw před některými čaſy bydleli, 20 odkawádž ſem přiſíli a odtud s ſebau přineſli moc a uměnj y ſýlu, kterak by měli hady krotiti. 2) Neb obyčey magij neyprwňegffij dijtě ney- vkrutněgffijmu hadu předkládati, a tak kázanoſt žen ſwých wyzwěďeti, neb hadowé nevtijkagij před těmi dětmi, kteřijž z cyzý krwe zrozeni gfau kromě stawu manželſkého, yako před prawými dětmi to delagij. 3) Byli také lidé řečenij Offrogenes, 4) to geſt z haduo zrozenij, yakož Plinius w sedmých kněhách Přirozených Kronyk wypiſuge, ſedenij ſwé magijce v moře Heleſpontu, maličkého zroftu lidé, kteřijž dotčenijm zahá-
334 vše zmèteno; orig : Do er des menschen ingeweid versucht, sey er als bald zu einem wolff verkeret worden vnnd in dem zehenden jar wider zu seiner vorderigen Gestalt kommen, vnnd wie er sich in streiten geübt habe. — *) Orig.: S. Augustin in dem fünfften buch von der statt Gottes. Udání nesprávné; slova sv. Augustina čtou se v kn. XVIII., kap. 18. Brant dí pouze: »Beatus Augustinus in de civitate Dei libro.« — 5) Das von dem gulden esel Luciani Apuleius geschriben hat — výrok vzatý ze sv. Augustina l. c.: »Sicut Apuleius in libris, quos Asini aurei inscripsit, sibi ipsi accidisse... aut indicavit aut finxit.« 84. O Plillijch, kteřijž proti polednijmu wětru wálegij.1) 5 Pſylli, prawij Herodotus, 2) že lidé byli w Affryce nedaleko od Naza- nanyenſkých, 3) kteřijž s nimi pomezý magij. Y když čaſu gednoho wijtr polednij welmi dlauho a ſylně wál, od kteréhož wánij a ſuſſenij wſſecky wody gim wyſchly, a když nedoſtatek Pſyllowé při wodách měli, welmi těžce ſe na polednij wijtr hněwali, a na tom zůſtali, aby brannau a zbrognau rukau proti tomu wětru, yakožto proti nepřijteli, wytáhli, wálkau a zbrogij aby té wěcy mſtili. A když wſſickni ſpolečně ſſli, potkal ſe s nijmi polednij wijtr s welikeym hauffem a ſhromážděnijm duchu a deymánij, 4) a ge wſſeckny ſpolečně y s zbrogij y s množſtwijm lidu přikryl, a welikými 10 trupli hor y pijſku y prachu na ne házel. A když ſe to ſtalo, wſſickni Pſyllowé zemřeli a zahynuli, a země ge[190 lgich od Nazamonyenſkých wzata a opanowána geſt. 1) »Von den Psillier, die wider den Osterwind streitten.« — Brant: »De Psyllis pugnantibus contra Austrum.« — Gellius, Noct. Att. XVI, 11, 3—8. - 2) Herod. IV, 173. — 3) Orig : Nahe bey den Nazamonier. — 4) Mit einem fast grossen hauffen vnd versamlung des blast vnd athems. 85. Marlowee kterak hady krotij a s nijmi nakládagij. 1) 25 Lidee, řečenij Marsowé, ktereež také, yakož prawij, Marruby nazý- wagij, ti že by počátek ſwuog měli, yakož Aulus Gellius prawij, od Marſa, 15 ſyna Cyrces bohyně. O těch prawij, že by gim puogčena a dána byla moc, aby gedowatých hadůw krotitelé a zpráwcowé byli, a ge čarodeg nictwijm aby zaklijnali. Ti z bylin zemſkých a z tukůw gegich rozličná lékarſtwij delagij. Některij pak prawij, že Marſowce podlé Pſyllůw, lidij w Affryce, v Garamantůw a Nazamoneůw před některými čaſy bydleli, 20 odkawádž ſem přiſíli a odtud s ſebau přineſli moc a uměnj y ſýlu, kterak by měli hady krotiti. 2) Neb obyčey magij neyprwňegffij dijtě ney- vkrutněgffijmu hadu předkládati, a tak kázanoſt žen ſwých wyzwěďeti, neb hadowé nevtijkagij před těmi dětmi, kteřijž z cyzý krwe zrozeni gfau kromě stawu manželſkého, yako před prawými dětmi to delagij. 3) Byli také lidé řečenij Offrogenes, 4) to geſt z haduo zrozenij, yakož Plinius w sedmých kněhách Přirozených Kronyk wypiſuge, ſedenij ſwé magijce v moře Heleſpontu, maličkého zroftu lidé, kteřijž dotčenijm zahá-
Strana 335
335 něti hady a polehčowati vměli. Neb když na koho ruku wložili, obyčey měli, že tijm dotčenijm ged z žiwota geho wyhnali. Protož o nich prawili, že by gegich pokolenij od hadů ſem poſſlo. A Varro prawij, že gijch tu nemálo 5) bylo, gegijchžto slijny od hadijho vſſtnutij pomáhaly a k tomu welmi ſlaužily. Dále také prawij o lidech hadogedcých6) Ptolomeus y Strábo, že by takowij býti měli, a hady ſamými že by žiwi byli. 5 1) »Von den Marsis, die die Schlangen zemen vnd zwingen« — Brant: »De Marsis domantibus serpentes. Ex Lucano [Pharsal. IX, 891] et Virgilio [Aen VII, 750] « Gellius, Noct. Att. XVI, 11, 1—2. — Plinius, Hist. Nat. V, 4, 27.; VII. 2, 13—14. Solinus, Collect. 27, 41—42. — 2) Das gifft zu zwingen. — 3) Srv.: Aelian., Hist. anim XVI, 27—28. — Lucanus, Pharsal. IX, 891. — 4) Omyl za: Ophiogenes. — 6) Orig. Noch wenig. — Plin. VII, 2, 13: Etiamnum esse paucos. — “) Ophiophagi. Srv. Plin. VI, 34, 169. 86. O lidogedcých.1) 191a] Tataři,2) nayzadňegſfij a naydále položenij lidé, kteřijž pod Wozem nebeſkým 3) na puol nocy bydlegij, ſwůg wěk konagij a žiwi gſau lidſká těla gedúce, a toliko gimi žiwi gſú; lidogedcy 4) ge gmenugij. Kte- 10 rýžto obyčey toho lidu, yakož Solinus prawij, vkazuge okolo položených zemij ſmutku a žaloſti plné ſpuſſtěnij. 5) Neb pro hanebné gegijch obyčege lidé ginij wokolnij ſtrachem před nimi vtijkagijce, kraginy ty opuſtili, protože gim střewa lidſká ginee krmě zwoffkliwugij. A ta geſt přijčina toho, že až do moře, kterémuž Thibin 6) řijkagij, po té wſfij obdélnij kragině, kteráž 15 ležij proti kragiňe horkofti wycházegijcýho slunce7, na weychodu, ta wſſecka země a kragina bez lidij geſt, a že tu neſmirňe weliká pauſſt a zpuſſtěnij geſt, až kdež lidé, Seres gménem, bydlegij Takowij lidogedcy, prawij, že ſau podlé Mauřenijnůw za Garamanty, a obyčege gegijch, yakož Solinus prawij, hlaſem wyhlaſſugij a wolánij gim řijkagij.8) Podlé nich také 20 gſau ginij lidé, kterýmž Wſſeckogedcy?) rijkagij, gegjchžto pokrm geſt, což gijſti mohau, neb v nijch wſſecky wěcy ſamy od ſebe bez práce na těch mijſtech pogednau ſe rodij a roſtau. Takowijť také Leſtrigones byli, w kraginách Wlaſké a Sicilſké země, lidé náramně welmi vkrutnij. K kterýmž, yakož Homerus prawj, přiſſel Vliſes, a mnozý z starſsijch geho hanebně 25 10) mezy nimi zahynuli. A tu když ztratil a zrozrážel lodij drahný počet, ſotwá s malým od nijch vtekl. 1) »Von den menschen vnd leutesseren.« — Brant: »De anthropophagis. — Ex Iuvenali [Sat. XV, 33; 51; 63; 77; 91.].« — Plin. Hist. Nat. VI, 20, 53. — Solinus 2) Schythe.- 3) Vnder septentrion. — 4) Antropo- Collect. 15, 4; 30, 7; 50, 1 —2, phagi. — 5) Der beyligender länder trurige einöde. Sol. (15, 4): Quem morem impiae gentis adiacentium terrarum prodit tristissima solitudo. — s) Thybin; var.: Tabim, Tabin, Tubin. — 7) Wider die hitz des auffgangs der son — Sol. 50, 2: Quae spectat aestivum orientem — 5) Orig. jinak: Der sitten lautet stimlich oder heist vocamen. Smysl patrný ze Sol. 30, 7.: Anthropophagi, quorum morem vocamen sonat — 3) Pam- phagi. — 10) Orig. méně správně: Verlor ein schiff vnd flohe — Brant: Unicaque per- dita nave aufugit. — Viz: Homer. Odyss. 10, 81—132.
335 něti hady a polehčowati vměli. Neb když na koho ruku wložili, obyčey měli, že tijm dotčenijm ged z žiwota geho wyhnali. Protož o nich prawili, že by gegich pokolenij od hadů ſem poſſlo. A Varro prawij, že gijch tu nemálo 5) bylo, gegijchžto slijny od hadijho vſſtnutij pomáhaly a k tomu welmi ſlaužily. Dále také prawij o lidech hadogedcých6) Ptolomeus y Strábo, že by takowij býti měli, a hady ſamými že by žiwi byli. 5 1) »Von den Marsis, die die Schlangen zemen vnd zwingen« — Brant: »De Marsis domantibus serpentes. Ex Lucano [Pharsal. IX, 891] et Virgilio [Aen VII, 750] « Gellius, Noct. Att. XVI, 11, 1—2. — Plinius, Hist. Nat. V, 4, 27.; VII. 2, 13—14. Solinus, Collect. 27, 41—42. — 2) Das gifft zu zwingen. — 3) Srv.: Aelian., Hist. anim XVI, 27—28. — Lucanus, Pharsal. IX, 891. — 4) Omyl za: Ophiogenes. — 6) Orig. Noch wenig. — Plin. VII, 2, 13: Etiamnum esse paucos. — “) Ophiophagi. Srv. Plin. VI, 34, 169. 86. O lidogedcých.1) 191a] Tataři,2) nayzadňegſfij a naydále položenij lidé, kteřijž pod Wozem nebeſkým 3) na puol nocy bydlegij, ſwůg wěk konagij a žiwi gſau lidſká těla gedúce, a toliko gimi žiwi gſú; lidogedcy 4) ge gmenugij. Kte- 10 rýžto obyčey toho lidu, yakož Solinus prawij, vkazuge okolo položených zemij ſmutku a žaloſti plné ſpuſſtěnij. 5) Neb pro hanebné gegijch obyčege lidé ginij wokolnij ſtrachem před nimi vtijkagijce, kraginy ty opuſtili, protože gim střewa lidſká ginee krmě zwoffkliwugij. A ta geſt přijčina toho, že až do moře, kterémuž Thibin 6) řijkagij, po té wſfij obdélnij kragině, kteráž 15 ležij proti kragiňe horkofti wycházegijcýho slunce7, na weychodu, ta wſſecka země a kragina bez lidij geſt, a že tu neſmirňe weliká pauſſt a zpuſſtěnij geſt, až kdež lidé, Seres gménem, bydlegij Takowij lidogedcy, prawij, že ſau podlé Mauřenijnůw za Garamanty, a obyčege gegijch, yakož Solinus prawij, hlaſem wyhlaſſugij a wolánij gim řijkagij.8) Podlé nich také 20 gſau ginij lidé, kterýmž Wſſeckogedcy?) rijkagij, gegjchžto pokrm geſt, což gijſti mohau, neb v nijch wſſecky wěcy ſamy od ſebe bez práce na těch mijſtech pogednau ſe rodij a roſtau. Takowijť také Leſtrigones byli, w kraginách Wlaſké a Sicilſké země, lidé náramně welmi vkrutnij. K kterýmž, yakož Homerus prawj, přiſſel Vliſes, a mnozý z starſsijch geho hanebně 25 10) mezy nimi zahynuli. A tu když ztratil a zrozrážel lodij drahný počet, ſotwá s malým od nijch vtekl. 1) »Von den menschen vnd leutesseren.« — Brant: »De anthropophagis. — Ex Iuvenali [Sat. XV, 33; 51; 63; 77; 91.].« — Plin. Hist. Nat. VI, 20, 53. — Solinus 2) Schythe.- 3) Vnder septentrion. — 4) Antropo- Collect. 15, 4; 30, 7; 50, 1 —2, phagi. — 5) Der beyligender länder trurige einöde. Sol. (15, 4): Quem morem impiae gentis adiacentium terrarum prodit tristissima solitudo. — s) Thybin; var.: Tabim, Tabin, Tubin. — 7) Wider die hitz des auffgangs der son — Sol. 50, 2: Quae spectat aestivum orientem — 5) Orig. jinak: Der sitten lautet stimlich oder heist vocamen. Smysl patrný ze Sol. 30, 7.: Anthropophagi, quorum morem vocamen sonat — 3) Pam- phagi. — 10) Orig. méně správně: Verlor ein schiff vnd flohe — Brant: Unicaque per- dita nave aufugit. — Viz: Homer. Odyss. 10, 81—132.
Strana 336
336 87. O s plými hlawami, a o giných Hirokonožných zwijřatech. 1) 5 Migafthenes 2) wypifuge, mezy rozličnými horami w Indij že gſú ná- rodowé s pſými hlawami, kteřijž fau opatřeni nehty a pazaury, a odijni zwijře[191b]cými kožemi, kteřijž k lidſké řeči a flowům žádným hlaſem, toliko ſſtěkánijm odpowijdagj a welmi woſtrá kauſanij a hryzenij magj Těch geſt welmi mnoho, yakož Solinus prawij, w Múřeninſké zemi, a vdatnij ſau a mocnij k ſkákanij a k vkrutnému hryzenij. Nikdá tak ſkrocenj a ctnoſtnij negſú, aby wijce wſteklj a neſmyſlnij nebyli Někteřij domnijwagij ſe, že o nich Ouidius powěďel w prwnijch kněhách ſwého Přetwořowánj, a lépe ſe treffij než o wopicých, když prawij, že z krwe 10 zbitých hromem obrůw ňegaká zwijřata zrozena gſú, kteráž lidſkú poſtawu a twárnoſt magij a ſmrti vkrutné giných náramně žádoſtiwi ſau. 4) Ačkoli ta zwijřata z pokolenij woſličijho 5) pogijti magij, wſſak proto také w zemi Lenkotrata 6) geſt zwijře, kteréž ſwau rychloſtij wſſeckna zwijřata přeſtijha. Welikoſti geſt aſa yako woſel, zadku gelenijho, prſami a nohami podobné 15 lwu, hlawu má welblúdowú, rozdwogená kopeytka a vſta až do vſſij roz- tažená, zuby w nich zaroweň vſtawičné,7) a hlaſem připodobňuge ſe k mlu- wijcýmu člowěku. Geft také elealas,8) giné zwijře yako kůň, má wocas yako slon, černé barwy, s derawými lijcemi, ztáhna rohy wydá ge wen, kteréž delffij ſau než na loket, k yakéž koli potřebě chce, teda ſe mu hodij, 20 neb negſú tuhé, ale wohýbagij ſe, yakož toto vžijwánij boge potřebuge. Když boguge, geden wytáhne od ſebe a druhey přitáhne a nebo zahne za ſebe, aby, když by konec ſe zkazyl v gednoho a poztupěl, teda konec druhého aby předſe ſſel. A přirownáwá ſe hippopotanis,2) to geſt wodným koňům, a rádo w wodách přebýwá. Také čteme, že w Tatařijch gedno- 25 wocý lidee 10) ſe rodij, a wſſak obzwláſſtnij rychloſti gfú; těm také chlád- konozý 11) řijkagij, protože, když koli weliké horko geſt na zemi, tedy oni znak přewrhauce ſe, welikoſtij nohy gegijch chládek ſobě, zaſtijnijce ſe od slunce, delagij, yakož Solinus prawij. 1) »Von den hundtsköpffen vnd andern, vnd von den breiteinfüssigen thieren.— Brant: »De cynocephalis, aeleala, leucotrota et sciopedibus.« — Plinius, Hist. Nat. VII, 2, 23; VIII, 21, 72—74. — Solin, 52, 27—35. — 2) T. j. Megasthenes. — 3) In dem Mo- renladt. — 4) Ovid. Metam. I, 156 162. — 5) Omyl za: »wopičijho«; v orig.: Aus der affen geschlecht. — 6) Omyl z neporozumění: So ist doch in den landen Leucotrota, ein thier. U Solina (52, 34) a Plinia (VIII, 72) jest »leucrocota« jméno zvířete. — 7) Ewig stäte zene. — 3) Orig.: Aelealas. — Plin. a Solinus: »eale«. — 3) T. j.: Hippopotamis. — 1°) Orig.: Monoscelos (jednonozí), die nur ein füsz haben; jest to asi konjektura místo Pliniova (a Solin.) »Monoculos«. — 11) Br.: Sciopedes vocantur eo, quod in maiore aestu humi iacentes »scia podos« hoc est umbra pedis resupinati plantarum suarum magnitudine inumbrentur. 192a] 88. O wopičijm přirozenij.1) Wſſeckna rownina a čiré pole, kteréž geſt mezy Egiptem, Mauřeninſkú 30 zemij a Affrykú, geſt tmawé a beze wſſeho ſwětla. Ta kragina weliké
336 87. O s plými hlawami, a o giných Hirokonožných zwijřatech. 1) 5 Migafthenes 2) wypifuge, mezy rozličnými horami w Indij že gſú ná- rodowé s pſými hlawami, kteřijž fau opatřeni nehty a pazaury, a odijni zwijře[191b]cými kožemi, kteřijž k lidſké řeči a flowům žádným hlaſem, toliko ſſtěkánijm odpowijdagj a welmi woſtrá kauſanij a hryzenij magj Těch geſt welmi mnoho, yakož Solinus prawij, w Múřeninſké zemi, a vdatnij ſau a mocnij k ſkákanij a k vkrutnému hryzenij. Nikdá tak ſkrocenj a ctnoſtnij negſú, aby wijce wſteklj a neſmyſlnij nebyli Někteřij domnijwagij ſe, že o nich Ouidius powěďel w prwnijch kněhách ſwého Přetwořowánj, a lépe ſe treffij než o wopicých, když prawij, že z krwe 10 zbitých hromem obrůw ňegaká zwijřata zrozena gſú, kteráž lidſkú poſtawu a twárnoſt magij a ſmrti vkrutné giných náramně žádoſtiwi ſau. 4) Ačkoli ta zwijřata z pokolenij woſličijho 5) pogijti magij, wſſak proto také w zemi Lenkotrata 6) geſt zwijře, kteréž ſwau rychloſtij wſſeckna zwijřata přeſtijha. Welikoſti geſt aſa yako woſel, zadku gelenijho, prſami a nohami podobné 15 lwu, hlawu má welblúdowú, rozdwogená kopeytka a vſta až do vſſij roz- tažená, zuby w nich zaroweň vſtawičné,7) a hlaſem připodobňuge ſe k mlu- wijcýmu člowěku. Geft také elealas,8) giné zwijře yako kůň, má wocas yako slon, černé barwy, s derawými lijcemi, ztáhna rohy wydá ge wen, kteréž delffij ſau než na loket, k yakéž koli potřebě chce, teda ſe mu hodij, 20 neb negſú tuhé, ale wohýbagij ſe, yakož toto vžijwánij boge potřebuge. Když boguge, geden wytáhne od ſebe a druhey přitáhne a nebo zahne za ſebe, aby, když by konec ſe zkazyl v gednoho a poztupěl, teda konec druhého aby předſe ſſel. A přirownáwá ſe hippopotanis,2) to geſt wodným koňům, a rádo w wodách přebýwá. Také čteme, že w Tatařijch gedno- 25 wocý lidee 10) ſe rodij, a wſſak obzwláſſtnij rychloſti gfú; těm také chlád- konozý 11) řijkagij, protože, když koli weliké horko geſt na zemi, tedy oni znak přewrhauce ſe, welikoſtij nohy gegijch chládek ſobě, zaſtijnijce ſe od slunce, delagij, yakož Solinus prawij. 1) »Von den hundtsköpffen vnd andern, vnd von den breiteinfüssigen thieren.— Brant: »De cynocephalis, aeleala, leucotrota et sciopedibus.« — Plinius, Hist. Nat. VII, 2, 23; VIII, 21, 72—74. — Solin, 52, 27—35. — 2) T. j. Megasthenes. — 3) In dem Mo- renladt. — 4) Ovid. Metam. I, 156 162. — 5) Omyl za: »wopičijho«; v orig.: Aus der affen geschlecht. — 6) Omyl z neporozumění: So ist doch in den landen Leucotrota, ein thier. U Solina (52, 34) a Plinia (VIII, 72) jest »leucrocota« jméno zvířete. — 7) Ewig stäte zene. — 3) Orig.: Aelealas. — Plin. a Solinus: »eale«. — 3) T. j.: Hippopotamis. — 1°) Orig.: Monoscelos (jednonozí), die nur ein füsz haben; jest to asi konjektura místo Pliniova (a Solin.) »Monoculos«. — 11) Br.: Sciopedes vocantur eo, quod in maiore aestu humi iacentes »scia podos« hoc est umbra pedis resupinati plantarum suarum magnitudine inumbrentur. 192a] 88. O wopičijm přirozenij.1) Wſſeckna rownina a čiré pole, kteréž geſt mezy Egiptem, Mauřeninſkú 30 zemij a Affrykú, geſt tmawé a beze wſſeho ſwětla. Ta kragina weliké
Strana 337
337 množſtwij rozličných wopic zplodila. Aby pak žádney gmény gich obtijžen nebyl, geſtiť dobré a vžitečné, yakož Solinus prawj, aby ſe proto nezane- cháwala.2) Skrze kterážto gména opatrnoſt přirozenij wideti a ſpatřena býti muože.3) Pokolenij gedno wopičij geſt wſfudy, to kteréž my wijdáme, a toho 5 bez rozumu lapati nemuožme. 4) Ale aby tijm ſnáze w ruce přigijti a pola- peny býti mohly, když tak žádoſtiwé gſau myſliwcom po myſliwoſti cho- dijcým ſe dijwati, y nechagij gim wědomě wěgic lpem oblepených, tak aby ge podwedli. Ktereež ſe dijwagij a na ně hledij, neb mněgij, že by k dijwanij připraweny byly, až ſobě, dotýkagijce ſe, zalepij oči, neb ſe gim 10 lpem ſelnau. A tak když ony newidij, teda ge hned lapiti mohú. Weſely býwagij na now měſýce, a ſmutny na rohatých znamenijch nebeſkých.5 Laſkawy ſau z mijry na mladé ſwé, a tak tijm ſpijſſe ge potratij, kteréž naywijce milugij. 6) Giné pokolenij wopičij7) geſt s wocaſy a tijm toliko od gineych 15 wopic ſe delij. Protož prawij Marcyalis o gednom: »Kdyby toliko měl wocas, teda by byl wopice s wocaſem.« 8) Ti s pſými hlawami9) také ſe k wopicým přičijtagij, yakož ſme w napřed položené kapitole po- wědeli. Gſau geſſtě y giné wopice, milé a přijwětiwé twáři, wſſak proto 20 giným wopicým nápodobné. Ty ſú bradaté a magijce wocaſy na dlaň z ſfijřij, a těm řijkagij Mauřenijnky, 10) kterýchž lapati nenij welmi těžko. Ale welmi neſnadno geſt ge, a řijdko ſem ſe prineſti mohau, neb ne- gfau žiwy na giném powětřj, než toliko na gegijch, to get w Mauře- ninſké zemi. 25 1) »Von der Affen natur.« — Brant: »De simearum natura.« — Solinus, Collect. 27, 55—60. — 2) Smysl nevystižen. Solinus-Brant dí: Nec quisquam offensus nomine — 3) Sol.-Br.: Enimvero operae pretium est nihil [t. j. simia] cognitionem gravetur. omittere, in quo naturae spectanda sit providentia. — *) Nezřetelně a nesprávně; orig.: Das geschlecht der affen ist in denen, die wir allenthalben sehen nit on vernunfft nach- zufolgen, damit sie dester leichtlicher in die hend kommen. — V lat.: Vulgus simiarum in his est, quas passim videmus non sine ingenio aemulandi, quo facilius in manus veniunt capiunturque. — 5) In dem gehirnten vnd holen gestirn. Lat.: Cornuto et cavo sidere. — 6) Srv. Halm č. 366. — Lepař č. (138. — Fab. Avian. č. 25 [str. 231.]. — 1) Cercopytheci. — 3) Martial. Epigram. XIV, 202: »Si mihi cauda foret, cercopithecus eram.« — 2) Cynocephali. — 10) Ethiopice. [192b] 89. O diwném zwijřeti, Spinx řečeném, a o geho pohádce. 1) Diwné geſt zwijře w Mauřeninſké zemi, gménem Spinx, pokolenj wo- pičijho, nabrunátné magije wlaſy a dwa ceceyky na prſech, přirownáwa- gijcy ſe poſtawě lidſké. Werffúw ſkladatelé prawij, že má panenſkú twář, peřij ptačij a lwowé nohy. Když pak Laius, král thebanſký, zabit byl od syna ſwého Edipa, prawj Diodorus Siculus, že toho čaſu přiſſlo do měſta 30 Theb to tři oſoby magijcý zwijře2) Spinx, a že wydalo pohádku. Kto gi 22
337 množſtwij rozličných wopic zplodila. Aby pak žádney gmény gich obtijžen nebyl, geſtiť dobré a vžitečné, yakož Solinus prawj, aby ſe proto nezane- cháwala.2) Skrze kterážto gména opatrnoſt přirozenij wideti a ſpatřena býti muože.3) Pokolenij gedno wopičij geſt wſfudy, to kteréž my wijdáme, a toho 5 bez rozumu lapati nemuožme. 4) Ale aby tijm ſnáze w ruce přigijti a pola- peny býti mohly, když tak žádoſtiwé gſau myſliwcom po myſliwoſti cho- dijcým ſe dijwati, y nechagij gim wědomě wěgic lpem oblepených, tak aby ge podwedli. Ktereež ſe dijwagij a na ně hledij, neb mněgij, že by k dijwanij připraweny byly, až ſobě, dotýkagijce ſe, zalepij oči, neb ſe gim 10 lpem ſelnau. A tak když ony newidij, teda ge hned lapiti mohú. Weſely býwagij na now měſýce, a ſmutny na rohatých znamenijch nebeſkých.5 Laſkawy ſau z mijry na mladé ſwé, a tak tijm ſpijſſe ge potratij, kteréž naywijce milugij. 6) Giné pokolenij wopičij7) geſt s wocaſy a tijm toliko od gineych 15 wopic ſe delij. Protož prawij Marcyalis o gednom: »Kdyby toliko měl wocas, teda by byl wopice s wocaſem.« 8) Ti s pſými hlawami9) také ſe k wopicým přičijtagij, yakož ſme w napřed položené kapitole po- wědeli. Gſau geſſtě y giné wopice, milé a přijwětiwé twáři, wſſak proto 20 giným wopicým nápodobné. Ty ſú bradaté a magijce wocaſy na dlaň z ſfijřij, a těm řijkagij Mauřenijnky, 10) kterýchž lapati nenij welmi těžko. Ale welmi neſnadno geſt ge, a řijdko ſem ſe prineſti mohau, neb ne- gfau žiwy na giném powětřj, než toliko na gegijch, to get w Mauře- ninſké zemi. 25 1) »Von der Affen natur.« — Brant: »De simearum natura.« — Solinus, Collect. 27, 55—60. — 2) Smysl nevystižen. Solinus-Brant dí: Nec quisquam offensus nomine — 3) Sol.-Br.: Enimvero operae pretium est nihil [t. j. simia] cognitionem gravetur. omittere, in quo naturae spectanda sit providentia. — *) Nezřetelně a nesprávně; orig.: Das geschlecht der affen ist in denen, die wir allenthalben sehen nit on vernunfft nach- zufolgen, damit sie dester leichtlicher in die hend kommen. — V lat.: Vulgus simiarum in his est, quas passim videmus non sine ingenio aemulandi, quo facilius in manus veniunt capiunturque. — 5) In dem gehirnten vnd holen gestirn. Lat.: Cornuto et cavo sidere. — 6) Srv. Halm č. 366. — Lepař č. (138. — Fab. Avian. č. 25 [str. 231.]. — 1) Cercopytheci. — 3) Martial. Epigram. XIV, 202: »Si mihi cauda foret, cercopithecus eram.« — 2) Cynocephali. — 10) Ethiopice. [192b] 89. O diwném zwijřeti, Spinx řečeném, a o geho pohádce. 1) Diwné geſt zwijře w Mauřeninſké zemi, gménem Spinx, pokolenj wo- pičijho, nabrunátné magije wlaſy a dwa ceceyky na prſech, přirownáwa- gijcy ſe poſtawě lidſké. Werffúw ſkladatelé prawij, že má panenſkú twář, peřij ptačij a lwowé nohy. Když pak Laius, král thebanſký, zabit byl od syna ſwého Edipa, prawj Diodorus Siculus, že toho čaſu přiſſlo do měſta 30 Theb to tři oſoby magijcý zwijře2) Spinx, a že wydalo pohádku. Kto gi 22
Strana 338
338 koli hádati chtě ne trefil a ne vhodl, ten muſyl hned zahynauti, když ſe w to podwolil a toho dowéſti ne mohl. Protož mnoho gich pro tu těžkú a negiſtú wěc zahynulo. Kdož by pak koli vhodl, ten měl s králownau Jokaftau přebýwati a králowſtwj Thebanſké za to vhodnutij mjti. Kromě pak ſamého Edypa nemohl gij žádney vhodnauti. A ta pohádka takowá byla: »Které zwijře čtwernohé, dwénohé a potom trénohé býwá?« Když o tom ginij pochybowali a newědeli, wece Edipus: »Geft člowěk, protože w detinſtwij na čtyřech nohách leze, a když ſtarſſij a fylňegſfij geſt, teda na dwau chodij a k ſtaroſti na třech, neb holi vžijwá mijíto třetij nohy.« 10 A tak Spinx w ſwém vmyſlu přemožen geſt a žaloſtij s wyſokého mijſta vpadl a zabil ſe. A Edipus pogal Jokaſtu za manželku, newěda o tom, aby geho mátě býti měla. A tak geſt doſáhl králowſtwij Thebanſkého. Y poſſlo odtud toto přijſlowij: »Daius gſem, a negſem Edipus.« 3) A Plautus prawij: »Giftě k této twé řeči nenij potřebij4) vžijwati Edipa, kterýž by 15 pohádku Spingowi vhodl a wypletl.« 5 1) »Von dem wunderthier Sphinx genant vnd von seinem Reters." — Brant: »De sphinge et eius aenigmate. Ex Statio. [Thebais II, 505.]« — Srv : Plinius, Hist. Nat. VIII, 21, 72 (Solinus 27, 59). — Diodor. Sikul. IV. 6. — Apollodor. III, 5, 8, 2. — 1) Das dreiförmige thier Spinx. —- 3) Terent. Andria I, 2, 23: Davus sum, non Oedipus. — ") Orig.: Zu dieser deiner red ist Edipus not zu brauchen. — Plautus, Poenul. I, 3, 35.: »Nam isti quidem, hercle, orationi Oedipo Opus coniectore est, qui Sphingi interpres fuit.« 90. O rozličných diwokých zwijřatech. [193a] Welblaudu podobný pard, kterémuž2) Mauřeninowé nabis řij- kagij, krkem geſt koni podobný, bauwolowé mage nohy a wolowé hnáty, hlawu yako welblúd. Cýfař Julius byl prwnj, kterýž gey při hře, k chwále bohyně Circes ſtrogené3) vkazowal. Potom gich mnoho wijdali, wijce pro- 20 způſob a twárnoſt než pro diwokoſt. Někteřij mu ortis 4) řijkagij. Téhož čaſu vkázala ſe zwjřata diwná, gimž přezděli ceffi. A Albertus prawij, že gſú ſpogena a ſmijíſena z giných, 5) a ta že widěl w leſých slowáckých, 6) famce a famici, kteráž zadnij nohy až do hnátůw magij podobné lidſkým auduom a nohám Ale přednij nohy okazugij ruce lidſké 25 ge mijti, kterýchž naſſi wijce než gedno widěli, yakož Solinus prawij. Před kratochwilij, kteráž ſe dála k chwále Circes bohyně, 7) newěďely ržimſké kronyky o zwijřeti s rohatým noſem, 8) kteréž má puſſpanowú barwu a w noſe křiwolaký roh. Ten tře a brauſý po ſkalách a po kamenij, že yako nožem tak gim řeže, a tijm rohem boguge proti elephantům. Dlauhoſtij gim 30 ſkoro geſt rowné, s krátkeymi nohami, s ſwými přirozenými rohy, woſtny a ſſpičatoſtij gich břicha giným zwijřatom roztrhuge. Neb ta9) toliko rozumij trkánijm ſwým a wálenijm pronikati. V wody, řečené Nigri, w zemi Egiptſké rofte yakéſy zwijře, řečené cathoblepa, welmi malé a nezpůſobné. To má těžkú hlawu a těžce gi také
338 koli hádati chtě ne trefil a ne vhodl, ten muſyl hned zahynauti, když ſe w to podwolil a toho dowéſti ne mohl. Protož mnoho gich pro tu těžkú a negiſtú wěc zahynulo. Kdož by pak koli vhodl, ten měl s králownau Jokaftau přebýwati a králowſtwj Thebanſké za to vhodnutij mjti. Kromě pak ſamého Edypa nemohl gij žádney vhodnauti. A ta pohádka takowá byla: »Které zwijře čtwernohé, dwénohé a potom trénohé býwá?« Když o tom ginij pochybowali a newědeli, wece Edipus: »Geft člowěk, protože w detinſtwij na čtyřech nohách leze, a když ſtarſſij a fylňegſfij geſt, teda na dwau chodij a k ſtaroſti na třech, neb holi vžijwá mijíto třetij nohy.« 10 A tak Spinx w ſwém vmyſlu přemožen geſt a žaloſtij s wyſokého mijſta vpadl a zabil ſe. A Edipus pogal Jokaſtu za manželku, newěda o tom, aby geho mátě býti měla. A tak geſt doſáhl králowſtwij Thebanſkého. Y poſſlo odtud toto přijſlowij: »Daius gſem, a negſem Edipus.« 3) A Plautus prawij: »Giftě k této twé řeči nenij potřebij4) vžijwati Edipa, kterýž by 15 pohádku Spingowi vhodl a wypletl.« 5 1) »Von dem wunderthier Sphinx genant vnd von seinem Reters." — Brant: »De sphinge et eius aenigmate. Ex Statio. [Thebais II, 505.]« — Srv : Plinius, Hist. Nat. VIII, 21, 72 (Solinus 27, 59). — Diodor. Sikul. IV. 6. — Apollodor. III, 5, 8, 2. — 1) Das dreiförmige thier Spinx. —- 3) Terent. Andria I, 2, 23: Davus sum, non Oedipus. — ") Orig.: Zu dieser deiner red ist Edipus not zu brauchen. — Plautus, Poenul. I, 3, 35.: »Nam isti quidem, hercle, orationi Oedipo Opus coniectore est, qui Sphingi interpres fuit.« 90. O rozličných diwokých zwijřatech. [193a] Welblaudu podobný pard, kterémuž2) Mauřeninowé nabis řij- kagij, krkem geſt koni podobný, bauwolowé mage nohy a wolowé hnáty, hlawu yako welblúd. Cýfař Julius byl prwnj, kterýž gey při hře, k chwále bohyně Circes ſtrogené3) vkazowal. Potom gich mnoho wijdali, wijce pro- 20 způſob a twárnoſt než pro diwokoſt. Někteřij mu ortis 4) řijkagij. Téhož čaſu vkázala ſe zwjřata diwná, gimž přezděli ceffi. A Albertus prawij, že gſú ſpogena a ſmijíſena z giných, 5) a ta že widěl w leſých slowáckých, 6) famce a famici, kteráž zadnij nohy až do hnátůw magij podobné lidſkým auduom a nohám Ale přednij nohy okazugij ruce lidſké 25 ge mijti, kterýchž naſſi wijce než gedno widěli, yakož Solinus prawij. Před kratochwilij, kteráž ſe dála k chwále Circes bohyně, 7) newěďely ržimſké kronyky o zwijřeti s rohatým noſem, 8) kteréž má puſſpanowú barwu a w noſe křiwolaký roh. Ten tře a brauſý po ſkalách a po kamenij, že yako nožem tak gim řeže, a tijm rohem boguge proti elephantům. Dlauhoſtij gim 30 ſkoro geſt rowné, s krátkeymi nohami, s ſwými přirozenými rohy, woſtny a ſſpičatoſtij gich břicha giným zwijřatom roztrhuge. Neb ta9) toliko rozumij trkánijm ſwým a wálenijm pronikati. V wody, řečené Nigri, w zemi Egiptſké rofte yakéſy zwijře, řečené cathoblepa, welmi malé a nezpůſobné. To má těžkú hlawu a těžce gi také
Strana 339
339 na ſobě noſý, s gedowatú a diwokú twářij. A tak geſt gedowatého a přiliſs pronikawého duchu mezy očima ſwýma, kdož 10) ho mezy ňe vrazý, ten hned vmřijti muſý. Muřeninſká země také wydáwá z ſebe pyrandrum, 11) giné zwijře; ňe- kterij ge pyradum gmenugj. Welikoſti geſt wolowé, mage rozdelená ko- pyta, rozkladité rohy, s gelenij hlawau a barwau nedwědij s dlauhými chlupy. [193b] Toho pyranda prawij ſtrachem ſwau barwu měniti, a když ſe ſkryge, teda ſe připodobnij té wěcy, při kteréž ſe přechowá, a kdež vteče. Neb mezy bijlým kamenijm bijlé bude, ležij-li pak mezy trawau a lijſtijm, teda bude zelené, a neb ſyc giné a giné každé wěcy ſe přirowná. 10 Též rowně delagij w moři ryby, řečené polypi, a na zemi zwjřátka came- leontes. Ale polypus a cameleon gſú práwě hladká, tak že gegich kuože může ſe přirownati hladkoti zrcadla. Při tomto zwijřeti gest toto nowé a obwláſſtnij, že chlupatoſt ſríti změnij ſe na něm od barew. A tudy při- cházý, že ge těžce lapati mohau. W kterýchžto kuſých, yakož Hermes 15 prawij, geſt podobné bazyliſſkowi. 5 1y »Von allerhand Wildenthieren.« Brant : »De nabo. ceffi, rhinoceronte, cato- blepa, parandro.« — Srv.: Solinus, Collect. 30, 19—22; 30, 25. — Plinius, Hist. Nat. VIII, 69—71; VIII, 77; VIII, 124. — 2) Camelopardalis ist ein thier, das die moren etc. — 3) Orig. správně: In den spilen »circenses« genant. — 4) U Plinia (VIII, 18, 69): Quare etiam »ovis« ferae nomen invenit. — Brant: Ortis. — 5) Albertus saget, das sie vermenget seien. — Brant.: Albertus (t. j. Alb. Magnus) confusam (jméno zvířete) dicit — 6) In den welden der Schlauony. — Br.: In silvis Sclaviae. — 7) Vor den spilen Circi Pompei. — U Branta tiskový omyl: Ante ludos Cirei (místo »Cnei«) Pompei — a odtud chybný překlad. — Solin.: Ante ludos Cn. Pompei. — 3) Haben die Römischen gesicht nicht gewist von dem Rhinoceronte zu sagen. — Sol.-Br.: Rhinocerotem Ro- mana spectacula nesciebant. — 2) T. j.: Břicha. — 1°) Vynecháno: »že«. Smysl ne- správný již v orig.: Wer es darin letzet, das der als baldt stirbt. — Brant: Ut qui ipsum in oculos eius offenderit, statim moriatur. — Správně Solin. 30, 22: Aspectu pestilenti; nam qui in oculos eius offenderint, protinus vitam exuunt. — 11) Orig.: Parandrum. 91. O chameleontu. 1) Knijha Democrita, znamenitého mudrce, prawij Plinius w XXVIII. knihách ſwé Přirozené Kronyky, že řekl2) o mocy a přirozenij cameleontu. W kteréž položil, že krahugec, proſtředňe rychley pták,3) od cameleonta, když po zemi leze, a někdy ſnad, když přes ňey krahugec letij, mocý geho 20 něgakau přitržen k němu býwá, a padna na zem před nijm, dá ſe gineym ptákům dobrowolně roztrhati. To čtwernohé zwijře, prawij Plinius w ſwé VIII. knize, že ſe w Indij nalézá, též také prawij Solinus. A twárnoſt má gežkowau, 4) a dlúhé, ztažené nohy, a zdwihnutey, zatočeney wocas, nehty a zpáry welmi woſtré a fſpičaté, a léniwě chodij yako hlemeyžď, chlupaté 5) 25 tělo mage s ſſupinowau kožij. Toliko to ſamo zwijře nikdá nic ne gijdá ani ne pige, toliko ſamým wětrem žiwo geſt. Má miſtrnú, rozdelenú barwu a okamženij ſe změnj. Wíſechněm barwám ſe připodobňuge, kromě čer- 22*
339 na ſobě noſý, s gedowatú a diwokú twářij. A tak geſt gedowatého a přiliſs pronikawého duchu mezy očima ſwýma, kdož 10) ho mezy ňe vrazý, ten hned vmřijti muſý. Muřeninſká země také wydáwá z ſebe pyrandrum, 11) giné zwijře; ňe- kterij ge pyradum gmenugj. Welikoſti geſt wolowé, mage rozdelená ko- pyta, rozkladité rohy, s gelenij hlawau a barwau nedwědij s dlauhými chlupy. [193b] Toho pyranda prawij ſtrachem ſwau barwu měniti, a když ſe ſkryge, teda ſe připodobnij té wěcy, při kteréž ſe přechowá, a kdež vteče. Neb mezy bijlým kamenijm bijlé bude, ležij-li pak mezy trawau a lijſtijm, teda bude zelené, a neb ſyc giné a giné každé wěcy ſe přirowná. 10 Též rowně delagij w moři ryby, řečené polypi, a na zemi zwjřátka came- leontes. Ale polypus a cameleon gſú práwě hladká, tak že gegich kuože může ſe přirownati hladkoti zrcadla. Při tomto zwijřeti gest toto nowé a obwláſſtnij, že chlupatoſt ſríti změnij ſe na něm od barew. A tudy při- cházý, že ge těžce lapati mohau. W kterýchžto kuſých, yakož Hermes 15 prawij, geſt podobné bazyliſſkowi. 5 1y »Von allerhand Wildenthieren.« Brant : »De nabo. ceffi, rhinoceronte, cato- blepa, parandro.« — Srv.: Solinus, Collect. 30, 19—22; 30, 25. — Plinius, Hist. Nat. VIII, 69—71; VIII, 77; VIII, 124. — 2) Camelopardalis ist ein thier, das die moren etc. — 3) Orig. správně: In den spilen »circenses« genant. — 4) U Plinia (VIII, 18, 69): Quare etiam »ovis« ferae nomen invenit. — Brant: Ortis. — 5) Albertus saget, das sie vermenget seien. — Brant.: Albertus (t. j. Alb. Magnus) confusam (jméno zvířete) dicit — 6) In den welden der Schlauony. — Br.: In silvis Sclaviae. — 7) Vor den spilen Circi Pompei. — U Branta tiskový omyl: Ante ludos Cirei (místo »Cnei«) Pompei — a odtud chybný překlad. — Solin.: Ante ludos Cn. Pompei. — 3) Haben die Römischen gesicht nicht gewist von dem Rhinoceronte zu sagen. — Sol.-Br.: Rhinocerotem Ro- mana spectacula nesciebant. — 2) T. j.: Břicha. — 1°) Vynecháno: »že«. Smysl ne- správný již v orig.: Wer es darin letzet, das der als baldt stirbt. — Brant: Ut qui ipsum in oculos eius offenderit, statim moriatur. — Správně Solin. 30, 22: Aspectu pestilenti; nam qui in oculos eius offenderint, protinus vitam exuunt. — 11) Orig.: Parandrum. 91. O chameleontu. 1) Knijha Democrita, znamenitého mudrce, prawij Plinius w XXVIII. knihách ſwé Přirozené Kronyky, že řekl2) o mocy a přirozenij cameleontu. W kteréž položil, že krahugec, proſtředňe rychley pták,3) od cameleonta, když po zemi leze, a někdy ſnad, když přes ňey krahugec letij, mocý geho 20 něgakau přitržen k němu býwá, a padna na zem před nijm, dá ſe gineym ptákům dobrowolně roztrhati. To čtwernohé zwijře, prawij Plinius w ſwé VIII. knize, že ſe w Indij nalézá, též také prawij Solinus. A twárnoſt má gežkowau, 4) a dlúhé, ztažené nohy, a zdwihnutey, zatočeney wocas, nehty a zpáry welmi woſtré a fſpičaté, a léniwě chodij yako hlemeyžď, chlupaté 5) 25 tělo mage s ſſupinowau kožij. Toliko to ſamo zwijře nikdá nic ne gijdá ani ne pige, toliko ſamým wětrem žiwo geſt. Má miſtrnú, rozdelenú barwu a okamženij ſe změnj. Wíſechněm barwám ſe připodobňuge, kromě čer- 22*
Strana 340
340 wené a bijlé. O kterémž powědel Ouidius w knihách o Přetwořenij: »Yakožto to zwijře, kteréž wětrem a powětřijm žiwo geſt, a [194a] to pogednau ſe wſſemi barwami ſe ſrownáwá, kterýchž ſe toliko dotkne. 6) 1) »Von einem Chameleont.« — Brant: »De chameleonte« — Srv.: Plinius, Hist. Nat. XXVIII, 113; VIII, 121. — Solinus, Collect. 40, 21—22. 2) Orig.: Das er es gelesen hab. — Je-li v českém textě omyl tiskový, dlužno čísti: »Knihu ... že četl.« — 3) Orig.: Ein fast schneller vogel. — 4) Ein angesicht wie ein eglesz. — Solin.-Br.: Facie, qua lacertae. — 5) Ein rauhen scharpffen leib. — Sol.: Corpus asperum cute. — 6) Ovid. Metam. XV, 411: Id quoque, quod ventis animal nutritur et aura, Protinus assimulat tactu quoscunque colores. 92. O hadu s korunau, kterémuž králijk řijkagij, a o kolčawě.1) Země Cirenaica rodij hada, gménem bazyliſſka, na gedné bezceſtné 5 pauſſti, na kteréž ſmrdij, a welmi nezpraweno a newypraweno geſt. To obzwláſſtně zlé zwijře na zemi geſt, a wětſſij a neb wyšſſij nenij než dwa- nácti prſtůw, a půl nohy ſotwá zdélij. A get bijlé, yako něyaké tkanice přes hlawu přewlečené a zmerhowané mage, nápodobné k koruně, 2) netoliko lidem a giným zwjratuom ke zlému a k ſmrti dané a přiſtrogené, ale také y wſſij 10 zemi. Tu wſſudy hubij, kazý a pálij, kdež koli obydlé ſwé diwoké3) wede. K tomu vduffuge a kazý byliny, hubij stromy a powětřij nakažuge, tak že žádný pták w powětřij bez aurazu ne oſtogij, ani přes něg ne přeletij, každý geho duchem gedowatým ztráwen býwá. Když ſe hne, teda polowicý žiwota ſwého leze, a druhau polowicý wyzdwihne ſe nahoru. Geho ſypěnij 15 ginij hadowee ſe bogij, a když před nim vtijkagij, tehdy poſpijchagij, kam který wij a můž. Což on vdáwij, žádná zwěř toho negij, ani žádný pták toho ſe nedotýká. Tomu takowému diwnému hadu ged maličkého zwij- řátka, kolčawy, ſſkodný geſt a ſmrtedlný. Neb čaſto ti králijkowé žádali, aby to zwijřátko zahynulo, ale přirozenij ſe nelijbilo, aby co zlého mělo 20 býti, a to aby ňetčijm nemělo ſe přetrhnúti. Zabijgegij kolčawy králijkowé hadowé w derách, kdež ſe ſchowáwagij, a od ſmradu, kterýž od nijch zbitých pocházý, vmijragj, tak že ge toliko famy přirozenij těch králijkůw odporné býti prawj.4) Ale takowá moc ne pocházý od králijkůw těch hadůw, aby geſſtě po ſmrti měli ſſko[194 ]diti. 5) Dále, Pergaménfftij, což 25 koli zbylo od toho vmrlého hada bazyliſſka, to welikými peňezy wykúpili, proto aby do domu Apellefowa, kterýžto náramně nákladitě wystawen byl a zmalowán, žádný pawúk nepřicházel, ani pták ne wletowal, proto get tam mrtwé tělo bazyliſſka toho na zlattém ržetěze zawěſſeno a tam wlo- ženo. O bazyliſſku takto Lucanus pijſſe: »Wypauſſtij a dáwá takowé ſy- 30 pěnij od ſebe, kteréhož ſe wſſechna zwijřata ſtrafſij, a ſwým ſſkodliwým gedem wſsecken lid od sebe zahánij. A tak ſám ten bazyliſſek bydlij a pa- nuge, w pauhém pijſku ſe wálege.« 6) Též také oſtroft gedowatého zraku geho, kteráž ſe welmi daleko wyrážij a wypryfſtuge, pro zpaniloſt čiſtoty
340 wené a bijlé. O kterémž powědel Ouidius w knihách o Přetwořenij: »Yakožto to zwijře, kteréž wětrem a powětřijm žiwo geſt, a [194a] to pogednau ſe wſſemi barwami ſe ſrownáwá, kterýchž ſe toliko dotkne. 6) 1) »Von einem Chameleont.« — Brant: »De chameleonte« — Srv.: Plinius, Hist. Nat. XXVIII, 113; VIII, 121. — Solinus, Collect. 40, 21—22. 2) Orig.: Das er es gelesen hab. — Je-li v českém textě omyl tiskový, dlužno čísti: »Knihu ... že četl.« — 3) Orig.: Ein fast schneller vogel. — 4) Ein angesicht wie ein eglesz. — Solin.-Br.: Facie, qua lacertae. — 5) Ein rauhen scharpffen leib. — Sol.: Corpus asperum cute. — 6) Ovid. Metam. XV, 411: Id quoque, quod ventis animal nutritur et aura, Protinus assimulat tactu quoscunque colores. 92. O hadu s korunau, kterémuž králijk řijkagij, a o kolčawě.1) Země Cirenaica rodij hada, gménem bazyliſſka, na gedné bezceſtné 5 pauſſti, na kteréž ſmrdij, a welmi nezpraweno a newypraweno geſt. To obzwláſſtně zlé zwijře na zemi geſt, a wětſſij a neb wyšſſij nenij než dwa- nácti prſtůw, a půl nohy ſotwá zdélij. A get bijlé, yako něyaké tkanice přes hlawu přewlečené a zmerhowané mage, nápodobné k koruně, 2) netoliko lidem a giným zwjratuom ke zlému a k ſmrti dané a přiſtrogené, ale také y wſſij 10 zemi. Tu wſſudy hubij, kazý a pálij, kdež koli obydlé ſwé diwoké3) wede. K tomu vduffuge a kazý byliny, hubij stromy a powětřij nakažuge, tak že žádný pták w powětřij bez aurazu ne oſtogij, ani přes něg ne přeletij, každý geho duchem gedowatým ztráwen býwá. Když ſe hne, teda polowicý žiwota ſwého leze, a druhau polowicý wyzdwihne ſe nahoru. Geho ſypěnij 15 ginij hadowee ſe bogij, a když před nim vtijkagij, tehdy poſpijchagij, kam který wij a můž. Což on vdáwij, žádná zwěř toho negij, ani žádný pták toho ſe nedotýká. Tomu takowému diwnému hadu ged maličkého zwij- řátka, kolčawy, ſſkodný geſt a ſmrtedlný. Neb čaſto ti králijkowé žádali, aby to zwijřátko zahynulo, ale přirozenij ſe nelijbilo, aby co zlého mělo 20 býti, a to aby ňetčijm nemělo ſe přetrhnúti. Zabijgegij kolčawy králijkowé hadowé w derách, kdež ſe ſchowáwagij, a od ſmradu, kterýž od nijch zbitých pocházý, vmijragj, tak že ge toliko famy přirozenij těch králijkůw odporné býti prawj.4) Ale takowá moc ne pocházý od králijkůw těch hadůw, aby geſſtě po ſmrti měli ſſko[194 ]diti. 5) Dále, Pergaménfftij, což 25 koli zbylo od toho vmrlého hada bazyliſſka, to welikými peňezy wykúpili, proto aby do domu Apellefowa, kterýžto náramně nákladitě wystawen byl a zmalowán, žádný pawúk nepřicházel, ani pták ne wletowal, proto get tam mrtwé tělo bazyliſſka toho na zlattém ržetěze zawěſſeno a tam wlo- ženo. O bazyliſſku takto Lucanus pijſſe: »Wypauſſtij a dáwá takowé ſy- 30 pěnij od ſebe, kteréhož ſe wſſechna zwijřata ſtrafſij, a ſwým ſſkodliwým gedem wſsecken lid od sebe zahánij. A tak ſám ten bazyliſſek bydlij a pa- nuge, w pauhém pijſku ſe wálege.« 6) Též také oſtroft gedowatého zraku geho, kteráž ſe welmi daleko wyrážij a wypryfſtuge, pro zpaniloſt čiſtoty
Strana 341
341 ſwé, kterúž ſama w ſobě má, hubij a morduge wſlechny wěcy ſameym za- zřenijm, když ge toliko ſhlédne. Tak prawij, když králijk ten ſám ſe do ňegakého zrcadla wzhlédne a nebo ſyc do něčeho zřetedlného pohledij, teda ſám hned ſe o hrdlo připrawij a vmře. 1) »Von der gekrönten Schlangen Regulus.« - Brant: »De regulo et mustela.«— Srv.: Solinus, Collect. 27, 51—53. — Plin. Hist Nat. VIII, 78—79. — 2) Sol.-Br.: Alba quasi mitrula lineatus caput. — 3) Ubicumque ferale (zhoubné) sortitur receptaculum.— 4) Překlad zhola nesprávný. Br.: Huic tali monstro — saepe enim enectum concupivere reges videre — mustelarum virus exitio est. Adeo naturae nihil placuit esse sine pari. Interficiunt eos in cavernis, in quibus delitescunt, necantque illi simul odore mustelas moriunturque; ut soli naturae pugnam confecisse videantur. Srv Plin. Hist. Nat. VIII, 79. — 5) Chybně vystiženo; lat.: Vis tamen ne defuncto quidem deest. — s) Lucan. Pharsal IX, 724—726.: Sibilaque effundens cunctas terrentia pestes, Ante venena nocens, late sibi submovet omne Vulgus et in vacua regnat basiliscus arena.« 93. O hadu boa. 1) Calabrya, ta země rodij hada, kterémuž řijkagij boa, o kterémž prawij 5 že náramně welmi welikey rofte. A neyprwé bauwoly chytá a lapá, a kterýž bauwol plný geft mléka, na toho wymeno ſe vwálij. 2) Z kteréhožto mléka a tuku když ſe wychowá a wykrmij, tak ſe rozedme a zroſte, že mu žádná moc ani ſýla odepřijti ne můž. Když pak giž wſſeckna zwijřata rozžene, teda zažene z kragin lidi, a zpuſtij ge, a weliké proſtranſtwij ſobě vdelá a vprá- 10 zněnij. Cýſaři Klaudyowi na tom mijítě, kdež Watykanſké pole bylo, zabit geft geden had boa, ten měl celé dijtě w břiffe ſwém, yakž ge byl požřel. Boa geſt pokolenij dračijho, ač mnozý ſe domnij[ 195a wagij, že w ſobě žádného gedu nemá, wſfak proto w Afryce gedowatý geſt, a má křijdla. K tomu kráſau ginee hady přewyſſuge, totiž že tak hladkey geſt po kuoži. 15 Widěli ge v Mauřeninůw dwadcýtiloketnij a čaſem gefítě wětſfij. A na- lézagij ge na přijwozu mořſkém,3) čtyři nebo pět gich ſpolu ſpletených a ſwázaných, y ſem y tam změtených, yako by něgaká lijfa a nebo koſs z prautij byl ſpletený. 1) »Von der Schlangen Boa.« — Brant: »De serpente boa.« — Srv.: Solinus. Collect. 2, 33—34; Plin. Hist. Nat. VIII, 37. — 2) Br.: Eius se uberibus innectit. — 3) An den gestaden ires möres. 94. O skalnijm kozlijčku, proč ho na nádoby ku pitij rádi ſtawěgij nebo malugij, a neb také y rygij. 1) Skalnij kozlijk, yakož Varro, kterýž o sedlſkém hoſpodářſtwij pſal, 20 prawij, že wſſecko prautij a ratoleſti obſſtiká a obkauſſe, a prwotně réwij. 2) Protož ſtařij pohanee obětowáwali gey bohu Bachowi, neb ta kozlátka
341 ſwé, kterúž ſama w ſobě má, hubij a morduge wſlechny wěcy ſameym za- zřenijm, když ge toliko ſhlédne. Tak prawij, když králijk ten ſám ſe do ňegakého zrcadla wzhlédne a nebo ſyc do něčeho zřetedlného pohledij, teda ſám hned ſe o hrdlo připrawij a vmře. 1) »Von der gekrönten Schlangen Regulus.« - Brant: »De regulo et mustela.«— Srv.: Solinus, Collect. 27, 51—53. — Plin. Hist Nat. VIII, 78—79. — 2) Sol.-Br.: Alba quasi mitrula lineatus caput. — 3) Ubicumque ferale (zhoubné) sortitur receptaculum.— 4) Překlad zhola nesprávný. Br.: Huic tali monstro — saepe enim enectum concupivere reges videre — mustelarum virus exitio est. Adeo naturae nihil placuit esse sine pari. Interficiunt eos in cavernis, in quibus delitescunt, necantque illi simul odore mustelas moriunturque; ut soli naturae pugnam confecisse videantur. Srv Plin. Hist. Nat. VIII, 79. — 5) Chybně vystiženo; lat.: Vis tamen ne defuncto quidem deest. — s) Lucan. Pharsal IX, 724—726.: Sibilaque effundens cunctas terrentia pestes, Ante venena nocens, late sibi submovet omne Vulgus et in vacua regnat basiliscus arena.« 93. O hadu boa. 1) Calabrya, ta země rodij hada, kterémuž řijkagij boa, o kterémž prawij 5 že náramně welmi welikey rofte. A neyprwé bauwoly chytá a lapá, a kterýž bauwol plný geft mléka, na toho wymeno ſe vwálij. 2) Z kteréhožto mléka a tuku když ſe wychowá a wykrmij, tak ſe rozedme a zroſte, že mu žádná moc ani ſýla odepřijti ne můž. Když pak giž wſſeckna zwijřata rozžene, teda zažene z kragin lidi, a zpuſtij ge, a weliké proſtranſtwij ſobě vdelá a vprá- 10 zněnij. Cýſaři Klaudyowi na tom mijítě, kdež Watykanſké pole bylo, zabit geft geden had boa, ten měl celé dijtě w břiffe ſwém, yakž ge byl požřel. Boa geſt pokolenij dračijho, ač mnozý ſe domnij[ 195a wagij, že w ſobě žádného gedu nemá, wſfak proto w Afryce gedowatý geſt, a má křijdla. K tomu kráſau ginee hady přewyſſuge, totiž že tak hladkey geſt po kuoži. 15 Widěli ge v Mauřeninůw dwadcýtiloketnij a čaſem gefítě wětſfij. A na- lézagij ge na přijwozu mořſkém,3) čtyři nebo pět gich ſpolu ſpletených a ſwázaných, y ſem y tam změtených, yako by něgaká lijfa a nebo koſs z prautij byl ſpletený. 1) »Von der Schlangen Boa.« — Brant: »De serpente boa.« — Srv.: Solinus. Collect. 2, 33—34; Plin. Hist. Nat. VIII, 37. — 2) Br.: Eius se uberibus innectit. — 3) An den gestaden ires möres. 94. O skalnijm kozlijčku, proč ho na nádoby ku pitij rádi ſtawěgij nebo malugij, a neb také y rygij. 1) Skalnij kozlijk, yakož Varro, kterýž o sedlſkém hoſpodářſtwij pſal, 20 prawij, že wſſecko prautij a ratoleſti obſſtiká a obkauſſe, a prwotně réwij. 2) Protož ſtařij pohanee obětowáwali gey bohu Bachowi, neb ta kozlátka
Strana 342
