z 117 stránek
Titel
1
2
Předmluva
3
4
Literatura
5
6
7
8
Úvod
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
Závěr
111
112
113
114
115
116
Obsah
117
Název:
Poručenství nad sirotky v právu českém se zřetelem k právům římskému, německému a v Rakousích platnému
Autor:
Kapras, Jan
Rok vydání:
1904
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
117
Počet stran předmluvy plus obsahu:
117
Obsah:
- 1: Titel
- 3: Předmluva
- 5: Literatura
- 9: Úvod
- 111: Závěr
- 117: Obsah
upravit
Strana 1
KNIHOVNA SBORNÍKU VĚD PRÁVNÍCH A STÁTNÍCH VYDÁVANÁ S PODPOROU ČESKÉ AKADEMIE CÍS. FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. A) ŘADA PRÁVOVĚDECKÁ. ČÍS. VII. PORUČENSTVÍ NAD SIROTKY V PRÁVU ČESKÉM SE ZŘETELEM K PRÁVŮM ŘÍMSKÉMU, NĚMECKÉMU A V RAKOUSÍCH PLATNÉMU. NAPSAL JUDR. JAN KAPRAS. V PRAZE. VYDAVATEL A NAKLADATEL: »SBORNÍK VĚD PRÁVNÍCH A STÁTNÍCH« (BURSÍK & KOHOUT V PRAZE). 1904.
KNIHOVNA SBORNÍKU VĚD PRÁVNÍCH A STÁTNÍCH VYDÁVANÁ S PODPOROU ČESKÉ AKADEMIE CÍS. FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. A) ŘADA PRÁVOVĚDECKÁ. ČÍS. VII. PORUČENSTVÍ NAD SIROTKY V PRÁVU ČESKÉM SE ZŘETELEM K PRÁVŮM ŘÍMSKÉMU, NĚMECKÉMU A V RAKOUSÍCH PLATNÉMU. NAPSAL JUDR. JAN KAPRAS. V PRAZE. VYDAVATEL A NAKLADATEL: »SBORNÍK VĚD PRÁVNÍCH A STÁTNÍCH« (BURSÍK & KOHOUT V PRAZE). 1904.
Strana 2
Strana 3
PŘEDMLUVA. ojednávajíce v následujícím o historickém vývoji sirotčího poru- T čenství v českých zemích, včetně do Zřízení obnoveného, máme náležitý zřetel k právu římskému, německému a platnému té doby v sousedních Rakousích, neboť jednak obdoba vývoje, jednak i časté recepce různých institucí z jednoho do druhého, jednak i přesnější ponětí věci v jejím vzniku přímo k tomu pobádaly. V příčině časového obmezení a způsobu zpracování odkazu- jeme k předmluvě svého spisu »K dějinám zástavního práva če- ského«. Z povahy předmětu vyplynulo nám rozdělení látky zpraco- vané. Bylo zajisté hlavní pozornost věnovati nezletilosti, jakožto příčině sirotčího poručenství, povolání a nastoupení, vedení a za- končení poručenství a dozoru vrchnoporučenskému. Mimo to zdálo se nám býti vhodno zmíniti se před tím v Úvodě o pojmu poru- čenství vůbec a sirotčího v českém právu zvlášť a potom v Závěru stručně označiti původ a ráz tohoto druhu poručenství. Za vzácnou radu a pomoc při práci této nám poskytnutou děkujeme p. dvornímu radovi prof. dru Jaromíru Hanelovi, a p. prof. dru Bohuši svob. p. Riegrovi. V Novém Bydžově, na den sv. Ludmily l. P. 1904.
PŘEDMLUVA. ojednávajíce v následujícím o historickém vývoji sirotčího poru- T čenství v českých zemích, včetně do Zřízení obnoveného, máme náležitý zřetel k právu římskému, německému a platnému té doby v sousedních Rakousích, neboť jednak obdoba vývoje, jednak i časté recepce různých institucí z jednoho do druhého, jednak i přesnější ponětí věci v jejím vzniku přímo k tomu pobádaly. V příčině časového obmezení a způsobu zpracování odkazu- jeme k předmluvě svého spisu »K dějinám zástavního práva če- ského«. Z povahy předmětu vyplynulo nám rozdělení látky zpraco- vané. Bylo zajisté hlavní pozornost věnovati nezletilosti, jakožto příčině sirotčího poručenství, povolání a nastoupení, vedení a za- končení poručenství a dozoru vrchnoporučenskému. Mimo to zdálo se nám býti vhodno zmíniti se před tím v Úvodě o pojmu poru- čenství vůbec a sirotčího v českém právu zvlášť a potom v Závěru stručně označiti původ a ráz tohoto druhu poručenství. Za vzácnou radu a pomoc při práci této nám poskytnutou děkujeme p. dvornímu radovi prof. dru Jaromíru Hanelovi, a p. prof. dru Bohuši svob. p. Riegrovi. V Novém Bydžově, na den sv. Ludmily l. P. 1904.
Strana 4
Strana 5
LITERATURA. Bischof, Deutsches Recht in Olmütz. Olomouc 1855. Brandl V., Právní postavení ženského pohlaví v Čechách. Právník IX. — Staročeské řízení soudní. Právník VIII. Czyhlarz K., Zur Geschichte des ehelichen Güterrechts im böhm.-mährischen Landrecht. Lipsko 1883. Čelakovský J., České právní dějiny. 2. v. Praha 1900. Demuth, Geschichte der Landtafeln in Markg. Mähren. Brno 1857. D'Elvert, Beiträge zur Geschichte der Rebellion (XVI. sv. hist.-statist. sekce). — Zur öst. Verwaltungs-Geschichte (XXI. sv. hist.-statist. sekce). Domluvil, O účtování sirotčím. Selský Archiv I. Hanel J., O poručenství starého práva českého. Právník VIII. — O letech práva staročeského. Právník IX. Jireček H., Slovanské právo v Čechách a na Moravě I.—III. Praha, 1863—1872. Kadlec K., Rodinný nedíl. Praha, 1898. — Verböczyovo Tripartitum. Rozp. čes. ak. I. tř. X. r. č. 3. 1902. Kalousek J., O staročeském právu dědickém. Rozpavy čes. akad. I. tř., III. r., č. 1. Kapras J., K dějinám českého zástavního práva. Praha 1903. Kameníček Fr., Zemské sjezdy a sněmy moravské. II. díl. Brno 1902. Lippert J., Socialgeschichte Böhmens in vorhusitischer Zeit. Praha I.—II. 1896—1898. Palacký, Dějiny národu českého. IV. v. 1895. Ruber Fr., Beiträge zur Geschichte des Vormundschaftsrechtes in Mähren. 2. v. Brno 1885. — Streifzüge durch die Rechtsgeschichte Mährens. Vídeň 1885. Schreuer H., Untersuchungen zur Verfassungsgeschichte der böhm. Sagen- zeit. (Schmollers Forschungen XX. 4. 1902.) Stieber M., K vývoji správy. Rozp. čes. ak. I. tř. IX. r. č. 1. Tomek W. W., Dějepis města Prahy I.—XII. Praha 1855 1901.
LITERATURA. Bischof, Deutsches Recht in Olmütz. Olomouc 1855. Brandl V., Právní postavení ženského pohlaví v Čechách. Právník IX. — Staročeské řízení soudní. Právník VIII. Czyhlarz K., Zur Geschichte des ehelichen Güterrechts im böhm.-mährischen Landrecht. Lipsko 1883. Čelakovský J., České právní dějiny. 2. v. Praha 1900. Demuth, Geschichte der Landtafeln in Markg. Mähren. Brno 1857. D'Elvert, Beiträge zur Geschichte der Rebellion (XVI. sv. hist.-statist. sekce). — Zur öst. Verwaltungs-Geschichte (XXI. sv. hist.-statist. sekce). Domluvil, O účtování sirotčím. Selský Archiv I. Hanel J., O poručenství starého práva českého. Právník VIII. — O letech práva staročeského. Právník IX. Jireček H., Slovanské právo v Čechách a na Moravě I.—III. Praha, 1863—1872. Kadlec K., Rodinný nedíl. Praha, 1898. — Verböczyovo Tripartitum. Rozp. čes. ak. I. tř. X. r. č. 3. 1902. Kalousek J., O staročeském právu dědickém. Rozpavy čes. akad. I. tř., III. r., č. 1. Kapras J., K dějinám českého zástavního práva. Praha 1903. Kameníček Fr., Zemské sjezdy a sněmy moravské. II. díl. Brno 1902. Lippert J., Socialgeschichte Böhmens in vorhusitischer Zeit. Praha I.—II. 1896—1898. Palacký, Dějiny národu českého. IV. v. 1895. Ruber Fr., Beiträge zur Geschichte des Vormundschaftsrechtes in Mähren. 2. v. Brno 1885. — Streifzüge durch die Rechtsgeschichte Mährens. Vídeň 1885. Schreuer H., Untersuchungen zur Verfassungsgeschichte der böhm. Sagen- zeit. (Schmollers Forschungen XX. 4. 1902.) Stieber M., K vývoji správy. Rozp. čes. ak. I. tř. IX. r. č. 1. Tomek W. W., Dějepis města Prahy I.—XII. Praha 1855 1901.
Strana 6
6 Prameny rukopisné. Formulář z 1612, v zemském archivu moravském ve sbírce rukopisů č. 22. Formulář městského práva ze století XV. — Ms. 212. knihovny Děčínské. Knihy městské (a soudní): Bydžov: Liber vetustissimus conscientiae. Liber memorabilium I. Liber nuptialis. Gruntovní kniha z r. 1549; vesměs v museu Novobydžovském Michalovice: Kniha gruntovní z r. 1572 v archivu Děčínském. Praha: Kn. E. 2074 (arch. měst.) a registra sirotčí. Práva Brněnská: Ms. 119. knihovny Děčínské. Práva Staropražská. Ms. 215. knihovny Děčínské. Prameny vydané. Archiv český (A.) I.—XIX. Praha 1840—1902; zvláště dle něho Zřízení Vladi- slavské. (V.) Boczek, Chytil, Chlumecký, Brandl, Brethols, Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae I.—XVI. (C. M.) Brno 1836—1903. Brandl, Kniha Drnovská. Brno, 1868. — Kniha Rožmberská. Praha, 1872. — Kniha Tovačovská. Brno, 1868. — Libri citatipnum et sentenciarum I.—VI. Brno 1872—1895. — Žerotínovi zápisové o soudě panském. Brno 1866—1872. Celakovský J., Codex juris municipalis I.—II. Praha 1886—1895. Declaratorien und Novellen z r. 1640, dle vyd. z r. 1640. Demuth K. J., Kniha Tovačovská Brno 1858. Emler, Reliquiae tabularum terrae regni Bohemiae (RT.) I. - II. Praha 1870 -1872. Emler-Dvorský, Reliquiae tabularum terrae citationum vetustissimae. (Poj. k. č. sp. n. VI. z r. 1887.) Erben-Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae (Rg.) I.—IV. Praha 1855—1892. Chlumecký (Chytil, Demuth, Wolfskron), Die Landtafel des Markg. Mähren. I. Cuda Brunensis II. C. Olomucensis, Brno 1856. Jacobi, Codex epistolaris Johannis regis Bohemiae. Berlin 1841. Jireček H., Codex Juris Bohemici (C. J. B.) I.— V. 1867—1898. Dle něho cito- váno: Majestas Carolina; Řád práva zemského, (Ř. P. Z.); Ondřej z Dubé; Officium circa tabulas terrae; Formae literarum apud ta- bulas; Všehrd, Knihy devatery o právích země české; Brikcí z Licka, Práva městská; Koldín, Práva městská království českého; Extrakt hlavnějších a přednějších artikulův z Práv Saských anebo Magdebur- ských; Zřízení česká 1. 1530, 1549 a 1564; Zřízení obnovená pro Čechy a Moravu (Č. O Z., M. O. Z.).
6 Prameny rukopisné. Formulář z 1612, v zemském archivu moravském ve sbírce rukopisů č. 22. Formulář městského práva ze století XV. — Ms. 212. knihovny Děčínské. Knihy městské (a soudní): Bydžov: Liber vetustissimus conscientiae. Liber memorabilium I. Liber nuptialis. Gruntovní kniha z r. 1549; vesměs v museu Novobydžovském Michalovice: Kniha gruntovní z r. 1572 v archivu Děčínském. Praha: Kn. E. 2074 (arch. měst.) a registra sirotčí. Práva Brněnská: Ms. 119. knihovny Děčínské. Práva Staropražská. Ms. 215. knihovny Děčínské. Prameny vydané. Archiv český (A.) I.—XIX. Praha 1840—1902; zvláště dle něho Zřízení Vladi- slavské. (V.) Boczek, Chytil, Chlumecký, Brandl, Brethols, Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae I.—XVI. (C. M.) Brno 1836—1903. Brandl, Kniha Drnovská. Brno, 1868. — Kniha Rožmberská. Praha, 1872. — Kniha Tovačovská. Brno, 1868. — Libri citatipnum et sentenciarum I.—VI. Brno 1872—1895. — Žerotínovi zápisové o soudě panském. Brno 1866—1872. Celakovský J., Codex juris municipalis I.—II. Praha 1886—1895. Declaratorien und Novellen z r. 1640, dle vyd. z r. 1640. Demuth K. J., Kniha Tovačovská Brno 1858. Emler, Reliquiae tabularum terrae regni Bohemiae (RT.) I. - II. Praha 1870 -1872. Emler-Dvorský, Reliquiae tabularum terrae citationum vetustissimae. (Poj. k. č. sp. n. VI. z r. 1887.) Erben-Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae (Rg.) I.—IV. Praha 1855—1892. Chlumecký (Chytil, Demuth, Wolfskron), Die Landtafel des Markg. Mähren. I. Cuda Brunensis II. C. Olomucensis, Brno 1856. Jacobi, Codex epistolaris Johannis regis Bohemiae. Berlin 1841. Jireček H., Codex Juris Bohemici (C. J. B.) I.— V. 1867—1898. Dle něho cito- váno: Majestas Carolina; Řád práva zemského, (Ř. P. Z.); Ondřej z Dubé; Officium circa tabulas terrae; Formae literarum apud ta- bulas; Všehrd, Knihy devatery o právích země české; Brikcí z Licka, Práva městská; Koldín, Práva městská království českého; Extrakt hlavnějších a přednějších artikulův z Práv Saských anebo Magdebur- ských; Zřízení česká 1. 1530, 1549 a 1564; Zřízení obnovená pro Čechy a Moravu (Č. O Z., M. O. Z.).
Strana 7
Menčík, Soudní kniha města Jičína. Jičín, 1898 Palacký, Über Formelbücher. (Poj. k. č. sp. n. VI. i. II. sv.) Pangerl, Urkundenbuch des Cistercienserstiftes von Hohenfurt. (Fontes rer. aust. II. od. XXIII. sv., 1865.) Rössler E. F., Deutsche Rechtsdenkmäler aus Böhmen und Mähren I. Das altprager Stadtrecht 1845. II. Die Stadtrechte von Brünn 1853. Tadra, Cancellaria Arnesti. (Arch. z. öst. Gesch. sv. 61.) — Cancellaria Johannis Noviforensis. (Arch. z. öst. Gesch. sv. 68.) — Summa Gerhardi. Videň 1882. — Summa Cancellariae. (Hist. arch. čes. ak. č. 6. r. 1895). Tkáč, Liber informationum et sententiarum. (Monum. rer. Boh. — Mor. II. 2.) Iomaschek, Der Oberhof Iglau. Innsbruck 1868. —
Menčík, Soudní kniha města Jičína. Jičín, 1898 Palacký, Über Formelbücher. (Poj. k. č. sp. n. VI. i. II. sv.) Pangerl, Urkundenbuch des Cistercienserstiftes von Hohenfurt. (Fontes rer. aust. II. od. XXIII. sv., 1865.) Rössler E. F., Deutsche Rechtsdenkmäler aus Böhmen und Mähren I. Das altprager Stadtrecht 1845. II. Die Stadtrechte von Brünn 1853. Tadra, Cancellaria Arnesti. (Arch. z. öst. Gesch. sv. 61.) — Cancellaria Johannis Noviforensis. (Arch. z. öst. Gesch. sv. 68.) — Summa Gerhardi. Videň 1882. — Summa Cancellariae. (Hist. arch. čes. ak. č. 6. r. 1895). Tkáč, Liber informationum et sententiarum. (Monum. rer. Boh. — Mor. II. 2.) Iomaschek, Der Oberhof Iglau. Innsbruck 1868. —
Strana 8
Strana 9
UVOD. Poručenstvím vůbec rozumíme obstarávání záležitostí osoby jedné osobou jinou, z té příčiny právně uložené, že osoba ona z důvodů různých není způsobilá k opatřování svých potřeb samostatně a náležitě. V římském právu byly dva druhy poručenství: tutela a cura.1) — Tutela měla svůj původ v nedostatečnosti osob určitých služby vojenské zastávati, a v myšlénce, že, kdo nekoná služby vojenské, nemá míti práva politická, a tudíž ani ta práva soukromá, která mají formu politických. Proto stály pod ní osoby nedospělé (tutela impuberum), a ženy (tutela mulierum), pokud ovšem nebyly pod patria potestas a manus. Mnohem později vyvinul se druhý způsob řízení cizích záleži- tostí cura, která původně byla oproti tutele v poměru instituce faktické k právní. — Druhy její byly: cura furiosi, prodigi, mi- norum, debilium personarum. Změnou názorů právních staly se zásady obou tutel, spolu i se zásadami patria potestas a manus zastaralými, a buď úplně byly odstraňovány (tutela mulierum a manus), aneb braly na se povahu curately, takže v právu Justinianově, byť i právníci podrželi rozdělení tutela, cura, patria potestas, je vlastně s malými rozdíly instituce jediná. 1) Rudorff, Das Recht der Vormundschaft nach dem gemeinen in Deutsch- land geltenden Rechte. 3. sv. 1833 a n.
UVOD. Poručenstvím vůbec rozumíme obstarávání záležitostí osoby jedné osobou jinou, z té příčiny právně uložené, že osoba ona z důvodů různých není způsobilá k opatřování svých potřeb samostatně a náležitě. V římském právu byly dva druhy poručenství: tutela a cura.1) — Tutela měla svůj původ v nedostatečnosti osob určitých služby vojenské zastávati, a v myšlénce, že, kdo nekoná služby vojenské, nemá míti práva politická, a tudíž ani ta práva soukromá, která mají formu politických. Proto stály pod ní osoby nedospělé (tutela impuberum), a ženy (tutela mulierum), pokud ovšem nebyly pod patria potestas a manus. Mnohem později vyvinul se druhý způsob řízení cizích záleži- tostí cura, která původně byla oproti tutele v poměru instituce faktické k právní. — Druhy její byly: cura furiosi, prodigi, mi- norum, debilium personarum. Změnou názorů právních staly se zásady obou tutel, spolu i se zásadami patria potestas a manus zastaralými, a buď úplně byly odstraňovány (tutela mulierum a manus), aneb braly na se povahu curately, takže v právu Justinianově, byť i právníci podrželi rozdělení tutela, cura, patria potestas, je vlastně s malými rozdíly instituce jediná. 1) Rudorff, Das Recht der Vormundschaft nach dem gemeinen in Deutsch- land geltenden Rechte. 3. sv. 1833 a n.
Strana 10
10 V právu německém2) důvod poručenství dlužno hledati v ne- možnosti některých osob v starší době vésti odpovědnictví (fehde), později vystupovati před soudem. — I jest tu poručenství pouze u osob svobodných, které ať z důvodů fysických nebo právních nejsou s to, samy zbraněmi vládnouti. Dle Krauta bylo: 1. vlastní poručenství a) řádné a) nad nezletilci, B) nad duševně nebo tělesně chorými, nad marnotratníky, a 7) ô) nad osobami, které dobrovolně pod poručen- ství se daly; b) mimořádné a) nad nepřítomnými a B) nad dosud nenarozenými; 2. poručenství nad ženami; 3. přirozené poručenství, které má a) manžel nad svou ženou a b) otec nad dětmi. V Rakousích3) aspoň v právu XVI. století jsou sice poměry téměř stejné jako v právu německém, není však tam více ani zmínky o poručenství nad ženami, a také pro poměr mezi man- žely se neužívá více výrazu poručenství. V Čechách poměry byly podstatně jiné. Tam především ani zemské 4) ani městské5) právo neznalo poručenství nad ženami, neboť byla-li dospělá dcera, svobodná neoddělená sestra, manželka pod poručenskou mocí otce, bratra, manžela, nebylo důvodem toho pohlaví, nýbrž poměr otcovský, neoddělenost, manželství. Oddělená však sestra a vdova v právích svých a v jednánich naprosto byly samostatny, a žádného poručníka nepotřebovaly. 2) Kraut, Die Vormundschaft nach den Grundsätzen des deutschen Rechtes I.-III., 1835 -1859. 3) Chorinsky, Das Vormundschaftsrecht Niederösterreichs 1878. 1) Lippert, Socialgeschichte I., 202; Scheuer, Verfassungsgeschichte der Sagenzeit 40; Kadlec, Rodinný nedíl 84; Czyhlarz, Eheliches Güterrecht 9, 11 a 14; Brandl, Právní postavení ženského pohlaví v Čechách (Právník IX.) 757; Ruber, Vormundschaftsrecht 38. 5) Ruber 105; Tomek, Dějiny Prahy II., 314; Rössler, Deutsche Rechts- denkmäler I., 128; II., 226; Brikcí, Práva městská 239.
10 V právu německém2) důvod poručenství dlužno hledati v ne- možnosti některých osob v starší době vésti odpovědnictví (fehde), později vystupovati před soudem. — I jest tu poručenství pouze u osob svobodných, které ať z důvodů fysických nebo právních nejsou s to, samy zbraněmi vládnouti. Dle Krauta bylo: 1. vlastní poručenství a) řádné a) nad nezletilci, B) nad duševně nebo tělesně chorými, nad marnotratníky, a 7) ô) nad osobami, které dobrovolně pod poručen- ství se daly; b) mimořádné a) nad nepřítomnými a B) nad dosud nenarozenými; 2. poručenství nad ženami; 3. přirozené poručenství, které má a) manžel nad svou ženou a b) otec nad dětmi. V Rakousích3) aspoň v právu XVI. století jsou sice poměry téměř stejné jako v právu německém, není však tam více ani zmínky o poručenství nad ženami, a také pro poměr mezi man- žely se neužívá více výrazu poručenství. V Čechách poměry byly podstatně jiné. Tam především ani zemské 4) ani městské5) právo neznalo poručenství nad ženami, neboť byla-li dospělá dcera, svobodná neoddělená sestra, manželka pod poručenskou mocí otce, bratra, manžela, nebylo důvodem toho pohlaví, nýbrž poměr otcovský, neoddělenost, manželství. Oddělená však sestra a vdova v právích svých a v jednánich naprosto byly samostatny, a žádného poručníka nepotřebovaly. 2) Kraut, Die Vormundschaft nach den Grundsätzen des deutschen Rechtes I.-III., 1835 -1859. 3) Chorinsky, Das Vormundschaftsrecht Niederösterreichs 1878. 1) Lippert, Socialgeschichte I., 202; Scheuer, Verfassungsgeschichte der Sagenzeit 40; Kadlec, Rodinný nedíl 84; Czyhlarz, Eheliches Güterrecht 9, 11 a 14; Brandl, Právní postavení ženského pohlaví v Čechách (Právník IX.) 757; Ruber, Vormundschaftsrecht 38. 5) Ruber 105; Tomek, Dějiny Prahy II., 314; Rössler, Deutsche Rechts- denkmäler I., 128; II., 226; Brikcí, Práva městská 239.
Strana 11
11 I nalézáme v pramenech českých pouze poručenství nad si- rotky, marnotratníkem a osobami na duchu chorými; 6) potom poručenství, které má otec nad dětmi,7) muž nad ženou svou,8) nedílný bratr nad nedílnou sestrou.9) Nás zde jedině zajímati bude poručenství nad sirotky. Z českých pramenů podává především Všehrd definici tohoto poručenství slovy »Poručenství jest dětí a statku svého, kterýž kdo k opatrování a k množení ve dskách má, ne k umenšení, komuž se zdá dskami nebo kšaftem na list mocný královský svěření a po smrti své postúpení dětí a statku svého dědičného a svobodného nebo manského nebo zástavního«.10) Na definici tu navazuje Koldín svojí druhou: »poručenství jest svěření dětí a statku jich té osobě aneb osobám, na kteroužto aneb na kteréžto práce a povinnost poručenství od otce aneb děda týchž sirotků se vzkládá«.11) Uvádí však před tím jinou: »Poručenství jest ochrana, moc a vrchnost nad osobou svobodnou, k opatrování a k obhajování té osoby, kteráž by pro mladost a věk svůj dětinský a nedospělý ani sama sebe, ani věcí svých opatřiti a ochrániti nemohla, od práva stvrzená a daná«.12) Z Koldína převzata tato poslední s některými změnami do Zřízení obnoveného: »Poručenství jest moc a právo nad osobami svobodnými, k obhajování sebe samých a statku jim náležitého pro mladost věku aneb jinou slušnou příčinu nezpůsobnými. A podle práva českého žádného rozdílu mezi poručníky a opa- trovníky není, a poručenství jak na statky tak i na osoby se vztahuje.« 13) 6) Ruber, 84 a 134. Ruber, 31 a 92. 8) Ruber, 43 a 113; Czyhlarz, Eheliches Güterrecht 14. — V právu zemském bylo postavení ženy charakterisováno větou: »Žena jest vězeň svého muže.« 3) Ruber, 39. 10) V. 33, 1. 11) D. V. 2. 12) D. V. 1. 15) ČOZ. N. I.; MOZ. 396.
11 I nalézáme v pramenech českých pouze poručenství nad si- rotky, marnotratníkem a osobami na duchu chorými; 6) potom poručenství, které má otec nad dětmi,7) muž nad ženou svou,8) nedílný bratr nad nedílnou sestrou.9) Nás zde jedině zajímati bude poručenství nad sirotky. Z českých pramenů podává především Všehrd definici tohoto poručenství slovy »Poručenství jest dětí a statku svého, kterýž kdo k opatrování a k množení ve dskách má, ne k umenšení, komuž se zdá dskami nebo kšaftem na list mocný královský svěření a po smrti své postúpení dětí a statku svého dědičného a svobodného nebo manského nebo zástavního«.10) Na definici tu navazuje Koldín svojí druhou: »poručenství jest svěření dětí a statku jich té osobě aneb osobám, na kteroužto aneb na kteréžto práce a povinnost poručenství od otce aneb děda týchž sirotků se vzkládá«.11) Uvádí však před tím jinou: »Poručenství jest ochrana, moc a vrchnost nad osobou svobodnou, k opatrování a k obhajování té osoby, kteráž by pro mladost a věk svůj dětinský a nedospělý ani sama sebe, ani věcí svých opatřiti a ochrániti nemohla, od práva stvrzená a daná«.12) Z Koldína převzata tato poslední s některými změnami do Zřízení obnoveného: »Poručenství jest moc a právo nad osobami svobodnými, k obhajování sebe samých a statku jim náležitého pro mladost věku aneb jinou slušnou příčinu nezpůsobnými. A podle práva českého žádného rozdílu mezi poručníky a opa- trovníky není, a poručenství jak na statky tak i na osoby se vztahuje.« 13) 6) Ruber, 84 a 134. Ruber, 31 a 92. 8) Ruber, 43 a 113; Czyhlarz, Eheliches Güterrecht 14. — V právu zemském bylo postavení ženy charakterisováno větou: »Žena jest vězeň svého muže.« 3) Ruber, 39. 10) V. 33, 1. 11) D. V. 2. 12) D. V. 1. 15) ČOZ. N. I.; MOZ. 396.
Strana 12
12 Poručenství nad sirotky jeví se tedy dle práva českého jako instituce jediná, a není v něm ani v právu zemském ani v právu městském 14) rozdílu mezi curatelou a tutelou, jako tomu bylo v právu římském.15) § 1. O nezletilosti. Zletilostí rozumíme nabytí způsobilosti věkem k zakládání právních poměrů vlastními činy. Některé osoby jsou sice způsobilé míti práva, mají způsobilost k právům, které dle nynějšího práva nabývají narozením, v právě středověkém teprve prvním nakojením, později křtem, nejsou však způsobilé říditi záležitosti své vlastní vůlí. To jsou osoby, které nemají náležitého rozumu ani soudnosti, buď že vůbec jich nenabyly, buď že později je ztratily, a potom všichni lidé do určitého stáří, jehož mez dle různých práv byla ustanovena různě (osoby nezletilé). Právo římské1) nemělo za nejstarší doby pevného terminu dospělosti. Hoch stával se dospělým dle vůle příbuzných, když zaměňoval chlapecký oděv (toga praetexta) s togou mužskou (toga virilis). Znenáhla však o tom nerozhodovali příbuzní, nýbrž po- hlavní zralost. Konečně přijat rok čtrnáctý u chlapců, kdežto u děvčat již dávno před tím rozhodoval rok dvanáctý. Římské právo nespokojilo se touto jedinou hranicí, nýbrž rozdělilo dobu nedospělosti ještě na dvé, a ustanovilo později novou vyšší hranici. Dle toho jsou římské hranice věku: 14) Rössler II., 74. 15) O významu českého označení srov. Brandl, Glossarium 254. La- tině nacházíme nejčastěji označení tutor a pater commissarius. Nejstarší ozna- čení »poručník« je v kvaternech Olomouckých I. 1045 a XI. 300. — Formulář městský ze století XV. (Děč. Ms. 212.) f. 10a glossuje tutela — obrana neb správa. — 1) Heyrovský, Dějiny a systém soukromého práva římského. Praha 1902. Czyhlarz, Lehrbuch der Institutionen, III. vyd. Vídeň 1895. Dernburg, Pan- dekten, I. sv. 5. vyd. Berlín 1896. — Literatura další tamže na str. 123 a n.
