Strana I
ARCHIV ČESKÝ ČILI STARÉ PÍSEMNÉ PAMÁTKY ČESKÉ I MORAVSKÉ, SEBRANÉ Z ARCHIVŮ DOMÁCÍCH I CIZÍCH. NÁKLADEM DOMESTIKÁLNÍHO FONDU KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO VYDÁVÁ KOMMISSE K TOMU ZŘÍZENÁ PŘI KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK. REDAKTOR: JOSEF KALOUSEK. DÍL XV. Dopisy rodu Švamberského 1449—1526. Listiny archivu někdy Olešnického 1415—1525. Listiny Zvíkovské a Orlické 1357—1549. Trutnovské desky manské 1455—1589. Výpisy z knih vinničných 1358—1461. V PRAZE 1896. Tiskem dra Ed. Grégra. — V kommissi knihkupectví: Bursík & Kohout.

Strana 1
A. XXX. DOPISY RODU ŠVAMBERSKÉHO z let 1449—1526. Z archivů Třeboňského a Orlického vydávají Antonín Rezek, František Mareš a Josef Kalousek. Přítomná sbírka dopisů mocného někdy rodu Švamberského vznikla společnou prací týchž vydavatelů a v týchž okolnostech, jakž v předešlém díle Archivu Českého (XIV. str. 1) jest pověděno o dodavku ke sbírce dopisů rodu Rosenberského. Největší díl listů zde podá- vaných byl čerpán professorem Rezkem z archivu Třeboňského. Soustavným prohledáním téhož bohatého archivu, jež vykonal archivář Mareš se svými úředními pomocníky, přibylo k tomu asi 50 kusů. Z archivu někdy Zvíkovského, nyní na Orlíku chovaného, podepsaný získal málo přes 40 kusů. Také v této snůšce při každém regestě jest pojmenován archiv, ze kterého který kus pochází, a písmeny R, M, K jest naznačeno, který vydavatel ručí za správnost opisu. Již v dřívějších dílech Archivu Českého byl uveřejněn drahný počet dopisů, poslaných od členů rodu Švamberského anebo od jiných osob k nim. František Palacký vybíraje listy obsahem důležitější, uveřejnil 45 dopisů Švamberských z let 1400—1479 v Archivě Českém III. 368—394 ve zvláštní sbírce; skoro tolikéž dopisů Švamberských otiskl mezi psaními roz- ličných osob z let 1471—1490 v AČ. VI. 127—216. Jednotlivé listy Švamberské najdou se tu a tam vřaděny a již vytištěny ve dvou velkých sbírkách dopisů rodu Hradeckého a Rosen- berského (A. Č. VII—XII. s dodavky v díle XIV.), a dopisů pana Zdeňka Lva z Rožmitála (A. Č. VII—XII.) Z archivu Orlického vydáno bylo 31 dopisů Zvíkovských z let 1458—1477 v AČ. I. 227—244. Sbírky tyto s přítomnou naší navzájem se doplňují, a místy co v některé jest temného, dochází objasnění v druhé. K tomu budiž zde povšechně poukázáno. Zvláštními regesty v naší sbírce odkazuje se jenom k těm několika dopisům Švamberským, jež Palacký uveřejnil porůznu v prvních šesti dílech Archivu Českého mimo sbírky zde dotčené. Největší část dopisů rodu Švamberského zachovala se v bývalém Rosenberském nyní knížecím Schwarzenberském archivě v Třeboni. Příčiny toho jsou několikeré. Rosenberkové ze všech panských rodů českých nejbedlivěji pečovali o zachování všelikých písemností pro budoucí potřebu právní i historickou. Švamberkové měli mnohonásobné přátelské styky s Ro- senberky zvláště od počátku náboženských válek v Čechách, ve kterých oba panští rodové stáli v čele strany katolické a tudy těsně k sobě přilnuli. Tak se stalo, že Bohuslav z Švamberka, jenž měl za manželku Lidmilu dceru Oldřicha z Rosenberka, roku 1573 obdržel od Oldřichova vnuka Jindřicha z Rosenberka zápisné zboží Zvíkovské a Milévské. Rod Švamberský, prvotně Archiv Český XV. 1

Strana 2
2 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského usedlý v Plzensku, zapustil tudy nový a nejmohutnější kořen v jižních Čechách. Týž Bohuslav z Švamberka stal se i poručníkem nezletilého Jindřicha a ostatních sirotků Rosenberských a správcem statků rodu Rosenberského. Brzo potom počaly se zavírati smlouvy mezi rody Rosenberským a Švamberským k účelu vzájemného dědění. Snahy tyto došly cíle, když po vymření Rosenberků r. 1611 prapravnuk právě dotčeného Bohuslava Jan Jiří z Švamberka zdědil skoro všechny statky Rosenberské. Při tomto spojení statků dvou panských rodů archiv Švamberský ze Zvíkova převezen a spojen s archivem Rosenberským v Třeboni, jejž tehdáž spravoval znamenitý archivář Václav Březan. Písemnosti Švamberské od té doby největším dílem zůstaly již v Třeboni. Důkladné poučení o panování rodu Švamberského v jižních Čechách najde se v Pa- mětech Zvíkovských, se vzornou pečlivostí sepsaných a vydaných (v Praze 1888 str. 220) od archivaře P. Františka Tyla, jemuž vzdávám dík za mnohou ochotu a pomoc mně po- skytnutou při badání v knížecím Schwarzenberském archivě na Orlíce. V Praze. v dubnu 1895. J. Kalousek. 1. Václav z Michalovic p. Hynkovi Krušinovi z Švamberka: o škodě, kterou Jarošová z Božovic Maršovi ze Dvorů svým rybníkem činí. (M) V Strakonicích 1449, 30. dubna. — Orig. arch. Třeb. I. P. 1 a/1. Službu svú vzkazuji, urozený pane a bratře milý. Tajna tebe nynie [sic], kterak o sněmu v Strakonicích u mne před tebú, pane, i jinými pány a dobrými lidmi, kteříž tu na sněmu byli jsú, mluvil sem a túžil na Jarošovú z Božovic, kteráž panoši mému Maršovi ze Dvoróv svým rybníkem na jeho škodu činila jest, jeho topiec a k tomu práva ižádného nejmajíc, než toliko svévolnosti. A když pravila, že nebožčík muž její topil to s Maršovú vuolí, tu Mareš to provedl, že jemu byl svolil do své vuole, ale ona již mnohokráth jsúc o to obsielána, aby toho netopila, vždy jemu na jeho tiem rybníkem svévolně topila až do strženie nynie toho rybníka. A to činila jsúci u Předbora služebníka tvého; pak již prála [pravila], že jest Předborovi prodala. Protož, pane bratře, rač Předborovi přikázati, jestli žeť jest to kúpil, ať toho diela ponechá do ohledánie té pře, aneb ať tak dělá, aby sě panoši mému škoda nedála. Pakli jest nekúpil, přikaž jemu dle spravedlnosti, ať jie v jejích bezpráví a svévolnostech nefedruje, neb tu u něho jsúci, ani mně samému, ani také panošiem mým po dobrých lidech chce práva býti, z čehož jí vinou dám sie. Pakliby to jinak šlo, sám by tomu, pane bratřě, rozuměl, že by to byla svévolnost, ale nespravedlnost. A toho mi napsanú dáš odpověď po tomto poslu. Datum in Strakonicz feria IIII ante Philippi et Jacobi apostolorum anno oc XLIX. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Urozenému pánu panu Hynkovi Krušinovi z Švamberka, bratru milému.

Strana 3
z roku 1449 a 1465. 3 2. Hynek Krušina z Švamberka p. Oldřichovi z Rožmberka: o sporu Marše ze Dvorů s Před- borem z Radyšína pro výtopu. (M) V Boru 1449, 3. května. — Orig. arch. Třeb. I. P. 1 a/1. Službu svú vzkazuji, urozený pane a testi milý. A jakož mi píšeš, žeby tě obeslal pan Václav z Michalovic o služebníka svého Maršě ze Dvoróv a túže na služebníka mého Předbora z Radyšína, žeby Božejovice kúpil u Jarošové, a žeby ten rybník chtěl dělati, a v tom dotýče toho, že by též ten rybník jměl topiti, jakožto za Jarošě topil: pane a testi milý, v svém listu pan Michalec mi píšě a dotýkajě toho, žeby bylo smluveno do vóle jeho, aby ten rybník topil; i móžeš tomu, pane, sám rozuměti, že jest to věc neslýchaná, ktoby na to dělal, a onby, udělajě dnes, a onby jemu kázal zajtra zpustiti. Teďť, pane, dále posielám přiepis páně Michalcova listu, kterakť mi píšě, ješto v něm porozumieš, coť píšě. — A také, pane a testi milý, dávámť věděti, žeť jmám od kardinála posělstvie nynie, žebych sě o to s tebú i o jiné věci pilné rád s tebú sjel k rozmluvení a o ty věci spolu rozmluvili. — A také věz, žeť jsem služebníka svého Předbora s tiem hned obeslal, jakož mi píšeš. Datum in Bor in invencione s. Crucis anno oc XLIXmo. Hynek Krušina z Švamberga, hajtman kraje Chebského. Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rožmberga, testi mému milému. 3. Milota z Běšin a Jiřík z Reissenšteinu smlouvají Bohuslava ze Švamberka a Jana Kostupiera z Mělnic o louku nad Ostrovským rybníkem. (M) B. m. 1465, 27. září. — Orig. arch. Třeb. II. 161. No. 1a. My Milota z Běšin a Jiřík z Rayssnsstaynu známo činíme tiemto listem všěm vuobec, ktož jej uzřie anebo čtúce jej slyšěti budú, žě sme smluvili mocně a dobro- volně urozeného pána pana Bohuslava z Švamberga s jedné strany, a z druhé strany urozeného panoši Jana Kostnpiera z Mělnic seděním v Lukavici, o tu louku, kteráž jest nad Ostrovským rybníkem nad cestú k Tachovu jdúc, takovúto smlúvú: žě kdyžby rybník Ostrovský pln stál, a žěby tu louku zatopil, tehdy nahoře dotčený Jan Costupier i jeho dědicové budúcně tu nemají přěkážěti ani hájiti pánu nahoře dotčěnému i jeho budúcím dědicóm. A také Jan Costnpier i jeho budúcí dědicové a náměstkové, doniž ta voda nad cěstú na té lúce stane, nemají tu ryb loviti ani také louky zastaviti, ani kterým obyčějem těm rybám, kteréž by tu byly, nemají přěkážěti. A také Jan Costupier i jeho budúcí pod cestú nemají nic, pokud a což rybník zatopuje. A také když by voda s té louky sešla, tehdy Jan Costnpier i jeho dědicové budúcně mají té trávy na té louce požívati, sieci a sobě k svému puožitku 1*

Strana 4
4 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského skliditi anebo s ní učiniti, což by se jim najlépe zdálo, a to vždy a na každý rok. dokud by rybník pln nestál a té louky žěby voda nezatopila; a pan Bohuslav na- hořě dotčený i jeho dědicové budúcí nemají jemu v tom přěkážěti, tak jakož nahoře dotčěno jest. A také jestli žěby Jan Costnpier komu to prodal, má pana Bohuslava i jeho dědice tak v tom opatřiti, aby JMti anebo jeho dědicóm budúcně v tom přě- kážěno nebylo, a tato smlúva aby pánu často dotčenému i jeho dědicóm zdržěna byla. I též zase pan Bohuslav a jeho dědicové budúcí nemají učiniti Janovi Costn- pierovi, když by komu to prodali, jakož tepruv nahoře dotčeno jest. A také pan Bohuslav i jeho dědicové budúcí splavu na tom rybníce nemají povyšovati, než tak ho mají nechati, jakož jest prve byl a podnes jest. A tuto nahoře psanú smlúvu my nahoře psaní smlúvce mezi nimi sme učinili s jich obojích dobrú vólí a vědomě; a to sú voni slíbili i za své dědice budúcně k sobě i k nám pod svú ctí a věrú tuto smlúvu věrně a právě a v cěle držěti bez přerušěnie všělikterakého. A toho my nadepsaní smlúvce každé straně dáváme list pod našimi a jich obojích stran vedle nás visutými pečetmi, aby se oni uměli v těch věcěch podle smlúvy našie i jich dědicové a náměstkové mieti a zachovati ve všěch těch kusiech v tomto listu smluvném nahoře položených. Jenž jest psán a dán let po narození syna božieho tisícieho čtyřstého šědesátého pátého leta, ten patek před milým svatým Václavem mučedlníkem božím a dědicem naším českým. 4. Hilarius Litoměřický Bohuslavovi ze Švamberka: že sejme interdikt s kláštera Tepelského, když tento odpřisáhne se krále Jiřího. V Plzni 1467, 23. října. — Tištěno v Archivu Českém VI. 124 č. 15. 5. Jan ze Švamberka Volyňským o poplatky. (M) V Strakonicích 1468, 16. února. — Orig. arch. Třeb. II. 336. 1. Jan z Švamberka, bratr řádu rytěřujícieho zákonu svatého Jana Křtitele božicho posvátného domu špitálu Jerusalemského, chudých božích sluha, k českému převorství mistr obecní volený. Purgmistře, rychtáři, konšelé i všecka obec městečka Volyně, i všecky lidi toho Volynského újezdu neb úřadu našeho zákonu i naše, tiemto listem vás všecky i každého zvláště napomínáme, neb to vieme, že vás všech i každého zvláště tajno nenie, kterak penězi zákonní zákonu [z] Strakonic jsú za vás dáni, a člověčenstvie ste slíbili, a z toho propuštěni nejste; a to dánie zakonných peněz dáno a stalo se s volí KJti. A vy od toho času těch všech časóv a let platy, poplatky i jiné všecky užitky, v nich sedíte od starodávna, vydávali ste a platili, nynie pak obmeškali ste

Strana 5
s let 1468—1470. 5 se a platuov diel drahně zadržali ste a nedali nám, ješto o nich dobře viete: i na- pomínámeť vás a přikazujemť vám přísně všem vuobec i každému zvláště, aby jě v témdni konečně od datum listu tohoto nám a zákonu našemu dali a jě na Stra- konice přinesli. Jestližeby toho zanedbali a jich nepřinesli, poněvadž my a zákon náš k tomu spravedlnost máme, o niež vy dobře viete, vězte, žeť vás všecky s boží pomocí a s přátelskú k tomu připravíme, že nám jě dáte s vaší škodú; protož toho se nedopúštějte. Datum Strakonic feria III ipso die sancte Juliane virginis. annorum domini oc LXVIII°. 6. Jan z Švamberka rychtářovi z Nišovic o platy. (M) V Strakonicích 1468, 16. února. — Orig. arch. Třeb. II. 336. 1. Jan z Švamberka, bratr řádu rytěřujícieho zákonu svatého Jana Křtitele bo- žieho posvátného domu špitálu Jerusalemského, chudých božích sluha, k českému převorství mistr obecní volený. Bohunku rychtáři z Nynšovic*)! Tě i všechny lidi tvého rychtářstvie neb úřadu našeho zákonu i naše tiemto listem všecky i každého zvláště napomínáme, neb to vieme, že vás všech i každého zvláště tajno nenie, kterak penězi zákonními zá- konu [z] Strakonic jsú za vás dáni, a člověčenstvie ste slíbili, a z toho propuštěni nejste; a to dánic zákonních peněz dáno a stalo se s volí KJti. A vy od toho času těch všech časuov a let platy, poplatky i jiné všecky užitky, v nich sedíte od sta- radávna, vydávali ste a platili, nynie pak obmeškali ste se, a platuov diel drahně zadržali ste a nedali nám, ješto o nich dobře viete: i napomínámeť vás a přikazujemť vám přísně všem vuobec i každému zvláště, aby jě v témdni konečně od datum listu tohoto nám a zákonu našemu dali a jě na Strakonice přinesli. Jestližeby toho za- nedbali a jich nepřinesli, poněvadž my a zákon náš k tomu spravedlnost máme, o niež ty i lidé úřadu tvého dobře viete: i vězte, žeť vás všecky s boží pomocí a přátelskú k tomu připravíme, že nám jě dáte s vaší škodú; protož toho se nedo- púštěj i s lidmi úřadu tvého. Datum Strakonicz feria III ipso die beate Juliane virginis, anno domini oc LXVIII°. *) Čti Nišovic nebo Něhošovic; vsi obou těch jmen nacházejí se na bývalém panství Volynském. 7. Jan z Rožmberka (?) Bohuslavovi z Švamberka: o poslání kata na zločince. (M) B. m. a r. (1470?) — Koncept arch. Třeb. IB. 5BC. 13. Také, pane švagře muoj zvláště milý, ty zločince, kteréž v svém vězení máte, mé raddy jiné nenie, než abyšte sě jich kázali právem tázati, neb sě v kraji mnoho nešlechetných věcí děje, ješto skrze jich tázání mnohéch věcí budeme sě buohdá moci

Strana 6
6 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského vystřieci. Také vězte, že jsú mi dnes jednoho lottra přivedli s jistinú, anť vede dva koně, ješto je ukradl, i bylo by mi mistra popravnieho na něho potřebie. I prosím vás, když na Boru bude, dajte mi věděti, ať já po něho pošli. A také jakož jsem vám onehda psal, což se Pffeléře dotýče, prosím vás, obešlete jej, a kdy by měl u vás býti, dajte mi věděti. A jestli žě ste po kata neposlali, dajte mi věděti, neb já po něho poslati chci. 8. Jan ze Švamberka jako volený oprávce Janovi z Rosenberka klade rok v Prachaticích s Burianem z Lažan na Bechyni. V Strakonicích 1471, 27. ledna. — Tištěno v Arch. Českém V. 313 č. 3. 9. Jan ze Švamberka, mistr Strakonický, Janovi z Rosenberka: že mnozí s obojí strany žádají společného sjezdu o stavení záhub a jednání obecného dobrého. Na Strakonicích 1471, 8. dubna. Tištěno v Archivě Českém V. 318 č. 9. 10. Bohuslav ze Švamberka Sigmundovi opatu Tepelskému: o faráři v Ovesných Kladrubech. Na Boru 1473, 12. prosince. — Tištěno v Archivě Českém V. 359 č. 62. 11. Písař Zvíkovský purkrabí Krumlovskému o lehavého psa. (K) Na Zvíkově 1474, 31. října. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Wè fasc. 14. Službu svú vzkazuji, pane Konrádte milý! A račte věděti, že Šmelický [sic pánu mému JMti lehavého psa dal, kteréhož Rada myslivec váš přistrojil jest Šme- lickému oc. I poslal mě jest JMt vo to naschváli s myslivcem naším na Zviekov. a tak mi poručiti ráčil, abych Radu vobeslal, aby s tiem psem na Zviekov přijel, a s myslivcem s naším aby některý den pojezdil: I milý pane Konrádte, račte ho poslati k nám s tiem psem na Zviekov; a tu kdyžť přijede, budeť mu ten pes hned zaplacen, vo to ať žádné péče nemá. I račte ho bez meškánie poslati, nebť já s my- slivcem s naším na Zviekově naň čekati budu. Dán na Zviekově feria VI. na vi- gilii všech svatých, annorum Domini LXXIIII°. Linhart písař páně z Švanberga. Uroz. panoši, panu Konrádtovi z Petrovic, purgrabí na Krumlově, na mě laskavému. Vigilie Všech Svatých roku 1474 padla na pondělí, ne na pátek. 12. Racek ze Švamberka Jindřichovi z Rosenberka: že pán jeho, až se vrátí, dá jemu odpověď v příčině Rakušanův. B. m. 1474, 31. prosince. — Tištěno v Archivě Českém V. 358 č. 73.

Strana 7
= let 1470—1475. 13. Václav Holub svému pánovi (Bohuslavovi ze Švamberka?), aby v Cerhonicích dvůr postavil. (K) B. m. (1474?). — Orig. pap. arch. Orlického VII. Be fasc. 4. Urozený pane, pane muoj milostivý! Račte VMt věděti, že sem byl před sím v Crhonicích, opatruje hospodářstvie, aby se zřézeně dělalo a mlátilo; i porozuměl sem tomu, že jest velká nesporota a nezřézenost, ješto tu dvoru při té stodole nynie. I tak sem na to myslil, abych VMti o to psal, jestliže by VMti vuole k tomu byla a úmysl, abyšte ráčili kázati tu dvuor postaviti. Neb račte VMt věděti, že by z toho dvoru velké požitky k zámku vycházely, když by tu dvuor udělán byl při té stodole, a že by tu čeleď v něm byla, zvláště že by se tu dobytky chovaly, voly, krávy, ovce, i jiné nábytky, a tu že by se hnuoj dělal, ješto by se dědiny hnojily, ječmen a pše- nice by se sela, i lúky by se opravovaly. Neb, pane milý, dědiny velmi zajdú a spu- stějí a schlistnú, jestliže se hnojiti nebudú. Jakož pak, když VMti buohdá příjezd k nám bude, těch věcí VMti šíře ústně spravím. I co v tom úmysla VMti bude, račte dáti věděti, ješto by se lesu ke [sic] potřebě navezlo na saniech. Než, pane milý, lesuov VMt tu nemáte, ani pán Strakonický, ješto by se k té potřebě a k tomu stavení hodil. I byl-li by úmysl VMti, ten dvuor kázati stavěti, abyšte ráčili panu Lvovi psáti, aby lesu na království VMti dáno bylo. A s tiem buďte VMt pánu Bohu a blahoslavené panně Marii poručeni; a dajž to milý pán Buoh všemohúcí, aby se VMti prospěšně a zčastně vedlo, a pán Buoh dal VMti svítězstvie nad nepřátely VMti Václav Holub oc. i dobrým lidem VMti. 14. Purkrabí Zvíkovský Jarohněvovi z Úsuší o různici s Píseckými o vězně. (K) Na Zvíkově 1475, 25. dubna. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 128. Služba má tobě, urozený přieteli a pane Jarohněve milý! Jakožť sem psal, co se vězňóv dotkne: i jest ruoznice mezi námi s Pieseckými, že oni chtie, aby jejich byli prvé propuštěni; i nezdá mi se to za podobné. I milý pane Jarohněve, mluv se pánem tvým JMtí, aby to pro pána mého JMt učinil a mně list dal otevřený, abych já mocen byl jich propustiti; a vo to bych se s nimi sjel, aby oni lidi pána mého JMti propustili, a já jich. Také pane Jarohněve milý, proším tebe vždy o toho psa, ať mi jest poslán po tomto poslu, nebť mi jest v tom Rys nešlechetně učinil. Datum ex Zviekov feria III. in die sancti Marci apostoli ewangeliste, anno oc LXXV. Jan z Blahúst purgrabie na Zviekově. Urozenému panoši, panu Jarohněvovi z Úsušie, přieteli mému milému.

Strana 8
8 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 15. Úředník Zvíkovský pánovi: o úrocích Dubňanskému. (K) B. m. i d. (okolo 1475?) — Orig. pap. arch. Orlického VII. Gr 8. č. 43. Také račte VMt věděti o Dubňanského úroky, jakož sem prvé psal, že mají jemu dáni býti čtyřie úroci; dva na Zviekově leží tu, a VMt dva vzal, jeden v So- běslavi, kterýž byl z Milličína položen, a druhý vzala VMt na Zviekově. Za ta dva má VMt, kteréž jste vzali, máte jiné dáti. Račtež o tom rozkázati, mám-li já z úřadu ta dva úroky dáti, nebť se ta věc připomíná pro počet. 16. Úředník Zvíkovský pánovi: prosí o peníze, že pacholci nechtějí čekati oc. (K) B. m., b. d. (okolo 1475?) — Orig. pap. arch. Orlického VII. Gr 8. č. 45. Milostivý pane! Jakož jsem s VMtí mluvil o penieze od hradu chovánie a o zlaté, jakož jsem VMti puojčil bez jednoho XX zlatých: i prosím VMti, račte dáti; nebť je mi veliké potřebie, neb žita nemám zač kúpiti i jiných potřeb. A již jsem se na to velmě zdlužil. A lidé mě napomínají, což jsem jim dlužen, chtiece svému. A pěší chtie ote mne a napomínají mě z služby. A já jim nemám co dáti. A VMt mi řekla L IP ve čas dáti; a již tomu rozumiem, že z toho snad nic ne- bude. Neb jsú pěší, sebravše se, kteří jsú u mne, i přišli ke mně a mluvili se mnú přístně, a žádajíc, abych jim jich službu dal. A já jsem jim odpověděl: „Milí pa- cholci, prosím vás, počkajte jen tmy [mi?], pán dá JMt, chci vám také rád dáti.“ A oni jsú tak odpověděli, že čekati nemohú, že nemají v čem choditi. I prosím VMti jako pána svého milostivého, račte to opatřiti a dáti. A o žito, což jste mi pozuo- stali, račte kázati dáti a vzkázati, kdy mám po ně poslati. 17. Jan z Březí písaři Zvíkovskému o zemanovi, který půjčí peníze. (K) Na Chlumci b. r. (1476, 19. ledna?) — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 153. Službu svú vzkazuji, slovutný přieteli milý! A jakož mi píšeš, ať bych dal věděti o zlaté, jakožť sem psal; i věziž milý přieteli, žeť sú čtyři sta zlatých nebo viec u jednoho dobrého člověka zemenína. A tenť žádný válečník nenie. Než prosí pána tvého JMti, aby ráčil to zřéditi, aby na JMt péče neměl a na jeho zámky, i na pana Zdeňka JMt i na jeho zámky. A on tak praví, že by to zřiezeno bylo, že ihned ti zlatí dáni budú, a jistota aby byla, a jeliž na sv. Havel aby ráčil úrok dáti. A toho mi daj odpověď bez meškánie. Dán na Chlumci v pátek před sv. Pavlem na vieru obrácenie. Jan z Břězie. Slovutnému Bartošovi z Jistebnice, písaři na Zviekově, přieteli milému.

Strana 9
z roku 1475 a 1476. 18. Anna z Risenberka Bohuslavovi ze Švamberka: o obsazení nějakého kostela; o Johance Švamberské. (R) Na Chlumci 1476, 12. břesna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 15. Modlitba má, urozený pane, pane VMti. Vznesli na mě lide osady té z Du- blevic, založenie kostela Matky božie, prosiec mne, abych sě před VMtí přimlu- vila, abyste ráčili podati fary té, aby ta sirá osada bez kněze nebyla, aby ráčili to učiniti pro zdravie a ščeštie VMti i pánuov krunthu toho. A také jest jim vzat msál a zvonec nějaký na Holesice, a měl jest jim vrácen býti pod někámi [sic] úmlu- vami, a toho jest sě nestalo. I prosí ta obec pro pána Boha, abyste sě ráčili při- činiti před panem Zdeňkem; a jestliže by těm lidem z čeho vina dána byla, proč jest nevráceno, že chtie rádi po VMti rozkázání napraviti oc. Pane milý! Paní Johanka, dcera VMti*), dobřě sě má a ráda by slyšala, aby sě VMt také dobřě ve zdraví měla, a za též VMt prosí jakožto i já. Datum ex castro Chlumecz f. III in die s. Gregorii, annorum oc LXXVI.*) Anna z Ryzmbergka. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, nejvyššímu hofmistru král. Českého, haitmanu kraje Plzeňského, pánu mně přieznivému. *) Rukou Březanovou připojena na rubu poznámka: Johana z Švamberka vdaná za pana Dě- polta Popele. **) Letopočet nezřetelný, mohl by se čísti také LXXII; ale památka sv. Řehoře v úterý rozhoduje pro 1476. 19. Purkrabí Zvíkovský Bohuslavovi ze Švamberka: o mýtech, rybníku a vězních. (K) Na Zvíkově 1476, 16. března — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 129. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane muoj milostivý! A jakož VMt píšete, co se majta dotýče s lesu, abych lidem VMti přikázal, aby majta neprokla- mávali cizím lidem, i také co se cla dotýče páně a páně Zdeňkova JMti na Holeši- cích, aby se v tom JMti právě dálo oc: i račte VMt věděti, že se v těch věcech tak zachovám a rozkáži lidem příssně a jim úmysl VMti poviem, aby se v tom tak zachovali vedle psanie VMti. A co se rybníka u Hrajkovic dotýče, tu věc na Ho- dějovského vznesu a jemu ten úmysl dám znáti. A jakož VMt píšete o vězně: i račte věděti, že ti z Miličína oba sedie, a žádný mi jest o nich nic nepsal; než ten praví jeden, kteří jsú jeho koni byli, že by chtěl VMti slúžiti a písařem býti, a že písař- ství rozomie; tak mě spravuje, jestliže byšte VMt ráčili s ním kterak naložiti a jeho při zdraví nechati, že by chtěl VMti toho odslúžiti, jakož pak Radovi sem ústně s VMtí poručil šíře rozmluviti. A co se dotýče Gilgessie, ten vždy tak sedí; a když sú onehdy s ním mluvili, Protiva sám druhý, jsúce vysláni od pana Dobevského, s přísností a jemu mistrem hrozéc, a on se k ničemuž neznal, aniž sú na něm co mohli jmieti oc. A co se dotýče Berana z Letuov člověka VMti, toho sem dal na Archiv Český XV.

Strana 10
10 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského rukojmie pod Lte kop až do sv. Jiřé příštího, a v tom když bych mu dal tajden napřed věděti. A ten druhý, kterýž jest s Beranem jat, ten ještě sedí, a rukojm jmieti nemuož pod takový základ Lte kop, neb jest velmi člověk chudý a nemá nic, že zaň nechce žádný slíbiti. A ten třetí, kterýž jest s nimi byl při tom účinku, o toho mi píšie onehdy Markvarth Jezovec a Lisa proséce, abych jemu glejt dal, a že mu Kramářík ini těm jiným z Letuov o hrdlo nestojé. I k žádosti jich dal sem jemu glejt až do sv. Jiřé, neb jest člověk VMti, aby se za VMtí osadil oc. A co se zámku a hospodářstvie dotýče, toho i s Holubem chceme rádi pilni býti, pokudž najdále rozuměti budem. Také račte VMt věděti, že pan Trčka nikdie mi jest ne- psal o ty vězně z Miličína. Datum Zwiekow sabbato ante dominicam Oculi, anno oc LXXVI°. Jan z Trnové, purgrabie na Zviekově. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššímu hofmistru královstvie Českého a hajtmanu kraje Plzenského, pánu mému milostivému buď dán. 20. Purkrabí Zvíkovský Bohuslavovi z Švamberka o stavění rybníka. (K) Na Zvíkově 1476, 23. března. — Orig. pap. arch. Orlického VII. T. fasc. 1. č. 2. Služba má napřed VMti, urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož ste mi VMt psali, abych s Hodějovským to miesto opatřil k rybníku, kteréž jesti nad Hraj- kovici: i račte VMt věděti, že hned druhý den po psaní VMti stavař přišel jest na Zviekov, ten kterýž jest dělal u pana Lva. I obeslal sem Hodějovskému [sic] k tomu, aby byl nazajtřie na témž miestě, a sám sem s Holubem a stavařem také tam jel, opatřivše to miesto, kdež by najslušněje hráz měla býti. I smluvili sme na tu hráz téhož stavaře, žě v založení hrázi XXXti loket dlúhých zšíří a XIIti zvajší, a v za- vření hrázi vosmi loket, a krumfest má udělati dvú loket zšíří, kdež by toho potřebie bylo, a hlínu dobře napěchovati; a dvě trúbě má vložiti a ty opěchovati, a kolečka k tomu mají jemu dány býti i lesy. I má jemu JMt od té hrázi dáti devadesát kop a jednu kopu a viece nic oc. — Také pane milý, rač VMt věděti, žě z rozká- zánie páně Vorlického lidem VMti i jiným lidem i svým, kteříž sú les měli na bře- zéch, vzali sú po dvú kládách, tak jakož sú do voru udělali. I o tu věc sem se radil s Hodějovským, i na ničem sme spolu o to nezuostali oc. — Také pane milý, rač VMt věděti, žě tuto sobotu Dobevský jeda do Prahy, stavil se u mne na Zvic- kově, a tak se mnú zuostal, žě když z Prahy přijede, žě má úmysl s mistrem při- jeti; než o jiné žádný mi jest nic nepsal, aniž o ně kto stojí. I milý pane, co se VMti v té věci zdá, co se dotýče pána Vorlického, to mi račte dáti věděti. Dán na Zviekově v sobotu před tú nedělí Letare, anno oc LXXVI. Jan z Trnové, purgrabie na Zviekově. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššímu hofmistru král. Čes. a hajtmanu kraje Plzenského, pánu mému milostivému.

Strana 11
z roku 1476. 11 21. Petr z Doudleb Bohuslavovi ze Švamberka: o svém právu na některé poddané faráře Hořického. (M) V Budějovicích 1476, 2. dubna. — Opis Březanův v genealogii Dúdlebských. Urozený p. p. laskavě příznivý! Služba má napřed VMti! A jakož mi VMt píšete, kterak byšte od faráře svýho Hořickýho zpraveni byli, že bych jemu člověka jeho jal a u vězení svém jměl: i račte věděti, že já na těch lidech panství jmám a to slušně provésti mohu. Protož byl bych sám k VMti přijel, ale jsa zaneprázdněn svými potřebami, nyní přijeti nemohu, i prosím, abyšte mi za zlé neráčili jmíti. Než proto, což nejspíše budu moci, k VMti přijedu a těch věcí oustně zpravím, že já s bratřími svými na těch lidech po svých předcích panství jmám. Ex Budways Petr z Dúdleb. feria 3° post dominicam Judica, annorum LXXVI. Urozenýmu pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, nejvyššímu hoffmistru k. Č., hejt- manu kraje Plzenskýho a poručníku pánův z Rožmberka, pánu laskavě příznivýmu. 22. Petr Kapléř Bohuslavovi ze Švamberka: o zvěřinu a zboží Huské. (R) Na Winterberce 1476, 1. června. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 20. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane milý! Jakož mi TMt píše o zvěřinu k té potřebě vašie: chci já rád pilen býti, a jestli že pán Buch co zdaří, chci k VMti rád poslati. A také, jakož mi VMt píše, co sě toho listu dotýče, na to zbožie Huské, ceduli jste mi poslali, abych to tak přijel. I to já chci také pro VMt učiniti. Ex Wintrberg, sabbato ante Penthecosten annorum oc LXXVI. Petr Kapléř z Sulevic a na Wintrberce. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššiemu hofmistru král. Českého, hajtmanu kraje Plzeňského oc pánu mně přieznivému. 23. Purkrabí Zvíkovský Krumlovskému, aby psal o vězních nějakému hraběti. (K) Na Zvíkově 1476, 29. července. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 29. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! A dávámť věděti, že jest pán JMt zuostal s Thomarem, abyšte z Krumlova psali list pod páně Mti pečetí německý tomu hrabí, že téhož pacholci jeho vězni jsú, a tak tomu rozomu, jakož toho teď v ceduli přiepis posélám. Datum Zwiekow feria II. post festum sancti Jacobi, anno Jan z Trnové, purkrabí na Zviekově. oc LXXVI. Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli milému buď dán. 2*

Strana 12
12 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 24. Zdeněk ze Šternberka Bohuslavovi ze Švamberka a jiným: o svém ležení u Trandorfu v D. Rakousích. (M) V Trandorfu 1476, 5. října. — Přepis arch. Třeb. Familie Sternberg. Službu svú vzkazuji, urození páni, pane synu, příteli a slovutní přátelé milí. Napřed s pravou věrou rád slyším, že se dobře máte a že se vám dobře vede. Já se, děkuji pánu Bohu, se všemi dobrými lidmi svými dobře mám a dobře se nám vede. Ležím u Trandorffu, jediné půldruhé míle od Dunaje a od Špicu, a zejtra bohdá konečně na Dunaji budu. Velmi vám děkuji z té výstrahy, kterúž mi píšete o Hošťálkovi a jiných, jakožto přátelům svým milým; a což bych já také věděl o kterých lidech, vám bych nemeškal dáti věděti. Datum in castris exercitus iuxta Trandorff sabbato post s. Francisci anno oc 1476. [Cedulka:] Také vám věřím, jako přátelům milým, kdybyšte s císařem JMtí jakú smlouvu vzali, že mi nemeškajíce věděti dáte. Zdeněk z Šternberka, nejjasnějšího Uherského, Českého krále oc nejvyšší hejtman ve všech zemích království Českého na JKMti místě a nejvyšší purkrabě Pražský. Urozeným pánům, panu Bohuslavovi z Švamberka hofmistru království Českého a hejtmanu kraje Plzeňského, panu Janovi z Švamberka mistru převorství Českého, a urozeným panošem Petrovi Kapléři z Sulejovic a Jindřichovi Roubíkovi z Hlavatec, synu, příteli a mně milým. 25. Bohuslav z Obytec Bohuslavovi z Švamberka: o vzatém koni oc (K) B. m. 28. října (1476). — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 131. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane milý! Jakož VMti tajno nenie, že ste mi rozkázal, abych sobě tu věc vyvedl do dvú neděl, kdy se VMt s pole vrátíte: I rač VMt věděti, žeť sem přijel do Třeboně s tiem dobrým člověkem, od kéhož sem ten kuoň měl, a také sem poslal po páně Krajieřova služebníka, při kterémž jest vzat ten kuoň; a tu sú věc seznali ti deberzy [dobří] lidé před VMti služebníky, před těmi, kteří sú na Třeboni. Poněvadž se VMti zdálo, abych já s panem Pracha- tickým měl o to činiti, i věřím VMti, že to ráčíte v paměti mieti. A rač VMt věděti, žeť ten kuoň, kterýž sem VMti okazoval, žeť nikam nemóž; i račte VMt kázati, ať ten kuoň vezmú ode mne, aby snad někto neřekl, že bych oh [ho] za- nedbal; neb pravie, že by sobě nohu vytočil. A také VMti nebuď tajno, že mne Lisa prosil, abych s VMtí mluvil, jakož ste mu řekli, že budem opatřeni na Zvie- kově; i rač VMt věděti, žeť o žádném opatření nevieme. I ráčíte-li nám co dáti, račtež rozkázati v brzkém času; neb kdybyšte VMt nám neřekli, nepřipomínali

Strana 13
z roku 1476. 13 bychom vám toho; i VMti věříme, že ráčíte na nás zpomenúti; neb sem já měl s VMtí sám o to mluviti, i zašla mne pilná potřeba. Datum feria secunda in die Simonis Jude. Bohuslav z Obytec a z Hvožďan. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberku, najvyššiemu ochmistru královstvie Českého a hajtmanu kraje Plzenského, pánu pánu mému milostivému buď d. 26. Jan Mníšek Bohuslavovi z Švamberka: o svém vstoupení do jiné služby. (K) Na Zvíkově 1476, 28. října. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 132. Službu svú vzkazuji TMti, urozený pane, pane muoj milostivý! A poručil sem Linhartovi písaři, kmotru svému, aby s VMtí mluvil oc; i tak jsem porozuměl, že mne VMt nepotřebujete. I račtež věděti, že s panem Lvem námluvu mám, že bych u JMti úředníkem měl býti. I poněvadž VMti služebník sem, nezdálo mi se bez vóle vašie, pane, sobě dokonati. I jestli pane vóle vašě, tedy sobě dokonám; neb bez služby mně jest nelze býti. Odpovědi VMti žádám po tomto poslu. Dán na Zviekově v pondělí na den sv. apoštolóv buožích Šimoníše a Judy annorum LXXVI. Jan Mníšek z Blahústi. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberga, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého a hajtmanu kraje Plzenského, pánu mému milostivému. 27. Hejtman Zvíkovský Bohuslavovi z Švamberka: o potřeby hradu, o dodělání rybníka oc. (K) Na Zvíkově 1476, 3. listopadu. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 133. Urozený, pane, pane muoj milostivý! Službu svú poddanú VMti napřed vzkazuji. A jakož TMt psali ste Linhartovi písaři, abychom sobě železa, soli a jiných potřeb na zámek potřebujících zjednali a dobyli, a že vy fuory nemáte: pane, poro- zuměl sem oc. I rač VMt věděti, že o všecky potřeby bohdá s pilností se starám, kteréž mieti máme, jakož jste pak v ceduli Linhartově porozuměli, ty aby se jednaly a kupovaly; krom jedně, pane, o železo, o toť nám najtiež bude, toho v kraji kúpiti nikděž nemuožem, neb ho nenie. I budete-li moci kterak, milý pane, račte se o to postarati, zda byšte mohli nám zjednati a je poslati. A jáť sem, pane, také Lin- hartovi poručil, zda by nám ho z Boru také něco poslati mohl, vyberúce, pane, tam jedně, aby hebké bylo. Také pane račte věděti, z rozkázánie VMti obeslal jsem ty rukojmie, aby se k tomu měli bez prodlenie tak, jakož jsú rukojmie za toho stavaře, že rybník dodělán má býti do sv. Mikuláše; a jestliže by dodělán nebyl, aby jistě věděli, že padesát kop od nich chci mieti, tak jakž jsú slíbili, bez milosti: ti neviem pak pane, kterak se k té věci mieti budú. Než račte ještě věděti, že padesáti kopami stěžka jej ještě doděláte; než bohdá já pilnost svú rád chci k tomu

Strana 14
14 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského mieti, jedně pane račte mi k tomu radu dáti, kterak a pokud v tom dále dělati mám; neb rybníkář ten již viece nedělá, neb pro nedostatek pacholkuov mieti ne- muož. — Také pane milý, poručil sem Linhartovi písaři byl, aby s Tvú Mtí mluvil o muoj koník, na kterémž on Linhart písař jede, jestliže mi ho neráčíte vrátiti, ale abyšte mi V kop VMt dala, tak jakož jej v pravdě tak sám v tom mám. I porozuměl sem od Linharta, že nevyporozuměv mé řeči, že jest s Tvú Mtí Linhart mluvil o ten koník vraný, na kterémž trubač jezdí, a vy že ste mu odpověď dali, že viete, že jej ve II kopú mám: i tak jest pane, že jej ve dvú kopú a v X gr. mám, tak sem vám také pravil; i poručil sem já jemu mluviti o tento druhý koník, ale o ten vraný nic. I to vědúce, pane milý, bude-li se TMti koník ten zdáti mieti, račtež mi kázati V kop dáti, neb jej sám v tom mám. Také, milý pane, pravil mi Linhart zase od VMti, kterak TMt ráčíte se ke mně v té potřebě, o kterúž sem VMti vzkázal, ke mně milostivě mieti oc; pane milý, tak již učiním do toho času, pokudž sem VMti vzkázal, v tom všecky své věci opuště, s pilností bohdá, pokudž najdále mohu. A tu věc již k milému pánu Bohu a k VMti připúštím. Také teď TMti posielám listy páně Hynkovy, ty sme s Linhartem otevřeli, jimž porozumiete oc. A dajž Vám milý Buoh, abyšte se k nám ve zdraví vrátili. Ex Zwiekow dominico post Omnium Sanctorum, anno oc LXXVI. Jan z Trnové, hajtman na Zviekově. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého, hajtmanu kraje Plzenského, pánu mému milostivému d. 28. Hejtman Zvíkovský Bohuslavovi z Švamberka: o dodělání rybníka oc. (K) Na Zvíkově 1476, 12. listopadu. — Orig. pap. arch. Orlického VII. T. fasc. 1. č. 3. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti poddaná, pane milý! Rač VMt věděti, že jest posel přišel od pana Zdeslava s listem. I ohledal jsem list, an VMti svědčí, i kázal sem mu jíti k VMti s listem. I odpieral toho a tak pravě, že má od pána svého přikázánie, aby ho dodal na Zviekov. A s tiem šel ode mne. I jda doluov, povrhl jej u Rochlovce u vrátného; a Rochlovec mi list přinesl, a já sem jej odevřel. I byl bych jej VMti rád prve poslal, i nemohl jsem posla jmieti. I teď jej VMti posélám, jemuž VMt porozumiete oc. — Také pane milý, rač VMt věděti, že sem byl s panem Dobevským na rybníce; i dobře se líbí panu Dobevskému to dielo, ale drahně musí ještě diela býti, než se ta hráz dokoná. A již se nynie nic nedělá, neb ten stavař peněz nejmá. I jest škoda, žé to dielo má tak zastaveno býti, žě se nedělá před se; a by se mohl dodělati letos, měl byšte VMt toho dobrý užitek. I milý pane, rač to [sic] VMt na tu věc pomysliti a rozkázati, kterak se mám v tom jmieti; neb bych velmi rád, by se to mohlo dělati a to dielo dokonati letos, aby se s jara mohl zastaviti a nasaditi. A jakož na stavařovi rozumiem, že by pa-

Strana 15
z roku 1476. 15 cholkuov dosti jměl k tomu dielu, a má čtvery káry, ješto by jimi chtěl voziti: I pane milý, panu Dobevskému se tak zdá, když jest na to dielo pohleděl a je opatřil tak vedle smlúvy, že se ještě k uosmdesáti kopám přiblíží, než se tak do- koná ta hráz, jako má býti oc. Také pane milý račte VMt věděti, že se již v nové světnici topí, ale puoda ještě jest nevyschlá; než tak mám za to buohdá, že ve dvú nedělí v ní sedati budem, neb ještě v ní pro páru sedati nemóžěm. Datum na Zviekově v auterý den svatých pět bratří, léta oc LXXVI. Jan z Trnové, haitman na Zviekově. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššiemu hofmistru král. Česk. a haitpmanu kraje Plzenského, pánu mému milostivému d. d. 29. Hejtman Zvíkovský Jaroslavovi Zmrzlíkovi vytýká zajetí Chalance z Podhradí. (K) Na Zvíkově 1476, 14. listopadu. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 134. Službu svú vzkazuji, urozený pane milý! A jakož jsú včera služebníci vaši jali Chalance, člověka pána mého JMti z Podhradie městečka, a jej na Orlík vedli; a zpraven sem, že z té příčiny jest jat, že jest les sekal na vašem zboží. I milý pane, zdá mi se, že ste toho neměli dopustiti, na člověku pána mého JMti mocí sáhnúti v tomto slavném příměří, ano pán muoj JMt, inižto JMti lidé i poddaní, na vás žádné péče nemajíce, inižto mně naň žalovavšě. A byl-li by co vám Chalenec co povinovat aneb co přečinil, musila by ta věc od něho vám napravena býti vedle slušnosti. I pane, co se pánu mému JMti od vás děje, nezdá mi se, by to bylo súsedsky; i to Bůh vie, rád bych viděl, by pán muoj JMt i vy pane byli spolu v dobré vuoli, nežli by která zlá vuole mezi vámi měla vzniknúti. I věřímť vám pane, že tohož Chalance propustiti kážete, a z čehož mu vinu dáte, má vám práv býti, zdá-li se vám, před panem Vrabským, tu má státi, anebo před kým by se vám zdálo dobrým člověkem urozeným nestranným v tomto kraji. Pakli by se toho, pane, ne- stalo přes toto novné [sic] mé poddánie, a vy téhož Chalance nepropustil: musil bych to na pána svého JMt vznésti. A tohoť žádám odpovědi. Datum ex Zwiekow feria V. post sancti Briccii anno LXXVI. Jan z Trnové, hajtman na Zviekově. 30. Hejtman Zvíkovský Bohuslavovi ze Švamberka: o zajetí Chalance, o dělání rybníka; o koně oc. (K) B. m. (1476 listopad). — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 136. Pane milý! Rač VMt věděti, že jsú pěší páně Jaroslavovi Zmrzlíkovi jali Chalance z Podhrádie, an seká v lese jeho za Vartú, a jej vedú na Orlík. I když mi dali věděti, že Chalance jali a že jej dva pěší vedú, i kázal jsem honiti; i ně-

Strana 16
16 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského kterak se ta věc pozmátla, že sú se nedohonili. A již sem se byl za Chalance lekl, maje za to, že ho do Němec vedú; i když sem zvěděl, že jest na Orlíku, a že ho u vazbě své má pan Zmrzlík, i psal sem oň a žádaje toho, aby byl propuštěn; jakož téď VMti toho přépis listu svého posílám, a také kterak mi zase pan Zmrzlík odpisuje. I pane milý, byl sem podal Chalance před pana Vrabského; k tomu jesti svolil pan Zmrzlík. I když nám o to rok složil pan Vrabský, i stál sem já, a on také k tomu úředníka svého vyslal; i nemohli sme se smluviti, než pan Vrabský se slušně jměl a k tomu se přimlúval, aby Chalanec propuštěn byl. A úředník jeho páně Zmrzlíkóv pravil, že té moci nemá, než že chce na pána svého vznésti. I žádal nás oba pan Vrabský, aby ta věc byla ponechána do toho dne, aby on mohl roz- mluviti se pánem svým, a aby dali věděti zase jemu, a pan Vrabský mně, jakož teď list VMti posélám, kterýž pan Zmrzlík píšě panu Vrabskému, jemuž VMt šíře po- rozumiete. A Chalanec jest na rukojmiech pod Lte kop na postavenic až do sv. Jiřé, a v tom když by mu ten den dán byl napřed věděti, aby byl postaven v moc jeho oc. Také, pane milý, zpraven sem od starých lidí tu z městečka, že puol městečka sú sekali sobě k potřebě své k palivu za Vltavú na páně Zmrzlíkově straně, a druhá polovice městečka za Votavú na páně Strakonického, a že jim toho nikdá hájeno nebylo. Než strýc páně Zmrzlíkóv chtěl toho někdy mocí hájiti, a úředníci Zviekovští mocí sekali a brániti sobě mocí nedali. I pane milý, mám za to, že VMti ta věc tajna nejnie, že jest pan Václav byl chvíli na Zviekově, a pan Kunrát byl úředníkem; račte se VMt na nich těch věcí vyptati, mám za to, že by oni něco toho také měli svědomi býti. I milý pane, když jest Chalanec na té smlúvě propuštěn nebyl, i měl sem úmysl se pomstíti a jemu nějakého člověka bohatého vzéti; avšak sem se roz- myslil, abych to prvé na VMt vznesl, a pokud a kterak mi VMt s tiem rozkáže, tak učiním. Také pane milý, rač VMt věděti, že se na novém rybníce dělá pěkně ten aukol, o kterémž sem prvé VMti psal, a lidé VMti také na den po 21/2 gr. o své ztravě dělají na jiném kusu. I milý pane, rád bych to dielo časem opatroval, jakož toho potřeba jest, i nemám na čěm jeti, neb ste mi VMt koníky vzeli; i milý pane, jestliže by milý pán Buoh zdařil dobrým lidem VMti, že by nepřátelóm VMti koně vzeli, račte poručiti, zdali by mi dobrý kuoň vybitovali. Pakli byšte VMt sami jměli inú dobú, račte mě VMt opatřiti, nebť mi jest toho pilná potřeba, neb druhdy o lidi VMti a o jich potřeby na roky k dobrým lidem jezditi muším. A Linhart ten koník vždy tam na Boru má. I milý pane, račte mi ten koník, kterýž ste mi nynie nahoru poslali, dáti za ten koník, kterýž Linhart písař má, neb žádného koně nejmám. A také ste mi VMt prvé dva koně dlužni; i milý pane, proším VMt, račte mne koněm opatřiti oc. — A také mi pan Jetřich Bezdružický píše, abych VMti list jeho poslal, jakož jej teď VMti posélám. A milý pane, na železo neračte zapomínati, neb

Strana 17
z roku 1476. 17 jest toho pilná potřeba. A račte VMt vědět, že světnice hotova jest a v ní již se- dáme. A račte věděti, že jest veselá, a že se VMti líbiti bude. Jan z Trnové, hajtman na Zviekově. 31. Hejtman Zvíkovský svému pánovi, že kněz Jan nechce podržeti faru v Sepekovách oc. (K) B. m., b. d. (1476?) — Orig. pap. arch. Orlického III. P. fasc. 2. č. 3. Urozený pane, pane muoj milostivý! Račte VMt věděti, že kněz Jan, kte- rému ste ráčili dáti faru v Sepekovách, žě jest presentací zase vrátil. A tak pravie, žě mu ti sedláci osadní nechtie nic dávati ani domu farářského opraviti, a žě co jest měl hotových peněz, žě jest tu utratil, a žě teď před sím některú noc chtěli se naň do domku podkopati, a chtiece mu škodu udělati. Tak mě spravuje oc. Také pane milý, račte věděti, žě sem kus diela mezi haldami na rybníce novém zjednal těm pacholkuom rybnikářským zjednal z XVI . A teď VMti posélám desatero ptákuov. Jan z Trnové, hajtman na Zviekově. 32. Hejtman Zvíkovský svému pánovi posílá list Burianův. O věcech duchovních. (K) Na Zvíkově b. d. (1476?) — Orig. pap. arch. Orlického III. P. fasc. 2. č. 2. Urozený pane, pane mój milostivý! Teď VMti possielám list páně Burianuov.*) Neb mi pan Burian píše, prosse mne, aťbych ten 1 list posslal VMti, a žě jesti toho pilná potřeba. A také milý pane, račte VMt zjednati curam animarum a moc biskupskú knězi Matějovi kaplanu VMti, neb sem VMti prvé také o tu věc psal oc. Datum na Zviekově. Jan z Trnové, hajtman na Zviekově. *) Snad pana Buriana z Lažan na Bechyni. 33. Hejtman Zvíkovský svému pánovi o pozůstalosti kněze Jana v Manětíně. (K) B. m., b. d. (1476 ?) — Orig. pap. arch. Orlického III. P. fasc. 2. č. 1. A také pane milý! Račte VMt věděti, že jesti kněz, kterýž jest byl na Ma- nětíně, umřel nenie; i rozkázal sem, aby vohladajíce ten statek, kterýž jest, aby jej zamkli. I račtež věděti, což jest toho statku; jest postel dobrá, a nějaké chodicé šaty také, a dva pólty, a kniehy několikery; to pravie, že sú dobré. Také kteréž sú měly jemu úruky nenie [sic] dávati, ty sem kázal úředníkóm, aby je vybrali a je schovali. A také sem Manětínským rozkázal, aby k pánu Strakonickému poslali vo kněze jiného; i to sú učinili. A pán Strakonický jim řekl, že jim chce kněze opa- třiti. Jestliže kněz bude, račte mi VMt rozkázati, což se VMti zdáti bude, kterak Archiv Český XV. 8

Strana 18
18 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského mám s tiem statečkem činiti. A jinéhoť nábytku nenie, než jakož VMti píši, kromě vospu že by ještě lidé měli něco dodati. A také VMti sem ská[za]l po Paulovi, což jest rozpučeno vobilé mezi lidi, že sme toho již dobyli, kromě Krských, těm sme řěkli čekati až do nového, ješto jim kroupy zbily. A na Mikuláškovi a na Zdeborovi a na Vondráškovi z Dřěvohřiz, na těch dobýti nemuožme. Než Mikulášek prosí, abychme mu čekali do nevého [sic], že by chtěl rád dáti, než že nemá, že mu se jest zle urodilo, a že sám chleba nemá; pakli bychom bez toho nechtěli býti, by měl poslední krávu ze dvora votbýti, že chce dáti rád. Než Zdebor a Vondrášek ti se k tomu nemají, aniž jich k tomu muožme připraviti, aby dali. I což se VMti v tom zdáti bude, to nám VMt račte věděti dáti, abychme se věděli kterak k nim mieti. I takově VMti nenietko nevieme co potřěbného psáti. Než daj pán Buoh, abyště se VMt dobře měli; myť se, děkuje pánu Bohu, dobře máme. Rukopis takový, jako v předešlém listu Jana z Trnové. 34. Stanislav z Přerova (Bohuslavovi z Švamberka): o zástavě vsí Lomů a Maršova Kraselovskému. (M) B. m. a d. (1476?). — Orig. arch. Třeb. II. 338. 1. Pane milostivý, rač VMt věděti, že Markvarth Kraselovský se mnú mluvil, abych na VMt vznesl, jestliže by VMt tuto ves Lomy a Maršov druhú ves ráčili zastaviti, že by chtěl VMti kupce na ně zjednati, za kopu ročnieho platu po XIIII ; a tušiem, že by viece za kopu dali, a ten osep ovesný žeby také chtěli čber vzieti, což by bylo slušného. 35. Hejtman Zvíkovský Bohuslavovi z Švamberka o přijetí služebníka, o vozníky. (K) Na Zvíkově 1477, 26. ledna. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 137. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má napřed VMti. A račte VMt věděti, že Rob starší, kterýž jest u VMti prvé byl, mluvil jest se mnú a prosil mne, abych VMti psal, že by chtěl u VMti býti a slúžiti s koněm jedniem, abyšte jemu ráčili službu dáti na jeden kuoň, jakožto jiným dobrým dáváte. I co v tom úmysla VMti, to mi račte dáti věděti po tomto poslu. Také pane milý, jestliže máte VMt nějaký vozník, ješto by se nám do našich huor hodil, račte mi poslati; nebť sú nám již vozníci sešli, že nám dělati nemohú. Také pane milý, že tak praví Rob, že chce raději býti u VMti, nežli u koho jiného. Datum ex Zwiekow dominico post Conversionem sancti Pauli, anno oc LXXVII. Jan z Trnové, hajtman na Zviekově. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššému hofmistru král. Česk. a hajtmanu kraje Plzenského, pánu mému milostivému buď dán,

Strana 19
z roku 1476 a 1477. 19 36. Hejtman Švamberský Bohuslavovi z Švamberka: prosí za odpuštění základu Burianovi. (K) Na Švamberce 1477, 2. února. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 139. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane milý! A jakož VMti tajno nenie, kterak jest Burian z Manětíne [sic] propadl základ k VMti dvadceti kop: i my jej k tomu strojíme z Zachařem podle všé potřebnosti. I račtež VMt věděti, že toho základu na něm dobře nemuožme pro jeho chudobu. Také mne jest prosilo mnoho Manětínských VMti chudých lidí, abych VMti prosil vot sebe i vot nich, abyšte rá- čili VMt jemu nějakú lásku učiniti. I pane milý, prosím já VMti, račte to učiniti a jemu nějakú lásku vokázati. A račte VMt věděti, žeť se staweye velmi pěkně za VMtí; i což v tom VMti úmyslu budú, to mi rač VMt věděti dáti, aťbychme věděli, kterak máme s ním činiti. Dán na Švamberce tu neděli na Hromczi, annorum Do- mini oc LXXVII°. Jan z Sontalu, hajtman na Švamberce. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššímu hofmistru královstvie Českého, hajtmanu kraje Plzenského, pánu mému milostivému buď. 37. Racek Kocovský oznamuje panu Bohuslavovi ze Švamberka, co králi Matyášovi na psaní jeho k němu o Budějovské dal za odpověď. 1477, 10. února. — Tištěno v Archivě Českém IV. 87 č. 36. 38. Hejtman Zvíkovský Jan z Trnové panu Bohuslavovi ze Švamberka: kterak dává hrad hlídati v těchto časích nebezpečenství válečného, též o věcech hospodářství rybničného. Na Zvíkově 1477, 19. února. — Tištěno v Archivě Českém I. 243 č. 31. 39. Petr Kaplíř z Sulevic oznamuje panu Bohuslavovi z Švamberka, pro které příčiny s Divišem Malovcem rok Budějovským a Rackovi Kocovskému před se složiti nemohou. Na Wintrberce 1477, 21. února. — Tištěno v Archivě Českém IV. 87 č. 37. 40. Král Matyáš Bohuslavovi ze Švamberka: že dal naučení služebníku jeho Martinovi (Tulma- čovi) ústně, kterak by se zachovati měl při dojití příměří a co do rozepsání sjezdu oc. V Bu- díně 1477, 27. března. — Tištěno v Archivě Českém VI. 55. č. 16.

Strana 20
20 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 41. Racek z Švanberka hejtmanu Zvíkovskému: o vyrovnání dluhu. (M) V Blatné 1477, 20. května. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 2. k. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož mi píšeš o Bárthu: i přieteli milý, jest tak, že jsem já kuoň kúpil u Chochola, a Bárthovi jest dluh pišel [sic]. I dyž budú právi, Adam a Bartha, což sú na počtu zuostali, totiž X , a když mi to dadie, hotov jsem já jim hned také práv býti. I vždyť věřím, že sě k tomu přičiníš a jim přikážeš, aťby dali, což sú na počtu zuostali; neb rozumiem tomu, žeby nějakými tadinky odbývati chtěli, ale že jim na to nepřijde. A slibovali sú ně- kolikrát před pánem mým JMtí i před úředníky, že chtie dáti, a tomu konce nikda nechtie učiniti. Ex Blathna feria III ante festum pentecosten anno oc LXXVII. Racek z Švanberka ac. Urozenému panoši Janovi z Trnové, hajtmanu na Zviekově, přieteli dobrému. 42. Král Matyáš k Bohuslavovi ze Švamberka posílá Viléma Tetaura s ústním poselstvím. V Bu- díně 1477, 30. května. — Tištěno v Archivě Českém VI. 56 č. 17. 43. Lev z Rožmitála Bohuslavovi z Švamberka: o mýto na vodě. (M) V Blatné 1477, 6. srpna. — Orig. arch. Treb. II. 338. 2. q. Službu svú vzkazuji, urozený pane, přieteli a tovařiši milý! Tajno tebe nenie, která jest námluva mezi námi, co se mýta na vodě dotýče, že s mých lidí nemáte bráti než jako z svých po bielem groši. I věz, že úředníci tvoji k tomu lidi mé nutí, aby dávali po dvú bielú gr., a k tomu je urukují: i věřím já tobě, že ty svému řčení dosti učiníš a úředníkóm svým rozkážeš, aby mých lidí nad tu námluvu mezi námi učiněnú dál nenutili, a lidi mé z rukojemství propustiti rozkážeš. Pakliby to býti nemohlo, ale věřímť, že lidí mých úředníkóm svým hindrovati nedopustíš do dálšieho mého s tebú shledání. Ex Blathna feria IIII ipso die sancti Sixti anno oc LXXVII°. Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyší hoffmistr královstvie Českého a hajthman kraje Prachenského. Urozenému pánu panu Bohuslavovi z Švamberka, najjasnějšieho Uherského oc krále JMti najvyšiemu hajthmanu, přieteli a tovařiši mému milému buď. 44. Linhart písař Hadovi z Paběnic: o sporu Plzenských s Janem hofrychtéřem. (K) Na Zvíkově 1477, 25. srpna. — Orig. pap. arch. Orlického VIII. B. fasc. 24. č. 8. Službu svú vzkazuji, pane Hade milý! A jakož o tu nesnáz, kteráž jest byla

Strana 21
z roku 1477. 21 mezi Plzenskými a panem Janem hofrychtéřem, byli jsú přijeli Plzenští ku pánu JMti na Krumlov tu středu před sv. Marlketú: i ten den i na zajtří mnoho jest péče o to bylo, avšak potom ten den ve čtvrtek po večeři na hrázi pán JMt před vámi a přede mnú s nimi Plzenskými tu věc jest domluvil a skonal tak na ten běh, jakož JMt v svém listu dotýče, že oni Plzenští tu před námi slovem svým [?] a ře- tedlně JMti jsú přiřkli, že naň mocí saháno nemá býti. V tom já sě, pane Hade, dobře v pravdě pamatuji, že jest to tak a jinak nic. A budeli toho potřebí, to buohdá přiznati chci ústně a osobně, tak jako na dobrého přísluší. Datum in Zwikow feria II. post festum sancti Bartholomei, anno oc LXXVII°. Linhart písař. Urozenému panoši, panu Přibíkovi Hadovi z Paběnic. 45. Král Matyáš Bohuslavovi ze Švamberka: o jednání se stranou odpornou v Čechách, o uše- tření Netolic po smrti Roubíkově, o své válce v Rakousích. V Korneuburce 1477, 5. října. — Ti- štěno v Archivě Českém VI. 56 č. 18. 46. Král Matyáš Bohuslavovi ze Švamberka: aby rychle dal věděti, táhnou-li Čechové císaři ku pomoci. V Korneuburce 1477, 18. října. — Tištěno v Archivě Českém VI. 58 č. 19. 47. Linhart písař Bohuslavovi z Švamberka z cesty do Plzně: kterak Racek Kocovský béře. (K) B. m., b. d. (1477, před 17. list.?) — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 141. Pane a pane milý! Tvé milosti věděti dávám, že když sem simoczij [sí noci] do Nepomuka přijel, pravili mi dobří lidé, Prase, Ždárský a Beneda, kterak jest pan Kocovský tento pátek minulý pobral panu Nachvalovi, panu Smilovi, panu Zber- skému [?] a panu Klenovskému ve všech vsech dobytky všeckny a jiné jedlé potřeby; a na Veselé že sú to všeckno hnali, a tu posádku že špihuje. Dále pravil mi jest pan Žďárský, že to vie vod jednoho dobrého člověka, že na tom vždy ještě jest, že pan Kocovský konečně chce na všaký den panu Dobrohostovi vodpověděti. Pane milý, již já tu věc všecknu dám bez meškánie panu Dobrohostovi znáti. Také račte věděti, že na Volyni leží pěších Lte pachalkóv dobrých; tak mi jest rychtář Nepomucký hospodář náš pravil, přijev simoczij [sí noci] z Wintrbergu; budete-li které ráčiti mieti? Pravíť, že sú přišli vod pana Lichtnštainara. Dnes ráno s milým pánem Buohem v dešti velikém do Plzně táhnu, a rád bych, zda bych dnes mohl v Hradci u našeho pana Nikle ležeti a s ním také porechtovati, jakož ste mi Linhart písař. poručili. Srovnej dopis ze 17. listopadu 1477 v Archivě Českém III. 387 č. 38.

Strana 22
22 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 48. Opat Kladrubský Bohuslavovi ze Švamberka: stížnost na pana Buriana z Gutšteina. (R) V Kladrubech 1477, 25. listopadu. — Orig. arch. Treb. II. 121. A. 1. Modlitbu naši vzkazujem VMti, urozený pane, pane milý nám přieznivý, pro- siece milého pána Boha, aby VMt ráčil ve zdraví zachovati ode všie zlé příhody. Račte VMt věděti, že času toho před sím, jakož sme byli na Tachově podle VMti u pana Buriana, a když VMt odjěla z Tachova, tu jest pan Burian mluvil ke mně o některé listy a chtě, aby JMti ves Bděnioves*) byla ve dcky vložena. A prve ná- městkové čtyřie byli, a ižádného k tomu nenapomínal, jakož nynietko mne pátého po nich napomíná listem svým, a chtě nás k škodám připraviti; jakož VMt tomu porozomie, kterak píše a kterak my jsme JMti odepsali, podávajíce se před VMt vo ty věci, kteréž jsú mezi námi. Protož prosíme VMti, račte nám k tomu radni a po- mocni bejti podle spravedlnosti našie, jakož jmáme list dobré paměti nebožce pana otce jeho pod jeho pečetí, že nám na tu ves nenie viec zavdáno, jedno XXXI kop grošů, a o vostatku nevieme, komu by byla doplacena. I věříme VMti jakožto pánu a voprávci našemu, že ráčíte panu Burianovi JMti psáti, ať by nás ráčil nechati až do rozeznánie VMti; neb jsme hotovi učiniti vedle rozeznánie VMti. Ex Cladrub feria III in die Beatae Katharinae virginis et martyris, anno oc LXXVII°. Kněz Prokop, Boží milostí opat kláštera Kladrubského. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberga, najvyššému hofmistru královstvie Če- ského a hajtmanu kraje Plzenského, nám přieznivému buď dán. *) Vénoves neboli Běnoves, něm. Wenussen, stojí u Touškova blíže řeky Mže. 49. Hejtman Zvíkovský Bohuslavovi z Švamberka: o věcech válečných. (K) B. m., (1477 v list. ?) — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 143. Pane milý! Račte věděti, když sem vod Linharta porozuměl, že z toho taženie nynietko nic nebude vedle zuostánie vašeho: vobeslal sem dnes ráno všeckny lidi vaše i služebníky, aby doma zuostali, než proto aby hotovi byli, když bych je podruhé vobeslal, aby hned táhli tu, kdež se jim káže. Pak pane, v té věci pokudž rozkážete, tak se mieti budem bez meškánie. Než račte věděti, že páně Zdeslavovi lidé z Bechynského zbožie předce k Zelené Hoře s vozy táhnú. Jan z Trnové, hajtman na Švamberce, na Zviekově. 50. Bohuslav ze Švamberka žádá Budějovských, aby k němu poslali kotláře. (K) Na Zvíkově 1477, 2. prosince. — Orig. pap. Musea Českého. Službu svú vzkazuji, slovutné opatrnosti páni súsedé milí! A teď posélám

Strana 23
z roku 1477. 23 k vám posla svého a proším vás, abyšte mi vypravili toho řemeslníka, ješto pánve a kotly zadělává a vopravuje, a ať s sebú vezme plech dvú piedí sšíří a tří piedí vzdélí, a LXte hřebíkuov. I věřímť vám, že ho hned vypravíte s tiemto poslem, nebť mi jest toho pilná potřeba, že nám se jest pánev propálila. Datum ex Zwiekow feria III. ante festum sancte Barbare virginis et martyris bte, anno oc LXXVII. Bohuslav ze Švamberka, najjasnějšího Uherského, Českého krále oc najvyšší hajtman všech zemí král: Českého na Jeho kr. Mti miestě, a najvyšší hofmistr královstvie Českého. Slovutným vuopatrnostech purkmistru a radě města Budějovic, pánuom a súsedóm milým buď dán. 51. Jan Sudlice hejtmanovi Zvíkovskému: objednává potřeby válečné při obléhání Horažďovic. (K) Na Špitálské Baště (před Horažďovici 1477). — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 144. Pane Jene, hajtmane na Zvíkově, přieteli náš milý! Prosíme tebe, kaž nám kováři svému kulek do hakovnic větších i menších asa tři sta nebo CCCC nadělati, a to bez meškánie, nebť jest toho veliká potřeba. A nemohl-li by jich tak skuoro nadělati, daj nám věděti. Dán na Špitálské baště. A vízlkažte Barthovi do Crhenic, dodal-li jest to volovo do Mirotic. Nedodal-li jest, ale ať dodá, aby nám z Mirotic Jan Sudlice z Lfazic] a Paul [z Pruku]. sem přivezeno bylo. 52. Jan z Vlksic posílá Bohuslavovi z Švamberka aufšlák. (M) B. m. i d. (na Rosenberce 1477). — Orig. arch. Třeb. II. 249. Im. Urozený pane pane náš milostivý! Teď VMti posieláme aufšáku [sic] peněz a zlatých všeho bezednoho osdesát zlatých učiní huherských; nynie ve čas viece ne- máme. A dlužni nám Vi zlatého. Jan z Vlksic oc. Toman písař oc. Urozenému pánu panu Bohuslavovi s Švamberka, najvyššiemu hecmistru (čti hofmistru) království Českého oc pánu našemu milostivému. Podobný nedatovaný list téhož chatrného písaře jest tištěn v Archivě Českém IX. 192 č. 854. 53. Hejtman Zvíkovský Bohuslavovi z Švamberka: o přijetí pacholka. (K) B. m. (1477?) — Orig. pap. arch. Vorlického K. IV. 138. Rozumiem tomu, že by páně Mt rád měl někoho, pacholka rozumného; i slyším, že by Najpergar, jakož jest u pana Hanuše na Zbiroze, chtěl u pána býti; a slyším, že jest pacholek rozumný na poli, neb jest vždy po službách jezdil. A jiných drahně služebných lidí obsielají, chtiec u pána býti.

Strana 24
24 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 54. Švamberský úředník pánovi z Švamberka: o rukojmích. (K) Na Švamberku b. d. (1477?) — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 145. Pane, pane milý! Račte VMt věděti: některý čas vzal sem člověka VMti u Plzni, i dal sem jej na rukojemstvie u pět kop gr. I slíbil pan Stajskal z Úte- rého; a ten člověk utekl. I račte mi to rozkázati, kterak mám [s] Stajskalem vo ten základ dělati. A také sú mě spravili, že ještě některú chvíli VMt člověka pro- pustili některého, a ten člověk že jest měl dáti VMti XII zlatých uherských, a kněz Václav z Jamného že jest zaň slíbil k VMti. A já zvěděv to, i napomínal sem kněze Václava, aby plnil, jakožť jest zaň slíbil. A kněz Václav praví, že by rád dal, než že jich nemá, a člověka toho že vo[dlté chvíle nevie, kdež jest. A mne prosil, abych mu toho dal prodlenie něké. I dal sem mu tak do sv. Jiří, a když bych mu dal dvě neděli napřed věděti, aby dal. A Žernovského žeť zaň slíbil za ty penieze. I což se VMti v tom zdáti bude, račte mi to rozkázati. Ex Švamberg. Rukopis jako v dopise hejtmana Švamberského z 2. února 1477 č. 36. 55. Král Matyáš Bohuslavovi ze Švamberka: jeví a omlouvá svou neochotu ku pokoji v Čechách oc. V Korneuburce 1478, 7. ledna. — Tištěno v Archivě Českém VI. 58 č. 20. 56. Hejtman Zvíkovský purkrabí Krumlovskému: o sponky. (K) Na Zvíkově (1478, 7. února?) — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 150. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož mi píšeš, že by ty sponky byly: i milý přieteli, prossím tebe, pošli [mi j]e při Radovi. A toběť velmi hotovy děkuji, žes' o to práci měl; a v čem by mne potřeboval, chtěl bych též rád také pro tě učiniti. Dán na Zviekově v sobotu po sv. panně Dorotě oc. Jan z Trnové, hajtman na Zviekově. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli milému. 57. Král Vladislav oznamuje svým stranníkům, že zavřel příměří s Hynkem ze Švamberka i se sirotky Rosenberskými na čtyrnedělní výpověď. V Praze 1478, 27. února. — Tištěno v Archivě Českém VI. 89 č. 19. 58. Hynek ze Švamberka píše Budějovským o napravení škod, ježto jich služební lidem jeho i jiným učinili, vytýkaje jim v doušce, že málo lidí u Horaždějovic mají. V Třeboni 1478, 2. dubna. — Tištěno v Archivě Českém IV. 91 č. 41.

Strana 25
z roku 1477 a 1478. 25 59. Král Matyáš Dobrohostovi z Ronšperka: o pomoci k válce od něho vedené a o jetí Bohuslava ze Švamberka. V Budíně 1478, 21. dubna. — Tištěno v Archivě Českém VI. 60 č. 22. 60. Hejtman Zvíkovský Hynkovi z Švamberka: o bězích válečných, o listu krále Uherského oc. (K) Na Zvíkově 1478, 8. května. — Orig. pap. arch. Orlického VII. T. fasc. 1. č. 4. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má napřed VMti! Jakož mi VMt píše, co se Bašty dotýče: rač VMt věděti, že tu středu před sv. Filipem Jakubem poslal sem lidí pól druhého sta a XVIII vozuov k Baště a několik tesa- řuov; i ti ještě sú tam. A tak za to mám, že o těchto svátcích tepruv je domuov pustie. A do toho času se bohdá opravie, pokud potřeba káže. — A také rač VMti věděti, že sanýtr a síra a šípy z Buoru na Zviekov již přivezeni jsú. A tak mne ti pěší zpravují, že paní Jejie Mt zdráva jest a dobře se má, a na každý den sebe čeká, a bohdá jí milý pán Buoh pomnož. — A rač VMt, pane milý, věděti, že Plzenští berú pole, holdují panu Burianovi, panu Lvovi, panu Švihovskému. Tak tomu rozumiem, že ty smlúvy k upokojení zemi této nic platny nejsú; jakož pak teď listu přiepis posielám VMti, jemuž šíře VMt porozumie, kterýž jest přijat od páně Lvových, a vedle toho list, kterýž píše král Uherský JMt panu Dobrohostovi. Téhož listu rozum pověděl mi Bohuslav Sedlecký, a tak panu Dobrohostovi píše: „A jakož mi píšeš, abych tě lidmi i penězi opatřil vedle všie potřeby, toho nikdež ve všom světě obyčeje nenie, než chci tě opatřiti lidmi i zámky svými]. A jakož mi píšeš o pana Švamberga, toho jsem z hodných příčin jieti kázal, a jemu súd osaditi; jestliže se slušně z toho vyvede, má toho požiti.“ I milý pane, porozumějíc přiepisu tomu, kterýž VMti posielám, račte se o tu věc poraditi s kým se VMti zdáti bude. A v té věci račte se opatřiti jakožto pán a múdrý muž, neb ste již VMt veliký náklad na to učinili i se pány a přátely svými. Neb mě Bohuslav Se- dlecký zpravil, že pan Zdeslav JMt chce toho hájiti a brániti napřed s životem svým i s svými dobrými lidmi, buď proti komuž kolivěk buď, ktož by Horaždějovic retovati chtěl. — Pane milý, psal mi Linhart z Bašty, že by se někteří pěší po- trhali, kdyby doslúžili, že by chtěli odjíti, jakož již rota jedna čtvrt léta svého brzy doslúží. I milý pane, muož-li VMt na jich miesto jiné dobré pacholky zjednati, račte tiem nedlíti, znajíce takovú pilnú potřebu VMti. — A také pane milý, rač VMt vě- děti, že sem psal purkrabí na Bor, aby pilně zámek opatroval, a též na Švamberg bez meškánie aby věděti dal; neb jeden dobrý člověk mne vystřiehl, aby zámci VMti opatřeni byli, abych jistě věděl, by někteří mohli k kterému zámku VMti při- jíti, že by se o to pokusili. Z té výstrahy sem to psanie purkrabí na Bor učinil. — A také pane milý, rač VMt věděti, že sem dnes s Janem Protiveckým poslal Archiv Český XV. —

Strana 26
26 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského Holuba, Albrechta i pacholka svého do Strakonic; i o zlatých sem Holubovi tak po- ručil, aby se Bartoše otázal, kterak kolivěk zlaté tu platie, tak aby je bral a jináč nic. I tak mám za to, že toho Holub bude pilen, tak jakož sem mu poručil vedle psanie VMti. A bodaj se VMti dobře a zčastně vedlo proti nepřátelóm vašim i ve všech VMti potřebách oc. Dán na Zviekově v pátek před hodem slavným Letnicemi annorum domini oc LXXVIII. Jan z Trnové, hajtman na Zviekově. Urozenému pánu, panu Hynkovi z Švamberga, pánu mému milostivému d. d. 61. Kozel z Kladrub purkrabí Zvíkovskému: o penězích pro zajatého Bohuslava ze Švamberka. (K) V Budíně (1478, 12. května). — Orig. pap. arch. Orlického VII. Gr. 7. č. 17. Službu svú vzkazuji, urozený pane Jene a Pauli milý! Vědětiť vám dávám, žěť sem zajel u Peniežka XXX zlatých. Protož kdyžť přijede k vám, aneb kohož kolivěk pošle s tiemto listem, abyste mu hned těch XXX zlatých dali. Dán v Bu- Kozel z Kladrub, komorník páně. díně ten úterý po sv. Duchu. Urozeným panošem, panu Janovi purkrabí na Zviekově a Paulovi N., přátelóm mým dobrým b. d. Na rubu tučný starý nápis: Zviekov a z Bašt u Horaždějovic LXXVIII°. 62. Hejtman Zvíkovský Hynkovi z Švamberka: o penězích; o výměně poddaného s Píseckými oc. (K) Na Zvíkově 1478, 18. května. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Gr 8. č. 37. A také pane milý! Lesních peněz má ještě vybrati sto X kop, a za kuože toliko X kop dáno jest o světiem Jiří. Neb mne Holub tak zpravuje, že o XX mají dáti na den sv. Jana Křtitele, a ostatnie penieze mají dány býti na den sv. Havla najprv příštieho. Jakož pak list toho máme za tu všicku summu. A také pane milý, rač VMt věděti, že sem smlúvu učinil s pány Pieseckými, co se toho služebníka dotýče, kterýž jest za VMtí služebně měl a za Pieseckými seděl, tak že Piesečtí propustili člověka svého jiného na krumt váš, a ten jistý podstúpil tento plat III kopy do roka, a to rozdielně, na sv. Jiří 11/2 kopy a na sv. Havel hned potom také 11/2 kopy, a tak vždycky. A takéž sem já jim tohož člověka propustil. A o tu věc, což se platu dotýče i toho krumtu služebného, sem se radil s dobrými lidmi; tak pravili, že jest přieliš dost takový plat jemu podstúpiti. — A panna Markéta Jejie Mt prosí VMti, abyšte jí ráčili zjednati i panně Elšce harasu bru- nátného neb černého. Jakož pak VMt na chytrém krajčieři přezvie, což k těm čubkám dosti bude. Datum ex Zwiekow feria II. post Trinitatis, annorum oc LXXVIII. Jan z Trnové, hajtman na Zviekově.

Strana 27
z roku 1478. 27 63. Hejtman Zvíkovský Hynkovi z Švamberka: o peníze za Týnčanskými, o mýto z vorů na Holešice, o vrácení člověka přiženěného za Zmrzlíkem oc. (K) Na Zvíkově 1478, 24. května — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 146. Urozený pane, pane muoj milostivý! Službu svú vzkazuji VMti. A račte VMt věděti, že dnes Jedlice a Diviš z Nechvalic byli sú u mne na Zviekově, i mlu- vili sú se mnú i od pana Popela, co se těch XX kop dotýčě, kteří Týnčanští mají dáti VMti, proséce mne, abych jedně těch peněz sčekal, až by se posel od VMti vrátil. I tu sú ke mně mluvili, kterak jest dobrá vuole byla mezi pánem starým JMtí a panem Jencem, a že by rádi, by ještě JMt v té dobré vuoli byli i s VMtí. A VMti prosé, abyšte ráčili těch peněz ponechati až do příjezdy VMti na Zviekov, a že by pan Popel chtěl k VMti přijeti a o tu věc rozmluviti, zdali by ta věc mezi VMtí a panem Jencem mohla některým dobrým člověkem ohledána býti. A také sú pravili, že by pan Jenec to oznámil na sněmu u Praze, tak kterak se poddává k spravedlivému a chtě rád na dobrých lidech o to přestati. A také jest pan Jenec psal Divišovi, jsú-li ti peniezi vzati s Týnčanských, aby mu to dal věděti. I tak sem na nich porozuměl, jestliže by ti peniezi vzati byli, že by mezi VMtí a panem Jencem mohla zlá vuole aneb snad i nesnáz vzniknúti. I milý pane, račte na to pomysliti a o to se poraditi, mohlo-li by co dobrého aneb užitečného z toho přijíti; neb sem jim řekl hned tu věc dáti znáti, jedně se posel od VMti, co jest v tom úmyslu VMti a pokud mi VMt rozkáže [sic]. Také, pane milý, račte VMt věděti, že lidi VMti mocí stavují a k tomu je strojé, aby majto na Holešice dali s voru po II gr.; ješto jest to majto bezprávné, a jakož jest pan Zdeslav držel JMt, nikdá jsú majta brána nebyla. A také sem spraven, že sú té věci pánu Holickému [sic] bez majta postúpili. I o tu věc sem úředníku Holešickému psal, žádaje tého, aby majt s lidí VMti nebral a jich nehyn- droval, a že sú majta bezprávna a vymyšlena; aneb jestliže by chtěl s lidmi VMti vuoli mieti, že bych to chtěl na VMt vznésti. Jakož pak teď list téhož úředníka posélám, kterýž mi odpisuje, jemuž VMt šíře porozumiete oc. I dnes lidé VMti přišli sú ke mně, o tu věc se se mnú radiec, že by chtěli plúti, abych jim k tomu radil, co se toho majta dotýčě; neb snad na XXXti pěších mají a lidem tého hájé, a nedadúce jim plúti. I byl jest úmysl muoj, abych něco pěších s lidmi VMti vy- pravil, aby mocí pluli, a jestliže by co chtěli začínati, aby se jim hájili a bránili. I rozmyslil sem potom o to, abych s tiem VMt obeslal, a co VMt v tom rozkáže, abych tak učinil oc. Také pane milý, Palečkóv syn se jest] oženil za panem Zmrzlíkem, a již tomu jest několik let; ale kruntu žádného za ním nejmá, než toliko že se jest jednoho 4*

Strana 28
28 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského člověka jeho ke dceři přiženil. I uručil jest jeho úředník páně Zmrzlíkóv pod X kop, aby se za pánem jeho osadil. I týž Paličkóv syn přišel ke mně na Zviekov a prose mne, abych mu k tomu radil, a že by chtěl rád za VMtí se osaditi, jakožto za pánem svým. Jakožto pak krunt ještě mají s Palečkem starým otcem s[vým] v Jestřábách mají, a ten jest neosazenej; i byl sem jeho kázal vsaditi, a mám jej na rukojmiech; a když bych mu dal tři dni napřed věděti, aby postaven byl na Zviekově. A v tom sem psal panu Zmrzlíkovi, a žádaje toho, aby člověk VMti byl propuštěn z toho rukojemství, a že jest člověk váš dědičný a nevyhostěný, aby na svém kruntu dědičném osedl. I odpisuje teď pan Zmrzlík, jakož teď list VMti jeho posílám, jemuž VMt šíře porozumiete. I což bude v tom úmysla VMti, pane milý, račte mi to dáti věděti. Také pane milý, jakož píšete o těch XV kopách Kuchtových z Vodňan, že mu dány nejsú oc; i račte VMt věděti, že sem je hned poslal po Holubovi na Piesek k Kolauškovi; a jeho jest za to prošeno, aby jemu byly dodány na Vodňany. A Ko- laušek jest řekl, že to chce opatřiti, abychme se o to již nestarali ani pečovali. I již sem já, pane milý, za to měl a jináč nic, než že sú jemu dodány. Ihned tu věc chci opatřiti a Kolauškovi na Piesek poslati, aby konečně bez meškánie Kuchtovi na Vodňany dodány byly. Datum ex Zwiekow tu neděli před sv. Urbanem, léta oc Jan z Trnové, hajptman na Zviekově. LXXVIII. Urozenému pánu, panu Hynkovi z Švamberka, pánu mému milostivému buď dán. 64. Purkrabí z Boru Hynkovi ze Švamberka: o vojenských věcech a zlepšení jorgeldu Švamber- ského od knížete Bavorského Ludvíka. (R) Na Boru 1478, 16. června. — Orig. arch. Třeboň. č. 3139. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane muoj milostivý! A račte VMt věděti, že Linhart písař píše mi z Bašty, abych hákovnice pobral měšťanóm Bo- rovským a jemu je na Baštu poslal, a húfnici abych mu zjednal, a prachu i také šípuov abych mu XXXti kop poslal; a tak mi píšie, že jste VMt tak rozkázali v Strakonicích. I račte věděti, že sem mu nic neposlal; neb mi sě tak zdá, že mu jste VMt toho neporučili; neb jesti po tom Strakonickém sjezdu troje poselstvie od VMti u mne bylo a VMt nic mi o tom nepsal. A již sem těch potřeb dva vozy vydal, jeden na Baštu a druhý na Zviekov; a přes to, bude-li mi VMt psáti a roz- kážete, pošli mu ty všecky potřeby, pokudž rozkážete. Než Linharth v svém psaní rozkazuje, aby Borovští hákovnice dali a jiných sobě v Nofrijmberce nakúpili. I račte, pane, věděti, že Borovští měštěné mají na sobě nynie veliké vydánie, a k tomu dielo okolo města veliké, ježto jsú nikdy jeden rok tak velikého diela neudělali, jako letos udělají, a tak užitečného. Než Linhart by rád viděl [. . .] na baštách;

Strana 29
z roku 1478. 29 a mně se, pane, zdá, že jest Bor bašta u[žitečná . . .] opatrovati, aby nám také těch potřeb na Boru něco [. . .] kteréž sem jim potřeby poslal, že pro stečenie nepřátfel . . .] za dlúhú chvíli těch potřeb. A také račte věděti, že na [ . . .] vých žádný užitek ještě nejde, než tak právě kto tomu rozumějí, že buohdá střiebrné hory budú po malém času. A také jako mi VMt píšete, zjednal-li sem jorgelt od kněze Ludvíka JMti: i byli jste mi VMt v jednom listu psali při svietém Jiří, abych poslal o jorgelt knězi Ludvíkovi JMti, aby VMti byl oblepšen; a potom jste mi VMt v druhém listu psali, neposlal-li sem, abych neslal, jeližby pana starého JMti jorgelt přišel, aby byl jeden z druhým přinesen. I račte věděti, že ihned posla s listy vypravím knížeti k JMti a k Sezemovi hajtmanu JMti kniežeciemu, aby VMti jiný jorgelt jednal, aby byl VMti oblepšen. A s tiem buďte VMt pánu Bohu poručeni a bodejby se VMti dobře a ščastně vedlo. Dán na Boru v úterý po svatém Vítě LXXVIII°. Jan z Vrhavčě, purkrabie na Boru. Urozenému pánu panu Hynkovi z Švambergka, pánu mému milostivému. 65. Racek ze Švamberka Budějovským: o Crhana. (R) Na Hluboké 1478, 1. srpna. — Orig. v archivu musejním. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní páni a přietelé milí! Psaní vašemu o Crhana učiněnému porozuměl sem. Crhana doma nenie; a když přijde, chci se na tu věc ptáti a jím se ujistiti. A mněť se nezdá, byť to Crhan učinil, neb jest po- třebě [sic] panské byl; a přes to já v tom jeho nezastávám. Ex Hluboká, sabbato ad vincula s. Petri anno oc LXXVIII. Racek z Švamberka oc. Múdrým a opatrným pánóm, purgmistru a raddě města Budějovského, přátelóm dobrým. 66. Racek ze Švamberka Bohuslavovi odtudž: že k němu přijeti nemůže. (R) Na Hluboké 1478, 11. srpna. — Orig. arch. Třeb. Švamberk 19. Urozený pane, pane strýče milý. Službu svú VMti vzkazuji. Jakož mi VMt píše, žádajíce, abych vdy k VMti přijel oc: již bych k VMti byl se vypravil; ale nemám starších doma, zvláště těch, kteří jsú toho svědomi, což se holduov a ša- cunkuov dotýče; a jediné doma budú, což najspieše moci budu, k VMti se vy- pravím. Ex Hluboka feria III post beati Laurencii martyris, anno oc LXXVIII. Racek z Švamberka. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka oc, panu strejci mému milému buď.

Strana 30
30 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 67. Racek ze Švamberka Budějovským: o věci Budějovským sebrané. (R) Na Hluboké 1478, 13. srpna. — Orig. v archivu musejním. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní přietelé času příměrného! Jakož ste mi psali, že by vašim na svobodné silnici pepr, koni, i jiné věci pobrány byly, naději tu majíce, že by to služebníci pána mého JMti učinili, žádajíce, abych se na to ptal, a doptal-li bych se, aby vráceno bylo oc. O tom ještě nic neviem, a chci se na to ptáti. A doptámli se, chci se v tom sousedsky mieti. Ex Hluboká, f. V. ipso die Racek z Švamberka oc. s. Ippoliti anno oc LXXVIII°. Múdrým a opatrným pánóm purgmistru a raddě města Budějovského buď d. 68. Jan Sudlice hejtmanovi Zvíkovskému: o dosloužení žoldnéřů. (K) B. m. (před Horažďovici) 1478, 15. srpna. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 148. Službu svú vzkazujem, urozený přieteli milý! Tajno tebe nenie, kterak pán náš JMt služebníkóm těm, kteříž listuov záškodních nemají, nám jest rozkázal, aby- chom jim službu vypověděli, dadúce jim týden napřed věděti. I již jsme my to uči- nili a páně Mti rozkázánie naplnili jsme; a teď již v tento pondělí najprvé příštie doslúžie. Pak dnes jsú k nám o to velmi tuze mluvili, jestliže jich na ten čas, ja- kožto v pondělí, za službu i za škody neodbudem, a budú-li déle slúžiti, že nechtie, by jim co služby umenšeno bylo. Protož milý pane Jene, opatř tu věc, a pána JMt s tiem obešli, aby tě pán JMt penězi opatřil a ty nás. Neb nebylo-li by peněz k tomu času, nám by nelze bylo jináč učiniti, než týden jim první služby přiřknúti. Také věz, že i Nosek též také mluvie, což se jeho roty dotýče, doslúže v pondělí, že hned ten týden za službu i za škody žádá odbyt býti; a ten doslúžie od tohoto pondělého v témdni. A jakž koli doslúžie, že chce ihned na ten den pryč táhnúti. Tu a takovú věc znajíce, opatřte to, aby nám bašty pusty neostaly, neb hromadně pěší pryč potáhnú. A k tomu nám poraď, máme-li jim ten týden službu první při- řknúti čili nic. A ta registra, v kterýchž jsú pěší popsáni, sem nám pošli, abychom se uměli čím fedrovati, když bychom jim měli škody platiti. Pak viece k nám ti mluvie, kteříž listuov záškodních nemají: „Kterak se nám to děje, že se nám týden ujímá, a že se nám neděje jakožto těm, kteříž list záškodní mají?“ Dán v sobotu den Matky božie na nebe vzetí, anno domini oc LXXVIII°. Jan Sudlice z Lazic hajtman na Špitáli, a Paul z Pruku úředník tudiež. Urozenému panoši Janovi z Trnové, hajtmanu na Zvíkově, přieteli našemu milému buď d.

Strana 31
z roku 1478. 31 69. Racek ze Švamberka Budějovským slibuje vyptati se na vinníka jakéhosi. (R) Na Hluboké 1478, 21. září. — Orig. v archivu musejním. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní sousedé běhu příměřného! Psaní vašemu na Chrta s bratrem učiněnému porozuměl jsem. I neviem, kterého mieníte, Hosiň- ského-li čili Dobřejovského? Proto chci se na to vyptati, který jest to učinil; a vy- ptaje se, bude-li vinen, k tomu jeho přidržeti, aby opravil. Ex Hluboká, f. II ipso die Racek z Švamberka oc. s. Mathaei apost. et evang. anno oc LXXVIII°. Múdrým a opatrným pánóm, purgmistru a raddě města Budějovského, sousedóm běhu příměřného dobrým. 70. Jan ze Švamberka*) císaři Fridrichovi: aby složil rok k nápravě škod, které z Rakous do Čech se dějí. (R) V Strakonicích 1478, 20. listopadu. — Opis arch. Třeb. č. 3159 a. VMti najjasnější a najnepřemoženější ciesaři a pane, pane náš milostivý! Služba naše najprv VCMti. A jakož sme vašemu ciesařskému duostojenství psali několikrát o ty věci o všecky, kteréž sú nám se kolivěk staly, což nám jest odjato a pobráno od VCMti i od VMti poddaných i našim poddaným: ještě VCské duostojenství a VMti prosíme, jako pána našeho milostivého, s plným doufáním, což nám odjato jest a pro- bráno [sic], a což se nám stalo kolivěk, aby nám to bylo postúpeno, navráceno a opra- veno. Pakli by to tak býti nemohlo, ale aby VCMt ráčili složiti rok, neb cožkoli složíte, tiem neprodlévajíce, rok, a tu aby se nám stalo spravedlivě; a ráčili k tomu roku poslati radu VCJti múdrú, ježto by těm věcem srozumějíc, i ráčili se přičiniti k tomu, aby se nám stalo spravedlivě a miesto a konec. Jestli pak že by se to ne- stalo, VDCskému bude to napřed vědomo i všie zemi Rakúské, že nám se nemuož státi spravedlivě. Datum Straconicz, mensis Novembris die vigesima, anno dni oc LXX octavo. *) Že Jan Švamberský je pisatelem tohoto listu, soudím dle povědomého mi písma jeho. Také datum k tomu ukazuje. 71. Hejtman Zvíkovský pánu ze Švamberka: o mýtu z vorů; Vidlák nechce vyvaditi své rukojmí. (K) B. m., b. d. (1478?). — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 147. Také pane milý, páně Vrabského lidé a Lisovi měli sú nám něco majta dáti s lesuov; i chtěli sme, aby dali s voru po IIII gr. I pan Vrabský i Lisa psali pro-

Strana 32
32 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského séce, aby též dali jako lidé VMti dávají s voru po II gr. I milý pane, co v tom úmysla VMti, to mi račte dáti věděti. Také pane milý! Rač VMt věděti, že Valešiek člověk VMti s Wythowem člověkem slíbil jest za Vidláka k purkrabí Holešickému za XXXti kop. I Vidlák zanedbal jest vyvaditi. I pro Valeška jsú staveni lidé VMti na Ostromeči od pur- krabie Holešického. I Valešek pro ten dluh byl vsazen na Holešicích, i již jest dán na rukojmie, i diel peněz má dáti ve dvú nedělí a ostatek mu má čekati až do Jiří. I milý pane, psal jsem Vidlákovi o tu věc několikokrát příssně, aby Valeška člověka VMti vyvadil, a škody, kteréž jest proň vzal, aby mu napravil. I tak mi odpisuje Vidlák, že purkrabí Holešickému nic povinovat nynie [sic], než že se jest vyručil na postavenie, aby se postavil pánu panu Zdeňkovi JMti. Ale purgrabie Holešický tak praví, že jesti vyručen na hotový groš pod tu summu XXX kop, jestliže list přinese od pana Zdeňka JMti v témdni, a že mu odpustie těch XXX kop, tehdy mají ruko- jmie i s ním prázni a propuštěni býti. A tak purkrabí Holešický praví, že jest listu nepřinesl od pána pana Zdeňka JMti, by ho z toho základu propustil, a že to pur- grabie týž přikázánie má, aby ho z toho základu napomínal i rukojmie, a kázal jim sobě plniti. I lají sobě Vidlák s purkrabí o tu věc velmi šeredně; a Vidlák vždy nedbá lidí vypraviti. I rozkázal sem, pane milý, Valeškovi, aby lidi Vidlákovy sta- voval, což jich móž najviec, a zdali by tady škuod svých na nich postihnúti mohl. I milý pane, kterak se v té věci VMti zdá, poněvadž jich Vidlák nedbá vyvaditi, to mi račte dáti věděti. Psáno touž rukou, jako dopis Jana z Trnové daný 26. ledna 1477 č. 35 str. 18. 72. Písař Linhart pánu ze Švamberka: o nějakém svědomí opatu Tepelskému. (K) B. m., b. d. (1478?) — Orig. arch. Vorlického IV. K. 149. Tak pane milý! Dnes tento posel přiběhl od kněze opata Teplského, kterak VMti píšě o to svědomie, co se Ulického dotýče; i odevřeli sme ten list knězě opata, i ten také přiepis toho svědomie přečtli sme oc. I milý pane, já Linhart písař toho dobře svědom sem i VMt tudiež, že to svědomie napsal sem u Přesticích podle VMti rozkázánie, kteréž ste pak viděli; a to jsem poslal knězi proboštovi Chotěšovskému, a podle toho sem jemu psal, aby to svědomie dále poslal. I neviem, kterak jest ta věc, že jest kněz probošt to svědomie ještě jemu tam neposlal oc. I poněvadž nám se jest tento posel nahodil, ješto sme s tiemto listy k VMti po- slati jměli, nemohúce tak náhle jiného posla mieti: i dali sme mu před se k VMti jíti. Protož milý pane, káže-li VMt toto svědomie zapečetiti, to se tak stane. Pakli VMti zdá se, abychom knězi proboštovi psali po tomto poslu, když se zase vrátí,

Strana 33
z roku 1478. 33 to svědomie, kteréž jsme mu z Přestic poslali, aby je knězi opatovi Teplskému po tomto poslu hned bez meškánie poslal: té věci, pane, račte učiniti, pokudž se VMti zdáti bude. 73. Hejtman Zvíkovský Švamberkovi posílá listy odpovědné; o peníze na závdavek žoldnéřům. (K) B. m., b. d. (1478?) — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 151. Pane a pane náš milostivý! Teď za VMtí tyto listy odpovědné poséláme i jiné podle toho oc. Také rač VMt věděti, že hned po VMti odjezdu Lisa poslal rychtáře našeho Mirovického k nám, abychom mu kop X neb XII poslali, a že pa- cholkuov z bičem napraviti nemuož, i jézdných některých, leč jim prvé zavdá, aby se mohli s hospod vypraviti. I poslali sme mu penieze tam po rychtáři. I to VMt vědúce, račte nám peněz poslati, když buohdá jiní žoldnéři přijedú, abychom jim jměli co zavdati tak podle toho, jakož ste jim psali, že jim pod Zvíkovem má za- vdáno býti; neb před sebú již viec peněz nemáme, než toliko kop deset neb XIIte, a těmi mnoho zjednati nemóžěm. I již tu věc račte VMt opatřiti podle rozumu svého. Jan z Trnové haitman na Zviekově, Linhart písař oc. 74. Hejtman Zvíkovský Švamberkovi: o dosloužení služebníka, o koupi ryb a herynků oc. (K) B. m., b. d. (14781) — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 152. Urozený pane, pane muoj milostivý! Rač VMt věděti, že sme s Kovářem na při o jeho rok, že on praví, že jest doslúžil ten pátek masopustní; a já chci, aby do toho času byl, jakož jest se přistěhoval. Tak v registřech zapsáno stojí: tu středu po sv. Řehoři. I kterak VMt v tom rozkážete, tak já s ním učiním. — Také pane milý, poslal sem VMti listy páně Strakonického; a podle toho sem psal ceduli VMti, a to po Linhartovi Hradeckém; i neviem, jsú-li VMti dodány, neb ste mi VMt o tom nepsali. — Také pane milý, jakož ste mi VMt rozkázali, abych kúpil toliko dvě tuně herynkuov, a čeledi abych kúpil ryb, že by to bylo spořeje: i milý pane, neviem jich kde kúpiti, že rybníci nejsú ještě otevřeni, a ryb mám málo v haltéři. A herynkuov sem kúpil dvě tuně za X kop. I pane milý, co se v tom VMti zdá, mám-li ještě tunu herynkuov přikúpiti pro čeleď aneb někde ryb ptáti, neb ktož by nynietko rayby [sic] měli, že tak slyším, že dobře platie. Než spraven sem, že by pan Dobevský něco málo jměl ryb prodati; i mám úmysl, abych ho prosil, aby mi pójčil džberu anebo dvú ryb, jestliže se VMti zdá; a když bychme rybník spustili, buohdá abych mu zase oplatil. Také pane milý, pravil mi Holub, že má list na Mníška a že o tom nevie, jsú-li VMti peniezi ti dáni čili nic oc. Jan z Trnové, hajtman na Zviekově. 5 Archiv Český XV.

Strana 34
34 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 75. Bohuslav ze Švamberka Vokovi z Rožmberka: napomíná k statečnosti a přislibuje svou pomoc. (M) Na Boru*) 1479, 6. února. — V Březanově genealogii Švamberků 24. Službu svú . . .! . . . Nebo neobráníš-li se, synu, neodprosíš se. A já s synem svým, když potřebí bude, chci raden a pomocen býti jako přítel; to shledáš. A když dáš věděti, shledáš, že tím prodlévati nebudem. A byť pak jiní přátelé k té věci nechtěli se jmíti, myť s synem svým podle možení našeho vás v tom neopustíme. Dán na Boru v sobothu na den milé svaté panny Doroty, annorum 1479. Bohuslav z Švamberka, nejjasnějšího Uherskýho a Českýho krále oc nejvyšší hejtman všech zemí na JKMti místě, a nejvyšší hofmistr král. Českého oc i domu Rožmberskýho poručník a ochránce oc. *) Bohuslav ze Švamberka byl jat z nařízení krále Matyáše v Budějovicích 30. ledna 1478 a držán potom ve vězení v Uhřích, ze kteréhož byl propuštěn v dubnu 1479 (Pal. Děj. V. I. 154, 179). Památka sv. Doroty roku 1479 skutečně padla na sobotu. Chyba tedy jest sotva v datum, ale spíš v místě; snad místo Bor má se čísti Budín nebo Diosgyör. 76. Král Vladislav Vokovi z Rosenberka odpovídá na prosbu, aby u krále Matyáše dal jednati o propuštění Bohuslava ze Švamberka. V Praze 1479, 16. dubna. — Tištěno v Archivě Českém VI. 94 č. 27. 77. Stříbrští Bohuslavovi ze Švamberka: aby chránil obyvatele přijímající pod jednou způsobou. (R) B. m. (1479). — Přepis arch. Třeboň. č. 2761. Vysoce urozený pane, pane Bohuslave z Švamberka, pane hajtmane kraje Pl- zenského. VMti prosíme pána Boha dle a pro vieru křesťanskú my všickni, kteří jsme pod jednú spósobú cierkve svaté poslušni v Střiebře, pro útisk konšeluov Střie- brských, neb jsú tak kněžím klášterským pravili, že nechtie ižádného trpěti, kterýž jest pod jednú zpósobú měštěnín nebo obyvatel v Střiebře. Račte učiniti pro VMti spasenie duší a znésti to na krále pána našeho milostivého JMt, máme-li stavěti naše domy či nic,*) ať jeho KMt ráčí rozkázati; a my za JKMt věrně milého pána Boha prosíme jakožto JMti věrní a poddaní.... [sic]. *) Veliký oheň, kterýž celé město Stříbro zničil, vypukl tam 1. řijna 1479. (Laskavé sdělení pana V. Hicke dle Watzkova mně nedostupného spisku: Die kgl. Stadt Mies und ihre Schicksale, 1839). 78. Hynek ze Švamberka otci svému Bohuslavovi: o věcech hospodářských. (R) V Boru 1480, 16. dubna.) — Orig. v arch. Třeboň. č. 3263. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane a pane otče muoj milý. Jakož mi

Strana 35
z roku 1479 a 1480. 35 VMt píšete o ty penieze, kteréž by jměl kněz probošt dáti: račte věděti, že jich jest ještě nedal, a již sem k němu několikrát posielal a vždy tiem odtahuje. I kázal sem sobě z Švamberku toho zápisu přiepis poslati, v němž stojí, že mohu stavovati v krá- lovských městech i v městečkách panských, dokudž by nám té sumy nevyplnili; i chci poslati bohdá do Plzně v pátek na noc, což lidí jeho bude, abych mu je dal staviti. Také mi VMt píše, co se nového Čečkovského rybníka dotýče; račte věděti, že jest Chřiňovec ještě v puostě u mne byl a to vyměřil, i sám sem ten puoloh ohledal, ježto mi se zdá bohdá, že pěti neb šesti kopami vodu do nového rybníka uvedem a pojmem ji nad prvním rybníkem Čečkovským, a přes Kosmpierovo nic nepovedem. A s Kanečkem sem již o tu věc uhodil, neb přes jeho povedem. A to tak sem s ním uhodil, abych mu též i též [sic] kapr za to dáti kázal. Také pane otče muoj milý! teď VMti královy Mti list posélám, kterýž mi JMt píše; nedal sem naň žádné odpovědi, než teď jej VMti posélám, a sobě sem ho přiepis zuostavil. I zdá-li se VMti co na to odepsati, anebo co jiného sě VMti zdáti bude, to mi VMt račte dáti věděti. Také pane otče muoj milý, rač VMt věděti, jakož jest bylo namluveno mezi mnú a panem Prostiborským, abychom stáli před panem Buškem Plánským: sám sem státi nemohl pro svú nemoc, poslal sem purkrabí svého s plnú mocí. A byl bych rád spravedlivě přijel, nébrž v té páně Burjanově námluvě, švagra mého milého, viece mi se škod stalo od jeho služebníkuov, a vždy nepřestávali mi překážeti, i teď nynie ten pátek po velicénoci již minulý [7. April], když sem zvěděl, že jsú páně Prostiborského služebníci vně, kteříž mi v uopravách překážejí, kázal sem na ně státi za sv. Erasmem u lesa; i tu se mých brzo dopatřili, jakž jedné z hvozdu vynikli, a moji tam byli ještě nedojeli, ihned sě dali na běh a nechali vězně státi a tré koní. A ten jistý jest člověk muoj opravní z Tifnpochu. A tak moji je honili, vzeli jim dva koně jiezdná; a potom je noc od nich odtiskla. I proto VMti to píši, jestliže by VMti o to psáno bylo, abyšte VMt věděli, kterak sě jest to stalo. Pane otče muoj, milý Buoh daj sě VMti dobře jmieti a abychom sě spolu bohdá ve zdraví shledali. Hynek z Švamberka. Datum Bor dominica post Tiburcii anno oc LXXX. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka oc, panu otci mému milému. *) Podle obsahu zdá mi se, že spíše hodí se sem, než k 13. srpnu. (Tiburcia též 11. srpna.) 79. Král Vladislav Bohuslavovi ze Švamberka: o při s opatem Tepelským. (R) V Praze 1480, 5. června. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 13. Vladislav z Božie milosti král Český a markrabě moravský oc. Urozený, věrný, milý! Vznesl jest na nás kněz Sigmund, opat kláštera Teplského, ná- božný náš milý, že jsi ty jemu nepostúpil Úterého a Olecovic, příslušejících 5*

Strana 36
36 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského k klášteru Teplskému, kteréž držíš vedle té smlúvy, kterúžto jest mezi v ámi uděla urozený Burian z Gutšteina na Nečtinách, kamermaistr náš a hajtman krajóv Ža- teckého a Rakovnického, věrný náš milý, ještoť jest měla nechána býti v tom do některého času ves Černěvice, jakož pak ta smlúva mezi vámi sepsaná ty věci šíře a světleji v sobě drží a zavierá. Protož žádáme od tebe i přikazujem, aby ty vedle té smlúvy toho, čehož máš postúpiti témuž oppatu a klášteru, postúpil; nebo věz, jestliže by sě v tom tak nezachoval, žeť týž opat tak praví, že by sě tebú, ale ne jím ta smlúva rušila, a žeť by v té smlúvě státi nechtěl. I znajě a věda to, zacho- vajž sě, jakožť píšem, jinak toho nečině. Dán v Praze v pondělí po hodu božieho Těla, královstvie našeho leta devátého. Ad relacionem domini Čenkonis de Clingstein, procuratoris. Urozenému Bohuslavovi z Švamberka, věrnému našěmu milému. 80. Markéta z Rožmitála manželovi svému Hendrichovi ze Švamberka: o jízdě do Karlových Varů a o otci Bernartinovi. (R) B. m. (1480?) — Orig. arch. Třeboň. Fam. Rožmitál. Modlitbu svú vzkazuji, urozený pane a pane manžele milý. Ráda bych slyšela, abyšte se VMť dobře jměli. Milý pane! račte věděti, že byla u mne strejce mého bába: i tak sme na tom byli zuostali, že by jměla ke mně do Boru přijeti a odtud že bych [sic] jměly do Varuov spolu jeti. Pak jestli vaše vuole k tomu a jestli že se Vám zdá, račte mi to dáti věděti, kdy jaké poselstvie na Zviekov bude. A také jsem slyšela, že tento puost u nás budete, to bych já pak s vámi hned jela. A také milý pane, prosím Vás, račte ten koníček poslati, což muožte nespieš, otci Bernartinovi, neb jest jměl o to starost, že je vás na Zviekově nebylo. Tušil, že koníka jmieti nebude. I já sem mu řekla, aby se o to nestaral. A tak sem s ním na tom zuo- stala, že mu jej mám tento póst do Horažďovic poslati i ty penieze, jakož ste mu řekli pomoci. I milý pane! račte mi psáti, což mu ráčíte kázati dáti těch peněz, ať já mu to všěcko pojednú i s tím koníkem pošli. A račte ten koník tiem spieš poslati, ať se drobet povystojí. A račte věděti, že sem s nim o to mluvila, oč ste mi poručili. A tak praví, že do Říma nepójde, než dobře podal [sic], kdyby byl jměl do Říma jeti, byl by se u vás na Boru stavil, když byšte byli tento póst k nám nepřijeli; neb tudy jeho cesta bude na Tejn a na Domažlice. A s tím Buoh dej, byšte se dobře jměli, toho bych vám přála. Markéta z Rožmitálu. Urozenému pánu panu Hendrichovi z Švamberka a na Zviekově, pánu a manželu mému milému buď.

Strana 37
= let 1480—1482. 37 81. Kašpar z Vrhavče Henrichovi ze Švamberka: zprávy z Lipska o Bohuslavovi ze Švamberka, kterýž tam byl na učení. (R) V Lipsku 1481, 29. ledna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 2. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane na mne laskavý! Račte VMt věděti, že pan Bohuslav byl jest velmi nemocen, ale již děkuje milému pánu Bohu jest zasě zdráv. A tak jest jemu doctor pravil, kterlý jest k němu chodil, že ta nemoc přišla jest jemu od smradu, a to více než polovice, a vostatek z jiných neduhů; ale nejvíc od smradu. A to proto, nebo má komoru vedle samého záchodu, že veliký smrad do komory de; a tepruv smrad bude v lítě! Račte také VMt věděti, že má dáti od světničky 10 zlatých, ješto by dosti bylo na dvú zlatých: tak jest zlá světnička! A drev muší mnoho míti. A mohli by na ty peníze najíti duom; ješto by každý rok mohli zachovati nejmíně 20 zlatých nebo víc, a měli by dobré komory i také světničky a k tomu pinvici. Také račte VMt věděti, že nenie toho dne, aby hostí nebylo, že den jako den hosti hospodář vždycky má, že překážku pan Buohslav má; nebo máte VMt velikú summu dáti, ješto byste VMt mohli zachovati nej- méně 20 zlatých. I to VMt vědúce, prosím VMt, račte na to pomysliti a pana Buohu- slava v tom opatřiti, a na to odpověď dáti. Také račte VMt věděti, že bakalář jest pána pilen, že ho dobře učí. Také VMti prosím, abyste mi kázali sukni kúpiti; za to VMti prosím, jako pána svého milostivého. Datum ex Lipsk f. II. ante Purificatio- Kašpar z Zvrhavče. nem b. virg. anno dni LXXXI oc. Uroz. pánu, panu Hendrichovi z Švamberka a na Zvíkově, pánu mému milostivému d. 82. Hynek ze Švamberka otci svému Bohuslavovi: o při s opatem Tepelským. (R) B. m. 1482, 25. května. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 13. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane a otčě muoj milý! Rač VMt věděti, že kněz oppat Teplský byl jest dnes u mne; i mluvil jest se mnú....*) chtě rád, aby ta věc, kteráž jest mezi VMtí a knězem oppatem na.... dokonána byla, což muož najspieš. Neb on v tento úterý vo svátcech v Praze má býti o tu věc vždy. A prosil mě, abych VMti psal, abyšte mluvili se panem procuratorem, aby on v Praze byl na ten den, aby o tu věc rozmluvil s králem JMtí. Pakli by on nebyl, ale zdá-li se VMti o to psáti panu Roupovskému, aby on o tu věc rozmluvil s JKMtí, aneb někomu jinému, komu sě VMt zdáti bude. Datum sabbato post octavam Ascensionis domini anno oc LXXXII°. Hynek z Švambergka. Uroz. pánu, panu Bohuslavovi z Švambergka a na Zviekově oc, panu otci mému milému. *) Vytrženo.

Strana 38
38 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 83. Kunrát z Petrovic svědčí o přívozu u Podolí. (M) Na Krumlově 1482, 28. května. — Orig. arch. Třeboň. II. 338. 2q. Já Kunrát z Petrovic vyznávám tiemto listem všem vuobec, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že sem se z mladosti své na Zvickově schoval a že sem o tom nikdy neslýchal, by byl u Podolé jaký přívoz prámem, než toliko, že jest byl jez; ale na Sanníku a na Červeným, tu jest přívoz byl; a to bych chtěl ústně seznati, kdežby toho potřebie bylo. Tomu na svědomie pečeť svú vlastní přitiskl sem dobrovolně k tomuto listu; jenž jest dán na Krumlově léta božieho oc LXXXII v úterý o letnicích. 84. Radkovec z Mirovic a Otík z Kyselova svědčí o přívozu u Podolí. (M) Na Krumlově 1482, 14. června. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 2q. Jan Radkovec z Mirovic a na Chřeštovicích, a Votík z Kyselova seděním v Jehnědně, známo činíme listem tiemto zevně přede všemi, kdež čten nebo slyšán bude, že předstúpivše před nás lidé z Jehnědna, Jan rychtář a Kuba, a takto jsú dobrovolně vyznali: že toho nikdy nepamatují, by kdy pod Podolím kerý prám byl ku převozování formanuom, aniž jsú toho kdy od svých starších slýchali, by tu kdy prám byl. A tak jest Jan rychtář vyznal, že to v své paměti má dobře od let sedmdesáti anebo viece; a Kuba tak vyznal, že to má v své paměti od let padesáti anebo viece, a že to berú k své vieře i k své duši. A my svrchupsaní což jsme od nich slyšeli, též bychme ústně seznali, když by toho potřebie bylo. A toho na svědomie pečeti své dali sme přitisknúti k tomuto listu; dán v pátek před svatým Vítem léta božieho oc LXXXII°. 85. Švamberský hejtman Bohuslavovi ze Švamberka: o hospodářství. (R) Na Švamberce 1485, 6. března — Orig. arch. Třeb. II. 325. 1. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane milý. A jakož mi jesti byla VMt poručila a rozkazovala k Lvíkovi Luhovskému poslati, jakož drží řěku, aby jie VMti postúpil: i já sem k Lvíkovi o tu řěku rychtáře Černěvského posélal, a jemu se jie nezdálo postúpiti. Pak sem mu z rozkázánie VMti psal, a jemu se vždy jie nezdá postúpiti; a pravie, že jie od VMti nemá, a že jie má od kněze opata, jakož pak teď VMti jeho odpověď posélám. Pak což v tom VMti úmysla bude, to mi račte dáti zase znáti. Dán na Švamberce v neděli po sv. Václavě přěnesení, Laurenc z Widršperka, hajtman na Švamberce. annorum domini oc LXXXV°. Uroz. pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka a na Zviekově oc, pánu mému milostivému.

Strana 39
= let 1482—1488. 39 86. Hynek ze Švamberka Bohuslavovi odtudž: o věcech hospodářských, o sněmu. (R) B. m. (1485?) — Orig. arch. Třeb. II. 89. 1. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane otče milý. Račte VMt věděti, že jsú se mnú mluvili židovi synovi z Čečkovic, co se dotýče těch kaplanských peněz, kteříž příslušějí k ultáři svatý panny Kateřiny: i pane otče milý, jestliže jest jich VMt žádnému nepřiřekl pójčiti, i prosím já VMti, račte jim jich pójčiti; neb se tak k tomu mají, že by se chtěli o to smluviti a k tomu voltáři platiti. A taky jakož ste mi VMt ráčili psáti, co se dotýče příjezdu mého na Zvíkov, i také co se sněmu dotýče, kterýž by měl držán býti ten týden po hodech: i podle psaní VMti tak se tím zpraviti chci. A teď VMti posílám ceduli, co z kterého rybníka ryb anebo plodu vyšlo, jíž VMt porozumiete; a ještě v Jírovým a v Tisový [sic] i v Ústrově něco ryb jest. Ještě se tyto dny dolovovati bude. Což pak bude, toť VMti taky tajno nebude. A plodu sem koupil snad na dvě stě kop, ješto mi se nedostalo do rybníka; než tak za to mám, že ho již bohdá budu míti s potřebu k letošní násadě. Hynek z Švamberka. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka a na Zvíkově, panu otci mému mi- lému buď dán. 87. Vilém z Pernšteina Bohuslavovi ze Švamberka: o rarohy. (R) V Krumlově 1486, 5. srpna. — Orig. arch. Třeboň. Fam. Pernštein. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli muoj milý. Jakož mi o rarohy píšete: pán Buoh vie, že jich sám nemám; než zjednal jsem vám dva rarohy u bratra svého na Pernšteině, kteréž vám posielám. Pak nevím, veliká-li jsú, či malá; neb mi žádného nepolapili, než ty, kteréž jsem panu Zdeslavovi poslal. Než budu-liť mieti, rád vám pošli, a to i jiné, což bych mohl, k vuoli rád učiniem. Ex Crumlov sabbato ante Sixti oc 86. Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšší maršálek království Českého a najvyšší komorník cudy Brněnské. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka oc, přieteli mému milému. 88. Hejtman na Ratajích Bohuslavovi ze Švamberka: popisuje zboží Talmberské. (R) Na Ratajích 1488, (29. května?) — Orig. arch. Třeb. II. 232. 1. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane milý! Jakož jste mi VMt rozkázali, abych dojel na Thamberk s purkrabí k paní Šumburgové a zvěděl cenu,

Strana 40
40 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského začby VMti chtěla dáti, a vohledal, kterak lidé sedie, a lesy, a lúky, dědiny, dvory, rybníky: pane milý! Račte VMt věděti, žeť sú lidé chudí, jako kteří k Ratajóm, a také jest něco pustého; a lesové žádní najsú k stavení, než co sú vostavili pro potřebu k zámečku, také, pane milý, mohl by vybrati světnici aneb se dvě lesu, a k dolejšímu hrádku také vybral by k té potřebě lesu dosti. Také, pane milý, račte V Mt] věděti, že zámček velmi opuštěný jest, vnitř puonebie prohnilý; a jestli že byšte VMt měli jej opravovati, 50 kopami krovu nevopravili byšte; než věže jest dobrá a přikrytá; a jediná světnice v něm jest. Také pane milý, rybníčků jest VI ne- velkých, než z jednoho by mohl dobrý býti puožitečný. Také VMti rajstra posielám, jimž VMt porozomiete. A co se dvoru dotýče Karlovic, dědiny jest k němu dosti a dobrých, troje koně maje, dosti má činiti, aby je vodělal; a luk dosti; než dvuor jest ve- škeren pustý. A k zámku také dědiny jsú nevelmi dobré. Také, pane milý, račte VMt věděti, cenu jináč nechce dáti, než za puol čtvrta tisíce. Avšak potom řekla, že poslevek daleko nepuojde. Pane milý! Mně se tak zdá i purkrabí, že za puol třetieho tisíce stojí a lacino by bylo za to. A což VMti úmyslu jest, co se Thamberku dotýče, račte jí paní dáti věděti tiem spieš, neb vona jiné kupce na to má. A tak praví paní Šumburgková, jestli že [se] VMti zdáti bude, že chce k VMti do Prahy přijeti. A vésky, kteréž sú v zástavě, žeť jest dala puol léta napřed věděti. Také paní praví, že by těch peněz chtěla při VMti nechati, abyšte VMt sami platili. Také, pane milý, dal mi jest věděti pan Opl po purkrabí svém, ráčíte-li VMt kúpiti Černé Bláto s rybníky. A tu sú rybníci dobří a puožiteční. A teďť VMt ceduli posielám od panie, ty vésky vypsané, kteréž jsú v zástavě. Datum na Ratajiech, ve čtvrtek vo Suchých dnech, anno oc Ambrož z Pivína, hajtman na Ratajech. LXXXVIII°. Uroz. pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka a na Zviekově oc, pánu mému milostivému. 89. Jan ze Švamberka Bohuslavovi odtudž: o své nemoci. (R) Ve Strakonicích 1488, 24. října. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 22. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strýče muoj milý! Byšte se dobře měli, zdrávi jsúce, toho bych vám s pravú věrú rád přál. Napřed vám velice děkuji, že se o mé zdravie staráte. A jakož mi píšete, že ste od Heřmana slyšeli, že bych se lépe měl, a zase že ste slyšeli, že bych se zase huoře měl oc: vězte, pane strýče milý, že sem se málo polepšil, jediné žeť lépe spím a pojédám lépe. Dále dotýčete, že byšte mi chtěli zjednati lékaře dobrého fackrabova: z tohoť vám velmi děkuji, jakožto panu strýci mému mi- lému; viece se nemohu vyděkovati. Milý pane strýče! Nynieť užívám lékařstvie Rudoltova; bohdá za to mám, že mi brzy lépe bude. Pakliby mi lépe nebylo, mušil bych se již dále opatřiti. Dále, jakož mi píšete, což se Čejetického, švagra mého, dotýče té smlúvy:

Strana 41
z roku 1488 a 1489. 41 ihned sem po něho poslal a tu jemu list váš ukáži, jakž ke mně přijede. A s ním o to s pilností mluviti budu, aby tomu dosti učinil, pokudž jest smluveno. A na čemž s ním ostanu, hned vám dám znáti bez obmeškanie. Ex Strakonicz, f. VI a. Simonis et Judae anno oc LXXXVIII. Jan z Švamberka oc mistr převorstvie Českého. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka oc, strýci mému milému bd. d. 90. Hejtman na Zvíkově panu Bohuslavovi z Švamberka: o věcech hospodářských v Ratajích. (M) Ve Zvíkově 1489, 21. října. — Orig. arch. Třeboň. II. 338. 2s. Urozený pane, pane muoj milostivý, službu svú VMti vzkazuji! Jakož VMt rozkázali ste mi na Rathaje jeti: již sem tu věc zpuosobil; jakož pak teď VMti věděti dávám, již se jest purkrabie uvázal tuto neděli minulú. A to se jest proto prodlilo, že jest chtěl mieti pana Štefana k tomu, i nemohl jest ho vdy mieti; a tu věc sem tak zjednal, jakož toho VMti ceduli posielám, jíž porozumiete. — Pane milý, abyšte ráčili věděti, což se Kúřímských dotýče, obeslal jsem je; i píší mi k tomu rozumu, žeby VMti nebyli povinni dáti nic, leč výhostní listy budú, než peniezi sú na rathúze položeni. — Pane milý, což se pana Jana Podbeckého dotýče, tu sem věc tak zjednal podle rozkázánie VMti. A což se peněz do- týče, račte věděti, že sem nezastihl peněz žádných, krom puol jedenácty kopy; než úrok a jiné duochody rozkázal sem aby konečně v témdni vybráno bylo. A což se mlýnu tu pod zámkem dotýče, tak sem s ním, pane milý, zuostal, když nemá co VMti mleti, aby mlel z polovice, a polovicí aby na železa také náklad činil. A což se slupi dotýče, račte věděti, že sú jie neopravili nic; než mluvil se mnú purkrabie, jestliže byšte ráčili jemu toho přieti, žeby chtěl slup i jez opraviti, a toho aby užíval, dokudby byl toho zámku v držení; račte věděti, že toho dvanácti kopami neopraví. A račte věděti, co sem s Rathaj sem přivezl: item vuoz a tři vozníky; a chmele letošnieho tři a padesát korcuov, ten ještě such nenie, než když vyschne, tohoť ještě přibude; a starého chmele deset korcuov. A což se sýra a másla do- týče, to nenie prodáno nic, krom jediný hrnček, což sú po VMti přidělali. A račte věděti, že jest tam velmi lacino v Praze hned velmi, nedávali mi za to viec než V ſP. A což se loje dotýče, ten jest také tam pozuostal, a to proto, že sem toho nic uvézti nemohl; než dával mi zaň purkrabie za kámen po osmnácti groších. A račte věděti, že šafránu nic nenie. A tu sem všecko složil do hořejšie špižierny, a zamkl sem dvěma zámky, a dal sem purkrabí jeden a rychtáři druhý; a od VMti komory sem též udělal, a od prachu dolejšieho ten sem klíč s sebú vzal. A račte věděti, což se toho diela dotýče, Šimek jest ještě těch trámuov viece neudělal nežli dva, a ta ještě nejsú vložena. I pane milý, nevěděl sem, kterak o ztravu Archiv Český XV. 6

Strana 42
42 A. XXX. Dopisy rodu Šramberského učiniti; i smluvil sem, pane milý, s ním a to takto; že mi bylo čtvrt masa zuostalo, tu sem mu dal, a věrtel řiedkého piva a dva korce žita; nebo sem to převrhl sobě, což se ztravy jeho dotýče, žeby na pět kop stálo. Zedník, pane milý, račte věděti, že jest dodělal, než chytili se hadrunku, že by neměl tolik obvrci a vycvikovati; i jest to v smlúvě, pane, že to má udělati, i jest mu zadržěno IIj mr. Než což se srubu dotýče, byl jest dodělán, než přikryt nebyl, i jest za mne přikryt, než omazán nenie a letos již nemuož býti; a vrata sú také opravena. A ti třie vepři na krmníce ti sú prodáni za III I prve než sem já tam přijel, a kuože sú prodány po desicti groších českých. A račte věděti, že purkrabě nemá ještě žádné čeledi, než Václavové dva sú tam zuostali, Václav Veliký a Václav Černý, a písař. I ti by byli nezuostali, kdyby pro VMt nebylo. Než zuostal sem s ním o to, aby zámku choval podle smlúvy a opatřil tak a tomu dosti učinil; a on mi jest řekl, že chce to učiniti. A račte věděti, že se jest piva starého nic neprodalo, že sú všecko vypili. A ráčíte-li úřed- níka mieti na Kašperk, onoho Řehoře, který jest byl na Ostromeči, činil sem o to zmienku, mám za to, že by na témž byl, jako Bohuslav Lísa. A což se dotýče tenat a pivovarních věcí, to račte dáti znáti, kterak se s tú věcí učiniti má; tenata sú psota, a kádi také zlé, (než pánev jest čistá), aby se nám škoda nestala. A což se suduov dotýče, tolik mu jich třeba nenie; kázal sem zamk- núti; pakli bude chtieti mieti, aby dal za věrtel po IIII gr. a za Svídnický po X gr. A což se obilí dotýče, to jest změřeno všecko, jakož pak najdete v rejstřiech; té věci nezdálo mi se jinak zpuosobiti, aby VMt bez škody mohla býti, než takto: což se vymlátí kolivěk, aby se změřilo na mlatu, a to purkrabě přijmi; a což mu potřebie bude do nového, to sobě vezmi podle té námluvy; a potom aby se ta věc zase změřila, a to aby zase VMti doložil, a to aby nikam nic neprodal, než cožby tu na zámku potřebie bylo. I zdá mi se, že na tom VMti nic ujieti nemuož; než což ujde, to jeho škoda bude, jakož obilé toho nepřibude. A když se mlátiti bude, tu sem poručil purkrabí, rychtáři i Johanesovi, aby k tomu přihlédali, aby se škoda VMti nestala; i sláma aby byla ohledána i úhrabky také, hospodářsky-li se dělá. A tu najdete VMt v těch cedulech, neb sem se o to radil tu v městečku, že se všem zdálo, že sem velmi dobře otbyl toho. Ex Zwiekow feria IIII in die undecim milia virginum, annorum oc LXXXIX°. Jošt z Pruku, hajthman na Zvickově. Uroz. pánu panu Bohuslavovi z Švamberka a na Zviekově oc, pánu mému milostivému. 91. Hejtman Švamberský Bohuslavovi z Švamberka: o věcech poddanských a církevních. (R) Na Švamberce 1489, 14. prosince. — Orig. arch. Třeb. II. 325. 1. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane milý. A jakož sem s VMtí

Strana 43
z roku 1489 a 1490. 43 mluvil, což se tkne nebožce Alše z Lestkova, že o tu věc s pány Planskými žád- ného konce mieti nemohu a toho mordéře dosíci také nemohu: i milý pane, mně by sě zdálo, pak neviem, co se VMti zdáti bude, ponavadž s pány Planskými konce mieti ne- mohu, aby byli pohnáni, aby toho mordéře před krále JMt postavili, anebo kterak by JKMt rozkázala. A také, pane milý, VMti k paměti přivozuji, což se tkne pana Jetřicha Bez- družického a VMti člověka Bláhy z Lomy, Lvíkova syna, vo ty IIII kopy grošů, že mu jich ještě nedal, aniž s lehko dáti chce. A také což se tkne opět VMti člověka Janúška, kterýž jest za panem Jetřichem u Potvorově, abyšte VMt ráčili s ním o to i o druhé mlu- viti rozkázati. A také, pane milý, což se tkne toho podacieho v Kozolupech a Soběslava, jakož VMti ta věc tajna nenie, kterak jest Ceběvský a Drždec Václav přes jeho vuoli tu kněze vsadili. I s lechko ta věc jest VMti dobřě v paměti, kterak jest Soběslav s tiem knězem mluvil, že jest tu proti jeho vuoli a že aby proti jeho vuoli tu ne- býval a že jest Soběslav podací najvyšší; i VMt ráčila též tomu knězi připověděti, aby tu proti vuoli jeho nebyl, anižto proti VMti. I ten kněz jest řekl déle dvú neděl tu nebýti. I pane milý, přes VMti přikázánie jest tu ještě v Kozolupech a tak praví, že tu chce býti buď komu libo nebo žel. I milý pane, což jest VMti v těch věcech úmysla, to mi račte dáti znáti nahoru, bude-li VMti jaké poselstvie. A s tiem buďte milému pánu Bohu poručeni, a rád bych viděl, aby se VMt ráčila ve zdraví jmieti. Dán na Švamberce v ponděli po sv. Luciji, anno domini oc LXXXVIIII°. Lorenz z Widršperka, hajtman na Švamberce. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka a na Zviekově oc, pánu mému mi- lostivému buď. 92. Hejtman na Boru Henrichovi ze Švamberka: o vzatcích Němcům a věcech hospodářských. (R) Na Boru 1490, 23. května. — Orig. arch. Třeb. II. 89. 1. Urozený pane, pane milý. Služba má VMti. Jakož te [sic] mi VMt ráčili psáti, co se páně Wolfových listů dotýče, abych je poslal na Ryzmberk: račte VMt věděti, že sem je ihned poslal; a pan Wolf nedal mi nižádné odpovědi listem, ani ústně, a tak mi vzkázal při poslu, že odpovědi nepotřebí. I to VMt rač věděti. Také co sě lidí o svědomí dotýče o mejta, jakož sem VMti psal, vo to sem s lidmi s pil- ností mluvil, a to chci jednati, co budu moci najlíp bez meškánie. Také co sě dotýče měškého [sic] rybníka, že již mám polovici dřívie. I tu víc hned po svácích chci dělati. Také co sě dotýče věže, že bude dělána. Také co sě dotýče krav z Vidy, račte VMt vzkázati, máme-li je zasě vrátiti, jestliže by přišlo na jakú smlúvu; nebo ste VMt vzkázali při rychtáři, abychme jich zasě nevraceli. Také račte mi VMt dáti znáti o vobilé, kterak máme činiti, nebo velmi ven vezú; máme-li to přezříti či nic, a kterak jest královské přikázánie a zápověď a jaká by byla, abyste mi to dali znáti, 6*

Strana 44
44 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského abych sě věděl kterak zpravovati. A Němci pohrúžku činie pro ty krávy, chtíce sě toho mstíti. I proto račte mi VMt dáti znáti, kterak bych sě k tomu měl míti. I to sem já jim odepsal, že sem podal na KMt a potom na VMt, rozkáže-li KMt nebo VMt vrátiti. I proto mě sě nezdálo tak všetečně učiniti bez VMti vědomí. I co by bylo VMti úmyslu, račte mi to dáti znáti, co sě těch krav dotýče, co bych měl s nimi činiti, s těmi pohrůžkami, a theď VMti ten list posílám, pokad sě VMti bude zdáti. Datum ex Bor, dominico die post ascensionem domini, oc LXXXX. Bušek z Ošelína, hejtman na Boru. Urozenému pánu, panu Henrychovi z Švamberka a na Zviekově, pánu na mne laska- vému buď oc. 93. Kancléř Jan z Šelnberka Henrichovi ze Švamberka: o králově jízdě do Uher a opatření po- mezí českého proti Bavorům. (R) V Praze (1490, 8. června.*) — Orig. arch. Třeb. č. 3333. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a švagře muoj milý! Podle psanie vašeho s králem JMtí mluvil sem, poněvadž vy s JMtí na pole táhnúti máte, aby ráčil ta pomezie vaše opatřiti pro ty výtržky, kteréž se z Bavor dějí. I ráčil mi jest JMt takovú dáti odpověď, že ráčí tu lidu něco jiezdných na tom pomezí polo- žiti, a nad to prvé nežby JMt z země vytáhl, ráčí to s panskú radú před se vzieti, kterakby ten kraj i jiní měli opatřeni býti. Také vězte, že král JMt ráčil jest již toho odložiti vojenského vytaženie až do svatého Jana najprv přiešticho [24. čna], tak aby na ten den všichni k JMti přitáhli k Oustí blíž Tábora. A protož tiem se zpravte, a dá-li Buoh na ten den tu k JMti přitáhněte. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám rád přál. Datum Pragae fer. III. post Trinitatis. Jan z Šelnberka. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka, přieteli mému dobrému. *) Vročeno podle přepisu Palackého. 94. Jan z Šelnberka Henrychovi z Švamberka: o berni a o tažení na vojnu. (K) V Praze b. r. (1490, 9. června.) — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 154. Službu svú vzkazuji, urozený pane a švagře muoj milý! I jakož mi píšete, což se nynějšie pomoci dotýče, pokládajíce toho lidí svých obtížnost, by i berni dáti i na vojnu táhnúti měli oc: i věztež, že jest král JMt pán náš také tu věc prvé vážiti ráčil, a JMti se zdá obtiežné i také nesnesitedlné lidem; a protož již JMt, což se lidí vašich pomoci dotýče, toho zprodlenie dává až do sv. Martina najprve příštího. Než což se vašeho s králem JMtí na pole taženie dotýče, a psal sem vám

Strana 45
z roku 1490. 45 včera, že jest JMt toho odložil až do sv. Jana Křtitele božieho. A protož to vědúc, již se k tomu mějte, abyšte na ten den k JMti přitáhli k Ústí blíž Tábora, neb tu JMt konečně, dá-li Buoh, nalezen býti má. A jakož mi na ceduli píšete vomlúvajíce se, abych sobě jednání vašich věcí neobtěžoval; i věztež, žeť mně s vašimi věcmi, vo kteréž mne žádáte, nic těžko nenie; ale všecko já rád možné učiním vám k vuoli, jako mému milému panu švagrovi a přieteli, túž naději maje, kdež by má která při vás potřeba byla, že byšte se ke mně též přátelsky okázali. Datum Prage feria IIII. ante festum Corporis Christi. Jan z Šelmberka kancléř oc. Urozenému pánu, panu Henrychovi ze Švamberka a na Zviekově, švagru mému milému. 95. Úředník Domažlický p. Henrichovi ze Švamberka: o povolnosti Chodův ke službě páně. (R) V Domažlicích 1490, 21. června. — Orig. arch. Třeb. č. 3307. Vysoce urozený pane, pane muoj milostivý! Službu svú poddanú napřed vzkazuji VMti. Jakož VMt prvé i nynie ráčila jest mi psáti, i sami ústně ráčili jste se mnú mluviti a rozkázati, pokud od Choduov a který počet vojenský podlé VMti ráčite jmieti, aby s VMtí táhli a k středě této [23. Jun.] aby na Zviekově byli; VMt račtež věděti, žeť jsem VMti rozkázanic po každém mně psaní a ro ...*) jim se vší pilností přísně pověděl, a aby ode mne to vážnějě bylo pověděno, pan Ka- nický**) ... při tom býval a k tomu se slušně přimlúval, aby VMti hleděli tú cestú, kterúžby nalz .. . milostivého pána. Tak mi za odpověd dali, že chtie VMti z sebe dáti ten počet rádi seč mohú býti z své chudoby, a pokud ten počet nedosáhne, jakož ráčíte jmieti, s tiem se VMti na milost dávají prosiece jako pána svého milo- stivého, že s nimi ráčíte milostivě naložiti jako pán jich milostivý. A VMti čtvrt medu čistého posiclají, kterúž jsú v této mieře s těžkem shledali, a k tomu druhú čtvrt přiřekli také dáti a VMti u mne položiti a o to se starati chtie, aby nemeš- kajíc zjednali. A rozuměl sem na nich, žeby byli i u viec se podvolili, kdyby mohli v této mieře kde jej nalézti. A tak ke mně mluvili, dá-li jim milý Buoh VMti do- čekati příjezdu mezi ně, že chtie k VMti bohdá cestú přijíti, jakožto ku pánu svému milostivému. A list poslední došel mne v pondělí tento [21. Jun.] před samým po- lednem, a hned sem mezi ně poslal, aby na zajtřie ráno táhli a tam k středě byli. A s Johannesem písařem také od VMti potřebně mluvil sem, pokud mi jest .. . rá- čili poručiti. Tak praví, že jest to chtěl k VMti žádosti rád učiniti, a že jest ho pan Beneš Libšteinský*) . . . k sobě obeslal, a že jse jest VMtí vymluvil, že jest VMti prvé přiřekl, ale že mu jest nap ... že jest padl a nohu sobě navinul, že mu *) Vytrženo zde i na všech následujících vytečkovaných místech. **) z Čachrova Vilém, kterýž jmenuje se o něco později purkrabím na Domažlicích. — Roku 1506 ***) z Kolovrat. připomíná se také Bohuslav Kanický.

Strana 46
46 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského ztekla, a že nemuož dobře choditi, aby VMti k té [jízdě] mohl se hoditi; a VMti prosí, že mu v tom neráčíte za zlé jmieti. I viděl sem to pane, když sem teď nynie od VMti přijel, že mu noha ztekla, a že klece, i Kanickému to ukazoval, aby potom před VMtí měl ho výmluvna, že jest bezelstnie věc. A teď při nich posiclám VMti súdek malý jeleniny a srniny, což sem měl, u jednoho dna jest jelenina a u druhého sr- nina. A Domažlickým pověděl sem, což se haltéře dotýče, pokud mi jest VMt roz- kázala; tak mi pověděli, když toho čas bude, že o to chtie s VMtí sami mluviti. Ex Domažlic fer. II. ante festum s. Johannis Bapt. annorum etc. LXXXX°. — A Domažličtí jsú toliko také XXX pacholkuov na tu vojnu vyslali a tři vozy. Vysoce urozenému pánu, panu Henrychovi z Švamberka a na Zviekově, pánu mému milostivému. 96. Heinrich z Švamberka Bohuslavovi z Újezdce: o koupi dvoru v Lestkově. (M) Na Zvíkově 1490, 25. listopadu. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 1a. Službu svú vzkazuji, pane Bohuslave, přieteli milý! Kúpil jsem jakýs dvuor v Lestkově od Ošelína; jest dvuor poplužní v plat prodaný, na kterémž nebožtík Vlček bydlel, a potom Zdebuorek přietel jeho jej držel. I mělby on Ošelín v úterý najprv příští v Praze býti a ten dvuor mi ve dcky klásti. I protož již tobě tu věc porúčiem, aby ty to již tam ve dcky na mém miestě přijel; věřímť, že to pro mne učiníš. A aby toho rozum měl, kterak máš ve dcky přijieti: jestiť dvuor poplužní svobodný, než on Ošelín kúpiv jej od Zdebuorka, prodal jej jakémus sedláku v plat, a něco luk jemu k tomu odjinud přidal v tom trhu; ten člověk má s toho platiti II kopě grošuov českých do roka; a já sem jej od Ošelína tak s tiem platem kúpil za XXV kop grošuov českých. A slove ten dvuor Vlčkovský proto, že jej nebožtík Vlček držel. A ten jistý, ktož jest jej v zákup kúpil, slove Janek, a zdá mi se, že mu Petrous příjmie řiekají; to pak na Ošelínovi zvieš. Věřímť, že tu věc rozumně opatříš, aby ten dvuor kladen byl podle potřebnosti tak s tiem se vším, jakž jest sám v svých mezech, i také s těmi lukami, kteréž jest Ošelín tomu sedláku odjinud v tom trhu přidal, jakož tě pak Ošelín sám toho zpraví, kterak ty lúky slovú. A máť Ošelín s sebú přiepis toho listu mieti, kterýž jest tomu sedláku udělal na ten dvuor, když mu jej v plat zaprodal, tiem se budeš moci také zpraviti. A což- kolivěk od desk bude mieti býti, nechť sám tam Ošelín zaplatí, jižť já jemu dobře jiné dám. A pověz hospodáři v mém domu, když Ošelín přijede, ať mu povic, že jest tobě o tom dvoru ve dcky kladenie poručeno, nebť má konečně Ošelín v úterý najprv příští v Praze býti. A což se zprávy dotýče, nechť Ošelín zpravuje: čímž má aneb mieti bude. Ex Zwiekow feria V. in die Katherine virginis, annorum Heinrich z Švamberka a na Zviekově oc. oc LXXXX°. Urozenému panoši Bohuslavovi z Újezdce, hajtmanu na hradě Pražském, přieteli milému.

Strana 47
z roku 1490. 47 97. Přibík z Dlouhé Vsi Hendrichovi ze Švamberka: o svatbě své. (R) Ve Voselci (1490? 12. prosince.*) — Orig. arch. Třeb. Fam. Dlouhoveský. Urozený pane, pane mně přieznivý! Službu svú vzkazuji VMti. A jakož VMti tejno nenie, že sě mám ženiti, a VMti sem prosil se panem Popelem vuo jelen, abyšte mi ráčili zabiti k mé potřěbě: i byli ste mi ráčili přiřknúti, i vdyť VMti věřím jako pánu svému, že mě v tom neráčíte opustiti. Nebť u VMti vdy plné doufánie mám a VMti toho zaslúžiti miením i s ocem svým, na čem bychme sě mohli VMti hoditi. Za odpověď žádám po tomto poslu; nebť jest již čas blízký a již sě jinde nevím kde utéci, než k VMti. Dán v Uoselcích v neděli po sv. Mikuláši. Přibík z Dlúhé Vsi. Urozenému pánu, panu Hendrychovi z Švamberka a na Zviekově, pánu mně přiezni- vému buď dán. *) Adressát Hendrych ze Švamberka vládl na Zvíkově v letech 1490—1523. 98. Mikuláš z Říčan Henrichovi ze Švamberka: o rozsudí. (R) Ve Štěkni (1490?) — Orig. arch. Třeb. Fam. Říčan. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a příteli milý! A což mi píšete, že sobě Radkovce volíte, a já abych někoho v kraji také volil: jáť bych, třeba-li, na jednom Radkovci dosti měl — neb viem, že by se jím nic neukrátilo —; ale po- něvadž se vám zdá, abych já někoho druhého volil, já jmenuji Robmhappa z Sudo- měře a hned obú za to žádati budu; a když mi rok položí, tehdy lidé moji stanú. Ex Štiekna. Mikuláš z Říčan a na Štěkni. Urozenému pánu, panu Henrychovi z Švamberka a na Zviekově, pánu a příteli mému milému. 99. Jan z Kladrubec Hendrichovi z Švamberka: o lékařství. (R) B. m. (1490?) — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 22. Urozený pane a pane milý! Službu svú VMti vzkazuji. Jako [sic] ste před některým časem ráčili se mnú mluviti, co sě dotýče nemoci VMti sestry, páně Po- pelově*): jěstliže jěst jěště potřebie, račte k ženě mé poslati: nějaký kořenie a jiné věci VMti pošle a naučenie dá, kterak s tiem činiti máte; nebtě mnohým lidem tím pomahala. Jan z Kladrubec. Urozenému pánu, panu Hendrichovi z Švamberka, pánu mně přieznivému. *) Henricha z Švamberka sestra Johanna vdala se r. 1475 za Dépolta Popela z Lobkovic na Chlumci.

Strana 48
48 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 100. Jan ze Švamberka Henrichovi odtudž: o návštěvě pana z Rosenberka na Zvíkově. (R) Ve Strakonicích (1490? 13. února.) — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 15. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strýče mój milý! Byšte se dobřě měli a zdrávi byli, přál bych vám toho s pravú věrú. Pane strýčě mój milý! Jakož sem k vám včera poslal služebníka svého, že jest ke mně pan z Roznberka přijel: i vězte, pane strýče milý, že pan z Roznberka jel jest dnes ode mne zase pryč. A když se. s vámi shledám, tu vás zpravím, o kderú jest potřebu ke mně přijel. Také abyšte, pane strýče milý, věděli, jakož vám pověděl, že pan z Roznberka ke mně přijede první pátek v postě: i vězte, že jest mi pověvěděl [sic], že pro někderú pilnú potřebu na ten den ke mně přijeti nemóž, než tak mi jest poručil, abych vám dal znáti, že najprvnější úterý v postě k vám na Zvickov k nobídu přijeti chce; a já také k vám ten den buohdá přijedu a tu o ty všecky potřeby dále spolu roz- mluvíme. Datum Straconicz, sabbato ante s. Valentini, annorum dni oc. Jan z Švamberka a na Strakonicích. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově, strýci mému milému oc. 101. Konstancie Šlikovna z Holejče Henrichovi ze Švamberka: o kaplana. (R) B. m. 1491, 12. února. — Orig. arch. Třeb. II. 89. 1. Hendriše, synu milý! S pravú věrú ráda bych slyšela, byšte sě dobřě jměli i se paní manželkú svú. Takéť já sě dobřě jmám, jakož na starú bábu nemocnú slušie oc. Synu milý, přišel jest jeden kněz k nám do Boru z Plzně a jmaje řádné listy od svých starších z kláštera Černého, chtě býti služebníkem a kaplanem u nás na Boru. Synu milý, jest-li tvá vuole, jáť jeho u nás pozuostavím. Také mluvila sem s purkrabí o tu věc a také zvláště aby jemu stravu dal ode dvora až do tvé pří- jezdy. Jemu sě učiniti nezdá, leč by prve na tebe znesl. Jestliže tvá vuole bude k tomu, dej mi aneb purkrabí tu věc znáti; nebť jsem jemu o to kázala tobě psáti. A milý synu, pomni na to, aby boží službu na Boru plodil a rozmnožoval, a budeš bohdá jmieti skrze to od pána Boha štěstie a zdravie na tom světě. Také milý synu, nezapomínej mi poslati olejě makového, když by sě fuora nahodila »c. S tiem buďte pánu Bohu poručeni. Datum sabato post Scolasticae virginis, sub anno domini oc Constantia z Holič [sic] matka tvá věrná oc. LXXXXI°. Urozenému pánu, panu Hendrichovi z Švamberka, synu mému milému dd.

Strana 49
z roku 1490 a 1491. 49 102. Jan ze Švamberka Budějovským: aby přidrželi ku placení měštku svou Lantrogovou. (R) Ve Strakonicích 1491, 10. března. — Orig. v archivu musejním. Službu svú vzkazuji, slovutné opatrnosti súsedé milí! Tajno vás nebuď, kterak Lantrogová jest povinovata nětco mé paní matce mé, měvši jí dávno dáti, i netbá. Věřím vám, že ji ku plnění přidržíte; jináč, ač nerad, musil bych dopustiti právo k stavování. Jakožť vám vždy věřím, že ji bez k skutečnému [sic] plnění přidržíte. Odpověď mi dáte listem vaším. Ex Strakonicz f. V. Salus populi anno oc XCI. Jan z Švamberka oc, mistr převorstvie Českého. Slovutné opatrnosti pánóm, purgmistru a raddě města Budějovic, súsedóm milým. 103. Purkrabí na Boru Henrichovi ze Švamberka: o věcech hospodářských. (R) Na Boru 1491, 8. dubna. — Orig. arch. Třeb. II. 89. 1. Službu svú vzkazuji VMti urozený pane, pane muoj milostivý. Teď VMti po- sielám ty potřeby, kteréž jest Václav písař z Domažlic poslal, jakož pak v této ceduli sepsáno máte, kteráž jest v tomto listu, jaké jsú potřeby. A byl bych je VMti prve poslal; i pan Děpolt mi řekl, že VMt máte prve těch potřeb dosti a že muožte bez nich býti. Také račte věděti, že hajtman Švamberský vypravil jest Za- hrádku s ovčáky pro ovce do Srb podle Opozdila. I přijeli jsú pak s Vopozdilem a nic jsú nekúpili, a tak pravie, že jsú ovce velmi drahy a nemocné a že velmi mrú. I jestliže byšte VMt mohli někde okolo Zviekova některé sto ovec kúpiti, bylo by velmi dobré. Neb ovčák k tomu tak mluví, aby mu se smlúvě té, kterúž jest s hajt- manem Vošelínem učinil, dosti stalo, a tak pravie, jestliže by mu se té smlúvě dosti nestalo, že by ovčák skrze to velikú škodu vzel. Také jakož sem s VMtí mluvil o žito, neb se nám na Boru do nového nedostane: i jestliže ráčíte nám do Boru co žita poslati, anebo mám-li je na Boru kupovati? Neb jest pan Děpolth mluvil s hajt- manem Švamberským, má-li co žita na Švamberce, aby nám do Boru poslal, a on tak praví, že ho mnoho nemá a že ho ledvy do nového dosti mieti bude tu na Švamberce. I račte mi tu věc dáti znáti, kterak mám s tú věcí činiti. A také račte mi VMt registra spravnie kázati poslati k úroku svatojiřskému, abych sě uměl podle nich zpraviti, co a který sedlák VMti úroku platiti má. Dán na Boru v pátek před nedělí provodní, annorum domini oc LXXXXI. Zdebor z Přiečiny, purkrabie na Boru. Urozenému pánu, panu Henrychovi z Švambergka a na Zviekově oc, pánu mému mi- lostivému dd Archiv Český XV.

Strana 50
50 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 104. Jan ze Švamberka Henrichovi odtudž: o sjezdu v Benešově s Vokem Rosenberským (R). Ve Strakonicích 1491, 9. dubna. — Orig. arch. Třeb. Švamberk 19. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strýče milý. Byšte se dobře jměli zdrávi súce, přál bych vám toho s pravú věrú. Pane strýče milý! Jakož mi píšete, že ste byli na Krumlově a na tom zuostali se panem Vokem, že se sjeti máte ve čtvrtek v Benešově, a žádajíc, abych já k vám přijel oc: vězte, že vám nynie žádné odpovědi neumiem dáti; neb mám tak pilně jednati, ješto nikda tak na mne nepřišlo. Jestliže zjednám, tehdy by mohlo býti, že bychom se sjeti mohli: pakli nezjednám, budete znáti, že beze lsti tomu nemohu co učiniti. Ex Strakonic, sabbato ante Conductum Pasce, anno domini oc XCI. Jan z Švamberka, mistr převorstvie českého oc. Urozenému pánu, panu Henrychovi z Švamberka a na Zviekově, strýci mému milému. 105. Jan ze Švamberka Henrichovi odtudž; o jízdě do Prahy. (R) Te Strakonicích 1491, 12. dubna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 19. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strýče milý! Byšte se dobře jměli, zdrávi jsúce, přál bych vám toho s pravú věrú. Pane strýče milý! Jakož mi píšete, abych k vám přijel a abychom spolu do Prahy jeli oc; prve sem vám psal, že mi jest nelze jeti, pro mé znamenité potřeby; neb jestliže bych odjel, toho nezjednaje, vězte, že bych k nenabyté škodě přišel. To znajíce, věřím vám, že mi v tom za zlé nebudete jmieti. A teď vám posielám list panie matky vašie, jemuž porozumiete, i což bude v tom úmyslu vašeho, dáte mi znáti listem vaším. Ex Strakonic feria III. post Conductum anno oc XCI. Jan z Švamberka, mistr převorstvie českého oc. Urozenému pánu, panu Henrychovi z Švamberka oc, strýci mému milému. 106. Hejtman Švamberský panu Henrichovi ze Švamberka: o sporu jeho s pány Bezdružickými a Planskými. (R) Na Švamberce 1491, 9. června. — Orig. arch. Třeb. č. 3320. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane milý! A VMti na vědomie dávám, kterak sú dali základ Bárta purkrabě starý z Lestkova a Liňáček také z Lestkova, a to za lidi páně Bezdružického*) X gr. A také Mráz z Kamejka dal základ X za lidi pánů Plánských,**) tak vedle rozkázanie VMti. Jakož ste pak VMt ráčili rozkázati, abych ten základ vzal vod nich: i milý pane, račtež VMt vě- děti, že VMti lidé purkrabě Bárta a Liňáček stavili sú lidi páně Bezdružického na

Strana 51
z roku 1491. 51 Teplé pro ten základ, jakož sú jej musili dáti, i sudie se o to, a mají státi [k] koneční výpovědi vod tohoto pátku přieště v témdni [17. Jun.], a také sú prvé stávali k právu. Ale pane milý, račte VMt věděti, že tu při sobě berú a vzali sú proti VMti lidem páně Bezdružického lidé i vedlé nich pánů Planských lidie, že by bylo králem JMtí pověděno, aby ta věc byla rozeznána aneboližto vohledána panem Stra- konickým,*) že by byl král JMt podal VMti na pana Strakonického, což jest mezi VMtí a panem Bezdružickým a pány Planskými. A VMt mi jesti ráčila povědieti i tudiež psáti, že ste VMt stáli k té věci, ale že pan Bezdružický ani páni Planští sú nestáli k té věci, nebo sú vám proti VMti lidem tu při vzali a toho se držiece a praviec, že by ta věc byla králem JMtí zastavena, a že aby voni nebyli od VMti lidí stavováni. A dále praviece, že by toho VMt měli list, královské rozká- zanie, a že i také páni Planští toho list mají královské rozkázanie, že se tiem bránie. I pane milý, tu věc VMt znajíce a vědúc, račte VMt dáti list k radě Teplský, kterak ta věc jest, a VMti lidi v té věci vopatřiti; nebo pane milý, tak sem tomu sro- zuměl, jestliže toho nebude, strach, aby VMti lidé vo základ a k škodě veliký ne- přišli. Nebo se voni tiem vždy bránie, že jest ta věc králem JMtí zastavena byla, aby ta věc byla stána dobrotivě až do rozeznánie. A s tiem buďte VMt Pánu Bohu poručena, a rád bych viděl, aby se VMt ráčila ve zdraví jmieti. Dán na Švamberce ve čtvrtek na oktáb Božieho Těla, anno domini oc LXXXXI°. Lorenc z Widršperka, hajtman na Švamberce. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově oc, pánu mému mi- lostivému. *) Jiřího z Kolovrat. Bernau, Album I. 210. **) ze Žeberka (Seeberg). ***) Janem ze Švamberka. 107. Jan Zajíc Henrichovi ze Švamberka: o rukojemství na dluh. (R) Na Budyni 1491, 9. července. — Orig. arch. Třeb. Fam. Haugwic. Službu svú vzkazuji, urozený pane švagře muoj milý! Jsa obtiežen drahně dluhy svými, kteréž nynie při sv. Havle najprv přieštím zběhlo se k dání, i také některé zbožie své vyplatiti, záhe se před časem z boží pomocí a vás přátel svých milých v tom se chci opatřiti. A měl-li bych po několiko stech z těžka vyhledaje, k zajímánie mnohé listy dělaje, obcházeti se, zdá mi se snáz jedniem listem to opa- třiti. I nahodilo mi se slušným během od urozeného a statečného pana Petra z Haugvic, že mi má puojčiti osm neb devět tisíc zlatých k roku prodlenému za puol čtvrta léta; a v té mieře mám s ním uhoditi o některé zbožie ku prodaji slušným během, tak aby on při tom trhu toho dlúhého čakánie škoden nebyl. I nynie mám jemu list s rukojmiemi obyčejný na to udělati na tu summu zlatých, kterýchž rukojmí, pánóv přátel mých, méně patnásti nemá býti. I prosím, pane švagře muoj 7*

Strana 52
52 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského milý, s plným doufáním, že také jeden z těch přátel mých v tom rukojemstvie za mě a za syna mého*) budeš. Na to odpovědi prosím po tomto poslu, neb toho listu nedám psáti, leč se vámi všemi přátely ujistím. Dán na Budyni v sobotu po Jan Zajiec z Hazmburka a z Kosti oc, najvyšší sv. Kyliánu, léta oc XCI. dědický trukczas královstvie Českého oc. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově oc, švagru mému milému d. *) Mikuláše. 108. Petr z Šternberka Hendrichovi z Švamberka: o lovu. (M) Na Lštění 1491, 10. července. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 3m. Službu svú vzkazuji, urozený pane a švagře muoj milý! Vězte, žě sem sobě byl lov zjednal na opatu Zbraslavském, i nemohl sem na těch lesiech na světě nic nalézti: i prosím vás jako švagra svého milého, že mi odpustíte na svých lesiech pro kratochvíl okolo Hrimeždic pohoniti, a to pro mě učiníte v takovúž i mnohem větší libost okázanie; a že mi list dáte k úředníkuom, aby mi překáženo nebylo, i také, jestli že bych kterých z menších úředníkuov potřeboval, aby mi radni a pomocni byli. Ex Lesstien dominica post Kiliani annorum oc XCI°. Petr z Šternbergka oc. Urozenému pánu panu Hendrichovi z Švambergka a na Zviekově, švagru mému milému. 109. Jan z Švamberka Henrychovi z Švamberka: o sečení luk a robotách v Kestřanech. (M) V Strakonicích (1491, 18. srpna.) — Orig. arch. Třeb. I. Aa 3d. Službu svú vzkazuji, urozený pane strýče milý. Byšte sě dobře měli a zdrávi byli, toho bych já vám s pravú věrú rád přál. Pane strýče milý, vězte, že sú ke mně přijeli rukojmě, a tak mi pověděli, kterak by pan Popel rozkázal úředníku v Kestřanech, aby lúky neposečené posečeny byly všecky, i také což sě roboth do- týče, žeby je týž úředník zapověděl, aby nám dány nebyly; i vězte, milý pane strýče, že jsmy všichni znamenitě panu Popelovi i Smrčkovi pověděli, že něco mámy na lidech zadržalých úrokuov, a že ty nám mají vydány býti; než což sě dotýče tohoto svatohavelského úroku, že též má nám vydán býti. A také, pane strýče milý, vězte, že jsú se mnú také všichni rukojmie mluvili, jestliže byšte jim v lukách a v robotách chtěli překážeti, žeby vás chtěli z uručeného základu napomenúti. I což jest v tomto úmyslu vašeho, to mi vašiem listem dajte znáti po tomto poslu, a aby potom ruoznice a zmatku nebylo. Datum Strakonicz feria V. post assump- tionem reg. gloriosissime Marie annorum domini oc. Jan z Švamberka oc mistr převorstvie Českého. Urozenému pánu panu Henrychovi z Švamberka a na Zviekově, strýci mému milému.

Strana 53
z roku 1491. 53 110. Purkrabí Pražský Jindřichovi z Švamberka: o zastavení platu Barboře Kovářovské. (K) Na hradě Pražském 1491, 5. října. — Orig. pap. arch. Orlického V. BP2 fasc. 19. č. 1. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Vznesla jest na mě panna Barbora Kovářovská, žě by ty pane skrze úředníka svého plat jí zastavil a zahajoval dáti, kteréhož jest ona užívala a v drženie byla od dávnieho času až do této chviele, žádajíci mne v tom za opatřenie. I milý pane, muožte znáti, že by to slušná věc nebyla, byšte jí měli mocí z toho drženie a užívání vyvésti. Než jestliže kterú spravedlnost k tomu máte, hleďte ji právem z toho vyvésti, ale ne mocí. I vždyť věřím i ufám, žě na ni, pane, žádnú mocí sáhati nebudeš. Než máte-li k čemu spravedlnost, když jí právem hleděti budete, máš pane, své spravedlnosti užiti. Datum na hradě Pražském v středu po sv. Františku, léta oc XCT. Jan z Janovic, najvyšší purgrabí Pražský a hajtman královstvie Českého. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka na Zvíkově, přieteli mému milému. 111. Konstancie z Holejče, vdova po Bohuslavovi ze Švamberka, synu svému Hendrichovi: o nějaký kámen, kterýž pan Děpolt z Lobkovic jí navrátiti nechce. (R) V Boru 1491, 6. října. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 10. Hendřiše, synu milý! Jakož jsi se mnú zuostal, že mi chceš dáti hned věděti, jakú by pan Děpolth odpověď dal a žena jeho, což sem jim vzkázala při Plosmper- garovi: divím se tomu, synu milý, že mi tak dlúho žádné odpovědi nedáš; neb's zuostal se mnú, že hned mi to znáti dáš bez meškánie. Protož milý synu, prosím tebe, dej mi to věděti, k čemu sě jmá; chce-li mi zase vrátiti ten kamen čili nic, kteréhož sem pánu jeho pójčila, a zvlášť na to, což jest Barchanovi poručeno ode mne, aby s panem Děpoltem i se paní jeho mluvil, aby mi ode panie zase vrácen byl ten kamen, kteréhož jsem jí pójčila, žeť jeho opustiti nechci. Nebyl-li by mi vrácen při dobré vuoli; neb mi se jest seznala, že sem jí ho pójčila a že jest jejie dobrá vuole, neb jest kámen muoj a nic její, a že by mi jej pán její zase vrátil: nestalo-li by sě to, musila bych na to tolikéž neb to dvé naložiti, abych zase své jměla. To věda, synu milý, věřím, že mne v tom neopustíš; neb tu vieru k tobě jmám celú beze všeho pochybenie. Také synu milý, jakož jsi toho chtěl sě zbavovati, že by sě tobě v tu věc nehodilo vložiti: milý synu, vedle tvé rady přátely najdu, že bohdá mi radni a pomocni budú, žě mi ten kamen zase musí vrácen býti. Synu milý, zdá mi se tak, že by mi ten kamen ty mohl zase bez mé práce a starosti dobře zase zjednati; nebť já toho tobě dávám plnú moc, aby ty ode mne s ním o to mluvil, abych já své zase jměla, muoj kamen. Toho odpovědi žádám bez me-

Strana 54
54 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského škánie, milý synu, ať sě ta věc nedlí viece. S tiem buď pánu Bohu poručen. Abyšte sě dobřě jměli, ráda bych slyšela. Datum in Bor, feria V. post Francisci, anno Konstancia z Holíče, matka tvá věrná oc. XC primo. Urozenému pánu, panu Hendrichovi z Švamberka oc, synu mému milému. 112. Jan z Švamberka Henrichovi z Švamberka: o kupování Kestřan. (M) V Strakonicích (1491), 16. října. — Orig. arch. Třeb. I. A“ 3d. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strýče milý! Jakož mi píšete, což se Kestřan dotýče, že sem vám měl dáti znáti o tom, když se z Krumlova vrátím: i věztež, jakž sem z Krumlova přijel, že sem hned zase jeti muosil. Teprv dnes sem přijel. I milý pane strýče, pošletež k uohledání někoho ve čtvrtek najprv příští, a já také k tomu vyšlu. Ti uhledajíce vám znáti dadie, i bude-li úmysl váš, po týchž dáte znáti, budete-li chtieti k tomu a v ten trh jíti, kdy a který den dáte mi znáti a kde, abych já k tomu ty všecky obeslal, jimž ta věc příleží, abychom se k tomu sjeli a s vámi to konali. Dotýčete dále, bychom sobě chtěli tak vysoce nasazovati jako prvé oc, jiného neviem, než že až budete-li chtieti kúpiti, že vás muož slušný trh potkati. Abyšte se dobře jměli zdrávi jsúce, přál bych vám toho s pravú věrú. Datum Strakonicz dominica in st. Havlu [sic] anno oc. Jan z Švamberka oc, mistr převorstvie Českého. Urozenému pánu panu Henrychovi z Švamberka oc strýci mému milému. 113. Purkrabí Pražský Jindřichovi z Švamberka: ve sporu o podací Barbory Kovářovské. (K) Na hradě Pražském 1491, 17. října. — Orig. pap. arch. Vorlického V. BPe fasc. 19. č. 2. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšete dobře široce o pannu Barboru Kovářovskú, což se té fary dotýče oc: I milý pane, ona tak praví, žě té fary podací jí příleží, a také já sem mnoha svědomí od dobrých lidí slyšel, praviece, že to podací její jest. Protož pane a přieteli milý! zdá-liť se k tomu podaciemu lepší právo nežli ona mieti, hleďtež jí o to právem, mocí na ni ižádnú nesáhaje. Pakli by ji vždy přes to od toho mocí a ne právem vyvésti chtěl, vězte pane, žě by ta věc králi JMti oznámena byla. Dán na hradě Pražském v pon- po sv. Havle, léta oc XCI°. Jan z Janovic oc, najvyšší purkrabí Pražský a hajtman královstvie Českého. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka na Zvíkově, přieteli mému milému.

Strana 55
z roku 1491 a 1492. 55 114. Purkrabí Pražský Jindřichovi z Švamberka, aby nesahal mocí na Barboru Kovářovskou. (K) Na hradě Pražském 1491, 21. října — Orig. pap. arch. Orlického V. BPe fasc. 19. č. 3. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi opět píšete, což se panny Kovářovské dotýče, i tomu sem porozuměl oc. I milý pane a přieteli, vězte, žeť bych já vám toho nepřál, aby ona vám to měla držěti, jestliže k tomu spra- vedlnosti nemá, ani zase též jí, byšte měli na ni jakú mocí sáhnúti, toho bych nerad viděl. Než když ta věc k místu přijde, ktož koli k tomu lepší spravedlnost mieti bude, toho já vám s obú stran přieti budu. Než toho já vždy žádám, že vy na ni mocí žádnú nesáhnete. Dán na hradě Pražském v pátek na den XIte tisíc svatých Jan z Janovic oc, najvyšší purgrabie Pražský panen, létha oc XCI°. a hajtman královstvie Českého. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka na Zvíkově, přieteli mému milému. 115. Jan z Švamberka Henrychovi z Švamberka: o požadavku peněz Buška Buzického za Kestřany. (M) V Strakonicích (1491, 2. listopadu.) — Orig. arch. Třeb. I. Aa 3d. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a strýče milý. Byšte se dobřě měli a zdrávi byli, přál bych vám toho s pravú věrú. Pane strýče milý, vězte, že jest u mne byl Bušěk Buzický, chtěje ode mne penieze přijeti, kteréžby jemu za Ke- střany měly přijíti: i pověděl sem jemu, že já těch peněz sem k sobě nepřijal, a na tom sem zuostal s panem Popelem a s Smrčkú, aby jemu Buzickému vždy konečně na Buzice poslány byly. I milý pane strýče, již tu věc tak opatřte, aby jemu vždy poslány byly; konec má s neděle. Datum Strakonicz feria IIII post omnium sanc- Jan z Švamberka oc a na Strakonicích. torum anno domini oc. Urozenému pánu panu Henrychovi z Švamberka a na Zviekově, strýci mému milému. 116. Král Vladislav Henrichovi ze Švamberka: o při s měštěnínem Táborským Janem Hruškou. (R) V Budíně 1492, 30. ledna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 13. Vladislav z Božie milosti uherský, český oc král a markrabie moravský oc. Urozený věrný náš milý! Přistúpil jest před nás Jan Hruška, měštěnín z Tábora, poddaný náš, a zpravil jest nás, ktera [sic] by sobě ženu se zboží tvého pojěl, o kte- rúžto věc že jest mezi tebú a jím nějaká pře byla z příčiny té, že by rukojmie, kteříž za statek sirotčí dětí též ženy [sic], ty velmi obtěžoval, a oni že by také k ní o to hleděli, a v tom že jste obapolně přestali o to na urozeném Jindřichovi z Hradce,

Strana 56
56 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského najvyšším komorníku královstvie českého, věrným naším milým, a na některých dobrých lidech. Kdežto týž Hruška tak, jakož nás spravuje, že jest stával před jme- novaným Jindřichem a těmi dobrými lidmi a všemu dosti učiniti chtěl, což by jemu od nich učiniti rozkázáno bylo, ale že tebú ta věc sešla jest. I poněvadž jste prve dobrovolně se na již psaného Jindřicha a ty dobré lidi podali a mocně na nich pře- stali, žádáme na tobě s pilností, aby i ještě k tomu přistúpil a obapolně abyšte jich prosili, aby tu věc na se vzali a rok vám o to složili. Pakliť by se toho učiniti nezdálo, ale hajtmanóv zemských abyšte žádali za rok složenie a v té věci roze- znánie. Jestližeť by se pak i k tomu nezdálo přistúpiti, ale když my bohdá do krá- lovstvie českého přijedem, chcme my vás spravedlivě v tom rozeznati, ješto se žádné straně v spravedlnosti její v ničemž neukrátí. A protož nepochybujem, že z těch tří cest jednu sobě oblíbíš a k ní přistúpíš. Než věřímeť, že v tom času, dokovadž od nás anebo od jmenovaných pánuov rozeznán o tu při nebudeš, týchž rukojmí nikterakž obtěžovati ani napomínati nebudeš, než že v dobré mieře toho státi necháš, znaje, že vuoli naši v tom naplníš, a nepochybuje, že my také ve všem slušném chtěli bychom se k tobě milostivě okázati. Datum Budae, feria II ante festum purificacionis beatae Mariae virginis, anno regnorum nostrorum Ungariae secundo, Boemiae vero vigesimo primo. Ad relacionem domini Johannis de Sselnberg, cancellarii regni Boemiae. Urozenému Henrichovi z Švamberka, věrnému našemu milému. 117. Hejtmané království Českého obsílají Jindřicha z Švamberka pro Barboru Kovářovskou. (K) Na hradě Pražském 1492, 27. března. — Orig. arch. Orlického V. BPe fasc. 19. č. 4. Službu svú vzkazujeme, urozený pane a přieteli náš milý! Vznesla jest na nás panna Barbora Kovářovská, kterak jest jí byl slovil rybník Mikuláš Hodějovský, a že jest ho byla o to pohnala; ale žes ty, pane a přieteli milý, tu věc na se vzal a pravě, že by on ten rybník slovil tvým rozkázániem. Jakož pak z listu vašeho tomu šíře jsme vyrozuměli. I z té příčiny táž panna žádala jest nás, abychom tebe, pane a přieteli milý, obeslali a rok s ní složili. Protož pokládámeť, pane, rok, aby stál před námi na hradě Pražském v pátek o Svátosti najprvé příští, a tu z čehož vás ona viniti bude, abyšte jí právi byli. Datum ex castro Pragensis feria III. post Anunctiacionem beate Marie virginis, anno oc 92. Vok z Roznberka oc, Jan z Janovic oc, Albrecht z Leskovce a Mikuláš mladší Trčka z Lípy, hajtmané královstvie Českého. Urozenému pánu panu Henrichovi z Švamberka na Zvíkově, přieteli našemu milému

Strana 57
z roku 1492. 57 118. Jan ze Švamberka Henrichovi odtudž: o svém zdraví. (R) Ve Strakonicích 1492, 25. dubna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 15. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strýče milý! Byšte zdrávi byli a dobře se jměli, přál bych vám toho s pravú věrú. Jakož mi píšete, želejíc nedostatku na zdraví mém: z toho vám děkuji. Již, pánu Bohu děkuje, lépe se mám. Dále píšete, což se dotýče Kořenského, abych vám dal to znáti; než mne váš list došel, dal sem vám znáti, že Kořenský bráti chce groše oc, jakož z prvnieho listu mého porozumiete oc. Ex Strakonicz f. IIII. Pascalis anno oc XCII. Jan z Švamberka oc mistr převorstvie Českého. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka oc, strýci mému milému. 119. Oldřich Smrčka Henrichovi ze Švamberka: o rybníkářství. (R) Na Boru 1492, 5. května — Orig. arch. Třeb. II. 89. 1. Urozený pane, pane muoj milostivý. Službu svú vzkazuji [VMti]. Teď VMti posielám L kop grošů českých, kteréž sem přijal od hajtmana Švamberského a něco také sem přijal od Jakuba fišmejstra. A sám sem nemohl hned k VMti přijeti pro VMti potřěby; neb tak to zde nastrojno [sic] mají, což se těch rybníkuov nasazovánie dotýče, že až teskno na to pohleděti. Než již sme nasadili Dobrovodský rybník a Čečkovský starý a Čečajl větčí a Muckovský v lese, a do Velikého sem přisadil již CXII kop výmětkuov i plodu větčieho a ještě bohdá přisadíme, což budem moci. A do Vostrovského jsme již vsadili LXXII kop plodu dvúletého a bohdá ještě viec vsadíme. A VMt jste mi nic dokonale neporučili, což se faráře dotýče těch platuov duchovních. A oni se mnú mluvili, že jste jim řekli, že mi o tom poručíte. A paní stará také napomíná z peněz a úrokuov. Ještě téměř nic nevybrali. A purgkrabie Pří- mecký také za ten slavný mimochodník napomíná. A Václav z Domažlic jest zde u mne, než listu nepřinesl. Praví tak, že zaň žádný nechce slíbiti, než jestliže VMt přiřek- nete: jestliže by jeho pan Buoh smrti neuchoval, aby se rukojmie statkem jeho mohli vypravovati; jakož mi se tak zdá, že se VMt nemáte čemu brániti, než byšte v tom nebezpečenství stáli. A což se dotýče toho pivovarného královského, o tom jste mi VMt také nic nerozkázali. I račtež mi na ty na všecky věci odpověď dáti. A račte VMt pomnieti poslati na Kašpergk, aby pilně platy vybieral i od Sušických; a zde já také rozkáži od vás i na Švamberce, aby pilně vybierali, i Václavovi tak rozkáži. A také račte věděti, že sú plodu nic nepřikúpili; než což domátcieho máme. A račte VMt věděti, že hajtman Švamberský se mnú mluvil, že by chtěl sám na voly jeti, aby jich nětco kúpil na Švambergk i sem, a pravě tak, že z toho VMti chce užitek Archiv Český XV. 8

Strana 58
58 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského přivésti. I co jest v tom úmysla VMti, račte mi to dáti znáti, abych já jemu uměl pověděti. A račte vystrojiti Cankle [sic] hned zasě, aby mne zde s uodpovědí zastihl; neb já odsud v středu aneb konečně ve čtvrtek mám úmysl vyjeti bohdá. Dáno na Boru v sobotu přěd sv. Janem v uoleji vařeném 1492. Oldřich Smrčka ze Mnichu. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově oc, pánu mému milostivému. 120. Obec Chodovská Henrichovi ze Švamberka: aby při svobodách svých byla zachována. (R) B. m. 26. května 1492. — Orig. v arch. Třeboň. č. 3332. Vysoce urozený pane, pane náš milostivý! Službu svú vzkazujem VMti. Jakož VMt nám rozkázal po rychtáři našem, abychme panu Hyncíkovi JMti*) vydali pade- sáte pěších: i prosíme VMti pokorně se vší obcí, jako pána svého milostivého, že ráčíte nás zachovati tak, jakož pan otec VMti dobré paměti ráčil nám přiřéci, že nás zvláštně nikam neráčíte poslati ani k tomu nutiti. I VMti věříme jako pánu svému milostivému, že nás chudé lidi ráčíte při tom zachovati. Datum sabbato post festum Konšelé a obec Chodovská. s. Urbani anno domini oc XCII. Vysoce urozenému pánu panu Henrichovi z Švamberku a na Zvickově oc, pánu na- šemu milostivému. *) nepochybně též ze Švamberka. 121. Jan ze Švamberka Henrichovi odtudž: o vína. (R) Ve Strakonicích 1492, 22. června. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 20. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strýče milý! Jakož mi píšete, abych vám draylink vína kúpil: i věztež, že sem stržil draylink za LXX kop, a jináč sem stržiti nemohl, pilně o to mluvě. Neb tak pravie, že nic viece na tom nemají nežli XL grošů, a to berúc k své vieře. I vymluvil sem vám vuoli k ohledání miery a barvy a k koštování. I račtež někoho poslati k tomu; nebť jest miera veliká. Každý draylink vo VI věder větší nežli Znojemský. Také sem vám psal o krunth Lypolthova syna, i nedali ste mi žádné odpovědi, a on ke mně v neděli do Strakonic pošle koně. I což v tom úmyslu vašeho ve všem, znáti mi dáte listem vašim při tomto poslu. Ex Strakonicz, fer. VI. ante s. Petri anno oc XCII. Jan z Švamberka oc mistr převorstvic Českého. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka oc, strýci mému milému.

Strana 59
z roku 1492. 59 122. Zemští hejtmané Henrichovi ze Švamberka: rok kladou ve při z Buškem Dejmkem. (R) Na hradě Pražském 1492, 27. července, — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 13. Službu svú vzkazujeme, urozený pane a přieteli milý. Vznesl jest na nás Štephan Vrchota, kterak byšte o něm hanlivé listy rozpisovali, a jakož zpraveni jsme, že o tu věc jste, pane, v puohonu s Buškem Dajmkem. I žádal nás, pane, s tebú o to za rok složenie. Protož pokládámeť vám rok, abyste stáli před námi na hradě Pražském v pondělí nazajtří sv. Martina najprve příštieho, a tu, z čehož vás viniti bude, abyste jemu právi byli. A což se toho hanlivého rozpisovánie dotýče, za to vás žádáme a věříme, že se jinak nestane, než že toho haněnie necháte do toho času a viece o něm rozpisovati nebudete. Datum ex Castro Pragensi, feria VI. post Jacobi, Vok z Roznberka oc, Jan z Janovic oc, Albrecht z Leskovce anno oc 92°. a Mikuláš Trčka mlazší z Lípy, hajtmané královstvie Českého. Urozenému pánu, panu Henrychovi z Švamberka na Zvíkově, přieteli našemu milému. 123. Děpolt z Lobkovic Henrichovi ze Švamberka: slibuje přispěti mu ku pomoci s lidem svým. (R) Na Zvíkově 1492, 1. září. — Orig. arch. Třeb. č. 3334. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane švagře milý! Jakož mi pí- šete, abych lidem svým rozkázal na vojnu hotovu býti: i to já chci rád učiniti, a kázal sem hned. A potáhnú-li lidé VMti ode Zviekova veřejně, také moji potáhnú; pakli budú přebieráni, tehdy já též své přebera, pošli podlé Zviekovských. Ex Zviekov, Děpolt z Lobkovic oc. sabbato in die s. Egidii anno XCII°. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově oc pánu švagru mému milému. 124. Jan ze Švamberka Henrichovi strýci svému: že ho pomocí svou neopustí, ale radí, dočekati odpovědi heitmanův království Českého. (R) Ve Strakonicích 1492, 3. září. — Orig. arch. Třeb. 3335. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strýče milý! Byšte se dobře měli, zdrávi jsúce, přál bych vám toho s pravú věrú. Jakož mi píšete, kterak by se vám stalo od pana Wolfa*) a od Stříbrských oc, s pravú věrú toho nerad slyším. A píšete žá- dajíce, abych vás neopúštěl, ale vám raden a pomocen byl oc. Jináčť se nestane, o tom nepochybujte. Než milý pane strýče, mněť se zdá, abyšte nepospiechali s tiem, ale odpovědi čekali od pánuov haitmanuov. Neb jestliže byšte odboj učinili, strach, jsúce právi, že byšte křivi zuostali. A byšte pak osobně měli ku pánu z Rozmberka**) 8*

Strana 60
60 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského dojeti, mněť se zdá, abyšte dojeli o to, znajíce čas nynější oc pro krále pána našeho JMt. Nebť bych já vám nic horšieho nepřál než jakožto sám sobě, a vaše dobré tak rád viděl, jakožto sám své. Ex Strakonic, fer. II. post b. Egidii annorum oc XCII°. Jan z Švamberka oc mistr převorstvie Českého. Urozenému pánu, p. Henrichovi z Švamberka a na Zviekově oc, strýci mému milému. *) Myslím, že z Gutšteina. **) Vokovi, tehdáž hejtmanu král. Českého. 125. Jindřich z Švamberka nejvyššímu purkrabí, že Kovářovská do sporného kostela uvádí kněze pod obojí oc. (K) Na Zvíkově 1492, 11. řijna. — Orig. pap. arch. Orlického V. BP? fasc. 19. č. 5. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšete, což se panny Barbory Kovářovské dotýče, tomu jsem porozuměl. I vězte, že bych já spra- vedlivěje měl na ni žalovati, nežli ona žaluje; neb ona svévolně a všetečně chce se v tu faru vetřieti, ješto mi se zdá, že ona k tomu žádného práva nemá. Neb ta fara příslušie k klášteru Milevskému; a já ten klášter zapsán mám i se vším jeho příslušenstvím. Jakož pak nebožtík pan otec muoj dobré paměti tiem vládl jest podle zápisu svého, a s jeho volí před tiem faráři sú tu vždy poddáváni byli. A já se téhož držeti miením. Než vám já, pane, oznamuji, že ona panna Barbora vzevši klíč svévolně od kostela, i nedá tam knězi strany našie, než všetečně kradmo přivodí kněze té strany pod obojí zpuosobú, ješto toho obyčej při té faře nenic. I protož věřím já vám, že vy jí rozkážete, aťby ona takových svévolností přestala a klíč od kostela vrátila, a přestala toho šaškovánie tu. Pakli by toho neučinila, vězte jistě, žeť jí toho déle trpěti nebudu. V tomť se vám opoviedám: nevrátí-liť mi klíče od kostela, žeť já jiný káži udělati, a kněze tam uvedu strany našie, jakož jest tu prvé býval, aby lidé moji tu osadní tak jako hovada bez služby božie nebyli. Také jakož píšete, že by ona toho v držení byla: i vězte pane, žeť křivdu mluví, žeť jest ona tu kněze nikdy nepoddávala. Však sú pak ještě živi, kteří sú tu faráři byli; tiť povědí, kto jest jim té fary poddával. Také jakož píšete, zdá-li mi se, abych ji z toho právem vyvedl, mocí na ni nesáhaje: jáť na ni žádnú mocí nesáhám, než toho se držím, což sú moji předkové užívali. Pak zdá-liť se jí, nechť mne ona právem vyvozuje. Však sem jí tak dobře nebo lépe k právu usedl, než ona mně. A poručil sem byl o to panu Děpoltovi švagru svému s vámi mluviti v Praze nynie. I neviem, mluvil-li jest, neb se jest ještě ke mně nevrátil jest na Dobřieši. Ex Zwiekow feria V. ante sancti Galli, anno oc XCII°. Henrich z Švamberka. Panu Jencovi oc.

Strana 61
z roku 1492 a 1493. 61 126. Jindřich z Kolovrat Hendrichovi ze Švamberka: aby přijal dobrého člověka do služby. (R) Na Krakovci 1492, 13. prosince. — Orig. arch. Třeb. Fam. Kolovrat. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a přieteli milý. Věděti vám dávám, že mne jest prosil jeden dobrý člověk, abych mu službu zjednal se třmi koňmi. I milý pane a přieteli, jest-li vám služebníka potřebie, věřím vám, že to pro mě učiníte a jej přijmete pro takovúž libost aneb větčí. A tak mám za to, že sě vám hoditi bude a že naň laskavý budete. I milý pane, nemějte mi za zlé, že na vás tuto žáduost vzkládám, nemaje s vámi žádné známosti; ale proto vězte, ač s vámi znám nejsem, že bych vám rád k vuoli učinil, v čemž byšte mne potřěbovali. Dán na Krakovci v střědu [sic] den sv. Lucie leta Buožieho etc. LXXXXII°. Jindřich z Kolovrath a na Krakovci. Urozenému pánu panu Hendrychovi z Švamberka a na Zviekově, pánu a přieteli mému dobrému. 127. Plzenští Henrichovi z Švamberka: o vrácení mistra popravního. (M) V Plani 1493, 2. ledna. — Orig. arch. Treb. II. 338. 2c. Službu naši vzkazujem VMti, urozený pane, pane nám přieznivý! Ráčili jste nám před siem psáti list pod pečetí VMti, jehož datum na den svaté Katheřiny tehdy nynie minulý, žádajiec na nás, abychom VMti poslali mistra svého popravnieho, žeby vám toho byla pilná potřeba: to jsme my k žádosti VMti učinili a poslali jej k VMti při lidech vašich. Pak již od toho času několik neděl minulo, a on ješče až do dnes nám poslán a zase postaven nenie, a byla by nám jeho také pilná potřeba. Protož VMti věříme, že nám ráčíte dáti znáti, zdaby k VMti potřebě ješče tam zdržěn byl, čili by kam jinam od VMti byl poslán, neb kterak ta věc jest, že nám to ráčíte oznámiti při tomto poslu. Ex Plzna feria IIII. post novum annum anno Purgmistr a radda města Nového Plzně. domini etc. LXXXXIII°. Urozenému pánu panu Henrychovi z Švamberka a na Zvíkově etc., pánu nám přieznivému. 128. Zdeněk z Rožmitála prosí Henricha ze Švamberka o zajíce. (M) Na Blatné 1493, 3. ledna. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 3n. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! K této potřebě mé pro ty tyto nečasy bojím se nedostatkův v zajiecích; prosím vás, že je rozkážete honiti, a budeli jich co zbito, že něco mi jich dáte; nebo jich málo mám a mnoho

Strana 62
62 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského mi jich bude potřebie. A pane švagře milý, ač kolivěk mnoho na vás proseb znášiem, ale také, což by vám k vuoli a k libosti bylo, chtěl bych rád učiniti. Datum Blathna feria V post circumcisionem domini anno oc XCIII°. Zdeněk z Rožmitála a s Blathné oc. Urozenému pánu panu Henrychovi z Švamberka na Zviekově oc švagru mému milému. 129. Hejtman Hradecký Henrichovi ze Švamberka: o vína. (R) V Jindr. Hradci 1493, 25. ledna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 20. Urozený pane, pane mně přieznivý! Službu svú vzkazuji VMti. Jakož ste mi VMt ráčili psáti, abych VMti kúpil III dreylinky vína: i rač VMt věděti, že sem kúpil VMti čtyři polúdreylinčie, po puoldesáta zlatým každého polúdraylinčie, aneb za každého zlatého kopu míšenskú. A to jsú dosti lechká vína. Ráčili ste mi VMti psáti, abych jednoho draylinku kúpil za XXVII fl.: i nemohl sem nikdyž v takovémž trhu nalézti draylink vína. Než kúpil sem drajlink za XXXII fl. a ort. I líbíliť se VMti ten trh, tak račte poslati, aneb mi dáti věděti konečně do středy najprv příštie; neb sem já sobě do toho času od těch lidí rok vzal. Ex Novadomo, f. VI die Conversionis s. Pauli anno oc LXXXXIII°. Václav z Myslína, haytman na Hradci. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekové oc, pánu mně přieznivému. 130. Siguna hraběnka z Ortenburka Henrichovi ze Švamberka: aby nedal sahati mocí na poddaného jejího. (R) V Tachově 1493, 26. března. — Orig. arch. Třeb. č. 3347. Modlitbu svú vzkazuji, urozený pane, pane a sousede milý! Vznesli na mě měštěné moji Tachovští, kterak jsú již několikrát služebníci i měšťané moji k vám do Boru jezdili prosíce ode mne i sami od sebe, co se Fencle husara dotýče, kterýž pro pohróžky v Tachově své vyprodal, podávaje se k tomu, ktožkoli by jemu z čeho vinu dával, žeby každému práv býti chtěl, a že byšte na takovém spravedlivém pod- dávánie přestati nechtěli, než vždy žádajíc, aby se s vámi smlúval, a viniti jeho žádný nechce. Pane a sousede milý! Jest mi to divné, proč takovú nevoli proti mně a mým před sebe béřete; byl-liby vám který z mých poddaných anebo kterému vašemu co vinen a mně nebo ouředníkóm mým co žalovali, chtěla a rozkázala bych všeho spravedlivého dopomoci, ješto by takových pohruožek potřebic nebylo. Protož zdá-li se Vám nebo kterému vašemu, že by nadepsaný Vencl huser co vinnen byl, chci rozkázati spravedlivého dosti k němu udati, dokudž za mnú jest, věřieci vám pane a sousede milý, že nadepsaného husara při spravedlivém poddanie zuostavíte,

Strana 63
z roku 1493. 63 a žádnú mocí že na něho sahati svým nedopustíte. Odpovědi vašie psané žádám při tomto poslu. Ex Tachovia fer. III. post dominicam Judica annorum oc XCIII. Ziguna hraběnka z Ortmberku a na Tachově*) etc. Uroz. pánu, panu Hendrychovi z Švamberka a na Zviekově oc, pánu a sousedu milému. *) Manželka Buriana z Gutšteina. Soudím z tohoto listu, že byla již vdovou, a že tudíž úmrtí Bu- rianovo musí se klásti o něco dříve, než se obyčejně děje (Bernau I. 100). 131. Hejtman na Švamberce Henrichovi ze Švamberka: o ustanovení opata v klášteře Milevském. (R) Na Švamberce 1493, 2. července. — Orig. arch. Třeb. II. 178. A. i. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane milý! A jako šte mi VMt ráčila psáti, což se tkne kněze opatha Milevského, že jest umřel, abych dojel [k] knězi opathovi Teplskému a s ním mluvil vo kněze Rumpolta, zda by on mohl býti opatem; pakli by on býti nemohl anebo nechtěl, ale aby některého kněz opat z kněží svých vydal, kteréž by se k tomu hodil. Pane milý! Tak k tomu kněz opath praví, že by to pro VMt rád chtěl učiniti, to i jiné, s což by býti mohl, i také pro ten boží duom, aby ten boží duom mohl tak býti zachován v ....*) chvále jich, tak jakož jest od staradávna byl zachován a vedle zákonu jejich. Než, pane milý, že mu se toho nehodí učiniti bez krále JMti rozkázánie i bez povolení vyšších téhož kláštera Mi- levského, kteréž pa.. [v Jilhlavi jest. Než, pane milý, tak se knězi opathovi zdá, abyšte VMt ráčila psáti králi JMti, aby král JMt ráčil vopathu Jihlavskému psáti vo to, že se JMti zdá a mieti tak JMt ráčí, aby k tomu povolenie dal kněz opath Jihlavský, aby kněz opath Teplský svého konventu vydal jednoho kněze svých bratří za opata do Milevského kláštera. A JMt také aby ráčil psáti konventu Milevskému a že JMt tak ráčí mieti, aby přijat byl za opatha, kteréhož by vydal kněz opat Teplský svého konventu. A to proto, aby též drželi rehulu jakožto klášter Teplský; nebo též mají držeti i nedržie tak v klášteře Milevském, jakožby držeti měli. I dále jest pověděl kněz opath, jestli že by král JMt nepsal všem třěm kláštéróm tak, jakož teď VMti píši, tehdy by se ta věc tak sjíti nemohla, a to ve čtyřěch nědělech. Nebo po těch čtyřěch nedělech, když by jim vopath dán nebyl, že by voni svého konventu poslali do Říma k otci svatému, že by byli tím obdarováni, že by sobě voni volili opatha mezi sebú, kohož by se jim zdálo. I pane milý! Tak kněz opat kázal VMti psáti, juž tu věc znajíce, abyšte VMt neráčila tú věcí dlíti, než abyšte ráčili králi JMti psáti bez me- škánie. A když král JMt vo to bude psáti klášteróm všem třěm a povolenie aby bylo dáno, tehdy kněz opat hned chce dáti rád jednoho, kteréž by se k tomu hodil. A to chce rád pro VMt učiniti. Dán na Švamberce, v úterý na Matku boží navštívení anno Lorenc z Widršperka, haitman na Švamberce dni oc XCIII°. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově oc, pánu mému milému bd. *) prohnilé místo.

Strana 64
64 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 132. Opat kláštera Želivského Henrichovi ze Švamberka: o volbě opata v klášteře Milevském a na- pravení kázně tamže. (R) V Jihlavě 1493, 14. července. — Orig. arch. Třeb. II. 178. A. 1. Urozený pane, pane nám přieznivý! Modlidbu naši napřed VMti vzkazujem. Jakož kněz Mikuláš, opat kláštera Mielevského dobré paměti, nedávno z světa smrtí sšel, jemuž pán Buch milostiv buď; kterýžto klášter skrze nesvornost bratřie bez preláta stojí až do času nynějšieho. A poněvadž bratřie téhož kláštera u volenie prelata jiného tak dlúho meškali jsú, tehdy to volenie již na nás jest spadlo, jakožto na opatha téhož kláštera svrchovaného, jenž slove pater abbas. A poněvadž to volenie téhož kláštera právem a zřiezností [sic] zákona našeho na nás spadlo jest, byli bychom se k VMti sami osobně mile rádi vypravili; ale jsúc zaneprázdněni jinými pilnými věcmi kláštera našeho, přijevše nynie od KMti, pána našeho milostivého, čekajíc každý den obeslánie od pana Trčky, abychom se sjeli spolu, nemóžem se k VMti osobně vypraviti. Protož teď velebného otce kněze Bartoloměje, probošta Nové Říše, a poctivého kněze Jana, převora kláštera našeho, listu tohoto ukazující, k VMti vy- sieláme s naší plnú mocí, aby oni moc měli jednati, říditi, voliti, konati i tresktati, pokudž by téhož kláštera potřeba kázala, vedle řádu a zřiezenosti zákona našeho. A jestliže by bratřie téhož kláštera pro svú nesvornost, jakož jsú v tom již shledáni, těmto našim poslóm v čem odporni a neposlušni byli, VMti prosíme a žádáme, že jim v tom radni a pomocni býti ráčíte, aby se v tom klášteře řád zákona, čest a chvála pánu Bohu dála, a za to nadání aby se dosti činilo. A což dále výše řečení poslové naši nynie v tomto poselstvie našem s VMtí ústně od nás mluviti budú, račte jim to VMt zúplna věřiti, jako bychom sami osobně s VMtí rozmluvili. Datum Iglaviae, dominico in crastino s. Margarethae virg. anno domini oc LXXXXIII. Kněz Petr, božiem smilovániem opath kláštera Želevského. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově oc, pánu nám přieznivému. 133. Matouš z Domaslavě Henrichovi ze Švamberka: o peněžitou podporu pro Bohuslava ze Švam- berka, kterýž v Lipsku študoval. (R) V Domažlicích 1493, 18. srpna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 2. Urozený pane, pane milý! Služba má napřed VMti. Teď VMti posielám list od pana Bohuslava z Lipska.*) Podle kteréhožto psanie mně jest také ráčil psáti, žádost toho majě, abych při tom i já psanie své o túž věc učinil k VMti a v tom JMti abych procuratorem byl. Pane milý! Na samo psanie páně Bohuslavovo, kdež bych znal se škodú VMti býti, nikoli bych sě přimlúvati nechtěl. Ale že došel sem

Strana 65
z roku 1493. 65 toho od dobrých lidí, kdož těchto časuov v témž učení jsú byli, a někteří podnes jsú, že ktož chce sám sobě prospěch v učení učiniti, i také přátelóm svým ke cti býti, aby takové náklady darmo a bez užitku nebyly, že musí sě některé útraty a ná- kladu z statku svého odvážiti: i nechtě sě ke škodě VMti rád přimlúvati, ptal sem se na některých dobrých lidech, kteříž nynie v učení v Lipště jsú, co by při panu Bohuslavovi znali, jest-li hodné, aby sě naň naložilo? I toho sem v pravdě došel, že jsú to mně pravili, že jest hodné i slušné, aby v tom učení potrval. A tak sě jim zdá i mně též, tak jakž já již rozumiem jeho učení, že bohdá všemu rodu VMti bude motci býti k veliké cti a k budúciemu dobrému a užitečnému, a že toho VMt nebude bohdá litovati. Neb tak na něm rozumiem, že k VMti jakožto pravě synovsky má úmysl sě zachovávati. VMti, milý pane, prosím, že ráčíte jeho neopúštěti, a k tomu času že ráčíte jemu něco zlatých poslati, aby počátku toho dobrého při svém učení sobě nezmrhal, ješto by VMti i jiným přátelóm VMti býti mělo k lehkosti a ku po- tomniemu želení toho. Dán v Domažlicích v neděli po Matce boží na nebe vzetie, léta »c XCIII°. Matúš z Domaslavě. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově, pánu mně přieznivému. *) V témže oddělení jsou tři listy pana Bohuslava ze Švamberka psané panu Henrichovi o podporu na studie; všechny německé. První dva z roku 1492, třetí z r. 1493. A pak ještě čtvrtý list německý z r. 1493 v téže věci psaný paní Markétě Rožmitálské, manželce pana Henricha. 134. Purkrabí na Boru Henrichovi ze Švamberka: o jestřábu a mřížích ve Mnichově objednaných. Drobné zprávy hospodářské. (R) B. m. 1493, 15. října. — Orig. arch. Třeb. II. 89. 1. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane muoj milostivý. VMti posielám jestřáb, kterýž jest Martin Purkarth mi do Boru poslal; neb mi tak jest vzkázal, že VMt jste ho za jestřáb prosili, a kdybykolivěk sě jemu nahodil, že jste VMt roz- kázali, aby VMti byl hned bez meškánie poslán ode mne. Také pane milostivý, račte VMt věděti, že ten kovář z Mnichova, s kterýmž smlúvu jmám o mřieže, rozumiem tomu, že se k tomu nejmá, aby dosti učinil, pokudž jest se mnú smluvil. Neb sem k němu třikráth posielal, i panu Hyncíkovi naň žaluje; než vzkázal mi zase, abych jemu XII zlatých poslal. Já s ním takové smlúvy nejmám, než takovú: když by mřieže hotovy byly, jmá mi vzkázati a já po ně poslati, a když by byly do Boru přivezeny, jmám jemu zaplatiti. Také pane milostivý, rozumiem tomu, že ten jistý kovář jest velmi chud. I bojím se, že nic dobrého neudělá, nébrž ano těch mřieží, kteréž jest udělal, o kteréž sami VMt jste s ním smlúvu učinili, nechválé a že jsú z zlého že- leza udělány a špatně. Já jeho k tomu nemohu připraviti, aby ty připravil na miesto. I zdá mi se, pane milostivý, kdyby VMt zjednati ráčila železa hebkého vdole a na- Archiv Český XV. 9

Strana 66
66 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského horu mi poslati, jest hamr na kněze opatha Teplského zboží. Já bych dal holi vy- táhnúti; a VMt jmáte kováře na Švamberce dobrého, ješto toho dobře muož dovésti, lépe a trefnějie než onen. Také posielám VMti VIII kačic a šestero ptákuov. Také, pane milostivý, paní stará JMt chce, abych jí dal II čbery ryb. Já jich neviem, kde vzieti, leč VMt rozkážete který rybník spustiti. Nebo i na zimu velmi těžko o rejby [sic] bude, jestliže nerozkážete kterého rybníku spustiti. A račte věděti VMt, že na Tisovském rybníce nic nenie, než velmi hubená dróbež. Datum feria III. ante Galli, Zdebor z Příčiny, purkrabie na Boru. anno domini oc XCIII. Urozenému pánu, panu Hendrichovi z Švamberka a na Zviekově oc, pánu mému milostivému. 135. Zdeněk z Rožmitála Henrichovi z Švamberka: o odměnách za výtopu rybníka. (M) V Blatné 1493, 17. října. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 3g. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Ten rybník, kterýž dělám, ježto lidem vašim má zatopiti oc: i sem toho úmyslu, aby se jim za to odměny hned daly. I pane švagře milý, dá-li pán Buoh, ten úterý po svatém Šimoniši a Judě pošli já měrčie s Rendlem na ta miesta, aby se ty odměny konaly; i pošletež vy také s lidmi vašimi, koho se vám zdáti bude, aby při tom byli, a co se mého za jich odměnie, ješto by za to dosti bylo, aby přijímali. Dán na Blathné ve čtvrtek Zdeněk z Rožmitála a s Blatné oc. po svatém Havle leta božieho oc XCIII°. Urozenému pánu panu Henrychovi z Švamberka a na Zviekově oc švagru mému milému. 136. Jan z Švamberka Henrichovi z Švamberka: o jeho při s Píseckými o rybník. (M) V Strakonicích, 1493, 23. října. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 1e. Službu svú vzkazuji, urozený pane strýče milý! Byšte zdrávi jsúce dobře sě jměli, věrněť bych vám toho přál. A jakož mi píšete, že bych vám s Piesěckými krátký čas k roku o tu ruoznici toho rybníka oznámil a složil: i vězte, milý pane strýče, že mnoho a častokrát od Piesěckých o to jsem prošen a napomínán, ale též majíc mnohé před sebú zaneprázdněnie, na jich prosbu i napomínánie až do tohoto času tomu jsem nic učiniti nemohl. A majíc před sěbú do Slezska o svatém Martině odjězd pilný, již nynie chtěl jsem vás o to slyšeti a porovnati, což bych mohl v tom lepšého učiniti. Pak opět mí Piesěčtí včera píší, vždy žádostivě prosiece, i napomínajícě, abych na čas jmenovaný tuto sobotu ten rok držel a přeslyšel: i prosím vás, milý pane strýče, jest-li vám to možné, nechť ten rok jde před sě na tuto sobotu, nečekajíc svatého Martina, kdež já též prázen a doma nebudu moci býti. Pakli by sě to nemohlo

Strana 67
z let 1493 a 1494. 67 vždy státi, nechžť to stojí podle vuole vaše do svatého Martina neb ihned při tom času dne některého jmenovitého. A což v tom vuole a úmyslu vašeho bude, dajtež mi to po tomto poslu znáti; nebo bych nerad, poněvadž jsem to na sě vzal, aby mnú vám nebo jim co jmělo odjíti. Ex Strakonicz feria IIII in die sancti Severini Jan z Švambergka na Strakonicích mistr převorstvie Českého oc. martyris. Urozenému pánu panu Henrichovi z Švambergka a na Zviekově, strýci mému milému. 137. Zdeněk starší ze Šternberka Henrichovi z Švamberka: zve ho na sjezd krajský do Plzně za příčinou škod, kteréž od Němcův do kraje se dějí. (R) Na Zelené Hoře 1493, 5. prosince. — Orig. arch. Třeb. č. 3360. Službu svú vzkazuji, urozený pane a švagře milý! Nynie v Plzni, kdyžto paměť službú boží pánuom předkuom mým činil sem den sv. Barbory, kdežto páni a rytieřstvo i města kraje Plzeňského to vážili a předsebrali, kteraké škody zname- nité a dosti netrpělivé do kraje z Němec činí se, i vás připomínajíc, že by se vašim poddaným též stalo aneb dieti mělo; pro kterúžto příčinu a škod dalších uvarovánie, páni, rytieřstvo i města kraje dotčeného na tom konečně zuostali, aby sjezd jedno- stajný a pospolní držali a měli, a to v městě Novém Plzni, v pátek na den S. Lucie najprve příští [13. Dec.], vedle toho na mne žádajíc, abych vám túž věc oznámil. I milý pane švagře! takovú potřebu znajíce, a zvláště nám k Němcuom příležitějším, hodné i podobné jest nám se v tom opatřiti; a vás vedle takového poručenstvie a žádosti na mě učiněné, věřiem [sic], že ke dni dotčenému na miesto již jmeno- vané býti a přijeti nikoli neobmeškáte, i pana Strakonického že s sebú přijmete; jakož pak tíž páni a rytieřstvo i města nadepsaní toho žádost mají i já tudiež. Ex Zelená Hora fer. V ante Nicolai, anno domini oc XCIII°. Zdeněk starší z Šternberka. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově, švagru mému milému. 138. Jiřík z Kolovrat Henrichovi ze Švamberka: o věcech církevních. (R) V Bezdružicích 1494, 26. března. — Orig. arch. Třeb. II. 325. 1, Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře milý. Rád bych viděl, abyšte sě dobře měli a ve zdraví byli. Toho bych vám přál. Prosil jest mne farář mój Čelevský, abych vám psal, což sě desátkuov dotýče, kteréž byšte jemu měli dávati z Švamberka, abyšte s ním sě umluvili vedle spravedlnosti jeho. I prosím vás, milý pane švagře, že to pro mě učiníte a s ním sě smluvíte bez dalších nesnází; neb bych já nerad to viděl, by sě farář mój s vámi oč súditi měl, poněvadž sem já s vámi 9*)

Strana 68
68 A. XXX. Dopisy rodu Šramberského dobře a přátelsky, i také bych rád viděl, abyšte s farářem mým uhodili, což by za spravedlivé bylo. I věřím vám, že to pro mě učiníte, jako švagru svému milému. A také milý pane švagře, žaluji vám na Kokašický a na Pačínský, že vedle jiných vosadních k ničemuž sě jmieti nechtie. Což kolivěk k božiemu domu zjednají, nic vedle jiných dáti nechtie; a všeho toho užívati chtie, jako i jiní, kteříž k tomu bo- žiemu domu činie, pokudž činiti mají, a voni toho všeho prázdni chtic býti. A již sem několikrát úředníku vašemu na Švamberk vzkázal, i s ním sám mluvil, aby je k tomu měl, aby vedle jiných vosadních učinili, pokud učiniti mají. A úředník mi jest tak váš vzkázal zasě, že sě odvolávají, pane švagře, na vás, a že on jim toho brániti nemóž. A také jste, pane švagře milý, nynie rok, když jste na Švamberce byli, rozkázali ste přede mnú úředníku, aby lidem rozkázal, kteříž k Čelevu příslušie, aby vedle jiných vosadních učinili, což učiniti mají: i po vašem rozkázánie nic učiniti nechtie. I nemohu tomu rozuměti, kým ta věc scházie. I prosím vás, milý pane švagře, že rozkážete lidem svým, aby též činili vedle jiných vosadních, pokudž by povinovati byli. A jestliže by mi lidé vaši z čeho vinu dávali, chci já té věci na vás přestati, z čehož by mi kolivěk vinu dali, že jim chci práv před vámi býti. A také jestliže bych jim z čeho vinu dal, aby mi právi byli před vámi lidé vaši z Kokašic; neb některé věci mluvie, ješto toho neprovedú o předcích mých, a když sě bohdá s vámi shledám, šíře vás té věci spravím. To Buoh vic, že bych sě rád nynic u vás stavil, než pro některé mé pilné potřeby nemohu. Datum ex Bezdruzicz, feria IIII ante festum Pasce, anno domini oc LXXXXIIII'. Jiřík z Kolovrath a na Bezdružicích. Urozenému pánu, panu Hendrichovi z Švamberka a na Boru, pánu a švagru mému milému oc. 139. Purkrabí Domažlický Henrichovi ze Švamberka: o nesnázích s Němci, jimž v Čechách bylo pobráno. (R) V Domažlicích 1494, 22. května. — Orig. v arch. Třeboň. č. 3364. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane muoj milostivý! Jakž jsem VMti list uzřel o ta svědomie, hned sem Václava písaře do Mnichova vypravil, aby s těmi Němci mluvil, kterýmž jest pobráno, aby v Týně před radú vyznali, že jest jim pobráno na silnici, kteráž jde od Plzně na Domažlice. A sám sem jel do Týna, abych to zjednal a opatřil, pokudž bych mohl najlép. I měl sem v tom velikú pil- nost. I teď posielám VMti to svědomie, kteréž Němci dávají pod pečetí raddy měšťan Týnských. Druhé také svědomie vyjednal jsem velmi stěžkem od těch, kto jsú z Do- mažlic při tom byli, kde jest jim pobráno, a to také pod pečetí rady Domažlické; než by jse v listu jmenovati dáti chtěli, toho sem dosáhnúti na nich nemohl; a raddú bylo by v tom nic nesešlo, než těmi scházie, kto jsú při tom vzatku byli. Jest rozum

Strana 69
z roku 1494. 69 ten, že se bojie, aby skrze to nesnází nedošli. Proto jakož jest svědomie dáno, muož k té potřebě slúžiti. A od Gbinnara Němce svědomie toho, kteréž jemu Domažličtí dali pod mú pečetí, nemohl sem dobýti a zjednati, neb jeho doma nenie, jest v Nor- berce s dobytky. Než přiepis toho listu teď také VMti posielám, jímž jse VMt něco také zpravíte, a budete tu věděti, kterak z Domažlic těm jména jsú, bylo-li by jich potřebie, aby o sobě to znali, ač jestližeby ta věc nynie konce nevzala. Také jakož mně Václava a rychtáře dotýčete, byli-li bychom co toho svědomi, neb kto jiný, aby- chom také svědomie dali: jiného nevieme, kto by při tom byl, a sami my při tom jsme pobrání nebyli; a to, čehož jsme byli svědomi, ježto k tomu slúží, to jsme v Praze vyznali, a to jest tam zapsáno, jakož toho ceduli od desk VMt máte mieti, kde to bude mieti nalezeno býti. A z těch Domažlických kto jsú při tom byli, nerozumiem, byť kto u Praze při tom času byl, jakož VMti o tom mi také píšete, abych to dal VMti znáti. Ex Domažlic feria V. infra 4 tempora ante festum s. Trinitatis annorum Vilém z Čachrova, purkrabie na Domažlicku. oc XCIIII. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově oc, pánu mému milostivému. 140. Purkrabě Borský p. Henrichovi ze Švamberka: zprávy dává o zločinci nedosmrceném a na- učení žádá. (R) Na Boru 1494, 22. května. — Orig. arch. Třeb. č. 3365. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož VMt rozkázali ste, což sě toho dotýče, kterýž jest Pivonožku zabil: i dal sem ho prvé ztáhnúti, potom koňmi smýkati a na kolo zbíti. I pane milostivý, nočně jest s kola ukraden, a tak sem, na té věci ptaje se, spraven, že jest přinesen byl k jedné vsi páně Rokyckého*) té noci, a rychtář té vsi nechtěl jest ho přijéti, leč by na pur- krabí Přimedského to vznesl. I purkrabě nedal ho jest jim přijieti, ani kleytu mu žádného dáti. Také ti sedláci nemohú těch znáti, kteří jsú ho přinesli. A tak že ně- kteří jemu tušie, že sě vyhojie z toho, a druzí že mu živu nelze býti pravie. I pane milostivý, zpraven sem dále o témž jistém, že by sě chtěl VMti zapsati, kdybych ho chtěl kleytem ubezpečiti. Mně se to nezdálo učiniti, leč bych VMti tu věc oznámil. I protož, pane milostivý, co VMti v tom umyslu jest, račte mi dáti při tomto poslu tu věc znáti. Také, pane muoj milostivý, jakož sem VMti psal o žito, račte věděti VMt, že v kraji velmi pozdražilo se, neb v Tachově kbel žita platí XXV gr., na Plané strych XL gr. A bych je pak okolo Boru kde měl koupiti, nevěděl bych ho kde najíti. I protož záhy račte VMt tu věc opatřiti. Také, pane milostivý, jakož ste ráčili rozkázati o tom pastejři, i jměl sem ho k tomu před katem vedlé rozkázanie VMti, i nemohu na něm nic rozoměti. Dal sem ho zase do věže vsaditi. I pane

Strana 70
70 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského milostivý, sedláci z té vsi, odkudž jest, chtěli by ho vyručiti. Co VMt v tom ráčíte rozkázati, to mi dejte znáti. Také, pane milostivý, toho, kteréhož jste pro Vidžína rozkázali vsaditi, dal sem ho na rukojmě v L kop, neb sem spraven, že von při tom nebyl a že vinen nenie. Ex Bor fer V. post Pentekosten anno oc XCIIII. Zdebor z Příčiny, purkrabě na Boru. Uroz. pánu, panu Hendrychovi z Švamberka oc a na Zviekově, pánu mému milostivému. *) Znám jen Štěpána Střelu z Rokyc, kterýž přichází r. 1495; měl bratry, tuším Čenka a Václava. Pánem Rokyckým rozumí se zde nepochybně pan Zdeněk z Švamberka, jenž byl zápisným držitelem panství Přimedského a (do roku 1498) také města Rokycan. 141. Hejtman Hradecký Hendrichovi ze Švamberka: o vína. (R) V Jindr. Hradci 1495, 10. února. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 20. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane mně přieznivý! Jakož ste mi VMt ráčili poručiti, abych VMti koupil dva dreylinky vína: i rač VMt věděti, že sem koupil jeden za XXXIIII kopy a druhý za XXVII kop. Protož znajíc to, račte po ně poslati s penězi, neb mám za to, žeť se VMti bohdá slíbí. Dajž pán Buoh, abyšte je VMti ve zdraví vypili. A poslu račte rozkázati zaplatiti. Ex Nova Domo, Václav z Mysléna [sic]. f. III. in die s. Scolasticae, annorum oc 95 oc. Uroz. pánu, panu Hendrichovi z Švambergka a na Zviekově, pánu mně přieznivému. 142. Kněz Jan Henrichovi ze Švamberka: žaloby na kacíře. (R) B. m. (v Mirovicích 1495), 25. března. — Orig. arch. Třeb. č. 3408. Urozený pane, pane muoj milostivý! Modlitbu svú napřed VMti vzkazuji a věrně zdravie dlúhého a všeho dobrého přeje, na vědomie dávám VMti, kterak sem pro dnešní velebnú slavnost poslal k rychtáři našemu, aby zastavil trh a nedal pro- dávati do mše svaté: toho jest neučinil, ale byl sám při tom, an prodávají, a tudy odvedl všecken lid od té mše a od kázanie; nebyl sám a málo neb žádného z mužského pohlavie i z ženského z městečka. A když ti psi kacieři slúžie v okolních farách, tehdy tam lotr s rotú vede se, jakožto učinil k sv. Janu na Stražiště a k sv. Petru do Pohořie. A nachutnav se mého haněnic, bral se k té lotryni do vsi na pivo, kterú jste jemu VMt zapověděli. Potom k večeru jda zase do městečka s rotú, vi- dúce mne na kirchově, i někto z nich nad městečkem zpieval kacieřskú pieseň: „Pane bože, daj svobodu oc.“*) Vězte VMt žeť o mně nic dobrého nemyslí; a nedivím se tomu, poněvadž zle jest mluvil o VMti vlažně v mor, jakoby VMti smrti přiel, jakož pak o tom sem oznámil tiem časem VMti. A nad to pak o mně raduje se všemu hanebnému mému, a z té příčiny trhu nezastavil; neb tomu jest dobře porozuměl,

Strana 71
z roku 1494 a 1495. 71 sejde-li se drahně lidí, že svú nevinu oznámím a hanbu, kterú sem bez viny zhaněn. Toho VMti žaluji. A poněvadž jsú sobě tak VMt zlehčili i mne, což bych já tu již činil? Nebudú-li ty věci opraveny a zastaveny, jiného bych se nedočekal než svého bezživotie. Avšak vzdy mám naději v VMt, že takové neslušnosti ráčíte zastaviti. A s tiem VMti pánu Bohu poručiem a jeho duostojné matce panně Mariji, jejiehožto hodu lotr rychtář i s jinými neuctil. Datum v středu den zvěstovánie p. Marie.**) Kněz Jan váš. Urozenému pánu, panu Henrychovi z Švamberka oc pánu mému milostivému. *) Cf. Jirečkovu Hymnologii str. 66. **) Hodilo by se také ještě vročiti k letům 1489 a 1500. 143. Kladrubští Henrichovi ze Švamberka: o peníze dědiců Sekáčových. (R) V Kladrubech 1495, 7. května. — Orig. arch. Třeb. II. 121. A1. Službu naši napřed vzkazujem VMti, urozený pane, pane milý. Jakož slyšíme, že VMti tejno nenic, kterak konšely VMti zpravili jsou, že peniezě Sekáčových všecky, což by v Kladrubie [sic] jměli, byly vyručenie: i račte VMt věděti, že Kladrubští a všecka plná radda s rychtářem zeznali jsou, že penieze nejsú vyručenie, než kteréž na právě leží a kteréž s Canklem a Prvem staveny jsou. Také VMt tejno nebuď, kterak konšeli a radda s rychtářem vyznávají, což sě kne [sic] dědicstvie Sekáčových, že jě Canklovi mocně dal a poručil, aby prodal jako své; a jemu jsme slibovali rukú dání a roky penězem jeho k ruce psány oc. Raptim ex Cladrub feria V ante Stani- slai oc, annorum nostrae salutis oc XCV. Purgmistr a radda města Kladrub. Uroz. pánu, panu Hendrychovi z Švamberka a na Zviekově, pánu na nás laskavému dd. 144. Jan ze Švamberka Janovi z Janovic: touží mu na škodu, která stala se služebníku jeho v Bavořích za glejtem. (R) Ve Strakonicích 1495, 14. července. — Orig. arch. Třeb. č. 3374. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli muoj zvláště milý! Byšte zdrávi jsúce dobře sě měli, tohoť bych vám věrně přál. Pane a přieteli milý! Nenie vás tajno, kterak nynie o těchto suchých dnech letničných mluvil sem s vámi i také s jinými pány JMtí dávaje vám to znáti, kterak sě jest znamenitá škoda stala Jiří- kovi, služebníku mému, za glaitem v zemi kněze Albrechta Mniechovského JMti, abyšte JMti ráčili o to psáti, aby ten vzatek, poněvadž za glajtem pobrán jest, zasě služeb- níku mému byl navrácen. I nestalo sě jest toho. JMt v psaní svém ráčil jest za od- pověď dáti, dosti lehce sobě to pokládaje; a píše v listu svém, že glaituov jinak nedává než toliko před svými. A tak JMt ráčil jest toho psaním svým krátce odbýti.

Strana 72
72 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského Ješto já sobě také to nemálo vážím, co sě jest stalo služebníku mému, a toho nikoli opustiti nemiením, ježto sě mně tak zdá, že králi JMti pánu našemu milostivému i této České koroně jest to k lehkosti nemalé. A také pane milý zpraven jsem, kterak by nynie sjezd v Klatovech nebo v Domažlicích s radami kněze Albrechtovými JMti měl býti, i také což sě strýce mého dotýče. I prosím já vás, milý pane, poněvadž ten sjezd býti má, račtež také psáti knězi Albrechtovi JMti, ať to ráčí poručiti také radám svým, kteréž tu bude mieti, ať také z toho vzatku odpoviedají. A jestliže by sě toho nestalo a nebyl by služebníku mému ten vzatek navrácen, račte věděti, že já v tom nemiením služebníka svého opustiti, ale chci jemu k tomu raden i pomocen býti, aby podlé práva a spravedlivosti své mohl svého doséhmúti. I vždyť vás prosím a věřím, že dostatečně a potřebně JMti o to budete psáti. Ex Strakonic, fer. III. post Margarethe virg. 1495. Jan z Švamberka na Strakonicích, mistr převorstvie Českého oc. Urozenému pánu, p. Janovi z Janovic a z Petršpurku oc, najvyššému purkrabí Praž- skému a hajtmanu královstvie Českého, přieteli mému zvláště milému. 145. Jan ze Švamberka Budějovským: o soudu Petra Dubikara v Budějovicích. (R) Ve Strakonicích 1497, 13. května. — Orig. v archivu musejním. Službu svú vzkazuji, slovutné opatrnosti súsedé milí! Porozuměl jsem psaní vašemu, kteréž jste nynie učinili mně o Petra Dubikara, služebníka mého. I on to jest rád uslyšel a od vás toho přijal; a toho dávno očekával jest a očekává, chtěje, abyšte jeho při tom zuostavili přísudku prvniem, kterýž jest byl otci jeho přisúzen a nalezen; i ovšem bez všeliké přiekazy dlúhý čas vaším nálezem spravedlivým jest toho užíval i užívati chce toho týž Petr, služebník muoj. Ex Strakonicz, sabbato in vigilia Penthecosten anno dni oc XCVII°. Jan z Švamberka na Strakonicích, mistr převorstvie Českého. Slovutné opatrnosti purgmistru a raddě města Budějovic, súsedóm milým. 146. Jan ze Švamberka Budějovským: o Dubikara a jeho spor v Budějovicích. (R) Ve Strakonicích 1497, 4. října. — Orig. v archivu musejním. Službu svú vzkazuji, slovutné opatrnosti súsedé milí! Psal jsem vám prve dosti potřebně, což se Petra Dubikara, služebníka mého, a jeho spravedlivosti, kšaftu, i jemu potřebného vypsánie dotýče: i nedali jste mi jiné odpovědi na to, než [že] všechni starší vaši k tomu příslušející na onen čas nemohli jsú pohromadě k tomu býti, od- kládajíce, až by byli. Zdá mi se, že v tom času již jste dobře mohli býti spolu, i ten kšaft a potřebné jemu výpisy mohli jste jemu dáti. Ještě tiemto listem vám to tolikéž

Strana 73
z let 1495—1499. 73 jako i prve připomínám, a odpovědi konečné po tomto poslu čekám, abych uměl KMt o tom zpraviti. Nebo sami znáti muožete, pokudž jest služebník muoj sprave- dliv, že mi nenie slušné v tom jeho opúštěti dále. Ex Strakonicz f. IV. p. Transla- tionem b. Stanislai episcopi anno domini oc XCVII°. Jan z Švamberka na Strakonicích, mistr převorstvie Českého oc. Slovutné opatrnosti purgmistru a raddě města Českých Budějovic oc, súsedóm milým. 147. Týž týmž: opět o nějakou záležitost Dubikara. (R) Ve Strakonicích 1497, 12. prosince. — Orig. v archivu musejním. Službu svú vzkazuji, slovutné opatrnosti súsedé milí! Vznesl jest na mne Petr Dubikar, služebník muoj, tohoto listu ukazatel, zpravuje mne, kterak by Vincenc Hunger, spolnobyvatel váš, před vámi měl mluviti a praviti na Petra Dubikara, že by jemu úroku se sto kop nevydal a nedával. I prosím já vás a věřímť vám, že mi to listem svým po tomto poslu dáte znáti, mluvil-li jest tak na Petra Dubikara před vámi, že by jemu těch úrokuov neboližto lichvy nedával. Jakožt vám toho věřím, že to pro mne učiníte. Ex Straconicz, f. III. a. Luciae virg. anno dni oc XCVII°. Jan z Švamberka na Strakonicích, mistr převorstvie Českého oc. Slovutným opatrností purgmistru a raddě města Budějovic, súsedóm a přátelóm milým. 148. Burjan z Švamberka Henrichovi odtudž: o pychu Bamberských. (R) Ve Svržně (1498), 8. září. — Orig. v arch. Třeboň. č. 3398. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane milý! VMti vědieti dávám, že jsú mi Pannberští stodolu spálili se vším vobilím. VMti prosím, že mi VMt ráčíte dáti několik kbelcuov žita k semenóm, ať na nové dělám, toho VMti chci zasluho- vati. A při dodateli listu tohoto odpověď račte dáti. Jestliže VMt vo suchých dnech u Praze ráčíte býti, VMti prosím, že podle mne ráčíte státi jakožto pán muoj, což se Čechuov dotýče, abych hyndrován nebyl a Pomberskému biskupu*) se svobodně brániti mohl; neb jsú mi list potkli a dvornými se jmeny jmenují, a chci-li se s nimi smluviti, že je u Pomberce naleznu. Datum Svržno sabbato in die Nativitatis b. Mariae. Burjan z Švamberka a na Svržně. Uroz. pánu, panu Hendrychovi z Švamberka a na Boru, pánu mému milému buď. *) Jindřichu Grossovi z Trockawy. 149. Matiáš z Třebska Henrichovi z Švamberka: o vzájemném propuštění poddaného. (M) B. m., 1499, 26. května. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 2b. Mathiáš z Třebska, najvyšší mistr křížovníkuov s hvězdú řeholi svatého Au- Archlv Český XV. 10

Strana 74
74 gustina oc, činím známo tiemto listem všem vuobec: Jakož urozený pán pan Henrich z Švamberka na Zviekově k prosbě mé a přímluvě páně Zdenkově Lisově ráčil mi propustiti Petra z Valtieřova člověka svého s statkem jeho pode mne do Klučenic a listem výhostným jej opatřiti: já jsa toho vděčen JMti panu Švamberkovi, podvolil sem se a mám také člověka neb sirotka, který by chtěl se pod JMt stěhovati, jiného miesto toho Petra propustiti, kdy by toho JMt na mně požádal, beze všie odpornosti. Tomu na svědomie pečet mú vlastní k tomuto listu sem přitiskl. Dán v Špitáli na svatú trojici let božích etc. LXXXXIX°. A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 150. Fišmeistr na Boru Henrichovi ze Švamberka: o rybnikářství. (R) Na Boru 1499, 12. srpna. — Orig. arch. Třeb. II. 89. 1. Službu svú VMti vzkazuji, urozený pane, pane muoj milostivý. Jakož VMt píšete, že mi posieláte ceduli, po kteréž se spraviti budu moci, které rybníky loviti mám: i VMt neposlali jste mi žádné cedule. I teď já VMti posielám VI. kapruov pe- čených, z Ostrovského malého rybníka dva, ty jsú největší; z Čečkovského rybníka velikého dva, ty jsú prostřední, a z Muckovského hořejšího rybníka v lese dva, ty jsú nejmenší. Než z těch kapruov, kteréž sem z jara lovil a odsadil do Rychlíka a do Janova. do Truhlučíka, těch sem VMti neposlal žádných; neb sem prve VMti pravil, jací jsú kapři, a ti se na podzim zase loviti mají, jakož pak v registříku vy- znamenáno máte, co sem jich odsadil. Také račte věděti, že sem v starém Čečkov- ském lovil. I jest v něm velmi mnoho plodu letošieho a lonskicho také. Ten se nynie loviti nebude moci; neb by se na tom plodu letošiem veliká škoda stala. Přes to VMt dajte mi vypsáno, jmají-li se kteří rybníci viece loviti. Ex Bor, feria II post Zdebor z Příčiny, fišmeistr na Boru. Laurentii, anno o0 XCIX. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově oc, pánu mému milostivému. 151. Jan ze Švamberka Budějovským: aby kajícímu vrahu Wolfgangovi dopřáli živnosti v městě. (R) Ve Strakonicích 1500, 11. července. — Orig. v archiru musejním. Službu svú vzkazuji, slovutné opatrnosti páni a súsedé milí! Tajno vás muože nebýti, kterak Wolfgang učinil jest vraždu, o kterúžto smlúvu vzal jest konečnú se všemi jejími přátely, a k tomu úmysl má ihned do Říma jíti, želeje oc. Prosil jest mne k vám za přímluvu, abyšte jemu přáli živnosti mezi vámi a v městě vašem: já vás prosím dle dobrého súsedstvie, že mně to učiníte k vuoli a jemu toho přieti budete; to pro mne učiniece, v též neb mnohem větší libosti okázánie: poněvadž

Strana 75
= let 1499—1505. 75 velmi zhřešil jest, ale dobrý úmysl před sebú má káti se. Ex Strakonicz, sabbato post b. Kiliani anno oc 500. Jan z Švamberka oc, mistr převorstvie Českého. Slovutným opatrností pánuom purgmistru a radě města Budějovic, súsedóm mým milým. 152. Zdeněk ze Švamberka Oldřichovi z Rožmberka: aby mu propustil svého poddaného. (M) V Třebli 1501, 1. května. — V Březanově genealogii Švamberků 24. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a příteli můj milý! Prosím vás, že mi ráčíte propustiti Jakuba, syna Holýho hrnčíře z Trhových Svinů, nebo se chce za mnou v Stráži osaditi; jehož vám věřím, že to ráčíte pro mne učiniti pro takovúž i mnoho větší libost okázání. Ex Třebel sabbato die sanctorum Philippi et Jacobi Zdeněk z Švamberka a na Třebli. apostolorum a. d. 1501. Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka a na Krumlově, pánu a příteli mýmu milýmu, dán. 153. Markéta ze Švamberka Oldřichovi z Rožmberka: o přímluvu k úředníkům u zemských desk. (M) Ve Třeboni (1502, 27. května?) — V Březanově genealogii pánů ze Šramberka 24. Modlitba má napřed TMti, urozený pane! A prosímť TMti, aby mi TMt ráčila radna a pomocna býti o mé věci, o kteréž já jmám u desk činiti, jakož TMti to tajno není. A často jsem TMti prosívala, aby se TMt ráčila přimluviti k úředníkóm. A oni jsou mi zase metali peníze, nechtíce m[njě opraviti ve dskách mého práva, které jsem řádně zdržela. A nyní jsem byla v Plzeňště u svých bratří, i vzala jsem pa- cholíčka bratrana svýho, a mínila jsem s ním do Prahy jeti a zapsati jemu i jeho bratřím své právo, kteréž jmám ve dskách. I protož prosím TMti, milý pane, aby mi ráčil dáti lístek svůj k úředníkům, aby mi dále tím neprotahovali a zapsali ve dsky těm dítkám. A jáť chci za TMt Boha prositi i s těmi dětmi. Datum in Třeboň Markéta z Švamberka. feria VI. post festum corporis Christi. Urozenýmu pánu panu Oldřichovi z Roznberka list buď dán. Dle obsahu zdá se, že Markéta, dcera Hynka Krušiny ze Švamberka, psala tento list teprva po smrti svého druhého manžela Zdislava ze Šternberka († 26. dubna 1502), a ovšem za dospělosti Oldřicha z Rosen- berka (nar. 1471, † 1513). (K) 154. Purkrabí Domažlický Henrichovi z Gutšteina: aby lidé jeho silnicemi svobodnými jezdili. (R) V Domažlicích (1505, před 28. zářím.*) — Kopie arch. Třeb. č. 3467. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane mně přieznivý! Za to mám, že VMti tajno nenie, že pan Všerubský**) JMt odpověděl jest králi pánu našemu 10*

Strana 76
76 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského JMti i všem JMti poddaným, kdež z toho potřebné jest nám, abychom se opatrovali, abych i já také lidi pána mého JMti pokudž mohu opatřil. Jsem tiem pánu svému JMti i JMti chudým lidem povinen, aby k škodám nepřišli a jich se uvarovati mohli. Račtež VMt věděti, že tento čtvrtek minulý viděl sem osm jiezdných, ano okolo vsí pána mého JMti jezdili po strážech, a z tiež čtyřie do města přijeli a pravili, žeby služebníci VMti byli. A kam se řekli jeti a kam a kudy sú jezdili, to já dobře viem. Pane milý! Vzal sem to před se, abych VMti dal to znáti: jestliže VMt po potřebách vašich ráčíte své kam sláti, že to ráčíte před se vzieti a rozkázati, aby silnicemi svo- bodnými jezdili aneb chodili. Než jestližeby kto z silnic vyvinovali a jinudy jezdili aneb chodili krom silnic svobodných, k takovým musilo by se tak jmicti, jakož na to slušic; věře v tom VMti, že mi v tom neráčíte za zlé mieti, jestli že by komu v tom Paul Pfreundar oc. co se přihodilo. Ex Domažlic oc. Uroz. pánu, panu Henrychovi z Gutšteina a na Švorcnburce, pánu mně přieznivému. *) Vročeno dle odpovédi (německé) páně Jindřichovy: Suntok noch Moricii anno quinto (28. Sept.). Popírá v této odpovědi, že by to jeho lidé byli bývali, o nichž mu purkrabí Domažlický píše. **) Jiřík z Gutšteina. 155. Jindřich z Příčiny Krištofovi ze Švamberka: ve příčině zajetí Bohuslava a Jana Švamberských. (R) V Boru (1506, po květnu.) — Orig. v arch. Třeboň. č. 3479. Také VMt račte věděti, že pan Jan Leitolt vzkázal mi ústně po jednom jistém formanu, co se toho rytieře z Praunšteinu dotýče a kterýž jest jímal s panem Hen- richem*) pány JMt**), zdálo-li by se VMti, že toho pan Jan dobře muož dopadnúti, neb vic jeho všecky klauzy, kady on sem i tam projieždic. A také mi vzkázal, bude-li toho potřeba, že do toho hrdla i statku chce panuov JMti osobně litovati, a že jsú mu páni Norberčené řekli, že mu chtie odpustiti. Ex Bor festinanter Jindřich oc. Panu Krištofu z Švamberka oc pánu mému milostivému. **) Bohuslava a Jana ze Švamberka, syny páně Ilynkovy. *) z Gutšteina. 156. Purkrabí Domažlický Borskému purkrabí: o úkladech a škodách, ježto z Němec od pánův z Gutšteina do Čech se činí. (R) V Domažlicích 1506, 25. června. — Kopie arch. Třeb. č. 3467 a. Službu svú vzkazuji, urozený pane milý! Jakož mi píšeš, kterak by byl spraven, že bych já jměl jmieti nějaké psanie, kteréby pánóm našim JMti k tomu roku dobře sloužilo: i teď posielám přiepis toho listu, kterak sem já a oč psal,*) a zase kteraká mi jest odpověď na to dána, také toho přiepis posielám. A byl bych ten list poslal, ale pro přejetie listu nezdálo se mi ho poslati oc. Také věz, že sú u nás dnes dali jednoho

Strana 77
z roku 1506. 77 zločince upáliti, a druhého ještě mají u vazbě, a k tomu ještě jsú třie jiní, kteřížto jsú na to najati od jednoho z Brodu,**) aby v zemi České města, městečka i vsi pálili. A z těch sú dva bratřie, kteříž slámu řeží. A tak tento seznal, že mají hned do země jíti. A ti dva že jsú z Javorého a třetí jest Andres z Mnichova, dráb, z Německého za lesem. I znaje to opatř město ať vědie, koho mají tam pouštěti. A jinak nerozumiem, než že ten, kteréhož u nás držie ještě, že také bude upálen, neb dnešní zločinec, kterýž jest upálen, na tom jest umřel, že jsú ten nájem spolu bráti jměli. Ex Domažlic fer. V. post festum s. Johannis Bapt. anno oc VČVIto. Paul Pfreunder z Pruku oc. Urozenému vladyce Jindřichovi z Příčiny, purkrabí na Boru, přieteli mému dobrému. **) bavorského (Furth). *) Viz číslo 151 (1505 před 28. září). 157. Purkrabí Borský panu Krištofovi ze Švamberka: o nepřátelství Henricha z Gutšteina proti pánu a zemi České. (R) Na Boru 1506, 5. července. — Orig. arch. Třeb. č. 3468. Službu svú VMti vzkazuji, urozený pane, pane muoj milostivý! Teď VMti posielám odpovědi od těch pánuov. Než pan Plánský tenť jest dal ústně odpověď, že by rád chtěl to pro VMt učiniti, než že nemocen jest a nemuož nikam, než kam ho přenesú. A Cebievský též ústně vzkázal, že čeká obeslánie od svého pána, i jestli že ho neobešle, proto on vždy přijeti chce a s VMtí státi bude. A jakož VMt píšete, abych zbroje zuohledával; i zuohledával sem prvé a také rozkázal sem IIII kopinničic zbroje zjednati před pavezy. A lidé všickni jsú pohotově s těmi všemi potřebami vedlé prvnějšícho psanie VMti. A také VMti posielám dvě kule od dvú tarasnic a od třetic formu, neb žádných kulí k té nemám. A děla také jsú pohotově, jedno zapřieclil. A jakož VMt píšete vždycky, zjednal-li sem jaké rajtary; i psal sem VMti prvé dvakráte, že jich neviem na jaký spuosob jednati, a VMt mi o to žádného kruntu neráčíte psáti. A oni nechtie než věděti, jakú byšte jim pomoc ráčili činiti a jměl-li by komu bráti, aby měli nač živi býti. I co jest úmyslu vašeho, o těch račte mi bez meškanie dáti znáti. Neb mi Mikuláš starý pověděl, že jest s některými mluvil, když tam vně nynie byl, že chtie věděti o té pomoci oc, nač by měli živi býti. A tak mu pověděli, že je zmeškáte, nedá-li jim Mikuláš brzo o tom znáti. A jakož VMt píšete o těch X postavuo koumaru, račte věděti, že sem slal v okolní města, i nemajíť jich ani na Plané ani v Tejně ani v Střiebře. A co se suchých ryb dotýče, račte věděti, že starý rychtář Tuoma žádných nemá, než praví, že mu jich mají tento týden drahně přivézti; i budeliť je jmieti, chci já jeho k VMti vypraviti. A jakož jste mi ráčili psáti o ten stan, který by jměli jmieti páni Dobro-

Strana 78
78 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského hostové: psal sem panu Jiříkovi, i otpisuje mi, že o žádném stanu nic nevie, než na to se ptáti chce. Doptá-li se ho, má VMti vrácen býti. A co se tkne toho seznánie těch zločincuov v Domažlicích: Domažličtí pravie, tak mi purkrabie píše, že chtie toho VMti rádi spis vydati, než žeť jsú písaře svého doma neměli; jakž doma bude, chtie to hned učiniti. Také mi píše purkrabie, že ten jeden zločinec Němec z Brodu vyznal jest beze všeho mučenie, že ten Ondrášek z Brodu pověděl, že jim pan Henrich Gutštein ty penieze dává, aby pálili; a tak po- věděl a vyznal ten zločinec, že kdyžby v Domažlicích v městě neb v předměstí za- pálili, že ten Ondrášek jměl státi na Veselé Hoře, a tu jměli k němu přijíti, a on dáti jim jměl po X fl. a také nástroj k tomu pálení. A na tom zemřeli. A při tom byli páni Klatovští, páni Střiebrští, páni Týnští, páni Domažličtí, a z dobrých lidí pan Bohuslav Kanický, pan Václav Uňovský, pan Václav, pan Jan bratřie Zahořanští, purkrabie Týnský*) a Švihovský.**) A toto račte věděti, že mi jeden dobrý člověk pověděl, kterýž pak VMti mnoho dobrého přeje, že o tom jistě vic, že pan Henrich má jmieti, když k tomu sjezdu pojede, na VIII koní z Rejna, z Miešně a odkudž muož jmieti; a s čím se jemu zdáti bude, vezme sebú do Plzně, a ostatku nechá na Tachově a jinde, kdež vie. A jestliže mu se v Plzni nezvede, že hned s tiem lidem miení škodu a zájem udělati. A také na Lese že chce pěšími osaditi. A ty rejtary sezvalť jest na Gsellnryty a také jim povědieti dal, že Gselluryt chce s nimi udělati. I znajíce to, VMt račte se opatrně jmieti, když bohdá do Plzně pojedete, nebť jsou na pana Albrechta Šternberka stáli, než že když jsú zase jeli, bloudili, a tudy skrze ten blud Buoh jim pomohl a za glejtem jsú proto jeli. A co se Křínovce***) dotýče, píši mu teď po tomto poslu, neb nezajde téměř nic. Tenť VMti od něho odpověď jeho také přinese. A také račte VMt věděti, že jsú třie, kteří jezdie vždy po kraji, zda by mohli některého pána neb bohatého země- nína dosieci a dosáhnúce tepruv všie zemi chtie odpovědicti. A ti jsú krajinové z Plzeňska. Ex Bor dominico post visitacionis Mariae anno domini sc sexto. Jindřich z Příčiny, purkrabě na Boru. Urozenému pánu, panu Krištofovi z Švamberka oc, pánu mému milostivému. *) Purkrabí Týnského znám jen jediného, Viléma z Hermesperku, a to již z r. 1471. (A. Č. IV. 242.) **) Dominik z Újezdce; připomíná se k r. 1501. Bernau I. 410. Z pozdější doby ani jediného. ***) Na tvrzi Chřínově zajat byl r. 1507 Jan Bavůrek ze Švamberka: Pal. Děj. V. 11. 117. 158. Purkrabě Borský p. Krištofovi ze Švamberka: o přípravách svých před sjezdem Plzeňským oc. (R) Na Boru 1506, 13. července. — Orig. arch. Třeb. 3470. Službu svú VMti vzkazuji, urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož mi ráčíte psáti, co se pana Jana*) dotýče: i dnes k němu do Normberka posla sem vy-

Strana 79
z roku 1506. 79 pravil a píši jemu o ty všecky potřeby, o kteréž jste mi VMt ráčili psáti. A co se rajtaruov těch dotýče, račte VMt věděti, že Kocourka sem poslal, aby některého zjednal, i mám za to, žěť jich něco zjedná. I jestli žěť zjedná, zdáli se VMti, račte mi dáti znáti, jměl-li bych k VMti je do Plzenského sjezdu poslati, čili jich zde ne- chati. A račte věděti, že kloboučníka teď čtvrtý den doma nynie [sic], neb jest jel do Teplé o některé potřeby své, a klobúkuov takových pohotově nejmá. Než když doma bude, chci já ho k tomu jmieti, aby je VMti dělal hned bez meškánie. A jakož VMt ráčíte psáti, že byšte spraveni byli, že by jich na zámku málo lehalo: i račte věděti, že mi se zdá, že v tento čas dobře sem já zámek opatřil, a že jich tohoto času dosti nahoře mám. Než když teď k tomu sjezdu bude, chci já opatřiti, abych jich viece nahoře jměl a v městě též do dalšieho rozkázánie, kteréž mi ráčíte z Plzně učiniti po tom sjezdu, k čemu bych se jměl jmieti. A VMt račte věděti, že mám jednoho u věži, a ten má ženu v Sedlišti, i ten jest s některými pokradl IIII koně hamrieřóm falckrabovým a ty prodával v Hlinné za svobodné; i kúpil jest od nich Purkart žid tři. Potom byl vsazen do věže do Tachova, tu na něho hamrieři žádali práva; a pan Jan**) pustiti nechtěl práva na něho, než vypustil ho z vazby; a ten v Tachově pověděl, komu jest ty koně rozprodal. I když sem se toho dověděl, kázal sem Purkartovi jim ty IIII koně zase vrátiti, a což jest za ty koně zavdal, to jsú jemu hamrieři zase navrátili a koně své vzali. A toho sem dopadl v stodole u Jakuba, starého klíčníka, hodinu na noc, i proto sem já Jakuba také vsaditi dal, a proto jeho káral, aby potom takových hostí ne- choval. I byli jsú u mne třikrát o něho, chtiec ho vyručiti; nezdálo mi se jeho bez VMti vědomie na rukojmě dáti, neb mne zpravují, žeby zralý byl a žeby se mohlo na něm o některých věcech drahně vyptati. I jestliže jaké poselstvie ráčíte učiniti sem před tiem sjezdem, račte mi to VMt znáti dáti, abych se uměl čím zpraviti. Ex Bor fer. II die s. Margaretae anno domini oc sexto. Jindřich z Příčiny, purkrabě na Boru. Urozenému pánu, panu Krištofovi z Švamberka oc pánu mému milostivému. *) z Ebernic. **) Snad pan Jan z Gutšteina syn páné Burianův. 159. Úředník Borský Krištofovi ze Švamberka: o přípravách svých k obraně proti nepřátelům. (R) Na Boru 1506, 31. srp. — Orig. arch. Třeb. č. 3474. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane muoj milostivý! Teď VMti posielám list od purkrabě Domažlického, jemuž porozumiete. A ten sem po odjezdu VMti otevřel, a na to purkrabí zase odepsal, žej' dobře udělal, že jest tu silnici dal zarúbiti, a té naprosto aby nevyprazdňoval bez dalšieho rozkázanie VMti, nébrž v této potřebě, by pak bezpečněji a lépe ji zarúbiti dal, že by dobře bylo, a že já jemu

Strana 80
80 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského v brzkém času, vznesa to na VMt, na to odpověď dám, aby se věděl čím spraviti. Také račte věděti, že píše mi týž purkrabie, že v sobotu došlo ho poselstvic z Mni- chova Německého za Lesem, že jsú se tu jezdecky silně sjeli toho dne a zavřevše město, scházeli se na rathouz, dávaje mi znáti, aby se opatrně jměl. Proto sem to oznámil hajtmanu Švamberskému,*) bylo-li by mi potřeba, aby jměl lid pohotově, bude-li toho co potřeba, že já jemu stiežně znáti dám. A Mactolarovi také sem psal, prose ho za to, aby také špehy jměl, jestli že by se chtěli kde do kraje obrátiti, aby mi dal znáti. I znám to, žeť jest to tak a že ještě pohromadě jsou, i neviem, coť před sebú mají. Než VMt velmi jste mne zle opatřili; přišloliby k čemu, já ne- viem, s kejm mám otpierati, neb znáte, že nemám než kolikos reitaruov z Jindřichovy roty a Kocourka. A Slezák zde jest s pacholkem jediný. Jiníť jsú odjeli, neviem kam, ano i těmto, to znám dobře, že se přistyskuje, že tak na hotové, kromě té stravy a obroku, mají ležeti. I protož VMt račte pomysliti na to, a některak jinak opatřiti, aby se VMti i nám zde lehkost nestala, neb to račte věděti, že rajtaři okolo nás se projieždějí. Neviem, co tiem myslé, i račte mi o jiném i o tomto dáti znáti, mám-li jim co trpěti čili nic; neb já jináč nerozumiem než že oni sobě cesty projieždějí, a proto nahodilo-liby se jim co, vzali by. A jestliže VMti jiezda bude k sněmu, jmějte se tiem opatrnějie, neb jest něco drahně jiezdných jelo z Němec do Čech. A teď VMti posielám něco z Normberka, a neviem od koho, neb paní máti vaše**) ten list otevřela a při sobě jej jmá, a já o něm nic neviem. A také VMti prosím, že mne ráčíte nějakými penězi opatřiti, neb mi jest peněz potřebic. Ex Bor fer II. ante Lyeva z Říčan. festum s. Egidii, anno domini oc sexto. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka oc, pánu mému milostivému. *) Viz číslo 106 (1491, 9. června). **) Kunhuta ze Šternberka, dcera někdy páně Zdeňkova. 160. Úředník na Boru Henrichovi ze Švamberka: o rybnikářství a robotách lidí opata Kladrubského. (R) Na Boru 1506, 31. srpna. — Orig. arch. Třeb. II. 89. I. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane muoj milostivý! V uodjezdu VMti neráčili jste mi poručiti o rybníciech, kteří se teď tohoto podzimie loviti mají, ani také koho opatřiti, kto by je loviti jměl. Než mluvilť sem s Mikulášem, prose ho, aby tu práci na se vzal. Poněkud jest toho odpieral, pravě, že v tuto puotržku jest mu to dosti obtiežné podstúpiti; ale však přivolil jest již k tomu, ač dosti nerad. I protož VMt račte mu toho něakú správu dáti, které rybníky napřed ráčíte roz- kázati loviti. Než Dobrovodský, tenť sem již včera spustil. A VMt račte věděti, že kněz oppat Kladrubský Borovanským a Pavlovským robotu zapověděl dělati, kteráž sem od starodávna k zámku příslušie. A praví tak, jakož mne lidé jeho spravují, že chce zvěděti, proč lidé jeho tu robotu sem dělati mají; a zapověděl jim, aby jie viec

Strana 81
z roku 1506. 81 nedělali, leč prve to ukázáno bude, zač ji mají dělati. I račte mi VMt v tom dalšie naučenie dáti, co se té roboty tkne, má-li se jim ta věc tak lechce prominúti, neb co jest v tom úmyslu VMti, abych se věděl čím spraviti. A račte VMt věděti, že pan Bohuslav JMt úmysl jest jměl, co se prodávánie ryb dotýče, že chtěl dávati rok do roka, když by kolivěk přijeli. I co jest v tom úmyslu VMti, též račte to dáti znáti a po čem čber ráčíte prodávati. A také o druobeži, po čem ji na vědra roz- kážete prodávati. A jestliže proto VMt Mikuláše ráčili byšte k jinému potřebovati, mám za to, že bych Purkarta k rybní potřebě namluvil. A zdá se panu Lievovi, abyšte Mikuláše v tu práci nedávali v této potřebě; neb by hned nejměl s lidmi koho vy- praviti, byla-li by jaká potřeba. Ex Bor, feria II. ante Egidii anno oc sexto. Jindřich z Přiečiny. Urozenému pánu, panu Kristoforovi z Švamberka oc, pánu mému milostivému. 161. Bohuslav a Jan, bratří ze Švamberka, Petrovi z Rožmberka: o domluvu k bratru jich Krišto- fovi, aby jim vydal jich statek a oni se mohli vyplatiti z vězení. (M) Na Švarcenburce (1506, 2. září). — V Březanově genealogii Švamberské 24. Službu svú vzkazujem VMti, urozený pane, pane a bratře náš milý! Byšte VMt zdrávi jsouci dobře se měli, toho bychom VMti přáli s pravou věrou. Pane bratře milý, račte věděti, že jsme šacováni a šacovati se musili ve dvamezcítma tisíc kop. I psali jsme o tom panu Krystofforovi, bratru našemu, žádajíc jeho, aby se o to staral, abychom my nebozí vysvobozeni mohli býti. A on ne aby se o nás staral, ale nám se v náš statek uvázal a slyšeti se dal, by nám malou summou mohl pomoci, že by toho učiniti nechtěl. I milý pane a brate, my VMti prosíme pro pána Boha a pro nejvyšší milosrdenství Boží, že toho s jinými pány a přátely našimi na nás neráčíte dopustiti, abychom pro statek měli schromeni aneb zmařeni býti; i račte věděti, že již kunštu s námi není. I znajíce to, náš milý pane a bratře, VMti pro- síme s velikou důvěrností pro pána Boha, pro matku Boží, pro nejvyšší milosrdenství Boží, že se ráčíte s jinými pány a přátely našimi přičiniti k panu Krystofforovi, bratru našemu, aby on statek náš úředníku našemu k držení našemu zase postoupil, a my, jmajíce statek, s pomocí VMtí i jiných pánů a přátel našich statkem svým se mohli vyplatiti z tohoto vězení. I račte věděti, že teskností a žalostí VMti potřeb našich, pokud by na to záleželo, nemožné psáti. Než prosili jsme pana Petra Mlý- neckýho, aby on VMt toho, čehož jsme my psáti nemohli, oustně zpravil. I protož my VMti prosíme, cožkolivěk s VMtí od nás mluviti bude, že tomu tak ráčíte věřiti, jakobychom my sami s VMtí oustně mluvili. Nebo jakož bratr náš drží statek náš, tím nám nic dobrého neučiní, než že nás o naše zdraví a o naše hrdla připraví, nebo pan Hendrych nechce za to jmíti, aniž tomu věřiti chce, by se pan Krystoffor, Archiv Český XV. 11

Strana 82
82 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského bratr náš, v statek náš uvázal, než že nám to činí k nějaké obraně. Ale pan Hendrych pro žádný strach nás pustiti nechce, než šacuňk před se jmíti chce, jakož páni Do- brohostové, švagrové naši milí, o tom dobře vědí, nebo jsou v tom jednali. A s tím dejž milý pán Bůh, abyšte se VMt dobře jměli. A již se VMti mocně a důvěrně poroučíme a VMti věříme, že nad námi ráčíjte učiniti v této naší potřebě jako náš milý pán a bratr. Datum na Šworcznburce v středu po svatým Jiljí. Bohuslav a Jan bratří z Švamberka. Urozenýmu pánu, panu Petrovi z Rožmberka a na Krumlově oc. pánu a bratru na- šemu milýmu. 162. Hejtman na Boru Krištoforovi ze Švamberka: o věcech hospodářských; o židech. (R) Na Boru 1506, 21. září. — Orig. arch. Treb. II. 89. 1. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož VMt viete, že teď Borovský jarmark má býti v brzkém času: i račte mi dáti úmysl svuoj znáti, mám-li ten jarmark předse dopustiti, čili před časem jej dáti odvolati a to ně- kterým sousedóm okolním oznámiti, aby se tohoto času v té věci uměli spraviti- Neb s boží pomocí jmám za to, že bych se mocí ostřiehl a tu věc některak opatřil, že by bohdá jarmark mohl předce býti, než zrady toliko se všelijaké obávám. Protož mně se zdá, aby ten jarmark tohoto času odložen byl. A teď VMti listy posielám, kteréž píše purkrabie Domažlický, jimž VMt porozumiete. I což se v tom VMti zdáti bude, račte toho zprávu mi poslati, a já abych to také purkrabí Domažlickému, puo- kudž by v tom úmyslu VMti bylo, bez meškánie oznámil. A co se mé věci dotýče, jakož v mém listu jest, toť mi jest na to odpověď dal, neb sem já jemu o to vzkázal. A co se těch věcí dotýče, kteréž VMti pan Jan jedná v Normberce, račte věděti, že píše, že toho vytlačovánie jest zpuosobil dosti, a to přinésti s sebú chce příjezdem svým. A také VMti dává znáti, že jiné všecky věci hotovy jsú kromě stanuov, a to sej prodlilo pro nemoc toho mistra; ale že VMti spuosobeny budou, že VMt meškáni nebudete. A také račte věděti, že Slezáci jsou pryč jeli; a těch nevelmi pýčí, neb jsou jezdili kam jsou chtěli a kdy jsou chtěli. A odpuštěnie jsou vzali, nerozumiem, by z jiné příčiny bylo, než toliko bojiece se smrti, že se jim nezdálo zde býti. A také račte věděti, že židé svadili jsou se vespolek o nějaké troubenie, kteréž mají mezi sebou. I slyšel sem tu věc s jinými dobrými lidmi; kdež mi sej zdálo, že proto jsú hodni tresktánie. I chtěl sem je tresktati vazbou. I vyprosili jsú je, abych jich vazbou netresktal; učinil jsem to. Ale aby zhola jim to neprominulo, položil jsem viny VMti polúvozie vína. I zdá-li se VMti tu vinu od nich předse vzieti, čili kterak jináč, to mi VMt račte dáti znáti. Ex Bor, f. II die s. Mathaei, anno domini oc sexto. Lieva z Říčan, haitman na Boru. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka oc pánu mému milostivému.