342 5 welmi hubij ratoleſti, kteréž na réwij ſe rozkládagij. Y obětugij Bachowi, wijnnému bohu tomu, kterýž réwij nalezl, kozla, aby muku a treſtánij ſwého zlodegſtwij ſwau wlaſtnij hlawau zaplatil. 3) Neb takowé vžijwánij wijna bylo při obětech obyčegné, a tu gim na rohy wléwali oběti a wijno gim mezy rohy lili. Yakož ſtogij pſáno w Virgiliowi: »Kněz lege wijno na čelo.« 4 Protož také na znamenij na držadla k nádobám ku pitij připraweným při- deláwán a wyreywán býwá. Yakož ſtogij w Juwenálowi: »A kozel na ná- době ku pitij zewnitř ſtogij.« 5) 1) »Von dem Steinbock, warumb der vff die trinckgeschir gesetzt vnd gemacht - würd.« — Brant: »De capro, quare ponatur super pocula. Ex Ovidio [Fast. I, 353].« Varro, De re rust. I, 2. 18. — 2) Das er alle rutten vnd zweyg benaget vnd abisset, vnd vorausz die reben. — 3) Vergil. Georgic. II, 380.: Non aliam ob culpam Baccho caper omnibus aris caeditur. — 4) Vergil. Aen. VI, 244.: Frontique invergit vina sacerdos. — 5) Iuvenal. Sat. I, 76: Stantem extra pocula caprum. 95. O hudcy Arionowi z Methymnu a o gedné moříké swini. 1) [195b] Aryon, yakož Herodotus prawij, byl náramně dobrý harffenijk 2 1o w měſtě ržectkém, Methymna řečeném. Když pak toho ſe dožádal na Pa- randrowi, 3) vkrutnijku a tyrannu w Corinthu, aby s powolenjm geho do Wlach geti mohl, a když w Wlaſsijch ſweym vměnijm mnoho peňez sobě ſhromázdil a welikého bohatſtwij nabyl, naypoſléze wſedl na gednu co- rinthſkú lodij, na kteréž by zasſe k Pariandrowi 3) ſe plawil. A když bauřenij 15 a k ſobě newoli plawcůw porozuměl, y tomu také, že by ho chtěli okla- mati, a že by pro geho pracně wydobytý statek chtěli gey zabiti, wyžáda ſobě to na nijch, aby mu maličko na harffu ſhauſti ſobě odpuſtili. A hned připrawiw ſe w čiſté, purpuryanſké ffaty, 4) wyſkočil do moře, a tu geſt od té mořſké swině, delphina řečené, vchycen a žiw y zdráw na oſtrow Te- 20 narium 5) wywržen. Potom přiſſel k Pariandowi 3) a treſtal ty plawce, že by lhali, aby ho geſſtě we Wlaſfijch nechali, a k tomu ge přiwedl, že tu neřeſt a to, což včinili, ſami wyznati muſyli. K tomu pokládá Herodotus, že mědenney slaup o tom delphinu a o Aryonowi poſtawen geſt na památku, kterak ho wezl na oſtrow Tenaros. Protož prawij Virgilius: »Pod delphinem 25 gest Arion.« 6) 1) »Von dem spilman Arione Methymno vnd eim delphyn.« — Brant: »De Arione Methymnaeo et delphine. Ex Ovidio [Fast. II, 83].« — Gellius, Noct. Attic. XVI, 19. — Kirchhoff-Oesterley IV, 258 (sbírka dokladů). — 2) Ein harpffenschlager oder spilman. — Gell.: Cantator sidibus. — 3) T. j. Periandrovi. — ") Mit eim purpuren kleide. — 5) Orig. též: In der insel Tenarum. — 6) Vnder den Delphin ist Arion. — Vergil. Bucol. VIII, 56.: Inter delphinas Arion. 96. O páwu Pitagora mudrce. 1) Pitagorás prawij, že by duſſe geho byla, když Trogánſká wálka byla, w Eupharbowi, synu Pantheia,2) kteréhož Menelaus zabil Potom že by
342 5 welmi hubij ratoleſti, kteréž na réwij ſe rozkládagij. Y obětugij Bachowi, wijnnému bohu tomu, kterýž réwij nalezl, kozla, aby muku a treſtánij ſwého zlodegſtwij ſwau wlaſtnij hlawau zaplatil. 3) Neb takowé vžijwánij wijna bylo při obětech obyčegné, a tu gim na rohy wléwali oběti a wijno gim mezy rohy lili. Yakož ſtogij pſáno w Virgiliowi: »Kněz lege wijno na čelo.« 4 Protož také na znamenij na držadla k nádobám ku pitij připraweným při- deláwán a wyreywán býwá. Yakož ſtogij w Juwenálowi: »A kozel na ná- době ku pitij zewnitř ſtogij.« 5) 1) »Von dem Steinbock, warumb der vff die trinckgeschir gesetzt vnd gemacht - würd.« — Brant: »De capro, quare ponatur super pocula. Ex Ovidio [Fast. I, 353].« Varro, De re rust. I, 2. 18. — 2) Das er alle rutten vnd zweyg benaget vnd abisset, vnd vorausz die reben. — 3) Vergil. Georgic. II, 380.: Non aliam ob culpam Baccho caper omnibus aris caeditur. — 4) Vergil. Aen. VI, 244.: Frontique invergit vina sacerdos. — 5) Iuvenal. Sat. I, 76: Stantem extra pocula caprum. 95. O hudcy Arionowi z Methymnu a o gedné moříké swini. 1) [195b] Aryon, yakož Herodotus prawij, byl náramně dobrý harffenijk 2 1o w měſtě ržectkém, Methymna řečeném. Když pak toho ſe dožádal na Pa- randrowi, 3) vkrutnijku a tyrannu w Corinthu, aby s powolenjm geho do Wlach geti mohl, a když w Wlaſsijch ſweym vměnijm mnoho peňez sobě ſhromázdil a welikého bohatſtwij nabyl, naypoſléze wſedl na gednu co- rinthſkú lodij, na kteréž by zasſe k Pariandrowi 3) ſe plawil. A když bauřenij 15 a k ſobě newoli plawcůw porozuměl, y tomu také, že by ho chtěli okla- mati, a že by pro geho pracně wydobytý statek chtěli gey zabiti, wyžáda ſobě to na nijch, aby mu maličko na harffu ſhauſti ſobě odpuſtili. A hned připrawiw ſe w čiſté, purpuryanſké ffaty, 4) wyſkočil do moře, a tu geſt od té mořſké swině, delphina řečené, vchycen a žiw y zdráw na oſtrow Te- 20 narium 5) wywržen. Potom přiſſel k Pariandowi 3) a treſtal ty plawce, že by lhali, aby ho geſſtě we Wlaſfijch nechali, a k tomu ge přiwedl, že tu neřeſt a to, což včinili, ſami wyznati muſyli. K tomu pokládá Herodotus, že mědenney slaup o tom delphinu a o Aryonowi poſtawen geſt na památku, kterak ho wezl na oſtrow Tenaros. Protož prawij Virgilius: »Pod delphinem 25 gest Arion.« 6) 1) »Von dem spilman Arione Methymno vnd eim delphyn.« — Brant: »De Arione Methymnaeo et delphine. Ex Ovidio [Fast. II, 83].« — Gellius, Noct. Attic. XVI, 19. — Kirchhoff-Oesterley IV, 258 (sbírka dokladů). — 2) Ein harpffenschlager oder spilman. — Gell.: Cantator sidibus. — 3) T. j. Periandrovi. — ") Mit eim purpuren kleide. — 5) Orig. též: In der insel Tenarum. — 6) Vnder den Delphin ist Arion. — Vergil. Bucol. VIII, 56.: Inter delphinas Arion. 96. O páwu Pitagora mudrce. 1) Pitagorás prawij, že by duſſe geho byla, když Trogánſká wálka byla, w Eupharbowi, synu Pantheia,2) kteréhož Menelaus zabil Potom že by
Strana 343
343 weſſla do Homera a zachowána do něho. K tomu přikládá Ennius, z Pi- thagory že by weſſla do páwa a z páwa do Ennia. Cžebož y Perſius po- ſwědčuge, kdež prawij: »To také vkazuge a welij myſl Enniowa, když geſt procýtil a přeſtal býti Ho[196a]merus, pátý giž gſa na swětě, z Pithagorowa páwu.« 3) Pithagoras pak, aby tomu, což prawil, wěřeno býti mohlo, wſſel do chrámu Apollinowa, okazuge, že by giž pawéza ſhnilá byla, ale toliko slonowá twář té pawézy že by tam gefítě trwala, kteréž pawézy, gefítě w Trogánſkém bogi gſucy, duſſe geho vžijwati měla. Nebo když pawézu z toho obrazu Euphorbowa ſňal a prach s nj ſmetl, a gméno Euphorbowo welmi ſtarými literami a giž ſkoro dolů ſetřenými wyſwědčowal, dokazowal 10 toho ſwědectwijm ſwým, že by w Trogánſkém bogi byl, a že by ſmrti dán nebyl, ani že by ne vmřel. 5 1) »Von dem Pſawen Pythagore.« — Brant: »De pavone Pythagoreo. Ex Ovidio [Metamorph. XV, 160].« — Srv.: Diogen. Laert. VIII, 1. — 2) In Euphorbo, dem son Panthoi; srv. Hom. Il. 17, 59. — 3) Persius, Sat. VI, 10-11.: »Cor iubet hoc Enni, postquam destertuit esse Maeonides, Quintus pavone ex Pythagoreo.« 97. O láíce delphina a o dijtěti. 1) Apianus, včený cžlowěk, wyprawuge w páté knijze Egiptſkých Kronyk 2) láſku gednoho delphina a dijtěte, kteréž ſe ho nic nebálo ani geho zwy- kloſti a neb obecného pohráwanj žádného, a wſſemu půſobenij y přewáženij 15 že by přiwyklo. A že get to ſám widel y giných mnoho w měſtě Pu- teolus, 3) yak delphin w diwy na to dijtě laſkaw byl, a kterak weliká powěst o tom dijtěti rozhláſíena byla. A když k ňemu připlynul, teda složil wo- ſtroſti pleytwij ſwých a dijtě to wzal yako do ňegakého lože. 4) aby mu geho kráſného a ſobě milého těla nikdež ne vrazyl, a tak mu hřbetu při- 20 strogeného ſwého půgčil, aby na ňey wſedl, yako kůň wokroče, přes weliké moře na ſſeſt mijl 5) gey přewezl. Y ſeſílo ſe mnoho Ržjmanů y giných Wlachůw, aby ſe podijwali tomu milownijku toho dijtěte, yak by ge přes to moře přeprawil. Potom pak dijtě to, na kteréž ten delphin laſkaw byl, roznemohlo ſe a vmřelo. Ta pak milugijcý ge ryba, když čaſtokrát k tomu 25 přijwozu přicházela, a dijtě to, kteréž prwé wdycky tam přicházelo a gj očekáwalo, nikdá ſe tam ne vká[196b zalo, hned potom ſchnauti žádoſtij a miloſtij ryba ta počala, a zchřadíti, vmřela. Y nalezena geft od těch, kteřijž toho powědomi byli, na břehu a potom do hrobu dijtěte toho po- chowána gest. Giné pak dijtě, gménem Hemma, 6) rowňe též delphin přes moře na ſobě plawil, a když ge weliké wlnobitij zabilo, mrtwé ge zasſe na břeh připlawil. A rowně yako by známo činil a wyznáwal, že by ta winna geho byla, a tak pokánij, lituge toho, ſwau wlaſtnij ſmrtij činil a nikoli nechtěl ſe zaſe z toho břehu do mořſké hlubokoſti, kdež by žiw býti mohl, na- 35 wrátiti. Takť Solinus o tom ſſiroce 7) pijſſe a prawij. 30
343 weſſla do Homera a zachowána do něho. K tomu přikládá Ennius, z Pi- thagory že by weſſla do páwa a z páwa do Ennia. Cžebož y Perſius po- ſwědčuge, kdež prawij: »To také vkazuge a welij myſl Enniowa, když geſt procýtil a přeſtal býti Ho[196a]merus, pátý giž gſa na swětě, z Pithagorowa páwu.« 3) Pithagoras pak, aby tomu, což prawil, wěřeno býti mohlo, wſſel do chrámu Apollinowa, okazuge, že by giž pawéza ſhnilá byla, ale toliko slonowá twář té pawézy že by tam gefítě trwala, kteréž pawézy, gefítě w Trogánſkém bogi gſucy, duſſe geho vžijwati měla. Nebo když pawézu z toho obrazu Euphorbowa ſňal a prach s nj ſmetl, a gméno Euphorbowo welmi ſtarými literami a giž ſkoro dolů ſetřenými wyſwědčowal, dokazowal 10 toho ſwědectwijm ſwým, že by w Trogánſkém bogi byl, a že by ſmrti dán nebyl, ani že by ne vmřel. 5 1) »Von dem Pſawen Pythagore.« — Brant: »De pavone Pythagoreo. Ex Ovidio [Metamorph. XV, 160].« — Srv.: Diogen. Laert. VIII, 1. — 2) In Euphorbo, dem son Panthoi; srv. Hom. Il. 17, 59. — 3) Persius, Sat. VI, 10-11.: »Cor iubet hoc Enni, postquam destertuit esse Maeonides, Quintus pavone ex Pythagoreo.« 97. O láíce delphina a o dijtěti. 1) Apianus, včený cžlowěk, wyprawuge w páté knijze Egiptſkých Kronyk 2) láſku gednoho delphina a dijtěte, kteréž ſe ho nic nebálo ani geho zwy- kloſti a neb obecného pohráwanj žádného, a wſſemu půſobenij y přewáženij 15 že by přiwyklo. A že get to ſám widel y giných mnoho w měſtě Pu- teolus, 3) yak delphin w diwy na to dijtě laſkaw byl, a kterak weliká powěst o tom dijtěti rozhláſíena byla. A když k ňemu připlynul, teda složil wo- ſtroſti pleytwij ſwých a dijtě to wzal yako do ňegakého lože. 4) aby mu geho kráſného a ſobě milého těla nikdež ne vrazyl, a tak mu hřbetu při- 20 strogeného ſwého půgčil, aby na ňey wſedl, yako kůň wokroče, přes weliké moře na ſſeſt mijl 5) gey přewezl. Y ſeſílo ſe mnoho Ržjmanů y giných Wlachůw, aby ſe podijwali tomu milownijku toho dijtěte, yak by ge přes to moře přeprawil. Potom pak dijtě to, na kteréž ten delphin laſkaw byl, roznemohlo ſe a vmřelo. Ta pak milugijcý ge ryba, když čaſtokrát k tomu 25 přijwozu přicházela, a dijtě to, kteréž prwé wdycky tam přicházelo a gj očekáwalo, nikdá ſe tam ne vká[196b zalo, hned potom ſchnauti žádoſtij a miloſtij ryba ta počala, a zchřadíti, vmřela. Y nalezena geft od těch, kteřijž toho powědomi byli, na břehu a potom do hrobu dijtěte toho po- chowána gest. Giné pak dijtě, gménem Hemma, 6) rowňe též delphin přes moře na ſobě plawil, a když ge weliké wlnobitij zabilo, mrtwé ge zasſe na břeh připlawil. A rowně yako by známo činil a wyznáwal, že by ta winna geho byla, a tak pokánij, lituge toho, ſwau wlaſtnij ſmrtij činil a nikoli nechtěl ſe zaſe z toho břehu do mořſké hlubokoſti, kdež by žiw býti mohl, na- 35 wrátiti. Takť Solinus o tom ſſiroce 7) pijſſe a prawij. 30
Strana 344
344 4) »Von der liebe eines Delphins vnd eines kinds.« — Brant: »De amore del- phini et pueri.« — Gellius, Noct. Attic. VI. 8. — Plinius, Hist. Nat. IX, 25—27. — Solinus, Collect. 12, 7. — Srv. Plinius iun., Epist. IX, 33. — 2) Der Egyptier ge- schichten. — 3) Zu Puteolis. — 4) In die spitzen seiner federn verbarg vnd empsieng er das kind als in ein scheide. — 5) Bey dreissig tausent schrit. — 6) Omyl za: »Hermia«. — Orig.: Mit namen Hermia. — 7) Nevhodný přídavek překladatelův; Solinus po krátké zprávě (= Plin.) dí: »Paenitentiam suam morte multavit nec reverti voluit amplius in profunda.« — Brant: Ut Solinus auctor est. 98. O wěrnolti pluow.1) Psy wſſickni obyčegně na ſwé pány ſau laſkawi a pro zdrawij gegich bogugj, zaſtáwagijce ge ochotňe a vdatňe. Nebo w Epiru pes ſſtěkánijm ſwého pána mordéře wygewil a oznámil, když ho mezy lidmi poznal. A když Jafelicus 2) zabit byl, pes geho gijíti nechtě, po málu chřadl, až hladem vmřel. Pes krále Lifymacha wíkočil do ohně, když tělo pána geho pálili, neb ſtařij ſwé mrtwé tak pochowáwali, a tak geſt také w tom ohni vhořel. Krále Garamantſkého, z země wyhnaného, dwě stě pfuow zaſe do země přiwedlo, když proti nepřáteluom bogowali. Kolophonij a Kaſtale- konſſtij 3) když pſy do boge wedli, neyprwé naučiwſſe ge, na sſpicy ge po- 10 ſtawili. Když Appius Junius a Publius Licinius 4) konffelé byli a purgmiſtři 5) w Ržijmě, fſel pes za gednijm odſauzeným až do žaláře, kteréhož nikterakž od ňeho odehnati nemohli, ale s hrozneym wytijm ſſel na smrt za od- ſúzeným pánem. A když z milofrdenstwij od ržimſkého lidu pokrm tomu pſu dán byl, neſl gey k vſtom vmrlého pána ſwého. Neypoſléze vwrženo 15 geſt tě 197a]lo geho do řeky Tiberis, y ſkočil ten pes za nijm a koſſtowal ſe, 6) zdá by ge vdržeti mohl. Z těch kuſuo muožeme ſe naučiti a rozuměti, že Bůh y tomu ney- zawrženěgſfijmu pokolenij zwijřetſkému neylepſſij ſwazek wijry a láſky dáti ráčil, a to chtěl zgewiti k přemoženij a k zawrženij zlé wijry newěrneych 20 lidij, kteřijž poruſſugij ſliby přirozenij, a netoliko lidem wijry ne držij, ale geſſtě ſami mezy ſebau wálegij a bogugij, a různice puoſobijce mnoho lſtiwých wěcý naſtrogugij. 5 1) »Von der trewe der Hunden.« — Brant: »De fidelitate canum.« — Solinus, Collect. 15, 8—10. — Plinius, Hist. Nat. VIII, 142 —145. — 2) Orig.: Jasolitius. - Brant: Jasolicio. — Plin.: Jasone Lycio. — 3) Orig. správně: Castabalenses (v Kappadokii). — 4) Orig.: Vicinius; Brant: Licinius; u Solina: Sicinius; správnè: Silius (Plin. VIII, 145). — 5) Rhatsherren warend vnd burgermeister. — 6) Vnd vnderstund in zu halten 99. O lidech s koníkýma nohama a s firokeyma, dlauheyma vílima.1) Na woſtrowijch Taterſkých2) bydlegij negacý konſké nohy magijce.3) Lid geft w těch kraginách zrozený, mage způſob lidíký a poſtawu, až do 25 noh; kteréž Herodotus w ſweych knihách čtwrtých konſkého chodu lid nazwal.4) V těch woſtrow také prawij, že lidé Fanepheytſtij5) gſú, kterýchž
344 4) »Von der liebe eines Delphins vnd eines kinds.« — Brant: »De amore del- phini et pueri.« — Gellius, Noct. Attic. VI. 8. — Plinius, Hist. Nat. IX, 25—27. — Solinus, Collect. 12, 7. — Srv. Plinius iun., Epist. IX, 33. — 2) Der Egyptier ge- schichten. — 3) Zu Puteolis. — 4) In die spitzen seiner federn verbarg vnd empsieng er das kind als in ein scheide. — 5) Bey dreissig tausent schrit. — 6) Omyl za: »Hermia«. — Orig.: Mit namen Hermia. — 7) Nevhodný přídavek překladatelův; Solinus po krátké zprávě (= Plin.) dí: »Paenitentiam suam morte multavit nec reverti voluit amplius in profunda.« — Brant: Ut Solinus auctor est. 98. O wěrnolti pluow.1) Psy wſſickni obyčegně na ſwé pány ſau laſkawi a pro zdrawij gegich bogugj, zaſtáwagijce ge ochotňe a vdatňe. Nebo w Epiru pes ſſtěkánijm ſwého pána mordéře wygewil a oznámil, když ho mezy lidmi poznal. A když Jafelicus 2) zabit byl, pes geho gijíti nechtě, po málu chřadl, až hladem vmřel. Pes krále Lifymacha wíkočil do ohně, když tělo pána geho pálili, neb ſtařij ſwé mrtwé tak pochowáwali, a tak geſt také w tom ohni vhořel. Krále Garamantſkého, z země wyhnaného, dwě stě pfuow zaſe do země přiwedlo, když proti nepřáteluom bogowali. Kolophonij a Kaſtale- konſſtij 3) když pſy do boge wedli, neyprwé naučiwſſe ge, na sſpicy ge po- 10 ſtawili. Když Appius Junius a Publius Licinius 4) konffelé byli a purgmiſtři 5) w Ržijmě, fſel pes za gednijm odſauzeným až do žaláře, kteréhož nikterakž od ňeho odehnati nemohli, ale s hrozneym wytijm ſſel na smrt za od- ſúzeným pánem. A když z milofrdenstwij od ržimſkého lidu pokrm tomu pſu dán byl, neſl gey k vſtom vmrlého pána ſwého. Neypoſléze vwrženo 15 geſt tě 197a]lo geho do řeky Tiberis, y ſkočil ten pes za nijm a koſſtowal ſe, 6) zdá by ge vdržeti mohl. Z těch kuſuo muožeme ſe naučiti a rozuměti, že Bůh y tomu ney- zawrženěgſfijmu pokolenij zwijřetſkému neylepſſij ſwazek wijry a láſky dáti ráčil, a to chtěl zgewiti k přemoženij a k zawrženij zlé wijry newěrneych 20 lidij, kteřijž poruſſugij ſliby přirozenij, a netoliko lidem wijry ne držij, ale geſſtě ſami mezy ſebau wálegij a bogugij, a různice puoſobijce mnoho lſtiwých wěcý naſtrogugij. 5 1) »Von der trewe der Hunden.« — Brant: »De fidelitate canum.« — Solinus, Collect. 15, 8—10. — Plinius, Hist. Nat. VIII, 142 —145. — 2) Orig.: Jasolitius. - Brant: Jasolicio. — Plin.: Jasone Lycio. — 3) Orig. správně: Castabalenses (v Kappadokii). — 4) Orig.: Vicinius; Brant: Licinius; u Solina: Sicinius; správnè: Silius (Plin. VIII, 145). — 5) Rhatsherren warend vnd burgermeister. — 6) Vnd vnderstund in zu halten 99. O lidech s koníkýma nohama a s firokeyma, dlauheyma vílima.1) Na woſtrowijch Taterſkých2) bydlegij negacý konſké nohy magijce.3) Lid geft w těch kraginách zrozený, mage způſob lidíký a poſtawu, až do 25 noh; kteréž Herodotus w ſweych knihách čtwrtých konſkého chodu lid nazwal.4) V těch woſtrow také prawij, že lidé Fanepheytſtij5) gſú, kterýchž
Strana 345
345 vſſi tak welmi ſſiroké gſú, že gim wſſecky giné audy přikreywagij. Ty Pom- ponius gmenuge Sat malos. 6) Kterijžto tak weliké vſſi magij, že giné wſſecky audy gimi přikreywagij. A že žádného giného požitku gich nemagij, než aby audy ſwé a zadek gimi odijwali a přikreywali, a těch vſſij mijſto odewůw čaſto vžijwagij. Ty Ržekowee gmenugij na vſſijch léhagijcý, 7) proto že těch vſſij, když ſpij, mijſto ſſatůw vžijwagij a gimi ſe přikreywagij. Strabo prawij, že ge někteřij dáwagij zemi Indſké a připiſugij, z kterýchž geden gest Plinius w ſedmých knihách. 8) 5 1) »Von den pferdtfüssigen menschen vnd den mit den grossen breiten oren.« — Brant: »De hippopodibus et Phanesiis.« — Srv.: Solinus, Collect. 19, 7—8. — Plinius Hist. Nat. IV, 95. — 2) In den inselen Scythie. — 3) Wonen Hippopedes. — 4) Hippo- batas. Věc i citát jsou mylny; »zлoßóvat« u Herod. (V, 77) byli statkáři v Chalkidě. Brant měl na mysli snad Herod. IV, 25., kdež se jmenují »alyinoôss avôoss«. — 5) Pha- nesier. — 6) Pompon. Mela III, 6, 40. — 7) Orig.: Enotohoitous — t. j. 'ErovоxоltOvs u Strabona XV, 1, 57. — 3) Plin., Hist. Nat. VII, 30. Srv. též IV, 95. 100. O welikých wolijch a o giné zwěři. 1) [197b] Téměř we wíſij kragině puolnočnij geft množſtwij welikých wolůw, kterýmž řijkagij vifontes, kteřijž diwokým woluom podobnij gſú, 10 magijce hřebeny a neb hřijwy na krcých yako koni, a ſſkaredé, weliké hlawy. Gſau pak mnohem rychlegſfij a fylněgífij než ginij wolowé. Když ge zlapagij, teda nigakž gich ſkrotiti nemohau, ani k taženij nawéſti a na- prawiti. Gſú také zwijřata, kterýmž řikagj vri, ta nevčenij bauwoly býti prawij,2) 15 geſſto bauwolowé ſkoro gelenij podoby w Affryce zrozeni býwagij. A ti kteréž my vros gmenugeme, magij náramně weliké a ffiroké rohy, tak že pro gegich welikoſt a ſfirokoſt ſňaty s nich býwagij, a králom y knijžatom k pitij nádoby z nijch delagij. Gſú také zwijřata, kteráž alces gmenugj, mohau mezkům podobná 20 býti, 3) než náramně weliké ſwrchnij pyſky a odwiſlé magij. A leč zpátkem gde a wdy k zadnijm nohám poſtupuge, gináč krmeno býti nemůže. 4) 1) Von den grossen ochssen vnd andern thieren." — Brant: »De visontibus, uris et alce.« — Solinus, Collect. 20, 4—6. — Plinius, Hist. Nat. VIII, 38—40. — 2) Die das vngelert volck büffel heist. - 3) Den maulthieren fast zu vergleichen. — 4) Smysl patrný nejlépe z lat. textu Brantova (Solinova): Adeo propenso labro superiore, ut, nisi retrocedens in posteriora vestigia, pasci non queat. 101. O zwijřeti hyena, kteréž le lidíkým gménům včij, když koho gmenugij, za owčincy ſtogijc a poſlauchagijo. 1) Hyena geſt gedno zwijře, předkem w Affryce ſe rodij. Někteřij mňegij, že obogijho geſt přirozenij, gednoho roku že geſt ſamec a druhého ſamice, ačkoli Aryftoteles tomu odpijrá.2) Kfftijce3) toho zwijřete práwě k hřbetu 25
345 vſſi tak welmi ſſiroké gſú, že gim wſſecky giné audy přikreywagij. Ty Pom- ponius gmenuge Sat malos. 6) Kterijžto tak weliké vſſi magij, že giné wſſecky audy gimi přikreywagij. A že žádného giného požitku gich nemagij, než aby audy ſwé a zadek gimi odijwali a přikreywali, a těch vſſij mijſto odewůw čaſto vžijwagij. Ty Ržekowee gmenugij na vſſijch léhagijcý, 7) proto že těch vſſij, když ſpij, mijſto ſſatůw vžijwagij a gimi ſe přikreywagij. Strabo prawij, že ge někteřij dáwagij zemi Indſké a připiſugij, z kterýchž geden gest Plinius w ſedmých knihách. 8) 5 1) »Von den pferdtfüssigen menschen vnd den mit den grossen breiten oren.« — Brant: »De hippopodibus et Phanesiis.« — Srv.: Solinus, Collect. 19, 7—8. — Plinius Hist. Nat. IV, 95. — 2) In den inselen Scythie. — 3) Wonen Hippopedes. — 4) Hippo- batas. Věc i citát jsou mylny; »zлoßóvat« u Herod. (V, 77) byli statkáři v Chalkidě. Brant měl na mysli snad Herod. IV, 25., kdež se jmenují »alyinoôss avôoss«. — 5) Pha- nesier. — 6) Pompon. Mela III, 6, 40. — 7) Orig.: Enotohoitous — t. j. 'ErovоxоltOvs u Strabona XV, 1, 57. — 3) Plin., Hist. Nat. VII, 30. Srv. též IV, 95. 100. O welikých wolijch a o giné zwěři. 1) [197b] Téměř we wíſij kragině puolnočnij geft množſtwij welikých wolůw, kterýmž řijkagij vifontes, kteřijž diwokým woluom podobnij gſú, 10 magijce hřebeny a neb hřijwy na krcých yako koni, a ſſkaredé, weliké hlawy. Gſau pak mnohem rychlegſfij a fylněgífij než ginij wolowé. Když ge zlapagij, teda nigakž gich ſkrotiti nemohau, ani k taženij nawéſti a na- prawiti. Gſú také zwijřata, kterýmž řikagj vri, ta nevčenij bauwoly býti prawij,2) 15 geſſto bauwolowé ſkoro gelenij podoby w Affryce zrozeni býwagij. A ti kteréž my vros gmenugeme, magij náramně weliké a ffiroké rohy, tak že pro gegich welikoſt a ſfirokoſt ſňaty s nich býwagij, a králom y knijžatom k pitij nádoby z nijch delagij. Gſú také zwijřata, kteráž alces gmenugj, mohau mezkům podobná 20 býti, 3) než náramně weliké ſwrchnij pyſky a odwiſlé magij. A leč zpátkem gde a wdy k zadnijm nohám poſtupuge, gináč krmeno býti nemůže. 4) 1) Von den grossen ochssen vnd andern thieren." — Brant: »De visontibus, uris et alce.« — Solinus, Collect. 20, 4—6. — Plinius, Hist. Nat. VIII, 38—40. — 2) Die das vngelert volck büffel heist. - 3) Den maulthieren fast zu vergleichen. — 4) Smysl patrný nejlépe z lat. textu Brantova (Solinova): Adeo propenso labro superiore, ut, nisi retrocedens in posteriora vestigia, pasci non queat. 101. O zwijřeti hyena, kteréž le lidíkým gménům včij, když koho gmenugij, za owčincy ſtogijc a poſlauchagijo. 1) Hyena geſt gedno zwijře, předkem w Affryce ſe rodij. Někteřij mňegij, že obogijho geſt přirozenij, gednoho roku že geſt ſamec a druhého ſamice, ačkoli Aryftoteles tomu odpijrá.2) Kfftijce3) toho zwijřete práwě k hřbetu 25
Strana 346
346 5 10 geſt připogena, a nebo k hřbetownijmu páteři, tak že ſe ſehnauti ani obrátiti nemůž, leč wſfecken žiwot s ſebau obrátij. A přigijmá k ſobě řeči lidſké y flowa, za owčincy ſtoge, a nauče ſe gménu něčijmu, toho wen wywoláwá a potom gey roztrhá. Náſleduge lidſkého mluwenij a lomij ſe 4) yako člowěk, a tak pſy zbuzuge a wywoláwá, potom ge roz[ 198a]trhá, kdež pſy, kdyby pak y ſtijn a ſtopy geho nalezli, teda nemohau ſſtěkati, ale hned hlas ztratij. K tomu, což hyena třikrát widij a obegde, to ſe potom wijce heybati strachem nemůž. Protož prawij, že w nem cžarodegnictwij a cžerné vměnij ležij. To giſté zwijře odkopáwá hroby a mrtwých těl w nich hledá. Také mnohem ſnáze samce polapiti nežli ſamicy mohau, neb ſamice ſwau při- rozenau chytroſtij čaſto myſliwcuom vcházý. Mnohá změňenij magj na očijch, že obracegj ge a měnij, yak chtěgj. W gegichžto zřijtedlnicých nalézá ſe kámen, kterémuž hyen řijkagij; o tom prawij, že má takowú moc, když 15 kterémuž koli člowěku pod vazyk podložen geſt, že ten budúcý wěcy pro- rokowati a zwě�towati bude. S tijm pokolenijm vchowáni býwagij lwowé 5) w Mauřeninſké zemi a něgaké zwijře, řečené cronutam6) zplozugij, kteréž také lidſké y zwij- řecý hlaſy pamatuge a gim přiwyká yako v hyenna. Tak také prawj, že 20 w Múřeninſké zemi manticora delá. 1) »Von dem thier Hiena, das der menschen namen erlernet hinder den schaff stellen.« — Brant: »De hyena ex Ovidio [Metamorph. XV, 409.]« Solinus, Coll. 27, 23—26. - Plinius, Hist. Nat. VIII, 105—107. — 2) Aristoteles, De Gener. Animal. III, 6 a Histor. Anim. VI, 31. — 3) Sein hals vnd schopff. — Brant: Collum et iuba. — 4) Orig.: Es solgt auch nach dem kotzen vnd erbrechen als ein mensch. V Brant. textu: Vomitionem etiam hominis imitatur ad sollicitandos canes, quos invadat (= Plin. VIII, 106). — 5) Von des geschlechts mynne gebürt die löwin. — Br.-Plin. (VIII, 106): Huius generis coitu leaena parit. . — 6) Orig.: Crocutam. — Solinus a Plinius: »Coro- cottam.« 102. Přirozenij Iwuow gest přirownánij prawého přátelſtwij.1) Lwice, dokudž geſt žiwa, že nic wijce ne rodij než gedinau, a w tom gediném porodu gedno toliko rodj, to Herodotus w ſwé třetij knijze pijſſe.2) Ale Homerus prawij, že lwice wijce nežli gedno rodij a wywozuge.3) Are- stotiles w Knihách o zwijřatech 4) prawij, že lwowee gſú náramně nekázanij 25 a wšak ne wdycky lwice rodij, ale každého roku z jara. Wětſſij pak dijl po dwém, a neywijce ſſet mladých, někdy také gedno. Na mnohých mjítech ſe nekladau. Europetotius 5) prawij, toliko na tom mijítě v wody řečené Achelaus a Nefius. 6) Lwice pak rodij tak malá lwijčata, že ſotwá we dwú měſýcých chodij. Ale ſami lwowé mezy wſſijm pokolenijm zwijřat,7) hned 30 yakž ſe zrodij, widij; to prawij Solinus. 8) 1) »Des Löwen natur vergleichung zu der waren freundtschafft.« — Brant: »Leonis naturae comparatio ad veram amicitiam. Ex Homero. [II. XVII, 133; XVIII, 318].« — Srv.: Plinius, Hist. Nat. VIII, 43—45. — 2) Herod. III, 108. -- 3) Hom. Iliad. 17, 133.;
346 5 10 geſt připogena, a nebo k hřbetownijmu páteři, tak že ſe ſehnauti ani obrátiti nemůž, leč wſfecken žiwot s ſebau obrátij. A přigijmá k ſobě řeči lidſké y flowa, za owčincy ſtoge, a nauče ſe gménu něčijmu, toho wen wywoláwá a potom gey roztrhá. Náſleduge lidſkého mluwenij a lomij ſe 4) yako člowěk, a tak pſy zbuzuge a wywoláwá, potom ge roz[ 198a]trhá, kdež pſy, kdyby pak y ſtijn a ſtopy geho nalezli, teda nemohau ſſtěkati, ale hned hlas ztratij. K tomu, což hyena třikrát widij a obegde, to ſe potom wijce heybati strachem nemůž. Protož prawij, že w nem cžarodegnictwij a cžerné vměnij ležij. To giſté zwijře odkopáwá hroby a mrtwých těl w nich hledá. Také mnohem ſnáze samce polapiti nežli ſamicy mohau, neb ſamice ſwau při- rozenau chytroſtij čaſto myſliwcuom vcházý. Mnohá změňenij magj na očijch, že obracegj ge a měnij, yak chtěgj. W gegichžto zřijtedlnicých nalézá ſe kámen, kterémuž hyen řijkagij; o tom prawij, že má takowú moc, když 15 kterémuž koli člowěku pod vazyk podložen geſt, že ten budúcý wěcy pro- rokowati a zwě�towati bude. S tijm pokolenijm vchowáni býwagij lwowé 5) w Mauřeninſké zemi a něgaké zwijře, řečené cronutam6) zplozugij, kteréž také lidſké y zwij- řecý hlaſy pamatuge a gim přiwyká yako v hyenna. Tak také prawj, že 20 w Múřeninſké zemi manticora delá. 1) »Von dem thier Hiena, das der menschen namen erlernet hinder den schaff stellen.« — Brant: »De hyena ex Ovidio [Metamorph. XV, 409.]« Solinus, Coll. 27, 23—26. - Plinius, Hist. Nat. VIII, 105—107. — 2) Aristoteles, De Gener. Animal. III, 6 a Histor. Anim. VI, 31. — 3) Sein hals vnd schopff. — Brant: Collum et iuba. — 4) Orig.: Es solgt auch nach dem kotzen vnd erbrechen als ein mensch. V Brant. textu: Vomitionem etiam hominis imitatur ad sollicitandos canes, quos invadat (= Plin. VIII, 106). — 5) Von des geschlechts mynne gebürt die löwin. — Br.-Plin. (VIII, 106): Huius generis coitu leaena parit. . — 6) Orig.: Crocutam. — Solinus a Plinius: »Coro- cottam.« 102. Přirozenij Iwuow gest přirownánij prawého přátelſtwij.1) Lwice, dokudž geſt žiwa, že nic wijce ne rodij než gedinau, a w tom gediném porodu gedno toliko rodj, to Herodotus w ſwé třetij knijze pijſſe.2) Ale Homerus prawij, že lwice wijce nežli gedno rodij a wywozuge.3) Are- stotiles w Knihách o zwijřatech 4) prawij, že lwowee gſú náramně nekázanij 25 a wšak ne wdycky lwice rodij, ale každého roku z jara. Wětſſij pak dijl po dwém, a neywijce ſſet mladých, někdy také gedno. Na mnohých mjítech ſe nekladau. Europetotius 5) prawij, toliko na tom mijítě v wody řečené Achelaus a Nefius. 6) Lwice pak rodij tak malá lwijčata, že ſotwá we dwú měſýcých chodij. Ale ſami lwowé mezy wſſijm pokolenijm zwijřat,7) hned 30 yakž ſe zrodij, widij; to prawij Solinus. 8) 1) »Des Löwen natur vergleichung zu der waren freundtschafft.« — Brant: »Leonis naturae comparatio ad veram amicitiam. Ex Homero. [II. XVII, 133; XVIII, 318].« — Srv.: Plinius, Hist. Nat. VIII, 43—45. — 2) Herod. III, 108. -- 3) Hom. Iliad. 17, 133.;
Strana 347
347 18, 318. — *) Aristoteles, Histor. Animal. VI, 31. — 5) Týž hrubý omyl v originále: »Europetotius sagt.« — Příčinou mylky jest tisková chyba v Brantově textu, kdež takto se čte: »Nec multis nascitur locis. Sed Europetotius, ea parte solum, que inter Acheloum amnem et Nessum est.« Není to jméno spisovatele, nýbrž lat. genet: »Europae totius,« že totiž lev vyskytuje se pouze v poříčí Acheloa a Nesta, jak dí Aristoteles, Hist. Animal. VI, 31.: Exávtov ydo vò yśvog vò vov Rsóvvov 86và xal OVx &r nolkd vivsvai tóт, &k1à vijs Engónije ázácis šv vó ustagò toй Axskóov xal NsGGOU потацой. — Totéž dí Herodotos VII, 126. — 6) T. j.: Acheloos a Nestos; touž zprávu má Herodot VII, 126. — 7) Ausz allem geschlecht, das zen hat. - s) Solinus, Coll. 27, 13 (v dodatcích na str. 235): Soli ex eo genere, quod dentatum vocant, vident protinus atque na- scuntur. [198b] 103. O žiwotě Milonowě a o geho ſmrti.1) Welmi ſylný a statečný muž geden, gménem Milo, z Crotonij 2) byl. O němžto prawij, že wſſecky wěcy včinil a dokonal lépe, než ginj s to býti mohli. Neb prawij, že když hru w měſtě Olrúthu 3) ſtrogiii, holau rukau vdeřiw wola zabil, a beze wſfij pomocy na ramena gey ſobě wložil a ſkoro na mijli gey neſl. A ten den, když gey zabil, že gey ſám gediný beze wífij těžkoſti ſnědl. Ten diwný konec žiwota ſwého wzal. Nebo když ſe byl zſtaral, opuſtil ty hry a zápaſy takowé. Potom některého čaſu ſſel ſkrze puſſtiny wlaſké, a vhlédaw dub podlé ceſty, genž w proſtředku wi- dlowatý byl a ſſiroce ſe nahoru po ratoleſtech rozkládal, 4) a, yakož ſe domnijwagij, chtěl pokuſyti, gefítě-li by ſwé ftaré ſýly co měl. A wložiw 10 ſwé ruce mezy ty widly a mezy rozkladitoſt toho dubu do dijry, pokauſſel ſe, mohl-li by gey napoly ſylau ſwau rozdeliti a rozčeſnauti, tak že gey do polu rozčesl a rozlomil. Ale když z něho chtěl rukú dobyti, yako by toho dowedl, což chtěl, a tehdy ſýla a moc geho opuſtila ho, 5) y sſſel ſe dub zasſe k ſwému prwnijmu ſroſtnutij, a pochytiw gey, zamekl mu wobě 15 ruce, a tak bijdně gey zpial a dodržel toho fylného muže, aby gey zwěř roztrhala a ptácy rozneſli a ſnědli. 1) »Von dem leben Milonis vnd seinem Tode.« — Brant: »De Milonis vita et morte.« — Gellius, Noct. Att. XV, 16. — Solinus, Collect. 1, 76. — Srv.: Pauly-Oesterley č. 250. s doklady na str. 501. — 2) Orig.: Ein kempffer zu Crotonii. — 3) Omyl; v orig.: In dem kampfe Olimpi. — 4) Ein eichbaum bey dem weg, der in der mitten mit weiter geteilten ästen offen stund. — Br.-Gell.: Patulis in parte media rimis hiantem. — 5) Orig. Vnnd die stercke vnnd krafft vffhört. — Br.-Gell.: Cessante vi. 5 104. Yak krokodýl ſwé zuby lobě čiſtij. 1) Krokodýla, čtwernohého hada, rodij woda egiptſká Nilus, té poſtawy a podoby, rowňe yako by byl had, kromě toho, že žádného yazyku nemá. Welikoſtij přewyſſuge čaſto dwanácte loket, a neb, yakož ginij prawij, 20 dwatceti. A yakož Herodotus prawij, že to neywětſfij zwijře geſt ze wſſech neymenffijch,2) o kterýchž wijme. Neb mladý, když ſe vrodij, geſt ſotwá
347 18, 318. — *) Aristoteles, Histor. Animal. VI, 31. — 5) Týž hrubý omyl v originále: »Europetotius sagt.« — Příčinou mylky jest tisková chyba v Brantově textu, kdež takto se čte: »Nec multis nascitur locis. Sed Europetotius, ea parte solum, que inter Acheloum amnem et Nessum est.« Není to jméno spisovatele, nýbrž lat. genet: »Europae totius,« že totiž lev vyskytuje se pouze v poříčí Acheloa a Nesta, jak dí Aristoteles, Hist. Animal. VI, 31.: Exávtov ydo vò yśvog vò vov Rsóvvov 86và xal OVx &r nolkd vivsvai tóт, &k1à vijs Engónije ázácis šv vó ustagò toй Axskóov xal NsGGOU потацой. — Totéž dí Herodotos VII, 126. — 6) T. j.: Acheloos a Nestos; touž zprávu má Herodot VII, 126. — 7) Ausz allem geschlecht, das zen hat. - s) Solinus, Coll. 27, 13 (v dodatcích na str. 235): Soli ex eo genere, quod dentatum vocant, vident protinus atque na- scuntur. [198b] 103. O žiwotě Milonowě a o geho ſmrti.1) Welmi ſylný a statečný muž geden, gménem Milo, z Crotonij 2) byl. O němžto prawij, že wſſecky wěcy včinil a dokonal lépe, než ginj s to býti mohli. Neb prawij, že když hru w měſtě Olrúthu 3) ſtrogiii, holau rukau vdeřiw wola zabil, a beze wſfij pomocy na ramena gey ſobě wložil a ſkoro na mijli gey neſl. A ten den, když gey zabil, že gey ſám gediný beze wífij těžkoſti ſnědl. Ten diwný konec žiwota ſwého wzal. Nebo když ſe byl zſtaral, opuſtil ty hry a zápaſy takowé. Potom některého čaſu ſſel ſkrze puſſtiny wlaſké, a vhlédaw dub podlé ceſty, genž w proſtředku wi- dlowatý byl a ſſiroce ſe nahoru po ratoleſtech rozkládal, 4) a, yakož ſe domnijwagij, chtěl pokuſyti, gefítě-li by ſwé ftaré ſýly co měl. A wložiw 10 ſwé ruce mezy ty widly a mezy rozkladitoſt toho dubu do dijry, pokauſſel ſe, mohl-li by gey napoly ſylau ſwau rozdeliti a rozčeſnauti, tak že gey do polu rozčesl a rozlomil. Ale když z něho chtěl rukú dobyti, yako by toho dowedl, což chtěl, a tehdy ſýla a moc geho opuſtila ho, 5) y sſſel ſe dub zasſe k ſwému prwnijmu ſroſtnutij, a pochytiw gey, zamekl mu wobě 15 ruce, a tak bijdně gey zpial a dodržel toho fylného muže, aby gey zwěř roztrhala a ptácy rozneſli a ſnědli. 1) »Von dem leben Milonis vnd seinem Tode.« — Brant: »De Milonis vita et morte.« — Gellius, Noct. Att. XV, 16. — Solinus, Collect. 1, 76. — Srv.: Pauly-Oesterley č. 250. s doklady na str. 501. — 2) Orig.: Ein kempffer zu Crotonii. — 3) Omyl; v orig.: In dem kampfe Olimpi. — 4) Ein eichbaum bey dem weg, der in der mitten mit weiter geteilten ästen offen stund. — Br.-Gell.: Patulis in parte media rimis hiantem. — 5) Orig. Vnnd die stercke vnnd krafft vffhört. — Br.-Gell.: Cessante vi. 5 104. Yak krokodýl ſwé zuby lobě čiſtij. 1) Krokodýla, čtwernohého hada, rodij woda egiptſká Nilus, té poſtawy a podoby, rowňe yako by byl had, kromě toho, že žádného yazyku nemá. Welikoſtij přewyſſuge čaſto dwanácte loket, a neb, yakož ginij prawij, 20 dwatceti. A yakož Herodotus prawij, že to neywětſfij zwijře geſt ze wſſech neymenffijch,2) o kterýchž wijme. Neb mladý, když ſe vrodij, geſt ſotwá
Strana 348
348 yako ſlepičij wegce, 3) [199a] a dokudž geſt žiw, prawij Plinius, že vſtawičně rofte, 4) a dlúhý čas žiw geft, gſa zbrogný a nehty y zpáry opatřený, kuoži ſwrchu mage žádnau zbrogij nedobytú, ale na břiſſe autlú a welmi měkkú kožku má. A protož gſú gim delphinowé a neb mořſké ſwině na tom 5 mijſtě welmi ſſkodliwij. Geſt welmi hrozné zwijře těm, kterijž ſe ho bogij a před nijm vtijkagij; a zasſe welmi vtijkawé, 5) když ge ginij honij. Cžtyři měſýce 6) w geſkyni žiwo geſt bez gijdla. Když pak ſyto geſt, teda ležij na břehu a ſpij. Tu geſt maličký ptáček, o kterémž Apulcius pijſſe, 7) kterýž trochilus ržecky, latiňe regulus a cžeſky králijček ſlowe. 10 Ten, když ſobě pokrmu hledá a žádá zwijřete toho pokrmem, kterýž mu w zubijch zůſtal, naſycen býti, teda wybijrá a wydrapuge powlowně tomu zwijřeti z zubůw, když ono tak leže spij, a tak mu zuby geho wyčifſtuge, potom hrdlo y křtan. K chuti pak toho drbánij a lektánij 8) odewře kro- kodyl víta ſwá, což neydéle může, a tak s chutij víne. Když pak to vzřij 15 had, řečený ichneumon,9) a neb, yako Solinus chce, enhydrus, to geſt wodný had, wleza do něho, prokauſſe mu ſtřewa a wnitřnij audy, dané k žiwotu, odhryze gemu, a tak potom břichem z ňeho wyleze. 1) »Wie die zene des Crocodrils gereiniget werden« — Brant: »Quomodo dentes crocodili purgentur.« — Plinius, Hist. Nat. VIII, 89—94. — Solinus, Collect. 32, 22—28. — 2) Orig. jasněji: So würt dis das aller gröst thier ausz dem aller kleinesten. Viz Herod. II, 68. — Brant: Ex minimo maximum fit. — 3) In der grösse eines eyes. — Br.: Iuxta ovi quantitatem. — Plin. VIII, 89: Parit ova, quanta anseres. — *) Plin. VIII, 94 — 5) Flüch- tiges thier. — 6) Orig, přidává: Des winters.- 1) Orig: Als Apuleius von Magia saget, t. j. Apulejus v knize: »De magia« — Brant: Ut Appulejus De magia inquit. — Apul., Apologia VIII (na konci). — 3) Aber zu einer süssigkeit des kratzens vand kitzlens. — *) Orig. správněji: So das dan sicht Ichneumon oder als Solinus wil Enhidris die schlang, Brant: Quod conspicatus ichneumon sive, ut Solinus vult, enchydrus penetrat beluam. Srv. Solin, 32, 25. 105. O indíkých wolijch.1) Indſſtij wolowé gſú čerwenij, a gſú náramňe rychlij, yako ptácy. Ale ta rychloſt w protiwnoſt ſe gijm obracuge a nic gijm neproſpijchá.2) Magij 20 rohy křiwé, ohnuté; yakž koli chtěgij, tak gimi heybij. Twrdoſt hřbetu ta- kowú magij, že ſe žádné ſtřelby nebogij. A tak gſú welmi diwocý, když ge zlapagij, teda pro ſwú wſtekloſt pozdychagij a o hrdlo přicházegij. Man- ticora kterémuž řijkagij, také ſe mezy nimi rodij, mage tři řady zubůw pořádně gedny za druhými položené. Ta zwijřata ſú hned [199b] z mijry 25 gedno po druhém nekázaná. 3) Magij twárnoſti lidſké, oči žluté, krwawé barwy, 4) těla yako lew, wocaſy iako sſtijr, na koncy, yako by kotwa byla, zakruſſlené, 5) hlaſu gſú piſklawého, yakoby na pijſſtělku pijſkal. 6) Ta hned lakomě žádagij lidſkého těla. Tak rychlá na nohy, a tak welmi ſkáčij, že gich nic zadržeti ani gim co překazti7) může, třebas byla neywětſſij pole 30 a mijſta, nebo ani ſſirokoſt polij ani vzkoſt gim na překážku nenj.
348 yako ſlepičij wegce, 3) [199a] a dokudž geſt žiw, prawij Plinius, že vſtawičně rofte, 4) a dlúhý čas žiw geft, gſa zbrogný a nehty y zpáry opatřený, kuoži ſwrchu mage žádnau zbrogij nedobytú, ale na břiſſe autlú a welmi měkkú kožku má. A protož gſú gim delphinowé a neb mořſké ſwině na tom 5 mijſtě welmi ſſkodliwij. Geſt welmi hrozné zwijře těm, kterijž ſe ho bogij a před nijm vtijkagij; a zasſe welmi vtijkawé, 5) když ge ginij honij. Cžtyři měſýce 6) w geſkyni žiwo geſt bez gijdla. Když pak ſyto geſt, teda ležij na břehu a ſpij. Tu geſt maličký ptáček, o kterémž Apulcius pijſſe, 7) kterýž trochilus ržecky, latiňe regulus a cžeſky králijček ſlowe. 10 Ten, když ſobě pokrmu hledá a žádá zwijřete toho pokrmem, kterýž mu w zubijch zůſtal, naſycen býti, teda wybijrá a wydrapuge powlowně tomu zwijřeti z zubůw, když ono tak leže spij, a tak mu zuby geho wyčifſtuge, potom hrdlo y křtan. K chuti pak toho drbánij a lektánij 8) odewře kro- kodyl víta ſwá, což neydéle může, a tak s chutij víne. Když pak to vzřij 15 had, řečený ichneumon,9) a neb, yako Solinus chce, enhydrus, to geſt wodný had, wleza do něho, prokauſſe mu ſtřewa a wnitřnij audy, dané k žiwotu, odhryze gemu, a tak potom břichem z ňeho wyleze. 1) »Wie die zene des Crocodrils gereiniget werden« — Brant: »Quomodo dentes crocodili purgentur.« — Plinius, Hist. Nat. VIII, 89—94. — Solinus, Collect. 32, 22—28. — 2) Orig. jasněji: So würt dis das aller gröst thier ausz dem aller kleinesten. Viz Herod. II, 68. — Brant: Ex minimo maximum fit. — 3) In der grösse eines eyes. — Br.: Iuxta ovi quantitatem. — Plin. VIII, 89: Parit ova, quanta anseres. — *) Plin. VIII, 94 — 5) Flüch- tiges thier. — 6) Orig, přidává: Des winters.- 1) Orig: Als Apuleius von Magia saget, t. j. Apulejus v knize: »De magia« — Brant: Ut Appulejus De magia inquit. — Apul., Apologia VIII (na konci). — 3) Aber zu einer süssigkeit des kratzens vand kitzlens. — *) Orig. správněji: So das dan sicht Ichneumon oder als Solinus wil Enhidris die schlang, Brant: Quod conspicatus ichneumon sive, ut Solinus vult, enchydrus penetrat beluam. Srv. Solin, 32, 25. 105. O indíkých wolijch.1) Indſſtij wolowé gſú čerwenij, a gſú náramňe rychlij, yako ptácy. Ale ta rychloſt w protiwnoſt ſe gijm obracuge a nic gijm neproſpijchá.2) Magij 20 rohy křiwé, ohnuté; yakž koli chtěgij, tak gimi heybij. Twrdoſt hřbetu ta- kowú magij, že ſe žádné ſtřelby nebogij. A tak gſú welmi diwocý, když ge zlapagij, teda pro ſwú wſtekloſt pozdychagij a o hrdlo přicházegij. Man- ticora kterémuž řijkagij, také ſe mezy nimi rodij, mage tři řady zubůw pořádně gedny za druhými položené. Ta zwijřata ſú hned [199b] z mijry 25 gedno po druhém nekázaná. 3) Magij twárnoſti lidſké, oči žluté, krwawé barwy, 4) těla yako lew, wocaſy iako sſtijr, na koncy, yako by kotwa byla, zakruſſlené, 5) hlaſu gſú piſklawého, yakoby na pijſſtělku pijſkal. 6) Ta hned lakomě žádagij lidſkého těla. Tak rychlá na nohy, a tak welmi ſkáčij, že gich nic zadržeti ani gim co překazti7) může, třebas byla neywětſſij pole 30 a mijſta, nebo ani ſſirokoſt polij ani vzkoſt gim na překážku nenj.
Strana 349
349 Gſú také o gednom rohu wolowee, a o třech rozých, s celými ko- pytami, ne s rozdelenými ani s rozfſtijpenými. Ale ze wíſech neywſſeteč- něgffij a neymiſterňegífij zwijře8) geſt gednorožec, ſſkaredého a hrozného křiku, konſký žiwot mage, nohy slonowé, wocas swinſký, hlawu gelenj. Geden roh wycházý z proſtředku čela geho, ten mu náramňe pěkňe ſe blifſtij a ſluffij, čtyř noh zdélij. Tak get oſtrý, že, čehož žádá a k tomu ſe rozběhne, to hned ſnadno tijm ſſtuſem proderawij a prožene. Žiwé ne přicházý w lidſké ruce ani w moc. Zabito býti může, ale polapeno žiwé ni- kterakž býti nemuože. 5 1) »Von den Indischen rindern vnd Ochsen.« — Brant: »De thauris Indicis.« — Solinus, Collectan. 52. 36- 40. — Plinius, Hist. Nat. VIII, 73—76. — 2) Orig. má chybný text: Die Indischen Ochsen handt ein rote farb, ein schnelle behendigkeit wie ein vogel, vnnd das ist inen widersins gekert. — Brant: Indicis thauris color fulvus est, vo- lucris pernicitas, pilus in contrarium versus. — 3) Orig, opět vadný: Mit drey gebissen — oder drey zilen zene nach ordnung gesetzet die vnkeuschen eines vmb das ander. Solin.-Brant: Triplici dentium ordine, coeunte (u Branta chybou tisku: »cocunt«, odkudž chyba v něm. překladě) vicibus alternis. — Český překladatel věci rozuměl též jinak. — 4) Gele augen, die seind blutfarb — Sol.-Br.: Glaucis oculis, sanguineo colore. — 5) Mit einem angel gescherpffet (aculeo spiculata). — 6) Wie der pfeiffen vnd schal- meien gethön. — 7) Omyl za »překaziti.« — 8) Aller frevelichest wunderthier. 106. O ryſých. 1) Ryſuo bez počtu mnoho geſt w Hertanij,2) maličkeymi yako pihami 10 a kolijčky zmalowaneych,3) tak že kuože na hřbetech gegijch delij ſe kolijčky z čerwených, žlutých a bijlých barew. Prawij, že wůnij gegich a na ně hledenijm giná zwijřata welmi pohnuta beywagij. A kdežkoli ge nagdú a neb včigij, rychle ſe w hromadu zběhnú a nic ſe gich nebogij. Toliko ſe obáwagij gegijch auſt nezpůſobné a ſſeredné vkrutnoſti a ohawy. Pro tu 15 přijčinu ryſowé dagij wſſecky audy těla ſwého wideti, kromě ſamu hlawu ſchowagj, aby ginú zwěř rozličnoſtij barew a wuonij ſwau k ſobě přitáhli. A yakž ſe na ně ohlédnau a pohledij, tak ge wſſecky rozženau. 4) Wſſak proto prázd 200a]né mijſto a weliké bezpečny ge činij. Ale lidé ti hertanſſtí,5) yakož nic nemůž nekofſtowáno býti, wijce gich ztepau gedem nežli zbrogij 20 a železem. Polegij a pomažij masſo bolehlawem, 6) a tak pokladau na roz- ceſtij a po ſtezkách, a oni, když to gedij, teda gim ztekau hrdla y křtánowé, a protož tu bylinu ryſownicý7) gmenugij. Ale ryſowé proti tomu gedu požijwagij člowěčijch leyn, a tak rozumem ſweym odpijragij tomu gedu. 25 1) »Von den Pantherthieren.« — Brant: »De pantheris« — Solinus, Collect. 17, 8—10. — Plinius, Hist. Nat. VIII, 62; 100. — 2) T. j.: Hyrkanii. — 3) Mit kleinen düpflen vnnd ringlen vbermalt (minutis orbiculis superpictae). — 4) Vertreiben vnd be- rauben sie die. — Brant (Solinus) zřetelně: Corporis reliqua spectanda praebent, ut pecuarios greges odoris colorisque dulcedine invitatos atque in obtutu stupidos popu- lentur diripiantque. — 5) T. j.: Hyrkanští. — 6) Mit Aconito. — 7) Pardalicen. — Plinius (VIII, 100): Pardalianches.
349 Gſú také o gednom rohu wolowee, a o třech rozých, s celými ko- pytami, ne s rozdelenými ani s rozfſtijpenými. Ale ze wíſech neywſſeteč- něgffij a neymiſterňegífij zwijře8) geſt gednorožec, ſſkaredého a hrozného křiku, konſký žiwot mage, nohy slonowé, wocas swinſký, hlawu gelenj. Geden roh wycházý z proſtředku čela geho, ten mu náramňe pěkňe ſe blifſtij a ſluffij, čtyř noh zdélij. Tak get oſtrý, že, čehož žádá a k tomu ſe rozběhne, to hned ſnadno tijm ſſtuſem proderawij a prožene. Žiwé ne přicházý w lidſké ruce ani w moc. Zabito býti může, ale polapeno žiwé ni- kterakž býti nemuože. 5 1) »Von den Indischen rindern vnd Ochsen.« — Brant: »De thauris Indicis.« — Solinus, Collectan. 52. 36- 40. — Plinius, Hist. Nat. VIII, 73—76. — 2) Orig. má chybný text: Die Indischen Ochsen handt ein rote farb, ein schnelle behendigkeit wie ein vogel, vnnd das ist inen widersins gekert. — Brant: Indicis thauris color fulvus est, vo- lucris pernicitas, pilus in contrarium versus. — 3) Orig, opět vadný: Mit drey gebissen — oder drey zilen zene nach ordnung gesetzet die vnkeuschen eines vmb das ander. Solin.-Brant: Triplici dentium ordine, coeunte (u Branta chybou tisku: »cocunt«, odkudž chyba v něm. překladě) vicibus alternis. — Český překladatel věci rozuměl též jinak. — 4) Gele augen, die seind blutfarb — Sol.-Br.: Glaucis oculis, sanguineo colore. — 5) Mit einem angel gescherpffet (aculeo spiculata). — 6) Wie der pfeiffen vnd schal- meien gethön. — 7) Omyl za »překaziti.« — 8) Aller frevelichest wunderthier. 106. O ryſých. 1) Ryſuo bez počtu mnoho geſt w Hertanij,2) maličkeymi yako pihami 10 a kolijčky zmalowaneych,3) tak že kuože na hřbetech gegijch delij ſe kolijčky z čerwených, žlutých a bijlých barew. Prawij, že wůnij gegich a na ně hledenijm giná zwijřata welmi pohnuta beywagij. A kdežkoli ge nagdú a neb včigij, rychle ſe w hromadu zběhnú a nic ſe gich nebogij. Toliko ſe obáwagij gegijch auſt nezpůſobné a ſſeredné vkrutnoſti a ohawy. Pro tu 15 přijčinu ryſowé dagij wſſecky audy těla ſwého wideti, kromě ſamu hlawu ſchowagj, aby ginú zwěř rozličnoſtij barew a wuonij ſwau k ſobě přitáhli. A yakž ſe na ně ohlédnau a pohledij, tak ge wſſecky rozženau. 4) Wſſak proto prázd 200a]né mijſto a weliké bezpečny ge činij. Ale lidé ti hertanſſtí,5) yakož nic nemůž nekofſtowáno býti, wijce gich ztepau gedem nežli zbrogij 20 a železem. Polegij a pomažij masſo bolehlawem, 6) a tak pokladau na roz- ceſtij a po ſtezkách, a oni, když to gedij, teda gim ztekau hrdla y křtánowé, a protož tu bylinu ryſownicý7) gmenugij. Ale ryſowé proti tomu gedu požijwagij člowěčijch leyn, a tak rozumem ſweym odpijragij tomu gedu. 25 1) »Von den Pantherthieren.« — Brant: »De pantheris« — Solinus, Collect. 17, 8—10. — Plinius, Hist. Nat. VIII, 62; 100. — 2) T. j.: Hyrkanii. — 3) Mit kleinen düpflen vnnd ringlen vbermalt (minutis orbiculis superpictae). — 4) Vertreiben vnd be- rauben sie die. — Brant (Solinus) zřetelně: Corporis reliqua spectanda praebent, ut pecuarios greges odoris colorisque dulcedine invitatos atque in obtutu stupidos popu- lentur diripiantque. — 5) T. j.: Hyrkanští. — 6) Mit Aconito. — 7) Pardalicen. — Plinius (VIII, 100): Pardalianches.