12 Poručenství nad sirotky jeví se tedy dle práva českého jako instituce jediná, a není v něm ani v právu zemském ani v právu městském 14) rozdílu mezi curatelou a tutelou, jako tomu bylo v právu římském.15) § 1. O nezletilosti. Zletilostí rozumíme nabytí způsobilosti věkem k zakládání právních poměrů vlastními činy. Některé osoby jsou sice způsobilé míti práva, mají způsobilost k právům, které dle nynějšího práva nabývají narozením, v právě středověkém teprve prvním nakojením, později křtem, nejsou však způsobilé říditi záležitosti své vlastní vůlí. To jsou osoby, které nemají náležitého rozumu ani soudnosti, buď že vůbec jich nenabyly, buď že později je ztratily, a potom všichni lidé do určitého stáří, jehož mez dle různých práv byla ustanovena různě (osoby nezletilé). Právo římské1) nemělo za nejstarší doby pevného terminu dospělosti. Hoch stával se dospělým dle vůle příbuzných, když zaměňoval chlapecký oděv (toga praetexta) s togou mužskou (toga virilis). Znenáhla však o tom nerozhodovali příbuzní, nýbrž po- hlavní zralost. Konečně přijat rok čtrnáctý u chlapců, kdežto u děvčat již dávno před tím rozhodoval rok dvanáctý. Římské právo nespokojilo se touto jedinou hranicí, nýbrž rozdělilo dobu nedospělosti ještě na dvé, a ustanovilo později novou vyšší hranici. Dle toho jsou římské hranice věku: 14) Rössler II., 74. 15) O významu českého označení srov. Brandl, Glossarium 254. La- tině nacházíme nejčastěji označení tutor a pater commissarius. Nejstarší ozna- čení »poručník« je v kvaternech Olomouckých I. 1045 a XI. 300. — Formulář městský ze století XV. (Děč. Ms. 212.) f. 10a glossuje tutela — obrana neb správa. — 1) Heyrovský, Dějiny a systém soukromého práva římského. Praha 1902. Czyhlarz, Lehrbuch der Institutionen, III. vyd. Vídeň 1895. Dernburg, Pan- dekten, I. sv. 5. vyd. Berlín 1896. — Literatura další tamže na str. 123 a n.
Strana 13
13 I. impuberes 1. infantes do dokonaného sedmého roku s úplnou nezpůsobilostí k činům právním, 2. infantia maiores do roku 14. (ev. 12. u děvčat), s obmezenou způsobilostí. II. puberes minores XXV annis do dokonaného 24. roku, kteří sice byli úplně způsobilí k právním činům, způsobilost svou však omeziti mohli žádostí za kuratora, ač i bez toho požívali některých zvláštních výhod právních. Ovšem mohla i podle římského práva plnoletost nastati dříve, udělením panovníkovým (venia aetatis), nikdy však před dokonaným dvacátým rokem u mužského a osmnáctým u ženského pohlaví. Právo německé2) nedošlo za středověku k přesnému a jedno- stejnému terminu dospělosti. Ve vývoji jeho jest patrna tendence zvyšovati termin právní samostatnosti. V nejstarší době za poměrů jednoduchých byl termin nízký; obyčejně rozhodovala se práva národní pro 12. neb 14. rok. Termin ten zvolen patrně z názoru, že dospělost duševní a tělesná, která se praesumovala v letech těch, je souběžná.3) Vně označována doba dospělosti ostříháním vlasů, které až do té doby nošeny dlouhé. Ostatně plný význam měla dospělost pouze pro sirotky, neboť syn jsa v moci otcovské, nabýval sice práv veřejných, ale v soukromém právě i na dále zůstával obmezen. Když později zvláště v městech poměry právní obchodem se staly spletitějšími, nebylo lze podržeti (bez nebezpe- čenství pro nezletilé) starých nízkých terminů, a vidíme proto, jak v jednotlivých territoriích nikoli již 12. resp 14. rok, nýbrž 18.,4) 20., 21., ano i 24. jest rozhodným. Jinde zase, jako v Sasku, po- 2) Kraut, Die Vormundschaft nach den Grundsätzen des deutschen Rechtes, I—III., 1835—1859; Rive, Geschichte der deutschen Vormundschaft, I.—III., 1862—1875; Chorinsky, Das Vormundschaftsrecht Niederösterreichs vom sechzehnten Jahrhundert bis zum Erscheinen des Josefinischen Gesetz- buches 1878. — Podrobněji zaznamenávají literaturu: Siegel, Deutsche Rechts- geschichte, 3. Aufl., Berlín 1895, str. 374 a n.; Schröder, Deutsche Rechts- geschichte, 3. Aufl., Lipsko 1898, str. 65, 264, 696. Stobbe-Lehmann, Handbuch des deutschen Privatrechts IV. sv. 1900 str. 517; Heusler, Institutionen des deutschen Privatrechts II. sv. 1886 str. 489. 3) Tím se vysvětluje rčení, »wenn sich die Knaben zwischen zwei Bärten gürten.« 4) Pro rok 18. rozhodla se většina, hlavně vlivem ustanovení zlaté bully Karla IV.
13 I. impuberes 1. infantes do dokonaného sedmého roku s úplnou nezpůsobilostí k činům právním, 2. infantia maiores do roku 14. (ev. 12. u děvčat), s obmezenou způsobilostí. II. puberes minores XXV annis do dokonaného 24. roku, kteří sice byli úplně způsobilí k právním činům, způsobilost svou však omeziti mohli žádostí za kuratora, ač i bez toho požívali některých zvláštních výhod právních. Ovšem mohla i podle římského práva plnoletost nastati dříve, udělením panovníkovým (venia aetatis), nikdy však před dokonaným dvacátým rokem u mužského a osmnáctým u ženského pohlaví. Právo německé2) nedošlo za středověku k přesnému a jedno- stejnému terminu dospělosti. Ve vývoji jeho jest patrna tendence zvyšovati termin právní samostatnosti. V nejstarší době za poměrů jednoduchých byl termin nízký; obyčejně rozhodovala se práva národní pro 12. neb 14. rok. Termin ten zvolen patrně z názoru, že dospělost duševní a tělesná, která se praesumovala v letech těch, je souběžná.3) Vně označována doba dospělosti ostříháním vlasů, které až do té doby nošeny dlouhé. Ostatně plný význam měla dospělost pouze pro sirotky, neboť syn jsa v moci otcovské, nabýval sice práv veřejných, ale v soukromém právě i na dále zůstával obmezen. Když později zvláště v městech poměry právní obchodem se staly spletitějšími, nebylo lze podržeti (bez nebezpe- čenství pro nezletilé) starých nízkých terminů, a vidíme proto, jak v jednotlivých territoriích nikoli již 12. resp 14. rok, nýbrž 18.,4) 20., 21., ano i 24. jest rozhodným. Jinde zase, jako v Sasku, po- 2) Kraut, Die Vormundschaft nach den Grundsätzen des deutschen Rechtes, I—III., 1835—1859; Rive, Geschichte der deutschen Vormundschaft, I.—III., 1862—1875; Chorinsky, Das Vormundschaftsrecht Niederösterreichs vom sechzehnten Jahrhundert bis zum Erscheinen des Josefinischen Gesetz- buches 1878. — Podrobněji zaznamenávají literaturu: Siegel, Deutsche Rechts- geschichte, 3. Aufl., Berlín 1895, str. 374 a n.; Schröder, Deutsche Rechts- geschichte, 3. Aufl., Lipsko 1898, str. 65, 264, 696. Stobbe-Lehmann, Handbuch des deutschen Privatrechts IV. sv. 1900 str. 517; Heusler, Institutionen des deutschen Privatrechts II. sv. 1886 str. 489. 3) Tím se vysvětluje rčení, »wenn sich die Knaben zwischen zwei Bärten gürten.« 4) Pro rok 18. rozhodla se většina, hlavně vlivem ustanovení zlaté bully Karla IV.
Strana 14
14 necháno sice ustanovení staré, ale přidán k němu ještě jeden po- zdější termín, tak že lišeno v territoriích těch »zu seinen Jahren kommen« letem dvanáctým a »zu seinen Tagen kommen« doko- naným letem dvacátým prvým. V Rakousích jest nejstarší ustanovení rakouského práva zem- ského, které přidržujíc se starších terminů německých, prohlašuje hochy dosaženým čtrnáctým rokem a dívky dosaženým dvanáctým za dospělé a samostatné.5) Ještě za 15. století platilo staré právo. Nové proniklo za XVI. století nejprve do měst. Tak r. 1526 ustanoveno pro Vídeň, že svéprávnost nastává teprve 22. rokem u mužův a 20. u žen, kdežto v právě zemském v témže století nalézáme rok 20. pro obojí pohlaví. Též v německém právě středověkém udílena mohla býti zleti- lost císařem, anebo vladařem území. Recepcí přejata jest římská venia aetatis i s obmezeními jí ustanovenými. 1. České právo zemské.1) Právo české mluví o letech spravedlivých, naznačujíc zletilost a rozeznává léta přirozená a králem daná. Nepochybně i v tomto právě za starší doby nebylo ustano- veno nic pevného, a rozhodujícím faktorem byli i tu příbuzní, kterým i později zůstalo alespoň jakési spolupůsobení. Časem se znenáhla vyvinulo přesvědčení, že osobám pohlavně dospělým přísluší i právní samostatnost, ačkoli nelze naznačiti ani přibližně počátek tohoto názoru. První zmínku o letech nalézáme v knize Rožmberské,2) jest však tak nepatrná, že nemůžeme rozhodnouti ani s jistotou, jde-li také o léta sirotčí či pouze o léta zemská. Jest jisto, že názor ten za Všehrda byl v plné platnosti. »Léta přirozená v zemi české ne vedle jistého počtu let, ale vedle do- konalosti přirození se čtú.«3) Dospělost ta byla patrna buď na 5) ... sye kommen zu ihren Jahren, der Knecht hintz vierzehen Jahren, die Jungfrau hintz zwoelff Jahren ... Landrecht XLII. 1) O předmětě tom pojednává Hanel, O letech práva staročeského. Právník IX., 1870. 1) Kniha Rožmberská, § 209. 3) »Na mužském pohlaví, když se brada spe aneb když lóno chlupatí, a kdež se koli jedno z toho dvého ukáže, dosti jest, a nenie potřebie obého
14 necháno sice ustanovení staré, ale přidán k němu ještě jeden po- zdější termín, tak že lišeno v territoriích těch »zu seinen Jahren kommen« letem dvanáctým a »zu seinen Tagen kommen« doko- naným letem dvacátým prvým. V Rakousích jest nejstarší ustanovení rakouského práva zem- ského, které přidržujíc se starších terminů německých, prohlašuje hochy dosaženým čtrnáctým rokem a dívky dosaženým dvanáctým za dospělé a samostatné.5) Ještě za 15. století platilo staré právo. Nové proniklo za XVI. století nejprve do měst. Tak r. 1526 ustanoveno pro Vídeň, že svéprávnost nastává teprve 22. rokem u mužův a 20. u žen, kdežto v právě zemském v témže století nalézáme rok 20. pro obojí pohlaví. Též v německém právě středověkém udílena mohla býti zleti- lost císařem, anebo vladařem území. Recepcí přejata jest římská venia aetatis i s obmezeními jí ustanovenými. 1. České právo zemské.1) Právo české mluví o letech spravedlivých, naznačujíc zletilost a rozeznává léta přirozená a králem daná. Nepochybně i v tomto právě za starší doby nebylo ustano- veno nic pevného, a rozhodujícím faktorem byli i tu příbuzní, kterým i později zůstalo alespoň jakési spolupůsobení. Časem se znenáhla vyvinulo přesvědčení, že osobám pohlavně dospělým přísluší i právní samostatnost, ačkoli nelze naznačiti ani přibližně počátek tohoto názoru. První zmínku o letech nalézáme v knize Rožmberské,2) jest však tak nepatrná, že nemůžeme rozhodnouti ani s jistotou, jde-li také o léta sirotčí či pouze o léta zemská. Jest jisto, že názor ten za Všehrda byl v plné platnosti. »Léta přirozená v zemi české ne vedle jistého počtu let, ale vedle do- konalosti přirození se čtú.«3) Dospělost ta byla patrna buď na 5) ... sye kommen zu ihren Jahren, der Knecht hintz vierzehen Jahren, die Jungfrau hintz zwoelff Jahren ... Landrecht XLII. 1) O předmětě tom pojednává Hanel, O letech práva staročeského. Právník IX., 1870. 1) Kniha Rožmberská, § 209. 3) »Na mužském pohlaví, když se brada spe aneb když lóno chlupatí, a kdež se koli jedno z toho dvého ukáže, dosti jest, a nenie potřebie obého
Strana 15
15 celém vnějšku, a nebylo třeba o ní dalšího důkazu, aneb nebyla takto zjevna, a právo nařizovalo ohledání. Právo dožadovati se úředního ohledání, které se dálo bez- platně, měl pouze, kdo měl něco v deskách zemských, a to z dů- ležitého důvodu. Všehrd uvádí důvody tři: 1. domáhá-li se kdo, aby mu statek jeho byl postoupen poručníkem, 2. chce-li klásti statek do desk, bud jej prodávaje neb za vazuje, 3. chce-li deskami ustanoviti poručníka bratřím neb strýcům. Jak se zdá, měl každý právo žádati za ustanovení své zleti- losti, kdo chtěl učiniti jakýkoli vklad do desk. Orgánem povolaným byli úředníci menší, a to vždy dva, nic méně a nic více. Ohledání dálo se v prvé řadě zrakem, ale i do- tčením. Výsledek nezapisoval se do desk samostatně, nýbrž vsuno- vala se pouze v obyčejnou formu zápisu, proč ohledání se stalo, slova »habens annos aetatis legitimos, maje léta věku pravého, maje léta spravedlivá, úředníky ohledaná.«4) Za správnost seznání ručila přísaha úředníkův. Než již za doby Všehrdovy bylo brojeno proti ohledání, a zvláště poukazováno na římské právo.5) Přece však zachovalo se staré právo až do XI. století, poněvadž nebylo lze se strany příbuzných klamati tak, jako při udávání let.6) Teprve ve zřízení z r. 1549 vyskytuje se poprvé jako pevný termin zletilosti dvacátý rok.7) (neb mnozí muži až do starosti se nalézají, ješto na bradě chlupu žádného mieti nebudú). A na ženském pohlaví, když se prsy pučie a nadýmají.« Všehrd V., 45. 2. Úřední ohledání bylo zvykem i v Uhrách, kde prováděno od řádných zemských soudců, jich protonotářů, nebo na místech veřejné víry hodných (v klášteřích). O výsledku jeho vydáván list ohlédací. Kadlec. Verbôczyovo Tripartitum str. 151. — 4) Všehrd V., 45 8; Rel. Tab. II., 110 a 115. 3) Takovým pokusem jest asi chabé ustanovení Maj. Car. 66, že syn dojda 15 let, může žádati oddělení. 6) Všehrd V., 45, 6 a 7. 7) Zř. 1549 F. 12; 1564 J. 55. — Doba dvaceti let byla tehdy v jedno- tlivých částech Německa již platna, a přijata také r. 1552 v Rakousích a v zemích alpských vydáním »Die Ordnung guter Polizei für die fünf Nieder- österreichische Lande und die Grafschaft Görz.
15 celém vnějšku, a nebylo třeba o ní dalšího důkazu, aneb nebyla takto zjevna, a právo nařizovalo ohledání. Právo dožadovati se úředního ohledání, které se dálo bez- platně, měl pouze, kdo měl něco v deskách zemských, a to z dů- ležitého důvodu. Všehrd uvádí důvody tři: 1. domáhá-li se kdo, aby mu statek jeho byl postoupen poručníkem, 2. chce-li klásti statek do desk, bud jej prodávaje neb za vazuje, 3. chce-li deskami ustanoviti poručníka bratřím neb strýcům. Jak se zdá, měl každý právo žádati za ustanovení své zleti- losti, kdo chtěl učiniti jakýkoli vklad do desk. Orgánem povolaným byli úředníci menší, a to vždy dva, nic méně a nic více. Ohledání dálo se v prvé řadě zrakem, ale i do- tčením. Výsledek nezapisoval se do desk samostatně, nýbrž vsuno- vala se pouze v obyčejnou formu zápisu, proč ohledání se stalo, slova »habens annos aetatis legitimos, maje léta věku pravého, maje léta spravedlivá, úředníky ohledaná.«4) Za správnost seznání ručila přísaha úředníkův. Než již za doby Všehrdovy bylo brojeno proti ohledání, a zvláště poukazováno na římské právo.5) Přece však zachovalo se staré právo až do XI. století, poněvadž nebylo lze se strany příbuzných klamati tak, jako při udávání let.6) Teprve ve zřízení z r. 1549 vyskytuje se poprvé jako pevný termin zletilosti dvacátý rok.7) (neb mnozí muži až do starosti se nalézají, ješto na bradě chlupu žádného mieti nebudú). A na ženském pohlaví, když se prsy pučie a nadýmají.« Všehrd V., 45. 2. Úřední ohledání bylo zvykem i v Uhrách, kde prováděno od řádných zemských soudců, jich protonotářů, nebo na místech veřejné víry hodných (v klášteřích). O výsledku jeho vydáván list ohlédací. Kadlec. Verbôczyovo Tripartitum str. 151. — 4) Všehrd V., 45 8; Rel. Tab. II., 110 a 115. 3) Takovým pokusem jest asi chabé ustanovení Maj. Car. 66, že syn dojda 15 let, může žádati oddělení. 6) Všehrd V., 45, 6 a 7. 7) Zř. 1549 F. 12; 1564 J. 55. — Doba dvaceti let byla tehdy v jedno- tlivých částech Německa již platna, a přijata také r. 1552 v Rakousích a v zemích alpských vydáním »Die Ordnung guter Polizei für die fünf Nieder- österreichische Lande und die Grafschaft Görz.
Strana 16
16 Také na Moravě byly původně stejné zásady. Mnohem dříve však než v Čechách odstraněno zde ohledání. Kniha Tovačovská mluví o tom, jak o věci již minulé.3) Poslední známý případ ohle- dání spadá do r. 1486.9) Kniha Tovačovská a po ní Drnovská uvádějí různá léta dle stavu. Hoch stavu panského dospíval v 16. děvče v 14. roce, při stavu rytířském v 17., resp. 15. roce, a u stavu poddaných v 18, resp. v 16 roce.10) Pozdější usnesení sněmovní (na př. sněmu Olomouckého 1574) uvádějí při rytířském stavu termin let osmnácti.11) Mohl však otec naříditi závětí, aby poručenství trvalo do roku dvacátého, t. j. aby teprve dvacátým rokem se stal sirotek svéprávným. Toto původně výminečné usta- novení zavedeno pak roku 1574 po vzoru Zřízení českého z roku 1549 pro Moravu vůbec, tak že od té doby právě jako v Čechách teprve dvacátým rokem sirotci nastupovali správu svého jmění.12) Došel-li tudíž sirotek let zmíněných,13) mohl se dožadovati bud sám nebo poručníkem aneb hejtmanem zemským u soudu zemského konstatování let; na soud musil přijíti osobně. Podobně musilo se to státi, nejednalo-li se o sirotka, nýbrž o dítě pod mocí otcovskou Byly-li pochybnosti o letech, bylo třeba důkazu, a důkaz veden bud zápisem nějakým na lístku,14) nebo záznamem otcovým v kalendáři 15) aneb i svědky. ..- 3) Kn. Tov. 200... »Sirotkóm za starodávna pány léta jsú přisúzena a se někdy ohledávali úředníky aneb od úředníkuov, pacholíkovi na luoně, děvečkám na prsech. A ta léta muosejí sudiem zemským, při kterémž právě jest, a pánem jedním ohledána býti...« Tedy v celku zásady ohledání jako v Čechách, také tu ohledávají dvě osoby, z nichž však jeden je sudí, a ni- koli jako v Čechách, dva úředníci menší. *) V knize ouzké 105 čteme: Páni ohledali jsú sirotka Jana z Mutěnic podle práva, že léta má. (Dle Brandlova Glossáře.) 10) Kn. Tov. 200; kn. Drn. 76; Zápisy Žerotínovy 133. — Srov. i Ruber, Vormundschaftsrecht. 80; Kameníček, Sněmy II., 147. 11) Otištěno u Kameníčka II., 148. 12) »Než již na budoucí čas, kdož by statky sirotčí pod počet ručil, toho statku nemá sirotku mužského pohlaví, až do 20 let dojde, postupováno býti, a sirotkóm ženského pohlaví (ač by se před tím časem s radou přátel nevdala); než kdyby se s radú přátel vdala, to zůstaň při předešlém způ- sobu.« — Pam. sněm. III. f. 58 u Kameníčka, II. 148. 13) Smlouvy někdy výslovně uvádějí »majíc léta přirozená«. Formulář morav. zr. 1612 7. 78 a. 14) Kn. pam. olom. 1517 f. 57, u Rubra str. 81. 15) Záp. Žer. I., 208.
16 Také na Moravě byly původně stejné zásady. Mnohem dříve však než v Čechách odstraněno zde ohledání. Kniha Tovačovská mluví o tom, jak o věci již minulé.3) Poslední známý případ ohle- dání spadá do r. 1486.9) Kniha Tovačovská a po ní Drnovská uvádějí různá léta dle stavu. Hoch stavu panského dospíval v 16. děvče v 14. roce, při stavu rytířském v 17., resp. 15. roce, a u stavu poddaných v 18, resp. v 16 roce.10) Pozdější usnesení sněmovní (na př. sněmu Olomouckého 1574) uvádějí při rytířském stavu termin let osmnácti.11) Mohl však otec naříditi závětí, aby poručenství trvalo do roku dvacátého, t. j. aby teprve dvacátým rokem se stal sirotek svéprávným. Toto původně výminečné usta- novení zavedeno pak roku 1574 po vzoru Zřízení českého z roku 1549 pro Moravu vůbec, tak že od té doby právě jako v Čechách teprve dvacátým rokem sirotci nastupovali správu svého jmění.12) Došel-li tudíž sirotek let zmíněných,13) mohl se dožadovati bud sám nebo poručníkem aneb hejtmanem zemským u soudu zemského konstatování let; na soud musil přijíti osobně. Podobně musilo se to státi, nejednalo-li se o sirotka, nýbrž o dítě pod mocí otcovskou Byly-li pochybnosti o letech, bylo třeba důkazu, a důkaz veden bud zápisem nějakým na lístku,14) nebo záznamem otcovým v kalendáři 15) aneb i svědky. ..- 3) Kn. Tov. 200... »Sirotkóm za starodávna pány léta jsú přisúzena a se někdy ohledávali úředníky aneb od úředníkuov, pacholíkovi na luoně, děvečkám na prsech. A ta léta muosejí sudiem zemským, při kterémž právě jest, a pánem jedním ohledána býti...« Tedy v celku zásady ohledání jako v Čechách, také tu ohledávají dvě osoby, z nichž však jeden je sudí, a ni- koli jako v Čechách, dva úředníci menší. *) V knize ouzké 105 čteme: Páni ohledali jsú sirotka Jana z Mutěnic podle práva, že léta má. (Dle Brandlova Glossáře.) 10) Kn. Tov. 200; kn. Drn. 76; Zápisy Žerotínovy 133. — Srov. i Ruber, Vormundschaftsrecht. 80; Kameníček, Sněmy II., 147. 11) Otištěno u Kameníčka II., 148. 12) »Než již na budoucí čas, kdož by statky sirotčí pod počet ručil, toho statku nemá sirotku mužského pohlaví, až do 20 let dojde, postupováno býti, a sirotkóm ženského pohlaví (ač by se před tím časem s radou přátel nevdala); než kdyby se s radú přátel vdala, to zůstaň při předešlém způ- sobu.« — Pam. sněm. III. f. 58 u Kameníčka, II. 148. 13) Smlouvy někdy výslovně uvádějí »majíc léta přirozená«. Formulář morav. zr. 1612 7. 78 a. 14) Kn. pam. olom. 1517 f. 57, u Rubra str. 81. 15) Záp. Žer. I., 208.
Strana 17
17 Ovšem byl hlavní podmínkou svéprávnosti dostatek rozumu a rozvahy.16) Mimo léta přirozená příslušelo též králi právo, dáti léta sirotku (léta králem daná). Právo to bylo právem výlučně královým. Páni mohli jen za nepřítomnosti královy aneb dle zvláštního zmocnění (tak se stalo na př. 1. 1490) udíleti léta. Král byl jediné obmezen pro- spěchem sirotkův. Již Ondřej z Dubé praví: »Móže-li král léta dáti sirotku, aby své prodati, dáti neb zapsati měl aneb mohl? Pravím, že toho ke škodě sirotčí učiniti nemóž.«17) Podobně i Všehrd.18) Měl-li král uděliti léta, bylo k tomu třeba jednoho z těchto důvodův: 1. Nejdůležitějším důvodem byl prodej neb odprodej statku.19) Nebylo-li zde mocného poručníka otcovského, který pak ovšem mohl statkem nakládati volně, nemohl statek prodati ani poručník ani sirotek; proto bylo, aby zachráněna byla aspoň část majetku předluženého, žádati za dání let s udáním tohoto důvodu. 2. Někdy proto, aby sirotek sám mohl žalovati.20) Případ ten byl však poměrně řídký, poněvadž obyčejně poručník sirotka za- stupoval před soudem. 3. Aby sirotek mohl si zvoliti sám poručníka nového za sta- rého, ať z jakéhokoli důvodu odpadlého.21) 4. V starší době hojně za účelem spolku se sirotky.22) Později tento důvod zakázán nálezem soudním, a jednání proti tomu pro- hlášeno za neplatné.23) 16) Kn. Tov. 200. 17) Ondřej z Dubé, čl. 77 C. J. B. II. 2, 378. 18), Král nikdy pro zlé, škodné a neužitečné sirotkóm let spravedlivých nedává.« Všehrd V., 46 2. 19) Všehrd V., 45 1; Rel. Tab. II., 316, 327, 420. 20) Officium circ. tab. (C. J. Boh. II. 2) č. 26 ... actor non habens annos legitimos citare non potest, nisi rex sibi de plenitudine potestatis det annos.« — 21) »Sigismundus, filius olim Johannis de Chlumczan, habens annos debite etatis per regem datos et suppletos p. e. ..., quod se ipsum et fratrem suum juniorem cum omnibus hereditatibus suis habitis et habendis commisit potenter et commitlit Anne matri sue, Gerunkoni de Sulewicz et de Milessow, ambobus in solidum, ita quod fecit eos veros commissarios et tutores omnium premissorum ..... Rel. Tab. II., 183, podobně i II., 291. 22) Nejstarší případ z r. 1383. Rel. Tab. I., 478. — dále II., 22 a j. 23) Všehrd VI., 18.