Strana 83
z roku 1506. 83 163. Bohuslav a Jan bratří ze Švamberka mateři své Kunce ze Šternberka z vězení svého zprávy dávají. (R) Na Schwarzenberce (1506, 16. listop). — Orig. arch. Třeb. č. 3477. Lásku synovskú vzkazujem, urozená paní, paní matko naše milá! Byste zdrávy súc a dobře se měly, toho bychom vám přáli s pravú věrú. Paní matko milá! Kdež vás tajno není, že sme v těžkém vězení, i očekáváme na každý den na se většího obtiežení, neb nerozumieme, aby kdo o nás co jednal, i nevieme kudy sme to pro- vinili proti našim přátelóm, že nás tak ukrutně dadí vězeti pro náš vlastní statek. Paní matko milá! Jakož ste nám psaly, že byste k nám chtěly ven přijeti; i neznáme, byšte nám svým příjezdem co prospěšny mohly býti, než že bychme vám darebnú práci a starost učinili. A jakož ste toho dotkly, že byšte rády na nás pohleděly, že byšte z toho potěšení měly; nám se zdá, byšte nás uviděly v našich postavách, že byšte z toho dosti malé potěšení měly. Než paní matko milá! věděly-[li] byste koho nám v této potřebě platného, buď přirozený přietel aneb nepřirozený, k tomu se utecte a toho proste, ať se o nás stará v naši tuto pilnú potřebu, a ku panu Hendrychovi*) pracuje, zda by nám v čem dobrém mohl prospěšen býti a nás vysvoboditi z tohoto vězení. A teď vám posieláme tyto listy a prosíme vás, že je bez meškánie na Zviekov pošlete, a jeden panu Ladslavovi.**) A prosíme vás, ať jej váš posel sám dodá bez meškání, neb jest toho naše pilná potřeba. A s tím dajž Pán Buoh, abyšte sě dobře měly, naše milá paní matko, toho bychme vám věrně přáli. Datum na Švarcnpurce Bohuslav a Jan bratří z Švamberka. u věži, v pondělí po svatém Brikcí. Urozené paní, paní Kunce z Šternberka a na Vošelíně oc paní mateři naší milé. *) ze Švamberka, strýci jich, nejstaršímu a tudíž jaksi náčelníku celého rodu. **) ze Šternberka. 164. Bohuslav a Jan bratří ze Švamberka Krištofovi bratrovi svému: napomínání a prosba o brzké jich vysvobození. (R) Na Schwarzenberce (1506), 16. listop. — Orig. arch. Třeb. č. 3478. Službu svú vzkazujem, urozený pane, pane bratře milý! Psali sme vám několi- krát a Jana Raicztainara sme k vám po dvakrát posielali a Lorence, kteří sú s námi u vězení seděli, prosiece vás, abyšte se přičinili, abychom my z takového těžkého a ukrutného vězení a z nouze prázdni mohli býti, a naším statkem se prázdni udělati. Kdež pak naše psaní, kteréž sme vám učinili, kterému ste dostatečně mohli vyroz- uměti: i neznáme byšte sě až do tohoto času o nás starali, než známe, že viec statek milujete, nežli hrdla a naše zdravie. I ještě vás prosíme, milý pane bratře, s velikú věrú a doufaním, že nám naším statkem pomuožte, a nás pro náš vlastní statek zmo- 11*

Strana 84
84 A. XXX. Dopisy rodu Šramberského řiti nedáte. I vězte, pane bratře milý, že sme pana Hendrycha*) žádali, aby nás na rukojmě dal; i k prosbě naší to učiniti chce, a my abychom se vyručili v tu summu, v kterúž sme šacováni, a to na hotový groš, a ty penieze aby dány byly mezi ny- nějším časem a masopustem polovice a druhá polovice na masopust. A teď panu strýci našemu rukojmě vypsané posieláme, kteréž pan Hendrych za rukojmě mieti žádá. I ještě vás prosíme pro Pána Buoha a pro najvyšší milosrdenstvic Boží, sli- tujte se nad námi bratřími svými a krví svú přirozenú; přičiňte se tak o nás, jakož vám a panu strýci našemu píšem, nebť jest již na velikým času, to Buoh zná, ať se ta věc a naše vězení neprodlévá. Neb nemuožem svými hrdly a životy setrvati, neb nám se polovice jésti a píti nedává, jakož se nám prvé dávalo, zimu i smrad veliký trpíme, a k tomu ve dne i v noci pro vši žádného odpočinutí nemáme, ješto toho všeho vám tak duostatečně psáti nesmieme; než bude-li to na dlúze, přijdeme vo své údy i vo svá hrdla. To jistě vězte. Jakož pak vieme, že v paměti máte, puokud jest vás Jan Raicztejnar zpravoval, což jest od pana Hendrycha slyšel; a již nás toho něco potýká. Protož my vás pokorně ještě prosíme, milý pane bratře, pro Pána Buoha, že se nad námi slitujete podle přirození a krve bratrského, a nás pro náš vlastní statek o naše hrdla a o naše zdravie nedáte strojiti. Pakli byste toto naše psaní zanedbali, a o nás sě spěšně se nepřičinili, mušeli bychme vám láti a o vás mluviti jakožto o tom, kterýž by se nad bratřími svými pro statek jejich vlastní zapomenul. By na vás taková věc přišla, my bychme vašeho statku nechtěli milovati, ale milovali bychom vaše hrdlo a zdravie; neřku vaším, ale svým vlastním statkem bychom vám pomohli. Datum v pondělí na Švorcnperku u věži, po svatém Brikcí. Bohuslav a Jan bratří z Švamberka. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka oc bratru našemu milému. *) z Gutšteina. 165. Purkrabí na Boru Krištoforovi ze Švamberka: o věcech hospodářských, a zvláště o rybnikářství a rybách. (R) Na Boru 1507, 20. února. — Orig. arch. Treb. II. 89. 1. Službu svú VMti vzkazuji, urozený pane, pane muoj milostivý! O kteréž potřeby ráčili jste mi VMt psáti, kteréž z Norberka mají VMti jednány býti, těch čekám; a jmám za to, že bohdá v úterý zde budou. Než jakož VMt ráčíte psáti, abych já ty penieze za to za všecko, co bude jmieti přijíti, opatřil, a že mi VMt bez prodlévánie jiné kážete dáti: i račte věděti, že já VMti nejmám čím založiti a neviem kde peněz, což za to přijde, opatřiti, aby se za ty věci zaplatilo. I VMti prosím, že to ráčíte opatřiti, aby ty penieze za VMti potřeby, což přijde, dány byly.

Strana 85
s roku 1506 a 1507. 85 Neb jsem já za to Šmid Hanzlovi formanu slíbil, kterýž VMti to jedná. A VMti také znáti dám, co toho všeho bude, když ty potřeby přivezeny budou. A račte VMt věděti, že sem já na ty potřeby zavdal Šmid Hanzlovi XXVII kop; patnádcte kop Muštovinných peněz a XII kop od purkrabie Domažlického z těch peněz, kteréž purkrabie Domažlický mi poslal, jakož cedulí od purkrabie Domažlického se spraviti ráčíte. I což zbylo české mince, to VMt najdete, i tu německú minci také posielám. Téť já nerozumiem; než pravie mi, že té mince dobře muožte odbýti v Praze za potřeby, kteříž do Miešně pracují. A co se té summy dotýče, jakož jste mi ráčili psáti, kterúž VMt navrátiti jmáte Baršovi: račte VMt věděti, že sem již po dvakrát psal k purkrabí do Domažlic o tu berni Domažlickú. Nedal mi znáti, k čemu se Do- mažličtí mají, a já také neviem, mnoho-li jie dávají. A odjinud já VMti peněz opa- třiti neviem. Neb Šputil před sebú peněz takově žádných nejmá, neb VMt znáti muožte, že jest zde dosti útraty, jedné na služebné, druhé pánóm se také penieze posielají, útrata ke dvoru dosti veliká, a také Maitolarovi za pány JMti potřeby, a Reišteynrové JMti JMt hotovými penězi založili, LXXIII fl. navrácené; a hrom- ničné penieze za ryby z Ostrovského rybníka tepruv Mikuláš, bratr muoj, počel vy- bierati. A také co se ryb v sádkách dotýče, račte věděti, VMti i pánuov bratří va- šich, že sem jich ještě neodbyl, a nejmám na ně téměř odbytu žádného. Neb VMti ryb v Těšnice jmělo by býti Ij XXIV1/ čberů, a neodprodal sem z těch než XXXVIII/ čberu, a tak tam jmělo by býti CXXXVII čberů; a v veliké sádce také ještě něco ryb jmám panských, kdež neviem kterak se budú odbývati, zvlášť na ten krátký rok sva- tého Václava. Ano již teď počeli jsme loviti veliký rybník, kdež pak dosti malé ryby se ukazují; o žádných kupciech nic neslyším a bojím se, že bude velmi zlý odbyt, neb v kraji množstvie rybníkuov spuštěno jest. A nepočíná se vyprodávati z něho kromě druobež; a viec kapruov než VII čberuov prodáno nynie [sic], ješto bychme jich dobýti mohli dost. A co se VMti zdá o štikách, račte mi dáti znáti, kde bych je měl odsazovati, aneb také zdálo-li by se, nahodil-li by se kupec který, jměl-li bych jich na centnýř něco odprodati, aneb kterak by se VMti o tom zdálo a po čem centnýř. A VMt račte mi dáti znáti, když ta zbožie přivezú, jmám-li hned s tiem fuoru jednati VMti a to poslati, a také jměl-li bych při tom které rajtary vypraviti. A také Mikuláš praví, jakož jest ony potřeby provázel, žej svou kopu v tom utratil s těmi raytary; VMti prosí, aby mu ta navrácena byla; jakož VMti toho ústně spraví. Neb on o tu kopu ke mně hledí, pravě, že sem já jeho vypravil; i já sem to učinil z rozkázanie pána starého JMti. Ex Bor, sabatto ante Invocavit, anno dni oc septimo. Jindřich z Příčiny, purkrabie na Boru. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka oc pánu mému milostivému.

Strana 86
86 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 166. Král Vladislav Henrichovi ze Švamberka: o Annu Vozidlňovu. (R) Na hradě Pražském 1509, 19. října. — Orig. arch. Třeb. Fam. Kralovic. Vladislav z Boží Mti Uherský, Český král a margkrabie Moravský. Urozený, věrný náš milý! Věz, že jsme prošeni od urozeného Petra z Roznbergka a Zdenka Lva z Rožmitála a na Blatné, najvyššieho purgkrabie Pražského, věrných našich mi- lých, abychom Annu, Vozidlniovu dceru, na kteréžto poručenství tobě jsme dáti rá- čili, k svatému manželství slovutnému Strachotovi z Kralovic, věrnému našemu mi- lému [dali]. K jichžto prozbě nakloněni jsúce a slušné žádosti, tomu sme své povolení témuž Strachotovi dáti ráčili. Protož ty, znaje to býti vuolí naší, — porúčímeť, aby ty nadepsanému Strachotovi téhož sirotka dal k svatému manželství, jináč toho nečině, věda, že nám na tom zvláštní vděčnost učiníš. Datum in arce nostra Pragensi feria VI. ante XI milia virginum annorum domini XV° VIIII, regnorum autem no- strorum Ungariae XX°, Bohemiae vero XXXIX°. Ex commissione propria Regis. Urozenému Henrichovi z Švambergka a na Zvíkově, věrnému našemu milému. 167. Král Vladislav Henrichovi ze Švamherka: o Annu Vošelenovu. (R) Na hradě Pražském 1510, 18. ledna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Kralovic. Vladislav z Boží Mti Uherský, Český oc král a margkrabie Moravský oc. Urozený, věrný náš milý! Jakožť jsme prve psali, že na žádost urozených Petra z Rozmbergka a Zdenka Lva z Rožmitála a na Blatné, najvyššieho purgkrabie Praž- ského, věrných našich milých, dali jsme Annu, dceru Vošelenovu, k stavu manžel- skému slovutnému Strachotovi z Kralovic, na kterémžto sirotku tobě poručenstvie naše jsme dáti ráčili; a při tomť jsme psali prve, aby ty, znaje v tom býti vuoli naši, Strachotovi téhož sirotka k stavu manželskému dal: jakož za to máme, že tím psaním naším jsi se spraviti mohl, puokudž jest v tom vuole naše. I protož ještě porúčíme, když k tomu přijde, že ten sirotek bude jmíti vdán býti, aby ty to opatřil, aneb ten, komu tu věc na místě svém poručíš, aby po témž sirotku z statku jejieho tolikéž dáno a jmenováno bylo, jako po sestře její; a což mimo to statku jejicho přeběhne, to aby také opatřil, aby ona svým jista a bezpečna byla a své potom, ač přišla-li by k tomu, věděla kde najíti. Protož věda v tom jistú vuoli a rozkázání naše, tak se v tom zachovej, jakžť píšem. Datum in arce nostra Pragensi feria VI ipso die Prisce virginis gloriosae, annorum domini XV° X°, regnorum autem nostrorum Un- gariae XX°, Bohemiae vero XXXVIIII. Ad relacionem magnifici domini Hynco de Martinic, marssalko serenissimi regis Ludovici oc. Urozenému Henrichovi z Švambergka a na Zvíkově, věrnému našemu milému.

Strana 87
z roku 1509 a 1510. 87 168. Hejtman Švamberský Henrichovi ze Švamberka: o stavbách na Švamberce a věcech hospodářských. (R) Na Švamberce 1510, 7. pros. — Orig. arch. Třeb. II. 325, 1. Službu svú VMti vzkazuji, urozený pane, pane muoj milostivý. Račte VMt věděti, že opět Zachařová kamen zapověděla a lámati nedá; a klade toho vdy příčinu tu pro těch deset kop, že jste VMti přiřkli její dceři dáti. A ještě jest diela, dělati na tom rybníce bez mála třetinu. Než již jse zvéší [sic] vykladlo, tak pokládají, že ve dvú letech tak vysoko voda nestane a nedosiehne; a čepy jsú obezděny a rybník zastaven. A račte věděti, že rybník Ostrovský opět tekl, a již jse na šestkráth zastavoval a vdy se probéře. I dal sem nyniečko hlíny na to navézti a nyniečko opět neteče; a neviem, ostane-li tak; a tak praví rychtář Tisovský, že jest to hned Zdeborovi pravil, že poteče, aby ho nezastavoval, a že jest trúba v podčepí shnilá. A račte VMt věděti, že pro- vazu k tomu spuštění štukuov doluo do studnice nikde najíti nemohu; a vonehdá po- čeli řetězem spúštěti, i byl by se tudiež řetěz smekl s hřiedele, a byl by všecky, kteří dole byli, potřieskal. A mistr praví, že s VMtí smlúvu má, aby se jemu na tý- den po zlatém dávalo, by pak dělal neb nedělal, že mu ta služba má jíti vdy předse; i protož k VMti posielám, abyšte mi oznámiti ráčili, kterak mám s tiem činiti, neb by se jemu po zlatém dávati mělo a on nedělati, zdá mi jse, že by to VMti velmi obtiežené bylo. A poněvadž se k tomu poddává, že z jeře chce k VMti na to dielo přijíti zase, proč byšte toho učiniti neráčili. A Eyzngrin Borovský onehdy u mne nahořě byl a praví, že by chtěl to dielo úkolem zjednati, jestliže byšte VMt ráčili, že by chtěl se v tu studnici uvázati a nahoru vyzditi i kamen ztesati; ale já tomu jináč rozuměti nemohu, nežli že on to pro svuoj užitek praví a to předkládaje a ob- těžuje, že jest dielo nebezpečné, by se pak provazem spúštělo. Zdálo-li by se VMti, aby se nětco kúdele s ten provaz v Milevště [kúpilo]; neb se dole k tomu rovnějie přijíti muož, nežli zde nahoře, a budú-li teď nynie jaké fuory doluov neb nahoru, že by při tom poslala. Pakli byšte ráčili tam dole provaz Milevskému provazníku dáti udělati, to při VMti stojí. A tak praví Nikl tesař i mistr studnař, že musí býti na dél ten provaz padesáti siehuov a ztlúští jako ruka za pěstí. A račte mi oznámiti, co mám s těmi pomocnými slepicemi činiti, bráti-li je čili penieze lidem rozkáži za ně dáti. A ten člověk ze Pšova, který měl u VMti býti dole, ten se roznemohl. Proto teď o to k VMti posielám, boje se, že byšte mi dlúho odpovědi nedali, s lehka če- kajíc na toho člověka. A račte VMt věděti, že jsú v Manětíně konšelé někteří tak svadili a zhaněli, i v tom zradami, zlodějstviem někteří jse dotkli a zhaněli. I čekal sem na VMt s tiem hadrunkem, a časy již teď jdú soudóm; pak mají-li se jiní kon- šelé miesto nich saditi či kterak rozkážete? A račte věděti, že se Lestkovští k tomu

Strana 88
88 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského mají, že by chtěli na leto počieti vařiti piva. Již bych já jich žádnými potřebami nemeškal. I ráčíte-li, aby vařili, račte jim dáti v Milevště [sic] pánev železnú udělati ve dvě polúvozie. A VMti prosím, račte mi naučenie dáti, kterak mám s těmi Chlum- skými o ty ospy činiti; neb jsú jich někteří drahně dlužni a nemají jich kde vzieti, a k tomu sú velmi chudí; a budu-li se s nimi sázeti a je k tomu držeti, aby vydali je, mušejíť všecko rozprodati, a strach, by se potom nerozběhli. Datum Švamberk dominico*) in profesto Conceptionis Mariae anno oc quingentesimo decimo. Ctibor z Martic, hajtman na Švamberce. Uroz. pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově JMti oc, pánu mému milostivému. *) Jest chyba, na místě sabbatho. 169. Purkrabí na Ratajích Henrichovi ze Švamberka: o věcech hospodářských. (R) Na Ratajích 1511, 8. květ. — Orig. arch. Třeb. II. 232. 1. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane muoj milostivý! Oznamuji, že VMti se vypálil člověk Ondrášek v Ježovicích; i že VMt ráčíte v tom rozkázati, má-li se zase stavěti, a ráčíte-li mu lhuotu dáti; neb ráčíte-li VMt sami rozkázati něco postaviti, a co by se na to naložilo, aby on zase VMti navrátil, neb on tomu sám nic neučiní. A při tom ráčíte-li VMt rozkázati lidem, aby mu les svezli k tomu stavenie, ač v tom nesedie. A teď VMti posílám sadiště chmelové po VMti lidech po Novákovi a po Hanzlovi z Rataj. I kázal sem jim dáti na cestu XII gr. českých. I co jim VMt ráčíte rozkázati dáti viec od té fuory, při tom se zachovám; neb jsú lidé chudí, nemohú darmo pracovati. A VMt račte po nich poslati XVI prostic soli; neb jse letos drahně soli potřebovati bude na sýry, neb letos dobytka přibylo. A račte VMt věděti, co jse dotýče vozníka, že jsme s panem Višní jezdili, a nemuožem nic kúpiti ani nalézti takového, jaký by VMt ráčili mieti vozník. I teď opět pan Višně pojede do Jihlavě a tam ještě dál; bude-li co moci nalézti. A VMti prosím, že mi VMt ráčíte dáti znáti, kterak se mám zachovati; neb jsem VMti doslúžil, abych se věděl čím se zpraviti, vděk-li bych VMti dále byl či nevděk. Neb mne nějaké řeči docházejí, kdež jich VMti tajno nebude. Za odpověd milostivú VMti prosím. Datum Ratay, f. V in die Stanislai, anno oc VCXI. Jan mladší z Pa..iek [?] purkrabic na Ratajiech. Urozenému pánu, panu Hendrichovi z Švamberka na Zviekově, pánu mému milostivému. 170. Jan Kotečník Krištofovi z Švamberka: o platech. (M) Ve Zvíkově 1511, 28. října. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 2k. Vysoce urozený pane, pane mój milostivý! Račte VMt věděti, že platy VMti, kteréž náleží, již vybierám. Huzenští prosili pána JMt, aby jim bylo čekáno až do

Strana 89
z roku 1510 a 1511. 89 příjezdu VMti s té příčiny, že jim kroupy pobily. Také pán JMt svým některým po polovici, některým po třetině ráčil odpustiti; i též VMti lidé, kterým kroupy pobily, mají naději, že ráčíte s nimi milost učiniti, a někteří jse hlasejí k VMti. Pak kterak ráčíte rozkázati, tak jse má státi. VMti, pane milostivý, děkuji, že ráčíte, co se té věci dotýče, pilnost míti. Ex Zwikow feria III Simonis et Jude anno oc XI. Johannes Kotečník. Pánu JMti, panu Krystoforovi z Švamberka oc, pánu mému milostivému. 171. Petr Holický ze Šternberka Krištoforovi ze Švamberka: omlouvá se, proč nemůže určiti rok ve při s panem Zajímačem, a vykládá spor služebníka svého Benáka. (R) Na Leštně 1511, 13. listop. — Orig. arch. Třeb. Fam. Sternberg. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane bratře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli se všemi vašimi, toho bych vám rád přál. Jakož mi píšete o jed- nánie mezi mnú a panem Zajímačem,*) abych vám oznámil, při kterém času moh, bych prázdnost jmieti takovému přátelskému jednánie, jakož psanie vaše ukazuje: Pane bratře muoj milý! Pán buch zná, že vám neviem na tento čas, kterak znáti dáti, a to z těchto příčin, neb již mám několik listuov přátelskú žádostí od najvyš- šieho pana purkrabic Pražského, abych tento pondělí [17. list.] byl na Budyni při postupovanic statku panu Zajícovi.**) Poslal jsem tam dnes pachole své, prosě, mohl-Iji bych toho prázden býti pro tu příčinu, že den před sv. Ondřejem [29. list.] s najvyšším panem purkrabie Pražském mám ve Hbě býti; pojedu-li na Budyni, zase se nebudu moci vrátiti a ze Hba, pakli nepojedu na Budyni, tehdy ledva tak stačím, čeládku stroje proti zimě. A tak za to mám, že tu bezelstnost mou znáte. By toho nebylo a jakiehos puohonu, že mne pohnali k soudu komorniemu, dávno bych u vás byl; než svědky jsem musil sobě zpuosobovati. — A jakož mi také píšete o Benáka služeb- níka mého, kterýž nájemníkem jest u mého milého pána a přítele, najvyššieho p. su- dieho oc,**) v Černém Blátě, chtějíc tomu o tom rozuměji znáti, takto jest: že pan soudie neb ouředníci na místě páně udělali cedule řezané s Benákem, pokud se pán k němu zachovati má a on ku pánu také. Ty v svý mieře stojí a těch vám bude potřebie viděti. Neb Benák, služebník muoj, ten mě spravuje, že nějaký Mathiáš, kterýž jest byl ouředníkem na Lešanech před tímto, že by viece z něho bral, než by bráti měl, a Benák že podle smlúvy něco stavěl, a Mathiáš potom mu stavěti nedal, než peníze od něho a kuoň vzal, pravě, že to sám stavěti chce oc. Tak jest těch pletichuov mnoho. Než mé zdánie jest přitom, že jedním rokem položenie s těžkem to mezi nimi srovnáte, než vyslyšíce ouředníka Lešanského nynějšieho s Benákem, pošlete, aby to vohledáno bylo podle cedulí řezaných a svědkuov jich; to služebníci Archiv Český XV. 12

Strana 90
90 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského vaši ohledajíc vás spraví, když jim druhý den uložíte, v hodině konec uděláte. Datum ex Lesstno feria V in die s. Briccii anno oc XI°. Petr Holický ze Šternberka, najvyšší komorník král. Českého oc. Urozenému pánu panu Krištofovi z Švamberka a na Ratajích, panu bratru mému milému. *) Janem z Kunstatu. **) Janovi z Hasenburka. ***) Jiřího Bezdružického z Kolovrat. 172. Henrich z Švamberka Krištoforovi odtudž: o vína, koně a olej makový. (R) Na Zvíkově 1511, 26. listop. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 20. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strýče muoj milý! Napřed bych vám zdravie i jiného všeho dobrého věrně přál. I muoj milý pane strýče! Jako mi pí- šete, poslal-[lji bych sobě po vína prve, nežli byšte ke mně přijeli, abych vám dal vedle toho také vín nakúpiti: i to já rád udělati chci. Než sám ještě neviem, koho pošli, aneb kde o ně pošli: neb pohřiechu velmi zle troštují o Rakúská vína a prostě hrozí nám Rakouskými víny. Než já jsem psal panu kancléři, prose ho, aby mi dal něco Seremských v Uhřích kúpiti; neb on také jich něco kúpiti chce. Než což budu moci najlépe to vopatřiti, aby vám dobře koupeno bylo, rád udělám jak sobě sa- mému. A jakož mi píšete, že mi kuoň Kocovského zase posieláte a že skrze něj jste k škodě přišli a že se o ty škody se mnú smluviti chcte, když ke mně přijedete: i jistěť vás věrně rád uhlédám jako svého milého strýce. A co se oleje makového dotýče, o ten já také poručiti chci, aby vám koupen byl, tak jakož píšete. A paní dceři mé, prosím, službu ode mne povězte, a že bych jí přál zdraví i jiného všeho dobrého. A dajž pán Buoh nám se, muoj milý pane strýče, spolu ščastně a ve zdraví n shledati. Datum Zwiekow, f IV post s. Katherinae virginis, anno oc V XI°. Henrich z Švamberka ac. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka oc, strýci mému milému. 173. Václav Kropáč Henrichovi ze Švamberka: o koření. (R) Na Táboře 1511, 1. pros. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 20. VMti vysoce urozený pane, pane mně laskavě příznivý, službu svú vzkazuji. A jakož ste mi VMt ráčili psáti o šafrán, abych VMti koupil: i račtež VMt věděti, že sem laciněji nemohl kúpiti než libru cimentu za IIII kopy a puol libry za II kopy, a za hřebíček sem dal LXX gr. za libru; a za libru květu bez 10 gr. 2 kopy; a sukno po Xti bílajch; vlček neboli zemského šafránu nechtěli dáti než libru za VII kop a za XX gr.; ale toto mi se lépe zdálo, cimentu vzéti. A jakož ste ráčili

Strana 91
z roku 1511 a 1512. 91 psáti o vlaské sukno: i račtež věděti, že ho neměl žádnay na Tháboře. Dán na Tháboře v pondělí po sv. Ondřeji anno XV°XI°. Václav Kropáč z Strkova a na Tháboře. Vysoce urozenému pánu a panu Hendrichovi z Švamberka a na Zviekově, pánu mně dobrotivě příznivému buď. 174. Jan ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o smrti Bohuslava ze Švamberka. (R) Na Boru 1512, 6. srpna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 23. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a bratře muoj milý! Byšte zdrávi jsúce dobře se měli, toho bych vám věrně rád přál. Muoj milý pane bratře! Ozna- muji vám, že milý Buoh ráčil pana Bohuslava, bratra našeho, z tohoto světa pojicti: milý Buoh rač duši milostiv býti. A umřelť jesti na Matky božie sněžnú [5. srpna], a mně teprv dnes, datum listu toho, oznámili. I muoj milý pane bratře! Byl bych vás velmi rád při pohřebu viděl, než seznal sem, že byšte k tomu přispěti nemohli. A také znám běh nynější. Než, milý pane bratře, věřím vám, jakožto panu bratru svému milému, že ráčíte na to pomysliti, když bychme měli nebožtiekovi službu udě- lati, že byšte prvě tiem týdem [sic] sem přijeli; pakli byště prvě mohli, také bych vás velmi rád viděl. Nebť bych rád všecko s vaší raddú a vuolí počal. A s tím dejž milý Buoh, abychme se šťastně a ve zdraví spolu shledali, muoj milý pane bratře. Ex Bor, f VI post Mariae Nivis, anno oc XII. Jan z Švamberka. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Ratajích, panu bratru mému jmielému [sic]. 175. Petr Holický ze Šternberka Krištofovi ze Švamberka: noviny o panu Lvovi Rožmitálském a z Prahy o Turcích. (R) Na Leštně 1512, 4. listop. — Orig. arch. Třeb. č. 3568. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane bratře muoj milý! Byšte se dobře jměli a zdrávi byli, tohoť bych vám rád přál. Pane bratře muoj milý! Novinť vám jiných neumiem psáti, než že pan Lev tuto neděli najprv příští [7. list.] u Hory bude, a tak za to mám, že zde u mne na Leštně v sobotu [6. list.] bude; ale toho jistiti nesmiem. A také vězte, že sou dnes u mne byli třie poslové z Prahy a všickni se tak srovnávají, že v Praze všudy Te Deum laudamus zvonili, že král JMt pán náš milostivý Turky porazil a že jich čtyři tisíce zabili, a což bylo znamenitějších, těch že sú dva fasuňky stínaných do Budína přivezli, a ostatek zjímali a o ně se rozdělili. Ale tím jsem o tom rozpačit, že mě o tom pan Hynek, starosta komor- 12*

Strana 92
92 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského ničí nic nepíše, psav mi o jiné věci. Ex Leštno anno oc XV XII feria V. ante Petr Holický z Šternberka, najvyšší komorník království Českého. Leonardi. Urozenému pánu, panu Krištofovi z Švamberka a na Ratajích, panu bratru mému milému. 176. Petr Amcha z Borovnice Krištofovi ze Švamberka: ohlašuje se návštěvou. (R) Na Svojšicích 1512, 21. listop. — Orig. arch. Třeb. Fam. s Borovnice. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane mně Mt Vaše laskavě příznivý! Kdež mi VMt ráčí psáti, abych k VMti spolu s manželkú svú přijel ten den před sv. pannú Kateřinú [24. list.], pro potřebu tu, o kteréžto VMt v psaní svém oznamovati ráčíte: i račte VMt znáti, že já to k vuoli VMti rád spolu i s manželkú svú učiniti chci a k VMti přijeti. Dayž pán Buoh VMti dobře se mieti i s paní JMtí i se všemi vašimi. Dán na Svojšiciech v neděli po sv. Alžbětě annorum oc V°XII. Petr Amcha z Borovnice. Uroz. pánu, panu Krištofovi z Švamberka a na Ratajích, pánu mně laskavě příznivému. 177. Václav Litochleb Henrichovi ze Švamberka: o koření a vína. (R) V Prachaticích 1513, 6. února. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 20. Urozený pane, pane! VMt račte věděti, že tak brzo VMti nemohu zjednati, abych VMti první týden v postě poslal. VMti posielám, co sem sám sobě kúpil, XX liber mandluov a XX liber řeckého vína a XX liber fíknov. A v tom VMti co budu moci najspíše zjednám. A jakož ste VMt ráčili psáti o malfazí [sic], abych VMti tak dobrého zjednal, jako sem VMti prve poslal: i račte VMt věděti, bych já sám tam jel, že bych VMti tak dobrého zjednati nemohl. Neb sem toho kúpiv VII saumauv [sic]: i dal sem mezi to saum [sic] muškatele; i tudy sem dobré udělal. Neb jestliže VMt ráčíte, má Švajcar v Strakonicích II lace; ráčíte-li, račte VMt k němu psáti, že VMti jednu pošle. Pakli byšte VMt koho do Prahy náhle poslali, že muoj syn Jiřík také některú laku má, že VMti pošle. Ex Prachaticz, dominica Esto mihi 1513. Václav Litochleb z Strachotína v Prachaticích. Urozenému pánu, panu Henrychovi z Švamberka na Zviekově, pánu mému milostivému. 178. Švamberský hejtman Henrichovi ze Švamberka: o stavbách na Švamberce. (R) Na Švamberce 1513, 8. února. — Orig. arch. Třeb. II. 325. 1. Službu svú VMti vzkazuji, urozený pane, pane muoj milostivý. Kdež mi psáti ráčíte, že byšte zpraveni býti ráčili, že by něco zvěři zbito bylo: i račte věděti, že

Strana 93
s roku 1512 a 1513. 93 jie zabito čtvero, dvé větších a dvé menších. Již tak učiním a dám ji nasoliti a VMti pošli tak, jakž psáti ráčíte. A VMt račte věděti, že mi tepruov list VMti dodán v neděli k samému večeru. A byl bych lovce VMti hned doluov v pondělí ráno vy- pravil. Račte věděti, že mu se nezdálo jeti, pověděl, že jeliž v středu chce vyjeti. A račte věděti, že jse útrata veliká děje s těmi vohaři zde nahoře. Nepostačí jim kbelec tluči do téhodne, a korami a drobty ledva jse vyžlata vychovají. A co se dotýče lesu k stavení, ten jest všecken svezen, krom XXX dřev velikých v háji, které mají býti k trámóm, a ty jse nemohú přivézti, leč jse tam prve zteší; neb jest ná- ramně veliké dřívie. Jakž teplo bude, hned tesáni budú a potom svezeni. A také račte věděti, že mi jse zdá to velmi nebezpečné, že tesaři všickni nahoře, když dě- lají, lehají, a tak za prvních úředníkuov tomu jsú naučeni; a tu když sú nahoře, všecky pavlače i zámek zohledují, a žádný nevie, kto co myslí, aneb kto nač našikován byl by. Neb rozliční lidé z německý [sic] zemí bývají s tesaři. I by to mohlo býti za- měněno, aby nahoře nelehali, mně jse i některým dobrým lidem, kteří VMti dobrého přejí, tak zdá, že by nebylo zlé. A jakož mi psáti ráčíte, co jse těch písařuov dotýče, i račte věděti, že o žá- dném na zboží takově neviem, který by jse VMti hoditi mohl, než z Manětíně jsú dva, Černého a Huchlincuov synové, jakož o nich slyším, že by se VMti hoditi mohli, ale nemóžem jse doptati; a na ně jsme se s rychtářem s pilností ptali, kde jsú, neb u koho. Než měli by býti tento masopust doma. Poručil jsem rychtáři, jestliže přidú kdyžkoli, aby je zurukoval a mně oznámil, a jestliže jse jich doptáme, VMti tajno nebude. A také sem některé našikoval na jich staršie, aby s nimi na téhož jse dějíc [sic] rozmluvenie učinili, zda by na nich kterak porozuměti jse mohlo, kde by, neb u koho byli; neb slyším, že by u některých pánuov býti měli. A co jse Wolfa studnaře dotýče, při prvnějším psaní VMt račte věděti, že jse jest na Chotěšovech v studnici zbil a od té chvíle u lekaře leží. A tak mě pravil probošt Chotěšovský, že jest ho z toho diela propustil a jiného že jest sobě zjednal. A tento tu na Plané zbitý leží, a již sem několikrát o něho panu Planskému psal, a nic platno. I byšte VMt sami ale o to panu Planskému psáti ráčili, by co platněje bylo, vyhojil-li by se, aby VMti to dielo doděláno mohlo býti. A co jse dotýče mlýna konského dě- lánie: i ten mlynář praví, že hned vně na zimě nemuož dělati, než ty drobné ještě potřeby tam doma dělá, než jakž bude teplo, praví, že chce hned dělati. A račte věděti, že jsú se mnú mluvili pan Jan Lajtolth a pan Linharth Markvarth, že jim to dielo nelíbí, co jse stavenie zadnieho domu a věže dotýče, by tak to stavenie mělo stavěno býti, jakžto před sebú mieti ráčili jste, a že by toho zprávu kruntov- nější a lepší, kterak by to stavenie stavěno mělo býti, dáti chtěli. Datum Švamberk, f. III ante Appoloniae virginis, anno oc XIII. Ctibor z Martic, hajtman na Švamberce. Uroz. pánu, panu Henrychovi z Švamberka a na Zviekově JMti oc, pánu mému milostivému.

Strana 94
94 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 179. Henrich z Švamberka Krištofovi z Švamberka: o půhonech Píseckých na many od Zvíkova. (M) Ve Zvíkově 1513, 13. února. — Orig. arch. Třeb. II. 338. If. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strýče muoj milý! Zdraví i všeho do- brého, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče, co se těch puohonův do- týče, kteří Písecští učinily na many od Zviekova: i prosím, žě jim v tom radni a pomocni budete a je již opatříte. Než mně se zdá, žě se tomu puohonu obrání, neb oni k tomu právu nepřísluší. A pakli budete moci to kterak přetrhnúti a na některé slušné míře to postaviti, jakož jste pak i prve na tom byli, snad by také zle nebylo; pak co v tom vám se lepšieho zdáti bude, k tomu tak žě povedete, neb sem jim rozkázal, aby se v tom vámi spravili, a pokudž jim rozkážete, tak se za- chovali. Než toto vězte, že jsú poručníka dckami žádného neudělali, a jedné tři s sebe tehd vysielají; i neviem, bude-li jim to k jaké škodě; i znali[-li] byšte jich v tom jakú škodu, tehdy musili by oni jednoho s sebe hned ztěží zase po jiné to- vařiše své vypraviti. A mistru Janovi Paškovi žě juž rozkážete povědieti, bylo-li by potřeba jich v tom jaká, aby juž vedle nich stál a potřebu od nich pověděl tak, pokudby se vám zdálo. A dajž pán Buoh nám se, muoj milý pane strýče, spolu ščastně ve zdraví shledati. Datum Zwiekow dominico ante sancti Valentini anno oc. V°XIII°. Henricus z Švamberka oc. Urozenému pánu panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru, strýci mému milému. 180. Elška z Kolovrat Krištoforovi ze Švamberka: o těžké nemoci manžela svého Burjana Labuti z Švamberka a smlouvě dědičné. (R) Na Hradišti nad Labem 1513, 10. března. — Orig. arch. Třeb. Fam. Kolowrat. Urozený pane, pane švakře muoj milý! Zdraví, všeho dobrýho, toho bych VMti přála. Muoj milý pane švagře! Račte věděti, že pán muoj jest velmi nemocen. I muoj milý pane švakře! kázal mi pán muoj VMti psáti, že VMti prosí, abyšte ku pánu bez meškání přijeti ráčili, že je toho něká pilná potřeba. Neb račte věděti, muoj milý pane švakře, že jest nějaká různice mezi pánem mým a mezi Šeldrofem [sic];*) jenžto [?] zvěděl, že je VMti pán muoj zapsal všecko. I na kráce, Šeldrof nechce ty smlúvy pustiti, pravíc tak, že se tý smlúvy družěti chce, tak jak sama v sobě jest. Znajíc to, muoj milý pane švaře, račte se v tom vopatřiti. A VMti pán muoj velmi prosí, že bez měškání přijeti ráčíte; neb račte jistě věděti, že je pán velmi nemocen. Rač pán Buoh dáti, muoj milý pane švagře, abych se s VMtí *) Nepochybně: Šellendorfem.

Strana 95
z roku 1513. 95 ve zdraví shlědala. Dán na Hradišti, ten čtvrtek před sv. Rehořem papežem léta oc VXIII. Elška z Kolovrat oc. Mému milému panu švakrovi panu Krištoforovi z Švamberka oc. Na rubu rukou Březanovou: Švamberk Burjan, Eliška z Kolovrat manželka jeho. Stonal i umřel 1513. Pan Krištofor zdědil. 181. Henrich ze Švamberka Krištoforovi a Janovi odtudž: o věno pro Markétu Šlikovou z Holejče vdovu po Bohuslavovi ze Švamberka. (R) Na Zvíkově 1513, 11. dubna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 4. Službu svú vzkazuji, urození páni a strýci moji milí. Zdraví i jiného všeho dobrého, toho bych vám věrně přál. Páni strýci moji milí! Vězte, že sem napomenut od paní Bohuslavové z Švamberka, nevěsty vaší a sestry mé milé, co se věna jejicho dotýče, abych ji v tom vopatřil vedle smlúvy té, kterúž sem učinil mezi vámi a paní, kdež jí věno jejie dáno býti má na sv. Jiří najprv příštieho aneb dvě něděli potom vedle smlúvy té oc, a vedle toho prosíc mne, mohlo-li by to býti, aby jí to věno dáno bylo na Plané aneb na Teplé; jakož pak s vámi, pane strýče milý, pane Kri- stofoře, sem o to zde mluvil, když ste teť nynie u mne zde na Zviekově byli, jezdíc na Hradiško pro smrt nebožtíka pana Labuti; i tu jste mi na to odpověď dali, že to učiniti nemuožte, než že paní věno klásti chcete v Praze, a to proto, pro ně- jaké zmatky, bojíci se v tom mieti: I pokud sem já tomu vyrozuměti mohl, že snad jiná příčina nenic, než že pan Lev má vám, pane strýče, v Praze penieze klásti, věno paní manželky vaší. Než ještě vás za to prosím, páni strýci milí, jestliže jest vám možné, že paní nevěstě své vedle žádosti jejie z těch dvú měst jí věno jejie dáte a položíte, aneb muož-li to býti na Švamberce, aby jí tu dáno bylo. A pakli by toho všeho býti nemohlo, ale že mi to hned oznámíte po tomto pacholeti mým, na který den byšte jí věno její dáti v Praze chtěli, abych já jí také to oznámil hned bez prodlévánie vedle připsánie jí svého. A již nebude-li moci jinak býti, juž já opět musím do Prahy jeti. A juž aby o to věno své [konec] vzieti mohla, a já abych také tomu dost učinil vedle toho poručení nebožtíka pana Bohuslava, bratra vašeho. Jeho duši pán Buoh rač milostiv býti! A pán Buoh rač se nám dáti spolu ščastně a ve zdraví shledati. Datum Zviekov feria II ante sancti Tiburcii et Valeriani, anno Henrich z Švamberka oc. oc V°XIII°. Urozeným pánuom, panu Krištoforovi a panu Janovi, bratřiem z Švamberka a na Boru oc, strýcóm mým milým.

Strana 96
96 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 182. Henrich z Švamberka Krištofovi z Švamberka: o koupi Orlíka. (M) Na Zvíkově 1513, 12. dubna. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 1a. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strýče muoj milý! Zdraví i všeho do- brého bych vám věrně přál. Pane strýče muoj milý, vězte, žě mi oznámil pan pur- krabie Pražský, co se Orlíku dotýče, žě jest to na pánu Orlickém dosáhl a na něm vyrozuměl, žě by mi za osm tisíc přijíti mohl, i jestližě jest úmysl muoj jej kúpiti, abych tiem nemeškal a bez prodlévánie abych mu na to odpověd dal, co v tom ko- nečného úmyslu mého jesti, a žě on pan Orlický jiné kupce na to má. I prosím já, pošlete mi registra ta Orlická hned po Vlčkovi pacholeti mým, a vypravte ho hned zase s nimi sem. A vedle toho prosím, že mi zdánie své oznámíte, co se toho kou- penie dotýče, co se vám v tom zdá. Než toto vězte, žě jináč bych ho kúpiti ne- mohl, než Domažlice abych prodal a Přídolí k tomu, abych jej kúpiti měl; již bych pánu z Rozmberka a vám o tom poručil, abyšte v Praze o sněmu juž tržili, a pan purkrabie aby za prostředka byl. Než to mi se velmi zle líbí, žě slyším, žě se zdi po tom shoření velmi valejí a padají, a k tomu také ta spanilost a zvudle honění, lovu zvěři na Dobřížských lesiech od tého jesti odtrženo; i to znajíc, co v tom zdánie vašeho jesti, to žě mi vždy oznámíte. Než toto vězte, žě pro jiné bych ho nekoupil než proto, jestli žěby kdy k vejplatě Zviekov přišel, žěby Orlík s Kestřany sobě slúžiti mohli. A prosím panu Janovi bratru svému, a paní manželce své a dceři mé milé, a paní Labutové ode mne jim službu povězte, a žě bych jim zdraví a všeho dobrého přál. Datum Zwiekow feria III ante sancti Tiburcii et Valeriani anno etc. XIII°. Henricus z Švamberka oc. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru »c, strýci mému milému. 183. Anežka a Markéta ze Švamberka bratru svému Krištoforovi: o vydávání roční summy peněz. (R) V Krumlově 1513, 21. května. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 5. Modlitbu naši vzkazujem, urozený pane a pane bratře náš milý! Byšte sě VMt dobře jměli a zdrávi byli, toho bychme VMti věrně přáli i s panem bratrem druhým. A prosíme VMti, milý pane bratře, což sě těch peněz dotýče, jakož sme VMti již o ně mnohokrát vzkazovali i psali: i věříme VMti, že nám je již dáti a po- slati ráčíte. A toho jest summa XLVI kop 40 gr. Toliko ste VMt nám zadržali. I slyšeli sme, milý pane bratře, že by pan strýc VMti něco peněz vydával na každý rok: i prosíme VMti, račte to již panu strýci poručiti, aby nám JMt ty penieze na každý rok vydávati ráčil, nebo jest se Zviekova k nám blíže, nežli od VMti. I VMti prosíme, aby jste nám ráčili na to odpověď dáti, co jest úmyslu vašeho. A s tiem

Strana 97
z roku 1513. 97 VMt pánu Bohu porúčieme, i jeho milý matce paně Mariji. Dán v Krumlově v klá- šteře sv. panny Kláry, v sobotu před svatú Trojicí, léta božieho XVCXIII°. Sestra Anežka a sestra Markéta, zákona svaté panny Kláry. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švambergka, bratru našemu milému. 184. Václav Kekule Krištoforovi ze Švamberka: o vína. (R) Na Zvíkově 1513, 29. května. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 20. Urozený pane, pane mně milostivě příznivý! Jakož jste mi VMt ráčili psáti po Kelczovi, abych VMti kúpil víno, kderéž by brzy na pití bylo: i račte VMt vě- děti, že před tím že sú mi dvě polúdreylinčí vína přivezli, kdež sem já byl na ně dal 13 kop gr., a oni mi poslali za 18 kop a 15 gr. čes. I milý pane! Jestliže VMti proti mysli jest, že sem tak draho kúpil, račte mi to oznámiti, kdež já ho za ty peníze odbudu. A v tom jest-li vuole VMti, chci já se o nětco lehčějšího posta- rati. Než za to VMti prosím, že mi to ráčíte oznámiti bez prodlévánie, pro vezenie vína. A s tím dejž se pán Buoh VMti dobře a šťastně ve zdraví míti. Datum Zvíkov, dominico post Corporis Christi, anno 1513. Václav Kekule z Stradonic. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka, pánu mně milostivě příznivému. 185. Jan z Ebernic Krištoforovi ze Švamberka: válečné noviny z Italie, Francie i Anglie. (R) B. m. 1513, 25. června. — Orig. arch. Třeb. č. 3572. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane a pane mně v milosti přiznievý! By VMt zdrávi jsúci dobře se jměli, toho bych VMti věrně přál. VMt pane milý! Za noviny jisté VMti toto oznamujie, že Švejcaři krále Franckého velmi silně porazili, takže krále Franckého lidí zbito vostalo přes X tisíc krom věznůf [sic]; a všeckna děla, co král v poli jmili, to mu Švejcaři vzali, těch počítají všech krom ručnic, než toliko hákovnice v počet jdú, toho všeho na XIIIC jest; a mnoství peněs a klenotůf Švejcaři tu při těch lidech krále Franckého našli a to pobrali. A Švejcarů počítajie že okolo tiesíce zbito sóstalo. A tak pokládajie, že krále Franckého lidu bylo ku pa- desátie tiesíc, a Švejcarůf bylo deset tiesíc. A tak coš rozomím, že velmi tuhá bitva byla, a že trvala na fosm hodien. A to se stalo v pondělí nenie minulý dvě neděli [6. června], u města slove Noverra, V mil od Medulánu. A hned po té bitvě poslali Medulánštie klíče knížeti Medulanskému od města Medulánu. On jich přijietie nechtěl, neš to jim za odpověď dal, a téš Švejcaři vedlie něho, že klíč majie, jímš Medulán odevřitie chtie. A tak odtud Švejcaři po králi Franckým před se táhnú, chtiec ostatek těch lidie pobítie oc. Archiv Český XV. 13

Strana 98
98 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského Druhé, že král Englický velmi silně vtrhl do království Franckýho, převesav [sic] se přes moře; počet toho lidu XXXVI tiesíc, a sám král Englický osobně při tom. Tu král Francký poslal V tiesíce lidu k portom, to jiš k přívosu mořskýmu, chtě je osadietie. Nevstěli [sic] přitáhnútie do portu, že král Englický lid vpravil do země a táhl na lid krále Franckýho; tu porasil těch V tiesíc a všecky zbítie dal. A tak že se králi Franckýmu velmi zle vede. A téš císař lid znamenitý pósobí s Švejcary, jísdný i pěší, a do Burgundí táhnútie chce téš na krále Franckýho, že na tré velmi trápen jest oc. Tyto noviny VMti tento čas oznamujie. Coš dále se zpósobí a stane, VMti neobmeškám to oznámitie. A s tiem dejš pán Buoh se VMti častně dobře jmítie. Datum v sobotu po sv. Janu a. d. XIII. Jan z Ebernic, šultas v Normberce. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru, pánu mně v milosti přieznivému. 186. Václav Bezdružický z Kolovrat Krištoforovi ze Švamberka: o věně Elišky z Kolovrat, o sněmě atd. (R) V Praze 1513. 9. srpna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Kolowrat. Urozený pane, pane synu muoj milý! O zdraví vašem jsem rád slyšel; toho vám přeji se vší rodinú přátelskú. Pane synu milý! Jakož mi píšete co se dcery mé, panie Elšky, dotýče věna: tiem nic neztratí, že ke dni obeslanému zde nebude; dosti času k Suchým dnóm aneb potom. Což se úrokuov dotýče Svatojirských, ty obdrží. Což se na uvázání nedostačí, to se proto neopustí. Kdež jste dotkli, že bych povinněji byl neopúštěti: i komuž se kšaftem odkáže, tomu se slušic viec starati! Některé věci vám sem také nalezl, kteréž vás tajny nebudú, ješto se vám hodí. Dajž se vám pán Buoh všem dobře jmieti a nám se spolu ve zdraví shledati bohdá. Ex Praga, f. III ante Tiburcii, anno oc XVCXIII. Než toto za novinu vězte, že chtěli sněmu odložiti, i nemohli tak nic učiniti oc. Také vězte, že po dskách hledají zemských i dvorských, div že knih neztrhají; aby vás po mně vo vaše votrusky odkázané nepřipravili oc! Václav Bezdružický z Kolovrat oc. Panu synu mému milému, panu Krištofovi z Švamberka a na Boru oc. 187. Jeroným ze Skuhrova Henrichovi ze Švamberka: obšírná zpráva o jeho processech právních s několika stranami. (R) V Praze 1513, 26. října. — Orig. arch. Třeb. Švamberk 13. Urozený pane, pane mně přieznivý! VMti službu svú vzkazuji a VMti zdravie, štěstie i všeho dobrého, toho rád bych věrně přál. Jakož VMt ráčíte mi psáti na-

Strana 99
z roku 1513. 99 před, co se Tháborských dotýče: jest na tom, že hned komorník pojede k nim s úmluvú od úřadu desk, aby se s VMtí smluvili dovú [sic] nedělí tak, jakž ten po- řádek jest, a po těch dvú nedělech, jestliže se nesmluvie s VMtí, to já juž VMti dále oznámím psaním, co peněz VMt má poslati od toho ode všeho. A také, jak se ten pořádek a právo vede dále, VMt to račte pohotově mieti sepsáno, nač se VMt ráčí vésti, což mají dědičného k uobci, a nebude-li na tom dosti dědičném, i na zápisné móže se také vésti. A to já juž tak opatřím, aby to právo vedeno tak předse bylo, jakž toho řád jest, na ty Tháborské. VMti teď ty listy póhonie posielám na Strpského a na Lhotského, tak jakž Lhotského list ukazuje, kterým listem slibuje, a na Strpského také tak, jakž rajstra ukazují, i také ten list pohonný panu Janovi Strakonickému z Rozemberka JMti, aby ty dva svědky postavil, a stánie tiem svědkóm z Strakonic ten pondělí po sv. Martině na Hradě Pražském ráno. VMt neračte se na tom urážeti, že se Strpský zná k čtyřem čberóm ryb, že je vzal a viece nic, a že dvú popierá, a svědek fišmajstr že by umřel a druhý utekl. I vezmú se ta rajstra, s kterýchž počet učiněn, a také dva svědky aneb třětí, kteříž při tom počtu byli, že se je ten počet s těch rajstr od fišmajstra stal, a totiž ta rajstra k tomu soudu, a jest-li ten písař živ, který psal do rajstr. Kteří sú dobří lidé, ti dadie listovnie svědomie, a jiní lehkého řádu ať dadie svědomie rajstry na hradě Pražském. A VMt račte se rozkázati ptáti, kto ty ryby vozil Strpskému, aneb kto jsú při tom byli jiní obecní lidé, kdy je ty ryby bral. Pak na tom jest ten soud Strpským: budú-li rajstra prospěšná k svědomí, tehdy dobře; pakli nebudú, ale což se provede, to dáti musí. Než ti svědkové ať sú zpósobeni, před kým se jest seznal k čyřem [sic] čberóm ryb, že jest vzal. Ráčí-li VMt toto ještě učiniti, račte k němu poslati dva dobrá člověky s tiem listem póhoným, a prve než mu listu dodadie, ať jej Strpského upomenú od VMti z těch šeti [sic] čberuov ryb, aby penieze za ně dal. Pak což jim za odpověd dá, toho dadie svědomie; jestližeť tu před těmi dvěma neodepře, že šet [sic] čberuov nevzal, tehy [sic] dobře, tehdy mohú dáti svědomie, že jest neodepřel, kdy jest upomínán, neb tak, jako by to po- selstvie [sic] k sobě přijal, když jest neodepřel, z čeho jest upomínán. Jakož VMt ráčila jest mi dále psáti o Václava nebožtíka Zdeňka Lísy pa- storka, že by zápis měl dskami na tom, což držie sirotci nebožtíka Jošta z Pruku v Miroviciech v nějakém zákupu, a že by se týž Václav chtěl vésti na to komor- níkem podle zápisu svého oc: tomu všemu psaní od VMti porozuměl sem. VMt aby ráčila znáti, že o tom něco viem, že má zápis dckami zemskými, ale toho v paměti dobře nemám, na všem-li na tom, což nebožtík Jošt držal, než na něčem vdy má, což jest nebožtík Jošt držal, a tak mi se zdá, že na mlýniech tu pod Mirovici, kteréž sirotkóm náleží. VMt aby ráčila věděti, že se nepovede pro úrok tohoto puol léta, než pro summu i pro úroky; neb jest dal věděti puol léta napřed, aby mu summa 13*

Strana 100
100 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského jeho i úroci dána byla. Byť se měl vésti pro úrok polouletní, pro VMt to bych rád udělal a to zpósobil, že by týž Václav toho vedení pro ten úrok ponechal. Ale tuto VMt muože znáti, že pro summu a pro úroky chce se vésti. Než k tomu se rád přičiním, abych to moh obdržeti, jakož mám za to, že to na témž Václavovi ob- držím, že toho vedenie komorníkem ponechá až do sv. Martina najprve přieštieho. Pak ráčí-li VMt tu věc jak dále opatřiti, to juž bude při vuoli VMti. Než mohla by snad tomu ta cesta nalezena býti, jestliže ti sirotci penieze mají, aby dali témuž Václavovi a to v tom držali, nač ten zápis ukazuje. VMt račte pomnieti na listy mocnie k tomu soudu komorniemu, což se Strpského a Lhotského dotýče, každé při jeden mocný list. Dán v Praze v středu před sv. Šimonem a Judú apoštoly, léta Jeroným z Skuhrova. M°VCXIII°. Urozenému pánu panu Henrychovi z Švambergka a na Zviekově oc. pánu JMti mně přieznivému. 188. Purkrabí na Ratajích Henrichovi ze Švamberka: o jezu a věcech hospodářských. (R) Na Ratajích 1513, 29. října. — Orig. arch. Treb. II. 232. 1. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane mně milostivě příznivý! I račte VMt věděti, že pán JMt muoj*) ráčil mi psáti, abych VMti psal vo Vávru Červen- ského, kterýž jest pánu JMti mému stav u Rataj dělal. VMti pán JMt muoj za to prosí, abyšte VMt ráčili rozkázati Vávrovi, aby přišěl a pohleděl ještě na to dielo, na ten jez, dosti-li by byl ukladen kamenem, čili by ještě mělo vicce býti ukladeno, aby rozkázal; neb se někteří mlynáři dolejšie obávají škody od toho jezu, i pan Za- jimač JMt také se toho bojí, neb se jim zdá, že jest velmi vysoký udělal. I bojím se, kdy [sic] se jim jaká škoda stala od toho jezu, že by oni chtěli o tu škodu hle- děti ku pánu JMti mému. I VMti za to prosím, že jej VMt ráčíte rozkázati úřed- níkuom vypraviti bez meškánie, aby se to vzdy opatřilo dostatečně, nežli by se škoda stala. Neb já jistě tomu nic nerozumiem jezu, neb jich v tomto kraji nikděž nenie. A kdež jste mi VMt ráčili vzkázati o kuoň vo vozník, abych VMti koupil; i ví Buoh, že sem nemohl pro některé práce pána JMti mého, kdež za to mám, že to VMt sami znáte, že pán JMt muoj tomu chce, aby úředník pilnost měl. I jestliže jest to VMti potřebie, račtež mi VMt vzkázati po Vávrovi Červenským, a jaké by srsti býti měl. Jakúž bych mohl VMti službu udělati kolivěk, udělám já rád všecko pro VMt. Neračte mne v tom VMt nic litovati. Datum Ratay, sabbato post Simonis et Judae apostol. anno oc V°XIII. Zdeněk z Bošína, purkrabie na Ratajiech. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově oc JMti, pánu mně milostivě příznivému. *) Krištofor ze Švamberka.

Strana 101
z roku 1513. 101 189. Zdeněk z Račína Henrichovi ze Švamberka: o vína. (R) V Jemnici (1513 14. listop.) — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 20. Urozený pane, pane milostivý! VMti službu svú vždycky hotovú VMti vzka- zuji. Jakož mi VMti psáti ráčíte, což sě vína dotýče, abych TMti kúpil: milostivý pane! to k vůli VMti i všěcko jiné, což jest mně možného, všěcko rád chci učiniti. Než bych sám to měl kupovati VMti, toho mi sě nehodí, neb milostivý pane, sú vína velmi drahá, po XL gr. bíl. vědro, a jěště se zdráhají. A čím dále dráže bude. Než račte VMt sěm poslati, kohož se VMti zdáti bude; hned já chci rád pomocěn a raden býti, své prácě v ničem nelitujě, což budem moci VMti najlepšieho zjědnati. S tím, kohož TMt poslati ráčiti budete, neračtež meškati, neb sú již vína velmi přebraná, což jest lepšího. Však Čěrt VMti můž pověděti, kterýž jest byl sě mnú vědčí, že sěm na miestě musil dáti za štyři draylinky sto fl. a to po přízni ještě. Dajž pán Bůh všěmohúcí TMti dlúhé zdraví a šťastné panování na dlúhé časy. Toho bych VMti věrně rád přál, jakožto pánu milostivému, na mne laskavému. Dán v Jemici, v pon- Zdeněk z Račína, úředník na Jěmnici. dělí po sv. Briccii. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově, pánu ke mně milostivě příznivému. 190. Písař Švamberský Henrichovi ze Švamberka: o věcech hospodářských a lovech. (R) Na Švamberce 1513, 10. prosince. — Orig. arch. Třeb. II. 325. 1. Vysoce urozený pane, pane muoj milostivý. Kdež jste mi VMt psáti ráčili, že posieláte Víthu služebníka VMti po některú sumu peněz, aby na miestě VMti ode mne přijel: i vydal jsem jemu VII set tak vedle psanie VMti, kterúž sumu do sklepu byl jsem úplně vyčetl. A když sem penieze vydával, nedostalo mi jse na vyčítání VIII/ kopy 2 groše. A kudy jest to přišlo, o tom pan Vítha, porozuměv tomu, dobře vie; a když jsem je provodil, o tom sám pan Vítha poněkud pravil. Při tom jsem jeho prosil, aby to ode mne na VMt vznesl, a kterak k tomu VMt dále ráčíte po- raditi, neb VMt sami tomu porozuměti ráčíte, že to mú vinú nepřišlo; neb jest pan Vítha jim všem rozkázal čísti peníze, a já jsem všem jakožto dobrým lidem věřil toho, poněvadž on jim čísti kázal. Avšak který jest to učinil, sem bez pochybenie, že jest toho VMti pan Vítha zprávu učinil, kdež bych já jse na toho člověka ne- nadál, by to měl učiniti, zvláště jsa u VMti služebníkem a také věda, že jest VMti statek, že muoj nenie. A také jsem jemu nahoře nic nechtěl řéci pro další nesnáz, a zvlášť bez rady a vuole VMti toho jsem předse nevzel. VMti prosím, že k tomu raditi ráčíte, kterak by taková věc k konci měla přijíti.

Strana 102
102 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského A co se dotýče platu krčmáře Domaslavského, který jest shořel, a vedle jiných jste VMt jemu do roka lhuotu platnou dáti ráčili: i račte VMt věděti, že takto platí: Item s puol lánu XVIIII/2 groše; item hned vedle toho s krčmy XX grošuov; item hned pořád s lúky IV/2 grošuov, všecko na český groš dědičně při sv. Havle a při sv. Jiří. Tolikéž pak neviem přitom, mám-li ho nechati při všem podle dánie lhuoty, neb velmi řiedce šenkuje; ráčíte-li ho nechati všemu aby lhuotu měl, VMti prosím, že mi ráčíte oznámiti. Přitom prosím VMti, že mi ráčíte oznámiti, mám-li za slepice penieze vybrati za úročnie, čili ráčíte pro příjezd VMti nahoru slepice zachovati, aby byly. A teď jich VMti vejpis posielám, všech-li ráčíte rozkázati nechati, čili za které penieze z některých vsí, buďto za všecky penieze by se vzieti měly. Pak kterakžkoli ráčíte rozkázati, tak učiním. A také VMt račte věděti, že pan strejc VMti pan Krištofor JMt poslati jest ráčil ke mně Johanesa písaře, abychme spolu srovnánie učinili o rybné penieze. Tak jest mi Johanes pověděl, že ráčil rozkázati tak JMt, abychme srovnánie učinili o též pcnieze. I poněvadž jest tak ráčil rozkázati, srovnali jsme o ty penieze, jakož pak VMti toho narovnánie registřík posielám. I jest VMt o to najviec, že jse ryb podle vsazenie jich do sátky na vyměřování nedostalo 1/25 dčberu, a přitom také zmrlých 1/25 dčberu, kteréžto jsú na Bor brali umrlé a zudili je i utratili, o ty jsme oboje nevěděli, kterak srovnati. Tomu VMt ráčíte porozuměti. VMti prosím, že mi ráčíte oznámiti, při tom-li srovnání toho tak nechati mám čili kterak jinak to mieti ráčíte. A kdež ste mi VMt o kaštany poručiti ráčili, abych VMti za XV grošuov českých poslal: račte VMt věděti, že jsú je vezli teď v ty mrazy, když jsem u VMti byl, a tak je zmrazili prostě, že nynie nic dobrého nemají, než ty zmrzlé; a poně- vadž nic dobrého nenie, nesměl jsem jich VMti poslati, a snad bych huoř učinil, než lép, kdybych VMti psotu poslal. A VMti prosím, že mi ten registřík rybného srovnánie poslati zase ráčíte, neb jedné pro zprávu VMti jej na tento čas posielám. A VMti také posielám zprávu toho, který ve Pšově umřel a těchto dluhuov, kterýmiž jemu dlužni jsú byli, po sobě nechal, a ještě všecko nenie sepsáno. Neb Rajth u mne nebyl od té chvíle, jak jsme to sepsali; ale slyším tak, že ještě drahně ně- kterú kopu dluhuov těch vyptal jse a sepsáno má, a bez meškánic má nahoře býti. Pak kterak o tom ráčíte rozkázati, mají-li jse ti dluhové vyupomínati, o tom prosím VMti, že ráčíte mi oznámiti. — A VMt račte věděti, že okolo nás nahoře opět tě- mito mrazy počíná o chleb těžko býti a lidé sobě velmi počínají stýskati. A jakož jse teď posielá VMti VIIro zvěři nynie zbité, jest dosti malá. Tak jsem já slyšel, že rychtář Manětinský s fortelem honí. Jan lovec tomu jest poroz- uměl poněkud, nerad by, by mnoho zvěři zbito bylo na holi; neb slyším, že jsú ně- které lidi nacházeli na holi choditi se psy, a šlak také viec lidský i na koniech na-

Strana 103
z roku 1513 a 1514. 103 cházeli, an prostě chodili, toho rozum jest po zvěři, aby zvěří hajbali a tak aby na jiné lesy neb grunthy sešla; neb jsú také honili pan Roupovský a Podmoklský. A slyším, že jsú na Bělú dobrú zvěř zbili s lehka, by nebylo škodné, aby jse po- hledalo, zda by mohli koho popadnúti, a tu by se zvěděti mohlo, jestliže by koho lapili, čím návodem to činí. A kdyby jse to jedinému ostudilo, potom by jiní jse na to uráželi, a tak by spieš zvěř pokoje na gruntech VMti užiti mohla; neb když se zvěří často na kterých lesiech hýbá, nerada tu dlúho ostává. Ex Sswamberk, sab- Johannes. bato ante Luciae virginis, anno oc XIII°. Vysoce urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka JMti oc, pánu mému milostivému. 191. Henrich ze Švamberka Vojtěchovi z Pernšteina: o úřadě nejvyššího hofmistrství. (R) Na Zvíkově 1514, 5. května. — Orig. arch. Třeb. Fam. Pernstein. Službu svú vzkazuji urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte zdrávi byli a dobře se měli, toho bych vám přál. Jakož mi píšete, že pan otec váš najvyšie hofmistrovstvie králi JMti zase vrátil pro nedostatky své, a JKMt že jest vám ten úřad ráčil dáti, a při tom toho dotýčíc, že slyšíte, že by někteří páni a snad i z ry- tieřstva tomu se protiviti chtěli, žádajíc toho, jestli že by vám toho potřeba byla, vedle vás a při vás abych stál: i pane a přieteli milý, vězte, že sem něco o tom slyšel, že vám ten úřad dán, ale bych to kruntovně věděl, kterakým způsobem, toho neviem. I protož neviem na tento čas vám odpovědi na žádost vaši dáti. Než ten úřad i jiné poctivosti, kteráž by vám vedle řádu a práva přijíti mohla, toho bych já vám rád přál, což by nebylo proti řádu a svobodě panského stavu. Datum Zwiekow f. VI. in die s. Gothardi anno oc V°XIIII. Henrich z Švamberka oc. Urozenému pánu panu Vojtěchovi z Pernšteina oc najvyššiemu hofmistru královstvie Českého, pánu a přieteli mému milému. 192. Jindřich z Risenberka Krištoforovi ze Švamberka: žádá ho za list přímluvčí ku králi, aby mu dán byl úřad nejv. komornictví. (R) Ve Švíhově 1514, 7. června. — Orig. arch. Třeb. č. 3609 ve sbírce autografů. Urozený pane, pane a bratře muoj milý! Byste zdrávi byli a ve všem se dobře jměli, věrně bych vám toho přál. Pane bratře muoj milý! Nevím, došlo-li jest vás to, že jest nejvyšší pan komorník umřel.*) A poněvadž ten úřad prázný jest, vězte, pane bratře muoj milý, že sem já králi JMti o to poslal, aby mi JMKská ráčil ten úřad najvyššího komornictví dáti, a sám také k JMKské vyjel sem. Za to vás, pane bratře muoj milý, prosím, že mi k JMKské list přímluvčí pošlete, za to

Strana 104
104 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského žádajíc i také k tomu radu svú dávajíc, aby mi ten úřad JMKská dáti ráčil; kdež nepochybuji, že byšte mi té i jiné poctivosti přáli. A já také zase v čem bych vám věděl přátelskú službu učiniti, rád učiním. A prosím, že mi ten list pošlete po tomto poslu. A jestli vám co do Budína potřebí při králi JMti jednati, oznamte mi to; při tom rád chci o to míti pilnost. Dejž se nám Pán Buoh všemohúcí spolu ščastně ve zdraví shledati. Ex Švihov fer. IIII. ante Trinitatis anno oc XIIII°. Jindřich z Riznberka a na Švihově oc. Mému milému panu bratru, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru. *) Petr Holický ze Šternberka. 193. Ladslav ze Šternberka Krištoforovi z Švamberka: že přímluvu svou k nejvyššímu komor- nictví slíbil již jinému. (R) V Praze 1514, 9. června. — Orig. arch. Třeb. č. 3610. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a ujče muoj milý! Byste se dobře jměli a zdrávi byli, toho bych vám rád přál. Jakož mi píšete, žádajíc mne za to, abych se za vás přimluvil, co se toho úřadu najvyššího komornického královstvie Českého dotýče, králi k JMti: i vězte, že bych to učinil, ale že jest mne prvé jiný za to žádal, za kteréhož jsem já již přímluvu i s panem hofmistrem starým*) učinil. Tu muožete sami znáti, že by mi se to již netrefilo, abych se již měl za vás při- mlúvati. Datum Pragae fer. VI. post Pentecosten annorum XIIII° oc. Ladslav z Šternberka a na Bechyni, najvyšší kancléř královstvic Českého. Urozenému pánu, panu Krištofovi z Švamberka a na Boru, panu ujci mému milému. *) Vilémem z Pernšteina. 194. Jiřík Bezdružický z Kolovrat Krištofovi ze Švamberka: posílá noviny z Prahy o nepřátelském počínání Pražan. (R) Na Bezdružicích 1514, 8. července. — Orig. arch. Třeb. 3614. Urozený pane, pane a švagře muoj milej! Napřed bych rád slyšel, abyšte se dobře měli a zdravi byli, toho bych vám věrně přál i se paní manželkú vaší a paní sestrou mou milou.*) A teď vám posílám toho přípis, což mi dnes po nešpořích z Prahy posláno, a to, že jedni druhajm se podtají svěřují, což vám teď posílám. I protož muoj milý pane švagře, jistě mně by se zdálo, poněvadž takové noviny proskakují, abychom kázali vehřejně vojensky pohotově bejti, každej svejm lidem. A na ten zpuosob, poněvadž král JMt obsílá někeré pány a pány z rytieřstva i také města, aby k JMti na pomoc táhli, aby takovejm zpuosobem nás také ti knoflíci předjeti nechtěli a svou vuoli mieti jako křížovníci. Jakož pak z tohoto psaní, kteréž

Strana 105
z roku 1514. 105 vám teď posílám, budete moci i lépe tomu vyrozuměti, pane švagře milej. Neb vězte, že panu purkrabí také o to píši, ač také panu purkrabí jest to oznámeno z Prahy po Johannesovi písaři jeho. Dajž Pán Buoh, můj milej pane švagře, abyšte se dobře měli a zdrávi byli a spolu se bohdá ve zdraví šťastně shledali. Dán na Bezdružicích den sv. Jana Kiliana léta oc VCXIIII. Jiřík Bezdružický z Kolovrat oc. Urozenému pánu, panu Kristofovi z Švamberka a na Boru, panu švagru mému milému. *) Anežkou z Kolovrat, druhou manželkou páně Krištoforovou. 195. Jan Bezdružický z Kolovrat Henrichovi ze Švamberka: o tuhém jednání s králem o nějaké pokuty Táborských. (R) V Budíně 1514, 13. července. — Orig. v arch. Třeboň. č. 3617. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane švagře muoj milý! Zdraví, sčestí i jiného všeho dobrého, tohoť bych VMti věrně přál, jako pánu a švagru svému milému. Jakož mi ráčíte VMt psáti, abych králi JMti listu dodal: i to sem tak učinil i prosil sem JMti, aby to ráčil učiniti, oč VMt píšete; a také sem to JMti pověděl, že VMt tu žádost máte, aby posel byl brzo vypraven. I držel mně JMt na tom na tři dny. A já prosil pana Mezeříckého starého,*) aby se ráčil při- mluviti, aby VMti spieš byla odpověď dána. I nevěděl sem, oč VMt píšete, až král JMt sám pověděl před panem Mezeříckým starém, že VMt o pokutu píšete, co se Táborských dotýče; a také to ráčil pověděti, že VMt ty pokuty sobě neprosíte než služebníkóm svým; i prosil JMti s panem Mezeříckým, aby to ráčil učiniti k žádosti VMti, a tu pokutu aby dal těm dobrým lidem, o kteréž jste VMt psali. I pověděl JMt, že těch dobrých lidí nezná. I prosil sem JMti, aby to pro VMt udělal a tu pokutu těm dobrým lidem ráčil dáti. I pověděl mi JMt, že mi dá nazajtří odpověď. I potom sem opět JMti na zajtří prosil, nejednús, ale po třikrát. I divilo se tomu několik dobrých lidí, proč tak krále starám. I srozuměl tomu doktor Rupleth [sic]**) tomu dobře, neb jest již měl listy v rukú ty, kterýž jste ráčili králi psáti. I čekal na to, abych jedno odstúpil od krále. A já tomu srozuměl, i nechtěl sem od JMti odstúpiti. I prosil sem vdy, aby mi ráčil milostivú odpověď dáti. A JMt se vymlúval, že těch dobrých lidí nezná, a tím mi se JMt vždycky vymlúval. I nevěděl sem se čeho domysliti jiného, neb již jich několik rozumělo, oč prosím; i bál sem se, jestli odstúpím, že někdo o tu pokutu prositi bude. I řekl sem: „Milostivý králi! po- něvadž VMt těm dobrým lidem tým [sic] pokuty neráčíte dáti, ale račte již VMt mně dáti“. I král se zasmál, a já doktora zavolal k králi, i prosil sem, aby ráčil poručiti psáti, že mně toho JMt dává tu pokutu. I ráčil jest rozkázati doktorovi, Archiv Český XV. 14

Strana 106
106 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského že mi to dává, aby psal pánóm těm, o kterýž jste VMt ráčili psáti. Ale však sem to tím úmyslem vyprosil, boje se, aby se byl prve někdo neutekl. Ale přes to já VMti to všecko v moc dávám; a jestliže se VMti zdá, abych já taky v tom mohl třetie diel mieti s těmi dobrými lidmi, a pakli se VMti nezdá, račte učiniti, jakž ráčíte, třebas nic ať mi se nedostane, proto já VMti tím hněvati nechci. Neb sem ten, že bych se VMti ve všem rád zachoval. A to račte jistě věřiti, kterak tuto VMti píši, že je se tak v pravdě dálo to jednání s králem JMtí; a při tom při všem byl jest Mezeřícký a doktor Ruplecht. Pak bude-li se VMti to zdáti, nechť by již ti dva dobří lidi o to pracovali na mým místě, jako já bych jim to poručil, aby se již o to soudili. A bude-li třeba ještě od krále JMti jakých listů k některým pánóm anebo na jaký zpuosob, to já chci rád jednati, jedno račte mi známiti, a v to račte svuoj rozum vložiti, jak se VMti najlép bude zdáti, neb já toho na VMti mocně přestávám. A s tím VMti pánu Bohu porúčím, daj mi se pán Buoh s VMtí ve zdraví shledati. Dán v Budíně na den sv. Markéty anno »c VeXIIII. Jan Bezdružický z Kolovrat. Urozenému panu panu Henrichovi z Švamberka a na Zvickově, panu švagrovi mému milému. *) Jana z Lomnice, **) Patrné: Ruprecht. 196. List krále Vladislava na pokutu Táborských ve předešlém listě vzpomenutou. (R) V Budíně 1514, 13. července. — Orig. v arch. Třeboň. č. 3618. My Vladislav z b. m. Uh. Č. oc král a m. M. oc. Oznamujem listem tiemto všem, že jest nám oznámeno, kterak by opatrní měšťané Táborští tu v městě zamor- dovali slovútného někdy Ondřeje Víthu z Zerzavého*) a tudy že by nám u vinu a v pokutu upadli. Kdež my prošeni jsúc od urozeného Jana Bezdružického z Ko- lovrat a z Košátek, komorníka našeho věrného milého, abychom tu vinu neboližto pokutu, ač jestliže by pro takový účinek na nás přišla a připadla, milostivě dáti ráčili; i vzhlednúce my na jeho pilné a věrné služby, kteréž nám činí a činiti nepře- stává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím mocí královskú v Čechách, dali jsme jemu a mocí listu tohoto dáváme tu všelijakú pokutu a vinu na jmenovaných Tá- borských tímto listem dáváme, chtiece tomu konečně, aby on nadepsaný Jan, když to na ně vedle práva uvede a tiemto dáním a obdarováním naším vedle práva obdrží, to všecko aby jměl, držel a toho požíval a požívati mohl, jako svého vlastnicho, a to bez naší a budúcích našich králuov Českých všech jiných lidí všelijaké pře- kážky. Přikazujíce větším i menším úředníkuom desk z. kr. Č. i jiným všem poddaným věrným našim milým, abyšte jeho nadepsaného Jana při tom našem obdarování jměli, drželi a neporušitedlně zachovali a k tomu ke všemu řád práva zachovajíc dopomohli

Strana 107
z let 1514 a 1515. 107 a jeho toho zmocnili, jináče nečíníce, znajíce v tom vuoli a přísné rozkázaní naše. A ktožby tento list svrchupsaného Jana s dobrú vuolí jměl, chcme tomu, aby pří- slušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k listu tomuto přitisknúti jsme rozkázali. Datum Budae die s. Margaretae, anno domini oc XIIII regnorum autem nostrorum Hungariae XXIIII Boemiae vero X ...**) Ex comissione propria regiae majestatis. Pečeť porušena. *) Emler, Pozůstatky desk I. 248. **) Utrženo. 197. Děpolt z Lobkovic Krištoforovi ze Švamberka: o vína a rarohy. Zprávy o chování měst. (R) V Bílině 1514. 12. srpna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 20. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Rád slyším, že jste zdrávi; té věci vám, pán Buoh zná, přeji. Jakož mi ráčíte psáti o vína: byl bych rád dobře zjednal, ale nemobl sem po vuoli vaší. Neb již všecka vína bílá sú minula a na těchto přiskočilo. Než jestliže kto ještě co má bílého vína, to sú slevky, ješto jich nemohli vydati na šenku. Než teď sem vám kúpil tři sudy vína Blankuov; mně se zdá, že sú dobrá a bezpečně muožte je do druhého léta chovati z té vinice. A vrátíte-li zase sudy k zbírání vína, to sem tak vymínil, že vám bude sleveno 11/2 kopy. A jakož mi ráčíte psáti o rarohy: jakž ke mně Vrbík přišel, hned sem ho na svém koni poslal do Bečova k šafáři svému, aby s ním jel tu, kdež ty rarohy lapají, jestliže sú co lapili, aby sobě mohl vybrati po své vuoli. Neb sem byl o tom poručil, jestliže co lapí, aby na mě chovali a k mé ruce aby koupeno bylo. A o novinách, jakož ráčíte věděti, nevím co psáti; než města v kraji našem pěkně mluví a tiší sú. Dajž pán Buoh, abyšte zdrávi byli a dobře se měli ve všech svých věcech a spolu abychom se ve zdraví shledali. Datum ex Bilina sabbato post festum s. Laurentii martyris, annorum dni 1514. Děpolt z Lobkovic a na Bílině. Uroz. pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru, pánu a švagru mému milému d. 198. Henrich ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o zlatém voze; drobné zprávy. (R) Na Zvíkově 1515, 17. ledna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 16. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strýče muoj milý. Zdraví i jiného všeho dobrého bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Po odjezdu vašem přišlo mi na mysl, co se toho vozu zlattého dotýče, které [sic] bych měl na Bor poslati, aby jej tam maléř opravil. I zdá mi se lépe, abyšte ho zde nechali a maléře Blatenského 14*

Strana 108
108 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského hued sem vypravili, aby ohledal, co by bylo na něm potřebí opraviti: a zlata aby sobě hned zjednal z Prahy a hned jej opravoval; neb jest čas veliký k tomu. Neb byšte do Nornberka po zlato měli poslati, bojím se, že by se to prodlilo. Než toto mi se zdá, abyšte se paní manželkú svú a dcerú mú milú a se paní Labuťovú, jestliže také na tom veselé býti má, několiko dní sem napřed ke mně přijeli, a tu odsud abychme spolu všichni jeli. A také bych rád proto, abyšte před tiem časem ke mně přijeli, kdež sem vás prosil na Švamberce, abyšte z Blatenské svadby se paní dcerů ke mně sem na Zviekov přijeli. I bojím se, že by mi se to netrefilo, a to z příčiny té, že k žádosti pana Hradeckého v Hradci býti mám na tom přínosu a bojím se, že mi tak trefí, že hned z Blatné do Hradce jeti musím. Než prosím vás, dajte mi znáti na který den byšte zde býti jměli. A tak muoj milý pane strýče, zapomněl sem s vámi mluviti, co se Jiříka Skorněšického dotýče, jestliže jest možné, abyste ho pustili, aby on ke mně hned jeti mohl; neb sem chtěl s ním rád na Kestřany jeti a o nějaké dielo, kteréž před sebú mám tu na Kestřanech, s ním rozmluviti, a potom ho také i na Švambergk poslati. A za to mám, že na tento čas že ho mnoho nepotřebujete a také do sv. Valentina již daleko nenie. A pán Buoh rač se nám dáti spolu, muoj milý pane strýče, sčastně a ve zdravic shledati. Datum Zviekov feria IIII. in die s. Anthonii, anno oc V XV°. Henrich z Švamberka oc. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc. strýci mému milému d. 199. Jan z Ebernic Krištoforovi ze Švamberka: o věcech hospodářských; úštípky na Rendlovo podkomořství. (R) B. m. 1515, 23. března. — Orig. v arch. Třeboň. č. 3646. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane a pane mně v milosti příznivý! By VMt zdrávi jsúci dobře se jmili, toho bych VMti věrně přál. VMt pane milý! zámutku vašeho po panně Lidnile, ceři VMti, věrně jí ho nepřejic i tudiež panně JíMti, neb to znátie mohu, že VMt i se panie JMtí přirozenú litost toho jmáte. Avšak VMti jakožto pánu v rosomu správnýmu náleží takový věci v mírnostie lito- vatie, coš Bohem působeno jest; i protoš VMt račteš tu oběť Bohu všemohúcímu radostně zdátie, neb mu VMt lepšího daru a příjemnějšího dátie nemóžete, neš duši v čistotě zachovalú. Protie téš pokoře Bůh všemohúcí VMt bohdá radostně a štědře obdaří tiem, coš VMti k utěšenie by býtie jmohlo oc. VMt pane milý! Jakoš mi VMt ráčila psátie o kuny do Frankfurtu: i to jsem poručil, aby VMti kúpenye byly. A coš se zlomků sklených koleček tkne, toho jsem na ten čas nezpósobil, aniš jsem jich najítie jmohl, neš toliko společný zlomky z picích skelnic; i z té příčiny jsem toho zanechal. A VMti jsem taky kúpil mě-

Strana 109
z roku 1515. 109 děniečku: a hantvásek ten jsem zapomněl VMti poslatie, neš po nejprvnie fóře, keráš bude, VMti to pošli. A psal jsem VMti o ty tarasniece páně Lvovy, i nevím, došel-li VMti ten list, nes jiš jsú hotovy: i protož VMti prosím, račteš to JMti dátie znátie, ať JMt ráčí je dátíe odvéstie. VMti zbroje jest také dávno hotova; račteš poručiti, aby jie vsaly; a má býti za nie VII f. [sic]. A psal bych VMti rád nějaký noviny, i nic takovýho nenie, neš tento čas všeckno se postiešilo. Neš niec novějšího a dievněšího jsem neslyšel, neš že jste z Rejndle učinili podkomoří; bopomozi vám všem, že jste naň tak laskavi a že jemu k takové ctie a užitku přivodiete; a bopomozi jemu, že on toho na VMtí všech tak dosahuje a sobě to přivede. Psal bych VMti rád, že jste nebožátka; ale nesmím, bojím se, aby to VMti protie mysli nebylo. I poněvadž jste ráčili Rendle podkomořím uči- nietie, taky se chci přimluvitie za přítele svýho za Kutnaura,*) abyšte jeho ofrychtéřem udělali, kdyš by Rendle nebylo, aby on jeho sastal; mám sa to, že by to učiniel oc. Ba nebožátka, nebožátka! coš se to děje! Račteš VMt odpustietie, že o to tak VMti píši, neb mi se ten řád a velmi zle líbí. Dej Bůh v tom lepší pořádek. A milý pane VMti prosím, račte mi psátie, coš se dobrýho pósobie, coš by VMti mošnýho bylo psátie; avšak se předkem bojím, že mi VMt v tom nebude moci co psátie o dobrým řádu. A s tiem dejš se pán Bůh VMti sčastně, dobře jmítie. Jan z Ebernic oc. Datum v pátek post letare anno D. XV. Urozenému pánu panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru, pánu mně v milostie příznivýmu. *) Jindřicha? 200. Henrich ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o zřízení špitála v Boru; o hospodářských věcech, o nemoci pana Lva. (R) Na Zvíkově 1515, 16. dubna. — Orig. arch. Třeb. II. 89. 1. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strýče muoj milý! Zdraví i jiného všeho dobrého bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Jakož mi píšete, chtěl-li bych ves kúpiti k špitálu, které stavěti chci s povolením vaším a páně Janovú bratra vašeho, v městě vašem tu na Boru, za neboštíka pana Bohuslava starého, pán Buoh rač duši jeho milostiv býti, že by Bonětice Levhartové na prodaji byly, a byl-Iji by úmysl muoj kúpiti ji, že byšte mu o to psáti chtěli, aby mi vejpis důchoduov poslal, i při tom mi také i cenu oznámil: i za to vás prosím, že tak učiníte, a jemu o to již psáti budete, neb úmysl muoj jest tu ves kúpiti, budem-li se jedné moci o ni smluviti. Neb slyším, že jest člověk tuhý v takovéch věcí. Co se pak stavení špitála dotýče, chtěl-[lli bych jej letos stavěti, abych vám v tom oznámil vuoli svú, měl-lli byšte dáti kámen k tomu lámati aneb co hromad,

Strana 110
A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 110 že nynie jak lidé síje odbudú, že by se i svésti mohl, dokuď na ně zase diela ne- příjdú: i muoj milý pane strýče, za to vás prosím, že tak učiníte a juž co se vám zdá hromad kamene že dáte nalámati, a také že to vopatříte a smluvíte, kdo by jej přivézti a svésti měl. Než toto vězte, že duom všecken kamenem chudým udě- lati chci a při tom kostelík jim také udělati chci. A již vám pán Buch za vaši práci také buohdá voplatiti ráčí. A co se pak rybníka Tisovského dotýče, i nerad toho vidím, že se nám tak zdařil. A neviem kudy jest to přišlo. Než bych to věděl, že je to nějakú nedbačli- vostí přišlo prvnieho hajtmana Švamberského a při násadě to některak nevopatřil, tak jak by to vopatřiti měl, a já byl o tom věděl, byl bych já se věděl kterak k němu v tom zachovati. A co se písaře dotýče, kteréhož jste mi poslali, z toho vám děkuji a již jsem jej přijal. Pak jak mi se zdaří, toho neviem. Než prosím, budete-li mi ještě moci jednoho dohoditi, že mi ho dohodíte. A co se novin dotýče, to sem vám prvé oznámil, o čem sem věděl, prve než mi vaše psanie přišlo. A bych co tak zvláštnieho věděl a potřebného, neobmeškal bych vám to oznámiti. A také, muoj milý pane strýče, jako mi v druhém listu píšete, co se Jakuba dotýče, které u pana Všerubského byl, že by se hajtmanu Švamberskému zdálo, že by mi se hoditi mohl, než že ho na tento čas v Plzni nenie, že jest v Praze, než že jest pan Jan, bratr váš, s hajtmanem na tom zuostal, aby poň hned poslal; a dále z psaní vašeho tomu sem porozuměl, na čem pan Jan s hajtmanem zuostal. I prosím, že to hajtmanu při- pomenete, aby tím neprodléval a jej hned obeslal, a což za odpověď dá a na čem hajtman s ním zuostane, ať mi to hned oznámí. A jako mi píšete, že sem vám psal, co se Jakuba dotýče, abyšte mi to hned oznámili, na čem s ním zuostanete, a že já poslu zaplatiti chci; pak že tomu rozu- miete, že malú vieru k vám mám, a že snad se obávám, že byšte pro mne posla svého nevážili ke mně o to poslati: i jistě sem toho tím úmyslem neudělal; i protož nemáte sobě to co obtěžovati. A co se Jiříka Kroměšínského dotýče, i píši mu o to, aby hned k vám jel a vedle žádosti vaší u vás pobyl, a odtud aby zase hned ke mně sem přijel, neb bych rád, aby mi se ty sádky prve začaly dělati, než bych nahoru odsud jel, ač sem na tom byl, že vrátě se z Švamberka, aby se teprv dělali. Neb sem na tom byl, že sem chtěl k svatému Jiří nahoře býti, ale to mi se jest změnilo; a to proto, že doctor páně z Rozmberka jest mi pověděl, když jest teť nynie u mne byl, že prve ke mně se vypraviti nebude moci, než teprv okolo svatého Jakuba a Filipa, a to po [sic] najvyššieho pana purkrabí Pražského. Neb se jesti velmi těžce rozne- mohl na dna a prostě sebú nevládne, než kam ho v peřinách přinesú; i krmiti ho musejí; a k tomu také že má žaludek velmi zanečistěné. A když ke mně přijede, tehdy nejméň dvě neb tři neděle při mně býti musí. I protož z té příčiny musil sem té jiezdy své poodložiti, než jak mi pán Buoh ráčí dáti se jedné polepšiti a on mi dopustí jeti,

Strana 111
z roku 1515. 111 tak hned buohdá nahoru se vypravím. A prosím, panu Janovi a paní manželce své a dceři mé milé a paní Lahuťkové, že ode mne službu poviete, že bych jim přál zdraví i všeho dobrého. A pán Buoh rač se nám dáti spolu ščastně a ve zdraví shledati, muoj milý pane strýče. Datum Zviekov, f. II. post Conductum Pasce, anno oc VCXV°. Henrich z Švamberka oc. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc strýci mému milému d. 201. Sněm stavu panského a rytířského Krištoforovi ze Švamberka: že volen jest vedle jiných, aby jel ku králi do Vídně. (R) Na hradě Pražském 1515, 16. června. — Orig. arch. Třeb. č. 3649. Služby naše vzkazujem, urozený pane, pane přieteli náš milý. Vězte, že král JMt pán náš milostivý ráčil jest toho na našiech staviech žádati skrze pány posly, kteříž na JMKské místě na tomto nynějším sněmu byli, abychme některé z našich stavuov pro některé pilné potřeby k JMKské poslali s mocí. Nebo také i tohoto královstvie Českého některé potřeby jsú. I mezi jinými také jste vy k takové potřebě voleni. I za to vás, pane a přieteli náš milý, žádáme, že tak učiníte a k JMKské se vypravíte, abyšte u JMKské v Prešpurce anebo u Vídni, kdež JMKská bude, byli na den svaté panny Markety najprv přieští [13. Jul.]. Pakliby vám bylo prvé ozná- meno od JMti, za to vás žádáme, což najspěšněji moci budete, že se k tomu strojiti neobmeškáte. I nepochybujem o vás, než že tak pro potřeby JMKské a tohoto královstvic učinicte. A o též také jiným pánóm a z rytieřstva, kteříž jsú k tomu voleni, ješto zde na ten čas na hradě Pražském nebyli, píšem. Dán na hradě Praž- ském v sobotu po hodu sv. Víta leta oc XV°. Páni a rytieřstvo spolu na hradě Pražském na obecním sněmu shromáždění. Urozenému pánu, panu Krištofovi z Švamberka a na Zviekově, přieteli našemu milému. 202. Henrich ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o vysvěcení kostela při špitale v Boru od suffra- gana Olomúckého; o sjezdu ve Vídni. (R) Na Zvíkově 1515, 19. července — Orig. arch. Třeb. II. 89. 1. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strýče muoj milý! Zdraví i jiného všeho dobrého bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Vězte, že kněz biskup, suf- fragán pana biskupa Olomúckého, má býti na svatého Jakuba najprv příštieho [25. července] v Budějovicích, a odtud že by na Blatnú jeti měl a kostel tu světiti; a tak tomu rozumiem, že se i na Plané odtud staví, aby také sv. Anny kostel světil. I velmi bych rád, aby ten kostelík v špitále u vás na Boru mohl vyzděn býti nahoru až

Strana 112
112 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského po vokna, neb bych chtěl rád, aby jej také osvětil. Neb tak sem spraven, by tak vysoko vydělán byl, že by se mohl světiti; a voltáři by také některak vopatřeni byli, aby byli zděláni a osvěceni mohli býti, ač ne tak dostatečně mohli by uděláni býti na tak krátký čas, jako bych já rád jmieti chtěl. Ale juž by muselo býti tak, jak muož býti; neb potom Buoh vie, kdy bychom biskupa dočkali, aby jej posvětil. I protož, muoj milý pane strýče, prosím vás, že v tom svú zvláštní pilnost jmieti budete, aby se mohl juž nahoru vyzdvihnúti a voltáře v něm zdělati se, aby když pan biskup do kraje přijede, aby mi to posvětil. Byšte pak měli do Plzně anebo kdež viete po zedníky poslati! A mají-li měšťané kamen lámaný, aneb kdo tu vokolo blízko, že od nich jej kúpíte jak budete moci, a fuoru také že juž zjednáte jak bu- dete moci, aby se to hned předse dělalo. A měl-li by Šputil na to málo peněz, ať mi dá znáti, pošli já mu hned viec. A prosím, muoj milý pane strýče, že v tom již své práce litovati nebudete a k tomu se skutečně přičiníte, aby se to mohlo tak udělati v tom času krátkém, aby se to osvětiti mohlo. Neb bych rád, abych toho dočkal prve, nežli by mne pán Buoh z tohoto světa ráčil pojieti, aby ten kostelík posvěcen byl. A tehď vám posielám přípis sněmovnieho jednání. Prosím, že za zlé jmieti nebudete, že sem vám jich tak dlúho neposlal, neb sem očekával poselstvie od pana z Rozmberka, psal-[lji by mi co nového, abych vám vedle toho oznámil. I neviem ještě nic nového z Vídně. Než poručil sem Heřmanovi Sedleckému, služebníku svému, aby pana purkrabí ode mne prosil, aby mi nějaké noviny z Vídně oznámil; neb sem ho do Viedně odpustil, a zítra buohdá odsud vyjede, a s Bechynkú Bernartickém spolu tam pojedú. A což nového najprv zviem, což by za poselstvic stálo, neobmeškám vám to oznámiti. A prosím panu Janovi bratru svému, a paní manželce své a dceři mé milé a paní Labuthové ode mne službu mú povězte, a že bych jim zdraví i všeho dobrého přál. A pán rač se nám dáti spolu sčastně a ve zdraví shledati, muoj milý pane strýče. Datum Zwiekow f. V. ante Mariae Magdalenae, anno oc VCXV°. Henrich z Švamberka oc. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc, strýci mému milému d. 203. Henrich ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o svěcení kostela při špitále v Boru; o věcech hospodářských. (R) Na Zvíkově 1515, 7. srpna. — Orig. arch. Třeb. II. 89. 1. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strýče muoj milý! Zdravie i jiného všeho dobrého bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Co se špitálu na Boru do- týče, že v tom pilnost svú rádi jmieti chcete, aby se tak stavělo, vedle psanie a žá-

Strana 113
z roku 1515. 113 dosti mé, zvlášť pro příčinu tu, kterúž jste z psanie mého vyrozuměli, proč s tím pospiechám, a to pro pana biskupa, a že v tom pilnost svú jmieti rádi chcete, aby se tak udělati mohlo vedle psanie mého, a že za to máte, že to bude opatřeno vedle psanie mého, že ten kostelík i voltáři posvěceni budú moci býti, jedné by pan bi- skup nepospiešil příjezdem svým: i muoj milý pane strýče! Z té starosti a práce, kterúž o to máte, napřed vám děkuji, a buohdá od pána Boha všemohúcieho věčnú odplatu jmieti budete. Než vězte, že mi pan biskup onehdá píše, že k žádosti mé ke mně přijeti chce, než na který den by přijeti měl, že mi to oznámiti nemuož, než což najspieš bude moci ke mně se vypraviti, že mi to oznámiti chce, než já abych to také opatřil, aby bezpečně jeti mohl. I tak tomu rozumiem, že se toho obává, aby mu se nějaká lechkost na cestě nestala od strany pod obojí spuosobú. I poslal sem k němu dnes, a za to mám, že ho najdú na Krumlově, prose ho, aby ke mně přijel sem tu neděli po sv. Bartoloměji najprv příští [26. srpna], neb že já na tento čas nějaký odjezd před sebú mám, a že bych já nerad viděl, aby sem při- jeti měl, aby mne doma nenalezl, a že bych se rád s ním seznámil. Pak co mi za odpověď dá, toho neviem. Než kdyžkolivěk bude jmieti na Boru býti, dám já vám den aneb dva napřed věděti, kdy by měl k vám přijeti. Než mnoho s sebú nemá, než čtieři vozníky, tři neb čtieři jiezdná a ty, kteří s ním u voze sedí a u vozu jsú, a ty kterýž já vedle něho služebníky některé také pošli. I již muoj [milý] pane strýče, za to vás prosím, že juž pana biskupa ... ..*), a což bude jmieti od toho kostelíku i od oltařuov svěce nie] . . . . že s ním o to juž srovnáte, a bude vám to hned zase nav[ráceno] . . . také od oltáře svěcení na Švamberce, a muož-li to býti, . . . že také pana biskupa s sebú na Švamberk hned s bo[ží] ..., aby ten voltář prostřední také osvěcen byl. A hajtmfanu] .... že psáti budete, když byšte tam býti měli, aby vás vínem i jinými potřebami opatřil, abyšte pana biskupa poctivě uctiti mohli. A také, muoj milý pane strýče, jako mi píšete, že mi posieláte ceduli vypsanú, náklad na ten špitál: i té ceduli já nenalezávám, i neviem kudy je to přišlo. Než proto já tehď píši Johannesovi, písaři Švamberskému, aby dal na to dielo Špu- tilovi XV kop grošuov českých. A bude-li co viece nad to letos potřebie dáti k tomu stavení, rád dám. Než poněvadž mi píšete, abych toho stavení letos ponechal a viece dělati nedal než potud, puokud sem vám prve psal, co by se jen osvětiti mohlo: i v tom já rady vaší uposlechnúti chci a tak udělati chci. Než za to vás juž prosím, muoj milý pane strýče, že to juž vopatříte, aby juž tak vedle žádosti mé se to do- konalo. Co se pak svatých vloženie dotýče v kterých oltářích, toho vám tehď na to ceduli posielám. A jakož mi píšete, co se škody na rybnících mých dotýče, že mi toho ne- přejete: i bez pochyby sem, muoj milý pane strýče, že byšte mi toho [il jiného zlého nepřáli. Ale vězte, že děkujíc pánu Bohu, tak velmi veliká škoda nenie, tak jak 15 Archiv Český XV.

Strana 114
114 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského jsou mi psali; neb byl sem na tom sám a to vohledával. Než proto budu jmicti diela dosti, abych dal ty strže zadělati a to všechno na těch rybnících opraviti: neb přílišná náhlá voda byla jest přišla. A tak z psanie vašěho tomu rozumiem, že jste také na svých rybnících zbytky vody měli. A když je vás pán Buoh ráčil jen škody zachovati, tehdá jest dobře a toho vám věrně přeji. I buď jeho svatá milost z toho pochválen. Než tak já sobě, muoj milý pane strýče, myslím, že poněvadž pán Buoh ráčil jest nás tak navštíviti těmi vodami i tak od povětří krup — neb mi hajtman Švamberský píše, že velmi okolo Švamberku kroupy pobily — že nás buohdá mi- luje. Neb jest staré přísloví, že kohož pán Buoh trestce, že toho miluje. I buohdá nás také miluje. A jakož mi píšete, abych se na Orlíce stavil a ohledal, co se dobrého staví, a nelíbilo-li by mi se co, abych rozkázal, jak by se stavěti mělo: i muoj milý pane strýče, já málo stavenie rozumiem, než proto já se tam rád staviti chci k žádosti vaší. Než dělá-li se tak, jak jste poručili při tom času, když jsem u vás na Orlíce byl, tehdy dobře jesti; pakli by mi se zdálo, že by co tak nebylo děláno [sic]; neb dělá-li se tak, jakž jste poručili, jistě nenie přes to co vopraviti. A tehď vám posielám vejpis novin, které mi pan z Rozmberka poslal, a které jsou se slavnosti tam dály a při přítomnosti těch králuov JMtí. A prosím panu Ja- novi bratru svému a paní manželce své a dceři mé milé a paní Labuťové ode mne službu povězte, a že bych jim zdraví a všeho dobrého přál. A pán Buoh rač se nám dáti spolu, muoj milý pane strýče, ščastně a ve zdraví shledati. Datum Zwiekow, Henrich z Švamberka oc. f. III in die sancti Donati, anno oc V XV°. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru, »c strýci mému milému d. *) vyhnilé místo. 204. Opat Kladrubský Krištoforovi ze Švamberka: prosí o radu, jak co by měl činiti proti odpově- dníku Jindřichovi Bohmickému. (R) B. m. 1515, 2. září. — Orig. v arch. Třeboň. č. 3654. Motlitbu svú vzkazuji VMti, vysoce urozený pane, pane milý! Zdravic, štěstic i všeho dobrého aby VMti dáti ráčil milý Buoh, toho bych VMti přál s pravú věrú oc. Pane milý! k VMti se na radu utiekám a k VMti celú naději jmám, že mi VMt ráčíte poraditi a dáti naučenie, kterak jmám učiniti, ježto Korbel z Mědražic i s Bohmickým pohruožku mi činie, že mi chtie učiniti, což nejhoršicho budou motci; a zvlášt pak Jindřich Bohmický ten mi jest psal, ježto mi se zdá, že jest podobné k odpovědi, jakož toho VMti přiepis teď posielám, kterémužto VMt porozuměti ráčíte. Psal jsem o to k panu Lvovi JMti; pan Lev odepsati mi ráčil, abych já Bohmickému na to odpověď dal. I dal jsem a poslal jsem jemu odpověď po jednom

Strana 115
z roku 1515. 115 sedláku našem do Mědražic, zvěděv, že jest v Mědražicích; ale on pokrývaje se tu, dal jest sebe zapřieti a listu od sedláka vzieti nechtěl, ježto sedlák list dával ženě Korbelově, aby jej vzela, i Korbelovi, aby jej vzel. Ale žena Korbelova řekla: „Počkej málo.“ I šla jest z světnice ven do malé jízbičky, tu kdež jest Bohmický maje liekaře se hojil; a rozmluvivši s ním i přišla jest do světnice zase a řekla sedláku našemu: „Však zde bratra mého nenie; co mu sem listy nosíš, hledej ho sobě, tu kde jest, a zde ho nehledej.“ A sedlák mi vrátil list zase. Potom Korbel naše lidi bil, s pole sháněl, nedaje jim robotovati a vorati. Já jsem k němu o to poslal dobré urozené lidi, proč to činí lidem našim chudým; ale Korbel nedal sobě dopovědieti, řéci, i lál jest i těm dobrým lidem i mně; ježto ti dobří lidé přijedše zase, horlili jsú sobě na něho, řkúce, že jsú s poselstvím jezdili k lepším, nežli jest Korbel, a že jim toho nižádný neučinil, co jest Korbel učinil. I milý pane! VMt znáti ráčíte, jakú svú vuoli ti lidé a příčinu berú pro mne, ježto jsem jim nic neučinil, a o ničem nic neviem ani skutkem ani raddou ani nižádným mým vědomím. Protož VMti jakožto pána na mne laskavého prosím, že mi VMt ráčíte v tom naučenie a raddu dáti, kterak bych jměl učiniti, neb rozumiem, kdež by mohli, že by mi rádi škodu a nějakú lehkost učinili, ač bych se jinde jich málo bál; ale kdybych jeda do Prahy a jinde na cestě pro potřeby své, snad od nich bezpečen bych nebyl. Neb ponavadž jest Bohmický již právo a řád zapovrhl, jest nepodobné, aby mi mé neviny on užiti dal. Neb VMt tomu ráčíte dobře ro- zuměti, jaké povahy a řádu jsem já člověk, zdaliž by to na mne slušelo, bych já jměl krve prolévač býti, Bohmického do Prahy aneb kohožkolivěk jiného nepřá- telóm a na bezhrdlé vydávati; pravím, že já takový a ten bohdá nejsem. Za mi- lostivú radu a odpověď VMti prosím po tomto poslu. Datum dominico post s. Egidii confessoris anno 1515. Kněz Stanislav z boží milosti opat kláštera Kladrub, VMti kaplan. Vysoce urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru, panu kmotru mému milému a pánu na mne laskavému. 205. Jan Zajimač Krištofovi ze Švamberka: o honech. (R) V klášteře sv. Prokopa 1515, 25. září. — Orig. arch. Třeb. Fam. Kunštat. Urozený pane, pane a švagře můj milý! Přál bych vám, abyšte zdrávi byli a dobře se jměli. A z vína, kteréž ste mi poslali, vám velmi děkuji. A teď vám k úbědu posílám IIII kopy pěnkav. Dajž pán Buoh, abyšte je pro mne ve zdraví snědli. A můj milý pane švagře, prosím vás, že mi ráčíte dáti znáti, který den budete u mne, v pátek-li k úbědu, čili v sobotu k úbědu. A račte věděti, že sem včera honil jelen, že sú mi zmrhali Šíma s tenetníky dva, a že ještě má Šíma u mne 15*

Strana 116
116 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského v cepu šilink. Taky račte věděti, že v tuto neděli minulú na vábení ztratili mi druhý páně Bočkův raroh. Prosím, že ráčíte rozkázati úředníku svému Rathajskýmu, jestliže by jej kde svábili, aby mi jej zase poslal. Máť prvnější i poslednější každý zvonec u nohy. Dajž pán Buoh, abychom se spolu ve zdraví shledali. Ex monasterio sancti Procopi, feria III. post Mauricium, anno 1515. Jan Zajimač z Kunštátu oc. Mému milému příteli a švagru panu Kristofovi z Švamberka oc cedule buď dána. 206. Jiřík z Adlaru, purkrabí na Vorlíce, Krištofovi z Švamberka: o stavbách na Vorlíce. (M) Na Vorlíce 1515, 26. září. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 2f. Urozený pane, pane muoj milostivý! Kdež jste mi VMt psáti a rozkázati ráčili, aby se dělníci všiecknie odbyli o svatém Václavě a o těch svátcích; i račte VMt věděti, že se odbýti nebudú moci, neb to diclo nedodělají, což ste ráčili roz- kázati, do těch svátků. Neb zedníci dělají novú vápenici; a to sem z té příčiny dal novú a jinú vápenici udělati v jiném místě, než ta prvnic jest byla, neb v té první vápenici dála se škoda VMti veliká na vápně; neb když pršalo, voda šla do vápna, a to se nemohlo nikterak opraviti, aby vápno nepodcházelo. A tesaři dělají krov na plášť, a tak pravie, že ještě jedva ve dvú nedělí hotov bude. A dále račte VMt věděti, že pan starý JMt ráčil rozkázati jakús ještě jednu třetie věži udělati na prostřed pláště; i zdá se Michalovi tesaři, že nebude to věc stálá, i kázal sem jie ponechati, až byšte VMt sami ráčili na to pohleděti. I protož bych VMt rád viděl, abyšte VMt přijeti ráčili na Vorlík, což byšte mohli nespieš. A VMti prosím, že ráčíte rozkázati purkrabie Ratajskému, aby mi dva vozníky kúpil na Vorlík; neb račte VMt věděti, že se těmto koňóm obtěžuje, neb nebudu-li míti po čtyřech koních u voze, tedy bojím se, aby se VMti škoda nestala, aby se některému koni nic uško- dilo. A také když bude v diela, teda když budu míti voziti vápno neb písek, budu moci dva koně votrhnúti, a těmi dvěma budu písek a vápno voziti, a jinými předse vorati a jiné dielo dělati; neb VMt dobře víte, žeť mám veliké dielo na Vorlíce. I protož VMti vždy prosím, že ráčíte rozkázati dva silná koně kúpiti, neb mám dosti silné koně, aby se s nimi srovnali. Datum na Vorlíce v středu před svatým Jiřík z Zadlaru, purkrabie na Vorlíce. Václavem letha XV°. Uroz. pánu panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc JMti pánu mému milostivému 207. Purkrabí na Ratajích Krištoforovi ze Švamberka: o věcech hospodářských a zvláště poddanských poměrech na panství Ratajském. (R) B. m. 1515, 26. října. — Orig. arch. Třeb. II. 232. 1. Službu svú vzkazuji, urozený pane p. muoj milostivý! Kdež mi VMt ráčíte psáti

Strana 117
z roku 1515. 117 v prvním listu, co se dotýče rybníkuov vyměřovánie na panství Ratajským, abych VMti těch miest a toho vyměřenie vajpis při najprvnějším psaní mém poslal; i račtež VMt věděti, že na tak krátký čas že se to vyměřiti nemuož. A také jest zde snich napadl i mrazové sú velicí; několik dní drahně snich leží; a sití také před těmi sněhy a mrazy dosti pilné bylo. Než jakž ten snich staje, neobmeškám já tou věcí; a když najprvní poselstvie k VMti mieti budu, oznámím já to VMti, tak jakž mi VMt psáti ráčíte. A kdež mi VMt ráčíte psáti o penieze, aby té Barboře kramářce dány byly: i budou jí dány tak na ten čas, jakž mi VMt psáti ráčíte. A v druhém listu, kdež mi VMt psáti ráčíte, abych Václavovi Šlechtovi vajpis poslal z registr starých, co se vsi Bohuslavic dotýče: i poslal sem jemu; a také jest napsán každý člověk ze jména, co který platí. A teďť VMti posélám listy od něho. A kdež jste mi VMt ráčili poslati vidimus mocného listu královského i kšaftu také nebožtíka pana Labuti, a píšete mi VMt, abych to Cidlinovi poslal bez pro- dlevánie: i račtež mi poslati registra rybná i ty listy, kteří jsú při registřích, které sem VMti dal v Praze při sv. Duše s těmi registry, abych mu to všecko poslal spolu při jednom poselství. A také kdež mi VMt ráčíte psáti, abych Cidlinovi poslal vajpis, co se těch platuov zadrželých dotýče na lidech v Hradečtě: i to bych já udělal. I nemohu rozuoměti, také-li ten plat VMt ráčíte na lidech mieti, které platy měli dávati na český groš, i nedávali než na míšenský groš; neb jest zadržalého platu na nich na míšensko několik kop drahně. I všecky-li ty platy VMt račíte na nich mieti, račtež mi VMt napsati, abych já se věděl čím zpraviti. A teď VMti po- sélám ceduli, kterúž mi Cidlina píše při tomto času, kteréž VMt porozuoměti ráčíte. I mně se zdá, že by nebylo škodné, abyšte VMt ráčili poslati někoho, komuž byšte VMt dobře věřili a někoho rozumného, aby pohleděl na lidi, jak sedí a jaké dědiny a živnosti mají, aby tomu porozuměl, mohú-li ten plat na český groš dávati, tak jakž VMt ráčíte na těch lidech mieti. Než tomu VMt račte jistě věřiti, že jest pan Labuť nebožtík od nich nebral než na míšenský groš, i jiní páni, kteří jsú je drželi před nebožtíkem panem Labutú. Než tak lidé zpravují okolní, že jest nebožtík pan Labuť chtěl na nich mieti platy na český groš, a že jest je mnohokrát rozkázal všecky vsázeti, a nikdá jest od nich nemohl sebrati na český groš. Než který byl možnější, na tom celý plat vytáhl, a někteří chudí jemu nic nedávali, než voddělá- vali jemu. I muožte VMt tomu dobře porozuoměti, že jest každému těžký na nich tam platuov dobýti, když tam VMt žádného sídla nemáte; neb já tam sám aneb sám druhý k některému na dvuor přijedu, a z druhého aneb z třetího dvora, a von do lesa jde. I muožte VMti tomu dobře porozuoměti, že se na nich tak těžce plat zbéře; než bylo by dobře, abyšte je VMt ráčili někomu tam poručiti, kdož by sídlo tam měl, panu Atrzpachovi aneb některému okolnímu tu zeměnínu. Zdá mi se, že by se tak na nich spíše plat zbieral; než Cidlina s těžkem na nich co dobude. A bu-

Strana 118
A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 118 demli mieti tam na ně odsud vždycky s mocí jezditi, bude to velmi nákladnic. A tu snad abyšte sobě VMt toho zboží nezhyzdili! I račtež VMt na to pomysliti a někého rozumného račte VMt tam poslati. A jestliže byšte VMt ráčili mne na tento čas poslati tam, vie Buoh, že sem na tento čas nemocen a že viece ležím než chodím a několikero pilné dielo před sebú zde mám, kdež pak VMt o tom dobře victe. A kdež mi VMt ráčíte psáti o vozníky, abych VMti koupil tři: i na tento čas písař na ně nemá žádných peněz, neb bez dvú sto kop máme dáti kramářce Barboře na tento čas, kdež VMt ráčili jste psáti. A tak za to mám, že jste VMt dobře svědomi lidí na panství Ratajským, že se na nich tak rychle sebrati ne- muož platuov. Neb lidí sedí plná věže i nad věží, a obávám se, aby mi ti staří tam někteří nezemřeli u věži. A teď toho VMti ceduli posélám, kterak se k některým VMt ráčíte rozkázati zachovati. Než koně, já ty VMti vždy koupím, což najdříve písař penieze bude mieti. A ráčíte-li ten koník VMti micti, na kterým sem s VMtí do Prahy přijel, plesnivý, za 61/2 kopy míš., a mně se zdá, že by se VMti hodil, neb k dielu jest dobrý kuoň; i račtež mi VMt psáti, mámli] jej VMti poslati. A o jabka, to já VMti po Novodvorském pošli, kdež jste mi o ně VMt rá- čili psáti. A co se dotýče lámánie kamene k té zdi, kdež VMt ráčíte psáti, aby ten kamen ti lámali, kteří jsú hráli a za tu vinu aby se ten kamen lámal: i chci já je k tomu mieti tak podle psaní VMti; než velmiť jsta chuda oba dva, Vondrák i Ha- vlík, a platy na sobě mají veliký i roboty. I obávám se toho, aby VMti některý nezběhl z grunthu, abyšte VMt poustky neměli. Neb na těchto lidech na zdejším panství nemuož se mnoho vin bráti, než trestání vězením dáti jim dosti a hladu. A kdež mi VMt ráčíte psáti, aby se po lidech jelo a na lidi se položilo, co se sta- venie a oprav dotýče, i tak já se zacho[vám podjle psanie VMti; a jestliže jest který nevopravil, také já to VMti oznámím. A kdež VMt píšete, abych kupce ptal na ten mlayn a že jej VMt prodati chcete; i budu já se na to ptáti, jediné VMt račte mi oznámiti cenu a zač bych jej měl dáti; než plat jest na něm veliký: ročnieho platu na něm VIII kop míš. Bojím se, že zaň mnoho nebudú chtíti dáti, i protož aby cena slušná byla, abychom kupce neodrazili a zvlášt kdyby dobrý kupec nahodil. A co se má dáti vod vy- pálenic vápenice a od lámánic kamene k též vápenici, račtež to VMt poslati, abych já se věděl čím zpraviti. A co se dotýče základu propadenie za Matyášku, i roz- káži já, aby ten základ dali, než jsú lidé VMti Katha, Nešperák a Pavlík z Stankovic. A co se Novodvorského dotýče, kdež mi VMt ráčíte psáti, abych jemu rozkázal, aby sobě ten les svezl k stavení v zimě: i rozkázal sem já jemu. I on tak praví, že se chce k tomu mieti a že chce svézti sobě lesu. Než za to VMti prosí, abyšte jemu VMt ráčili dáti kupu dřev jedlových z Žakova. A mně se zdá,

Strana 119
z roku 1515. 119 že jest slúšné dání, lépe nežli byšte ten les prodali, neb velmi škaredé poustky máte VMt v Ratajicch. A toť stavenie s velikým nákladem musí býti. A kdež mi VMt píšete, abych VMti oznámil, co jsem vylovil ryb z Vosin- ského rybníka: i nenalezl sem jich než 4 kopy kapruov a 15 kapruov; neb praví lidé, že jest velmi silně voda šla přes hrázi tuto poslední povodeň, když jsem já v Hradečtě byl; a nepřihled k němu žádný až ráno, když voda již vopadala. I sešlo jest s tou povodní viece než polovice ryb, a tak za to mám, že jest i plodu nětco sešlo. Než nalezl sem jeho v něm ještě 11/2 C kop plodu takového, jakož jsem VMti ukazoval, když jste VMt na Ratajiech byli. A vsadil jsem ten plod do Makoluského rybníka. I budete mieti čím nasaditi, jestliže který rybník VMt uděláte. A VMt račte věděti, co se dotýče Tvrzského z Janovic, člověka páně Holi- ckého, kterýž byl slíbil za votce svého za 5 kop míš. za sirotčí penieze za Duškovy: i řek' jest mi úředník páně Holického, že mi jej vydá právem dlužním, i rychtář Janovský. I račtež mi VMt k tomu radu dáti, poněvadž jsú oni mi řekli, abych nestavoval, a že mi jej vydati chtí, a vobžaloval jsem několikrát, i ku pánu samému sem jezdil; i mám-li já před se lidi páně Holického stavovati? Neb jest ten člověk z grunthu zběhil panu Holickému. Poněvadž jsú oni mi přiříkali a že mi jej vydati chtí. Kdež mi úředník páně Holického list píše a pravě, že by u Dusíka z Smilo- vicích [sic], u člověka VMti, ženy i s dětmi nechal, a žádá mne, abych se tiem Du- síkem ujistil. A Dusík tomu odpierá, že jest ji nepřijímal k sobě, než že jest vona přišla jako k mateři, a že jsou ji hned vyhnali od sebe, a že jest ta jistá žena i s dětmi zase na gruntu páně Holického. VMt muožte tomu porozuoměti, že by oni chtěli Dusíkem z toho vyjíti. I račtež mi VMt k tomu naučení dáti, kterak se mám v té věci zachovati. A ten list račte mi zase poslati, kterýž mi píše úředník Šternberský. Neb sem já byl nynie u pana Jana Holického na Leštně: i máť se tuze proti VMti. Neb praví, že jest VMti psal nětco a že jste jej VMt oslyšali, nevím o ty-li peniezy čili oč jiného, a dopustili jsú stavuňku u Bystřici na Novodvorského panu Přechovi. A mámeť státi s tiem panem Přechem od neška [sic] ve dvú nedělí. A bojím se, že jest křivě obstavil Novodvorského; neb jest neobžaloval pan Přech a stavil. A také Novodvorský jemu odpierá, že jemu dlužen nic nenie. Než chtěl by na Novodvorském od jakéhos koně hojenie; a Novodvorský pravie, že jest jemu žádného koně hojiti nedal. A jest tomu již několik drahně let. Než račtež VMt vě- děti, že jest se již Novodvorský několikrát stavěl i s koňmi, s nákladem i s vozy, a skrze to že škody veliké béře. Račtež mi VMt k tomu naučení dáti, komu se bude mieti vo ty škody hleděti, jestli právi zuostanem, jakož za to mám, že právi zuostanem. A skrze tu věc pan Holický napomíná Novodvorského základu z X kop míš. Ale tak za to mám, že jest panu Holickému nepropadl nic; neb jsme chtěli i k uorteli s nimi uručiti, ale nechtěli nás k tomu dopustiti. I máť nynie skrze to

Strana 120
120 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského práci velikú a nesnáz s nimi. Datum f. VI ante s. Simonis et Judac, annorum Zdeněk z Bošína, purkrabic na Ratajiech. oc 15. Cedule: Znamenává se plat zadržalý, i tento sv. Havelský, na lidech, ješto se těch platuov na nich zouplna dobyti nemuož: Nešperák z Rataj 11/2 kopy 7 gr.; Pětura z Malovid 2 kopy 23 gr. a ten jest sobě nohy u věži odznobil, že do něho nic nenie; Bolechovský z Ježovic 3 kopy 2 gr.; Ondrášek z Ježovic 4 kopy 16 gr., a ten nemocen leží od roku; Blažek z Smilovic 2 kopy 53 groše; Duchek Bzdina též z Smilovic 2 kopy 15 grošů; Formánek z Kozojed 1 kopu 10 gr.; Novák z Ko- zojed 52 gr.; Jirák z Outěchvost 2 kopy gr. a 6 korcuov vovsa; Petřiš Zelevče 2 kopy 10 gr; Valenta Zelevče 2 kopy [či z Želevce?]. Uroz. pánu panu Krištoforovi z Švanberka a na Boru oc JMti, pánu mému milostivému. 208. Purkrabí Vorlický Krištofovi z Švamberka: o lámání kamene vápenného i zdicího. (M) Na Vorlíce, 1515, 28. října. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 2p. Urozený pane, pane muoj milostivý! Teď VMti posílám ta hřiebata a listy od purkabie Ratajského. A také račte VMti věděti, že sem dnes zednal zedníka z Krásné Hory, aby vápenného kamene nalámal, a také aby je složil i vypálil, i k tomu o své stravě i k tomu potřeby aby své dal; a od toho ode všeho mám mu dáti jedné XII I míšenských, a ještě té vápenice mám dáti lokte dlúhého na vejš přidělati. Než již se nestárám o jiné, že nemohu míti, kdo by kámen zdicí lámal. Datum na Vorlíce na den svatého Šimoniše Judy letha oc XV°. Jiřík z Zadlaru, purkrabic na Vorlíce. Urozenému pánu panu Kristoforovi z Švamberka a na Boru oc JMti pánu mému milostivému buď. 209. Jan Zajimáč Krištoforovi ze Švamberka: přeje k narození syna. (R) V klášteře sv. Prokopa 1515, 7. listopadu. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 1. Urozený pane, pane švagře můj milý. Rád slyším, že ste všickni zdrávi a dobře se máte. Toho vám věrně rád přeji a zvlášť co se dotýče paní manželky vaší a frejířky mý milý, že jí milý pán Buoh ráčil pomoci a syna vám krásnýho dáti. To sem rád s pravú věrú uslyšal i manželka má, a přejem ho vám věrně rádi. Dajž mu milý pán Buch dlouhý věk vám ku potěšení. A vzkázala vám má manželka svú modlidbu i dcery mý pověděti. A prosím, račte mým poslem býti i od manželky mý i od dcer mých paní manželce vaší a frejířce mé milé mnoho služeb, a sami račte sobě pověděti i od syna mého naše služby a všecko dobré přátelství. Dajž

Strana 121
z roku 1515. 121 milý pán Buoh, abychom se spolu ve zdraví shledali. Ex monasterio sancti Procopi Jan Zajimač z Kunštátu oc. feria IIII post Leonardi, anno 1515*). Pánu a švagru mému milému panu Krištophorovi z Švamberka a na Boru oc. *) Tak zdatován jest list v archivu Třeboňském. Avšak datum v listu samém není docela jasně psáno; mohloť by se také čísti 1512. 210. Petr Abršbach z Náchoda Krištofovi ze Švamberka: o koupi zboží Litoborského a Šonovského. (M) V Praze 1515, 16. listopadu. — Orig. arch. Třeb. II. 179. 1. Službu svú vzkazuji, urozený pane pane a příteli muoj milý! Napřed daj pán Buoh, abyšte jsúc zdrávi dobře sě měli, tohoť bych VMti rád věrně přál. Jakož ste mi ráčili dáti rejstra zboží svého Litoborského a Šanovského, i byl jsem na tom zůstal s VMtí, žě sem měl k VMti poslati, abyšte ráčili někoho na místě svém poslati, aby se mnou o to jědnal; i tomu sem nemohl učiniti dosti pro nemoc, kteráž jest na mne přišla. A také račte věděti, žě sem sě měl sjeti o to se panem Jiříkem Kerštorffem, i nemohl sě se mnou sjěti z té příčiny, že jest sě zednal u JMti knížete kněze Karla úředníkem na Kumburce; však proto, ráčíte-li mi VMt to zboží prodati, já vám dám za ně XIIII set kop grošů peněz čěských, a to na tento spůsob: žě bych dal VMti při světým Jiří nyní najprv příštím VII set kop grošů českých, a od tohoto svatého Jiří nyní najprv příštího v roce VII set kop grošů čěských. A to bych VMti ujistil na statku svým na všem, kterajž mám aneb míti budu, dckami zemskými, jestližě bych vám tomu dosti neučinil, abyšte mi sě v něj komorníkem uvázali. I ráčíte-li mi jeho tak nechati, račtež psáti list někomu do Prahy, komuož by sě vám zdálo, aby na místě VMti ten zápis ode mne přijal, a druhý list račte psáti úředníku svému, kterajž to zboží spravujě, aby mi jeho postoupil; a račte dáti trhové cedule napsati a k nim svou pečět račte rozkázati přiložiti; a já bych při postoupení toho zboží také k nim svou pečět přiložiti kázal, a dal bych jednu úředníku VMti, a druhý bych sobě nechal. A mohli byšte ty listy dva i ty cedule poslati mně po tomto poslu, a já bych již tu věc tak spravil podle psaní VMti a mně oznamení. A jěstli žě mi ráčíte tak toho trhu nechati, tehdy byšte mi ráčili to zboží ve dcky klásti o suchajch dnech postních nyní najprv příštích, a ráčili byšte mi spravovati tím, čímž máte anebo míti budete. Pakli byšte tak neráčili spravo- vati, alě zbožím menovaným, tím abych já také za správu dosti mohl míti. Pakli mi neráčíte toho zboží tak nechati, VMti prosím, račte toho strpení míti jědné, až bych já v půstě do Prahy přijěl, abych mohl o to sám osobně s VMtí mluviti a o to s vámi srovnati. A račte věděti, že já tohoto posla v Praze čekati nebudu, neb jest mne zašla pilná a znamenitá potřeba, že musím domů jěti hned; než jak mi psaní vaše dodáno bude, hned já tu věc tak spravím podle psaní mně 16 Archiv Český XV.

Strana 122
122 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského a oznámení VMti. Odpovědi žádám psaným listem VMti po tomto poslu. Dán v Praze v pátek po svatém Martině letha M'VCXV°. Petr Atrzpach oc s Náchodu. Urozenému pánu panu Krištofovi z Švamberka a na Boru, pánu a příteli mému milému. 211. Krištof z Švamberka Petrovi Abršbachovi z Náchoda o prodeji zboží Litoborského a Šonovského. (M) V Boru 1515, 20. listopadu. — Koncept arch. Třeb. II. 179. 1. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Přál bych vám rád, abyšte zdrávi jsúce dobře se jměli. Psaní vaše, kteréž jste mi učinili, co se do- týčě zboží mého, kteréž na tento čas v kraji Hradeckém mám, tomu jsem porozuměl. I takového psaní od vás vždy jsem k sobě očěkával; a bylo mi poněkud s podi- vením, že mi o takovú věc podle našeho v Praze zuostánie tak dlúho nic nepíšete, neb jste mi jměli dáti znáti svuoj úmysl do svatého Martina již minulého, a k tomu času svatého Martina, nebyl-li bych sám v Praze, měl jsem někoho na miestě svém k takovému jednání tam poslati, jakož toho sami v svém psaní dotýčete; kdež bych tak byl učinil, ale taková věc sešla jest vámi. A kdež mi, pane a přieteli milý, oznamujete, co byšte mi za ten statek dáti chtěli a na jaký zpuosob, tomu jsem všemu s psanie vašeho vyrozuměl; i jestližě jiný úmysl váš nenic, tehdy jistě mezi námi smlúva nebude; neb jsem já v pravdě za to viece jmicti mohl, než co vy mi podáváte, a nechtěl jsem dáti a ještě nedám; neb mi, děkuje pánu Bohu, žádná ta- ková potřeba a nouze nenie, abych to jako od pole darmo dáti jměl. Než vám k vuoli a k žádosti, a zvláště pro pana Hynka Bořitu, poněvadž jest on mne za to žádal, abych vám toho statku přál, mimo jiné i to sem učinil, maje na to dva anebo tři kupce, kteřížto ode mne rádi kúpiti chtěli, i vám sem toho radši přieti chtěl, však budem-li se o to moci smluviti. I na touž žádost vaši, abyšte vdy ode mne k sobě dobré přátelstvie znali, chci já toho vám k vuoli ještě strpenie mieti až do suchých dní postních najprv příštích, abychom se o to spolu v Praze tržili a jednali. A do toho času suchých dní nechci já se z žádným o ten statek v žádné trh a do- konání dáti; než za to žádám, že příjezdem svým do Prahy při témž času suchých dní dlúho protahovati nebudete, neb jestliže by mezi vámi a mnú smlúva nebyla, měl bych já o to s jinými jednati a tržiti při témž času suchých dní. I to znajíc, tiem se muožte zpraviti. Actum Bor feria III. post sancte Elisabeth anno oc XV°. Krištofor z Švamberka a na Boru. Urozenému pánu panu Petrovi Atrzpachovi z Náchoda oc, přieteli mému milému.

Strana 123
z roku 1515. 123 212. Vorlický purkrabí Krištofovi ze Švamberka: o lámání kamene k stavbě. (M) Na Vorlice 1515, 21. listopadu. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 2f. Urozený pane, pane muoj milostivý! Račte VMt věděti, že sem Petra zedníka posílal na Blatnú, aby tam sobě kámen ohledal, a při tom aby lámal. I byl jest tam, i vrátil se zase, a tak mne zpravuje, že jest ještě horšie a tvrdšie kámen u Blatné, než u Vorlíka, a že byšte VMti veliký náklad naň učiniti musili. A také by byl hned zase lámal u Vorlíka, než předkládal toto sobě, že již nic dobrého učiniti nemóže, neb jest již k tomu čas krátký a nezpůsobný, že by nynie toho většie škoda byla lámání nešli zisk; než proto ulomil jest ho XI štukuov, a dále VMti on sám zpravie. A také sobě stajskal, že neměl žádného, kdo by mu uměl pomoci toho štukovie lámati, a já také nemám žádného, kdo by s tiem uměl vůkol jíti. Datum na Vorlíce v středu na den Obětovánie panny Marije letha oc XV°. Jiřík z Zadlaru purkrabie na Vorlíce. Urozenému pánu panu Kristoforovi z Švamberka a na Boru oc, JMti pánu mému milostivému buď. 213. Purkrabí Vorlický Krištoforovi ze Švamberka: o věci snědné. (R) Na Vorlice 1515, 30. listop. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 20. Urozený pane, pane muoj milostivý! K rozkázánie VMti teď vuoz posílám. A posílám na něm tři súdky jablek a pět hrncuov povidel a jeden zajíc. Kdež jsú nynie na tento čas viec zabiti nemohli pro nečas. Než medu VMti neposílám pro příčinu, kdež se VMti zpraviti ráčíte Bartošovým psaním. Než když vína VMti ve- zena budú na Bor, budú VMti ti medie poslanie. A také VMti toho psa posílám, o kteréhož jste mi psáti ráčili. A kdež jste mi VMt řekli kořenie dáti a poslati: i prosím VMti, že je mi poslati ráčíte, kdež zde je musím draho bráti a na zlú váhu. A jestli mi je poslati ráčíte, rozkažtež je zapečetiti, ať by jím hýbáno nebylo. Datum na Vorlíce, v pátek na den svatého Vondřeje, létha oc XV. Jiřík z Adlaru, purkrabie na Vorlíce. Uroz. pánu, panu Krištoforovi z Švamberka na Boru oc, JMti pánu mému milostivému. 214. (Vorlický purkrabí Krištofovi z Švamberka): o opravách a nájmu dvorů. (M) B. m. (15152) — Orig. arch. Třeb. II. 338. 2f. A račte VMt věděti, že sem dvuor Šerkovský již zase opravil, pokadž toho potřeba ukazovala jest; a když já již čas svuoj uhledám, tu já dobytek i čeleď 16*

Strana 124
124 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského z Skostelce tam přestěhuji tak vedle rozkázánie VMti. Než to mi račte VMt ozná- miti za času, kterak se mám v tom zachovati, co se dotýče dvoru Kosteleckého, kterak by se měl zpraviti a kterak byšte to ráčili míti. A déle račte věděti o dvoru Zalužanském, že nemohu žádného nájemníka míti, ani kterak jinak aby se v to kdo chtěl uvázati, neb každý se toho dvoru ostajchá; a tak pravie, poněvadž sobě první nepomohl nic, že oni sobě také netrvají pomoci. A tak nemohu žádného naň míti, kdež sem se o to dostatečně staral, chtěje jej rád některak způsobiti a zpraviti. I račtež mi také VMt oznámiti, kterak se mám v tom zachovati, neb jest již čas veliký k tomu, aby se to všecko zpravilo a způsobilo, pokudž byšte VMt ráčili míti oc. 215. Sigmund Holec z Květnice Krištoforovi ze Švamberka: o rukojemství za pana Zdeňka Lva z Rožmitálu. (R) B. m. 1516, 3. ledna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Holec. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane mně přieznivý! Jakož jste mi VMti rukojmí listem hlavním na pargaméně s přivěšením pečeti VMti, podle jiných v témž listu zejména položených, za urozeného pána, pana Zdeňka Lva z Rožmitálu a z Blatné, najvyššieho purkrabie Pražského, za dvě stě kop groš., za pět a za sedmdesáte kop groš. vše českých, a za úrok z nich, a jměvše mi VMt úrok svato- havelský plniti, list pro smrt pana Petra Holického, spolurukojmie VMti, obnoviti a osm kop groš. českých úroka prvnějšieho zadržalého podle svolenie zemského k summě připsati: to všecko na čas již minulý jměvše učiniti, i neučinili jste po- dnes. Protož napomínaje VMti k dosti učinění tomu všemu, jakož dotčeno jest, ho- spoduť vám jmenuji a ukazuji k ležení v Starém Městě Pražském u urozeného vladyky pana Václava Šlechty z Pomberku; nebť VMti tu s obědem čekám ot dneška v témž dni konečně, věře VMti, že vlehnúc, tomu všemu tak, jakož se svrchu píše, dosti podle slibu svého, jako pán ctný, učiníte, ač se ráčíte škod dalších všelikých uvaro- vati. Dán ve čtvrtek po Novém létě, léta oc XVXVI. Zigmund Holec z Květnice a na Hostyni. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švambergka »c. pánu mně přieznivému. 216. Jaroslav z Šelnberka Krištoforovi z Švamberka: o sporu jeho s Janem Vřesovským na Žluticích. (R) Na hradě Pražském 1516, 14. ledna. — Orig. arch. Třeb. II. 353. 1. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Vězte, že pan purkrabie najvyšší při odjezdu svém ráčil jest mi na místě svém poručiti, když by

Strana 125
z roku 1515 a 1516. 125 jaká potřeba přišla, abych já na místě páně takovú věc opatřil oc. I pane švagře muoj milý! Vězte, že jest na mne vznesl podle dotčeného poručenie pan Jan z Vře- sovic na Žluticích, kterak byšte vy lidem svým též i jiným jeho přáteluom bránili jemu, do města Žlutic trhu slobodného nedadúce vésti, jakž od starodávna toho uží- váno bylo; a to, což by do téhož města vezeno bylo, že byšte bráti poručili »c. I žádám vás, též i na místě najvyššieho pana purkrabí napomínám, že vy tého, což by vedle práva a zřiezenie zemského nebylo, předse bráti nebudete; než podle práva a dotčeného zřiezenic, jest-li vám co pan Žlutický neb kto jiný vinen, že se zachováte a právem sebe o to hleděti budete, takové věci proti němu ani žádnému neberúc, z kteréž by snad něco horšieho zjíti mohlo. Pakli by se toho, jakož té naděje ne- mám, nestalo, pan Žlutický, ač by čeho dále žádal, podle nahoře dotčeného poručenie a vedle práva, což by mi náleželo učiniti, tak bych se zachovati musel, dokudž by najvyššieho pana purkrabí v zemi nebylo. Dán na hradě Pražském, léta oc XVXVI, Jaroslav z Šellnbergka a z Kosti oc v pondělí před sv. Anthoniem. najvyšší komorník královstvie Českého. Uroz. pánu, panu Krištoforovi z Švamberka na Boru oc, panu švagru mému milému. 217. Sušičtí Krištoforovi ze Švamberka: o zasekané cestě na Kreuzberg. (R) B. m. 1516, 8. února. — Orig. arch. Třeb. 3661. Urozený pane, pane nám příznivý! VMti službu svú vzkazujem. VMti tajno nebuď, že ta silnice, kteráž jest na Krajcperk, ta zasekána a zastavena jest, a jí nejdú; z kteréžto VMt užitek i od rychtáře našeho máte. Ta jestliže by VMtí opatřena nebyla a tak zasekána a zastavena byla, VMti duochodové, kteréž z rychty naší máte, vycházeti by nemohly. VMti prosíme, poněvadž to VMti náleží, že tak opatřiti ráčíte, aby napřed VMt i rychtář náš toho škody a ujmy neměli. Datum feria VI post Dorotheae virg. et mart. annorum oc XVI. Purkmistr a radda města Sušice. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru, pánu nám příznivému. 218. Henrich ze Švamberka Krištoforovi ze Švamberka: o věcech rodinných a příštím sněmu. (R) Na Zvíkově 1516, 19. dubna. — Orig. arch. Třeb. č. 3674. Službu svú vzkazuji, urozený pane strejče a kmotře muoj milý! Napřed zdravic i jiného všeho dobrého bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Jakož mi pí- šete, kdybych oumysl nahoru do kraje vašeho jeti měl, abych opatrně jel, kdež pak z psanie vašeho tomu sem šíře porozoměl oc: I můj milý pane strejče! napřed z takového psanie a oznámenie vám velmi děkuji, neb znám a bez pochyby sem, že

Strana 126
126 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského byšte mi nic zlého nepřáli. I již tak udělám a rady vašie v tom poslechnu, a těch Varuov na tento čas ponechám; než dá-li pán Bůh po hodech a sváciech letničných nahoru se na Švamberk vypravím, a zatiem pak snad také sněm dokonáte a něco bohdá na něm dobrého zjednáte. A muoj milý pane strejče! Jakož mi píšete, co se vás a pánuov Střebelských*) dotýče, o někderé ruoznice mezi vámi, že ste se o to poddali na některé dobré lidi přátelským jednání, a za to že máte, že vás smluvie, poněvadž pana Jana bratra vašeho již smluvili o ty škody outratnie: i velmi to rád slyším a za to vás, muoj milý pane strejče, prosím, když k tomu jednání přijde, že se dáte v tom slušně a přátelsky najíti. Neb mně se zdá, že čistá a dobrá věc jest, kdež přátelé přirození spolu dobře a věrně jsou, a tak by býti mělo. A jakož mi píšete, co se Henricha mého**) dotýče, že paní dcera má milá žádost toho jmá, abych ho s sebou nahoru vzal a u ní ho ponechal: I bude-li mi se to moci slušně trefiti, rád žádost panie dcery své naplním. Co se pak Voldřicha kuchaře dotýče, hned sem rozkázal ho s vaším poslem vypraviti. A na tento čas neviem vám co nového psáti, neb všeckno se na ten sněm odkládá. I pán Buoh rač dáti, abyšte bohdá mnoho dobrého na tom sněmě zjednali napřed králi Ludvíkovi JMti, pánu našemu, i tomuto království. Prosím panu Janovi a paní manželce svý, dceři a kmotře mý milý, a paní Labuťový***) ode mne službu povězte, že bych jim zdravie i všeho dobrého přál. A pán Buoh rač se nám dáti spolu ščastně a ve zdraví shledati, muoj milý pane strejče. Datum ex Zviekov sab- Henrich z Švamberka 9c. bato ante s. Georgii annorum oc V°XVI. Uroz. pánu, panu Kríštoforovi z Švamberka a na Boru oc, strejci a kmotru mému milému. *) Recte: Třebel, sídlo Zdeňka a Mikuláše ze Švamberka. **) Podle genealogií Švamberských ve Třeboni i lístků Palackého v Museu Henrich ze Švamberka že- natý s Markétou Rožmitálskou neměl žádných dětí, Krištofor ze Švamberka měl však syna Henricha a sice nejstaršího. — Byl-li ten na vychování u bezdětného prastrýce svého? Možné bylo by to tím spíše, ješto Kri- štofor Švamberský z obou manželek svých Magdaleny ze Šelnberka a Anežky z Kolovrat měl 11 dětí, ovšem ne vesměs při životě zachovaných. ***) Snad manželka někdy Burjana Labuti ze Švamberka; viz výše str. 94 č. 180. 219. Písař Vorlický Krištofovi ze Švamberka: o výdajích na stavbu. (M) Na Vorlice 1516, 20. června. — Orig. arch. Treb. II. 338. 29. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane muoj milostivý. I račte VMt vě- děti, co jse dotýče peněz majtných letošního majta, což jse jest vybralo, žě jsem ty peníze vydal dělníkuom, a že peněz žádných nemám platiti dělníkuom. Že jsem, pane milostivý, abyšte ráčili věděti, vydal z peněz z duchuoduov Vorlického panstvie X I míšenských, nemaje čím platiti, a jsem jim něco dlužěn. I protož VMt račte

Strana 127
s roku 1516. 127 oznámiti a poručiti, kdeby jse peníze měly vzíti týmž dělníkuom, kteříž jse drží, aby jse jim platiti mělo čím; neb VMt abyšte ráčili věděti, že z duchuoduov panstvie Zviekovského mám některú kopu, ale nemnoho, neb jsem týž z téhž důchuoduov dal purgrabí XV míšenských. A za hříbatha podle rozkázání VMti XIIII kop mí- šenských. Při tom z Vorlického panstvie, abyšte ráčili věděti, na útratu čeledi a za dobytek, žě jest velmi draho, při té čeledi, kteráž jse drží, drahně jse vydá, a zvláště za dobytky; neb některý týden po Ij hovada velkého nepostačí na tu čeleď. I neb VMt ráčíte znáti, jestližě bych jměl odtrhati od panstvie Orlického a platiti dělní- kuom, žě by mi jse peněz nedostalo potom za dobytky i čeledi na jiné potřeby, čím platiti. I VMt žě ráčíte toho zprávu poslati purkrabí, abych jse věděl čím zpraviti. Ex Worlik feria VI ante sancti Johannis Baptiste, anno oc VCXVI. Barthoš písař Vorlický. Uroz. pánu panu Kristoforovi z Švamberka a na Boru oc JMti pánu mému milostivému. 220. Jan z Recišteina panu Krištofovi z Švamberka: o věno své ženy. (M) Ve Zvíkově 1516, 31. července. — Orig. arch. Třeb. Fam. Recištein. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane na mne milostivě laskavý! Byste VMt jsúce zdrávi dobře jse měli, toho bych VMti věrně přál jako pánu na se laskavému. VMti prosím, co se věna po žěně mé dotýče, že mi je ráčíte dáti; a VMt napomínám za druhú polovici jakožto jedného z rukojmí. A VMti prosím, že mi neráčíte v tom za zlé míti, že VMt napomínám: Buoh zná, že mne k tomu potřeba žene; neb mi kroupy všecku vozim pobily, i k jídlu i k semenu muším všecko kupovati. A VMti prosím, že ráčíte s toho rozkázati dáti panu Meytollarovi za nějaký potřeby, což VMti poví, že jsem jemu dlužen. S tím dejž pán Buoh VMti jse dobře mieti, toho bych VMti věrně přál jako pánu na se milostivě láska- vému. Datum Zwiekow feria V ante vincula s. Petri anno 1516°. Jan z Recišteinu. Uroz. pánu panu Kristofforovi z Švamberka a na Boru oc, pánu na mne milostivě laskavému. 221. Henrich ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o jízdě k císaři. (R) Na Zvíkově 1516, 22. srpna. — Orig. arch. Třeboň. Švamberk 19. Službu svú vzkazuji, urozený pane strýče a kmotře muoj milý. Zdravie i jiného všeho dobrého bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Jakož mi píšete, co se jiezdy vaší dotýče k císaři k JMti, a že za to máte, že takový výjezd vaš že se pro- dlévati nebude, pokudž jste tomu vyrozuměli s psanie najvyššieho pana purkrabí,

Strana 128
128 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského a poněvadž vás v zemi nebude, že píšete purkrabí Orlickému, přišla-li by jaká po- třeba na něho, aby se ke mně utekl, při tom toho žádajíc, oč by se ke mně utekl, abych ho v tom neopouštěl a jeho vopatřil: i muoj milý pane strýče, to i jiné vám k vuoli já rád učiniti chci, a oč se kolivěk ke mně uteče, jeho v tom opatřiti, jako by se mne samého dotýkalo. Neb já nic méně sobě vašie věci nevážím, než tak jako mé vlastnie. A co se stavenie na Orlíce dotýče, chci já rád tam dohlednúti, a budu-li čemu rozuměti, chci rád pověděti, aby se tak dělalo, jak byste jmieti chtěli a dobře se vám líbilo. A jakož mi píšete, že se nenadějete našeho spolu shledánie již do toho výjezdu vašeho, a že mne tím listem žehnáte: muoj milý pane strýče, rač vás všemohúcí pán Buoh žehnati a rač dáti vám se na té vaší cestě čaštně [sic], dobře mieti a vésti, a sčastně a ve zdravie a vesele domnov se vrátiti. Toho bych vám srdečně věrně přál, muoj milý pane strýče. Datum Zviekov feria VI ante sancti Henrich z Švamberka oc. Bartholomei appostoli, anno oc V°XVI°. Uroz. pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc, strýci a kmotru mému milému. 222. Týž témuž: o přípravách ke sněmu Roudnickému a jiné drobné zprávy. (R) Na Zvíkově 1516, 23. listop. — Orig. arch. Třeb. č. 3679. Službu svú vzkazuji, urozený pane strýče a kmotře mój milý! Zdraví i jiného všeho dobrého bych vám věrně přál. Mój milý pane strýče! Kdež mi píšete, ozna- mujíc mi, na ten sněm že do Roudnice předse pojedete: i rád to vidím. A při tom mi toho dotýčete, které služebníky své bych chtěl s vámi na ten sněm poslati, aby se s vámi shledali v Rakovníce ten den před svatú pannú Kateřinú [24. list.]: i ne- píšete mi, což byšte jich potřebovali. Než tehd vám posielám XVIte koní, a bych znal, že byšte toho žádost měli a viec jich potřebovali, byl bych vám jich také viec poslal. Než vězte, že sem odpustil Slancovi a Henrichovi domů jeti: i to znajíc, ne- bude-li vašě potřeba, že jim toho brániti nebudete, aby předse domů jeli od vás z Roudnice. Co se pak jiných dotýče, již pokudž v tom rozkážete a potřebu znáti budete pro poctivost rodu našeho, již je tam u sebe zdržte. A Cinšpánovi*) sem poručil, aby se v tom tak s nimi zachoval, jakž mu rozkážete. A mój milý pane strýče! mluvil jest se mnú Nebielovský, služebník mój, co se dotýče té puotky aneb příhody, kterúž jest v Praze měl, jakož pak jest kůň váš pod ním zabit, prose mne v tom za opatřenie: I tu se vás tak mnoho dotýče jako mne; neb jest pan Albrecht Kekulc služebník váš při tom též byl, a tak se mnoho jeho v tom dotýče, jako služebníka mého. A protož prosím, jestliže by k tomu přišlo a v jaké jednánie o to se dálo, že v tom služebníka mého také neopustíte, a v čem by vás potřeboval, v tom mu radni a pomocni budete, neb v pravdě takové věci

Strana 129
z roku 1516. 129 nesluší takovým lotróm lehce to vážiti. A prosím, bude-li jaké náhodné poselstvic brzy z Roudnice do tohoto kraje, že mi nějaké noviny oznámíte, což dobrého na tom sněmu jednáte. A pán Buoh rač se nám dáti ščastně a ve zdraví spolu shledati, mój milý pane strýče. Datum Zviekov dominico in die s. Clementis anno oc V°XVI. Henrich z Švamberka oc. Uroz. pánu, panu Krištoforovi z Švamberku a na Boru oc, strýci a kmotru mému milému. *) Janovi. — Viz číslo 233 (1518, 7. ledna). 223. Purkmistr a rada města Vodňan upomínají pana Hendrycha ze Švamberka z dluhu za vápno. (M) B. m. 1516, 30. prosince. — Orig. arch. Třeb. II. 338, 2p. Službu naši VMti vzkazujem, urozený pane, pane nám milostivě přieznivý! A VMt račte věděti, že jsú na nás znesli úředníci nad vápnem, spolusúsedé naši, Vaněk kovář a Brožek švec, kterak by Vít kovář z Kestřan ku potřebě MtiV zámku, od nich vzal XX t. [džberů] vápna po VI gr., a to mělo zaplaceno býti před dávným časem, a že jim až po dnes nic dáno nenie; za kteréž summa učiní II ſ po mie- šensku; a chtíc z toho počet učiniti, pokud zaplaceno nemají, že počtu řéditi nemohú: protož VMti prosíme, že jim skrze úředníky MtiV to vápno ráčíte rozkázati zaplatiti, poněvadž na tento čas pro potřebu obecní pilnú peněz také potřebujem a od sebe dáti máme. I to VMt znajíce, VMti věříme, že ti penízi po tomto súsedu našem listu dodávajícím odesláni budú. Datum feria III ante novum annum anno domini XVIto. Purgmistr a radda města Vodňan. Vysoce urozenému pánu panu Hendrychovi z Švamberka a na Zviekově, pánu nám milostivě přieznivému. 224. Henrich ze Švamberka Krištoforovi odtudž: aby mu vymohl list na dolování v horách Švam- berských; děkuje za zprávy politické. (R) Na Zvíkově 1516, 31. prosince. — Orig. arch. Třeb. č. 3707. Službu svú vzkazuji, urozený pane strejče, kmotře muoj milý! Zdraví i jiného všeho dobrého bych vám věrně přál. I muoj milý pane strýče! z novin, které mi oznamujete a co na tom sněmu dobrého jednáte, z toho vám velmi děkuji. Než z psanie vašeho tomu sem porozuměl, že dost málo jste ještě na tom sněmu zjednali, než teprv že byšte jednati měli o krále pána našeho JMti a tohoto královstvie do- brého. I pán Buoh rač dáti, abyšte buohdá dobře zjednali. A tak mi se zdá, budem-li se stavové naši panské a rytieřské spolu věrně držeti, že buohdá dobře bude, neb by pak i ta města i ti někteří šibali, kteří by rádi zlému, vedle nich pruochodu svého buchdá jměti nebudú, když ciesaře a krále Polského JMt poručníky pána na- Archiv Český XV. 17

Strana 130
130 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského šeho na pomoc mieti budeme. Neb za to mám, že to zřetedlně znáti mohú, že to stavy našimi neschází, co se dobrého dotýče pána našeho a koruny této oc. Pak jak ta věc kolivěk jesti, dále toho neviem. Než za to vás, muoj milý pane strýče, prosím, na čem dále ty věci stojí a co dobrého jste zjednali aneb ještě jednáte, že mi to oznámíte po Vaňkovi, ač ho k vám naschvál o noviny neposielám; neb nepochybuji, by co takového pilného bylo, že byšte mi to neobmeškali oznámiti po poslu svým. Než píši panu z Rozmberka, panu bratru svému milému, co se dotýče hor Švamberských, kdež sem prve se pánem na Krumlově o to zmínku měl, že by dělati chtěli; neb někteří horníci vzdy mne žádají, abych jim nějakú propuojčku aneb fri- stuňk dal, za některá léta, žě oni dělati chtí; a já toho učiniti nemohu, neb já na to sám žádného obdarovánie nemám; i prose pána za to, zdá-li se pánu, že by to mohlo na tento čas zpuosobeno býti a na těch radách JMti pánuov poručníkuov to mohlo jednáno býti, abych já již mohl za některá léta tu moc micti a právo krá- lovské na těch horách, abych mohl již horníkóm, kteří by tu dělati chtěli, nějakú propůčku [sic] aneb frystuňk dáti mohl, aby mohli oni také bezpečně dělati. I muoj milý pane strýče! prosím, že pánu to připomenete, aby mi ten list již zjednán byl; neb mně se zdá, že ty rady těch pánuov JMtí znáti mohú, že za slušnú věc prosím. I protož mi se zdá, že mají [sic] proti čemu býti. A co v tom také budete moci prospěšni býti, že to také učiníte a v tom pilnost svú jmicti budete, aby mi takový list dán byl, a v tom abych já již dobře a slušně vopatřen byl. Neb dá-li pán Buch v tom jaké sčestí, muož se našemu rodu všemu dobře státi. A tu vieru k jeho svaté milosti mám, budem-li jedno chtieti dobře živi býti, že nás neráčí jeho svatá milost opustiti. A prosím paní manželce své, dceře a kmotře mé milé, ode mne službu po- viete, a že bych jí zdraví a všeho dobrého přál jako kmotře své milé. A vedle toho vás, muoj milý pane strýče, prosím, že jedúc z Prahy, že ke mně sem se paní manželkú svú a kmotrú mú milú přijedete a u mne se vždy stavíte, neb bych již svú milú paní dceru a kmotru velmi rád viděl. A pán Buoh rač se nám dáti, muoj milý pane strýče, sčastně a ve zdraví spolu shledati. Datum Zviekov feria IIII in die s. Silvestri papae anno inchoante 1517. Henrich z Švamberka oc. Uroz. pánu panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc, strýci a kmotru mému milému. 225. Jan Pflug z Rabšteina Krištofovi ze Švamberka: hledá půjčku, a ptá se, co je na zprávách o smrti králově. (R) Na Bečově 1517, 24. března. — Orig. arch. Třeb. č. 3689. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane bratře mój milý. Zdraví i všeho do- brého bych VMti věrně rád přál. Jináč se nenaději, že sem vám, pane bratře, prvé psal, ač se v tom konečně pamatovati nemohu, že bratří moji i já sme se bratrsky

Strana 131
z roku 1517. 131 beze všech zvláštních nesnází o všecko rozdělili, a mně se jest Bečov svým příslu- šenstvím na mój diel dostal; a také že já hory i všecky jiný věci, co se hor dotýče, zpravuji, všecku vrchnost a panství na tom mám. Než toliko co se desátkuov a šacht a kukusóv dotýče, v tom mezi sebú zřízení máme, pokud každý z nás bratří čeho požívati má. Než musěl sem něco našich dluhóv na se přijíti, že tohoto času k sva- tému Jiří několik set bych potřeboval; a znáti ráčíte, kterak tohoto času peníze těžko vyjednati sou: VMti prosím, jakožto pana bratra svého milého, kterémuž vždycky zvláštní dóvěrnost z mladosti mám, že byšte kde jaké penieze věděli, že ráčíte o mne jednati, jestli byšte mi kde mohli několiko set kop na svatého Jiří zednati a dohoditi na ourok. Ty bych já chtěl dostatečně ujistiti a uručiti. Neb dobře znám, že mnohej v tom pro vás učiní, ješto by toho pro mne neučinil. Tu celú víru k VMti mám, že v tom ráčíte pilnost [sic], chci vám toho vším přátelstvím zaslu- hovati; neb byste mi v tom jistě zvláštní veliké přátelství v tuto mou potřebu bez své škody učinili. Také VMti oznamuji, že sem ty dva kousky hroudy, kteréž ste mi poslati ráčili, dokonale na grunt probovati dal, na stříbro, zlato a volovo, než nedrží z těch kovóv žádného nic. Než jestliže ta hrúda se hluboko neseká, tedy by na tom nic nebylo, neb se v hloub brzo jinak změniti móže, že by něco držeti mohla; a má dobré znamení k hroudě. A také račte věděti, že jest veliký křik u nás, že by král Ludvík JMt měl smrtí sjíti, tohož milý pán Bůh rač zachovati, neb by z toho nic dobrého přijíti nemohlo, jakož bohdá toho není, a já bych toho jeden nerad slyšel. Proto VMti prosím, víte-li o tom co kruntovnýho, že mi to oznámiti ráčíte, neb kdy co bylo, že byste o tom také věděti měli [sic]. A také víte-li VMt, má-li sněm o svatém Jiří bejti, a kde, že mi VMt to ráčíte oznámiti, neb jest toho poněkud má potřeba, abych se tím uměl zpraviti. S tím se VMti pán Buoh dej dobře míti. Datum na Bečově v outerý po neděli Laetare anno oc XVII°. Jan Pfluk z Rabšteina a na Bečově. Uroz. pánu, panu Krištofovi z Švamberka a na Boru oc, panu bratru mému milému. 226. Henrich ze Švamberka Krištoforovi strýci svému: o sjezdu kraje Plzeňského. (R) Na Zvíkově 1517, 19. dubna. — Orig. arch. Třeb. 3692. Službu svú vzkazuji, urozený pane strýče a kmotře muoj milý! Zdraví i ji- ného všeho dobrého bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Noviny, kteréž mi oznamujete, které vám pan Jan Laytolt oznámil, velmi děkuji; i jestli že jsú v pravdě tak, zlýť jsú pohřiechu to noviny, a kteří bychme rádi dobrému, nemáme 17*

Strana 132
132 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského takových novin co rádi slyšeti. Než ti, kteří by rádi zlému, tak jakož jste v psaní svém dotkli, tiť tím budú potěšeni a velmi to rádi uslyší. Ale tu naději k Pánu Bohu majíc, bohdá těm to tak pod rukú nepuojde, tak jak oni sobě myslí, chtiec rádi zlému, jedno budem-li sami chtieti k tomu se skutečně přičiniti a za času zlé přetrhnúti, jakož jest juž jistě toho čas, taková šibalstva a lotrovstva již přetrhnúti: Neb čím dále pohřiechu vždycky toho viec přibývá. A také kdež mi píšete, že jsú páni, rytieřstvo obyvatelé vašeho kraje zna- menitý počet sjezd měli v Dobřanech, o tom přemlúvajíc, abyšte všickni obyvatelé toho kraje žádali pana Albrechta z Šternberka, jakožto hajtmana kraje vašeho, aby vám sjezd položil všem třem stavuom vašeho kraje v brzkém času; pakliby pan Albrecht toho učiniti nechtěl, tehdy na tom že jsú, aby sami sobě ten sjezd položili, vyberúc některé osoby z stavu panského a rytieřského, a ty aby k takovému sjezdu jiné obsielali. A že jsou k vám poslali tento čtvrtek minulý [16. dubna] z toho sjezdu některé osoby, žádajíc vás, abychom panuom psali a obyvatelóm toho kraje, abyšte se k takové potřebě sjeli, a že jste na tom, podle žádosti jich o to jim psáti, a že ne- pochybujete o tom, že tomu žádný odporen nebude, leč by kdo v neřádu rád býti chtěl anebo jeho chtěl pomáhati, a na takovém sjezdu že nerozumiete, by co jiného jednáno býti mělo, než to: jestli že by vám kdo chtěl v tom kraji neřád začieti aneb neřád do kraje jaký uvésti, jak sobě proti tomu aneb těmž radni a pomocni býti máte. A také což se rajtaruov dotýče, jak se k těm máte zachovati, a že se pro- jieždějí a stávají dosti zhusta po XII a po XIIII koniech viec i méň. A poněvadž také v tom kraji statek mám, že se vám za potřebné zdálo, takovú věc na mne vznésti a to oznámiti, i co v tom úmyslu mého jesti, abych vám to oznámil. A dále z psanie vašeho tomu sem porozuměl oc. I muoj milý pane strýče, vždycky jste mne v tom znali i jiní páni a páni rytieřstvo toho kraje, což se kdy jednalo toho kraje dobrého, že sem já nikdyž proti tomu odporen nebyl, než v takových věcech vždycky vedle nich stál, a ještě co dobrého toho kraje na tom sjezdu zjednáte, ten úmysl muoj jest, vedle toho tak zacho- vati jako prve. A pán Buoh rač dáti, abyste to tak před se vzali, aby taková ši- balstva a lotrovstva přetržena byly, tak jak z psaní vašeho rozumiem, jak se v tom kraji to šibalstvie rozmáhá. A ty noviny pánu z Rozmberka hned dnes pošli. Prosím, panu Janovi a paní manželce své a dceři a kmotře mé milé, a paní Labutové ode mne službu povězte, a že bych jim zdraví a všeho dobrého přál. A Pán Buoh rač se vám dáti spolu ščastně a ve zdraví shledati, muoj milý pane strýče. Datum Zviekov dominica in die Conductus paschae anno oc VCXVII°. Henrich z Švamberka oc. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc, strýci a kmotru mému milému.

Strana 133
z roku 1517. 133 227. Jan Pflug Krištoforovi ze Švamberka: o při své s panem Trautenbergerem a příčinách, pro které ke sjezdu Plzeňskému přijeti nemůže. (R) B. m. 1517, 12. květ. — Orig. v arch. Třeboň. č. 3696. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane bratře muoj milý. Zdraví i všeho dobrého bych VMti věrně rád přál. Kdež mi psáti ráčíte, co se toho roku s Trauten- bergýřem*) dotýče: i račte věděti, že sem vám o tom z Chomútova psal a k vám posla poslal, že Trautenbergýř mi oustně zkázal, že k tomu roku státi nechce a že chce pryč jeti; vím, že jest VMti ten list už došel, protož vám není potřebí k tomu roku žádného poslati. A taky kdež mi psáti ráčíte, abych vám voznámil, přijedu-li také do Plzně k tomu sjezdu: i račte věděti, že sem konečně na první vaše psaní na tom byl, že sem do Plzně jeti chtěl, ale když sem včíra domů přijel, našel sem pacholka doma od pana Bernharta Štreufara,**) švagra mého a od pana z Degernberka.***) Píší mi, abych se doma najíti dal, že chtí v středu [13. května] ke mně na Bečov přijeti, že mají se mnou velmi pilně jednati a mluviti, co se sestry mé nebožky dětí dotýče, jakožto s jednými jich nejbližšími přítely. Protož rozuměti ráčíte, že mi se nehodí odjeti, a že jich doma čekati muším, sic bych byl konečně tam také jel. Než VMti já moc svú dávám, cožkolivě dobrého zednáte, zřídíte a se svolíte, to já také rád držeti a dopomáhati chci a při tom státi jako jeden obyvatel kraje tohoto. A také kdež sem VMti před některými dny psal a oznámil, jako svému mi- lému panu bratru, že se jest mně a podaným horníkóm veliká škoda stala a nemalú sumu peněz skrze deset jízdných vzaty: i jezdil sem teď asa vosim dní v někderá miesta, btaje se i doptav u některých z panského a z rytrského stavu, rád bych se s VMtí o to radil, a bylo by mi toho jistě potřebí, abych se o to radil, ale juž toho muším zanechati, až se budu moci s vámi shledati. S tím se pán Bůh dej VMti dobře míti. Datum v outerý po neděli Cantate anno oc XVII. Jan Pfluk z Rabšteina a na Bečově. Uroz. pánu panu Krištofovi z Švamberka a na Boru oc, panu bratru milému milému. *) Snad Petr Trautenberger z Třídvorův, kterýž vyskytá se u Bernaua I. 211. Mluví pro to i křestná jména Trautenbergéřů v Emlerových Pozůstatcích I. 363. **) Nikde nenalezám, ani v Buchnerových rozsáhlých seznamech šlechty bavorské (Gesch. Baierns V). Možno také, že se zde pan Pflug přepsal a že má býti Stauffer, kteréžto jméno často u Buchnera přichází. — ***) Jan. 228. Mikuláš ze Švamberka Krištoforovi odtudž: že falckrabí (Ludvík) mocí se v jeho grunty uvazuje. (R) V Třebli 1517, 19. května — Orig. v arch. Třeboň. č. 3697. Službu svú vzkazuji, urozený pane pane strejče muoj milý! Zdraví i všeho

Strana 134
134 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského dobrého, toho bych vám všem věrně přál. I za to mám, že vás to tejno nenic, kterak falckrabie JMt v krunty mé mocí se uvazuje; protož, pane strejče mielý, za to vás prosím, že mi ráčíte radni a pomocni býti. A já též, kdyby jaká vám potřeba byla, chtěl bych též učiniti pro vás, neb jsme sobě toho povinni, radni a pomocni býti. A pane strejče milý, z toho vám velmi děkuji, že se o mně staráte, abych vání dal znáti, kterak se na svém zdraví mám: i děkujíc milému pánu Bohu, i již je dobře. A s tiem dajž pán Buoh, abychme se ve zdraví shledali. Datum ex Třebel feria III ante Ascensionis domini anno XVII. Mikuláš z Švamberka a na Třebli. Uroz. pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru, panu strejci mému milémn. 229. Henrich ze Švamberka Krištoforovi odtudž: přeje k narození dcery; o věcech hospodářských. (R) Na Zvíkově 1517, 12. září. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 1. Službu svú vzkazuji, urozený pane strýče a kmotře mój milý. Zdravie i ji- ného všeho dobrého bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče, jako mi píšete, že jest pán Buoh ráčil pomoci paní manželce vaší a dceři mé milé a že vám pán Buoh ráčil dáti dceru, z kteréhožto daru pánu Bohu chválu vzdáváte, ač tu naději máte, že bych radšě viděl, aby syn byl, ale že jste toho daru od pána Boha vděčni, spomínajíc na ono přísloví pana Jana z Šellnberka, komorníka dobré paměti, a ten že řiekával, že po dceři také dobrý syn bývá oc: i muoj milý pane strýče, jistě bych rači viděl, by pán Buoh byl syna ráčil dáti, ale když jedné pán Buoh ráčil paní dceři mé pomoci, všechno jest dobře. A tím sem vesel, že jest pán Buoh ráčil zlé příhody uchovati, tak jak se jest i toho paní dcera má velmi bála. Avšak muoj milý pane strýče, takové škudličky jsou velmi dobré a pochlebné, jako jesti pak byla nebožka Lidmilla*) vaše; než pán Buoh rač dáti, aby buohdá toho času dočkala, abyšte buohdá dobrého syna po ní měli, než na Božie milosti bych já toho dočkal. Neb pohřiechu čím dál vždy má věc hůře jesti a již pohřiechu málo vidím. Avšak ne- muož-li pak jinak býti, buď jeho svatá vuole, jedné rač duši milostiv býti. Co se pak úředníka dotýče, muoj milý pane strýče, zdá mi se, že jest k tomu mlád, po- něvadž při žádném nemá býti, než sám zvlášť, a prve v žádném úřadě jest nebyl: i nebude**) ... Však poněvadž se vám zdá, že by se k tomu hoditi mohl, nenie než o ten rok pokusiti ho, jedné budem-li se moci spolu o službu smluviti; neb kdež toho dotýčete, že jste tomu vyrozuměli, že on to přijme, což sem jiným úředníkóm dával: i dával sem některým úředníkóm méň a viec; než neboštíkovi Vintieři, tomu sem dával X kop grošuov českých; neb mi ten jest všeckno hospodářstvie i rybníky i to všechno zbožie sám spravoval. I protož jestliže ke mně tak brzo nepřijede, předložte mu to, aby sobě příliš nenasazoval; neb znáte obyčej muoj, že já nerad

Strana 135
z roku 1517. 135 v takových věcech sě o to dlúho tržím, než co slušného bude, rád mu učiním. A prosím panu Janovi a paní Labuťové a paní manželce své a dceři mé milé ode mne službu povězte, a že bych jim zdraví i všeho dobrého přál. Datum Zviekov sabbato ante Exaltacionem sanctae crucis, anno oc VCXVII°. Henrich z Švamberka oc. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc, strýci a kmotru mému milému. *) Lidmila dcera Krištofova z Švamberka zemřela 10. února 1515. **) Vyhnilé místo. 230. Purkrabě Domažlický Krištofovi ze Švamberka: o škodách Chodům způsobených od Němců z Mnichova za Lesem. (R) V Domažlicích 1517, 6. listop. — Orig. arch. Třeb. č. 3705. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane VMt pane milostivý; VMti oznamuji, že v mém doma nebytí u VMti jsa, včera ráno anebo v noci vpadl jest Markvart*) s některým počtem v Němcích za Lesem u Mnichova do dvú vsí, něco tam vybrali a dobytkuov zajeli i spálili v těch dvú vsech, a tak že sú táhli zase přes les s tiem a hnali skrze jednu ves Chodovskú, kteréž říkají Kodov u samého lesa. Však jsú Chodové jim žádného fedrunku nedali, chleba ani piva darmo ani za penieze dáti jsú nechtěli a nedali. Němci na honění po své škodě přitáhše do Kodova, vybrali sedmi dvoruov všecko tak, že jsú jím Chodóm zajeli přes čtyřicet dobytka hovězieho a něco koní, sýr, máslo, šaty i chleb jim pobrali. Vědúc Chodové, že Čechové vně jsú v některých vsech, se v tom dosti opatrně měli a dali do Domažlic znáti, jestliže by se jim jaká škoda dála, aby jim radni a pomocni byli. I jiného neznám, než že jsú se páni Domažličtí k tomu slušně měli a jim dali znáti Chodóm, aby o sobě bedlivost měli, a přišlo-li by k čemu, že jim pomocni býti chtějí. Jakož pak tu, kdež jse nadáli, do Klenče že vpadnú, poslali k nim tento list, kteréhož teď VMti přípis posiclám, aby byl dán těm, kteří by byli starší v tom počtu, tak že sú k té vsi nepřitáhli než k Kodovu. A když se to stalo v Kodově, tehdy se bylo tak sebralo Choduov i s Domažlickými okolo puol čtvrta sta, honili; však znamenavše, že by již jich zhoniti nemohli, rozjímali, jestliže by tam do země za nimi vpadli s tiem počtem, že by snad škodu vzali. I vrátili se zase. Kdež se tomu rozuomie, že sú to do Mnichova vehnali a vnesli, neb jsú Mnichovští na tom honění byli a v té vsi Kodově k těm lidem lahodnými řečmi mluvili, aby se nebáli, že jim škody žádné činiti nebudú, než po svých nepřátelích že táhnú. I oni byli by jim toho rádi přáli, aby svými nepřátely nakládali, jakž by se jim líbilo, chtiec sami rádi pokoj mieti. A v tom se jest jim to stalo. Kdež VMt s Němci nic činiti nemáte, ani lidé VMti jsú jim jaké příčiny dali, než to se jest jim stalo bez jich proviněnie. Přemejšlel sem o tom, abych psanie do Mnichova učinil, však zdálo mi se potřebné, abych za-

Strana 136
136 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského nechal, než VMti prvé tu věc oznámil, co se jest a kterak přihodilo. I zdálo by mi se slušné, VMt znajíc takovú věc, ač zdá-li se VMti, o to fictumovi**) dostatečně psáti, taková škoda, která se jest stala poddaným VMti, aby zase navrácena byla bez umenšenie. A podle toho ráčíte-li hajtmanu Mnichovskému též jaké psanie učiniti, aby snad ten statek při hromadě zuostal a než by roztržen byl (sic). A tak dále VMt tomu všemu vyrozumějíc, co se jest tu stalo poddaným VMti bez jich všeho pro- vinněnie, bezpochyby se omýliti neráčíte. Ex Domažlic, fer. VI. die Leonardi con- fessoris anno oc XVII. Mikuláš z Branšova, purkrabic na Domažlicích. Urozenému pánu, panu Krištofovi z Švamberka a na Boru, pánu mému milostivému. *) Linhart z Hrádku? **) Nemíním, že by se zde mysliti mělo na někoho z rodu pánů z Fictum, nýbrž se sluší vykládati slovo to zde jakožto vicedom, to jest vrchní správce (v Bavořích také nejv. hofmistr slul vicedom) některé částky knížecího jmění. 231. Děpolt z Lobkovic Krištoforovi ze Švamberka: o jednání s paní Kfeléřovou; o vína, o sjezd v Litoměřicích. (R) V Budíně 1517, 7. listop. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 20. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Zdraví i jiného všeho dobrého, pán Bůh zná, že bych VMti přál. Jakož mi píšete o Mikuláška: vězte, že sem s ním s Mikuláškem u Kfeléřové byl a potřebně s ní o to mluvil; jakož i synové její při tom sú byli. I což pak ona k tomu mluvila, to jest Mikulášek slyšel. A to k tomu rozomu, že jest jí nebožtík o tom dluhu nic neoznamoval ini jí v kšaftu položil tak, jako jiné dluhy. A pravěci tak jemu tu v uoči, že když teď on Mikulášek víc než před rokem byl u nebožtíka Kfeléře, že on Kfeléř k němu sám mluvil, že k němu darmo chodí, a že mu nic povinovat nenie a že mu za jeho službu dosti dal. A s pláčem mluvěci, že nebožtík Kfeléř dluhuov na ní dosti nechal, a že dosti obtížnú živnost má s těmi dětmi, nechtějíc k ničemuž přivoliti, by mu chtěla co dáti. A já sem jí to předložil, jako ste mi pane ráčili pověděti, že by nebožtík Kfeléř psal list strýci svému panu Vilémovi Kfeléři, aby jemu Mikuláškovi dal okolo XVti nebo XVIti kop. A ona pověděla, že tomu nevěří; a by to bylo, že by o tom také věděla, pravěci, že jí jiné všecky věci k tomu podobné oznámil. I vězte, že sem tu věc takto namluvil s uobtie- žností: i jestliže jest on nebožtík Kfeléř psal list panu Vilémovi strýci svému, aby jaké peníze Mikuláškovi vydány býti měly, že ona k tomu svoluje, aby VI kop dáno bylo. A tak sem to s pomocí syna jejího pana Jana jedva na nic zjednal; však Mikulášek vuoli měj, to najednánie přijíti nebo nechati. Jestliže sobě muož co lepšího zpuosobiti, bude to moci před se vzíti a tohoto mého najednánic zanechati. A muoj milý pane švagře! Jakož mi psáti ráčíte o vína Bílinská, abych vám zakoupil se tři nebo se čtyři vozy: i vězte, že vás na tom hned bezpečiti nechci,

Strana 137
z roku 1517 a 1518. 137 abych vám co dobře zjednati mohl; neb vín velmi málo jest a dobrá nejsú a k tomu proto draho sú: tak že já neznám, abych vám co dobře zpuosobiti mohl. Než to bych já vám radil, abyšte do Rakous poslali a starým vínám hověli. A pakli chcete koho svého poslati, aby vám ta vína kupoval tu v Bílině, já chci rád k tomu raden a pomocen býti; než vám jich jistě hned nesmím kupovati, aby se vám snad potom nelíbilo. Co se novin dotýče, takových žádných zvláštních v kraji našem neslyšeti, než že máme míti sjezd v Lithoměřicích na sv. Martina, jakož za jiné nemám, než že i v jiných krajích též. Dajž pán Buoh, abyšte zdrávi byli a dobře se měli ve všech svých věcech a spolu abychom se ve zdraví shledali. Datum ex Bilina, sabbato ante Děpolt z Lobkovic a na Bílině. s. Martini, annorum oc XVII Uroz. pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru, panu švagru mému milému. 232. Vorlický písař Krištofovi ze Švamberka: o vybírání ospů a platů. (M) Na Vorlice 1517, 26. prosince. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 2k. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti službu svú vzkazuji. Kdež jste mi VMt psáti ráčili o vospy, abych je vybral do nového léta oc: i račte VMt věděti, žě vo to pilnost jmám, ale nevím, bych tomu co mohl učiniti. Neb mnozí sami obilí sobě ku potřěbě kupují oc. A týž jste mi VMt ráčili psáti o duochody, abych všecky vybral a je pohotově jměl: i o to o všecko pilnost jmám, neb mnú nic sjíti nemá: než věděti račte, že jsú lidé nemožní, a žě by nejeden dal rád, i nemá co. I kderakž mi jse koli ráčíte zachovati k jednomu každému, kderýby platuov nejměl, tak jse zachovám. Neb věděti račte, žě mi ještě úrokuov svatohavelských z uobojího panstvie nedali, též i berní vánočních ještě mi málo dávají. Ex Worlik sabbato in die festum sancti Stefani annorum 1517. Co jse vosku dotýče, více jsem jeho nikdy nemohl kúpiti než V liber, a teď Jan z Perkova, písař Vorlický. jej VMti posielám. Uroz. pánu, panu Kristoforovi s Švamberka a na Boru oc, JMti pánu mému milostivému. 233. Henrich ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o svatbě Jana Cinišpána. (R) Na Zvíkově 1518, 7. ledna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Cinispan. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strýče a kmotře muoj milý! Zdraví i jiného všeho dobrého bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Kdež jste mi onchdá psali, oznamujíc mi, že jste Janovi Cinišpanovi, služebníku mému, psali a den mu jmenovali k dokonání svatého stavu manželského, a to tu neděli po Hromnicech [7. února], aby na Bor k večeři přijel s přátely svými: i pravil jest mi o tom také Archiv Český XV. 18

Strana 138
138 A. XXX. Dopisy rodu Šramberského sám. I tu v těch řečech mezi námi pověděl sem mu, že já se obávám, že já nebudu moci s ním jeti a že sám zná nedostatek zdravie mého. Neb vězte, že brzy po od- jezdu vašem ode mne nevelmi se dobře na svým zdravie mám. Než pověděl sem mu, že já vás za to prositi chci, abyšte mu pannu Elšku zde dali, a to svaté manželstvo aby se zde dokonalo a že se to muož dobře bez zvláštnieho veselí dokonati. I k tomu jest on také přistúpil, bude-li vuole vaše. I za to vás prosím, že tak učiníte; neb mně se zdá, že se nemáte čemu brániti, neb vy útraty zbudete a mně práce zbavíte. Neb pán Buoh zná, že by mi s velikú prací přišlo s ním jeti. Neb od některého času nic se na svým zdraví nelepším, než pohřiechu čím dál vzdy huoř. I co v tom úmyslu vašeho jesti, prosím, že mi to hned oznámíte psaním svým po Janovi Ří- čanským, a to že v tajnosti zachováte a tím hlásiti nebudete. Neb já úmyslu nemám mnoho hostí zváti. A byl bych sám s vámi rád o to rozmluvil, ale bojím se, že by byl k tomu čas krátek. Neb sem srozuměl z Byšického řeči, že jedvě v uoterý konec bude tomu jednání, co jednati máte v Horažďovicích. A já na tom sem, bude-li vuole vaše, aby se to zde konalo, aby se to hned konalo tu neděli po svatbě Be- chyňské. A na to již Cinišpán včera jede k Sádlovi, švagru svému, aby žena jeho nevěstu nesla a k sobě ji tam vzala až do dalšieho potom opatřenie. A co se vozu zlatého panieho dotýče, ten opraven bude; neb makovice jest již opravena, jedné že ji má ještě pozlatiti. A již maléř jest zde a v několika dnech bude hotov. A prosím oznamte mi, po čem které koření v Nornberce platí; neb za to mám, že jsú vám vaše věci již z Nornberka přivezli; i také po čem cukr, čisté i také kuchynné? Ač sem byl na tom také vedle vás poslati, aby mi některé věci tam koupeny byly a s vašimi přivezeny, i to sem obmeškal. A z které příčiny jest to přišlo, když se s vámi buohdá shledám, toho vás spravím. Prosím, panu Janovi a paní Labuťové a paní manželce vaší, dceři a kmotře mé milé, ode mne službu povězte, a že bych jim zdraví a všeho dobrého přál. A pán Buoh rač se nám dáti spolu sčastně a ve zdraví shledati, muoj milý pane strýče. Datum Zwiekow f. V. p. Trium regum, anno oc XVIII°. Henrich z Švamberka oc. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc. strýci a kmotru mému milému d. 234. Rinart z Říčan Henrichovi ze Švamberka: o vína. (R) V Jindř. Hradci 1518, 7. ledna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Šramberk 20. Službu svú VMti vzkazuji, urozený pane, pane mně laskavě příznivý. Kdež mi ráčíte psáti, abych VMti koupil dvě poloudrajlinčí vína dobrého, jednoho červe- nýho a druhého bílýho: i chodila sme s panem Mikulášem Kuncem, ohledajíc vína letošní, kdež jich mnoho nemají a stejchají [sic] se jich, že se nešlechtí, i nemohla

Strana 139
z roku 1518. 139 sma nic vybrat, co by se VMti hodilo. Než koupili sme VMti dvě poloudrajlinčí vína starého, jednoho červenýho a druhýho bílého. Zdá se nám, že by se VMti ho- dilo, ale draho; kdež v tom vuole jesti pozuostavena: budete-li je VMt za to ráčiti vzíti, kdež sme níže nemohli přinésti, než těch dvě poloudrajlinčí za XXI kop gr. českých. I ráčíte-li je VMt za to vzíti, zdálo se nám lejpe poslem VMti vuoli v tom věděti, než je poslati. Račte mi to VMt oznámiti do neděle. Již já formany také pohotově jmieti budu. Pakli neráčíte tomu trhu, tedy není potřebí posla posílati, kdež bych VMti ve všem rád poslúžil, pokudž by mi jen možného bylo, i pan Mi- kuláš též. Ex Nova Domo feria V in 8. Epiffaniae, anno oc 1518. Rynarth z Říčan, hajtman na Hradci. Urozenému pánu, panu Henrychovi z Švamberka a na Zvíkově oc, pánu mně laskavě příznivému. 235. Guardian Kadaňský Krištofovi z Švamberka: odporučuje klášter v Stříbře. (M) V Kadani 1518, 12. dubna. — Orig. arch. Třeb. I A. 3Ko 42 n. Modlitbu svú nábožnú a pokornú ku pánu Buohu se všemi službami povolnými VMti vzkazuji, urozený pane pane a muoj milostivý. Ráčíte VMt na mne žádati listovnie svědomí některých kusuov, co se našeho chudého kláštera v Střiebřě dotýče, jehož VMti teď posílávám; a prosím VMti s pilností jakožto pána svého milostivého, žě vzhlídnúce na nás, poněvadž jsme duchovní lidé, že tu věc s nimi přátelske, povlovne jednati budete, aby se nám skrze to něco zlého nestalo. Též VMti pokorně na místě jiných VMti pánuov a strejcuov našeho chudého kláštera fundatoróv prosím, že ráčíte jmenovaný klášter v své obraně a poručenstvie míti, jakož ste pak vždycky ráčili činiti. Nebo byště pak i VMti fundatoruov nebyli, chtěli bychom se proto k VMti utíkati a chudý klášter náš poručiti; jakož pak jiné víry k VMti nemám a ke všemu rodu, než žě ráčíte bratry našeho chudého kláštera ničímž neopúštěti. Toho já chci se všem zákonem modlitbami svými proti VMti a všemu rodu ku pánu Buohu odsluhovati. Datum Cadane feria II post conductum pasce annorum oc XVIII°. VMti povolný kaplan kněz Jan Sumer, kustoš Litoměřický, gardian Kadanský. Urozenému pánu, panu Kristofovi z Švambergka a na Boru, pánu mému milostivému. 236. Henrich ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o špitále v Boru. (R) Na Zvíkově 1518, 16. dubna. — Orig. arch. Třeb. II. 89. 1. Urozený p. p. strýče a kmotře muoj milý! Jakož sem vás prosil, abyšte se k tomu přičinili, aby ten špitál mohl hotov býti a udělán což najspieš bude moci býti, tak 18*

Strana 140
140 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského aby chudí mohli v něm býti. Neb bych rád, když teť k vám na Bor přijedu, při přítomnosti mé chudí do něho uvedeni byli a tam juž byli. I prosím, že tak učiníte a k tomu se přičiníte, aby se mohlo tak státi vedle žádosti mé. Však kamna a lavice mohly by se to brzy udělati; by pak světnice podlážněna nebyla, mohú tak dobře v ní posedati; a do voken mohú se také na ten čas mázdry zdělati, a potom se skla dobře zdělají. A prosím, že Hysrlovi psáti budete, aby mi skel koupil, co se vám zdáti bude, že by s tu potřebu dosti bylo k kostelu a k světnici; a v komůrkách mohú na mázdrách přestati. A juž Johannesovi, písaři na Švamberk, pište, co bude jmieti za ně dáti; neb mu o to píši, když mu to oznámíte, aby je hned zaplatil. A také mu vedle toho píši, aby dal na dodělání toho domu Šputilovi XV kop gr. českých; neb za to mám, že by na tom dosti mieti měl, až do mé buohdá k vám příjezdy. A vězte, že paní Markétě Rayštajnarové oznamuji, že k přímluvě mé summu jejie při sv. Jiří nyní příštím dáti chcete. Ex Zwiekow, f. VI post s. Ti- Henrich z Švamberka oc. burcii anno ac V°XVIII. Panu strýci mému milému, panu Krištoforovi z Švamberka oc. 237. Hlenrich ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o nebezpečí na cestách pro mnohé loupeže: o lé- kařství pro oči. (R) Na Zvíkově 1518, 10. května. — Orig. arch. Třeb. č. 3715. Urozený pane, pane strýče a kmotře muoj milý! Napřed zdraví i jiného všeho dobrého bych vám věrně přál. Chtěl sem naschvál k vám poslati, i nahodilo mi se v tom poselstvie, kdež po Slovákovú přijeli, a vám oznámiti, jaká rajtarstvic a lotrovstvie zde okolo v těchtech krajích se dějí a dobré lidi slibem zavazují. A tak sem zpraven, že tento týden minulý že Petra Mráckého a jiné čtyři dobré urozené lidi, tu blízko od Benešova přísedících, slibem zavázali, i také tam dále za Prahú žeby drahně dobrých lidí zavázáno bylo, i některý pán mezi nimi také, ale že ne- smějí, by zavázáni byli, pronésti do některého času. I také onehdá píše jeden dobrý člověk panu Vrabskému,*) aby se opatrně měl a mnoho se neprojiežděl, že onehdá nějakého Vlčického,**) dobrého urozeného člověka, slibem zavázali, kterýž jesti tu někde mezi Klatovy a Velharticích, a že by některých viec dobrých lidí v tom kraji také zavázáni býti měli, než že nesmějí povědieti. I to znajíc, muoj milý pane strýče, prosím vás, že se mnoho projiežděti nebudete i se panem Janem, a paklibyšte měli kde pro potřebu jakú kde jeti, že opatrně pojedete, neb jest toho jistě potřebie. A tak sem zpraven, že by i do vašeho kraje něco té lotroviny se obrátilo, jiezdných i pěších, jakož zde v těchtoch krajích též jiezdní i pěší jsou; a viece pěší toho do- vozují a lidi zavazují, nežli jiezdní.

Strana 141
z roku 1518. 141 Také, muoj milý pane strýče, prosím, že pana doktora Lochnara ode mne prositi budete, aby mi nějaké naučení dal, co se očí mých dotýče, že pohřiechu velmi zle vidím, a čím dál vždy huoř, jakož pak toho jste sami svědomie a ode mne toho zpraveni, že rovně co bych skrze mhlu hleděl, a že dobře blízko stoje od člověka, že ho ne hned seznám; i také že mi to sepsánie pošle, jakož mi na Švamberce řekl, jak bych se měl zachovati, chci-li dlúho zdráv býti; a že já mu za jeho práci chci rád učiniti. A prosím že v tom, muoj milý pane strýče, mým prokuratorem k němu budete, a zvlášť co se očí mých dotýče. A prosím, oznamte mi, kterak se paní manželka vaše a dcera má milá má, jest-li ji pan doktor co prospěšen. A tu ceduli aneb list dajte Šputilovi, ať ji on na Švamberk pošle Johanesovi písaři, neb tam brzy poselstvie jmieti budu, a Johanes ať mi to sem pošle. Prosím panu Janovi, paní Labuťové a paní manželce své a dceři mé milé ode mne službu povězte, a že bych jim zdraví i všeho dobrého věrně přál. A pán Buoh rač se nám dáti spolu sčastně a ve zdraví shledati, muoj milý pane strýče. Ex Zviekov feria II. Rogationum Henrich z Švamberka oc. anno oc V°. XVIII. Panu strýci mému milému, panu Krištoforovi z Švamberka oc. **) Snad Vintíře z Vlčkovic. *) Václavovi. 238. Henrich z Švamberka Krištoforovi odtudž: o nemoci Mikuláše Dejma. (R) Na Zvíkově 1518, 12. května. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 8. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strýče a kmotře mój milý. Zdraví i jiného všeho dobrého bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Vězte, že Mi- kuláš Dajm, služebník muoj, nevelmi dobře se na zdraví svém má, kdež vám teť ceduli posielám, co mi o tom nedostatku zdraví svého píše; i také mi pravil pacholek, kterýž od pana Vrábského přijel, že čím dál vždy jeho věc huoře jesti, a že již prostě ležeti musí: i muoj milý pane strýče, prosím vás, že pana doktora Lochnara, které [sic] nynie při vás jest, ode mne prositi budete, aby mu správu a nějaké na- učení dal, co by sobě pro takové věci dělati měl, aby jeho věc buohdá lépe byla; a má-li jaké potřeby své proti tomu, ať mu pošle, a co jak přijímati a užívati bude jmieti, ať mu to všechno spieše. Pakli by těch potřeb při sobě nejměl, ale ať mu recept dá do appatéky, co sobě tam zjednati by měl a jak čeho kterak užívati má, ať mu to všechno spieše tak, jak svrchu dotčeno jest. A což bude jmieti za to panu doktorovi dáno býti, ať mu Johannes Cegeyl dá z peněz těch na špitál, pokudž vy Johannesovi rozkážete. Bude mu to zase navráceno. I prosím vás, muoj milý pane strýče, že to pro mne i pro pana Mikuláše učiníte, a od pana doktora že to zjednáte. A byl bych ho některak vdy na nějakém vozci nahoru vypravil, ale ne- viem, dlúho-li doktor u vás bude. A také po správě pacholka páně Vrábského ne-

Strana 142
142 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského viem, mohl-[Iji by se dáti vézti. A prosím panu Janovi a paní Labuthové a paní manželce své a dceři mé milé ode mne službu povězte a že bych jim přál zdraví i všeho dobrého. A pán Buoh rač se dáti spolu sčastně a ve zdraví shledati, muoj milý pane strýče. Datum Zviekov feria IIII in vigilia Ascensionis domini, anno oc VXVIII. Henrich z Švamberka oc. Uroz. pánu, panu Kristoforovi z Švamberka a na Boru oc, strýci a kmotru mému milému. 239. Markéta z Gutšteina Krištofovi ze Švamberka: o penězích jemu zapůjčených. (M) Na Prostiboři 1518, 16. květ. — Orig. arch. Třeb. Fam. Guttenstein. Modlitbu svú vzkazuji, urozěný pane, pane bratřě a kmotře mój milý! Byšte, jsúce zdrávi, dobřě sě měli, ráda bych vám toho přála. Na psaní mie kerú šte mi vodpověď ráčili dáti, túž jsem nemohla dokonale vyrozuměti; nebo já vás před časem tiem sě mě zuostalým nenapomínala, a vo tom svolenie dobrú vidomost mám. Než nekeří přáteli moj jsú prvý i dnes vod to ke mne psali, abych já jim summu ty půčila, kerúžto mi povinovati. A na to jsem já VMti voznámila, jestliže těch peniz, kerú za sebú máte, potřebuete diele, žě já ji chci při vás nechati. Pakli i nepotře- bujte, tehda mi to psaním svým světle voznamte, ať já i mohl [sic] jinému přiřéci. A nepřipíšete mi toho, žě jiech potřebuete diele, račte věděti, žě já sě jinému za- mluvím jiech půčiti; nebo znáte, žě to zůstání tento pátek nejprv příští [21. května vejde. Dán na Proštibořě v neděli mezi oktáv Božieho Vstúpení, annorum » XVIII. Markéta z Gutšteina a na Proštibořě. Urozěniemu pánu, panu Kristoforovi z Švambergka a na Boru, panu bratru a kmotru miemu milému. 240. Jan ze Rzavého Henrichovi ze Švamberka: o dar ke kostelu Ratajskému. (R) Na Dobronicích 1518, 18. května. — Orig. arch. Třeb. II. 14. 1. b. Urozený pane, pane VMt, pane mně milostivě příznivý! Službu svú VMti vzkazuji. Napřed přál bych VMti zdravie a potom jiného všěho dobrého. Jsa žádán k VMti za přímluvu od vosady chudé fary Ratajské, kderak by zspraveni byli, že by VMt k chudým farám, při kderýchž by křěstanští kněžic stáli, nějaké pomoci činiti ráčili z peněz těch neboštíka pana Bohuslava, i aby VMt ráčili znáti, že nade- psaná vosada té chudé fary před se jsú vzeli, chtiec ten boží doum [sic!] cihlou při- kryti a krov nový dělati. I jestliže jest tak a VMt pomoci jaké činiti ráčíte, napřěd VMti já prosím, i tudiež vosada nadepsaná, že VMt ke cti a chvále pánu Bohu a jeho milé matce panně Mariji a dědici té fary milému sv. Václavu ráčíte také ně-

Strana 143
z roku 1518. 143 jakú pomoc na to stavenie té chudé fary učiniti. A teď k VMti o to poselají z té vosady dva kostedlníky, jestliže VMt ráčíte jakú pomoc učiniti k té faře, aby ráčili po nich poslati, že voni potomně chtie to spuosobiti, aby vdy za VMt a za VMti přědcie pána Boha při té fařě prosili. A s tiem dajž pán Buoh, aby VMt jsúce zdrávi, dobřě sě ráčili mieti, toho bych VMti věrně přál. Ex Dobronicz, v úterý před hodem Jan ze Rzavého a na Dobroniciech. slavným Ducha sv. leta oc XVIII. Urozenému pánu, panu Hendrychovi z Švamberka a na Zviekově, pánu mně milostivě přieznivému b. d. 241. Henrich z Švamberka Krištofovi z Švamberka: o půhonech Píseckých na many od Zvíkova. (M) Na Zvíkově 1518, 2. července. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 1f. Urozený pane, pane strýče a kmotře muoj milý! Zdraví i všeho dobrého bych vám věrně přál. Tehď vám posielám list od Pieseckých, kterúž vám odpověd dávají, co se manuov dotýče. Juž já k tomu také na místě manuov přistúpiti chci, aby ta věc dobrými lidmi ohledána byla, však tak, abyšte vy v tom za prostředka mezi nimi byli; a bude-li moci to mezi nimi vámi srovnáno býti, já rád uhledám. A rád bych viděl, aby ta věc jednána byla, když tehď se panem purkrabí najvyším na Krumlov pojedete; neb při tom času jsúc zde při mně, muožte jim dobře rok polo- žiti, kdež by se vám zdálo. Jedno mi to oznamte, při kterým času byšte zde býti měli. A jiný list pište hned, koho chtí od sebe vydati, ať mi to oznámí, a já také hned jim jmenovati budu, koho od sebe vydati chci; a s tím listem vypravte hned sem, bude poslu zde hned zaplaceno. A také sem na tom, co se Crhonských a Mi- rotických dotýče o ty pruohony, aby při tom času to také se konalo a srovnáno býti mohlo, neb se vás v tom také dotýče, jako sem to panu purkrabí také oznámil, žě se vás v tom také dotýče; i rád bych to viděl, aby jedno s druhým při tom času se to konalo. A pán Buoh rač se nám dáti sčastně a ve zdraví shledati, muoj milý pane strýče. Ex Zwiekow raptim feria VI in die Visitacionis beate Marie vir- Henrich z Švamberka 9c. ginis anno oc VCXVIII°. Panu strýci mému milému, panu Krištoforovi z Švamberka oc. 242. Jan z Lub Krištofovi z Švamberka: o prodeji svého statku. (M) V Zalužanech 1518, 3. července. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 1a. Službu svú VMti vzkazuji, urozený pane p. mně příznivý! Jakož sem s VMtí v té námluvě, abych VMti statek svuoj prodal, i teď VMti podle té námluvy rejstra platův a užitkuov posílám. A VMt ste se mnú mluviti ráčili, abych VMti hned

Strana 144
144 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského i cenu oznámil: i račte věděti, žě přátelé moji k tomu mi neradie, dokud VMt ne- ohledáte aneb k uohledání nevyšlete statku toho; než když VMt ohledáte a budete věděti, jaký způsob statku jest, o to se sročíce, kde v které místo s VMtí sjeti bych se měl s přátely svými, tu VMti cenu oznámím a tržiti budu. A budem-li se moci smluviti, VMti radče prodám, nežli jinému. A ráčíte-li se mnú vo to jednati, račtež to učiniti mezi časem nynějším a svatým Vavřincem najprvaj příštím. Pakli byšte toho učiniti neráčili, VMti v té pomluvě déle bych státi nechtěl, neb také něco jiného před sebú mám. Dán na Zalužanech tu sobotu po svatým Petru a Pavlu Jan z Lub a na Zalužanech. apoštolech božích, leta XVIII. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru, pánu mně příznivému. 243. Jan z Ebernic Krištoforovi ze Švamberka: úvahy o politických poměrech v Čechách i zprávy o věcech hospodářských. (R) B. m. 1518, 2. září. — Orig. v arch. Třeboň. č. 3717. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane a pane mně v milosti příznievý! By VMt zdrávi jsúc dobře se jmíli, toho bych VMti věrně přál. VMti, pane milý! Psanie VMti o nepořádku, gderejš se v království Českým děje; tomu sem porosoměl; gderohoš, jakošto jeden z chudých obyvatelů, nerad slyším, neb znám, že na tom nic jinýho nezáleží neš zkáza pána našeho JMti a při tom nás všech chudých, gdeříš v mošnostie nejsú k udolanie moci, a jiný obrany nemáme, neš pořádek práva. I má-li to porušeno býtie, to jest znadný věřitie, že nám nemošny státie při žifnostech pořádných. Budeme-li zkaženie, znátie móžete, že kašdý svú věc na tom postaví, aby se mstiel a dobyl, jakš móže, poněvač zlí skutkové za hanbu a lehkost položenie býtie nemají; i kém ta věc ku počátku toho zlého a nepořádnýho vznikla, na to by bylo smysliti, jak by témuš to váženo býtie mělo. Neš to jest, pane milý, že se kašdému zdá, že příčiny nedal; neb se sám kašdý schvaluje, a v čem blúdie, toho sobě ne- hysdie. A taky toho móže příčina býtie, že ve všech stavích se nachásí, že jsú přá- tely a strany protie stranám sobě postatnie. A to se vidie, by pak gdo gderýhoškoli stavu co upřikazil pořádku práf, že má postadť v tom; a tak že se zlé netresce. Z toho pohříchu se zlé zmahá, a musí pohříchu pána našeho JMt zkazitie a nás všech při tom, jest-li boží dopuštěnie. Z toho jeho svaté milosti viny nedávejme, neš toliko sami sobě; neb sme jeho svaté milosti k tomu příčinu dali a dáváme, i v tom se k jeho svaté milosti necheme vinni dátic oc. A jakož VMt ráčila oznámitie o zněmu, gderéš neniečko JMKskú uložen: rád to zlyším, zdali by milý Bůh ráčil na ten čas své svaté smilovánie nad JMKskú a nad námi všemi okázatie a VMtem všem dátie tu milost a dar Ducha svatého, abyšte

Strana 145
z roku 1518. 145 se mohli jednosvorně urovnatie o to, čímž by to zlé a nepořádný přetrženo a zasta- veno býtie mohlo, a řád všeho dobrýho svój próchod jmítie mohl, a v jednosvorný lásce abychom stáli a v tom strvali oc. I pane milý! K tomu za potřebné mé zdánie by bylo, aby k témuš sněmu doma zanecháno bylo těch tří stavůf, gdeříš jsú na překášku dobrýmu; aby doma zóstala pejcha, tejná závist a samutný lakomství. Zó- stane-li to doma, jest mošný, že něco dobrýho zposobíte. Tohoš VMtem rač milý Bůh dopomoci a svatá Trojice ku počátku i skonánie všeho dobrýho. A jakoš VMt ráčí vědětie nějaký noviny, i žádných takově VMti nevím ozná- miti, neš že se aš do se chvíli na sněmu říšským nic nepósobilo, neš to, coš sem VMti prvý psal, a že markrabie Kazamír*) neniečko svadbu svú při tém sněmu v Ušpurce jmil, hondby a pankety jsú držány byly místo jednánie. A tak se pro- slýchá, že se kniežata rozjedú z toho sněmu, a taky hlas, že by se z Ušpurku do Frankfurtu obrátictie jmíli, a tu že by měl přijieti král Fernanda JMt, a že by králem Hřiemským měl učiněn býtie oc. A jakš mi VMt ráčila psátie o ten kryš [sic], abych je VMti po Jakšovi poslal: i rač VMt vědětie, že sem je vložil do sudu k jiným svým věcem, gderýž posílám domů do Ošilína před sebú, neb brze v Ošelíně**) budu, i jiš nemohu jeho sase dobýtie. A o kunách VMti nemohu oznámitie, aš kubci z Frankfurtu přijedú, to já přezvím. A Hans Niczl doma nenie, jest v Šlakanwerdu; z té příčiny od něho VMti nemohu odpovědi poslatie; jakš přijede, hned jemu VMti psanie dodám. S tiem dejš pán Bůh se VMti dobře jmítie. A VMti prosím, že toto mé psanie račte laskavě roz- vážitic, neb je upřímně jmíniem. Datum ve čtvrtek po sv. Jiljie anno domini XVIII. Jan z Ebernic oc. Uroz. pánu, panu Kristoforovi z Švamberka a na Boru, pánu mně v milosti příznievýmu. *) Braniborský. **) V Plzensku (P. P. 401). 244. Zdeněk a Mikuláš z Švamberka Krištofovi a Janovi odtudž: nářky na škody od falckraběte jim činěné. (R) Na Třebli 1518, 9. září. — Orig. v arch. Třeboň. č. 3718. Službu naši vzkazujem, urození páni, páni strejci naši milí! Byšte jsúce zdrávi a dobře se měli, toho bychme vám věrně přáli. Kdež ráčíte dobré paměti mieti o ty škody, která se nám z falckrabovy země od falckrabových úředníkuov osedlých i poddanými, škodú, pálením, pobráním naše šacovali, své poctivosti nikdáž proti nám neoradili, s takovém statkem zase do falckrabovie zemi se obrátili, jakž jesti ta věc kolivěk v samý sobě, o všem vědomosti ráčíte mieti. Kde jsme se o takovúž příhodu králi pánu našemu JMti utekli, kdež pak JMt slavné paměti o nás psáti nejedno, než několikrát ráčil. Potom páni správci JMti též. Ale nám málo prospěšno Archiv Český XV. 19

Strana 146
146 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského až do se chvíle. Po tom skrze nějaké zednání byla ta věc zhročena do Chba, kdo by z Čech co do Falc činiti měl, i z Falc proti Čech, vzeli nějakú věc podle dě- dičných smluv učiněný a stvrzený mezi koronú a Falcí, co by strana proti stranu měl, aby sebe podle těch smluv vinili. Pak my jsme na to do Chba jezdieli k do- brovolnému ohledání, k mocnému rozsutku, v čem by nás kolivěk, co slušného bylo, potkal byl, bychme slušně rádi přijeli; ale nikdyž nás potkati nic nemohlo. Potom jsme jezdieli, poslali, psali častokrát na sněmy, na sjezdy, napomínajíc všecky tři stavy podle závazku dskami učiněno za pomožení naše spravedlnosti, ale ničehož jsme *) se dožádati nemohli. Pak neníčko došlo jesti nás vo roku páně Hustanského [sic],*) keré jesti v Koubě s falckrabí JMtí měl, že jsme my všickni páni Švamberci dosti posměšniemi řečmi připomínáni. I milí páni strejci! škoda se nám i vám z falekra- bovy zemi a od jich podaných beze všeho našeho provinění stala. Na tom dosti nenie, k tomu mušíme vy a my mnoho posměšných řečí trpěti, ježto by to vaši i naši předci, pane Bože rač jim milostiv na onému světi býti, tak dlúho nevznesli. I jest nám posměch tak mnoho lítu, jakož skůro i škody. Protož jsme ty vždycky byli, nechtíc bez vuole i rady vaší nic proti falckrabí JMti předsebráti, protož v tom k vám se na radu utíkáme a vás za radu prosíme, kudy bychme takovúž věc, kudy neb jak, předsebráti mohli, abychme v takovém abschachu**) a posměchu déle nestáli. Neb což nám možného podle vás a pro vás našimi hrdle i statky učinieme, toho bychme rádi pro vás udělali, jakožto pro pany strejci naši milý. A s tiem dejž milý pán Buoh, abychme se sčastně a zdrávi shledali. Datum ex Třebel feria V. post Nativitatem s. Mariae annorum oc XVIII. Zdeněk a Mikuláš z Švamberka a na Třebli. Urozeným pánóm panu Krištoforovi a panu Janovi z Švamberka a na Boru, pánóm strejcóm našim milým. *) Snad: Hostounského. **) Abscheu? 245. Kladrubský opat Henrichovi ze Švamberka: o chrta. (R) V Kladrubech 1518, 9. září. — Orig. arch. Třeb. Fam. Šramberk 16. Modlitbu svú VMti vzkazuji, vysoce urozený pane, pane milý, a vždycky na mne laskavý, pane milý. Pavel kuchmistr, služebník VMti, zpravil mne jest, že by VMti dna ta nemoc překážela. Toho VMti věrně nepřeji a nic jiného zlého, ale přeji srdečně VMti všeho dobrého, což by na zemi i v nebi nejlepšie nalezeno býti mohlo, a přál bych VMti, aby anjelé VMti sloužili a VMt nosili; a račiž dáti milý pán Buoh, aby ta těžká nemoc pokoj dala VMti oc. K utěšení VMti posielám chrtek mladý. Pán Buoh všemohúcí svědek, žeť neviem, jakýť jest; nebť jest mladý, a rád bych poslal VMti, kterýž by nejlepší byl. Zajisté že neviem, kterýby byl dobrý

Strana 147
z roku 1518. 147 a který zlý; než dal jsem Pavlovi vuoli, aby ze všech chrtuov vybral sobě kterého chce, a aby se vyptal, který by nejlepší byl, aby toho VMti vzal a přivedl. V tom i v jiném ve všem chci VMti rád poslúžiti, pokudžkoli mé možnosti stává oc. Pane milý, VMti prosím pokorně, že VMt neráčíte za zlé mi toho přičítati, že jsem k VMti na Švamberk se nenalezl tehdáž, jakož jste VMt byli tam ráčili přijeti. I pán Buch všemohúcí zná, že jest mne v tom neobmeškal nižádný jiný krom kněz alcipřišt [sic] Tejnský. On pověděl, že se mnú k VMti chce jeti. A v tom, nežli jsme se my k VMti vypravili, že jste VMt ráčili pryč odjeti. VMti prosím, že to nám oběma odpustiti ráčíte, jako pán náš milostivý; neb jsme pak vždycky kapplané VMti. Datum ex cenobio nostro feria V. post nativitatis Mariae virginis gloriosae, anno domini 1518. Kněz Stanislav oppat Kladrubský, VMti kaplan oc. Vysoce urozenému pánu, panu Hendrychovi z Švamberka a na Zviekově, pánu na mne laskavému. 246. Henrich ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o zpořízení kaplanství v kapli sv. Václava u fary v Boru. (R) Na Zvíkově 1518, 13. října. — Orig. arch. Třeb. II. 89. 1. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strýče a kmotře muoj milý! Zdraví i jiného všeho dobrého bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Nadál sem se tomu, že z Prahy jedúce, že se u mne stavíte pro paní Markétu Rayštaynarovú; kdež sem po ni poslal, kdež jest ke mně pak přijela v pátek nynie minulý [8. říj.], a vás jest zde čekala, chtiec ráda o svú věc s vámi konec vzieti. Ale včera přijevše slu- žebníci moji z Prahy, Heřman Sedlecký a Václav Buzický, pravili mi, že se to mezi vámi při tomto času zde dokonati nemohlo. A mnoho jest řečí mezi námi o to byly. Než k tomu sem ji přivedl, že ona té summy, co na kaplanstvie dáti chce, při vás a dědicuov a budúciech vašich nechati chce. A to kaplanstvie aby bylo u svatého Václava v kaple tu v sienci u fary na Boru. A vrchnost všeckna toho kaplanstvie aby vám a dědicóm a budúcím vašim náleželo. Než to aby dostatečno opatřeno bylo od vás, dědicuov a budúcích vašich, ta summa, aby kaplanu vydávána byla, o kterúž prve námluvu máte, nyní i v časích budúcích. A jak by to opatřeno a ujištěno býti mělo, aby ta věc stálá a kruntovní byla, že toho přestati chce na najvyšším panu purkrabí Pražským na panu Lvovi, jak se jemu zdáti bude, jak by ta věc najlépe opatřena býti mohla, aby ta věc stálá a kruntovní byla, že ona k tomu přistúpiti chce. A tu věc mi juž na místě svém poručila, té věci dokonánie, však takovú mírú, aby to na konci postaveno bylo již skrze pana purkrabí, jak by ta věc měla opa- třena a ujištěna býti konečně do Vánoc najprv příštích. A pakli by se toho do toho času nestalo, že by juž ona musela to opatřiti jakž by mohla. I mój milý pane 19*

Strana 148
148 A. XXX. Dopisy rodu Šramberského strýče! Co v tom úmyslu vašeho jest, dajte mi to znáti. Než já bych nerad viděl, abyšte to měli od sebe pustiti; neb ta vrchnost měla by něco vážena býti, a také ta spanilost, že by jeden kaplan do toho města viec přibyl. Datum Zwiekow, f. IIII ante sancti Calixti, anno oc V XVIII°. Henrich z Švamberka oc. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc strýci a kmotru mému milému. 247. Václav Litochleb Hendrichovi ze Švamberka: o sladká vína. (R) V Prachaticích 1518, 9. prosince. — Orig. arch. Třeb. Fam. Šramberk 20. Urozený, pane, pane! Službu svú vzkazuji VMti. VMt kde ste ráčili psáti, abych VMti zjednal malvazí a rivolí: i VMt račte věděti, že sem nemohl zjednati. I VMti dávám věděti, že vajjezd muoj bude v outerý tento příští do Zalcpurku. I jestliže VMt co potřebujete, abych VMti koupil pití sladkého, račtež VMt dáti mi to znáti nemeškajíc, znajíc VMt vajjezd muoj. A VMt račtež při tom peníze poslati, abych měl zač VMti kupovati, a oznámiti počet, co kterého pití. Datum ex Prachaticz, feria V post concepcionem beatae Mariae virginis, annorum oc XVIIIP. Václav Lithochleb z Strachotína, služebník VMti. Uroz. pánu, panu Hendrychovi z Švamberka a na Zviekově, pánu mému milostivému. 248. Jan z Roupova Krištoforovi ze Švamberka: o složení peněz za Kašperk. (R) (Před rokem 1519.) — Přepis arch. Třeb. II. 16. A 12. 1. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane, příteli a kmotře muoj milý. Byste se ve zdraví dobře měli, toho bych vám s pravú věrú přál. Muoj milý pane kmotře, psal sem vám do Prahy, co se dotýče té summy, kterúž mi za Kašperk dodati máte. Ráčili ste mi odepsati, že mi znáti dáte, kdy je vyčítati poručíte, když na panu z Rozmberka vyzvíte. I za to prosím, že tím prodlévati neráčíte, aby se vyčítaly při vyjití těch dvú neděl po sv. Jiří, neb já do Prahy k tomu dni pojedu, aby se ta summa přijela, i těm, komu mám dáti, aby se tu najíti dali. A já vás také hned tu při dskách kvitovati budu. Neb moji věřitelé, jak správu mám, že sou ty peníze jiným pójčiti zavázali, a kdyby se jim po vyjití těch dvú neděl dáním odtáhlo, že by hned škody na mne bráti chtěli. Protož prosím, že neráčíte toho dopustiti. S tím dajž pán Buoh, abychom se spolu ve zdraví shledali. Dán na Roupově v neděli »c. Jan z Roupova oc. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Zvíkově, panu přieteli a kmotru mému milému.

Strana 149
z roku 1518 a 1519. 149 249. Opat Kladrubský Krištoforovi ze Švamberka: o schůzi na Blatné u pana Lva a o svých ro- zepřích. (R) V klášteře Kladrubském 1519, 15. března. — Orig. arch. Třeb. 3725. Modlitbu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane milý! VMti bych přál, abyste zdrávi jsúce dobře se měli, tomu bych věrně rád. Pane milý! Pan Švihovský*) JMt ráčil mi vzkázati po Mikulášovi včera, abych VMti znáti dal, že pan Lev JMt ráčil na Blatnú domuov přijeti v dobrém zdraví, a že u JMti v neděli nynie minulú [17. března] na Blatné byl, a že pan Lev JMt s panem z Rožmberka JMtí jako dáli Buoh zajtra [16. března] do Prahy jedou spolu, a že soud zemský držán bude konečně tyto suchý dny najprve přieští. Také mi JMt pan Švihovský též ústně po- ručiti ráčil, což se pana Muckovského dotýče a kterážkoli nesnáz jest oc, abych VMt za ukázaniec i za rok složenie prosil, kdež pak teď týž pan Muckovský tiemto listem na váš list se též podává, kdež mi poručeno, abych VMti i ten list zaslal. Protož já VMti za to prosím, že tu věc na se vzéti i rok o to položiti ráčíte, když se VMti zdá koli, když svuoj čas k tomu mieti ráčíte. A já VMti i s lidmi našimi chci raději v tom nežli kejm jiným ohledán i rovnán býti. Ex coenobio nostro Cladronensi feria III. post Invocavit 1519. Kněz Stanislav z boží milosti opat kláštera Kladrubského. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru, pánu na mne laskavému. *) Jindřich. 250. Henrich ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o jízdě do Němec k volbě nového krále. (R) Na Zvíkově 1519, 3. čerrna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 19. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strýče a kmotře muoj milý! Zdraví i jiného všeho dobrého bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Jakož mi píšete, co se jiezdy vaší do říši dotýče, žádost toho majíc, abych na Bechyni poslal a to zvěděl, vyjede-li pan kancléř na ten čas z Bechyně, jakož jest mi oznámil, kdež pak ten list sem vám poslal: i mój milý pane strýče, byl bych vedle žádosti vaší hned na Bechyni poslal, než včera Jiřík Tetaur, služebník muoj, přijel jest z Bechyně, pravil jest mi, že konečně pan kancléř dnes vyjeti z Bechyně má a že včera s ně- kerémi [sic] koňmi svými jest na Piesek napřed poslal. Jakož pak Vrábský mladý, kterýž u pana kancléře jest, Petrovi Kekulovi služebníku mému vzkázal, prose, aby k němu tu na Piesek přijel, kdež sem mu pak tam odpustil k němu jeti: i z té příčiny sem tam neposlal a za jiné nemám, než že u vás na Boru v neděli bude. A také muoj milý pane strýče, jakož mi píšete, co se služebníkuov mých dotýče,

Strana 150
150 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského kteříž s vámi jeti mají, že jim sukna k nohavicóm a barchanu neposicláte a z které příčiny, s psanie vašeho sem tomu porozuměl oc: i muoj milý pane strýče, juž já služebníky své vám teď posielám ty, kteréž jste jmieti chtěli. Než bude-li pak jim co obmeškáno na šatech dělání k té jiezdě, to já pak neviem, kejm to sejde. A také sem jim rozkázal vedle žádosti vaší, aby na Lnáře jeli a se panem Václavem Zmrzlíkem, švagrem naším, k vám na Bor předse jeli. A jinému nerozumiem, než že ta jiezda vaše předse bude. I dajž všemohúcí pán Buoh, muoj milý pane strýče, aby se vám na té vaší cestě sčastně a dobře vedlo a buohdá ve zdraví se zase domuov vrátili. Toho bych vám, muoj milý pane strýče, věrně přál. A prosím panu Janovi a paní Labuťové a paní manželce své a dceři mé milé ode mne službu po- vězte, a že bych jim zdraví i všeho dobrého věrně přál. Datum Zvickov, feria VI. Henrich z Švamberka 3c. post Ascensionem domini, anno oc XIX. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc, strýci a kmotru mému milému. 251. Jan ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o sjezdu na Krumlově. (R) Na Zvíkově 1519, 11. srpna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 13. Urozený pane, pane bratře muoj milý. Byšte zdrávi byli a dobře se měli, toho bych vám věrně rád přál. Pane bratře muoj milý! Vězte, že sem pána z Rožm- berka a pana strýce našeho za den položenie nám spolu žádal, kdež sme se o to snesli, když by nám kolivěk den jmenovali, abychom před nimi stáli: i za jiné nemám, než že sú se spolu urovnali a nám den toho stánie menovali od této neděle najprv přieštie za tajden, abychom spolu na Krumlově byli. I již já vás zde dočekám, té naděje sa, že toho neobmeškáte podle našeho spolu zuostánie a k tomu se najdete a tu, dá-li pán Buoh, spolu pojedem, abychom na týž jmenovaný den na Krumlově byli. Ex Zviekov, feria V. post sancti Lorenci anno oc XVIIII.. Jan z Švamberka oc. Panu bratru mému milému, panu Kristoforovi z Švamberka a na Boru sc. 252. Purkmistr a rada města Písku Henrichovi z Švamberka: o dluhu za ryby. (M) V Písku 1519, 21. září. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 3g. Vysoce urozený a mnohomožný pane, pane nám laskavě přieznivý! VMti službu naši vzkazujem. Buzěk z Vítkova, poddaný náš, zpravil nás, kdež by před časy pro něho obstaveno, že jest musil dáti za dčber ryb II ſ X gr. skrze omylné Šimka písaře VMti v rukojemstvie zapsánie za Brluožka bez vědomie jeho; jakož jest týž Šimek, tak jsme zpraveni, k tomu se seznal před panem purgkrabí Kestřanským,

Strana 151
z roku 1519. 151 že jest mu se to z omylu učiniti přihodilo; kdež prve zapsal Lukše z Zátavie za Brluožka za čber, potom též zapsal Buozka za téhož rukojemstvie za čber, ježto on tu nebyl a o tom nic nevěděl. A také jest Brluožek nevzal než jeden čber, za kterýžto Lukeš jsa rukojmě zaň zaplatil. Ale tento skrze omyl takový, nejsa povinen, že jest, hindrován jsa, platiti musil, v tom nás žádá za opatřenie. I VMti my prosíme, že témuž Šimkovi rozkázati ráčíte, poněvadž jest předepsaného Buozka k tomu dání i ke škodě omylem svým připravil, aby jemu zase jeho pe- nieze navrátil i také škody napravil, kteréž jest skrze to bral. To VMt dle spra- vedlnosti učiniece. Odpovědi žádáme po tomto poslu. Datum Piesce feria IIII die sancti Purkmistr a radda města Piesku. Mathei evangeliste anno oc XVIIII. Vysoce urozenému a mnohomožnému pánu panu Henrychovi z Švamberka a na Zvie- kově, pánu nám laskavě přieznivému. 253. Henrich ze Švamberka Janovi odtudž: o jeho ženitbě. (R) Na Zvíkově 1519, 1. října. — Opis arch. Třeb. Fam. Švamberk 4. Službu svú vzkazuji, urozený pane strýče muoj milý! Napřed bych vám zdravie i všeho dobrého přál. Teď vám posielám ceduli od pana z Roznberka,*) co se vašie věci dotýče, kterémuž psaní porozumiete. I muoj milý pane strýče, již toho nikoli neobmeškávajte, abyšte pána i sebe v posměchu nenechali. Než to mi se zdá, abyšte pánu oznámili psaním svým, koho za přátely s sebú k tomu jmieti chcete; a zdá-li se vám, pánu hned po tomto poslu mém psáti, již já neobmeškám pánu to oznámiti a hned s tiem listem na Krumlov poslati. A pán Buoh rač se nám dáti spolu ščastně ve zdraví shledati. Datum Zviekov, sabato post sancti Jeronymi, anno oc XIX. Hendrych z Švamberka oc. Urozenému pánu, panu Janovi z Švamberka a na Boru, strýci mému milému. *) Ten list Petra z Rosenberka tištěn v Archivě Českém XII. str. 6 č. 1320. 254. Henrich ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o sněmu; drobné zprávy. (R) Na Zvíkově 1519, 2. října. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 18. Urozený pane, pane strýče a kmotře muoj milý! Zdraví i jiného všeho do- brého bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Prosím vás, oznamte mi, brzo-li na Boru zase budete; neb za to mám, že se muož trefiti, že mne nahoře v kraji najdete; a z které příčiny, když se buohdá spolu shledáme, toho vás spravím. A budu-li nahoře, tehdy já vás aneb vy mne provodíte zase na Zviekov. Neb toho potřeba kázati bude, pro pana Jana, bratra vašeho. A prosím, že mi nějaké noviny oznámíte, což dobrého na tom sněmu jednáte a k čemu dobrému se chejlí. A pán Buoh rač

Strana 152
152 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského se nám dáti spolu ščastně a ve zdraví shledati, muoj milý pane strýče. Ex Zwiekow, Henrich z Švamberka oc. dominico ante s. Francisci, anno oc V XVIIII. Panu strýci mému milému, panu Krištoforovi z Švamberka oc. 255. Vilém Švihovský Henrychovi ze Švamberka: zve ho ke křtu syna svého. (R) Rabí 1519, 14. prosince. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švihovský. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a příteli muoj zvláště milý. Byste se dobře měli a zdrávi byli, toho bych VMti věrně přál. Jakož sem VMti psal, oznamujíc, kterak pán Buoh všemohúcí paní manželce mé pomocti ráčil a syna mi dáti ráčil, žádajíc, abyste ke mně na Rabí tuto sobotu najprv příští přijěti ráčili a syna abyste mi křesťana udělati ráčili, kdež ste mi odepsati ráčili, že to pro mne učiniti rádi ráčíte: i račte věděti, že jest mi pan švagr muoj pan Lev JMt odepsati ráčil, že k tomu času býti nebude mocti, že jest ho pán z Roznberka obeslati ráčil a že na Krumlov jeti muší, než v pondělí najprv příští na noc konečně přijeti že ráčí na Rabí. Protož VMti prosím, že tento pondělí najprv příští na noc přijěti rá- číte a syna mého křtíti a kmotrem vždy býti ráčíte; a já VMti čekati budu a s vašeho]*) přátelství, kdež ste mi psáti ráčili, že rádi přijě ti ráčíjte, velmi děkuji a vším dobrým přátelstvím prodle] možnosti chci se rád VMti odplatiti. A teď VMti list, který mi pan švagr muoj pan Lev JMt, psáti ráčil, posielám, kterýmž se dále spraviti ráčíte. A panu švagrovi svému panu Lvovi JMti sem též psal, aby tento pondělí vždy na noc přijěti ráčil. S tím dajž pán Buoh všemohúcí, abychme se ve zdraví spolu shledali. Datum Rabí feria IIII post sanctae Luciae, ano domini oc XVIIII°. Vilém z Ryznberka a z Švihova »c. Urozenému pánu, panu Henrychovi z Švamberka a na Zviekově, pánu a přieteli mému zvláště milému. Tištěno též v Sedláčkových Hradech IX. 23 spolu s pěti dopisy Břetislava z Risenberka k Henry- *) vytrženo. chovi ze Švamberka z let 1554—1566. 256. Kněz Vavřinec zve Henricha ze Švamberka na novou mši do Plzné. (M) Na Boru (před 1520). — Orig. arch. Treb. II. 338. 1k. Modlitbu svú vzkazuji, urozený pane a pane milý! Mti V. přál bych s zdaru božicho, že byšte sě dobře měli a ve zdraví byli. VMti žádám a prosím jakožto dědic a poddací pána svého, ufaje z rady a s spomocí pána svého; i neračte za zlé mieti, MtV zovu na novú mši do Plzně, že VMt ráčíte přijeti na svatú Trojici, máte-li milost a žádost. A já jakožto smutný, sirý a nemaje sě komu utéci, maje duofánie k pánu svému, sě utiekám ku pomoci; nebo bych chtěl na Boru slúžiti, tomu ne-

Strana 153
= let 1519 a 1520. 153 mohu nic učiniti, nemaje sě k čěmu utéci; protož z duofáním s věrú, že VMt ráčíte na mě zpomenúti, a já VMti sě chci toho odslúžiti jakožto poddací a kaplan chudý váš, a věrně za vás i za všěcky přátely i příbuzné vaše pána Boha věrně prositi »c. Datum Merica in die dedicacionis. Kněz Vavřienec syn nebočitčků Sauma Petříků, vždycky váš. Urozenému pánu panu Henrychovi z Švamberka a na Zviekově, pánu mému na mě laskavému buď dán. 257. Děkan Vavřinec Henrichovi z Švamberka: o faráři Oslovském. (M) Na Blatné 1520, 27. ledna. — Orig. arch. Třeb. II. 338. Ik. Modlitbu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane mně milostivý! Jakož VMt psáti ste ráčili o kněze faráře Oslovského, vymlúvajíc jeho, žě by jemu to mělo z omylu přijíti: jakž pak kolivěk ta věc sama v sobě jest, proto jest vždy kněz farář Oslovský měl se VMti dotázati, má-li curam animarum čili nic, aby v tom žádný omyl nebyl. Poněvadž i v světcským řádě to se též zachovává, že žádný v žádný úřad aneb v spravování se sám od sebe neuvazuje, leč prvé bude jemu ta moc a úřad poručen od těch, komuž ta věc náleží: mnohem více v řádě duchovním to zachováno má býti, a kdož z toho vystupuje, sám najprve svú duši a potom i ji- ných lidí svozuje. Jakž se jest pak již kolivěk stalo, již to tak býti musí, toliko ať on za to před Buohem dosti učiní, že jest z omylu užíval té moci, kteréž jest neměl; neb při posluhování svatostí kostelních žádný omyl býti nemá. Item, jakož VMt psáti ste ráčili, abych jemu dal curam animarum až do svatého Martina: již já mocí pana administratora kostela Pražského jemu curam animarum až do svatého Martina dávám, ať toliko právo pana administratora nehyne; neb vedle obyčeje, kdož na rok béře curam animarum, X gr. čěských povinen jest dáti. S tím dajž pán Buoh VMti dlúhé zdraví. Dán na Blatné v pátek na svatého Jana Crysostoma Kněz Vavřinec farář a děkan na Blathné. letha M'V XX". Uroz. pánu panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově JMti, pánu mně milostivému. 258. Úředník Roudnický Krištoforovi ze Švamberka: o bažanty. (R) V Roudnici 1520, 12. února. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 20. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane mně příznivý. Kdež mi ráčíte psáti o bažanty, abych VMti poslal, co bych mohl nejdřív, že toho VMti potřeba káže: i račte věděti, že jsem o to péči hned měl, abych posla nemeškal, tak jakž jste mi ráčili psáti. I nemohli v tom čase jediné čtyři lapiti, i ty VMti posílám; Archiv Český XV. 20

Strana 154
154 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského a také pro rozvodnění vod k mnohým hajní nemohú vuodám, kdež jim sypí. Datum ex Raudnicz dominico die ante Valentini, anno oc 1520. Vácslav Libenský z Blatna, úředník na Roudnici. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru, pánu mně příznivému. 259. Henrich ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o schůzce s panem Rosenberským na Zvíkově na místě ve Strakonicích (R) Na Zvíkově 1520, 7. března. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 15. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strýče a kmotře mój milý! Zdraví i jiného všeho dobrého bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Jako mi píšete oznamujíc mi psaní páně z Rozmberka, kteréž jest vám učinil, co se shledánie va- šeho s ním dotýče v Strakonicích: i muoj milý pane strýče, vězte, žě pán také oznamuje; a málo prve poselstvie páně ke mně jest přišlo, nežli vaše, žádaje toho pán, když ke mně z Prahy přijedete, že nám nenic potřebí z Prahy do Strakonic jeti, a že pán u mne v pátek najprv příští [16. března] ráčí býti a tu se s vámi shledati. I to znajíc, mój milý pane strýče, prosím, že ve čtvrtek [15. března] ke mně sem vždy přijedete. Nebť vás věrně rád uhlédám, jako svého milého pana strýce. A pán Buoh rač se nám dáti spolu ščastně a ve zdravic shledati, muoj milý pane strýče. Datum Zwiekow, f. IIII post Translationem s. Wenceslai, anno oc V°XX°. Henrich z Švamberka oc. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc strýci a kmotru mému milému d. 260. Mikuláš ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o koně. (R) Na Třebli 1520, 10. května. — Orig. arch. Třeb. Fam. Šramberk 16. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strejče muoj milý. Zdraví i všeho dobrého, toho bych vám věrně přál. I pane strejče milý, prosím vás za kuoň, že mi jej dáte k mé potřebě i v túž odplattu zase. I tu vieru k vám mám, že to pro mě učiníte a v tom mne neoslyšíte, jakož bych já též v tom i v jiným chtěl pro vás učiniti. Datum ex Trzebl feria V. post dominicam Cantate, annorum oc XX°. Mikuláš z Švamberka a na Třebli. Uroz. pánu. panu Kristoforovi z Švamberka a na Boru oc. panu strejci mému milému d.

Strana 155
z roku 1520. 155 261. Purkrabí na Zvíkově Hendrichovi z Švamberka: o věcech hospodářských, o utraceném dítěti, o moru. (M) Na Zvíkově 1520, 21. října. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 2c. Urozený pane, pane muoj milostivý! Službu svú VMti vzkazuji, a věrně bych VMti přál zdravie a v něm všeho dobrého. A jakož ste mi ráčili psáti, abych for- many způsobil k rybám vezení: i nemohúc jiných míti, poslal sem vozníky VMti s jedním vozem, a dva vozy museli lidé sebrati. A jakož ste mi ráčili psáti, abych vedle jiných za VMt rukojmí byl panu Bechyňovi do listu dojití; i to bych byl učinil, ale psal mi pan Bechyně, žě ještě peněz pohotově nemá, než jakž bude míti, žě mi oznámiti chce; i jakž mi oznámí, to já hned vedle rozkázání VMti opatřím, uručíc i přijmu. Také račte věděti, že děvka, kteráž prve byla u rychtáře Oslovského, jsúce děvkú nynie v Crhonicích, tam majíc dietě, po porodu je zahubila; a žěny tomu porozuměvše, i chtěly ji ohlédati, a ona se teprv poznala, že jest to dietě měla, praviec, žě jest se jí na porodu zabilo. Však jest je do děbánu schovala a kamením v pi- vnici u vodě přikladla; a tak mi pravila šafářka, žě jest nalezla lajko v pivnici a nuož, za to má, žě jest tím lýkem tomu dietěti hrdlo zatáhla, a když jeho do- bývala, že jest teprv to lýko odřezala. I mám tu děvečku zde u věži; protož co s ní ráčíte rozkázati, tak se zachovám. Také račte věděti, že strýc muoj Mikuláš položil jest vedle smlúvy Voříškuom VIIj ? u rychtáře, a oni chtí, aby se jim vydalo; i račte rozkázati, má-li jim vy- dáno býti. A teď VMti list od kněze Matouše poselám a IIII zajíce, na ten čas viece sem jich neměl. — Což se pak moru dotýče, račte věděti, žě v Branišovským a Tynčanským ouřadu počínají mříti; však toliko jeden hospodář v Přeborově umřel, a ten den když ste odsad jeti ráčili, roznemohl se zde pacholík a potom dva, a děvčice koláře Němce; pacholíci zemřeli, ale děvčička se zhojila. Jiný na tento čas žádný nemocen není ani žádný zde, děkujíc pánu Bohu, neumřel. A s tím dajž všemohúcí pán Buoh, abyste se VMt i se všemi domuov k nám ve zdraví vrátili. Dán na Zviekově v neděli na svatú Uršilu leta oc XX°. Jan Smrčka ze Mnichu purgrabie na Zviekově. Urozenému pánu panu Henrichovi z Švambergka a na Zviekově oc VMti, pánu mému milostivému. 262. Jan ze Švamberka Krištoforovi odtudž: že se mu narodil syn; zprávy o dobytých Janovicích oc. (R) V Boru 1520, 24. listop. — Orig. arch. Třeb. č. 3762. Urozený pane, pane bratře mój milý! Byšte zdrávi byli a dobře se jměli 20*

Strana 156
156 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského i s naší se vší rodinú, toho bych vám věrně přál. O mně vězte, že se děkuje pánu Bohu dobře mám se vší svú čeládkú; pán Buoh rač dáti dlúho, jest-li jeho svaté milosti vuole. Pane bratře mój milý, vězte, že jest všemohúcí milý pán Buoh ráčil pomoci dnes na úsvitě manželce mé a ráčil jí dáti syna;*) z takového daru jeho svatá milost buď pochválen. Bych vám měl jaké noviny z tohoto kraje oznámiti, žádných neviem na tento čas; než co se Janovic dotýče, jestliže prve o tom neviete, vězte, že sú se již na nich dali, i vzeli sú některé osoby, kteří sú na nich byli, a svázali je na vozy a vezli je do Klatov, tak jakž slyšeti, paní Sudovú i s dětmi také vzeli. Než toho ještě neviem, co s nimi dále počínati budú. Manželka má vám kázala povědieti modlitbu a že by vám přála zdravic i všeho dobrého. Prosím, že poslem naším budete ku paní manželce vaší a paní Labuťové, a že jim od nás poviete služby naše, a že bychom jim přáli zdravie i všeho dobrého, nic jiného. Než milý pán Buoh rač vám dáti všem dobře se a sčastně mieti, a abychom se buohdá všickni ve zdraví a šťastně shledali, je-li jeho svaté milosti vuole. Datum ex Bor sabbato ante festum s. Catharinae virginis anno Jan z Švamberka 9c. 20 XX. Panu bratru mému milému, panu Krištoforovi z Švamberka a na Vorlíce. *) Jan ze Švamberka měl tři syny: Petra. Bartoloměje a Jana. Míní se tuto některý z obou posledné jmenovaných. 263. Linhart Markvart z Hrádku Krištoforovi ze Švamberka: zprávy o moru v Čechách. (R) B. m. 1520, 30. prosince. — Orig. v arch. Třeboň. č. 3765. Urozený pane, pane na mně laskavý! Napřed bych VMti přál s pravú věrú, abyšte zdrávi byli a dobře se měli na zdraví svém i na všem jiném. A taky bych rád viděl, aby tato rána od Boha na nás puštěná mohla od milého Boha zastavena býti, abych ještě mohl VMt viděti v dobrém zdraví. A kdež mi psáti ráčíte, kteříž jste před tím povětřím do Pasova ujeli, že děkujíc pánu Buohu ste všickni zdrávi: i toho já panu strejci vašemu i tudíž VMti i všem jinejm, ktož jsú s VMtí tam ustúpili, věrně rád přeji, že ste zdrávi. A kdež toho žádáte, abych VMti psaním svým oznámil, kterak se mám na svým zdraví a kde sem: i děkuje pánu Buohu na svém zdraví mám se dobře i se vší svú rodinú, a vzav pána Boha na pomoc, bráním se doma v svým obydlí. A taky abych VMti oznámil, velmi-li okolo mne mrú: i račte věděti, že všudy okolo mne i u mne mrú, a dobře valně a velmi mrú. S tím dej mily Buoh, abyšte se dobře měli a k nám se bohdá sčastně a brzy vrátili. Datum Linhart z Hrádku a na Trpistech. tu neděli před Novým létem léta oc XX. Urozenému pánu panu Krištoforovi z Švamberka a tohoto času v Pasově, pánu na mně laskavému.

Strana 157
z roku 1520 a 1521. 157 264. Krištofor ze Švamberka Henrichovi odtudž: o jízdě k soudu zemskému. (R) V Hazlách 1521, 12. února — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 19. Urozený pane, pane strýče a kmotře muoj milý! VMti bych věrně přál, abyšte zdrávi jsúce, dobře se měli. O nás také račte věděti, že se, děkujíc pánu Bohu, ještě na zdraví svém všickni dobře máme. Muoj milý pane strýčě! Také VMti oznamuji, že mi pan z Rozmberka ráčil dnes poslati některé psanie, kteréž jest jemu pan Sme- čěnský učinil. Při tom mi pán psáti ráčí o jízdu mú k soudu k těmto suchým dnuom oc. I poněvadž se pánu tak zdá, toho sem úmyslu, dá-li pán Buoh tak učiniti, a odsud bohdá vyjedu v tuto sobothu; a tak sme na tom s panem Jindřichem Švihovským, že u vás na Zvickově, dá-li pán Buoh, budeme první pondělí v puostě a odtud pak předse k Praze pojedeme. I za to VMti pan Jindřich i já prosíme, že ráčíte pro nás posla do Prahy vážiti a tam přezvěděti, přijel-li je najvyšší pan purkrabie Pražský aneb přijde-li k těm suchým dnuom, a také, sjedú-li se jiní páni soudci zemští k soudu; neb jestliže by soud držán býti neměl, abychom my tam darmo neje- zdili. A ten od vás poslaný do Prahy aby zase na Zviekově byl v pondělí aneb v outerý konečně. S tím všemohúcí pán Buoh rač nám dáti spolu, mnoj milý pane strýčě, ve zdraví šťastné a vesele shledánie. Dán v Hazlách v úterý po sv. panně Krištofor z Švamberka »c. Školastice, létha oc XXI°. Panu strýci a kmotru mému millému, panu Hendrychovi z Švanberka oc JMti. 265. Anežka z Kolovrat (manželka Krištofora ze Švamberka) Elišce z Kolovrat: o sčekání peněz. (R) Na Vorlíce 1521, 19. května. — Orig. arch. Treb. Fam. Kolovrat. Má najmilejšie paní sestra! Zdraví, všeho dobrého, toho bych vám věrně přála, s panem otcem mým milým i se všie rodinú. Má najmilejšie paní sestra! Píšete mi, že jste tu víru jmili, že se pánem přijedu do Prahy: i má najmilejšie paní sestra, by byl pán jel, byla bych jistě přijela. Poněvadž jest od krále JMti ten sněm od- ložen, mám za to, že pán nyníčko tam nepojede, než v brzkém času, dá-li pán Buoh, má úmysl pán tam přijeti. A já také, dá-li pán Buoh, se pánem přijedu. — Jakož mí píšete, že jest pan otec mój milý ráčil vás zdržeti, že jste byli úmyslu toho podle listu páně se zachovati: i má milá paní sestra, dobře je pán ráčil učiniti, a děkuji vám z toho pro vás, že jste strpení jměli. A za to vás prosím, že prodlenie jmíti budete; neb jistě vězte, že se s pilností stará, aby vám tu summu dal. Neb vězte, že sú jeho na několiko ubezpečili; a mám za to, což bude najprve moci, shledajíc tu summu, že ji vám pošle anebo sám přiveze, jakož naději mám, že ně- kerá summa peněz v Praze brzy bude. Protož, má milá paní sestra, poněvadž jste

Strana 158
158 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského čekali tak dlúho, již sobě některého krátkého času nevažte. Nerada bych vám toho přála, abyšte jeho sobě hněvati jměli. Z té povinnosti vám píši, ježto bych vám všeho dobrého přála. Poněvadž jste ta všecka léta pěkně se se pánem snášeli, prosím vás, nepúštějte tak prudce a zachovajte jeho sobě pro potomní věci, neb přátel vdycky potřebí jest. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, má najmilejšie paní sestra, ve zdraví šťastně nám spolu se shledati. Dán na Vorlíce, na den sv. Ducha léta Anežka z Kolovrat a na Vorlíce oc. 9c XXI°. Mé najmilejšie paní sestře, paní Elšce Bezdružické z Kolovrat. 266. Mistr Mikuláš, kanovník kostela Pražského, Henrichovi ze Švamberka posílá obšírné naučení, jak se chovati a čeho užívati v čase morním. (R) Na hradě Pražském 1521, 12. července. — Orig. v arch. Třeb. č. 3787. Modlitbu svú vzkazuji, urozený pane, pane milostivý! Byste VMti jsúce zdrávi dobře se jměli, toho bych VMti vždycky věrně přál. Ráčili jste mi vzkázati, abych VMti poslal electuarium librantis a k tomu in morsellis contra pestem: byl bych je VMti s pravú věrú rád poslal, ale Bnoh zná, že jich nemám, a zde v Praze jich také nedělají. Z Tajna i z Domažlic častokrát kupci jezdí do Norberka; kdybyste ráčili psáti panu Janovi, panu strýci VMti, JMt mohl by snadno zpuosobiti, že by ty věci VMti byly z Norberka poslány vod apatékáře, kerémuž řiekají mastr Kundrat, apatekář zu Nornberk in der Prediger Gossen. Item electuarium librantis za renský zlatý dávají dvě libře, a confectionem in morsellis contra pestem za rénský zlatý dávají jednu libru. Electuarium librantis račte takto požívati: když kolivěk VMt se bojíte nakažení, tak abyšte se nenakazili, kteréhožkolivěk času dne račte přijíti jedno kolečko anebo druhdy puol kolečka, a to můžte učiniti jednú anebo dvakrát přes den; též také můžete přijímati VMt in morsellis druhdy puol kusu anebo někdy celý, též jako electuarium librantis; a tomu račte tak srozuměti, abyšte po jednú nepřijímali electuarium librantis a in morsellis spolu, než když přijímáte electuarium librantis, tehdy po třech, čtyrech anebo pěti hodinách můžete přijímati opět electu- arium librantis anebo confectionem in morsellis. Ačkolivěk někteří lékaři praví, že by aqua vitae byla náramně horká, i z té příčiny že by nebyla tak užitečna contra pestem, totižto proti bolesti morní, ale mně se zdá, že oni to proto praví, že snad některý z nich připraviti aquam vitae dobře neumí, anebo snad aby se lidem zdálo, že jedno jejich lékařstvie platno mělo by býti. Electuarium, kteréž se dělá v škořépce vaječné s šefránem a s dryákem »c, dobré jest; ale pokudž já tomu rozumím, nade všecko lepší jest aqua vitae, a není tak velmi horká, jako se někteří domnívají; nebo skuoro tak mnoho studených věcí znamenitých a dobrých vejde do aqua vitae jakožto horkých. A když se přijímá aqua

Strana 159
z roku 1521. 159 vitae letním časem, bez štěvíkové vody se přijímati nemá; i protož račte sobě dáti páliti štěvíkovú vodu. Milostivý pane! ač aqua vitae dítkám a lidem v sedmi anebo v osmi letech není tak velmi užitečna, jakožto zmužilým lidem a starým, VMti jakožto pánu svému milostivému věrně radím v tom povětří a nakaženém, neračte opouštěti aqua vitae; a dobře by bylo, abyšte ji VMt maličko každý den jednou přijímali s štěvíkovú vodú; shledáte bohdá, že VMti užitečna a platna bude. I v tom nebezpečném času není potřebí, abyšte přijímali metrdát [sic] anebo dryák, nebo ty věci jsú v aqua vitae. I račtež VMt ráno přijímati aquam vitae, a druhdy, kdybyšte se báli nakažení, račte přijíti aquam vitae u večer anebo na úsvitě. Račtež potom spáti hodinu nebo dvě, a neračte za to dbáti, kdybyšte se po aqua vitae nepotili. I račtež se tak zachovati, jakož teď v dole psáno jest. V neděli anebo v pondělí na úsvitě, anebo když vstanete, račtež přijímati málo aquam vitae; a u večer téhož dne, když spat jíti ráčíte, račtež přijímati kousek anebo málo více nežli puol confeccionis in morsellis anebo electuarium librantis jedno kolečko. Item v úterý ráno, když vstáti ráčíte, račtež přijímati confectio in morsellis anebo electuarium librantis, též jako před tím u večer jste učinili, jedno z nich; item v úterý u večer račtež přijímati pillulas pestilenciales asi XI anebo XV, a druhý den obecně budete míti stolici po nich. — V středu ráno račtež přijímati confectionem in morsellis anebo electuarium librantis; u večer v středu račtež přijíti aquam vitae maličko s štěvíkovú vodú. — Ve čtvrtek ráno račtež přijímati opět confectionem anebo electuarium librantis, u večer pilulae pestilentiales. — V pátek ráno málo aquam vitae, u večer confectio in morsellis anebo electurium librantis. — V sobotu neračte toho času do lázně choditi; ráno račte přijímati confectio citri, kousek té confectio, jakož ji VMti teď posielám; pakli se ráčíte mýti, račte se mýti málo u vaně, abyšte se nepotili; a ten den, když byšte se myli, račtež opět přijímati kousek té confectionis citri, jakož teď VMti posielám. A tak se račte zachovati přes celý týden, i mám víru k pánu Bohu, že bohdá budete zachovaný. Item, toho neračte obmeškati, jestliže by koho v tom nebezpečném času hlava bolela, a k tomu z horkosti nebo z studenosti, tehdy ihnedky bez všelikého meškání nečekajíc nikoli, aby se bolest vyvrhla, ale hnedky aby mu dali aquam vitac s štěvíkovú vodú, tak kterak sem ukázal tomu dobrému člověku; a potom aby se potil puol hodiny nebo hodinu, tehdy s pomocí boží druhý den bude zdráv; ale kdo čeká, aby se bolesť vyvrhla, již jest velmi nebezpečné hojení. Item, kdo by se nemohl brzo potiti, cihlu horkú, však mokry obinutú aby mu k nohám položili.

Strana 160
160 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského Item, kdyby kdo maje bolest v hlavě oc z horkosti nebo z studenosti, jakož ta nemoc tak se počíná, a kdyby nemohl aquam vitae zachovati, tehdy aby mu jinú dali; a topeſnijčku horkú z chleba aby držel k ústóm a voněl k ní, a druhú topeničku teplú aby mu na pupek položili. A teď VMti posielám dvě sklenici; z menší račte přijímati aquam vitac, tak mnoho jako sem tomu dobrému člověku ukázal, buď ráno nebo u večer, a neračte se po ní potiti. Ale kdyby pán Buoh dopustil na někoho tu morní bolest, tehdy bez meškání ihned aby mu dali aquam vitae věčí plnú sklenici. a k tomu štěvíkové vody třetí díl jako aqua vitac. I milostivý pane! já jakožto kaplan VMti vždycky žádám a pána Boha prosím za zdraví a sčestí VMti. A Buoh všemohúcí z své nesmírné milosti rač VMti dáti a popříti toho za velmi dlúhé časy. Datum ex arce Pragensi feria VI ante festum Margaretac virginis annorum XXI. Mistr Mikuláš, kanovník kostela Pražského, VMti kaplan. Uroz. pánu panu Henrichovi z Švamberka a na Zvíkově oc. pánu mému milostivému. 267. Dépolt z Lobkovic Krištoforovi ze Švamberka: slibuje býti k dosažení kancléřství českého nápomocen; radí však, aby jednal v dorozumění s panem Lvem a Petrem Rosenberským. (R) Na Dobříši 1521, 23. listop. — Orig. v arch. Třeboň. č. 3800. a. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane švagře muoj milý! Řád slyším. že ste zdrávi, té věci vám, pán Buoh zná, věrně přeji. Jakož mi oznamujete o smrti páně kancléřově: i pán Buoh rač jeho duši milostiv býti. Pane švagře mnoj milý! vaše předsevzetí dobře mi se líbí, dajž pán Buoh, abyšte k tomu přišli. Při tom mě žádáte, abych přítelem vaším byl, kdež by toho potřeba kázala, a králi JMti abych psaní učinil. I chci já všecko rád učiniti, což bych vám v tom jedné mohl platen býti. A jistě se k vám, pane švagře milý, tím nepochlebuji, že já na tento čas mimo vás neznám hodnějšího k tomu úřadu! A kterak se vám zdá, abych králi JMti o tu potřebu vaši psaní učiniti měl, pošlete mi přípis po tomto poslu, kteréhož k vám teď naschvál posílám. Dajž pán Buoh, abyšte se dobře měli ve všech svých věcech, a spolu abychom se ve zdraví shledali. Dán na Dobříši v sobotu před sv. Děpolt z Lobkovic a na Bílině. pannú Kateřinú léta »c XXI. Také pane švagře muoj milý toto sem sobě myslil: jako se mají sjeti pán z Rozmberka a najvyšší pan purkrabie Pražský*) tyto dny na Zvíkově, ač vím, že jste již u pána purkrabí o tu potřebu byli a snad i z jeho rady tu věc předsebéřete, však by snad proto škodné nebylo, že byšte ještě ku panu purkrabí zmínku udělali před panem z Rozmberka a před panem strýcem vaším, aby vám již k tomu raden a pomocen býti ráčil a jiným toho nejednal proti vám; neb jistě některý z pánuov

Strana 161
s roku 1521 a 1522. 161 Švihovských o to jednati budou, a pan purkrabie jest s nimi velmi dobře.**) I jistě vám toto píši dobrým úmyslem. A když se s vámi shledám, šíř vám to vyložím. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka oc panu švagru mému milému. *) Zdeněk Lev z Rožmitála.**) Jednal o to i zjednal Jindřich Švihovský z Risenberka. Pan Lev choval se při tom dosti obojetně. 268. Zbyněk z Běšin Henrichovi ze Švamberka: o dluh. (R) Na Blatné 1522, 8. ledna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Běšín. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane milý! Kdež VMt mi psáti ráčíte a na psaní mé odpověď mi dáváte, že VMt v paměti to nemáte, abych VMt pro obnovení listu do leženie VMti obsílal: i tak jest, že sem neobsielal z příčiny té, nechtě VMti nic ublížiti, ani pánóm přátelóm VMti žádnú nevoli, naděje se, že v tom VMti libost učiním. Ale z psaní tohoto VMti rozumiem, tak jakž mi VMt psáti ráčíte »c, že by pan Kryštof spravil VMt i pan Jan, strejci VMti, že oni s tiem dluhem nic činiti nemají a snad VMt také, a že snad jinému někomu ta věc přísluší a náleží. I račte VMt vě[děti] ....*) zdá, a konečně tak pravím, že ta [summa i s] úroky zadrželými, za které ste VMt s jinými pány a dobrými lidmi rukojmě a mně ste se zapsali a pečeťmi svými utvrdili, komu by pak ta věc náležala, nežli mně a dědicóm mým? I VMti já vzdy věřím tak, podle psaní mého prvnějšieho, pokudž toho na VMti žádal [sic], tu vieru k VMti mám, že mi v tom odporni ne- ráčíte býti. Odpovědi od VMti žádám, abych se věděl čím spraviti. Ex Blathna Zbyněk z Běšin oc. f. IIII p. Trium regum anno oc XXII°. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově, pánu mně přieznivému. *) vytrženo. 269. Krištofor ze Švamberka Henrichovi odtudž: přeje si, aby ho navštívil. (R) Na Vorlice 1522, 8. ledna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 15. Urozený pane, pane strýče a kmotře muoj milý! VMti bych věrně přál zdraví i všeho dobrého. Jakož mi psáti ráčíte, že úmysl jest váš, zítra bohdá ke mně sem k úbědu přijeti, toho žádajíc, abych vám oznámil, nebude-li zítra muoj odjezd nikam. I o žádném nevím; a by pak jaký býti měl, mohu toho do jiného dne odložiti, neb jedním dnem bohdá snad nic obmeškáno nebude. I za to VMti prosím, že tak učiniti ráčíte a zítra bohdá že sem přijedete a v tom že již úmyslu svého neráčíte změniti. Neb vás s pravú věrú rádi uhlídáme, jako svého milého pána a strýce. Všemohúcí pán Buoh rač vám dáti dobrú a šťastnú noc a spolu nám všem ve zdraví šťastné Archiv Český XV. 21

Strana 162
162 a veselé shledání. Ex Orlik raptim f. IIII post Epiphaniam domini, anno oc XXII. A od VMti ty přípisy, kterýchž ste mi puojčiti ráčili, zase posílám. Krištofor z Švamberka oc. Panu a strýci mému milému, panu Hendrychovi z Švamberka oc JMti. A. XXX. Dopisy rodu Švamberského 270. Krištofor ze Švamberka Henrichovi odtudž: o sporu se Zbyňkem z Běšin. (R) Na Vorlíce 1522, 9. ledna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 15. Urozený pane, pane strýče a kmotře muoj milý. Dlúhého zdraví a v něm šťastně všeho dobrého VMti bych srdečně přál. Muoj milý pane strýče! Nedostatku zdraví vašeho vám věrně nepřeji, a by bylo možné, byl bych rád viděl s pravú věrú, abyšte ke mně byli ráčili dnes přijeti. Ale poněvadž pro nedostatek zdraví vašeho příjezd váš sem se jest změnil, za to prosím, že mi to potom ráčíte nahra- diti. Neb jistě příliš se v tom k nám nepřátelsky ráčíte míti, majíc nás tak blízko od sebe, že tak málo u nás býváte. I což ste ráčili tyto časy obmeškati, za to prosím, že to napravíte. Jakož ste mi ráčili poslati list páně Zbyňkuov a při tom mi úmysl svuoj oznámiti, co byšte mu na též psaní za odpověď dáti ráčili: i byla by slušná od- pověď. Než obávám se, že by páni soudce toho k sobě k slyšení nepřijali, neb jim taková věc nenáleží, než toliko úřadu purkrabskému. Než zdálo-li by se VMti jemu tuto odpověď dáti: že ste mu prve odpověď na jeho psaní dali, naději majíce, že vám o to dále psáti nebude. Pak poněvadž jeden jistec, za kteréhož ste v tom listu rukojmí byli, vám toho zprávu dal, že by ten dluh jeho již býti neměl, že se vám nezdá ani nehodí v jiné se dávati. Než zdá-li se jemu, že ste mu přes to čím po- vinni, chce-li vás z toho právem viniti, že mu z toho právi budete. A což na vás právem obdrží, že vám nebude moci přičteno býti od jistce vašeho, abyšte v tom z řádu a práva vystúpili. I to jest zdání mé. Ráčíte-li jemu tu odpověď dáti, aneb co v tom přičiniti aneb ujíti, to při VMti vuoli .. ..*) tu odpověď dáti, kterúž ste před sebú . . .. jakož sem VMti pravil, že úmysl mám .... [purkrabí**) na Rožmitál: i včíra sem mu tam víno poslal. A měl se včera zase vrátiti aneb dnes do dne; i ještě se nevrátil. Než jakž zvím, že jest na Rožmitále, tak hned, dá-li pán Buoh, k němu pojedu a rozmluvím s ním také o to, co se pana Zbyňka dotýče. Nepo- chybuji, že on to hned zastaví a přetrhne. Všemohúcí pán Buoh rač nám dáti spolu, muoj milý pane strýče, ve zdraví šťastně se shledati. Ex Orlik, f. V. post Epiphaniam Krištofor z Švamberka oc. domini oc XXII. Pánu a strýci mému milému, panu Hendrichovi z Švamberka oc JMti. *) Vyhnilé místo. **) Míní se nejspíš nejv. purkrabí Pražský Zdeněk Lev z Rožmitála.