Strana 350
350 107. O zubřijch. 1) 5 Zubry přináſſegij Hyrkánowé a Arménſſtij. Wſſak w Hyrkanij gſau mnohem vkrutněgſſij a diwočegſfij, yakož Wirgilius prawij: »Weliká hora Caucaſus, a Hyrkanowé berau mladé zubry od prſý.«2) Ta zwijřata gſú známá zwláfſtnijmi fleky a znamenijmi, a ſmělá rychloſt gegijch ge ozná- mila,3) neb gſú přehrozné prudkoſti a rychloſti. A proto neywijce známij," že mladá gegijch zubřata nalezena a zlapána býwagij bez přijtomnoſti starých, a geſt gich náramně mnoho. Neb množſtwij aukladuo, lítij, a pře- rychlých konij ti giſtij laupežnijcy, kteřijž ge berau, vžijwati muſegij. K tomu ti gijzdnij, když ſtařij za nijmi běžij a gijch dohonij, yakým podwodem 10 a oklamánijm ty mladé wzýti a odnéſti muſegij. Neb gediné leč blijzko na moře magij, že to gim nápomocno geſt, teda gináče wſſecka práce gegich daremnj a ztracena geſt. 5) Nebo yakž rychle to zwijře famice při- běhne a lože ſwé prázné nagde (samec pak ne tak welmi o ňe ſtogij), teda což můž neyrychlegij po ſledu běžij a ge wyčinichá a wyſlédij. Ale 15 ti, kteřijž ge pobrali, když ta samice prigde, teda odwrhau gedno od ſebe; a ona, pochytijc to víty, tijm břemenem obtijžena gſucy zaſe do lože s ry- chloſtij ge neſe, a doneſucy za nimi zasſe běžij. A zatijm oni na lodij wſednau a preč ſe odplawij, a tak ona ſwú vkrutnoſt tu na břehu prowo- zuge. 6) Někdy ge widij 7) a gjm rozuměgij, [200b] když toho, kdo gim ge- 20 pobral, na břehu stogijc widij, an ſe na moři plawij; teda ponuknuti bý- wagij neſmyſlnoſtij ſwau, že klopotem po hlawě za nimi do wody ſkáčij a nebo ſyc do ſmrti padánijm a bitijm ſe vtlukau, rowně yako by ſwau wlaſtnij lenoſt a zpozdiloſt, y mladých ſwých ſwú nedbánliwot dobrowolně ſmrtij treſtali. Ačkoli od mladých gegijch ſotwá gediné ſamo odneſſeno 25 býwá, a y to geſítě s welikau těžkoſtij. 1) »Von den Tygerthieren.« — Brant: »De tygribus.« — Solinus. Collect. 17, 4—7. — Plinius, Hist. Nat. VIII, 62; 66. — 2) Der scheutzlich berg Caucasus vnd dic Hircani handt beweget die Tygerthier von den brüsten. Verše Vergiliovy (Aen IV. 366) mají smysl jiný: »— Duris genuit te cautibus horrens Caucasus, Hyrcanaeque admorunt ubera tigres.« 3) Hat sie bekandt gemacht. — 4) T. j. »známi jsou.« — 3) V orig. spojení přesnější: Dann wie vil auffsetz ... die reuber brauchen, vnnd mit was betrugs sie den raub mit der flucht wöllen darvon bringen.., es sey dann das inen zu hilff komme an der nähe die wasser oder das mere: so ist alles vnderston vmb sonst. — 6) Volget ihnen wider nach, bisz das die reuber in ein schiff komment, vnd macht also sein grim- migkeit zu nüt (lat.: irritam facit illius feritatem). — 7) Or.: Etwan werden sie gesehen vnd vermerckt (lat.: Notantur aliquando... se dare praecipites). 108. O nedwědijch.1) Na mijſtech w Numidij množſtwij leſuow a zwěři geſt. Tu ſe plodij zwěř, a předkem nedwědi, kteřijž fformau a podobau wſſecky giné přewy- ſſugij. Když ſe pak w zymě tekau 2) a samice obřezegij, teda ſamcy s we-
350 107. O zubřijch. 1) 5 Zubry přináſſegij Hyrkánowé a Arménſſtij. Wſſak w Hyrkanij gſau mnohem vkrutněgſſij a diwočegſfij, yakož Wirgilius prawij: »Weliká hora Caucaſus, a Hyrkanowé berau mladé zubry od prſý.«2) Ta zwijřata gſú známá zwláfſtnijmi fleky a znamenijmi, a ſmělá rychloſt gegijch ge ozná- mila,3) neb gſú přehrozné prudkoſti a rychloſti. A proto neywijce známij," že mladá gegijch zubřata nalezena a zlapána býwagij bez přijtomnoſti starých, a geſt gich náramně mnoho. Neb množſtwij aukladuo, lítij, a pře- rychlých konij ti giſtij laupežnijcy, kteřijž ge berau, vžijwati muſegij. K tomu ti gijzdnij, když ſtařij za nijmi běžij a gijch dohonij, yakým podwodem 10 a oklamánijm ty mladé wzýti a odnéſti muſegij. Neb gediné leč blijzko na moře magij, že to gim nápomocno geſt, teda gináče wſſecka práce gegich daremnj a ztracena geſt. 5) Nebo yakž rychle to zwijře famice při- běhne a lože ſwé prázné nagde (samec pak ne tak welmi o ňe ſtogij), teda což můž neyrychlegij po ſledu běžij a ge wyčinichá a wyſlédij. Ale 15 ti, kteřijž ge pobrali, když ta samice prigde, teda odwrhau gedno od ſebe; a ona, pochytijc to víty, tijm břemenem obtijžena gſucy zaſe do lože s ry- chloſtij ge neſe, a doneſucy za nimi zasſe běžij. A zatijm oni na lodij wſednau a preč ſe odplawij, a tak ona ſwú vkrutnoſt tu na břehu prowo- zuge. 6) Někdy ge widij 7) a gjm rozuměgij, [200b] když toho, kdo gim ge- 20 pobral, na břehu stogijc widij, an ſe na moři plawij; teda ponuknuti bý- wagij neſmyſlnoſtij ſwau, že klopotem po hlawě za nimi do wody ſkáčij a nebo ſyc do ſmrti padánijm a bitijm ſe vtlukau, rowně yako by ſwau wlaſtnij lenoſt a zpozdiloſt, y mladých ſwých ſwú nedbánliwot dobrowolně ſmrtij treſtali. Ačkoli od mladých gegijch ſotwá gediné ſamo odneſſeno 25 býwá, a y to geſítě s welikau těžkoſtij. 1) »Von den Tygerthieren.« — Brant: »De tygribus.« — Solinus. Collect. 17, 4—7. — Plinius, Hist. Nat. VIII, 62; 66. — 2) Der scheutzlich berg Caucasus vnd dic Hircani handt beweget die Tygerthier von den brüsten. Verše Vergiliovy (Aen IV. 366) mají smysl jiný: »— Duris genuit te cautibus horrens Caucasus, Hyrcanaeque admorunt ubera tigres.« 3) Hat sie bekandt gemacht. — 4) T. j. »známi jsou.« — 3) V orig. spojení přesnější: Dann wie vil auffsetz ... die reuber brauchen, vnnd mit was betrugs sie den raub mit der flucht wöllen darvon bringen.., es sey dann das inen zu hilff komme an der nähe die wasser oder das mere: so ist alles vnderston vmb sonst. — 6) Volget ihnen wider nach, bisz das die reuber in ein schiff komment, vnd macht also sein grim- migkeit zu nüt (lat.: irritam facit illius feritatem). — 7) Or.: Etwan werden sie gesehen vnd vermerckt (lat.: Notantur aliquando... se dare praecipites). 108. O nedwědijch.1) Na mijſtech w Numidij množſtwij leſuow a zwěři geſt. Tu ſe plodij zwěř, a předkem nedwědi, kteřijž fformau a podobau wſſecky giné přewy- ſſugij. Když ſe pak w zymě tekau 2) a samice obřezegij, teda ſamcy s we-
Strana 351
351 likau poctiwoſtij gich hlédagij. A ačkoli w gedné geſkyni a dijře gſú, wſſak ſe proto rozdelij komorami a pokogi a neb ložmi, nakopagijce hromady z gruntu. Obecný čas gim geſt rychlý,3) neb břicho ſwé wyprazdňugi třitcátý den. A z toho přicházý, že ta rychlá a ſpěſíná plodnoſt nepo dobné mladé wywozuge. Neb rodij malý kus a trupel masſa, a to geſt bijlé nemage žádných očij, pro ſpěſſnoſt rychlé nečaſnoſti; toliko geſt trupe k wymenu podobný, 2) kromě že zpáry a rozdelenij gich má. Tu nedwědi lijzánijm fformugij powlowně mladé ſwé, a někdy gich na prſech poſylňug. když ge od ſebe zhřijwagij a teploſti gim přidáwagij. A ona nedwijďata od takowého vſtawičného, pilného wyhřijwanij žiwého ducha přigijmagij A toho čaſu žádného pokrmu nepožijwagij, nebo prwnijch čtrnácte dnij matery gegich w tak twrdey ſen vpadagij, že zbuzeny nikterakž býti ne- mohú, ani ranami ani bitijm. A když porodij, teda ležij w ſkrytě za čtyři měſýce, a potom teprwá gdau na ſwětlo. A tak ſkrze tu odwykloſt ſwětlo těžce widj, že, kdyby widel, domnijwal by ſe, že woſleply. Nedwědi magij nemocnú a mdlú hla 201a]wu, ale welikú ſýlu w ple- cých a w bedrách a neb w hyžech. Protož čaſem wſtáwagij na zadni nohy a chránij s wětſſij ſtrany ſwými dlapami hlawy, a neb gi ſkreywagi) pod plece. 5 10 15 1) »Von der Beren natur vnd verstandt.« — Brant: »De ursarum ingenio.« — Solinus, Collect. 26, 3—7. — Plinius, Hist. Nat. VIII, 126—130. — 2) So die zu winter- zeit leuffig sind. — 4) Die mänig zeit ist inen behendt (Lucinae illis properantius tempus est). — 4) Es ist allein ein grober wust vnd eiter (tantum rudis sanies). 109. O bogi slonuow a drakuow. 1) Marytanſké2) hory gſú plné slonů. To pokolenij zwijřecý mnohým 20 wěcem ſe včij, neb když rozum magij, yakož lidé ſmyflij, také dobrú pamět magij a držij znamenij nebeſkých včenij. 3) Když měſýc naſtana po- čijná ſwijtiti, teda hauffem wſſickni gdau k wodám, a hned ſe pokropij wlhkoſtij wody a gij ſe ſmočij. Potom pozdrawugij wýchodu slunce. Yakým způſobem neb wnuknutijm oni to delagij, geſt ku podiwenij; potom teprwá ſe 25 zaſe do leſuo rozběhnau. Ctnoſt a vdatnoſt 4) gegich poznáwá ſe po běloſti zubů. Z těch, 5) kterýž koli geden w ſlužbě vſtawičně geſt, druhého ſſa- nugij; kdyby ten ztupěl a neb vítal pilným a welikým bitijm, druhey aby tijm ſylňegſſij byl, když ſe bogowati má, a prwnijho aby retowal. 6) Když ge na myſliwoſti honij, teda oni ty wobadwa zuby ſmijtagij, neb když ge 30 ztratili, a wijce gich giž nemagij, hned gich méně hledagij. A tak wědij, že ty zuby přijčina gſú gegich zkázy a ſſkody. Starſſij mezy nimi weo- hauffy, druhý w wěku gemu podobný a neb málo mladíſij z zadu ge žéne. A když přes yakú wodu gdau, teda napřed mladílij poſýlagij, neb kdyby welicý napřed fíli, dijry by wyſſlapali, a tak by hluboký wýmol woda 35 vdelala, když by dno w potoku tlačili a těžkoſtij ſwú wyſſlapowali. Ale ti z Indij gſú mnohem těžſſij než ti z Affryky, a protož gſú vrozeněgſſij
351 likau poctiwoſtij gich hlédagij. A ačkoli w gedné geſkyni a dijře gſú, wſſak ſe proto rozdelij komorami a pokogi a neb ložmi, nakopagijce hromady z gruntu. Obecný čas gim geſt rychlý,3) neb břicho ſwé wyprazdňugi třitcátý den. A z toho přicházý, že ta rychlá a ſpěſíná plodnoſt nepo dobné mladé wywozuge. Neb rodij malý kus a trupel masſa, a to geſt bijlé nemage žádných očij, pro ſpěſſnoſt rychlé nečaſnoſti; toliko geſt trupe k wymenu podobný, 2) kromě že zpáry a rozdelenij gich má. Tu nedwědi lijzánijm fformugij powlowně mladé ſwé, a někdy gich na prſech poſylňug. když ge od ſebe zhřijwagij a teploſti gim přidáwagij. A ona nedwijďata od takowého vſtawičného, pilného wyhřijwanij žiwého ducha přigijmagij A toho čaſu žádného pokrmu nepožijwagij, nebo prwnijch čtrnácte dnij matery gegich w tak twrdey ſen vpadagij, že zbuzeny nikterakž býti ne- mohú, ani ranami ani bitijm. A když porodij, teda ležij w ſkrytě za čtyři měſýce, a potom teprwá gdau na ſwětlo. A tak ſkrze tu odwykloſt ſwětlo těžce widj, že, kdyby widel, domnijwal by ſe, že woſleply. Nedwědi magij nemocnú a mdlú hla 201a]wu, ale welikú ſýlu w ple- cých a w bedrách a neb w hyžech. Protož čaſem wſtáwagij na zadni nohy a chránij s wětſſij ſtrany ſwými dlapami hlawy, a neb gi ſkreywagi) pod plece. 5 10 15 1) »Von der Beren natur vnd verstandt.« — Brant: »De ursarum ingenio.« — Solinus, Collect. 26, 3—7. — Plinius, Hist. Nat. VIII, 126—130. — 2) So die zu winter- zeit leuffig sind. — 4) Die mänig zeit ist inen behendt (Lucinae illis properantius tempus est). — 4) Es ist allein ein grober wust vnd eiter (tantum rudis sanies). 109. O bogi slonuow a drakuow. 1) Marytanſké2) hory gſú plné slonů. To pokolenij zwijřecý mnohým 20 wěcem ſe včij, neb když rozum magij, yakož lidé ſmyflij, také dobrú pamět magij a držij znamenij nebeſkých včenij. 3) Když měſýc naſtana po- čijná ſwijtiti, teda hauffem wſſickni gdau k wodám, a hned ſe pokropij wlhkoſtij wody a gij ſe ſmočij. Potom pozdrawugij wýchodu slunce. Yakým způſobem neb wnuknutijm oni to delagij, geſt ku podiwenij; potom teprwá ſe 25 zaſe do leſuo rozběhnau. Ctnoſt a vdatnoſt 4) gegich poznáwá ſe po běloſti zubů. Z těch, 5) kterýž koli geden w ſlužbě vſtawičně geſt, druhého ſſa- nugij; kdyby ten ztupěl a neb vítal pilným a welikým bitijm, druhey aby tijm ſylňegſſij byl, když ſe bogowati má, a prwnijho aby retowal. 6) Když ge na myſliwoſti honij, teda oni ty wobadwa zuby ſmijtagij, neb když ge 30 ztratili, a wijce gich giž nemagij, hned gich méně hledagij. A tak wědij, že ty zuby přijčina gſú gegich zkázy a ſſkody. Starſſij mezy nimi weo- hauffy, druhý w wěku gemu podobný a neb málo mladíſij z zadu ge žéne. A když přes yakú wodu gdau, teda napřed mladílij poſýlagij, neb kdyby welicý napřed fíli, dijry by wyſſlapali, a tak by hluboký wýmol woda 35 vdelala, když by dno w potoku tlačili a těžkoſtij ſwú wyſſlapowali. Ale ti z Indij gſú mnohem těžſſij než ti z Affryky, a protož gſú vrozeněgſſij
Strana 352
352 5 a zpanilegſſij než ti z Maurytanij, a rowně yako by indytſſtij wěděli o ma- loſti gegijch, bogij se gich. 7) Mezy slony a mezy draky geſt vſtawičný bog. K tomu auklady gich takowými 8) k podwodom a oklamánijm ſe způſobugij. Hadowé ležij blijzko v ceſty, po kte 201bJréž slonowee gijti magij, a kudyž obyčeyně chodij, a ne- chagij prwnijch slonuow minauti, poſlednij pak připadagij,2) že nemohau giž ti, kteřijž napřed fíli, na pomoc těmto přigijti. A neyprwé ſwážij gim nohy vzly, wpletauce ſe gijm ſem y tam, a tak když ſe gjm mezy nohy wpletli, nedagij gim gijti. Když pak slonowé (leč že hadé prwé ſwau pře- 10 kážkau ge předegdau a přemohau) připogj ſe a přitiſknau k ſtromům a k ſkalám, tak mocý a náſylijm hady ty zetrau a poſſlapagij, a tak ge zbigij. Prijčinu toho boge pokládagij, že krew w nich geſt welmi ſtu- dená, a protož drakowé a nebo hadé pro pálijcý ge horkoft tijm žádoſtiwěgij ge wysſáwagij. K tomu nikdá k nijm nepřiſtupugij, leč 15 welmi welikau žijznij gſú k tomu přinuceni, 10) a tak aby od ge- gijch wlhkých žil tijm ſpijſſe přigali poſylněnij, když ta zwijřata vduſý. A nic giného nehledj 11) než očij, neb wědij, že gedné ty přemocy muſegij, a nebo wnitř w vſſijch gijm vſſkoditi chtěgij. Toliko těch mijít ſwými noſy obrániti nemohau. A tak když krew wysſali z nijch a wypili a zwijřata 20 giž zporáželi, teda drakowé také padnau. 12) A tak s obau ſtran pot a krew prolitá, a země když ſe tijm ſwlažij, barwě té, kterauž ſe zbarwij země, a kamž koli ſe rozegde, cynobř řijkagij. 1) »Von dem streit der Helsfanten vnd Trachen.« — Brant: »De pugna elephan- torum et draconum. — Solinus, Collect. 25, 2—5; 8; 10—15. — Plinius, Hist Nat. VIII, 1—11; 27; 32—34. — 2) T. j.: Maurytanské. — 3) Halten des gestirns lere (si- derum servant disciplinam). — 4) V orig.: Ire tugent. — U Branta, Solina a Plinia: »Dentium candore intelligitur iuventa.« — 5) Totiž: »zubů«. — 6) »A prvního..« pří- davek překladatelův. — 7) Smysl neúpravné věty jest zřejmý. Text německý jest po- dobný: Gleich als wisten sie ihre kleinheit, forchten die Indischen. — Brant: Mauritani etenim, quasi parvitatis suae conscii, Indicos timent. — 3) T. j. »takovými úklady drakův.« — Orig.: Darzu werden ir vffsetz mit disem nachgeschribnen beschisz vand betrug zugericht. — Brant: Denique insidiae hoc astu praeparantur. — 9) Omyl za »prepadagij«. — Orig.: Fallen an (Br.: Adoriuntur). — 1°) Sie seien dann mit durst be- laden — nesprávně vystihuje lat. slova »nunquam invadunt, nisi potu gravatos.« — 11) Begeren. — Br.: Oculos petunt. — 12) Nejasně dle orig.: So werden die trachen auch überfallen. — Solin.-Brant: Dum ruunt beluae, dracones obruuntur. 110. O Armiaſpijch a Armipheich. 1) Prawij Herodotus w ſwých čtrnáctých 2) knihách, že w Scythij w zemi Affrij 3) na puol nocy položené glú lidé, kterýmž řijkagij Armiaſpi, kteřijž 25 po gediném oku w čele magij. Ti vſtawičně s nohy, náramně vkrutnými ptáky, wálegij. Neb z země wyhrabugij nohowee zlatto a ſmaragdy a Armiaſpi gim to mocý berau, neb ženy gegich a mužij k wlaſuom ſobě ge přiwazugij a ſtrogij, iakož Lucanus prawij. 4)
352 5 a zpanilegſſij než ti z Maurytanij, a rowně yako by indytſſtij wěděli o ma- loſti gegijch, bogij se gich. 7) Mezy slony a mezy draky geſt vſtawičný bog. K tomu auklady gich takowými 8) k podwodom a oklamánijm ſe způſobugij. Hadowé ležij blijzko v ceſty, po kte 201bJréž slonowee gijti magij, a kudyž obyčeyně chodij, a ne- chagij prwnijch slonuow minauti, poſlednij pak připadagij,2) že nemohau giž ti, kteřijž napřed fíli, na pomoc těmto přigijti. A neyprwé ſwážij gim nohy vzly, wpletauce ſe gijm ſem y tam, a tak když ſe gjm mezy nohy wpletli, nedagij gim gijti. Když pak slonowé (leč že hadé prwé ſwau pře- 10 kážkau ge předegdau a přemohau) připogj ſe a přitiſknau k ſtromům a k ſkalám, tak mocý a náſylijm hady ty zetrau a poſſlapagij, a tak ge zbigij. Prijčinu toho boge pokládagij, že krew w nich geſt welmi ſtu- dená, a protož drakowé a nebo hadé pro pálijcý ge horkoft tijm žádoſtiwěgij ge wysſáwagij. K tomu nikdá k nijm nepřiſtupugij, leč 15 welmi welikau žijznij gſú k tomu přinuceni, 10) a tak aby od ge- gijch wlhkých žil tijm ſpijſſe přigali poſylněnij, když ta zwijřata vduſý. A nic giného nehledj 11) než očij, neb wědij, že gedné ty přemocy muſegij, a nebo wnitř w vſſijch gijm vſſkoditi chtěgij. Toliko těch mijít ſwými noſy obrániti nemohau. A tak když krew wysſali z nijch a wypili a zwijřata 20 giž zporáželi, teda drakowé také padnau. 12) A tak s obau ſtran pot a krew prolitá, a země když ſe tijm ſwlažij, barwě té, kterauž ſe zbarwij země, a kamž koli ſe rozegde, cynobř řijkagij. 1) »Von dem streit der Helsfanten vnd Trachen.« — Brant: »De pugna elephan- torum et draconum. — Solinus, Collect. 25, 2—5; 8; 10—15. — Plinius, Hist Nat. VIII, 1—11; 27; 32—34. — 2) T. j.: Maurytanské. — 3) Halten des gestirns lere (si- derum servant disciplinam). — 4) V orig.: Ire tugent. — U Branta, Solina a Plinia: »Dentium candore intelligitur iuventa.« — 5) Totiž: »zubů«. — 6) »A prvního..« pří- davek překladatelův. — 7) Smysl neúpravné věty jest zřejmý. Text německý jest po- dobný: Gleich als wisten sie ihre kleinheit, forchten die Indischen. — Brant: Mauritani etenim, quasi parvitatis suae conscii, Indicos timent. — 3) T. j. »takovými úklady drakův.« — Orig.: Darzu werden ir vffsetz mit disem nachgeschribnen beschisz vand betrug zugericht. — Brant: Denique insidiae hoc astu praeparantur. — 9) Omyl za »prepadagij«. — Orig.: Fallen an (Br.: Adoriuntur). — 1°) Sie seien dann mit durst be- laden — nesprávně vystihuje lat. slova »nunquam invadunt, nisi potu gravatos.« — 11) Begeren. — Br.: Oculos petunt. — 12) Nejasně dle orig.: So werden die trachen auch überfallen. — Solin.-Brant: Dum ruunt beluae, dracones obruuntur. 110. O Armiaſpijch a Armipheich. 1) Prawij Herodotus w ſwých čtrnáctých 2) knihách, že w Scythij w zemi Affrij 3) na puol nocy položené glú lidé, kterýmž řijkagij Armiaſpi, kteřijž 25 po gediném oku w čele magij. Ti vſtawičně s nohy, náramně vkrutnými ptáky, wálegij. Neb z země wyhrabugij nohowee zlatto a ſmaragdy a Armiaſpi gim to mocý berau, neb ženy gegich a mužij k wlaſuom ſobě ge přiwazugij a ſtrogij, iakož Lucanus prawij. 4)
Strana 353
353 [202a] Opět pak giný lid geſt w Afij, na weychod horkého slunce, kdež přeſtáwagij wyſokoſti hor Rypheyſkých, ty gmenugij Arimpheos. Tu obtěžugij muže y ženy wlaſy, a oboge pokolenij preč ge ſobě ſtřihá. Ra- dugij ſe zelenoſti ſtromůw, a gſú gij wdečni. Pokoy a odpočijwánij milugij. Yahody gedij a žádnému neradi ſíkodij. Prawij, že gſú swatij, a za zlé každému magij, kdož gijch při pokogi nenechá, 5) třebas pak z neyvkrutněgífijch lidij byl. Ktož ſe od ſwých ſſkody neb negaké těžkoſti bogij, když k Arim- pheyſkým lidem vteče, hned geſt ſebau bezpečen, yako by vſſel na mijſto takoweym wyſwobozenijm obdařené. 6) 5 1) »Von den Arimaspis vnd Arympheis.« — Brant : »De Arimaspis et Arympheis « — Srv.: Solinus, Collect 15, 22—23; 17, 1—3. — Plinius, Hist. Nat VII, 10; VI, 34. — 2) Omyl; orig.: In seinem vierten buch. Viz: Herod. IV, 13; 27. a III, 116. — 3) Orig.: In Scythia dem land Asie gegen mitternacht gelegen. — 4) Lucanus, Pharsal, III. 280: »— Auroque ligatas Substringens, Arimaspe, comas.« *) Man spricht, sie seien heilig, vnd man hat er für übel, so sie angriffen werden. — “) Als were er in dem freyhoff (in asylo). 111. O ptáku ilis, kterýž hady gij. 1) Na břehu wody Nilu geſt pták gménem ilis, ten hubij hadům weyce 10 a z nich pokrm welmi ſtrogný a wzácný do ſwého hnijzda přináſſij, a ten málo býwá mladým ſſkodliwý.2) Wſſak ne w ſamé toliko zemi Egiptſké ptácy ti vžitečnij gſú, neb také wſſecky lauže a neb gezera w Arabij magij weliké množſtwij pernatých haduow, kteřijž takowey přijtomney a gedowatý ged magij, že po vſſtnutij prwé ſmrt než boleſt přicházý. Maudroſtij při- 15 rozenau, kterúž ti ptácy w ſobě magij, pohnuti býwagij, aby okolo obcházeli a cyzý zlé odháňeli, neb to gegijch zemi hubij a kazý. Protož potkagijce ſe w powětřij s těmi gedowatými hady, hubij ge a až do ſmrti bigij. Pro kterúžto záſluhu za ſwaté ge magij a gim nepřekážegij, yakož Juuenális prawij: »Strach naſycugijcých ſe hady ptákůw, řečených ilis, gim bránij«. 3) Cžerné 20 takowé ptáky plodij Pelufium. Druhá pak ſtrana země plodij bijlé. Protož křjwi gſú ti, kteřijž ty ptáky cžápy, ciconiam ge gmenugijce, býti prawij. 1) »Von dam vogel Ibis, der do Schlangen isset.« — Brant: »De ibi et serpentibus.« Solinus, Collect. 32, 32—33. — 2) Orig. jinak: Bringt davon ein seer angeneme speisz zu seinem nest; aber der schedlichen jungen werden wenig vnd seindt seltzam. — Brant (Solin.): Sed rarescunt proventus fetuum noxiorum. — 3) Iuvenal. Sat. XV, 3: »(Aegyptus) .. pavet saturam serpentibus ibin.« [202b] 112. O třpaflcých.1) Plinius pijſſe, že gſú Pigmei národ, kterémuž třpaſlkowé řijkáme. Ti gfú na horách indytíkých, ne daleko od moře, magijce zdrawé a teplé 25 powětřj. Neywětífij mezy nimi gſau dwau noh a čtwrti.2) Ti vſtawičně 23
353 [202a] Opět pak giný lid geſt w Afij, na weychod horkého slunce, kdež přeſtáwagij wyſokoſti hor Rypheyſkých, ty gmenugij Arimpheos. Tu obtěžugij muže y ženy wlaſy, a oboge pokolenij preč ge ſobě ſtřihá. Ra- dugij ſe zelenoſti ſtromůw, a gſú gij wdečni. Pokoy a odpočijwánij milugij. Yahody gedij a žádnému neradi ſíkodij. Prawij, že gſú swatij, a za zlé každému magij, kdož gijch při pokogi nenechá, 5) třebas pak z neyvkrutněgífijch lidij byl. Ktož ſe od ſwých ſſkody neb negaké těžkoſti bogij, když k Arim- pheyſkým lidem vteče, hned geſt ſebau bezpečen, yako by vſſel na mijſto takoweym wyſwobozenijm obdařené. 6) 5 1) »Von den Arimaspis vnd Arympheis.« — Brant : »De Arimaspis et Arympheis « — Srv.: Solinus, Collect 15, 22—23; 17, 1—3. — Plinius, Hist. Nat VII, 10; VI, 34. — 2) Omyl; orig.: In seinem vierten buch. Viz: Herod. IV, 13; 27. a III, 116. — 3) Orig.: In Scythia dem land Asie gegen mitternacht gelegen. — 4) Lucanus, Pharsal, III. 280: »— Auroque ligatas Substringens, Arimaspe, comas.« *) Man spricht, sie seien heilig, vnd man hat er für übel, so sie angriffen werden. — “) Als were er in dem freyhoff (in asylo). 111. O ptáku ilis, kterýž hady gij. 1) Na břehu wody Nilu geſt pták gménem ilis, ten hubij hadům weyce 10 a z nich pokrm welmi ſtrogný a wzácný do ſwého hnijzda přináſſij, a ten málo býwá mladým ſſkodliwý.2) Wſſak ne w ſamé toliko zemi Egiptſké ptácy ti vžitečnij gſú, neb také wſſecky lauže a neb gezera w Arabij magij weliké množſtwij pernatých haduow, kteřijž takowey přijtomney a gedowatý ged magij, že po vſſtnutij prwé ſmrt než boleſt přicházý. Maudroſtij při- 15 rozenau, kterúž ti ptácy w ſobě magij, pohnuti býwagij, aby okolo obcházeli a cyzý zlé odháňeli, neb to gegijch zemi hubij a kazý. Protož potkagijce ſe w powětřij s těmi gedowatými hady, hubij ge a až do ſmrti bigij. Pro kterúžto záſluhu za ſwaté ge magij a gim nepřekážegij, yakož Juuenális prawij: »Strach naſycugijcých ſe hady ptákůw, řečených ilis, gim bránij«. 3) Cžerné 20 takowé ptáky plodij Pelufium. Druhá pak ſtrana země plodij bijlé. Protož křjwi gſú ti, kteřijž ty ptáky cžápy, ciconiam ge gmenugijce, býti prawij. 1) »Von dam vogel Ibis, der do Schlangen isset.« — Brant: »De ibi et serpentibus.« Solinus, Collect. 32, 32—33. — 2) Orig. jinak: Bringt davon ein seer angeneme speisz zu seinem nest; aber der schedlichen jungen werden wenig vnd seindt seltzam. — Brant (Solin.): Sed rarescunt proventus fetuum noxiorum. — 3) Iuvenal. Sat. XV, 3: »(Aegyptus) .. pavet saturam serpentibus ibin.« [202b] 112. O třpaflcých.1) Plinius pijſſe, že gſú Pigmei národ, kterémuž třpaſlkowé řijkáme. Ti gfú na horách indytíkých, ne daleko od moře, magijce zdrawé a teplé 25 powětřj. Neywětífij mezy nimi gſau dwau noh a čtwrti.2) Ti vſtawičně 23
Strana 354
354 5 zwláfítě s ržeřáby bogugij. Neb Homerus prawij o Troganſkých, když proti Ržekům táhnau, nic gináče ne delagij než yako ržeřábi, když s křikem letij, bogijce ſe zymnijho znamenij, ráno hauffem táhnau wyſoko k nebi křičijce, potom k moři ſe wrhau, aby proti třpaſlkuom bogowali.3) Proti nijm táhne wogák w ſwé zbrogi Pigmeus, a když kterého z nich ržeřáb wezme, w po- wětřij ho ſweymi křiwými zpáry drže noſý. Plinius pokládá, že, když bo- gugij, na beranijch a na kozlijch gezdij, gſúce ſtřelbau opatřeni. A tak zbrogně, bliſſtijce ſe, ſe wſſijm woyſkem ſpolečňe k moři táhnau a wayce y mladé ržeřáby hned ſtráwij, a to taženij fotwá we třech měſýcých wy- 10 konagij. Neb gináče, kdyby ſe rozmohli, budaucým ržeřábům nikterakž by odepřijti nemohli. 1) »Von dem krieg der erdtleutlin Pigmeorum vnd kränch.« — Brant: »De bello Pygmaeorum et gruum. Ex Iuvenali [Satir. XIII, 167].« — Plinius, Hist. Nat. VII, 26. — 2) Gellius, Noct. Attic. IX, 4, 10. — 3) Homer. Iliad. III, 2—6. 113. O Blenyeníkých a gineych mifterneych národech. Blénům,2) ale ne těm, kteřijž v puſtého moře3) bydlegij, domniwagij ſe, že gim yako negaký pařez roſte na tom mijítě, kdež hlawa beywá, ale oči a vſta magij w prſech. Bydlegij ne daleko od Gamphazantůw a Troglo- 15 dytůw, kdež diwij mužij 4) gſú, nic giného z lidſkého přirozenij neokazugijce, než toliko způſobu a podobu.5) Potom neyzáze na wýchod slunce gſú miſternij diwnij oblijčegowé lidij a oſoby. Nětco gich bez nofuow, magijce rownú, hladkú twář a ne- podobney oblijčeg. Gineym vſta w hromadu ſroſtla, toliko malú dijrku 20 [203a] magij, gijdlo a pitij ſkrze rákoſý a nebo ſkrze ſtéblo táhnau. Někteřij yazykůw nemagij, ale mijſto řeči okazowánij vžijwagij. 1) »Von den Blenier vnd andern seltzamen völckern." — Brant: »De Blemiis aliisque monstruosis gentibus.« — Srv.: Solinus, Collect. 31, 4—6. — Plinius, Hist. Nat. V, 45—46. — Isidorus, Orig. XI, 3. (De portentis). — 2) Plin. a Solin.: Blemmyes; Isidor.: Lemnies. — 3) Bey dem todten meer. — Brant: Vicinia rubro mari. — 4) Do auch die Satyri sind. — 5) Orig. dodává: Deszgleich auch Egypanes. 114. O gedné zěně, kteráž mnoho dětij pogednau porodila. 1) Areſtotyles mudřec pſal na památku, že gedna žena w Egiptě patero dětij na gednom porodu porodila;2) a že přes to wijce neſlýchal ani ne wijdal, aby která wijce roditi měla, a že nikdyž ne nalezl, aby ſe wijce dětij 25 pogednau narodilo, a geſítě prawij, že ten počet geſt welmi řijdký. Když pak také cýfař Auguftus zprawowal, kteřijž za čaſu geho hyſtorye a kro- nyky ſpiſowali, prawij, že děwka cýſaře Auguſta také gich patero ſpolu- porodila, ale že málo dnij žiwi byli. A též podobně mátě gegijch ne welmi dlauho potom, když ge porodila, že vmřela; y vdelán geſt gij hrob z roz-
354 5 zwláfítě s ržeřáby bogugij. Neb Homerus prawij o Troganſkých, když proti Ržekům táhnau, nic gináče ne delagij než yako ržeřábi, když s křikem letij, bogijce ſe zymnijho znamenij, ráno hauffem táhnau wyſoko k nebi křičijce, potom k moři ſe wrhau, aby proti třpaſlkuom bogowali.3) Proti nijm táhne wogák w ſwé zbrogi Pigmeus, a když kterého z nich ržeřáb wezme, w po- wětřij ho ſweymi křiwými zpáry drže noſý. Plinius pokládá, že, když bo- gugij, na beranijch a na kozlijch gezdij, gſúce ſtřelbau opatřeni. A tak zbrogně, bliſſtijce ſe, ſe wſſijm woyſkem ſpolečňe k moři táhnau a wayce y mladé ržeřáby hned ſtráwij, a to taženij fotwá we třech měſýcých wy- 10 konagij. Neb gináče, kdyby ſe rozmohli, budaucým ržeřábům nikterakž by odepřijti nemohli. 1) »Von dem krieg der erdtleutlin Pigmeorum vnd kränch.« — Brant: »De bello Pygmaeorum et gruum. Ex Iuvenali [Satir. XIII, 167].« — Plinius, Hist. Nat. VII, 26. — 2) Gellius, Noct. Attic. IX, 4, 10. — 3) Homer. Iliad. III, 2—6. 113. O Blenyeníkých a gineych mifterneych národech. Blénům,2) ale ne těm, kteřijž v puſtého moře3) bydlegij, domniwagij ſe, že gim yako negaký pařez roſte na tom mijítě, kdež hlawa beywá, ale oči a vſta magij w prſech. Bydlegij ne daleko od Gamphazantůw a Troglo- 15 dytůw, kdež diwij mužij 4) gſú, nic giného z lidſkého přirozenij neokazugijce, než toliko způſobu a podobu.5) Potom neyzáze na wýchod slunce gſú miſternij diwnij oblijčegowé lidij a oſoby. Nětco gich bez nofuow, magijce rownú, hladkú twář a ne- podobney oblijčeg. Gineym vſta w hromadu ſroſtla, toliko malú dijrku 20 [203a] magij, gijdlo a pitij ſkrze rákoſý a nebo ſkrze ſtéblo táhnau. Někteřij yazykůw nemagij, ale mijſto řeči okazowánij vžijwagij. 1) »Von den Blenier vnd andern seltzamen völckern." — Brant: »De Blemiis aliisque monstruosis gentibus.« — Srv.: Solinus, Collect. 31, 4—6. — Plinius, Hist. Nat. V, 45—46. — Isidorus, Orig. XI, 3. (De portentis). — 2) Plin. a Solin.: Blemmyes; Isidor.: Lemnies. — 3) Bey dem todten meer. — Brant: Vicinia rubro mari. — 4) Do auch die Satyri sind. — 5) Orig. dodává: Deszgleich auch Egypanes. 114. O gedné zěně, kteráž mnoho dětij pogednau porodila. 1) Areſtotyles mudřec pſal na památku, že gedna žena w Egiptě patero dětij na gednom porodu porodila;2) a že přes to wijce neſlýchal ani ne wijdal, aby která wijce roditi měla, a že nikdyž ne nalezl, aby ſe wijce dětij 25 pogednau narodilo, a geſítě prawij, že ten počet geſt welmi řijdký. Když pak také cýfař Auguftus zprawowal, kteřijž za čaſu geho hyſtorye a kro- nyky ſpiſowali, prawij, že děwka cýſaře Auguſta také gich patero ſpolu- porodila, ale že málo dnij žiwi byli. A též podobně mátě gegijch ne welmi dlauho potom, když ge porodila, že vmřela; y vdelán geſt gij hrob z roz-
Strana 355
355 kázanij Auguftowa na ceſtě řečené Laurentiana, a tu geſt napſán počet porodu gegijho y lůže dětiníká.3) Prawij pak geſſtě miſterněgſfij wěc a ſnad od přirozenij neſlýchanu, že gedna žena w Francých, nedaleko od Wircbergku w Německé zemi. toho létha, když ſme toto píali, to geſt patnácti stého druhého,4) dwé a padeſátero dětij ſpolu gedno po druhém porodila, a že wſſeckno byli dokonalj a wſſickni swatým křtem pokřtěni, a toliko že dewatero gich vmrlých porodila. 5 1) »Von einer frawen, die vil Kinder einsmals gebar.« — Brant: »De muliere, quae plures pueros simul enixa est.« — 2) Aristoteles, Histor. Animal. VII, 4. — 3) Srv.: Solin., Collect. 1, 51. — Plinius, Hist. Nat. VII, 33. — 4) Orig.: Das ein frauw .. in dem jar, do wir disz geschriben haben, das ist im fünfftzehenhundertsten, innerhalb XVIII monat oder anderhalb jar, LII kindlin oder zwyling geboren hab. — Brant: Hoc anno, quo haec scripsimus, videlicet quindecim centesimo, intra mensium XVIII. curriculum duos et quinquaginta peperisse gemellos. Český překladatel všecka čísla sčetl dohro- mady. — Jméno města Würzburku jest v něm. překladě: v lat. textě Brantově se ne- vyskytá. 115. O gednom dijtěti, gelto w gelkyni giné děti gedlo. 1) Prawij, že ſe takowý diw ſtal dwě mijle od Neapoli, na wrchu řečeném Sýme, geſſto na tom mijſtě zámek geſt vſtawen. Tu geſt polapeno lam- 10 bardíké [203b] a neb baſtphalſké dijtě2) a před rychtáře přiwedeno, že dwé mladých giných detij ſnědlo, zſtářij we třech letech, swedſſi ge a na to nawedíli něgakými lahodnými flowy do negaké geſkyně, a tam ge ſobě zawěſylo a po kuſých rozdelilo, polowicy gich ſyrowých ſnědlo, hned yakž ge zbilo, a polowicy zwařilo a potom zwařené dogedlo. To geft powědelo 15 a wyznalo, a že by gefítě giných mnoho detij ſnědlo, prawě ge to proto dělati, že by náramně chutná byla, a chutněgífij mnohem nežli giná masſa, a že by gich geſítě chtěl wijce gijíti, kdyby mohl ge mijti. Když pak po- chybowali, zdá by to ſkrze neſmyſlnoſt delalo, odpowěďelo rozumně mezy ginými wěcmi, že to pro vkrutnoſt a pro diwočinu, a ne pro neſmyſlnoſt 20 yakú delá.3) 1) »Von einem Kind, das andere Kind asse in der hüle.« — Brant: »De puero comedente alios pueros in antro.« — Poggius, Facet. 171. (Horribile de puero, qui infan- tulos comedebat.) — 2) Orig. jen : Ein Lombardisch kindt. — Poggius-Brant: Puer Lom- bardus XIII. annorum. — 3) Orig.: Antwort es bedacht zu anderen dingen, also das es von grimmigkeit vnd wildheit, nicht von vnsinnigkeit geschehen were. — Pogg." Br.: Consulte ad cetera respondit, ut feritate, non dementia factum constaret. 116. O ožtwernohém dijtěti, z herky narozeném w Florencij. 1) Na ceſtě gdúc k Weroně2) pokládagij, že by ſe od gedné konſké matky diwné zwijře narodilo, kterážto čtwernohé howado s člowěčij hlawau porodila. K kteréhožto křiku a pláči a k zkaženému hlaſu3) běžel geden dě- 23*
355 kázanij Auguftowa na ceſtě řečené Laurentiana, a tu geſt napſán počet porodu gegijho y lůže dětiníká.3) Prawij pak geſſtě miſterněgſfij wěc a ſnad od přirozenij neſlýchanu, že gedna žena w Francých, nedaleko od Wircbergku w Německé zemi. toho létha, když ſme toto píali, to geſt patnácti stého druhého,4) dwé a padeſátero dětij ſpolu gedno po druhém porodila, a že wſſeckno byli dokonalj a wſſickni swatým křtem pokřtěni, a toliko že dewatero gich vmrlých porodila. 5 1) »Von einer frawen, die vil Kinder einsmals gebar.« — Brant: »De muliere, quae plures pueros simul enixa est.« — 2) Aristoteles, Histor. Animal. VII, 4. — 3) Srv.: Solin., Collect. 1, 51. — Plinius, Hist. Nat. VII, 33. — 4) Orig.: Das ein frauw .. in dem jar, do wir disz geschriben haben, das ist im fünfftzehenhundertsten, innerhalb XVIII monat oder anderhalb jar, LII kindlin oder zwyling geboren hab. — Brant: Hoc anno, quo haec scripsimus, videlicet quindecim centesimo, intra mensium XVIII. curriculum duos et quinquaginta peperisse gemellos. Český překladatel všecka čísla sčetl dohro- mady. — Jméno města Würzburku jest v něm. překladě: v lat. textě Brantově se ne- vyskytá. 115. O gednom dijtěti, gelto w gelkyni giné děti gedlo. 1) Prawij, že ſe takowý diw ſtal dwě mijle od Neapoli, na wrchu řečeném Sýme, geſſto na tom mijſtě zámek geſt vſtawen. Tu geſt polapeno lam- 10 bardíké [203b] a neb baſtphalſké dijtě2) a před rychtáře přiwedeno, že dwé mladých giných detij ſnědlo, zſtářij we třech letech, swedſſi ge a na to nawedíli něgakými lahodnými flowy do negaké geſkyně, a tam ge ſobě zawěſylo a po kuſých rozdelilo, polowicy gich ſyrowých ſnědlo, hned yakž ge zbilo, a polowicy zwařilo a potom zwařené dogedlo. To geft powědelo 15 a wyznalo, a že by gefítě giných mnoho detij ſnědlo, prawě ge to proto dělati, že by náramně chutná byla, a chutněgífij mnohem nežli giná masſa, a že by gich geſítě chtěl wijce gijíti, kdyby mohl ge mijti. Když pak po- chybowali, zdá by to ſkrze neſmyſlnoſt delalo, odpowěďelo rozumně mezy ginými wěcmi, že to pro vkrutnoſt a pro diwočinu, a ne pro neſmyſlnoſt 20 yakú delá.3) 1) »Von einem Kind, das andere Kind asse in der hüle.« — Brant: »De puero comedente alios pueros in antro.« — Poggius, Facet. 171. (Horribile de puero, qui infan- tulos comedebat.) — 2) Orig. jen : Ein Lombardisch kindt. — Poggius-Brant: Puer Lom- bardus XIII. annorum. — 3) Orig.: Antwort es bedacht zu anderen dingen, also das es von grimmigkeit vnd wildheit, nicht von vnsinnigkeit geschehen were. — Pogg." Br.: Consulte ad cetera respondit, ut feritate, non dementia factum constaret. 116. O ožtwernohém dijtěti, z herky narozeném w Florencij. 1) Na ceſtě gdúc k Weroně2) pokládagij, že by ſe od gedné konſké matky diwné zwijře narodilo, kterážto čtwernohé howado s člowěčij hlawau porodila. K kteréhožto křiku a pláči a k zkaženému hlaſu3) běžel geden dě- 23*
Strana 356
356 5 dinnijk, a lekl ſe toho nowého diwu, a stial hned té potwoře mečem hlawu doluo, a wſtrčil gi podlé ceſty na kuol. Y přiwedli gey před práwo, a tázán geſt o počátku toho přediwného rodu a o přijčině mordu toho? Odpo- wěďel, že pro ſtrach a ſſkaredey, hrozney oblijčey geho to včinil, o giných wěcech zhola nic ne prawil. Tak člowěka toho hlaupoſt a ſproſtnoſt a oznámenij včinku toho, powěſt, kteráž mohla w teynoſti býti, bez wſſeho zlého domněnij na ney ſkrze 4) ſamého oznámena a wyhláſſena geſt. 5) 1) »Von einem vierfüssigen Kind ausz einem Pferd geboren zu Florentz." Brant: »De puero quadrupede in agro Florentino ex equa nato.« - 2) In dem bann zu Veron (in agro Veron.). — 3) Zu verstörter menschlicher stimme. — 4) Patří nejspíše na počátek věty: Tak skrze člověka ... — 5) Orig.: Also hat des menschen grobheit vnd einfalte vnd die vszrieffung der that, das geschrey, das doch mocht verborgen worden sein, allen argwon hingenommen. — Zřetelně u Br.: Rusticitas hominis et publicatio facinoris quod occultari potuerat, suspicionem omnem ademerunt. 117. O gednom ožlowěku, ktereyž měl oboge přirozenij, mužíké y zěníké; a o tom, což o něm prorokowáno bylo. 1) [204a] Cžlowěk obogij zbroge a potřeby z Mercuriaſſe a z Wenuſſe bohyně ſe rodij, 2) yakož Ouidius w ſwých Přetwořenijch prawij. 3) Dijtě 10 od Merkurya a od Wenuſſe porozené panny Narades 4) w gedné geſkyni daktýli chowaly. Toho poſtawa byla, na kteréž otec y mátě poznáni byli, a gméno ržecké také od nijch přigal, že takowému cžlowěku řijkagij Herm- aphroditus. Hermes znamená Mercurya, Aphrodite Wenuſſi. Takowé po- rozenij Egiptſſtij magij za weliký diw a zamijtagij ge, yakžto wěc mimo 15 přirozenij ſtwořenú, když ſe koli narodij. Takowý geden w Wlaſké zemi ſe byl narodil. Slyſſeti pak bylo od některých hwězdářuow, že mu sſibenice k ſmrti na porodu přiſauzena geſt. Když pak ginij opět proti tomu prawili, že mu woda ſmrtij hrozý, a třetij že má zbrogij a od železa z swěta ſgijti: kteréžto wěcy potom wíſecky ſpolu gednoho čaſu wykonány gſau. Nebo když ten giſtý giž doroftl a na geden strom wylezl, ktereyž nad wodau byl, y zklauzla ſe mu noha, tak že dolůw po hlawě letě pogednau ſe na meč probodl, kterýž dčel z pro- řezu toho stromu, 5) a tak gey až po rukowět prohnal a toho giſtého zěn- čence 6) ſmrtedlnau ranau pronikl. Nohy pak geho wiſely mezy ratoleſtmi 25 toho stromu, a tělo hlawau doluo yako z sſibenice wiſelo, hlawa pak w wode ſe dotopila. A tak dal mijto pochybnému prorokowánij od hwě- zdářuow.7) 20 1) »Von einem menschen, der beyde geburt glider hat, vnd seinem weissagen." — Brant: »De quodam hermaphrodito et eius vaticinio.« — 2) Orig.: Geboren sey. — 3) Ovidius, Metamorph. IV, 287 a násl. — 4) T. j.: »Naides.« — 5) Orig. šířeji: Schosz in ein messer von geschicht auszfallend auff den stock vnd stammen des baumes, vnd stiesz also etc. — 6) Hermafroditum. — 7) Srv. latinský epigram básníka řečeného »Pulex«.
356 5 dinnijk, a lekl ſe toho nowého diwu, a stial hned té potwoře mečem hlawu doluo, a wſtrčil gi podlé ceſty na kuol. Y přiwedli gey před práwo, a tázán geſt o počátku toho přediwného rodu a o přijčině mordu toho? Odpo- wěďel, že pro ſtrach a ſſkaredey, hrozney oblijčey geho to včinil, o giných wěcech zhola nic ne prawil. Tak člowěka toho hlaupoſt a ſproſtnoſt a oznámenij včinku toho, powěſt, kteráž mohla w teynoſti býti, bez wſſeho zlého domněnij na ney ſkrze 4) ſamého oznámena a wyhláſſena geſt. 5) 1) »Von einem vierfüssigen Kind ausz einem Pferd geboren zu Florentz." Brant: »De puero quadrupede in agro Florentino ex equa nato.« - 2) In dem bann zu Veron (in agro Veron.). — 3) Zu verstörter menschlicher stimme. — 4) Patří nejspíše na počátek věty: Tak skrze člověka ... — 5) Orig.: Also hat des menschen grobheit vnd einfalte vnd die vszrieffung der that, das geschrey, das doch mocht verborgen worden sein, allen argwon hingenommen. — Zřetelně u Br.: Rusticitas hominis et publicatio facinoris quod occultari potuerat, suspicionem omnem ademerunt. 117. O gednom ožlowěku, ktereyž měl oboge přirozenij, mužíké y zěníké; a o tom, což o něm prorokowáno bylo. 1) [204a] Cžlowěk obogij zbroge a potřeby z Mercuriaſſe a z Wenuſſe bohyně ſe rodij, 2) yakož Ouidius w ſwých Přetwořenijch prawij. 3) Dijtě 10 od Merkurya a od Wenuſſe porozené panny Narades 4) w gedné geſkyni daktýli chowaly. Toho poſtawa byla, na kteréž otec y mátě poznáni byli, a gméno ržecké také od nijch přigal, že takowému cžlowěku řijkagij Herm- aphroditus. Hermes znamená Mercurya, Aphrodite Wenuſſi. Takowé po- rozenij Egiptſſtij magij za weliký diw a zamijtagij ge, yakžto wěc mimo 15 přirozenij ſtwořenú, když ſe koli narodij. Takowý geden w Wlaſké zemi ſe byl narodil. Slyſſeti pak bylo od některých hwězdářuow, že mu sſibenice k ſmrti na porodu přiſauzena geſt. Když pak ginij opět proti tomu prawili, že mu woda ſmrtij hrozý, a třetij že má zbrogij a od železa z swěta ſgijti: kteréžto wěcy potom wíſecky ſpolu gednoho čaſu wykonány gſau. Nebo když ten giſtý giž doroftl a na geden strom wylezl, ktereyž nad wodau byl, y zklauzla ſe mu noha, tak že dolůw po hlawě letě pogednau ſe na meč probodl, kterýž dčel z pro- řezu toho stromu, 5) a tak gey až po rukowět prohnal a toho giſtého zěn- čence 6) ſmrtedlnau ranau pronikl. Nohy pak geho wiſely mezy ratoleſtmi 25 toho stromu, a tělo hlawau doluo yako z sſibenice wiſelo, hlawa pak w wode ſe dotopila. A tak dal mijto pochybnému prorokowánij od hwě- zdářuow.7) 20 1) »Von einem menschen, der beyde geburt glider hat, vnd seinem weissagen." — Brant: »De quodam hermaphrodito et eius vaticinio.« — 2) Orig.: Geboren sey. — 3) Ovidius, Metamorph. IV, 287 a násl. — 4) T. j.: »Naides.« — 5) Orig. šířeji: Schosz in ein messer von geschicht auszfallend auff den stock vnd stammen des baumes, vnd stiesz also etc. — 6) Hermafroditum. — 7) Srv. latinský epigram básníka řečeného »Pulex«.
Strana 357
357 118. Pohádka o gedné pěkné panně, doktora Jana Reuchlijna, z mělta Forcheynu. Wydaná léta Páně MOCCCXCVII.1) 204b] Když ſem gednau na procházku wyſſel Skrz hay paſtwy,2) tu ſem diwy widel. Náſledowalo mne množſtwij drnij, 3) Kdežto rozličné kwijtij ſe měnij. Tu ſem widel znamenitý obraz, Ten mne zſtraffil yako negaký poraz. 4) Pohledel ſem na ňeg, nebyl žádný duch, Ani co ſſkodliwý, neb ſtál yako důch. 5) Ten ſſel ſe mnau k ſtudnicy wody wážiti, 6) Kdež ſem čaſto přiwykl ſe vmeywati. Y vkázal ſe mi geſt pod wodu, Yako by řekl: Vá s tebau puogdu. 7) Potom, když ſem ſe na ſwé lože bral, Nepozuoſtal, ale ſe mnau wandrowal. Tu ſem gey widel a potom nic wijc, Tak za to mám, že geſt poodſſel pryč. 8) Blijzko y daleko ſem gey wijdal, Ale giž ſe mnau byl nepozuoſtal. Wždycky podlé naſſeho boku ſſel. Ráno y wečér geho ſe držel. Nic radegij nemá než milé slunce, Když ho nenij, teda mine brzce. A zwláfítě když na ňey tma vdeřij, Tuť ſe ſ nij ſrowná třebas v dweřij. Powěz nekdo, co geſt to? 5 10 15 20 9) 25 Geſt stijn. 1) »Ein Räters in dem Wildbad von einer schönen Junckfrawen, Doctor Johann Reuchlin von P'sortzheim vffgeben im Jar MCCCCXCVII.« — Brant: »Aenigma in thermis Orciniis a nympha speciosissima Ioanni Reuchlin Phorcensi oblatum. Anno MCCCCXCVII.« — Disticha. — 2) Durch wunn vnnd weid. — 3) Die scharr der wasz. — 4) Das mich erschreckt, dann es ward wild. — 5) T. j.: »doch, došek.“ Orig.: Kein schedlich bild, wie es dann heist. — 6) Es gieng mit mir zum brunnen schein. — 7) Verš za příčinou rýmu přidaný. — 3) Jetzt sah ich das vnd darnach nit — Wann es in hinder die steine schrit. — 2) Verš přidaný pro rým. 119. Pohádka Jeronýma Emfera. 1) Prorok geden, dwakrát porozený, Korunu a bradu měl čerwený. Po ſmrti netreffně byl wokřtěn,2 A nohami bijdně geſt powěſſen. 30
357 118. Pohádka o gedné pěkné panně, doktora Jana Reuchlijna, z mělta Forcheynu. Wydaná léta Páně MOCCCXCVII.1) 204b] Když ſem gednau na procházku wyſſel Skrz hay paſtwy,2) tu ſem diwy widel. Náſledowalo mne množſtwij drnij, 3) Kdežto rozličné kwijtij ſe měnij. Tu ſem widel znamenitý obraz, Ten mne zſtraffil yako negaký poraz. 4) Pohledel ſem na ňeg, nebyl žádný duch, Ani co ſſkodliwý, neb ſtál yako důch. 5) Ten ſſel ſe mnau k ſtudnicy wody wážiti, 6) Kdež ſem čaſto přiwykl ſe vmeywati. Y vkázal ſe mi geſt pod wodu, Yako by řekl: Vá s tebau puogdu. 7) Potom, když ſem ſe na ſwé lože bral, Nepozuoſtal, ale ſe mnau wandrowal. Tu ſem gey widel a potom nic wijc, Tak za to mám, že geſt poodſſel pryč. 8) Blijzko y daleko ſem gey wijdal, Ale giž ſe mnau byl nepozuoſtal. Wždycky podlé naſſeho boku ſſel. Ráno y wečér geho ſe držel. Nic radegij nemá než milé slunce, Když ho nenij, teda mine brzce. A zwláfítě když na ňey tma vdeřij, Tuť ſe ſ nij ſrowná třebas v dweřij. Powěz nekdo, co geſt to? 5 10 15 20 9) 25 Geſt stijn. 1) »Ein Räters in dem Wildbad von einer schönen Junckfrawen, Doctor Johann Reuchlin von P'sortzheim vffgeben im Jar MCCCCXCVII.« — Brant: »Aenigma in thermis Orciniis a nympha speciosissima Ioanni Reuchlin Phorcensi oblatum. Anno MCCCCXCVII.« — Disticha. — 2) Durch wunn vnnd weid. — 3) Die scharr der wasz. — 4) Das mich erschreckt, dann es ward wild. — 5) T. j.: »doch, došek.“ Orig.: Kein schedlich bild, wie es dann heist. — 6) Es gieng mit mir zum brunnen schein. — 7) Verš za příčinou rýmu přidaný. — 3) Jetzt sah ich das vnd darnach nit — Wann es in hinder die steine schrit. — 2) Verš přidaný pro rým. 119. Pohádka Jeronýma Emfera. 1) Prorok geden, dwakrát porozený, Korunu a bradu měl čerwený. Po ſmrti netreffně byl wokřtěn,2 A nohami bijdně geſt powěſſen. 30
Strana 358
358 Napoſledy do ohně vwržen, Aby hřijíſnijkom byl nápomocen, [205a] Kterijž ſkrz smrt geho ſtaroſti zbaweni. Giž háday, yakowé geſt to pokolenij?3) Geſt kohaut neb slepice, kteréhož wařij y pařij. 1) »Ein Räters Hieronymi Emsers.« — Brant: »Enigma Hieronymi Empser.« — 4 str. sapfické. — 2) Nach todt geteuffet sicherlich. — 1) Nun rat, wer der prophet doch sey. 120. Giná pohádka. 1) Wjm geden strom o dwanácti ratoleſtech, Gedna každá z nijch geſt o třidcýti hnijzdech. Každé hnijzdo má cžtyřmeſcýtma wagec, Na těch zpijwá dwa padeſáte dnij wrabec. 2) To wſſeckno lowij bijlá a černá kočka, Stromy, wayce, ptáky, wrabce, kohož dočká. 3) O Boże, yak geſt to welmi ſtraſſliwá wěc, Kdož gi vmij vhodnauti, ten to powěz. Geft rok s dwanácti mělýcy, z nichžto každý má třidceti dnij, 15 a každý den čtyřmecýtma hodin, a rok má dwě a padefáte nedelij, ty wdycky den a noc lowij4,) a potom smrt wſſeho toho tě zbawij. 5) 10 1) »Ein ander Räters.« — Brant: »Aliud enigma.« — Disticha — 2) Zwey vnd sechtzig der vögel geschrey. — 3) Disz nagt ein weisz [vnd] schwartzer ratz, Baum, näst, ey, vogel frist die katz. — 4) V orig. rozřešení poněkud jiné: Jeder hat 24 stunden vnd sind in jeder 62 minut, die vertrieben nacht vnd tag. — 5) V orig.: Der todt ver- treibt es dann alles oder die zeit. 121. O gednom bláznu, kterýžto žiw gla za mrtwého k hrobu nellen byl, potom s már mluwil a wíeckny rozímijíſil. 1) Byl w Florencij geden blázen, gménem Nigniaca, ne přijliš nemaudrý, ale dofti wesſelý a kratochwilný. Někteřij pak dwořtj mládency pro žert, když ho namluwiti a přewéti chtěli, že by náramňe nemocen byl, ſmluwili 20 ſe w té wěcy a na tom zuoſtali, když by ráno z domu ſwého wyſſel, teda ſe ſ nijm má geden potkati a geho ſe zeptati, zdá-li by mu ſe co zlého přihodilo, že by ſe tak změnil a wſſecken zbledl? »Nic giſtě, odpowědel blázen, o [205b] ničemž nic newijm.« A když maličko dále poodíſel, táza ſe ho druhey (giž na tom ſpolu zuoſtawſſe),2) zda by zymnicy měl, že by 25 takowú bledú a zſynalú twář měl, kteráž by nemoc geho oznamowala? Y počal blázen pochybowati a vwěřil, že by prawda byla, což tito o něm prawili. A když dále odſſel, ſtrafſliwý gſa a giž boge ſe, znenáhlegij kráčel. Třetij pak, když ho vhlédal, yakž ſe na tom ſmluwili, řekl k ňemu: »Twář twá vkazuge, že welikú zymnicy máſs a těžkú nemoc.« Y bál ſe ten giſtý
358 Napoſledy do ohně vwržen, Aby hřijíſnijkom byl nápomocen, [205a] Kterijž ſkrz smrt geho ſtaroſti zbaweni. Giž háday, yakowé geſt to pokolenij?3) Geſt kohaut neb slepice, kteréhož wařij y pařij. 1) »Ein Räters Hieronymi Emsers.« — Brant: »Enigma Hieronymi Empser.« — 4 str. sapfické. — 2) Nach todt geteuffet sicherlich. — 1) Nun rat, wer der prophet doch sey. 120. Giná pohádka. 1) Wjm geden strom o dwanácti ratoleſtech, Gedna každá z nijch geſt o třidcýti hnijzdech. Každé hnijzdo má cžtyřmeſcýtma wagec, Na těch zpijwá dwa padeſáte dnij wrabec. 2) To wſſeckno lowij bijlá a černá kočka, Stromy, wayce, ptáky, wrabce, kohož dočká. 3) O Boże, yak geſt to welmi ſtraſſliwá wěc, Kdož gi vmij vhodnauti, ten to powěz. Geft rok s dwanácti mělýcy, z nichžto každý má třidceti dnij, 15 a každý den čtyřmecýtma hodin, a rok má dwě a padefáte nedelij, ty wdycky den a noc lowij4,) a potom smrt wſſeho toho tě zbawij. 5) 10 1) »Ein ander Räters.« — Brant: »Aliud enigma.« — Disticha — 2) Zwey vnd sechtzig der vögel geschrey. — 3) Disz nagt ein weisz [vnd] schwartzer ratz, Baum, näst, ey, vogel frist die katz. — 4) V orig. rozřešení poněkud jiné: Jeder hat 24 stunden vnd sind in jeder 62 minut, die vertrieben nacht vnd tag. — 5) V orig.: Der todt ver- treibt es dann alles oder die zeit. 121. O gednom bláznu, kterýžto žiw gla za mrtwého k hrobu nellen byl, potom s már mluwil a wíeckny rozímijíſil. 1) Byl w Florencij geden blázen, gménem Nigniaca, ne přijliš nemaudrý, ale dofti wesſelý a kratochwilný. Někteřij pak dwořtj mládency pro žert, když ho namluwiti a přewéti chtěli, že by náramňe nemocen byl, ſmluwili 20 ſe w té wěcy a na tom zuoſtali, když by ráno z domu ſwého wyſſel, teda ſe ſ nijm má geden potkati a geho ſe zeptati, zdá-li by mu ſe co zlého přihodilo, že by ſe tak změnil a wſſecken zbledl? »Nic giſtě, odpowědel blázen, o [205b] ničemž nic newijm.« A když maličko dále poodíſel, táza ſe ho druhey (giž na tom ſpolu zuoſtawſſe),2) zda by zymnicy měl, že by 25 takowú bledú a zſynalú twář měl, kteráž by nemoc geho oznamowala? Y počal blázen pochybowati a vwěřil, že by prawda byla, což tito o něm prawili. A když dále odſſel, ſtrafſliwý gſa a giž boge ſe, znenáhlegij kráčel. Třetij pak, když ho vhlédal, yakž ſe na tom ſmluwili, řekl k ňemu: »Twář twá vkazuge, že welikú zymnicy máſs a těžkú nemoc.« Y bál ſe ten giſtý
Strana 359
359 geſſtě wijce a wždy krčil nohy pod ſe, w myſli ſwé ſobě rozwažuge, zdá by zymnicy měl. Y přiſel k němu čtwrtey, prawě mu, že by ſmrtedlnau nemocý nemocen byl, a že ſe tomu diwij, kterak by tu geſítě chodil a ne ležel. Y radil mu, aby hned do domu ſwého ſſel, zakazuge ſe gemu, že chce geho ſpolu towaryſſem býti a gey domuo doprowoditi, a gemu yakžto 5 towaryš pomocy. A tak ſſel ten blázen zaſe na ſpátek domuo, yako by welmi těžkau nemocý obtijžen byl, a hned ſe ſložil a tak ſſkarede hledel, oči wywracege, yako by hned duſſi puſtiti měl. 3) Ginij pak towaryſlij y hned do domu geho přiſíli, prawijce, že dobře včinil, že ſe položil. Ne welmi mnoho potom přiſſel giný, prawě ſe lékařem býti, a dotekſſi ſe gemu pulſu, 10 powědel mu, že welmi brzce w té nemocy vmře. Potom když ſtáli wſſickni wokolo toho lože, prawili geden k druhému: »Gižť počijná mřijti, giž mu nohy stydnau, yazyk brebce, ſchne a zagijká ſe, řeč ſe mu měnij, oči mu ſe ſtrhly a zatmijwagij ſe mu a bělmem powlačugij, hned giž odegde. Protož přiwřeme mu očij a ruce mu w hromadu ſložme, a k hrobu ho ſprowo- 15 dijme. O yak geſt ſe nám weliká ſſkoda ſmrtij geho ſtala, nebť byl naſſijm dobrým přijtelem.« A tak ſe ſpolu geden druhého potěſſowali. Tento pak milý blázen rowňe tak delal, yakoby oprawdu vmřel; zhola nic nemluwil a fám za to měl, že vmřel. A tak ho na máry wložili. Když ho pak ti giſtij mládency ſkrze měſto neſli, a ginij [206a] ſe 20 ptali, yaká by to wěc byla, prawili, že mrtwého Nigniaca k hrobu neſau A když ſe na to tázali, množſtwij ſe w hromadu lidu ſeſſlo. Když pak wſſickni prawili, že mrtwého Nigniaka k hrobu prowázegij, y řekl geden z hoftinſkého domu hauſknecht: 4) »O co byl welmi weliký lotr 5) a ha- nebný zlodeg, giſtě že dáwno byl hoden woběſſenij.« Y vſlyſſel to Nigniak 25 a zdwihſſi hlawu, wece: »Kdybych tak žiw byl, yako mrtew gſem, teda bych řekl, že ty w hrdlo lžeſs.« 6) A hned ſe zaſe do már položil. Kteřijž ho neſli, welmi ſe tomu ſmáli. A nechawſſe ho tu na márách ležeti, odeſſli od něho preč. 1) »Von eim todten, der lebendig zum grab getragen ward vnd redte, vnd macht jederman lachen.« — Brant-Poggius, Facet 268. (De mortuo vivo ad sepulchrum de- ducto loquente et risum movente). — 2) Mit anschlag; lat.: Ex composito. — 3) Orig.: Vnd sach gleich als einer der verscheiden wölt; lat.: Expiranti similis videbatur — *) Einer vsz den wirtsknechten; lat.: Unus ex tabernariis. — 5) O wie ein böser schalck ist er gewesen; lat.: O quam mala bestia fuit. — 6) Du schalck lügest in dein hals ; lat.: Dicerem, furcifer, te per gulam mentiri. 122. O Geloníkých a Agatyríkých. 1) Gelonſſtij a Agatyrſſtij gſú národ, ktereyž Turků doſahá, kteréžto He- 30 rodotus Tatary 2) gmenuge. Ti, yakož Pomponius prawij, žluté barwy magij s barwami ſſaty. 3) A to že ſe ſtáwá podlé rozdijlnoſti powýſſenij, neb yak daleko geden před druhým má, tijm wětſfij znamenij a flek z barew má. A kterýž méně barew má, to geft znamenij geho pokory. Když národ ten
359 geſſtě wijce a wždy krčil nohy pod ſe, w myſli ſwé ſobě rozwažuge, zdá by zymnicy měl. Y přiſel k němu čtwrtey, prawě mu, že by ſmrtedlnau nemocý nemocen byl, a že ſe tomu diwij, kterak by tu geſítě chodil a ne ležel. Y radil mu, aby hned do domu ſwého ſſel, zakazuge ſe gemu, že chce geho ſpolu towaryſſem býti a gey domuo doprowoditi, a gemu yakžto 5 towaryš pomocy. A tak ſſel ten blázen zaſe na ſpátek domuo, yako by welmi těžkau nemocý obtijžen byl, a hned ſe ſložil a tak ſſkarede hledel, oči wywracege, yako by hned duſſi puſtiti měl. 3) Ginij pak towaryſlij y hned do domu geho přiſíli, prawijce, že dobře včinil, že ſe položil. Ne welmi mnoho potom přiſſel giný, prawě ſe lékařem býti, a dotekſſi ſe gemu pulſu, 10 powědel mu, že welmi brzce w té nemocy vmře. Potom když ſtáli wſſickni wokolo toho lože, prawili geden k druhému: »Gižť počijná mřijti, giž mu nohy stydnau, yazyk brebce, ſchne a zagijká ſe, řeč ſe mu měnij, oči mu ſe ſtrhly a zatmijwagij ſe mu a bělmem powlačugij, hned giž odegde. Protož přiwřeme mu očij a ruce mu w hromadu ſložme, a k hrobu ho ſprowo- 15 dijme. O yak geſt ſe nám weliká ſſkoda ſmrtij geho ſtala, nebť byl naſſijm dobrým přijtelem.« A tak ſe ſpolu geden druhého potěſſowali. Tento pak milý blázen rowňe tak delal, yakoby oprawdu vmřel; zhola nic nemluwil a fám za to měl, že vmřel. A tak ho na máry wložili. Když ho pak ti giſtij mládency ſkrze měſto neſli, a ginij [206a] ſe 20 ptali, yaká by to wěc byla, prawili, že mrtwého Nigniaca k hrobu neſau A když ſe na to tázali, množſtwij ſe w hromadu lidu ſeſſlo. Když pak wſſickni prawili, že mrtwého Nigniaka k hrobu prowázegij, y řekl geden z hoftinſkého domu hauſknecht: 4) »O co byl welmi weliký lotr 5) a ha- nebný zlodeg, giſtě že dáwno byl hoden woběſſenij.« Y vſlyſſel to Nigniak 25 a zdwihſſi hlawu, wece: »Kdybych tak žiw byl, yako mrtew gſem, teda bych řekl, že ty w hrdlo lžeſs.« 6) A hned ſe zaſe do már položil. Kteřijž ho neſli, welmi ſe tomu ſmáli. A nechawſſe ho tu na márách ležeti, odeſſli od něho preč. 1) »Von eim todten, der lebendig zum grab getragen ward vnd redte, vnd macht jederman lachen.« — Brant-Poggius, Facet 268. (De mortuo vivo ad sepulchrum de- ducto loquente et risum movente). — 2) Mit anschlag; lat.: Ex composito. — 3) Orig.: Vnd sach gleich als einer der verscheiden wölt; lat.: Expiranti similis videbatur — *) Einer vsz den wirtsknechten; lat.: Unus ex tabernariis. — 5) O wie ein böser schalck ist er gewesen; lat.: O quam mala bestia fuit. — 6) Du schalck lügest in dein hals ; lat.: Dicerem, furcifer, te per gulam mentiri. 122. O Geloníkých a Agatyríkých. 1) Gelonſſtij a Agatyrſſtij gſú národ, ktereyž Turků doſahá, kteréžto He- 30 rodotus Tatary 2) gmenuge. Ti, yakož Pomponius prawij, žluté barwy magij s barwami ſſaty. 3) A to že ſe ſtáwá podlé rozdijlnoſti powýſſenij, neb yak daleko geden před druhým má, tijm wětſfij znamenij a flek z barew má. A kterýž méně barew má, to geft znamenij geho pokory. Když národ ten
Strana 360
360 po puſſtinách tatarſkých běhá a gezdij, a pijti ſe mu zechce, zatijnagij koňom ſwým žijly a potom krew gegijch pigij. A yakož Solinus prawij, že ſobě delagij z kožij nepřátel ſwých ffaty a koňom plachty. Někteřij pak z lebij nepřátel gegijch nádoby ku pitij ſobě delagij, a těch k ſwému po- 5 těſſenij a k rozkoſſi vžijwagij 1) »Von den Geloner vnd Agathyrser.« — Brant: »De Gelonis et Agathyrsis.« Pomponius Mela II, 1, 10 —14. — Solinus, Collect. 15, 3. — 2) Die an Thraciam stossen, die Herodotus Scythas heyst. — 3) Orig.: Sind mit geler farb geferbt. — Brant »Cae- ruleo sunt colore depicti.« 123. O Hyrpieníkých a o maudrých w Indij. 1) Hyrpowé gſú lidee na ceſtě Phaliſtenſké, 2) kteřijž každého roku obě- tugij bohu Apollinowi na hoře řečené Sorakte. A když to činij, teda ſkáčij, duchow [206b] nijm hnutijm gſúce zbuzeni a ponuknuti, do hranice ho- řijcýho ohně, a to bez ſſkody a vrazu; pro poctiwoſt božſké wěcy ffanuge 10 gich oheň. Kteréhožto náboženſtwj znamenij ctila wſſeckna radda ržijmſká sfeňky a dary, a Harpienſkým toho půgčila na wěčné budúcý časy, aby wſſech vřadůw a těžkoſtij prázni byli. 3) Ale mnohem ge přewyſſugij gymnosophiſté, to geſt pauzý mudrácy, kteřijž, yakož Apuleius prawij,4) w obogij Indij, totiž wýchodnij y západnij welmi 15 znamenitij lidé gſú v wíech giných národů. Kteřijž teyně a ſkrytě (ſwým domněnijm, ortelem a vudkem, gednánijm, ſamých ſe y giných včenijm) prawij a včij, že gednoho Boha ctijti magij, zle že činiti nemagij, a že smrti nic ſobě wážiti nemáme. Kteréžto wěcy aby znamenij, zkuſſenij a důwod včinil, něgaký Calcanus, 5) kteréhož Alexander s ſebú wedl, ſám 20 od ſebe wſkočil do hořijcýho plamene, yakož Strabo pijſſe. 1) »Von den Hyrpier vnd den weisen in India.« — Brant.: »De Hyrpis et gym nosophistis. Ex Virgilio [Aen. XI, 785.].« — Solinus, Collect. 2, 26. — Plinius, Hist. Natur. VII, 19. — 2) In dem bann der Phaliscer (in agro Falisc); srv. č. 116. pozn. 2. — ») Aller ämpter ledig zu sein. — Brant: Omnium munerum vacationem dedit. — 4) Apu- lejus, Florida VI, 21. — 5) T. j.: »Calanus«. — Srv.: Strabo XV, 1, 68. . Aelian., Var. Hist. V, 6. — Cicero, De Divinat. I. 23, 47. a j. 124. O Esledenſkých, kteřijž mrtwé ſwé s zpijwánijm pochowáwagij. A o těch, kteřijž glau nayzáze na puol nocy.1) Mezy lidogedcy w Azij počijtá ſe také národ Esſedonſký, kterýž ro- dičůw ſwých těla mrtwá s zpijwánijm, traubenijm a s pifftcy2) k hrobu prowázý, a lebi z gegich hlaw zlattem obkládagij a z těch mijíto gineych nádob pigij. Ti gſau poſlednij a neywážněgſfij ſkutkowé gegijch dobro- 25 tiwoſti a miloſrdenſtwij, kteréž vkazugij, yakož Plinius 3) prawij. Ale Azy- atíftij ne diwij ſe cyzým wěcem aniž také těch wěcý milugij. 4) Satarchowee
360 po puſſtinách tatarſkých běhá a gezdij, a pijti ſe mu zechce, zatijnagij koňom ſwým žijly a potom krew gegijch pigij. A yakož Solinus prawij, že ſobě delagij z kožij nepřátel ſwých ffaty a koňom plachty. Někteřij pak z lebij nepřátel gegijch nádoby ku pitij ſobě delagij, a těch k ſwému po- 5 těſſenij a k rozkoſſi vžijwagij 1) »Von den Geloner vnd Agathyrser.« — Brant: »De Gelonis et Agathyrsis.« Pomponius Mela II, 1, 10 —14. — Solinus, Collect. 15, 3. — 2) Die an Thraciam stossen, die Herodotus Scythas heyst. — 3) Orig.: Sind mit geler farb geferbt. — Brant »Cae- ruleo sunt colore depicti.« 123. O Hyrpieníkých a o maudrých w Indij. 1) Hyrpowé gſú lidee na ceſtě Phaliſtenſké, 2) kteřijž každého roku obě- tugij bohu Apollinowi na hoře řečené Sorakte. A když to činij, teda ſkáčij, duchow [206b] nijm hnutijm gſúce zbuzeni a ponuknuti, do hranice ho- řijcýho ohně, a to bez ſſkody a vrazu; pro poctiwoſt božſké wěcy ffanuge 10 gich oheň. Kteréhožto náboženſtwj znamenij ctila wſſeckna radda ržijmſká sfeňky a dary, a Harpienſkým toho půgčila na wěčné budúcý časy, aby wſſech vřadůw a těžkoſtij prázni byli. 3) Ale mnohem ge přewyſſugij gymnosophiſté, to geſt pauzý mudrácy, kteřijž, yakož Apuleius prawij,4) w obogij Indij, totiž wýchodnij y západnij welmi 15 znamenitij lidé gſú v wíech giných národů. Kteřijž teyně a ſkrytě (ſwým domněnijm, ortelem a vudkem, gednánijm, ſamých ſe y giných včenijm) prawij a včij, že gednoho Boha ctijti magij, zle že činiti nemagij, a že smrti nic ſobě wážiti nemáme. Kteréžto wěcy aby znamenij, zkuſſenij a důwod včinil, něgaký Calcanus, 5) kteréhož Alexander s ſebú wedl, ſám 20 od ſebe wſkočil do hořijcýho plamene, yakož Strabo pijſſe. 1) »Von den Hyrpier vnd den weisen in India.« — Brant.: »De Hyrpis et gym nosophistis. Ex Virgilio [Aen. XI, 785.].« — Solinus, Collect. 2, 26. — Plinius, Hist. Natur. VII, 19. — 2) In dem bann der Phaliscer (in agro Falisc); srv. č. 116. pozn. 2. — ») Aller ämpter ledig zu sein. — Brant: Omnium munerum vacationem dedit. — 4) Apu- lejus, Florida VI, 21. — 5) T. j.: »Calanus«. — Srv.: Strabo XV, 1, 68. . Aelian., Var. Hist. V, 6. — Cicero, De Divinat. I. 23, 47. a j. 124. O Esledenſkých, kteřijž mrtwé ſwé s zpijwánijm pochowáwagij. A o těch, kteřijž glau nayzáze na puol nocy.1) Mezy lidogedcy w Azij počijtá ſe také národ Esſedonſký, kterýž ro- dičůw ſwých těla mrtwá s zpijwánijm, traubenijm a s pifftcy2) k hrobu prowázý, a lebi z gegich hlaw zlattem obkládagij a z těch mijíto gineych nádob pigij. Ti gſau poſlednij a neywážněgſfij ſkutkowé gegijch dobro- 25 tiwoſti a miloſrdenſtwij, kteréž vkazugij, yakož Plinius 3) prawij. Ale Azy- atíftij ne diwij ſe cyzým wěcem aniž také těch wěcý milugij. 4) Satarchowee
Strana 361
361 opomitagij vžijwánij zlatta a střijbra, a na wěky obecného lakomſtwij ſe odřekli a od něho odſtaupili. Geft pak puolnočnij země podlé Pteréphu, kdežto gi býti prawij za wětrem, 5) gemuž řijkagij Aquilo. Tam [207a] geft fftiastný a swatý lid. Ty fau ňekteřij k Azii a ne k Europě, w kteréž my přebýwáme, připſali a při- 5 wlaſtnili. Ginij ge pokládagij v proſtřed mezy puolnocý a západem, mezy těch wobogijch, geſíto k nám nohama chodij, 6) sluncem a nafſijm sluncem (geffto to rozum opomijtá a potupuge), kteřijž mezy welikým a ffirokým mořem, mezy dwěma swěty tekaucým, ſedij. 7) Ale poněwadž tomu rozum nepowoluge, teda muſegij w Europě, to geſt na koncy té kraginy, w kteréž 10 my bydlijme, býti, a kdežto, yakž řijkagij, konec swěta8) geſt, a kdež nayzáze hwězdy zapadagij. Těm přicházý s nebe welmi welice dobrotiwé powětřij, zdrawé y vžitečné, a žádného ſíkodliwého wětru nemagij. Domowé gegich fau lefy a stromy, newědij o žádném rozdwogenij a různicech, ne- magj žádného nepokoge od nemocy, wſſichni gednoſteynú wúli magij k ne 15 wiňe, ſami ſobě ſmrt vkládagij a dělagij, a dobrowolným vmijránijm treſtcý protah a dlenij v překážku ſmrti. Kterýmž z nich těžko déle žiwu býti, když dlúho s weſelijm žiwi byli, poſpijchagj k gedné dobře známé skále a tak ſe ſtrogij, aby s nij po hlawě doluo do moře sſkákali. Takowý pohřeb za neylepſſij ſobě pokládagij. Ale welmit daleko w tom ſau od 20 křeſtianſké bohobognoſti a duchowenstwj. Nebť žádný cžlowěk pro nižádnú wěc9) ſám ſobě smrti činiti ne má, ale gij od stwořitele wíſech a wy- kupitele ſwého, od kteréhož wſlecky wěcy pofíly a přicházegj, kterýž smrt čaſnau ſám, když ráčij, poſýlá a žiwot wěčney dáwá, očekáwati má. AMEN. Konec Knijhy této. 10) 1) »Von den Essedonier, die ire todten mit gesang begraben, vnd von den Hyper- borier.« — Brant: »De Essedonibus, qui mortuos suos cantu sepeliunt, et de Hyper- boreis.« — Solinus, Collect. 15, 13; 16, 2—5. — Plinius, Hist. Nat. IV, 89. — 2) Orig. jen: Mit gesang (Solin.-Brant: Cantibus). — 3) Má býti: Pompon. Mela (II. 1, 62.). — 4) Vnd haben auch ir ding nicht lieb. — Br.: Asiatae neque mirantur aliena, nec sua diligunt. — 5) Bey Pterephon, das sie sagen hinder Aquilon ligen. — 6) Orig. též ne- správně: Die anderen setzen sie halb in mitten des occidens vnd vndergangs, zwüschen der beider Antipoder sonnen vnd vnser teglichen sonnen. - Solin.-Brant. Alii statuunt mediam inter utrumque solem, antipodum occidentem et nostrum renascentem. — 7) Orig. nesrozumitelný: Das doch die vernunfft verwürfft vnd verschmähet, die mit eim so grossen vnd weiten mere zwüschen zwo welten einflüsset. — Lat.: Quod aspernatur ratio tam vasto mari duos orbes interfluente. — s) Brant: Mundi cardines. — 9) Orig, tu di: On mackel, schanden vnd spot vnd darzu des ewigen lebens verlierung. — Br.: Sine ignominiae nota et simul aeternae salutis dispendio. — 10) Orig.: Ende beyder theil disz buchs.