17 Ovšem byl hlavní podmínkou svéprávnosti dostatek rozumu a rozvahy.16) Mimo léta přirozená příslušelo též králi právo, dáti léta sirotku (léta králem daná). Právo to bylo právem výlučně královým. Páni mohli jen za nepřítomnosti královy aneb dle zvláštního zmocnění (tak se stalo na př. 1. 1490) udíleti léta. Král byl jediné obmezen pro- spěchem sirotkův. Již Ondřej z Dubé praví: »Móže-li král léta dáti sirotku, aby své prodati, dáti neb zapsati měl aneb mohl? Pravím, že toho ke škodě sirotčí učiniti nemóž.«17) Podobně i Všehrd.18) Měl-li král uděliti léta, bylo k tomu třeba jednoho z těchto důvodův: 1. Nejdůležitějším důvodem byl prodej neb odprodej statku.19) Nebylo-li zde mocného poručníka otcovského, který pak ovšem mohl statkem nakládati volně, nemohl statek prodati ani poručník ani sirotek; proto bylo, aby zachráněna byla aspoň část majetku předluženého, žádati za dání let s udáním tohoto důvodu. 2. Někdy proto, aby sirotek sám mohl žalovati.20) Případ ten byl však poměrně řídký, poněvadž obyčejně poručník sirotka za- stupoval před soudem. 3. Aby sirotek mohl si zvoliti sám poručníka nového za sta- rého, ať z jakéhokoli důvodu odpadlého.21) 4. V starší době hojně za účelem spolku se sirotky.22) Později tento důvod zakázán nálezem soudním, a jednání proti tomu pro- hlášeno za neplatné.23) 16) Kn. Tov. 200. 17) Ondřej z Dubé, čl. 77 C. J. B. II. 2, 378. 18), Král nikdy pro zlé, škodné a neužitečné sirotkóm let spravedlivých nedává.« Všehrd V., 46 2. 19) Všehrd V., 45 1; Rel. Tab. II., 316, 327, 420. 20) Officium circ. tab. (C. J. Boh. II. 2) č. 26 ... actor non habens annos legitimos citare non potest, nisi rex sibi de plenitudine potestatis det annos.« — 21) »Sigismundus, filius olim Johannis de Chlumczan, habens annos debite etatis per regem datos et suppletos p. e. ..., quod se ipsum et fratrem suum juniorem cum omnibus hereditatibus suis habitis et habendis commisit potenter et commitlit Anne matri sue, Gerunkoni de Sulewicz et de Milessow, ambobus in solidum, ita quod fecit eos veros commissarios et tutores omnium premissorum ..... Rel. Tab. II., 183, podobně i II., 291. 22) Nejstarší případ z r. 1383. Rel. Tab. I., 478. — dále II., 22 a j. 23) Všehrd VI., 18.
Strana 18
18 Nebylo však důvodem a nebylo dovoleno, žádati a dávati léta spravedlivá za účelem oddělení.24) Právo žádati za léta měl patrně ten, kdo měl na tom zájem, v první řadě tedy poručník aneb přátelé. Existence určitého ža- datele byla nezbytna, aby ručil za eventuální škodu sirotkovi dáním let způsobenou. Za tou příčinou uváděno jméno jeho v deskách 25) s dodatkem, »že to dání a vyplnění jest pro lepší sirotčí.« Pravidelně udílena léta pouze k určitému účelu,26) jak pra- meny praví, na čas. Zplněním účelu pomíjela léta, a sirotek zase byl neplnoletý. Mohla tudíž léta k různým účelům témuž sirotku býti udělena několikráte. Král však mohl také dáti léta věčná, t. j. mohl vůbec sirotka prohlásiti zletilým, tak že mu nebylo třeba více poručníka, a sirotek úplně v každém směru tomu, kdo měl léta přirozená, postaven byl na roveň. O dání let buď byl zřízen zápis zvláštní,27) aneb dání let stručně označováno bývalo při zápise, pro který se stalo28) Zřízením z r. 154929) bylo změněno posavadní právo, a usta- noveno, že může býti na žádost bratří, přátel neb jiného kohokoli sirotku statek i před dvacátým rokem věku jeho (tak ustanovena léta přirozená tímto zřízením) býti postoupen k samostatné správě z vůle královy aneb za nepřítomnosti jeho z vůle soudců zemských. Tím nepřímo zavedeno udílení let »na věčnost«, které dříve bylo velice řídké, patrně za vzorem cizích práv měrou větší. Příčinu 24) Všehrd VI., 7. 25) Všehrd V., 47 3. Ve skutečnosti však zvláště starší zápisy nemají tohoto dodatku, neuvádějíce vůbec osob, které žádaly za léta. 26) Všehrd V., 48. 27) Jiří, z božie milosti český král, z plnosti moci své a milosti zvláštnie Otíkovi z Homole, synu někdy Hynka z Homole, ačkoliv let nemá, léta spravedlivá dal a vyplnil k tomu, aby týž Otík mohl statek svój ve dsky klásti Janovi z Chuchla. A jaroš ze Stranova KMst zpravil jest, že jest to pro lepšie téhož sirotka a že jest mnoho dluhóv na témž statku jako na předešlých, kteréhož pro ty dluhy zachovati nemóž. Na to posel ke dskám od KMsti byl jest Zdeněk ze Šternberka, najvyšší purkrabie Pražský z pánóv jsa k tomu od JMKské zvláště vyslaný. (Všehrd V., 49.) Za zápis tento se platilo (Všehrd VIII., 39.) 44 grošů za každého sirotka. 28) . . . cui idem rex annos legitime etatis de plenitudine sue potencie addidit et suppleuit... Rel. Tab. I, 478 a j. .. . maje sobě léta králem JMtí daná a vyplněná ... Rel. Tab. II., 420. 29) F. 12.
18 Nebylo však důvodem a nebylo dovoleno, žádati a dávati léta spravedlivá za účelem oddělení.24) Právo žádati za léta měl patrně ten, kdo měl na tom zájem, v první řadě tedy poručník aneb přátelé. Existence určitého ža- datele byla nezbytna, aby ručil za eventuální škodu sirotkovi dáním let způsobenou. Za tou příčinou uváděno jméno jeho v deskách 25) s dodatkem, »že to dání a vyplnění jest pro lepší sirotčí.« Pravidelně udílena léta pouze k určitému účelu,26) jak pra- meny praví, na čas. Zplněním účelu pomíjela léta, a sirotek zase byl neplnoletý. Mohla tudíž léta k různým účelům témuž sirotku býti udělena několikráte. Král však mohl také dáti léta věčná, t. j. mohl vůbec sirotka prohlásiti zletilým, tak že mu nebylo třeba více poručníka, a sirotek úplně v každém směru tomu, kdo měl léta přirozená, postaven byl na roveň. O dání let buď byl zřízen zápis zvláštní,27) aneb dání let stručně označováno bývalo při zápise, pro který se stalo28) Zřízením z r. 154929) bylo změněno posavadní právo, a usta- noveno, že může býti na žádost bratří, přátel neb jiného kohokoli sirotku statek i před dvacátým rokem věku jeho (tak ustanovena léta přirozená tímto zřízením) býti postoupen k samostatné správě z vůle královy aneb za nepřítomnosti jeho z vůle soudců zemských. Tím nepřímo zavedeno udílení let »na věčnost«, které dříve bylo velice řídké, patrně za vzorem cizích práv měrou větší. Příčinu 24) Všehrd VI., 7. 25) Všehrd V., 47 3. Ve skutečnosti však zvláště starší zápisy nemají tohoto dodatku, neuvádějíce vůbec osob, které žádaly za léta. 26) Všehrd V., 48. 27) Jiří, z božie milosti český král, z plnosti moci své a milosti zvláštnie Otíkovi z Homole, synu někdy Hynka z Homole, ačkoliv let nemá, léta spravedlivá dal a vyplnil k tomu, aby týž Otík mohl statek svój ve dsky klásti Janovi z Chuchla. A jaroš ze Stranova KMst zpravil jest, že jest to pro lepšie téhož sirotka a že jest mnoho dluhóv na témž statku jako na předešlých, kteréhož pro ty dluhy zachovati nemóž. Na to posel ke dskám od KMsti byl jest Zdeněk ze Šternberka, najvyšší purkrabie Pražský z pánóv jsa k tomu od JMKské zvláště vyslaný. (Všehrd V., 49.) Za zápis tento se platilo (Všehrd VIII., 39.) 44 grošů za každého sirotka. 28) . . . cui idem rex annos legitime etatis de plenitudine sue potencie addidit et suppleuit... Rel. Tab. I, 478 a j. .. . maje sobě léta králem JMtí daná a vyplněná ... Rel. Tab. II., 420. 29) F. 12.
Strana 19
19 pro to hledati sluší v pošinutí termínu zletilosti týmž zřízením, jak praveno, vykonaném. Na Moravě nebyl král 30) neobmezen v udílení let, nýbrž obmezen byl radou pánů,31) ačkoli často nedbal rady té.32) Ve zřízení z roku 1604 vynechána poznámka o vlivu pánův. Soud zemský změnu tu ovšem postřehl ihned a domáhal se opravy, nedošlo však k ní, ježto před Zřízením obnoveným již moravské zřízení nebylo vydáno. Jinak i tu pouze na prospěch sirotků mohla léta býti udělována králem.33) Právní prameny nemluví o rozdíle v udílení let na čas a věčně. Nelze nám však proto přikloniti se úplně k mínění Rubrovu,34) jako by právo moravské úplně neznalo instituce udílení let na čas. Alespoň se zdá, že srovnání některých zápisů deskových35) s pří- slušnými zápisy českými svědčí o tom, že v nich jde přece jen spíše o udělení let na čas, než na vždy. Ovšem hlavní účel udílení let ku prodání statku příslušného odpadal na Moravě, poněvadž tu stačilo schválení prodeje se strany soudu zemského. Také sněm z r. 1612, jak se zdá, znal toto dání let na čas, a to za účelem zvolení opatrovníkův.36) 30) Byl-li v zemi markrabí zvláštní, náleželo právo toto jemu. Kn. Tov. 161, kn. Drn. 74; zř. mor. 1545, str. 101. Záp. Žer. I., 58. Kameníček II., 149. 86) Vormundschaft, str. 81. 35) »Bohunko de Hertwikovicz cum Offka filia Przibconis de Hertwi- covicz cum omnibus bonis ipsorum, que habent et habebunt in posterum, insimul sunt congressi. Ibidem et de hoc nuncii fuerunt dominus Petrus Hecht de Rosicz, quod dominus Johannes Marchio Morauie illi Offeze annos ad- didit et ad predictam congressionem suum dedit assensum. — Landtafel Brno, IV. 348. Anno domini MCCCC LVIII°. F. V. Invencionis Stephani infrascripta acta sunt, que tangunt orphanum Henrici de Ragecz. Serenissimus princeps et dominus Georgius rex Boemie et Marchio Morauie Johanni de Mirow et de Raycze filio Henrici de Rayecz addidit annos sic, quod posset facere se capitalem debitorem ad deputandum dotalicium matri sue. Nuncii ad tabulas per eundem dominum regem dati Johannes de Cimburk et Thowaczow et Karolus de Wlassym. — Landtaſel, Olomouc, XI. 5. — Podobně i Olomouc X. 6. — 36) Kdyby kdo měl sobě léta vyžádaná a vzal sobě opatrovníky, a ti opatrovníci aby zemřeli, aby soud zemský tomu, nedošel-li by let svých při- 33) 81) 32)
19 pro to hledati sluší v pošinutí termínu zletilosti týmž zřízením, jak praveno, vykonaném. Na Moravě nebyl král 30) neobmezen v udílení let, nýbrž obmezen byl radou pánů,31) ačkoli často nedbal rady té.32) Ve zřízení z roku 1604 vynechána poznámka o vlivu pánův. Soud zemský změnu tu ovšem postřehl ihned a domáhal se opravy, nedošlo však k ní, ježto před Zřízením obnoveným již moravské zřízení nebylo vydáno. Jinak i tu pouze na prospěch sirotků mohla léta býti udělována králem.33) Právní prameny nemluví o rozdíle v udílení let na čas a věčně. Nelze nám však proto přikloniti se úplně k mínění Rubrovu,34) jako by právo moravské úplně neznalo instituce udílení let na čas. Alespoň se zdá, že srovnání některých zápisů deskových35) s pří- slušnými zápisy českými svědčí o tom, že v nich jde přece jen spíše o udělení let na čas, než na vždy. Ovšem hlavní účel udílení let ku prodání statku příslušného odpadal na Moravě, poněvadž tu stačilo schválení prodeje se strany soudu zemského. Také sněm z r. 1612, jak se zdá, znal toto dání let na čas, a to za účelem zvolení opatrovníkův.36) 30) Byl-li v zemi markrabí zvláštní, náleželo právo toto jemu. Kn. Tov. 161, kn. Drn. 74; zř. mor. 1545, str. 101. Záp. Žer. I., 58. Kameníček II., 149. 86) Vormundschaft, str. 81. 35) »Bohunko de Hertwikovicz cum Offka filia Przibconis de Hertwi- covicz cum omnibus bonis ipsorum, que habent et habebunt in posterum, insimul sunt congressi. Ibidem et de hoc nuncii fuerunt dominus Petrus Hecht de Rosicz, quod dominus Johannes Marchio Morauie illi Offeze annos ad- didit et ad predictam congressionem suum dedit assensum. — Landtafel Brno, IV. 348. Anno domini MCCCC LVIII°. F. V. Invencionis Stephani infrascripta acta sunt, que tangunt orphanum Henrici de Ragecz. Serenissimus princeps et dominus Georgius rex Boemie et Marchio Morauie Johanni de Mirow et de Raycze filio Henrici de Rayecz addidit annos sic, quod posset facere se capitalem debitorem ad deputandum dotalicium matri sue. Nuncii ad tabulas per eundem dominum regem dati Johannes de Cimburk et Thowaczow et Karolus de Wlassym. — Landtaſel, Olomouc, XI. 5. — Podobně i Olomouc X. 6. — 36) Kdyby kdo měl sobě léta vyžádaná a vzal sobě opatrovníky, a ti opatrovníci aby zemřeli, aby soud zemský tomu, nedošel-li by let svých při- 33) 81) 32)
Strana 20
20 Dle Obnoveného zřízení byl ponechán osobám mužským rok zletilosti dvacátý,37) osobám ženským patnáctý.38) Komu byla udělena plnoletost, byl těmto úplně postaven na roveň. Zřízením tím úplně zanikla plnoletost udílená na čas. II. České právo městské. Městské právo nemělo u nás právě jako v Německu jednot- ných zásad. Starší prameny znají ještě tytéž zásady, jako staré právo německé. Dospívají totiž dle nich hoch v 14., dívka ve 12. roce; 1) někde nečiněn rozdíl, a uznán 14. rok pro oba.2) Brzy ukázala se potřeba, aby buď zvýšena byla tato mez, anebo přidána ještě druhá. První stalo se v Praze usnesením z r. 1350,3) kde ustanoven rok 18. mužům a 15. ženám. V městech s právem magdeburským ponechán sice rok 14. a 13., který tam byl i dříve, ale dovoleno, aby do 21. roku sirotek sám si zvolil ochránce.4) Ostatně nedosahovalo se těmito lety již úplné svéprávnosti, nýbrž jistá obmezení zůstala i potom, zvláště v právu veřejném.3) Nastal-li spor o léta, konal se důkaz buď svědky příbuznými, a to v Praze třemi neb čtyřmi,6) v městech s právem magde- rozených, jiné opatrovníky dáti mohl, aby ta léta minula a opatrování aby zase přišlo na hejtmana a tak dále, jakš pořádek ukazuje. Brandl. Sněm držaný léta 1612, str. 52. 37) ČOZ. N. XIII., MOZ. 408. 88) ČOZ. N. XVI., MOZ. 411. Rössler I., 54; II. 99, 162, 291, 307; Tomaschek, Oberhof 205, 255. 2) Hora Kutná, Brandl v Glossáři, str. 123 »Léta«. 3) Lib. vet. priv. 60; Rössler I., 35; Tomek II., 313. 4) »Poručenství pak svuoj konec béře, když sirotci k svým letuom právním přicházejí podle rozdílu pohlaví. Nebo když pacholíku čtrnádcte a děvečce třinádcte let mine, a to skrze přátely krevní, dva po otci a dva po mateři, před auřadem anebo saudem vysvědčí: tehdy jim od auřadu právní léta dána bývají... Avšak tíž sirotci zletilí, vyjdauce z poručenství, mohau sobě jiné zvoliti ochránce do let svých rozumných, totiž do let 21. Extrakt u Jirečka. Spisy právnické o právu českém v XVI. století, str. 117. 5) Proto rozeznává Ruber na str. 132 »Mündigkeit« a »Grossjährigkeit«. Lépe však seznáme toto rozeznávání teprve u Koldína. — Srov. Tkáč, Lib. inf. č. 207. 5) . .. ut cum aliquo vel aliqua affirmanti vel asserenti se fore majorem annis et aetatem habere legitimam vel ad illam aetatem pervenisse, tutore
20 Dle Obnoveného zřízení byl ponechán osobám mužským rok zletilosti dvacátý,37) osobám ženským patnáctý.38) Komu byla udělena plnoletost, byl těmto úplně postaven na roveň. Zřízením tím úplně zanikla plnoletost udílená na čas. II. České právo městské. Městské právo nemělo u nás právě jako v Německu jednot- ných zásad. Starší prameny znají ještě tytéž zásady, jako staré právo německé. Dospívají totiž dle nich hoch v 14., dívka ve 12. roce; 1) někde nečiněn rozdíl, a uznán 14. rok pro oba.2) Brzy ukázala se potřeba, aby buď zvýšena byla tato mez, anebo přidána ještě druhá. První stalo se v Praze usnesením z r. 1350,3) kde ustanoven rok 18. mužům a 15. ženám. V městech s právem magdeburským ponechán sice rok 14. a 13., který tam byl i dříve, ale dovoleno, aby do 21. roku sirotek sám si zvolil ochránce.4) Ostatně nedosahovalo se těmito lety již úplné svéprávnosti, nýbrž jistá obmezení zůstala i potom, zvláště v právu veřejném.3) Nastal-li spor o léta, konal se důkaz buď svědky příbuznými, a to v Praze třemi neb čtyřmi,6) v městech s právem magde- rozených, jiné opatrovníky dáti mohl, aby ta léta minula a opatrování aby zase přišlo na hejtmana a tak dále, jakš pořádek ukazuje. Brandl. Sněm držaný léta 1612, str. 52. 37) ČOZ. N. XIII., MOZ. 408. 88) ČOZ. N. XVI., MOZ. 411. Rössler I., 54; II. 99, 162, 291, 307; Tomaschek, Oberhof 205, 255. 2) Hora Kutná, Brandl v Glossáři, str. 123 »Léta«. 3) Lib. vet. priv. 60; Rössler I., 35; Tomek II., 313. 4) »Poručenství pak svuoj konec béře, když sirotci k svým letuom právním přicházejí podle rozdílu pohlaví. Nebo když pacholíku čtrnádcte a děvečce třinádcte let mine, a to skrze přátely krevní, dva po otci a dva po mateři, před auřadem anebo saudem vysvědčí: tehdy jim od auřadu právní léta dána bývají... Avšak tíž sirotci zletilí, vyjdauce z poručenství, mohau sobě jiné zvoliti ochránce do let svých rozumných, totiž do let 21. Extrakt u Jirečka. Spisy právnické o právu českém v XVI. století, str. 117. 5) Proto rozeznává Ruber na str. 132 »Mündigkeit« a »Grossjährigkeit«. Lépe však seznáme toto rozeznávání teprve u Koldína. — Srov. Tkáč, Lib. inf. č. 207. 5) . .. ut cum aliquo vel aliqua affirmanti vel asserenti se fore majorem annis et aetatem habere legitimam vel ad illam aetatem pervenisse, tutore
Strana 21
21 burským vždy čtyřmi, a to dvěma se strany matčiny a dvěma se strany otcovy,7) aneb listinami.8) Ostatně se zdá, že také v městském právu časem užíváno ohledání jako v zemském. Alespoň svědčí o tom ustanovení Koldínovo:9) »Též skrze ženy poctivé vyhledání let sirotka mladého pohlaví ženského, když by se let aneb spravování statku dotklo, díti se má, a ne skrze pohlaví mužské pro zachování studu.« Udílení zletilosti (venia aetatis) bylo v městech neobyčejně řídké.10) I tu uděloval léta král; ale neměl tak činiti na ujmu dědickému právu přátel.11) Koldínem stal se termín 18. a 15. roku všeobecným; 12) mohlo však poručenství býti prodlouženo otcem nebo dědem v testamentě neb soudem z důležitých příčin. Vedle toho učiněna některá zvláštní opatření o lidech mladých do 25 let.13) O udílení let králem Koldín se nezmiňuje; ale za doby jeho a za let následu- jících hojněji se vyskýtá již i v městech.14) suo seu quolibet alio hoc diffidente vel negante, quod idem affirmans et asserens aetatem suam legitimam et se fore majorem annis probare potest et debet per quatuor aut per tres fide dignos consanguineos proximiores. — Kn. staroměstská od r. 1310. F. 60. Usnesení z r. 1354. Rössler, I. 37. 7) Srov. pozn. 43. Rössler, II. 145. sy M. XXXVIII. 10) Ruber, str. 134, myslí, že vůbec nebylo. 11) Priv. Pražské z r. 1384 v lib. vetust. pr. 79; Tomek, II. 313. 12) Koldín, B. LXVI., D. XXVI., E. III. 13) Koldín, B. XXXIX. — Termin 25 let zvolen patrně vlivem římským. Účelem ustanovení těchto bylo, aby zabráněno bylo ruinování a vykořisťování nezkušených mladíků lidmi nesvědomitými. 14) Ruber, str. 247.
21 burským vždy čtyřmi, a to dvěma se strany matčiny a dvěma se strany otcovy,7) aneb listinami.8) Ostatně se zdá, že také v městském právu časem užíváno ohledání jako v zemském. Alespoň svědčí o tom ustanovení Koldínovo:9) »Též skrze ženy poctivé vyhledání let sirotka mladého pohlaví ženského, když by se let aneb spravování statku dotklo, díti se má, a ne skrze pohlaví mužské pro zachování studu.« Udílení zletilosti (venia aetatis) bylo v městech neobyčejně řídké.10) I tu uděloval léta král; ale neměl tak činiti na ujmu dědickému právu přátel.11) Koldínem stal se termín 18. a 15. roku všeobecným; 12) mohlo však poručenství býti prodlouženo otcem nebo dědem v testamentě neb soudem z důležitých příčin. Vedle toho učiněna některá zvláštní opatření o lidech mladých do 25 let.13) O udílení let králem Koldín se nezmiňuje; ale za doby jeho a za let následu- jících hojněji se vyskýtá již i v městech.14) suo seu quolibet alio hoc diffidente vel negante, quod idem affirmans et asserens aetatem suam legitimam et se fore majorem annis probare potest et debet per quatuor aut per tres fide dignos consanguineos proximiores. — Kn. staroměstská od r. 1310. F. 60. Usnesení z r. 1354. Rössler, I. 37. 7) Srov. pozn. 43. Rössler, II. 145. sy M. XXXVIII. 10) Ruber, str. 134, myslí, že vůbec nebylo. 11) Priv. Pražské z r. 1384 v lib. vetust. pr. 79; Tomek, II. 313. 12) Koldín, B. LXVI., D. XXVI., E. III. 13) Koldín, B. XXXIX. — Termin 25 let zvolen patrně vlivem římským. Účelem ustanovení těchto bylo, aby zabráněno bylo ruinování a vykořisťování nezkušených mladíků lidmi nesvědomitými. 14) Ruber, str. 247.
Strana 22
22 § 2. O povolání k poručenství. I. Důvody povolání k poručenství. Povolání k poručenství předpokládá právní důvod. V nejstarším právu římském 1) bylo jediným důvodem povo- lání k poručenství příbuzenství. Poručenství bylo věcí rodinnou, jako v každém starším právu; nejbližší agnat (ev. patron) býval poručníkem sirotků. Později teprve, nejspíše interpretací právníků, vyvinula se jako důvod povolání vůle hlavy rodiny a konečně zákonem Atiliovým došlo k povolávání poručníků praetorem, ovšem s radou většiny tribunů plebis, která odpadla teprve v době císařské, když i tento poslední způsob poručenství původně úplně nezvyklý se dostatečně vžil. I byli konečně v římském právu trojí poručníci: 1. Tutores testamentarii, povolaní otcem vykonávajícím patria potestas nad dítětem. Byl-li poručník ustanoven osobou nemající potestas patria — matkou, neb osobou třetí nezletilce dědicem svým jmenující — měl zapotřebí konfirmace magistratem. 2. Tutores legitimi, příbuzní v témž pořadu, v kterém byli povoláváni k dědictví. 3. Tutores dativi, ustanovení magistratem, nebylo-li předešlých. Také v nejstarším právu německém bylo poručenství poru- čenstvím příbuzných (rechter, geborener Vormund).2) Smrtí otce, v některých právech však teprve i smrtí neb opětným provdáním se matky,22) přicházeli sirotci pod moc a poručenství svého nejbližšího příbuzného po meči, a to v témž pořadě, v kterém dědila se po- zůstalost, zvláště úprava mužská (Herrgeräthe). Mezi několika stejně vzdálenými příbuznými — příbuzenství počítalo se dle pa- rentel — rozhodovalo stáří. Nebylo-li zde příbuzných po meči, povolávala některá práva (většina se švábským) příbuzné po pře- 1) Heyrovský, System str. 1003; Dernburg, Pandekten III. sv., str. 77. 2) Kraut, Vormundschaftsrecht I., 166; Stobe-Lehmann IV., 521 ; Heusler II. 492; Amira, Erbenfolge u. Verwandschaftsgliederung nach den alt nieder- deutschen Rechten 1874, str. 119. 24) Poručenství matky jest v německém právu původu římského. Stobbe- Lehmann IV, 522; Heusler II., 494.
22 § 2. O povolání k poručenství. I. Důvody povolání k poručenství. Povolání k poručenství předpokládá právní důvod. V nejstarším právu římském 1) bylo jediným důvodem povo- lání k poručenství příbuzenství. Poručenství bylo věcí rodinnou, jako v každém starším právu; nejbližší agnat (ev. patron) býval poručníkem sirotků. Později teprve, nejspíše interpretací právníků, vyvinula se jako důvod povolání vůle hlavy rodiny a konečně zákonem Atiliovým došlo k povolávání poručníků praetorem, ovšem s radou většiny tribunů plebis, která odpadla teprve v době císařské, když i tento poslední způsob poručenství původně úplně nezvyklý se dostatečně vžil. I byli konečně v římském právu trojí poručníci: 1. Tutores testamentarii, povolaní otcem vykonávajícím patria potestas nad dítětem. Byl-li poručník ustanoven osobou nemající potestas patria — matkou, neb osobou třetí nezletilce dědicem svým jmenující — měl zapotřebí konfirmace magistratem. 2. Tutores legitimi, příbuzní v témž pořadu, v kterém byli povoláváni k dědictví. 3. Tutores dativi, ustanovení magistratem, nebylo-li předešlých. Také v nejstarším právu německém bylo poručenství poru- čenstvím příbuzných (rechter, geborener Vormund).2) Smrtí otce, v některých právech však teprve i smrtí neb opětným provdáním se matky,22) přicházeli sirotci pod moc a poručenství svého nejbližšího příbuzného po meči, a to v témž pořadě, v kterém dědila se po- zůstalost, zvláště úprava mužská (Herrgeräthe). Mezi několika stejně vzdálenými příbuznými — příbuzenství počítalo se dle pa- rentel — rozhodovalo stáří. Nebylo-li zde příbuzných po meči, povolávala některá práva (většina se švábským) příbuzné po pře- 1) Heyrovský, System str. 1003; Dernburg, Pandekten III. sv., str. 77. 2) Kraut, Vormundschaftsrecht I., 166; Stobe-Lehmann IV., 521 ; Heusler II. 492; Amira, Erbenfolge u. Verwandschaftsgliederung nach den alt nieder- deutschen Rechten 1874, str. 119. 24) Poručenství matky jest v německém právu původu římského. Stobbe- Lehmann IV, 522; Heusler II., 494.
Strana 23
23 slici, jiná (saské a lübecké) ponechávala soudci o poručníka se postarati. Dosti pozdního původu, pozdějšího, než poručník soudcem ustanovený, byl poručník otcem neb matkou povolaný (gekorener Vormund).3) První zmínka o něm padá do XII. století; zrcadlo saské ho však nezná a Magdeburské Schöffensprüche výslovně ho vylučují. Zdá se, že instituce ta přejata byla z práva římského, přizpůsobivši se však poměrům, zaujala i tu místo první, před- cházejíc poručníka z příbuzných. — Forma byla buď ustanovení před soudcem (pozdější právo saské), nebo v řádném testamentu. (Lübeck a j.) Poručník sám nástupce jmenovati si nemohl; sirotek však došed »zu seinen Jahren«, mohl sám zvoliti si dalšího poručníka,4) jehož funkce přestávala, když sirotek dospěl »zu seinen Tagen«. O sirotky žádného poručníka nemající bylo postarati se soudci,5 jenž původně pouze pro jednotlivé výkony soudní, později však vůbec pro sirotka poručníka jmenoval (gegebener, gesetzter Vor- mund). V Rakousích byli poručníci bud testamentární, nebo ze zá- kona anebo soudem ustanovení.6) Mezi poručníky ze zákona první místo zaujímala matka, předcházejíc všechny ostatní příbuzné.7) Z příbuzných ostatních zmínky zasluhuje poručenství nejstaršího bratra,8) který dospěv, poručenství na dosavadním poručníku poža- dovati mohl. Obě tato ustanovení vykazují nápadnou shodu s po- dobnými předpisy dle českomoravského práva městského. — 1. České právo zemské. Způsoby povolání k úřadu poručnickému byly celkem na Moravě i v Čechách tytéž. Buď ustanovoval poručníka otec, neb volalo jej příbuzenství, aneb panovník, jako vrchní ochránce sirotků 3) Kraut I., 202; Stobbe-Lehmann IV., 524; Heusler II., 494. Kraut I., 218. 5) Kraut I, 221; Stobbe-Lehmann IV., 525; Heusler II., 493. *) Chorinský, 75 a n.; Schenk, Die oesterreichische Vormundschaft im 16 u. 17. Jahrh. (Oest. Vierteljahresschrift XII.), str. 258. 7) Chorinský, 84. s) Chorinský, 91.