Strana 163
z roku 1522 a 1523. 163 271. Vilém Buzický panu Henrichovi z Švamberka: o dluhu za ryby. (M) B. m. 1522, 9. března. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 3g. Urozený pane, pane mně milostivě příznivý, službu svú VMti vzkazuji. Račte VMt věděti, že lidé moji z Jenína prosili sú mne k VMti za přímluvu, že sú VMti dlužni za ryby, abyšte VMt jim ráčili za ty ryby shověnie učiniti do svatého Václava nejprv příštího; a já je chc]i k tomu skutečně přidržeti, aby oni VMti z toho dluhu na ten čas právi byli. VMti prosím, žě to pro mě učiniti ráčíte; za odpověď VMti prosím oc. Dán první neděli v půstě leta XXII°. Vilém Buzický z Buzic a v Jeníně. Uroz. pánu panu Hendrychovi z Švamberka a na Zvíkově, pánu mně milostivě příznivému. 272. Krištofor ze Švamberka Petrovi z Rosenberka oznamuje, že se mu narodil syn. (R) Na Zvíkově 1523, 25. dubna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 1. Urozený pane, pane a bratře muoj milý. Račte věděti, že všemohúcí pán Buoh manželce mé milé pomoci ráčil dnes prve, než sem z Blatné přijel, a ráčil nám dáti syna, s kteréhožto daru jeho svatá milost pochválen buď: i proto VMti to ozna- muji, abyšte věděli, že vám přátel přibylo. A také bez pochyby sem, že nám toho daru přieti ráčíte. Všemohúcí pán Buoh daj se VMti všelijak za dlúhé časy ve zdraví dobře jmieti, a táž milost jeho svatá daj nám spolu ve zdraví sčastně se shledati. Ex Zviekov sabato die sancti Marci Evangelistae, anno oc V°XXIII°. Kristopfor z Švamberka oc. Pánu a bratru mému milému panu Petrovi staršiemu z Rozmberka oc JMti. 273. Pisař Choustnický Jakub panu Krištoforovi z Švamberka: o prodeji vlny. (M) V Soběslavi 1523, 22. září. — Orig. arch. Třeb. II. 338. 2r. Urozený pane, pane mně přieznivý, službu svú povolnú VMti napřed vzka- zuji! Žádán jsem od některých súkeníkuov Soběslavských k VMti za psaní, a to srozumění vzali od Táborských, kterak byšte VMt na zámku Vorlíku vlnu mieti měli: i jestliže ste VMt ji neprodali, toho jsú úmyslu někteří z nich, k VMti přijíti a kúpiti; a tak na tom jsú, pokudžby od VMti a na jaké roky stržili, že VMti zaručiti chtí a zaplatiti, jediné abyšte VMt jim slušně rok dáti ráčili, aby tomu dost učiniti mohli. A také toho na VMti prosí, že mi psaniem oznámiti ráčíte, po čemž byšte jim kamen vlny dáti ráčili. Datum Soběslav feria III sancti Mauricii anno oc XVCXXIII°. Jakub, panství Chúsnického písař. Uroz. pánu panu Kristoforovi z Švamberka a na Zviekově oc, pánu mně přieznivému. 21*

Strana 164
164 A. XXX. Dopisy rodu Šramberského 274. Děpolt z Lobkovic Krištofora ze Švamberka kvituje z uschovaných dvou soudků peněz. (R) B. m. 1523, 2. října. — Orig. arch. Třeb. Fam. Lobkowic. Já Děpolt z Lobkovic a na Bílině, vyznávám listem tiemto přede všemi, kdež čten, nebo čtúci slyšán bude, jakož sem dal k věrné ruce schovati dva súdce peněz zapečetěných urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Zvíkově, kdež pak cedule řezané, kteréž mezi týmž panem Kristoforem z Švamberka a mnú učiněny sú pod pečetmi našimi a urozených pánuov, pana Petra staršicho z Rozmbergka pc, pana Zdeňka Lva z Rožmitála a z Blatné, někdy najvyššího purgkrabí Pražského, a urozených vladyk pana Václava Kekuli z Stradonic a Václava z Mirošovic, to v sobě ty cedule šíř zavírají a ukazují na jaký zpuosob: i já nadepsaný Děpolt z Lobkovic vyznávám listem tiemto, že sem již od svrchupsaného pana Krištofora z Švamberka ty oba dva súdce peněz zase vyzdvihl a přijal. Totiž najprv jeden súdec vyzdvihl sem léta oc XXIII tu středu po sv. Vítě [17. června]; kteréžto pe- níze dal sem vyčísti pánuom Duchcovským za zámek Osek s jeho příslušenstvím. Kdež pak na to vyzdvižení prvního súdce svrchupsanému panu Krištoforovi z Švam- berka dal sem kvitancí pod pečetí svú a urozených vladyk, pana Albrechta Kapléře z Sulevic a pana Václava z Mirošovic, na svědomí. A druhý pak súdec peněz vyzdvihl jsem a přijal od téhož pana Krištofora z Švamberka téhož léta oc XXIII, v pondělí na den sv. Václava, dědice Českého [28. září], kteréžto peníze z tého druhého súdce dal sem vyčísti za zámek Pravdu s jeho příslušenstvím urozenému pánu, panu Janovi staršímu z Kolovrat a na Ma- štově. Tak že se jest od nadepsaného pana Krištofora z Švamberka tomu všemu svěření mně dosti stalo: což sem byl pánu schovati dal, to mi jest zase vcele ne- porušitedlně navrátceno. Z kteréhožto mého svěření jej nadepsaného pana Krištofora z Švamberka i dědice jeho sám od sebe i od dědicuov a potomních svých kvituji, propouštím a mocí listu tohoto prázdna a svobodna činiem. Toho na svědomí pečeť mú vlastní jistým mým vědomím dal sem přitisknúti k tomuto listu. A pro lepší toho jistotu připrosil sem urozených pánuov pana Jana z Švambergka a na Boru, pana Václava z Lobkovic bratra svého, a urozeného vladyky Václava z Mirošovic, že jsú také pečeti své vedle mne dali přitisknúti k témužto listu a kvitancí na svědomí. Jenž jest dán léta božieho MVCXXIII, ten pátek po sv. Jeronýmu. (Čtyři pečeti). 275. Jan ze Švamberka Krištoforovi odtudž: o peníze kšaftem pana Henricha Švamberského sobě odkázané. (R) Na Boru 1524, 20. ledna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Švamberk 23. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane bratře muoj milý. Byšte zdrávi byli

Strana 165
z roku 1523 a 1524. 165 a dobře se jměli se vším domem vaším, toho bych vám věrně přál. Pane bratře muoj milý, o tom nepochybuji, že vědomost a zdravú paměť máte den a čas od- lúčenie s tohoto světa urozeného pána, pana Henrycha z Švamberka dobré paměti, strýce našeho milého, jehož duši milý Buoh rač milostiv býti, i též zzřiezenie jeho, kteréž jest učinil; pokud a jak kterým pořádkem, o tom o všem nepotřebie k jaké jiné paměti přivoditi, než toliko při tom artykuli, jak mi náleží, za potřebné mi k vám o to hleděti, obmýšleje v tom i vás k bratrskému zachování vedle toho sebe i děti své, (poněvadž dle času přešlého smrti nebožčíka pana strýce našeho a v tom času mně, jak kšaft a zzřiezenie nebožčíka pána vyměřuje, mně od vás ta summa pět tisíc kop grošuov českých dána a vyplněna nenie), vás jako bratra svého milého dle téhož kšaftu potud, pokud mi náleží, bratrskú láskú žádostivě napomínám, aby mi se tomu stalo tak, pokud vuole nebožčíka pana strýce našeho bez odtahuov těch, skrze kteréž bych já škody i jiné obmeškánie svého dobrého se dopustiti musil. Kdež já k vám té duověrné bratrské viery sem, že shlídnúc na všelijaké vaše i mé budúcí i dětí našich věrnú lásku i postať, že to sami tak obmyslíte, abych i v tom od vás viece bratrské lásky, nežli od nebožčíka pana strýce našeho k sobě seznati mohl, a tiem aby mi ta summa svrchudotčená tak a na ten čas, kterak kšaft vymě- řuje, dána a vyplněna byla. Kteréhožto ještě vás bratrsky napomínám a prosím, že mi v témž vyplněnie odtahuov činiti nebudete; nebo jiného úmyslu nejsem, pokud mi možné, objíti toho všeho, což by vám protimyslné bylo, toho se uchovati; téhož od vás jako bratra svého milého se naději, a na to vás prosím za neodtažnú odpověď, kterúž bych se spraviti mohl. Datum Bor, feria IIII die sanctorum Fabiani et Sebastiani, annorum oc XXIIII°. Jan z Švamberka oc. Uroz. pánu, panu Krištoforovi z Švamberka na Zviekově oc, panu bratru mému milému. 276. Purkmistr a rada města Písku panu Krištoforovi z Švamberka: o zajetí sviní jeho poddaných ze vsi Klouk. (M) V Písku 1524, 29. října. — Orig. arch. Třeboň. V. AP. 4c. Vysoce urozený pane, pane nám přieznivý! VMti službu naši vzkazujem. Kdež jste VMt nám psáti ráčili, kterak sú na VMt vznesli poddaní VMti z Klouk, zejména tito: Vaněk Malý, Bártha Matějkuov, Jíra Pihla, Jan Mikulec, Jíra kovář, žě by jim naši svině zajali, i z jaké příčiny, že VMt neviete, ani o tom jaké vě- domosti máte, abychom kdy podle práva VMti neb poddaným VMti grunty své zapoviedali, VMt žádajíc, abychom ty pychy napravili oc: i račtež VMt znáti, žě VMti poddaní, kdež sú byli pohnáni od nás z pychuo, žě sú se nám v užívánic hor, kterýchž jsme my v držění, spravedlnosti k tomu žádné nemajíc, pychem dávali, smlúvu s námi mají takovú, žě nám hor našich prázni býti mají. Však sú jim též

Strana 166
166 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského jako i jiným úředníci naši přieti pastev odporni nebyli, jestli žě by se mýtiti chtěli; ale žě sú se oni nechtěli mýtiti, ješto i jiní manové se mýtie, týchž svobod jako i tito užívajíc: i zapověděli sú jim hory. Však oni vždy přes zápověd do hor, žádné spravedlnosti nepokázavše, honili jsú. Kdež jim toho od nás bylo podáno, mají-li k těm pastvám na horách našich jakú spravedlnost, aby ji před námi pokázali, žě my po seznání jich spravedlnosti chceme je při nie zachovati. I ze příčiny, žě sú oni nám pychem proti zápovědi do hor honili, sú jim svině od úředníkuov našich zajaty. Avšak jsme jim ještě toho podali, poněvadž pravie, žě by k těm pastvám nějakú spravedlnost měli, aby ty svině vyručili a tu svú, kterúž se pravie jmieti spravedlnost, aby před námi okázali, při kteréž bychom je chtěli zachovati; toho se jim učiniti nezdálo. Datum Piesce sabato post Symonis et Jude apostolorum anno Purgmistr a radda miesta Pijcsku. *c XXIIII°. Vysoce urozenému a mnoho možnému panu Kristoforovi z Švamberka a na Zvickové, pánu nám přieznivému. 277. Bohuslav Břekovec Krištoforovi ze Švamberka: o jízdě do Plzně. (It) Na Hrádku (1525, únor.*) — Orig. arch. Třeb. Fam. Břekovec. Urozený pane, pane mně přéznivý! Službu svú vzkazuji VMti. A jakož VMt ráčili ste mně psáti, abych VMti ku potřebě jel s VMtí do Plzně oc: toho času doma sem nebyl. I pane milý! Podle psanie VMti to já VMti k vuoli chci rád uči- niti. A pan Karlík prosil jest mne také, abych VMti psal, že též chce rád učiniti podle psanie VMti a s VMtí dá-li pán Buoh shledati se podle psanie VMti. Datum Bohuslav Břekovec z Vostroměře a na Hrádku. ex Hrádek oc. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka oc pánu mně přéznivému buď. *) Mám za to, že souvisí list tento se sjezdem strany Lvovy a Švamberské proti Jindřichovi Rosen- berskému. 278. Písař Švamberský Krištoforovi ze Švamberka: o vření mezi sedláky pro roboty. (R) Na Švamberce 1525, 3. června. — Orig. arch. Třeboň. II. 325. 1. Vysoce urozený pane, pane muoj milostivý. VMti dáti rač ten, kterýž toho v moci jest, v dlúhosti zdravie, ve všem dobrém prospěch, toho i jiného všeho do- brého VMti přeji nepřestale. VMt psáti ste mi ráčili, že po ten chmel do Plzně, který sem tam VMti koupil, o těchto svátcích letničných poslati ráčíte, abych tam psal, když by poň přijel, aby jim vydán byl: i tak učiním vedle psanic VMti. Janovi Vlčkovi na Bor sem také oznámil, co se doplacenic jemu služby dotýče, tak jakž ste VMt o to psáti mi ráčili; neb mi byl opěth tyto dny zkázal, jest-li mi co o tom

Strana 167
z roku 1525 a 1526. 167 od VMti poručeno. Při tom také VMt psáti ráčíte, abych tiem pilnějie těchto časuov při zámku bejval oc. To já rád učiniti chci; by pak při tom tohoto rozkázánie VMti nebylo, sem tiem prve VMti povinen z příčin VMti odsud voznámených. Ale neviem, najde-li jse toho tak mnoho při lidech VMti, jak se to VMti voznamuje; neb tomu rozumiem, že nenie nic jistého, než toliko z samých řečí slyšených. Ale tak jest, že množstvic rozličných řečí slyšeti a jest mezi lidmi, ale by všecko mělo tak býti, pán Buoh zachovati rač. Proto VMt račte se rozumem spraviti, neb kdy taková věc k spravedlivému vyhledání příde, neviem, najde-li se to tak všecko. K tomu s tím se přimlúval rychtář Manětínský s některým konšelem, a tak i jiní s úřaduov obesláni byli, aby s nimi o to rozmluveno bylo, tak jakž jest o nich slyšeti, jest-li tak či nic. Proto by se vdy něco k tomu podobného srozuměti mohlo, ač bylo-li by co toho při kterých. A to by se jest mohlo předložiti, proč by takové vzětie před sebú proti VMti měli; a tak obšířnějie s nimi by se o to rozmluvilo, pokudž by toho potřeba kázati a seznati se mohla. Než tomu rozumiem, že nenie mezi nimi jiného nic, než o tu robothu, jakož od mnohých leth, ješto VMti jest vědomo, na vladařství a na rychtářství mluvie, praviec, že by žetí i ženné dávati měli; ale by se v čem jiném pozvozovati měli, toho neviem. Však jse to potom všecko vyhledati bude moci i k tomu sáhnúti, jakož budete ráčiti. — O raroziech se nic doptati nemohu, by kde na panství stáli. Mluvil sem o tom s panem hajtmanem. Praví, že o nich nevie, ani ti, kteří jich hledali. Pakli jsú stáli, již jsú, kde býti mají, a snad že o voletnimi [sic] vod- letěli. A co se pana Planského dotýče, VMti prosím, poněvadž jest na něm právo ustálé, že na to ráčíte dále pomýšleti, jak by taková věc k konci a k pilnění těch peněz od něho i se škodami přijíti mohla. A řepného semene letos málo jest; však proto chci o tom pilnost měti, aby se ho VMti některá libra kúpiti mohla, a již sem na několikero o tom poručil. Ex Sswamberk sabbato ante Penthecosten anno oc XXV. Johannes. Vysoce uroz. pánu, panu Krištoforovi z Švamberka oc, JMti pánu mému milostivému. 279. Václav Bezdružický z Kolovrat (Krištoforovi ze Švamberka): o dluhy. (R) V Praze 1526, 11. května. — Orig. arch. Třeb. Fam. Kolovrat. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane synu muoj milý. Zdraví dlouhého a v něm vždycky šťastně všeho dobrého, toho bych vám věrně přál. — Muoj milý pane synu! Vězte, že jest Zdeněk Kladenskaj koupil na mně dluh Malešického a páně Slavatů: i zatekl mne obíma listy pro ty dva dluhy. I kteraj jeden jest Prešpurskýho poselstvie, a druhý, když sem krále JMt přivedl s jinými pány, páně Slavatú. Toť odplata za mú práci, lehkost pro panský stav a pro vaše a jiných pánuov slibování,

Strana 168
168 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského že žádný škody nevezmu! A víte, že sem pro krále JMt jedti nechtěl pro první poselstvic nezaplacení. A vy jste mne vždy s panem Lvem namluvili, abych přece jel, slibujíc s jinými pány na vaše náklady, pánuov. Pražanuom sem oplatil 50 kop a panu písaři 20 kop, i jiným okolo dvou set, vše svých vlastních peněz. Již panu Slavatovi nemám co dáti. Pro Bavorská knížata jeda sám jediný do Budína, v poselství také byl sem tam, na čtvrt léta čekati sem musil s XVI koňmi. Stála mne ta jízda některý sto. Od XV let a více dobře ty útraty nemohu žádného penieze míti zase. Ješto žádného z pánuov míti nemohli: Janovský byl odpovědník zemský, Kaffunk, Břískaj, Pěti- peskaj! Toho času mne vydali jako na mastné krámy, nesměvše sami jedti, mnoho mi slibovavše. A tak nikdy žádného zdržení, než tato odplata, lechkost k mým šedinám — budiž toho pánu Buohu líto — s mou nenabytou škodou nemalou. Zdeněk Kladenský že pro Mladičku přísahati musel za svrchky: páni JMti nález udělali k tomu naň, co neprovede dluhu, aby Mladidce to vrátil. I nemuož provésti XI set věna on ani Mradský. I rád by mě pro svú přísahu a pro penieze na věži vehnal s Húgvicem hajtmanem hradským. Neb zřiezení ukazuje, kdož by peněz nedal, že má na věž jíti, který dluh křesťanuov; než pro židovský dluh má po hradě choditi. A já těch peněz nemohu zednati ani pan Lev. A praví pan Lev, kdyby měl, že by sám svý dáti chtěl. A kdyby váš Romhap na naučení panské neodkládal, byla by Mladička summu nemalú měla, ješto by se nebylo třeba starati vo Zdeňka ani vo hajtmana s hajtmanovou, a vy byšte také o to staráni nyní nebyli. Protož tu věc nemalú znajíc, kteráž se na mne valí, pane synu mnoj milý, prosím vás, že mi sto kop grošuov pošlete do tohoto čtvrtka najprv příšticho [17. května. na těch XIIC, kterejchž jste mi povinni. Neb žádným během čekati nechce Zdeněk Kladenský; vysoce se zapřisáhl, neb abych tento čtvrtek najprv příští penieze dal, aneb abych na věži šel. A pan ujec nemuož žádný příročí dáti jednoho dne ani jedný hodiny, nebude-li peněz. A tak zřiezení ukazuje, že bez vuole toho nemá učiniti žádný purkrabie; a von na žádných prozb nechce vuoli dáti. Darmo sem se staral celý týden o to. Pakli byšte tak náhle sami peněz poslati nemohli, ale prosím vás, pane synu muoj milý, že panu Hysrlovi Mikulášovi hned psáti ráčíš, aby von ty penicze, jakž muož, zednal, těch dvě stě kop míš., a na mne lehkosti Zdeňkovi Kladenskému a hajtmanu nedopustil učiniti do těch sta kop grošnov českých, by je měl v Židech vzíti, že mu slibujete, že pro těch sto kop gr. žádných škod nevezme a že mu je sami dáte a o to s ním dále rozmluvíte, když teď o suchých dnech příštích, totižto v středu neb ve čtvrtek, přijedete; nýbrž budete-li pak chtíti, chci já těch sto kop gr. č. vám sám ujistiti, nemuožli jináč býti, a jmenovitě těmito rukojmiemi: panem Voldři- chem hrabí z Hardeku a panem Šebestiánem Waythmilarem, panem Štefánem Šlikem

Strana 169
z roku 1526. 169 a panem Albrechtem Šlikem. Nechcete-li nyní jich na muoj dluh dáti a poslati, jediný panu Hisrlovi Mikulášovi pište, aby se k tomu pilně přičinil, aby ty penieze těch sto kop gr. českých jakž kolivěk zednal, abych tý lehkosti zbaven byl. Neb kdyby tak náhle nebylo, zednal bych buohdá ty penieze jinde, ale k tomuto krátkému času nemohu. Jsa do vás s plným doufáním, muoj milý pane synu, že mne v takové zna- menité pilné potřebě nikteraž neopustíte, a tak jakž píši učiníte, beze všeho prodlívání hned zase služebníka mého vypravíte. Neb vám tu neřest nenadálú přišlú oznamuji duověrně v pravdě, bez všelikterakého fortele. Nebude-li vašeho tak učinění, tehdy nikdá hůř! Jsa toto s plným věřitedlným doufáním do vás, že mne v tom neopustíte, jak pan syn muoj milý. S kterýmž rač dáti pán Buoh všemohúcí nám se spolu ve zdraví shledati. Datum v Praze, v pátek po božím stoupení, léta oc XXVI. Václav Bezdružický z Kolovrat oc. 280. Král Ludvík Krištoforovi ze Švamberka: aby nepřekážel vybrati ungelt pro krále. (R) V Budíně 1526, 9. června. — Orig. arch. Třeb. 3894. Ludvík z Božie milosti Uherský, Český král oc, markrabě moravský oc. Urozený věrný náš milý! Vzneseno jest na nás od slovutného Jana Kozla z Pokštýna, úředníka našeho v ungeltu, že by v tom důchodu nám mnoho zcházelo; příčinu toho tu oznámil, že by po panstvie tvém z všelikého kupectvie, kteréž do Prahy nedochází, žádného ungeltu nedávali. Kdež my takovú věc nám a komoře naší škodnú uznavše, poručili jsme osvícenému Karlovi, v Slezie knížeti Minsterberskému, naj- vyššiemu hajtmanu našemu královstvie Českého a fojtu Horních Lužic, ujci našemu věrnému, a témuž Janovi, aby takovú věc opatřili, a tu kdežby se jim za slušné zdálo, po místech osoby ustavíc, listy i vyvolániem všem oznámili, aby každý se věděl zpraviti, že tu do komory našie ungelt dáti má z všelikého kupectvie, kteréž by do Prahy nedocházelo. Protož tobě to také oznamujem poroučejíc, kdyžby koli tím pořádkem, jakž nahoře dotčeno, od jmenovaných Karla a Jana na panstvie tvé vysláno bylo, proti tomu aby ty nebyl, ale podle toho tak se zachoval; jakož o tobě nepochybujem, poněvadž my v cla žádnému, kteříž od předkuov našich je vysazena máte, sahati ani v tom překážky činiti neráčíme. Též se od tebe nadějem, že se proti nám v tom povolně zachováš, znaje, že nám na tom věc vděčnú uděláš. Dán na Budíně v so- botu po sv. Bonifacii léta oc XXVI, královstvie našich uherského a českého jedenáctého. Ludovicus rex, manu propria. Urozenému Krištoforovi z Švamberka na Zviekově, věrnému našemu milému. Archiv Český XV. 22

Strana 170
170 A. XXX. Dopisy rodu Švamberského z roku 1526. 281. Kníže Karel Minsterberský Krištoforovi ze Švamberka: o krále Ludvíka porážce a smrti. (R) Na hradě Pražském 1526, 9. září. — Orig. arch. Třeb. č. 3900. Službu naši přátelskú napřed vzkazujem, urozený pane, pane příteli nám milý! Byšte zdrávi byli a dobře se měli, toho bychom vám přáli. Na vědomí vám dáváme, že jest tuto hodinu nám poselství přišlo, kterak z dopuštění všemohúcího Pána Boha král JMt pán náš milostivý jest poražen na hlavu od císaře Tureckého, a tak i s tohoto světa sjíti jest ráčil. Protož to znajíc, neračte meškati hned sem přijeti podle povin- nosti té, kterúž ste královstvie tomuto povinni, jakož nepochybujem, než že tak učiníte. Datum in arce Pragensi dominico die post Nativitatem beate Marie anno 1526. Karel z Boží milosti kníže Minsterberské v Slezii, Olešnické oc krále JMti najvyšší hajtman království Českého. Uroz. pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Zvíkově, příteli nám zvláště milému.

Strana 171
C. XX. LISTINY ARCHIVU NĚKDY OLEŠNICKÉHO nyní ve státním archivu Vratislavském chované a Čech a Moravy se týkající. K vydání upravil Josef Emler. (Čísla 1—72 této sbírky viz v XIV. díle Archivu Českého str. 493—560.) 73. Václav, římský a český král, nařizuje úředníkům desk zemských a dvorských, aby Bočkovi z Poděbrad zapsali koupi zboží, jež mu prodal Jindřich z Lažan, hejtman vratislavský, totiž hrad a město Náchod, městečko Hronov atd. (103) V Praze, 14. ledna 1415. Wenceslaus, d. gr. Roman. rex semper Augustus et Boemie rex, nobilibus vrzedniconibus, camerariis, czudariis, prothonotariis, vicenotariis ceterisque terre regni nostri Boemie ac regalis curie tabularum beneficiariis et officiatis, fidelibus nostris dilectis, graciam regiam et omne bonum. Fideles dilecti! Quia nobilis Boczko de Podyebrad alias de Cunstat, fidelis noster dilectus, in regie nostre maiestatis perso- naliter constitutus presencia nobis significare curauit, qualiter ipse a nobili Heinrico de Lazan, capitaneo Wratislauiensi, fideli nostro dilecto, hereditates et bona homa- gialia, videlicet Nachod castrum et ciuitatem, Hronaw opidum, Rabien curiam ara- ture, Porzyeczka, Dochowa, Pawlissow, Sedmakowicz, Brne, Srbska, Dobrossow, Zdyar, Gystbiczie, Lyppie, Brassecz, Babye, Pastorkow, Slawikow, Trubie, Kramolna, Bi- lewecz, Slopczie et Peklo,*) villas, tabernas, curias rusticales et molendina cum censu, agris, pratis, siluis, riuis, piscinis, fluminibus, aquis aquarumve decursibus, montibus, vallibus, iuribus patronatus ecclesiarum et capellarum seu altarium, seruitoribus seu *) Rabien nyní nepovědomé, Poříčí Malé, Dochowa snad Radechová Dolní, Pavlišov, Sedmakovice, Brné samota mezi Velkým Poříčím a Malou Čermnou, Srbská Vysoká, Dobrošov, Žďárek, Jistbice, Lipí, Bražec, Babí, Pastorkov neznámý, Slavíkov, Trubějov, Kramolná, Bilovec, Slopčí nepovědomé, Peklo mlýn u řeky Med- huje pode vsí Jistbicí. 22*

Strana 172
172 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického homagiis, theloneis et omni libertate ac dominio ad ea pertinente, ita et in eisdem metis et gadibus, prout solus tenuit et habuit, cum omnibus vtilitatibus, que ibi modo sunt vel esse poterint quomodolibet in futurum, supra terram vel sub terra, emerit et comparauerit pro certa summa pecunie, prout in empcionis et vendicionis contractu desuper inter ipsos facto plenius est expressum. Et quia cum dictus vendens et eius disbrigatores, qui dicta bona debent disbrigare, habeat in magna sui parte hereditates liberas et eciam homagiales, extat maiestati nostre per eundem Boczkonem supplicatum humiliter et attente, quatenus ad maiorem predictarum hereditatum disbrigacionem, tutelam et cautclam dictas he- reditates et bona tam terre regni quam eciam curie nostre regalis Boemie, sicut premittitur, tabulis intabulare et inscribere ac imponere mandaremus, in cuentum videlicet, quando quispiam hominum quidquam in supradictis attemptaret et impeteret hereditatibus et bonis iure uel facto, quod tunc ipse Boczko secundum ius et con- suetudinem regni super prefatum vendentem et ipsius disbrigatores ac corum heredi- tates tam liberas quam homagiales posset sahnuti, super liberas iure terre et super homagiales iure curie nostre regalis, impedimentis quorumlibet procul motis, iure tamen homagii nostri semper saluo : Nos ad humilem dicti Boczkonis peticionis instanciam non per errorem aut improuide, sed animo deliberato, regia auctoritate Boemie et de certa nostra sciencia ad suprascriptum tam empcionis quam vendicionis contractum graciose consencientes, fidelitati vestre seriose precipimus et mandamus omnino volentes, quatenus predictas hereditates et bona predicta tam terre regni quam eciam curie nostre regalis Boemie tabulis ex causis premissis intabulare et inscribere debeatis realiter cum effectu, iure tamen homagii nostri semper saluo. Presencium sub regie nostre maiestatis sigillo testimonio litterarum dat. Prage a. d. mil. quadring. quintodecimo, die quarta decima Januarii, regn. nostr. anno Boemie quinquag. secundo, Roman. vero tricesimo nono. In plica: Per dom. Conradum archiepiscopum Prag. Johannes de Bamberg. — Verso: R(egistrata). Caspar de Lewbicz. Ingrossata est Mathie. K, VI". Majestát s contrasigillem dobře zachovalý visí na proužku perg. 74. Václav, římský a český král, dává Kunšovi z Olbramovic, purkrabí svému na Karlšteině, zboží v Předhradí s částí řeky Labe a ves Osek, což na něho a na korunu Českou bylo po smrti Alše ze Zaječic spadlo. (104) V Praze, 18. ledna 1415. Wenceslaus, d. gr. Roman. rex semper Augustus et Boemie rex. Not. fac. ten. presen. vniuersis, quod propter grata et accepta fidelitatis obsequia maiestati

Strana 173
z roku 1415. 173 nostre per strenuum Cunssonem de Olwramobicz, burggrauium nostrum in Karlstein fidelem dilectum, exhibita et successu temporis exhibenda, sibi non per errorem aut improuide, sed animo deliberato infrascripta bona, videlicet municionem cum curiis araturarum, iure patronatus ecclesie, curiis rusticalibus, censibus, redditibus, agris cultis et incultis, pratis, pascuis, siluis, nemoribus, paludibus, parte fluuii Albee et aliis suis pertinenciis in villa Przyedhradie post Herssonis de Zagieczicz et Przyed- hradie, item Ossyek villam integram cum curiis rusticalibus, censibus, redditibus, agris, pratis, communitatibus et singulis pertinenciis ad eandem villam spectantibus, post Alssonis, quondam nati Alssonis ibidem de Zagieczicz, obitum ad nos velut regem Boemie legittime deuoluta et a nobis et corona regni Boemie in feudum dependencia dedimus, donauimus et contulimus, damus, donamus et virtute presencium regia auctoritate Boemie et de certa nostra sciencia graciosius conferimus per ipsum, here- des et successores suos legitimos habenda, tenenda et perpetuis temporibus feodi titulo hereditarie possidenda et in ipsorum vsus, prout ipsis melius et vtilius expedire vide- bitur, absque impedimento quolibet conuertenda, necnon eadem bona in quibuscumque consistant, quibusve specialibus designentur nominibus, eodem iure vendenda, obliganda et in vita vel in morte leganda, testanda et donanda personis quibuscumque, spiritu- alibus dumtaxat exceptis. Predicto eciam Cunssoni hanc graciam facimus specialem, in casum videlicet, quo Elizabeth, Alssonis alias de Zagieczicz supradicti relicta, ab hac luce decederet, quod extunc quindecim sexagene census, quas ipsa pro suo dotalicio ad ipsius vite tempora in villa Ossyek et suis pertinenciis, sicut prescribitur, habet, tenet et possidet, ad ipsum Cunssonem, heredes et successores suos peruenire et deuolui debeant per ipsos, impedimentis quorumlibet penitus proculmotis, perpetuis temporibus pacifice possidende. Et cui prefatus Cunsso, heredes et successores sui legitimi prefata bona cum suis pertinenciis vniuersis et quindecim sexagenis census dederint, donauerint, vendi- derint, legauerint seu testati fuerint, ille vel illi eadem bona et census huiusmodi sine cuiuscumque hominis impeticione, contradiccione et impedimento quorumlibet proculmoto, tenere et habere possint et valeant et legitime possidere, talis eciam donacio seu largicio robur firmitatis obtineat, acsi per tabulas curie nostre regalis fuisset realiter roborata; litteris eciam nostris regalibus per nos super bonis et suis pertinenciis necnon censibus supradictis ex obliuione seu inaduertencia quibusuis personis prius datis seu imposterum donandis non obstantibus quibuscumque, quibus omnibus presentibus de certa nostra sciencia derogamus de plenitudine nostre regie potestatis. Insuper eciam de vberioris gracie nostre dono et solita pietatis clemencia prefato Cunssoni hanc graciam facimus per presentes: in casum, quo ipsum intestatum mori contingeret et heredes post se non derelinqueret, quod extunc suprascripta bona

Strana 174
174 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického cum ipsorum pertinenciis vniuersis et censibus prenominatis ad amicum suum pro- pinquiorem, qui pro tempore fuerit, et neminem alium deuolui debeant realiter per eundem, heredes et successores suos legitimos habenda, tenenda eo modo, iure et forma, quo eadem bona et census supradictos idem Cunsso habuit, tenuit et possedit, impedimentis quibuslibet penitus procul motis, pacifice possidenda, obsequiis tamen nostris, maiestati nostre de prefatis bonis fieri solitis et prestandis semper saluis. Prefato eciam Cunssoni vniuersas et singulas litteras et privilegia a maiestate nostra super donacionibus, vnionibus, empcionibus et obligacionibus obtenta et obtentas, prout in tabulis curie continentur, approbamus, ratificamus et virtute presencium de certa nostra sciencia graciosius confirmamus, decernentes cadem priuilegia et eciam litteras in omnibus suis punctis, clausulis, sentenciis et articulis exnunc inantea obtinere debere inuiolabilis roboris firmitatem; supplentes omnem defectum, si quis racione consuetudinis regni Boemie vel solempnitatis obmisse seu alio quouismodo repertus fuerit in premissis. Mandantes vniuersis et singulis principibus ecclesiasticis et secularibus, nobi- libus, baronibus, militibus, clientibus, officialibus, burggrauüis et signanter iudici curie nostre regalis, notario ceterisque beneficiariis, officialibus et regni nostri Boemie subditis et fidelibus, qui nunc sunt seu pro tempore fuerint, firmiter et districte, quatenus predictum Cunssonem, heredes et successores suos in possessione dictorum bonorum et censuum non impediant nec per quempiam impedire paciantur, quin- pocius circa hoc nostro nomine manuteneant, protegant et defendant ac efficaciter tueantur, prout indignacionem nostram grauissimam voluerint arcius enitare. Presencium sub regie nostre maiestatis sigillo testimonio litterarum dat. Prage a. d. mill. quadring. quintodecimo, die decima octaua Januarii, regnorum nostrorum a. Boemie quinquag. secundo, Romanorum vero nono. In plica: Ad relacionem Petri magistri monete, Johannes de Bamberg. Verso: R(egistrata) Caspar de Lewbicz. Po pečeti zbyl jen proužek pergamenový. — 75. Jan řečený Kyjata ze Zásady, králové české hofmistr, s rukojměmi svými vyznává, že jest dlužen 50 kop gr. Janovi z Chlumu seděním na Svojkově a bratru jeho Petrovi odtudž. (27) V Praze, 3. července 1416. My Jan řečený Kyjiata z Zásady, králevé české hofmistr, jistec, Heinrich z Lažan, hauptman vratislavský, Vikéř z Myslína, purkrabie pražský, Lysec z Zásady seděním v Studence a Petr z Turkova seděním v Bratřkovice [sic], rukojmie jeho, vyzná- váme oc, ktož jej uzří nebo čtúce slyšeti budú, že jsme dlužni pravého dluhu a platiti

Strana 175
z roku 1415—1418. 175 máme padesát kop gr. dobrých střiebrných rázu praž. statečným mužóm panu Janovi z Chlumu seděním na Svojkově a bratru jeho panu Petrovi odtudiež, a slibujem tiemto listem dobrú věrú beze všie zlé lsti společnú rukú nerozdielnú, tak aby sě žádný z nás o tom dluhu od jiných nedělil, ani sě dielem svým děliti mohl, svrchu- psané peniczě na sv. Havla, ješto nynie najprve přijde, dřéve jmenovaným našim věřitelóm dáti a zaplatiti penězi hotovými beze všěho prodlenie. Pakli bychom toho neučinili, tehda inhed nazajtřie my všicchni rukojmí, když napomenuti budeme, každý s jedním pacholkem a se dvěma koněma v Praze atd. A zda by který z nás v tom času umřěl, jehož bože nedaj, tehda my živic zóstalí slibujem jiného tak jistého a hodného miesto umrlého k nám přistaviti v měsieci od času toho, ješto umřěl, počítajíc, s uobnovením listu tohoto, když to kolivěk po- třebic bude, pod ležením svrchu psaným. A ktož tento list s jich dobrú volí jmieti bude, ten má jmieti plnú moc i plné právo ke všěm věcem svrchupsaným jakožto oni sami. Na potvrzenie toho pravým vědomím pečeti jsme své přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán v Praze léta od Narozenie syna božieho tisíc čtyři sta a v šest- nádctém létě, ten pátek před svatem [sic] Prokopem etc. Na proužcích pergam. přivěšeno 5 malých pečetí. 76. Leva z Pecky slibuje, že panu Bočkovi z Kunštatu řečenému z Poděbrad ani jeho synům nebude vězení, v němž u nich byl, ničím zlým po čas života svého zpomínati, a pakli by tak učinil, že se sám odsuzuje cti a víry. (105) V Poděbradech, 30. listop. 1418. Já Leva z Pecky vyznávám oc. Jakož jsem byl vězněm uroz. pana Bočka z Kunštata řěčeného z Poděbrad a jeho synóv, že jsú mě toho vězenie milostivě a dobrotivě prázdna propustili, a toho jim mám věrně, doniž sem živ, zasluhovati. A také slibuji svrchupsaným pánóm mú dobrú čistú věrú pode ctí i pod věrú, že jim ani jich žádnému toho vězenie ničím zlým nemám zpomínati, a také proti nim ani proti jich žádnému, doniž sem živ, nemám býti, a zvláště o tu věc. Pakli bych toho nezdržal a tiem osvědčen byl, tehdy sě sám odsuzuji cti a viery, jako bych v šranciech ubit byl. A tomu na potvrzenie přivěsil sem svú pečeť k tomuto listu, a podle mne na svědomie Jan Hranostaj z Dobu a Zigmund z Kněžiček a Jaroslav z Bukoviny a Rostěk z Hostky přivěsili sme své pečeti svú dobrú volí. Jenž jest psán i dán na Poděbradech léta po narození s. b. po tisíci a po čtyřech stech osm- nádctého, v středu den sv. Ondřeje. Přivěšeno na proužcích pergam. 5 pečetí.

Strana 176
176 C. XX. Listiny někdy archivu Olešnického 77. Sigmund, římský, uherský, český oc král oc, zapisuje Janovi z Opočna zboží kláštera Břevnov- ského na Moravě a v Čechách ve třech tisících kop gr., jež mu jest dlužen za žold zadržalý. (164) V Čáslavi, 17. září 1420. Nos Sigismundus, d. gr. Romanorum rex semper Augustus ac Hung., Boh., Dal., Croacie etc. rex, memorie commendamus tenore presencium significantes, quibus expedit, vniuersis. Licet nos certas possessiones monasterii Brewnouiensis nobili et strennuo Johanni de Opoczna pro tribus milibus sexag. gr. bohemicalium, quibus sibi racione sui stipendii per nos retenti debitorie obligamur, mediantes aliis litteris nostris superinde confectis duxerimus pignoris titulo obligandum; tamen quia religiosus vir dominus .., dicti monasterii Brewnouiensis abbas, dictam inpignoracionem possessionum ipsius monasterii per nos ipsi Johanni factani paruipendendo, in dictarum possessionum predicti monasterii in prescriptis aliis litteris nostris specificatarum dominium ipsum Johannem de Opoczna, vti exinde re uera sumus informati, intromittere recusauit, ideo nos vniuersas possessiones et quelibet bona dicti monasterii Brewnouiensis tam in marchionatu nostro Morauiensi quam in dicto regno nostro Bohemie vbilibet habitas et existencia, quouis nominis vocabulo vocitentur, cum iustis eorum prouentibus et legittimis pro dictis tribus milibus sexa- genis gr. cidem Johanni de Opoczna pignoris titulo duximus obligandum, ymmo obligamus et inpignoramus per presentes tam diu per ipsum Johannem, quousque nos aut prefatus dominus abbas dictas tria milia sexagenas grossorum sibi persoluerimus aut persoluerit, vel ipse dominus abbas pro eisdem tribus milibus sexagenis gros- sorum opidum eiusdem monasterii Brwmno [sic] vocatum manibus eiusdem Johannis simili modo titulo pignoris assignauerit tenendum, possidendum et habendum; tali condicione interposita, quod quam primum nos aut prefatus dominus abbas modernus vel sui successores eiusdem videlicet monasterii gubernatores ipsi Johanni vel suis heredibus dictas tria milia sexagenas grossorum persoluerimus vel persoluerit, extunc mox et in continenti idem Johannes vel sui successores ipsa bona dicti monasterii vel dictum opidum Brwmmo [sic] sibi inpignorata sine aliquali difficultate et omni litigio- nario processu proculmoto eidem monasterio remittere et resignare debeat et teneantur. Et quis vel qui presentes litteras cum ipsius Johannis voluntate habuerit seu habuerint, illi vel illis ius competit omnium premissorum. Harum nostrarum, quibus sigillum nostrum appensum est, testimonio litterarum mediante dat. in ciuitate nostra Czaslauiensi feria tercia proxima post festum Exaltacionis sancte Crucis a. d. mill. quadring. XX°, regnorum nostrorum a. Hungarie etc. XXXIV°, Roman. decimo, Boh. vero primo. — Commissio propria domini regis. K listu přivěšena červená pečet (sekret) Sigmundova na proužku pergam.

Strana 177
z roku 1420—1422. 177 78. Sigmund, římský, uherský, český atd. král, odvolává své zastavení statků kláštera Vyzo- vického. (66) V Norimberce, 23. srpna 1422. Sigismundus, d. gr. Roman. rex, semper Augustus ac Hung., Boemie, Dalm., Croacie etc. rex, not. fac. ten. pres. vniuersis, quod licet alias quadam ardua neces- sitate constricti ad resistendum peruersis conatibus et machinamentis hereticorum in Boemia valide consurgencium, qui eciam sue inmanitatis rabie fideles dei christicolas tam morti tradentes atrociter quam in bonis funditus spoliantes, ecclesias dei demo- lientes adeo debachati sunt et adhuc in sua pertinacia perdurantes nomen christianum eciam hodie conantur extinguere penitus, non parcentes sexui vel etati, bona eccle- siastica tam Pragensis ecclesie quam eciam aliarum ecclesiarum, monasteriorum et parrochialium, cuiuscunque cciam condicionis existant, tunc certis personis proscripse- rimus et dederimus possidenda, sicut eciam bona monasterii Wisowicensis ordinis Cisterciensis, Olomucensis dyocesis, nos fecisse preterito tempore memoramur. Nos attendentes huiusmodi donacionem et alienacionem bonorum ecclesiasticorum in per- sonas seculares quacumque occasione seu condicione factas tam a legibus quam ca- nonibus fore irritas et inanes nec debere subsistere seu valere, non per errorem aut improuide, sed animo deliberato, maturo omnium electorum sacri Romani imperii et aliorum multorum principum, comitum et comunitatum imperii sacri et regni Boemie comunicato consilio prefatam donacionem et alienacionem de possessionibus monasterii Wisowicensis prefati quibuscumque personis quacumque occasione, condicione seu colore factas, auctoritate Romana et Boemie regia tenore presencium reuocauimus, irritauimus, anullauimus, reuocamus, irritamus, anullamus et nullius dicimus, pro- nunctiamus et declaramus debere fore roboris vel vigoris; decernentes et volentes, quod honorabilis . . abbas monasterii Wisowicensis prefati vnacum conuentu suo eciam auctoritate propria, assumptis sibi ad hoc, si opus fuerit, suis fautoribus et amicis, se de eisdem bonis sui monasterii omnibus et singulis, vbicunque eciam fuerint constituta, debeat et possit intromittere, tenere, vtifrui et absque impedimento cuius- cumque eciam nostras litteras habentis seu alias cum violencia possidentis, ac eciam sibi pro recuperacione eorundem bonorum tutores, defensores et adiutores eligere et recipere pro suo comodo, quociens sibi visum fuerit expedire. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum. Dat. Nuremberge a. d. mill. quadring. vicesimo secundo, dominico ante Bartholomei apostoli, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. tricesimo sexto, Roman. tredecimo [sic], Boemie vero tercio. In plica: Ad mand. dom. regis domino Georgio, episcopo Pataviensi, cancellario referente, Franciscus prepositus Strigoniensis. — Verso: R(egistrata). Henricus Fye. Z pečeti zbyl jen proužek pergamenový. Srv. takovýž list kl. Sedleckého v AČ. XIV. 406 č. 15. Archiv Český XV. 23

Strana 178
178 C. XX. Listiny někdy archivu Olešnického 79. Sigmund, římský, uherský, český atd. král, dává Půtovi z Častolovic, hejtmanu v Kladště, právo k ražení mincí dle hodnoty a přísady mince vratislavské a svídnické a nařizuje, aby všude v Kladště a v zemích sousedních brána byla. (13) V Trenčíně, 10. ledna 1426. Wir Sigmund, von gotes gnaden rom. kunig, zu allen czeiten merer des reichs vnd zu Vngern, zu Behem, Dalmacien, Croacien etc. kunig, bekennen vnd tun kunt offembar oc, das wir angesehen haben vnsers landes zu Glocz merklichen gebrechen, den es hat von der müncze wegen, vnd daz etcliche jare nü kein müncze do ge- machet vnd geslagen ist, dauon dasselbe lande grossen schaden mochte leyden. Vnd wann dasselbe lande allczeyt sein eygne müncze gehabt hat, die auch in andern vmnbgelegenen landen genomen ist, dorumb solichen gebrechen dem vorgenant Gloczer land zu benemen vnd gemeynen nücze desselben landes auffzurichten, haben wir mit wolbedachtem mute, gutem rate vnd rechter wissen dem edeln Puothen von Czasto- lowicz, vuserm hauptman zu Glocz vnd lieben getrewen, gegunnet vnd erloubet, gunnen vnd erlouben im von behemischer kuniglicher macht in crafft disz briefs, das er fürbas ein erbere, redliche müncze zu Glocz im lande auf einen solichen czusacz, als daz die Breslawer oder die Sweydniczer mit irer müncze vnd mit so- lichem czusacz halden, ezwelff haller für einen behmischen grossen halde vnd slahen lasse, die gang vnd gebe sein; vnd daz gemeiner nücz dodurch nicht vorkurczet wurde, die auch von allen gesessen in lande vnd vmbgesessen vsz dem lande zu Glocz genomen vnd dorumb allerley notdurfft gekouffet vnd vorkouffet vnd gehandelt werden sol von allermenicklich vngehindert. Doch sollen sy die vorgenanfte] müncze lassen slahen bisz auf vnser oder vnserr erben vnd nochkomen kunige zu Behem widerruffen. Vnd wir gebieten dorumb allen vnsers landes zu Glocz inwonern vnd suszt allen kouffluten, die in daz land zu Glocz iren handel vnd kouffmnanschafft treiben, ernstlich vnd vesticklich mit disem brieff, daz sy die vorgenan[te] müncze vinb ire ware vnd allerlei notdurfft nemen und die nicht vorslahen in dheinweis, als lieb in sey vnser sware vngnade zu uermeyden. Mit vrkund disz briefs versigelt mit vnser kuniglichem maiestat insigel. Geben zu Trencz nach Crists geburt vier- czehenhundert jar vnd dornach in dem sechsvndezweinczigisten jare am nechsten donerstag nach der heiligen dreyer kunig tag, unserr riche des vngrischen etc. in dem newnvnddreisigisten, des romischen in dem sechczehenden vnd des behemischen in dem sechsten jaren etc. In plica: Ad mand. dom. regis Michael, prepositus Boleslauiensis. — Verso: R(egistrata). Henricus Fye. K listu přivěšena jest na proužku perg. poněkud porouchaná pečeť krále Sigmunda.

Strana 179
s roku 1426—1431. 179 80. Sigmund, římský, uherský, český atd. král, vyznává, že učiniv posledně zúčtování s Půtou z Častolovic, jest mu ještě dlužen 5000 zl., z kterých zaplatí 2000 zl. o sv. Martině nejblíže příštím a zbývající tři tisíce zl. o středopostí taktéž nejblíže příštím. (14) V Prešpurce, 20. srpna 1429. Sigismundus, d. gr. Roman. rex, semper Aug. ac Hung., Boh., Dalm., Croacie etc. rex, not. fac. ten. presen. vniuersis, quod nos nouiter cum nobile [sic] Puotha de Czastolowicz, fideli nostro dilecto, racionem ffajcientes et ipsum pro omnibus de- bitis, in quibus sibi obligabamur, contentum reddentes, sibi adhuc in quinque millibus florenis auri remansimus debitores. Idcirco volentes prefatum Puotham de prefatis pecuniis contentum reddere et securum, sibi tenore presencium promittimus verbo regio et spondemus, quod prefato Puothe et heredibus suis aut illi, qui presentem litteram cum ipsius bona voluntate habuerit, de prefatis quinque millibus florenis duo millia super festo s. Martini proxime venturo et residua tria millia super medio quadragesime similiter proxime affuture cum pecuniis albis siue paruis tunc in regno nostro HIungarie currentibus realiter persoluere volumus et pagare contradiccione et renitencia cessantibus quibuscumque. In cuius rei testimonium sigillum nostrum pre- sentibus est appensum. Dat. Posonii a. d. mill. quadring. vic. nono sabbato ante festum s. Bartholomci apostoli, regnorum nostrorum a. Hungarie etc. XLIII", Roman. decimo nono, Bohemic vero decimo. In plica: Ad mandatum dom. regis Caspar Slick. — Verso: Registrata. So- luta est ad plenum et in toto. K listině proříznuté přivěšena jest na proužku pergamenovém menší červená pečeť krále Sigmunda. 81. Oldřich z Rosenberka, Vilém z Hasenburka, Albrecht z Koldic, Aleš ze Šternberka, Hynek z Rotenburka, Jaroslav z Dubé a Jan z Ústí vyznávají, že král Sigmund učiniv účet s Půtou z Častolovic o dluhy a škody a o služby, zůstává mu dlužen ještě 9600 kop gr., a že řeče- nému Půtovi v sumě té zastavuje král hrad a město Kladsko s městečkem Landekem a By- střicí, s městem a zámkem Frankensteinem, s městem Radkovem, jakož i klášter Kamenec i se vším jich příslušenstvím. (15) V Norimberce, 29. července 1431. Wir Vlrich von Rosemberg, Wilhelm von Hasenburg, Albrecht von Koldicz, Alesch von Sternberg, Hinke von Rotemburg, Jaroslav von der Duben, Jan von Ausik bekennen vnd tun kunt offintlich oc, das der allirdurchluchtigiste furste kunig Sigmund, röm., czu Vngern, Dalmacie, Croacie etc. und kunig zu Behem, vnsir gnediger liber herre, mit dem edlen Puothen von Czastolowicz abgerechent hat vmb 23*

Strana 180
180 C. XX. Listiny někdy archivu Olešnického alle seine schult vnd scheden vnd vmb seine getreuen dinste, vnd das her ym auch leuthe ezu dinste gehalden hat, und hat ym eyne sulche redliche und erbirliche rech- nunge getan, doran vnsirm gnedigen hern dem kunige wol genuget, vnd bleibt vnsir gnediger herre der kunig dem obgenanten hern Puothen von Czastolowicz vnd seinen erben schuldig rechtir vnd redlicher schult newntausint vnd sechshundirt schock guter silberynner groschen preger müncze behmischer czal. Vnd vnsir obgenanter gnediger herre der kunig hat ym vnd seinen erben di obgenante summe geldes vorschreben und dorümb vorpfendet das slos Glacz vnd stat vnd burg, mit dem stetten Landecke vnd Habilswerde, mit der stat vnd slos Frankinstein vnd mit dem steten Wunschilburg, vnd das clostir Camencz mit allen iren czugehorungen, rechten, herscheften, freyheiten vnd herlichkeiten, als das vnsir gnediger herre der kunig gehabt hat, mit czinsen, rechten, kirchlehen der gotsgabe, maunen, renten, nütczen, czollen, anfellen, gerichten, dorfirn, höfen, eckirn, wysen, weyden, wassirn, wunen, mölen, teichen, pachin, wassirleuften, welden, püschin, geyegden, bergen, talen vnd allen andern czugehorungen, nichts ausgenomen noch hindangeseczt, das do leit in den obgenanten herscheften des lands ezu Glacz, adir wo das leit vnd dorezu gehört adir von aldirs derczu gehort hat, vnd als das vnsirs gnedigen hern des kunigs brieff vorsigelt mit seiner maiestat ingsigel clerlicher aus- weizet, den ym vnd seinen vnsir gnediger herre der kunig mit vnserm rate vnd mit vnsir allir gutem willen vnd wissen, den wir alle dorczu gegeben haben ezu sulchir vorphendunge vnd vorsatczunge der obgenanten herrschefte Glacz vnd allir yrer her- lichkeit vnd czugehorunge etc., als das dann vnsirs gnedigen hern des kuniges brieff ym vnd seinen erben dorüber gegeben clerlich vnd bas auszweizet. Vnd dy obgenante summe geldis vnd vorsatczunge des slos Glacz und stat mit irer herschaft, herlichkeit vnd czugehorungen obenbenant etc. hat vnsir gnediger herre der kunig dem obgenanten hern Puothen von Czastolowicz vnd seinen erben vnd seinen getreuen hendern, adir wer disen brieff mit seyme guten willen ynne hette, vorschreben, das dyeselben gancze vnd volle craft vnd macht sullen haben czu den obgenanten herscheften, als der obgenante Puothe vnd sein erben. Auch bekennen wir mit disem brieff vnd ist vns wissintlich, das vnsir gne- diger herre der kunig slos vnd stat Glacz mit allir yrer herschaft, herlichkeit vnd czugehorungen oc, als oben benant ist, wider gelozt vnd beczalt hat mit seyme eigen bereytem gelde von dem hochgeborn fursten vnd herren herezag Johans von Troppaw zeligen vnd von seinen erben, vnd dy briue, dy her vber dy selbe verpfendeschaft gehabt hat adir seine erben, dy sein vorhalden vnd hinderstellig bleben. Vnd das ist vns wissintlich. Vnd wer sache, das sulche vorhaldene brine ymmer czu lichte kqwemen, vnd das sy dann dem oftgenanten hern Puothen vnd seinen erben vnd getreuwen hendern, adir wer disen brieff mit seyme guten willen ynne haben würde.

Strana 181
s roku 1431—1433. 181 keinen schaden brengen sullen: so bekenne wir auch, das dyselben vorhalden briue sein gelozt vnd beczalt von vnsirm gnedigen hern dem kunige mit seyme bereyten gelde, als das vnsirs gnedigen hern des künigs brieff obengenantt bas ausweizet. Des czu eyme waren bekenthnisze vnd merer sicherheit vnd grösir befestunge wille aller obengeschreben stücke, punckt vnd artickel haben wir obgenannten herren von geheise vnsirs gnedigen hern des kunigs vnd auch mit vnsirm rate vnd gutem vorwylten willen vnd wissen, den wir czu disem briue gegeben haben, iglicher be- sundir sein ingesigel mit vnsirm guten willen vnd wissen an disen unsirn offen brieff lasen hengen. Geben czu Nurmberg noch Crists geburth vyerczehenhundirt jar vnd in dem eynvnddreysigisten jaren, am sontage noch sente Jocobs tage des heiligen czwelffboten. K listině přivěšeno jest na proužcích perg. sedm pečetí. 82. Jan z Kravař a z Jičína činí poslední své pořízení. Ve Fulneku, 17. břesna 1433. Ve jméno božie amen. Já Jan z Kravař a z Jičína vyznávám oc. Znamenav, kterak na tomto světě bydlenie věčného nenie, než den ode dne, hodina po hodině k smrti sě vždy blíží, s dobrým rozmyslem, při dobrém rozumu jsa, chtě to, což mi pán buch popřál mieti mého zbožie dědičného od předkuov mých mně přišlého. jestliže by mne pán buoh neuchoval, aby bylo to zbožie mé řádně rozdáno a tak učiněno vedle rozkázánie mého mými poručníky duolepsanými, což jest dluhuov, aby z toho placeno bylo, i také což bych komu rozkázal z svej milosti dáti, aby dáno bylo. A to rozkázánie mocně tiemto listem činím: Najprve hrad Fulnek s tiem zbožiem, což k tomu slušie, osviecenej kněžně Agnežce, dědičce Oppavskej manželce mej vlastní, odkazuji u věně její, aby jí z toho nebylo hýbáno, dokovadž by jí čtyř tisíc hřiven gr. nebylo dáno, a když by jí dáno bylo, aby ten hrad s tiem zbožiem se všiem příslušenstviem byl postúpen, komuž bude rozkázáno. Druhé rozkázánie činím: hrad Jičín i to zbožie, co k tomu slušie, odkazuji urozenému pánu Stiborovi z Cimburga a z Dřevohostic, erbóm jeho, tak aby to věčně při nich zóstalo. Tretic: hrad Strallmberg i to všeckno zbožie, což k tomu slušie, odkazuji také panu Stiborovi, aby pan Stibor to zbožie prodada, mé dluhy tiem zplatil, což sem komu dlužen, a nestačilo-li by na tom, ale Rožnov hrad i s tiem zbožiem, což k tomu slušie, aby pan Stibor prodal a dluhy mé vždy zplatil. A ješče jestliže by vždy nestačilo, ale aby splatě kněžně paní a manželce mej milej věno, hrad Fulnek s tiem se všiem zbožiem, což k tomu příslušie, aby prodal a tiem mé všeckny dluhy zplatil,

Strana 182
182 C. XX. Listiny někdy archivu Olešnického kteříž se duole píšie; i jiní všelikterací dluhové, ač bych komu co dlužen byl a po- zapomenul napsati, ktož by směl řéci a přisíci, aby jemu z toho zaplatil, aby na mej duši to nezóstalo; a zóstane-li co, aby dále rozdal služebníkóm mým, což komu odkáži, jakož se duole píše. A také jakož mi pan Pertolt ješče dlužen za Krumlov dva tisíce kop grošěv a čtyři sta kop grošev, to také odkazuji panu Stiborovi, jestliže by vždy nestatšelo a dluhuov neměl čím doplatiti, vezma, aby z toho zaplatil a služebníkóm také dal. což odkáži, jakož sě vše duole píše, i také z toho a z jiného, když by první penízi byli, aby pro Buoh chudým rozdal, což odkáži, jakož sě duole popíše, a ostatek, což zbude a zóstane, aby to panu Stiborovi bylo a při něm zóstalo. Item tento první dluh dlužen sem paní Elšce z Sedlec třidceti kop grošěv kromě úrokuov; Haškovi ze Všechovic sto hřiven grošěv jistiny krom úrokuov; Be- nešovým sirotkóm dobrej paměti z Kujav puol druhého sta kop grošěv, a v tom mají a držie ode mne rychtářstvie v Kujavách, a na to měl sem jim byl list hamfest pravý vyjednati a dáti; protož aby to poručníky mými bylo opatřeno, tak aby oni svým jisti byli. Item sirotkóm z Libhošče šestnácte hřiven sem dlužen; item sirotkóm dobrej paměti z Říského Zdenkovým pět a sedmdesát hřiven grošěv jistiny kromě úrokuov; Janovi Tlačisvětovi seseth [sic] a sto hřiven jistiny kromě úrokuov; Petrzs- waldovi třidceti a sto hřiven grošěv jistiny za úroky a za službu šestdesát hřiven; panu Janovi z Tvorkova, jakož v Ratiboři bydlí, bez čtyř sto kop jistiny kromě úrokuov. Mikolášovi Šumburskému dvě stě kop; panu Mikulášovi Tvarkovskému pět set kop grošěv; Vítovi Bradatému bez jednej sto kop; Binovskému Polákovi šedesát kop; Paškovi padesát kop; Čeňkovi z Kladorub dvamecítma kop; Vilémovi Jeníkovu synu bez jednej třidceti kop; Janovi Bradkovi sto kop, a toť mne pan Janák z toho dluhu měl vyvaditi; panu Dobešovi sto kop; Požarskému čtyřidceti kop; Jindřiškovi Nosovi třinácte kop; Jindřichovi Thamfaldovi čtyřidceti hřiven; Matějkovi bratru Drslavovu čtyřidceti kop; panu Sokolovi sto a jedenmecítma kop; Brujavskému sedmdesát kop; Strusovi třidceti kop; Thasovi čtyřidceti kop; Petříkovi Doná- tovi třidceti a sto kop; Jiříkovi Sobkovu synu třidceti kop; Šegečovi třinácte kop; Ryskovi třidceti kop; Mikoláškovi Zajíčkovi osm kop; Hanušovi z Jičína devět kop za kuoň, a třinácte kop, ježto mi pójčil hotových; Jindřiškovi z Příbora bez dvú třidceti hřiven, polovici grošěv a polovici črných peněz; Sigmundovi Falkovi padesát kop; panu Tovačovskému dvadceti kop, jakož mne zastúpil od Martina Mnicha; Matičce čtyřidceti kop; paní Habce padesát kop. Item kterýchž dluhuov nepomním, ježto mi z paměti vyšly, buďto že bych také svým lidem dlužen byl v Jičíně, v Bělovci aneb kdežkolivěk jinde, i jiným, ježto by směli pod přísahú řéci, ty také poručníci moji duole psaní mají platiti, aby na mej duši to nezóstalo, jako i tyto, kteříž sě svrchu píšie a menují, ježto druzí listy s ru-

Strana 183
z roku 1433. 183 kojměmi mají a druzí na svědomie a druzí listuov nemají; a ti, kteříž listy mají na svědomie s mými pečetmi, ti listové aby túž moc měli a mají mieti, jakoby s ru- kojměmi byli; a kteříž nemají, ale proto jim vždy má zaplaceno býti, tak jakož by listy mé na to měli, aby na mej duši to nezóstalo. Item svým dvořenóm dlužen sem koně, pancíře a penieze, a toho nepamatuji. kterak mnoho: jestliže by mne pán Buoh neuchoval, aby ti vystúpili a pravdu každý z nich pověděl, co sem komu dlužen, a to pod přísahú; a to jim všechno aby za- placeno bylo. Item o zástavách: Třidcátník držie Pustějov a Bělov v penězích, a s tiem po- ručnící uhoďte a opatřte, aby jemu jeho dáno bylo, což listové svědčie, kteréž ode mne má. Jindřišek Dichylovský držie Pústkovec v sedmdesáti hřivnách, kteréž sem jemu dlužen spravedlivě; a to jest v kněžnině věnu, protož aby to opatřeno bylo poručníky, aby on svým jist byl. Item také sirotkové Benešovi v Kujavách sedm hřiven platu mají, a to držie v sedmdesáti hřivnách, a na to listu nemají; také aby to opatřeno bylo poručníky, aby svým jisti byli. Mikolášek Zajíček v Albrechticích pod Bělovcem držie zástavu ve stu kopách. A jiné všechny zástavy mocně porúčím panu Stiborovi; ten je vyplacuj aneb s nimi učiň, jakž sě jemu zdáti bude. Jedniť mají listy s rukojměmi a druzí s mú pečetí a podle mne jiných dobrých lidí pečeti na svědomie u jich listuov. Item toto z milosti svej svým služebníkóm odkazuji, aby jim dáno bylo: najprve Janovi, maršálkovi svému, Mošuov Veliký i Malý dávám ku pravému dě- dicstvie, a k tomu padesát kop aby jemu dáno bylo; Drslavovi třidceti kop; panu Janovi Závišicskému třidceti kop; Janovi Duoňovi dvadceti kop; Martinovi Žabce dvadceti kop; Kepině dvadceti kop; Bedřiškovi dvadceti kop; Matičce dvadceti kop; Smilovi na Jičíně deset kop; Prokopovi deset kop; Měřičce dvaceti kop; Húdkovi dvadceti kop; Silvestrovi třidceti kop; Třebíčskému dvadceti kop; Petrzswaldovi dvadceti kop; Čičavcovi dvadceti kop; Hynkovi Táhlovi padesát kop. Také sem jemu dlužen koně, a za to, což by řekl pod přísahú, aby jemu dáno bylo. Janovi Do- nathovi třidceti kop; Mstichovi dvadceti kop; Trnavce dvadceti kop; Bavarovi dvaceti kop; Ryskovi dvadceti kop; Hynkovi Thamfaldovi dvadceti kop, a jakož nynie v těchto měrách jemu pobráno a spáleno pro mne, což ztratil, aby jemu za to dáno bylo, což by směl říci pod přísahú. Jindřichovi Thamfaldovi dvadceti kop, a což jemu také pobráno a spáleno podle Hynka pro mne, což by směl řéci pod přísahú, aby jemu za to bylo dáno; Petříkovi Donáthovi dvadceti kop; Němcovi Sa- labovi dvadceti kop; Šegečovi dvadceti kop; Lithkovu dvadceti kop; Brujavskému dvadceti kop; Strusovi čtyřidceti kop. Klimkovskému třidceti kop, a také sem dlužen jemu nětco spravedlivě peněz; cožkolivěk jest toho, aby jemu dáno bylo,

Strana 184
184 C. XX. Listiny někdy archivu Olešnického což by směl pod přísahú řéci. Jindřiškovi Dichylovskému dvadceti kop; Matúškovi písaři mému dvadceti kop; Mikoláškovi kuchařovi pět kop. Item také odkazuji, aby čeledi hradskej na Fulnece bylo dáno deset kop a mezi ně rozděleno. Item odkazuji čeledi hradskej na Štralmberce deset kop, aby mezi ně rozděleno bylo. ltem odkazuji čeledi hradskej na Jičíně deset kop, aby mezi ně rozděleno bylo. Item odkazuji čeledi hradskej na Rožnov deset kop, aby mezi ně rozděleno bylo. Item úředníkóm svým na svých zámcích odkazuji za jich práci, ješto sú mého dobrého hleděli, najprve Machňovi purkrabí fulneckému třidceti kop; Martin- kovi Kunwaldskému purgrabí štrallmberskému třidceti kop; Lapce purgrabí rožnov- skému dvadceti kop odkazuji, a k tomu jemu sem také nětco dlužen, ješto hotové za mne dal; ale nemoha pamatovati, kterak mnoho, což kolvěk jest toho a směl by řéci pod přísahú, aby jemu dáno bylo. Item Petříkovi Zuberskému, purgrabí ji- čínskému, také odkazuji dvadceti kop, aby jemu dáno bylo. Item také aby mezi chudé bylo rozdáno ve jméno božic za mú duši šedesát hřiven mými poručníky duolepsanými. A když dluhové všeckny vědomie i nevědomie, kteříž sě svrchu píšie, zapla- ceni budú a rozdáno to bude všechno, což sem odkázal, což zbude a zóstane, všechno panu Stiborovi buď. Protož já svrchu psaný pan Jan mocně tiemto listem poručníky činím tyto: uroz. p. Stibora z Cimburga a z Dřevohostic, bratra mého, a slovutné Jana z Piz- dratic, maršálka svého, Mikuláše Strusa z Račína a Drslava z Ochab, mého všeho zbožie, což jeho kolvěk mám, málo neb mnoho; prosím jich a věřím jim jako svým milým poručníkóm, že sobě radni a pomocni budú toho rozká zá]nie mého konati a tak učiniti a je držeti, až sě úplně dokoná ve všech kusích, artikulích i věcích od najvěších [sic] až do najmenších bez pochybenie, což jest rozkázáno, jakož sě svrchu píše. A v tom jim nemá žádný másti ani překážeti. Tomu na svědomie svú sem pečet vlastní s mým dobrým a jistým vědomím] přivěsiti dal a kázal k tomuto listu; a pro lepšie jistotu, svědomie a pro památku připrosil sem slovutných panoší, služebníkuov svých věrných, Silvestra z Kralic, Jana Třebíčského z Pozdětína, Vanka Třidcátníka z Vojetína, Pelehřima Čičavce z Čičova, Jana Donata z Polomě a Oldřicha Trnavky z Prunšperka, že sú své vlastní pečeti podle mne na svědomie k tomuto listu přivěsili. Jenž dán a psán na Fulnece v úterý před středopostiem léta po narozenie syna božieho tisíc čtyři sta třidcátého třetieho léta čtúce. K listu přivěšeno jest na proužcích pergam. 6 pečetí vesměs zachovaných, ale s nečitelnými nápisy.

Strana 185
z roku 1434. 185 83. Jindřich z Veselí jinak z Wartmberka dává všecko zboží své paní Machně z Veseli a z Wartm- berka, tetce své. (31) Bez místa, 5. května 1434. Já Jindřich z Veselé jinak z Wartmberga vyznávám tímto listem ob. přede všemi, ktož oc, že znamenaje časy nebezpečné v tejto našie zemi České, i učinil sem s dobrým rozmyslem, zdráv jsa a svých přátel raddú takovéto poručenstvie a dánic, že sem dal mocně i poručil a mocí tohoto listu dávám a porúčiem zbožie svá všecka, najprve hrad Veliš, Jitčín, Bradu, Veselé, Bydžov, Hradistko s jich se všemi pří- slušnostmi, což k těm svrchupsaným panstvím příslušie, i to všecko, k čemuž bych koli právo měl po otci svém, to všecko dávám a porúčiem urozené paniej Machně z Veselé a z Wartmberga, tetcě mé milé, takovúto měrú: jestliže by mne pán Buoh smrti neuchoval, aby ona toho mocně požívala a v tom panovala bez přiekazy vše- likaké, a to aby mohla prodati, dáti, zastaviti, směniti společně*) anebo rozdielně, jakž by sě jie kolivěk líbilo, jakožto [s] svým vlastním dědictvím. Kromě toto znamenitě vymieňuji, že sem jie svěřil i věřím, že což jest dluhóv spravedlivých dobré paměti otce mého, že ty všecky zaplatí a na jeho duši nic ne- nechá a neostaví, a také i mých dluhóv, kteříž by byli kolivěk spravedlivi, že jie toho věřím jako své milé tetcě, že je zaplatí, jakož jest toho i mých všěch dluhóv i mých všech věcí svědoma. Také jestliže bych komu co poručil anebo kázal dáti, toho jie věřím jak své milé tetcě, že to mé rozkázanie učiní a dá, vidúc, že sem k nie své všecko zbožie přichýlil a dal, i věřím jie, že to mé rozkázánie všecko učiní. A toho na potvrzenie a pro lepší jistotu těch všěch věcí nahoře psaných svú sem vlastní pečeť kázal přivěsiti k tomuto listu, a pro dalšie a větčie svědomie téhož prosil sem urozených pánóv, pana Jindřicha z Wartmberga seděním na Waldšteině, pana Alšě z Rismburga seděním na Vřeščově, v ty časy správcě země České, pana Jana z Waldšteina seděním na Ščepaniciech, pana Jana z Jenšteina seděním na Skále, a slovutných panoší Otíka z Údrmic [sic], Zdeňaty z Kopidlna a Jana Stebla z Lom- pnicě, aby své pečeti podle mne na svědomie přivěsili k tomuto listu, jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho po tisíci čtyřech stech třidcátého čtvrtého v středu přěd Božím vstúpením. Na rubu: Presens littera intabulata est de mandato dominorum baronum ad hoc spe- cialiter deputatorum anno domini MCCCCLIIII°, feria VI. post Petri ad vincula. Z osmi pečetí zachováno sedm, a sice 1—5. 7. 8. *) Rukopis má: smeniti společni. Archiv Český XV. 24

Strana 186
186 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického 84. Hašek z Waldšteina vyznává, že poručníci ustanovení od Půty z Častolovic jeho dítek a statku vzdávají poručenství a moc svou Anně kněžně z Osvětima, matce Půtově a bábě těchto dítek. (16) V Kladsku, 6. ledna 1436. Já Hašek z Walštaina vyznávám oc. Když sem byl přivolán a připrošen od urozených panie Anny z Koldic, někdy manželky uroz. pána Puoty z Častolovic, pana Thýma z Koldic, a slovutných panoší Markarta z Mezilesic, Jana z Tožice a Pa- vlíka z Chotěčic, o to poručenstvie, jakožto je svrchu jmenovaný pan Puota na smr- tedlnej posteli byl učinil poručníky všecky vespolek dietek svých i všeho zbožic, i nemohli sě o to smluviti a ustanoviti pro veliké dluhy, kteréž pan Puota po sobě ostavil jest, k komu by o to mělo hleděno býti aneb kto by toho měl odbývati a platcě býti. I ustanovili sú sě přede mnú v jednotu jednosvornú volí všickni ve- spolek, poručenstvie a moc svú vzdávajíce úplně jasnej kněžně a panie, panie Anně, kněžně z Osvětima, mateři dřéve psaného pana Puoty z Častolovic, a jejic milosti mocně toho postupujíce společně i každý z své strany oblášče, a prošicce, aby ráčila tu práci a dluhy podstúpiti a v sirotky, totiž v děti a v sestry páně Puotiny dobré paměti i ve všecko zbožie mohovité i nemohovité sě uvázati, i ve všecky listy i zá- pisy, nic nepoostavujíce; k kterémužto poručenství urozené panny, panna Anna a panna Kateřina, sestry vlastnie již jmenovaného pana Puoty, také sú vóli svú při- daly. A tak jasná dříve psaná kněžna napřed k jich prosbě a příchylna jsúci také přirozenú žádostí k svej krvi a pro těch sirotkóv dobré v to poručenstvic, v sirotky i v zbožie mocně sě jest uvázala pod takovými výmluvami, jakož sě tuto dolejie menovati budú. Item najprve svrchupsaná kněžna má býti mocnú poručnicí všech sirotkuov páně Puotiných, syna jejieho dobré paměti, dětí i sestr, a ty sirotky i všecko zbožie má mocně spravovati a držeti a z toho i dluhy platiti a s těmi učiniti i nechati jakožto mocná poručnice, však s radú svrchupsaných panie Anny a pana Thýma z Koldic, pana Petra z Michalovic, Markvarta, Tožice a Pavlíka, kteřížto Jejie Milosti k radě sú přidáni a ku pomoci býti mají. A také těch sirotkóv páně Puotiných nemá nižádnému vydávati ani zamlúvati bez vuole a vědomie rady svrchu psané JMti přidané. Item panie Anně častopsanej, někdy manželce páně Puotině, má postúpena býti Minstrberská země se vším panstvím a příslušenstvím, jakožto jest pan Puota měl v patnásti stech kopách grošóv dobrých střiebrných rázu a čísla pražského u věnnej zástavě. A jestliže by ráčila svým dvorem býti na Minstrberce nebli kde jinde a chtěla své dietky při sobě mieti, toho jie má dopřieno a dopuštěno býti

Strana 187
z roku 1436. 187 kněžnina poručenstvie bez pohoršenie, tak aby paní Anna těch svých dietek nevdá- vala ani komu zamlúvala bez svrchu psané rady, vuole a vědomie. Item také dřéve psaná paní Anna z Koldic bude moci býti, když chce, na Kladště s svú čeládků, doniž sě jie líbiti bude, a tuť jie má potřeba dána býti tak svobodně jakožto kněžnině milosti, a to tak dlúho, doniž by jie diel jejie, kterýž s těmi sirotky má, nebyl vydán. Pakli by paní Anna již psaná svój stav vdovský proměnila, tehdy ten její diel dává dětem svým. Item jestliže by Buoh v tej mieře kněžny neuchoval, dokudž by paní Anna stavu svého vdovského neproměnila, tehdy paní Anna má býti po kněžně plnú po- ručnicí a mocně vládnúti i dluhy zastúpiti a platiti tak úplně a mocně a tiem vším právem, jakožto sama kněžna; však má vše činiti s radú, kterážto kněžně jest při- dána, jako sě svrchu zejména menují. Item pakli by paní Anna stav svój vdovský proměnila, tehdy dále nemóž aniž má poručnicí býti, ale o kohož by sě svrchupsaná rada zejména kněžně přidaná společně sě ustanovili a za poručníka volili, ten aby mocným poručníkem byl jakožto sama kněžna. Item paní Anna častopsaná má sě s radú svrchupsanú učísti o své klenoty, ježto jic nebožtík pan Puotha v židech zastavil a ztraceny sú; a na čemž by sě společně zostanovili, ješto by jie za to mělo dáno býti, to jie má i s věnem jejím zaplaceno býti a na Minstrberském kniežetství zapsáno. Item také jestliže by paní Anna co stavěti chtěla na Minstrberském knic- žetství aneb které zbožic zastavené chtěla vyplatiti, to má učiniti s vědomím a s volí svrchupsané rady kněžně přidané. A což by tak prostavěla neboli vyplacovala, to jie má i s věnem jejím patnásti set kop gr. svrchupsaných zaplaceno býti. Item jestliže by které zbožie buďto kladské neboli minstrberské neboli jiné zástavy bylo vyplaceno, tehdy panie Anně páně Puotině má napřed z toho věno jejic zaplaceno býti, totiž patnáste set kop grošóv svrchupsaných, a ona má Minstr- berka kněžně a těm sirotkóm postúpiti beze všech zmatkóv, anebo tomu, ktož by poručníkem byl. Item pakli by již psaná paní Anna svój stav proměniti chtěla a žádala, aby jie těch patnáste set kop grošóv svrchu psaných bylo vydáno; jestliže by jie vydány nebyly, tehdy ona bude moci tu Minstrberskú zemi v těch penězích a v témž věnném právě jinému postúpiti, avšak zápisóm ciesařovým hlavním i sirotkóm bez pohoršenic. Těch všech úmluv a poručenstvie, jakož sě svrchu vypisuje, já Hašek svrchu psaný a podle mne urozený pan Albrecht z Koldic i my Anna a Thým z Koldic, Markvart z Mezilesie, Jan z Tožicě a Pavlík z Chotěčic také svrchupsaní všichni spolu své smy pečeti na svědomie a ku potvrzení dobrovolně přivěsili k tomuto 24*

Strana 188
188 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického listu. Jenž jest dán na Kladště léta ot naroz. syna bož. tisícieho čtyřstého třidcá- tého šestého, tu sobotu po Božím křstění. K listu jest přivěšeno na proužcích pergam. 7 pečetí. 85. Sigmund, císař římský, uherský, český oc král, zapisuje právem zástavním dvůr v Doudlebích k hradu Potšteinu někdy příslušný ve 160 kopách gr. praž. (106) V Praze, 6. června 1437. My Sigmund z b. m. římský ciesař, vždy rozmnožitel říše a uherský, český ctc. král, vyznáváme oc, že jakož urozený Puota dobré paměti z Častelovic, věrný náš milý, byl jest před léty slovutnému Janovi Čaňkovi z Ježkovic sto a šestdesáte kop dluhu spravedlivého dlužen zuostal, ješto týž Čaněk list ot něho s jistými rukoj- měmi pod ležením na ten dluh jměv, nám jest a v naši moc jej vrátil: tak my dluh ten zastupujíce, v ty úmluvy, kteréž o Kladsko s osviecenú Annú, kněžnú osvětinskú, i s jinými zboží a sirotkuov po svrchu psaném Puotovi zuostalých poručníky máme, s dobrým rozmyslem a raddú naší zapsali sme témuž Čaňkovi, jeho dědicóm i bu- dúcím, a tiemto listem jménem zástavy zapisujem dvuor náš k hradu našemu Poten- šteinu někdy příslušný v Dúdlebiech s poplužím, s robotami ornými i zeměmi [žen- nými?] tudiež v Dúdlebiech v těch stu a šestdesáti kopách gr. praž. střiebrných a dobrých; a to tak, aby prve pravený Jan Čaněk i jeho dědicové a budúcí ten dvuor s jeho příslušenstvím již vypsaným v těch penězích držal a držali, a toho bez našie, našich budúcích králuov českých, i jiných všech každé otpory a pře- kážky požívali pod úmluvú takovúto: Když bychom koli my, naši budúcí, králové češčí, nebo ti, jimž by ta výplata spravedlivě příslušala, svrchupsanému Čaňkovi nebo jeho dědicóm a budúcím těch sto a šestdesát kop gr. dali a zaplatili, puol léta napřed věděti jim dadúce, tehdy po polúletí, od času věděti jim dánie pořád čtúce, mají nám nebo těm, jimž by příslušalo, dvoru toho se vším příslušenstvím postúpiti a zasě i s tiemto listem vrátiti bez otporu i bez zmatku. A ktož tento list mieti bude s často psaného Jana Čaňka neb jeho dědicuov a budúcích volí a svobodnú, ten má micti všecko právo ke všem věcem v něm položeným a zapsaným jakžto on sám. Na potvrzenie toho náš ciesařský majestát kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán u Prazě léta od naroz. syna bož. tisícieho čtyřstého třidcátého sedmého, ve čtvrtek po sv. Bonifacii, let království našich uherského etc. v padesátém prvém, římského v sedmimezidcietmém, českého v sedmináctém a ciesařstvie v pátém létě. Ad relacionem dom. Haskonis de Waldstein. K listu jest přivěšen na proužku pergam. krásně zachovaný majestát císařův.

Strana 189
z roku 1436 a 1437. 189 86. Jiřík z Kunštatu a z Poděbrad a Kuna z Kunštatu a z Polehradic vyznávají, že jsou smluveni přátely svými o všecky věci a zvláště o hrad Bozkovice, jejž pan Kuna sstoupil panu Jiříkovi, strýci svému. (107) V Bozkovicích, 6. září 1437. Já Jiřík z Kunštatu a s Poděbrad, Kuna z Kunštatu a z Bolehradic vyzná- váme oc, že sme smluveni urozenými pány, panem Janem z Cimburka a z Tovačova a panem Benešem z Bozkovic, přátely našimi milými, o všicky věci a zvlášče o hrad Bozkovice, kteréhož sem já Kuna stúpil panu Jiříkovi, strýci svému, podle těh [sic úmluv, kteréž smy u Brně učinili. A také pan Jiřík, strýc muoj, řekl mi jest to dobrým nahraditi, tak abych já jemu děkoval i [s] svými dětmi; a za to mi jest list na čtyři sta hřiven, a ty mi jest peníze ujistil dáti ve štyřeh [či štyřch] letech. A to sem já svrchupsaný Kuna i [se] svými erby přijal od něho vděčně a děkuji jemu jako strýci svému milému. A také já svrchupsaný Jiřík všichny záščí, nelibosti, ne- chuti, kteréž sem měl ku panu Kunovi, k strýci svému, nemám ničím zlým zpomí- nati ani kterým obyčejem o to mluviti ani právy svěckými i duchovními z toho na- pomínati; a to slibuji svú dobrú, čistú věrú cně zdržeti a beze lsti. A pro lepšie jistost a věcie [sic] svrchupsaných my Jiřík a Kuna své vlastní pečeti přivěšili smy k tomuto listu, a připrošili sme uroz. pánuov pana Jana z Cim- burka a z Tovačova a pana Beneše z Bozkovic, přátel a smluvcie našich, slovutných panošic Vanka z Sčepanova a Václava z Doloplaz a Skrbeně, aby své pečeti při- věšili na svědomic podle nás k tomuto listu, jenž jest dán v Bozkovichích [sic ten pátek před Matkú buožie narozenie [sic], léta od naroz. syna božieho tisíc čtyři sta třidcátého sedmého. K listu jest přivéšeno 5 pečetí na proužcích perg., šestá jest utržena a ztracena. 87. Albrecht, vévoda rakouský, štyrský, korutanský a krajinský, a hrabě tyrolský, dává Prockovi z Kunštatu jinak z Opatovic právo, aby směl poslední pořízení učiniti o všech svých statcích moravských kromě zboží manského. (59) Ve Znojmě, 6. prosince 1437. Albertus, d. gr. dux Austrie, Stirie, Karinthie et Carniole, marchio Mor. co- mesque Tirolis etc. not. fac. ten. pres. vniuersis, quod attendentes grata et accepta seruicia nobis per nobilem Proczkonem de Kunstat alias de Opatouicz, fidelem nostrum dilectum, hactenus exhibita et imposterum diligencius exhibenda, non per errorem aut improuide, sed animo deliberato et ex certa nostra sciencia tamquam marchio et dominus Morauic eidem Proczkoni hanc graciam fecimus et facimus per presentes,

Strana 190
190 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického quod ipse bona sua mobilia et immobilia, in quibuscumque rebus consistant, in terra nostra Morauie sita, feodalibus dumtaxat exceptis, testari, legare et dare possit qui- buscumque personis in vita uel in articulo mortis pro sue beneplacito voluntatis. Et quidquid, sicvt prefertur, testatus fuerit, dederit aut donauerit, tantam habeat roboris firmitatem, acsi tabulis terre nostre Morauie foret annotatum, contradiccione alicuius non obstante. Harum testimonio litterarum sigillo nostro minori, quo in marchionatu nostro Morauie vtimur, munitarum datum Znoime feria sexta die sancti Nicolai confessoris anno domini millesimo quadringentesimo tricesimo septimo. — Pod ohbem: Dſom.] d’ux] per A. Na proužku perg. visí pečeť Albrechtova. 88. Machna z Veselí jinak z Wartmberka činí poslední své rozkázání. (33) Bez místa, 6. ledna 1438. Já Machna z Veselé jinak z Wartmberka vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej čísti neb čtúce slyšěti budú, že své poslednie rozkázánie tiemto listem a zápisem činím s dobrým rozmyslem i s dobrým rozumem: Napřed, že postupuji i dávám mocně hrad Velíš i ten majestát, kterýž mám od najvelebnějšieho ciesaře Zigmunda, českého, uherského etc. krále, pána svého milostivého, ščastné i slavné paměti, na své zbožie, na věno i na to na vše, což mám nebo mieti budu, abych to mohla dáti neb poručiti v zdravi neb na smrtedlnej posteli, nic jinak, než jako bych dskami zemskými dala a potvrdila, jakož ten ma- jestat lépe svědčí, i také tvrz Hradištko s tiem se vším zbožím, kteréž k tomu slušie, a k tomu všecko zbožie své, což jsem sama držala a což k tomu příslušie, nic nepoostavujíc ani co vymieňujíc, urozenému pánu Haškovi z Walšteina, bratru svému milému, jakožto najvyšiemu poručníku; a podle něho a jemu ku pomoci přičinila jsem i poručila slovutnému panoši Ottíkovi z Údrnic, pakli by jeho Buoh neuchoval, ale Markvartovi, synu jeho, a panně Anně Buzlici, aby nadepsaného pana Haška napo- mínali a k tomu jej drželi, aby rozkázánie mé, popsané i jiné dluhy spravedlivé všecky i tu, kdež by kteří přietelé nebo služebníci nebo jiní rukojmě stáli a slíbili buďto za mě nebo za bratra mého pana Čeňka nebo-li za synovcé mého pana Jin- dřicha, aby vypraveni byli. Protož já nahoře psaná Machna nade všěcky jiné postúpivši svrchupsaných svých věcí i zboží i toho listu majestatového, jakož svrchu řečeno jest, i jiných listóv, věřím i ufám nadepsanému panu Haškovi, bratru svému, že mú duši, ač mne pán Buoh neuchová, obmyslí a zjedná i dluhy naše spravedlivé a svědomé i popsané. Také svrchu psaný pan Hašek má plnú moc i móž hrad Velíš i ten majestát i Hra-

Strana 191
z roku 1437 a 1438. 191 dištko i všecko zbožie s tiem se vším, jakož svrchu dotčeno jest, dáti, prodati, zastaviti i učiniti s tiem se vším, jako s svým vlastním beze všie odpornosti. A tomu na potvrzenie a pro lepší jistost svú jsem pečeť vlastní k tomuto listu při- věsiti dala. A k lepšiemu svědomí a k mej prosbě urození pan Jindřich z Wartmberka, pan Janek z Mochova, a slovutní panoše Jan Stéblo z Lompnicě, Vlaštěk z Oděrad, Sdeňata z Kopidlna, Petr Šitka z Vrchlabie, Václav Rezek z Mlékosrb, Janek a Příbek bratřie ze Žlunic své jsú pečeti podle mne přivěsili k tomuto listu, jenž jest dán 1. od nar. s. b. tisícieho čtyřstého třidcátého osmého, v pondělí den Božieho křštěnie. Na rubu: Presens littera intabulata est de mandato dominorum baronum ad hoc spe- cialiter deputatorum anno MCCCCLIIII", feria VI. post Petri ad vincula. Pečeti se nezachovaly. 89. Diviš z Chlumu sedéním na Košmberce a jiných sedm rukojmí vyručují panoše Jana Švába z Jíkve ve 100, Brádka z Veselí a Vaňka Lososa z Újezdce každého v 50 kopách gr. praž., aby je postavili živé nebo mrtvé v moc Heraltovi z Kunštatu. (60) Na Chocni, 10. ledna 1438. My Diviš z Chlumu seděním na Košmberce, Vilém Brázda z Srbec, Jindřich Kroměšín z Březovic, Hilbrant z Čankovic, Jan Těhlovec z Dobřikova, Matěj Táhlo z Přestavlk, Jan Talafús z Ostrova, Jan Cidlina z Vážec vyznávámy oc, že jsmy vyručili slovutného panoši Jana Švába z Jíkve ve sto kop groší a Brádka z Veselé v padesát kop groší a Vaňka Lososa z Újezdce v padesát kop groší, tak abychom je postavili živy nebo mrtvy uroz. pánu, panu Heraltovi z Kunstatu v jeho moc na hradě na Třebovej, pakli by pán Buoh neuchoval ztracenie Třebové, ale na hradě na Buzově ten den na svatého Jiřie, kteréhož nynie najprve přijíti má, anebo když nám dá svrchu psaný pán dvě neděli napřed věděti nebo úředník jeho purkrabie třebovský, tehda je mámy a slibujem ctně*) a věrně postaviti. Pak-li by ten den sv. Jiřie minul anebo tě dvě neděli, když nám dá napřed věděti listem svým věřitel náš nebo úředník jeho, purkrabie třebovský, anebo po někom po jistém poslu, a my [bychom] svrchu psaných věznuov nepostavili, jehož toho Buoh nedaj, anebo jestliže by sě Jan Šváb nepostavil, tehda jsmy zaň propadli sto kop groší, anebo Brávek, tehda jsme zaň propadli padesát kop groší; pak-li by sě ne- postavil Vaněk Losos, tehda jsmy zaň propadli padesát kop groší: tehdy mámy a slibujem svú dobrú a čistú věrú, rukú společní a nerozdielnú dáti a zaplatiti roz- dielně za každého vězně, tak jakož sě svrchu píše, dobrých střiebrných grošuov rázu pražského svrchu psanému našemu věřiteli dáti a hotovými penězi zaplatiti propadenie toho základu ve čtyřech nedělech pořád zběhlých bez dalšieho prodlenie. Pakli by *) Listina: czsnie.

Strana 192
192 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického ty čtyři neděle minuly, a my ješče za svrchu psané vězně nesplnili, tak oc (ustano- veno ležení do Vysokého Mýta anebo do Chrudimě). A jestliže by z nás rukojmí kterého pán Buch v tej míře neuchoval, jehož Buoh ostřez, my živí pozuostalí sli- bujem jiného tak dobrého a tak movitého na jeho místo nastaviti v měsíci pořád zběhlém a list tento v táž slova obnoviti pod ležením svrchu psaným tolikrát, koli- krátž by toho potřebie bylo. A ktož by tento list měl s dobrú volí věřitele našeho svrchu psaného, ten má i míti bude plnú moc a právo k tomu ke všemu, což tento list svědčí, jako on sám. Tomu na svědomie a pro lepší jistotu své smy vlastní pečeti přivěsili k tomuto listu s naším jistým vědomím. Jenž jest dán na Chocni ten pátek po Božiem křčenie 1. po naroz. syna bož. tisícieho čtyřstého třidcátého osmého. K listu přivěšeno na proužčích pergam. 8 pečetí. 90. Albrecht, římský, uherský, český oc král, svoluje k dání, jež učinila Haškovi z Waldšteina paní Machna z Veselí. (34) V Olomouci, 16. března 1439. My Albrecht, z božie mil. řím. král, vždy rozmn. říše a uher., čes. etc. král a vévoda rakúský, vyznáváme oc, že přišed před naši velebnost uroz. Hašek z Wald- šteina, věrný náš milý, zpravil jest nás, kterak urozená Machna někdy z Veselé, vdova nábožná nám milá, jsúci sebe i svého, což měla, všeho mocna, za svého zdra- vého života s dobrým rozmyslem svým a dobrovolně majíci také právo, moc i povo- lenie najjasnějšieho kniežete a pána Sigmunda, šťastné paměti ciesaře řím. a uher., čes. oc krále, pána a otce našeho najmilejšieho, majestátem JMti sobě k tomu pójčené, aby své mohla i právo a moc měla za zdravého života nebo v nemocné posteli, komuž by chtěla, dáti, dala jest Velíš hrad svój Haškovi svrchu psanému ku pravému dědicstvie se všemi městy, městečky, vesnicemi, platy, užitky, mlýny, rybníky, řekami, potoky, lesy, chrastinami, luhy i jinými příslušnostmi k témuž hradu spravedlivě příslušnými i všecko to, k čemuž sama právo měla jest, jakož týž Hašek tudiež před námi to listem zvláštním s její a jiných dobrých lidí na svědomie pečetmi jest pokázal, snažně a pokorně nás prose, abychom jemu a bratru i jiným dědicóm a bu- dúcím jeho k tomu dání jakžto král český svoliti i toho potvrditi a právo naše, kteréž by nám jakžto králi českému po smrti i [sic] Jindřicha z Veselé ke zbožím těm příslušalo, jemu také dáti ráčili milostivě. A my zpomanuvše na jeho dávná a mnohá zaslúženie i také na ustavičnosť viery jeho, jimižto našie velebnosti rozličně se zachoval i ustavičně sě zachovává a v časiech budúciech sě zachovati muož a miení, s dobrým naším rozmyslem a zdravým mnohých věrných našich potazem k tomu dání Machninu prve povědě-

Strana 193
z roku 1438—1440. 193 nému Haškovi listem jejím učiněnému a danému, o němž nahoře zmienka jest, svolili sme a svolujem a jeho tiemto listem i potvrdili sme a mocí královskú v Čechách již k téhož Haška a bratra jeho Beneše z Waldšteina, věrného také našeho milého, i jich erbuov a dědicuov budúcích osobám z přirozené nám milosti potvrzujem, a nad to i právo naše, kteréž by nám jakžto králi českému po smrti téhož Jindřicha k tomu kterakžkoli příslušalo, jim dali sme a dáváme dědicky a k věčnosti; chtiece tomu a túž mocí naší královskú v Čechách usazujíce, aby to dánie povolením již a potvr- zením tohoto listu našeho k osobě Haškově a bratra jeho svrchu psaného i všech erbuov a budúcích dědicóv jich plnú moc i právo mělo a všelijak obdržalo, jako by to všecko ve dsky zemské se všelikými ohradami a opatrnostmi k tomu z řáduov a práv zemských z starodávna příslušnými a potřebnými i s osobním naším a často psané Machny před úředníky přiznáním řádně bylo vloženo a vepsáno, a aby mohli již dále a moc i právo měli hrad svrchu psaný i zbožie k němu příslušná jmieti a držeti i jich svobodně a bez přiekazy všech požívati, i když a komuž by chtěli to v cěle nebo v dielu dáti, zastaviti, směniti, prodati neboli s tiem jakžto s jich vlastním dědicstvím učiniti, což a jakž by sě jim líbilo nebo zdálo. Protož porúčieme to urozeným a slovutným komorníku, sudiemu, písaři i jiným úředníkóm desk zemských v království našem Českém a přikazujem, aby ta zbožie všecka nahoře jmenovanú Machnú Haškovi, jakož již povědieno jest, daná a námi potvrzená i s právem naším, kdyžkoli ke dskám s tiemto listem bylo by přijděno, hned v též dsky zemské přijali, vložili a vepsali bez všelikého odporu i bez zmatku, jakož milost naši zachovati sobě mienie. Na potvrzenie toho náš majestát královský kázali sme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán v Olomúci 1. od naroz. syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého devátého v postě ten pondělí po neděli družebné Letare, království našich v dru- Ad mand. dom. regis Johannes Tussek. hém létě. Po pečeti zbyl proužek pergam. 91. Anna kněžna z Osvětima, Anna z Koldic, někdy manželka Půty z Častolovic, a Tíma z Koldic, mocní poručníci dětí a zboží řečeného Půty z Častolovic, a Anna z Častolovic, páně Půtova nejstarší dcera, prodávají všecka zboží páně Půtova panu Hynkovi Krušinovi z Lichtmburka seděním na Kumburce. (22) Na Kladště, 6. září 1440. My Anna kněžna z Osvětima, Anna z Koldic, někdy manželka uroz. pána Puoty z Častolovic, a Thym z Koldic, mocní poručníci sirotkóv i všech zboží svrchu psaného pana Puoty, a já Annička z Častolovic, páně Puotova dcera najstaršie, vyznávámy oc, že znamenavše veliké a přielišné dluhy i škody nenabyté svrchu psa- Archiv Český XV. 25

Strana 194
194 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického ného pana Puoty, kteréž na ty sirotky, jeho děti, šly jsú a vždy jdú, a tomu sroz- uměvše, že by ti sirotci a služebníci i dlužníci jich skrzě to musili zahynúti, o to smy sě s přátely těch sirotkóv i s jinými dobrými lidmi mnoho radili, a jinak smy lépe v to uhoditi nemohli než takto, jakož dole stojí psáno: Že smy Kladsko, Minstrberk, Nový Hrad, Rychmberk, dědicstvie kromě mého svrchu psané kněžny věna, Častolovice, Počštein, Albrechtice a Choceň, i jiná všecka zbožie páně Puotova a těch sirotkóv, jeho dětí, dědičná i ta, ježto zápisové císařští a královščí i jiná na ně svědčie, prodali smy a mocí tohoto listu prodávámy se vším právem a panstvím, nic na tom sobě ani žádnému nepoostavujíc, a k tomu i všecky zápisy ciesařské a královské na ta zbožie i jiné všecky prodali smy uroz. pánu, panu Hynkovi Krušinovi z Lichtmburka seděním na Kumburce k pravému dědicství, tak aby on ta všecka zbožie svrchu psaná mocně držal a jich požíval i s nimi učinil jakožto s svým vlastním dědicstvím, jakož by sě jemu zdálo. A za to on najprve mně svrchu psané Anně z Koldic má mé věno dáti a sirotkóv, páně Puotových dětí i mých, odbýti a každej po tisíce kopách dáti. A já Annička svrchu psaná z Častolovic i s svými sestrami mámy jemu také své právo, kteréž bychom k těm zbožím a zápisóm svrchu psaným měly, ve dcky zemské vložiti aneb jistotu jemu na to učiniti podle obyčeje a řádu České země. A k tomu svrchu psaný pan Hynek má všecky dluhy spravedlivé svrchu psaného pana Puoty i těch sirotkóv podstúpiti a je dlužníkóm platiti i jiné všecky věci konati podle toho zápisu, kterýž na sě udělal a nám v naši moc dal. A my Jan z Tožice, hauptman na Kladště, a Pavlík z Chotěčic, rada svrchu psaných poručníkóv, také tiemto listem vyznávámy, že smy k těm ke všem úmluvám a smlúvám svú vuoli dali, a oni sú to s naší radú učinili. A ktož by tento list měl s svrchu psaného pana Hynka dobrú volí, ten má i mieti bude túž moc i též plné právo ke všem věcem, což tento list svědčí, jako on sám pan Hynek svrchu psaný. A toho na potvrzenie a pro lepší jistotu a svědomie my všichni svrchu psaní své smy vlastnie pečeti s naším jistým vědomím dobrovolně přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán na Kladště I. ot naroz. s. b. tisícieho čtyřstého čtyřidcátého, v úterý před Matky božie narozením. K listu jest přivěšeno 6 malých pečetí na proužku pergam. 92. Jan a Jindřich vévodové slezští a páni v Lubíně a Hajnově vyznávají, že jsou dlužni p. Hyn- kovi z Lichtmburka a Janovi Zvolskému 2000 hřiven gr. praž. polského počtu. (23) V Břehu, 17. dubna 1444. Wir Johans vnd Heinrich gebruder, von gots gnaden herczoge in Slesien vnd herren zu Lüben vnd zu Haynaw etc., bekennen oc, das wir rechter vnd redelicher

Strana 195
s roku 1440—1444. 195 schawlt schawldig zeyn czweitawsund marg gueter prag. groschen polnischer czal dem edeln herren Hynken Cruschyna von Leuchtemburg uf Glatcz gesessen vnd deme woltuchtigen Jan Zwolsky uf dem Stowlcz*) gesessin ; dieselbe summa geldes wir globen bei vnsern gueten trawen ane arg die egenanten vnser glewbiger zu geweren vnd zu beczalen virczehen tage noch zente Jocubs tage nehstkomende ane alle weder- rede allis bozes geferdes vnd intragen vnd lengen vfczug. Vnd were is, dass wir das nichten hielden, do got vorsey, so glowbin wir obgenanthen fursten zuhand nach irer vormanunge eynczureytten in die stete Glatcz ader Franckensteyn in eyne gemeyne herberge vns von en erczeiget mit czwenczig pferden, czehen erbern knechten vnd czehen knechten, vnd aldo eyn recht ynneleger czuhalden vnd zuthun, als innlegers recht ist, vnd doraus nichten zukomen, wir haben denne die obgeschrebene vnser glewbiger der egenanthen summa geldes genczlichen gewert vnd beczalit. Vnd wenne nach der vormanunge virczehen tage vorgingen vnd wir die obgeschrebene vnser glewbiger der summen geldes noch nicht beczalet hetten, so zullen zie vnd mogen dy obgenanthe summa geldes nemen vnd gewynnen zu cristen ader zu juden uf allen vnsern schaden, die wir mittenander bey vnd in deme obgenanthen inneleger globin gantcz vnd gar mitsampt dem hewptguete zu richten vnd zu beczalen bei vnsern gueten trawen ane arg. Vnd were is, das wir das nichten hielden, noch die obgenanthen vnser glewbiger sich des an vns also ermanen kunden, so vorpfendefn] wir vnd vorschreiben vnser lande vnd stete Lüben vnd Haynaw, die wir iczunt haben in besitczunge, vnd alle vnd iczliche andere lande vnd stete, die wir ymmer gewynnen vnd in besitczunge habin wurden, in solcher mosze, das sie die sollen vnd mogen dorumb angreifen in allerley mosse, wie zie des zurate werden, doweder noch die vnsern nicht sein sollen, vnd glowben bei vnsern trawen vnd eren kegen en vns des nichten zu entweren. Vnd ab wir doweder sein worden vnd vns kegen en entweren ader dy vnsern, zo tetefn] wir weder vnser traw vnd ere, vnd alle schaden, die sie dorunder nemen, die sollen uf vns gehen vnd nicht uf zie. Vnd wer desen brief mit der obgenanthen vnser glewbiger gueten willen innehat, dem ader den globen wir solche obengemelte verschreibunge zu halden stete vnd gantcz ane arg. Czu vrkunde vnd gueter wissen habin wir vuserr ingesigel an desen brief lossen hengen, vnd zu groseir sicherheit vnd geczewgnisz habin wir maan: Symon Geiseler, Stephan Swenckenfeld, Henicze Monsterberg, Daniel Tawchsdorff, Andres Holatcz, George Lemberg, Hannos Czetschke vnd Hannos Rakewitcz, vnsere ingesigele mit guetem rate vnd wolbedachtem mutte neben den obgeschrebin vnsern gnadigen herren vnd fursten an desin brief lossin hengen. Geben vnd gescheen zum Brige am freitage noch dem Osterheiligintagen noch gots geburt virczenhundert jar donoch in deme firvndfirczigisten jare. Přivěšeno na proužcích pergam. devět pečetí. *) Snad ves Stolz východně od Frankenšteina. 25*

Strana 196
196 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického 93. Kuna z Kunštatu a z Polehradic přijímá k držení hrad Kunštat s příslušenstvím, náležející sirotkům někdy Herarta z Kunštatu, do let sirotků těchto. (108) Bez místa, 19. ledna 1445. Já Kuna z Kunštatu a z Bolehradic vyznávám oc: jakož uroz. pánu, panu Jiříkovi z Kunstatu a z Poděbrad s velikú prací a s jeho nákladem v ruce přišlo jest zboží nebožce páně Herartovo a sirotci jeho, kteréžto sirotky chtě opatřit [sic] týž pan Jiřík strýc mój, postúpil mi jest hradu Kunstatu s jeho příslušenstvím takovúto měrú: že já nadepsaný Kuna ten svrchupsaný hrad držeti mám do let sirotčiech, kteříž jsú pozóstali po nebožci p. Heraltovi z Kunstatu, strýci mém, a když by nade- psaní sirotci k letóm přišli, tehdy jim s tiem hradem i zbožiem pravě a věrně uči- niti mám, jakž by mi nadepsaný pan Jiřík, strýc mój, ústně rozkázal. Pakli by jeho, již jmenovaného pana Jiříka strýce mého, v tom času do let sirotčiech pán Buoh smrti neuchoval, ale tak mám učiniti, kterakž by mi rozkázal v tom listu, kterýmž by poručenství udělal svých dětí a svého zboží aneboli listem s svú pečetí a několiko dobrých lidí pečetmi na svědomie. Také já často psaný Kuna mám ku panu Jiří- kovi již psanému strýci svému s tiem hradem Kunstatem hleděti a jemu jej k jeho potřebě tak otevříti, když by kolivěk na mně toho požádal, aby on mohl sirotčí věci aneboli své s něho jednati jako s svého vlastnieho hradu. A ty všechny věci v tomto listu zapsané já svrchu psaný Kuna slibuji uroz. panu Jiříkovi, nahoře psanému strýci svému, a sirotkóm nebožce páně Heraltovým pod svú věrú a ctí pravě, věrně a nepřerušitedlně zdržeti v celosti a skutečně zachovati beze všech zmatkuov ve všech kusiech i v každém zvlášče. A jestliže by mne Kuny často psaného pán Buoh v tom času do let sirotčiech smrti neuchoval, tchdy ten, ktožby držal hrad Kunstat s jeho příslušností po mej smrti, těmi všemi věcmi a po- kutami v tomto listu vypsanými bude tak úplně a v celosti vinen zdržeti jako já Kuna nadepsaný. Také jest toto znamenitě smluveno, že já Kuna již často psaný mám opravovati hrad Kunstat, střechy i jiné věci potřebné na tom hradě i na před- hradí, a to až do určené sumy sta kop grošuov. A kdyby přišlo hradu Kunstatu ku postupování v tom nákladě, já Kuna svrchupsaný aneb ten, ktož by po mej smrti ten hrad držal, nemámy odmlúvati postúpení toho hradu pro náklady, než mámy vydati přítele a strana druhého a na ně mocně zaručiti. Pak ti přítelé ohledujíc ty náklady, jakž v tom rozkáží, až do summy již psané, tak nám má zaplaceno býti. A těch všech věcí svrchupsaných na potvrzení a na zdržení i pro lepší jistotu a pevnost svú sem vlastní počet dobrovolně s jistým mým vědomiem kázal přivěsiti k tomuto listu, a s pilností připrosil sem urozených pánuov, pana Beneše z Bozkovic a z Černé hory, pana Vaňka z Bozkovic a z Letovic, pana Viléma ze

Strana 197
z roku 1445. 197 Zvieřetic seděním na Sebraniciech, pana Ješka z Bozkovic a z Svojanova, pana Jin- dřicha z Bozkovic a z Nových Hraduov, a slovut. panoši Zdeňka z Švabenic, aby své pečeti vedle mne na svědomie věcí svrchu psaných kázali přivěsiti k tomuto listu. A my Beneš z Bozkovic a z Černé Hory, Vaněk Bozkovic a z Letovic, Vilém ze Zvieřetic seděním na Sebraniciech, Ješek z Bozkovic a z Svojanova, Jindřich z Boz- kovic a z Nových Hraduov, Zdeněk z Švabenic ku pilné prosbě uroz. pána Kuny nadepsaného pečeti naše vlastní vědomě a dobrovolně na svědomie věcí svrchupsaných kázali sme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán a psán 1. po naroz. syna bo- žieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého pátého léta, ten úterý po sv. Antonii. Ze 7 přivěšených pečetí zachovalo se jich šest na proužcích pergam., třetí schází. 94. Barbora, uherská a česká královna, zapisuje město Jaroměř, které se k ní zradně zachovalo, Jiříkovi z Kunštatu a z Poděbrad, jemu i jeho dětem moc plnou dávajíc, aby je mohl vše- likým způsobem sobě podmaniti a poplatků i zboží na nich dobývati. (109) Na Mělníce, 24. dubna 1445. My Barbora, z b. m. řím. uher. a č. oc králová, vyznávámy oc. Jakož Jaro- mířští měšťané a lidé naši spravedlivě poddáni jsúce i učinili jsú nad námi zrádně, bezectně a nešlechetně, jako zlí zrádcě a nešlechetní lidé proti svým slibuom a pří- sahám, vytrhše sě neřádně, svévolně a zrádně z poslušenstvie a z člověčenstvie našeho, a podle toho v naše panstvie a v poplatky i v rychtu Jaromířskú i se vším příslu- šenstvím i v lidi v Čáslavkách i v jiné požitky a poplatky naše sáhše a na tom nám velikú škodu učinivše a činiece; a my takové zrady a nevěry i škody od nich učiněné velikú lítosť majíce a nechtiece také, by jim taková zřejmá zrada a nešle- chetnost i škoda, kterúž jsú nám učinili a činie, měla [se] lehcě a bez pomsty pro- minúti nynie i v časiech budúcích, i zapsali sme a mocí tohoto listu zapisujem to město Jaromiř s lidmi, s poplatky a s sumami, se cly, s rychtú kromě rybníka, s vesnicí s Čáslavkami i se vším panstvím a s příslušenstvím, což k tomu příslušie, nic nevymieňujíce, uroz. Jiříkovi z Kunstatu a z Poděbrad i jeho dětem, moc jemu naši plnú i právo plné naše královské dávajíce, aby je mohl všelikým obyčejem a během k sobě obrátiti a připraviti i podmaniti jako zrádcě a nevěrné, nešlechetné lidi, i poplatkuov a zbožie svrchu psaného na nich dobývati a pomstiti nás nad nimi jako nad zrádcěmi, nad jich hrdly i statky všelikými pomstami a záhubami, jakž by kolivěk mohl a kdež by kolivěk mohl, za to jeho velmi prošímy. A k tomu také prošímy všech i každého, zvláště pánóv, rytieřóv, zeman i měst královstvie Českého, a zvláště hauptmana lantfridnieho a rady jemu přidané kraje Hradeckého, a podle toho prošímy všech kniežat, pánóv, rytieřóv, zeman i měst

Strana 198
C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického 198 země Slezské i jiných okolních zemí, aby nadepsanému Jiříkovi z Poděbrad proti takovým zrádcěm a nešlechetným lidem radni a pomocni byli nynie i v časiech budúcích. A buď král v zemi České nebo nebuď, za to jich velmi prošímy i krále budúcieho, kterýž v Čechách bude, aby jim pečeti té, kterúž nesú, nésti nedali leč s proměnú hodnú, jakož by na zrádcě a na nešlechetné lidi slušalo, aby sě jich zrady a nevěry potomní králi a královny i dobří lidé vystřiehati mohli, umějíce je potom znáti. A také kteréžkoli práva nebo listy od nás na potvrzenie mají, že těch ani jiných hodni požívati nejsú pro svú zradu a nevěru: protož kterakž by je kolivěk nadepsaný Jiřík z Poděbrad k sobě připravil a podmanil nebo sě jich zmocnil, k tomu jsmy jemu plnú moc dali a dávámy, aby je držal a požíval jich jako svých vlastních i děti jeho. A v to jemu ani dětem jeho my ani budúcí naši žádným obyčejem sahati nemámy ani kterakkoli překážeti. Než tuto sobě i budúcím našim znamenitě výmienku zuostavujem: jestliže bychom to město svrchu psané od nadepsaného Jiříka z Poděbrad nebo od dětí jeho kdy mieti chtěli, tehda mámy jim nebo budúcí naši dáti napřed tisíce kop grošóv dobrých střiebrných za jeho škody a za náklady; pakli by které náklady učinil nebo škody výše nad tu sumu již menovanú nad tisíce kop gr., ješto by ty náklady nebo škody mohl pokázati dobrým svědomím až do pěti set kop kop [sic] grošóv anebo níže, ale výše nic než do pěti set kop grošóv, ty náklady a škody mámy jemu také podle té předepsané sumy dáti a zaplatiti penězi hotovými. Pakli bychom grošóv střiebrných neměli, ale bychom jeho mohli odbýti penězi střiebrnými, počítajíc za groš vedle toho, jakož obyčejně v ty časy v Čechách penicze bráti budú. A on to vezma, má nám zasě toho města Jaromíře bez zmatku i beze všech súdóv po- stúpiti, výše na nás žádných škod a nákladóv nepočítajě. A ktož by tento list měl nebo mieti bude s svrchu psaného Jiříka dobrú a svobodnú volí, ten má i mieti bude všěcka práva svrchu psaná jakožto on sám. Těch všech věcí na potvrzenie a na zdrženie pečeť naši vědomě a dobrovolně kázali sme přivěsiti k tomuto listu; a pro širšie svědomie žádali sme uroz. Diviše z Talmberga a slovut. Jana Širokého z Mirovic, aby pečeti své podle nás také k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán na Mělnícě léta božicho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého pátého, v tu sobotu po sv. Jiří, mučedlníku pána Ježíše Christa. Ad mand. domine regine Wenczeslaus de Kniezmost oc. K listu přivěšeny tři pečeti.

Strana 199
z roku 1445 a 1446. 199 95. Zich Kužel z Žeravic dává osvědčení Janovi Kuželovi z Žeravic a Kvasic, strýci svému, tý- kající se nakládání s jeho statkem po smrti otcově. (61) Na Kvasicích, 15. února 1446. Já Zich Kužel z Žeravic, Svachů syn dobrej paměti, vyznávám oc, že jakož sem osiřel po svého otce nebožščíka smrti dobrej paměti, tu se jest slitoval nade mnú statečný rytieř pan Jan Kužel z Žeravic a z Kvasic jako strýc muoj a odchoval mne i s mú sestrú. A což jest bylo otce našeho statku, z toho statku dal jest macošěj mej bez pěti devadesát a sto hřiven groší jejieho věna, a po mej sestře Sušce dal za mě čtyřidceti hřiven hotových peněz k její věnu. A z toho se všěho statku počet mi učinil pan Jan Kužel před našimi přátely obapolně, tak že mi nic neostal dlužen, než že je to všecko dal za mého otce nebožščíka dluhy, což mého statku bylo po mém otci. Také viece sem se takto smluvil, že všecky rukojmě odvaditi mám bez jich škody, kteříž jsú slíbili za mého otce Karlíkovi ze Chvaluov i těm, komuž ten list svědčí podle Karlíka. A to slibuji odvaditi. Také ten list, kterýž svědčí otci mému a panu Kuželovi na Drnovice od Karlíka s rukojměmi, také jmáme uroz. panu Jiří- kovi z Kravař a z Strážnice dobrú vuoli dáti na ten list na Drnovice spolu a na tu zástavu, což k tomu přisluší, jakož v tom hlavném listu plněji svědčí, jakož jest nebožštík pan Petr dobrej paměti Strážnický, otec páně Jiříků, od nás Drnovice vy- platil hotovými penězi jako dědic tu zástavu podle tej zástavě [sic], jakož pan Petr Plumlovský byl Karlíkovi zastavil, a mámy toho pomocni býti uroz. panu Jiříkovi Strážnickému, aby jemu vysvobozeno bylo a vyloženo z desk podle tej zástavě Drnovské a toho listu. Také o to manstvie v Nedach[ljebicích, jakož jest přijal na spolek dobrej paměti Zich z Nedachlebic, strýc náš, pana Kužele a mého otce a jejich erby, a páni Lipščí svú vuoli k tomu dali listem nám, také sem se o to smluvil, když by kolivěk pan Kužel strýc muoj toho požádal na mně neb jeho erbové budúcí, tehdy jim to manstvie mám odevzdati přede panem Pertuoltem, maršálkem královstvie Českého, neb před jeho budúcími, a osvoboditi a ujistiti a na to se viece netáhnúti bez jich vuole, jakož na manské právo záležie. A to já svrchu psaný Zich, Svachů syn dobrej paměti, slibuji panu Kuželovi a jeho erbóm budúcím ctně zdržeti ve všěch kusiech nerušitedlně, což se svrchu píše, a o nic viece nemám ku panu Kuželovi mluviti ani k jeho erbóm budúcím, ani moji budúcí po mně, než což mi pan Kužel neb jeho erbové dadie [z] svej dobrej vuole a z milosti, toho mám od něho a od jeho dětí vděčen býti. A toho pro lepší jistost a pevnost svú jsem vlastnie pečet svým dobrým vě- domím přivěsil k tomuto listu; a pro lepší svědomí připrosil sem slovutného a pocti-

Strana 200
200 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického vého kněze Mikše faráře z Bělovic, stryce svého vlastnieho, a slovutných panošie Jana Talaphúsa z Říčan a z Dřínového, Jindřicha Húsete z Krumpsína a z Podhradie, Jana z Bystřice a z Jarohněvic, Jiříka z Rataj a z Sulešovic, Petra Stojana z Přestavlk a z Bělovic, že jsú také podle mne na svědomí své vlastnie pečeti přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Kvasicích v ten úterý po sv. Valentinu léta od nar. s. b. tisíc čtyři sta čtyřidcátého šestého počítajíc. K listu přivěšeno bylo sedm pečetí na proužcích pergamenových, z nichž zbyly 1. 4. 5. a 6. 96. Jiřík z Kunštatu seděním na Poděbradech prodává 40 kop gr. praž. platu v Běstovicích, v Kun- šově Lhotě, v Březinici a v Noříně Janovi Domašínskému z Domašína a Bohušovi z Postupic, věrné ruce jeho. (110) Bez místa, 16. října 1447. Já Jiřík z Kunstatu seděním na Poděbradech vyznávám »c, že jsem prodal i mocí tohoto listu prodávám čtyřidceti kop gr. platu bez dvú kopú gr. dobr. stříb. rázu praž. v těchto vsech dole psaných: v Běstovicích jednu a třidceti kop gr., v Kunšově Lhotě šest kop gr. a čtyři gr., v Březinici na Vechovcovi puol kopy gr. a v Noříně šestmezcítma gr. platu ročního sečteného na lidech mých dědičných a purgrechtních a na svobodných dědinách jejich, se vším plným právem a panstvím na těch vsech svrchu psaných a na lidech, sobě ani žádnému nic nepozůstavuje, slovutné opatrnosti Janovi Domašínskému z Domašína ty časy u Vysokém Mýtě, a věrné ruce jeho panu Bohušovi z Postupic ty časy seděním na Litomyšli, a to za šest set zlatých dobrých uher. červ. Kteréhož platu ročního sečteného ve vsech svrchu psaných s lidmi svrchu psanými já svrchu psaný Jiřík již jmenovanému Janovi Do- mašínskému a věrné ruce jeho svrchu psané mocně sstúpil sem i mocí listu tohoto sstupuji se vším plným právem a panstvím, jakož svrchu psáno jest, tak jakož sem sám držal a čehož sem v držení byl, na tom na všem sobě ani žádnému nic nepo- zůstavujíce; neb nahoře psaný Jan Domašínský to mi jest úplně a docěla zaplatil sumú svrchu psaných zlatých dobrých uher. červ. Ale však s takovúto výmienkú a výmluvú: jestliže bych já nadepsaný Jiřík dal a zase splnil nadepsanú sumu šest set zlatých dob. uher. červ. svrchu psanému věřiteli mému od tohoto sv. Jiřie najprv příštieho ve třech letech plných pořád zběhlých, tehdy on má a mieti bude mně svrchu psaného platu na vsech svrchu psaných i s lidmi svrchu psanými, tak jakož by v té míře beze lstného jeho pohor- šenie a pokaženie ti lidé ve vsech nadepsaných byli zasazeni, zase mocně stúpiti se vším plným právem a panstvím, sobě ani žádnému na tom na všem nic nepozůstavuje. A pak-li bych já často psaný Jiřík mému věřiteli té sumy zlatých již jme- novaných v tom času, jakož svrchu psáno jest, zase nedal a nesplnil i hromadně

Strana 201
s roku 1446 a 1447. 201 nessul, tehdy mám i slibuji svrchupsanému Janovi Domašínskému a věrné ruce jeho panu Bohušovi svrchupsaný plat roční sečtený ve vsech nadepsaných v zemské dcky vložiti a správce dobré a mohutné zastaviti a tak spraviti, očistiti, osvoboditi a svo- bodný učiniti před věny, před sirotky a před zápisy všelikterakými křesťanskými i židovskými i před každým člověkem svěckým i duchovním, tak jakož Česká země za právo má aneb mieti bude. A to mám i slibuji učiniti na prvé, na druhé neb konečně na třetie suché dny, pořád po napomanutí zběhlé. Pak-li by dsky zemské otevřeny nebyly a práva nešla vkládání do desk, ale na kterých práviech a řádiech páni, rytíři, panoše a obec České země ustanovili by sě, týmž právem a řádem mám a slibuji ujistiti a očistiti svrchu psaný plat roční sečtený již psanému Janovi Do- mašínskému, i to všecko zastati, zastúpiti mám a slibuji před právem zemským, ač by co do té řádné správy zašlo, a to bez jeho škody a nákladóv. Také i toto jest v tomto listu vymieněno: jestliže by v tom času již jmeno- vaném častopsaný Jan Domašínský a věrná ruka jeho pan Bohuše dali mi napřed čtvrt léta věděti, svým zlatým nadepsaným chtiece, tehdy já svrchu psaný Jiřík v té čtvrti léta mám ty zlaté sumy svrchupsané dáti a splniti a v svój sě plat zase uvá- zati i list tento v mú moc zase přijíti. Pakli bych já také svrchu psaný Jiřík v tom času čtvrt léta dal napřed věděti Janovi Domašínskému, častopsanému vě- řiteli mému, a věrné ruce jeho, panu Bohušovi nadepsanému, a chtěl svój plat zasě s těmi vesmi a lidmi vyplatiti, tehdy v té čtvrti léta pořád zběhlé, od dánie věděti počítajíc, mám věřiteli mému častopsanému a jeho věrné ruce těch šest set zlatých dáti a zaplatiti beze všeho dalšieho prodlenie, a věřitel mój svrchupsaný a jeho věrná ruka mají mi těch vsí beze všeho odporu a zmatku v mú moc zasě postúpiti i list tento vrátiti. A my Jan mlazší z Rychnova, Jan Burjan z Hoděčína, Vilém ze Zdržela, Smil [z] Slepotic, Mikeš z České Libchavy a Jan Pecha z Lazec, rukojmě a spo- luslibce svrchupsaného pana Jiříka, s ním a zaň, slibujem naší dobrú křesťanskú věrú všickni rukú společnú a nerozdílnú svrchupsanému Janovi Domašínskému a věrné ruce jeho, panu Bohušovi, to všecko učiniti a řádně zdržeti a konati bez všelikterakých lstivostí a podtrženie i odporností, tak jakož svrchu psáno jest i dole v tomto zápisu. Pakli by co zdržáno a učiněno od svrchupsaného pana Jiříka a od nás rukojmic nebylo, a my z toho napomanuti byli od našeho věřitele svrchu psaného a od věrné ruky jeho již jmenované z úst, listem nebo poslem jich, tehdy ihned po napomanutí nazajtří máme a slibujem vlehnúti a vložiti v pravé a v obyčejné leženie každý z nás s jedním pacholkem a se dvěma koňoma, aneb místo sebe moci bude každý z nás panoše řádu rytířského též s jedním pacholkem a se dvěma koňoma v to ležení poslati a vložiti do města Vysokého Mýta aneb do Litomyšle, atd. A jestliže by které škody pro to vzal náš věřitel nadepsaný neboli věrná ruka jeho a je svě- 26 Arch. v Český XV.

Strana 202
202 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického domím dobrým pokázati mohli bez přísah a bez věrovánie, ty jim slibujem zasě všecky společně zaplatiti pod ležením svrchupsaným. Pakli by v tom času a mezi tiem kterého z nás pán Buoh neuchoval, jehož pán Buoh ostřez, tehdy my živi zóstalí mámy a slibujem jiného tak dobrého a tak movitého v týž slib a v rukojemstvie k nám v měsíci jednom přistaviti ote dne smrti umrlého právě počítajíc a list tento obnoviti a věřiteli našemu nadepsanému a jeho věrné ruce zasě v jich moc dáti, kolikrátž by kolivěk toho potřebí bylo, pod ležením svrchupsaným. A ktož by tento list měl s dobrú volí našeho věřitele atd. Toho všeho na potvrzenie a pro lepší jistotu i svědomie s naším jistiem [sic] vědomím, s dobrú a s přiznanú volí my jistec i rukojmě své jsmy vlastní pečeti přirozené přivěsili k tomuto listu, jenž jest dán a psán léta od narození syna bo- žieho tisícího čtyřstého čtyřidcátého sedmého, den svatého Havla. Při listině proříznuté zbyly ze 7 na proužcích perg. přivěšených pečetí čtyry, a sice 3. 4. 5. a 6. 97. Jeroným z Čečelic prodává se svolením bratra svého Jana dvůr Řen kláštera Ostrovského se vsí Hradištěm, jež měl od císaře Sigmunda zastaveny, opatu Janovi řečenému Telec a konventu kláštera Ostrovského za 90 kop gr. rázu praž. (165) Bes místa, 15. června 1448. Já Jeronym z Čečelic vyznávám oc, že jakož podle jiných zboží a vesnic sobě s Janem, bratrem mým, i také s třetím bratrem naším Buškem, kterýž umřel jest, mám od najjasnějšieho kniežete a pána, p. Sigmunda, slavné paměti římského ciesaře, vždy rozmnožitele říše a uherského, českého »c krále, pána našeho milostivého, dvuor řečený Řen kláštera Ostrovského s dědinami, lúkami, lesy, vodami, s rybníkem pode dvorem, se vsí Hradištěm i se vším, což k tomu příslušic, dvěma zápisoma s visutým JMti majestátem v jistých penězích řádně zapsán, v ta zavázánic i s těmi příměnkami, jakož tíž zápisové to plněje a šíře svědčie, o kterážto zbožic a zápisy s Janem bratrem svým již rozdělen jsem; tak s dobrým mým rozmyslem a zdravým přátel mých i jiných dobrých lidí potazem dvuor svrchupsaný se vsí Hradištěm i se všemi a všelikými jeho příslušnostmi již vypsanými, tak jakož jsem já jej sám držal a měl, i se vším právem mým, což by ho koli mně zápisy ciesaře svrchupsaného k tomu dvoru a jeho dědinám i příslušnostem a ke vsi Hradišti příslušalo neb kte- rakžkoli příslušeti mohlo, sobě tu již ani dědicóm mým a budúcím nic nepozuostavuje kromě robot, ač by které byly v jiných vsech, jichžto já nebo bratr muoj jsme v držení, ješto by dřiev k tomu dvoru Řeni slušaly, prodal sem i mocí tohoto listu s dobrú volí Jana, bratra mého, prodávám ctihodnému a bohobojnému muži knězi Janovi řečenému Telec, opatu, a konventu kláštera Ostrovského za devadesát kop gr. dob. peněz střieb. rázu praž. mně již v celosti zaplacených a úplně.

Strana 203
z roku 1447 a 1448. 203 A toho jsem jim skutečně již postúpil a postupuji ke jmění, držení a požívání i s tiem, když a což sě líbí nebo líbiti bude k učinění bez mého i mých dědicuov a budúcích všelikého otporu i překážky. Protož ten dvuor Řeň s dědinami a lesy i jinými všemi příslušnostmi nahoře vypsanými a se vsí Hradištěm já nadepsaný Jeronym i také já Jan bratr jeho z těch zápisuov a majestátuov ciesařovy Mti, kteříž nám svědčie, dobrovolně jsme kvittovali, prázden a svoboden učinili i propu- stili a mocí tohoto listu kvittujem, prázden a svoboden činíme i konečně a věčně propúštieme, tak že my neboli naši dědcové budúcí ani žádný jiný, jimžto by maje- státové a zápisové naši, o nichžto svrchu zmienka jest, kdy v moc vešli buďto s naší dobrú volí nebo jinak kterakžkoli, nemáme ani mají knězi opatovi a konventu svrchu psaným na ten dvuor s jeho příslušenstvím výš položeným a na ves Hradiště ižádným právem sahati nebo jim v tom překážeti po všecky časy nynější i věčně budúcie. Na potvrzenie a budúcí pevnost toho my bratřie nadepsaní pečeti naše vlastnie dali sme k listu tomuto přivěsiti dobrovolně, prosivše uroz. pánuov, p. Děpolta z Ryzmberka, purkrabie hradu Pražského, pana Hynka Škody z Waldeka, slovutných panoší Jana z Svinař a z Litovic a Lvíka z Slavic, že jsú také pečeti své podle nás dali na svědomie přivěsiti jim bez škody k témužto listu. Jenž jest dán 1. od naroz. s. b. tisíc čtyři sta čtyřidcátého osmého, v sobotu den sv. Víta. Ze 6 pečetí na proužcích pergam. přivěšených zbylo 5; ze čtvrté zbyl toliko proužek. 98. Purkmistr a konšelé i celá a plná obec města Jaroměře poddávají se Jiříkovi z Kunštatu v pravé člověčenství, slibujíce mu je i dětem i budoucím jeho jako dobří lidé pánu svému zachovati. (111) (V Jaroměři), 5. října 1448. My purgmistr a rychtář a konšelé i všecka, celá a plná obec města Jaro- miře vyznáváme oc: Jakož najjasnějšie králová a paní, paní Barbora, římská, uherská a česká oc králová, poddala jest nás a zapsala tuze a tvrdě uroz. pánu, panu Jiří- kovi z Kunstatu a z Poděbrad, při tom žádajíci na nás pomst rozličných i práva nám naše zdvihajíci, jakož zápis Její Mti na to již jmenovanému panu Jiříkovi učiněný šíře svědčí a ukazuje; a to proto, že jsú někteří z našie obce s tiem nešlechetným knězem Pavlem byli neřádně a nepravě učinili proti Její Mti i proti tému městu a kon- šeluom i proti obci, konšely a súsedy naše i úředníky od Její Mti usazené zbivše, zjímavše a některé ven z města vyhnavše a statky jim jich pobravše: v tom, když jsme se poddali svrchu psanému panu Jiříkovi vedle zápisu a poddánie králevé milosti, on jsa nás již dobře mocen a pod časem s dobrým roz- myšlením, ne kvapně, ale ponenáhlu, vyptav se s raddú dobrých lidí na vinné, těch jest vedle milosti potrestal a některým ven z města kázal, a druzí sami utekli, ačkolivěk 26*

Strana 204
204 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického byli sú mnohem viece pomsty nad to hodné trpěti hodni pro svú nešlechetnost; ale což jim jest učinil, to jest učinil ku prosbě dobrých lidí z své veliké milosti i také proto, aby od smrti vysvobozeni jsúce, i mohli v své živnosti zuostanúc opraviti a oblepšiti, což by komu učinili, ješto sú svým neřádným účinkem zavedli a zavinili proti dobrým lidem i proti tomu všemu městu, jakož sú to mnozí z nich slíbili učiniti; ale my již v městě zuostalí i v předměstiech, i tu do města zase k svým statkuom navrácení i odjinud přistěhovaní z vodpuštěnie a z rozkázanie svrchupsaného pana Jiříka, ačkolivěk, dá-li Buoh, takovým zlým a nešlechetným účinkem vinni smy nebyli ani smy skutkem ani radú, než co se nám dálo a děje, to se jest stalo pro ty svrchupsané zlé a nešlechetné lidi ven uteklé a z města vypověděné, ale však přes to chtiece se nynie i potom dalšie a věčie škody i hanby vyvarovati a nedo- púštěti, poddali sme se i budúcie naše a mocí tohoto listu poddáváme napřed jmeno- vanému panu Jiříkovi z Kunstatu v pravé člověčenstvie, slibujíce jemu i dětem a bu- dúcím jeho věrnost pravú a to člověčenstvie věrně, pravě, úplně a bez zmatku zdržeti a zachovati jako věrní a dobří lidé pánu svému. A k tomu poplatky mámy a dlužni smy z sebe jemu i dětem a budúcím jeho tyto jemenovitě [sic] vydávati: osmdesát kop gr. dobrých střieb. rázu pražs. platu ročnieho, kterýžto plat rozdielně vydávati mámy a slibujemy, točišto od sv. Havla nynie příštieho v plném roce pořád sběhlém čtyřidceti kop gr. a na sv. Jiřie hned potom příštieho opět čtyřidceti kop gr., a tak vždy dále na časy budúcie bez proměny platiti a vydávati mámy dotud a tak dlúho, doněvadž by nás král budúcí ze spolku řádně ode všie země přijatý, korunovaný, aneb králová od něho neb od dětí a od budúcích jeho nevyplatil, a doňavadž by on svrchupsaný pan Jiřík neb děti a budúcí jeho sám sebe dobře mocen a volen jsa nás ústně a své ruky dáním dobrovolně z člověčenstvie a z panstvie svého nepropustil. Také jemu ani dětem ani budúcím jeho na ten duom proboštský v Jaromiři, z něhož jest hrad udělal, ani na věži na tu, kteráž při hradu jest nad branú, ani na mlýny, na jeden pod kostelem a druhý, ješto jest nad kovářem nad Bobrkem pod branú, kterýž jest svými náklady po spálení vystavil a udělal, a na lúky na tyto: jedna, ješto jest pod hradem, a druhá, ješto slove Vachovská, i s dědinami, a třetie, ješto slove Hradecká, a čtvrtá Trkalovská i s dědinami a což k tomu pří- slušie, a pod Vlkovyji pátá; na lesy, ješto slove Obec, kromě leč by co potřebie bylo k mlýnuom a k stavuom přivézti, to mámy z uobce z té voziti; pakli by tu nedostalo, tehdy to mámy odjinud obmysliti aneb z královstvic přivézti; na řeky jmenované na tyto: najprv na tu řeku pod městem počnúc od Staňkova mlýna až do toho stavu, kterýž jest proti dvoru Kosteleckého, a druhé na tu řeku a strúhu, kteráž teče pod hrad na mlýn na ten, ješto v něm Staněk mlynář jest, počnúc od toho mlýna vzhuoru až do mlýna a jezu Ruožkova, a na dědiny svrchupsané i na

Strana 205
z roku 1448. 205 tu dědinu Nyklovskú, kteráž leží nad Úpským mostem, i na jiné dědiny svrchupsané a na dvuor, kterýž jest kúpil u Urbana, i na jiné věci, kteréž k tomu hradu drží, — nikdá žádným obyčejem nesáhajíce a na tom nepřekážejíce, než aby toho všeho v svo- bodě požívati a držeti mohl on neb děti neb budúcí jeho. Neb jest on na to také svých nákladuov mnoho učinil, ty věci po spálení města stavěje i dělaje, i hradu chovaje ná- klady svými pro zachovánie toho zámku a pro obranu města toho i té všie obce. Také bylo-li by kdy potřebie co k těm mlýnuom neb k stavuom neb k struhám neb k kostelu neb k věžem přivézti neb opraviti, to mámy také ze spolku všecko učiniti bez odpory, sami se v tom pořiediec. A také každý z nás, ktož koně má, na každý rok vždy dvě fuoře na les aby udělal k hradu z královstvie, když komu rozkázáno bude; a ktož koní nemají, po dvú dní robot v každém roce, ač by komu rozkázáno bylo, aby udělal, když toho potřebie bude. Pakli by nám nebo komu z nás v tom která milost a polehčenie učiněno bylo, toho vděčni býti mámy, jiných o to nepomlúvajíc. Také kohožkolivěk tu na tom hradě nechá a posadí, toho chcme rádi poslušni býti, na ničemž jemu nepřekážejíce, a mámy jemu z sebe po dvú po- nocnú na každú noc na hrad vydávati, když by kázal. Pakli by jemu kdy bylo vicce lidí potřebie pro zachovánie toho hradu, mámy jemu je na hrad zjednati a poslati, když káže, jmenovitě až do osmi střelcuov. A když by nás svrchupsaný pan Jiřík z drženie a z člověčenstvie svého pro- pustil tiem obyčejem, jakož se svrchu píše, tehdy aby nám ani budúcím našim tento zápis ku pohoršení nebyl našich poplatkuov, ale pro to vždy na ten hrad svrchu psaný i s těmi věcmi k němu svrchupsanými jemu ani dětem a budúcím jeho žádným obyčejem sáhati a překážeti nemámy, ale radše k těm věcem pomáhati povinni budem tiem obyčejem, jakož se svrchu píše. Pakli bychom jemu neb dětem neb budúcím jeho toho nezdržali a nezacho- vali, točižto že bychom chtěli jemu neb jim z panstvie a z člověčenstvie kterak vymknúti neb jim na ten svrchu psaný hrad neb na ty věci, ješto k hradu příslu- šejí, tak jakož se svrchu vypisuje, a to odjieti, tehdy ten zápis, kterýž jest on často psaný pan Jiřík nám učinil, aby nám v žádném kusu nic prospěšen a platen nebyl před ižádným živým člověkem, a tiem zápisem králové aby k nám i k budúcím našim on neb děti a budúcí jeho mohl hleděti vedle toho, jakož ten zápis v sobě vzní a ukazuje, jako k lidem svým neposlušným. Ale poplatkuov, vozeb, robot neb jiných věcí, kteréž bychom pánu neb k hradu učiniti měli vedle toho, jakož se svrchu píše, jestliže bychom těch aneb kterých z nich my všichni nebo kto z nás neučinili, to mámy a slibujem sami od sebe napraviti a učiniti. Pakli bychom toho neučinili, tehdy úředník ten, kterýž na hradu bude, aby nás aneb toho, kterýž by poslušen býti nechtěl, k tomu připraviti mohl s naší všech pomocí tak vždy, abychom proti zápisu tomuto v ničemž nevystúpili.

Strana 206
206 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického A ktož by tento list měl neb mieti bude s jeho dobrú a svobodnú volí, ten má i mieti bude všecka práva ke všem věcem svrchupsaným, jakožto on sám pan Jiřík svrchupsaný. Těch všech věcí na zdrženie a na potvrzenie pečeť města našeho vědomě a dobrovolně přivěsili jsme k tomuto listu; a pro lepšie svědomie prosili sme uroz. statečných i slovut. pánuov, pana Jana z Náchoda a z Atršpachu, Vaňka z Kněž- mostu, Prokopa z Zaluňova, Přecha z Třemošné, Hynce z Žírče a Hrabiše z Nové Vsi, aby pečeti své vedle nás na svědomie věcí svrchupsaných k tomuto listu za- věsili; jenž jest dán a psán oc léta čtyřidcátého osmého, v sobotu po sv. Francišku, to jest, ješto se píše latině a. Dom. millesimo quadringentesimo quadragesimo octavo.*) *) Slova „to jest — quadragesimo octavo“ jsou psána jinou rukou a jiným písmem. 99. Jan a Jindřich vévodové ve Slezích a pánové ve Břehu slibují Hynkovi Krušinovi z Lichten- burku a na Kladště a Janovi Zvolskému uhraditi všecku škodu, kterou domnívají se míti pro 2000 hř., jež jim byli dlužni. (24) B. m. 23. září 1449. Wir Johans und Heinrich, von gots gnaden in Slezien herczuge vnd herren zum Briege oc, bekennen offinlichin mit d. br. oc, das wir eine beredunge getan haben mit den edeln vnd woltochtigen hern Hinken Cruschina von Leuchtinberg vf Glatcz gesessen vnd Jan Zwolsky, nemlichen vmb soliche schaden, den zie zu vns meinen zu habin von der czwetawsund marke wegin, die wir en schuldig gewest seint vor den Brieg nach laute ires briefis, das wir vns das mit en gewillet vnd mechti- glichin gegangen seint an den woltuchtigen Opiczin von Czirnaw, vnsern gewilleten richtern, deme wir denselbin howptbrieff zu getrawer hand eingelegit haben vnd deme auch vnser beschuldigunge kegin den obgenanten hern Hinken Cruschina vnd Jan Zwolsky schriftlich legin vnd antworten sollen in seine macht von hewte ober virczen tage. Dezgleichen her Hinke Cruschina vnd Jan Swolsky [sic] auch tuen sollen der anclage denne vns Opetcz [sic] vns geben vnd antworten sal ane vfezug vnd die vnserr weder en; vnd vf die anclage wir in vierczen tagen dornoch antwort tun sollen. Desgleichin sie vff die vnserr vnd die Opetczin [sic] in den vierczen tagin antworten vnd legin, des er sich erfaren mag, wo er wil, vnd vns des eynen aw- sproch tun in vier wochen dornoch, so em die antwort an beiden teilen werden vnd eyngelegit sein ane lengern vffczug. Sulchen awsproch vnd die obgeschrebene bere- dunge wir obgenant fursten glowben bei vnsern guetin trawen vnd bey der sachen vorlust gancz nochzcugehin vnd vorvolgin vnd vnstrefelichin zu halden an alles ar- gelist vnd bozin eintrag.

Strana 207
z roku 1448—1450. 207 Were is denne, das wir deme nicht genug tetin noch hielden, alz obin ge- schrebin steet, so bekennen wir selbes ober vns mit desim brieue, daz wir die sache vorloren haben, vnd gebin volle macht dem obgenanten Opiczin, vnserm gewilletin richtern, in kraft dicz briefis, den howptbrief, den wir im zu getrawerr hand einge- legit haben, ausczugebin vnd antwortten den obgenant hern Hinken Cruschina vnd Jan Zwolsky, mit deme selbin brieue sie Opitcz Czirnes vnsers richters ausproch von vns brengen, fordern vnd dirmanen moegin, das der iczuntgenante Opitcz von Czirnaw, vnserr richter, en bekennen vnd czewgin sal, wo sie des bedurffin werden. Des zu worer sicherheitt habin wir obgenant fursten diesin brief lossin vor- sigelt werden mit vnserm anhangenden ingesigil, vnd habin dobey gebaten die wol- tuchtigen Hayn von Czirnaw, Bernhard Talkenbergen, howptman zcu Haynaw, vnd Georgin Reibeniczin, howptman zu Nymptsch, zu geczewgnisse, die ire sigille an desin brieff auch habin lossen hengin. Der do gegeben ist am dinstage vor sandte Mi- chelstag noch Crists geburd vierczenhundert dornoch in deme newnvndvirczigisten iaren. K listu přivěšeny na proužcích pergam. 4 pečeti. 100. Hynek Krušina z Lichtenburka seděním na Kladště dlužník a rukojmové jeho a za něj vyzná- vají, že jsou dlužni 47 kop gr. rázu praž. Matějovi z Mýta Vysokého řečenému Mýtský. (25) Na Potšteině, 14. června 1450. Já Hynek Krušina z Lichtnburga seděním na Kladště, jistec a spravedlivý dlužník dluhu dolepsaného, a my Vilém z Orlé a na Držele, Jan Kuchynka z Ledské, Jeníš z Přestavlk, Franěk z Bošína, rukojmě jeho za pana Hynka Krušinu svrchu- psaného, s ním a zaň vyznávámy oc, že smy dlužni pravého a spravedlivého dluhu bez tří kop patdesáte kop gr. dobr. střieb. rázu praž. slovut. Matějovi z Mýta Vy- sokého řečenému Mýtský, v kterémžto dluhu již jmenovaném postúpili smy i mocí listu tohoto postupujem jemu puol šesty kopy gr. platu ročnieho sečteného ve vsi v Synkově na lidech jmenovitých a osědlých na kmetičích dvořiech i na jich purk- rechtiech, a to jmenovitě na Vaňkovi, Ondřejovu synu, čtyřidceti gr. bez dvú groší a tři haléře, na Tuomovi puol kopy a dva grošě bez dvú peněz, na témž Tuomovi šest gr., na Ondřejkovi patdesát gr. bez tří gr. a čtyři peniezě, na Ondrovi čtyřidceti grošóv bez grošě a devět haléřóv, na mlynářovi pode vsí Synkovem dva grošě; to činí puoltřetie kopy a věrdunk úroka jednoho, a druhého tolikéž, tak aby on svrchu- psaný Matěj, věřitel náš, ten jistý plat již jmenovaný bral na svrchupsaných lidech jmenovaných bez překážky našie i našich budúcích on i jeho budúcí od tohoto sv. Jiřie, jakož jest nynie najprv minul, až do čtyř let plných pořád zběhlých, to jest na každý sv. Havel puol třetie kopy gr. a patnádcte gr. a na každý svatý Jiří opět

Strana 208
208 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického puol třetie kopy gr. a patnádcte gr. dobrých střieb. rázu praž. A když by již ta čtyři léta vyšla a minula pořád počítajíc, tehda my jistec i rukojmě svrchu psaní mámy i slibujem svú dobrú věrú křesťanskú beze všie zlé lsti jemu věřiteli našemu svrchu psané penieze jeho jistinné, to jest patdesát kop grošóv bez tří kop gr. dob. střieb. rázu praž. v jeho moc sazě [sic] dáti a splniti i s úrokem beze všic zlé lsti, odporuov i prodlévánie dalšieho i všelikterakých výmluv, a to jmenovitě na den sv. Jiřie od toho sv. Jiřie nynie najprv pominulého před dáním listu tohoto v plných čtyřech letech. Pakli bychom toho neučinili a věřiteli našemu že bychom na ten den a čas svrchu psaný vymieněný nedali peněz svrchupsaných jistiny, to jest patdesát kop gr. bez tří kop gr. i s úrokem, tehda ihned dva z nás rukojmí, kteráž bychva na- pomanuta byla atd. [Ležení ve Vysokém Mýtě neb v Hradci n. Labem.] A jestližeby v tom času kterého z nás rukojmí pán Buch smrti neuchoval, jehož, pane bože, ostřez, tehda my živí zuostalí slibujem jiného živého tak dobrého atd. A ktož by tento list měl s svrchupsaného věřitele našeho dobrú volí, ten má i micti bude túž moc a též plné právo k tomu ke všemu, což tento list svědčí, jakožto on sám věřitel náš svrchupsaný. Toho na potvrzenie a pro lepší jistotu my jistec i rukojmě svrchupsaní své smy vlastnie pečeti k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán na Počštejně léta od naroz. syna bož. tisícieho čtyřstého patdesátého, v neděli před sv. Vítem. K listu přivěšeno na proužcích pergam. 5 zelen. pečetí. 101. Johanka ze Zásady a z Navarova postupuje Jiříkovi z Kunštatu a z Poděbrad všecko zboží, jež jí po otci jejím Petrovi Čouchovi ze Zásady a z Navarova náleží. (112) Bez místa, 13. ledna 1452. Já Johanka z Zásady a z Navarova vyznávám atd., kterak osiřavši po panu otci svém, panu Petrovi Čúchovi dobré paměti odtudž z Zásady a z Navarova, a zna- menajíc záhubu a zpuštěnie zboží všech jeho i svých za jeho živnosti i po jeho smrti, tak že jest již byl pohřiechu z dopuštěnie božieho i hrad Navarov ztratil, kteréhož až do smrti zasě dojíti nemohl pro svá záštie, jeliž urozený pán pan Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad ku prosbě jeho i jiných dobrých lidí k tomu sě přičinil a dobyl téhož hradu zasě mocí a výplatú i náklady svými; kteréhož jest byl hned otci mému nadepsanému hotov postúpiti a po jeho smrti i mně pod úmluvami ta- kovými, když by jemu nákladové jeho a dluhové i ta výplata od nás slušně zasě opraveni a dáni byli; ale my jsme toho pro své nedostatky učiniti nemohli. K tomu také spatřivši, kterak dlužníci mnozí otce mého za jeho živnosti jsú napomínali,

Strana 209
z roku 1450—1452. 209 kterýmž jest až do smrti odpieral pravě, že jim dlužen a takově vinovat nenic, a po jeho smrti chtěli jsú někteří i k těm zbožím přes to mocí hleděti, ale neprávem, nikdy sě s otcem mým o to vedle řádu a práva nesetřevše a neučetše, kto by komu vinovat a dlužen co pozuostal, kteřížto dluhové i mně také neznámi jsú. Pakli by sě přes to zdálo komu ještě o ně mluviti nebo z nich upomínati, tomu já nejsem povinna odpoviedati za otce svého, ale pan Jiřík svrchupsaný. A též byli-li by kto vinovati co otci mému, má toho moc i právo týž pan Jiřík dobývati jako svých dluhuov vlastních. A by nebylo v tom napřed pomoci božie a obrany nadepsaného pána, pana Jiříka, byla bych snad o to i o jiné bez viny utištěna, neb jsem již byla v své sirobě od jiných přátel téměř ode všech opuštěna. Proněž znamenajíc a v pravdě k sobě skutečně shledavši pomoc a obranu zvláštní mimo všecky své jiné přátely od svrchupsaného a uroz. pána, pana Jiříka z Kunstatu, a k tomu i to, kterak jest on dluhy mnohé za otce mého zastupoval, i majestáty a listy krále Václava Českého i jiné listy penězi svými hotovými vypla- coval a nákladně jich dobýval, nechtěv rád toho viděti, by nám kterak zahynúti měly, a také otce mého penězi hotovými i jinými potřebami na Navarov i jinam zakládaje, jakož toho pak s otcem mým zvláštnie smlúvy měl jest a má, kterak jemu týž otec muoj dal jest a zapsal listem na pargameně s svú a jiných pánuov i jiných dobrých lidí na svědomie pečetmi visutými práva svá i listy i majestáty královské oc. A já svrchu- psaná Johanka, jsúc pravá a spravedlivá dědička těch všech zboží a práv i listuov po otci mém svrchupsaném, toho všeho vděčna jsúc od častopsaného pána, pana Jiříka, což jest nám dobrého činil a činí, a těch smluv otce mého rušiti nechtieci ani o takové dluhy ještě nepřisúzené a mně neznámé ani o jiné věci starosti a nesnázi mieti viece chtějíci: i učinila sem s potazem a raddú přátelskú a mocí tohoto listu činím konečnú, plnú dobrovolnú a cělú smlúvu, nic ovšem nevymieňujíc od sebe ani od otce svého, alebrž napřed tvrdiec a dokonce doplňujíc ty všecky smlúvy otcem mým učiněné s nahoře dotčeným pánem, panem Jiříkem z Kunstatu, za to od něho, jakož na mě slušie, jistú sumu peněz již vzemši a mocně jemu i dědicóm jeho a budúcím plnú moc davši a dávajíc k zachování a k vládnutí i k obdržení těch všech zboží, práv i panství otce mého i mých a majestátuov královských a listuov i jiných všech práv a listuov i zboží dědicských nebo nápadních, zemských nebo manských, kdež by ko- livěk v kterém položení byly a záležaly, aneb kterýmiž by jmény mohly jmenovány býti a ke mně po otci mém často psaném příslušěti; a jmenovitě majestát a list krále Václava českého na Žitavu a žitavský list, ješto svědčí na plat jistý a spra- vedlivý na též město Žitavu, i jiné všecky majestáty, listy a práva oc; item hrad Navarov a ves Langnov i s hamry oc; item Zásadku tvrz oc; item Studénku tvrz oc; item ves Pojedy oc, a plat v Žitovlicích; item tvrz Libiněves i s jich se všemi dvory, poplužími, platy, úroky, robotami, vesnicemi a lidmi kmecími, se všemi právy a zvo- Archiv Český XV. 27

Strana 210
210 C. XX. Listiny někdy archivu Olešnického lemi a panstvím i s příslušenstvími, práva tu sobě dále ani jinému žádnému člověku nepozuostavujíc, tak aby ta všecka zbožie, práva i listy a majestáty otce mého i mé a k nám příslušné častopsaný pán, pan Jiřík, dědicové jeho i budúcí mohl a mohli mieti, držeti a zachovati, jich požívati i je k užitku svému obrátiti a přivésti jako své vlastnie a dědičné zboží úplně a docela, jakž by sě jim najlépe zdálo a líbilo, bez všelikteraké překážky a otporu mého i jiného všelikého člověka, tak jakož jsem to i dskami zemskými i dvorskými šíře jim zapsala a zavázala. A ktož by tento list měl nebo měli s často jmenovaného pána, pana Jiříka dobrú a svobodnú volí, ten atd. Těch všech věcí na zdrženie a na potvrzenie já napřed psaná Johanka pečeť svú vlastní vědomě a dobrovolně přivěsila sem k tomuto listu. A my Zdeněk z Šternberga, najvyšší purkrabie Pražský, Jan z Valečova seděním tudiež, Aleš z Sútic, Heřman Sirotek ze Zhorce, Vaněk z Odic seděním v Cvrčovicích a Jakub Rozvoda z Stakor, žádáni a prošeni jsúc osobně k svědomí od již jmenované panny Johanky, také jsme pečeti naše vlastnie ku prosbě a žádosti jejie na vyznánic a na svědectvic věcí svrchu psaných vědomě a dobrovolně přivěsili k témužto listu. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého padesátého druhého ve čtvrtek v ochtab křtěnie téhož syna božieho. K listu přivěšeno jest na proužcích pergam. 7 pečetí. 102. Hašek z Waldšteina odevzdává Jiřímu z Kunštatu všecky privileje a zápisy, které se týkají hradu Velíše, jejž mu byl prodal. (113) B. m. 31. října 1452. Já Hašek z Waldštýna vyznávám t. 1. oc, že jakož jsem prodal hrad muoj Velíš s těmi se všemi právy mými, kteráž jsem měl od urozené panie, panie Machny dobré paměti z Veselé jinak z Wartmberka, i s příslušnostmi a zvolemi k témuž hradu a zboží příslušnými, tak vcele a úplně, jakož já sám od panie Machny svrchu psané měl sem, kromě toho, což sem já s hradem Bradů Markwartovi z Labúně a s tvrzí Veselé řečenú Petrovi z Němičevsi odprodal, i krom toho také což jest Mikulášovi z Pobivazek a Petrovi Šitkovi z Vrchlabí odprodáno, urozenému pánu, panu Jiříkovi z Kunstatu a z Poděbrad, správci královstvie Českého, za jistú sumu peněz mně v cělosti zaplacenú, i ve dsky jemu to podle úmluv mezi námi učiněných vložil sem řádně, tak také všecky ty listy a práva, jimižto já od panie Machny výš pravené k hradu Velíši a jeho příslušnostem spravedlnost a právo měl sem. Z nichžto první jest ten, kterýž mně od též panie Machny svědčí, a podle toho druhý list páně Jindřichuov z Veselé jinak z Wartmberka, jímžto před sím své

Strana 211
z roku 1452 a 1453. 211 právo k Velíši a k jiným zbožím tudiež vypsaným panie Machně svrchupsané tetce své dal jest; item třetí list najosviecenějšieho kniežete a ciesaře Sigmunda, slavné paměti římského ciesaře, vždy rozmnožitele říše a uherského, českého oc krále, jímžto JMt dala jest i dává panie Machně napřed jmenované moc plnú, všecka svá zbožie dědičná i věnná, kteráž má nebo mieti by mohla, dáti za zdravého života svého nebo na smrti, komuž by sě jí líbilo nebo zdálo; a čtvrtý list najjasnějšieho kniežete, krále Albrechta, římského, uherského, českého oc krále a vévody rakúského, jímžto JMt povolenie své k dání panie Machninu, o němžto svrchu zmienka, dal jest a toho jejieho dánie potvrdil jest i potvrzuje k osobě mé a pana Beneše bratra mého i našich erbuov a dědicuov budúcích, i právo své, kteréž by JMti jakžto králi českému po smrti páně Jindřichově z Veselé k těm zbožím příslušalo, mě [sic] a bratru mému již jmenovanému dal jest a dává dědicsky a k věčnosti; ty všecky listy i jiné také listy staré královské, kteréž od panie Machny měl sem, s těmi všemi právy, což sě hradu Velíše a toho, což k němu příslušie, dotýče, dal sem panu Jiříkovi svrchu psanému a mocí tohoto listu s mú pravú svobodnú a dobrú volí dávám; to však sobě a dědicóm i budúcím mým v těch listech pozuostavuje všecko, což jiných zboží a práv kromě Velíše s jeho příslušnostmi sě dotýká. Na potvrzenie toho já nadepsaný Hašek pečet mú vlastní dal sem k listu to- muto přivěsiti dobrovolně; a prosil sem urozených pánuov, pana Jana Zajiece z Hasm- burka a z Kosti, pana Hynka z Waldštýna, slovutných panoší Markwarta z Labúně a z Brady a Petra z Nemičevsi, že jsú podle mne pečeti své také dali na svědomie přivěsiti k témužto listu, jenž jest dán v úterý u vigilii Všech svatých léta po na- rození syna božieho tisícieho čtyřistého padesátého druhého. K listu přivěšeno jest na proužcích pergam, 5 pečetí. 103. Ladislav, uher. čes. dalm. a chorvat. oc král oc stvrzuje zvolení Jiřího z Kunštatu a z Poděbrad za mocného správce země. (114) Ve Vídni, 1. května 1453. My Ladislav, z b. m. uh. č. dal. a charv. atd. král, knieže rakúské a mar- krabie moravský oc, vyznáváme t. 1. obecně přede všemi: Jakož všichna země naše Česká uroz. našeho věrného milého Jiříka z Kunstatu a z Poděbrad za mocného správce sobě vyvolila a vyzdvihla, i jemu se zapsala jest zápisem do času určeného, že my to jich volenie i zápis tvrdíme a pevno činíme svrchu psanému Jiříkovi, žá- dajíce, aby již dále netoliko tej zemi k vuoli tu práci a správu vedl a spravoval, ale již k naší žádosti a vuoli i ke cti a k našemu dobrému a poctivému. Protož při- kazujem všem duostojným a nábožným, urozeným, statečným, slovutným, múdrým 27*

Strana 212
212 C. XX. Listiny někdy archivu Olešnického a opatrným našim milým věrným, všem prelátóm, pánóm, rytieřóm i panoším, měšča- nóm i obcím v městech i na zemi svrchu psaného královstvie našeho Českého všem vóbec i každému zvlášče, aby jeho poslušni byli, což by koli jim anebo komu z nich slovem naším králevským anebo vedle vyzdvižení tej správy zemské učiniti rozkázal v tom času, pod vyvarováním hněvu našeho královského. A tomu na svědomie pečeť naši vlastní kázali sme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán v Viedni léta od naroz. s. b. tisícího čtyrstého padesátého a třetieho, korunovánie králevstvic našeho uh. v třinádctém létě, den svatých Filipa a Jakuba. — Pod ohbem: Commissio domini regis in consilio. K listu přivěšena jest veliká pečeť Ladislava krále. 104. Ladislav, král uherský a český oc, jmenuje Jiřího z Poděbrad na dvě léta od obyvatelstva českého za správce českého zvoleného na dalších šest let správcem tohoto království. (115) Ve Vídni, 2. května 1453. Wir Lasslaw, von gotes gnaden zu Hungern, zu Beheim, Dalmacien, Croacien etc. kunig, hertzog zu Osterreich, vnd marggraue zu Mèrhern etc., bekennen, als die edelen, strengen, ersamen, weisen, vnser lieben getrewen, die lanntschafft ge- mainclich vnsers kunigreichs zu Beheim, den edelen vnsern lieben getrewen Görziken von Cunstat vnd Boydyebrad zu ainem gewaltigen gubernator desselben kunigreichs auf zway jar, die sich zu sannd Jörgen tag schiristkünfftig ennden werden, erwelt vnd vurgenomen, vnd wir dieselb erwelung als erbkunig zu Beheim bestêtt vnd be� nestnet haben, als die brief von vns auch derselben lanntschafft daruber ausgegangen ausweisent, haben wir nicht vnpillich bedacht, seyd vns got der almëchtig měchtige kunigkreich, lannd vnd lewt beuolhen hat, zuuerwesen, daz wir sölh stathalter fur- nemen vnd haben sullen, die vns die burde sölher verwesung ze tragen vnd vnser kunigreich, furstentum, lannd vnd leut helffen zu uersorgen, dadurch den frid vnd gemach desterpas geschafft werd: vnd haben darümb den gemelten Görziken von Cunstat durch seiner redlichkait willen, in die sich die obgemelt lanntschafft am ersten vertrawt hat, nach ausgangk der obberurten zwayr jar noch hinfur auf ander sechs jar, nachst darnach und nacheinander komend, zu vnsern verweser vnd guber- nator des egenanten kunigkreichs von kunigklicher macht gesatzt vnd im die verwesung desselben kunigkreichs genntzlich empholhen; setzen vnd emphelhen im die auch wissentlich in kraft des briefs, vns die vnd dem obgemelten kunigkreich zu eren. nutz vnd frumen ze handelen vnd zu gebrauchen zu vnsern hannden vngeuerlich. Davon so gepieten wir allen vnd yeglichen des benanten vnsers kunigkreichs inwonern ernstlich vnd wellen, daz sy dem vorberurten Görziken die obgenanten sechs jar als vnserm gubernator desselben kunigkreichs zu lanndsrechten, löblichen gewonhaiten, altem herkomen vnd allen anndern zimlichen gepoten vnd geschaefften, so er in vnserm

Strana 213
z roku 1453 a 1454. 213 name tun wirdet, gehorsam vnd gewèrtig sein zu vnsern hannden, im auch zu sölher regierung gutwillig rat, hilf vnd beystannd tun vnd ew darinn nicht anders beweiset bey vermeidung vnserr swèrn vngnad. Daran tut ir gaenntzlich vnser maynung. Mit vrkunt des briefs geben zu Wienn an mittichen nach sannd Philipp vnd sannd Jacobstag, der heiligen zwelifpoten nach Kristi gepurde viertzehenhundert vnd im drewundfunfczigisten jar, vnserr krönung vnsers reichs des hungrischen etc. im drew- czehenten jare. Pod ohbem: Commissio domini regis per dominum Vlricum Cillensem co- mitem et Vlricum Byczensem conf. Po pečeti zbyl pouze proužek pergamenový. 105. Albrecht, markrabě braniborský, a Jiří z Poděbrad, správce král. Českého, uzavírají mezi sebou svazek obapolného přátelství. V Praze, 6. května 1454. Wir Albrecht, von g. gn. margraue zu Branndburg vnd burggraue zu Nurem- berg, vnd wir Girzick von Cunstat, her zum Bodiebrat, gubernator des konigreichs zu Behaim, bekennen vnd thun kundt offenlich mit disem briue gen allermeniclich: Wanne wir ausz lauterm grunde wol haben gemercket, empfunden vnd betrachtet sulchen guten willen, den wir beiderseyt biszhere in guter maynung zusamen gehabt vnd getragen haben mit erczaigung vnnser beider gutwillickeit, lieb, dienst vnd freuntschaft, die wir auch hinfuro aneinander in kunftig zeitt wol gethunn vnd be- weisen mogen, sullen vnd wollen; vnd dorumb das sulch vnnser gut maynung vnuer- menget in wesen vnd guter bestenntlichckeyt mit furder erczaigung aller lieb, dinst vnd fruntschafft besteen vnd bleiben moge, so haben wir vns beide vnser lebtag zu- sammengethan vnd thuun vns auch also zusammen in craft vnd macht dies briues. Gereden vnd versprechen auch mit guten, waren trewen, das wir hinfüro allwegen aneinander mit ganczen, steten trewen treu maynen, furdern, verantwurten vnd einer dem andern lieb, fruntschafft, dinst, furdrung, gunst vnd guten willen beweisen, er- czaigen und thuun sullen vnd wollen gleicherweise und in aller masse als im selbst: vnd vor allen dingen so sullen vnd wollen wir auch beide in allen sachen, die un- serem gnedigen hern konig Laszlawen etc. vnd der crone zu Behaim zu nutzs, frommen vnd besten gedeihen mag, vnnseren getrewenn fleis suchen thun vnd fur- nemmen, als wir des danne seinen gnaden vnd der crone wol schuldig sein, getreulich vnd on geuerde. Und ob auch ymants, wer der were, vnnser eynem von dem andern, welchem das were, ichts furbrecht, das zwuschen vnser zu vnwillen dinen mocht, so sol der, dem es gesagt wurde, sulches dem andern zustundan verkunnden, sich des wissen zu verantwurten; vnd so sich der vnder vns, wider den sulch sage ge-

Strana 214
214 C. XX. Listiny někdy archivu Olešnického scheen, des wol verantwurt, so sal der verclager furder gehalden werden als fur den, der zwuschen vnnser beider gern vnwillen sehe, alle arglist hierinnen zwuschen vnnser genczlich auszgeslossen. Vnd des zu warem vrkunde so hat vnnser yglicher sein eigen insigel an disen briue thun hencken. Der geben ist zu Prag am montag nach dem suntag Mi- sericordias Domini nach Cristi vnnsers herrn geburt vierczehenhundert vnd in dem viervndfunffezigstem jaren. K listu přivěšeny jsou na proužcích pergam. dvě stejně velké pečeti. 106. Albrecht, markrabí braniborský a purkrabí norimberský, oznamuje, že jakož byl ujednal přá- telství a sňatek mezi Fridrichem vévodou břežským, a Zdenou dcerou pana Jiříka z Kunštatu, řečený vévoda Fridrich má si ji za manželku vzíti, a pan Jiřík má mu ji za manželku dáti. (116) V Praze, 7. května 1454. Wir Albrecht, von g. gn. marggraue zu Brandburg vnd burggraue zu Nurem- berg, bek. vnd thun k. offenlich mit disem brieue. Als wir vndere anderm ein fruntschaft vnd heyrat zwuschen dem hochgebornn furstenn, vnnserm lieben ohaimm herrn Fridrichen, herczogenn zumm Brig oc, vnd des edeln vnd wolgebornen Girsicks von Cunstat vnd heren zumm Bodiebrat, gubernators vnd hofmeisters des konigreichs zu Behaimm, eeliche tochter junckfrawenn Zdena genant beteidingt haben, das wir mitsambt herrn Cristoff Dornhaimm, rittir, vnd Bernhartten Dalckemberg anstat vnd von wegem des obgenannten vnsers lieben ohaims, herzog Fridrichs von Brig, vnd fur sein lieb dem genanten vnserem swager herrn Girsicken mit trewen gelobt haben, das dersebe vnnser ohaim herczog Fridrich die obgenannten vnnsers swagers tochter zu dem sacrament der heyligen ee nemen vnd haben, vnd die im auch vnser swager herre Girsick also widerumb geben sal vnd wil, als er vns danne sulchs auch wi- derumb zugesagt vnd mit trewen gelobt hat on eintrag vnd on alles geuerde. Des zu vrkunde haben wir vnnser insigel an disen briue thun hencken. Der geben ist zu Brag [sic] am Dinstag nach dem sontag Misericordias domini nach Cristi vnnsern herrn geburt vierczehenhundert vnd in dem viervndfunffczigsten jaren. K listu přivěšena pečeť na proužku pergam. 107. Král Ladislav kvituje p. Jiřího z Kunstatu a z Poděbrad, správce a hofmistra v království Českém, ze všech příjmů a vydání od středy před sv. Šimonišem a Judou r. 1453 až do pátku před týmiž svatými r. 1454 a vyznává, že mu ještě zůstal dlužen 340 kop a 411/2 gr. a 300 rýnských zlatých, jež mu zaplatiti chce úplně a docela penězi aneb zlatými dobrými. (117) V Praze, 26. října 1454. Tištěno v Archivě Českém I. str. 297 č. 1.

Strana 215
z roku 1454. 215 108. Ladislav, uherský a český král oc, potvrzuje privilegia kláštera Vyzovického, jež mu dali králové čeští a markrabové moravští Jošt, Karel, Václav, Zikmund a Albrecht, mezi něž též pojat jest list krále Jana, daný témuž klášteru dne 3. dubna 1325, v němž se vsuty nalé- zají dva listy krále Přemysla Otakara II. (67) V Praze 12. list. 1454. Ladislaus d. gr. Hung. Boh. Dalm. Croacie, Rame, Seruie, Gallicie, Lodomerie, Cumanie, Bulgarieque rex, Austrie et Luczemburgensis dux, necnon Morauie et Lusacie marchio oc, ad perpetuam rei memoriam. Regie celsitudini, cuius potestas atque impe- rium a Deo est, plurimum conuenit ad deuotos Deo religiosos viros pietatis sue intuitum benigne conuertere. Cum enim cerimoniis sacris cultuique diuino feruenter seduloque inuigilent, regius debet eos brachius contueri, ne secularibus destituti auxiliis impli- citique perturbacionibus cogantur circa veneranda sacra et sancta Dei sacrificia tepidi atque remissi existere. Sane religiosi Mathie, abbatis monasterii Zmilenheymensis ordinis Cisterciensis Olomucensis diocesis, suo suique conuentus et monasterii nomine oblata nobis supplex peticio continebat, quatenus regia beneficencia dignaremur confirmare omnes litteras gracias, immunitates, libertates, consuetudines, concesssiones, indulta, priuilegia et iura vniuersa ipsi conuentui et monasterio datas et concessa a serenissimis et illu- stribus principibus regibus Bohemie et marchionibus Morauie Jodoco, Karolo, Ven- ceslao, Sigismundo, Alberto, patre, auis et antecessoribus nostris carissimis, et pre- sertim quoddam priuilegium serenissimi regis Johannis, abaui nostri carissimi, habens insertum aliud serenissimi antecessoris nostri regis Ottakari, cuius tenor sequitur in hec verba: Nos Johannes, Dei gracia Bohemie etc. (Viz Reg. dipl. nec non epist. Boh. et Mor. IV, str. 837 č. 2149.) Nos considerata dicti abbatis et conuentus conuersacione et vita laudabili et in regulari obseruancia persistencia iugi, eorum precibus benigne annuentes, non per errorem aut improvide, sed deliberate et cum sano consilio nostrorum procerum et fidelium, de certa nostra sciencia auctoritate regia Bohemie predictum priuilegium regis Johannis cum inserto regis Ottakari, prout supra de verbo ad verbum descriptum est, ac omnes litteras, gracias, immunitates, libertates, laudabiles consuetudines, dona- ciones, concessiones, priuilegia, indulta et iura vniuersa a prefatis serenissimis ante- cessoribus nostris concessas et data ipsi abbati, conuentui, monasterio et eorum suc- cessoribus approbamus, ratificamus, roboramus ac confirmamus cum omnibus punctis, articulis, clausulis et sentenciis suis, sicut si earum eorumque tenores presentibus nostris litteris inserti particulariter essent, volumusque ea omnia obtinere continuum, plenum, firmum et inuiolabile robur. Supplemus eciam de plenitudine regie pote- statis omnem defectum, qui quomodolibet huic nostre confirmacioni obsisteret.

Strana 216
216 C. XX. Listiny někdy archivu Olešnického Nulli ergo liceat hanc nostre confirmacionis, decreti et suplecionis paginam infringere aut ei ausu temerario contraire. Si quis autem contrarium fecerit, penas in priuilegiis dicti monasterii contentas et nostram indignacionem se noucrit incursurum. In quorum fidem has nostras litteras fieri et regii sigilli nostri iussimus appensione muniri. Datum Prage die duodecima mensis Nouembris anno dom. mill. quadring. quinquages. quarto, regnorum nostrorum a. Hungarie etc. quinto decimo, Boenie vero secundo. — Na ohbu : Ad relac. d. Johannis de Rabenstein Nicolaus Liscius, legum doctor. K listu jest přivěšena pečet na hedvábí žlutém a červeném. 109. Ladislav, uherský a český král oc, vysílaje Jiřího z Poděbrad a jiné rady své k uzavření míru s Fridrichem, vévodou saským oc, o němž se o sv. Kateřině v Chebu jednati má, dává jim k jednání tomu plnou moc a slibuje vše zachovati a splniti, co by v těch věcech bylo ustanoveno. V Tulnu, 3. listopadu 1455. Ladislaus, d. gr. Hung., Boh., Dalm., Croacie etc. rex, Austrie dux marchio- que Mor. etc. not. fac. vniuersis, quod volentes, quantum possumus, cum omnibus concordiam et pacem habere, cum sit designata dieta die sancte Caterine in Egra pro tollendis uel componendis dissessionibus, que sunt inter nostram maiestatem vt regem Bohemie et illustrem principem Fridericum, ducem Saxonie, sacri imperii electorem et marchionem Missnensem etc., consanguineum nostrum carissimum, tum propter castra, opida et res, quas detinet ipse dux, spectantes ad coronam prefati regni nostri, quam ob aliam quancumque causam, ad dietam ipsam, siue in Egra siue alibi dicta die uel alia fiat, mittimus magnificum et nobiles Georgium de Cunstat et de Bodiebrad, dicti regni nostri Bohemie gubernatorem et magistrum curie, et alios consiliarios nostros et fideles dilectos, de quorum fide, prudencia et integritate plene confidentes, ipsos facimus et creamus nostros veros et legittimos oratores, pro- curatores, actores, administratores, siue quouis alio nomine nuncupari melius possunt, damusque eis plenum mandatum cum libera administracione et facultate, omnia nostra negocia agendi ac gerendi tam in iudicio quam extra cum quibuscumque hominibus et de quibuscumque rebus; et specialiter concedimus eis speciale mandatum liberam- que auctoritatem et potestatem cum prefato duce uel eius oratoribus et procu- ratoribus conueniendi, colloquendi, tractandi, transigendi, compromittendi, paci- scendi, treugas faciendi, factas prorogandi ac pacem perpetuam componendi, et pro predictis omnibus efficiendis penas promittendi et stipulandi nostram, personam et bona obligandi et omnia alia faciendi, que pro predictarum rerum effectu oportuna aut expediencia fuerint; concedentes ipsis in premissis omnibus et quolibet eorum totaliter potestatem et uices nostras tribuentes eisdem, vt totum illud in prefatis

Strana 217
z roku 1455 a 1456. 217 rebus facere possint, quod posset nostra maiestas, si ibi personaliter adesset. Pro- mittimusque verbo nostro regio ratum et gratum habituros omne, totum et quitquid ab eis in supradictis rebus aut aliquibus earum quomodolibet erit factum. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum dat. Tulne die tercia mensis Nouembris a. mill. quadring. quinquag. quinto, regnorum nostr. a. Hungarie etc. sextodecimo, Bohemie vero tercio. — Na ohbu: Ad rela- cionem domini Procopii de Rabenstein cancell.: Nicolaus Liscius, legum doctor. Pečeť utržena; visela na proužku pergam. 110. Pavel probošt, Mikuláš převor a jiní bratří kláštera Zderazského postupují některá zboží kláštera svého Janovi Hochhauserovi z Hochhausu. (121) Na Zderaze, 28. února 1456. In nomine domini amen. Nos Paulus, miser. diuina prepos., Nicolaus prior, Andreas, plebanus Pontensis, Wenceslaus sacrista, Henricus prior Swecensis, Michael plebanus et commendator Trutnouiensis, Martinus plebanus Boromensis, totusque conuentus cruciferorum canonicorum sanctissimi dominici sepulcri Jerosolimitani or- dinis sancti Augustini domus Zderasiensis Pragensis, tenore presencium notum fa- cimus vniuersis, quod propter ardua negocia monasterii nostri predicti hiis proch bellicosis temporibus in regno Bohemie passim subortis nimium desolati et propter condicionem eiusdem nostri monasterii meliorem faciendi, de vnanimi consensu omnium nostrum et matura deliberacione prehabita, bona nostra et villas nostras infrascriptas cum omnibus et singulis pertinenciis earumdem, videlicet Wencelsdorff situm prope ciuitatem Pontensem ex vna parte montis Tassenberg et ex alia parte usque ad molendinum fulonum, sicut ab antiquo in suis limitibus est distincta et sicut nostri predecessores tenuerunt, cum uno molendino dicto in wlgari theutonico Steinmiuel, cum aquis, aquarum decursibus, cum montibus, vallibus, planiciebus, pratis, agris, pascuis et cum hominibus censualibus, nec non cum pleno dominio, de qua villa soluitur census pecunialis in festo s. Martini vna cum frumentis, siligine et auena; item de prato, quod olim fuit Letneronis, sol- uuntur sex quartalia salis; item de prato, quod nunc tenet Ausiger, censuatur vnus grossus et tria quartalia salis; item de qualibet curia debent dare nomine census in festo Natiuitatis domini duos pullos ibidem de villa Vencelsdorf; item liberum iudi- cium cum omnibus emendis criminalibus uel comunibus quomodolibet nuncupatis; item de ibidem debent soluere bernam in festo Purificacionis sancte Marie. Item vnum laneum in Paredl villa ibidem circa Wencelsdorf cum curiis rusticalibus, de quo quidem laneo censuant quadraginta octo grossos super festo sancti Martini cum si- Archiv Český XV. 28

Strana 218
218 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického giline [sic] et auena, et bernam triginta duos grossos super festo Purificacionis pre- dicto. Item villam Slatienicz prope montem Byzel cum hominibus censualibus et bernis nec non cum libero iudiciatu, de qua eciam census berne soluitur super festo Puri- ficacionis Marie. Item villam Koprez, in qua sunt tres lanei et curie rusticales cum censibus ; item in Komorzan triginta sex funes hereditatum seu agrorum cum omnibus limitibus ab antiquo, vendidimus et presenti scripti patrocinio vendimus famoso viro Johanni dicto Hochhauser de Hochhausen, heredibus et successoribus suis, cum omni et pleno do- minio et libertate, eo omni iure, quo nos tenuimus et predecessores nostri tenuerunt, nichil iuris et proprietatis ibidem nobis, monasterio nostro predicto et successoribus nostris omnino relinquentes. Quos quidem omnes census et bernas predicti censuales tenentur et obligantur, sicut fuit ab antiquo, et hiis temporibus soluere singulis annis perpetue duraturis omnibus difficultatibus et renitenciis secus motis. Promittentes bona et sincera fide pro nobis et successoribus nostris presentem vendicionem ratam et firmam predicto Johanni Hochhauser ementi et recipienti pro se et suis successoribus inuiolabiliter obseruare et in tabulas regni terre Bohemie imponere et intabulare, quam cito super eo littera consensus serenissimi principis ac magnifici regis Ladislai, domini nostri clementissimi, nobis fuit presentata, ac disbri- gare secundum ius et consuetudinem terre regni Bohemie a quolibet iuridice impetente. Proinde, serenissime princeps, gloriosissime rex et domine noster graciosissime, supplicamus humilime precibus, quibus amplioribus possumus, vestre regie maiestati, quatenus serenitas vestra nobis et monasterio nostro dignetur huiuscemodi consensus litteram graciosius presentare et presentem vendicionem auctoritate regia Boh. rati- ficare, nec non clemencius confirmare, insuper beneficiariis czude seu tabularum terre regni vestri Bohemie litteraliter precipere et mandare, quatenus bona predicta per nos sic vendita prenominato Johanni Hochhauser et suis heredibus tabulis terre an- notent et inscribant, quam primum per nos et ipsum fuerint requisiti. Pro quibus quidem bonis et villis per nos sic venditis prenominatus Johannes Hochhauser tenetur nobis soluere quadringentas sexag. gross., sui heredes et succes- sores diuisim, puta in festo Natiuitatis sancti Johannis Bapt. ducentas sexag. gr. prag., in festo s. Galli residuas ducentas sexag. gross. similiter prag. terminis pro- xime venturis et immediate sequentibus, dilacionibus vlterioribus procul motis. Qua quidem pecunia recepta promittimus et spondemus vestre regie maiestati eandem super uberiore prouisione et euidenciori vtilitate domus nostre Zderasiensis predicte, serenitatis vestre camere, quam primum se facultas obtulerit, vigilancius conuertere, fraude et dolo subtractis, eo nos pro semper pro illustrissime magnifi- cencie vestre sanitate ac fausta incolumitate ad oraciones perpetue obligantes.

Strana 219
z roku 1456. 219 In quorum omnium testimonium atque robur perpetue valiturum sigilla nostra propria, videlicet prepositi et conuentus domus nostre predicte, de certa omnium nostrum sciencia et voluntate ac de vnanimi consensu presentibus sunt appensa. Dat. in domo nostra solite residencie die penultima mensis Febr. a. Natiuitatis dom. millesimo quadringentesimo quinquagesimo sexto. Při listině jsou na proužcích pergam. 2 pečeti. 111. Arnošt kníže opavské prodává všecko právo své, kteréž měl na knížectví Minstrberském, Jiří- kovi z Kunštatu a z Poděbrad za 1000 kop gr. stř. rázu praž. (120) V Praze, 8. března 1456. My Arnošt, b. m. knieže opavské etc., vyznáváme t. 1. zjevně přede všemi lidmi nynějšími i budúcími, že s dobrým rozmyslem a s radú našich věrných milých všecko své právo, kteréž jsme měli na kniežectví Minstrberském, nic sobě ani dě- dicóm a budúcím našim nepozuostavujíce, prodali sme a mocí tohoto listu prodáváme uroz. pánu, panu Jiříkovi z Kunstatu a z Poděbrad, správci a hofmistru král. Českého, našemu švagru milému, i jeho dědicům a budúciem za tisíc kop gr. dobrých střiebr. rázu praž. mně od něho v cělosti splněných a zaplacených. A ten list hlavní, kterýž mámy na Minstrberské kniežetstvie, mámy i slibujem naší dobrú věrú kniežetskú a křesťanskú svrchupsanému panu Jiříkovi, švagru našemu, bez všelikého zmatku vydati a dáti a jej na hradě Kladště u Hanuše Welffle, hajtmana kladského, konečně položiti ve čtyřech nedělech pořád zběhlých od dánie listu tohoto počítajíce. Toho na zdrženie a na potvrzenie pečeť naši vlastní dali jsme dobrovolně s naším jistým vědomiem a s přiznáním přivěsiti k tomuto listu; a snažně prosili sme uroz. pánuov, pana Jindřicha z Michalovic, najvyššieho komorníka královstvie Českého, pana Jindřicha z Stráže a pana Jindřicha z Dubé a z Lipého, že jsú pečeti své k našie prosbě na svědomie věcí svrchupsaných dali přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Prazě léta od naroz. syna božieho tisícieho čtyřstého padesátého šestého u pondělí po té neděli, ješto slove Letare u puostě. Při listině přivěšeno 5 pečeti červ. 112. Ladislav, uherský a český král oc, chtěje urovnati neshody, jež jsou mezi ním a Fridrichem vévodou saským, jmenovitě o jisté hrady, města a jiná zboží ke koruně České příslušející, ustanovuje k tomu Jiřího z Kunštatu a z Poděbrad a dává mu k tomu plnou moc. V Budíně, 21. prosince 1456. Ladislaus, d. gr. Hung., Boh., Dalm., Croacie etc. rex, Austrie dux marchio- que Mor. etc. Not. fac. vniv. maiestati nostre non parum cordi esse, vt componantur 28*

Strana 220
220 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického atque tollantur discordie, que inter serenitatem nostram vt regem Bohemie et illustrem principem dominum Fridericum, Saxonie ducem etc., consanguineum nostri carissimum, intercesserunt pro castris, oppidis et aliis rebus ad coronam regni nostri Bohemie legittime pertinentibus, quas dux ipse de facto et sine iusticia in presenciarum oc- cupando detinet; igitur magnifico Georgio de Cunstat et de Bodiebrat, prefati regni Boh. gubernatori et magistro curie, fideli nostro dilecto, de cuius sincera fide, eximia industria magnaque prudencia plene confidimus, damus et concedimus facultatem, po- testatem, auctoritatem, generale cum libera administracione plenum, specificum ac speciale mandatum, vbi et quando sibi placuerit, cum dicto duce vel cius procuratore aut procuratoribus uel aliis aut alio ad infrascripta mandatum sufficiens habentibus siue habente, super discordiis pro predictis causis et aliis quibuscunque inter nos et ipsum ducem intercedentibus loquendi, tractandi, compromittendi, transigendi, quouis alio modo paciscendi, inducias siue treugas et pacem faciendi ac firmandi, coram quocunque iudice spirituali uel temporali arbitro uel arbitratore comparendi, iusticiam petendi, citari faciendi, libellum dandi, recipiendi, iurandi de calumnia et omne aliud iuramentum subeundi, referendi ac deferendi, litem contestandi, articulos et posiciones dandi et super his responderi petendi ac respondendi, testes, interrogatoria et in- strumenta producendi, repudiandi, iurare et examinare eorumque dicta et totum pro- cessum publicari faciendi, contra testium personas et dicta ac instrumenta opponendi, concludendi in causa, accusandi contumaciam quandocunque et ad ulteriora petendi procedi sentenciamque ferri et execucionem mandari petendi, appellandi a sentencia et a quocunque grauamine appellacionemque prosequendi, procuratorem uel procura- tores dandi, substituendi ac reuocandi, penas in iudicio et extra promittendi et sti- pulandi, personam et bona nostra obligandi, ac generaliter et specialiter omnia fa- ciendi, que causarum processus et merita requirunt et que ipse in premissis aut aliquo eorum utilia aut quouis modo expediencia fore putauerit, eciam si talia essent, in quibus mandato speciali opus esset; dantes ipsi Georgio in predictis omnibus et quolibet eorum ac committentes in totum potestatem, auctoritatem et uices nostras ac volentes, vt ipse Georgius in prefatis rebus et qualibet ipsarum idem in effectu possit, quod posset maiestas nostra, si ipsis rebus agendis aut alicui earum personaliter interueniret; releuamus eciam eundem Georgium et procuratorem uel procuratores, quos uel quem instituet uel substituet, ab omni onere satisdandi, ac promittimus verbo nostro regio ratum et gratum habituros omne, totum et quicquid ab eo uel procuratoribus ab ipso insti- tutis uel substitutis in premissis, quolibet eorum et circa ea fuerit quomodolibet actum. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum dat. Bude die b. Thome apostoli a. d. millesimo quadringentesimo quinquagesimo sexto,

Strana 221
z roku 1456 a 1458. 221 regn. nostrorum anno Hungarie etc. decimo septimo, Boh. vero quarto. — Na ohbu: Ad mandatum domini regis in consilio. Při listiné visí pečeť králova. 113. Transumpt bully papeže Pia II., v níž krále Jiřího, jakož i jiná knížata křesťanská zve do Mantovy neb Videmu k jednání o výpravě proti Turkům, a německý překlad této bully, v níž krále Jiřího jmenuje nejmilejším synem svým a českým králem. Bulla dána v Římě 15. září 1458, transumpt v Kladsku 12. března 1459. Nos Nicolaus, abbas monasterii b. Virginis in Camencz Cisterciensis ordinis Wrati- slauiensis dyocesis, et Michael, prepositus canonicorum regularium monasterii Montis sancte Marie in Glacz Pragensis dyocesis, not. facimus vniuersis, quod constituti coram nobis strennui Johannes de Warnsdorff, capitaneus in Glacz, et dominus Jodocus de Eynsedil, milites Pra- gensis dyocesis, quandam bullam sanctissimi in Christo patris et domini, domini Pii pape se- cundi, ut prima facie apparebat, ipsius vera bulla plumbea more ipsius in cordula canapis impendente bullatam, sanam et integram ac illesam, habentem tamen scissuras in quatuor partibus suis, sicut solent habere bulle clause post earum appercionem, exhibuerunt petentes et requirentes nomine et vice serenissimi principis et domini, domini Georgii regis Bohemie, quatenus ipsius bulle sub nostris sigillis transsumptum seu vidimus fieri disponeremus. Quod exequentes predictam litteram cum bulla plumbea, ut premittitur, vidimus et examinauimus diligenter, ipsamque transsumi nichil addendo siue diminuendo, quod sensum mutaret aut va- riaret intellectum, mandauimus. Cuius quidem littere tenor sequitur et est talis: Pius episcopus, seruus seruorum Dei, carissimo in Christo filio Georgio, Boh. regi illustri, salutem et apostolicam benediccionem. Vt persolueremus omnipotenti Deo et fideli populo, vim ab infidelibus pacienti, uero cuius causa ad hanc sedem sumus assumpti, de venerabilium fratrum nostrorum sancte Romane ecclesie cardina- lium consilio et assensu per certas nostras patentes litteras, quas celsitudini tue cum presentibus mittimus, omnes reges et principes catholicos ad dietam solempnem Man- tue vel Vtini in proximis kalendis Junii celebrandam apostolica voce duximus conuo- candos, statuentes concedente altissimo eo loci eodemque tempore personaliter ibidem adesse, impedimentis posthabitis, que circumstant nos vndique. Et si ergo ea mente ad tuendum nomen sanctum Dei te esse non ambigamus, ut nullius exhortacione tibi ad hoc ipsum sit opus; tamen, quia hec res non solum nobis est cordi, sed gregi dominico inprimis necessaria, serenitatem tuam hortamur in Domino et per sanctum illud baptisma, in quo in Christo renatus es et nomen christianum geris, requirimus, vt velis per os nostrum vocatus, abiectis respectibus omnibus, qui pro honore Dei non sunt attendendi, ad eadem loca et ad prescriptam diem personaliter interesse. Etenim cum vicarius Jesu Christi in terris hoc agat, quem circavadentem sequi chri- stianus populus debet, non debent principes terre graue sibi ducere laborem ab illo susceptum amplecti.

Strana 222
222 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického Habitus es semper, carissime fili, deuotissimus princeps, fidei et religionis cultor precipuus. Accidit potencia singularis, qua ideo omnipotens Deus insignire te voluit, ut esset, qui tempore necessario, quale nunc imminet, illam ad proteccionem gregis sui conferret. Erit, ut in Domino confidimus, aduentus tuus magne ad hoc salutare opus vtilitatis non eo solum, quod sapienti consilio tuo iuuare tantam molem pruden- tissime poteris, sed quia ceteri intuentes sublimitatem tuam ad agendam communem causam altissimi ad Romanum pontificem se contulisse, mouebuntur et ipsi exemplo tuo ad veniendum feruencius, vt pene ob hoc ipsum plus momenti quam ceteris rebus omnibus allaturus appareas. Pro Deo igitur, carissime fili, pro eterna commendacione nominis tui, pro compassione fidelis populi quottidie feritati Turcorum sanguinem suum crudeliter dantis, exaudire clementer velis pias nostras huiusmodi preces a fletu et lacrimis oppressorum nobis impositas. Hec enim vera sunt opera regum, hic campus, in quo honeste decertare et triumphum vere salutis reportare cum gloria possint. Cetera fluxa sunt et caduca, nil solide laudis in se habencia, altissimo eciam persepe ingrata. Quod si casu aliquo, quod Deo non placeat, carendum nobis erit presencia tua et per oratores implere hoc munus constitues, requirimus eo casu celsitudinem tuam, ut cum pleno mandato illos transmittere velis non ad decernenda solum ea, quorum causa vocatus es, sed ad com- ponendam pacem, vel ad indicendas treugas cum illis, cum quibus esset tibi forsitan contencio, ut demum pacatis vbique fidelibus concordius prosequi ceptum opus possi- mus. Speramus tamen concessurum omnipotentem, ut tua serenitas pocius per se ipsam quam per oratores tuos sit affutura. Attento, quod relicta vrbe Roma ad tibi obui- andum loca predicta delegimus, vt vel serenitas tua, quod primum expetimus, uel saltem principes aliquos de latere tuo illuc mittere facilius valeas. Datum Rome apud sanctum Petrum anno incarnacionis dominice millesimo quadringentesimo quinquage- simo octauo, decimo septimo kalendas Octobris, pontificatus nostri anno primo. In plica: Therunda. Ab extra: Carissimo in Christo filio Georgio, Bohemie regi illustri. Inferius: ... Ia. Lucensis... Fuimus insuper requisiti, ut prefatas litteras in wlgare tewtonicum transferremus, quod fecimus in hunc modum: Pius bysschoff, eyn dyner der dyner gotes, dem allerlybsten sone Jorgen, konig czu Be- hemen, dem durchlauchten heyl vnd bobistliche gebenedeyunge. Das wir irfulten dem almechtigen gote vnd dem glewbigen volke, das gewalt von den vngelewbigen leydet, durch der vrsachen wir zu dem bobistlichen stule offgenomen sein, vnd durch der irwirdigen vnser liben bruder der heyligen romischen kirchen cardinaln roth vnd vorwillunge, durch vnsere rechte offenbare briffe, dy wir deyner irhounge mit desem briffe senden, dorynne wir alle konige vnd cristenliche ffursten czu eynem lobe- lichen tage czu Mantue adir czu Vtine des nesten kalendas des monden Junii czu leysten, mit bo- bistlicher stymme gerufft vnd geleget haben, vnd vorsetczen vns durch vorleyunge des allirhochsten yn denselben steten vnd off dy selbige czeyt personlich do czu sein, alle hindernisze hengeton,

Strana 223
z roku 1458. 223 dy vns off alle orter adir of alle seyten vmmevohen. Vnd wywol dein gemuthe ist czu beschotczen den heyligen namen gotis, des wir an dyr nicht zweyfeln, also das keyne vormanunge dyr nicht not wer ; doch sintdemmole, das dy sache nicht alleyne vns ym herczen, sunder der hert gotes von ersten notdorfft ist, deyne durchleuchtikeyt wir vormanen in dem herren vnd durch dy heylige tawffe, yn der du yn Cristo newgeborn bist vnd den cristenlichen namen treest, anruffe wir dich, das du durch vnsern munt gerufft wollest vorwerffen sust alle sachen, dy durch der ere gotes nicht noter seyn, yn den steten vnd czu den vorgeschreben tagen personlich sein wollest. Wen sintdem- mole der vicarius Jesu Christi off der erden das thut, welchem rechtgeenden das cristenliche volk sal nochvolgen, dy ffursten der erden sullen en nicht swer wegen sulcher muhe von ym vffgenomen. Allerlybster son, du bist allewege eyn groser andechtiger ffurste des glawbens gemeynet vnd der geyfs tlichkeyt eyn sundirlicher erer. Dir auch sundirli czugetreten ist macht, domethe dich der almechtige got hot wellen cziren, das do were, der yn den notdorfften, als iczund ofsteen, mit derselbigen macht czu beschirmunge hulfe seyner herthe. Vnd deyne czukunfft wirt, als wir hoffen yn dem herren, groser notcz czu desem zeligen werke nicht alleyne, das du durch deynen weysen rath sulche swerlichkeyt vorsichticlichen mogist richtig machen, sundir dy andern, dy do sehen deyne irhounge, do gehandelt werden gemeyner notcz adir gemeyne sache des allirhochsten, czugefuget dem romischen byschoff, werden beweget mit deynem beyspyl mit groserem fleyse auch dorczu czu komen. Dorumb durch gotis wille, allirlybster son, durch ewiges lobes deynes namen, durch metheleydunge des glewbigen volkes, das alle tage von der Torken hertikeyt ir blut grawsamlich vorgeust, gutwillich irhoren wilt vnsirs deses demutiges gebethe von den weynen vnd czeern, dy also vns vorgelegt werden. Wen das sint rechte werg der konige, das ist das ffelt, yn dem sie erlich streyten vnd rechte gezegunge irer zelikeyt vnd heyles irkrigen mogen. Alle andir sachen sind vorgenglich vnd vallende, keyn vestikeyt vnd lob yn en haben vnd gar offte dem allirhochsten vnangenemlich. Were ys sache, das got nicht gebe, das wir deyner kegenwortikeyt darben musten vnd das durch deyne boten irvollen wellest, so begere wir durch der sache wille von deyner irhounge, das du sie mit ganczer macht dohen schicken wellest, nicht alleyne czu ordiniren dy sache, durch der wille du ge- ruffen bist, sundir auch czu machen frede vnd czweytracht henczulegen czwischen dyr vnd den, mit welchen dir villeychte wedirwertikeyt were, also das wir dy glewbigen obiral czu frede brechten vnd destir eyntrechticlicher dy sachen handeln mochten. Wir hoffen dach, das der almechtige vorleyen wirt, das deyne durchlauchtikeyt lyber durch sich selbir, wen durch deyne bothen do sein wirst, angesehen, das wir dy stad Rome gelossen haben vnd dir enkegen czu gehen dy obengeschreben stete rwelit haben, also das enczwer deyne durchleuchtikeyt, das wir denne czu dem ersten begeren, adir eczliche ffursten von deyner seyten distir leychter dohen gesenden mogest. Gegebn czu Rome czu sinthe Petir noch Cristi menschwerdunge tawsint virhundirt yn dem achten vnd ffumfczigisten jare in der sebenczenden kalenden des herbistmonden, vnsir bobistlichkeyt des irsten jares. Vidimus et aliam bullam seu litteram vocacionis eiusdem domini regis Boh. ad ter- minum primum in civitatem Mantuam, que incipit: Hodie in Dei et domini nostri Jesu Christi etc., cuius datum est Rome apud sanctum Petrum anno incarnacionis dominice millesimo qua- dringentesimo quinquagesimo octauo, tercio decimo kalendas Februarii, pontificatus nostri anno primo [sic]. In cuius rei testimonium litteras presentes fieri fecimus et sigillis nostris muniri iussimus subappensis. Dat. in Glacz in monasterio canonicorum regularium Montis sancte Marie anno domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo nono, dnodecima die mensis Marcii. — Verso: Vidimus pro domino rege. Při listině visí dvě pečeti na proužcích pergam.

Strana 224
224 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického 114. Král Jiří dává své svolení ke směně, jež se stala o listy na rychtářství Kutnohorské mezi jeho syny Viktorinem, Bočkem, Jindřichem a Hynkem a šefmistry i konšely města Hory Kutny. (123) V Praze, 19. pros. 1459. Tento list krále Jiřího tištěn jest v Archivě Českém I. str. 298—299 č. 2. Do českého toho listu byl vepsán německý list daný v Čáslavi 17. září 1420, kterým král Sigmund oznamuje, že jakož král Václav IV. rychtáři Kutnohorskému vykázal hřivnu grošů týdenního důchodu z mince královské, a král Sigmund jiným listem radě Kutnohorské daroval rychtu, takž nyní král Sigmund přiříká Kutnohorským také onu hřivnu týdenního důchodu z mince, ze kteréhožto platu král po šesti letech může se vyplatiti 500 hřivnami. Tato německá vložka dosud netištěná zní takto: Wir Sigmund von gotes gnaden romisscher kunigk, zu allen czeiten merer des reichs unnd zu Hungern, zu Behmen, Dalmacien, Croacien oc kunig, bekennenn unnd thun kund offenntlich mit disem briewe allen den, die in sehen oder horen lesen: als der allerdurchleuchtigiste furst herr Wenczlaw, kunig zu Behem, unnser lieber bruder seliger gedechtnuss, von sunderlichem gunst unnd gnadenn einem richter uff dem berg zcum Kuthen alle wochen ein letige*) margk grosschen, das sein sechssunndfunffczigk grosschen, uss der muncze unnd uss seiner camer daselbst gegeben hat; also habenn wir nw umb soliche dinst unnd liebe, die unns der scheppfen- meister, ratt unnd gemeinde daselbst uff dem berge, unnser lieben getrewenn, nuczlich unnd kostlich gethon habenn, inn unnser gericht daselbst uff dem berge zu Chutten genediglich gegebenn, alsz das andere unnser briewe, die wir ine daruber gegeben habenn, klerlicher**) ussweiszen, unnd das sie furbass dester mildiglicher unnser gnadenn empfinden: so vorschreiben wir inn die vorgenant margk inn solcher masse, das sy, ir richter, der yecz ist oder zu czeiten sein wirdet, oder wem sy das an irer stat emphelhen, dieselbe margk alle wochen uss unnser muncze aff dem berge zcu Chutten unnd uss unnser camer daselbist sechs gancze jare nachenander werund, von datum diczs brives anzuheben, habenn, uffhebenn unnd die innemen unnd an irenn nucz wenden sollenn, von unns unnd allermeniglich ungehindert. Wer auch sache, das wir oder unnser erbenn unnd nachkomen kunige zu Behem die vorgenant margk von denn vorgenantenn scheppffenmeister, rathe unnd gemeinden uber sechs jare widerhabenn wolttenn, als sy denne dieselben margk vor von unns umb funnffhundert schogk behmisscher grosschen zcu inn geleset***) habenn, so sollen wir inn hinwider funffhundert schock behmischer grosschenn dafür gebenn unnd beczalenn, unnd dann so sollen wir derselben margk zcu geben nicht mer pflichtig sein. Unnd dieweil wir oder unnser erbenn unnd nachkommen kunig czu *) Jinak lotige. ** Jinak klerlichen. ***) Jinak geloset.

Strana 225
s roku 1459 a 1460. 225 Behem nach denn egenantenn sechs jarenn die vorgenant margk mit funffhundert schogk behmisscher grosschen von inn zu unns nicht loszen, so sullen sie, ir richter oder wem sie das emphfelhen, dieselben margk alle wochen uss unnser muncze unnd camer daselbst uff dem berg habenn, hebenn, innehmen und an irenn nucz wendenn, alsz oben stet geschribenn, von unns, unnsernn erbenn unnd nachkhommen kunigenn zu Behem unnd sunst von allermenniglich ungehindert. Unnd wir gebieten darumb unnsern munczmeister unnd urborschreiber uff dem berge zum Chutten, die yczund sein oder zu czeittenn sein werden, ernnstlich unnd vestiglich mit disem briewe, das sie den egenanttenn scheppfenmeister, rathe unnd gemeine des bergs zcum Chutten, oder irem richter daselbst, der yecz ist oder zu czeiten sein wirdet, oder wem sy das empfelhen, alle wochen, als vorbegriffen ist, die offtgenante margk uss unser muncz unnd camer reichen, gebenn unnd be- czalenn, unnd sich auch des nicht widersetczen sollenn inne dheynerley weysze inn solicher masse, als vorgeschriben stet, als lieb inn sey unnser swere ungnad zu vormeyden. Mit urkund diczs brives versigelt mit unsrem kuniglichen anhangendenn inn- sigl. Geben zu Czaslaw nach Crists gepurt virczehenhundert jar unnd dornach inn dem czweinczigsten jar, am nechsten dinstag nach des heiligen creuczes tag exalta- cionis, unnser reiche des hungerisschen oc inn dem virunnddreissigisten, des ro- misschen inn dem czehenden unnd des behmisschen inn dem ersten jarenn. V archivě někdy Olešnickém nenachází se originál krále Jiřího s touto vložkou, nýbrž vidimus (C. b. 10.) učiněný radou Vratislavskou 20. května (Freitag nach Pasche) 1502 na list krále Jiřího i s insertem jeho; podle toho přepisu pořízen jest náš otisk. Krom toho v archivě Olešnickém pod sign. E. h. 14 jest jiný transumpt přítomného listu Sigmundova, vidimovaný též r. 1502; z tohoto druhého transumptu vzaty jsou va- rianty, jež položili jsme pod text. 115. Papež Pius II. zve krále Jiřího k sjezdu do Norimberka, kde se jednati má o výpravě proti Turkům, a žádá ho, aby tam, kdyby sám nemohl přijíti, za sebe posly vyslal a ochotným byl vše podniknouti, co se na katolického panovníka sluší. V Mantově, 8. ledna 1460. Pius episcopus, seruus seruorum Dei, carissimo in Christo filio Georgio, Boemie regi illustri, salutem et apostolicam benedictionem. Scripsimus proximis diebus ad celsitudinem tuam, quemadmodum in conuentu Mantuanensi vnacum oratoribus regum et principum christianorum conclusimus ualidum exercitum quantocius con- gregandum fore contra Turchum, et ad eius conclusionis execucionem duas dietas in Alamania, vnam videlicet in oppido Nuremburgensi, alteram in curia imperiali ordi- nauimus, et ad eas reges nonnullos et principes ac potentatus Alamanie conuoca- uimus. Et quamuis non dubitemus, celsitudinem tuam pro sua erga nos et fidem christianam deuocione esse satis promptam et animatam in exequendo, que requisi- Archiv Český XV. 29

Strana 226
226 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického uimus et que honorem Dei, augmentum et defensionem fidei ac gloriam nominis tui concernunt, volumus tamen continue serenitatem tuam exhortari, ut ad eas dietas et presertim ad Nuremburgensem accedere uelis, quoniam confidimus auctoritatem tuam in illis plurimum presidii et consilii allaturam. Si tamen, quod nollemus, impe- dimenti aliquid legitimi accideret, quominus personaliter illuc accedere posses, nullo saltem modo desit, quin oratores prestantes cum pleno mandato illuc transmittas et ad omnia te promptum reddas, que ad catholicum regem pertinere noscuntur, ultra eciam premium uite eterne, quod a Deo sperare debes, cedet ad nominis tui commen- dacionem. Dat. Mantue a. incarn. dominice mill. quadringent. quinquag. nono [sic], sexto idus Jan., pontif. nostri anno secundo. — Níže pod ohbem: D. de Luca. — Verso: Carissimo in Christo filio Georgio, Boemie regi illustri. — Níže in margine. Ja. Lucensis. Bulla schází. 116. Císař Fridrich III. píše králi Jiřímu, že jakož byly ustanoveny sjezdy v záležitosti výpravy proti Turkům na neděli Invocavit do Norimberka a na neděli Judica ke dvoru císařskému, tyto sjezdy od legata sv. otce přeloženy byly na neděli Cantate ke dvoru císařskému, a jelikož k žádosti legatově listy kurfirstům a knížatům to oznámil, žádá krále Jiřího, aby se též k tomu dnu odebral anebo místo sebe posly vyslal. Ve Vídni, 20. dubna 1460. Wir Fridreich, von gots gnaden römischer kayser, zu allen zeiten merer des reichs, zu Hung., Dalm., Croatien oc kunig, herczog zu Oesterreich, zu Steir, zu Kernden vnd zu Krain oc empieten dem durchleuchtigen Georgien, kvnig ze Beheim vnd marggrafen zu Merhern oc, vnserm lieben swager vnd kurfürsten, vnsern grus vnd freundschafft beuor. Lieber swager vnd kurfürst! Vormals ist ewer lieb geschriben worden von der Tèg wegen, so in den sachen den Türgkischen zug berürend zu yetzuergangen tègen, nêmlich auf Inuocavit zu Nurmberg vnd darnach Judica in vnserm houe gehalten worden solten sein. Tün wir ewrer fraeundtschafft zu wissen, daz vns der pèbstlich legat, der dortoben im reich derselben sachen halben von vnsers heiligen vatter des babst wegen ist, verkündet verleungung sölher teg vntz auf den suntag Cantate schirist kunftigen in vnserm kayserlichen hofe gehalten ze werden. Darauf wir ander vnser vnd des reichs kurfürsten, fürsten vnd stete etc. zu dem- selben tag zu kömen oc geuordert, vnd an sy vnser brief ausgeen lassen haben. Begern wir an ewr lieb mit sunderm fleiss, daz ir ew zu sölhen tag auch fuget; ob des aber persönlich nicht gesein möcht, dest trefflicher ewr botschafft mit gewalt seundet, zu lob got dem allmechtigen vnd trost kristenlichem gelauben vnd gemainem nutz der ganntzen kristenhait, die sachen zu fürdern vnd in gut bestentlich ordnung verhelffen ze schikchen.

Strana 227
z roku 1460. 227 Lieber swager vnd kurfürste! Wie am jüngsten ettlich ewr rêt vnd boten, so ir bey vns gehabt habt, abgeschaiden seinn, sunder der hungrischen sachen halben, mainen wir, hab nu wol an ewr lieb gelanngt. Denn es ye an dem ist, wiewol allerley an vns gelanngt, so haben wir doch ain vnzweyfenlich vertrawn zu ew vnd seinn in ganntzer hoffnung, ir werdet vns in denselben sachen getrewn, frewndtlichen vnd trostlichen beystand tun. So sey wir widerumb auch willig in allem vns gen ew ze halten in massen vnd das durch vns bed verlassen worden ist. Begern auf das an ewrer frewndschafft, daz ir vns ewrs willens derselben sachen lawtter vnderrichten vnd der gelegenhait mitsambt ewrin getrewn rat wissen lasset, damit wir vns zum löblichen zug mitsambt ew destpas vnd fürderlicher schikchen mügen, nachdem die beredt zeit khurtz vnd langes verziehen nicht für vns noch ewr lieb ist. So sol an vns aller pillikait, fleiss vnd fürdrung nicht abgangs sein. Wir haben vor ewrer lieb die widerwèrtikait ettlicher vnserr lanndleut zu erkennen geben vnd ew gepeten, ob sy vns gen ew verrer vngelimphen vnd ewr lieb wider vns bewegen wolten, als sy dann yetz aber ir botschaft bey ewrer lieb haben, in des nicht zu ueruolgen, nach dem sich warleich ir mutwil untzher vnd alle gnèdige erbietung vnsernhalben gen in erfunden hat, auch vngern vns anders gen in vnd andern halten wolten, dann als gnediger herr vnd landfürst, wo sy gen vns sich auch als gehorsam vnd getrew lanndleut halten. Also begern wir des an ewr lieb noch mit sunderm fleisz bittend, dieselben vngehorsamen, wo das zu schulden kumbt, zu gehorsam ze weisen vnd vns darinn beystand ze tûn. Das wellen wir vmb ewr lieb in solhem vnd mererm frewn- lich beschulden vnd des zu gût nicht vergessen. Vnd begern darauf ewrer antwurt. Geben zu Wienn an suntag Quasimodogeniti anno domini oc sexagesimo, vnsers kaysertumbs im newndten, vnserr reich des römischen in ainsundzwainczi- gisten vnd des hungrischen im andern jaren. — Verso: Dem durleuchtigen Georgien, kunig zu Beheim vnd marggrauen in Merhern etc., vnserm lieben swager vnd kurfürsten. Listina zalepena byla pečetí červenou, na níž dosud jest patrný říšský orel. 117. Král Jiří, který Norimberským potvrdil a obnovil všecka privilegia, jež od králů českých měli, uděluje jim za sebe i své nástupce milost, aby oni i lidé jejich se svými kupectvími skrze země říše jeho do Uher i do Polska po zemi i po vodě bez překážky mohli stejně jako kupci pražští pracovati, ale bez újmy cel, mýt a průvodů, které mají dávati, jako od starodávna bylo. V Praze, 27. října 1460. Wir Jorg, von gots gn. kunig zu Beheimen vnd marggraue zu Merhern, hertzog zu Lutzemburg vnd Slesien vnd marggraf zu Lusitz. Wiewol wir von ange- boren güte vnd kuniglicher wirdikeit, dartzu wir von gotlicher fursehung gerufft, allczeit geneigt sein, nicht allein vnnsern vnd vnnsers reichs vntertanen vnd getrewen 29*

Strana 228
228 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického vnsre kunigliche gnade milticlich zu beweisen, sein wir doch den in sunderheit nit mynnder geneyget, die sich vns vnd vnserm reiche zu Behem in sundern annemen vnd getrewen dinsten allczeit willig vnd gantz vnuerdrossen beweist haben vnd teglich beweisen. Vnd wiewol wir auch den ersamen, fursichtigen vnd weisen burgermeister vnd rate der stat Nuremberg, vnnsern lieben besundern, ir getrew willig dienste angeschen, alle vnd igliche gnade, freyheyt vnd priuilegia, in von den durchleuch- tigsten fürsten vnnsern vorfarn kunigen zu Beheim loblicher gedechtnusz gegeben, bestetiget vnd vernewet haben, so das vnnser kuniglich brief doruber ausgangen in iren begreiffungen clerlicher zu erkennen geben; haben wir doch nit allein derselben von Nüremberg loblich herkomen vnd getrew willig dinst, sunder auch ir merclich notdurfft vnd gelegenheit der leufft vnd gestalt der sachen zu vnserm kuniglichem gemüte zu gedechtnüsz genommen, vnd in vnd den iren uber die vorgemelte vnser vorfaren vnd vnser gegebne freiheit dise sunder gnade getan, beweist vnd verschriben, tun, beweisen vnd verschreiben in die auch wissentlich in crafft ditz briefs, also: daz wir dieselben burgermeister, rate vnd alle vnd igliche ir burger, diener, kaufleute vnd die iren, für vns, vnser erben vnd nachkomen in den gemelten vnserm reiche, furstenthumen vnd herschefften in vnsern sundern gnad, schirm, sicherheit vnd gleite genommen vnd empfangen haben, also daz sie, ir diener, burger, kauffleut vnd die iren mit iren leiben, guten vnd kauffmannschafft, wie die genant ist, clein vnd gross, in vnd durch dasselb vnser kunigreich auch vnser marggraftum Merhern gen Vngern vnd Polan vnd igliche ander ende, auf lannde vnd zu wasser hin vnd wider sicher vnd on alle irrunge, hindernusz vnd beswernusz kaufslegen, arbeiten vnd hanttiren sullen vnd mugen, gleich vnsern bürgern vnd kaufleuten zu Prage vnd ander vnsers gemelten reichs vnd furstentumb burgern vnd kauffleuten on geuerde; doch onentgelten vnd vnuertzigen der zolle, mawte vnd geleits, die sich denn in denselben vnsern reichen vnd marggraftum nach altem kerkomen zu geben vnd aus- zurichten gepürn, ongeuerlich. Ob sich auch eincher der iren in dem vorgenannten vnserm reiche, furstenthum, herschefften vnd gepieten in einchen sachen auff wasser oder auf lannde verhandelte, stosz, krieg oder aufleuffe, wie die genant weren, gegen einander oder eynchen den vnsern erweckten oder fürnemen, darumb sullen noch wollen wir noch die vnsern in ir habe vnd kaufmanschatz nit angreiffen noch nyder- legen in dhein weise, sunder den oder die, dy also miszhandelt, stosz, krieg oder aufleuffe, so vorgemelt ist, erweckten oder vurgenomen hetten, mit recht an den enden vnd in den gerichten, da die verhandlung geschehen were, durch vnser ampt- leute mit recht furnemen, pussen, straffen vnd rechtuertigen lassen, so sich nach gestalt der verhandlung nach ordnung vnd erkenntnusz des rechten erheischen vnd gepüren wirdet. Vnd sol daruber dheiner der iren fur den andern, der der geschichte nicht ze tun hette, pfunnde sein, vnd des weder an leib noch an gute entgelten oder

Strana 229
z roku 1460. 229 einchen schaden nemen, leiden noch empfahen in dhein weise, sunder wir sullen vnd wollen dieselben vnschuldigen gnediclich schutzen vnd schurmen on alle geuerde vnd argliste. Darumb wir allenn vnd iglichen vnsern hauptleuten, lantherren, grauen, herren, rittern, knechten, pflegern, richtern, amptleuten, maütnern, zollner in vnsern vorge- nanten reich, furstenthumb, herschefften vnd gebieten gegenwurtigen vnd kunftigen vnd allen andern vnsern vndertanen ernstlich vnd vestiglich gepieten, daz sie die obgenanten von Nüremberg gemeinlich vnd in sunderheit bei der vorgeschriben vnser gnade vnd sicherheit hanthaben, schutzen vnd schirmen, auch gerüglich vnd an allen eintrag selbs dabei beleiben lassen, als lieb einem iglichen sey vnser swere vngnade zu uermeyden. Mit vrkunde ditz briefs versigelt mit vnserm kuniglichen anhangenden in- sigel. Geben zu Prag amm montag sant Symon vnd Judas abent noch Crists gepurt vierzehenhundert vnd darnach im sechtzigisten, vnsers reichs im driten jaren. — Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. Vnd wir Georgius, von gottes gnaden abbt des closters zu sant Egidien zu Nuremburg Bamberger bistums, bekennen ofenlichen mit disem brief, daz wir des durchleuchtigisten fursten vnsers gnedigisten herren, herren Jorgen, kunig zu Behem etc. obgenant brief geschriben auf pargamen, versigelt mit seinem kuniglichem anhan- gendem insigel, an brief, schrifft vnd insigel gantz vnuersert gesehen vnd gelesen haben. Darumb so haben wir ditz vidimus vnd abschrift von pet wegen dauon geben vnd laütet von wort zu wort, als da oben geschriben stet. Vnd des zu vrkunde vnd ge- zeugnusz haben wir vnser ebbtey insigel hiran gehangen, doch vns vnd vnserm closter on schaden. Geben am montag nach sant Lucientag nach Crists gepürte viertzehen- hundert vnd in dem sechtzigistem jare [15. pros. 1460]. — Verso: Vidimus kunig Jorgen briefs von Behem über vnser kaufleut letzern freiheit im lannde zu Beheim etc. K listu přivěšena na proužku pergam. podlouhlá pečeť opata. 118. Soběslav z Miletínka a z Pardubic zastavuje tvrz svou Osice s dvorem poplužním a příslu- šenstvím Burjanovi, Zdeňkovi a Mikulášovi bratřím Trčkům z Lípy. (36) Bez místa, 11. listop. 1460. Já Soběslav z Miletínka a s Pardubic seděním na Kunětické Hoře vyznávám t. 1. oc: Jakož mám listy, jeden s majestátem a druhý s menší pečetí, kteréž svědčie od najjasnějšieho kniežete a pána, pana Zigmunda, římského ciesaře a českého oc krále slavné paměti, jeden dobré paměti panu Divišovi, otci mému, na hrad Kunětickú Horu a na zbožie kláštera Opatovského, kteráž sě v tom majestátě šíře zejména

Strana 230
230 C. XX. Listiny někdy archivu Olešnického vypisují, a druhý, kterýž svědčí ot téhož pána a ciesaře dobré paměti panu Alšovi z Štermberka a z Holic a panu Puotovi z Častolovic, jakož ten list také v sobě šíře svědčí, i také ten list, kterýž dřieve psaný pan Aleš a pan Puota měli jsú od opata a konventa kláštera Opatovského; kteréžto listy já mám od dřieve psaného pana Aleše a pana Jana Děčínského s jich dobrými vólemi, kteréž jsú mi od nich dány, jedna od samého pana Alše, druhá od pana Jana Děčínského, třetí, kterúž pan Hlaváč z Donína panu Děčínskému dává, a jiné dvě dobré vuole, kteréž jest pan Hlaváč dřievepsaný od kněžny páně Puotovy máteře měl, jakož ti listové a ty dobré vuole sami v sobě šíře vypisují. I ty já dřievepsaný Soběslav listy svrchupsané i s těmi dobrými vólemi dal sem s svú dobrú a svobodnú volí uroz. pánóm panu Burianovi z Lípy a z Lipnice, najvyšiemu písaři desk královstvie Českého, panu Zdeňkovi a panu Mikulášovi, bratřím jeho vlastním a nedielným odtudž, pod takovúto úmluvú, že dřívepsaný pan Burian s bratřími svými puojčili jsú mi k mé pilné potřebě pěti tisíc a dvú stú zlatých uher. a osmi set zlatých dukátóv dobrých na zlatě i na váze pravých, a k tomu čtyř set kop gr. peněz dobrých střiebr. rázu pražského a čísla českého v zemi České obecně berných. A v té sumě již jmenované postúpil sem jim a mocí listu tohoto postupuji tvrze své Osic s dvorem poplužním i s poplužím i s tiem se vším, což k tomu od stara dávna dvoru příslušie, a k tomu vsí dole psaných, zejména Osic při té tvrzi a dvoru ležície i s vinnicí u téhož dvoru ležící, Osiček vsi celé, Polis] vsi celé, Kři- čeně vsi celé, v Dobřenicích tři člověky a což já tu mám, Lhotky u Blatníka vsi celé, Blatníka i s přievozem vsi celé i s těmi rybáři, kteříž jsú ve Lhotce a v Blat- níce, a Labem, kteréhož oni požívají, i s těmi úroky, kteříž jsú na nich z toho Labe, vsi celé Rokytna, Borku vsi celé, Újezda vsi celé, Bohomilče vsi celé, Dražkova vsi celé, Dřieče vsi celé, Bukoviny vsi celé i s rybáři, kteříž v Bukovině a v Dříči jsú, i s Labem, kteréhož oni užívají, i s poplatky na nich, kteréž z toho Labe platie, s úroky, s poplatky, s robotami, s kury, s uospy, s vajci, s dědinami ornými i ne- ornými, s lukami, s pastvami, s pustinami, s potoky, s lesy, jmenovitě les Trávník a Dehetník, s háji, s chrastinami, i se vším plným panstvím i s kostelními poddacími, i se všemi sumami i se vším příslušenstvím, co k tvrzi, k dvoru a vsem svrchu jmenovaným od staradávna příslušie, tak jakož sem sám držal, sobě ani žádnému nic tu nepozuostavuje, se všemi puožitky a užitky, kterýmiž by koli jmeny mohly jmenovány býti, i s rybníky dole psanými, zejména rybník Oujezdecký, rybník Bo- homilecký, rybník Borkovský a rybníček ten pod Osici. Tak aby svrchupsaný pan Burian s bratřími svými tu tvrz s svrchu jmeno- vaným zbožím držal a požíval bez vyplacovánie mého i každého jiného člověka až za plných deset let od sv. Jiřie po dání listu tohoto najprv příštieho. A pak po těch

Strana 231
s roku 1460. 231 desieti letech, když bych já jim dal dvě létě plně napřed věděti, tak však, chtě sám k svému držení a k své ruce vyplatiti, a žádnému jinému toho nepřeje pro žádná jiná propuojčovánie, než prostě upřiemě pro svuoj vlastní užitek a s svými vlastními penězi, tak aby v tom nižádná lest, chytrost nemohla shledána býti, tehdy svrchu psaný pan Burian s bratřími svými budú povinni svrchupsanú peněz sumu a zlatých ode mne při- jieti a tvrze svrchu jmenované i s užitky výšepsanými zasě postúpiti, ozim dobře osejíc, poplatky své na ty časy vyberúce i rybníky vyloviece, a také listy mé svrchu jmenované bez porušenie v mú moc zasě vrátiti mají na týž čas. A též zasě když svrchu jme- novaní bratřie dali by po svrchupsaných desieti letech také mně plně dvě letě napřed věděti, budu jim povinen sumu zlatých a peněz svrchu jmenovaných zasě vrátiti a v tvrz i s zbožím svrchu psaným zasě sě uvázati, a v tom sě zachovati k nim ve všem věrně a pravě též jako oni ke mně. Také svrchupsaní bratřie těmi svrchupsanými majestáty a zápisy na větčí sumu peněz ani zbožie nemají mně ani mým budúcím výše sahati, leč bych jim já aneb moji budúcí co po této smlúvě viece zastavil aneb prodal. A jestliže by svrchu psaní bratřie pro potřebu svú tvrze a zbožie svrchu jmenovaného odbýti a prodati chtěli prvé, než by svrchu psaná léta vyšla anebo než bychom sobě dali napřed vě- děti, budú povinni mne anebo mých budúcích najprv na to pobiediti, a jestliže bychom toho my splatiti nechtěli aneb nemohli, tehda budú moci to prodati v témž právě, jako ode mne zapsáno mají. A ten, ktož by u nich kúpil, nebude moci na mé majestáty, listy a zbožie mně ani budúcím mým výše sahati než potud, pokudž jsú sami tiemto listem právo a spravedlnost jměli. A též mám moc mieti od nich vyplatiti tak vedle této smlúvy, jako od svrchu psaného pana Buriana aneb jeho bratří. A jestliže by svrchu jmenovaní bratřie zbožie svrchu jmenovaného tak dlúho v drženi byli, a že by mne pan Buoh v tom neuchoval, tak že bych umřel, a bylo-li by to kdy po mém životě od mých budúcích, od krále českého aneb od těch, jimž by ta výplata spravedlivě příslušala, vyplacováno, svrchu jmenovaní bratřie nebudú povinni žádnému zápisóv vydávati ani zbožie svrchu jmenovaného postúpiti, lečby jim prve suma zlatých a peněz svrchu jmenovaných dána a úplně zaplacena byla, a vedle této smlúvy ve všech kusiech aby zachováni byli. Také jestliže by mi aneb mým budúcím těch svrchu psaných majestátóv a zápisóv k vokazování aneb k sudóm potřebie bylo anebo k mé jiné potřebě, svrchu psaný pan Burian a bratřie jeho mají mně a mým budúcím k tomu povolni býti a ty listy aneb jeden z nich mně anebo mým budúcím vydati, když však jim aneb jich budúcím to tak ujistíme, aby oni tiem jisti byli, že jim zasě v moc po- loženi budú aneb položen bez porušenie v čas určený, jakž by smluveno bylo. Také já svrchu jmenovaný Soběslav, pan Burian i s bratřími svými, moji i jich budúcí nemáme na svrchu psané vsi a lidi sumú královskú vánoční sahati ani

Strana 232
232 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického z nich bráti dotud, dokudž svrchu psaní bratřie těch vsí a lidí túto smluvú budú v držení, ač jsem jim i to v tomto listu svrchu zapsal. Také já svrchupsaný Soběslav jestliže bych kdy chtěl anebo moji budúcí hrad Kunětickú Horu s tiem zbožím komu prodati, zastaviti nebo směniti, tehdy mám dřieve psaného pana Buriana s bratřími jeho aneb jich budúcích na to najprve pobiediti a s nimi o to uházeti, a jestliže bychom sě sami nemohli smluviti, mámy mezi sebú po dvú přietelí vydati, jim plnú moc dadúc, tak aby oni mezi námi konec a miesto v uosmi nedělech pořád zběhlých konečně učinili. Také mám svrchu psaným bratřím z rybníku svého velikého, když bych jej koli spúštěl, pět čberóv kapróv kázati vydávati; a téhož rybníka nemám výše držeti, než jakož splavové káží, splavóv nepovyšuje. A lesu k stavení a k opravování té tvrze a dvoru mám jim kázati dáti, což by jim k tomu potřebie bylo, z svých lesuov. A jestliže by svrchu psaní bratřie aneb jich budúcí na stavení té tvrze a dvoru co naložili, mám jim za to dáti dvadceti kop grošóv na sstupování. A ktož by list tento jměl s svrchu psaných bratří dobrú volí, ten má i micti bude túž plnú moc i též plné právo k tomu ke všemu, což v tomto listu svrchu psáno stojí, jakožto oni sami anebo jich budúcí. A tomu na potvrzenie a zdrženie věcí svrchupsaných svú vlastní pečet kázal sem přivěsiti k tomuto listu dobrovolně. A my Vaněk z Miletínka a Jiřík z Miletínka, syn jeho, své povolenie k tomu dáváme, což v tomto listu svrchu psáno jest, a tomu na svědomie své jsme pečeti vedle nadepsaného pana Soběslava k tomuto listu přivěsili. A pro dalšic svědomie já svrchu psaný Soběslav připrosil sem uroz. a stat. a slovut. pana Jana z Miletínka a na Sezemicích, pana Jana z Chlumu a z Košmberka, pana Hertvíka z Rušinova, pana Prokopa z Dohalic, pana Martina z Hrádku a z Boharyně, pana Jana Hrocha z Mezilesic a z Týnce, Ješka z Lípy a Matěje z Brloha, že jsú své pečeti na svě- domie vedle mé k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán a psán léta po narození syna božieho tisícieho čtyrstého šedesátého v úterý den svatého Martina biskupa slavného. Z 11 pečetí na proužcích pergam. zachovaly se 2. 5. 8—11. 119. Albrecht, arcivévoda rakouský oc, vyznává, že, jakož král Jiří obyvatele Rakous, kteří nyní shromážděni jsou, do své ochrany přijal a je nyní jemu jakožto pánu v Rakousích odevzdal, kdyby zemřel, nezanechav mužských dědiců, mohou se do jeho ochrany dáti, jelikož bratr císař římský nemilostivým pánem jejich jest. Ve Freinstattě, 30. dubna 1461. Wir Albrecht, von gottes gnaden erczhertzog ze Österreich, ze Steyr, ze Kernnden vnd ze Krain, graue ze Tyrol etc. bekennen fur vns vnd all vnser erben

Strana 233
z roku 1460 a 1461. 233 offennlich vnd vnuerschaidenlich mit disem brieue. Als der durchleuchtigist furst her Georig, kunnig ze Beheim etc., vnser lieber herr bruder vnd swager, die lanntleut, herren, ritter vnd knecht ze Osterreich, so yetz in den sachen bey einander stend, auf seiner kunigklichen genaden von der kron von Beheim freyhait vnd gulden wull zu dem rechten in seinen scherm genomen hat, also hat vns sein küngklich gnad dieselben lanntlewt in Osterreich obergeanttwurt, nachdem wir ain furst vnd herr desselben vnnsers fürstentumbs Osterreich sein. Doch also, ob beschehe, das wir, ob- gemelterer erczhertzog Albrecht, mit tod abgienngen, da gott lanng vor sey, vnd nicht leyberben hinder vns liessen, das sunn wären, so sullen vnd mugen sich die egemelten lanntleut in den scherm des benanten vnsers lieben herren bruder vnd swager, herren Georigen, kunig zu Beheim etc. vnd der kron daselbs halten, nach- dem vnnser allergnedigister herr vnd bruder der römisch kayser oc ir ungenediger herr ist, damit er sein vngnad durch die gerechtigkaitt irer freyhaitt vnd alts her- komen des lannds vnsers fürstentumbs Osterreich auf sy gewennt hat, das sy daz nicht haben erleyden mugen vnd das auch swerlicher hinfür in vnd iren nachkomen beschehen mocht von im vnd seiner genaden kinder, dadurch sy irer trew vnd auf- rechtiger hanndlung engelten möchten, die sy gen vns als ainem rechten natewrlichen erbherrn vnnsers fürstenthumbs Osterreich getan habent, das sy sich zu vns gehallten habent. Darumb so haben wir in vergünnt vnd vergunnen in auch wissentlich in kraft des briefs, ob solher vall mit tod an vns bescheh, da gott lanng vor sey, als oben beruert ist, das sich die obgemelten vnnser lanntleut von Osterreich, auch ir erben vnd nachkomen in den gemelten scherm vnsers herren bruders vnd swager des kunigs zu Beheim vnd der kron daselbs halten. Myt vrkund des briefs. Geben zu der Freinstatt an ptintztag vor sannt Pilipp vnd Jacobstag nach Cristi gepurd yn viertzehenhundert vnd dem ainsundsechtzigistem jaren. K listu přivěšena na proužku pergam. velká pečeť Albrechtova. 120. Císař Fridrich III. píše králi Jiřímu strany jeho spojení s Albrechtem, bratrem císařovým. Ve Štýrském Hradci, 6. června 1461. Wir Fridereich, von gottes gn. rom. kayser, zu allen tzeitten merer des reichs, zu Hung., Dalm., Croacien etc. kunig, herczog zu Osterreich vnd zu Steir oc embieten dem durchleuchtigisten Jorrgen, kunigen zu Beheim etc., vnserm lieben swager vnd curfursten, vnser fruntschafft vnd alles gut. Durchleuchtigister lieber swager vnd curfurst! Vns ist offt vnd vil furkumben, wie daz ir mit sambt dem hochgebornnen Albrechten, ertzhertzogen zu Osterreich vnd zu Steyr etc., vnserm lieben brueder vnd fursten, vnd etlichen anndern in betrachtung vnd fürnemen sten 30 Archiv Český XV.

Strana 234
234 C. XX. Listiny někdy archivu Olešnického sollet vnd zu uerhelffen sachen wider vns zu suchen vnd darumb vns, vnser lannde vnd leut mit krieg antzulanngen. Solichs aber von ewr lieb vnd fruntschafft biszher, nachdem vnd ir vns gewanndt seyt vnd wir in besonndern fruntlichen vnderreden vnd verstentnüssen gegen eynander verschriben sein, in vnser gemut nit hat kumben mügen; angesehen auch solich besonder ere, wirde vnd fruntlichen willen, die wir euch in menigweg beweiset haben, auch nit sachen wissen, darumb ennthzweyung oder vnwillen zwischen vns vnd ewr sein oder sich begeben solten, noch auch zwischen vns vnd dem vorgenanten vnserm bruder noch andern. Aber wie dem allen, nach dem wir dann von gotlicher gnad vnd schickung als romischer kayser ein obrist haubt, ordenlicher richter vnd rechter herre des rechtens vnd der gerechtikeit in allen werntlichen sachen sein, geburt vns solich vnser keyserlich oberkeit vnd gewaltsam auch gegen vns selbs vnd einem yedem von vnser vnd des heiligen reichs gemaynes frides vnd der gerechtikeit wegen zu gebrauchen, als sich das nach gestalt vnd gelegenheit einer yeden sache gebüret. Vnd darum, ob ewr lieb vnd fruntschafft icht spruch oder vordrung von ewr selbs wegen zu vns zu haben vermeynte, vmb was sachen das were, so sein wir willig, erbieten vns auch des gegen eüch mit disem vnserm keyserlichem offen brief, wo wir darum miteynander gütlich uit vereynt oder vertragen werden mochten, mit recht auszfündig lassen zu machen, wes yeder teil dem anndern von pillicheit oder rechtens wegen schuldig vnd pflichtig sein, wie das am furderlichisten geschehen mag. Desz- geleichen wir vns gegen dem vorgenantn vnserm bruder vnd fursten, vmb was er zu vns zu sprechen oder zu suchen zu habent vermeynt, auch haben erbotten vnd hoffen, daz ewr lieb vnd fruntschafft vnd meniclich, wo das furkumbt, versteen vnd erkennen solle, daz wir vns damit gegen euch vnd demselben vnserm bruder, vmb das ir vnd er vnd ir yeder besonnder zu vns zu sprechen zu haben vermeynt, volliclich vnd gnugsamklich haben erbotten, inmassen vns das von vnser keyserlicher oberkeit des heiligen romischen reichs vnd des rechtens wegen gepuren mag, vnd nit not- durfftig sey einichs vnwillens oder vnfruntlichs furnemens daruber gegen vns, vnsern lannden vnd leuten zu gebrauchen. Darumb so begern vnd eruordern wir an euch als romischer kayser von vnser keyserlicher oberkeit, gewaltsam vnd des rechtens wegen, ermanen euch auch damit als vnsern vnd des heiligen romischen reichs geswornnen curfursten aller der pflicht, der ir vns als romischem kayser verpflicht vnd gewanndt seyt, daz ir solich abgemelte vnser vollig erbieten gutlichs vnd rechtlichs ausztrags auffnemet vnd dar- uber one gutlichen oder rechtlichen ausztrag alles, des ir zu vns zu sprechen zu haben vermeint, vns, vnsern lannden vnd leuten nichts in vngut noch vnwillen zufüget, auch des dem egenanten vnserm bruder noch anndern wider vns, vnser lannd vnd leut nit verhelffet, noch yemands von ewrn wegen zu uerhelfen gestattet. als wir nit

Strana 235
z roku 1461. 235 zweifeln, ir nach solichem egemelten vnserm erbieten selbs verstet, des vns vnd euch selbs von vnser, des heiligen reichs vnd der gerechtikeit wegen schuldig vnd pflichtig seyt. Geben zu Grecz amb samstag nach sannt Erasin tag mit vnserm keyserlichem auffgedruckten insigel besigelt nach Cristi geburde viertzehenhundert vnd im ainsund- sechtzigisten, vnser reiche des romischen im zweyundewaintzigisten, des keyserthumbs im zehennden vnd des hungrischen im dritten jaren. — Níže pod ohbem: Ad man- datum domini imperatoris in consilio Vlricus Weltzli cancellarius. V zadu listiny přitištěna jest oplatková pečeť císařova. 121. Císař Fridrich III. píše králi Jiřímu strany odpovědnictví Albrechta Kostky z Postupic proti sobě, a žádá českého krále, aby přiměl ho k zastavení toho. Ve Štýrském Hradci, 19. června 1461. Wir Fridreich, von gots gnaden rom. kayser, zu allen tzeiten merer des reichs, ze Hung., Dalm., Croacien etc. kunig, hertzog ze Österreich, ze Steir, ze Kaernden vnd ze Krain etc. Embieten dem durlewtchigen Georgien, kunig zu Beheim vnd margrafen zu Mèrhern etc., vnserm lieben swager vnd khurfursten, vnser frewnt- schafft vnd grüs beuor. Durlewchtiger, lieber swager vnd kurfurst! Als wir yetz mit ewrr frewntschafft in ersuchung vnd furnemen frewntlicher tèg steen, lassen wir ew wissen, daz vns Albrecht Kosko gesessen zu Leuchtmüschl datzwischen mit ettweuil seinen mitgesellen entsagt vnd darumb seinen veintbrief zugesanndt hat. Nün haben wir vns vormals gen ewrr frewntschafft erpoten, ob ir icht spruch oder vordnung zu vns vermainet ze haben, wo wir vns des gûtlich nicht verainten, daz wir als- dann willig wèrn mit recht ausfündig machen ze lassen, wes yeder tail dem anndern von pillichkait oder rechtens wegen schuldig vnd phlichtig wèr, wie das am furder- lichisten geschehen möcht. Wan aber solhen vnser erbieten vns nicht allain gen ew, sunder auch gen dem benanten Kosko vnd anndern, so ew zu uersprechen stend, ge- maint ist, dapey ewr freuntschafft vernemen mag, daz demselben Kosko noch anndern nicht not thut solher mütwilliger absag vnd veintschaft wider vns vnd die vnsern zu geprauhen, begern wir darauf mit sunderm fleiss, daz ir desselben Kosko vnd annder ew zugehorend vnd gewont dartzu mèchtig seit, daz sy solhen absag vnd veintschafft abtûn vnd sich von vns des vorgemelten vnsers ausrichten vnd völligen erbieten, wo sy vns anuordrung nicht vertragen wellen, benügen lassen vnd dawider nicht bekriegen, als ir vns dann des nach gelegenhait der sachen schuldig vnd ver- phlicht seit. Daran tût vns ewr frewntschafft zusambt der pillikait sunder dannk mèn geuallen vnd frewntschafft. Geben zu Grêtz an Freitag nach sannd Veitstag anno domini etc. LXI°, vnsers kaysertumbs im zehenden, vnsr reich des romischen im zwainundzwaintzigisten und 30*

Strana 236
236 (XX. Listiny někdy archivu Olešnického des hungrischen im dritten jaren. — Pod ohbem: [Commissio] domini imperatoris in consilio. Verso: Dem durlewchtigen Georgien, kunig zu Beheim vnd margrafen zu Mèrhèrn etc, vnserm lieben swager vnd kurfürsten. Pečeť císařova červená jest nyní odloupnuta. 122. Papež Pius II. dává poslům krále Jiřího bezpečný gleit na cestu do Říma a zpátky, a žádá knížat a měst, jejichž zeměmi se ubírati budou, aby je taktéž chránili. V Římě, 30. června 1461. Pius episcopus, seruus seruorum dei, vniversis et singulis Christi fidelibus salutem et apostolicam benediccionem. Cum carissimus in Christo filius Georgius, Boemie rex illustris, impresenciarum aliquos oratores pro nonnullis arduis nobiscum pertractandis negociis cum centum equitibus ad nostram, sicut accepimus, intendat presenciam destinare, dictique oratores absque nostra licencia et securitate certis de causis uenire formident: idcirco nos, cupientes illos plena ubique securitate gaudere, predictis oratoribus eorumque sociis, familiaribus et seruientibus, equitibus et pe- ditibus, usque ad numerum centum, quorum omnium et singulorum nomina et co- gnomina hic haberi uolumus pro sufficienter expressis, auctoritate apostolica tenore presencium damus et concedimus plenam licenciam et securitatem ac tutum et liberum saluum conductum ueniendi ad hanc almam vrbem omnesque alias et singulas ciuitates, terras, loca, prouincias et dominia nobis et sancte romane eclesie mediate et imme- diate subiecta, et eciam ad alia loca et dominia nobis non subiecta, quantum tamen in nobis est, tute, libere et secure, per aquam et per terram, die noctuque, cum armis et sine armis, coniunctim et diuisim, cum omnibus et singulis eorum salvis ualisiis, bulgiis, arnesiis, argentis, clenodiis, pannis, pecuniis, rebus et bonis quibus- cunque, ibique standi, morandi et pernoctandi et exinde recedendi et ad loca predicta remeandi semel et pluries, totiens, quotiens eis et cuilibet eorum uidebitur et placebit, absque iniuria, damno, molestia, offensa, noxia aut quouis alio impedimento reali vel personali, eisdem vel alicui eorum in personis vel bonis predictis quomodolibet in- ferendis. Ac propterea tam veneralibus fratribus patriarchis, archiepiscopis et episcopis dilectisque filiis abbatibus, prioribus ceterisque prelatis et personis ecclesiasticis exemptis et non exemptis ubique locorum constitutis, quam omnibus aliis et singulis dominis, communitatibus, officialibus et personis, cuiuscunque status, gradus, ordinis vel condicionis existant, nobis et ecclesie predicte mediate vel immediate subiectis, pre- sentibus et futuris, auctoritate et tenore predictis precipimus et mandamus, caris- simos uero in Christo filios reges et dilectos filios nobiles viros, duces, principes, mar-

Strana 237
z roku 1461. 237 chiones, comites et barones capitaneosque gencium, armorum et quarumcunque pro- uinciarum, ciuitatum et terrarum magistratus, nobis et ecclesie predicte deuotos, spi- rituales et temporales dominos, vniuersitates et alias quascunque singulares personas paternis affectibus requirimus, monemus et hortamur in domino, quatinus presentem nostram securitatem ob reuerenciam apostolice sedis debeant et uelint inuiolabiliter obseruare et per alios observari facere, et ab omni dictorum oratorum et suorum ac rerum et bonorum eorum predictorum iniuria, damno, offensione, molestia, lesione et impedimento quocunque ex toto desistant, quin ymo oratores predictos cum omni eorum comitiua benigne recipientes et beniuole pertractantes, eisdem de scorta et securo conductu, si id duxerint requirendum, prouideant, prout fuerit oportunum, ut exinde apud nos et sedem prefatam ualeant non immerito commendari; presentibus ad octo menses et non ultra tantummodo ualituris. Datum Rome apud sanctum Petrum anno incarnacionis dominice mill. qua- dring. sexag. primo pridie kalendas Julii pontificatus nostri anno tercio. — Na ohbu: De curia. Níže: D. de Piscia. — Verso. Registrata apud me Ja. Papiensem. Přivéšena bulla Pia II. na obyčejném provázku. 123. Král Jiří převádí zástavní právo, jež měl Hanuš z Kolovrat na hradech Žebráku, Točníku a Dobříši, na své syny Viktorina, Bočka, Jindřicha a Hynka z Kunštatu a z Poděbrad. (124) V Praze, 7. července 1461. My Jiří, z b. mil. král č. mark. mor., luc. a slez. vévoda a markr. luž., oznamujem t. l. všem: jakož sme zámky naše královské, totižto Žebrák, Točník a Dobřieš s zbožími k nim příslušnými vyplatili od urozeného Hanuše z Kolovrat, věrného našeho milého, z zápisuov a zástav, kteréž otec jeho i on na těch zámciech a zbožích měl zapsány, zejména tyto zápisy: jeden zápis najjasnějšieho Sigmunda, tehdáž římského a českého krále, kterýmžto urozeným někdy Frydrichovi a Hanušovi bratřím z Kolovrat zapsal hrad Dobřieš se vším příslušenstvím v sedmi tisících a dvú stú zlatých rýnských, zlatý po osm- nácti gr. počítajíc, a k tomu patnádcte set kop gr. čes., kteréž prvé měli na Doma- žliciech, na to zbožie týmž listem převedl; druhý list téhož Sigmunda, jenž jsa již ciesařem římským témuž Hanušovi z Kolovrat a Jindřichovi, synovci jeho, skrze úmluvu, kterúž jsú učinili s Erkin- géřem z Savnszhejnu, postúpil jim hraduov Žebráka a Točníka v sumě štyř tisícuov zl. rýn. jim je zastavil, to přidávaje, jakož jim na berni byl odkázal dva tisíce zlatých, jestliže by co nebylo jim dodáno a počtem řádným a svědomím to okázali by, že jim nenie úplně dvú tisíc dáno, to pozuostánie jim na týchž zámciech připisuje;

Strana 238
238 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického třetí list téhož pana Zigmunda ciesaře, předka našeho, kterýmž přirazuje a připisuje již psaným Hanušovi z Kolovrat a Jindřichovi z Kolovrat, synovci jeho, i jich dědicuom na zboží dobřiešském k sumám svrchu psaným dvanádcte set kop gr; čtvrtý zápis již psaného ciesaře Zigmunda, jimž svrchu řečeným Hanušovi z Kolovrat a Jindřichovi, synovci jeho, i jich dědicuom a budúcím na hradiech Žebráku a Točníku i na zbožích k nim příslušných i také na zbožie dobřiešském k těm svrchupsaným sumám a zápisuom připsal sedm tisíc a dvě stě zlatých rýn. a puol páta sta kop gr. a padesát kop gr. za Zigmunda Mandu; pátý list téhož Zigmunda ciesaře, kterýmžto svrchu řečenému Hanušovi a dě- dicuom jeho zapsal jest tisíc kop gr. na vsiech města našeho Berúna, na Vzdiciech, Črníně, Trubíně a na Bavoryni, a v té sumě jim je zastavil, jakož ti zápisové o těch všech sumách svrchu psaných šíře okazují a oznamují; kteréžto všecky zápisy svrchu psané s majestáty již psaného Zigmunda cie- saře, předka našeho, celé a neporušené svrchu psaný Hanuš z Kolovrat nám jest navrátil a těch zámkuov i s zbožím k těm zámkóm příslušným postúpil, protože sme my v dluziech jeho, kteříž v úmluvě, kterúž s ním o ty zámky sme učinili, napsáni a postaveni sú, jej zastúpili i sumu peněz některú jemu dali. Že pak osviecený Viktorin, vévoda minstrberský, hrabě kladský, hauptman moravský a pán z Kunštatu a z Poděbrad, syn náš milý, s bratry svými urozenými Bočkem, Jindřichem a Hynkem z Kunštatu a z Poděbrad k žádosti našic k vyplnění těch dluhuov a zastání penězi svými témuž Hanušovi a jeho dědicóm jsú se zavázali a ty dluhy podstúpili a na se přijali, my chtiece je také, jakož slušné jest, v tom opatřiti, aby oni peněz svých, kteréž za ty výplaty zámkuov a zápisuov svrchu psaných dali a budú i mají dávati, žádné škody neměli, poněvadž nám takú vděčnosť okázali sú, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomiem mocí královskú ty všecky zápisy ciesaře Sigmunda svrchupsané se všemi těmi sumami, jenž v těch zápisiech se jme- nují a nač ti zápisové svědčie, nic nevymieňujíc, na již psaného syna našeho Vikto- rina a bratry jeho svrchu psané i jich dědice převedli sme a převodíme a jim je dáváme, tak aby oni k těm listuom a sumám i také k těm zámkóm a zbožím i k tomu ke všemu, což těmi listy již psanému Hanušovi zapsáno jest a zastaveno, plné právo měli a obdrželi, jakož by jim zejména ti zápisové svědčili, tak dlúho, dokavadž od nás neb budúciech králuov českých jim ty všecky sumy těmi zápisy zapsané, tak jakož ti listové svědčie, dány a úplně zaplaceny nebudú. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v úterý po sv. Prokopu léta od naroz. b. syna tisícieho čtyřistého šestdesátého prvnieho, královstvie našeho léta čtvrtého. — Ad mand. dom. regis Hilarius, decanus Omnium sanctorum Pragensium. — Registrata. Jacobus de Cadano. Přivěšena veliká červ. pečeť krále Jiřího.

Strana 239
z roku 1461. 239 124. Císař Fridrich III. vyznává, že Prokopovi z Rabšteina odevzdal list týkající se darování hrabství Katzenellpogenského králi Jiřímu anebo jednomu z jeho synů, kdyby se uprázdnilo. Ve Štýrském Hradci, 25. srpna 1461. Kapitola vratislavská vydává vidimus tohoto listu. Ve Tratislavi, 25. července 1494. Rada města Vratislavě vydává též vidimus téhož listu. Te Vratislavi, 28. července 1494. Wir capittel der kirchen zu Breslaw bekennen offintlich mit disem vnnserm briefe vor allermeniglich, die en sehen ader horen lesen, das wir gesehen, gelesen vnnd yn vunsern henden gehabt haben eynen gantz vnuorserten brief des allerdurch- lauchtigisten fürsten vnd herrn, herrn Friderichs, ettwan romischen kaisers etc, auf pergamen geschriben mit eynem rotunden ingesigil rot wachs in gelis gedruckt mit eynem czwehawptigen adeler an eyner pergamenen pressula angehangen besigilt, eynes sulchen lawtes, wie von worte zu worte hernoch folget: Wir Fridreich, von gots gnaden rom. kaiser, zu allen czeiten merer des reichs, zu Hung., Dalm., Croacien etc. kunig, herczog zu Osterreich, ze Steir, ze Kernden vnd zu Krain, graue zu Tyrol etc. bekennen: als wir vns vormals gen dem durch- leuchtigem Georgien, kunig zu Beheim vnd marggrauen zu Merhern etc, vnnserm lieben swager vnd kurfursten, mit vnnserr handtgeschrifft dem edeln vnnserm lieben getreven Prokopien herren von Rabenstain, vnnserm rat, geantwürt, verwilligt haben, die grafschafft Katzenellpogen, wann die ledig wirdet, ze leihenn, das wir demselben vnnserm swager gelobt haben wissentlich mit dem brief, so es zu schulden kumbt, das wir die obberurte graffstchafft nach innhalt der obbemelten vnnserr hanndt- geschrifft im ader aynem seiner süne, welcher im dartzu geuellet, leihen sullen vnnd wellen trewlich vnd an geuerde. Mit vrkund des briefs geben zu Gretz an Eritag noch sandt Bertlmes tag nach Kristi geburd im vierczehenhundert vnnd ains und sechczigisten, vnnsers kaisertumbs im czehendenn, vnserr reich des romischen im czwayundewainczigisten vnd des hungrischen im dritten jaren. Des zu vrkund vund waren bekentnüs haben wir capittel obgenant disen vnnsern vidimusbrief darüber bepholhen zu geben vnd mit vnnserem gemeynem ingesigil, des wir zu sachen gebrauchen, versigeln lossen. Gescheen vnd geben zu Breslaw am freitag noch sandt Margarethen tag in vnnserm wochenlichen capittel noch Cristi geburt thawsent vierhundert vnd ym vier vnnd newnczigisten jaren.