361 opomitagij vžijwánij zlatta a střijbra, a na wěky obecného lakomſtwij ſe odřekli a od něho odſtaupili. Geft pak puolnočnij země podlé Pteréphu, kdežto gi býti prawij za wětrem, 5) gemuž řijkagij Aquilo. Tam [207a] geft fftiastný a swatý lid. Ty fau ňekteřij k Azii a ne k Europě, w kteréž my přebýwáme, připſali a při- 5 wlaſtnili. Ginij ge pokládagij v proſtřed mezy puolnocý a západem, mezy těch wobogijch, geſíto k nám nohama chodij, 6) sluncem a nafſijm sluncem (geffto to rozum opomijtá a potupuge), kteřijž mezy welikým a ffirokým mořem, mezy dwěma swěty tekaucým, ſedij. 7) Ale poněwadž tomu rozum nepowoluge, teda muſegij w Europě, to geſt na koncy té kraginy, w kteréž 10 my bydlijme, býti, a kdežto, yakž řijkagij, konec swěta8) geſt, a kdež nayzáze hwězdy zapadagij. Těm přicházý s nebe welmi welice dobrotiwé powětřij, zdrawé y vžitečné, a žádného ſíkodliwého wětru nemagij. Domowé gegich fau lefy a stromy, newědij o žádném rozdwogenij a různicech, ne- magj žádného nepokoge od nemocy, wſſichni gednoſteynú wúli magij k ne 15 wiňe, ſami ſobě ſmrt vkládagij a dělagij, a dobrowolným vmijránijm treſtcý protah a dlenij v překážku ſmrti. Kterýmž z nich těžko déle žiwu býti, když dlúho s weſelijm žiwi byli, poſpijchagj k gedné dobře známé skále a tak ſe ſtrogij, aby s nij po hlawě doluo do moře sſkákali. Takowý pohřeb za neylepſſij ſobě pokládagij. Ale welmit daleko w tom ſau od 20 křeſtianſké bohobognoſti a duchowenstwj. Nebť žádný cžlowěk pro nižádnú wěc9) ſám ſobě smrti činiti ne má, ale gij od stwořitele wíſech a wy- kupitele ſwého, od kteréhož wſlecky wěcy pofíly a přicházegj, kterýž smrt čaſnau ſám, když ráčij, poſýlá a žiwot wěčney dáwá, očekáwati má. AMEN. Konec Knijhy této. 10) 1) »Von den Essedonier, die ire todten mit gesang begraben, vnd von den Hyper- borier.« — Brant: »De Essedonibus, qui mortuos suos cantu sepeliunt, et de Hyper- boreis.« — Solinus, Collect. 15, 13; 16, 2—5. — Plinius, Hist. Nat. IV, 89. — 2) Orig. jen: Mit gesang (Solin.-Brant: Cantibus). — 3) Má býti: Pompon. Mela (II. 1, 62.). — 4) Vnd haben auch ir ding nicht lieb. — Br.: Asiatae neque mirantur aliena, nec sua diligunt. — 5) Bey Pterephon, das sie sagen hinder Aquilon ligen. — 6) Orig. též ne- správně: Die anderen setzen sie halb in mitten des occidens vnd vndergangs, zwüschen der beider Antipoder sonnen vnd vnser teglichen sonnen. - Solin.-Brant. Alii statuunt mediam inter utrumque solem, antipodum occidentem et nostrum renascentem. — 7) Orig. nesrozumitelný: Das doch die vernunfft verwürfft vnd verschmähet, die mit eim so grossen vnd weiten mere zwüschen zwo welten einflüsset. — Lat.: Quod aspernatur ratio tam vasto mari duos orbes interfluente. — s) Brant: Mundi cardines. — 9) Orig, tu di: On mackel, schanden vnd spot vnd darzu des ewigen lebens verlierung. — Br.: Sine ignominiae nota et simul aeternae salutis dispendio. — 10) Orig.: Ende beyder theil disz buchs.
Strana 362
[207'] Wytifítěno w Proſtěgowě v Kaſſpara Aorga, nákladem Jana Gúnthera, impresſora Holomúckého; a dokonáno we cžtwrtek po Narozenij Syna Božijho, létha tiſýcýho pěti stého padefátého sedmého.
[207'] Wytifítěno w Proſtěgowě v Kaſſpara Aorga, nákladem Jana Gúnthera, impresſora Holomúckého; a dokonáno we cžtwrtek po Narozenij Syna Božijho, létha tiſýcýho pěti stého padefátého sedmého.
Strana 363
VIII. PRILOHY.
VIII. PRILOHY.
Strana 364
Strana 365
I. Zlomek Strahovský. y przyſſed domnow poſadił ſe geſk a panu gmenem gme= nowaw miſu s ßrmiemi przedni ſkożył geſt y rzekł ⱥanu ma ty krmiż tiechto neokuſyſo ond odpowiediela ty wźdycz by neſmy�nym a blaznem budeſz vEzop odpowiedieł ty= to Ermie ne tobie aſe Rbayne ſw xant�daa rozkizał geſt= y zawołⱥł tiſky kteraż w domue/wżdyczßy �ała geſt = Wecze pod ſem zmiſeno za tiemiw krmiemi ßwzycß ſwuoy napſń a nynie z nicß ſywß przygmi =aſe tiſka oczaſem mrdagiczy za wuoni kvini ſ�ła gɇſk =gieżto Ezop po kuſu krmi dáwá ge rzekł. Pari tbie a negini toto dati rozkizał geſt - Po= tom kdyż kxantowi nawratił ſe geſkoxant rzeßł . da�i ſy � Bezne me to czoż ſem rozkizał z odpowiedieſ Ezop dał. M wſſeczß przedemnu ſniedła geſt .Yotazał ſe Rant czo gɇſk rzekla kdyż gɇdła - Ezop odpowiedieł - zagiſte rekla gē niez afe tebe widieti żadała gē Mleżena xantowa ligiezà płacżycz do pokogɇ ſe ßrała Mleßdyż ſu ſe nagedk a boynie napili roz ſicżne poßadky wſpokek geden po drußem wydawachuz nicßż geden otazak ſe ktery cżas naywiɇtſſi neſnaz ſidem przy gde . Mſe Lzopdowtipnoſi gſa ßotow kteryz �kał zagny/ mi odpowiedie� . bdyż kdee zmrtwych wſkawati ßudu ago= denki;dy tieła ſweßo ßßedati bude to ßdyż vſkyſſewſſe ſlu= żebniczy vſmiewagicze ſe rzekl ſu= wſmi wtipny gt zagi= ſe �ußa tento a ncnie wtimie vrażen ake od xaniu wſmi prá ſuſſnie naucżen geſt potom drußy tazał ſe . Procż geſ= to ßdyż krawa nebo owcze ß zabiti wdena bywa że włcże czy gde a neßczycży . k ſwinie ßdyż ma zabita Byti tu/ Hnuti ſe neda neż Hned krzycży a chrochcze : Opiet Ezop wyſlowił . Krawa nebo owcze z we przycżyny dopuſki ſe wſia gde mſcżecy domniwage ſe żeiaßż prw przwykli ſu gidogiti a owczy ſkrziczywtō wdeni weż domniewa ſe że gid giti budua nebo owey ſrziczy=y neſtracßuge ſe palice aniże lczne prziprawy ginɇ Mk prziſwini wßo nenie=nebo geni młeko nebo� ſ�ietny ßžadnemu vżuka negſu neż tolko krow 10 15 20 25 30 ß iir
I. Zlomek Strahovský. y przyſſed domnow poſadił ſe geſk a panu gmenem gme= nowaw miſu s ßrmiemi przedni ſkożył geſt y rzekł ⱥanu ma ty krmiż tiechto neokuſyſo ond odpowiediela ty wźdycz by neſmy�nym a blaznem budeſz vEzop odpowiedieł ty= to Ermie ne tobie aſe Rbayne ſw xant�daa rozkizał geſt= y zawołⱥł tiſky kteraż w domue/wżdyczßy �ała geſt = Wecze pod ſem zmiſeno za tiemiw krmiemi ßwzycß ſwuoy napſń a nynie z nicß ſywß przygmi =aſe tiſka oczaſem mrdagiczy za wuoni kvini ſ�ła gɇſk =gieżto Ezop po kuſu krmi dáwá ge rzekł. Pari tbie a negini toto dati rozkizał geſt - Po= tom kdyż kxantowi nawratił ſe geſkoxant rzeßł . da�i ſy � Bezne me to czoż ſem rozkizał z odpowiedieſ Ezop dał. M wſſeczß przedemnu ſniedła geſt .Yotazał ſe Rant czo gɇſk rzekla kdyż gɇdła - Ezop odpowiedieł - zagiſte rekla gē niez afe tebe widieti żadała gē Mleżena xantowa ligiezà płacżycz do pokogɇ ſe ßrała Mleßdyż ſu ſe nagedk a boynie napili roz ſicżne poßadky wſpokek geden po drußem wydawachuz nicßż geden otazak ſe ktery cżas naywiɇtſſi neſnaz ſidem przy gde . Mſe Lzopdowtipnoſi gſa ßotow kteryz �kał zagny/ mi odpowiedie� . bdyż kdee zmrtwych wſkawati ßudu ago= denki;dy tieła ſweßo ßßedati bude to ßdyż vſkyſſewſſe ſlu= żebniczy vſmiewagicze ſe rzekl ſu= wſmi wtipny gt zagi= ſe �ußa tento a ncnie wtimie vrażen ake od xaniu wſmi prá ſuſſnie naucżen geſt potom drußy tazał ſe . Procż geſ= to ßdyż krawa nebo owcze ß zabiti wdena bywa że włcże czy gde a neßczycży . k ſwinie ßdyż ma zabita Byti tu/ Hnuti ſe neda neż Hned krzycży a chrochcze : Opiet Ezop wyſlowił . Krawa nebo owcze z we przycżyny dopuſki ſe wſia gde mſcżecy domniwage ſe żeiaßż prw przwykli ſu gidogiti a owczy ſkrziczywtō wdeni weż domniewa ſe że gid giti budua nebo owey ſrziczy=y neſtracßuge ſe palice aniże lczne prziprawy ginɇ Mk prziſwini wßo nenie=nebo geni młeko nebo� ſ�ietny ßžadnemu vżuka negſu neż tolko krow 10 15 20 25 30 ß iir
Strana 366
366 10 15 20 25 30 a maſo M protož bdyž tużena bywa wſmi ſe bogɇzy taß wt mi chrocßcze a ßrzicżi �Ceßda ſużebniezy a ſpolu ſkoliczá po cßwakk ſu czopowa wyrczenie prewſmi prawiechu praw ßyti : a potom wſkawſſe a ſpokeżnie ſe rozżcßnawſſe rozł= cżnymi czeſkami gedn kżdy do domu ſwßo brał ſe geſt M ſe Mantß kdyż domuow prziſſɇ do poboge wſupiw wida żenu płacżiczy kaßoditi gi pocżał Mke ona odwratiwſſy ſe od nießo rzeßla odegdi odemne a nec�mne na pokogi. Y reßt xantß Ey me vtieſſenie neſluuſſna geſt wieczaby tyſczpiecżo wała mużi ſwemu wake ona otpowiedieſa : necß mne nebo ſke Bu wiecze byti nechezyale zawołay tiſky a gi kaßod giż Ermi k gɇdeni ſy poſkał : Lantßo te wieczy newieda rzekł .Czo to ßie geſt przineſk Ezop . otpowiedieła nicz mi geſ neprzineſk Want rzeßf wſſaß ſem ſe neopił wayſußu wbie po czopowi ſem poſkał Otpowiedieka ona nepoſkakſy minicz zxant otpo= wiediek Wa tßie ſem poſkak: ona otpowiedieła że nemnie ale tiſkie we iaboż Ezop mi geſt powiedieł Teßda xant rzekł Hawolay kmnie niekto czopazY ßdyż geſt czop prziſkupił przed nießo xantß ge� wzeßɇ. bmu ſy wayflußu dał.Otpo wiediel czop Libezne weiaboż ſy mi roz�azał Y rzekk xantß ženie ſwozdaki neſkyſiś czo czop prawi : Otpowiedieła žżena Skyſſim ale geſſie a geſ�ie prawim że mi niez nenie dano== neż tiſtie dano gēY oratiw ſe xant ßezopowi rzeßl.Komu ſy dal nepoworny widłaku Ezop otpowiediek Romu ſy da fi rozkrzał to ſem vcżinik =xant=�bezno me dati ſem kazał Ot powiedieł ezop= wſſaß we ßbezne dano gē Y tekl xant-Y ktera gēona . Xle ezop tiſky zawolaw Tato gē libezna wa rzek= nebo żena bßoż miluge gɇ�o prawie giſkie nemi�ige nebožena kdyż malu wiecy rozßniewana bywaz nießoż vraz maßcżßy znamenati muożeyßned ßnewa ſe łage z domu pryć odcßazy myſki wdne y w nocyaßy ſe toßo s dſatećno ſi pomſkila MAke tiſka kdyż gi łagi bigi prycż żenu nikdyney tiki :akeßdyž gi pan opiet zawoła zdwißnuczy zßuoru oczaſeß rycßɇ pribießa ku panu a pſeſanim ſkoky faßodi .W protoż
366 10 15 20 25 30 a maſo M protož bdyž tużena bywa wſmi ſe bogɇzy taß wt mi chrocßcze a ßrzicżi �Ceßda ſużebniezy a ſpolu ſkoliczá po cßwakk ſu czopowa wyrczenie prewſmi prawiechu praw ßyti : a potom wſkawſſe a ſpokeżnie ſe rozżcßnawſſe rozł= cżnymi czeſkami gedn kżdy do domu ſwßo brał ſe geſt M ſe Mantß kdyż domuow prziſſɇ do poboge wſupiw wida żenu płacżiczy kaßoditi gi pocżał Mke ona odwratiwſſy ſe od nießo rzeßla odegdi odemne a nec�mne na pokogi. Y reßt xantß Ey me vtieſſenie neſluuſſna geſt wieczaby tyſczpiecżo wała mużi ſwemu wake ona otpowiedieſa : necß mne nebo ſke Bu wiecze byti nechezyale zawołay tiſky a gi kaßod giż Ermi k gɇdeni ſy poſkał : Lantßo te wieczy newieda rzekł .Czo to ßie geſt przineſk Ezop . otpowiedieła nicz mi geſ neprzineſk Want rzeßf wſſaß ſem ſe neopił wayſußu wbie po czopowi ſem poſkał Otpowiedieka ona nepoſkakſy minicz zxant otpo= wiediek Wa tßie ſem poſkak: ona otpowiedieła że nemnie ale tiſkie we iaboż Ezop mi geſt powiedieł Teßda xant rzekł Hawolay kmnie niekto czopazY ßdyż geſt czop prziſkupił przed nießo xantß ge� wzeßɇ. bmu ſy wayflußu dał.Otpo wiediel czop Libezne weiaboż ſy mi roz�azał Y rzekk xantß ženie ſwozdaki neſkyſiś czo czop prawi : Otpowiedieła žżena Skyſſim ale geſſie a geſ�ie prawim że mi niez nenie dano== neż tiſtie dano gēY oratiw ſe xant ßezopowi rzeßl.Komu ſy dal nepoworny widłaku Ezop otpowiediek Romu ſy da fi rozkrzał to ſem vcżinik =xant=�bezno me dati ſem kazał Ot powiedieł ezop= wſſaß we ßbezne dano gē Y tekl xant-Y ktera gēona . Xle ezop tiſky zawolaw Tato gē libezna wa rzek= nebo żena bßoż miluge gɇ�o prawie giſkie nemi�ige nebožena kdyż malu wiecy rozßniewana bywaz nießoż vraz maßcżßy znamenati muożeyßned ßnewa ſe łage z domu pryć odcßazy myſki wdne y w nocyaßy ſe toßo s dſatećno ſi pomſkila MAke tiſka kdyż gi łagi bigi prycż żenu nikdyney tiki :akeßdyž gi pan opiet zawoła zdwißnuczy zßuoru oczaſeß rycßɇ pribießa ku panu a pſeſanim ſkoky faßodi .W protoż
Strana 367
367 mieł ſy rzecyRles tto żenie a neſbezne me Teßda pant rek ßženiegiż znamenati muożeś :že tu mnu neſeſſko ale tiem genż noſyćem był = pſym tße necßtieg ſe popuzeti ale miey dobru wnoł nebo naſcznu přicżiuu p kteruż ßodnie gɇ° zbi fi moczy budu ale ona otpowiedieła nakladay o nim iabożt ſe tßie libi = nebo ſemnu żadne wiecy cżiniti wiece nebudeſo. y vßledawſſy cżas prziſupny zdo� vſ�ageſka kſwym rodi cżom pribrała ſey z gegießożto odcßodu xant kdyż zarmucen bieſſz Ezop gePrekl Ylyniczagiſte widiſs że neżena ale tiſka wiece wbe miſugewale kdyżza niekokk dni domuow gē ne= prißka xant ſobie poćaw ſkyſkatigi pſyti Ruzał aby domuow pri��a waona prigiti nechźiela neż mnoßē wiecze zatwrdia ſe wzłoſkiſw: Otpowiede� pantowi czop Pane Bud wſek a ne cßtieg ſermutići Nebia wam ſkibugi że toßodwedu że kzża dne prozſby ſama dodomu pwigde== 10 15 W S N D DáT Ruße�o dne wzem penicze brał ſegeſt na trß=y nakupił geſt ſepicz= Roſubat=uſij= potom przi ſſed czeſku ſſeć geſt kdeż żena Xantowa bieſſe�ya kby o tom newiedie�kdeßy bydſe�aw gednoßo z S 5 A O S R A Q VEA
367 mieł ſy rzecyRles tto żenie a neſbezne me Teßda pant rek ßženiegiż znamenati muożeś :že tu mnu neſeſſko ale tiem genż noſyćem był = pſym tße necßtieg ſe popuzeti ale miey dobru wnoł nebo naſcznu přicżiuu p kteruż ßodnie gɇ° zbi fi moczy budu ale ona otpowiedieła nakladay o nim iabożt ſe tßie libi = nebo ſemnu żadne wiecy cżiniti wiece nebudeſo. y vßledawſſy cżas prziſupny zdo� vſ�ageſka kſwym rodi cżom pribrała ſey z gegießożto odcßodu xant kdyż zarmucen bieſſz Ezop gePrekl Ylyniczagiſte widiſs że neżena ale tiſka wiece wbe miſugewale kdyżza niekokk dni domuow gē ne= prißka xant ſobie poćaw ſkyſkatigi pſyti Ruzał aby domuow pri��a waona prigiti nechźiela neż mnoßē wiecze zatwrdia ſe wzłoſkiſw: Otpowiede� pantowi czop Pane Bud wſek a ne cßtieg ſermutići Nebia wam ſkibugi że toßodwedu że kzża dne prozſby ſama dodomu pwigde== 10 15 W S N D DáT Ruße�o dne wzem penicze brał ſegeſt na trß=y nakupił geſt ſepicz= Roſubat=uſij= potom przi ſſed czeſku ſſeć geſt kdeż żena Xantowa bieſſe�ya kby o tom newiedie�kdeßy bydſe�aw gednoßo z S 5 A O S R A Q VEA
Strana 368
368 10 15 ſużebnikow kteryż zto° do °wen wyſek otuzał ſe mieſßbyczo zde geſ�oßy ßſwatbie ,pdati chtiel ake on tazakſe ktoby tbył genż żeniti ſechee odpowiedieł Ezop xant mudrec zytra boß da że� pogimati bude al ſiżeßnik to vſkiſſaw yßned do do wßſed czoż od Ezopa ſkyſſeł żenie xantowie gt powiɇdiełMſe ona yßned welmi rycßłe ſchopiwſſiſe krzycżecy do do° xánwo wa bieżała gċ = poto do do° wſſedſſy rzekla.Toć gɇſki wpw die było yaboż ſkrze ſkużebniſ we neſ�lecßetneßożerty ſyſe mnu plodiſ .MMle wſſak to° ne doßonaſo czo ſy vmienik ſobie a wcżemo nadiɇgi ſwu położył .Rlebo dokudż ſē ya żywa tyże ny żadne pogieti nemuożes ani dodo� gie weſtixante xante to bie pwim po nedlußēcżaſu-kdyż xant prawk kobiedu pozwał rzekł Ezopowi Makup czoż naykepſſie a nayłaßodneyſſic gē . Lzop na trß odſſedſſy- ſam w ſobie przemyßlował cze by nakupiti mieł Kby z przyprⱥwvioßiedwżⱥdue treſkm nie naſe nedopu�ił .Mſe panu pocżeſtnoſts ſpolu ſkoliezy za obiedem z kupowanie ſwßo przyneſ= Y brał ſe geſ= Framuow y nakupił tkbo yazyßnow wprzowych a tyo= Bnie przyprawiw ſpoſi ſokczym dał geft gieſli= An S QuI V V v K D O T
368 10 15 ſużebnikow kteryż zto° do °wen wyſek otuzał ſe mieſßbyczo zde geſ�oßy ßſwatbie ,pdati chtiel ake on tazakſe ktoby tbył genż żeniti ſechee odpowiedieł Ezop xant mudrec zytra boß da że� pogimati bude al ſiżeßnik to vſkiſſaw yßned do do wßſed czoż od Ezopa ſkyſſeł żenie xantowie gt powiɇdiełMſe ona yßned welmi rycßłe ſchopiwſſiſe krzycżecy do do° xánwo wa bieżała gċ = poto do do° wſſedſſy rzekla.Toć gɇſki wpw die było yaboż ſkrze ſkużebniſ we neſ�lecßetneßożerty ſyſe mnu plodiſ .MMle wſſak to° ne doßonaſo czo ſy vmienik ſobie a wcżemo nadiɇgi ſwu położył .Rlebo dokudż ſē ya żywa tyże ny żadne pogieti nemuożes ani dodo� gie weſtixante xante to bie pwim po nedlußēcżaſu-kdyż xant prawk kobiedu pozwał rzekł Ezopowi Makup czoż naykepſſie a nayłaßodneyſſic gē . Lzop na trß odſſedſſy- ſam w ſobie przemyßlował cze by nakupiti mieł Kby z przyprⱥwvioßiedwżⱥdue treſkm nie naſe nedopu�ił .Mſe panu pocżeſtnoſts ſpolu ſkoliezy za obiedem z kupowanie ſwßo przyneſ= Y brał ſe geſ= Framuow y nakupił tkbo yazyßnow wprzowych a tyo= Bnie przyprawiw ſpoſi ſokczym dał geft gieſli= An S QuI V V v K D O T
Strana 369
II. Z prvotisku latinského kolem r. 1480. ind tranſiens per viā vbi xanthi vxor habitabat idoz ne- ſcire ſimulans vnum ey ſeruis qui md exibat foras rogat ſi quid nupus appoſitũ domt fenale foret-Ciille quereret quiſnam eſſet ille qui celebraret nuptas-Eſopus ait -xant9 phũs die craſina ducit vxorẽ at ſetuus ille hoc audito ſta= tim domũ ingreſſus que ab eſopo acceperat vxori xanti re= nunciauit.Illa eueſigio atra bili percita clamitans ac xo= ciferans xanti domũ proficiſcit.Demn& domũ ingreſſa ait= hoc illud erat-o per ſeruum improbũ me ludificabas ſed non efficies q6 tibi ſperaſti-nam me viua domum iſtā mu= lier alia non inteabit�Xante xante tibi inc xante. Au S WW O ☞ Cßoſt dies paucos cum xanthus auditores ad prandium inuitaſſet-Iit eſopo-emito qo ſit optimũ lepidumue-eſop9 forum abiens ſecum fabulabaturmunc oftendero me haud eſſe inſulſum in apparando prandiũ Ec eũ ad maccellum venit porcnas linguas ſolum emitillaſqz parauit ae men ſam appoſuit. Dum xanthus cuz auditoribus diſcumberet ait eſopo ferto ad māducandũ-Eſopus liguas appoſuit c�. 24
II. Z prvotisku latinského kolem r. 1480. ind tranſiens per viā vbi xanthi vxor habitabat idoz ne- ſcire ſimulans vnum ey ſeruis qui md exibat foras rogat ſi quid nupus appoſitũ domt fenale foret-Ciille quereret quiſnam eſſet ille qui celebraret nuptas-Eſopus ait -xant9 phũs die craſina ducit vxorẽ at ſetuus ille hoc audito ſta= tim domũ ingreſſus que ab eſopo acceperat vxori xanti re= nunciauit.Illa eueſigio atra bili percita clamitans ac xo= ciferans xanti domũ proficiſcit.Demn& domũ ingreſſa ait= hoc illud erat-o per ſeruum improbũ me ludificabas ſed non efficies q6 tibi ſperaſti-nam me viua domum iſtā mu= lier alia non inteabit�Xante xante tibi inc xante. Au S WW O ☞ Cßoſt dies paucos cum xanthus auditores ad prandium inuitaſſet-Iit eſopo-emito qo ſit optimũ lepidumue-eſop9 forum abiens ſecum fabulabaturmunc oftendero me haud eſſe inſulſum in apparando prandiũ Ec eũ ad maccellum venit porcnas linguas ſolum emitillaſqz parauit ae men ſam appoſuit. Dum xanthus cuz auditoribus diſcumberet ait eſopo ferto ad māducandũ-Eſopus liguas appoſuit c�. 24
Strana 370
370 S TTT TT VIITIFITITTTITTA Lieei R A WV AWEWINE o D
370 S TTT TT VIITIFITITTTITTA Lieei R A WV AWEWINE o D
Strana 371
III. Z prvotisku německého kolem r. 1480. wart ſy von bitterkeit der 8allen extzurnet.vnnd ſchreiend vnnd rufend lieff ſy in das hauß xanti ires mannes vnd ſprach das ift die fach darum du haſt deinen ſchalck afften knecht laſſen vmb treiben vnd verſpotten Ober dir ſol nchts wyder faren dar auff du haft gehoffet .Wan die weil ich leb ſo ſol mir kem ander welb vber die thureſchwel kummen Ta xãte xante ich ſag dirs xante . Nach wenig tagen do xantus ſeyne ſtudenten het zũ tiſch geladē.ſprach er eſope kauff wz lieplich ſey.Ols aber eſop? an dē marckt gien8 gedacht er i im ſelber Aun wil ich ertzeug� dz ich mt ſo rüch v� vnwissent bin ex güt mal zebereitē vn do er vnd die metze ká-do kaufft er mit wa� ſchweine zungē-v� bereytet die v� richt dē tiſch I (als aber xantus mit ſemen geſtē zetiſch geſeſſen was ſprach er zũ eſo Poedrag her das eſſen. Sſopus ſetzet men die zungen für mit eſſich .Do ſprachē die ſchüler meiſter dis din esſen ist vol naturliché kunst über ex weil ſprach xantus aber zũ eſopo bring e� and esſen Eſopus ſetzet zungẽ dar mit knobloch vnd pfefſer bereit Do ſprachen die ſchüler Och meiſté wie ſynd vns die zungē ſo woł bedrachtet łus 8eſetżt wa� eyn zung wurt võ 8 andern geſcherfpt ſald dat nach ſprach xant9 brig ey anders do ſetzet eſop9 aber zungē für do wurdē die geſt etwas bewegt v� ſprachēd wie lang wil man vns noch zungē gebē eſope xantus wz entricht in ſin� 24*)
III. Z prvotisku německého kolem r. 1480. wart ſy von bitterkeit der 8allen extzurnet.vnnd ſchreiend vnnd rufend lieff ſy in das hauß xanti ires mannes vnd ſprach das ift die fach darum du haſt deinen ſchalck afften knecht laſſen vmb treiben vnd verſpotten Ober dir ſol nchts wyder faren dar auff du haft gehoffet .Wan die weil ich leb ſo ſol mir kem ander welb vber die thureſchwel kummen Ta xãte xante ich ſag dirs xante . Nach wenig tagen do xantus ſeyne ſtudenten het zũ tiſch geladē.ſprach er eſope kauff wz lieplich ſey.Ols aber eſop? an dē marckt gien8 gedacht er i im ſelber Aun wil ich ertzeug� dz ich mt ſo rüch v� vnwissent bin ex güt mal zebereitē vn do er vnd die metze ká-do kaufft er mit wa� ſchweine zungē-v� bereytet die v� richt dē tiſch I (als aber xantus mit ſemen geſtē zetiſch geſeſſen was ſprach er zũ eſo Poedrag her das eſſen. Sſopus ſetzet men die zungen für mit eſſich .Do ſprachē die ſchüler meiſter dis din esſen ist vol naturliché kunst über ex weil ſprach xantus aber zũ eſopo bring e� and esſen Eſopus ſetzet zungẽ dar mit knobloch vnd pfefſer bereit Do ſprachen die ſchüler Och meiſté wie ſynd vns die zungē ſo woł bedrachtet łus 8eſetżt wa� eyn zung wurt võ 8 andern geſcherfpt ſald dat nach ſprach xant9 brig ey anders do ſetzet eſop9 aber zungē für do wurdē die geſt etwas bewegt v� ſprachēd wie lang wil man vns noch zungē gebē eſope xantus wz entricht in ſin� 24*)
Strana 372
372 ŘEAZ TIIIBIi! HIIUITTINHINI! WWWA NWITTN TII.
372 ŘEAZ TIIIBIi! HIIUITTINHINI! WWWA NWITTN TII.
Strana 373
IV. Překlad bajek meziřádkový [List 5.a] 1. De gallo gallinaceo. Gallus gallinaceus, dum verrit stercorarium, offendit gemmam: »Quid, inquiens, rem sic nitidam reperio? Si gemmarius reperisset, nihil esset eo laetius, ut qui precium sciret. Mihi quidem nulli est usui, nec magni aestimo, immo equidem omnibus gemmis granum hordei malim.« — Morale. — Per gemmam artem sapientiamque intellige, per gallum hominem stolidum et voluptarium Nec stolidi artes liberales amant, cum usum earum nesciant, nec voluptarius, quippe cui una placeat voluptas. 5 5a] 1. Wo kohautu flepiczim. Kohaut ſlepiczy hrabal ſe na ſſmetiſſty, nalezl perlu. »Czo, preg, wiecz tak ſwietlau nalezam? Kdyby gy krumplirz nalezl, nicz by nebilo nad nieho weſſeleyſſiho, nebo by yegy czenu wiediel. Mnie pak k zadnemu 10 neni uzitku, ani ſobie gy mnoho wazim, nibrz giſtie nade wſſeczkni perly zrno geczmene raczi bych myti chtiel.« — Sſkrze perlu umieni a maudroſt rozumieg, ſkrz kohauta czlowieka neſſmiſſlniho a rozkoſſniho. Aniz ne- ſſmiſílni umieni ſſwobodneho milugy, poniewadz uzitku yeho newiedy, any rozkoſſneg; owſſem gemu ſama libi ſſe rozkoſſ. 15 2. De lupo et agno. Lupus ad caput fontis bibens videt agnum procul infra bibentem. Accurrit, agnum increpat, quod turbarit fontem. Trepidare agnus, supplicare, ut parcat innocenti; se, quoniam longe infra biberit, potum lupi ne potuisse quidem tur- bare, nedum voluisse. Lupus contra intonat: »Nihil agis, sacrilega, semper obes. Pater, mater, omne tuum invisum genus, sedulo mihi adversatur. Tu mihi dabis 20 hodie poenas.« — Morale. — Vetus dictum est: Ut canem caedas, facile inveniri baculum. Potens, si libet nocere, facile capit nocendi causam. Satis peccavit, qui resistere non potuit.
IV. Překlad bajek meziřádkový [List 5.a] 1. De gallo gallinaceo. Gallus gallinaceus, dum verrit stercorarium, offendit gemmam: »Quid, inquiens, rem sic nitidam reperio? Si gemmarius reperisset, nihil esset eo laetius, ut qui precium sciret. Mihi quidem nulli est usui, nec magni aestimo, immo equidem omnibus gemmis granum hordei malim.« — Morale. — Per gemmam artem sapientiamque intellige, per gallum hominem stolidum et voluptarium Nec stolidi artes liberales amant, cum usum earum nesciant, nec voluptarius, quippe cui una placeat voluptas. 5 5a] 1. Wo kohautu flepiczim. Kohaut ſlepiczy hrabal ſe na ſſmetiſſty, nalezl perlu. »Czo, preg, wiecz tak ſwietlau nalezam? Kdyby gy krumplirz nalezl, nicz by nebilo nad nieho weſſeleyſſiho, nebo by yegy czenu wiediel. Mnie pak k zadnemu 10 neni uzitku, ani ſobie gy mnoho wazim, nibrz giſtie nade wſſeczkni perly zrno geczmene raczi bych myti chtiel.« — Sſkrze perlu umieni a maudroſt rozumieg, ſkrz kohauta czlowieka neſſmiſſlniho a rozkoſſniho. Aniz ne- ſſmiſílni umieni ſſwobodneho milugy, poniewadz uzitku yeho newiedy, any rozkoſſneg; owſſem gemu ſama libi ſſe rozkoſſ. 15 2. De lupo et agno. Lupus ad caput fontis bibens videt agnum procul infra bibentem. Accurrit, agnum increpat, quod turbarit fontem. Trepidare agnus, supplicare, ut parcat innocenti; se, quoniam longe infra biberit, potum lupi ne potuisse quidem tur- bare, nedum voluisse. Lupus contra intonat: »Nihil agis, sacrilega, semper obes. Pater, mater, omne tuum invisum genus, sedulo mihi adversatur. Tu mihi dabis 20 hodie poenas.« — Morale. — Vetus dictum est: Ut canem caedas, facile inveniri baculum. Potens, si libet nocere, facile capit nocendi causam. Satis peccavit, qui resistere non potuit.
Strana 374
374 2. Wo wlku a wo beranu. Wlk na wrchu ſtudnicze pigicz, uhlidal berana daleko dole pigicziho. Richle p(rzi)biech, 1) beranu lal, zie mu zkalil wodu. Poczal ſe baty beran a proſity, aby mu wodpuſtil newinnemu, zie won, poniewadz daleko dole pil, wody wlku nemohl zkality, by pak chtiel. Wlk p(ro)ti2) tomu zas 5 ſſkrzikl: »Klamaſſ, neſſlechetnicze, wdiczky mi ſe p(ro)tiwiſſ; 3) wotecz twug, mati, wſſeczko twe nenawiditeldne pokoleni wdiczky mi ſſe p(ro)tiwy. 4) Ty mi dneſſ utrpiſſ.« — Mrawni rozum. — Staré p(rzi)ſſlowy 5) geſt: Aby pſa byl, ſnadno ſe muz nagiti kay. Moczneg, geſtlizie chcze uſſkodity, ſnadno wezme uſſkozeni p(rzi)czinu. 6) Doſti geſt p(ro)winil, 7) kdoz wodeprzity 10 niemohl. 3. De muribus et ranis. Bella gerebat mus cum rana. De paludis certabatur imperio. Pugna erat vehemens et anceps. Mus callidus, sub herbis latitans, ex insidiis ranam adoritur, rana viribus melior, pectore et insultu valens, aperto Marte hostem lacessit. Hasta utrique erat iuncea. Quo certamine procul milvus ad [5 b propiat, dumque 15 prae studio pugnae neuter sibi cavet, utrumque bellatorem milvus rapit ac laniat. — Morale. — Itidem evenire solet factiosis civibus, qui accensi libidine dominandi, dum inter se certant fieri magistratus, opes suas, plerumque etiam vitam in periculo ponunt. 3. Wo millech a wo zabach. 25 87 Buogowala myſſ zabau. Wo moczidla panſtwy buogowaly [panſtwy]. 20 Buog bul ukrutneg a pochibney. Miſſ chitra w trawie ſſe kregicz aukladnie p(ro)ty 9) ziabie ſſla, zaba ſucz ſſilneyſſi, filau a ſkokem wicz moha, rzete- dlnau bitwau nep(rzi)tele 10) ponaukala. Kopy wobie dwie mieli worziſſne. Kterauzto bitwu z daleka uhlidaw luniak, [5.b] richle p(rzi)lit, 11) a kdyz p(ro) 12) ſnaznoſt bitwy woba dwa ſe neſſetrzili, woba dwa buogowniky luniak pochitil a roztrhal. — Tym ſe p(rzi)hazy 13) ſwarliwem meſſtanum, kteryzto gſaucze zapaleni zadoſti panowanim, kdyz mezy ſebau ſe wady wo aurzady, zbuozi ſwe, mnohdy krat taky y ziwot w nebezpeczenſtwy dawagy. 4. De cane et umbra. Při bajce té českého překladu není. ) 13) 1) pbiech. — 2 pti. — 3) ptiwiſf. — *) ptiwy. — 5) pſlowy. — 6) pczinu. — pwinil. — 3) omylem opakováno. — 2) pty. — 10) neptele. — 11 plit. — 12. P. — phazy.
374 2. Wo wlku a wo beranu. Wlk na wrchu ſtudnicze pigicz, uhlidal berana daleko dole pigicziho. Richle p(rzi)biech, 1) beranu lal, zie mu zkalil wodu. Poczal ſe baty beran a proſity, aby mu wodpuſtil newinnemu, zie won, poniewadz daleko dole pil, wody wlku nemohl zkality, by pak chtiel. Wlk p(ro)ti2) tomu zas 5 ſſkrzikl: »Klamaſſ, neſſlechetnicze, wdiczky mi ſe p(ro)tiwiſſ; 3) wotecz twug, mati, wſſeczko twe nenawiditeldne pokoleni wdiczky mi ſſe p(ro)tiwy. 4) Ty mi dneſſ utrpiſſ.« — Mrawni rozum. — Staré p(rzi)ſſlowy 5) geſt: Aby pſa byl, ſnadno ſe muz nagiti kay. Moczneg, geſtlizie chcze uſſkodity, ſnadno wezme uſſkozeni p(rzi)czinu. 6) Doſti geſt p(ro)winil, 7) kdoz wodeprzity 10 niemohl. 3. De muribus et ranis. Bella gerebat mus cum rana. De paludis certabatur imperio. Pugna erat vehemens et anceps. Mus callidus, sub herbis latitans, ex insidiis ranam adoritur, rana viribus melior, pectore et insultu valens, aperto Marte hostem lacessit. Hasta utrique erat iuncea. Quo certamine procul milvus ad [5 b propiat, dumque 15 prae studio pugnae neuter sibi cavet, utrumque bellatorem milvus rapit ac laniat. — Morale. — Itidem evenire solet factiosis civibus, qui accensi libidine dominandi, dum inter se certant fieri magistratus, opes suas, plerumque etiam vitam in periculo ponunt. 3. Wo millech a wo zabach. 25 87 Buogowala myſſ zabau. Wo moczidla panſtwy buogowaly [panſtwy]. 20 Buog bul ukrutneg a pochibney. Miſſ chitra w trawie ſſe kregicz aukladnie p(ro)ty 9) ziabie ſſla, zaba ſucz ſſilneyſſi, filau a ſkokem wicz moha, rzete- dlnau bitwau nep(rzi)tele 10) ponaukala. Kopy wobie dwie mieli worziſſne. Kterauzto bitwu z daleka uhlidaw luniak, [5.b] richle p(rzi)lit, 11) a kdyz p(ro) 12) ſnaznoſt bitwy woba dwa ſe neſſetrzili, woba dwa buogowniky luniak pochitil a roztrhal. — Tym ſe p(rzi)hazy 13) ſwarliwem meſſtanum, kteryzto gſaucze zapaleni zadoſti panowanim, kdyz mezy ſebau ſe wady wo aurzady, zbuozi ſwe, mnohdy krat taky y ziwot w nebezpeczenſtwy dawagy. 4. De cane et umbra. Při bajce té českého překladu není. ) 13) 1) pbiech. — 2 pti. — 3) ptiwiſf. — *) ptiwy. — 5) pſlowy. — 6) pczinu. — pwinil. — 3) omylem opakováno. — 2) pty. — 10) neptele. — 11 plit. — 12. P. — phazy.
Strana 375
375 5. De leone et quibusdam aliis. Cum ove quibusdamque aliis pepigerat leo, venationem fore communem. Itur venatum, capitur cervus. Partiuntur; singulas singulis partes tollere, ut convenerat, incipientibus, leo irrugiit: »Una, inquiens, pars mea est, quia sum dignissimus. Altera item mea est, quia viribus praestantissimus. Porro, quia in capiundo cervo plus sudaverim, vendico tertiam. Quartam denique partem ni concesseritis, actum est de amicitia.« Socii hoc audito discedunt vacui et taciti, non ausi mutire contra leonem. — Morale. — Rara semper fuit fides, apud hoc saeculum rarior est, apud po[6.a tentes et est et fuit semper rarissima. Quo circa satius est, vivas cum pari. Qui enim cum potentiori vivit, necesse habet saepe de suo iure concedere; cum aequali aequale tibi ius erit. 5 10 5. Wo lwu ... S owczy ſmluwil lew, zie bude low ſpoleczney. Sſli na low, lapili gelena, dieleli na kazdeho obwlaſſtnie dil. Pocziali brati, yakz ſe bili ſmlu- wili; brati poczinagiczim lew zarzwal: »Geden, p(ra)wie, 1) dil mug geft, neb ſem neghodneyſſy. Druheg tez mug geſt, nebo w czile2) nep(rze)mozeney 3) ſem. Taky zie ſem p(rzi) 4) lapani gelena wicz praczowal, oſobugi ſobie 15 trzety. Sſtwrtiho taki dilu nepuczite-li mi, zlet bude wo naſſem p(rza)telſtwy. 5) Towariſſi to uſſliſſewſſy, wodeſſli gſau prazni a mlczicz, neſſmiegicz czknauti p(ro)ti 6) lwu. — Rzidka bula wdiczky uprzimnoſt a tohoto cziaſſu rzedczy u moczneych [6."] lidi geſt, a geſt a bula wdiczky rzediczka. A p(ro)toz 7) uzitecznegy geſt, aby obczowal ſobie rownem, nebo kdoz ſſ moczneyſſim 20 sebe obczuge, muſſy czaſto krat ſam ſebe uſtupiti. Sobie rownegm rowne p(ra)wo8) miti budeſſ. 6. De lupo et grue. Lupo voranti ovem forte ossa haesere in gula. Ambit, orat opem, opi- tulatur nemo. Omnes dictitant tulisse eum precium voracitatis. Tandem blan- diciis multis plurimisque promissis gruem inducit, ut collo longissimo in gulam inserto os infixum eximeret. Petenti autem praemium illusit. »Inepta, inquit, 25 abi; non sat habes, quod vivis? Vitam debes mihi. Si libuisset, licuit prae- mordere collum tuum.« — Morale. — Tritum est, perire, quod facias ingrato. 6. Wo wlku .. . gerzabu. Wik dyz zral wowczy, p(rzi)hodau9) koſt uwazla mu hrdle. Wob- chazel, p(ro)fil 10) za pomocz, nechcze mu pomoczi zadneg. Wſſeczky p(ra)wy, 11) ze ge wzal hognau odplatu za wobzernoſt. Potom lahodnegmi 30 rzeczmi mnohcymi a mnohegmi ſlibi gerzaba nawed, aby krkem dlauhegm, 1) pwie. — 2) za: ſſile. — 3) nepmozeney. — 4) p. — 5) ptelſtwy. — 6) pti. — 11) pwy. *) ptoz. — s) pwo. — 2) phodau. — 10) pſil. —
375 5. De leone et quibusdam aliis. Cum ove quibusdamque aliis pepigerat leo, venationem fore communem. Itur venatum, capitur cervus. Partiuntur; singulas singulis partes tollere, ut convenerat, incipientibus, leo irrugiit: »Una, inquiens, pars mea est, quia sum dignissimus. Altera item mea est, quia viribus praestantissimus. Porro, quia in capiundo cervo plus sudaverim, vendico tertiam. Quartam denique partem ni concesseritis, actum est de amicitia.« Socii hoc audito discedunt vacui et taciti, non ausi mutire contra leonem. — Morale. — Rara semper fuit fides, apud hoc saeculum rarior est, apud po[6.a tentes et est et fuit semper rarissima. Quo circa satius est, vivas cum pari. Qui enim cum potentiori vivit, necesse habet saepe de suo iure concedere; cum aequali aequale tibi ius erit. 5 10 5. Wo lwu ... S owczy ſmluwil lew, zie bude low ſpoleczney. Sſli na low, lapili gelena, dieleli na kazdeho obwlaſſtnie dil. Pocziali brati, yakz ſe bili ſmlu- wili; brati poczinagiczim lew zarzwal: »Geden, p(ra)wie, 1) dil mug geft, neb ſem neghodneyſſy. Druheg tez mug geſt, nebo w czile2) nep(rze)mozeney 3) ſem. Taky zie ſem p(rzi) 4) lapani gelena wicz praczowal, oſobugi ſobie 15 trzety. Sſtwrtiho taki dilu nepuczite-li mi, zlet bude wo naſſem p(rza)telſtwy. 5) Towariſſi to uſſliſſewſſy, wodeſſli gſau prazni a mlczicz, neſſmiegicz czknauti p(ro)ti 6) lwu. — Rzidka bula wdiczky uprzimnoſt a tohoto cziaſſu rzedczy u moczneych [6."] lidi geſt, a geſt a bula wdiczky rzediczka. A p(ro)toz 7) uzitecznegy geſt, aby obczowal ſobie rownem, nebo kdoz ſſ moczneyſſim 20 sebe obczuge, muſſy czaſto krat ſam ſebe uſtupiti. Sobie rownegm rowne p(ra)wo8) miti budeſſ. 6. De lupo et grue. Lupo voranti ovem forte ossa haesere in gula. Ambit, orat opem, opi- tulatur nemo. Omnes dictitant tulisse eum precium voracitatis. Tandem blan- diciis multis plurimisque promissis gruem inducit, ut collo longissimo in gulam inserto os infixum eximeret. Petenti autem praemium illusit. »Inepta, inquit, 25 abi; non sat habes, quod vivis? Vitam debes mihi. Si libuisset, licuit prae- mordere collum tuum.« — Morale. — Tritum est, perire, quod facias ingrato. 6. Wo wlku .. . gerzabu. Wik dyz zral wowczy, p(rzi)hodau9) koſt uwazla mu hrdle. Wob- chazel, p(ro)fil 10) za pomocz, nechcze mu pomoczi zadneg. Wſſeczky p(ra)wy, 11) ze ge wzal hognau odplatu za wobzernoſt. Potom lahodnegmi 30 rzeczmi mnohcymi a mnohegmi ſlibi gerzaba nawed, aby krkem dlauhegm, 1) pwie. — 2) za: ſſile. — 3) nepmozeney. — 4) p. — 5) ptelſtwy. — 6) pti. — 11) pwy. *) ptoz. — s) pwo. — 2) phodau. — 10) pſil. —
Strana 376
376 do hrdla ſtrczenem koſt uwazlau winial. Kdyz upominal pak wodplati, poſſmiwal mu ſe: »Blazne, preg, wodegdit, czoz na tom doſti nemaſſ, zieff ziw? Ziwot's mi dluzen, kdibych byl chtiel, mocht ſem p(rze)kauffnauti1 krk twug.« — Wobeczne p(rzi)ſlowi 2) geſt: Daremni beywa, czoz cziniſ 5 newdiecznimu. 7. De rustico et colubro. Rusticus repertum in nive colubrum, frigore prope enectum, domum tulit, abiecit ad focum. Coluber ab igni vim virusque recipiens, deinde flammam non ferens, omne tugurium sibilando infecit. Accurruit rusticus, correpta sude verbis verberibusque cum eo iniuriam expostulat. Num hanc referat gratiam? Num 10 vitam erepturus sit illi, qui vitam ipsi dederit? — Morale. — Fit interdum, ut obsint tibi, quibus tu profueris, et male de te mereantur ii, de quibus tu bene sis meritus. 7. . . . a wo hadu. Sedlak nalezeneho na ſniehu hada zimau ſkuro umrliho wlozil k wohni. Had wod wohnie fili a gedu nabraw, potom plamene nemoha 15 ſneſti, wſſeczknu chalupu ſikage nakazil. Richle p(rzi)bieh 3) ſedlak, pochitiw woſîtip, rzeczy a bitim ſ nim wo krziwdu ſe wadil. Tim-li mu 4) ſe za dobrodini odplaczugeſſ? Zdaliz ziwot moczi wziti chcze tomu, kterez gemu ziwot dal? — Beywa to mnohdi krat, zie ſſkodi tobie, kteremz ty dobrze czinil, a zle tobie czini ty, kterem ty ſy dobrze czinil. 8. De apro et asino. Dum iners asinus irrideret aprum, ille indignans frendebat: »Malum quidem, ignavissime, fueras meritus; sed etiam si tu poena fueras dignus, tamen ego indignus, qui a te poenas sumam. Irride tutus, impune tibi licet, tutus enim es ob inertiam.« — Morale. — Demus operam, ut, cum indigna nobis audimus aut patimur, [6 b] ne indigna nobis dicamus aut faciamus. Mali enim et perditi 25 plerumque gaudent, si quispiam bonorum eis resistat. Magni pendunt haberi se dignos ultione. Imitemur equos et magnas bestias, qui oblatrantes caniculos cum contemptu praetereunt. 20 8. Wo diwokem weprzi. Kdyz hlaupeg woſel poſmiwal ſe diwokemu weprzi, won hniewagicz ſe kripiel zubi. Zi(e)hos giſtie, hlupczie, byls zaſlauzil; ale acz ſi ti taky tre- 30 ſtani byl hoden, wſsak ya negſem hoden, kterez bych tebe treſtal. Poſſmiweg ſe bezpecznie, nebuoge ſe nicz, muzieſſ, nebo bezpeſſen ſebau p(ro) 5) hlau- poſt. — Wo to ſe ſnazme, abychom, kdyz zle wo ſobie ſliſſime a neb ſna- ſſime, [6.b] czoz na nas neſſluſſi, nemluwili a neb neczinili, nebo zly lide a neſſlechetni mnohdi krat ſe tieſſi, geſtli zie by kdo z dobreych gim 35 wodpiral, welmi to ſobie wazi, zie gſau hodni pomſtu brati. Naſledugme w tom koni a welikeych howad, kterazto [ho] 6) na wokolo ſſtiekagiczi pſi nedbagicze pomigegy. pkauſſnauti. — 2) pſlowi. — 3) pbieh. — 4) za mi. — 5) p. — 6) omyl.
376 do hrdla ſtrczenem koſt uwazlau winial. Kdyz upominal pak wodplati, poſſmiwal mu ſe: »Blazne, preg, wodegdit, czoz na tom doſti nemaſſ, zieff ziw? Ziwot's mi dluzen, kdibych byl chtiel, mocht ſem p(rze)kauffnauti1 krk twug.« — Wobeczne p(rzi)ſlowi 2) geſt: Daremni beywa, czoz cziniſ 5 newdiecznimu. 7. De rustico et colubro. Rusticus repertum in nive colubrum, frigore prope enectum, domum tulit, abiecit ad focum. Coluber ab igni vim virusque recipiens, deinde flammam non ferens, omne tugurium sibilando infecit. Accurruit rusticus, correpta sude verbis verberibusque cum eo iniuriam expostulat. Num hanc referat gratiam? Num 10 vitam erepturus sit illi, qui vitam ipsi dederit? — Morale. — Fit interdum, ut obsint tibi, quibus tu profueris, et male de te mereantur ii, de quibus tu bene sis meritus. 7. . . . a wo hadu. Sedlak nalezeneho na ſniehu hada zimau ſkuro umrliho wlozil k wohni. Had wod wohnie fili a gedu nabraw, potom plamene nemoha 15 ſneſti, wſſeczknu chalupu ſikage nakazil. Richle p(rzi)bieh 3) ſedlak, pochitiw woſîtip, rzeczy a bitim ſ nim wo krziwdu ſe wadil. Tim-li mu 4) ſe za dobrodini odplaczugeſſ? Zdaliz ziwot moczi wziti chcze tomu, kterez gemu ziwot dal? — Beywa to mnohdi krat, zie ſſkodi tobie, kteremz ty dobrze czinil, a zle tobie czini ty, kterem ty ſy dobrze czinil. 8. De apro et asino. Dum iners asinus irrideret aprum, ille indignans frendebat: »Malum quidem, ignavissime, fueras meritus; sed etiam si tu poena fueras dignus, tamen ego indignus, qui a te poenas sumam. Irride tutus, impune tibi licet, tutus enim es ob inertiam.« — Morale. — Demus operam, ut, cum indigna nobis audimus aut patimur, [6 b] ne indigna nobis dicamus aut faciamus. Mali enim et perditi 25 plerumque gaudent, si quispiam bonorum eis resistat. Magni pendunt haberi se dignos ultione. Imitemur equos et magnas bestias, qui oblatrantes caniculos cum contemptu praetereunt. 20 8. Wo diwokem weprzi. Kdyz hlaupeg woſel poſmiwal ſe diwokemu weprzi, won hniewagicz ſe kripiel zubi. Zi(e)hos giſtie, hlupczie, byls zaſlauzil; ale acz ſi ti taky tre- 30 ſtani byl hoden, wſsak ya negſem hoden, kterez bych tebe treſtal. Poſſmiweg ſe bezpecznie, nebuoge ſe nicz, muzieſſ, nebo bezpeſſen ſebau p(ro) 5) hlau- poſt. — Wo to ſe ſnazme, abychom, kdyz zle wo ſobie ſliſſime a neb ſna- ſſime, [6.b] czoz na nas neſſluſſi, nemluwili a neb neczinili, nebo zly lide a neſſlechetni mnohdi krat ſe tieſſi, geſtli zie by kdo z dobreych gim 35 wodpiral, welmi to ſobie wazi, zie gſau hodni pomſtu brati. Naſledugme w tom koni a welikeych howad, kterazto [ho] 6) na wokolo ſſtiekagiczi pſi nedbagicze pomigegy. pkauſſnauti. — 2) pſlowi. — 3) pbieh. — 4) za mi. — 5) p. — 6) omyl.