23 slici, jiná (saské a lübecké) ponechávala soudci o poručníka se postarati. Dosti pozdního původu, pozdějšího, než poručník soudcem ustanovený, byl poručník otcem neb matkou povolaný (gekorener Vormund).3) První zmínka o něm padá do XII. století; zrcadlo saské ho však nezná a Magdeburské Schöffensprüche výslovně ho vylučují. Zdá se, že instituce ta přejata byla z práva římského, přizpůsobivši se však poměrům, zaujala i tu místo první, před- cházejíc poručníka z příbuzných. — Forma byla buď ustanovení před soudcem (pozdější právo saské), nebo v řádném testamentu. (Lübeck a j.) Poručník sám nástupce jmenovati si nemohl; sirotek však došed »zu seinen Jahren«, mohl sám zvoliti si dalšího poručníka,4) jehož funkce přestávala, když sirotek dospěl »zu seinen Tagen«. O sirotky žádného poručníka nemající bylo postarati se soudci,5 jenž původně pouze pro jednotlivé výkony soudní, později však vůbec pro sirotka poručníka jmenoval (gegebener, gesetzter Vor- mund). V Rakousích byli poručníci bud testamentární, nebo ze zá- kona anebo soudem ustanovení.6) Mezi poručníky ze zákona první místo zaujímala matka, předcházejíc všechny ostatní příbuzné.7) Z příbuzných ostatních zmínky zasluhuje poručenství nejstaršího bratra,8) který dospěv, poručenství na dosavadním poručníku poža- dovati mohl. Obě tato ustanovení vykazují nápadnou shodu s po- dobnými předpisy dle českomoravského práva městského. — 1. České právo zemské. Způsoby povolání k úřadu poručnickému byly celkem na Moravě i v Čechách tytéž. Buď ustanovoval poručníka otec, neb volalo jej příbuzenství, aneb panovník, jako vrchní ochránce sirotků 3) Kraut I., 202; Stobbe-Lehmann IV., 524; Heusler II., 494. Kraut I., 218. 5) Kraut I, 221; Stobbe-Lehmann IV., 525; Heusler II., 493. *) Chorinský, 75 a n.; Schenk, Die oesterreichische Vormundschaft im 16 u. 17. Jahrh. (Oest. Vierteljahresschrift XII.), str. 258. 7) Chorinský, 84. s) Chorinský, 91.
Strana 24
24 ustanovoval ho svým zástupcem. V přehledu jeví se způsoby povo- lání poručníka takto: I. Poručník otcem ustanovený a) deskami, b) mocným listem, c) spolkem. II. Poručník přirozený — příbuzný. III. Poručník králem daný a) prostě, b) spolkem. Ve zvláštních případech: IV. Poručník volený sirotky samými. V. Poručník ze sousedů braný (pouze na Moravě). Z těchto způsobů poručenství příbuzných, majíc podklad v nejstarších právních názorech, jest patrně starší než poručenství ustanovené otcem neb jinou nějakou osobou; neboť toto před- pokládá již utvoření pojmů a názorů o individualní vůli, právem uznané. — Dokud toho není, nemůže býti ani řeči o tomto druhu poručenství vůbec, tím méně o uznání jeho na místě prvém před ostatními, jak se u nás v době historické již vyskytá. V následujícím pojednáváme o způsobech těchto rozděleně v Čechách a na Moravě, kde v mnohých jednotlivostech značné rozdíly se vyskytují. (Důvody povolání v Čechách.) 1. Nejrozšířenější způsob povolání k poručenství bylo poru- čenství deskami, které i jinak v poručenství měly veliký význam. Kdo poručenství takové zříditi chtěl, musil míti statek v deskách zemských, byť by měl tento, jak Všehrd výslovně podotýká, cenu pouze jednoho groše.1) Úředníci desk byli povinni dříve se pře- svědčiti, má-li ten, kdo poručenství deskami dělati chce, svobodné zboží deskové čili nic. Měl-li někdo zboží svobodné, ne však des- kové, buď že měl dědictví na listy, aneb zboží zápisné či královské na majestaty, a tyto listy a majestaty by nebyly v desky zemské vloženy, nemohl poručenství do desk klásti.2) Majitelem zboží deskového musil však býti pouze v době zápisu, nikoli později. 1) »Neb žádný, kdož dědictví svobodného nebo manského dskami za- psaného nemá, poručníkóv dskami dělati nemóž«. Všehrd, V. 33, 2. 2) Všehrd V., 33, 3. — 9.
24 ustanovoval ho svým zástupcem. V přehledu jeví se způsoby povo- lání poručníka takto: I. Poručník otcem ustanovený a) deskami, b) mocným listem, c) spolkem. II. Poručník přirozený — příbuzný. III. Poručník králem daný a) prostě, b) spolkem. Ve zvláštních případech: IV. Poručník volený sirotky samými. V. Poručník ze sousedů braný (pouze na Moravě). Z těchto způsobů poručenství příbuzných, majíc podklad v nejstarších právních názorech, jest patrně starší než poručenství ustanovené otcem neb jinou nějakou osobou; neboť toto před- pokládá již utvoření pojmů a názorů o individualní vůli, právem uznané. — Dokud toho není, nemůže býti ani řeči o tomto druhu poručenství vůbec, tím méně o uznání jeho na místě prvém před ostatními, jak se u nás v době historické již vyskytá. V následujícím pojednáváme o způsobech těchto rozděleně v Čechách a na Moravě, kde v mnohých jednotlivostech značné rozdíly se vyskytují. (Důvody povolání v Čechách.) 1. Nejrozšířenější způsob povolání k poručenství bylo poru- čenství deskami, které i jinak v poručenství měly veliký význam. Kdo poručenství takové zříditi chtěl, musil míti statek v deskách zemských, byť by měl tento, jak Všehrd výslovně podotýká, cenu pouze jednoho groše.1) Úředníci desk byli povinni dříve se pře- svědčiti, má-li ten, kdo poručenství deskami dělati chce, svobodné zboží deskové čili nic. Měl-li někdo zboží svobodné, ne však des- kové, buď že měl dědictví na listy, aneb zboží zápisné či královské na majestaty, a tyto listy a majestaty by nebyly v desky zemské vloženy, nemohl poručenství do desk klásti.2) Majitelem zboží deskového musil však býti pouze v době zápisu, nikoli později. 1) »Neb žádný, kdož dědictví svobodného nebo manského dskami za- psaného nemá, poručníkóv dskami dělati nemóž«. Všehrd, V. 33, 2. 2) Všehrd V., 33, 3. — 9.
Strana 25
25 Zůstávalo tedy poručenství v plné platnosti, ztratil-li neb prodal-li po platně učiněném poručenství statek.3) Všehrd mluvě o tomto druhu poručenství, nazývá ho »otcem učiněným, otcovským«.4) Skutečně však oprávněn k jmenování poručníka deskami byl v první řadě otec, potom každý, kdo v nedílnosti žil s otcem, stav se po smrti jeho poručníkem sirotků, mohl těmto poručníka ustanoviti.5) Proto i starší bratr, dospěv a přejav poručenství, mohl mladší nedospělé sourozence poručníky opatřiti.6) Jiný poručník, který nebyl nedílný, mohl jen tehdy jmenovati za sebe nástupce, byl-li poručníkem deskovým a bylo-li mu to výslovně otcem neb jinou osobou jej ustanovivší dovoleno.7) Formu zápisu uvádí Všehrd,8) a hojně dokladů pro ně nalé- záme i v deskách zemských.9) Nejstarší zápis spadá do r. 1327,10) také Ondřej z Dubé zná toto poručenství.11) 3) Všehrd V., 33, 4. 4) Všehrd V., 38, 1. 5) Všehrd V., 33, 6. 6) Všehrd V., 33, 7. 7) Všehrd V., 40, 4. Matka jsouc poručnicí, může i s dětmi dáti se v poručenství. R. T. I., 476. s) Všehrd V., 34. 3) Příkladem latinského zápisu jest R. T. II., 47: »Przibko dictus Wrba de Krp p. e. etc., quod omnes pueros suos cum omnibus hereditatibus sui habitis et habendis commisit potenter et committit Wenceslao de Dube et de Zaks- syny, ita quod fecit eum verum patrem commissarium et tutorem omnium premissorum. Act a. d. MCCCCVIII sabbato quatuor temporum Quadragesime. Česky nejlépe. R. T. II, 459: Jan z Vlasenice přiznal se před úředníky pražskými, že všecky děti své se všemi dědinami svými, kteréž má nebo míti bude, i se všemi nábytky a svrchky též, kteréž má nebo míti bude, kterýmž- koli jménem jmenovány byly, poručil jest mocně a poroučí Jindřichovi z Hradce, nejvyššímu komorníku království českého, tak že jest jej učinil pravého otce poručního a obranci všech věcí nadepsaných. Stalo se l. b. 1493°, Feria III. ante Bonifacii. Zápis dál se původně do kvaternů trhových, od r. 1653 však do zvlášt- ních kvaternů kšaftů a poručenství. (Čelakovský, Právní dějiny 234 a 240.) Poplatek od zápisu činil od jednoho poručníka 40 gr. pro pány a čtyři pro místopísaře, od odvolání tolikéž, leda by odvolání všech stalo se sumárně bez jmenování, tu platilo se pouze 44 gr. jako za jednoho. Všehrd VIII., 38; Vl. zř. 163; zř. 1549, K. 18. 10) R. T. I., 43. 11) § 75, CJB. II., 2, 378.
25 Zůstávalo tedy poručenství v plné platnosti, ztratil-li neb prodal-li po platně učiněném poručenství statek.3) Všehrd mluvě o tomto druhu poručenství, nazývá ho »otcem učiněným, otcovským«.4) Skutečně však oprávněn k jmenování poručníka deskami byl v první řadě otec, potom každý, kdo v nedílnosti žil s otcem, stav se po smrti jeho poručníkem sirotků, mohl těmto poručníka ustanoviti.5) Proto i starší bratr, dospěv a přejav poručenství, mohl mladší nedospělé sourozence poručníky opatřiti.6) Jiný poručník, který nebyl nedílný, mohl jen tehdy jmenovati za sebe nástupce, byl-li poručníkem deskovým a bylo-li mu to výslovně otcem neb jinou osobou jej ustanovivší dovoleno.7) Formu zápisu uvádí Všehrd,8) a hojně dokladů pro ně nalé- záme i v deskách zemských.9) Nejstarší zápis spadá do r. 1327,10) také Ondřej z Dubé zná toto poručenství.11) 3) Všehrd V., 33, 4. 4) Všehrd V., 38, 1. 5) Všehrd V., 33, 6. 6) Všehrd V., 33, 7. 7) Všehrd V., 40, 4. Matka jsouc poručnicí, může i s dětmi dáti se v poručenství. R. T. I., 476. s) Všehrd V., 34. 3) Příkladem latinského zápisu jest R. T. II., 47: »Przibko dictus Wrba de Krp p. e. etc., quod omnes pueros suos cum omnibus hereditatibus sui habitis et habendis commisit potenter et committit Wenceslao de Dube et de Zaks- syny, ita quod fecit eum verum patrem commissarium et tutorem omnium premissorum. Act a. d. MCCCCVIII sabbato quatuor temporum Quadragesime. Česky nejlépe. R. T. II, 459: Jan z Vlasenice přiznal se před úředníky pražskými, že všecky děti své se všemi dědinami svými, kteréž má nebo míti bude, i se všemi nábytky a svrchky též, kteréž má nebo míti bude, kterýmž- koli jménem jmenovány byly, poručil jest mocně a poroučí Jindřichovi z Hradce, nejvyššímu komorníku království českého, tak že jest jej učinil pravého otce poručního a obranci všech věcí nadepsaných. Stalo se l. b. 1493°, Feria III. ante Bonifacii. Zápis dál se původně do kvaternů trhových, od r. 1653 však do zvlášt- ních kvaternů kšaftů a poručenství. (Čelakovský, Právní dějiny 234 a 240.) Poplatek od zápisu činil od jednoho poručníka 40 gr. pro pány a čtyři pro místopísaře, od odvolání tolikéž, leda by odvolání všech stalo se sumárně bez jmenování, tu platilo se pouze 44 gr. jako za jednoho. Všehrd VIII., 38; Vl. zř. 163; zř. 1549, K. 18. 10) R. T. I., 43. 11) § 75, CJB. II., 2, 378.
Strana 26
26 Obyčejně nebyl stanovován poručník jeden nýbrž více, nej- častěji dva.12) Ustanovování většího počtu poručníků bylo tak oblíbené, že noví poručníci i přidáváni k již jmenovaným starým.13) Jindy zase jmenován býval poručník eventualní pro ten případ, že by poručník před léty dospělosti sirotka zemřel.14) Poručenství deskové bylo volně odvolatelné. Dokud ustano- vovatel poručníků byl živ, mohl všechny neb některé poručníky jmenované odvolati,15) a jiné na jejich místo jmenovati. Obyčejně se obé dálo jediným zápisem.16) Ostatně novější poručenství rušilo starší ipso iure.17) 12) R. T. I., 436, 458, 570, 576, 591. — II., 121. Často stanovována deskami matka poručnicí (tak. R. T. I., 259; II., 402 a 436; také i Formae literarum č. 1, CJB. II., 2, 285), a přidáván jí jeden neb více spoluporučníků a to buď v témže zápisu (R. T. I., 162; II., 109, 124, 436, 452) aneb zápisy samostatnými (R. T. I., 419). — Někdy dálo se tak již ve smlouvé svatební. R T. I., 507. 13) Thomas de C. protestatus est, quod ad priores commissarios et tutores hereditatum et puerorum suorum habitarum et habeondarum, vid. ad J. de J., P. de K. addit et adjungit S. de P. et M. de A.; ita quod fecit eos omnes cum prioribus in solidum veros commissarios et tutores omnium prae- missorum. Formae literarum č. 6. CJB. II., 2, 286. 14) . ... Pakli by pán buoh nadepsaného Puoty neuchoval, tebdy po něm poručníka mocného činím p. Arnošta z Liskovce; pakli by buoh i toho ne- uchoval, tehdy po něm činím mocného poručníka pana Voldřicha z Hradce, strýce svého milého, a věřím jim, jestliže by kterého milý pán buoh neuchoval od smrti, že se druhý po něm vtoto poručenství uváže a učiní tak, jakož já v tomto kšaftu rozkázání činím .... R. T. II., 229. 15) Si quis committit pueros suos alicui et facit vita sospite, aliquem alium actum in praescribendo, tenet: quia licitum est sibi mutare et revocare, quando placet. Officium circa tabulas č. 144. CJB. II., 2, 277. — Podobně Všehrd VII., 32, 4. Stůjž zde odvolání jednoho ze tří poručníků: Bohunco de Mrwicze veniens coram beneficiariis Pragensibus revocavit Johannem de Bezdědic a commissione et tutorio et solum reliquit tutores et commissarios Elsskam et Nicolaum predictos. R. T. II., 109. 16) Odvolání samo nedálo se jmény nýbrž všeobecnou klausulí »...alios omnes, quos prius fecerat in toto revocavit; »a to proto, že poplatek za od- volání počítal se právě tak, jako za ustanovení poručníků dle počtu poruč- níků odvolaných; za odvolání všeobecné klausulí svrchu uvedenou však brána taxa pouze jednoduchá (Všehrd VIII., 38). — Odvolání poručníků všeobecné při ustanovení jiných nalézáme v R. T. I., 576; dále ve Formac literarum č. 7, CJB. II., 2, 286. — Odvolání výslovné jmeny srov. R. T. II., 436 a 452. 17) R. T. I., 196.
26 Obyčejně nebyl stanovován poručník jeden nýbrž více, nej- častěji dva.12) Ustanovování většího počtu poručníků bylo tak oblíbené, že noví poručníci i přidáváni k již jmenovaným starým.13) Jindy zase jmenován býval poručník eventualní pro ten případ, že by poručník před léty dospělosti sirotka zemřel.14) Poručenství deskové bylo volně odvolatelné. Dokud ustano- vovatel poručníků byl živ, mohl všechny neb některé poručníky jmenované odvolati,15) a jiné na jejich místo jmenovati. Obyčejně se obé dálo jediným zápisem.16) Ostatně novější poručenství rušilo starší ipso iure.17) 12) R. T. I., 436, 458, 570, 576, 591. — II., 121. Často stanovována deskami matka poručnicí (tak. R. T. I., 259; II., 402 a 436; také i Formae literarum č. 1, CJB. II., 2, 285), a přidáván jí jeden neb více spoluporučníků a to buď v témže zápisu (R. T. I., 162; II., 109, 124, 436, 452) aneb zápisy samostatnými (R. T. I., 419). — Někdy dálo se tak již ve smlouvé svatební. R T. I., 507. 13) Thomas de C. protestatus est, quod ad priores commissarios et tutores hereditatum et puerorum suorum habitarum et habeondarum, vid. ad J. de J., P. de K. addit et adjungit S. de P. et M. de A.; ita quod fecit eos omnes cum prioribus in solidum veros commissarios et tutores omnium prae- missorum. Formae literarum č. 6. CJB. II., 2, 286. 14) . ... Pakli by pán buoh nadepsaného Puoty neuchoval, tebdy po něm poručníka mocného činím p. Arnošta z Liskovce; pakli by buoh i toho ne- uchoval, tehdy po něm činím mocného poručníka pana Voldřicha z Hradce, strýce svého milého, a věřím jim, jestliže by kterého milý pán buoh neuchoval od smrti, že se druhý po něm vtoto poručenství uváže a učiní tak, jakož já v tomto kšaftu rozkázání činím .... R. T. II., 229. 15) Si quis committit pueros suos alicui et facit vita sospite, aliquem alium actum in praescribendo, tenet: quia licitum est sibi mutare et revocare, quando placet. Officium circa tabulas č. 144. CJB. II., 2, 277. — Podobně Všehrd VII., 32, 4. Stůjž zde odvolání jednoho ze tří poručníků: Bohunco de Mrwicze veniens coram beneficiariis Pragensibus revocavit Johannem de Bezdědic a commissione et tutorio et solum reliquit tutores et commissarios Elsskam et Nicolaum predictos. R. T. II., 109. 16) Odvolání samo nedálo se jmény nýbrž všeobecnou klausulí »...alios omnes, quos prius fecerat in toto revocavit; »a to proto, že poplatek za od- volání počítal se právě tak, jako za ustanovení poručníků dle počtu poruč- níků odvolaných; za odvolání všeobecné klausulí svrchu uvedenou však brána taxa pouze jednoduchá (Všehrd VIII., 38). — Odvolání poručníků všeobecné při ustanovení jiných nalézáme v R. T. I., 576; dále ve Formac literarum č. 7, CJB. II., 2, 286. — Odvolání výslovné jmeny srov. R. T. II., 436 a 452. 17) R. T. I., 196.
Strana 27
27 2. Nechtěl-li, neb nemohl-li otec ustanoviti poručníka deskami, bylo mu opatřiti si mocný list králův, aby mohl obyčejným listem (kšaftem) o poručníka se postarati. List ten mohl se po případě dodatečně vložiti v desky, nutným však to nejen nebylo,18) ano stalo se později zvykem nevkládati ho do desk, a to proto, aby zbytečné náklady nevznikaly jednak vložením, jednak pozdějším vymazání a kvitováním.19) Kšaft ten i sám o sobě měl tutéž moc jako zápis deskový.20) Formy zvláštní, která na Moravě předepsána byla, list ten v Čechách neměl a vydáván býval pod pečetí vlastní a několika svědků tak jako všechny důležitější listiny oné doby. Obsahoval pak buďto pouze ustanovení poručenství sirotkům21) aneb vedle toho všeliká jiná opatření pro případ smrti.22) 3. Nebylo-li zde poručníka otcovského, buď že otec žádného nestanovil, aneb že otcem stanovený zemřel neb jinak odpadl, nastupovalo poručenství příbuzných. Nejstarší zmínky tohoto poručenství nalézáme v knize Rožm- berské23) a u Ondřeje z Dubé.24) 18) »Při jich dobré vóli jest, to poručenství nebo ten kšaft ve dsky vložiti nebo tak nechati.« Všehrd V., 35, 3. 19) Všehrd sám radí k nevkládání a dodává »však nynie již žádný majestát takový ve dsky se neklade na to KMsti rozkázánie, leč by zvláštní na to od JMKské relátor zpánóv nebo z vládyk poslán byl.« 20) Všehrd V., 35, 1. — Zř. 1549, F. 1 a 2. 21) »Já Jan Olešák z Nesper odjinud ze Stebuzevsi vyznávám tímto listem etc, že jsa zdráv a s dobrým rozmyslem a s přátelskú radu poručil jsem i dal a tiemto listem činím mocnú poručnicí svých dětí i všeho svého jmění, což jeho mám málo neb mnoho, slovutnú a poctivú ženu, paní Dorotu, manželku svú věrnú a prosím všech dobrých lidí a zvláště svých přátel, aby jí na tom nepřekáželi ani jí v tom žádným právem sahali, neb sem jí nad jiné svěřil jako své věrné manželce. A toho všeho na potvrzení svú sem vlastní pečeť k tomuto listu přivěsil a pro lepšie swědomie připrosil sem slovutných panoší Jana z Suché seděním na Štěpanově, Jana Čbera z Radi- hovic seděním na Štěpanově, Sikmunda z Kramolína, aby své pečeti podle mne k tomuto listu přivěsili na svědomie. Dán na Vlašími 1. 1433 v sobotu před sv. Václavem. — R. T. II., 178. 22) Testamenty v českém právu tvoří pouze řídkou výjimku. — Srov. Kalousek, Právo dědické 28. — R. T. II., 168 a 229. 23) Čl. 188: »Z sirotka přívuzného chtě ho chovati, tvój póhon; právo svědky.« Patrně nejedná se tu o nic jiného, než domáhání se poručnictví právem bližšího příbuzenství neb příbuzenství vůbec. 24) Čl. 13. CJB. II., 2, 364. — Ondřej z Dubé klade zde váhu na příbu- zenství po meči.
27 2. Nechtěl-li, neb nemohl-li otec ustanoviti poručníka deskami, bylo mu opatřiti si mocný list králův, aby mohl obyčejným listem (kšaftem) o poručníka se postarati. List ten mohl se po případě dodatečně vložiti v desky, nutným však to nejen nebylo,18) ano stalo se později zvykem nevkládati ho do desk, a to proto, aby zbytečné náklady nevznikaly jednak vložením, jednak pozdějším vymazání a kvitováním.19) Kšaft ten i sám o sobě měl tutéž moc jako zápis deskový.20) Formy zvláštní, která na Moravě předepsána byla, list ten v Čechách neměl a vydáván býval pod pečetí vlastní a několika svědků tak jako všechny důležitější listiny oné doby. Obsahoval pak buďto pouze ustanovení poručenství sirotkům21) aneb vedle toho všeliká jiná opatření pro případ smrti.22) 3. Nebylo-li zde poručníka otcovského, buď že otec žádného nestanovil, aneb že otcem stanovený zemřel neb jinak odpadl, nastupovalo poručenství příbuzných. Nejstarší zmínky tohoto poručenství nalézáme v knize Rožm- berské23) a u Ondřeje z Dubé.24) 18) »Při jich dobré vóli jest, to poručenství nebo ten kšaft ve dsky vložiti nebo tak nechati.« Všehrd V., 35, 3. 19) Všehrd sám radí k nevkládání a dodává »však nynie již žádný majestát takový ve dsky se neklade na to KMsti rozkázánie, leč by zvláštní na to od JMKské relátor zpánóv nebo z vládyk poslán byl.« 20) Všehrd V., 35, 1. — Zř. 1549, F. 1 a 2. 21) »Já Jan Olešák z Nesper odjinud ze Stebuzevsi vyznávám tímto listem etc, že jsa zdráv a s dobrým rozmyslem a s přátelskú radu poručil jsem i dal a tiemto listem činím mocnú poručnicí svých dětí i všeho svého jmění, což jeho mám málo neb mnoho, slovutnú a poctivú ženu, paní Dorotu, manželku svú věrnú a prosím všech dobrých lidí a zvláště svých přátel, aby jí na tom nepřekáželi ani jí v tom žádným právem sahali, neb sem jí nad jiné svěřil jako své věrné manželce. A toho všeho na potvrzení svú sem vlastní pečeť k tomuto listu přivěsil a pro lepšie swědomie připrosil sem slovutných panoší Jana z Suché seděním na Štěpanově, Jana Čbera z Radi- hovic seděním na Štěpanově, Sikmunda z Kramolína, aby své pečeti podle mne k tomuto listu přivěsili na svědomie. Dán na Vlašími 1. 1433 v sobotu před sv. Václavem. — R. T. II., 178. 22) Testamenty v českém právu tvoří pouze řídkou výjimku. — Srov. Kalousek, Právo dědické 28. — R. T. II., 168 a 229. 23) Čl. 188: »Z sirotka přívuzného chtě ho chovati, tvój póhon; právo svědky.« Patrně nejedná se tu o nic jiného, než domáhání se poručnictví právem bližšího příbuzenství neb příbuzenství vůbec. 24) Čl. 13. CJB. II., 2, 364. — Ondřej z Dubé klade zde váhu na příbu- zenství po meči.