Strana 240
240 C XX. Listiny archivu někdy Olešnického 125. Jan Kužel z Žeravic a z Mořic vyznává, že jest dlužen 500 zl. uherských Zichovi Kuželovi z Žeravic a jeho bratřím Jiříkovi a Václavovi Kuželům z Žeravic a z Kvasic. (62) V Kroměříži, 5. října 1461. Já Jan Kužel z Žeravic a z Mořic i s svými erby vyznávám »c, že jsem dlužen pravého a spravedlivého dluhu pět set zlatých dobrých uherských červených se lvy a váhy spravedlivé slovut. panoši Zichovi Kuželovi z Žeravic a jeho erbóm a k věrným jeho rukám slovutným panošiem Jiříkovi a Václavovi Kuželóm bratřiem vlastním z Že- ravic a z Quasic, strýcóm mým, i tomu, ktož by tento list měl s jeho Zicha svrchu psaného s dobrú vuolí; v kterýchžto zlatých svrchu psaných postúpil sem, a mocí listu tohoto postupuji ku pravému jmění a držení svých vlastních lidí v Mořiciech, na nichžto ukázal jsem a ukazuji a zapisuji pět set zlatých; a na ty svrchu psané zlaté úroka má jim dáváno býti z té vsi pět a dvadceti hřiven groší čísla moravského do roka, a to rozdielně na svatý Jiří po dání listu tohoto najprv příščí puol třinástý hřivny groší, a na svatý Václav ihned potom příščí také puol třinástý hřivny groší, a to tak dlúho a tak často, dokavadž bych jim, věřitelóm mým svrchupsaným, těch pěti set zlatých zase nedal a úplně i docela nezaplatil. A těch sem jim lidí postúpil v té vsi jmenované na těch lidech jmenovaných i s tiem se všiem právem a pan- stviem, s platy, s vinami i s poplatky i se všemi požitky, kterýmiž by koli jmény byly jmenovány, s rolí oranú i neoranú, s pastvami i s tú se vší zvuolí, jakož sú ti lidé od staradávna jměli, i se všiem plným panstviem, tak jakož sem to sám držal beze všeho umenšenie i beze všech příkaz, nic tu sobě ani svým erbóm práva na těch lidech i na tom na všem, což k těm lidem přísluší, nezachovávaje ani pozóstavuje. Pakliby věřitelóm mým svrchu psaným peněz potřebic bylo, anebo mně se nezdálo, aby oni ty lidi drželi a plat brali, tehda mámy sobě obapolně, já jim nebo oni mně, puol leta napřed dáti věděti; a v tom polúletí slibuji jim jejich pět set zlatých svrchu psaných dáti a zaplatiti úplně a docela i s úrokem konec toho polúletí vypovědělého. A protož já svrchu psaný Jan Kužel jistec a my Jan z Popovic, Jan z Vítčic, Prokop z Domamyslic a z Dřínového, Jan z Bielkova, Jan starší Bystřice z Jinic, Jindřich z Tučína, rukojmě a spoluslibce s ním a zaň, slibujem svú dobrú, čistů věrú, rukú společní a nerozdielnú beze všie zlé lsti, že ty všecky věci svrchu- psané budú ctně a věrně zdržány úplně a docela tak, jakož se svrchu píše. Pakli bychom toho čeho neučinili, což v tomto listu psáno stojí, jehož buoh nedaj, tehda atd. [Ležení v Olomouci.] A jestliže by z nás rukojmí svrchu psaných pán buch kte- rého v tom času neuchoval smrti, jehož buoh ostřez, tehdy my živí atd. Tomu na potvrzenie a pro lepší jistotu my jistec i rukojmie své vlastní pečeti s naším jistým vědomiem dobrovolně přivěsili sme k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Kroměříži

Strana 241
z roku 1461 a 1462. 241 v pondělí v ochtáb svatého Václava po narozenie s. b. tisícieho čtyřstého šedesátého prvého léta počítajíce etc. K listu přivěšeno sedm pečetí na proužcích pergam. 126. Císař Fridrich III. píše králi Jiřímu strany rozhodnutí o mír mezi ním a arciknížetem Albrechtem. Ve Štýrském Hradci, 11. ledna 1462. Wir Fridreich, von gots gnaden rom. kayser, zu allen tzeiten merer des reichs, ze Hung., Dalm., Croatien etc. kunig, hertzog ze Österreich, ze Steir, ze Kernden vnd ze Krain etc., embieten dem durleuchtigen Georgien, kunig zu Beheim vnd marggrafen zu Mêrhern etc., vnserm lieben swager vnd kurfürsten, vnsern grüs vnd frewntschafft beuor. Durleuchtiger, lieber swager vnd kůrfürst! Ewr schreiben vns yetz getan von hertzog Albrechts vermelter fridspruch wegen vnd seins briefs ew zügesanndt, des abgeschrifft vns verslossen zůgeschikcht, haben wir vernomen; vnd khumbt vns solh verkunden von ewer frewntschafft zu geuallen vnd dannkh. Vnd vns nymbt solh sein furnemen vnd klag frombde, nachdem vor dem frid, im frid vnd darnach menigerlay verdries, vnrecht, newikait, schatzung, besatzung vnd beswernuss vns vnd den vnsern meniguelticlich beschehen sein vnd noch teglich ergeen. Vnd nemlich befrombdet vns das vngeordent betrachten des egenanten hertzog Albrechts mit Emerstorf, das doch in vnser herrschafft Wertenegk gehöret, dasselb geslos vnd herschaft wir vnd nit er innhaben, dadurch vns zumal gepûrt, des vnd der vnsern ze halten vnd vns die uit entziehen ze lassen, als ewr frewntschaft selbs versteet, vnd gelegenhait der sachen auch vnser mainung ewrr lieb, die, so wir zu dem an- gestossen tag gen Znoym sennden werden, aigentlich vnderrichten in ganntzer hoffnung, ewr frewntschafft werd mit sambt vns an solhen groben henndeln miss- uallen vnd vns vnd vnser sachen, als wir vertrawn, ew beuolhen haben. Das wellen wir frewntlich vmb ew beschulden. Geben zu Grètz an montag nach sannd Erhartstag a. d. etc. LXII°, vusers kaysertumbs in zehenden, vnser reich des römischen im zwayundzwaintzigisten vnd des hungrischen im driten jare. — Pod ohbem: Comissio domini imperatoris in consilio. — Verso: Dem durleuchtigen Georgien, kunig zu Beheim vnd margrafn zu Mèrhêrn etc., vnserm lieben swager vnd kürfürsten. Při listině přitištěná pečet odloupla se. Archiv Český XV. 31

Strana 242
242 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického 127. Christofor Mauro, vévoda benátský, píše králi Jiřímu strany dopomožení Janovi z Rabšteina k věcem, které jemu u městečka Anoli byly odcizeny. V Benátkách, 18. ledna 1462. Serenissimo et excellentissimo domino Georgio, dei gr. Boh. regi et Moranie [sic] Lutuburgensis [sic] et Glesie [sic] duci ac Lusacie marchioni illustrissimo. Chri- stoforus Mauro, dei gracia dux Venetiarum et cetera, salutem et prosperorum suc- cessuum incrementa. Per reuerendum patrem, dominum Joannem de Rabenstain, pro- thonotarium et referendarium apostolicum ac sefre]nitatis vestre consiliarium, nobis presentate fuerunt littere ipsius se re nitatis vestre, quas profecto, ut continue con- sueuimus, alacri vultu legimus, et iocundissimo corde ipsum reuerendum dominum Joannem cum contemplacione maiestatis vestre, tum ob singulares eins virtutes vi- dimus et admissimus. Nam nostre mentis et consta[n]tissime dispositionis nostre est et continue fuit, cunctos suos pro mutua beniuolentia nostra sincerissima prosequi beni- uolentia et cuncta semper facere, que maiestati vestre grata esse intelligamus. An quoniam in accessu suo ad urbem, vt asserit, apud opidum nostrum Anoalis furto subtracta fuerunt nonuulla eius bona, molestissime quidem hec sensimus. Jussimus igitur eficacissime potestati nostro ipsius loci, vt ommi cumn dili- gencia, studio et solercia sua, si caram habet graciam nostram, perscruptari debeat et omnia experiri, vt furem inueniat seuerissimeque puniat et bona recuperet, pre- dicto reuerendo domino Joanni uel eius nuncio restituat, et demum in ca agat ma- teria, acsi res ipse nostre proprie essent; quoniam mirum in modum optamus cunctos subditos maiestatis vestre in locis nostris humanissime et amicabiliter per- tractari, parati ex corde ad cuncta sefre]nitatis vestre beneplacita. — Pod ohbem: Data in nostro ducali palatio die XVIII Januarii, indiccione XI. a. MCCCCLXII. — Verso: Serenissimo et excellentissimo domino Georgio, dei gracia Bohemie regi et Morauie [sic], Lutuborgensis [sic] et Glesie [sic] duci ac Lusacie marchioni illustrissimo. Při listině na pravé straně jest přivěšena na červeném hedvábí olověná bulla. 128. Melchior, syn někdy Jana Hochhauzera z Hochhauzu, dává Viktorinovi, vévodovi minstrber- skému, a bratřím jeho Bočkovi, Jindřichovi a Hynkovi z Kuuštatu a z Poděbrad své dva listy na pergameně, jeden, jímž kláštel Zderazský prodal otci jeho a dědicům ves Wencelsdorf u Mostu a mlýn Steinmul s příslušenstvím (viz výše str. 217). a druhý list, kterým král Jiří na tom zboží 906 zl. uherských zapsal. (125) Bez místa. 27. září 1462. Já Melchior, syn Januov dobré paměti řečeného Hochauzer někdy z Hochau- zu, vyznávám oc, že ty dva mé zápisy a listy hlavnie na pargameně, — jeden latině

Strana 243
z roku 1462 a 1463. 243 psaný, jímžto poctiví kněžie, kněz probošt i veškeren konvent najsvětějšieho hrobu Páně jerosolimitanského řádu svatého Augustina domu Zderazského u Praze prodali sú již psanému Janovi Hochauzarovi, otci mému, i jeho dědicóm a tak i mně ves Wencelsdorf blíž města Mostského s mlýnem řečeným Steinmul i s jinými také ves- nicemi a věcmi v témž listu zejména položenými, s dvory, lukami, lidmi úročními, berněmi, rychtami i všelikým platem na rozličných věcech záležícím, se všemi také a všelikými týchž vsí a věcí příslušnostmi, jakož ty věci v již dotčeném listu pod visutými téhož probošta a konventu pečetmi šíře jsú vypsány, kterýžto list já po již jmenovaném Janovi, otci mém, jakožto dědic jeho pravý mám vedle jiného a s jiným statkem řádně; a druhý zápis najjasnějšieho kniežete a pána, pana Jiřie, krále českého a markrabie mor. etc., pána mého najmilostivějšieho, jímžto JMt pod visutú pečetí svú devět set zlatých a šest zlatých uherských na zlatě i na váze dobrých mně a mým dědicóm na tom na všem zboží v prvniem listu vypsaném zapsal jest tak a s takovými příměnkami, jakož týž zápis to všecko plněji v sobě a šíře zavierá, — dal sem dobrovolně a mocí tohoto listu s mú plnú a svobodnú dobrú volí i také se vším a celým právem mým beze všeho pozuostavenie dávám osviecenému kniežeti a pánu, panu Viktorinovi, vévodě minstrberskému, hrabí kladskému a pánu z Kun- statu a z Poděbrad, a urozeným pánóm panu Bočkovi, panu Jindřichovi a panu Hynkovi bratřím z Kunstatu a pánóm z Poděbrad i jich dědicóm a budúcím, moc JMtem podle toho dávaje i právo, to všecko, což svrchu dotčení listové svědčie, držeti, mieti, toho požívati a s tiem se vším společně neb rozdielně, když a což se jim líbí nebo líbiti bude, jakžto s jich vlastním činiti bez všelikého mého a přátel mých i jiných všech lidí otporu a překážky. Na potvrzenie i budúcí pamět toho já Melchior nadepsaný pečet mú vlastní přivěsil sem k tomuto listu dobrovolně, prosiv urozeného pána, pana Záviše z Wald- štejna, statečného rytieře pana Viléma Pětipeského z Krásného Dvoru v Divicích, a slovutného panoše Heřmana ze Zhořce, v ty časy haupthmana na hradě Mostském, že jsú pečeti své také dali podle mne na svědomie přivěsiti k témužto listu. Jenž jest dán 1. od narozenie syna b. tisícieho čtyřistého šestdesátého druhého, ten pon- dělí před sv. Václavem. K listu přivěšeny na proužcích pergam. 4 pečeti. 129. Císař Fridrich III. chtěje odměniti služby krále Jiřího proti Vídenským mu prokázané, dává mu nápad na hrabství Katzenellenbogenské po hraběti Filipovi, kdyby bez mužských dědiců zemřel. V Novém Městě, 22. dubna 1463. Wir Friderich, von gots gn. rom. kayser, zu allen tczeitin merer des reichs, ze Hüngern, Dallmacien, Croacien etc. kunig, hertczoge ze Osterreich, ze Steir, ze 31*

Strana 244
244 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického Kernden vnd ze Krain, herr auff der Wündischen march vnd zu Portenaw, graff zu Habspürg, zu Tirol, ze Phiert vnd ze Kibürg, marggraüe ze Burgaw vnd landtgraue in Ellsass, bekennen vnd tûn künd offentlich mit dem brief allermeniclich gegen- würtigen vnd künftigen. Nachdem wir merkchlich haben entphünden, wie alls grosser trew, lieb vnd freuntschafft sich der dürchleüchtig vnser lieber swagir vnd kinrfürst, Jorg, künig zu Beheim vnd marggraff zu Merhern etc., in vnsern anligünden noten vor andern mit seinen getrewn diensten bey vns als romischen kayser gehaltin hat in dem, das vns sein liebe in seiner eygen persone mit hereskrafft in vnsern leibs- noten zu staten vnd rettüng komen ist, dadurch dann wir mitsambt der allerdurch- leüchtigisten fursten, vnsir lieben gemahel, frawn Leonara, romischen kayserin oc, auch vnserm sün vnd ettweuil vnserr getrewn ritterschafft aus dem beleger vnd besess, mit dem wir von vnsern vngetrewn von Wienn vmgeben gewesen, komen vnd ent- lediget sein, ist vnsrr kayserlich gemût pillich vnd von schulden genaigt, das mit gnaden vnd gütteten zu widergeltin; zusambt dem, das wir auch dartczu mit hoherr betrachtung nicht wenig zu hertczen nemen, das vns der obgnant vnsir liebir swagen vnd kurfürst die pürde vnd den last in dem heiligen reich durch sein vernunft vnd macht mit reten vnd taten wol vnd getrewlich khan vnd mag helffen tragen, als vns dan zu geschehen an seiner lieb gar nicht zweyfelt; vnd daromb mit wolbedochten mût vnd gütten wissen vnd willen, auch mit zceitigem rat ettlicher vnsir kurfursten vnd fursten des heiligen reichs vnd ander vnser rete vnd getrewn, ausz volkomenheit kayserlichs gewalts haben wir dem ob- gnanten vnserm lieben swagir vnd kürfürsten Jorgen kunig zu Behem etc. vnd allen seinen mendlichen leibszerben gegeben vnd verlichen den anfal der graffschafft des wolgebornen Philippen, grauen zu Katczenelpogen oc, mit sambt allem dem, das vns vnd dem heiligen reich von demselben von Katczenelpogen, wo er an mendlich leibserbin abgieng, angefallen mag, also das wir das allis ausz obgedochtir volko- menhait kaiserlicher macht vnd gewalts dem mergenantin vnserm swager vnd kür- fürsten Jorgen künig zu Behem etc. vnd allen seinen mendlichen leibserben ytcz ünd alszdan vnd dan als ytczund gegeben vnd verliehen haben, geben vnd verleyhen in auch solhs in krafft ditcz brieues, was wir yn daran von gnaden vnd rechtens wegen, auch vnser vnd des reichs gerechtikait halben verleihen süllen, kunnen vnd mügen; doch das er oder sein mendlich leibserben das allis, so offt vnd dikch es zil schulden kümet oder sich gebüret, von vns oder vnsern nachkomen am reich, so wir nicht wern, halten, nehmen, emphahen vnd dauon lehusphlicht tun sollen. als lehensrecht ist, getrewlich vnd an geüerde. Wir haben aüch dem obgemelten vnserm lieben swager vnd kurfursten die sündir gnad getan, vorgonnet vnd gewalt gegeben, das er die obberürten lehen- schafft selbs emphahen odir die seiner sune ainem. welhen er will, von ir allir wegin

Strana 245
z roku 1463. 245 zu gesampter hant, so werre es zu schulden komet, emphahen lassen, odir das einem seiner süne vor dem andern geben, vnd darinnen handeln mag nach seiner lieb ge- üallen, wie vorgeschrieben stet. Wir erkennen, erklern, vrtailen, verkünden vnd sprechin auch ausz volkommenhait vnsir kayserlicher macht vnd gewalts mit guttir wissen, das solhs nicht fur mynner noch andirs gehaltin sol werden, dann ob das nach gerichts ordnung erkennt, erklert, erobert vnd gesprochen wer, als es ouch ist vnd sein sol ytczund als dann vnd dan als ytczund. Vnd es werd dawider ge- handelt adir nicht, so erkennen, erkleren vnd vrtailen wir ouch in vorgerurter mass, das dannoch nichts dest mynner dieser brieff vnd solh vnser gab, genad vnd leihung bey krefften beleiben vnd von vns vnd vnsern nachkomen am reich vnwiderrufflich auch von meniclich gestrakchts vnd genutczlich gehaltin werdin sol; allis getreülich vnd an geüerde. Vnd darauff so gebieten wir allen vnd yglichen vnsern vnd des reichs kur- fursten vnd fursten geistlichin vnd weltlichin, grauen, freyen herren, rittern, knechten vnd allen andern vnsern des heiligen reichs vndirtanen vnd getrewen ernstlich vnd vestiklich mit diesem brieffe, bey vermeydung vnser sweren vngnad vnd bey ainer peen, nemlichen taüsent phündt lotigs goldes, so offt wissentlichen wider solch ob- gedacht vnsir gab, gnad, erklerung vnd leihung getan wurde, vnableslich, halb in vnsir kayserliche kamer vnd den andern halben tail vnserm lieben swagir vnd kur- fursten dem kunig zu Behem oder den obbenanten seinen sünen zu bezcalen, das sy, szoverr es zü schulden kommet, daweder nicht sein, noch sich des widersessig machen, vnd dem genanten vnserm swager vnd kurfursten oder seinen erben nichts darin tragen, noch furnemen sullen in dhain weg, allis trewlich vnd an alle arglist vnd geüerde. Das ist vnsir ganteze vnd ernstliche maynung. Des ziü warer vrkundt haben wir vnsir kayserliche maiestat ingesiegel an diesen brieff tün henkchen. Der geben ist zu der Newstadt an freytag vor sand Jorgen tag nach Cristi gepurde ym viertczehenhundirt vnd drewundsechtczigisten, vnsirs kaysertümbs ym zwelfften, vnsir reich des rohmischen ym viründzwayntezi- gisten vnd des hungarischen ym funften jaren. Wir Friderich vnd Georg gebrudir, vonn gots gnaden in Slesienn hertczuge vnnd hirren zu Lignitcz vnnd Briegk oc, bekennen offintlich vnnd twen kundt allir- menniglich, das wir vff hewte gesehen, vorhorit vnnd yn vnsern henden gehabit haben eynen keyserlichen vffnen brieff auff pergamen geschreben mit des allerdurch- leuchtigsten vnd vnoberwyndlichsten romischen keyszir Fredrichs, zu allen tczeitin mehrers des reichs, zu Vngarn, Dallmacien etc. konige, hertczuge zu Osterreich, zw Steirn, Kerndin vnd Krayn etc. vnsirs allergnedigstenn hirren rotünden, anhangenden keysilicher maiestadt czwehewptigen adler ingesigeln besiegelt an schriefften, per- gamen vnd ingesiegelen gantcz tüchtig vnd vnüorserit von worte zu worte, wie oben

Strana 246
246 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického geschreben, lawtende. Czu Vrkunde habin wir beyde ytczbemelte fursten vnnsir furst- liche anhangende ingesiegele an diesin vidimusbrieff wissentlich hengin lossen. Ge- scheen zum Briege freitags vor Purificacionis Marie nach Cristi vnsirs hirrenn geburth fumffezenhundirt vnd im andern jore [28. ledna 1502]. K listině jsou na proužcích pergam. přitištěny dvě dobře zachované pečeti. 130. Císař Fridrich III. omlouvá se králi Jiřímu z nezaplacení sumy peněz, již mu dáti měl. V Novém Městě, 23. srpna 1463. Wir Fridreich, von gots gnaden röm. kaiser, zü allenn tzeiten merer des reichs, zu Hung., Dalmacien, Croacien etc. kunig, hertzog zu Österreich, zu Steyr, zu Kernnden vnd zu Krain etc., embieten dem durleuchtigen Georgien, kunig zu Beheim vnd marggrauen zu Mêrhern etc., vnserm lieben swager vnd kürfürsten, vnsern grüs vnd frewntschafft beuor. Als vns ewr frewntschafft yetz von der summe guldein wegen, so wir ew auf vergangne zeit solten ausgericht vnd betzallt haben, geschriben hat, haben wir vernomen ; vnd lassen ewr frewntschafft wissen, daz wir ew solh betzalung derselben summ gern auf die bemelt zeit getan hieten, so wir des stathafft an gelt wern gewesen. Vnd haben ew darumb die herrschafft Newnbürg auf dem Yn dafur ze geben fürgehalten, die ir aber nicht habt nemen wellen. So sein wir auch in guter hoffnung, als ewr ret am jungisten bey vns hie seinn gewesen, vns solt das gellt von Hungern geuallen sein, dauon wir ew dann an vnderlas betzalt wolten haben. Das aber alsdann auch nicht ist beschehen. Vnd darauf daz wir ewrer frewntschafft mit betzalung der berurten schuld ye gern genug tun wolten, haben wir die vorgenant herschaft Newnburg dem edlen vnserm lieben getrewn Hannsen freyhern daselbs vnd zu Rorbach, vnserm rate, vil vmb ain mynere summ gelts verkaufft, dann die wert ist. Derselb von Rorbach sich verfanngen hat, ew die vorgemelt geltschuld an vnserr stat zu betzallen vnd darumb genügig gemachen, vnd hoffen, er hab sich nu mit ewrer frewntschafft darumb geainet oder werde sich noch gutlich darumb ainen. Vnd bitten darauf dieselb ewr frewntschafft mit sunderm fleiss, ir wellet ew derselben zalung halben mit tag geben vnd in aunder weg vmb vnsern willen gütlich vnd gnediklich gen im halten. Daran tut ir vns gut geuallen, das wir gen derselben ewrer lieb frewntlich beschulden wellen. Geben zu den Newnstat an Eritag vor sannd Batelmeestag des heiligen zwe- lifboten anno domini etc. LXIII°, vnsers kaysertûmbs im zweliften, vnserr reich des romischen im vierundtzwaintzigisten vnd des hungrischen in funfften jaren. [Pod ohbem : Commissio domini imperatoris in consilio. — Verso: Dem durleuchtigen Georgien, kunig zu Beheim vnd marggrauen zu Merhern etc., vnserm lieben swager vnd kurfursten. Pečeť přitisknutá, kterou listina byla zapečetěna, zachovala se.

Strana 247
z roku 1463. 247 131. Císař Fridrich III. píše králi Jiřímu, že sestra jeho Kateřina, markrabinka badenská, přijevši do Rakous, práci si vzala, aby jeho a bratra jeho vévodu Albrechta a lidi jejich přivedla k jednotě, ku kterémuž konci že svolán od něho do Tulnu sněm stavů dolno- i hornorakouských k sv. Mauriciu; i žádá krále Jiřího, aby některé ze svých rad k tomu sněmu poslal, kteří by s radami císařovými při jednání jeho dobrého nápomocni byli. V Novém Městě, 31. srpna 1463. Wir Fridreich, von gots gnaden römischer kayser, zû allen tzeiten merer des reichs, ze Hungern, Dalmacien, Croacien etc. kunig, hertzog ze Osterreich, ze Steir, ze Kernnden vnd ze Krain oc, embieten dem durleuchtigen Georgien, kunig zu Beheim vnd marggrauen zu Merhern etc., vnserm lieben swager vnd kurfursten, vnsern grus vnd frewntschafft beuor. Wir lassen ew wissen, daz sich die hochgeborn Katherina, marggrafin zu Baden, vnser liebe swester vnd furstinn, herab ze lannd gefugt vnd grossen fleiss, müe vnd arbait gehabt hat, damit wir vnd hertzog Albrecht von Österreich in ainikait vnd vnser lannd vnd leut in frid vnd gemach pracht wurden. Darauf haben wir mit demselben hertzog Albrechten vnd den seinen ainen fridlichen anstannd von sannd Giligentag vntz auf sannd Michelstag negstkunnftigen aufgenomen, vnd ainen gemainen lanndtag auf sannd Mauritzentag auch nagst komend zu Tullnn ze halten furgenomen, vnd darauf zu bederseit vnser lanndtleut niderhalb vnd ob der Enns, gehorsam vnd vngehorsam, geistlich vnd weltlich, auch die von steten auf denselben tag daselbshin gen Tullnn ze komen eruordert, da zu betrachten, land vnd leut in frid vnd gemach ze bringen. Begern vnd bitten wir ewr frewntschafft mit sunderm fleiss, daz ir etllich ewr rêt zu demselben tag daselbs hin gen Tullnn ordnet vnd schikchet, die vnsern rêten, so wir da haben werden, beystannd tün vnd ratsam ze sein, vnser pestes vnd nutzist da furzenemen. Daran tut vns dieselb ewr frewntschafft sonder gut geuallen, das wir vmb ewr frewntschafft beschulden wellen. Geben zu der Newnstat am mittichen vor sannd Giligentag anno domini etc. LXIII°, vnsers kaysertümbs im zwelften, vnserr reich des römischem im vierund- zwayntzigisten vnd des hungrischen im funften jaren. [Pod ohbem:] Comissio domini imperatoris in consilio. Verso: Dem durchleuchtigen Georgien, kunig zu Beheim vnd marggrauen zu Merhern etc, vnserm lieben swager vnd kurfursten. Pečeť, která byla přitištěna, jest odloupnuta. 132. Christofor Mauro, vévoda benátský, píše králi Jiřímu v záležitosti Terstských, že jim k nalé- hání papežského legata odpustil a že rozkázal lidem svým od obléhání jich ustati. U Benátkách, 19. listopadu 1463. Serenissimo et excellentissimo domino Georgio, dei gr. Boemie regi ac Mor., Lutuburgensis [sic] ac Glesich [sic] duci, ac Lusacie marchioni illustrissimo. Christo-

Strana 248
248 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického phorus Mauro, d. gr. dux Venetiarum etc., salutem et prosperos ad vota successus. Preteritis diebus in responsionem litterarum maiestatis vestre scripsimus in iustifica- cionem cause nostre contra Tergestinos, quantum tunc husque oportere nouimus. Postea, licet forsitan ante has ad noticiam serenitatis vestre peruenerit, que in pre- senciarum dicturi sumus, statuimus tamen pro singulari affeccione nostra in maie- statem vestram ea sibi his nostris litteris nunciare. Superioribus his diebus Romanus pontifex per medium reuerendissimi domini cardinalis Niceni, legati de latere, hic existentis pro rebus fidei aduersus perfidos Turcos gerendis, instanter nos hortari fecit pro pace Tergestinorum. Nos licet, vt scripsimus maiestati vestre, prouocati et la- cessiti ab eis fuerimus maximis violenciis et iniuriis contra subditos et fideles nostros illatis, earum tamen obliuisci decreuimus et per operam reuerendissime dignitatis sue veniam et pacem dedimus Tergestinis, iussimusque gentes omnes nostras ab corum obsidione ex toto discedere, tenentes eciam rem gratam et placitam fecisse cesaree maiestati. Reliquum est, vt in omne decus et gloriam serenitatis vestre omni tem- pore paratissimi simus. Dat. in nostro ducali palatio die XVIIII Nouembris, indiccione XII, MCCCCLXIII. Verso: Serenissimo et excellentissimo domino Georgio, dei gracia Bohemie regi — ac Morauie, Lutuburgensis ac Glesich [sic] duci et Lusacie marchioni illustrissimo. Pečet se nezachovala. 133. Matiáš král uherský činí narovnání s králem Jiřím o neshody, které mezi některými po- hraničními poddanými jejich vznikly. V Budíně, 14. dubna 1464. Nos Mathias, d. gr. rex Hung., Dalm., Croacie oc not. facimus ten. pres., quibus expedit vniuersis, quod licet inter maiestatem nostram ac serenissimum principem dominum Georgium, eadem gracia regem Boh., patrem nostrum, nostrumque Hungarie et suum Bohemie regna occasione quorundam dampnorum et nocumentorum per nostros et eiusdem domini Georgii regis subditos vtrimque illatorum et commissorum quedam differencie et controuersie orte fuerint, tamen, ne occasione premissa in maiora mala accrescant vtque pax inter maiestatem nostram ac ipsum dominum Geor- gium, regem Bohemie, nostrosque et eiusdem subditos firmiter perduret, premissa quoque iam illata recte reformentur, cum eodem domino Georgio, rege Bohemie, in hanc disposicionem, habitis superinde maturis tractatibus, deuenimus et has ini- uimus composiciones: Primo quod vtraque regna, tam scilicet nostrum Hungarie quam suum Bo- hemie, inter sese ac subditos et incolas eorundem intra extraque commeantes pacifica sint et secura. Ceterum quod tam nos quam ipse dominus Georgius rex omnes sub-

Strana 249
z roku 1463 a 1464. 249 ditos nostros, qui dampna et alia nocumenta in prefatis regnis inferunt, vicissim de eisdem regnis euocare faciamus diligenciamque adhibeamus, vt tales reuertantur et ab illacione dampnorum et nocumentorum cessent, prouideamus quoque, ne plures maleffa]ctores in auxilium supradictorum de vnius cuiusque nostrum regno exeant aut fauores et subsidia eis faciant, nec paciamur aut permittamus vel faueamus quos- cumque spoliatores aut alios malefactores in alterius nostrum et subditorum nostrorum dampnum deinceps procedere aut in ipsis regnis nostris et metis eorundem multi- plicari et adunari. Item si qui ex subditis alicuius nostrum in regno alterius nostrum spolia et alia mala, non petita prius iusticia aut iusta ablacione non acceptata, publice et palam commiserint, tales a regno, de quo scilicet fuerint, prohibeantur et omnibus bonis eorum priuentur sine spe restitucionis. Si qui autem ex ipsis subditis nostris in pri- uato aliqua spolia, dampna et nocumenta commiserint, contra eos specialiter deferatur querella ad eum, cuius sunt subditi, et petatur iusticia, ex quorum parte idem plenam iusticiam aministrare teneatur. Malefactores eciam, qualescumque et vndecumque exi- stant, ibi, vbi scilicet repperti fuerint super maleficio, iudicentur, fiatque iusticia ex parte eorundem. Malefactores vero profugi, de vnius nostrum regno ad regnum al- terius profugientes, de eorum regno reddantur vel saltem inibi non conseruentur. Preterea in cuius nostrum finibus castella vel fortalicia per malefactores in alterius nostrum dampnum et nocumentum erecta fuerint, is principaliter teneatur ad ferendum remedium, vt ea distrahantur et remoueantur, alter vero nostrum, dum requisitus fuerit, auxilium superinde ferre debeat. Super dampnis quoque ac nocumentis hucusque hincinde illatis fiat conuencio oratorum amborum nostrum plenum mandatum habencium, quos ad hoc deputaue- rimus, in festo natiuitatis beati Johannis Baptiste proxime venturo in ciuitate nostra Zakolcza alias Skalice nuncupata, vbi et quando premissis omnibus recte et secundum iusticiam discussis vtrimque satisfaccio impendatur, teneamurque subditos nostros, qui premissa commiserunt, ad eam faciendam compellere aut nos ipsi pro eis satis- facere. Que omnia supradicta sine dolo et fraude obseruabimus et in verbo nostro regio obseruare promittimus testimonio presencium litterarum mediante, quas in huius rei memoriam et firmitatem secreto sigillo nostro, quo vt rex Hungarie utimur, fecimus roborari. Dat. Bude in festo beatorum Thiburcii et Valeriani martirum anno domini millesimo quadringentesimo sexagesimo quarto, regni nostri anno septimo, coronacionis vero primo. — [Pod ohbem:] De comissione propria domini regis. Na proužku pergam. jest přivěšena pečet Matiášova. Archiv Český XV. 32

Strana 250
250 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického 134. Král Jiří zapisuje a zastavuje Prokopovi Liškovi z Vysoké a bratru jeho Bohunkovi plat 45 kop na dvoře Svítkově ke klášteru Opatovickému náležející. (126) V Praze, 24. července 1465. My Jiří, z b. m. král č., markr. mor., lucemb. a slez. vévoda a luž. markr. oznamujem oc, že znamenavše mnohé věrné a pilné služby slovut. Prokopa Lišky z Vy- soké, věrného našeho milého, kteréž nám činil jest, činí a potom tiem lépe aby či- niti mohl a měl, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú témuž Prokopovi Liškovi a bratru jeho Bohunkovi i jich dědicuom ten plat, kterýž jest na dvoře Svietkově, kterýžto dvuor Prokop Liška již psaný drží a s toho dvoru placen jest k klášteru Opatoviciem, i s tuoní k tomu dvoru příslušející, zapsali sme jim a zastavili a tiemto listem zapisujem a zastavujem ve čtyřidcieti a v pěti kopách groších [sic] ke jmění a držení i požívání jich bez našie, budúcích našich, králuov českých, i všech jiných lidí všeliké překážky, tak aby oni toho platu s toho svého dvoru Svietkova nám ani žádnému nedávali tak dlúho, dokudž my neb budúcí naši, králové čeští, nebo ti, jimž by toho platu i tuoně výplata spravedlivě příslušela, již psaným Prokopovi Liškovi a Bohunkovi bratřím nebo jich dědicuom těch čtyřidceti a pět kop grošuov peněz dobrých v zemi našie České obecně berných nedali bychom a nesplnili penězi hotovými. A ktož by tento list měl s již psaných Prokopa a Bo- hunka neb jednoho z nich nebo jich dědicuov dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchu psaných. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v středu u vigilii sv. Jakuba Větčieho, apostola božieho, léta od naroz. syna božieho tisícieho čtyřstého šestdesátého pátého, královstvie našeho léta osmého. — Ad mandatum domini regis. Na proužku pergam. přivěšena pečet krále Jiřího na okraji valné porouchaná. 135. Milota ze Všejan a z Klamoše dává Zdeňkovi a Jetřichovi bratřím z Chlumu a jich dědicům list na dvůr poplužní ve vsi Všejanech, jejž měl otec jeho Jetřich a po něm on od Půty z Častolovic. (43) Bez místa, 30. ledna 1466. Já Milota ze Všejan a z Klamoše vyznávám oc, že ten list hlavnie, kterýž svědčí Jetřichovi dobré paměti otci mému, tudiež také i mně po mém otci i našim všem budúcím od uroz. pana Puoty z Častolovic, někdy pána na Kostomlatech, kte- rýžto list svědčí na forbergk anebo dvór poplužní ve vsi řečené Všejamy [sic] vysta- vený, se všie dědinú k celému popluží s lukami, s křovinami, s puotůčky i se všemi

Strana 251
s let 1465—1467. 251 příslušnostmi k témuž popluží příslušejícími, kromě poddánie kostelnieho, jakož týž list svrchu psaný jasněji svědčí a v něm sě plněji a šíře vypisuje, se všemi právy v něm položenými a zapsanými, dal sem a mocí listu tohoto dávám jménem mým, dětí a budúciech mých dobrovolně s mú dobrú a s svobodnú volí slovutným panošiem Zdeňkovi a Jindřichovi bratřím z Chlumu, dětem jich a budúcím, v tom listu svrchu- psaném sobě nic dále ani dětem mým a budúcím nepozůstavuje, tak aby svrchu psaní bratřie, jich děti a budúcí jich mohli a moc měli i právo plné s tiem listem nade- psaným učiniti jakožto svým vlastním, jakžby sě jich vuoli dobré líbilo a zdálo, a to bez překážky všelikteraké mé, mých dětí i budúcích mých. Tomu na potvrzenie a pevnost pečet svú vlastní mým jistým vědomím i přiznáním dobrovolně dal sem přivésiti k tomuto listu, a pro dalšie svědomí toho prosil sem uroz. pána, pana Hynka z Wal- šteina seděním na Hradistku, králové české hofmistra, a statečného rytíře Čeňka z Barchova seděním na Vyšehněviciech, a slovutných panošóv Jana z Labúně seděním na Záchrašťanech a Jana z Kasalic, aby své pečeti podle mne na svědomie dali přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán 1. po naroz. s. b. tisícieho čtyřistého šedesá- tého šestého, ten štvrtek před Hromnicemi. Přivěšeno na proužcích pergam. 5 pečetí. 136. Král Jiří poroučí Janovi z Cimburka Jičínskému, jenž se ho jakožto krále ustavičně přidržuje, v opravu do živnosti klášter svůj Vyzovický. (68) V Prase, 9. dubna 1467. My Jiří, z b. m. král č., markr. mor., lucemb. a slez. vévoda a luž. markr. oznamujem »c, že shledavše mnohú věrnost uroz. Jana z Cimburga Jičínského, věr- ného našeho milého, kterúž jest nám okazoval a okazuje, nás jakožto krále pána svého ustavičně se přidrže, i majíce v něm zvláštnie doufánie, že on klášteru našemu Vyzovskému, kterýž na pomezí a při jeho zbožích leží, móže dobře prospěšen býti, s dobrým rozmyslem a raddú věrných našich, mocí královskú a jakožto mar- krabě moravský témuž Janovi z Cimburga poručili sme klášter náš Vyzovský s zbožími k němu příslušnými v opravu, a tiemto listem porúčieme, tak aby on ten klášter s zbožím k němu příslušným do své živnosti v opravě své měl a jej ode všech útisknov a bezpráví obraňoval. Protož přikazujem podkomořiemu markrabstvie na- šeho Moravského, kterýž nynie jest neb potom byl by, i všem jiným našim poddaným, aby již řečenému Janovi Jičínskému na té opravě žádných překážek nečinili, ale raději pomoc a přiezeň jemu dávali a okazovali. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze ve čtvrtek po sv. Ambroži 1. od nar. syna božieho tisícího čtyřstého 32*

Strana 252
252 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického šestdesátého sedmého, kralovstvie našeho léta devátého. — Ad mandatum domini regis. K listu přivěšena pečeť krále Jiřího na proužku pergam. 137. Král Jiří zastavuje a zapisuje zboží kláštera Vyzovického v 1000 zl. uherských Janovi z Cimburka až do jeho živnosti. (69) V Praze. 12. března 1468. My Jiří, z b. m. král č., markr. mor., lucemb. a slez. vévoda a luž. markr. oc, oznamujem »c, že shledavše mnohé věrné a pilné služby, kteréž uroz. Jan z Cimburka Jičínský, věrný náš milý, nám učinil jest, činí, nás jakožto krále českého, pána svého, se přidrže a nám k obecnému dobrému věrně pomáhaje, a potom tiem lépe aby mohl a měl činiti, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú a jakožto markrabě moravský témuž Janovi z Cimburka a dědicóm jeho zapsali sme a zastavili a tiemto listem zapisujem a zastavujem zbožie kláštera našeho Vyzov- ského tuto psané, totižto: městečko Vyzovice a vsi Lutonín, Jesennú, Ublo, Bratřejov, Pozděchov, Polanku, Leskovec, Vysoké Pole, Újezd, Lúčky, Zadvěřice, v Zlechoviciech osm člověkuov a v Nivnici s lidmi kmetcími, dědinami, lukami, lesy, pastvišti i se všemi a všelikými požitky v jednom tisíci zlatých uherských dobrých pod úmluvú ta- kovúto: aby již psaný Jan Jičínský ta zbožie s příslušnostmi a poplatky i puožitky jich všelikými měl, držel a toho požíval bez našie, budúcích našich, králuov českých a mar- krabí moravských i všech jiných lidí všeliké překážky až do své živnosti a po smrti jeho, dokudž bychom dědicóm neb budúcím jeho my neb budúcí naši králové čeští a markrabie moravští nebo ty osoby, jimž by ta výplata spravedlivě příslušela, těch tisíce zlatých na zlatě i na váze dobrých úplně nedali a nezaplatili. Také svrchu psaný Jan Jičínský, dědicové i budúcí jeho, dokudž toho svrchu psaného zbožie budú v držení, mají tři kněží v klášteře Vyzoviciech toho zákona držeti a chovati, potřebú slušnú je opatřiece, aby mohli tu býti a pánu bohu slúžiti. A ti lidé od svrchu psaného Jana Jičínského, dědicuov i budúcích jeho mají při spravedlnosti byti zuostaveni. A ktož by tento list měl s svrchu psaného Jana Jičínského neb jeho dědicuov dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchu psaných. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v sobotu den sv. Rehoře léta od nar. s. b. tisícieho čtyřstého šestde- sátého osmého, královstvie našeho léta desátého. — Na ohbu: Ad mandatum domini regis. — Na rubu: Registrata. K listu přivěšena na proužku pergam. králova pečet.

Strana 253
z roku 1468 a 1469. 253 138. Jiřík z Miletíuka a na Pardubicích vyznává s rukojměmi svými, že jest dlužen 300 zl. uher. na půlletní výpověď a za roční úrok 30 zlatých v půlletních lhůtách splatných Hynkovi z Veselice. (37) Bez místa, 13. ledna 1469. Já Jiřík z Miletínka a na Pardubicích jistec a pravý dlužník dluhu dole psaného; a my Martin z Hrádku a na Boharyni, Zdeněk z Lúčeně a na Staré, Petr z Kopidlna a na Třěvači, Stranník z Kopidlna a z Kněžic, Zdeněk z Kopidlna, Václav Homole z Ryzmburka, rukojmie jeho s ním a zaň, vyznávámy oc, že jsmy dlužni pravého a spravedlivého dluhu pójčeného tři sta zlatých, dobrých, črvených, uherských, na zlatě a na vázě spravedlivých, statečnému rytieři panu Hynkovi z Veselicě i jeho dědicóm. Kteréžto zlaté svrchu psané máme i dlužni sme i dobrú naší věrú slibujem beze lsti všickni jednostajně rukú společnú a ovšem nerozdielnú, tak aby žádný z nás ruko[j]mí v tom slibu a dluhu od druhých sě nedělil ani zaplacením svého dielu kterakkoli děliti se k odbytí mohl, než dáti témuž věřitele [sic] našemu aneb jeho dědicóm a zlatými hotovými, dobrými, červenými, uherskými zaplatiti na vázě i zlatě spravedlivými, když by nám náš věřitel svrchu psaný nebo jeho dědici dali puol léta napřed věděti anebo my jim, a to beze všeho dalšieho prodlévánie i beze všeho zmatku. A na těch tři sta zlatých svrchu psaným věřitelóm našim mámy platiti úroka ročnieho třidceti zlatých, a to rozdielně na sv. Jiřie nynie najprv příštieho po dání tohoto listu patnást zlatých a na sv. Havla potom hned příštieho patmáste zlatých, dobrých, červených, uherských na zlatě a na vázě spravedlivých, aneb miesto zlatých úročních mámy a slibujem dáti penieze úročnie dobré, střiebrné, rázu pražského a čísla českého, za každú kopu šedesát grošóv počítajíc, po čemž by ty chvíle zlatý platily, a to tak dlúho úroky platiti mámy, dokudž by nám vě- řitelé naši nedali puol léta napřěd věděti anebo my jim. A když by nám dali puol léta napřed věděti, tehdy mámy jim dáti těch tři sta zlatých i s úrokem na ty zlaté přišlým od věděti dánie v plném polúletí bez dalšieho prodlévánie. A také když bychom my rukojmě neb jistec dali puol léta napřed věděti svrchu psaným věřitelóm našim a jim zlaté jich dali tři sta zlatých i s úrokem na ty zlaté přišlým, tehdy mají je od nás přijieti a nám list náš mají v moc naši vrátiti beze všeho zmatku i odporu všelikterakého. Pakli bychom toho neučinili atd. [Ležení v Hradci Králové neb v Jaroměři.] A jestliže by z nás rukojmí pán bóh v tom času kterého smrti neuchoval, tak že by umřěl, čehož pane bože rač uchovati, »c. A ktož by koli tento list měl nebo mieti bude s našich věřitelóv svrchu psaných dobrú volí a svobodnú, ten má i mieti bude túž plnú moc i též plné právo k tomu ke všemu, což tento list svědčí, jako oni sami věřitelé naši svrchu psaní.

Strana 254
254 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického Toho všeho na potvrzenie, pevnosť a jistotu my jistec i rukojmě pečeti našě vlastnie s naším jistým vědomím a cělým i plným přiznáním dali jsme k tomuto listu přivěsiti dobrovolně. Jenž jest dán a psán léta od naroz. syna b. tisícieho čtyřstého šedesátého devátého, v pátek v ochtáb božieho krstěnie. Po 7 pečetích zbyly proužky pergamenové. 139. Vratislav z Mitrovic vyznává, že list hlavní na pergameně na 500 kop gr. zlatých uher., svědčící Vratislavovi z Mitrovic, otci jeho, v němž jistec jest Hanuš z Kolovrat a na Zbirově a páni někteří rukojmové, a který po otci na něho spadl, dal Oldřichovi z Drasovic a z Hlu- boké s právem, tím listem hlavním z jistiny i z úroků upomínati. (16) Bes místa, 6. listop. 1469. Já Jan Vratislav z Mitrovic vyznávám »c, že ten list hlavní na pargameně s visutými pečetmi, kterýž nebožci Vratislavovi z Mitrovic, otci mému, svědčí, dluhu spravedlivého za pět set kop grošóv zlatých uherských pravých a dobrých, a z nich úroky, v němžto jistec jest pan Hanuš z Kolovrat a na Zbirozě, a rukojmie zaň pan Albrecht z Kolovrat a na Krakovci, pan Beneš z Kolovrat a na Libštýně, pan Zbyněk z Kolovrat a Kornhúza, Přech z Trnové purkrabie na Hrádku, Bušek z Tachlovic, Hynek z Jablanné [sic] a z Svatého Pole, Václav z Svárova, Petr Chlumek [z Chlumu, Jan z Čejova purkrabie na Zbiroze, a Jindřich Hnát purkrabic na Krašově, tak a v ta zavázánie i pod těmi pokutami plniti se zapsavše, jakož týž list hlavní to všecko plněji a šíře v sobě zavierá a svědčí, kterýžto list již po již psaném otci mém na mě jakožto dědice pravého spadl jest bez zmatku, dal sem jej dobro- volně a mocí tohoto listu s mú plnú a svobodnú dobrú vuolí dávám i s tiem, jakož sem dal puol léta napřed věděti svrchu psaným rukojmiem slovut. panoši Oldřichovi z Drasovic a z Hluboké, moc jemu i právo mé dávaje tiem listem hlavním svrchu dotčeným z jistiny i z úrokuov upomínati a dobývati i s ním a s tiem, nač svědčí. když a což se jemu líbí nebo líbiti bude, jakožto s jeho vlastním učiniti bez všeli- kého mého i jiných všech lidí odporu a přěkážky. A ktožkoli dále ten list hlavní s jeho dobrú vuolí měl by nebo mieti bude, ten má i jmieti bude k němu túž moc i též plné právo, jakožto on sám. Na potvrzenie i budúcí paměť toho pečeť mú vlastní přivěsil sem k tomuto listu dobrovolně, prosiv urozeného pána, pana Jana z Vrtba seděním na Příbrami, slovut. panoší Otíka z Boršic, Jana Čmelinského z Neprochov, že jsú pečeti své dali na svědomie podle mne také přivěsiti k témuž listu. Jenž jest dán léta od naroz. b. tisícieho čtyřistého šestdesátého devátého, v pondělí den sv. Linharta. Ze čtyr přivěšených pečetí na proužcích pergam. zachovaly se jen první tři.

Strana 255
z roku 1469 a 1470. 255 140. Král Jiří zapisuje 60.000 kop gr. praž. dluhu královského na důchodech mince Kutnohorské synům svým Viktorinovi, Jindřichovi a Hynkovi, vévodům minstrberským oc a Bočkovi, bratřím a pánům z Kunstatu a na Poděbradech. (127) V Čáslavi, 5. července 1470. Tištěno v Archivé Českém I. str. 299 č. 3. 141. Král Jiří připisuje Janovi z Cimburka Jičínskému k prvnímu zápisu na zboží kláštera Vy- zovického 2000 zl. uherských. (70) V Praze, 25. listopadu 1470. My Jiří z b. m. král č., markr. mor., lucemb. a slez. vévoda a luž. markr. oc, oznamujem tiemto listem všem, že shledavše mnohé věrné služby uroz. Jana z Cim- burga Jičínského, věrného našeho milého, kteréž jest nám činil, činí a potom tiem lépe aby mohl a měl činiti, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí krá- lovskú a jakožto markrabě moravský tuto milost jemu sme učinili a činíme, že k prvniemu zápisu, kterýž na zbožie kláštera našeho Vyzovského jemu sme dali, připsali sme jemu a tiemto listem připisujem dva tisíce zlatých uher. dobrých, a v té sumě jemu a jeho dědicóm ta zbožie zavazujem, tak aby řečený Jan Jičínský i dědicové jeho zbožie kláštera Vyzovského, tak jakož první zápis náš okazuje, měli, drželi a požívali. A když bychom my neb budúcí naši, králové čeští a mar- krabie moravští, nebo ty osoby, jimž by ta výplata spravedlivě příslušala, od dě- dicuov a budúcích řečeného Jana Jičínského zbožie kláštera našeho již psaného vy- placovali, že máme a povinni budem za první zápis tisíc zlatých a za tento nynější dva tisíce vše zlatých uher. dobrých na zlatě i na váze dáti, a oni vezmúce ty tři tisíce zlatých od nás společně mají a povinni budú těch zboží nám neb těm, od nichž ty sumy zlatých přijmú, bez odpornosti postúpiti a tento list i první zápis náš navrátiti. A jestliže by řečený Jičínský již psané zbožie nás se přídrže a pro nás ztratil, a my neb budúcí naši, králové čeští a markrabie moravští, toho zbožie zase došli bychom, tehdy máme jemu neb jeho dědicóm toho zbožie zase postúpiti. A ktož by tento list měl s již psaného Jana Jičínského dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušalo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v neděli den svaté Kateřiny léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého, královstvie našeho léta třináctého. — [Na ohbu:] Ad man- datum domini regis. — Verso: R(egistra)ta. Pečeť králova přivěšena.

Strana 256
256 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického 142. Aleš z Jistebna dává list hlavní na pergameně, který mu svědčí na dluh 140 kop a z nich úrok, v němž jistec jest Jiřík z Kunštatu a z Poděbrad, správce a hofmistr království Českého, a rukojmové za něj Jan z Brloha, Augustin z Dlouhé Vsi, Jan Horka z Horky a Petřík z Chotětic, Pavlovi ze Skal a z Jenšteina. (128) B. m. 25. září 1471. Já Aleš z Jistebna vyznávám oc, že ten list hlavní na pargameně s visutými pečetmi, kterýž mně svědčí, dluhu spravedlivého sto a čtyřidceti kop gr. a z nich úrok, v němžto jistec jest urozený pán, pan Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, v ty časy správce a hofmistr královstvie Českého, a rukojmie zaň jsú Jan z Brloha purgrabie na Poděbradech, Augustin z Dlúhé Vsi purkrabie na Kolíně, Jan Horka z Horky a Petřík z Chotětic, tak a v ta zavazánie i pod těmi pokutami plniti mi se zapsavše, jakož týž list hlavní to všecko plněje a šíře v sobě zavierá, — dal sem do- brovolně a mocí tohoto listu s mú plnú a svobodnú dobrú volí dávám uroz. pánu. panu Pavlovi z Skal a z Jenštejna, moc i právo mé jemu podle toho dávaje, tiem listem hlavním již dotčeným úrokuov všech zadržalých i z škod napomínati a dobý- vati, i s ním a s tiem, nač svědčí, když a což sě jemu líbí nebo líbiti bude, jakožto s svým vlastním učiniti bez všelikého mého i jiných všech lidí otporu a překážky. Na potvrzenie i budúcí paměť toho pečet mú vlastní přivěsil sem k tomuto listu dobrovolně, prosiv uroz. pánuov, pana Viléma z Horštejna a z Vilhartic, pana Jana z Walštejna, a slovutného panoši Jana z Dúpova miestokomorníka královstvie Českého, že jsú pečeti své dali na svědomie podle mne také přivěsiti k témužto listu. Jenž jest dán léta od naroz. syna božieho tisícieho čtyřistého sedmdesátého prvnieho, v středu před sv. Václavem, mučedlníkem božiem a dědicem českým. Ze čtyř pečetí na proužcích pergam. přivěšených zachovaly se 1. 2 a 4. 143. Král Vladislav dosvědčuje, že chtěje pravdy míti o tom, zdali král Ladislav otrávením sešel s toho světa, kázal u přítomnosti mnohých pánů a rytířstva hrob jeho otevříti, a že s nimi viděl tělo řečeného krále celé nezapadlé a že nemělo znamení toho, žeby tráven byl. (129) V Praze, 14. února 1472. My Vladislav, z b. m. král č., markr. mor., lucemb. a slez. knieže a luž. markr. oc oznamujem »c, že slyševšě řeči některých lidí, kteříž pravie, že by najjas- nějšie knieže pan Ladislav, uherský a český král, ujec náš milý, skrze otrávenie smrt vzal a s tohoto světa sšel, pokudž najdéle mohli sme, na to sme sě ptali, abychom mohli znamenie některé pravdy té věci mieti a zvěděti. I kázali sme v přítomnosti mnohých pánuov i rytieřstva hrob jeho otevřieti, a tu jsme i s nimi viděli tělo řečeného krále, ujce našeho, celé, nezapadlé ani kterého znamení takového

Strana 257
z roku 1471—1474. 257 majíce, ješto by mohlo domněno býti, že by tráven byl. Protož aby tomu věřeno bylo, což tuto píšem, kázali sme pečetí naší kralovskú tento list zapečetiti. Dán v Praze v pátek den sv. Valentina 1. od nar. s. b. tisícieho čtyřstého sedmdesátého druhého, královstvie našeho léta prvnieho. Pečeť přivěšena na proužku pergam. 144. Viktorin, Jindřich starší a Jindřich mladší jinak Hynek, vévodové minstrberští a hrabí Kladští, páni z Kunštatu a na Poděbradech, a Boček pán z Kunštatu a na Poděbradech, vydávají dílčí list o všecka panství, kteráž mají v koruně České. (130) V Poděbradech, 9. března 1472. Tištěno v Archivě Českém I. str. 300—306 č. 4. 145. Úmluva o splacení dluhův královských knížatům Minstrberským skrze pomoc zemskou. (131) V Praze, 17. června 1473. Tištěno v Archivě Českém I. str. 306—308 č. 5. 146. Král Vladislav činí s ovdovělou královnou Johannou smlouvu strany jejího a služebnictva jejího dalšího vychování a strany zaplacení dluhů. (132) V Praze, 10. srpna 1474. My Vladislav, z b. m. král č., markr. mor., lucemb. a slez. knieže a luž. markr. oc, oznamujem t. 1. všem, že hlediece na obecné dobré koruny našie České, i uči- nili sme smlúvu dobrovolnú s najjasnější kněžnú paní Johannú královú českú, ma- teří naší milú, takovúto, že jejie přátelstvo má konečně při nás zuostati a nám jakožto králová česká se všemi svými služebníky a lidmi poddanými, duchovními i světskými, má radna a pomocna býti. A též my zase máme s našimi poddanými a služebníky duchovními i světskými přátelstvu jejiemu i všem jejiemu přátelstvu poddaným radni a pomocni býti. A my také, což sme spravedlivě povinni přátelstvu jejicmu, to také máme přátelstvu jejiemu učiniti. A také zvláště nynie, což se dotýče služebníkuov již psané králové, mateře naší, kteříž sú byli u přátelstva jejieho v službě až do smrti najjasnějšieho kniežete pana Jiřieho krále českého, předka našeho šťastné paměti, že těm také službu, což jim spravedlivě zuostáno dlužno, zaplatiti máme. Pakli by který z těch služebníkuov jejieho přátelstva na nás toho dluhu přestúpiti nechtěl svévolně, k takovému s radú přátelstva jejieho a naší máme sě mieti, aby k tomu připraven byl. A přátelstvo Archiv Český XV. 33

Strana 258
258 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického jejie abychom z těch dluhuov vyvedli. Slibujíce slovem naším královským, že to všecko, což sě svrchu vypisuje, máme ctně a pravě zdržeti bez všelikého přerušenie. A při této smlúvě byli sú urození Lev z Rožmitála, najvyšší hofmistr krá- lovstvic Českého, Vilém mlazší z Rizmberka a na Rabí, najvyšší komorník krá- lovstvie Českého, Aleš Berka z Dubé, podkomořie již psané králové, mateře našic milé, a stateční Samuel z Hrádku a z Valečova, podkomořic královstvic Českého, Bernart Beřka z Násilé, komorník náš, věrní naši milí. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v středu na den sv. Vavřince léta od nar. s. b. tisícieho čtyřstého sedmdesátého čtvrtého, královstvie našeho léta čtvrtého. — [Na ohbu:] Ad mandatum dom. regis in consilio. — Verso: Registrata. Pečeť se nezachovala. 147. Viktorin kníže minstrberské činí s Jindřichem mladším jinak Hynkem, bratrem svým, směnu o Kolín zámek a příslušenství za Blštinu zámek a příslušenství. (133) V Kolíně, 28. června 1475. My Viktorin, b. m. kníže minstrb., opavské, hrabě kladský atd. vyznáváme oc: jakož mezi osviecenými kniežaty a pány, knězem Jindřichem staršiem a knězem Jin- dřichem mladšiem jinak Hynkem kniežaty minstrberskými, hraběmi kladskými oc, a uroz. panem Bočkem z Kunstatu, bratřími našimi milými, a námi stal sě rozdiel o zbožie, kteráž sě nám po otci našem slavné paměti králi Jiřiem dostala, kterýžto rozdiel mezi námi listy a pečetmi našimi utvrzen jest, tak že na náš oddiel zámek a město Kolín nad Labem se všiem k tomu příslušenstviem přišel a dostal sě; že my znamenavše potřebu naši a náchylněni [sic] jsúce láskú k bratřiem našiem dobrovolně, tiem zámkem Kolínem a městem i tiem všiem zbožiem, kteréž k tomu přieslušic, na zámek a město Blštinu i na to na všecko zbožie, kteréž k Blštině přieslušic, s osvíceným kniežetem a pánem knězem Jindřichem mladšiem jinak Hynkem, knie- žetem minstrberským, hrabí kladským, pánem z Kunštatu a z Poděbrad, bratrem našiem milým, skrze jednání a prostředek osvieceného kniežete a pána, kněze Jin- dřicha staršieho, kníže minstrberské, kozelské, hrabě kladské, bratra našeho mi- lého, směnu učinili a sfrajmarčili jsme a takto mezi sebú sjednotili, srovnali a smluvili: Item najprve my bez meškání zápisy, kteréž na Kolín máme, bratru našemu knězi Hynkovi, dobrú vuoli na ty zápisy udělajíc, máme vydati a zámku postúpiti v moc jeho lásky v tento přieštie čtvrtek. Item kněz Hynek, bratr náš, má nám také inhed zápis, kterýž má na Blš- tinu, dobrú vuoli na ten zápis udělaje, vydati a zámku v moc naši postúpiti.

Strana 259
z roku 1474 a 1475. 259 Item zástavy na zbožie blštinském, zvláště zástavu Hostinského, kterúž od kněze Hynka, bratra našeho, držie a zapsánu má, i také jsú-li které jiné, jakož jeho láska o nich nevic, sami sobě našimi penězi budeme povinni vyplatiti. Item což zástav k Kolínu jest, ty všecky bratr náš sobě sám vyplatiti má. Zvláště o zástavu Jana Hrabaně z Přerubenic, kteráž na tomto stojí, takto zuostáno: Jakož za nás peníze své Jan Hrabaně dal a dále my na potřeby královské ty peníze obrátili sme, a v těch peněziech Jan Hrabaně zástavu od nás držic a za- psánu má: budú-li nám bratřiem od krále českého dány ty penieze, těmi bude moci bratr náš jeho láska sobě tu zástavu vypraviti; pak-li dány nebudú, teda Jan Hra- baně ty vsi, na kteréž jemu ukázáno, bude moci držeti do výplaty, a jeho láska penězi svými také tu zástavu bude sobě povinen vypraviti. Item což pak sě dotýče pana Jana Bohumínského, ješto sě táhne, jakož sly- šeti, na městečko Mikulov, kteréž k Blštině přieslušie: kněz Hynek bratr náš, ač by mocí neb jiným během nespravedlivým nám on vpadati v to chtěl a uvazovati sě, má nám jeho láska pomocen a raden býti, abychom oboji v tom zmatku neměli. Item kněz Hynek bratr náš má nám k Blštině přidati čtyři tisíce zlatých uherských od datum listu tohoto v plných šesti nedělech bez pomčení. Item rybniek Svatojakubský, kterýž bude o svatém Václavě na spuštění, bu- deme moci a máme neboli úředniek náš, komuž poručieme, bez překážky bratra našeho i jeho lásky úředníkuov sloviti. Item ač by ktokoli nařekl Kolín neb to zbožie, aneb kto pro dluhy, ač by kteřie byli kromě dluhuov a zástav spravedlivých, bratra našeho aneb jeho lásky poddané hyndrovati a hubiti chtěl, protiv takovému jeho lásce hrdlem statkem do toho všeho, což máme, podle našeho přemožení máme pomoci, tak však, což by s naší ctí bylo, aby sě jeho lásce křivda a moc nestala. Item taktéž ač by kněžna sestra kněze Václavova aneb ktokoli nařekl Blš- tinu aneb to zbožic a kým nad ten zápis které právo mieti chtěl, aneb kto pro dluhy, ač by kteřie byli kromě dluhu Hostinského, nás anebo naše poddané hyndrovati a hubiti chtěl, protiv takovému také bratr náš hrdlem statkem do všeho toho, což má, bude a jest povinen nám pomoci podle svého přemožení, tak však, což by s jeho lásky ctí bylo, aby sě nám křivda a moc nestala. Item ktož by čiem od kněze Hynka, bratra našeho, obdarován byl, neb zápisy nač jeho lásky měl, toho každého při tom zuostaviti máme. Item též také bratr náš, ktož by naše obdarování aneb nač zápis náš měl, při témž jeho láska zuostaviti a zachovati každého má. Item úroky zadržalé a peníze zadržalé, což luk zaprodáno jest až do jednání tohoto, týž úředník náš, komuž poručieme, bude moci a muož bez bratra našeho jeho lásky, i jeho lásky úředníkuov přiekazy vybrati. 33*

Strana 260
260 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického A to všecko, což sě svrchu píše, ježto sě my Viktorin, kníže nahoře jmeno- vané, zapisujeme, slibujem naší kniežecí věrú zdržeti a v skutku nepohnutě splniti a zachovati beze všech vymyšlených forteluov, jako na ctné kníže přieslušie. A k zdr- žení věcí svrchupsaných pečeť naši k tomuto listu rozkázali jsme přivěsiti dobrovolně; a k svědomí týchž věcí prosili jsme osvieceného kniežete a pána, kněze Jindřicha staršieho svrchu dotčeného, bratra našeho milého, prostředka a jednatele, že pečeť svú podle naší přivěsiti rozkázal. Jenž jest dán na Kolíně léta od narození syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdes, pátého, v středu u vigilii svatých Petra a Pavla, apoštoluov božiech. Pečeti se nezachovaly. 148. Viktorin, kníže minstrberské, opavské, hrabě kladský, pán z Kunštatu a Poděbrad, potvrzuje smlouvy, která ke smíření jeho s knížetem Jindřichem Minstrberským oc od opravcův obapolně volených a v listu jmenovaných učiněna byla. (134) Na Kladště, 1. listopadu 1476. Tištěno v archivě Českém I. str. 308 č. 6. 149. Král Vladislav s knížaty Minstrberskými konečnou smlouvu činí o dluhy zemské jim povinné. (135) V Praze, 19. října 1479. Tištěno v Archivě Českém I. str. 309 č. 7. 150. Viktorin kníže minstrberské činí narovnání s bratřími svými Jindřichem a Hynkem o dluhy a o jiné věci, o něž od dávných časů rozepři měli mezi sebou. (136) V Poděbradech, 28. října 1479. My Viktorin, z b. m. knieže minsterberské, opavské, hrabě kladský, pán z Kun- statu a z Poděbrad, vyznáváme oc, že jsme učinili a mocí listu tohoto činíme pravú, celú a dokonalú smlúvu s osviecenými kniežaty a pány, knězem Jindřichem a knězem Hynkem, kniežaty minstrberskými, hraběmi kladskými etc., bratřími našimi milými, o všecky dluhy, o kteréž od dávných časuov ruoznici mezi sebú měli sme, i také o jiné věci, kteréž také mezi námi v ruoznici byly jsú, obyčejem dolepsaným: Najprve, jakož sme našim bratřím dlužni byli na rozdielech na nás přišlých pět tisíc zlatých a dvě stě zlatých uher., z těch nám jest od našich bratří vyraženo dvanáct set zl. uher. proti těm dluhuom všem, kteréž sme byli na bratřé našě

Strana 261
z roku 1475—1479. 261 vložili dvořanské, a ty my za to přijali sme a přijímáme; i zuostali sme byli ještě týmž našim bratřím čtyři tisíce zl. uher., a ty máme zastúpiti u dole psaných dluž- níkuov: najprve u Střely dva tisíce zl. uher., u Častolora a Rozvody čtyři sta zl. šestdesát a šest zlatých uher. a devatenást gr. č., u Štosuov v šesti stech zl. v šede- sáti a šesti zl. uher. a devatenácti gr. českých, u Hraběnky ve třech stech zl., u Třid- cátníkové ve dvú stú zlatých šedesáti a šesti zlatých a devatenácti grošiech čes., u Skolastika ve dvú stú zl.; a proti dluhu Moravovu a panie Reginy položeno nám sto zl. uher., i je zaplatiti beze lsti. A čehož bychom z těch svrchu psaných dluhuov nezastúpili neb na se jistotami nepřevedli, z těch již našich bratří nemá býti napo- mínáno. A jestliže by skrze nesplněnie neb nezastúpenie dluhuov svrchupsaných přišly které škody neb úrokové ode dne dnešnieho, ti nemají býti našich bratří, ale nás samých, a moc tiemto listem našim bratřím dáváme, že ty škody neb úroky budú moci a mohú vzieti z sumy sedmi tisíc zl. uher., kteréž nám králova milost král český na sv. Jiří příští dáti má, aby dlužníkóm těm, jimž by měly placeny býti, zaplatil bez našeho odporu. A neuchoval-li by pán buch krále JMti dotud, když nám suma čtrnáct tisíc zlatých má dána býti, tak že by dopuštěním jeho svatým z tohoto světa sšel, jehož pán buch rač zachovati, proto my z vlastních peněz našich tomu všemu bratřím našim dosti učiniti máme a ty penieze, úroky i škody zaplatiti. Bratřie naši také zavázali sě nám, ač by JMt z tohoto světa sšel prvé, nežli by nám suma čtrnáct tisíc zlatých zaplacena byla, že nám v tom a toho dluhu k dobytí mají radni a pomocni býti, tak aby se nám neb dědicuom našim vždy záplata stala, jako na věrné bratřie příslušie. Item což sě jiných dotýče dluhuov, zejména dluhu Benedových sirotkuov a dluhu, kterýž pan Ilburgk kupcóm v Praze dal, nebo byly-li by které škody, úroky neb leženic na svrchu jmenované všecky dluhy před srovnáním tiemto, těch máme třetí diel podle našich bratří platiti. Item o dluhy v Moravě páně Tovačovského neb kteří by koli byli jiní tam neb v Čechách podle registru, o kteréž před králem českým JMtí byla ruoznice, ty všecky my zastúpiti a na se přijieti máme a béřem, neb na to nám má dáno býti od JMKské krále českého čtrnáct tisíc zlatých uherských podle smlúvy s JMtí vzaté úplně a docela, leč by co pro nezaplacenie neb nezastúpenie dluhuov svrchu psaných na tom sešlo, že by bratřie naši z té sumy podle svolenie našeho prvé úroky a škody zaplatiti musili. Item již my dále ani jiní žádní o žádné dluhy bratří našich dotčených starati ani napomínati nemáme ani komu na jich lásku ukazovati o které. Též zase jich lásky nám jsú se zapsali, neb již túto smlúvú vzali sme o ty [dluhy] konec miestný. Item bratřie naši nám Polné tu neděli po Všech svatých příštích v moc naši mají postúpiti. A což sě dotýče zápisu ve dckách panu Trčkovi svědčícieho, což by

Strana 262
262 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického kolivěk pan Trčka právem a dckami zemskými obdržel, v té věci bratřie naši nám se zavázali podle nás svými dvěma diely jednostajnú škodu nésti potud, pokud by súd zemský přinesl; a toho sobě v nic nemají klásti ani co ku pomoci bráti bratřie naši, že jest před králem českým JMtí ten dluh kladen a jmenován byl, aby nám co na dvú dielech, kteréž by na bratřie našě mohly právem přijíti, vyrážeti měli. Item jakož v rozdielu dotčeno jest o věno osviecené kněžny a panie, kněžny Kateřiny, manželky kněze Hynka, bratra našeho milého, na tom takto zuostáno jest: Jestliže by kněz Vilém JMt mohl toho býti prázden a ukázati, že by takové věno král JMt, slavné paměti otec náš milý, přijal, a bratr náš milý kněz Hynek nás dva bratřie chtěl viniti, máme jeho lásce před králem českým JMtí zde v Čechách právi býti, a což by JMt za spravedlivé v té věci seznal, toho povinni býti máme bratru našemu knězi Hynkovi učiniti. Item což sě dotýče těch čtyř tisíc zlatých uher., kteréž nám kněz Hynek, bratr náš, dlužen, ty nám mají tak zaplaceny býti podle srovnánie toho, kteréž sami mezi sebú třie bratřie učinili sme. Kteréžto všecky svrchupsané věci my Viktorin, knieže často psané, pod naším duostojenstvím a naší dobrú věrú kniežecí slibujem sami za nás i dědice naše k témuž zavazujem cele, pevně, věrně a křesťansky zdr- žeti a v skutku naplniti. Pakli bychom tomu v kterém kusu dosti neučinili, tak jakož se nahoře píše, tehda dáváme plnú moc i právo bratřím našim tiemto listem, že nás k tomu dostiučinění budú moci připraviti vším obyčejem a právem země České pod ležením a tak, jako by na nás neb dědice naše list s rukojměmi pod visutými pečetmi měli. Tomu na zdrženie a pro pevnost naši vlastní pečet přivěsili sme k tomuto listu, a k svědomí lepšiemu připrosili sme uroz. pánuov, pana Jana Heralta z Kun- statu a na Plumlově, strýce našeho milého, a pana Beneše z Wajtmile, purkrabie na Karlštejně a minemajstra na Horách Kutnách, pana Mikuláše z Gutštaina, pana Mikuláše z Vladěnína, maršálka dvoru našeho, a slovutných panoší Jana z Dobřenic, hajtmana na Poděbradiech, Jana Horušanského z Roztok, maršálka dvuoru kněze Jindřichova, a Matiáše z Třebska kancléře našeho, že pečeti své podle naší přivěsili k tomuto listu. Dálo sě na Poděbradiech ve čtvrtek den svatých Šimona a Judy, apo- štoluov buožiech, léta od naroz. s. b. tisícieho čtyřistého sedimdesátého devátého běžícieho. K listu přivěšeno a pečetí na proužcích pergam. 151. Hynek kníže minstrberské všecko právo své na rychtě v Hoře Kutné mu příslušející dává Jindřichovi staršímu, bratru svému. Bez místa, 22. pros. 1479. My Hynek, b. m. knieže minsterb., hrabě kladský etc. známo činíme oc, že

Strana 263
z roku 1479—1483. 263 poznavše k sobě upřiemnost přirozené bratrské lásky osvieceného kniežete a pána, pana Jindřicha staršieho, kniežete minsterberského, hrabě kladského etc., bratra na- šeho milého, v niež sě jest proti nám bratrsky měl a zachoval, má i zachovává, a nepochybujem mieti a zachovávati sě bude, i chtiece sě jeho lásce též líbiti, všecko naše právo nám na rychtě v Hoře Kutné příslušejície, kteréž rozličné osoby nynie držie, jeho lásce a jeho lásky dědicóm i potomkóm dobrovolně s raddú věrných našich dali a na ně převedli jsme, dáváme a převodíme tiemto listem, tak že jeho láska a jeho lásky dědicové i budúcí duochody od rychty svrchu psané na nás pří- slušející naším i svým právem mohú a moci budú vyplatiti a na sě převésti a vy- placené držeti a je k svému puožitku obrátiti, jakž sě jim zdáti a líbiti bude, věčně bez našie i našich dědicuov a budúcích všelikteraké překážky. Tomu na svědomie a pevnost pečeť naši kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán léta od naroz. s. b. tisícieho čtyřstého sedmdesátého devátého, v středu po sv. Tomáši, apoštolu božiem. K listu přivěšena veliká pečeť Hynkova. 152. Matiáš, uherský a český král oc, Viktorina kníže minsterberské, opavské oc, někdy vězně svého, který zavázal a zapsal se sloužiti králi uherskému do jeho živnosti, z toho závazku propouští a zápis příslušný moří, jakož i zápis na zámek Rataje a všecko právo, které mu na tom zámku příslušelo, knížeti Viktorinovi navracuje. (138) V Budíně, 23. prosince 1479. Tištěno v Archivě Českém I. str. 310 č. 8. 153. Jan Tovačovský z Cimburka a na Boleslavi, Vilém z Pernšteina a na Helfenšteině, Heralt z Kunštatu a na Plumlově, Těma z Koldic a na Bílině, Jan Boček z Kunstatu a na Polné a Ludvík z Wajtmile, srovnávají knížata Minsterberská o všecky různice mezi nimi vzniklé. (139) Na Poděbradech, 22. listopadu 1482. Tištěno v Archivě Českém I. str. 311 č. 9. 154. Ctibor z Cimburka a na Tovačově, hejtman markrabství Moravského, čině smlouvu s knížaty Minstrberskými a pány z Kunštatu, přenáší na ně právo, jež měl ke klášteru Vyzovickému. (71) Na Tovačově, 7. prosince 1483. Já Ctibor z Cimburgka a z Tovačova, hajtman markrabstvie Moravského, i s svými erby vyznávám oc: Jakož uroz. pán, pan Jan z Cimburgka a z Jičína, dobrej paměti strýc muoj milý, maje list a povolenie královské, aby statek svuoj odkázati, dáti, poručiti a rozspósobiti mohl vedle vuole své, komuž by se jemu zdálo,

Strana 264
264 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického za zdravého života neb na smrtedlné posteli, dal mi jest tři listy aneb zápisy, kteréž jest jměl od najjasnějšieho knížete a pána pana Jiřího, slavné paměti krále česk. a markrabě morav. oc, na klášter a na městečko Vyzovice a na vsi k nim příslušné s jich se vším příslušenstvím k zástavě ve třech tisících zlatých, jakož tíž listové to v sobě šíře a světleji zavírají a vysvětlují; na kteréžto listy a zápisy mně dané a odkázané dobré paměti panem Janem Jičínským, strýcem mým milým, najjasnější kníže a pán pan Vladislav, král český a markrabě moravský oc, pán muoj milostivý, ráčil mi jest dáti potvrzení listem a majestátem svým, přenášeje JMKská na mě to všecko právo nebožtíka pana Jana, strýce mého svrchupsaného, v těch listech za- psané v celosti, tak jako by mně ti zápisové Ctiborovi svrchupsanému a mým erbóm slovo od slova stáli a svědčili, jakož pak ten list JMKské to dále a šíře ukazuje a v sobě zavírá: A protož já Ctibor svrchupsaný o to své všecko právo a o ty listy a zápisy svrchupsané učinil jsem dobrovolnú smlúvu s osviecenými knížaty a pány, s knězem Viktorinem a knězem Jindřichem a knězem Hynkem JMtmi, knížaty minstrberskými, hrabiemi kladskými, pány z Kunstatu a z Poděbrad oc, a s urozenými pány Kun- staty panem Janem Kunú z Kunstatu a na Hodoníně, panem Janem Hejraltem z Kun- statu na Plumlově, panem Čeňkem Kunú z Kunstatu na Bolehradicích, panem Janem Bočkem z Kunstatu na Polnej a panem Bočkem z Kunstatu na Buzově i s jich erby. A na ty listy a zápisy svrchupsané i na to na všecko právo své, kteréž jsem koli k těm listóm a tomu zboží Vyzovickému jměl, já Ctibor svrchupsaný sám od sebe, od erbuov svých i od toho každého, ktož by k tomu po mně které právo jmíti chtěl, jim nahoře psaným knížatóm a pánóm Kunstatóm i jich crbóm dal jsem a mocí listu tohoto dávám svú plnú dobrú a svobodnú vůli, a to právo své na ně přenáším a na jich erby, tak aby JMt knížata a páni Kunstati svrchupsaní i jich erbové k těm listóm i tomu zboží svrchupsaným jměli túž plnú moc i též plné právo, jako jsem já jměl Ctibor svrchu psaný. Tomu na svědomí a jistotu já Ctibor svrchu psaný svú jsem vlastní pečeť kázal přivěsiti k této dobré vuole [sic], a pro lepší svědomí připrosil jsem uroz. pánuov, pana Václava z Ludenic, najvyšieho sudieho cúdy brněnské, a pana Přibíka a pana Jana bratří vlastních mládenců z Miličína, a slovutných panoší Jana Císaře z Hlinníka, Jana z Kozojed a Krištofora Sovackého z Halunku, že jsú k tomuto listu a k této dobré vuole [sic] své pečeti vedle mé přivěsili. Jenž jest dán na To- vačově v neděli po sv. Mikuláši léta od naroz. s. b. čtyřstého osmdes. třetího počítajíce. Přivěšeno na proužcích pergam. 7 pečetí.

Strana 265
z roku 1484. 265 155. Anna z Kovaně a na Hradištku, mocná poručnice sirotků Hynka z Waldšteina manžela svého, vyznává, že Jindřich starší, kníže minstrberský oc, zámek Potštein řádně vyplatil, a prohla- šuje zápis knížete Jindřicha, jímž se manžel její při zápisu královny Johanny ponechává, jehož však naleznouti nemohla, jakož i všecky jiné zápisy, jež by knížeti Jindřichovi a jeho dědicům co do hradu Potšteina na škodu býti mohly, za neplatné. (140) Bez místa, 11. února 1484. Já Anna z Kovaně a na Hradištku, mocná otcovská poručnice i mátic si- rotkóv nebožtíka páně Hynkových z Waldšteina, někdy manžela mého milého dobré paměti, známo činím oc, že jest osviecené knieže a pán, pan Jindřich starší knieže minsterberské, hrabě kladský etc., ode mne jakožto od mocné otcovské poručnice svých sirotkóv zámek Potštein se všemi jeho příslušnostmi řádně vyplatil a všemu, na čež jsú zápisové králové Johanny slavné paměti i také JMti svědčili, dosti učinil, tak že JMti z nitčehnož neviním. Ale že k [?] zápisu, kterýmž JMt nadepsaného pana Hynka, manžela mého, při zápisu králové Johanny nechati a jim téhož zápisu ve všech jeho kusiech a klauzulech potvrditi ráčil, naleznúti nemohla jsem aniž mohu, a protož já nadepsaná Anna z Kovaně mocí poručenstvie otcovského sama od sebe i od svých a nadepsaného pana Hynka dětí a sirotkuov takový zápis i jiné všecky zápisy, buďte královští ancb jiní, na zámek nadepsaný Potštein svědčící, ač byli-li by kteří zachováni, ješto by nadepsanému kniežeti aneb JMti dědicóm ke škodě byli, kazím, mořím i všelikteraké moci a práva zbavuji a v nic na věky mocí listu tohoto obracuji, tak že mně ani mým nadepsaným sirotkóm k zisku a nadepsanému kniežeti JMti ani JMti dědicuom ke škodě býti nemají. Tomu na svědomie pečet svú přirozenú dala jsem k tomuto listu přivěsiti, připrosivši uroz. pánóv pana Jana z Šelnberka a na Přerově, kancléře královstvie Českého, pana Jiříka z Kolovrat a z Bez[d]ružic a pana Albrechta z Kolovrat a na Krašově, manžela mého milého, a slovut. panoší Jana z Dobřenic, hejtmana na Po- děbradech, Jana z Záp a Jiříka Pšeničku z Jehlice, že jsú své pečeti vedle mé pro širšie svědomie k tomuto listu sobě bez škody přivěsili. A my Jan z Šelnberka, Jiřík a Albrecht z Kolovrat, Jan z Dobřenic, Jan z Záp a Jiřík Pšenička, jsúce od nadepsané panie Anny prošeni, dali jsmy své pečeti k tomuto listu sobě bez škody přivěsiti dobrovolně. Jenž jest dán v středu po sv. Školastice 1. páně tisícého čtyř- stého osmdesátého čtvrtého. Přivěšeno na proužcích pergam. 7 pečetí. Archlv Český XV. 34

Strana 266
266 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického 156. Hynek, kníže minstrberský oc, kvituje bratra svého Jindřicha staršího z 2000 zl. uherských. (141) V Kolíně, 16. listopadu 1484. My Hynek, b. m. kn. minstrberské, hrabě kladský etc. oznamujeme »c, že jakož osviecené knieže a pán, kněz Jindřich starší, vévoda minstr., hrabě klad. etc., bratr náš milý, dlužen jest nám dva tisíce zlatých uher., jakož pak láska jeho deskami se jest zapsal plniti je na sv. Havla nynie minulého pod pokutú uvázánic s komorníkem zemským v zámek Náchod s jeho všemi příslušnostmi, jakož dcsky zemské šíře to v sobě vypisují a zavierají; i dal jest nám nadepsané knieže kněz Jindřich, bratr náš milý jeho láska, tu sumu ostatní svatohavelskú nynie minulú těch dva tisíce zlatých uher. a zlatými hotovými uher. nám jest ji vděk zaplatil, kterúž jsme od jeho lásky přijali. A byli bychme jeho lásce hned z desk tu sumu přijatú propustili a vymazali i všecko, pokudž příleží, učinili, ale že tento čas desky zemské zavřeny jsú a k nim jsme přijíti nemohli, protož listem tiemto jeho lásku i jeho lásky dědice z těch dvú tisíc zl. uher. přijatých propustili jsme i mocně pro- púštieme i kvittujeme i prázdny činíme, slibujíce z těch dvú tisíc zl. uher. jeho lásku nikdy viece nenapomínati ani lásky jeho dědicóv, my ani dědici naši ani žádný jiný člověk nynie i v časiech budúcích. A kdyžkoli dcsky zemské zase ote- vřeny budú, ihned máme, chcem a slibujěm a dědice a budúcie našě k témuž zava- zujěm, jeho lásce aneb jeho lásky dědicóm takovú sumu z desk propustiti a vymazati i všecko učiniti, aby jeho láska ani jeho lásky dědicové skrze to žádného zmatku neměli, tiem všiem obyčějem, jakož tato Česká země za právo má. Na potvrzenie i zdrženie toho pečeť naši větčí dali a kázali jsme přivěsiti k tomuto listu; a pro dalšie svědomie toho prosili jsme uroz. pánuov, pana Jana z Šelnberka, kancléře královstvie Českého, pana Beneše z Wejtmile, purkrabic na Karlšteině a minemajstra na Horách Kutnách, pana Jiříka Bezdružického z Kolovrat, pana Jana z Rúpova, najjasnějšieho krále českého dvoru hofmistra, a uroz. panoší Jana z Dobřenic, hajtmana našeho na Poděbradech, a Jana z Záp, že jsú také pe- četi své na svědomie podle našic dali přivěsiti k tomuto listu. A my nadepsaní Jan z Šelnberka, kancléř královstvic Českého, Beneš z Wajtmile, purkrabě na Kar]l- štejně a mincmistr na Horách Kutnách, Jiřík Bezdružický z Kolovrat, Jan z Rúpova, najjasnějšieho krále českého dvoru hofmistr, Jan z Dobřenic, hajtman na Poděbradech, a Jan z Záp a na Opočně, jsúce prošeni od nadepsaného osvieceného kniežete a pána, pana Hynka etc., dali jsme pečeti své vlastnie s naším jistým vědomím vedle JMti k tomuto listu na svědomic přivěsiti. Jenž jest dán na Kolíně léta od naroz. s. b. tisícieho čtřstého osmdesátého čtvrtého, v úterý před sv. Alžbětů. 7 pečetí na proužcích pergam.

Strana 267
z let 1484—1486. 267 157. Smlouva o srovnání mezi Matiášem králem uherským a českým oc, a Viktorinem knížetem minstrberským, opavským oc. (142) U Vídně, 12. května 1485. Tištěno v Archivě Českém I. str. 313 č. 10. 158. Viktorin, kníže minstrberské a opavské oc, vyznává, že dal svolení k tomu, aby strýc jeho, Jan z Kunštatu a na Polné, list jeho s rukojměmi Jindřichovi staršímu a Jindřichovi mladšímu jinak Hynkovi knížatům minstrberským oc s dobrou vůlí vydal. Bez místa, 15. června 1486. Viktorin, bnoží m. minsterberské, opavské knieže a hrabě kladský etc., vy- znávámy »c, že jsmy s dobrým rozmyslem, žádnú lstí nejsúc oklamáni ani podvedeni, ale celého i zdravého rozumu užívajíce, uroz. pánu Janovi z Kunštatu a na Polné, strýci našemu milému, aby list náš s rukojměmi jemu na správu hradu a zbožie Polnicského s jeho příslušenstvím od nás vydaný, osvieceným kniežatóm a pánóm, panu Jindřichovi staršiemu a panu Jindřichovi mladšiemu jinak Hynkovi, kniežatóm minsterberským, hrabiem kladským etc., bratřím našim milým, s dobrú vuolí podle řádu a obyčeje země vydal; a slibujem nadepsanému panu Janovi Bočkovi, jeho dě- dicóm a potomkóm za nás i za naše dědice, že jemu ani jeho dědicóm takového nadepsaného listu správnícho vydánie od nás ani od dědicóv našich k žádné škodě ani zmatku býti a přijíti nemá ani se kto buď duchovním aneb svěcským žádným vymyšleným obyčejem, právem naším aneb dědicóv našich na to bude moci táhnúti ani navracovati na věky. Tomu na svědomie pečeť naši vlastní dali jsmy k tomuto listu přivěsiti, pro- sivše uroz. pánóv, pana Jindřicha z Hradce, najvyšého [sic] komorníka, pana Puoty z Ryzemberka a na Švihově, najvyššého sudí, a pana Jana z Šelnberka a na Přerově, kancléře královstvie Česk., že jsú pečeti své podle našie pro širšic svědomie věcí nahoře psaných k tomuto listu sobě bez škody přivěsili. A my nadepsaní Jindřich z Hradce, Puota z Ryzemberka a Jan z Šelnberka, jsúce od svrchu psaného osvio- ceného kniežete Viktorina JMti osobně prošeni, pečeti naše vlastnie podle JMti dali jsmy přivěsiti k tomuto listu naším jistým vědomím sobě bez škody. Jenž jest dán den sv. Víta léta od naroz. s. b. tisícého čtyřstého osmdesátého šestého. Ze čtyř pečetí původně na proužcích pergam. zavěšených zachovaly se 1., 2. a 4. 34*

Strana 268
268 C. XX. Listiny někdy archiru Olešnického 159. Král Vladislav činí smlouvu s Hynkem vévodou minstrberským oc, strany výplaty zámku a města Kolína s příslušenstvím a strany ponechání některého zboží od tohoto panství k panství Poděbradskému. (144) Na hradě Pražském, 12. února 1487. My Vladislav, z b. m. kr. čes., markr. mor., lucemb. a slez. kníže a luž. mar- krabie, oznamujem oe, že jsme učinili celú a dokonulú smlúvu s osvicc. Hynkem vévodú minštrberským, hrabí kladským etc., kniežetem a ujcem naším milým, což se zámku a města Kolína dotýče, takovúto: Jakož jest týž Hynek zastavil zámek a město Kolín před některým časem s vesnicemi, rybníky, lesy, háji, potoky, kury, ospy, vajci, robotami, mlýny i s jinými příslušnostmi, poplatky a puožitky, zejména těmito: Item se vsí Ovčáry a s rybníkem tudiež a s Žabí Lhotkú, item s dvorem pustým, kterýžto slove Licek, item se vsí Sány i s lesem tudíž Sánským a s hájkem Stařinským, item s Novú Vsí, item se vsí Jestřebí, item se vsí Lžovicemi, item se vsí Radovesicemi, item se vsí Hradištkem, item se vsí Břežany, item se vsí Zábořím, item se vsí Malenovicemi, item se vsí Solopisky, item se vsí Svatým Mikulášem a s rybníkem tudiež, item se vsí Svaté Kateřiny, item se vsí Opatovici, item s mě- stečkem Malínem, s Labem, item s rybníkem velikým Svatojakubským, item se vsí Kobylníky, item se vsí Lišiccemi, item se vsí Sulovici, item se vsí Rohozcem, item s lesy Kačinskými, item s lesy nad Kobylníky na horách Železných, item s lesy Telčickými, kteréž jsme my témuž Hynkovi zápisem zvláštním byli zapsali, jakož jest nám ten zápis vrátil, a s lesy u Morašic, s lesem Borkem a s kusem lesu nad So- lopisky, item s dvorem na předměstí Kolínském příslušejícím k hradu tudiež, i se vší jinú zvolí, jakož registra týmž Hynkem na to vydaná ty věci šíře a světleje v sobě držie a zavierají, — najjasnějšiemu knicžeti panu Matiášovi, uher. a česk. králi etc., bratru a přieteli našemu milému, ve dvadcieti tisících zl. uher., jakož pak list udělaný na to od jmenovaného Hynka témuž králi Matiášovi ty věci šíře ukazuje: kteroužto spravedlnost my od již psaného krále Matiáše, bratra našeho milého, do- statečně danú máme. Že pak již psaný Hynek na tom zámku a městu Kolínu s příslušnostmi svrchu dotčenými výplatu sobě pozuostavil jest pod některými jistými výmienkami, my pak chtiece s týmž Hynkem o ten zámek s městem i o všecko příslušenstvic a o všecky svršky i o ty životy, kteréž na tom zámku zapsány má, konec mieti tak a s tiem se vším, což jest nám postúpeno s týmž zámkem, i také což postúpeno nenie vesnic, rybníknov, lesuov a dvoruov i jiných příslušností, zejména těchto: item vsi Chrášťan, item vsi Svatého Jakuba, item vsi Chotúchova, item vsi Zibohlav, item vsi Libo-

Strana 269
z roku 1487. 269 držic, item vsi Krychnova, item vsí Tynišť, Morašic, Myškovic, item v Nebovidech šest člověkuov, item v Pečkách dva člověky, item v Chvatlině dva člověky, item ve Kbele tři člověky, item dvuor řečený Újezdec, item ve vsi Mančicích jeden člověk. item dvuor Ovčáry, item dvuor v Želči, item mlýn pustý Kravaře s lovišti na Labi, i s jinými zbožími, ježto jsú zastaveny od najjasnějšieho krále Jiřieho, předka na- šeho šťastné paměti, nebo od téhož Hynka a osvieceného Viktorina vévody minštr- berského oc, kniežete a ujce našeho milého, bratra téhož Hynka, kteréžto vsi a zbožie, když se nám bude zdáti, budem sobě moci vyplatiti podle zněnie týchž zápisuov, v kterýchž ta zbožie zapsána jsú. Však to vyplatiti máme našimi vlastními penězi a jinak nic. A to nemá býti k žádné škodě a ujmě těm šesti tisícóm, kteréž máme na květnú neděli najprv příští dáti témuž Hynkovi, jakož se to šíře v dole vypisuje, ale má ta suma šest tisíc zlatých uher. na čas jmenovaný témuž Hynkovi úplně za- placena býti. A tak pravým trhem to právo jeho jsme kúpili u téhož Hynka za šest tisíc zl. uher. dobrých, kteréžto zlaté budeme moci zaplatiti groši českými nebolito pe- nězi dobrými v České zemi obecně bernými, po čemž uherský zlatý bude tehdáž platiti obecně, a to konečně na květnú neděli po datum listu tohoto najprve příští beze všeho dalšieho odtahu a prodlévánie. A již psaný Hynek na týž den má nám také ty zápisy, kteréž na Kolín má, navrátiti a v naši moc dáti, a my přijmúc ty zápisy, hned je máme rozkázati zřezati a zkaziti. A jakož častopsaný Hynek drží k Poděbradóm některé vsi, rybníky, dvory. lesy, pustiny a zbožic, zejména tyto: item ves Osek Veliký, item ves Libici, item ves Kanín, item ves Opolany ležící vedle Podbřežie u řeky Cidliny, item ves Pod- břežic, item ves Odřepsy, item ves Vrbici, item ves Podmokly, item ves Velenice, item ves pustú Habrovník s rybníky, item ves pustú Mastnici s lesem řečeným Kruh, item ves pustú Oškobrh s vinnicemi, s poplužím, s lesy, item v Srbcích dvuor s pří- slušnostmi, item ves Milčice, item ves Hořany, item ves Břežany ležící blíž Brodu Českého, item ves Velím s dvorem poplužním a rybníky, item ves Kly, item v Pátku plat jeptiščí, item u Němčic dvuor, kteréžto vsi a zbožie nejsú zastaveny s Kolínem od téhož Hynka již psanému králi Matiášovi; ta zbožie s jich příslušnostmi mají zuostati při témž Hynkovi, a my jemu máme zapsati na nich jedenácte tisíc zlatých uher., tak aby od něho ani od jeho budúcích vyplaceny nebyly do jeho živnosti, k tomu také do živnosti osviecených Viktorina a Jindřicha vévod minštrberských, hrabí kladských, a uroz. Bočka z Kunštatu a z Poděbrad. A takový zápis máme jemu také v moc jeho dáti a položiti na květnú neděli po dání listu tohoto najprvé příští. A k tomu jsme také znamenitě svolili: jakož svrchupsaný Hynek strouhu jest udělal, kterúžto strúhú vede vodu na rybník svuoj Blata, kterážto strouha jde diel přes ty grunty, což my k Kolínu držíme, ta strouha aby svobodně při témž Hynkovi i jeho budúcích, držitelech

Strana 270
270 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického Poděbradských, zuostala, všakž s tú výmienkú, jestliže se jest která škoda stala ve- dením té vody na těch gruntiech, kteréž my k Kolínu držíme, nenie-li kterým lidem těm oddáno od téhož kněze Hynka, to aby se ještě oddalo a vedle spravedlivosti dosti stalo. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme k tomuto listu přivěsiti. Dán na hradě Pražském v pondělí před sv. Valentinem 1. b. tisícieho čtyřstého osm- desátého sedmého, královstvie našeho 1. šestnáctého. — Na ohbu: Ad mandatum dom. regis. — Verso: Registrata. Pečet králova přivěšena na proužku pergam. 160. Viktorin, kníže minstrberské, opavské oc, smlouvu činí s bratrem svým Hynkem o zámek Rataje. (145) Bez místa, 12. února 1487. Tištěno v Archivě Českém I. str. 314-315 č. 11. 161. Petr z Rožďalovic seděním v Přelouči činí narovnání s Jindřichem, knížetem minstrberským. o roboty s pastvami jemu od tohoto knížete etc. s dvorem poplužním u Přelouče zapsané. (148) Na Hoře Kunětické, 5. března 1487. Já Petr z Rožďalovic seděniem v Přelúči známo činiem t. l. »c, že jsem s osvieceným kniežetem minstrberským a hrabí kladským ctc., pánem mým milostivým. o roboty s pastvami mně od JMti a všech bratří JMti s dvorem poplužním a po- plužím u Přelúče zapsané celú a konečnú smlúvu jsem učinil, tak že mi jeho knie- žecí milost za ty za všecky roboty a pastvy dvanácte čberóv kapróv na každý rok. tak jakož JMti list mně na to od JMti vyšlý světčí, vydávati má, a já toho vděčen jsa, na tom jsem přestal a přestávám, slibuje za se i za své dědice a budúcé z viece nenapomínati ani se nač vracovati nynie i v časy potomnie. Tomu na svědomie a jistotu dal sem svú vlastní pečet k tom uto listu dobrovolně přivěsiti, prosiv uroz. a slovut. pána Zbyňka Bochovce z Bochova, mar- šálka v kniežetství Minstrberském, Klimenta z Jakšonova, kancléře kniežete JMti. a Šimona Sudlice z Žernovie, purkrabie na Huoře Kunětické, že jsú své pečeti podle mé pro širšé svědomie k tom[u]to listu přivěsili sobě bez škody. A my Zbyněk z Bochova, Kliment z Jakšonova a Šimon Sudlice z Žernovic, jsúce od nadepsaného Petra z Rožďalovic proseni, dali jsmy naše vlastnie pečeti podle jeho sobě bez škody přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Huoře Kuněticské v pondělí po hodu Pře- nesenie sv. Václava let božiech tisícého čtřstého osmdesátého sedmého. Přivěšeny na proužcích perg. 4 pečeti.

Strana 271
z roku 1487. 271 162. Blažek provazník z Nymburka bytem v Praze na Malé Straně a Vaňka manželka jeho zapi- sují se Matějovi Hlinkovi, měštěnínu Nového Města Pražského, strany užívání nějaké louky, která jim od úředníků Hynka, knížete minstrberkého, zapsána byla v některé sumě peněz za zboží vybrané. (146) Bes místa, 7. června 1487. Já Blažek Provazník z Nymburka, bytem v Praze na Malé straně, a já Vanka, napřed psaného Blažka manželka, vyznáváme oc: Jakož jsme dobrú vuoli učinili Matějovi Hlinkovi, měštěnínu Nového města Pražského, na všecken náš statek mo- vitý a nemovitý, kterýmž by koli jménem mohl jmenován býti, i také ten dluh po- zuostalý, kteréž potřeby brány jsú osvieceného kniežete a pána pana Hynka kniežete minstrberského, hrabí kladského etc., pána nám přieznivého, za kteréžto věci některá suma peněz nám ostána jest byla dlužna, o kterúžto sumu dluhu učinil jest smlúvu řečený Matěj Hlinka s tú dobrú volí mocně, kterúž jsme učinili s manželkú mú. dokonalú smlúvu učinil jest [sic], tak že za ten za veškeren dluh, kterýžkoli a jakž- koli byl nám poznostalý, od úředníkuov kniežete JMti přijali jsme a mocí tohoto listu přijímáme lúku, kterůž prve držal jsem; a té lúky požívati máme až do mé smrti, a po mé smrti má jedno sečenie Matěj Hlinka anebo manželka jeho, jestliže by on prvé umřel, sobě vzieti, a potom úředníci poděbradští mají se zase v túž lúku uvázati k ruce kniežete JMti beze všeho našeho zmatku i odporu i jiných všech lidí právem naším. A k tomu přijali jsme za týž dluh deset čberuov kapruov, a ty nám mají dány býti na podzim z rybníka Blata u Poděbrad, kteréž má bráti svrchu psaný Matěj Hlinka, i tu lúku, jakož napřed psána jest; neb já o ty věci nemohu pracovati ani manželka má. A já svrchu psaný Blažek a já Vanka, man- želka svrchupsaného Blažka, a já Matěj Hlinka a já Dorota, napřed psaného Matěje Hlinky manželka, všickni jednostajně slibujeme, že se navracovati nemáme my ani žádný jiný právem naším na svrchupsané knieže JMt ani na JMti budúcie ani na JMti úředníky. Tomu na svědomie a zdrženie i konečnú jistotu, nemajíce pečetí svých při- rozených, prosili jsme urozeného pána, pana Marše z Švamberka, v ty časy purkrabie hradu Pražského, a urozených panoší Jana Hlaváče z Třiebřich, hofrychtéře královstvie Českého, a Václava z Brodce, že jsú pečeti své dali přivěsiti k témužto listu sobě bez škody. Jenž jest dán léta od naroz. s. b. tisícieho čtyřistého osmdesátého sed- mého ve čtvrtek po sv. Bonifacii. Z pečetí přivěšených na proužcích perg. zachovaly se jen úlomky.

Strana 272
272 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického 163. Viktorin, kníže minsterberské, opavské a hrabě kladský oc, bratra svého knížete Jindřicha i jeho všecky syny činí po své smrti poručníkem dětí svých i svého statku. (147) V Praze, 22. srpna 1487. Tištěno v Archivě Českém I. str. 316 č. 12. 164. Jindřich starší, kníže minstrberské oc, posílá vladyku Zbyňka Bochovce z Bochova a na Skalách k uherskému králi Matiášovi a dává mu plnou moc, aby s ním jménem jeho o srovnání jednal a vše učinil, pokud by se jemu potřebné a užitečné zdálo, a tak mocně, jako by tu kníže Jindřich sám vlastní osobou přítomen byl. (1.49) Ve Výškově, 15. prosince 1488. My Jindřich Starší, b. milostí knieže minstrb. a hrabě kladský etc., známo činíme »c, že k najjasnějšému kniežeti a pánu, panu Matiášovi uher. a česk. etc. králi a markrabí moravskému etc., pánu našemu milostivému, urozeného vladyku Zbyňka Bochovce z Buchova a na Skalách, radu a posla našeho věrného milého. tohoto listu ukazatele, vypravili a poslali jsmy, jemuž plnú a všelikterakú naši moc dali jsmy a dávámy mocí tohoto listu, aby s JKMtí jménem naším a v osobě našie o pokoj a srovnánie podle celého od nás vzatého naučenie mluviti, jednati i na miesto zavřieti mohl a naši plnú moc měl, i všecky věci ku pokoji potřebné puoso- biti i jiné všecko učiniti a upevniti, pokadž by se jemu potřebné a užitečné zdálo. tak pevně a tak mocně, jako bychom tu sami naší vlastní osobú přítomni byli; sli- bujíce slovy našimi kniežecími a dobrú věrú křesťanskú, cožkoli skrze nadepsaného Zbyňka Bochovce s JKMtí u věcech pokoje jednáno, puosobeno, smluveno, zavřeno a utvrzeno bude, věrně, pravě a křesťansky zdržeti a nepohnutě jako ctnému knic- žeti zachovati. Tomu na svědomie, pevnost a jisté zdrženie dali jsmy pečeť naši k tomuto listu přivěsiti. Jenž jest dán v Výškově v pondělí po hodu svaté Lucii let buožích tisícieho čtřiestého [sic] osmdesátého osmého. — Na ohbu: Jindřich, knieže svrchu- psané, svú sem vlastní rukú podepsal na svědomie. Pečeť schází. 165. Král Matiáš činí smlouvu s Hanušem Zahaňským a Jindřichem Minsterberským knížaty o jich zboží všecka, kteráž drží pod ním v Slezských zemích. (150) U Vídně, 29. prosince 1488. Tištěno v Archivě Českém I. str. 317—319 č. 13.

Strana 273
z let 1487—1490. 273 166. Linhart, opat někdy kláštera Ždárského, s kteréžto hodnosti byl složen pro zcizení zboží kláštera tohoto, vyslovuje lítost nad jednáním svým, a slibuje nikdy pro to ničeho nepodnikati ani sám ani skrze přátele své, nýbrž dle možnosti nápravu učiniti. (151) Bez místa, 18. srpna 1490. Ego frater Leonardus, olim abbas monasterii in Sar alias Fontis sancte Maric ordinis Cisterciensis dyocesis Pragensis, publice protestor et vltro presentis scripti patrocinio profiteor proprieque manus exaracione recognosco me reum et culpabilem Deo et ordini regieque maiestati, illustris [sic] principibus, loci dicti fundatoribus, et suo ibidem abbati et connentui, coram quibus integro et sincero corde, non coactus, non compulsus, non coartatus, sed libere, sponte et voluntarie veniam petendo in spiritu humilitatis me ipsum postremo atque negligenciarum per me com[mlissarum in alienacionibus bonorum immobilium, quorum causa a dignitate semotus et vsque modo detentus, emendacionem promitto, nichilque molestie nichilque confusionis, nil exorbi- tacionis seu vindicte scriptis, verbis aut factis, quocumque censeantur nomine, nec ordini, nec regie maiestati, nec principibus loci fundatoribus, nec abbati aut conuentui, postremo nec cuiuis persone seculari aut spirituali condicionis cuiuscumque in hac parte quomodolibet suspecte, per se vel per alios, occulte seu manifeste, directe vel indirecte aut quouis quesito colore, sub fide et honore, sub anime mee damnacione ac perpetui carceris pena vmquam inferre volo, sed magis, vt decet virum religiosum, in proprio monasterio aut alio ordinis loco michi vbicumque per superiores deputato pacifice viuere deuouco. Promitto denique sub eadem fide, quod neque per me ipsum neque per alium aliquem aliquid tale de iure vel facto attentare volo contra dominos suprascriptos nec monasterium. Et si aliqui ex amicis meis aliquid procurarent, omnino debet esse irritum et nullum ipso iure. Et quia in sacrum ordinem, serenissimum regem, illustris- simos principes et monasterii mei deieccionem deliqui, ideoque vigore presencium me obligo in futurum coram Deo fidelem cooperatorem penes mee parvitatis vires consiliis pariter et auxiliis ad recipiendum bona immobilia per meam, heu dolor! insipienciam tam improuide ac inconsulte vendita ac a prefato monasterio Sarensi quomodolibet alienata, et presertim decimarum vini et bladorum in Lauczano; proui- sioni quoque mee per patres ordinis compassiue michi facte libere renuncio integra- literque resigno, eandem nunquam a monasterio aut ordine postulaturus, verum eisdem tantummodo contentus, que ex gracia et benignitate a patre seu ab ordine fuero consecutus. Quare omnia et singula premissa manu mea presentibus inserta rata, grata et inconwlsa sub honestatis tramite ac fidei sinceritate absque fraudis dolique commentis fideliter obseruare promitto. Ex habundancieque affectus [sic] mee satis- Archiv Český XV. 35

Strana 274
C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického 274 faccionis omnes proscribendi in hac parte suppleo defectus, que ex negligencia, obli- uione, ignorancia, simplicitate aut inaduertencia causaliter aut incidentaliter possent immergi, vt si quid in effectu de plenitudine vigoris et virtutis ipsius mee inscrip- cionis, que de iure vel facto ipsi inesse deberent, ex certissima intencionis mec sciencia intelligi, et ipsis tamquam punctatim forent inserta, expresse censeantur [sic]. In quorum omnium fidem et robur perpetuum has proscripcionis mee litteras patentes manu propria, vt premittitur, presignatas vltro me offero, atque in euidencius testimonium omnium prescriptorum et confirmacionem absens veluti presens humiliter exorando deposco ac instancius postulo generosum dominum, dominum Hynkonem de Dubrawicz et in Osow, reuerendosque in Christo patres et dominos, dominum Jo- hannem in Ossek, dominum Gregorium in Sedlicz monasteriorum abbates, ordinis supradicti per regnum Bohemie marchionatumque Morauie com[mlissarios, nobilemque Venceslaum dictum Hadburk de Sobussicz, quatenus singuli sigillorum suorum ordi- naria sub appensione hec prefata mea scripta, sine cuiuslibet eorum preiudicio dum- taxat, velud in signum rate habicionis omnium premissorum faciant communiri. Act. et dat. anno salutis nostre mill. quadringent. nonag. feria IVa post Assumcionem Virginis gloriose. Ze 4 pečetí na proužcích pergam. přivěšených zbyly tři. 167. Svatební smlouva mezi Jindřichem starším, knížetem minsterberským oc, a Jindřichem z Hradce, jemuž prvnější v manželství připovídá neteř svou kněžnu Annu, dceru Hynka z Minstr- berka oc. (152) Na hradě Pražském, 1. března 1493. Z originálu Jindřicho-Hradeckého tištěno v Archivě Českém X. str. 389—391 č. 171. Při originále někdy Olešnickém visí 10 pečetí. 168. Jan biskup vratislavský dal zapsati svědectví o víře krále Jiřího, pronešené od Beneše z Waitmile, purkrabí karlštejnského a nejvyššího minemistra král. Českého. (153) V Nise, 21. srpna 1493. Johannes, Dei gr. episcopus Wratislauiensis oc, vniuersis et singulis, quibus nosse fuerit oportunum, tenore presencium recognoscimus, quod in nostra et illustrium principum et venerabilium virorum dominorum Victorini et Karoli ducum Monster- bergensium et Opauie comitumque Glacensium oc, amicorum et fautorum nostrorum, Casparis Marienam archidiaconi, Nicolai Tawchan scolastici, et Johannis Hermanni, decretorum doctorum, canonicorum ecclesie Wratislauiensis, in Christo fratrum nobis sincere dilectorum, in notariorumque et testium infrascriptorum presencia persona- liter constitutus magnificus et generosus vir dominus Benedictus de Weytenmul, burg

Strana 275
z let 1490—1493. 275 grauius in Karlstein, supremus monetarius regni Boh., publice et per expressum recog- nicionem et confessionem sub consciencia sua fecit in hunc omnino, qui sequitur, modum: Videlicet quod tempore olim regis Bohemie oc Georgii (vt sese appellabat) illu- strissimus princeps dominus Albertus dux Saxonie, landtgrauius Turingie, marchio Misne oc, apud prefatum Georgium Prage constitutus tanquam cum suo socero, quo- niam eius gener fuit ex legitima filia, et in presencia quatuor nobilium virorum et prefati Benedicti et cuiusdam nobilis baronis domini Petri Dolinitz, magistri curie memorati Georgii, et cum predicto duce Alberto duorum magne estimacionis nobi- lium et secretorum ipsius consiliariorum, videlicet Hawbolt de Sleynitz, supremi mar- schalci, et Nicolai de Gogkeritz, aduocati prouincialis Misne, habiti sint quidam tractatus et sermones inter dictum Georgium et Albertum ducem, quod ipse dux Albertus tanquam gener suus diligenciam et labores deberfet] habere apud sanctissimum do- minum nostrum papam, vt grauamina illa et disceptaciones inter eius sanctitatem et Georgium ipsum ad concordiam perduci possent. Memoratus dux Albertus quam primum in prefatorum virorum presencia dixit : „Charissime domine et pater, si wltis, vt vobis in hac re seruiam, consulam et adiuuem, necesse erit, vt vestra serenitas michi animum vestrum ex parte fidei detegat et manifestet.“ Que verba et sermones predicto Georgio summe placuerunt, quod tam profundam interrogacionem fecit, et statim respondit: „Dilecte fili! Sencio a principio, quod bonam habes intencionem et voluntatem. Et scias, quod talis est eciam voluntas mea. Sum enim delatus et accusatus apud sanctissimum dominum nostrum papam, et talis rumor longe innotuit, quasi crederem, quod quicumque sanctissimum eucharistie sacramentum acceperit sub vna specie, quod integrum corpus dominicum domini nostri Jesu Christi et ipsum dignissimum sacra- mentum non sufficienter ad anime sue salutem percipiat, quinymmo qui sub vtraque specie ipsum perceperit, plus et magis sufficienter percipiat ad anime sue salutem, quam sub vna specie. Et ex illo fundamento et causa sanctitas sua me voluit dignitate regia ex iniusta sugestione priuare et illo me grauamine duriter et seuere insectatus est. Ego omnibus diebus vite mee nunquam ita credidi nec deinceps credere volo, quinymo hec est fides mea: quicumque dignissimum sacramentum sub vna specie acceperit, quod sine omni defectu sufficienter ad salutem anime sue percipiat et tan- tundem et nichil minus, sicut sub vtraque specie; de contrario quicumque sub vtraque specie sub obediencia et tenore compactatorum perceperit, iterum tantundem percipiat, sicut sub vna specie perciperet, et non plus." Et ipse Georgius vltra hec dixit verba hec: quod esset sub tenore compac- tatorum natus, et sub vtraque specie dignissimum sacramentum percepisset, et si adhuc eius sanctitas secundum tenorem compactatorum permitteret, libenter hoc vi- deret; tamen si hec voluntas et intencio sue sanctitatis non esset, velit se ad vo- 35*

Strana 276
276 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického luntatem sue sanctitatis accomodare et regere sicut christianus rex, speraretque, quod sua sanctitas comodo cum eo ageret et disponeret sicut cum vno rege. Et cum tali legacione et ambasiata suprascripti duo viri nobiles Hawbolt de Sleynitz et Nicolaus Gogkeritz Romam sunt missi et Rome negocium ad bonum finem perduxerunt, in eorum autem reditu memoratus Georgius mortuus est. Supradictus eciam dominus Benedictus ex prioribus baronibus christianis regni Bohemie nos plurimum rogavit, ut huius sue veridice cognicionis litteras nostras tes- timoniales dare dignaremur; quas eciam ei ex racionabilibus causis nos ad hoc mo- uentibus dandas ex consilio eciam prudentum putauimus. In quorum omnium et singu- lorum premissorum fidem et testimonium presentes nostras litteras exinde fieri, per nota- rios infrascriptos subscribi sigillique nostri iussimus et fecimus appensione communiri. Act. et dat. in castro ciuitatis nostre Nisse sub anno Domini millesimo quadringentesimo nonagesimo tercio, indiccione vndecima, die vero Mercurii vicesima prima mensis Augu- sti, pontificatus sanctissimi in Christo patris et domini nostri, domini Alexandri diuina prouidencia pape sexti anno secundo; presentibus ibidem discretis, famosis et validis viris domino Blasio, iudice curie nostre, Gabrieli Hundt, capitaneo nostro Grotkouiensi, Conrado Waldstromer de Prackenfels, Nicolao Schellendorff de Domantz, Conrado Hoberyk de Armen Rwhe, Petro Lohenstein de Burkendorff, Jeorgio Rederer de Kemerswald, Jeorgio Reybnitz de Rathen, Ludwico Phintzig de Nurnberga, Georgio Dresko de Mertinsdorff, grate et fidelibus nobis dilectis et quam pluribus aliis testibus ad premissa vocatis pariter et requisitis. [Signum notarii.] Et ego Jeronimus Johannis Neythart, clericus Wratislauiensis, pu- blicus sacra imperiali auctoritate notarius memoratique in Christo patris ac domini, domini Johannis, episcopi Wratislauiensis, et actus suprascripti coram eo scriba, quia premissis con- fessioni, recognicioni et omnibus aliis et singulis premissis, dum sic, vt premittitur, fierent et agerentur, vna cum notariis inferius subscriptis et testibus prescriptis presens interfui, eaque omnia et singula sic fieri vidi et audiui ac in notam sumpsi, ex qua presentes litteras siue presens publicum instrumentum huius modi recognicionem et confessionem in se continentes manu alterius me interea aliunde legittime prepedito ingrossatum confeci, subscripsi, publicaui et in hanc formam publicam redegi, signoque et nomine meis solitis et consuetis vnacum appensione sigilli suprascripti domini episcopi signaui et roboraui in fidem et testimonium omnium et singulorum premissorum rogatus et requisitus. [Signum notarii.] Et ego Johannes Tantzenhewczer, clericus vxoratus Herbipolensis diocesis, publicus imperiali sacra auctoritate notarius, quia premissis confessioni, recognicioni omnibusque aliis et premissis [sic], dum sic .... [oc ut in superiore nota mutatis tantum- modo: vna cum notariis supra et infra scriptis et testibus prenotatis presens .... audiui ac cum eisdem scribis in notam sumpsi, ex qua presentes littere siue ..... me interea alias legitime ....] [Signum notarii.] Et ego Johannes Sweytzer de Weinbdingen, clericus Eystetensis dio- cesis, publicus sacra imperiali auctoritate notarius, quia.... [oc vt in nota Johannis Tantzen- hewczer mutatis .... vnacum notariis suprascriptis ac testibus ....]

Strana 277
z let 1493—1497. 277 169. Král Vladislav osvědčuje narovnání své s Jindřichem, knížetem minstrberským, o Poděbrady a příslušenství jejich. (156) Na Budíně, 29. dubna 1495. My Vladislav, z b. m. uh., č., dalmatský, charv. oc král, markr. mor., lucemb. a slez. kníže a lužický margkrabě atd. oznamujem oc.: Jakož jest byla mezi námi s jedné a osvieceným Jindřichem, kniežetem minsterb. a hrabí klad. oc, a syny jeho s strany druhé o Poděbrady s příslušenstvím jejich etc. ruoznice a súdové, kterážto ruoznice mezi námi a jimi již k slušnému srovnání přišla jest; a protož, ač jměli-li jsme skrze tu aneb kterú jinú příčinu k nadepsanému Jindřichovi aneb k synóm jeho jakú nechuť neboli nelibosť, tu již všicku mimo se pustili jsme a pouštieme a ničímž zlým jim toho věčně upomínati nemáme ani jich přátelóm, kteříž jsú podle nich v té při proti nám stávali, a máme téhož Jindřicha za dobré, ctné knieže a našeho věr- ného milého ujce a poddaného. Tomu na svědomie pečet naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně v středu před sv. Filipem a Jakubem apostoluov božích [sic], léta od naroz. s. b. tisícieho čtyřstého devadesátého pátého a království našich uher. pá- tého a českého dvadcatého čtvrtého. — [Pod ohbem:] Wladislaus rex manu propria subscripsit. — Verso: Tento majestát ve dsky zemské vložen jest z rozkázánie krále JMti a pánuov a vladyk na plném soudu; posel ke dskám byl jest Jindřich z Hradce, najvyšší komorník královstvie Českého, z pánuov, vypravuje nadepsané věci, k tomu jsa zvláště vyslaný, I. b. MCCCCLXXXXV, v pondělí na sv. Víta [15. června 1495]. K listu přivěšena jest pečet králova na proužku pergam. valně porouchaná. 170. Kníže minstrberský Viktorin dává bratru svému Jindřichovi a synům jeho Albertovi, Jiřímu a Karlovi všecka práva svá, jež má po otci svém ke hrabství Katzenellenbogenskému mocí listu od císaře Fridricha otci daného. (157) Ve Vratislavi, 29. dubna 1497. In nomine Domini amen. Anno a natiuitate eiusdem mill. quadringent. nonag. septimo, indictione quintadecima, die vero sabathi, que fuit penultima mensis Aprilis, pontificatus sanctissimi in Christo patris ac domini nostri domini Alexandri, diuina prouidencia pape sexti, anno eius quinto, regnante illustrissimo ac inuictissimo prin- cipe ac domino, domino Maximiliano, diuina fauente clemencia Romanorum ac Vngarie rege oc semper Augusto oc, coram reuerendissimo in Christo patre ac domino, dom. Johanne, episcopo Wratislauensi, ac in mei notarii publici testiumque infrascriptorum ad hec specialiter vocatorum atque rogatorum presencia, personaliter constitutus illustris princeps dominus Victorinus, dux Slezie, Oppauie

Strana 278
278 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického et comes Glaczensis, filius legitimus felicis memorie quondam serenissimi domini Ge- orgii, regis Bohemie oc, principalis principaliter pro se ipso, non vi, dolo, metu, fraude aut aliqua alia machinacione circumuentus aut seductus, sed ex eius certa sciencia ac spontanea voluntate animoque bene deliberato, vt apparuit, pro se suisque forsitan in hac parte heredibus et successoribus, transtulit et cessit palam, publice et expresse, pure, libere simpliciter et irrevocabiliter omnia et singula iura, priuilegia, munimenta, successiones et actiones reales ac personales, que et quas [obě poslední slova „e. q.“ později přetržena] eidem [jiným inkoustem nadepsáno: sibi] et heredibus eiusdem [rovněž nadepsáno: suis] super comitatu Katzenelpogen Maguntine prouincie compecierunt, competunt seu competere possunt in futurum oc, vi cuiusdam donacionis et remuneracionis prefato regi Georgio et omnibus heredibus suis legitimis masculini sexus per illustrissimum ac inuictissimum olim principem et dominum, dominum Fre- dericum, Romanorum imperatorem, facte iuxta vim, tenorem et continenciam literarum prefati principis et imperatoris Frederici super prenominato comitatu Katzenelpogen emanatarum, illustri principi ac domino, domino Henrico, duci Slezie, Monsterbergensi, Ol- sniczensi comitique Glaczensi, germano suo, presenti et acceptanti, ob singularia im- mensaque beneficia et benemerita sua, quibus idem frater suus germanus, dux Hen- ricus, in euidentissimis necessitatibus suis non fraternis, verum paternis fauoribus, beneficiis et prestimoniis ipsum ducem Victorinum, fratrem suum prenominatum, pro- secutus est in diesque prosequitur, vti publice claret, nec non illustribus principibus, dominis Alberto, Georgio et Karolo, eiusdem principis et domini Henrici natis, ab- sentibus tamquam presentibus, surrogansque idem illustris dominus Victorinus prefatum illustrem dominum Henricnm ducem, vt premittitur, et cum eisdem filiis premissis et heredibus corundem in locum et ius suum, ita quod idem dominus dux Henricus cum suis liberis virtute litterarum a prefato imperatore Frederico emanatarum et vi cessionis, transactionis et surrogacionis huiusmodi contra quascunque personas tam ecclesiasticas quam secu- lares quacumque auctoritate fungentes eorumque successores et heredes, quorum no- mina et cognomina hic habere volunt pro expressis, pro huiusmodi iure seu dominio comitatus Katzenelpogen seu bonis et rebus ad prefatum comitatum spectantibus et pertinentibus in toto seu in parte agere et experiri, excipere et replicare, petere ac transigere ac in suos suorumque filiorum et heredum vsus beneplacitos conuertere omniaque alia et singula facere et exercere, que prefato domino duci Henrico et filiis suis eorumque heredibus necessaria fuerint seu alias quomodolibet opportuna oc, que ipsemet illustris dominus dux Victorinus ante cessionem seu surrogacionem huius- modi iuris sui facere poterat et debebat, et que verus cessionarius in rem suam propriam facere potest et debet.

Strana 279
z roku 1497. 279 Et huiusmodi cessionem, surrogacionem seu concessionem prefatus dominus dux Victorinus dictis dominis Henrico, Alberto, Georgio, Karolo et eorum liberis cum legitimis heredibus et successoribus in manibus mei publici notarii infrascripti, tamquam publice et auctentice persone et legitime stipulanti, pro dictis dominis du- cibus corumque heredibus et imposterum successoribus et pro omnibus, quorum inter- est, intererit aut interesse poterit quomodolibet in futurum, promisit et tactis ab eo scripturis sacrosanctis ad sancta Dei ewangelia iurauit nuncquam velle aut debere renocare uel contra ea venire de iure neque [slovo to přetrženo a nadepsáno jiným inkoustem: vel] de facto quibuscunque racionibus uel causis eciam propter ingrati- tudinem talem, per quam de iure cessionem, renuncciacionem, surrogacionem et do- nacionem reuocari possent. (Et nichilominus prefatus illustris dominus dux Victorinus in maiorem cautelam pro se suisque in hac parte forsitan heredibus omnibus melioribus modo, via, iure, causa atque forma, quibus melius et efficacius potuit atque debuit, fecit, constituit, creauit et solemniter in suum verum, certum, legitimum et indubitatum ac irreuoca- bilem procuratorem, actorem, factorem et negociorum suorum infrascriptorum ge- storem ac nunccium specialem et generalem ordinauit, videlicet venerabilem et egre- gium virum dominum Apicium Colo, in decretis licenciatum, cancellarium et cano- nicum ecclesie Wratislauiensis, presentem et onus procuracionis huiusmodi in se sponte suscipientem, ad ipsius illustris principis domini Victorini prefati omne ius et acciones tam reales et personales nec non successiones quomodolibet sibi et heredibus suis in et super dicto comitatu Katzenelpogensi et eius dominio in toto uel in parte competentes seu [que] competere possent, in manus dicti illustrissimi ac inuictissimi principis et domini, domini Maxmiliani, diuina fauente clemencia regis Romanorum oc, vel alicuius alterius ad hec potestatem habentis, et dumtaxat in fauorem prefati illu- stris domini, domini Henrici ducis et suorum filiorum ac heredum suorum cedendum, renunctiandum et transigendum ac omnia ala et singula faciendum, dicendum, ge- rendum et exercendum, que circa premissa necessaria fuerint seu quomodolibet op- portuna, eciam si opus fuerit, quodcumque iuramentum licitum et honestum in animam dicti domini Victorini ducis prestandum, et que ipsemet dominus dux Victorinus fa- ceret aut prestaret seu facere posset, si omnibus et singulis premissis personaliter interesset, unum quoque uel plures procuratorem seu procuratores loco sui cum simili aut limitata potestate substituendum et eum uel eos reuocandum tociens, quociens opus fuerit et sibi videbitur expedire, presenti procuratorio nichilominus in suo robore duraturo.) *) Super quibus omnibus et singulis premissis predicti illustres pricipes et do- mini, domini Victorinus et Henricus duces pecierunt et quilibet eorum peciit sibi *) Celý tento odstavec zde v závorkách ( ) postavený jest v originále přetržen.

Strana 280
280 C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického a me notario publico infrascripto vnum uel plura publicum seu publica fieri atque confici instrumentum et instrumenta. Acta sunt hec Wratislauie in curia episco- pali et aula pontificum sub anno, indiccione, die, mense, pontificatu ac regimine, quibus supra, presentibus ibidem generosis, magnificis, venerabilibus et egregio [sic viris et dominis dominis Conrado de Donyn, Johanne Kawffangk, Ottone Zedlicz de Parchwitz, Johanne de Fullensteyn baronibus, Andrea Hewn, preceptore domus Cruci- ferorum sancti Mathie, Nicolao Thawchan, decretorum doctore, scolastico et canonico, ac Cristoffero Reybnitz, canonico sancte Crucis Wratislauiensium ecclesiarum, ac aliis multis militibus et nobilibus testibus ad premissa vocatis atque requisitis. 171. Bohuš Kostka z Postupic a na Litomyšli odevzdává Alexiovi z Houbic list dlužní na 200 kop gr. č. od Zbyňka Bochovce z Bochova jemu vydaný. (167) Bez místa, 21. února 1502. Bohuše Kostka z Postupic a na Litomyšli, najvyšší minemajstr královstvic Českého, vyznávám oc, že ten list na papieře pravém listu hlavnieho, jímžto uroz. vladyka pan Zbyněk Bochovec z Bochova i s dědici svými zavázal se dlužen býti dluhu spravedlivého mně a mým dědicóm dvě stě kop gr. českých, širokých, dob. střicbr. rázu praž., tak a pod těmi pokutami, tiem obyčejem i na ten čas plniti se zapsav, jakož týž list pod téhož Zbyňka Bochovce a jiných pánů a jednoho dobrého člověka na svědomic pečetmi přitištěnými to vše plnějie v sobě zavierá, dal jsem dobrovolně i mocí tohoto listu s mú plnú a svobodnú dobrú volí dávám uroz. vladyce Alexiemu z Honbic, moc i plné právo jemu při tom dávaje, tiem listem výš dotčeným ze všeho dluhu v něm zapsaného i ze škod, z proležaného a nákladuov, kteříž jsú pro ne- plněnie toho dluhu vzešli, napomínati a toho mocně dobývati i s ticm se vším a s týmž listem již dotčeným, když a což se jemu líbí nebo líbiti bude, jakžto s jeho vlastním učiniti bez všelikého mého, dědicuov mých i jiných všech lidí otporu a překážky. Na potvrzenie i budúcí pamět toho pečet mú vlastní dal jsem přivěsiti k to- muto listu dobrovolně, prosiv uroz. pána pana Pavla z Hrádku, a urozených vladyk Appolona z Ledské a Adama z Vitiněvsi, že jsú také pečeti své dali jim bez škody na svědomie podle mne přivěsiti k témužto listu. Jenž jest dán léta ot naroz. s. b. tisícieho pětistého a druhého, ten pondělí před sv. Matějem apoštolem božím. K listu byly přivěšeny na proužcích pergam. 4 pečeti, které jsou rozlámány a z části vydroleny; z druhé zachoval se jen proužek pergamenový.

Strana 281
= let 1497—1503. 281 172. Václav Berka z Dubé a z Lipého a na Šternberce prodává 8 kop gr. českých platu ročního na městě Šternberce a na vsi Újezdě knězi Václavovi Lanclovi, oltářníkovi v kaple sv. Miku- láše na hřbitově u fary sv. Mauricího v Olomouci. (74) Na Šternberce Moravském, 28. září 1503. Já Václav Berka z Dubé a z Lipého a na Šternberce s erby a budúcími po- tomky svými vyznávám t. l. oc, že s dobrým rozmyslem a s radú přátel svých prodal sem a mocí listu tohoto prodávám osm kop gr. česk. širokých platu ročního na městě Šternberce i na svej vlastní vsi Újezdě, lidech svobodných nikomu nezávad- ných, i na jejich purkrechtiech, rolích, i na téhož města a tej vsi příslušnostech i užitciech poctivému knězi Václavovi Lanclovi, oltářníkovi oltáře v kaple sv. Mi- kuláše na kerchově u fary kostela sv. Mauricího v Olomúci, i jeho budúcím, oltář- níkóm téhož oltáře, a k věrným jejich rukám múdré opatrnosti pánóm purgmistru a radě města Olomúce jakožto pánuom podaciem téhož oltáře, za dvě stě zlatých uher. červených dobr., na zlatě a na váze spravedlivých, kteréžto vzali jsme hotové, odečtené, úplně a docela zaplacené od svrchu psaného oltářníka. Protož já svrchupsaný Václav s svými erby a budúcími potomky slibujem svú dobrú čistú věrú bez vší zlé lsti svrchu psanému oltářníkovi oltáře svrchu dotče- ného i jeho budúcím, téhož oltáře oltářníkóm, těch osm kop gr. širokých svrchu psaných máme [sic] a slibujem [sic] do města Olomúce po úředníku neb služebníku našem posílati do jich obydlí a v jejich moc klásti svým nákladem a svú prací i na naši škodu, a to rozdílně: na svatý Jiří po datum listu tohoto najprv příščího čtyři kopy gr. č. širokých a na svatého Václava ihned potom příščího tolikéž, a to beze všeho obmeškánie, prodlení a omluv všelijakých, a tak na každý rok, dokovadž bych já svrchu psaný Václav, erbové neb potomci moji toho platu svrchu dotčeného od často psaného oltářníka a budúcích jeho oltářníkův nevyplatili a nevykúpili. Než to já svrchu psaný sobě, erbóm i budúcím potomkóm svým znamenitě pozuostavuji a vymieňuji: když bych já, erbové anebo potomci moji mohli a chtěli ten plat svrchu psaný vyplatiti a vykúpiti, to máme oltářníkovi svrchupsanému anebo budúcím oltářníkóm oznámiti a puol léta napřed dáti věděti listem svým, a v tom polúletí máme a slibujem kúpiteli našemu často psanému i jeho budúcím dvě stě zlatých uher. dobrých, jakž se svrchu píše, zaplatiti a zase jim v jich moc dáti a položiti, jakž sme od nich vzali, bez všeho fortele a zmatků všelijakých, i s úrokem toho polúletie vypovědělého bez prodlení. A my Albrecht z Šternberka na Holešově, Hynek z Ludanic na Rokytném, Jan Zúbek ze Zdětína na Chudobině, Záviše z Sla- víkovic na Lhotě, Jiřík Lhotský ze Lhoty, Havel Chudobný z Bořic na Krakovci, rukojmě a spoluslibce s ním se panem Václavem, zaň i za jeho erby a budúcí po- Archiv Český XV. 36

Strana 282
C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického 282 tomky, slibujem všichni rukú společní a nerozdílnú, svú dobrú čistů věrú bez vší zlé lsti všichni vespolek svrchu psanému oltářníkovi i jeho budúcím oltářníkóm za těch dvě stě zlatých jistiny i za ten plat osm kop groší širokých, že jemu, kúpiteli na- šemu, i jeho budúcím má placen, nošen a vydáván býti na ty časy nahoře psané bez meškání a omluv všelijakých. Pakli bychom toho všeho neučinili a nezdrželi, což svrchu psáno jest, tehda já jistec svrchu psaný, erbové a potomci moji i tudiež my rukojmě svrchu psaní dáváme plnú moc a právo tiemto listem často jmenovanému oltárníkovi a jeho bu- dúcím, aby mohli toho platu zadrželého dobývati na mně jistči i na mých všech lidech a zbožie mého [sic] i na nás všech rukojních [sic] i na lidech našich stavo- váním v městech, městečkách, ve vsech i na cestách právem duchovním i světským, a to tak dlúho a tak často, dokovadž bychom jim sumy svrchu psanej i s úrokem, ač by kterej zadržán byl, úplně a docela nezaplatili a nedali i s škodami, ač by které pro naše nesplněnie kterak kolvěk vzali, ješto by je bez věrovánic a přísah provésti mohli: ty škody slibujem jim zase úplně zaplatili [sic] pod pokutami svrchu psanými. A jestli by pán Buoh kterého z nás rukojních sic] smrti neuchoval, jehož Bože nedaj, tehdy my živí a zuostalí slibujem jim jiného tak mohutného a dosta- tečného, dobrého člověka miesto toho umrlého v jednom měsíci vedle nás v ruko- jemství postaviti a zavázati a list tento náš od slov do slova, jakž se tuto nahoře šíře vypisuje, obnoviti tolikrát, kolikrát toho potřebie bude. Tomu na potvrzenie a lepší svědomie já jistec svrchu psaný i my rukojmě svrchupsaní pečeti naše s ji- stým naším vědomím komuto [sic] listu přivěsili jsme. Jenž jest dán a psán na Šternberce den sv. Václava léta božího tisícího pětistého třetího počítajíc. K listu nyní proříznutému přivěšeno bylo 7 pečetí na proužcích pergam., z nichž zbyly více méně celé 1—6. 173. Narovnání mezi Karlem, Albrechtem a Bartolomějem, knížaty minstrberskými, Janem Kunou z Kunštatu a na Polné o fundatorství kláštera Žďárského. (158) V Nise, 4. září 1507. Z originálu moravského archivu zemského tištěno v Archivě Českém IX. str. 440—441 č. 82. Při originale archivu někdy Olešnického visí 4 pečeti. 174. Vilém Kuna z Kunštatu slibuje, že list, jímž Karel a Bartoloměj knížata minstrberská právo své fundatorské na klášteře Vyzovickém na něj převádí, k žádné škodě jim nemá býti. (72) Na klášteře Vyzovicích, 23. března 1512. Já Vilém Kuna z Kunstatu oc oznamuji t. 1. oc, že jakož osviecená kniežata a páni pan Karel knieže minstrberské, olešnicský a hrabě kladský oc, a pan Barto-

Strana 283
s let 1507—1515. 283 loměj knieže minstrberské, opavské a pán na Kumburce, ráčili jsú mne [sic] dáti list a zápis, kterýmž JMsti na mne převodí právo své fundatorské na klášteře Smilheimu jinak Vyszovským [sic] s jeho příslušenstvím, jakož ten list od JMtí mně daný to v sobě šíře ukazuje a zavírá; protož já svrchu psaný Vilém Kuna tímto listem přiříkám a slibuji, že JMtem ten list a zápis k žádné škodě nynie ani na potomní časy nic býti nemá, a proti JMtem a erbóm JMtí v ničem sobě jeho ku pomoci bráti nemám, neb mi jest toliko z té příčiny dán od JMstí, abych o to zboží k tomu klášteru příslušející poháněti a súditi se mohl. Tomu na svědomí pečet svú jsem k tomuto listu přivěsiti dal. Jenž jest psán a dán na klášteře Smilhefi]mu jinak Vyzovice, v úterý po neděli, jenž slove Letare, a léta páně patnádstistého dvanádstého. K listu přivěšena na proužku pergam. červená pečet se štítem pánů z Kunštatu. 175. Mikuláš z Dražovic a na Cerhenicích vyznává, že jest dlužen Hedvice rozené kněžně ze Za- haně a po její smrti Zikmundovi z Wartmberka a na Lipém 500 kop gr. č. (168) Bez místa, 5. října 1515. Já Mikuláš z Dražovic a na Crhenicích, jistec a první dlužník dluhu dole psaného, a my Vojtěch z Pernšteina a na Lantškrouně, najvyšší hofmistr královstvic Českého, Jaroslav z Šelnbergka a z Kosti, najvyšší komorník královstvie Českého, Ladslav z Šternberka a na Bechyni, najvyšší kancléř královstvie téhož Českého, Šebestian z Wejtmile a na Mostském hradě, a Václav z Lobkovic a na Hasišteině, rukojmie jeho s ním a zaň, vyznáváme t. 1. oc, že jsme dlužni osvícené kněžně a paní, paní Hedvice, rozené kněžně z Zaganě a z Velikého Hlohova oc, paní na Lipém, a po její smrti uroz. pánu, panu Zikmundovi z Wartmberka a na Lipém, najvyššicmu šenku království Českého, manželu jejiemu, věřitelóm našim, nebo jed- nomu z nich, pravého a spravedlivého dluhu pět set kop gr. vše českých, širokých, dobrých, stříb. rázu pražského. S kteréžto jistiny a sumy grošuov máme i dobrú naší věrú beze lsti slibujem všichni jednostajně rukú společnú a nerozdielnú, tak aby žádný z nás rukojmí v tom slibu a dluhu ot druhých se nedělil, ani zaplacením dielu svého kterakkoli děliti se k otbytí mohl, úročiti a platiti týmž věřitelóm našim nebo jednomu z nich platu a úroka ročnicho toliko čtyřidceti kop gr. čes. též širokých, dobrých, stříb., rázu praž., každý rok rozdielně, to jest na sv. Jiří po dání listu tohoto najprvé příštieho počnúce dvadceti kop gr. čes. a na sv. Havla ihned potom budúcieho tolikéž, a tak i jiná potomní léta vždy na každý svatý Jiří a svatý Havel po dvadcieti kopách gr. čes. tak dlúho a dotud, dokud bychom my svrchu psaní jistec nebo rukojmě 36*

Strana 284
C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického 284 neb jeden z nás nedali týmž věřitelóm našim svrchu psaným nebo jednomu z nich puol léta napřed věděti před sv. Jiřím nebo před sv. Havlem. A kdyžbychom koli my jistec aneb rukojmě týmž věřitelóm našim toho puol léta dali napřed věděti, tehdy ihned při vyjití toho polúletí napřed věděti da- ného máme i též jako svrchu slibujem dáti týmž věřitelóm našim nebo jednomu z nich tu jistinu a sumu svrchu psanú pět set kop gr. čes., a to hotovými groši českými, širokými, dobrými, stříb. rázu praž., i s úrokem na to v ty časy přišlým zaplatiti bez zmatku a otporu i dalšieho prodlení všelikého. Toto při tom znamenitě vymíněno a konečně dobrovolně zuostáno jest z obú stran, že my svrchu psaní jistec aneb rukojmě ten každý úrok při každém času povinný máme posílati svrchupsaným věřitelóm našim nebo jednomu z nich do města Litoměřic a klásti jim bez naší otpornosti. I také přišlo-li by k tomu, sumu a jistinu svrchupsanú plniti, též klásti máme jim věřitelóm našim v Litoměřicích beze vší výmluvnosti. A také nemají svrchupsaní věřitelé naši nikda vuole jmieti dáti nám neb jistci našemu nadepsanému [napřed věděti], nežli my jistec a rukojmě, jakož svrchu psáno jest. Pakli bychom toho neučinili a grošuov dluhu nadepsaného kterýchžkoli, buďto úročních nebo ji- stinných, věřitelóm našim svrchupsaným nedali a nesplnili tak a na ty časy i tiem spuosobem konečně, jakož se svrchu píše, tehdy atd. [Ležení v Litoměřicích.] Umřel-li by také v tom času který z nás buďto jistec nebo rukojmě svrchu- psaní, jehož pane Bože ostřez, tehdy my živi zuostalí máme i slibujem jiného tak jistého a movitého miesto toho, jenž by umřel, v jednom měsíci, ote dne jeho umření pořád čtúce, k nám v týž slib a v též rukojemství přistaviti, a list tento tolikrát, kolikožkrát pro smrt kterého z nás bylo by toho potřebí, vždy v táž slova obnoviti pod ležením svrchu psaným. A ktožkoli tento list měl by nebo mieti bude atd. Na potvrzení a zdržení toho my všichni, jistec i rukojmě, pečeti naše vlastní jistým naším vědomím a s celým přiznáním dali jsme přivěsiti k tomuto listu dobro- volně. Jenž jest dán léta ot narození božího tisícího pětistého patnádctého, ten pátek po svatém Františku. Přivěšeno 6 pečetí na proužcích pergam. 176. Karel kníže minstrberský vyznává se svými rukojměmi, že jest dlužen 350 kop gr. č. Albrechtovi z Gutšteina. (160) Bez místa, 16. března 1525. My Karel, z buožie m. knieže minstrberské, v Slezi Olešnické a hrabě kladské etc., najvyšší hajtman krále JMti královstvie Českého, markrabstvie Hornie Lužice lantfoit a hajtman kniežetstvie Velikého Hlohova, první jistec a dlužník dluhu dole psaného, a my Jindřich Berka z Dubé a na Dřevenici etc., Zdeněk Trčka z Lípy

Strana 285
z roku 1515 a 1525. 285 a na Lichtmburce, Jan Trčka z Lípy a na Lipnici, rukojmě JMti a s JMtí a za JMt, vyznáváme oc, že jsme dlužni pravého a spravedlivého dluhu nám vděk puoj- čeného puol čtvrta sta kop gr. čes., širokých, dob., střieb., rázu a čísla praž., za každú kopu šedesáte gr. počítajíce, uroz. pánu, panu Albrechtovi Gutštajnovi z Gut- štajna a na Mělníce a jeho dědicóm. Z kteréžto sumy nadepsané máme a naší dobrú věrú křesťanskú beze lsti slibujem všickni jednostajně rukú společní a nerozdielnú, tak aby žádný z nás rukojmí v tom slibu a dluhu od druhých se nedělil ani zaplacením svého dielu kterakkoli k otbytí děliti se mohl, úročiti a platu ročnieho z komory našé vydávati pět a třidceti kop gr. čes., ale však rozdielně, počnúc na [sv.] Jiřie najprve příštieho po dání listu tohoto puol osmnáctý kopy gr. čes. a na sv. Havel hned potom příští tolikéž, a tak na každý sv. Jiří a sv. Havel každého roku máme, povinni jsme a budem vydávati a platiti dotud a tak dlúho, dokudž by nám věřitelé naši neb jeden z nich aneb my jim puol léta napřed věděti nedali. A když bychom koli buď na sv. Jiří aneb na sv. Havel oni nám neb my jim toho puol léta sobě napřed věděti dali, tehdy hned od toho dne věděti dánie v plném polouletí pořád zběhlém my jistec i rukojmě napřed jmenovaní máme, povinni jsme a též, jakž se nahoře vypisuje, slibujem věři- telóm našim nebo jednomu z nich jistinu svrchu psanú i s úrokem na to přišlým dáti a zaplatiti bez zmatku, odtahuov i fortelóv všelijakých. Pakli bychom toho neučinili a úroka kterého neboli jistiny tak a na ten čas, jakož se svrchu píše, věřitelóm našim neb jednomu z nich nedali a nesplnili úplně a docela nezaplatili, a proto od nich neb jednoho z nich ústně, listem neboli poslem napomenuti bychom byli, tehdy hned na zajtřie po napomenutí a obeslání nás, žádný druhého nečakaje atd. [Ležení v některém městě Pražském.] Umřel-li by také v tom času který z nás rukojmí svrchu psaných, jehož pane Bože uchovaj, tehdy my živí zuostalí po něm máme atd. A ktož by koli tento list měl neb jmieti bude s často psaných věřitelóv našich neb jednoho z nich s dobrú a svobodnú vuolí, atd. Tomu na svědomie my jistec i rukojmě svrchu psaní pe- četi vlastnie i přirozené s naším jistým věděním a celým přiznáním dobrovolně dali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od naroz. buožieho patnádctistého dvadcátého pátého, ten čtvrtek po sv. Řehoři. Při listině proříznuté zbyly jen proužky pergamenové; pečeti byly utrhány.

Strana 286
C. XXI. LISTINY ZVÍKOVSKÉ A ORLICKÉ z let 1357—1549. Vydává Josef Kalousek. Z listin chovaných v knížecím Schwarzenberském archivě na zámku Orlíku předešlé díly Archivu Českého neobsahují než několik málo výtahů. Listin jazykem českým psaných z doby před r. 1526 zachoval se v tom archivě ovšem počet nevelký. Zde podávají se všecky; přidal jsem k nim několik listin latinských, obsahem obzvlášť důležitých nebo zajímavých, též několik českých z doby po roce 1526, jež obsahem svým souvisí s dřívějšími kusy. Týkají se vesměs Zvíkova a Orlíka i statkův s těmi hrady spojených, k nimž náležel i někdejší majetek kláštera Milevského. Opsány jsou, pokud možno bylo, z originálů. Některé však kusy zacho- valy se toliko v starých opisích. Kopiářem Zvíkovským, na nějž v nedostatku originálů často se odvoláváme, rozumíme foliový sešit o 16 listech, na jehož předním listě jest nápis: „Sswanberg. Majestátové na ně- které statky Zvíkovské a Milívské panství.“ Patrně ten kopiář vznikl na hradě Zvíkově, odkudž s jinými zbytky archivu dostal se později na Orlík. V tom kopiáři jest na 24 stranách opsáno 24 listin, z nichž jest 7 latinských a 17 českých. Psány jsou všechny jednou rukou, jak se podobá, asi uprostřed XVI. věku. Nynější signatura kopiáře Zvíkovského v archivě Orlickém jest I. Aa. 60. 1. Karel IV. Dětřichovi biskupovi Mindenskému činí milost, aby hrad Orlík a vše, co má v zemi České, držel v ušlechtilé léno od koruny České, i aby on i služebníci a poddaní jeho nebyli povinni stávati k obyčejným soudům, leč před králem nebo jeho zvláštním k tomu zřízencem. V Praze 1357, 4. července. — Orig. arch. Orlického I. Aq. 58. Karolus Quartus diuina fauente clemencia Romanorum imperator semper Au- gustus et Boemie rex, venerabili Theoderico, Mindensi episcopo, principi, consiliario et denoto suo dilecto graciam suam et omne bonum. Dum cottidianos deuocionis tue labores, dum immotam fidei tue constanciam, dum grata ac sedula rite pensamus tue fidelitatis obsequia, quibus maiestati nostre studuisti iam hactenus et studes assidue

Strana 287
Listiny Zvíkovské a Orlické z roku 1357. 287 gratum te et acceptum multipliciter exhibere, meritis tuis iuste poscentibus ad melio- randam status tui condicionem tanto nos amplius fore sentimus obnoxios, quanto magis pro meritorum gratitudine graciam a nobis meruisse dinosceris premiorum, nosque nostris credimus apposuisse thesauris illud, quod tibi a nostra benignitate prestatur, qui nostris et regni nostri curas indefesso studio profectibus vigilare. Hinc est, quod de fidei tue constancia plenam ab experto fiduciam obtinentes, teque premissorum intuitu de benignitate nobis ingenita singularis gracie munere respicere cupientes, animo deliberato, sano principum et baronum nostrorum accedente consilio, castrum Orlik alias per nos tibi ad tempora vite tue collatum, et vniuersa bona, que impresenciarum in regno nostro Boemie possides et que imposterum ex donacione nostra vel aliis quibuslibet legittimis titulis te adipisci contigerit, et nomi- natim prouisiones, quas a monasteriis seu religiosis locis aut ab aliis quibuscunque obtines aut iustis modis acquisiueris in futurum, cum vniuersis juribus, proprietatibus, vtilitatibus, pertinenciis et usibus suis et eorum cuiuslibet, tibi in nobile feudum damus ex certa sciencia et concedimus tenore presencium et donamus, teque de eis- dem vt de nobili feudo auctoritate regia Boemie presentibus inuestimus. Volentes et eadem auctoritate regia et certa sciencia decernentes, ut premissa universa titulo, nomine, jure et priuilegio nobilis feudi a nobis et successoribus nostris regibus Boemie, qui pro tempore fuerint, et a corona regni Boemie ad tem- pora vite tue possideas pacifice et quiete; tuque et vniuersi ac singuli seruitores, familiares, domestici, nec non homines, incole, rustici et quilibet alii in predictis castro, bonis, possessionibus, villis et locis tibi subditis residentes et qui in illis in antea residebunt, quos nunc habes et es imposterum habiturus, ea quiete et graciosa gaudeas et ipsi ad vitam tuam gaudeant libertate, vt ad judicium curie regie et ad judicia terre siue zudam per judicem curie nostre aut aliquos zudarios, burgrauios, judices, justiciarios, prouinciales beneficiarios, officiales seu ipsorum nuncios et mini- stros, qui nunc sunt uel qui pro tempore fuerint, trahi et citari non possitis, nec coram ipsis citati forte per ignoranciam, maliciam uel errorem comparere et vlli super quacumque causa criminali, ciuili uel mixta teneamini respondere, ipsique nullas sentencias aut processus contra te uel eos aut eorum aliquos uel aliquem ferfrje uel facere audeant siue possint, nullamque judex curie, vrzednicones, judices et popraw- czkones et eorum nuncii in te et castro bonisque et hominibus ac subditis tuis omnibus antedictis jurisdiccionem habeant aut exercere valeant potestatem. Nos quidem vniuersas causas tibi et eisdem seu eorum quibuslibet et cuilibet a quo- cumque mouendas per tempora regie nostre dumtaxat aut judicis ad talia a nobis specialiter delegandi audiencie ex certa sciencia tenore presencium reseruantes, et ab omni jurisdiccione predictorum judicis, zudariorum, vrzednicorum, justiciariorum, judicum provincialium, beneficiariorum, officialium, poprawczkonum seu ministrorum

Strana 288
288 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické et nunciorum ipsorum et cuiuslibet eorundem te et tuos predictos ac tua penitus eximentes, irritum et inane decernimus, si quid contra presentem nostram disposi- cionem per eos aut eorum aliquos uel aliquem seu alium vel alios cuiuscunque digni- tatis, condicionis uel status contigerit attemptari; nostris officialibus et aliis, quibus- cumque vocentur nominibus, presentibus et futuris districcius inhibentes, ne contra tenorem premissum et graciosa nostre maiestatis indulta te, tuos et tua molestare, grauare, trahere, uel inuadere audeant seu quomodolibet impedire, sicut grauem nostre indignacionis acrimoniam diligunt euitare. Presencium sub imperialis maiestatis nostre sigillo testimonio litterarum datum Prage, anno domini millesimo trecentesimo quinquagesimo septimo, decima indiccione, IIII non. Julii, regnorum nostrorum anno vndecimo, imperii vero tercio. 2. Nejvyšší úředníci království Českého svědčí, že list předešlý byl vydán s jich vědomím a radou. V Praze 1357, 4. července. — Orig. arch. Orlického I. Aa. 58. Nos Czenko de Lypa, supremus regni Boemie mareschallus et summus ca- merarius, Jesco de Wezzel burgrauius Pragensis, Andreas de Duba supremus zudarius regni eiusdem, et Stephanus canonicus Pragensis, notarius terre Boemie, notum fa- cimus inspectoribus presencium vniuersis, quod serenissimus ac inuictissimus princeps et dominus, dominus Karolus Quartus, diuina fauente clemencia Romanorum impe- rator semper Augustus et Boemie rex, dominus noster graciosus, multis principibus nobisque et multis aliis nostris consortibus et amicis, proceribus et baronibus regni sui Boemie, in sua presencia constitutis, venerabili in Christo patri domino Theodrico Mindensi episcopo, castrum Orlik alias eidem episcopo ad vite ipsius episcopi tempora a se collatum et vniuersa bona, que in eodem regno Boemie nunc possidet et in antea possidebit, et nominatim prouisiones, quas a monasteriis aut ab aliis quibus- cumque obtinet et imposterum assequetur, in nobile feudum dedit, contulit et do- nauit, ipsumque de eisdem ut de nobili feudo inuestiuit sub certis graciis, liberta- tibus, immunitatibus et exempcionibus, prout in litteris ipsius domini nostri domini imperatoris super eo confectis et dicto domino episcopo traditis plenius continetur; quarum tenor per omnia talis est: [Následuje znění privilegia tištěného zde pod číslem 1.] Nos itaque supradicti summus mareschallus et camerarius, burgrauius, summus zudarius et notarius testificamur et ex certa sciencia profitemur, premissa omnia et singula in litteris prefati serenissimi domini nostri contenta de nostra sciencia et consilio esse facta. In cuius rei testimonium sigilla nostra presentibus sunt appensa. Datum Prage anno domini millesimo trecentesimo quinquagesimo sep- timo, IIII non. Julii. Visí čtyři pečeti.

Strana 289
s let 1357—1378. 289 3. Klášter Milévský svědčí, že poddaní jeho ve dvou vsech mají svou půdu zakoupenou s ta- kovým právem, že krom úroku a královské berně jsou prosti všelikých břemen. V Milévsku 1359, 17. září. — Orig. arch. Orlického III. Se. 1. Nos Nicolaus diuina paciencia abbas, nec non conuentus nostre ecclesie My- locensis, tenore presencium recognoscimus vniuersis, quod pauperes nostre ecclesie in Plesczicz et in Kykrow residentes, hereditatem ut dicitur a Jordano et Wankone cum omni dominio et libertate jure emphiteotico, quod wlgariter purchrech [sic] dicitur, emerunt tenendam, tali condicione adiecta, quod dato vero censu, ab omnibus exaccionibus, robotis et quibuscunque aliis grauaminibus sint exempti, berna regia duntaxat exclusa, quam soluere debebunt et tenentur, quemadmodam dudum a retro- actis temporibus aput dominos suos Jordanum et Wankonem soluere consueuerunt ; super quam emcionem emphiteoticam iidem pauperes, ut asseritur, se fundantes inibi locarunt. In cuius rei testimonium, ad peticiones fratris Protiwe custodis ecclesie Milocensis predicte, sigilla nostra, videlicet nostrum et conuentus, presentibus sunt appensa. Actum et datum in monasterio Mylocensi anno domini millesimo trecen- tesimo quinquagesimo nono, in die beati Lamberti martiris. Pečeti scházejí. — Mniši Milévští koupili ty dvě vsi ku klášteru r. 1336 podle listiny, tištěné v Enle- rových Regestech IV. 113 č. 284. V této starší listině píší se villa Pleziztsch atque hereditas Kykrob; těmi jmeny rozumí se ves Plešiště a snad ves Skrýšov, obě mezi Chlumcem a Kamýkem; statky kláštera Milév- ského skutečně dosahovaly až v ta místa, jmenovitě k němu náležela ves Plešiště a Jedle nyní dvůr u Skrý- šova; viz Tylovy Paměti Zvíkovské str. 61, 118. Jedle však dostala se ku klášteru Milévskému později, než Plešiště; podle listiny archivu Orlického z dne 20. března 1388 Velislav jinak Václav z Kojetína, supremus regni Boemie camere notarius, koupil 10 kop gr. úroka in bonis in villa Gyedl za 130 kop gr., a s povo- lením královským vložil ten úrok do desk zemských pro klášter Milévský, vyhradiv si doživotné užívání. 4. Císař Karel IV. určuje práva a povinnosti rychtáře a obyvatelův ve vsech Letech, Probylově, Lhotě Jestřábí (Králově), Ohaři, Minicích, Lučkovicích, Milčicích a Vadkovicích, jež rodiče jeho vysadili právem zákupným. V Tachově 1378, 1. srpna. — Insert v orig. arch. Orl. V. AU. č. 1. Karolus Quartus diuina fauente clemencia Romanorum imperator semper Augustus et Bohemie rex, notum facimus tenore presencium vniuersis: quod non improuide, neque per errorem, sed animo deliberato, regia auctoritate Bohemie et de certa nostra sciencia super locacione et emphiteotico siue teutonico jure, libertacione bonorum et villarum infrascriptarum, videlicet Letow, Probilow, Lhota Jastrzab, Oharz, Minitz, Lutzkowitz, Miltzitz et Wadkowitz, per clare memorie quoddam [sic] illustres Johannem Bohemie regem genitorem et Elizabet eius consortem matrem nostros caris- simos factis, hanc subscriptam de nouo, ne desuper imposterum inter iudicem et incolas dictarum villarum quecumque dissensio oriatur, distinccionem, limitacionem, Archiv Český XV. 37

Strana 290
290 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické ordinacionem et declaracionem fecimus et statuimus, facimus et tenore presencium ordinamus, volentes et decernentes easdem perpetuis inantea temporibus in villis predictis inviolabiliter obseruari. Primo quidem, ut in eisdem villis omnibus et singulis vnus solummodo iudex existat, qui in villa Letow predicta quatuor, et alibi secundum continenciam anti- quarum literarum datarum desuper vnum laneos liberos, similiter et pro pascuis ac aliis vsibus suis nouem laneos in montibus, vallibus et rubetis pro se, heredibus ac successoribus suis, iudicibus ibidem, libere obtinebit. Habebit eciam idem iudex, qui pro tempore fuerit, ibidem in Letow vnam tabernam, vnum molendinum super aquis nostris, vnam balnealem stubam, vnum pistorem et pistorium panum, vnum maccellum carnium, sutorem vnum, fabrum vnum et piscatorem vnum per eum et heredes suos iudices ibidem libere possidendi [sic]. De et super causis, culpis et excessibus omnium dictarum villarum, bonorum et hominum exnunc inantea perpetuo quolibet anno tribus communibus iudiciis, in villa tamen Letow solum et non alibi, presidebit, eaque tenebit et faciet temporibus ab olim debitis et consuetis. Et nichilominus vel iudicium particulare in omnibus villis predictis, dum et quociens se casus obtulerit, ad debitum exercebit et faciet, sicuti fuerit opportunum. De quibus omnibus et singulis iudiciis tam communibus tam [sic] particularibus, tam de casibus minoribus, quam maximis, penam seu mulctam aut sentenciam capitalem tangentibus, iudex prefatus pro se et heredibus suis tertium habere debebit denarium, duobus residuis pro vsibus regiis ad regalem cameram assignandis. Sed et ultra hec iudex, qui est et fuerit pro tempore, perpetuo in rusticos seu incolas predictarum villarum omnium nichil habere seu exercere debebit amplioris penitus potestatis. Preterea decernimus et presentibus declaramus, vt quotquot lanei fructuosi tam in pascuis, siluis, rubetis, quam in agris culti et inculti vltra premissa super- sunt in bonis et pertinenciis predictarum villarum, vel secundum mensuram debitam reperirentur inantea, possessor cuiuslibet lanei nobis, heredibus et successoribus Boe- mie regibus, seu illi, cui hoc committendum duxerimus, nomine census vnam marcham, sexaginta quatuor grossos pro marcha qualibet computando, singulis annis soluere debeant integraliter et ad plenum, medietatem, videlicet triginta duos grossos, super festo sancti Galli, et aliam medietatem, videlicet triginta duos grossos, super festo sancti Georgii proxime subsequenti; et per solucionem census huiusmodi villani et possessores laneorum predicti perpetuis temporibus ab vniuersis et singulis talis, seruiciis, robotis, coaccionibus, exaccionibus, stewris, angariis, perangariis et graua- minibus quibuscunque sint liberi totaliter et exempti. Mandamus igitur et seriose committimus burggrauio regio in Pyeska, qui est et fuerit perpetuo, quatenus iudicem et incolas dictarum villarum penes distincci-

Strana 291
= let 1378—1400. 291 onem, ordinacionem, limitacionem, locacionem, libertacionem, decretum et declaraci- onem nostras huiusmodi regia potestate Bohemie manuteneat et conseruet, et non permittat eisdem quicquam inferri decetero contra presencia nouitatis, molestie vel iacture, sicut regiam indignacionem voluerit euitare. Presencium sub imperialis Maiestatis nostre sigillo testimonio literarum datum Tachouie anno Domini millesimo trecentesimo septuagesimo octauo, indiccione prima, kalendi [sic] Augusti, regnorum nostrorum anno Romanorum tricesimo tercio, Bohemie tricesimo secundo, imperii vero vicesimo quarto. List tento vepsán jest do potvrzení krále Ladislava z dne 12. února 1454, jež viz níže. Vsi zde jmenované roztroušeny jsou na značném prostranství mezi Orlíkem, Březnicí, Blatnou a Pískem; náležely někdy králové Elišce, a bývaly od ní a později od jejího manžela krále Jana zastavovány v dluzích, o čemž viz listy tištěné v Emlerových Regestech III. 23 č. 54, IV. 178 č. 432, 179 č. 433, 867 č. 2220. 5. Král Václav IV. zdvojnásobňuje Sigmundovi Hulerovi clo z vorů pod Vorlíkem. Dán v Praze 1400, 24. prosince. — Trans. pap. archivu Vorlického I. Ax. č. 9. Václav z boží milosti Římský král, po všecky časy rozmnožitel říše, a Český král, známo činíme tímto listem všem vůbec: Jakož jest od dávných časóv Zigmund z Vorlíka, pod- komoří království našeho Českého, radda naše věrnej milej, pod zámkem svejm Vorlíkem jisté clo z dříví po řece Vltavě splaveného z každého voru, jakéhož pak koli dříví v hromadu zbitého, kterémuž splav říkají, dva halíře, kterýchž dvanácte jeden groš, aneb jeden bílej peníz, jichž šest jeden groš pražskej platí, měl a vybíral. I vážíce my to, že jez pod týmž zámkem udělaný pro rozvodnění na to clo nebude moci opatrován a v pevnosti zachován býti, leč prostředkem opatření našeho tomu spomoženo bude; a protož s dobrým rozmyslem a raddou věrných našich milých dotčenému Zikmundovi, dědicům a budoucím jeho k témuž zámku Vorlíku, ne z omylu a bez uvážení, nýbrž s dobrým rozmyslem a jistým naším vědomím, tuto milost sme učinili a činíme mocí listu tohoto, aby on, dědicové a potomci jeho k jmenova- nému zámku z každého voru celého čtyři haléře, jichž dvanácte jeden groš, aneb dva bílá peníze, kterýchž šest jeden groš pražský platí, brali a napotom jménem cla vybírali bez všeli- jakých překážek. Však také tomu chceme, aby z každého svazu dříví, kterémuž splav aneb pramen říkají, jakž až posavád bývalo, mlynářům vedle starobylého obyčeje dva groše pražská bez umenšení všelijakého povinnost byla dávati. Protož poroučíme všem vůbec i jednomu ka- ždému obzvláštně, pánuom, rytířům, vládykám, služebníkům, úředníkům a jiným našim a krá- lovství našeho Českého poddaným a věrným milým, nynějším i budoucím, všem přísně, abyšte dotčenému Zikmundovi, dědicům a budoucím jeho při polepšení vejšpsanejch dvou haléřův k vybírání jich, jakž s předu o tom oznámeno, žádným obyčejem nepřekáželi a jiným pře- kážeti nedopouštěli pod uvarováním nemilosti naší těžké. Na svědomí tomu majestát náš k listu tomuto poručili sme přivěsiti. Dán v Praze léta páně tisícího čtyřstého, dvacátého čtvrtého dne měsíce prosince, království našich Českého dvacátého [sic] vosmého a Římského dvacátého pátého. Jest patrně pozdější překlad. Přepis na papíře psaný snad na počátku 17. věku. Na rubu německý regest o něco pozdější. Rukou snad již z 19. věku připsáno: Aus dem Krummauer Archiv zum Fasc. Lit. H. Nr. 14 gehörig. — Starší Karlovo nařízení z 3. srpna 1366 o clech na řece Vltavě čte se v českém překladě u Pelzela, K. Karl IV., Urkb. II. 341 N. 309. 37*

Strana 292
292 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické 6. Bolesud z Petrovic prodává Mikšovi Kustrovi faráři v Milévsku roční plat. B. m. 1413, 4. dubna. — Orig. perg. arch. Vorlického III. P. č. 1. Já Bolesud jistec, Petr Předbor, bratřie jistí z Petrovic, Štěpán tudiež se- děním v Podčepicích, známo [sic] všem tiemto listem, ktož jej čísti budú neb čtúc slyšeti, nynějším i budúcím, že řečený Bolesud prodal čtyřidceti gr. a puol páta za devět kop a za pět gr. a za tři haléře knězi Mikšovi Custrovi i faráři kláštera a fary Milévské, a ten plat kúpiv, zaplatil penězi hotovými rázu grošuov pražských; a ten plat má býti placen na sv. Jiří berúce jedenmezcétma gr., a na sv. Havel po něm jdúcí opět jedenmezcietma gr. platu, a tré kur k tomu platu na ten rok s tiem platem, a na vánoce dvé kur na člověku řečeném Král v Plešticích i na tom sedlišti i dědinách, ktož tu sedí neb seděti bude, s plným panstvím, nic nezóstavujíce. A my rukojmie jeho napřed psaní i s ním slibujeme všickni jednú rukú nerozdělenú zpra- viti řečený plat a z dedcek zemských podle obyčeje a práva zemského ve dvú a do dvú let; a potom také slibujeme znáti (znaty), že má vždyckny bez pochybenic ve dcky vníti řečený plat. Pakli bychom toho neučinili pod tu chvíli, tehdá ihned, kdyby jim ten plat nevyšel, neb řečená smlúva byla kterak proměněna aneb nezdržána, ithned od upo[menutí prvního] dlužni sme i máme ve dvú nedělí počítajíc vléci na leženie u Milévště, u počestného hospodáře, kdež nám bude ukázáno, s jedniem koněm, jeden z nás, ktož bude upomenut, a odtud nevycházeti, jeliž sě ot nás pravd [sic] stane řečenému zapsání na naši škodu. A ktož tento list mieti bude z ře- čeného faráře volí, tomu neb těm všě právo příslušěti bude, jakšto i jemu. A na lepšie svědomie pečeti našě s naší dobrú volí i s přiznáním jsú přivěšěny pro uji- štěnie. Psáno i dáno léta ot narozenie božieho tyssycze cztrz stheho trzetiho nad czet den sv. Ambrožě. Z 4 přivěšených pečetí první dvě scházejí. 7. Havel ze Vstic prodává klášteru v Milévsku kopu platu. B. m. 1419, 1. června. — Orig. perg. arch. Vorlického III. Ko. č. 13. Já Havel z Wsticz přiznávám sě tiemto listem všem, ktož jej čísti neb sly- šeti budú, že sem svú dobrú volí a s svým dobrým rozmyslem a s přiatelskú radú velebnému knězi Svathomírovi opatovi a jeho konventu kláštera Milévského řádu Premonstratckého prodal kopu plata na tom na všem sboží, což já mám, totižto puol kopy na sv. Jiří a puol kopy na sv. Havla, aby oni dřéve řečení beze vší otpory i beze všeho zmatku brali úrok dřéve řečený. Ale že já Havel dřéve řečený mám otkúpiti kopu plata dobrého a osedlého, kdež bych mohl najblíž ot města Mi-

Strana 293
„ let 1400—1420. 293 lévska beze lsti; pakli bych nemohl blíže, ale u míli a nic dál. A když bych ot- kúpil dobře osedlý plat, tehdy kněz opat a jeho konvent kláštera napřed psaného mají ten plat přijíti a mně mého postúpiti. A to mám učiniti v jednom roce a nic dál. Pakli bych v tom času nemohl otkúpiti, tehdy mám jim na tom na všem, což já mám, ve dcky zemské i v akta věčně, prvé nebo druhé nebo posledně třětí Suché dni ot dánie tohoto listu vložiti. Aby to bylo jisto a pevno, já Havel dřéve řečený a Bohuslav řečený Žáček z Nechvalic a Jíra z Přědbořic slibujem dobrú i plnú věrú a rukú nerozdielnú, na tom platu nepřěkážeti, ale ot každého člověka brániti, zpraviti, vysvoboditi, jakož tato země za právo má. Pakli bychom toho neučinili, což tento list svědčí, tehdy kterýž kolivěk z nás rukojmí byl by napomenut, beze všie odmluvy, ani ukazuje jeden na druhého, má vléci s jedním pacholkem a se dvěma koňoma v hospodu ctného hospodáře v Sedlčanech, kdež jemu bylo ukázáno věřiteli napřed psanými anebo jich poslem, v ležení obyčené [sic], a odtud nemá vy- jeti ani vyjíti na ižádné právo, dokudž by sě jim úplně neskonalo to všě, což tento list svědčí, i s škodami, kteréž by proto vzeli svědomě. Pakli by, jehož Bnoh nedaj, že by jistec nebo který rukojmě z nás umřěl v tom časě, tehdy my zuostalí máme i slibujem u měsieci list obnoviti, a jiného tak dobrého a urozeného na místě mrtvého postaviti, pod ležením svrchupsaným. A ktož by tento list měl s jich dobrú volí, ten má i mieti bude též právo i túž moc ke všem věcem svrchupsaným, jakožto oni sami. Tomu na pevnost a další paměť i jistotu našě pečeti přivěsili sme k tomuto listu s naším přiznáním. Jenž jest psán i dán léta ot narozenie božieho tisíc čtyři sta devatynádctého ten čtvrtek před Letnicemi. Na proužcích pergam. 2 pečeti bílé zachovalé. 8. Sigmund zapisuje Rackovi z Výškova dvůr v Cerhonicích ve 400 kopách gr. V Kutné Hoře 1420, 14. září. — Kopiář Zvíkovský pag. 3. Sigismundus Dei gracia Romanorum rex semper Augustus ac Hungarie, Bo- hemie, Dalmacie, Croacie oc rex, notum facimus tenore presencium uniuersis, quod animo deliberato et de certa nostra sciencia famoso Raczkoni de Wysskow, fideli nostro dilecto, curiam nostram regiam in Czirhonicz prope Piesk sitam, racione ueri et legittimi debiti, in quo sibi deliberatione regia attentis suis seruiciis debitores remansimus, in quadringentis sexagenis grossorum Pragensium deputauimus et pro- scripsimus, graciose deputamus et proscribimus per presentes, ita videlicet, quod pre- fatus Raczko ipsiusque heredes predictam curiam cum suis annexiis, agris cultis et incultis, pratis, pascuis, aquis aquarum[qlue decursibus, piscinis, molendinis, siluis, ne- moribus et aliis suis pertinenciis uniuersis, tam diu tenere, habere et possidere de- beant, quousque ipsis predictas quadringentas sexagenas nos, heredes et successores

Strana 294
294 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické nostri, reges Bohemie, non persoluerimus plenarie et in toto. Volumus tamen, ut quandocumque nos, heredes et successores nostri reges Bohemie predictam curiam pro supradicta pecunie summa uolumus [sic] redimere, quod huiusmodi nostre re- dempcioni absque omni difficultate statim acquiescant. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum datum in Montibus Cuttnis anno domini millesimo quadringentesimo uicesimo, XIIII. die Septembris, regnorum nostrorum Hungarie tricesimo quarto, Romanorum decimo, Bohemie uero primo. Ad mandatum domini regis Michael canonicus Pragensis. 9. Král Sigmund zapisuje Matějovi Brusovi z Kovářova některé vsi kláštera Milévského ve 300 kop gr. V Plzni 1421, 20. ledna. — Orig. perg. arch. Orl. I. Aa. 10; kopiář Zvíkovský pag. 5. Nos Sigismundus Dei gracia Romanorum rex semper Augustus, ac Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie oc rex, memorie commendantes tenore presencium signi- ficamus, quibus expedit, uniuersis, quod nos quasdam villas Lhota et Dobrossow uo- catas, ac curiam allodialem in Kowarzow habitam cum tribus censitis ; it. alias uillas Hraykowycz, Gyedl, Wladyczin et Dmysstycz uocatas, monasterii de Mylewsk, simul cum omnibus ipsarum prouentibus ac utilitatibus et pertinenciis quibuslibet iustis ut- puta et legittimis, ad easdem uillas de iure spectantibus, cum pleno domynio earun- dem uillarum, nil inde excipiendo, fideli nostro Mathie Brus de Kowarzow, tum causa tutele, proteccionis et conseruacionis huiusmodi bonorum, tum etenim pro tricentis sexagenis grossorum Boemicalium, quibus sibi racione seruiciorum suorum per ipsum nobis in conseruacione castri nostri Karlsteyn, a data presencium usque festum beati Michaelis archangeli nunc uenturi exhibendorum, perhibemur obligari, pignori du- ximus obligandas, ymmo obligamus et impignoramus per presentes. Ita tamen, quod quandocunque nos aut nostri successores, reges utputa Boemie uel alii, quorum interfuerit, de premissa summa pecunie eidem Mathie uel suis heredibus satis fece- rimus uel satisfecerint, extunc ipse aut sui heredes, rehabitis premissis pecuniarum summis, easdem uillas Lhota et Dobrossow ac curiam allodialem in Kowarzow ha- bitam cum tribus censitis, ac alias villas Hraykowycz, Giedl, Wladyczin et Dmysstycz uocatas, simul cum antedictis omnibus ipsarum prouentibus ac utilitatibus et perti- nenciis quibuslibet, eidem monasterio de Mylewsk sine omni difficultate remittere et resignare debeat et teneatur. Et quis uel qui presentes literas cum eiusdem Mathie bona uoluntate habuerit seu habuerint, illo [sic] uel illis ius competit omnium pre- missorum. Harum nostrarum, quibus sigillum nostrum appensum est, testimonio lite- rarum mediante datum in nostra ciuitate Plzna in festo beatorum Fabiani et Seba-

Strana 295
s let 1420—1422. 295 stiani martirum, anno domini millesimo quadringentesimo uicesimo primo, regnorum nostrorum anno Hungarie oc XXXIIII , Romanorum vndecimo et Bohemie primo. Kancelářská poznámka Commissio propria domini regia stojí při tomto listě na místě neobvyklém, totiž nahoře v pravém rohu. Písmo jest nepěkné. Pečeť královská jest utržena. Na zadní straně čte se po- známka, oznamující, jak se zdá, poslední pořízení Matěje z Kovářova o tomto zápise: „Mathie Brus a Ko- warzow 1421. A buď dán Alexandrovi a Margretě dceři jeho, oběma vespolek, tak jich otec rozkázal. Lhota, Dobrošov, Kovářov. Předbor.“ Viz k tomu dolejší číslo 11. z dne 11. září 1430. — O Kovářově srovnej po- známku v Tylových Pamětech Zvíkovských str. 62. 10. Kněz Petr Cipín vyrovnává se s Buzkem z Rovného o plat roční z dědin. B. m. 1422, 17. dubna. — Orig. perg. arch. Vorlického III. Kč. č. 14. Já kněz Petr řečený Czypín z Czypína, zákonník kláštera Milevského, vyznávám tiemto listem všem, ktož jej čísti neb čtúce slyšeti budú, že s dobrým rozmyslem a radú přátel mých učinil jsem konečnú smlúvu s slovutným panoší Buzkem z Ro- vného svagrem svým o tě dvě kopě, kteréž mi na všaký rok vydával rozdielně, na sv. Jiřie jednu kopu a na sv. Havla druhú. A ta úmluva stala se jest před uro- zeným pánem panem Oldřichem z Rozmberka i před jeho radú takovým obyčejem, že k mé prosbě snažné a k prosbě Ktylově z Velenov a ku prosbě kněze Jana faráře Stropnického tu dobu písaře páně z Rozmberka, předepsaný Buzek zaplatil mi ten jistý plat předepsaný i s tiem se vším příslušenstvím a konečně se vším právem, kteréž sem já měl na těch dědinách, kteréž on Buzek častopsaný drží, tak že věčně sobě na těch dědinách předepsaných ani budúcím svým žádného práva nezuostavuji, penězi svými hotovými. Protož já kněz Petr předepsaný vyznávám, že na těch všech dědinách, což jich tu Buzek častopsaný drží, žádného práva nemám, a slibuji svú dobrú věrú beze všie zlé lsti jemu Buzkovi častopsanému ani budúcím jeho na těch jeho dědinách, na kterých sem dřiev právo měl, ale již nemám, slovy ani skutky věčně nepřekážeti, ani svých přátel kterýchž kolivěk ku překážení jemu aneb budúcím jeho žádnými výmysly zbuzovati ani kterak navoditi. Pakli bych co učinil proti úmluvě předepsané, to bych učinil proti vieře i cti své i proti cti svého zákona. A na dalšie svědomie všech věcí svrchupsaných prosil jsem urozených pánóv, pana Oldřicha z Rozmberka a pana Viléma z Potenštajna, a slovutného panoše Ktyle z Velenov, že jsú své pečeti vlastnie s dobrým vědomím svým přivěsili k tomuto listu, k které- mužto i já pečeť svú vlastní s mým dobrým vědomím jsem přivěsil. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého dvamezcietmého léta ten pátek po Veliké noci dd. Přivěšeny 4 pečeti s opisy: 1. Sigillum Vlrici de Rosenbergh; 2. S. Wilhelmi d. Potnstain; 3. Sigil- lum Johannis de Welenow; 4. S. Petri de Cipyn. Vosk prvních dvou pečetí (panských) jest červený, druhých dvou (panoších) černý.

Strana 296
296 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické 11. Sigmund ruší list, tištěný zde č. 9, kterým Matějovi Brusovi zapsal některé vsi kláštera Milévského. Ve Feldkirchen (u Štrubiny v Bavořích) 1430, 11. září. — Orig. perg. arch. Orl. I. Aa. 10. Kopiář Zvíkovský pag. 6. Sigismundus Dei gracia Romanorum rex semper Augustus, ac Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie oc rex, notum facimus tenore presencium vniuersis, quod nobilis Vlricus de Rosenberg, fidelis noster dilectus, accersiuit [sic] magestatem nostram et informauit nos, quod dum castrum Clingberg exsoluit cum suis bonis et paratis pe- cuniis ex mandato nostro, quod propter quandam literam, quam dedimus Mathie Brus, cui obligauimus pro seruiciis suis, quem [sic] fecit nobis in obsidione castri nostri Karlstein, cui proscripcionem fecimus in uillis claustri nostri Milocensis, que uille hic in ista litera nominibus suis sunt descripte, scilicet Lhota et Dobrossow uocatas, ac curiam allodialem in Kowarzow habitam cum tribus censitis ; item alias uillas Hraykowicz, Giedl, Wladyczin et Dmyssticz uocatas, monasterii de Miliewsk, simul cum omnibus ipsarum prouentibus et utilitatibus et pertinenciis quibuslibet justis utputa et legittimis, ad easdem uillas de iure spectantibus, cum pleno dominio earundem uillarum, sicut in litera eius desuper confecta lacius continetur. Et informans nos, quod Kunat noluit sibi castrum condescendere, dicens, quod Johannes Przedbor habet literam istam obligacionis nostre, et quod ipse est commissarius Brussonis pie me- morie; et isti, quos misit ad eum, sicut Nicolaum de Krchleb et alios de consilio suo, ut intromitterent se de castro, oportebat eos componere cum Johanne Przedbor, ut annuatim darent sibi certam sumam pecuniarum usque ad exsolucionem trecen- tarum sexagenarum, sicut in litera nostra inpignoratum est. Et nos audientes ista, fecimus querere in registris nostris, et invenimus, quod Zdeslaus*) purgrauius noster in Karlstein sicut uendidit aliqua clenodia nostra, que habuimus ibi pro solucione dampnorum istorum, qui fuerunt cum eo in obsidione et in seruiciis suis. Et eciam exsoluit ab illo supra dicto Mathia ista bona supra dicta per nos sibi obligata. Et nos considerantes hoc, si ista litera inviolata et obseruata esset, eam cassamus, irritamus et nullius vigoris facimus. In cuius rei testimonium sigillum nostrum medians [?] iussimus apponere. Datum Felkirchen feria secunda post Natiuitatem sancte Marie Virginis, anno domini millesimo quadringentesimo tricesimo, regnorum nostrorum anno Hungarie XLIII, Romanorum XX, Boemie decimo. [Na ohybu:] Ad mandatum domini regis Casparus Sligk. *) Zdeslav Tluksa z Buřenic. Visí pečeť královská pěkně zachovaná. —

Strana 297
s let 1430—1437. 297 12. Král Zigmund Oldřichovi z Rozmberka dává moc, aby s Kunátem Kaplířem smluvil postou- pení hradu Zvíkova. Dán v Bamberce 1431, 8. června. — Orig. perg. arch. Vorlického I. Aa č. 10. My Zigmund z božie milosti Římský král, po vše časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český, Dalmacký, Charvátský oc král, vyznáváme tiemto listem přede všěmi, ktož jej uzřie anebo čtúc uslyšie, že sme plnú moc a svú vuoli dali a tiemto listem naším dáváme urozenému Oldřichovi z Rozemberka, věrnému našěmu milému, tak aby sě smluvil jménem naším s slovutným Kunátem Kaplířem z Sulejovic o sstu- penie hradu našěho Zviekova, o vězně, kteréž jest až do sie chvíle zjímal, i o jiné věci, kteréž k tomu hradu příslušejí; a cožkoli v tom svrchupsaný Oldřich s Kunáthem nahořepsaným smluví a zjedná, k tomu je ke všemu naše dobrá vuole, tak pevno to chtiec mieti, jakož bychom sami osobně to jednali. A toho na svědomie pečeť našěho králevského majestátu kázali sme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán v Bamberce léta po božiem narození tisícieho čtyřstého a potom třidcietého prvnieho, ten pátek po sv. Bonifacii, let královstvie našich Uherského oc v XLV, Římského v XXI, a Českého v jedenáctém létě. [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis Caspar Sligk. [Na rubu:] „List, aby se pan Oldřich z Rozmberka smluvil s Kunáthem o Zviekov, královú vuolí“. Na proužku pergamenovém přivěšen veliký bílý majestát krále Sigmunda. — Vysvětlení k tomu jed- nání o Zvíkov najde se v Tylových Pamětech Zvíkovských 52—55. 13. Císař Sigmund potvrzuje Buškovi Sekerkovi ze Sedčic koupi zápisné vsi Královy Lhoty od Přibíka z Jasanic. V Praze 1437, 4. října. — Kopiář Zvíkovský pag. 20. Sigismundus Dei gracia Romanorum imperator semper Augustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie oc rex, notum facimus tenore presencium uniuersis, quod constitutus coram nostra maiestate famosus Przibiko de Jasanicz, fidelis noster di- lectus, nobis exponere curauit, qualiter ipse uillam dictam Cralowa Lhota cum cen- sibus, agris, pratis et pertinenciis uniuersis, quam a nobis impignoratam pro centum sexagenis grossorum usque ad exsolucionem habuit, prout hoc in litera nostra sibi pridem data, iam uero nobis uice uersa restituta, clarius continebatur, fideli nostro dilecto famoso Busskoni dicto Sekerka de Sedczicz pro centum sexagenis grossorum Pragensium uendiderit et dederit, supplicans nobis humiliter et deuote, quatinus ad huiusmodi uendicionis contractum nostrum tamquam rex Bohemie consensum et as- sensum dare graciosius dignaremur. Nos huiusmodi supplicacioni tamquam racioni Archiv Český XV. 38

Strana 298
298 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické consone benignius inclinati, attendentes nichilominus prefati Busskonis fidelia seruicia, nobis per eum exhibita et futuris temporibus feruencius exhibenda, animo deliberato et ex certa nostra sciencia, ad prefatum uendicionis contractum nostrum consensum pariter et assensum adhibuimus, et tenore presencium adhibemus; decernentes et uolentes, ut prefatus Bussko et heredes sui prefatam uillam Cralowa Lhota cum cen- sibus, agris, pratis, berna ad castrum Hluboka dari solita, et pertinenciis ac utilita- tibus uniuersis, pro predictis centum sexagenis grossorum tandiu habeant et teneant, quamdiu nos, heredes aut successores nostri, reges Bohemie, ipsis predictas centum sexagenas grossorum non persoluerimus in parata pecunia aut ipsis satisfecerimus pro eisdem. Insuper eidem Busskoni fauemus et indulgemus et hanc graciam facimus per presentes, ut ipse aquam ibidem fluentem pro vtilitate piscinarum constructarum et de nouo construendarum, per agros rusticorum et uicinorum suorum conducat et conduci faciant, sine tamen damno quorumcumque. Et qui presentem litteram cum prefati Busskonis aut heredum suorum bona uoluntate habuerit, eidem ius competere debebit omnium premissorum. Presencium sub imperialis nostre maiestatis sigillo te- stimonio litterarum datum Prage anno domini millesimo quadringentesimo [schází: tricesimo] septimo, feria sexta in die sancti Francisci confessoris, regnorum nostrorum anno Hungarie oc quinquagesimo primo, Romanorum uigesimo octauo, Bohemie de- cimo octauo, imperii uero quinto. Ad relacionem domini Hasskonis de Waldsstein Johannes Tussek. List tento zapsán do register královských; viz J. Celakovského O domácích a cizích registrech oc (1890 nákladem Kr. Č. Společnosti Náuk) str. 128 č. 72. 14. Císař Sigmund zapisuje Oldřichovi z Rozmberka hrad Zvíkov a klášter Milévsko. V Praze 1437, 19. října. — Orig. arch. Orl. I. Aa. 11. Sigismundus Dei gracia Romanorum imperator semper Augustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie oc rex, notum facimus tenore presencium, quod nos no- bili Vlrico de Rosnberg, fideli nostro dilecto, in cuindecim milibus sexagenis gros- sorum Pragensium debitorie obligamur. Volentes itaque ipsum de huiusmodi summa pecunie certum reddere et contentum, idcirco animo deliberato sanoque nostrorum et regni nostri Bohemie fidelium accedente consilio et ex certa nostra sciencia pre- fato Vlrico castrum nostrum Clyngenberg et monasterium nostrum Milocensem [sic], bernam nostram et omne ius nostrum, cum pertinenciis et bonis eorum ad cameram nostram regiam pertinens quoquomodo, pro prefatis cuindecim milibus sexagenis gros- sorum Pragensium obligauimus, proscripsimus et impignorauimus, obligamus, proscribimus et impignoramus auctoritate nostra regia Bohemie per presentes, eosdem census et bernam per ipsum Vlricum et suos heredes legittimos habendum, leuandum et recipiendum

Strana 299
z roku 1437. 299 sine omni impedimento nostro et nostrorum successorum seu quorumlibet aliorum tam diu, quousque nos, heredes aut successores nostri reges Bohemie prefatas cuin- decim milia sexagenas grossorum Pragensium eidem Vlrico aut suis heredibus per- soluerimus pecunia in parata. Qui autem presentem literam cum ipsorum bona uo- luntate habuerit, eidem ius competat omnium premissorum. Presencium sub nostre majestatis sigillo testimonio literarum datum Prage anno domini millesimo quadrin- gentesimo tricesimo septimo, sabato post festum sancti Galli, regnorum nostrorum Hungarie quinquagesimo primo, Romanorum uicesimo septimo, Boemie decimo se- ptimo, imperii vero quinto. — [Na ohybu:] Ad mandatum domini imperatoris Caspar Slyck miles cancellarius. Pečeť královská nyní schází. Na rubu originálu stojí stará poznámka: „List ciesaře Sigmunda na XVM kop na Zviekov a Milévské zbožie.“ Při originále chovají se na Orlíce dva ověřené jeho opisy, a to jeden na pergameně z roku 1487 die Martis ultima mensis Februarii hora tertia vel quasi, v němž jest také zmínka, že při originále visí pečeť s orlem a opisem; druhý vidimus jest na papíře z r. 1529; oba vidimusy mají pe- četi opatů Tepelských. Krom toho jest na Orlíku třetí opis v kopiáři Zvíkovském str. 1. — Nepochybuji, že tento zápis na Zvíkov a Milévsko jest pravý, z kanceláře císaře Sigmunda skutečně vyšlý. Téhož dne 19. října 1437 datován jest list jiný, kterým císař Sigmund Oldřichovi z Rosenberka dává hrad Zvikov a kláštery Milévský i Zlatokorunský k držení na čas života jeho a po smrti jeho mužským dě- dicům jeho k zástavě v nejmenovaných sumách; tištěn jest z originálu archivu Krumlovského v Pangerlově Urkundenbuch des ehemaligen Cistercienserstiftes Goldenkron 431 č. 187. Jak dokázal Dr. Valentin Schmidt v Mittheilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen, XXXIII. str. 200, list ten jest pod- vržen, nejspíš od Oldřicha z Rosenberka samého, jenž pomocí toho a jiných podvrhů svých o deset a dvacet let později skutečně uchvátil panství nad klášterem Korunským a jeho rozsáhlými statky. 15. Podvržený list, kterým císař Sigmund připisuje Oldřichovi z Rozmberka na opevnění Zvíkova 2000 kop. V Praze 1437, 21. října. — Vidimus arch. Orl. I. Aa. 12 z r. 1456; též kopiář Zvíkovský pag. 1. Sigismundus Dei gracia Romanorum imperator semper Augustus, ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie oc rex, notum facimus tenore presencium uniuersis, quod nos nobili Vlrico de Rosenberg, fideli nostro dilecto, damus et concedimus auctoritate nostra regia Bohemie, in castro nostro Climberg [sic] ut posset emendare cum muris et fossatis et diuersis municionibus, qualiter- cumque possunt nominari, usque ad duo millia sexagenarum impendendo pro firmitate et muni- mentis castri huius supradicti, quem [sic] exsolutus est et comparauit cum suis bonis et paratis pe- cuniis ex uoluntate et mandato nostro, ut plenius in litteris nostris super hoc eidem per nos datas [sic] continetur. Ut dum fieret exsolucio huius castri per nos uel successores nostros a supradicto Vlrico uel successores suos [sic] secundum literas a nobis datas et confectas, sicut in literis ipsius lacius continetur, vt illa omnia expensa, que expendet super supradicta edificia, per eum uel succes- sores eius facta, essent sibi soluta et successoribus suis cum exsolucione castri huius. Volentes et expresse decernentes, hanc nostre concessionis graciam firmam et inuiolatam remanere perpetue. Qui autem presentem literam cum ipsorum bona uoluntate habuerit, eidem ius competat omnium pre- missorum. Presencium sub nostre majestatis sigillo testimonio literarum datum Prage in die undecim 38*

Strana 300
300 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické milium uirginum, anno domini millesimo quadringentesimo tricesimo septimo, regnorum nostrorum anno Hungarie oc quinquagesimo primo, Romanorum vigesimo septimo, Bohemie decimo septimo, Ad mandatum domini imperatoris Caspar Slyck, miles cancellarius. Imperii vero quinto. Vidimus archivu Orlického, v němž tato listina jest vložena, datováno jest na hradě Krumlovském r. 1456 feria V. ipso die Ascensionis d. n. J. Ch. čili 6. května; visí při něm pečeti všech šesti osob, které ten vidimus vydaly; jsou to Pavel opat Vyšebrodský, Gerhard opat Svatokorunský, Vilém mladší z Risenberka a z Rabí, Ondřej z Dubé, Jan Růs z Čemin a Erazim z Michnic purkrabí na hradě Meidšteinč; ti jmenují ori- ginal literam perpulcro stilo et modulo ac proportione confectam, sanam et integram, non rasam aut cancel- latam, nec suspectam, sigillo sue maiestatis pendenti munitam. Vidimus archivu Orlického jest nepochybně pravý, ale listina císaře Sigmunda v něm vepsaná vzbu- zuje podezření. Při tom nepadá sice na váhu okolnost, že listina není zapsána v registřích královských z roku 1437, uveřejněných J. Čelakovským (1890 v Kr. Č. Společnosti Náuk), ani v registřích zápisů z r. 1454 (v I. a II. díle Arch. Č.), ježto obojí registra jsou neúplná, a v registřích zápisů 1454 o Zvíkově vůbec nic není poznamenáno. Ale Sigmundovu přítomnou listinu činí podezřelou špatná její latina a pak to, že byla vidimo- vána r. 1456 týmž způsobem, kterým Oldřich z Rosenberka a jeho synové dali si dělati r. 1454 vidimus na několik listin dílem pravých, dílem podvržených, a r. 1460 opět vidimus na smělý falsifikát; viz ty dva vidi- musy u Pangerla, Urkb. Goldenkron str. 581 č. 208, str. 499 č. 218. Všecky tyto vidimusy ověřeny jsou vždy od dvou závislých prelátů, od dvou pánů, spřátelených s Rosenberky, a od dvou Rosenberských služebníků z vládyk. Účel těch a jiných vidimusů Rosenberských z posledních let Oldřichových osvětluje se listinou pod- vrženou k 13. lednu 1334, kterouž prý král Jan Rosenberkům udělil právo, aby na místo originálů mohli s plnou platností ukazovati vidimusy s pečetmi prelátů, pánů a jiných hodnověrných osob, obyvatelů králov- ství Českého; tento list domněle Janův jest tištěn a za podvržený označen v Emlerových Regestech IV. str. 3 č. 9. Srovnej rozpravu Schmidtovu o podvrženinách Rosenberských v Mitthlgn. d. Vereins f. Gesch. d. Deutschen in Böhmen XXXII. 330. Originál listu Sigmundova, datovaný k 21. říjnu 1437, byl dne 28. září 1473 s hradem Zvíkovem ode- vzdán Bohuslavovi ze Švamberka; viz níže str. 313. Možná, že také písař, jenž asi uprostřed 16. stol. psal kopiář Zvíkovský zde v úvodě str. 286 zmíněný, měl před rukama originál a z něho psal. Palacký v Archivé Českém III. 519 č. 379 uveřejnil krátký výtah ze přítomné listiny Sigmundovy s poznámkou: „Orig. archiv. Worlik“; v tom však jest omyl, neboť repertorium archivu Orlického, zdělané na konci 18. století, neuvádí originál této listiny, než toliko její vidimus z r. 1456. Pan archivář František Mareš k dotazu mému oznámil mi se vzácnou ochotou, že originál přítomné listiny Sigmundovy chová se v knížecím archivě Třeboňském (Historica 397), i že jest to zjevná podvrženina. Též v archivě Třeboňském jest vidimus na tu listinu, datovaný 25. července 1455, tedy rozdílný od Orlického. 16. Král Ladislav vsem Letům, Probylovu, Lhotě Jestřábí (Králově), Ohaři, Minicům, Lučkovicům, Milčicím a Vadkovicům potvrzuje privilegium udělené císařem Karlem IV. dne 1. srpna 1378. V Praze 1454, 12. února. — Orig. perg. arch. Orl. V. AU. č. 1. Ladislaus Dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie, Rame, Seruie, Galicie, Lodomerie, Cumanie Bulgarieque rex, Austrie et Lutzemburgensis dux, Morauie et Lusacie marchio &c notum facimus uniuersis: quod pro parte habita- torum et incolarum villarum Letow, Probilow, Lhota Jastrzab, Oharz, Minitz, Lutz- kowitz, Miltzitz et Wadkowitz, nostrorum fidelium dilectorum, fuit nostre Maiestati humiliter supplicatum, quatenus eis dignaremur de solita nostra benignitate confir- mare quoddam priuilegium cum omnibus in eo contentis Karoli Romanorum impera- toris et Bohemie regis, serenissimi antecessoris nostri; cuius tenor sequitur et est talis: [Vepsán jest list Karlův, tištěný výše str. 289—291 č. 4.]

Strana 301
s let 1437—1454. 301 Nos eorum precibus annuentes, non per errorem aut improuide, sed delibe- rate et cum sano consilio nostrorum procerum et fidelium, de certa nostra sciencia, auctoritate regia Bohemie, predictum priuilegium approbamus, ratificamus et confir- mamus cum omnibus punctis, clausulis et sentenciis suis, quemadmodum supra de verbo ad verbum expressatur, ac decernimus ipsum priuilegium cum omnibus con- tentis in eo obtinere perpetuo plenum et inuiolabile robur. Mandamus itaque burg- grauio regio in Pyeska, qui in presenti est vel in futurum erit, et aliis regni nostri officialibus, ut prefatos habitatores et incolas in prescriptis concessionibus et iuribus nullatenus turbare aut molestare audeant, sed ipsos tueantur et conseruent, si nostre Maiestati gratos se exibere desiderant et indignacionem nostram cupiunt euitare. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio literarum datum Prage duodecima die mensis Februarii anno domini millesimo quadringentesimo quin- quagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hungarie &c quartodecimo, Bohemie vero primo. [In dorso:] Ad mandatum domini regis domino Procopio de Rabenstein can- cellario referente. Visela pečeť, kteráž schází. 17. Král Ladislav potvrzuje převod zápisu na Cerhonice (v. výše str. 293 č. 8) od Racka z Výškova na Oldřicha z Rosenberka. V Praze 1454, 1. dubna. — Kopiář Zvíkovský pag. 4. Ladislaus Dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie oc rex, Austrie dux et Morauie marchio oc, notum facimus vniuersis, quod serenitati nostre exposuit Raczko de Wysskowa, fidelis noster dilectus, serenissimum Sigismundum, nostrum auum carissimum, sibi obligasse, pignorasse et inscripsisse pro summa quadringen- tarum sexagenarum gr. curiam Czrhonicze, et quod litteram, quam super predicta obligacione a diuo Sigismundo habuit, bona uoluntate asignauit et tradidit nobili Ulrico de Rozmberg, fideli nostro sincere dilecto, in quem conuencione habita inter eos integre transtulit omne ius obligationis, pignoris et inscripcionis, quod super dicta curia sibi aut suis heredibus competebat; supplicauitque humiliter, quatenus dicte conuencioni et iuris translacioni assentire et eas nostro regio consensu ualidare et roborare dignaremur. Nos eius precibus benigne annuentes, non per errorem aut improuide, sed deliberate et cum sano consilio nostrorum procerum et fidelium, de certa nostra sciencia, auctoritate regia Bohemie, dicte conuencioni et iuris transla- cioni assentimus, easque nostro regio consensu ualidamus et roboramus, ac conce- dimus, ut prefatus Vlricus eiusque heredes, et qui presentes eius uel eorum bona uoluntate habuerint, dictam curiam habeant, teneant et possideant eo iure et modo,

Strana 302
302 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické quo dictus Raczko habuit, tenuit et possedit. Nec uolumus Vlricum predictum, eius heredes et eos, qui presentes eius uel eorum bona uoluntate habuerint, nobis no- strisque successoribus curiam ipsam restituere et resignare teneri, nisi dictis quan- dringentis sexagenis gr. ipsi uel eis per nos aut successores nostros realiter et plene solutis. Presencium sub appensione sigilli nostri regalis testimonio litterarum datum Prage die prima mensis Aprilis anno domini millesimo quadringentesimo quinquage- simo quarto, regnorum nostrorum anno Hungarie oc quarto decimo, Bohemie uero Ad mandatum domini regis domino Procopio de Rabnstein primo. cancellario referente. 18. Král Ladislav zapisuje Oldřichovi z Rosenberka některé vsi od Hluboké. V Praze 1454, 24. srpna. — Kopiář Zvíkovský pag. 2. My Ladislav z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský oc král, vévoda Rakúský a markrabie Moravský, vyznáváme tímto listem všem: Jakož uro- zení věrní naši milí Oldřich z Rozmbergka, dědicové jeho a budúcí, zápis mají od předkuo našich, králuov Českých, na Zvíkov zámek náš a jiná zbuoží, jakož pak zápis na to šíře svědčí a vykazuje. I slevili jsú nám a sleviti mají nadepsaní z Rozmbergka té sumy na táž zboží zapsané tři tisíce kop gr. rázu pražského, když bychom my, dědicové naši neb budúcí, svrchupsaný zámek i zboží měli vyplatiti, za něžto své dědičné zboží Zbiroh rozkázáním slavné paměti císaře Zigkmunda, děda našeho milého, dali jsou. My vzpomínajíc a rozvažujíc jich věrné a stálé služby, kteréž jsú předkuom našim také i naší velebnosti činili, vždy činí a potom snažněji činiti mohou, a zvláště pro ten slevek tří tisíc kop gr. týmž Rozenberským, jich dědicuom i budúcím zapsali jsme a tímto listem s raddú našich věrných milých mocí královskú v Čechách zapisujem vsi, kteréž jsú od Hlubockého úřadu prvé ke Zví- kovu a k tomu zboží drželi a ještě drží, aby ty vsi se všemi příslušnostmi, jakož jsuo [sic] do sie chvíle drželi a požívali ke Zvíkovu, též již budúcně mocí listu to- hoto bez zmatku držeti a požívati mohli, bez všelijaké překážky naší i našich bu- dúcích do konečné vejplaty podle zápisu jim od předkuov našich daného. Toho na potvrzení pečeť naši královskú k tomuto listu přivěsiti jsme kázali. Dán v Praze den sv. Bartoloměje léta od narození Syna božího tisícieho čtyřstého padesátého čtvrtého, let království našich Uherského oc v patnáctém a Českého v prvním létě. Ad mandatum domini regis domino Procopio de Rabenstein cancellario supremo.

Strana 303
z roku 1454 a 1455. 303 19. Machna z Kovářova postupuje zápis (v. výše str. 294 č. 9) na některé vsi Milévské Předborovi z Radejšína. B. m. 1455, 23. října. — Kopiář Zvíkovský pag. 7. Já Machna z Kovářova, dcera Matějova Brusova dobré paměti odtudž z Ko- vářova, vyznávám tímto listem obecně všudy přede všemi, kdež a před nimiž čten neboli čtúce slyšán bude, že ten zápis najjasnějšího knížete a pána, pana Zikmunda císaře Římského slavné paměti, jímžto JMst, duokudž ještě králem byl, zapsal jest již pověděnému Matějovi otci mému za službu jeho tři sta kop gr. dobrých peněz střiebrných na zboží Milévském, jmenovitě na dole psaných vsech: totiž na Hrejkovicích, na Dmejšticích, na Lhotě, na Dobrošově, na Vládyčíně, na Jedli a na dvoru poplužním v Kovářově, tak a s takovými přímienkami, jakož týž zápis plněji to a šíře v sobě za- vírá; kterýžto zápis já nadepsaná Machna po svrchupsaném Matějovi otci mém ja- kožto dědička jeho pravá majíce, dala sem dobrovolně i mocí tohoto listu s plnú svobodnú a dobrú volí mú dávám se vším a plným právem mým, což mi ho kolivěk v témž zápisu příslušelo jest a přísluší, nebo kterak koli by příslušeti mohlo, nebo mně prvé příslušelo, nic ovšem sobě ani dědicuom mým v něm a k němu nepozuo- stavujíc, urozenému panoši Janovi Předborovi z Radejšína, strejci mému, seděním na Želči, moc jemu podle toho i právo dávající, toho, což svrchupsaný zápis svědčí, dobývati, to jmíti, držeti, toho požívati a s tím i s zápisem, když a což se jemu líbí nebo líbiti bude, jakžto s jeho vlastním učiniti bez všelikého dědicuo mých i mie [sic] i jiných lidí všech, po mně jakéžkoli právo míti chtějících, odporu a překážky. Na potvrzení i budúcí paměť toho pečeť mú vlastní dala sem k listu tomuto při- věsiti dobrovolně; prosivši urozených pánuov, pana Jana mladšího z Wartmbergka a z Děčína, pana Dětřicha z Janovic a z Chlumce, a slovutných panoší Hynka z Ja- bloné a z Svatého Pole, a Viléma řečeného Rel [čti Rendl] z Úšavy, že jsú pečeti své také podlie mne dali na svědomí přivěsiti k témužto listu. Jenž jest dán léta od narození syna božího tisícího čtyřstého padesátého pátého, ve čtvrtek po hodu jedenácte tisíc děvic. 20. Sekerkové z Sedčic prodávají ves Lety Přechovi z Dobrohoště. B. m. 1455, 2. prosince. — Orig. perg. arch. Vorlického I. Aa č. 14. My Bušek a Beneš Sekerky z Sedčic jistci, a my Jan z Uosečan, Jan z Ra- kovic a z Čimelic, a Mikuláš z Měšetic, rukojmie a zprávce s nimi a za ně, slibujíce vyznáváme listem tiemto přede všemi, že jsme s dobrým rozmyslem a přátelskú radú prodali a mocně prodáváme Lety se dvory poplužními i kmetskými, s jich dě-

Strana 304
304 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické dinami ornými i neornými, s platem, s mlýny, s rybami, i s jinými poplatky, s ryb- níky, s lukami, s lesy, horami, doly, údolími, pahrbky i se vším, což od staradávna k tomu příslušie, jakož jsú svrchupsaní Bušek a Beneš od Jana z Letuov a z Kun- ratic měli a drželi, bez umenšení v těch ve všěch mezech, slovutnému Přechovi z Do- brohoště za dvě stě a třidceti a za dvě kopy gr. peněz dobrých střiebrných, pražského rázu; kteréžto vzali jsme od něho všecky hotové úplně a docela, a slibujem všickni dobrú naší vierú křesťanskú beze vší lsti rukú nerozdielnú a beze všeho odvolávánie Přechovi svrchupsanému těch dědin i zbožie v Letech, jakož sě svrchu píše, postú- piti, očistiti, vysvoboditi a zpraviti přěd každým živým člověkem, což by Bušek a Beneš svrchupsaní zavedli tiem řádem, jakož to zbožie s těmi dědinami k správě záležie od staradávna, a všecky listy, vysazenie a potvrzenie na to zbožie máme vydati Přechovi svrchupsanému. Pakli by sě kdy zápis který zjevil Buškuov a Benešóv k tomu zbožie ke škodě, toho svým nákladem slibujem dobýti bez Přechovy práce. A sáhl-li by aneb nařekl kto to zbožie pro Buška a Benešě a právem vyvedl, slibujem zastati. A jest- liže bychom toho všeho neb kterého z těchto kusuov neučinili, tehdy slibujem na- šemu věřieciemu tolikéž a třetinu výše na svých svobodných dědinách, kteréž máme aneb mieti budeme, ukázati a postúpiti, a řádně i mocně prvé, druhé neb konečně třetí Suché dni ve dsky zemské vložiti, ač budú-li otevříny. Pakli by nebyly otevřeny, ale kterýž řád na zpráva [sic] a o zbožie mezi lidmi rytieřskými v České zemi bude, též my Přechovi slibujem učiniti a ty postúpené dědiny očistiti a zpraviti před každým člověkem, ktož by na ně sáhal právem a vyvedl, a zvlášče před věny, před sirotky, před zápisy křesťanskými a židovskými, před duchovním i světským právem i před každým živým člověkem, kterýž by sahal právem na to zbožie a vyvedl. Aneb sli- bujem třetinú výše hotovými penězi u polúletí pořád zběhlém plniti beze všech omluv a zmatkóv. Pakli bychom toho všeho, což svrchupsáno stojí, neučinili, tehdá kerý z nás rukojmie svrchupsaných najprv listem nebo poslem od našěho věřícieho napomenuti budem, to všickni máme a slibujem, jeden druhého nečekaje ani se pro nebytí dru- hého vymlúvaje, každý sám svým životem vjeti nebo miesto sebe panoši dobrého a řádu rytieřského poslati a do městečka pod Zvíkov také s jedním pacholkem a se dvěma koňoma anebo ve dvanácti mílech vzdálí nebo blíže od Zviekova, tu kdež nám ukázáno a jmenováno bude od našěho věřícieho, v duom ctného hospodáře, a tu máme vléhnúti, a pravé a obyčejné země této leženie plniti a tráviti, a z toho le- ženie nevyjížděti ani vychoditi, ani kterým zámyslem vyniknúti móžem, leč bychme našemu věříciemu svrchupsanému učinili a splnili vše, což jest svrchupsáno v tomto listu. A když by ote dne napomenutí k ležení čtúc pořád minulo dvě neděli, buď nebo nebuď ležán, a mínjě svrchupsanému Přechovi Letóv i s tiem se vším, což slušie

Strana 305
z roku 1455. 305 k tomu, také jakož svrchupsáno stojí, neočistili a nezpravili, aneb svých dědin tře- tinú výše postúpených ve dcky zemské nevložili nebo hotových peněz nedali, tehdy dáváme jemu listem tiemto plnú moc i plné právo, aby ty jisté peníze hlavnie s tře- tinú výše optal a vzal buďto mezi křesťany neb mezi židy, a kdež je koli optá neb vezme ve vší České zemi, tu my slibujem jeho sami sebú svými dobrými a jistými rukojmiemi aneb základy hodnými beze vší jeho škody zastúpiti a vyvaditi. A proto vždy ležeti máme před s tak dlúho, dokudž bychom ze vší jistiny i ze všech škod, pro našě neplněnie kterak kolivěk přišlých, našeho věřícieho nevypravili aneb jemu nesplnili docela a úplně. Avšak aby takové škody byly, kteréž by náš věřící mohl pokázati svědomím hodným. Pakli bychom toho všeho neučinili, tehdá náš věřící moci bude nám láti i přimlúvati, jakž sě jemu zdáti bude i líbiti, i my nemáme odmlúvati, než znáti všudy a praviti, že on jest práv a my proti němu křivi. Pakli bychom odmlúvali, učinili bychom proti své cti a víře. Umřel-li by také v tom času z nás který ru- kojmie, my živi zuostalí slibujem jiného tak dobrého a movitého, čtúc pořád ote dne umrlého, v jednom měsíci pořád zběhlém v též rukojemství k sobě přistaviti na jeho místo, a list tento obnoviti v takovážto slova pod ležením svrchupsaným. A ktož tento list jmieti bude s dobrú vólí Přecha svrchupsaného, ten mieti bude též právo i túž moc ke všemu, což je psáno v tomto listu, jakožto on sám. Na potvrzenie tomuto a jistotu my jistec i rukojmie pečeti své vlastní do- brovolně s přiznáním přivěsili sme k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícého čtyřstého padesátého pátého, ten úterý po sv. On- dřeji apoštolu. Na proužcích perg. přivěšeno bylo 5 pečetí; čtyři scházejí, poslední je poškozená. — Regest Palackého v A. Č. III. 562 č. 689. 21. Král Ladislav dovoluje pánům z Rozmberka, aby zboží kláštera Milévského od jiných si vyplatili. B. m. 1455, 4. prosince. — Orig. perg. arch. Vorlického I. Aa č. 13. My Ladislav z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský oc král, vévoda Rakúský a markrabie Moravský oc, známo činíme tiemto listem všem, že urozeným Oldřichovi, Jindřichovi a Janovi z Rosenberga, věrným našim milým, moc jsme dali a listem tiemto dáváme, aby sbožie kláštera našeho Milévského, buďto vsi neb dvory, kterým koli osobám od najjasnějšieho ciesaře Sigmunda, děda našeho mi- lého, zapsané a zastavené, vyplatiti mohli k své ruce, buďto v těch summách od ciesaře zapsaných aneb v nižších. A když bychom my, naši budúcí, králové Čeští, aneb ti, komuž ta výplata z práva příslušie, požádali na svrchupsaných Oldřichovi, Jindřichovi a Janovi Archiv Český XV. 39

Strana 306
306 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické z Rosenberga, aby nám těch sboží jimi vyplacených postúpili, vezmúce svú sumu tu, kterú za vyplacenie těch sbožie by dali, svrchupsaných sboží mají nám beze všie od- pornosti postúpiti a jich se zbaviti, a s nimi dále nic činiti nemají. Protož přikazujem všem, kteříž koli ta zbožie kláštera předepsaného v své moci neb zapsána mají, aby když od svrchupsaných Oldřicha, Jindřicha a Jana z Rosenberga aneb jednoho z nich na- pomenuti budú, k vyplacení jich bez odpornosti povolni byli a je jim vyplatiti dali, a toho nikoli neodpierali, jakož se našeho hněvu uvarovati chtie. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán u vrední lpsáno: v wredni] den sv. panny Barbory, léta od narozenie božieho syna tisícieho čtyřistého padesá- tého pátého, let kralovství našich Uherského oc v šestnádctém, a Českého v třetiem létě oc. — [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis in consilio. Pečeť vysutá utržena. 22. Bušek Sekyrka z Sedčic dává Lipoltovi ze Rzavého list na ves Král. Lhotu (v. výše str. 297 č. 13). Na Zvíkově 1456, 16. června. — Kopiář Zvíkovský pag. 21. Já Bušek Sekyrka z Sedčic vyznávám tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří nebo čtúc slyšeti budú, že jakož mám list na pargameně s majestátem slavné paměti císaře Zigmunda na ves řečenú Králova Lhota, jenž svědčí na sto kop gr., a jakož pak šíře ten list vykazuje a svědčí: ten jistý list dávám s mú dobrú a při- znanú volí, nic sobě v něm práva ani svým dědicuom nepozuostavuje, slovutnému panoši Lipoltovi ze Rzavého i tomu každému, kdož by tento list měl s hlavním s jeho dobruo volí, aby on jej měl a požíval tak a v témž plném právě, jakož sem já měl, držel a požíval, bez přiekazy mé i mých dědicuo. Tomu na jistost svú sem vlastní pečeť s jistým mým vědomím dal přivěsiti k tomuto listu. Pro lepší svědomí prosil sem urozeného pana Václava z Švamberka, a slovutných panoší Jana Smetany z Vesce a Beneše z Sedčic syna svého, aby své pečeti přitiskli k tomuto listu bez jich škody. Jenž jest dán a psán na Zvíkově léta po narození syna božího MIIIIO LVI tu středu po sv. Vítě. 23. Král Ladislav slibuje pánům z Rozmberka, že Zvíkova a Protivína do jich životů nevyplatí. Dán v Budíně 1457, 20. srpna. — Orig. perg. arch. Vorlického I. A« č. 15. My Ladislav z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský oc král, vévoda Rakúský a markrabě Moravský oc, známo činíme tiemto listem všem, že duostojnému Joštovi z Rosenberga, volenému biskupu Vratislavskému, nábožnému našemu milému, a urozeným Jindřichovi, hauptmanu našemu v Slezí oc, a Janovi,

Strana 307
s let 1455—1461. 307 bratřiem z Rosenberga, věrným našim milým, tuto milost učinili sme a mocí krá- lovskú českú a tohoto listu činíme, že hraduov našich Zviekova a Protivína s tiem, což jsú k tomu drželi a držie, nechcem my, naši dědicové a budúcí králové Čeští do jich životuov vyplacovati, ani jich s nich splacovati. A když by jich Buoh ne- uchoval, že by s tohoto světa sešli, tehdy, když bychom my neb naši dědicové a bu- dúcí králové Čeští na jich dědiciech aneb budúciech požádali vyplacenie těch hra- duov, mají nám neb našim dědicóm a budúciem, vezmúce ty sumy peněz, v nichž ti hradové zastaveni jsú, s tiem, což jsú k tomu drželi a držie, bez všelikteraké odpor- nosti postúpiti. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Budíně den sv. Štěpána léta od narozenie božieho syna tisícieho čty- řistého padesátého sedmého, let království našich Uherského oc v XVII. a Českého v čtvrtém létě. — [Na ohbu:] Ad mandatum domini regis. Pečeť královská na proužku pergamenovém přivěšená je červená, s okrajem silně poškozeným. Znaky jsou zřetelné. — Palackého regest v A. Č. III. 566 č. 711. 24. Lipolt ze Rzavého dává Joštovi z Rozmberka list na Král. Lhotu (v. výše str. 306 č. 22). B. m. 1460, 16. října. — Kopiář Zvíkovský pag. 21. Já Lipolt řečený Vítha ze Rzavého vyznávám tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzřie a čísti nebo čtúc slyšeti budú, že jakož mám list na perga- meně s majestátem slavné paměti císaře Zikmunda na ves řečenú Králova Lhota, jenž svědčí na sto kop gr., jakož pak šíře ten list vykazuje a svědčí. Ten jistý list dávám s svú dobrú volí najduostojnějšímu u Boze otci a osvícenému knížeti a pánu, panu Joštovi z Rozmberka, z boží milosti biskupu Vratislavskému a českého převorství řádu rytiřujícího zákonu sv. Jana posvátného domu špitálu Jerozolimitánského mistru i také svatého Pražského kostela proboštu, a v tom listu ižádného práva sobě ani svým budúcím nepozuostavuje, ale úplně JMt mocna jeho činím, neb jej s mú dobrú volí s mým přiznáním JMt má. Tomu na jistotu svú sem vlastní pečeť s jistým mým vědomím kázal přivěsiti k tomuto listu; a pro další a širší svědomí prosil sem slovutných panoší Mikuláše Víthy ze Rzavého purkrabie Zvíkovského, Čáslava z Po- dole, Aleše z Myslikovic a Matěje z Todně, že jsú také své pečeti na svědomí s jich dobruo volí k tomuto listu kázali přivěsiti. Jenž jest dán a psán léta po narození syna božího MIIII LX léta, den sv. Havla. 25. Jošt z Rozmberka dává Jindřichovi Sádlovi list na Král. Lhotu. Na Strakonicích 1461, 18. dubna. — Kopiář Zvíkovský pag. 22. My Jošt z boží milosti biskup Vratislavský a českého převorství mistr i také svatého Pražského kostela probošt, a podlie nás a s námi konvent bratří zákonných 3o*

Strana 308
308 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické našich domu našeho Strakonického, vyznáváme tímto listem obecně před každým člověkem, kdež a před nímž čten nebo čtúce slyšán bude, že ten zápis najjasnějšího knížete Zikmunda, slavné paměti císaře Římského a Uherského Českého oc krále, na ves Královu Lhotu i se všemi k tomu příslušenstvími, kterýž najprvé svědčí Při- bíkovi z Jasanic, a potom Buškovi Sekyrkovi z Sedčic, a od Buška Sekyrky s jeho dobruo volí měl jej Lipolt Vítha ze Rzavého, a my jej máme od Lipolta Víthy ze Rzavého také s jeho dobruo volí listem zapsanú, jakož pak na to zápisové učinění dobře, plně a široce to oznamují, — že jsme ty listy dali, i má je s naší dobrú volí slovutný panoše Jindřich Sádlo z Kladrubec, náš služebník věrný nám milý. A na zdržení a na pevnost i jistotu toho pečeti naše, tocíž větší, jíž požíváme na biskupství našem Vratislavském, a druhá, kteréž požíváme na mistrovství českého převorství, a pečeť konventská domu našeho Strakonického, s naší dobruo volí i s naším jistým vědomím jsú k tomuto listu přivěšeny. A pro další a širší svědomí prosili jsme urozeného pána, pana Jana z Rozmberka, bratra našeho milého, a slovutných panoší Mikuláše Přieška z Češtic a Olbmana z Neznašov, toho času purkrabie našeho Stra- konického, že jsú své pečeti také podle našich dali na svědomí přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Strakonicích léta od narození syna božího MIIII“ a LXI v sobotu před sv. Jiřím. 26. Předbor z Radejšína postupuje Janovi z Rozmberka zápis na některé vsi. (tištěný výše str. 294 č. 9, též str. 303 č. 19.) B. m. 1461, 3. června. — Orig. perg. arch. Vorlického I. Aa č. 10. Já Jan Předbor z Radejšína seděním v Želči vyznávám tiemto listem obecně všude a přede všemi, kdež a před nimiž čten neboli čtúce slyšán bude, že ten zápis najjasnějšieho kniežete a pána, pana Sigmunda slavné paměti Římského ciesaře, jímžto JMt, dokudž ještě králem byl, zapsal jest slovutnému panoši Matějovi Brusovi někdy z Kovářova, strýci mému, za službu jeho vsi Lhotu a Dobrošov, dvuor po- plužní v Kovářově se třmi úročníky, a k tomu také Hrajkovice, Jedl, Vládyčín a Dmýštice, vsi kláštera Milevského, se všemi jich požitky a užitky i příslušnostmi všelikými k týmž vsem z práva příslušnými i s plným panstvím, ve třech stech kopách gr. č., tak a s takovými přieminkami, jakož týž zápis pod visutú již psaného cie- saře pečetí menší plněje to a šíře v sobě zavierá. Kterýžto zápis já nadepsaný Jan od již pověděné panie Machny, dcery a dědičky Matějovy Brusovy, s její dobrú i psanú vólí pod její a jistých pánuov i jiných dobrých lidí podle nie na svědomie visutými pečetmi mám řádně. Ten takový zápis i s tú také dobrú vólí, kterúž, jakož již dotčeno jest, od panie Machny mám, dal sem dobrovolně i mocí tohoto

Strana 309
z roku 1461. 309 listu s mú plnú a svobodnú dobrú volí dávám vysoceurozenému pánu panu Janovi z Rozemberka i dědicóm jeho a budúcím se vším a celým právem mým, což mi ho jest koli v něm a k němu neboli ke zboží v něm zapsanému příslušalo a pří- slušie neboli příslušeti by kterak koli mohlo, sobě tu již ani svým dědicóm viece žádného práva ani které vlastnosti nepozuostavuje, moc témuž panu Janovi i JMti dědicóm podle toho i právo dávaje, toho, což častopsaný zápis svědčí, dobývati, to mieti, držeti, toho požívati a s tiem i s zápisem, když a což sě jim líbí nebo líbiti bude, jakžto s jich vlastním učiniti bez všelikého mého a dědicuov mých odporu i překážky. Na potvrzenie i budúcí pamět toho pečeť mú vlastní přivěsil sem k tomuto listu dobrovolně, prosiv urozených pánuov, pana Jindřicha z Stráže, najvyšieho hofmistra královstvie Českého, pana Beneše Libuně z Dubé a s Kožlého, urozených panoší Beneše z Kalenic, Jana Žakavce z Žakavy, Jana Tesa mlazšieho z Hlince, a Petra z Dlúhé Vsi a z Dobeve, že jsú pečeti své také podle mne dali na svědomic jim bez škody přivěsiti k témužto listu. Jenž jest dán léta od naro- zenie syna božieho tisícieho čtyřistého šestdesátého prvého tu středu před hodem Bo- žieho Těla. — [Na rubu:] Dobrá vuole Jana Předbora. Pozn. Na proužcích pergamenových přivěšeno sedm pečetí; druhá červená, ostatní černé. 27. Král Jiří slibuje Jindřichovi Sádlovi nevýplatnost Kr. Lhoty do jeho života. V Praze 1461, 25. září. — Kopiář Zvíkovský pag. 23. My Jiří z boží milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburský a Sliezský vévoda a markrabie Lužický, oznamujem tímto listem všem, že věrnému našemu milému Jindřichovi Sádlovi z Kladrubec tuto milost učinili jsme a listem tímto mocí královskú činíme, že vsi naší Královské Lhoty, kteráž byla zapsána někdy Buškovi Sekyrkovi v jisté summě peněz, jakož týž zápis plněji a šíře svědčí (kterýžto zápis týž Jindřich Sádlo s dobrými volemi má a té vsi v držení jest); my ani naši budúcí, králové Čeští, nechcem téhož Jindřicha s již psané vsi splacovati, ani komu té vy- platy dáti bez jeho vuole, až do jeho života. Než po smrti svrchu psaného Jind- řicha, když bychom my neb budúcí králové Čeští tu ves svrchu jmenovanú vyplatiti chtěli, tehdy dadúc jeho dědicuom aneb budúcím tu summu peněz, jakož týž zápis v sobě drží a zavírá, mají nám neb našim budúcím, králuom Českým, beze vší od- pornosti a zmatku postúpiti. Tomu na svědomí pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pátek po sv. Mauricii léta od narození božího syna MIIIILXI, království našeho léta čtvrtého.

Strana 310
310 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické 28. Předbor z Radejšína postupuje Janu z Rozmberka zápis na některé vsi Milevské. B. m. 1463, 11. listopadu. — Orig. perg. arch. Vorlického I. Aa č. 16. Já Jan Předbor z Radejšína seděním na Želči vyznávám tiemto listem přede všemi, kdež a před kýmž koli čten neb čtúci slyšán bude: Jakož sem zápis jměl ot slavné paměti ciesaře Sigmunda za jeho králevstvie na vsi kláštera Milevského, jménem Klisín Větší, Klisín Menší se dvorem poplužním, Jetětice a Hostonice, se všemi jich puožitky, duochody a příslušnostmi v čtyřech stech zlatých uherských pro škody, kteréž sem vzal v obležení hradu Karlšteina, pro dvoje vězenie, tak abych ty vsi svrchupsané jměl, držal a jimi vládl i k užitku svému přivedl. Takově však, když by mi koli ciesařova Mt nebo budúcí králové Čeští, nebo ten, komuž by to příslušelo, summu zlatých svrchupsaných zaplatil, tehdy já týchž vsí a dvoru se všemi jich užitky, duochody, příslušnostmi i s panstvím beze všie nesnáze a otta- huov všelikých sstúpiti mám a dlužen budu. A poněvadž urozený pán pan Jan z Rozzmberka sbožie jiná kláštera Milevského v zápisu drží, a mně se ot JMti dosti stalo, a list mi ten, o němž svrchu zmienka, úplně, docela i bez zmatku splněn jest, již já téhož pana Jana, jeho dědice a budúcie tiemto listem qvittuji [z] sumy čtyř set zl. svrchupsaných, a konečně prázdna činím, a jich na věky neupomínati slibuji. Ale že také z neopatrnosti a z božieho dopuštěnie týž list jest ztracen tu v řece, když jest kuoň padl s Jindřichem, kterýž jest jej nesl, ten také již po dnešní den mořím, tak aby po všecky časy budúcie panu Janovi z Rozmberka svrchupsa- nému a jeho dědicóm, ač zjevil-li by se kdy, ote mne ani mým jménem ot koho jiného k žádné škodě nebyl. Na potvrzenie toho a pro lepší jistost i svědomie svú vlastní pečeť přivěsil sem k tomuto listu; a pro dalšie těch věcí svědomie připrosil sem urozených a slovutných panoší, Víthy ze Rzavého seděním na Dobronicích, Viléma z Kozieho, purkrabie na Chúsnice, Litvína z Remyše seděním v Chotěnicích, a Jana z Dobronic, hajthmana na Soběslavi, že sú své pečeti vedle mne přivěsili k tomuto listu bez jich škody. Jenž jest dán a psán po narození syna božieho léta tisícieho čtyřstého šedesátého třeticho, v pátek den sv. Martina. Na proužcích pergamenových přivěšeno pět pečetí černých. Regest Palackého v A. Č. III. 572 č. 758. 29. Jan ze Šternberka klejtuje Oldřicha Aksamita z Liderovic. V Soběslavi 1469, 12. října. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 77. Já Jan z Šternbergka známo činím tiemto listem všem vuobec lidem a kaž- dému zvláště, že sem klejtoval slovutného panoši Oldřicha Axamita z Liderovic, a mocí toho listu klejtuji sám před sebú i přede všemi zámky, služebníky a lidmi

Strana 311
= let 1463—1470. 311 poddanými pána a otce mého JMti, od datum listu tohoto až na čtrnáste dní pořád zběhlých, i ten den poslední právě celý- až do západu slunce během svým přirozeným. Tak že on nadepsaný Oldřich Axamit ode dvú až do pěti koní a v tolikéž osobách anebo v menšiem počtu muože své potřeby bezpečně jednati, avšak bez škody všie strany našie, ty potřeby, co sě dotýče nebožtíka Mikuláše Sádly bratra jeho. Tomu na svědomí, své pečeti při sobě nemaje, přitisknúti kázal sem pečet pana otce mého milého. Ex Soběslaw feria V. ante festum sancti Galli, annorum Domini oc LXVIIII°. 30. Král Jiří zapisuje pánům z Janovic některé vsi kláštera Milévského, kteréž byl držel Zdeněk z Šternberka. Na poli u Rajhradu 1470, 17. července. — Kopiář Zvíkovský pag. 12. My Jiří z boží milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburský a Slezský vévoda a markrabie Lužický oc, oznamujem tímto listem všem, že shledavše mnohé věrné a pilné služby urozených Jence z Janovic a na Petršpurce, nejvyššího pur- krabie Pražského, a Jana syna jeho, věrných našich milých, kteréž nám činili, činí a potom tím lépe aby mohli a měli činiti, a zvláště že v této míře, když někteří poddaní naši nám se zprotivili, nás jakožto pána svého věrně se přidrželi a přiedrží, a proti těm zprotivilým nám pomahají; s dobrým rozmyslem a raddú věrných našich milých, mocí královskú témuž Jencovi a Janovi synu jeho dali jsme a tímto listem dáváme vsi kláštera našeho Milievského, kteréž Zdeněk z Šternberka držel jest: totižto Týn- čany, Tisomičku, Mezihoří, Tisemnice a Skoupej, se všemi týchž vsí příslušnostmi. poplatky a puožitky, tak aby již psaný Jenec a Jan syn jeho nadepsané vsi se všemi jich příslušnostmi, poplatky a puožitky měli a drželi a jich požívali, bez naší, bu- dúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky, a to až do jich obuo živnosti. A po smrti jich kdož by tento list měl anebo měli s jich obuo anebo jednoho dobruo a svobodnú volí, když bychom my nebo budúcí naši králové Čeští anebo ty osoby, jimž ta výplata spravedlivě příslušeti bude, chtěli ty vsi zase jmieti, tehdy tomu aneb těm máme za výplatu jmenovaných vsí tři sta kop gr. širokých českých dobrých dáti a úplně zaplatiti. A když bychom jim tři sta kop gr. širokých českých dobrých dali a zaplatili, mají nám jmenovaných vsí se všemi jich příslušnostmi bez všeliké odpornosti zase postúpiti a list tento navrátiti. Tomu na svědomí pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na poli u Rejhradu v outerý den sv. Alexia, léta od narození syna božího tisícího čtyrstého sedmdesátého, a království našeho léta třináctého. — Ad mandatum domini regis. Palackého regest v A. C. III. 578 č. 797.

Strana 312
312 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické 31. Jindřich Sádlo dává Smilovi z Hodějova list na Král. Lhotu. B. m. 1472, 25. listopadu. — Kopiář Zvíkovský pag. 22. Já Jindřich Sádlo z Kladrubec vyznávám tímto listem obecně před každým člověkem, kdež a před nímž čten aneb čtúci slyšán bude, že ten zápis najjasnějšího knížete Zigmunda, slavné paměti císaře Římského, a Uherského, Českého oc krále, na ves Královu Lhotu i se všemi k tomu příslušnostmi, kterýž najprvé svědčí Při- bíkovi z Jasanic, a potom Buškovi Sekyrkovi z Sedčic, a od Buška Sckyrky měl jej Lipolt Vítha ze Rzavého, a od Lipolta Víthy měl jej najdůstojnější u Boze otec, najosvícenější kníže a pán pan Jošt, z boží milosti biskup Vratislavský oc, pán muoj milostivý. A již pak já jej mám od JMti s jeho dobrú volí i listem zapsanú, jakož pak v tom JMti listu dobře, plně a široce se to oznamuje. Pak já dále dal sem ten zápis i ty všecky dobré vuole urozenému panoši Smilovi z Hodějova i jeho dě- dicuom. A také ten list slavné paměti krále a pana Jiřího, krále Českého, mar- krabie Moravského oc, v kterémžto listu datum stojí, léta božího MIIICLXI ten pátek po sv. Mauricii [25. září 1461]. A oni ten zápis i ty dobré vuole mají ode mne s mú dobrú volí. A tomu na svědomí svú sem pečeť vlastní s mú dobrú vuolí vědomě i přiznáním dal sem přivěsiti k tomuto listu a k této dobré vuoli. A pro další a širší svědomí prosil sem urozeného pána, pana Václava z Svamberka, a urozených panoší Olkmana z Neznašov ty časy purkrabí Strakonického, a Miku- láše z Nebřehovic, že jsú své pečeti na svědomí podlie mé pečeti k tomuto listu dali přivěsiti. Jenž jest dán a psán léta od narození syna božího tisícího IIII“LXXII. v středu den sv. panny Kateřiny. 32. Jindřich z Rozmberka postupuje práv svých na zboží Zvíkovské a Milévské Bohuslavovi z Švamberka. Na Krumlově 1473, 28. září. — Kopiář Zvíkovský pag. 9. Dobrá vuole na ty všecky majestáty, zápisy a listy napřed psané. Já Jindřich z Rozmbergka jménem svým a bratří svých i dědicuov a budúcích našich vyznávám tímto listem obecně přede všemi lidmi, kdož jej uzří anebo čtouc slyšeti budou, že jakož sem měl list hlavní dobrý celý na pargameně najjasnějšího knížete a pána pana Sigmunda, slavné paměti Římského císaře, Uherského, Českého oc krále, s JMti visutým císařským majestátem na zástavu hradu Zvíkova s jeho příslušnostmi a na zboží kláštera Milievského v patnadcti tisících kop groší pražských, svědčící urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, dědu mému milému, a jeho dědicuom, v kterémžto listu datum jest v Praze léta od narození syna božího tisí- cího čtyřstého třidcátého sedmého, tu sobotu po sv. Havle [1437, 19. října].

Strana 313
= let 1472—1473. 313 Item list druhý téhož císaře Sigmunda na pargameně s visutým majestátem císařským, svědčící témuž panu Oldřichovi z Roznberka a jeho budúcím, aby mohli prodělati na stavení a opravení hradu Zvíkova do dvuo tisíc kop gr., v kterémžto listu datum jest v Praze ten den jedenáct tisíc děvic, léta od narození syna božího tisícího čtyřstého třidcátého sedmého [1437, 21. října]. Item list najjasnějšího knížete a pána pana Ladislava, slavné paměti Uherského, Českého oc krále, s visutú královskú pečetí, jímž zapisuje vsi Hlubockého úřadu, kteréž se drží ke Zvíkovu, svědčící témuž panu Oldřichovi z Roznberka, dědicuom a budúcím jeho, v kterémžto listu páni z Rozmberka slevují tři tisíce kop gr. na sumě patnáct tisíc kop gr., kterúž prvé od císaře Sigmunda na Zvíkov a na zboží Milievské mají; v kterémžto listu datum jest v Praze ten den sv. Bartoloměje, léta od narození syna božího tisícího čtyřstého padesátého čtvrtého [1454, 24. srpna]. Item list najjasnějšího krále Sigmunda Římského oc s JMti visutú královskú pečetí, kterýmž zapisuje dvuor v Crhonicích ve čtyřech stech kopách gr. pražských Rackovi z Výškova a jeho dědicuom, v kterémžto listu datum jest: v Horách Gutnách léta od narození syna božího tisícího čtyřstého dvatcátého, čtrnáctý den měsíce září [1420, 14. září]. Item list najjasnějšího krále Ladislava svrchupsaného s visutú královskú pe- četí, svědčící nadepsanému panu Oldřichovi z Rozmberka a jeho dědicuom na dvuor Crhonice, v kterémžto listu datum jest: v Praze den první měsíce dubna, léta od narození syna božího tisícího čtyřstého padesátého čtvrtého [1454, 1. dubna]. Item list najjasnějšího krále Zigmunda Římského s visutú královskú pečetí na vsi Lhota a Dobrošov, a na dvůr poplužní v Kovářově se třmi člověky; item na jiné vsi: Hrajkovice, Jedl, Vládyčín a Dmýštice kláštera Milievského s jich pří- slušenstvím, svědčící Matějovi Brusovi z Kovářova, ve třech stech kopách gr. čes.; v kterémžto listu datum jest: v Plzni na den sv. Fabiana a Šebestiana mučedlníkuo božích léta od narození syna božího tisícího čtyřstého jedenmezcietmého [1421, 20. ledna]. Item list předřečeného krále Sigmunda Římského s visutů královskú pečetí na vsi Lhotu, Dobrošov a na dvuor v Kovářově se třmi člověky, a na jiné vsi: Hrajkovice, Jedl, Vládyčín a Dmýštice kláštera Milievského s jich příslušenstvím, svrchu psanému panu Oldřichovi z Rozmberka svědčící, kterýmžto listem JMt po- tvrzuje smlouvy a trhu, jakož se pan Oldřich z Rozmberka s Janem Předborem smluvil o svrchu psané vsi; v kterémžto listu datum jest: Felkyrchen ten pondělí po narození Matky boží, léta od narození syna božího tisícího čtyřstého třidcátého [1430, 11. září. Item list a dobruo vóli paní Machny z Kovářova, dcery Matějovy Brusovy, na vsi dole psané: Hrajkovice, Dmýštice, Lhota, Dobrošov, Vládyčín, Jedle a dvuor Archiv Český XV. 40

Strana 314
314 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické poplužní v Kovářově, svědčící Janovi Předborovi z Radejšína, při kterémžto listu jsou pečeti paní Machny z Kovářova jakožto jistce, a na svědomí urozených pánuov, pana Jana mladšího z Wartnberka a z Děčína, pana Jetřicha z Janovic a z Chlumce, Hynkova z Jabloné a z Svatého Pole, a Vilímova řečeného Řel z Úšavy, v kte- rémžto listu datum jest: léta od narození syna božího tisícího čtyřstého padesátého pátého, ve čtvrtek po hodu jedenáct tisíc děvic [1455, 23. října]. Item list a dobruo vuoli pana Předbora z Radejšína, jímžto ten list najjas- nějšího krále Sigmunda Římského oc, kterýž svědčil Matějovi Brusovi z Kovářova na vsi Lhota, Dobrošov, dvuor poplužní v Kovářově se třmi člověky, a k tomu také Hrajkovice, Jedl, Vládyčín a Dmýštice, vsi kláštera Milievského, se vším jich příslu- šenstvím, že ten list a také druhý list, dobruo vuoli od paní Machny z Kovářova na svrchupsaná zboží svědčící, dává urozenému pánu panu Janovi z Rozmberka otci mému milému a jeho dědicuom; při kterémžto listu jsou pečeti Janova Předborova jakožto jistce, a na svědomí urozených pánuov páně Jindřichova z Stráže, najvyššího hofmistra království Českého, a páně Benešova Libuně z Dubé a z Kožlého, a uro- zených panoší Beneše z Kalenic, Jana Žakavce z Žakavy, Jana Tossa [sic] mladšího z Hlince, a Petra z Dlúhé Vsi a z Dobeve; v kterémžto listu datum jest: léta od narození syna božího tisícího čtyřstého šedesátého prvního, v tu středu před hodem Božího Těla [1461, 3. června]. Jakož pak ti všichni listové svrchu psaní sami v sobě šíře a světleji vyka- zují. Ty všecky listy i všecko to právo, kteréž by mně a mým bratřím aneb našim dědicuom a budúcím na těch listech neb těch zboží příslušalo mieti, dal sem a mocí listu tohoto dávám s svú dobrú a svobodnú a ovšem přiznanú plnú volí urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššímu hofmistru království Českého, švagru mému milému, a jeho dědicuom a budúcím, aby již totéž právo všecko k těm listóm a zboží nahoře psaným i se všemi příslušenstvími, jakož sem sám měl a držel, pří- slušalo mocně, svobodně i úplně svrchu psanému panu Bohuslavovi i jeho dědicuom a budúcím bez zmatku a překážky mé a mých bratří a našich dědicuov a budúcích; v tom jest má dobrá, svobodná i všem přiznaná plná vuole. A já Jindřich z Rozmberka svrchu psaný ani moji bratří, dědici a budúcí naši, dále a více již po ten den k těm listuom a zbuoží již jmenovaným žádného práva nemáme ani mieti muožem obyčejem nižádným. Na potvrzení toho všeho, což se svrchu píše, a lepší jistotu i pevnost zdržení a zachování v budúcích časech té dobré vuole svú vlastní pečet větší přivěsiti sem rozkázal k tomuto listu dobrovolně. A pro další toho svědomí prosil sem urozeného pána, pana Vácslava z Švambergka, a slovutných panoší Jarohněva z Úsušie, Adama z Drahonic, Kunrata z Petrovic purkrabí Krumlovského, Přibíka Hada z Paběnic, Erazima z Michnic a Jana Súdka z Dlúhé, že jsú své vlastní pečeti vedlie mne a mé pečeti přivěsili k témužto listu,

Strana 315
z let 1473—1479. 315 věcem svrchu psaným na svědomí, sobě však a svým erbuom bez škody. Jenž jest dán a psán na Krumlově léta od narození syna božího tisícího čtyřstého sedmdesá- tého třetího, ten úterý den svatého Václava mučedlníka božího a dědice Českého. 33. Král Vladislav připisuje Bohuslavovi z Švamberka 1000 kop na opravu Zvíkova. V Praze 1475, 6. srpna. — Kopiář Zvíkovský pag. 13. My Vladislav z boží milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabie oc, oznamujem tímto listem všem, že prošeni jsme od některých přátel urozeného Bohuslava z Švamberka, věrných našich milých, abychom témuž Bohuslavovi a dědicuom jeho ráčili připsati na prodělání hradu Zví- kova i také na opravení téhož zboží Zvíkovského některú sumu peněz. My v tom jich slušnú prosbu znamenajíce, a také aby týž Bohuslav i dědicové jeho v budúcích časech tím lépe nám se hoditi a slúžiti mohli, s dobrým rozmyslem a raddú věrných našich, mocí královskú již psanému Bohuslavovi a dědicuom jeho tuto milost učinili jsme, a tímto listem činíme a dáváme, aby oni a [čti: na] zámku Zvíkovu na opravu téhož zámku i také na dělání rybníkuov na tom zboží Zvíkovském mohli prodělati a naložiti až do tisíci kop gr. peněz dobrých. A což kolivěk na již psaném zámku anebo na rybnících na témž zboží Zvíkovském do sumy již psané prodělají, ješto to registry okáží, to my, když bychom chtěli ten zámek Zvíkov s jeho příslušenstvím vyplatiti nebo budúcí naši králové Čeští, máme a povinni budem jim vcele a úplně s prvními sumami, v kterýchž týž zámek od předkuov našich zapsán jest, dáti a úplně zaplatiti. A oni vezmúc ty všecky sumy vcele a úplně, mají nám neb těm, od kohož ty sumy přijmuo, téhož zámku se všemi jeho příslušnostmi postúpiti a list tento i s jinými listy a zápisy, kteréž mají na svrchu psaný zámek a na jeho příslušnosti, navrátiti bez zmatku i všeliké odpornosti. A kdož by tento list měl s již psaného Bohuslava neb dědicuov jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušalo plné právo všech věcí svrchu psaných. Tomu na svědomí pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v neděli před sv. Tiburcím, léta od narození syna božího tisícího čtyřstého sedmdesátého pátého, království našeho léta čtvrtého. Ad relacionem domini Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. 34. Jan z Janovic postupuje Bohuslavovi z Švamberka zápis na některé vsi Milévské. B. m. 1479, 20. prosince. — Orig. perg. arch. Vorlického I. Ax. č. 17. Jan z Janovic a z Petrspurka, najvyšší purkrabie Pražský, vyznávám tiemto listem obecně přěde všěmi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, žě ten zápis najjas- 40*

Strana 316
316 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické nějšieho kniežete a pána, pana Jiřieho slavné paměti krále Českého a markrabě Mo- ravského »c, jímžto JMt zapsal jest mně a Janovi synu mému vsi kláštera Milev- ského, kteréž jest pan Zdeněk z Šternberka držěl, totižto Týnčany, Tisoničku, Mezi- hořie, Tisomnice a Skaupý se všěmi těch vsí příslušnostmi, poplatky a puožitky, ve třěch stech kopách grošuov širokých českých dobrých, tak a s takovými přímienkami, jakož týž zápis pod JMti pečetí visutú to všě plněje v sobě zavierá, dal sem dobro- volně i mocí tohoto listu s mú plnú a svobodnú dobrú volí dávám urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Ssamberka a dědicóm jeho, moc jim podle toho dávaje i plné právo, to, nač zápis výš dotčený svědčí, jmieti, držěti a toho požívati i s tiem se vším a s týmž zápisem, když a což se jim líbí nebo líbiti bude, jakožto s jich vlastním učiniti bez všelikého mého i dědicuov mých odporu a přěkážky. Na potvr- zenie i budúcí paměť toho pečeť mú vlastní dal sem k tomuto listu přivěsiti dobro- volně, prosiv urozených pánuov, pana Buriana z Gutšteina a na Nečtinách, najvyš- šieho kamermeistra krále Českého, pana Mikuláše z Landšteina, najvyššicho písaře desk zemských královstvie Českého, a pana Beneše z Waitmille purkrabie na Karl- štýně a mincmeistra na Horách Kutnách, že jsú také pečeti své dali na svědomie podle mne přivěsiti k témužto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna božicho tisícieho čtyřstého sedmdesátého devátého, v pondělí před sv. Thomášem apoštolem božím. Na proužcích perg. 4 červené pečeti. 35. Rous z Hodějova dává Bohuslavovi z Švamberka list na Kr. Lhotu. B. m. 1481, 27. listopadu. — Kopiář Zvíkovský pag. 24. Já Rús z Hodějova seděním v Chotejřině vyznávám jménem svým a mladších bratří svých tímto listem před každým živým člověkem, kdež čten anebo čtúce slyšán bude, že ten zápis najjasnějšího knížete Zigmunda, slavné paměti císaře Římského, Uherského a Českého krále oc, na ves Královu Lhotu se vším k tomu příslušenstvím, kterýž najprv svědčí Přibíkovi z Jasanic, potom Buškovi Sekyrkovi z Sedčic, a od Buška Sekyrky měl jej Lipolt Vítha ze Rzavého, a od Lipolta Víthy měl jej naj- důstojnější u Boze otec a najosvícenější kníže a pán, pan Jošt z boží milosti biskup Vratislavský; a od biskupa Vratislavského měl jej Jindřich Sádlo z Kladrubec, a od Jindřicha Sádly z Kladrubec měl ty listy všecky otec muoj Smil z Hodějova, s jich dobrými volemi, kteráž dobrá vuole svědčí jemu otci mému Smilovi z Hodějova a jeho dědicuom. Protož já nadepsaný Rús z Hodějova jménem svým a bratří svých prodal sem ten majestát i s těmi dobrými volemi urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka a na Zvíkově oc, a tu ves Královu Lhotu, jakož na ni ten majestát uka- zuje, a tu sobě na té vsi ani na těch majestátích nic nepozuostavuje ani svým dědi-

Strana 317
z let 1479—1484. 317 cuom, v též sumě ve sto kopách gr., jakož majestát svrchupsaný svědčí. A ten zápis i ty dobré vuole má je nadepsaný pán pan Bohuslav z Švanberka a jeho dědicové s naší dobrú, plnú a svobodnú volí. A tomu na svědomí svú pečeť vlastní s mú dobrú volí, vědomím i s přiznáním dal sem k tomuto listu přivěsiti a k této dobré vuoli. A pro další a širší svědomí prosil sem urozených pánuov, pana Dobrohosta z Rons- perka a na Týně, pana Děpolta z Lobkovic a na Chlumci, urozených panoší Jana Čme- linského z Neprochov, Jošta z Pruku, Viléma z Čachrova, že jsú také pečeti své dali jim bez škody podlie mne přivěsiti k témuž listu. Jenž jest dán a psán ten úterý před sv. Ondřejem apoštolem božím, léta božího MIIII LXXXI. 36. Vok z Rozmberka postupuje podací kostelni v Sepekovech Zdeslavovi z Šternberka. Dán na Krumlově 1484, 7. června. — Orig. perg. arch. Vorlického I. AB č. 1. Já Vok z Rozmberka jménem svým a jiných bratří a dědicuov našich vy- znávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že s dobrým rozmyslem a raddú věrných milých prodal sem a mocí listu tohoto pro- dávám i sstupuji podací své kostelní v Sepekovech se vším příslušenstvím, což k tomu přísluší, tak se vším, jakož sem sám držel, nic ovšem sobě tu na tom ani svým dědicóm a budúcím práva žádného nepozuostavuje ani kterého zvláštenstvie, ku pra- vému dědictví a plnému panství prodal sem a sstúpil urozenému pánu panu Zde- slavovi z Šternberka oc a jeho dědicóm a budúcím, za sto a za pětmezcítma kop gr. peněz dobrých střiebrných, v zemi České obecně berných, kteréžto jsú oni mně splnili a dali úplně a docela hotové. Protož já jistec svrchu psaný mám, dlužen sem a povinen, slibuje tiemto listem dobrú svú věrú křesťanskú nadepsanému panu Zdeslavovi, dědicóm a budúcím jeho, to podacie kostelní se vším příslušenstvím, což k tomu přísluší, po napomenutí věřiteluov mých svrchupsaných hned na první Suché dni neb na druhé beze lsti, a konečně na třetie Suché dni ve dcky zemské vložiti a zaplatiti ku pravému jich dědictví a plnému panství, a zprávce hodné postaviti vedle řádu a obyčeje země České, čistě bez zmatku všelikterakého, tak jakož země Česká za právo má. A toho všeho pro lepši jistotu a pevnost i utvrzenie zastavil sem jim ru- kojmie a zprávce urozené panoše Kunáše z Machovic, purkrabí na Maidštajně, Be- neše z Kovářic, a Oldřicha ze Dvorce purkrabí na Velešíně. A my již jmenovaní rukojmie za pana jistce svrchupsaného, s ním a zaň, všickni rukú společní a neroz- dielnú, dobrú naší věrú křesťanskú, beze všie zlé lsti slibujeme to podací nahoře jmenované i se vším příslušenstvím panu Zdeslavovi, dědicóm a budúcím jeho zpra- viti, očistiti a vysvoboditi před věny, před sirotky i před zápisy a závadami všelikte-

Strana 318
318 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické kými křesťanskými neb židovskými, a konečně před každým člověkem, kteréhož by kolivěk řádu neb stavu byl, duchovnieho neb světského, a na to podacie kterým kolivěk právem sáhl. Pakli by jistec svrchupsaný neučinil a neosvobodil, aneb oči- stiti, zpraviti a vysvoboditi nemohl, což se svrchu píše, tehdy my rukojmie a zprávce již psaní máme a slibujem věřitelóm našim svrchupsaným tak dobré puožitečné po- dacie a [sic] příslušenstvím takovým a zvolí dobrú svobodnú, tak jakož sě svrchu píše, na našich kruntech dědických, svobodných a sbožie vlastním, platným, svobodným a dobře osedlým, a třetinu výše k tomu přičiniece, bez odpornosti postúpiti, a to také ujistiti, zpraviti, očistiti a vysvoboditi a ve deky zemské vložiti a zapsati ku pravému jich dědictví a plnému panství, a zprávce dobré postaviti, tak jakož se svrchu píše. Pakli bychme i toho všeho tak neučinili [c ležení v Bechyni]. A ktož by tento list měl s dobrú volí a ovšem svobodnú věřiteluov našich svrchupsaných aneb jednoho z nich, ten má i mieti bude též právo i túž moc ke všem věcem svrchupsaným, tak právě, jakožto oni sami aneb jeden z nich sám. Tomu všemu na potvrzenie a lepší jistotu i pevnost my všickni jistec i rukojmie a zprávce svrchupsaní vlastnie své pečeti s dobrým naším vědomím i plným a celým přiznáním dali sme a kázali přivěsiti k tomuto listu dobrovolně. Jenž jest dán a psán na Krum- lově léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého čtvrtého, ten pondělí o Letnicích. Na proužcích pergamenových přivěšeny 4 pečeti úplně zachovalé, první červená, ostatní černé. Na proužcích napsána po sobě tato jména: Vok z Rozmberka, Kunáš z Machovic, Beneš z Komařic, Oldřich ze Dvorce. 37. Svědectví opata Milévského na desátky v Kovářově. V Milévsku 1485, 20. srpna. — Orig. perg. arch. Vorlického III. P. č. 2. Kněz Mikuláš boží milostí opath kláštera Milévského zákona premonstrat- ckého známo činím listem tiemto všem, ktož jej uzřie anebo čtúci slyšeti budú, a zvláště urozeným pánóm panu Bohuslavovi z Švamberka, a panu Hynkovi a panu Henrichovi synóm téhož pána JMti z Švamberka, že předstúpil před mě poctivý kněz Jan farář Kovářovský, žádaje mne, abych jemu dal svědomie, byli-li jsú dáváni desátci jiným farářóm, předkóm téhož kněze Jana v Kovářově, od nebožky panie Machny Kovářovské a od Fraňka z Vepic a se dvora, o který jest svrchupsaný pan Bohuslav JMt směnu učinil s Kovářovskými. Protož já vyznávám, a to mi jest dobře svědomo, když sem byl tu v Kovářově farářem mnohá léta, že paní Machna Ková- řovská, Franěk z Vepic vydávali jsú mně desátky, některé léto ukazovali a dávali na poli, a některé léto smlúvali se se mnú vedle vuole mé; též i s svrchupsaného dvoru smlúvali se se mnú o desátek lidé, kteří jsú těch časuov jej drželi. A to bych

Strana 319
z let 1484—1491. 319 chtěl ústně seznati, kde by toho potřebie bylo. Tomu na svědomie svú sem pečet menší dal k tomuto listu přitisknúti. Datum ex monasterio Millocensi sabbato intra octauam Assumpcionis beatissime virginis Marie, annorum domini oc LXXXV“. Dole přitištěná pečeť jest papírem pokryta. 38. Třináctero svědectví, že na faře v Kovářově byli vždy kněží katoličtí pod jednou, krom krátkého pobytu dvou kněží podobojích. B. m. 1491, 10., 11. a 13. dubna. — Orig. perg. arch. Vorlického III. P. č. 3. a) My Vávra z Ninkovic, Maruš mlynář z Hrajkovic, Jakubec odtudž, Matěj přijmie Macek odtudž, známo činíme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jest nám to dobře v paměti, což pomníme přes třidceti let, že v Kovářově v tom kostele nikdy kněz uvedený nebýval, kterýž by rozdával pod obojí zpuosobú. Než kteříž sú tu kněžie byli a slúžili, byli sú kněžie řádní v poslušenství cierkve svaté a kostela svatého Římského. A to nám jest dobře svědomo. A to béřem k své vieře i k své přísaze, že jest to v pravdě tak. A kdež by kolivěk toho potřebie bylo, chtěli bychme to ústně seznati. Toho na svědomie, své pečeti nemajíce, prosili sme urozeného panoše Mikuláše z Hodějova, že jest svú vlastní pečeť přitiskl sobě a svému erbu bez škody k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého devadesátého prvnieho v próvodní neděli 10. dubnaj. Přitištěná pečeť černá je zachovalá. b) Já Štěpán ze Zbylitova známo činím tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej koli uzřie neboli čtúce slyšeti budú, že mi jest to dobře svědomo a v pa- měti mám viec nežli od padesáti let, že v Kovářově na té faře nikdy jest nebyl žádný farář Tháborské strany, kteříž obyčej mají rozdávati pod obojí spuosobú, než vždycky jsú tu byli faráři a kněžie, kteříž slúžívali v tom kostele, křesťanští, kteříž obyčej mají rozdávati pod jednú spuosobú pána Buoha všemohúcieho. A to mi jest také dobře svědomo, jakž mohu pamatovati, že jest vždycky kněz opat Milevský poddával faráře na tu faru do Kovářova; a to mi jest svrchupsanému Štěpánovi dobře svědomo, a to beru k své vieře a k své přísaze, že jest to v pravdě tak, a to bych chtěl ústně seznati, kdež by toho potřeba byla. A toho na svědomie, sám své pečeti nemaje, prosil sem urozeného panoši Mikuláše Dýma z Střieteže, že jest svú pečeť k tomuto mému svědomie a sobě bez škody přitiskl. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtřstého devadesátého prvnieho v neděli próvodní [10. dubna]. Přitisknutá pečet černá je zachovalá.