Strana 377
377 9. De mure urbano et mure rustico. Při bajce té českého překladu není. 10. De aquila et cornicula. Aquila nacta cocleam non vi aut arte quivit eruere [7.a] piscem. Accedens cornicula dat consilium, suadet subvolare et e sublimi cocleam in saxa prae- cipitare, sic enim fore, ut concha frangatur. Humi manet cornicula, ut prae- stoletur casum; praecipitat aquila, frangitur testa, subripitur piscis a cornicula, dolet elusa aquila. — Morale. — Noli quibusvis habere fidem, et consilium, quod ab aliis acceperis, fac inspicias. Multi enim consulti non suis consultoribus, sed sibi consulunt. 5 10. Worlicze . . . wranka. Worlicze naleſſy zabinecz (concha) 1) ani moczy a neb umienim mohla [7.a] winiti ribu. Priſſedczy k ni wranka, dala gy radu, rozkazala gi 10 nahoru wiletieti a z wiſoka zabinecz na kameni ſpuſſtiti, nebo tak ſe ſtane, zie zabinecz ſe rozrazy. Na zemi dole zuſtala wranka, aby poczkala, az 27 upadne, ſſpuſtila dolu worlicze, rozrazyl ſe zabinecz, uchitila ribu (wranka),2) zarmautila ſe, gſucz zdielana, worlicze. — Nechtieg kazdemu wierziti a radu, kteruz wod ginech wezmeſſ, hled, aby rozwazil, nebo mnozy radczy ne 15 ſwegm, ſ nimi ſe rady, ale ſami ſobie radywagy. 3) 11. De corvo et vulpecula. Praedam nactus strepitat in ramis corvus. Videt vulpecula gestientem, accurrit. »Corvum, inquit, plurima salute impertit vulpes. Saepenumero audieram famam esse mendacem, iam re ipsa experior. Nam ut hac forte iam praetereo, suspiciens te in arbore, advolo, culpans famam. Fama enim est te nigriorem 20 pice esse, et video candidiorem nive. Meo sane iudicio cygnos vincis et hedera formosior alba es. Quod si ut plumis, ita et voce excellis, omnium avium equidem te dixerim reginam.« Hac assentatiuncula illectus corvus ad canendum apparat, apparanti vero e rostro excidit caseus, quo correpto vulpecula cachinnum tollit. Tum demum miserum corvum pudet pigetque sui, et iactura rei mixta 25. pudore dolet. — Morale. — Nonnulli sic avidi laudis sunt, ut cum suo probro et damno ament assentatorem. Eiusmodi homunciones praedae sunt parasitis. Quodsi vitaveris iactantiam, facile assentatorum pestiferum genus vitaveris. Si tu voles esse Thraso, nunquam deerit Gnato. 11. Wo hawranu a wo lificze. Laupez naleſſi ſobie ſkakal po ratoleſtech hawran. Uhlidala liſſka, 30 an ſe weſely; p(rzi)biehla. 4) »Hawranu, rzekla mnoheho zdrawy zada liſîka. Cziaſto krat ſleychala ſem, zie powie�t beywa (1)ziwa, to ted nini ſkutku ſhledawam, nebo kdyz ſem tudito nenadale mini 5) ſſta, uhlidawſſi tebe na ſtromie . .. . richle ſem p(rzi)biehla 4), hanegicz tu powieſt, nebo powiest gest, připsáno. — 2) nepřeloženo. — 3) na straně připsáno: ſmola, pix. — 4) pbiehla. 5) za: »mimo«.
377 9. De mure urbano et mure rustico. Při bajce té českého překladu není. 10. De aquila et cornicula. Aquila nacta cocleam non vi aut arte quivit eruere [7.a] piscem. Accedens cornicula dat consilium, suadet subvolare et e sublimi cocleam in saxa prae- cipitare, sic enim fore, ut concha frangatur. Humi manet cornicula, ut prae- stoletur casum; praecipitat aquila, frangitur testa, subripitur piscis a cornicula, dolet elusa aquila. — Morale. — Noli quibusvis habere fidem, et consilium, quod ab aliis acceperis, fac inspicias. Multi enim consulti non suis consultoribus, sed sibi consulunt. 5 10. Worlicze . . . wranka. Worlicze naleſſy zabinecz (concha) 1) ani moczy a neb umienim mohla [7.a] winiti ribu. Priſſedczy k ni wranka, dala gy radu, rozkazala gi 10 nahoru wiletieti a z wiſoka zabinecz na kameni ſpuſſtiti, nebo tak ſe ſtane, zie zabinecz ſe rozrazy. Na zemi dole zuſtala wranka, aby poczkala, az 27 upadne, ſſpuſtila dolu worlicze, rozrazyl ſe zabinecz, uchitila ribu (wranka),2) zarmautila ſe, gſucz zdielana, worlicze. — Nechtieg kazdemu wierziti a radu, kteruz wod ginech wezmeſſ, hled, aby rozwazil, nebo mnozy radczy ne 15 ſwegm, ſ nimi ſe rady, ale ſami ſobie radywagy. 3) 11. De corvo et vulpecula. Praedam nactus strepitat in ramis corvus. Videt vulpecula gestientem, accurrit. »Corvum, inquit, plurima salute impertit vulpes. Saepenumero audieram famam esse mendacem, iam re ipsa experior. Nam ut hac forte iam praetereo, suspiciens te in arbore, advolo, culpans famam. Fama enim est te nigriorem 20 pice esse, et video candidiorem nive. Meo sane iudicio cygnos vincis et hedera formosior alba es. Quod si ut plumis, ita et voce excellis, omnium avium equidem te dixerim reginam.« Hac assentatiuncula illectus corvus ad canendum apparat, apparanti vero e rostro excidit caseus, quo correpto vulpecula cachinnum tollit. Tum demum miserum corvum pudet pigetque sui, et iactura rei mixta 25. pudore dolet. — Morale. — Nonnulli sic avidi laudis sunt, ut cum suo probro et damno ament assentatorem. Eiusmodi homunciones praedae sunt parasitis. Quodsi vitaveris iactantiam, facile assentatorum pestiferum genus vitaveris. Si tu voles esse Thraso, nunquam deerit Gnato. 11. Wo hawranu a wo lificze. Laupez naleſſi ſobie ſkakal po ratoleſtech hawran. Uhlidala liſſka, 30 an ſe weſely; p(rzi)biehla. 4) »Hawranu, rzekla mnoheho zdrawy zada liſîka. Cziaſto krat ſleychala ſem, zie powie�t beywa (1)ziwa, to ted nini ſkutku ſhledawam, nebo kdyz ſem tudito nenadale mini 5) ſſta, uhlidawſſi tebe na ſtromie . .. . richle ſem p(rzi)biehla 4), hanegicz tu powieſt, nebo powiest gest, připsáno. — 2) nepřeloženo. — 3) na straně připsáno: ſmola, pix. — 4) pbiehla. 5) za: »mimo«.
Strana 378
378 zies ty cziernieyſſy nez ſmula, a ya ted widim, zie ſi bieleyſſy nezli ſnich, a giſtie wedle miho zdani labutie p(rze)mahaſſ1) a welmi biley ſſy. A geſtli zie yako perzim tak y hlaſſem p(rze)wiſſugeſſ,2 nade wſſemi ptaky giſtie tebe rzekla bych beyti kralem.« Tim pochlebenſtwym zachwaczen ſa hawran, 5 k ſpiwani ſe ſtrogi, ſtrogiczimu ſe pak z biſku wipadl ſegr, kterezto uchi- tiwſſy (liſſka) 3) welmi ſe ſmala. Tehdi teprwa bidneg hawran zaſtidal ſe a litowal ſam ſebe a pro ſſkodu ſtraty ſpolu ſhanbau rmautil ſe. — Mnozi tak welmi [tak welmi] 4) zadoſtiwi gſau, zie y ſwau hanbau a .... milugi pochlebnika. Takowi lide za laupez beywagy. Geſtli zie ſe pak uwaru . 10 ſnadno pochlebniku neſſlechetneho pokoleni uwarugeſſ ... wdiczky budeff miti pochlebnika. 12. De leone senectute confecto. [7.b] Leo, qui in iuventute complures sua ferocitate fecerat inimicos, in senectute exsolvit poenas. Reddunt talionem bestiae; dente aper, cornu petit taurus. In primis asellus, vetus ignaviae nomen cupiens abolere, verbis et cal- 15 cibus strenue insultat. Tum gemebundus leo: »Hi, quibus olim nocui, iam vicissim nocent, et merito. Sed hi, quibus aliquando proſui, iam vicissim non prosunt, immo etiam immerito obsunt. Stultus fui, qui multos ſecerim inimicos, stultior, qui falsis amicis confisus fuerim.« — Morale. — In secundis rebus non efferaris, non sis ferox. Nam si vultum mutarit fortuna, ulciscentur, quos laesisti. Et 20 inter amicos fac habeas discrimen; sunt enim quidam amici non tui, sed mensae tuae, sed fortunae tuae. Quae quidem fortuna simulac mutata erit, et illi muta- buntur, et bene tecum actum erit, si non inimici fuerint. Merito queritur Ovidius: »En ego non paucis quondam munitus amicis, Dum flavit velis aura secunda meis, Ut fera nimboso tumuerunt aequora vento, In mediis lacera puppe relinquor aquis.« 25 35 12. (Nadpis nepřeložen) [7.] Lew, kterez mladoſti mnohe ſwem ukrutenstwim uczinil ne- przatele, w ſtaroſti za to wzal treſtani. Zaſ gemu ſe wodplaczowali zwirzata, kly diwokeg weprz, [trkam] 5) rohi trkal ho beik, a neyprwy woſel, ſtarau 30 zpozdiloſti powie�t [powieſt] 5) chtiegie wiprazniti, ſlowi . . . kopiti udatnie kdyz na niey ſkakal, tehdy zaplakaw lew: Tito, kterimz ſem niekdy ſſkodil nini tiz zaſe mi ſſkody, a ſſluſſne; ale ty, kteremz ſem niekdy p(ro)ſpiel,“ nini tiz zaſſe nep(ro)ſpiwagi, 7 nibrz taky, geſſto ſem nezaſſlauzil, ſſkody. Blazen ſem byl, kterez ſem mnoho ſobie nadielal nep(rza)tel, 8) a bla- zniweyſſy, genz ſem faleſſnie p(rza)teli2) dauffal. — Mrawni rozum. — W ſſtieſſty newinaſſey ſe, nebegweg ukrutney, nebo geſtlizie ſe zmieni ſſtieſſty, pomſtit ſe, kteremz ſi ſſkodil. A mezi p(rza)tely 10) hled, aby miel 1) pmahafí. — 2) pwiffugeſl. — 3) vynecháno. — *) opakováno. — 5) při áno. *) pſpiel. — 1) pſpiwagi. — 3) neptel. — 3) pteli. — 1°) ptely.
378 zies ty cziernieyſſy nez ſmula, a ya ted widim, zie ſi bieleyſſy nezli ſnich, a giſtie wedle miho zdani labutie p(rze)mahaſſ1) a welmi biley ſſy. A geſtli zie yako perzim tak y hlaſſem p(rze)wiſſugeſſ,2 nade wſſemi ptaky giſtie tebe rzekla bych beyti kralem.« Tim pochlebenſtwym zachwaczen ſa hawran, 5 k ſpiwani ſe ſtrogi, ſtrogiczimu ſe pak z biſku wipadl ſegr, kterezto uchi- tiwſſy (liſſka) 3) welmi ſe ſmala. Tehdi teprwa bidneg hawran zaſtidal ſe a litowal ſam ſebe a pro ſſkodu ſtraty ſpolu ſhanbau rmautil ſe. — Mnozi tak welmi [tak welmi] 4) zadoſtiwi gſau, zie y ſwau hanbau a .... milugi pochlebnika. Takowi lide za laupez beywagy. Geſtli zie ſe pak uwaru . 10 ſnadno pochlebniku neſſlechetneho pokoleni uwarugeſſ ... wdiczky budeff miti pochlebnika. 12. De leone senectute confecto. [7.b] Leo, qui in iuventute complures sua ferocitate fecerat inimicos, in senectute exsolvit poenas. Reddunt talionem bestiae; dente aper, cornu petit taurus. In primis asellus, vetus ignaviae nomen cupiens abolere, verbis et cal- 15 cibus strenue insultat. Tum gemebundus leo: »Hi, quibus olim nocui, iam vicissim nocent, et merito. Sed hi, quibus aliquando proſui, iam vicissim non prosunt, immo etiam immerito obsunt. Stultus fui, qui multos ſecerim inimicos, stultior, qui falsis amicis confisus fuerim.« — Morale. — In secundis rebus non efferaris, non sis ferox. Nam si vultum mutarit fortuna, ulciscentur, quos laesisti. Et 20 inter amicos fac habeas discrimen; sunt enim quidam amici non tui, sed mensae tuae, sed fortunae tuae. Quae quidem fortuna simulac mutata erit, et illi muta- buntur, et bene tecum actum erit, si non inimici fuerint. Merito queritur Ovidius: »En ego non paucis quondam munitus amicis, Dum flavit velis aura secunda meis, Ut fera nimboso tumuerunt aequora vento, In mediis lacera puppe relinquor aquis.« 25 35 12. (Nadpis nepřeložen) [7.] Lew, kterez mladoſti mnohe ſwem ukrutenstwim uczinil ne- przatele, w ſtaroſti za to wzal treſtani. Zaſ gemu ſe wodplaczowali zwirzata, kly diwokeg weprz, [trkam] 5) rohi trkal ho beik, a neyprwy woſel, ſtarau 30 zpozdiloſti powie�t [powieſt] 5) chtiegie wiprazniti, ſlowi . . . kopiti udatnie kdyz na niey ſkakal, tehdy zaplakaw lew: Tito, kterimz ſem niekdy ſſkodil nini tiz zaſe mi ſſkody, a ſſluſſne; ale ty, kteremz ſem niekdy p(ro)ſpiel,“ nini tiz zaſſe nep(ro)ſpiwagi, 7 nibrz taky, geſſto ſem nezaſſlauzil, ſſkody. Blazen ſem byl, kterez ſem mnoho ſobie nadielal nep(rza)tel, 8) a bla- zniweyſſy, genz ſem faleſſnie p(rza)teli2) dauffal. — Mrawni rozum. — W ſſtieſſty newinaſſey ſe, nebegweg ukrutney, nebo geſtlizie ſe zmieni ſſtieſſty, pomſtit ſe, kteremz ſi ſſkodil. A mezi p(rza)tely 10) hled, aby miel 1) pmahafí. — 2) pwiffugeſl. — 3) vynecháno. — *) opakováno. — 5) při áno. *) pſpiel. — 1) pſpiwagi. — 3) neptel. — 3) pteli. — 1°) ptely.
Strana 379
379 rozdil, nebo gſau niekterzy p(rza)tely 1) ne twogy, ale ſtolu twimu, ale ſſtieſſti twimu. Kterezto zagiſto ſſtieſſty, kdiz ſe p(ro)mieni, 2) y oni zmie- nieni budau, a dobrze ſe tobie ſtane, geſtli zie p(ro)3) tebe 4) nebidau. Dobrze narzika Ouidius: »Hle, ya ne malo niekdy uhrazen ſem byl p(rza)teli, *) dokawadž ſem bil w ſſtieſſti; kdyz pak neſſtieſſty na mne ſe 5 oborzilo, proſtrzed welikeho neſstiessty wopuſstien gſem.« 13 De cane et asino. Dum blandiretur canis hero et familiae, herus et familia canem demulcent. Asellus id videns, altius gemit; coepit eum pigere suae sortis; inique putat comparatum canem gratum esse cunctis, pascique de mensa herili, idque otio ludoque consequi. Sese contra portare clitellas, caedi flagello, nunquam otiosum 10 esse, et cunctis tamen odiosum. Si haec fiant blanditiis, eam artem, quae tam utilis sit, statuit sectari. Igitur quodam tempore redeunti domum hero, rem tentaturus, procurrit obviam, [8.a] subsistit, pulsat ungulis. Exclamante hero accur- rere servi, et ineptus asellus, qui se urbanum credidit, fuste vapulat. Morale. — Non omnia possumus omnes, ut ait Vergilius in Bucolicis, nec omnes 15 omnia decent. Id quisque velit, id tentet, quod possit. Non simus id, quod graece significantius dicitur óvog Aýgas, id est asinus lyrarum vel lyrae. Sic autem Boetius: Asinus ad lyram positus. Repugnante natura irritus est labor. Tu nihil invita facies dicesve Minerva, teste Horatio. 13. Pes ... volel. Kdyz ſe liſſal peſſ k panu a k czeledy, pan a czeled pſa hladiwali. 20 Woſſel to wida, tiezcze ſplakal, poczial ſam ſobie ſe ſwiho p(rzi)rozeni 6) hozditi, zie neſſp(ra)wedliwie,7) p(ra)wil,8) to ſe ſtalo, aby peſſ miley bil wſſem, a krmenu beyti ſtolu pana, a toho zahaleni a hrau zie dochazi, a won zie zaſſe noſiwa, mrſkan beywa biczem, nikda nezahaly, a wſſak wſſem geſt w nenawiſti. Poniewadz toto ſe diege p(ro)2) liffany, toho 25 umieny, kterez tak uziteczne geſt, uminil naſledowati. A p(ro)toz 10) ged- noho czaſſu, kdyz ſſel domu pan, toho chtiege ſſkuſſiti, wibieh w czeſſtu, [8a] ſpinal ſe a kopal kopiti, a kdyz krzicziel pan, p(rzi)biehly 11) ſiuzebniczy a neſmiſſlny oſſel, kterez ſe p(rzi)wietiwem 12) byty domniwal, kigem geſt ubit. — Ne ſſe wſſeczko wſſiczkny muzme beiti, yakoz p(ra)wi 13) Wergelius 30 w tiech knihach, ani wſſem wſſeczko ſſluſſy. Wo to kazdey �tug, wo to ſe pokauſſey, czoz by beyti mohl. Nebeweyme tim, czoz rzedczky ſwietlegy powiedino gest, afinus ad liram ; tak taky y Boecius powiediel. Proti p(rzi)rozeny 14) daremni beywa p(ra)cze. 15) Ty nicz neucziniſſ any nepowiſſ... yakz ſwieczy Oracius. 35 7) 18 1) ptely. — 2) pmieni. — 3) p. — 4) t. j.: proti tobě. — 5) ptely. — 6) prozeni. — neſſpwedliwie. — 8) pwil. — 3) p. — 10) ptoz. — 11) pbiehly. — 12) pwietiwem. — pwi. — 14) prozeny. — 15) pcze.
379 rozdil, nebo gſau niekterzy p(rza)tely 1) ne twogy, ale ſtolu twimu, ale ſſtieſſti twimu. Kterezto zagiſto ſſtieſſty, kdiz ſe p(ro)mieni, 2) y oni zmie- nieni budau, a dobrze ſe tobie ſtane, geſtli zie p(ro)3) tebe 4) nebidau. Dobrze narzika Ouidius: »Hle, ya ne malo niekdy uhrazen ſem byl p(rza)teli, *) dokawadž ſem bil w ſſtieſſti; kdyz pak neſſtieſſty na mne ſe 5 oborzilo, proſtrzed welikeho neſstiessty wopuſstien gſem.« 13 De cane et asino. Dum blandiretur canis hero et familiae, herus et familia canem demulcent. Asellus id videns, altius gemit; coepit eum pigere suae sortis; inique putat comparatum canem gratum esse cunctis, pascique de mensa herili, idque otio ludoque consequi. Sese contra portare clitellas, caedi flagello, nunquam otiosum 10 esse, et cunctis tamen odiosum. Si haec fiant blanditiis, eam artem, quae tam utilis sit, statuit sectari. Igitur quodam tempore redeunti domum hero, rem tentaturus, procurrit obviam, [8.a] subsistit, pulsat ungulis. Exclamante hero accur- rere servi, et ineptus asellus, qui se urbanum credidit, fuste vapulat. Morale. — Non omnia possumus omnes, ut ait Vergilius in Bucolicis, nec omnes 15 omnia decent. Id quisque velit, id tentet, quod possit. Non simus id, quod graece significantius dicitur óvog Aýgas, id est asinus lyrarum vel lyrae. Sic autem Boetius: Asinus ad lyram positus. Repugnante natura irritus est labor. Tu nihil invita facies dicesve Minerva, teste Horatio. 13. Pes ... volel. Kdyz ſe liſſal peſſ k panu a k czeledy, pan a czeled pſa hladiwali. 20 Woſſel to wida, tiezcze ſplakal, poczial ſam ſobie ſe ſwiho p(rzi)rozeni 6) hozditi, zie neſſp(ra)wedliwie,7) p(ra)wil,8) to ſe ſtalo, aby peſſ miley bil wſſem, a krmenu beyti ſtolu pana, a toho zahaleni a hrau zie dochazi, a won zie zaſſe noſiwa, mrſkan beywa biczem, nikda nezahaly, a wſſak wſſem geſt w nenawiſti. Poniewadz toto ſe diege p(ro)2) liffany, toho 25 umieny, kterez tak uziteczne geſt, uminil naſledowati. A p(ro)toz 10) ged- noho czaſſu, kdyz ſſel domu pan, toho chtiege ſſkuſſiti, wibieh w czeſſtu, [8a] ſpinal ſe a kopal kopiti, a kdyz krzicziel pan, p(rzi)biehly 11) ſiuzebniczy a neſmiſſlny oſſel, kterez ſe p(rzi)wietiwem 12) byty domniwal, kigem geſt ubit. — Ne ſſe wſſeczko wſſiczkny muzme beiti, yakoz p(ra)wi 13) Wergelius 30 w tiech knihach, ani wſſem wſſeczko ſſluſſy. Wo to kazdey �tug, wo to ſe pokauſſey, czoz by beyti mohl. Nebeweyme tim, czoz rzedczky ſwietlegy powiedino gest, afinus ad liram ; tak taky y Boecius powiediel. Proti p(rzi)rozeny 14) daremni beywa p(ra)cze. 15) Ty nicz neucziniſſ any nepowiſſ... yakz ſwieczy Oracius. 35 7) 18 1) ptely. — 2) pmieni. — 3) p. — 4) t. j.: proti tobě. — 5) ptely. — 6) prozeni. — neſſpwedliwie. — 8) pwil. — 3) p. — 10) ptoz. — 11) pbiehly. — 12) pwietiwem. — pwi. — 14) prozeny. — 15) pcze.
Strana 380
380 14. De leone et mure. Leo aestu cursuque defessus sub umbra fronde super viridi quiescebat. Murum autem grege tergum eius percurrente, experrectus unum e multis, comprehendit. Supplicat captivus, indignum se esse, cui leo irascatur, clamitat. Reputans ille in nece tantillae bestiolae nihil esse laudi;, captivum dimittit. Nec 5 vero ita multo post leo forte, dum per saltum currit, incidit in plagas. Rugire licet, exire non licet. Rugientem miserabiliter leonem mus audit, vocem agnoscit, repit in cuniculos, laqueorum quaerit nodos, quaesitos invenit, inventos cor- rodit, leo e plagis evadit. — Morale. — Haec fabella suadet potentibus clementiam. Etenim ut sunt res humanae instabiles, egent interdum ipsi potentes ope humil- 10 limorum. Quare vir prudens, etsi potest, timebit vel ulli hominum nocere. Qui autem non timet nocere alteri, valde desipit. Quid ita? Quia, etsi iam poten- tia fretus neminem metuis, forsan olim erit, ut metuas. Constat enim eve- 8.b] nisse claris magnisque regibus, ut vilium homuncionum vel gratia indi- guerint, vel iram metuerint. 14. Wo lwu a wo miſſy. Lew horkem a biehem uſtawſſe, pod ſtinem ratoieſty na zeleni trawie wodpocziwal. Miſſy pak ſtado preſ zadek geho kdyz biezielo, p(ro)czitiwſſy, 1) gednu z mnoheych polapil. Proſila ho, ſa lapena, zie neny hodne, na kohoz by ſe lew hniewati miel, p(ra)wil. 2) Porozumiewſſy won, (zie)3) z ſmrti tak maleho howadka zadne neni chwaly, polapenau p(ro)puſtil. 4) Potom pak 20 brzo lew nahodau kdyz preſ bor biezal, treffil do teneta. Rzwati mohl, wigiti nemohl. Rzewucziho zaleſtiwie lwa miſſ uſſliſſiela, hlaſſ poznala, wlezla mezi ſſoſſky, tiech woſidel hledala uzlu, hledage nalezla, naleſſy p(rze)ku- ſſowala, 5) lew z lecze uſſiel. — Tato baſſen napomina moczne lidy dobro- tiwoſty. A zagiſte, yak ſau wieczy lidſke neſtale ... P(ro)toz 6) muz wo- 25 patrney, y by pak mohl, bude ſe baty aby zadnimu czlowieku neuſſkodyl; kdoz ſe pak nebogi ſſkoditi druhemu, welmi geſt... Procz pak? Nebo aczkoli nini, w ſwau mocz daufage, zadniho ſe nebogifſ, ſnad niekdy bude, aby ſe bal. Nebo wiedome geſt, [8.b] zie ſe p(rzi) hazy 7) znamenitem a we- likem kraluom, zie proſteych lidy ne(b) prziznie potrzebowawaly aneb hniewu 30 ſe bawaly. 15 15. De milvo aegroto. Lecto decumbebat milvus. Jam ferme moriens matrem orat precatum ire deos. Mater respondet nil opus illi sperandum a diis, quorum sacra et aras suis rapinis toties violasset. — Morale. — Decet venerari superos, illi enim pios iuvant, impios aversantur; in felicitate neglecti, in miseria non exaudient. Quare in 35 secundis rebus sis eorum memor, ut in adversis rebus praesentes sint vocati. 1) pczitiwſſy. — 2) pwil. — 3) vynecháno. — 1) ppuſtil. — 5) pkuſſowala. — ) ptoz. — 7) phazy.
380 14. De leone et mure. Leo aestu cursuque defessus sub umbra fronde super viridi quiescebat. Murum autem grege tergum eius percurrente, experrectus unum e multis, comprehendit. Supplicat captivus, indignum se esse, cui leo irascatur, clamitat. Reputans ille in nece tantillae bestiolae nihil esse laudi;, captivum dimittit. Nec 5 vero ita multo post leo forte, dum per saltum currit, incidit in plagas. Rugire licet, exire non licet. Rugientem miserabiliter leonem mus audit, vocem agnoscit, repit in cuniculos, laqueorum quaerit nodos, quaesitos invenit, inventos cor- rodit, leo e plagis evadit. — Morale. — Haec fabella suadet potentibus clementiam. Etenim ut sunt res humanae instabiles, egent interdum ipsi potentes ope humil- 10 limorum. Quare vir prudens, etsi potest, timebit vel ulli hominum nocere. Qui autem non timet nocere alteri, valde desipit. Quid ita? Quia, etsi iam poten- tia fretus neminem metuis, forsan olim erit, ut metuas. Constat enim eve- 8.b] nisse claris magnisque regibus, ut vilium homuncionum vel gratia indi- guerint, vel iram metuerint. 14. Wo lwu a wo miſſy. Lew horkem a biehem uſtawſſe, pod ſtinem ratoieſty na zeleni trawie wodpocziwal. Miſſy pak ſtado preſ zadek geho kdyz biezielo, p(ro)czitiwſſy, 1) gednu z mnoheych polapil. Proſila ho, ſa lapena, zie neny hodne, na kohoz by ſe lew hniewati miel, p(ra)wil. 2) Porozumiewſſy won, (zie)3) z ſmrti tak maleho howadka zadne neni chwaly, polapenau p(ro)puſtil. 4) Potom pak 20 brzo lew nahodau kdyz preſ bor biezal, treffil do teneta. Rzwati mohl, wigiti nemohl. Rzewucziho zaleſtiwie lwa miſſ uſſliſſiela, hlaſſ poznala, wlezla mezi ſſoſſky, tiech woſidel hledala uzlu, hledage nalezla, naleſſy p(rze)ku- ſſowala, 5) lew z lecze uſſiel. — Tato baſſen napomina moczne lidy dobro- tiwoſty. A zagiſte, yak ſau wieczy lidſke neſtale ... P(ro)toz 6) muz wo- 25 patrney, y by pak mohl, bude ſe baty aby zadnimu czlowieku neuſſkodyl; kdoz ſe pak nebogi ſſkoditi druhemu, welmi geſt... Procz pak? Nebo aczkoli nini, w ſwau mocz daufage, zadniho ſe nebogifſ, ſnad niekdy bude, aby ſe bal. Nebo wiedome geſt, [8.b] zie ſe p(rzi) hazy 7) znamenitem a we- likem kraluom, zie proſteych lidy ne(b) prziznie potrzebowawaly aneb hniewu 30 ſe bawaly. 15 15. De milvo aegroto. Lecto decumbebat milvus. Jam ferme moriens matrem orat precatum ire deos. Mater respondet nil opus illi sperandum a diis, quorum sacra et aras suis rapinis toties violasset. — Morale. — Decet venerari superos, illi enim pios iuvant, impios aversantur; in felicitate neglecti, in miseria non exaudient. Quare in 35 secundis rebus sis eorum memor, ut in adversis rebus praesentes sint vocati. 1) pczitiwſſy. — 2) pwil. — 3) vynecháno. — 1) ppuſtil. — 5) pkuſſowala. — ) ptoz. — 7) phazy.
Strana 381
381 15. (Nadpis nepřeložen.) Na lozi 1) leziel nemoczney luniak, a giz ſkuro umirage matky p(ro)ſil,2 aby ſſla za niey p(ro)ſit 3) buohu. Matka odpowiediela, zadne ſpomoczy won aby ſe nenadal wod buohu, gichzto ſwate wieczy a woltarze ſwegmi lau- pezmi mnohdykrat poſſkwrnil. — Sluſſy cztiti buoha, nebo woni dobrem pomahagy, zlegmi pohrdagy; w ſſtiefsti opowrzeny w biedie neuſſliſſit. Protoz w ſſtiefſty pamatugz na nie, aby w neſſtieſty p(rzi)tomny 4) buly, kdyz budau wziwani. 5 16. De hirundinibus. Wo lafſtowiczich. Mimo nadpis nepřeloženo více. [9.a 17. De ranis et earum rege. Českého překladu bajky není. 18. De columba et milvis. Columbae olim bellum gessere cum milvo, quem ut expugnarent, dele- 10 gerunt regem accipitrem. Ille rex factus hostem agit, non regem. Non segnius ac milvus rapit ac laniat. Poenitet columbas incepti, satius fuisse putantes pati bella milvi quam tyrannidem accipitris. — Morale. — Neminem suae sortis nimium pigeat. Nil est, teste Flacco, ab [9.b] omni parte beatum. Equidem meam sortem, modo tolerabilis sit, mutari non optem. Multi nova sorte quaesita veterem 15 rursus optarunt. Ita plerique ingenio sumus omnes, nosmet nostri poenitet. 18. Wo holubiczy . .. Holubi niekdy buog wedly ſ luniakem, kterehoz aby p(rze)mohly, 5) zwolili ſobie krale geſſtraba. Won kralem ſa uczinien nep(rzijtelem 6) byl, ne kralem, ne leniwiegy nez yako luniak lapal a pich... Litowali holubi, zie gſau to uczinili, lepe ſe beyti domniwagicze ſnaſſeti buoge luniaka, 20 nezli ukrutenſtwy geſſtraba. — Zadney na ſwau powahu prziliſſ nenarzika(y, nikdez nicz, yak p(ra)wi 7) Oracius [9.b] dobreho neni. Giſtie me powahy, toliko kdy by p(rzi)gemna 8) bila, p(ro)mieniti 2) (bych) nechtiel. Mnozy wo nowau powahu ſtogicze, ſtare zaſſe gſau ſtali, a tak mnozy; toho p(rzi)- rozeni 10) gſeme wſſiczkni, zie ſami ſobie gſe hizdime. Tato bajka jest poslední s úplným překladem meziřádkovým. Po ní naskytují se již jen glossované nápisy, celkem 31, na sedmi následujících listech. Jest to v bajkách: 19. De fure et cane. — Wo zlodiegi a pſu. 20. De lupo et succula. — Wo wlku a ſwincze. 24. De hoedo et lupo. — Wo kozleti a vlku. 25 30 1) nadepsáno aegrotus. — 2) pſil. — 3) plit. — 4) ptomny. — 5) pmohly. — 6) neptelem. — 7) pwi. — *) pgemna. — 3) pmieniti. — 1°) prozeni.
381 15. (Nadpis nepřeložen.) Na lozi 1) leziel nemoczney luniak, a giz ſkuro umirage matky p(ro)ſil,2 aby ſſla za niey p(ro)ſit 3) buohu. Matka odpowiediela, zadne ſpomoczy won aby ſe nenadal wod buohu, gichzto ſwate wieczy a woltarze ſwegmi lau- pezmi mnohdykrat poſſkwrnil. — Sluſſy cztiti buoha, nebo woni dobrem pomahagy, zlegmi pohrdagy; w ſſtiefsti opowrzeny w biedie neuſſliſſit. Protoz w ſſtiefſty pamatugz na nie, aby w neſſtieſty p(rzi)tomny 4) buly, kdyz budau wziwani. 5 16. De hirundinibus. Wo lafſtowiczich. Mimo nadpis nepřeloženo více. [9.a 17. De ranis et earum rege. Českého překladu bajky není. 18. De columba et milvis. Columbae olim bellum gessere cum milvo, quem ut expugnarent, dele- 10 gerunt regem accipitrem. Ille rex factus hostem agit, non regem. Non segnius ac milvus rapit ac laniat. Poenitet columbas incepti, satius fuisse putantes pati bella milvi quam tyrannidem accipitris. — Morale. — Neminem suae sortis nimium pigeat. Nil est, teste Flacco, ab [9.b] omni parte beatum. Equidem meam sortem, modo tolerabilis sit, mutari non optem. Multi nova sorte quaesita veterem 15 rursus optarunt. Ita plerique ingenio sumus omnes, nosmet nostri poenitet. 18. Wo holubiczy . .. Holubi niekdy buog wedly ſ luniakem, kterehoz aby p(rze)mohly, 5) zwolili ſobie krale geſſtraba. Won kralem ſa uczinien nep(rzijtelem 6) byl, ne kralem, ne leniwiegy nez yako luniak lapal a pich... Litowali holubi, zie gſau to uczinili, lepe ſe beyti domniwagicze ſnaſſeti buoge luniaka, 20 nezli ukrutenſtwy geſſtraba. — Zadney na ſwau powahu prziliſſ nenarzika(y, nikdez nicz, yak p(ra)wi 7) Oracius [9.b] dobreho neni. Giſtie me powahy, toliko kdy by p(rzi)gemna 8) bila, p(ro)mieniti 2) (bych) nechtiel. Mnozy wo nowau powahu ſtogicze, ſtare zaſſe gſau ſtali, a tak mnozy; toho p(rzi)- rozeni 10) gſeme wſſiczkni, zie ſami ſobie gſe hizdime. Tato bajka jest poslední s úplným překladem meziřádkovým. Po ní naskytují se již jen glossované nápisy, celkem 31, na sedmi následujících listech. Jest to v bajkách: 19. De fure et cane. — Wo zlodiegi a pſu. 20. De lupo et succula. — Wo wlku a ſwincze. 24. De hoedo et lupo. — Wo kozleti a vlku. 25 30 1) nadepsáno aegrotus. — 2) pſil. — 3) plit. — 4) ptomny. — 5) pmohly. — 6) neptelem. — 7) pwi. — *) pgemna. — 3) pmieniti. — 1°) prozeni.
Strana 382
382 10 15 20 25 30 35 25. De cervo et lupo. — Wo gelenu a wlku. 26. De rustico et angui. — Wo ſedlaku a hadu. 27. De vulpecula et ciconia. — Wo lifſcze a czapu. 28. De lupo et capite picto. — Wo wlku a wo hlawie malowaneg. 29 De graculo. — Wo ſoicze 30. De musca et formica. — Wo mauſſe a mrawenczy. 31. De rana et bove. — Wo ziabie a wo wolu. 32. De equo et leone. — Wo koni a lwu. 33. De equo et asino. — Wo koni a woſlu. 34. De avibus et quadrupedibus. — Wo ptaczich a ſſtweronoheich zwi-- rzatech. 35. De lupo et vulpe. — Wo wlku a liſſcze. 36 De cervo. — Wo gelenu. 37. De vipera et lima. — Wo geſſtiercze a pilniku. 38. De lupis et agnis. — Wo wlcich a beranech. 39. De silva et rustico. — A 1) leſu a ſedlaku. 40. De membris et ventre. — Wo audech a wo brzichu. 41. De simia et vulpecula. — Wo wopiczi a liffcze. 42. De cervo et bobus. — Wo gelenu a wolich. 43. De leone et vulpecula. — Wo lwu a lifscze. 44. De vulpecula et mustela. — Wo liffcze . . . kolczawa 45. De equo et cervo. — Wo koni a gelenu. 46. De duobus adolescentibus. — Wo dwau mladencich. 47. De cane et lanio. — Wo pſu a rzezniku. 48. De cane et ove. — Wo pſu a owczi. 49. De agno et lupo. — Wo beranu a wlku. 50. De adolescente et cato. — Wo mladenci a kocze. 51. De patre et filiis. — Wo otczi a finech. 52. De rustico et equo. — Wo koni a ſedlak(u). Pak ještě glossováno na listě 15.b před bajkou 46.: Esopi fabule — Eſopowi baſnie, a podobně na listech úvodních začátek: Eſopuw ziwot.. a Eſop, a konec: ſem... ſem rzekl ſam. Tu i tam připsány jsou na prázdných krajích různé poznámky latinské; mezi nimi na listě 7.a, při bajce 11., naskytují se tři výrazy české, totiž: labut — činnus olor, ptaczi nos — rostrum, pli hauba — rictus, a podobně na listě 7.b, při bajce 12. čteme: trka, hazi na mne kamenem — petit me lapide; picha mne — petit me cultro. Konečně na zadním přídeští i na desce samé opsána jest latinská báseň Sixta Birkia (Betuleja) zároveň s překladem českým, jenž na levé straně jest mezi řádky a na pravé ještě jednou sám o sobě 40 položen. 1) Za Wo.
382 10 15 20 25 30 35 25. De cervo et lupo. — Wo gelenu a wlku. 26. De rustico et angui. — Wo ſedlaku a hadu. 27. De vulpecula et ciconia. — Wo lifſcze a czapu. 28. De lupo et capite picto. — Wo wlku a wo hlawie malowaneg. 29 De graculo. — Wo ſoicze 30. De musca et formica. — Wo mauſſe a mrawenczy. 31. De rana et bove. — Wo ziabie a wo wolu. 32. De equo et leone. — Wo koni a lwu. 33. De equo et asino. — Wo koni a woſlu. 34. De avibus et quadrupedibus. — Wo ptaczich a ſſtweronoheich zwi-- rzatech. 35. De lupo et vulpe. — Wo wlku a liſſcze. 36 De cervo. — Wo gelenu. 37. De vipera et lima. — Wo geſſtiercze a pilniku. 38. De lupis et agnis. — Wo wlcich a beranech. 39. De silva et rustico. — A 1) leſu a ſedlaku. 40. De membris et ventre. — Wo audech a wo brzichu. 41. De simia et vulpecula. — Wo wopiczi a liffcze. 42. De cervo et bobus. — Wo gelenu a wolich. 43. De leone et vulpecula. — Wo lwu a lifscze. 44. De vulpecula et mustela. — Wo liffcze . . . kolczawa 45. De equo et cervo. — Wo koni a gelenu. 46. De duobus adolescentibus. — Wo dwau mladencich. 47. De cane et lanio. — Wo pſu a rzezniku. 48. De cane et ove. — Wo pſu a owczi. 49. De agno et lupo. — Wo beranu a wlku. 50. De adolescente et cato. — Wo mladenci a kocze. 51. De patre et filiis. — Wo otczi a finech. 52. De rustico et equo. — Wo koni a ſedlak(u). Pak ještě glossováno na listě 15.b před bajkou 46.: Esopi fabule — Eſopowi baſnie, a podobně na listech úvodních začátek: Eſopuw ziwot.. a Eſop, a konec: ſem... ſem rzekl ſam. Tu i tam připsány jsou na prázdných krajích různé poznámky latinské; mezi nimi na listě 7.a, při bajce 11., naskytují se tři výrazy české, totiž: labut — činnus olor, ptaczi nos — rostrum, pli hauba — rictus, a podobně na listě 7.b, při bajce 12. čteme: trka, hazi na mne kamenem — petit me lapide; picha mne — petit me cultro. Konečně na zadním přídeští i na desce samé opsána jest latinská báseň Sixta Birkia (Betuleja) zároveň s překladem českým, jenž na levé straně jest mezi řádky a na pravé ještě jednou sám o sobě 40 položen. 1) Za Wo.
Strana 383
V. Bajka o vlku, který se postil. (Viz str. 289., čís. 24.) Bajku tuto v staročeském písemnictví známou z Tkadlečka (vyd. Hanka 1824. II., str. 72—73) podává Brant (1501) na archu B VIII. b. ve znění tomto: De lupo comedente porcum pro pisce. Saepe iuvat rebus mutare vocabula priscis Atque novis verbis remque notare novam. Hoc medici norunt, quid pro quo sumere docti, Et pro pisce lupus sic sibi prendit ovem. Decipere at facile est homines, sed fallere divos Haud potis es: cernit singula quaeque Deus. Fertur fuisse lupus, qui cum scelerum suorum veniam quaerens confessorem adiisset seque ad satisfactionem condignam obtulisset, a confessore salubriter sibi iniunctam poenitentiam accepit, quatenus deinceps a carnibus abstineret, sicque a culpa et poena absolutus abiret. Lupus vero cum aliquantisper poeni- 10 tentiac memor satisfacere mandatis ecclesiae satageret et rabida tandem fame concitus paene defecisset, eo quod commode pisces prendere non poterat, quibus gulam suam satiaret: stans autem casu quadam tempestate prope ripam cuiusdam fluminis vidit porcum pinguem se in aquis post potum lavantem. Memor lupus, quoniam interdictum sibi erat reptilibus et pecoribus campi, pisces sectari proponens, flumen ingressus: »Salve, inquit, domine piscis, sive te lucium sive silurum appellem.« Porcus vero cum se non piscem, sed suem iureiurando affirmaret, respondit lupus: »Sis ergo piscis, si non es; saltem poenitentiae memor deinceps carnibus abstineam.« — 5 15. Překlad německý (1569): Von eim Wolff, der ein Schwein asz für ein Fisch. Man sagt, das ein wolff was, do er vmb seine schuld gnad oder ab- 20 lasz suchet, kam zu einem beichtuatter vnnd erbot sich zu rechter busz
V. Bajka o vlku, který se postil. (Viz str. 289., čís. 24.) Bajku tuto v staročeském písemnictví známou z Tkadlečka (vyd. Hanka 1824. II., str. 72—73) podává Brant (1501) na archu B VIII. b. ve znění tomto: De lupo comedente porcum pro pisce. Saepe iuvat rebus mutare vocabula priscis Atque novis verbis remque notare novam. Hoc medici norunt, quid pro quo sumere docti, Et pro pisce lupus sic sibi prendit ovem. Decipere at facile est homines, sed fallere divos Haud potis es: cernit singula quaeque Deus. Fertur fuisse lupus, qui cum scelerum suorum veniam quaerens confessorem adiisset seque ad satisfactionem condignam obtulisset, a confessore salubriter sibi iniunctam poenitentiam accepit, quatenus deinceps a carnibus abstineret, sicque a culpa et poena absolutus abiret. Lupus vero cum aliquantisper poeni- 10 tentiac memor satisfacere mandatis ecclesiae satageret et rabida tandem fame concitus paene defecisset, eo quod commode pisces prendere non poterat, quibus gulam suam satiaret: stans autem casu quadam tempestate prope ripam cuiusdam fluminis vidit porcum pinguem se in aquis post potum lavantem. Memor lupus, quoniam interdictum sibi erat reptilibus et pecoribus campi, pisces sectari proponens, flumen ingressus: »Salve, inquit, domine piscis, sive te lucium sive silurum appellem.« Porcus vero cum se non piscem, sed suem iureiurando affirmaret, respondit lupus: »Sis ergo piscis, si non es; saltem poenitentiae memor deinceps carnibus abstineam.« — 5 15. Překlad německý (1569): Von eim Wolff, der ein Schwein asz für ein Fisch. Man sagt, das ein wolff was, do er vmb seine schuld gnad oder ab- 20 lasz suchet, kam zu einem beichtuatter vnnd erbot sich zu rechter busz
Strana 384
354 5 vnd gnugthuung, empfieng von dem beichtuatter sein heilsam auffgesetzte busz, das er hinfort sich von dem fleisch enthielte, vnd also von schuld und pein absoluiert vnd gelediget hingienge. Aber do der wolff etwan an die busz gedacht, vnderstund er dem gebot der kirchen gnugzuthun. Zuletst aber als er gar by erlegen was vor grossem hunger, darumb das er nicht wol vnd füglich fisch mocht oder kundt fahen, mit denen er sein hunger solt ersettigen vnd vertreiben, do stund er von geschicht eins mals an eim staden eins bachs, vnnd sahe ein fett schwein, das sich in dem wasser nach dem tranck wusch vnd schwemmet. Gedacht der wolff, das ihm verbotten 10 was von der kriechenden thieren vff dem land vnd das vff dem feld wonet sich zu enthalten, vnd setzt im für fisch zu fahen. Gieng also in das wasser vnd sprach: Gott grüsz dich, herr fisch, wie ich dich nennen sol, ein hecht oder ein silur. Do aber das schwein sich nit ein fisch, sonder ein schwein sein auff den eid behielt, sprach der wolff: Bisz jetz ein fisch, ob du schon 15 keiner bist, so ich doch der busz ingedenck bin, wil ich mich fürter vor fleisch hüten. Podobá se, že Brant vyňal podle svého způsobu tuto bajku z pra- mene latinského, dosud nezjištěného; proměny větší v ní sotva učinil. Varianta německá, o níž zprávu podal prof. Gebauer v Listech fil. 1882 20 (IX.) na str. 286—287, mluví o vlku a ovci dosti rozvláčně. Německý Ackermann aus Böhmen bajky této nemá, a český Tkadleček stěží as ji vybral anebo přejal z cizího spisu samu o sobě. Mnohem spíše se zdá, že nalezl ji pohromadě s ostatním obsahem svého díla v nějakém latinském dialogu. V tom případě byla by domněnka, kterou před lety projevil prof. 25 Gebauer, (Listy fil. 1877 na str. 317) »že skladatel Tkadlečka skladby ně- mecké (t. j. Ackermanna) neužil a že podoby tu i tam se vyskytující tím vznikly, ani skladatelé oba se řídili nějakým vzorem společným, dosud ovšem neznámým,« nejen oprávněna, nýbrž i velmi podstatna. Mimochodem budiž připomenuto, že chybný výraz v Tkadlečku »Ne- 30 štěstí« snad odtud vzešel, že v latině místo obyčejného Mors bylo Parca Libitina, Atropos a pod. (soudím tak dle mluvy tehdejší), čemuž český vzdělavatel nerozuměl.
354 5 vnd gnugthuung, empfieng von dem beichtuatter sein heilsam auffgesetzte busz, das er hinfort sich von dem fleisch enthielte, vnd also von schuld und pein absoluiert vnd gelediget hingienge. Aber do der wolff etwan an die busz gedacht, vnderstund er dem gebot der kirchen gnugzuthun. Zuletst aber als er gar by erlegen was vor grossem hunger, darumb das er nicht wol vnd füglich fisch mocht oder kundt fahen, mit denen er sein hunger solt ersettigen vnd vertreiben, do stund er von geschicht eins mals an eim staden eins bachs, vnnd sahe ein fett schwein, das sich in dem wasser nach dem tranck wusch vnd schwemmet. Gedacht der wolff, das ihm verbotten 10 was von der kriechenden thieren vff dem land vnd das vff dem feld wonet sich zu enthalten, vnd setzt im für fisch zu fahen. Gieng also in das wasser vnd sprach: Gott grüsz dich, herr fisch, wie ich dich nennen sol, ein hecht oder ein silur. Do aber das schwein sich nit ein fisch, sonder ein schwein sein auff den eid behielt, sprach der wolff: Bisz jetz ein fisch, ob du schon 15 keiner bist, so ich doch der busz ingedenck bin, wil ich mich fürter vor fleisch hüten. Podobá se, že Brant vyňal podle svého způsobu tuto bajku z pra- mene latinského, dosud nezjištěného; proměny větší v ní sotva učinil. Varianta německá, o níž zprávu podal prof. Gebauer v Listech fil. 1882 20 (IX.) na str. 286—287, mluví o vlku a ovci dosti rozvláčně. Německý Ackermann aus Böhmen bajky této nemá, a český Tkadleček stěží as ji vybral anebo přejal z cizího spisu samu o sobě. Mnohem spíše se zdá, že nalezl ji pohromadě s ostatním obsahem svého díla v nějakém latinském dialogu. V tom případě byla by domněnka, kterou před lety projevil prof. 25 Gebauer, (Listy fil. 1877 na str. 317) »že skladatel Tkadlečka skladby ně- mecké (t. j. Ackermanna) neužil a že podoby tu i tam se vyskytující tím vznikly, ani skladatelé oba se řídili nějakým vzorem společným, dosud ovšem neznámým,« nejen oprávněna, nýbrž i velmi podstatna. Mimochodem budiž připomenuto, že chybný výraz v Tkadlečku »Ne- 30 štěstí« snad odtud vzešel, že v latině místo obyčejného Mors bylo Parca Libitina, Atropos a pod. (soudím tak dle mluvy tehdejší), čemuž český vzdělavatel nerozuměl.
Strana 385
IX. SEZNAM SLOV A VĚCI.
IX. SEZNAM SLOV A VĚCI.
Strana 386
Čislice s čárkou anebo s přídavkem »tit.« aneb »v tit.« (titul, v titule) značí stranu; všechny ostatní ukazují k řádkám.
Čislice s čárkou anebo s přídavkem »tit.« aneb »v tit.« (titul, v titule) značí stranu; všechny ostatní ukazují k řádkám.
Strana 387
a (přerušovací — dlid): On odpověděl: A já se mám vdycky dobie (iron.) 281, 8. -- Odpovědčl zahradník: A co tato nepodoba také zná litery a písma? 19, 17; srv. 299, 14. Adelfonsus, Adelph. 7 tit.; 235 tit. Afryka 333, 9; 334, 1; 19; 336, 30; 341, 14; 345, 16; 23; 351, 37. Agapotus 7, 16; 8, 1; 6; 14. Agathensky sném = v Agathć (Agde) r. 505. 313, 22. Agatyrśti, narod 359, 30. Agrippa M. 280, 21. Achelaus = Achelous, feka 346, 28. Albertus (Magnus) 338, 21. Albin Jan 3, 1. alces = los 545, 20. Alcibiades 309, 10. alcyon — lednácek 191, 10. Aldigerius — Aldighicrus (?) malif 303, 12. ale - aspoň: Daj mi za něj ale tři haléře 12, 2: tázal se, zdá by se mu ale ta Jíbila 237, 16; aby k ní ale jedno slovo promluvil 296, 18; sr. 124, 1; 183, 13; 221, 16; 238, 35; 310, 16. — V otázce namítací: Tovaryšky milé, ale přestane- me-li se někdy vaditi? 179, 20. — = přece tedy aspoň: Pověziž ale, komus dal? 23, 31; i kdož jest pak ten, pověziž mi ale 23, 34. Alemo — Alkmaeon Krotonský 5, 8. Alexander Vel. 360, 19. Alexander III., papež 330, 7; 21. aleyon = alcyon. Alligerius = Alighieri (Dante) 302, 1. Ambrož sv., Ambrosius 275, 4; 316, 26; 328, 12. Ammorum = Amorium město 7, 3. an, ana, ano: Odkudž jest ten hrnec, an k hlavní podobný? 11, 21; pane, s téZkem toto ta voda není? Pán vece: Ana jest. 158,4; domníval sem se, že s tebú samým šermovati budu, ano pak vidím, že se tobě samému třetímu brániti musím 299, 11. — Uhlédal hada, an spí na slunci 197, 7; vida kozu, ana se pase 228, 20; slyšel, ano dítě pláče 210, 18; vida syny, ani se hadrují 280, 1; zdálo se mu, an ho andělé uvedli 246, 16; sr. 242, 33; 201, 1; 4; 210, 21; 211, 1 a j. & Anatharsis = Anacharsis mudfec 317, 8. Anianus, Anyanus = Avianus 7, tit.; 217 tit.; 232, 24. Ansymirius, poustevnik 329, 1. Anthonius Radensky :- Raudensis (Raudi- nus), theol. 326, 13. Antonin sv. 304, 23; 305, 1. Antonius, Anthonius M., triumvir 27;, 11; 20; 331, 6; 15. Apelles, düm jeho 340, 26. Aphrodite 356, 13. Apianus — Apion Alexandrijsky 343, 13. Apollinûv chrám v Delfech 47, 25; 48, 36; 343, 6. Apollo 51, 18; 52, 2; 165, 19; 22; 209, 18; 220, 7; 227, 9; 17; 319, 10; 326, 1; 5; 360, 7. Appius Claudius (Crassus), konsul r. 349 279, 1. Apulcius — Apulejus 348, 8. Apuleius Luc. z Madaury 321, 30; 333, 27; 348, 8; 360, 14. Aquilo = vitr severni 361, 4. Arabie 235, 1; 353, 13. 25*
a (přerušovací — dlid): On odpověděl: A já se mám vdycky dobie (iron.) 281, 8. -- Odpovědčl zahradník: A co tato nepodoba také zná litery a písma? 19, 17; srv. 299, 14. Adelfonsus, Adelph. 7 tit.; 235 tit. Afryka 333, 9; 334, 1; 19; 336, 30; 341, 14; 345, 16; 23; 351, 37. Agapotus 7, 16; 8, 1; 6; 14. Agathensky sném = v Agathć (Agde) r. 505. 313, 22. Agatyrśti, narod 359, 30. Agrippa M. 280, 21. Achelaus = Achelous, feka 346, 28. Albertus (Magnus) 338, 21. Albin Jan 3, 1. alces = los 545, 20. Alcibiades 309, 10. alcyon — lednácek 191, 10. Aldigerius — Aldighicrus (?) malif 303, 12. ale - aspoň: Daj mi za něj ale tři haléře 12, 2: tázal se, zdá by se mu ale ta Jíbila 237, 16; aby k ní ale jedno slovo promluvil 296, 18; sr. 124, 1; 183, 13; 221, 16; 238, 35; 310, 16. — V otázce namítací: Tovaryšky milé, ale přestane- me-li se někdy vaditi? 179, 20. — = přece tedy aspoň: Pověziž ale, komus dal? 23, 31; i kdož jest pak ten, pověziž mi ale 23, 34. Alemo — Alkmaeon Krotonský 5, 8. Alexander Vel. 360, 19. Alexander III., papež 330, 7; 21. aleyon = alcyon. Alligerius = Alighieri (Dante) 302, 1. Ambrož sv., Ambrosius 275, 4; 316, 26; 328, 12. Ammorum = Amorium město 7, 3. an, ana, ano: Odkudž jest ten hrnec, an k hlavní podobný? 11, 21; pane, s téZkem toto ta voda není? Pán vece: Ana jest. 158,4; domníval sem se, že s tebú samým šermovati budu, ano pak vidím, že se tobě samému třetímu brániti musím 299, 11. — Uhlédal hada, an spí na slunci 197, 7; vida kozu, ana se pase 228, 20; slyšel, ano dítě pláče 210, 18; vida syny, ani se hadrují 280, 1; zdálo se mu, an ho andělé uvedli 246, 16; sr. 242, 33; 201, 1; 4; 210, 21; 211, 1 a j. & Anatharsis = Anacharsis mudfec 317, 8. Anianus, Anyanus = Avianus 7, tit.; 217 tit.; 232, 24. Ansymirius, poustevnik 329, 1. Anthonius Radensky :- Raudensis (Raudi- nus), theol. 326, 13. Antonin sv. 304, 23; 305, 1. Antonius, Anthonius M., triumvir 27;, 11; 20; 331, 6; 15. Apelles, düm jeho 340, 26. Aphrodite 356, 13. Apianus — Apion Alexandrijsky 343, 13. Apollinûv chrám v Delfech 47, 25; 48, 36; 343, 6. Apollo 51, 18; 52, 2; 165, 19; 22; 209, 18; 220, 7; 227, 9; 17; 319, 10; 326, 1; 5; 360, 7. Appius Claudius (Crassus), konsul r. 349 279, 1. Apulcius — Apulejus 348, 8. Apuleius Luc. z Madaury 321, 30; 333, 27; 348, 8; 360, 14. Aquilo = vitr severni 361, 4. Arabie 235, 1; 353, 13. 25*
Strana 388
388 Arces — Argos, mésto 330, 25. Areschusa = Arescusa 333, 6. Aresthon = Arescon 333, 6. Arestotiles — Aristoteles 346, 23; 354, 22. Aretinsky biskup 301, 9. Argos, mésto 330, 25; 331, 1; 10; 533, 5. argumentum 6, 14. Arimphei, národ 352, 2; 7. Arion 342, 9; 23; 25. Aristoteles, sr. Arestotiles 315, 25. Arkadie 333, 13; 20. Armensti 350, 1. Armiaspi - Arimaspové 352. 24; 27. Arnoldus, pravnik 307, 1; 9. asa — asi: velikosti jest asa jako vosel 336, 14. at = ut: chceš-li, ať t& kaupim? 15, 30 a j — hlediZ, at by se tolikéZ nepfi- hodilo 308, 19. Atheny 6, 3; 5; 55, 1; 192, 4; 10; 274, 7; 10. Athenyenské tisíce 166, 18. Athenyensti 73, 6. Augustinus, Augustýn sv 295, 43; 3l1, 31; 326, 26; 333, 23. hola 314, 31. Augustus cisar 277, 10; 13; 18; 19; 23; 354, 26; 27. Aurelia — Amelia, Ameria, mésto 294, 24, Aurum Pontinum — arvum Pontinum v La- tiu 279, 5. autok = útěk 112, 15. Avion = Avignon 303, 5; 9. Aziatští 360, 25. Azie, Asie 353, 1; 360, 21; 361, 5. Augustina sv. ře- Babylon 40, 19; 45, 9; 21; 46, 26; 47, 3; 48, 32. Babylonske krälovstvi 40, 30. Bachus = Bakchus 341, 22; 342, 1. Baldach = Bagdad, město v Asii 236, 31; 34; 237, 24; 29; 238, 31. Barensky kardinál, v mésté Bariu (Apul.) 311, 8. barvir = lazebnik, holić 319, 12. basen - bajka, fabule: 3, 3; 14; 30; 4, 16; 18; 33; 5, 1; 2; 3; 4; 9 atd. Bassus, spisovatel římský 330, (tit.) 24. bastphalské dítě = vestfalské (?) 355, 11. báti = fari: báti a rozprávěti nětco 5, 4; lidská slova bají 322, 20. bâti se za koho: velmi se za ni bál 255, 6. bauvol 341, 6; 7; 345, 15; 16. bauvolovy 338, 17. bazilišek 339, 16; 540. 4; 25; bédaz: ach bédaZ mné 50, 2. Benátky 261, 11; 303, 23; 25; 304, 3. Benedyktulus, vléek 150, 32; 153, 3. Benjaminovo pokolení 275, 10. bezhrdlé: o mć bezhrdlć stali 115, 6; 171, 17; do bezhrdlé nemocen 35 0, 12 a j. bézná: Zádnà b. - nevéstka 281, 32. biliti se: bilil se, Jako by — pretvafovati se, délati se 121, 7; 210, 8; 228, 2. bláznice — bláznivá 171, 8; 203, 2. Blaznova Lod = Narrenschili, spis Brantuv 332, 3. blaznování = bláznovské počínání 302 v. blekotný = žvavý, povídavý 43, 15. Blénové, bezhlavci 354, 12. boa, had 341, 5; 12; 13. bodati: ostny boda 155, 19. bohobojnost 361, 21. bolehlav — aconitum 249, 21 Bonconvent 319, 20. Bononie 277, 11. bopomozi 258, 21. Brabancie 294, 5. brach: milá brachu 162, 10; brána: brán 307. 7. bránny 307, 9. Brant Sebest. 273, 2. brâti: béru 168, 3; 221, 18. bratr: milá bratr 162, 18; 171, 8. břitva: jako po břitvách dojíti něčeho 55." Bruk — Bruggy, město 294, 6.: bůh: buhuom ke cti 232, 22; 224, 28. byti. bul 374, 20; bula 375, 18; 19; buit 381, 6; nebidau (2?) 379, 3; kdybychme 199, 16. 28; 31. nemecen byl 109, 22; (bläznice) 259, 22 k buhum Calabria 341, 5. Calcanus — Calanus mudřec 360, 19. cameleon, cameleontes - chamacleon 259, 11; 18; 19. Cannalie - prüplav k I'errafe 304, 3. Canon, duchovní právo 296, 5; 327, 206 Carneades, filosof 274, 10. Cassius Longinus, společník Brutův 1. 13; 15; 333, 2; 3. cathoblepa, zvíře 338, 34. Cato Marek 273, 13; 332, 4.
388 Arces — Argos, mésto 330, 25. Areschusa = Arescusa 333, 6. Aresthon = Arescon 333, 6. Arestotiles — Aristoteles 346, 23; 354, 22. Aretinsky biskup 301, 9. Argos, mésto 330, 25; 331, 1; 10; 533, 5. argumentum 6, 14. Arimphei, národ 352, 2; 7. Arion 342, 9; 23; 25. Aristoteles, sr. Arestotiles 315, 25. Arkadie 333, 13; 20. Armensti 350, 1. Armiaspi - Arimaspové 352. 24; 27. Arnoldus, pravnik 307, 1; 9. asa — asi: velikosti jest asa jako vosel 336, 14. at = ut: chceš-li, ať t& kaupim? 15, 30 a j — hlediZ, at by se tolikéZ nepfi- hodilo 308, 19. Atheny 6, 3; 5; 55, 1; 192, 4; 10; 274, 7; 10. Athenyenské tisíce 166, 18. Athenyensti 73, 6. Augustinus, Augustýn sv 295, 43; 3l1, 31; 326, 26; 333, 23. hola 314, 31. Augustus cisar 277, 10; 13; 18; 19; 23; 354, 26; 27. Aurelia — Amelia, Ameria, mésto 294, 24, Aurum Pontinum — arvum Pontinum v La- tiu 279, 5. autok = útěk 112, 15. Avion = Avignon 303, 5; 9. Aziatští 360, 25. Azie, Asie 353, 1; 360, 21; 361, 5. Augustina sv. ře- Babylon 40, 19; 45, 9; 21; 46, 26; 47, 3; 48, 32. Babylonske krälovstvi 40, 30. Bachus = Bakchus 341, 22; 342, 1. Baldach = Bagdad, město v Asii 236, 31; 34; 237, 24; 29; 238, 31. Barensky kardinál, v mésté Bariu (Apul.) 311, 8. barvir = lazebnik, holić 319, 12. basen - bajka, fabule: 3, 3; 14; 30; 4, 16; 18; 33; 5, 1; 2; 3; 4; 9 atd. Bassus, spisovatel římský 330, (tit.) 24. bastphalské dítě = vestfalské (?) 355, 11. báti = fari: báti a rozprávěti nětco 5, 4; lidská slova bají 322, 20. bâti se za koho: velmi se za ni bál 255, 6. bauvol 341, 6; 7; 345, 15; 16. bauvolovy 338, 17. bazilišek 339, 16; 540. 4; 25; bédaz: ach bédaZ mné 50, 2. Benátky 261, 11; 303, 23; 25; 304, 3. Benedyktulus, vléek 150, 32; 153, 3. Benjaminovo pokolení 275, 10. bezhrdlé: o mć bezhrdlć stali 115, 6; 171, 17; do bezhrdlé nemocen 35 0, 12 a j. bézná: Zádnà b. - nevéstka 281, 32. biliti se: bilil se, Jako by — pretvafovati se, délati se 121, 7; 210, 8; 228, 2. bláznice — bláznivá 171, 8; 203, 2. Blaznova Lod = Narrenschili, spis Brantuv 332, 3. blaznování = bláznovské počínání 302 v. blekotný = žvavý, povídavý 43, 15. Blénové, bezhlavci 354, 12. boa, had 341, 5; 12; 13. bodati: ostny boda 155, 19. bohobojnost 361, 21. bolehlav — aconitum 249, 21 Bonconvent 319, 20. Bononie 277, 11. bopomozi 258, 21. Brabancie 294, 5. brach: milá brachu 162, 10; brána: brán 307. 7. bránny 307, 9. Brant Sebest. 273, 2. brâti: béru 168, 3; 221, 18. bratr: milá bratr 162, 18; 171, 8. břitva: jako po břitvách dojíti něčeho 55." Bruk — Bruggy, město 294, 6.: bůh: buhuom ke cti 232, 22; 224, 28. byti. bul 374, 20; bula 375, 18; 19; buit 381, 6; nebidau (2?) 379, 3; kdybychme 199, 16. 28; 31. nemecen byl 109, 22; (bläznice) 259, 22 k buhum Calabria 341, 5. Calcanus — Calanus mudřec 360, 19. cameleon, cameleontes - chamacleon 259, 11; 18; 19. Cannalie - prüplav k I'errafe 304, 3. Canon, duchovní právo 296, 5; 327, 206 Carneades, filosof 274, 10. Cassius Longinus, společník Brutův 1. 13; 15; 333, 2; 3. cathoblepa, zvíře 338, 34. Cato Marek 273, 13; 332, 4.