Strana 28
28 Příbuzní povoláváni podle stupně příbuzenství; 25) stupeň násle- dující přicházel tehdy, neuručil-li bližší.26) I povoláván v prvé řadě bratr 27) nebo strýc,28) sestra29) nebo teta, buďte dílní nebo nedílní. 25) Všehrd V., 38: 43, 6. 26) Ovšem tím, že bližší příbuzný nepřijal poručenství, odmítnuv uru- čení, ztrácel nápad. R. T. II., 487; zř. VI 460 a 497; zř. 1549, F. 25. — Mezi stejně blízkými rozhodovalo lepší uručení. 27) Ruber (Vormundschaftsrecht 57) odlučuje poručenství nejstaršího bratra od ostatních příbuzných, spojuje je se spolkem. Není pochyby, že tento druh poručenství liší se podstatně od ostatních příbuzných. Neboť není povinen zřizovati inventář (Záp. Žer. I., 208) a osvobozen jest od kauce (Všehrd V., 38, 3 a 43, 6). V starší době byl patrně také ne- obmezen v nakládání se statkem sobě svěřeným, právě tak jako poručník mocný otcovský (ještě kn. Tov., 98), později však v tomto svém právu dis- posičním obmezen a ostatním poručníkům na roveň postaven (z Dubé 117; kn. Tov. 150; zř. 1516, čl. XVI.; 1530. čl. 166; 1549, F. 23). — Nejvýznač- nější bylo však ustanovení, že starší bratr dospěv bližší jest poručenství než poručník jiný, byť by i onen byl poručník deskami stanovený (z Dubé čl. 75, — Všehrd V., 37, 1); a že jsa jednou poručníkem může pro sourozence své ustanoviti poručnika deskami jako otec (Všehrd V., 33). Přece však nelze nám přikloniti se k rozdělení Rubrovu. Neboť přede- vším nenáleží tento druh poručenství pouze bratru, nýbrž i sestře nejstarší (za jakých podmínek, srov. pozn. 29); možnost ustanoviti poručníka po sobě sdílí bratr neoddělený se strýcem neodděleným (Všehrd V., 33); také pra- meny a zvláště Všehrd výslovně (V., 38, 3) zahrnuje poručenství bratra ne- dílného mezi přirozené poručenství příbuzných, ač uvádí všechny odchylky jeho od tohoto. Ovšem v osvobození od kauce a inventáře, nalézáme zbytek starší doby, kdy poručníci příbuzní majíce poručenství více ku svému prospěchu než svěřenců svých vůbec povinností těchto neměli. V pramenech našich můžeme však sledovati, jak i poručenství bratra přibližuje se poručenství ostatních příbuzných, jednak v zákazu scizování a zadlužování majetku, jednak v po- vinnosti účtování. Teprve však obnoveným zřízením bratr úplně na roveň ostatním jest postaven. Nerozhodnutou musíme ponechati otázku, v jakém poměru byl nejstarší sourozenec k poručníku otcem zřízenému, byl-li dospělý již před ustanovením jeho. Prameny o případě tom mlčí. 28) .... Nižádný nenie bližší k poručenstvie každého sirotka, kdež by sirotek neb sirotci osiřeli, ježto by jich otec ižádnému neporučil vedle práva a řádu země této, aneb poručníky učině a ti poručníci dskami těch sirotkuv zemřeli, nežli strýc najbližší toho sirotka.... R. T. II., 274. 28) O sestře prameny nepodávají dosti jednotný názor. Staří kladou ji bratřím na roveň. R. T. I. 151.; Všehrd V., 37, 6. — Pozdější připouštějí ji
28 Příbuzní povoláváni podle stupně příbuzenství; 25) stupeň násle- dující přicházel tehdy, neuručil-li bližší.26) I povoláván v prvé řadě bratr 27) nebo strýc,28) sestra29) nebo teta, buďte dílní nebo nedílní. 25) Všehrd V., 38: 43, 6. 26) Ovšem tím, že bližší příbuzný nepřijal poručenství, odmítnuv uru- čení, ztrácel nápad. R. T. II., 487; zř. VI 460 a 497; zř. 1549, F. 25. — Mezi stejně blízkými rozhodovalo lepší uručení. 27) Ruber (Vormundschaftsrecht 57) odlučuje poručenství nejstaršího bratra od ostatních příbuzných, spojuje je se spolkem. Není pochyby, že tento druh poručenství liší se podstatně od ostatních příbuzných. Neboť není povinen zřizovati inventář (Záp. Žer. I., 208) a osvobozen jest od kauce (Všehrd V., 38, 3 a 43, 6). V starší době byl patrně také ne- obmezen v nakládání se statkem sobě svěřeným, právě tak jako poručník mocný otcovský (ještě kn. Tov., 98), později však v tomto svém právu dis- posičním obmezen a ostatním poručníkům na roveň postaven (z Dubé 117; kn. Tov. 150; zř. 1516, čl. XVI.; 1530. čl. 166; 1549, F. 23). — Nejvýznač- nější bylo však ustanovení, že starší bratr dospěv bližší jest poručenství než poručník jiný, byť by i onen byl poručník deskami stanovený (z Dubé čl. 75, — Všehrd V., 37, 1); a že jsa jednou poručníkem může pro sourozence své ustanoviti poručnika deskami jako otec (Všehrd V., 33). Přece však nelze nám přikloniti se k rozdělení Rubrovu. Neboť přede- vším nenáleží tento druh poručenství pouze bratru, nýbrž i sestře nejstarší (za jakých podmínek, srov. pozn. 29); možnost ustanoviti poručníka po sobě sdílí bratr neoddělený se strýcem neodděleným (Všehrd V., 33); také pra- meny a zvláště Všehrd výslovně (V., 38, 3) zahrnuje poručenství bratra ne- dílného mezi přirozené poručenství příbuzných, ač uvádí všechny odchylky jeho od tohoto. Ovšem v osvobození od kauce a inventáře, nalézáme zbytek starší doby, kdy poručníci příbuzní majíce poručenství více ku svému prospěchu než svěřenců svých vůbec povinností těchto neměli. V pramenech našich můžeme však sledovati, jak i poručenství bratra přibližuje se poručenství ostatních příbuzných, jednak v zákazu scizování a zadlužování majetku, jednak v po- vinnosti účtování. Teprve však obnoveným zřízením bratr úplně na roveň ostatním jest postaven. Nerozhodnutou musíme ponechati otázku, v jakém poměru byl nejstarší sourozenec k poručníku otcem zřízenému, byl-li dospělý již před ustanovením jeho. Prameny o případě tom mlčí. 28) .... Nižádný nenie bližší k poručenstvie každého sirotka, kdež by sirotek neb sirotci osiřeli, ježto by jich otec ižádnému neporučil vedle práva a řádu země této, aneb poručníky učině a ti poručníci dskami těch sirotkuv zemřeli, nežli strýc najbližší toho sirotka.... R. T. II., 274. 28) O sestře prameny nepodávají dosti jednotný názor. Staří kladou ji bratřím na roveň. R. T. I. 151.; Všehrd V., 37, 6. — Pozdější připouštějí ji
Strana 29
29 Přesný řád o tom stanoven teprve usnesením z r. 1497.30) Jsou totiž dle usnesení tohoto povoláni v první řadě příbuzní po meči a to mužští před ženskými, a potom teprve příbuzní po pře- slici a tu za muži před ženami. V jednotlivých kategoriích pak rozhodovala blízkost příbuzenství a uručení, jak tomu bylo již za Všehrda. Ženy mužům na roveň byly postaveny, a mohly poručenství samy vésti; mužům jejich nebylo dovoleno jim ve správu tuto zasahati, leč že na ně ženy poručenství to přenesly. V tom pří- padě bylo jim uručiti. Umřel-li muž, bylo dědiců jeho povin- ností věc sirotčí do pořádku uvésti.31) O poručenství samo docházelo k častým sporům,32) když buď bližší příbuzný se ho domáhal na vzdálenějším, nebo příbuzný na poručníku králem daným, nebo nejstarší bratr dospěv na po- ručníku mocném. 4. Nebylo-li zde žádného z prve jmenovaných poručenství, staral se král o sirotky, jmenuje jim poručníka; a mluvívá se potom o poručníku králem daném.33) V starších dobách staral se o tyto sirotky nepopíratelně král sám, vysílaje posly k opatření jich záležitostí,34) neb nařizuje popravcům, aby zvláště o ně se starali.85) k poručenství pouze, není-li zde bratří a strýců nedílných; jsou-li tu bratří, zůstává staré poručenství až do let dospělosti těchto. R. T. I., 345.; zř. Vl. 105. — Provdáním ovšem poručenství to ztrácela. 30) ... A kdyžby kdo svého statku nezřídil a umřel a sirotkuov nechal mužského neb ženského pohlaví, to poručenství spadni na najbližšího přítele, a pokudž toho statku stává, odbývaj za sirotky dluhy, jestliže by kteří byli a vyvazuj jich věci; a ten poručník sirotkuom uruč. Pakli by poručenství přijíti nechtěl a uručiti, tehdy k nápadu práva neměj, a poručenství na najbliž- šího přítele spadni i nápad. Pakli by po meči mužského ani ženského pohlaví přátel nebylo, tehdy po přeslici na najbližšího přítele mužského pohlaví připadni. Pakli by nebylo po přeslici mužského pohlaví, tehdy na ženské najbližší pokolení po přeslici mají připadnúti. R. T. II., 487. 31) Zř. 1549. T. 7. — Jinak tomu bývalo na Moravě. 92) R. T. I., 184, 260, 573; II., 274. — Pokud trval spor takový, starali se páni sami o to, aby status quo byl zachován. R. T. I., 185. 33) Všehrd V., 38, 6; 39, 1; Zř. Vl. 105; zř. 1530, 104; zř. 1549, F. 11. s6) R. T. I., 419. 15) C. J. B. 2, 335.
29 Přesný řád o tom stanoven teprve usnesením z r. 1497.30) Jsou totiž dle usnesení tohoto povoláni v první řadě příbuzní po meči a to mužští před ženskými, a potom teprve příbuzní po pře- slici a tu za muži před ženami. V jednotlivých kategoriích pak rozhodovala blízkost příbuzenství a uručení, jak tomu bylo již za Všehrda. Ženy mužům na roveň byly postaveny, a mohly poručenství samy vésti; mužům jejich nebylo dovoleno jim ve správu tuto zasahati, leč že na ně ženy poručenství to přenesly. V tom pří- padě bylo jim uručiti. Umřel-li muž, bylo dědiců jeho povin- ností věc sirotčí do pořádku uvésti.31) O poručenství samo docházelo k častým sporům,32) když buď bližší příbuzný se ho domáhal na vzdálenějším, nebo příbuzný na poručníku králem daným, nebo nejstarší bratr dospěv na po- ručníku mocném. 4. Nebylo-li zde žádného z prve jmenovaných poručenství, staral se král o sirotky, jmenuje jim poručníka; a mluvívá se potom o poručníku králem daném.33) V starších dobách staral se o tyto sirotky nepopíratelně král sám, vysílaje posly k opatření jich záležitostí,34) neb nařizuje popravcům, aby zvláště o ně se starali.85) k poručenství pouze, není-li zde bratří a strýců nedílných; jsou-li tu bratří, zůstává staré poručenství až do let dospělosti těchto. R. T. I., 345.; zř. Vl. 105. — Provdáním ovšem poručenství to ztrácela. 30) ... A kdyžby kdo svého statku nezřídil a umřel a sirotkuov nechal mužského neb ženského pohlaví, to poručenství spadni na najbližšího přítele, a pokudž toho statku stává, odbývaj za sirotky dluhy, jestliže by kteří byli a vyvazuj jich věci; a ten poručník sirotkuom uruč. Pakli by poručenství přijíti nechtěl a uručiti, tehdy k nápadu práva neměj, a poručenství na najbliž- šího přítele spadni i nápad. Pakli by po meči mužského ani ženského pohlaví přátel nebylo, tehdy po přeslici na najbližšího přítele mužského pohlaví připadni. Pakli by nebylo po přeslici mužského pohlaví, tehdy na ženské najbližší pokolení po přeslici mají připadnúti. R. T. II., 487. 31) Zř. 1549. T. 7. — Jinak tomu bývalo na Moravě. 92) R. T. I., 184, 260, 573; II., 274. — Pokud trval spor takový, starali se páni sami o to, aby status quo byl zachován. R. T. I., 185. 33) Všehrd V., 38, 6; 39, 1; Zř. Vl. 105; zř. 1530, 104; zř. 1549, F. 11. s6) R. T. I., 419. 15) C. J. B. 2, 335.
Strana 30
30 Poručenství toto uděloval král listem, který mohl, ale nemusil býti vložen v desky zemské.36) 5. V starší době byla také forma ustanovení spolkem. Formy té mohl užíti buď otec, přijímaje někoho ve vzájemný neb jedno- stranný spolek, neb král, dávaje někomu spolek se sirotky.37) Způsob tento původně dosti častý odpadl později docela, když spolek se sirotky zakázán a jednání proti tomu učiněné za ne- platné prohlášeno.38) 6. Konečně mohl sirotek sám si ustanoviti poručníka, dostav léta od krále. Poručenství takové se zapisovalo do desk právě tak, jako by byl sirotek ne pro sebe, nýbrž pro jiného poručníka zvolil.39) (Důvody povolání na Moravě.) 1. Poručenství deskové odpovídalo na Moravě úplně zásadám v Čechách platným.1) Předpokladem zápisu byl majetek v deskách zemských zapsaný. 36) Příklad listu takového uvádí Všehrd V., 39, 1; dále R. T. II., 292 a 367. — Zajímavý formou a úplně rozdílný od obyčejných případů jest zápis R. T. I., 556: »Václav Římský a český král z milosti své přiznal se před úředníky Pražskými, že všecky děti aneb sirotky někdy Jana z Chodžova se všemi dědinami jich a se všemi nábytky, kteréž nyní mají neb potom jmíti budú, mocně poručil jest a poroučí Božděchovi z Bělušic, tak že jest jej učinil pravého a najvyššího otce poručníka a obranci všech věcí svrchu psaných a Jindřicha z Bělušic odvolal z té příčiny, že nadepsaný Jindřich na svobodných cestách a silnicích loupeže činil, a proti království učinil. Posel na to byl jest Purkhart z Janovic zvaný Strnad, najvyšší purkrabí Pražský.« 37) Sezima ostendit, qualiter Wenceslaus Romanorum et Boemie rex, de plenitudine maiestatis sue Sezeme de Fusperk cum orphano Johanne filio olim Busshonis de Wrtba cum omnibus suis hereditatibus dedit et dare potuit veram unionem, ita quod factus est cum eo verus unitor seu hromadník omnium premiorum. Nuncius ... R. T. I., 556. — Podobně 560, 587, 606; II., 299, 316, 327, 467. 88) Všehrd V., 42. 39) R. T. II., 183; dále II., 291, kde výslovně se praví, že král »annos aetatis expleuit et donauit ad infra nominatos duobus kusoma videlicet ut possint se in commissionem et tuicionem committere Zdenkoni..." Případ ten byl častý v právu německém. Srov. Kraut, Vormundschafts- recht I., 218; Chorinski, Vormundschaftsrecht 75. ) Kn. Tov. 98, 160 a n. — Kn. Drn. 46, 73 a n.
30 Poručenství toto uděloval král listem, který mohl, ale nemusil býti vložen v desky zemské.36) 5. V starší době byla také forma ustanovení spolkem. Formy té mohl užíti buď otec, přijímaje někoho ve vzájemný neb jedno- stranný spolek, neb král, dávaje někomu spolek se sirotky.37) Způsob tento původně dosti častý odpadl později docela, když spolek se sirotky zakázán a jednání proti tomu učiněné za ne- platné prohlášeno.38) 6. Konečně mohl sirotek sám si ustanoviti poručníka, dostav léta od krále. Poručenství takové se zapisovalo do desk právě tak, jako by byl sirotek ne pro sebe, nýbrž pro jiného poručníka zvolil.39) (Důvody povolání na Moravě.) 1. Poručenství deskové odpovídalo na Moravě úplně zásadám v Čechách platným.1) Předpokladem zápisu byl majetek v deskách zemských zapsaný. 36) Příklad listu takového uvádí Všehrd V., 39, 1; dále R. T. II., 292 a 367. — Zajímavý formou a úplně rozdílný od obyčejných případů jest zápis R. T. I., 556: »Václav Římský a český král z milosti své přiznal se před úředníky Pražskými, že všecky děti aneb sirotky někdy Jana z Chodžova se všemi dědinami jich a se všemi nábytky, kteréž nyní mají neb potom jmíti budú, mocně poručil jest a poroučí Božděchovi z Bělušic, tak že jest jej učinil pravého a najvyššího otce poručníka a obranci všech věcí svrchu psaných a Jindřicha z Bělušic odvolal z té příčiny, že nadepsaný Jindřich na svobodných cestách a silnicích loupeže činil, a proti království učinil. Posel na to byl jest Purkhart z Janovic zvaný Strnad, najvyšší purkrabí Pražský.« 37) Sezima ostendit, qualiter Wenceslaus Romanorum et Boemie rex, de plenitudine maiestatis sue Sezeme de Fusperk cum orphano Johanne filio olim Busshonis de Wrtba cum omnibus suis hereditatibus dedit et dare potuit veram unionem, ita quod factus est cum eo verus unitor seu hromadník omnium premiorum. Nuncius ... R. T. I., 556. — Podobně 560, 587, 606; II., 299, 316, 327, 467. 88) Všehrd V., 42. 39) R. T. II., 183; dále II., 291, kde výslovně se praví, že král »annos aetatis expleuit et donauit ad infra nominatos duobus kusoma videlicet ut possint se in commissionem et tuicionem committere Zdenkoni..." Případ ten byl častý v právu německém. Srov. Kraut, Vormundschafts- recht I., 218; Chorinski, Vormundschaftsrecht 75. ) Kn. Tov. 98, 160 a n. — Kn. Drn. 46, 73 a n.
Strana 31
31 Osobou oprávněnou otec, osoba v nedílnosti žijící,2) starší bratr zatím dospělý, poručník sám jsa k tomu zmocněn. Nejčastěji ustanovován na Moravě poručník pouze jediný,3 (zhusta matka)4), někdy i více.5) Také poručenství vzájemné6) a eventuelní pro případ smrti prvého se vyskytuje.7) Poručenství i po smrti do desk z listů zapsáno býti mohlo.8) 2) A. I., 147; Landtafel Olomouc XI., 300. — Johannes Chudobin de Borzicz Johannem Selitczky de Dobrawoda omnium bonorum suorum here- ditanorum mobilium et immobilium, que habet et habebit in futurum et eciam orphanorum Nicolai Chudobin fratris sui Galli et Magdalene facit verum et potentem commissarium alius porucznika. — Také matka žijící v nedílnosti mohla jmenovati poručníka: Anna re- licta Mathie .... congressa mater .... pueros suos domino W ... vera commissione committit ita quod post mortem .... nullus nisi ille ... debet habere disponere cum eisdem. Landtafel. Brno IV., 400. — Podobně Brno XII., 149. 3) České formy ustanovení poručenství srov. kn. Tov. 98 a kn. Drn. 46. Starší latinské hojně v deskách zemských; tak Brno II., 45, z r. 1351: Buzco senior de Mostycz dominum Bohuslaum de Wyszcow si ipsum contingat decedere, omnium bonorum suorum et heredum constituit recto- rem et principalem tutorem. Czenko de Letowicz Styborio de Thobaczau pueros suos et omnia bona que habet si aliquid humanitus in eo contingerit, tum sibi omnia committit, verum ipsum esse tutorem. Brno V., 470. Podobně Brno IV., 204; V., 256; VI, 228, 230, 438, 678, 850, 884, 925, 933; XII., 18, 102, 113, 447, 794; XIII., 54; XIV., 148. V kvaternech Olomouckých je nejstarší zápis: Jenczo Spram commisit pueros suos et omnia bona sua domino Jesconi de Conicz, sic quod si ali- quid in eo contingeret dato dotalicio uxori sue residuam partem pueris reseruaret. I., 453. Podobně I., 795; II, 94, 466; X., 4, 271, 459. 4) Johannes Bradka, residens in Cladnik, Elsskam conthoralem suam legittimam facit veram commissariam puerorum suorum quousque statum viduitatis non mutauerit. Landtafel, Olomouc X., 674. — Podobně Olomouc X., 189, XI., 141; Brno IV., 178., VI., 769. 5) Landtafel, Brno IV., 265, 267, XII., 101; Olomouc I., 794, X., 168, 466. — Zvláště matce často dodáván spoluporučník. Olomouc X., 106 a 585. 6) Newhlasch de Lesonicz et Schesel de Brtnicz fratres, ipse Nevlasch pueros et bona sua et ipse Schessel vicissim pueros et bona nomine et ratione tutoris invicem commiserunt parte ex utraque. — Brno VI., 692. 1) Landtafel, Brno XIII., 119. ) Zápisy Žerotínovy I., 101.
31 Osobou oprávněnou otec, osoba v nedílnosti žijící,2) starší bratr zatím dospělý, poručník sám jsa k tomu zmocněn. Nejčastěji ustanovován na Moravě poručník pouze jediný,3 (zhusta matka)4), někdy i více.5) Také poručenství vzájemné6) a eventuelní pro případ smrti prvého se vyskytuje.7) Poručenství i po smrti do desk z listů zapsáno býti mohlo.8) 2) A. I., 147; Landtafel Olomouc XI., 300. — Johannes Chudobin de Borzicz Johannem Selitczky de Dobrawoda omnium bonorum suorum here- ditanorum mobilium et immobilium, que habet et habebit in futurum et eciam orphanorum Nicolai Chudobin fratris sui Galli et Magdalene facit verum et potentem commissarium alius porucznika. — Také matka žijící v nedílnosti mohla jmenovati poručníka: Anna re- licta Mathie .... congressa mater .... pueros suos domino W ... vera commissione committit ita quod post mortem .... nullus nisi ille ... debet habere disponere cum eisdem. Landtafel. Brno IV., 400. — Podobně Brno XII., 149. 3) České formy ustanovení poručenství srov. kn. Tov. 98 a kn. Drn. 46. Starší latinské hojně v deskách zemských; tak Brno II., 45, z r. 1351: Buzco senior de Mostycz dominum Bohuslaum de Wyszcow si ipsum contingat decedere, omnium bonorum suorum et heredum constituit recto- rem et principalem tutorem. Czenko de Letowicz Styborio de Thobaczau pueros suos et omnia bona que habet si aliquid humanitus in eo contingerit, tum sibi omnia committit, verum ipsum esse tutorem. Brno V., 470. Podobně Brno IV., 204; V., 256; VI, 228, 230, 438, 678, 850, 884, 925, 933; XII., 18, 102, 113, 447, 794; XIII., 54; XIV., 148. V kvaternech Olomouckých je nejstarší zápis: Jenczo Spram commisit pueros suos et omnia bona sua domino Jesconi de Conicz, sic quod si ali- quid in eo contingeret dato dotalicio uxori sue residuam partem pueris reseruaret. I., 453. Podobně I., 795; II, 94, 466; X., 4, 271, 459. 4) Johannes Bradka, residens in Cladnik, Elsskam conthoralem suam legittimam facit veram commissariam puerorum suorum quousque statum viduitatis non mutauerit. Landtafel, Olomouc X., 674. — Podobně Olomouc X., 189, XI., 141; Brno IV., 178., VI., 769. 5) Landtafel, Brno IV., 265, 267, XII., 101; Olomouc I., 794, X., 168, 466. — Zvláště matce často dodáván spoluporučník. Olomouc X., 106 a 585. 6) Newhlasch de Lesonicz et Schesel de Brtnicz fratres, ipse Nevlasch pueros et bona sua et ipse Schessel vicissim pueros et bona nomine et ratione tutoris invicem commiserunt parte ex utraque. — Brno VI., 692. 1) Landtafel, Brno XIII., 119. ) Zápisy Žerotínovy I., 101.
Strana 32
32 Bylo-li poručenství jednou do desk vloženo, nemohlo býti mě- něno.9) Jako proti všem zápisům, tak i proti poručenství připouštěl se odpor a to nejčastěji z titulu spolku, 10) který na Moravě nikdy nebyl zakázán, a kterého se tam často k účelům poručenským užívalo. Poručenství deskové však předcházelo poručenství spolkem. Ve případech sporných mezi poručníky rozhodoval vždy zápis deskový.11) 2. Stejnou moc s deskovým mělo poručenství na list mocný;12) původně ani na Moravě nebylo třeba poručenství do desk vložiti,13) později však žádalo se to.14) Vložení státi se mohlo buď otcem samým, neb na žádost poručníků v listě jmenovaných posly.15) Formou předepsanou byl list pergamenový s pečetmi šesti lídí panských neb rytířských ústně neb písemně k tomu požáda- ných. Stačilo však, byl-li list před smrtí zůstavitelovou pouze pečetí jeho a dvou svědků zmíněných opatřen; ostatní mohli i po smrti jeho své pečeti přivěsiti, bylo-li pouze dostatečně dokázáno, že o to za života zůstavitelova byli požádáni. Za válečných dob anebo nebylo-li krále neb hejtmana, mohlo se poručenství i bez mocných listů díti, pouze pod pečetí dvou 3) Kn. Tov. 158, Drn. 73. — Ruber (Vormundschaftsrecht 60, pozn. 25) mysli »dies scheint sich nur darauf zu beziehen, wenn zugleich mit der Be- stellung ein Anfallsrecht statuirt wurde«. — Těžko nám však k tomuto mínění se připojiti, nenalézámeť v analogii s Čechami, které Ruber se dovo- lává, náležité opory; tím méně, že v deskách moravských není žádného pří- padu odvolání poručníka, kdežto ovšem v Čechách nejen Všehrd obšírně o něm pojednává, ale i R. T. hojně příkladů jeho poskytují. I zdá se nám spíše, že právo skutečně poručenství považuje za právo nabyté, které ne- může býti měněno prostým odvoláním. — Příčinu hledati v tom, že déle udržel se starý názor, dle něhož právo poručenské považováno za jakýsi zdroj výhod. 10) Landtafel, Brno VI., 438 obsahuje ustanovení poručenství; tamtéž 457: Odpor: Micul de Racicz contradicit tutorie, quam Zybrzid frater suus fecit cum Arclebo de Rziczan et trahit se ad tabulas quod sit frater indivisus et habeat coniunccionem veram. — Také Žerotínovy záp. I., 213 11) Lib. cit. V., 413. 12) Kn. Tov. 158; Drn. 74. — Podobný list Kameníček II., 162. 13) Ruber, 61. Zřízení 1516, XV. 15) Zápisy Žerot. I., 103, 254, 262. 14)
32 Bylo-li poručenství jednou do desk vloženo, nemohlo býti mě- něno.9) Jako proti všem zápisům, tak i proti poručenství připouštěl se odpor a to nejčastěji z titulu spolku, 10) který na Moravě nikdy nebyl zakázán, a kterého se tam často k účelům poručenským užívalo. Poručenství deskové však předcházelo poručenství spolkem. Ve případech sporných mezi poručníky rozhodoval vždy zápis deskový.11) 2. Stejnou moc s deskovým mělo poručenství na list mocný;12) původně ani na Moravě nebylo třeba poručenství do desk vložiti,13) později však žádalo se to.14) Vložení státi se mohlo buď otcem samým, neb na žádost poručníků v listě jmenovaných posly.15) Formou předepsanou byl list pergamenový s pečetmi šesti lídí panských neb rytířských ústně neb písemně k tomu požáda- ných. Stačilo však, byl-li list před smrtí zůstavitelovou pouze pečetí jeho a dvou svědků zmíněných opatřen; ostatní mohli i po smrti jeho své pečeti přivěsiti, bylo-li pouze dostatečně dokázáno, že o to za života zůstavitelova byli požádáni. Za válečných dob anebo nebylo-li krále neb hejtmana, mohlo se poručenství i bez mocných listů díti, pouze pod pečetí dvou 3) Kn. Tov. 158, Drn. 73. — Ruber (Vormundschaftsrecht 60, pozn. 25) mysli »dies scheint sich nur darauf zu beziehen, wenn zugleich mit der Be- stellung ein Anfallsrecht statuirt wurde«. — Těžko nám však k tomuto mínění se připojiti, nenalézámeť v analogii s Čechami, které Ruber se dovo- lává, náležité opory; tím méně, že v deskách moravských není žádného pří- padu odvolání poručníka, kdežto ovšem v Čechách nejen Všehrd obšírně o něm pojednává, ale i R. T. hojně příkladů jeho poskytují. I zdá se nám spíše, že právo skutečně poručenství považuje za právo nabyté, které ne- může býti měněno prostým odvoláním. — Příčinu hledati v tom, že déle udržel se starý názor, dle něhož právo poručenské považováno za jakýsi zdroj výhod. 10) Landtafel, Brno VI., 438 obsahuje ustanovení poručenství; tamtéž 457: Odpor: Micul de Racicz contradicit tutorie, quam Zybrzid frater suus fecit cum Arclebo de Rziczan et trahit se ad tabulas quod sit frater indivisus et habeat coniunccionem veram. — Také Žerotínovy záp. I., 213 11) Lib. cit. V., 413. 12) Kn. Tov. 158; Drn. 74. — Podobný list Kameníček II., 162. 13) Ruber, 61. Zřízení 1516, XV. 15) Zápisy Žerot. I., 103, 254, 262. 14)
Strana 33
33 neb tří lidí panských, a králem neb deskami s radou panskou bylo dodatečně schváleno.16) Změna dála se pod pečetí zůstavitele a dvou neb tří lidí, jak si to kdo v závěti vymínil. Tyto dodatečné závěti zůstaly ležeti při listech mocných.17) V XVI. století usilovali stavové moravští o to, aby dosáhli volnosti poručenství i prostým listem beze všeho formalismu, avšak marně. 18) 3. Otec mohl však postarati se také o poručníka ve formě spolku,19) a to bud spolku vzájemného 20) nebo jednostranného21). K spolku bylo zapotřebí svolení zeměpána, a nebylo-li tohoto v zemi, hejtmana zemského. Spolky uzavřené zapsány do register hejtmanských přede dvěma svědky, a přepisovány pak při ej- bližším otevření do desk zemských. Poručenství spolkem předcházelo příbuzné i hejtmana zem- ského.22) nikoli však poručenství deskové.23) 16) Kn. Tov. 158; zř. 1516, XV. 17) Zř. 1516, XV. 13) Roku 1535 žádali stavové, aby listy o sedmi pečetích i bez mocného listu královského měly platnost. — Ferdinand to odmítl, a teprve r. 1542 povolil to na deset let. a r. 1549 zrušil pro listy na základě listu mocného vydané předpisy o formě platící. — Spory a nesprávnosti tím vzniklé přiměly stavy samy roku 1590 k vrácení se k formám starým. — Matyáš definitivně vrátil se k staré praxi, a nebylo lze potom jinak poručenství zříditi, než na list mocný. Bližší vylíčení těchto změn podává Kameníček, Sněmy II., 163—167. 19) Obšírně o spolcích vůbec jedná Ruber, Vormundschaftsrecht § 3 a Kameníček II., 159. 20) Často při spolku výslovně ještě dodáváno, že mají býti vzájemně poručníky: Petrus de Cleczan cum Arclebo de Ygesd dicto de Cleczan una cum heredibus ipsorum, quidquid habent nel habere poterint in futuro invicem sunt congressi et tutoriam puerorum suorum seu caucionem, si quis prius decederet, tunc qui remaneret pueros alterius debet habere in sua tuicione, adiecto si quis huiusmodi coniunctionem extabulari pecierit, hoc fieri debet sine contradiccione. Landtafel, Brno VI., 161; podobně VI., 115. 21) Landtafel, Brno XIII., 119. 22) Zápisy Žerotínovy I., 210. 23) Zř. 1549. F. 6. — Zdá se však, že v starší době tomu vždy tak ne- bylo; aspoň vyskytují se odpory v deskách z titulu spolku proti poručenství deskovému. Srov. pozn. 10 t. odst.