Strana 320
320 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické c) My Vítek, Vaněk, Kolín a Par, všickni z Veliké, známo činíme tiemto listem vuobec přede všemi, ktož jej koli uzřie neboli čtúce slyšeti budú, že jest nám to dobře svědomo a v paměti máme jednak blízko ode třidceti let, že v Kovářově na té faře nikdy jest nebyl žádný farář Tháborské strany, kteříž obyčej mají rozdá- vati pod obojí spuosobú, než vždycky jsú tu byli faráři a kněžic, kteříž slúžívali v tom kostele, křesťanští, kteříž obyčej mají rozdávati pod jednú spuosobú našeho pána Ježíše Krista. A to nám jest svrchupsaným Vítkovi, Vaňkovi, Kolínovi a Pa- rovi dobře svědomo, a to béřem každý z nás k své vieře a k své přísaze, že jest to v pravdě tak. A to bychom chtěli ústně seznati, kde by toho potřebie bylo. A toho na svědomie, sami svých pečetí nemajíce, prosili sme urozených panoší Oldřicha Smrčky ze Mnichu a Jana Barchance z Vestce, že jsú své pečeti k tomuto našemu svědomie sobě bez škody přitiskli. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtřstého devadesátého prvnieho v neděli próvodní [10. dubna]. Dole přitištěny dvě černé pečeti. d) Já Thoman z Kučeře známo činím tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej koli uzřie neboli čtúce slyšeti budú, že mi jest to dobře svědomo a v pa- měti mám viec nežli od čtyřidceti let, že v Kovářově na té faře nikdy jest nebyl žádný farář Tháborské strany, kteříž obyčej mají rozdávati pod obojí spuosobú, než vždycky jsú tu byli faráři a kněží křesťanští, kteříž obyčej mají rozdávati pod jednú spuosobú tu velebnú svátost pána Krista. A to mi jest svrchupsanému Thomanovi dobře svědomo a to beru k své vieře i k své přísaze, že jest to v pravdě tak; a to bych chtěl ústně seznati, kde by toho koli potřebie bylo. A toho na svědomie, sám své pečeti nemaje, prosil sem urozeného panoši Oldřicha Smrčky ze Mnichu, že jest svú pečeť k tomuto vyznání mému na svědomie sobě bez škody přitiskl. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtřstého devadesátého prvnieho v neděli próvodní [10. dubna]. Přitištěná pečeť černá dole poškozena. — Na rubu rukou starou: „Svědomie neplatná proti Ková- řovské Barboře. A zdá mi sě, že pán má jiná platná, aneb jsú u mistra Jana Úterského v Praze.“ e) My Ondřej přijmie Koch z Veliké a Jakub přijmie Dub odtudž známo činíme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že já Ondřej pamatuji od šedesáti let, a já Jakub od padesáti let, a to dobře v paměti máme, že v Kovářově v tom kostele nikdy kněz nebýval, kterýž by rozdával pod obojí spuosobú, než kteříž sú tu kněžie byli a slúžili, byli sú kněžie řádní v poslu- šenství cierkve svaté a kostela svatého Římského. A za našie paměti tito kněžie: kněz Mikuláš starý, který umřel na Zviekově, a potom kněz Mikuláš, který jest opatem v Milevště, a potom kněz Albrecht, a potom kněz Jan, faráři byli sú. A to jest nám dobře svědomo, a to béřem k své vieře i k své přísaze, že jest to tak

Strana 321
z roku 1491. 321 v pravdě. A to bychom chtěli ústně seznati, kdež by koli toho potřebie bylo. Toho na svědomie, své pečeti nemajíce, prosili sme urozeného panoše Paule z Pruku, toho času purkabie na Zviekově, že jest svú pečeť přitiskl sobě i svému erbu bez škody k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtřstého devadesátého prvnieho v próvodní neděli [10. dubna]. Přitištěná černá pečeť nahoře poškozena. ƒ) Já Martin Losek z Milévska známo činím tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že se pamatuji od šedesáti let, že v Kovářově v kostele byl jest nějaký kněz Mikuláš Pikna rodem z Předbořic, farář uvedený, kněz řádný pod jednú zpuosobú; a po něm sú byli jiní faráři uvedení řádní v poslušenství cierkve svaté a kostela svatého Římského. A nikdy jsem neslýchal od těch svrchupsaných let až do tohoto času, aby kdy v tom svrchupsaném kostele který kněz slúžil, kterýž by rozdával pod obojí spuosobú. A to mi jest dobře svědomo, a to beru k své vieře i k své cti, že jest to tak v pravdě. A to bych chtěl ústně seznati, kdež by kolivěk toho potřebie bylo. Toho na svědomie, své pečeti nemaje, prosil sem urozeného panoše Paula z Pruku, purkabie na Zviekově, že jest svú pečeť přitiskl sobě i svému erbu bez škody k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtřstého devadesátého prvnieho v próvodní neděli [10. dubna]. Přitištěná černá pečeť je zachovalá. g) My Mikuláš Šafránek z Slavoňova a Vach z Kovářova známo činíme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jest nám to dobře v paměti, což pomníme viec nežli od čtyřidceti let za kněze Mikuláše Pikny, kterýž jest byl farářem uvedeným tu v Kovářově pod jednú spuosobú, a potom po jeho smrti nikdy sme neslýchali, by který jiný kněz, kterýž by rozdával pod obojí spuosobú, v tom kostele slúžil, jsa farářem uvedeným; než kteří jsú tu kněžie byli a slúžili, byli sú kněžie řádní v poslušenstvie cierkve svaté a kostela svatého Římského. Než před třidceti lety pobyli sú dva kněze pod obojí zpuosobú, každý z nich několik neděl, neuvedení. Pak některý z nich vzal knihy kostelnie, mšál, a ženu Vaškovi ulúdivše, utekli sú pryč; a to jest nám dobře svědomo a to béřem k své vieře i k své přísaze, že jest to v pravdě tak. A to bychme chtěli ústně se- znati, kdež by koli toho potřebie bylo. Toho na svědomie, své pečeti nemajíce, pro- sili sme urozeného panoše Ondřeje z Chotejše, že jest svú pečeť přitiskl sobě i svému erbu bez škody k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého devadesátého prvnieho v próvodní neděli [10. dubna]. Přítištěná černá pečeť zachovalá. Archlv Český XV. 41

Strana 322
322 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické h) My Petr hajný z Hrazánek, Jan Bohušuov z Klisince, Havlec z Dobro- šova, Pech z Něžovic, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jest nám to dobře v paměti, což pomníme vice než od čtyřidceti let za kněze Mikuláše Pikny, kterýž jest byl farářem uvedeným tu v Ko- vářově pod jednú zpuosobú, a potom po jeho smrti nikdy sme neslýchali, by který jiný kněz, kterýž by rozdával pod obojí zpuosobú, v tom kostele slúžil, jsa farářem uvedeným. Než kteříž sú tu kněžie byli a slúžili, byli sú kněžic řádní v poslušenství cierkve svaté a kostela svatého Římského. Než před třidceti lety pobyli sú dva kněze pod obojí zpuosobú, každý z nich několik neděl, neuvedení. A v tom paní Machna matie panny Barbory s mužem svým dobývala toho jednoho] kněze s těch dvú, chtiec jeho zahnati, na farářském domě tu v Kovářově. Pak některý z nich vzel knihy kostelnie, mšál, a ženu Vaškovi vylúdiv, utekl jest pryč. A to jest nám dobře povědomo, a to béřem k své vieře i k své přísaze, že jest to v pravdě tak. A to bychme chtěli ústně seznati, kdež by koli toho potřebie bylo. Toho na svě- domie prosili sme urozeného panoše Ondřeje z Chotejše, že jest svú pečeť přitiskl sobě a svému erbu bez škody k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého devadesátého prvnieho v próvodní neděli [10. dubna]. Přitištěná pečeť černá nahoře poškozena. i) My Ondřej Jarúšek. Jakub Panec, Matěj Váchuov, všickni ze Dmajštic, a Kub z Něžovic, známo činíme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jest nám to dobře v paměti, což pomníme vicc než od čtyřidceti let za kněze Mikuláše Pikny, kterýž jest byl v Kovářově v tom kostele farářem uvedeným pod jednú zpuosobú; a potom nikdy sme neslýchali, by který jiný kněz, kterýž by rozdával pod obojí zpuosobú, v tom kostele byl farářem uvedeným. Než kteříž sú tu kněžie byli a slúžili, byli sú kněžie řádní v poslušenství cierkve svaté a kostela svatého Římského. A to jest nám dobře svědomo a to béřem k své vieře i k své přísaze, že jest to v pravdě tak. A to bychme chtěli ústně seznati, kdež by kolivěk toho potřebie bylo. Toho na svědomie, své pečeti nemajíce, prosili sme urozeného panoše Paule z Pruku, toho času purkabie na Zviekově, že jest svú pečeť přitiskl sobě i svému erbu bez škody k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého devadesátého prvnicho ten pondělí po próvodní neděli [11. dubna]. Přitištěná černá pečeť je zachovalá. k) My Kubík z Skoronína, Jíra odtudž, Petr odtudž, Cub [Kub] z Jenišovic, Jan Liška odtudž, známo činíme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jest nám dobře to v paměti jest [sic], že se pamatujem přes třidceti let, že v Kovářově v tom kostele nikdy žádný kněz nebýval, kterýž by

Strana 323
z roku 1491. 323 rozdával pod obojí zpuosobú. Než za naší paměti tito kněžie sú byli: Nebožtík kněz Jan, který byl opatem na Strahově, a potom kněz Mikuláš, který jest opatem v Mi- levště, a potom nebožtík kněz Albrecht, a potom kněz Jan, který jest nynic na Zvie- kově, a ti sú byli faráři uvedení a řádní v poslušenství cierkve svaté a kostela sva- tého Římského. A to nám jest dobře svědomo a to béřem k své vieře i k své pří- saze, že jest to v pravdě tak; a kdež by kolivěk toho potřebie bylo, chtěli bychme to ústně seznati. Toho na svědomie, své pečeti nemajíce, prosili jsme urozeného panoše Rousa z Hodějova, že jest svú pečeť přitiskl sobě bez škody i svému erbu k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícicho čtyř- stého devadesátého prvnieho v pondělí po próvodní neděli [11. dubna]. Pečeť černá přitištěná je zachovalá. l) My Jan Beran z Skoronína, ješto pamatuji od padesáti let, a Pešice z Má- šova, jenž pamatuji viec nežli od čtyřidcěti let, a Havlík kostelník té fary v Ková- řově, a Jakub Bohušuov, oba z Dobrošova, jenž pamatujem viec než od čtyřidcěti let, a Machek z Řemkova, jenž pomním také viec než ode čtyřidceti let, a Petr Hlavín, jenž pamatuji blízko ke třidcěti letuom, a Jan Novák z Sobědráže, jenž pa- matuji také blízko ke třidceti letuom, známo činieme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jest nám to dobře svědomo i v pa- měti máme každý z nás od svrchupsaných let, že v Kovářově na té faře nikdy nebyl jest farář aneb kněz Táborské strany, než vždycky sú tu bývali kněžie křesťanští. kteříž obyčej měli rozdávati pod jednú zpuosobú pána Boha všemohúcieho. Než ně- kterú chvíli před třidcěti lety já Beran a Havlík a Bohuše a Pešice a Machek svrchupsaní pomníme to, že sú tu pobyla dva kněze strany Táborské nedlúhý čas, jednomu řiekali Daniel a druhému Vojtěch; a ten Vojtěch kněz, kterýž tu posléz byl, ulúdiv ženu Vaškovi tu v Kovářově, ukradl knihy kostelnie i utekl s ní pryč. A to nám jest dobře svědomo a to béřem k své vieře i k své přísaze, že jest to v pravdě tak. A to bychme chtěli ústně seznati, kdež by kolivěk toho potřebie bylo. Toho na svědomic, svých pečetí nemajíce, prosili sme urozených panoší Oldřicha Smrčky ze Mnichu a Václava z Čachrova, že sú své pečeti přitiskli sobě a svým erbuom bez škody k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícicho čtyřstého devadesátého prvnieho v pondělí próvodní [11. dubna]. Pečeti 2 černé zachovalé. m) My Mašek Pruchuov a Martin Štěpánuov, konšelé ze Lhoty, Mašek ko- stelník odtudž, Mathúšek odtudž, Bohuň odtudž, Václav odtudž, Petr Čelákuov od- tudž, Prokop Šuocha odtudž, Martin Kartyš kovář odtudž, známo činíme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jest nám to dobře v paměti, což pomníme přes třidceti let, že v Kovářově v tom kostele nikdy žádný 41*

Strana 324
324 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické kněz nebýval, kterýž by rozdával pod obojí zpuosobú; než za našic paměti tito kněžic sú byli: nebožtík kněz Jan, který byl opatem na Strahově, a potom kněz Mikuláš, který je opatem v Milevště, a potom nebožtík kněz Albrecht, a potom kněz Jan, který jest nynie na Zviekově, a ti sú byli faráři uvedení a řádní v poslušenstvie cierkve svaté a kostela svatého Římského. Než před těmito svrchupsanými kněžími před třidceti lety pobyla sta nějaká dva kněze neuvedená několik neděl, a jeden z nich vzel jest knihy kostelnie, mšál, a Vaškovi ženu ulúdiv, utekl jest pryč. A to nám jest dobře svědomo, a to béřem k své vieře i k své přísaze, že jest to v pravdě tak. A to bychme chtěli ústně seznati, kdež by kolivěk toho potřebie bylo. Toho na svědomie, pečeti nemajíce, prosili sme urozeného panoše Rousa z Hodějova, že jest svú pečeť přitiskl sobě a svému erbu bez škody k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého devadesátého prvnieho ten pondělí po próvodní neděli [11. dubna]. Přitištěná černá pečeť je zachovalá. n) Já Ondrášek přievozník z Podhradie pod Zviekovem, jenž pamatuji od sedmdesáti let, známo činím tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že mi jest to dobře svědomo od svrchupsaných let, že v Ková- řově na té faře nikdy nebyl jest farář ani kněz uvedený, kterýž by měl obyčej roz- dávati pod obojí zpuosobú, než vždycky sú tu bývali kněžie, kteříž obyčej měli roz- dávati pod jednú zpuosobů pána Ježíše Krista. Než některú chvíli před třidcěti lety pobyla sta tu nějaká dva kněze pod obojí zpuosobú neuvedená nedlúhý čas, a potom jeden z nich ukradl knihy kostelnic, mšál, a ulúdiv Vaškovi z Kovářova ženu, i utekl jest pryč. A to mi jest dobře svědomo a to beru k své vieře i k své přísaze, že jest to v pravdě tak. A to bych chtěl ústně seznati, kdež by kolivěk toho potřebie bylo. Toho na sviedomie prosil sem urozeného panoše Mikuláše Dayma z Střieteže, že jest svú pečeť přitiskl sobě a svému erbu bez škody k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého devadesátého prvnieho tu středu po próvodní neděli [13. dubna]. Přitištěná pečeť černá je zachovalá. — Účel, k němuž tato svědectví byla spisována, vysvítá ze sou- dobých dopisů, tištěných v tomto svazku str. 54 č. 113, str. 55 č. 114, str. 60 č. 125. Barbora z Jetřichovic a z Kovářova r. 1497 prodala Kovářov s příslušenstvím dvěma měšťanům Táborským; odpíral tomu opat Mi- lévský, jenž počítal si právo k podacímu kostelnímu v Kovářově; viz výpisy z desk zemských v Archivě Českém V. 559—561; Emler, Reliq. II. 483. 39. Král Vladislav potvrzuje práva manů k Zvíkovu a Hluboké patřících. Na hradě Pražském 1497, 14. srpna. — Trans. pap. archiru Torl. II. A. č. 2. My Vladislav, z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský oc král, a markrabie Moravský, Lucemburský a Slezské kníže a Lužický markrabie oc, ozna-

Strana 325
= let 1491—1499. 325 mujem tímto listem všem, že přistúpivše před nás slovutný Jan Čuba z Humňan a Václav Chmelíř z Jehnědna i jiní manové, kteříž k zámkóm Zvíkovu a Hluboké přísluší, věrní naši milí, oznámili sú nám všickni jednostajně, jaká práva svá od starodávna vysazena mají, kterýchž předkové jejich a oni užívali sú a po dnes uží- vají beze vší překážky. Najprvé, že kdež kolivěk jedou neb jdou, žádného cla neb mejta v městech, v městečkách, ve vsech ani jinde nikdyž nedávají a neplatí. Také že po svém svobodně i na království zajíc, pták s tenetem, s chrtem, s jestřábem honiti a zabiti mohú a jiným nedati. Les syrový i suchý sobě k svým potřebám k stavění i k pálení na království sekati a voziti mohú beze vší překážky. Item statkové jich že vždy s přítele na přítele najbližšího připadají podle kšaftu zřízení a udělání. A vdala-li by se která s raddou přátel, díl svuoj s sebú nese. Pakli by se která svémyslně vdala neb s statku odešla, má za právo desíti kopami odbyta býti bez naříkání všech nápaduo. A při tom sú nás svrchu psaní manové prosili, abychom jim těch práv svrchu psaných potvrditi a je při nich zuostaviti ráčili. K kte- rýmžto jejich snažným prozbám jsúce nakloněni, s dobrým rozmyslem a raddou věrných našich milých, mocí královskú v Čechách, všech těch napřed dotčených práv a svobod ve všem jejich znění a položení potvrdili sme, a tímto listem naším po- tvrzujem, a je všelikterakž při těch právích a svobodách zuostavujem milostivě, chtíce tomu, aby oni i budúcí jich ta práva a svobody již psané jměli, drželi a jich poží- vali a požívati mohli nyní i v časích budúcích, a to bez naší a budúcích našich, králuo Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky. Protož přikazujem všem úřed- níkóm a poddaným našim nynějším i budúcím, abyšte častopsané many k zámkóm svrchupsaným příslušející, nynější i budúcí, při jich právích a svobodách, tak jakož svrchu dotčeno jest, jměli, drželi a zachovali, jim v tom žádných překážek nečinili ani činiti dopouštěli; všakž oni proto ty všecky služby a povinnosti manské, k kterýmž nám zavázáni sú, mají a povinni sú též nyní jako i prvé činiti nám a budúcím našim králuom Českým bez vší odpornosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k tomuto listu přivěsiti sme kázali. Dán na hradě Pražském v pondělí po sv. Tiburcí léta M'CCCC" devadesátého sedmého, království našich Uherského VII. a Českého XXVI. léta. List tento vypsán byl z desk dvorských dne 10. března 1523, spolu s potvrzením krále Ludvíka, daným 29. října 1522, jež vytiskne se níže. — Již Oldřich z Rosenberka, uvázav se v královský hrad Zvíkov, počal many příslušné k tomu hradu skracovati v právích, pročež po jejich stížnosti byl napomenut od cí- saře Sigmunda listem z dne 19. dubna 1437, tištěným v Archivě Českém I. 47 č. 58. Srv. Tylovy Paměti Zvíkovské str. 57, 58. 40. Král Vladislav povoluje Henrichovi z Švamberka stavěti most pod Zvíkovem. Dán na Budíně 1499, 5. dubna. — Orig. pap. arch. Vorlického I. Aa č. 18/a. My Vladislav z božie milosti Uherský, Český oc král a margkrabě Moravský oc, oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni od urozeného Petra z Rozm-

Strana 326
326 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické berka, hajtmana královstvie Českého, věrného našeho milého, jménem urozeného Henricha z Švamberka na Zviekově, věrného našeho milého, abychme jemu most přes řeku Vltavu udělati k potřebě netoliko jeho samého, ale i jiných, poddaných a cizích lidí, dopustiti ráčili. K jehožto prosbě a přímluvě nakloněni jsúce, pro služby týchž Petra a Henricha, kteréž jsú nám mnohé věrně a pilně činili a činiti nepřestávají, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách dopustili jsme toho nadepsanému Henrichovi a tiemto listem dopúštieme, povolenie naše jisté k tomu dávajíce, aby sobě mohl a moc jměl udělati most přes řeku Vltavu u Zvie- kova, když se jemu kolivěk zdáti a líbiti bude, přes kterýžto on i jiní lidé potřeby své vézti aneb nésti by mohli nynie i potomně v budúcích časiech, a to bez našie i budúcích našich králuov Českých i jiných všech lidí všelijaké překážky. Všakž také chcme, aby dělanie mostu toho bylo bez ujmy, škody a překážky každému na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně v pátek po sv. Ambroži anno Christi 1499. Regnorum autem nostrorum Hungarie nono, Boemie nero uicesimo octauo. — Ex commissione propria maiestatis regie. Na rubu krátký regest. Dole pečeť papírem pokrytá. 41. Smlouva mezi Henrichem z Švamberka a Václavem Zmrzlíkem o most pod Zvíkovem. Dán v Praze 1501, 2. října. — Orig. perg. arch. Vorlického I. Aa č. 18,b. Léta božieho tisícieho pětistého prvnieho, tu sobotu po sv. Remigi, stala se jest smlúva dobrovolná skrze urozené pány, pana Jana z Šeluberka, najvyššího kan- cléře královstvie Českého, a pana Zdeňka z Rožmitála, purkrabí Karlstajského, a to mezi urozenými pány, panem Henrichem z Švamberka s jedné, a urozeným pánem Václavem z [SjVojšína a na Orlíce strany druhé, a to taková, že jest za to prosil urozený pán Henrich z Švamberka urozeného pána Václava Zmrzlíka z Svojšína. a on k prozbě a k žádosti jeho dopustil jest toho, aby byl ten most dělán pod Zviekovem na Vltavě na břeh a na krunty páně Václavovy, a jmenovaný pan Henrich z Švamberka jej mieti a jeho užívati i jeho erbové, duokudž by hrad Zvickov drželi. neb je k tomu svú vuoli dal jmenovaný pan Václav. A toto jest znamenitě vymie- něno: když by kolivěk páni z Švamberka nedrželi Zviekovu svrchupsaného zámku, tehdy pan Václav aneb jeho potomní, to již bude při jich vuoli, budú-li chtieti toho mostu tu předse nechati; neb spravedlnost páně Václavova i jeho potomních proti jiným, krom pánuov z Švamberka, nemá zavržěna ani promlčána býti túto smluvú, co se dotýče toho mostu. A tak jest smluveno, kteříž by lidé z městečka pod Zvie- kovem krunty ujeli páně Václavovy pod plat, ti předse mají platiti bez překážky

Strana 327
z let 1499—1502. 327 a bránění pánuov z Švamberka. A jestliže by pan Václav co chtěl dělati na kruntech svých a potřeboval k tomu kruntuov příslušejících k Zviekovu, tu pan Henrich z Švam- berka má se k němu povolně mieti a proň učiniti, což by mu bylo bez škody a puo- kudž by se zdálo pánuom smlúvciem. Též zase, jestliže by co dělal pan Henrich v kruntiech svých a potřeboval co k tomu kruntuov, kteříž příslušejí k Orlíku, má se v tom pan Václav z Svojšína povolně mieti a proň učiniti, co by mu bylo bez škody, též puokudž by se zdálo pánuom smlúvciem. K kteréžto smlúvě na svědomie a pro budúcie paměť my nadepsaní smlúvce Jan z Šelnberka, najvyššie kancléř krá- lovstvie Českého, a Zdeněk z Rožmitála, purkrabie Karlštajnský, a my podle nich Henrich z Švamberka a Václav Zmrzlík z Svojšína, na zdrženie mezi námi toho k tomuto listu pečeti své vlastnie dali jsme přivěsiti. Jenž jest dán v Praze léta a dne, jakož se svrchu píše. Na rubu krátký regest. Na proužcích pergamenových přivěšeny jsou čtyři červené pečeti, druhá a třetí jsou na okraji poškozeny, druhé dvě (jedna Zmrzlíkova) zachovány. 42. Král Vladislav pánům z Švamberka potvrzuje nevýplatnost jich zboží od jiných. Na hradě Pražském 1502, 30. března. — Kopiář Zvíkovský pag. 14. My Vladislav, z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský oc král, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužicský markrabie oc, ozna- mujem listem tímto všem, že jest před nás přistúpil urozený Krištof z Švambergka, věrný náš milý, prosse nás sám od sebe i na místě bratří svých, jakož mají a drží mnohá zboží, kterýchž díl přísluší k království a díl k některým duchovenstvím, v jistých zápisích předkuo našich králův Českých, abychme jim při držení a poží- vání takových zboží některú milost naši učiniti ráčili, tak aby taková zboží s dědici a budúcími svými tím volněji a bezpečněji jmíti, držeti a jich požívati mohli. K jichžto prosbě nakloněni jsúce pro služby jejich, kteréž jsú nám činili a činí, s dobrým rozmyslem a raddú věrných našich, mocí královskú v Čechách tuto jsme zvláštní milost nadepsaným bratřím z Švanbergka, dědicuom a budúcím jejich při držení a poží- vání zbuoží zápisných duchovních i světských učinili, a tímto listem činíme, aby když bude po vyjití těch životuov, kteréž na těch zbožích zapsané mají, což k království přísluší, nebyli vodtud dědici a budúcí jejich bez své vuole od žádného člověka spla- cováni, leč od nás samých aneb budúcích našich, králuov Českých, však tak, když bychme to sami a k svému vlastnímu jmění, držení a požívání vyplatiti chtěli. Též také což se zbuoží duchovních, kteréž mají a drží, dotýče, po vyji tí] životuov těch, kteréž na tom zapsány mají, nemají vodtud dědici a budúcí jejich od žádného bez své vuole splacováni býti, leč od těch osob duchovních, k kterýmžto klášteruom aneb záduším přísluší, když by to sami a k svému vlastnímu jmění, držení a poží-

Strana 328
328 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické vání vyplatiti chtěli. To my i oni také učiniti muožeme a mocí budeme, a jinak nic, dadúce jim podle znění zápisuov jejich napřed věděti, a po vyjití času vypovědělého položíce jim summy ty, kteréž na tom zapsány mají, vcele a úplně, tak jakž zápi- sové jejich svědčí a vokazují; kteréžto přijmúce vod nás a budúcích našich, králuov Českých, aneb od těch osob duchovních, kterýmž by ty výplaty příslušely, vcele a úplně, mají nám i jim také takových zboží s jejich příslušenstvím v moc jejich postúpiti, a list tento s jinými, kteréž by na to jměli, navrátiti bez zmatku a vše- lijaké odpornosti. Pakli bychme komuž kolivěk z nevědění aneb nepaměti, buď my aneb budúcí naši králové Čeští, na těch zbožích které výplaty dali, nemají takové a nebudou jmíti žádné moci ani které pevnosti nyní ani budúcně. Tomu na svě- domí pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti sme rozkázali. Dán na Hradě Pražském v středu po velice noci léta božího tisícího pětistého druhého, a království našich Uherského dvanáctého a Českého třidcátého jednoho. — Ad relacionem magni- fici domini, domini Johannis de Sselnberk, summi cancellarii regni Boemie. 43. Král Vladislav připisuje pánům z Švamberka na stavení Zvíkova 1000 kop. Dán na Budíně 1508, 6. února. — Orig. perg. arch. Vorlického I. Aa č. 19. My Vladislav z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský oc král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický margkrabie oc, ozna- mujem tiemto listem všem, že jsme prošeni od urozených Henrycha a Krystofora strýcuov z Švamberka na Zviekově, věrných našich milých, jakož mají a drží zámek Zviekov s jeho příslušenstviem v jistých sumách a zápisích předknov našich králuov Českých i v našich, kterýžto zámek, tak jakž zpraveni jsme, na stavenic velmi sešel a pokažen jest, prosíc nás, abychom jim, dědicuom a budúcím jich na stavenic a dělá- nie jmenovaného zámku Zviekova některú sumu připsati ráčili, na kteruož by tý[ž] zámek opraviti a vystavěti mohli. K jichžto prozbě milostivě nakloněni jsúce, pro služby týchž Hendricha a Kristofora, kteréž jsú nám činili, činiti mají a povinni budú, čiem k sobě od nás milost naši náchylnějšie poznají, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách připsali jsme týmž Hendrichovi a Krystoforovi, dědicuom a budúciem jich, na dělánie a stavenie téhož zámku Zvie- kovu tisíc kop grošuov českých a tiemto listem připisujem, chtiece tomu, aby oni až do té sumy staviece a opravujíce týž zámek, na dělánie a stavenie téhož zámku Zviekovu tisíc kop gr. čes. pronaložiti mohli a moc jměli, však tak, což na stavenie a dělánie toho zámku do té sumy tisíc kop gr. čes. pronaložie a to při vyplacenie zámku registry řádnými aneb svědomiem hodnověrným provedú a vokáží až do těch tisíc kop gr. čes. svrchupsaných, má jim to od nás neb budúciech našich králuov

Strana 329
z roku 1508. 329 Českých při jiných zápisných sumách aneb od těch zákonuov duchovních, kterýmžto k výplatě spravedlivě přísluší, zase dáno a konečně zaplaceno býti bez zmatku a vše- lijaké odpornosti. Kteruož když od nás přijmú i s jinými sumami, kteréž na tom zapsané mají, ihned mají nám aneb budúciem našim králuom Českým aneb těm osobám duchovniem, kterýmžto k výplatě příslušie, a povinni budú zámku toho Zviekovu se všiem jeho příslušenstviem zase v moc naši postúpiti, a list tento i s jinými zase dáti a navrátiti beze vší odpornosti. A ktož by list tento s nahoře psaných Hen- dricha a Krystofora dobrú vuolí a svobodnú jměl, chcme, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí v něm položených, jako jim samým. Tomu na svědomie pečeť naši královskú přivěsiti jsme k tomuto listu rozkázali. Dán na Budíně den sv. Do- rothy panny léta božieho tisícieho pětistého osmého, a královstvie našich Uherského osmnáctého a Českého třitcátého sedmého. — [Na ohbu:] Ad relacionem magnifici do- mini, domini Alberti de Colowrat et in Liebsstein, supremi cancellarii regni Boemie oc. Na proužku porg. přivěšena veliká pečeť královská, červená. 44. Král Vladislav přislibuje pánům z Švamberka, že nikomu jinému jich zápisná zboží nebudou zastavena. Na Budíně 1508, 6. února. — Kopiář Zvíkovský pag. 17. My Vladislav z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský »c král, markrabie Moravský, Lucemburské a Sliezské kníže a Lužický markrabie oc, ozna- mujem listem tímto všem, že jsme prošeni od urozených Hendricha, Kristofora, Bo- huslava a Jana, bratří a strýcuov z Švamberka, věrných našich milých, abychom jim tuto milost učiniti ráčili: jestliže bychom my neb budúcí naši králové Čeští od nich aneb dědicuov jejich jakáž kolivěk zboží zápisná, kteráž oni po předcích svých v jistých sumách a zápise drží, vyplatili, abychom to k svému vlastnímu držení aneb ty osoby, kterýmž by ta výplata spravedlivě příslušela, vyplatiti mohli, a žádnému jinému jich nezastavovali, než raději jim toho k jich držení a užívání přáli. K jichžto prosbě nakloněni jsúce pro jich věrné služby, kterýmiž se nám zachovati hledí a po- vinni budúcně i s dědici svými budou, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách a raddú věrných našich milých, tuto jsme nahoře psaným Hendrichovi, Krištofovi, Bohuslavovi a Janovi, bratřím a strýcuom z Švanberka, milost učiniti ráčili, aby žádný od nich ani dědicuov jejich žádného zboží zápisného vypla- covati nemohl ani moc jměl, leč bychom my to sami aneb budúcí naši, králové Čeští, aneb ty duchovní osoby, kterýmž by ta výplata spravedlivě příslušela, k našemu vlastnímu držení vyplatili. A jestli bychom my neb budúcí naši králové Čeští aneb ty osoby duchovní to vyplatíc, buď z omylu aneb z nepaměti jinému komuž kolivěk zastavili mimo svrchu dotčené bratří aneb dědice jich, tehdy to aby žádné moci 42 Archiv Český XV.

Strana 330
330 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické a pevnosti nejmělo, než to zase často psaným bratřím z Švanberka aneb dědicuom jich v těch sumách, v kterýchž bychom to jinému zůstaviti chtěli, zase k jich držení a užívání zastavili [sic]. Tomu na svědomí pečeť naši královskú přivěsiti jsme ká- zali k tomuto listu. Dán na Budíně den sv. panny Doroty léta božího MV VIII, a království našich Uherského vosmnáctého a Českého třidcátého sedmého. — Ad relacionem magnifici domini, domini Alberti de Colowrat et in Liebsstein, supremi cancellarii regni Bohemie. 45. Král Vladislav pánům z Švamberka o podmínkách výplaty jich zboží zápisných. Na hradě Pražském 1509, 11. prosince. — Kopiář Zvíkorský pag. 18. My Vladislav z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský oc král, markrabie Moravský, Lucemburské a Sliezské kníže a Lužicský markrabie, oznamujem listem tímto všem: Jakož urození Hendrich z Švanberka a na Zvíkově, a Krištofor odtudž z Švanberka s bratřími svými, věrní naši milí, mají a drží některá zboží zapsaná duchovní i světská k království našemu Českému příslušející v jistých sumách a zápisích od předkuov našich, králuov Českých, i také od nás. I prosil jest nás týž Krištofor jménem již psaného Hendricha strejce svého i také jménem svým a bratří svých, abychom jim spolu při držení a požívání nadepsaných zboží nad první zápisy některú další a zvláštní milost učiniti a dáti ráčili, tak aby oni všickni nadepsaná zboží zápisná, kteráž drží, tím volněji a bezpečněji nyní i potomně jmieti, držeti a jich požívati mohli. K kteréžto prosbě a žádosti jakožto k slušné milostivě naklo- něni jsúce pro služby jejich věrné a platné, které nám jsú činili, činí a potomně aby činiti nepřestávali, čím milost naši k sobě náchylnější poznají, s dobrým roz- myslem, naším jistým vědomím a s raddú věrných našich milých mocí naší královskú v Čechách, nadepsaným Hendrichovi z Švanberka a Krištoforovi odtudž z Švanberka bratřím jeho, nad první zápisy a milosti, kteréž od předkuov našich i také od nás mají na ta zboží zápisná duchovní i světská, tuto další milost učinili jsme a listem tímto konečně a mocně činíme, chtíce tomu, když bychom koli buď my aneb budúcí naši králové Čeští, aneb ty osoby duchovní, kterýmž by výplata těch zboží napřed dotčených spravedlivě příslušela, kteréto zboží od týchž z Švanberka, ješto je drží, anebo od jejich dědicuov odtudž z Švanberka vyplatiti chtěli, že my anebo budúcí naši králové Čeští anebo ty osoby duchovní již jmenované vedlie milosti této naší jim na to dané a puojčené máme a povinni budem k takové výplatě jim, kteříž by toho zboží aneb který z nich v drženi byli, puol léta dáti napřed věděti, a to při sv. Jiří aneb při sv. Havle a jindy nic, po vyjití času toho, totižto puol léta napřed věděti daného, když by jim suma jich zúplna a vcele vedlie zápisuov znění, kteréž

Strana 331
= let 1508—1510. 331 od předkuov našich i také od nás na ta zboží mají, kteréž by zboží podlie vědění toho puol lieta k výplatě přišla, položena a dána byla, tehdy hned a prvé nic mají a povinni budou toho aneb těch zboží, kteréž k výplatě, tak jakž se napřed píše, přijdú, s jeho aneb s jich příslušenstviem postúpiti nám aneb budúcím našim, krá- luom Českým, anebo těm osobám duchovním, kterýmž by to spravedlivě příslušelo. A listy a zápisy, kteréž na to od nás mají, to což by se vyplatilo, navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. Však když bychom jim anebo budúcí naši, králové Čeští, anebo jich dědicuom aneb ty osoby častopsané toho puol léta dali napřed věděti, tehdy oni strýci a bratří z Švanberka nemají lidí na těch zboží v tom polúletí mimo první zvyklosti obtěžovati; a také v kterých by dvořích bylo potřebí v tom polú- letí co osieti, že se v tom mají tak zachovati a to učiniti, tak jakž jsou prvé, toho v držení jsúce, činívali. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán na hradě Pražském ten úterý po Početí panny Marie, léta božího MVCVIIII., království našich Uherského dvatcátého a Českého třidcátého devátého. — Ad relacionem magnifici domini Petri de Rosnbergk et in Crumlow. 46. Nález soudu zemského mezi Janem Pytlíkem a pány z Těchlovic o vyplatě vsí v penězích bílých místo v českých groších. B. m. 1510, 15. října. — Trans. pap. archivu Vorl. V. AP. č. 4. V kvaternu menším zápisném vejpisův léta oc XLIIII v ponděli po sv. Be- nediktu [1544, 25. března] C. XIII. Vedle toho obeslání, kdež Jan Pytlík ze Zvoliněvsi obeslal listem ke dni úternímu Jana, Václava a Jindřicha Donáta z Těchlovic a Ofku manželku Jana Vra- tislava z Mitrovic a děti její, o vejplatu dílův jejich, kteréž mají na vesnicích ze- jména na těchto: Zlonínu, Hostínu, Veltězích, Zdibích a na Větrušicích, a na dílu Znojic, tak jakž též obeslání plněji svědčí. A na to jest ukázal majestát obdaro- vání královského na vejplatu týchž vesnic. Proti tomu obeslání mluvili, že proti tomu nejsou, kdy jim suma dána jich bude na český groš. Tu páni Jich Mt a vlá- dyky na plném soudu zemském, slyševše strany a jich s obou stran přelíčení i ma- jestát obdarování královského, nalezli: Poněvadž oni pohnaní ukázali list krále Ji- řího, v kterémž takto zřetedlně stojí: „Když bychom my neb budúcí králi Čeští aneb ty osoby, jimž by ta výplata příslušela, dali dvamecítma set kop gr. peněz dobrých, kteří v ty časy v zemi České obecně brány budou.“ I poněvadž ta klausule zřetedlně ukazuje na budúcí čas, tak kteréž ty časy peníze brány budou, není v témž majestatu ty časy, kdy datum listu, aby peněz dáno bylo; a poněvadž se nyní peníz bílý dává, i z té příčiny aby za každý groš sedm peněz bílých jim dáno bylo. A protož 42*

Strana 332
332 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické kdy jim on Jan Pytlík dvamecítma set gr. čes. aneb za tu sumu peněz bílých dá, aby on těch vesnic jemu Janovi Pytlíkovi postoupili. Relator Jan z Wartmberka a na Děvíně z pánův, a Kunát Pešík z Komárova z vládyk. Stalo se léta M'VCX" v outerý před sv. Havlem. Tento vejpis dán jest z desk zemských z rozkázání pánův Jich Mtí a vládyk z plného soudu zemského pod pečetmi Mikuláše Skalského z Dubu a na Slušticích, místosudího krá- lovství Českého, a Vilíma Malovce z Malovic, místopísaře téhož království Českého, v pondělí po Suchých dnech postních léta oc LXXVI“ [1576, 19. března]. Vilém Malovec Kosoř z Ma- lovic, místopísař království Českého. Na rubu: „Tento vejpis dán jest z desk zemských ku potřebě soudu, tu kdež náleží. — Není pasí- rován že jest před shořením desk učiněn, a cizí věci že se dotejče“. — Pečeti přitištěné jsou zachovalé. 47. Sulkové z Hrádku prodávají dvůr v Letech Krištoforovi z Švamberka. B. m. 1516, 11. listopadu. — Orig. perg. arch. Vorlického I. Aa č. 20. My Václav, Jan a Jiřík Sulkové, vlastní bratřie z Hrádku, známo činíme tiemto listem přede všemi, kdež čten nebo čtúci slyšán bude. Jakož sme prodali dvuor v Letech se vším jeho a všelijakým příslušenstvím urozenému pánu panu Kristoforovi z Švamberka a na Boru oc JMti i JMti dědicuom a budúcím, nic sobě na tom nepozuostavujíc; kdež pak všecky listy a dobré vuole, kteréž sme na to měli a našli po Otíkovi Sulkovi z Hrádku, otci našem dobré paměti, ty sme [dali?] podle trhu a smlúvy nadepsanému pánu JMti naší dobrú volí na to vydanú. Ale že jest jeden majestát ztracen krále Januov slavné paměti, a protož my nadepsaní bratřie Sulkové přiřiekáme a slibujem sami za se i za bratra svého mladšieho let nemajícího i za své dědice, jestliže by kdo aneb kteří sáhli nahoře dotčenému [sic, čti: dotčeným majestátem krále Jana slavné paměti na svrchupsaného pana Kristofora aneb JMti dědice a budúcie, že my je v tom zastúpiti máme a povinni budeme, též i dědicové a budúcí naši. Však toto jest zvláště vymieněno mezi svrchupsaným pánem JMtí a námi nadepsanými bratřími Sulky, jestliže by toho potřeba přišla a my již dotčeného pána neb dědice a budúcie jeho v tom zastúpiti měli, že má a povinen bude nám ty majestáty, které sme JMti na ten dvuor vydali, k svědomí položiti beze všech puohonuov, a též dědicové JMti i budúcí povinni učiniti budou. Tomu na zdrženie a jistotu pečeti naše vlastnie k tomuto listu s naším jistým vědomím přivěsiti sme dali, a pro lepšie a širšie svědomic toho prosili sme urozeného pána, pana Gijerzijeho z Šternberka a na Konopišti, a urozených vládyk pana Mikuláše Hodějovského z Hodějova a na Choteřině, pana Jana Karlíka z Nežetic a na Drahkově, pana Václava z Počepic seděním tudiež, že jsú pečeti své podle pečetí našich na svědomie k tomuto listu přivěsiti dali, však sobě a erbuom

Strana 333
z let 1510—1521 333 svým bez škody. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho pěti- stého šestnádcstého, v úterý den sv. Martina rytieře božieho. Na proužcích perg. přivěšeno bylo 7 pečetí. První schází a ostatní silně poškozeny. Čtvrtá je červená (Šternberská). 48. Dlužní úpis Jindřicha Pešíka z Komárova Vojtěchovi Drábovi z Lestkova na 106 kop. B. m. 1521, 2. července. — Orig. perg. arch. Vorlického I. AB č. 2. Já Jindřich Pešík z Komárova a na Příbrami, jistec a první dlužník dluhu dolepsaného, a my Václav Pešík z Komárova a na Jincích, Petr Pešík z Komárova, Fridrich Bechyně z Lažan a Jan Pešík mladší z Komarova seděniem tudiež, rukojmie jeho, s ním a zaň vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že jsme dlužni urozenému vládyce panu Vojtěchovi Drábovi z Lest- kova a v Mirovicích i jeho dědicóm, věřitelóm našim, pravého a spravedlivého dluhu sto kop a šest kop gr., vše českých dobrých střiebrných rázu pražského; kteréžto sumy a jistiny grošuov máme a dobrú naší věrú beze lsti slibujem všickni jedno- stajně rukú společní a nerozdílnú, tak aby žádný z nás rukojmí v tom slibu a dluhu ot druhých se nedělil ani zaplaceniem svého dielu kterak koli děliti se k otbytie mohl. V kteréžto svrchupsané sumě dluhu já svrchupsaný Jindřich Pešík a jistec téhož dluhu postúpil jsem šesti člověkuov svých v Živuticích, Jiříka, Starce, Miku, Blažka, Leksu a Švehlu, a v Rastelích tři, Bohuslava, Vojtěcha a Hodíka, ve vsech zápisných; na kterýchžto lidech postupuji jemu platu ročnieho sedm kop a šest gr. vše českých, tak jakž jsem sám jich užíval s plným panstviem i příslušenstviem, nic sobě na nich napozuostavuje; kterýchžto svrchupsaných lidí a gruntuov on Vojtěch Dráb aneb dědicové jeho, anebo ktož by tento list jměl s jich dobrú a svobodnú volí, bude moci užívati jako svého vlastnieho. A byl-li by nadepsaný Vojtěch Dráb aneb dědicové jeho v čemž kolivěk z statku svrchupsaného kterým koli právem duchovniem nebo světským vyveden, tehdy my svrchupsaní rukojmie jeho týž jako i prvé slibujem za svrchupsaného jistce, s ním a zaň, naší dobrú věrú křesťanskú, hned od vyvedenie [z] statku nadepsaného všecky škody, kteréž by týž Vojtěch Dráb aneb dědicové jeho vzeli, podstúpiti a je zaplatiti a vyplniti pod ležěniem dolepsaným hned po napomenutie jich. A jestliže bych já svrchupsaný Jindřich Pešík anebo dědicové moji chtěl své zboží zase mieti, tehdy mám dáti nadepsanému Vojtěchovi Drábovi nebo dědicóm jeho při sv. Jiří nebo při sv. Havle puol léta napřed věděti, a on Vojtěch Dráb aneb dědicové jeho sumu nadepsanú má ote mne aneb dědicuov mých přijíti, a vyberúc platy svatojirské nebo svatohavelské, zboží mého postúpiti. Pakli by on Vojtěch Dráb aneb dědicové jeho svú sumu mieti chtěli, totiž sto kop a šest kop gr. vše čes., jako svrchu psáno

Strana 334
334 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické stojí, tehdy má týž dáti puol léta napřed věděti mně nadepsanému Jindřichovi aneb dě- dicóm mým anebo rukojmiem spolu mým, týž při některým sv. Jiří nebo při sv. Havle. Kterúžto sumu on Vojtěch Dráb aneb dědicové jeho přijmúc, mají hned zboží svrchu- psaného postúpiti. A jestliže by v tom my jistec i rukojmie po vyjití puol létha na sv. Jiří aneb na sv. Havel aneb dvě neděli hned potom sumy svrchupsané věřiteli našemu aneb dědicóm jeho nedali a nesplnili, tehdy my všickni rukojmie výš jmenovaní máme i slibujem po napomenutí a obeslání atd. [Ležení v městečku Mirovicích]. A ktožkoli tento list jměl by anebo mieti bude z častopsaných věřitelóv našich nebo jednoho z nich dobrú volí a svobodnú, ten má i jmieti bude túž moc i též plné právo ke všem věcem položeným a zapsaným, jakožto oni sami. Na po- tvrzenie a zdrženie toho my všickni jistec i rukojmie svrchupsaní pečeti naše vlastní jistým naším vědomiem a s celým i plným přiznániem dali jsme přivěsiti k tomuto listu dobrovolně. Jenž jest dán léta ot narozenie syna božieho tisícieho pětistého jedenmezdcietmého, v úterý den Navštievení panny Marie svatú Alžběthů. Z pěti pečetí visutých zbyla jen třetí, a ta je poškozena. 49. Král Ludvík potvrzuje práva manů k Zvíkovu a Hluboké patřících. Na hradě Pražském 1522, 29. října. — Trans. archivu Vorl. II. A. č. 2. My Ludvík, z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský oc král, a markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabie, ozna- mujem tímto listem všem, že sú přistoupili před osobu naši slovutní Jan Trkal ze Vráže, Václav Koželský, Vít Straževský, jménem svým a na místě všech jiných manuov a služebných, kteříž k zámkóm Zvíkovu a Hluboké přísluší, věrní naši milí, a ukázali sú nám majestát a obdarování najjasnějšího knížete pana Vladislava Uherského, Če- ského oc krále, otce našeho najmilejšího slavné paměti, kterýž práv jich, kteréž od starodávna jim dána sú, potvrditi ráčil, a zvláště v některých artikulích vyslovených totiž: Kdež by koli oni šli neb jeli, že žádného cla neb mýta v městech [atd. jako v listě ze 14. srpna 1497, tištěném výše str. 325, až po slova: všech nápaduovl, jakož pak týž list otce našeho najmilejšího to všecko v sobě šíře zavírá. Prosíc nás při tom jmenovaní Jan, Václav a Vít jménem svým a všech jiných manuo k svrchu- psaným zámkóm Zvíkovu a Hluboké příslušejících, abychom jim všech těch práv, milostí a obdarování potvrditi a je při tom zuostaviti ráčili. K kteréžto prozbě sme nakloněni s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím a raddou věrných našich milých, mocí královskú v Čechách, všecka ta nahoře dotčená práva, obdarování a svobody svolili sme a jich potvrdili, a tímto listem ve všech jejich znění, položení, punktách, klausulích a artikulích svolujeme a potvrzujem, a je při tom všem zuostavujem milostivě, chtíce tomu, aby oni i budúcí jich při těch

Strana 335
= let 1521—1524. 335 právích, svobodách a obdarování od každého člověka zachováni byli, je při tom měli, drželi a neporušitedlně zachovali, a to bez naší, budúcích našich králuov Českých i všech jiných lidí všelijakých překážek a odporností. Protož přikazujem všem úřed- níkóm a poddaným našim, kteréhož by koli stavu a řádu nebo povahy byli, a zvláště purgmistru, konšelóm i vší obci města Písku, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte častopsané many k zámkóm svrchupsaným příslušející, nynější i bu- dúcí, při těch jich právích a svobodách dotčených beze všeho přerušení skutečně zachovali, žádných jim v tom zmatkuov a překážek nečiníce ani komu činiti do- pouštějíce pod uvarováním hněvu a nemilosti naší. Však oni proto všecky ty služby a povinnosti manské, kterýmiž nám k těm zámkóm zavázáni sú, též nyní jako i prvé činiti mají beze vší odpornosti a všelijakých výmluv. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k tomuto listu přivěsiti sme kázali. Dán na hradě Pražském v středu po sv. Šimoniši a Judovi léta oc XXII. Dole stojí tato poznámka: „Vejpisové majestátuov těchto z desk dvorských vydáni sú s povolením urozeného pána, pana Václava Bezdružického z Kolovrat a na Košátkách, najvyššího sudího dvorského krá- lovství Českého oc, léta božího oc XXIII, v úterý před sv. Řehořem, pod pečetí úřadu“ (10. března 1523). — Vztahuje se zároveň k listině, kterážto byla dána 14. srpna 1497 a jest tištěna výše. Archiv Orlický má to- liko opis tohoto výpisu z desk dvorských, učiněný r. 1545, k němuž vztahuje se dopis z dne 12. července 1545, tištěný níže str. 341. 50. Obec Milévská dává klášteru na služby boží místo ročního platu peníze na rybník oc. B. m. 1524. — Orig. perg. arch. Vorlického III. Sv č. 1. My kněz Ondřej z božím spůsobem opat i veškeren konvent kláštera Milev- ského zákona premonstratenského známo činíme tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten anebo čtúci slyšán bude: Jakož urozený pán pan Hendrich z Švamberka dobré paměti dal udělati kostel v městečku Milevště na rynku ke cti a chvále pánu Bohu a svatému Bartoloměji, kdež jsme se podvolili v tom kostele každý týden bu- doucně tři mše svaté slúžiti, jmenovitě v úterý, ve čtvrtek a v sobotu, a rychtář, konšelé i všecka obec téhož městečka dávali a měli nám dávati nyní i budoucně za to platu ročnieho dědičného a věčného půl druhé kopy gr. čes., a to rozdielně, při sv. Jiří čtyřidceti pět gr. čes. a při sv. Havle tolikéž. I prošeni jsme od rychtáře, konšeluov i obce téhož městečka, abychme od nich za ten plat vzali pětmezcítma kop gr. čes., a těmi penězi abychme rybník udělali v Roudném nad prvním ryb- níkem, a to proto, aby majíc větší plat a užitek, ty svaté mše a služba boží nesešla neb umenšena nebyla. A my vzhlédnúc na jich upřímnú prozbu, to jsme učinili, že jsme od nich těch pětmezcítma kop gr. čes. vzali a hotové přijali, a z platu nahořepsaného pro- pustili a tiemto listem mocně propouštieme; a miesto toho platu máme věčně uží-

Strana 336
336 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické vati, jakž se nám zdá, toho rybníka v Roudném, kterýž těmi penězi udělán bude. A my svrchupsaný opat i vešken konvent sami za se i za své budoucí a potomky přiříkáme a tiemto listem slibujeme neporušitedlně, aby ty tři mše svaté svrchu- psané, totiž v outerý, ve čtvrtek a v sobotu, věčně a budoucně slouženy byly v tom kostele, a prozba každú sobotu aby se při sv. mši dála za duši urozeného vládyky pana Bohuslava z Oujezdce, za urozeného pána pana Hendricha z Švamberka dobré paměti, i za vešken rod, a za ty všecky věrné duše, kteří jsú ty svaté mše nadali oc. A jestliže bychom kdy pozvolně a bez hodné a slušné příčiny kterú mši ob- meškali aneb prozby nečinili vedle znění tohoto listu, a my byli napomenuti aneb naši budúcí jednú, podruhé, potřetí od rychtáře neb konšeluov téhož městečka, a toho neučinili a nenapravili, tehdá jim dáváme tiemto listem plnú moc, aby se bez na- šeho všeho odporu i našich budoucích mocně uvázali v rybník, kterýž jest v Roudném nad tiem rybníkem nad cestou na ty penieze udělán, a jeho užívali k své ruce. A kdyby potom ty svaté mše obmeškané napraveny a nahrazeny byly, tehdy nám zase povinni budou postúpiti beze všeho odporu toho rybníka k našemu držení, vy- loviec z něho k své ruce ryby. A tak potomně kolikrát by kolivěk ty svaté mše obmeškány byly, tak jakož se svrchu píše, dáváme jim moc, aby se vždy v ten rybník uvázali spůsobem nahoře psaným. Také přišlo-li by kdy k tomu, abychme v držení kdy přišli tohoto městečka aneb naši budoucí a potomci, a obmeškali kterú mši tiem obyčejem, jakož se nahoře píše, a rychtář, konšelé i obec Milevská ne- mohli se mocí v ten rybník nahořepsaný uvázati, tehdá jim spouštieme ouroky i po- platky všecky, aby nám i našim budoucím a potomkóm nebyli povinni platiti dotad, dokavadž by ty svaté mše nebyly nahrazeny. Také jestliže by kdy tento kostel na rynku v Milevště v zkázu přišel jakž kolivěk, tehdá máme a povinni budeme slúžiti u fary Milevské ty tři svaté mše a tak se zachovati, jakž se nahoře píše, dotad, dokavadž by ten kostel zase ustaven [sic] aneb k nápravě nepřišel. A což se v tomto listu píše, to slibujeme za sebe i za své budoucí a potomky věrně a právě křesťansky a neporušitedlně zdržeti a zachovati. Toho na pravé zdržení a jistotu pečeti opatstvie a konventskú kláštera na- šeho s naším jistým vědomím dali sme k tomuto listu dobrovolně přivěsiti; a pro lepší toho zdržení a na svědomie prosili jsme urozeného pána, pana Kristofora z Švamberka a na Zviekově, a urozených vládyk pana Václava Kekuli z Stradonic, pana Mikuláše Smrčky ze Mnichu, pana Václava Předbora z Radejšína, že sú pečeti své k tomuto listu dali přivěsiti dobrovolně, však sobě i svým erbóm bez škody. Jenž jest dán a psán léta od narození syna božieho tisícieho pětistého dvadcátéh[o] čtvrtého. Z přivěšených šesti pečetí schází 2., 4., 5. a 6. První je dole poškozena, třetí velmi otlučena; obě červené.

Strana 337
z let 1524—1531. 337 51. Krištofor z Švamberka kupuje rybníček od poddaného z Královy Lhoty. B. m. 1528, 9. ledna. — Orig. perg. arch. Vorlického I. Aa č. 21. Léta páně tisícého pětistého dvatcátého osmého, ve čtvrtek po božím křtění, stala se jest smlúva a dokonalý trh skrze mne Mikuláše Deyma z Stříteže, mezi urozeným pánem panem Kristoforem z Švamberka oc JMtí s strany jedné, a ro- botným člověkem Janem příjmím Jakubovým ze vsi Královce Lhoty s strany druhé, a to taková, že týž Jan jmenovaný žádal jest mne a prosil za přímluvu k svrchu jmenovanému pánu JMti, aby od něho ráčil kúpiti rybníček jeho, kterýž leží pod rybníkem Lipezij [Lipčí?]. Předkládaje týž Jan na tom prodaji své dobré a užitečné, a to takto, že maje peníze za prodaj téhož rybníčka, že jimi sobě bude moci vy- platiti dědiny i lúky, kteréž před dávnými a mnohými léty od jeho gruntů jiným súsedům v též vsi rozzastavovány jsú. I na takovú jeho žádost a předložení při- mlúval jsem se k častodotčenému pánu JMti, aby to kúpiti ráčil. Kdež pak na žádost mú a přímluvu tak jest ráčil učiniti. A já jmenovaný Mikuláš ten jsem trh jednal a dokonal mezi JMtí pánem a týmž Janem, tak že jest pán JMt ten ryb- níček ujíti ráčil za šestnácte kop, kteréžto peníze témuž Janovi od JMti dány a vyplněny jsú. A týž Jan toho rybníčku také jest postúpil JMti pánu a JMti dědicům i budúcím, sobě na tom dálie žádného práva ani budúcím svým nepozůsta- vuje. Než týž pán aby mohl a moc měl, a též i dědicové a budúcí JMti, s tím učiniti, jako s svým dědičným a vlastním, což by se jim líbilo a zdálo, bez pře- kážky téhož Jana prodávajícího i jeho dědicův a budúcích i všech jiných lidí. Tomu na svědomí já nadepsaný Mikuláš Deym jakožto smlúvce trhu svrchupsaného pečeť svú vlastní s mým jistým vědomím přivěsiti jsem k tomuto listu dal. Jenž jest dán a psán léta a dne nahořepsaného. Pečeť je utržena. 52. Pře Václava z Velhartic s Krištoforem z Švamberka o výplatu Karlsperku v groších českých. B. m. 1531, 19. června. — Trans. pap. V. BP9 č. 3. V kvaternu památném léta 1531 v pondělí po sv. Vítu. Jakož jsú se na Jejich Mti pány a vládyky na plný soud zemský k roze- znání spravedlivému o výplatu zámku Karlsperku poddali doktor Václav z Velhartic s jedné, a Krištofor z Švamberka s strany druhé; kdež týž doktor Václav mluviti jest dal, že není povinen jemu panu Krištoforovi téhož zámku vyplacovati, nežli na groš míšenský, a ne na český, jakž by on chtěl míti. A na to ukázal majestát krále Vladislava JMti slavné paměti, kterýmžto majestátem jeho královská Mt ráčí stvrzo- Archiv Český XV. 43

Strana 338
338 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické vati smlúvu trhovou, kteráž se jest stala mezi někdy Zdeňkem z Šternberka a mezi Petrem Zmrzlíkem z Svejšína o prodaj téhož zámku Karlsperku, a že JKMt sobě v témž majestátu té výmienky pozuostaviti ráčil, aby tejž zámek mohl vyplatiti třími tisíci a pěti sty kopami gr. Také ukázal dobrou vůli na tejž majestát, erby a zřízení zemské, a podle toho všeho ukázání svého že Jejich Mt žádá za opatření a rozeznání spravedlivé. Proti tomu zase od Krištofora z Švamberka jest mluveno, že jemu není po- vinen toho zámku Karlsperku postúpit, leč jemu na češkej groš zaplaceno bude, a na to že má majestát krále Václava slavné paměti, kterýž se vztahuje na groš pražský; a na to týž majestát ukázal; a poněvadž se ten majestát na groš pražský vztahuje, že jeho při tom Jejich Mt zuostaviti ráčí. Tu páni Jejich Mti a vládyky na plném soudu zemském, slyševše strany a jejich s obú stran pře líčení, majestáty, erby, zřízení zemské, toho všeho s pilností pováživše, takto o tom vypoviedati ráčí: Poněvadž jest se to z majestátu krále Václava slavné paměti našlo, že týž zámek Karlsperk má býti vyplacen groši pražské mince, a král Ladislav potvrzení po někdy Zdeňkovi z Štermberka a Petrovi Zmrzlí- kovi z Svejšína na smlúvu trhovú o tejž zámek Karlsperk dávati ráčí, tak jakž tejž majestát krále Václava slavné paměti světleji a plněji v sobě zavírá: i z té příčiny on doktor Václav z Velhartic jest povinen tu výplatu jeho Krištofora z Švamberka splatiti groši českými. Poslové na to sú Jindřich Berka z Dubé a na Dřevninicích [sic] z pánův, a Jan Litoborský z Chlumu a na Jeřicích z vládyk. Stalo se jakož se svrchu píše. Tento vejpis dán jest z desk zemských z rozkázání urozeného pána, pana Zdislava Bergky z Dubé a na Zákupí, nejvyššího sudího království Českého, pod pečetmi Buriana Medka z Waldeku místokomorníka, a Jana Piesnice místopísaře království Českého, léta bo- žího 1531 v outerý po sv. Vítu. Jan z Piesnice místopísař království Českého. Opis archivu Orlického psán byl okolo r. 1800, a má poznámku: Collationirt K. Battista Just(iciarius) 53. Dlužní úpis Pešíka z Komárova Václavovi Strakovi na 120 kop. B. m. 1533, 3. listopadu. — Orig. perg. arch. Vorlického I. AB č. 3. Já Petr Pešík z Komárova, jistec a první dlužník dluhu dolepsaného, a my Jan Pešík z Komárova a na Waldeku, a Jan Pešík též z Komárova a na Jiřicích, rukojmie jeho, s ním a zaň vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že jsme dlužni slovutnému panu Václavovi Strakovi rychtáři Mirovskému i jeho dědicuom, věřitelóm našim, pravého a spravedlivého dluhu sto kop gr. a dvadcet kop gr. vše českých dobr. střiebr. rázu pražs.; kterúžto summu a jistinu grošuov máme a dobrú naší věrú beze lsti slibujem všickni jednostejně.. V kteréžto svrchu-

Strana 339
z let 1531—1535. 339 psané summě já svrchupsaný Petr Pešík a jistec téhož dluhu postoupil sem lidí svých plat- ných ve vsi zápisné Krsiciech, kterýchžto lidí postupuji jemu s platem ročním, tak jakž sem sám jich užíval, s plným panstviem, nic sobě na nich nepozůstavujíc. [Ležení v Březnici]. A ktož koli tento list měl by aneb mieti bude s častopsaných věřitelóv našich nebo jednoho z nich dobrú volí a svobodnú, ten má a mieti bude túž moc i též plné právo ke všem věcem v něm položeným. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho pětistého třidcátého třetieho, v pondělí po všech svatých. Přivěšeny byly 3 pečeti, ty všechny jsou utrženy. 54. Svědectví poddaných z Kozárovic, že potok v Kozárovicích není svobodný. Dán v Mirovicích 1535, 12. července. — Orig. pap. arch. Vorlického V. AU č. 2. My purgmistr a rada městečka Mirovic známo činíme tímto listem obecně přede všemi, a zvláště tu, kdež náležeti bude, že sou před nás předstúpili opatrní muži ze vsi zejména z Kozárovic, zejména Petr Halama, Mareš Kudrna, Jan Útrata, Jan ševců, lidé ti sou pana Václava Straky; a Vávra kovář, Mach Šturem, Jan Prahovic, Petr Jan Tetiva, ti lidé jsou urozeného pána pana Strakonického JMti ty časy na Strakonicích; a Jan Tomkuov, Mathúš Vaniečkovic, urozeného pána pana Hendricha z Švamberka JMti a na Bechyni; a Vaněk Klimentů, Mikeš Kulasů, Václav Vávra, [k] Karštajnu zámku příslušejících. Před námi předkem vyznal Petr Halama svrchupsaný, že potoční ta voda, kteráž v gruntích a lukách Kozárovských všech pánuov JMtí svrchupsaných jinému žádnému člověku svobodna není, nežli obci Kozárovské, a že nějaký Prha nedal sobě té vody svésti pánóm Šicóm v ty časy seděním na Zalužanech. Než prosili nějakého Jiříka a Jana, lidi v ty časy Příbramských, že jí z dobré své vůle půjčili, a všech jiných soused jednostajné vůle. A kterýž by koli pán v držení býti jměl na Zalu- žanech, s našich všech jednostajné vůle na ten rybník na Žďárský vésti půjčujeme ne ze zlé, než z dobré naší vůle; by jednoho vůle nebyla, kto by ji vyžádati chtěl, a von k tomu vůli nedal, tedy proti tomu jednomu všichni vůli dávati nemohú; a tak praví, že tak slyšel od otce svého týž Halama a přátel svých. A jest ten člověk při zdravém rozumu v letech ve sto a ještě k tomu některé léto. A týž Halama před námi vyznal, že pány, pana Lysu, pana Hrůzu, pana Mikuláše, pana Jana a urozeného pána pana Krištofora z Švamberka oc Jeho Mti dobré paměti nás žádati ráčil všech jednostajné dobré vůle [sic], abychme přáli vésti tu vodu na týž jmenovaný rybník, a za to nám ráčil o každé zpuštěnie dávati 1 t. [1 džber ryb kaprů, to jsme své jednostajné vůle přáli a půjčili, žádné překážky nám nečinil. Tudíž také i urozený pán Vilém Laubský seděním na Zalužanech žádal jest vší obce 43*

Strana 340
C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické 340 Kozárovské, aby jemu půjčena táž voda na týž rybník s dobrú vůlí naší byla do naší všech vůle. To jsme na žádost jeho učinili a půjčili z výmienkú tou, kdyby příval přišel, máme zhraditi, komu by se škoda dála. A té vody žádný nemá hra- diti dřívím ani kamenem, jedno hnojem. Ta voda dělí grunthy, louky sousedóm všem, pokud každý užívati mají po straně každého páně Strakonicského, pana Švam- berkově až k řece, že se tím potokem každý spravují, a žádné překážky nám na tom nečinili aniž ji trpěti můžeme dopustiti do našich všech společní zdraví [sic]. A my nadepsaní všech pánův lidé podle svrchupsaného Petra Halamy, tak se též pamatujíc, táž slova pravíme, jakožto on svrchupsaný Petr, že ta voda svo- bodná není, než s prosby, žádnému, neb [čti: než] komuž ji pustiti obec svrchu- psaná s dobrú vůlí chtí, neb té vůle jeden bez druhého míti nemůž, než společně všech. A to, cožkoli nahoře i dole se v tomto listu píše, béřeme to k své duši, cti a víře. Tomu na svědomí a pro lepší jistotu prosili sme svrchupsaných múdrých a opatrných pánův my všickni svrchupsaní lidé jednostajně, pana purkmistra a konšel v ty časy usazených svrchupsaného městečka Mirovic, že svú pečeť k tomuto našemu vyznání dali přitisknúti, však sobě bez škody. Jenž je dán a psán v Mirovicích v pondělí před sv. pannú Marketú léta oc XXXV°. Přitištěna černá pečeť města Mirovic. 55. Seznam povinností manů Zvíkovských. B. m. b. d. (okolo 1540). — Koncept pap. arch. Vorlického II. A č. 1. Povinnost manská. Sokol z Křesic, ten má tuto službu činiti: Když se jemu od JMti pána neb od úředníka Zvíkovského oznámí, aby s námi dole psanými, kteréž má pod svú správú, se všemi nahoře byl pro jakúž koli potřebu, hned má všecky objeti, každému obzvláště oznámiti, aby nahoru jeli na den jemu shuory oznámený; a přijeda s nimi, ukáže je aneb postavě před JMt pánem neb před úředníkem, bude moci zase do domu svého odjeti. Kdo pod jeho zprávu náležejí: Hřímota a Mareš z Nepodřic, ti mají míti spolu kuoň za XV I, přední, zadní kus, šorc, rukávy, plechovice, vobůjček, peklmhaub, kuši s střelbú, hever. Kovářík z Mladotic též s koněm za XIV I, a zbroje takové tolikéž, jakž nahoře psáno. Sulek z Mladotic též s koněm za XV , a zbroje tolikýž. Svojše z Bošovic též s koněm za XII , a zbroje tolikýž.

Strana 341
= let 1535—1545. 341 A Zobal z Nepodřic, ten se poddal za službu v plat, kteréhož platí do roka neb každý rok III gr. čes.; v duochodních registrech zapsán s tím platem. Tito pod Víta z Stražovic správu náležejí: Kouba z Stražovic s jedním koněm za XV m, a zbroje tolikýž, jak na- hoře psáno. Jan Kyselice z Kožlí s koněm za XV , zbroje tolikýž. Havel z Draheniček s Maršovici jeden kuoň spolu za XV ſ?, zbroje tolikyž. Pěší manové: Pruoša z Stražovic, přední, zadní kus, vobojčěk, peklmhaub, kuši, šavli, hever. Šavel z Stražovic tolikýž, Jan z Nierčě tolikýž, Vondra Trkal z Crhonic tolikýž, Vaněk Bílous [či Kalous] z Crhonic tolikýž, Tuoma z Crhonic tolikýž, Jieřík rychtář z Crhonic tolikýž, Matěj Petříkuov z Crhonic tolikýž. Služebničí manové: Zobal z Nepodřic sv. Jiřského 11/ , sv. Havelskýho 11/ mk, Hrdlo z Radobytec XV gr. XV gr. „ XX gr. Duchoň odtudž XX gr. XX gr. XX gr. Kříž [z] Nierčě Seznam tento psán jest rukou velice nedbalou. Many Zvíkovské sestavil z tohoto a z jiných pra- menů Tyl v Pamětech Zvíkovských str. 58, 105-6. O povinnostech manů Zvíkovských psáno tamže, též Ko- řánem v Památkách archeol. VI. 194. Václav Březan opsal seznam týchž 6 manů rytířských, jejž Tyl v Pa- mětech Zvíkovských str. 105-6 otiskuje a k roku 1566 klade; Březan poznamenal na tom opise. „Ex quadam charta descripsi, quam tradidi magnifico 1613 anno 19. Julii“; a na rubu: „Již manové ti jsou v dědictví uvedeni“. 56. Fridrich z Fridberku posílá Jindřichovi z Švamberka výpisy manských práv oc. Na Kestřanech 1545, 12. července. — Orig. pap. archivu Vorl. II. A' ad. č. 2. Urozenému pánu, panu Hendrychovi staršímu z Švanberka a na Zvíkově, najvyššímu sudímu dvorskému království Českého oc, JMti pánu mému milostivému. — Urozený pane, pane muoj milostivý! Všemohúcí pán Buoh rač dáti VMti dlúhé zdraví i jiné všecko dobré, čehož bych VMti přál rád věrně. Tak podle rozkázání VMti teď posílám vejpis majestatuov na svobody a obdarování manuov, kteréžto přečtúc, nač se stahují, ráčíte jim dále vyrozuměti. Při tom také VMti posílám ne- mnoho hrušek; dajž všemohúcí pán Buoh, abyšte je ráčili ve zdraví snísti. Dán na Kestřanech v neděli před sv. pannú Markétú léta oc XLV. Frydrych Kotlínský z Frydberku. K dopisu tomu přiložen byl opis výpisu z desk dvorských, o němž viz výše str. 385 poznámku k li- tině krále Ludvíka z dne 29. října 1522.

Strana 342
342 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické 57. Nález soudu komorního mezí Bohuslavem z Lobkovic a Janem Hrzaněm o výplatě vsí zá- pisných a v jakých groších. B. m. 1549, 21. listopadu. — Trans. pap. archivu Vorl. V. AP. č. 5. Jakož jest pan Bohuslav Felix Hasišteinský z Lobkovic na Líčkově, hejtman krále JMti na Jochmstale, obeslal Jana Hrzaně z Harasova, aby položil majestáty, listy a jiné své, ač má-li které, pořádné spravedlnosti na vesnice tyto zápisné: Chorušice ves celou, Choroušky ves celou, Zamachy ves celou, Vtelno, což tu má; pravě se týž pan Bohuslav Felix k těm vsem s jich vším a všelijakým příslušen- stvím, vejplatou i jinak dáním krále JMti právo a spravedlnost jmíti, jakž obeslání též dále i pře vedení to v sobě šíře obsahuje a zavírá. Tu JMt pán, pan Zdislav Berka z Dubé a na Lipém a Zákupí, nejvyšší hofmistr království Českého, s pány a vládykami krále JMti raddami, slyšíce obeslání, majestáty, dobré vuole, zřízení zemské, předešlé rozsudky a svědomí a jich s obou stran přelíčení, toho všeho pilně pováživše, takto o tom nalézati ráčí: Poněvadž jest se to z majestatuov krále Jana i také krále Václava zřetedlně našlo, že sou dotčení králové JMti někdy Heřmanovi a Markvartovi ze Zvířetic vsi Zamachy a Vtelen s jich příslušenstvím všelijakým v XVC kopách gr. čes. pražského rázu zastavili; a dále král Vladislav majestátem svým někdy Jindřichovi z Smiřic vsi Chorušice a Choroušky i jeho dědicuom v osmi stech kopách gr. čes. dobrých stříbrných rázu pražského, s lidmi kmecími, s dědinami, lukami, lesy, potoky, ryb- níky i s jinými všemi a všelijakými příslušnostmi, poplatky a požitky zapsati a za- staviti jest ráčil; kdeřížto nadepsaní JMti králové Čeští sobě a budoucím králuom Českým vejplatu na svrchu psaných vsech sou pozůstaviti ráčili. Kteřížto listové a majestátové jsou na někdy Václava Hrzaně otce téhož Jana pořádně převedeny. A on Jan Hrzaň toho jest ničímž podle práva, aby jaké další životy na ty svrchu psané vsi míti měl, aneb aby ty vsi k vejplatě nenáležely, nepokázal. A JMt krá- lovská jemu Bohuslavovi Felixovi z Lobkovic na nadepsaných vsech zápisných a zá- stavních: Zamachy, Vtelnu, Churušicích a Chorouškách, se vším a všelijakým těch vsí příslušenstvím, vejplatu jest dáti ráčil: Z těch příčin dává se v tom jemu panu Bohuslavovi Felixovi původu proti němu Janovi Chrzaňovi obeslanému za právo tak: Poněvadž v těch majestátích krále Jana a krále Václava slavné paměti datum se nachází před zaražením groše českého, v jednom tisícího třístého dvatcátého prvního, a v druhým IMIIIV° léta, že jest on Jan Hrzaň po něm [čti: povinen] takovú summu svú zápisnú i zástavnú, to jest XV kop míš., podle týchž majestátů přijíti. A což se majestátu krále Vladislava dotýče, poněvadž se v něm datum po zaražení groše českého nachází, a vejplata na

Strana 343
z roku 1549. 343 VIII“ kop gr. čes. se vztahuje, povinen jest on pan Bohuslav Felix takovú summu na český groš jemu Janovi Hrzaňovi dáti, a to konečně od dnešního dne ve čtyřech nedělích pořád zběhlých. A přijma on Jan Hrzaň summy své podle dotčených ma- jestátů zapsané, to jest XVi sta kop gr. čes., od téhož pana Bohuslava Felixa, po- vinen jest jemu těch nadepsaných vesnic s jich příslušnostmi ihned postoupiti, též listy a majestáty s dobrými volemi na dotčené vsi svědčící navrátiti. Dal památné. Stalo se ve čtvrtek po sv. Alžbětě, léta tisícího pětistého čtyřidcátého devátého. Tento vejpis tohoto nálezu vydán jest z rejstr soudu komorního království Českého s povolením urozeného pána, pana Ladislava Staršího z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, nejvyššího hofmistra téhož království Českého, pod pečetí JMti. Stalo se v úterý po početí panny Marie lét oc LXXV° [1575, 13. prosince]. Vít Flawa z Rottenfeldu, písař při soudu ko- morním královstvie Českého. Přitištěná pečeť papírem přelepená je úplně zachovalá. — Soud zemský r. 1531 rozhodl opačně, totiž že groše pražské z doby krále Václava IV. mají se spláceti groši českými, nikoli míšenskými; viz ten nález zde str. 337 č. 52.

Strana 344
D. XV. TRUTNOVSKÉ DESKY MANSKÉ z let 1455—1539. K vydání upravil V. J. Nováček. hornaté severní části kraje Hradeckého při trhové vsi Úpě založil král Přemysl Otakar II. hrad Trutnov, z jehož podhradí povstalo na počátku věku čtrnáctého město téhož jména. Statky v okolí toho hradu a v okolí města Dvoru vysazeny jsou větším dílem na právě manském, a jich držitelům udělena stejná práva s many sousedních krajin Kladské a Budy- šínské; měli totiž svůj vlastní soud manský, jehož předsedou byl královský purkrabí na hradě Trutnově, který vedl správu celé krajiny, jež byla vyjmuta z právomoci úředníků zemských i krajských. Ve století čtrnáctém úřad purkrabský býval často zastavován, ve kterémžto případě zástavní páni soudu manskému předsedali. Roku 1399 král Václav IV. zapsal manželce své Žofii Bavorské požitky z měst Trut- nova i Dvora; od té doby počítala se obě města k městům věnným a byla pod správou pod- komořího věnných měst, kraj pak Trutnovský spravoval purkrabí královnou dosazený. Od roku 1421 do konce válek husitských spravován kraj Trutnovský hejtmanem Tá- borským od Žižky usazeným. Ale r. 1437 města Trutnov a Dvůr s okolím zapsána u věně císařem Zikmundem manželce jeho Barboře, která r. 1441 zastavila zámek Trutnovský Hanu- šovi z Warnsdorfu, manu v té krajině usedlému, který zámek opravil a soud manský obnovil. Král Jiří potvrdil r. 1463 manům, měšťanům Trutnovským a Dvorským a obyvatelům území těch měst staré jich výsady. Roku 1480 král Vladislav vyložil je v ten spůsob, že žaloba na kteréhokoli mana, ať ve věci civilní neb trestní, má podána býti hejtmanu Trutnov- skému, který s jistým počtem manů nález vynese dle práva manského. Strana, která by s ná- lezem nebyla spokojena, mohla odvolati se ke králi, ale jen tenkráte, nevzali-li přísežní ma- nové soudu Trutnovského před svou výpovědí naučení na dvoře královském. Hanuš z Warnsdorfu r. 1484 prodal své zástavní právo k zámku a městu Trutnovu Fridrichovi ze Šumburka, kterýžto prodej dne 17. února 1484 král Vladislav novému hejtmanu manství Trutnovského potvrdil.

Strana 345
D. XV. Trutnovské desky manské. Uvod. 345 Fridrich ze Šumburka, nový zástavní pán, dostal se záhy do sporu s many Trutnov- skými, od nichž vymáhal nové dávky a jimž popíral mnohá práva, jichž od válek husitských užívali. Král Vladislav na soudě komorním rozhodl mezi ním a many dvěma nálezy z let 1487 a 1490, a z rozkazu králova sepsal r. 1487 královský prokurator Bohuslav z Litovic zvláštní zřízení manství Trutnovského (č. 38). Po Fridrichovi ze Šumburka přešlo purkrabství Trutnovské r. 1493 na syna jeho Ber- narda, jemuž král Vladislav dne 30. září r. 1500 povolil, aby pokud bude ve službě královské, místo sebe směl posaditi úředníka v kraji Trutnovském. Po něm r. 1504 dědili Trutnov synové jeho Heřman a Karel, kteří r. 1515 rozdělili se o všecko zboží Trutnovské tím způsobem, že každý z nich obdržel půl zámku a půl města Trutnova a k tomu některé vesnice. O město Trutnov dělili se tak, jako by bylo poddaným jich městem, a ne městem královským jen v zástavu daným. Heřman ze Šumburka prodal r. 1521 (č. 214) bez svolení krále před přísežnými manství Trutnovského svou polovici panství Trutnovského Vilémovi a Janovi bratřím z Lichtem- burka. Následkem toho rozdělení panství stalo se, že nebylo hejtmana, který by předsedal Trutnovskému soudu manskému; proto povolil král Ludvík r. 1523 (č. 221), aby změny v držení manství zapisovány byly před dvěma many Trutnovskými, „poněvadž hejtmana toho manství Trutnovského nyní nemají“. Soud manský zcela přestal, a manům nezbývalo, než utíkati se se stížnostmi svými přímo před krále, který pře jejich obyčejně asi soudu dvorskému k roz- souzení přikazoval. Protože rozdělení zámku a města Trutnova stalo se bez svolení krále, donutil Fer- dinand I. r. 1539 držitele, aby postoupili zámku i města Trutnova manželce jeho královně Anně. Trutnov stal se zase městem věnným, avšak k obnovení purkrabství a manského soudu v Trutnově více nedošlo, poněvadž již za krále Ludvíka veliká část držitelů statků manských ze závazku manského byla propuštěna. Již 7. října 1539 (č. 258) desky manství Trutnovského z rozkazu krále položeny jsou ke dskám dvorským a přijaty od nejv. sudího dvorského Jana staršího z Lobkovic. Trutnovsko pozbylo politické a soudní autonomie; v politickém ohledu počítalo se potom ke kraji Hrade- ckému, v soudních věcech stáli manové jeho pod soudem dvorským. Poslední desky manství Trutnovského zachovaly se podnes, a uloženy jsou při c. k. úřadě desk zemských v oddělení desk dvorských. Je to kniha o 100 arších čili 200 listech papíru malého formatu ve foliu, vázaná ve dřevě, železem kovaná, a opatřená třemi silnými železnými sponami, jež zavírány býti mohly zámečky. Hřbet knihy označen nápisem novějším: „Desky Trutnovské de anno 1445. Nro 24“. Označení folií provedeno jen částečně: A. 1 až A. 69 (= str. 1—126), pak B. 1 a B. 2 (= str. 368—370); proto při zápisech citujeme strany, ač paginace: pag. 1—398 pochází teprv z doby novější. Kniha byla založena r. 1480, a první zápis z toho roku položen na str. 3; za ním nacházejí se zápisy celkem v chronologickém pořádku, ač mezi ně vtroušeno i 8 starších (z let 1455—1477) (č. 1—8), které byly převzaty buď z nějaké starší knihy manství Trutnovského aneb z listin stranami přinešených k soudu manskému. Počínaje r. 1487 začato zároveň psáti na konci knihy (str. 368), kamž kladeny za sebou zápisy týkající se zřízení manství Trutnovského. Tak při soudě manském v Trutnově popsány str. 3—10, 12—137, 352—354 (kde po- loženy některé zápisy z doby starší), 306—315, 352—354 a 368—372, a bezpochyby i oba nedatované zápisy na str. 1. Ostatní listy ostaly prázdny. Po odevzdání knihy k deskám Archiv Český XV. 44

Strana 346
346 D. XV. Trutnovské desky manské dvorským užito k zápisům tam učiněným prázdných stran 306 a 315. Z téže doby pochází poznámka o přenešení desk manských na str. 2 (č. 258) a lístek přilepený na přední desce (č. 259). Roku pak 1543 kancellovány mnohé zápisy učiněné při soudě manském, a opatřeny poznámkou, jak ji čteme při č. 6, 22, 34, 55 a mnohých násl. Dle písma lze rozeznati ruk nejméně pět, ač neumíme jmenovati písařů více, než nej- výše čtyry. Při zápise ze dne 14. pros. 1482 (č. 25) uvádí se mezi přísežnými many: Řehoř písař zemský, což lze snad vyložiti tak, že byl písařem manství Trutnovského a že zápisy z té doby byly učiněny rukou jeho; určitěji uvádí se dne 16. února 1510 (č. 156): „Pavel, písař pří- sežný soudu nadepsaného“; r. 1530 (č. 245) je zmínka o starším zápise v deskách manských, který učiněn jest „rukou Mikuláše Rožňovského ze Křtěnova“; a konečně dne 7. října 1539 (č. 258) odvádí vedle Jana Zilvara desky manství Trutnovského ke dskám dvorským „Jan Vodička syn, městský písař ve Dvoře“ a také snad poslední písař manského soudu Trutnovského. Celý obsah desk manství Trutnovského, vyjma ovšem kusy na jiném místě již správně otištěné, podávám v plném znění spůsobem v Archivě Českém obvyklým. Konečně nemohu mlčením pominouti, že pan prof. dr. Jaromír Čelakovský před lety již pojal do programmu svých prací vydání této pro právní historii důležité památky; jsa však na dlouhou dobu zaměstnán pracemi jinými, vybídl mne, bych ve vydání desk Trutnovských se uvázal. Učinil jsem to tím raději, že zároveň poskytl mně k použití akademické své před- nášky, pokud předmětu toho se týkají, jichž užil jsem částečně k sepsání tohoto úvodu a měrou hojnější užiti hodlám při obšírnějším pojednání o manství Trutnovském, které uveřejněno bude svým časem na místě jiném. Za nevšední tu laskavost činím panu professoru své nejvřelejší díky. 1. Mikuláš Zilvar z Pilnikova a na Břecšteině a Hanuš Zilvar z Pilnikova seděním v Starých Bucích smlouvají se o poměr vsi Hertvikovic ke vsi Mladým Bukům. 1455, 25. září. Zápis páně Zilvaruov. Já Nykl Zilvar seděniem na Břečtajně, a Hanuš Zilvar seděniem v Starých Buciech, známo činíme tiemto listem přede všemi, ktožby toto psanie viděli nebo čtúce slyšeli, že jsme my strejcové z jednostajné vuole a dobrú volí i myslí beze všeho přinucenie, s radú přátel svých tu krčmu v Mladých Buciech se vším příslu- šenstvím, tak jakož jest od staradávna vysazeno, ty obě obce v Hertvikovicích a v Mladých Buciech do toho práva k Mladým Bukuom [pojali], že ve všech věcech má rychtář třetie peniez, a k tomu všecka řemesla, kteráž vymysliti muože, ze- jména řezníka, pekaře, zedníka, ševce, kováře, na všecko. Také mají Hertvikovští čtyři konšely z své obce saditi každý rok, Mladobuckým konšelóm na pomoc. Také Hertvikovští mají pomoci k mostu a k mlýnu, kdyžby toho potřebie bylo nynie i potomně. Také což by předse bráti chtěli a purkrechtnie penieze kladli, to se má státi v právě tom v Mladých Buciech; a ve všech věcech mají za jeden člověk

Strana 347
z let 1455—1461. 347 státi. Také což by tu nedostatkuov bylo na božiem domu v Mladých Buciech, má rychtář s kostelníky a s vobcemi pomocen býti k tomu, a jich pilnost k tomu při- činiti a vopravu činiti, což by potřebie bylo. A jedni bez druhých nic nemají učiniti ani předse bráti. Také každý rychtář v Mladých Buciech na nové leto má dáti tele, sele, a na velikú noc dva tetřevy aneb jeden hluchý. A jestliže by se udála královská vojna v koruně České anebo přikázánie, tehdy má rychtář v Mladých Buciech našeho vojenského vozu hlédati a opatrovati, aneb jednoho miesto sebe bude moci na své miesto vypraviti, kterýžby dostatečně to mohl spósobiti. Také má rychtář v Mladých Buciech úroky rozkázati dáti a věrně přijímati a bráti slovem naším od našich chudých lidí tak často, kdyžby toho potřebie bylo. A toho jsme my nahořepsané kusy a artykule [stanovili. A] já Nykl Zilvar a Hanuš Zilvar všecky tyto zápisy slibujem my tomuto rychtáři i každému potomniemu nynie a potomně i budúcně i jich budúcím a potomním bez proměny zdržeti. Toho jsme svrchupsaní Nykl Zilvar a Hanuš Zilvar naše přirozené pečeti dali jsme k to- muto listu přivěsiti; a k tomu jsme připrosili urozeného a statečného rytieře pána Hanuše z Warnštorfa, hajtmana na Trutnově, Hence Temryce z Rokytníka, Ku- náška z Pavlova a [v] Vlčicích, že z nich každý svú přirozenú pečeť k tomuto listu dali přivěsiti, po božiem narození čtrnácte set let v pátém a v Ltém letě, ten čtvrtek před sv. Václavem. Zapsáno na str. 46. 2. Martin z Kocléřova ve 34 kopách gr. č. dává v zástavu 3 lány v Bukovině Tomáši Prostředkovi. 1461. Martinova Kocléřovského zástava Prostředkovi. Anno Domini milesimo quadringentesimo sexagesimo primo, Martin z Koclé- řova zastavil Tuomovi Prostředkovi tři lány bez tří prutuov v Bukovině ve třidceti kopách a ve čtyřech kopách grošuov, na tom sobě i svým dědicóm, kto by k tomu právo měl, zachovávaje panstvie, výplatu. A když by Prostředkovi ta suma peněz svrchupsaná dána byla, má bez zmatku jemu zase postúpiti anebo jeho budúcím. Str. 352. 3. Dvorští vyznávají, že nebožtík Prostředek vyplatil Viktorinovi, synu Martina Kocléřovského, summu peněz, za kterou byl dal v zástavu ves Bukovinu. (Po r. 1461.) Item Jan Litický, kterýž nynie purgmistrem jest v městě Dvoře, a Prokop Ezavz et Filip súkenník známy tiemto zápisem, že kteréž jest měl zápsisy] Martin 44*

Strana 348
348 D. XV. Trutnovské desky manské Kocléřovský s nebožtíkem Prostředkem o ves Bukovinu, že jest jemu též Prostředek tu sumu všicku, v čemž jest byla zastavena Bukovina, synu jeho Viktorinovi dal a splnil docela. A protož již tento zápis, kterýž sú mezi sebú měli, zrušen a zkažen jest s povolením pána JMti i pánóv manóv. Str. 352. 4. Čeněk z Vrchlabí odevzdává dědictví své bratřím svým Petrovi a Václavovi. 1472, 21. září. 1472 anno. Item leta buožieho tisícého čtyrstého sedmdesátého druhého, na den sv. Ma- túše, předstúpil jest před úřad na Trutnově Čeněk z Vrchlabí a odevzdal jest dě- dictví své a svuoj díl bratřím svým Petrovi a Václavovi z Vrchlabí, všecko, což jest v manstvie jměl. A to odevzdání se jest stalo před Štefanem z Mnichova, kterýž jest seděl na miestě urozeného a statečného pana Hanuše z War[n]storfa, té chvíle hetmana hrabstvie Kladského, a před pány many: Hencem z Rokytníka, Kunáškem z Pavlova, Hanušem Zilvarem, Janem z Lovčic, Janem z Kozojed. Str. 4; po strané: Odevzdání. 5. Protiva z Rožmitálu a na Pecce úředníkovi svému Janovi z Habru dvůr Borky s příslu- šenstvím za 80 kop gr. č. prodává na dva životy. Na Pecce 1473, 5. srpna. List páně Protivuov panu Janovi Podstránskému svědčící. Já Protiva z Rožmitála a na Pecce známo činím tiemto listem všem, ktož jej uzřie aneb čtúc slyšeti bude, že poznavše službu věrnú slovutného panoše Jana z Habru, úředníka svého, prodal jsem jemu i synuom jeho dvuor Borky s platem, s poplužím, s lukami, s Labí [sic], s lesem, s pastvami, s pastvišti, s vrbinami okolo rybníka, pokud které léto rybník topí, i se vším plným panstvím a právem, tu sobě ani svým budúcím nic nepozuostavuje, a tak do dvú životuov jemu a synóm jeho, a to za osmdesát kop grošuov dobrých střiebrných rázu Pražského. A tak jestliže by Buoh neuchoval svrchupsaného Jana a syny jeho, tehda má zase na mne a na mé dědice spadnúti, a já aneb dědici moji budúcní máme zase navrátiti a dáti těch LXXX kop gr. těm, komuž by kolivěk v těch svrchupsaných dvú životú roz- kázáno bylo; a také manželka jeho nemá odtud hnuta býti až do stavu změněnic. A tak odevzdávám mocně jemu i synóm jeho s dobrým rozmyslem a s přá- telskú radú; a teď posielám k vám slovutného panoši Václava z Třezemiřic, služebníka

Strana 349
s let 1472—1476. 349 mého, s svú plnú mocí, jakož bych já sám osobně byl a tak, aby ode mne odevzdal svrchupsanému Janovi a synóm jeho, tak jakž obyčej a řád v svém právě máte. A tomu na svědomie svú jsem vlastní a přirozenú pečet k tomuto listu přitiskl. Jenž jest dán a psán na Pecce, léta [od] narozenie Syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého třetieho, ve čtvrtek na Matku boží sněžnú. Str. 352. 6. Hanuš Zilvar ze Starých Bukův prodává tvrz s poplužím ve Vlčicích strýci svému Janovi Zilvarovi z Pilnikova a na Břecštýně. 1476, 29. června. Item leta buožieho tisícého čtyrstého sedmdesátého šestého, v sobotu den svatého Petra a Pavla apoštoluov božích, stalo se jest odevzdánie před urozeným a statečným panem Hanušem z Warnstorfa, hetmanem manstvie Trutnovského, a před pány many, zjemna [sic] před Heincem Temricem z Mosazného, před Kunášek [sic] z Pavlova, před Janem z Kozojed seděniem v Chotobici, před Matějem z Habru seděním v Starých Bucích, tak že předstúpil Hanuš Zilvar z Starých Bukuov před již jmenovaného pána a nadepsané many a vyznal, že jest prodal Janovi Zilvarovi z Pilnikova a na Břecštýně, strýci svému, tvrz s poplužím, a se dvíma zahradníkoma tu ve vsi Vlčicích, a to, což jest ku tvrzi příslušalo od staradávna, jakož jest otec nadepsaného Hanuše držel, a k tomu dva člověky v též vsi Vlčicích, jmenovitě Lorenc Fikara a Hanzl Naymana, kteříž na té straně přísedie podle dolnie branky jdúc k Pilnikovlu], a to s purkrechtmi i se vším plným právem a panstviem ku pra- vému dědictvic, sobě tu nic nepozustavujíc ani svým budúcím. A dále jakož je studnice v Hertviekovicích a na Gaycově roli v končinách, jakož odtud nadepsaný Jan Zilvar vodu vede k hradu Břecštýnu, i ten palúček, kterýž u studnice jest, i ty cesty k té vodě, kteréž jsú k té studnici a vodě, i tu cestu k Mladým Bukuom, kteráž jde přes roli Pacoltovu a Gaycovu, i také tu cestu, kteráž jde přes ten palúček na role přes Hencovu roli, že z těch všěch věcí nahoře psaných má požívati Jan Zilvar budúcně a dědičně i jeho budúcí a potomní bez překážky všé a všelikteraké svrchupsaného Hanuše Zilvara i jeho budúcích a potommních. Zápis ten je přetržen a nad ním poznamenáno: Z této příčiny tento prodaj jest přetržen podle nového zřízení a vyzdvižení desk zemských pohořelých, neb tvrz a dvuor a ves Vlčice majestátem krále Ludvíka slavné paměti JMti jest z manství osvobozeno, jakž majestát ten ve dsky dvorské památné slovo od slova vepsaný v sobě to obsahuje a zavírá. Stalo se 1543 léta, tu středu po sv. Diviši [1543, 10. října]. Str. 5; po straně: Prodaj.

Strana 350
350 D. XV. Trutnovské desky manské 7. Jan Zilvar z Pilnikova a na Břecšteině odevzdává člověka poddaného v Oblanově a jiná práva svá strýci svému Hanušovi Zilvarovi ze Starých Bukův. 1476, 29. června. Item leta božieho tisícého čtyrstého sedmdesátého šestého, v sobotu den svatého Petra a Pavla apoštoluov božích, předstúpil Jan Zilvar z Pilnikova a na Břečtýně [a] odevzdal jest před urozeným pánem panem Hanušem z Warnštorfa, het- manem manstvie Trutnovského, a před pány many, jmenovitě: před Hencem Temricem z Mosazného, před Kunáškem z Pavlova, před Janem z Kozojed seděním v Chotobici, před Matějem z Habru seděním v Starých Bucích, Hanušovi Zilvarovi z Starých Bukuov, strýci svému, Matysa Opeka z Ublanova, kterýž sedic podle branky jedúce k Trutnovu, dědičně a budúcně se vším plným právem a panstviem, sobě tu nic nepozůstavuje ani svým budúcím a potomním. Také tu vodu pod forštem podle Javorničicho rybníka též dědičně a budúcně tak a podtud, jakož sám držel, též ku pravému dědictvic jemu a jeho budúcím, sobě tu nic nepozůstavuje ani svým budúcím a potomním. A také v Úpě, té vodě v Mladých Bucích, tu má Hanuš Zilvar sobě loviti do své živnosti bez překážky svrchupsaného Jana Zilvarſa] i jeho budúcích a potomních. A také kteráž by žena ve vsi Hertvickovicích v šesti nedělech ležela, má sobě pivo bráti k své potřebě, což jí potřebie v šesti nedělech; i v tom času množ jeho za haléře dáti do těch šesti neděl a dále nic. A to má jim trvati budúcně beze vší překážky Jana Zilvara a jeho budúcích. Str. 5; po straně: Odevzdání. 8. Jan z Kozojed s povolením krále Vladislava zapisuje 140 kop gr. č. věna na Chotobici manželce své Markétě z Kněžiček. 1477, 7. března. Věno panie Markéty Kozojedské. Léta božieho tisícieho CCCCLXXVII, v pátek před tú nedělí postní, v kteréž zpievá se Oculi, před urozeným a statečným rytieřem panem Hanušem z Warnštorfu oc, hejtmanem manstvie Trutnovského, Hencem Temrycfem] z Mosazného, Kunáškem z Pavlova, Janem z Javorníka, Janem Zilberem z Bře[čtýna, Jiříkem z Třemešné, Janem z Habru, slovutný panoše Jan z Kozojed přinesl před nás list Královy Mti krále Vladislava oc, pána našeho milostivého. JKMt rozkazuje z milosti své krá- lovské, na manstvie aby mohl manželce své, panie Markétě z Kněžiček, věno ukázati na zboží svém obyčejem a právem svobodným, když by jeho přebyla, aby s tiem

Strana 351
= let 1476—1481. 351 věnem svým mohla učiniti i nechati, dáti pryč i zastaviti, prodati k svému užitku, pokudž by se jic zdálo a líbilo; jakož již jmenovaný Jan z Kozojed svrchupsané panie Markétě, manželce své, jmenoval a zapsal s svú dobrú svobodnú volí v Cho- tobici, což tu jmá a drží na lidech kmecích, na platech, na mlýnu o dvú kolú múčných a na pile prkenné, na lukách, na lesiech, na řece a na potociech, na všech požitciech a dóchodech, kteréž tu jmá, sto kop a čtyřidceti kop grošuov dobrých českých rázu Pražského, sobě ani svým dědicóm tunic nepozuostavuje po smrti své, než výplatu dědicóm a budúcím svým zachovávaje hotovú pospolnú sumú, jakož se svrchu jmenují groši čeští, splatiti již jmenovanú paní Margrétu; avšak všecko bez pohoršenie a ujmy služby Královské Mti k úřadu Trutnovskému příslušející. Str. 353. 9. Vilém Krušina z Lichtemburka a z Kolmburka na místě paní Anny Zajícové odevzdává popluží Bezovské v Lanově Zdislavovi z Lučic. 1480, 10. února. 1480 anno. Item leta buožieho tisícího čtyrstého osmdesátého, ve čtvrtek po svaté Apo- loni, před stúpil jest urozený pán pan Vilém Krušina z Lichtmburka a z Kolmburka, purkrabie kraje Hradeckého, před súd manský zahájený la] odevzdal jest od paní Anny Zajícové, od ní moc maje, Zdeslavovi z Lučic popluží v Langnově, kteréž slove Bezovské. A to před urozeným a statečným panem Hanušem z Warnstorfu a na Trutnově, hetmanem manstvie Trutnovského, před Alšem z Šanova, před Hencem z Mosazného, před Kunášek [sic] z Pavlova, před Janem z Kozojed, před Petrem z Vrchlabí, před Horšínem ze Dvuoru. Str. 3; po straně: Odevzdání na moc danou. 10. Holič za sebe i bratra svého odevzdává své právo Jankovi z Javorníka a Přechovým synům z Třemešné. 1481, v lednu. Item leta buožieho tisícého čtyrstého osmdesátého prvého, před sv. Pavlem na víru obrácení, předstúpil jest Holič před pány many při zahájeným súdu manským i odevzdal jest Jankovi z Javorníka a Přechovým synuom z Třemišné své právo, kterýmž jest naříkal Janka z Javorníka a Přechovy syny z Třemešné po své mateři, a to maje moc od bratra svého. A tu sobě, bratru svému ani sestře, budúcím svým nic nepozuostavuje. A to sě jest [stalo] před urozeným a statečným panem Hanušem z Warnštorfa na Trutnově, hetmanem manstvie Trutnovského, před

Strana 352
352 D. XV. Trutnovské desky manské Alšem z Šanova, před Hencem z Mosazného, před Kunášek [sic] z Pavlova, před Petrem z Vrchlabí, před Horšínem ze Dvuora. Str. 3; po straně: Odevzdání moc od bratra majícího. 11. Václav a Jiří bratří z Žirče postupují tvrz Žireč Žibřidovi Kordulovi ze Sloupna a na Dubenci. 1481, 12. června. Item leta buožieho tisícého čtyrstého osmdesátého prvého stalo se jest ode- vzdání v úterý po svatým Duše před urozeným a statečným panem Hanušem z Warns- torfa, hetmanem na Trutnově, a před panem Hencem z Mosazného, před panem Kunášek [sic] z Pavlova, před panem Matějem z Habru a v Bucích, od slovutných panoší Václava a Jiříka z Žierče bratří slovutnému panoši panu Žibřidovi z Slúpna a na Dubenci, [kteří odevzdali] tvrz svú Žireč, tak jakž jsú sami drželi, nic sobě tu nepozůstavujíc ani svým buducím, se vším panstvím, jakž jsú oni sami drželi. Str. 3; zápis ten přetržen. 12. Janek z Javorníka dávaje synu svému Janovi 150 zlatých uherských, odděluje ho ode všeho statku svého. 1481, 10. července. Item leta buožieho tisícého čtyrstého osmdesatého prvého, ten úterý před svatú Markletú, předstúpil jest slovutný panoše Janek z Javorníka zdravým životem před urozeného pana Hanuše z Warnštorfa a pány many [a zjevil a vyznal, že jest Janovi, synu svému nejstaršímu, dal a vydal z statku svého puoldruhého sta zlatých uherských, a tak že jest žádal tohoto zápisu a paměti k budúcímu času pro své jiné děti po sobě zůstalé, že tu sumu svrchupsaných puoldruhého sta zlatých za oddiel svrchudotčenému Janovi synu svému dal, a tiem ho oddjěluje ze všeho statku svého. Str. 6; po straně: Oddíl synu od otce. 13. Janek z Javorníka odevzdává dvůr a popluží v Chotobici Budivojovi z Třemešné a jeho bratřím. 1481, 10. července. Item leta buožieho tisícého čtyrstého osmdesátého prvého stalo se jest ode- vzdání před urozeným a statečným panem Hanušem z Warnstorfa, hetmanem na Trut- nově, a před Hencem z Mosazného, před Kunáškem z Pavlova, před Žibřidem z Slúpna, ten úterý před svatú Markletú, od Janka z Javorníka Budivojovi a jeho bratruom a jich dědicuom z Třemišné. [Odevzdává] dvuor a popluží, tak jakož sám držel v Cho-

Strana 353
s let 1481—1482. 353 tobici, tu sobě ani svým nic nepozůstavuje dědicuom; a to spravuje napředřečený Janek Budivojovi a jeho bratřím [tím], což má nebo jmieti bude. Str. 4: po straně: Odevzdání. 14. Václav a Jiří bratří Temricové z Mosazného dělí se o peníze, které byli vzali za dědictví své Žireč od Žibřida Kordule ze Sloupna. 1482, 17. ledna. Leta božieho tisícieho CCCC'LXXXII co se jednalo. Leta božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého druhého, ve čtvrtek den svatého Antonii, před urozeným pánem statečným rytieřem panem Hanušem z Warnstorfu etc, hejtmanem manstvie Trutnovského, Hencem Temricem z Mosazného, Kunáškem z Pavlova, Štefanem z Mnichova slovutní panoše Václav a Jiřík bratřie Temricové z Mosazného vyznali jsú, že jsú se rozdělili o dědictvie své Žireč hotovými penězi, zač jsú to dali a prodali slovutnému panoši Žibřidovi Kordulovi z Slúpna, mocně dobrým rozmyslem, každý z nich aby mohl učiniti [s] svým dielem, jakž by se jemu najlépe zdálo, bez navracovánie. Str. 7; po straně: Rozdíl bratrský. 15. Hanuš Zilvar ze Starých Bukův zastavuje 1 kopu platu na poddaném svém v Oblanově Zdislavovi z Lovčic. 1482, 14. února. Starý Zilber Zdislavovi. Leta božieho tisícieho čtyřstého omdesátého druhého, ve čtvrtek den svatého Valentina, před urozeným a statečným rytieřem panem Hanušem z Warnstorfu etc, hejtmanem na Trutnově od královské jasnosti, a pány many Hencem Temricem z Mosazného, Kunáškem z Pavlova, Janem z Kozojed, Budivojem z Železna a v Tře- mešné, Hrabiší z Nové Vsi před zahájeném súdem držaným den svrchupsaný přistúpil Hanuš Zilber z Starých Bukuov a odevzdal kopu platu na Matysovi v Oblanově, kterýž sedí vedle silnice, a to rozdielně na svatého Jiřie 1/2 kopy a na svatého Havla 1/2 kopy, Zdislavovi z Lovčic a jeho dědicuom budúcím k zástavě. Panstvie sobě zuostavil na tom člověku. Str. 8; po straně: Odevzdání k zástavě. 16. Matěj Bucký prodává svůj statek v Starých Bucích Kristině z Camru. 1482, 14. února. Téhož leta svrchupsaného osmdesátého druhého odevzdánie v Buciech Starých panie Kristině, ve čtvrtek den svatého Valentina. Před urozeným a statečným rytieřem Archiv Český XV. 45

Strana 354
354 D. XV. Trutnovské desky manské panem Hanušem z Warnštorfu etc, hejtmanem na Trutnově, a pány many: Hencem Temricem z Mosazného, Kunáškem z Pavlova, Janem z Kozojed, Budivojem z Že- lezna a v Třemešné, Hrabiší z Nové Vsi, před zahájeným súdem přistúpil Matěj Bucký, a vyznal dobrovolně a svobodně, že jest prodal statek svuoj v Starých Bu- ciech, kterýž jest jměl a držel dědičným právem po ženě své, dceři Václava odtudž z Bukuov. I odevzdal slovutné panie Krystině z Camru a její budúcím, zejména puol tvrze a s puol poplužím a s druhým poplužím, kterýž jest jměl od Hanuše Zilbera, s platem na těch lidech a s dvory kmecími tu v Buciech, s kury, s ovsem, s robo- tami, se dvěma rybníky, s polovicí kostelného podánie, s polovicí rychty, s polovicí lesuov, s polovicí luk i s potokem, pokudž sám držal a požíval, se vším panstvím a právem, tu sobě nic nepozuostavuje ani svým budúcím. A k tomu také 4 lány ve Žďárné, vosedlé i pusté, též se vším panstvím a právem; a na Kozojedského lidech v Buciech Starých na Pavl[u] Gfejbaurovi o svatém Havle VII věrtel ovsa a dvě slepice, na Urbanu] Núzovi sedm věrtel ovsa a jednu slepici, na Matys[ovi] Rytnerovi 11/2 korce ovsa a jednu slepici, na Martinſu] Ottovi jeden kořec ovsa a jednu slepici. Str. 8; po strané: Prodaj. 17. Hanuš z Warnsdorfu odevzdává polovici statku svého Kristině z Camru, nevěstě své. 1482, 14. února. Pan Ianuš panie Kristině. Item leta svrchupsaného oc LXXX° druhého předstúpil urozený a statečný rytieř pan Hanuš z Warnštorfu, hejtman na Trutnově od královské jasnosti, před slovutného panoši Petra Vrchlabského, kterýž seděl na miestě jeho, a před pány many svrchupsanými v zahájeném súdě držaném den svrchupsaný, den svatého Va- lentina, a vyzval dobrovolně a svobodně a odevzdal slovutné panie Kristině z Camru, nevěstě své, a jejie budúcím druhú polovici tvrze s polovicí poplužím, s polovicí luk, s polovicí lesuov, s polovicí kostelného podánie, s polovicí rychty a s tú zahradú, kteráž leží za tvrzí, s potokem, s plným panstvím a právem, to což se svrchu jme- nuje, sobě ani svým budúcím tu nic nepozuostavuje. Str. 9; po strané: Odevzdání. 18. Jan Karlík z Nežetic prodává čtyry pustiny ve Starých Bucích Kunáškovi z Pavlova. 1482, 14. února. Jan Karlík Kunáškovi. Item téhož leta i týž den, jakož svrchu psáno stojí, LXXX druhého, ve čtvrtek den sv. Valentina, před urozeným a statečným rytieřem panem Hanušem

Strana 355
z roku 1482. 355 z Warnštorfa etc., hejtmanem na Trutnově od královské jasnosti, a slovutnými pa- nošemi Iencem Temricem z Mosazného, Petrem z Vrchlabie, Janem z Kozojed, Budivojem z Železna a v Třemešné, Hrabiší z Nové Vsi, před zahájeným súdem před- stúpil slovutný panoše Jan Karlík z Nežetic s plnú mocí bratří svých a vyznal dobrovolně a svobodně, že jest prodal čtyři pustiny v Starých Buciech slovutnému panoši Kunáškovi z Pavlova a jeho budúcím, kteréžto pustiny ležie vedle toho svo- bodného poplužie, kteréž leží vedle silnice k Trutnovu jedúc dole, krom tří prutóv kostelních, kteréž ležie mezi těmi dědinami, se vším právem a panstvím, jakž jsú sami drželi po otci svém, tu sobě nic nepozuostavujíc ani svým budúcím. Str. 9; po straně: Prodaj. 19. Výpověď mezi Alšem z Šanova a Janem z Kozojed. 1482, 30. října. Výpověď mezi Alšem a Kozojedským. Leta božieho tisícieho CCCC° LXXXII, v středu před hodem Všech svatých, v zahájeném súdě pan hejtman se všemi pány many k úřadu příslušejícími z jedné vuole a rady srovnánie učinili jsme mezi stranami Alšem a Kozojedským o puotku, kteráž jest mezi nimi povstala před úřadem svrchu dotčeným řečí, což se tkne Geršdorfa a vsi Čermné. Jakož pan Aleš vinil jest pana Kozojedského, že by jemu na jeho čest sáhl v těch sloviech, že by Aleš proti Kozojedskému neprávě učinil o Čermnú a to proti právu a bez práva uvázánie Čermné. Item takto vypoviedáme, že jest pan Aleš nic proti své cti neučinil, jakžkolivěk se jest stalo o té Čermné, kterúž Mikeš drží do Hostinného, ač to uvázánie stalo se bez práva a úřadu vědomie. Str. 9. 20. Alexander Temric z Mosazného odkazuje statek svůj manželce své Hedvice z Golu a dcerám svým Kateřině, Hedvice, Barboře a Dorotě. 1482, 30. října. Poručenstvie a kšaft páně Alexandruov Temricuov. Leta božicho tisícieho CCCCLXXXII, v středu před hojdem všech svatých, před urozeného a statečného rytieře pana Hanuše z Warnstorfa, hejtmana manstvie Trutnovského, a pány many, totižto Kunáška z Pavlova, Jana z Kozojed v Chotobici, Petra z Vrchlabie, Hanuše Zilbera z Starých Bukuov, Jana z Javorníka, Jana Stoše z Targovic, předstúpil jest urozený panoše Alexander Temric z Mosazného zdravým životem, s dobrým rozmyslem a svú dobrú svobodnú volí a přátelskú radú a vyznal jest dobrovolně a svobodně, že odevzdává Rokytník, dědičné zbožie své, s dvorem, 45*

Strana 356
356 D. XV. Trutnovské desky manské s poplužím, s lúkami, s zahradami, s rybníky, s palúky, s řekú Upú k témuž Roky- tníku příslušející jedniem břehem, s potoky, s pastvištěmi, s lesy, luhy, chrastinami, s platem, s úroky, s lidmi všemi i s tiem se vším, což k té tvrzi svrchupsané od staradávna příslušalo, také i těch osm lánuov a pět prutuov v Pilnikově, na kterýchžto tito lidé sedie: Michel Talman, Jokel Hylbrant, Štefan Štyller, Thomas Plesnar, Merten Hylbrant, Jakob Michelin, Nikel Trker, Nikel Honige, Jakob Bort, Štefan Schmid, Jakob Syroček, Lorenc Kerner, s úroky, s poctami, s kury, s pleči, s svrchním právem i se vším panstvím, jakož od staradávna jeho předci i otec jeho držal, měl a požíval a on po otci svém, slovutné panie Hedvice z Golu, manželce své, k jejiemu držení, toto užívati a požívati do jejie živnosti. A kdyžby jic pán Buoh neuchoval smrti, tehdy týž Alexander nahořepsaný odevdává dětem svým pannám Kateřině, Hedvice, Barboře a Dorotě, těm aneb kteréžby jemu ještě pán Buoh ráčil dáti, osm set zlatých uherských na těch zbožiech a lidech svrchujmenovaných v Rokytníce a v Pilnikově. A jestližeby které z nich pán Buoh neuchoval smrti, aby s jedné na druhú spadlo. A svrchupsaných zboží mocné poručníky učinil jest Kunáška z Pavlova, Mla- dotu z Veselice, švagry své, Baltazara z Močidlnic a na Frevaldě a Jana Karlíka z Nežetic, manželce své a dětem svým. A odevzdal v mé ruce to všecko, jakž se svrchu píše, a prosil, abych toto podal a puojčil slovutné panie Hedvice z Golu. To jsem já dle práva úřadu učinil a svrchupsané panie a dětem jeho toho zbožie svrchupsaného podal a puojčil a mocí úřadu mého puojčuji a podávám manským právem. A přes to přese všecko týž Alexander zuostavuje sobě a zachovává plnú moc a právo ty všecky věci svrchujmenované změniti a s tiem se vším učiniti, jakž by se jemu najlépe zdálo a líbilo; a to bez pohoršenie služby králi JMti. Str. 10. 21. Hanuš z Warnsdorfu zapisuje ves Staré Město Václavovi vnuku svému, synovi Jiříka Šoffa. 1482, 25. listopadu. Leta božieho tisícieho CCCCLXXX druhého, v pondělí den svaté panny Kateřiny, předstúpil urozený a statečný rytieř pan Hanuš z Warnštorfu, od královy Mti hejtman na Trutnově, před slovutného Petra z Vrchlabie a many tudiež Kunáška z Pavlova, Jana Zilbera z Pilnikova a na Břečtýně, Jana z Habru, Tómu Pro- středka z Boharyně, Maška od města Dvoru Králova nad Labem, a oznámil jest: Jakož jest kúpil od slovutného Matěje z Habru, jehož duši pan Buoh rač milostiv býti, v Starých Buciech puol tvrze s tiem se vším, což jest k té puol tvrzi držel, měl a požíval, jakož list od úřadu jeho odevzdánie to v sobě drží, svědčí a zavierá,

Strana 357
z roku 1482. 357 urozené panie Kristině z Camru za tři sta kop a za XV kop grošuov míšenského počtu, a svrchupsaný pan Hanuš vyznal jest před námi, že těch tři sta kop a XV kop gr. míš. vzal a přijal na hotových peněziech od urozené panie Kristiny k zaplacenie té puol tvrze v Starých Buciech se vším tiem, jakž odevzdána jest. A tú sumú peněz, totižto tři sta kop a XV kop gr. míšenského počtu, již me- novaný pan Hanuš mocí tohoto zápisu zapisuje dobrovolně a svobodně s dobým roz- myslem ves svú vlastní, ježto slove Staré Město, což tu kolivěk má lidí s platem, s úroky, s kmecími dvory a se všemi duochody a puožitky i s platem z řeky, Václavovi jeho vnuku a synu Jiříka Šoffa. A kdyžby ten Václav k letóm přišel rozumným a do- spělým, tehdy v ves svrchupsanú aby moc měl se uvázati právem úřadu Trutnovského, a té vsi aby držal a požíval se vším panstvím v spravedlivých úrociech a poplatciech bez všelikého obtieženie kromě robot, dokudž bych jemu a nebo moji budúcí, ktožby mé právo k tomu měl, nedal a nezaplatil hotovými penězi těch tři sta kop a XV kop gr. m. A kdyžby zaplaceno bylo, tehdy hned tento zápis aby zrušen byl a moci žádné aby více neměl. A ku pomoci Václavovi, ač by toho která potřeba byla, k jeho uvázání a držení přidávám urozeného pána pana Fridricha z Šumburku a z Peršteyna, a slo- vutné panoše Budivoje z Železna a v Třemešné a Jana z Habru, Jiříka Šoffa otce jeho, vedle žádosti samého neboštíka Matěje Budského [sic]. Str. 12; na straně: Staré Město. — Zápis ten přetržen. 22. Žibřid Kordule ze Sloupna a na Dubenci odevzdává tvrz svou Žireč Janovi Kordulovi ze Sloupna. 1482, 25. listopadu. Odevzdánie páně Žibřidovo panu Janovi Kordulovi. Leta svrchupsaného LXXXII, den svrchupsaný, den svaté panny Kateřiny, před urozeného a statečného rytieře pana Hanuše z Warnstorfa, od královy Mti hejtmana na Trutnově, Kunáška z Pavlova, Jana Zilbera z Pilnikova, Jana z Habru, Tómu Prostředka z Boharyně, Maška ot města Dvoru Králova nad Labem, před- stúpil urozený panoše Žibřid z Slúpna a na Dubenci, slovutnému panoši Janovi Kordulovi z Slúpna tvrz svú Žireč se vším panstvím a příslušenstvím, tak jakž sám držal a požíval, sobě tu nic nepozuostavuje ani svým budúcím, mocně odevzdal. Zápis ten přetržen a za ním poznamenáno: Z manstvie propuštěno a protož vymazáno. Vide nouum [librum] omagialium M. XVII. Str. 13.

Strana 358
358 D. XV. Trutnovské desky manské 23. Hanuš Zilvar ze Starých Bukův odevzdává lán pole v Mladých Bucích Janovi Stošovi z Targovic. 1482, 25. listopadu. Odevzdánie Hanuše Zilbera Janovi Stošovi. Leta božieho tisícieho CCCCLXXX druhého, den svrchupsaný svaté panny Kateřiny, před urozeného a statečného rytieře pana Hanuše z Warnštorfa, od královy Mti hejtmana na Trutnově, a svrchupsané pány many předstúpil Hanuš Zilber z Starých Bukuov a odevzdal lán role v Mladých Buciech i s tvrzicí, což sám držal, v těch meziech a hranicích, což ten lán v sobě drží, Janovi Stošovi z Targovic i jeho bu- dúcím v pravém dědictví a k manskému právu, sobě tu nic nepozuostavuje ani svým budúcím. Str. 13. 24. Hanuš z Warnsdorfu odevzdává popluží v Mladých Bucích Janovi Stošovi z Targovic. 1482, 25. listopadu. Odevzdánie páně Hanušovo Janovi Stošovi z Targovic. Téhož leta i týž den svaté panny Kateřiny předstúpil urozený a statečný rytieř pan Hanuš z Warnstorfu, od královy Mti hejtman na Trutnově, před uroze- ného panoši Petra z Vrchlabie a nahoře psané pány many, a odevzdal to poplužie Meznarovské v Mladých Buciech ležície v těch mezech a hranicích, což to poplužic v sobě drží, i s tiem člověkem k tomu popluží příslušejícím i s tvrzištěm, Janovi Stošovi z Targovic i jeho budúcím ku pravému dědictví a k manskému právu, sobě tu nic nepozuostavuje ani svým budúcím. Str. 13. 25. Hanuš z Warnsdorfu zapisuje 315 kop grošů míš. Kristině z Camru na vsi řečené Staré Město. 1482, 14. prosince. Leta božieho tisícieho CCCCLXXXII', v sobotu po svaté Lucie [sic], před pány many, Kunáškem z Pavlova, Janem z Kozojed, Janem Zilberem z Pilnikova a na Břečtejně, Rehořem písařem zemským, urozený a statečný rytieř pan Hanuš z Warnstorfu, hejtman manstvie Trutnovského, vyznal jest dobrovolně a svobodně, [že] těch tři sta kop grošuov míšenského počtu a XV kop vše míšenských, kteréž vzal od panie Kristiny z Camru k zaplacení té puol tvrze v Starých Buciech, jakž list od úřadu daný v sobě drží, svědčí a zavierá, již jmenované panie Kristině tu sumu svrchupsanú, totižto tři sta kop míšenského počtu a XV kop gr. vše míšenských,

Strana 359
z roku 1482 a 1483. 359 mocí tohoto zápisu zapisuje na své vlastnie vsi, kteráž slove Staré Město, na lidech, na kmecích dvořích, na poplužiech, na duochodech spravedlivých, ktož k té sumě právo mieti bude etc. A při tomto zápisu svrchupsaném byli jsú urozený pan Fridrich z Šumburka a z Peršisteyna [sic], Budivoj z Železna a v Třemešné, Jan z Habru, a z jednostajné vuole ten zápis svrchu psaný sepsati kázali a sepsaný přijali. Str. 14; zápis ten přetržen. 26. Kristina z Camru poroučí statek svůj v Starých Bucích po smrti své dětem svým Jiříkovi, Václavovi, Kateřiné, Háze a Regině. 1483, 10. listopadu. Kšaft panie Úlibické anni MCCCCLXXXIII. V pondělí před sv. Martinem urozená paní Kristina z Camru a v Starých Buciech předstúpila jest před urozeného a statečného rytieře pana Hanuše z Warnstorfu, hejtmana na Trutnově, Kunáška z Pavlova, Jana z Kozojed a v Chotobici, Jana Zilbera z Pilnikova a na Břečtýně, Hanuše Zilbera z Starých Bukuov, Jana Stoše z Targovic, s dobrým rozmyslem, s svobodnú volí, radú přátel, zdráva jsúc tuto zřiezenost a zpuosob učinila o statku v Starých Buciech, což tu má a drží aneb ještě by micti mohla, buď kdež buď, jakožto tvrz s dvory kmecími, s platem, s plným panstvím i s jediném [sic] člověkem a se dvěma pustinoma ve Ždárné, a s listem na pergameně s visutými pečetmi, kterýž mám na Jiříka Tricka z Harasova na dvě stě kop grošuov míšenského počtu a na sto kop hotových také grošuov míšenských, kterýchž jest puojčila mně, hejtmanu svrchudotčenému, na potřebu synuov svých Čé- čovi, Janovi, kteréž jsú dány, tak ačby pán Buoh smrti jie neuchoval, jehož Bože ostřez, tehdy ten svrchu dotčený statek aby přišel a připad, jakož dole psáno stojí, na syny a dcery její, jakožto na Jiříka, na Václava, na paní Kateřinu, Hazu, Re- ginu tiemto zpuosobem: na dcery svrchujmenované svrchek a což k svrchniemu svrchku slušie, to aby napřed braly před svými bratřími ony svrchujmenované dcery i manželé jich, i dědici každé dcery sto kop rozkazuje dáti. A sama sobě paní pozuostavuje sto kop a ty obrátiti, kamž by se jie zdálo; a sic s ostatkem toho zbožie svrchu- dotčení synové s sestrami svými na rovný diel rozděliti se mají věrně a právě. A toho všeho mého zápisu svrchudotčená paní Kristina sobě za své živnosti plnú moc a právo zachovávám, tento zápis změniti a s ním učiniti, jakžby se jie najlépe zdálo a líbilo, beze všic překážky každého. A k tomu tohoto mého zapsánie zvolila jsem poručníky urozeného a statečného rytieře pana Mikuláše mladšého z Hořic a na Pecce, pana Jana Sulka z Kozojed a v Chotobici, kmotra svého milého. Str. 14; zápis ten přetržen.

Strana 360
360 D. XV. Trutnovské desky manské 27. Kunášek z Pavlova stanoví poručníky statku svého. 1483, 12. listopadu. Kšaft a poručenstvie Kunáškovo z Pavlova. Leta božieho tisícieho CCCCLXXX třeticho, středu tu den svatých Pěti bratruov, před Štefanem z Mnichova, purkrabí na Trutnově, kterýž seděl na miestě urozeného a statečného rytieře pana Hanuše z Warnštorfu, od královy milosti hejt- mana na Trutnově, Janem z Kozojed a v Chotobici, Janem Zilberem z Pilnikova na Bře[čjtýně, Hanušem Zilberem z Starých Bukuov, Janem Stošem z Targovic, před- stúpil Kunášek z Pavlova a učinil mocné poručníky, najvýš paní Kateřinu manželku svú, jie přidávaje Hanuše Zilbera z Starých Bukuov, Jana Karlíka z Nežetic, Ale- xandra Temrice z Mosazného, nad svým statkem od pána Boha pojčeným, kterýž jmám neb jmieti budu, i svých dětí. A to sobě plnú moc zuostavuje to změniti i s tiem učiniti, jakžby se mi zdálo a líbilo. Str. 15. 28. Jan Zilvar z Pilnikova stanoví poručníky statku svého. 1483, 12. listopadu. Kšaft a poručenstvie Janovo Zilberovo z Pilnikova. Leta svrchupsaného i den svatých Pěti bratruov před svrchupsaným Štefanem z Mnichova a svrchupsanými pány many stál jest Jan Zilber z Pilnikova a na Břeč- týně, a učinil jest mocné poručníky urozeného a statečného rytieře pana Beneše z Ostromiře, otce svého, pana Salavu z Lippy, ujce svého, Hanuše Zilbera z Starých Bukuov, stryjce svého, paní Annu z Vyhnánie, mateř svú, najvýš všeho, cožkolivěk má neb ještě mieti bude. A toho sobě moc plnú zuostavuje to změniti i s tiem uči- niti, jakž by se jemu nejlépe zdálo a líbilo. A na smrtedlné posteli moc sobě zvláště zuostavuje čtyři sta kop dáti, komužby chtěl, a sestře své panně Femě tři sta kop grošů míšenského počtu. Str. 15; zápis ten přetržen. 29. Jan Sulek z Kozojed stanoví poručníky statku svého. 1483, 12. listopadu. Kšaft a poručenstvie Jana Sulka z Kozojed. Leta svrchupsaného LXXXIII, den svatých Pěti bratruov, před týmž úřed- níkem a svrchupsanými pány many předstúpil Jan z Kozojed a v Chotobici a učinil

Strana 361
z roku 1483 a 1484. 361 mocné poručníky Mikuláše z Kozojed strejce svého, a Diviše z Kněžiček švagra svého, a manželku svú paní mámu najvýš všeho statku svého, kterýž mám neb mieti budu. A toho sobě plnú moc zuostavuje to změniti i s tiem učiniti, jakžby mu se zdálo a líbilo. Str. 15; zápis ten přetržen. 30. Jan Stoš z Targovic stanoví poručníka statku svého. 1483, 12. listopadu. Leta oc LXXXIII, den svatýfch] Pěti bratruov, předstúpil jest před přede- psané pány many Jan Stoš z Targovic a učinil mocného poručníka Šimka z Bořic všeho statku svého, ženy i dětí svých, kterýž statek nynie má neb ještě mieti bude. Str. 16. 31. Hanuš z Warnsdorfu před soudem manským vypovídá, co mu známo o výpovědi téhož soudu ve při mezi Vaňkem Vyzdvihačem z Miletínka a Janem z Vrchlabí o 6 lánův v Lanově. 1484, 29. ledna. Súd manský. Pamět a vyznánie pana Hanuše] z WIarnštorfu]. Leta od narozenie syna božieho MCCCCLXXXIIII, ve čtvrtek před slavným hodem Matky boží hromnic, před úřadem a pány many zejména těmito: Alšem z Ša- nova a na Hostinném, Kunáškem z Pavlova, Petrem z Vrchlabie, Janem Zilberem z Pilnikova a na Břečtýně, Janem z Kozojed a v Chotobici, Heršem z Železna a v Tře- mešné, v súdu zahájeném předstúpil jest urozený a statečný rytieř pan Hanuš z Warn- štorfu a na Skalách a pamět svú jest pověděl, což se [dotýče] rozsudku mezi panem Vaňkem Vyzdvihačem z Miletínka a na Pardubiciech s jedné a Janem z Vrchlabie s strany druhé o šest lánuov dolejních v Langnově, z kterýchžto šesti lánuov jest byl pohnal týž pan Vaněk Jana Vrchlabského před úřad na Trutnov. I tak jest po- věděl svrchujmenovaný pan Hanuš pamět svú, že jest pan Vaněk Vyzdvihač odsůzen těch šesti lanuov na Trutnově manským súdem a Janovi Vrchlabskému jest přisú- zeno. A to se stalo před týmž svrchujmenovaným panem Hanušem a Kunáškem z Pav- lova a Tómú Prostředkem z Boharyně, ježto jsú též také vyznali jednostajnú pamětí. Str. 16. 32. Štěpán z Mnichova odevzdává půl mlýna v Starých Bucích Kristině z Camru. 1484, 29. ledna. Leta svrchupsaného i den. Odevzdánie Štefanovo Úlibické. Před urozeným pánem panem Fridrichem z Šumburku, z Peršteynu a na Archiv Český XV. 46

Strana 362
362 D. XV. Trutnovské desky manské Trutnově, hejtmanem téhož manstvie, a pány many svrchupsanými předstúpil jest Štefan z Mnichova, purkrabie na Trutnově, a odevzdal jest puol mlýnu v Starých Buciech o jednom kolu, tak jakž sám držal a požíval, sobě ani svým tu nic nepo- zuostavuje, panu Janovi Kozojedskému na miestě panie Kristiny Úlibické k ruce jejie. Str. 16. 33. Jan Zilvar z Pilnikova stanoví poručníky statku svého. 1485, 24. srpna. Kšaft a poručenstvie Jana Zilbera z Pilnikova etc. Leta božieho tisícieho osmdesátého pátého, v středu den svatého Bartoloměje, před urozeným pánem panem Fridrichem z Šumburka z Peršteyna a na Trutnově, hejtmanem téhož manstvie, Kunáškem z Pavlova, Janem z Kozojed a v Chotobici, Petrem z Vrchlabie, Kunšem z Železna a v Třemešné, Tuomú Prostředkem z Boha- ryně a od města Dvoru Králova nad Labem, předstúpil Jan Zilber z Pilnikova a na Břečtýně a tyto poručníky jest učinil: najprve pana Salavu z Lípy, pana Jeníka z Mečkova a na Uhersku, pana Jana Karlíka z Nežetic, Hanuše Zilbera z Starých Bukuov, dětí svých a všeho statku svého jemu od pána Boha puojčeného, kterýž má nebo mieti bude. A toho sobě plnú moc zuostavuje to změniti i s tiem učiniti, jakžby se jemu najlépe zdálo a líbilo. Str. 16; zápis ten přetržen. 34. Jan Zilvar z Pilnikova s povolením krále Vladislava 1000 zl. uherských věna zapisuje na statku svém Johanně z Mečkova, manželce své. 1486, 1. srpna. Leta božieho tisícieho CCCCLXXXVI, v úterý den svatého Petra v okovách, před urozeným pánem panem Fridrichem z Šumburka a z Peršteyna na Trutnově, na miestě královské milosti, Janem z Kozojed, Janem Karlíkem z Nežetic, Kunšem z Železna a Třemešné, Alexandrem Temricem z Mosazného, Hanušem Zilberem starým z Starých Bukuov, Hanušem mladším z Warnšdorfu a v Starých Buciech, Janem Sto- šem z Targovic, urozený Jan Zilber z Pilnikova na Břečteně přinesl před nás list královy Mti krále Vladislava JMti oc, pána našeho milostivého. JMKská rozkazuje z milosti své královské, na manství aby mohl manželce své panie Johanně z Meč- kova, dceři páně Jeníkově z Mečkova a na Uherště, ukázati věno na zboží svém oby- čejem a právem svobodným, kdyžby jeho přebyla, aby s tiem věnem svým mohla učiniti i nechati, pryč dáti, prodati, zastaviti, k svému užitku přivésti, pokudž by se jie najlép zdálo a líbilo. Jakož již jmenovaný Jan Zilber z Pilnikova svrchupsané panie Johanně, manželce své a dceři páně Jeníkově, jmenoval a zapsal s svú dobrú svo-

Strana 363
z roku 1485 a 1486. 363 bodnú volí na hradě Břečténě, na tvrzi Vlčicech i s poplužím, na vsi Vlčiciech, na kmecích dvořiech, na všem což tu má, na vsi Pilnikově, na kmecích dvořiech, na mlýnu múčném, na lesiech, na potociech, na rybníciech, na lukách, na pastvištiech, se vším plným panstvím a právem, jakž jsem držal a požíval, tisíc zlatých uherských a polovici nábytkuov a svrzškuov, sobě ani svým dědicóm tu nic nepozuostavuje po smrti své. Než výplatu dědicóm a budúcím svým zachovávaje hotovú pospolní summú, jakož se svrchu jmenuje, zlatým uherským splatiti již jmenovanú paní Johannu. Avšak všecko bez pohoršenie a újmy KMti k úřadu Trutnovskému příslušejície. Zápis ten přetržen a za ním poznamenáno: Leta MVCXLIII, v středu po svatém Diviši [1543, 11. října]. Z této příčiny nad první přirčení stalo se jest přirčení nové neb vymazání tohoto věna podle nového zřízení a vy- zdvižení desk zemských pohořelých, neb zámek Břečtayn s dvorem poplužním majestátem krále Ludvíka slavné paměti jest z manství osvobozeno, jakž majestát ten ve dsky dvorské památné slovo od slova vepsaný v sobě to obsahuje a zavierá; kdež první přirčení se stalo podle zprávy Adama Zilvara, že ten věnný zápis jest minul. Str. 17. 35. Jan Zilvar z Pilnikova stanoví poručníky statku svého. 1486, 1. srpna. Panie Silvarové víno. Léta božieho tisícieho CCCCLXXXVI, ten úterý den svatého Petra v okovách, před urozeným pánem panem Fridrichem z Šumburka a z Peršteyna na Trutnově, na miestě královské Mti, Janem z Kozojed, Janem Karlíkem z Nežetic, Alexandrem Temricem z Mosazného, Hanušem Zilberem z Starých Bukuov, Hanušem mladším z Warnsdorfu a v Starých Buciech, Janem Stošem z Targovic předstúpil pan Zilber z Pilnikova na Břečténě a tyto poručníky jest učinil: najprve pana Jeníka z Mečkova a na Uherště, tchána svého, Hanuše Zilbera z Starých Bukuov, stryjce svého, a paní Johanku manželku svú, dceru páně Jeníkovu, všeho statku svého a dědictvie, což v manství nynie má anebo jmieti bude, movitého i nemovitého, kterýmžby koli Ijménem] mohl jmenován býti, po své smrti, a to takto: aby z mrtvého na živého spadlo. A toho sobě moc plnú zuostavuje to změniti i s tiem učiniti, jakžby se jemu nejlépe zdálo a líbilo. Str. 17; zápis ten přetržen. 36. Hanuš Zilvar ze Starých Bukův stanoví poručníky statku svého. 1486, 14. září. Leta božieho tisícieho čtyrstého osmdesátého šestého, ve čtvrtek den svatého Kříže povýšenie, předstúpil jest Hanuš Zilvar z Starých Bukuov před pány many, 46*

Strana 364
364 D. XV. Trutnovské desky manské zejména tyto: Alše z Šanova a na Hostiném, Jana Karlíka z Nežetic, Petra z Vrch- labie, Kunše z Železna, Hanuše mladšieho z Warnstorfu, Jana z Slúpna a v Žirči, a zapsal jest právo své Janu Zilvarovi z Pilnikova a na Břečtejně, strýci svému, Janovi Sulkovi z Kozojed a v Chotobici, Heršovi z Železna a v Třemešné, kteréž má na statku páně Kunáškovu. A miesto sobě toho pozuostavuje to změniti a s tiem učiniti, jakž by se jemu zdálo a líbilo. Str. 18. 37. Král Vladislav na soudu komorním vypovídá mezi Fridrichem z Šumburka a many Trutnov- skými a stanoví při tom některé články zřízení soudu manství Trutnovského. 1487, 9. února. Str. 370, s nápisem: Zřiezenie druhé. Otištěno v Archivě Českém VIII, č. 483 na str. 447. 38. Bohuslav z Litovic, prokurator království Českého, z rozkazu krále Vladislava stanoví zřízení soudu manství Trutnovského. 1487, 17. srpna. Nařízení soudu. Ve jméno Trojice svaté amen. Léta božieho tisícího čtyřstého osmdesátého sedmého, v pátek po slavném hodu Matky božie Nanebevzetie, toto zřiezenie manstvie Trutnovského stalo se z rozkázánie pána pana krále JMti i rady rad JMti úrozeným pánem panem Bohuslavem*) panem prokuratorem královstvie Českého, i s vuolí pána pana Šumburka, hejtmana JMti, i všech pánuov s plnú volí: Item najprve súd má osazen býti a na tom soudě pán JMt pan Šumburgk má seděti, potom pět manuov a šestý konšel z rady od města Dvoru. Item ti všichni svrchupsaní mají učiniti přísahu podle obyčeje země této. Item ti všichni mají seděti do celého roku; a potom, když rok mine, mají dva z staré rady zuostati, na kteréž by pan hejtman ukázal a utekl s jinými many, kteříž by v laviciech ten rok neseděli. A potom ta dva třetic léto máta vyjíti, a jiná z toho úřadu toho roku prvním obyčejem mají zuostati k létu jinému. A tak i potomnie léta aby se řiedilo. Item ti, kteříž v laviciech sedie, nemají k žádné při z lavic vstávati, leč by se samého kterého z nich co dotýkalo. Item soud ten má držán býti čtyřikrát do roka z práva. A při každém tom soudě má provolán býti před tiem na dvě neděli listem pana hejtmana vedle staro- dávnieho obyčeje. Pakli by byla znamenitá potřeba neb rozkázánie pana krále

Strana 365
z roku 1487. 365 JMti, aneb že by požádal své spravedlnosti který host neb cizozemec, soud má osazen býti najméň ve dvú nedělí. Item soud ten manský má držán býti plné tři dny, by potřeba byla toho. Item ten soud má zaseden býti vždy před polednem najméně na tři hodiny. Item ten soud když by měl zaseden býti, má prvé zahájen býti tiem oby- čejem, jakož země Česká řiedí a spravuje. Item k tomu soudu když by kto koho chtěl z čeho viniti jeden z manuov druhého, ten má listem páně hajtmanovým po třikrát pohnati ke třem soudóm. A ktož pohoní jiného, sám má státi k každému súdu osobně. A ten, kohož pohoní, zmeškal-li by třetí soud k vysvědčení, že by nestál, tehdy dva z manóv vedle sta- rého práva budú se moci v statek toho uvázati a tomu, kterýž onoho jest pohnal, za právo dáti. A zase ktož by pana hejtmana z manuov chtěl pohnati a jej viniti před právem, ten má tiemto obyčejem učiniti, aby dvěma z manuov, kteříž sedie v laviciech, buď zústně neb listem s jich pečetmi týmž obyčejem a řádem svrchu- psaným aby pohnal JMti. Item soud manský má držán býti dvě neděli před suchými dny; a to proto, neuměl-li by věc trefiti, aby králem JMtí a pány naučeni byli. Při tom soudu ko- morníka mají mieti. Ktož by pohnati koho chtěl, má mieti list pod pečetí páně hejtmanovů. Od toho listu písaři má dáno býti dva groše bielá; a od listu od úřadu má dáno býti od pečeti bielý groš. Item jestliže by kto přes přikázánie pánuov manuov neopatrně mluvil, ten jednu kopu míšenského počtu aby dal, a páni súdce aby ji obrátili na komorníka neb na potřebu k tomu soudu příslušnú. Pakli by kto pány soudce haněl anebo soud jich, ten aby byl v kázeň páně vzat a nebyl puštěn, leč by jim napravil podle všie potřeby. A na jich súdu mají každý přestati. Než oni neuměli[-li] by več trefiti, mají při i odpor JKMti ukázati a vedle JMKské a pánuov mají ortel vynésti. A chtěl-li by jeden druhého bez súduov z čeho viniti, má jeho přede pána pohnati, a nemohl-li by jich pán srovnati, má moc oběma stranoma rozkázati, aby sobě právi byli vedle práva. A ktož by jeden druhého pohnati chtěl, to se má státi dvě neděli před súdem a posléz nic. A jestli- že by jeden na druhém právem obdržal z těch škod, které by proň vzal, muož jeho pohnati ku prvniemu súdu; a tu se jemu má konec státi, což by svědomím vedle práva provedl; a což by provésti nemohl, učiň za to správu vedle práva. A na kteréhož by z manuov ukázáno bylo do lavic sednúti, a on toho odpieral, ten aby pětmezcétma kop bielých grošuov položil králi JMti, a ten rok aby toho prázden byl, a to proto, aby řád zachován byl. A když by k králi JMti jeli s odporem aneb žalobú, tehdy těm jedna kopa g. mádána býti odžalobníka a druhá kopa od toho, kto odpierá.

Strana 366
366 D. XV. Trutnovské desky manské Tito kusové panem Hanušem jsú sepsáni a srchupsaném [sic] prokuratorem jsú přijati a potvrzeni z rozkázánie KMti. Item ktož by poslušenstvie úřadu poslúchati nechtěl a do třetieho obeslánie od úřadu státi nechtěl pro kterúžkoli potřebu manstvie, bez póhonu má fendován býti do deseti hřiven gr. českých a výš nic. Item druhý kus, ktož by byl pohnán vedle práva od úřadu, až do třetieho póhonu nestál, po třetiem póhonu má jeho komorník při súdě sedě zavolati, byl-li by tu, aby předstúpil. Pakli by nebyl, tehdy tomu komorníku má dán býti man neb dva, a ti mají téhož komorníka dovésti k tomu pohnanému a dáti jemu za hřebík, aby ten statek opanován byl vedle práva úřadu. Pakli by se odboj stal, o to pan hejtman se pány many mají všichni vzhuoru býti proti takovému nepo- slušnému. Item dále kdyby král JMt chtěl co jednati, co by se toho manstvie dotýkalo, buď cožkoli buď, tehdy JMt nemá jednati jinak, než aby k sobě ráčil přijieti hejtmana téhož manstvie a těch šest kmetuov, kteříž by tu chvíli v laviciech seděli. Item ktož by vinu propadl před zahájeným súdem neohrazením, přistúpením nebo řečí, vina jedna kopa gr. míšenského počtu. A tu polož hned a veď při svú před se; než dokud kopy nepoloží, dotud pře stuoj. A pakli by kto dáti a položiti nechtěl, toho má pán dopomoci; a ta kopa na pana hejtmana a na pány many příslušie. Str. 368. *) Bohuslav z Litovic. 39. Král Vladislav na soudu komorním vypovídá mezi Fridrichem z Šumburka a many Trutnovskými. 1487, 25. září. Str. 370, s nápisem: Zřiezenie třetie. Otištěno v Archivě Českém VIII. č. 514 na str. 463. 40. Svědomí o poslední vůli Václava Vrchlabského. 1489, 15. ledna. Leta Božieho tisícého čtyrstého osmdesátého devátého, ten čtvrtek před svatým Antonínem, vyznánie tato dolepsaná stala sú se před many zejména těmito: Alšem z Šanova a na Hostiném, Janem z Kozojed a v Chotobici, Kunšem z Železna a v Tře- mešné, Janem z Habru a v Nové Vsi, Philipem od města Dvoru. Item najprve Vilém ze Vzhoře, člověk dobrý rytieřský, vyznal jest před svrchupsanými, že Václav Vrchlabský poslal poň a pověděl jemu, že by chtěl na službu jieti k kniežeti k JMti. A Vilém jest otázku učinil: Komuž chceš statek svój poručiti, jestliže by tebe pán Buoh neuchoval? A Václav řekl: Bratru svému Čeň- kovi a synu jeho Haškovi.

Strana 367
= let 1487—1489. 367 Item David Černý, úředník nebožtíka Václava Vrchlabského, vyznal jest před many svrchupsanými, že, když službu zjednal u kniežete JMti, přijěv domóv zavolal téhož Čirného, úředníka svého, a rychtáře Vrchlabského k sobě, stoje s bratrem svým Čeňkem, a tu jest Črnému rozkázal, aby přijma k sobě rychtáře i vybral úroky s lidí jeho a dal je Čeňkovi: vie, kam je má dáti; a potom řekl, žeť to zvláště poroučiem, jestližeby mne pán Buoh neuchoval, aby žádnému nepostupoval, nežli Čeňkovi bratru mému; neb žádnému neporúčiem, než jemu a synu jeho Haškovi. Item Matúš, rychtář z Vrchlabie, člověk téhož Václava Vrchlabského, vyznal jest před svrchupsanými, že, když se chystal Václav Vrchlabský na službu k JMti kniežeti, sa u něho v krčmě s bratrem svým Čeňkem, poslav pro Črného úředníka svého, i poručil nám, úrok abychom vyberúce od lidí i dali Čenkovi: a Čeněk vie, komu je má dáti. A potom řekl k Črnému: Črný, totoť zvláště poroučiem, jestli žeby mne pán Buch neuchoval, aby žádnému nepostupoval, nežli Čeňkovi bratru mému, neb žádnému neporúčiem, než jemu a synu jeho Haškovi. Item Thóma, nebožtíka Václava služebník Vrchlabského, kterýž byl s niem u kniežete JMti v té službě, vyznal jest před svrchupsanými, že Václav Vrchlabský leže na smrtedlné posteli v Gladště toto mluvili: Co se koní, zbrojí a peněz týče, že to všecko poroučie Čeňkovi bratru svému. A Thóma otázal se jeho: Komuž pak Vrchlabie? A on jest řekl: Však Čeněk dobře vie i úředníci moji, že sem jemu to poručil a synu jeho Haškovi. A tato svrchupsaná vyznánie stala sú se v městě Dvoře na rathause pod přísahú, jakož obyčej a právo jest. Item Jan z Kozojed a v Chotobici před těmito many, zejména Alšem z Ša- nova a na Hostiném, Kunšem z Železna a Janem z Habru a v Nové Vsi, Philipem od města Dvoru, vyznal jest: Když Václav Vrchlabský měl činiti s Tvochem v Praze, tu Petr bratr jeho vedle něho nestál. I řekl Václav: Poněvadž Petir bratr mój vedle mne nestál, by mne Buoh neuchoval, Čeňkovi všecko porúčím a Haškovi synu jeho. A potom k témuž Janovi přijev do Chotobice, táž slova mluvil jest a želel jest, že soud nenie. Item Aleš z Šanova a na Hostiném před těmito many, zejména Janem z Ko- zuojed a v Chotobici, Kunšem z Železna, Janem z Habru a [v] Nové Vsi, Filipem od města Dvora, vyznal jest, že Václav Vrchlabský přijev do města Hostiného, za raddu jeho žádal, kterak by měl učiniti, žeby rád bratru svému Čeňkovi všecko po- ručil, což má, a synu jeho Haškovi. A on řekl: Milý pane Václave, neviem, kterak raditi, neb to máme skrze pana Šumburka, že sobě nic řiediti nemóžem. I řekl Václav: Poněvadž býti nemóže, věřím, byloliby toho potřeba, že to v paměti budeš mieti a vyznáš. Actum anno, loco, die ut supra. Str. 21.

Strana 368
368 D. XV. Trutnovské desky manské 41. Soud manský vypovídá ve při mezi Janem Zilvarem z Pilnikova a Fridrichem z Šumburka. 1489, 3. prosince. Pře mezi Janem Zilvarem a panem Fridrichem z Šumburka. Leta božieho tisícého čtyrstého osmdesátého devátého, ve čtvrtek před svatů pannú Barború. Item v té při a róznici, kteráž jest mezi urozeným pánem panem Fridrichem z Šumburka a z Peršteyna strany jedné a mezi urozeným panoší Janem Zilvarem z Pilnikova a na Břečsteyně strany druhé, tak že jest přišel urozený panoše Jan Zilber před nás v zahájený soud s přietelem svým a učinil tuto žalobu před námi skrze přietele svého, že jest člověka svého dědičného jménem Prokopa Kebawra propustil pánu panu Fridrichovi skrze přímluvy pánóv manóv, a to takto: a že ten jistý Prokop Kebawer měl přijíti na to právo do Vilčic a prodati svój statek a očistiti, jakož pak obyčej a úřad jest. A oč by se dělili pan Zilvar a Prokop Kebawr, toho jest měl pan Jeník najvyší rozdielce býti mezi nimi. A k tomu jest byla svolka s obú stranú, od pana Zilvara i od toho sedláka. Dále jest žaloval Zilvar tuto žalobu skrze přietele svého: a že jest toho nesčakal ten jistej Prokop Kebawr. Jsa páně Šumburkuov, z jeho miesta jest odpoviedal, jakož pak jeho listové Kebawrovi ukazují — dánie těch listóv v městě Trutnově; — v tom jeho pálil, mordoval, k tomu jemu i lidi jeho jímal a velikú škodu jemu čině. A vedle té žaloby ukázal list pánóv Dvorských i jiné listy, kteréž teď před očima jsú. Item proti páně Zilvarově žalobě odpor páně páně Fridrichóv pověděl takto pan Šumburg před námi, že ten Gebawr jeho nenie; a ukázal listy před námi páně Jirkóv z Steynu a úředníka jeho, a pravě: teď uzříte v těchto listech, žeť mój nenie. Také proti těm listóm Prokop[a] Gebawrovým, v kterých dánie svědčí v městě jeho Trutnově, pán pan Šumburk takto jest pověděl: a že o tom nevie. Také dále po- věděl pán pan Šumburk, že nevie, bylali by ta žena jeho, čili nebyla. Také pověděl jest pán pan Šumburg: a že se tomu člověku veliká křivda stala od pana Zilvara, a že se on vdycky k tomu jměl, že chtěl statek jeho očistiti. Také odpor byl páně páně Fridrichóv od Prokopa Kebawra, a že jest s ním poslal lidi své i některé konšely z města Trutnova. A ti jistí měšťané vyznali před námi, a že sú s ním šli do Vilčic a tu sú předstúpili před některé konšely, ale právo že tu nesedalo ani pan Jeník také. A tu jest před některými oznámil ten Prokop Kebawr: a že teď statek svój odevzdávám mocně a poroučiem, ty penieze, kteréž mám na tom statku, aby dány byly synu mému anebo ženě jeho nic, jestliže by sám po ně přijíti nemohl. A na to jest koupil za gr. piva památného. Také vedle toho odporu tyto listy pán pan Šumburk jest položil, kteréž ještě před očima jsú.

Strana 369
s roku 1489. 369 Item proti tomu pan Zilvar pověděl takto skrze přietele: Kéž jest přišel, když jest měl přijíti podle smlúvy, kteráž se stala před pány many; a by byl přišel, bylo by se té smlúvě dosti stalo; a v tom volaje se na pány many, aby pověděli, co jest jim svědomo. I pověděli sme takto před panem Hořickým i před panem Haškem, že se jě ta smlúva tak stala, že jest měl ten Prokop Kebawr přijíti na jeho právo do Vilčic, na páně Zilvarovo, a měl ten statek odevzdati a očistiti a pe- nieze své bráti; a jestliže by oč mezi nimi róznice byla, toho jest měl pan Jeník mezi nimi mocný rozdielce mezi nimi býti. Nález v dotčené při z naučení JMKské. A my Aleš z Šanova a na Hostiném, Jan z Kozojed a v Chotovici, Hanuš z Warnstorfu a v Starých Buciech, Kuneš z Železna, Jan z Habru a z Podstrání, Filip od Dvora sediece v zahájeném plném soudu i vážili sme ty všecky pře i listy jich, kteréž sú před námi položili s obú stranú, i naučenie vzavše od JMKské pána pana našeho najmilostivějšího, i nalezli sme za právo: Ponivadž pán pan Šum- burk proti jeho žalobám jiného odporu nemá, než ten, že o tom nic nevie, i jestli že to pán pan Fridrich k své cti a vieře vezme slovy svými, že o té škodě, kteráž se dála od Prokopa Kebawra mordem, pálením i lidí jímáním Janovi Zilvarovi, žádnú příčinú skutkem ani radú nevie, má se to pánu věřiti a při tom zachován má býti. A pan Fridrich jest tomu dosti učinil nálezu. Str. 18. 42. Soud manský vypovídá ve při Fridricha z Šumburka s Janem z Kozojed a Janem Zilvarem z Pilnikova. 1489, 3. prosince. Item pře mezi p. Fridrichem z Šumburka s jedné, Janem z Kozojed a Janem Zilvarem z strany druhé. Leta božieho tisícieho čtyrstého osmdesátého devátého, ten čtvrtek před svatů pannú Barború, v té při a róznici, kteráž jest mezi urozeným pánem panem Fridrichem z Šumburka a z Peršteyna na Trutnově jedné strany, a urozenými Janem z Kozojed a v Chotobici, Janem Zilvarem z Pilnikova a na Břečštejně strany druhé, tak že je pán JMt vinil před námi v zahájeném soudu, že sú se voni v odúmrt nebožtíka Hanuše Zilvara starého mocí a bez práva uvázali, nemajíc k tomu žádného práva, než jest ta odúmrt na krále JMt spadla. A vedle toho pán pan Šumburk ukázal jest list JMKské. Item odpor jich Jana z Kozojed a Jana Zilvara, že sú oni pravili před námi, což sú kolivěk učinili, že sú ne z moci učinili, ale z práva. A ukázali toho cedule, Archiv Český XV. 47

Strana 370
370 D. XV. Trutnovské desky manské že jest jim streje a přietel jich to poručil a dal, tak jakož jest dáti směl vedle zřie- zenie JMKské, kteréž jest nám JMt dal a zřiedil. A my majíce napřed pána Buoha a spravedlnost jeho před sebú podle zřie- zenie nynějšieho JMti obdarovánie, i nalezli sme za právo, že sú toho moc měli skrze dánie Hanuše Zilvara, přietele svého, jakož pak sú to dánie okázali vedle zřiezenie JMKské. A my nalezli sme za právo, co sě jim nedokonalo, aby se jim dokonalo před panem hejtmanem a před námi. A to sme za právo nalezli, že oni mají k tomu lepšie právo podle příbuznosti přietele svého k tomu statku a dánie jeho, nežli král JMt. Str. 19. 43. Soud manský vypovídá ve při Fridricha z Šumburka s Janem z Kozojed. 1489, 3. prosince. Pře mezi Fridrichem z Šumburka a Janem z Kozojed. L. b. tisícého čtyrstého osmdesátého devátého, ten čtvrtek před svatú pannú Barború, v té při a róznici, kteráž jest mezi urozeným pánem panem Fridrichem z Šumburka strany jedné, a Janem z Kozojed strany druhé. Jakož jest žaloval pan Šumburg před zahájeném soudu [sic], kterak by Jan Kozojedský svévolně a z pychu bránil se dáti kury a oves k tomuto zámku, kteréž z práva dávati mají jeho chudí lidé. I proti tomu jest pověděl Jan Kozojedský, poněvadž se jemu právo jeho zavierá i lidem jeho, a že jich proto dáti nechtěl; a na to jest ukázal majestát krále Jana Slepého i jiné listy, kteréž má po kmenu svém. I páni manové sediece na soudě kázali sobě ten majestát čísti, a tu sú v něm nalezli obdarovánie veliké kmenu jeho; a tak stojí: kdyby mu kolivěk královstvie zavřeno bylo, a že hned nenie povinen dáti kur ani ovsa k řečenému zámku. I proti tomu jest pán pan Šumburk pověděl, uslyšav majestát: že sem já tobě spravedlnosti tvé nezavřel ani zavierám; a toho se poddávaje na pana Kunše z Železna a na pana Jana Podstránského, že když sú byli posláni od Kozojedského ku pánu, proč by se jemu spravedlnost zavierala jeho lidem, a pán jest po nich po- věděl, že jemu spravedlnosti jeho nezavierá, kterúž má a pokázati móže. I protož páni manové nalezli za právo, aby pan z Šumburka zachoval Jana z Kozojed při jeho spravedlnosti, a Kuozuojedský také aby kázal lidem svým platiti, což platiti mají; a což jest ovsa zadržalého lonského, aby se prominul, a letošní aby dán byl. Str. 20; srovnej: Srv. Hüttels Chronik der Stadt Trautenau (vydal dr. L. Schlesinger v Praze 1881), str. 9.

Strana 371
z roku 1489. 371 44. Viktorin z Kocléřova zastavuje měšťanům Dvorským ves svou Bukovinu ve 200 kopách gr. míš. 1489, 4. prosince. Leta božieho tisícého čtyrstého osmdesátého devátého, ten pátek den svaté panny Barbory, před tyto pány many, zejména Alše z Šanova a na Hostinném, Jana z Kozojed a v Chotobici, Hanuše mlazšieho z Warnštorfa, Kunše z Železna a z Tře- mešné, Jana z Habru a z Podstrání a Filipa od Dvora, předstúpil Viktorin z Koclé- řova a pověděl, [že z své dobré svobodné vuole a s přátelskú radú zastavil jest ves svú Bukovinu múdrým opatrným pánóm purgmistru a raddě města Dvora Králova nad Labem i všie obci, nynějšiem i budúcím, za dvě stě kop grošóv míšenského počtu, se vším plným panstvím, nic tu sobě nepozuostavujéc než výplatu, a to tiemto obyčejem, že již jmenovaný Viktorin aneb dědici jeho životní anebo bratr jeho, neb dědicové bratra jeho, aneb ktož by koli již psaného Viktorina právo měl, ten moci bude, polože pánóm Dvorským dvě stě kop gr. míš. počtu, bude moci tu ves zase vyplatiti. A to se znamenitě vymieňuje: rybník, kterýž jest v Bukovině, ten má Viktorin držeti do své živnosti; a tiem rybníkem nemá nic výš topiti, aniž hrází neb stavu povyšovati, než má ostati vedle prvnieho udělánie. A když by chtěl ten rybník spustiti při slušných časiech, tehdy má dáti prve lidem věděti dvě neděli napřed, aby sklidili, aby se jim škoda nedála od toku vod. A jestliže by nevyplatil za své živnosti, tehdy má ten rybník přijíti v tu zástavu pánuom Dvorským hned po jeho smrti. A kdyžby ten nebo ti], kteřížby měli spravedlnost k výplatě svrchu psané vsi vedle nahoře psaného zřiezenie, tu ves chtěli vyplatiti, tehdy dadúc těch dvě stě kop grošů míšenského počtu panuom Dvorským, páni Dvorští mají jemu neb jim propustiti ves Bukovinu i s tiem rybníkem. Také pan Viktorin má pánóm tu zástavu kniehami manskými zapsati a utvr- diti při najprvnějšiem soudu manském, když držán bude na Trutnově, i list toho zpuo- sobiti vedle práv a zřiezenie toho manstvie. Str. 20; zápis ten přetržen. 45. Zdislav z Lovčic odevzdává, což měl v Lanově, Čeňkovi Vrchlabskému. 1489, 4. prosince. Leta božieho tisícého čtyrstého osmdesátého devátého, ten pátek den svaté panny Barbory. Jakož se odevzdánie stalo před úřadem manstvie Trutnovského od Zdislava z Lovčic panu Čeňkovi i dědicóm jeho [manstvie], kteréž jest měl tu v Lanově, jmenovitě se dvorem, s poplužiem, s lukami a s rybníky, s potoky, s lesy i lidmi purgrechtními, dva lány platná, s kterýchž platí 2 kopy úroku, [z] jednoho 1 kopu 47*

Strana 372
372 D. XV. Trutnovské desky manské a [z] druhého druhú kopu, s robotami, s kury, s plecmi i s pastvištěmi se všemi dóchody, sobě tu nic nepozuostavuje ani svým budúcím. A ktož [sic] k tomu přísluší i to poplužie, kteréž sem od páně Zajiecova koupil, též tu sobě nic nepozuostavuje ani svým budúcím. Str. 21. 46. Jan z Kozojed pouští své právo v Lanově Čeňkovi z Vrchlabí. 1489, 4. prosince. Leta božieho tisícého čtyrstého osmdesátého devátého, ten pátek den svaté panny Barbory, předstúpil před zahájený soud před pány many, jménem Alše z Ša- nova a na Hostiném, Jana z Kozojed a v Chotobici, Hanuše mlazšieho z Warnsdorfu, Kunše z Železna a z Třemešné, Jana z Habru a [v] Nové Vsi, Filipa od Dvora, Jan z Kozuojed a v Chotobici a propouštie ustalé právo, kteréž jest měl na tom popluží v Lanově, kteréž drží pan Čeněk Vrchlabský, i ty všecky odpory, kteréž sem proti tomu učinil. Str. 21. 47. Jan Zilvar z Pilnikova stanoví poručníky statku svého. 1489, 4. prosince. Leta božieho tisícého čtrstého osmdesátého devátého, ten pátek den svaté panny Barbory, před urozeným pánem panem Fridrichem z Šumburka a z Perštejna na Trutnově, na miestě krále JMti, Alšem z Šanova a na Hostiném, Janem z Kozuojed a v Chotobici, Hanušem mlazšiem z Warnstorfu, Kunšem z Železna a z Třemešné, Janem z Habru a v Nové Vsi, Philippem od města Dvora, předstúpil před nás v za- hájeném soudě Jan Zilvar z Pilnikova a na Břecšteině a tyto poručníky jest učinil: najprve pana Salavu z Lipé a v Světi, pana Jeníka z Mečkova a na Uherště, Jana Karlíka z Nežetic a na Veselí, Jana z Kozojed a v Chotobici a paní Johanku z Me- čkova, páně Jeníkovu dceru z Mečkova a na Uherště, manželku svú milú do stavu změ- něného, všeho svého statku a dědictvie, což v manství nynie má nebo ještě mieti bude, movitého i nemovitého, kterýmžbykoli [jménem] mohl jmenován býti, po své smrti a to takto: aby z mrtvého na živého spadlo. A toho sobě moc plnú pozuostavuje to změniti i s tiem učiniti, jakž by se jemu nejlépe zdálo a líbilo. Str. 22. 48. Aleš z Šanova na místě Kristiny z Camru odevzdal statek její v Starých Bucích Fridrichovi z Šumburka, hejtmanu manství Trutnovského, kterýž jej hned propůjčil Hanušovi z Warns- dorfu a bratřím jeho. 1489, 4. prosince. Téhož leta svrchupsaného osmdesátého devátého, ten pátek den svaté panny

Strana 373
z roku 1489. 373 Barbory, urozený panoše Aleš [z Šanova] a na Hostinném, maje plnú moc listem od urozené panie Kristiny z Camru k odevzdání statku jejieho, kterýž jest měla v Starých Buciech, i přistúpil jest před urozeného pána pana Fridricha z Šumburka a z Perštejna, hejtmana na Trutnově, a před pány many se pánem sediecí v zahájeném soudě, panem Janem z Kozojed a v Chotobici, Kunšem z Železna, Janem z Habru a v Nové Vsi a Filipem od města Dvora, i odevzdal jest panu Fridrichovi z Šumburka etc. A pán sedě na miestě jeho milosti královské hned podal jest a pójčil uro- zenému panoši Hanušovi z Warnštorfu a bratřím jeho i dědicuom jich toho všeho statku, kterýž jest paní Kristina měla tu v Starých Buciech, sobě tu nic nepozuo- stavujíc ani svým budúcím, tak jakž za právo jest v manství Trutnovském. Str. 23. 49. Jan z Kozojed na místě Hanuše z Warnsdorfu odevzdává poddané v Starých Bucích Fridrichovi z Šumburka, hejtmanu manství Trutnovského, který je hned půjčuje Hanušovi mladšímu z Warnsdorfu. 1489, 4. prosince. Téhož leta oc LXXXIX, ten pátek den svaté panny Barbory, urozený panoše Jan z Kozojed a v Chotobici, maje plnú moc listem od urozeného a statečného ry- tieře pana Hanuše z Warnštorfu etc. k udevzdání co sě dotýče těch lidí, kteréž jest sobě byl pozuostavil v Starých Buciech, jakož smlúva ukazuje, předstúpil jest před urozeného pána pana Fridricha z Šumburka etc., hejtmana na Trutnově, a před pány many se pánem sediecí v zahájeném soudě, Alšem z Šanova a na Hostiném, Kunšem z Železna, Janem z Habru a v Nové Vsi, Filipem od města Dvora, i ode- vzdal jest pánu panu Fridrichovi z Šumburka etc. na miestě páně Hanušově ty jisté sedláky svrchupsané se vším plným panstvím, tak jakž jest sám je držal. A on pan Šumburg na miestě královském sedě, s tiem se vším právem a panstvím, jakož svrchu psáno stojí, pójčil jest panu Hanušovi mlazšiemu z Warnštorfu a bratřím jeho dě- ditcsky, jim i jich dědicóm, tak jakož Trutnovské právo za právo má, a sobě tu nic nepozuostavuje, ani svým budúcím. Str. 23. 50. Kristina z Camru propouští zápis, jímž poručníky učinila Mikuláše mladšího z Hořic a Jana z Kozojed. 1489, 4. prosince. Item já Kristina z Camru jakož sem list dala mocný ten zápis propustiti, kterýmž sem učinila pírve], jakož sú, poručníky pana Mikuláše mlazšieho z Hořic etc., Jana z Kozojed a v Chotobici; i dala sem plnú moc listem svým urozenému panu

Strana 374
374 D. XV. Trutnovské desky manské Alšovi z Šanova a na Hostinném, aby ten zápis propustil. A on jest tak učinil v pátek den svaté panny Barbory, leta oc LXXXIX. Str. 14; srovnej č. 26. 51. Hanuš Zilvar ze Starých Bukův odevzdává soudu manskému ves Hertvikovice, a ten ji pro- půjčuje Fridrichovi z Šumburka, hejtmanu manství Trutnovského. 1489, 4. prosince. Téhož leta božieho tisícého čtyrstého osmdesátého devátého, v pátek den svaté panny Barbory, urozený Jan z Kozojed a v Chotobici, Jan Zilvar z Pilnikova a na Břečstejně, majíce plnú moc po Hanušovi Zilvarovi z Starých Bukóv, po přie- teli svém, co sě Hertvikovic dotýče odevzdati i ujistiti urozenému pánu panu Fri- drichovi z Šumburka a z Perštejna na Trutnově, i předstúpili sú svrchupsaní před urozeného panoši Alše z Šanova a na Hostiném, kterýž je seděl na JMti miestě královské, a s ním sediecí v zahájeném soudu Hanuš z Warnštorfa, Kuneš z Železna, Jan z Habru a Filip od města Dvora, i odevzdali jsú ves Hertvikovice svrchupsanému Alšovi děditcky se vším právem, tak jakž jest pan Hanuš Zilvar držal, nic tu sobě nepozuostavujíce. A svrchupsaný Aleš sedě na JMti miestě, maje toho plnú moc, i podal jest i půjčil urozenému pánu panu Fridrichovi z Šumburkovi a z Perštejna, hejtmanu na Trutnově etc, se vším právem té vsi svrchupsané Hertvikovic, jemu i jeho dědicóm, tak jakž Trutnovské právo za právo má. Str. 24; srovn.: S. Hüttels Chron. d. Stadt Trautenau str. 10. 52. Viktorinovi z Kocléřova zapsáno povolení královské k zajištění věna manželce. 1489. Povolenie královské Viktorinovi z Kocléřova k věna zapsání. Item [zaznamenává se, že Viktorin z Kocléřova má již povolenie krále JMti, aby též věno zapsal panie své týmž obyčejem, jako Silvar a pan Kozuojedský. A re- lator toho pán pan Fridrich z Šumburka etc. a pan Mikuláš Hořický, purgrabie kraje Hradeckého, leta osmdesátého deváteho. Str. 25. 53. Viktorin z Kocléřova zapisuje manželce své Markétě z Barchova věno na zboží svém v Kocléřově. 1489. Věno panie Kocléřovské. Item leta božieho tisícého štyrstého osmdesátého devatdesátého [sic] před urozeným a statečným rytieřem panem Alšem z Šanova a na Hostiném, kterýž jest

Strana 375
s let 1489—1491. 375 seděl na miestě pána pana Fridricha Šumburka pana hajtmana, a před pány many, jménem Jana z Kozuojed a v Chotobici, Hanuše z Warnstorfu a v Starých Buciech, Kunšem z Železna, Janem z Habru a v Nové Vsi, Filippem od města Dvoru, slovutný panoše Viktorin z Kocléřova, maje již to povolenie, aby mohl manželce své, panie Markletě z Barchova, věno ukázati na zboží svém obyčejem a právem svobodným, kdyžby jeho přebyla, aby s tiem věnem svým mohla učiniti i nechati, dáti i zastaviti, prodati k svému užitku, pokudž by se jie nalépe zdálo a líbilo; jakož již jmenovaný Viktorin z Kocléřova svrchupsané Markletě, manželce své, jmenoval a zapsal s svú dobrú svobodnú vuolí v Kocléřově, na vsi, na dvoře, na lidech kmetciech, na platech, na rybníciech, na lukách, na lesiech, na řece a na všech požitciech a duochodiech, kteréž tu má, (polovici nábytkuov má vzieti, jestliže by jeho přebyla), sto kuop grošóv českých dobrých střiebrných rázu Praž[slkého, sobě ani svým dědicuom tu nic nepozuostavuje po smrti své, než výplatu dědicuom a budúcím svým zachovávaje hotovú pospolnú summú, jakož sě svrchu píše a jmenuje groši čeští, splatiti již jme- novanú paní Markletu. Avšak všecko bez pohoršenie a újmy služby královské Mti k úřadu Trutnovskému příslušijící. Str. 25. 54. Král Vladislav vypovídá na soudě komorním mezi Fridrichem z Šumburka a many Trutnovskými. 1490, 14. března. Str. 371 s nápisem: „Zřiezenie čtvrté“. Otištěno v Archivě Českém IX, č. 698, na str. 514. 55. Jan Karlík z Nežetic odevzdává vsi Vyhnanov a Prorub Janovi Zilvarovi z Pilnikova. 1491, 2. července. Odevzdánie Jana Karlíka Janovi Zilvarovi. Item leta božieho tisícého čtyrstého devadesátého prvnieho, v suobotu den Matky Božie přes hory jitie, stalo se jest odevzdánie před pány many, jménem uro- zeného a statečného rytieře Alše z Šanova a na Hostiném, urozeného Jana z Kozojed a v Chotobici, urozeného Hanuše z Warnštorfa a v Starých Buciech, urozeného panoši Kunše z Železna, a urozeného pana Jana z Habru a v Nové Vsi, a Filipem od města Dvoru. Tu jest předstúpil urozený panoše Jan Karlík z Nežetic a odevzdal urozenému panoši Janovi Zilvarovi z Pilnikova a na Břecšténě i jeho dědicuom Vyhnanov a Prorub, tak jak sú předci jeho drželi a požívali od stara dávna, s všiem plným panstviem a právem, tak jakž jest sám držal, nic tu sobě nepozuostavuje ani svým budúcím;

Strana 376
376 D. XV. Trutnovské desky manské a kuopu jednju v Bukovině platu, a to též se vším plným právem a panstvím, tak jakž jest sám držal a požíval. Za tím zápis novější: Leta M'VCXLIII, v středu po sv. Diviši [1543, 10. října]. Z této příčiny toto pře- tržení Bukoviny se stalo podle nového zřízení a vyzdvižení desk zemských pohořalých, neb v Bukovině jeden člověk se čtrnácti pruty dědin majestátem krále Ludvíka slavné paměti jest z manství osvobozen, jakž majestát ten slovo od slova ve dsky dvorské památné vepsaný v sobě to zavierá. Str. 24. 56. Jan z Habru prodává statek svůj Podstrání Vaňkovi Hrabišovi z města Dvoru. 1491, 2. července. Úmluva mezi urozeným Janem z Habru a Vančkem Hrabišem od města Dvora. Item leta božieho tisícého čtyrstého devadesátého prvnicho, tu suobotu den Matky božie přes hory jitie, stala se jest smlúva a trh dobrovolný s obú stranú mezi panem Janem z Habru a Vančkem Hrabišem o dvór o poplužie, co se k Stráni dotýče za rybníkem a proti rybníku s té strany se všiem tiem příslušenstvím, jakož sám pan Jan měl a v držení užíval, a pak s této strany rybníka k Borkuom, pokudž sobě mez udělají, proto pan Jan nebo jeho budúcí budú moci s té strany dobytek pásti i vodě a ostřieže požívati až do vody. A když by Vaněk Hrabiše nebo jeho budúcí rybník spustili neb osušoval, v tom pan Jan nebo jeho budúcí nemají jemu překážky žádné činiti, kdyžby v rybníku co sul. Item co [se] cesty dotýče, Vaněk Hrabišě neb jeho budúcí mají cesty mieti k své potřebě vedle meze v rybníce. Str. 24. 57. Jan z Habru odevzdává statek Podstrání Vaňkovi Hrabišovi z města Dvoru. 1491, 2. července. Odevzdánie Jana Podstránského Hrabiši Vaňkovi. Item leta božieho devadesátého prvnieho, v suobotu den Matky Božie přes hory jitie, stalo se jest odevzdánie v městě Dvoře před pány many, jménem Alšem] z Šanova a na Hostinném, Janem z Kozuojed a v Chotobici, Hanušem z Warnsdorfa v Starých Buciech, Kunšem z Železna a Filippem od města Dvoru. Tu jest předstúpil před nás slovutný panoše Jan z Habru a odevzdal Vaňkovi Hrabišovi dvór a poplužie, co se k Stráni dotýče za rybníkem se všiem příslušenstvím, tak jakž jest sám jměl a držal. A sobě tu nic nepozuostavuje ani svým budúcím. Str. 25.

Strana 377
= let 1491—1493. 377 58. Hanuš z Warnsdorfu spravuje statek v Chotobici, jejž byl prodal Janovi z Kozojed, vším svým statkem manským. 1491, 28. listopadu. Item leta božieho tisícého čtyrstého devadesátého prvnieho, ten pondělí před sv. Ondřejem, já Hanuš z Warnštorfa a v Starých Bucích spravuji sám od sebe i od svých bratří i dědicóv svých ten statek, který sem jemu prodal tu v Chotobici, panu Janovi z Kozojed i jeho dědicuom tiem vším statkem svým, kterýž mám v manství nebo mieti budu. A kdyby bratřie moji přijeli, mají jemu též odevzdati, a když jemu odevzdadie, má ten zápis umořen býti. A před těmito se ten zápis dál: jmenem Alše[m] z Šanova, Kunšem z Železna, Čausem od města Dvoru. Str. 4: po straně: Správa. 59. Jan a Kuneš bratří z Habru bratra svého Mikuláše splátkou peněz oddělují od dědictví po otci. 1493, 11. února. Rozdiel mezi bratřími Mikulášem a Kunšem a Janem bratřie z Habru a na Podstrání. Item leta božieho tisícého čtyrstého devatdesátého třetieho, ten pondělí před svatém Valentinu [sic], předstúpili před nás urození panoše Mikuláš a Kuneš bratřie z Habru a na Podstrání, před urozeného a statečného rytieře Alše z Šanova a na Hostiném, urozeného Jana z Kozojed a [vl Chotobici, urozeného Jana Zilvara z Pil- nikova a na Břecštýně, urozeného Herše z Železna a na Třemešné, a [oznámili], že Mikuláš bratr jich vzal rozdiel ode dvú bratrú, od Kunše a Jana, a to ze všeho toho statku, kterýž po svém otci mají, a že sú jeho odbyli hotovými penězi a jinými svršky, jakožto toho cedule mezi sebú mají. A to jest jim odevzdal a odsvědčil sě dobrovolně s dobrú myslí. A tu sobě nic nepozuostavuje ani svým budúcím. Str. 25. 60. Mikuláš z Hořic a na Pecce, purkrabí kraje Hradeckého, vypovídá mezi Bernartem z Šum- burka a many kraje Trutnovského. 1493, 15. července. Ve jmeno božie amen. Leta božieho tisícého čtyrstého a devadesátého tře- tieho, v pondělí na rozeslánic svatých apoštolóv, stalo se toto zřiezenie z rozkázánie krále JMti skrze urozeného pana Mikuláše z Hořic a na Pecce, purkrabí kraje IIra- deckého, mezi urozeným pánem panem Bernhartem z Šumburka a na Trutnově s jedné, a urozenými pány many k Trutnovu příslušijícími strany druhé, takovéto: že Archiv Český XV. 48

Strana 378
378 D. XV. Trutnovské desky manské páni manové přijali jsú z rozkázánie krále JMti pána pana Bernharta za heytmana tak vedle svých práv, svých starodávních, i všech zřiczení králem JMtí učiněných i panem Bohuslavem*) prokuratorem krále JMti sepsaných. A týž pán pan Bernhart slíbil je zachovati při týchž práviech starodávných i při těch všech artikulích v nich sepsaných. A já svrchupsaný Mikuláš vedle jich mocného na mně přestánie toto mezi nimi mocně rozkazuji a vypoviedám: Item. Najprve co se dotýče osazenie soudu, aby ten pondělí před sv. Barto- lomějem konečně soud zasedli, a tito zejména aby v soudě seděli a vedle práva přísahy učinili: Najprve pan Kozojedský, pan Hanuš Bucký, pan Čeněk Vrchlabský, pan Hereš a pan Silvar, a z města Dvoru jeden; a při tom též pán pan Šumburk, pan Bernhart, prve nežliby v soudu seděli, aby přísahu učinil k úřadu vedle práva. Item. Což se práv a majestátů dotýče chovánie, to aby chovali u Dvora až do příjezdu krále JMti; a kdyžby [se] král JMt šťastně do Čech vrátil, večež to JMt ráčí obrátiti, tak aby se zachovali. A což se týče zamkánie truhlice a práv, v tom aby se vedle práva a obyčeje starého zachovali. Str. 372. *) Bohuslav z Litovic; srv. zde str. 364—366 č. 38. 61. Jan z Kozojed a Jan Zilvar z Pilnikova dělí se o to, což spolu měli ve Vlčicích. 1494, 23. května. List společní Zilvaróv s panem Kozojedským. Item leta syna božieho tisícého čtyřstého devadesátého čtvrtého, ten pátek před sv. Trojicí, stala se smlouva mezi urozenými panošěmi panem Janem z Kozojed a v Chotobici z strany jedné, a panem Janem Zilvarem z Pilnikova a na Břectajně z strany druhé, což se dotýče lidí těch u Vlčicích a rybníčkuov, kteréž sú spolu měli po nebožčíku panu Zilvarovi starém. A takto sou se jimi rozdělili, že se každému dostalo sedm těch lidí. Item pan Jan Kozojedskej prodal panu Zilvarovi svuoj diel na mlýnu a na dvoře, jmenovitě za 50 kop gr. a za 21/2 kop míš. A tito se lidé zejména dostali panu Kozojedskému: Petr Feyt, Nikel Koller, Hlanus Pheil, Hanus Hylbrant, Prokel Phigar, Hanus Pheyl, Tomeš Zeydl, Nykl Kerner. Item a ten rybníček, kterýž jest na vsi tu [v] Vlčicích, ten se jest panu Zilva- rovi dostal, i kovář. Item a panu Kozojedskému ten rybníček, kterýž jest za proti Fikaróm za humny proti brance. It. a což se řemesla týče tu na rychtě [ve] Vlčicích, to ještě spolu mají. Item a ten les, kterýž jest byl nebožčíka pana Zilvara starého, kterýž leží k Sta- rému Městu, ten ještě spolu mají.

Strana 379
z roku 1493 a 1494. 379 Item tento se jest plat zejmena panu Kozojedskému z Oblanova dostal: It. plat při sv. Jiří, plat panu Kozojedskému úroka 16 gr., a při sv. Havle tolikéž, ro- botnicho 42 gr., tři slepice, 11/2 korce ovsa a plece. Item a na té zahradě, na kteréž Knajsniklová, jestliže by tu řemeslník byl, tehdy aby dával 5 gr., to mezi sebú ještě mají. Item a ta dva člověky z Voblanova, Šturm a Besermichl, ti jsou se dostali panu Kozojedskému napřed. Str. 39. 62. Jan z Kozojed a Jan Zilvar z Pilnikova dělí se o poddané ve Vlčicích. 1494, 30. května. Smlúva Jana Zilvara s panem Kozojedským. Leta božicho tisícého čtyrstého devadesátého čtvrtého, ten pátek po sv. Tro- jici, stala se smlúva a rozdiel mezi urozenými panošemi panem Janem z Kozojed z jedné a Zilvarem z strany druhé, což se dotýče těch lidí Vlčických a rybníčkuov, kteréž sú spolu měli po nebožtíku panu Zilvarovi starém, že se každému z nich dostalo sedm těch lidí. Item pan Jan Kozojedský prodal panu Zilvarovi svuoj diel na mlýnu a na dvoře, jmenovitě za 50 kop a za 21/2 kop míšenských. A tito se lidé zejména dostali panu Zilvarovi: Kunce Phayl, Hanus Phigar, Lorenc Hylbrant, kovárnie poplužie, kterak od starodávna ležalo, zahradnice stará Skydlová, Gorge Keller, Nykl Worps, Mat. Pheyl, Hanus Phigaruov syn, a mlejn Holomúl, tak jakž za staradávna ležal a leží. A ten rybníček, kterýž jest nad kostelem na vsi Vlčicích, panu Zilvarovi se jest dostal a kovárně. Item a což se řemesla dotýče tu na rychtě, to spolu mezi sebú mají. Item a panu Kozojedskému ten rybníček, kterýž jest za proti Fygaróm za humny proti brance. Item a ten les, kterýž jest byl nebožtíka Zilvara starého, kterýž leží k Sta- rému Městu, ten spolu mají. Item od těchto lidí z Oblanova panu Zilvarovi plat se jest dostal: It. Cympl platí panu Zilvarovi při svatém Jiří ouroka 24 gr. a plece, a při sv. Havle tolikéž, robotnieho 4/2 gr., dva korce ovsa a puol páty slepice. Phalter při svatém Jiří platí ouroka 16 gr. a při sv. Havle tolikéž, robotnieho 41/2 gr., 3 slepice, korec ovsa a puol věrtele. Od Thyma z Oblanova panu Zilvarovi plat všicek. Item a na té zahradě, na kteréž Knasnyklová, jestliže by tu řemeslník byl, tehdy aby dával pět grošnov, to ještě mezi sebú mají. Item a ta dva člověky, kteříž sú se z Obla- nova napřed panu Kozojedskému dostali, Šturm a Besermichl, . . . Str. 42. 48*

Strana 380
380 D. XV. Trutnovské desky manské 63. Jan z Kocléřova odevzdává svůj díl bratru svému Viktorinovi. 1495, 5. února. Odevzdánie Jana Kocléřovského bratru etc. Item leta božieho tisícého čtrstého a devadesátého pátého, ve čtvrtek den svaté Agate, stalo se odevzdánie před úřadem, když jsú seděli ve čtyřech laviciech v volaném a zahájeném soudě, tu kdež všecky věci moc, právomocnost mají a berú. Tu jest předstúpil před urozeného pána pana Bernharta z Šumburka a z Perštejna, Jana z Kozojd a v Chotobici, Hanuše z Warnsdorfa a na Starých Buciech, Čeňkem [sic] z Vrchlabie, Heršem z Železna a na Třemešné, Janem Zilvarem z Pilnikova a na Břečšteině, Ezavsem od města Dvora, urozený panoše Jan z Kocléřova zdravým životem a s dobrým rozmyslem a s přátelskú raddú a svú dobrú svobodnú volí, a tu před námi odevzdal svój diel, kterýž jest měl s svým bratrem Viktorinem, tu sobě nic nepozuostavuje ani vymieňuje, ani svým budúcím. Str. 26. 64. Viktorin z Kocléřova dědictví své v Kocléřově zapisuje Markétě z Barchova manželce své, a po její smrti bratru svému Janovi. 1495, 6. února. Zápis páně Kocléřovského. Item leta božieho tisícého čtyrstého devadesátého pátého, ten pátek den svaté panny Doroty, že jest předstúpil před zahájený a volaný soud, tu kdež všecky věci] moc, právomocnost mají a berú, když sme seděli ve čtyřech laviciech, před uroze- ného pána pana Šumburka, pana Bernharta, Jana z Kozojed a v Chotobici, Ha- nušem [sic!] z Warnztorfa a na Starých Buciech, Čeňkem z Vrchlabic, Heršem z Železna a na Střemešné, Janem Zilvarem z Pilnikova a na Břečšténě, Prokopem Ezavsem od města Dvoru, urozený panoše Viktorin z Kocléřova la] vyznal jest do- brovolně a s přátelskú radú zapsal a zapisuje urozené paní Markletě z Barchova, manželce své, dědictvie své Kocléřov s tvrzí, s platem, s robotami, s rybníky, s ře- kami, s lesy, s lúkami, se vším plným panstvím a právem i s nábytky zapisuji jic do stavu změněnie a tako rozkazuji, což se dotýče bratra mého Jana i dětem jeho, aby paní Markléta manželka má, kdyžkolivěk ten rybník u kostela spustí, pokadžby v držení byla, aby jemu i dětem jeho vydávala na každé spuštinic patnácte kop gr. míšenských a to bez [z]matku. A jestliže by mne pán Buoh smrti neuchoval a paní manželky mé, tehdá ten statek zavazuji bratru svému a jeho dětem, aby oni toho praví dědicové byli.

Strana 381
z roku 1495. 381 A co se toho zápisu dotýče, který sem učinil manželce své a bratru svému a jeho dětem, v tom já sobě pozuostavuji plné miesto a svobodu beze všie překážky ženy mé i bratra mého i jeho dětech [sic], abych já mohl ten zápis zrušiti, [a kterak mně se zdáti a líbiti bude najlépe, s tiem učiniti a nechati. A což se Bukoviny dotýče, že já též tiem během zapisuji, jakož nahoře psáno stojí; a výplatu nechám manželce své, paní Markletě, i bratru svému i jeho dětem. Str. 27; zápis ten přetržen. 65. Kuneš z Habru prodává kus role Janovi Peřinovi. 1495, 26. května. Item pan Kuneš jest prodal kus role a palúček Janovi Peřinovi, pokud jsú sobě meze ukázali, a to pod úrok na každého svatého Jiřie, aby z toho dával Janek Peřina V gr. bielých a na svatého Havla opět V gr. bielých. A s jinými všemi věcmi nic nemá činiti, a dále pan Kuneš k manství všeho dostávati má. A to tak se stalo bez újmy služby králi JMti. A to se stalo zapisovánie na Trutnově před pány many, zejména Janek [sic] z Kozojed a v Chotobici, Hanušem z Warnzdorfa a v Starých Buciech, Čeňkem z Vrch- labie, Heršem z Střemešné, Janem Zilvarem z Pilnikova, Prokopem Ezavsem od města Dvora, let božích tisícého čtrstého devadesátého pátého, ten úterý před božím vstúpením. Str. 14; zápis ten přetržen. 66. Soud manský vypovídá ve při mezi Mikulášem z Hořic a na Pecce, purkrabím kraje Hradeckého, a Kunšem z Habru. 1495, 26. května. Nález páně Hořického. V té při a róznici, kteráž jesti byla mezi panem Hořickým, panem purgrabí kraje Hradeckého, strany jedné, a Kunšem z Habru strany druhé. Jakož jest pohnal pan Hořický Kunše z Habru z děditstvie dvoru Borkóv a ze všeho toho, což k tomu přísluší, a pravicc, že jest to děditstvie jeho; a na to jest vokázal vejpis z desk, kdežto klade najjasnějšie královna Johanna ve dsky urozenému pánu panu Lvovi a panu Protivovi bratřím z Rožmitálu, kladla jest se všemi dóchody a jakož týž vejpis z desk vokazuje; potom pan Lev maje to od králové Její Mti s bratrem svým, pak po smrti bratra svého, pana Protivy, prodal to panu Hořickému, jeho dědicuom a budúcím se všiem plným právem, jakož sú dcky svědčily od králové Johanny, nic sobě tu nepozuostavujíc, ani svým budúcím.

Strana 382
382 D. XV. Trutnovské desky manské Proti témuž jest takto pan Kuneš odpieral a pravě, že jest jeho pan Ho- řický pohnal na zmatky, poněvadž to jest děditstvie, a že by to soud manský nebyl. Dále o[d]pieral také, kdež jest pan Hořický ukázal vejpis z desk, kdežto králová JíMt kladla a klade panu Lvovi a Protivovi, a že se jemu zdá, že jemu ten zápis nic ke škodě nenie, a to z té příčiny, že se nikdež neklade Borky panu Hořickému v zápisu prvniem ani druhém. Než že pan Protiva jakožto mocný pán statku svého zastavil jest Janovi z Habru Borky do dvú životóv, jakož dále knihy manské šíře okazují. Dále také jest Kuneš odpieral tiemto kusem, že jsú práva šla, a že jest toho nenařickal vedle práva manského ani svobodného, že jest to pan Protiva dříve prodal panu Janovi z Habru, nežli pan Lev panu Hořickému; a žádajíce pan Kuneš, aby při právu a řádu zachován byl. I protož páni manové slyšejíce žalobu a odpor, vážili sú to vedle všic potřeby, a na to vzali sú naučenie od pánóv zemských Jich Mtí z plného soudu. A nalezli sme a nalezáme za právo: Poněvadž jest pan Lev prodal panu Hořickému Pecku se všiem právem, jakož jemu deky šíře okazují od králové Johanny, sobě tu nic nepozuosta- vuje ani svým budúcím, i protož pan Hořický má na tom výplatu anebo jeho dě- dicové po smrti Kunšově, položiece tu summu osmdesáte kop grošóv dobrých střie- brných rázu pražlského, a to po smrti Kunšově v měsicci pořád zběhlém, aneb komuž by Kuneš poručil po smrti své; a Kuneš aby toho užíval Borkóv i s tiem, což k tomu přísluší, beze všie překážky do toho života, jakož pak knihy manské šíře okazují. Stal se ten nález leta božicho tisícého čtyrstého devadesátého pátého, ten úterý před Božím vstúpení m]. Str. 28. 67. Markus odevzdává prut role synu svému Jiříkovi. (1495, 26. května.) Odevzdánie Markusa synu svému. Item stalo se odevzdánie v městě Dvoře před pány many, zejména panem Hanušem z Warnzstorfa a Heršem z Střemešné a Prokopem Ezavsem od města Dvora. Učinil Markus odevzdánie synu svému Jiříkovi i jeho dědicuom, a to jme- novitě roli s puol Labem s břehem i s lukami, aby on toho mocné užíval a s tiem učinil, pokud se jemu líbiti a zdáti bude, jako [s] svým vlastním. A toho jest také jediný prut. Item a to já svrchupsaný Jiřík sobě to zapisuji a manželce své a détem svým; ale přes to sobě toho miesto zóstavuji. Str. 29.

Strana 383
z roku 1495. 383 68. Kříž Kofanec zapisuje manželce své statek svůj manský. (1495, 26. května.) Zápis Kofancuov. Item tito zejména páni manové: Jan z Kozojed a v Chotobici, Hanuš z Warn- storfa a v Starých Buciech, Čeněk z Vrchlabie, Hereš z Střemešné [s] Janem Zil- varem z Pilnikova, Prokopem Ezavsem od města Dvoru, když sú seděli ve čtyřech laviciech, tu kdež všecky věci moc, právomocnost mají a berú, tu sú dali vóli k tomu, aby Kříž Kofanec poručenstvic učinil, a aby zapsal manželce své a dědicuom svým statek svój, který má v manství: role, lúky s polou Labem. A sobě toho miesta po- zuostavuje. A toho jest jedinej prut. Str. 29; zápis ten přetržen. 69. Petr Kocour prodává manství své v Záboři Janovi z Kocléřova. 1495, 26. května. Odevzdanie Petra Kocórka. Item před úřadem na Trutnově, před pány many, zejména Janem z Kozojed a v Chotobici, IIanušem z Warnstorfa, Čeňkem z Vrchlabic, Heršem z Střemešné, Janem Zilvarem z Pilnikova, Prokopem Ezavsem od města Dvoru, předstúpil před úřad jménem Petr Kocór a přiznal se jest, [že] prodal to manství, kteréž v držení jměl v Záboři, se všicm plným právem, tak jakž jest měl on a držal, nic sobě tu nic nepoznostavuje ani svým budúcím, a to jmenovitě v Záboři roli s lukami, s lesy, s potoky, i s lovy, se vším plným panstvím, tak jakž jest svrchupsaný Petr sám držal a měl, sobě tu nic nepozuostavuje. A to jest jmenovitě v sedm prutóv polo- ženo. A jestliže by kdy jaká potřeba kázala, že by blerně šla, aby věďal, kterak co vedle jiných v manství co dávati. A to jest jmenovitě prodal urozenému panoši Janovi z Kocléřova. A to se stalo téhož leta nahoře psaného v úterý před božím vstúpení. Str. 29; zápis ten přetržen. 70. Jan z Kozojed propouští Čermnou Hanušovi Cikánovi. 1495, 26. května. Item před pány many, zejména Hanuše z Warnstorfa, Čeňka z Vrchlabie, Heršem [sic] z Střemešné, Janem Zilvarem z Pilnikova, Prokopem Ezavsem od města Dvoru, že jest předstúpil urozený pan Jan z Kozojed a v Chotobici před úřad: jakož

Strana 384
384 D. XV. Trutnovské desky manské jsú v póhonech a v soudě spolu byli o Čermnou, a že pan Kozojedský již propouštie z toho póhonu a soudu Hanuše Cikána, i své dědice a budúcie zavazuje též k tomu; Než to[ho], což jest prve v držení, aby pan Kozojedský v držení byl i jeho dědicové a budúcí. A to se stalo ten úterý před božím vstúpení leta božích etc devadesátého pátého. A s tiem aby Hanuš i bratr jeho a budúcie jeho v držení byli a s tiem učinili, jakž by se jim zdálo a líbilo vedle své dobré vóle. Str. 30. 71. Jan ze Strachova a ze Sloupna stanoví poručníky statku svého Žibřida Korduli ze Sloupna a manželku svou Annu z Rismburka. 1495, 12. listopadu. Poručenstvie Jana z Strachova. Item leta Božieho tisícého čtrstého devadesátého pátého, ten čtvrtek po svatém Martině, stalo se poručenstvie před urozeným pánem panem Bernhartem z Šumburka a z Peršteina, hajtmanem na Trutnově, a pány many, zejména: Janem z Kozojed a v Chotobici, Hanušem z Warnstorfem [sic] a na Starých Buciech, Čeňkem z Vrch- labie, Heršem z Železna a na Třemešné, Janem Zilvarem z Pilnikova a na Břecštaině, Ezavsem Prokopem od města Dvora. Když jsme seděli v zahájeném soudě, tu kdež všecky věci právomocnost mají a berú, tu jest předstúpil před nás urozený panoše Jan z Strachova a z Slúpna a učinil poručenstvie, a udělal poručníka urozeného pana Řibřida Kordule z Lupna [sic] a na Dubenci, a manželku svú urozenú paní Annu z Rismberka též poručnici vedle něho dietek svých i svého statku všeho, což k tomu přísluší, jakž sám toho v držení jest, a to tak, jestližeby jeho pán Buch neuchoval, tehdá aby manželkú jeho z toho statku hnuto nebylo do stavu změněnic. A jestliže by mne Buoh neuchoval neb dietek mých dřievě nežli poručníkóv, tehda aby to dědičně spadlo na poručníky od jednoho na druhého. Ale proto sobě toho miesta pozuostavuje, [to] změniti, [a s tiem] učiniti, jakž se líbiti a zdáti bude. Str. 30; zápis ten přetržen. 72. Soud manský stanoví doplněk ke zřízením manství Trutnovského. 1495, 13. listopadu. Item leta božieho tisícieho čtrstého devadesátého pátého, ten pátek po svatém Martinu, stal se zápis s volí urozeného pána pana Bernharta z Šumburka z Peršte[ijnſa] haytmanem [sic] na Trutnově, a s jinými JMti many, kteréž s ním sedie, a všech jiných pánóv manóv, kdož již k manství příslušejí k úřadu Trutnovskému, tak jestli že by chtěl sáhnúti na statek jeho a jeho nařéci, aby naň sáhl vedle zlřiezenie a práva

Strana 385
z roku 1495 a 1496. 385 toho manství, a to jmenovitě od [sic] osmnácte nedělech a v roce, tak jakž práva držie v tom manství, a to ten, [ktož by v zemi byl]; ktož by v zemi nebyl, tomu nemá ke škodě nic býti do tří let a osmnácte nedělí; a tak aby se každý zachoval. A ktožby na koho přes to sáhl přes toto zřízenie, aby naň sáhl na zmatek. A ten aby trestán byl a v věži aby dvě neděle seděl, a panu haytmanu aby dal pětmezcitma kop grošóv českých. Str. 372. 73. Jan z Kozojed stanoví poručníky statku svého Jana Hrádka z Hrádku a Diviše z Kněžiček. 1495, 13. listopadu. Kšaft a poručenstvic Jana z Kozojed. Leta Božieho tisícého čtrstého devadesátého šestého, ten pátek po svatém Matěji apoštolu božiemu [sic], předstúpil urozený pan Jan z Kozojed a v Chotobici před zahájený soud, před urozeného pána pana Bernharta, hejtmana manstvie tohoto, a pány many zejména Hanuše z Warnstorfa, Čeňka z Vrchlabie, Heršem [sic] z Že- lezna a na Třemešné, Alexanderem z Temric, Jetřicha z Šanova, Václavem Sochorem od města Dvoru, a učinil mocné poručníky pana Jana Hrádka a z Hrádku a pana Diviše [z] Kně- ziček, švakra svého, dietek svých a všeho statku svého, kterýž mám neb jmieti budu. A toho sobě plnú moc pozuostavuji to změniti, učiniti, jakžby mi se líbilo a zdálo. Str. 30; zápis ten přetržen. 74. Králové-Dvorským potvrzeno držení manství ve Zboží. 1496, 26. února. Item leta božieho tisícého čtyřistého devadesátého šestého, v druhý pátek v postě, předstúpili opatrní páni Dvorští, zejména Vaněk Sochor a Prokop Ezevs, před uro- zeného pána pana Bernharta z Šumburka, hejtmana na Trutnově, a pány many, ze- jména Jana z Kozojed a v Chotobici, Hanuše z Warnstorfa a v Starých Buciech, Čeňka z Vrchlabie, Alexandra Temrice, Jetřicha z Šanova a na Hostiném, Vaňkem sic] Sochorem od města Dvoru, a tu žádali od purgmistra i rady i všé obcě, aby se jim potvrzenic obnovilo, co [se] tkne manstvic Karlíkovského, kteréž jsú koupili u pánóv Karlíkóv, kteréž jsú úplně a docela zaplatili, což sú drželi ve vsi ve Zboží, dvór s poplužím, s lukami, s potoky a s polou Labem, s břehem, což jest proti tomu, tak jakž jsú oni sami držali od starodávna, a tu sobě nic nepozuostavili ani svým budúcím, jakož první zápis okazoval, a to jsú jim odevzdali vedle práva a řádu manstvie tohoto. A tehdáž jest byla správa uručena v témž prvním zápisu do dne a do roka, kterýž se seznal ještě svrchupsaný Jan z Kozojed, kterýž jest stál za správu ty časy; a v tom času jest toho žádný nenařiekal až dosavad. Str. 31. Archiv Český XV. 49

Strana 386
386 D. XV. Trutnovské desky manské 75. Leupolt žádá za obnovení manství od Jana Horšína koupeného. 1496, 26. února. Item v tejž den před úřad vstúpil jmen [sic] Mat. Leupold s sestřenci svými s staršími Matějem a Jakubem, a tu jsú též žádali za obnovenic manstvic toho kusu, kterýž mají od pana Jana Horšína, a že jest jemu zaplaceno úplně a docela. A on jim odevzdal vedle práva manského starším i mladším synóm a dědicóm Martina Bezie. Str. 31. 76. Mikulášovi Hrabišovi zapsáno poručenství nad statkem Vaňka Hrabiše z Nové Vsi, bratra jeho. 1496, 26. února. Poručenstvie a kšaft Vaňka Hrabiše z Nové Vsi. Item v týž den před úřadem na Trutnově vstúpil Mikuláš Hrabiše, bratr nadepsaného Vaňka, a žádal jest, aby se jemu zapsalo poručenstvic bratra jeho, kteréž jest učinil témuž Mikulášovi a dědicuom jeho. A to poručenstvie stalo se jest před panem Kunšem z Železna a z Třemešné a Prokopem Ezavsem, konšelem v manství, a před purgmistrem města Dvoru: jestliže by svrchupsaného Vaňka dědicuov Buoh neuchoval, aby to všecko spadlo na svrchupsaného Mikuláše a dědice jeho. Str. 32. 77. Šimonovi Prostředkovi potvrzeno držení manství, které byl otec jeho koupil od Hrabišův. 1496, 26. února. Item v týž den svrchupsaný předstúpil před úřad na Trutnově jmenem Šimon Prodstředek a žadal jest, aby se jemu potvrzenie obnovilo co se tkne manstvic, kteréž jest otec jeho koupil od Hrabišóv, a to jest jim všecko zaplatil a oni jsú jemu odevzdánie učinili. Str. 32. 78. Šimon Prostředek poroučí statek svůj ženě a dítkám. 1496, 26. února. Item já Šimon Prostředek poroučiem ženě své Anně a dietkám svým statek ten nahořepsaný v manství, a činím] poručníka nad jimi tchána svého Jana Vidláře. A to se stalo téhož leta, jakož nahoře psáno stojí. A toho sobě miesto pozůstavuje, učiniti, jakž se jemu líbiti a zdáti bude. Str. 32; zápis ten přetržen.

Strana 387
z roku 1496. 387 79. Narovnání mezi Mikulášem, Jiříkem, Krištofem a Zikmundem bratřími z Javorníka. 1496, 4. března. Výpověď ubrmanská mezi bratřími z Javorníka o díly. V té při a róznici, kteráž jest byla mezi bratřími z Javorníka, co se dotýče toho rozdielu a vo všecky jiné ruoznice, tak jakož jsú prosili pana hajtmana a pánuov manóv, aby jim byli dva vydáni z lavic, a že chtějí mocně na nich přestati. I kázal jest pan hajtman se pány many, abychme jeli jmenovaní Hanuš z Warnzstorfa a Čeněk z Vrchlabie. I to se jest tak stalo. Když sme k nim přijeli do Javorníka, tu jsú oni pohotově byli [s] svými přátely z obú strany, a my sme jim to podali jakožto mocní ubrmané, aby o to byli srovnáni přátely svými. Pakliby je přátelé jich o to nesrovnali, že my chcemy vás o to srovnati spravedlivým rozeznáním. I nemohli jich o to přá- telé jich smluviti; i přišla ta věc zase na nás na ubrmany. I ohledali sme mezi nimi ty rozdiely, i sepsali ten diel, který je Mikuláš z Javorníka dal za rozdiel bratřím svým Jiříkovi a Krištofovi a Sigmundovi, a také jsme ten diel sepsali, co je Mikuláš sobě nechal v Javorníce. I tu sme ty všecky věci vážili i se vší pilností; a k tomu jsme žádali, aby své přátely k tomu k nám vydali, jakož pak sú učinili, že jest [s] své strany Mikuláš vydal urozeného pána pana Hynka z Wal[d]steina a na Jílemnici a urozeného panoši Jetřicha z Šanova a na Hostiném, a Jiřík, Kristof a Sigmund vydali jsú [s] své strany k nám pana Stoše z Starkovitc a Viktorina z Kocléřova. I pověděli jsme jim ty všecky věci, které sú byly před očima, a toho všeho povážili vedle všic potřebnosti. A jináče jsmy toho nenalezli my svrchupsaní ubrmanové i s přátely, kteréž jsú k nám vydali, [než] že jest Mikuláš z Javorníka pravý rozdiel dal bratřím svým, jakož pak ten list rozdielný široce sám v sobě uka- zuje a zavierá. A při tom rozdielu my jich zuostavujem mocně a nerušitedlně. I tak jsmy najprve mezi nimi vypověděli, aby Mikuláš z Javorníka při nej- prvnějšiem soudě aby položil před pana hejtmana i před pány many bratróm svým list hlavní na LXXX kuop míšenských i s úroky zadržalými, a oni Javorničští všichni tři bratřic vezmúc ten list, mají hned tu před soudem statek ten odevzdati, co se dotýče v Javorníce, bratru svému Mikuláš[i] vedle práva a řádu manského. Item co se sestry jeho dotýče, poněvadž ji vzal Mikuláš na svú práci vedle všie potřebnosti a mocnosti jeho, aby ji neopouštěl. A co se dotýče toho sedláka v Chotobici, jakož jest Mikuláš z Javorníka od něho vzal kuopu gr., tu také vrátiti má bratřím svým, jestliže bez toho býti nechtie. Item čvrtý kus co se dluhu dotýče, jakož je Mikuláš ty všecky dluhy na sě vzal tehdáž, když sú se dělili, to on má opatřiti, aby bratři jeho skrze to žádnú škodu nevzěli. 49*

Strana 388
388 D. XV. Trutnovské desky manské Item také [co] se Podstranského dotýče, jakož pověděl Jiřík bratr jeho, že by mu pójčil 2 kopy před rozdielem, a Mikuláš jemu toho odpieral jest, že by on ty peníze byl vypójčil po rozdielu, i tak jsmy nalezli: co se těch 2 kop dotýče, aby Jiřík sobě zjednal svědomie od Podstranského zústné neboli slovnic, aby to před námi okázal, před rozdielem-li to pójčeno nebo po rozdielu; jestli pójčeno před rozdielem, tehdy má Mikuláš ty 2 kopy dáti bratřím svým, pakli jest pójčeno po rozdielem [sic], tehdy Mikuláš Javornický bratřím svým nic povinovat nenic. A co se toho piléře dotýče, kdež ti tři bratřie z Javorníka sobě pokládají, že by tu veliké penieze byly, vo to jsme také mezi nimi vypověděli a nalezli, aby sobě zjednali zedníka z jednostajné vuole, aby ten piléř odevřeli; a najdúli co, aby se o to věrně právě dělili jako bratřie, pakli nenajdú, tehdy každý bratr má svój diel dáti, což by naň přišlo, a ten piléř aby zasě zadělán byl. A ty smlúvy se tak v pravdě staly ten pátek přenešenic sv. Václava, leta oc 96. Str. 33. 80. Soud manský vypovídá mezi Janem a Hanušem Zilvary z Pilnikova. 1496, 9. května. Nález Silvaróv a Hanušóv anno domini oc 96 ten pondělí po svatém Stanislavu. Item v té při a róznici, kteráž mezi panem Hanušem s jedné a panem Janem Zilvarem strany druhé, co se tkne ospu, desátku a té zahrady, a že to nalezámy, že pan Zilvar má dáti ten desátek, jménem každý rok II korce žita a II korce ovsa a z zahrady X gr. v roce, a z halteřě, jestliže by jeho požíval, aby z něho dal II gr. též v roce; pakli jeho nebude požívati, tehdá aby nic nedával. A co se té pastvy dotýče, jakož jsú vyznávali páně Hanušovi lidé, a že by neměl pásti nežli drobný dobytek a hřiebata: i pan Zilvar se ještě k tomu volá, a že by to chtěl i provésti, a že se má krávy i koně i všecek dobytek pásti. I ta cesta se panu Zilvarovi nezavierá až do prvnějšieho soudu, aby to pokázal, že k tomu právo má. A co se z poustech dotýče, jestliže v jiných obciech dávají z poustech, aby v Pilnikově, v Vilčiciech a Buciech aby též dávali. A co se dotýče zadržalé ho] desátku, to aby bylo polovici dáno desátku při svatém Havle najprv příštieho a druhý [sic] polovici v roce též při svatém Havle. A co se dotýče z škod, aby pan Hanuš Zilvara nepoháněl, že ta věc duchovnic. Str. 32.

Strana 389
z roku 1496. 389 81. Výpověď soudní lidem Hanuše Zilvara v Starých Bucích o plat z pustin Janovi Zilvarovi. (1496, 9. května.) Nález pán[ě] Hanušóv a Zilvaróv. Item, kteráž jest pře byla mezi panem Hanušem a panem Zilvarem o ty pu- stiny, kteréž držie páně Hanušovi lidé v Starých Buciech od dvora páně Zilvarova, tu kdež jest mezi nimi róznice byla vo úroky a braní, kdež jest chtěl pan Zilvar, z těch pustin aby jemu groš v groši placen byl. I přestali sta z uobú stranú na nás; a my sme se na to radili i tak mezi nimi vypoviedámy, aby páně Hanušovi lidé ty zaseďalé úroky na míšenský groš zaplatili, a to ve dvú nedělí od dnešnieho dne. A jestliže se jim dále zdá držeti [ty pustinyl, při svatém Jiří najprve příští m] aby úrok na bielý groš dali. Pakliť to mohú na něm jmieti, aby od nich bral, tak my jim rádi přejem, a jiné daně, voves, kury, což sú za pana Kunáška a za pana Karlíka dávali. A jestliže sú za pana Karlíka robotovali anebo peněz dávali aneb za pana Kunáška, aby též ještě dávali. Str. 1. 82. Soud manský vypovídá mezi Janem a Hanušem Zilvary. 1496 (9. května). Anno domini etc nonagesimo sexto ipsa die. Jakož se je nález stal, že jest jměl pan Zilvar pět kuop položiti páně Hanušovu člověku, a on jemu sud piva má kúpiti, jakož v registrách psáno stojí vedle svědomie; i pan Hanuš jest jeho z toho vinil, že jest tomu dosti neučinil. I poněvadž jest penieze na právo položil, jemu to ke škodě nebuď. A jakož se jest pan Zilvar táhl na svědomie, že by on to provésti chtěl, i to se jemu nezavierá. A pan Hanuš aby toho člověka k tomu držal, aby jemu ty penieze zase položeny byly, jestliže by to provedl a tak prvniemu soudu . . . Str. 33. 83. Soud manský vypovídá mezi Zilvarem a lidmi jeho. 1496 (9. května). Anno domini etc 96. Item Bok Hanuša, Jokel Gebawra, Jokel Austana, Nickle Austana, Hanuše Markle a Vyhana, aby tyto svrchupsané lidi pan Zilvar u pokoji nechal a oni jeho, co se té pře dotýče, jakož jsú s obú strany pověděli, že smlúvu mají; a to aby se v tom zachovali. Str. 33.

Strana 390
390 D. XV. Trutnovské desky manské 84. Jiřík, Krištof a Zikmund z Javorníka odevzdávají bratru svému Mikulášovi tvrz v Javorníce s příslušenstvím. 1496, 9. května. Odevzdánie Javornických Jiříka, Krištofa, Sigmunda. Item leta božieho tisícého čtyrstého a devadesátého šestého, ten pondělí po svatém Stanislavu, stalo se odevzdánie před urozeným pánem panem Bernhartem, hajtmanem na Trutnově od JKMti, a před pány many, zejména Janem z Kozojed a v Chotobici, Hanušem z Warnštorfa, Čeňkem z Vrchlabie, Alexandrem Temricem, Jetřichem z Šanova, Václavem Sochorem od města Dvoru, když jsú seděli v zahá- jeném soudě, tu kdež všecky věci moc, právo a mocnost mají a berú. Tu jsú před- stúpili urození panoše z Javorníka bratřie Jiřík, Krištof a Sigmund, a tu jsú ode- vzdali bratru svému Mikulášovi tu tvrz i s lidmi v Javorníce i se všicm panstvím a právem i příslušenstvím, sobě nic nevymieňujíc ani pozuostavujíce, ani svým bu- dúcím vedle té smlúvy, kterúž mezi sebú mají a v knihách zapsánu. Str. 31. 85. Mikuláš z Javorníka odevzdává bratřím svým Jiříkovi, Krištofovi a Zikmundovi lidi poddané v Chotobici. (1496, 9. května.) Odevzdánie Mikuláše Javornické ho] bratřím svým. Item téhož léta a týž den nahořepsaný předstúpil urozený panošě Mikuláš z Javorníka před úřad a zahájený soud, a tu jest odevzdal bratřím svým Jiříkovi, Krištofovi a Sigmundovi ty lidi, kteréž jsú spolu měli ve vsi Chotobici, se všiem panstvím, právem a příslušenstvím a duochody, sobě tu nic nepozuostavujíc ani vy- mieňujíce, ani svým budúcím. Str. 35. 86. Jan z Kozojed zapisuje 250 kop gr. č. dluhu na Chotobici Jitce z Chotče, manželce své. 1498, 13. července. Dluh urozený pan Jan z Kozojed zapisuje urozené paní Jitce z Chodče, manželce své. Léta božieho MCCCCXCVIII, v pátek na svatú panu Margaretu, před nás, Jetřicha z Šanova, Václava Sochora, ty chvíle sedie v úřadu manství Trutnovského, Jana Zilvara z Pilnikova, Petra z Brůny, přistúpil urozený pan Jan z Kozojed na

Strana 391
s let 1496—1498. 391 Chotobici a přiznal se jest, že jest dlužen urozené paní Jitce z Chodče, manželce své, puol třetího sta kop grošóv českých rázu Pražského aneb pět set kop na mí- šenský počet. A ten dluh svrchupsaný prvé jmenovaný pan Jan Kozojedský zapi- suje paní Jitce, manželce své, na svém zboží v manstvie tu v Chotobici, což tu má a drží na lidech kmecích, dvořiech, na platiech, na mlýnu na dvú kolú múčných, na lukách, na lesích, na řece, na potocích, na rybnících, na všech požitcích a duo- chodech, kteréž kde má tu v Chotobici, na svršcích, na nábytcích. A ten dluh na- depsaný již častopsaný pan Jan z Kozojed zapisuje po své smrti, výplatu zachovávaje budúcím svým a hotovú pospolní sumú, jakož se svrchu jmenuje, groši českými za- platiti paní Jitce z Chodče manželce své, aby ona ten dluh svój po smrti pana Jana z Kozojed manžela svého mohla dáti, zapsati a s ním učiniti jako vlastně svým, komuž by se jí zdálo a líbilo, avšak všecko bez pohoršenie i jiné služby Královy Mti úřadu Trutnovskému příslušejiecie. Str. 353. 87. Soud manský vypovídá mezi Janem z Kozojed a Václavem a Janem bratřími z Vrchlabí. 1498, 27. listopadu. Leta božieho tisícího čtyrstého devadesátého osmého, v úterý po svaté Ka- teřině, stala sě jest konečná smlouva mezi urozenými vladykami Janem Kozojedským a na Chotobici s jedné, a Václavem a Janem bratřími z Vrchlabí strany druhé, a to taková: Což sě dotýče statku nebožtíka Čeňka Vrchlabského, ten má ostati při Ko- zojedském, tak jakž jest jej prodal a ty penieze za páně Čeňkovy dluhy dal, a muož-li sě kde co po Čenkovi doptati kterého statku, ten má při něm zuostati. Item co sě dotýče Václava Vrchlabského dielu na Vrchlabí i v Lanově, v kterýž sě byl nebožtík Čeněk uvázal, toho dielu všeho má Kozojedský postúpiti Václavovi a Janovi nahořepsaným konečně od dnešnieho dne ve dvú nedělích; a oni Jan a Václav mají panu Kozojedskému L . g. dáti na den sv. Jiří najprv příštieho. A Kozo- jedský což jest koli toho dielu v svém držení požil, to má minúti, a z toho Jan a Václav žádného viniti nemají. Item jestliže jest co Kozojedský v svém držení pobral, buď zbroje, pancířuov aneb koní, a sirotci by to provedli, má jim to navrátiti. Item které jest grunty lidské Kozojedský, ješto jsú odumřely, prodal, ty pe- nieze mají obráceny býti na to, co jest Čeněk lidem pobral, to aby jim nahraženo bylo, jakž na kom věděti budú. Item které jest lidi v svém držení Kozojedský propúštěl a nezávadné lidi miesto nich na grunt přijímal, to má při tom zuostati. Než jestliže by které lidi

Strana 392
392 D. XV. Trutnovské desky manské závadné přijal, tehdy sirotci budú zase motci na toho člověka sáhnúti, kterýž jest z toho gruntu propuštěn. Tato smlúva vepsána v knihy tyto sabbato in vigilia Omnium sanctorum anno Domini XVCVII°. [1507, 31. října] Str. 60; po straně: Vrchlabí. Lanov. 88. Jan z Kozojed řídí o statku svém. 1499, 21. ledna. Zápis pana Jana z Kozojed a v Chotobici: poručníka činí. Léta božieho M'CCCCXCVIIII, v pondělí před Obráceniem na vieru svatého Pavla, před nás, Herše z Železna a z Třemešné, Jana Korduli z Slúpna na Žírči, Václava Sochora ode Dvora, v ty časy sedie v úřadu manství Trutnovského, přistúpil urozený pan Jan z Kozojed a v Chotobici a přiznal se před námi, že urozeného pana Haška Kuli z Chodče, svého švagra, činí a dělá mocného poručníka všeho statku svého, kterým]ž muož jménem jmenován býti, kterýž statek má neb mieti bude v držení tu v Chotobici neb kdežkoli jinde, a to tiemto zpuosobem dolepsaným: Najprve jestliže by pán Bóh pana Jana Kozojedského smrti neuchoval, jehož pán Bóh zachovaj, dříve nežli by zřídil a spravil řádem a právem véna puoltřetieho sta kop grošóv českých bielých urozené paní Jitce z Chodče manželce své milé, a to řádem a právem manství Trutnovského, tehdy všichen statek jeho, kterýž jméno móž micti, spadni na paní Jitku manželku jeho; tak však, jestliže by dědicóv po sobě týž pan Jan Kozojedský nezuostavil. A dále, když by koli najprve pan Jan Kozojedský nadepsanú sumu puol tře- tího sta kop grošóv českých věna jejieho řádem a právem manství Trutnovského zřídil a spravil a ukázal za své živnosti, tehdy tento zápis a zřízenie svrchu i dole zapsané moc ztratí a v nic se obrátí. Také toto dále buď známo: Jestliže by pán Bóh dal dědice neb dědičku panu Janovi před zřízením aneb potom, a v tom jej pana Jana smrt zašla, aby pan Hašek Kule mocný jsa poručník z statku páně Janova i ze všech svrškóv, kteříž by mohli jmenováni býti, dědicuom a paní Jitce sestře své věrně a právě učinil. Také toho buď znamenitě známo: Jestliže by pán Bóh dědicóv panu Janovi nedal a jestliže by zhynul a zřízenie vedle práva se nestalo, tehdy aby všichen statek jeho, kterýž móž jmenován býti, i všichni svrškové, kteříž by jméno mohli jmieti, aby statek i svrškové všichni spadli a dáni byli mocně paní Jitce, a žádnému jinému. Dále buď známo: Také jestliže by který dluh [byl], malý neb veliký buď na listech neb jinak, kterýž by hodným svědomím byl pokázán a proveden, najprve pan Hašek poručník má spraviti a zaplatiti; a potom dědicuom, ač je pán Bóh dá, a paní Jitce

Strana 393
= let 1498—1500. 393 staň se věrně a právě, jakož se svrchu píše, z státku pana Kozojedského. Potud jest zřízenie nadepsaného pana Jana z Kozojed. Str. 354. 89. Jan z Vrchlabí prohlašuje, že ke statku, jejž byl koupil od bratra svého Václava, má lepší právo než Jan Krupý z Probluze. 1500, 5. února. Item leta pětistého, ten čtvrtek po sv. Blažeji, předstoupil jest před pana hejtmana, pány many, kteřížto v soudu sedají, Jan Vrchlabský a čině tomu odpor, že k tomu statku lepší spravedlnost mieti chce, kterýž sem koupil od bratra svého, od Václava, nežli Jan Krupý. Str. 39. 90. Jan z Kozojed zapisuje Jitce z Chotče, manželce své, 250 kop gr. č. věna na statku svém v Chotobici. 1500, 29. května. Pan Kozojedský věno zapisuje. Leta božieho tisícého pětistého, v pátek po božiem vstúpení, my Hanuš z Warnštorpha v Starých Buciech, Hereš z Železna na Třemešné, Jan Kordule z Sloupna a na Žírči, Václav Sochor od Dvora, ty časy přísežní soudu manského, vyznáváme zápisem tiemto: Předstúpil jest před nás urozený pan Jan z Kozojed a v Chotobici a přinesl list mocný královy milosti, krále Vladislava etc., pána na- šeho milostivého: JKMt rozkazuje z milosti své královské, aby mohl na manství manželce své panie Jitce z Chodče puoltřetieho sta kop grošuov českých věna na zboží svém obyčejem a právem svobodným ukázati a zapsati, když by jeho přebyla, aby s tiem věnem svým mohla učiniti i nechati, pryč dáti, zastaviti, prodati, k svému užitku přivésti, pokudž by se jí najlépe zdálo a líbilo. Jakož již jmenovaný pan Jan z Kozojed svrchupsané panie Jitce, manželce své, jmenoval a zápisem tiemto zapsal svú dobrú svobodnú volí v Chotobici na tvrzi a na dvoře, což tu má a drží na lidech kmetciech, na platech, na mlýnu o dvú kolú múčných, a na pile prkenné, na lukách, na lesech, na řece a na potocéch, na všěch požitcéch a duochodiech, kdež to má, puoltřetieho sta kop grošuov českých dobrých střiebrných rázu pražského a polovici nábytkuov a svrchkuov, sobě ani svým dědicuom tu nic nepozuostavuje po smrti své, než výplatu dědicuom mým a budúcím zachovaje hotovú pospolní summú, jakož se svrchu jmenuje, groši českými splatiti 50 Archiv Český XV.

Strana 394
394 D. XV. Trutnovské desky manské již jmenované panie Jitce, avšak všecko bez pohoršenie a újmy služby KMti k úřadu Trutnovskému příslušející. Str. 35; srovnej č. 88. 91. Jan z Kozojed stanoví poručníky statku svého v Chotobici. 1500, 29. května. Pan Kozojedský poručníky činí. Item leta božieho tisícého pětistého, v pátek po božiem vstúpení, urozený pan Jan z Kozojed a v Chotobici učinil poručenstvie před námi Hanušem z Warn- storpha v Starých Bucech, Heršem z Železna na Třemešné, Janem Kordulí z Sloupna a na Žírči, Václavem Sochorem od Dvora, ty časy soudu manstvie Trutnovského přísežnými. A udělal poručníky tyto: urozenú paní Jitku z Chodče manželku svú, a urozeného pana Mikuláše Kozojedského strýce svého, a urozeného pana Haška z Chodče švagra svého, dietek svých i statku svého v Chotobici i jinde, což kde má koli, jakož sám toho v držení jest. A to tak: jestliže by jeho pán Buoh ne- uchoval, tehdy aby manželka jeho, paní Jitka, z toho statku, dokudž by stavu ne- změnila, hnuta nebyla. Také neuchoval-li by Buoh jeho i dietek, prve nežli poru- čníkuov, tehdy aby to dědičně spadlo na poručníky svrchupsané od jednoho do dru- hého. A proto sobě toho místa pozůstavuje změniti, učiniti, jakž se líbiti a zdáti bude. Str. 35; zápis ten přetržen. 92. Jan Kordule ze Sloupna zapisuje manželce své Kateřině ze Zásmuk 100 kop gr. č. věna na statku svém v Žírči. 1500, 29. května. Item téhož leta i týž den svrchupsaný, v pátek po božím vstúpení, my Jan z Kozojed v Chotobici, Hanuš z Warnstorpha a v Starých Bucích, Hereš z Železna a na Třemešné, Václav Sochor od Dvora, ty časy přísežní soudu manstvie Trutnov- ského, známe zápisem tiemto, [že] předstúpil jest před nás urozený pan Jan Kordule z Sloupna na Žírči, maje list mocný královy Mti krále Vladislava etc., pána našeho milostivého; JKMt rozkazuje z milosti své královské, aby mohl na manství manželce své, panie Kateřině z Zásmuk, sto kop grošuov českých věna na zboží svém obyčejem a právem svobodným zapsati a ukázati; kdyžby jeho přebyla, aby s tiem věnem svým mohla učiniti i nechati, pryč dáti, zastaviti, prodati, k svému užitku přivésti, pokudž by se jí najlépe zdálo a líbilo. Jakož pak jmenovaný pan Jan svrchupsané panie Kateřině manželce své jmenoval a zápisem tiemto zapsal s svú dobrú svo- bodnú volí v Žírči na tvrzi a na dvoře, což tu má a drží na lidech kmetciech, na

Strana 395
s roku 1500. 395 platech, na rybnícech, na lukách, na lesiech, na Labi a na potocech, na všech po- žitcech a duochodiech, kdež to má, sto kop grošuov českých dobrých střiebrných rázu pražského, a polovici nábytkuov a svrchkuov, tu sobě ani svým budúcím nic nepo- zuostavuje žádným vymyšleným obyčejem, než toliko výplatu dědicuom svým a budúcím zachovávaje hotovú pospolní summú, jakož se svrchu píše, groši českými zaplatiti již jmenované panie Kateřině. Avšak všecko bez pohoršenie a újmy služby královské milosti k úřadu Trutnovskému příslušející. Str. 36; zápis ten přetržen. 93. Jan Kordule ze Sloupna a na Žírči stanoví poručníkem statku svého strýce svého Jana Korduli ze Sloupna a na Vřešťově. 1500, 29. května. Item leta svrchupsaného, týž den v pátek po božím vstúpení, urozený pan Jan Kordule z Sloupna na Žírči učinil poručenstvie před námi: Janem z Kozojed v Chotobici, Hanušem z Warnstorpha v Starých Bucích, Heršem z Železna a na Třemešné, Václavem Sochorem od Dvora, ty časy soudu manstvie Trutnovského pří- sežnými. A udělal poručníka urozeného pana Jana Korduli z Sloupna na Břešťově strýce svého, poručiv jemu dietky své a statek svój v Žírči neb jinde, kdežkoli má neb mieti bude, jakož sám toho v držení jest; to tak, jestliže by jeho pán Buoh smrti neuchoval, tehdy statek ten spadni dědičně na děti jeho; pakliby děti zemřely, spadni to na poručníka svrchupsaného. A proto sobě moci a toho místa pozůstavuje učiniti, nechati, změniti, jakžby se jemu najlépe zdálo a líbilo. Str. 36; zápis ten přetržen. 94. Jan Stoš z Targovic, hejtman Trutnovský, a Jiřík Pacolt a Martin Kryznar z Trutnova ručí Kateřině Kunáškové z Mosazného a Barboře sestře její za 80 zl. uh. 1500, 29. května. Item leta božieho tisícého pětistého, ten pátek po božiem vstúpení. My Jan z Kozojed v Chotobici, Hanuš z Warnštorpha v Starých Bucech, Hereš z Železna a na Třemešné, Jan Kordule z Sloupna a na Žírči, Václav Sochor od Dvora známe zápisem tiemto, že jsú před námi slíbili pan Stoš, hajtman z Trutnova, Jiřík Pacolt z Trutnova, Martin Kryznar též z Trutnova za LXXX zlatých uherských ku panie Kateřině Kunáškové z Mosazného a ku panie Barboře sestřě jejie. Plněnie na svatý Havel najprv příštie aneb dvě neděli potom. Pakliby se nestalo, tehdy právem listovním věřitelé mají se spraviti. Str. 37; zápis ten přetržen. 50*

Strana 396
396 D. XV. Trutnovské desky manské 95. Poručníci neb. Alexandra z Temric odevzdávají plat z Pilnikova Hanušovi z Warnsdorfu. 1500, 29. května. Item leta božieho tisícého pětistého, v pátek po božiem vstúpení, stalo se odevzdánie před námi: Janem z Kozojed na Chotobici, Hanušem z Warnstorpha v Starých Bucech, Heršem z Železna na Třemešné, Janem Kordulí z Sloupna a na Žírči, Václavem Sochorem od Dvora. Petr Kryt z Vanvic, poručník sirotkuov ne- božtíka pana Alexandra z Temric, paní Kateřina, panna Dorota, dcery pana Alexandra z Temric, odevzdali mocně od sebe i od svých jiných sirotkuov plat v Pilnikově se vším příslušenstvím, tu sobě ani svým budúcím nic nepozuostavujíc. Což se pak týče syna pana Alexandrova Hanuše, kterýž let nemá, za toho jsú uručili správu do roka. A pan Hanuš z Warnstorpha a v Starých Bucech za to jest slíbil statkem svým. A jestliže by se tomu v tom času dosti nestalo, tehdy má vedeno býti na statek svrchupsaného pana Hanuše třetinú výše vedle práva man- ského, a menovitě na Staré Buky. Zápis tento přetržen a za ním zapsáno: Leta MOVCXLIII°, v středu po sv. Diviši [1543, 10. října], z této příčiny stalo se přirčení a vymazání tohoto odevzdání podle nového zřízení a vyzdvižení desk zemských poho- řelých, neb městečko Pilnikov majestátem krále Ludvíka slavné paměti jest z manstvie pro- puštěno, jakž majestát ten ve dsky dvorské památné slovo od slova vepsaný v sobě to obsa- huje a zavírá. Str. 37. 96. Hanuš z Temric odevzdává statek svůj Janovi Zilvarovi z Pilnikova. 1500, 10. prosince. Odevzdanie Hanuše z Temric panu Zilvarovi. Item leta božieho tisícého pětistého, ve čtvrtek před sv. Lucií, stalo se jest odevzdánie před pány many na Trutnově: Janem z Kozojed a v Chotobici, Heršem z Železna a na Třemešné, Janem Strachovským z Sloupna a na Žierči, Václavem So- chorem od města Dvoru, tak že jest Hanuš z Temric odevzdal [statek], kterýž jemu zuostal po otci jeho, kteréž jest lidi držal v Pilnikově, Janovi Zilvarovi z Pilnikova a na Břečtayně, maje leta daná od pánuov JichMtí plného soudu. Tu sobě žádného práva nepozuostavuje, což se těch lidí týče v Pilnikově, ani svým budúcím. Str. 37; zápis ten přetržen. 97. Jan z Kozojed odevzdává, což měl v Lanově, Petrovi z Brůny. 1500, 10. prosince. Odevzdánie Jana Kozojedského Petrovi z Bruony. Item leta božieho tisícého pětistého, ve čtvrtek před sv. Lucií, stalo se jest

Strana 397
s roku 1500. 397 odevzdánie před pány many na Trutnově: Hanušem z Warnstorfa a na Starých Buciech, Heršem z Železna a na Třěmešné, Janem Strachovským z Sloupna a na Žierči, Václavem Sochorem od města Dvoru, tak že Jan z Kozojed a v Chotobici odevzdal ten statek svuoj, kterýž jest měl po nebožtíku Čeňkovi Vrchlabském tu v Lanově, Petrovi z Bruony, jemu i jeho dědicuom. Tu sobě žádného práva ani zvláštnosti nepozuostavuje, ani svým dědicuom. A ten statek jemu spraviti má Jan z Kozojed Petrovi Bruonovi [tím], který statek má v manství neb mieti bude. Str. 37. 98. Jan Krupý z Probluze připovídá se k dílu statku Václava Vrchlabského. 1500, 10. prosince. Odpor Jana Krupého. Leta tisícého pětistého, ten čtvrtek před svatú Lucií, předstoupil Jan Krupý před pány many, kteříž v soudě sedají, a připoviedaje se na diel Václava Vrchlabského, cožby na jeho diel přišlo v manství k Trutnovu příslušející[m], a čině tomu odpor před námi, jestliže by jej komu chtěl odevzdati, že on proti tomu chce lepšie právo pokázati nežli ten, ktožby to kupoval. A na to že mu jest také ňákú sumu dal peněz. Tak Jan Krupý před námi pověděl. Str. 38. 99. Jan Stoš z Targovic odevzdává, což má v Mladých Bucích, Janovi Zilvarovi z Pilnikova. 1500, 10. prosince. Odevzdánie Jana Stoše Janovi Zilvarovi. Item leta božieho tisícého pětistého, ve čtvrtek před svatú Lucií, stalo se jest odevzdánie před pány many na Trutnově Janem z Kozojed a v Chotobici, Ha- nušem z Warnstorfa a na Starých Buciech, Heršem z Železna a na Třemešné, Janem Strachovským z Sloupna a na Žierči, Ezavsem od města Dvoru, tak že Stoš z Star- kovic [sic] odevzdal jest Janovi Zilvarovi statek svuoj, kterýž jest měl tu v Mladých Buciech. Sobě ani svým budúcím tu nic nepozuostavuje; a k tomu má spraviti, čímž má aneb mieti bude. Zápis ten přetržen a nad ním připsáno: Leta M'VCXLIII°, v středu po sv. Diviši [1543, 10. října], z této příčiny toto ode- vzdání jest přetrženo a vymazáno podle nového zřízení a vyzdvižení desk zemských poho- řelých, neb ves Mladé Buky, co tu Adam Zilvar má, majestátem krále Ludvíka slavné paměti jest z manství propuštěna, jakž majestát ten ve dsky dvorské památné slovo od slova ve- psaný to v sobě obsahuje a zavírá. Str. 38.

Strana 398
398 D. XV. Trutnovské desky manské 100. Jiřík a Zikmund bratří Javorničtí spolčují se statkem s sirotkem po zemřelém jich bratru Mikulášovi. 1500, 10. prosince. Spolčenie Javornických s sirotky. Item leta Buožieho tisícého pěti- stého, v pátek před sv. Lucií, stalo se jest spolčenie před pány many na Trutnově, Janem z Kozojed a v Chotobici, Hanušem z Warnštorfa a na Starých Buciech, Heršem z Železna a na Třemešné, Janem Strachovským z Sloupna a na Žierči, Václavem Sochorem od města Dvora, tak co se sirotka toho dotýče, kteréhož jest nebožtík Javornický Mikuláš po sobě nechal, že Jiřík a Zikmund, bratřie nedielní, přijali sou sirotka a strejce svého krevnieho na pravý spolek, což se dotýče statku jich, kterýž mají nebo mieti budou. Zase též ten sirotek, strejc jich, přijal jest oba dva strejce své v pravý spolek, což se statku jeho dotýče, kterýž má nebo mieti bude. A takové spolčenie mají páni manové starší znésti tu, kdež ta věc z práva příslušie, aby takové spolčenie, kteréž se před námi stalo, mocnost mělo; a to ko- nečně mají učiniti v těchto suchých dnech najprv příštích postních. Dál, což se dotýče manželky nebožčíka Mikuláše Javornického, tak že Jiřík a Zikmund mají jí list udělati hlavní na sto kop gr. m.; a ten list má znieti s po- loulětím a s hodnými rukojměmi; a v tom listu má ihned státi ouroků počětí placenie při sv. Jiří najprv příštiem; a ten list má býti dokonán od dnešnieho dne v šesti nedělech pořád úplně zběhlých. Také paní Javornická má ještě zuostati v tom statku VI neděl zúplna, a voni se k ní mají mieti ve vší slušnosti; a po těch šesti nedělech mají ji dáti dovézti na svuoj groš k bratruom jejím. A což se toho sirotka dotýče, strejce jich, ten má při paní Javornické zuostati do sedmi let; a ten jí nemá vzat bejti do těch let bez jejie vuole. Dále, což se dotýče panie Javornické, což jest koli přinesla do toho statku, což se jejich klejnotuov a šatctva dotýče, to zase má vzieti, kdy pojede preč, beze všie překážky od Jiříka a od Zikmunda z Javorníka. Item což se sestry jejich dotýče, o tom sou takto ráčili rozkázati páni manové, že panna Salomena má při svých bratřiech zóstati, a bratřie její mají se k ní zacho- vati ve vší slušnosti jakožto k sestře své, a jie tak chovati, pokudž možnost jich muož stačiti. Pakliby se to nestalo a voni se k ní tak nezachovali, jakož svrchu psáno stojí, a vona panna Salomena s nimi zbýti nemohla, tehdy jí mají dáti konečně v šesti nedělech pořád zběhlých tu summu a vejpravu, což sou po jiné sestře dávali. Str. 38.

Strana 399
z roku 1500 a 1501. 399 101. Soud manský ukládá Janovi Zilvarovi, aby dosti učinil rozsudku mezi ním a Hanušem Zilvarem vynešenému. 1501, 4. února. Nález páně Hanušóv od pana Zilvara. Item leta pětistého prvnieho, ten čtvrtek po svatém Blažeji, rozkázánie stalo se při soudu zahájeném od pana hejtmana a od pánóv manuov, aby pan Zilvar tomu nálezu, který se jest stal panu Hanušovi, dosti učinil i lidé jeho o ten desátek, kterýž v nálezu stojí, na sv. Vá- clava najprve příští konečně beze všech odtahuov. A také kdež jest pan Zilvar se volal, což se obce dotýče, že to má pokázati, jaké právo k tomu má, k prvniemu soudu. Str. 39. 102. Salomena z Javorníka vzavši za díl svůj 10 kop gr. č., odděluje se od bratří svých Jiříka a Zikmunda z Javorníka. 1501, 5. února. Odevzdánie sestry Javornické bratróm. Item leta božieho tisícého pětistého prvnieho, v pátek před svatú pannú Dorotú, stalo se jest odevzdánie před pány many na Trutnově: Janem z Kozojed a v Chotobici, Hanušem z Warnštorfu a na Starých Buciech, Heršem z Železna a na Třemešné, Janem Strachovským z Sloupna a na Žérči, Václavem z Šanova a na Hostinném, Václavem Sochorem od města Dvoru, takové, že jest předstoupila před nás panna Salomena z Javorníka sestra Javornických, a vyznala dobrovolně před námi, že jest vzala za svuoj otcovský oddiel od bratruov svých Jiříka a Zikmunda 10 kop gr. českých, že jest je od nich vzala zouplna. A hned tu před námi odřekla se a odevzdala, že věčně budúcně jim v ten statek sáhati nechce i jich budúcím nižádným právem ani jinou věcí. A jestli že se co bude moci doptati, že by sestře její které viece co dáno bylo, to jí maljí] napraviti a dáti nad těch 20 kop. Str. 39. Srv. čís. 100. 103. Jan z Kozojed odevzdává poddané v Oblanově Janovi Zilvarovi z Pilnikova. 1501, 5. února. Odevzdánie páně Kozojedského panu Zilvarovi. Item leta bož. tisícého pětistého prvnieho, v pátek před sv. pannú Dorotú, stalo se jest odevzdánie před pány many na Trutnově: Janem z Kozojed a v Chotobici, Hanušem z Warn- štorfa a na Starých Bucech, Heršem z Železna a na Třemešné, Janem Strachovským

Strana 400
400 D. XV. Trutnovské desky manské z Sloupna a na Žierči, Václavem z Šonova a na Hostinném, Václavem Sochorem od města Dvoru, tak že pan Jan Kozojedský lidi ty z Oblanova, kteréž jest měl spolu s panem Zilvarem, Cimple a Tyma, odevzdává se vším právem a panstvím, jakž jest sám držal, sobě ani svým budúcím tu nic nepozuostavuje. Zápis tento přetržen a za ním připsáno: Leta MOVCXLIII°, v středu po sv. Diviši [1543, 10. října], z této příčiny toto ode- vzdání jest přetržené a vymazané podle nového zřízení o pohořelých dskách zemských vyzdvi- žení, neb ves Voblanov, což tu má Adam Zilvar, majestátem krále Ludvíka slavné paměti jest z manství propuštěno, jakž majestát ve dsky dvorské památné slovo od slova vepsaný to v sobě obsahuje a zavírá. Str. 40. 104. Petr z Brůny odevzdává, což měl v Lanově, Václavovi z Radče. 1501, 10. května. Odevzdánie. Petr z Bruony s Janem z Kozojed. Item leta Božieho tisícého pětistého prvnieho, v pondělí po svatém Stanislavu, stalo se jest odevzdánie před pány many na Trutnově: Janem z Kozojed a v Chotobici, Heršem z Železna a na Třemešné, Janem Strachovským z Sloupna a na Žírči, Václavem Sochorem od města Dvoru, tak že Petr z Bruony odevzdal ten statek svuoj, kterýž jest měl v Lanově, Václavovi z Radče i jeho dědicóm a budúcím, tu sobě nic nepozuostavuje ani vymieňuje ani svým budúcím, se vším plným právem a panstvím, tak jakž to sám držel a požíval. A to spravuje, čímž mám neb mieti bude. Stalo se leta a dne svrchupsaného. Str. 40. 105. Jan Strachovský ze Sloupna prodává Žíreč s příslušenstvím Janovi Litoborskému z Chlumu. 1501, 21. října. Pan Jan Kordule z Vřešťova stojí za správu panu Lito- borskému. Leta božieho tisícého pětistého prvnieho, ten čtvrtek na den jedenácti tisíc panen, předstoupil před zahájený soud pan Jan Strachovský a přiznal se jest, že jest prodal statek svuoj Žíreč se vším plným panstvím, jakž jest sám držal a po- žíval. A ten jest jemu odevzdal při soudu zahájeném tak, pokudž jest za právo v tom manství, panu Janovi Litoborskému z Chlumu. Při tom pan Strachovský správu zaručil den a rok. A za to sú slíbili pan Jan Kordule z Slúpna z Vrešťova a pan Jan Krupý z Probluze, i za to věno, aby z toho statku svedeno bylo. Pakliby toho neučinili, tehdy třetienú výše pan Jan Kordule a pan Jan Krupý mají jemu to napraviti, tak jakož v zemi za právo jest, panu Janovi Litoborskému aneb jeho dědicóm. Str. 41; zápis ten přetržen.

Strana 401
z roku 1501 401 106. Soud manský dává Janovi Krupému z Probluze stané právo proti Václavovi Vrchlabskému. 1501, 21. října. Krupého stané právo. Leta Božieho tisícého prvnieho, ten čtvrtek na den jedenácti tisíc panen. Kdež jest Jan Krupý pohnal Václava z Vrchlabie třmi puohony vedle práva k soudu manskému do Trutnova, chtěje jej před námi viniti z jeho dielu a z nezdrženie smlúvy, že jest diel jeho kúpil. A Krupý jest stál ku právu a Václav Vrchlabský nestál. A páni manové soudili stánie i nestánie; i dali sú Janovi Krupému stané právo na Václavovi Vrchlabském, což se jeho statku dotýče v manství, poněvadž jest Vrchlabský Václav nestál. Str. 41. 107. Soud manský Janovi Vrchlabskému dává hojemství ve při proti Janovi Krupému z Probluze. (1501, 21. října.) Hojemstvie. Item. A jakož jest Jan Vrchlabský učinil odpor proti Janovi Krupému pravě, že chce spravedlnost lepší mieti po bratru svém Václavovi, kdež pak Jan Krupý zase pohnal Jana Vrchlabského k odporu. Při tom stoje hned Jan Vrchlabský před soudem, žádaje na paniech manech, aby mu hojemstvie dali. I dáno jest jemu hojemstvie od pánuov manuov do nejprvnějšieho soudu, kterýž držán bude na Trutnově, a tu aby Jan Vrchlabský se všemi potřebami stál, ničímž se nezane- práznuje. A tu páni manové o to spravedlivý nález učiniti chtie, což na nich záležic. Str. 41. 108. Jiřík a Zikmund z Javorníka poddané v Chotobici prodávají Krištofovi a Wolfgangovi bratřím z Hermsdorfu a sestře jich Alžbětě. 1501, 21. října. Odevzdánie pánuov Javornických panu Wolfangovi. Item leta Božieho tisícého pětistého prvnieho, ve čtvrtek na den jedenácte tisic panen, stalo se jest odevzdánie před pány many v Trutnově při soudu zahájeném, před panem Janem z Kozojed a v Chotobici, Hanušem z Warnštorfa a na Starých Bucích, Heršem z Železna a na Třemešné, Janem Strachovským z Sloupna a na Žiefr]či, Václavem z Šonova a na Hostinném, Václavem Sochorem od města Dvoru, tak že páni Javor- ničtí lidi ty v Chotobici prodali panu Krištofovi z Hermštorfa a panu Wolfangovi bratru, a sestře jich Alžbětě i jich dědicóm, s tiem se vším právem, jakž sú oni Archiv Český XV. 51

Strana 402
402 D. XV. Trutnovské desky manské sami držali a požívali, nic sobě tu nepozóstavujíc žádné zvláštnosti, ani svým dědicóm a budúcím. A ten statek jemu Krištofovi spravují oba dva bratři z Javorníka Jiřík a Zigmund tiem statkem, kterýž mají v manství neb mieti budú, tak vedle práva manského. A já svrchupsaný Krištof z Hermstorfu ten statek zase vypisuji na takový zpósob, jestliže by mne pán Buoh neuchoval, aby tepruo přišel na bratra na mého ten statek, na Wolfganga [a] na sestru mú Alžbětu. A což se toho zápisu dotýče, v tom sobě místa pozuostavuji, abych to mohl změniti za zdravého života, když mi se zdá ti] neb líbiti bude. Str. 42; zápis ten přetržen. 109. Soud manský dosvědčuje, že Michal Pek a Tomáš, oba ze Dvoru, stáli k obeslání, a Hilbrant z Vratislavi že nestál. 1502, 3. ledna. Pánů Dvorských. Leta Božieho tisícého pětistého druhého, ten pondělí po novém letě, kdež sú obesláni z rozkázánie páně hajtmana JMti k obeslání na Trutnov při soudu zahájeném Michal Pek a Tomáš, i oni sú stáli k obeslání a Hylbrant z Vratislavi nestál. Str. 43. 110. Jan Krupý z Probluze toho, což ustál na Václavovi Vrchlabském, poručníkem činí Jana Korduli ze Sloupna. 1502, 3. ledna. Leta Božicho tisícého pětistého druhého, ten pondělí po novém letu, předstúpil před zahájený soud Jan Krupý z Probluze a přiznal se před pány many, že to právo stané, kteréž jest ustál na Václavovi Vrchlabském na jeho diel, kdež se komorníkem Jan Krupý v to uvésti má pro tu summu, kterúž Jan Krupý pokázati má před pány many na jich schválenie: a toho jeho dielu Václava Vrchlabského svěřuje panu Janovi Kordulovi z Slúpna a na Vřešťově dotud, pokud se komorníkem neuváže. Str. 12; srovn. č. 106. 111. Jan Vrchlabský odevzdává, což měl na Vrchlabí, Janovi Kordulovi ze Sloupna a na Vřešťově. 1502, 5. května. Odevzdánie pana Jana Vrchlabského panu Kordulovi. Leta božieho tisícého pětistého druhého, ve čtvrtek den božieho stúpenie, stalo se jest

Strana 403
z roku 1501 a 1502. 403 odevzdánie před pány many na Trutnově, zejména: Janem z Kozojed a v Chotobici. Hanušem z Warnštorfa a na Starých Buciech, Heršem z Železna a na Třemešné, Václavem z Šanova a na Hostiném, Janem Litoborským z Chlumu a na Žierči, Vá- clavem Sochorem od města Dvoru, tak že pan Jan Vrchlabský odevzdal jest diel svuoj, kterýž jest měl v manství na Vrchlabí, se všemi svršky a nábytky i s tiem se vším, s čímž má neb mieti bude v tom manství, urozeným vládykám panu Janovi Kordulovi z Slúpna a na Vřešťově, a panu Hynkovi bratru jeho, i jich dědicóm, tak jakž jest sám držal a požíval po otci a po strýci. Tu sobě na tom nic nepozóstavuje ani vymieňuje, ani svým budúcím. A ten statek jemu spraviti má pan Jan Vrch- labský panu Janovi Kordulovi a panu Hynkovi bratru jeho do dne a do roka vedle práva manského. Str. 43. 112. Kuneš z Habru odevzdává popluží Janovi Litoborskému z Chlumu. 1502, 5. května. Odevzdánie Kunše z Habru Janovi Litoborskému. Leta božieho tisícého pětistého druhého, ve čtvrtek den božieho vstoupenie, stalo se jest odevzdánie před pány many na Trutnově zejména: Janem z Kozojed a v Chotobici, Hanušem z Warnštorfa a na Starých Buciech, Heršem z Železna a na Třemešné, Václavem z Šonova a na Hostiném, Janem Litoborským z Chlumu a na Žierči, Václavem So- chorem od města Dvoru, tak [že] pan Kuneš z Habru a u Dvora odevzdal jest po- plužie, kteréž jest držal v dielu svém dědičně po otci svém i k silnici [?], krom peřiny sobě vymicňuje v tom, což jest v tom kuse, a toho požívati má až do rybníka v těch mezech a gruntiech, jakž jest sám držal a požíval, tu sobě nic nepoznostavuje ani vymicňuje ani svým budúcím, urozenému pánu Janovi Litoborskému z Chlumu i jeho dědicóm a budúcím. Str. 43. 113. Soud manský dává Kvačalovi a Troskovci, lidem poddaným, právo stané proti Václavovi z Vrchlabí. 1502, 6. května. Stané právo Troskovce a Kvačaly. Leta božieho tisícého pětistého druhého, v pátek po božím vstoupení. Kdež jsú Kvačala a Troskovec, lidé páně Petrovi, pohnali Václava z Vrchlabie třmi puohony vedle práva k soudu manskému do Trutnova, chtějíc jej před námi viniti z dluhu spravedlivě povinného, Troskovec z 10 kop míšenských a Kvačala z 12 kop míšenských. I oni sú stáli oba dva ku právu, Troskovec i Kvačala, a Václav Vrchlabský nestál. A páni manové soudili stánie i nestánie: i dali sú Troskovcovi i Kvačalovi stané právo na Václavovi Vrch- 51*

Strana 404
404 D. XV. Trutnovské desky manské labském, což se dotýče po jeho dielu v manství, poněvadž jest Václav Vrchlabský nestál, což pokáží na schválenie pánuov manuov. Str. 44. 114. Janovi Krupému z Probluze dán komorník k uvedení ve statek Václava Vrchlabského pro 200 kop gr 1502, 6. května. Jana Krupého ouvoz komorníka. Leta Božicho tisícého pětistého drnhého, ten pátek po Božím vstúpení, předstúpil Jan Krupý z Probluze před zahá- jený súd a žádal jest, aby mu byl dán komorník vedle zněnie staného prava. I jest mu dán od pánuov manuov na ten zpósob, aby byl uveden pro dvě stě kop grošuov a vejš nic. A což se dotýče Troskovce a Kvačaly, tu jest Jan Krupý na se přijel, jestli že sobě to vyvedú na páně [sic] manuov schválenie. A ten statek aby držel v té sumě. A v tom se žádnému právo nezavírá, bude-li kto mieti lepší spravedlnost. Str. 44; srovn. č. 106 a 110. 115. Soud manský vypovídá ve při mezi Janem Zilvarem z Pilnikova a Cikánem. (1502, 6. května.) Nález pánóm Zilvaróm s Cikánem. V té při a ruoznici, kteráž jest byla mezi Zilvarem z strany jedné a mezi Cikánem strany druhé, tu kdež jest Cikán vinil Zilvara z pychu pravě, že sú lidé jeho přišli a vzali člověka jeho z jeho čtyř koluov pychem, jemu naň nic nežalovavše. Proti tomu jest Zilvar odpieral a pravě, žeby člověku jeho pokradl, a že sú šli po šlaku až do jeho domu, a tu že sú jeho vzali a vedli jej k Zilvarovi a pro- sili jeho, aby jim jej vsadil a vazby pójčil. A na to také jest Zilvar některé svě- domie vedl. Proti tomu jest Cikán zase odpieral a mluvě, že jest přijel k Zilvarovi do jeho domu prose jeho, aby mu člověka jeho vydal, a že se chce jím ujistiti a postaviti jeho, kdežbykoli pan hajtman rozkázal aneb před pány many. A na to také některé svědomie vedl Cikán. A také jest ukázal list, kterýž jest psal pan Štěpánický Zilva- rovi žádaje jeho, aby jemu člověka jeho vydal, Cikánovi, a on jest toho všeho Zilvar učiniti nechtěl, než v tom jest podávání člověka jeho o zdravie připravil. I tu páni manové nalezli za právo, Jan z Kozojed a v Chotobici, Hanuš z Warnštorfa a na Starých Bucích, Hereš z Železna a na Třemešné, Václav z Ša- nova a na Hostinném, Jan Litoborský z Chlumu a na Žierči, Václav Sochor od

Strana 405
z roku 1502. 405 města Dvoru: Poněvadž jest Jan Zilvar nechtěl člověka jeho Cikánovi vydati přes jeho rovné podávánie, že jest jemu v tom pych učinil Cikánovi, i protož aby Jan Zilvar dal tu pokutu Cikánovi, kteráž jest uložena ode vší země, od dnešnieho dne ve čtyřech nedělech pořád zběhlých, vedle prvnějšieho svolenie předešlých věcí. Než to Zilvarovi pozuostavujem, móže-li se obrániti té předešlé pokutě, má jeho Cikán při tom nechati, a nemá jemu Zilvar pokuty jiné dáti nežli tu, při kteréž se jest nález stal v ten pátek po božiem vstúpení. A což se škod dotýče s obú stran, ty páni manové vyzdvihují, a strana strany z nich nemá viniti. Str. 44. 116. Jan z Kozojed a v Chotobici, což měl ve Starých Bucích, odevzdává Janovi Zilvarovi z Pilnikova. 1502, 6. května. Leta Božicho tisícého pětistého druhého, ten pátek po božiem vstúpení, před- stúpil jest před soud zahájený Jan z Kozojed a v Chotobici, před panem Janem Kordulí z Slúpna na Vrešťově, před panem Hanušem z Warnštorfa a na Starých Bucích, před panem Heršem z Železna a na Třemešné, před panem Václavem z Šo- nova a na Hostinném, před panem Janem Litoborským z Chlumu a na Žerči a před Václavem Sochorem od města Dvoru, a vyznal, že jest odevzdal polovici svú, kterúž jest měl na dvoře tu v Starých Buciech, s pustinami k témuž dvoru přislušejícími, se vším plným právem a panstvím, jakž jest od starodávna leželo a leží, sobě na tom nic nepozóstavuje ani svým budúcím, urozenému vládyce Janovi Zilvarovi i jeho budúcím. A to mu spraviti [má], čímž má neb mieti bude. Zápis tento přetržen; nad ním zapsáno: Leta MVCXLIII°, v středu po svatém Diviši [1543, 10. října], z té příčiny toto ode- vzdání jest přetrženo a vymazáno podle nového zřízení o vyzdvižení desk zemských pohořelých, neb v Starých Bucích, cožkoli tu Adam Zilvar má, majestátem krále Ludvíka slavné paměti jest z manství propuštěno, jakž týž majestát ve dsky dvorské památné slovo od slova vepsaný to v sobě obsahuje a zavírá. Str. 45. 117. Jan Kordule ze Sloupna a na Vřešťově převádí věno Kateřiny Strachovské ze Žírče na Vrchlabí. 1502, 6. května. Převedenic věna panu Janovi Kordulovi. Leta Božieho tisícého pětistého druhého, ten pátek po božiem vstúpení, předstoupil před zahájený soud pan Jan Kordule z Slúpna a na Vřešťově a přiznal se jest, kdež jest příjemce od panie Kateřiny Strachovské, kteréž jest věno bylo na Žierči, jako k sobě přijal, že

Strana 406
406 D. XV. Trutnovské desky manské to věno převodím na Vrchlab na svuoj diel na manstvie i s svým bratrem nedielným, což příslušé k Vrchlabí. Str. 45; zápis ten přetržen. 118. Václav Vrchlabský činí odpor proti vedení komorníka se strany Jana Krupého z Probluze. 1502, 19. září. Odpor Václava Vrchlabského. Item leta Božicho tisícého pětistého druhého předstúpil jest Václav Vrchlabský před pány many, ten pondělí před sv. Matúšem, před pana Jana z Kozojed a v Chotobici, před pana Hanuše z Warnstorfa a na Starých Bucech, před pana Václava z Šonova a na Hostinném, před panem Janem Litoborským z Chlumu a na Žierči, před Václavem Sochorem od města Dvoru. a učinil jest odpor proti Janovi Krupému z Probluze proti vedení komorníka, kde jest vedl na jeho diel, což se dotýče Václava Vrchlabského; a že k tomu lepšie právo mieti chce a pokázati před pány many, nežli Jan Krupý. Str. 45: srovn. č. 114. 119. Ianuš z Warnsdorfu a na Starých Bucích činí odpor proti prodeji Rokytníka. 1502, 19. září. Odpor páně Hanušnov proti panu Šumburkovi. Item leta Božicho tisícého pětistého druhého, ten pondělí před sv. Matúšem, předstúpil jest Hanuš z Warnštorfa a na Starých Buciech před pány many na Trutnově, před Jana z Ko- zojed a na Chotobici, před Václava z Šonova a na Hostiném, před Jana Litobor- ského z Chlumu a na Žierči, před Václava Sochora od města Dvoru, a čině odpor proti tomu trhu, tu kdež poručníci prodali sú (páně Alexandrovi i dcery jeho) prodali sú panu Šumburkovi, hajtmanu kraje toho Trutnovského, i bratróm jeho Rokytník. A že toho trhu pustiti nechce ani dopřieti; a to z té příčiny, že jest veškeren statek svuoj zavadil správú toho sirotka, kterýž má v manství, a oni sú jemu též zase slíbili tiem statkem, kterýž mají v manství i v Slízště, očistiti jeho statek i jeho dědicóm. A když se jemu dosti stane, tehdy ten zápis propustiti chce zase. Str. 45. 120. Kvačala prohlašuje, že chce dluh sčekati Václavovi Vrchlabskému, dokud se neskoncuje pře jeho o statek s Janem Krupým z Probluze. 1502, 19. září. Kdež má čakati Kvačala Vrchlabskému sumy peněz, před námi many, leta B. MVCII, ten pondělí před sv. Matúšem, přiznal se jest Kvačala, že Václavovi Vrch-

Strana 407
z roku 1502 a 1503. 407 labskému těch peněz, kteréž jemu jest povinen, čakati chce, doniž Václav Vrchlabský miesta a konce s Krupým nevezme o svuoj statek, před Janem z Kozojed a v Cho- tobici, před Hanušem z Warnstorfa a na Starých Buciech, před Václavem z Šonova a na Hostinném, před Janem Litoborským z Chlumu a v Žierči. Str. 15. 121. Soud manský maří kšaft Vaňka Hrabiše. 1503, 5. ledna. Nález Hanušóv o rozdíl a kšaft. Leta Božieho tisícého pětistého třetieho, ve čtvrtek před božím křtěním, stala se vejpověď zahájeného soudu, což se Hrabiše týče, kdež jest položil list před pány many na pargameně s visutými pečetmi neporušený, žádaje pánuov, aby mu pověděli, jest-li to pravý rozdiel a podiel. Páni manové vážiece tu věc, nemohúce toho rozeznati, vzavše o to naučenie, i vypověděli sú vedle listu zněnie a let, že jest to pravý rozdiel, jakož pak ten list sám v sobě to šíře ukazuje a zavierá. A dále jakož jest Vaněk Hrabiše kšaft učinil, což se manstvie dotýče, poněvadž jest byl člověk rytieřský, že jest toho kšaftu nemohl učiniti jinde nežli tu, kdež toho miesto jest, kterémuž příslušie; i protož páni manové jemu ten kšaft mařie i kazic a mocnosti žádné neostavují. Než k čemu spravedlnost má Mikuláš Hrabiše, právo mu se nezavierá. Str. 16. 122. Spor mezi Janem Zilvarem a Trutnovskými, Dvorskými i Hostinskými o provozování živností městských. 1503, 5. ledna. Nález měšťanóm Trutnovským proti Janovi Zilvarovi o piva vaření v Mladých Bucích. Leta Božieho tisícého pětistého třetieho, ten čtvrtek před Božím křtěním. Což se té ruoznice dotýče mezi Janem Zilvarem s strany jedné a měšťany Trutnovskými strany druhé, tu kdež sú žalobu vedli Trutnovští na Jana Zilvara, že by jim sáhal v jich spravedlnosti, což se piva branie dotýče do Mladých Bukuov a mieru [?] na pivo, a že on žádného práva k tomu nemá Jan Zilvar, by měl pivo vařiti v Mladých Bucích v té rychtě. Proti tomu jest Jan Zilvar odpieral, žeby nebyſl] povinnovat piva od nich bráti ani miery; a na to jest okázal list na pargameně s visutými pečetmi, kdež v tom listu rozomně jest znáti, že oni strajcové vlastní Nykl Zilvar a Jan Zilvar učinili sú sobě dobrovolně vejsadu tu v Mladých Bucích v té krčmě, jakož ten list sám v sobě šíře ukazuje a zavierá.