Strana 389
389 Caucasus 350, 2. cecejk = cecík 337, 27. cejp = cíp: s cejpy neb s kápěmi 301, 11. centnéř zlata - 600 zlatých uherských 166, 20. Cicero 288, 13; 299, 19; 390, 14; 304, 16; 306, 17; 307, 23; 308, 33. Cingula - Cinculum, mésto v Picensku 290, 1. cinobř 352, 22. cinže 40, 3; 8; 14. Cipio - Gn. Servilius Caepio, Konsul r. 106 pr. Kr. 331, 19. Circe, kouzelnicc 334, 15; 338, 19; 26. Confidius Lucius — Considius, Cossitius, měšťan v Thysdru v Africe 333, 10. Corvinus = Valerius 279, 24. Crassus Licinius, triumvir 333, 1. Crinitus - Rimicius 59, 15. cronuta zvíře 346, 18. Crotonie — Kroton, mèsto 347, 1. Curcius Quintus, historik 320, 9. ovičný = obratný; 155, 1; 281, 19; 298, 22. Cyrenaica, země 340, 4. časný - vezdejší: nade všecky časné včci 253, 5. černost 188, » Gesati — pomlouvati 303, 18. Cinichati 222, 10. čísti peníze 15, 31. Giżebnik 172, 5. étrnacty v tit. 66; 84; 103; 122. évrèek: 39, 18; 25. Daius . : Davus, otrok 338, 13. dajmati: dajmaje 205, 23. daktyly - datle 178, 8; 9; 179, 10; 16. dálé véci .- události, res gestae 5, 5. Dantes - Dante 290, 22; 302, 1; 8; 12; 324, 28; 325, 1; 2. Dares, zápasník 299, 7. dáti: dadí nám sto zlatých 244, 9. — pěkné řeči podadí122,4. — nepoddadí se 229, 13. Davus, otrok 338, 13. dčéti: meč dčel (= čněl) z prořezu toho stromu 356, 22. dek — pokrývka, postroj na v předrahém deku 93, 21. Delfos — Delfi; 47, 5; 8; 14; 23; 48, 14; 33; 49, 1; 4; 165, 19. delphin, delphina, morská svině — delfin 171, 12; 192, 7; 342, 19; 343, 25; 28. koné: fryz Demaenetus, Arkad 333, 19. Demas - muz v Delfech 48, 11. Democritus, filosof 339, 17. Demoscenes, Demoschenes - Demosthe- nes 6, 3; 8. desaty v tit. 62; 81; 100; 119. devatenacty v tit 70; 89; 108; 125. devaty v tit. 80; 99; 118. Diodorus Siculus, historik 337, 30. Diogenes, kynik 321, 24. Diomedes thrácky 330, 26; 331, 1. Dionyzius = Dionysos, büh vina 29, 19 Dionyzius, král 34, 20; 22; 23 Dionyzius, tyran v Syrakusách 275, 28. div: div na néj pohledéti ?wüue da 118, 31; v divy dlauho 257, 3 a j. diví muž = satyr 205, 19; 21; 24. divočina: pro ukrutnost a pro divočinu 355, 20. dlapa = tlapa 351, 18. dmejchati — bzditi 286, 27. dobře s kompar.: dobře hlavatějším 211, 5. dobrodínec 190, 7. dobrotivé 42, 19. dohoniti se koho: jà se ho dohonim 119, 1; 147, 24. dokonále 192, 15. Dolabella, Delabella, konsul 331, 8; 11; 13. Doliganus, skladatel bajek 7, tit. dopráty: na cle sobě dopřátém 249, 2. dorozumětí čemu — dobře pochopiti 301,18. doskok 111, 3. dosti činiti s dvěma dat.: řeřábu nechtěl smlauvě dosti činiti 4, 8; 167, 17 a j. dostřící se: jeden z dělníků dostřáhl se ho 182, 14; 156, 1. dovériti se komu čeho 81, 11. dřevo = strom 134, 9; 145, 6; 24; 27 a j. dříve s gen.: d. puol měsíce = dříve než za .. . 287, 7. drni - drnovi 357, 3. drob: Clovécích drobüv zakusiti 333, 21. drobet: ani drobte sem nesnédl 150, 16. drstnaty — drsnaty 38, 2; 6. duch = dech: zdá by duch jeho počiti mohl 222, 10; duch v sobě tajil 293, 17; srv. 334, 8; 339, 2; 340, 13. důch — doch, došek 357, 8. důmysl = domněnka: již vidíš, že muoj duomysl pravý jest 12, 7; 318, 24. dupka = malé doupě 64, 5. durmatý = naduřený: má veliká durmatá líce 11, 23.
389 Caucasus 350, 2. cecejk = cecík 337, 27. cejp = cíp: s cejpy neb s kápěmi 301, 11. centnéř zlata - 600 zlatých uherských 166, 20. Cicero 288, 13; 299, 19; 390, 14; 304, 16; 306, 17; 307, 23; 308, 33. Cingula - Cinculum, mésto v Picensku 290, 1. cinobř 352, 22. cinže 40, 3; 8; 14. Cipio - Gn. Servilius Caepio, Konsul r. 106 pr. Kr. 331, 19. Circe, kouzelnicc 334, 15; 338, 19; 26. Confidius Lucius — Considius, Cossitius, měšťan v Thysdru v Africe 333, 10. Corvinus = Valerius 279, 24. Crassus Licinius, triumvir 333, 1. Crinitus - Rimicius 59, 15. cronuta zvíře 346, 18. Crotonie — Kroton, mèsto 347, 1. Curcius Quintus, historik 320, 9. ovičný = obratný; 155, 1; 281, 19; 298, 22. Cyrenaica, země 340, 4. časný - vezdejší: nade všecky časné včci 253, 5. černost 188, » Gesati — pomlouvati 303, 18. Cinichati 222, 10. čísti peníze 15, 31. Giżebnik 172, 5. étrnacty v tit. 66; 84; 103; 122. évrèek: 39, 18; 25. Daius . : Davus, otrok 338, 13. dajmati: dajmaje 205, 23. daktyly - datle 178, 8; 9; 179, 10; 16. dálé véci .- události, res gestae 5, 5. Dantes - Dante 290, 22; 302, 1; 8; 12; 324, 28; 325, 1; 2. Dares, zápasník 299, 7. dáti: dadí nám sto zlatých 244, 9. — pěkné řeči podadí122,4. — nepoddadí se 229, 13. Davus, otrok 338, 13. dčéti: meč dčel (= čněl) z prořezu toho stromu 356, 22. dek — pokrývka, postroj na v předrahém deku 93, 21. Delfos — Delfi; 47, 5; 8; 14; 23; 48, 14; 33; 49, 1; 4; 165, 19. delphin, delphina, morská svině — delfin 171, 12; 192, 7; 342, 19; 343, 25; 28. koné: fryz Demaenetus, Arkad 333, 19. Demas - muz v Delfech 48, 11. Democritus, filosof 339, 17. Demoscenes, Demoschenes - Demosthe- nes 6, 3; 8. desaty v tit. 62; 81; 100; 119. devatenacty v tit 70; 89; 108; 125. devaty v tit. 80; 99; 118. Diodorus Siculus, historik 337, 30. Diogenes, kynik 321, 24. Diomedes thrácky 330, 26; 331, 1. Dionyzius = Dionysos, büh vina 29, 19 Dionyzius, král 34, 20; 22; 23 Dionyzius, tyran v Syrakusách 275, 28. div: div na néj pohledéti ?wüue da 118, 31; v divy dlauho 257, 3 a j. diví muž = satyr 205, 19; 21; 24. divočina: pro ukrutnost a pro divočinu 355, 20. dlapa = tlapa 351, 18. dmejchati — bzditi 286, 27. dobře s kompar.: dobře hlavatějším 211, 5. dobrodínec 190, 7. dobrotivé 42, 19. dohoniti se koho: jà se ho dohonim 119, 1; 147, 24. dokonále 192, 15. Dolabella, Delabella, konsul 331, 8; 11; 13. Doliganus, skladatel bajek 7, tit. dopráty: na cle sobě dopřátém 249, 2. dorozumětí čemu — dobře pochopiti 301,18. doskok 111, 3. dosti činiti s dvěma dat.: řeřábu nechtěl smlauvě dosti činiti 4, 8; 167, 17 a j. dostřící se: jeden z dělníků dostřáhl se ho 182, 14; 156, 1. dovériti se komu čeho 81, 11. dřevo = strom 134, 9; 145, 6; 24; 27 a j. dříve s gen.: d. puol měsíce = dříve než za .. . 287, 7. drni - drnovi 357, 3. drob: Clovécích drobüv zakusiti 333, 21. drobet: ani drobte sem nesnédl 150, 16. drstnaty — drsnaty 38, 2; 6. duch = dech: zdá by duch jeho počiti mohl 222, 10; duch v sobě tajil 293, 17; srv. 334, 8; 339, 2; 340, 13. důch — doch, došek 357, 8. důmysl = domněnka: již vidíš, že muoj duomysl pravý jest 12, 7; 318, 24. dupka = malé doupě 64, 5. durmatý = naduřený: má veliká durmatá líce 11, 23.
Strana 390
dus: d. lakomého pekla = strepitus Ache- rontis avari 314, 27. duše: pod mau duší pravím tobě 136, 7 a j. dva veliká cecky 268, 27; dvě vráně 31, 23; 32, 6; žábě 167, 1 aj. dvacaty v tit. 89; 109. dvanacty v tit. 64; €3; 102; 121. dvire 17, 17. dvořák: sedlák jeden aneb dvořák 139, 21; srv. 50, 10; 12. dvořský (dvorský) = vtipný: dvořská od- povèd 266, 4; 303, 16; pro dvorskÿ bèh (zpüsob) 301, 24; 326, 22; 327 (tit.), 14 aj. dychtéti: hora sobé stejskala a tóżce dy- chtéla 77, 15. Edipus 337, 30; 338, 5; 7; 11; 13; 14. Efezus 11, 14; 12, 19; 13, 26. Egypt 44, 17; 45, 16; 236, 31; 237, 25; 238, 1; a j. 239, 2; 336, 29; 338, 33; 347, 18; 353, 12; 354, 22. Egyptské Kronyky (Apionovy) 343, 13. Egyptsky kral 41, 10. Egyptsti 44, 18; 45, 13; 356, 14. elealas, zvife 336, 17. Emser Jeronym 357 (tit.), 27 Eneas 276, 19. Englická zemé 282, 12. enhydrus, vodní had 348, 15. Ennius Quintus 284, 40; 343, 1—3. Entellus, zápasník 299, 7. Enus, přijatý syn Ezopův 40, 33; 35; 41, 3; 5; 42, 7; 17; 44, 4. Eolus, král větrův 306, 34. Epikureova rota 316, 17. Epirus 344, 2. Erhart, písař 306, 26. Essedonský národ 360, 21. Eunicus, dozorce 259, 8; 10 a j. Eupharbus = Euphorbos 342, 27; 343, 9. Euricius Clarus = Erucius Cl. 332, 8; 10. Euripides 18, 12. Europa 361, 5; 10. Europetotius 346, 27. Ezau 267, 35. Ezop 5, 9; 10; 7, 1; 17; 8, 8; 9 atd. Ezopovy básně 5, 1; 9; 37; 61, 14; 63, 5; 73, 18; 84, 4; 86, 16; 94, 22; 96, 13; 100, 12; 284, 36 a j. Ezopovy fabule 102, 12; 106, 6; 111, 12; 112, 13; 113, 7; 114, 6; 115, 10; 123, 15 a j. 390 Ezopovy Knihy 55, tit.; 90, 11; 110, 8. Ezopovy rozprávky 40, 6; 17; 56,4; 65, 5. Ezopüv Zivot 3, 5; 6, 7; 7 tit. ; 57, 15. Fanephejtstí — l'anesiové 344, 26. Ferrarie 304, 3; 10; 322, 1; 323 6; 324, 3. Filippus, král Makedonsky 6, 4; 10. — Filippovy zlaté : mince: makedonská 285, 22. Flaccus — Horatius 302, 19. Florencie 263, 25; 266, 19; 286, 14; 290, 22; 292, 1; 296, 7; 298, 7; 300, 22; 302, 1; 4; 303, 4; 9; 304, 5; 13; 319, 21; 320, 16; 324, 28; 355 (tit), 22; 358, 17. Focis 47, 22. Fórchejn — Pfortzheim 357 (tit), 1. Francaus 279, 14. — Francoz 279, 18. — Francové 279, 5, — Francozové 279, 7. Franciscus, knize v Padue 329, 2. Franky 355, 4. Franská země = Gallie 278, 7 — Franské království 311, 9. František sv. 295, 28; hola 312, 25. Frydrych II. cisaï 319, 20; 330, 6. Frygie 5, 10; 7, 2. fryz -. hfebec 93, 20; 94, 2 a j. Furius Camillus, r. 349 konsul 279, 1. Františka sv. fe- Gajetáni, v Benátkách plavci 261, 11. Galenus, lékař 316, 7. Gamphazantové, lid v Africe 354, 14. Garamantové 334, 19; 335, 19. Garamantský král 344, 7. Gellius Aulus 273, 7; 274, 11; 331, ?1; 333, 11; 334, 14. Gelonsti 359, 30. Germanie 307, 6. Gonella, šašek 322, 1; 7; 12; 323, 6; 8; 17; 20; 22; 324, 5; 6 atd. Gordius, kral 319, 9. gros bily = 7 penéz bilych 250, 12. gros Cesky = 7 penc¢z bílých 166, 22. gymnosophisté 360, 13. had: hadé 352, 9; 13. hájenstvi :.- hojemství, dilatio 242, 42. hajicek 247, 2. hajovi 98, 2. hajtman mésta 28, 25. halér .. '/, peníze, '/,, groše 12, 2. Halvikar -- Hamilkar 309, 1; 7. Harpiensti — Hyrpové 360, 11.
dus: d. lakomého pekla = strepitus Ache- rontis avari 314, 27. duše: pod mau duší pravím tobě 136, 7 a j. dva veliká cecky 268, 27; dvě vráně 31, 23; 32, 6; žábě 167, 1 aj. dvacaty v tit. 89; 109. dvanacty v tit. 64; €3; 102; 121. dvire 17, 17. dvořák: sedlák jeden aneb dvořák 139, 21; srv. 50, 10; 12. dvořský (dvorský) = vtipný: dvořská od- povèd 266, 4; 303, 16; pro dvorskÿ bèh (zpüsob) 301, 24; 326, 22; 327 (tit.), 14 aj. dychtéti: hora sobé stejskala a tóżce dy- chtéla 77, 15. Edipus 337, 30; 338, 5; 7; 11; 13; 14. Efezus 11, 14; 12, 19; 13, 26. Egypt 44, 17; 45, 16; 236, 31; 237, 25; 238, 1; a j. 239, 2; 336, 29; 338, 33; 347, 18; 353, 12; 354, 22. Egyptské Kronyky (Apionovy) 343, 13. Egyptsky kral 41, 10. Egyptsti 44, 18; 45, 13; 356, 14. elealas, zvife 336, 17. Emser Jeronym 357 (tit.), 27 Eneas 276, 19. Englická zemé 282, 12. enhydrus, vodní had 348, 15. Ennius Quintus 284, 40; 343, 1—3. Entellus, zápasník 299, 7. Enus, přijatý syn Ezopův 40, 33; 35; 41, 3; 5; 42, 7; 17; 44, 4. Eolus, král větrův 306, 34. Epikureova rota 316, 17. Epirus 344, 2. Erhart, písař 306, 26. Essedonský národ 360, 21. Eunicus, dozorce 259, 8; 10 a j. Eupharbus = Euphorbos 342, 27; 343, 9. Euricius Clarus = Erucius Cl. 332, 8; 10. Euripides 18, 12. Europa 361, 5; 10. Europetotius 346, 27. Ezau 267, 35. Ezop 5, 9; 10; 7, 1; 17; 8, 8; 9 atd. Ezopovy básně 5, 1; 9; 37; 61, 14; 63, 5; 73, 18; 84, 4; 86, 16; 94, 22; 96, 13; 100, 12; 284, 36 a j. Ezopovy fabule 102, 12; 106, 6; 111, 12; 112, 13; 113, 7; 114, 6; 115, 10; 123, 15 a j. 390 Ezopovy Knihy 55, tit.; 90, 11; 110, 8. Ezopovy rozprávky 40, 6; 17; 56,4; 65, 5. Ezopüv Zivot 3, 5; 6, 7; 7 tit. ; 57, 15. Fanephejtstí — l'anesiové 344, 26. Ferrarie 304, 3; 10; 322, 1; 323 6; 324, 3. Filippus, král Makedonsky 6, 4; 10. — Filippovy zlaté : mince: makedonská 285, 22. Flaccus — Horatius 302, 19. Florencie 263, 25; 266, 19; 286, 14; 290, 22; 292, 1; 296, 7; 298, 7; 300, 22; 302, 1; 4; 303, 4; 9; 304, 5; 13; 319, 21; 320, 16; 324, 28; 355 (tit), 22; 358, 17. Focis 47, 22. Fórchejn — Pfortzheim 357 (tit), 1. Francaus 279, 14. — Francoz 279, 18. — Francové 279, 5, — Francozové 279, 7. Franciscus, knize v Padue 329, 2. Franky 355, 4. Franská země = Gallie 278, 7 — Franské království 311, 9. František sv. 295, 28; hola 312, 25. Frydrych II. cisaï 319, 20; 330, 6. Frygie 5, 10; 7, 2. fryz -. hfebec 93, 20; 94, 2 a j. Furius Camillus, r. 349 konsul 279, 1. Františka sv. fe- Gajetáni, v Benátkách plavci 261, 11. Galenus, lékař 316, 7. Gamphazantové, lid v Africe 354, 14. Garamantové 334, 19; 335, 19. Garamantský král 344, 7. Gellius Aulus 273, 7; 274, 11; 331, ?1; 333, 11; 334, 14. Gelonsti 359, 30. Germanie 307, 6. Gonella, šašek 322, 1; 7; 12; 323, 6; 8; 17; 20; 22; 324, 5; 6 atd. Gordius, kral 319, 9. gros bily = 7 penéz bilych 250, 12. gros Cesky = 7 penc¢z bílých 166, 22. gymnosophisté 360, 13. had: hadé 352, 9; 13. hájenstvi :.- hojemství, dilatio 242, 42. hajicek 247, 2. hajovi 98, 2. hajtman mésta 28, 25. halér .. '/, peníze, '/,, groše 12, 2. Halvikar -- Hamilkar 309, 1; 7. Harpiensti — Hyrpové 360, 11.
Strana 391
391 hauba: nemohla by hněvu hauby jeho snésti 125, 16; v haubu 134, 10; hauby (pl.) 323, 29. hausti: rozkázal, aby na strunách haudly 237, 10. Helespont 334, 27. helmelin — helmice 279, 17. Hemma — Hermia 343, 31. Herkules: ó bože H. 183, 12; 330, 26. Hermaphroditus 356, 12. Hermes, filosof 339, 15. Hermes -: Merkur 356, 13. Hermippus, dvofan krále Lycera 41, 4; 5; 20; 26 Herodotus 319, 18; 334, 1; 342, 9; 22; 344, 25; 346, 22; 342, 21; 352, 23; 359, 30. heršovati: mezek skákal a heršoval sobě 211, 6. Hertanie - Hyrkanie 349, 10. — Hertanští 340, 19. Hesiodus 273, 7; 311, 4. Hexameron — Hexaemeron, kniha sv. Am- brože 328, 12. Higmius Hyginus 326, 1. hippopotamus, vodný kůň 336, 23. historie 6, 12. hladek: tak tlust a hladek z míry jsi 104, 7. hladovit: jsem velmi h. 138, 11; 254, 6. hlaveň: k hlavní podobný (ohyzda) 11, 21. hledati — hlídati (custodire) 33, 3; 99, 8; 242, 25; 252, 5 a j. hlemejžď želva 183, 3; 4. hluchá nemoc padoucnice 259, 28; 35; 40; 260, 1. hluśiti: nehlušte mne svými řečmi 290, 30. hnáti: žéne mne před se 86, 22; 351, 33. holspanty 286, 15; 21. Homerus 7, 8; 273, 16; 299, 7; 335, 25; 343, 1; 4; 346, 23; 354, 1. Horatius 5, 34; 302, 19; 316, 13. horekati 163, 15. horlivé 99, 3. hospoda: do hospody přijal 10, 6. hospodyn 189, 4; 5. hovoreti — hovoriti 35, 17. hozditi — hyzditi 379, 22. hrabati: přech. přít. hraba 55, 8. hrabatsky -- hrabéci 306, 21. hrati: puls tize hral 282, 8. hrbovaty 7, 6. hfisen: tauż vinau jako i ja hfisen jsi 219, 6. pohostil hromázditi 235, 2. hrubé: tak se hrubé lekl 154, 3. hryzení — chrup: vostrá kausaní a hr. mají 336, 4. hubatá ústa (tlamě podobná) 7, 6. hudba :— hudební nástroj: rozkázal, aby na rozliénych hudbách haudly 237, 10. Hugo (Bencius), lékaf v Siené 268, 2. Huoc Jan, lékárnik v Ulmé 268, 5. hybati 182, 4. hyen, kámen 346, 14. hyena 345, 23; 346, 7; 19. Hyrkanie 349, 10; 350, 1. -— Hyrkánové 349, 19; 350, 1; 3. Hyrpové 360, 6; 11. Hyspanie 239. 1: 240, 43; 281, 15. hyzditi se = ośkliviti se 379, 22; 381, 25. hyże: sila v hyżech 351, 17. chameleont 339, (tit.). chaterny: ch—á pomsta 70, 2. chládkonozi lidé 336, 25. Chotomie == Chaonie 276, 22. chovati se s kým -: mazliti se 23, 22. — żiviti se 163, 10. chrastina 65, 11; 223, 15. chrt: dva chrtć 136, 15. chtiti čemu: opčt by chtělo daktyluom 179, 16; chtél svému od mésténina 240» 6; 39. chutně -- ochotně, honem 179, 1; 226, 10; 252, 14. chváliti: ženu tu chváléce 241, 20. chvátiti: zajíce ch. 79, 7. chymera - chimacra 5, 22. ichneumon 348, 15. ilis — ibis 353, 10; 20. Indie 336, 1; 339, 23; 351, 37; 360, 14. Indśti volove 348, 18. Indytské hory 353, 25. Instituce Justinianovy 322, 15. lob 5, 33. lokasta královna 338, 4; 11. Ipokras = Hippokrates 316, 3. Isis, bohyné 9, 14; 10, 3. lzrahelsky lid 275, 11. Izydorus :— Isidorus 276, 2. jacinkt -- drahý kámen 248, 3. jako. : jenż: kdo jest onenno, jako tamto před námi jde ? 13, 20; pověz mi, co jest to, jako té nese? 267, 16 a j.
391 hauba: nemohla by hněvu hauby jeho snésti 125, 16; v haubu 134, 10; hauby (pl.) 323, 29. hausti: rozkázal, aby na strunách haudly 237, 10. Helespont 334, 27. helmelin — helmice 279, 17. Hemma — Hermia 343, 31. Herkules: ó bože H. 183, 12; 330, 26. Hermaphroditus 356, 12. Hermes, filosof 339, 15. Hermes -: Merkur 356, 13. Hermippus, dvofan krále Lycera 41, 4; 5; 20; 26 Herodotus 319, 18; 334, 1; 342, 9; 22; 344, 25; 346, 22; 342, 21; 352, 23; 359, 30. heršovati: mezek skákal a heršoval sobě 211, 6. Hertanie - Hyrkanie 349, 10. — Hertanští 340, 19. Hesiodus 273, 7; 311, 4. Hexameron — Hexaemeron, kniha sv. Am- brože 328, 12. Higmius Hyginus 326, 1. hippopotamus, vodný kůň 336, 23. historie 6, 12. hladek: tak tlust a hladek z míry jsi 104, 7. hladovit: jsem velmi h. 138, 11; 254, 6. hlaveň: k hlavní podobný (ohyzda) 11, 21. hledati — hlídati (custodire) 33, 3; 99, 8; 242, 25; 252, 5 a j. hlemejžď želva 183, 3; 4. hluchá nemoc padoucnice 259, 28; 35; 40; 260, 1. hluśiti: nehlušte mne svými řečmi 290, 30. hnáti: žéne mne před se 86, 22; 351, 33. holspanty 286, 15; 21. Homerus 7, 8; 273, 16; 299, 7; 335, 25; 343, 1; 4; 346, 23; 354, 1. Horatius 5, 34; 302, 19; 316, 13. horekati 163, 15. horlivé 99, 3. hospoda: do hospody přijal 10, 6. hospodyn 189, 4; 5. hovoreti — hovoriti 35, 17. hozditi — hyzditi 379, 22. hrabati: přech. přít. hraba 55, 8. hrabatsky -- hrabéci 306, 21. hrati: puls tize hral 282, 8. hrbovaty 7, 6. hfisen: tauż vinau jako i ja hfisen jsi 219, 6. pohostil hromázditi 235, 2. hrubé: tak se hrubé lekl 154, 3. hryzení — chrup: vostrá kausaní a hr. mají 336, 4. hubatá ústa (tlamě podobná) 7, 6. hudba :— hudební nástroj: rozkázal, aby na rozliénych hudbách haudly 237, 10. Hugo (Bencius), lékaf v Siené 268, 2. Huoc Jan, lékárnik v Ulmé 268, 5. hybati 182, 4. hyen, kámen 346, 14. hyena 345, 23; 346, 7; 19. Hyrkanie 349, 10; 350, 1. -— Hyrkánové 349, 19; 350, 1; 3. Hyrpové 360, 6; 11. Hyspanie 239. 1: 240, 43; 281, 15. hyzditi se = ośkliviti se 379, 22; 381, 25. hyże: sila v hyżech 351, 17. chameleont 339, (tit.). chaterny: ch—á pomsta 70, 2. chládkonozi lidé 336, 25. Chotomie == Chaonie 276, 22. chovati se s kým -: mazliti se 23, 22. — żiviti se 163, 10. chrastina 65, 11; 223, 15. chrt: dva chrtć 136, 15. chtiti čemu: opčt by chtělo daktyluom 179, 16; chtél svému od mésténina 240» 6; 39. chutně -- ochotně, honem 179, 1; 226, 10; 252, 14. chváliti: ženu tu chváléce 241, 20. chvátiti: zajíce ch. 79, 7. chymera - chimacra 5, 22. ichneumon 348, 15. ilis — ibis 353, 10; 20. Indie 336, 1; 339, 23; 351, 37; 360, 14. Indśti volove 348, 18. Indytské hory 353, 25. Instituce Justinianovy 322, 15. lob 5, 33. lokasta královna 338, 4; 11. Ipokras = Hippokrates 316, 3. Isis, bohyné 9, 14; 10, 3. lzrahelsky lid 275, 11. Izydorus :— Isidorus 276, 2. jacinkt -- drahý kámen 248, 3. jako. : jenż: kdo jest onenno, jako tamto před námi jde ? 13, 20; pověz mi, co jest to, jako té nese? 267, 16 a j.
Strana 392
Jána sv. kostel 315, 1 Jaselicus 314, 4. jebtiška 300, 6. jedenacty v tit. 63; 82; 101; 120. jedinau — jednou, jedenkrát; kdož j. v ne- věře shledán jest, vždycky ten v domnění zlém bejvá 88, 8. jednäk 193, 20; 240, 19; 20 a j. jedne — jediné, jen: poslechnčte j., nechte ho 32, 9. jedno - jenom 118, 35. jedno — druhé: jedno cestau jda, druhé obtiżen jsa .: jednak -- jednak 94, I. jednom - jenom 10, 19; 17, 30; 23, 20; 32, 16; 43, 23; 88, 6 a j. jednorozec 349, 3. Jeronym sv. 308, 12; 316, 13. jeżkovy: tvárnost má jeZkovau 339, 24. jimati: vostrymi zpary trapiti a téice j. = svírati 218, 11; pazaury se ho jímaje -- chápati se 279, 19. jiskati - hledati: ženy, když vši jískají, nehty tepau 291, 24. jisti — žráti, jedl holuby jeden po druhém 75; 2; 96, 4aj. — pojisti — seżrati 65, 21 aj. jmenovity : j. den — určitá Ihûta 82, 8. Julius, cisaf 338, 18. Julius Modestus, spisov. 330, (tit.) 24. Junius Appius, konsul 344, 10. Juno, bohyné 36, 37; 113, 9; 12; 19; 193, 4, Jupiter 50, 34; 51, 6; 9; 12; 60, 8; 7% 21; 74, 1; 145, 22; 193, 2; 198, 9; 16; 199, 1; 22; 201, 9; 203, 15; 208, 7; 221, 9; 224, 1; 227, 9; 256, 22; 276, 15; 326, 2. — o boze Jupiter! 74, 13; 208, 10; 221, 14; 256, 3. Justinianus, císat 332, 15. Juvenalis 314, 21; 316, 28; 321, 6; 342, 7; 353, 19. kaj = kyj 374, 8. Kappadocie 14, 8. Karel, kupec z Florencie 302, 4: 12. Kastalekonští 344, 9. Kátho M. — Cato 273, 13. kati se čím: cizím neštěstím se kaje 3, 22; 59, 22. kausaní = kusadlo: velmi vostrá k. mají 336, 4. kázanost - cudnost: k. žen svých vyzvć- děti 334, 22. kázaný: žena kázaná = dobré kázně, cudná 99, 1 392 kde kam: kde jdeš, muoj pacholíčku * 28, 26; příteli, kde jdeš 140, 10 ; kde se béfes? 140, 18 kdyz tehdyz — někdy: vždycky sem to přemyšloval, že k. t. tobě toho líto bude 41, 22. kejchavka 17; 19; 20 kerchov 269, 9; 304, 14 klamati na koho lháti na koho: procez ste klamali na toho, kteryż mluviti ne- umi? 9, 8. klápet pařez 11, 29; 74, 2; 5. klaubec - pouzdro: do pytlíčku a nebo do nějakého klaubce 327, 19. Klaudianus básník 308, 34 ; 309, 13. Klaudius cisaï 341, 11. klevetati 257, 23. klibati — klubati 202, 9. kliditi (o tělesné potřebě): prvé mi dal abych krvi klidil, aż milo ne do smrti 310, 30. — rozum svuoj s tim klizenim vyklidil 29, 14. klisterování 171, 22. klopotati: jako pes po hlavé k. tati 313, 23. knap - soukenik 164, 7. kolací - hostina 22, 2. kolíčko — kolečko 349, 11; 12. Kolín n. R.: na Rejně Kolíně 312, 23. Kolophonští 244, 8. komhata 15, 23; 22, 22; 23, 16 a |. konébodci - hippocentauri 5, 3I. kopa česká — 60 grošů bilych 166, 23. kopa míšenská . 30 grošů bílých 12, 1, 250, 10. koza: lok. sing. o kozi 59, tit. krahulečník 266, tit. krajéi 259, 1: 5. kralik, had 340, 18; 20; 22, 341, 2. Královské Knihy (v biblí) 278, 20. Kráthes - Krates filos. 274, 6. kratochvileni 25, 27. Kratonyensky — Krotonsky 5, 8. Krésus 37, 14; 38, 12; 40, 3; Krétensti 276, 18. kripéti — skFipéti 376, 29. Kristus Pán 303, 17. křivdář 56, 7; 82, 6. krivdomluvny 57, 2. krivé 42, 6. krkání: krkavec krkáním 114, 1. : helleborus, rost. 274, 13 klopy- Cas oznamuje
Jána sv. kostel 315, 1 Jaselicus 314, 4. jebtiška 300, 6. jedenacty v tit. 63; 82; 101; 120. jedinau — jednou, jedenkrát; kdož j. v ne- věře shledán jest, vždycky ten v domnění zlém bejvá 88, 8. jednäk 193, 20; 240, 19; 20 a j. jedne — jediné, jen: poslechnčte j., nechte ho 32, 9. jedno - jenom 118, 35. jedno — druhé: jedno cestau jda, druhé obtiżen jsa .: jednak -- jednak 94, I. jednom - jenom 10, 19; 17, 30; 23, 20; 32, 16; 43, 23; 88, 6 a j. jednorozec 349, 3. Jeronym sv. 308, 12; 316, 13. jeżkovy: tvárnost má jeZkovau 339, 24. jimati: vostrymi zpary trapiti a téice j. = svírati 218, 11; pazaury se ho jímaje -- chápati se 279, 19. jiskati - hledati: ženy, když vši jískají, nehty tepau 291, 24. jisti — žráti, jedl holuby jeden po druhém 75; 2; 96, 4aj. — pojisti — seżrati 65, 21 aj. jmenovity : j. den — určitá Ihûta 82, 8. Julius, cisaf 338, 18. Julius Modestus, spisov. 330, (tit.) 24. Junius Appius, konsul 344, 10. Juno, bohyné 36, 37; 113, 9; 12; 19; 193, 4, Jupiter 50, 34; 51, 6; 9; 12; 60, 8; 7% 21; 74, 1; 145, 22; 193, 2; 198, 9; 16; 199, 1; 22; 201, 9; 203, 15; 208, 7; 221, 9; 224, 1; 227, 9; 256, 22; 276, 15; 326, 2. — o boze Jupiter! 74, 13; 208, 10; 221, 14; 256, 3. Justinianus, císat 332, 15. Juvenalis 314, 21; 316, 28; 321, 6; 342, 7; 353, 19. kaj = kyj 374, 8. Kappadocie 14, 8. Karel, kupec z Florencie 302, 4: 12. Kastalekonští 344, 9. Kátho M. — Cato 273, 13. kati se čím: cizím neštěstím se kaje 3, 22; 59, 22. kausaní = kusadlo: velmi vostrá k. mají 336, 4. kázanost - cudnost: k. žen svých vyzvć- děti 334, 22. kázaný: žena kázaná = dobré kázně, cudná 99, 1 392 kde kam: kde jdeš, muoj pacholíčku * 28, 26; příteli, kde jdeš 140, 10 ; kde se béfes? 140, 18 kdyz tehdyz — někdy: vždycky sem to přemyšloval, že k. t. tobě toho líto bude 41, 22. kejchavka 17; 19; 20 kerchov 269, 9; 304, 14 klamati na koho lháti na koho: procez ste klamali na toho, kteryż mluviti ne- umi? 9, 8. klápet pařez 11, 29; 74, 2; 5. klaubec - pouzdro: do pytlíčku a nebo do nějakého klaubce 327, 19. Klaudianus básník 308, 34 ; 309, 13. Klaudius cisaï 341, 11. klevetati 257, 23. klibati — klubati 202, 9. kliditi (o tělesné potřebě): prvé mi dal abych krvi klidil, aż milo ne do smrti 310, 30. — rozum svuoj s tim klizenim vyklidil 29, 14. klisterování 171, 22. klopotati: jako pes po hlavé k. tati 313, 23. knap - soukenik 164, 7. kolací - hostina 22, 2. kolíčko — kolečko 349, 11; 12. Kolín n. R.: na Rejně Kolíně 312, 23. Kolophonští 244, 8. komhata 15, 23; 22, 22; 23, 16 a |. konébodci - hippocentauri 5, 3I. kopa česká — 60 grošů bilych 166, 23. kopa míšenská . 30 grošů bílých 12, 1, 250, 10. koza: lok. sing. o kozi 59, tit. krahulečník 266, tit. krajéi 259, 1: 5. kralik, had 340, 18; 20; 22, 341, 2. Královské Knihy (v biblí) 278, 20. Kráthes - Krates filos. 274, 6. kratochvileni 25, 27. Kratonyensky — Krotonsky 5, 8. Krésus 37, 14; 38, 12; 40, 3; Krétensti 276, 18. kripéti — skFipéti 376, 29. Kristus Pán 303, 17. křivdář 56, 7; 82, 6. krivdomluvny 57, 2. krivé 42, 6. krkání: krkavec krkáním 114, 1. : helleborus, rost. 274, 13 klopy- Cas oznamuje
Strana 393
krokev krovni tramcc 177, 16. krokodyl 163, 1; 347, 18; 348, 13. krondle (sing., fem.) 264, 23. krtan 348, 13; 349, 23. krvaviti 189, 18. Krymo - Komo, mésto 307, 8. kto 23, 36; 116, 3; 186, 21; 244, 7; 280, 15; 300, 15; 302, 30; 303, 19; 337, 31a j. kuoň: potom ten k. odvedli Cassius 331, 12. kuoś koś 141, 8; 10; 12 a j. kuroptva 163, 9. kus trocha: já se tvejch slov kusa ne- bojím 86, 19; nejsem tebau kusa obti- žen 124, 2, já kusa nedbám na tu lišku 153, 2 aj. kventik — '/, lotu 248, 12. kvésti: ktve 188, 7. labuth 157, 15; 16; I8. Laestrygones 335, 23. Laius, král thebanský 337, 29. lambardské dité 355, 11. lani laf 183, 1^; 19 a j. larva masopustní - směšná příšera 11, 37; 12, 8; 33, 34. laskav: vclmi laskava byla 258, 4; laskawi 332, 21; laskávé 62. 10; 144, 8; 230, 31; 301, ZI. lata .lat 177, 17. Lateransky kostel 315, 1. Laurentiana, cesta v Rimé 355, 1, lauze: v luZích 73, 19; luZka 190, 18. léceti - léčky strojiti: vždycky na tebe I. budau 64, 24; 177, 24. léč: do leči ho piivedla do léčky 202, 19, leó s ind. Fypoth.: leé mnc hned prodáš, tebe uteku 16, 14; leć k tomu přivolíš pro obecní dobré, bez tvé vuole já chci ho osvoboditi 36, 36; mohl by naší slávy umenšiti, leč my jí brániti budem 47, 16; zle, má ženo, leč hacd půjdeš a napiješ se 293, 21 a j. ledvá 69, 11; 209, 19. lehučký 109, 24. — lehučce 83, 16. — Je: haučky 319, 15. z Leiteruov kniże -- della Scalla 302, 3. lékař: lékaří 237, 1. lénivý 86, 18; 125, 1; 150, 7; 12; 10. lenkotrata : leucrocota, zvíře 336, 13. lep: uhlídali ptáčníka, an vějice Ipem po- viacuje 116, 10; Ipy a jiné nástrahy 117, 4; 337, 8; 11. Lepidus, triumvir 277, 10; 19 jinak sice od 393 lest: |. složili o něm - - ûklad nastrojili 47, 22; l. slozená 48, 6. lháti: aby Iháli 322, 24. Libánská hora 300, 18. libistice — Libysticae (fabulae), koyot 5, 14. Licinius Publius, kons. 344, 10. lidojedci 335, 10; 18. Ligurie, Ligursti 307, 6. lichevnik 309, 19; 312, 1. lichota — faleš, podvod: obadva jste plní lichoty a nevěry 83, 3; 118, 13; 153, 9. lichy -: podvodny: névéray a l. lev 59, 11: 82, 6; 241, 19 listatko 153, 7. liśti — liščí 135, 23. Livia, manželka cís. Augusta 277, 22. lomiti se — dáviti: hyena lomí se jako člo - vék 346, 4. Longinius - Longinus 333, 2. Istívé 13, 22; 7), 9; 186, 5. Lucanus, básnik 230, 27; 314, 29; 333, 28: 840. 29; 352, 28. Lucie sv. 296, 12. Lucinius Licinius 333, I. Lucrecius, básník 313, 34. ludař - šejdiř: ludaři a kejkléři, kteříž na lidech peníze šálí 289, 4. Lufft (?) město 307, 1. lůžko : na ložku 323, 14. Ivovy 219, 13; 20. Lycaeus, büh 333, 20. Lycerus: kräl Babylonsky 40, 19; 41, 9; 10; 14; 17; 44, 17; 47, 2. Lydie 14, 22: 37, 15. Lysimachus, král 344. 5. Avot maj mladé větví : všecko město pod mí- jem sedělo 40, 12. majtiti: dříví majtí 206, 4. malièko 106, 7; 142, 32; 157, 18. málo ne — bezmála, 155, 15; 19; 310, 30 Mancius — Mancinus, sedlák 298, 7. mandly: mosnu mandlüv 178, 8; 9. maní: m. nalezl pecen sádla 143, 9. manticora, zvíře 346, 20; 348, 22. Marrubove 334, 13. Mars 334, 14. Marsove 334, 13; 18. Martialis. bäsnik 337, 16. Marytanské hory — Mauritánské 351, 20. máté: svých dětí vlastní m. 19, 26; 231, 20; na mátet 231, 8; s mateří
krokev krovni tramcc 177, 16. krokodyl 163, 1; 347, 18; 348, 13. krondle (sing., fem.) 264, 23. krtan 348, 13; 349, 23. krvaviti 189, 18. Krymo - Komo, mésto 307, 8. kto 23, 36; 116, 3; 186, 21; 244, 7; 280, 15; 300, 15; 302, 30; 303, 19; 337, 31a j. kuoň: potom ten k. odvedli Cassius 331, 12. kuoś koś 141, 8; 10; 12 a j. kuroptva 163, 9. kus trocha: já se tvejch slov kusa ne- bojím 86, 19; nejsem tebau kusa obti- žen 124, 2, já kusa nedbám na tu lišku 153, 2 aj. kventik — '/, lotu 248, 12. kvésti: ktve 188, 7. labuth 157, 15; 16; I8. Laestrygones 335, 23. Laius, král thebanský 337, 29. lambardské dité 355, 11. lani laf 183, 1^; 19 a j. larva masopustní - směšná příšera 11, 37; 12, 8; 33, 34. laskav: vclmi laskava byla 258, 4; laskawi 332, 21; laskávé 62. 10; 144, 8; 230, 31; 301, ZI. lata .lat 177, 17. Lateransky kostel 315, 1. Laurentiana, cesta v Rimé 355, 1, lauze: v luZích 73, 19; luZka 190, 18. léceti - léčky strojiti: vždycky na tebe I. budau 64, 24; 177, 24. léč: do leči ho piivedla do léčky 202, 19, leó s ind. Fypoth.: leé mnc hned prodáš, tebe uteku 16, 14; leć k tomu přivolíš pro obecní dobré, bez tvé vuole já chci ho osvoboditi 36, 36; mohl by naší slávy umenšiti, leč my jí brániti budem 47, 16; zle, má ženo, leč hacd půjdeš a napiješ se 293, 21 a j. ledvá 69, 11; 209, 19. lehučký 109, 24. — lehučce 83, 16. — Je: haučky 319, 15. z Leiteruov kniże -- della Scalla 302, 3. lékař: lékaří 237, 1. lénivý 86, 18; 125, 1; 150, 7; 12; 10. lenkotrata : leucrocota, zvíře 336, 13. lep: uhlídali ptáčníka, an vějice Ipem po- viacuje 116, 10; Ipy a jiné nástrahy 117, 4; 337, 8; 11. Lepidus, triumvir 277, 10; 19 jinak sice od 393 lest: |. složili o něm - - ûklad nastrojili 47, 22; l. slozená 48, 6. lháti: aby Iháli 322, 24. Libánská hora 300, 18. libistice — Libysticae (fabulae), koyot 5, 14. Licinius Publius, kons. 344, 10. lidojedci 335, 10; 18. Ligurie, Ligursti 307, 6. lichevnik 309, 19; 312, 1. lichota — faleš, podvod: obadva jste plní lichoty a nevěry 83, 3; 118, 13; 153, 9. lichy -: podvodny: névéray a l. lev 59, 11: 82, 6; 241, 19 listatko 153, 7. liśti — liščí 135, 23. Livia, manželka cís. Augusta 277, 22. lomiti se — dáviti: hyena lomí se jako člo - vék 346, 4. Longinius - Longinus 333, 2. Istívé 13, 22; 7), 9; 186, 5. Lucanus, básnik 230, 27; 314, 29; 333, 28: 840. 29; 352, 28. Lucie sv. 296, 12. Lucinius Licinius 333, I. Lucrecius, básník 313, 34. ludař - šejdiř: ludaři a kejkléři, kteříž na lidech peníze šálí 289, 4. Lufft (?) město 307, 1. lůžko : na ložku 323, 14. Ivovy 219, 13; 20. Lycaeus, büh 333, 20. Lycerus: kräl Babylonsky 40, 19; 41, 9; 10; 14; 17; 44, 17; 47, 2. Lydie 14, 22: 37, 15. Lysimachus, král 344. 5. Avot maj mladé větví : všecko město pod mí- jem sedělo 40, 12. majtiti: dříví majtí 206, 4. malièko 106, 7; 142, 32; 157, 18. málo ne — bezmála, 155, 15; 19; 310, 30 Mancius — Mancinus, sedlák 298, 7. mandly: mosnu mandlüv 178, 8; 9. maní: m. nalezl pecen sádla 143, 9. manticora, zvíře 346, 20; 348, 22. Marrubove 334, 13. Mars 334, 14. Marsove 334, 13; 18. Martialis. bäsnik 337, 16. Marytanské hory — Mauritánské 351, 20. máté: svých dětí vlastní m. 19, 26; 231, 20; na mátet 231, 8; s mateří
Strana 394
394 231, 20'; všechny jiné matcry 224, 10; 351, 12. Matúš sv. 311, 29. Maurenínky, opice 337, 22. Maureninové 335, 19; 338, 16; 341, 16. Maurytanie 352, 1. mazhauz = síň 15, 24; 32, 14; 18; 293, 5 mdel = mdlý 281, 6. medennice 8, 27; 20, 24; 26 aj. Mediolán 266, 19; 21; 285, 1; 286, 13. Mecha = Mekka 239,1; 246, 2; 240, 4; 44. Mejland 324, 1; 326, 10; 13. Mela Pomponius 333, 23; 345, J ; 359, 31. melitansky: melitanskć psíčky — mazlíčky, z ostrova Malty 192, 1. Menelaus 342, 27. Merkurius 176, 6; 177, 2; 5; a j. 198, 1; 256, 21; 355, 10. Merkuryáš 178, 10: 356. 8. městský = vzdělaný, ušlechtilý, urbanus: k mnohému městskému naučení potřeb- ný 3, 4. metati: nejvíce přede mne mecí 105, 1. Methymna, město 342, 10. mhaurání: očí mhauráním ukazoval 28; 30. Micypta : : Micipsa, král Numidsky 280, 11. Midas, král 319, 9; 15. Migasthenes -: Megasthenes historik 336, 1 milítky 17, 20. Milo, zápasník 347, 1. milost: obrazové bez milosti — bez vdéku 85, 3. milostivé 236, 22. Minatius 327, 3; 8. Minerva, bohyně 197, 1; 321, 25. míra: své včci v dobré mife postavíš 59, 5. místo: na místo dobře šaty dělati — velmi dobře 259, 1.; umdlen na m. 259, 37. mistrný = divný, zvláštní: najmistrnější sen 246, 13; ze všech nejvšetečnější a nej- mistrnější zvíře jest jednorožec 349 3; má mistrnü barvu (seltsam) 339, 27. mocně dáti = v moc: já ho mocně tobě dávám 11, 9; 11. močidlo = baZina 74, 2 a j. mohautny 91, 1. Moralia, spis sv. Řehoře 275, 14. mordéř svůj : : samovrah 185, 2. mozk 132, 13; 150. 10. mráz: pl. mrázy 62, 7. 193, 1; 12 329, mrzuty — Seredny, 226, 23. Mucianus Licinius, spis. 333, 5. mudrák. věštec, hadač: z rozkázání kněží a mudrákův 333, 4. mudřejší 321, 2. Müreninská zemé 336, 5; 29; 337, 24; 26; 339, 4; 346, 17; 20. musejm musím 138, 15. museni = nutnost 287, 5. muž: muží 36, 17; 37, 8; 38, 23; 47, 8; mužmi 214, 6; 255, 7. nabís -žirala 338, 16. nabizeti: mládence k sobě vábila a nabí- zela = pobízela 100, 15; pána k dobro- tivosti n. 186, 27. náboženství pobożnost 246, 2. nabrunátny: nabrunátné majíc vlasy 337, 27. nádobi . . plodidla 249, 17 nadrázniti: kdyZ se ho dosti nadráZnil, odleté] zase 279, 20. nadychání — plané povídání: jejich n. hned uši odevrau 325, 9. náhle: v n. potom přiletěl vorel 95, 7, srv. 174, 18: 293, 14; 332, 15 a j. nahromazditi 95, 16; 124, 6; najednáni — vyjednání. podmínka: toliko s tímto najednáním 39, 4. najetí: nemohu ani mezkuo ani k kaupení ani k n. nalezti 12, 17 najíti: nájdeš 178, 2. najprauže :: nejprudčeji 50, 27. nákladitě — nákladně 340, 26. nákvasa: v své staré nákvase stojí - na- kaza 313, 27. nakvašovati: had všeckny včci jedem na- kvašoval 62, 10. naléceti: sedlák mnoho toho ptáčka 247, 9. nalekovati: bližním léčky nalekují 172, 7. namluviti koho — bereden 37, 1; nás na to nenamluvi$ 162, 11; a j. naneGistiti: Zivot si mi nanećistil 143, 11 napiskati: o byť zato v ústa nadčlali a v nos napiskali 17, 20. napnauti: napav kuzi 225, 9. Narades — Najades 356, 10. nároky = stroj bobri 172, 10; 12. nastrahovati: pasti n. 64, 24; 71, 19. náš-náše: pro náši vinu 115, 18; naśi ne- přátelé 136, 15; uši náše 4, 10; sr. 257, 20; 275, 1; 276, 71 a j. konuo leci nalćcel na
394 231, 20'; všechny jiné matcry 224, 10; 351, 12. Matúš sv. 311, 29. Maurenínky, opice 337, 22. Maureninové 335, 19; 338, 16; 341, 16. Maurytanie 352, 1. mazhauz = síň 15, 24; 32, 14; 18; 293, 5 mdel = mdlý 281, 6. medennice 8, 27; 20, 24; 26 aj. Mediolán 266, 19; 21; 285, 1; 286, 13. Mecha = Mekka 239,1; 246, 2; 240, 4; 44. Mejland 324, 1; 326, 10; 13. Mela Pomponius 333, 23; 345, J ; 359, 31. melitansky: melitanskć psíčky — mazlíčky, z ostrova Malty 192, 1. Menelaus 342, 27. Merkurius 176, 6; 177, 2; 5; a j. 198, 1; 256, 21; 355, 10. Merkuryáš 178, 10: 356. 8. městský = vzdělaný, ušlechtilý, urbanus: k mnohému městskému naučení potřeb- ný 3, 4. metati: nejvíce přede mne mecí 105, 1. Methymna, město 342, 10. mhaurání: očí mhauráním ukazoval 28; 30. Micypta : : Micipsa, král Numidsky 280, 11. Midas, král 319, 9; 15. Migasthenes -: Megasthenes historik 336, 1 milítky 17, 20. Milo, zápasník 347, 1. milost: obrazové bez milosti — bez vdéku 85, 3. milostivé 236, 22. Minatius 327, 3; 8. Minerva, bohyně 197, 1; 321, 25. míra: své včci v dobré mife postavíš 59, 5. místo: na místo dobře šaty dělati — velmi dobře 259, 1.; umdlen na m. 259, 37. mistrný = divný, zvláštní: najmistrnější sen 246, 13; ze všech nejvšetečnější a nej- mistrnější zvíře jest jednorožec 349 3; má mistrnü barvu (seltsam) 339, 27. mocně dáti = v moc: já ho mocně tobě dávám 11, 9; 11. močidlo = baZina 74, 2 a j. mohautny 91, 1. Moralia, spis sv. Řehoře 275, 14. mordéř svůj : : samovrah 185, 2. mozk 132, 13; 150. 10. mráz: pl. mrázy 62, 7. 193, 1; 12 329, mrzuty — Seredny, 226, 23. Mucianus Licinius, spis. 333, 5. mudrák. věštec, hadač: z rozkázání kněží a mudrákův 333, 4. mudřejší 321, 2. Müreninská zemé 336, 5; 29; 337, 24; 26; 339, 4; 346, 17; 20. musejm musím 138, 15. museni = nutnost 287, 5. muž: muží 36, 17; 37, 8; 38, 23; 47, 8; mužmi 214, 6; 255, 7. nabís -žirala 338, 16. nabizeti: mládence k sobě vábila a nabí- zela = pobízela 100, 15; pána k dobro- tivosti n. 186, 27. náboženství pobożnost 246, 2. nabrunátny: nabrunátné majíc vlasy 337, 27. nádobi . . plodidla 249, 17 nadrázniti: kdyZ se ho dosti nadráZnil, odleté] zase 279, 20. nadychání — plané povídání: jejich n. hned uši odevrau 325, 9. náhle: v n. potom přiletěl vorel 95, 7, srv. 174, 18: 293, 14; 332, 15 a j. nahromazditi 95, 16; 124, 6; najednáni — vyjednání. podmínka: toliko s tímto najednáním 39, 4. najetí: nemohu ani mezkuo ani k kaupení ani k n. nalezti 12, 17 najíti: nájdeš 178, 2. najprauže :: nejprudčeji 50, 27. nákladitě — nákladně 340, 26. nákvasa: v své staré nákvase stojí - na- kaza 313, 27. nakvašovati: had všeckny včci jedem na- kvašoval 62, 10. naléceti: sedlák mnoho toho ptáčka 247, 9. nalekovati: bližním léčky nalekují 172, 7. namluviti koho — bereden 37, 1; nás na to nenamluvi$ 162, 11; a j. naneGistiti: Zivot si mi nanećistil 143, 11 napiskati: o byť zato v ústa nadčlali a v nos napiskali 17, 20. napnauti: napav kuzi 225, 9. Narades — Najades 356, 10. nároky = stroj bobri 172, 10; 12. nastrahovati: pasti n. 64, 24; 71, 19. náš-náše: pro náši vinu 115, 18; naśi ne- přátelé 136, 15; uši náše 4, 10; sr. 257, 20; 275, 1; 276, 71 a j. konuo leci nalćcel na
Strana 395
našlapiti: ptáčník, nevida ještěrky, našlapli na ni 172, 4. natáhnouti: netopyfe ptáci téZce natáhli — potrestali 95, 12. navésti na cestu 9, 16. Nazamonienští, Nazanyenští nové 334, 2, 11, 19. Neapolis 311, 8; 355, 9. nebojaty : nebojatá vrána -: nebojácná 125, 14. nečasnost předčasnost, předčasná plod- nost: pro spěšnost rychlé nečasnosti :0 medvédech) 351, 6. necasnÿ: necasné dilo — nevcasné 188, 20. Nedius, krejéi 259, 3; 260, 1 a j. nedvéd 174, 9; 222, 4; 8; 350, 27; a j. nejednota: vyptal se na pfitiou hadroväni takového a nejednoty 292, 17. nechutni se mi — zle se mi dóli 9, 3. Nektenabus: król Egyptsky 41, 8; 42, 9; 44, 27; 31; 45, 2; 6; 19; 24; 25; 46, 10; 15; 17; 23; 27. nékto 252, 22. nemáhati: pro hnév mluviti nemáhají 11, 2. Němci 330, 10. — Německá země 355, 4. německé myši 89, 9. z nenadála 207, 10; v nenadále 321, 19; 26 a). nenáviditedlny protivny: n-i pokojnost more 317, 13; 374, 6. néní 200, 7. neoddati komu — vyrovnávati se 7, 7. nepodoba = nepodobný človčk: a co tato n. zna litery? 19, 17. — = škaredost: proč se posmivdate nepodobć mć 36, 18; 19. Nepodobovice, Nepodobice - sidlo nepo- dobnych t. j. škaredých: toť škodí, že jsi z N. 15, 36. nepotvorny = ohyzdny 166, 23. neprílezity na koho: n — á na někoho služba 4, 5. nepřístupný - odporný: ty si mně velmi velice n. a nepodobný 11, 31. Nero, císař 278, 12; 14. Nesius .- Nestus, řeka 346, 28. nesvoboda: z svobody do n—y se dal 278, 21. nesytost — lakomství 210, 5. Netapaciuús, rytíř ve Florencii 263, 25. netrefa - tulpas: si pravá n. 22, 11. netrefny .. nedobry: pes jeden n. 146, 5. Neurové 335, 23. ' Nasamo- 395 neutfená cesta — neujetá 309, 18. nevybity — bezelstny 242, 24. nezćislny 255, 4; 261, 26 a j. nic: niCehéhoz 87, 14; 200, 20; 243, 18; nicemémuZ 106, 9; 197, 22. — nic toho není - nic takového, nybrz néco jiného 10, 33. Nicolus Mikulä$ (Niccoli), Florent in 286, 16. Nigniaca, posetilec 358, 17; 359, 21; 23; 75. Nigri. -Nigris, řeka v Africe 338, 33. nikám 134, 20. nikdí, nikdíž 282, 35; 286, 8. Nilus 347, 18. nolhart pokrytec 265, 22. nosatec - kopać 10, 9. nov měsíce 337, 12. novotný 22, 6. Numidie 350, 26. Nydrlanth 294, z. nynióky: nynické udatenství 79, 16. — ny- nićko 75, 16; 199, 23; nynicky 127, 2; 200, 1 a j. obecenstvi 13; 223, 8. obecný čas těhotenství 351, 3. obervati: od pávüv oberván 85, 9; 95,15. obilé: mezi obilém 284, 1. oblibovati: nad smrt to oblibuje 167, 13. obmysliti: obmyslila tomu cestu 99, 22. obránce: vzali sobé za obránci 75 1. obrati: vobéru 211, 20. Obrátiti: oni se na to nic neobrátili — ne- dbali 51, 20. obrazník - sochař 164, 1; 193, 2. obrazový: hlavu obrazovú — Skrabo&sku 164, 2. obstati obejmouti, obestfiti: nit ho ne- obstala 149. 25; pas vSecken kostel ob- stal 330, 15. obstikati = okusovati 341, 21. obtézovati se — tíZe nabyvati: břemena čím dále, tím více se obtěžují 13, 23. obtiżen: o. 35, 24. obvlástné 256, 27; 280, 3. obżernost 375, 30. octnauti se: že by v šatlavě se ocetl 260, 17. odcestí: mužíček, nechav přímé cesty, šel po o. 155, 9. odejíti: tak ho kausali a rvali, Ze ho za společenství 162, 1; 203, na své mysli — zarmoucen
našlapiti: ptáčník, nevida ještěrky, našlapli na ni 172, 4. natáhnouti: netopyfe ptáci téZce natáhli — potrestali 95, 12. navésti na cestu 9, 16. Nazamonienští, Nazanyenští nové 334, 2, 11, 19. Neapolis 311, 8; 355, 9. nebojaty : nebojatá vrána -: nebojácná 125, 14. nečasnost předčasnost, předčasná plod- nost: pro spěšnost rychlé nečasnosti :0 medvédech) 351, 6. necasnÿ: necasné dilo — nevcasné 188, 20. Nedius, krejéi 259, 3; 260, 1 a j. nedvéd 174, 9; 222, 4; 8; 350, 27; a j. nejednota: vyptal se na pfitiou hadroväni takového a nejednoty 292, 17. nechutni se mi — zle se mi dóli 9, 3. Nektenabus: król Egyptsky 41, 8; 42, 9; 44, 27; 31; 45, 2; 6; 19; 24; 25; 46, 10; 15; 17; 23; 27. nékto 252, 22. nemáhati: pro hnév mluviti nemáhají 11, 2. Němci 330, 10. — Německá země 355, 4. německé myši 89, 9. z nenadála 207, 10; v nenadále 321, 19; 26 a). nenáviditedlny protivny: n-i pokojnost more 317, 13; 374, 6. néní 200, 7. neoddati komu — vyrovnávati se 7, 7. nepodoba = nepodobný človčk: a co tato n. zna litery? 19, 17. — = škaredost: proč se posmivdate nepodobć mć 36, 18; 19. Nepodobovice, Nepodobice - sidlo nepo- dobnych t. j. škaredých: toť škodí, že jsi z N. 15, 36. nepotvorny = ohyzdny 166, 23. neprílezity na koho: n — á na někoho služba 4, 5. nepřístupný - odporný: ty si mně velmi velice n. a nepodobný 11, 31. Nero, císař 278, 12; 14. Nesius .- Nestus, řeka 346, 28. nesvoboda: z svobody do n—y se dal 278, 21. nesytost — lakomství 210, 5. Netapaciuús, rytíř ve Florencii 263, 25. netrefa - tulpas: si pravá n. 22, 11. netrefny .. nedobry: pes jeden n. 146, 5. Neurové 335, 23. ' Nasamo- 395 neutfená cesta — neujetá 309, 18. nevybity — bezelstny 242, 24. nezćislny 255, 4; 261, 26 a j. nic: niCehéhoz 87, 14; 200, 20; 243, 18; nicemémuZ 106, 9; 197, 22. — nic toho není - nic takového, nybrz néco jiného 10, 33. Nicolus Mikulä$ (Niccoli), Florent in 286, 16. Nigniaca, posetilec 358, 17; 359, 21; 23; 75. Nigri. -Nigris, řeka v Africe 338, 33. nikám 134, 20. nikdí, nikdíž 282, 35; 286, 8. Nilus 347, 18. nolhart pokrytec 265, 22. nosatec - kopać 10, 9. nov měsíce 337, 12. novotný 22, 6. Numidie 350, 26. Nydrlanth 294, z. nynióky: nynické udatenství 79, 16. — ny- nićko 75, 16; 199, 23; nynicky 127, 2; 200, 1 a j. obecenstvi 13; 223, 8. obecný čas těhotenství 351, 3. obervati: od pávüv oberván 85, 9; 95,15. obilé: mezi obilém 284, 1. oblibovati: nad smrt to oblibuje 167, 13. obmysliti: obmyslila tomu cestu 99, 22. obránce: vzali sobé za obránci 75 1. obrati: vobéru 211, 20. Obrátiti: oni se na to nic neobrátili — ne- dbali 51, 20. obrazník - sochař 164, 1; 193, 2. obrazový: hlavu obrazovú — Skrabo&sku 164, 2. obstati obejmouti, obestfiti: nit ho ne- obstala 149. 25; pas vSecken kostel ob- stal 330, 15. obstikati = okusovati 341, 21. obtézovati se — tíZe nabyvati: břemena čím dále, tím více se obtěžují 13, 23. obtiżen: o. 35, 24. obvlástné 256, 27; 280, 3. obżernost 375, 30. octnauti se: že by v šatlavě se ocetl 260, 17. odcestí: mužíček, nechav přímé cesty, šel po o. 155, 9. odejíti: tak ho kausali a rvali, Ze ho za společenství 162, 1; 203, na své mysli — zarmoucen
Strana 396