33 neb tří lidí panských, a králem neb deskami s radou panskou bylo dodatečně schváleno.16) Změna dála se pod pečetí zůstavitele a dvou neb tří lidí, jak si to kdo v závěti vymínil. Tyto dodatečné závěti zůstaly ležeti při listech mocných.17) V XVI. století usilovali stavové moravští o to, aby dosáhli volnosti poručenství i prostým listem beze všeho formalismu, avšak marně. 18) 3. Otec mohl však postarati se také o poručníka ve formě spolku,19) a to bud spolku vzájemného 20) nebo jednostranného21). K spolku bylo zapotřebí svolení zeměpána, a nebylo-li tohoto v zemi, hejtmana zemského. Spolky uzavřené zapsány do register hejtmanských přede dvěma svědky, a přepisovány pak při ej- bližším otevření do desk zemských. Poručenství spolkem předcházelo příbuzné i hejtmana zem- ského.22) nikoli však poručenství deskové.23) 16) Kn. Tov. 158; zř. 1516, XV. 17) Zř. 1516, XV. 13) Roku 1535 žádali stavové, aby listy o sedmi pečetích i bez mocného listu královského měly platnost. — Ferdinand to odmítl, a teprve r. 1542 povolil to na deset let. a r. 1549 zrušil pro listy na základě listu mocného vydané předpisy o formě platící. — Spory a nesprávnosti tím vzniklé přiměly stavy samy roku 1590 k vrácení se k formám starým. — Matyáš definitivně vrátil se k staré praxi, a nebylo lze potom jinak poručenství zříditi, než na list mocný. Bližší vylíčení těchto změn podává Kameníček, Sněmy II., 163—167. 19) Obšírně o spolcích vůbec jedná Ruber, Vormundschaftsrecht § 3 a Kameníček II., 159. 20) Často při spolku výslovně ještě dodáváno, že mají býti vzájemně poručníky: Petrus de Cleczan cum Arclebo de Ygesd dicto de Cleczan una cum heredibus ipsorum, quidquid habent nel habere poterint in futuro invicem sunt congressi et tutoriam puerorum suorum seu caucionem, si quis prius decederet, tunc qui remaneret pueros alterius debet habere in sua tuicione, adiecto si quis huiusmodi coniunctionem extabulari pecierit, hoc fieri debet sine contradiccione. Landtafel, Brno VI., 161; podobně VI., 115. 21) Landtafel, Brno XIII., 119. 22) Zápisy Žerotínovy I., 210. 23) Zř. 1549. F. 6. — Zdá se však, že v starší době tomu vždy tak ne- bylo; aspoň vyskytují se odpory v deskách z titulu spolku proti poručenství deskovému. Srov. pozn. 10 t. odst.
Strana 34
34 4. Z příbuzných povoláni v prvé řadě příbuzní po meči, při čemž bližší vylučoval vzdálenějšího, a mezi stejně vzdálenými ne- rozhodovalo jako v Čechách lepší uručení, nýbrž stáří 24) Neuručil-li bližší, ztrácel nápad,25) a povoláván příbuzný vzdálenější. — Po příbuzných po meči následovali příbuzní po přeslici.26) Osoby ženské nemohly býti poručnicemi ze zákona; ano i matka sama byla vyloučena.27) Příbuzní majíce přednost před poručníkem hejtmanem zem- ským dosazeným, domáhali se často práva svého na soudě zemském.28) Ale i mezi nimi samými spor o přednost vzniknouti mohl.29) 5. V XVI. století shledáváme se na Moravě také se zvláštním poručenstvím sousedů. Neujali-li se totiž sirotků přátelé ani po meči, ani po přeslici, měli býti požádáni sousedé o to, dříve než nastoupilo poručenství hejtmana zemského. Uručil-li po tomto vyzvání soused, nabýval tím nápadu.30) 6. Za týchž podmínek jako v Čechách bylo i na Moravě možným, že sirotek si zvolil poručníka sám.31) 7. Nebylo-li žádného jiného důvodu, příslušelo králi o sirotka se postarati, jako nejvyššímu ochránci sirotků a vdov. Moc ta přešla však záhy na hejtmana zemského. I příslušelo mu záleži- 24) Kn. Tov. 162, Drn. 75. 25) Kn. Drn. 75; Záp. Žer. I., 150. 26) Záp. Zer. I., 183. — Usnesení sněmovní u Kameníčka II., 143—145. 27) Kn. Tov. 162; Záp. Žer. I., 150, 167, 249. — Tím vysvětluje se, proč nalézáme v deskách tak často zápis poručenství matky, otcem učiněný. Byla-li však vdova se sirotky ve spolku, příslušelo jí poručenství beze všeho dalšího na základě tohoto spolku. 38) Záp. Žer. 1., 133, 150, 210. 29) Lib. cit. I., 19, 70. 30) Tak ustanovuje usnesení sněmovní 1542 (Kameníček II., 143): . . . »A kdyby žádný po meči ručiti nechtěl, tehdy buďte požádáni přátelé po přeslici. A kdyby ani ti nechtěli, tedy nejbližší soused. A kdož by ten statek ručili, na ty nápad jdi. . . . . . a pakliž by i ti sousedé žádný ručiti nechtěl, tehdy pan hejtman ty sirotky a statek jejich podle pořádku země až do let přirozených jejich v opatrování svém měj.« a1) Herscho predictus cum fratribus omnia, que habet ubicunque uni- versis et singulis bonis Meynuschio de Mlekowicz committit et assumpnit eum in verum tutorem et gubernatorem omnium rerum et bonorum suorum, que habet in districtu Brunensi et Olomucensi. Landtafel, Brno V., 489.
34 4. Z příbuzných povoláni v prvé řadě příbuzní po meči, při čemž bližší vylučoval vzdálenějšího, a mezi stejně vzdálenými ne- rozhodovalo jako v Čechách lepší uručení, nýbrž stáří 24) Neuručil-li bližší, ztrácel nápad,25) a povoláván příbuzný vzdálenější. — Po příbuzných po meči následovali příbuzní po přeslici.26) Osoby ženské nemohly býti poručnicemi ze zákona; ano i matka sama byla vyloučena.27) Příbuzní majíce přednost před poručníkem hejtmanem zem- ským dosazeným, domáhali se často práva svého na soudě zemském.28) Ale i mezi nimi samými spor o přednost vzniknouti mohl.29) 5. V XVI. století shledáváme se na Moravě také se zvláštním poručenstvím sousedů. Neujali-li se totiž sirotků přátelé ani po meči, ani po přeslici, měli býti požádáni sousedé o to, dříve než nastoupilo poručenství hejtmana zemského. Uručil-li po tomto vyzvání soused, nabýval tím nápadu.30) 6. Za týchž podmínek jako v Čechách bylo i na Moravě možným, že sirotek si zvolil poručníka sám.31) 7. Nebylo-li žádného jiného důvodu, příslušelo králi o sirotka se postarati, jako nejvyššímu ochránci sirotků a vdov. Moc ta přešla však záhy na hejtmana zemského. I příslušelo mu záleži- 24) Kn. Tov. 162, Drn. 75. 25) Kn. Drn. 75; Záp. Žer. I., 150. 26) Záp. Zer. I., 183. — Usnesení sněmovní u Kameníčka II., 143—145. 27) Kn. Tov. 162; Záp. Žer. I., 150, 167, 249. — Tím vysvětluje se, proč nalézáme v deskách tak často zápis poručenství matky, otcem učiněný. Byla-li však vdova se sirotky ve spolku, příslušelo jí poručenství beze všeho dalšího na základě tohoto spolku. 38) Záp. Žer. 1., 133, 150, 210. 29) Lib. cit. I., 19, 70. 30) Tak ustanovuje usnesení sněmovní 1542 (Kameníček II., 143): . . . »A kdyby žádný po meči ručiti nechtěl, tehdy buďte požádáni přátelé po přeslici. A kdyby ani ti nechtěli, tedy nejbližší soused. A kdož by ten statek ručili, na ty nápad jdi. . . . . . a pakliž by i ti sousedé žádný ručiti nechtěl, tehdy pan hejtman ty sirotky a statek jejich podle pořádku země až do let přirozených jejich v opatrování svém měj.« a1) Herscho predictus cum fratribus omnia, que habet ubicunque uni- versis et singulis bonis Meynuschio de Mlekowicz committit et assumpnit eum in verum tutorem et gubernatorem omnium rerum et bonorum suorum, que habet in districtu Brunensi et Olomucensi. Landtafel, Brno V., 489.
Strana 35
35 tosti sirotčí vésti buď osobně, aneb zmocněnce a zástupce svého jmenovati, za kteréhož ovšem ručil. Knihy právní mluví sice ještě o dávání poručníků panovníkem neb hejtmanem s radou panskou; ve skutečnosti však starosti ty tížily hejtmana zemského jediného; rada zemská omezovala se na pouhé schvalování.32) Panovník sám dával někdy poručníky ty ve formě spolku.33) Obnovená zřízení zemská znají trojí druh poručenství; příbu- zenstvím, kšaftem a soudem dané.1) Z těch nejvyšší moc mělo, byť na místě druhém uvedeno, poručenství kšaftem. Poručenství to jevilo se v Obnoveném zřízení jednotným, neboť nevyskytuje se tu již rozdíl mezi poručníkem otcovským mocným a obyčejným. Nehodilť se zajisté mocný poručník otcovský vzrůstajícímu vlivu vrchnoporučenskému a proto vymizel. Jen jako nepatrné zbytky jeho jeví se možnost, sprostiti poručníka otcovského kšaftem inventury a uručení, nikoli však počtu.2) Poručenství toto předpokládalo testament řádně provedený,3) který zapisován v Čechách od r. 1653 do zvláštních kvaternů kšaftů a poručenství,4) na Moravě do kvaternů větších.5) Listů mocných více třeba nebylo, poněvadž i bez nich za šetření přede- psaných formalit kšafty mohly býti zřizovány. I přestal od té doby tedy rozdíl mezi poručenstvím deskovým a na listy mocné zúplna a docela. Novým a jak se zdá z římského práva přejatým jest ustanovení, že, zůstavil-li někdo posledním pořízením statek svůj nezletilci, mohl mu, byť i tento stál pod mocí otcovskou, zříditi poručníka pro ten statek a že, neučinil-li zvláštního pořízení o poručenství, mohl otec vésti správu tohoto statku jen, uručil-li ho před úřadem.6) 32) Kn. Tov 162; kn. Drn 75. — Zř. 1516, čl. XIII. — Záp. Žer. I., 150. 33) Kn. Tov. 161; kn. Drn. 74. — Landtafel, Brno XII., 756; Olomouc XI., 20, 131, 265. 1) ČOZ. N. I.. MOZ. 396. 2) ČOZ. N. IV., MOZ. 399. s) O testamentu srov. ČOZ. O. I. a n., MOZ. 416 a n. Čelakovský, Právní dějiny 234 a 240. Instrukce z r. 1642, Demuth 194 a 206. 6) ČOZ. O. XIV. a XV., MOZ. 429 a 430. 5)
35 tosti sirotčí vésti buď osobně, aneb zmocněnce a zástupce svého jmenovati, za kteréhož ovšem ručil. Knihy právní mluví sice ještě o dávání poručníků panovníkem neb hejtmanem s radou panskou; ve skutečnosti však starosti ty tížily hejtmana zemského jediného; rada zemská omezovala se na pouhé schvalování.32) Panovník sám dával někdy poručníky ty ve formě spolku.33) Obnovená zřízení zemská znají trojí druh poručenství; příbu- zenstvím, kšaftem a soudem dané.1) Z těch nejvyšší moc mělo, byť na místě druhém uvedeno, poručenství kšaftem. Poručenství to jevilo se v Obnoveném zřízení jednotným, neboť nevyskytuje se tu již rozdíl mezi poručníkem otcovským mocným a obyčejným. Nehodilť se zajisté mocný poručník otcovský vzrůstajícímu vlivu vrchnoporučenskému a proto vymizel. Jen jako nepatrné zbytky jeho jeví se možnost, sprostiti poručníka otcovského kšaftem inventury a uručení, nikoli však počtu.2) Poručenství toto předpokládalo testament řádně provedený,3) který zapisován v Čechách od r. 1653 do zvláštních kvaternů kšaftů a poručenství,4) na Moravě do kvaternů větších.5) Listů mocných více třeba nebylo, poněvadž i bez nich za šetření přede- psaných formalit kšafty mohly býti zřizovány. I přestal od té doby tedy rozdíl mezi poručenstvím deskovým a na listy mocné zúplna a docela. Novým a jak se zdá z římského práva přejatým jest ustanovení, že, zůstavil-li někdo posledním pořízením statek svůj nezletilci, mohl mu, byť i tento stál pod mocí otcovskou, zříditi poručníka pro ten statek a že, neučinil-li zvláštního pořízení o poručenství, mohl otec vésti správu tohoto statku jen, uručil-li ho před úřadem.6) 32) Kn. Tov 162; kn. Drn 75. — Zř. 1516, čl. XIII. — Záp. Žer. I., 150. 33) Kn. Tov. 161; kn. Drn. 74. — Landtafel, Brno XII., 756; Olomouc XI., 20, 131, 265. 1) ČOZ. N. I.. MOZ. 396. 2) ČOZ. N. IV., MOZ. 399. s) O testamentu srov. ČOZ. O. I. a n., MOZ. 416 a n. Čelakovský, Právní dějiny 234 a 240. Instrukce z r. 1642, Demuth 194 a 206. 6) ČOZ. O. XIV. a XV., MOZ. 429 a 430. 5)
Strana 36
36 Příbuzní povoláváni byli k poručenství týmž pořadem, kterým jim příslušel nápad.7) Nejstarší bratr povoláván buď tehdy, byl-li dospělým již v době úmrtí otcova, a nebylo-li tu poručníka testa- mentárního; aneb dospěl-li později, a nevyloučil-li otec testamentem toto poručenství výslovně.8) Nejstarší sestra měla na poručenství to nárok pouze tehdy, nebylo-li zde žádných bratří.3) Toto poru- čenství nejstarší sestry zavedeno na Moravě teprve nyní po vzoru práva českého. Poručníky z moci úřední jmenovati byl v Čechách oprávněn pouze král, místodržící a soud zemský; nebylo-li na Moravě o sirotky jinak postaráno, příslušeli pod hejtmana zemského, který buď sám jako poručník musil vésti jich záležitosti, aneb si jmenovati zá- stupce, za kterého ovšem ručil. 2. České právo městské. V městech býval obyčejným způsob poručenství testamentár- ního.1) To předpokládalo způsobilost testatora k testování2) a 7) ČOZ. N. VI., MOZ. 401. s) ČOZ. N. XV., MOZ. 396 a 410. — Moravské zřízení obnovené (čl. 396) uvádí sice toto poručenství ve schematě svém jako poručenství zvláštního způsobu, z následujících ustanovení však plyne, že klade je úplně na roveň téže instituci v Čechách, a že tudíž nemůže při něm býti řeči o nějakém zvláštním druhu poručenství. 9) ČOZ. N. XVI., MOZ. 411. 1) Volnost testování nepožívala všechna města; někde ji neměly, jinde výslovně se povolovala jako privilegium. . . . . A také své děti a sirotky, aby mohli poručiti, komuž by chtěli. tu kdež právo jest, a pakli by toho kdo kdy neobmyslil, tu, kdež právo jest, aby ti sirotci na nejbližšího přiatele spadli města swrchupsaného, — také wsie swrchupsaných. Čelakovský, Privilegia II., 1087, z r. 1407. Čeněk z Wartenberka Bydžovu. 2) Jako nejdůležitější podmínky způsobilosti jeví se způsobilost k práv- nímu jednání vůbec, to jest náležité stáří a rozum. — Tak Rössler II., 303: . . . . . quamdiu rationis capax est et compos res suas; II., 390: . . . . . ein igleich mensche daz czu seinen iaren chomen ist und vornunftig ist, daz mag sein gut schaffen ... . Výminečně jen zmiňují se české prameny o požadavku v německém právu jinak obvyklém, aby totiž testator měl sílu, jevící se provedením urči- tých úkonů. Pouze v Rössler II., 362.
36 Příbuzní povoláváni byli k poručenství týmž pořadem, kterým jim příslušel nápad.7) Nejstarší bratr povoláván buď tehdy, byl-li dospělým již v době úmrtí otcova, a nebylo-li tu poručníka testa- mentárního; aneb dospěl-li později, a nevyloučil-li otec testamentem toto poručenství výslovně.8) Nejstarší sestra měla na poručenství to nárok pouze tehdy, nebylo-li zde žádných bratří.3) Toto poru- čenství nejstarší sestry zavedeno na Moravě teprve nyní po vzoru práva českého. Poručníky z moci úřední jmenovati byl v Čechách oprávněn pouze král, místodržící a soud zemský; nebylo-li na Moravě o sirotky jinak postaráno, příslušeli pod hejtmana zemského, který buď sám jako poručník musil vésti jich záležitosti, aneb si jmenovati zá- stupce, za kterého ovšem ručil. 2. České právo městské. V městech býval obyčejným způsob poručenství testamentár- ního.1) To předpokládalo způsobilost testatora k testování2) a 7) ČOZ. N. VI., MOZ. 401. s) ČOZ. N. XV., MOZ. 396 a 410. — Moravské zřízení obnovené (čl. 396) uvádí sice toto poručenství ve schematě svém jako poručenství zvláštního způsobu, z následujících ustanovení však plyne, že klade je úplně na roveň téže instituci v Čechách, a že tudíž nemůže při něm býti řeči o nějakém zvláštním druhu poručenství. 9) ČOZ. N. XVI., MOZ. 411. 1) Volnost testování nepožívala všechna města; někde ji neměly, jinde výslovně se povolovala jako privilegium. . . . . A také své děti a sirotky, aby mohli poručiti, komuž by chtěli. tu kdež právo jest, a pakli by toho kdo kdy neobmyslil, tu, kdež právo jest, aby ti sirotci na nejbližšího přiatele spadli města swrchupsaného, — také wsie swrchupsaných. Čelakovský, Privilegia II., 1087, z r. 1407. Čeněk z Wartenberka Bydžovu. 2) Jako nejdůležitější podmínky způsobilosti jeví se způsobilost k práv- nímu jednání vůbec, to jest náležité stáří a rozum. — Tak Rössler II., 303: . . . . . quamdiu rationis capax est et compos res suas; II., 390: . . . . . ein igleich mensche daz czu seinen iaren chomen ist und vornunftig ist, daz mag sein gut schaffen ... . Výminečně jen zmiňují se české prameny o požadavku v německém právu jinak obvyklém, aby totiž testator měl sílu, jevící se provedením urči- tých úkonů. Pouze v Rössler II., 362.
Strana 37
37 náležitou formu testamentu.3) Nejčastěji zapisovaly se testamenty ve knihy městské.4) Ustanovení práva zemského přenášena bývala 3) Forma byla buď ústní neb písemní. — Známo bylo testamentum holografum i allografum. Ústní bylo třeba sepsati co možná brzy po testování. — Počet svědků byl různý; zvláštního postavení požívali tu konšelé, dva z nich stačili k platnému testamentu. Testamentum ex eo appellatur quod testatio mentis est, et debet fieri coram testibus secundum consuetudinem civitatum, sive sint iurati, sive non sint jurati, et debent tales esse vocati et instanter rogati per testatorem et sive tales testes sub sigillis testamentum conscribant vel in memoria teneant semper valet. .. . Et leges volunt, quod testamenta coram septem testibus fieri debent; tamen hoc secundum jus civile non servatur, quia etiam unus scabinus juratus, vel alii duo fide digni non scabini in testamento pro testibus admittantur. Rössler II., 291. Podobně II., 302; Brikcí z Licka, 312; Toma- schek, Oberhof 155. Tomaschek, Oberhof 293, uvádí nutný požadavek dvou konšelů; podobně i Rössler I., 43. Pražské právo vyžaduje, aby ústní testament hned po smrti zůstavite- lově byl sepsán svědky a během třikrát čtrnácti dnů pečetěmi dvou konšelů byl opatřen. Svědkové musili býti pravidelně »vocati et rogati«; právo brněnské vylučuje »neque mulier neque impubes, servus, mutus, surdus, furiosus neque improbi seu detestabiles possunt in numerum testium adhiberi.« (Rössler II., 291.) Právo pražské pak mluví o »gesessen pidere leut« vysvět- lujíc to »dy dabey zwanzig schocken grosser Pregizzer pfenning gesessen sein an erb oder aigen uber den zins (Rössler I., 47). Kdežto dle Tomaschek, Oberhof 71 má testament právomoc pouze rok a den od zřízení a potom platnosti pozbývá, není tomu tak dle Rössler I., 92. 1) Zápis takový nebyl nezbytně nutný. »Nihil autem interest, utrum testamentum in tabulis aut in cartis vel alia materia fit« (Rössler II., 291). Ve skutečnosti však zápisy ty bývaly nejčastější. A. D. 1463 w ten pátek před sw. Petrem na stolicy powyssienie za purkrabie Epika, podrychtarzie Duchka, purgmistra Mathiegie od Brany, Hawla Kalomina, Ssimona Smidarskeho, Waczlawa Spakostila, Jana Nedostrczila, Mathiegie ssewcie, Mikulassie Zaklassterskeho a ginich konssel toho czasu Ja Petr Sladownik przistupil sem przied swrchu psane pany a ctyrzi lawicie sudu zahagieneho kdezto wssieczka prawa mocz beru a sstalost s zdrawym ziwotem a s dobrym rozmyslem beze wssieho przinuczenieho a dobru woli zapisugi puol lanu jakoz sam w drzeni mam a k ktomu dwor i sladowni i wsseczko coz mam neb mieti budu mowiteho i nemowiteho zapisugi Jan- kowi swemu bratranci a z toho statku Janek swrchupsany aby byl dlužen kop 30 wydati komuz by on Petr kazal. A Kacziena manzelka ma nemohla-li by s nim zbyti, aby gie wydawal po 6 kop na kazdy rok Janek swrchu psany do giegi ziwosti a pakli by gie boh neuchowal Kaczienu tehdy nebude powi-
37 náležitou formu testamentu.3) Nejčastěji zapisovaly se testamenty ve knihy městské.4) Ustanovení práva zemského přenášena bývala 3) Forma byla buď ústní neb písemní. — Známo bylo testamentum holografum i allografum. Ústní bylo třeba sepsati co možná brzy po testování. — Počet svědků byl různý; zvláštního postavení požívali tu konšelé, dva z nich stačili k platnému testamentu. Testamentum ex eo appellatur quod testatio mentis est, et debet fieri coram testibus secundum consuetudinem civitatum, sive sint iurati, sive non sint jurati, et debent tales esse vocati et instanter rogati per testatorem et sive tales testes sub sigillis testamentum conscribant vel in memoria teneant semper valet. .. . Et leges volunt, quod testamenta coram septem testibus fieri debent; tamen hoc secundum jus civile non servatur, quia etiam unus scabinus juratus, vel alii duo fide digni non scabini in testamento pro testibus admittantur. Rössler II., 291. Podobně II., 302; Brikcí z Licka, 312; Toma- schek, Oberhof 155. Tomaschek, Oberhof 293, uvádí nutný požadavek dvou konšelů; podobně i Rössler I., 43. Pražské právo vyžaduje, aby ústní testament hned po smrti zůstavite- lově byl sepsán svědky a během třikrát čtrnácti dnů pečetěmi dvou konšelů byl opatřen. Svědkové musili býti pravidelně »vocati et rogati«; právo brněnské vylučuje »neque mulier neque impubes, servus, mutus, surdus, furiosus neque improbi seu detestabiles possunt in numerum testium adhiberi.« (Rössler II., 291.) Právo pražské pak mluví o »gesessen pidere leut« vysvět- lujíc to »dy dabey zwanzig schocken grosser Pregizzer pfenning gesessen sein an erb oder aigen uber den zins (Rössler I., 47). Kdežto dle Tomaschek, Oberhof 71 má testament právomoc pouze rok a den od zřízení a potom platnosti pozbývá, není tomu tak dle Rössler I., 92. 1) Zápis takový nebyl nezbytně nutný. »Nihil autem interest, utrum testamentum in tabulis aut in cartis vel alia materia fit« (Rössler II., 291). Ve skutečnosti však zápisy ty bývaly nejčastější. A. D. 1463 w ten pátek před sw. Petrem na stolicy powyssienie za purkrabie Epika, podrychtarzie Duchka, purgmistra Mathiegie od Brany, Hawla Kalomina, Ssimona Smidarskeho, Waczlawa Spakostila, Jana Nedostrczila, Mathiegie ssewcie, Mikulassie Zaklassterskeho a ginich konssel toho czasu Ja Petr Sladownik przistupil sem przied swrchu psane pany a ctyrzi lawicie sudu zahagieneho kdezto wssieczka prawa mocz beru a sstalost s zdrawym ziwotem a s dobrym rozmyslem beze wssieho przinuczenieho a dobru woli zapisugi puol lanu jakoz sam w drzeni mam a k ktomu dwor i sladowni i wsseczko coz mam neb mieti budu mowiteho i nemowiteho zapisugi Jan- kowi swemu bratranci a z toho statku Janek swrchupsany aby byl dlužen kop 30 wydati komuz by on Petr kazal. A Kacziena manzelka ma nemohla-li by s nim zbyti, aby gie wydawal po 6 kop na kazdy rok Janek swrchu psany do giegi ziwosti a pakli by gie boh neuchowal Kaczienu tehdy nebude powi-
Strana 38
38 i na poručníky testamentární práva městského, tak že mluvilo se i o poručnících mocných.5) Podobně vyskytují se v knihách městských z konce století XIV. a počátku XV. zápisy poručenství ne testamentem, nýbrž .- - . nowat Janek swrchupsany platiti zadnemu ginemu. A nad tiem nade wssiem najwyssieho porucnika Jana Vayteczku czinim po swe smrti a to s dotazem panskym y synu geho Pawlowi tuz mocz dawam ku poru- czenstwie, dokudz by Janek swrchupsany k letom nedossel a pakli by w tom Janka pan buh neuchowal, aby spadlo na materz Anezku a na Marthu sestru geho. A nad tiem nade wssim mocz sobie pozuostawugi az do me smrti. Bydžov, liber conscientiae, 449. Srov. i Summa Gerhadi č. 98. Pro poručenství zřizovány znenáhla zvláštní knihy městské. Formulář městský ze stol. XV. (f. 8 a. Ms. Děč. 212) uvádí průběh následovně: Ne ergo ex absencia clauis aut clauium aut libri judicialis negocia aut con- tracta impediantur consuetum est huius modi acta et negotia ad manuale primum scribere post hoc vero temporibus ad haec ydoneis ad libros ciuiles iuxta differentiam negotiorum certis libris annotare. Exemplum huius est si quis coram consulibus deputata a commitate in legatione ad regem romanorum iuxta decretum generalis congregationis regni debet equitare uel cum gene- roso domino domino Georgio de Cunstat et de Podiebrad gubernatore pro tractanda pace ad civitatem Egrensem, vel aliquis cupiens proficisci, con- stituit omnium bonorum scilicet suorum commissarium et puerorum suorum tutorem unum uel plures hoc primo scribit ad manunl, deinde ad auten- ticum seu librum memoriale. V Bydžově byl zvláštní »liber nuptialis«. — Usnesení rady Olomoucké z r. 1430. (Bischof, Deutsches Recht 19) ustanovuje zavedení čtyř knih a mezi nimi tercium autem librum eiusque capitula pro acticacione hereditatum, devolucionum, testamentorum et ad fides manus commissarum deputamus (tamtéž str. 58). 5) Anno 1464. fer. VI. in die Laurentii za purgmistra Jana Mazanka rychtarzie Martina Zampacha a Konssel Jana Kalusa, Mikulassie Kozissnika, Waclawa Tribusska, Hawlika sukennika, Jana Woyteczky a ginych konssel toho czasu Ja Petr Waniacz przistupil sem przed ctyrzi lawice sudu zahage- neho, kdezto wssecka prawa moc a stalost beru a zdrawym ziwotem a dobrym rozmyslem beze wsseho przinucenie dawam a zapisugi mocy tohoto zapisu Barborzie a Katherzinie dceram swym wesskeren statek, kteryz mam neb mieti budu krom czwtrti swobodne a nad tiem wssiem statkem mocneho porucznika czinim Wanka Sskrzieniczku bratra sveho ugczeneho, pakli by pan buoh dieti mych neuchowal, aby ten wesskeren statek spadl na swrchu psaneho Wanka Sskrzieniezcku a nad tim nade wssim moc sobie pozustawugi. Bydžov, lib. conscientiae. 458. Podobně Tkáč, Lib. inf. č. 200.