Strana 408
408 D. XV. Trutnovské desky manské Proti tomu zase Trutnovští sú odpierali, že ten list jich spravedlnosti nic ke škodě nenie, a že sú oni té moci neměli; a praviece, že sú to pivo od nich brali i tu mieru vod LX“ let; a na to sú vedli svědky vedle práva. Tu páni manové slyšéce žalobu i odpor, vážili sú tu věc, i nalezli za právo Jan z Kozojed a v Chotobici, Hanuš z Warnstorfa a na Starých Buciech, Hereš z Železna a na Třemešné, Václav z Šonova a na Hostinném, Jan Litoborský z Chlumu a v Žierči, Václav Sochor od města Dvoru: Poněvadž jest Jan Zilvar širšie sprave- dlnosti neokázal proti těm kusóm, z kterých sú jej vinili, nežli toliko tu výsadu, kteruž sú strejcové sami mezi sebú učinili, že ta vejsada Trutnovským jich spra- vedlnosti nic ke škodě nenie. I protož aby se pan Zilvar tak k nim zachoval anebo ten, ktož jest v té krčmě v Mladých Buciech, jakož jest bylo od staradávna; a piva aby nevařil v té krčmě proti nim. A dále což se toho dotýče, kdež sú žalobu učinili na Jana Zilvara Dvorští, Hostinští i Trutnovští, což se dotýče sukna krájenie, soli sypánie a ladovánie, jakožto v těch vsech Vlčicích, v Mladých Buciech i v Pilnikově, a na to sú přinesli list od JKMti, pána pana našeho najmilostivějšieho, kdež JMt rozkazuje, aby oni v tom zachováni byli: proti tomu jest Zilvar žádného práva nepokázal. I protož páni ma- nové nalezli za právo, aby po dnešní den Jan Zilvar ladovánic zapověděl a nechal v těch vsech svrchupsaných, i soli sypánie, sukna krájenie lidem svým. Dali památné. Str. 45; srv. Simon Hüttels Chronik d. Stadt Trautenau str. 27. 123. Mikuláš Hrabiše z Nové Vsi prodává Novou Ves s příslušenstvím Janovi Litobořskému z Chlumu. 1504, 4. května. Panu Litobořskému trh zapsán. Leta Božieho MVCIIII“, ten den na svatého Gotharda v sobotu, předstúpil jest před nás Jana z Kozojed a v Chotobici, Herše z Železna a na Třemešné, Václava Sochora z města Dvoru, přísežné soudu manstvie Trutnovského, urozený vládyka Mikuláš Hrabiše z Nové Vsi a od Dvoru a seznal se před námi, že s dobrým rozmyslem a s povolením JMti pana hajtmana a pánuov manuov z soudu manského prodal jest ku pravému dědičnému držení ten statek sirotčí po nebožtíkovi Václavovi, vlastniem bratru svém, Podstránic, kteréž slove Nováves, jmenovitě dvuor, roli, lúky, s rybníkem, s potokem i s jinými vodo- tečmi, s lesem i s tú se vší zvolí, jakož jest toho sám po bratru svém v držení byl, v těch mezech a hranicích tu z dávna vyměřených, beze všeho pozuostavenie a bez umenšenie služby králi JMti z téhož manstvie položené od staradávna, urozenému vládyce Janovi Litobořskému z Chlumu a v Žírči za puol druhého sta kop grošů a za XII /2ty kopy grošů českých. Kterúžto summu gr. již dotčenú Jan Litobořský témuž Mikulášovi Hrabišovi má dáti a hotovými penězi dobrými vyplniti na časy

Strana 409
z roku 1504. 409 nížepsané: Item najprv má jemu dáti ve třech nedělech od tohoto sv. Marka nynie minulého L kop gr. č., a potom na sv. Jiří najprv příštieho sto kop gr. českých, a od toho sv. Jiřie v plném roce ostatek, puol třinácty kopy gr. českých. Item svrchupsaný Jan Litobořský má Mikulášovi Hrabišovi na těch sto kop gr. českých a na XII/ty kopy gr. českých, kteréž pozuostane, jistotu obyčejnú li- stovní udělati bez úrokuov. A nadepsaný Hrabiše má to výšepsané Podstránie se vším tiem příslušenstvím svrchupsanému Janovi Litobořskému při najprvnějšiem soudu manském v knichy manské vložiti, a co v manství za právo jest, má učiniti. A což se správy do dne a do roka dotýče, nadepsaný Hrabiše má a slibuje to častopsané Podstránie svrchupsanému Janovi Litobořskému spraviti a před každým člověkem kterakkoli k tomu právo jmieti chtějícím osvoboditi vedle manského práva tiem, čímž má anebo jmicti bude. A k tomu ten list, kterýž Jan Litobořský jemu Hrabišovi na těch sto kop gr. a na XII1/2ty kopy gr. českých udělati má, mají spolu dáti k věrné ruce schovati pánuom Dvorským, purgmistru a konšelóm, aby u nich také v té správě ležal, a dokudž ta správa nevyjde, aby vydáván nebyl. Item svrchupsaný Hrabiše ty, kteréž má listy na svobodu nadepsaného statku, ty má vydati svrchupsanému Janovi Litobořskému a před pány many při tomto ny- nějšiem soudu položiti. A to jsú sobě všecko slíbili jako dobří lidé držeti. Str. 48. 124. Výpověď soudu manského mezi Jiříkem Fišarem a manželkou Hanuše Krofa. (R. 1504 nebo později.) Nález Fišaróv a Hanušové Krofové. V té při a róznici, kteráž jest mezi Girkem Fišařem a Hanuš Groffovú, jakož jesti prosila pánóv manóv Hanuš Krofová, aby byla zuostavena při svém statku, a pravíce sama, že by pan Bernhart z Šumburkfa]*) takovú smlúvu mezi nimi učinil a řekl: poněvadž jemu prodala Fi- šarovi a jemu trhu držeti nechce se, tehdá aby jemu vrátila jeho penieze, kteréž od něho vzala, konečně ve dvú nedělí; a co se dotýče o ostatek, jestliže by Fišar co opravil anebo siel, aby o to vydali lidi: což by nalezli vedle spravedlnosti, aby ta žena jemu opravila. K té smlúvě jest Fišař přistúpil takovú měrú: jestliže mi se dosti stane, že já chci zase přijieti v těch dvú nedělech. A to jest také Fišar provedl svědomím hodným, že je se jemu na ten den vedle smlúvy páně dosti nestalo. I protož z té příčiny nalezli jsú páni manové za právo: Poněvadž je ta Kroffová té smlúvě dosti neučinila, aby jemu Fišarovi držala ten trh, který jsú mezi Archiv Český XV. 52

Strana 410
410 D. XV. Trutnovské desky manské sebů učinili. A jestliže by jemu Kroffová nechtěla věřiti těch peněz, které Fišar dáti má za to zbožie, aby jie to Fišar ujistil. A Fišar jsa na tom statku, hned aby se stavěl. A jestliže by se potom nahodil dobrý člověk rytieřský, aby Fišar jemu aby ten statek zase prodal za též penieze, jakž jest u té ženy koupil; a což by výše na to opravil, to aby jemu bylo opraveno vedle nálezu dobrých lidí; a Fišar aby se zachoval ve všic slušnosti. A přitom známo buď, že pan Čeněk, dědičný pán Fišara Jiříka, jej i jeho dědice se vší jich spravedlností z poddanosti a z člověčenství propustil sám od sebe i od svých dědiců a budúcích. Str. 1. — *) Protože pan Bernard z Šumburka byl hejtmanem manství Trutnovského v l. 1495—1504. klademe zápis ten za rok 1504, ač pocházeti může také z doby novější. 125. Jan z Kozojed poroučí statek svůj Haškovi z Chotče a Otíkovi z Holovous. 1505, 12. čerrna. Poručenstvie pan[a] Kozojedského. Leta Božieho XV'V“, v čtvrtek před svatým Vítem, před pánem panem Janem z Šumburka z Piršinsteina a na Tru- tnově, panem hajtmanem manstvie kraje Trutnovského, před Hanušem z Warnstorfa na Starých Bucích, Janem Zilvarem z Pilnikova na Břečtýně, Janem Litobořským z Chlumu a na Žírči, Heršem z Železna na Třemešné, Simeonem Prostředkem ode Dvora, přísežnými manstvie Trutnovského, urozený pan Jan z Kozojed a v Chotobici zapsal jest a dal mocně všecek statek svuoj, kterýžkoli má v Chotobici i jinde kdež- koli, tak jakož sám toho v držení byl, a však miesta sobě pozuostavuje, aby to mohl změniti a s tiem učiniti, jakžby se jemu zdálo, a to urozeným vládykám panu Haškovi z Chodče a panu Votíkovi z Holovús a na Cerkvici, švagrnom svým. A umfel-li by jeden z nich, spadni na druhého. Str. 48: zápis tento je přetržen. 126. Albrecht a Heřman z Šumburka bratru svému Janovi dávají na tři leta plnou moc k zastu- pování jich při všech právních jednáních. 1505, 12. června. Zápis pánuov Šumburkuov JichMtí. Leta Božicho XV V', ve čtvrtek před svatým Vítem, urození páni pan Albrecht a pan Heřman z Šumburka z Piršinštýna a na Trutnově, s povolením všech pánuov manuov manstvie Trutnovského, svolili jsú se k tomu dobrovolně a zapsali i dali plnú moc urozenému pánu panu Janovi z Šum- burka z Peršinšteyna a na Trutnově, panu bratru svému, aby on mohl sám od nich o každú věc, kdyžby toho potřebie bylo, poháněti i také póhony přijímati a při nebo

Strana 411
z roku 1505. 411 pře vésti na zisk i na ztrátu, tak mocně a právě, jakoby to všickni společně uči- niti mohli, a to za plná tři leta od zápisu tohoto pořád zběhlá. Act. ut s. Str. 49. 127. Mikuláš Irabiše z Nové Vsi prodává statek sirotčí po bratru svém Václavovi Novou Ves s příslušenstvím Janovi Litobořskému z Chlumu. 1505, 12. června. Panu Litobořskému trh. Leta Božieho XVCV, ten čtvrtek před svatým Vítem, Jan z Šumburka z Piršinšteyna a na Trutnově, hajtman manstvie kraje Tru- tnovského, Jan z Kozojed a v Chotobici, Hanuš z Warnštorfa a na Starých Bucích. Hereš z Železna a na Třemešné, Jan Zilvar z Pilnikova a na Břečtýně, Jan Simcon Prostředek ode Dvora, známe tiemto zápisem, že jsme povolili a rozkázali urozenému Mikuláši Hrabišovi z Nové Vsi a ode Dvora pro dobré společné a proto, že pro dluhy a závady otce téhož sirotka nemohlo obdrženo býti, prodati ten statek sirotčí po nebožtíkovi Václavovi Hrabišovi, vlastniem bratru nadepsaného Mikuláše Hrabiše. totižto Podstránie, kteréž slove Nová Ves, jmenovitě dvuor, roli, lúky, s rybníkem, s potokem i s jinými vodotečmi, s lesem, to všecko, což toho sirotka k manství příslušic. Z kteréhožto povolenie a rozkázánie našeho z plného soudu svrchupsaný Mikuláš Hrabiše prodal jest ku pravému dědičnému držení a panství ten nadepsaný statek, tak jakož svrchu psáno stojí, urozenému panu Janovi Litobořskému z Chlumu a v Žírči. A tu hned před námi týž den a na témž zahájeném súdu výšepsaný Mikuláš Hrabiše odevzdal jest nadepsaný statek podle práva manstvie Trutnovského jemu, panu Janovi Litobořskému, i dědicuom jeho, tu sobě ani tomu sirotku ani žádnému jinému nic nepozuostavuje. Str. 49. 128. Jiřík Števus z města Dvora odevzdává roli Janovi Litobořskému z Chlumu. 1505, 12. června. Panu Litoborskému trh. Téhož leta a týž den, jako svrchu psáno stojí, před námi Janem z Šumburka z Piršinšteyna a na Trutnově, hajtmanem manstvie Trutnovského, Janem z Kozojed a v Chotobici, Hanušem z Warnstorfu a na Starých Bucích, Heršem z Železna a na Třemešné, Janem Zilvarem z Pilnikova a na Břeč- týně, Simeonem Prostředkem ode Dvora, když jsme seděli v soudu zahájeném, tu před námi Jan Peřina z Jaro[miřje odevzdal jest dobrovolně tu roli a palúček, co jest byl držal a koupil od urozeného Kunše z Habru a u Dvora, Jiříkovi Števusovi ode Dvora. 52*

Strana 412
412 D. XF. Trutnovské desky manské A týž Jiřík tuž roli a palúček odevzdal jest dobrovolně urozenému panu Ja- novi Litobořskému z Chlumu a v Žierči i dědicuom jeho. A obadva v tom se tak zachovala, což v manství za právo drží se, tu sobě ani žádnému svému nic nepo- zuostavujíc. A pan Jan Litobořský má tu roli a ty lúky držeti a jich ku pravému dě- dicství užívati beze všeho platu, toliko bez újmy služby krále JMti. Str. 49. 129. Jan Litobořský z Chlumu činí poručníkem statku svého bratra svého Arnošta. 1505, 12. června. Pan Litobořský poručníka činí. Leta božieho XV“ pátého, ten čtvrtek před svatým Vítem, předstúpil jest před nás Jana z Šumburka z Piršinšteyna a na Trutnově, hajtmana manstvie Trutnovského, Jana z Kozojed a v Chotobici, Hanuše z Warnstorfa a na Starých Bucích, Herše z Železna a na Třemešné, Jana Zilvara z Pilnikova a na Břečtýně, Simeona Prostředka ode Dvora, urozený pan Jan Lito- bořský, [a] učinil jest dobrovolně mocného poručníka všeho statku svého, kterýž má neb mieti bude, urozeného pana Arnošta z Chlumu bratra svého. Avšak pan Litobořský miesta a moci sobě pozuostavuje, aby mohl to změniti a učiniti s tiem, jakž by se jemu zdálo a líbilo, beze všie otpornosti. Str. 50. 130. Jiřík z Doubravice a v Heřmanicích odevzdává statek svůj v Chotobici Janovi z Kozojed. 1505, 30. června. Odevzdánie panu Kozojedskému. Leta Božieho XVV“, v pondělí po svatém Petru a Pavlu, před námi Hanušem z Warnštorfu a na Starých Bucích, Janem Zilvarem z Pilnikova a na Břečtýně, Janem Litobořským z Chlumu a na Žírči, Simeonem Prostředkem od města Dvora, přísežnými soudu kraje manstvie Tru- tnovského, vyznáváme těmito kniehami, [že] urozený Jiřík z Doubravice a v Heřma- nicích odevzdal jest dobrovolně od sebe i od svých budúcích ty lidi své, kteréž jest dědicky držal v Chotobici, i s tú pustinú, kterú drží Vicenc Jiřík, člověk páně Zil- varuov z Pilnikova, s platy i s tiem se vším právem a panstvím, kterak jest to sám držal, tu sobě ani žádnému budúcému svému nic nepozuostavuje, a to urozenému Janovi z Kozojed a v Chotobici i dědicuom jeho budúcím. Str. 50.

Strana 413
z roku 1505. 413 131. Hynek Kordule ze Sloupna odevzdává spravedlnost svou na zboží Vrchlabském bratru svému Janovi. 1505, 11. prosince. Pan Hynek zapisuje spravedlnost svú a odevzdává, kterúž měl na zboží Vrchlabském. Leta Božieho XVCV°, ve čtvrtek před svatú Lu- cijí, předstúpil před nás: Jana z Kozojed a v Chotobici, Hanuše z Warnstorfa na Starých Bucích, Herše z Železna a na Třemešné, Jana Zilvara z Pilnikova a na Břečtýně, Jana Litobořského z Chlumu a v Žírči, Simeona Prostředka od města Dvora, před soud zahájený, urozený vládyka Hynek Kordule z Sloupna a na Vřešťově, a zapsal i odevzdal mocně a dobrovolně všicku svú spravedlnost a všecko své právo, kterúž a kteréž jest měl na manství zbožie Vrchlabského, tu sobě ani svým budúcím nic nepozuostavuje, urozenému vládyce Janovi Kordulovi z Sloupna a na Vřešťově bratru svému, i dědicuom jeho. Str. 50. 132. Soud manský dává Janovi z Kozojed právo stané proti Václavovi a Janovi bratřím z Šanova a na Hostinném. 1505, 11. prosince. Právo stané panu Kozojedskému proti panuom Hostinským. Leta Božicho XVV", ve čtvrtek před svatú Lucijí. Kdež urozený Jan z Kozojed a v Chotobici pohnal jest třmi póhony podle práva urozených vládyk Václava a Jana z Sanova a na Hostinném, bratří nedielných, že nějaká Barbora, která jest na jeho zboží umřela, poručila jest jemu k jeho záduší VII zlatých a 1 kopu gr. starých a II /2 kopy gr. na míšensko, a oni jemu toho vydati nechtěli. Tu pan Jan Kozo- jedský stál jest ku právu, a bratr páně Václavuov pan Jan nestál a jsa v zemi, jakož jest pan Václav sám pověděl, že jest s ním v Praze mluvil. Tu páni manové sediece v zahájeném soudu, soudili jsú stánie i nestánie; a poněvadž jest pan Václav Hostinský nezachoval se podle práva a s bratrem nestál, dali jsú a dávají panu Kozojedskému právo stané. Str. 50. 133. Soud manský dává Hanušovi z Warnstorfa právo stané proti Václavovi, Hanušovi a Divišovi z Hustiřan. 1505, 11. prosince. Právo stané panu Hanušovi Bucskému. Léta oc XVCV, ve čtvrtek před svatú Lucijí. Kdež urozený vládyka Václav Záruba z Hustieřan a na Třebo-

Strana 414
414 D. XV. Trutnovské desky manské věticích, Bavor z Hustieřan a na Neznášově, Diviš z Hustieřan, pohnavše třmi póhony pana Hanuše z Warnstorfa a na Starých Bucích ze rčenie, kdež že by týž Hanuš panu Zdenkovi Chvalkovskému, strýci jich, řekl nad smlúvu, kterú jsú mezi sebú měli, jej v tom zastati, co jest proležal u Václava Čecha v Hradci, a jakož ti pó- honové to v sobě šíře ukazují; a měvše státi k každému póhonu podle práva, i ne- stáli jsú k póhonu třetiemu. Páni manové sediece v zahájeném soudu a soudiece stánie i nestanie, dali jsú panu Hanušovi právo stané, protože jest stál. Str. 51. 134. Kříž Kofanec z města Dvora prodává louku Jiříkovi Štejvusovi. 1505, 11. prosince. Jiříkovi Štejvusovi trh o louku oc. Leta »e XVIV“, ve čtvrtek před svatů Lucijí, předstúpil před nás: Jana z Kozojed a v Chotobici, Hanuše z Warns- torfa a na Starých Bucích, Herše z Železna a na Třemešné, Jana Zilvara z Pilni- kova na Břečtýně, Jana Litobořského z Chlumu a na Žírči, Simeona Prostředka od města Dvoru, do soudu zahájeného opatrný Kříž Kofanec, měštěnín města Dvoru, a seznal se před námi, že jest prodal dobrovolně pravým trhem a k pravému dě- dičnému držení louku svú, kteráž leží při Labi nad Borkami u města Dvoru mezi Markusovú a Matúšovú lúkami, kteráž k manství příslušie, s vrbinami, s puol Labem proti též louce i se vším příslušenstvím, v těch mezech a v tom položení i s tiem právem, jakož jest to sám držal, beze všeho pozuostavenic; a to jest prodal opatr- nému Jiříkovi Štejvusovi, též obyvateli města Dvoru, za jmenovitú summu peněz. o kterúž miesto před purgmistrem a konšely Dvorskými mají. A tu hned téhož leta a týž den nahořepsaný na témž soudu nadepsaný Kříž Kofanec odevzdal jest mocně a dobrovolně tu nadepsanú louku a to manstvic i všecko své právo a svú spravedlnost, kterúž jest měl na tom, Jiříkovi častopsanému, tu sobě ani manželce své ani žádnému budúcímu svému nic nepozuostavuje. Item dále svrchupsaný Jiřík s povolením nadepsaných pánuov manuov učinil jest a činí poručníka téhož manstvie předepsaného Jana Jonáše bratra svého, a Vaňka syna jeho, však tak, že sobě miesta pozuostavuje, aby s tiem mohl učiniti a to změ- niti, když by a pokudž by se jemu zdálo, bez všeliakého otporu. Str. 51. 135. Kuneš z Habru prodává louku Janovi Litoborskému z Chlumu. 1505, 11. prosince. Trh panu Litoborskému. Leta a dne, jakož se svrchu píše, předstúpil před nás: Jana z Kozojed a v Chotobici, Hanuše z Warnstorfa a na Starých Bucích.

Strana 415
z roku 1505 a 1506. 415 Hlerše z Železna a na Třemešné, Jana Zilvara z Pilnikova a na Břečtýně, Simeona Prostředka od města Dvoru, do soudu zahájeného urozený vládyka Kuneš z Habru a seznal se před námi, že jest prodal dobrovolně ku pravému panství a dědičnému držení louku s stránkou a Labe i to všecko, co jest byl sobě pozuostavil od toho poplužie, kteréž jest někdy v dielu svém po svém otci držal, urozenému vládyce Ja- novi Litoborskému z Chlumu a na Žírči a dědicuom jeho. A tu hned před námi nadepsaný Kuneš odevzdal jest mocně tu louku a stránku i Labe, jakož se svrchu píše, jemu Janovi Litoborskému a dědicuom jeho v těch mezech a v tom položení i s tiem se vším právem, jakož jest to sám držal, tu sobě ani svým dědicuom ani žádnému z přátel svých nic nepozuostavuje. Str. 52. 136. Jan Litoborský z Chlumu prodává statek svůj Jindřichovi Berkovi z Dubé. 1506, 27. února. Trh. Leta božieho XVCVI“, v první pátek v postě, před urozeným pánem panem Janem z Šumburka a z Piršinšteyna a na Trutnově, hajtmanem manstvic kraje Trutnovského, a urozenými vládykami Janem Kozojedským z Kozojed a v Cho- tobici, Hanušem z Warnstorfu a na Starých Bucích, Heršem z Železna a na Tře- mešné, Janem Zilvarem z Pilnikova a na Břečtýně, Václavem z Šanova a na Ho- stiném, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, při zahájeném soudu stoje urozený vládyka Jan Litobořský z Chlumu, vyznal jest dobrovolně a svobodně, že jest prodal pravým trhem ku pravému panství a k dědičnému držení Žireč tvrz, dvuor s po- plužím, ves s dvory kmecími, s platy, s robotami, se vším panstvím, s rybníky, s lesy, s lúkami, s Labem, s potoky, s chrastinami i se všemi příslušnostmi, jakž jest toho sám v držení byl, s lovy, s hony, s horami i s doly, nad zemí i pod zemí, tu sobě ani svým budúcím práva nepozuostavuje žádného ani žádné zvláštnosti. Též také že jest prodal Podstránie, kteréž slove Nováves, jmenovitě tvrz, dvuor s rolí, s lukami, s rybníkem, s potokem i s jinými vodotečmi, s lesem, s chrastinami i s tú se vší zvolí a se všemi příslušnostmi, tak jakož jest to sám držal, též beze všeho poznostavenie. Item také že jest prodal ty dědiny s lúkami, s Labem, s chrastinami, s strá- němi, s potoky, s vodotečmi a v těch mezech a s tiem právem, jakž jest to sám od pana Kunše Podstranského měl a držal. Item též také seznal se dobrovolně nadepsaný Jan Litobořský, že jest prodal i ten kus role, kterýž jest koupil od Jiříka Šteyvusa, kterýžto kus též příslušie k manství Trutnovskému, podle toho, co jest od pana Kunše držal. A to všecko, což svrchu psáno stojí, prodal jest urozenému pánu panu

Strana 416
416 D. XV. Trutnovské desky manské Jindřichovi Berkovi z Dubé a dědicuom jeho za děvet set kop grošů českých. Pla- cenie rozdielně, jakž mezi sebú trh a smlúvu mají. Na kterúžto summu pan Berka nadepsaný list udělati má na penieze obyčejný bez úrokuov jemu Janovi Litoborskému a dědicnom jeho. A on Litoborský i s dědici svými to nadepsané manství všecko spolu i každé zvláště spravuje a spraviti má do dne a do roka, čímž má aneb micti bude. A slíbil jest rukú dáním tomu všemu dosti učiniti, jako na dobrého slušie, beze všie škody pana Jindřicha svrchupsaného i dědicuov jeho, a jej v tom ve všem zastati, jestliže by kto sáhl na ten statek. A pan Jindřich na tom jest přestal. A týž den, jakož se svrchu píše, při témž zahájeném soudu častopsaný Jan Litobořský to všecko nadepsané manstvie a zbožie odevzdal jest mocně, svobodně a dobrovolně od sebe i ode všech svých budúcích podle práva a řádu manstvic Trutnovského jemu, nadepsanému pánu panu Jindřichovi častopsanému i dědicnom jeho budúcím. A to všecko stalo jest se a má býti bez umenšenic služby JKMti. Str. 52. 137. Jan z Kozojed odevzdává statek svůj Mikulášovi z Kozojed strýci svému, a Haškovi z Chotče a Otíkovi z Holovous švakrům svým. 1506, 27. února. Pan Kozojedský statek svuoj dává. Leta a dne, jakož se svrchu píše, před námi: Janem z Šumburka z Pirštinšteyna a na Trutnově, hajtmanem manstvie Trutnovského, Hanušem z Warnstorfu na Starých Bucích, Heršem z Že- lezna a na Třemešné i jinými many soudu manskému přísežnými, jakož se v nade- psaném zápisu jmenují, když jsme seděli v zahájeném soudu, tu kdež každá věc miesto a konec béře; tu urozený vládyka Jan z Kozojed a v Chotobici oznámil a se- znal se dobrovolně, že zapisuje a mocně dává všicek statek svuoj, kterýž má neb mieti bude, buď v Chotobici aneb kdežkoliv jinde, urozeným vládykám Mikulášovi Kozojedskému z Kozojed strýci svému, a Haškovi z Chodče a Votíkovi z Holovús švagruom svým. A umřel-li by který z nich, spadni s jednoho na druhého. A při tom nadepsaný Jan Kozojedský moci a miesta sobě pozuostavuje s ticm učiniti a to změniti, kdy, pokud a kterak by se jemu zdálo, bez otporu všelikterakého. Str. 53; zápis tento je přetržen. 138. Jindřich Berka z Dubé zapisuje manželce své Heleně z Šumburka 500 kop gr. č. věna na statku svém. 1506, 5. května. Leta Božieho XVCVI, v úterý den sv. Floriana, my Jan z Šumburka z Pir- štinšteyna a na Trutnově, hajtman manstvie kraje Trutnovského, Jan z Kozojed

Strana 417
z roku 1506. 417 a v Chotobici, Hanuš z Warnstorphu na Starých Buciech, Hereš z Železna na Tře- mešné, Simcon Prostředek od města Dvoru, tiemto zápisem známo činíme, [že] před- stúpil jest před nás urozený pán pan Jindřich Berka z Dubé a seznal se i oznámil před námi dobrovolně, že s povolením JMti pana hajtmana svrchupsaného, podle majestátu a obdarovánie královské Mti zapsal jest a mocně zapisuje pravým svobodným právem urozené panie Heleně z Šumburka, manželce své milé, pět set kop grošů českých širokých dobrých střiebrných rázu a počtu pražského věna jejieho pravého v Žírči, na dvuoru, na tvrzi, na popluží, na vsi, na dvořiech kmecích, na platech, na robotách i na všem panství, na rybníciech, na lesiech, na lukách i na Labi, na potociech, na chrastinách i na všech příslušnostech, jakož sám drží, s lovy, s hony, s horami i s doly, nad zemí i pod zemí, tu sobě ani svým budúcím nic nepozuosta- vuje, kromě výplaty, jakož níže psáno stojie. Též také na Podstrání, kteréž slove Nová Ves, menovitě na tvrzi, na dvoru, na roli, na lukách, na rybníku, na potociech i na jiných vodotečiech, na lesiech i na té své zvóli i na všech příslušnostech, jakož jest toho sám v držení, též beze všeho pozuostavenie, krom výplaty nížepsané. Item také na těch dědinách, na lukách, na Labi, na chrastinách, na strániecch na potocích, tak a v těch mezech i s týmž pravým [sic], jakž to sám od pana Li- tobořského drží. Též také i na tom kusu role, kterýž někdy od Jiříka Šteyvusa od města Dvoru držán byl, kterýž k manství slušie. Tak aby ona, jestliže by nadepsaného pana Jindřicha přebyla, s tiem se vším zbožím, pokudž se koli napřed jmenuje, mohla učiniti, prodati, zastaviti, dáti, změniti a k svému užitku, pokudžby se jie najlépe zdálo a líbilo, přivésti bez otporu všelikterakého. Toliko pan Jindřich zachovává a vymieňuje dědicuom svým budúcím výplatu na tom na všem zboží svrchupsaném hotovú summou grošuov pěti sty kopami groši českými širokými dobrými střiebrnými, jie panie Heleně konečně a bez zmatku danými a splněnými. Item toto pak znamenitě se při tom vymieňuje, že tohoto věna zapsánie a nadepsaného zbožie drženie má býti bez újmy služby královské Mti z toho od staradávna činěné. Str. 51; zápis tento je přetržen. 139. Viktorin z Kocléřova zastavuje ve 200 kopách míš. Burjanovi ze Švamberka ves Bukovinu 1506, 2. června. Leta Božieho XVCVI, v svatodušní úterý, před Janem z Kozojed a v Cho- tobici, Heršem z Železna na Třemešné, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, pří- Archiv Český XV. 53

Strana 418
418 D. XV. Trutnovské desky manské sežnými manstvie kraje Trutnovského, urozený pan pan Burjan z Svamberka na Hradišti nad Labem a urozený vládyka pan Viktorin z Kocléřova seznali se dobro- volně, že jsú učinili mezi sebú celú konečnú a dobrovolnú smlúvu takovú: Pan Viktorin nadepsaný zastavil ves svú Bukovinu se vším panstvím a pří- slušenstvím beze všeho pozuostavenie kromě výplaty, jakož se níže píše, a kromě rybníčku Komárovského, to má pan Kocleřovský sám držeti bez překážky. A to jest zastavil nadepsanému pánu panu Burjanovi ve dvú stú kopách groších míšen- ského počtu, tak že pan Burjan svrchupsaný má toho požívati a to držeti potud a tak dlúho, dokudžby jemu panu Burjanovi aneb tomu, komuž by to právo pří- leželo, ta svrchupsaná summa dvě stě kop grošuov míšenského počtu dána a vypl- něna nebyla. A při tom jest tato a taková výmienka: Kdyžby koliv pan Kocleřovský svrchu- psaný aneb ten, ktožby jeho právo měl, dáti mohl při kterémž koli svatém Jiří neb svatém Havlem [sic] na ten den konečně panu Burjanovi častopsanému aneb jeho právo držiecému padesáte kop gr. na míšenský počet, tehdy má jemu hned čtvrt části nadepsané zástavy postúpeno býti; a kdyžby dal sto kop grošuov mie- šenského počtu, tehdy polovici. A po každém dání má pan Viktorin řádně kvitován býti. A kdyžby dal všecko, tehdy také má bez otporu všeho postúpeno býti a tento zápis má zrušen býti. Item také pan Kocléřovský má tuto zástavu spraviti před věnem, před si- rotky i před každú závadú, čím má aneb mieti bude. A když penieze vezme, má lidi pánu hned postúpiti. Item jestliže by pan Kocléřovský lovy a hony držeti chtěl, má v tom bez otporu vuoli mieti, a kdyžby držal, má pánu polovici dáti. Stalo se leta a dne nahořepsaného. Str. 55; zápis tento je přetržen. 140. Burjan ze Švamberka činí poručníkem zástavní vsi Bukoviny Fridricha Šalndorfa z Hornsperku. 1506, 2. června. Leta oc XVCVI, v svatodušní úterý, před urozeným panem Janem z Kozojed a v Chotobici, panem Heršem z Železna a na Třemešně, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, ty časy přísežnými manstvie kraje Trutnovského, urozený pán pan Burjan z Švamberka na Hradišti nad Labem učinil mocného poručníka všeho toho statku, což se zástavy od pana Kocléřovského Bukoviny dotýče, jakož svrchní zápis ukazuje, urozeného pana Fridricha Šalndorfa z Hornsperku, hofrychtéře na Bunclavi, a dědice jeho, kteréž má s urozenú paní Appolenú z Nakla manželkú svú; tak

Strana 419
z let 1506 a 1507. 419 však, že podepsaný pán moci a miesta sobě pozuostavil jest s tiem učiniti i nechati, pokudž se JMti zdáti bude. Str. 56; zápis tento je přetržen. 141. Soud manský Janovi z Šumburka dává právo stané proti Hanušovi z Warnsdorfu. 1506, 22. července. Leta páně XVCVI soud manský držán a provolán byl podle práva na den svaté Mařie Magdaleny. Tu jakož jest urozený pán pan Jan z Šumburka a z Piršin- štejna a na Trutnově, hajtman manstvie kraje Trutnovského, od sebe a od pánuov bratří svých poháněl urozeného vládyky Hanuše z Warnstorfu na Starých Bucích z nevydánie zločince Zvorníka, který v Starých Bucích postižen byl, a vedle práva trojí póhon vyšel jest. Tu pan Hanuš maje státi k nadepsané při podle položenic pánuov manuov na den svrchupsaný, i nestál jest, a pán JMt stál. Páni mané, sou- diece stánie i nestánie, dali jsú pánu JMti právo stané. Str. 56. 142. Jan Kordule ze Sloupna zapisuje na zboží Vrchlabském 1500 kop míš. manželce své Majdaleně z Šanova. 1506, 24. srpna. Leta od narozenie syna božieho XVCVI, v pondělí den sv. Bartoloměje, Jan z Šumburka z Pirnšinšteyna a na Trutnově, hajtman manstvie kraje Trutnovského, a my Jan z Kozojed a v Chotobici, Hereš z Železna a na Třemešné, Jan Zilvar z Pilnikova a na Břečtýně, Zigmund z Javorníka seděním tudiež, Simeon Prostředek od města Dvoru, přísežní soudu manstvie Trutnovského, vyznáváme tiemto zápisem, že když jsme seděli v zahájeném a v volaném soudě, předstúpil jest před nás uro- zený vládyka Jan Kordule z Sloupna a na Vřešťově, a zapsal jest dobrovolně a dal urozené panie Magdaleně z Šanova, manželce své, patnáste set kop grošů na mie- šenský počet na tom na všem zboží Vrchlabském, co k manství příslušie; takž však, že nadepsaný pan Jan Kordule miesta a moci sobě pozuostavuje, s tiem učiniti i nechati, pokudž se jemu zdáti a líbiti bude. Str. 57. 143. Šimon Prostředek z města Dvora stanoví poručníky statku svého. 1507, 7. ledna. Poručenství Simeona Prostředka. Item. Já Simeon Prostředek po- roučím ženě své Anně a dietkám svým statek ten prvepsaný v manství; a činím 53*

Strana 420
420 D. XV. Trutnovské desky manské poručníky nad nimi Bartoně kožišníka, tchána svého, a Jiříka Markusa. Stalo se leta božieho tisícího pětistého sedmého, ten čtvrtek po Božím křtění. Str. 57; zápis tento je přetržen. 144. Jiřík z Javorníka za sebe i strýce svého Václava let nemajícího odevzdává dědictví své v Javorníce Zikmundovi z Javorníka. 1507, 7. ledna. Odevzdání Zigmundovi z Javorníka. Leta božieho XVVII, v čtvrtek po Božím křtění. Před námi Janem z Kozojed a v Chotobici, Hanušem z Warnštorfu a na Starých Bucích, Janem Zilvarem z Pilnikova a na Břečtayně, Heršem z Že- lezna a na Třemešné, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, přísežnými soudu kraje manství Trutnovského, vyznáváme těmito knihami, [že] urozený Jiřík z Javor- níka odevzdal jest od sebe i od strýce svého od Václava též z Javorníka tu všicku spravedlnost i všecko dědictví, kteréž jest jměl i s strýcem svým po otci tu v Javorníce. A svrchupsaný pan Jiřík slíbil jest Václava strýce svého, když by let došel, před panem hajtmanem JMtí a před pány many postaviti. Také již jmenovaný Jiřík i s strýcem svým tu sobě ani svým budúcím nic nepozůstavuje. A pan Jiřík spraviti má i s strýcem svým, čímž mají neb mieti budú. A pan Václav již jmenovaný, když let duojde, k tomuto zápisu má sě přiznati. Str. 57. 145. Šimon Prostředek z města Dvora stanoví poručníky statku svého. 1507, 7. ledna. Simeon Prostředek poručníky činí. Leta božieho XVVII, ten čtvrtek po Božím křtění, předstúpil jest před nás Jana z Šumburka z Pirštnšteyna a na Trutnově, hajtmana manství Trutnovského, Jana z Kozojed a v Chotobici, Ha- nuše z Warnštorfa a na Starých Bucích, Herše z Železna a na Třemešné, Jana Zilvara z Pilnikova a na Břečtayně, Simeon Prostředek a učinil jest dobrovolně mocné poručníky všeho statku svého, kterýž má neb mieti bude v manství, opatrné Bartoně kožišníka z K. Dvora a Jiříka Markusa též z K. Dvora. Avšak již jmenovaný Simeon miesta a moci sobě pozuostavuje, aby mohl to změniti a učiniti s tiem, jakž by sě jemu zdálo a líbilo, bez vší otpornosti. Str. 58.

Strana 421
z roku 1507. 421 146. Viktorin z Kocléřova vyznává, že jest dlužen 1121/2 kopy gr. č. sirotkům Jana Předlíka z města Dvora. 1507, 9. ledna. Zápis páně Kocleřovského pánóm Dvorským. Leta Božieho ti- sícého pětistého sedmého, v sobotu po Božiem křtění, předstúpil jest před nás Jana z Kozojed a v Chotobici, Herše z Železna a na Třemešné, Simeona Prostředka od města Dvoru, urozený vládyka Viktorin z Kocléřova a vyznal jest před námi, jakož jest dlužen dluhu spravedlivého sirotkuom nebožtíka Jana Předlíka C kop gr. českých a XII1/2 kopy gr. též českých, kterýžto dluh má a slíbil jest pan Kocléřovský vy- plniti purgmistru a konšeluom města Dvoru, a to takovým zpuosobem: najprv počnúc na svatého Havla najprv příštieho v letu páně patnastistém sedmém dáti má XX“ kop grošnov českých, a potom na každý svatý Havel pořád vždycky platiti má též po XX“ kopách grošů vše českých až do vyplnění sta kop grošuov českých, a na- posledy ihned v roce po vyplnění sta kop grošuov českých dáti má XIII, kop gro- šuov českých. A neučinil-liby tomu pan Kocleřovský dosti a kterých peněz na ty časy a svrchupsané roky jestliže by nedal, tehdy purgmistr a konšelé města Dvoru mají sě v jeho všicek statek uvázati, totiž v Kocleřov s rybníkem i s tím se vším příslušenstvím bez otporu a překážky všelikteraké každého člověka. A paní Markletě manželce jeho věna odtud vydati mají z toho statku purg- mistr a koušelé jmenovaného města L kop grošuov českých. Pakliby chtěla paní Markleta, manželka páně Kocleřovského, toho statku užívati, tehdy má svrchupsaným purgmistru a konšeluom prvepsaného města ten dluh, totiž C kop grošuov a XIII/, kop vše českých, vyplniti, a to vše penězi hotovými na též roky a na ty časy, jakož se předpisuje. A ta summa na ty časy má kladena býti na rathúze před purgmistrem a konšely nahořepsaného města. Jestliže by pak pan Kocleřovský v tom času, prve nežli by svrchupsaná summa vyplněna byla, purgmistru a konšeluom města prvedotčeného ten statek prodal, tehdy ihned bez prodlévání ta častopsaná summa, anebo což by jí pozuostáno bylo, má vyplněna býti nadepsaným purgmistru a konšeluom již jmenovaného města, a to takovým zpuosobem a na takovéž roky, jakož nahoře psáno stojí. A ta všicka nadepsaná summa vybrána má býti od nadepsaných purgmistra a konšel města Dvoru k ruce sirotčí podle poručenství a zřiezení nebožtíka Jana Předlíka, otce jich. A což sě rukojmí dotýče, kteříž jsú za věno slíbili manželce páně Janovy, bratra páně Kocleřovského, že pan Kocleřovský jest jim za to podporou. Str. 58; zápis tento je přetržen.

Strana 422
422 D. XV. Trutnovské desky manské 147. Viktorin z Kocléřova zapisuje statek svůj bratrancům svým. 1507, 9. ledna. Zápis páně Kocleřovského. Leta Božieho XVVII, v sobotu po Božím křtění, před námi Janem z Kozojed a v Chotobici, Heršem z Železna a na Třemešné, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, pan Viktorin Kocleřovský zapsal jest všicek statek svuoj, kterýž po zaplacení dluhuov pozůstane, bratrancuom svým, dětem páně Janovým. A pan Kocléřovský moc sobě pozuostavuje tento zápis zrušiti a učiniti, jak sě jemu líbiti bude. Str. 59; zápis tento je přetržen. 148. Soud manský odsuzuje Hanuše z Warnsdorfu a na Starých Bucích k placení 135 kop gr. č. Václavovi, Bavorovi a Divišovi Zárubům. 1507, 21. října. Nález páně Zárubuov, páně Bavoruov oc proti panu Hanu- šovi Buckému o slib. V té při, kteráž jest mezi urozenými vládykami, panem Václavem Zárubou, panem Bavorem Neznašovským, panem Divišem, poručníky si- rotkuov a statku nebožtíka pana Zdenka Chvalkovského, puovody s jedné, a uro- zeným vládykú panem Hanušem Buckým pohnaným s strany druhé. Jakož jsú jeho pan Václav Záruba, pan Bavor a pan Diviš pohnali ze C � gr. a z XXXV gr., vše českých, kdež jest týž pan Hanuš Bucký slíbil zastati nebožtíka pana Zdenka Chvalkovského k Václavovi Čechovi za tu sumu, tomu že jest dosti neučinil, a oni svrchupsaní puovodové jsúc poručníci sirotkuov a statku svrchupsaného pana Zdenka Chvalkovského, Václavovi Čechovi tu sumu, kdež jest to na nich soud obdržal, dáti jsú musili. Pan Hanuš Bucký tomu, že jest řekl zastati nadepsaného pana Zdenka v té sumě k Václavovi Čechovi, neodpieral jest, ale pověděl: což jsem slíbil panu Zden- kovi, tomu jsem dosti učinil. Na to svědomie kniežete JMti kněze Karla, a Jiříka Bečovského, JMti sekretáře, okázal jest, kdež knieže JMt, čehož jest svědom, vy- znávati ráčí v psaní svém, též i Jiřík JMti sekretář, že pan Zdeněk pověděl před kniežetem JMtí, že s tú věcí já nemám nic činiti, a že jest mne v tom pan Hanuš Bucký ujec muoj zastal. Tu pán JMt pan Jan z Šumburka z Pirštnštejna na Trutnově, hejtman manstvie kraje Trutnovského, Jan z Kozojed v Chotobici, Hereš z Železna na Třemešné, Jan Zilvar z Pilnikova na Břečtajně, Zigmund z Javorníka seděním tudiež, Václav z Ša- nova na Hostinném, Simeon Prostředek od města Dvoru, pilně toho pováživše a svě-

Strana 423
s let 1507 a 1508. 423 domie s obú stran přelíče]nie dostatečně rozvažujíce, kdež puovodové celým a plným svědomiem to, z čehož nadepsaného pana Hanuše vinie, provedli jsú podle práva dostatečně, nalézají, že pan Hanuš Bucký panu Václavovi Zárubovi, panu Bavorovi a panu Divišovi tu sumu nadepsanú, totiž C gr. a XXXV I gr. českých, dáti jest povinen konečně ve II nedělích pořád zběhlých. Stalo sě v čtvrtek, den XI tisíc panen léta božicho XVCVII°. Str. 59. 149. Jiřík Štejvus z města Dvoru prodává louku Duchkovi Hadovi. 1507, 21. října. Duchkovi Hadovi trh o louku. Léta XVCVII, teu čtvrtek den XI tisíc panen, předstúpil před nás: Jana z Kozojed a v Chotobici, Herše z Železna na Třemešné, Jana Zilvara z Pilnikova na Břečtajně, Zigmunda z Javorníka seděním tudiež, Václava z Šanova na Hostinném, Simeona Prostředka od města Dvoru, do soudu zahájeného opatrný Jiřík Štejvousuov, obyvatel města Dvoru nad Labem. a oznámil, že jest prodal dobrovolně pravým trhem ku pravému dědičnému držení louku svú, kteráž leží při Labi nad Borkami u města Dvoru mezi Markusovú a Ma- túšovú lúkami, kteráž k manství přísluší, s vrbinami, s puol Labem proti též louce, i se vším příslušenstvím, v těch mezech a v tom položení i s tiem právem, jakož jest to sám držal, beze všeho pozuostavenie. A to jest prodal opatrnému Duchkovi Hadovu, obyvateli města Dvoru, za jmenovitú sumu peněz, o kterúž miesto před purgmistrem a konšely Dvorskými mají. A tu hned týž den na témž soudu nadepsaný Jiřík odevzdal jest mocně a dobrovolně tu nadepsanú louku a to manstvie i všecko své právo a spravedlnost, kterůž jest měl na tom, Duchkovi nahořepsanému, tu sobě ani žádnému budúcému svému nic nepozuostavuje. Item svrchupsaný Duchek s povolením nadepsaných pánuov manuov učinil jest a činí mocného poručníka téhož manstvie předepsaného Simeona Prostředka; však tak, že sobě miesto pozuostavuje, aby s tiem mohl učiniti a to změniti, když by a pokudž by sě jemu zdálo, bez všelikterakého odporu. Str. 60. 150. Jan Kozojedský z Kozojed poroučí dceru svou Kateřinu manželce své Jitce z Chodče. 1508, 29. června. Poručenství páně Kozojedského. Léta Páně patnástistého osmého, ve čtvrtek na den svatých apoštoluov Petra a Pavla, před námi Heršem z Železna a na

Strana 424
424 D. XV. Trutnovské desky manské Třemešné, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, s povolením pana hejtmana JMti urozený vládyka pan Jan Kozojedský z Kozojed a v Chotobici poroučí mocně Ka- teřinu, dceru svú, paní Jitce manželce své z Chodče, aby jí vládla a ji spravovala do změněnie stavu svého. A od poručníkuov, kteříž zejména v předešlém zápisu zapsáni jsú, aby jí vydáváno bylo každý rok XV I míšenského počtu ku potřebám a k živnosti její. A toto zřiezenie a zápis tento z příčiny té pan Jan nadepsaný činí, aby ani strejc ani prvépsaní poručníci nemohli ji z moci svrchupsané paní Jitce vzéti do změněnie stavu jejieho. A v tom byla-li by vuole boží, že by se svrchupsané Kateřině, dceři páně Kozojedského, vdánie nahodilo, téhož častopsaná paní Jitka aby moci neměla ji vdá- vati bez vuole v předešlém zápisu položených poručníkuov. Také pan Jan Kozojedský moc sobě pozuostavuje, aby to, což svrchu psáno jest, měniti a s siem, což by sě jemu zdálo a líbilo, učiniti mohl. Str. 61. 151. Václav z Šanova prodává spravedlnost svou na Mikulášovi Brtevníku Viktorinovi z Kocléřova. 1508. Pan Václav Hostinský s panem Viktorinem trh. Léta božieho tisícého pětistého osmého, před námi: Janem z Kozojed a v Chotobici, Heršem z Že- lezna na Třemešné, Janem Zilvarem z Pilnikova na Břečtajně, Zigmundem z Ja- vorníka seděním tudiež, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, urozený vládyka pan Václav z Šanova na Hostinném oznámil, že jest prodal tu všicku spravedlnost, kteráž měl na Mikulášovi Brtevníku. A to prodal urozenému vládyce panu Viktori- novi z Kocléřova seděním tudiež, s tiem právem i se vším příslušenstvím, jakž jest jeho sám od staradávna držal. Při tom ihned nadepsaný pan Václav odevzdal jest tu všicku spravedlnost, kterúž jest na témž člověku měl, od sebe i od svých budúcích, tu sobě ani svým budúcím žádné zvláštnosti ani žádného práva nepozuostavujíc. A to odevzdal prvépsanému Viktorinovi Kocleřovskému i jeho budúcím. Actum die et anno ut supra. Str. 61; na straně: Jeden člověk. 152. Jindřich Berka z Dubé prodává kus manství Šimonovi Prostředkovi z města Dvora. 1509, 5. března. Pan Jindřich Berka, Simeon Prostředek: Trh o kus manství. Léta božieho tisícého pětistého devátého, v pondělí po Přenesení svatého Václava,

Strana 425
z roku 1508 a 1509. 425 před nás: Jana z Šumburka z Pirštnštejna a na Trutnově, Jana z Kozojed a v Cho- tobici, Herše z Železna a na Třemešné, Zigmunda z Javorníka seděním tudiež, před- stúpili jsú urozený pán pan Jindřich Berka z Dubé a na Žirči, Simeon Prostředek od města Dvoru, oznamujíc, že jsú mezi sebú trh a smlúvu učinili o kus manství tak a potud, pokudž jsú sobě vyměřili. A ten kus nadepsaný pan Jindřich prodati jest ráčil témuž Simeonovi za XV I gr. českých s těmito podepsanými vymienkami: Item jestliže by pan Jindřich aneb jeho potomní rybníkem tiem Hrabišovským toho miesta přes mez dotopili, to až na stav budú motci učiniti a rybníkem tiem topiti; ale což by sě koli vytopilo, to má rovnou měrou Simeonovi zase oddáno býti neb jeho potomním. Item což sě příhonuov dotýče, když by pro vodu nemohlo honěno býti, tehdy, kudyž svrchupsaný Simeon silnici obrátí, tudy pan Jindřich neb jeho budúcí těch gruntuov držitelé mají svobodný příhon mieti, a zvlášť pod tiem rybníčkem na tom kusu udělaným aneb svrchu po stavě většieho rybníka. Item strúhy, kteréž by Simeon pod tiem rybníčkem dělal, mají držány býti od něho i od jeho potomních budúcích. A ty strúhy z té příčiny dělány mají býti, aby tu voda nestála pro zbahněnie luk. A všecka voda zbytečná z toho rybníčka nemá jinam púštěna býti než do páně rybníka, kterýž jest pod týmž rybníčkem. Item pan Jindřich JMt ten častopsaný kus odevzdal a mocně od sebe i od svých budúcích odevzdává prvé jmenovanému Simeonovi i jeho potomním budúcím. Což sě pak věna na tom kusu dotýče, pán JMt pan hejtman jsa příjemčí věna od paní Eleny, sestry své a manželky nadepsaného pana Jindřicha, mocně ten kus z věna propustiti jest ráčil témuž Simeonovi i jeho budúcím. Pozdější rukou: Item toto buď vědomo: Jakož jest svrchu v tomto zápisu položeno, což by pan Jindřich rybníkem tiem dále přes první vyměřenie Simeonovi vytopil, aby jemu rovnou měrou oddal, totiž což by nynější hrází dotopiti mohl, již o to o všecko mezi sebú narovnali jsú, tak že již pan Jindřich Simeonovi oddal a odměřil, a to jest od něho Simeon přijal. Str. 62; po straně: Kus manství. Rybník Hrabišovský. 153. Král Vladislav II. Jindřichovi Berkovi z Dubé dává v manství mlýn v městě Dvoře Na hradě Pražském 1509, 29. května. My Vladislav, z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský oc král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický margkrabie oc, ozna- mujem listem tiemto všem, že jsme prošeni od urozeného Jindřicha Berky z Dubé a v Žirči, věrného našeho milého, jakož má a drží při městě našem Dvoru mlýn, Archiv Český XV. 54

Strana 426
426 D. XV. Trutnovské desky manské z kteréhož platu ročnieho témuž městu kopu miešenskú dávati a platiti povinen jest, abychom jeho z takového platu vysvoboditi a ten mlýn jemu, dědicuom a budúcím jeho k dědičnému manstvie milostivě dáti ráčili. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby téhož Jindřicha, kterýmiž sě nám zachovati a líbiti hledí a povinen bude, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím a radú věrných našich milých, mocí královskú v Čechách ten nahořepsaný mlýn při městě Dvoru témuž Jindřichovi, dědicóm a budúcím jeho, k dědičnému manství jsme dali a tiemto listem dáváme, chtiece tomu, aby oni ten mlýn tak pod manství drželi a z něho s dědici a budúcími svými té kopy miešenské platu ročnieho k témuž městu nedávali ani dávati povinni byli nynie ani po věčné budúcí časy. Při tom častopsanému Jindřichovi s dědici a budúcími jeho tyto další milosti činiece, aby oni strúhu tu, kteráž na ten mlýn jde, když by koli toho potřeba kázala a na tom mlýně nětco sě opravovati mělo, spustiti za dva nebo za tři dni mohli, aby v tom času, což by sě pokazilo, napra- veno býti mohlo; však před spuštěním té strúhy bude on Jindřich s dědici a budú- cími svými povinen obyvateluom města Dvoru týden před tiem napřed dáti věděti, aby sobě časně lidé potřeb nachystali, a to, což by potřebí bylo, namleti dali. K tomu také most ten přes řeku, kterýž jest nad mlýnem proti pivnici, poněvadž tudy od mnoha let jezdieno a voženo bylo a silnice jest, aby jemu Jindři- chovi, dědicuom ani budúcím jeho, hájen nebyl; a oni také jej na svuoj náklad, když by sešel aneb zkažen byl, opravovati mají a povinni budú. Také tomu chcme pro lepší obecní, aby obyvatelé města našeho Dvoru nynější i budúcí žádnému obilé neb sladu z města toho do mlýna téhož Jindřicha voziti a dávati nebránili, ani toho v uobci aneb jinde zapoviedati směli; než každý, ktož by pro své lepší do toho mlýna co dáti chtěl, aby jemu to hájeno nebylo. Pakli by tíž měšťané v uobci aneb jinde to zapoviedali a do toho mlýna obilé aneb sladuov voziti nedopúštěli, tehdy na ně tuto pokutu ustanovujem, aby hejtmanu našemu kraje Trutnovského nynějšiemu i budúcímu deset kop grošuov českých propadli a dáti povinni byli beze vší odpornosti. A jakož nadepsaný Jindřich pro lepší prostranství jakús zahradu za dvě kopě grošuov českých k témuž mlýnu přikoupil, z kteréžto platu ročnicho dva groše česká k městu Dvoru dávány jsú: z těch také téhož Jindřicha, dědice a budúcí jeho, vysvobozujem a prázdna činíme, aby jich oni žádnému viece platiti a dávati povinni nebyli. A oni také měšťané naši Dvorští nynější i budúcí sobě tu nahoře dotčenú kopu miešenskú s těmi dvěma groši českými od té zahrady již napotom v časích budúcích při placení sumy, kterúž nám do komory naší platí, každý rok srážeti mají a po věčné časy nám ani budúcím našim králuom českým viece do komory naší nedávati. Přikazujíc opatrným purgmistru a konšeluom i vší obci častojmenovaného města našeho Dvoru, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte nahoře psa-

Strana 427
z roku 1509. 427 ného Jindřicha s dědici a budúcími jeho při těch při všech milostech jměli, drželi a neporušitedlně zachovali, žádných jim v tom překážek nečiniec, pod uvarováním hněvu a nemilosti naší; poroučejíce při tom urozenému Janovi z Šumburgku, hejtmanu na Trutnově, i jiným manuom kraje Trutnovského nynějším i budúcím, věrným našim milým, kdyžkoli pospolu shromážděni budete a častopsaný Jindřich, dědicové neb budúcí jeho, vás by za to požádali, abyšte jim tento list náš v kniehy vaše manské vložiti a vepsati rozkázali beſz] zmatku a všelijaké odpornosti. Tomu na svědomie pečet naši královskú k tomuto listu přivěsiti jsme rozká- zali. Dán na hradě našem Pražském ten úterý po hodu slavném Ducha svatého léta božieho tisícého pětistého devátého, a království našich Uherského devatenáctého a Českého třidcátého vosmého. Str. 61; zápis tento je přetržen. 154. Jan Kocléřovský prodává manství v Záboři Matoušovi Ječmenkovi z města Dvora. 1509, 23. června. Pan Jan Kocleřovský prodal manství své v Záboří Matoušovi Ječmenkovi ze Dvora. Před nás: Jana z Šumburka z Pirštnštejna a na Tru- tnově, hejtmana manstvie téhož kraje, Jana z Kozojed a v Chotobici, Herše z Že- lezna a na Třemešné, Adama Zilvara z Pilnikova a na Břečtayně, Simeona Prostředka od města Dvoru, předstúpil jest urozený panoše Jan Kocleřovský a oznámil, že jest prodal pravým trhem to manství v Záboří, kteréž byl od Petra Kocúrka koupil, Matoušovi Ječmenkovi ze Dvora; a to s lesy, s lukami, s rolí, s potoky, s lovy i se vším plným panstvím, tak jakž jest to nadepsaný pan Jan sám držal. Také toto známo buď, že jest toho manství VII prutuov položeno. Jestliže by kdy jaká berně neb jiná potřebnost přišla, z toho všecko, což činiti sě má, svrchu- psaný Matouš k tomu sě svolil a řekl podstúpiti, aby v ničem jím neb skrze něho nic nescházelo. Při tom ihned pan Jan Kocleřovský odevzdal jest Matoušovi to svrchu- jmenované manství od sebe i od svých budúcích, sobě na tom žádné zvláštnosti a práva ani svým budúcím nepozůstavuje. Stalo sě v sobotu u vigiljí svatého Jana léta božieho tisícího pětistého devátého. Str. 63; po strané: Záboří. 155. Kateřině dceři Jana z Kozojed povoleno od krále, aby děditi mohla po otci statek manský. 1509, 27. října. Dánie královské panu Janovi Kozojedskému, aby dcera jeho Kateřina děditi mohla tiem vším manstvím, což k Trutnovu pří- 54*

Strana 428
D. XV. Trutnovské desky manské 428 sluší, což nynie nadepsaný pan Jan nynie má neb potom micti bude. Léta Páně tisícého pětistého devátého, v sobotu před svatými apoštoly Šimonem a Judú, urozený pán pan Jan z Šumb[ur]ka s Pirštnštejna, hejtman manství kraje Trutnovského, vyznal toto: že pan Zdislav Dobřenský předstoupil před krále JMt a JMti prosil, aby panu Janovi Kozojedskému milost učiniti ráčil takovú, aby dcera jeho Kateřina pravá dědička byla toho všeho statku, což pan Jan nadepsaný v manství má a mieti bude. Na to výš král JMt rozkázati ráčil panu hejtmanu kraje nade- psaného, aby jemu to obdarovánie a dání v knichy manské zapsati rozkázal. Při tom také vyznánie páně hejtmanovu byli jsú urozený pán pan Jindřich Berka z Dubé a na Žirči, urozený a statečný rytieř pan Hanuš z Warnštorfu a na Starých Bucích, pan Viktorin z Kocleřova seděním tudiež, pan Petr z Železna a Si- meon Prostředek, přísežní soudu Trutnovského. A při tom královském obdarovánie byli jsú urozený pán pan Vilém z Wal- štejna a na Štěpanicích, urozený vládyka pan Jan Rašín z Rismburka na Staré, a pan Hašek Kule z Chotče seděním tudiež. Zápis tento vepsán jest v tyto manské knihy před panem Heršem z Železné a na Třemešné, panem Zigmundem z Javorníka seděním tudicž, Simeonem Pro- středkem od města Dvoru, přísežnými soudu manství kraje Trutnovského. Str. 63. 156. Jan z Kozojed stanoví poručníky dcery své Kateřiny a statku svého Haška Kuli z Chotče a Otíka z Holovous. 1510, 16. února. Pan Jan Kozojedský poručníky činí. Před námi: Heršem z Železna a na Třemešné, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, přísežnými soudu manství kraje Trutnovského, urozený vládyka pan Jan z Kozojed a na Chotobici poručníky tyto činí po své smrti nad Kateřinou, dceří svou, a nad statkem, kterýž po něm zuostane, jakož podle obdarovánie krále JMti nadepsaná Kateřina dědička pravá jest toho statku, zápis předepsaný o tom šíř ukazuje, urozeného vládyku pana Haška Kuli z Chotče a pana Votíka z Holovús a na Cirekvici. A moc za své živnosti sobě pozuostavuje, aby to mohl změniti a jakž sě jemu zdáti a líbiti bude, zjinačiti. Také při tomto poručenství páně Kozojedského byl jest Pavel, písař přísežný soudu nadepsaného. Stalo sě léta božieho tisícého pětistého desátého, v sobotu po svatém Valentinu. Také pan Jan Kozojedský toto zapsati rozkázal, aby paní Jitka, manželka jeho, dceři vládla a jí, totiž paní Jitce, aby žádný z moci nadepsané Kateřiny ne- mohl vyníti. Než poručníci aby každý rok po XV“ kopách paní Jitce vydávali na

Strana 429
z roku 1509 a 1510. 429 potřeby dcery nadepsané. A když by sě častopsaná Kateřina vdáti chtěla, paní Jitka bez vědomie pánuov poručníkuov ji vdáti aby moci neměla. Stalo sě léta a dne napředpsaného před osobami v předešlém a v této stránce položeném zápisu popsanými. Str. 65. 157. Viktorin z Kocléřova prodává ves Kocléřov s příslušenstvím Wolfgangovi z Hermsdorfu. 1510, 3. června. Trh panu Wolfkangovi s panem Kocleřovským. Léta patnácti- stého desátého, v pondělí mezi ochtábem Těla božicho, před nás: Herše z Železna a na Třemešné, Zigmuuda z Javorníka seděním tudiež, Václava z Šanova a na Ho- stinném, Simeona Prostředka od města Dvoru, předstúpil jest urozený vládyka pan Viktorin z Kocleřova a oznámil, že jest prodal dobrovolně pravým trhem ku pravému panství a dědičnému držení ves Kocleřov, dvuor s poplužím s [dvory] kmetcími, s platy, s robotami, se vším panstvím, s rybníky, s lesy, s lukami, s potoky, se všemi vodotečmi, i se všemi chrastinami i se všemi příslušnostmi, jakž jest toho sám v držení byl, s lovy s hony, s horami i s doly, na zemi i pod zemí, tu sobě ani svým budúcím žádného práva i žádné zvláštnosti nepozuostavuje. A to všecko prodal jest urozenému vládyce panu Wolfkangovi z Hermstorfu a dědicuom jeho. A k tomu sě jest nadepsaný pan Viktorin dobrovolně svolil: jestliže by ktožkoli z přátel neb z příbuzných jeho panu Wolfkangovi na ten statek sáhl a kterakž- koli jej nařékati chtěl, že v tom za správu jemu stojí a ve všem jej zastati slíbil, tak aby pan Wolfkang žádné škody skrze to nebral. Také při najprvnějším soudu manském pan Viktorin panu Wolfkangovi ode- vzdati má ten statek podle práva manského. Item toto při tom buď známo, že pan Viktorin Kocleřovský vymicnil jest a vymieňuje sobě polovici poddacího kostelnieho tu v Kocleřově. Str. 66; po straně: Kocléřov. 158. Krištof z Hermsdorfu postupuje plat v Chotobici bratru svému Wolfgangovi. 1510, 3. června. Dání panu Wolfkangovi, právo bratra jeho v Chotobici. Tajž den a v tu hodinu, jakož svrchu psáno na této stránce stojí, před nás nadepsané přísežné soudu manství kraje Trutnovského předstúpil urozený vládyka pan Wolfkang z Hermstorfu, a ukázal list s pečetí bratra svého a podle toho na svědomie pečet pana Petra z Kbelska a pečet pana Pertolta z Mělnic, kterýžto list v sobě to za-

Strana 430
430 D. XV. Trutnovské desky manské vieral, že pan Krištof z Hermstorfu kteréžkoli právo má ve vsi v Chotobici a jakýž- koli plat, to všecko poroučí a dává mocně panu Wolfkangovi nadepsanému a jeho dědicuom, na tom sobě ani svým budúcím žádného práva i žádné zvláštnosti nepo- zuostavuje. A týmž listem pan Krištof rozkázal jest vymazati zápis ten, kterýž jemu svědčil v těchto knihách na ten plat v Chotobici. Str 66; po straně: Chotobice. 159. Viktorin z Kocleřova zapisuje bratrancům svým právo své na vsi Bukovině. 1510, 3. června. Pan Viktorin Kocleřovský bratrancuom zapisuje. Léta patnásti stého desátého, v pondělí mezi ochtábem Těla božieho, před nás Herše z Železna a na Třemešné, Zigmunda z Javorníka seděním tudiež, Václava z Šanova a na Ho- stinném, Simeona Prostředka od města Dvoru, předstúpil jest urozený vládyka pan Viktorin z Kocleřova a rozkázal zapsati bratrancuom svým právo na Bukovině po té sumě, v čem Bukovina zastavena jest, tak aby oni po smrti jeho to vyplatiti aneb doprodati a s tiem, což by sě jim zdálo a líbilo, učiniti mohli. Moci sobě za své živnosti pan Viktorin v tom pozuostavuje. Str. 67; po straně: Bukovina. 160. Král Vladislav svoluje, aby Kateřina dcera Jana z Kozojed po otci děditi mohla statek manský, a činí nápadníky téhož statku po ní Haška Kuli z Chotče a Otíka z Holovous. V Tatě 1510, 22. července. Majestát paní Kateřině z Kozojed náležející. Před nás: Zigmunda z Javorníka seděním tudiež, Adama Zilvara z Pilnikova a na Vlčicích, Simeona Prostředka od města Dvoru, přísežné k soudu manství Trutnovského, urozená paní Kateřina z Kozojed s přátely některými svými předstúpivše požádala jest nás, aby- chom jí majestát a dání královské jí svědčící v kniehy tyto manské vepsati rozkázali. Jejížto žádosti, poněvad[ž] slušná viděla sě býti, neodepřevši, to jsmy učinili. A ten majestát slovo od slova takto zní: My Vladislav, z božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský oc král, margkrabie moravský, lucemburské a slezské knieže a lužicský margkrabie »c, ozna- mujem tiemto listem všem: Jakož jest slovutný někdy Jan Kozojedský, věrný náš milý, to na nás před časy minulými obdržel, aby dcera jeho Kateřina mohla po smrti jeho v statku, kterýž v kraji Trutnovském leží, pravú dědičkú býti; i prošeni jsmy jménem téhož sirotka, poněvadž to všeckno v knichy manské jest zapsáno,

Strana 431
z roku 1510. 431 abychom ještě takové povolenie naše listem naším potvrditi ráčili, aby potom týž sirotek v tom žádných zmatkuov neměl. K takovéžto prosbě nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím a radú věrných našich milých, mocí královskú v Čechách, jakož jsmy prvé k tomu svoliti ráčili, ještě tiemto listem svolujemy a toho vědomě potvrzujemy, nahořepsanú Kateřinu, dceru někdy Jana Kozojedského, toho manského statku v kraji Trutnovském pravú dědičkú činiece, a to beze všech lidí všelijaké překážky. Při tom pro lepší téhož sirotka slovutným Haškovi Kulovi z Chotče a Votí- kovi z Holovús, věrným našim milým, toho povolujemy a pravú moc dávámy, poně- vadž oni řádně nahořepsaným Kozojedským dcery jeho za poručníky dáni jsú, aby oni mohli tím statkem hýbati potud, pokudž by k lepšiemu sirotčiemu sloužiti mohlo. Dále také, poněvadž nahořepsaní Hašek a Votík jakožto poručníci o lepší sirotčí státi a o to pracovati mají, nechtiece, aby oni toho také škodni býti měli, takto jim zvláštní milost činímy: Jestliže by pán Buoh častopsaného sirotka Kateřinu smrti uchovati do let rozumných neráčil, tehdy chcme, aby nahoře jmenovaní Hašek a Votík všeho a všelikterakého toho statku manského v kraji Trutnovském ležícího po témž sirotku praví nápadníci byli a s tím statkem všeckno učiniti mohli, jako by jich vlastní byl, však službám a povinnostem manským nám a budúcím králuom Českým bez škody. Přikazujíce všem úředníkuom i jiným poddaným našim království Českého nynějším i budúcím, a zvláště hejtmanu kraje Trutnovského, věrným našim milým, abyšte nahoře psanú Kateřinu, Haška a Votíka při těch všech milostech a obdaro- vání měli, drželi a neporušitedlně zachovali, žádných jim v tom překážek a obtiežností nečiniece ani komu činiti dopouštějíce, a to pod uvarováním hněvu a nemilosti naší. Tomu na svědomie pečet naši královskú k listu tomuto kázali jsmy přivěsiti. Dán v Tatě, ten pondělí na svatů Maří Magdalenu, léta božieho tisícého pětistého desátého, království našich Uherského dvadcátého, Českého třidcátého devátého. Str. 92. Srv. čís. 155, 156. 161. Johanka z Mečkova čtyrem dcerám svým zapisuje po 50 kopách gr. č. z věna svého. 1510, 15. srpna. Zápis paní Johanky z Mečkova: dcerám svým po padesáti kopách groších zapisuje. Léta božieho patnástistého desátého, v čtvrtek den Nanebevzetí Matky Boží, před nás: Herše z Železna a na Třemešné, Zigmunda z Javorníka seděním tudiež, Simeona Prostředka od města Dvoru, přísežné soudu manství Trutnovského, předstúpila jest urozená paní Johanka z Mečkova a s dobrým rozmyslem toto zapsati rozkázala:

Strana 432
432 D. XV. Trutnovské desky manské Což sě věna jejieho [dotýče], kteréž zapsané v těchto kniehách má na zboží a na vsech v témž zápisu jmenovaných: aby z toho věna jejieho vydáno bylo dcerám čtyřem, když let dojdou, po padesáti kopách groších českých, a to po její smrti. A jestliže by která z nich prvé, než by let došla, umřela, s jednej na druhú spadnúti má. Pakli by všecky zemřely, tehdy těch II“ g. na její syny aby spadlo. A což viec toho věna podle zápisu prvnieho nadepsané paní Johance nad tuto sumu, totiž nad těch II g., svědčí, to poroučí mocně synuom svým. Item nadepsaná paní Johanka moc sobě za své živnosti zuostavuje, aby to, což v tomto zápisu položeno jest, změniti a s tím jakožto s svým vlastním, což sě jí zdáti a líbiti bude, učiniti mohla. Str. 67; zápis tento je přetržen. 162. Viktorin z Kocléřova odevzdává ves Kocléřov Wolfgangovi z Hermsdorfu. 1512, 5. února. Odevzdánie panu Wolfkangovi od pana Kocleřovského. Před nás: Heřmana z Šumburka z Pirštnšteyna, hejtmana manství kraje Trutnovského, Hanuše z Warnštorfu, Herše z Železna, Zigmunda z Javorníka, Václava z Šanova, Adama Zilvara z Pilnikova, Simeona Prostředka od města Dvoru, přísežné soudu manství Trutnovského, předstúpil jest urozený vládyka Viktorin z Kocléřova a dobro- volně podle práva manského odevzdal jest ves Kocléřov se vším příslušenstvím, jakž zápis prodaje šíř ukazuje. A to odevzdal urozenému též vládyce panu Wolfkangovi z Hermštorfu a v Kocléřově i jeho dědicuom neb budúcím, sobě tu nadepsaný pan Viktorin i žádnému z budúcích svých žádného práva i žádné zvláštnosti nepozuo- stavuje. Stalo sě léta božieho tisícého pětistého dvanástého, ve čtvrtek po Hromnicích. Str. 68; po straně: Kocléřov. 163. Wolfgang z Hermsdorfu zapisuje bratru svému Kristofovi 310 kop gr. č. na Kocléřově. 1512, 5. února. Pan Wolfkang z Hermštorfu a v Kocleřově zapisuje bratru svému. Před nás: Heřmana z Šumburka oc, hejtmana manství kraje Trutnovského, Hanuše z Warnštorfu, Herše z Železna, Zigmunda z Javorníka, Václava z Šanova, Adama Zilvara z Pilnikova, Simeona Prostředka od města Dvoru, přísežné soudu manství kraje Trutnovského, předstúpil jest urozený vládyka Wolfkang z Hermstorfu a v Kocleřově, snažně žádaje a prose, abychom jemu ceduli v knihy tyto naše manské vepsati rozkázali, kterážto zní v tato slova: Já Wolfkang z Hermstorfu přiznávám sě, že jsem dlužen pravého a spravedlivého dluhu tři sta kop grošnov českých a X

Strana 433
z roku 1512. 433 gr. českých bratru mému Krištofovi z Hermstorfu, a tu sumu já svrchupsaný Wolf- kang ujišťuji na svém zboží v Kocleřově se všemi duochody i také na Chotobici takovým obyčejem, když já Kocleřov doplatím panu Viktorinovi ujci svému, tehdy bratru mému Krištofovi z Hermstorfu mám mu vydávati všech duochoduov polovici ze všeho zboží, nic sobě nepozuostavuje. A když by sumy na tom zboží mieti nechtěl, dada mi rok napřed věděti, tehdy já jemu budu povinovat bez otporu tu sumu dáti a položiti v moc jeho. Pakli bych tomu všemu zapsání dosti nedělal, tehda má mieti moc a právo na to zboží sě vésti a to držeti a užívati tak dlúho, dokudž bych mu dosti neudělal vedle zapsání tohoto, beze vší překážky mé i dědicuov mých. A také na tom zboží žádnému nemám zapisovati ani zavazovati bez vuole a vědomí bratra mého Krištofa z Hermstorfu. Stalo sě léta božieho tisícého pětistého dvanástého, ve čtvrtek po Hromnicích. Plnú vuoli pan Krištof k vymazánie zápisu tohoto dal jest. Str 68; po straně: Kocléřov. Chotobice. — Zápis tento je přetržen. 164. Jindřich Berka z Dubé prodává tvrz Žireč s příslušenstvím Burjanovi Labutovi ze Švamberka. 1512, 26. dubna. Panu Labutovi JMti trh o Žireč. Leta božieho tisícého pětistého dva- náctého, v pondělí po svatém Jiří, před urozeným a statečným rytieřem Hanušem z Warnštorfu a na Starých Bucích, Heršem z Železna a na Třemešné, Adamem Zilvarem z Pilnikova a na Břečtajně, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, pří- sežnými soudu manství kraje Trutnovského, stoje urozený pán pan Jindřich Berka z Dubé a na Heřmanicích dobrovolně vyznal jest, že prodal pravým trhem k pra- vému panství a dědičnému držení Žireč tvrz, dvuor s poplužím, ves s dvory kme- cími, s platy, s robotami, se vším panstvím, s rybníky, s lesy, s lúkami, s Labem, s potoky, s chrastinami i se všemi příslušnostmi, jakž jest toho sám v držení byl, s lovy, s hony, s horami i s doly, nad zemí i pod zemí, tu sobě ani svým budúcím práva nepozuostavuje žádného ani žádné zvláštnosti. A to prodal jest urozenému pánu panu Burianovi Labutovi z Švamberku a na Hradišti nad Labem i dědicuom jeho za puol páta sta kop grošuov českých na placenie rozdielné, jakž mezi sebú trh a smlúvu mají. A pan Jindřich nadepsaný i s dědici svými to svrchudotčené manství, což jest panu Burianovi prodal, spravuje do dne a do roka, čimž má a mieti bude vedle práva manského. Stalo se leta a dne svrchupsaného. Str. 69; po straně: Žireč. Archiv Český XV. 55

Strana 434
434 D. XV. Trutnovské desky manské 165. Adam Zilvar z Pilnikova prodává ves osazenou Vyhnanov a ves pustou Prorub Jindřichovi Berkovi z Dubé. 1512, 26. dubna. Panu Jindřichovi Berkovi trh. Léta božieho tisícého pětistého XII°, v pondělí po svatém Jiří, před námi: Hanušem z Warnštorfu a na Starých Bucích, Heršem z Železna a na Třemešné, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, urozený vládyka pan Adam Zilvar z Pilnikova a na Břečtajně oznámil, že jest prodal ves Vyhnanov k pravému panství a dědičnému držení, s dvory, s mlajnem, s platy, s robotami, s lesy, s potoky, s hony, s horami i s doly, na zemi i pod zemí. A to jest prodal urozenému pánu panu Jindřichovi Berkovi z Dubé a na Heřmanicích i dědicuom jeho za jmenovitú sumu šedesát kop grošuov. A k tomu také prodal jest ves pustou, kteráž Prorub sloula. To vše prodáno jest v sumě svrchupsané. Item tato při tom výmienka jest: jestliže pan Adam tu nadepsanú ves osedlú i pustú zase v držení bude chtieti ujíti, tehdy od tohoto svatého Jiří nynie minulého v plném roce při svatém Jiří má dáti napřed panu Jindřichovi puol léta věděti; a když toho puol léta vyjde, tehdy při svatém Havle, když jeho sumu pan Adam položí, má jemu ihned to zbožie zase pustiti bez otporu. Když pak ten čas podle té výmienky pomine, totiž nebude-li panu Jindřichovi při svatém Havle, jakož sě napřed jmenuje, jeho suma dána a položena, tehdy k takové výplatě pan Adam i jeho budúcí mocnosti ani práva mieti nebudou. Item pan Adam to, což jest prodal, spravuje a spraviti má panu Jindřichovi a jeho budúcím do dne a do roka, čímž má a mieti bude, a to podle práva manského. Tento zápis svrchupsaný oznámen byl v zahájeném soudu. K kterémuž pan hejtman JMt i jiní páni manové přísežní povolenie dali. Str. 69; po straně: Vyhnanov. Prorub. 166. Jindřich Berka z Dubé směňuje s Dvorskými grunty manské za šosovní. 1512, 1. června. Zápis pana Jindřicha Berky s pány Dvorskými o gruntuov směněnie, totiž městských za manské. Před nás, Heřmana z Šumburka a na Trutnově, hejtmana téhož kraje, Hanuše z Warnštorfu a na Starých Bučicích [sic!], Herše z Železna a na Třemešné, Zigmunda z Javorníka seděním tudiež, Václava z Šanova a na Hostinném, Adama Zilvara z Pilnikova a na Vlčicích, Simeona Pro- středka od města Dvoru, přísežné k soudu manskému, předstúpil jest urozený pán pan Jindřich Berka z Dubé a na Heřmanicích, podle něho páni Dvorští s plnú

Strana 435
z roku 1512. 435 mocí jsúc od purgmistra, konšel i ode vší obce vysláni. Obojí společně žádali jsú, aby jim smlouva tato nížepsaná dopuštěna byla v kniehy tyto naše vepsati, kterážto sě stala o změněnie gruntuov městských k městu Dvoru příležejících za grunty manské. Kdež my uznavše žádost jich býti slušnú, zvlášť porozuměvše, že větší diel městských gruntuov za manské odděluje sě, jim k tomu povolenie, aby sě zápisem utvrdilo, dali jsme a mocně dávámy. A ta smlouva zní v tato slova: Léta božieho tisícého pětistého XII, v úterý po slavném hodu Ducha sva- tého, stala sě celá, dokonalá a dobrovolná smlouva mezi urozeným pánem panem Jindřichem Berkú z Dubé a na Heřmanicích s jedné, a opatrnými purgmistrem, kon- šely i vší obcí města Dvoru nad Labem s strany druhé, a to taková: Jakož jest nadepsaný pan Jindřich některé grunty městské pod šos přísluše- jící držal a drží, totiž Peřinovský kus rolí, lúky, což k tomu přísluší, od Jelena kus louky i rolí, od Jana Bielého Janka syna hony jedny i s tiem kusem louky, od Jana Chodečka kus louky i rolí, od Simeona Prostředka kus rolí a louky, pokud sobě vymezili a sfrajmarčili zvlášť s takovou výmienkou, že pán i jeho budúcí po- vinni budú s této strany od rolí Simeona Prostředka plot držeti, aby tam dobytek nedocházel; pakli by nedělali, tehdy žádnou škodou jim povinen nebude, totiž Simeon Prostředek i jeho budúcí. Na kterýchžto také gruntích městských hráz k rybníku Hrabišovskému pán dělal jest a tajmž rybníkem topí, a silnice, kteréž by sě tiem rybníkem kazily, opravovati jměl, totiž nad rybníkem i pod rybníkem. Za kteréžto grunty i za nadepsané šosovní platy, kteréž jest pán z těch kusuov platil a platiti měl, i za to, že budúcně purgmistr a konšelé nadepsaní na obecní náklad ty silnice opravovati mají, tak aby pán s těmi opravami těch silnic nic činiti neměl ani jeho budúcí, oddal jest tu louku pod Stránkou i s Labem i s tiem kusem, kterýž by jim pán prodal, i také s Labem, což jeho k tomu kusu přísluší, k tomu také i všicku Stránku až po silnici zhuoru, a pokudž ta louka sama v sobě leží, potud mez Labe i Stránky až k silnici jíti má. Což sě pak vedenie vody do toho rybníku dotýče, tu pán i jeho budúcí počna od Zález a gruntuov městských starou silnicí vésti má, on neb jeho budúcí. Pakli sě pánu zdáti a líbiti bude, muož ta voda pod novou silnicí vedena býti, i jiné vodoteči po gruntích městských, tak však bez škody silnice. Také ta jmenovaná voda má vpuštěna býti do toho údolí těch rybníčkuov. A což sě Simeona Prostředka dotýče, on té vší vody polovici do svých ryb- níkuov požívati má i jeho budúcí beze vší překážky, a s pánem polovici nákladu na strúhy čině povinen bude i jeho budúcí, a obojí to opatrovati mají, aby ta voda nadepsaná budúcně jim k užitku jíti mohla. Což sě pak toho rybníka Hrabišovského u té hráze blíž k městu nad silnicí dotýče, tu pán i jeho budúcí strúhy slušné dr- žeti mají, tak jakž slušné jest. 55*

Strana 436
436 D. XV. Trutnovské desky manské A když by ten rybník pán neb jeho budúcí spustiti chtěli, před spuštěním mají dáti znáti purgmistru a konšelnom napředpsaným čtyři neděle, a to ku pod- zimku o svatém Jakubě a k jaru o středopostí. A jestliže by kdy svrchupsaný purgmistr a konšelé i všecka obec rybník na těch lukách a gruntích pod páně rybníkem dělali a té vody potřebovali, tehdy pán i jeho budúcí splav u této hráze udělati mají a tak, aby voda do starého toku pa- dala. Ale dokavadž rybník neudělají, v tom pán i jeho budúcí vuoli budou mieti s této strany hráze nové aneb s oné strany hráze druhé, kdež sě jim zdáti a líbiti bude, udělati. A též když by napřed jmenované vody potřebovali, jakž oněmi trúbami pu- štěno bude, takéž touto s této strany vší aby puštěno bylo; a podtrubí pod tajmž rybníkem a hrází novou pán i jeho budúcí svobodné mieti mají beze vší překážky. Str. 71. 167. Hanuš z Warnsdorfu připovídá se k statku Jana z Šanova a na Hostinném. 1512, 2. června. Před námi: Heršem z Železna a na Třemešné, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, přísežnými k soudu manství kraje Trutnovského, urozený a statečný rytieř Hanuš z Warnštorfu a na Starých Bucích oznámil jest, kterak jsa rukojmí za nějakou sumu peněz za pana Jana Hostinského, z toho rukojemství vypraven nenie. Při tom také okázal psanie, kteréž jemu pan Jan o tuž věc učinil, žádaje, aby sě o svuoj diel umlouval. Žádal jest nás nadepsaný pan Hanuš, abychom jemu přípo- vědi na statek jeho páně Januov, kterýž k manství Trutnovskému přísluší, přáli, buď jeho málo neb mnoho. Čehož my odepřieti slušně nemohúce, tohoto zápisu dopustili jsme tak: Jestliže k tomu přijde, že pan Hanuš za pana Jana své dadúc, toho zase dosétci nebude motci, aby sě statku nadepsaného přede všemi jinými držeti a jím sě hojiti mohl. Stalo sě léta božieho tisícého pětistého dvanástého, v středu před svatú Trojicí. Toto při tom věděno býti má, že pan Hanuš z té příčiny připověděl sě jest na statek nadepsaný, jestliže by pan Jan týž statek prodati chtěl, prvé než by jej vypravil aneb to, což by zaň dal, zase navrátil, aby k takovému prodaji dopuštěn nebyl, neb jemu toho pan Hanuš brániti chce právem. Při tom ihned tajž den a tu hodinu pan Prokop Poličanský, úředník na Trutnově, na miestě pána pana hejtmana manství kraje toho Trutnovského, připověděl sě jest týmž vším zpuosobem k statku svrchupsanému po panu Hanušovi svrchupsaném. Str. 70.

Strana 437
s let 1512 a 1513. 437 168. Jitka z Chotče právo své na Chotobici zapisuje Jiříkovi z Koloděj manželu svému. 1512, 14. října. Paní Jitka z Chotče panu Jiříkovi z Koloděj, panu manželu svému, právo své na Chotobici zapisuje. Před nás Heřmana z Šumburka a na Trutnově, hejtmana manstvie téhož kraje, Hanuše z Warnštorfu a na Starých Bucích, Herše z Železna a na Třemešné, Zigmunda z Javorníka seděním tudiež, Václava z Šanova a na Hostinném, Adama Zilvara z Pilnikova a na Vlčicích, Si- meona Prostředka od města Dvoru, přísežné k soudu manstvie téhož, předstúpila jest paní Jitka z Chotče a dobrovolně s dobrým rozmyslem a raddú přátel svých dala jest a mocně dává všecko právo své na Chotobici, kteréž má řádně zapsané napřed v knichách těchto, jakož týž zápis to v sobě zavierá a šíř ukazuje, na tom sobě ani svým budúcím žádné mocnosti i žádného práva nepozuostavuje, a to Jiří- kovi z Koloděj, panu manželu svému, i jeho dědicuom neb budúcím, tak aby on s tou sumou v témž zápisu napřed jmenovaném položenú mohl učiniti, což by sě jemu zdálo a líbilo, též i jeho budúcí. Stalo sě leta božieho tisícého pětistého dva- nástého, ve čtvrtek před svatým Havlem. Item toto při tom má věděno býti, že pan Jiřík nadepsaný, když jemu suma v témž napřed psaném zápisu jmenovaná dána a položena bude, tak jakž týž zápis uka- zuje, tehdy povinen bude ten statek zase pustiti, komuž náležeti bude, beze vší otpornosti. Také i toto známo býti má, že paní Jitka i ten list věnní, kterýž měla, mocně dala jest nadepsanému panu Jiříkovi manželu svému, tak aby on s tím listem mohl učiniti, což by sě jemu zdálo a líbilo, jako by jemu slovo od slova svědčil. A pan Jiřík to držeti má, což sě v tomto zápisu zavierá a zapisuje, bez újmy služby krále JMti, pána našeho milostivého. Str. 70; po straně: Chotobice. — Zápis tento je přetržen. Srov. č. 90. 169. Zikmund z Javorníka zavazuje statek svůj Hanušovi z Warnsdorfu. 1513, 7. března. Panu Ianušovi zápis na pana Javornického. Leta božieho tisícého pětistého třináctého, v pondělí před svatými mučedlníky Crhou a Strachotou, před nás Herše z Železna a na Třemešné, Simeona Prostředka od města Dvoru, přísežné manstvic kraje Trutnovského, předstúpiv před nás urozený vládyka pan Zigmund z Javorníka a oznámil: Jakož jest zaň rukojmie urozený a statečný rytieř pan Hanuš z Warnštorfu v listu hlavniem za věno ku paní Anně, manželce téhož pana Zigmunda, kteréhožto

Strana 438
438 D. XV. Trutnovské desky manské věna příjemce jest urozený vládyka pan Bavor z Hustiřan oc; i poněvadž již psaný pan Hanuš v témž rukojemství státi nechce a toho žádá, aby z něho vypraven byl konečně do svatého Jiří najprv příštieho, k čemuž sě jest pan Zigmund dobrovolně svolil a slíbil do toho času panu Hanušovi jeho pečeť navrátiti. Pakli by toho ne- učinil, tehdy tiemto zápisem zavazuje statek svuoj, totiž Javorník se vším jeho pří- slušenstvím, tak aby on pan Hanuš ihned nazajtřie po svatém Jiří komorníkem, tak jakž v tomto manství za právo drží sě, na týž statek uveden byl a jeho užíval dotud, dokudž by pečeti panu Hanušovi, tak jakž svrchu psáno stojí, pan Zigmund nenavrátil. A když by pečet svú pan Hanuš z listu prvé psaného vyvazenou měl, ihned tento zápis v nic obrácen býti má. Str. 72; po straně: Javorník. 170. Viktorin z Kocléřova zapisuje 100 kop gr. č. věna na vsi Bukovině Anně z Bořic manželce své. 1513, 13. června. Pan Viktorin Kocléřovský věno zapisuje paní Anné man- želce své. Leta božieho tisícého pětistého třináctého, v pondělí před svatým Vítem, před nás Hanuše z Warnštorfu a na Starých Bucích, Herše z Železna a na Tře- mešné, Simeona Prostředka od města Dvoru, přísežné k soudu manství Trutnovského, předstúpil jest urozený vládyka pan Viktorin z Kocléřova a dobrovolně zapsati jest rozkázal C � gr. českých paní Anně z Bořic, manželce své, věna jejieho spravedli- vého na své vsi Bukovině i na všem, což k té vsi přísluší, na lidech na kmetcích, na požitcích jiných, na rybnících, na potocích, na mlýně, na lesích tak, jestliže by jeho přebyla, aby s tiem věnem jako s svým vlastním, což by sě [jí] zdálo a lí- bilo, učiniti mohla. Tu pan Viktorin nic [sobě] nepozuostavuje, než výplatu sobě a svým budúcím zachovávaje hotovú pospolnú sumú, jakož sě svrchu jmenuje, groši českými zaplatiti již jmenované paní Anně; avšak všecko bez pohoršenie a újmy služby KMti k Trut- novu příslušející. Toto pak vědomo býti má: Jestliže by pan Viktorin tu svrchupsanú ves pro- dati chtěl, aby to bylo bez újmy věna jejieho; totiž aby ihned po prodaji list oby- čejnaj na těch C P gr. českých s dobrajmi a hodnajmi rukojmiemi pan Viktorin neb jeho budoucí položili; a ten list k věrné ruce aby dán byl schovati tu, kdež by paní Anna dobře svajm jista byla. Při tom také toto má vědomo býti, že pan Viktorin nadepsaný po smrti své výplatu na té vsi svrchujmenované pozuostavuje a dává strýcuom svým, synuom pana Jana z Kocléřova bratra svého, neb jednomu znich, takovým zpuosobem vším,

Strana 439
z roku 1513. 439 aby jim ta výplata vyjíti mohla, jakž svrchu psáno stojí. Moc sobě pan Viktorin za své živnosti pozuostavuje při tomto dání té výplaty. Str. 74; po straně: Bukovina. — Zápis tento je přetržen. 171. Hašek Kule z Chotče a Otík z Holovous, poručníci sirotka a statku nebožtíka Jana z Ko- zojed, dávají týž statek ve 100 kopách gr. č. v zástavu Jiříkovi z Koloděj. (1513.) Pan Hašek Kule z Chotče, pan Votík z Holovús, poručníci statku po nebožtíkovi panu Kozojedském pozuostalého. Před nás Hanuše z Warnštorfu a na Starých Bucích, Herše z Železna a na Třemešné, Simeona Prostředka od města Dvoru, přísežné k soudu manství Trutnovského, předstúpivše před nás urození vládyky pan Hašek Kule z Chotče seděním tudiež, pan Votík z Ho- lovús a na Cirekvici, poručníci mocní panny Kateřiny, dcery nebožtíka pana Jana Kozojedského, a statku po něm pozuostalého, oznámili před námi, že jsú postúpili a mocně v drženie pustili všecek statek ten sirotka nadepsaného, což jeho koli pozuostává nad věno paní Jitky, někdy manželky pana Jana napřed jmenovaného a matky téhož sirotka. A to zpuosobem tiemto takové drženie statku téhož pouštějí urozenému vládyce panu Jiříkovi z Koloděj a na Skalici, tak aby on toho statku požívati a jím vládnúti mohl dotud, dokudž by jemu sto kop grošuov českých dáno a splněno nebylo, kterýžto dluh a sumu nebožtíkem panem Janem Kozojedským zadluženú pan Jiřík na sebe jest přijal. Když by pak koli jemu těch C g. dáno a položeno bylo, tehdy bez otporu a všelijaké výmluvy téhož statku všeho, což přes věno svrchupsané paní Jitky jeho, totiž statku, přebývá, má postúpiti poručníkuom nadepsaným. Při tom také toto má vědomo býti, že pan Jiřík častopsaného statku v drženie jsúc, má a povinen bude to tak spravovati, aby naň žádného zadluženie přes těch C F gr. nedopouštěl. A jestliže by poručníkuov nadepsaných v tom času pán Buoh smrti neuchoval, tehdy pan Jiřík po vyzdvižení a přijetí sumy těch C g. českých má a povinen bude týž statek pustiti panně Kateřině svrchupsané. Také pan Jiřík častopsaný, jakž ten statek v drženie přijímá, tak jeho zase postúpiti povinen bude, aby od něho nic odcizeno nebylo, leč by sě co skrze války neb jinak k tomu podobně z dopuštěnie božieho přihodilo; tiem pan Jiřík povinen býti nemá. Str. 73; zápis tento je přetržen. Srov. č. 125.

Strana 440
440 D. XV. Trutnovské desky manské 172. Duchek Had prodává louku Josefovi krejčímu z města Dvora. 1515, 29. ledna. Prodánie louky, kteráž při městě Dvoře ležiec, k manství Trutnovskému příleží. — Duchek Had. Před námi Heršem z Železna a na Třemešné, Zigmundem z Javorníka seděniem tudiež, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, přísežnými k soudu manství Trutnovského, v pondělí před slavností Hromnic léta božieho XVCXV, Duchek Had dobrovolně a rozmyslně prodal jest louku svú, kterúž byl od Jiříka Števausova koupil, jakož zápis předešlý s tým Jiříkem šíř uka- zuje. A to jest prodal s týmž vším příslušenstvím a právem, jakž toho sám v držení byl, opatrnému Josephovi krajčiemu, města Dvoru obyvateli, k pravému a dědičnému drženie za sumu, jakž jsú mezi sebú smlúvu učinili. Item k té louce přísluší proti nie puol Labe a vrbiny, kteréž jí příležejí; těch též svrchupsaný Joseph užívati má, jakož nadepsaný Duchek toho všeho v dr- ženie jsa užíval i jeho předkové, toho gruntu držitelé. Nic sobě častopsaný Duchek ani svým budúcím na té louce a na témž gruntu nepozuostavuje. A jestliže by při tomto prodaji louky svrchupsaný taková potřebnost nále- žala, aby před panem hajtmanem JMtí a pány many v soudu zahájeném na Trutnově trh ten oznámen byl, to prvé psaný Duchek učiniti má a řádem tiem všechno podniknouti. A jestliže by v tom času pán Buoh smrtí jeho zachvátiti ráčil, tehdy na miestě svém mocně poručil opatrnému Jiříkovi Markusovi, aby on mocnost jměl odevzdati tu louku a všeckno učiniti, jako by sám Duchek osobně to puosobil, což by při témž prodaji jaké potřebnosti náležalo. Zápis nadepsaný oznámen byl v soudu zahájeném ve čtvrtek před Navštie- vením panny Marije; kterémuž zápisu pan hejtman JMt i jiní páni manové přísežní povolenie dali. Str. 74; po straně: Louka. Kus Labe. 173. Anna z Bořic 100 kop gr. č. věna svého zapsaného na vsi Bukovině odkazuje Šimkovi z Bořic, otci svému. 1515, 29. ledna. Paní Anna z Bořic. Před námi Heršem z Železna a na Třemešné, Zi- gmundem z Javorníka seděním tudiež, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, pří- sežnými k soudu manství kraje Trutnovského, paní Anna z Bořic osobně stojéci do- brovolně a rozmyslně s radú přátel svých zapsati rozkázala věno své, kteréž má na Bukovině, jehož jest suma sto kop grošuov českých, jakož předešlý zápis ukazuje

Strana 441
z roku 1515. 441 a gruntovně oznamuje. A to zapisuje a odkazuje mocně urozenému vládyce panu Šimkovi z Bořic, otci svému, tiemto zpuosobem: Jestliže by jí paní Anny prvé než pana Šimka pán Buoh smrtí zachvátiti ráčil, aby on pan Šimek s tiem věnem svrchu- psaným učiniti mohl jako s svým vlastním, což by sě jemu zdálo a líbilo. Moc sobě paní Anna za své živnosti pozuostavuje při tomto zápisu [to] změniti aneb tak při tom zuostaviti. Stalo sě léta božieho tisícého pětistého patná- stého, v pondělí před slavností Hromnic. Str. 71; zápis tento je přetržen. 174. Král Vladislav dává své svolení, aby Anna a Jitka, dcery Šimka z Bořic, po otci svém směly děditi statek manský. V Prešpurce 1515, 19. dubna. My Vladislav, z božie milosti uherský, český oc král a margkrabie moravský oc, oznamujem tiemto listem všem, že jsmy prošeni od urozeného Jana z Šumburgka a na Lanchutě, věrného našeho milého, abychom slovutnému Šimkovi z Bořic, věrnému našemu milému, tu milost, co sě manstvie aneb statku manského, kterýž k Trutnov- skému manství přísluší, jmenovitě rybníku a Podstránie se vším jeho příslušenstvím, a kterýž položenie má blízko u města našeho Dvoru nad Labem, tak jakož to od urozeného Jindřicha Berky z Dubé a na Heřmanicích, věrného našeho milého, koupil, dotýče, učiniti a ten statek jmenovaný po smrti téhož Šimka na Annu a Jitku, dcery jeho, převésti ráčili. K kteréžto prosbě pro služby téhož Jana nakloněni jsúce, přivolili jsmy k tomu a tiemto listem mocně jakožto král český přivolujeme a jmenovaný statek, jakž sě svrchu píše, na již psané Annu a Jitku převozujeme, chtiece tomu konečně, aby ony týž statek po smrti téhož Šimka, otce svého, jakožto pravé dědičky toho statku jměly, držely, jím vládly a jeho užívaly bez našie, dědicuov našich i jiných všech lidí všelijaké překážky. A protož přikazujem urozenému Heřmanovi z Šumburgka, hajtmanu kraje Trutnovského, věrnému našemu milému, i jiným hejtmanuom budúcím, aby svrchu- psané Annu a Jitku při tomto našem obdarovánie jměli, drželi a neporušitedlně zachovali a toto dánie a obdarování naše v kniehy manské, jimiž sobě tíž manové Trutnovští statky své řiedí a spravují, vložiti a vepsati dali bez zmatku a všelijaké otpornosti. Tomu na svědomie pečet naši královskú k listu tomuto rozkázali jsmy při- tisknúti. Dat. Posonii f. V. post dominicam Quasimodogeniti, anno Domini oc XV., regnorum autem nostrorum Vngarie XXV., Boemie vero XLIIII°. Ex commissione propria Regie Maiestatis. Str. 78. Archiv Český XV. 56

Strana 442
442 D. XV. Trutnovské desky manské 175. Jindřich Berka z Dubé prodává statek Hrabišovský Šimkovi z Bořic. 1515, 2. května. Pan Jindřich Berka z Dubé. Prodánie rybníka Hrabišovského, a což k němu přísluší. Před námi: Heršem z Železna a na Třemešné, Si- meonem Prostředkem od města Dvoru, přísežnými k soudu manství Trutnovského, urozený pán pan Jindřich Berka z Dubé a na Heřmanicích a urozený vládyka Šimek z Bořic a u města Dvoru oznámili, že jsú mezi sebú učinili pravý a doko- nalý trh, tak že jmenovaný pán prodal jest témuž panu Šimkovi statek ten, kterýž Hrabišovský slove, Podstránie, rybník, rybníček malý a všechno, což k tomu pří- sluší, se všemi vodotečmi i jiným vším právem, tak jakž toho sám v drženie byl. Též také prodal jest ten plat, kterýž jměl na tom popluží, na lukách a lesích okolo téhož rybníka, na osobách některých, města Dvoru obyvatelech, kterýmž jest to pán nadepsaný pod týž plat prodal, tak jakž jednomu každému, co kto platiti má, uloženo jest. Na tom gruntu a jmenovaném statku nadepsaný pán sobě ani svým budúcím nižádného práva i vzláštnosti žádné nepozuostavuje. Stalo sě v středu na den sva- tého Zigmunda, léta božieho tisícého pětistého patnástého. Str. 75. 176. Krištof z Švamberka a na Boru k vyhlášení nálezu mezi ním a Heřmanem z Šumburka stanoví plnomocníky. 1515, 10. května. Urozený pán pan Kristofor z Švambergka a na Boru, jsa pohnán od uroze- ného pána pana Heřmana z Šumburgka a na Trutnově podle svolenie pánuov manuov přísežných k vyhlášenie nálezu, k rozsudku, poručiti jest ráčil na miestě svém přijíti ten nález a rozsudek k zisku i k ztrátě urozeným vládykám panu Zdenkovi z Bo- šína, purgkrabí na Ratajích, Albrechtovi Kekulovi z Stradonic, a opatrnému Johan- nesovi písaři Toušovskému, všem spolu nebo jednomu z nich. Stalo sě zapsánie toto v zahájeném soudu f. V. post festum Stanislai anno oc XV. K třetiemu puohonu pán JMt osobně státi jest ráčil. Str. 76. 177. Adam, Mikuláš a Hynek Zilvarové z Pilnikova prodávají zámek Břecštein s příslušenstvím Karlovi z Šumburka. 1515, 10. května. Panu Karlovi Šumburkovi JMti trh o Vlčice a o ten statek, což páni Zilvarové po svém otci drželi. Před urozeným pánem panem

Strana 443
z roku 1515. 443 Heřmanem z Šumburgka a na Trutnově, hejtmanem manstvie kraje téhož, Hanušem z Warnštorfu a na Starých Bucích, Heršem z Železna a na Třemešné, Zigmundem z Javorníka seděním tudiež, Václavem z Šanova a na Hostinném, Simeonem Pro- středkem od města Dvoru, stojíc urození vládyky Adam Zilvar, Mikuláš a Hynek bratří vlastní z Pilnikova, vyznali dobrovolně a svobodně, že jsú prodali pravým trhem ku pravému panství a dědičnému drženie zámek Břečtajn a tvrz Vlčice s poplužími ornými i neornými, s lesy, s lukami, dědinami, s rybníky, potoky i se vším tiem, cožkoli k témuž zámku a tvrzi nadepsané přísluší, jmenovitě tyto vsi: Vlčice ves, ves Pilnikov, ves Mladé Buky, ves Záboří, ves Punkundorf, ves Voblanov, ves Lhota Pustá, v Starých Bucích dvuor i což k tomu přísluší, item v Bukovině ve vsi člověk jeden. A v těch vsech již výš psaných nadepsaní bratří prodali jsú ty lidi s platy, kteréž jsú na nich jměli a užívali, se vším příslušenstvím, tak jakož jsú sami drželi, i s plným panstvím, nic sobě tu ani svým budúcím které zvláštnosti nepozuostavujíc, též také i s poddacím kostelním, což k tomu zbožie nadepsanému přísluší, a to prodali jsú urozenému pánu panu Karlovi z Šumburgka i jeho dědicuom a budúcím. Což sě pak mladších bratří Petra a Jana z Pilnikova dotýče, svrchupsaní Adam, Mikuláš a Hynek pánu JMti za správu stojí a spravují tiem, což mají neb jmieti budou. A za to slibují, když svrchupsaní Petr a Jan let duojdou, aby před panem hejtmanem JMtí a pány many před soudem zde na Trutnově stáli a k tomu trhu povolenie dadúc, sě přiznali. Při tom ihned svrchupsaní bratří Adam, Mikuláš a Hynek odevzdali jsú statek nadepsaný od sebe i od svých dědicuov a budúcích panu Karlovi a jeho dědicuom [a] budúcím, na tom sobě, dědicuom a budúcím svým častopsaní bratří nic nepozuosta- vujíc. Stal sě zápis tento léta božieho XVXV° ve čtvrtek po svatém Stanislavu. Item svrchupsaní Adam, Mikuláš a Hynek bratří stojíce před zahájeným soudem přiznali jsú sě všickni i jeden každý z nich, že jsú své diely po otci svém přijali; a nemají žádný z nich pro týž otcovský statek jeden na druhého na- vracovati sě na časy budoucí. A jakož diel mladšiech bratří Petra a Jana při najstarším bratru zuostati má do rozeznánie pánuov soudcí soudu zemského, buďto pak že by týmž rozeznáním až do těch let dospělých jich dielové při najstarším bratru, totiž při panu Adamovi, trvati jměli, tehdy pan Adam povinen bude jim oběma aneb každému z nich diel ten ujistiti, aby oni Petr a Jan bez omylu takovúž a rovnou sumu jako který z svrchupsaných starších bratří dielu svého z statku otcovského najíti mohli. A kte- rakú sumu jeden z týchž bratří starší na svuoj diel přijal jest, tolikéž jednomu každému z mladších jeho dielu dostati sě má, jakož cedule řezaná smluvní, kterúž pečetěnú mají, to šíř zavierá a ukazuje. Stalo sě léta a dne svrchupsaného. 56"

Strana 444
444 D. XV. Trutnovské desky manské Ten všicek trh nadepsaný pan Karel pustiti ráčil urozenému vládyce Adamovi Zilvarovi z Pilnikova, kterýžto plnú moctnost má a mieti bude i plné právo k tomu ke všemu, což ten svrchupsaný zápis v sobě zavierá a ukazuje, tak jako by jemu slovo od slova svědčil, též i jeho dědicové a budúcí. Stalo sě v sobotu před svatými apoštoly Petrem a Pavlem, léta Božieho XVCXVIII° [1518, 26. června], a to v pří- tomnosti pana Herše z Železna a na Třemešné a Simeona Prostředka od města Dvoru, přísežných k soudu manství Trutnovského. Str. 76. Zápis ten přetržen. Nad ním poznamenáno: Léta MOVCXLIII°, v středu po svatém Diviši [1543, 10. října], mimo předešlé přetr- žení a propuštění tohoto trhu jest týž trh přetržen a vymazán podle nového zřízení o vyzdvi- žení desk zemských pohořelých, neb zboží v něm obsažené majestátem krále Ludvíka slavné paměti jest k manství propuštěno, jak majestát ten ve dsky dvorské památné slovo od slova vepsaný to v sobě zavírá. 178. Hanuš z Warnsdorfu zapisuje Jiříkovi Gersdorfovi z Gerštorfu 40 kop gr. č. na lidech svých. 1515, 10. května. Pan Hanuš Bucský zapisuje a zapsati rozkázal panu Jiříkovi z Kerstorfu plat na lidech níže jmenovaných v sumě dole položené. Před námi Heršem z Železna a na Třemešné, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, přísežnými k soudu manství Trutnovského, urozený a statečný rytieř pan Hanuš z Warnštorphu a na Starých Bucích oznámil a přiznal sě, že jest dlužen pravého a spravedlivého dluhu urozenému vládyce panu Jiříkovi Kerstorfovi z Kerstorfu čty- řidceti kop grošuov českých; v kterémžto dluhu a sumě té zapisuje svrchupsaný pan Hanuš jmenovanému panu Jiříkovi plat do čtyř kop grošuov českých na těchto ze- jména lidech poddaných svých: na Urbanovi Malém, na Václavovi Vítkovi, na Vaň- kovi, na Lorencovi Kalnarovi, na Andrysovi Brayr[ovi], na Hanušovi Vítkovi, na Bartlovi Povlicſovi], na Bartlovi Kalnarovi, na Prokopovi Gbaurovi, na Tomášovi Hylbrantovi. A to na takový zpuosob prvé psaný pan Hanuš ten plat a lidi jmenované zavazuje: Jestliže panu Jiříkovi sumy jeho, totiž těch XL I gr., na svatého Havla aneb konečně ve dvú neděliech po témž svatém Havle najprv příštím pořád zběhlých i s úrokem nedá, tehdy ihned postúpiti má těch nadepsaných lidí panu Jiříkovi se vším právem svým, sobě na nich ini svým budúcím nic nepozuostavujíc, než toliko vajplatu pospolní a hromadní sumou sobě zachovávaje. A on pan Jiřík ty lidi držeti má dotud, dokudž by jemu od pana Hanuše ta častopsaná suma dána a splněna nebyla. Také pan Hanuš dobrovolně k tomu sě svolil, jestliže na čas jmenovaný té

Strana 445
z roku 1515. 445 jistiny i s úrokem nesplní, aby komorníkem tak, jakž práva manská dokazují, na ty lidi a v drženic jich uveden byl na zpuosob svrchupsaný. Item pan Jiřík častopsaný bude motci tohoto zápisu jinému postúpiti a právo své zapsati. A ten, ktož by to zapsánie měl aneb mieti bude, všecknu mocnost ob- drží, jako by jemu zápis tento slovo od slova svědčil. Item toto má vědieno býti. že dědicové pana Jiříka, aneb jeden z nich, budou jmieti plnú moctnost k tomuto zápisu jako on sám pan Jiřík, jestliže zpuosobem nadepsaným jinému téhož zápisu nepostoupí. Actum f. V. post festum sancti Stanislai, anno oc XV°. Str. 77. 179. Soud manský v knihy své klade zápis, jímž král Vladislav II. svoluje, aby Šimek z Bořic mohl odkázati statek manský dcerám svým. 1515, 10. května. Panu Šimkovi z Bořic dánie královské, aby dcery jeho dědily v manství, kteréž sě v témž dánie jmenuje. Před nás, Heřmana z Šum- burgka a na Trutnově, hejtmana manstvie téhož kraje, Hanuše z Warnštorfu a na Starých Bucích, Herše z Železna a na Třemešné, Zigmunda z Javorníka seděním tudiež, Václava z Šanova a na Hostinném, Adama Zilvara z Pilnikova a na Vlčicích, Simeona Prostředka od města Dvoru, přísežné k soudu manstvie téhož, předstúpil jest urozený vládyka Šimek z Bořic a u města Dvoru, a žádal za to, aby obda- rovánic krále JMti, kterýmž JKMt téhož pana Šimka obdařiti ráčil, aby dcery jeho dědičky pravé byly v manství níže jmenovaném, jakž list od JKMti dolepsaný v sobě zavierá a ukazuje, v knichy tyto napsáno bylo. Žádosti takové nadepsaného pana Šimka nejsúc odporni, povolenie k tomu, aby týž list v tyto naše knichy vložen a vepsán byl, dali jsmy, kterýž v tato slova zní: My Vladislav oc . . . [následuje list krále Vladislava ze dne 19. dubna 1515, otištěný pod č. 174.]. Při žádosti svrchupsané pan Šimek oznámil, že moci sobě pozuostavuje, aby tento zápis změniti a zjinačiti mohl na tento zpuosob: co sě toho statku, kteréhož podle obdarovánie KMti dcery jeho Anna a Jitka dědičky po smrti téhož pana Šimka dotýče, aby ten statek za živnosti své prodati, dáti, změniti a s ním, což by sě jemu zdálo a líbilo, učiniti mohl, a dcery jeho nadepsané aby moci žádné neměly jemu toho zbraňovati. Než jestliže by toho neprodal a toho statku před smrtí svú ne- změnil, tehdy moctnost zpuosobem svrchupsaným aby obdržaly. A my hejtman a manové svrchupsaní za stálou a pevnou i jistou věc často- jmenovanému panu Šimkovi, cožkoli v tomto zápisu jmenuje sě, položili jsmy. Stalo

Strana 446
446 D. XV. Trutnovské desky manské sě zapsánie toto na Trutnově v zahájeném soudu léta božieho XVCXV°, f. V. post festum sancti Stanislai. Str. 78. 180. Václavovi z Šanova zapsáno 19 kop gr. č. dluhu na statku Václava z Radče v Lanově. 1515, 14. června. Zápis panu Václavovi z Šanova na statku pana Václava Langnovského. Před námi: Adamem Zilvarem z Pilnikova a na Vlčicích, Si- meonem Prostředkem od města Dvoru, přísežnými k soudu manství Trutnovského, stoje urozený vládyka pan Václav z Radče a v Langnově, kterýž podle staného práva a vedenie na statek jeho měl jest postúpiti statku téhož urozenému vládyce panu Václavovi z Šanova a na Hostinném v dluhu, kterýmž jest povinen Janovi rychtáři Langnovskému, jmenovitě v osmnácti gr. českých, při tom také počteno jest dluhu, kterýmž jmenovaný pan Václav Langnovský povinen jest lidem pana Václava Hostinského poddaným Jarošovi z Hostiného XCVIIj g. českého, Vanclovi Šivlovi XXVIII g. českých. Kdež nadepsaný pan Václav Hostinský podle téhož práva sta- ného a vedenie komorníka mohl a měl sě jest uvázati v statek pana Václava Lang- novského, i k žádosti pana Adama Zilvara a pana Zigmunda Javornického prodlenie tomu dluhu učiniti svolil sě jest do svatého Havla najprv příštieho, tak a na ten zpuosob, jestliže pan Václav Langnovský dluhu nadepsaného nesplní, aby pan Václav Hostinský uveden byl na všecek statek, což jeho koli má a drží pan Václav Lang- novský tu v Langnově, a to aby sě komorníkem, tak jakž práva manská ukazují, uvésti mohl, a pan Václav Langnovský tomu nižádného otporu nemá a nebude motci činiti. Item pan Václav Hostinský, jestliže k tomu připuštěno bude a skrze neplněnic pana Langnovského statek jeho v drženie ujme, tehdy toho všeho statku požívati bude motci a jej držeti dotud a tak dlúho, dokudž by dluh nadepsaný od pana Václava Langnovského zúplna zaplacen nebyl. Stalo sě leta božieho XVCXV, ve čtvrtek před svatým Vítem. Item toto má také věděno býti: která g. od úvodu komorníku jměla dána býti, tu pan Václav Langnovský, maje ihned dáti, připsati rozkázal k dluhu svrchupsanému. A nižádným obyčejem zápis tento svrchupsaný rušen býti nemuož, leč i ta ſr. g. od pana Václava splněna bude. A tak sejde sě dluhu XIX ſF g. českých, kromě Jaroše a Vencle. Stalo sě léta a dne svrchupsaného. Item s povoleniem pana hejtmana JMti a pánuov manuov propustil jest ten svrchupsaný zápis pan Václav Hostinský panu Janovi Tetaurovi, aby on pan Jan všicknu moc měl v témž zápisu, tak jako by jemu slovo od slova svědčil. Str. 80; zápis tento je přetržen.

Strana 447
z roku 1515. 447 181. Krištof z Hermsdorfu jmenuje plnomocníky k soudu. 1515, 5. července. Poručníky urozený vládyka Krištoph z Hermštorfu činí. Jakož pan Václav Hostinský podle práva staného žádal uveden býti v statek pana Wolf- kanga z Hermstorfu, a pan Krištof podle zápisu v kniehách těchto, kterýž na týž statek má, také úvodu téhož žádal: pan hejtman se pány many odložiti toho ráčili do soudu, kterýž jmenován jest a držán bude ten čtvrtek před svatými apoštoly Ši- monem oc [25. října], a [zajtiem raddu a naučenie v soudu zemském umienili jsú vzéti. K témuž pak soudu pan Krištof, nebude-li motci osobně státi, poručníky tyto k přijetí rozsudku, zisku i ztráty zvolil jest urozené vládyky pana Zigmunda z Javorníka, pana Václava Donata z Těchlovic a Hanuše Mošvice z Robsau, aby oni neb jeden z nich měli neb měl plnú moc a právo přijíti rozsudek a jemu tak dosti učiniti, jako by sám pan Krištof tomu přítomen byl. Stalo sě anno oc XV. f. V. post Procopii. Str. 80. 182. Král Vladislav dává své svolení, aby Šimon Prostředek, měštěnín města Dvoru, o statku svém manském mohl kšaftovati, a kdyby bez kšaftu zemřel, aby statek ten spadl na dceru jeho Lidmilu. Ve Vídni 1515, 30. července. Majestát panu Simeonovi svědčící. My Vladislav z božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský oc král, margkrabie moravský, lucemburské a slezské knieže a lužicský margkrabie oc, oznamujem tiemto listem všem, že jsmy prošeni jménem slovutného Simeona Prostředka, měštěnína města našeho Dvoru nad Labem, věrného našeho milého, abychom jemu tu milost učiniti ráčili, což sě statku jeho, kterýž k manství našemu Trutnovskému příleží, dotýče, jmenovitě Podhořie se vším příslušenstvím, s rolí, s lukami, s palouky, s lesem, s rybníčky, i s tím gruntem, na kterémž rybník udělán jest, kterýžto statek položenie má blízko u města našeho Dvoru, aby on svrchudotčený Simeon Prostředek týž] statek a to manství zřéditi, kšaftovati i poručiti mohl, komuž by sě jemu zdálo a líbilo, buďto za zdravého ži- vota aneb na smrtedlné posteli; a to poručenie a zřiezenie aby plnú mocnost mělo, tak jako by kniehami manskými stvrzeno a zapsáno bylo. A jestliže by pak toho před smrtí svú nezřiedil, tehdy po smrti jeho aby Lidmile, dceři jeho vlastní, to manství v drženie a v moc přijíti mohlo, a ona aby práva dědická toho všeho přede- psaného statku a manstvie byla. Protož z milosti naší a mocí královskú v Čechách svolili jsmy k tomu a tiemto listem svolujemy, a téhož Simeona Prostředka tím obdařiti ráčili jsmy a obdařujemy,

Strana 448
448 D. XV. Trutnovské desky manské totiž aby on ten svrchujmenovaný statek manský Podhoří se vším příslušenstvím, jakož sě svrchu píše, mohl zřéditi, kšaftovati a poručiti za své živnosti, komuž by sě jemu zdálo a líbilo; a to zřiezenie aby plnú mocnost mělo, jako by kniehami manstvie Trutnovského stvrzeno a zapsáno bylo. Pakli by toho před smrtí svú ne- zřiedil, tehdy po smrti téhož Simeona Prostředka Lidmila dcera jeho tím vším statkem a manstvím aby vládla, jeho užívala a toho pravou dědičkou aby zuostala beze vší otpornosti. Přikazujíce nynějšiemu i budúcímu hejtmanu našemu Trutnovskému, aby téhož Simeona Prostředka a Lidmilu dceru jeho při této milosti naší jměl, držel a obha- joval. Kdež také tato jest vuole a rozkázánie naše, aby tento list a toto dání naše vepsáno a vloženo bylo v kniehy manské, jimiž sobě manové naši Trutnovští statky své řiedí a zpravují. Tomu na svědomie pečet naši královskú k listu tomuto rozkázali jsmy při- věsiti. Dán v Vídni v pondělí den svatého Petra*) v uokovách 1. b. tisícého pětistého patnáctého, král. n. Uherského pětmezcítmého, Českého čtyřidcátého čtvrtého. Str. 87; zápis ten přetržen. *) Nejspíš má státi v pondělí před sv. Petrem v okovech = 30. čer- vence, kdy král Vladislav ve Vídni byl; neboť Petra v okovích bylo ve středu, a toho dne 1. srpna Vladislav byl v Novém Městě za Vídní; viz Palackého Děj. IV. 1. 298. 183. Matěj, Jan a Ondřej, synové Martina Velhradského, prodávají louku Matějovi a Janovi, synům Jakuba Semilova. (1515, 10. srpna.) Matějovi, synuom Jakuba Semilova z Lipnice, trh o lúky k manství Trutnovskému příslušející. Před námi Heršem z Železna a na Třemešné, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, přísežnými k soudu manství Trutnovského, opatrní Matěj, Jan a Vondřej, synové Martina Velhradského, osobně stojíce oznámili jsú, že prodali pravým trhem k pravému a dědičnému drženie lúky k manství Trutnovskému příslušející, kteréž leží v Polabí u města Dvoru nad Labem. A to prodali Matějovi a Janovi, synuom Jakuba Semile, se vším těch luk a gruntuov těch příslušenstvím s puol Labem, jakž toho sami po otci svém v držení byli, na tom sobě ani svým budúcím žádného práva i žádné zvláštnosti nepozuostavujíc. Str. 81; zápis ten přetržen. 184. Matěj, Jan a Ondřej, synové Martina Velhradského, prodávají louku Janovi, synovi nebožtíka Jakuba Semile. 1515, 10. srpna. Janovi, synu Jakuba Semile z Lipnice, trh. Před námi, Heršem z Železna a na Třemešné, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, přísežnými k soudu

Strana 449
z roku 1515. 449 manství Trutnovského, Matěj, Jan a Vondřej, synové Martina Velhradského, osobně stojíce oznámili, že jsú prodali pravým trhem k pravému a dědičnému drženie a uží- vánie lúky k manství Trutnovskému příslušející, kteréž leží při městě Dvoře nad Labem. A to prodali Janovi, synu nebožtíka Jakuba Semile, se vším luk a gruntuov těch příslušenstvím s puol Labem, tak jakž toho sami v držení jsúc užívali, na tom sobě ani svým budúcím žádného práva i žádné zvláštnosti nepozuostavujíc. Stalo sě léta božieho tisícého pětistého patnástého, v pátek na den svatého Vavřince. Str. 81; zápis ten přetržen. 185. Jiřík z Gersdorfu postupuje Adamovi Zilvarovi z Pilnikova zápis, který má od Hanuše Buckého. 1515, 15. září. Pan Jiřík z Kerštorfu panu Adamovi Zilvarovi zápisu, kterýž má na lidi pana Hanuše Buckého, postupuje. Před nás, Herše z Železna a na Třemešné, Simeona Prostředka od města Dvoru, přísežné k soudu manství Trutnovského, předstúpiv urozený vládyka Jiřík z Kerštorfu, oznámil, že zápisu toho, kterýž v kniehách těchto málo napřed jemu svědčí, na plat na lidech v témž zápisu jmenovaných, — kterýž plat, jakž týž zápis v sobě zavierá a ukazuje, kterakým zpuo- sobem, jestliže pan Hanuš sumy té, v kteréž ty lidi zavázal, na čas jmenovaný a napřed zapsaný panu Jiříkovi nesplní, má vycházeti, — mocně postoupil jest a po- stupuje toho všeho platu a zápisu od sebe i od svých budúcích panu Adamovi Zil- varovi z Pilnikova, aby on pan Adam plnú moctnost jměl v tom dluhu v předešlém zápisu jmenovaném s lidí těch platu užívati a jeho dosahovati právem tím, jakož týž zápis ukazuje a jako by jemu slovo od slova svědčil. Stalo sě léta božieho XVCXV° v sobotu před svatú Lidmilú. Str. 82. 186. Jiřík z Koloděj propouští zápis, který má od manželky své Jitky z Chotče, Janovi Otmarovi z Holohlav. 1515, 20. září. Pan Jiřík z Koloděj zápis ten, kterýž od paní Jitky jeho manželky jemu náleží, propustil a propouští panu Janovi Otma- rovi. Před námi Heršem z Železna a na Třemešné, Adamem Zilvarem z Pilnikova a na Vlčicích, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, přísežnými k soudu manství Trutnovského, urozený vládyka Jiřík z Koloděj a na Skalici seznal sě, že propustil jest a mocně sám od sebe i od svých dědicuov a budúcích propouští ten zápis, kterýž v kniehách těchto jemu vzdáním od paní Jitky, manželky jeho, jemu svědčí, kterýžto zápis vztahoval sě na věno jmenované paní Jitky, ten propustil a propouští a jeho Archiv Český XV. 57

Strana 450
450 D. XV. Trutnovské desky manské mocně, jakž napřed dotčeno jest, postupuje urozenému vládyce Janovi Otmarovi mladšiemu z Holohlav. A časy budúcími on pan Jiřík i jeho budúcí na týž zápis navracovati sě nemá. Stalo sě léta božieho XVXV°, f. V. ante festum Mathei evangeliste. Str. 82. 187. Kateřina z Kozojed zapisuje manželu svému Janovi Otmarovi mladšímu z Holohlav všecku spravedlnost, která na ni po otci jejím Janovi z Kozojed připadla. 1515, 20. září. Paní Kateřina z Kozojed panu Janovi z Holohlav manželu svému statek svuoj a všicknu spravedlnost i nápad otcovský za- pisuje. Před námi, Heršem z Železna a na Třemešné, Adamem Zilvarem z Pilni- kova a na Vlčicích, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, přísežnými k soudu manství Trutnovského, paní Kateřina z Kozojed oznámila a toho zápisem tiemto aby se potvrdilo, žádala, že dobrovolně a rozmyslně dala jest a mocně dává všeckno právo své a spravedlnost všicknu svú, kteráž na ni po nebožtíkovi panu Janovi z Kozojed připadla, jmenovitě na vsi Chotobici, na tvrzi, na popluží, na lidech, na platiech na kmecích, na řece na lukách, na lesích, na rybnících, na mlýnu o dvú kolú múčních i na všech svršcích a nábytcích, kteříž by jí po jmenovaném otci jejím náleželi. A to dala jest a dává panu Janovi Otmarovi mladšiemu z Holohlav i jeho dědicuom, tak aby on s tím statkem a s tou, kteráž jí paní Kateřině nále- žela, spravedlností učiniti mohl, což by sě jemu zdálo a líbilo: prodati, směniti, za- staviti, pryč dáti, neb sobě na tom paní Kateřina nižádného práva i žádné zvláštnosti nepozuostavuje. Act. f. V. ante festum Mathei ewangeliste, anno oc XV°. Str. 83; zápis ten přetržen. 188. Jan Otmar z Holohlav se svolením manželky své Kateřiny z Kozojed zapisuje 1100 kop míš. na statku svém v Chotobici otci svému Prokopovi. 1515, 20. září. Pan Jan Otmar zapisuje na statku v Chotobici panu Proko- povi, otci svému, sumu níže položenú. Před námi, Heršem z Železna a na Třemešné, Adamem Zilvarem z Pilnikova a na Vlčicích, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, přísežnými k soudu manství Trutnovského, urozený vládyka pan Prokop Otmar z Holohlav oznámil, že dluhu svého spravedlivého má Vi“ gr. českých na tom statku v Chotobici zpuosobem tiemto: kdež věna paní Jitce, manželce někdy pana Jana z Kozojed, IIj P gr. českých vydal, dluhu po témž panu Janovi Kozo- jedském sto �? gr. českých, a věna od paní Kateřiny, kteréž panu Janovi synu jeho

Strana 451
z roku 1515. 451 po nie jmenováno bylo, dvě stě �P gr. českých; a tak suma jedenáct set na miešenský počet sešla sě jest, kterúžto sumu a dluh ten pan Jan Otmar panu Prokopovi, otci svému, zapisuje na tom statku v Chotobici na tvrzi, na popluží, na vsi, na lidech, na platiech na kmecích, na rybnících, na řekách, na mlýnu o dvú kolích múčních, na lukách, na lesích i na všech puožitcích a duochodích tak, jestliže by pana Jana Otmara pán Buoh smrti neuchoval, tehdy aby pan Prokop, otec jeho, tiem statkem vším vládnúti a jeho užívati mohl dotud a tak dlúho, dokudž by jemu suma těch XI set splněna a zaplacena pospolně nebyla. A při dokonánie tohoto zápisu paní Kateřina, manželka pana Jana Otmara, osobně stojíc dala jest dobrú vuoli k zápisu tomuto. Actum f. V. ante festum Mathei ewangeliste, anno oc XV°. Str. 83; zápis ten přetržen. 189. Anna z Bořic propouští strýcům manžela svého nebožtíka Viktorina z Kocléřova zápis, kterýmž má věno své pojištěno na vsi Bukovině. 1515, 3. listopadu. Paní Anna z Bořic věno aneb zápis, kterýmž též věno utvr- zené má, propouští. Před námi, Heršem z Železna a na Třemešné, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, přísežnými k soudu manství kraje Trutnovského, paní Anna z Bořic oznámila, že propouští zápis ten, kterýmž od nebožtíka pana Vikto- rina, někdy manžela svého, věno stvrzené má, a té vsi, totiž Bukoviny, s jejím pří- slušenstvím, jakož zápis ukazuje, když by jí C g. českých položeno bylo, že strajcuom jmenovaného manžela svého, synuom pana Jana Kocleřovského, postúpiti má. I před námi svrchupsanými, Heršem a Simeonem, urozený vládyka pan Voldřich Čech z Prostiboře ukázal jest celú a dokonalů smlúvu, v kteréž zavierá sě to, že Václav, najstarší strajc nadepsaného pana Viktorina, na miestě mladších bratří svých plnú moc dal jest k výplatě té vsi témuž panu Voldřichovi na zpuosob ten, jakož táž smlúva v sobě zavierá a ukazuje. A té výplaty žádný jiný od pana Voldřicha užiti nemá a v držení vsi nadepsané uvázati sě nemuož, než strajci jmenovaného pana Viktorina aneb jeden z nich, tak jakž i od paní Anny jměla ta vajplata vyjíti a táž ves puštěna býti. Stalo sě léta božieho patnástistého patnástého, v sobotu po slavném hodu Všech Svatých. Str. 84. 190. Matouš Ječmének prodává statek svůj v Záboří Adamovi Zilvarovi z Pilnikova. 1515, 17. prosince. Panu Adamovi Zilvarovi s Matoušem Ječmenkem trh. Před námi, Heřmanem Šumburkem z Šumburka a na Trutnově, hejtmanem manství téhož 57*

Strana 452
452 D. XV. Trutnovské desky manské kraje, Hanušem z Warnštorfu a na Starých Bucích, Zigmundem z Javorníka seděním tudiež, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, přísežnými k soudu manství toho, opatrný Matouš Ječmenek oznámil, že jest prodal pravým trhem statek ten svuoj v Záboří, kterýž byl od pana Jana Kocléřovského koupil. A to prodal urozenému vládyce panu Ada movi Zilvarovi s tím se vším příslušenstvím, jakž toho sám v držení jsúc požíval, za jmenovitú sumu bez jedné za XC m. Zavdal pan Adam VIII I, a potom od svatého Ducha v roce IIII ſ dáti má; potomní pak léta vždy na svatý Duch po V m. bude povinen platiti až do vyplněnie sumy nadepsané. Stal sě tento trh léta božieho XVCXV., v pondělí před svatým Tomášem; a v knichy tyto vepsán ve čtvrtek po svatém Vítě [17. června] léta oc XVIII°. Str. 88; zápis ten přetržen. 191. Heřman z Šumburka dal Heřmanovi Krušinovi z Lichtemburka dobrou vůli na list hlavní od Jindřicha Hložka z Žampachu vydaný. 1516, 15. července. Zápis pana Heřmana JMti, hejtmana kraje Trutnovského. Před námi, Hanušem z Warnštorfu a na Starých Bucích, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, přísežnými k soudu manství Trutnovského, urozený pán pan Heřman z Šumburgka, hejtman kraje téhož, oznámil a plnú moc k tomu dáti ráčil, aby ta dobrá vuole, kteráž jest od něho dána urozenému pánu panu Heřmanovi Grušinovi z Lichtmburgka a na Miletíně na lisft], kterýž má na urozeného vládyku pana Jin- dřicha Hložka z Žampachu, mocnost celú a nepohnutedlnú jměla, tak aby jmenovaný pan Heřman dluhu v témž listu hlavním zapsaného dobývati a z něho upomínati mohl, jako by JMti samému slovo od slova svědčil. Což sě pak pana Karla JMti, bratra vlastnieho páně Heřmanova, dotýče, jakož z dluhu v témž listu položeného a zapsaného nějaká suma jemu vydána a vy- plněna býti má, v tom taková vuole a jisté poručenie pana hejtmana nadepsaného jest: cožkoli pan Karel odtud sumy přijme, to aby zase vydal z dielu páně Heřma- nova, jmenovitě z města Trutnova, a to v moc panu Heřmanovi JMti. Item kterýž list zapečetěný v kniehy tyto pan hejtman vložiti jest ráčil, komu co podle v témž listu zapsánie náležeti bude, aby to pan Heřman tak vyplniti ráčil, c ta jest celá vuole a žádost jeho. Stalo sě léta božieho XVCXVI, v outeraj na den Rozeslánie svatých apoštoluov. Str. 85.

Strana 453
z let 1516—1518. 453 192. Václav z Javorníka kvituje strýce svého Zikmunda z Javorníka z nápadu po otci. 1516, 4. října. Odevzdánie panu Zigmundovi od pana Václava, strýce jeho. Před námi, Heršem z Železna a na Třemešné, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, přísežnými k soudu manství kraje Trutnovského, urozený vládyka Václav z Javorníka odevzdal jest dobrovolně všicek nápad otcovský, kterýž naň spravedlivě připadl, a toho sě sám od sebe i od svých budúcích odsvědčil, přiznavši sě k tomu, že diel a nápad, kterýž jemu po otci spravedlivě náležal, zúplna jest jemu splněn. A to odevzdal jest urozenému vládyce Zigmundovi z Javorníka, strýci svému, i jeho budúcím. Stalo sě léta božieho XVCXVI v sobotu na den svatého Františka. Str. 85. 193. Martin, syn nebožtíka Josefa, dává louku někdy Duchkovu Hadovu strýci svému Pavlovi, synu nebožtíka Eliáše. 1517, 31. srpna. Dání louky od Martina Josefova Pavlovi Eliášovu, strýci svému. Před námi, Heršem z Železna a na Třemešné, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, přísežnými k soudu manství kraje Trutnovského, Martin, nebožtíka Josefa syn, poručil jest a dal mocně tu louku, kterúž byl otec jeho od Duchka Hada někdy koupil, a to Pavlovi nebožtíka Eliáše synu, sobě na tom ani svému žádnému nic nepozuostavujíc ani potomním a budúcím svým. Stalo sě v pondělí před svatým Jiljím léta božieho XVCXVII°. Str. 86; zápis ten přetržen. 194. Adam Zilvar z Pilnikova poručníky statku svého činí Karla z Šumburka a sestru jeho Beatrici, manželku svou. 1518, 26. června. Pan Adam Zilvar poručníky nad svým statkem činí. Před námi, Heršem z Železna a na Třemešné, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, přísež- nými k soudu manství Trutnovského, urozený vládyka Adam Zilvar z Pilnikova a na Vlčicích porúčí mocně všicek statek svuoj se vším jeho příslušenstvím uroze- nému pánu panu Karlovi z Šumburgka a na Trutnově a paní Beatrix, manželce své a sestře pána nadepsaného. A to na takový zpuosob: jestliže by téhož pana Adama pán Buoh smrti neuchoval, aby pán jmenovaný s paní sestrou svou tím statkem

Strana 454
454 D. XV. Trutnovské desky manské vládli a jej spravovali do let dědicuov téhož pana Adama. A jim svrchupsaným po- ručníkuom zúplna toho věří, že to spravovati ráčí podle té dóvěrnosti. Toto pak známo býti má, že paní Beatrix to poručenství držeti má do změ- něnie stavu svého. A jestliže by proměnila stav, tehdy samému panu Karlovi to po- ručenství státi má do sirotčích let. Miesta a moci pan Adam sobě pozuostavuje oc. Stalo sě v sobotu den sva- tého Jana a Pavla, leta oc XVIII°. Str. 88; zápis ten přetržen. 195. Kordula dcera nebožtíka Jana Kordule ze Sloupna dává nápad po otci svém manželu svému Janovi Tetaurovi z Tetova. 1518, 22. července. Paní Kordule právo a nápad svuoj dala oc. Před urozeným pánem panem Heřmanem z Šumburgka a na Trutnově, hejtmanem manství téhož kraje, a před pány many, zejména: Hanušem z Warnštorfu a na Starých Bucích, Heršem z Železna a na Třemešné, Zigmundem z Javorníka seděním tudiež, Adamem Zilvarem z Pilnikova a na Vlčicích, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, v plném a zahájeném soudu stojéci urozená vládyka paní Kordula, manželka pana Jana Te- taura, a tu s zdravým rozmyslem a dobrovolně oznámila, že dává mocně všicek nápad po otci svém, dobré paměti panu Janovi Kordulovi z Sloupna, kterýž na ni v statku k manství příslušejícímu jakožto na pravú dědičku připadl, zvlášť podle zřiczenie téhož pana otce jejieho, kteréž na ten čas nám oznámeno bylo. A ten nápad svrchupsaná paní Kordula dala jest nadepsanému panu Janovi Tetaurovi manželu svému, a to na takový zpuosob: jestliže by jí pán Buoh smrti neuchoval, aby on pan Jan s dětmi, kteréž by s paní Kordulí měl, tím statkem v manství vládnúti a jeho užívati mohl bez překážky velikteraké. Pakli by paní Kordula pana Jana přebyla, tehdy týž statek zase v moc její připa- dnúti a vjíti má. Stalo sě leta božieho XVCXVIII, ve čtvrtek den svaté Maří Magdaleny. Toto také má při tom věděno býti, že paní Kordula moci sobě při tomto dání nápadu svrchupsaného za své živnosti pozuostavuje, aby to změniti neb nechati mohla, když by sě jí zdálo a líbilo. Str. 87; zápis ten přetržen. 196. Wolfgang z Hermsdorfu postupuje statek svůj věřitelům svým. 1518, 22. července. Wolfkang z Hermstorfu v plném a zahájeném soudu, kterýž držán byl ve čtvrtek den svaté Maří Magdaleny, pustil mocně statek svuoj, jmenovitě Kocleřov

Strana 455
z roku 1518. 455 s jeho příslušenstvím i také jiný všicek, kterýžby koli kde nalezen a uptán býti mohl, kromě domku, kterýž v Hostinném má, na kterémžto statku nadepsaný Wolf- kang žádného práva i žádné vzláštnosti sobě ani svým dědicuom a budúcím ne- pozuostavuje. Téhož pak jmenovaného statku těmto zejména postupuje prvotně rukojmiem, kteříž za týž statek slíbili panu Václavovi Hostinskému, panu Zigmundovi Javor- nickému na miestě pana Václava Langnovského, osobám tiemto: panu Řehořovi a panu Jiříkovi, měšťanuom Hradeckým. Item panu Adamovi Zilvarovi a panu Zigmundovi Javornickému, kteříž ob[z vláštně za téhož pana Wolfkanga slíbili jsú; však to též k tomu statku sě jest ztahovalo a vztahuje. Item na miestě paní Kordule panu Janovi Tetaurovi manželu jejiemu, a to takovým právem, kteréž jest nebožtík pan Jan Kordule na témž statku pana Wolf- kanga měl. A ti všickni nadepsaní mají dluhuov svých na tom statku dosahovati, tak jakž zřiezenie zemské ukazuje. Stalo sě dne svrchupsaného s povolením pana hejtmana JMti i pánuov manuov, kteříž v soudu sedají [a] v předešlém zápisu zejména polo- ženi jsú. Kterýžto zápis v tajž den a hodinu v kniehy tyto vepsán a vložen jest. Str. 89. 197. Heřman z Šumburka propouští poddaného v Oblanově Jiříkovi z Javorníka. 1518, 25. července. Pana Heřmana JMti, hejtmana manství tohoto, dání člověka panu Jiříkovi Javornickému. Léta božieho tisícého pětistého osmnástého, v neděli před svatým Petrem, urozený pán pan Heřman z Šumburgka a na Trutnově, hejtman téhož kraje, před nami Hanušem z Warnštorfu a na Starých Bucích, Si- meonem Prostředkem od města Dvoru, přísežnými k soudu manstvie toho, oznámiti ráčil, že jest propustil a mocně propouští beze všeho pozuostavenie člověka podda- ného svého Fraybolta ze vsi, kteráž Voblanov slove, a to urozenému vládyce panu Jiříkovi z Javorníka i jeho dědicuom. A téhož propustiti pán ráčil s tím se vším právem, kteréž na něm měl, nic sobě ani svým budúcím nic nepozuostavujíc. Str. 86. 198. Wolfgang z Hermsdorfa prodává poddané své v Chotobici Hanušovi z Warnsdorfu. 1518, 25. července. Pana Hanuše z Warnštorfu s panem Wolfkangem trh o lidi, kteréž v Chotobici měl. Léta božieho XVCXVIII, v neděli před svatým Petrem,

Strana 456
456 D. XV. Trutnovské desky manské před námi, Heřmanem z Šumburka a na Trutnové, hejtmanem kraje téhož, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, přísežným k soudu manství Trutnovského, urozený vládyka pan Wolfkang z Hermistorfu oznámil, že jest prodal pravým trhem lidi ty, kteréž v Chotobici měl, se vším právem i příslušenstvím, jakož jest jich sám v držení byl, nic sobě ani svým dědicuom a budúcím na týchž lidech nepozuostavujíc. A to prodal urozenému a statečnému rytieři panu Hanušovi z Warnštorfu a na Starých Bucích i jeho dědicuom a budúcím. Toto také při tom má věděno býti, že pan Hanuš neb jeho budúcí právo má neb mieti mají v té řece v Chotobici dva dni ryby loviti, a s tenety neb jinak zvěř honiti též dva dni po všech lesích, kteříž k Chotobici příslušejí. Item pan Hanuš pozuostalú sumu, kterúž za ty lidi doložiti má, jmenovitě LXVIIII na miešensko, splniti svolil sě konečně ve dvú nedělích po svatém Jiří najprv příštím pořád zběhlých. A za to pan hejtman nadepsaný slíbiti jest ráčil, že sě tomu tak podle tohoto zapsánie, což se té pozuostalé sumy dotýče, dosti stane. Str. 86. 199. Jiřík sladovník a Řehoř písař z Hradce Králové pouštějí právo své ke statku Wolfganga z Hermsdorfu Petrovi Haléřovi z Jičíněvsi. 1518, 27. prosince. Jiřík sladovník z Hradce, maje moc od Řehoře, města téhož obyvatele, pustil právo své i jeho, kteréž jim podle předešlého zápisu pospolně náležalo na statku pana Wolfganga, jmenovitě na Kocléřově, jakož týž zápis ukazuje. Na kterémžto statku nadepsaní Jiřík a Řehoř sobě ani svým budúcím nic nepozuostavují, neb to všeckno právo pustili jsú mocně a pouštějí urozenému vládyce panu Petrovi Halé- řovi z Jitčíněvsi, tak jako by jemu týž předešlý zápis, což na osoby nadepsané ukazuje, v dielu tom slovo od slova svědčil. Stalo sě v přítomnosti přísežných k soudu manství Trutnovského: Herše z Železna a na Třemešné, Zigmunda z Javor- níka seděním tudiež, Adamem Zilvarem z Pilnikova na Vlčicích, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, a to léta božieho XVCXVIII“, v pondělí na den svatého Jana apoštola a evangelisty. Str. 90. 200. Zikmund z Javorníka pouští právo své k statku Wolfganga z Hermsdorfu Petrovi Haléřovi z Jičíněvsi. 1518, 27. prosince. Zigmund z Javorníka pustil své též všeckno právo, kteréž měl na témž statku v Kocléřově, tím vším zpuosobem, jako Jiřík a Rehoř, sobě na tom nic nepozuo-

Strana 457
z let 1518 a 1519. 457 stavujíc. A to pustil panu Petrovi Haléřovi. On pak pan Petr při spuštěnie rybníka Velikého má panu Zigmundovi vydati ryb X děberuov. Při tom toto má věděno býti, že pan Zigmund v správě do dne a do roka takto sě jest zavázal: jestliže by kto pana Petra právem z toho vyvedl, což jemu tuto postupuje, tehdy on pan Petr bude motci navrátiti sě na pana Zigmunda těmi spravedlnostmi, kteréž nynie má, a jemu zasě ten zápis propustiti na zpuosob, jakž pan Wolfkang jemu statek svuoj v dielu jemu náležejícím zapsal. A tento zápis v nic aby obrácen byl, k tomu jsú sě dobrovolně svolili. Stalo sě léta a dne nade- psaného v přítomnosti osob v předešlém zápisu položených. Str. 90. 201. Adam Zilvar z Pilnikova zapisuje na statku svém manželce své Beatrici z Šumburka věna 1450 kop míš. 1519, 7. ledna. Pan Adam Zilvar z Pilnikova zapisuje věno paní Beatrix, paní manželce své. V přítomnosti pana hejtmana, v ty časy pana Heřmana [z] Šumburka z Pirštnštejna a na Trutnově, pana Zigmunda z Javorníka seděním tudiež, a Simeona Prostředka od města Dvoru, urozený vládyka pan Adam Zilvar z Pilnikova na Vlčicích oznámil, že s svú dobrú a svobodnú volí zapisuje a odkazuje XIIIIj“ gr. míšenského počtu urozené paní Beatrix, paní manželce své z Pirštu- šteina, totiž věna jejieho XIIjC m a zvlášť od ní přijatých II“ míšenských. A to všechno zapisuje na vsi, jenž Pilnikov slove, na kmecích na platích, na řece, na mlýně o dvú kolú, na rybníce, Velikém rybníce, kterýž mezi Vlčici a Pilnikovem položenic má, a na jiných rybníčcích i na všem, což jiného od staradávna k Pilni- kovu příležejícého jest; též také na dvoru v Starých Bucích a na popluží i na všem, což k tomu přísluší; a na vsi, kteráž Záboří slove, se vším jejím příslušenstvím; a to na takový zpuosob, jestliže by nadepsaného pana Adama svrchupsaná paní Beatrix přebyla, aby s tím jmenovaným věnem svým a tak s tou se vší sumou, kteráž sě rozdielně napřed jmenuje, učiniti mohla, což by sě jie zdálo a líbilo, beze všelikte- raké překážky každého člověka, neb on pan Adam na tom na všem jmenovaném statku sobě nic nepozuostavuje, než vajplatu pospolně hotovými penězi rázu Praž- ského v České zemi bernými dědicuom svým zachovávaje. Jiným pak žádným vymy- šleným zpuosobem paní Beatrix z držení statku nadepsaného nemá vyvedena býti, leč jí těch XIIIIj gr. míšenského počtu pospolně dáno a hromadně splněno bude. Toto pak při tom má věděno býti, že urozený pán pan Heřman Šumburk z Pirštnšteina, příjemčí věna nadepsaného, postaviti sě jest ráčil. Item toto též buď známo, že ona paní Beatrix tím častopsaným statkem vlá- dnúti motci bude jako s svým vlastním, činiec, což by sě jie zdálo a líbilo, jej Archiv Český XV. 58

Strana 458
458 D. XV. Trutnovské desky manské k užitku svému přivodíc; a byla-li by toho potřeba, i zastaviti jej motci bude do sumy svrchu zapsané; však to všeckno činiti motci bude po smrti pana manžela svého častopsaného. Stalo sě v pátek po božím křtěnie léta Páně XVCXIX°. Přítomni tomu byli svrchupsaní páni přísežní k soudu manství Trutnovského. Item svrchupsaný pan Adam z své vlastní dobré vuole a lásky manželské poručil a k věnu napřed jmenovanému zapsati rozkázal polovici všech svrškuov po jeho smrti pozuostalých, tak aby jí to vyšlo a vydáno bylo beze vší též odpornosti a překážky každého člověka. Stalo sě dne a hodiny svrchupsané, v přítomnosti osob napřed jmenovaných. Pod tím novější rukou: Před námi, Heršem z Železna a na Třemešné, Simeonem Prostředkem z Pod- hoří, přísežnými k soudu manství Trutnovského, pan Karel Šumburgk, pan Adam Zilvar a paní Beatrix oznámili, že tento zápis svrchupsaný věnní převeden a za- psán jest do desk zemských na témž statku svrchupsaném a táž suma, s volí paní Beatrix a pana Karla Šumburgka i jiných přátel jejích. A protož, ktož by chtěl koli v kterékoli potřebnosti k tomu věnu zřenie mieti, toho má hledati při dckách zemských v těchto knihách: v kvaternu trhovém leta oc XXVI v pátek po svatém Antonínu [19. ledna 1526]: Adam Zilvar z Pilnikova věnuje ženě své oc. Zápis ten mřežován a nad ním zaznamenáno: Léta MOVCXLIII“, v středu po svatém Diviši [10. října], z této příčiny zápis tento věnní jest přetržen a vymazán podle nového zřízení a vyzdvižení desk zemských pohořelých, neb zboží v něm obsažená jsou majestátem krále Ludvíka slavné paměti z manství propuštěna. jakž majestát ten slovo od slova vepsaný ve dsky dvorské památné to v sobě obsahuje a zavírá. Str. 91. 202. Jindřich Berka z Dubé prodává ves osedlou Vyhnanov a ves pustou Prorub Jiříkovi z Gersdorfu. 1519, 30. dubna. Od pana Jindřicha Berky JMti panu Jiříkovi Kerštorfovi trh o ves Vyhnanov oc. Před námi, Heršem z Železna a na Třemešné, Sime- onem Prostředkem od města Dvoru, přísežnými k soudu manství kraje Trutnovského, pan Jindřich nadepsaný oznámiti ráčil, že jest prodal pravým trhem ku pravému a dědičnému drženie Vyhnanov ves se vším jejím příslušenstvím a právem tím, jakž jest toho sám od pana Adama Zilvara v drženie jsúc užíval, na tom také sobě ini svým budúcím nepozuostavujíc. A to prodati ráčil urozenému vládyce panu Jiříkovi Kerštorfovi i jeho dědicuom a budúcím. Též také týmž zpuosobem nadepsaný pán prodati ráčil ves pustou, kteráž Prorub slove, a to jmenovanému panu Jiříkovi i jeho dědicuom, na tom sobě žád-

Strana 459
= let 1519 a 1520. 459 ného práva též nepozuostavujíc ini budúcím svým. Stalo sě v sobotu u vigiljí svatých apoštoluov Filipa a Jakuba, léta oc XIX°. Str. 92. 203. Adam Zilvar z Pilnikova pouští právo své ke statku Wolfganga z Hermsdorfu Petrovi Halé- řovi z Jičíněvsi. 1519. Pan Adam Zilvar z Pilnikova též, jako předepsaných osob, totiž pana Zigmunda Javornického, Řehoře písaře a Jiříka z Hradce zápisuové ukazují, pustil jest všeckno právo své, kteréž měl na tom statku v Kocléřově odkázáním urozeného vládyky pana Wolfkanga z Hermstorfu. A to jest pustil mocně urozenému vládyce panu Petrovi Haléřovi z Jitčíněvsi, sobě na tom ini svým budúcím nic nepozuostavujíc. Též také i téhož pana Petra dědicuom právo to od pana Adama puštěno jest. Stalo sě v přítomnosti pana Herše z Železna a na Třemešné a pana Simeona Prostředka od města Dvoru, přísežných k soudu manství Trutnovského, léta božieho XVCXIX. Str. 90. 204. Kateřina z Kozojed prodává ves Chotobici s příslušenstvím Janovi z Wartemberka. 1520, 21. února. Panu Janovi Watmberskému JMti trh v Chotobici. Před nás. Zigmunda z Javorníka seděním tudiež, Adama Zilvara z Pilnikova a na Vlčicích, Simcona Prostředka od města Dvoru, přísežné k soudu manství Trutnovského, před- stúpivši urozená vládyka paní Kateřina z Kozojed tu oznámila, že jest prodala do- brovolně k pravému a dědičnému držení ves Chotobici s tvrzí, s dvory, platy, s mlýny, s lukami, lesy, s rybníky, s potoky, řekami i se vším, což k té vsi od staradávna přísluší, kromě jediné toho, což na Kocléřově měla. A to prodala urozenému pánu panu Janovi Watmberskému z Watmberka a na Hostinném, sobě svrchupsaná paní Kateřina na tom všem statku žádného práva i žádné zvláštnosti nepozuostavujíc ini svým budúcím, neb jest to prodala s tím se vším právem svým, tak jakž jest toho sama po otci svém v držení byla. Kdež my předepsaní přísežní soudu jmenovaného jistotně seznavše to, že na- depsaná paní Kateřina podle mocného krále JMti obdarovánie i také podle relací pana Jana [z] Šumburka, někdy hejtmana kraje toho Trutnovského, málo napřed v těchto knichách zapsané, maje celú a dokonalú moc, ten statek prodati neb jinak, což by sě jí zdálo a líbilo, učiniti, zápisu tohoto k budúcí trvalosti dopustili jsmy. Kterýžto mocný a nepohnutedlný býti má a jest. Stalo sě v outerý před svatého Petra na stolici vsazenie, léta božieho XVCXX°. 58*

Strana 460
460 D. XV. Trutnovské desky manské A což sě správy do dne a do roka dotýče, nadepsaná paní Kateřina svrchu- psaný statek pánu JMti za správu státi a JMti to spraviti svolila sě jest tím, čímž má neb mieti bude. Str. 93. 205. Dědici Duchka Hada odevzdávají louku Martinovi, synu neb. Josefa krejčího. 1520, 19. dubna. Odevzdánie louky Martinovi Jozefovi. Před nás, Heřmana [z] Šum- burka z Pirštnštejna a na Trutnově, hejtmana manství téhož kraje, Hanuše z Warn- štorfu a na Starých Bucích, Herše z Železna a na Třemešné, Zigmunda z Javorníka seděniem tudiež, Adama Zilvara z Pilnikova a na Vlčicích, Simeona Prostředka od města Dvoru, přísežné k soudu manství nadepsaného, předstúpili jsú sirotci a ná- padníci k statku po nebožtíkovi Duchkovi Hadovi pozuostalému i s manželkou téhož Duchka, a tu odevzdali dobrovolně sami od sebe i od svých budúcích tu louku, kteráž byla od Kříže Koffance koupena. A to odevzdali jsú Martinovi, synu nebožtíka Jo- zefa krajčieho, i jeho budúcím, na tom sobě ini svým potomkuom nic nepozuostavujíc, neb jest jim to úplně a docela zaplaceno. Stalo sě léta božieho XVCXX, f. V. ante Georgi. Str. 94. 206. Zikmund Javornický z Javorníka poroučí po smrti své statek svůj Václavovi z Javorníka strýci svému, a Janovi a Kateřině sirotkům po Janovi Chudém z Velošic. 1520, 10. července. Pan Zigmund Javornický statek svuoj poroučí. Před nás, Herše z Železna a na Třemešné, Adama Zilvara z Pilnikova a na Vlčicích, Simeona Pro- středka od města Dvoru, předstúpil jest urozený vládyka pan Zigmund Javornický z Javorníka a oznámil, že statek svuoj všicken, kterýž po něm, totiž po jeho smrti, zuostane, i také po zplacenie dluhuov, kteříž by řádně provedeni býti mohli a byli, Iporoučí] Václavovi strajci svému, synu pana Mikuláše nebožtíka bratra jeho, Janovi a Kateřině, dětem nebožtíka Jana Chudého z Velošic, tak aby oni nadepsaní po jeho smrti statkem tím vším, což jeho po zplacenie spravedlivých dluhuov zuostane, jako svým vlastním vládnúti a s ním, což by sě jim zdálo a líbilo, učiniti mohli bez otporu každého člověka. Moc sobě za své živnosti toto změniti aneb tak zanechati pozuostavuje. Stalo sě léta božieho XVCXX°, v outeraj před svatú pannú Margaretú. Str. 94: zápis ton přetržen.

Strana 461
z roku 1520. 461 207. Heřman z Šumburka pouští právo, které měl nebožtík Václav z Šanova ke statku Wolfganga z Hermsdorfu, Petrovi Haléřovi z Jičíněvsi. 1520, 23. července. Pan Heřman Šumburgk JMt, jsa pravý poručník statku po nebožtíkovi panu Václavovi z Šanova na jeho mocnaj královskaj list, pustil jest též všeckno právo a nápad, kterýž JMti podle téhož poručenství spravedlivě náležal jest. A to uroze- nému vládyce panu Petrovi Haléřovi puštěno jest tím vším zpuosobem, aby k tomu právo měl, jako by jemu ten od pana Wolfkanga napřed položený zápis slovo od slova svědčil. Stalo sě na Trutnově, v pondělí před sv. Jakubem léta Páně XVXX°. Str. 90. 208. Šimek z Bořic právo své v Kocléřově dává v zástavu v 271/2 kopách gr. č. Petrovi Haléřovi z Jičíněvsi. 1520, 23. července. Prodánie spravedlnosti panu Petrovi Haléřovi od pana Šimka, kterúž měl na Kocléřovském gruntu. Před nás, Heřmana Šumburgka z Pir- štnstejna a na Trutnově, hejtmana manství téhož kraje, Hanuše z Warnštorfu a na Starých Bucích, Simeona Prostředka od města Dvoru, přísežné k soudu manstvie téhož, předstúpil jest urozený vládyka pan Šimek z Bořic a seznal sě před námi, že jest prodal dobrovolně právo své a spravedlnost tu všicknu, kterúž měl na těch lidech a na tom gruntu v Kocléřově zástavou od urozeného vládyky pana Herše z Železna a na Třemešné, jakož list na takovú zástavu stvrzený to v sobě šíř zavierá i ukazuje. To pak prodal jest urozenému též vládyce panu Petrovi Haléřovi z Jitčíněvsi a na Kocléřově na ten všicken zpuosob, jakž jest toho sám v držení jsúc požíval, aby on též pan Petr Haléř právo všechno měl požívati lidí těch a platuov, rybníčkuov, luk, lesuov i toho všeho gruntu bez otporu všelikterakého každého člověka, a to dotud a tak dlúho, dokudž by jemu panu Petrovi Haléřovi suma v listu jmenovaném zapsaná dána a položena nebyla. Toto pak ještě při tom vymieněno jest: Jestliže pan Hereš bude chtieti pana Šimka z takového prodaje viniti před kteréžkoli právo jeho pohánějíc, že pan Petr v tom ve všem jej zastúpiti má a povinen bude, neb jest sě k tomu dobrovolně svolil. A bylo-li by to panu Heršovi právem přisouzeno a nalezeno, aby jemu pan Petr Haléř ten grunt pustil a jeho zase ustúpil, tehdy pan Petr takovú věc bez otporu učiniti má; a pan Šimek penieze od něho přijaté, jmenovitě XXVIIj � g. českých, zase navrátiti povinen bude. Stalo sě léta božieho XVXX, v pondělí před svatým Jakubem apoštolem božím. Str. 95.

Strana 462
462 D. XV. Trutnovské desky manské 209. Petr Haléř z Jičíněvsi prodává Kocléřov s příslušenstvím Martinovi Maušvicovi z Maušvic. 1520, 11. prosince. Trh panu Martinovi Maušvicovi s panem Petrem Haléřem z Jitčíněvsi. Léta buožího XVXX, ten úterý před svatú Lucií, před námi, Heršem z Železna a na Třemešné, Zigmundem z Javorníka, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, urozený vládyka pan Petr Haléř oznámil, že jest prodal urozenému panu Martinovi z Maušvic tvrz svú Kocléřov s dvorem poplužním, se vsí Koclé- řovem, se vsí Bukovinou, s rybníky, s lukami, s lesy, s horami, s potoky a se vším a všelikým příslušenstviem, jakýmižto koli jmény muože jmenováno býti, to všicko. což jest a s čímkoli pan Petr držal a měl od jakýchžkoli lidí, buď dáním nebo pro- dajem anebo puojčkou, bez umenšenie, nic sobě na tom statku ani dědicuom svým nepuozuostavujíc. A to pan Petr Haléř má spravovati panu Martinovi podle práva a obyčeje manského; a nad to výše dckami zemskými jemu panu Martinovi a dě- dicuom jeho spravovati, čímž má a mieti bude, třetinou výše, jakož země za právo má, a to konečně o suchých dnech postních nejprv příštích. A to, což od nebožtíka pana Šimka má pan Petr k Kocléřovu, ježto na tom výplatu má pan Hereš v devadesáti kopách míšenských, to své právo má pan Petr na té zástavě na pana Martina knihami manskými převésti při tom vkládánie. Item toto jest znamenitě vymíněno: Chtěl-li by pan Petr anebo ten, ktož by právo páně Petrovo měl, zasě Kocléřov odkúpiti se vším jeho příslušenstviem, jakož se svrchu píše, od pana Martina anebo jeho právo majících, to bude moci učiniti na den svatého Havla nejprv příštího anebo v čtyřech nedělích po svatém Havle, kterýžkoli den v těch čtyřech nedělích, dadúc puol čtvrta sta kop g. českých a pět- kop mecítma g. českých panu Martinovi, v městě Hostinném jemu je zúplna vyčtúc a v moc jeho dada. A on pan Martin tu sumu má a povinen bude přijíti, a zasě Kocléřova panu Petrovi anebo jeho právo majícím postúpiti bez otpornosti, a knihami manskými jemu své právo zasě zapsati beze všech odtahuov. Item pakli by tím chtěl prodlévati, tehdy pan Petr anebo ten, ktož by právo páně Petrovo měl, bude se moci v Kocléřov s jeho příslušenstviem uvázati mocí svou a s jakýchžkoli lidí pomocí; a on pan Martin ani žádný jiný tomu nemá a ne- bude moci nikterakž odpierati. A pakli by pan Petr anebo jeho právo mající v čtyřech nedělích po svatém Havle nejprve příštím neodkoupili, a sumy nadepsané puol čtvrta sta kop a pětme- cítma kop vše grošuov českých panu Martinovi v moc jeho, takž jakž se svrchu píše, nevyčetli a nedali, tehdy po vyjití těch čtyř nedělí ten statek Kocléřovský se vším příslušenstviem má panu Martinovi dědicky zuostati. A pan Martin má dáti

Strana 463
z roku 1520. 463 a dodati panu Petrovi anebo jeho právo majícím list hlavní svědčící na puol dru- hého sta kop gr. českých jistiny někdy panu Jindřichovi Čejkovi z Volbramovic, na kterýž list týž pan Jindřich Čejka dal s dobrou vuolí paní Dorotě z Milhostic, man- želce své na ten čas, v věně jejím. A ten list též s dobrú vuolí má od paní Doroty panu Petrovi vydán býti od pana Martina. Než což by úrokuov zadržalých v týmž hlavním listu paní Dorotě nedodaných bylo, ty zadržané úroky tiem listem hlavním má sobě a manželce své pan Martin vyupomínati. Item jakož pan Martin má ještě dodati panu Petrovi na konec masopustu padesát kop gr. českých, tu sumu má pan Martin panu Petrovi i jeho právo ma- jícím ujistiti na vsi Bukovině knihami manskými. Nedal-li by jemu té sumy na ten čas, aby se mohl v Bukovinu uvázati a držeti i svý právo zastaviti dotud, dokudž by jemu těch L g. českých zúplna nedal. Item co se svrškuov a nábytkuov dotýče, o to se mají k sobě zachovati, jakž cedule řezané mezi nimi učiněné ukazují. Ten zápis stal se dne a léta svrchu- psaného oc. Str. 96; zápis ten přetržen. 210. Martin z Maušvic zapisuje 50 kop gr. č. na své vsi Bukovině Petrovi Haléřovi z Jičíněvsi. 1520, 11. prosince. Item v tejž den a před týmiž pány many pan Martin z Maušvic zapsal jest ves svou Bukovinu panu Petrovi Haléřovi se vším příslušenstviem, jakž toho sám v drženie měl, a to jmenovitě v L g. českých na ten zpuosob, jakož svrchu v zá- pisu stojí. Jestliže by nedal na ten čas svrchupsaný na konec masopustu, tehdy pan Petr, anebo ktož by jeho právo měl, bude se moci v touž ves svrchupsanú uvázati a ji držeti, dokavadž by svrchupsaný pan Martin anebo dědicové jeho těch L ſP g. českých nepoložili nebo v moc jich nedali. A když by koli položil, tehdy pan Petr, anebo ktož by jeho právo měl, nadepsanému panu Martinovi postúpiti povinen bude beze vší odpornosti i zápis propustiti oc. Str. 97; zápis ten přetržen. 211. Petr Haléř z Jičíněvsi postupuje právo své na Kocléřov Hynkovi Špetlovi z Janovic a na Skalách. 1520, 13. prosince. Postoupenie práva svého. Pan Petr Haléř urozenému pánu panu Hynkovi Špetlovi z Janovic a na Skalách i dědicóm jeho.

Strana 464
464 D. XV. Trutnovské desky manské Před námi, Heršem z Železna a na Třemešné, Zigmundem z Javorníka, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, přísežnými manstvie Trutnovského, urozený vládyka pan Petr Haléř mocně postoupil jest všeho svýho práva, kteréž jest měl a má na vsi Kocléřově se vším jeho příslušenstviem, jakož předešlí zápisové o tom šíře oka- zují. A to jmenovitě postoupil jest urozenému pánu panu Hynkovi Špetlovi z Janovic a na Skalách i dědicuom a budúcím jeho, na tom sobě ani dědicuom a budúcím nic nepoznostavuje. Stal se zápis léta XV XX°, v čtvrtek na den svaté panny Lucie oc. Str. 98. 212. Anna z Bořic odkazuje statek svůj Benešovi z Targovic synu svému. 1521, 5. března. Dánie spravedlnosti své. Paní Anna z Bořic urozenému panu Benešovi z Stargovic, synu svému. Před námi, Heršem z Železna a na Třemešné a slovutným Simeonem Prostředkem od města Dvoru, přísežnými manstvic Trutnovského, urozená paní Anna z Bořic, dcera nebožtíka pana Šimka z Bořic, oznámila před námi: Jakož jest na ni ten statek, kterýž někdy nebožtík pan Šimek u urozeného pána pana Berky z Dubé koupil, připadl podlé mocného obdarovánie JMti krále slavné paměti pána a pana Vladislava, tu nadepsaná paní Anna tejž všicken statek, kterýž k manstvie přísluší, se vším svým právem, které jest měla, totiž polovici rybníka též i s polovicí všech platuov, kteří k tomu příslušejí, s lesy i se všemi duochody urozenému pánu Benešovi z Stargovic, synu svému, mocně po- rúčí, aby on toho pravý dědic byl. A pakli by pán Buoh pana Beneše svrchupsaného smrti neuchoval, tehdy po jeho smrti sobě moci pozuostavuje podle téhož obdarovánie krále JMti, tak jakž napřed v těchto knihách položeno jest. Stalo sě v úterý po Přenesenic svatého Vá- clava, léta buožího tisícého pětistého dvadcátého prvního. Str. 98. 213. Jitka z Bořic poroučí spravedlnost svou Václavovi ze Sloupna manželu svému 1521, 5. března. Dánie spravedlivosti své. Paní Jitka z Bořic urozenému panu Václavovi z Sloupna a na Bukovině manželu svému tudíž i dědicuom jich. Před námi, Heršem z Železna a na Třemešné a slovutným Si- meonem Prostředkem od města Dvoru, přísežnými manstvie Trutnovského, urozená paní Jitka z Bořic, dcera nebožtíka pana Šimka též z Bořic, oznámila před námi: Jakož jest na ni ten statek, kterýž někdy nebožtík pan Šimek u urozeného pána

Strana 465
z roku 1521. 465 pana Berky z Dubé koupil, připadl podle mocného obdarovánie JMti krále slavné paměti pána a pana Vladislava, i tu nadepsaná paní Jitka tejž všicken statek, kterýž k manstvie příslušie, se vším svým právem, které jest měla, totiž polovicí rybníka, též i s polovicí všech platuov, kteří k tomu příslušejí, s lesy i se všemi duochody urozenému panu Václavovi z Sloupna a na Bukovině manželu svému, tudíž i dě- dicuom jeho mocně porúčí, aby on toho pravý dědic byl. A pakli by pán Buoh pana Václava svrchupsaného smrti neuchoval, tudíž i dědicuov jeho, aby zase na paní Jitku svrchupsanú ten statek připadl podle téhož obdarovánic krále JMti, tak jakž napřed v těchto knihách položeno jest. Stalo sě ten den v úterý po Přenesenie svatého Václava, léta XVCXXI°. Str. 98. 214. Heřman z Šumburka prodává statek svůj Vilémovi a Janovi bratřím Krušinům z Lichtemburka. 1521, 6. března. Trh panu Vilémovi Grušinovi a panu Janovi bratru jeho z Lichtmburka. Před námi, Hanušem z Warnštorfu a na Starých Bucích, Si- meonem Prostředkem od města Dvoru, přísežnými manstvie Trutnovského, urozený pán pan Heřman Šumburgk z Piršnstejna oc oznámil jest, že jest prodal pravým trhem urozeným pánuom panu Vilímovi a panu Janovi bratřím vlastním z Lichtm- burka statek svuoj se vším panstviem, s lidmi, s poplatky i se vším příslušenstviem, jakýmžkoli jménem jmenováno býti muož, a se vším svým právem, kteréhož jest koli v drženie byl a v užívánie dielem svým po otci svým, tak jakž dielčí cedulc, kterůž se jest dělil s bratrem svým, šíře ukazují [sic] a vyměřují, nic sobě tu ani svým nepozuostavujíc, za třinácte set kop grošnov českých. Item puol zámku Trutnova s mlýnem, s papírnou, s valchovnou, s dvorem, s poplužím, s lukami, s řekami, s potoky, s rybníky, s lesy, s horami i všelijakým jeho příslušenstviem, item puol města Trutnova s platem, s polovicí cla, s poplužím, s robotami, s lu- kami, s řekami, s potoky, s lesy, s horami i s pustinami i se vším jeho příslušenstviem, item ves Starý Město, item ves Hertvíkovice, ves Trautunbach, ves Volešnici, ves Petříkovice, ves Humbergk, ves Voblanov, ves Lampertice, ves Střítež, ves Stklenarčice, ves Poříčí, ves Kryblice, a to všecko s platem, s robotami, s poplužím, s lukami, s řekami, s potoky, s lesy, s pustinami, s horami i se všelijakým jich příslušenstviem, item hamr v Starém Městě, i pusté vsi, kteréž spolu s bratrem svým, s panem Karlem, v drženie a v užívánie [má], zejména tyto: ves Krymštorf, ves Kvalč, ves Kynykshayn, ves Bezděkov, ves Slavětín. Archiv Český XV. 59

Strana 466
466 D. XV. Trutnovské desky manské A takto páni Grušinové zaplatiti mají, že jej pana Heřmana Šumburgka do té sumy svrchujmenované v dluzích jeho zastati mají: Item prvotně a jmenovitě u židuov v puol čtvrtě sta kop grošuov českých, kdež jest on pan Heřman na sebe zápis udělal jim židuom registry purgkrabskými; a týž také u pana Zdislava Bukovského v čtyřech stech a dvatcíti kopách groších českých v tom dluhu zastati a prázdna jej učiniti mají, a potom v uostatním dluhu jeho pana Heřmana do té sumy svrchujmenované, aby se vyplnila, zastati mají, a to konečně do svatého Jiří najprv příštieho vyplniti mají. A když by to páni Grušinové vyplnili, nic více v tom panu Heřmanovi po- vinovati nejsú. A také tato jest znamenitá výmienka, že pan Heřman Šumburgk od svatého Jiří najprv příštího počítajíc, v tom plném roce muože a bude moci ten svuoj statek zase odkúpiti, polože pánuom Grušinuom tu sumu svrchujmenovanú třinácte set kop grošuov českých, a oni povinni jsú jemu toho statku se všemi svršky, tak jakž oni k sobě přijmou, postúpiti. Pakli by pan Heřman Šumburgk v tom roce toho statku neodkúpil od týchž pánuov Grušinuov, tehdy nebudou jemu panu Heřmanovi ani žádnému povinni postupovati, nébrž podlé svého koupenie dědičně týmž trhem to držeti a užívati bez překážky všelijakých lidí. Item toto jest sobě také pan Heřman Šumburgk vymínil, aby Šaclíř zámek k nobydlí svému v drženie měl. A jestliže by jeho pán Buoh smrti neuchoval, dříve nežli by ten statek zase odkoupil, má to na pány Grušiny připadnúti, a oni toho statku týmž trhem jako jiný statek v drženie a v užívánie mají býti. Stalo se léta buožího tisícího pětistého dvatcátého prvnieho, tu středu po Přenesenic svatého Václava. Str. 99. 215. Beneš Stoš z Targovic prodává polovici rybníka Hrabišovského s příslušenstvím obci města Dvoru. 1521, 13. března. Purgmistru, konšeluomi vší obci města Dvoru o puol rybníka trh. Před nás, Herše z Železna a na Třemešné, Zigmunda z Javorníka seděním tudiež, Adama Zilvara z Pilnikova a na Vlčicích, Simeona Prostředka od města Dvoru, přísežné k soudu manství kraje Trutnovského, předstúpili jsú urozený pan Beneš Štos z Stargovic a opatrní purkmistr a konšelé na miestě vší obce města Dvoru nad Labem, oznámivše, že jest sě stala celá nepohnutedlná smlouva, pravý a dokonalý trh, takže týž pan Beneš Štos maje mocné dání od paní Anny z Bořic, matky své, polovici rybníka toho Hrabišovského s tím příslušenstvím, jakž jest to řádně na touž

Strana 467
z roku 1521. 467 paní Annu po otci jejím, někdy po urozeném vládyce po panu Šimkovi z Bořic, při- padlo a jakž i zápis napřed v těchto kniehách ukazuje, prodal jest tu polovici ry- bníka toho se vším týmž příslušenstvím, totiž s platem, což jeho na těch lidech a držitelech gruntuov okolo téhož rybníku jest a k té polovici přísluší, s potoky i se všemi vodotečmi, lesy, lukami, palouky, s polovicí malého rybníčka, za IIIj míšenského počtu na tento a takový zpuosob: Purgmistr, konšelé a ta obec jemu panu Benešovi ihned Ij" ſ na míšensko dali jsú, a pozuostalú sumu, jmenovitě II° ſu míšenských, na svatý Jan najprv příští dáti svolili jsú sě. Při tom pan Beneš když tu sumu přijímati a v moc bráti bude, tu hned jim pánuom Dvorským týž statek má i povinen bude spraviti, tak jakž za právo v manství tomto drží sě, aby při tom trhu a prodaji i jich pánuov Dvorských dr- ženie žádného omylu shledáno nebylo. Nynie pak při vyzdviženie toho Ij° � pan Beneš jim pánuom Dvorským do času svatého Jana spravuje, čímž má a mieti bude. A jestliže by v tom času, prvé nežli by těch dvě stě kop pan Beneš vyzdvihl, pán Buoh smrti jeho neuchoval, tehdy paní Anně nadepsané matce jeho ta suma dodána a doplněna býti má na způosob svrchupsaný, což sě správy statku toho dotýče. Stalo sě léta božieho tisícého pětistého jedenmezcétmého, v středu po svatém Řehoři. Str. 100. 216. Oldřich Čech z Prostiboře prodává ves Bukovinu za 120 kop gr. č. Petrovi Haléřovi z Jičíněvsi. 1521, 22. července. Zápis pana Petra Haléře o Bukovinu tak řečenú ves. Léta božieho XV XXI°, v pondělí před svatým Jakubem, před námi, Heřmanem Šumburkem z Pirštnštejna a na Trutnově, hejtmanem manství téhož kraje, Hanušem z Warnštorfu a na Starých Bucích, opatrný pan Simeon Prostředek od města Dvoru, spolupřísežný k soudu manstvie téhož, maje list mocný od urozeného vládyky pana Voldřicha Čecha z Prostiboře, na miestě téhož oznámil, že jest týž pan Voldřich prodal ves svú Buko- vinu se vším jejím příslušenstvím, tak jakž jest toho sám od paní Anny z Bořic, manželky někdy pana Viktorina Kocléřovského, v držení byl, a jakž od staradávna ta ves v svých gruntiech položenie má. To jmenovaný pan Voldřich prodal jest k pravému dědičně budúcému drženie urozenému vládyce panu Petrovi Haléřovi z Jitčíněvsi a na Kocléřově. A my svrchupsaní takového svrchupsaného pana Simeona v tom trhu zmo- cněnie, kteréž ne omylné, ale jisté seznáno jest, dali jsmy a dávámy tomuto zápisu k budúcí trvalosti celú i dokonalú moc. Toto také buď známo, že Václav z Kocléřova, strýc nebožtíka pana Viktorina 59*

Strana 468
468 D. XV. Trutnovské desky manské Kocléřovského, kterýž na tom gruntu spravedlnost poručenstvím téhož strýce svého měl jest, k tomuto trhu a zápisu dokonalú a celú vuoli dal jest jakožto najstarší bratr jiných k témuž statku nápadníkuov. A když oni bratří jeho let dojdú, tehdy povinni budou k tomuto zápisu též přiznati sě a k němu dokonalú vnoli dáti beze vší odpornosti. Ta svrchu jmenovaná ves prodána jest panu Petru Haléřovi za C ſP g. a XX g., vše českých, od pana Václava z Kocléřova, i úplně zaplacena jest. Str. 96. 217. Martin, syn neb. Josefa krejčího, louku postupuje tchánu svému Pavlovi Trubačovi. 1521, 16. srpna. Dánie louky: Martin, syn nebožtíka Jozefa krajčího, Pavlovi příjmím Trubačovi tchánu svému. Před námi, Heršem z Železna a na Tře- mešné, slovutným Simeonem Prostředkem od města Dvoru, Martin syn nebožtíka Jozefa krajčího, tu louku, kteráž na něj po nebožtíkovi otci jeho připadla, kteráž k manstvie přísluší, se vším právem i se všemi puožitky mocně poroučí a dává Pa- vlovi Trubačovi tchánu svému, aby on toho pravý držitel a dědic byl a s tím, jakž- koli se jemu líbiti bude, uči nijti [mohl], buď prodati aneb jakžkoli; v tom žádné překážky od žádného mieti nemá. Stalo se v pátek po Nanebevzetí blahoslavené panny Marie, před námi svrchu postavenými přísežnými manstvie kraje Trutnovského, léta tisícého pětistého 21. Str. 101; zápis ten přetržen. 218. Jan Zilvar z Pilnikova kvituje z dílu otcovského bratra svého Adama. 1521, 23. srpna. Odevzdánie pana Jana Zilvara panu Adamovi, bratru jeho. Před námi, Heršem z Železna a na Třemešné, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, přísežnými k soudu manství kraje Trutnovského, urozený vládyka pan Jan Zilvar přiznal se, že jest přijal a vzal zúplna svuoj diel otcovský za ten statek, kterýž prodán byl panu Karlovi Šumburkovi, celú i dokonalú dobrú vuoli dávajíc k tomu trhu, odevzdal jest od toho všeho statku. A pro ten svuoj diel na pana Adama Zil- vara bratra svého, kterýž nynie držitelem statku téhož jest, ini na jeho dědice a bu- dúcí, navracovati sě nemá od něho podle práva manství Trutnovského, odevzdávajíc sám od sebe i od svých dědicuov a budúcích. Což sě také dluhuov, kteréž byl pan Adam Zilvar na se přijal, dotýče, o všeckno s panem Janem, bratrem svým nadepsaným, miesto má, a o žádný dluh

Strana 469
z roku 1521 a 1522. 469 ini o žádnú věc k témuž panu Adamovi ini k statku svrchupsanému zřenie mieti nemá, neb o dluhy jiným zpuosobem, jakž jistota listovní ukazuje, smlouvu mezi sebú mají. Actum f. VI. in vigilia Bartholomei, anno Domini 1521. Str. 102; zápis ten přetržen. 219. Václav, Bernart a Jiří bratří z Warnsdorfu i na místě Tobiáše, bratra svého let nemajícího, prodávají poddané v Chotobici Zdenkovi z Waldšteina. 1522, 4. listopadu. Panu Zdeňkovi z Walšteina JMti trh od pánuov Buckých. Před nás, Zigmunda z Javorníka, Simeona Prostředka od města Dvoru, přísežné k soudu manství Trutnovského, předstúpili jsú urození vládyky pan Václav, pan Bernart a pan Jiřík bratří vlastní z Warnštorfu a oznámili, že jsú prodali pravým trhem k pravému a dědičnému drženie ty lidi v Chotobici, kteréž byl někdy otec jich pan Hanuš Bucký od pana Wolfkanga z Walšteina z Štěpanic a na Hostinném [koupil], s platy kme- cími i se vším příslušenstvím, jakž toho otec jich i jiní předkové v drženie byli jsú, na tom svrchupsaní bratří žádného práva i žádné zvláštnosti sobě ani svým budúcím nepozuostavujíc. Což sě pak najmladšieho bratra, pana Tobiáše, dotýče, poněvadž tomu pří- tomen jest nebyl, i také ještě let dospělých nemá, při tom takové a toto nadepsaných bratří jest svolenie, že jemu miesto pozuostavují, když by koli týž bratr jich k le- tuom dospělým přišel, že k tomu přiveden býti má od týchž bratruov jeho, aby sě k tomuto zápisu a trhu přiznal. A dokudž by toho neučinili, v tom zavazují v správě panu Zdenkovi statky své, kteréž mají neb mieti budou. Zvláště pak tito dva bratři: pan Václav a pan Jiřík, tuto povinnost podnikají, jsúce v společnosti; pan Bernart pak jsúc od nich oddělen, toho prázden býti má. A oni, totiž pan Václav a pan Jiřík, v té správě zavázané statky mají dotud, dokudž by sě od najmladšieho bratra pana Tobiáše přiznánie zpuosobem nadepsaným nestalo. Item toto při tom vědomo býti má, že statek aneb ti lidé svrchupsaní pro- dáni jsú pánu svrchupsanému za C g. českých. A správa svrchudotčená vztahuje sě na Staré Buky. Actum f. III. post Omnium sanctorum, anno Domini XVXXII. Str. 107. 220. Jan z Wartemberka prodává ves Chotobici s příslušenstvím Zdenkovi z Waldšteina. 1522, 4. listopadu. Od pána JMti pana Jana Watmberského z Watmberka panu Zdenkovi z Walšteina trh o Chotobici. Před námi, Zigmundem z Javor-

Strana 470
470 D. XV. Trutnovské desky manské níka seděním tudiež, Simeonem Prostředkem od města Dvoru, přísežnými k soudu manství Trutnovského, svrchupsaní páni Jich Mt oznámili jsú mezi Jich Mtmi uči- něný trh, a to takový, že pan Jan Watmberský prodati jest ráčil k pravému a dě- dičnému drženie ves Chotobici se vším jejím příslušenstvím, s tvrzí, poplužím, s dvory, lesy, lukami, s mlajny, potoky, se všemi platy a duochody, za puol druhého tisíce k gr. miešenského počtu urozenému pánu panu Zdenkovi svrchupsanému, na tom na všem jmenovaném statku nadepsaný pan Jan Watmberský JMt sobě ani svým budúcím žádného práva i žádné zvláštnosti nepozuostavujíc. Actum f. III. Omnium sanctorum, anno Domini XVCXXII°. Str. 103. 221. Král Ludvík Dvorským povoluje, aby mohli po 3 leta držeti manství bez přijetí léna, protože toho času není hejtmana manství Trutnovského. Na hradě Pražském 1523, 12. března. My Ludvík, z božie milosti uherský, český oc král a margkrabic moravský oc, oznamujem tiemto listem všem, že jsú nám oznámili opatrní purgmistr a konšelé města Dvoru nad Labem, věrní naši milí, kterak mají a drží některé kusy a zbožie pod léno a manství k Trutnovu příslušející; ale poněvadž hejtmana toho kraje Trut- novského nynie nemají, prosili jsú nás, abychom je v tom, že léna na ty kusy ne- mají od koho přijíti, opatřili a některý čas jim k tomu dáti ráčili. Kdež znajíce my jich slušnú žádost, dopustili jsmy jim toho a tiemto listem s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách dopouštiemy, aby oni Dvorští z těch kusuov a manství, kteréž pod léno drží, za tři leta od datum listu tohoto pořád zběhlá léna nepřijímali a přijímati povinni nebyli. A jestli by který co z těch statkuov a kusuov prodal, to má sě kniehami manskými v přítomnosti dvou neb tří dobrých lidí, manuov toho kraje, naznamenati a zapsáno býti. Než po vy- jití těch let mají sě tak v tom zachovati, jakž za řád a právo jest, beze vší odpor- nosti. Tomu na svědomie pečet naši královskú rozkázali jsmy přitisknúti k tomuto listu. Dán na hradě Pražském, ve čtvrtek den svatého Řehoře, léta »e XXIII, krá- lovství našich uherského a českého sedmého. Ad relacionem magnifici domini Ade de Noua Domo, supremi regni Boemie cancellarii oc. Str. 104. 222. Václav ze Sloupna prodává půl rybníka s příslušenstvím obci města Dvoru. 1523, 6. srpna. Pánuom Dvorským trh o puol rybníka. Před námi, Heršem z Že- lezna a na Třemešné, Zigmundem z Javorníka seděním tudiež, Simeonem Prostředkem

Strana 471
z roku 1523 a 1524. 471 z Podhoří a bytem u města Dvoru, přísežnými k soudu manství Trutnovského, uro- zený vládyka pan Václav z Sloupna a na Bukovině prodal jest pravým trhem k pra- vému a budúcně dědičnému drženie puol rybníka toho, kterýž odkázáním a dáním od paní Jitky, manželky jeho, v moc a v držení jemu jest přišel. A to prodal se vším příslušenstvím k témuž rybníku náležejícím, tak jakž toho v držení jsúc on i předkové jeho užívali jsú, opatrným purgmistru, konšeluom i vší obci města Dvoru nad Labem za IIIj m. g. miešenského počtu. Zavdáno ihned aneb zavdati sě má panu Václavovi aneb jeho dědicuom na svatý Jiří najprv příští L g. českých, a potom vždy na každý svatý Jiří po L“ míšenských do vyplněnie sumy nade- psané platiti sě má. A tu a na tom gruntu pan Václav nadepsaný sobě ani svým budúcím nic nepozuostavuje nad sumu svrchupsanú, dokudž jemu vyplněna by nebyla, k tomu samému dluhu a k ničememu jinému právo a spravedlnost majíc. Pan Václav také v správě statek svuoj, kterýž má neb mieti bude, zava- zuje potud, pokudž v tomto manství za právo drží sě. Actum. f. V. ipso die Sixti, anno Domini XV XXIII°. Str. 103. 223. Šimon Prostředek z Podhoří prodává statek svůj Podhoří strýci svému Ondřejovi z Podhoří za 400 kop míšenských. 1524, 9. května. Panu Ondřejovi od pana Simeona Prostředka trh o Podhoří. Před nás, Herše z Železna a na Třemešné, Zigmunda z Javorníka seděním tudiež, přísežné k soudu manství Trutnovského, předstúpiv urozený vládyka pan Simeon Prostředek z Podhoří oznámil, že jest prodal pravým trhem k pravému budúcně dědičnému držení a užívání statek svuoj, kterýž Podhoří slove, s rybníky všemi, většími i menšími, s dědinami všemi, s lukami, s lesy a se všemi vodotečmi, a tak beze všeho pozuostavenie se vším příslušenstvím, jakž jest toho sám po otci svém v držení jsúc užíval, i také s tím kusem, kterýž jest od JMti pana Jindřicha Berky koupil, na kterémž ten rybníček pod najvětším udělán jest. A to prodal urozenému vládyce panu Ondřejovi strajci svému z Podhoří, za puol páta sta kop g. míšenského počtu. Zavdal ihned pan Ondřej LXX I míšenských; platiti má po XXXV též míšenských každý rok vždyckny ve třech nedělích po svatém Jiří, a to beze všeho dalšieho prodlévánie i všelikteraké výmluvy. Kterémužto placenie počátek býti má léta božieho XVXXV, a tak za osm let po závdavku pořád zběhlých po XXXV míšenských platiti má. Potom pak po vyjití těch osmi let, když sě bude

Strana 472
472 D. XV. Trutnovské desky manské psáti léta božieho oc XXXIII, má dáti L míšenských, a v plném roce, když sě bude psáti léta XVXXXIIIIP, též L ſP míšenských dodati a doplniti povinen bude. Toto také při tom má věděno býti, že pozuostalú sumu po závdavku, kteréž zuostává IIIj“ g. a XXX IP g. míšenských, pan Ondřej uručil jest panu Simeonovi, za kteréhož tito jsú slíbili: pan Martin Bakkalář, pan Jiřík Ro[z]sypal, pan Petr Machuov, pan Jan Voldan, pan Petr Cajp, Václav Zub, Pavel Hattavuoz, Matúš Je- čmenek, Jan Pichláček, Jiřík Pilař, všickni města Dvoru obyvatelé, a Vaněk Beneš- kuov z Jaromiře. Na ten a takový zpuosob slíbili jsú: kterýchž by koli peněz na čas svrchupsaný, a jmenovitě na den svatého Jiří aneb konečně po tom ve třech nedělích, pan Ondřej nepoložil a nedal, tehdy oni rukojmnové povinovati jsú a budú tu každú sumu napředpsanú splniti a dáti, žádnú jinú vymyšlenú věcí nemohúc toho odbyti, jediné penězi hotovými. A jestliže by skrze neplněnie a kterýchžkoli peněz nepoloženie pan Simeon neb jeho budúcí jakú škodu vzal neb vzali, tehdy podle té sumy jistinné, kteráž by na ten čas byla zadržána, povinni jsú a budú ty všeckny škody splniti, kteréž by on pan Simeon slušně ukázal neb jeho budúcí, v tom sobě nadepsaní rukojmové nic ku pomoci neberúc, než skrze neplněnie, kteréž by koli přišlo, právo všelikteraké podle zpuosobu městského podniknúti mají. Item pan Ondřej častopsaný rukojmím jmenovaným statek ten všicken ne- doplacený v moc jich zápisem tímto zavazuje, aby oni, jestliže by které penieze zaň dáti musili aneb dali, týž statek v moci majíc, aby jej drželi, jím vládli a jeho uží- vali dotud, dokudž by jim jich suma všickna zúplna zase dána a navrácena nebyla i se všemi škodami, kteréž by skrze to vzali a je slušně ukázali. Item což sě svrchupsaných rukojmí dotýče, jestliže by který z nich v tom času zhynul, tehdy v čtyřech nedělích pořád zběhlých jiný na to miesto postaven býti má, aby vždy počet nadepsaný rukojmí nalezen býti mohl. Item pan Ondřej nad tím vším napřed psaným statkem nadepsané rukojmie poručníky pravé otcovské učinil jest a činí, jestliže by jeho pán Buoh prvé, nežli by týž statek doplacen byl, smrti uchovati neráčil, aby oni předepsaní rukojmové po jeho smrti jej drželi, jim také [jako] svým vlastním vládli a jeho užívali, bez překážky a odporu dědicuov a budúcích jeho i všech lidí kterakkoli k tomu právo mieti chtějících. Moc sobě při tom pan Ondřej a svým dědicuom neb budúcím po- zuostavuje; však ta mocnost pruochod mieti má po zaplacenie častopsaného statku. A jestliže by pan Ondřej ten statek komu dal anebo nad tím častopsaným a nade vším jiným svým statkem v tom času poručníka jednoho aneb dva učinil, kteřížto aneb kterýž by tomu placenie podle zpuosobu trhu svrchupsaného dosti či- niti mohl neb mohli, tehdy tomu odporu žádného činěno býti nemá. Pakli by tomu ti anebo ten poručník dosti nečinili neb nečinil, při tom při všem zachováno buď, jakž o tom napřed položeno a zapsáno stojí.

Strana 473
z roku 1524. 473 Item v ten den a v tu hodinu pan Simeon sám od sebe i od svých dědicuov a budoucích odevzdal jest ten všicken svrchupsaný statek podle práva manského, sobě ani svým dědicuom a budúcím na tom sobě nic nepozuostavujíc. A to odevzdal jest panu panu Ondřejovi častopsanému i jeho dědicuom a budúcím. Při tom ještě i toto vědomo buď: Jestliže by pán Buoh pana Simeona smrti uchovati neráčil, prvé než by jemu ta suma v zápisu nadepsaném podle rokuov jmenovaných vyplněna nebyla, tehdy po jeho smrti Lidmila dcera jeho podle obda- rovánie krále JMti, jakž toho statku pravú dědičkú vyhlášena jest, bude mieti a má k tomu ke všemu dluhu plné právo, tak jako on sám pan Simeon častopsaný, bez odporu a překážky všelikteraké lidí všech. Moci sobě při tom pan Simeon po- zuostavuje. Item pan Simeon statek ten panu Ondřejovi prodaný spravuje vším svým statkem, kterýž má neb mieti bude, podle práva na to vyměřeného, a to do času, jakž za právo od staradávna v manství Trutnovském drží sě. Stalo sě léta božieho XVCXXIIII., v pondělí po svatém Stanislavu. Str 105; odstavec 5, 6 a 8 tohoto zápisu jsou přetrženy. 224. Zikmund z Javorníka zapisuje statek svůj rukojmím za věno manželky své Anny z Hustiřan. 1524, 9. května. Zapsání statku páně Zigmundova z Javorníka. Před nás, Herše z Železna a na Třemešné, Simeona Prostředka z Podhoří a bytem u města Dvoru, urozený vládyka pan Zigmund z Javorníka seděním tudiež předstúpiv oznámil jest, že pánuom rukojmím, kteří zaň ku paní Anně, manželce jeho, za III° gr. českých věna jejieho slíbili jsú, zavazuje všicek statek svuoj, kterýž v tomto manství Trutnov- ském má, na ten a takový zpuosob: jestliže by pana Zigmunda nadepsaného pán Buoh smrti uchovati neráčil, aby oni páni rukojmové statkem tím jeho vypraviti sě mohli a vypravili, bez překážky všech přátel jeho i jiných lidí kterakkoli k tomu právo mieti chtějících. Tito zejména slíbili jsú, v listu hlavním zapsáni jsúc: pan Jindřich Berka JMt, pan Hereš, pan Jan starší Kruppay, pan Václav a pan Zdeněk bratří vlastní Šárovcové, tak jakž o tom v témž listu hlavním šíř a ovšem plněji sě zavierá a ukazuje. Item což by koli po témž věnu a nad to věno statku jeho zuostalo po jeho smrti, to všeckno poručil jest a mocně tiemto zápisem poroučí Václavovi strajci svému z Javorníka, Janovi a Kateřině, dětem nebožtíka Jana Chudého z Velošic, tak aby oni společně statkem tiem vládli a jeho jako svého vlastnieho užívali, což Archiv Český XV 60

Strana 474
474 D. XV. Trutnovské desky manské by ho koli pozuostalo nad svrchupsané věno; avšak to býti má po smrti téhož pana Zigmunda z Javorníka. Moc v tomto zapsání přáteluom nadepsaným svědčící pan Zigmund sobě po- zuostavuje, což nad svrchupsané věno zapsáno stojí. Stalo sě f. II. post Stanislai, anno Domini XV XXIIII°. Pan Jan svrchupsaný oznámil jest před panem hejtmanem JMtí a pány many na Trutnově, že plnú moc dal a dává k tomu, aby pan Václav nadepsaný z Javor- níka tu a takovú mocnost měl, kterak a jakým zpuosobem osvědčí sě nápadu a práva k statku po nebožtíkovi panu Zigmundovi Javornickém pozuostalého, aby týmž obyčejem a způosobem na místě jeho a od něho statku téhož a k němu nápadu i práva odsvědčiti sě mohl. Actum f. II. post Letare anno Domini XVCXXVIII° [23. března 1528]. Str. 107; zápis ten přetržen. 225. Hynek Špetle z Janovic zapisuje v dluhu zboží své Kocléřovské Jakubovi z Poršic. 1524, 26. května. O Kocléřov smlúva. Před nás, Herše z Železna a na Třemešné, Simeona Prostředka z Podhoří, přísežné k soudu manství Trutnovského, předstúpili jsú uro- zený pán pan Hynek Špetle z Janovic a na Skalách a urozený vládyka pan Jakub z Poršic, žádajíce, abychom podle manského práva dopustili jim smlúvu, kterúž o Kocléřov s jeho příslušenstvím mezi sebú sepsanú nám ukázali, do kněh manských vložiti nebo vepsati dopustili. Kteréžto věci slušně odepřieti nemohúce, na žádost jich to jsmy učinili. A ta smlouva slovo od slova takto zní: Léta Páně XV XXIIII, ve čtvrtek na den božieho Těla, stala sě smlúva mezi urozeným pánem panem Hynkem Špetlí z Janovic a na Skalách s jedné, a mezi uro- zeným vládykú panem Jakubem z Poršis s strany druhé, skrze urozeného vládyku pana Jana staršieho Kruppého z Probluze a na Hradišti, a to taková: Jakož pan Jan starší Sudlice z Žernovie jsa rukojmie za JMt pána pana Hynka Špetli, a na téhož pana Jana Sudlici přišlo dielu jeho s úroky zadržalými i s škodami dvě stě kop gr. českých, a k tomu pan Jakub má připuojčiti pánu JMti tři sta kop g. če- ských, nynie hned při postúpení IIj sta kop g. českých, a při postupování mají sě srovnati o L IP g. českých přátelsky, kdy je má pánu dáti. A při tom pán JMt má hned Kocléřova a Bukoviny s lidmi i s tím se vším, což k tomu přísluší, tak jakž pán JMt to zbožie od pana Petra Haléře ujal a v dr- žení toho byl, na něm sobě nic nepozuostavujíc, dědičně panu Jakubovi z Poršic postúpiti, a člověčenství lidé slíbiti mají, ale však na ten zpuosob: že pan Jakub maje to zbožie Kocléřovské od pána kniehami manskými zapsané a utvrzené, má při tom týž pan Jakub panu Hynkovi JMti lidi ty, kteří k Kocléřovu s Bukovinú i s tím

Strana 475
z roku 1524. 475 se vším, což k tomu příleží, pustiti k užívání, však na ten zpuosob, že panu Jaku- bovi pán JMt má do tří let pořad zběhlých anebo dědicóm a budúcím jeho vydávati z těch pěti set kop g. českých po XLti g. českých, a to rozdielně, počna na svatý Havel najprv příští XX P g. českých a na svatý Jiří též XX I g. českých, a tak pořád na každý svatý Havel a svatý Jiří má pán JMt aneb JMti budúcí panu Jakubovi neb jeho budúcím vydávati po XX g. českých; a po třech letech pořad zběhlých bude povinen pán JMt aneb jeho budúcí panu Jakubovi neb jeho budúcím vydávati po Lti I g. českých též rozdielně, na svatý Havel XXV I g. a na svatý Jiří též XXV I g. vše českých, a to dotud, dokudž by pán JMt aneb jeho budúcí panu Jakubovi neb jeho budúcím rok napřed, anebo též zase pan Jakub neb jeho budúcí, sobě věděti nedali. A když by koli strana straně dadúc rok napřed věděti, tehdy bude povinna jedna strana druhé tomu dosti učiniti: pan Jakub vezmúc sumu svú i úroky pánu JMti neb dědicuom a budúcím jeho toho zbožie postúpiti; a též zase kdyby pan Jakub dal pánu JMti aneb budúcím jeho rok věděti, a pán neb jeho budúcí sumy nadepsané panu Jakubovi neb jeho budúcím nedal, tehdy panu Jakubovi neb jeho budúcím dědičně to zbožie Kocléřovské zuostati má s tím se vším příslušenstvím. Toto pak při tom znamenitě vymieněno jest: Jestliže by panu Jakubovi neb jeho budúcím který úrok zadržán byl, buď při svatým Havlu neb při svatém Jiří, jakž o tom napřed dotčeno jest, tehdy má v tom vuoli, v ten vešken statek i v lidi, tak jakž jemu od pána JMti postúpeno, vkročiti i s užíváním a požitky držeti dotud a tak dlúho, dokudž by panu Jakubovi aneb jeho budúcím takoví zadržalí úrokové, buď jeden nebo vicc, dáni a spraveni nebyli i se všemi škodami a náklady pro tu příčinu vzatými, v jeho páně Jakubovu aneb jeho budúcích moc. Zápis tento stal sě a v kniehy tyto manské tato smlouva vepsána a vložena jest f. II. post Bonifacii [6. června], anno XV XXIIII. Str. 108. 226. Václav a Tobiáš bratří z Warnsdorfu v dluhu 30 kop gr. č. dávají Majdaleně z Peryce v zástavu své poddané v Starých Bucích. 1524, 7. června. Zástava lidí od pana Václava a Tobiáše bratří z Warnštorfu. Před námi, Heršem z Železna a na Třemešné, Simeonem Prostředkem z Podhoří, přísežnými k soudu manství Trutnovského, urozený vládyka pan Václav z Warnštorfu a na Starých Bucích oznámil, že jest dlužen s panem Tobiášem, bratrem svým, XXX I g. českých urozené vládyce paní Magdaleně z Peryce a jejím budúcím. V kte- rémžto dluhu a sumě jmenované on pan Václav s povolením téhož pana Tobiáše 60*

Strana 476
176 D. XV. Trutnovské desky manské bratra svého postupil jest a mocně postupuje lidí, zejména těchto z Starých Bukuov: Kleyn Urbana, Vencl Vítka, Vaňka kostelníka, Jiříka Kalnara, Hans Vítka, na ten a takový zpuosob, aby jmenovaná paní Magdalena lidí těch v držení jsúc, beze vší odpornosti platu s nich ročnieho III g. k svému požitku vzíti a bráti mohla roz- dielně, na svatý Havel Ij g. a na svatý Jiří též Ij g. českých, dotud a tak dlúho, dokudž by jí suma nadepsaná těch XXX IP g. úplně dána a zaplacena nebyla. A nikterakž z držení těch lidí nižádným právem vyvedena býti nemá, než splněním té jmenované sumy. A když by koli při kterémžkoli svatém Jiří neb svatém Havle paní Magda- leně její suma dána a splněna byla, tehdy ihned lidí jmenovaných zase bratřím nade- psaným bez odporu postúpiti a je propustiti má, však prvé úrok ten při postoupení i jiné úroky vyberúc. Toto pak při tom vědomo býti má, že pan Tobiáš, mladší bratr, tomuto zá- pisu přítomen jest nebyl, ale list pod svú pečetí poslal jest, k tomu dobrú vuoli dávajíc. Kteréžto věci miesto a stálost dává sě podle práva manského. Stalo sě léta božieho XV XXIIII, v outeraj po svatém Bonifácí. Str. 109; zápis ten přetržen. 227. Jakub z Poršic činí poručníkem zápisu od Hynka Špetle mu daného Nathanaela Černína z Černína. 1525, 26. ledna. Pan Jakub z Poršic poručníka činí zápisu nadepsaného a toho všeho, což sě v něm zavierá. Před nás, Herše z Železna a na Třemešné, Si- meona Prostředka z Podhoří, přísežné k soudu manství kraje Trutnovského, před- stúpivši urozený vládyka pan Jakub z Poršic, oznámil jest, že poručníka mocného činí urozeného a statečného rytieře pana Nathanaele Černína z Černína toho všeho zápisu nadepsaného i toho, což v něm zapsáno a položeno stojí, tak aby on pan Nathanael plnú moc a plné právo měl k tomu, jestliže by pan Hynek Špetle kterého úroku tak, jakž zápis ukazuje, nepoložil a nedal, aneb jiného, což v něm zapsáno jest, všeho tak nesplnil, aby sě v statek ten Kocléřovský podle práva uvázati a všeckno podle téhož zápisu puosobiti a činiti mohl, jako by jemu panu Nathanae- lovi slovo od slova svědčil. Při tomto poručení pan Jakub moc a micsto sobě po- zuostavuje. Stalo sě léta božieho XVCXXV, ve čtvrtek po Obrácení na víru s. Pavla. Str. 110; zápis ten přetržen. 228. Tobiáš z Warnsdorfu dává některé poddané své v Starých Bucích v zástavu švakru svému Benešovi Stošovi z Targovic u věně sestry své. 1525, 29. července. Zástava lidí od pana Tobiáše Buckého panu Benešovi Sto-

Strana 477
z roku 1525. 477 šovi. Před nás, Herše z Železna a na Třemešné, Simeona Prostředka z Podhoří, přísežné k soudu manství Trutnovského, předstúpil jest urozený vládyka pan Tobiáš z Warnštorfu a na Starých Bucích a oznámil: Jakož jest dobré paměti pan Hanuš Bucký věnoval a po své dceři jmenoval panu Benešovi Štosovi věna puol třetieho sta kop miešenského počtu, a tomu týž pan Beneš, švagr muoj, prodlenie až do času nynějšieho jest činil, ale již svého užívati umienivši, mne jakožto držitele statku otcovského z toho věna napomenul jest. Kdež pak já nadepsaný Tobiáš, nemaje do- statku toho a penězi hotovými odbyti téhož pana Beneše nemohúc, zastavil jsem a zastavuji dobrovolně a mocně lidi své z Starých Bukuov zejména tyto: Hanuš Austu, Brykl, Bartoš Povlič, Matouš Vítek, Šimon Oth, Jiřík Vítek, Michal Taslar, Czankar, Michal Austu, Dlouhý Matys, na ten a takový zpuosob, aby on pan Beneš Štos s lidí těch a od těch lidí úroku a platu ročnieho najíti a vybrati i k svému užitku přijíti mohl pětmezcítma kop počtu míšenského, rozdielně takto: na svatého Havla puoltřinácty kopy a na svatý Jiří též puoltřinácty kopy na míšensko. A ten jmenovaný plat panu Benešovi vycházeti a vyplňovati sě má od lidí nadepsaných bez odporu a překážky mé i mých budúcích dotud a tak dlúho, dokudž by jemu ta nadepsaná suma, totiž IIj“ � míšenských, dána úplně a zaplacena ne- byla. A když by koli ta suma zpravena a splněna jemu panu Benešovi byla, tehdy ihned platu toho ustúpiti a tento zápis propustiti a zrušiti má. Toto pak při tom jest mé dobrovolné svolenie a k tomu svú dobrú vuoli dal jsem a dávám, aby panu Benešovi ode mne aneb od budúcích a potomkuov mých nadepsaná suma dána a splněna byla od svatého Havla najprv příštieho v pl- ném roce. Jestliže by pak témuž panu Benešovi na ten čas suma častopsaná dána a spl- něna nebyla, aneb jestli by který úrok jemu zadržán byl, tehdy dávám k tomu plnú moc i dokonalé právo, aby sě pan Beneš Štos podle práva manského a právem manským v ty lidi uvázati a je držeti mohl bez otporu a všelikteraké překážky mé i mých budúcích. A tento zápis netoliko sě na lidi jmenované vztahuje, ale i na jich dědice a budúcí i jiné potomky, kteříž by po nich míst a gruntuov těch v držení byli. Pakli by panu Benešovi při tom, když by sě v držení lidí těch uvésti umienil a toho žádal, nějaký nedostatek od toho práva manského [se] býti viděl, a v drženie týchž lidí vstúpiti a vkročiti by nemohl, tehdy dávám k tomu svú svobodnú a dobrú vuoli, aby v to vstúpil a vkročil, kterýmž by koli právem v zemi této umienil aneb jakýmžkoli zpuosobem slušným podle mocnosti a své možnosti v takové drženie mohl by vjíti a vstúpiti. Ke všemu tomu moc a dobrú vuoli jemu dávám, a v ničemž jemu odporu při tom činiti nebudu a nemám já i moji budúcí a potomní. Stalo sě v so- botu na den svaté Marty, léta božieho XV XXV°.

Strana 478
478 D. XV. Trutnovské desky manské V ten den a v tu hodinu pan Beneš Štos zápisu nadepsaného, ač by jeho pán Buch smrti uchovati neráčil, postúpil jest a mocně postupuje paní Barboře man- želce své, tak aby ona po smrti jeho ke všemu tomu, což ten zápis ukazuje, právo a mocnost měla, jako by jí slovo od slova svědčil. A když by k tomu přišlo, že by zápis ten vypraven byl splněním sumy v něm položené, tehdy pan Beneš moci mieti nemá, té a takový sumy vyzdvihnúti, dokudž jí toho jiným zpuosobem dosta- tečně neujistí. Item toto také při tom vědomo býti má, že pan Beneš Štos paní Barboře z Warnštorfu, manželce své, list věnní do dvú set kop g. udělati má aneb dobrú vuoli na listy, kteréž má, do té sumy, však tak, aby na jistém dluhu to ukázáno bylo. A dokudž toho neučiní, tehdy dotud práva a moci k témuž svrchupsanému zápisu a k věcem v něm zapsaným mieti nemá. Ale kdykoli to vyplní a takové ujištění zpuosobem nadepsaným učiní, tehdy ihned dokonalú mocnost k tomu ke všemu mieti má. Tomu všemu pan Beneš Štos dosti učinil, a podle povinnosti v nadepsaném artikuli zapsané, kterýž vymazán jest, paní manželce své II“ g. jest ujistil; protož zápis svrchu psaný dokonalú mocnost mieti má. Na tu sumu napřed v tomto svrchupsaném zápisu jmenovanú pan Tobiáš Bucký splnil a dal jest panu Benešovi Štosovi XXV g. českých; a pan Beneš v tom propouští a jemu ustupuje lidí těchto zejména: Michala Austu a Dlouhého Matysa. Stalo sě f. VI. post Diuisionis apostolorum, anno Domini XV’XXVIII [17. července 1528]. Str. 111; zápis ten přetržen. 229. Jan Krušina z Lichtemburka uvazuje se v úřad hejtmana manství Trutnovského. 1527, 4. listopadu. Léta Páně XVCXXVII v pondělí po Všech Svatých, k obeslání pana hejtmana JMti pana Jana Grušiny páni manové učinili jsú první sjezd a sjití společní na Trutnov. A tu pan hejtman, jakž z rozkázánie krále JMti úřad ten přijal, ihned při tom času a na ten den svrchupsaný poručení JMKské ukázal; a tu právo manské otevřieno jest. Sjití také pánuov manuov podle starodávnieho manského práva bylo jest na zámku Trutnově v světnici soudné. Potom po středopostí léta Páně XVCXXVIII [23. března 1528] za téhož pana hejtmana první soud manský zaseden a držán byl v pondělí. Str. 114.

Strana 479
z let 1525—1528. 479 230. Václav z Javorníka a Jan z Velošic žádají za poznamenání, že k soudu manskému stáli a pan Martin nestál. 1528, 23. března. Pan Václav z Javorníka a pan Jan z Velošic před panem hejtmanem JMtí a pány many na Trutnově ohlásili sě osobně stojíc, a oznámili, že tomu všemu, což sě pana Martina Radikovského dotýče, podle smlouvy a trhu o Javorník učině- ného dosti učiniti chtěli jsú, což koli povinnost jich ukazuje. Ale že on pan Martin, majíc o té věci vědomost, tak jakž od krále JMti listem, a JMti psaním, tudíž také pana hejtmana JMti dne položením k příjezdu na Trutnov jemu oznámeno jest bylo, k tomu sě jest nepostavil a nenalezl; za pamět nadepsaní pan Václav a pan Jan žádajíce, že osobami jich při tom nic jest nesešlo. Actum f. II. post Letare, anno Domini XVCXXVIII°. Str. 113. 231. Tobiáš z Warnsdorfu prodává poddané své ve Ždárné Benešovi Stošovi z Targovic. 1528, 17. července. Panu Benešovi Štosovi trh s panem Tobiášem Buckým, šva- grem jeho. Před nás, Herše z Železna a na Třemešné, Simeona Prostředka z Pod- hoří, Martina Bakkaláře od města Dvoru, přísežné k soudu manství Trutnovského, předstúpil jest urozený vládyka pan Tobiáš Bucký z Warnštorfu a na Starých Bu- cích oznamujíc, že jest prodal pravým trhem k pravému a dědičnému držení lidi své zejména tyto: Jiříka Hortle, Brath Hanusa, Zaydle, Matouše Rythnara, a poustku, kterúž Brath Hanus drží ve Žďárné. A to jest prodal urozenému vládyce panu Be- nešovi Štosovi z Starkovic za LX � g. českých s platy, s robotami i se všemi po- vinnostmi, tak jakž jest toho sám po svém otci v držení byl. Což sě pak gruntu toho v Starých Bucích, kdež Jiřík Hortl obýval a na kterýž pan Beneš dosedl a své obydlé má, dotýče, ten grunt se vším jeho příslušen- stvím pan Tobiáš jemu osvobozuje, tak aby on pan Beneš i jeho budúcí žádnú po- vinností a naprosto žádnou vymyšlenou věcí k té tvrzi k Starým Bukuom nepříslušel a nepříležal, ale právě za svobodný jej držeti a jeho užívati má on i jeho dědicové a budúcí bez všelikteraké překážky pana Tobiáše nadepsaného i jeho dědicuov a budúcích. Což sě pak svrchujmenovaných lidí ve vsi, jenž Žďárná slove, obydlé majících dotýče, ty jest pan Tobiáš panu Benešovi prodal s platy, s robotami i se všemi po- vinnostmi, jakž o tom registra jemu vydaná ukazují, sobě na tom nic nepozuostavujíc

Strana 480
480 D. XV. Trutnovské desky manské ani svým dědicuom a budúcím, prodal jest to také i s panstvím plným ty lidi jmenované. Tato toliko při tom výmienka jest a páně Benešovo dobrovolné svolenie: Když by koli jemu ti gruntové buďto společně aneb rozdielně na prodaji byli, tehdy prvotně a předkem pana Tobiáše aneb jeho dědice na to pobiediti má, a za tu sumu, totiž za LX I g. pustiti. Však žádný jiný mimo pana Tobiáše a dědice jeho té vý- mienky užiti nemá. Actum f. VI. post Diuisionis apostolorum, anno oc XXVIII°. Str. 115. 232. Václav Javornický z Javorníka prodává tvrz Javorník s příslušenstvím Martinovi Radikovskému z Hrádku a Anně z Hustiřan, manželce jeho. 1528, 18. července. Prodání statku panu Martinovi Radikovskému. Před nás, Herše z Železna a na Třemešné, Simeona z Podhoří, Martina Bakkaláře od města Dvoru, přísežné k soudu manství Trutnovského, předstúpiv urozený vládyka pan Václav Ja- vornický z Javorníka, oznámil jest, že s povolením pánuov rukojmí dolepsaných, kteříž za nebožtíka pana Zigmunda Javornického za III° g. českých ku paní Anně z Hustiřan, někdy manželce jeho, věna jejieho slíbili, jakž o tom list hlavní ukazuje, prodal jest statek ten, totiž Javorník tvrz se vším příslušenstvím, s rolí, s lukami, s lesy, s rybníky, s potoky i se všemi vodotečmi, s mlajnem, s pilú, s lidmi, platy s kmnecími i se všemi puožitky a duochody i se vší zvolí, jakž toho sám po svrchu- psaném panu Zigmundovi v držení byl. A to jest prodal urozenému vládyce panu Martinu Radikovskému z Hrádku a paní Anně z Hustiřan, manželce jeho, oběma z mrtvého na živého, za IIII° � g. českých. Při tom ihned týž pan Václav odevzdal jest a odsvědčil sě toho všeho statku podle práva manského. A to jest odevzdal panu Martinovi nadepsanému a paní Anně manželce jeho, od sebe i od svých budúcích, majíc k tomu povolení od pánuov rukojmí. A tito zejména páni rukojmové jsú za věno svrchupsané: pan Jindřich Berka, pan Hereš, pan Jan starší Kruppay, pan Václav a pan Zdeněk bratří vlastní Šárovcové. Což sě pak správy o tom svrchupsaném statku dotýče, páni rukojmové do- pustili jsú a k tomu povolení dali, aby ten list věnní v správě ležel do dne a do roka podle práva manského při knihách. Po vyjití pak a vyplnění času toho ten list hlavní žádné moci mieti nemá, ale má zrušen býti, a pánuom rukojmím pečeti jich navrátiti sě mají. On také pan Václav do těch sta kop gr. jemu náležejících a panu Janovi i paní Kateřině z Velešic, přáteluom jeho, zavázal jest v správě do dne a do roka

Strana 481
s roku 1528. 481 všicek statek svuoj, kterýž má neb mieti bude. Po vyjití pak toho času již všeho prázden býti má. Což sě také dílu paní Kateřiny nadepsané dotýče, pan Václav Javornický udělal jest list na XL I g., svědčící panu Martinovi Radikovskému na ten a takový zpuosob: když jí paní Kateřině díl její při knihách manských položen bude, tehdy ten list panu Václavovi zase v moc jeho má navrácen býti. Item toto má vědomo býti, že prodajem statku nadepsaného list ten svrchu- psaný věnní má vyvazen a vypraven býti a mocnosti ižádné jiné viec mieti nemá; než toliko v správě, jakž napřed dotčeno jest, ležeti má na ten zpuosob, jestliže by na pana Martina o ten statek jakážkoli závada přišla, aby o to k listu témuž zřenie mieti mohl a měl do sumy, ač by která na něm obdržána byla. Actum sabbato post Diuisionis apostolorum, anno Domini XV°XXVIII°. Str. 116. 233. Janovi Krušinovi z Lichtemburka dává soud manský stané právo na Heřmana z Šumburka. 1528, 9. září. Stané právo panu Janovi Grušinovi, panu hejtmanu JMti, dáno jest podle zpuosobu toho, kdež jest pohnati ráčil pana Heřmana Šumburgka, což sě zámku Šacléře s jeho příslušenstvím dotýče, a po třetím puohonu poněvadž jest pan Heřman státi neráčil, protož podle práva manského do dvú neděl panu hejtmanu k dovedení práva prótah dán jest od dne tohoto. Actum f. IIII. post Natiuitatis Marie, anno »c XXVIII°. Potom po vyjití těch dvú neděl pan hejtman nadepsaný řádně podle práva manského uveden jest v statek ten svrchupsaný dvěma many přísežnými a komorníkem. V tom také času a mezi tím žádné poselství i psaní a vodvolání před krále JMt ini před žádného jest nezašlo. Str. 114. 234. Václav Javornický kvituje Jiříka Javornického strýce svého z nápadu po otci. 1528, 9. září. Pan Václav Javornický quituje pana Jiříka Javornického, strajce svého. Léta božieho XVCXXVIII., v středu po Narození panny Marie pan Václav Javornický z Javorníka přiznal sě jest k tomu, že od pana Jiříka Ja- vornického, strajce svého, všicken díl otcovský a nápad svuoj zúplna a docela přijal jest a vyzdvihl, a při témž panu Jiříkovi že jemu již žádná spravedlnost ini povinnost nenáleží. Protož jej tímto zápisem ze všeho quituje a podle práva propouštějíc, všeho Archiv Český XV 61

Strana 482
482 D. XV. Trutnovské desky manské prázdna činí, slibujíc sám za se i za své dědice a budúcí, pro tu věc nenavracovati sě nižádným obyčejem a právem naň na pana Jiříka svrchupsaného i na jeho dědice a budúcí. Stalo sě na Trutnově s vědomím pana hejtmana a pánuov manuov přísežných léta oc ut supra. Též také zase pan Jiřík Javornický jakož sě jest pravil spravedlnost mieti k statku po panu Zigmundovi Javornickém, bratru jeho, pozuostalému, a z toho jest právem viniti chtěl pana Václava Javornického, strajce svého, kdež i puohony na něho vzal jest, o to i o jiné všeckno přátelsky jsú smluveni, a o všeckny nesnáze a ruoznice, kteréž mezi jimi vznikly, srovnali jsú sě. A při tom pan Jiřík odřekl sě jest a odsvědčil toho všeho statku a nápadu po nebožtíkovi panu Zigmundovi Javornickém pozuostalého, a to podle práva man- ského, slibujíc sám za se i za své dědice a budúcí, pro tu věc i pro žádnú, což sě nadepsaného nápadu dotýče, nenavracovati sě na pana Václava svrchupsaného i na žádného na potomní a budúcí časy. Stalo sě na Trutnově v přítomnosti pana hejtmana JMti a pánuov manuov přísežných, zejména: Herše z Železna, Jakuba z Poršic »c, Beneše Stoše z Starkovic, Simeona Prostředka z Podhoří, Martina Bakkaláře od města Dvoru, léta vt antea. Pan Václav Javornický penieze ty a díl paní Kateřině z Velešic náležející položil při knihách manských podle zapsání svého. A tak tomu všemu dosti učinil, protož z toho propuštěn jest. Item jestliže by sě paní Kateřina živa jsúc nalezla a k své spravedlnosti ohlá- sila, chtějíc jí užiti, tehdy pan Václav chtěl-li by ji z čeho viniti, z nákladuov a škod, má jemu při právě manském ze všeho práva býti. Penieze ty, kteréž pan Václav Javornický položil při knihách těchto paní Kateřině z Velešic náležité, pan Jan Rodovský starší z Hustiřan přijal jest k sobě pod úrok s povolením téhož pana Václava. Úrok pak ten z těch peněz přicházející má při kniehách kladen býti. A ta jistina aneb list, kterýž pan Jan Rodovský udělati má a při knihách položí, nemá žádnému vydán býti bez vuole pana Václava Javornického i pana Jana a paní Kateřiny z Velešic do tří let a XVIII“ neděl. Umřel-li by pak který z nich, tehdy s mrtvého na živého ta spravedlnost připadnúti má. Stalo sě v pondělí po svatém Bonifací, leta oc XXIX. Str. 117. 235. Jiřík z Gersdorfu prodává ves Vyhnanov a ves pustou Prorub obci města Jaroměře. 1528, 28. září. Pánuom Jaromiřským trh o Vyhnanov oc. Léta božieho XV'XXVIII", ve čtvrtek po narození panny Marije, předstúpili jsú před pána JMt pana hejtmana manství kraje Trutnovského, a před pány many přísežné k soudu manství téhož ně-

Strana 483
z roku 1528. 483 které osoby od pánuov Jaromiřských, žádajíc na místě pana purgmistra a konšel, starších obecních i vší obce města téhož, aby jim zápisem kniehami manskými trh ten, kterýž jsú s panem Jiříkem z Gerzštorfu o Vyhnanov ves a druhú ves pustú, kteráž Prorub jmenuje sě, podle práva manského [učinili], stvrzen byl, poněvadž ti gruntové od starodávna k manství témuž Trutnovskému příležejí. A pan Jiřík Gerzštorf přiznavši sě k takovému trhu, a že jest nadepsané vsi prodal svrchupsaným purgmistru a obci města nadepsaného ku pravému a budúcně dědičnému držení a užívání se vším právem svým a se vším k těm vesnicím příslu- šenstvím, sobě na tom ani svým dědicuom a budúcím nic nepozuostavujíc, za též také jako i páni Jaromiřští jest žádal. Protož pan hejtman JMt a páni manové dopustili jsú a rozkázali trh svrchu- psaný v kniehy tyto manské vložiti a vepsati, jemu celú a dokonalú moc podle práva manského dávajíce. Stalo sě f. II. Wenceslai anno vt supra. Stal sě zápis tento z vuole JMti a pana hejtmana, pana Jana Grušiny z Lichtmburgku, i také z vuole všech pánuov přísežných k soudu manství tohoto. Str. 118. 236. Tobiáš z Warnsdorfu v 50 kopách gr. č. zastavuje tři rybníky Johance z Rizemburka. 1528, 14. prosince. Zápis paní Johanky z Rizmburgku. Před námi, Janem Grušinou z Lichtmburgku, hejtmanem kraje Trutnovského, Heršem z Železna a na Třemešné, Jakubem z Poršic a na Kocléřově, a před jinými pány many přísežnými v plném zahájeném soudem [sic], urozený vládyka pan Tobiáš z Warnštorfu a na Starých Bucích oznámil jest, že dlužen jsa urozené paní Johance z Rizmburgka spravedlivého dluhu L I g. českých, v tom zastavil jest a dobrovolně zastavuje tři rybníčky, kteříž pořádkem od Trutnova k Starým Bukuom položení mají. A to zastavil na ten a takový zpuosob: jestliže by té sumy nadepsané na svatý Jiří najprv příští aneb konečně ve dvú nedělích po témž svatém Jiří paní Johance nadepsané sumy svrchupsané nedal a nesplnil, aby těch rybníčkuov nade- psaných v držení a užívání byla, uvedena jsúc v to podle práva manského, dotud a tak dlúho, dokudž by těch L g. českých paní nadepsané dáno a splněno nebylo. A když by koli paní svou sumu splněnu měla a ji přijala, tehdy ihned bez odporu rybníčkuov nadepsaných panu Tobiášovi neb jeho budúcím zase postúpiti má a povinna bude; však jestliže by paní Johanka svrchupsaná jaký náklad na ná- sadu a osazení těch rybníčkuov učinila, to předkem zase odtud vzéti má a panu Tobiášovi postúpiti zpuosobem nadepsaným. Stalo sě léta božieho XVCXXVIII, f. II. post Lucie. Str. 120; zápis ten přetržen. 61*

Strana 484
484 D. XV. Trutnovské desky manské 237. Jakub z Poršic v dluhu 60 kop gr. č. dává obci města Dvoru v zástavu ves Bukovinu. (1528.) Zástava pánuom Dvorským vsi Bukoviny. Před nás, Jana Grušinu z Lichtmburgku, hejtmana manství kraje Trutnovského, a přísežné k soudu manství téhož, předstúpil jest urozený vládyka pan Jakub z Poršic a oznámil, že jest dlužen pravého a spravedlivého vděk puojčeného dluhu LX I gr. českých opatrným purg- mistru, konšeluom i vší obci města Dvoru, v kterémžto dluhu zastavil jest a zavadil ves svú Bukovinu, a zápisem tímto lidí těch v té vsi postupuje, však panství vrchní k spravování na týchž lidech pan Jakub sobě pozuostavuje. A ta zástava v tom zpuosobu má státi a trvati až do svatého Havla najprv příštího aneb konečně do dvú neděl po svatém Havlu. Tu pan Jakub povinen bude zase pánuom Dvorským dotčenú sumu složiti a v jich moc dáti, a oni vyberúc s těch lidí aneb jich náměstkuov poplatky a duochody toho času přišlé, a příjmúc svú puojčenú sumu, zase panu Jakubovi tento zápis i lidi propustiti mají a povinni budou. Pakli by pan Jakub na ten uložený čas té prvé dotčené sumy pánuom Dvorským nesplnil a v jich moc nedal, tehdy páni Dvorští mají panu Jakubovi aneb jeho dě- dicuom položiti a v jeho neb jich moc dáti k té prvé psané sumě XL. IP gr. českých, aby té vší sumy sě zběhlo C gr. českých; a ta suma sě položiti má při kniehách manských; a to doložení panu Jakubovi od pánuov Dvorských, totiž těch XL gr. českých, má sě státi a vykonati po vyjití dvú neděl, kdež on pan Jakub měl by jim pánuom Dvorským podle zpuosobu svrchupsaného jich puojčenou sumu zase dáti a oplatiti. A to páni Dvorští učiníc, pan Jakub aneb dědici jeho budou povinni a mají tu prvé dotčenú ves Bukovinu se vším jejím příslušenstvím s lidmi, dvory kmecími, s platy, s rybníčkem, kterýž nad Houdkovými jest, i s gruntem, kterýž Komárov slove, též s tím se vším, což k tomu příleží od staradávna, k pravému držení a uží- vání se vší zvolí a se vším panstvím a právem svým, tak jakž jest toho sám v dr- žení a užívání byl, hned postúpiti, a to beze všeho odporu, sobě v tom a při tom nic ku pomoci neberúc. Pakli by sě pan Jakub aneb jeho dědicové tím postoupením tak nezachoval, tehdy páni Dvorští budú sě motci komorníkem manství kraje Trutnovského v tu ves. v lidi, platy, ve všecky duochody a zvóle, což k tomu přísluší, uvázati, toho v držení a užívání i v mocném spravování býti dotud a tak dlúho, dokudž by on pan Jakub aneb dědicové a budúcí jeho těch C gr. českých zase nesplnili a jim v jich moc nedali, však ta a taková vajplata aby sě dála buď na čas sv. Havla aneb sv. Jiří. A tu páni Dvorští příjmúce svou sumu a vyberúc duochody v ty časy přišlé, mají

Strana 485
z roku 1528 a 1529. 485 i povinni budou panu Jakubovi aneb jeho dědicuom při vyzdvižení sumy puojčené té vsi s lidmi, poplatky, tak jakž jim od pana Jakuba postoupeno, propustiti, a toho všeho též zase postúpiti. Jestliže by sě pak přihodilo, že by kto pánuom Dvorským za jich držení té vsi nadepsané a gruntuov těch na to sáhl a z čeho právem byli by vyvedeni, to jim pan Jakub z Kocléřova s jeho příslušenstvím spravuje a spraviti má, pokudž v tomto manství za právo jest. Item jestli by také kdy panu Jakubovi ta ves Bukovina i Kocléřov na pro- daji byla, tehdy předkem přede všemi jinými lidmi pánuov Dvorských na to pobie- diti má. K tomu jest se dobrovolně svolil. Pozdější rukou: K té svrchupsané sumě páni Dvorští připuojčili jsú panu Jakubovi nadepsa- nému na jeho žádost XVti gr. českých, kterúžto sumu pan Jakub jim pánuom Dvorským zase dáti a splniti má na svatý Jiří najprv příští. Pakli by toho neučinil, tehdy podle zpuosobu svrchupsaného podle oněch nadepsaných C gr. mají páni Dvorští zachováni býti, což sě nynější puojčky dotýče. Stalo se f. II. post festum Valentini, anno oc XXXIIII [16. února 1534], v přítomnosti pana Jakuba, jehož sě dotýče, pana Martina Radikovského z Hrádku, pana Jiříka Bucského z Warnsdorfu a Pavla Hattavuoza, přísežných k soudu manství Trutnovského. Str. 119; zápis ten přetržen. 238. Václav Javornický z Javorníka vyznává, že jest dlužen poddaným Martina Radikovského z Hrádku 34 kop míš. a 21 grošů bílých. 1529, 4. února. Zápis panu Martinovi Radikovskému na místě lidí některých jeho a sirotkuov. Léta božieho XVCXXIX, ve čtvrtek po Hromnicích, před panem hejtmanem a pány many přísežnými na Trutnově pan Václav Javornický z Ja- vorníka oznámil, že jest dlužen lidem a sirotkuom pana Martina Radikovského v Ja- vorníce XXXIIII míšenských a XXI g. alb. A to splniti a položiti má na zámku Trutnově před panem hejtmanem JMtí v hody svatodušní najprv příští konečně bez odporu. Pakli by toho neučinil, tehdy v to sě zavázal a dobrovolně poddal, aby pan Martin aneb jeho budúcí k ruce lidem a sirotkuom těm mohl toho dluhu dobývati právem, kterýmž se jemu zdáti a líbiti bude, jakž pro dluhy v zemi této za právo upomínati vyměřeno jest, a pan Václav dobrovolně svolil sě jest, právo takové podniknúti.

Strana 486
486 D. XV. Trutnovské desky manské Neuchoval-li by pak v tom času pán Buoh smrti pana Václava, tehdy k plnění dluhu nadepsaného zavazuje budúcí své držitele statku jeho tou vší povinností svrchupsanú. Str. 121; zápis ten přetržen. 239. Hereš z Železna a na Třemešné Nemojovice s příslušenstvím dává strýci svému Petrovi z Železna a na Borkách. 1529, 11. února. Dání od pana Herše z Železna panu Petrovi odtudž statku dolepsaného. Před námi, Jakubem z Poršic a na Kocléřově, Martinem Bakka- lářem od města Dvoru, přísežnými k soudu manství kraje Trutnovského, urozený vládyka pan Hereš z Železna a na Třemešné oznámil, že jest dal a mocně dává statek svuoj, kterýž manský měl a držel, jmenovitě Nemojovice s tím se vším, což k tomu přísluší, s lesy, s lukami, s rybníkem, s potoky, se všemi vodotečimni, s kusem Labe, s pustinami všemi a se vším příslušenstvím, což k tomu od starodávna pří- slušelo jest a přísluší, a jakž jest toho sám v držení byl a toho užíval. To jest pak dal urozenému vládyce panu Petrovi z Železna a na Borkách, strajci svému, na tom sobě ani svým budúcím žádného práva i žádné zvláštnosti nepozuostavujíc. To a takové dání tolikéž sě vztahuje a má vztáhnouti na dědice a budúcí pana Petra nadepsaného. Stalo sě léta božieho XVCXXVIIII, ve čtvrtek před svatým Valentinem. Str. 122. 240. Jitka z Bořic odevzdává půl rybníka prodaného obci města Dvoru. 1529, 5. května. Doplacení rybníka paní Jitce z Bořic a panu Václavovi z Sloupna. Před námi, Jakubem z Poršic a na Kocléřově, Martinem Bakkalářem od města Dvoru, přísežnými k soudu manství Trutnovského, paní Jitka z Bořic ja- kožto pravá dědička statku po nebožtíkovi panu Šimkovi z Bořic, otci svém, ozná- mila jest, že rybníku toho polovice, kterýž prodán jest opatrným purgmistru, kon- šeluom i vší obci města Dvoru nad Labem, úplně a docela zaplaceno jest. A protož jim, totiž pánuom Dvorským, mocně sama od sebe i od svých dědicuov a budúcích. též také na místě pana Václava, manžela svého, odevzdala jest tu polovici rybníka nadepsaného podle práva manského, sobě ini svým dědicuom a budúcím nic nepo- zuostavujíc. Nad to pak nade všeckno paní Jitka svrchupsaná připověděla jest, že pan Václav, manžel její, osobně k tomu také přiznati sě má. Stalo sě v středu u vigiljí božieho Vstoupení.

Strana 487
s roku 1529. 487 Item v sobotu po božím Vstoupení pan Václav svrchupsaný k tomuto zápisu přiznal sě jest, a ke všemu, což v témž zápisu položeno, dobrú vuoli dal jest. Str. 123. 241. Pavel Trubač dává louku zeti svému Viktorinovi a vnuku svému Martinovi. 1529, 17. května. Dání louky od Pavla Trubače Viktorinovi zeti, a Martinovi vnuku svému. Před námi, Jakubem z Poršic a na Kocléřově, Martinem Bakka- lářem od města Dvoru, přísežnými k soudu manství kraje Trutnovského, Pavel Trubač louku tu, kterúž měl dáním od Martina Jozefova syna, jakž o tom zápis napřed v kniehách těchto ukazoval, dal jest mocně Viktorinovi zeti, a Martinovi vnuku svému, společně s tím se vším příslušenstvím, jakž jest toho sám v držení a užívání byl, sobě na tom svrchupsaný Pavel Trubač ini svým budúcím žádného práva i žádné zvláštnosti nepozuostavujíc. Stalo sě v pondělí po sv. Bonifací, léta božieho XVCXXIX'. Toto dání louky svrchupsané oznámeno jest před panem hejtmanem JMtí a pány many na Trutnově f. IIII. post festum Petri et Pauli [30. června] anno vt supra. A tomu zápisu moc plná dána jest. Str. 123. 242. Václav z Javorníka splácí dluh poddaným Martina Radikovského z Hrádku. 1529, 17. května. Pan Václav Javornický položil a dal sirotkuom penieze podle zapsání svého napřed v knihách těchto, jmenovitě XXXIIII na miešensko a XXI g. alb. Ty penieze tito jsú brali a přijali: Bartl Šormanuov syn; Jeronymus starší stál na místě všech mladších bratruov a sestr svých; Hanuš Šorman sám od sebe i také na místě dcery své Anny; Václav Celar, Bernart Ledr, Petr Amlar. A ti všickni svrchupsaní přijavše společně ty penieze od pana Václava, pro- ten dluh nemá sě žádný navracovati na něho i na jeho dědice a budúcí. Item Vondráčkovi Maysnarovi z Javorníka pan Václav I míšensku dal. Item Blažkovi Chlupatému ze Dvora XX g. alb. Ten všicken dluh byl jest nebožtíka pana Zigmunda Javornického. Stalo sě v pondělí po svatém Bonifací, léta božieho XVCXXIX, v přítomnosti pana Jakuba z Poršic a na Kocléřově a pana Martina Bakkaláře od města Dvoru, přísežných k soudu manství Trutnovského. Při tom také byli pan Hereš, pan Jan Rodovský starší, pan Mikuláš Zilvar, pan Petr Borecký, pan Simeon Prostředek, pan Ondřej. Str. 123.

Strana 488
488 D. XV. Trutnovské desky manské 243. Jan Krušina z Lichtemburka prodává dům v Trutnově a ves Babí Trautenbach s clem a jiným příslušenstvím Jiříkovi z Warnsdorfu za 300 kop gr. míš. 1529, 30. června. Trh panu Jiříkovi Buckému z Warnštorfu. Před námi, Jakubem z Poršic a na Kocléřově, Martinem Radikovským z Hrádku a na Javorníce, Benešem Štosem z Starkovic, Martinem Bakkalářem od města Dvoru, přísežnými k soudu manství kraje Trutnovského, urozený pán pan Jan Grušina z Lichtmburgku, hejtman téhož manství, oznámiti ráčil, že jest prodal pravým trhem k pravému dědičnému držení a užívání duom v městě Trutnově proti Slezské bráně a ves řečenou Babí Trautmbach s lidmi, platy kmecími, s clem, kteréž v té vsi od staradávna jest vy- bieráno, i se vším k té vsi příslušenstvím a se vší zvolí, urozenému vládyce pánu Jiříkovi Buckému z Warnštorfu a paní Johance z Rizmburgka, manželce jeho, za tři sta kop g. na míšensko. Stalo sě na Trutnově, v středu po svatém Petru a Pavlu, léta božieho XVXXIX°. Str. 124. 244. Bernart Krušina z Lichtemburka nápad svůj po otci postupuje Janovi bratru svému. 1530, 22. srpna. Dání svého dílu pana Bernharta Grušiny panu Janovi Gru- šinovi, panu hejtmanu JMti. Před námi, Jakubem z Poršic, Jiříkem Buckým z Warnštorfu, Pavlem Hattavuozem od města Dvoru, přísežnými k soudu manství Trutnovského, urozený pán pan Hynek Grušina z Lichtmburgku, a urození vládyky pan Beneš Štos z Starkovic, pan Martin Radikovský z Hrádku »c, obadva spolu- přísežní k soudu manství téhož, oznámili jsú, že pan Bernart Grušina před nimi poručil jest a mocně odkázal i dal všicknu spravedlnost svú i všicek díl a nápad svuoj, kterýž jest koli měl po svém panu otci dobré paměti, někdy pánu panu hejtma- novi Grušinovi z Lichtmburgka. A to urozenému pánu Janovi Grušinovi, hejtmanu manství nadepsaného, tak aby on pan Jan Grušina s tím jako svým vlastním, což by sě jemu zdálo a líbilo, učiniti mohl. A byla-li by kdy při panu Bernartovi nějaká seznána potřebnost, tehdy dóvěrnost o tom má, že od pana Jana, pana bratra svého, slušně opatrován bude. A takové dání oznámeno jest před svrchupsanými pány soudci přísežnými a zapsáno v knihy tyto f. II. Timothei et Simphoriani, anno Domini XVCXXX°. Str. 124.

Strana 489
z let 1529—1531. 489 245. Soud manský dává své svolení, aby Jakub Poršic z Poršic uvázal se ve statek Kocléřovský Hynka Špetle z Janovic. (1530.) Mikuláš Rožňovský z Křtěnova učinil přiznání o tom, že jest poslán byl podle pana Václava Taurka z Rokytníka ku panu Hynkovi Špetlovi JMti od pana Jakuba Por- šice z Poršic, což sě zástavy Kocléřova s jeho příslušenstvím dotýče. Kdež on pan Jakub dával jest listem pod svú pečetí po osobách jich pánu nadepsanému věděti, zápisu tomu napřed v těchto knihách položenému dosti činiec, jakž listu toho přípis, kterýž jest rukou jmenovaného Mikuláše, totiž list i přípis psaný tuto v těchto knihách položený ukazuje. Kdež pak on Mikuláš osobně stojíc přiznal sě jest, že to poselství podle pana Václava Taurka podle pana Jakuba žádosti pořádně jest vykonal, i toto také připo- věděl, že pan Hynek Špetle JMt list ten od pana Jakuba poslaný a od nich dodaný před nimi, totiž v přítomnosti jich přečísti jest ráčil, a oni s tím že jsú odešli. To poselství svrchupsané dálo sě léta božieho XVXXVII v pátek po svatém Petru v okovách [2. srpna 1527]. Potom po vyjití a vyplnění roku a některého téhodne, když pan Jakub z Poršic požádal jest pana Jana Grušiny JMti, pana hejtmana manství kraje Trutnovského, i pánuov manuov přísežných, aby v statek ten Kocléřovský uveden byl podle manského práva, tu pan hejtman JMt a páni manové pořádek při tom starobylý zachovavše, obeslati jsú ráčili pana Hynka Špetli JMt, všicknu tu věc JMti oznámivše, čeho pan Jakub žádá. Potom pak, když jest sě pan Hynek podle toho obeslání a oznámení postaviti ini ohlásiti neráčil, pan hejtman JMt a páni manové dopustili jsú toho, aby on pan Jakub v statek ten Kocléřov se vším jeho příslušenstvím podle práva manského komorníkem uveden byl v držení dědičné, poněvadž pan Hynek podle svého zapsání i také obeslání jeho jest splatiti neráčil. Str. 125. 246. Tobiáš z Warnsdorfu v 50 kopách gr. č. dává v zástavu poddané své Adamovi Zilvarovi z Pilnikova. 1531, 5. srpna. Panu Adamovi Zilvarovi z Pilnikova od pana Tobiáše z Warnštorfu zástava lidí. Před námi, Jakubem z Poršic a na Kocléřově, Benešem Štossem z Starkovic, Pavlem Hattavuozem od města Dvoru, přísežnými k soudu manství kraje Trutnovského, urozený vládyka pan Tobiáš Bucký z Warn- Archiv Český XV. 62

Strana 490
490 D. XV. Trutnovské desky manské štorfa a na Starých Bucích osobně stoje přiznal sě, že jest dlužen urozenému též vládyce panu Adamovi Zilvarovi z Pilnikova a na Břečtajně padesát ſP. g. českých. A v tom zastavuje témuž panu Adamovi lidi tyto: Hanuš Vítka, kterýž platí platu ročnieho I . g. a VIII g. českých, plece II, slepic X, ovsa V kor., vorného IIII dni, seno hrabati II dni, drva sekati I den, seno vézti dva vozy, žíti IIII dni; Andrli Brayr, a ten platí I I. g. IIII g. české, plece I, slepic VI, ovsa III kor., vor- ného IIII dni, drva sekati I den, seno hrabati II dni, sena přivézti II vozy, dva dni žíti; Petr Knerycha, kterýž platí puol r. g. II g. českých, plece I, vajec I P., slepice III, ovsa Ij kor., vorného IIII dni, drva sekati I den, hrabati II dni, sena přivézti II vozy, žíti II dni. A ty nadepsané lidi pan Tobiáš zastavil jest panu Adamovi s plným panstvím, jemu i jeho budúcím, na tom sobě ini svým potomním dědicuom a budúcím nic nepozuostavujíc kromě vajplaty, kterážto vajplata tímto obyčejem státi sě má: Když by strana jedna druhé obapolně, buďto pan Tobiáš panu Adamovi, aneb pan Adam panu Tobiášovi, rok napřed věděti dal, tehdy pan Adam po vyjití toho roku a po dání věděti povinen bude panu Tobiášovi lidí těch postúpiti, a pan Tobiáš ihned také sumu nadepsanú panu Adamovi při knihách manských beze všeho prodlení položiti má. A jestliže by pan Adam podle zpuosobu dotčeného lidí těch nepostoupil, tehdy panu Tobiášovi pokuty dáti XX IP. g. českých bude povinen. Též také pan Tobiáš nepoložil-li by těch L g. a jich tak, jakž nahoře psáno stojí, nedal, tolikéž, totiž XX I. g. českých, pokuty panu Adamovi splniti má. V tom žádná strana sobě ku pomoci za odpor nic bráti nemá. A to dání věděti má býti při svatém Havlu. Item pan Tobiáš panu Adamovi v tom za správu stojí a spravuje, čím má neb mieti bude, podle práva manského. Stalo sě v sobotu na den matky boží sněžné, léta božieho XVC XXXI°. Item toto má věděno býti, že od pana Tobiáše předjíti má položení peněz panu Adamovi, nežli od pana Adama panu Tobiášovi postoupení lidí. Str. 125; zápis ten přetržen. 247. Martin Radikovský z Hrádku a manželka jeho Anna z Hustiřan v 50 kopách gr. č. dávají v zástavu louku a rybník Adamovi Zilvarovi z Pilnikova. 1531, 30. října. Zástava gruntu od pana Martina Radikovského panu Adamovi Zilvarovi. Léta b. XVCXXXI., ve čtvrtek před s. Havlem [11. října], stala sě celá dokonalá přátelská smlouva mezi urozenými panem Adamem Zilvarem z Pilnikova

Strana 491
z roku 1531. 491 a na Břečtajně s jedné, a panem Martinem Radikovským z Hrádku a paní Annou z Hustiřan s strany druhé. A to taková, že pan Martin a paní Anna zastavili jsú grunty své od Javorníka panu Adamovi, zejména tyto: Louku, kteráž slove Vobec, i s břehem potoka v tu stranu k Javorníku náležející, rybník, kterýž slove Prostřední, pokudž týž rybník co topí a topiti muož tou hrází, když sě upraví od pana Adama a jakž lidmi uvedeno a v jakých mezech. A to zastavili v jisté sumě peněz, v padesáti [P g. českých k držení a užívání beze vší překážky jmenovitě od tohoto S. Havla najprv přištieho za dvě letě pořád zběhlé. A tu při tom [čase] a na ten čas, dal-li by pan Martin a paní Anna aneb jich potomníci panu Adamovi aneb jeho dědicuom těch L P g. českých v moc jich i s tím, což by na opravu nadepsaného rybníka vynaloženo bylo, tehdy zase v ty dotčené grunty a rybník uvázati sě mohou; a pan Adam více v to nižádným oby- čejem vymyšleným sáhnúti nemá. Pakli by při vyjití dvú let pan Martin též i paní Anna, oba aneb jeden z nich, panu Adamovi aneb jeho dědicuom takových L g. českých neoplatili a v moc jeho nedali, i toho, což by sě na ten rybník vynaložilo, tehdy taková puojčka a zástava trvati má, pokudž [byl strana straně rok při svatém Havlu napřed věděti nedala. A když by která strana druhé rok napřed věděti dala, buď pan Adam panu Martinovi a paní Anně aneb jejich budúcím, a oni sumy jmenované jemu nedali při vyjití roku, a to konečně na sv. Havla aneb dvě neděle potom: tehdy podle sumy hlavní propadnúti mají aneb má XX gr. českých, a ty panu Adamovi a jeho dědicuom při vajplatě gruntu společně s sumou puojčenou i nákladnou na ty grunty dáti mají. Též jestliže by pan Martin aneb paní Anna neb jich budúcí dali panu Ada- movi takovýž čas napřed věděti, že jemu těch L g. českých dáti chtějí, i což by na dotčený rybník vynaložil, a že sě v své grunty uvázati chtějí, tu jestliže by oni panu Adamovi takovú sumu položili a v moc jeho dali, a on ji nechtěl přijíti a jim zase ty grunty zastavené v jich moc pustiti, též jim propadnúti má XX g. českých. Avšak proto bude povinen jim ty grunty postúpiti a svú sumu přijíti; a dopustí-li sé pokuty, to na sumě hlavní vyraženo býti má. A tato smlúva v knihy manské vepsána býti má. A při tom pan Martin a paní Anna ty grunty zastavené jiným statkem, kterýž ještě v Javorníce mají, spra- vují a spravovati podle zřiezení zemského povinni jsú a budou, tak jakž za právo jest. Tato smlouva k snažné žádosti obojích stran vepsána a vložena jest v tyto knihy manské v přítomnosti pánuov manuov přísežných k soudu manství kraje Trutnovského, zejména těchto: pana Jakuba z Poršic a na Kocléřově, a pana Beneše Štose z Starkovic, a pana Pavla Hattavuoza od města Dvoru, kteřížto dokonalú 62*

Strana 492
492 D. XV. Trutnovské desky manské a plnú vuoli k tomuto zapsání a té smlouvy do těchto kněh vložení dali jsú. Actum f. II. ante Omnium sanctorum oc XXXI. Str. 126; zápis ten přetržen. 248. Václav Javornický z Javorníka vyzdvihl list, který položil při prodeji Javorníka (1528, 18. července). 1531, 24. listopadu. Pan Václav Javornický které jest penieze položil v správě při kniehách manských podle širšieho o tom poznamenání při zápisu, kterýž sě jest o Javorník málo napřed stal, a potom list na tu sumu svědčící při týchž knichách položen byl; a tak to trvalo jest do tří let a XVIII“ neděl podle práva manského. Po vyjití pak a vyplnění toho času pan Václav Javornický s povolením pánuov manuov, pana Jakuba z Poršic a na Kocléřově, pana Beneše Štose z Starkovic a pana Pavla Hattavuoza od města Dvoru, vyzdvihl jest ten list f. VI. ante festum Katherine, anno Domini XVCXXXI°. Str. 127. 249. Jakub z Poršic na statku svém Kocléřově zapisuje 300 kop gr. č. věna Barboře z Veselice, manželce své. 1532, 7. srpna. Urozený pan Jakub z Poršic paní Barboře z Veselice, man- želce své, věno zapsati vyžádal. Před nás, Beneše Štose z Starkovic a v Starých Bucích, Pavla Hattavuoza od města Dvoru, přísežné k soudu manství Trutnovského, předstúpil jest urozený pan Jakub z Poršic a na Kocléřově a dobrovolně zapsati rozkázal tři sta kop g. českých širokých dobrých střiebrných, rázu a počtu Pražského, paní Barboře z Veselice manželce své, věna jejicho spravedlivého na vsi Kocléřově, totiž na tvrzi s dvorem, s rolí, s lukami, s lesy, s dvory kmetcími, s platy, s ryb- níkem aneb s rybníky většími i menšími, s potoky a se všemi vodotečmi i s tím se vším, což k tomu statku od staradávna přísluší, tak a na ten zpuosob: Jestliže by jeho táž paní Barbora přebyla, aby s tím věnem jako s svým vlastním, což by se jí zdálo a líbilo, učiniti mohla bez překážky všelikteraké každého člověka. Tu a na tom statku nadepsaný pan Jakub nic sobě nepozuostavujíc, než toliko vajplatu sobě a svým budúcím zachovávajíc, a to hotovú a pospolní sumou, jakž napřed psáno stojí. Toto pak při tom má věděno býti: Jestliže by pan Jakub neb jeho budúcí tu ves s jejím příslušenstvím prodati chtěli, to sě státi muož, však bez ujmy věna jejieho, totiž aby ihned jí paní Barboře list obyčejný na těch IIIC gr. českých

Strana 493
z let 1531—1533. 493 na pargameně s hodnými rukojmiemi dělán byl, a ten list aby dán byl k věrné ruce schovati tu, kdež by paní Barbora tím dostatečně jista byla. A dokudž by ten list tak spraven nebyl, dotud takový trh mocnosti mieti nemá. Stalo sě léta božieho XV XXXII, v středu před svatým Vavřincem. Str. 128; zápis ten přetržen. 250. Martin Radikovský z Hrádku a manželka jeho Anna z Hustiřan prodávají Javorník s příslu- šenstvím Adamovi Zilvarovi z Pilnikova za 315 kop gr. č. 1533, 12. července. Panu Adamovi Zilvarovi od pana Martina Radikovského a paní Anny manželky jeho trh. Před nás, Jakuba z Poršic a na Kocléřově, Pavla Hattavuoza od města Dvoru, přísežné k soudu manství Trutnovského, před- stúpili jsú urozený vládyka pan Martin Radikovský z Hrádku a paní Anna z Hus- tiřan, manželka jeho oc, a oznámili, že jsú prodali pravým trhem k pravému i dě- dičnému držení Javorník tvrz, dvuor s rybníky, lukami, rolí, s lesy, s potoky, se všemi vodotečmi i se vší zvolí, ves též Javorník s lidmi, platy kmecími, s robotami i se vším tím, což k tomu přísluší, tak jakž jest toho sám nadepsaný pan Martin, od pana Václava Javornického koupivši ten statek a jeho v držení jsúc, toho všeho užíval, a jakož o tom zápis v těchto knihách napřed okazuje. Při tom ihned pan Martin Radikovský z Hrádku a paní Anna z Hustiřan manželka jeho, kteráž tomu všemu přítomna byla a k tomu trhu dobrú svobodnú vuoli jest dala, i odevzdali jsú podle práva manského ten všecken nadepsaný statek od sebe i od svých budúcích panu Adamovi svrchupsanému i jeho dědicuom a budúcím, na tom sobě pan Martin i paní Anna manželka jeho, ini svým dědicuom a budúcím žádného práva ini žádné zvláštnosti nepozuostavujíc. Ten pak jmenovaný statek prodán jest za III“ Ir. a XV . g. vše českých na zpuosob placení, jakž smlouva pečetěná o tom o všem šíř a dostatečněji ukazuje. Item ten dvuor, kterýž jest nadepsaná paní Anna od Tynysa, Šormanova syna, koupila v Javorníku, jí paní Anně vymieněn jest do tří let pořád zběhlých v těch mezech a s tím se vším, o čemž smlouva svrchupsaná též ukazuje. A to s těmi lukami a s rolí, což k tomu dvoru přísluší, vymienéno jest paní Anně do těch tří let od svatého Jiří minulého pořad zběhlých. A dvuor ten paní Anně za svobodný býti má, bude-li jej do těch tří let sama držeti. Stalo sě v sobotu před svatú pannú Margketou, léta oc XXXIII°. Str. 129.

Strana 494
494 D. XV. Trutnovské desky manské 251. Anna z Hustiřan, manželka Martina Radikovského z Hrádku, postupuje dvůr v Javorníce Adamovi Zilvarovi z Pilnikova. 1533, 18. listopadu. Paní Anna z Hustiřan odstoupila jest toho dvoru v Javorníku v předešlém zápisu zapsaného, kterýž byla sobě vymienila. A to jest odstoupila panu Adamovi Zilvarovi i jeho budúcím, na tom sobě ini žádnému z budúcích svých nic nepo- zuostavujíc. A on pan Adam Zilvar splnil a dal jest jí paní Anně XV P. g. českých podle smlouvy, kterúž jsú mezi sebú měli, a tak všemu dosti jest učinil. Protož z toho mocně od nadepsané paní Anny tímto zápisem propuštěn a quittován jest. A jakož jsú za to rukojmové byli pan Jiřík Gerzštorf a pan Mikuláš Zilvar, z toho slibu od paní Anny propuštěni jsú. Stalo sě f. III. ante Elizabet, anno Domini XVCXXXIII, v přítomnosti pana Jakuba z Poršic a na Kocléřově a Pavla Hattavuoza od města Dvoru, přísežných k soudu manství Trutnovského. Str. 130. 252. Jan, Jindřich, Martin a Jakub, synové nebožtíka Jiříka Markusa z města Dvoru, prodávají louku Petrovi Šarounovi, švakru svému. 1536, 28. března. O louku při městě Dvoře synuov nebožtíka Jiříka Markusa s Petrem Šaraunem trh. Před námi, Jakubem z Poršic a na Kocléřově, Pavlem Hattavuozem od města Dvoru, přísežnými k soudu manství Trutnovského, slovutní Jan, Jindřich, Martin a Jakub, bratří vlastní a synové nebožtíka Jiříka Markusa, jakožto praví dědicové po něm pozuostalí prodali jsú pravým trhem k pravému a dědičnému držení a užívání louku tu, kteráž k manství Trutnovskému přísluší a pod horou Žižkovou u města Dvoru položení má, v těch mezech a s tím příslušenstvím a s puol Labem proti té louce, jakž toho gruntu nadepsaný Jiřík jich otec v držení a užívání byl. A to jsú prodali slovutnému Petrovi Šaraunovi švagru svému, města Dvoru obyvateli, a Regině manželce jeho, i dědicuom jich neb jednomu z nich, za puol druhého sta kop míšenského počtu. Kterúžto sumu od vánoc najprv příštích v plném roce Petr vyplniti má nadepsaným bratřím a švagruom svým. Při tom ihned všickni jmenovaní bratří odevzdali jsú podle práva manského ten grunt a tu louku sami od sebe i od svých dědicuov a budúcích Petrovi nade- psanému, Regině manželce jeho, i dědicuom a budúcím jich. Tento zápis v knichy tyto manské vložen a vepsán jest v úterý po Družebné neděli, léta božieho XVCXXXVI.

Strana 495
s let 1533—1536. 495 Oznámeno také, že Petr častopsaný tu louku a ten grunt úplně a docela jest zaplatil. Str. 130. 253. Jakub z Poršic ve 100 kopách gr. č. dává v zástavu ves Bukovinu Výškovi Veselickému z Veselice. 1536, 22. května. Zástava vsi Bukoviny od pana Jakuba panu Vyškovi. Léta božieho XV XXXVI, v pondělí křižových dnuov, stala sě celá a dokonalá smlúva mezi urozenými panem Jakubem z Poršic a na Kocléřově a panem Vyškem Veselickým z Veselice oc. A to taková, že jest pan Vyšek panu Jakubovi puojčil I g. českých pod úrok, a v té sumě zastavil jest pan Jakub panu Vyškovi i jeho dědicuom ves Bukovinu se vším jejím příslušenstvím, tak jakž jest té vsi v držení a užívání byl. A to na takový zpuosob: Když by pan Jakub panu Vyškovi dal puol leta napřed při svatém Jiří neb při svatém Havlu věděti, a po vyjití toho puol léta pan Jakub panu Vyškovi neb dědicuom v moc jich dal by a splnil, tehdy pan Vyšek bude povinen jemu panu Jakubovi tento zápis z kněh těchto manských propustiti. A též zase, když by koli pan Vyšek aneb jeho dědicové a budúcí panu Jakubovi aneb jeho budúcím při svatém Jiří neb při svatém Havlu puol léta napřed věděti dal, tehdy pan Jakub neb jeho budúcí po vyjití toho puol leta napřed psanú sumu, totiž sto kop g. českých i s úrokem, v moc panu Vyškovi neb jeho dědicuom a budúcím dáti má. Pakli by toho pan Jakub neučinil aneb jeho budúcí, tehdy pan Vyšek neb jeho budúcí mají a motci budou uvázati sě mocí svou a přátel svých v touž ves nadepsanú a ji držeti a užívati dotud a tak dlúho, dokudž by jemu suma svrchupsaná i s úrokem dána a zúplna zaplacena nebyla, bez všelijaké překážky pana Jakuba i budúcích jeho i jiných všech lidí, kterakkoli k tomu právo mieti chtějících. A též také mezi nimi jest smluveno, že pan Jakub i jeho budúcí povinni jsú panu Vyškovi i jeho dědicuom neb budúcím platiti a vydávati úroku s té sumy svrchupsané při každém svatém Jiří V I g. českých a při svatém Havle též V g. českých dotud a tak dlúho, dokudž by jemu panu Vyškovi neb jeho dědicuom a budúcím dána a docela splněna nebyla. Pakli by toho neučinil, tehdy pan Vyšek neb jeho budúcí bude sě motci pro každý úrok, ač by který zadržán byl, tak a při tom času, jakož se svrchu píše, mocí svou a přátel svých v touž ves Bukovinu uvázati a ji držeti i užívati dotud a tak dlúho, dokudž by jemu panu Vyškovi neb jeho budúcím ten úrok, pro kterýž by sě uvázal, dán a zúplna splněn nebyl. A když by pan Vyšek neb jeho budúcí ten úrok přijal, bude povinen zase vsi postúpiti.

Strana 496
496 D. XV. Trutnovské desky manské Stalo se léta a dne svrchupsaného, v přítomnosti urozených pana Petra Boreckého z Železna a na Třemešné, pana Voldřicha Rodovského z Hustiřan, pana Bořka Hamzy z Zabídovic, pana Ondřeje Podhorského z Podhoří a pana Pavla Hattavuoza od města Dvoru, přísežného v manství Trutnovském. Str. 131; zápis ten přetržen. 254. Jakub Poršic z Poršic prodává Kocléřov s příslušenstvím obci města Dvoru. 1538, 22. ledna. O Kocléřov s jeho příslušenstvím trh. Léta od narození syna božieho XVCXXXVIII, v úterý den svatého Vincencia, stala sě jest smlúva celá jistá i dokonalá mezi urozeným panem Jakubem Poršicem z Poršic s jedné a opatrnými purgmistrem, konšely, staršími obecními a vší obcí města Dvoru nad Labem strany druhé. A to taková, že pan Jakub Poršic prodal jest pravým trhem k pravému a dědičnému držení a užívání jim nadepsaným pánuom Dvorským tvrz svú Kocléřov, se vsí při též tvrzi a tím jménem jmenovanou a se vsí Bukovinou, což tu má, s lidmi, kmetcí[mi], platy, robotami, s ospy, kury, plecmi, s dědinami ornými i neornými, s lukami, pastvami, pastvištěmi, s lesy, háji, palouky, porostlinami, pusti- nami, s lovy, hony, mlýny, mlýništěmi a místy, s rybníky, řekami, potoky, a po- dacím kostelním i se vší a všelijakú zvolí, kteráž k témuž Kocléřovu od staro- dávna příleží a kterak jsem sám držal a užíval, beze všeho sobě a svým dědicuom i budúcím pozuostavení. Kromě těchto výmienek, kdež sobě vymieňuji sirotky dva Kuchařovská, jsou děvčata, a šestero Brožovských, totiž pacholat čtvero a dvé děvčat, a Markétu dceru neboha Vacka z Bukoviny; a obilé, kteréž jsem sel s lidmi na poli, a to jsem prodal za puoldesáta sta kop grošnov českých, kteréž mi páni Dvorští vyplniti mají s po- vinni jsú tak a tím zpuosobem, jakž cedule řezané a pečetěné, kteréž mezi námi uči- něny jsú, o tom šíř ukazují a vysvědčují. Též i o tom, kterak se páni Dvorští ku panu Jakubovi podle svého dobro- volného svolení chovati a jaké pohodlé jemu činiti mají a povinni jsú. Byly-li by také na tom svrchupsaném statku které závady, ty pan Jakub svésti má a spravuje, čímž má aneb mieti bude, podle práva manského. Stalo se toto zapsání v pondělí po svatém Matěji, léta svrchupsaného v tyto knihy u přítomnosti pánuov manuov přísežných, pana Martina Radikovského z Hrádku a Pavla Hattavuoza od města Dvoru. Tomu také přítomni byli pan Mikuláš Zilvar z Pilnikova a pan Ondřej z Podhoří. Str. 133.