mrtvého odesli 86, 2; napoly umrlého a zabitého ho odesli 144, 17; 145, 4, 187, 5. odepriti - : odolati: lvovu úmyslu od. 92, 34; všemu pokušení ona morně ode. přela 253, 18; tak lest jedna druhé odc- přela 270, 26; 341, 9 aj. odhâdati = hâdkou odpuditi 59, 11. odkavad 145, 19; odkavádZ 183, 18; 20; 334, 20. odlehnauti: fekl, jako by mu odlehlo 170, 3. odmeknauti — odemknouti : kázal sobě ko- moru o. 257, 11. odmluviti -= domluviti, feć skonćiti 238, 39. odplatiti se čeho: slibujíce, že se mu toho o. chtějí 180, 7. odpočívati: tu té voslici odpocivala = od- počinutí přála 265, 36. odporník 31, 10; 275, 19. odporný .- vzdorný, odporující 24, 12. odslauziti se: odpověděl, že se jí toho chce odsiaužiti 97, 6. odtušiti: nemocný, odtušen jsa již zle od lékařův == zbaven naděje 165, 11 odvěšený: s odvěšeným krkem - svislým 217, 12. odzpovidati se — dozpov. 295, 12. Offrogenes = Ophiogenes, lid pti Helles- pontu 334, 25. ohánka — chvostisté na mouchy 88, 3. ohava — ohavnost: obavaji se jejich aust ukrutnosti a ohavy 349, 15. ohledovati se s ¢im .- obirati se 191, 2. ohlechnauti : : ohluchnouti 259, 22. ohyzdovati 13, 40 ochránce: chudí ho za ochránci mèl; 243, 1. ochudnauti .. schudnouti 237, 206. oklamavatedinÿ = klamavy 308, 33; 31. 309, 11. okrauhlost: v o. vykonaný - vhodný 38, 4. okrin vokfin = misa 21, 15. oliva 212, 8; 9; 12. Olrûth — Olympia 347, 3. oman, voman = rostlina pocistivä : zacpa- nému mozku žádná kejchavka ani vo- man nepomůže 274, 18; 13; 20. omluviti koho k nékomu : osotiti: musím to predjíti, aby mne ten zlosyn ku pánu neomluvil 10, 26. omykany: od ćcho si na krku tak omy- kany? 105, 10. dokonaly, 396 Onofrius, syn Brantuv 273, 2. opatritel -= opatrovník 102, 11. opice 231, v tit. opikati se — mingere 299, 29. opraviti se - polepsiti se 187, 11. opravovati se: pes se opravoval voval, zmáhal se 147, 18. orator = řečník 33, 10; 11; 185, 14 a j. orth, ort =: 6—8 grošú českých (bílých) 166, 22; 193, 3. ortis Zirafa 338, 20. osídlo 177, 26; 181, 1; 202, 19. osmejkany : krk o. 105, 9. osmnacty v tit. 69; 88; 107; 125. osobny sličný: dosti osobné mládence 12, 10; nepodobného mezi osobné po- stavil 14, 6 a j. oso6Citi: osocil ho k králi 40, 37. ostáti 259, 23. ostrázce 104, 8 osukovati: postavil se, jakoby se chtcl brániti, ruce sobé vosukuje 249, 11. Ovidiovy Knihy Pretvorováni 336, 8; 340 1; 356, 9. Ovidius 321, 17; 20. ovoce: Supiny od ovocí 282, 18. oznámiti koho — známost učiniti o někom: prozraditi 76, 1; 148, 23; 25 a j. spra- Padus, feka 323, 7. Padva Padua 268, 3; 329, 1. — vinskć kniże 329, 1. palauzek paloudek 217, 2. palice - hůl, kyj, obušek 114, 11; 115, 3 pán s vámi: ach, mily pane s vami! (Do- minus vobiscum) 301, 17. Pantheios Panthoos Trojan 342, 27. papati 28, I. Papinianus, právník 274, 2. Parandrus, Parandus, Pariandus der 342, 11; 14; 20. pard 338, 16. parezi: utikal skrze p. Pada- Perian- a chrastiny 223. 14. Pariż 276, 6. parték — krajíc 27, 28. Párthové 331, 14. pás: za pasy šli spolu 249, 16. pastorče 19, 28. patnactý v tit. 67; 85; 104; 123. patrný: místo velmi patrné vyhledne 200. 17. v zápas se dali
mrtvého odesli 86, 2; napoly umrlého a zabitého ho odesli 144, 17; 145, 4, 187, 5. odepriti - : odolati: lvovu úmyslu od. 92, 34; všemu pokušení ona morně ode. přela 253, 18; tak lest jedna druhé odc- přela 270, 26; 341, 9 aj. odhâdati = hâdkou odpuditi 59, 11. odkavad 145, 19; odkavádZ 183, 18; 20; 334, 20. odlehnauti: fekl, jako by mu odlehlo 170, 3. odmeknauti — odemknouti : kázal sobě ko- moru o. 257, 11. odmluviti -= domluviti, feć skonćiti 238, 39. odplatiti se čeho: slibujíce, že se mu toho o. chtějí 180, 7. odpočívati: tu té voslici odpocivala = od- počinutí přála 265, 36. odporník 31, 10; 275, 19. odporný .- vzdorný, odporující 24, 12. odslauziti se: odpověděl, že se jí toho chce odsiaužiti 97, 6. odtušiti: nemocný, odtušen jsa již zle od lékařův == zbaven naděje 165, 11 odvěšený: s odvěšeným krkem - svislým 217, 12. odzpovidati se — dozpov. 295, 12. Offrogenes = Ophiogenes, lid pti Helles- pontu 334, 25. ohánka — chvostisté na mouchy 88, 3. ohava — ohavnost: obavaji se jejich aust ukrutnosti a ohavy 349, 15. ohledovati se s ¢im .- obirati se 191, 2. ohlechnauti : : ohluchnouti 259, 22. ohyzdovati 13, 40 ochránce: chudí ho za ochránci mèl; 243, 1. ochudnauti .. schudnouti 237, 206. oklamavatedinÿ = klamavy 308, 33; 31. 309, 11. okrauhlost: v o. vykonaný - vhodný 38, 4. okrin vokfin = misa 21, 15. oliva 212, 8; 9; 12. Olrûth — Olympia 347, 3. oman, voman = rostlina pocistivä : zacpa- nému mozku žádná kejchavka ani vo- man nepomůže 274, 18; 13; 20. omluviti koho k nékomu : osotiti: musím to predjíti, aby mne ten zlosyn ku pánu neomluvil 10, 26. omykany: od ćcho si na krku tak omy- kany? 105, 10. dokonaly, 396 Onofrius, syn Brantuv 273, 2. opatritel -= opatrovník 102, 11. opice 231, v tit. opikati se — mingere 299, 29. opraviti se - polepsiti se 187, 11. opravovati se: pes se opravoval voval, zmáhal se 147, 18. orator = řečník 33, 10; 11; 185, 14 a j. orth, ort =: 6—8 grošú českých (bílých) 166, 22; 193, 3. ortis Zirafa 338, 20. osídlo 177, 26; 181, 1; 202, 19. osmejkany : krk o. 105, 9. osmnacty v tit. 69; 88; 107; 125. osobny sličný: dosti osobné mládence 12, 10; nepodobného mezi osobné po- stavil 14, 6 a j. oso6Citi: osocil ho k králi 40, 37. ostáti 259, 23. ostrázce 104, 8 osukovati: postavil se, jakoby se chtcl brániti, ruce sobé vosukuje 249, 11. Ovidiovy Knihy Pretvorováni 336, 8; 340 1; 356, 9. Ovidius 321, 17; 20. ovoce: Supiny od ovocí 282, 18. oznámiti koho — známost učiniti o někom: prozraditi 76, 1; 148, 23; 25 a j. spra- Padus, feka 323, 7. Padva Padua 268, 3; 329, 1. — vinskć kniże 329, 1. palauzek paloudek 217, 2. palice - hůl, kyj, obušek 114, 11; 115, 3 pán s vámi: ach, mily pane s vami! (Do- minus vobiscum) 301, 17. Pantheios Panthoos Trojan 342, 27. papati 28, I. Papinianus, právník 274, 2. Parandrus, Parandus, Pariandus der 342, 11; 14; 20. pard 338, 16. parezi: utikal skrze p. Pada- Perian- a chrastiny 223. 14. Pariż 276, 6. parték — krajíc 27, 28. Párthové 331, 14. pás: za pasy šli spolu 249, 16. pastorče 19, 28. patnactý v tit. 67; 85; 104; 123. patrný: místo velmi patrné vyhledne 200. 17. v zápas se dali
Strana 397
paučina 214 11 pauk 214, 12. Pavel, pokrytec 262, 25; 263, 1; 18. paznecht 21, 4; 7. pečítka sigillum: malými lístky a pečít- kami učinil z sebe bohatého 321, 8. pekelník 29, 24. Pelusium, v fčgyptě 351, 21. Pergamenští 3:0, 24. pefiti se — perím obrüstati 284, 2. Persius, satirik. 2908, 1; 318, 28; 343, 2. Petr z Florencie 266, 19. Petr z Vinic P. dc Vineis 330, 5; 8; 12. Petrillus, v službách kardinála Barenského 311, 10; LL, Phalistenská cesta — v kraji Faliskü 360, 6. picek vepiik: smáti se pickovi z Epi- kureovy roty 316, 17. Pienská zemé Picenum 290, I pijak: mi zavfeny pijak jicen 326, 9. pikati mingerc 299, 32; 34. piléé = pilíř 34, 1. pílně 172, 3 a j. Piréus, piístav athensky 192, 8; 12. Pisa, mésto v ltalii 262, 25; 268, 12. pistélka 348, 27. pitomy — krotky 55, 4 pivnice sklep 8, 15; 19. plano: pod se mnau na plano na pláň 123, 8. Plathonova škola 299, 21. — P—i nici 323, 2. Plautus 5, 18; 311, 5; 27; 338, 13. plejtva ploutcv 268, 28. pletky oka pletená 117, 4. Plinius Druhý 332, 20; 333, 9; 245, 8; 348, 1; 353, 24; 354, 6; 360. 25. — Pl—ovy Přirozené Krenyky 332, 22; 334, 26; 339, 18; 22. Plinius Mladší 321, 5. učedl- pliskać — tlachal, pleskal 11, 11 a j. — pliskäni 32, 1; 134, 13, — pliskavy 45, 15. pluhaë — orác 229, 18; 292, 19. po podle: lékařství po štěstí 327, 21. pobiditi pobidnouti: mistra k šermu p. se nestydčl 299, 3. poctivé 27, 14; 226. 33 a j. podekati : poćekaj malićko 28, 16; 236, 16. podivati se čemu: aby se podívali tomu milovníku 343, 23. podkrají kraj 288, 19. podletni jarní 116. 7. 397 podobny - sličný, pěkný 40., 33 a j. podpeřiní: z p. ven hlavu vystrčil 322, 5. podstrk námítka: podstrkové od neprátel řečníkům se dějí 185, 15. podśtivati: psa na se podštívali 79, 9; 169, 13; 230, 12. podtiňovati: stromoví až do zpodku pod- tinoval 103, 19. Pogius 7 tit; 261, 10; 262 tit: 263, 22 tit; 265, 5; 15; 266, 15; 267, 32; 269, 7. pohádka hádanka: pohádky na se vy- dávali 40, 21; 19, 15; 16 aj. pohlazovati se : kým 68, 20. pohlezovati - pohlížeti: na každého ne- proměnnau tváří pohlezoval 14. 2. pohodlé 10, 3. pohříziti: lodí se p. měla 170, 1; 176, 5; 9. pochyba: bez p—y - jistotné 37, 10. pojevsi pojavśi: jinćho muże p. 19, 25. poklesnauti se: na huolku se podpirala, aby tak snadné se nepoklesla 240, 27. pokostovati: bohové, chtéjíce ho pokosto- vati, bolestí mu poulevili 166, 14. poláóek polský peniz, Pfennig 14, 21; 15, 1; 16, 5. polau sudí: pět p. 243, 23. polet slanina (Bachenspeck) : nalezl cely nasoleny p. 143, 14; poltu slanin sem piijiu nechtěl 145, 12. poloZiti se: tísta majíci se poloZiti miti, oSténiti se 61, 15. poludovati se - potulovati se: samotny se potuloval 226, 13. polypi 339, 11; 12. pomče síť na ptáky, rám: pod pomče zlapati 72, 3; kfićel, aby pomći pfitrhl 285, 8; sr. 117, 4. pomoranéi pomoranie 179, 18. Pomponius Mela 345, 1; 359, 31. рой aspoň: já sobé p. jesté nétco uméní zachoval 299, 15 ; 94, 16. Popinianus Papinianus 274, 2. poraz: zstrašil inne jako nějaký p. porážejícího, strašák 357, 6. posluSen s dat.: rozkázaní mému poslu£ni 37, 16; 39, 13 a j. posměch: na ». zváti koho pro p. 33, 22. postaupiti: hned jí z peleše postaupil ustaupil 61, 17; člověku bláznovému p. 3, 26. posvédéovati dosvědčovati: čehož i Per- sius posvědčuje 343, 2. poSmauriti se — zakaboniti se 263, 10. mladé néco
paučina 214 11 pauk 214, 12. Pavel, pokrytec 262, 25; 263, 1; 18. paznecht 21, 4; 7. pečítka sigillum: malými lístky a pečít- kami učinil z sebe bohatého 321, 8. pekelník 29, 24. Pelusium, v fčgyptě 351, 21. Pergamenští 3:0, 24. pefiti se — perím obrüstati 284, 2. Persius, satirik. 2908, 1; 318, 28; 343, 2. Petr z Florencie 266, 19. Petr z Vinic P. dc Vineis 330, 5; 8; 12. Petrillus, v službách kardinála Barenského 311, 10; LL, Phalistenská cesta — v kraji Faliskü 360, 6. picek vepiik: smáti se pickovi z Epi- kureovy roty 316, 17. Pienská zemé Picenum 290, I pijak: mi zavfeny pijak jicen 326, 9. pikati mingerc 299, 32; 34. piléé = pilíř 34, 1. pílně 172, 3 a j. Piréus, piístav athensky 192, 8; 12. Pisa, mésto v ltalii 262, 25; 268, 12. pistélka 348, 27. pitomy — krotky 55, 4 pivnice sklep 8, 15; 19. plano: pod se mnau na plano na pláň 123, 8. Plathonova škola 299, 21. — P—i nici 323, 2. Plautus 5, 18; 311, 5; 27; 338, 13. plejtva ploutcv 268, 28. pletky oka pletená 117, 4. Plinius Druhý 332, 20; 333, 9; 245, 8; 348, 1; 353, 24; 354, 6; 360. 25. — Pl—ovy Přirozené Krenyky 332, 22; 334, 26; 339, 18; 22. Plinius Mladší 321, 5. učedl- pliskać — tlachal, pleskal 11, 11 a j. — pliskäni 32, 1; 134, 13, — pliskavy 45, 15. pluhaë — orác 229, 18; 292, 19. po podle: lékařství po štěstí 327, 21. pobiditi pobidnouti: mistra k šermu p. se nestydčl 299, 3. poctivé 27, 14; 226. 33 a j. podekati : poćekaj malićko 28, 16; 236, 16. podivati se čemu: aby se podívali tomu milovníku 343, 23. podkrají kraj 288, 19. podletni jarní 116. 7. 397 podobny - sličný, pěkný 40., 33 a j. podpeřiní: z p. ven hlavu vystrčil 322, 5. podstrk námítka: podstrkové od neprátel řečníkům se dějí 185, 15. podśtivati: psa na se podštívali 79, 9; 169, 13; 230, 12. podtiňovati: stromoví až do zpodku pod- tinoval 103, 19. Pogius 7 tit; 261, 10; 262 tit: 263, 22 tit; 265, 5; 15; 266, 15; 267, 32; 269, 7. pohádka hádanka: pohádky na se vy- dávali 40, 21; 19, 15; 16 aj. pohlazovati se : kým 68, 20. pohlezovati - pohlížeti: na každého ne- proměnnau tváří pohlezoval 14. 2. pohodlé 10, 3. pohříziti: lodí se p. měla 170, 1; 176, 5; 9. pochyba: bez p—y - jistotné 37, 10. pojevsi pojavśi: jinćho muże p. 19, 25. poklesnauti se: na huolku se podpirala, aby tak snadné se nepoklesla 240, 27. pokostovati: bohové, chtéjíce ho pokosto- vati, bolestí mu poulevili 166, 14. poláóek polský peniz, Pfennig 14, 21; 15, 1; 16, 5. polau sudí: pět p. 243, 23. polet slanina (Bachenspeck) : nalezl cely nasoleny p. 143, 14; poltu slanin sem piijiu nechtěl 145, 12. poloZiti se: tísta majíci se poloZiti miti, oSténiti se 61, 15. poludovati se - potulovati se: samotny se potuloval 226, 13. polypi 339, 11; 12. pomče síť na ptáky, rám: pod pomče zlapati 72, 3; kfićel, aby pomći pfitrhl 285, 8; sr. 117, 4. pomoranéi pomoranie 179, 18. Pomponius Mela 345, 1; 359, 31. рой aspoň: já sobé p. jesté nétco uméní zachoval 299, 15 ; 94, 16. Popinianus Papinianus 274, 2. poraz: zstrašil inne jako nějaký p. porážejícího, strašák 357, 6. posluSen s dat.: rozkázaní mému poslu£ni 37, 16; 39, 13 a j. posměch: na ». zváti koho pro p. 33, 22. postaupiti: hned jí z peleše postaupil ustaupil 61, 17; člověku bláznovému p. 3, 26. posvédéovati dosvědčovati: čehož i Per- sius posvědčuje 343, 2. poSmauriti se — zakaboniti se 263, 10. mladé néco
Strana 398
potáhnauti: mnoho lidu po sobě potáhl za přívržence si získal 47, 15.; potkávati se * potjkati se 11, 22 a j. potlauci - nadvérepotlaukla 187,6; 252,11. potonauti potopiti se: konec prvé po- tone 170, 2. pověděti: pověž 131, 8; 10; 222, 17 povinovat povinen, dlužen 83, 2. povoliti si Cím .— po vüli uZiti: my sobě tćmi fiky dobfe povolime a pochutname 8, 10. povzdál 157, 20. pozlatceny 279, 8. pozmrtvéti: strachem jako p. 279, 13. pozriti: poztev kost 00, 18; hned ho voda poire 157, 6. praseci 144, 22. prauzeji - prudéeji: beran ještě p. běžel 154, 4. právo: jemu to za právo ukázal .- povin- nost, řád 250, 1; 6; sr. 15, 4; aj. pravý upřímný: z pravého srdce 229, 20. prázdniti - prázdeü míti, lenoSiti 105, 27. prazdny 13, 12; prazny 13, 15, 24. práznomluveni - lehkovázná fec 265, 29. prebekati — piećkati: nemoha p. 295, 15. preddomi 211, 12. predjimati = pfedem brati: chleb p. 311, 25. predmitati: otdzky p. 29, 18. prekryti — schovati, zaloZit 21, 7; 259, 32. prelevany: lotr p prohnany 240, 8. pFemitati ^ piehazovati 164, 2. premovany: premované li — opentlené, okráilené, 123, 12. presedati: sviné sau plné uhruo a nékdy mi v hrdle přesedají 151, 15; v hrdle váznau přesedajíce 152, 22. přeslyšeti: pře přeslyšena byla vyslechnuta 244, 25; 248, 19. přestati čeho: p. zlodějství 60, 4; té řeči přestali 157, 8. přetknauti: raději zemrau, nežli by več lepšího přetkli — zasáhli 190, 25. prevelebiti - velebením převýšiti: liška ne- mohüci své küZe nad leopardovu p., vece 328, 5. prevét- záchod 29, 12. prevrci: prevrZ se 147, 3. převyšovati: moře hnízdo převyšovalo přesahovalo 191, 14; 347, 20. přezelený: přišel na přezelenau 144, 3. 17; prázen do konce lauku 398 prchnauti: peti z ni rz holubice) prchlo 204, 2. přícházeti: tázal se, kudy to přichází 92, 21; 104, 7; 351, 4. přijemný 219, 9 aj. přilípati: tvr Jé k tvrdému nepřilípá nelepí se 102, 3. přilišně 182, 18 aj. přimírati zmirati: praci i hladem pfimi- raje 242, 1. priobhrubny: más hlas p. 67, 11. priobtiżny | hodně těžký: truhly napln kamením, ať jsou přiobtížné 240, 36. priopravovati — polepSovati: pfikázal psu p. (stravou) 147, 17. pFipískati: jeden druhého cese, drbe a coz může, před jinými jemu připíště 503, 19. pripovidka - propovidka 4. 19; 301, 24. pripraviti se v co ustrojiti se: skopec v psi kuoZi se připravil 3, 29; 219, 13; připraven v udatného zvířete kůži 219, nelne, 18 aj. přípravný | úpravný 93, 21. pririkati slibovati 40, 39; 47, 2; 57, 13 aj. přístupný = příhodný : čas p. 24,5; 367, 7. přištikování - okusování, otrhávání 56, 17. přítel s dat.: půl přítele otci mému, po- čekaj! 236, 16. přitomnost: bez přitomnosti jeho 258, 15. přívětívě 307, 3. přívoz | přístav: k Piréu, přívozu athe- nvenskému 192, 9. procesí triumf 278, 9 procítiti: jak procejtim 297, 25. pročež: p. se ptáš? — proc 246, 26. prodaj: míti na prodaji 11, 17. prodajny düm tržnice 12, 4. prodliti: p. Zivotem komu prodlouziti 225, 19. profrceti probzditi 287, 18. prositi: prech. pfit. prose 61, 20; 99, 22; 108, 7; 187, 8; 222, 31. prosmrdati: vim, Ze nevérau prosmrdás zapachaś 96, 22. prospichati. prospěch přinášeti: rychlost nic jim neprospíchá 348, 19. prostranný volný, obšírný: prostranné vypovídaní 44, 31 — prostranně 10, 34; 11, 3 aj. provijeny: ocas tvüj (páví) jest p. o- zdobné prokládany 113, 16. prsa: okolo prsi mych 138, 22.
potáhnauti: mnoho lidu po sobě potáhl za přívržence si získal 47, 15.; potkávati se * potjkati se 11, 22 a j. potlauci - nadvérepotlaukla 187,6; 252,11. potonauti potopiti se: konec prvé po- tone 170, 2. pověděti: pověž 131, 8; 10; 222, 17 povinovat povinen, dlužen 83, 2. povoliti si Cím .— po vüli uZiti: my sobě tćmi fiky dobfe povolime a pochutname 8, 10. povzdál 157, 20. pozlatceny 279, 8. pozmrtvéti: strachem jako p. 279, 13. pozriti: poztev kost 00, 18; hned ho voda poire 157, 6. praseci 144, 22. prauzeji - prudéeji: beran ještě p. běžel 154, 4. právo: jemu to za právo ukázal .- povin- nost, řád 250, 1; 6; sr. 15, 4; aj. pravý upřímný: z pravého srdce 229, 20. prázdniti - prázdeü míti, lenoSiti 105, 27. prazdny 13, 12; prazny 13, 15, 24. práznomluveni - lehkovázná fec 265, 29. prebekati — piećkati: nemoha p. 295, 15. preddomi 211, 12. predjimati = pfedem brati: chleb p. 311, 25. predmitati: otdzky p. 29, 18. prekryti — schovati, zaloZit 21, 7; 259, 32. prelevany: lotr p prohnany 240, 8. pFemitati ^ piehazovati 164, 2. premovany: premované li — opentlené, okráilené, 123, 12. presedati: sviné sau plné uhruo a nékdy mi v hrdle přesedají 151, 15; v hrdle váznau přesedajíce 152, 22. přeslyšeti: pře přeslyšena byla vyslechnuta 244, 25; 248, 19. přestati čeho: p. zlodějství 60, 4; té řeči přestali 157, 8. přetknauti: raději zemrau, nežli by več lepšího přetkli — zasáhli 190, 25. prevelebiti - velebením převýšiti: liška ne- mohüci své küZe nad leopardovu p., vece 328, 5. prevét- záchod 29, 12. prevrci: prevrZ se 147, 3. převyšovati: moře hnízdo převyšovalo přesahovalo 191, 14; 347, 20. přezelený: přišel na přezelenau 144, 3. 17; prázen do konce lauku 398 prchnauti: peti z ni rz holubice) prchlo 204, 2. přícházeti: tázal se, kudy to přichází 92, 21; 104, 7; 351, 4. přijemný 219, 9 aj. přilípati: tvr Jé k tvrdému nepřilípá nelepí se 102, 3. přilišně 182, 18 aj. přimírati zmirati: praci i hladem pfimi- raje 242, 1. priobhrubny: más hlas p. 67, 11. priobtiżny | hodně těžký: truhly napln kamením, ať jsou přiobtížné 240, 36. priopravovati — polepSovati: pfikázal psu p. (stravou) 147, 17. pFipískati: jeden druhého cese, drbe a coz může, před jinými jemu připíště 503, 19. pripovidka - propovidka 4. 19; 301, 24. pripraviti se v co ustrojiti se: skopec v psi kuoZi se připravil 3, 29; 219, 13; připraven v udatného zvířete kůži 219, nelne, 18 aj. přípravný | úpravný 93, 21. pririkati slibovati 40, 39; 47, 2; 57, 13 aj. přístupný = příhodný : čas p. 24,5; 367, 7. přištikování - okusování, otrhávání 56, 17. přítel s dat.: půl přítele otci mému, po- čekaj! 236, 16. přitomnost: bez přitomnosti jeho 258, 15. přívětívě 307, 3. přívoz | přístav: k Piréu, přívozu athe- nvenskému 192, 9. procesí triumf 278, 9 procítiti: jak procejtim 297, 25. pročež: p. se ptáš? — proc 246, 26. prodaj: míti na prodaji 11, 17. prodajny düm tržnice 12, 4. prodliti: p. Zivotem komu prodlouziti 225, 19. profrceti probzditi 287, 18. prositi: prech. pfit. prose 61, 20; 99, 22; 108, 7; 187, 8; 222, 31. prosmrdati: vim, Ze nevérau prosmrdás zapachaś 96, 22. prospichati. prospěch přinášeti: rychlost nic jim neprospíchá 348, 19. prostranný volný, obšírný: prostranné vypovídaní 44, 31 — prostranně 10, 34; 11, 3 aj. provijeny: ocas tvüj (páví) jest p. o- zdobné prokládany 113, 16. prsa: okolo prsi mych 138, 22.
Strana 399
399 psejk 22, 15; 254, 13. — psejček 23, 25; 24, 8; 254, 5; 16; 28. Psyllové, národ v Africe 334,1; 4; 11; 18. 4, 5; Pterephon Pterophoros, nejzáze na se- veru 361, 3. Ptolomeus Ptolemaeus, geograf 335, 5. purpuryanské šaty — nachové 342, 18. pustiti: jiZ po svém životu byla pustila :- zoufala 64, 14. pustina; pustiny 154, 25; 26; 208, 5; 239, 2: 240, 4 Puteoli, blize Neapole 343, 16. Pygmei, trpaslici 353, 24; 354, 5. pyrandrus, pyradus, pyrandus (u Plin. ta- randrus), zvire 339, 4; 5; 7. Pyrrhus, král 320, 12. Pythagoras 342, 26; 343, 1; &. Pythagorüv pâv 343, 4. radše 291 265, 18; 327, 6. rauče ruce: utećme r. odsud 168, 13. Fedióky — ridoucky 375, 19. Recko 13, 32; 47, 4; 48, 32. fediti — ríditi: jiné zpravovati a véci f. 174, 24. — i. se: 111, 10. regulus, ptácek 348, 9 Regulus, písař 321, 4. Řehoř sv. 275, 13. rejra: svau rejru provozovali — rej, hru 258, 7. Řekové 333, 5; 345, 5; 353, 2. Remicius Rimicius 161 tit. řetedlný = zřetelný 374, 21. Reuchlin Jan 357, 1 (tit.) Fihati bzditi 286 27; 287, 16. Rim 253, 6; 279, 1; 295, 39; 303, 7; 307, 5; 314, 31; 327, 15; 331, 25; 344, 11. Římané 276, 20; 279, 11; 319, 7; 343, 22. Římské království 276, 28; 277, 1; 6; 279, 16. Fith Fit 143, 13. rodičský: láskau rodičskau povinna 231, 8, Rodys Rhodus ostrov 165, 4; 8. rolí: na vodnaté r., mokrá r. 140, 3. Romulus, skladatel bajek 55, 1. rozbízka - rozbéh:srozbízkau i doskokem 111, 3. rozéesnauti 12; 13. rozdáviti: dokudZ vozové jí kolem neroz- dávili 190, 23. rozestriti: r. po vší zemi raději 218, 22; , 6. — radši: rozpoltiti, rozvrátiti 347, - rozhlásiti 77, 19; aby rozlióní darové mezi vámi ro- zestfini byli — rozdéleni 113, 20. rozeznání = vyšetření, rozsouzení 244, 25 ; 245, 24. rozeznati: já vás o to rozeznám - roz- soudím, rozhodnu 135, 17; 145, 18. — rozhříšení — rozhřešení 289, 11; 331,26; 28. rozkladitost: r. dubu 347, 11. rozlecovati: včjice r. 175, 4. rozmetati se: roztähnouti se 210, 8. rozmluviti o koho: s Zenau svau o tebe rozmluvim 17, 4 rozsmáti se 14, 13; 24; 329, 18. rozsmisiti -- rozesmâti: véeckny rozsmisil 358, 16 (tit.) rozum:není při všech rozumích - smyslech 286, 2. rozvážiti: drobte sem nesnědl, leč mi kdy dva nožem ústa rozvážili 150, 17; 21. rozvrátiti: sekerau hlavu r. 139, 9. Rudolf Kamerinský 309, 21. rukavičky: pod klobaučkem a v rukavić- kách 142, 31. rumplovati se 64, 12. rybář: rybáří 164, 13; 166, 6. Rykhart Richard, král anglický 283, 12. Ryphejské hory 353, 2. rys :: panthera 349, 10. rysovnice, bylina (Aconitum,Pardalianches) 349, 23. rýví 5, 39; 184, 7 aj. Sajetäni = Gajetäni 261, 11. sajr — syr 251, 31. sak — síťová nůše 12, 26. Sallustius 273, 19; 280, 12; 24. sáma: viděl ji, ana sáma jde 296, 14. samotný: pták s. -: samotářský 191, 10. Sámští 36, 10; 37, 12; 38, 16; 18; 39, 13; 40, 3. Sámus 13, 29; 34; 30, 21; 31, 9; 35, 11; 26; 36, 10; 17; 23; 37, 8; 15; 23; 38, 8; 13; 19; 23; 39, 8; 40, 9; 16. Satarchové, lid v Asii 360, 26. Satmali, lid netvorných uší 345, 2. Saudcliv Knihy 5, 38. sauprasnice 144, 24. sauseda sousedka 293, 12; 13; 26. Scythie 352, 23. secpati uvaliti: vinu secpal 263, 21; 282, 9. sedmnacty v tit. 68; 87; 124. Sejův kůň 330, 25; 331, 6; 17.
399 psejk 22, 15; 254, 13. — psejček 23, 25; 24, 8; 254, 5; 16; 28. Psyllové, národ v Africe 334,1; 4; 11; 18. 4, 5; Pterephon Pterophoros, nejzáze na se- veru 361, 3. Ptolomeus Ptolemaeus, geograf 335, 5. purpuryanské šaty — nachové 342, 18. pustiti: jiZ po svém životu byla pustila :- zoufala 64, 14. pustina; pustiny 154, 25; 26; 208, 5; 239, 2: 240, 4 Puteoli, blize Neapole 343, 16. Pygmei, trpaslici 353, 24; 354, 5. pyrandrus, pyradus, pyrandus (u Plin. ta- randrus), zvire 339, 4; 5; 7. Pyrrhus, král 320, 12. Pythagoras 342, 26; 343, 1; &. Pythagorüv pâv 343, 4. radše 291 265, 18; 327, 6. rauče ruce: utećme r. odsud 168, 13. Fedióky — ridoucky 375, 19. Recko 13, 32; 47, 4; 48, 32. fediti — ríditi: jiné zpravovati a véci f. 174, 24. — i. se: 111, 10. regulus, ptácek 348, 9 Regulus, písař 321, 4. Řehoř sv. 275, 13. rejra: svau rejru provozovali — rej, hru 258, 7. Řekové 333, 5; 345, 5; 353, 2. Remicius Rimicius 161 tit. řetedlný = zřetelný 374, 21. Reuchlin Jan 357, 1 (tit.) Fihati bzditi 286 27; 287, 16. Rim 253, 6; 279, 1; 295, 39; 303, 7; 307, 5; 314, 31; 327, 15; 331, 25; 344, 11. Římané 276, 20; 279, 11; 319, 7; 343, 22. Římské království 276, 28; 277, 1; 6; 279, 16. Fith Fit 143, 13. rodičský: láskau rodičskau povinna 231, 8, Rodys Rhodus ostrov 165, 4; 8. rolí: na vodnaté r., mokrá r. 140, 3. Romulus, skladatel bajek 55, 1. rozbízka - rozbéh:srozbízkau i doskokem 111, 3. rozéesnauti 12; 13. rozdáviti: dokudZ vozové jí kolem neroz- dávili 190, 23. rozestriti: r. po vší zemi raději 218, 22; , 6. — radši: rozpoltiti, rozvrátiti 347, - rozhlásiti 77, 19; aby rozlióní darové mezi vámi ro- zestfini byli — rozdéleni 113, 20. rozeznání = vyšetření, rozsouzení 244, 25 ; 245, 24. rozeznati: já vás o to rozeznám - roz- soudím, rozhodnu 135, 17; 145, 18. — rozhříšení — rozhřešení 289, 11; 331,26; 28. rozkladitost: r. dubu 347, 11. rozlecovati: včjice r. 175, 4. rozmetati se: roztähnouti se 210, 8. rozmluviti o koho: s Zenau svau o tebe rozmluvim 17, 4 rozsmáti se 14, 13; 24; 329, 18. rozsmisiti -- rozesmâti: véeckny rozsmisil 358, 16 (tit.) rozum:není při všech rozumích - smyslech 286, 2. rozvážiti: drobte sem nesnědl, leč mi kdy dva nožem ústa rozvážili 150, 17; 21. rozvrátiti: sekerau hlavu r. 139, 9. Rudolf Kamerinský 309, 21. rukavičky: pod klobaučkem a v rukavić- kách 142, 31. rumplovati se 64, 12. rybář: rybáří 164, 13; 166, 6. Rykhart Richard, král anglický 283, 12. Ryphejské hory 353, 2. rys :: panthera 349, 10. rysovnice, bylina (Aconitum,Pardalianches) 349, 23. rýví 5, 39; 184, 7 aj. Sajetäni = Gajetäni 261, 11. sajr — syr 251, 31. sak — síťová nůše 12, 26. Sallustius 273, 19; 280, 12; 24. sáma: viděl ji, ana sáma jde 296, 14. samotný: pták s. -: samotářský 191, 10. Sámští 36, 10; 37, 12; 38, 16; 18; 39, 13; 40, 3. Sámus 13, 29; 34; 30, 21; 31, 9; 35, 11; 26; 36, 10; 17; 23; 37, 8; 15; 23; 38, 8; 13; 19; 23; 39, 8; 40, 9; 16. Satarchové, lid v Asii 360, 26. Satmali, lid netvorných uší 345, 2. Saudcliv Knihy 5, 38. sauprasnice 144, 24. sauseda sousedka 293, 12; 13; 26. Scythie 352, 23. secpati uvaliti: vinu secpal 263, 21; 282, 9. sedmnacty v tit. 68; 87; 124. Sejův kůň 330, 25; 331, 6; 17.
Strana 400
selnauti se — slepiti sc: oci se jim Ipem selnau 337, 11. Seneka, filosof 280, 26; 321, 21; 327, 13. Seneka, tragik 292, 22; 317, 3. Senis, mésto — Siena 268, 2; 324, 29. Seres, lid na dalekém vychodé 335, 18. Servius, grammatik 321, 10. sestra: ó sestra liško 137, 3; 251, 31. setríti se — sraziti se: s obou stran se o to setřeli 275, 12. shlazovati - uhlazovati 102, 9. shnizditi se uhnizditi: ptacek shnizdil se mezi obilim 2x4, 2. shromázditi: 96, 14; 103, 6; 162, 7; 11; 209, 11; 284, 9; 311, 11. Schnauti: sechl 146, 23; 231, 28; 278, 12. Sibylliny knihy 285, 18; 286, 10 Sicilie 50, 26; 335, 24. Siculiensti Sicilśti 309, 6. Signium, zamek v Ital. 29$, 8. síti: na suchém poli sáto 140, 13. sjíti od koho — zahynonti 48, 27; 50, 28 a j. skalí: jeskyně v tom skalí 142, 4. skoóény: myš příliš skočná 250, 4. 182, slaniny = slané maso 243, 9. slävicek 113, 18. sliniti se sliny poustéti 68, 2; 132, 32. slomiti 212, 12; 13. — slomovati 212, 10. Slovácké lesy 338, 23. slożiti na lože uvésti 333, 10. slużebnicky: sl—ć šaty 13, 35. slych: nemáš ani čichu ani slychu 180, 2. smeješ se 19, 8. smíra: bez smíry náramně velmi Ihau 156, 34; bez smíry mluvící (Thersites: 273, 17. Smíram - Sunium 192, 3. smrdlavy 261, 5. smüceny — zarmouceny 139, 11. Smyrna, město 333, 8. smyslný — důmyslný 55, 1. düvtipné 25, 14 a j. snář kdo sny má: snářům mnohá okla- mání se přitrelují 308, 32. sňatek - shromáždční: kratochvíl při ně- jakých sňatcích mívali 92, 6. snážný 256, 15. — snážně 24, 11; 259, 8; 15. snesitedlnost: trest a olíva vadily se o s. vytrvalost 212, 8. snesitedlný snóażelivy: dobii asnesitedlni 280, 18. Sokrates 299, 21; 323, 2. Solinus 333, 23; 335, 11; 20; 336, 5; 28; — smyslné: 400 9537, 2; 338, 25; 339, 23; 545, 36; 546, 30; 348, 15; 360, 2 Solon 300, 13. Sorakte, hora 360, 7. soška = podstavcc: sidei 380, 22. sotva: 94, 3; 141, 23; 146, 23; 179, 12; 217, 15; 235, 13; 248, 12; 290, 19 a j. spamatováni vzpomínka: Ipokras takto v svých sebraných s—ch učí 316, 4. spamatovati umčvší panna těm slovum od mateře. vlezla: mezi sošky vo- v pamčť si vštípiti: poroz- spamatovala je 49, 13. spání 298, 5; 6. Spinx Sphinx 337, 26; 31; 258, 10; 15. spojimati —sebrati: spojiímal osly 298, S spolustolici = spoluhodovnici 366, 2; 308, 16; 19. spraviti: mnohos mi lží spravil 33, 4; myslil slovy lahodnými dolů ji napovidal spraviti dostali 228, 21. srdce: 7 pravého srdce z hloubi srdce 229, 20. srostnutí: ; sšel se dub zase k svému prvnímu s. 347, 15. ssáti: nápoj z zemč vytahuješ a sses 87. 11 starodávno: od staradávna 117, 14. starosta — stará Zena 252, 16; 21. statéiti 222, 31. stéžovati si do někoho něčeho 4, 40 stirati se potirati (vaditi) se: piede muù se stiraji 297, 25. stonani: holubi stonáním čas oznamují 114, 1. Strábo, geograf 335, 6; 345, 7; 360, 20 strach s gen. obj.: st. vlka 83, 3. strana: s obau strdn 144, 15; 174, 10; 191, 29. — chráni s včtší strany dlapami hlavy včtším dilem 351, 18. strasiti se — bâti sc 153, 19. strašlivý bojácny 86, 13 a j. stribrnice stříbrná nádoba $87, 12. stfiZeni stříž u ovcí 78, 15; 17. strojeny vlas nepravy 362, 19. strojný pořádný, skvostný: připrav nám s. a hojný stůl 32, 12; velmi s--é jídlo 84, 6; s- á příprava 94, 13 aj. struoj stroj (bobří) 172, 9. styskati: zdá mi se, že sobě stejště po tobě 22, 21. suk šťáva 274, 18. Sulpicius Apollinarský 332, 9. sum sumec 205, 3.
selnauti se — slepiti sc: oci se jim Ipem selnau 337, 11. Seneka, filosof 280, 26; 321, 21; 327, 13. Seneka, tragik 292, 22; 317, 3. Senis, mésto — Siena 268, 2; 324, 29. Seres, lid na dalekém vychodé 335, 18. Servius, grammatik 321, 10. sestra: ó sestra liško 137, 3; 251, 31. setríti se — sraziti se: s obou stran se o to setřeli 275, 12. shlazovati - uhlazovati 102, 9. shnizditi se uhnizditi: ptacek shnizdil se mezi obilim 2x4, 2. shromázditi: 96, 14; 103, 6; 162, 7; 11; 209, 11; 284, 9; 311, 11. Schnauti: sechl 146, 23; 231, 28; 278, 12. Sibylliny knihy 285, 18; 286, 10 Sicilie 50, 26; 335, 24. Siculiensti Sicilśti 309, 6. Signium, zamek v Ital. 29$, 8. síti: na suchém poli sáto 140, 13. sjíti od koho — zahynonti 48, 27; 50, 28 a j. skalí: jeskyně v tom skalí 142, 4. skoóény: myš příliš skočná 250, 4. 182, slaniny = slané maso 243, 9. slävicek 113, 18. sliniti se sliny poustéti 68, 2; 132, 32. slomiti 212, 12; 13. — slomovati 212, 10. Slovácké lesy 338, 23. slożiti na lože uvésti 333, 10. slużebnicky: sl—ć šaty 13, 35. slych: nemáš ani čichu ani slychu 180, 2. smeješ se 19, 8. smíra: bez smíry náramně velmi Ihau 156, 34; bez smíry mluvící (Thersites: 273, 17. Smíram - Sunium 192, 3. smrdlavy 261, 5. smüceny — zarmouceny 139, 11. Smyrna, město 333, 8. smyslný — důmyslný 55, 1. düvtipné 25, 14 a j. snář kdo sny má: snářům mnohá okla- mání se přitrelují 308, 32. sňatek - shromáždční: kratochvíl při ně- jakých sňatcích mívali 92, 6. snážný 256, 15. — snážně 24, 11; 259, 8; 15. snesitedlnost: trest a olíva vadily se o s. vytrvalost 212, 8. snesitedlný snóażelivy: dobii asnesitedlni 280, 18. Sokrates 299, 21; 323, 2. Solinus 333, 23; 335, 11; 20; 336, 5; 28; — smyslné: 400 9537, 2; 338, 25; 339, 23; 545, 36; 546, 30; 348, 15; 360, 2 Solon 300, 13. Sorakte, hora 360, 7. soška = podstavcc: sidei 380, 22. sotva: 94, 3; 141, 23; 146, 23; 179, 12; 217, 15; 235, 13; 248, 12; 290, 19 a j. spamatováni vzpomínka: Ipokras takto v svých sebraných s—ch učí 316, 4. spamatovati umčvší panna těm slovum od mateře. vlezla: mezi sošky vo- v pamčť si vštípiti: poroz- spamatovala je 49, 13. spání 298, 5; 6. Spinx Sphinx 337, 26; 31; 258, 10; 15. spojimati —sebrati: spojiímal osly 298, S spolustolici = spoluhodovnici 366, 2; 308, 16; 19. spraviti: mnohos mi lží spravil 33, 4; myslil slovy lahodnými dolů ji napovidal spraviti dostali 228, 21. srdce: 7 pravého srdce z hloubi srdce 229, 20. srostnutí: ; sšel se dub zase k svému prvnímu s. 347, 15. ssáti: nápoj z zemč vytahuješ a sses 87. 11 starodávno: od staradávna 117, 14. starosta — stará Zena 252, 16; 21. statéiti 222, 31. stéžovati si do někoho něčeho 4, 40 stirati se potirati (vaditi) se: piede muù se stiraji 297, 25. stonani: holubi stonáním čas oznamují 114, 1. Strábo, geograf 335, 6; 345, 7; 360, 20 strach s gen. obj.: st. vlka 83, 3. strana: s obau strdn 144, 15; 174, 10; 191, 29. — chráni s včtší strany dlapami hlavy včtším dilem 351, 18. strasiti se — bâti sc 153, 19. strašlivý bojácny 86, 13 a j. stribrnice stříbrná nádoba $87, 12. stfiZeni stříž u ovcí 78, 15; 17. strojeny vlas nepravy 362, 19. strojný pořádný, skvostný: připrav nám s. a hojný stůl 32, 12; velmi s--é jídlo 84, 6; s- á příprava 94, 13 aj. struoj stroj (bobří) 172, 9. styskati: zdá mi se, že sobě stejště po tobě 22, 21. suk šťáva 274, 18. Sulpicius Apollinarský 332, 9. sum sumec 205, 3.
Strana 401
401 Sunyum Sunium, pfedhofi 192, 3. suprasi: nalezl svini s. 144, 20. Surius l'urius Camillus 279, 1. svada 235, 19. svémysiny domýšlivý: s-—é bláznovství a nerozum 3, 27; 63, 5; s— ych lidí jest mnoho, kteříž chlubní jsau a velmi vy- soce o sobě smýšlejí 131, 1; též své- hlavy: nesnadná a s—á k přesvědčení od toho, což sobě upřela 291, 28. svésti: ze svéta s. 48, 31; 77, 10 a j. sviné morská delfín, pliskavice 171, 12; 15. svraskaly 90, 2. svršek přídavek, přebytek 237, 21. svüj mordér: chtél sem mordéři svému pomoci samovrahu 185, 2. Sýme, vrch (?) u Neapole 355, 10. Syrakusy, —zy, Syrakuz, město 309,2; 7; 8. Syrie 331, 9; 11. šáliti co na kom: na lidech peníze š. 289, 4. Šalomún 280, 29. śaulati se t&kati 309, 16. Sedsät 16, 5. Sejder 240, 41. šejdéřství 327, 28. Sermer 298, 22; 299, 3. Sestnacty v tit. 67; 86; 105; 123. šibal: lotr přelévaný a šibalem podšitý 240, 8. šipiště násada u šípu 208, 4. širokonožný 336, 1 (tit.) škariant | pochop, rychtářův pomocník 191, 27. šklon sklopec, čižební přístroj 117, 4. škořepina 66, 11; 17; 67, 2 škrabání ku posmívání jiných a šk. byl vejborný 302 5. škrabati: oni-li mě škrabí? — dobírati si koho 33, 28; srv. 154, 13. škřemení 134, 19; 135, 13. škřipati: škřipě zuby 59, 17; 186, 20. škřivánek 177, 24; 26 a j. Skrviti se: hlemejZdi Skvaïice a skfvice se od prudkého uhlé jakoby křičeli: = škvířiti se, fervere 188, 17. šlachtata | porážka dobytčí 172, 16. Španiel 311, 23. šperkovný 18, 9. špižérna 48, 19; 64, 8; 148, 27. šrám jizva 82, 2. Stéstí — Fortuna 190, 3; 6. štípák kohout štípavý, zápasní 45, 18. stds náraz 3490, 7. Stvani 79. 5; 329, 21. Stváti — 80, 4; 84, 12; 136, 19; poXtvati 97, 10. &vachtáni 32, 1; 35, 3. Svástaní 27, 27. Svástati 17, 11. talov - hnis krvavý 92, 1; 2. tapati: vSickni tapali potapćli se, tonuli 192, 6 tarasovati upevńovati 301, 8. Tarquinius Zpupny 285, 18; 21; 23; 286, 4; 8. Tatari 335, 8; 336, 24; 359, 31. Taterské ostrovy 344, 23. taużeji — üsilnéji, prudceji 59, 10. — tauże 135, 19; 22; 263, 13. téci se bóhati se, páriti se 69, 13; 350, 28. ted zde, tu: jdi na onu lauku teď ne- daleko od nás 132, 1; do této teď díry ať mi je postaví 140, 29; 155, 27; 165, 8. teda 108, 22; 307, 2; 315, 29 a j. tele 208, 5 a j. telec - kolouch 174, 9; 12; 181, 7. Tenarium, Tenaros -- Taenarum, pfedhorí 342, 20; 24. tenátko: tenátka vízti 71, 19. tenato: do tenata padati 156, 12; 19. tepati: na toho ptáka hrom netepe 276, 24. — přech. přít. tepa: 155, 19; 291, 14 aj. teprvá 11, 6; 13, 14; 15, 38; 17, 32; 67 14; 74, 9; 188, 14 a j. Terentianus — Terentius 317, 12. Terentius 5, 18; 317, 12; 338, 13. Tersytes . Thersites 7, 7; 273, 17. tesarí - aedilové 332, 4. teskliti: já více t. a hořekati sobě nechci 163, 15; 240, 30. Teucer 276, 19. Theby 337, 31; 338, 4; 12. Thibin, moře 335, 1». thymus — thynnus 166, 8; 171, 12; 15. Tiberis 344, 15. Tiskanum : Toskansko 269, 8. tista: t. a neb psi mâté 185, 17. tise 92, 1. tlampati 17, 37. tlustost: mnohau krvi a t- i obtiZeny 316, 11; srv. 150, 3. tokovati : tokati (o tetrevu) 180, 20; 21. 26
401 Sunyum Sunium, pfedhofi 192, 3. suprasi: nalezl svini s. 144, 20. Surius l'urius Camillus 279, 1. svada 235, 19. svémysiny domýšlivý: s-—é bláznovství a nerozum 3, 27; 63, 5; s— ych lidí jest mnoho, kteříž chlubní jsau a velmi vy- soce o sobě smýšlejí 131, 1; též své- hlavy: nesnadná a s—á k přesvědčení od toho, což sobě upřela 291, 28. svésti: ze svéta s. 48, 31; 77, 10 a j. sviné morská delfín, pliskavice 171, 12; 15. svraskaly 90, 2. svršek přídavek, přebytek 237, 21. svüj mordér: chtél sem mordéři svému pomoci samovrahu 185, 2. Sýme, vrch (?) u Neapole 355, 10. Syrakusy, —zy, Syrakuz, město 309,2; 7; 8. Syrie 331, 9; 11. šáliti co na kom: na lidech peníze š. 289, 4. Šalomún 280, 29. śaulati se t&kati 309, 16. Sedsät 16, 5. Sejder 240, 41. šejdéřství 327, 28. Sermer 298, 22; 299, 3. Sestnacty v tit. 67; 86; 105; 123. šibal: lotr přelévaný a šibalem podšitý 240, 8. šipiště násada u šípu 208, 4. širokonožný 336, 1 (tit.) škariant | pochop, rychtářův pomocník 191, 27. šklon sklopec, čižební přístroj 117, 4. škořepina 66, 11; 17; 67, 2 škrabání ku posmívání jiných a šk. byl vejborný 302 5. škrabati: oni-li mě škrabí? — dobírati si koho 33, 28; srv. 154, 13. škřemení 134, 19; 135, 13. škřipati: škřipě zuby 59, 17; 186, 20. škřivánek 177, 24; 26 a j. Skrviti se: hlemejZdi Skvaïice a skfvice se od prudkého uhlé jakoby křičeli: = škvířiti se, fervere 188, 17. šlachtata | porážka dobytčí 172, 16. Španiel 311, 23. šperkovný 18, 9. špižérna 48, 19; 64, 8; 148, 27. šrám jizva 82, 2. Stéstí — Fortuna 190, 3; 6. štípák kohout štípavý, zápasní 45, 18. stds náraz 3490, 7. Stvani 79. 5; 329, 21. Stváti — 80, 4; 84, 12; 136, 19; poXtvati 97, 10. &vachtáni 32, 1; 35, 3. Svástaní 27, 27. Svástati 17, 11. talov - hnis krvavý 92, 1; 2. tapati: vSickni tapali potapćli se, tonuli 192, 6 tarasovati upevńovati 301, 8. Tarquinius Zpupny 285, 18; 21; 23; 286, 4; 8. Tatari 335, 8; 336, 24; 359, 31. Taterské ostrovy 344, 23. taużeji — üsilnéji, prudceji 59, 10. — tauże 135, 19; 22; 263, 13. téci se bóhati se, páriti se 69, 13; 350, 28. ted zde, tu: jdi na onu lauku teď ne- daleko od nás 132, 1; do této teď díry ať mi je postaví 140, 29; 155, 27; 165, 8. teda 108, 22; 307, 2; 315, 29 a j. tele 208, 5 a j. telec - kolouch 174, 9; 12; 181, 7. Tenarium, Tenaros -- Taenarum, pfedhorí 342, 20; 24. tenátko: tenátka vízti 71, 19. tenato: do tenata padati 156, 12; 19. tepati: na toho ptáka hrom netepe 276, 24. — přech. přít. tepa: 155, 19; 291, 14 aj. teprvá 11, 6; 13, 14; 15, 38; 17, 32; 67 14; 74, 9; 188, 14 a j. Terentianus — Terentius 317, 12. Terentius 5, 18; 317, 12; 338, 13. Tersytes . Thersites 7, 7; 273, 17. tesarí - aedilové 332, 4. teskliti: já více t. a hořekati sobě nechci 163, 15; 240, 30. Teucer 276, 19. Theby 337, 31; 338, 4; 12. Thibin, moře 335, 1». thymus — thynnus 166, 8; 171, 12; 15. Tiberis 344, 15. Tiskanum : Toskansko 269, 8. tista: t. a neb psi mâté 185, 17. tise 92, 1. tlampati 17, 37. tlustost: mnohau krvi a t- i obtiZeny 316, 11; srv. 150, 3. tokovati : tokati (o tetrevu) 180, 20; 21. 26
Strana 402
402 Tolethánum - Toledo 313, 25. Tolosán Toulouse 331, 19; z Tolozánu zlato 331, 18. toporisté 103, 15; 16; 17. tovarys: tovarysi 181, 21 a j. €. trestati: vokdzal se k nim jakożto trestce viny jich 75, 2. třeštiti se: ztřeštěně si vésti 23, 37. trety: jak by sobě ta paní divnými trety počínala 297, 5. tří páni - triumviri 277, 10. Tricemius: Trinummus 311, 27. trinacty v tit. 65; 84; 102. trlenec - pośetilec, hloupy jako trdlo 131, 17; 220, 27; 326, 22. Troglodyti 354, 14. Trogus Pompejus, historik 319, 18. trochilus, pták 348, 9. Troje 7, 2. — Trojanští 276, 19; 354, 1. — Trojanskÿ küñ 321, 23. -— Tiojénskÿ boj 342, 26; 343, 8; 11. třpaslek: národ, kterémuz třpaslkové ří- káme 353, 24; 354, 4. trti trest 319, 2; 3; 4; 5. trupel hromada, hmota, kus: trupli hor i písku i prachu na ně házel 334, 10; t. masa 351, 5; 6; přivedls tohoto truple s psí hlavü :: nemotoru, klacka 17, 34. trválivý: mocných víra řídko trválivá jest 223, 2. trvánlivost 291, 4. trzeny potrhlj, bláznivy 300, 15; 322, 21. Turci 331, 1. tvárnost: t. má jeZkovau 339, 22. Tyburtyn Tibursko 288, 15. tymé: není v t. uraZen = není nevtipný 365, 23. Tyresias Tiresias 193, 12; 18. Tystrydánum — Thysdrus, mésto v Africe 333, 11. učesati: jdi a učeš sobě na vrbě | nacesati 82, 12. ucinek: nevidanému účiňku 318, 17. uciti - ucititi 20, 17. uderiti se na néco 29, 4. ufakati se — podélati se: ufati 207, 19 uhoditi se: na kámen 28, 34. — uh. k čemu - cestu nalézti 308, 23; tau cestau, kterau sem tam šel, zase sem u. neuměl 207, 18. újem: po újmu něčeho 21, 20. ukaupati — zkoupati, potopiti 192, 14. strachem 154, 19. ukauseny ukousnuty 169, 7. ukäzani: pro u. chodil v zlatých řetězích na odiv 286, 14. ukliditi se tělesnou potřebu učiniti 308, 27; 29. ukrutnik — tyrannus: tyraun a ukrutník mésta toho 290, 2; 342, 11; 287, 22. ulákati 96, 9. Ulm, mésto 268, 5. Ulysses 335, 25. uměti: ptaje se, co by ta vada uměla znamenala 292, 8. umíleti se přítulně se lichotiti 23, 39; 68, 24; 69, 6. -- umileni 68, 22. úmysl mínění, soud 123, 5; 311, 3 aj. unečistití se 114, 16; 154, 3; 5; 6 a j. upikati rmingere 300, 1. — u. se 299, 23 (rit.) uplihati se: škaredě sem se uplihala uplouhala 142, 10. uprati zbiti 10, 17 a )j. upfiti si uminiti si 291, 4; 6; 29. urázeti se na néco: na kámen 29, 3. uri zubfi 345, 15; 17. usednauti: usedl na člověka toho se 285, 14. usmysliti si rozumu nabyti 267, 2. ustaupiti: Zádná strana svého u. nechtéla 102, 13. uši: k ušima připauštěti 225, 21. uskrnauti se usklebnouti se 12, 8; 28, 31; 44, 28; 45, 21. uSlapiti usläpnouti 139, 22; 23; 140, 14a j. ustiplavy: velmi u—€ slovo 332, 1. uštnauti, ušťnauti: had dítě uštnul 140, 33; ušťnul 203, 15; ušťnuv 211, 12. ušťnutí 335, 4. utahnauti 141, 15. utarasovany upevněný, ohrazeny: utara- sovanć lżi 58, 9. utéci: utečme 168, 13. utéseni rozkoś 23, 19. utikati se na koho = útočiti: pamatuji, kteří se na mne utíkali 115, 5 utíkavý plachý: zvíře velmi u- é 348, 6. utížiti: utížili tomu koňovi 94, 7. utlustnauti 169, 3. utrati - utrhati: beran utral vlka 213, 8. utríti: pilau rohy u. upilovati 229, 15. ütrusek: Zádnych ütruskü ani Supin ne: viděl 282, 35. obořil vabiti se s kým väbiv€ voditi za sebou, lákati 44, 11.
402 Tolethánum - Toledo 313, 25. Tolosán Toulouse 331, 19; z Tolozánu zlato 331, 18. toporisté 103, 15; 16; 17. tovarys: tovarysi 181, 21 a j. €. trestati: vokdzal se k nim jakożto trestce viny jich 75, 2. třeštiti se: ztřeštěně si vésti 23, 37. trety: jak by sobě ta paní divnými trety počínala 297, 5. tří páni - triumviri 277, 10. Tricemius: Trinummus 311, 27. trinacty v tit. 65; 84; 102. trlenec - pośetilec, hloupy jako trdlo 131, 17; 220, 27; 326, 22. Troglodyti 354, 14. Trogus Pompejus, historik 319, 18. trochilus, pták 348, 9. Troje 7, 2. — Trojanští 276, 19; 354, 1. — Trojanskÿ küñ 321, 23. -— Tiojénskÿ boj 342, 26; 343, 8; 11. třpaslek: národ, kterémuz třpaslkové ří- káme 353, 24; 354, 4. trti trest 319, 2; 3; 4; 5. trupel hromada, hmota, kus: trupli hor i písku i prachu na ně házel 334, 10; t. masa 351, 5; 6; přivedls tohoto truple s psí hlavü :: nemotoru, klacka 17, 34. trválivý: mocných víra řídko trválivá jest 223, 2. trvánlivost 291, 4. trzeny potrhlj, bláznivy 300, 15; 322, 21. Turci 331, 1. tvárnost: t. má jeZkovau 339, 22. Tyburtyn Tibursko 288, 15. tymé: není v t. uraZen = není nevtipný 365, 23. Tyresias Tiresias 193, 12; 18. Tystrydánum — Thysdrus, mésto v Africe 333, 11. učesati: jdi a učeš sobě na vrbě | nacesati 82, 12. ucinek: nevidanému účiňku 318, 17. uciti - ucititi 20, 17. uderiti se na néco 29, 4. ufakati se — podélati se: ufati 207, 19 uhoditi se: na kámen 28, 34. — uh. k čemu - cestu nalézti 308, 23; tau cestau, kterau sem tam šel, zase sem u. neuměl 207, 18. újem: po újmu něčeho 21, 20. ukaupati — zkoupati, potopiti 192, 14. strachem 154, 19. ukauseny ukousnuty 169, 7. ukäzani: pro u. chodil v zlatých řetězích na odiv 286, 14. ukliditi se tělesnou potřebu učiniti 308, 27; 29. ukrutnik — tyrannus: tyraun a ukrutník mésta toho 290, 2; 342, 11; 287, 22. ulákati 96, 9. Ulm, mésto 268, 5. Ulysses 335, 25. uměti: ptaje se, co by ta vada uměla znamenala 292, 8. umíleti se přítulně se lichotiti 23, 39; 68, 24; 69, 6. -- umileni 68, 22. úmysl mínění, soud 123, 5; 311, 3 aj. unečistití se 114, 16; 154, 3; 5; 6 a j. upikati rmingere 300, 1. — u. se 299, 23 (rit.) uplihati se: škaredě sem se uplihala uplouhala 142, 10. uprati zbiti 10, 17 a )j. upfiti si uminiti si 291, 4; 6; 29. urázeti se na néco: na kámen 29, 3. uri zubfi 345, 15; 17. usednauti: usedl na člověka toho se 285, 14. usmysliti si rozumu nabyti 267, 2. ustaupiti: Zádná strana svého u. nechtéla 102, 13. uši: k ušima připauštěti 225, 21. uskrnauti se usklebnouti se 12, 8; 28, 31; 44, 28; 45, 21. uSlapiti usläpnouti 139, 22; 23; 140, 14a j. ustiplavy: velmi u—€ slovo 332, 1. uštnauti, ušťnauti: had dítě uštnul 140, 33; ušťnul 203, 15; ušťnuv 211, 12. ušťnutí 335, 4. utahnauti 141, 15. utarasovany upevněný, ohrazeny: utara- sovanć lżi 58, 9. utéci: utečme 168, 13. utéseni rozkoś 23, 19. utikati se na koho = útočiti: pamatuji, kteří se na mne utíkali 115, 5 utíkavý plachý: zvíře velmi u- é 348, 6. utížiti: utížili tomu koňovi 94, 7. utlustnauti 169, 3. utrati - utrhati: beran utral vlka 213, 8. utríti: pilau rohy u. upilovati 229, 15. ütrusek: Zádnych ütruskü ani Supin ne: viděl 282, 35. obořil vabiti se s kým väbiv€ voditi za sebou, lákati 44, 11.