38 i na poručníky testamentární práva městského, tak že mluvilo se i o poručnících mocných.5) Podobně vyskytují se v knihách městských z konce století XIV. a počátku XV. zápisy poručenství ne testamentem, nýbrž .- - . nowat Janek swrchupsany platiti zadnemu ginemu. A nad tiem nade wssiem najwyssieho porucnika Jana Vayteczku czinim po swe smrti a to s dotazem panskym y synu geho Pawlowi tuz mocz dawam ku poru- czenstwie, dokudz by Janek swrchupsany k letom nedossel a pakli by w tom Janka pan buh neuchowal, aby spadlo na materz Anezku a na Marthu sestru geho. A nad tiem nade wssim mocz sobie pozuostawugi az do me smrti. Bydžov, liber conscientiae, 449. Srov. i Summa Gerhadi č. 98. Pro poručenství zřizovány znenáhla zvláštní knihy městské. Formulář městský ze stol. XV. (f. 8 a. Ms. Děč. 212) uvádí průběh následovně: Ne ergo ex absencia clauis aut clauium aut libri judicialis negocia aut con- tracta impediantur consuetum est huius modi acta et negotia ad manuale primum scribere post hoc vero temporibus ad haec ydoneis ad libros ciuiles iuxta differentiam negotiorum certis libris annotare. Exemplum huius est si quis coram consulibus deputata a commitate in legatione ad regem romanorum iuxta decretum generalis congregationis regni debet equitare uel cum gene- roso domino domino Georgio de Cunstat et de Podiebrad gubernatore pro tractanda pace ad civitatem Egrensem, vel aliquis cupiens proficisci, con- stituit omnium bonorum scilicet suorum commissarium et puerorum suorum tutorem unum uel plures hoc primo scribit ad manunl, deinde ad auten- ticum seu librum memoriale. V Bydžově byl zvláštní »liber nuptialis«. — Usnesení rady Olomoucké z r. 1430. (Bischof, Deutsches Recht 19) ustanovuje zavedení čtyř knih a mezi nimi tercium autem librum eiusque capitula pro acticacione hereditatum, devolucionum, testamentorum et ad fides manus commissarum deputamus (tamtéž str. 58). 5) Anno 1464. fer. VI. in die Laurentii za purgmistra Jana Mazanka rychtarzie Martina Zampacha a Konssel Jana Kalusa, Mikulassie Kozissnika, Waclawa Tribusska, Hawlika sukennika, Jana Woyteczky a ginych konssel toho czasu Ja Petr Waniacz przistupil sem przed ctyrzi lawice sudu zahage- neho, kdezto wssecka prawa moc a stalost beru a zdrawym ziwotem a dobrym rozmyslem beze wsseho przinucenie dawam a zapisugi mocy tohoto zapisu Barborzie a Katherzinie dceram swym wesskeren statek, kteryz mam neb mieti budu krom czwtrti swobodne a nad tiem wssiem statkem mocneho porucznika czinim Wanka Sskrzieniczku bratra sveho ugczeneho, pakli by pan buoh dieti mych neuchowal, aby ten wesskeren statek spadl na swrchu psaneho Wanka Sskrzieniezcku a nad tim nade wssim moc sobie pozustawugi. Bydžov, lib. conscientiae. 458. Podobně Tkáč, Lib. inf. č. 200.
Strana 39
39 právě tak, jako v deskách zemských samostatné ustanovení poruč- níka obsahující.6) I zde otcem jmenovaný poručník mohl jmenovati si substituty, bylo-li mu to vyhraženo,7) a nepostaral-li se o to otec již sám.3) Neustanovil-li otec poručníka, byla k tomu předem povolána matka. Poručenství matky jest zjevem v našem městském právu samostatně se vyvinuvším. Souviselo patrně, jak znění pramenů jasně ukazuje, s majetkovými poměry rodinnými, zvláště se spo- lečným chlebením vdovy se sirotky.3) Pravidelně matce však přidáván jeden neb více spoluporučníků. Nevlastní matka neměla nároku na toto poručenství, a vlastní matka je ztrácela, vdala-li se znova. 10) Ostatně, jak se zdá, nebylo toto poručenství matky tak všeobecné, jak se domnívá Ruber;11) alespoň v knize Bydžovské jsme nalezli, že jednáno dříve s bratrem sirotků o převzetí poručenství a potom teprve, když tento se ho neujal, s matkou. Také ustanovení Extraktu práv Magdeburských tomu nasvědčovati se zdají.12) 6) »Kaczka Duchkonis, filia Kunczykonis, conmisit filium suum Jacobum cum macello carnium Mikulaschyevi, fratri eius, ut ipsum regeret et guber- naretque, servando« Menčík, kn. Jičínská 56 z r. 1567; podobně tamtéž 230 z r. 1390 (S. commissit pueros suos et omnia bona sua...) a 311 z r. 1404. — Také kniha Bydžovská (1. conscientiae) p. 339 a zvláště ve formuláři děčín- ském práva městského z XV. stol. f. 10 a) a n. 7) Tomaschek, Oberhof. 223; Menčík, Jičín 32 a 101 a zvláště Formulář Děčínský XV. stol f. 11 a. s) Bydžov, lib. conscientiae p. 449. 3) Statuimus insuper, quod quicunque civium moriatur, si uxorem ha- buerit vel liberos, judex uel aduocatus nequaquam intromittent se de bonis ipsorum sed sint in potestate uxoris et liberorum, (Rössler, II. 353. — Jura originalia 30); podobně i Rössler II. 361, 232. — Accidit apud nos, quod pater quidam de hoc mundo recessit intestatus superstitem filiam parvulam una cum matre, que mater quamdiu in sede viduitatis permansit, predictam filiam cum hiis, que ad eam pertinet tenuit atque rexit. (Tomaschek, Ober- hof. 205). — Podobně i str. 77, 140, 208, 222; Také Rössler, I. 143 a. 146, a Čelakovský, Privilegia II. 1027. 10) Rössler II., 97 ..., a 232. 11) Vormundschaft str. 121. 13) Nos Venceslaus judex Hassko pro tempore protoconsul, Paczoldus, Albertus institor, Blahut sartor, Maczek Tluczborii, Pessek Pawlencze, Pessyk panicida, Mlada reliquique pro tempore jurati cives in B. praesentibus re-
39 právě tak, jako v deskách zemských samostatné ustanovení poruč- níka obsahující.6) I zde otcem jmenovaný poručník mohl jmenovati si substituty, bylo-li mu to vyhraženo,7) a nepostaral-li se o to otec již sám.3) Neustanovil-li otec poručníka, byla k tomu předem povolána matka. Poručenství matky jest zjevem v našem městském právu samostatně se vyvinuvším. Souviselo patrně, jak znění pramenů jasně ukazuje, s majetkovými poměry rodinnými, zvláště se spo- lečným chlebením vdovy se sirotky.3) Pravidelně matce však přidáván jeden neb více spoluporučníků. Nevlastní matka neměla nároku na toto poručenství, a vlastní matka je ztrácela, vdala-li se znova. 10) Ostatně, jak se zdá, nebylo toto poručenství matky tak všeobecné, jak se domnívá Ruber;11) alespoň v knize Bydžovské jsme nalezli, že jednáno dříve s bratrem sirotků o převzetí poručenství a potom teprve, když tento se ho neujal, s matkou. Také ustanovení Extraktu práv Magdeburských tomu nasvědčovati se zdají.12) 6) »Kaczka Duchkonis, filia Kunczykonis, conmisit filium suum Jacobum cum macello carnium Mikulaschyevi, fratri eius, ut ipsum regeret et guber- naretque, servando« Menčík, kn. Jičínská 56 z r. 1567; podobně tamtéž 230 z r. 1390 (S. commissit pueros suos et omnia bona sua...) a 311 z r. 1404. — Také kniha Bydžovská (1. conscientiae) p. 339 a zvláště ve formuláři děčín- ském práva městského z XV. stol. f. 10 a) a n. 7) Tomaschek, Oberhof. 223; Menčík, Jičín 32 a 101 a zvláště Formulář Děčínský XV. stol f. 11 a. s) Bydžov, lib. conscientiae p. 449. 3) Statuimus insuper, quod quicunque civium moriatur, si uxorem ha- buerit vel liberos, judex uel aduocatus nequaquam intromittent se de bonis ipsorum sed sint in potestate uxoris et liberorum, (Rössler, II. 353. — Jura originalia 30); podobně i Rössler II. 361, 232. — Accidit apud nos, quod pater quidam de hoc mundo recessit intestatus superstitem filiam parvulam una cum matre, que mater quamdiu in sede viduitatis permansit, predictam filiam cum hiis, que ad eam pertinet tenuit atque rexit. (Tomaschek, Ober- hof. 205). — Podobně i str. 77, 140, 208, 222; Také Rössler, I. 143 a. 146, a Čelakovský, Privilegia II. 1027. 10) Rössler II., 97 ..., a 232. 11) Vormundschaft str. 121. 13) Nos Venceslaus judex Hassko pro tempore protoconsul, Paczoldus, Albertus institor, Blahut sartor, Maczek Tluczborii, Pessek Pawlencze, Pessyk panicida, Mlada reliquique pro tempore jurati cives in B. praesentibus re-
Strana 40
40 Pořádek vlastních příbuzných nebyl přesně stanoven, pravi- delně předcházeli přátelé po meči před přáteli po přeslici a v téže kategorii rozhodoval bližší stupeň příbuzenství.13) Pouze v právu Brněnském máme ustanovení, že mezi několika příbuznými nemá rozhodovati příbuznost bližší neb vzdálenější, nýbrž větší prospěch poručence.14) Zvláště také sourozenec nejstarší došed let, mohl poručenství se domáhati; ovšem omezovalo právo městské toto oprávnění pouze na nejstaršího syna, vylučujíc dceru.15) cognoscimus universis quia facta sunt coram nobis talia verba quadam rite in figura contestati iudicii, ubi... quod dominus noster Czenko de Wessel dictus de Wartenberk coram nobis interrogavit nostrum concivem Mladam utrum pie memorie se vellet ingerere de orfanis Johannis fratris sui olim etiam nostri concivis et de bonis omnibus mobilibus et immobilibus eorum et utrum vellet notabilia et legitima eorum debita per- solvere ante eorum discretionis et debite annos aetatis; ibi Mlada praedictus et alii amici eius propinqui dictis orfanis possessioni eorum et jure posses- sionis renuntiat et renuntiavit et dominus noster praedictus Katharine conthorali ipsius Johanis olim plenariae conscusit et condescendit de dictis orfanis et omnibus bonis eorum tali conditione, quod ipsa dictos orfanos teneret et possideret eorum bona pacifice et utifrueretur, ad eorum annos discretionis orfanorum debitos et omnia debita pro eis per- solveret ante eorum annos discretionis et quod de meliori orfanorum illorum quereret bona, sin vero ille senior orfanorum perveniret ad suos annos et panis sibi occuretur, quod debet tradi; hoc debet fieri de consensu domini et amicorum, quod esset exposita (vyposobena et odpo- sobena) de illis bonis sicut justum esset et condignum et ipsa Katherina cum secundo juniori orfano debet remanere cum suis bonis ad ejus annos plene debet habere dotalicium. Datum et actum in vigilia stae Trinitatis a. D. 1382 (Bydžov, lib. vetust. consc a 15e Zdv Mzmirav mgoámíń řřoké puypmní str. 16) o ní se nezmíňuje. 13) »Curatores potius sint consanguinei patris quam matris«. — Rössler II., 76. — Rössler I., 63, 80, 131 (ir nestr frunt nach dem swert sal ir vor- munde sein zu recht). — Extrakt práv Magdeburských 36. — Brikcí z Licka 97. 16) Si affines linea consanguinitatis plus distantes petunt sibi orphanos assignari ista facta fidejussoria cautione, quod annuatim velint eis de bonis ipsorum certum lucrum residuare et insimul reponere potius sunt eis com- mitendi quam consaneis propinquioribus, qui talem cautionem facere contra- dicunt. — Rössler II., 74. 15) ... kompt der Kinder eins zu seinen iaren, das ein sun ist, derselbe sun ist seiner geswistret gut naher, wenn der den vormunde vorperget das gut seiner geswistret... Rössler I., 67. Dále Bydžov, lib. conscientiae p. 158; Tomek II., 313.
40 Pořádek vlastních příbuzných nebyl přesně stanoven, pravi- delně předcházeli přátelé po meči před přáteli po přeslici a v téže kategorii rozhodoval bližší stupeň příbuzenství.13) Pouze v právu Brněnském máme ustanovení, že mezi několika příbuznými nemá rozhodovati příbuznost bližší neb vzdálenější, nýbrž větší prospěch poručence.14) Zvláště také sourozenec nejstarší došed let, mohl poručenství se domáhati; ovšem omezovalo právo městské toto oprávnění pouze na nejstaršího syna, vylučujíc dceru.15) cognoscimus universis quia facta sunt coram nobis talia verba quadam rite in figura contestati iudicii, ubi... quod dominus noster Czenko de Wessel dictus de Wartenberk coram nobis interrogavit nostrum concivem Mladam utrum pie memorie se vellet ingerere de orfanis Johannis fratris sui olim etiam nostri concivis et de bonis omnibus mobilibus et immobilibus eorum et utrum vellet notabilia et legitima eorum debita per- solvere ante eorum discretionis et debite annos aetatis; ibi Mlada praedictus et alii amici eius propinqui dictis orfanis possessioni eorum et jure posses- sionis renuntiat et renuntiavit et dominus noster praedictus Katharine conthorali ipsius Johanis olim plenariae conscusit et condescendit de dictis orfanis et omnibus bonis eorum tali conditione, quod ipsa dictos orfanos teneret et possideret eorum bona pacifice et utifrueretur, ad eorum annos discretionis orfanorum debitos et omnia debita pro eis per- solveret ante eorum annos discretionis et quod de meliori orfanorum illorum quereret bona, sin vero ille senior orfanorum perveniret ad suos annos et panis sibi occuretur, quod debet tradi; hoc debet fieri de consensu domini et amicorum, quod esset exposita (vyposobena et odpo- sobena) de illis bonis sicut justum esset et condignum et ipsa Katherina cum secundo juniori orfano debet remanere cum suis bonis ad ejus annos plene debet habere dotalicium. Datum et actum in vigilia stae Trinitatis a. D. 1382 (Bydžov, lib. vetust. consc a 15e Zdv Mzmirav mgoámíń řřoké puypmní str. 16) o ní se nezmíňuje. 13) »Curatores potius sint consanguinei patris quam matris«. — Rössler II., 76. — Rössler I., 63, 80, 131 (ir nestr frunt nach dem swert sal ir vor- munde sein zu recht). — Extrakt práv Magdeburských 36. — Brikcí z Licka 97. 16) Si affines linea consanguinitatis plus distantes petunt sibi orphanos assignari ista facta fidejussoria cautione, quod annuatim velint eis de bonis ipsorum certum lucrum residuare et insimul reponere potius sunt eis com- mitendi quam consaneis propinquioribus, qui talem cautionem facere contra- dicunt. — Rössler II., 74. 15) ... kompt der Kinder eins zu seinen iaren, das ein sun ist, derselbe sun ist seiner geswistret gut naher, wenn der den vormunde vorperget das gut seiner geswistret... Rössler I., 67. Dále Bydžov, lib. conscientiae p. 158; Tomek II., 313.
Strana 41
41 Nebylo li příbuzného schopného k poručenství, aneb, nechtěl-li neb nemohl-li příbuzný žádný statek uručiti, bylo o sirotka starati se konšelům, kteří mu jmenovali ochránce a poručníka.16) Vlastně k tomu byl oprávněn král aneb pán města, ale případy přímé této intervence jsou řídké.17) Dle pražského práva mohl poručenec, došed věku patnácti let, voliti si poručníka sám, ačli mu to nebylo otcem výslovně zakázáno.18) Rozumí se, že i tu spory o poručenství byly velmi časté. Bud přátelé domáhali se poručenství proti testamentu,19) nebo, bylo-li několik testamentů, poručníci z jednoho testamentu soudili se s poručníky z druhého,20) nebo příbuzní mezi sebou se přeli.21) Ve všech těchto sporech rozhodovala rada. * 16) Rössler II. 74, 232, Brikcí 95, Tomaschek, Oberhof. 224; Nález z r. 1407 v lib. vet. priv. pragens. p. 212, u Tomka II., 312. — Tkáč č. 207: »ten sirotek ve 22 letech svého dědictví k upomínání a dobývání ještě práva nemá, ale poněvadž po svém otci, spoluměštěnínu u vás, osiřel, máte vy z úřadu svého tomu sirotku správce a ochránce dáti, aby jej z jeho statkem a spravedlnosti až do jeho dokonalých let k spravování ochranovali a opa- trovali, aby věděl potom, kde své najíti.« 17) »Dorumb der Dypolt, dem der waise lange dornach gegeben ward mit allem yrem vaterlichen erben vor unsern hern dem römischen kunig mit der Frewnt und auch der scheppen wille.« Tomaschek Oberhof. 214. — Podobně Bydžov, lib. cons. f. 212 a 234. Tomek II., 312; A. IV. 356. Na intervenci té není nic zvláštního, poněvadž vlastně král resp. pán města byl nejvyšším poručníkem, a dával se pravidelně jen zastupovati radou. Ovšem že zastupování toto stalo se tak obecným, že vymizel z vědomí práv- ního názor o vrchním poručenství krále ve městě. 18) Wenn ein kint funfzehen yar alt wirt, so mag is einen Frund kyzen und den Frunden, wen is wil, is in sey de: das sein water an seinen ende anders hab gemacht und geschaft... Rössler I., 131. 19) A. IV. 360. — Zápisy pražské. 2°) A. IV. Zápisy pražské. Poněvadž Frana s dobrú pamětí i s rozumnú wýmluwú před konšely a před oběma poručníkoma učinil swój prwni kšaft jakož konšelé prwní znají a žena jeho i s dítětem, kterýmž těžká byla, po něm brzo umřela a nápadowé mezi bratří a sirotky i také dluhowé sú we městských kněhách zapsáni, že prwní kšeft má plnú moc a že druhý nedokonalý kšeft, kterýž
41 Nebylo li příbuzného schopného k poručenství, aneb, nechtěl-li neb nemohl-li příbuzný žádný statek uručiti, bylo o sirotka starati se konšelům, kteří mu jmenovali ochránce a poručníka.16) Vlastně k tomu byl oprávněn král aneb pán města, ale případy přímé této intervence jsou řídké.17) Dle pražského práva mohl poručenec, došed věku patnácti let, voliti si poručníka sám, ačli mu to nebylo otcem výslovně zakázáno.18) Rozumí se, že i tu spory o poručenství byly velmi časté. Bud přátelé domáhali se poručenství proti testamentu,19) nebo, bylo-li několik testamentů, poručníci z jednoho testamentu soudili se s poručníky z druhého,20) nebo příbuzní mezi sebou se přeli.21) Ve všech těchto sporech rozhodovala rada. * 16) Rössler II. 74, 232, Brikcí 95, Tomaschek, Oberhof. 224; Nález z r. 1407 v lib. vet. priv. pragens. p. 212, u Tomka II., 312. — Tkáč č. 207: »ten sirotek ve 22 letech svého dědictví k upomínání a dobývání ještě práva nemá, ale poněvadž po svém otci, spoluměštěnínu u vás, osiřel, máte vy z úřadu svého tomu sirotku správce a ochránce dáti, aby jej z jeho statkem a spravedlnosti až do jeho dokonalých let k spravování ochranovali a opa- trovali, aby věděl potom, kde své najíti.« 17) »Dorumb der Dypolt, dem der waise lange dornach gegeben ward mit allem yrem vaterlichen erben vor unsern hern dem römischen kunig mit der Frewnt und auch der scheppen wille.« Tomaschek Oberhof. 214. — Podobně Bydžov, lib. cons. f. 212 a 234. Tomek II., 312; A. IV. 356. Na intervenci té není nic zvláštního, poněvadž vlastně král resp. pán města byl nejvyšším poručníkem, a dával se pravidelně jen zastupovati radou. Ovšem že zastupování toto stalo se tak obecným, že vymizel z vědomí práv- ního názor o vrchním poručenství krále ve městě. 18) Wenn ein kint funfzehen yar alt wirt, so mag is einen Frund kyzen und den Frunden, wen is wil, is in sey de: das sein water an seinen ende anders hab gemacht und geschaft... Rössler I., 131. 19) A. IV. 360. — Zápisy pražské. 2°) A. IV. Zápisy pražské. Poněvadž Frana s dobrú pamětí i s rozumnú wýmluwú před konšely a před oběma poručníkoma učinil swój prwni kšaft jakož konšelé prwní znají a žena jeho i s dítětem, kterýmž těžká byla, po něm brzo umřela a nápadowé mezi bratří a sirotky i také dluhowé sú we městských kněhách zapsáni, že prwní kšeft má plnú moc a že druhý nedokonalý kšeft, kterýž
Strana 42
42 Koldín rozeznává trojí druh poručníků dle způsobu povolání: tutores legitimi, testamentarii a dativi per inquisitionem judicis.22) Poručníci testamentární, kterým i dle celé souvislosti u Kol- dína i dle historického vývoje náležejí přední místa, jsou bud obyčejní aneb mocní.23) Instituce poručníků mocných, otcem ustanovených, počet ne- skládajících, a otci samému v moci téměř na roveň postavených, která z práva zemského zvolna — jak jsme svrchu se zmínili — do práva městského přebírána byla, akceptována tu úplně a do- cela, beze vší změny. — Také ustanovování manželky mocnou poručnicí (Koldín mluví o tutela anomala) bylo v právu zemském již dávno dříve zvykem.24) Oprávněni testamentem poručníka ustanoviti byli otec, děd 25) a mocný poručník otcovský, obyčejný poručník testamentární pouze tehdy, bylo-li mu to otcem výslovně dovoleno.26) Z příbuzných povoláváni po vzoru zemského práva příbuzní po meči před příbuznými po přeslici; stupeň bližší vylučoval vzdálenější; ze stejně blízkých povoláván k poručenství hodnější, kterým rozuměn ten, kdo lépe uručil.27) O poručenství staršího bratra u Koldína výslovně zmínka se neděje, leda bychom chtěli souditi na to z předpisu, že syn nejstarší nemůže zavaditi podíly neplnoletých svých sourozenců.28) Tutores dativi nastupovali, nebylo-li jiných. Mohl jimi býti soudem jmenován kdokoli, pod týmž právem usedlý.29) Prokop před jinými konšely bez Janka druhého poručníka wědomě chtěl sám swú řečí dělati, a Frana pro smrtedlní němotu již mluviti nemohl, jakož konšelé poslední znají, že ten druhý nedokonaný kšaft moci nemá a že Prokop swú řečí w cizí zbožie nemluwného člowěka kšeftowati nemohl, a také zápisuow w městských kněhách bořiti nemohl. 21) A. IV. 347. Zápisy pražské; Tomaschek, Oberhof. 223. 23) D. VI. 23) D. IX. 24) D. X. 25) D. VIII. 28) D. XXXI. 27) D. VII. 28) E. XL. 29) D. XI.
42 Koldín rozeznává trojí druh poručníků dle způsobu povolání: tutores legitimi, testamentarii a dativi per inquisitionem judicis.22) Poručníci testamentární, kterým i dle celé souvislosti u Kol- dína i dle historického vývoje náležejí přední místa, jsou bud obyčejní aneb mocní.23) Instituce poručníků mocných, otcem ustanovených, počet ne- skládajících, a otci samému v moci téměř na roveň postavených, která z práva zemského zvolna — jak jsme svrchu se zmínili — do práva městského přebírána byla, akceptována tu úplně a do- cela, beze vší změny. — Také ustanovování manželky mocnou poručnicí (Koldín mluví o tutela anomala) bylo v právu zemském již dávno dříve zvykem.24) Oprávněni testamentem poručníka ustanoviti byli otec, děd 25) a mocný poručník otcovský, obyčejný poručník testamentární pouze tehdy, bylo-li mu to otcem výslovně dovoleno.26) Z příbuzných povoláváni po vzoru zemského práva příbuzní po meči před příbuznými po přeslici; stupeň bližší vylučoval vzdálenější; ze stejně blízkých povoláván k poručenství hodnější, kterým rozuměn ten, kdo lépe uručil.27) O poručenství staršího bratra u Koldína výslovně zmínka se neděje, leda bychom chtěli souditi na to z předpisu, že syn nejstarší nemůže zavaditi podíly neplnoletých svých sourozenců.28) Tutores dativi nastupovali, nebylo-li jiných. Mohl jimi býti soudem jmenován kdokoli, pod týmž právem usedlý.29) Prokop před jinými konšely bez Janka druhého poručníka wědomě chtěl sám swú řečí dělati, a Frana pro smrtedlní němotu již mluviti nemohl, jakož konšelé poslední znají, že ten druhý nedokonaný kšaft moci nemá a že Prokop swú řečí w cizí zbožie nemluwného člowěka kšeftowati nemohl, a také zápisuow w městských kněhách bořiti nemohl. 21) A. IV. 347. Zápisy pražské; Tomaschek, Oberhof. 223. 23) D. VI. 23) D. IX. 24) D. X. 25) D. VIII. 28) D. XXXI. 27) D. VII. 28) E. XL. 29) D. XI.
Strana 43
43 II. Nastoupení poručenství. Poručník, povolaný k poručenství z určitého důvodu, nesmí býti k tomu nezpůsobilým, musí míti vůli v poručenství se uvázati, a je-li převzetí poručenství již všeobecnou povinností, nesmí uplat- niti žádný důvod exkusační. Nastoupení samo stává se v určité formě, s níž spojeny instituce zabezpečující správné vedení po- ručenství. Právo římské1) prohlašovalo za absolutně nezpůsobilé k po- ručenství ženy (teprve za Justiniana byly připuštěny matka a bába sirotkova), osoby nedospělé, na duchu choré, prohlášené marno- tratníky, vojíny a duchovní. Z osob relativně nezpůsobilých, jimž pouze určité poručenství svěřeno býti nemohlo, vytýkáme zvláště věřitele a dlužníky otcovy. Převzetí poručenství stalo se hned v době principátu vše- obecnou povinností občanskou, k níž magistrát extra ordinem do- nucoval; zároveň však zavedeny důvody exkusační, z nichž mohl povolaný v určité lhůtě povolání k poručenství odmítnouti. Poručenství samo bylo původně právem poručníkovým, jsouc zřízeno ne ve prospěch sirotka, nýbrž ve prospěch poručníka.2) S právem tím spojeny byly jen příbuzenské a mravní povinnosti k poručenci, které časem přecházely v povinnosti právní. V době císařské nabyly však již tyto povinnosti tou měrou převahu, že nemůže býti o nějakém právu výhody poručníkovy více řeči. K zabezpečení těchto povinností, zavedeny byly přísaha po- ručenská, inventář, za spolupůsobení osob veřejných zřizovaný a kauce, dávaná rukojemstvím (satisdatio), jež požadována však pouze od poručníků příbuzných a některých magistrátem ustano- vených. Také německé právo zná osoby k poručenství absolutně a rela, tivně nezpůsobilé.3) Nezpůsobilost v obou případech podmíněna byla nemožností poručence před soudem zastupovati (zvláště v sou- 1) Heyrovský, Systém str. 1009; Dernburg, Pandekten III., 86. 2) O tom srov. Löhr, Magazin III., Uber die römischen Begriffe von Tutel und Kuratel; tak i výslovně Ihering, Geist des römischen Rechtes II., 148, 267; III., 462; nikoli však Pernice, Labeo str. 185. 3) Kraut, Vormundschaftsrecht I., 55.
43 II. Nastoupení poručenství. Poručník, povolaný k poručenství z určitého důvodu, nesmí býti k tomu nezpůsobilým, musí míti vůli v poručenství se uvázati, a je-li převzetí poručenství již všeobecnou povinností, nesmí uplat- niti žádný důvod exkusační. Nastoupení samo stává se v určité formě, s níž spojeny instituce zabezpečující správné vedení po- ručenství. Právo římské1) prohlašovalo za absolutně nezpůsobilé k po- ručenství ženy (teprve za Justiniana byly připuštěny matka a bába sirotkova), osoby nedospělé, na duchu choré, prohlášené marno- tratníky, vojíny a duchovní. Z osob relativně nezpůsobilých, jimž pouze určité poručenství svěřeno býti nemohlo, vytýkáme zvláště věřitele a dlužníky otcovy. Převzetí poručenství stalo se hned v době principátu vše- obecnou povinností občanskou, k níž magistrát extra ordinem do- nucoval; zároveň však zavedeny důvody exkusační, z nichž mohl povolaný v určité lhůtě povolání k poručenství odmítnouti. Poručenství samo bylo původně právem poručníkovým, jsouc zřízeno ne ve prospěch sirotka, nýbrž ve prospěch poručníka.2) S právem tím spojeny byly jen příbuzenské a mravní povinnosti k poručenci, které časem přecházely v povinnosti právní. V době císařské nabyly však již tyto povinnosti tou měrou převahu, že nemůže býti o nějakém právu výhody poručníkovy více řeči. K zabezpečení těchto povinností, zavedeny byly přísaha po- ručenská, inventář, za spolupůsobení osob veřejných zřizovaný a kauce, dávaná rukojemstvím (satisdatio), jež požadována však pouze od poručníků příbuzných a některých magistrátem ustano- vených. Také německé právo zná osoby k poručenství absolutně a rela, tivně nezpůsobilé.3) Nezpůsobilost v obou případech podmíněna byla nemožností poručence před soudem zastupovati (zvláště v sou- 1) Heyrovský, Systém str. 1009; Dernburg, Pandekten III., 86. 2) O tom srov. Löhr, Magazin III., Uber die römischen Begriffe von Tutel und Kuratel; tak i výslovně Ihering, Geist des römischen Rechtes II., 148, 267; III., 462; nikoli však Pernice, Labeo str. 185. 3) Kraut, Vormundschaftsrecht I., 55.