Strana 497
z roku 1538. 497 255. Ondřej Podhorský z Podhoří prodává Podhoří s příslušenstvím Mikulášovi Zilvarovi z Pilnikova. 1538, 4. února. Panu Mikulášovi Zilvarovi s panem Ondřejem Podhořským trh. Léta božicho XV XXXVIII, v pondělí po hromnicích, stal sě trh, celá i dokonalá smlúva mezi urozenými panem Mikulášem Zilvarem z Pilnikova s jedné a panem Ondřejem Podhořským z Podhoří strany druhé. A to taková, že jest pan Ondřej prodal statek svuoj manský v Podhoří s rybníky, lukami, s lesy, dědinami, s platem a tak se vší zvolí i se vším příslušenstvím, tak jakž jest toho sám v držení a užívání byl, sobě ini svým dědicuom a budúcím tu a na tom nic nepozuostavujíc. A to jest prodal nadepsanému panu Mikulášovi Zilvarovi z Pilnikova za sumu, jakž o tom smlouvu mezi sebou učinili jsú. Závady byly-li by které na tom svrchupsaným statku, v tom pan Ondřej staré správy pana Simeona nebožtíka Prostředka panu Mikulášovi postupuje; a podle toho jemu sám svú závadu spravuje a za správu stojí podle práva manského. Při tom hned v týž den a v tu hodinu pan Mikuláš nadepsaný paní Marketě, manželce své z Habru, ukazuje a zapisuje na svrchupsaným statku věna jejicho puol třetího sta kop míšenského počtu na ten a takový zpuosob: Jestliže by jeho přebyla, aby toho dluhu a věna na tom statku dosahovala a jeho [v držení jsúc užívala, dokudž by jí toho IIj“ míšenských dáno a splněno nebylo. Pakli by paní Markety nadepsané prvé nežli pana Mikuláše, manžela jejieho, pán Buoh smrti uchovati neráčil, tehdy toto zapsání věna napředjmenovaného v nic obráceno má býti a moci žádné mieti nemá. Tento zápis stal sě v přítomnosti pana Jakuba z Poršic, pana Martina Radikovského z Hrádku a Pavla Hattavuoza od města Dvoru, přísežných k soudu manství Trutnovského. Str. 134. 256. Jan a Hynek bratří Radečtí z Radče odevzdávají, co měli po otci svém Václavovi ve vsi La- nově, Adamovi Zilvarovi z Pilnikova. 1538, 25. února. Odevzdání panu Adamovi Zilvarovi. Léta božieho XV XXXVIII°, v pondělí po svatém Matěji, Jan Radecký z Radče přiznal sě, že mocně odevzdává i odevzdal jest svuoj díl otcovský všecek, kterýž jemu koli náleží neb náležel jest ve vsi Langnově po otci jeho, někdy Václavovi z Radče, a který prodal urozenému a statečnému rytíři panu Adamovi Zilvarovi z Pilnikova a na Břečtajně a dědicuom jeho, tu a na tom sobě ini svým dědicuom jeho i budúcím nic nepozuostavujíc. Archiv Český XV. 63

Strana 498
498 D. XV. Trutnovské desky manské A zejména odevzdává, což jemu koli přísluší a náleží na tom dvoře, kteréhož Aleš Radecký z Radče bratr jeho v držení a užívání jest a v něm bydlí, po otci svém, s dědinami, s lukami, s rybníčky, potoky, s lesy, svršky, s nábytky i se vší zvolí, i také jiné dvory kmecí s platem, dědinami, s potoky, s lukami, s lesy, s ryb- níčky, což by jemu koli na nich příslušeti mělo, totiž na kterých dvořích sedí Hanuš Baudyš, Austn Myler, Girg Merle, kterýchž lidí pan Adam Zilvar prvé v držení a užívání jest, i také na kterých sedí Andrle Eksnar, Hanuš Forberk, kterýchž lidí pan Jan Radecký z Radče a synové jeho v držení a užívání jsú, tu sobě na tom na všem ini svým dědicuom a budúcím žádného práva i žádné zvláštnosti nepo- zuostavujíc. A také ten svrchupsaný statek Jan nadepsaný panu Adamovi Zilvarovi a jeho dědicuom odevzdávajíc spravuje, čímž má neb mieti bude, podle práva manského. Též také Hynek Radecký, bratr srvchupsanýho Jana z Radče, svuoj všicek otcovský nápad, kterýmž by koli jménem mohl jmenován býti, tím vším zpuosobem beze všeho umenšení jako on nadepsaný Jan, bratr jeho, odevzdal jest panu Adamovi Zilvarovi z Pilnikova i jeho dědicuom sám od sebe i od svých dědicuov a budúcích, na tom sobě a potomníkuom svým žádného práva i žádné zvláštnosti nepozuostavujíc. Stalo se v přítomnosti pana Jakuba z Poršic, pana Martina Radikovského z Hrádku a Pavla Hattavuoza od města Dvoru, přísežných k soudu manství Trut- novského. Nadepsaný Hynek k zápisu a odevzdání nadepsanému přiznal sě a vuoli konečnú dobrú k tomu, jakž prvé, tak i nynie oznámil. A to z příčiny této stalo sě přiznání: bylo-li by praveno, že jest na onen čas let neměl, nynie to obnovil, léta majíc i dobrého rozumu s pamětí užívajíc. Stalo sě v neděli po pruovodní neděli, léta oc XXXIX°. Str. 135. 257. Václav Pacolt prodává dvůr při městé Trutnově za 1781/2 kopy a 7 gr. českých obci téhož města. 1539, 30. ledna. Trh o dvuor a roli od Václava Pacolta městu Trutnovu a té obci. Léta božieho XVCXXXVIIII, ve čtvrtek před slavností Hromnic, oznámen jest trh, kterýž sě stal mezi Václavem Pacoltem, města Trutnova spoluobyvatelem, a purgk- mistrem, konšely téhož města. A to takový, že on Václav prodal jest jim Trutnovským dvuor, kterýž při témž městě položení má a slove Kryblicz pod Šolspergrem [sic], a k tomu lán rolí s tím vším příslušenstvím, jakž jest toho po svém otci, nebožtíkovi Jiříkovi Pacoltovi, v držení a užívání byl, za Ij g. XXVIIIj g. a VII g. vše českých, jemu Václavovi Pacoltovi úplně a docela zaplacených.

Strana 499
z roku 1539 a 1540. 499 Při tom ihned častojmenovaný Václav odevzdal jest od toho všeho gruntu podle práva manského sám od sebe i od svých dědicuov a budúcích jim Trutnovským i jich potomníkuom, na tom sobě i žádnému z budúcích nic nepozuostavujíc. Stalo sě v přítomnosti pana Jakuba z Poršic a bytem u města Dvoru, Pavla Hattavuoza, přísežných k soudu manství Trutnovského, a Ondřeje Smíška, hospodáře města nadepsaného. Str. 136. 258. Zpráva o přenešení desk manství Trutnovského ke dskám dvorským. 1539, 7. října. Léta Božieho tisícieho pětistého třidcátého devátého, v úterý po sv. Františku, dsky tyto manství Trutnovského z rozkázání krále JMti položeny jsou ke dskám dvorským a přijaty od urozeného pána pana Jana staršieho z Lobkovic a na Zbiroze, najvyšieho sudieho dvorského královstvie Českého JMti, od Bartoně Zubova a Jana Vodičky syna, městského písaře ve Dvoře. Str. 2. 259. Aleš Radecký z Radče a v Lanově dává zprávu o některých manstvích a manech Trutnovských. (Okolo r. 1540.) Toto jest zpráva Alše z Lanova, mana Trutnovského: V Čermý, ve vsi Cikánově, byl dvuor svobodný, Tomkův dvuor; toliko dal VIII slepic na Trutnov v uopravu. A pan Adam Zilvar zvedl jej na úrok. V Javornici dvuor nebožtíka Zigmunda Javornického; přivedl jej pan Adam Zilvar pod plat. A ten Zigmund zabit v Trutnově a neměl žádného dědice. A zapsal jej byl Václavovi strýci svému z Javorníka a ujci Janovi Pelešickému. V Lanově forberk dvuor; držela jej Henzrychtová, muž její sloufl] Honzgruff. Item pan Karel Šumburk umřel bez dědice, maje nemálo statkův manských; i nevím kterak to zřídil. Item Hynek Zilvar voběsil se; měl na listech vokolo tří tisíc a neměl dě- dicuov; než bratři dílní Adam, Mikuláš a Jan Zilvarové v ten statek se uvázali. Na přední desce přilepeno na lístku. 260. Soud dvorský vydává přísahu manům kraje Trutnovského. (1540.) Za času najjasnějšího knížete a pána pana Ferdinanda, římského, uherského a českého oc krále, infanta v Hispanii, arciknížete rakouského a markrabie morav- 63*

Strana 500
500 D. XV. Trutnovské desky manské ského, lucemburského a slezského knížete a lužického markrabie oc JMti, a ouřadu urozeného pána pana Jana staršího z Lobkovic a na Zbiroze, najvyššího sudího dvorského, a Jana Kolského z Kolovsi místosudího, a Jiříka Jeleckého z Jelče, úředníkuov desk dvorských královských království Českého, tato přísaha vydávána jest manuom k Trutnovu příslušejícím níže položeným: Přísahám pánu Bohu, najjasnějšímu knížeti a pánu panu Ferdinandovi, řím- skému, uherskému a českému oc králi, infantu v Hispanii, arciknížeti rakouskému a markrabí moravskému, lucemburskému a slezskému knížeti a markrabí lužickému oc, pánu mému milostivému, i JMti dědicóm a vší koruně České věrnost a poddanost manskú se všemi dědinami a zbožím svým manským N; a přiříkám touž věrnost i poddanost manskú zdržeti a zachovati, jako dobrému a věrnému manu přísluší, tak a tím vším zpuosobem, pokudž řád a právo manské dvoru krále JMti ukazuje. A kdež bych jaká manství neb léna zvěděl promlčená, toho nemám pro žádnú věc zatajiti, než v tom se ve všem věrně a právě k JMti Kské i k koruně České tak, jak na věrného mana přísluší, zachovati, a toho jinak nečiniti ani pro přízeň, ani pro nepřízeň, ani pro kterú jinú věc. Tak mi pán Buoh pomáhaj i všickni světí. Str. 306. 261. Adam Zilvar z Pilnikova činí přísahu manskou a přijímá léno od Jana st. z Lobkovic a na Zbiroze, nejvyššího sudího dvorského. 1540. Adam Zilvar z Pilnikova a na Břečtajně přiznal se před úředníky dvorskými, že jest učinil přísahu na věrnost a poddanost manskú najjasnějšímu knížeti a pánu panu Ferdinandovi, římskému, uherskému a českému oc králi oc, pánu svému milosti- vému, jakožto králi českému i vší koruně České se všemi dědinami a zbožím svým manským, totižto se vsí celou Stříteží, se čtyrmi dvory v Humbrycích, na kterých sedí Georgii Vejsek, Nykel Kynig, Nykl Kyntr, Michal Kneynrych, a s těmi lidmi v Ovlanově [sic], kterých Vilím Krušina v držení a užívání byl, s dvory kmetcími, s platy, dědinami, lukami, s robotami, se vší zvolí a se vším k tomu manství pří- slušenstvím, a přiřekl touž věrnost a poddanost manskú zdržeti a zachovati, jako dobrému manu přísluší, tak a tím vším spuosobem, pokudž řád a právo manské dvoru krále JMti a přísaha svrchupsaná ukazuje. A tak jest nadepsaný Adam Zilvar léno přijal na místě krále JMti a koruny České od Jana staršího z Lobkovic a na Zbiroze, najvyššího sudího dvorského krá- lovství Českého. Str. 307.

Strana 501
z let 1540—1542 501 262. Mikuláš Zilvar z Pilnikova hlásí se u soudu dverského o přijetí léna na Podhoří. 1540, 20. prosince. Mikuláš Zilvar z Pilníkova ohlásil se před úředníky dvorskými, že by léno přijíti chtěl, a to na statek, jenž slove Podhoří. I jest jemu toho odloženo až do suchých dní najprv příštích pro nepřítomnost najvyššího sudího dvorského. Super hoc dedit memoriales. Actum anno 1540, f. Il. in vigilia sancti Thome. Str. 307. 263. Krištof Jandorfar z Jandorfu učiniv přísahu manskou, přijímá léno. 1542, 13. května. Krištof Jandorfar z Jandorfu na Vrchlabí přiznal se před úředníky dvorskými, že jest učinil přísahu na věrnost a poddanost manskú najjasnějšímu knížeti a pánu panu Ferdinandovi, římskému, uherskému, českému oc králi oc, pánu svému milostivému, jakožto králi českému i vší koruně České se všemi dědinami a zbožím svým manským, totižto s zámkem Šacléřem [a] se vším k tomu příslušenstvím, zejména se vsí Staré Město, Kalnú Vodú, Lampersdorf, Mladé Buky, Babí Trautenpach, Sklenařovice, Lisečiny, Voletiny, Vermířovice, Býchory, Valbeřice, Maršov se dvěma hamry pustými, Bechartice, Olešnice a Bečkov, jakž majestát JKMti krále Ferdinanda šíře ukazuje, též i s vesnicemi k manství Trutnovskému příslušejícími, totižto s vsí Ždáry, Hertví- kovice, Petříkovice, Humburk, Vovlanov, Střítež, Poršice, Kynigshan, Krynstorf, Kvalič, Slavatín, Bezděkov a Bryblice, se vším a všelijakým k tomu příslušenstvím, jakž druhý majestát krále JMti Ferdinanda též šíře ukazuje. A přiřekl touž věrnost a poddanost manskú zdržeti a zachovati, jako dobrému a věrnému manu přísluší, tak a tím vším zpuosobem, pokudž řád a právo manské dvoru krále JMti a přísaha svrchupsaná ukazuje. A tak jest nadepsaný Krištof Jandorfar léno přijal na místě krále JMti a koruny České od Jana staršího z Lobkovic a na Zbiroze, najvyššího sudího krá- lovství Českého jakožto místodržícího najvyššího sudího dvorského téhož království, který jemu Krištofovi Jandorfarovi léna na to jest podati ráčil. Stalo se v sobotu po svatém Stanislavu, léta božieho tisícého pětistého čtyřidcátého druhého. Str. 313. 264. Adam Zilvar z Pilnikova činí přísahu manskou a přijímá léno. 1542, 16. května. Adam Zilvar z Pilnikova a na Trutnově přiznal se před úředníky dvorskými,

Strana 502
502 D. XV. Trutnovské desky manské že jest učinil přísahu na věrnost a poddanost manství najjasnějšímu knížeti a pánu panu Ferdinandovi, římskému, uherskému a českému oc králi, oc, pánu svému milostivému, jakožto králi českému i vší koruně České, s vesnicemi k manství Trutnov- skému příslušejícími totižto: s Žďárem, což tu má, s vsí celou Hertvíkovice, s vsí celú Střítež, se čtyřmi dvory v Humburcích, ve vsi Vuoblanově se třmi dvory a na dvú dvořích něco platu bez panství tu také v Uoblanově, a s Poříčí se dvú dvorú, a na Kryblici, což tu manského jest, se vsí celú Petříkovice i s hamrem, se vsí celú Chvaleč, se vsí celú Slavětín, s Bezděkovem, s lesy, horami, řekami, potoky se vším k tomu příslušenstvím, tak jakž jsou toho všeho někdy Heřman a Karel Šum- burci v držení a užívání byli před rozdílem společným, a po rozdílu což těch statkuov svrchupsaných na každý díl jeho přišlo. A přiřekl jest touž věrnost manskú zdržeti a zachovati, jako dobrému a věrnému manu přísluší, tak a tím vším zpuosobem, pokudž řád a právo manské dvoru krále JMti a přísaha svrchupsaná ukazuje. A tak jest nadepsaný Adam Zilvar léno přijal na místě krále JMti a koruny České od Jana staršího z Lobkovic a na Zbiroze, najvyššího sudího dvorského krá- lovství Českého. Stalo se léta božího tisícého pětistého čtyřidcátého druhého, v úterý po svaté Žofiji. Str. 308. 265. Mikuláš Zilvar z Pilnikova činí přísahu manskou a přijímá v léno statek Podhoří. 1543, 6. března. Mikuláš Zilvar z Pilnikova přiznal se před úředníky dvorskými, že jest učinil přísahu na věrnost a poddanost manskú najjasnějšímu knížeti a pánu panu Ferdinandovi, římskému, uherskému, českému oc králi oc, pánu svému milostivému, jakožto králi českému i vší koruně České, [s] zbožím a statkem svým manským Podhoří k manství Trutnovskému příslušející m] s dědinami, s rybníky, lukami, s lesy, s platem a se vší zvolí i se vším příslušenstvím. A přiřekl touž věrnost a poddanost manskú zdržeti a zachovati, jako dobrému a věrnému manu přísluší, tak a tím vším zpuosobem, pokudž řád a právo manské dvoru krále JMti a přísaha svrchupsaná ukazuje. A tak jest nadepsaný Mikuláš Zilvar léno přijal na místě krále JMti a koruny České od Jana staršího z Lobkovic a na Zbiroze, najvyššího sudího dvorského krá- lovství Českého. Stalo se léta božího M'V“XLIII, v úterý po Přenesení svatého Václava. Str. 307.

Strana 503
z roku 1543. 503 266. Petr z Železna činí přísahu manskou a přijímá léno. 1543, 5. května. Petr z Železna na Třemešné přiznal se před úředníky dvorskými, že jest učinil přísahu, věrnost a poddanost manskú najjasnějšiemu knížeti a pánu, panu Ferdinandovi, římskému, uherskému, českému oc králi, pánu svému milostivému, i vší koruně České, se všemi dědinami a zbožím svým manským, totižto s Nemojovici vsí pustou k Trutnovu zámku příslušející, se čtyřmi lidmi osedlými, dvory kmetcími s platem, s dědinami, lukami, s lesy, s rybníkem, s potokem, se všemi vodotočinami, s kusem Labe, s pustinami všemi a se vším příslušenstvím, což k tomu od starodávna příslušelo a přísluší, jakž jest toho někdy Hereš z Železna, strejc jeho, a on po něm v držení byl a toho užíval. A to jest slíbil svrchupsaný Petr zdržeti a zachovati, jako dobrému a věrnému manu přísluší, tak a tím vším zpuosobem, jakž řád práva dvoru krále JMti man- ského ukazuje. A tak jest nadepsanej Petr z Železna již to léno přijal na místě krále JMti i koruny České od najvyššieho sudího království Českého Jana staršieho z Lobkovic a na Zbiroze, jakožto místodržícího najvyššího sudího dvorského téhož království, kterémužto na to manství léna podati ráčil. Stalo se léta božieho M'VCXLIII°, v sobotu po s. Zikmundu. A tohoto léna podání stalo se jest z zvláštní milosti JMKské, poněvadž jest nepřijetím léna na JMKskú bylo přišlo a připadlo. Relator ke dskám Jan starší z Lobkovic na Zbiroze, najvyšší sudí království Českého z pánuov, jsa k tomu od JMKské zvláště vyslaný. Actum ut supra. Str. 309. 267. Aleš Radecký z Radče činí přísahu manskou a přijímá léno. 1543, 26. května. Aleš Radecký z Radče v Lanově přiznal se před úředníky dvorskými, že jest učinil přísahu na věrnost a poddanost manskú najjasnějšiemu knížeti a pánu panu Ferdinandovi, římskému, uherskému, českému oc králi oc, pánu svému milostivému, jakožto králi českému, i vší koruně České, s dědinami svými manskými v Lanově ležícími, totižto dvorem poplužním s poplužím, s dědinami, lukami, lesy, porostlinami, potoky, rybníčky i se vším k témuž dvoru příslušenstvím, tak jakž dsky manské Trutnovské někdy Václavovi z Radče, otci téhož Alše, odevzdáním od Petra z Brumy svědčí. A přiřekl touž věrnost a poddanost manskú zdržeti a zachovati, jako dobrému

Strana 504
504 D. XV. Trutnovské desky manské a věrnému manu přísluší, tak a tím vším zpuosobem, pokudž řád a právo manské dvoru krále JMti a přísaha svrchupsaná ukazuje. A tak jest nadepsaný Aleš Radecský léno přijal na místě krále JMti a koruny České od Jana staršího z Lobkovic a na Zbiroze, najvyššího sudího království Českého jakožto místodržícího najvyššího sudího dvorského téhož království. A tohoto léna podání stalo se jest z zvláštné milosti JMKské, poněvadž jest nepřijetím léna na JMKskú bylo přišlo a připadlo. Relator ke dskám Jan starší z Lobkovic na Zbiroze, najvyšší sudí království Českého, z pánuov, jsa k tomu od JMKské zvláště vyslaný. Stalo se léta božího M'VCXLIII, v sobotu po svatém Urbanu. Při zápisu tomto poznamenáno juxtou. L. M'V°LVIIII, v sob. před s. Jiřím [22. dub. 1559, Jan Radecký z Radče, syn a dědic Václava Radeckého z Radče a bratr vlastní a nedílný někdy Alše Ra- deckého odtudž z Radče, uvázal se Šimeonem Karasem, komorníkem desk dvorských, v dědiny manské v Lanově ležící, totiž na dvůr poplužní s poplužím, v dědiny, lúky, lesy, porostliny, potoky, rybníčky i se vším k témuž dvoru příslušenstvím, čehož týž někdy Aleš Radecký v držení a užívání byl, a v nákladích plným právem. Vyznání téhož komorníka. Dáno ouřadu I XV g. na komorníka; XV g. č. outrata téhož komorníka. Str. 310. 268. Obec města Dvoru svými zástupci činí přísahu manskou a přijímá léno. 1543, 8. prosince. Viktorin soukenník z rady větší a Petr Šaroun na místě vší obce města Dvoru nad Labem přiznali se před úředníky dvorskými, že jsú učinili přísahu na věrnost a poddanost manskú najjasnějšímu knížeti a pánu panu Ferdinandovi, římskému, uherskému, českému oc králi, oc, pánu svému milostivému, jakožto králi českému i vší koruně České s dědinami svými, totiž se třmi člověky v Záboří, s rybníkem Hrabišovským, s rolí, lukami, též s loukú, kteráž pod Stránkú s puol Labem leží. A přiřkli touž věrnost a poddanost manskú zdržeti a zachovati, jako věrným a poddaným manóm přísluší, tak a tím vším zpuosobem, pokudž řád a právo manské dvoru krále JMti a přísaha svrchupsaná ukazuje. A tak jsou nadepsaní Viktorin soukenník a Petr Šaroun léno přijali na místě krále JMti a koruny České od Jana staršího z Lobkovic a na Zbiroze, najvyššího sudího království Českého, jakožto místodržícího najvyššího sudího dvorského téhož království. Stalo se v sobotu dne početí panny Marije, léta M'VUXLIII°. Str. 310.

Strana 505
z roku 1543. 505 269. Viktorin soukenník. z města Dvoru činí přísahu manskou a přijímá léno. 1543, 8. prosince. Viktorin soukenník z města Dvoru přiznal se před úředníky dvorskými, že jest učinil přísahu na věrnost a poddanost manskú najjasnějšímu knížeti a pánu panu Ferdinandovi, římskému, uherskému, českému oc králi oc, pánu svému milostivému, jakožto králi Českému i vší koruně České, s dědinami a zbožím svým manským, totiž lúkou řečenou Trubačovskou. A přiřekl touž věrnost a poddanost manskú zdržeti a zachovati jako dobrému a věrnému manu přísluší, tak a tím vším zpuosobem, pokudž řád a právo manské dvoru krále JMti a přísaha svrchupsaná ukazuje. A tak jest nadepsaný Viktorin soukenník léno přijal na místě krále JMti a koruny České od Jana staršího z Lobkovic a na Zbiroze, najvyššího sudího krá- lovství Českého jakožto místodržícího nejvyššího sudího dvorského téhož království. Stalo se léta božího tisícého pětistého čtyřidcátého třetího, v sobotu dne Početí Panny Marije. Str. 311. 270. Petr Šaroun z města Dvoru učiniv přísahu manskou, přijímá léno. 1543, 8. prosince. Petr Šaroun z města Dvoru přiznal se před úředníky dvorskými, že jest učinil přísahu na věrnost a poddanost manskú najjasnějšímu knížeti a pánu panu Ferdinandovi, římskému, uherskému, českému oc králi oc, pánu svému milostivému, jakožto králi českému i vší koruně České, s dědinami a zbožím svým manským, totižto s lúkou řečenou Markuskovskou. A přiřekl touž věrnost a poddanost manskú zdržeti a zachovati jako dobrému a věrnému manu přísluší, tak a tím vším zpuosobem, pokudž řád a právo manské dvoru krále JMti a přísaha svrchupsaná ukazuje. A tak jest nadepsaný Petr Šaroun léno přijal na místě krále JMti a koruny České od Jana staršího z Lobkovic a na Zbiroze, najvyššího sudího království Českého jakožto místodržícího najvyššího sudího dvorského téhož království. Stalo se léta božího tisícého pětistého čtyřidcátého třetího, v sobotu dne Početí panny Marije. A trojího svrchupsaného léna podání stalo [se] jest z zvláštné milosti JMKské, poněvadž jest nepřijetím léna na JMKskú bylo přišlo a připadlo. Relator ke dskám Jan starší z Lobkovic na Zbiroze, najvyšší sudí království Českého, z pánův, jsa k tomu od JMKské zvláště vyslané [sic]. Actum ut supra. Str. 311. Archiv Český XV. 64

Strana 506
506 D. XV. Trutnovské desky manské 271. Adam Zilvar z Pilnikova slibuje králové české poslušnost. 1544, 22. listopadu. Adam Zilvar z Pilnikova na Vlčicích přiznal se před úředníky dvorskými, že statečkem svým Rokytníkem a Javorníkem, což tu má, Lanovem, což tu má, a v Čermý dvorem manským a se vším jeho příslušenstvím, kteréž má v manství Trutnovském, poněvadž králová Její Mt ráčila jest Trutnov vysúditi, a protož jest- liže by jemu náleželo z toho statečku Její Mti spravedlivě jakou povinnost učiniti mimo předešlú povinnost, kterúž jest JMKské pánu svému milostivému učinil, tehdy se k tomu podává, všecku tu povinnost, kteráž by jemu spravedlivě náležita byla, králový Její Mti, paní své milostivý, poddaně a poslušně vykonati a učiniti. A na to žádal jest paměti úředníkuov, kterážto pamět z povolení Hendrycha staršího z Švamberka a na Zvíkově, najvyššího sudího dvorského království Českého, ve dsky manské Trutnovské jest vlo[žena]. Stalo se léta M'VUXLIIII, v sobotu dne svaté Cecilie. Str. 313. 272. Tobiáš z Warnsdorfu slibuje králové české poslušnost. 1544, 22. listopadu. Tobiáš z Warnstorfu a na Starých Budcích [sic] přiznal se před úředníky dvorskými, že [s] statečkem svým Starý[mi] Buky i se vším jeho příslušenstvím, kterýž má v manství Trutnovském, poněvadž králová Její Mt ráčila jest Trutnov vysúditi, a protož jestliže by jemu náleželo z toho statku Její Mti spravedlivě jakou povinnost učiniti mimo předešlú povinnost, kterúž jest JMKské pánu svému milostivému učinil, tehdy se k tomu poddává všecku povinnost tu, kteráž by jemu spravedlivě náležita byla, králový Její Mti, paní své milostivé, poddaně a poslušně vykonati a učiniti. A na to jest žádal paměti úředníkuov, kterážto pamět z povolení Hendrycha staršího z Švamberka a na Zvíkově, najvyššího sudího dvorského království Českého, ve dsky manské Trutnovské jest vložena. Stalo se léta božího M'VOXLIIII, v so- botu dne svaté Cecilie. Str. 313; za tím místo prázdné pro dva zápisy, jejichž první slova „Jiřík“ a „Budivoj“ napsána. 273. Jan Zilvar z Pilnikova činí přísahu manskou a přijímá v léno statek Podhoří. 1549, 18. listopadu. Jan Zilvar z Pilnikova, syn a dědic Mikuláše Zilvara, na statek Podhoří učinil přísahu manskú. Stalo se léta M'VCXLIX, v pondělí po s. Martinu.

Strana 507
s let 1544—1562. 507 Však prvé to svědomím, že jest od smrti otce svého roku a dni vedle práva manského projíti nedal a toho nepromlčal, provésti musil. Str. 307. 274. Krištof Zilvar z Pilnikova zavazuje se, že dá Janovi staršímu Radeckému z Radče 20 kop gr. č. v náhradu za právo, kteréž má na vsi Lanově. 1562, 13. července. Léta oc LXII, v pondělí den svaté panny Markéty, z poručení JMCské stala se smlouva celá a dokonalá urozeným pánem panem Albrechtem Smiřickým z Smiřic a na Náchodě, urozeným panem Mikulášem starším Bořkem z Dohalic a na Veselí, hejtmany kraje Hradeckého a radami JMti, kteréž na ten čas při sobě míti ráčili, a to mezi urozeným a statečným rytířem panem Krištofem Zilvarem z Pilnikova a na Vlčicích z strany jedné a urozeným vládykou panem Janem starším Radeckým z Radče a pod Šaclířem z strany druhé, a to taková: Jakož jest on pan Jan Radecký suplikací JMCské podal, stěžujíci sobě do pana Krištofa Zilvara, že by jemu dědictví jeho ve vsi Lanově ležící, kteréž on pan Jan Radecký i s bratrem svým panem Hynkem urozenému a statečnému rytíři panu Adamovi Zilvarovi z Pilnikova a na Břečtejně, tak jakž smlouva mezi stranami učiněná v sobě obsahuje a zavírá, prodali, kterážto smlouva vztahuje se na urozeného a statečného rytíře pana Jana Litoborského z Chlumu a na Petce, již nebožtíka dobré paměti, že jest on mezi stranami, totižto mezi panem Adamem Zilvarem a pány Radeckými porovnání o tejž statček, co by za něj povinno dáti bylo, učiniti měl, čehož pro smrt, (nebo dřív, nežli to k vykonání svému přišlo, tejž pan Litoborský umřel), pominuto jest oc: i takto sme je o to smluvili, od obou stran plnomocného na nás přestání dožádavše se, takto o tom vypovídáme: že pan Krištof Zilvar panu Janovi Radeckému ne z povinnosti, nežli nám k vuoli, dáti má za tu spravedlnost, ač byla-li jest jaká, XX � g. českých, však rozdílně, totižto na svatého Havla nejprve příštího X g. č. a druhých X g. č. o svatém Jiří též nejprve příštím. A kdež on pan Jan Radecký panu Krištofovi Zilvarovi III g. č. dlužen byl, od těch jest on p. Krištof Zilvar na naši žádost pustil. A když ta suma svrchupsaná panu Janovi Radeckému podle této smlúvy vy- plněna bude, tehdy pan Jan Radecký z takové sumy již přijaté bude a jest povinen dskami manskými pana Krištofa Zilvara kvitovati, a pro takové peníze ani pro ni- žádný statek i s dědici a budúcími svými víc na pana Krištofa Zilvara ani na dědice a budoucí jeho se nenavracovati, ani jiný žádný právem jich na časy budoucí a věčné. A pro lepší toho jistotu my svrchupsaní smlouvci pečeti naše vlastní k této smlouvě přitisknouti sme dali, kteréžto dvě v jednostejná slova sepsané a spečetěné 64*

Strana 508
508 D. XV. Trutnovské desky manské z roku 1575. učinivše, jedné každé straně, jichž se dotýče, jednu sme dali. Stalo se léta a dne svrchupsaného. Kterážto smlouva s povolením Jana nejstaršího z Lobkovic na Zbiroze, nej- vyššího hofmistra královstvie Českého, na místě N., sudího dvorského téhož krá- lovstvie, tu ve dsky dvorské vepsána a vložena jest. Stalo se ve čtvrtek po svatém Florianu léta M°VOCXIII°. Str. 136. 275. Jan Zilvar z Pilnikova učiniv přísahu manskou, přijímá léno. 1575, 2. září. Jan Zilvar z Pilnikova přiznal se před úředníky dvorskými, že jest učinil přísahu na věrnost a poddanost manskú najjasnějšímu knížeti a pána panu Maximi- lianovi Druhému, volenému římskému císaři, uherskému a českému oc králi oc, pánu svému milostivému jakožto králi českému i vší koruně České, s zbožím a statkem svým manským Podhoří k manství Trutnovskému příslušející m] s dědinami, rybníky, lukami, s lesy, s platem a se vší zvolí i se vším příslušenstvím. A přiřekl touž věrnost a poddanost manskú zdržeti a zachovati, jako do- brému a věrnému manu přísluší, tak a tím vším spůsobem, pokudž řád a právo manské dvoru krále JMti ukazuje. A tak jest nadepsaný Jan Zilvar léno přijal od Adama z Švamberka na Přindě a Volši, nejvyžšího sudího dvorského království Českého, jakž relací JMCské v kvaternu červeném relací JMti to v sobě šíř obsahuje a zavírá. Stalo se v pátek po svatém Jiljí, léta M°VLXXV°. Str. 315.

Strana 509
D. XVI. VÝPISY Z KNIH VINNIČNÝCH z let 1358—1576. Vybral V. J. Nováček. Dne 16. února 1358 vyšlo od císaře Karla IV. nařízení, aby všude po Čechách na místech příhodných, obzvláště pak na tři míle okolo Prahy na pustých vrších a holých stráních zakládány byly vinnice. Nad provedením toho nařízení bdíti bylo úlohou perkmistra hor vin- ničných (magister montium vinearum), jejž ustanovovali konšelé Starého Města Pražského. Právní záležitosti týkající se vinnic byly projednávány z počátku před konšely Staro- městskými a zapisovány do knih městských; ale záhy vzrostl počet jejich tou měrou, že bylo třeba pro ně zříditi zvláštní úřad. Perkmistrovi hor vinničných přidán k ruce jistý počet kon- šelů, měřič vinnic a písař; tím vznikl úřad perkmistrský, před nímž dály se prodeje a po- stupy vinnic, dávány vinnice v nájem vinařům, zapisovány dluhy, za něž vinnice byly hypo- thekou, urovnávány pře vzniklé z držení nebo nájmu vinnic atd. Odvolání z nálezu tohoto úřadu šlo k radě Starého Města Pražského. I když r. 1547 úřad perkmistra hor vinničných stal se úřadem zeměpanským, měl býti perkmistrem jmenován vždy jen měšťan Starého Města Pražského, a z nálezu úřadu perk- mistrského měly se strany jako prve odvolávati napřed k radě Staroměstské, a pak teprve k radám apelačním.*) Roku 1783 dvorským dekretem ze dne 10. listopadu úřad perkmistra hor vinničných spojen s komorní prokuraturou.**) Štastnou náhodou zachovaly se právě starší knihy při úřadě perkmistrském vedené téměř všecky. Uprostřed 19. století z knih těch 52 kusy od c. k. finanční prokuratury při za- ložení okresního soudu v Karlíně odevzdány úřadu knihovnímu téhož soudu; později po za- ložení okresního soudu v Král. Vinohradech přenešeny byly do tamního knihovního úřadu, z něhož roku 1895 byly vydány archivu kr. hl. města Prahy. Pro týž archiv městský v Praze bylo koupí z rukou soukromníka získáno již před několika lety 26 knih někdejšího úřadu perkmistrského, které c. k. finanční prokuraturou jako nepotřebné pro úřad ten odsouzeny byly do stoup. *) Čelakovský, Privilegia měst Pražských str. XXXVI. **) Tamže str. CV.

Strana 510
510 D. XVI. Výpisy s knih vinničných Tak uloženo nyní v archivě města Prahy 78 foliantů jako památka po někdejší slávě českého vinařství a bohatý pramen pro místopis města Prahy i nejbližšího okolí, pro dějiny právní i kulturní, jehož, pokud známo, užil do té doby měrou hojnější jedině V. V. Tomek pro svůj monumentální Dějepis města Prahy. V nejstarší době zapisováno vše, co se při úřadě perkmistra hor vinničných konalo, do knihy jediné. Teprv v XVI. století, když agenda úřadu toho více vzrostla, vznikla potřeba založiti vedle knih starších, zvaných podle hlavního obsahu libri contractuum. zvláštní knihy sententiarum (1521), obligationum (1549), condictionum (1551), a testimoniorum (1591). Knihy úřadu perkmistrského jsou silné folianty, většinou o 420—450 listech papí- rových, rozdělených v nejstarších na složky po 30 listech (A. 1—30 až N. 1—30), v po- zdějších s označením čísel folií. Zápisy v nejstarších třech knihách jsou většinou latinské, českých málo; počínaje čtvrtou knihou (1496—1508) převládá jazyk český, který ve knihách následujících je výhradním jazykem úředním; teprv v knize XXI. (1638—1652) je první zápis německý, v následujících je němčina zastoupena hojně, a v XXVII. (1745—1754) již převládá. Toho času vedle několika knih z doby novější uloženy jsou v archivě král. hl. města Prahy následující knihy úřadu perkmistrského z doby starší: a) Libri contractuum: VII (1534—1543), XIV (1574—1581), XV (1581—1587), VIII (1543—1551), I (1435—1453), XVI (1587—1589), II (1455—1472), IX (1551—1557), XVII (1589—1606), III (1472—1496), X (1557—1565), (1496—1508), XVIII (1596—1607), XI (1564—1570), IV XII (1568—1572), XIX (1608—1624), V (1508—1520), VI (1521—1534), XIII (1572—1574), XX (1624—1637), VI (1590—1596), III (1561—1566), VII (1596—1612), IV (1580—1584), V (1585—1589), VIII (1613—1629), VI (1582—1587), c) Libri obligationum: III (1572—1578), IX (1596—1676), VII (1587—1596), X (1676—1717), I (1549—1559), IV (1575—1577), V (1579—1582), VIII (1594—1601), II (1560—1578), XI (1718—1754). d) Libri condictionum et inhibitionum: I (1551—1557), II (1613—1715), III (1716 až 1733), IV (1733—1755). e) Libri testimoniorum z let 1591—1602 (IX), 1602—1612 (X), 1624—1640, 1640 až 1682. ƒ) Protocollum iudiciale z let 1590—1591 (IV), 1591—1592 (V), 1593—1595, 1609 1616—1621 (XIV), 1620—1622, 1624, 1633—1636, 1636—1640, 1642—1747, 1647 až 1611, až 1654 (XX), 1654—1662 (XXI), 1711—1715, 1726 (XXXII). Z letopočtů při knihách uvedených je zřejmo, že největší mezery vykazují knihy pří- povědí (1558—1612), knihy svědomí, z nichž nejstarší zachovaná (1591—1602) označena jako IX, a protokolly soudní, z nichž posléze jmenovaná kniha (z r. 1726) označena jako XXXII té řady. Jakož však knih protokollů soudních zachovalo se jen 15, z toho viděti, že jen do r. 1726 ztraceno jich 17, ovšem pak i všecky z následujících let. Podávám zápisy české z nejstarších desíti knih (Libri contractuum I—X), a sice z knihy I. a II. všecky, z následujících jen vybrané kusy zvláště důležité nebo zajímavé. b) Libri sententiarum: I (1521—1553), II (1553—1562), XXI (1638—1652), XXII (1652—1668), XXIII (1669—1681), XXIV (1681—1709), XXV (1709—1726), XXVI (1726—1745), XXVII (1745—1754). IX (1647—1700), X (1701—1750).

Strana 511
z roku 1358. 511 Doufám, že nebude mně vykládáno ve zlou stránku, že přidal jsem i starší český překlad dvou privilegií Karla IV., ač originaly (německý a latinský) těch privilegií i český překlad novější jsou odjinud*) známy; jako i že pojal jsem do své sbírky několik obzvláště důležitých listin latinských, ve knihách perkmistrovských zapsaných. *) Čelakovský, Privilegia měst Pražských č. 66 a 68 na str. 107—116. - 1. Císař Karel IV. nařizuje, aby ve třech mílech kolem Prahy vinnice zakládány byly, a vydává práva vinničná na ochranu a podporu jejich. V Praze 1358, 16. února. — III. T. 24. Tuto sě počíná řád, kterak jsú vinnice k dělání a perkrechtu pla- cenie vysazeny v zemi České. My Karel z božie milosti Římský ciesař, po všě časy rozmnožitel říšě a Čěský král. Samo našěho ciesařstvie duostojenstvie od přirozené dobroty k tomu sě jest přichýlilo, aby všěm našim a našěho ciesařstvie poddaným a věrným užitek a dobré jednalo a je před škodami znamenitými příčinami zachovalo. Však mienímy zvláště našěho královstvie Českého a našich poddaných tudiež užitek a dobré a čest větčiti a šířiti okolo měst celú vieru a plné poslu- šenstvie, kteréžto jsme my po vše časy neporušeně na nich shledali a ještě na nich po dnešní den úplně shledáváme. A protož jsme s dobrým rozmyslem a radú našich přátel a s pravým vědomím k lepšiemu vynesli takové věci, jakož potom popsány stojie oc. Najprve aby v našem království Českém ihned u puostě, kterýž najprv přijde, vinnicě byly dělány na horách ve třech mílech okolo města našěho Pražského ležících, kde a v kterých končinách v těch třech mílech ty hory ležie, takúto měrú: Ktož by měl dědiny anebo hory v těch třech mílech, ten má ve XIIII dnech od dánie tohoto listu počítajíc je počieti dělati; a nechtěl-li by jich sám dělati, anebo jestliže by jich sám nemohl dělati, tehdy mají ti jistí tu dělati, jimž by pergmistr dal. A kteříž ty jisté vinnice dělati budú, ti mají mieti od toho dne dělati počietí počítajíc XII let, jenž bez přetržky jdú, svobodu, a ve XIII. létě mají tomu, jehož jest dědina aneb hory, desátek dáti, a nám a našim budúcím králóm českým a koruně tudiež našěho královstvie od každé vinnice puol čbera vína ročně také dáti. A má každá vinnice šestnácti prutóv býti dlúhá a VIII prutóv široká; a má každý prut osm loket jmieti. Také mají ty vinnice, kteréž by v tomto rocě anebo když by to byli je počali dělati, od ungeltu a zemské berně a od jiných všech obtiežení věčně svobodny a prázdny býti. Také tomu chceme, aby konšělé Starého města Pražského od nás a od našich budúcích králuov českých a od našie moci jměli a mohli na každé léto a tak často, kolikrát by bylo toho potřebie, pergmistra vsaditi i ssaditi. Také my dáváme těm jistým vinnicem takúto svobodu a právo, aby nižádný v nich škody nečinil, ni ve dne ni v noci, malé ni veliké. A jestliže by sě stalo to, že by kto koho, buďto urozený aneb neurozený, že by druhému na jeho vinnici anebo na požitcích v některú škodu na vínovém réví, na hrozniech vinných aneb na dřieví, anebo na vovoci učinil jiezdú anebo chodbú aneb cestu děláním, anebo kterúžkolivěk jinú příčinú by to bylo, ktož by to ve

Strana 512
512 D. XVI. Výpisy z knih vinničných dne učinil a popaden byl, ten má svú ruku ztratiti, jestliže by jie dvadceti kopami nevyplatil, a jeho jiný statek má spadnúti na pergmistra. A jestliže by sě stalo a že by ten zlodějč, jenž by tu škodu učinil, buďto že by jeden nebo viecě při té také škodě zabit byl, tehdy má ten jistý, ktož by jej ranil anebo jej do smrti zabil, nic viece nemá ztratiti než dva ha- léřě, kteréžto má na čelo toho, jehož jest zabil, položiti. A jestliže by ten, jenž by tu škodu ve dne aneb v noci byl učinil, i utekl, tehdy ten jistý má přivolán býti; jestli pak že by ne- přišěl a že by svého práva nechtěl nésti, tehdy má achtován býti a v diela vložen podle práva Starého města Pražského. A jestliže by přišel ku právu, tehdy muož sám třetí přiséci; a jest- liže by dobrým svědomím mohli přemoci, tehdy má svú hlavu ztratiti, a jeho zbožie má spad- núti na pergmistra, kromě pánóv z našie země, ač by ti takovú věc učinili, jakož napřed stojí psáno. Jestliže by popaden byl kto z nich anebo že by utekl, tehdy je mají nám dáti anebo jě před námi anebo před tiem, komuž bychom to zvláště poručili, připraviti máme žalobu vésti, k těm my máme popraviti vším týmž během, jakož svrchu stojí psáno. Také tomu chcme, aby všěch práv o vinnicech o škody, od smrti zabitie, o všěchny o jiné věci ti jistí, jenž by najprve od těch vinnic zmohli, nikděž jinde nehledali ani brali, nežli před konšely našeho Větčicho Města Pražského; ti mají tyto jisté věci súditi, a nižádný jiný, jakož svrchu psáno jest. S svědomím tohoto listu, jenž jest zapečetěn naším ciesařským majestátem, dán v Prazě po Božím narození tisíc tři sta let a potom u padesátém a v osmém létu, prvý pátek před nedělí Esto mihi před postem, našěho královstvie v dvanáctém a naščho ciesařstvie v třetiem létě oc. Původní znění té listiny jest německé, jež ze starého opisu uveřejnil Čelakovský v Privilegiích měst Pražských na str. 107; tamže str. 110 otištěn novější překlad český z r. 1649, a uvedeny jsou při něm va- rianty staršího překladu zapsaného v nejstarším perg. kodexu právním, chovaném v archivu m. Prahy na str. 263. 2. Císař Karel IV. přiostřuje nařízení své o zakládání vinnic. V Praze 1358, 12. května. — III. T. 25. Potvrzenie téhož [řádu] ciesařem Karlem oc. Karel Čtvrtý z božie milosti římský ciesař, po vše časy rozmnožitel říšě, a český král, všěm i zvláště každým osobám kostelním i světským všěho královstvie Českého, jichž by tito naši listové došli, nábožným a věrným svým, milost svú a vše dobré vzkazujem. Nábožní věrní a milí. My chtiece z přirozené nám dobrotivé milosti užitek a dobré královstvie na- šěho Českého a přebývajících všech v témž království z božie pomocí a milostí učiniti lepšiem, ustavujem a královským Českého královstvie potvrzujem vyrčením, abyšte vy a z vás zvláště každý, kdyžto a kolikrát od pergmistra v Českém království pro obecní užitek a znova dělánie vinnic, kterýž jest aneb v ten čas bude, napomenuti budete, na horách na zboží anebo na roli vašich kdežkolivěk, kdežto by jemu k dělání vinnic líbilo sě anebo hodily, od toho dne, v kterýž by sě vám přihodilo od něho napomenuti býti, náklady a stravú svú vlastní ve čtyřech nedělech znamenitě a zjevně počeli dělati, a dělajíce vinnicě anebo přepustíte beze všie ne- snázie, aby od dřieve řečeného pergmistra na horách na zboží a na rolích vašich, kteréž by to sě hodily k vinnicem, jiným osobám, jenž by je chtěli přijieti, vinnice buďte měřeny; a když by změřeny byly obyčejným obyčejem, přikazujem vám a každému z vás a pod milostí naší

Strana 513
z roku 1358 a 1359. 513 přikazujem přiesně, abyšte dělníkóm těch jistých vinnic vedle pergmistrova zdánie a jich na takové nové vinnice vašě listy pevné dali přieznivě, na kterýchž by hodně dosti mohli jmieti. A jestliže by kto z vás s milostí kterúžkolivěk vinnici na svém zboží vlastniem, tak jakož napřed stojí psáno, nechtěli dělati ani dopustiti, aby měřeny byly k dělání, aby rozdány byly osobám jiným, nebo že by listuov na ty jisté vinnicě dáti odpověděl: chceme tomu, aby ti jistí i každý z nich konšely přísežnými a obcí Věčieho Města Pražského a pergmistrem, kterýž by v ten čas byl, věrnými našimi milými, naším jménem a mocí připuzen a připuzeni byli fentováním a jiným obyčejem, jakž by sě jim najlépe zdálo, aby to učinili. A přěs to kteříž by odporni v ustaveních a v přikázáních našich dřieve jmenovaných shledáni byli, takžě než by rok minul od dne, kterýž by napomenuti byli k poslušěnství a k učinění věcí svrchu- psaných, neučinili by tak, jakož svrchu psáno stojí, a listy nepotvrdili, jakož jest již zname- náno jmenováno, pro odpornost a neposlušenstvie jich mají ztratiti právo ono, totižto desátý diel požitkuov, kteříž by od vinnic na jich zboží zdělaných jim přišli a na všaké léto jměli placeni býti, by nebyli odporni, podle jiných našich listuov. A to jisté právo dna anebo de- sátek vinnic vlastno nám činíme a přijednáváme nám a našim dědicuom a budúcím našim králóm českým a téhož královstvie Českého s plným právem, těchto listuov našich svědomím zapečetěných pečetí našěho majestátu. Dán v Prazě léta od narozenie syna božicho tisíc tři sta padesátého osmého, XIItý den měsiece máje, královstvie našěho v XIItém a ciesařstvie našěho v IIIItém letě oc. Latinský original téhož listu otiskl Čelakovský v Privilegiích měst Pražských na str. 113 a sl., tamtéž na str. 115 a sl. novější překlad český z r. 1649, při němž uvedeny varianty staršího překladu zapsaného v pergamenovém právním kodexu archivu m. Prahy na str. 264. 3. Rychtář a konšelé Starého Města Pražského slibují držeti řád vinničný císařem Karlem IV. vydaný, a osvobozují držitele vinnic ode všech dávek k městu. 1359, 15. července. — III. T. 25. Potvrzenie téhož [řádu od] rady i obce Starého Města Pražského. My Nicolaus Reynbote rychtář, Johannes lanthměřič, Vlrich Czotter, Wolflinus Galm, Johannes Rost, Mathias Ressi, Seydlinus Ottonis, Walterus Gabler, Johannes Iunossi, Jeklinus Salman řezník, Martin Vavřienkuov, Jessko Pibran a Frana Seydlini z Pieska konšelé, Ni- colaus Znoymer, Bohuslav z Miličína, Conrad kramář z Normberku, Mertlinus kramář z Hory, Ziberczerus a Jesslinus Rotonis, přísežní konšelé*) a všechna obec měštěnínóv Větčieho Města Pražského vyznáváme, a ke všěm tak nynějším jako budúcích známosti žádáme přivedenu býti tiemto listem, že jakož jest přenajvyššie knieže a pán náš milostivý pan Karel Římský ciesař po všě časy rozmnožitel říšě a Český král, z své velebnosti listy, jichžto slovo od slova beze všěho přičiněnie a umenšěnie v těchto listech vepsáno jest na vinnic znova v svém království Českém dělánie všěm a každým, ktož by ty vinnicě dělati chtěl, pod jistými pravými svobo- dami dal jest, takéž my dobrú naší věrú slibujeme a chceme a naši mají budúcí všeckny a ka- ždého, kteříž by ty jisté vinnice dělali anebo dělané kúpili a je drželi a jimi vládli, v pravých svobodách a milostech, kteréžto [v] dřieve řečeného pána našěho ciesařě a krále českého listech jsú jmenovány, držeti neporušeně, což by na nás bylo, a věčnými časy zachovati, toto přičiňu- jícě jmenovitě, aby všickni a každý z našich, [kteří by] spolu dělali anebo dělané drželi a měli, Archiv Český XV. 65

Strana 514
514 D. XVI. Výpisy z knih vinničných mají býti od městských lozunkóv, berní a ode všech kterýchžkolivěk jiných dřieve řečeného města břemen a obtiežení, jelikož to, což by sě vinnic a jich vinničných požitkóv dotýkalo, toliko svobodni věčně a vyněti. A na svědomie toho tento list jest zapečetěn dřieve řečeného města našěho s naším vědomím jest. Jenž dán den Rozeslánie svatých apoštoluov léta od narozenie syna božieho tisíc tři sta padesátého devátého oc. Latinský original této listiny otiskl Čelakovský v Privilegiích měst Pražských na str. 109; český překlad její nachází se též v perg. právním kodexu v archivu města Prahy na str. 266. *) Seznam koušelů Staroměstských z r. 1359 viz v Tomkově Dějepisu m. Prahy, V. str. 57. 4. Kapitula Vyšehraská stvrzuje list Burgharda někdy probošta Vyšehradského ze dne 20. prosince 1367, kterým dal vinnici v Podole Duchkovi z Podola. Na Vyšehradě 1400, 12. března. — V. f. 297. Připis majestátu na vinnici Podvyšehradskú slovo od slova sé podpisuje. In nomine Domini amen. Nos Wenceslaus Dei et apostolice sedis gracia pa- triarcha Anthiocensis, aule Romane et Bohemie regis cancellarius ac prepositus, Ni- colaus scolasticus, vicedecanus totumque capitolum sacrosancte ecclesie sancti Petri Wyssegradensis prope Pragam nullius dyocesis, recognoscimus et tenore presencium notum facimus vniuersis, quod in presencia nostri personaliter constitutus discretus vir Wenceslaus, ciuis Noue ciuitatis Pragensis necnon seruitor ecclesie et prepositure nostre fidelis et continuus, nobis protunc ex antiqua et laudabili ecclesie nostre con- swetudine capitulum celebrantibus generale humiliter suplicauit, quatenus certas li- teras sigillo quondam bone memorie venerabilis Burchardi, prepositi ecclesie nostre, et capituli maiori sigillatas supra vna curia et vinea ac juribus et pertinenciis corundem si- tuatis in villa Podol sub monte Wissegradensi, in parte dextera penes publicam semitam de dicto monte Wissegradensi ad dictam villam Podol descendendo, ad ecclesie et prepositure nostre dominium spectantes et pertinentes, dicto Wenceslao, Elizabeth conthorali sue, heredibus et successoribus suis, qui ad vtile dominium eiusdem curie et vinee ac jurium et pertinenciarum eorundem iusto empcionis tytulo secundum ea- rundem litterarum tenores deuenerunt, innouare, approbare, ratificare et confirmare; necnon eciam vnum locum seu vnam foueam desertam nullius vtilitatis existentem, in dicta parte dextra dicte vince contiguam, propter ipsius vinee melioracionem dare et concedere dignaremur. Nos vero Wenceslaus patriarcha et prepositus, et capitulum supradicti, eisdem litteris visis et lectis et absque aliqua suspicione reputatis, attendentes et conside- rantes dictam peticionem ecclesie et prepositure nostre esse vtilem et racioni consonam. ac maturo consilio inter nos prehabito, dictas litteras dicto Wenceslao, Elizabeth, he- redibus et successoribus suis legitimis, super dicta curia et vinea cum omnibus iuribus et pertinenciis quibuscunque innouamus, approbamus, ratificamus et presentis scripti

Strana 515
z roku 1400. 515 patrocinio vnacum dicto loco seu fouea desertata in perpetuum donamus et confir- mamus, volentes et tenore presencium decernentes, quod huiusmodi littere et contenta in eis perpetui roboris obtinere debeant firmitatem. Quarum litterarum tenor sequitur et est talis: Nos Burchardus, Dei gracia sacrosancte Wissegradensis ecclesie prepositus ad Ro- manam ecclesiam nullo medio pertinentis, regnique Bohemie cancellarius, notum facimus tenore presencium vniuersis, quod tales benemeritos, qui constanter et incessanter suis fidelibus ser- uiciis et laboribus continuis nobis ecclesieque et prepositure nostre predicte indefesse omni- que diligencia adhibita complacent, premiare cupientes, vt ceteri ad nostra et successorum nostrorum obsequia pertrahantur, aduertentes ergo grata atque fidelia seruicia et labores nobis ac predecessoribus nostris per Duchonium de Podol, fidelem nostrum dilectum, hactenus ex- hibita et in futurum vtilius exhibenda, sibi et heredibus ac successoribus suis vineam curie sue in Podol sub monte Wissegradensi annexam cum omnibus iuribus et pertinenciis suis, prout in suis limitibus et metis est circumferencialiter distincta, de nostra speciali gracia et liberalitate ac ex certa nostra sciencia et consensu venerabilium virorum et dominorum Wil- helmi decani, Johannis custodis et capituli ecclesie nostre Wissegradensis predicte, confratrum nostrorum carissimorum, concedimus, donamus et presentibus confirmamus, tali tamen con- dicione interiecta, quod idem Duchon, heredes et successores sui, de predicta vinea nobis et successoribus nostris seruire debent, naulum seu theloneum, quod nobis de lignis per fluuium Multawie defluentibus deriuatur, colligendo et pro nobis ac successoribus nostris fideliter conseruando. Preterea volumus, vt predictus Duchon, heredes et successores sui de vinea pre- dicta dimidiam alteram pintam vini rubei boni australici seu terrestris in festo Nativitatis Christi proxime instantis, et dimidiam alteram pintam in festo Pasche eiusdem vini pro sacri- ficio seu diuino officio annis singulis ad ecclesiam Wissegradensem predictam dare seu mini- strare tenebitur, sub pena quatuor grossorum denariorum Pragensium per nostrum seu suc- cessorum nostrorum curie Wissegradensis procuratorem, qui pro tempore fuerint, extorquenda in eodem, ac sacriste, qui pro tempore fuerit, ecclesie predicte danda; qui sacrista, ne negli- gencia circa diuinum officium predictis diebus committatur, dictum vinum procurabit. Concedimus eciam et damus predicto Duchon et heredibus suis, ut habeat in pre- dicta vinea cum suis pertinenciis plenam et liberam potestatem vendendi, alienandi, donandi et in aliam personam transferendi et ordinandi de eadem, prout ipsorum placuerit voluntati, sic tamen, quod hec fieri debent de nostra nostrorumque successorum sciencia et voluntate, iure proprietatis et dominii nobis et successoribus nostris in eadem vinea semper salvo. In quorum euidenciam et robur perpetuum presentes fieri et sigilli nostri necnon sigilli capituli predicte nostre Wissegradensis ecclesie appensione iussimus communiri. Datum in Wissegrado in capitulo generali eiusdem ecclesiae Wissegradensis, quod in vigilia beati Thome apostoli consuetum est celebrari, anno Domini millesimo trecentesimo sexagesimo septimo. Quibus quidem literis per nos Wenceslaum patriarcham et prepositum ac ca- pitulum predictos, ad peticionem dicti Wenceslai ciuis et seruitoris nostri innouatis, approbatis et ratificatis, ac presentis scripti patrocinio vnacum dicto loco seu fouea desertata confirmatis, presentes literas fieri fecimus et sigillo patriarchatus nostri vna- 65*

Strana 516
516 D. XVI. Výpisy z knih vinničných cum sigillo capituli nostri maiori appensione ex certa nostra sciencia iussimus roborari. Datum in monte Wissegradensi in capitule nostro generali anno domini millesimo quadringentesimo, die duodecima mensis Marcii. 5. Král Václav IV. vinnici lékaře svého mistra Jana Šindela syna Ondřejova de Gaudentino osvobozuje ode všech platů. Na Točníce 1409, 4. července. — V. f. 117. Wenceslaus Dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex, notum facimus tenore presencium vniuersis, quod attentis variis vtilibus et indefessis obsequiis, quibus honorabilis Johannes Andree de Gaudentino, magister in artibus et in medi- cina professus, phisicus noster deuotus dilectus, Maiestati nostre complacuit et eo quidem prestancius complacere poterit in futurum, sibi non per crrorem aut improuide, sed animo deliberato, sano fidelium nostrorum accedente consilio, vineam suam in monte Petrino inter vineas Tiburci ciuis Minoris Ciuitatis Pragensis ab vno, et Joannis de Gewicz dicti Langhans ciuis Maioris Ciuitatis Pragensis ab altero latere sitam, a solucione bergrecht dicta et ab omnibns solucionibus aliis, quas nobis de eadem vinea sua annis singulis soluere fuit astrictus, quibuscumque censeantur nominibus, eximimus, libertauimus et quittauimus, eximimus, libertamus virtute presencium regia auctoritate Boemie pro nobis et successoribus nostris Boemie regibus generosissimis, et quittamus per ipsum heredes et successores suos legitimos habendi, tenendi et sub libertate predicta ex nunc in antea pacifice possidendi. Hanc prefato magistro Johanni et suis heredibus facientes graciam specialem, ut ipsi predictam vineam suam sub eadem libertate et gracia, vt prefertur, vendere, alienare, impignorare, locare aut alias in usus suos beneplacitos, prout ipsis melius et utilius expedire videbitur, [con- vertere] valeant atque possint, impedimentis quorumlibet penitus procul motis. Mandamus igitur magistris moncium, consulibus juratis et communitatibus Maioris, Minoris et Noue Ciuitatis Pragensium, necnon magistro moncium vinearum circa Pragam, fidelibus nostris dilectis, presentibus et futuris, firmiter et districte, quatenus prefatum magistrum Joannem, phisicum nostrum, heredes et successores suos seu illos, quibus predictam vineam suam vendiderint seu locauerint, contra pre- sentis libertacionis nostre graciam nequaquam impediant seu impediri per quempiani paciantur, quinpocius circa eandem nostro nomine manuteneant, protegant fideliter et defendant, prout indignacionem nostram grauissimam voluerint arcius euitare. Pre- sencium sub regie nostre maiestatis sigillo testimonio literarum, datum Tocznik, anno domini millesimo quadringentesimo nono, die quarta Julii, regnorum nostrorum anno Boemie quadragesimo septimo, Romanorum vero tricesimo tercio. Ad mandatum domini regis Jacobus canonicus Pragensis. O Janu Šindelovi v této listině viz Tomkův Dějepis města Prahy (1893) III. 22 pozn. 9.

Strana 517
= let 1409—1437. 517 6. Ctibor od desk, perkmistr hor vinničných, k žádosti Vaňka bratra Martina někdy mistra špitálského, dává vepsati do knih vinničných majestát císaře Zikmunda daný v Praze dne 6. března 1437, kterýmž císař v 90 kopách gr. č. zapisuje témuž Martinovi vinnice kláštera Kartouského. 1437, 6. března. — I. A. 29. Známo buď všěm, kterak Vaněk, bratr Martina špitálského, přišed před mě i žádal jest a prosil, aby majestát Sigmunda z božie milosti Římského ciesařie vzdy rozmnožitele říšě, Uherského a Českého krále oc, kterýžto dal jest a učiniti kázal na vinnici někdy Zumbur- keřstinu mnichóv Kartúských, jenž leží vedle Srpovic hory s jedné a Húžvicové strany druhé, aby byl vepsán v knihy vinničné. Tehdy já Ctibor od desk, tehdy pergmistr hor vinničných, jsa nakloněn k jeho hodným žádostem, i kázal sem jej vepsati v knihy vinničné; kterýžto majestát stojí slovo od slova takto: My Sigmund z božie milosti římský ciesař, vzdy rozmnožitel říšě, a uherský, český, dalmatský, charvatský oc král, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřic anebo čtúce slyšeti budú, že přišěd před naši velebnost věrný náš milý Vaněk, bratr Martinóv někdy mistra špitalského, zpravil nás, kterak jest od téhož bratra svého vinnici kněží Kartúských, kteráž leží mezi vinnicemi Srpovic s jedné a Húžvicové strany druhé, kúpil i zaplatil, proše nás, abychom jemu toho trhu a vinnice ráčili potvrditi milostivě. A my patřiece k rozličným téhož Vaňka pohodlím i službám, jimižto se jest nám zachoval i potom se zachovati miení, s dobrým roz- myslem a radú naší k trhu a k prodaji vinnice svrchupsané vóli naši a povolenie při- dali sme i přidáváme, jemu a jeho dědicóm budúcím toho mocí královskú v Čechách potvrdili sme a potvrzujem tiemto listem, právo jim i moc plnú dávajíce, aby tu vinnici jměli, držali i jie požívali bez našie i našich budúcích, králóv českých, i jiných všěch každé odpory i přiekazy. Toto znamenitě z milosti našie zvláštnie přidávajíce, kdyžbychom koli my, naši budúcí králové čeští, neboli ti, jimž by ta výplata spra- vedlivě příslušala, chtěli tu vinnici k sobě snad obrátiti a ji jmieti, že oni jie ižád- nému postúpiti vinni nebudú ani mají, donižby jim devaddesáti kop grošóv pražských střiebrných a dobrých dáno a beze lsti zaplaceno nebylo peniezi hotovými, a nad to užitky všěcky té vinnice týž Vaněk neb jeho dědicové a budúcí mají sobě sebrati ku penězóm svrchupsaným, dřieve nežli jie postúpie. A ktož tento list mieti bude s častopsaného Vaňka neb jeho dědicóv a budúcích dobrú volí a svobodnú, ten má též právo i moc jmieti ke všěm věcem v tomto listu položeným a zapsaným, jakožto on sám. Protož přikazujemy podkomořiemu, pergmistróm, městóm Pražským i jiným všem našim a královstvie našěho Českého úředníkóm, věrným milým, nynějším i budúcím, svitským i duchovním přísně a pevně, aby napřed jmenovanému Vaňkovi a jeho dědicóm i budúcím na jmění, držení, vládnutí i požívání vinnice svrchupsané nepřekáželi ani překážeti dopustili, ale radějše je, bude-li potřebie, při tom vzbraňovali a všelikak

Strana 518
518 D. XVI. Výpisy z knih vinničných pomocí i radú fedrovali, doniž by sě jim vedle tohoto zápisu našěho dosti nestalo. Na potvrzenie tohoto náš ciesařský majestát kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán v Prazě léta od narozenie Syna Božieho tisícieho čtyrstého třidcátého se- dmého, v středu po Přěnešení svatého Václava, léta království našich uherského oc v padesátém, římského v sedmmezcietmém, českého v sedmnádctém a ciesařstvie v čtvrtém létě oc. Zápis ten kancellován, pod ním poznamenáno: Tento majestát jest kancelován i trh, protože jesti stala plná jse smlúva skrze pana Pavla purgmistra Jetřichovic z Nového města Pražského a jeho pány konšely, kteráž úmluva zapsána jest v těchto kniehách slovo od slova. Dole hledajte. [Viz str. 519 č. 9.] 7. Mezi Velíkem od Kocourů z Nového Města a Annou Syslovou z Starého Města Pražského o mez mezi vinnicemi. 1437. — I. A. 30. Stalo se jest vyrčenie a nález konečný skrze múdré opatrné pana Řiehu tehdy pergmistra, Antoniša od Oslóv, Petra Treyzle, konšely přísežné, mocí plného práva o róznice a nesnázě, kteréžto sú trvaly až dosavad mezi opatrným mužem Velíkem od Kocúróv z Nového Města s jedné strany, a poctivú paní Annú Syslovú z Starého Města Pražského strany druhé, o mezi, kterážto nieže jest a leží z vy- sazenie dávnieho na vinnici nadepsané panie Anny nad Velíkovú Kocúrovú svrchupsa- ného vinnicí i jiných súsedóv, podle toho o tu škodu, která sě jest dála od vinnice Syslové Kocúrovi, takto sme již mezi nimi konečně vyřkli a vypověděli: Najprve ti mezníci, kteříž sú od staradávna vysazeni na Velíkově straně na jeho vinnici od vrchu zdi až dolóv, dokonce mají zóstati věčně a jimi nemá hýbáno býti. Také dále vyrčeno jest, že z té struhy nebo přiekopa, kdež sě jest voda zje- vila z vinnice panie Anny Syslové, od niežto vody se jest Velíkovi škoda dála, tu jistú strúhu neb ten přiekop nadepsaná paní Anna má opravovati i vypravovati věčně i jejie budúcí, aby sě viece nižádná škoda Velíkově vinnici nedála, jemu ani jeho budúcím anižto jiným súsedóm. Také dále vypoviedáme i konečně nalézáme, že od lisu panie Anny Syslové přidáváme loket ode zdi do vinnice Velíkově, aby tiem lépe od nie ta strúha mohla vypravována býti. A tento nález a vyrčenie naše obě straně dobrovolně jsta přijale a slíbili sú bez přerušěnie držeti a zachovati po všěcky časy. A to vyrčenie a nález stal se jest mezi nadepsanýma stranama léta božieho M'CCCCXXXVII" skrze nadepsaného pergmistra a konšely jeho svrchu psané.

Strana 519
s let 1437—1441. 519 8. Purkmistr a konšelé Starého města Pražského přikazují perkmistru a konšelům hor vinničných, aby Martinovi Rodičovi, jemuž shořely listy, které měl na vinnici svou, v držení té vinnice nepřekáželi. 1438, 9. června. — I. C. 23°. My purgmistr a konšělé Velikého Města Pražského všem tiemto zápisem ozna- mujíce na vědomie dáváme, že znamenavše hodné svědomie o vinnici Martina Ro- diče a vysazenie jejie, a kterak by listy byly na práva a na svobody té jisté vinnice, jeden list s majestátem a druhý pod městskú pečetí, kteřížto listové v tyto časy nebezpečné jsú ohněm zrušeni; toho pilně bedlivě a s dobrým rozmyslem pováživše, přijali jsme to jisté svědomie za hodné a jisté a mocí tohoto zápisu přijímáme, při- kazujíce pergmistru nynějšiemu i kterýž v budúciech časiech bude, aby svrchupsa- nému Martinovi Roddičovi i jeho dědicóm a budúcím na té jisté vinnici nepřekáželi ani překaziti dopustili, ani jeho s kterých poplatkuov, práv vinničných a zvláště z pergrechtu napomínali po vše časy budúcie. A to jse jest stalo ten pondělí po svaté Trojici, za purgmistřvie pana Pešíka od Střbrné hvězdy anno Domini MCCCC'XXXVIII. 9. Rozdíl vinnice mezi dědice nebožtíka Vaňka, bratra Martina mistra špitálského. 1441, 8. listopadu. — I. E 12'. Když po smrti dobré paměti Vaňka, někdy bratra Martina mistra špitalského, stal jse jesti rozdiel o jeho statek a zvláště o vinnici někdy Zumberkerčinu, kteráž leží mezi vinnicemi Srpovú a Húžvičkovú, takže jse Jankovi a Aničce, sirotkóm svrchupsaného Vaňka, té vinnice dostala dva diely, a třetí diel dostal jse Vítě ma- teři jich, a Ciglovi muži jejiemu, pak ten třetí diel kúpil jest Martin svrchupsaný, strýc sirotkuov již psaných, od Víty a od Cigle, manželuov svrchupsaných, k ruce těm sirotkóm v též všeckno právo, jako jsú Víta a Cigl svrchupsaní drželi, k jmění, k držení a k dědičnému vladařství za třidceti kop grošů svých vlastních peněz, a za- vdal jest inhed týmž manželóm třinádcete kop gr., dále majě plniti XVII kop grošů, ale rozdielně, to jest na svatého Ducha XIII kop grošů a na svatého Havla IIII kopy g. posledních peněz, na roky najprve příštie pořád zběhlé; a za ty penieze XVII kop g. jsú rukojmie Mikeš pekař, a Matěj Okout, oba spolu rukú nerozdielnú na hotový groš bez zmatku. Dále Martin svrchupsaný uvázal jse jest v tu vinnici a má ji dělati a jie požívati až do let dospělých sirotčích, a jim stravu i oděv dávati do těch let jako slušie. A když ti sirotci k letóm přídú, aby jim té vinnice i se dnem k dědictví postúpil, dada jim vína sebraného, což jse ten rok úrodí, dva diely a sobě třetí vezma, jakož jse jest letos v to víno dvú cesty [sic] uvázal. A ti sirotci svrchu-

Strana 520
520 D. XVI. Výpisy z knih vinničných psaní majie dáti Martinovi svrchupsanému třidceti kop g. zase, jakož jest jim vy- platil třetinu vinnice svrchupsané. A za to, že Martin jmá tu vinnici dobře dělati a sirotky chovati, slíbili jsú a jsú rukojmie Jan Nadřienek a Jan kolář z Pořiečie. Dále pan purgmistr a konšelé mají plné doufánie do Martina svrchupsaného, že těm sirotkóm učiní spravedlnost jakožto strýc jich. To jse stalo v radě v středu před svatým Martinem léta božieho narozenie tisícieho čtyřstého čtyřidcátého prvého. A při tom jsú byli Pavel Dětřichovic purgmistr, Valentin Kába, Kliment Holian, Jíra Fran- kovic, Mařík Rathúzský i jiní páni konšelé Novoměsčí. 10. Mezi Prokopem Jinochem a Šimonem Rohanem o vinnici někdy Jakše Jinocha, kanovníka Pražského. 1442, 24. září. — I. E. 27. Stalo jse jest svolenie mezi Prokopem, řečený m] Jinoch s jedné a mezi Ši- monem Rohanem řečený m] s strany druhé o vinnici nebožce kněze Jakše Jinocha, ujce Prokopova, někdy kanovníka s hradu od svatého Václava, taková, aby Šimon Rohan Prokopovi dal na svatého Havla nynie najprve příštieho III kopy gr., jakož to jest ihned učinil, a druhý rok opět na sv. Havla II kopě grošů. A dále jakož Šimon Rohan platí úroku puol kopy každý rok některací paní do Hory s té vinnice: i jesti taková úmluva mezi nimi, aby ten úrok byl staven právem od Prokopa Jinocha, aby ta jistá paní okázala své právo přijedúc na ten plat. A jestliže lepší právo okáže na ten plat nežli Prokop, tehdy Šimon Rohan umlúvaj se s ní, jakž on umie; pakli Prokop Jinoch právo lepšie okáže na ten plat, nežli ta paní, ale Šimon Rohan umlúvaj jse s Prokopem o té puol kopy platu anebolito o těch pět kop grošů. Také jesti úmluva, že Prokop slibuje jemu Rohanovi i jeho dětem a budúcím, když Šimon Rohan jemu ty úmluvy dřieve psané zdrží, aby Prokop Jinoch ani jeho přietelé ani kto živý viece Šimona Rohana nebo jeho dětí a budúcích s té vinnice neupomínali, ani s kterakého platu, kromě té panie dřieve jmenované, ukázala-li by lepšie právo na té puol kopy g. platu nežli Prokop. A jestliže by kto Rohana Ši- mona nebo jeho děti a budúcí čím potýkal anebo jse jim v tu vinnici vázal, nebo jim překážel, tehdy Jinoch slibuje je v tom zastati a jim to vyvésti pode vším svým statkem movitým i nemovitým, kterýž nynie jmá anebo v časech budúcích jmieti bude. A za to jsú rukojmie Mikuláš řečený Nemluva a Albrecht od Tří korun, měščané Starého Města Pražského, kteřížto jsú i slíbili též pode vším jich statkem nynie i budúcně za správu. A ta úmluva stala jse jest před opatrným mužem Sig- mundem Chaněm konšelem toho času, a před rychtářem z Hradčan, anno Domini M'CCCC’XLII° f. II. ante festum sancti Wenceslai.

Strana 521
s let 1442—1444. 521 11. Mikuláš z Tuhance zapisuje 12 kop platu ročního Jakubovi Heřmanovic na svých dvou vinnicích. 1444, 3. ledna. — I. D. 15. Mikuláš z Tuhance seděním na Malé Straně Pražské nejsa přinucen ani při- puzen, ale s dobrým rozmyslem a zdravú a črstvú pamětí seznal jse dlužnu býti ve dvanádsti kopách groších platu ročnieho i s svú manželkú paní Kateřinú, i s synem svým Jankem i s svými budúcími, Jakubovi Heřmancovic, měščenínu z Malé Strany Pražské, a manželce jeho paní Margretě za tu jistú vinnici, kterúž Mikuláš svrchu- psaný u nich kúpil za jistú sumu; kterýžto plat svrchupsaný Mikuláš i s svú man- želkú Kateřinú i s svým synem Jankem i svými budúcími zapisují na své vinnici, kteráž slove Húžvičkova, ješto leží s jedné podle Plas a z druhé strany podle Kar- túských vinnic, i na druhé vinnici, kterúž již psaný Mikuláš kúpil u Jakuba a u jeho manželky Margrety. A ten jistý plat již psaný Mikuláš, Kateřina, jich syn, jich bu- dúcí, majie a počnú platiti na vánoce nynie najprve příští šest kop grošóv dobrých střiebrných, a na svatého Ducha hned potom budúcieho druhých šest kop g., a tak vdy na každá leta pořád zběhlá až do Jakubova života. A jestliže by pán Buoh dopustil smrt na Jakuba svrchupsaného a že by s tohoto světa na [o]nen věčný sšel, tehdy hned po jeho smrti má Mikulášovi, Kateřině manželce jeho, jich synu Jankovi, budúcím jich sjíti s těch vinnic, na kterých zapsali, šest kop gr. platu, ale paní Margretě, Jakubově manželce, Mikuláš, manželka jeho Kateřina, syn jich, bu- dúcí jich majie a budú platiti šest kop gr. platu na ty časy, jakož se svrchu jme- nuje, a to také toliko do jejie smrti Margrety svrchu psané. Pakli by kterého úroka Mikuláš, manželka jeho, jich syn, budúcí jich, na který rokuov nedali a nesplnili Jakubovi, manželce jeho Margretě, tehdá s pomocí pergmistra, kterýž jest anebo bude, má [se] jim dopomoci, aby dány byly úročné penieze bez prodlenie a beze všech súduov a nesnází. Toto znamenitě jest vymieněno z uobú stranú: Když by pán Buoh neuchoval Jakuba Heřmancovic, tehdá má a jmieti bude moc deset kop grošů holých odkázati, komuž jse jemu koli zdáti bude na Mikulášovi, na manželce jeho, na jich synu, na jich budúcích, a proti tomu nemajie odmlúvati. Také jestliže by pán Buoh neuchoval Margrety manželky Jakubovy, tehdá má moc odkázati šest kop g. na panu Miku- lášovi, na jeho manželce, na jich synu i na jich budúcích, také holých, komuž by se koli jí zdálo za podobné. A proti tomu odkázání Jakubově a Margrety svrchu- psaných Mikuláš, manželka jeho Kateřina, syn jich, budúcí jich nemajie odmlúvati, aniž odporovati, ale to majie vyplniti beze všech nesnází a beze všech súduov. A když by to všechno učinili Mikuláš, manželka jeho, syn jich, budúcí jich, což Archiv Český XV 66

Strana 522
522 D. XVI. Výpisy s knih vinničných svrchu psáno stojí, tehdá častopsaný Mikuláš, manželka jeho, syn jich, budúcí jich, majie toho platu věčně prázdni býti, a tu vinnici majie i druhú dědičně jakožto své vlastnie držeti bez překážky dědicuov Jakubových i Margretiných, manželky jeho. Actum coram magistro moncium Wenceslao Brziezka et consulibus eius Michaele aurifabro, Mathia a Cristoforo, Wenceslao genere quondam Krzkonis, Johanne sar- tore, anno XLIIII', feria sexta ante Epifaniam Domini. 12. Anna z Myslína pronajímá vinnici pod úrok dědičný na díly některým lidem. 1444, 16. září. — I. E. 2. Já Anna z Myslína, někdy manželka Pavlova a nynie Matějova Perníčkova z Malé Strany Pražské, vyznávám tiemto zápisem přede všemi obecně, že s volí Jana Velvara a Václava Krabce a Víta Rybáře, poručníkuov mých dětí i mne, vydala jsem diel vinnice našie dědičné ustavené na Petříně nad Frickovú horú s jedné strany, z toho konce od Hynkovské vinnice, s těmi se všemi právy, jakožto sami tu jistú vinnici drželi jsme, pod úrok dole psaný. Vydali jsme k dělání a k dědičnému po- žívání poctivým lidem dolepsaným: Benedovi čtyři strychy, Vaňkovi Smrdoduchému dva strychy, Vaňkovi vrátnému dva strychy, a Viktorinovi dva strychy, Květoňovi dva strychy, Petrovi Kvietkovi dva strychy, Zikovi puol druhého strycha, Legatovi puol tře- tieho strycha, jim a jich ženám, jich dědicóm i budúcím pod výmienkami dole psanými. Najprve přijímači svrchupsaní, dědici i jich budúcí, jmajie nám i našim dědicóm a budúcím platiti s každého strychu po patnádsti groších na každého svatého Havla počnúce, a tak vdy na každý rok budú platiti mně Anně z Myslína, muži mému Matějovi, našim dědicóm a budúcím; a tak vdy na každá léta pořad zběhlá budú platiti a úročiti beze všie otpornosti i beze všech súduov a nesnází po XV groších, jakož svrchu psáno stojí. A to pod pokutami dolepsanými: Jestliže by kterého úroka na sva- tého Havla neplnili a nedali a konečně do osmi dní pořad zběhlých, anebo s námi jse neumluvili a svú vuoli chtěli v tom jmieti, a to trvalo za měsíc, tehdy já Anna, muž muoj Matěj, dědici naši i budúcí jmajie zase jse v tu vinnici uvázati s pomocí pergmistrovú, kterýž jest nebo bude, a to beze všeho súdu. A také vymieněno jest: Jestliže by kto chtěl z nich svuoj diel prodati, tehdy napřed jmá nám i našim dědicóm a budúcím dáti věděti, chtěli-li bychom kúpiti, jmá nám napřed to jíti; pakli bychom nechtěli kúpiti, tehdy bude moci jeden každý z nich jinému prodati, dáti, zastaviti, najjeti i odbýti jakožto svého dědictvie. A ten jistý, komuž by bylo prodáno, jmá nám a našim dědicóm okázán býti před námi, bude-li hoden přijat býti čili nic. Také dále vymieněno jest: Jestliže by těch vinnic nade- psaní přijímatelé nedělali, neřezali, nekopali a rozvoduov nekladli, a tak chtěli spu-

Strana 523
s roku 1444 a 1445. 523 stiti, nám i našim budúcím ke škodě i sami sobě i svým budúcím, tehdy my napřed psaní Anna, Matěj, naši dědici, majie jse v ty vinnice zase uvázati jakožto v své vlastnie dědičné s pomocí pergmistrovú, kterýž jest, nebo potom bude. Actum anno Domini millesimo quadringentesimo XLIIII° coram magistro moncium Wenceslao Brziezka et consulibus eius f. IIII ipsius Ludmille. 13. Konvent řádu Svatojanského v Menším Městě Pražském prodává 3 kopy gr. č. platu ročního na vinnici Pavlovi plátenníkovi, měšťanu Starého Města Pražského. 1445, 4. března. — I. F. 4. My Václav z Michalovic, převor obecný domuov v Čechách, v Moravě, v Polště, v Rakúsiech, v Štyrsče, v Korutanech zákona svatého Jana Jeruzalemského, Jan bratr od Dubé a převor kostelní, i veškeren konvent bratří Křížovníkuov domu Matky Božie podle mosta Menšieho města Pražského zákona svrchupsaného, vyzná- váme tiemto listem obecně přede všěmi nynějšími i budúcími, kterak shledavše veliký nedostatek a záhubu domu Matky Božie na Malé Straně Pražské a opusčenie jeho, kterýžto jest vypálen a zbořen z dopusčenie božieho, chtiece jej opraviti a zase vzdělati napřed k chvále Boží a matky jeho panny Marije, nevědúce, odkud bychom a kterak a kterakým obyčejem mohli bychom svrchupsaný klášter a duom opraviti, i s povolením nás všech svrchupsaných i našeho všeho konventa a z jednostajné našie vuole, ne skrze omylnost, aniž skrze neopatrnost, ale s naším dobrým rozmyslem a zdravú a črstvú pamětí prodali jsme a mocí tohoto listu prodáváme tři kopy grošů platu ročnieho na vinnici, kterážto leží nad Věnečkem na pravé ruce jedúce k Karlštýnu z jedné a z druhé strany podle vinnice Václava Břiezky ze Žďáru, kte- růžto vinnici opatrný Pavel plátenník, měsčenín Velikého města Pražského, pravým trhem kúpil jest u Tomáška od Zlatého prstena za jistú sumu peněz nám a našemu konventu úplně a vcele zaplacenými. Protož my všichni svrchupsaní i veškeren konvent bratří Křížovníkuov domu Matky Božie na té jisté vinnici svrchupsané sobě aniž našim budúcím ižádného práva viece nepozuostavujem, ale svobodny a prázdny či- níme a quitujem ty tři kopy g. platu na již psané vinnici, a to před světským i du- chovním právem nynie i po všeckny časy budúcie. Toho všěho na jistotu a na pevnost my Václav z Michalovic, kněz Jan převor od Matky Božie na Malé Straně Pražské i konvent bratří Křížovníkuov domu Matky Božie pečeti naše s naším jistým vědomím a dobrú naší volí přivěsili jsme k tomuto listu, a ještě pro další jistotu a pevnost prosili jsme múdrého a opatrného muže Václava Břiezky, v ty časy perg- mistra hor vinničních okolo Prahy, jenž jest také přivěsil pečeť vinniční k tomuto listu. Dat. Prage anno Domini mill. quadringentesimo XL quinto in medio quadragesime. 6*

Strana 524
524 D. XVI. Výpisy z knih vinničných 14. Mezi obcí Vokovickou a Libockou o vinnici. 1445, 14. června. — I. F. 10°. Ve jméno božie Amen. My Václav ze Žďáru řečený Břiezka, měsčenín Ve- likého města Pražského a pergmistr hor vinničných okolo Prahy i v tom kraji, Michal zlatník, Matěj od Křištofora, Václav z Chvališova, Jan řečený Chlupatý, konšelé přísežní svrchupsaných hor, známo činíme všem vuobec tiemto zápisem ny- nějším a budúcím, ktož by jej četli] anebo čtúce slyšeti budú: Když po mnohých nesnázech a rózniciech, kteréž jsú stály a trvaly s jedné strany mezi obcí Okovskú a obcí Libockú s strany druhé o vinnice, kteréžto sadil a štěpil někdy Blažek, a potom pak ty vinnice spadly na Benka, kteréž také držal a štěpil sedě v Uokovicích, a když Václav řečený Šaněk a Jakub bratr jeho a synové Benkovi přebývali v Liboci po smrti otce svého, tehdá obec Libocká chopila jse a chtiece mieti ty vinnice zdělané a sázené a praviece, by ty vinnice příslušely k uobci Libocké a že by v jich obci byly zdělány; a když mnohé nesnázky a výjezdy dály jsú jse na ty meze a ty vinnice za pergmistra To- máška i za jeho pánuov konšeluov, i za druhého pergmistra Řehoře Krtkovic, a ten také i s svými pány konšely vyjiežděl na ty meze, a pak potom prosili jsú mne pergmistra nadepsaného Václava Břiezky i s mými pány konšely, s velikú pilností žádajíce výjezdu také na ty meze a o ty vinnice. Tu jsme vyjeli k jich žádosti podle úřadu našeho, a ještě pro lepší paměť prosili jsme pánuov obecních z šestipánuov, jakožto pana Antonia od Osluov a pana Martina Voštníka, měščenínuov Velikého Města Pražského, i jiných mnoho dobrých lidí k tomu jsú připrosili, kteřížto z šestpánuov v ty časy v držení byli Libockých lidí. A když jsme výjezdu učinili na ty meze, tehdy strany před námi jsú svědectvie vystavovaly o ty meze a o ty vinnice. A to takové vyšlo před námi svědectvic Libocké a pravicce, že by kněz arcibiskup Pražský a kněz opat Břevňovský sami svými životy vyjiežděli na ty meze. Tehdá Václav Břiezka pergmistr i s svými pány konšely i se pány z šestipánuov obecnými řekli jsú: „To jest velmi nepodobná řeč, by takoví lidé sami osobně na ty meze vyjiež- děli.“ A oni Libočtí potázavše jse i odpověděli: „Milí páni, nebyliť jsú sami svými ži- voty, ale jich úředníci na těch mezech byli sú“. A když jsú to řekli, hned jsme jich tázali: „Jmáte-li které listy anebo zápisy na ty vinnice?“ Odpověděli jednostajně: Nejmáme. Pak Tomášek, pergmistr starý, také jesti přivolán skrze nás na ty meze. I tázali jsme jeho, co by jemu bylo svědomo o těch věcech. I vydal jest svědectvie takové: Když jsem byl pergmistrem, tehdy Benek zdráv jsa na svém těle i s dobrým rozmyslem a s dobrým rozomem sedě v Uokovicích vzdával a dával přede mnú mocně ty vinnice Vaňkovi řečenému Šaněk a Jakubovi synuom svým, a řka: Milí synové, vám dávám mocně ty vinnice a vašim dětem; ale nevěstám svým nic nedávám, nebť

Strana 525
z roku 1445. 525 jsú na m[njě toho nezachovaly; a prosím vás, milí synové, když léta vyjdú a vydržíte, tehdá abyšte jse umlúvali o desátky s Uokovskú obcí, nebť jsú v jich obci ty vinnice zdělány. Nežli tomutoť chci, milí synové, aby dvě pintě vína, kteréž jesti bratr muoj Blažek oddal z těch vinnic do Liboce k službě boží, věčně aby dávány byly toliko jednú do roka. Pak najposléz Václav Břiezka pergmistr i s svými pány konšely, chtějíce dojíti dalšie jistoty pro potomnie časy, obeslali jsú Václava Šaňka a Jakuba bratří před se, přikázali jim pod přísahú i pod jich svědomím, a tážíce jich, co jest jim svědomo o těch vinnicech, kteréž v ty časy drželi. A oni stojíce osobně před námi, vyznali jednostajně a řkúce: „Milí páni, nebo jsme nesměli svědčiti pro obec Liboskú, nebť jsme jse jich báli, ani nám hrozby dávajie a praviece: „Budete-li jinak znáti, nežli jste prvé znali, a nás v hanbě ostavíte, že vašeho bydla nebude mezi námi.“ Nežli taktoť pravíme: Milí páni, před VMtí cožť jest svědčil a vyznával i pravil Tomášek pergmistr toho času, toť jesti všeckno pravá a jistá pravda“. A na to jsme pili čber podle obyčeje a práva našeho na Malé Straně Pražské u Křížka zámečníka. To jse stalo léta od narozenie Syna Božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého pátého, ten pondělí před svatým Vítem, dědicem českým. 15. Mezi Šimonem Rohanem a Prokopem Jinochem o plat z vinnice. 1445, 9. září. — I. E. 27. V té při a nesnázi, kteráž jesti byla vznikla mezi Šimonem Rohanem s jedné a Prokopem Jinochem v ty chvíle a časem poslem Velikého města Pražského, o ně- kteraké puol kopy gr. platu na Rohanově vinnici od již psaného Prokopa nařčeného. Tak pergmistr Václav Břiezka i [s] svými pány konšely, vyslyševše zápisy a svolenic obojích stran svrchupsaných s pilností skrze pana Sigmunda Chaně před ním učiněné, takto jsú vyřkli ortelem svým: Jakož zápis a svolenie napřed psané stojí slovo od slova takově, že tomu zápisu a tomu svolenie plnú moc dávajie ve všěch jeho kusiech a artikulech, a také aby Šimon Rohan s Prokopem jse umluvil vedle toho zápisu. Acta sunt hec coram magistro moncium Wenceslao Brziezka et consulibus eius Mi- chaele aurifabro, Mathia a Cristoforo, anno et cet. quadringentesimo XL quinto, f. quinta post Natiuitatem gloriose Virginis Marie. 16. Mezi Jakubem Heřmancovic, měšťanem Menšího Města Pražského, a Mikulášem z Tuhance o vinnici. 1445, 3. listopadu. — I. F. 30°. My purkmistr a konšelé Starého města Pražského všem i každému tiemto zápisem oznamujíc na vědomie dáváme: Jakož jesti nesnáz a róznice byla mezi Ja-

Strana 526
D. XVI. Výpisy s knih vinničných 526 kubem Heřmancovic, měsčenínem Malostranským, a Margretú manželkú jeho s jedné, a Mikulášem z Tuhance s strany druhé o vinnici, kterúž jest u nich nadepsaný Mi- kuláš kúpil, jakož to zápis v kniehách našich měs[tlkých zapsaný jasnějě okazuje; po kterémžto zápisu potom listy a jiné zápisy jsú sobě dělali o tu vinnici, pro něžto svár a pře až dosavad mezi nima byla; i opatrní purgmistr a konšelé města Malé Strany a Vaněk Břiezka pergmistr vinničný, přátelsčí úmluvce s obú stran svrchu- psanú jednostajně volení, takovéto konečně vypověděnie jsú mezi nimi učinili: Najprve a přede vším jsú přiřkli a přisúdili dřieveřečenému Mikulášovi, jeho dědicóm a budúcím, tu jistú vinnici se vším příslušenstvím a právem, tak jakož jesti nadepsaný Jakub držal a požíval, k jmění, držení, vládnutí a k dědičnému požívání; a on Jakub i s svú manželkú aby sobě ty penieze, kteréž od Mikulášě u téhož pergmistra položeny jsú, sobě vzal, a pakli by jich co ujato bylo a [se] nedostalo, aby od Mikulášě doloženy byly; a s těmi penězi aby Jakub učinil jakožto s vlast- ními svými, což jse jemu najpodobnějě zdáti a viděti bude. S kteréžto vinnice často- jmenovaný Mikuláš a manželka jeho Kateřina i jich dědicové a budúcí jmá a povinen jest platiti a úročiti XV kop míš. Jakubovi prvé psanému a Margretě manželce jeho, každé léto až do života a smrti, totižto Jakubovi na svatého Jiřie nynie naj- prve příštieho šest kop grošóv a na svatého Havla hned potom zběhlého šest kop gr., a tak vdy po všěckna jiná léta budúcie až do Jakubovy smrti; než šest kop gr. úroka svatohavelského nynie minulého na Vánoce najprv příštie od Mikuláše aby byly bez nesnáze napřed vydány. A umřel-li by týž Jakub prvé nežli Margreta manželka jeho, tehdá též Margretě toliko jmá placeno býti od Mikuláše prvé jme- novaného neboli od jeho dědicuov a budúcích po šesti kopách grošů až do jejie také smrti, na též roky po třech kopách gr. dávajíc, a po smrti její šest kop grošů, komuž ona odkáže, také jmá od Mikuláše nebo od jeho budúcích bez otpory vydáno býti. A jestliže by nadepsaný Mikuláš anebo Kateřina, manželka jeho, nebolito jich dědicové a budúcí kterého úroka na kterýkolivěk rok rokuov nedal a nezaplatil Jakubovi a Margretě manželóm častopsaným, anebo konečně ve dvú nedělí po těch rociech, tehdá pokuta potom jmá jíti třetí týden XV grošů na Mikulášě prvépsaného i na jeho budúcie; a táž pokuta jmá na každý týden jíti a ruosti až do čtyř neděl pořád zběhlých. A jestliže by týmž Jakubovi a Margretě manželóm po těch čtyřech nedělech nebyl splněn ten úrok a dán i s pokutami na to zrostlými penězi hoto- vými, tehdá s pomocí pergmistrovú, kterýž nynie jest nebo v ty časy bude, jmajie a budú moci jse v úobě Mikulášově vinnici Jakub a Margreta manželé uvázati, je držeti a jich požívati až do dostiučiněnie úroka i pokut všěch na to sběhlých; a proti tomu nejmá odmlúvati a odpierati týž Mikuláš ini jeho budúcí obyčejem ižádným. Dále jest vypovědieno: Jakož Jakub jse jesti i s svú sestřenicí připověděl k té vinnici v zahájeném súdu, aby jse i s svú sestřenicí toho všěho práva odřekl,

Strana 527
z roku 1445. 527 jakož jest to také v zahájeném súdě Jakub učinil, kterémužto odřeknutí jest pány moc dána, jakožto zápis na to zvláštně učiněný jasnějie okazuje. Naposledy jest skrze též úmluvce vyřknuto, aby zápis ten, kterýž má Jakub na Mikulášě v kniehách městských zapsán na penieze, pominul a quitován byl, jakož se jesti to také hned stalo. Jest i toto také znamenitě vymluveno, aby prvepsaný Jakub X kop g. po své smrti na Mikulášovi častopsaném mohl odkázati, komukolivěk by jse jemu líbilo; a komužkoli odkázáno bude, má a povinen bude týž Mikuláš vydati beze všě nesnáze a odpornosti; a k tomu také list první, kterýž má Jakub pod pergmistrovú pečetí, jmá obnoven vedle této výpovědi býti. A jiné všeckny věci, nechuti, nelibosti i jiná pomlúvánie zjevná i tajná mezi nimi aby pominuly, a [aby] jich sobě viece žádnú měrů nezpomínali. Kterúžto výpověď obě straně svrchupsané jsú přijele a sobě zdržeti slíbile v celosti pod pokutú XX kop grošů. Actum f. III. ipso die sancti Clementis in judicio bannito anno Domini oc XLV.“ 17. Petr z Lysovic, měšťan Litoměřický, dává manželům Augustinovi a Martě lhůtu k vyplacení polovice vinnice, v níž byl uveden v dluhu úřadem perkmistra hor vinničných. 1445, 16. listopadu. — I. E. 30. Petr z Lysovic, měščenín z Litoměřic, jsa uveden od pergmistra Václava Břiczky a ode pánuov konšeluov, totižto od Matěje od Křištofora, Václava z Chva- lišova, Jana Chlupatého, u polovici vinnice s polovicí lisem v pravém dluhu, kte- rážto slove vinnice Karlštýnka, ješto ten dluh lépe a šířejie slovo od slova v zápisiech a v kniehách pergmistrových stojí psán; a tak skrze prosbu nahořepsaných pánuov dobrovolně dal jest vyplatiti do svatého Jiřie nynie najprve příštieho Augustinovi a manželce jeho Martě s takovúto výmienkú dolepsanú: Jestliže by mohli tu polo- vici vinnice s polovicí lisem Augustin anebo jeho manželka Marta vyplatiti na sv. Jiřie anebo do toho roku, aby všeckny náklady, což by koli naložil Petr nahoře psaný anebo kterakžkoli na tu vinnici i na zápisy i což by protrávil, aby Augustin anebo manželka jeho Marta ty penieze hlavnie i náklady všeckny dali a splnili beze všech súduov a beze všech nesnází a dalšicho prodlévánie. A k tomu zápisu obě straně svolily jse dobrovolně. Pakli by nevyplatili té polovice vinnice s polovicí lisem svrchupsaní manželé, aby Petr, jeho manželka Margreta, budúcí jich, drželi a požívali dědičně svrchupsané polovice vinnice s polovicí lisem. Acta sunt hec coram magistro moncium et consulibus eius ut s. anno XL quinto, fer. III. ante Eli- zabethae.

Strana 528
528 D. XVI. Výpisy z knih vinničných 18. Mezi Vaňkem Fetrlem zlatníkem a Maříkem Houžvicí o vinnice. 1445, 6. prosince. — I. F. 3°. V té při a nesnázi, kteráž trvala od mnohých časuov s jedné mezi Vaňkem zlatníkem řečeným] Fetrle, a Maříkem Húžvicí a jeho přátely se strany druhé o vin- nice, na kteréž jest Vaněk svrchupsaný zveden skrze pergmistra z přikázánie pan- ského, pravě a řka, by ty vinnice byly otce jeho i děda jeho dědičné. Pak Mařík Húžvička i s svými přátely odpor učinil a řekl, že jsem jě kúpil a držel jsem jě bez překážky u Janka Sulcova syna, a pak dále prodal jsem ty vinnice Mníškovi krajčieřovi z Starého města Pražského, a že ještě nejsú mi doplaceny šesti kopami. A na ten trh Mařík ukázal jesti před námi dva listy s pečetmi pergmistrovými: jeden za Vlasáka a druhý za Tomáška. A my také otázali jsme Vaňka svrchupsaného: jmáš-li které listy anebo která práva na ty vinnice, že by byly otce jeho anebo jeho děda; a tak po mnohých rociech kladenie nemohl týž Vaněk pokázati na ty vinnice ižádného práva před námi, nežli toliko uvedenie panské. A pak my, pergmistr i s svými pány konšely, spatřivše s pilností zápisy obojích stran, a zvláště kterak jsú ty vinnice skúpeny skrze Johanesa kramáře a manželky jeho Aničky, a u Mar- grety manželky Mikuláše zlatníka z Tachova, a u Mandy a Margrety, někdy dětí Pertoltových, a skrze odjitie z města Pražského Johanesa kramáře i manželky jeho potom navrátili Janovi Sulcovu synu ty vinnice; a on je pak prodal Maříkovi Hú- žvičkovi, ješto na ně pokázal listy tak, jakož svrchupsáno stojí. A my pergmistr i s konšely svými těch všech věcí s pilností pováživše s uobú stranú, takovúto jsme výpověď učinili mezi stranama svrchupsanými, aby Vaněk zlatník řečený Fetrle jemu Maříkovi ani jeho přátelóm na těch vinniciech nepřekážel, ale aby jich u pokoji nechal. A to jse stalo před pergmistrem Václavem Břiezkú a před konšely jeho pří- sežnými Michalem zlatníkem, Matějem od Křištofora, Vaňkem z Chvališova, Janem Chlupatý[m] ten pondělí den svatého Mikuláše anno XL quinto. 19. Jaroš syn Kramáříků řezník a Jan Srch řezník dělí se losem o vinnici. 1446, 23. března. — I. F. 17. Léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého šestého, tu středu před nedělí, ježto slove Letare ultimum: Jakož jsú veliké nesnáze a svárové byli od mnohých časuov mezi Jarošem řezníkem synem Kramáříkovým s jedné, a Jan- kem Srchem řezníkem strany druhé, o vinnici a o chmelnici a o haltéř, kterýž jest v té vinnici ustaven, k kteréžto vinnici a k chmelnici Jan Srch jměl právo po své manželce Margretě, a Jaroš nadepsaný též právo jměl po sirotku své manželky

Strana 529
z roku 1445 a 1446. 529 Barbory, a tomu sirotku jméno Margreta; a tak mnohé a veliké nesnáze s uobú stranú byly jsú až do této chvíle a do tohoto času, že strany sobě odporny byly v dělání a v nákladech již psané vinnice a chmelnice; nemohúce jse umluviti, s uobú stranú přišli osobně před pergmistra pana Václava Břiezku toho času svrchupsaní Jaroš a Jan, [a] prosili jsú s velikú pilností a žádostí již psaného pergmistra, žádajíce rozdělenie té vinnice a chmelnice, aby z nich každý věděl, co jmá dělati a k čemu právo jmieti. I k jich prosbám stran svrchupsaných pergmistr vyšel i s měřičem Jakubem, nechtě, aby dalšie a dalšie rostly mezi stranama nesnáze, s jich plnú volí a k jich žádosti rozdělili je a rozměřili. A když jsú to učinili a rozměřili tu vinnici i chmel- nici, i vrhli losy; a když losy vrhli, té polovice vinnice hořešie strany spadla a do- stala jse Janovi Srchovi a Margretě manželce jého, s polovicí chmelnice doléšie strany podle cesty na pravé ruce jdúce a jedúce do Michle; a druhý diel potom doléšie vinnice dostal jse Jarošovi a jeho manželce Barboře po sirotku, s druhú polovicí též chmelnice hořéšie strana. Dále vypověděno mezi stranama svrchupsanýma skrze pergmistra nahoře- psaného, a to vdy s jich volí a k jich žádostem, o haltéři, aby jeho spolu požívali, co jest v tom haltéři i pod haltéřem, jakž mezníci vykazují, beze všech súduov a beze všech nesnází jakožto dobří lidé. Toto naposledy vypověděl pergmistr mezi stranami svrchupsanými, a to vdy s jich volí, aby jměli svobodnú cestu po stavu na haltéři voziti hnuoj i jiné všeckny věci potřebné, což by jim koli bylo potřebie, žádných v tom nesnází sobě nečiniece, a také aby spolu hradili, aby jse jim škody nedály od dobytka. To jse stalo leta svrchupsaného a dne svrchupsaného. 20. Václav Břízka ze Žďáru, perkmistr hor vinničných, a jeho konšelé vyznávají, které platy z vinnic mají odváděny býti ke kostelu sv. Jakuba na Smíchově. 1446, 8. srpna. — V. f. 117. Ve jméno boží amen. My Václav Břiezka ze Ždáru, měštěnín Velikého města Pražského a pergmistr hor vinničných okolo Prahy i v tom ve všem kraji Pražském, Michal zlatník, Vaněk z Chvališova, Matěj od Krištofora, Jan Chlupatý, konšelé přiesežní svrchujmenovaných hor a měšťané již psaného města Pražského, známo činímy všem vuobec tiemto listem, ktož by jej četl anebo čtúce slyšel: Když po velikých nesnázkách, kteréž jsú se těch let dály a trvaly, takže úrokové ani platové zvláště z vinnic okolo Prahy nešli jsú, a ti, kteříž jsú ty vinnice drželi, odpírali dávati a platiti úrokuo těm, ktož jsú na nich úroky starodávné měli, a před námi mnohými se súdy súdili, pravíce ti, kteříž mají úroky na svých vinnicech: „Ukažte nám práva před pergmistrem a před jeho pány konšely.“ A takž ty obce Svato- 67 Archiv Český XV.

Strana 530
530 D. XVI. Výpisy z knih vinničných jakubské proti Kartúsóm táhli jsú se na kniehy v Starém Městě Pražském a na kniehy pergmistra hor vinničných i na knichy kostelní a na ortele pánuo Velikého města Pražského, kteřížto mezi námi vyříkali, jakožto: Šimon Bielý Lev i jiní k tomu dobří lidé. A my v ty ve všeckny zápisy s pilností i s bedlivostí nahlédše i v ty ortele, kteréž jsú mezi nimi vyříkali, i z našeho úřadu přiřkli jsmy i přiříkámy těm obcem, a zvláště Radlicskejm a Smíchovským, kteréžto obce příslušejí k svatému Jakubu proti klášteru Kartúskému, aby jim ti úrokové, kteříž jsú od starodávna šli z vinnic, byli vydáváni od těch, kteříž mají ty platy na sobě i na svých vinnicech. A takž nahoře psané obce s velikú pilností jednostajně prosily jsú nás napřed pro pána Boha i pro to chudé záduší, abychom jim vydali list pod pečetí hor vinničných potvrzení na ty platy, kteréžto spravedlivě pokázati mohú na vinniciech, kteřížto platové příslušeli jsú od starodávna k tomu božímu domu k svatému Jakubu proti Kartúsóm, ješto dobří lidé za své duše i za své předky oddali a druzí i kupovali za své vlastní penieze, a chtějíce, aby jich paměť a prosba za jich duše po jich smrti věčně zuostala. A ti platové jsú z těchto vinnic znamenitě položených: zejména na Augustinově vinnici od Husy z Nového města Pražského, kterúžto kúpil u Si- gmunda kováře, ješto někdy slula Machutovská, platu jest kopa grošů ročnieho a věč- ného k již jmenovanému kostelu sv. Jakuba proti Kartúsóm, ta má placena býti na s. Havla nynie příštieho, a tak vždy na každého s. Havla od Augustina i od jeho budúcích má placeno býti věčně a budúcně. Item na vinnici někdy Vlášťově, kterúž drží svrchupsaný Augustin, platu jest patnácte g. věčného a ročnieho, kterážto leží pod Věnečkem z strany jedné a z druhé pod potokem Košířským. A o tom platu vyznal dědic té jisté vinnice, kteréhožto dědice otec i mátě byli jsú v drženie, a také súsedé z Košieře a Rydrda z Újezdu vyznali jsú pod svú přísahú, že jsú z té vinnice ten úrok brali k často- psanému kostelu svatojakubskému proti Kartúsóm, a také desátek jsú brali a obra- covali k službě boží k s. Jakubu také z té vinnice. A těch XV grošů Augustin [a] jeho dědici mají platiti na každého s. Havla věčně a budúcně. Item na vinnici Jindřicha Kbelského i na chmelnici, kterúžto drží nynie Vaněk Naškovec od Kbelského a Mikuláš Húžvička dále drží od téhož Vanka, jest platu Ij � grošů věčného a ročnieho. A ten úrok za našeho úřadu jest placen k častopsanému s. Jakubu proti Kartúsóm na každého s. Havla, a tak s té chmelnice a s vinnice mají platiti, ktož by koli v drženie byl; kterážto vinnice i s chmelnicí leží podle potoka, kterýž jde z Košieře z strany jedné a proti Kartúsóm, a podle cesty, kterúžto jedú neb jdú na Karlštýn z strany druhé. Item na Mikulášově vinnici lazebníka z Nového města Pražského, ješto někdy slula Martina krupníka, a podlé Plaských vinnic jest platu XX g. věčného dědičného a ročnieho k svatému Jakubu; a ten plat mají dávati na s. Jiří polovici a na s. Havla

Strana 531
z roku 1446 a 1447. 531 polovici, ktožkoli drží tu jistú vinnici, beze všěch nesnází a odporností budú platiti věčně a budúcně k svatému Jakubu proti Kartúsóm. Těch všech věcí, kteréž jsmy viděli a slyšeli v kniehách hor vinničných slovo od slova i v knichách kostelních i v orteliech, a k tomu svědky viery hodné staré vyslyšeli jsmy, ješto jim ta věc z dávna a od starých let jest svědoma, že jinak nenie, i k jich žádostem obcí svrchupsaných a k jich prosbám ustavičným, nechtiece, by se další a další nesnázky a svárové dáli o ty platy a náklady, s naším jistým a dobrým vědomím a s dobrú naší volí kázali jsmy přivěsiti pečeť hor vinničných pro pevnost a jistotu další k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícího čtyřstého čtyřidcátého šestého, ten pondělí před s. Vavřincem. Kterýžto list k žádosti osadních od s. Jakuba v zahradách proti Kartúsóm tuto v kniehy jest slovo od slova vložen ve čtvrtek po sv. Jiří léta oc patnáctistého jedenactého [24. dubna 1511], Georgio magistro moncium existente. 21. Mezi Augustinem od Husy měšťanem Novoměstským a Matiášem z Chlumčan o správu vinnice. 1447, v lednu. — I. G. 2. Jakož byla nesnáze a róznice mezi Augustinem z Nového města Pražského od Husy s jedné a slovutným Mathiášem z Chlumpčan s strany druhé o vinnici, ješto slove Věnček, kterúžto vinnici Augustin kúpil u Mathiášě předepsaného za osmdesáte kop grošů za svobodnú beze všeho platu, jakož to v knihách pergmistrových okazuje jse; s kterýchžto peněz Augustin [a] jeho dědici jmajie platiti osm kop grošů, ale rozdielně, na svatého Jiřie čtyři kopy g. a na svatého Havla tolikéž, dokud by hlavních peněz Augustin nevyplnil Mathiášovi svrchupsanému. Pak mezi tiem zevila jse kopa grošóv platu na té vinnici, ješto slove Věnček, kterážto kopa platu stojí v listech hlavních Mathiášových i v kniehách městských u Velikém městě Pražském. A když byla mezi nimi nesnázska o tu kopu platu, že chtěl Augustin, aby jemu tu vinnici očistil od té kopy g. platu, tehdá Mathiáš odpověděl: „Neviem, před kým to jmám učiniti, však tebe ižádný nenapomíná ižádný s té kopy platu, a mnoho let držána ode mne i od jiných, a ižádný nenapomínal s té kopy gr. platu. A my pergmistr Václav Břiezka i s svými pány konšely vyslyševše strany s pilností, vyřkli jsme takovým obyčejem, aby Mathiáš Augustinovi spravoval do dne a do roka, a Augustin aby súdy na rathúze volal, a jestliže by kto nařekl tu vinnici v té kopě gr. platu, anebo s kterých jiných platuov, aby to spravil do dne a do roka; a po dni a po roce, schválili-li by to páni konšelé Velikého města Praž- ského, že na tom majie dosti jmieti obě strany. Pakli by co jiného rozkázali páni předepsaní, to aby šlo. Acta sunt hec coram magistro moncium ut supra et eius consulibus ante Antonii confessoris anno XLVII°.

Strana 532
532 D. XVI. Výpisy z knih vinničných 22. Soud perkmistra hor vinničných vinnici Augustinovu dává v moc věřitelům jeho v dluhu 44 kop gr. č. 1447, 28. března. — I. G. 9. V té při a nesnázi, kteráž stála a trvala od mnohých časuov mezi Augustinem z Bieliny a Martů manželkú jeho s strany jedné, a Izákem židem z Prahy, Bohu- slavem od Bielého Lva, Matějem kovářem a Zichovú vdovú s strany druhé, o té puol vinnice, ješto slove Karlštýnka někdy Kantorova, a o puol lisu v též vinnici takově, když jsú jim byli přiřkli předepsaným osobám pan pergmistr i s svými pány konšely svrchu psané puol vinnice a puol lisu ve čtyřidceti kopách g. a ve čtyřech kopách, tak že Isaak žid jměl XXIIII kop. g., a Bohuslav, Matěj, Zichová XX kop g. také jměli, a všichni v svém dluhu témuž Augustinovi pójčených: tehdá Augustin i s manželkú svú Martú odvolali jse k vyššiemu právu, žádajíce a prosiece, aby jim bylo dáno prodlenie do dne a do roka podle městského práva. A to jse stalo, že jim dáno prodlenie do dne a do roka k vyplacení té puol vinnice a puol lisu od svrchupsaných osob. A když rok a den pominul i viece, že nemohli vyplatiti té puol vinnice a puol lisu Augustin i s manželkú svú Martú od svrchupsaných manželuov, tehdá tíž věřitelé žádali s pilností i s velikými prosbami ustavičnými, aby pan pergmistr i s svými pány konšely spravedlivého jim dopomohli. Tak že předepsaný pan pergmistr i s svými pány konšely chtiece stranám dosti učiniti, jakož prvé i nynie přiřkli jsme i přiřiekáme svrchupsaným osobám té puol vinnice i toho puol lisu v svrchupsaném dluhu jakožto ve XLIIII kopách grošů mocně, aby jie požívali, drželi, vládli, jakožto svú vlastní dědičnú v témž právě, jakožto Augustin i s manželkú drželi a jie po- žívali. Acta sunt hec per magistrum moncium vinearum Wenceslaum Břiezkam et consules eius Mathiam a Cristoforo, Wenceslaum de Chvalissov, Johannem Chlup- patý, f. III. ante dominicam Palmarum anno XLVII. 23. Úřad vinničný po ohledání místním vypovídá mezi Matějem Temlem a Matějem od Černé Zahrádky, měšťany Starého města Pražského. 1447, 8. května. — I. G. 13°. Jakož byla nesnázka a róznice od mnohých časuov mezi Matějem řečený m] Temlem, měščenínem v Starém městě Pražském, s jedné, a Matějem od Črné Za- hrádky, měščenínem téhož města Pražského, ze strany druhé o obec, kteráž leží mezi Matějovú vinnicí od Zahrádky od jeho zdi vinnice a puole Matěje Temle, takže Matěj od Zahrádky chtěl dělati přiekop podle zdi své vinničné na obci a vrata veliká proti puoli a dědině Temlově. Toho dělánie Matěj Teml odpieral a pravě,

Strana 533
z roku 1447. 533 že tu vrata vozná nikdá nebyla od staradávna, a že by mi jse škoda dála na mém puoli a na dědině, když by chtěli do těch vrat jězditi do vinnice. A Matěj od Zahrádky také pravil, že jsi ty, Temli, obec přěvoral, a já nemohl bych svobody i jiní súsedé mezi puolem a vinnicí jmieti. A tak obě straně žádaly východu od pana pergmistra i od jeho pánuov konšeluov k uohledání a k uopatření těch nesnází. A pan pergmistr i s svými pány konšely k jich prosbám vyśli i s měřičem Jakubem, ješto jemu to od staradávna bylo svědomo, i k tomu s Blažkem starým vinařěm, ješto také jemu od dávních let svědomo o té obci. A při tom ohledání mnoho dobrých lidí bylo, jakožto Jan od Modrých slúpuov z trhu Věnečného, Mařík sladovník řečený Črt od Modrého kola, Blažek dělá nožnice. A tak pan pergmistr i s svými pány konšely s pilností a pod přísahú tázali [se] osob svrchu jmenovaných jakožto Jakuba měřiče a Blažka vinaře jednostajně, co by jim bylo svědomo o té obci a o tom puoli od staradávna. A oni vyznali, že ta obec jmá býti tak široká, ješto by jse dva vozy svobodně mohly minúti, jakož ulice dolejšie k té obci vyka- zuje, a že nikda nebyly jsú přiekopy dělány pod tú zdí vinničnú anižto veliká vrata vozná. Nežli toto pamatují: kdež jesti přiekop byl, tiem přiekopem jesti zeď dělána vinničná; a té obce požívali chudí i bohatí súsedé, kladúce hnuoj k vinnicem i ku poli, což by bylo komu potřebie. A pan pergmistr vyslyševše svědomie i s svými pány konšely, takto jsú vyřkli mezi stranoma, aby co jesti bylo od staradávna, aby to též stálo a bylo i trvalo. A hned pergmistr i s svými pány konšely mezníky sadili, to jesti puol jedenásta lokte mezi zdí vinničnú Matěje od Zahrádky a puolem Matěje Temle, a na dél mezník od mezníka sadili, a vsazeny tři čtvrti provazce podle puole Matěje Temle pravé miery, a to aby trvalo a stálo nynie věčně i budúcně. A Matěj od Zahrádky přes to měřenie nejmá dělati ižádných přiekuopuov pode zdí vinničnú aniž vrat vozních Temlovi ke škodě i obci, ale týž Matěj od Zahrádky muož udělati malá vrátce v své vinnici k hnoji kladení anebo k nošení, jakožto v jiných vinniciech. Item pan pergmistr i se pány svými pány konšely vyřkli, aby ten přiekop Matěje od Zahrádky, kterýž dělal pode zdí vinničnú, aby zadělán byl a zarovnán: ale jestliže by týž Matěj chtěl bráti hlínu k své potřebě, aby bral vždy bez škody obce té i Temlovy; ale zase aby zarovnal, kdežby koli tu hlínu bral. Acta sunt hec coram magistro moncium Wenceslao Břiezka et consulibus eius Mathia a Cristo- foro, Wenceslao de Chwalissow, Johanne Chluppati, f. III ipsius beati Stanislai martyris, anno XLVII.

Strana 534
534 D. XVI. Výpisy z knih vinničných 24. Úřad vinničný po místním ohledání vypovídá mezi Jarošem a Janem Srchem, řezníky ze Starého města Pražského. 1447, 13. července. — I. G. 17. Jakož mnohé nesnáze a róznice stály a trvaly s jedné mezi Jarošěm řezníkem a Janem řečený m] Srch, řezníky z Starého města Pražského, s strany druhé, o vin- nici a o chmelnici pod Bezerkú,*) kteréžto vinnice a chmelnice drží Jaroš a Jan také diel, takže Jan Srch nařiekal Jarošě, že by jemu cesty bránil, tudy kudy jesti oká- zána skrze pana pergmistra Václava Břiezku a jeho pány konšely toho času, kdy jsú jse dělili. A Jaroš odpieral proti tomu pravě, že jmáš cestu svobodnú. A tak pan pergmistr i [s] svými pány konšely, Francem řezníkem, Jindřichem Kbelským, Petrem Palú, Janem od Tykví vysly še všě ty řeči mezi stranoma, nechtiece, by jse dalšie a dalšie nesnáze a svárové dáli, k jich prosbám a k jich žádosti vyjeli jsme k uohledání a k uopatření těch nesnází, chtiece učiniti poklid a sjednánie mezi stranami, s pilností mluvili jsme a jim před oči předkládajíce: „Milí přietelé, proč také veliké nesnázky sobě činíte, jsúce přirození přietelé s uobú stranú? Buoh to vie, že nám jesti toho velmi líto a neradi toho slyšíme, mezi vámi sváruov a těch kyselostí a haněnie; ještě vám toho podáváme dobrovolenstvie, muožete-li se sami smluviti, to rádi uslyšíme“. Tázali jse i odpověděli: „Milí páni, myť se sami nesmlu- víme.“ A my jim odpověděli: „Chcete-li na nás toho všěho přestati, což mezi vámi učiníme a vypovieme?“ Odpověděli strany, že mocně na Vaší Milosti přestáváme. A my potázavše jse s pilností, takto jsme mezi stranoma vypověděli: Najprve o tu cestu, jakož Jaroš ukázal nad haltéřem, ješto by mohl provazec býti anebo málo méň, a to nad tú chmelnicí, kterúž Jaroš osadil znova, té cesty Jaroš i Jan [a] jich budúcí majie požívati svobodně a v ní svobodu jmieti, a k svým potřebám aby mohli sobě přivézti i odvézti, což by jse jim koli zdálo. A ta jse počíná přes stávek halteříka, jakož pan pergmistr i [s] svými pány konšely mezníky znamenali, a ta cesta má býti tak široká, ješto by vuoz mohl svobodně jíti buďto s senem neboli s jinú věcí, žádných sobě v tom nesnází nečiniece. Item o haltéři vyřiekáme, aby na poly byl rozdělen; každý své strany požívaj, což by jse jemu dostalo. Item vypoviedáme: tu vodu a stružku, kteráž teče od Bezerky, aby jie ze spolka požívali i jich budúcí a opravovali na rovný groš, sobě ku požitku. Item o hrušku vypoviedáme, kteráž sedí v chmelnici Jarošově: což upadne s té hrušky do chmelnice Janovy Srchovy, aby to pobral a sebral, a na hrušku aby nechodil a netrhal ani jeho budúcí. Item o vrata vyřiekáme, kteréž vedú do vinnice a do chmelnice, aby ze

Strana 535
z roku 1447. 535 spolka udělány byly na rovný groš, jakož jse jim zdá a vidí, tudy aby jse jim škody od dobytka a od lidí nedály. Toto znamenitě vypoviedáme: všechny nesnáze, kyselosti, sváry, haněnie, po- mlúvánie i všeckny jiné věci, kteréž jsú stály a trvaly dosavad, aby s uobú stranú přestaly, ničímž zlým sobě nezpomínali věčně, ale spolu přebývali v lásce jakožto milí přietelé; a jestliže by která strana byla usvědčena v tomto nezachování, to pan pergmistr i s svými pány konšely má opraviti vedle své opatrnosti. Acta sunt hec f. quinta ipsius beate Margarethe coram magistro moncium et consulibus eius ut supra anno XLVII°. Item o stezku v chmelnici mezi Jarošem a Janem: aby udělána byla tak ši- roká, jako by mohl loket anebo viece býti, aby oba s uobú stranú dělali, aby mohli svobodně choditi. *) Míní se Jezerka, o čemž viz Tomkův Děj. Pražský VIII. 246. 25. Jindřich Kbelský jako vrchní rozhodčí vypovídá mezi Václavem z Chvališova, měšťanem Sta- rého Města Pražského, a Tomáškem kramářem z Nového Města Pražského, ve při o lis vinničný. 1447, 30. srpna. — I. G. 21. Ve jméno božie amen. Jakož mnohé nesnáze stály a trvaly jsú od mnohých časuov mezi opatrným Václavem z Chvališova, měščenínem Velikého města Pražského, s jedné, a Tomáškem kramářem z Nového města s strany druhé, o ten lis na Srpových horách vedle Václava Huncledra, kterýžto lis oba jsta jej dělala a stavěla na jedno- stajný groš společně. Pak již pro dalších nesnází mezi nimi umenšenie z přikázánie pana pergmistra i jeho pánuov konšeluov přátely jsú s uobú stranú vydali rozšafné muže Prokopa z Trnové a Jana kramáře od Mečuov z Nového města, aby ti dobří lidé mezi stranoma svrchupsanými jednali a přátelsky je smluvili. I také k té smlúvě přátelské z přikázánie svrchupsaného pana pergmistra i jeho pánuov konšeluov přijali jsú sobě k radě i ku pomoci Václava Huncledra. A tak ty osoby nemohly mezi stranoma poctivé úmluvy k konci přivésti, i volily jsú nad se pana Jindřicha Kbelského, v ty časy konšela přísežného páně pergmistrova. A on takovúto jesti úmluvu i výpověď učinil napřed s ubrmanskú volí i s Hunc- ledrovú i s stran obojich s plným svolením takto vypovědieno: Najprve aby již psaný Václav od Slonů dal a vyplnil Tomáškovi devět kop grošů, ale to rozdielně, tři kopy grošóv na svatého Martina nynie najprve příštieho, a tři kopy g. na masopust hned příštieho [sic], a od tohoto svatého Martina v rok tři kopy gr. ostatních peněz, a to za jeho za všěckno právo i za náklady i za práci, kteréž Tomášek učinil na ten lis, tu sobě ižádného práva anižto svým budúcím na tom lisu nepozuostavuje. A tu výpověď obě straně mocně přijely k zdržení, jsúce zavázány pode ctí a pod vierú, jinak tú výpovědí věčně sobě nehýbajíce. Acta sunt hec coram magistro

Strana 536
536 D. XVI. Výpisy z knih vinničných moncium Wenceslao Břiezka et consulibus eius Petro Pala, Johanne de Knyn, Jin- dřichone Kbelsky, Francz carnifice f. IIII. ipsorum Felicis et Aucti. Quam edicionem confirmamus proscripcione ista. In toto persolutus peccunia cum parata anno ut supra. 26. Matěj od Zlaté Štiky, městan Starého Města Pražského, prodává plat z vinnice Holubovské Mikulášovi Křivoústému, Václavovi Štěpánovi a Janovi Doudlebovi, měšťanům Novoměstským. 1448, 14. března. — I. HI. 12. Já Matěj od Zlaté ščiky, měščenín Velikého města Pražského a konšel téhož města, vyznávám tiemto zápisem obecně přede všěmi nynějšími i budúcími, ktož by jej uſzřel čísti anebo čtúce slyšel: Jakož jesti Matěj Drdák s manželkú svú Margretú mocně vzdali všěckno své právo, kteréž jsú jměli na té vinnici Holubovské a zvláště ten plat před pergmistrem a před jeho pány konšely, a to jesti znamenáno v perg- mistrových kniehách slovo od slova: ten plat a to všěckno právo pan Matěj od Zlaté ščiky prodává a prodal jesti Mikulášovi Křivoústému, Václavovi Štěpánovi, Janovi Důdlebovi, spolusúsedóm z Nového města Pražského, jich budúcím, za jistú sumu peněz i s tiem úrokem zadržaným za puol jedenástý kopy grošů. Na kteréžto spla- cenie svrchupsaní dali jsú šest kop grošů dobrých střiebrných rázu Pražského hotových peněz již psanému panu Matějovi od Zlaté ščiky, a druhý ostatek peněz toho spla- cenie majie dáti a splniti na svatého Jiřie nynie najprve příštieho již psanému panu Matějovi od Zlaté ščiky, beze všech nesnází a beze všěch odporností a beze všěch súduov ohlašovánie takově, aby již ta vinnice od těch platuov byla svobodna a prázdna od nás i od našich dědicuov a budúcích věčně, kromě práv hor vinničních. Na kte- réžto vinnici on pan Matěj od Zlaté ščiky, Matěj Drdák, Margreta manželka jeho, aniž dědicové, aniž naši budúcí ižádného sobě práva věčně nezachováváme, aniž zuo- stavujem, než aby svrchupsaný Mikuláš, Václav Štěpán, Jan Dúdleb, jich budúcí, tu vinnici drželi, požívali, prodali, zastavili, vládli v témž ve všěm právě, jako jsme my držali, k jmění, držení a k dědičnému požívání, a učinili s ní, což by jse jim a jich dědicóm líbilo koli, bez překážky nás všěch svrchupsaných i našich budúcích. Tato zvláště výmienka jest učiněna s uobú stranú: Jestliže by Matěj Drdák, anebo manželka jeho Margreta, aneboli jich dědicové, které listy anebo zápisy za- chovali na ten veškeren plat aneboli na tu vinnici, anebo že by jse od nich anebo od jich budúcích zevily kterýmž koli obyčejem, tehdá aby ižádného práva, aniž ižádné moci proti tomuto zápisu aneboli proti jich listóm, aniž ižádné dalšie moci věčně neobdržely aniž nejměly, ale aby zkaženy a mrtvy byly věčně a budúcně. A my pan Matěj od Zlaté ščiky, Matěj Drdák, Margreta manželka jeho, sli- bujem ten plat spraviti naším statkem vedle městského práva, a to do dne a do

Strana 537
s roku 1448. 537 roka. Stalo jse před pergmistrem Ondřejem hor vinničních toho času a před jeho pány konšely Francem řezníkem, Jindřichem Kbelským, Petrem Palú, Janem Knínským, léta od narozenie Syna božieho tisíce čtyřstého čtyřidcátého osmého, ten čtvrtek před Květnú nedélí. 27. Pavel purkmistr Nového Města Pražského. Jan mladší z Rabštýna a Racek z Kojšic jako rozhodčí od stran zvolení vypovídají mezi Janem apotekářem a Kateřinou Pravovou ve při o vinnici. 1448, 4. dubna. — I. H. 19. Jakož mnohé nesnázky a róznice i súdové dáli jse a trvali od mnohých časuov s jedné mezi opatrným Janem apotekářem a poctivú paní Kateřinú Pravovú s strany druhé o některakú vinnici; i sami mezi sebú nemohúce jse smluviti, svolili jsú jse dobrovolně obě straně beze všěho přinucenie a připuzenie na opatrného pana Pavla purgmistra z Nového města Pražského, a na pana Jana Rabštýna mladšieho, a na Racka z Kojšic, což by koli mezi nimi svrchupsaní páni vyřkli a vypověděli, to jsú obě straně slíbily sobě zdržeti pode ctí a pod věrú, nic po sobě nepozuosta- více žádných věcí. A oni s pilností tázavšě jse s pergmistrem a s jeho pány kon- šely vyřkli jsú takovým obyčejem dolepsaným: Najprve aby paní Kateřina dala a spl- nila kopu grošů Janovi apotekářovi ve dvú nedělí od této výpovědi. I to jest uči- nila a dala tu kopu grošfů] Janovi svrchupsanému. A Jan, kterýž drží tuž vinnici, o kterúž byla nesnázka veliká, jmá dáti a splniti Janovi apotekářovi pět kop grošů na svatého Martina nynie najprve příštieho; pakli by nedal těch pět kop, tehdá jmá podstúpiti pod úrok Janovi apotfekáři], to jesti puol kopy gr., dokud by nedal hlavních penéz pět kop g. Vypověděli dále svrchupsaní páni mezi stranoma, že dali Janovi apotſekáři] rozmyšlenie do dvú nedělí, chceli tu výpověď naši držeti čili nic. To jesti Jan apotfekář] držel i drží tu výpověď bez přerušenie. Acta sunt hec presente magistro moncium vinearum Andrea et consulibus eius Francz carnifice, Henrico Kbelsky etc. anno XLVIII f. quinta ipsius beati Ambrosii confessoris. 28. Úřad vinničný vypovídá mezi Matějem Jičínským a Pekárkem z Menšího Města Pražského ve při o mez mezi vinnicemi. 1448, 9. června. — I. H. 22°. Jakož mnohé nesnázky staly jse a trvaly jsú od mnohých časuov s jedné mezi Matějem Jičínským a Pekárkem z Malé strany z druhé o některaké mezníky a o některakú zédku u vinnici v té usazené, a tak nemohli jsú jse sami smluviti, Archiv Český XV. 68

Strana 538
538 D. XVI. Výpisy z knih vinničných s pilností obě straně prosili jsú pana pergmistra i jeho pánuov konšeluov, aby východ učinili na ty meze. To jsú učinili, že jsú vyšli a tak se vší pilností ohledali jsú mezníky, kterak a kterakým obyčejem sazeny jsú. I svolili jsú jse obě straně, aby jim mezníky sadili s uobú stranú. I pergmistr i s svými pány konšely i s měřičem Jakubem sadili mezníky. A když jsú sadili, obě straně přestaly na tom, což jest pergmistr i s svými pány konšely učinil. Takto jsú vypověděli a vyřkli, aby Matěj Jičínský i s svými budúcími chodil po té zédce jakožto stezkú bez překážky a škody Pekárkovy a jeho budúcích, a také aby Pekárek, jeho potomní a budúcí udělajíce sobě stezku v své vinnici, aby jí cho- dili a své potřeby s uobú stranú jednali a puosobili každý sobě, což jse jim koli zdá za podobné, jakož pan pergmistr s svými pány konšely i s měřičem sadili svrchu- psané mezníky znova, a to vdy bez překážky s uobú stranů. Dále vypověděli mezi stranama, aby Matěj Jičínský i jeho budúcí a Pekárek a jeho potomní dělali své vinnice řádně a poctivě, sobě nepřekážíce ižádným oby- čejem a ižádnú měrů; a kyselosti, nesnáze, nechuti, sváry opovrhli s uobú stranú, žádným obyčejem žádnú měrú sobě ničímž zlým sobě nezpomínajíce, buďto v městě, za městem, na poli, na vinniciech, na cestách, v krčmách. Pakli by kto usvědčen byl v čemžkoli, aby jim to všěckno novo bylo před pergmistrem a před jeho pány konšely, kteříž jsú anebo potom budú. Acta sunt hec coram magistro moncium Andrea et consulibus cius Francz carnifice, Henrico Kbelsky, Petro Pala, Anthonio ab Asinis, Wenceslao Nove ciuitatis Pragensis laborante pelles dominica ante Viti, anno XLVIII°. Et quam plures homines probi affucrunt circa illas metas. 29. Úřad vinničný Janovi z Obřiství dává v moc vinnici Duchka písaře. 1450, 11. února. — I. K. 21. My Tomášek od Střiebrného prstena, v ty časy pergmistr hor vinničných okolo Prahy i v tom okolí Pražském, Václav Hedvika, Mařík od Oháněk, Vavřinec od Tří králuov, Jan od Kokuotka, konšelé přísežní svrchupsaných hor, vyznáváme tiemto listem a zápisem obecně přede všemi, ktož by jej četl anebo čtúce slyšeti [sic] jej: Jakož od dávné chvíle byla jesti pře nemalá a róznice mezi slovutným Janem z Uobřiestvie s jedné a Duchkem písařem s strany druhé, služebníky Janka z Hrádku, purgrabí někdy hradu Pražského, o čtyřidceti kop grošů bez puol kopy grošóv dobrých střiebrných rázu Pražského peněz hlavních kromě úrokuov zadržaných, kterýžto Duchek svrchupsaný témuž Jankovi platiti jesti jměl, jakožto listové na pergameně s visutými pečetmi, totižto pergmistrského úřadu i jiných dobrých učinění ukazují, v nichžto Duchek předepsaný Jankovi svrchudotčenému zapsal jse jesti, když by

Strana 539
s let 1448—1450. 539 dal napřed věděti puol leta prvé psaný Janek Duchkovi o těch svrchupsaných pe- nězích, aby je jemu plnil i s úrokem, [co byl na ty penieze přišlo. Toho věděnie, kteréž dal věděti Duchkovi Janek, před pergmistrem a před jeho pány konšely na Duchka toho jesti dovedl prvé dotčeného dluhu, a v tom jse seznal Duchek, že jse to stalo. V kterýchžto také listech častopsaný Duchek prosí pergmistra, kterýž jest a potom bude, aby Jankovi Obřiestevskému dopomohl spravedlnosti na častopsaného Duchka i na jeho vinnici, jakož svrchudotčení listové i zápisové v pergmistrových kniehách dále a šířejic okazují. Z kterýchžto všěch peněz úročních i hlavních Janek svrchupsaný téhož Duchka nařekl jesti, a proto na jeho vinnici i na jejie dno sáhl jesti spravedlivě. A tak my vyslyševšě oboje strany s jich žalobami i odporami, viděvše i čísti kázavšě listy Jankovy Obřiestevského i také zápisy a ortele v našich knichách vin- ničných zapsané řádně, a zvláště pováživšě toho, kterak i první úředníci vinniční před námi byvšie, jakožto pan Petr Sopúšek, Šimon Múdrý od Nedvěda, Martin voštník, Franěk ostrožník, Duchkovi svrchupsanému z svého ortele nálezem a vy- řčením přikázali jsú i přikazovali prvé, druhé i třetie, aby Janka Obřiestevského ve dvú nedělí konečně odbyl a jemu vedle listuov na se zdělaných i podle zápisuov dosti učinil. A když toho Duchek učiniti rozkázánie panského nedbal, Janek svrchu- psaný skrze pergmistra zveden jest na vinnici Duchkovu i na jejie dno v tom dluhu i v těch úrociech podle práv hor vinničných, jakož se svrchu píše, takově a tak, aby Janek i jeho dědicové svrchupsanú vinnici dělali, kopali, jměli, drželi a jie požívali a jí dědičně vládli jakožto svú vlastní dědičnú týmž vším právem, jakožto on sám Duchek držel jí a požíval, bez jeho i beze všěch lidí překážky, i také bez překážky lidí světských i duchovních. Po kterémžto zvodu Janek svrchupsaný učinil jesti a vskutku a vydržal i vyplnil všěckna plná práva i súdy vedle řáduov a práv Sta- rého města Pražského, tak jakož to město za právo má, neb] ještě svrchupsaný Janek chtě dosti učiniti spravedlnosti své, také právo jesti učinil obci Košieřské, v nížto ta vinnice zasazena jesti, že jesti týž obci Košieřské dal jim čber, kterýžto jsú pili u pergmistra pana Tomáška toho času úředníka, vedle práv starodávních vysazené té vsi Košieřské. Protož my svrchupsaní konšelé přísežní úřadu vinničného toho všěho pilně a s bedlivú radú pováživšě, ortele našěho dokonalého vyřčením naším vypověděli jsme, potvrdili jsme i mocí tohoto zápisu ortelnieho vypoviedajíc vypoviedáme, potvrzu- jíce potvrzujeme všěch těch a takových nálezuov a orteluov i také toho zvodu od našich předkuov na témž úřadu sedících učiněných, ve všěch jich kusiech, rozdielech, i těch zápisuov všěch v našich knichách pergmistrových i artikuluov těch všech, plnú moc i plné právo jim dávajíce, vinnici svrchupsanému Jankovi i s jejím dnem, jeho dě- dicóm i budúcím mocí tohoto našěho ortele přiřiekajíc přiřiekáme a jeho při ní i jeho dědice plným právem zuostavujíce, aby svrchupsaný Janek, jeho dědicové 68*

Strana 540
540 D. XVI. Výpisy z knih vinničných mohili tuž vinnici dáti, prodati, zastaviti, směniti a učiniti s ní, což by jse jim a jich dědicóm a jich vuoli zdálo a líbilo, a vždy bez překážky Duchkovy i jeho dědicuov a budúcích, jakož svrchupsáno jest. Toho všěho na pevnost i na potvrzenic pečet úřadu pergmistřského ku prosbě téhož Janka s naším jistým vědomím přivěšěna jesti na svědomic k tomuto listu, jenž jest psán léta od narozenie syna božicho tisícieho čtyřstého padesátého, tu středu před svatým Valentinem. 30. Uřad vinničný vypovídá mezi Janem Bendou a Jírou mydlářem ve při o mez mezi jich vinnicemi. 1450, 9. července. — I. K. 25°. Pře a nesnáze, kteráž stála a trvala od mnohých časuov mezi opatrným mužem panem Janem Bendú s jedné a Jírú mydlářem s strany druhé o mezi, kteráž jesti mezi jich vinnicemi s uobú stranú, a ty obě vinnice ležita jdůce na Babu na levé straně; i že mezi nimi byly veliké nesnáze a súdové i nákladové, ne- mohúce uhoditi mezi sebú v žádné podobné miesto, k jich žádostem a prosbám pro- sili jsú s pilností pana pergmistra i jeho pánuov konšelóv, aby východ učinili na ty meze. I vyjeli jsú a strany obě s nimi na již psané meze, chticce stranám dosti spravedlnosti učiniti. I přikázali jsme jim, majie-li které svědomic na vysazenie těch svých vinnic. I okázali před námi lidi staré, muže i ženy viery hodné, jakožto Mikuláše Paterníka, Mandu vdovu někdy Václava z Brusky, a Viktorina syna již psané Mandy. A tak pan pergmistr i s svými pány konšely opatřivše a vyslyševše to svědomie, tázali jich pod vierú a pode ctí i pod přísahů: co vám jesti svědomo o těch mezech mezi těmito dobrými lidmi? I potázavšě jse, z jednostajné vuole oká- zali jsú, pokud a co u vinničné právo z nich přijel každý od starodávna. A tu vedle jich paměti a seznánie a pod přísahú svrchupsaných svědkuov takovú jsme vejpověď učinili mezi stranoma i vynesli: Najprve aby to dřicvie od spodka a z duolu až do svrchku starodávné svrchupsanému Bendovi i s tú mezí při jeho vinnici aby zuostalo, dědicóm i budúcím jeho; a k tomu a za tiem dřievím lokte zdélí k již menované vinnici Bendově přiřkli jsme svobodu i přisúdili dědicóm i budúcím jeho; pak za tiem loktem od toho starého dřievie, bude-li jse Jírovi zdáti, aby sobě stezku vopravoval svým nákladem bez škody Bendovy. Dále to kamenie, kteréž jesti od svrchupsaného Jíry na tu starú mezi nakladeno, to kamenie aby od- klidil Jíra bez škody svrchupsaného Bendy. Kterúžto výpověd naši podle toho svě- domie obě straně bez otpornosti laskavě přijely jsú a sobě slíbily zdržeti jakožto dobří lidé a poctiví pode ctí a pod vierú bez přerušenie. Acta sunt hec coram magistro moncium Thomasskone et dominis consulibus eius Wenceslao Hedwika, Mau- ricio a Flabellis, Laurencio a 3bus regibus, Johanne Kokuotek, f. quinta ante festum beate Margarethe anno Domini M'CCCC' quinquagesimo.

Strana 541
z roku 1450. 541 31. Mezi Prokopem Pražákem apotekářem a Pavlem Kolínským o kus zdi vinničné. 1450, 30. července. — I. K. 24. V té při a nesnázi, kteráž stála a trvala od mnohých časuov mezi opatrnými Prokopem Pražákem apotekář[em] s jedné a Pavlem Kolínským s strany druhé o kus zdi vinničné, kterýžto k jiným zdem též vinnice od staradávna k dědicství příslušel jest. Pak my pergmistr i s svými pány konšely, chtiece dosti spravedlnosti učiniti obojí straně, vyslyševšě zápisy řádné i kšafty i svědky viery hodné Prokopovy, kterak ty zdi lisové, kteréžto příslušejí k té vinnici již psaného Prokopa, jakožto k dědici, i na ten kus zdi udělal směnu Pavel Kolínský s Ryšínem proti právóm a řádóm hor vinničných bez vuole dědicovy té všic vinnice, ješto slove na Konstanci, i s těmi zdmi k té vinnici z staradávna příslušejícími. I toho my svrchupsaní všěho s pilností a s bedlivú radú pováživše i té kus vinnice Ryšínovy, ješto byl ji pod úrok přijal, té kus zdi k té vinnici příslušející, ješto vinnice svrchupsaný Ryšín nedělal aniž kopal, anébrž úrokuov nemohl dávati a plniti, v těch úrociech zase postúpil dědicovi. I nechticce, by větčie nesnáze a súdové a nová práva mezi nimi zrostla, takové jsme vyrčenic učinili a ortelem naším vynesli konečně, ižádných věcí v tom nezuostavujíce, takto: aby ta směna učiněná mezi Pavlem a Ryšínem o tom kusu zdi ižadné moci dále nejměla, aniž ižádného práva; nežli Prokopovi dědicovi svrchu- psanému, jeho potomním té kus zdi k jiným zdem tudicž příležijícím přiřkli jsme a přiřickáme mocně i přisúdili jsme. Dále o ten náklad, buď malý nebo veliký, v tom kusu těch zdí učiněný a zdělaný, kterýžto Pavel častopsaný učinil jest, buďto štěpovím aneboli jinú kterú- koli věcí, vypověděli jsme a vyřiekáme takto, aby Prokop o ty všěckny věci s Pavlem jse laskavě a dobrotivě i přátelsky umluvil. Pakli by se nemohli umluviti, aby Pavel svrchupsaný ty věci své bez škody těch zdí Prokopových pobral a učinil, což mu jse koli líbí a zdá, a to vdy bez škody již psaného Prokopa. Acta sunt hec coram magistro moncium Thomasskone et dominis consulibus eius Wenceslao Hedvika, Mau- ricio a Flabellis, Laurencio a Tribus regibus, Johanne Kokuotek, f. quinta ante Vincula santi Petri apostoli, anno Domini et cetera L°. 32. Svědomí o trhu vinnice mezi Valentinem soukenníkem a Křížem platnéřem. (1450.) — I. K. 6. Opatrní mužě Jíra Frankovic a Jan Tatrman, spoluměsčené Nového města Pražského, vyznali jsú v plné radě, že jsú byli úmluvce přátelsčí mezi panem Va- lentinem súkenníkem a nebožcem Křížem platnéřem o trh vinnice, kterúž jest pan

Strana 542
542 D. XVI. Výpisy z knih vinničných Valentin kúpil Jankovi synu svému u téhož Kříže. Jíra byl úmluvce od Kříže a Jan Tatrman od Valentina. A když jsú byli sobě rok položili k tomu trhu u Jíry svrchu- psaného, tehdá poslali jsú po Kříže a po jeho manželku súsedóv sedlého a pří- sežného Klímu vinaře, aby přišli k rokování toho trhu. A když Klíma přišel do domu Křížova svrchupsaného, řekl jesti: Pane Kříži, i s paní svú, račte jíti ku panu Jírovi, jižť vás čekají a teď jsú mě po vás poslali. Tu paní Křížová řekla: Mneť tam potřebie nenie, všakť já dávám svú plnú vuoli k trhu, cožkoli muoj hospodář učiní. Tak jesti Klíma také osobně stoje před radú seznal. Dále Jíra, Jan Tatrman svrchupsaní, a k tomu pan Linhart pekař nynější purgmistr, Petr Hecka konšel, také vyznávají, že když jesti přišel Kříž platnéř k Jí- rovi, tehdá řekli jemu Valentin i úmluvce svrchupsaní: Pane Kříži, však jměla tvá manželka také při trhu zde býti. A Kříž řekl: Nenie jie potřebie k tomu, všakť jesti jejie vuole, jakž já koli učiním; a tehdť jesti Klíma od nic též slyšal. A tu s plnú volí Kříže svrchupsaného vedle jeho vyznánic učinili jsú trh mezi nimi, že pan Valentin kúpil tu jistú vinnici, kteráž leží u věže okrůhlé za Konskú branú, za XXIII kop grošů ku pravému dědictví Janovi synu svému. A tu jsú litkup pili i peniez boží zakládán jesti. Dále Vojtěch súkenník, zeť Hrdluov, spoluměsčenínu Nového města Pražského, vyznal jest, že když po tom trhu Valentin s ním přišel jest ku paní Křížové do jejieho domu, řekl jest jí: Paní, jižť jesti trh dokonán. A paní Křížová řekla: Pane Valentine, rádať toho přeji; a ty náš dobrý přietel, máte kus dobrý dědičný, máť jesti k tomu plná vuole trhu, ač jsem tam nebyla při trhu. Tu jesti pan Valentin řekl: Podiž, vezmi penieze, XI kop g. zavdaných. A paní řekla: Pójdu. A tak šla pro ty penieze. Dále svrchupsaní svědkové všickni jednostajně vyznávají, že Kříž s svú man- želkú jměli položiti listy na tu jistú vinnici, na přiekop i na cestu kté vinnici Va- lentinovi a Janovi synovi jeho, v moc jich na druhých penězích, kteréž jim jměli plniti o vánocech. Actum f. IIII in crastino Epiphanie anno domini M'CCCC° quin- quagesimo, Leonardo pistore magistro moncium existente. 33. Kostelníci osady sv. Mikuláše na Starém Městě Pražském pronajímají vinnici téhož kostela na 15 let Matoušovi střelci, měšťanu Nového Města Pražského. (1450.) — I. M. 13. Kostelníci z uosady kostela svatého Mikulášě v Starém městě Pražském, kteříž jsú byli leta Božieho narozenie tisícieho čtyřstého paddesátého, svým i všie

Strana 543
z roku 1450. 543 osady jménem, majíce k tomu ode pánuov purgmistra a konšeluov města svrchu- psaného plné povolenie, zejména Váňa z Květova, Jakuba Žluticského, Jana Bendy od Tříbratruov, Mikuláše Šerlinka, Václava Valečovského oc; kteřížto kostelníci od svrchupsaných pánuov jsú vyvoleni, jakžto Wolf kramář, Ocásek platnéř, Jakub syn Bradáčuov, Martin od Tří angeluov, s plným přivolením a s plnú volí svrchupsané osady vydali a vydávají v nájem, [mocí tohoto zápisu najímajíce, vydávají vinnici jich vlastní k kostelu též osady od staradávna dědičně příslušející v patnádste strychuov vymieřenú, jenž leží před Horskú branú mezi vinnicemi Matúše střelce z Nového města s jedné a Šimona Múdrého s strany druhé, dobře přikrytú, s tyč- kami zuostavenými, kteréžto vinnice postúpili jsú i mocí tohoto zápisu postupují Matúšovi střelci svrchupsanému, Janovi synu jeho, dědicóm a budúcím jich, v plat a v úrok roční peněžitý dolepsaný, do patnádsti let toliko pořad počítajíce. A tuž vinnici nájemníci již psaní majie držeti beze všie překážky a všěckna diela dělati, jakožto hory od staradávna káží okolo Prahy, přikrývati a tyčí přispa- rovati, jie požívati do let svrchupsaných. S kteréžto vinnice tíž nájemníci, jich dě- dicové a budúcí, majic a dlužni budú platiti a dávati i úročiti čtyři kopy grošuov dobrých střiebrných rázu Pražského platu a úroka ročnieho každý rok, počnúce na Božic narozenie od zápisu tohoto počítajíce najprve příští, a k tomu črtvci vína k službě boží červeného. A tak i jiná léta potomně každý rok až do těch patnádsti let vyjietic vždy na Božie narozenie jmajic a povinni jsú úrok svrchupsaný a vína súdek plniti a dávati kostelníkóm, kteříž by v ty časy byli, v jich ruce klásti. Nežli súdek nový k tomu vínu kostelníci penězi osadními jmajie připravovati. S takovúto však výmienkú dole psanú: Jestliže by svrchupsaní nájemníci ne- bolito jich dědicové a budúcí na časy již psaný kteréhokoli léta úroka již psaného a črtvrce vína v moc kostelníkóm osady již dotčené nedali anebo dbáti [sic] nedbali, tehdá pro nesplněnie úroka neboli vína nedánie anebo pro nedělánie vinnice, jakož práva vinničná okazují, kostelníci svrchupsaní, anebo kteříž by v ty časy byli, jmajic hleděti k častopsanému Matúšovi neboli k dědicóm jeho a k jeho vinnicem vedle rady a pomoci pana pergmistra, kterýž by v ty časy byl, a jeho konšeluov. A což by pan pergmistr s svými konšely mezi Matúšem neboli jeho dědicemi a kostelníky svatomikulášskými vyřkli a nalezli, mají obě straně přijieti beze všie otpornosti a nesnázky. A také diela vinničná aby dělána byla, jakož svrchu dotčeno jest, beze všěch nákladuov a nesnází. Jakož pak v též vinnici jeden strych leží pustý, toho aby ti nájemníci s svými budúcími požívali, jakž by se jim zdálo nejužitečnějie a líbilo. Toto také jesti vymieněno, že kostelníci, kteříž by v ty časy byli, mají dvakrát do roka na tuž vinnici vycházeti k uohledání a k uopatření, kterak jse ta vinnice dělá, požádajíce k tomu pana pergmistra a jeho konšeluov, kteříž by v ty

Strana 544
544 D. XVI. Výpisy z knih vinničných časy byli, totižto na svatého Ducha jednú a na svatého Klimenta druhé; a spatřiece nedostatky, ač by kteří byli, pan pergmistr i s svými konšely což by koli vyřkli a rozkázali, aby jedna strana druhé bez nesnází opravila slušně a řádně, jakož úřad páné pergmistruov okazuje. A když by těch patnádste let vyšlo, tehdá hned šestnádsté léto nájemníci svrchupsaní anebo jich dědicové a budúcí mají též vinnice kostelníkóm a osadě již psané v jich moc zase postúpiti tak dobře zdělané, přikryté a s tyčkami ostavené, jakož jsú sami od nich v uájem přijímali. Kteréhožto nájmu smlúvy obojí slíbili jsú sobě zdržeti pode ctí a pod věrú beze všěho přerušenie a zachovati úplně jako dobří lidé. A to se stalo před perg- mistrem Tomáškem léta svrchupsaného. 34. Purkmistr a konšelé Starého Mésta Pražského přisuzují Ofce, dceři neb. Mikuláše Pratvoršta, vinnici někdy Ludvíka apotekáře. 1451, 13. února. — I. L. 8. Ortel pánuov konšeluov zplné rady svědčící panie Ofce Pratvorštové. Když paní Ofka, dcera někdy Mikuláše Pratvoršta, stojéci v plné radě Sta- rého města Pražského tužila jest, že jí ten plat s vinnice někdy Ludvíkovy apote- kářovy před branú Koňskú ležície nejde, k němuž ona knihami městskými právo má řádné, pokázavši podle toho výpis z týchž knih, kterak jest na tu vinnici pergmistrem hor vinničných z rozkázánie pánuov purgmistra a konšeluov Starého města Pražského ve stu a ve dvúdcati kopách g. pravého a spravedlivého dluhu a ve XXX“ kopách také g. úroka zadržaného zvedena řádně, i súdy čtyři provolala, žádajíc, by jí páni ráčili dopomoci spravedlnosti; tudiež stoje Bořivoj mlazší z Lochovic seděním na Okoři, manžel ženy apotekáře svrchupsaného, kterýž se jest právem sirotkuov a dcer Ludvíkových k té vinnici také táhl, právu jejiemu jest neodpieral, než pravil toliko, že rozkázáním panským byli jsú o ty úroky zadržalé mezi nimi ubrmané vydáni, jediné že ubrman jeho mluvil jest ku polovici úrokuov zadržaných, a její panie Ofčin uleviti jesti nic nechtěl, a tak že to jest miesta nevzalo až do té chvíle. Protož páni purgmistr a konšelé pře i odpory obojie strany slyševše a jich bedlivú snažností rozmyslně pováživše, nálezem svým ortelným jsú nalezli a vyřkli: Poněvadž paní Ofka, tak jakož knihami pokázala, řádně a právem ve stu a ve XX kopách g. jistého dluhu a ve XXX“ kopách g. úrokuov zadržaných na tu vinnici jest zvedena, a zvod svuoj ve čtyrech súdech podle práva města tohoto provolala, a potom druhú i třetí radú toho též paní Ofce jest potvrzeno: že jí také toho po- tvrdili jsú i mocí tohoto zápisu potvrzují budúcně, rozkázavše podle toho i lidem té vinnice držiteluom a úročníkuom tudiež v radě osobně stojícím, aby paní Ofce platy

Strana 545
z let 1450—1452. 545 a úroky s té vinnice platili a vydávali, všech odporuov nechajíce. Actum pleno in consilio sabbato proximo ante Valentini, Przechone magistro moncium existente, anno Domini M'CCCC'L°. 35. Úřad vinničný vypovídá mezi Vaňkem z Kněžmostu a držiteli vinnice Hynkovské ve při o desátek. 1452, 7. října. — I. M. 4. Jakož byla pře a nesnáze z dávného času mezi panem Vaňkem z Kněžemosta seděním na Zuzicích*) s strany jedné a držiteluov vinnice Hynkovské hory s strany druhé o desátek s též vinnice, [na] kteréžto desátky nadepsaný pan Vaněk pravil jse jesti jmicti právo, jakož jsú náměstkóm jeho platili; tehdá my pergmistr i s svými konšely zdravú a bedlivú pamětí ohledavšě a vyslyšelvšě s pilností práva obojie strany, jakožto majestáty ciesařské a majestát slavné paměti krále Václava na tu již jmenovanú horu, a také majestáty královské vydané na hory vinničné ve třech mílech okolo Prahy, i svědky viery hodné ode dvúdcat let a dále, a také opatřivše s týmiž svědky svrchudotčenú horu Hynkovskú, kterak a kterým obyčejem s té hory Hynkovské z staradávna dáváni jsú desátkové spravedliví k dvoru velikému někdy Názovskému Košieřskému a k tomu panství držiteluov téhož dvoru; pak my svrchupsaní pergmistr i s svými konšely chtiece stranám dosti učiniti, práva jich opatřivše, ne skrze omylnost, aniž skrze neopatrnost, ale zdravým rozmyslem vyřkli jsme a vyřiekáme naším ortelem mezi stranama svrchupsanýma a tiemto obyčejem dolepsaným takto: aby všickni držitelé již psané vinnice Hynkovské nynější i budúcí jich desátky spravedlivé úplně platili počnúce nynie tohoto léta a tak vždy a budúcně svrchupsanému panu Vaňkovi, dědicóm i budúcím jeho i lidem Košieřským vedle toho, jakož by na ně slušelo od starého přiekopa již svědky okázaného až do stezky pod lisem, a dále, což jesti nad stezkú pod lisem i nad lisem, to pánu k jeho dvoru i jeho budúcím. Nežli dědina Plaských mnichuov, na kterúž súsedé z Hynkovské hory list mají pod pečetí pergmistrovú, to jsme jim řkli ortelem, že je při tom zuostavujem toliko vedle listu toho, s takovúto však vymienkú: jestliže by svrchu- psaný pan Vaněk z Kněžemosta anebo jiný ktožkolivěk jměl k těm vinnicem anebo k desátkóm aneboli k úrokóm které právo, cesta jse jemu anebo jim nezavierá před úřadem okázati. Též jsme vyřkli a vyřiekáme ortelem naším o Tiburcovské hoře a vinnici, aby všickni držitelé nynější i budúcí jich s té vinnice desátky spravedlivé úplně platili panu Vaňkovi nadepsanému, dědicóm i budúcím jeho k tomu dvoru velikému Názovskému v Košieřích, jakož jsú od starodávných časuov platievali. To se stalo před pergmistrem Tomáškem toho času a před jeho pány konšely přísežnými hor vin- Archiv Český XV. 69

Strana 546
546 D. XVI. Výpisy z knih vinničných ničných Pražských Janem Studničkú, Frankem ostrožníkem, Janem od Žaludu no- žieřem Klampernú, Pavlem od Bab, tu sobotu před svatým Dionysím s jeho tovařiši leta od narozenie syna Božieho tisíce čtyřstého paddesátého druhého oc. *) Jireček v Rukověti II. 308 píše z Žiřic; snad se rozumějí Žerčice, Žirčice, prvotné Žirčiněves. 36. Úřad vinničný vypovídá mezi Jírou mydlářem a Jankem malířem ve při o vinnici. 1452, 14. října. — I. M. 26. Jíra mydlář a Jan Maleřík. Když jesti byla pře a nesnáze mezi Jírú mydlářem, měščenínem Starého města Pražského, s jedné, a Jankem maléřem z Nového města strany druhé o vin- nici, jenž leží na huoře řečené Baba, kterúž Jíra svrchupsaný od dávných let drží po Marquartovi maléři bratru svém, jakož i témuž Jírovi Štěpánem újcem jeho skrze Petra z Slúpnic prvé a potom skrze ehoře Krtkovic, pergmistry tehdáž hor vin- ničných, dědicky přisúzena rozkázáním pana purgmistra i pánuov konšeluov Velikého města Pražského, jakož list pod pečetí visutú úřadu pergmistrského na to učiněný, i také ortelové prvé i druhé vyrčení a v kniehách pergmistrových zapsaní jasnějie to vykazují, kteréhožto Jíru Janek svrchupsaný pro tuž vinnici nařickal jesti listem probošta Pražského kostela na vysazenie též vinnice učiněným, jenž vznie v tato slova: My Jiřík z Janovic, probošt kostela Pražského, vyznávám e] tiemto listem obecně před každým, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že jsme dali a mocí tohoto listu dáváme počestnému Marquartovi, maléři u předměstí Malé Strany města Praž- ského, jemu i jeho ženě, dětem i jeho budúcím horu pustú na Šárce v našem panství, ješto příleží jeho rozdiel třetí podle vinnice Frankovy a Mikulášovy, aby on Mar- quart i jeho budúcí jměl, držel i požíval mocně svého třeticho dielu, jakož jse jemu líbiti bude anebo za podobné zdáti. A také jmá nám i našim budúcím z svého dielu té vinnice pravý spravedlivý desátek dávati Marquart svrchupsaný beze všeho odmlúvánie i jeho budúcí podle řádu a obyčeje vinničného. A pro lepší pamět a jistotu svrchupsané smlúvy svú jsme pečeť s naší dobrú volí k tomuto listu při- věsili. Jenž dán a psán jest u Praze, leta od narozenic syna božicho tisícicho po čtyřech stech letech desátého leta, ten první úterý před svatým Valentinem mučedl- níkem božím, leta svrchupsaného [1410, 11. února]. Tu my opatrný Tomášek od Zlatého prstena, pergmistr hor vinničných, s kon- šely svými viděvši i vyslyševše list Jíruov svrchupsaný pod pečetí úřadu pergmistrského i ortele od pergmistruov, předkuov jeho, vyrčené a v kniehách úřadu jich zapsané, a podle toho zápis v kniehách súdních na rathúze svrchupsaného města Pražského zapsaný viděvšě, kterýž okazuje, že jesti Jíra všěckna práva ve čtyřech súdech vy- držel, tak jakož město za právo jmá; toho všěho pilně a bedlivě pováživši, listu

Strana 547
z let 1452—1453. 547 svrchupsaného orteluov i zápisuov v kniehách pergmistrských i rathúzských zapsaných potvrdili jsú i mocí tohoto zápisu potvrzují ve všěch jich kusiech, artikulech i klau- zulách, plnú moc jim ovšěm dávajíce, k tomu nálezujíce a ortelem svým dokonalým vyřiekajíce, aby Janek svrchupsaný Jíry již psaného i jeho dědicuov budúcích u po- koji nechal a s té vinnice jeho věčně nenařiekal, ani jse kdy na ni věčně táhl, tuž vinnici Jírovi svrchupsanému přisúdivše a jeho dědicóm ku pokojnému a dědičnému držení a požívání bez překážky Jankovy i všěch jiných lidí. Acta sunt hec presen- tibus Thomassone magistro moncium vinearum et dominis consulibus eius Johanne a Fontibus, Frankone calcariatore, Paulo a Rebecis, Johanne Klamperna a glande, sab- bato ante Galli, anno Domini millesimo [quadringentesimo] quinquagesimo secundo. 37. Kostelníci chrámu sv. Haštala v Starém městě Pražském pronajímají vinnici téhož kostela na 20 let Janovi Pražákovi. 1453, 8. března. — I. M. 19. Kostelníci z uosady kostela svatého Haštala v Staroměstě Pražském, kteříž jsú byli léta Božieho narozenie tisícieho čtyřstého padesátého třetieho, jakožto Jan súkenník řečený Huda, Prokop Kulhánek, Calubor kovář, Linhart mydlář, svým i všic osady jmény, majíce k tomu ode pánuov pana purgmistra Jana Trefana, pana Přecha, Jakuba Žlutického, konšeluov svrchupsaného města, plné povolenie, tu vinnici, kteráž dobré paměti Svata Podvinská na smrtedlné posteli ležieci, ačkoli na svém těle jsúci nezdravá, však proto s dobrým rozmyslem a zdravú pamětí, dala jest svrchupsanú vinnici ku pravému dědičnému držení a ku požívání k kostelu svrchupsanému i té osadě, aby za jejie předky i za jejic duši byla a trvala věčná památka u již psa- ného kostela věčně a budúcně, — vydali jsú v nájem i mocí tohoto zápisu najímajíce, vydávají již psanú vinnici osm strychóv v sobě pravé miery držijící, a to v témž právě, jako sami kostelníci i ta osada držela a požívala, jenž leží před Hořskú branú podle vinnice Šimona Múdrého od Črného Nedvěda z Starého města Pražského s jedné a podle cesty, kterúž jedú a jdú do Olšan z strany druhé, dobře a řádně přikrytú s tyčkami zuostavenými. Kteréžto vinnice postúpili jsú i mocí tohoto zápisu po- stupují opatrnému muži Janovi Pražákovi, Anně manželce jeho, dětem jich, dědicóm a budúcím jich, v plat a úrok roční a peněžitý dolepsaný do dvúdcat let toliko od zápisu tohoto pořad počítajíce. A tuž vinnici již psaný nájemník a budúcí jeho jmajie držeti beze všie pře- kážky, všeckna diela dělati, jakož práva vinničná okolo Prahy od staradávna okazují, a ji přikřívati, hnojiti, rozvody dělati do let svrchu psaných, s takovými výmienkami dole psanými, že svrchupsaný nájemník, jeho budúcí majie a dlužni budú nynie na svatého Havla příštieho dáti a splniti dvě kopě a XX grošů toliko za krytbu vedle 69*

Strana 548
548 D. XVI. Výpisy z knih vinničných úmluvy kostelníkóm, kteříž jsú anebo budú, beze všie otpornosti k již psané osadě svato- haštalského kostela a týnský vína črveného k službě boží již psaného kostela. A tak i jiná léta potomně každý rok až do těch XX“ let vyjitie vždy na svatého Havla mají a povinni jsú úrok svrchupsaný a vína týnský plniti a dávati kostelníkóm, kteříž by toho času byli, a v jich moc klásti, nežli súdek nový k tomu vínu kostel- níci penězi osadními mají každý rok připravovati. A druhý rok na svatého Havla hned potom příštieho Jan Pražák, Anna manželka jeho, jeho budúcí mají a povinni budú dáti a splniti čtyři kopy grošů dobrých střiebrných svrchupsaným kostelníkóm; pak potom třetie léto na svatého Havla budúcieho Jan i jeho budúcí mají a povinni jsú dáti a splniti dvě kopě grošů kostelníkóm častopsaným a týnský vína črveného, a tak i jiná léta pořád zběhlá až do těch XXti let vyjitie vdy po dvú kopú grošů a týnský vína črveného. Však s takovúto výmienkú dole psanú: Jestliže by svrchupsaný nájemník neboli dědicové jeho na čas již psaný kteréhokoli léta úroka svrchupsaného a týn- ského vína v moc kostelníkóm osady již dotčeno nedali anebo dáti nedbali, tehdá pro nesplněnie úroka neboli vína nedánie, anebo pro nedělánie vinnice, jakož svrchu psáno jest, kostelníci svrchupsaní, anebo kteříž by v ty časy byli, majic hleděti k častopsanému Janovi neboli k jeho potomním a k dědicóm jeho i k jeho statku vedle rady a pomoci pana pergmistra a jeho konšeluov mezi Janem a jeho budú- cími a kostelníky svatohaštalskými, kterakž by koli vyřkli a nalezli, majic obě straně na nich přestati a beze všie otpornosti přijieti a bez všelikteraké nesnázky, tak aby kostelníci svrchupsaní svého úroka aneboli vína byli jisti, a také diela vinničná aby dělána byla, jakož toho svrchu dotčeno jesti, beze všěch nesnází a súduov. Toto také položeno jest, že kostelníci, kteříž by v ty časy byli, mají dvakrát do roka na tuž vinnici vycházeti k uohledání a k uopatření, kterak se táž vinnice dělá, požádajíce k tomu s pilností pana pergmistra a jeho konšeluov, kteříž by toho času byli, totižto na svatého Ducha jednú a na svatého Klimenta druhé, spatřiece nedostatky, ač by kteří byli na vinnici, pan pergmistr i s svými konšely což by koli vyřkli a rozkázali, aby jedna strana druhé opravila beze všěch nesnází a súduov ohlašovánie slušně a řádně, jakož úřad páně pergmistruov okazuje. Toto také položeno jest znamenitě: Jestliže by častojmenovaný nájemník anebo jeho dědicové v těch letech chtěli by vinnice postúpiti pro některé příčiny, tehdá bez vuole a svolenie kostelníkuov a osady svatohaštalské nemajie té vin- nice postúpiti, leč by to prvé pan pergmistr s svými konšely, kteříž by v ty časy byli, podle múdrosti a opatrnosti své mezi kostelníky a nájemníkem a budú- cími jeho toho povážili, pro kterú příčinu chce té vinnice sstúpiti; a což by pan pergmistr, kterýž by v ty časy byl, i s svými konšely nalezl a uložil, aby na tom obě straně přestaly, ižádných zmatkuv v tom nedělajíce. Znamenitě toto položeno:

Strana 549
s let 1453—1455. 549 Když by těch XX“ let vyšlo, tehdá hned jedenmezcietmého léta svrchupsaný nájemník neboli jeho dědicové mají té vinnice postúpiti zase kostelníkóm a osadě již psané v jich moc nekryté a s tyčkami ostavené, jakož úmluva dobrovolná mezi nimi stala jse jest. Dále položeno jest s uobú stranú, že častopsaný nájemník, jeho dědicové ten lis sešlý v již psané vinnici jmá zdělati znova, zeď tu od vinnice s vápnem také jmá udělati a zdi všěchny opraviti, střěchu znova udělati a pres opraviti ta- kově, aby on mohl jeho požívati, i jiní súsedé okolní svá diela jednati a puosobiti. Tato výmienka znamenitá položena jest: Jestliže by častopsaná vinnice po dvúdcati letech vyjití byla na prodaji, anebo že by jí chtěli najieti, tehdá častopsaný Jan Pražák anebo jeho dědicové majie k tomu prodání anebo k nájmu přede všěmi ji- nými osobami od kostelníkuov anebo od osady pobieděni býti. Item Jan Pražák svrchupsaný přijal od kostelníkuov devět kratcí velikých a dvě rámovačce, a též má postúpiti a dáti, když toho čas bude. Kteréhožto nájmu smlúvy obojí slíbili jsú a slibují sobě ctně řádně a křesťansky zdržeti pode ctí a pod věrú beze všěho přerušenie a v plnosti zachovati jakožto dobří lidé. A to jse stalo před panem pergmistrem Tomáškem a před jeho pány konšely Matyášem Mýdlem, Velíkem Goliášem, Štephanem od Črné Zahrádky, Jírú mydlářem, ten čtvrtek před nedělí, ješto slove česky Letare, anno Domini oc LIII°. 38. Řehoř od Jednorožce zapisuje vinnici svou rukojmím svým. 1455, 20. května. — II. B. 6. Opatrný Řehoř, syn někdy Jednorožcuov, stoje osobně před panem pergmistrem a před jeho pány konšely dobrovolně a s dobrým rozmyslem, nejsa k tomu připuzen aniž přinucen, zapisuje svú vinnici, kterážto leží v Uohradě za Žižkovú horú vedle silnice Brodské na levé straně někdy Pavlíka z Újezdce slovutným Hanušovi z Stupic, Jankovi lékařovi, Vaňkovi Fetrlovi zlatníkovi, měščanóm Starého města Pražského, a to proto, že jsú za ně rukojmie k uopatrnému muži Martinovi od Vlčieho hrdla a paní Dorotě manželce jeho, dětem a jich budúcím za třidceti kop grošů dobrých střiebrných rázu Pražského. A z těch peněz svrchu jmenovaných já Řehoř svrchu dotčený jmám a slibuji platiti a úročiti tři kopy g. svrchupsaným manželuom a budúcím jich, ale rozdielně: na svatého Havla nynie najprve příštího puol druhý kopy g., a na svatého Jiřie hned potom budúcieho tolikéž puol druhý kopy grošů, a to toliko za dvě letě pořád zběhlých, tak jakož list hlavní s pečetmi visutými šíře a dále okazuje. A jestliže bych kterého úroka na [klterý rok rokuov nedal svrchupsaným Martinovi, Dorotě, budúcím jich, tehda dávám svrchupsaným rukojmiem plnú moc i plné právo tiemto zápisem, aby mohli ten úrok svatohavelský anebo svatojiřský

Strana 550
550 D. XVI. Výpisy z knih vinničných vzieti a dobyti v křešťanech i v židech na mú škodu i na muoj veškeren statek, kterýž jmám anebo jmieti budu, kteréž by škody proto vzeli, aby jie mohli na mé vinnici vzíti a shledati; a ty všeckny škody aby nebyly jich, ale mé. A jestliže bych v těch dvú letú vinnici svrchu jmenovanú prodal anebo kšaftem anebo kniehami městskými komu poručil, tehda aby moji rukojmie napřed přede všemi jínými lidmi byli vyvazeni] z toho rukojemstvie a jim penieze aby dány byly, totižto hlavnie i s úroky i se všemi škodami, kteréž by kolivěk proto vzeli. A když by byli vyvazeni svrchupsaní rukojmie od Martina Pikrnuoska, jakož list hlavní dále ukazuje, tehdá tento zápis nemuož jmieti žádné moci aniž ižádného práva. To se stalo před panem pergmistrem Tomáškem a před jeho pány konšely Maříkem od Hřebenuov, Vankem od Dietek, Jírú mydlářem, Pavlem od Bab, ten úterý před svatým Duchem anno Domini L° quinto. 39. Kostelníci kostela sv. Havla vkládají do knih vinničných poslední vůli Šimona od Černého medvěda, měštěnína Starého Města Pražského. 1455, 26. čerrence. — II. M. 20. Kostelníci kostela s. Havla i s jinými osadními osobně stojiece před Václavem pergmistrem a konšely jeho, chtiece sě uvarovati budúcích nesnází a souduov, i pro- sili jsú, aby kšaft dobré paměti Šimonuov od Černého nedvěda jim v knichy pergmej- strovy vložen a vepsán byl, kterýžto takto znie slovo od slova: Ve jmeno božie amen. Já Šimon, měštěnín Starého města Pražského od Černého nedvěda, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzříte nebo čtúce slyšeti budú, že ačkolivěk pán Buoh všemohúcí navštievil mě jest opět nemocí, jížto mě častokrát hodně pro mé hříchy, ale vždy laskavě jako milostivý otec treskce a milostivě, nevěda však, co a kterak jeho svatá milost se mnú dále učiniti ráčí, a tak bojě sě a péči na to maje, by mě hodina smrti mé tak v častých nemociech mých, jimiž mnohokrát napaden a velmi těžce poražen bývám, někdy nenadále snad a v někakém zpozdění nezasáhla, tak že bych snad zbožie a statku mého a mně z štědroty daru božieho pójčeného, jakož bych chtěl, opatřiti nemohl, a skrze to by sě mezi příbuznými a přátely mými svárové a nesnáze dieti mohli po mé smrti: protož s dobrým rozmyslem a s zdravú i celú pamětí toto mé poslednie poručenstvic a kšaft i konečný úmysl vuole mé o tom o všem zboží a statku, jímž mě jest pán Buoh všemohúcí milostivě naděliti ráčil, učinil jsem a činím i zřiedil sem a zpósobil a mocí tohoto listu a kšaftu řiedím i zpósobuji obyčejem takovýmto. Nejprve a přede všemi věcmi činím a ustanovuji paní Margretu, manželku mú milú, pravú i mocnú a nejvyšší poručnici svrchupsaného domu mého u Černého

Strana 551
z roku 1455. 551 nedvěda, v němž bydlím, a druhého domu také mého, kterejž leží u Zderazské brány mezi domy Petříkovým sladovníkovým s jedné a biskupa někdy Litomyšlského z strany druhé, vinnic také mých, z nichžto jedna v Ráji slove a druhá, ješto za Horskú branú leží mezi vinicemi Pražákovú z jedné a Svatomikulášskú z strany druhé, a podle toho i všeho jiného statku mého a zbožie movitého i nemovitého, kdež a na čem by to záležalo a kterým neb kterakýmkoli jménem muož a mohlo by jmenováno býti, buďto na dluziech nebo na čemžkoli jiném, tak že ty domy mé dřiev vypsané a vinnice i všecken jiný statek a všecko zbožie mé, což jeho koli po mně zuostane, nic nevymiňuje, též panie Margaretě manželce mé otkázal sem po smrti a otkazuji i dal sem a k věčnosti a dědicky se vším a plným právem mým ot dávna ke jmění, držení, požívání i s tiem se vším společně neb rozdielně po mé smrti jakožto s jejím vlastním, když a což šě jie líbí nebo líbiti bude, k učinění, bez všelikého přátel mých nebo jiných lidí kterýchžkoli otporu a překážky, tak však, aby táž manželka má, komuž tuto co odkazuji aneboli jí potom komu co ještě vydati rozkáži, z toho po mně zuostalého statku každému bez zmatku vydala po mé smrti. Nejprve Margretě, sestře mé vlastnie, otkazuji deset kop g., na monstranci k svatému Havlu VI kop g. a kněžím tudiež II g.; pak třetí vinnici mú, kteráž podle svrchupsané vinnice v Ráji leží a jenž devět strychů mírných v sobě drží, tu Lexovi i s jeho ženú i s dětmi otkazuji s túto znamenitú výminkú, aby týž Lekeš s té vinnice čber vína do kostela svatého Havla k slnžbě Božie a do Bethlema druhý vždycky bez všelikého zadrženie vydával každé léto. Než neuchová-li mne nynie od smrti Buoh, tehdy tomu chci i tak teď porúčiem, aby manželka má s též vinnice užitek letošní sobě sebrala a k užitku svému, jakož nejlépe moci neb uměti bude, přivedla beze vší překážky. Dále pak oznamuji, že zápis s majestátem ciesařovým mám od Řehoře, bratra někdy Frankova z Kobolis sobě zastaven ve XXII I g., kterýžto Rehoř také zuostal mi jest na počtu s ním učiněném IIII g. a IIII g. a IIII d., potom pójčil jsem jemu kopy g. a dva věrtele piva za XXIIII g. uvěřil, a na to sem jemu dlužen XXIIII strychuov ječmene po V g. a po IIII den. Item Vaněk z Třešovic dlužen mi jest CI g. Ty i jiné všecky dluhy, ktož mi cožkolivěk dlužen jest, ješto vše to po lejstrách mých shledáno muož býti, častopsané manželce mé porúčiem a otkazuji podle jiného mého statku. Naposledy pak přidávám též manželce mé k radě a ku pomoci múdré a opa- trné lidi, pana Jana od Tří studnic, Maříka od Hřebenuov a Krušinu koláře, věře jim mimo všecky přátely jiné, že jí, v čemž by jich potřebovala, radni budú a pomocni. Na potvrzení toho pečeť mú vlastní přitiskl sem k tomuto listu dobrovolně, prosiv múdrých a opatrných pánuov Jana Trefana a Matiáše Mýdla, přísežných konšeluov Starého města Pražského, že jsú k rozkázání pana purgmistra i jiných pánuov kon-

Strana 552
552 D. XVI. Výpisy z knih vinničných šeluov téhož města k mé prosbě pečeti své také podle mne dali na svědomie přivě- siti k témužto listu. Datum anno domini M'CCCCLV, sabbato post festum sancti Jaccobi apostoli. 40. Augustin od Rakův a Mařík bratr jeho zaručují se za Viktorina syna Filipova Petrovi Běličovi. 1456, 15. března. — II. C. 1. Augustinus a Cancris cum Mauricio Piprnuosskone fratre et Victo- rino et Petro de Noua Ciuitate. Opatrní mužě Augustin od Rakuov, Mařík bratr vlastní Piprnuoškuov, měs- čené Velikého města Pražského, přišli osobně před pana pergmistra i přěd jeho pány konšely, dobrovolně slíbili jsú a slibují pod svú věrú oba rukú pospolní nerozdielnú za Viktorina syna Philippova a za jeho ženu Annu k jich prosbám k Petrovi Běli- čovi a k jeho manželce Anně a k jich dědicóm a k jich budúcím, anebo komu by oni poručili, za šest zlatých uherských dobrých vážných na zlatě od tohoto zápisu až do svatého Martina nynie najprve příštího na hotové zlaté, ižádných základuov v to nekladúce aniž ižádných nesnází, a Augustinovi svrchu psanému za pět a za kopu g. také na hotový g. do téhož svatého Martina, s takovúto výmienkú dole psanú: Jestliže by mezi tiem časem Viktorin anebo žena jeho svú vinnici prodali, tehdy svrchupsaný Augustin a Mařík majie k sobě ty peníze najprve vzieti přede všemi jinými dlužníky a jse od těch dobrých lidí vyvaditi a vypraviti. A pakli by téch zlatých anebo peněz těch na ten rok nedali Augustin a Mařík Petrovi, ženě jeho, dědicóm anebo budúcím jich, tehdá majie své dáti a vyplniti manželóm svrchu- psaným anebo dědicóm jich, tak jakož sú slíbili pod svú věrú učiniti, a to majie beze všech škod a beze všech nákladuov Petrových anebo ženy jeho i dědicuov jich i beze všech súduov ohlašovánie učiniti. A kdyby ty zlaté a ty penicze Augustin a Mařík své dali věřitelóm svrchupsaným, tehdy s pomocí pergmistrovú, kterýž jesti nebo bude, Augustin a Mařík majie se u vinnici Viktorinovu i v jejie dno mocně uvázati jako v své vlastnie dědičné a s ní učiniti, což by se koli jim líbilo, a to bez Viktorinovy, ženy jeho, dědicuov jich bez překážky i bez otpornosti. Acta sunt hec presentibus magistro moncium Thomasscone et dominis consulibus eius Mauricio a pectinibus, Wenceslao a pueris, Martino a rostro lupi, Johanne frenatore, f. II. post dominicam Judica me Deus, anno domini oc L° sexto. 41. Úřad vinničný po místním ohledání vypovídá mezi Janem Hochem strany jedné a Václavem Donatem a Nikodemem strany druhé. 1457, 3. května. — II. D. 10. Jakož byla nesnáze, róznice i mnozí súdové mezi Janem Hochem Světlíkovým zetěm z Nuosl s jedné, a Václavem Donátem a Nikodemem s strany druhé o mezi višňovú,

Strana 553
z roku 1456 a 1457. 553 kteráž jest na vinnici řečený Pátek, a Václavovú Donátovú a Nikodemovú vinnicí a chmelnicí s strany druhé; i že nemohli mezi sebú strany předepsané v nic po- dobného uhoditi, i s velikú pilností častopsané strany žádaly i prosily pana pergmistra i jeho pánuov konšeluov, aby výchoz učinili na tu mezi. S pilností pan pergmistr i [s] svými pány konšely přikázali stranám, aby lidi starodávné i viery hodné vyvedli a na ně zaručili pod ctí a pod věrú a pod základem pěti kopami grošů. I vyvedli jsú tyto lidi na tuto mezi zejména: Petra pastorka Mikulášova z Nuosl, Marušě tudiež z Nuosl, Vaňka Berúna měščenína z Nového města, Štěpáného Hubatého, Václava z Karlova, Jana Vladyku, Bartoše z Nového města, Brožka z Nuosl. Ti jsú takto vyznali jednostajně, že k uoběma vinnicoma byla stezka k chození svobodná a prostranná mezi dvěma řadoma višňovýma mezi Janem Hochem z Nuosl a Václavem Donátem a Nikodemem; item dále vyznali předepsaní svědkové, že ten řad druhý višňový, kterýž byl v Donátově a Nikodemově vinici a v chmelnici, ten jesti z kořen vykopán a chmelem a vínem osázen. I vyslyševše pan pergmistr i s svými pány konšely to jich svědomie, řekli těm svědkóm, aby vedle paměti své a rozšafností nestrannú s pilností sami od sebe vedle prvotnie paměti mezníky osadili a stranám přikázali, aby při sázení mezníkuov nebyly. A když jsú to učinili a osadili mezníky, přikázali častojmenovaným stranám, aby mimo ty mezníky již osazené Václav Donát a Nikodem, jich budúcí révím aniž chmelem aniž ižádnú věcí neosazovali ke škodě Janovi Hochovi, dědicóm i budúcím jeho, a též Jan Hoch i s svými budúcími také ničímž aby neosazoval, což by bylo ke škodě Václavovi Donátovi a Nikodemovi i jich budúcím. To jse stalo presen- tibus Thomascone magistro moncium, et dominis consulibus eius Wenceslao a pueris, Marzikone a pectinibus, Martino a rostro lupi, Johanne frenatore, feria III post festa Jacobi Philippi apostolorum, anno domini oc LVII°. 42. Mikuláš mistr pivovarský a Něta manželka jeho prodávají vinnici svou pod úrok Prokopovi a bratru jeho Janovi řečenému Šlechta ze Slovan. 1457, 2. července. — II. D. 4. Nicolaus magister cereuisie braxator cum Procopio et Johanne Sslechta de Slovan. Mikuláš mistr pivovařský Starého města Pražského a Něta manželka jeho, svým a dědicuov a budúcích svých jménem prodali jsú a mocí tohoto zápisu pro- dávají opatrným mužóm Prokopovi a Janovi řečenému Šlechta z Slovan chmelnici a vinnici, kteréž leží mezi Drozděm pekařem s jedné a nad chmelnicí Janovú na zboží kláštera svaté Anny na Velikém městě Pražském z strany druhé, za deset kop g. dobrých střiebrných rázu Pražského. Kteréžto penieze Mikuláš přijel jest hotově od Archiv Český XV. 70

Strana 554
554 D. XVI. Výpisy z knih vinničných Prokopa svrchu psaného, však pod výmienkami nížepsanými, takže týž Mikuláš a Něta i jich dědicové a budúcí majie a dlužni budú i zavázáni jsú s též chmelnice a vinnice platiti Prokopovi a Janovi i úročiti kopu grošů do roka v časy potomnic a budúcie, ale rozdielně: na svatého Havla nynie najprve příštieho od toho zápisu počítajíc puol kopy grošů, a na svatého Jiřie také puol kopy g., doniž oni v své živnosti budú; pakli by který z nich umřel, ale živý zuostalý vstúpí na jich práva a též úročiti a platiti bude. Jestli pak že by pán Buoh smrtí neuchoval Prokopa svrchu psaného prvé nežli Mikuláše, a Něty a jich dědicuov a budúcích, tehdy komužkoli Prokop svrchupsaný nebo Šlechta, kterýž by jeden drnhého přebyl, komuž by odkázali chmelnici a vinnici, Mikuláš, Něta, dědicové jich deset kop g. jemu dadúce, nic viece, mají a moci budú v tuž chmelnici a u vinnici jse dědicky uvázati a zápisu tohoto prázni býti. Také jestliže by Prokop svrchupsaný za své živnosti tu chmelnici a vinnici chtěl prodati, má Mikuláše anebo Něty anebo jich dědicuov a budúcích pobiediti, a oni budú-li chtieti kúpiti, desět kop grošuov, nic vicce, jemu dadúce, budú moci jse v ně uvázati a též jakožto i prvé za dědicské držeti, a zápisu tohoto i všěch úrokuov prázdni a svobodni budú. Jestli pak že bychom my svrchupsaní Mikuláš a Něta anebo naši dědicové a budúcí úroka kteréhokoli Prokopovi a Janovi na roky předepsaný nedali, tehdy jménem pokuty Prokop a Jan mocí tohoto zápisu dědicky ve všecknu chmelnici a vinnici bude se moci uvázati s pomocí pana pergmistra, kterýž jest anebo bude, a jic prodati, dáti, zastaviti, směniti a s ní učiniti, jakož se jim líbiti bude, beze všeho otporu i překážky našie, jako praví a mocní dědicové. Také položeno jest znamenitě, že Mikuláš, Něta, dědicové jich majic tu chmelnici, vinnici dělati, kopati, řezati podle práva a obyčeje starodávného vinničného a neopúštěti žádným obyčejem] sobě a Prokopovi a Janovi na pohoršenie. Pakli by opustil, pan pergmistr, kterýž toho času bude, k prosbě Prokopa a Jana bude moci to opatřiti, aby děláno bylo, jakož jeho úřad dále okazuje. Actum coram magistro moncium Thomascone et dominis consulibus eius Wenceslao a pueris, Martino a rostro lupi, Hannussio braseatore, Johanne Prazak, f. quinta ante solempnitatem Spiritus sancti, anno oc LVII°. 43. Rehoř syn nebožky Jednorožcové zapisuje svým rukojmím ve 30 kopách svou vinnici. 1457, 24. srpna. — II. D. 8. Já Rehoř syn někdy Jednorožcové vyznávám tiemto zápisem obecně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že s dobrým rozmyslem a zdravú a čerstvú pamětí beze všeho připuzenie a přinucenie zapsal jsem a mocí tohoto zápisu zapisuji deset strychuov vinnice své vlastnie dědičné, i se zdí i což k těm deseti strychóm

Strana 555
z roku 1457 a 1458. 555 příslušie nynie, jenž leží od Blažka lazebníka od Točenice s té strany, rukojiniem svým, a to ve třidceti kopách g. a ve dvú kopú dobrých střiebrných rázu Pražského, opatrným mužóm Vaňkovi Načerackému, Václavovi Žampachovi, Jankovi lékařovi, Baršovi barvieřovi, kteříž za ně jsú rukojmiemi rozšafnému muži Martinovi Piknuos- kovi od Vlčího hrdla a poctivé Dorotě manželce jeho a jeho budúcím, jakož list s visutými pečeťmi na pergameně týchž rukojmí dále vykazuje a vysvědčuje, pod takovú úmluvú znamenitů dole psanú: Jestliže by nás rukojmí předepsaných Řehoř jistec náš nevypravil z toho rukojemstvie od Martina i od jeho budúcích na svatého Jiřie nynie najprve příštieho anebo po dvú nedělí po tomž svatém Jiří, tehdá my rukojmie svrchupsaní jmáme plnú moc i plné právo tiemto zápisem svoleným těch deset strychuov i se zdí již psané vinnice prodati, komuž bychom koli mohli v témž právě, jakož sám Řehoř držel i požíval, i což k těm deseti strychóm příslušie, a to beze všěch chytrostí a beze všech podstrkuov a beze všech súduov ohlašovánie. A přede všemi zápisy jinými to máme učiniti; a když bychom prodali, tehdá žádáme i prosíme pana pergmistra, kterýž by v ty časy byl, aby k naší žádosti dal nám měřiče k uodměření těch deset strychnov i což k nim příslušie, a to podle práv vin- ničných starodávních. A toho jemu úplně věříme, že to učiní bez meškánie. A Řehoř se svými budúcími nejmá proti tomu prodání mluviti aniž odpierati ižádným oby- čejem, ižádnú měrú. A jestliže by Řehoře v tom času pán Buoh neuchoval, tehdá komuž by poručil, aby tuž moc i též plné právo jměl, jakožto sám Řehoř svrchu- psaný. Acta sunt hec presentibus Thomasscone magistro moncium, et dominis con- sulibus eius Wenceslao a pueris, Jahanne Prazak, Hanussio braseatore, f. IIII ipsius beati Bartholomei, anno domini LVII°. 44. Zderazský klášter dává vinnici svou pod úrok na 10 let manželům Šíchovým. 1458, 30. ledna. — II. D. 21. My kněz Ondřej z božieho smilovánie probošt, kněz Mikuláš převor, kněz Václav zakřišťan i veškeren konvent kláštera Zderazského na Novém městě Pražském řádu svatého Augustina, vyznáváme tiemto zápisem obecně všem a přede všemi, ktož jej uzří anebo čtúce slyšeti budú, že jsme vydali a mocí toho zápisu vydáváme vinnici naši puol sedma strychu v sobě držící a mající dědičnú Šíchovi a Vance man- želce jeho na Novém městě Pražském, jich dědicóm a budúcím v úrok dole psaný, kteráž leží a usazena jest podle Prokopa Šámala s jedné a Janem šípařem z strany druhé, a to do desieti let pořád sběhlých takově a tak, že svrchupsaní manželé, dědici a budúcí jich majie a dlužni budú dávati a platiti kopu grošuov kněžím svrchupsaným a tomu konventu Zderazskému, a to na svatého Martina nyní najprve příštieho, a tak vždy na svatého Martina až do desieti let pořád sběhlých beze všech 702

Strana 556
556 D. XVI. Výpisy z knih vinničných nesnází a beze všech súduov ohlašovánie nám a našim budúcím budú platiti a dávati, v témž právě, jako předepsaní kněžie drželi a požívali, k mění, držení a k dědič- nému požívání. A jestližeby kterého úroka na který rok rokuov totižto na svatého Martina nedali svrchupsaným kněžím a tomu konventu a zvláště až do Božicho na- rozenie, a mezi tiem byli jednú, druhé, třetie předepsaní manželé obesláni a zmeškali dáti a vyplniti té kopy gr. úroka, jehož Bože ostřez, tehdá kněží svrchupsaní, jich dědicové, budú moci tu vinnici i s jejím dnem zdvihnúti svrchupsaným manželóm a v ní zase se uvázati jakožto v svú vlastní dědičnú bez překážky Šíchovy, manželky jeho Vanky, jich dědicuov a budúcích. Acta sunt hec presentibus Thomasscone ma- gistro moncium et dominis consulibus eius Johanne Studniczka, Johanne Pražák, Martino a rostro lupi, Vanya de Quetov, f. II ante Puriticationis, anno domini LVIII'. 45. Tůma sladovník a Vacek pekař ohlašují před úřadem vinničným poslední vůli Jana Šibeničného. 1459, 11. dubna. — II. E. 17. Thuoma sladovník a Vacek pekař z Pořieče zeť Maňasuov, měsčené Nového města Pražského, přišedše osobně před pana pergmistra a před jeho pány konšely dobrovolně vyznali jednostajně: Když jsme byli přivoláni k žádosti Jana řečeného Šibeničný, obyvatele před Olšany, ohlásil před námi, že jsem žádal s pilností pana pergmistra, aby přišel ke mně, i nemohl jsem jeho jmieti podle obyčeje dávnicho a řádu, chtě svuoj statek spuosobiti a řiediti. A poněvažd [!] nemuož býti pan perg- mistr, i milí páni súsedé, rád vás vidím, že jste ke mně přišli k mé prosbě, i což ohlásím před vámi, abyšte to v paměti měli, toto mé poslednie poručenstvie spuosobuji řádem dole psaným takto: že své ženě Maretě porúčiem statek svuoj, buď mnoho [nebo] málo, dokud by jse nevdala, aby jí v tom ižádný nepřekážel, nežli aby jeho požívala; pakli by jse vdala a svuoj stav vdovský proměnila, tehdá ktožby tiem statkem vládl, aby jí svrchupsané Maretě z toho statku bylo vydáno osm kop grošuov bez nesnází všelikterakých, a sirotku jménem Katheřině dvě kopě grošů také z toho statku aby bylo vydáno. Pak v tom času jestliže by Marety pán Buoh neuchoval, tehdá ten statek veškeren jmá spadnúti na Jakubovo dietě kovářovo z Pořieče a na Uršulu manželku téhož Jakuba kováře. Také prosím vás, milí súsedé, račte radni a pomocni býti Maretě ženě mé, k čemuž by vás požádala, dokud by jse nevdala a svého stavu neproměnila, toho vám úplně věřím jakožto přátelóm milým. Toto se- znánic stalo se od svrchupsaných osob i ten spis, ješto jse stal od Jana Šibeničného, před panem pergmistrem Tomáškem a před jeho pány konšely Janem Studničkú, Váňou z Květova, Janem Pražákem, Martinem od Vlčieho hrdla, tu středu před svatým Tiburcí, anno domini M'CCCC'LIX°.

Strana 557
z roku 1459 a 1460. 557 46. Mezi Maříkem od Hřebenův a Danielem z Obory o mez mezi vinnicemi. 1459, 16. září. — II, E. 30. Jakož mnohé nesnáze, svárové i súdové dáli jse od mnohých časuov mezi opatrným Maříkem od Hřebenuov, měščenínem Velikého města Pražského, s jedné, a rozšafným Danielem z Uobory s strany druhé o meze, kteréž mezi stranami svrchu- psanými až dosavad trvaly, a tak k jich žádosti a k prosbě pan pergmistr [s] svými pány konšely výchoz učinili jednú i druhé, chtiece stranám dosti učiniti, aby mezi nimi dalších a dalších nesnází a sváruov nebylo. I opatřivše ty meze i ty štěpy s pilností, jeden hruškový a druhý jabloňový v dolejšiem přiekopu sedící, takto jsú mezi stranami vypověděli a vyřkli, ne skrze omylnost ani skrze neopatrnost, ale s bedlivú a zdravú radú i s hodnověrnými lidmi a starodávnými pamětníky takovým obyčejem dolepsaným, že štěp hruškový přiřkli jsú Danielovi v tom přiekopci dolejšiem, aby jeho požíval i s svými potomními, a jabloňový štěp, ješto slovú michalátka, ten jsú přiřkli Maříkovi také v tom přie- kopci dolejšiem sedící, aby jeho požíval, jakž [se] jemu zdá, jeden druhému nepře- kážeje ani sobě kterých podstrkuov nedělajíce, ani sobě v tom škod nečiniece. Item mezníky v dolejšiem přiekopci mezi nimi sadili jsú, tak aby každý svého požíval, pokud mezníci okazují a jakž jse seznánie od starých lidí stalo jse staro- dávních. Item přiřkli jsú Danielovi svrchní mezi od dolejšieho přiekopce až do svrch- nieho přiekopa se vším trním až do Strahova, a to s volí a seznáním pana Maříka svrchupsaného, aby toho přiekopa Daniel i toho, což jest v něm, on i jeho potomní požívali bez překážky všelikterakého člověka. A to jse [stalo] skrze pana pergmistra Tomáška a jeho pány konšely Jana Studničku, Váni z Qwietkova, Martinem [sic] od Vlčieho hrdla, Janem Pražákem, ten pondělí*) den svaté Lidmily dědičky České země, anno domini oc LIX. *) R. 1459 bylo sv. Lidmily v neděli. 47. Mezi Vítem sukna kraječem a sousedy jeho o mezi mezi vinnicemi. 1460, 26. května. — II. F. 16. Jakož mnohé nesnáze a róznice byly mezi opatrným Vítem sukna kraječem a měsčenínem Velikého města Pražského s jedné, a měsčany téhož města Brožem bečvářem od Matky Božie z Lúže, Matiašem písařem od desk zemských, Janem Hedvikú, Křišťanem z Lúže, Matějem Štětinú strany druhé o mezi, jenž jsú předepsané osoby pravily jse právo jměti, oc. A tak pan pergmistr i [s] svými pány

Strana 558
558 D. XVI. Výpisy z knih vinničných konšely k žádosti stran výchoz učinili k uopatření té meze, opatřivšě a ohledavšě s pilností a také dobrých lidí starodávních s svědomím i také s dobrú volí obú stranú, ne skrze omylnost aniž skrze neopatrnost, ale s bedlivú radú takto jsú vy- pověděli a vypoviedají mezi stranami: že tu mezi, kteráž jesti nad přiekopem a nad vinnicemi svrchupsaných osob, připoviedají a přiřiekají mocně a budúcně Vítovi k té vinnici, kterúž drží, jeho dědicóm i budúcím, jakož to ten přiekop ukazuje, i s tiem se vším příslušenstvím, což koli k té vinnici Vítově od staradávna příslušalo-li by, aby on i jeho potomní požívali jakožto svého vlastnieho dědicstvie, a to bez překážky nadepsaných osob i jich budúcích, a dále mimo ten přiekop nesahali, aniž kterého práva k tomu nejměli. Kterúžto výpověď obě straně přijely jsú dobrovolně bez všech otporností. Acta sunt presentibus magistro moncium Thomassone et dominis consu- libus eius Johanne Studniczka, Wanya de Kvietov, Johanne Prazák, Martino a rostro lupi, feria secunda ante Penthecosten, anno domini LX°. 48. Mezi Tomáškem perkmistrem a Vaňkem mydlářem o meze mezi vinnicemi. 1460, 15. září. — II. F. 28. Jakož byla nesnáze a róznice i súdové od mnohých časuov mezi opatrným panem pergmistrem Tomáškem s jedné a Vaňkem mydlářem měsčenínem Nového města s strany druhé o meze mezi nimi zasazenými, kterážto jedna meze jest vedle chmelnice Vaňka Křížaly a vedle pole svrchupsaného pergmistra, a druhá meze jest v konci na próčelí pole i chmelnice páně pergmistrovy a vedle Havla koláře; a tak páni konšelé vinniční k žádosti oběma stranoma, nechtiece, by mezi nimi další svárové a nesnáze trvaly a stály, východ jsú učinili jednú i druhé a s pilností to opatřivše, a také na svědomie starodávních držiteluov jse zeptavše i vyslyševše je tam na těch mezech, jakožto Jakuba měřiče přísežného, a druhého Jakuba syna někdy Kunšova měsčenína Nového města Pražského, kteřížto toho požívali a v držení byli za krále Václava slavné paměti, takový nález i ortel konečný jsme mezi stranoma vyřkli a vypověděli obyčejem dolepsaným, nic po sobě nepozuostavujíce: Najprve ty meze obě přieční a protičelní přiřiekáme panu pergmistrovi Tomáškovi, dědicóm a budúcím jeho, i tu velikú hrušku zdobnici, kteráž sedí v konci té meze dlúhé; a nad tú hruškú jmá býti stezka lokte jednoho široká, a ta stezka má býti dlúhá, jakž meze okazujel, a té stezky pergmistr, jeho budúcí i Vaněk Křížala majie jie ze spolku požívati a opravovati jednostajně bez škody jeden druhému nečiniece. A to jse stalo za kon- šeluov vinničných Jana Studničky, Váni z Květova, Martina od Vlčieho hrdla, Jana Pražáka, ten pondělí před svatú Lidmilú České země dědičkú, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého šestdesátého.

Strana 559
z roku 1460 a 1461. 559 49. Mezi dědici Jana Rychlíka o statek jeho. 1460, 24. listopadu. — II. F. 22. Ve jméno božie amen. Jakož jsú mnohé nesnáze i róznice o statek nebožce Januov Rychlíkuov a Jany manželky jeho mezi jich přátely a příbuznými, a zvláště mezi Ješú a Kubkú s jedné a Kačků a Ursulú s strany druhé, kteréžto róznice až dosavad a trvaly jsú oc: I pan pergmistr i s svými pány konšely slyševše ty róznice a ne- snáze mezi jich přátely, chtiece stranám dosti učiniti, se vší pilností a opatrností ty věci váživše, ne skrze omylnost, aniž ani skrze neopatrnost, ale s bedlivú a zdravú pamětí takto jsú konečný ortel a výpověď mezi jich přátely o ten statek učinili, nic po sobě nepozuostavujíce, ižádných súduov a nesnází, tiemto obyčejem dole psaným učinili jsme: Najprve jakož nebožčík Jan Rychlík podle kšaftu dal a rozkázal dvě kopě gr. dáti Kačce s toho domku na Újezdě, aby skrze Ješu a Kubku byly dány, ty jsú vyplněny již řečené Kačce skutečně. A když bylo po smrti Jany mateře jejie, tehdá táž Kačka dcera jejie táhla jse na ten statek mateřní, kterýž jesti odkázán Ješovi a Kubkovi skrze Jana Rychlíka, pravieci, že by lepšie právo jměla po mateři své nežli Ješa a Kubka svrchudotčení i sestra jejie Ursula. Tu pan pergmistr i [s] svými pány konšely svědomie jsú řádné vyslyšeli i kšaft kázali čísti, že jejie sestra Ursula s toho statku jesti odbyta, i sama Kačka sestra jejie vlastnie též vyznala před námi, že jesti odbyta až docela, i jiní svědci také jsú o tom hodně vyznávali. A tu výpověď naši obě straně jsú přijaly. Pak svrchupsaný pan pergmistr i s svými pány konšely ještě jsú toto vypo- věděli mezi Ješú a Kubkú a Kačkú svrchupsanú: Aby Kačka svrchupsaná tolikéž s toho statku jměla jakožto Ursula sestra jejie, přikázali svrchupsaným Ješovi a Kubkovi, aby Kačce přidali s té vinnice Janovy Rychlíkovy čtyři kopy, ale rozdielně, dvě kopě na svatého Martina nynie najprve příštieho a od toho svatého Martina v rok ostatnie dvě kopě aby jí dány byly bez otpornosti skrze svrchupsané Ješu a Kubku; a táž Kačka aby potom věčně a budúcně nenařiekala toho statku Rychlíkova ižádným oby- čejem, ižádnú měrú. A ten ortel a výpověď stal jse skrze pana pergmistra Tomáška a jeho pány konšely Janem Studničkú, Vání s Květova, Martinem od Vlčieho hrdla, Janem Pražákem, ten pondělí před svatú Kateřinú, léta od narozenie syna božicho tisícieho čtyřstého šedesátého oc. 50. Kšaft Kateřiny vdovy po Bartošovi zlatníku. 1461, 2. dubna. — II. G. 1. Ve jméno božie amen. Já Kačka vdova po nebožci Bartošovi zlatníkovi zuo- stalá vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten neboli čtúce slyšán

Strana 560
560 D. XVI. Výpisy z knih vinničných z roku 1461. bude, že, ačkoli z dopuštěnie božieho nemocna jsem a nezdravá na těle, avšak proto paměti dobré a svobody zdravého rozumu požívajíc, nechtiec ráda, by o statek po mně zuostalý mezi příbuznými a přátely mými kteří svárové a nesnáze po mé smrti jse dáli, toto mé poslednie poručenstvie a konečný úmysl vuole mé o témž o všem statku mém mně z daru božieho pójčeném řiedila jsem a spuosobila, i mocí toho kšaftu a poslednieho poručenstvie mého řiedím a spuosobuji obyčejem takovýmto, tak že vinnici mú, kteráž leží mezi vinnicemi Haškovú mečieře s jedné a Karvulovú husařovú z Nového města Pražského s strany druhé, a podle toho i s tiem také všecken jiný statek muoj movitý i nemovitý, kdež by a na čemž koli ten záležal a kterým neb kterakým koli [jménem] muož a mohl by jmenován býti, nic ovšem nevymieňujíc aniž co pozuostavujíc, dala jsem dobrovolně a vzdala i mocí tohoto kšaftu a poručenstvie mého se vším celým a plným právem mým dědicky a k věč- nosti odkazuji a oddávám po mé smrti Jankovi Kubíkovi z Košieře, bratru mému vlastniemu, k jmiení, držení a k svobodnému požívání i s tiem, když a což jse jemu líbí nebo líbiti bude, jakožto svým vlastním k učinění bez jiných přátel mých nebo kterýchkoli lidí otporu a překážky, tak však, aby týž Janek bratr z toho ze všeho po mně zuostalého statku vydal přátelóm mým a osobám nížepsaným, což jim otka- zuji, jakož se tuto píše: najprve Matějovi z Košieře kopu grošů, Pavlovi uzdáři synu jeho kopu grošuov a Vaňkovi z Holyně kopu grošuov. Na potvrzenie toho prosila jsem slovutného Jana řečeného Slepice rychtáře, múdrých a opatrných pánuov Jana z domu Kočovníkova a Martina od Vlčieho hrdla, konšeluov přísežných Starého města Pražského, že jsú pečeti své dali přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého šestdesátého prvnicho, ten čtvrtek před svatým Ambrožem. (Další čásť této sbírky viz v některém pozdějším díle.)

Strana 561
Rejstřík písemností obsažených v díle patnáctém. A. Psaní poselací všelikého druhu. A. XXX. Dopisy rodu Švamberského z let 1449—1526. Z archivů Třeboňského a Orli- ckého vydávají Antonín Resek, František Mareš a Josef Kalousek. Na stranách 1 až 170. Str. . . . . . Úvod . . . . . . . 1 . . . . . . . . . . . . 1. V Strakonicích 30. dub. 1449 Václ. z Michalovic Hynkovi z Švamberka o škodě rybníkem 2 2. V Boru 3. kv. 1449 Hynek z Švamb. Oldřichovi z Rosenberka o témž . . . . . . . . 3 3. 27. září 1465 Běšín a Reissenšteiner smlouvají Bohuslava z Švamb. a Jana z Mělnic o louku 3 4. V Plzni 23. říj. 1467 Hilarius Litoměřický Bohuslavovi z Šv. o interdiktu . . . . . . 4 5. V Strakonicích 16. ún. 1468 Jan ze Švamberka Volyňským o poplatky . . . . . . . . 4 6. V Strakonicích 16. ún. 1468 týž rychtářovi z Nišovic o platy . . . . . . . . . . . . 5 7. (1470?) Jan z Rosenberka (?) Bohuslavovi z Švamberka o kata na zločince . . . . . . . 5 8. V Strakonicích 27. led. 1471 Jan z Švamb. Janovi z Rosen. klade rok s Burianem z Lučan 6 9. V Strakonicích 8. dub. 1471 Jan z Švamberka Janovi z Ros. o sjezdu k obecnému dobrému 6 10. V Boru 12. pros. 1473 Boh. z Švamberka opatovi v Teplé o faráři Kladrubském . . . 6 11. Na Zvíkově 31. říj. 1474 písař Zvíkov. purkrabímu Krumlovskému o psa . . . . . . . 6 12. 31. pros. 1474 Racek z Švamberka Jindřichovi z Rosenberka o Rakušanech . . . . . . 6 13. (1474?) Václ. Holub Bohuslavovi z Šv., aby v Cerhonicích dvůr postavil . . . . . . . 14. Na Zvíkově 25. dub. 1475 purkrabí Jarohněvovi z Úsuší o vězních Píseckých . . . . . 7 15. (Okolo 1475?) úředník Zvíkovský pánovi o úrocích Dubňanskému . . . . . . . . . . 8 16. (Okolo 1475) týž témuž o peníze, že pacholci nechtějí čekati oc . . . . . . . . . . . 8 17. Na Chlumci (19. led. 1476?) Jan z Březí písaři Zvíkov. o zemanovi, který půjčí peníze . 8 18. Na Chlumci 12. bř. 1476 Anna z Risenberka Bohuslavu z Švamb. o obsazení kostela oc . 9 19. Na Zvíkově 16. bř. 1476 purkrabí Bohuslavovi z Šv. o mýtech, rybníku, vězních . . . . 9 20. Na Zvíkově 23. bř. 1476 týž témuž o stavění rybníka . . . . . . . . . . . . . . . 10 21. V Budějovicích 2. dub. 1476 Petr z Doudleb Bohuslavovi z Šv. o právu na lidi z Hořic . 11 22. Na Winterberce 1. čna 1476 Petr Kapléř Bohuslavovi z Šv. o zvěřinu a zboží Huské . . 11 23. Na Zvíkově 29. čce 1476 purkrabí zdejší Krumlovskému o vězních . . . . . . . . 11 24. V Trandorfu 5. říj. 1476 Zd. z Šternberka Bohuslavovi ze Šv. a jiným o ležení v Rakousích12 25. 28. říj. (1476) Bohuslav z Obytec Bohuslavovi z Šv. o vzatém koni oc . . . . . . . . 12 Archiv Český XV. 71

Strana 562
562 Rejstřík písemností: Str 26. Na Zvíkově 28. říj. 1476 Jan Mníšek Bohuslavu z Šv., že vstoupí do jiné služby . . . 13 27. Na Zvíkově 3. list. 1476 hejtman Bohuslavovi z Šv. o potřeby hradu, o rybníku oc . . . 13 12. list. 1476 týž témuž o dodělání rybníka oc . . . . . . . . . . . . . 14 Na Zvíkově 28. 29. Na Zvíkově 14. list. 1476 týž Jaroslavovi Zmrzlíkovi o vězně z Podhradí . . . . . . . 15 30. (List. 1476) týž Bohuslavovi z Šv. o zajetí Chalance, o rybníku, o koně oc . . . . . 15 31. (1476?) týž témuž, že kněz Jan nechce podržeti fary v Sepekovách oc . . . . . . . . 17 Na Zvíkově (1476?) týž témuž posílá list Burianův, o věcech duchovních . . . . . . . 17 32. 33. (1476) týž témuž o pozůstalosti kněze Jana v Manětíně . . . . . . . . . . . . . 17 (1476?) Stanislav z Přerova (Bohuslavu z Šv.) o zástavě Lomů a Maršova . . . . . . 18 34. 35. Na Zvíkově 26. led. 1477 hejtman Bohuslavovi z Šv. o přijetí služebníka, o vozníky . . 18 36. Na Švamberce 2. ún. 1477 hejtman zdejší Bohuslavu z Šv. za odpuštění základu . . . . 19 37. 10. ún. 1477 Racek Kocovský Bohuslavu z Šv., co král Matyáš odpověděl o Budějovských . 19 38. Na Zvíkově 19. ún. 1477 hejtman Bohuslavovi z Šv. o hlídání hradu, o rybnících . . . 19 39. Na Wintrberce 21. ún. 1477 Petr Kapliř témuž o roku Kocovského s Budějovskými . . . 19 40. V Budíně 27. bř. 1477 král Matyáš témuž o dojití příměří, o rozepsání sjezdu oc . . . 19 41. V Blatné 20. kv. 1477 Racek z Švamberka hejtmanu Zvíkov. o vyrovnání dluhu . . . . 20 42. V Budíně 30. kv. 1477 král Matyáš Bohuslavovi z Šv. posílá Tetaura s poselstvím . . . 20 . . . . . 20 43. V Blatné 6 srp. 1477 Lev z Rožmitála témuž o mýto na vodě . . . . . 44. Na Zvíkově 25. srp. 1477 Linhart písař Hadovi o sporu Plzeňských s hofrychtéřem . . . 20 45. V Kornenburce 5. říj. 1477 král Matyáš Bohuslavu z Šv. o jednání, o válce . . . . . . 21 46. V Kornenburce 18. říj. 1477 týž témuž, zda táhnou Čechové císaři ku pomoci . . . . . 21 47. (Před 17. list. 1477?) Linhardt písař Bohuslavu z Šv., kterak Kocovský béře . . . . . . 21 48. V Kladrubech 25. list. 1477 opat Bohuslavovi z Šv. stěžuje si na B. z Gutšteina . . . . 22 49. (V list. 1477?) hejtman Zvíkov. Bohuslavovi z Šv. o věcech válečných . . . . . . . . 22 50. Na Zvíkově 2. pros. 1477 Bohuslav z Šv. Budějovským, aby mu poslali kotláře . . . . 22 51. (Před Horažďovici 1477) Jan Sudlice hejtmanu Zvíkov. o válečné potřeby . . . . . . . 23 52. (Na Rosenberce 1477) Jan z Vlksic Bohuslavovi z Šv. posílá aufšlák . . . . . . . . . 23 53. (1477?) hejtman Zvíkov. Bohuslavovi z Šv. o přijetí pacholka . . . . . . . . . . . . 23 54. Na Švamberku (1477?) úředník zdejší pánovi z Šv. o rukojmích . . . . . . . . . . 24 55. V Korneuburce 7. led. 1478 král Matyáš Bohuslavovi z Šv. omlouvá neochotu k míru oc 24 56. Na Zvíkově (7. ún. 1478?) hejtman Krumlovskému purkrabí o sponky . . . . . . . . 24 57. V Praze 27. ún. 1478 král Vladislav svým stranníkům o příměří se Švamberkem . . . . 24 58. V Třeboni 2. dubna 1478 Hynek z Švamb. Budějovským o škodách, o Horažďovicích . . 24 59. V Budíně 21. dub. 1478 král Matyáš Dobrohostovi o jetí Bohuslava z Švamb. . . . . . 25 60. Na Zvíkově 8. kv. 1478 hejtman Hynkovi z Šv. o válce, o listu krále Uherského oc . . 25 61. V Budíně (12. kv. 1478) Kozel z Kladrub o penězích pro Bohuslava z Šv. . . . . . . 26 62. Na Zvíkově 18. kv. 1478 hejtman Hynkovi z Šv. o penězích, o výměně vězně oc . . . . 26 63. Na Zvíkově 24. kv. 1478 týž témuž o peníze, o mýto, vrácení poddaného . . . . . . . 27 64. Na Boru 16. čna 1478 purkrabí Hynkovi z Šv. o vojně a zlepšení jorgeldu z Bavor . . 28 65. Na Hluboké 1. srp. 1478 Racek ze Švamberka Budějovským o Crhana . . . . . . . . 29 66. Na Hluboké 11. srp. 1478 týž Bohuslavu z Šv., že nemůže k němu přijeti . . . . . . 29 67. Na Hluboké 13. srp. 1478 týž Budějovským o věci jim sebrané . . . . . . . . . . . 30 68. (Před Horažďovici) 15. srp. 1478 Jan Sudlice hejtmanu Zvíkov. o dosloužení žoldnéřů . . 30 Na Hluboké 21. září 1478 Racek ze Šv. Budějovským o vinníku jakémsi . . . . . . . 31 69. 70. V Strakonicích 20. list. 1478 Jan ze Šv. císaři Fridrichovi o rok k nápravě škod z Rakous 31 (1478?) hejtman Zvíkovský pánu ze Švamberka o mýto z vorů, o rukojmí . . . . . . . 31 71. 72. (1478) písař Linhart pánu ze Šv. o svědomí opatovi Tepelskému . . . . . . . . . . . 32 (1478) hejtman Zvíkov. Švamberkovi posílá listy odpovědné, o závdavek žoldnéřům . . . 33 73. (1478 týž témuž o dosloužení služebníka, o koupi ryb a herynků oc . . . . . . . . . . 33 74. 75. Na Boru 6. ún. 1479 Bohuslav z Švamb. Vokovi z Rosenberka slibuje pomoc . . . . . 34 76. V Praze 16. dub. 1479 král Vladislav Vokovi z R. o propuštění Bohuslava z Šv. . . . . 34 77. (1479) Stříbrští Bohuslavu ze Šv. za ochranu obyvatelů pod jednou způsobou . . . . . 34

Strana 563
Dopisy rodu Švamberského a let 1449—1526. 563 Str. . . . . . 34 78. V Boru 16. dub. 1480 Hynek ze Šv. otci svému Bohuslavovi o hospodářství 79. V Praze 5. čna 1480 král Vladislav Bohuslavovi z Šv. o při s opatem Tepelským . . . 35 80. (1480?) Markéta z Rožmitála Hendrichovi ze Šv. o jízdě do Varů, a otci Bernartinovi . 36 81. V Lipsku 29. led. 1481 Kašpar z Vrhavče Hendrichovi z Šv. o studiích Bohuslava z Šv. 37 82. 25. kv. 1482 Hynek ze Šv. Bohuslavu ze Šv. o při s opatem Tepelským . . . . . . . 37 83. Na Krumlově 28. kv. 1482 Kunrát z Petrovic svědčí o přívozu u Podolí . . . . . . . 38 84. Na Krumlově 14. čna 1482 Radkovec z Mirovic a Otík z Kyselova o témž . . . . . . 38 85. Na Švamberce 6. bř. 1485 hejtman Bohuslavovi z Švamberka o hospodářství . . . . . . 38 86. (1485?) Hynek z Šv. Bohuslavovi z Šv. o hospodářství, o sněmu . . . . . . . . . . 39 87. V Krumlově 5. srp. 1486 Vil. z Pernšteina Bohuslavovi z Šv. o rarohy . . . . . . . . 39 88. Na Ratajích (29. kv.?) 1488 hejtman Bohuslavovi z Šv. popisuje zboží Talmberské . . . 39 89. Ve Strakonicích 24. říj. 1488 Jan ze Šv. Bohuslavovi o své nemoci . . . . . . . . . . 40 90. Ve Zvíkově 21. říj. 1489 hejtman Bohuslavovi z Šv. o hospodářství v Ratajích . . . . . 41 91. Na Švamberce 14. pros. 1489 hejtman Bohuslavu z Šv. o věcech poddanských a církevních 42 92. Na Boru 23. kv. 1490 hejtman Henrichovi z Šv. o vzatcích Němcům, o hospodářství . . 43 93. V Praze (8. čna 1490) Jan z Šelnberka Henrichovi z Šv. o král. jízdě do Uher oc . . . 44 94. V Praze (9. čna 1490) týž témuž o berni, o tažení na vojnu . . . . . . . . . . . . 44 95. V Domažlicích 21. čna 1490 úředník zdejší Henrichovi z Šv. o povolnosti Chodův . . . 45 96. Na Zvíkově 25. list. 1490 Henrich z Šv. Bohuslavovi z Újezdce o koupi dvoru v Lestkově 46 97. Ve Voselci (12. pros. 1490?) Přibík z Dlouhé Vsi Henrichovi z Šv. o své svatbě . . . . 47 98. Ve Štěkni (1490) Mik. z Říčan Henrichovi z Šv. o rozsudí . . . . . . . . . . . . . 47 99. (1490?) Jan z Kladrubec témuž o lékařství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 100. V Strakonicích (13. ún. 1490?) Jan z Švamberka Henrichovi z Šv. o p. z Rosenberka 48 101. 12. ún. 1491 Konstancie Šlikovna Henrichovi z Šv. o kaplana . . . . . . . . . . . 48 102. V Strakonicích 10. bř. 1491 Jan z Švamberka Budějovským o dluh Lantrogové . . . . 49 103. Na Boru 8. dub. 1491 purkrabí Henrichovi z Šv. o věcech hospodářských . . . . . . 49 104. V Strakonicích 9. dub. 1491 Jan z Šv. Henrichovi z Šv. o sjezdu s Vokem z Ros. . . . 50 105. V Strakonicích 12. dub. 1491 týž témuž o jízdě do Prahy . . . . . . . . . . . . . 50 106. Na Švamberce 9. čna 1491 hejtman Henrichovi z Šv. o sporu s Bezdružickými . . . . 50 107. Na Budyni 9. čce 1491 Jan Zajíc Henrichovi z Šv. o rukojemství na dluh . . . . . . 51 108. Na Lštění 19. čce 1491 Petr z Šternberka Henrichovi z Šv. o lovu . . . . . . . . . 51 109. V Strakonicích (18. srp. 1491) Jan z Šv. Henrichovi z Šv. o robotách v Kestřanech . . 52 110. Na hr. Praž. 5. říj. 1491 nejv. purkr. Henrichovi z Šv. o platu Kovářovské . . . . . 53 111. V Boru 6. říj. 1491 Konstancie z Holejče Henrichovi z Šv. o vrácení kamene . . . . 53 112. V Strakonicích 15. říj. (1491) Jan z Šv. Henrichovi z Šv. o kupování Kestřan . . . . 54 113. Na hr. Praž. 17. říj. 1491 nejv. purk. Henrichovi z Šv. o podací Kovářovské . . . . . 54 114. Na hr. Praž. 21. říj. 1491 týž témuž, aby nesahal mocí na Kovářovskou . . . . . . 55 115. V Strakonicích (2. list. 1491) Jan z Šv. Henrichovi z Šv. o peníze za Kestřany . . . . 55 116. V Budíně 30. led. 1492 kr. Vladislav témuž o při s J. Hruškou z Tábora . . . . . . 55 117. Na hr. Praž. 27. bř. 1492 hejtmané zemští Henricha z Šv. obsílají pro Kovářovskou . . 56 118. V Strakonicích 25. dub. 1492 Jan z Šv. Henrichovi z Šv. o svém zdraví . . . . . . . 57 119. Na Boru 5. kv. 1492 Oldřich Smrčka Henrichovi z Šv. o rybníkářství . . . . . . . . 57 120. 26. kv. 1492 obec Chodovská témuž o zachování svých svobod . . . . . . . . . . . 58 121. V Strakonicích 22. čna 1492 Jan z Švamberka Henrichovi z Šv. o vína . . . . . . . 58 122. Na hr. Praž. 27. čce 1492 zemští hejtmané Henrichovi z Šv. kladou rok s Dejmkem . . 59 123. Na Zvíkově 1. září 1492 Děpolt z Lobkovic témuž slibuje pomoc s lidem svým . . . . 59 124. V Strakonicích 3. září 1492 Jan z Šv. Henrichovi z Šv. slibuje pomoc . . . . . . . 59 125. Na Zvíkově 11. říj. 1492 Jindřich z Šv. nejv. purkrabímu stěžuje si na Kovářovskou . 60 126. Na Krakovci 13 pros. 1492 Jindřich z Kolovrat Henrichovi z Šv. o služebníka . . . . 61 127. V Plzni 2. led. 1493 Plzenští témuž o vrácení mistra popravního . . . . . . . . . . 61 128. Na Blatné 3 led. 1493 Zdeněk z Rožmitála Henrichovi z Šv. o zajíce . . . . . . . . 61 129. V Jindř. Hradci 25. led. 1493 hejtman zdejší témuž o vína . . . . . . . . . . . . 62 71*

Strana 564
564 Rejstřík písemností: Str. 130. V Tachově 26. bř. 1493 Siguna z Ortenburka témuž o bezpečnost svého poddaného . . 62 . . . . . . 63 131. Na Švamberce 2. čce 1493 hejtman témuž o ustanovení opata v Milévsku . 132. V Jihlavě 14. čce 1493 opat Želivský témuž o volbě opata a kázni v kl. Milévském . . 64 133. V Domažlicích 18. srp. 1493 Mat. z Domaslavě témuž o peníze pro Bohusl. z Šv. do Lipska 64 134. 15. říj. 1493 purkr. na Boru témuž o jestřábu, mřížích z Mnichova, o hospodářství . . 65 135. V Blatné 17. říj. 1493 Zd. z Rožmitála témuž o odměnách za výtopu rybníka . . . . . 66 136. V Strakonicích 23. říj. 1493 Jan z Švamberka témuž o při s Píseckými o rybník . . . 66 137. Na Zel. Hoře 5. pros. 1493 Zd. st. z Šternberka témuž o sjezd do Plzně proti Němcům 67 V Bezdružicích 26. bř. 1494 Jiří z Kolovrat témuž o věcech církevních . . . . . . . 67 138. 139. V Domažlicích 22. kv. 1494 purkr. zdejší témuž o nesnázích s Němci . . . . . . . . 68 140. Na Boru 22. kv. 1494 purkr. zdejší témuž o zločinci nedosmrceném . . . . . . . . . 69 141. V J. Hradci 10. ún. 1495 hejtman zdejší Henrichovi z Švamberka o vína . . . . . . 70 142. (V Mirovicích) 25. bř. (1495) kněz Jan témuž žaluje na kacíře . . . . . . . . . . . 70 143. V Kladrubech 7. kv. 1495 Kladrubští témuž o peníze dědiců Sekáčových . . . . . . . 71 144. V Strakonicích 14. čce 1495 Jan z Švamberka Janovi z Janovic o škodě v Bavořích . . 71 145. V Strakonicích 13. kv. 1497 týž Budějovským o soudu Petra Dubikara . . . . . . . . 72 146. V Strakonicích 4. říj. 1497 týž týmž o témž . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 147. V Strakonicích 12. pros. 1497 týž týmž opět o nějakou věc Dubikara . . . . . . . . 73 148. Ve Svržně 8. září (1498) Burjan z Švamberka Henrichovi z Šv. o pychu Bamberských . 73 149. Ve Špitále 26. kv. 1499 Matiáš z Třebska Henrichovi z Šv. o propuštění lidí . . . . . 73 150. Na Boru 12. srp. 1499 fišmistr témuž o rybníkářství . . . . . . . . . . . . . . . 74 151. V Strakonicích 11. čce 1500 Jan z Šv. Budějovským o přijetí kajícího vraha . . . . . 74 152. V Třebli 1. kv. 1501 Zd. z Švamberka Oldřichovi z Ros. o poddaného . . . . . . . 75 153. V Třeboni (27. kv. 1502?) Markéta z Šv. Oldřichovi z Ros. o přímluvu u desk . . . . 75 154. V Domažlicích (před 28. zářím 1505) purk. zdejší Henrichovi z Gutšteina o silnice . . . 75 155. V Boru (po kv. 1506) Jindřich z Příčiny Krištofovi z Šv. o zajetí synů Hynka z Šv. . 76 156. V Domažlicích 25. čna 1506 purkr. zdejší Borskému o škodách z Němec . . . . . . 76 157. Na Boru 5. čce 1506 purkr. Krištofovi z Šv. o nepřátelství Henricha z Gutšteina . . 77 158. Na Boru 13. čce 1506 týž témuž o přípravách svých před sjezdem Plzeňským . . . . . 78 159. Na Boru 31. srp. 1506 úředník zdejší témuž o přípravách proti nepřátelům . . . . . . 79 160. Na Boru 31. srp. 1506 týž témuž o rybníkářství, o robotách Kladrubských . . . . . . 80 161. Na Švarcenburce (2. září 1506) Bohuslav a Jan z Šv. Petrovi z Ros. o výplatu z vězení 81 162. Na Boru 21. září 1506 hejtman zdejší Krištofu z Šv. o hospodářství, o židech . . . . 82 163. Na Schwarzenburce (16. list. 1506) bratří z Šv. matce své o výplatu z vězení . . . . 83 164. Na Schwarzenburce 16. list. (1506) tíž Krištofovi z Švamberka o totéž . . . . . . . 83 165. Na Boru 20. ún. 1507 purkr. zdejší témuž o hospodářství, o rybnících . . . . . . . . 84 166. Na hr. Praž. 19. říj. 1509 kr. Vladislav Henrichovi z Švamb. o Annu Vozidlňovu . . . 86 167. Na hr. Praž. 18. led. 1510 týž témuž o Annu Vošelenovu . . . . . . . . . . . . . 86 168. Na Švamberce 7. pros. 1510 hejtman Henrichovi z Šv. o stavbách, o hospodářství . . . 87 169. Na Ratajích 8. kv. 1511 purkr. zdejší Henrichovi z Šv. o hospodářství . . . . . . . . 88 170. Ve Zvíkově 28. říj. 1511 Jan Kotečník Krištofovi z Šv. o platech . . . . . . . . . 88 171. Na Leštně 13. list. 1511 Petr z Šternberka témuž o při s Zajímačem, o Benákovi . . . 89 172. Na Zvíkově 26 list. 1511 Henrich z Šv. témuž o vína, koně, olej makový . . . . . . 90 173. Na Táboře 1. pros. 1511 Václ. Kropáč Henrichovi z Šv. o koření . . . . . . . . . 90 174. Na Boru 6. srp. 1512 Jan z Šv. Krištofovi z Šv. o smrti Bohuslava z Šv. . . . . . . 91 175. Na Leštně 4. list. 1512 Petr z Šternberka témuž o p. Lvovi, o Turcích . . . . . . . 91 176. Na Svojšicích 21. list. 1512 Petr Amcha témuž ohlašuje se navštěvou . . . . . . . . 92 177. V Prachaticích 6. ún. 1513 Václ. Litochleb Henrichovi z Šv. o koření a vína . . . . . 92 178. Na Švamberce 8. ún. 1513 hejtman témuž o stavbách na Švamberce . . . . . . . . . 92 179. V Zvíkově 13. ún. 1513 Henrich z Šv. Krištofovi z Šv. o manech Zvíkovských . . . . 94 180. Na Hradišti n. Lab. 10. bř. 1513 Elška z Kolovrat témuž o nemoci mužově oc . . . . 94 181. Na Zvíkově 11. dub. 1513 Henrich z Šv. svým strýcům o věno vdovy po Bohuslavu z Šv. 95

Strana 565
182. 183. 184. 185. 186. 187. 188. 189. 190. 191. 192. 198. 194. 195. 196. 197. 198. 199. 200. 201. 202. 203. 204. 205. 206. 207. 208. 209. 210. 211. 212. 213. 214. 215. 216. 217. 218. 219. 220. 221. 292. 228. 224. 225. 226. 227. 228. 229. 230. 231. 232. 233. Dopisy rodu Švamberského £ let 1449—1526. 565 Str. Na Zvíkově 12. dub. 1513 týž Krištofovi z Šv. o koupi Orlka .. .... . . . . 96 V Krumlově 21. dub. 1513 Anežka a Markéta z Šv. Krištofovi z Šv. o peníze . . . . 96 Na Zvíkově 29. kv. 1513 Václ. Kekule témuž o vína . . . S. $$ 8.0.0000... 97 25. éna 1513 Jan z Ebernic témuž; válečné noviny z cizích zemí . . . . 97 V Praze 9. srp. 1513 Václ. z Kolovrat témuž o věně Elišky z Kolovrat, o sněmě sc . 98 V Praze 26. říj. 1613 Jeroným ze Skuhrova Henrichovi z Šv. o právních processech . 98 Na Ratajich 29. říj. 1513 purkr. zdejší témuž o jezu a věcech hospodářských . . . .100 V Jemnici (14. list. 1513) Zdeněk z Raëfna témuä o vins .. ......... 101 Na Svamberce 10. pros. 1513 písař zdejší témuž o věcech hospodářských a lovech . . 101 Na Zvíkově 5. kv. 1514 Henrich z Šv. Vojtěchovi z Pernšteina o nejv. hofmistrství . . 103 Ve Švihově 7. čna 1514 Jindř. z Risen. Krištofovi z Šv. o přímluvu za komor. ku králi 103 V Praze 9. čna 1514 Ladislav z Šternberka přímluvu ku komornictví slíbil jinému . . 104 Na Bezdružicích 8. čce 1614 Jiřík z Kolovrat témuž o nepřátelském počínání Pražan . 104 V Budíně 183. čce 1514 Jan z Kolovrat Henrichovi z Šv. o pokutách Táborských . . . 105 V Budíně 13. čce 1514 list kr. Vladislava Janovi z Kolovrat na pokutu Táborských . . 106 V Bílině 12. srp. 1514 Děpolt z Lobkovic Kristofovi z Šv. o vína, rarohy, o městech . 107 Na Zvíkově 17. led. 1515 Henrich z Šv. témuž o zlatém voze, drobné zprávy . . . . 107 23. bř. 1515 Jan z Ebrnic témuž o hospodářství, o Rendlovi podkomořím . . . . . .108 Na Zvíkově 16. dub. 1515 Henrich z Šv. témuž o zřízení špitála v Boru, o p. Lvu sc 109 Na hradě Praž. 16. čna 1515 sněm Krištofovi z Šv., že jest zvolen na sjezd do Vídně 111 Na Zvíkově 19. čce 1515 Henrich z Šv. témuž o témž, o svěcení kostela v Boru . . . 111 Na Zvíkově 7. srp. 15156 týž témuž o témž svěcení, o hospodářství . . . . . . . . . 112 2. září 15615 opat Kladrubský témuž, co činiti proti odpovědníku Bohmickému . . . . 114 V kl. sv. Prokopa 25. září 1515 Jan Zajimač témuž o honech . . . . . . . . . . 115 Na Vorlíce 26. září 1515 Jiřík z Adlaru témuž o stavbách na Vorlíce . I. . . . . 116 26. říj. 15156 purkr. Ratajský témuž o poddanských poměrech panství Ratajského . . . 116 Na Vorlíce 28. říj. 1515 purkr. zdejší témuž o lámání kamene vápenného i zdicího . . 120 V kl. sv. Prokopa 7. list. 1515 Jan Zajimač témuž přeje k narození syna . . . . .120 V Praze 16. list. 1515 Petr Abršpach témuž o koupi zboží Litoborského a Šonova . . 121 V Boru 20. list. 1515 Krištof z Šv. Petrovi Abršpachovi o témé .. .. .. . . .122 Na Vorlíce 21. list. 1515 purkr. Krištofovi z Šv. o lémâni kamene .. .. . . . . . 123 Na Vorlice 30. list. 1515 tÿZ témuZ o véci snédné. . . 2... 2.2. 0. +. + » . , 193 (156157) týž témuž o opravách a nájmu dvorû. .. . 2.208080 0 0 0. . 123 8. led. 1516 Sigm. Holec Krištofovi z Šv. 0 rukojemstvi za p. Lva . . . . . . . . .124 Na hr. praë. 14. led. 1516 Jar. z Selnberka témuë o sporu s Janem Vřesovským . . . 124 8. ún. 1516 Sušičtí témuž o zasekané cestě na Kreuzberg. .. .... .... . . 125 Na Zvíkově 19. dub. 1516 Henrich z Šv. témuž o věcech rodinných, o sněmu . . . . 125 Na Vorlice 20. čna 15616 písař zdejší témuž o výdajích na stavbu . . S... 0.. 126 V Zvíkově 31. čce 1516 Jan z Reciëteinu témuZ o véno své Zeny. ......... 127 Na Zvíkově 22. srp. 1516 Henrich z Šv. témuž o jízdě k císaři . . . . . . . . . . 127 Na Zvíkově 23. list. 1516 týž témuž o snëmu Roudnickém oc... ... .... . 128 30. pros. 1516 Vodňanští Henrichovi z Šv. o dluh za vápno . S.. 8.0.0.. 129 Na Zvíkově 81. pros. 1516 Henrich z Šv. Krištofovi z Šv. o list na dolování oc . . .129 Na Bečově 24. bř. 1517 Jan Pflug témuž Krištofovi o půjčku 0e... . .. .. . ,180 Na Zvíkově 19. dub. 1517 Henrich z Šv. témuž o sjezdu kraje Plzeň. . . . . . . . .181 12. kv. 1517 Jan Pflug témuž o témž a o při s Trautenbergerem:…......... 133 V Třebli 19. kv. 1517 Mik. z Ôv. témuë, #e falckrabf bere mu statky. . . . . . . .183 Na Zvikové 12. září 1517 Henrich z Šv. témuž přeje k narození dcery oc . . . . . . 1834 V Domažlicích 6. list. 1517 purkr. zdejší témuž o škodách Chodům od Bavorů . . . . 135 V Budíně 7. list. 1517 Děpolt z Lobkovic témuž o jednání s Kfeléř., o sjezd v Litoměř. 136 Na Vorlíce 26. pros. 1517 písař témuž o vybírání ospů a platů . . .. ...... .. . 137 Na Zvíkově 7. led. 1518 Henrich z Šv. témuž o svatbě Jana Cinišpána .. ..... 137 

Strana 566
566 Rejstřík písemností: Str. . 234. V J. Hradci 7. led. 1518 Rinart z Říčan Henrichovi z Šv. o vína . . . . 138 235. V Kadani 12. dub. 1518 guardian Krištofovi z Šv. odporučuje klášter v Stříbře . . . 139 236. Na Zvíkově 16. dub. 1518 Henrich z Šv. témuž o špitále v Boru . . . . . . . . . . 139 237. Na Zvíkově 10. kv. 1518 týž témuž o nebezpečných cestách, o lékářství pro oči . . . . 140 238. Na Zvíkově 12. kv. 1518 týž témuž o nemoci Mikuláše Dajma . . . . . . . . . . . 141 239. Na Prostiboři 16. kv. 1518 Markéta z Gutšteina témuž Krištofovi o dluh . . . . . . 142 240. Na Dobronicích 18. kv. 1518 Jan ze Rzavého Henrichovi z Šv. o dar kostelu . . . . . 142 241. Na Zvíkově 2. čce 1518 Henrich z Šv. Krištofovi z Šv. o manech Zvíkovských . . . . 143 242. V Zalužanech 3. čce 1518 Jan z Lub Krištofovi z Šv. o prodeji svého statku . . . . 143 243. 2. září 1518 Jan z Ebernic témuž o politických poměrech, o hospodářství . . . . . . 144 244. Na Třebli 9. září 1518 Zd. a Mik. z Šv. Krištofovi a Janovi z Šv. o škodách z Bavor 145 245. V Kladrubech 9. září 1518 opat Henrichovi z Šv. o chrta . . . . . . . . . . . . . 146 246. Na Zvíkově 13. říj. 1518 Henrich z Šv. Krištofovi z Šv. o kaplanství v Boru . . . . 147 247. V Prachaticích 9. pros. 1518 Václ. Litochleb Henrichovi z Šv. o sladká vína . . . . . 148 248. Na Roupově (před 1519) Jan z Roupova Krištofovi z Šv. o peníze za Kašperk . . . . 148 249. V kl. Kladrubském 15. bř. 1519 opat témuž o schůzi u p. Lva, o rozepřích . . . . . 149 250. Na Zvíkově 3. čna 1519 Henrich z Šv. témuž o jízdě do Němec k volbě krále . . . . 149 251. Na Zvíkově 11. srp. 1519 Jan ze Šv. témuž o sjezdu na Krumlově . . . . . . . . 150 252. V Písku 21. září 1519 Písečtí Henrichovi z Šv. o dluhu za ryby . . . . . . . . . . 150 253. Na Zvíkově 1. říj. 1519 Henrich z Šv. Janovi z Šv. o jeho ženitbě . . . . . . . . . 151 254. Na Zvíkově 2. říj. 1519 týž Krištofovi z Šv. o sněmu, drobné zprávy . . . . . . . . 151 255. Na Rabí 14. pros. 1519 Vil. Švihovský Henricha z Šv. zve ke křtu syna . . . . . . . 152 256. Na Boru (před 1520) kněz Vavřinec Henricha z Šv. zve k nové mši do Plzně . . . . 152 257. Na Blatné 27. led. 1520 děkan Henrichovi z Šv. o faráři Oslovském . . . . . . . . 153 258. V Roudnici 12. ún. 1520 úředník Krištofovi z Šv. o bažantech . . . . . . . . . . . 153 259. Na Zvíkově 7. bř. 1520 Henrich z Šv. Krištofovi z Šv. o schůzi s p. Rosenberským . . 154 260. Na Třebli 10. kv. 1520 Mik. z Šv. Krištofovi z Švamberka o koně . . . . . . . . . 154 261. Na Zvíkově 21. říj. 1520 purkr. zdejší Henrichovi z Šv. o hospodářství, moru oc . . . 155 262. V Boru 24. list. 1520 Jan z Šv. Krištofovi z Šv. o narození syna, o Janovicích oc . . 155 263. 30. pros. 1520 Linhart Markvart témuž o moru v Čechách . . . . . . . . . . . . 156 264. V Hazlách 12. ún. 1521 Krištof z Šv. Henrichovi z Šv. o jízdě k soudu zem. . . . 157 265. Na Vorlíce 19. kv. 1521 Anežka z Kolovrat Elišce odtudž o sčekání peněz . . . . . . 157 266. Na hr. Praž. 12. čce 1521 Mikuláš kanovník Henrichovi z Šv. radí proti moru . . . . 158 267. Na Dobříši 23. list. 1521 Děpolt z Lobkovic Krištofovi z Šv. o dosažení kancléřství . . 160 268. Na Blatné 8. led. 1522 Zbyněk z Běšin Henrichovi z Šv. o dluh . . . . . . . . . . 161 269. Na Vorlíce 8. led. 1522 Krištof z Šv. Henrichovi z Šv., aby ho navštívil . . . . . . 161 270. Na Vorlíce 9. led. 1522 týž témuž o sporu se Zbyňkem z Běšin . . . . . . . . . . 162 271. 9. bř. 1522 Vil. Buzický Henrichovi z Šv. o dluhu za ryby . . . . . . . . . . . . 163 272. Na Zvíkově 25. dub. 1528 Krištof z Šv. Petrovi z Ros. o narození syna . . . . . . . 163 273. V Soběslavi 22. září 1523 písař Choustnický Krištofovi z Šv. o prodeji vlny . . . . . 163 274. 2. říj. 1523 Děpolt z Lobkovic téhož kvituje z uschovaných soudků peněz . . . . . . 164 275. Na Boru 20. led. 1524 Jan z Švamberka témuž o peníze odkázané Henrichem z Šv. . . 164 276. V Písku 29. říj. 1524 Písečtí témuž o zajetí sviní ze vsi Klouk . . . . . . . . . . 165 277. Na Hrádku (únor 1525) Boh. Břekovec Krištofovi z Šv. o jízdě do Plzně . . . . . . 166 278. Na Švamberce 3. čna 1525 písař zdejší témuž o vření mezi sedláky pro roboty . . . . 166 279. V Praze 11. kv. 1526 Václ. Bezdružický témuž o dluhy . . . . . . . . . . . . . 167 280. V Budíně 9. čna 1526 kr. Ludvík témuž, aby nepřekážel vybrati ungelt pro krále . . 169 281. Na hr. Praž. 9. září 1526 Karel Minsterberský témuž o zahynutí kr. Ludvíka . . . . 170 .— .. . — —

Strana 567
Listiny archivu někdy Olešnického. 567 C. Listiny soukromé. C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického, nyní ve státním archivu Vratislavském cho- vané, a Čech a Moravy se týkající. K vydání upravil Josef Emler. Na stranách 171 až 285. (Tato část obsahuje listiny z let 1415—1525). Str. 73. V Praze 14. led. 1415 Václ. IV. Bočkovi z Pod. dává zapsati do desk koupi Náchoda oc 171 74. V Praze 18. led. 1415 Václav IV. Kunšovi z Olbramovic dává Předhradí a Osek . . . 172 75. V Praze 3. čce 1416 Jan Kyjata ze Zásady jest dlužen 50 kop bratřím z Chlumu . . . 174 76. V Poděbradech 30. list. 1418 Leva z Pecky Bočkovi z Kunštatu slibuje nezpomínati vězení 175 77. V Čáslavi 17. září 1420 kr. Sigmund Janovi z Opočna zapisuje zboží kl. Břevnovského 176 78. V Norimberce 23. srp. 1422 kr. Sigmund odvolává zastavení statků kl. Vyzovského . . 177 79. V Trenčíně 10. led. 1426 týž Půtovi z Častolovic dává právo raziti minci v Kladště . . 178 80. V Prešpurce 20. srp. 1429 týž témuž slibuje zaplatiti dlužných 5000 zl. . . . . . . . 179 81. V Norim. 29. čce 1431 týž témuž zastavuje Kladsko, Landek, Bystřici, Frankenstein oc 179 82. Ve Fulneku 17. bř. 1433 Jan z Kravař a z Jičína činí poslední pořízení . . . . . . . 181 83. 5. kv. 1434 Jindřich z Veselí a z Wartmberka dává statky své Machně z Veselí . . . 185 84. V Kladsku 6. led. 1436 Anna z Osvětima jest poručnicí dítek Půty z Častolovic . . . . 186 85. V Praze 6. čna 1437 Sigmund cís. Janu Čaňkovi zapisuje dvůr v Doudlebích n. O. . . 188 86. V Bozkovicích 6. září 1437 Jiřík a Kuna z Kunštatu jsou smluveni o Bozkovice . . . 189 87. Ve Znojmě 6. pros. 1437 Albrecht vév. Rak. Prockovi z Kunstatu dává list mocný . . . 189 88. 6. led. 1438 Machna z Veselí a z Wartmberka činí poslední své rozkázání . . . . . . 190 89. Na Chocni 10. led. 1438 Diviš z Chlumu s jinými vyručují tři panoše . . . . . . . 191 90. V Olomouci 16. bř. 1439 král Albrecht svoluje k testamentu Machny z Veselí . . . . 192 91. Na Kladště 6. září 1440 statky neb. Půty z Častol. prodávají se Hynkovi Krušinovi z L. 193 92. V Břehu 17. dub. 1444 Jan a Jindřich vév. slezšti vyznávají dluh 2000 hřiven gr. . . 194 93. 19. led. 1445 Kuna z Kunštatu přijímá Kunštat do let sirotčích . . . . . . . . . 196 94. Na Mělníce 24. dub. 1445 Barbora král. Jiříkovi z Kunštatu zapisuje Jaroměř . . . . 197 95. Na Kvasicích 15. ún. 1446 Zich Kužel Janovi Kuželovi dává osvědčení o statku otcov. . 199 96. 16. říj. 1447 Jiřík ž Kunštatu J. Domašínskému prodává plat na Běstovicích oc . . . 200 97. 15. čna 1448 Jeroným z Čečelic kl. Ostrovskému prodává dvůr Řen se vsí Hradištěm . 202 98. (V Jaroměři) 5. říj. 1448 Jaroměřští poddávají se Jiříkovi z Kunštatu a dědicům . . . 203 99. 23. září 1449 Jan a Jindřich vév. slezští Hynkovi Krušinovi zaručují škody z dluhu . . 206 100. Na Potšteině 14. čna 1450 Hynek Krušina vyznává dluh Matějovi z Vys. Mýta . . . . 207 101. 13. led. 1452 Johanka ze Zásady Jiř. z Kunštatu postupuje zboží po svém otci Petrovi . 208 102. 31. říj. 1452 Hašek z Waldšteina Jiřímu z Kunštatu odevzdává zápisy hradu Velíše . . 210 103. Ve Vídni 1. kv. 1453 král Ladislav stvrzuje zvolení Jiřího z Kunštatu za správce země 211 104. Ve Vídni 2. kv. 1453 král Ladislav jmenuje téhož Jiřího správcem na dalších šest let . 212 105. V Praze 6 kv. 1454 Albrecht markr. Branibor. a Jiří z Poděbrad uzavírají přátelství . . 213 106. V Praze 7. kv. 1454 týž Albrecht oznamuje sňatek Frid. vév. Břežs. se Zdenou z Kunšt. 214 107. V Praze 26. říj. 1454 král Ladislav kvituje Jiřího z Poděbrad z účtů zem. . . . . . 214 108. V Praze 12. list. 1454 týž král potvrzuje privilegia kláštera Vyzovického . . . . . . . 215 109. V Tulnu 3. list. 1455 týž Jiřímu z Poď. dává plnou moc k míru s Fridrichem Sas. . . 216 110. Na Zderaze 28. ún. 1456 klášter Zderazský postupuje některá zboží Janovi z Hochhausu 217 111. V Praze 8. bř. 1456 Arnošt kníže Opav. Jiřímu Pod. prodává právo na Minstrberku . . 219 112. V Budíně 21. pros. 1456 král Lad. Jiř. z Pod. dává plnou moc k jednání s Fridr. Sas. 219 113. V Kladsku 12. bř. 1459 bulla Pia II., zvoucí kr. Jiř. k sjezdu do Mantuy proti Turkům 221 114. V Praze 19. pros. 1459 král Jiří svoluje ke směně o listy na rychtářství Kutnohorské . 224 115. V Mantově 8. led. 1460 Pius II. krále Jiřího zve k sjezdu do Norimberka proti Turkům 225 116. Ve Vídni 20. dub. 1460 cís. Fridrich III. králi Jiřímu oznamuje odklad sjezdu téhož . 226 117. V Praze 27. říj. 1460 král. Jiří Norimberským dovoluje kupectví skrze své země . . . 227 118. 11. list. 1460 Soběslav z Miletínka zastavuje Osice bratřím Trčkům z Lípy . . . . . . 229 119. Ve Freinstattě 30. dub. 1461 Albrecht Rak. odkazuje Rakušany kr. Jiřímu . . . . . . 232

Strana 568
568 Rejstřík písemností: Str. 120. Ve Štyr. Hradci 6. čna 1461 cís. Fridrich kr. Jiřímu o jeho spojení s Albrechtem Rak. . 233 Ve Štyr. Hradci 19. čna 1461 císař témuž králi, aby Albr. Kostka zastavil odpovědnictví 235 121. V Římě 30. čna 1461 Pius II. poslům kr. Jiřího dává bezpečný gleit na cestu do Říma 236 122. 123. V Praze 7. čce 1461 kr. Jiří převádí zástavu Žebráka, Točníka a Dobříše na své syny . 237 Ve Štyr. Hradci 25. srp. 1461 císař daroval hrabství Katzenellpogenské kr. Jiřímu . . 239 124. 125. V Kroměříži 5. říj. 1461 Jan Kužel z Žeravic vyznává dluh bratřím z Žeravic . . . . 240 126. Ve Štyr. Hradci 11. led. 1462 císař králi Jiř. o rozhodnutí mezi ním a vév. Albrechtem 241 127. V Benátkách 18. led. 1462 dože Mauro kr. Jiř. o věcech odcizených Janovi z Rabšteina 242 128. 27. září 1462 Melchior z Hochhauzu dává bratřím z Kunšt. listy na Wencelsdorf u Mostu 242 129. V Nov. Městě 22. dub. 1463 císař králi Jiřímu dává nápad na hrabství Katzenellenbogen 243 130. V Nov. Městě 23. srp. 1463 týž témuž omlouvá se z nezaplacení dlužné sumy . . . . 246 131. V Nov. Městě 31. srp. 1463 týž témuž, aby poslal rady své jednat o mír s Albrechtem 247 132. V Benátkách 19. list. 1463 dože Mauro kr. Jiřímu, že ustal od obléhání Terstu . . . . 247 133. V Budíně 14. dub. 1464 král Matiáš s kr. Jiřím narovnává neshody pohraniční . . . . 248 134. V Praze 24. čce 1465 král Jiří Prokopovi Liškovi zapisuje plat klášterní . . . . . . 250 135. 30. led. 1466 Milota ze Všejan bratřím z Chlumu dává list na dvůr ve Všejanech . . . 250 136. V Praze 9. dub. 1467 král Jiří Janovi z Cimburka dává kl. Vyzovský v opravu . . . 251 137. V Praze 12. bř. 1468 týž témuž zapisuje týž klášter v 1000 zl. . . . . . . . . . . 252 138. 13. led. 1469 Jiřík z Miletínka vyznává dluh 330 zl. Hynkovi z Veselice . . . . . . 253 139. 6. list. 1469 Vratislav z Mitrovic Oldřichovi z Drasovic dal list na 500 kop . . . . . 254 140. V Čáslavi 5. čce 1470 kr. Jiří synům svým zapisuje 60.000 kop na minci Kutnohor.. . 255 141. V Praze 25. list. 1470 týž Janovi z Cimburka na kl. Vyzovský připisuje 2000 zl. . . . 255 142. 25. září 1471 Aleš z Jistebna Pavlovi ze Skal dává list na 140 kop . . . . . . . . 256 143. V Praze 14. ún. 1472 kr. Vladislav svědčí, že v těle kr. Ladislava nenalezeno otravy . . 256 144. V Poděbradech 9. bř. 1472 bratří z Kunštatu dělí se o panství v Čechách . . . . . . 257 145. V Praze 17. čna 1473 úmluva o splacení král. dluhů knížatům Minstrberským . . . . 257 146. V Praze 10. srp. 1474 kr. Vladislav s král. Johannou smlouvá o vychování a o dluhy . 257 147. V Kolíně 28. čna 1475 Viktorin Minstrberský s bratrem Hynkem mění Kolín za Blštinu 258 148. Na Kladště 1. list. 1476 týž potvrzuje smlouvu o smír s Jindřichem Minstrberským . . 260 149. V Praze 19. říj. 1479 kr. Vladislav s kníž. Minstrborskými smlouvá se o dluhy král. . 260 150. V Poděbradech 28. říj. 1479 Viktorin Minstrberský rovná se s bratřími Jindř. a Hynkem 260 151. 22. pros. 1479 Hynek Minstrberský bratru Jindřichovi dává právo na rychtě Kutnohor. . 262 152. V Budíně 23. pros. 1479 král Matiáš Viktorina Minstrberského propouští ze závazku . . 263 153. Na Poděbradech 22. list. 1482 opravci srovnávají různice mezi kníž. Minstrberskými . . 263 154. Na Tovačově 7. pros. 1483 Ctibor z Cimburka na kníž. Minstrberská přenáší kl. Vyzovský 263 155. 11. ún. 1484 Anna z Kovaně vyznává, že Jindřich Minstr. vyplatil zámek Potštein . . . 265 156. V Kolíně 16. list. 1484 Hynek Minstr. bratra Jindřicha kvituje z 2000 zl. . . . . . . 266 157. U Vídně 12. kv. 1485 smlouva mezi kr. Matiášem a kníž. Viktorinem . . . . . . . . 267 158. 15. čna 1486 Viktorin svoluje, aby Jan z Kunštatu list jeho vydal Jindřichu Minstr. . . 267 159. Na hradě Praž. 12. ún. 1487 kr. Vladislav činí smlouvu s Hynkem Minstrb. o Kolín . 268 160. 12. ún. 1487 kníže Viktorin činí smlouvu s bratrem Hynkem o zámek Rataje . . . . . 270 161. Na Hoře Kunětické 5. bř. 1487 Petr z Rožďalovic rovná se s Jindř. Minstr. o roboty . 270 162. 7. čna 1487 Blažek z Nymburka Matějovi Hlinkovi zapisuje se stran louky . . . . . 271 163. V Praze 22. srp. 1487 kníže Viktorin bratra Jindřicha činí po své smrti poručníkem . . 272 164. Ve Výškově 15. pros. 1488 Jindřich Minstr. dává moc jednati s kr. Matiášem . . . . 272 165. U Vídně 29. pros. 1488 smlouva kr. Mat. s Hanušem Zahaň. a Jindř. Minstr. o zboží . 272 166. 18. srp. 1490 opat Žďárský slibuje napraviti zcizení zboží kláštera Žďárského . . . . . 273 167. Na hradě Praž. 1. bř. 1493 smlouva svatební mezi Jindř. Minstr. a Jindřichem z Hradce 274 168. V Nise 21. srp. 1493 Jan bisk. Vratislav. dal zapsati svědectví o víře krále Jiřího . . 274 169. Na Budíně 29. dub. 1495 kr. Vladislav narovnal se s Jindř. Minstr. o Poděbrady . . . 277 170. Ve Vratislavi 29. dub. 1497 Viktorin bratru Jindřichovi dává právo na Katzenellenbogen 277 171. 21. ún. 1502 Bohuš Kostka z Postupic Alexiovi z Honbic dává list na 200 kop . . . 280

Strana 569
Listiny Zvíkovské a Orlické z let 1357—1549. 569 Str. 172. Na Šternberce 28. září 1503 Václ. Berka z Dubé prodává roční plat na Šternberce . . 281 173. V Nise 4. září 1507 narovnání mezi kníž. Minstrb. a Janem z Kunštatu o kl. Žďárský 282 174. Na kl. Vyzovicích 23. bř. 1512 o převedení práva fundatorského na témž klášteře . . . 282 175. 5. říj. 1515 Mik. z Dražovic vyznává dluh Zikmundovi z Wartmberka . . . . . . . . 283 176. 16. bř. 1525 Karel Minstrberský vyznává dluh 350 kop Albrechtovi z Gutšteina . . . . 284 C. XXI. Listiny Zvíkovské a Orlické z let 1357—1549. Vydává Josef Kalousek. Na stranách 286 až 343. . . . » Úvod * . . . . . . . . . . . . 286 1. V Praze 4. čce 1357 Karel IV. Dětřichovi bisk. Mindenskému dává v léno Orlík . . . . 286 2. V Praze 4. čce 1357 nejv. úředníci království Českého svědčí o témž zápisu . . . . . . 288 3. V Milévsku 17. září 1359 klášter svědčí o právech poddaných ve dvou vsech . . . . . 289 4. V Tachově 1. srp. 1378 cís. Karel IV. určuje práva a povinnosti vsí zákupných . . . . 289 5. V Praze 24. pros. 1400 kr. Václava IV. list na clo z vorů pod Vorlíkem . . . . . . . 291 6. 4. dub. 1413 Bolesud z Petrovic faráři v Milévsku prodává úrok . . . . . . . . . . 292 7. 1. čna 1419 Havel ze Vstic klášteru v Milévsku prodává úrok . . . . . . . . . . . 292 8. V Kut. Hoře 14. září 1420 kr. Sigmund Rackovi z Výškova zapisuje Cerhonice . . . . 293 9. V Plzni 20. led. 1421 týž Matěji Brusovi zapisuje vsi kl. Milévského . . . . . . . . 294 10. 17. dub. 1422 kněz Petr Cipín s Buzkem z Rovného rovná se o úrok . . . . . . . . 295 11. Ve Feldkirchen v Bav. 11. září 1430 kr. Sigmund ruší list daný Matěji Brusovi . . . . 296 12. V Bamberce 8. čna 1431 týž Oldřichovi z Rosenberka dává moc smlouvati o Zvíkov . . 297 13. V Praze 4. říj. 1437 cís. Sigmund Buškovi Sekerkovi potvrzuje koupi Král. Lhoty . . . 297 14. V Praze 19. říj. 1437 týž Oldřichovi z Rosenberka zapisuje Zvíkov a Milévsko . . . . . 298 15. V Praze 21. říj. 1437 podvržený list cís. Sigmunda Oldřichovi z Ros. na 2000 kop . . . 299 16. V Praze 12. ún. 1454 kr. Ladislav osmi vsem potvrzuje privilegium Karla IV. . . . . . 300 17. V Praze 1. dub. 1454 týž Oldřichovi z Ros. potvrzuje převod zápisu na Cerhonice . . . 301 18. V Praze 24. srp. 1454 kr. Ladislav Oldřichovi z Rosenberka zapisuje vsi od Hluboké . . 302 19. 23. říj. 1455 Machna z Kovářova Předborovi z Radejšína postupnje zápis na vsi Milévské 303 . . . . 303 . 20. 2. pros. 1455 Sekerkové z Sedčic Přechovi z Dobrohoště prodávají ves Lety . 21. 4. pros. 1455 kr. Ladislav Rosenberkům dovoluje, aby si vyplatili zboží kl. Milévského . 305 22. Na Zvíkově 16. čna 1456 Bušek Sekyrka Lipoltovi ze Rzavého dává list na Král. Lhotu . 306 23. V Budíně 20. srp. 1457 kr. Ladislav Rosenberkům slibuje nevýplatnost Zvíkova a Protivína 306 24. 16. říj. 1460 Lipolt ze Rzavého Joštovi z Rosenberka dává list na Král. Lhotu . . . . 307 25. Na Strakonicích 18. dub. 1461 Jošt z Rosenberka Jindřichu Sádlovi dává list na Král. Lhotu 307 26. 3. čna 1461 Předbor z Radejšína Janovi z Rosenberka postupuje zápis na vsi . . . . . 308 27. V Praze 25. září 1461 kr. Jiří Jindřichovi Sádlovi slibuje nevýplatnost Král. Lhoty . . . 309 28. 11. list. 1463 Předbor z Radejšína Janovi z Rosenberka postupuje zápis na vsi Milévské . 310 29. V Soběslavi 12. říj. 1469 Jan z Šternberka Oldřicha Aksamita z Liderovic klejtuje . . . 310 30. U Rajhradu 17. čce 1470 kr. Jiří pánům z Janovic zapisuje vsi kl. Milévského . . . . 311 31. 25. list. 1472 Jindřich Sádlo Smilovi z Hodějova dává list na Král. Lhotu . . . . . . . 312 32. Na Krumlově 28. září 1473 Jindř. z Rosen. Boh. ze Švamb. postupuje Zvíkov a Milévsko 312 33. V Praze 6. srp. 1475 kr. Vladislav Bohusl. ze Šv. připisuje 1000 kop na opravu Zvíkova 315 34. 20. pros. 1479 Jan z Janovic Bohuslavovi z Šv. postupuje zápis na vsi Milévské . . . . 315 35. 27. list. 1481 Rous z Hodějova témuž dává list na Kr. Lhotu . . . . . . . . . . .316 36. Na Krumlově 7. čna 1484 Vok z Rosen. Zdeslavu z Šternb. dává podací v Sepekovech . 317 37. V Milévsku 20. srp. 1485 svědectví opata Milévského na desátky v Kovářově . . . . . 318 38. 10.—13. dub. 1491 třináctero svědectví, že na faře v Kovářově byli kněží pod jednou . 319 39. Na hr. Praž. 14. srp. 1497 kr. Vladislav potvrzuje práva manů Zvíkovských a Hlubockých 324 40. Na Budíně 5. dub. 1499 týž král Henrichovi z Švamberka povoluje most pod Zvíkovem . 325 41. V Praze 2. říj. 1501 smlouva o týž most mezi Henrichem z Švamb. a Václ. Zmrzlíkem . 326 42. Na hr. Praž. 30. bř. 1502 kr. Vladislav pánům z Švamberka dává nevýplatnost zboží . . 327 Archiv Český XV. 72

Strana 570
570 Rejstřík písemností: Str. 43. Na Budíně 6. ún. 1508 týž král týmž připisuje 1000 kop na stavení Zvíkova . . . . . 328 44. Na Budíně 6. ún. 1508 týž týmž slibuje, že jejich zápisná zboží jinému nezastaví . . . 329 45. Na hr. Praž. 11. pros. 1509 týž týmž o podmínkách výplaty jich zboží zápisných . . 330 46. 15. říj. 1510 nález soudu zem. mezi Janem Pytlíkem a pány z Těchlovic o výplatě vsí . 331 47. 11. list. 1516 Sulkové z Hrádku prodávají dvůr v Letech Krištofovi z Švamberka . . . 332 48. 2. čce 1421 dlužní úpis Jindřicha Pešíka z Komárova Vojtěchovi z Lestkova . . . . . 333 49. Na hr. Praž. 29. říj. 1522 kr. Ludvík potvrzuje práva manů Zvíkovských a Hlubockých . 334 50. 1524 obec Milévská klášteru dává na služby boží peníze na rybník . . . . . . . . . . 335 51. 9. led. 1528 Krištofor z Švamberka kupuje rybníček od poddaného z Král. Lhoty . . . 337 52. 19. čna 1531 pře Václava z Velhartic s Krištoforem z Švamberka o výplatu Karlsperku . 337 53. 3. list. 1533 dlužní úpis Pešíka z Komárova Václ. Strakovi na 120 kop . . . . . . . 338 54. V Mirovicích 12. čce 1535 svědectví poddaných, že potok v Kozárovicích není svobodný . 339 55. Okolo 1540 seznam povinností manů Zvíkovských . . . . . . . . . . . . . . . . . 340 56. Na Kestřanech 12. čce 1545 Fridr. z Fridberku Jindř. z Šv. posílá výpisy manských práv 341 57. 21. list. 1549 nález soudu komorního mezi Boh. z Lob. a Janem Hrzaněm o výplatě vsí 342 D. Výpisky právní a dějinné. D. XV. Trutnovské desky manské z let 1455—1539. K vydání upravil V. J. Nováček. Na stranách 344 až 508. Úvod „ . . . . . . . . 344 . . . . . . . . . . . . . . 1. 25. září 1455 Mik. a Hanuš Zilvarové smlouvají se o poměr vsi Hertvikovic k Bukům . 346 2. 1461 Martin z Kocléřova Tomáši Prostředkovi zastavuje 3 lány v Bukovině . . . . . . 347 3. (Po r. 1461) Dvorští svědčí, že neb. Prostředek vyplatil Bukovinu . . . . . . . . . . 347 4. 21. září 1472 Čeněk z Vrchlabí bratřím svým odevzdává své dědictví . . . . . . . . . 348 5. Na Pecce 5. srp. 1473 Protiva z Rožmitálu Janovi z Habru prodává dvůr Borky . . . . 348 6. 29. čna 1476 Hanuš Zilvar Janovi Zilvarovi prodává tvrz Vlčice . . . . . . . . . . . 349 7. 29. čna 1476 Jan Zilvar Hanušovi Zilvarovi odevzdává poddaného v Oblanově . . . . . 350 8. 7. bř. 1477 Jan z Kozojed manželce své zapisuje 140 kop věna na Chotobici . . . . . 350 9. 10. ún. 1480 Vil. Krušina z Lichtemburka Zdislavovi z Lučic odevzdává popluží v Lanově 351 10. V lednu 1481 Holič Jankovi z Javorníka dává své právo . . . . . . . . . . . . . . 351 11. 12. čna 1481 bratří z Žirče Žibřidovi Kordulovi ze Sloupna postupují Žireč . . . . . . 352 12. 10. čce 1481 Janek z Javorníka odděluje syna Jana 150 zlatými . . . . . . . . . . 352 13. 10. čce 1481 Janek z Javorníka Budivojovi z Třemešné odevzdává dvůr Chotobici . . . 352 14. 17. led. 1482 bratří Temricové z Mosazného dělí se o peníze za Žireč . . . . . . . . 353 15. 14. ún. 1482 Hanuš Zilvar Zdislavovi z Lovčic zastavuje kopu platu v Oblanově . . . . 353 16. 14. ún. 1482 Matěj Bucký Kristině z Camru prodává statek v Star. Bucích . . . . . . 353 17. 14. ún. 1482 Hanuš z Warnsdorfu Kristině z Camru odevzdává půl statku . . . . . . . 354 Jan Karlík z Nežetic Kunáškovi z Pavlova prodává pustiny v Bucích . . . 354 18. 14. ún. 1482 19. 30. říj. 1482 výpověď mezi Alšem z Šanova a Janem z Kozojed . . . . . . . . . . 355 Alex. Temric z Mosazného manželce a dcerám svým odkazuje statek . . . . 355 20. 30. říj. 1482 21. 25. list. 1482 Hanuš z Warnsdorfu Václavovi Šoffovi zapisuje ves Staré Město . . . . . 356 22. 25. list. 1482 Žibřid Kordule ze Sloupna Janovi Kordulovi odevzdává tvrz Žireč . . . . 357 23. 25. list. 1482 Hanuš Zilvar Janovi Stošovi z Targovic dává lán v Ml. Bucích . . . . . 358 24. 25. list. 1482 Hanuš z Warnsdorfu Janovi Stošovi dává popluží v Ml. Bucích . . . . . 358 25. 14. pros. 1482 Hanuš z Warnsdorfu Kristině z Camru zapisuje 315 kop na Star. Městě . 358 26. 10. list. 1483 Kristina z Camru dětem svým poroučí statek v Star. Bucích po své smrti . 359 27. 12. list. 1483 Kunášek z Pavlova stanoví poručníky svého statku . . . . . . . . . . 360 28. 12. list. 1483 Jan Zilvar z Pilnikova činí poručníky svého statku . . . . . . . . . . 360 29. 12. list. 1483 Jan Sulek z Kozojed činí poručníky statku svého . . . . . . . . . . . 360 d

Strana 571
30. 31. 32. 8. 34. 85. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50. 51. 52. 58. 54. 55. 56. 57. 58. 59. 60. 61. 62. 63. 64. 65. 66. 67. 68. 69. 70. 71. 72. 73. 74. 75. 76. 77. 78. 79. 80. 81. Trutnovské desky manské z let 1455—15839. 571 Str. 12. list. 1483 Jan Stoš z Targovic stanoví poručníka statku svóbho. . . . . . . . . . 961 29. led. 1484 Hanuš z Warnsdorfa vypovídá o při Vaňka Vyzdvihače s Jan. z Vrchlabí . 361 29. led. 1484 Štěpán z Mnichova Kristině z Camru dává půl mlýna v St. Bucích . . . . 861 24. srp. 1485 Jan Zilvar z Pilnikova stanoví poručníky statku svého . . . . . . . . . 362 1. srp. 1486 Jan Zilvar manželce své s povolením král. zapisuje 1000 zl. věna . . . . . 362 1. srp. 1486 Jan Zilvar z Pilnikova činí poručníky statku svého . . . . . . . . . . .903 14. září 1486 Hanuš Zilvar ze Star. Bukův stanoví poručníky statku . . . . . . . . . 363 9. ún. 1487 kr. Vladislav na soudu komor. vypovídá mezi Fridr. z Šumburka a many . . 364 17. srp. 1487 král. prokurator stanoví zřízení soudu manství Trutnovského . . . . . .964 95. záH 1487 kr. Vladislav na soudu komor. vypovidé mezi Sumburkem a many Tratnov. 366 15. led. 1489 svědomí o poslední vůli Václava Vrchlabského . . . . . . . . ... . . 366 3. pros. 1489 soud manský vypovídá ve při mezi Janem Zilvarem a Fridr. z Šumburka . 368 3. pros. 1489 týž soud vypovídá ve při týchž a Jana z Kozojed . . . . . . . . . . . 869 8. pros. 1489 týž soud vypovídá ve při Fridricha z Šumburka s Janem z Kozojed . . . 370 4. pros. 1489 Viktorin z Kocléřova měšťanům Dvorským zastavuje Bukovinu ves . . . .371 4. pros, 1489 Zdislav z Lovčic odevzdává Čeňkovi Vrchlabskému, co měl v Lanově . . . 371 4. pros. 1489 Jan z Kozojed Čeňkovi z Vrchlabí pouští své právo v Lanově. . . . . . 372 4. pros. 1489 Jan Zilvar z Pilnikova stanoví poručníky statku svého. . . . . . . . . 372 4. pros. 1489 Aleš z Šanova dal statek v Bucích Fridrichovi z Šumburka. . . . . . . 372 4. pros. 1489 Jan z Kozojed dává poddané v Bucích témuž Fridr. a ten Hanušovi z Warns. 373. 4. pros. 1489 Kristina z Camru propou&tí zápis na porucnietí . . . . . .. .. ..978 4. pros. 1489 Hertvikovice soudem odevzdány Fridrichovi z Sumb. . . . . . . . . .. 974. 1489 Viktorinovi z Koclófova zapsáno povolení král. k zajistént vóna manzelee. . . . . 374 1489 Viktorin z Kocl. mauželce zapisuje věno na zboží svém v Kocléřově . . . . . . . 974 14. bř. 1490 kr. Vladislav vypovídá na soudě komor. mezi Fridr. z Šumb. a many Trutnov. 375 2. čce 1491 Jan Karlík z Nežetic Janovi Zilvarovi odevzdává Vyhnanov a Prorub. . . . 376 2. čce 1491 Jan z Habru prodává statek Podstrání Vaňkovi Hrabišovi z Dvora . . . . 376 2. čce 1491 týž témuž statek tZ odevzdává . . . . . . . . .. .........916 98. list. 1491 Hanuš z Warnsdorfu statek v Chotobici prodaný spravuje svým manským . 377 11. ún. 1493 Jan a Kuneš z Habru bratra Mikuláše oddělují od dědictví po otci . . . . 377 15. čce 1493 Mik. z Hořic na Pecce vypovídá mezi Bernartem z Šum. a many Trutnov. . 377 23. kv. 1494 Jan z Kozojed a Jan Zilvar dělí se o to, co měli spolu ve Vlčicích . . . 378 30. kv. 1494 tíž dělí se o poddané ve Vlčicích . . . . . . . 100 0 0 . . . . 379 5. ún. 1495 Jan z Kocléřova bratru svému Viktorinovi odevzdává svüj dil. . . . . . .380 6. ún. 1495 Vik. z Kocléřova manželce své a bratru svému zapisuje dědictví v Kocléřově 380 26. kv. 1495 Kuneš z Habru Janovi Peřinovi prodává kus role . . . . > 381 26. kv. 1495 rozsudek ve pfi Mikuléée z Hofic a Kunie z Haba . . . . . . . . . .381 (26. kv. 1495) Markus svému synu JiMkovi odevzdává prut role. . . . . . . . . . .882 (26. kv. 1495) Kříž Kofanec manželce zapisuje svůj statek mansk$. . . . . . . . . . 9388 26. kv. 1495 Petr Kocour Janovi z Kocléřova prodává své manství v Zábori - » -. . 883 26. kv. 1495 Jan z Kozojed Hanušovi Cikánovi propouští Cermnou . ... .. . . .888 12. list. 1495 Jan ze Strachova a ze Sloupna činí poručníky statku svého . . . . . . 384 18. list. 1495 soud stanoví doplněk ke zřízením manství Trutnovského . . . . . . . . 384 13. list. 1495 Jan z Kozojed činí poručníky statku svého . . . .. .... ...885 26. ún. 1496 Králové-Dvorským potvrzeno držení manství ve Zboží . . . . . . . . . 385 26. ún. 1496 Leupolt žádá za obnovení manství koupeného od Jana Horšína . . . . . 386 26. ún. 1496 Mik. Hrabišovi zapsáno poručenství nad statkem bratra jeho Vaňka. . . . 386 26. ún. 1496 Šimonovi Prostředkovi potvrzeno manství koupené od Hrabišův. . . . . . 386 26. ún. 1496 Šimon Prostředek poroučí statek svüj Zenó & dítkám . . . . . . . . . . 386 4. bř. 1496 narovnání mezi Mik., Jiříkem, Krištofem a Zikm. bratfími z Javorntka . . . 387 9. kv. 1496 soud manský vypovídá mezi Janem a Hanušem Zilvary . . .. .... .388 (9. kv. 1496) výpověď lidem Hanuše Zilvara v Star. Bucích o plat Janu Zilvarovi . . . 389 72? 