Strana 403
403 vada váda 292, 8. vajsluha — vysluZka, podíl z hostiny 266, 14; 18. Valerius Corvinus, r. 349. tribun vojenský — 279, 3; 12; 24. varovati aby jemu z peleše varovala ustoupila 61, 21; 62, 2; 94, 4. Varro Marcus 333, 13; 335, 3; 341, 20. váš — váše: váše včc 286, 6; 8: váši po- hádku 46, 27; pro váši nezbednost 12, 16; váše fiky 8, 8; svobody váše a práva váse 37, 11 a j. Vatykanské pole 341, 11. vazení vida 292, 7. vaziti na něco: na svině já nevážím — nedbám 152, 21; 25. — v. na koho státi o koho 269, 10; 307, 25. včerá 3%, 24; 148, 20 a j. vdy, vdycky: 175, 19; 88, 1 aj. č. večer: s večerá 114, 3; k večerau 250, 31. vejkysky vymésky: v. nebo zbytky jídla 200, 4. vejřek: zachoval se podlé vejrku 135, 25 ; 28. Venuše, Venus 185, 6; 8; 288, 3; 6; 356, 8 aj. věrně jistě: věrně toho trestání potře- buješ 219, 5. Verona 302, 1; 355, 22. verštat dílna 102, 4. vesni: vesní písnicky veš: všmi 291, 11. věští — věštec: nejsem žádný v. ani vy- kladač 35, 27. vetovati sázeti na základ 30, 2. vétr 127, 3; 302, 20. věže vóZ 218, 10. vidlák — furcifer 166, 23. vidly, vidlami podavky 329, 25; sochy 347, 11. viniti, vinniti: pes vinnil z püj&eného chleba ovci 57, 16; z korce obilé 82, 8 a j. vinna vina 39, 26 aj. víra: jest mu toho s pravau vérau Zel 81, 23. Vircbergk Wiirzburk 355, 4. Virgilius 276, 21; 288, 13; 314, 17; 25; 342, 5; 24; 350, 2 visontes 345, 10. vitaj 241, 13 vítěz vítězství 278, 8 vizti: tenátka vízti vázati 71, 19. Vlach, Vlašsko 276, 19; 279, 5; 330, 9; 811, 23; 331, 19; 333, 24; 335, 24; 342, 12; 21; 343, 23; 356, 16. veské 14°, 30. roz- vlastovice moiska 175, 8; 11; 14. vlnobitedlny 18, 13. vodnotelnost 175, 25. vodny 195, 14; 336, 23 a j. vohańka vějíř 306, 24. vojska: vůdcové vojsky 118, 9; vpadše do vojsky jejich 309, 7. vokůvek — věderce 228, 6; 7; 9. vonde .onde 3, 8. vos, vosové 142, 28; 180, 6; 8. voslák 202, 10. voślach : : oślejch 25, 12. vperiti se vraziti, vetknouti se 214, 8. vranka . - vrana 377. 10; 12 vFesklavy: v. a netrefny hlas 113, 12. vrtkost: Zenskejm v—em Zádny véfitinemá 217, 19. vrtký — vrtkavy 43, 4; 94, 21. vrtlavy 93, 18. VSeckojedci 335, 21. vSeteóny — smély, opováZlivy 87, 19; 263, 12aj. Vulkanus 5, 20. Vüz nebesky 335, 9. vybitý: baba vostrá a vybitá v své sti prohnaná 254, 14. vybojovatedlny: s vybojovatedlnau rukau — vybojnou 95, 8. vybosti vybisti: jakż kuoń vybosti mohl : koné bodáním pohnati 119, 4. vyciditi = vytrestati 24, 4. vyGinichati 350, 14. vydati na koho co: pohádky na se vydá- vali 19, 17: 22, 24; sr. pohádka. vyhlédani: k v. porutiti - k opatrování 242, 15. vychovati se - vykrmiti se 169, 3; vycho- vany — vykrmeny 132, 1; 152, 35 a j. vykléceti: sotvá sem psom a sedlákom vyklécel — vyvázl 217,15; z nebezpečného vandru 222, 22. vylaupiti: noZem té z kuoZe vylaupím 156, 3. vymáériti se z Ceho - ospravedlniti se 186, 21. vymluviti se - oCistiti se 8, 20. vyniknauti: rozuméjici, kudy to vyniknauti mé dopadnouti 152, 42. vypraviti: v novć šaty koho — obléci 13, 35. vypryStiti: řeči ty sau z přirozeného umění vyprýštěny a vybrány 3, 6; 340, 33. vyříkati: já takto vyříkám = výpověď činím 243, 21. vyrknauti: vyřekl ortel 88, 17. vyrostlina - výrústek 268, 26. 26*
403 vada váda 292, 8. vajsluha — vysluZka, podíl z hostiny 266, 14; 18. Valerius Corvinus, r. 349. tribun vojenský — 279, 3; 12; 24. varovati aby jemu z peleše varovala ustoupila 61, 21; 62, 2; 94, 4. Varro Marcus 333, 13; 335, 3; 341, 20. váš — váše: váše včc 286, 6; 8: váši po- hádku 46, 27; pro váši nezbednost 12, 16; váše fiky 8, 8; svobody váše a práva váse 37, 11 a j. Vatykanské pole 341, 11. vazení vida 292, 7. vaziti na něco: na svině já nevážím — nedbám 152, 21; 25. — v. na koho státi o koho 269, 10; 307, 25. včerá 3%, 24; 148, 20 a j. vdy, vdycky: 175, 19; 88, 1 aj. č. večer: s večerá 114, 3; k večerau 250, 31. vejkysky vymésky: v. nebo zbytky jídla 200, 4. vejřek: zachoval se podlé vejrku 135, 25 ; 28. Venuše, Venus 185, 6; 8; 288, 3; 6; 356, 8 aj. věrně jistě: věrně toho trestání potře- buješ 219, 5. Verona 302, 1; 355, 22. verštat dílna 102, 4. vesni: vesní písnicky veš: všmi 291, 11. věští — věštec: nejsem žádný v. ani vy- kladač 35, 27. vetovati sázeti na základ 30, 2. vétr 127, 3; 302, 20. věže vóZ 218, 10. vidlák — furcifer 166, 23. vidly, vidlami podavky 329, 25; sochy 347, 11. viniti, vinniti: pes vinnil z püj&eného chleba ovci 57, 16; z korce obilé 82, 8 a j. vinna vina 39, 26 aj. víra: jest mu toho s pravau vérau Zel 81, 23. Vircbergk Wiirzburk 355, 4. Virgilius 276, 21; 288, 13; 314, 17; 25; 342, 5; 24; 350, 2 visontes 345, 10. vitaj 241, 13 vítěz vítězství 278, 8 vizti: tenátka vízti vázati 71, 19. Vlach, Vlašsko 276, 19; 279, 5; 330, 9; 811, 23; 331, 19; 333, 24; 335, 24; 342, 12; 21; 343, 23; 356, 16. veské 14°, 30. roz- vlastovice moiska 175, 8; 11; 14. vlnobitedlny 18, 13. vodnotelnost 175, 25. vodny 195, 14; 336, 23 a j. vohańka vějíř 306, 24. vojska: vůdcové vojsky 118, 9; vpadše do vojsky jejich 309, 7. vokůvek — věderce 228, 6; 7; 9. vonde .onde 3, 8. vos, vosové 142, 28; 180, 6; 8. voslák 202, 10. voślach : : oślejch 25, 12. vperiti se vraziti, vetknouti se 214, 8. vranka . - vrana 377. 10; 12 vFesklavy: v. a netrefny hlas 113, 12. vrtkost: Zenskejm v—em Zádny véfitinemá 217, 19. vrtký — vrtkavy 43, 4; 94, 21. vrtlavy 93, 18. VSeckojedci 335, 21. vSeteóny — smély, opováZlivy 87, 19; 263, 12aj. Vulkanus 5, 20. Vüz nebesky 335, 9. vybitý: baba vostrá a vybitá v své sti prohnaná 254, 14. vybojovatedlny: s vybojovatedlnau rukau — vybojnou 95, 8. vybosti vybisti: jakż kuoń vybosti mohl : koné bodáním pohnati 119, 4. vyciditi = vytrestati 24, 4. vyGinichati 350, 14. vydati na koho co: pohádky na se vydá- vali 19, 17: 22, 24; sr. pohádka. vyhlédani: k v. porutiti - k opatrování 242, 15. vychovati se - vykrmiti se 169, 3; vycho- vany — vykrmeny 132, 1; 152, 35 a j. vykléceti: sotvá sem psom a sedlákom vyklécel — vyvázl 217,15; z nebezpečného vandru 222, 22. vylaupiti: noZem té z kuoZe vylaupím 156, 3. vymáériti se z Ceho - ospravedlniti se 186, 21. vymluviti se - oCistiti se 8, 20. vyniknauti: rozuméjici, kudy to vyniknauti mé dopadnouti 152, 42. vypraviti: v novć šaty koho — obléci 13, 35. vypryStiti: řeči ty sau z přirozeného umění vyprýštěny a vybrány 3, 6; 340, 33. vyříkati: já takto vyříkám = výpověď činím 243, 21. vyrknauti: vyřekl ortel 88, 17. vyrostlina - výrústek 268, 26. 26*
Strana 404
404 vyslediti 350, 14. výsluha 22, 9; 10; 23, 22. vystřelení prudký výskok 171, 13. vystreliti se: ryba, vystrelivsi se z vody, do lodí vskotila 166, 9; 171, 14. vystrihati se pred kÿm 3, 16; 81, 10. vystrizveti 187, 6. vystrkati — vytykati: vlk pastejri zradau o€i vystrká 4, 14. vysvédéovati—svédectvím dokládati 245, 1. vytahnüti 143, 24; vytahnauti 145, 15. vytazovati se na kom 22, 25; koho 177, 6. vyvrci: vyvrZ 275, 8. vyzina — vyza: jak té mám jmenovati? stikau li cili vyzinau? 289, 20. vyznamenání: rozprávkyv. smysl,rozum, naucení 56, 3 a j. vzajem: odpust mi, vzájem 84, 10. vzebrati = oloupiti: chrám Apollinuo 47, 25. vzložiti: žádost na někoho 74, 10; 15; prosbu na nejvyšší moc 92, 23. vztahovati: až k nebi hlasy své vztahovaly 74, 12. jeho nebť jest odplata Xanthus 13, 31; 14, 3—37, 6. zahřmívatí: křičí, až v uších zahřmívá 23, 8. zahuštěný: les dřívím 98, 3; strom rato- lestmi a lístím 255, 10. zachule = zadnice 107, 2. zajisto - jistć, najisto: z. němý 281, 21; 379, 2; 30, 7. zakazovati se: vysoce se zakazoval za- vazoval 61, 1. základ = sázka 30, 3; 31, 7; prsten v zá- kladu poloziti 30, 9; základ rozvésti 30, 13; 25. — z. — zástava: přinesl mu zá- klad svatý kříž 312, 2. zakládati: bral obrok a počal jim zaklá- dati — dobytku za jesle dávati 108, 19. zakrásti se: vlk mlée zakradl se za něho 137, 18. zakrusleny : vocasy zakruslené 348, 26. zakusiti okusiti: člověčích drobův 333, 24. zakyselení nevole: hořkost a z. k sobě 226, 6. zakyseliti se: vsickni proti mné se zaky- selili 68, 10. zamknauti: zamekl 64, 15; 347, 15. zämutek : - zármutek 41, 15; 51, 13; 57, 4; 64, 21; 99, 4; 164, 20; 209, 5 a j. zapáliti se: zapálil se Zádostí v její kráse 295, 1. zaplynauti: s tekutau vodau zaplynul 135, 11. zarostlost: střeva nemohla se pro z. ode- vříti 105, 32. zasaditi .nastaviti: všickní své rohy proti lvu zasadili 225, 27. — z.se proti komu - na odpor se postaviti: povolili a proti tomu se nezasadili 115, 13; 184, 23; 277, 19. — z. se o néco ve spor se dati, sizeti se: maucha s mravencem o včtší čest a chválu se zasadila 87, 6; 63, 13. zastěňovati: slunce zastěňuje měsíc 44, 29. zástupce: chudí ho za zástupci měli 243, 1. zatnautí se: v prostřed řeči se zatna zaraze 296, 24. zatvrdilost zatvrzelost 294, 23. zatvrzeny zatvrzely 291, 16. zaváti zabzditi 506, 30. zavâziti: vseckna těžká břemena mnau zavażi vystihnou, potidi 138, 17. závrat: závratem hlavy umordovani 174, 10; 314, 13. zavriti na koho — zapáliti se Zádostí 308.10. zavyti: vlk ponejprvé zaveyl 148, 32. zbroj pfirozeni, plodidla 263, 23; 333, 3; 7 aj. zbyteóni: zb. starost 266, 16; 267, 32. zdá, zdá-li zda, zdali 175, 15; 17; 217, 16; 222, 9; 226, 8; 236, 28; 298, 14; 329, 26 a j. zdáti se: někteří lidé velmi se hrozní zdadí 200, 21; 228, 19; 274, 1. zdávený: kůň na hřbetě zdávený uty- raný 155, 6; sr. 155, 7. zdejchati vzdychati 202, 2; 202, 3. zdrávé 273, 3. zehrati se komu zelé 18, 25; 26; 19, 1; 20, 6. Zenas 10, 23; 29; 33; 11, 4; 7; 10; 14; 16; 19; 20; 38; 12, I. Zeno, filosof 274, 11; 322, 27. zhoditi: tomu dobfe zhodime 100, 5. zchovati: vychovati: v této-li jsme kra- jiné zchováni? 154, 31. zchuravéti: dobytek byl zchuravél 108, 17. zchytiti se sebrati se, vzchopiti se 145, 27; 174, 20; 300, 9. zdejchani vyhovime
404 vyslediti 350, 14. výsluha 22, 9; 10; 23, 22. vystřelení prudký výskok 171, 13. vystreliti se: ryba, vystrelivsi se z vody, do lodí vskotila 166, 9; 171, 14. vystrihati se pred kÿm 3, 16; 81, 10. vystrizveti 187, 6. vystrkati — vytykati: vlk pastejri zradau o€i vystrká 4, 14. vysvédéovati—svédectvím dokládati 245, 1. vytahnüti 143, 24; vytahnauti 145, 15. vytazovati se na kom 22, 25; koho 177, 6. vyvrci: vyvrZ 275, 8. vyzina — vyza: jak té mám jmenovati? stikau li cili vyzinau? 289, 20. vyznamenání: rozprávkyv. smysl,rozum, naucení 56, 3 a j. vzajem: odpust mi, vzájem 84, 10. vzebrati = oloupiti: chrám Apollinuo 47, 25. vzložiti: žádost na někoho 74, 10; 15; prosbu na nejvyšší moc 92, 23. vztahovati: až k nebi hlasy své vztahovaly 74, 12. jeho nebť jest odplata Xanthus 13, 31; 14, 3—37, 6. zahřmívatí: křičí, až v uších zahřmívá 23, 8. zahuštěný: les dřívím 98, 3; strom rato- lestmi a lístím 255, 10. zachule = zadnice 107, 2. zajisto - jistć, najisto: z. němý 281, 21; 379, 2; 30, 7. zakazovati se: vysoce se zakazoval za- vazoval 61, 1. základ = sázka 30, 3; 31, 7; prsten v zá- kladu poloziti 30, 9; základ rozvésti 30, 13; 25. — z. — zástava: přinesl mu zá- klad svatý kříž 312, 2. zakládati: bral obrok a počal jim zaklá- dati — dobytku za jesle dávati 108, 19. zakrásti se: vlk mlée zakradl se za něho 137, 18. zakrusleny : vocasy zakruslené 348, 26. zakusiti okusiti: člověčích drobův 333, 24. zakyselení nevole: hořkost a z. k sobě 226, 6. zakyseliti se: vsickni proti mné se zaky- selili 68, 10. zamknauti: zamekl 64, 15; 347, 15. zämutek : - zármutek 41, 15; 51, 13; 57, 4; 64, 21; 99, 4; 164, 20; 209, 5 a j. zapáliti se: zapálil se Zádostí v její kráse 295, 1. zaplynauti: s tekutau vodau zaplynul 135, 11. zarostlost: střeva nemohla se pro z. ode- vříti 105, 32. zasaditi .nastaviti: všickní své rohy proti lvu zasadili 225, 27. — z.se proti komu - na odpor se postaviti: povolili a proti tomu se nezasadili 115, 13; 184, 23; 277, 19. — z. se o néco ve spor se dati, sizeti se: maucha s mravencem o včtší čest a chválu se zasadila 87, 6; 63, 13. zastěňovati: slunce zastěňuje měsíc 44, 29. zástupce: chudí ho za zástupci měli 243, 1. zatnautí se: v prostřed řeči se zatna zaraze 296, 24. zatvrdilost zatvrzelost 294, 23. zatvrzeny zatvrzely 291, 16. zaváti zabzditi 506, 30. zavâziti: vseckna těžká břemena mnau zavażi vystihnou, potidi 138, 17. závrat: závratem hlavy umordovani 174, 10; 314, 13. zavriti na koho — zapáliti se Zádostí 308.10. zavyti: vlk ponejprvé zaveyl 148, 32. zbroj pfirozeni, plodidla 263, 23; 333, 3; 7 aj. zbyteóni: zb. starost 266, 16; 267, 32. zdá, zdá-li zda, zdali 175, 15; 17; 217, 16; 222, 9; 226, 8; 236, 28; 298, 14; 329, 26 a j. zdáti se: někteří lidé velmi se hrozní zdadí 200, 21; 228, 19; 274, 1. zdávený: kůň na hřbetě zdávený uty- raný 155, 6; sr. 155, 7. zdejchati vzdychati 202, 2; 202, 3. zdrávé 273, 3. zehrati se komu zelé 18, 25; 26; 19, 1; 20, 6. Zenas 10, 23; 29; 33; 11, 4; 7; 10; 14; 16; 19; 20; 38; 12, I. Zeno, filosof 274, 11; 322, 27. zhoditi: tomu dobfe zhodime 100, 5. zchovati: vychovati: v této-li jsme kra- jiné zchováni? 154, 31. zchuravéti: dobytek byl zchuravél 108, 17. zchytiti se sebrati se, vzchopiti se 145, 27; 174, 20; 300, 9. zdejchani vyhovime
Strana 405
405 zjed jedlictví: vypráznil ten špitál od nákladův a zjedi smrdlavých a nečistých lidí 311, 21. zkoštovati čemu: zkoštovali umění svému zkusili 299, 7. zlatnice zlatá nádoba 87, 11. zlatý uherský 166, 21. zlehčovati: zlehčovala ji a k břehu po- mohla levare 192, 8. zletěti: nechal ho zletě preč se bráti 247, 22. zlolajce: lehké žváče a zlolajce z domu vyháněj 43, 23. zlotrovaný zlotřilý 10, 33; 11, 11; 83, 14; 248, 7 a j. zmerhovaný pruhovaný 340, 8. zmilena — milenka 365, 7. zmudřeti zmaudřeti 188, 13. zmužiti se na koho o něco: druhý také silněji o to se na prvního zmužil 292, 14. znamenávati co z—jí litery tyto? 34; 4; sr. 34, 22; 35, 17; 162, 20 a j. známiti: proto nejvíce známí známi jsou 350, 5. zprávce: zprávcím a tovaryšem udělat 36, 38. zpraviti komu zprávu dáti: zprav jemu, že si v svadě člověka zabil 235, 19. zranilý zraněný 174, 12. zstaralost 79, 15; 18. zstrašiti strachu nahnati 38, 13. — z. se koho uleknouti se 13, 38. ztisknauti - vytisknouti s úřadu 10, 27. zubr tigr 225, 4; 10; 12 a j. 350, 1. zubře, zubřata 350, 6. zváti: zůvě 32, 4. zváznauti: nohy zvázly 192, 19. zvířetský 344, 18. zvonček 220, 21; 24; 31. žába = želva 218, 3. žabinec = skořepa hlemýždí 66, 17; 377, 9. — skořepa želví 218, 3; 5. žabničná žába želva 218, 10. žádný: utrhání více škodí nežli žádná střelba 225, 1; 269, 1; jsme vostřejšího zraku nežli žádný had 275, 3. žalestivě 380, 21. žebra: zlámal sobě žebru 327, 2. ženčenec - hermafrodit 356. 23. žerný žravý 246, 7. žertéř 33, 17. žertovné řeči (facetiae) 7, 4 (tit.) židký rozbředlý: židkau kaši 84, 3 židoviny skráně 325, 13. žilovatý houževný: nejžilovatější dřevo 103, 16. živ: dlauho žíva nebudeš 136, 7. žížeň 229, 9. žlautenice 220, 11. žráti: žířeš 112, 9; 185, 13. žváč 11, 12; 274, 1; 9; 17 a j. žvačka 254, 39. žvání 134, 13. žvavý 18, 19 a j.
405 zjed jedlictví: vypráznil ten špitál od nákladův a zjedi smrdlavých a nečistých lidí 311, 21. zkoštovati čemu: zkoštovali umění svému zkusili 299, 7. zlatnice zlatá nádoba 87, 11. zlatý uherský 166, 21. zlehčovati: zlehčovala ji a k břehu po- mohla levare 192, 8. zletěti: nechal ho zletě preč se bráti 247, 22. zlolajce: lehké žváče a zlolajce z domu vyháněj 43, 23. zlotrovaný zlotřilý 10, 33; 11, 11; 83, 14; 248, 7 a j. zmerhovaný pruhovaný 340, 8. zmilena — milenka 365, 7. zmudřeti zmaudřeti 188, 13. zmužiti se na koho o něco: druhý také silněji o to se na prvního zmužil 292, 14. znamenávati co z—jí litery tyto? 34; 4; sr. 34, 22; 35, 17; 162, 20 a j. známiti: proto nejvíce známí známi jsou 350, 5. zprávce: zprávcím a tovaryšem udělat 36, 38. zpraviti komu zprávu dáti: zprav jemu, že si v svadě člověka zabil 235, 19. zranilý zraněný 174, 12. zstaralost 79, 15; 18. zstrašiti strachu nahnati 38, 13. — z. se koho uleknouti se 13, 38. ztisknauti - vytisknouti s úřadu 10, 27. zubr tigr 225, 4; 10; 12 a j. 350, 1. zubře, zubřata 350, 6. zváti: zůvě 32, 4. zváznauti: nohy zvázly 192, 19. zvířetský 344, 18. zvonček 220, 21; 24; 31. žába = želva 218, 3. žabinec = skořepa hlemýždí 66, 17; 377, 9. — skořepa želví 218, 3; 5. žabničná žába želva 218, 10. žádný: utrhání více škodí nežli žádná střelba 225, 1; 269, 1; jsme vostřejšího zraku nežli žádný had 275, 3. žalestivě 380, 21. žebra: zlámal sobě žebru 327, 2. ženčenec - hermafrodit 356. 23. žerný žravý 246, 7. žertéř 33, 17. žertovné řeči (facetiae) 7, 4 (tit.) židký rozbředlý: židkau kaši 84, 3 židoviny skráně 325, 13. žilovatý houževný: nejžilovatější dřevo 103, 16. živ: dlauho žíva nebudeš 136, 7. žížeň 229, 9. žlautenice 220, 11. žráti: žířeš 112, 9; 185, 13. žváč 11, 12; 274, 1; 9; 17 a j. žvačka 254, 39. žvání 134, 13. žvavý 18, 19 a j.
Strana 406
Strana 407
OBSAH. Předmluva Úvod . . . . - . . . Str. V. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . VII— LXIV. Oddíl první. Předmluva Albínova . Co básní nazývají. Život Ezopa . . . 3 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Oddíl druhý. Knihy Ezopovy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 I. 1. O kohoutu a o perle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 2. O vlku a o beranu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 57 3. O myši, žábě a luňáku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4. O psu a o ovci . . . . 57 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5. O psu a o kusu masa 58 . . . . . . . . . . . . . . . . 6. O lvu, vlku, koze a ovci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 7 O zloději a o slunci 60 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8. O vlku a o řeřábu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 9. O dvou psech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 10. O muži a o hadu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 11. O oslu a o lvu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 12. O dvou myších 13. O orlu a o lišce 65 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14. O orlu, hlemejždi a vráně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 15. O havranu, sýru a lišce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 16. O lvu, kanci, býku a oslu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 . . 17. O oslu a o štěněti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 18. Olvu a o myši. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 19. O dvou supích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 20. O vlastovici a jiných ptácích . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 11. 1. O žabách . . 73 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2. O holubu, supu a krahujci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 3. O zloději a o psu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 4. O svini souprasní a o vlku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 5. O hoře ku porodu pracující . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 6. O vlku aneb psu a o jehněti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 7. O starém psu a o pánu jeho . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79
OBSAH. Předmluva Úvod . . . . - . . . Str. V. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . VII— LXIV. Oddíl první. Předmluva Albínova . Co básní nazývají. Život Ezopa . . . 3 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Oddíl druhý. Knihy Ezopovy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 I. 1. O kohoutu a o perle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 2. O vlku a o beranu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 57 3. O myši, žábě a luňáku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4. O psu a o ovci . . . . 57 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5. O psu a o kusu masa 58 . . . . . . . . . . . . . . . . 6. O lvu, vlku, koze a ovci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 7 O zloději a o slunci 60 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8. O vlku a o řeřábu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 9. O dvou psech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 10. O muži a o hadu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 11. O oslu a o lvu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 12. O dvou myších 13. O orlu a o lišce 65 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14. O orlu, hlemejždi a vráně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 15. O havranu, sýru a lišce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 16. O lvu, kanci, býku a oslu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 . . 17. O oslu a o štěněti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 18. Olvu a o myši. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 19. O dvou supích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 20. O vlastovici a jiných ptácích . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 11. 1. O žabách . . 73 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2. O holubu, supu a krahujci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 3. O zloději a o psu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 4. O svini souprasní a o vlku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 5. O hoře ku porodu pracující . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 6. O vlku aneb psu a o jehněti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 7. O starém psu a o pánu jeho . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79
Strana 408
III. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 1. ND = HR HH e e He è è è kHba 2 PP NANREtP N © =_= RR ee NO 9 BRNE S SENS GS ON SHOWN E 000000 0000000000000 O — O .O O00000000000000000 00000000CO 408 zajicich a Zabách . vlku a o kozlátku . chudém élovéku a o jestérce . jelenu, o vlku a o ovci člověku lysém a o muše lišce a o čápu . obrazu a o vlku . havranu a o pávu mouše a o mezku mouse a o mravenci . vlku a o lišce . kolčavě a o hospodáři žábě a o volu . lvu a o pastýři Ivu a o koni oslu a o fryzu . zvířatech a o ptácích . slavíckovi a o kranujci . . . . . . - liśce a o vlku . jelenu a o lovci O Zenách a o slepici| Y ženě a o muži jejím umrlém frejířce a o mládenci . otci a nepodañilém synu zlém a ještě o horším vlcích, o ovcích a o psích muži a o sekeře . vkuaopsu ..... rukou, nohách a o břich opici a o lišce . kramáři a o oslu. jelenu a o volu lvu a o opici lisce a o hroznich kolčavě a o myších vlku, o pastýři a o myslivci pávu, o Junoné a o slavièkovi . . . rysu a sedláku . fezníku a o skopcích . ptáčníku a o ptácích . člověku pravdomluvném, o lháři a o opici . koni, o jelenu a o myslivci . oslu a o lvu. .. supu a o jiných ptácích starém lvu a o lišce nemocném oslu a o vlku . velikém kozlu a o třech malých . člověku a o Ivu bleše a o velbloudu mravenci a o kobylce meči a o poutníku . 100 . 101 . 102 . 102 . 103 . 104 . 105 . 106 . 107 . 108 . 109 Str 80 80 81 82 83 84 84 $5 86 87 88 89 89 91 92 93 94 95 96 97 98 99 . 111 . 111 . 112 . 113 . 114 . 115 . 116 117 . 118 . 119 . 120 121 . 121 . 122 123 . 123 . 124
III. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 1. ND = HR HH e e He è è è kHba 2 PP NANREtP N © =_= RR ee NO 9 BRNE S SENS GS ON SHOWN E 000000 0000000000000 O — O .O O00000000000000000 00000000CO 408 zajicich a Zabách . vlku a o kozlátku . chudém élovéku a o jestérce . jelenu, o vlku a o ovci člověku lysém a o muše lišce a o čápu . obrazu a o vlku . havranu a o pávu mouše a o mezku mouse a o mravenci . vlku a o lišce . kolčavě a o hospodáři žábě a o volu . lvu a o pastýři Ivu a o koni oslu a o fryzu . zvířatech a o ptácích . slavíckovi a o kranujci . . . . . . - liśce a o vlku . jelenu a o lovci O Zenách a o slepici| Y ženě a o muži jejím umrlém frejířce a o mládenci . otci a nepodañilém synu zlém a ještě o horším vlcích, o ovcích a o psích muži a o sekeře . vkuaopsu ..... rukou, nohách a o břich opici a o lišce . kramáři a o oslu. jelenu a o volu lvu a o opici lisce a o hroznich kolčavě a o myších vlku, o pastýři a o myslivci pávu, o Junoné a o slavièkovi . . . rysu a sedláku . fezníku a o skopcích . ptáčníku a o ptácích . člověku pravdomluvném, o lháři a o opici . koni, o jelenu a o myslivci . oslu a o lvu. .. supu a o jiných ptácích starém lvu a o lišce nemocném oslu a o vlku . velikém kozlu a o třech malých . člověku a o Ivu bleše a o velbloudu mravenci a o kobylce meči a o poutníku . 100 . 101 . 102 . 102 . 103 . 104 . 105 . 106 . 107 . 108 . 109 Str 80 80 81 82 83 84 84 $5 86 87 88 89 89 91 92 93 94 95 96 97 98 99 . 111 . 111 . 112 . 113 . 114 . 115 . 116 117 . 118 . 119 . 120 121 . 121 . 122 123 . 123 . 124
Strana 409
409 19. O vráné a o ovci . 20. O jedli a o tftinć . Oddil tretí. Staré l'abule lišce, o mezku a o vlku 1. O 2. O kanci, o beránku a o vlku 3. O lišce a o kohoutu 4. O draku a o sedláku 5 O lišce a o kočce 6. O vlku a o kozlu . . . 7. O vlku a o oslu S O hadu a o sedláku 9. O lišce, o vlku a o lvu . 10. O vlku, kteryż prdl 11. O závistivém psu. 12. O vlku a o laćnóm psu. 13. O otci a o třech synech 14. O vlku a o lišce . . 15. O psu, o vlku a o skopci . 16. O mužíčkovi a o Ivu . . 17. O rytifi, o jeho pacholku a o lišce Nové 3. . Liska a lev oo 10 0 +5 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20 21 Zl. 22. 23. 24. 25 26 27. 28. 29. 30. Oddíl čtvrtý. Fabule Slavíček a krahujec . Liška (bez ocasu) . Liška a $ipek . Liška a krokodil . . Kohouti a kuroptva . . Liśka :a obraz) . . . . . Uhlif a knap Rybáři Chlubící se . D. O slibujícím nemožné včci Chytrák aneb šibal . Rybáři , Okiamavatel Žáby . Clovék stary a smrt Baba a lekar. Sedlak a synovć jeho Hospodář a psi. Žena vdova a slepice . Od psa ukousnutý Dva mládenci a řezník Nepřátelé Kočka a myši Liška a opice Thymus ryba a mořská svině Lékař a nemocný . Ptáčník a ještěrka . 125 . 126 . 129 . 131 . 132 . 133 . 134 . 136 . 137 . 138 . 139 . 141 . 143 . 146 . 146 . 149 . 150 . 153 . 154 . 156
409 19. O vráné a o ovci . 20. O jedli a o tftinć . Oddil tretí. Staré l'abule lišce, o mezku a o vlku 1. O 2. O kanci, o beránku a o vlku 3. O lišce a o kohoutu 4. O draku a o sedláku 5 O lišce a o kočce 6. O vlku a o kozlu . . . 7. O vlku a o oslu S O hadu a o sedláku 9. O lišce, o vlku a o lvu . 10. O vlku, kteryż prdl 11. O závistivém psu. 12. O vlku a o laćnóm psu. 13. O otci a o třech synech 14. O vlku a o lišce . . 15. O psu, o vlku a o skopci . 16. O mužíčkovi a o Ivu . . 17. O rytifi, o jeho pacholku a o lišce Nové 3. . Liska a lev oo 10 0 +5 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20 21 Zl. 22. 23. 24. 25 26 27. 28. 29. 30. Oddíl čtvrtý. Fabule Slavíček a krahujec . Liška (bez ocasu) . Liška a $ipek . Liška a krokodil . . Kohouti a kuroptva . . Liśka :a obraz) . . . . . Uhlif a knap Rybáři Chlubící se . D. O slibujícím nemožné včci Chytrák aneb šibal . Rybáři , Okiamavatel Žáby . Clovék stary a smrt Baba a lekar. Sedlak a synovć jeho Hospodář a psi. Žena vdova a slepice . Od psa ukousnutý Dva mládenci a řezník Nepřátelé Kočka a myši Liška a opice Thymus ryba a mořská svině Lékař a nemocný . Ptáčník a ještěrka . 125 . 126 . 129 . 131 . 132 . 133 . 134 . 136 . 137 . 138 . 139 . 141 . 143 . 146 . 146 . 149 . 150 . 153 . 154 . 156
Strana 410
410 . Bobr. . Pes a feznik . . Pes a vlk . Pes a kohout . Lev a żaba. . Lev, osel, liśka . Lev a medvéd Hadaé . . Mravenec a holubice . . Netopýř, hloh a mořská vlastovice . . Lékař a nemocný . Hajny a büh Merkurius . . Osel a zahradník . . Ptaćnik a skfivanek . Vandrovnik . O synu a mateii . . Ovčák a moře . Pomoranći a jablka. Krtice . Vosové a koroptvy . Páv a kavka . Hluchy tetřev a liška . Skřivánek ‚ Telec . . Zajíci a Záby. . Osel a kun . . Lakomec . . Husy a fefabi . Hlemyzd' a orel . Blecha . . Lani . Lani a lev . 3. Lani a révi . Osel a lev . . Zahradnik a pes . Sviné a pes . Sviné a psí máté . . Rak a had. W. Pastýř a vlk 70. . Zena (a muž opilec) . Labut . . Moufenin Lev a vlk . Vlastovice a vrána . Kalous Hlemyzd'. . Hospodyné a dévky . Carodéjnice . Koléava (a pilnik) . Sedlák (a Stésti) . Vandrovníci . Záby Str. . 172 . 172 ‚ 173 . 173 173 . 174 . 174 174 . 175 . 175 . 175 . 176 177 . 177 . 178 . 178 179 . 179 . 179 . 180 . 180 . 180 . 181 . 181 . 181 . 182 . 182 132 . 183 183 . 183 . 154 . 184 . 184 . 184 . 185 185 . 185 156 . 186 . 187 . 187 . 188 . 188 188 188 . 189 . 189 . 189 . 190 190 . 190
410 . Bobr. . Pes a feznik . . Pes a vlk . Pes a kohout . Lev a żaba. . Lev, osel, liśka . Lev a medvéd Hadaé . . Mravenec a holubice . . Netopýř, hloh a mořská vlastovice . . Lékař a nemocný . Hajny a büh Merkurius . . Osel a zahradník . . Ptaćnik a skfivanek . Vandrovnik . O synu a mateii . . Ovčák a moře . Pomoranći a jablka. Krtice . Vosové a koroptvy . Páv a kavka . Hluchy tetřev a liška . Skřivánek ‚ Telec . . Zajíci a Záby. . Osel a kun . . Lakomec . . Husy a fefabi . Hlemyzd' a orel . Blecha . . Lani . Lani a lev . 3. Lani a révi . Osel a lev . . Zahradnik a pes . Sviné a pes . Sviné a psí máté . . Rak a had. W. Pastýř a vlk 70. . Zena (a muž opilec) . Labut . . Moufenin Lev a vlk . Vlastovice a vrána . Kalous Hlemyzd'. . Hospodyné a dévky . Carodéjnice . Koléava (a pilnik) . Sedlák (a Stésti) . Vandrovníci . Záby Str. . 172 . 172 ‚ 173 . 173 173 . 174 . 174 174 . 175 . 175 . 175 . 176 177 . 177 . 178 . 178 179 . 179 . 179 . 180 . 180 . 180 . 181 . 181 . 181 . 182 . 182 132 . 183 183 . 183 . 154 . 184 . 184 . 184 . 185 185 . 185 156 . 186 . 187 . 187 . 188 . 188 188 188 . 189 . 189 . 189 . 190 190 . 190
Strana 411
83. 84. 85. 86. 87. 88. $9. 90. 91. 92. 93 94. 95. 96. 97 93. 99. 100. 101. 102. 103. 104. 105. 106. 107. 108. 109. 110. 111. 112. 113. 114. 115. 116. 117. 118. 119. 1:0. 121. 122. 123. 124. 125. 126. 127. 128. 129. 130. 131. 132. 133. 124. Kterýž od včel vybírá Alcyon pták Rybář . .. Opice a mořská svině Mouchy . Merkurius a obraznik . Merkurius a Tiresias . Psi . . Muž a žena (svarliva) . Kozlátko a vik . Rak a liska Harfenik . . . . Zlodéji . Vrána a krkavec Vrána a pes . Krkavec a had Kavka a holubi Kavka . Merkurius Jupiter Jupiter. Vlk a ovce. Zajíci Mravenec Netopýř a kolčava Vandrovníci Osel polní Orlové .. Osel a liška Osel a žáby Osel a havran Osel a liška Slepice a vlastovice . Veibloud Ilad . Holubice . Holubice a vrána. Bohatý Pastýř ovcí . Rybář a mladý sum Kuan a osel . Človčk a divý muž. Liška a drvostép . Člověk rozrážející obraz Človčk a pes. Rybář . Skoták Krkavec . Orel . . Mravenci a kobylka- Červík a liška Slepice zlatá vejce nesoucí
83. 84. 85. 86. 87. 88. $9. 90. 91. 92. 93 94. 95. 96. 97 93. 99. 100. 101. 102. 103. 104. 105. 106. 107. 108. 109. 110. 111. 112. 113. 114. 115. 116. 117. 118. 119. 1:0. 121. 122. 123. 124. 125. 126. 127. 128. 129. 130. 131. 132. 133. 124. Kterýž od včel vybírá Alcyon pták Rybář . .. Opice a mořská svině Mouchy . Merkurius a obraznik . Merkurius a Tiresias . Psi . . Muž a žena (svarliva) . Kozlátko a vik . Rak a liska Harfenik . . . . Zlodéji . Vrána a krkavec Vrána a pes . Krkavec a had Kavka a holubi Kavka . Merkurius Jupiter Jupiter. Vlk a ovce. Zajíci Mravenec Netopýř a kolčava Vandrovníci Osel polní Orlové .. Osel a liška Osel a žáby Osel a havran Osel a liška Slepice a vlastovice . Veibloud Ilad . Holubice . Holubice a vrána. Bohatý Pastýř ovcí . Rybář a mladý sum Kuan a osel . Človčk a divý muž. Liška a drvostép . Člověk rozrážející obraz Človčk a pes. Rybář . Skoták Krkavec . Orel . . Mravenci a kobylka- Červík a liška Slepice zlatá vejce nesoucí
Strana 412
135. 136. 137. 138. 139. 140. 141. 142. 143. 144. 145. 146. 147. labu 1. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. © Nous WN 2900090720922 929 412 Lev a liška VIk a baba Kozlátko a vlček . Mezek . Had a sedlák. Trubač Trest a oliva . VIk a fefáb Kohouti Beran a vlk Člověk starý a smrt Žáby Komár a lev . Oddil páty. le Avianovy sedlce a o vlku Zábé, o Zabinci a o ptácích . racich . . oslu a o Ivové kůží žábě lékařce a lišce . .. -. dvou psech velbloudu a Jupiterovi dvou tovaryších dvou hrncích lvu, bÿku a kozlu . opici a jejím dítěti . pávu a fefábu . stfelci a o zubru. O ćtyfech volich a o lvu . O jedli a šípku [O rybáři a rybce] . ... . O Apollinovi a o lakomém a závistivém O plačícím dítěti a o lakomém zloději . O Ivu a koze O žíznivé vráně O sedláku a mladém býku [O poutniku a o Satyrovi] O byku a o myżi. s O husi, kteráž zlatá vejce nesla . O opici a dvou opicatech. . . . . . . . O vétru a débánu O vlka a o kozlátku Oddil &esty. Adelfonsus. Pogius. Fabule snesené . . . O pravém přátelství O nalezených penězích . O tfech tovarysich . O ptáéniku a o ptáku . O celnćm a o dvofeninu 1. . 2. O penězích. kteréž byly dány ku schování . 3. Muže moudrého nález o oleji 4. 5 6 7 Str. . 210 . 210 . 211 . 211 . 211 . 212 . 212 . 212 . 213 . 213 . 213 . 213 . 214 . 215 . 217 . 218 . 218 . 219 . 220 . 220 . 221 . 221 . 222 . 223 . 223 . 224 . 225 . 225 . 226 . 227 . 227 228 . 228 . 229 . 229 . 230 . 230 . 230 . 231 . 231 . 232 . 233 . . 235 . 239 . 241 . 244 . 245 . 247 . 248
135. 136. 137. 138. 139. 140. 141. 142. 143. 144. 145. 146. 147. labu 1. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. © Nous WN 2900090720922 929 412 Lev a liška VIk a baba Kozlátko a vlček . Mezek . Had a sedlák. Trubač Trest a oliva . VIk a fefáb Kohouti Beran a vlk Člověk starý a smrt Žáby Komár a lev . Oddil páty. le Avianovy sedlce a o vlku Zábé, o Zabinci a o ptácích . racich . . oslu a o Ivové kůží žábě lékařce a lišce . .. -. dvou psech velbloudu a Jupiterovi dvou tovaryších dvou hrncích lvu, bÿku a kozlu . opici a jejím dítěti . pávu a fefábu . stfelci a o zubru. O ćtyfech volich a o lvu . O jedli a šípku [O rybáři a rybce] . ... . O Apollinovi a o lakomém a závistivém O plačícím dítěti a o lakomém zloději . O Ivu a koze O žíznivé vráně O sedláku a mladém býku [O poutniku a o Satyrovi] O byku a o myżi. s O husi, kteráž zlatá vejce nesla . O opici a dvou opicatech. . . . . . . . O vétru a débánu O vlka a o kozlátku Oddil &esty. Adelfonsus. Pogius. Fabule snesené . . . O pravém přátelství O nalezených penězích . O tfech tovarysich . O ptáéniku a o ptáku . O celnćm a o dvofeninu 1. . 2. O penězích. kteréž byly dány ku schování . 3. Muže moudrého nález o oleji 4. 5 6 7 Str. . 210 . 210 . 211 . 211 . 211 . 212 . 212 . 212 . 213 . 213 . 213 . 213 . 214 . 215 . 217 . 218 . 218 . 219 . 220 . 220 . 221 . 221 . 222 . 223 . 223 . 224 . 225 . 225 . 226 . 227 . 227 228 . 228 . 229 . 229 . 230 . 230 . 230 . 231 . 231 . 232 . 233 . . 235 . 239 . 241 . 244 . 245 . 247 . 248
Strana 413
10. 11. 12 13. 14 15. 16. 17. 18. 10 22 23. 24. Fabu 1 MO 00 AJ DOD I о © = = - C , o 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 9 = 22. o 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 413 . O rozprávce a o ovcích . O sedláku, vlku, lišce a sýru O kupci a jeho ženč . O staré ženě a o pladicim psu O slepém muži a o jeho ženě. O chytré a Istivé Zené zahradnikové . O staré ženě a o prostěradlu O královském krejčím a tovaryši jeho . O ženč a o jejím muži v holubníku . O ženč, kterouž Búh děťátkem obdafil () nábožném pokrytci. 9. Žena jedna žaluje na muže svého 20. 21. Výmluva skladatele z lehkých žertů () nerozumu krahulečníhů . O divnych proti přirození porodech . O knězi, psu a biskupu . O lišce, kohoutu a slepici . Oddil sedmy. le Sebestiana Branta . Z ITesioda proti žváčům a pliskaćóm . „U Kdy sluší jiných lidí bláznovství trestati . .Š. Kdo na druhém nějakou vadu trestati mů'e. Soudce, který pocty béře, ten nespravedlivě soudí . . Jak spravedlivost prodáváme e. . Lidsky porużeny rozum Zádnému nemüZz à odpustiti Jak krkavci orla chtéli zahnati . Jak orcl upustil slepici do klína Livie . Sluzebnost dobrovolnè prijatou mame trpéti .... . Kterak fimskć kniże premohlo nepfitele skrze pomoc krkavce . Rozdvojení jest zemí zkaZení 12. Pochlebníci mnohým lidem škodí O zlém o jiných mluvení . O neumélém lékari . eos Jeden každý jest králem v svém domě O přátelské nevěrnosti . Bláznovství nemůž ukryto býti O knihách Stbylliných O svázaném bláznu . . D. Ti, kteří spí, na mnohé věci nedbají . . . Tëzkou véc na někoho vzložiti časem jest potřebné Těžko jest přirození změniti . O lístku proti moru ku pověšení na hrdlo . O vlku, kterýž svini jedl místo ryby O tyranské ukrutnosti Muž ženě více včěřiti má než jiným . . O trvanlivosti jedné ženy v tom, což sobě upřela O lsti ženských rad e O pláči ženském při smrti mužův jejich e O jedné ženě, kteráž zadek odkryla, aby hlavu pfikryla O knězi, kterýž nespravedlivé desátky vybíral O svatosti malé košile jednoho mnicha . 249 . 250 . 252 . 258 . 255 . 256 . 258 . 258 . 260 . 261 . 262 . 263 . 265 . 266 . 268 . 269 . 220 . 271 . 273 . 274 . 275 . 275 . 276 . 276 . 277 . 277 . 278 . 279 . 280 . 281 . 281 . 282 . 283 . 284 . . 285 . 285 . 286 . 286 . 287 . 288 . 288 . 289 . 290 . 290 . 291 . 292 . 293 . 203 . 294 . 204
10. 11. 12 13. 14 15. 16. 17. 18. 10 22 23. 24. Fabu 1 MO 00 AJ DOD I о © = = - C , o 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 9 = 22. o 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 413 . O rozprávce a o ovcích . O sedláku, vlku, lišce a sýru O kupci a jeho ženč . O staré ženě a o pladicim psu O slepém muži a o jeho ženě. O chytré a Istivé Zené zahradnikové . O staré ženě a o prostěradlu O královském krejčím a tovaryši jeho . O ženč a o jejím muži v holubníku . O ženč, kterouž Búh děťátkem obdafil () nábožném pokrytci. 9. Žena jedna žaluje na muže svého 20. 21. Výmluva skladatele z lehkých žertů () nerozumu krahulečníhů . O divnych proti přirození porodech . O knězi, psu a biskupu . O lišce, kohoutu a slepici . Oddil sedmy. le Sebestiana Branta . Z ITesioda proti žváčům a pliskaćóm . „U Kdy sluší jiných lidí bláznovství trestati . .Š. Kdo na druhém nějakou vadu trestati mů'e. Soudce, který pocty béře, ten nespravedlivě soudí . . Jak spravedlivost prodáváme e. . Lidsky porużeny rozum Zádnému nemüZz à odpustiti Jak krkavci orla chtéli zahnati . Jak orcl upustil slepici do klína Livie . Sluzebnost dobrovolnè prijatou mame trpéti .... . Kterak fimskć kniże premohlo nepfitele skrze pomoc krkavce . Rozdvojení jest zemí zkaZení 12. Pochlebníci mnohým lidem škodí O zlém o jiných mluvení . O neumélém lékari . eos Jeden každý jest králem v svém domě O přátelské nevěrnosti . Bláznovství nemůž ukryto býti O knihách Stbylliných O svázaném bláznu . . D. Ti, kteří spí, na mnohé věci nedbají . . . Tëzkou véc na někoho vzložiti časem jest potřebné Těžko jest přirození změniti . O lístku proti moru ku pověšení na hrdlo . O vlku, kterýž svini jedl místo ryby O tyranské ukrutnosti Muž ženě více včěřiti má než jiným . . O trvanlivosti jedné ženy v tom, což sobě upřela O lsti ženských rad e O pláči ženském při smrti mužův jejich e O jedné ženě, kteráž zadek odkryla, aby hlavu pfikryla O knězi, kterýž nespravedlivé desátky vybíral O svatosti malé košile jednoho mnicha . 249 . 250 . 252 . 258 . 255 . 256 . 258 . 258 . 260 . 261 . 262 . 263 . 265 . 266 . 268 . 269 . 220 . 271 . 273 . 274 . 275 . 275 . 276 . 276 . 277 . 277 . 278 . 279 . 280 . 281 . 281 . 282 . 283 . 284 . . 285 . 285 . 286 . 286 . 287 . 288 . 288 . 289 . 290 . 290 . 291 . 292 . 293 . 203 . 294 . 204
Strana 414
33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40 41. 42. 43. 44 45. 46. 47. 48. 49. 50. 51. 52 Kterak frejíři oněmějí, když frejířku vidí paní, kteráž osla živého odříti rozkázaia lenivém mládenci človčku, kterýž osla sedě na něm hledal dvou šerméřích e mládenci, jenž se na stůl upíkal . bláznu, kterýž pravil, že má biskup čtyři nohy poruéníku, kterýž mél pocet udélati knězi, kterýž místo kápě biskupovi kapouna přinesl Dvořská odpověd Danta Florentinského O rejtharu lysém, kterémuž vlasy dolů spadly Kterak jeden kupec jiné lidi pomlouvá O člověku, kterýž umrlého žida těle „nědl O knězi sv. Antonína a lejku a vlku . O kazateli, který vždy hlasitě křičel, jak pohanín bylo O tovaryši zámečnickém a o jednom vejci O kardinálu, kterémuž jeden vítr dělal - O mnichu, kterýž křivě přísahal Proč vlci ovcím se protiví 990002079 2. O člověku, který ve spaní zlato nalezl . D . . Nemśame ohledovati zubů koni, kteréhož nám darem dali . . O Żidu, kterýž při polehčování sobě kamení drahé nalezl . ‚ О jednom, kterýž toho dovedl, že nemocní ze špitále utíkati museli . Lichevník, kterýž neprávě pokání činí, v horší upadá . . O mnichu, kterýž umříti chtěl jako dobrý žid . . O otci, kteryZ mél syna, a o tom se jemu zdálo, Ze od lva zahynul . . O mrtvém, kterýž svátost po smrti zase vrátil . . O chovanć slepici a husi, kteráž každý den zlaté vejce nesla ÚU O kupci, kterýž pastýřem byl . . Člověk nemůž se všem zachovati . O jednom, kterýž třtinám kázal . . . . O zbrojném zemanu, kterjZ o mnoho se pokousel, ale málo skutkem dovedl . O nepravém písaři hoe . O fezníku a o srdci, kteréž jemu pes vzal. . O jednom, kterýž z svého tovaryše proroka udčlal . . O Gonellovi a o divné jeho smrti . O jednom, kterýž druhému v jeho myšlení pokoje dáti nechtěl O hadu a o pastýři, kterýž umrlému komáru slavný pohřeb udélal ‚ О krkavci, kterýž některý čas vody nepije . O jednom, jenž se zpovídal z cedule . Dvofská odpovéd Minatia k jednomn sedláku . O lékari, kteryZ své lékařstvi po štěstí dával . O lišce a leopardu, a kterak jeden dědinník své vlastní voly zbil . O poustevníku, kterýž množství žen oklamal . . . O liśce, kteraż se do plev, když ji psi hnali, schovala . Svatých včcí k svčtským nemá se užívati . O koni Sejovč . O knézi, poutniku a ďáblu . Přísloví: Mezi lžicí a ústy. . Jak se mużi v Żeny obraceji . Jak se lidé v vlky obracejí . O Psyllich, ktefiż proti poleduimu | větru válejí . 296 . 297 . 297 298 . 298 . 299 . 300 . 300 . 301 . 302 . 302 . 303 . 303 . 304 305 . 306 206 . 907 . 907 308 . 309 . 310 . 311 . 312 312 . 314 . 314 . 315 . 317 317 . 319 319 . 320 . 321 . 327 . 323 . 924 . 325 . 326 . 3.6 . 327 . 327 . 325 . 329 329 . 930 . 930 331 332 . 352 . 432 . 434
33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40 41. 42. 43. 44 45. 46. 47. 48. 49. 50. 51. 52 Kterak frejíři oněmějí, když frejířku vidí paní, kteráž osla živého odříti rozkázaia lenivém mládenci človčku, kterýž osla sedě na něm hledal dvou šerméřích e mládenci, jenž se na stůl upíkal . bláznu, kterýž pravil, že má biskup čtyři nohy poruéníku, kterýž mél pocet udélati knězi, kterýž místo kápě biskupovi kapouna přinesl Dvořská odpověd Danta Florentinského O rejtharu lysém, kterémuž vlasy dolů spadly Kterak jeden kupec jiné lidi pomlouvá O člověku, kterýž umrlého žida těle „nědl O knězi sv. Antonína a lejku a vlku . O kazateli, který vždy hlasitě křičel, jak pohanín bylo O tovaryši zámečnickém a o jednom vejci O kardinálu, kterémuž jeden vítr dělal - O mnichu, kterýž křivě přísahal Proč vlci ovcím se protiví 990002079 2. O člověku, který ve spaní zlato nalezl . D . . Nemśame ohledovati zubů koni, kteréhož nám darem dali . . O Żidu, kterýž při polehčování sobě kamení drahé nalezl . ‚ О jednom, kterýž toho dovedl, že nemocní ze špitále utíkati museli . Lichevník, kterýž neprávě pokání činí, v horší upadá . . O mnichu, kterýž umříti chtěl jako dobrý žid . . O otci, kteryZ mél syna, a o tom se jemu zdálo, Ze od lva zahynul . . O mrtvém, kterýž svátost po smrti zase vrátil . . O chovanć slepici a husi, kteráž každý den zlaté vejce nesla ÚU O kupci, kterýž pastýřem byl . . Člověk nemůž se všem zachovati . O jednom, kterýž třtinám kázal . . . . O zbrojném zemanu, kterjZ o mnoho se pokousel, ale málo skutkem dovedl . O nepravém písaři hoe . O fezníku a o srdci, kteréž jemu pes vzal. . O jednom, kterýž z svého tovaryše proroka udčlal . . O Gonellovi a o divné jeho smrti . O jednom, kterýž druhému v jeho myšlení pokoje dáti nechtěl O hadu a o pastýři, kterýž umrlému komáru slavný pohřeb udélal ‚ О krkavci, kterýž některý čas vody nepije . O jednom, jenž se zpovídal z cedule . Dvofská odpovéd Minatia k jednomn sedláku . O lékari, kteryZ své lékařstvi po štěstí dával . O lišce a leopardu, a kterak jeden dědinník své vlastní voly zbil . O poustevníku, kterýž množství žen oklamal . . . O liśce, kteraż se do plev, když ji psi hnali, schovala . Svatých včcí k svčtským nemá se užívati . O koni Sejovč . O knézi, poutniku a ďáblu . Přísloví: Mezi lžicí a ústy. . Jak se mużi v Żeny obraceji . Jak se lidé v vlky obracejí . O Psyllich, ktefiż proti poleduimu | větru válejí . 296 . 297 . 297 298 . 298 . 299 . 300 . 300 . 301 . 302 . 302 . 303 . 303 . 304 305 . 306 206 . 907 . 907 308 . 309 . 310 . 311 . 312 312 . 314 . 314 . 315 . 317 317 . 319 319 . 320 . 321 . 327 . 323 . 924 . 325 . 326 . 3.6 . 327 . 327 . 325 . 329 329 . 930 . 930 331 332 . 352 . 432 . 434
Strana 415
415 Str. 85. Marsové kterak hady krotí . . . . . . . . . . . . . . . 334 . . . . 86. O lidojedcích . . . . . . . . . . . . . . . 335 87. O s psími hlavami a o jiných širokonožných zvířatech . . . . . . . . . 336 88. O opičím přirození . . . . . . 336 . . . . . . . . . . . . . 89. O divném zvířeti Spinx řečeném 337 . . . . . . . . . . . . . . . . . 90. O rozličných divokých zvířatech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 338 . . . . . . . . . . . . . 91. O chameleontu . . . . . . . . . . . . . 339 92. O hadu s korunou, kterémuž králík říkají, a o kolčavě . . . . . . . . . 340 93 O hadu boa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 341 94. O skalním kozlíčku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 341 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 342 95. O hudci Arionovi 96. O pávu Pythagora mudrce . . 342 . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97. O lásce delfina a o dítěti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 343 98. O věrnosti psův 344 . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99. O lidech s koňskýma nohama a širokýma ušima . . . . . . . . 344 100. O velikých volích a o jiné zvěři . . 345 . . . . . . . . . . . . . . 101. O zvířeti hyeně . . . . 345 . . 346 102. Přirození lvův jest přirovnání pravého přátelství . . . . . . . . 103. O životě Milonově a o jeho smrti 347 . . . . . . . . . . 104. Jak krokodil své zuby sobě čistí . 347 . . . . . . . . . . . . . . 105. O indských volích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 348 106. O rysích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 349 107. O zubřích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 350 108. O medvědích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 350 109. O boji slonův a drakův . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 351 110. O Arimaspích a Arimfejích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 352 111. O ptáku ibis, kterýž hady jí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 353 . . . . 112. O trpaslících . . . . . . . . . . . . . . . . 353 . . 113. O Blénech a jiných divných národech . . . . . . . . . . . . . . . . . 354 114. O ženě, kteráž mnoho dětí pojednou porodila . . . . . . . . . . . . 354 115. O dítěti, které v jeskyni jiné děti jedlo . . . . . . . . . . . . . . . .355 116. O čtvernohém dítěti z herky narozeném . . . . . . . . . . . . . . . . 355 117. O člověku, kterýž měl oboje přirození . . . . . . . . . . . . . . . . . 356 118 Pohádka doktora Jana Reuchlina . . . . . . . . . . . . . . . . . . 357 119. Pohádka Jeronyma Emsera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 357 120. Jiná pohádka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 358 121. O bláznu, kterýžto živ jsa za mrtvého k hrobu nesen byl . . . . . . . . 358 122. O Gelonských a Agathyrských . . . . . . . . . . . . . . . . . . 359 . . . . . . . . . 360 123. O Hyrpech a o moudrých v Indii . . . . . . . . 124. O Essedenských a o těch, kteříž jsou nejzáze na půl noci . . . . . . . 360 Oddíl osmý. Přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 363 1. Zlomek Strahovský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 365 . . . . 2. Z prvotisku latinského kol. r. 1480 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 369 3. Z prvotisku německého kol. r. 1480 . . . . . . . . . . . . . . . . . 371 4 Překlad bajek meziřádkový . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 373 5. Bajka o vlku, který se postil . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 383 Oddíl devátý. Seznam slov a věcí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 387
415 Str. 85. Marsové kterak hady krotí . . . . . . . . . . . . . . . 334 . . . . 86. O lidojedcích . . . . . . . . . . . . . . . 335 87. O s psími hlavami a o jiných širokonožných zvířatech . . . . . . . . . 336 88. O opičím přirození . . . . . . 336 . . . . . . . . . . . . . 89. O divném zvířeti Spinx řečeném 337 . . . . . . . . . . . . . . . . . 90. O rozličných divokých zvířatech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 338 . . . . . . . . . . . . . 91. O chameleontu . . . . . . . . . . . . . 339 92. O hadu s korunou, kterémuž králík říkají, a o kolčavě . . . . . . . . . 340 93 O hadu boa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 341 94. O skalním kozlíčku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 341 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 342 95. O hudci Arionovi 96. O pávu Pythagora mudrce . . 342 . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97. O lásce delfina a o dítěti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 343 98. O věrnosti psův 344 . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99. O lidech s koňskýma nohama a širokýma ušima . . . . . . . . 344 100. O velikých volích a o jiné zvěři . . 345 . . . . . . . . . . . . . . 101. O zvířeti hyeně . . . . 345 . . 346 102. Přirození lvův jest přirovnání pravého přátelství . . . . . . . . 103. O životě Milonově a o jeho smrti 347 . . . . . . . . . . 104. Jak krokodil své zuby sobě čistí . 347 . . . . . . . . . . . . . . 105. O indských volích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 348 106. O rysích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 349 107. O zubřích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 350 108. O medvědích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 350 109. O boji slonův a drakův . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 351 110. O Arimaspích a Arimfejích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 352 111. O ptáku ibis, kterýž hady jí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 353 . . . . 112. O trpaslících . . . . . . . . . . . . . . . . 353 . . 113. O Blénech a jiných divných národech . . . . . . . . . . . . . . . . . 354 114. O ženě, kteráž mnoho dětí pojednou porodila . . . . . . . . . . . . 354 115. O dítěti, které v jeskyni jiné děti jedlo . . . . . . . . . . . . . . . .355 116. O čtvernohém dítěti z herky narozeném . . . . . . . . . . . . . . . . 355 117. O člověku, kterýž měl oboje přirození . . . . . . . . . . . . . . . . . 356 118 Pohádka doktora Jana Reuchlina . . . . . . . . . . . . . . . . . . 357 119. Pohádka Jeronyma Emsera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 357 120. Jiná pohádka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 358 121. O bláznu, kterýžto živ jsa za mrtvého k hrobu nesen byl . . . . . . . . 358 122. O Gelonských a Agathyrských . . . . . . . . . . . . . . . . . . 359 . . . . . . . . . 360 123. O Hyrpech a o moudrých v Indii . . . . . . . . 124. O Essedenských a o těch, kteříž jsou nejzáze na půl noci . . . . . . . 360 Oddíl osmý. Přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 363 1. Zlomek Strahovský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 365 . . . . 2. Z prvotisku latinského kol. r. 1480 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 369 3. Z prvotisku německého kol. r. 1480 . . . . . . . . . . . . . . . . . 371 4 Překlad bajek meziřádkový . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 373 5. Bajka o vlku, který se postil . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 383 Oddíl devátý. Seznam slov a věcí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 387
Strana 416
DODATKY A OPRAVY. str. 238. pozn. 1. piidej: Mart. Montanus, Schwankbicher (1557—1566). Heraus- gegeben von Joh. Bolte (Lit. Verein in Stuttgart ¢. 217) str. 580 ¢ 42. str. 243. pozn. 1.: Hradecký Rukopis, vyd. Ad. Patera str. 347 verš 1069 a násl. (Desatero kázaní, O zlém súsedě). poznámka 1.: Montanus-Bolte str . 264. 275. 283. 291. 294. 298. 308. 821. 29. o 92. 47. ol. 55. 59. 63. 63. 64. 65. Cx Cx Cx Oc Ox CX Cx 4. 14. 27. 31. 36. 51. 65. řád. 11 20. 14. 28. 35. 19. O zo. 31. pozn. pozn. pozn. pozn. pozn. pozn. pozn. 1.: : Montanus-Bolte : Montanus-Bolte : Montanus-Bolte : Montanus-Bolte : Montanus-Bolte : Montanus- Bolte mR =_= Re о = RM Montanus-Bolte cti: zawrijna fau, » defy, » zradau > ftarym » ilfkau » Itudnicy ^ nemelffkay » wffak > Ezopowi: > weyfluhau » Xanthus, » Rolicy » Xanthowi, » kdyż fe » ztlaukla fe. . (tit.) éti: Prwnij . éti: latinfkćm > pfátelftwij » a Oo lwu. ^ gfucy » а © lillce. str. str. str. str. str. str. str. str. 607 č 608 č 600 č 621 627 č 610 620 > 76. s 90. > 92. » 94. » 95. > 101. » 102. » 105. » 107. » 124. » 144. » 150. » 151. » 168. » 171. » 183. » 190. » 210. » 221. » 221. » 227. čís. 623 čís. 58 63. 34. 89. . 103. 70. 87. 90. 18. 16. tit. 20. eo 29. 13. 12. 19. 21 17. 18. . (tit) cti: kancy, : Zrautowé polflo lefe — vzdrawil. preftala ; rytijříky a o nepodařilém hreyzti (wem, přikryla k nij lafkáwé fabule Wik pobéru olýdlu nepomohl, na ceftč wlček, odgal,*) vfti fwé
DODATKY A OPRAVY. str. 238. pozn. 1. piidej: Mart. Montanus, Schwankbicher (1557—1566). Heraus- gegeben von Joh. Bolte (Lit. Verein in Stuttgart ¢. 217) str. 580 ¢ 42. str. 243. pozn. 1.: Hradecký Rukopis, vyd. Ad. Patera str. 347 verš 1069 a násl. (Desatero kázaní, O zlém súsedě). poznámka 1.: Montanus-Bolte str . 264. 275. 283. 291. 294. 298. 308. 821. 29. o 92. 47. ol. 55. 59. 63. 63. 64. 65. Cx Cx Cx Oc Ox CX Cx 4. 14. 27. 31. 36. 51. 65. řád. 11 20. 14. 28. 35. 19. O zo. 31. pozn. pozn. pozn. pozn. pozn. pozn. pozn. 1.: : Montanus-Bolte : Montanus-Bolte : Montanus-Bolte : Montanus-Bolte : Montanus-Bolte : Montanus- Bolte mR =_= Re о = RM Montanus-Bolte cti: zawrijna fau, » defy, » zradau > ftarym » ilfkau » Itudnicy ^ nemelffkay » wffak > Ezopowi: > weyfluhau » Xanthus, » Rolicy » Xanthowi, » kdyż fe » ztlaukla fe. . (tit.) éti: Prwnij . éti: latinfkćm > pfátelftwij » a Oo lwu. ^ gfucy » а © lillce. str. str. str. str. str. str. str. str. 607 č 608 č 600 č 621 627 č 610 620 > 76. s 90. > 92. » 94. » 95. > 101. » 102. » 105. » 107. » 124. » 144. » 150. » 151. » 168. » 171. » 183. » 190. » 210. » 221. » 221. » 227. čís. 623 čís. 58 63. 34. 89. . 103. 70. 87. 90. 18. 16. tit. 20. eo 29. 13. 12. 19. 21 17. 18. . (tit) cti: kancy, : Zrautowé polflo lefe — vzdrawil. preftala ; rytijříky a o nepodařilém hreyzti (wem, přikryla k nij lafkáwé fabule Wik pobéru olýdlu nepomohl, na ceftč wlček, odgal,*) vfti fwé
Strana 417
417 Na str. 237. řád. 17. čti: pohleďew » » 247. » 10. » když ho giž 4. » laſkáwa » » » 258. ſmyſlný » 267. 1. » » » 274. » 5. » žádoſtiwij, Na str 280. řád. 31. čti: laſkáwě » » 301. » 21. » laſkáwě » 332. » 21. » laſkáwi » potrátij 337. „ 13. » » 351. » 32. » wede V poznámkách: Na str. 9. řád. 5. zd. čti zkáytu » 92. pozn. 2. vynech »nejspíše« » 150. pozn. 6. přidej: Nejspíše za »obstáti« » 224. č. XI. pozn. 7. čti: So ist (číslice vadná a i přesmyknuto). » 243. pozn. 4. čti: Gesettiget » 264. pozn. 3. čti: de Pacciis; v pozn. 13. 14. číslice zaměněny. » 303. čís. 44. pozn. 1. čti: Contra mercatorem » 310. pozn. 2. čti: Rudolff » 333. řád 2. zd. čti: Mela II, 1, 14. 345. čís. 99 pozn. 6. čti: Mela III, 6, 56 (dle staršího čtení). » » 361. pozn 3. čti: Mela II, 1, 9. Slova »omyl«, »omyl tisk.«, »chyba tisku« vynechána buďtež na str. 8, pozn. 2; 9, 1; 15. 6; 17, 6; 30, 3; 34, 2; 35, 5; 45, 3. 27
417 Na str. 237. řád. 17. čti: pohleďew » » 247. » 10. » když ho giž 4. » laſkáwa » » » 258. ſmyſlný » 267. 1. » » » 274. » 5. » žádoſtiwij, Na str 280. řád. 31. čti: laſkáwě » » 301. » 21. » laſkáwě » 332. » 21. » laſkáwi » potrátij 337. „ 13. » » 351. » 32. » wede V poznámkách: Na str. 9. řád. 5. zd. čti zkáytu » 92. pozn. 2. vynech »nejspíše« » 150. pozn. 6. přidej: Nejspíše za »obstáti« » 224. č. XI. pozn. 7. čti: So ist (číslice vadná a i přesmyknuto). » 243. pozn. 4. čti: Gesettiget » 264. pozn. 3. čti: de Pacciis; v pozn. 13. 14. číslice zaměněny. » 303. čís. 44. pozn. 1. čti: Contra mercatorem » 310. pozn. 2. čti: Rudolff » 333. řád 2. zd. čti: Mela II, 1, 14. 345. čís. 99 pozn. 6. čti: Mela III, 6, 56 (dle staršího čtení). » » 361. pozn 3. čti: Mela II, 1, 9. Slova »omyl«, »omyl tisk.«, »chyba tisku« vynechána buďtež na str. 8, pozn. 2; 9, 1; 15. 6; 17, 6; 30, 3; 34, 2; 35, 5; 45, 3. 27
- I: Array
- V: Array
- 1: Array
- 363: Array
- 385: Array
- 407: Array