Strana 572
572 82. 83. 84. 85. 86. 87. 88. 89. 90. 91. 92. 93. 94. 95. 96. 97. 98. 99. 100. 101. 102. 103. 104. 106. 106. 107. 108. 109. 110. 111. 112. 113. 114. 115. 116. 117. 118. 119. 120. 121. 122. 123. 124. 12656. 126. 127. 128. 129. 130. 131. 132. 133. Rejstřík písemností: Str. (9. kv.) 1496 soud manský vypovídá mezi Janem a Hanušem Zilvary . . . . . . $$. 389 (9. kv.) 1496 soud manský vypovídá mezi Zilvarem a lidmi jeho . . . . . . . . 389 9. kv. 1496 bratří z Javorníka bratru svému Mikulášovi odevzdávají Javorník . . . . . 390 (9. kv. 1496) Mik. z Javorníka svým bratřím odevzdává poddané v Ohotobici . . . . . 390 18. čce 1498 Jan z Kozojed manželce své zapisuje 250 kop dluhu na Chotobici . . . . 390 27. list. 1498 soud manský vypovídá mezi Janem z Kozojed a bratřími z Vrchlabí . . . 391 21. led. 1499 Jan z Kozojed řídí o statku svém . . . . . . * “ “ “ * 0.. 392 5. ún. 1500 Jan z Vrchlabí ohlašuje lepší právo k statku koupenému než Jan Krupý . 393 29. kv. 1500 Jan z Kozojed manželce své zapisuje 250 kop věna na statku v Chotobici 393 29. kv. 1500 Jan z Kozojed činí poručníky statku svého v Chotobici . . . . »« »+ » » 394 29. kv. 1500 Jan Kordule ze Sloupna man. své zapisuje 100 kop věna na statku v Žírči 394 29. kv. 1500 týž činí poručníkem statku svého strýce svého Jana. . . . . »« . . . . 895 29. kv. 1500 Jan Stoš a dva Trutnovští ručí Kateřině z Mosazného za 80 zl. . . . . 395 29. kv. 1500 poručníci Hanušovi z Warnsdorfu odevzdávají plat z Pilnikova . . . . . 396 10. pros. 1500 Hanuš z Temric Janovi Zilvarovi odevzdává svůj statek . . . . . >... Š 396 10. pros. 1500 Jan z Kozojed Petrovi z Brůny odevzdává, což měl v Lanově . . . . . 896 10. pros. 1500 Jan Krupý z Probluze připovídá se k dílu statku Václava Vrchlabského . 397 10. pros. 1500 Jan Stoš Janovi Zilvarovi odevzdává, což má v MI Bucích . . . . . . 397 10. pros. 1500 Jiřík a Sigm. Javorničtí spolčují se se sirotkem po neb. bratru... . 398 4. ún. 1501 soud manský Janovi Zilvarovi ukládá, aby dosti učinil rozsudku . . . . 399 5. ún. 1501 Salomena z Javorníka 10 kopami odděluje se od bratří svých . . . « . . 399 5. ún. 1501 Jan z Kozojed Janovi Zilvarovi odevzdává poddané v Oblanově . . . . . 399 10. kv. 1501 Petr z Brůny Václavovi z Radče odevzdává, což měl v Lanově . . . . . 400 21. říj. 1501 Jan Strachovský ze Sloupna Janovi Litoborskému prodává Žíreč . . . . . 400 21. říj. 1501 soud Janovi Krupému dává stané právo proti Václ. z Vrchlabí . . . . . 401 (21. říj. 1501) soud manský Janovi Vrchlabskému dává hojemství proti Janovi Krupému 401 21. říj. 1501 Jiří a Sigm. z Javorníka bratřím z Hermsdorfu prodávají lidi v Chotobici . 401 3. led. 1502 soud manský dosvědčuje o stání a nestání k obeslání . . - . . . . . .402 3. led. 1502 Jan Krupý Jana Korduli činí poruč. toho, co ustál na Václ. Vrchlabském . 402 5. kv. 1502 Jan Vrchlabský Janovi Kordulovi odevzdává, což měl na Vrchlabí. . . . 402 5. kv. 1502 Kuneš z Habru odevzdává popluží Janovi Litoborskému z Chlumu . . . . . 403 6. kv. 1502 soud manský poddaným dává právo stané proti Václavovi z Vrchlabí . . . 403 6. kv. 1502 Janovi Krupému dán komorník k uvedení ve statek Václ. Vrchlabského . . 404 (6. kv. 1502) soud manský vypovídá ve při mezi Janem Zilvarem z Pilnikova a Cikánem 404 6. kv. 1502 Jan z Kozojed Janovi Zilvarovi odevzdává, což měl ve Star. Bucích . . . . 405 6. kv. 1502 Jan Kordule převádí věno Kateřiny Strachovské ze Žírče na Vrchlabí . . . 405 19. září 1602 Václ. Vrchlabský činí odpor proti vedení komorníka od Jana Krupého . . 406 19. září 1502 Hanuš z Warnsdorfu činí odpor proti prodeji Rokytníka . . . . . . + . 406 19. září 1502 Kvačala prohlašuje, že chce dluh sčekati Václ. Vrchlabskému . S. S.. $$ 406 5. led. 1503 soud manský maří kšaft Vaňka Hrabiše S... |... < L 0 0 E 1 0 + 407 5. led. 1503 spor mezi Zilyvarem a Trutnovskými, Dvorskými i Hostinskými o živnosti . 407 4. kv. 1504 Mik. Hrabiše Janovi Litobořskému prodává Novou Ves . . . . . . . . . 406 (1504) výpověď soudu mezi Jiříkem Fišarem a manželkou Hanuše Krofa . . . . S.. 409 12. čna 1505 Jan z Kozojed Haškovi z Chotče a Otíkovi z Holovous poroučí svůj statok 410 12. čna 1505 bratří z Šumburka dávají plnon moc k právním jednáním . . . . Ó . . 410 12. čna 1505 Mik. Hrabiše Janovi Litobořskému z Chlumu prodává Novou Ves . . . . 411 12. čna 1505 Jiřík Števus z Dvora Janovi Litobořskému odevzdává roli... S. 0.0. S 411 12. čna 1505 Jan Litobořský bratra svého Arnošta činí poručníkem . . . . . . . $Ó . 412 30. čna 1505 Jiřík z Doubravice Janovi z Kozojed odevzdává statek svůj v Chotobici . 412 11. pros. 1505 Hynek Kordule bratru Janovi odevzdává právo své na Vrchlabí . . . . 413 11. pros. 1505 soud Janovi z Kozojed dává právo stané proti bratřím z Šanova. . . . 413 11. pros. 1505 soud Hanušovi z Warnst. dává právo stané proti vládykům z Hustiřan . 413 

Strana 573
134. 135. 136. 137. 138. 139. 140. 141. 142. 143. 144. 145. 146. 147. 148. 149. 150. 161. 152. 153. 154. 156. 166, 157. 158. 159. 160. 161. 162. 163. 164. 165. 166. 167. 168. 169 170. 171. 172. 178. 174. 175. 176. 177. 178. 179. 180. 181. 182. 183. 184. 1865. Trutnouské desky manské s let 1455—1689. 573 Str. 11. pros. 1505 Kříž Kofanec z města Dvora Jiříkovi Štejvusovi prodává louku . . . 414 11. pros. 1505 Kuneä z Habru Janovi Litoborskému prodévé louku . . . . . . . . , 414 27. ún. 1506 Jan Litoborský Jindřichovi Berkovi z Dubé prodává statek. . . . . . . 415 27. úu. 1506 Jan z Kozojed strýci svému a švakrům odevzdává statek , . . . . . . .416 5. kv. 1506 Jindř. Berka z Dubé manželce své zapisuje věno na svém statku . . . . . 416 2. čna 1506 Viktorin z Kocléřova Burjanovi ze Švamberka zastavuje ves Bukovinu. . . 417 2. čna 1506 Burjan ze Švamberka Fridricha Šalndorfa činí poručníkem Bukoviny . . . 418 22. čce 1606 soud Janovi z Šumburka dává právo stané proti Hanušovi z Warnsdorfu . 419 24. srp. 1506 Jan Kordule ze Sloupna manželce své zapisuje 1500 kop na Vrchlabí . . 419 7. led. 1507 Šimon Prostředek z města Dvoru činí poručníky statku svého . . . . . . 419 7. led. 1507 Jiřík z Javorníka Zikmundovi z Javorníka odevzdává své dědictví . . . . 420 7. led. 1507 Šimon Prostředek z města Dvora činí poručníky statku svého . . . . . . 420 9. led. 1507 Viktorin z Kocléřova vyznává dluh sirotkům Jana Předlíka z Dvoru - . 421 9. led. 1507 tÿZ Viktorin zapisuje statek svûj svÿm bratrancûm. .. . .. . . . . ,422 21. říj. 1507 soud manský odsuzuje Hanuše z Warnsdorfu k placení Zárubům . . . 422 21. říj. 1507 Jiřík Štejvus z města Dvoru Duchkovi Hadovi prodává louku . . . . . . 423 29. čna 1508 Jan z Kozojed manželce své poroučí dceru svou Kateřinu . . . . . . .423 1508 Václ. z Šanova Viktorinovi z Kocléřova prodává svou spravedlnost na Mik. Brtevníku 424 5. bř. 1509 Jindř. Berka z Dubé Šimonovi Prostředkovi prodává kus manství. . . . . 424 Na hr. Praž. 29. kv. 1509 kr. Vladislav Jindř. Berkovi dává v manství mlýn ve Dvoře . 425 23. čna 1509 Jan Koclóřovský Matoušovi Ječménkovi prodává manství v Záboři . . . . 427 27. říj. 1509 Kateřině z Kozojed povoleno od krále dědictví statku manského po otci . 427 16. ún. 1610 Jan z Kozojed činí poručníky dcery své a statku svého . . . . . . . . 428 3. èna 1510 Viktorin z Kocl. Wolfgangovi z Hermsdorfu prodévé Kocléfov. . . . . . 429 3. čna 1510 Krištof z Hermsdorfa bratru Wolfgangovi postupuje plat v Chotobici . . . 429 8. čna 1510 Viktorin z Kocléfova bratrancûm svým zapisuje právo na vsi Bukovině . . 430 V Tatě 22. čce 1510 kr. Vladislav svoluje, aby Katefinn z Kozojed mohla děditi manství 430 16. srp. 1510 Johanka z Mečkova dcerám svým zapisuje po 50 kopách z věna . . . . 431 5. ún. 1512 Viktorin z Kocléřova Wolfgangovi z Hermsdorfu odevzdává Kocléřov . . . 432 5. ún. 1512 Wolfgang z Hermsdorfu bratru Krištofovi zapisuje 310 kop na Kocléřově . 432 26. dub. 1512 Jindř. Berka z Dubé Burjanovi ze Švamberka prodává tvrz Žíreč. . . . 433 26. dub. 1512 Adam Zilvar Jindřichovi Berkovi prodává Vyhnanov a Prorub . . . . . 434 1. čna 1612 Jindř. Berka s Dvorskými směňuje grunty manské za šosovní . . . . . . 484 2. čna 1512 Hanuš z Warnsdorfu připovídá se k statku Jana z Šanova . . . . . . . 436 14. říj. 1512 Jitka z Chotče Jiříkovi z Koloděj zapisuje právo na Chotobici . . . . . 487 7. bř. 1513 Zikmund z Javorníka Hanušovi z Warnsdorfu zavazuje svůj statek . + » 437 18. čna 1515 Viktorin z Kocléřova Anně z Bořic zapisuje 100 kop na Bukovině . . . 438 (1513) poručníci statku Jana z Kozojed zastavují týž statek Jiříkovi z Koloděj . . . 439 29. led. 1515 Duchek Had Josefovi krejčímu z města Dvora prodává louku . . . . . . 440 29. led. 1515 Anna z Bořic Šimkovi z Bořic odkazuje věno na Bukovině . . . . . .440 V Prešpurce 19. dub. 1515 královo svolení, aby dcery Šimka z Bořic dědily po otci . . 441 2. kv. 1515 Jindř. Berka z Dubé Šimkovi z Bořic prodává statek Hrabišovský . . . . 442 10. kv. 1515 Krištof z Švamberka k nálezu stanoví plnomocníky . . . << . . . . .442 10. kv. 1515 Zilvarové z Pilnikova Karlovi z Šumburka prodávají Břecštein . . . . . 442 10. kv. 1515 Hanuë z Warnsdorfu Jiříkovi z Gersdorfu zapisuje 40 kop na poddaných . 444 10. kv. 1515 soud v knihy své klade zápis kr. Vladislava II. Šimkovi z Bořic . . . . 445 14. čna 1515 Václavovi z Šanova zapsáno 19 kop na statku Václava z Radče. . . . . 446 5. čce 1616 Krištof z Hermsdoríu jmenuje plnomocníky k soudu . . . . . . . . . . 447 Ve Vidni 30. ëce 1515 kr. Vladislav svoluje, aby Simon Prostfedek kéaftoval © manstvi 447 (10. srp. 1515) synové Martina Velhradského synûm Jakuba Semilova prodévajf louku . 448 10. srp. 1515 tíž prodávají louku Janovi, synovi neb. Jakuba Semilo . .. . . . . .448 15. září 1515 Jiří z Gersdorfa Adamu Zilvarovi postupuje zápis od Hanuše Buckého . 449 

Strana 574
574 186. 187. 188. 189. 190. 191. 192. 193. 194. 195. 196. 197. 198, 199. 200. 201. 202. 203. 204. 205. 206. 207. 208. 209. 210. 211. 212. 213. 214. 215. 216. 217. 218. 219. 220. 221. 222. 223. 224, 226. 226. 227. 228. 229. 230. 231. 232. 233. 234. 235. 236. 237. Rejstřík písemností: 20. září 15615 Jiřík z Koloděj Janovi Otmarovi z Holohlav propouští zápis . . . . 20. září 1515 Kateřina z Kozojed Janovi Otmarovi zapisuje spravedlnost po otci . . 20. září 15156 Jan Otmar z Holohlav otci svému zapisuje 1100 kop na Chotobici . . . 450 3. list. 1516 Anna z Bořic strýcům neb. manžela svého propouští zápis na věno . 17. pros. 1516 Mat. Jeémónek Adamovi Zilvarovi prodává statek y ZáboM . . . . . .451 16. čce 1516 Heřman z Šumburka Heřmanovi z Lichtemburka dal dobrou vüli na list . 459 4. Hj. 1516 Václ. z Javorníka strýce svého kvituje z nápadu po otci . . . . . . . . 453 31. srp. 15617 Martin Josefův Pavlovi Eliášovu dává louku někdy Duchkovu IIado . . 453 26. čna 1518 Ad. Zilvar z Pilnikova činí poručníky statku svého . . . . . . . + . . 463 22. čce 1618 Kordula dcera Jana Kordule dává nápad po otci svému muži . . . . . . 454 22. čce 1518 Wolfgang z Hermsdorfu vétitelàm svfm postupuje statek . . . . . . . . 404 256. čce 1518 Heřman z Šumburka Jiříkovi z Javorníka propouští poddaného . . . . . 455 26. čce 1518 Wolfgang z Hermsdorfa Hanušovi z Warnsdorfu prodává lidi v Chotobici . 455 27. pros. 1518 Jiřík a Rehof z Kräl. Hradce pouöt&ji prävo ke statku . . . . . . . 456 27. pros. 1518 Zikmund z Javorníka Petrovi Ilaléřovi z Jičíněvsi pouští totéž právo . . 456 7. led. 1519 Ad. Zilvar z Pilnikova manželce své zapisuje věno na svóm statku . . . . 457 30. dub. 1519 Jindř. Berka z Dubé Jifimu z Gersdorfu prodśvi Vyhnanov a Prorub. .458 1519 Ad. Zilvar Petrovi Kocléřovi pouští právo své ke statku Wolfganga z Hermsdorfu . 459 21. ún. 1520 Kateřina z Kozojed Janovi z Wartemberka prodává ves Chotobici . . . .459 19. dub. 1520 dědici Duchka Hada Martinovi Josefovu odevzdávají louku . . . . . . . 460 10. čce 1520 Zikmund z Javorníka poroučí statek sirotkům po Janovi Chudém . . . . 460 28. čce 1520 Heřman z Šumburka Petrovi Haléřovi pouští právo k statku . .... .461 28. čce 1520 Šimek z Bořic Petrovi Haléfovi dává v zástavu právo své v Kocléřově . . 461 11. pros. 1520 Petr Haléř Martinovi z Maušvice prodává Kocléřov . . . . . . . . . . 462 11. pros. 1520 Martin z Maušvic Petrovi Ilalófovi zapisuje 50 kop na Bukovině . . . . 463 13. pros. 1520 Petr Halór Hynkovi Špetlovi z Janovic dává své právo na Kocléfov . .463 5. br. 1521 Anna z Bofic Beneiovi z Targovic odkazuje svij statek. . . . . . . . . 464 b. bf. 1521 Jitka z Bořic Václavovi ze Sloupna poroučí svou spravedlnost . . . . . . 464 6. bř. 1521 Heřman z Šumburka bratřím z Lichtemburka prodává statek. . . . . . . 465 13. bř. 1521 Beneš Stoš městu Dvoru prodává půl rybníka Hrabišovského . . . . . . 466 99. čce 1521 Oldf. Čech z Prostiboře Petrovi Haléřovi prodává ves Dukovinu . . . . . 467 16. srp. 1521 Martin Josefüv Pavlovi Trubacovi postupuje louku . . . . . . . . . . 468 28. erp. 1521 Jan Zilvar z Pilnikova bratra svóho Adama kvituje z podilu . . . . . . 468 4. list. 1522 bratfi z Warnsdorfu Zdenkovi z Waldšteina prodávají lidi v Chotobici . .469 4, list. 1522 Jan z Wartemberka Zdenkovi z Waldśteina prodává ves Chotobici . . . . 469 Na hr. Praż. 12. bf. 1523 král Dvorským povoluje, aby drželi manství bcz přijetí léna . 470 6. srp. 1523 Václ. ze Sloupna městu Dvoru prodává pül rybnika . . . . . . . . . . 470 9. kv. 1524 Šimon Prostředek Ondřejovi z Podhoří prodává statek svůj Podhoří . . . . 471 9. kv. 1524 Zikmund z Javorníka zapisuje statek rukojmím za věno své choti. . . . . 473 26. kv. 1524 Hynek Špetle z Janovic Jakubovi z PorBic zapisuje Kocléfov . . . . . .474 7. čna 1524 bratří z Warnsdorfu Majdalenó z Peryce zastavují lidi v St. Bucich . . . 475 26. led. 1525 Jakub z Poršic Nathanaela Černína činí poručníkem zápisu . . . . . . . 476 29. čce 1525 Tobiúš z Warnsdorfu Benešovi Stošovi zastavuje lidi v St. Bucích . . . . 476 4. list. 1527 Jan Krušina z Lichtemb. uvazuje se v úřad hejtmana manství Trutnovského 478 23. bř. 1528 Václ. z Javorníka a Jan z Velošic stáli k soudu . . . . . . . . . . . 479 17. čce 1528 Tobiáš z Warnsdorfu Benešovi Stošovi prodává lidi ve Żdźśrnć . . . . . 479 18. čce 1528 Václ. z Javorníka Martinovi Radikovskému prodává Javorník . . . . . . 480 9. září 16528 Janovi Krušinovi dává soud stané právo na Heřmana z Šumburka . , . . 481 9. září 1528 Václ. Javornický Jiříka strýce svého kvituje z nápadu po otci. . . . . .481 28. září 1528 Jiřík z Gersdorfu móstu Jaroměři prodává Vyhnanov a Prorub . . . . . 482 14. pros. 1528 Tobiáš z Warnsdorfu Johance z Rizemburka zastavuje rybniky . . . . 483 (1528) Jakub z Poršic městu Dvoru zastavuje v dluhu ves Bukovinu... ... . . . 484 

Strana 575
238. 239. 240. 241. 17. kv. 1529 Pavel Trubač zeti svému Viktorinovi a vnukovi Martinovi dává louku 242. 243. 244. 245. 246. 247. 248. 249. 250. 12. èce 1533 Martin Radikovakÿ Adamu Zilvarovi prodévé Javornik. . . . 251. 252. Trutnovskć desky manskć s let 1455—1539. 4. ún. 1529 Václ. z Javorníka vyznává dluh lidem Martina Radikovského . ... 11. ún. 1529 Hereš z Železna strýci svému Petrovi dává Nemojovice . ...... b. kv. 1529 Jitka z Bořic městu Dvoru odevzdává prodaného půl rybníka . . . 17. kv. 1529 Václ. z Javorníka splácí dluh lidem Martina Radikovského . . . . 30. čna 1529 Jan z Lichtemburka Jifimu z Warnsdorfu prodává düm, ves a clo 22. srp. 1530 Bernart z Lichtemburka bratru Janovi postupuje nápad po otci. . (1630) soud svoluje, aby Jakub z Poršic uvázal se ve statek Kocléřovský . . . b. srp. 1531 Tobiáš z Warnsdorfo Adamu Zilvarovi zastavuje svó lidi . . . 30. Hj. 1581 Martin Radikovský Adamu Zilvarovi zastavuje louku a rybnik . 24. list. 1531 Václ. z Javorníka vyzdvihl list, položený při prodeji Javorníka 7. srp. 1582 Jakub z Poršic Barboře z Veselice zapisuje věno na Kocléřově . e. * eo » 18. list. 1533 Anna z Hustiřan Adamu Zilvarovi postupuje dvür v Javorníce . . 253. 22. kv. 1536 Jakub z Poršic Výškovi z Veselice zastavuje ves Bukovinu . . . . 254. 22. led. 1538 Jakub z Poršic městu Dvoru prodává Kocléřov . . . . . . . . . 255. 256. 258. 259. 260. 261. 262. 264. 266. 266. 267. 268. 269. 270. 271. 272. 273. 274. 275. 4. ún. 1538 Ondřej z Podhoří Mikuláši Zilvarovi z Pilnikova prodává Podhoří . 28. bř. 1536 synové po Jiřím Markusovi z Dvoru Petrovi Šarounovi prodávají louku 26. ún. 1538 Jan a Hynek z Radče Adamu Zilvarovi odevzdávají dědictví v Lanově 257. 30. led. 1539 Václ. Pacolt méstu Trutnovu prodává dvür pH mésté . . . . .. 7. říj. 1539 preneáeni desk manství Trutnovskóho ke dskám dvorskfm . . . . . (Okolo r. 1540) Aleš z Radče dává zprávu o nékterfch manstvích Trutnovskfch (1540) soud dvorský vydává přísahu manům kraje Trutnovského . . . . . . 1540 Ad. Zilvar z Pilnikova přijímá léno od nejv. sudího dvor. . . . . . . 20. pros. 1540 Mik. Zilvar hlásí se u soudu dvorského o přijetí léna na Podhoří . 263. 13. kv. 1542 Krištof z Jandorfu učiniv přísahu manskou, přijímá léno . . . . . 16. kv. 1542 Ad. Zilvar z Pilnikova činí přísahu manskou a přijímá léno . . . 6. bř. 1543 Mik. Zilvar činí přísahu a přijímá v léno statek PodhoM . . . . . 5. kv. 1543 Petr z Železna činí přísahu manskou a pfijimá léno . . . . . . . 26. kv. 1543 Aleš z Radče činí přísahu manskou a přijímá léno . . . . . . . 8. pros. 1543 obcc m. Dvoru činí přísahu manskou a pfijmá lóno . . . . . . 8. pros. 1543 Viktorin soukenník z Dvoru činí přísahu manskou a přijímá léno . 8. pros. 1543 Petr Šaroun z Dvoru učiniv přísahu manskou, přijímá léno . . . 22. list. 1544 Ad. Zilvar z Pilnikova slibuje králové éeské posluénost . . . . . 18. list. 1549 Jan Zilvar z Pilnikova činí přísahu manskou a přijímá v léno Podhoří . * e «© o eo » a 575 Str. . 486 . 486 . 486 . 487 . 487 . 488 . 488 . 489 . .489 . 490 . 492 . 492 . 493 . 494 . 494 . 495 . 496 . 497 . 497 . 498 . 499 . . 499 . .499 . 600 . 501 . 501 . . 501 . . 502 . 608 . 503 . 604 . 505 . 605 . . 506 22. list. 1544 Tobiśś z Warnsdorfu slibuje královó éóeské poslu$nost. . . . . . . » 506 . 506 13. čce 1562 Krištof Zilvar slibuje Janovi z Radče 20 kop náhrady za právo na vsi Lanově 507 2. záH 1575 Jan Zilvar z Pilnikova učiniv přísahu manskou, přijímá léno . . . . . . 508 D. XVI. Výpisy z knih vinničných z let 1358—1576. Vybral V. J. Nováček. Na stranách 509 aż 560. (Tato čásť obsahuje listiny z let 1358—1461.) Ovod . .... e... e... ee... . . . . 509 1. V Praze 16. ún. 1358 Karel IV. nařizuje zakládání vinnic ve třech mílích kol Prahy . . 511 2. V Praze 12. kv. 1358 týž císař přiostřuje nařízení své o zakládání vinnic . . . . . . 512 3. 16. čce 1359 obec Star. Města Praž. osvobozuje držitele vinnic od dávek . . . . . . . 513 4. Na Vyšehradě 12. bř. 1400 kapitula stvrzuje list na vinnici v Podole. . . . . . . . . 514 5. Na Točníce 4. čce 1409 Václav IV. osvobozuje vinnici Jana Šindela od platů . . . . . 516 6. 6. bř. 1437 perkmistr dává vepsati list cís. Zikmunda na vinnice Kartouské . . . . . .517 7. 14837 nález mezi Velíkem od Kocourů a Annou Syslovou o meze vinnic . . . - . . . . 518 8. 9. čna 1488 Staroměstští přikazují perkmistru, aby Rodičovi v držení vinnice nepfekáželi . 519 9. 8. list. 1441 rozdíl vinnice mezi dédice neboXtlka Vahka . . . . . . . . .. ... . 519 

Strana 576
576 Rejstřík písemností: Výpisy s knih vinničných z let 1358—1576. Str. 10. 24. září 1442 svolení mezi Prok. Jinochem a Šim. Rohanem o vinnici po Jakši Jinochovi 520 11. 3. led. 1444 Mik. z Tuhance Jakubovi Heřmancovic zapisuje plat na vinnicích . . . . . 521 12. 16. září 1444 Anna z Myslína pronajímá vinnici pod úrok dědičný na díly . . . . . . 522 13. 4. bř. 1445 řád Svatojanský prodává plat roční na vinnici . . . . . . . . . . . . . 523 14. čna 1445 mezi obcí Vokovickou a Libockou o vinnici . . . . . . . . . . . . . 524 14. 15. 9. září 1445 mezi Šimonem Rohanem a Prokopem Jinochem o plat z vinnice . . . . . 525 16. 3. list. 1445 mezi Jak. Heřmancovic a Mik. z Tuhance o vinnice . . . . . . . . . . 525 17. 16. list. 1445 Petr z Lysovic dává lhůtu k výplatě vinnice . . . . . . . . . . . . . 527 18. 6. pros. 1445 mezi Vaňkem Fetrlem a Maříkem Houžvicí o vinnice . . . . . . . . . . 528 19. 23. bř. 1446 Jaroš a Jan Srch řezníci dělí se losem o vinnici . . . . . . . . . . . 528 20. 8. srp. 1446 perkmistr a konšelé vyznávají o platech z vinnic ke kostelu na Smíchově . 529 21. V lednu 1447 mezi Augustinem od Husy a Matiášem z Chlumčan o správu vinnice . . . 531 22. 28. bř. 1447 soud perkmistrovský dává vinnici Augustinovu věřitelům jeho . . . . . . . 532 23. 8. kv. 1447 nález mezi Mat. Temlem a Mat. od Černé Záhrádky o mezi vinnic . . . . 532 24. 13. čce 1447 nález mezi Jarošem a Janem Srchem . . . . . . . . . . . . . . . . 534 25. 30. srp. 1447 nález mezi Václ. z Chvališova a Tomáškem kramářem o lis vinničný . . . 535 26. 14. bř. 1448 Matěj od Zl. Štiky prodává plat a vinnice Holubovské . . . . . . . . . 536 27. 4. dub. 1448 výpověď mezi Janem apotekářem a Kateřinou Pravovou o vinnici . . . . . 537 28. 9. čna 1448 nález mezi Mat. Jičínským a Pekárkem o meze vinnic . . . . . . . . . 537 29. 11. ún. 1450 úřad vinničný Janovi z Obříství dává v moc vinnici Duchka písaře . . . . 538 30. 9. čce 1450 nález mezi Janem Bendou a Jírou mydlářem o meze vinnic . . . . . . . 540 30. čce 1450 mezi Prok. Pražákem a Pavlem Kolínskym o zeď vinničnou . . . . . . . 541 31. 32. [1450] svědomí o trhu vinnice mezi Valentinem a Křížem . . . . . . . . . . . . . 541 33. [1450] kostelníci sv. Mikuláše na St. M. Praž. pronajímají vinnici kostelní . . . . . . 542 13. ún. 1451 Staroměstští přisuzují Ofce vinnici po Ludvíku apotekáři . . . . . . . . 544 34. 35. 7. říj. 1452 nález mezi Vaňkem z Kněžmostu a držiteli vinnice o desátek . . . . . . 545 36. 14. říj. 1452 nález mezi Jírou mydlářem a Jankem malířem o vinnici . . . . . . . . 546 37. 8. bř. 1453 kostelníci sv. Haštala v St. M. Praž. pronajímají vinnici kostelní . . . . . 547 38. 20. kv. 1455 Řehoř od Jednorožce zapisuje vinnici rukojmím svým . . . . . . . . . . 549 39. 26. čce 1455 kostelníci sv. Havla vkládají do knih poslední vůli Šimonovu . . . . . . . 550 40. 15. bř. 1456 Augustin a Mařík bratr jeho ručí za Viktorina Filipova . . . . . . . . . 552 41. 3. kv. 1457 nález mezi Janem Hochem a Václ. Donatem a Nikodemem . . . . . . . . 552 42. 2. čce 1457 Mik. mistr. pivovarský a Něta manželka jeho prodávají vinnici . . . . . . 553 43. 24. srp. 1457 Řehoř zapisuje svým rukojmím vinnici . . . . . . . . . . . . . . . 554 44. 30. led. 1458 Zderazský klášter dává vinnici pod úrok manželům Šíchovým . . . . . . 555 45. 11. dub. 1459 Tůma a Vacek ohlašují poslední vůli Jana Šibeničného . . . . . . . . . 556 46. 16. září 1459 mezi Maříkem a Danielem z Obory o meze vinnic . . . . . . . . . . . 557 47. 26. kv. 1460 mezi Vítem a sousedy jeho o meze vinnic . . . . . . . . . . . . . . 557 48. 15. září 1460 mezi Tomáškem perkmistrem a Vaňkem o meze vinnic . . . . . . . . . 558 49. 24. list. 1460 mezi dědici Jana Rychlíka o statek jeho . . . . . . . . . . . . . . 559 50. 2. dub. 1461 kšaft Kateřiny vdovy po Bartošovi zlatníku . . . . . . . . . . . . . . 559

Strana 577
Rejstřík jmen osobních a místních. Abršpach viz z Náchoda. Adam dlužník v Blatné 20. z Adlaru Jiřík, purkr. na Vor- lice 116, 120, 123. Agnežka kněžna Opavská 181. Aksamit z Liderovic Oldřich 310, 311. Albrecht markrabě Braniborský v přátelství s Jiřím z Poděbrad 213, 214. Albrecht kníže Mnichovský 71, 72. Albrecht V. vév. Rakous., titul a pečeť 189, 190, král Český 192, 211, 215. Albrecht VI. arcivévoda Rakous. přejímá poddané od kr. Jiřího (1461) 232, 233, spor s bratrem cís. Fridrichem III. 241, 247. Albrecht vévoda Saský, lantkrabě Durinský, markrabě Míšenský 275. Albrecht farář v Kovařově 320, 323, 324. Albrecht měšťan Praž. 520. Albrecht služebník Švamberský 26. Albrechtice u Chocně prodány (1440) 194; viz Zajíček. Alexander VI. papež (1493) 276, (1497) 277. Alexander pan, na Trutnovsku (1502) 406. Amcha Petr z Borovnice 92. Amlar Petr poddaný 487. Andres dráb z Mnichova 77. Archiv Český XV. Anna manželka Ferdinanda I. obdr- žela Trutnov (1539) 345. Anoli městečko v Italii 242. Antiochenský patriarcha Václav Králík z Buřenic (1400) 514. Antoniš od Oslův, konšel vinničný 578, 524, 538. Apicius Colo, cancellarius et ca- nonicus ecclesie Wratisl. 279. de Armen Rwhe viz Hoberyk. Arnošt kníže Opavské 219. z Atršpachu viz z Náchoda. Augšburk, Ušpurk, říšský sněm (1518) 145. Augustin z Bieliny s manž. Martou, držitel vinnice u Prahy 527, 532. Augustin od Husi z Nov. Města Praž. 530, 531; od Rakův ze Star. M. Praž. 552. Ausigerova louka kláštera Zde- razského 217. Austan Jokel poddaný 389; Nickl poddaný 389. Austn Myler podd. Adama Zylvara 498. Austu Hanuš podd. v Starých Bucích 477; Michal tamtéž 477, 478. B. Baba, hora u Prahy, vinnice 540, 546. Babí u Náchoda 171; viz Trau- tenbach. Badenská markrabinka 247. Bakalář Martin z Král. Dvoru 472, při soudě Trutnovském 479, 480, 482, 486-488. Bamberk město 297, Pannberk 73, biskupství 229; z B. Jan notář 172, 174; viz Gross. Barbora Uherská a Česká krá- lovna zapisuje Jaroměř (1445) 197, 203, obdržela Dvůr a Trutnov 344. Barbora v Chotobici 413. Barbora kramářka 117, 118. Barchan osoba 53. Barchanec z Vestce Jan 320. z Barchova Čeněk na Vyšehně- vicích 251; Markéta 374, 375, 380, 381. Bareš osoba 85; barvíř v Praze 555. Bárta purkrabě starý z Lestkova 50. Bártha dlužník 20; z Crhenic 23. Bartoloměj probošt Nové Říše 64. Bartoň kožišník z Král. Dvora 420. Bartoš služebník Švamberský 26, 123, písař Vorlický 127; svědek z Nov. Města Praž. 553, zlatník 559, 560. Bašty u Horaždějovic (1478) 25, 26, 28, Špitálská Bašta (1477) 23. Battista K. justiciarius (1800) 338. Baudyš Hanuš podd. Adama Zil- vara 498. A. 73

Strana 578
578 Bavar služebník 183. Bavor viz z Hustiřan. Bavory 71; nejv. hofmistr 1365 knížata 168; šlechta 133; vý- tržky do Čech (1490) 44. Bavoryně u Berouna zapsána 238. Bavůrek viz ze Švamberka. Bděnioves viz Běnoves. Bechartice (Bernartice?) ves k Žacléři 501. Dechyně zámek 149, 318, panství 22, svatba (1518) 138; viz z Lažan, z Šternberka, z Švam- berka. Bechynka Bernartický (1515) 112. Botkov ves k Žacléři 501. Dečov u Mostu 107; viz z Rab- štcina. Bečovský Jiřík, sekretář knížete Karla Minstrberského 422. Bedříšek služebník 183. Bčlá místo v Plzensku 103. Bělič Petr s manž. Annou v Praze 552. Bělov místo v Moravě 183. Bélovec misto v Mor. 182, 183. Rejstřík jmen osobních a místních. Berún Vaněk měšťan Praž. 553. | Bohuněk rychtář z Nišovic 5. Besermichl podd. z Oblanova 379. | Bohuslav z Prahy 532; podd. Běstovice ves u Chocně 200. v Rastelich 333. z Běšin Milota 3; Zbynék 161, | Bohuslavice ves 117. 162. Bezdékov ves k Trutnovu 501, 502, prodána 465. Bezdružický viz z Kolovrat. Bezerka viz Jezerka. Bezie Martina dědicové 386. Bezovské popluZi v Lanové 351. | z Bielkova Jan 240. Bierka viz Befka. Bílina viz z Lobkovic, Thým. Bílinská vína 136, 187. i Bilovec ves 171. Jan v Král. Dvoře 435; viz imon. Binovský Polák věřitel 182. Bláha viz Lvíkův. z Blahúst Jan purkrabí na Zví- | kově 7; viz Mnísek. Blankuov vína tři sudy 107. Blasius iudex curiae biskupa Vra- tislavského (1493) 276. Blata rybník u Kolína 269, 271. Bělovice, farář 200; z B. viz|z Blatna viz Libensky. Stojan. Bonák služebník 89. Benátsky vévoda Christofor Mauro 242, 247. Blatná, kostel svěcen (1515) 111; kámen 123; děkan 153; malíř a svatba 107, 108; viz z Rož- mitála. Denda Jan držitel vinnice 540, | Blatník ves zastavena 230. konšel Praž. 543. Beneda člověk dobrý 21; pod- Bláto Černé, ves u Kutné Tory | 40, 89. i daný u Prahy 522; Benedovi|BlaZek lazebnik v Praze 555; | sirotci 261. Benek držitel vinnic u Liboce 524. Benéškův Vaněk z Jaromiře 472. co dělá nožnice v Praze 533 ;; Bohušův Jakub z Dobrošova 323; Jan z Klisince 322. Bok Hanuš podd. 389. Bolechovský podd. z Ježovic 120. z Bolehradic viz z Kunštatu. | Boleslavský probošt 178; viz z Oimburka. Bolesud viz z Petrovic. Bonétice Levhartové na prodaji (1515) 109. Bor u Tachova, Merica 152; jar- mark 82; kaplan 147, 148; purkrabí 69; spitál stavěn 109- 113, 139, 140; viz Eisengrün, z Ošelína, z Příčiny, z Švam- berka, z Vrhavée. Bor (Velký u Horažďovic), Mar- tinus plebanus Buromensis 217. Borecký viz x Zclezna. Borek les ke Kolínu 268. Bořek viz z Dohalic. z Bořic Anna 438, 440, 441, 445, 451, 464, 466, 467; Jitka 441, 445, 464, 465, 471, 486; Šimek 361, 440-442, 445, 461, 462, 464, 467, 486; viz Chu- dobný. Bořita Hynck pan 122. Borkovsky rybník u Osic 230. Borky dvůr u Král. Dvora 348, 376, 381, 582, 414, 423; viz z Żelezna. poddany z Smilovic 120; z Żi- | Boromensis plobanus, viz Bor vutic 333; vinař u Prahy 524, 525, 533, 555. Velký. Borovany v Plzensku 80. Benešov mčsto 140, sjezd (1491) | Blština zámek a město, smčna za |z Borovnice viz Amcha. 0. Kolin 258, 259. i 50. Bénoves, Bdónioves, Vénoves, We-; Bobrk kováf v Jaroméri 204. | nussen u 'Touskova 22. Deran vězeň z Letiv 9, 10; Jan ze Skoronina 323. Berka viz z Dubé. Bochovec z Bochova Zbyněk, mar- j šálek Minstrberský (1487) 270, na Skaläch (1488) 272, 280. Boček viz z Kunstatu. | Berka (Bierka) z Násilé Ber-!z Boharyně viz z Hrádku, Pro- | nart, komorník krále Vladislava (1474) 258. Bernartice viz Bechartice, Be- chynka. středek. | Bohnický Jindfich odpovědník (1515) 114, 115. Bohomilecký rybník u Osic 230. Tiernartin otec na Zvikové 86.;Bohuminsk$ Jan 259. Beroun město, vsi zastaveny 238. 'Bohuň ze Lhoty 323. z Boršic Otík 254. Bort Jakob poddaný 356. z Bošína Zdeněk purkrabě na Ratajich 100, 120, 442; viz Franck. z Bošovic viz Svojše. Bozkovice hrad postoupen 189; z B. Beneš 189, z Černé hory 196, 197; Ješek z Svojanova 197; Jindřich z Nových Hradů 197; Vanék z Letovic 196, 197. Božejovice, Božovice prodány 3. z Božovic viz Jarošová. 

Strana 579
Rejstřík jmen osobních a místních. 579 Brada zboží darováno 185, hrad prodán 210. Bradáčův Jakub v Star. Městě Praž. 543. Bradatý Vít věřitel 182. Bradek Jan 182; Brádek z Ve- selé 191. Branibory viz Albrecht. Branišovský úřad u Zvíkova 155. z Branšova Mikuláš, purkr. na Domažlicích 136. Brath Hanus poddaný 479. Bratřejov ves kláštera Vyzovi- ckého 252. Bratřkovice viz z Turkova. Brayr Andrys podd. ve Star. Bucích 444, Andrle 490. Brázda z Srbec Vilém 191. Bražec ves n Náchoda 171. Břecštein zámek u Trutnova 363, prodán 442, 443. Břeh, Briege, ve Slezsku 195, 206, 214, 245, 246. Břekovec Bohuslav z Ostromeče na Hrádku 166. Břevnov kl., zboží zapsáno 176, opat 524. z Březí Jan na Chlumci 8. Březinice ves u Nořína 200. Březnice město 339. z Březovic viz Kroměšín. Břežany ves ke Kolínu 268, 269. Bříský odpovědník zemský 168. Břízka Václav, Vaněk, perkmistr hor vinničných 522, 524-528, 531-534, 536, ze Žďáru 523, 529. z Brloha Jan purkrabě na Podé- bradech 256; Matěj 232. Brlůžek poddaný 150, 151. Brné samota u Vel. Poříčí 171. Brno, cuda 39, smlouvy (1437) 189. Brod Bavorský, Furth 77, 78. z Brodce Václav 271. Brodská silnice z Prahy 549. Brož bečvář v Praze 557. Brožek svědek z Nůslí 553; švec z Vodňan 129. Brožovští sirotci z Kocléřova 496. Brtevník Mikuláš 424. Brujavský služebník 182, 183. z Brůny Petr, man Trutnovský 390, 396, 397, 400, z Brumy 503. Brus viz z Kovářova. Bruska u Prahy 540. Bryblice ves k Trutnovu 501. Brykl poddaný 477. Bucký, Budský viz z Habru, Zilvar. Budějovice České 11, 19, 23, 24, 29-31, 34, 49, 72-75, suffra- gan Olomúcký zde (1515) 111. Budivoj viz z Železna. Bndyně zámek 52, 89. Budyšínsko, manové 344. Bukovina ves u Kocléřova blíž Dvora Králové, zapsána 347, 348, 371, 376, 381, 417, 418, 430, 438-440, 443, 451, pro- dána 462, 463, 467, 468; 474, 484, 485, 495, 496. z Bukoviny Jaroslav 175; viz Kordule. Bukovský Zdislav 466. Buky Mladé, ves u Trutnova 346, 347, 349, 350, 358, 397, 407, 408, prodány 443, k Žacléři 501; Staré, ves, tvrz a dvůr 354-362, 373, 388, 396, 405, 419, prodány 443; 457, 469, 475, 476, 479; z Buků Václav 354; viz z Habru, Zilvar. Bulgarie rex v titulu kr. Ladislava 215. Bunclav viz Šalndorf. z Buřenic viz Králík, Tluksa. Burgaw markrabství ve Švábsku 244. Burghard probošt Vyšehradský (1367) 514, 515. Burgundie, válka (1513) 98. Burian pan 25, 35. Burian poddaný 19. z Burkendorffu viz Lohenstein. Buzěk poddaný 150, 151. Buzice místo 55. Buzický Bušek 55; Václav 147; Vilém z Buzic v Jeníně 163. Buzlice Anna panna 190. Buzov hrad 191; viz z Kunstatu. Býchory ves k Žacléři 501. Byczensis Oldřich conf. 213. Bydžov zboží darováno 185. Bystřice z Jinic Jan starší 240. z Bystřice a z Jarohněvic Jan 200. Bystřice, Habilswerd, městečko v Kladsku zastaveno 179. Bystřice místo 119. Byšický na Zvíkově 138. Byzel hora v Žatecku 218. Bzdina Duchek poddaný 120. C i Ch. Cajp Petr z Král. Dvoru 472. Calubor kovář Praž. 547. Camencz viz Kamenec. z Camru Kristina 353, 354, 357, 358, pí Úlibická poroučí statek dětem 359; 361, 362; 373. Cankl osoba 58, 71. Ceběvský v Kozolupech u Bez- družic 43, 77. Cegeyl Johannes 141. Celar Václav poddaný 487. Celjský hr. Oldřich, Cillensis 213. Cerhonice, Crhenice, Crhonice u Mirotic 7 23, 155, dvůr zapsán 293, 301, 313, manové 341, průhony 143; viz z Dra- žovic. Cerkvice viz z Holovous. Chalanec poddaný 15, 16. Chaň Sigmund konšel Praž. 520, 525. Cheb, jednání o mír (1455) 216, (1518) 146; ve Hbě 89; viz z Švamberka. Chlum ves k Švamberku 88. z Chlumčan Mikuláš 531. Chlumec viz z Březí, z Janovic, z Lobkovic, z Risenberka. z Chlumu Arnošt 412; Diviš na Kušmberce 191; Jan z Košm- berka 232; Jan Litoborský 400, na Jeřicích 338, na Petce (čti Pecce) 507, na Žirči 403, 404, 406-417; Jan na Svoj- kově 175; Jindřich 250; Petr 175, Chlumek 254; Zdeněk 250. Chlupatý Blažek ze Dvora 487; Jan, konšel vinničný 524, 527- 529, 532, 533. Chmelíř z Jehnědna Václav 325. Choceň 191, 192, prodána (1440) 194. 737

Strana 580
580 Rejstřík jmen osobních a místních. Chochol prodavač koně 20. Chodeček Jan v Král. Dvoře 435. Chodové 45, hájí svých svobod 58, vpády Němcův (1517) 135. Chomútov město 133. Choroušky ves zápisná 342. Chorušice ves zápisná 342. z Chotče Jitka 390-394, 424, 437, 449; viz Kule. z Chotěčic Pavlík 186, 187, 194. Chotejřina, Choteřina viz Hodě- jovský, Rous. z Chotejše Ondřej 321, 322. Chotěnice viz Litvín. Chotěšovský klášter 32, 93. z Chotětic viz Petřík. Chotobice ves a dvůr 367, 377, 387, 390-394, 410, 412, 429, 430, 433, zapsána 350-353, 437, 450, 451, prodána 401, 402, 455, 456, 459, 469, 470; viz z Kozojed. Chotouchov ves ke Kolínu 268. Choustník, písař 163; viz z Ko- zího. Chrášťany ves ke Kolínu 268. Chřeštovice, Křeštovice viz Rad- kovec. Chřinov tvrz 78; Chříňovec na Chřínově 35, Křínovec 78. Chrt Hosiňský a Dobřejovský 31. Chrudim město 192. Chudobina viz Zúbek. Chudobný z Bořic Havel na Kra- kovci 281. Chudý z Velošic Jan, sirotci po něm Jan a Kateřina 460, 473, 474, 479. Chvaleč ves u Trutnova 502, Kvalič 501, Kvalč 465. z Chvališova Václav, konšel vin- ničný 524, 532. Chvalkovský Zdeněk 414, 422. ze Chvalův viz Karlík. Chvatlina ves ke Kolínu 269. Cidlina řeka 269. Cidlina 117, z Vážec Jan 191. Cigl, podílník vinnice 519. Cikán man Trutnovský 404, 405; Hanuš v Čermné 383, 384. Cikánov ves 499. z Cimburka a z Tovačova Ctibor, hejtman mark. Morav. (1483) 263, 264; Jan Jičínský 251, 252, 255, z Jičína 263, 264; Jan z Tovačova 189, Tova- čovský na Boleslavi 263; Stibor z Dřevohostic 181-184. Cimpl poddaný 379, 400. Cinišpan Jan služebník Švamberský 128, 137, 138. Cipín z Cipína Petr, zákonník kláštera Milévského 295. Cirekvice viz z Holovous. Císař Jan z Hlinníka panoše 264. Cistercienský řád 177, 273, 274. Colo viz Apicius. Crhan poddaný 29. Crhenice, Crhonice viz Cerhonice. Ctibor od desk, perkmistr (1437) 517. Custr Mikeš farář Milévský 292. Cvrčovice viz z Odic. Czankar poddaný 477. Czetschke Hannos svědek 195. von Czirnaw Hayn 207, Opiczin 206, 207. Czotter Oldřich konšel Praž. 513. Č. z Čachrova Václav 323; Vilém 317, Kanický 45, 46, pur- krabí na Domažlicku 69. Čaněk Jan z Ježkovic 188. z Čankovic Hilbrant 191. Čáslav město 176, 224, 225, 255; viz z Podole. Čáslavky ves 197. Častolor dlužník 261. Častolovice prodány 194; z Č. Anna 186, Annička 193, 194; Kateřina 186; Půta 230, na Kostomlatech 250; hejtman na! Kladště s právem mincovním! 178-186, pozůstalost 186, 187, prodána 193, 194. Čaus od města Dvoru při soudu manském v Trutnově 377. Čéč (z Warnsdorfa?) 359. Čečajl rybník 57. z Čečelic Bušek 202; Jan a Je- roným 202, 203. Čech z Prostiboře Oldřich 451, 467; Václav v Hradci 414, 422. Čechy, vpády z Rakous (1478) 31, z Bavor (1498) 73, (1506) 77, 78, 80. Čechové cti dbalí 72; český jazyk v knihách úřadu vinničného 510-512. Čečkovice v Plzensku 39, rybník 35, 57, 74. Čejetický švagr Jana ze Švam- berka 40. Čejka z Olbramovic Jindřich 463. z Čejova Jan purkrabě na Zbi- roze 254. Čelákův Petr ze Lhoty 323. Čelevský farář 67, 68. z Čemin viz Růs. Čeněk pán (1504) 410. Čermná ves 355, 499, postoupena 383, 384, dvůr manský 506. z Černéhory viz z Bozkovic. Černého syn písař 93. Černěvice ves 36, rychtář 38. Černín z Černína Nathanael 476. Černý David, úředník Václava Vrchlabského 367; Václav slu- žebník 42. Čert osoba 101, Mařík 533. Červené u Zvíkova 38. Červenský viz Vávra. z Češtic viz Přiešek. Čičavec Pelehřim z Čičova 183, 184. z Čimelic viz z Rakovic. Čmelinský z Neprochov Jan 254, 317; srv. Šmelický. Čouch viz ze Zásady. Črnín u Berouna zapsán 238. Čuba z Humňan Jan 325. D. Dajm (Dejm) Mikuláš služebník 141, z Stříteže 324, 337, Dým 319. Dajmek Bušek 59. Dalckemberg Bernhart 214. Daniel kněz podobojí 323; z Obo- ry vinař u Prahy 557. z Děčína viz z Wartmberka. z Degernberka Jan 133. Dehetník les u Osic 230. Dejm viz Dajm.

Strana 581
Rejstřík jmen osobních a místních. Dětřich biskup Mindenský dostal |z Domantz viz Schellendorff. Orlík (1357) 286-288. iz Domaslavć Matouš 66. Dětřichovic Pavel, Jetřichovic, | Domaslavský krčmář 102. purkmistr Nov. M. Pra£. (1441) | z Domašína Domašínský Jan 200, 520, 587. 201. Dévin viz z Wartenberka. Dichylovsky JindfiSek služebník | 183, 184 Diosgyür v sev. Uhftích 34. Domažlice 36, 45, 46, 49, 57, 65, 68, 69, 72, 76-78, 96, zapsány 237; berně 856; kupci 158; purkrabí 79, 80, 82, 85; Divice viz Pětipeský. vpády Němců (1617) 135; viz Diviš z Nechvalic 27. z Branšova, z ova. Dlouhý Matys poddaný 477, 478. | Donat Jan 183, z Polomě 184; z Dlouhé viz Soudek. Petřík 182, 183; Václav z Tě- z Dlouhé Vsi Augustin, purkrabí! chlovic 417; Václav vinař u na Kolíně 256; Petr z Dobeve| Prahy 552, 553. 309, 314; Přibík 47. | z Donína Konrad 280; viz Hlaváč. Dmyitice, ves u Miléveka 294,| Dornhaimm Krištof 214. 296, 303, 308, 813, 314,.z Doubravice Jiřík v Heřmanicích Dmajštice 322. Dobeš věřitel 182. z Dobeve viz z Dlouhé Vsi. Dobevsky pan 9, 10, 14, 16, i Doudleb Jan z Nov. Města Praž. | 536. 83. |z Doudleb Petr 11. 581 Jindřich z Lipého 219, Berka 415-417, 424, 458, 464, 465, 471, 473, 480, na Dřevenici 284, na Dřevnicích 338, na Heřmanicích 433, 441, 442, na Žirči 425-428, prodává Žireč 433, kupuje Vyhnanov a Prorub 4834, vyměňuje po- zemky s Král. Dvorskými 434- 436; — Ondřej, nejv. sudí (1357) 288, 300; — Václav Berka z Lipóho na Šternberce 281 5 — Zdislav na Zákupí, nejv. sudí (1531) 838, na Lipém, nejv. hofmistr (1549) 342; viz Li- buně. 412; Hynek na Osově 274 | Dubenec viz Kordule. Dubikar Petr služebník Jana ze Švamberka 72, 73. Dublevice, kostel Matky boží 9. Dobřany, sjezd šlechty (1517)|Doudleby u Potšteina dvůr 188.|Dubňanský věřitel 8. 132. Dobřejovský viz Chrt. z Dobřenic Jan, hejtman na Po- débradech 262, 265, 266. Dobřenice ves zastavena 230. Dobřenský Zdislav 428. z Dobřikova viz Těhlovec. Dobříš 60, hrad zastaven (1461) Dráb z Lestkova Vojtěch v Mi- rovicích 333, 334. Draheničky ves 341. Drahkov viz Karlík. z Drahonic Adam 314. z Drasovic a z Hluboké Oldřich ; 287, 288; lesy 96. 254. | Dobrohostovó 21, 25, 82; Jiřík jz Dražovic Mikuláš na Crhenicích , 78; z Ronšperka 25, na Týně| 283. 317. z Dobrohoště Přech 304, 305. z Dobronic Jan, Lejtman na So- běslavi 310; viz Vítha Dobrošov ves kláštera Milévského 171, 294-296, 303, 308, 313, 814, 322, 323. Dobrovodský rybník 57, 80. z Dobu viz Hranostaj. Dochová, snad Radechová Dolní 171. z Dohalic Bořek Mikuláš na Ve- selí, hejtman kr. Hrad. (1562) 507; Prokop 232. Dolinitz Petr viz Kdulinec. z Doloplaz a ze Skrbené Václav v Praze 536. Dresko de Mertinsdorff JiH 276. Dfevnice, Dfevenice viz z Dub$. z Dfevohostic viz z Cimburka. | Sku 18. Talafüs. Drnovice zastaveny 199. Drozd pekaï v Praze 553. Drslav z Ochab 188, 184, bratr jeho Matějka 182. Drždec Václav v Kozolupech 43. Dr£el viz z Orlé. Dub Jakub z Velikó 320. 189. z Dubé Berka Aleš podkomoří z Domamyslic z DHinovóho Prokop | králové České (1474) 258; 240. — Jaroslav 179; :Duchoń mun z Radobytec Dunaj, ležení u něho (1476) 12. Duoñ Jan služebník Jana z Kravař z Doupova Jan místokomorník | de Dubrawicz viz z Doubravice. království Českého (1471) 256. |z Dubu Mikuláš Skalský na Slu- šticích, místosudí (1576) 382. Duchcovští páni (1523) 164. Duchek písať v Praze 538-540: vinať v Podole 514, 515. 841. 183. Durinský lantkrabě viz Albrecht. Drdák Matěj s manž. Margretou | Dusík podd. z Smilovic 119. Dušek poddaný z Janovic 119. ze Dvorce Oldřich, purkrabí na Velešíně 817, 818. ze Dvoróv Mareš panoš 2, 3. Dřevohryzy, Dřčvohřizy v Plzen-|ze Dvuoru viz Horšín. Dvůr viz Hrabiše. z Dřínového viz z Domamyslic, | Dvůr Králové nad Labem 341, 347, 356, 362, 367, 368, 385, 409, 470, zapsán královně Žofii (1399) 344; grunty šo- sovní 434-436; spor o výsady se Zilvarem 408 ; koupili rybník 466, 471; dostali Bukovinu v zástavu 371, 376, 484, 485, koupili ji a Kocléřov 496 ; mlýn 426, 426; přijímají léno 501; písař městský 346, 499; pří- sedící na soudě manském v Tru- 

Strana 582
582 Rejstřík jmen osobních a místních. tnově 364, 366, 377, 378, 380-386, 396, 392-401, 414, 417, 419-421, 423, 440-442, 448, 449. Dým viz Dajm. G. E. z Ebernic Jan 78, 79, šultas v Norimberce 98; 108, 109, 145. z Einsidle Jošt, de Eynsedil Jo- docus 221. Eisengrün, Eyzngrin Borovský zedník 87. Eksnar Andrle poddaný 498. Eliášův Pavel na Trutnovsku 453. Eliška králová Česká (1310), vsi její u Písku 289, 291. Elška panna (z Švamberka?) 26, 138. Emerstorf místo v Rakousích 241. Englický král vtrhl do království Franckého (1513) 98. sv. Erasmus, místo u Boru Švam- berského 35. Ezaus Prokop z Králové Dvoru, přísedící soudu Trutnovského 347, 380-386, 397, 401. F. Falc, vpády odtud do Čech (1518) 145, 146. Falk Sigmund věřitel 182. Feldkirchen u Štrubiny v Bavo- řích 296, 313. Fema panna, sestra Jana Zilvara z Pilnikova 360. Fenel husar, Vencl huser 62. Ferdinand I. má býti králem Řím- ským (1518) 145; dal Trut- nov královně Anně (1539) 345; titul 499, 500, majestát 501, bere přísahu od manů Trut- novských 502-505. Fetrle Vaněk zlatník Praž. 528, 549. Feyt Petr podd. z Vlčic 378. Fikar Lorenc poddaný 349. Filip hrabě Katzenelpogenský 244. Filip soukenník v městě Dvoře 347, 366, 367, 369, 371-376. Filipův Viktorin s manž. Annou v Praze 552. Fišar Jiřík u soudu manského 409, 410. Flawa z Rottenfeldu Vít, písař při soudu komorním (1575) 343. Forberk Hanuš poddaný 498. Formánek poddaný 120. Franc řezník a konšel vinničný 534, 536-538. Francie, vpád Angličanů (1513) 98; král Francký poražen od Švýcarů (1513) 97. Franěk z Bošína 207; z Vepic 318. Franěk ostrožník, úředník vin- ničný 539, 546, 547. Frankenstein město a zámek za staven 179, 195. Frankfurt, obchod do Čech 108, 145. Frankovic Jíra konšel Praž. 520, 541, 542. František probošt Ostřihomský, v kanc. král. (1422) 177. Fraybolt poddaný 455. Freinstatt v Rakousích, Cáhlov 233. Frewald viz z Močidlnic. Frickova hora na Petříně 522. z Fridberku Fridrich Kotlínský 341. Fridrich III. císař 12, 21, 31, titul 226, 243, 244; zve kr. Jiřího na sjezd proti Turkům (1460) 226; píše mu stran bratra svého Albrechta 233 až 236, 241, 247; dává mu list na hrabství Katzenellenbogen 239, 243-246, 277, 278. Fridrich vév. Břežský 245, za- snouben se Zdenou z Poděbrad (1454) 214. Fridrich vév. Saský jedná o sro- vnání s kr. Ladislavem (1455) 216, (1456) 219, 220. de Fullensteyn Jan 280. Fulnek hrad v odkazu 181, 184. Furth viz Brod. Fye Henricus registrator 177, 178. Gabler Walterus, konšel Pražský 513. Galm Wolflinus, konšel Pražský 513. de Gaudentino viz Šindel. Gaycova role v Hertvíkovicích 349. Gbinnar Němec 69. Gebawr Jokol poddaný 389; Ge- baur Pavel podd. 354, 368, 369; Gbaur Prokop podd. 444. Geiseler Šimon svědek 195. Gerhard opat Svatokorunský 300. Geršdorf 355; Gersdorf z Gers- dorfu, z Gerštorfu Jiřík 444, 445, 449, 450, 458, 482, 483, 494, Kerštorf 121. Gilgessie vězeň 9. de Gogkeritz Nicolaus advocatus prouincialis Misne 275, 276. Goliáš Velík konšel 549; Velík z Nov. M. Praž. 518. z Golu Hedvika 355, 356. Gross Jindřich z Trockawy, bi- skup Bamberský 73. Grotkov ve Slez., hejtman 276. z Gutštoina Albrecht Gutštein na Mělníce 284, 285; Burian 22, 63, 79, na Neč- tinách kamermeistr (1479) 316, hejtman krajův Žat. a Rako- vnického (1480) 36, † 63; Hendrych 81, 82, 84, na Švorcnburce, dává páliti v Če- chách 76, 78; Jan 79; Jiřík Všerubský 75, 76; Markéta na Prostiboři 142; Mikuláš 262; Wolf 59, 60; Ziguna hraběnka z Ortmberku, manželka Buriana z G. 59, 60. II. Habilswerd viz Bystřice. Habka paní 182. Habrovník ves pustá k Poděbra- dům 269. z Habru Jan, úředník Protivy z Rožmitálu (1473) 348, 349; Jan man Trutnovský 350, 356,

Strana 583
Rejstřík jmen osobních a místních. 583 357, 359, v Nové Vsi 366, 367, z Podstrání 369, Pod- stránský 370-377, 382, 388; Kuneš na Podstrání 377, 381, 382, u Dvora 403, 411, 414, 415; Markéta 497; Matěj v Star. Bucích, Bucký 349, 352 až 354, 356, 357; Mikuláš na Podstrání 377. Had Přibík z Paběnic 21, 314. Had Duchek z Král. Dvora 423, 440, 453, 460. Hadburk ze Sobušic Václav 274. Hajnov, Haynaw ve Slez. 194, 195, 207. Halama Petr z Kozárovic 339, 340. Haléř z Jičíněvsi Petr 456-459, na Kocléřově 461, prodal Ko- cléřov 462-464, koupil Buko- vinu 467, 468, 474. z Halunku viz Sovacký. Hamza ze Zabídovic Bořek 496. Hanuš kníže Zahaňský, smlouva o zboží s kr. Matiášem (1488) 272. Hanuš sladovník, konšel vinničný 554, 555; z Nov. Jičína 182. Hanzl poddaný 88; viz Šmid. z Harasova viz Hrzaně, Fricek. z Hardeku hrabě Oldřich 168. z Hasenburka Zajíc 372; Jan 89, z Kosti 211, nejv. děd. truksas (1491) 52; Mikuláš 52; Vilém 179; Zajícová Anna v Lanově 351. Hasištein viz z Lobkovic. Hašek pan (1489) 369. Hašek mečíř v Praze 560. Hattavuoz Pavel z Král. Dvora 472, 485, přísedící soudu man- ského v Trutnově 488, 489, 491-494, 496-499. z Haugvic Petr 51; Hugvic (Del- fin) hejtman hradu Pražského (1526) 168. Hawbolt viz ze Sleynitz. Havel z Draheniček man 341. Havel kolář v Praze 558. Havlec poddaný 322. Havlík kostelník 323; poddaný 118. Háza dcera Kristiny z Camru 359. Hazly, Haslach v H. Rakousích 157. Hecka Petr konšel Praž. 542. Hedvika kněžna Zahaňská, paní na Lipém 283. Hedvika Jan v Star. Městě Praž. 557; Václav konšel vinničný 538, 540, 541. Helfenštein viz z Pernšteina. Hencova role u Bukův 349. Henrich služ. Švamberský 128. Henzrychtová v Lanově 499. Hereš viz z Železna. Heřman osoba 40. Heřmancovic Jakub měšťan Praž. s manželkou Markétou 521, 522, 525-527. Heřmanice viz z Doubravice, z Dubé. Hermannus Jan komorník Vrati- slavský 274. z Hermesperku Vilém, purkrabě Týna Horšova 78. z Hermsdorfu Alžběta 401, 402; Krištof 401, 402, 429, 430, 432, 433, 447 ; Wolfgang 401, 402, 429, 430, v Kocléřově 432, 433, 447, 454-457, 459, 461. Hertvikovice ves k manství Tru- tnov. 346, 347, 349, 374, 501, 502, prodána 465. Hewn Ondřej 280. Hilarius děkan Všech Svatých, písař král. (1461) 238, Lito- měřický, administrator arcibisk. (1467) 4. Hilbrant z Vratislavě 402; viz z Čankovic, Hylbrant. Hlaváč z Donína 230; Jan z Tři- břich hofrychtéř (1487) 271. z Hlavatec viz Roubík. Hlavín Petr poddaný 323. z Hlince viz Tes. Hlinka Matěj měšťan Pražský a manželka Dorota 271. Hlinná v Plzensku 79. z Hlinníka viz Císař. Hlohov Veliký viz Minsterberk. Hložek z Žampachu Jindřich 452. Hluboká zámek 29-31, 298, práva manů 324, 334, vsi zápisné 302, 313; viz z Drasovic. Hnát Jindřich purkrabí na Kra- šově 254. Hoberyk de Armen Rwhe Kon- rád 276. Hoch Jan 552, 553. Hochhauzer z Hochhauzu Jan 218, 242, 243; Melchior 242, 243. z Hoděčína Jan Burjan 201. Hodějovský 9, 10; Mikuláš 56, z Hodějova 319, na Choteřině 332; Smil 312, 316; viz Rous. Hodík poddaný 333. Hodonín viz z Kunstatu. Holatcz Andres 195. Holemul, mlýn ve Vlčicích 379. Holec Sigmund z Květnice na Hostyni 124. z Holejče viz Šlikovna. Holešice u Milévska 9, 27, pur- krabě 32. Holešov viz z Šternberka. Holian Kliment, konšel Praž. 520. z Holic viz z Šternberka. Holič, před soudem v Trutnově 351. z Holohlav viz Otmar. z Holovous Otík 416, na Cerk- vici 410, 428, 430, 431, 439. Holub služebník Švamberský 10, 26, 28, 33, Václav 7. Holubovská vinnice u Prahy 536. Holý Jakub z Trhových Svinů 75. Holyně viz Vaněk. Homole z Ryzmburka Václav 253. z Honbic Alexí vládyka 280. Honige Nikel podd. 356. Honzgruff man v Lanově 499. Hořany ves k Poděbradům 269. Horažďovice 36, obleženy (1477) 23, (1478) 24-26, 30, sjezd (1518) 138. z Hořic Mikuláš Hořický ml. na Pecce 359, 369, 373, purkrabí kraje Hradeckého 374, 377, 381, 382. Hořický farář 11. Horka z Horky Jan 256. z Hornsperku viz Šalndorf. Horšín ze Dvoru 351, 352, Jan man Trutnovský 386. z Horšteina a z Vilhartic Vilém 256. Hortl Jiřík poddaný 479.

Strana 584
584 Horušanský z Roztok Jan, mar- šálek kn. Jindřicha Minstrb. (1479) 262. Hosiñskÿ viz Chrt. Hostín ves 381, Hostinný, město 455, 462; spor o výsady se Zilvarem 408; z H. Mikeš 355; viz z Šanova, z Waldšteina, z Wartenberka. Hostinského zástava na Blštině 269. z Hostky viz Rostěk. Hostonice ves kl. Milévského 310. Hostyně viz Holec. Hošťálek osoba 12. Houdek, Húdek služebník 183. Houdkovy rybníky u Král. Dvora 484. House, Hdse z Krumpsfua a z Podhradí Jindřich 200. Houžvička Mikuláš 517, 519, 521, 530. Hrabaně z Přerubenic Jan 259. Hraběnka dlužnice 261. Hrabišové manové Trutnovští 386, z Nové Vsi 206, 3068-855; Mikuláš Hrabiše 386, 407, z Nové Vsi ode Dvoru 408, 409, 411; Vaněk 376, 386, 407, 408, 411; Hrabišovský statek u Król. Dvora 425, 435, 442, 466, 504. z Hradce páni, dopisy 1, přínos (1515) 108; Adam nejv. kan- cléř (1623) 470; Jindřich nejv. komorník (1486) 267, (1492) 55, 56, zasnouben (1498) 274 ; (1495) 277. Hradec Jindřichův 21; viz z My- slína, z Říčan. Hradec Králové 208, 258, 414, 456. Hradec Štýrský, Grecz 235, 239, 241. Hradecká louka u Jaroměře 204. Hradecký kraj, poddaní 117, 119; hejtman lantfridni 197; pří- slušnost Trutnova 346. Hrádek viz Břekovec, z Trnové. z Hridku Jan Hrédek 385; Ja- nek purkrabí hradu Praž. 538; — Markvart Linhart 135, 136, — Martin z Boharyně 232, na Boharyni 253; Martin Radi- kovský, man Trutnov. 479 až 481, 485, 487, na Javorníce 488, 490, 491, 493, 494, 496 až 498; |— Pavel 280; — Samuel z Valečova podkomoří (1474) 258, (1475) 315; viz Sulkové. Hradištko zboží v Bydžovsku 185; tvrz postoupena 190, 191; ves ke Kolínu 268; viz z Kovaně, z Waldšteina. Hradiště (Choustníkovo) nad La- bem, Hradiško 95; viz Krupý, z Švamberka. Hradiště ves kláštera Ostrovského 202, 203. Hranostaj Jan z Dobu 175. Hrazánky ves u Zvíkova 322. Hrdlo man z Radobytec 341. Hrdlův zeť Vojtěch v Praze 542. Hrejkovice, Hrajkovice ves u Mi- lévska 9, 10, 294, 296, 303, 308, 313, 314, 319. Hrime£dice, Hfimézdice v Be- rounsku 52. ! Hfmota man z Nepodfic 340. Hroch z Mezilesic a z Tÿnce Jan 232. Hronov městečko prodáno 171. Rejstřík jmen osobních a místních. z Hustiřan Anna 473, 480, 490, 491, 493, 494; Bavor na Ne- zná&ové 414, 422, 423, 438; Diviš 414, 422, 423; Jan st. Rodovský 482, 487; Oldřich Rodovský 496; Václav Záruba na Třebověticích 413, 414, 422, 423. Huzenice ves u Zvíkova 88. Hü£vice MaHMk 528; HüZvicové vinnice 517. z Hvožďan viz z Obytec. Hylbrant Hanus poddaný 378; Jokel 356 ; Lorenc 379; Mer- ten 356; Tomáš 444. Hynek starosta komorničí (1512) 91. Hynkovská vinnice na PetHné 522, 545. Hysrle 140, Mikuláš 168, 169. I. Ilburg pan (1479) 261. Izák žid z Prahy 532. J. z Jablonné a ze Svatého Pole Hynek 254, 303, 314. Jâchimov, Jochmstal viz z Lob- kovic. Hruška Jan měštěnín z Tábora:Jakeš služebník 145. 55, 56. Hrůza pan u Mirovic 339. | z Jakśonova Kliment, kancléř Jin- dficha kn. Minstrh. (1487) 270. Hrzaně z Harasova Jan 342, 343; | Jakub kanovník Pražský, písař Václav 342. Hubatý Štěpán z Prahy 553. Huchlincův syn písař 93. Huda Jan soukenník v Praze 547. Hügvic viz z Haugvic. Huler Sigmund na Vorlíku (1400) 2 Humburk ves k manství Trutnov. krále Václava (1409) 516. Jakub fiümejstr Svamberskÿ 57; klíčník 79; kovář v Praze s manž. Uršulou 556; měřič hor vinničných 529, 533, 538, 558; písař Choustnickf 163; pod- daný 386, 524, 525; služebník panský 110. 501, 502, Humberg prodán|sv. Jakub, ves ke Kolínu 268, 465, Humbryky 500. z Humňan viz Čuba. Huncledr Václav vinař 535. rybník 259. Jakubec z Hrajkovic 319. Jakubův Jan poddaný 337. Hundt Gabriel, hejtman Grot-!Jamny ves u Zvíkova, kněz 24. kovsky 276. Hunger Vincenc v Budějovicích 73. Huské zboží, list na ně 11. Jan král Český, majestáty 215, 289, 382, 342, 370, podvr- žený 300; král Slepý 370. na Trpistech 156, Hrádeckf 33;!Hustasnskf snad Hostounsk$ 146. ' Jan vóvoda Opavský 180. 

Strana 585
Rejstřík jmen osobních a místních. 585 Jan pan (1585) 339; srv. ze|Janovskf odpovédník zem. 168.|Jelen soused v Král. Dvofe 485. vamberka. z Jarohnévie viz z Bystřice. Jan du Radiče?) hofrychtéř (1477) | Jaroměř město 253, za trest za- Jun maršálek Jana z Kravař (1433) 188. Jan biskup Vratislavský (1493) 274, (1497) 277. Jan kustos kapituly Vyšehradské (1367) 515. Jan rychtář z Jehnědna 38; fa- rář v Kovářově 318, 320, na Zvíkově 323, 324, opatem na Strahově 323, 324; rychtář v Lanově 446; kněz v Manětíně 17; kněz v Mirovicích 71; man z Nirče 341; opat v 0- seku 274; kolář z Poříčí 520; — z Prahy: Jan apotekář 537, chmelař 553, 554, šípař a vinař 555, vinař 537, od Dubé pře- vor řádu Joh. 523, z domu Kočovníkova konšel 560, od Kokuotka konšel 538, od Me- čův kramář 535, od Modrých slipàv 533, od Tří Studnic 551, od Tykví konšel 534, od Zaludu koniel 546; — podd. Příbramských 339; "kněz vrátil faru v Sepekovách 17; farář Stropnický, ať Rožmberský 295; lovec Švamberský 102; urkr. Zvíkovský 26 ; převor kl. elivského 64; srv. Johannes. Janák věřitel 182. Jandorfar z Jandorfa Krištof na Vrchlabí 501. Janek lékař Praž. 549, 566; ma- Mf, MaléHk, z Nov. M. Praź. | 546, 547. Janoušek poddaný 43. Janov rybník Švamberský 74. 166; z J. Dětřich z Chlumce 303, Jetřich 314; Jenec (1478) 27, Jan Jenec z Petršpurka no Petršpurce, nejv. purkrabí (1470) 811, (1479) 315, 316, (1491) 53, 54, (1492) 56, 59, 60. (1495) 72, hejtman zem. 53, 54, 56, 59, 72; Jan syn nejv. purkrabího 811, 815, 316; viz Špetle. Archiv Český XV. psáno Jiříkovi z Kunstatu (1445) 197, 198, poddává se mu (1448) 208-206, kupuje Vyhnanov u Prorub 482, 483; hrad z domu proboštského 204, 2056; viz Peřina. Jaroš poddaný 446; řezník 534, 535. Jarošová z Božovic 2, 3. Jaroušek Ondřej ze Dmajštic 322. z Jasanic Přibík 297, 308, 312, 316. Jastřáby (nyní samota řečená Ku- čeřavý, na levém břehu Vltavy u Orlíka) 299, Jestřáby 28. Javoré? osada při hranicích u Do- mažlic 77. Javornice v Trutnovsku dvůr 499. Javorník manství k Trutnovu 506. grunty 491, rybník 350; tvrz postoupena 390, odkázána 420, prodána 479, 480, 492, 493; z J. Anna 437, 488; Jan 350, 362, 3656; Janek 351, 352; Jiřík 387, 388, 390. 398, 399, 401, 402, 420, 455, 481, 482; Krištof 387, 388, 390 ; Mikuláš 387, 388, 390, 398, 399, 460; Salomena 398, 399; Sigmund 387, 388, 390, 398, 399, 401, 402, 419, 420, 422-425, 428- 432, 434, 437, 488, 440, 443, 445-447, 452-457, 459, 460, 462, 464, 466, 469-471, 473, 474, 480, 482, 487, zabit 499 ; Václav 420, 453, 460, 473, 474, 479, 480, 481, 482, 485 až 487, 492, 499. | Ječmének Matouš z Král. Dvora Janovice 119, se vzdaly (1620) ; 427, 472, v Záboří 451, 452. Jedle, Gyedl, ves kláštera Milóv- ského 289, 294, 296, 303, 308, 313, 314. Jedlice osoba na Zvíkové (1478) 21. Jednorožcové syn Řehoř 554. z Jehlice viz Pšenička. Jehnědno u Písku 88 ; viz Chmelíř. Jelecký z Jelče Jiřík, úředník desk dvorských (1540) 500. Jemice, Jemnice, viz z Račína. Jenec viz z Janovic. Jeník z Mečkova na Uhersku 862, 368, 368, 369, 372. Jeníkův Vilém 182. Jenín viz z Buzic. Jeníš z Přestavik 207. Jenišovice ves 322. z Jenšteina Jan na Skále 185; Pavel ze Skal 256. Jefice viz z Chlumu. Jeronymus poddany 487. Jesenná ves kl. Vyzovickóho 252. Jestfáby viz Jastfáby. Jestfebí ves ke Kolínu 268. Ješa osoba 559. Jetétice ves kl. Milévského 310. Jetřich pan v Potvorově (1489) 43. Jetřichovic viz Dětřichovic, Ko- Vářov. z Jevička, de Gewicz Langhans 516. Jezerka, Bezerka, vinnice u Prahy 584, 535. Jezovec Markvart 10. z Ježkovic viz Úančk. Ježovice u Rataj 88, 120. Jičín hrad v Čechách darován (1434) 185. Jičín hrad na Mor. odkázán (1483) 181, 184; viz z Cimburka, z Kravař. z Jičíněvsi viz Haléř. Jičínský Matěj v Praze 537, 586. Jihlava 88; opat 63, 64. z Jíkve viz Šváb. Jilemnice viz z Waldšteina. Jince viz Pešík. Jindřich převor Svétecky, Swe- censis 217. Jindřich posel 310. Jindřichova rota rejtarův 80. Jindříšek z Příbora 182. z Jinic viz Bystřice. Jinoch Jakeš, kanovník Pražský, 520; Prokop v Star. M. Praž. 520, 525. Jíra kovář z Klouk 165; mydlúř v Praze 540, 546, 547, koniel vinnićny 549, 550; ze Skoro- nina 822. Jirák poddaný 120. 74 

Strana 586
586 Jiří král svědčí o své víře 274- 276; poměr k Bohuslavu ze Švamberka (1467) 4; od pa- peže zván proti Turkům (1458) 221-223, (1460) 225, 226; směna o rychtářství Kutno- horské (1459) 224; od cís. zván k sjezdu proti Turkům (1460) 226, 227; Norimber- ským dovoluje obchod 227- 229; přijal poddané Albrechta vévody Rak. (1461) 232, 233; klejt poslim do Rima (1461) 236, 237; převádí právo zá- Johannes a Fontibus, konie] vin- nićny 547; uzdół koniel vin- ničný 552, 5653, kramáť s manž. Anničkou 528; lanthměřič kon- šel Praž. 513; krejčí konšel vinničný 522; viz Jan. Jonáš Jan a Vaněk z Král. Dvora 414. Jordan osoba 289. Josef krejčí z Král. Dvora 440. Jošt markrabí Morav. 215. Jozefův Martin 453, 460, 468, stavní k Žebráku oc na sv6| 487. syny 237, 238; dostal od cis. | Junossi Johannes konšel Pra. Katzenellenbogen (1461) 239, | 513. (1463) 243-246, 277, 278; smluvčím mezi císařem Alb- K. rechtem (1462) 241, (1463) 247; dopisy od vévody Benát- | Kába Valentin konšel Novoměstský skébo 242, 247, 248; narov-| 520. nání s kr. Matiášem (1464) | Kačinské lesy ke Kolínu 268. 248; slíbil nevýplatnost Lhoty | Kadaň, klášter 139; z K. Jakub Sádlovi 309, 312- pečeť 238;| registrator král. (1461) 238. zboží po něm 258; zápis vsf|Kaffunk rytíř 168; srv. Kawffang. kl. Milévského 311, jiné zá- |z Kalenic Beneš 309, 314. pisy 242, 243, 250-252, 255, Kalná Voda ves k 264, 269, 316, 331, 344; viz z Kunstatu Jiří. Jiří bisk. Pasovský, kancléř krále Sigmunda (1422) 177. Jiří opat v Norimberku 229. 179, 180. Jiří perkmistr. vinničný (1511) | Kaneček osoba 35. 581. Kanický Bohuslav 45; viz z Ča- Jiřice viz Pešík. chrova. 476; Lorenz 444, z Kamejka viz Mráz. Rejstřík jmen osobních a místních. 113, 140, 141, 167, Toušovský | Karlštein hrad obležen 294, 296, 442. 810; poddaní k němu 339; purkrabí 172, 173, 274, 275, 326; viz z Olbramovic, z Rož- mitála, Tluksa. Karlštýnka vinnice u Prahy 523, 527, 530, 532. Kartouského kláštera vinnice u Prahy 517, 521, 530. Kartyš Martin kovář 328. Karvulova husafova vinnice u Prahy 560. z Kasalic Jan 251. Kašperk zámek, Karlsperk, 42, 57, prodán 148; pře o výplatu 337. Kateřina markrabinka Badenská (1468) 247. Kateřina kněžna Minstrberská 262. Kateřiny Svaté ves ke Kolínu 208. Katha poddaný 118. Katzenellpogenské hrabství v Nas- sau darováno (1461) 289, (1497) 277, 278; hrabě Filip 244. Žacléři 501. | Kawifangk Jan 280; sry. Kaffunk. Kalnar Bartl poddany 444; JiMk | Kazimir markr. Branibor. 145. Kbel ke Kolinu 269. z Kbelska Petr 429. Kamenec klášter 221, zastaven | Kbelský Jindřich, konšel vinničný 530, 534-538. Kdulinec Petr z Ostromíře, psán Dolinitz, hofmistr kr. Jiřího 275 Jiřík rychtář z Crhonic 341;|Kanín ves k Poděbradům 269. Kekule z Stradonic Albrecht 128, syn Markusův v městě Dvoře | Kantorova vinnice u Prahy 582. 382; služebník 71; měšťan Kapléř viz ze Sulevic. Hradecký 455, 459; sladovník: Karas Simon, z Hradce 456; poddaný 333,| dvorských 504. 839; man Trutnovský 506. Jírův rybník Švamberský 39. Jistbice ves u Medhuje 171. z Jistebna Aleš 256. z Jistebnice Bartoš, písař na Zví- zuje zakládání vinnic (1358) kově 8; viz z Lobkovic. 509, 511, 512, 513. činí smlouvu s kr. Vladislavem o důchody (1474) 257, zápis 832, 354-356, 860, 362-364, 265, 381, 382. na Veseli 372, 375, 385, 389. Švamberský 42, 45, 102, 108, | Karlsperk viz Kašperk 38. 442; Petr 149; Václav ze Stradonic 97, 164, 336. komorník desk | Kelcz osoba 97. Keller Gorge poddany 379. Karel IV. cis., majestity 216, z Kemerswaldu viz Rederer. 289, 290, 300, o clech na!Kepina služebník 183. Vltavě (1366) 291, Orlík dává | Kerner Lorenc poddaný 356; v léno (1357) 286-288, naři- | Nykl 378. Kerštoríf viz Gerśdorf. | Kestfany 52, 54, 55, 96, 108, Johanna vdova po králi Jifím | Karlik pan 166, ze Chvaliv 199, | 150, 341. Jan z Neżetic na Drahkově | Křeléř Jan a Vilém 136; srv. Pfeléř. | Kladenský Zdeněk 167, 168. Johannes písař purkrabího 1056, | Karlovice dvůr v Kouřimsku 40.|z Kladorub Čeněk 182. z Kladrub viz Kozel. 

Strana 587
Rejstřík jmen osobních a místních. z Kladrubec Jan 47; viz Sádlo. Kladruby město 71; klášter 80, opat Prokop 22, Stanislav 115, 147, 149. Kladruby Ovesné v Plzensku 6. Kladsko hrabství 260, 264, 274, hrad a město 187, 188, 367, zastaveno 179, 180, prodáno (1440) 194; právo mince 178; hejtman 178, 194, 219, 221, 848; klášter P. Marie 221, 223; manovó 344; viz z Lich- tenburka, z Warnstorfa. z Klamoëe viz ze Véejan. Klamperna noëff, konéel vinniénÿ 546. 587 Markéta 421; Martin 347,|— Jiřík Bezdruïickÿ 50, 51, 848; Václav 451, 467, 468; Viktorin 348, 371, 374, 376, 880, 387, 417, 418, 421, 422, 424, 428-430, 432, 433, 438, 489, 461, 467; viz Haléf. Kocour Petr man Trutnovský 383, Kocourek v Záboří 427. Kocourek služebník 79, 80. Kocovský 90, Racek 19, 21. Kočovníkův dům v Praze 560. Kodov, ves Chodovská 136. Kofanec viz Kříž. z Kojetína Velislav jinak Václav, nejv. písař komory (1388) 289. z Kojšic Racek rozhodčí 537. Klamrina Jan od Žaludu, konšel | Kokašice v Plzensku 68. vinničný 547. Klatovy 72, 78, 140, 156. Kleneč u Domažlic 135. Klenovský pan 21. Kleyn Urban 476. Klíma vinař v Praze 542. Klimentů Vaněk z Kozárovic 339. Klimkovský služebník 183. z Klinšteina Cenëk prokurator (1480) 36. Klisín Menší a Větší, vsi kláštera Milévskóho 810; Klisinec 322. Klouky ves u Písku 165. Klučenice u Milévska 74. Kly ves k Poděbradům 269. Knajsniklová z Oblanova 379. Knerych Petr poddaný 490. Kneynrych Michal v Humbrycích 500. z Kněžic viz Stranník. z Kněžiček Diviš 361, 385; Markčta Kozojedská 360, 351; Sigmund 175. z Kněžmostu Václav písař krá- lové Barbory 198, Vaněk 206, na Zuzicích 545, 546. Knínský Jan, z Knína, konšel vinničný 536. z Kobolis viz Řehoř. Kobylníky ves ke Kolínu 268. Koch Ondřej z Veliké 320. Kocléřov ves a dvůr 3756, 380, 429, 432, 488, 454, 455, 459, 461-464, 474-476, 489, 492, 496; z K. Jan 380, 883, 421, 422, 427, 438, 451, 452; Kokütek Jan, kondel vinničný | 540, 541. Koloušek soused v Písku 28. z Koldic Albrecht 179, 187; Anna 186, 187, 193, 194; viz . Kolín poddaný z Veliké 320. Kolín město 266; panství 268- 270; směněn (1475) 258, 259; smlouva o výplatu (1487) 268; viz z Dlouhé Vsi. Kolínský Pavel 541. Koller Nikl poddaný 378. Kolmburk viz Kumburk. z Koloděj Jiřík 487, na Skalici 439, 449. z Kolovrat Albrecht na Krakovci 254, na Krašově 265, na Lib- šteině, nejv. kancléř (1508) 329, 33 . — Anežka manželka Kriótofora z Švamberka 104, 105, 126, na Vorlíce 158; — Beneš na Libšteinč, Libsteinský 45, 254; — Eliška manž. Buriana z Svam- berka 95, 98, Bezdru£ická 158 ; — Fridrich 237; — Hanuš 237, 238, na Zbiroze 28, 254; — Jan Bezdružický z Košátek komorník kr. Vladislava 106, 107; Jan st. na Mašťově 164; — Jetřich Bezdružický 16, 43; — Jindřich 237, 238, na Kra- kovci 61; nejv. sudi 89, 90; 105, 265, 266; — Václav Bezdruïickÿ 98, 169, na Košátkách, nejv. sudí dvorský 835; — Zbyněk z Kornhouza 254. Kolský z Kolovsi Jan, místosudí dvorský 500. z Komářic Beneš 318, z Kovářic 917. Komárov grunt u Král. Dvora 484, rybníček 418; z K. viz Pešík Komořany v Žatecku 218. Königshan, Kynykshayn ves pustá 465, Kynikshan 501. Konopiště viz z Šternberka. Konrád arcib. Praž. (1415) 172. Konrád kramář z Normberku, konšel Praž. 513. na Konstanci, vinnice u Prahy 541. z Kopidina Petr na Tfévaci 263 ; Zdeňata 185, 191; Zdeněk 253; viz Strannik. Koporeë, Koprez, ves v Žatecku 218. Korbel z Mědražic (1515) 114, 115. Kordule ze Sloupna Hynek 403, na Vřešťově 413; Jan 367, na Żirli 364, 392-896, ze Strachova 384, Strachovekf 396-401, na Vřešťově 395, 402, 403, 405, 406, 413, 419, 454, 455 ; Kateřina 405; Kor- dula 454, 455; Väclav na Bu- kovin& 464, 465, 470, 471, 486, 487; Žibřid na Dubenci 352, 353, 357, 384. Kořenský věřitel 57. Korneuburk v Rakousích 21, 24. z Kornhouza viz z Kolovrat. Kosmpierovy pozemky 35; srv. Kostnpier. Kosoř viz z Malovec. Kostelec u Vorlíka 124. Kosteleckého dvůr u Jaroměře 204. z Kosti viz z Hasenburka, z Šeln- berka. Kostka z Postupic Albrecht na 74? 

Strana 588
588 Rejstřík jmen osobních a místních. Litomyšli, odpovědník cís. Frid- richa III. (1461) 235; Bohuše na Litomyšli 200, 201, nejv. mincmistr 280. Kostnpier Jan z Mělnic v Luka- vici 3, 4; srv. Kosmpier. Kostomlaty viz z Častolovic. Košátky viz z Kolovrat. Košíř u Prahy 530, 539, 560; viz Názovský. Košmberk viz z Chlumu. Kotečník Jan úředník na Zvíkově 89. Kotlínský viz z Fridberku. Kouba ze Stražovic man 341. Kouba město v Bavořích 146. Kouřímští 41. z Kovaně Anna na Hradištku 265. Kovář služebník 33. z Kovářic viz z Komářic. Kovářík man z Mladotic 340. Kovářov u Milévska 294-296, 303, 308, 313, 314; desátky 318; farář 318, kněží pod jednou a podobojí 319-324; prodán 324; — z K. Alexandr 295; Barbora 53-56, 60, 320, 322, z Jetřichovic 324; Machna 303, 308, 313, 314, 318, 322, Margreta 295; Matěj Brus 294-296, 303, 308, 313, 314. Kozárovice ves 339, 340. Kozel z Kladrub komorník 26. Kozel Jan z Pokštýna úředník v ungeltu 169. Kozelské knížetství ve Slezsku 258. z Kozího Vilém, purkr. na Chús- nice 310. z Kozojed Jan, man Trutnovský 264, 348, v Chotobici 349- 351, 353-355, 358, Sulek 359; 360-364, 366, 367, 369-381, 383-385, 390-401, 403-408, 410-425, 427, 428, kšaft 360, 392, nebožtík 430, 431, 439, 450; Jitka 428, 429, 450; Kateřina 423, 424, 427-431, 439, 450, 451, 459, 460; Mikuláš 361, 394, Kozojedský 416. Kozojedská viz z Kněžiček. Kozojedy u Rataj 120. Kozolupy v Plzensku 43. Koželský Václav 334. z Kožlého viz Libuně. z Kožlí viz Kyselice. Krabec Václav 522. Krajcperk, Kreuzberg u Sušice 125. Krajíř pan (1476) 12. Krakovec viz Chudobný, z Ko- lovrat. Král poddaný 292. z Kralic Silvestr 184. Králík Václav z Buřenic, patri- archa Antiochenský, probošt Vyšehradský, kancléř (1400) 514. z Kralovic viz Strachota. Kramářík osoba 10; Kramaříkův Jaroš řezník a manž. Barbora 528, 529. Kramolná ves 171. Krásná Hora 120. z Krásného Dvoru viz Pětipeský. Krašov viz Hnát, z Kolovrat. z Kravař a z Jičína Jan, poslední vůle, 181, 182; Jiřík ze Stráž- nice 199; Petr ze Strážnice 199. Kravaře mlýn ke Kolínu (nyní Klavary) 269. z Krchleb Mikuláš 296. Krchov víska, psána Kykrow, 289. Křesice viz Sokol. Křičeň ves u Pardubic 230. Křínovec viz Chřínov. Krinsdorf viz Krymštorf. Křišťan z Louže v Praze 557. Křivoústý Mikuláš 536. Kříž Kofanec man Trutnovský 383, z města Dvora 414, 460; z Nierče man 341. Kříž platnéř v Praze 541, 542. Křížala Vaněk 558. Křížek zámečník v Praze 525. Krof Hanuš u soudu manského 409, 410. Kroměříž město 240. Kroméšín z Březovic Jindřich 191; Kroměšínský Jiřík 110. Kropáč Václav 91. Krsice ves zápisná 339. Krští (Krsy v Plzensku) 18. ze Křtěnova viz Rožňovský. Krtkovic Řehoř perkmistr vin- ničný (před r. 1445) 524, 546. Kruh les u vsi Mastnice 269. Krumlov Český 21, 38, 39, 50, 54, 143, 150-152, 299, 300, 312, 315, 318; klášter sv. Kláry 97; biskup světicí zde (1515) 113; archiv 291; viz z Petrovic, z Rosenberka. Krumlov Moravský 182. z Krumpsína viz House. Krupý z Probluze Jan 393, 397, 400-402, 404, 406, 407, starší 473, na Hradišti 474, 480. Krušina kolář v Praze 551. Krušinové viz z Lichtenburka, z Švamberka. Kryblice ves, nyní předměstí Tru- tnovské, prodána 465; pod Šolspergrem dvůr 498, 502. Krychnov ves ke Kolínu 269. Krymštorf, Krinsdorf, ves pustá 465, Krynstorf 501. Kryt z Vanvic Petr 396. Kryznar Martin z Trutnova 395. Krzkův zeť Václav konšel vin- ničný 522. Ktyl z Velenov Jan panoše 295. Kub z Jenišovic 322, z Něžovic 322. Kuba z Jehnědna 38. Kubík z Skoronína 322; Janek Košíř u Prahy 560. Kubka muž 559. Kuchařovští sirotci z Kocléřova 496. Kuchta soused z Vodňan 28. Kuchynka z Ledské Jan 207. Kučeř ves u Milévska 320. Kudrna Mareš z Kozárovic 339. z Kujav Beneš 182, 183. Kulasů Mikeš z Kozárovic 339. Kule z Chodče Hašek 392, z Chotče 394, 410, 416, 428, 430, 431, 439. Kulhánek Prokop, měšťan Praž. 547. Kumburk neb Kolmburk panství 121, 283; viz z Lichtenburka. Kuna viz z Kunštatu. Kunášek viz z Mosazného, z Pa- vlova.

Strana 589
Kunc Mikuláš 138, 139. Rejstřík jmen osobních a místních. — Vilém Kuna 282, 283; Kundrát apatekář v Norimberce|— Zdena zasnoubena (1454) 158. 214; viz Minstrberk. Kunčtická Hora hrad 2932; viz|Kunsüv Jakub v Praze 558. z Miletínka, Sudlice. Kunrát úředník na Zvikovd 16. z Kunratic viz z Letdv. Kunstat hrad postoupen (1445) 196; z K. páni, dílčí list (1472) 257, směna o Kolín (1475) 258, pecet 283; — Boček 116, 175, 224, 225, 237, 238, 242, 255, na Po- děbradech 257, 258, na Bu- zově 264, 269, koupil Náchod 171, 172. — Čeněk Kuna na Bolehradicích 264; — Heralt na Třebové 191, 196, na Plumlově 263; — Hynek 224, 225, 237, 238, 242, 255, 257; — Jan Boček na Polné 263, 264, 267; — Jan Heralt na Plumlově 262, 264; — Jan Kuna na Hodoníně 264, na Polné 282; — Jan Zajimać 89, 100, 116, 121. — Jindřich 224, 226, 237, 238, 242, 255, 257; — Jiří z Poděbrad (1437) 189, poručníkem 196, dostal Jaro- měř 197, 198, 203-206, pro- dává platy 200-202, dostal zboží po Čouchovi 208-210, správce království, koupil Velíš (1452) 210, potvrzen (1453) 211-213, přátelství s Albrech- tem Braniborským (1454) 213, dceru Zdenu zasnoubil 214, kvitován z účtů zemských 214, koupil právo na kníž. Minstr- berském (1456) 219, srovnání s Fridrichem Sas. (1455) 216, 219-221, správce a hofmistr 266, viz Jiří král; — Kuna z Bolehradic 189, 196, 197; — Procek z Opatovic 189; — Viktorin 224, 225, 237, 238, 242, 255, 257; Kunwaldský Martinek, purkr. na Štralmberce 184. 589 výplatu Zvikova a Protivína 306, zapisuje vsi Hlubocké 313, jiné majestáty 215, 291, 300 až 302, 338, titul 216, 300, pečeť 307, mrtvola jeho pro- hlížena 256. Kutná Hora 91, 294, 313, 520, | Lajtolth Jan 93, 131, Leitolt 76. směna o listy na rychtářství | Lampertice ves u Žacléře 465, 224, 263, mince král. 226, 255. Lampersdorf 501. Lanchut viz z Šumburka. Kutnaur (Jindřich? 1515) 109.|Lancl Václav oltářník 281. Kužel z Žeravic a z Kvasic Jan | Landek městečko zastaveno 179. 199, z Mořic 240; Jiřík z Qua- | z Landšteina Mikuláš, nejv. písař sic 240; Václav 240; Zich Svachův syn 199, 240. Kvačala poddaný 403, 404, 406, 407. Kvalič, Kvalč viz Chvaleč. Kvasice 200; z K., z Quasic viz Kužel. z Květnice viz Holec. Květoň poddaný 522. z Květova viz Váňa. Kvítek Petr poddaný 522. (1479) 316. Langhans Jan de Gewicz, měšťan Praž. 516. Langnov 209, Lanov ves a po- pluží 351, 361, 371, 391, 392, 396, 397, 400, 497, 504, 506, 507, viz Radecký. Lanovský Václav 455. Lantrogová měštka 49. LantSkroun viz z Pern&teina. Lapka purkr. na Rožnově 184. Kyjata Jan ze Zásady, hofmistr | Latinsky jazyk v knihách úřadu králové čes. 174. vinniéného 510, 511. Kykrow 289 (snad viska Krchov | Laubskÿ viz z Lub. u Petrovic, nebo Skrýšov mezi Chlumcem a Kamýkem). Kynik Nykel v Humbrycích 500. Kyntr Nykl v Humbrycích 500. i Kynykshan viz Künigshan. Kyselice z Kożli Jan 341. z Kyselova Otik v Jehnidnó 38. L. Labe řeka darována, prodána nebo zapsána 172, 173, 230, 268, 269, 348, 382, 383, 385, 395, 414, 415, 417, 423, 433, 435, 440, 449, 486, 494, 503, 504. z Labouně Jan na Zachrašťanech 2561; Markvart 210, z Brady 211. Labuť viz ze Švamberka. Ladislav král stvrzuje Jiřího z Po- děbrad za správce zem. (1453) 211-213, kvituje ho z účtů (1454) 214, vysílá jej k je- dnäni (1455) 216, 219-221, dovoluje Rosenberkům výplatu kl. Milévského 305, slibuje ne- in Lauczano místo, odkud klášter Žďárský měl desátky, 273. z Lazec viz Pecha. z Lazic viz Sudlice. z Lažan Bechyně 165; Burian na Bechyni 6, 17; Fridrich 383; Jindřich hejtman Vrati- slavský 171, 174. Ledr Bernart podd. 487. la Ledské Apolona 280; viz Ku- chynka. Legat poddaný 522. i Lehnice, Lignitcz, vévodstvi 245. : Leitolt Jan 76, Lajtolt 93, 131. Lekeš, Lexa osoba 551. Leksa podd. v Živuticích 333. i Lemberg George svédek 195. Leonara císařovna, choť Fridricha | MI. 244, Leonard perkmistr vinničný (1450) 542; srv. Linhart. z Leskovce Albrecht (1492) 56, 59. Leskovec ves kl. Vyzovického 252. Lestkov v Plzensku 46, 50, 87, 88; z L. Aleš 43, Bárta purkr. 50; viz Dráb. 

Strana 590
590 Lešany 89. Leštno 90-92; viz z Šternberka. Letnerova louka 217. z Letovic viz z Bozkovic. Lety v Prachensku 9, 10, 289, 290, 300, prodány 303, 304, 332; z L. a z Kunratic Jan Lieva viz z Říčan. Liňáček z Lestkova 50. Linhart opat Ždárský 273. Linhart perkmistr 542; mydlář v Praze 547 ; purkmistr v Nov. M. Praï. 542; pisat Svam- bersk$ na Zvikovć 6, 13, 14, 304. 16, 21, 22, 25, 28, 32, 33; Leupolt Mat. man Trutnovsky 386. | viz ze Hródku. Lev viz Simon. Lipći? Lipezij, rybnik u Król. Leva z Pecky 175; viz z Říčan. | Lhoty 387. de Lewbicz Kašpar registrator (1415) 172, 174. Levhartové viz Bonětice. Lhota ves kláštera Milévskóho 294-296, 303, 308, 313, 314; uKovářova 323; Kunšova 200; Pustá 443. Lhota Králova u Zvíkova 289, prodána 297, zápis 300, 306 až 309, 312, 316, 337. Lhota viz z Slavíkovic. Lhotka ves u Blatníka 230; Žabí z Lipé Čeněk (1359) 288; Per- tuolt maršálek (1446) 199; viz z Dubé, z Wartenberka. Lipí ves u Náchoda 171. Lipnice 448; viz Trčkové. Lipolthova syna krunt 58. Lipsko, studia čes. šlechticů 87, 64, 65. Lipščí páni 199. z Lipy Ješek 232; viz Trčkové, Salava. Lisa pan 10, 12, 31, 33, Lysa u Kolína 268. 839; Bohuslav 42 ; Zdeněk 74, Lhotský 99, 100; ze Lhoty Jiřík | 99. 281. Liscius Mikoláš, notář (1454) z Libchavy České Mikeš 201. 216, 217. Libensk§ Vaclav z Blatna, úře- dnfk na Roudnici 154. z Libhošče sirotci 182. Libice ves k Poděbradům 269. Libiněves tvrz 209. Liboc ves u Prahy 524, 526. Libodržice ves ke Kolínu 268, 269. Libšteinský viz z Kolovrat. Libuné z Dubé a z Koëlého Be- | Litoborské panstvi 121, 122 ; viz neë 309, 314. z Chlumu. Licek dvůr pustý ke Kolínu 268. | Litochleb Václav z Strachotína z Lichtenburka Krušinové kupují; 92, 148; Jiřík syn jeho 92. Trutnov 465; Bernart 488;|Litoměřice 284, 527, kustoš 139; Heřman na Miletíně 452: Hy-| kraj 107, sjezd (1517) 137; nek 488, na Kumburce 194,| viz Hilarius. na Kladště 195, 206, 207; | Litomyśl 201, Leuchtmischl 235 ; Jan 345, 465, 466, hejtman| dim biskupiv v Praze 551; manstvi Tratnovskóho 478, 481, | viz Kostka. 483, 484, 488, 489; Vilóm | z Litovic Bohuslav, král. proku- 345, 465, 466, 500, z Kolm-| rator (1487) 345, 864-366, burka, purkr. kraje Hradeckóho | 378; viz ze Svinat. 351; viz Trékové. Litvín z Remy&e v Chotéónicich Lichtnitainar pan (1477) 21. 310. Líčkov viz z Lobkovic. Lnáře 150. z Liderovic viz Aksamit. z Lobkovic Bohuslav Felix Hasi- Lisečiny (čti Lyšečiny) ves k Ža- cléři 501. Lišiece, Lišice ves u Záboří ke Kolínu 268. Liška Jan z Jenišovic 322 ; z Vy- soké Bohuněk a Prokop 250. Lithkův, služebník 183. Litický Jan, purkmistr v Král. Dvoře 347. ————— LEE iit Rejstřík jmen. osobních a místních. šteinský na Líčkově, hejtman król. na Jochmstale (1549) 342, 343; — Děpolt Popel 9, 27, na Chlumci 47, 49, 52, 53, 56, 59, 60, 317, na Bilinć 107, 187, 160, 164; — Jan starší, nejvyšší sudí dv. 845, na Zbiroze 499-506, nejv. hofmistr 508 ; — Ladislav na Chlumci a Ji- stebnici, nejv. hofmistr 343; — Václav 164, na Hasišteině 283. Lochnar doktor 141. z Lochovic Bořivoj ml. na Okoři 544. Lodomeriae rex 215. Lohenstein z Burkendorffu Petr 276. z Lomnice Jan Mezeřícký starý (1514) 105, 106. z Lompnice viz Stóblo. Lomy ves v Táborsku 18; v Pl- zensku 43. Lorenc vězeň 83. Losek Martin z Milóvska 321. Losos z Újezdce Vaněk 191. z Loučeně Zdeněk na Staré 263. Loučky ves kl Vyzovického 262. z Lovčic Jan, man Trutnovský 348; Zdislav 353, 371. Lštění (Lesstien) 52. z Lub Jan na Zalužanech 144; Vilém Laubský na Zalužanech 339. Lubín, Lůben u Lehnice 194, 195. de Luca D. v kanceláři papežské (1460) 226. z Lučic Zdislav 361. Lučkovice ves u Zvíkova 289, 800. z Ludanic Hynek 281. z Ludenic Václav, nejv. sudí cudy Brněnské (1483) 264. Ludvík král, křik že sešel smrtí (1517) 131, zpráva o jeho smrti 170; majestáty 126, 169, 325, 341, 345, 349, 363, 376, manům 334, 396, 397, 400, 405, 444, 458, 470. Ludvík kníže Bavorský (1478) 29. Ludvík falckrabi (1517) 133, 134. na Rokytném 

Strana 591
Rejstřík jmen osobních a místních. Ludvík apotekář v Praze 544. Luhovsky viz Lvík. Lukavice viz Kostnpier. Lukeš podd. z Zátaví 151. Lutonín ves kl. Vyzovick6ho 252. Lutuburgensis (Lucemburský) dux 242, 247, 248. Lužice Horní fojt viz Minstrberk. Lvík Luhovský 38; Lvíkův Bláha z Lomy 43; Lvik ze Slavic 203. Lyeva viz z Říčan. Lysa viz Lisa. Lysec ze Zásady v Studénce 174. z Lysovic Petr v Litoměřicích 527. Lyšečiny u Zaclófo, Liseciny 501. L£ovice ves ke Kolínu 268. M. Macek Matěj z Hrajkovic 319. Machek z Řemkova 323. Machňa purkr. na Fulnece 184. z Machovic Kunáš, purkr. na Maidáteinó 317, 318. Machutovská vinnice 530. Machüv Petr z Kr. Dvora 472. Mactolar osoba 80, Maitolar 85, Meytollar 127. Makoluský rybník u Rataj 119. Malenovice ves ke Kolínu 268. Malešického dluh 167. Malín městečko 268. Malovec Diviš 19; Kosoř z Ma- lovic Vilím, místopísař (1576) 382. Malovidy u Ratej 120. Malý Urban poddaný 444; Vaněk podd. z Klouk 166. Maňas z Poříče v Praze 566. Mančice ves ke Kolínu 269. Manda Zigmund 238. Manětín v Plzensku 17, 19, 87, 98, 102, 167. Mantua v Italii 221, 222, 226. Mareš man z Nepodřic 340; viz ze Dvoróv. Marienam Kašpar, kanovník Vra- tislavský 274. Mařík od Hřebenův, konšel vin- ničný 550-3, 557, Čert sla- dovník od Modrého kola 533; od Ohánčk, konšel vinničný 538, Mauricius a Flabellis 540, 541; viz Piprnuoškův. Martin vnuk Pavla Trubače 487% krupník a vinař v Praze 580; od Tří angelův 543; od Vlčího hrdla konšel Praž. 549, 552- 554, 556-560, Piknuosek 555, Pikrnuosek 550; volitnfk, üfed- ník vinniónf 589. Markl Hanuš poddaný 389. Markus v městě Dvoře 382, 414, 423, Jiřík 420, 423, 440, 505, synové jeho Jakub, Jan, Jindřich a Martin 494. Markvart Linhart pan 98; viz Jezovec. Marguart Malíř v Praze 546. Maršov ves v Táborsku 18; ves k Žacléři 501. Maršovici, Havel z Draheniček s M. 841. z Martic Otibor, hejtman na Švam- berce 88, 98. Martin farář v Boru, Boromensis 217; mistr špitálský (1437) 617, 519, 520. z Martinic Hynek maršálek krále Ludvíka (1510) 86. Maruš mlynář z Hrajkovic 819; svědek z Nůslí 553. Mastnice ves pustá k Poděbradům 269. Mašek od Král. Dvoru 366, 357, 362; kostelník ze Lhoty 323. Mášov ves u Zvíkova 323. Mašťov viz z Kolovrat. Matěj kaplan 17; opat Vyzovický 215. Matěj sestřenec Mat. Leupolda 386; z. Košíře 560; kovář v Praze 532; od Černé Za- hrádky 532, 533; od Krišto- fora, konšel vinničný 522, 524, 525, 527-529, 532, 533; od Zlaté Štiky 536. Matějka viz Drslavův. Matějkův Bárta podd. 165. Mathiae (Matěje z Chřenova) kva- tern desk zemských (1415) 172. Matiáš král Uherský 19-21, 24, 25, 34, narovnání s kr. Jiřím (1464) 248, propouští Vikto- 591 rina 268, 267, zápis o Kolín 268, 269, jedná s Jindřichem Minstrberským 272. Matiáš písař desk zem. (1460) 567; úředník na Lešanech 89. Matička služebník | Švamberský 182, 183. Matouš kněz 165. Matouš střelec v Praze 542, syn jeho Jan 543; rychtář ve Vrch- labí 367. Matoušek písař 184; kostelník 823. Matoušova louka u Kr. Dvora 414, 423. Matyáška poddaný 118. Matys poddaný v Oblanově 853. Mauricius viz Mařík. Mauro Christofor vévoda Benátský 242, 247, 248. Maušvic z Maušvic Martin 462, 463. Maximilian I. król Římský 98, 127, 129, 277, 279; IL cisał, 508. Maysnar Vondráček z Javorníka 487. z Mečkova Johanna 362, 363, 872, 481; viz Jeník. Medek z Waldeku Burian misto- komorník (1631) 338. z Mé&draZic viz Korbel. Medulan v Italii, Milan 97. Мей ем hrad, purkrabí 300, 817, 318. z Mělnic Pertolt 429; viz Kostn- pier. Mělník 198; viz Gmutštein. Méficka služebník 188. Merle Girg podd. 498. de Mertinsdorff viz Dresko. Mertlin kramáf z Hory, konšel Praž. 513. z Měšetic Mikuláš 308. Meytollar pan 127, Maitolar 85, Mactolar 80. Mezihoří ves kl. Milóvského 311, 316. z Mexilesic Markart 186, 187; viz Hroch. Meziříčský viz z Lomnice. Meznarovské popluží 358. Michael probošt Boleslavský, no- 

Strana 592
592 tář 178; probošt v Kladsku 221; kanovník Praž., písař král. (1420) 294; plebán a commendator Trutnovský 217. Michal tesař na Vorlíce 1165; zlatník a konšel vinničný 522, ; 524, 525, 528, 529. z Michalovic Jindřich, nejv. ko- mornik (1456) 219; Petr 186; Václav na Strakonicích, Mi- chalec 2, 3, převor řádu Sva- tojanského (1445) 523. Michelin Jakob podd. 356. Michle u Prahy, vinnice 529. z Michnic Erazim purkrabí na hradě Meidšteině 300, 314. Mika poddany 333. Mikeš farář z Bělovic 200; pekař z Prahy 619. Mikuláš pan (1535) 339. Mikuláš kanovník Praž. 160; skolastik Vyšehradský 514; 316, 318, 335, zastaveny (1421) 294, zápis zrušen (1430) 296, zapsány Oldřichovi z Rosen- berka (1437) 298, 305, po- stoupeny Bohuslavovi z Švam- berka (1473) 1, 312. Milhostic Dorota 463. Miličín v Táborsku 8-10; z M. Bohuslav, konšel Praž. 513; Jan a Přibík 264. Milota viz z Běšin. Mindenský biskup viz Dětřich. Minice ves u Zvíkova 289, 300. Minsterberk postoupen 186, 187, prodán 194, 219; vévodové Minsterberští 255, 257, na- rovnání mezi nimi (1479) 260, 261, 277, 278, o kl Žďár (1507) 282; — Albrecht 277-279, 292; — Anna zasnoubena (1493) 274; opat Kamenecký 221; opat Mi- | — Bartoloměj 282, na Kumburce lévský 289, 318, 320, 323, 283; 324; převor Zderazský 217,|— Hynek 262-264, 266-271, 274; 555; farář v Kovářově 320, 828, 324. Mikuláš lazebník Praž. 530; mistr pivovarský v Praze s manž. Nötou 553, 554; služebník Švam- berský 77, 80, 81, 149 ; zlatník z Tachova 528. sv. Mikuláš, ves ke Kolínu 268. Mikulášek kuchař 184; poddaný 18; věřitel 136. sv. Mikulášská vinnice u Prahy 551. Mikulec Jan podd. 165. Mikulov městečko k Blštině 259. Milčice ves k Poděbradům 269; u Zvíkova 289, 300. Miletín viz z Lichtenburka. z Miletínka Diviš 229; Jan na Sezemicích 232; Jiřík 232, na Pardubicích 253; Soběslav z Pardubic na Kunčtické Hoře 229-981; Vanék 239, Vyzdvi- hac 361. Milévsko městečko 87, 88, farář 292, kostel 335; klášter 60, volba opata 63, 64, zákonník — Jindřich 260, 263-267, 272, 274, 277-279; — Jiří 245, 277-279; — Karel 121, nejv. hejtman král. Rejstřík jmen osobních a místních. Mladička šlechtična 168. Mladota z Veselice 356. Mladotice ves 340. z Mlékosrb viz Rezek. Mlýnecký Petr pan 81. Mnich Martin 182. Mnichov 65, 68; Německý za lesem 77, 80, 135, 136; Mni- chovský kníže viz Albrecht. z Mnichova Štefan 348, 353, purkrabí na Trutnově. 360- 362. ze Mnichu viz Smrčka. Mníšek 33, Jan z Blahüsti, üFed- ník Bohuslava z Švamberka 13; viz z Dlahüst. Mníšek krajčíř v Praze 628. z Mochova Janek 191. z Močidlnic Baltazar na Frewaldě 356. Mohučské arcibiskupství 278. Monsterberg Henicze 195. Morašice ves ke Kolínu 268, 269. Moravův dluh 261. z Mořic viz Kužel. z Mosazného Barbora a Kateřina Kunášková 395; viz Temric. Most město 217; hrad, hejtman 243; viz z Weitmile. Čes. a fojt Hor. Lužice 169, | Mo&uov Veliký i Malý 183 (snad 170, 274, 277-279, 282, hejt. | Mošnov ves u Jičína v Moravć). Hlohovský 284, '285, 422; | Moiivic z Robsau Hanus 447. — Kateřina 262, 268; — Viktorin hrabě Kladský, hejt- Moudrf Simon od Órného Ned- věda v Praze 539, 543, 547. man Moravský 238, 242, 260- | Mrácký Petr 140, Mradský 168. 262, 274, od kr. Matiáše pro- | Mráz z Kamejka 50. puštěn ze závazku věrnosti 263, | Mstich služebník 183. zápis na Vyzovice 264, smlouva | Muckovský pan 149. o Kolín 258-260, o Rataje | Muckovský rybník 57, hořejší 270, poručnictví 272, právo 74. na Katzenellenbogen 277-279, | Muštovinny peníze 85. srovnání s kr. Matiášem 267;|Mýdlo Matyáš, konšel vinničný 269, činí poručníky po sobě 272. Viz z Kunstatu. z Mirošovic Václav 164. Mirotice 23, průhony 143. Mirovice městečko 99, 334, kněz; 549, konšel Star. M. Praž. 551. z Myslíkovic Aleš 307. jz Myslina Anna v Praze 522; Václav hejtman na Hradci 62, 70. 70, pečeť 339, 340, rychtář !Myškovice ves ke Kolínu 269. hádá , Radkovec, Straka, | Mýto Vysoké 192, 200, 201, iro ký. 295, statky 286, 289, 292,|Míšeň 78, 85, 216; viz Albrecht. Mak z Vysokého Mýta Matěj 393, 303, 308, 310, 311, 313-z Mitrovic viz Vratislay. 

Strana 593
Rejstřík jmen osobních a místních. N. Náchod hrad a město 266, pro- dán 171; z N. a z Atršpachu Jan 206; Petr Abršpach 122, Atrzpach 117; viz z Smiřic. Nachval pan 21. Načeracký Vaněk, rukojmí 556. Nadřínek Jan rukojmí 520. Najpergar pacholek 23. z Nakla Apolena 418. z Näsil6 viz Berka. Naškovec Vaněk 530. Navarov hrad dobyt 208, 209; viz ze Zásady. Nayman Hanzl podd. 349. Názovský dvůr v Košířích 545. Nebielovský služebník 128. Nebovidy ves ke Kolínu 269. z Nebřehovic Mikuláš 312. z Nechvalic viz Diviš, Žáček. Nečtiny viz z Gutšteina. z Nedachlebic Zich 199. Něhošovice, Nynšovice ves, na Vo- lyňsku 5. Němci, volba krále (1519) 150; pohraniční spory s Čechy 16, 44, 67, 68, 93, 135, 136; německý jazyk u české šlechty 66, v knihách úřadu vinnič- ného 510-512, překlad latinské bully 222, 223. Němčí, Nymptsch ve Slezích 207. Němčice dvůr k Poděbradům 269. Němec kolář ve Zvikové 155; viz Salaba. (Nemyéevsi) Petr z Němičevsi 210, 211. Nemluva Mikuláš měšťan Praž. 520. Nemojovice ves pustá k Trutnovu 486, 508. Nepodřice ves 340, 341. Nepomucký rychtář 21. z Neprochov viz Čmelinský. Nešperák poddaný 118, 120. Něta manželka Mikuláše mistra pivovarského v Praze 563. Netolice město 21. Newnburg na Innu, panství 246. Neythart Jeronym Johannis, no- tář (1498) 276. Neznášov víz z Hustiřan, Olbman. Archiv Český XV. z Nežetic viz Karlík. Něžovice ves u Zvíkova 322. Nicenský kardinál, legat 248. Niczl Hans 145. Nikl pan v Hradci 21 ; tesař 87; Nyklovská dědina u Jaroměře 206. Nikodem držitel vinnice 552, 553. Ninkovice u Mil6vska 319. Nireč, Niereč ves 341. Nisa v Slezích 274, 276, 282. Nišovice, Nynšovice, ves na Vo- lyńsku 5. Nivnice ves kl. Vyzovického 252. Norimberk, Norberk v Něm. 28, 69, 76, 78, 80, 84, 98, 177, 181; purkrabí 213, 214; kl. sv. Egidia 229; obchod 108, 138, 158, skrze země České 227-229, vytlačování 82; sjezd proti Turkům (1460) 225, 226; viz Phintzig. Nořín ves 200. Nos Jindříšek 182. Nosek rotmistr 30. Nová Říše, klášter 64. Nová Ves ke Kolínu 268. Nová Ves na Trutnovsku viz z Habru, Hrabiše, Podstrání. Novák podd. 88, 120; Jan z Sobě- dráfo 328. Nové Město za Vídní 245-247, 448. Noverra u Medulánu, bitva (1513) 97. Novodvorský služebník 118, 119. Nový Hrad prodán (1440) 194; z Nových Hradů viz z Bozkovic. Nisle u Prahy, vinnice 552, 558. Nüze? Nutz? Urban podd. 354. Nymptsch ve Slez. (Němčí) 207. Nynšovice, Něhošovice, Nišovice ves na Volynsku 5. 0. Obec les u Jaroměře 214; louka u Javorníka 491. Oblanov ves k manství Trutnov- 593 z Obříství Jan 538-540. z Obytec a z Hvožďan Bohuslav 12, 13. Ocásek platnéř v Praze 543. z Ochab viz Dralav. z Odërad (Vodérad) Vlaëték 191. z Odic (z Vodic) Vaněk v Ovréo- vicích 210. Odřepsy ves k Poděbradům 269. Ohař ves u Zvíkova 289, 300. Okoř viz z Lochovic. Okout Matěj, rukojmí 519. Olbman z Neznašov, purkrabí Stra- konický 308, Olkman 812. z Olbramovic Kuneš, purkr. na Karlšteině 172-174; viz Čejka. Olecovice (Olešovice blíže Úteré- ho) 86. Olešnice ves k Žacléři 465, 501. Olešnice ve Slezsku, archiv 171, 225. - Olkman viz Olbman. Olomouc 193, 240; kostel sv. Mauricia 281; biskup 215, 8 jeho světí kostely v Čechách (1515) 111, 118. Olšany u Prahy 547, 556. Ondra, Ondřejek sedlák 207, Von- drák 118. Ondrášek z Brodu 78; podd. 18, 88, 120; přívozník 324. Ondřej pan, při soudu Trutnovském 487. Ondřej opat Milóvský 835; pleban v Mostě 217; probošt Zderaz- ský 655. Ondřej perkmistr (1448) 537, 538. z Opatovie viz z Kun&tatu, Procek. Opatovice ves ke Kolínu 268. Opatovského kláštera zboží 229, 230, 250. Opavsko 274; viz Agnežka, Arnošt, Jan. Opek Matys podd. 350. Opicz viz Czirnaw. Opl pan (1488) 40. z Opočna Jan 176, ze Záp 265, na Opočně 266. skómu 850, 858, 879, 899,|Opolany ves k Poděbradům 269. 400, 443, 455, 500, 509, Opozdil sluïebnik 49. Vovlanov 501, prodána 466.|z Orlé Vilém na Driele 207, ze Obora u Prahy, vinnice 557. Zdržela 201. 75 

Strana 594
594 Orlík, Vorlík hrad 15, 163, 327, v léno Dětřichovi bisk. Min- denskému (1357) 286-288, ku- pován 96, stavby nové 114, 116, 120, 123, 126-128, clo z vorů 291; Orlický pán 10, 96, purkrabí 128; archiv 1, 286; viz z Kolovrat, z Perkova, z Švamberka, Zmrzlík. z Ortmberku Ziguna hraběnka na Tachově 63. z Osečan Jan 303. Osek klášter 274. Osek zámek koupen 164; ves da- rována 172, 173. Osek Veliký ves k Poděbradům 269. Osice tvrz (1460) 229, 230; Osičky 230. Oslovský farář 1563, rychtář 155. Osov viz z Doubravice. Ostřihomský (Strigoniensis) pro- bošt František 177. Ostromeć 42; z O. viz Břekovec. z Ostromife Beneś 360. Ostrov, Schlackenwerth 145. z Ostrova viz Talafüs. Ostrovský klášter 202. Ostrovský rybník v Plzensku 3, 57, 74, 85, 87. z Osvětima Anna kněžna 186, 188, 193. Ošelín v Plzensku 145; z O. Bušek, hejtman na Boru 44, 46, Vošelín 49: Vošelenova Anna 86; viz z Šternberka. Oškobrh ves pustá k Poděbradům 269. Otava řeka 16. Oth Šimon podd. 477. Otík viz z Boršic. Otmar z Holohlav ml. Jan 449, 450, Prokop otec jeho 451. Otta Martin podd. 354. Ottonis Seydlinus koniel Star. Města Praž. 513. Ou- viz Ú- Ovčáry ves ku Kolínu 268, 269. P. z Paběnic viz Had. Pacolt Jiřík z Trutnova 395,! 498; Václav v Trutnově 498, 499; Pacoltova role 349. Pačín v Plzensku 68. z Pa . . iek Jan ml. purkr. na Ratajích 88. Pala Petr, kon&el vinniónf 534, 536-538. Paletkóv syn 27, Palicküv 28. Panec Jakub ze Dmajitic 322. Papiensis Ja. registrator papeZ. (1461) 237. Par z Veliké 320. de Parchwitz Zedlicz Otto 280. Pardubice viz z Miletínka. Pafedly, Paredl ves v Žatecku 217. Pasov v Bavořích 156; biskup Jiří (1422) 177. Pastorkov ves 171. Pašek Jan mistr (1513) 94. Pašek věřitel (1438) 182. Pataviensis viz Pasov. Pátek ves u Poděbrad 269. Pátek vinnice u Prahy 553. Paterník Mikuláš svědek 540. Paul posel 18, Paul N. 26; Paulus a Rebecis v Praze 547; viz z Pruku. Rejstřík jmen osobních a místních. Peřina Jan z Jaromiře 381, 403, 411, 485. z Perkova Jan, písař Vorlicky 187. Perníčkova Matějova Anna z Malé Strany 522, 523. Pernšteina Vilém na Helfen- šteině 263, nejv. maršálek kr. Č. a nejvyš. komorník cudy Brněn. (1486) 39, složil hofmistrství 103, 104; — Vojtěch nejv. hofmistr (1514) 103, na Lantš- krouně (1515) 283 ; viz z Šum- burku. Pertolt pan (1433) 182; Pertol- 528. tova Manda a z Peryce Majdalena 475, 476. Pešice z Mášova 323. Pešík z Komárova Jan ml. na Komárově 333, na Jiřicích a na Waldeku 338; Jindřich na Příbrami 333, 334; Kunát 332; Petr 333, 338, 339; Václav na Jincích 333. |Pětipeský 168, z Krásného Dvoru Vilém v Divicích 243. Pavel kněz, původce bouře v Jaro- | Petka, čti Pecka 507. měři 203; opat Vyšebrodský | Petr opat Želivský 64. 300; probošt Zderazský 217. Pavel uzdář z Košíře 560; z Malé Strany 522; plätennik 523; od Bab z Prahy 546, 550; kuchmistr Svamberskf 146, 147 ; písař soudu Trutnovského 846, 428. Pavlík poddaný 118; z Újezdce, držitel vinnice u Žižkova 549; viz z Chotěčic. Pavlišov ves u Náchoda 171. :Petr hajný 322; z Lysovic, měšťan Litoměřický 527 ; pasto- rek Mikulášův z Nuslí 558; ze Skoronína 322; poddaný 74; zedník 123. Petřík z Chotětic 256. Petříkovice ves k manství Trut- novskému 501, 502, prodána 465. Petříkův Ma'čj man z Crhonic 841. z Pavlova Kunášek ve Vlčicích | Petříkův sladovníkův dům v Pra- 347-364, 389, manž. Kateřina a kšaft 360. Pavlovice v Plzensku 80. Pech z Něžovic 322. Pecha z Lazec Jan 201. Pecka zámek 349, prodán 382; ze 551. Petrous Janek 46. z Petrovic Bolesud a Petr Předbor 292; Kunrat purkrabí Krum- lovskf 6, 11, 94, 38, 314. iPetršpurk viz z Janovic. psáno na Petce 507; viz z Ho- |Petrzswald služebník 182, 183. řic, Leva. Pečky ves ke Kolínu 269. | Pótura poddaný 120. |Pfeléř osoba 6; srv. Kfeléř. Pek Michal z mésta Dvoru 402.,Pfreundar Paul, purkrabé Doma- Pekárek z Malé Strany 537, 538. | Bello mlýn u Medhuje 171. Pelešický Jan 499. | žlický 76, z Pruku 77. |Phalter poddaný 379. IPheil Hanus poddaný z Vlčie 

Strana 595
Rejstřík jmen osobních a místních. 378; Phayl Kunce 379; Pheyl 79. Phigar Hanus podd. z VlGic 879; Prokel 378. Phintzig de Nurnberga Ludvik 276. Pibran Jessko koniel Star. Mósta Prag. 513. Pichláček Jan z Kr. Dvora 472. Pihla Jíra poddaný 165. Pikna Mikuláš z Předbořic, farář v Kovářově 321, 322. Piknuosek, Pikrnuosek Martin 550, 565; srv. Martin, Pipr- nůšek. Pilař Jiřík z Kr. Dvora 472. Pilnikov ves 356, 363, 388, 396, 408, prodána 443, zapsána 457, městečko propuštěno z manství 396; viz Zilvar. Piprnuoškův Mařík v Praze 552; srv. Piknuosek. de Piscia D. 237. Pisek mösto 7, 26, 28, 66, 94, 149, 335; purkrabí 290, 301 ; spor se Zvíkovskými 143, 151, 165, 166. z Písnice Jan, místopísař (1531) 338. Pius II. papež zve kr. Jiřího k 595 48; chmel 166; zedníci 112; | Poříčí Malé 171. sjezd (1506) 79, (1517) 133; | Poršíce (jinak Poříčí, Parschnitz) 166; nová mše 152; Plzeň Nový, Plzna 61, sjezd (1493) 67; Plzenští 21, berou pole 25; kraj 2, 67, 75, 78; viz z Bvamberka. z Pobivazek Mikuláš 210. Počepice, Podčepice, tvrz u Se- dlčan 292; z P. Václav v Po- čepicích 332. Podbecký Jan 41. Podbřeží ves u Cidliny 269. Poděbrady 263; hejtman 262; panství 268-271; o ně(1495) 277; viz z Brloha, ves k manství Trutnovskómu 501; z P. Jakub 474-470, 482, na Koclófovó 483-489, 491-498, v Dvofe Kr. 499. Posonium, Preápurk 179. z Postupic viz Kostka. Potátein zámek, prodán (1440) 194, 208, vyplacen 265;z Poten- štajna Vilém 295. Potvorov v Plzensku 43. Povlic Bartl poddaný 444, Povlič Bartoš 477. narovnání | Pozdéchov ves kl. Vyzovického 252. z Dobřenic, z Kunštata, Jiff|z Pozdétina viz Třebíčský. král, Podhoří manství u Kr. Dvoru 447, 448, 501, 502, 506, 508; prodáno 497; z P. Ondřej 471-473, 496, 497. Podhradí Zvíkovské, městečko 15, 824. z Podhradí viz House. Podmoklský pan (1513) 103. Podmokly ves k Poděbradům 269. Podol u Prahy, vinnice (1400) 514, 515. výpravě na Turky (1468) | Podolí u Zvikova, přívoz 38. 221-998, (1460) 225, 226,|Podstrání, Nová Ves u Králové poslům jeho dává klejt do Říma | Dvora, manství 388, 408, 409, (1461) 236, 237. z Pivína Ambrož, hejtman na Ratajech 40. Pivonožka člověk zabitý 69. 411, 441, 442, prodáno 376, 415, 417; viz z Habru. Podvinská Svata, 547. Pohoří v Prachensku, kostel 70. z Pizdratic Jan maršálek Jana|Pojedy ves 209. z Kravař 184. z Pokštýna viz Kozel. Planá u Tachova 69, 77, 93, 95, | Polabí, louky v něm 448. kostel sv. Anny svěcen (1515) | Polák viz Binovský. 111; Planští páni 43, ze Že- berka 50, 51, 77, 98, 167; Bušek 365. Plaské vinnice 521, 530; Plas- kých mnichů dědina 545. Plesnar Thomas, poddaný 356. Plešiště ves k Milévsku 289. Pleštice u Sedlčan 292. Plosmpergar osoba 58. Plumlovský Petr 199; viz z Kun- štatu. Plzeň 4, 24, 35, 68, 78, 79, 110, 294, 813; klášter Čern Polanka ves kl. Vyzovického 252. Poličanský Prokop, úťedník 436. Polisy ves zastavena 230. Polná postoupena 261 ; viz z Kun- statu. z Polomě viz Donát. Polsko, král (1516) 129, obchod 227. z Pomberku viz Šlechta. Popel viz z Lobkovic. z Popovic Jan 240. Poříčí ves k manství Trutnov- f$! skému 405, 502, viz Poršice. Požarský věřitel 182. Prachatice 6, 148 ; Prachatický pan (1476) 12; viz Litochleb, a Rožmitála. z Prackenfelsu viz Waldstromer. Praha, Staré Město, dům u Bab 546, 550, u Bílého Lva 532, u Černého Nedvěda 547, 550, 551, u Černé Zahrádky 532, 549, a Fontibus 547, u Hřebe- nův 550, 551, 557, u Jedno- rožce 549, Kočovníkův 560, u Kokuotka 538, u Modrého Kola 538, u Modrých Sloupův 633, u Nedvěda 539, u Ohá- nek (Flabella) 538, 540, u Oslů 518, 524, 538, a Rebe- cis 647, u Slonü 535, u Stříbr- ného Prstena 538, Špitál kři- žovníků 74, u Točenice 555, u Tří Angelův 543, u Tří Bratrů 543, u Tří Korun 520, u Tří Králů 538, 540, u Tykví 534, u Tří studnic 551, Ungelt 169, u Vlčího hrdla 549, 555, 560, u Zlatého prstena 523, u Zlaté Štiky 536, u Žaludu 546; — Nov6 Mösto 271, 514, düm u Husi 530, 531, u Kocourův 518, u Mečův 5356, 547, Poříč 520, 556, Zderazská brána 551 ; měšťané 556, vinnice u věže okrouhlé 542, 544, 560; — Malá Strana, Menší Město 271, vinnice 516, 522, 523, Petřín, 75* 

Strana 596
596 Rejstřík jmen osobních a místních. vinnice 516, 522, Strahov 557; | Příbram město 339; viz Pešík,|Pustějov ves u Opavy 183. Ujezd 580, 559; — Hradčany, rychtář (1442) 520; — kostely a kláštery: sv. Anny 563; Bethlem 551; sv. Haš- tala 647; sv. Havla 550-552; Johannité 523; Karlov 563; Matky Boží z Louže 557; sv. Mikuláše 542; Strahov 323, 324; Tyn 548; sv. Víta, kanovníci 160, 288, 294, 807, 520; Všech Svatých 238; Zderaz 217-219, 242, 243, 265; — sněm (1478) 27, (1515) 111, 112; — vinnice 509-560, v Ráji 561, Ohrada za Žižkovou horou 549. Prahovic Jan z Kozárovic 339. Prase dobrý člověk 21. Pratvoršt Mikuláš, dcera Ofka 544. z Praunšteinu rytíř 76. Pravda zámek koupen 164. Pravová Kateřina v Praze 537. Pražák Jan s manž. Annou 547, 548, 551, konšel vinničný 554-559 ; Prokop apotekář 541. Preborov u Zvikova 155. Prech pan (1515) 119. Prech perkmistr vinnićny (1450) 545, konšel 547. Předbor z Radÿéina, 2; Jan z Radejäfna 303, 313, 314, na Zelti 295, 296, 303, 308- 310; Vśclav 836; viz z Petrovic. Předbořice 321; z P. Jíra 293. Předhradí, zboží darováno 172, 173. Předlík Jan z Kr. Dvora 421. Přelouč viz z Rožďalovic. Přemysl II. král, privilegium 215, založil Trutnov 344. z Přerova Stanislav z Šelnberka. z Přerubenic viz Hrabaně. z Prestavlk viz Jeníš, Stojan, Táhlo. Přestice 32, 33. Prešpurk v Uhřích 111, Posonium 179, 441. Prha z Kozárovic 339. 18; viz z Jasanic. z Příbora viz Jindříšek. z Vrtba. Pustkovec ves u Opavy 183. z Příčiny Jindřich 76, purkr. | Pytlifk ze Zvolinévsi Jan 831, 332. na Boru 77-79, 81, 85; Miku- láš 85; Zdebor purkr. na 66, 70, fiémeistr 74, 87. Přídolí u Č. Krumlova 96. Přiešek z Češtic Mikuláš 308. Přimda, panství 70, purkrabí 57, 69; viz z Švamberka. z Probluze viz Krupf Probylov ves u Zvikova 289, 300. Prokop opat Kladrub. 22. Prokop služebník 183; ze Slovan v Praze 553, 554; z Trnovó 536. sv. Prokopa klášter 116, 121. Prorub ves na Trutnovsku 375, pustá 434, 458, 482, 483. Prostiborský pan 35; viz Čech, z Gutśteina. Prostfedek Simeon z Králové Dvora, man Trutnovský 410- 415, 417-425, 427-440, 443- 462, 464-468, 470-477, 479, 480, 482, 487, 497, z Pod- hoří 458, 470, prodává Pod- hoří 471, žena Anna 386, 419, dcera Lidmila 447, 473; Bil Rabí 162 ; viz z Risenberka. Rabien, dvůr 171. z Rabšteina, z Rabenšteina Jan 216, okraden v Italii 242; Jan Pflug na Bečově 181, 133; Jan mladší 537; Prokop kancléř 217, 229, 301, 302, rada cís. 239. Racek viz Kocovský, z Kojšic, z Švamberka. z Račína Zdeněk úředník na Jemnici 101; viz Strus. Rada myslivec 6, 9, 24. Radechová, psáno Dochová 171. Radecký z Radče Aleš 498, v Lanové 499, 508, 504; Hynek 497, 498, 507; Jan 497, 498, starší pod m 507; Václav 400, v Lanově 446, 497, 503. z Radejéína viz Pfedbor. Radikovsky viz z Hrádku. Radkov, Wunschilburg v Kladsku 179. Tůma 347, 348, z Boharyně | Radkovec rozsudí 47; Jan z Mi- 356, 357, 361, 362. rovic na Ohfe&tovicích 38. Prostřední rybníku Javorníka 491. | Radlice u Smíchova 530. Protiva na Zvíkově 9; kustos | Radobytce ves u Zvíkova 341, kláštera Milévského 289; viz|Radovesice ves ke Kolínu 268. z RoEmitálu. Protiveckf Jan 2D. Protivín hrad 306, 307. Provazník Blažek v Praze 271. Pruchův Mašek 323. z Radýšína viz Předbor. Raicztainar Jan 83 ; Reicztejnar Jan 84; srv. z Reissen&teinu, z Recišteinu. Ráj, vinnice u Prahy 551. z Pruku Jošt hejtman na Zvíkově | Rajhrad v Moravě 311. 42, 99, 317; Paul 23, úřed- | Rajth služebník 102. ník na Špitáli 30, purkr. na|Rakewitcz Hannos 195. Zvíkově 321, 322; viz Pfreun- | Rakousy, poddaní pod ochranou dar. z Prunšperka viz Trnávka. Průša z Stražovic man 341. 167, | Prv osoba 71. Pšenička z Jehlice Jiřík 265. krále Jiřího (1461) 232, 233; škody do Cech (1474) 6, (1478) 31; vólka (1477) 21; vína rakouská 90, 137. z Rakovic a z Čimelic Jan 303. Pšov místo 87; v Loketsku 102. | Rakovník 128; kraj viz z Gut- Přibík viz z Dlouhé Vsi, Had,|Punkundorf ves 448. Purkart služebník 81; Martin 65. Steina. на 79; |Rame rex v titulu króle Ladi- slava 215. 

Strana 597
Rejstřík jmen osobních a místních. Rastely ves zápisná 333. Rašín z Rismburka Jan na Sta- ré 428. Rataje 41, zápis 263, purkrabí 88, 116, 118; z R. a ze Sulešovic Jiřík 200; viz z Bo- šína, z Pivína, z Švamberka. z Rathen viz Reybnitz. Rathouzský Mařík, konšel Nov. Města Praž. 520. Ratiboř viz z Tvorkova. Rayštajnarová viz z Reissensteinu. Řím 68, 991, 299, 9237, pout|— Lidmila, vraždu 74. 86, pro 597 manž. Bohuslava z Švamberka 1; Risenberk 43; z R. Anna 384,|— Oldřich 1, 3, na Krumlově na Chlumci 9; Břetislav 152; Děpolt, purkr. hradu Pra 203; Jindřich na Švihově 104, Švihovský 149, 157, 161; Půta na Švihově, nejv. sudí (1486) 267; Vilém ze Švihova 152, mladší z Rabí nejv. komorník (1474) 258; viz Švihovský. z Recisteinu Jan 127; srv. Raicz- | z Risenburka Aleš na Vřešťově, tainar, z Reissenšteinu. Řecké víno 92. Rederer z Kemerswaldu Jiří 276. Regina paní 261. správce země České 185; Anna 384; Johanka 483, 488; viz Homole, Rašín. z Říského Zdeněk 182. Řehoř písař zemský (1482) 846, | Rob starší, služebník 18. 358. Řehoř písař z Hradce Králové Robmhapp ze Sudoměře 47, Rom- hap 168. 455, 456, 459, bratr Frankův |z Robsau viz Mošvic. z Kobolis 551; úředník na| Rochlovec vrätnÿ na Zvíkově 14. Ostromeči 12; od Jednorožce | Rodič Martin 519. v Praze 549; opat v Sedlci | Rodov 274. viz z Hustiřan. Rohan on 520, 526. Reibenicz Georg, bejtman v Němčí | Rohozec ves ke Kolínu 268. 207 ; srv. Reybnitz. z Rokyc viz Střela. z Reissenšteinu Jiřík 3; Reišteyn- | Rokycany město 70. rové věřitelé 85; Rayštaynaro- | Rokycký pán 69. vá Markéta ng Zvíkovó 140,|Bokytnó viz z Ludanic. 147; srv. Raicxtainar. Rejn, koné z .Rejna 78. Reindl, Rel viz Rendl. Řemkov ves u Milóvska 323. z Remyäe viz Litvin. Rokytník dvůr, odkázán 355, 356, prodán 406, manství 506 ; z R. viz Taurek, Temryc. z Ronšperka viz Dobrohost. z Rorbachu Hanns 246. Řeň dvůr kláštera Ostrovského | Rosenberk místo 23; z R. páni, 202, 203. Rendl 66; z Úšavy Vilém 808, Rel 314; Rejndl podkomoří (1515) 109. Ressi Mathias, konšel Praë. 518. Reybnitz Krištof, kanovník Vrati- slavský 280; Jiří z Rathen 276; srv. Reibenicz. Reynbote Mikuláš, rychtář Praž. (1359) 513. Rezek z Mlókosrb Václav 191. Jan 138; z Říčan Lyeva hejtman na Boru 80-82; Mikuláš na Štěkni 47; Rinart| — Jošt hejtman na Hradci 138, 139; viz Talafús. Říha perkmistr (1437) 518. sbírka dopisů 1, archiv 2, smlouva se Švamberky 2, vy- mřeli (1611) 2; 24, 34, 48, 96, 110, 119, 114, 180, 182, 148-150, 162, 154, 157, 160, 295, výplata zboží Milévského 805, 306; — Jan 5, 6, Strakonický 99, 805, 306, 308-310, 314; — Jindřich 6, 166, 305, hejt- man v Slezi (1457) 306, dal zbo£í Bohuslavovi z Bvamber- ka (1478) 1, 312-315; biskup Vratislavsky 1457) 806, mistr převorství probošt kostela Praź. (1460) T8017, 308, 312, 316; 75, 179, 295, postoupeni Zvikova 296-300, podvrżenó majestáty 299, 300, zápis na vsi od Hluboké 301, 802; 805, 306, 312, 313, uvázal se ve Zvíkov 325; Rabí 800, na|— Petr 86, 151, starší 168, 164, na Krumlově 81, 82, 331, hejtman kr. Čes. 335, 826; — Vok 84, 50, hejtman kr. Čes. 56, 59, 60, 317, 318. Rost Johannes, konšel Praž. 513. Rostěk z Hostky 176. z Rotenburka Hynek 179. Rotonis Jesslinus, koniel Prat. 518. z Rottenfeldu viz Flawa. Roubfk (+ 1477) 21; x Hlavatec Jindřich 12. Roudné, rybníky 335, 336. Roudnice, sněm (1516) 128, 129; viz Libenskf. Roupov 148; Roupovský pan 87, 108, Jan z Roupova 148, hofmistr (1484) 266. Rous z Hodějova v Chotejřině 316, 323, 324; z Čemin Jan 300. z Rovného Buzek 296. Rozsypal Jiřík z Kr. Dvoru 472. z Roztok viz Horušanský. Rozvoda dlužník 261, z Stakor Jakub 210. v Rožďalovic Petr v Přelouči 270. z Rožmitála Markóta 36, 65, 126; Protiva 381, 382, na Pecce 348; Zdeněk Lev na Blatné 1, 7, 10, 13, 25, 62, 66, 91, 95, 109, 114, 166, 168, 381, 382, nejv. hofmistr (1474) 258, "hejtman kraje Prachenského (1477) 20, purk- rabí Karlšteinský (1501) 326, 327, nejv. purkrabí Praž. 86, 124, 147, 149, 152, 160, 161, 164. Rožnov hrad odkázán 181, 184. Rožňovský ze Křtěnova Mikuláš, písař Trutnovských desk 346, 489. 

Strana 598
598 Rudolt lékař 40. Rumpolt kněz 63. Ruožkův mlýn u Jaroměře 204. Ruprecht doktor v Budíně (1514) 105, Rupleth 105, Ruplecht 106. z Ruiiinova Hertvik 232. Rybář Vit v Praze 522, Rychlík Jan s manž. Janou a dcery 559. Rychlík rybník 74. Rychmberk prodán (1440) 194. z Rychnova Jan mlazší 301. Rydrda soused z Újezdu u Pra- hy 580. Rys služebník panský 7. Rysek služebník 182, 183. Ryšín držitel vinnice 541. Rythnar Matouš podd. 479. Rytner Matys, podd. 354. ze Rzavého viz Vítha. Sádlo pan 138, z Kladrubec Jindřich panoše 308, 309, 312, 316; Mikuláš 311. Salaba Němec služebník 183. Salava z Lípy 860, 362, z Lipé v Světi 372. Salcburk, Salcpurk město 148. Salman Jeklinus, konšel Praž. 513. Sanník, Saník u Zvíkova 38. Sány ves ke Kolínu 268. Saští vévodové viz Albrecht, Frid- rich. Saum viz Vavřinec. z Savnszhejnu (Seinsheim) Erkin- gór 237. Schellendorff z Domantz Miku- 165 276; srv. Balndorf, Sellen- dorf, Schmid Stefan, podd. 356; Smid Hanzel forman 85. Schwarzenburg v Bavořích, vězení Švamberkův (1506) 82-84; viz z Gutšteina. Sdeňata viz z Kopidlna. Sebranice viz ze Zvířetic. ze Sedčic viz Sekerka. Sedlčany, vležení 293. Sedlec, Sedlicz monasterium 274. ze Sedlec Eliška 182. Sedlecký Bohuslav 25; Heřman, služebník 112, 147. Sedliště v Plzensku 79. Sedmakovice u Náchoda 171. Seeberg, Žeberk, viz Planá. ze Seinsheimu Erkinger, Erkin- géf z Savnszhejnu 287. Sekáčovi dědicové 71. Sekerka ze Sedčic Beneš 804, 806, Bušek 297, 298, 808, 304, 306, 808, 309, 812, 316. Semil Jakub z Lipnice a synové Jan a Matěj 448, 449. Sepekov v Táborsku, fara 17, Sepekovy 817. Seremská vína 90. Seydlini Frana z Píska, a Sey- dlinus Ottonis; konšelé Star. Města Praž. 513. Sezema hejtman knížete Ludvíka Bavor. (1478) 29. Sezemice viz z Miletínka. Sigmund král Římský v Kut. Hoře (1420) 293, v Plzni (1421) 294, v Trenčíně (1426) 178, v Prešpurce (1429) 179, v Bam- berce (1431) 297, v Praze (1437) 297, 298, účet s Pů- tou z Častolovic 179, 180, zápisy 176, 177, 188, 190, 192, 202, 203, 211, 216, 224, 225, 229, 287, 288, 293, 294, kláštera Milóvskóho 296, 298, Zvíkova 297, 298; 302, 308, 805-310, 312-314, 316, 325, Trutnova a Dvora císařovně Barboře (1437) 344, 517; počeť jeho 296. Sigmund kovář 530. Silvestr služebník 183. Sirotek ze Zhorce Heřman 210, ze Zhořce, hejtman na hradé Mostském 243. Skála, Skály viz Bochovec, z Jen- šteina, Špetle. Skalice, Zakoleza v Uhfích 249. Skalice viz z Koloděj. Skalský viz z Dubu. Sklenařovice ves k Žacléři 501, Stklenarčice 465. Skolastik dlužník 261. 303, Rejstřík jmen osobních a místních. Skorněšický Jiřík (1515) 108. Skoronín obec u Milévska 322, 323. Skoupej ves kl. Milévského 311, 316. ze Skrbeně viz z Doloplaz. Skrýšov? Kykrow ves k Milév- ku 289. ze Skuhrova Jeronym 100. Skydlové zahradnice z Vlčic 379. Slanec služebník 128. Slatěnice v Žatecku 218. Slavata pan (1526) 167, 168. Slavětín ves manství Trutnovské- ho 465, 502, Slavatín 501. ze Slavic viz Lvík. Slavíkov ves 171. z Slavíkovic Záviše na Lhotě 281. Slavoňov ves u Milévska 321. Slepice Jan rychtář Star. Města Praž. (1461) 560. z Slepotic Smil 201. ze Sleynitz Hawbolt 275, 276. Slezák služebník 80. Slezsko 66, 198, smlouva o zbo- ží s kr. Matiášem (1488) 272, Slízsko 406, Slezáci 82; vé- vodové 245, Jan a Jindřich 194, 195, 206; viz z Rosen- berka. Slopëf ves 171. ze Sloupna viz Kordule. ze Sloupnic Petr perkmistr 546. Slováková na Zvíkově 140. Sluštice viz z Dubu. Smečenský pan (1521) 157. Smetana z Vesoe Jan panoše 306. Smíchov u Prahy 529-531. Smil pan 21; na Jičíně 183. Smilheim viz Vyzovice. Smilovice u Rataj 119. z Smiřic Albr. Smiřický na Ná- chodě, hejtman kraje Hrade- ckého (1562) 507; Jindřich 342. Smíšek Ondřej hospodář města Trutnova 499. Smrčka 62, 56; Jan ze Mnichu, purkr. na Zvíkově 155; Miku- láá 156, 336; Oldfich 58, 320, 323. Smrdoduchý Vaněk podd. 522. 

Strana 599
Rejstřík jmen osobních a místních. Sobědráž ves u Zvíkova 328. Soběslav osoba 43. Soběslav město 8, 310, 811, soukennici 168 ; viz z Dobronic. Sobküv Jiřík věřitel 182. ze Sobu£ic viz Hadburk. Sochor Václav od města Dvoru 885, 390, 392-401, 403-406, 408. Sokol věřitel 182; z Kfesic, man Zvikovskÿ 340. Solopisky ves ke Kolinu 268. z Sontalu Jan, hejtman na Švam- berce 19. Sopouäek Petr úředník vinničný 689. Soudek, Súdek z Dlúhé Jan 314. z Soutic Aleš 210. Sovacký z Halunku Krištofor 264. Srbce dvůr k Poděbradům 269. z Srbec viz Brázda. Srbská Vysoká u Náchoda 171. Srby v Rakovnicku 49. Srch Jan řezník v Praze s manž. Margretou 528, 529, 534, 536. Srpovic hora, vinnice u Prahy 517, 519, Srpovy hory 535. Stajskal pan z Úterého 24. z Stakor viz Rozvoda. Stanislav opat Kladrubský 147, 149. Stankovice u Janovic Uhlíř. 118. Staňkův mlýn u Jaroměře 204. Stará viz z Loučeně, Rašín. Staré Město, ves k Žacléři 878, 879, 501, zapsána 356-859, prodána 465. Starec poddaný 338. Stařinský hájek u Sán 268. z Starkovic viz Stoš. Stéblo Jan z Lompnice 185, 191. Steinmfihl u Mostu prodán 217, 242, 248. z Steynu Jirka 368. Stklenardice (Sklendfovice?) ves u Trutnova 465. Stojan. z Přestavlk a z Bělovic Petr 200. Stolz ves ve Slezsku 195. Stoš, též Stos, z Targovic neb z Starkovic Benes 464, 466, 467, 476, 477, 488, 489, 491, 599 492, manželka Barbora 478;|ze Sudoměře viz Robmhapp. 479, 480, 482; Jan 356, 358-363, hejtman Trutnovský 895, 397, z Starkovic 387. Strachota z Kralovic 86. ze Strachotina viz Litochleb. ze Strachova viz Kordule. ze Stradonic viz Kekule. Straka Václav rychtář Mirovský 838, 339. Strakonice 26, 31, 41, 92, 154, 807, 808, sněm (1449) 2, sjezd (1478) 28; Strakonický pán 16, 17, 33, 339, 340, konvent 307, 808 ; viz z Micha- lovic, Olbman, z Rosenberka, xe Švamberka. Strallmberg hrad odkázán 181. Stráň u Kr. Dvoru 376, Stránka 435, 504. Stranník z Kopidlna a z Kněžic 253. Stróż v Plzensku 76. ze Straże Jindřich 219, nejv. hof- mistr (1461) 309, 314. Straževský Vít 334. Stražiště v Prachensku, kostel 70. ze Strážnice viz z Kravař. Stražovice ves 341. Střebel viz Třebel. Střela dlužník 261; z Rokyc Čeněk, Štěpán a Václav 70. Střezimiřice, z Třezemiřic Václav 348. Stříbro město 59, 77, 78, klášter 139, útisk katolíků 34. Strigonium viz Ostřihom. Střítež ves manství Trutnovského 465, 500-502; ze S. viz Dajm. Strkov ves 91. Stropnický farář Jan 295. Strpský osoba 99, 100. Strus služebník 182, 183, Miku- láš z Račína 184. Studénka tvrz 209; viz Lysec. Sudová paní zajata 156. Sulcüv Janek 528. Sulek man z Mladotic 340; Sul- kové ze Hrádku Jan, Jiřík, Otík a Václav 332; viz z Ko- zojed. ze Sulešovic viz z Rataj. z Sulevic Kapléř Albrecht 164; Kunśt ze Sulejovic, purkr. Zvi- kovsk$ 296, 297; Petr na Wintrberce 11, 12, 19. Sulovice ves ke Kolinu 268. Sumer Jan, kustoś Litoměřický, guardian Kadańsk$ 139. Sušice 57, rychta 125. Svach viz Kužel. z Svárova Václav 254. Svata viz Podvinská. ze Svatého Pole viz z Jablonné. Svatojakubský rybník ke Kolínu 259, 268. Svatokorunský opat Gerhard 300. Svatomír opat Milóvskf 292. Swecensis (Svétecky) prior Hen- ricus 217. ze Svejifna viz Zmrzltk. Swenckenfeld Stépán 196. Svěť viz Salava. Světec u Bíliny, prior Swecensis 217 Světlík z Nůslí u Prahy 552. Sweytzer z Weinbdingenu Jan notář (1498) 276. Svídnická mince 178; pivo 42. ze Svinař a z Litovic Jan 203. Sviny Trhové 75. Svítkov dvůr ke kl. Opatovickému 250. ze Svojanova viz z Bozkovic. Svojkov viz z Chlumu. Svojše man z Bošovic 340. Svojšice 92. ze Svojšína viz Zmrzlfk. Svržno viz ze Švamberka. Studnička Jan konšel vinničný |Synkov ves 207. 546, 556-559. z Stupic Hanuš v Praze 549. Sudlice Jan z Lazic 23, hejtman na Špitáli (1478) 30; Jan st. z Žernoví 474; Šimon z Syroček Jakob, podd. 356. Syslová Anna v Praze 518. 8. Šacléř viz Žacléř. noví, purkr. na Kunčtické Hoře | Šafránek Mikuláš z Slavoňova (1487) 270. 321. 

Strana 600
600 Rejstřík jmen osobních a místních. Šalndorf z Hornsperku Fridrich, hofrychtéř na Bunclavi 418; srv. Schellendorf, Šellendorf. Šámal Prokop 555. Šaněk Václav 524, 525. z Šanova Aleš 351, 352, 355, na Hostinném 361, 364, 366, 367, 369-377; Jan na Hostinném 413, Ho- stinský 436; — Jetřich na Hostinném 385, 387, 390; Majdalena 419; — Václav na Hostinném 399-401, 403-408, 413, 415, 422-424, 429, 430, 432, 434, 437, 443, 445-447, 455, nebožtík 461. Šanovské panství 121, 122. Šaroun Petr v Kr. Dvoře a man- želka Regina 494, 495, 504, 505. Šárovec Václav 473, 480; Zdeněk 473, 480. Šavel ze Stražovic, 341. Šegeč služebník 182, 183. Šellendorf, Šeldorf 94; srv. Schel- lendorf, Šalndorf. z Šelnberka Jan nejv. kancléř 44, 45, 56, 265, 266, 326-328, na Přerově 267, komorník 134; Jaroslav z Kosti nejv. komorník 283; Magdalena 126. Šerkovský dvůr u Vorlíka 123. Šerlink Mikuláš, konšel v Praze 543. Ševců Jan z Kozárovic 339. Šibeničný Jan, obyvatel před Ol- šany, žena Mareta 556. Šícha s manž. Vankou v Praze 555, 556. Šicové páni na Zalužanech 339. Šíma služebník 115. Šimek služebník 41; písař Švam- berský 150, 151. Šimon Bílý Lev v Star. Městě Praž. 530; Šimon od Černého Nedvěda v Praze 550-552. Šindel Jan syn Ondřejův de Gau- dentino (1409) 516. Široký z Mirovic Jan 198. Šitka z Vrchlabí Petr 191, 210. Šivl Vancl poddaný 446. Škoda z Waldeka Hynek 203. — — Šlakanwerd, Schlackenwerth, O- strov 145. Šlechta ze Slovan Jan v Praze 553, 554; Václav 117, z Pom- berku 124. Šlik Albrecht 169; Kašpar 179, 296, 297, 299, 300; Kon- stancie Šlikovna z Holejče 48, 53, 54; Štefan 168. Šmelický osoba 6; srv. Čmelinský. Šoff Jiřík a Václav 357. Šolsperger viz Kryblice. Šormanův Bartl věřitel 487; Šor- man Hanuš a dcera Anna 487; viz Tynys. Špetle z Janovic Hynek na Ska- lách 463, 464, 474-476, 489. Špic v D. Rakousích 12. Špitál křižovníků s červenou hvěz- dou v Praze 74. Špitál před Horažďovici 30; viz Bašty. Šputil služebník 85, na Boru 112, 113, 140, 141. Štefan pan (1489) 41. Štejvus Jiřík z města Dvora 414, 415, 417, 423, viz Števůs. Štěkeň viz z Říčan. Štěpán kanovník Pražský (1357) 288. Štěpanice viz z Waldšteina. z Štěpanova, Ščepanova, Vaněk 189. Štěpánův Martin 323; Štěpán v Podčepicích 292; Štěpán Václav v Praze 536; ujec my- dláře Jíry v Praze 546; od Črné Zahrádky, konšel vin- ničný 549; ze Zbylitova 319. Šternberk Moravský, město, 281; ze Š. Holický 27, 119; — Albrecht 78, 132, na Hole- šově 281; Aleš 179, z Holic 230; Jan 310, Holický na Leštně 119; — Jiří na Konopišti 332; — Kunhuta 80; Kunka na Voše- líně 83; — Ladslav 83, na Bechyni, nejv. kancléř 104, 283; — Petr 52, Holický 124, nejv. komorník 90-92, († 1514) 103; — Zdeněk 8, 67, 80, 338, nejv. hejtman a purkrabí Praž. 12, 210, vsi jeho 311, 316; — Zdeslav 14, 22, 25, 27, 32, 39, 317, Zdislav († 1502) 75; viz z Dubé. Štětina Matěj v Praze 557. Števůs Jiřík z města Dvora 411, 412, Števaus 440, viz Štejvus. Štos z Targovic viz Stoš. Štosuové dlužníci 261. Štralmberk zámek 184; viz Kun- waldský. Štreufar (Stauffer?) Bernhart 133. Šturem Mach z Kozárovic 339. Šturm podd. z Oblanova 379. Štyller Štefan podd. 356. z Šumburka a z Piršinštýna Al- brecht na Trutnově 410; Beatrix 453, 454, 457, 458; Bernart 345, hejtman man- ství Trutnovského 377, 378, 380, 384, 385, 390, 406, 409, 410; Fridrich koupil právo k Trut- novu (1484) 344, 345, z Pern- Šteina 357, z Peršisteyna 359, hejtman manství Trutnovského 361-363, spor s many 364, 366-370; Helena 416, 417, 425; Heřman 345, na Trutnově 410, z Pirštnšteyna, hejtman Trutnov. 432, 434, 437, 441- 443, 445, 451, 452, 454-457, 460, 461, prodává Trutnov 465-467; 481, 502; Jan z Piršinsteina na Trutno- vě, hejtman 410-412, 415, 416, 419, 420, 422, 425, 427, 428, na Lanchutě 441; 459; — Karel 345, 442-444, 452, na Trutnově 453, 454, 458, 465, 468, Šumburk 499, 502; Mikuláš 182; — paní Šumburková 39, 40. Šuocha Petr ze Lhoty 323. Šváb z Jikve Jan 191. z Švabenic Zdeněk 197. Švajcar v Strakonicích 92. Švamberk zámek 24, 25, 35, 66-68, 95, 108, stavby 93,

Strana 601
Rejstřík jmen osobních a místních. svěcení oltáře 113, hejtman 49, | — Jan na Strakonicích, mistr !Svorenburk viz 57, 80, 110; ze Š. páni 32, 33, Čes. 4-6, 12, 31, 166, archiv a dopisy 1, 2, listy na Zvíkov a Milévsko 286; pán| 60, 66, 72-75; starý (1507) 85, (1515) 116;|— Jan Bavůrek zajat a sťat převorství 601 z Gutšteina, Schwarzenburk. 41, 48-52, 54, 55, 57, 58, Švýcaři porazili krále Franckého (1513) 97, 98. T. — Adam na P'findó a Voli, nejv.| (1507) 78; | sudí dvor. (1575) 508; — Jan na Boru (71525) zajat Tábor město 55, 91, 324, Tä- — Ane£ka v kl. Krumlovském 97 ; : — Bartoloměj 156; : — Bohuslav ( 1490) 6-8, 12, 21,! 24, 29, 35-43, 300, 818, na Zvíkově 37-43, jat (1478) 25, | obdržel Zvíkov a Milévsko! (1506) 76, 81-84; 91, 95, 96, | 109-112, 114, 126, 132, 135, i 138, 140, 142, 146, 150, 151, 158, 161, 164, 329, odkaz! po Henrichovi z Sv. 165; mladší 156; borští, pokuta za vraždu (1514) 105; (1523) 163, pie s nimi 99; kněží 319-324; Táborský hejtman na Trutnově (1421) 344; viz Kropáč. ;z Tachlovic Bušek 254. 1, 312-316, poručník statků '— Jan Jiří (+ 1617) zdědil stat- ; Tachov 22, 62, 63, 69, 78, 79, Rosenberských 2-4, 11, 34,. nejv. hofmistr a hejtman kraje | Plzeňského 9, 10, 13-15, 18,| 19, 22, 23, 34, 312, nejv.|— Krištofor 76, 78-85, 89, 100, hejtman 20, 23, 34, koupil: Král. Lhotu 316, 317, vdova | po ném 53; | — Bohuslav (+ 1512) zajat na! Schwarzenburg (1506) 76, os 84, 329, zemřelý 91, 95, 109, ky Rosenberské (1611) 2; — Johanna vdaná za Děpolta T Popela 9, 47; : 102, 161, 167, 327, 339, 340,. 291; viz z Ortmberka. ńhlo Hynek služebník 183; Matěj z Přestavik 191. "Talafás z Ostrova Jan 191; z Říčan a z Dřínového Jan 200. manželka 157, kupuje rybník; Talkenberg Bernhard, hejtman 887, pře o Karlsperk 337, 338,, na Hajnově 207. na Bora 94-98, 104, 105,;Talman Michel poddaný 356. 107-109, 111-115, 120-183, ; Talmberk, Thamberk, zbożi po- 135-146, 148-150, 152, 154,; psáno 39, 40; z Talmberga peníze po ném 142; — Bohuslav (f 1553) studuje v Lipsku (1481) 37, (1493) 64, 65; — Burian na Svržně 73, Labut 94, 117, na Mradisti nad La- bem 417, 418, 433, vdova po něm paní Labuťová 96, 108, 111, 112, 114, 126, 132, 135, 138, 141, 142, 156; — Henrich, Jindřich (+ 1528) na Zvíkově 36, 37, 44-71, 73, 74, 83, 86, 88, 90-93, 95, 96, 100, 101, 106, 108-112, 114, 126, 128-130, 132, 134, 135, 138-143, 147, 148, 150- 442, k císaři (1516) 127,| Diviš 198. koupil dvůr v Letech 332, do; Tamfeld viz Thamfald. Němec k volbě krále (1519) | Tantzenhewczer Jan, notář (1493) 149, 150, na Ratajich 90-92,| 276. = na Vorlice 156, 162, v Paso-:2 Targovic viz Stoś. vě před morem (1520) 156, Taslar Michal pod. 477. na Zvikové 169, 170, 336, | Tassenberg vrch u Mostu 217. narození syna 163, odkaz po; Tata v Uhfich 431. Henrichovi z Šv. 165, zboží | Tatrman Jan v Praze 541, 542. zápisné 328, 329, 331, ku Taurek z Rokytnika Vaclav 489. króli (1515) 111; | Tawchan Mikuláš kanovník Vra- — Liümil 1, 108, 134, 185; |, eleva ane, Thawchan 280. Mare *Tawchsdo: ani . (1487) ro Jk: hradu Prak. ' Těhlovec z Dobřikova Jan 191; — 'Markóta 26, 75, vkl. Krum- Z Těchlovic Jan, Jindřich a Vá- lowkém 97; — ; elav 331; viz Donát. 155, 167, 160-163, 318, stav-| _ ikuláš 126. na Třebli 194, ; Telčické lesy ke Kolínu 268. ba mostu pod Zvíkovem (1499)| 146 154: > "Telec Jan, opat Ostrovsky 202. 326-327, zboží zápisné 328-| potr 156; | Těma viz Thým. 330, odkaz po nim 165, zś-|__ Racek 6, 20, 29-31: :Temi Matěj v Praze 532, 533. dušní mše 335, 336; — Väclav 306, "312, 314; Temric z Temric Alexander z Mo- Hendrych (T 1574) na Bechy-| — Zdeněk 70, 126, na Tfebli saznóho 355, 356, 360, 362, ni (1535) 339, starší na Zví- kově, nejv. sudí dvor. (1544) 506, (1545) 341; 75, 146; — viz z Martic, z Sontalu, z Widršperka. — Hyncík 58, 65, Hynek 14, Švamberské hory 130. 24-29, 35, 37, 39, 76, 318, Švehla podd. v Živuticích 333. Hynek Krušina 2, 75, hejtman | Švihovský pan 25; purkrabí 78; kraje Chebského 3; Archiv Český XV. viz z Risenberka. 363, 386, 390, 396; Barbora 855, 356; Dorota 355, 356, 396; Hanuš 396; Iledvika 855, 356; Hence z Rokytníka 347, Henc 348, Heinc 349-355; Jiří 353; Kateřina 355, 36; Václav 353. 76 

Strana 602
602 Rejstřík jmen osobních a místních. Teplá 51, 79, 95, klášter 36, 299, v interdiktu 4, opat 6, 32, 33, 35, 37, 63, 66. Terst, obléhán (1463) 247, 248. Tes z Hlince Jan mladší 309. Těšnice u Klatov, rybník 85. Tetaur Jan 446, z Tetova 454, 455; Jiřík 149; Vilém posel král. 20. Tetiva Petr Jan 339. z Tetova viz Tetaur. Thamfald Hynek a Jindřich, služebníci Jana z Kravař 182, 183. Thas věřitel 182. Thawchan viz Tawchan. Therunda v kanc. pap. 222. Thóma služebník Václava Vrchlab- ského 367. Thomar osoba 11. Thým z Koldic 186, 187, Tíma, Thym 193, Těma na Bílině 263. Thym podd. z Oblanova 379, Tym 400. Tiburcius měšťan Praž. 516; Tiburcovská hora a vinnice 545. Tifupoch (Tiefenbach v Loketsku?) 35. Tíma viz Thým. Tisemnice ves kl. Milévského 311, 316. Tisomička ves kl. Milévského 311, 316. Tisový rybník 39, Tisovský 66, 110; Tisovský rychtář 87. Tlačisvět Jan 182. Tluksa z Buřenic Zdeslav pur- krabě na Karlšteině 296. Točník hrad (1409) 516, zastaven. (1461) 237, 238. z Todně Matěj 307. Toman písař na Rosenberce 23; Thoman z Kučeře 320. Tomáš z města Dvoru 402. Tomášek kramář v Praze 535. Tomášek od Zlatého prstena 523, 546, 547, 549, 550, 552-559, perkmistr vinničný 524, 528; od Stříbrného prstena 538-542. Tomkův Jan z Kozárovic 339; Tomkův dvůr v Cikánově 499. Toss z Hlince Jan mladší 314. Trker Nikel podd. 356. Toušek, Tussek Jan, písař v kan- Trnavka Oldřich z Prunšperka 183, 184. celáři král. (1437) 193, 298. Tovačov 264; Tovačovský pan z Trnové Jan, purkrabí na Zví- kově 10, 11, hejtman 14, 15, 182, 261; Tovačovský písař 17-20, 22-24, 26-28, 30, 33; 442; viz z Cimburka. Přech purkr. na Hrádku 254; z Tožice Jan 186, 187, hejtman na Kladště 194. viz Prokop. Trandorf v Dol. Rakousích 12. Troskovec poddaný 403, 404. Trpisty viz z Hrádku. Trautenbach ves prodána 465, Trubač Pavel 468, 487, 505. Babí 488, k Žacléři 501. Trubějov ves 171. Trautenberger Petr z Třidvorů 133. Trubín u Berouna 238. Trávník les u Osic 230. Truhlučík rybník 74. Trčka z Lípy 10, 64, 261, 262; Trutnov hrad založen 344, zámek 503, zapsán královné Žofii Burian 229, nejv. písař 230-232; Jan na Lipnici 285; Mikuláš (1399) 344, prodán 465, vy- souzen královou (1544) 506; (1460) 229-232, mladší, hejt- man kr. Čes. (1492) 56, 59; pleban Michal 217; spor města Zdeněk 229-232, na Lichtm- o pivo 407, 408, koupili dvůr Pacoltův 498, 499, dům p. burce 284, 285. Třebel v Plzensku, sídlo Švam- Krušiny 488, město prodáno berkův 126; viz z Švamberka. 465; soud manský 314-508; viz z Mnichova, Stoš, z Šum- Třebíčský Jan z Pozdětína 183, 184. burka. z Třeboň město 12, 24, archiv 1, Tučína Jindřich 240. z Tuhance Mikuláš v Praze 521, 2, 300. Třebová viz z Kunstatu. 522, manželka Kateřina, syn Janek 521, spor o vinnici Třebovětice viz z Hustiřan. 525-527. z Třebska Matiáš, kancléř Vik- torina knížete Minstrberského Tulmač Martin, služebník 19. Tuln v Rak. 217, sněm (1463) 247. (1479) 262, nejv. mistr křižov- níků s hvězdou (1499) 73, 74. Tůma rychtář 77; sedlák 207; Trefan Jan purkmistr Star. Mésta. sladovnik 556. Praž. 547, konšel 551. Turci, bulla proti nim (1458) z Třemešné Jiřík, man Trutnovský 221-223, sjezd (1460) 225, 350; Přech z Třemošné 206, 226, válka (1463) 248, (1512) synové jeho 351; viz z Železna. 91, (1526) 170. z Turkova Petr v Bratřkovicích Trenčín m. v Uhřích 178. 174. z Třešovic viz Vaněk. Třévač viz z Kopidlna. Tussek viz Toušek. Tvarkovský Mikuláš 182. Treyzl Petr konšel vinničný (1437) 518. Tvoch v Praze 367. z Třezemiřic (z. Střezimiřic) Václav z Tvorkova Jan v Ratiboři 182. Tvrzský podd. z Janovic 119. 348. Tricek z Harasova Jiřík 359. Týn (Horšův) 36, 68, 77, 78, Třidcátník zástavník 183, Vaněk alcipřišť 147, kupci 158; viz Dobrohost, z Hermesperku. z Vojetína 184; Třidcátníková z Týnce viz Hroch. dlužnice 261. z Třídvorů viz Trautenberger. Týnčany ves kl. Milévského 27, 155, 311, 316. Trkal ze Vráže Jan 334; Vondra man z Crhonic 341; Trka- Týniště ves ke Kolínu 269. lovská louka u Jaroměře 204. Tynys syn Šormanův 493.

Strana 603
Rejstřík jmen osobních a místních. U. Ublo ves kl. Vyzovického 262. z Udrnic Markvart 190; Otikl 190, z Üdrmic 185. Uhersko viz Jeník. i Uhry 246, obchod 227, vína 90. Ujezd u Prahy 530, 559 ; ves kl. Vyzovického 252; u Šternberka Mor. 281. Újezdec dvůr ke Kolínu 269. z Üjezdce Bohuslav 336, hejt- man hradu Praz. 46; Dominik , 48; viz Losos, Pavlík. Ujezdecky rybník u Osic 230. Ülibická pani (Kristina z Camru)' 359, 361, 362. Ulick$ osoba. 32. z Uosecan Jan 303. Upa feka, lov 350, odkázánn 356 ; , Üpské most v Jaroméfi 205. Ups ves trhová 31. Urban v Jarométi 903. Väclava kněze Vyšehradský, patriarcha Antio- ; chenský, kancléř (1400) 514.. + Václav služebník (1476) 16. "Václav z Brusky, vdova po ném : Manda 540; z Karlova v Praze ' 553; kněz z Jamného 24 ; ko-. Zeluh v Praze 538; ze Lhoty 323; měšťan Praž. s manž. Alžbětou 514; pastorek 99, 100; purkmistr vinničný 550; písař v Domažlicích 49, 57, 68, 69; a pueris, konšel vin- niénf 552-550, Vanék od Die- tek 550; od Slonü v Praze, kon&el vinniény 524. 597-529, 532, 533, 535; zakřišťan Zde- razskÿ 217, 555. s nároky k zámku Blštině (1475) 259. - Vadkovice ves u Zvíkova 289,. 300. Usti Lliż Tibora 44, 45; z U. Valbefice ves k Žacléři 501. Jan 179. Ustrov (Ostrov?) ryhnik 39. z Úsuší Jarohněv 7, 314. z Úšavy víz Rendl. Ušpurk viz Angšburk. Útčehvosty u Rataj 120. Úterský Jan mistr 320. Üterf v Plzensku 953 z Úterého Stajskal 24. ’ Utrata Jan z Kozáürovie 339. ViWwW. Vacek pekař v Praze 556; podd.; 496. Vach z Kovářova 321. Vachovská louka u Jaromtre 204. .z Waldcku viz Medek, Pešík, Škoda. . Waldstromer z Prackenfelsu Kon- rád 216. z Waldśteina Beneś 193, 211; Ha£ek 186-188, 190, 1112, 193, 210, 298; Hynek 211, na Hradistku, hofmistr | králové (1466) 251, vdova a sirotci. po ném 265, na Jilemnici 387; Jan 256, na Štěpanicích 185; Vilém na Stépanicich 428; Wolfgang ze Štěpanic na Ho- stinném 469; Záviše 243; Zdeněk koupil Chotobici 469, 470; pan Štěpanický 404; viz z Wartenberka. na Zvikové' sestra kněžna : 603 tálského (1437), vinnice 517, rozdíl její mezi sirotky 519, 520; z Holyné 560; kostelnik 476; kovář z Vodňan 129; mydlář 558; podd. 444; posel 130; 289; syn Ondřejův v Syn- kově 207: z Tfcïovie 551; z Veliké 320; vrátný 522. Vaničkovic Matouš z Kozárovice 339. Vanka manželka Blažka Provaz- nika v Praze 271. z Vanvic viz Kryt. 'z Warnsdorfu Barbora 478; Der- nart 469; Hanuš 344, hejtman na Trutnově 347-360, na Ska- lich 361 ; Hannš mladší v Star. Ducích 362-364, 36, 369, 370, 372-377, 380-185, 381, 390, 593-399, 401. 403-108, 410-417, 419, 420, 422 -193, 428, 432-434, 436-439, 445 az 445, 449, 452, 154-456, 460, 461, 465, 67, 469, 477; Jan hejtman na Kladsku 221: Jiřík 469, Bucký 485, 488; Tobiáš na Star. Bucích, Bneký 469, 415-480, 488, 4RY, 490, 506; Václav v St. Bucích 469, 475. Varta místo u Zvíkova 15. z Wartenberka Čenčk 190: Jan prodává Chotobici 4069, 470, ua Déviné 332, Děčínský 230, ! na Hostinném 459, Jan ml. z Děčína 303, 314; Jindřich . 190-192, 210, 211, na Wald- ; šteině 185; Machun 185, od- ! koz 190-193, 210, 911; Zik- mund na Lipé, nejv. šenk 283; srv. z Veselć. Vâchñv Matëj ze Dmaj&tic 322. z Valecova Jan na Valecové 210; Vary (Karlovy) 36, 126. sv. Václav, datum pied milým sv. Václavem 4. Václav TV. král Český 558 ; lékař viz z IIrádku. Valečovský Václav, konšel Star. Mčsta Praž. 543. jeho mistr Jan Sindel (1409) Valentin soukennik v Praze 541, 516, zúpis Trutnova Žofii Ba- . syn Janek 542. vorské (1399) 344, list Sigm. Valešek poddaný 32. Hulerovi na clo pod Vorlikem Valtffov u Horiova Tyna 74. (1400) 291, jiné majestity Váňa z Květova konsel PraZ. Vavfinec syn Sauma Petfikii, knóz 171-173, 209, 215, 224, 338, 342, 545. Václav (Králík z Bufenic) probošt . Vanék bratr Martina mistra &pi- | 543, konšel vinničný 556, z Qwietkova 557-559. Vašek poddaný z Kovářova 321, 523. Vávra Červenský 100; z Ninko- vic 319; Václav: kovář z Ko- zárovie 339. Vavřinec od "Tří Krůlů v Praze ; 538, 540, 541. . v Boru 153. : Vavrinküv Martin konéel v Praze 513. 

Strana 604
604 Waythmilar viz z Weitmile. z Vážec viz Cidlina. Vechovec poddaný 200. de Weinbdingen viz Sweytzer. z Weitmile Beneš purkr. na Karl- šteině a mincmistr na Kut. Horách 262, 266, 316, svědčí o víře kr. Jiřího 274-276; Ludvík 263; Šebestian na Mostském hradě 283, Wayth- milar 168. Vejsek Jiřík v Humbrycích 500. Velenice ves k Podébradüm 269. x Velenov viz Ktyl, z Velešic Jan 480, 482; Kate- řina 480 482. Velešínský purkrabí viz ze Dvorce. Welfl Hanuš, hejtman Kladsky 219. Velhartice 140; z V. Václav doktor, spor o Karlsperk 337. Velhradský Martin a synové Jan, Matěj a Ondřej 448, 449. Velík viz Goliáš. Veliká, ves u Zvíkova 320. Veliký Václav služebník 42. Veliký rybník 57; u Pilnikova 457. Velím ves k Poděbradům 269. Velislav viz z Kojetína. Rejstřík jmen osobních a místních. Ješek purkr. Praž. (1357) 288; | z Vitiněvsi Adam 280. viz Brádek, z Wartenberka. Veselí viz z Dohalic, Karlík. z Veselice Barbora 492, 493; Hynek 253; viz Mladota, Výšek. z Vestce viz Barchanec. Větrušice ves 331. Vicenc Jiřík podd. 412. Vida místo, snad Weiden v Bavo- řích 43. Videm v Italii 221, 222. Vídeň 212, 213, 227, 267, 448, smlouva kr. Matiáše 272, jed- nání kr. Vladislava (1515) 111, 112. Vidlák osoba 32. Vidlář Jan na Trutnovsku 386. z Widršperka Laurenc hejtman na Švamberce 38, 43, 51, 63. | Vidžín osoba 70. Vikéř z Myslina, purkr. Praž. 174. Viktorin podd. 522; soukenník z Kr. Dvora 504, 505; syn Mandy z Brusky 540; zeť Pavla Trubače 487. Vilčice ves 368, 369, 388, viz Vlčice. Vilém kněz 262; děkan kapituly Vyšehradské (1367) 515. z Vladěnína Mikuláš, maršálek kn. Minstrb. Viktorina (1479) 262. Vladislav II. král Český 34, 35, 55, 86, příměří s Hynkem z Svamberka 24, porazil Turky 91, dosvědčuje o mrtvole kr. Ladislava 256, činí s kr. Jo- hannou smlouvu o dluhy 257, s kníž. Minstrherskÿmi 260, o výplatu Kolína 268, o Po- děbrady 277, Švamberkům při- pisuje na Zvíkov 315, 328, povoluje most 325, potvrzuje nevýplatnost 327, 329, 330, potvrzuje präva manüm Zvi- kovskym 324, 325, 334, Trut- novským 344, 345, 445, 447, 464, 465, vypovídá mezi nimi 366, 375, zřízení soudu Trut- novského 304-366, Jindř. Ber- kovi dává mlýn 425-427, jiné majestáty 106, 107, 264, 337, 342, 350, 362, 393, 394, 430, 431, 441, pečeť veliká červená 329, povolnost králova 105. Viidyéin ves u Milévska 294, 296, 303, 308, 313, 314. !Vládyka Jau z Prahy 553. Veliš hrad 185, postoupen 190, | z Vilhartic viz z Horštejna, Vel- , Vlasák perkmistr vinničný 528. darován 192, prodán Jiřímu, hartice. z Poděbrad (1452) 210, 211.|Vindická marka 244. z Velošic viz Chudý. Veltěže ves 331. Weltzli Oldřich kancléř cís. Fri- dricha III. 235. Velvar Jan v Praze 522. Wencelsdorff ves u Mostu 217, 242, 243. Vencl viz Fencl. Věnček vinnice u Prahy 531,| nad Věnečkem 523, pod V. 530. ; Věnoves, Wenussen, Běnoves ves u Touškova 22. z Vepic Franěk 318. Vermířovice ves k Žacléři 501. Wertenegk panství v Rakousích 241. z Vesce viz Smetana. Veselá hora u Domažlic 78. Veselé 21, statek darován 185, tvrz prodána 210; z Veselé Vlaštěk viz z Odčrad. Vlášťova vinnice u Prahy 530. Vintif úředník Šwamberský 134. [Vlček 46; pachole Ilenrika z Winterberg místo 21; Sulevic. Višně pan (1511) 88. Vít z Stražovic man 341. Vít kovář z Koestřan 129; sukna krajeë v Praze 557, 558. z Vitlic Jan 240. Vítek Hanuš poddaný 444, 476, 490; Jiřík 477; Matouš 477; Václav 444, 476; Vítek z Ve- liké 320. Vítha ze Rzavého Jan na Dobro- nicích 142, 148; Lipolt 306 aż 308, 812, 316; Mikuláš purkr. Zvíkovský 307 ; Ondřej z Zerzavého zabit od Tábor- ských 106; 101, ze Rzavého na Dobro- nicich 310. viz ze Svamberka 96; Jan na Boru 166. Vlčice tvrz a ves 363, 378, 408, 457, rozdělena 378, 379, pro- dána 349, 442, 443; viz z Pavlova, Vilčice, Zilvar. z Vlčkovic Vintíř 140, 141. Vlčkovský dvůr v Lestkově 46. Vlkovyje u Jaroměře 204. z Vlksic Jan 23. Vltava u Zvíkova 16, cla 291, most pod Zvíkovem 326, clo v Podole 515. Voblanov viz Oblanov. z Voděrad, z Oděrad, Vlaštěk 191. z Vodic, z Odic, Vaněk 210. Vítha služebník | Vodička Jan v Kr. Dvoře 499, městský písař 346. Vodňany 28, dluhy 129. 

Strana 605
Rejstřík jmen osobních a místních. z Vojetina viz Třidvátník. Vojtěch kněz podobojí v Kovářově | Vřešťov viz Kordule, z Riesen- 323; podd. 333; soukenník v Prazo 542. Vok viz z Rosenberka. Vokovice ves u Prahy 524, 525. Voldan Jan z Kr. Dvoru 472. Voldřich kuchař Švainberský 126. Voletiny ves k Žacléři 501. Wolf pan (1490) 43. Wolf kramář v Praze 543 ; stud- nař 93. Wolfgang vrah 74. Volse viz z Švamberka, Volyně městečko 4, 5, 21, Vo- lynský újezd 4, panství 5. Voříškové věřitelé 155. Worps Nykl podd. 379. Voselec v Prachensku 47. Vosinský rybník u Rataj 119. Vo- viz též O-. Vośclin viz Ośelin. Voštník Martin měšťan Praž. 524. Vovlanov viz Oblanov. Vozidlňova Anna 86. burka. z Vrhavče Jan, purkrabě na Boru 29: Kašpar 37. z Vrtba Jan na PHbrami 264. ze Vstic Havel 292. ze Všechovic Hašek 182. Všojany ves, dvůr 250; zo V. Jetřich 250; Milota z Klamoże 250. Všerubský pan (1515) 110; viz z Gutiteina. Vtelno vos zápisná 342. | Wanschilburg, Radkov v Kladsku | | 179. Vyhan poddany 389. z Vyhnání Anna 360. Vyhnanov ves u Trutnova 375, prodána 434, 458, 482, 483. Vysoká Srbská u Náchoda 171. | | Vysoké Polo ves kl. Vyzovického 252. z Vysoké viz Liška. Vyšehněvice viz z Barchova. Vrabskf pan 16, 16, 31, mladý | Vyšehrad, kapitula 514-516. 149; Václav 140, 141. Vratislav z Mitrovic a syn jeho Jan 254; Jan, manželka Ofka 331. Vratislav město ve Slezích 225, 277, 278, archiv 171, kostely 280, minco 178; biskup 221, 274, 277, 306, 308, kancléř 279, kanovníci 239, 274, 280; viz z Lažan, z Rosenberka. ze Vrüzo viz Trkal. Vrbice ves k Podébradûm 269. Vrbik služebník 107. Vrchlabí panství 391, 392, 403, 413, manství 405, 406, za- psáno 419; z V. Čeněk 348, 378, 380, 381, 383-385, 387, 890, 391, 897, přejímá Lanov 371, 372, syn jeho Hašek 366, 367; Jan 361, 391, 393, Vrch- labský 401-403; Petr 348, 351, 352, 354-357, 361, 362, 364, Vrchlabský 367; Václav 348, 391, 393, 397, 401 až 404, 406, poslední vůle 366, 367; viz Jandorfar, Šitka. Vrchota Štěpán 59. 605 Iz Vřesovic Jan na Žluticích 125. | Zahaňská knížata viz Hanuš, Hedvika. Zahrádka služebník 49. ze Zaječic Aleš 172, 173; Eliška a Hereš 173. Zajíc viz z Hasenburka. Zajíček Mikolášek v Albrechticích v Moravě 182, 183. Zajímač viz z Kunstatu. Zakolcza, Skalice v Uhřích 249. Zákupí viz Berka. Zálezy, Zálezly u Kr. Dvora 435. z Zaluňova Prokop 206. Zalužany u Vorlíka, dvůr 124; viz z Lub, Šicové. Zamachy ves zápisná 342. ze Záp viz Opočno. Záruba viz z Hustiřan. Zásadka tvrz 209. zo Zisady a z Navarova Johanka 208-210; Petr Couch 208, 209; viz Kyjata. ze Zismuk Katcfina 394, 395. Záviše viz ze Slavikovic. Závisicskf Jan 183. Zaydl podd. ve Zddrné 479. Vfüek Veselickÿ z Veselice 495 | Zberskÿ pan (1477) 21. Výškov 272; z V. Racek an Ely Zbylitov ves u Zvikova 301, 302, 313. Vyšší Brod, opat Pavcl 300. Wythow poddaný 32. Vyzdvihač viz z Miletínka, Vyzovice městečko na Mor., za- staveno 252, 264; klášter Smi- lenheim, statky zastaveny 177, privilegia | potvrzena (1454); 215, oprava 251, zapsán 262, 266, 264, fundatorství převe- deno 282. Vzdice u Berouna zapsány 238. ze Vzhoře Vilóm 366. ze Zábídovic viz Hamza. Záboř manství Trutnovské 383, 504, prodśno 427, 443, 451, zapsáno 457. Záboří ves ke Kolínu 268. Zachařová u Švamberka 87. Záchrašťany viz z Labounč. Zadvěřice ves kl. Vyzovického 262. 319. Zbiroh panství 802 ; viz z Čejova, z Kolovrat Hanuš, z Lobkovic Jan. Zboží ves u Kr. Dvora 385. Zbraslavský opat 52. Zdebor podd..z Dfevohtiz 18; viz z Příčiny. Zdebuorek majetník dvora 46. Zdeňata viz z Kopidlna. Zderazský klášter 242, 243. Zdeslav pan viz z Šternberka. zo Zdětína viz Zoubek. Zdiby ves 331. Zdice viz Vzdice. zo Zdržela viz z Orló. Zedlicz de Parchwitz Otto 280. Zelená Hora 22, 67. Zelevée Valenta (z Zelovce?) 190. Zeydl Tomeš podd. 378. ze Zhorce viz Sirotek. Ziberczerus konšel Praž. 513. Zibohlavy ves ke Kolínu 268. Zichová vdova v Praze 632. Zíka podd. 522. 

Strana 606
606 Zilvar Adam 363, 397, 400,|Zub Václav z Kr. Dvoru 472. Rejstřík jmen osobních a místních. Žďárek, Žďár u Náchoda 171. 405, z Pilnikova 484, 437, Zuberskf Petřík purkr. na Jičíně | Žďárná ves 354, 359, 479. 442-446, 449-460, 466, 468,| 184. 469, 489, 497-500, na Břec- | Zubův Bartoň 499. Žďárský, člověk dobrý 21. Žďárský rybník u Mirovic 339. šteině 433, 490, 491, 507,|Zumburkefstina vinnice 517, Zum- | 26 Zeherka viz Planá. na Trutnově 501, 502, naj berkertina 519. Vlčicích 430, 432, 506, koupil Zuzice viz z Kněžmostu. Javorník 493, 494; — Hanuš z Pilnikova v St. Bu-! cích 346-350, 353-355, 357, | 359, 360, 362, 369, 370, 374, 388, 389, 399, Bucky 378,! závět 363, 364, obésil se 499; ' — Hynek 442, 443; ! — Jan 346, 443, 499, z Pilni-: kova 357, 468, 506, 508, na, Bfecäteiné 349, 350, 356 aë. 359, 361, 364, 368, 369, 374, ! 377-381, 383, 384, 388-390, ' 396, 397, 399, 400, 404,' 408, 407, 408, 410-416, 419, 420, 422-424, 421; : — Jan, strýc Jana Zilvara 407 ; - 306; archiv 1, 286-343 ; farář (1476) 15, 17, manovó 94, 324, 334, 340, 341 ; městečko pod hradem 304; most 325 až 327; panství 127, popis 2; úředník 8; výplatnost hradu 96, 296, 306, 307, zapsán Oldřichovi z Rosenberka (1431) 297, 298, 302, postoupen Bo- huslavovi z Svamberka (1473): 1, 312, 315, připsáno na opravu 815, 318; viz z Dla-; hüst, z Jistebnice, Kotecnfk, Linhart, z Pruku, Smrčka, Žebrák hrad zastaven (1461) 237, 238. iZvikov 12, 88, 90, 95, 160, Żeli dvir ke Kolínu 269; viz Přodbor. 823, 324; hrad, nová světnice -z Želevce? Valenta Zclovče 120. Zelezna Budivoj v Třemešné 352-356, 359, 506; — Hereš v Třemešné 361, 362, 364, 377, 378, 380-385, 392 až 401, 403-405, 408, 410 až 425, 427-434, 436-440, 443-445, 448-451, 453, 454, 456, 458-462, 464, 466, 468, 470, 471, 473-477, 479, 480, 482, 483, 486, 487, 503, na Střemešné 380; — Kuneš na Třemešné 362, 364., 366, 367, 369-377, 386; — Kristof na VlGicich 507; — Mikuláš 487, 494, 499, z Pil- nikova 442, 448, 490, 501, 502, na Břecšteině 346, 347, . kupuje Podhoří 497, Nykl 407; — Petr 443. z Švamberka, z Trnové. .— Petr 428, na Tfemeiné 490, ze Zvifetic Heiman 312; Mark-: 5093, na Dorkách 486, Borecký vart 342, Vilém na Sebrani- ^ 487, 490. deh 196, 191. Pp | Železné Hory ko Kolínu 268. zo Zvolinčvsi viz Pytlík. P 7 Želivský klášter 64. „U Zvolský Jan 206, 207, na Stolzu , Žernric Suška 199; viz Kužol. Zlati Koruna, klister Oldrichovi 195. Zernovsky 24; viz Sudlico z Rosenberka 299, 300. Zvorník zločince 419. Zlechovice ves kl. Vyzovického. 7 252. | de Zlonín ves 331. | Žabí Lhotka u Kolína 268. Zmilenheym viz Vyzovice. „Žabka Martin 183. Zmrzlík pan 27, 28; Jaroslav na; Žacléř, Šacléř zámek 481, pří- Orlice 15, 16; Petr mincmistr | | slušenství 501, pana Šumburka (1415) 174; Petr ze Svejšína: 466; viz Radecky. Žirčice, Žirčinčvcs, Žerčice 5406. Zireć tvrz 405, zapsána 394. 395, 417, prodána 353, 400, 415, 433; z Z. Tlynce 206; Jiří a Václav 352; viz z Chlumu, z Dubé Jindřich, Kordule. Žitava, město 209. pe è nv) 338; Václav 150, ze Svojšína Žáček z Nechvalic Bohuslav 293. | Žitovlice ves u Jičína 209. na Orlíce 326, 327; pán'Zakavec z Zakavy Jan 309, 314. Orlický 10, 96. :Zakov les u Rataj 118. Znojice ves 331. :Žampach Václav rukojmí 556; Znojmo 189, 190, 241, Znojem- viz Hložek. sky draylink vína 58. Znoymer Mikuláš, konšel Praž.' Žďár klášter, opat Linhart sesa- 513. zen 273, narovnání o funda- Zobal z Nepodřic man 341. torství 282. Zoubck, Zúbek ze Zdětína Jan Žďár ves k Trutnovu 502, Zdüry na Chudobinć 281. 501; viz Břízka. | Žatecký kraj viz z Gutšteina. | x M 2 Zivutice ves zápisná 333. izka, usadil hejtmana na Trut- nově (1421) 344; Žižkova hora u Kr. Dvora 494, u Prahy 549. ze Žlunic Janek & Pfibek 191. Zlutice viz z Viosovic. Intickÿ Jakub, konšcl Star. Města Praž. 543, 547. Žofie krilovna, mésta vénnd 344. 

Strana 607
Achtování zloděje 512. Administrator arcibisk. Ililarius Litom&tickf (1467) 4; i 238 ; kostela PraZ. (1520) 153. Alciptiit, archipresbyter, v Týně Ilorové 147. | Apatéka 141; apatckář 158, apotekář 541, 544. Appellace z nálezu úřadu hor; vinničných 509. i Aqua vitae proti moru 158-160. | Arcibiskupství Pražské, vinnice | jeho u Liboce 524. | Asa — asi 23. ! Aufsläk posílají úředníci pánovi 23. Bakalář učí studenta 37. | Barchan na odév 150. i BaZanti 153. Bergrecht, plat z vinnice 516, perkrecht 519. Dorné, berna 295, královská 289, vánocní 137, 231, 232, z man-, ství 383, zomská, nové vinnice . od ní svobodny 511. : Biskup svétief 111, 113; skupskd moc 17. Bożi dim, kostel 347. Branka ve tvrzi 349, 330. Bratr oddóleu dědictví splátkou penéz 377; bratïi déleni 367, 388, dilnf 465, 469, 499, nedilni 230, 398, 406, 413, 469, oddělují sestru 399. Bulla olovéné na červeném hed- bavi 242; papeZe Pia II. proti Turkům (1458 ) 221-223, téhož k Jiřímu králi (1461) 287. Cedule od desk 69, dílčí 465, řezané 89, 164, 443, 463, 496, trhové 121. bi- ! Rejstřík: věcný. | Cep v úsloví: v cepu &ilink 116. | Dědictví, spor o né 559. Praž. : Chmel 41, 166; spor o meze|Déla 77, 97. chmelnic 528, 529, 534, 535, | Dělníci, plat 126. 553. Chrt myslivecký 325, mladý 146. Cimentu cena 90. chrtek Desátky, spor o ně 388, 399, z dolů 131, kněžské 67, 273, 318, 319, z hor vinničných 511, 512, 525, 545. Clo, mýto 43, 126, kupců 227,;Desky dvorské 98, 325, 335, z lesu proklamováno 9, manové! neplatí 325, 334, prodáno 465, | 488, na vodě 20, z vorů 27,' 31, 32, zdvojnásobněno 291,' M Podole na Vltavě 515, da’ vysazená 169, elo hájeno 27. Confectio in morsellis contra pestem, lék 158, 159, confectio citri 159. Cti dotfkäni 355. `Сийу, vyjímání poddaných z nich 287. Cukr (1518) 138. Cura animarum 17, 153. ‘ber pili podle ohyéeje (kommisse výjezdní) 526; čbery ryb 38,; 345, 363, 405, 444, 499, památné 349, 396, 400, 458, statky zapsány 171, 172, úřed- nici u nich 500; manské Trat- novské 344-508, přeneseny kdvorským (1539) 499; zemské 46, 75, 94, 98, 99, 171, 172, pohofeló 332, 363, 376, 397, 400, 405, 444, 458, úředník 517, Mathio (1415) 172; Moravsk6 190. : Děvka zahubila dítě 155. i Dílo okolo města 28. |Dluh koupen 167, vymáhán 161, 66, 81, 85, 99, 102, 232,! vína, úrok 539. eleď 42, strava 127, podělena j odkazem pánovým 183, 184. Čepy u rybníka 87. Číšník, šenk nejv. království Čes. Zikmund z Wartenberka na Lipóm (1515) 283. Člověk dobrý rytířský 21, 25, 99, 115, 366, 410. Čtvrtce vína k službě boží, úrok 543. Čubky u krajčíře 26. Dcera manova dědí po otci s do- volením král. 427, 428, 430, 431, 441, 445, 447, 448 464, 473. 162, 167-169, zjednävän 131; dluhy královské 179, 214, 250, 252, 257, 291, 293, 296, 298, 303, spláceny pomocí zemskou 257, zomskó, smlouva o ně 260. Dna nemoc 1406, roznemohl se na dna 110. Dobrá vůle, postoupení práva 230, 271. Doktor decretorum 280, legum 216. Doniż = dokud 3, 407, 518. Dreylinky vína 62, 70, draylinky 101, dlaylink 58. Drůbež rybí 66, 81, 85. Drva sekati, robota 490. Dryák proti moru 158. Dvořené, pan Jan z Kravař dlužen byl svým dvořenóm 183. 

Strana 608
608 Rejstřík věcný. Dvůr panský, potřeba jeho odů- vodněna 7, poplužní anebo forbergk 250; dvory kmetičí 207. Electuarium librantis, lék 158, 159. Falckrabě (1488) 40, (1506) 79. Fara sirá 9, spor o příslušnost 60, dům neopravován 17; fa- ráři 57, 67, 68. Fasuňky dva stínaných Turků 91. Fedruňk 135. Fendování 366, fentování 513. Fictum, vicedom, vrchní správce 136. Fíků 20 liber 92. Fišmajstr 57, 74, 99. Fojt Horních Lužic Karel kníže Minstrberský (1525) 284, (1526) 169. Frejířka 120. Fristuňk 130. Glejt 10, 69, 71, 78, 310, 311, od papeže poslům kr. Jiřího do Říma 236. Groše bílé 20, 392, 485, 487, groše českého zaražení 342; groše Pražské Václava IV. mají se spláceti českými, ne míšen- skými 337, a zase naopak míšenskými 343; groš Pražský = 12 halířům = 6 bílým penízům 291; groše široké 281, 282, groše české široké dobré stříbrné rázu a počtu Pražského 283-285, 311, 316, 333, 338, 342, 348, 351, 375, 382, 395, 492. Gsellnryty s rejtary 78. Hadrunk 42, 87. Hakovnice 23, 28, 97. Haldy (na rybníce) 17. Haléře dva na čelo zabitého zloděje ve vinnici za pokutu 512; 12 halířů jeden groš 291. Haltéř 46, spor oň 388, 528, 529, 534. Hamfest 182. Hamr 66, hamrieři 79. Hanění 68. Hantvásek, nádoba? 109. Haras brunátný neb černý 26. Hejtman nejv. ve všech zemích království Českého Zdeněk z Šternberka (1476) 12; — Bohuslav z Švamberka (1477) 23, (1479) 34. Hejtmané zemští: Jan z Janovic (1491) 53-55; Jan z Janovic, Vok z Rosen- berka, Albrecht z Leskovce, Mik. ml. Trčka z Lípy (1492) 56, 59; Petr z Rosenberka (1499) 326. Karel kníže Minstrberský (1525) 284, (1526) 169. Hejtman markrabství Moravského Ctibor z Cimburka a z Tovačova (1483) 263. Hejtman v Slezí Jindřich z Rosen- berka (1457) 306; knížetství Vel. Hlohova Karel Minstr- berský (1525) 284. Hejtman hrabství Kladského Hanuš z Warnsdorfa (1472) 348. Hejtman na hradě Praž. Bohuslav z Újezdce (1490) 46. Hejtman hradský Hůgvic (1526) 168. Hejtman krále na Jochmstale Bohuslav Felix Hasišteinský z Lobkovic (1549) 342. Hejtmané krajští 36, 132; kraje Hradeckého (1445) 197; Al- brecht ze Smiřic a Mik. st. Bořek z Dohalic (1562) 507. Hejtman manství Trutnovského 344, 345, není (1523) 470; Hanuš z Warnsdorfa (1476 až 1484) 344, 349-361; — Fridrich z Šumburka (1484 až 1493) 361-375; — Bernhart z Šumburka (1493 až 1504) 377-410; Jan z Šumburka (1505-1509) 410-428; Heřman z Šumburka (1512 až 1521) 432, 434, 437, 441-443, 445, 451, 452, 454-457, 460, 461, 465-467; — Jan Krušina z Lichtenburka (1527-1530) 478, 481, 483, 484, 488, 489. Hejtman knížete Ludvíka Bavor- ského Sezema (1478) 29. Herynkův cena 33. Hever, zbroj 340, 341. Hnojem hraditi vodu 340. Hofmistr nejvyšší království Če- ského Jiřík z Poděbrad (1454) 214, (1456) 219, 220; — Jindřich ze Stráže (1461) 309, 314; — Bohuslav z Švamberka (1473) 314, (1476) 9, (1477) 22, (1479) 34; Lev z Rožmitála a z Blatné (1474) 258, (1477) 20; Vilém z Pernšteina vzdal se (1514) 103, 104; Vojtěch z Peršteina (1514) 103, na Lantškrouně (1515) 283; Zdislav Berka z Dubé (1549) 342; — Jan nejstarší z Lobkovic na Zbiroze (1562) 508; — Ladislav z Lobkovic (1575) 343; ochmistr 13. Hofmistr dvora krále Jiřího Petr Kdulinec z Ostromíře, psán Do- linitz 275; — krále Vladislava Jan z Rou- pova (1484) 266. Hofmistr králové čes. Jan Kyjata ze Zásady (1416) 174; — Hynek z Waldšteina na Hra- distku (1466) 251. Hofrychtéř král. Č. Jan (1477) 21; Jan Hlaváč z Třibřich (1487) — 271; Hofrychtéř na Bunclavi Fridrich Šalndorf z Hornsperku (1506) 418. Holdy 29. Hony pole 435. Horníci 130; hory 165, 166, list na dolování 130, podíly a probování 131. Hospodář města 499. Houfnice 28. Hra, lámání kamena trest za hru 118. Hrad hlídán 19, peníze sháněny na chování hradu 8. Hřebíčku cena 90. Hřebík, pohnanému dáti za hřebík 366.

Strana 609
Hříbata, cena 127. Hřivny groší čísla moravského 240. Hrouda z dolův probována 131. Hruška v chmelnici, spor o ni 534; hrušky darem 341. Husar, huser 62, busař 560. Inhed — ihned 519. Jabka 118; tři súdky jablek 123. Jarmark odvolán v dobách ne- pokojných 82. Jelen honěn 1156; jelenina 46. Jestřáb myslivecký 65, 325. Jez 38, 41, opatření jeho ze cla z vorů 291. Jorgelt 29. Kacíři v Mirovicích, žaloby na né (1495) 70. Kačice posílány pánovi 66. Kámen lámán 109, 110, 112, zapověděn 87, spor oň 53; 118, 123. Kámen loje 41, vlny 163. Kamermeistr nejvyšší krále Čes. Burian z Gutšteina (1479) 316, (1480) 36. Kancléř král. Burgkart probošt Vyšehradský (1367) 515; — Václav probošt Vyšehradský (1400) 514; — Kašpar Šlik (1437) 299; — Jiří biskup Pasovský (1422) 177; — Prokop z Rabenšteina (1454) 801, 302, (1460) 229; — Jan z Seluberka na Přerově (1484) 265, 266, (1486) 267, (1490) 44, (1492) 56, (1501) 826, (1502) 328; — Ladislav z Šternberka (1511) 90, (1514) 104, (1515) 283, (1519) 149, (11521) 160; — Adam z Hradce (1523) 470. Kancléř cís. Fridricha III. Ulricus Weltzli (1461) 235. Kancléř knížete Jindřicha Minstr- berského Kliment z Jakšonova (1487) 270; Viktorina knížeto Rejstřík věcný. Kardinál, poselství (1449) 3. Káry k vození 15. Kaštany jedlé 102. Kat 6, 69, mistr 9, 10, mistr popravní 5, 6, půjčován 61. Katolíci netrpěni ve Stříbře (1479) 34. Kbel žita 69, kbelec 73, tludi pro ohaře 93. Kirchov, hřbitov 70. Kláštery 63, 64, privilegia 215, oprava poroucena od krále 251, statky zapsány 176, 177, 252, 264, 327, od kr. Sigmunda 294, zápis zrušen 296; zboží kl. zcizeno opatem 273. Klenoty zastaveny v židech 187. Kloboučník 79. Kmecí lidé 209. Kmen, listy, kteréž má po kmenu svém 370. Kmeté v soudu manském 366. Kmotrovství, žádost o ně 152. Kněží katoličtí 319-324, pozů- stalost kněze 18, kněz uvězněn 43, podobojí uváděn na faru katolickou 60. Knihy 17; kostelní odcizeny 321 aż 324: vinnićnó, výpisy z nich (1358-1576) 509-560, roz- dělení jejich 510. Knoflíci, | šlechtická přezdívka měšťanů Pražských 104. Kolečka 10; sklená, zlomky z nich hledány 108. Kolo, zbíti na kolo zločince 69. Komora královská 426, pokuty soudní 296, ungelt 169. Komorník nejv. království Českého Čeněk z Lipé (1357) 288; — Jindřich z Michalovic (1456) 219; — Vilém ml. z Risenberka na Rabí (1474) 258; — Jindřich z Hradce (1486) 267, (1492) 56, (1495) 277; Minstr. Matiáš z Třebska (1479) | — Jan z Šelnberka (1503-1507) 262. Kaplanství založeno 147, 148. Kaprů dvanácte čberův za roboty 270, deset za dluh 271. Archiv Cesky XV, 134; — Petr Holický ze Šternberka (1511) 90, (1512) 92, umřel (1514) 108, 104; 609 od nóho|— Jaroslav z Šelnberka a z Kosti (1515) 283. Komornik króle Vladislava Bernart Berka z Nśsiló (1474) 258; — Jan BezdruZicky z Kolovrat (1514) 106. Komorník nejv. cudy Brněnské Vilém z Pernšteina (1486) 39. Komorník desk dvor., plat a útrata 504; — Šimeon Karas (1543) 504. Komornici soudu zemsk6ho 99, 100, 121, 266; komorničí starosta Hynek (1512) 91, Komorník soudu manského v Trut- nově 365, 402, 404, 406, 438, 445, 446, 481, 484. Komorník panský 26. Koně hojení 119, konici 16, koníček 36, konik plesnivy, cena 118, vranÿ 14. Konšelé společní dvou vsí 346, svárliví 87. Kopy grošů Praž. čísla Polského 195. Koření kuchyňské 47, 90, 123, i čisté 138. Kostelfk při špitále 110-113, může býti svécen, udólin-li až po okna 112; opravován 142, 143 ; kostelníci 143, opra- vnojí kostel 347, najímají vinnici 542-544, 548, 549. Kotlář 23. Koudel s provaz 87. Koumaru deset postavů 77. Krajínové, krajané 78. Král, poselství pro něj, náklady 167, 168, kurfiřt říše Německé 234, 235, 244, 245, povinnost šlechty po jeho smrti 170. Královská vojna, povinnost manů k. ní 347. Království, les 204, 205, 370. Kratce veliké do vinnice 549. Krčma vísadní 346, 407, 408, krčmář 102. Křížovníci, účastníci kurucké války v Uhřích (1514) 104. Kroupy zbily 18, pobily 89, obily 114, 127. Krumfest u rybnika 10. Krunt, statek 27, 28, krumt 26. 77 

Strana 610
610 Kryš, kříž? 145. Könft 72, 98, 136, 165, 181, Rejstřík věcný. Lis ve vinnici 618, 527, pfe oh 532, 535. Med 45, 123. Měděnička 109. 184, 355, 356, 359-361, 363, | List společní (dílčí) 257, 378;|Měrčie, měrčí, měřič při ohledání 364, 366, 367, 385, 386, 559, 560, znění 550-552, vidimus 117, zmařen soudem 407, moc k němu 189, 190, 211, 263, 264, manů 325, 447. Kuchař 126; kuchmistr 146. Kukusy dolů 131. dlužní 51, 280; na dolování 1830; hanlivý 59; mocný 100; ztracen v řece 310; odpovědný 88, veintbrief 235; otevřený 7; půhonní 99; přímluvčí 103; rozdílný 387; věnní 487, 478, 480, 481; výhostní 41, 74; záškodní 30. Kulky do hakovnic 23, kule od|Litkup pit 542. tarasnic 77. Kůň manský, vozník 100, vzatý 12. Kunšt, není s námi kunštu 81. Kuny z Frankfurta 108. Losem o vinnici dělení 528, 529. cena 340, kůň|Lůj, cena 41. Majestat s kontrasigillem 172, vložen ve dsky zemské 277; podvržený 299. Kupci v Praze 261; ungelt z ku- | Malíř 107, 138. pectví 169; kupectví dovoleno | Malfazí víno 92, malvazí 148. Norimberským skrze země české | Mandle, mandlův (koření) 92. (1460) 227-229. Kury úroční 87, 292, 490, peníze za nó 102, zadrZaló: 370. Kus přední a zadní, zbroj 340, 341. Kustoš mnich 139. Kuše s střelbů, zbroj 340, 341. Kůže, cena 42. Květu (koření) cena 90. Lace, dvó laky neb lahve 92. Ladování, spor o ná 408. Lánf poslüm 116. Lazebník 530, 555, lázně 159. Legát papežský de latere 247, 248. Lékaři 37, 40, 93, 115, 141, 549, 555, krále Václava IV. Jan Šindel (1409) 516, Manové 143, 166, 239, 244, 344-508, dédiéni 341, jízdní 340, 341, pěší 841, služebničtí 841, přijímají léna 500-508; seznam povinností 340, 341; práva od krále potvrzena 324, 325, 834; výpisy 341; půhony na many 94, k soudu dvor- skému 345; manství povoleno bez přijetí léna 470; kšaft o ném 189, 407; léno uslech- tilé koruny České 286-288, Pripadié králi nepřijetím léna 05. Maršálek nejvyšší království Čes. Čeněk z Lipó (1357) 288; — Pertuolt z Lipó (1446) 199; páně | — Vilém z Pernšteina (1486) 39. z Rosenberka (1515) 110;|Maršálek krále Ludvíka Hynek lékařství 47, léky proti moru 158, 159. z Martinic (1510) 86. Maršálek Minstrberský | Zbyněk Les pohraniční proti Bavorům| Bochovec z Bochova (1487) 78, 80, 135. Les, clo s lesu 9; les na králov- ství manům k užití 7, 826; les k stavění 7, 93, rybníka 10, vyhořelým 88. Le£eni pro dluhy 124, 161, 270; knížete Jindřicha Jan Horušanský z Roztok (1479) 262; knížete Viktorina Mikuláš z Vladěnína (1479) 262. Maršálek Jana z Kravař Jan z Pizdratic (1433) 188, 184. 175, 188, 192, 195, 201, 202, | Maršálek nejvyšší Saský Haubolt 208, 240, 253, 261, 284, 285, ze Sleinic 275, 292, 293, 304, 305, 383, 384, | Masné krámy 168. 339. Lichva 73. Mázdry do oken 140. Mečíř 560. výtopy rybníka 66. i Měřič vinnic při úřadě vinničnóm 509, 555; Jakub (1446) 529, (1447) 538, (1460) 558. Města v kraji Litoměřickém (1514) 107 ; proti älechté (1516, 1517) 129, 132; věnná králové Čes. 345. Metrdát, Iók 159. Meznici věční na mezích 518, vinnic 529, vsazeny úřadem 533, spor o nó 518, 524, 537, 588, sázeny bez přítomnosti sporných stran 553; meze višňová 552, 553, příční a protičelní 558. Michalátka, jabloň 557. Mimochodník slavný 57. Mince česká a německá 85, krá- lovská, plat z ní 224, Kutno- horská, dluh na ní 256, Svid- nická 178, Vratislavská 178. Mincmistr 226; — Petr Zmrzltk (1415) 174; — Beneš z Weitmile (1479) 262, 816, (1484) 266, (1493) 274, 275; — Bobuše Kostka z Postupic (1502) 280. Miístokomorník království Českého Jan z Düpova (1471) 256; — Burian Medek z Waldeku (1531) 838. Mistopisat království Čes. Jan z Písnice (1581) 338; — Vilím Malovec z Malovic (1576) 332. Mistosudf království Čes. Mik. Skalský z Dubu (1576) 332. Místosudí dvorský Jan Kolský z Kolovsi (15410) 500. Mistr převorství českého rytířů sv. Jana Jošt z Rosenberka (1460) 307, 308; — Jan z Švamberka (1468) 4, 5, (1488) 41, (1491) 49, 50. Mistr nejv. křižovníků s (červenou) hvězdou Matiáš z Tfebska (1499) 73. Mlýn 41, dán v manství 426, 

Strana 611
Rejstřík věcný. 611 konský 93, pomoc k němu 346, prodáván 118. Monstrance za 6 kop grošů 551. Mor (před r. 1495) 70, (1520) 155, 156, (1521) 158-160. Most povolen od krále 325, 326, pomoc k němu 346, spor oň 326, 327, oprava 426. Mrazy veliké (1513) 102. Mříže objednané v Mnichově 65. Msál (missal) 9, mšál odcizen 321, 322, 324. Mše nová, kněz zve k ní 152. Mučení zločince ukrutné 69. Muškatel, víno 92. Myslivost 52, 93, manům svo- bodná 325, v lesích Dobříšských 96, lovy a hony prodány 417, 418, 433, 434, 456, 496. Mýto viz Clo. Mýtiti se jest povinen, kdo pase v horách Píseckých 166. Mzda denní 16. Nájemník 89, dvoru 124; ná- jemné bytu 37. Násada ryb špatná 110. Nevýplatnost zboží od krále po- tvrzena 327. Nové léto, rychtář má dáti tele, sele 347. Nožnice: Blažek, co dělá nožnice 533. Občina: obcc přeoraná 533. Obec: dvé vsi mají společnou: správu obecní 346. Obili panské 42, nemá se vyvážeti ze země 43. Obůjček, zbroj 340, 341. Odboj proti soudu 366. Oddíl synovi 352. Odloudční ženy 321-324. Odpovědník 114, 115. Odúmrť mana na krále 369, da- rována 173, 192, 193. Ohaři, útrata veliká s nimi 93. Olej makový 48, 90. Oltářníci, plat 281, 282; oltářů svěcení 112, 113. Opata ustanovení 63. Oprava: dvůr svobodný dává 8 slepic na Trutnov v uopravu 499 č. 259. Opravci smíru 260. Ort, drajlink vína za 32 fl. a ort 62. Osadníci nedbalí ku kostelu 17, 68. Osep ovesný 16, ospy 88, 137. Ostřieže, okraje rybníka 376. Ostrožník 539, 546. Ovce mrou 49. Pacholci s bičem 33; hradští nechtějí čekati služby 8; pa- chole 89. Paliči najatí 77. Památné 343, 408, 50", za groš piva 368. Pánev železná na pivo 88, pro- pálila se 23. Paní máma 361. Panoše chráněn svým pánem 2. Papírna v Trutnově (1521) 465. Pastvy, spor o ně 166, 388. Pečeť černá 309, 310, 318 až 324, 340, červená 307, 309, 318, 327, 333, 336, úřadu vinničného 523, 531, 540, kr. Ladislava 221, Vladislava 107, říše Nemecké 239, 245; pečeť měněna pro zradu 198; groš od pečeti 365. Peklnhaub, zbroj 340, 341. Peníz boží zakládán a litkup pit 542; peníze bílé, šest za groš 291, sedm za groš 331, črné 182, hromničné za ryby 85, kaplanské 39, lesní 26, mýtné 126, purkrechtní 346, rybné 102, sirotčí 119, uschované 164, zákonní 4, 5; peníze čísti 101; p. v pilíři 388. Pěnkavy k obědu 115. Pepr pobrán 30. Pergamen, pargamen 124, 209, 239, 242, 245, 254, 256, 299, 306, 307, 312, 313, 359, 407, 493, 512, 514, 538, 555, proužky s visutými pečetmi 190-333. Perkmistr hor vinničných, ma- gister montium vinearum, vývoj úřadu 509, 511-513, 516, do- stane statek toho, kdo by po- škodil vinnici 512; Ctibor od desk (1437) 517; — Václ. Břízka (1444) 522, (1447) 536; Ondřej (1448) 537; Leonard (1450) 542; Přech (1450) 545; — Petr ze Slúpnic (před 1452) 546; Řehoř Krtkovic (před 1452) 546; — Tomášek od Zlat. prstena (1450) 524, (1460) 559; — Václav (1455) 550; — Jiří (1511) 531. Perkrecht viz Bergrecht. Pes lehavý 6, 7. Pěší ve hradu, pacholci 8. Pilulky proti moru 159. Pinta vína 515, 525. Písař království Čes., notarius terre Boemie Štěpán kanovník Praž. (1357) 288. Písař nejv. desk království Čes. (1526) 168; — Burian z Lipy a z Lipnice (1460) 230; — Mik. z Landsteina (1479, 316. Písař nejvyšší komory království Čes. Velislav jinak Václav z Kojetína (1388) 289. Písař zemský Řehoř (1482) 346, 358. Písaři (notarii) v kanceláři krá- lovské: — Jakub kanovník Pražský (1409) 516; Jan z Bamberka (1415) 172, 174; — Michael kanovník Pražský (1420) 294; František probošt Ostřihomský (1422) 177; — Michael probošt Boleslavský (1426) 178; — Kašpar Šlik (1429) 179, (1430) 296, (1431) 297, (1437) 299, 300; Jan Túšek (1437) 298, (1439) 193; — Nicolaus Liscius (1454) 216, (1455) 217; — Hilarius děkan u Všech Sva- tých (1461) 238. Písař králové české Barbory Václav z Kněžmostu (1445) 198. — 772

Strana 612
612 Písař při soudu komorním Vít Flawa z Rottenfeldu (1575) 343. Písař od zem. desk Matiáš (1460) 557. Písař v úřadě hor vinničných 509. Písař biskupa Vratislav. Jeronym Neythart (1493) 276. Písař soudní, dva groše od listu 365; přísežný manského soudu v Trutnově 346, 428. Písaři dohazováni 110. Píseň kacířská 70. Piva vaření 88, spor o ně mezi šlechtou: a městy 407, 408; pivnice 37, 155, 426; pivo řídké 42, šestinedělkám 350; Svidnické 42; pivovarné krá- lovské 57; mistr pivovarský 553. Plášť v zámku 116. Platnéř 541. Plece, úrok 372, 379, 490, 496. Plechovice, zbroj 340. Plná moc k právnímu jednání 216, 410, 411, k soudu, po- ručnictví 447. Plod rybí 39, 57, 74. Podací kostelní 43, 54, 60, 251, 281, 429, 443, prodáno 317, 318, 354, 496, spor o ně 324, zastaveno 230. Podčepí rybníka 87. Poddanství, člověčenství slíbeno 4, 5, zápis na ně 203-206; Právo dědické manské 427, 428, poddaní dědiční a purkrechtni 200, nevyhostění 28, přebíráni 59, prodéui 455, 456, 469, 479, propuštěni pod jiného pána 75, purkrechtní 371, spor o né 11, 868, zastaveni 416, 411, 489, zhéhlí 26, 118, .119. Podkomoří království Českého, po- vinnosti 517; — Sigmund Huler z Vorlika (1400) 291; — Samuel z Hrádku a z Valečova (1474) 258, (1475) 315; „| Povidel 5 hrneń 123. Rejstřík věcný. Podkomoří měst věnných 344. Podkomoří markrabství Morav- ského (1467) 251. Podobojí 60, 113. Příročí dluhu 168. Podpora rukojmim za vino 421. |Prisaha manskó, znóni 500. Pokuty 426, 490, 515, za ne-;Pfislovi 114, 134. sedéni v soudé manském 365, | Přívoz průmem 38, zastaven 230, na pych 405, za škodu na; přívozník 324; mořský, přístav, vinnici 512, pro neplacení| port 98. úroku z vinnice 526, pro ne- | Prizenéni 28. plnění výpovědi 527; pokuty | Probošt kostela Praž. Jiřík z Ja- darovány od krále 105-107, | novie (1410) 516. do cís. komory 245. j Prokurator království Čes. (1482) Pólty, pülty dva po knézi 17. 37; Polúdreylinčí vína 62, 97, 138,|— Čeněk z Klinšteina (1480) 36; Přijímání pod jednou a pod obojí, vyznání krále Jiřího o něm 275. Přínos svatebni 108. 139. — Bohuslav z Litovic (1487) Polúvozí piva 88, vína za po-| 345, 364-360. kutu 82. ! Proleżanó 280, 414. :Prostice soli 88. Provazec, mira 533, 534; pro- vaznik 87. i Priihony 143. Poplużi kovśrni 379. Popravci, poprawczkones 287. Porućnik dckami 94, porućnici odkazu 182, sirotki 2, 272, statku 272, 384-386, 392, |Prut pole 347, 355, 376, prut 394, 395, 402, 410, 412,| vinuice má míti osm loket 511. 419, 420, 424, 428, 429,'Psi kacíři, nadávka 70. 431, 439, 453, 461, 472, 473 'Ptści k jídlu 17, 66. Postavy koumaru 77. ;Pihon 56, k soudu manskému Potok, spor oň 339, 340. i 365, 366. |Poustky 119, 479, spor o plat_ Purkrahi Pražský nejvyšší Ješek z nich 388, 389. : z Veseló (1357) 288; *_ Zdeněk z Šternberka (1452) | Prach střelný 28, klíč od prachu: | 210, (1476) 12; dolejšího 41. i— Jan Jence z Janovie na Petr- Pramen, svaz dříví 291. špurce (1470) 311, 315, 316, (1479) 315, (1491) 53-55, 430-432, 441, 445, 447, 448, ; (1492) 60; 454, 464, 473, fandatorské — Zdenëk Lev z Rožmitála (1510) převáděno 282, 283; listovní 86, (1511) 89, (1513) 96, 395; manské 199, promlčené: (1514) 105, (1515) 110, 112, 507; stané 401, 403, 413,. (1510)124, 127, (1518) 143, 414, 419, 416, 417, 481; 147, (1519) 149, 152, (1521) staroměstské | Pražské 512; 157, 160, (1522) 162, 164. ustélé 167, 372; vénné 186, Purkrabí Karlšteinský Kuneš z 187; vinnièné 511-514; zá- Olbramovic (1415) 172, 173; kupné, némecké, emphyteotické, — Zdeslav Tluksa 7 Bufenic purkrecht 289; zástavní pře- (1419-32) 296; vedeno 237, 238, 344; priva — Beneš z Weitmile (1479) 262, dopomáhánt 106, 107, pust&ni, 316, (1484) 266, (1493) 274, 79, privem tázati 5. | 275; — Rejndi, Rendi z Úšavy (1515) Preceptor Oruciferorum ve Vrati-! — Zdeněk z Rožmitála (1501) 109. slavi 280. 326 Podkomoří králové Aleś Berka | Presentaci na faru zase vrócena .Purkrabi hradu Praž. Vikéř z My- z Dubé (1474) 258. 17. | slina (1416) 174; 

Strana 613
Rejstřík věcný. Rukávy, zbroj 340. Rybáři zastavení 230; rybníkář, stavař 14; rybníkářství 17, 19, 74, 80, 86; rybníček za 16 kop 337; rybníky jak se staví — Děpolt z Ryzmberka (1448) 203; — Janek z Hrádku (před 1450) 588; — Marešz Švamberka (1487) 271. Parkr. kraje Hradeckého Vilém Krušina z Lichtmburka (1480)| vány 117, nasazovány 57, ne- 351; zdařený 110, stržený 2, 3, ná- — Mikuláš Hoficky (1489) 374, | Hhrada za výtopu 2-4, 66, smlouva (1493) 377. 871, 376, 425, 435, 436, Purkrabí král. na hradě Trutnově předsedou soudu mansk6ho 344. Purkrabi hradských povinnosti 290, 291, 301, služba došlá 88. Purkrechty 207, 281, prodány 349. Pych 165, 166, 404, 405. Rada císařský Prokop z Rabšteina (1461) 289. Rajtaïi 77, 79, 80, 85, 182, 133, 140. Rámovačky do vinnice 549. Rarozi 89, 107, 116, 167. | o listy na ni 224, 225. Registra, rajstra, 40, 96, 99,;Sadiśtć chmelovć 88. 102, 143, královská 299, | Sädky na ryby 85, 102, 110. 300, póśich 30, purkrabski Sanftr k válee 26. 466, rybná 117, rybniki 74,;Saum, soum, náklad 92. služebníků 33, správní 49. —|Sekret král., červená pečeť 176. Registratoři v kanceláři královské: |Seno hrabati, robota 490. — Kaspar do Lewbicz (1415) Sestra chována u bratří 398. 172, 174; Shořelým lhüta 102. — Henricus Fye (1422) 177, Sije, setf 110. (1426) 178; i Silnice svobodnd 30, 68, 76, — Jakub z Kadaně (1461) 238. | Iteristrator papeZsky Ja. Papien- sis (1461) 237. 491, spor 66, 67, 339, zá- stavu 230, 483, přípisy na ně 315; ryby, rejby 66, pro čeleď 33, spor o ně 99, 151, suché 77, umrlé, zmrló 102. Rychtářů důchodové 125, povin- nosti a práva 289, 290, třetí vaření piva 407, 408; rychta dělena 378, 379, právo pře- sekána 125. | Síra k válce 25. 613 Sněm (1485) 39, (1513) 96, 98, (1515) 111, 112, (1516) 126, Roudnický (1516) 128, 129; (1517) 131, (1518) 144, (1519) 151, odlozen (1521) 157. a zač 10, 13-16, 87, vyměřo- | Soud: komorní 89, 100, 342, 343, 345, 364; manskf v Trut- nově 344-508, zřízení 364 až 366, složení 378; zemský 149, 157, poddaní biskupa vyňati 286, 287. dušní 335, 336, dány v zá- |Soudek peněz zapečetěných 164, vinný k vínu kostelnímu 548, zvěřiny 46; cena sudů k sbí- rání vína 107. Soukenníci 163; sukno vlaské, cena 90, spor o krájení sukna 408 ; sukna kraječ 557. peníz ve všech věcech 346,|Splav na rybníce nemá býti po- vyšován 4; splav, dříví v hro- madu sbit6 291. | dáno 263, prodána 354, směna | Správce země České Aleš z Risen- burka na Vřeščově (1434) 186; — Jiří z Poděbrad (1452) 210, potvrzen (1453) 211. Srnina 46. Stav, jez vysoký 100; stavař buduje rybníky 10, 13, 14. Stavování 35, stavuňk 119. Stezka v chmelnici, spor o ni 535. Strava femeslnikim na hradě 41, 42. oprava 4356, zarübená 79, za- | Stříbrné hory 29. Strýci krevní ve spolku pravém 398. Řeka, spor o ni 38, zapsána; Sirotčí statek 55, chování sirotků | Studnař a studnice 87, 93. 393, 395. Řemesla ve vsích 346, 379; plat řemeslníkům 87. Řepné semeno 167. Rivolí víno 148. Roboty 52, 80, 81, 202, 205, břanech (1517) 132; v Lito- (1517) 133, (1525) 166. | Skelnice, sklenice picí 108. 519, povolení k manželství 86. j Sudí nejv. dvorský (1562) 508; Sjezdy krajskó (1477) 19; v Do-| — Václ. BezdruZiekf z Kolovrat (1523) 335 ; méFicich (1517) 137; v Plzni| — Jan st. z Lobkovic (1539) 345, 499, (1540) 500, (1542) 501, (1548) 502-505 ; orné 490, s pastvami 270, Skla do oken 140; sklenfch ko-| — Hendrych st. z Švamberka senné 490, osvobození od nich | ledek zlomky 108. 289, 290, prodány 354, ve- |Slad do mlýna 426. likó 118, vfení pro né 167,|Slup 41. ženné 167, 490. (1544) 506, (1545) 341; — Ad. z Švamberka na Přindě a Volsi (1575) 508. Služebníci panští ucházejí se o|Sudí zemský nejv. krůlov. Čes. Rozvody ve vinnici 522, nařízeny 547. Ruka věrná věřitelova 201; ruky ztráta za škodu na vinnici 511, 512. službu 18, 61, odkaz jim v po- | — Oudrej z Dubé (1357) 288; slední vůli pánově 183, 184,|— Půta z Risenberka (1486) u přátelstva ovdovělé královny; 267; 257, zpronevěřilí 101; služba | — Jiří z Kolovrat (1511) 89, nebožtíkovi 91. 90; 

Strana 614
614 Rejstřík věcný. — Zdislav Berka z Dubé (1531) |'Tuně dvě herynkův 33. 338; Týnský vína červeného 548. — Jan st. z Lobkovie (1542) Ubiti v šrancích 175. 501, (1543) 502-506. Ungelt, nové vinnice svobodny od Sudí nejvyšší cudy brněnské| něho 511, zadržován 169. Vüclav z Ludenic (1483) 264. | Urborschreiber v Kut. Hofe 225. Sudí dvorský biskupa Vratislav. | Úředníci u desk dvorských 171, Blasius (1493) 276. Sůl na sýry 88, dávkou 13, 217, spor o sypini soli 408. Svědomí listovní 99. Svině zajaty 165, 166. Svolka = svolení 368. Syn nejstarśi oddślen od statku otcova 352. Šacování 81, 84, šacunky 29, 82. Šafrán 41, 158, cena 90. Šaty chodicí 17. Šenk vína 107. Sepmistri v Knt. Hoře 224. Bestipini, pini obecní 524. Šípař 555; Mpy 25, 28. u desk zemských 76, 106, 171, 193. od krále 103, 104, 160, 161,; svědčí o listině král. 288, pod- ; daní biskupa vyňati z moci | jejich 287, 288, Trutnovsko též 344. Úředníci vinniční 639. (1526) 169. ličanský (1512) 436. Úředník panský, plat jeho 134;: Škody outratní 126. bóre z poddaných více, než by ; Škudličky pochlebné 134. měl 89; vypovídá službu 13. Šlak lidský 102, šli po šlaku|Úrok roční 26, 49, 217, 379,! 404. 490, ze dvora 46, jeptiščí 269, : Šlechta, sjezd v Tlzni (1525)| kněžský 39, 57, 335, krčmáře: 166, spor s mésty 104, 111,| 102, manský 341, odpouštěn 120, 132, 145. poddaným pro krupobití 89, Bore, zbroj 340. | postoupen 207, 240, 333, 839, ' Špitál stavěn 109-113, 139, 140. | prodán 200, 281, 292, 354, ' Stépy na mezich vinnie, spor oné| zastaven 353, 354, 521, za- pti přísaze mand 504-508; | zapsáno 850, 351, 362, 363, 416, 417, 431, 432, 438, 440, 478, 474, 418, 497. Vepfii cena 42. Vérdunk úroka 207. Věřící, věřitel 304, 305. Věrování a přísahy 202. Vórtel piva 42, 551. Veselé, svadba panská 108. | Vězení pro dluby 120, 168, pro Úředníci zemští 287, jmenováni ' platy zadrZaló 118; prísnó 84; nemá se zljm vzpomínati 175 ; smlouvání o vězně 7, 9, 10, 11, 15, 16, 297; věž, vězení 40, 43, 69, 79, 83, 84, 93. .Vidimus listů král. 117, 225, 229, 239, 299, bully 223. Ufedntk v ungeltu Jan Kozel Vina uložena židům 82, viny po- stoupeny 240. Úředník na Trutnově Prokop Po- Vinnice nařízeny od cís. Karla IV. (1358) 511, osvobozeny od platů 514, 516, tresty za škody 511, 512, vinnice kostelní pro- najata 544, zapsána 549; vína cena 58, 62, 70, 101, 139, sleva za sudy 107, druhy vín 90, Bílinská 136, 137, Blan- kuov 107, malfazí 92, muskatel 92, rakouskü 90, 137, řecké 92, sladká 148, Srémská 90; úrok vína 515, 548, králi 1|, Ghern rodnć 511. 557 drželý 4, 5, 52, 117, 118, Viadurstvi 167. Štěvíková voda pálená proti moru 159. Štuků spuštění 87. Śnltas v Norimberce 98. Tadinky odbjvati nékoho 20. Tarasnico 77, 109. | z vinnic 525, 529, 548. 10%, 253. nad Turky (1512) 91. 120, 124, 137, 259, rybný' Vlček, zemský šafrán, 90. 85, 102, 457, spor oi 388,! Vorné, robota 490. 389, &osovní 48b, vajec 490, | Vosk koupen 137, pečotní černý a červený 295. Úroky z dluhu zadržalé 161;|Voštník 539. Votrusky odkázané 98. 18, vozníky 41, 113, 116, Te Dcum zvoněno po MM" komorníka, poplatek od Vozník kůň 88, 100, do hor něho 446, úvoz 404, 406. | "Vábení ptactva 116. | Valchovna 465. Vápennice 116, 120, cena vápna ; 129. | Tenata, teneta na zvěř 42, 325, 456; tenetníci 115. Tetřev hluchý 347. Tluč pro ohaře 93. Topeničky z chleba 160. Trh svobodný 125, má býti za-| 404. staven pro slavnost nábo£en-|Vdovy manüv 3265. skou 70. Veliká noc, rychtář má dáti dva Troubení mezi židy 82; trubač 14. | tetfevy 347. Truksas nejv. králov. Čes. Jan|Věno manželce manově zajištěno Zajic z Hasenburka a z Kosti| povolením královským 374, (1491) 52. 975, 393-396, pfevedeno 406, | Vůz vojenský, hlídání jeho 347; 118, 155. | Vrah se usazuje jinde 75. Vrátný hradu 14; spor o vrata vinnic 533-585. Vazbu půjčiti (uvězniti dovoliti)| Vražda, pokuta za ni 106. Vrbiny u Labe 440. Vsi klášterní zastaveny 252, 294 až 296, zákupnó 289, 290, zápisné 298, 302, 303, 306, 808, 309, 311, 313-316, 333, 339. 

Strana 615
Rejstřík věcný. 516 vůz zlatý pánův z Švamberka až 303, 306, 308, 309, 311 až 316, 327-330, 342, 517, 107, 108, 138. Výchoz, výjezd na meze 387, podmínky výplaty 330, 331, 524, 533, 534, 538, 540, zrušeny 296. 553, 557, 558. Zatčení pro dluhy 167. Zboží dědičné i zápisné 99; právo Výmětky do rybníka přisazeny 57. Výprosa 105-107. se může také vésti na zboží Vyručení vězně 191. zápisné 99. Vytlačování v Norimberce (1506) Zboží kupecké z Norimberka 85, 82. 138. Vyžlata 93. Zbroje 340, 341, kopinničí 77, cena 109. Záduší 327, 335, 336, odkazy 413. Zdobnice, hruška 558. Základu propadení 118, spor Zedník, spor o mzdu 42. o základ 50, 51. Zemenín, dobrý člověk 8, 78. Zákonník kláštera 295. Zlaté 8, 26, rýnské 214, uherské Zákup 46, 99. červené 200, 253, 281, se lvy 240. Zámky král. zastaveny 237, 238. Zlato k malbě 108. Zápisy král. 176, 188, 202, 237, 238, 243, 250-252, 255, Zločinec 5, nedosmrcený 69; 264, 265, 269, 297-299, 301 zloděj koní 79; pokuta 2 ha- léřů za zabití zloděje vinnice 512. Zřízení manství Trutnovského 345, 375, 378, 384, 385. Zvěř a zvěřina 11, 47, 92, 93, 102, 103. Zvod provolán ve čtyrech soudech 544. Zvonec u nohy raroha 116. Železo hebké 13, 16, 65. Ženy v šesti nedělech 350. Židé, věřitelé 39, 168, 187, 195, 201, 304, 305, 318, 466, kupují kradené koně 79, svadili se o troubení 82. Žito draho 8, 69. Životy zapsány na zámku 268, dvůr prodán na dva životy 348. Žoldnéřů dosloužení 30, plat 33, zadržalý 176.

Strana 616
Opravy a poznámky. čti 1478 Na straně 1 v 2. řádku zdola místo 1578 pachalkóv „ pacholkóv „ „ 21 „ 7. „ „ „ Krištoforovi „ 80 v regestě k č. 160 „ Henrichovi v Budíně „ v Bílině „ 136 „ „ „ „ 231 „ 250 „ „ Jetřichovi „ Jindřichovi „ „ 135 „ „ 317 v 5. řádku zdola „ z Komářic z Kovářic „ z Rismburka z Rismberka „ 884 „ 14. „ „ „ „ 403 „ 16. „ peřiny „ „ Peřiny „ „ 501 „ 14. „ Kryblice „ Bryblice „ 521 v regestě k č. 11 „ Heřmanovic „ Heřmancovic „ „ 581 přidej: od Dubé Jan, převor řádu Johanitského 523 „ 583 pod heslem z Harasova místo Fricek čti Tricek. „ Na straně 289 v poznámce k č. 3. vyslovil jsem domnění, že místo, které se píše r. 1336 Kykrob a r. 1359 Kykrow, jest snad ves Skrýšov; dle mínění Vorlického archiváře p. faráře Tyla má se tu však roz- uměti Krchov, víska ležící půl hodiny cesty západně od Petrovic. Na též straně 289 v č. 4. místo „Lhota Jastrzab“ má státi rozděleně: Lhota, Jastrzab. Lhotou roz- umí se tu Králova Lhota, Jastrzab pak jsou Jastřáby neboli Jestřáby (tak řečené též r. 1478 zde str. 28), samota na levém břehu Vltavy u Vorlíka, jmenovaná nyní Kučeřavý; srv. Tylovy Paměti Zvíkovské str. 49, 69 až 70. K poznámkám, jež jsem učinil k listině Rosenberské tištěné na str. 299—300 č. 15, budiž doloženo, že p. archivář Mareš od té doby oznámil v Časopise Historickém 1895 str. 382 důvody, pro které uznává tu listinu za podvrženou. Na straně 306 č. 23 list krále Ladislava, daný v Budíně den sv. Štěpána 1457, položil jsem s Pala- ckým AČ. III. 566 č. 711 ke dni sv. Štěpána krále 20. srpna 1457; den 26. prosince 1457 nehodil se, poně- vadž král Ladislav zemřel již 23. listopadu 1457. Avšak z příčiny 17. roku kralování Uherského, a že Jindřich z Rosenberka zemřel 25. března 1457 (Březan v Čas. Č. Mus. 1828 IV. 67), náleží ten list najisto k 26. pro- sinci 1456, a máme v něm opět příklad na to, že ještě v těch letech nový rok počítal se někdy od hodu J. Kalousek. Narození Páně. „