Strana 44
44 boji). — Absolutně nezpůsobilí byli: osoby ženské, mužové sami pod poručenstvím stojící (na duchu choří, dospělí ale nezletilí a lidé staří »über ihre Tage«, kteří si poručníka zvolili), duchovní, osoby bezectné a bezprávné (Ehrlose und Rechtlose). Relativně nezpůso- bilí, nemajíce přístupu před soud poručence určitého, byli lidé nižšího stavu (unebenbürtig). Poněvadž poručenství v starší době bylo považováno za právo a ne povinnost poručníka, nebyl nikdo nucen je převzíti.4) Jak pů- vodně poručník příbuzný, tak později otcem ustanovený nepři- hlašoval se k poručenství, nýbrž právě tak jak dědictví, nabýval i poručenství beze všeho, smrtí otcovou. Volno však bylo oběma poručenství jim připadlé odmítnouti. Donucení dálo se jen ne- přímo, jednak že právní poručník ručil i, nepřijal-li poručenství za delikty poručencovy, jednak že věřitelé mohli v tom případě v jmění sirotka se uvázati, a, poskytujíce mu pouze nejnutnější výživu, až do let dospělosti je držeti. Zvláštního nastupování, a potvrzování úřadem vrchnoporučenským nebylo; pouze saské právo vyžadovalo soudního stvrzení při poručníku otcovském. Také přísaha poručenská byla neznáma. Teprve v XVI. stol. vy- žadovalo se po vzoru římském obého. Za to nalézáme již v nejstarším právu povinnost uručení5) pravidelně na začátku poručenství, výjimkou později, nastalo-li ne- bezpečenství pro jmění poručence. Povinnost ta byla všeobecnou: osvobozen byl jen poručník, který správu jmění nevedl. Uručení dálo se zástavou. Právo uručení požadovati měl dle saského práva pouze nejbližší dědic poručencův, později příbuzní vůbec, a s nimi i soud, až v XVI. století výhradně soud. — Zřizování inven- táře6) však bylo neznámo, a zavedeno teprve po vzoru římském v XVI. století. V Rakousích většina ustanovení byla původu římského aneb přejata z říšských řádů policejních; tak i konfirmace poručníků, přísaha, kauce a inventář.7) 4) Kraut I., 222; Heusler II., 481. 5) Kraut II., 42; Stobbe-Lehman IV., 545; Heusler II., 496. 6) Kraut II., 54; Stobbe-Lehmann IV., 545. 7) Chorinský 119, 148, 150, 155. V Tyrolích, kde vliv vrchnoporučenský byl neobyčejně vyvinut, má nejen testamentární poručník zapotřebí vrchno- stenského potvrzení, ale i příbuzní povolávají se vrchností. (Landtsordnung
44 boji). — Absolutně nezpůsobilí byli: osoby ženské, mužové sami pod poručenstvím stojící (na duchu choří, dospělí ale nezletilí a lidé staří »über ihre Tage«, kteří si poručníka zvolili), duchovní, osoby bezectné a bezprávné (Ehrlose und Rechtlose). Relativně nezpůso- bilí, nemajíce přístupu před soud poručence určitého, byli lidé nižšího stavu (unebenbürtig). Poněvadž poručenství v starší době bylo považováno za právo a ne povinnost poručníka, nebyl nikdo nucen je převzíti.4) Jak pů- vodně poručník příbuzný, tak později otcem ustanovený nepři- hlašoval se k poručenství, nýbrž právě tak jak dědictví, nabýval i poručenství beze všeho, smrtí otcovou. Volno však bylo oběma poručenství jim připadlé odmítnouti. Donucení dálo se jen ne- přímo, jednak že právní poručník ručil i, nepřijal-li poručenství za delikty poručencovy, jednak že věřitelé mohli v tom případě v jmění sirotka se uvázati, a, poskytujíce mu pouze nejnutnější výživu, až do let dospělosti je držeti. Zvláštního nastupování, a potvrzování úřadem vrchnoporučenským nebylo; pouze saské právo vyžadovalo soudního stvrzení při poručníku otcovském. Také přísaha poručenská byla neznáma. Teprve v XVI. stol. vy- žadovalo se po vzoru římském obého. Za to nalézáme již v nejstarším právu povinnost uručení5) pravidelně na začátku poručenství, výjimkou později, nastalo-li ne- bezpečenství pro jmění poručence. Povinnost ta byla všeobecnou: osvobozen byl jen poručník, který správu jmění nevedl. Uručení dálo se zástavou. Právo uručení požadovati měl dle saského práva pouze nejbližší dědic poručencův, později příbuzní vůbec, a s nimi i soud, až v XVI. století výhradně soud. — Zřizování inven- táře6) však bylo neznámo, a zavedeno teprve po vzoru římském v XVI. století. V Rakousích většina ustanovení byla původu římského aneb přejata z říšských řádů policejních; tak i konfirmace poručníků, přísaha, kauce a inventář.7) 4) Kraut I., 222; Heusler II., 481. 5) Kraut II., 42; Stobbe-Lehman IV., 545; Heusler II., 496. 6) Kraut II., 54; Stobbe-Lehmann IV., 545. 7) Chorinský 119, 148, 150, 155. V Tyrolích, kde vliv vrchnoporučenský byl neobyčejně vyvinut, má nejen testamentární poručník zapotřebí vrchno- stenského potvrzení, ale i příbuzní povolávají se vrchností. (Landtsordnung
Strana 45
45 Zajímavým je pouze ustanovení, že poručník ze zákona, mimo matku, nepřijav poručenství naň připadlé ztrácel právo dědické,3) čemuž podobné zařízení spatřujeme v právu českém. 1. České právo zemské. Poručenství na se vzíti nikdo povinen nebyl, nepřijal-li však poručenství příbuzných, ztrácel tím nápad. Poručenství deskové odmítalo se jen osobně u úřadu deskového 1) O nějaké nezpůsobi- losti k poručenství prameny nemluví; patrně osoby, které samy své záležitosti vésti nemohly, nemohly býti ani poručníky. Na Mo- ravě vyloučeny byly z poručenství osoby stavu duchovního.2) Za starší doby není o nastupování poručenství zmínky žádné. Poručník prostě ujal se správy statku sirotčího a staral se odtud o sirotky. Když však nastala povinnost poručníků, klásti účty sirotkům v době zletilosti jejich a zároveň ustanovovati kauci na dotvrzenou toho, stalo se také zvykem zřizovati inventář majetkový. Nejspíše přejata jest tato instituce z práva městského, kde dříve se nalézá, byť i podobně jako kauce takové propracovanosti jako v právu zemském tam nedošla. V právu zemském s počátku jen tehdy došlo ke zřízení inven- táře (jinak register), žádal-li o to poručník sám, chtěje se zabez- pečiti proti možným útokům budoucím.3) Inventář tento zřizován osobou soukromou a neposkytoval nemaje tudíž autority veřejné dosti podkladu a jistoty; vzmáhající se dozor orgánů veřejných na poručenství, rostoucí moc vrchnoporučenská přinesly to ssebou, že inventář stal se nezbytnou, důležitou částkou při nastupování úřadu der fürstl. Grafschaft Tyrol 1532, III., 46.) — Podobně ve Štýrsku. — Za to nezná tyrolské právo zřízení officielního inventáře a kauce u šlechty. (Schenk, 263.) 3) Chorinský, 91. 1) .... A jestliže tě kto bez tvého vědomí poručníkem ve dsky dětí a statku svého zapíše, a tobě v mysli nenie, aby děti jeho a statek tak pilně jako své vlastní beze vší zlé lsti opatroval, měj k tomu toho, ktož jest tě poručníkem učinil, ať tě odvolá zase a vynme z poručenstvie. Pakli toho neučiní, přijeď k deskám a odepři tomu poručenství, a tak toho prázden budeš beze všech nesnází a potomních súdóv. Všehrd V., 33, 10. 2) Kn. Tov. 158. 5) Kn. Drn. 47.
45 Zajímavým je pouze ustanovení, že poručník ze zákona, mimo matku, nepřijav poručenství naň připadlé ztrácel právo dědické,3) čemuž podobné zařízení spatřujeme v právu českém. 1. České právo zemské. Poručenství na se vzíti nikdo povinen nebyl, nepřijal-li však poručenství příbuzných, ztrácel tím nápad. Poručenství deskové odmítalo se jen osobně u úřadu deskového 1) O nějaké nezpůsobi- losti k poručenství prameny nemluví; patrně osoby, které samy své záležitosti vésti nemohly, nemohly býti ani poručníky. Na Mo- ravě vyloučeny byly z poručenství osoby stavu duchovního.2) Za starší doby není o nastupování poručenství zmínky žádné. Poručník prostě ujal se správy statku sirotčího a staral se odtud o sirotky. Když však nastala povinnost poručníků, klásti účty sirotkům v době zletilosti jejich a zároveň ustanovovati kauci na dotvrzenou toho, stalo se také zvykem zřizovati inventář majetkový. Nejspíše přejata jest tato instituce z práva městského, kde dříve se nalézá, byť i podobně jako kauce takové propracovanosti jako v právu zemském tam nedošla. V právu zemském s počátku jen tehdy došlo ke zřízení inven- táře (jinak register), žádal-li o to poručník sám, chtěje se zabez- pečiti proti možným útokům budoucím.3) Inventář tento zřizován osobou soukromou a neposkytoval nemaje tudíž autority veřejné dosti podkladu a jistoty; vzmáhající se dozor orgánů veřejných na poručenství, rostoucí moc vrchnoporučenská přinesly to ssebou, že inventář stal se nezbytnou, důležitou částkou při nastupování úřadu der fürstl. Grafschaft Tyrol 1532, III., 46.) — Podobně ve Štýrsku. — Za to nezná tyrolské právo zřízení officielního inventáře a kauce u šlechty. (Schenk, 263.) 3) Chorinský, 91. 1) .... A jestliže tě kto bez tvého vědomí poručníkem ve dsky dětí a statku svého zapíše, a tobě v mysli nenie, aby děti jeho a statek tak pilně jako své vlastní beze vší zlé lsti opatroval, měj k tomu toho, ktož jest tě poručníkem učinil, ať tě odvolá zase a vynme z poručenstvie. Pakli toho neučiní, přijeď k deskám a odepři tomu poručenství, a tak toho prázden budeš beze všech nesnází a potomních súdóv. Všehrd V., 33, 10. 2) Kn. Tov. 158. 5) Kn. Drn. 47.
Strana 46
46 poručenského, o jejíž řádné provedení moc veřejná sama se starala. K provedení těchto názorů došlo, jak v Čechách tak na Moravě v XVI. století.4) Od té doby nastupování poručenství dálo se před soudem, ať již jednalo se o poručenství deskové, testamentární nebo pří- buzenské. Testament totiž tu prve veřejně čten byl, a potom po- ručenství na osoby v něm uvedené jest přeneseno. Také příbuzní pravidelně tu u soudu poručenství se domáhali.5) O zřízení inventáře nestaraly se více osoby soukromé,6) nýbrž král a soud plný,7) na Moravě hejtman zemský,8) které zastupovali v té příčině zvláštní splnomocněnci. Odpadnouti mohla inventura jen tenkráte, byl-li jmenován po- 4) Ruber. str. 73; Kameníček II., 145. 5) Záp. Žer. I., 60, 101, 249. — »Podali poručníci poručenství, kteréž když čteno bylo, dáno jest naučení panu hejtmanovi, poněvadž Pivce po sobě statku a dítek zanechal a jim poručníky učiniv poručenství nařídil, že JM. při tom poručenství toho zanechati ráčí a panu hejtmanovi, že tu k opatro- vání nic nenáleží.« (Str. 60.) »Pakli by kto jináč v to zpravování všel a v ten statek se uvázal jakž- koli, že král JMt, byl-li by JMti v zemi, pakli by JMti v zemi nebylo, tehdy páni Jich Mt a vládyky z plného soudu zemského mají jej před se obeslati a več to jemu obrátiti ráčí, to přitom stuoj.« Zř. 1530 čl. 104. 6) Záp. Žer. I. 58 kárá se zřízení inventury »bez vědomí a vůle páně hejtmanovy«. Dle záp. Žer II., 48 musí býti výslovně podotknuto; že inventura stala se na rozkaz hejtmanův. 7) Král JMt neb páni z plného soudu má poslati kohož ráčí, aby ten statek i swrchky se wšemi sepsán byl do registr, a mají ke dskám dána býti, při tom času když se urukuje; a sirotkóm zase vydána býti mají, když po- ručník počet jim dělati bude. Zř. Vl. 105; zř. 1530 čl. 104; 1549 F. 11. Zřízení z r. 1530 stará se dále o případ, že by nebylo krále ani soudu: A jestliže by krále JMti anebo pánův a vladyk v soudu zemském na ten čas, když by kdo statek sirotkuom uručiti chtěl a uručil, nebylo: tehdy úředníci pražští desk zemských mají hned komorníka s tím, ktož urukuje, vyslati na ten a do toho statku sirotčího, tak aby ten komorník, vezma sobě dva sousedy z stavu panského neb rytířského, kterýmž by bylo od učednikuov psáno, tomu statku sirotčímu blízko přísedící, toho v ten statek uvedli a tu aby hned v přítomností těch dobrých lidí soused a toho komor- níka ten statek tak, jakž se napřed píše byl sepsán v registra. A ta registra aby ten komorník ke dskám zemským přinesl a dal. A ta registra sirotku, když let dojde, v moc jeho dána býti mají, tak jako se nahoře píše (čl. 104.). 8) Záp. Žer. I., 100, 114, 116, 248. — Dle záp. Žer. I., 214 dělo se to často za spolupůsobení starších obecních.
46 poručenského, o jejíž řádné provedení moc veřejná sama se starala. K provedení těchto názorů došlo, jak v Čechách tak na Moravě v XVI. století.4) Od té doby nastupování poručenství dálo se před soudem, ať již jednalo se o poručenství deskové, testamentární nebo pří- buzenské. Testament totiž tu prve veřejně čten byl, a potom po- ručenství na osoby v něm uvedené jest přeneseno. Také příbuzní pravidelně tu u soudu poručenství se domáhali.5) O zřízení inventáře nestaraly se více osoby soukromé,6) nýbrž král a soud plný,7) na Moravě hejtman zemský,8) které zastupovali v té příčině zvláštní splnomocněnci. Odpadnouti mohla inventura jen tenkráte, byl-li jmenován po- 4) Ruber. str. 73; Kameníček II., 145. 5) Záp. Žer. I., 60, 101, 249. — »Podali poručníci poručenství, kteréž když čteno bylo, dáno jest naučení panu hejtmanovi, poněvadž Pivce po sobě statku a dítek zanechal a jim poručníky učiniv poručenství nařídil, že JM. při tom poručenství toho zanechati ráčí a panu hejtmanovi, že tu k opatro- vání nic nenáleží.« (Str. 60.) »Pakli by kto jináč v to zpravování všel a v ten statek se uvázal jakž- koli, že král JMt, byl-li by JMti v zemi, pakli by JMti v zemi nebylo, tehdy páni Jich Mt a vládyky z plného soudu zemského mají jej před se obeslati a več to jemu obrátiti ráčí, to přitom stuoj.« Zř. 1530 čl. 104. 6) Záp. Žer. I. 58 kárá se zřízení inventury »bez vědomí a vůle páně hejtmanovy«. Dle záp. Žer II., 48 musí býti výslovně podotknuto; že inventura stala se na rozkaz hejtmanův. 7) Král JMt neb páni z plného soudu má poslati kohož ráčí, aby ten statek i swrchky se wšemi sepsán byl do registr, a mají ke dskám dána býti, při tom času když se urukuje; a sirotkóm zase vydána býti mají, když po- ručník počet jim dělati bude. Zř. Vl. 105; zř. 1530 čl. 104; 1549 F. 11. Zřízení z r. 1530 stará se dále o případ, že by nebylo krále ani soudu: A jestliže by krále JMti anebo pánův a vladyk v soudu zemském na ten čas, když by kdo statek sirotkuom uručiti chtěl a uručil, nebylo: tehdy úředníci pražští desk zemských mají hned komorníka s tím, ktož urukuje, vyslati na ten a do toho statku sirotčího, tak aby ten komorník, vezma sobě dva sousedy z stavu panského neb rytířského, kterýmž by bylo od učednikuov psáno, tomu statku sirotčímu blízko přísedící, toho v ten statek uvedli a tu aby hned v přítomností těch dobrých lidí soused a toho komor- níka ten statek tak, jakž se napřed píše byl sepsán v registra. A ta registra aby ten komorník ke dskám zemským přinesl a dal. A ta registra sirotku, když let dojde, v moc jeho dána býti mají, tak jako se nahoře píše (čl. 104.). 8) Záp. Žer. I., 100, 114, 116, 248. — Dle záp. Žer. I., 214 dělo se to často za spolupůsobení starších obecních.
Strana 47
47 ručník otcovský, aneb ujal-li se poručenství dospělý syn nejstarší.9) Poněvadž však pravidelně ani to ani ono jisté nebylo, bylo radno inventuru zříditi, a také skutečně většinou se zřizovala. Pouhým zřízením inventury nepřevzal ještě nikdo žádné závazky na sebe; 10 byloť jediným jejím účelem stanoviti přesně stav jmění v době počátku poručenství.11) Inventář takto zřízený byl uložen u desk zemských,12) byl přísedícím soudu o příštím soudě k vědomosti přiveden,13) a zůstal u desk, až do postoupení statku sirotkovi, pro které tvořil podklad. Se zřízením inventáře spojováno někdy zapečetění pozůsta- losti, 14) a nezřídka i odhad její;15) a to hlavně, bylo-li jisto, že poručník bude povinen kauci složiti, aneb že pozůstalost jest předlužena. Dle odhadu řídila se kauce, kterou poručníci skládali neb zajišťovali nastupujíce v úřad. Té povinnosti byl sproštěn pouze poručník otcovský,16) ať byl stanoven způsobem jakýmkoli, tedy také poručník věrný, ačkoliv tento na požádání počet skládat musil — a jak se zdá, i nejstarší bratr. 17) Ostatní příbuzní,18) potom poručníci 9) Záp. Žer. I., 114, 208 II., 65. 1". Záp. Žer. I., 208. 11) Proto muselo i věno vdovy k inventáři býti ohlášeno, aby mohlo býti stanoveno a odraženo. Záp Žer I., 208. 12) Zř. 1530, čl. 104: 1549 F. 11. — Záp. Žer. I., 114. 13) Záp. Žer. I., 93, 95, 116, 117. 150, 156, 183, 208, 209, 210, 214, 223, 243, 249, 253. 14) Záp Žer. I., 208. 15) »Item statek sirotčí pozemský každý má podle důchodu a požitků spravedlivě podlé běhu toho času pozemského šacován býti.« Kn. Drn. 76; záp. Žer. I, 117—120. 16) »Poručník každý dskami jest sirotkóv i jich zbožie do jich let tak mocen, jak sám otec«, Ondřej z Dubé § 75. — CJB. II., 2, 378. — Všehrd V., 38, 41, 43. — Zř. Vl. 105; zř. 1530 čl. 104; 1549 F. 11; 1564 J. 62. Že na Moravě zemský hejtman neuručoval, jest snadno vysvětlitelno; zastávalť úřad poručenský naň připadlý pouze jako úředník veřejný. Kn. Tov. 162. 17) Prameny nikde výslovně neuvádí, že by starší bratr měl skládati kauci. Zvláště z Všehrda plyne, že mínění Rubrovo (Vormundschaftsrecht 75) je správné. Všehrd uvádí totiž jako poručníky přirozené bratra, strýce, sestru, tetu (V. 38, 3), a hned na to při kauci pouze strýce a tetu (V. 38, 4 — také V. 43, 6). — Také postupuje se statek sirotčí ke správě staršímu bratru slovy »jej k dobrému svému a bratří svých spravovati« Záp. Žer. I., 208.
47 ručník otcovský, aneb ujal-li se poručenství dospělý syn nejstarší.9) Poněvadž však pravidelně ani to ani ono jisté nebylo, bylo radno inventuru zříditi, a také skutečně většinou se zřizovala. Pouhým zřízením inventury nepřevzal ještě nikdo žádné závazky na sebe; 10 byloť jediným jejím účelem stanoviti přesně stav jmění v době počátku poručenství.11) Inventář takto zřízený byl uložen u desk zemských,12) byl přísedícím soudu o příštím soudě k vědomosti přiveden,13) a zůstal u desk, až do postoupení statku sirotkovi, pro které tvořil podklad. Se zřízením inventáře spojováno někdy zapečetění pozůsta- losti, 14) a nezřídka i odhad její;15) a to hlavně, bylo-li jisto, že poručník bude povinen kauci složiti, aneb že pozůstalost jest předlužena. Dle odhadu řídila se kauce, kterou poručníci skládali neb zajišťovali nastupujíce v úřad. Té povinnosti byl sproštěn pouze poručník otcovský,16) ať byl stanoven způsobem jakýmkoli, tedy také poručník věrný, ačkoliv tento na požádání počet skládat musil — a jak se zdá, i nejstarší bratr. 17) Ostatní příbuzní,18) potom poručníci 9) Záp. Žer. I., 114, 208 II., 65. 1". Záp. Žer. I., 208. 11) Proto muselo i věno vdovy k inventáři býti ohlášeno, aby mohlo býti stanoveno a odraženo. Záp Žer I., 208. 12) Zř. 1530, čl. 104: 1549 F. 11. — Záp. Žer. I., 114. 13) Záp. Žer. I., 93, 95, 116, 117. 150, 156, 183, 208, 209, 210, 214, 223, 243, 249, 253. 14) Záp Žer. I., 208. 15) »Item statek sirotčí pozemský každý má podle důchodu a požitků spravedlivě podlé běhu toho času pozemského šacován býti.« Kn. Drn. 76; záp. Žer. I, 117—120. 16) »Poručník každý dskami jest sirotkóv i jich zbožie do jich let tak mocen, jak sám otec«, Ondřej z Dubé § 75. — CJB. II., 2, 378. — Všehrd V., 38, 41, 43. — Zř. Vl. 105; zř. 1530 čl. 104; 1549 F. 11; 1564 J. 62. Že na Moravě zemský hejtman neuručoval, jest snadno vysvětlitelno; zastávalť úřad poručenský naň připadlý pouze jako úředník veřejný. Kn. Tov. 162. 17) Prameny nikde výslovně neuvádí, že by starší bratr měl skládati kauci. Zvláště z Všehrda plyne, že mínění Rubrovo (Vormundschaftsrecht 75) je správné. Všehrd uvádí totiž jako poručníky přirozené bratra, strýce, sestru, tetu (V. 38, 3), a hned na to při kauci pouze strýce a tetu (V. 38, 4 — také V. 43, 6). — Také postupuje se statek sirotčí ke správě staršímu bratru slovy »jej k dobrému svému a bratří svých spravovati« Záp. Žer. I., 208.
Strana 48
48 králem,19) třeba i ve formě spolku20) stanovení, ke kauci byli při- držování. Kauce zjišťovala se buď zástavou21) neb rukojemstvím22) neb ležením.28) V Čechách spojovány nejčastěji zástava a rukojemství, tím způsobem, že poručník i rukojmí ručili celým svým přítomným i budoucím jměním; na Moravě spojováno rukojemství a ležení. Výše kauce nebyla v Čechách pravidelně ustanovována. Zde byla jedině všeobecná zástava statku poručníka i rukojmí, a statky ty ručily za všechnu škodu sirotkům způsobenou bez ohledu na cenu věci samé.24) Proto nebylo v Čechách zapotřebí pravidelně 18) . . . strýc nebo teta, kterýž by chtěl v to poručenství vstúpiti, má sirotkám uručiti vedlé práva a řádu zemského, aby jim statku jich neumen- šoval, než raději přivětšoval. Všehrd V., 38, 4. — Podobně Všehrd V., 43, 6. R. T. II. 487. Zř. VI. 105, zř. 1530 čl. 104, 1549 F. 11, 21; 1564 J. 54. — Kn. Tov. 162, Kn. Drn. 75; Záp. Žer. I. 94, 165, 167, 210, 213, 214. 13) »A ten každý králem daný poručník má sirotkóm dostatečně ujistiti deskami.« Všehrd V., 38, 8; 39, 2; 43, 7. — Zř. Vl. 105; 1530 čl. 104; 1549 F. 11. — Kn. Tov. 162 a 163. 20) »Co společník ot krále vydaný sirotkóm, neb poručník moci má? Nic jiného než zaruče dobře před úřadem, aby sirotkóm neutratil...« Ondřej z Dubé 76, CJB. II. 2, 378. — R. T. II. 92, 113, 435. 21) »Pakli by umenšili co zboží a dědin, svrchkuov neb peněz hotových svrchupsaným sirotkům bratřím svým mladším, tehdy tíž sirotci přijdúce k letuom spravedlivým s jedním komorníkem pražským budú se moci uvázati v dědictví jich ... ato budú moci držeti a jeho užívati tak dlúho, dokudž by se jim dosti nestalo za to, což týmž sirotkuom na dědictví a zboží jich, svrchcích neb penězích, bylo umenšeno se všemi náklady« R. T. I. 186. — »... Si minueret, tunc iidem orphani cum camerario Pragensi poterint ipsos inpignerare in hereditatibus ipsorum habitis et habendis usque plenam per- ceptionem, quantum se bona ultra dictam summam excrescencia extendant, et cum impensis.« R. T. II., 92. Podobně II., 435. 12) »Pro eo (...tutore) fideiusserunt ipsimet et cum eis Choval de Chotcze omnes in solidum sub pena inpigneracionis in hereditatibus ipsorum omnibus habitis et habendis...« R. T. II., 113. — Podobně Všehrd V., 38, 8. — »Pakli by jim zboží a statku jich umenšil, tehdy těm sirotkóm nenie potřebie súdu čekati, ani z toho poručníka pohoniti; než vezmúc komorníka, hned se mají v dědictvie poručníka svého i v dědictvie rukojmí jeho vedlé práva uvázati ve všecko a to mají držeti a toho požívati tak dlúho, dokud by se jim nezaplatilo...« (10.) — Také 39, 3. 23) Příklady listů uručujících ležením v kn. Tov. 163, kn. Drn. 76. — Zvláště také ve formuláři z r. 1612, v archivu moravském. 24) »A když se již tak uváží sirotci v jich statky, poručníka a rukojmě, tak dlúho a dokud je držeti mají a jich užívati, dokudž by sirotkóm statek
48 králem,19) třeba i ve formě spolku20) stanovení, ke kauci byli při- držování. Kauce zjišťovala se buď zástavou21) neb rukojemstvím22) neb ležením.28) V Čechách spojovány nejčastěji zástava a rukojemství, tím způsobem, že poručník i rukojmí ručili celým svým přítomným i budoucím jměním; na Moravě spojováno rukojemství a ležení. Výše kauce nebyla v Čechách pravidelně ustanovována. Zde byla jedině všeobecná zástava statku poručníka i rukojmí, a statky ty ručily za všechnu škodu sirotkům způsobenou bez ohledu na cenu věci samé.24) Proto nebylo v Čechách zapotřebí pravidelně 18) . . . strýc nebo teta, kterýž by chtěl v to poručenství vstúpiti, má sirotkám uručiti vedlé práva a řádu zemského, aby jim statku jich neumen- šoval, než raději přivětšoval. Všehrd V., 38, 4. — Podobně Všehrd V., 43, 6. R. T. II. 487. Zř. VI. 105, zř. 1530 čl. 104, 1549 F. 11, 21; 1564 J. 54. — Kn. Tov. 162, Kn. Drn. 75; Záp. Žer. I. 94, 165, 167, 210, 213, 214. 13) »A ten každý králem daný poručník má sirotkóm dostatečně ujistiti deskami.« Všehrd V., 38, 8; 39, 2; 43, 7. — Zř. Vl. 105; 1530 čl. 104; 1549 F. 11. — Kn. Tov. 162 a 163. 20) »Co společník ot krále vydaný sirotkóm, neb poručník moci má? Nic jiného než zaruče dobře před úřadem, aby sirotkóm neutratil...« Ondřej z Dubé 76, CJB. II. 2, 378. — R. T. II. 92, 113, 435. 21) »Pakli by umenšili co zboží a dědin, svrchkuov neb peněz hotových svrchupsaným sirotkům bratřím svým mladším, tehdy tíž sirotci přijdúce k letuom spravedlivým s jedním komorníkem pražským budú se moci uvázati v dědictví jich ... ato budú moci držeti a jeho užívati tak dlúho, dokudž by se jim dosti nestalo za to, což týmž sirotkuom na dědictví a zboží jich, svrchcích neb penězích, bylo umenšeno se všemi náklady« R. T. I. 186. — »... Si minueret, tunc iidem orphani cum camerario Pragensi poterint ipsos inpignerare in hereditatibus ipsorum habitis et habendis usque plenam per- ceptionem, quantum se bona ultra dictam summam excrescencia extendant, et cum impensis.« R. T. II., 92. Podobně II., 435. 12) »Pro eo (...tutore) fideiusserunt ipsimet et cum eis Choval de Chotcze omnes in solidum sub pena inpigneracionis in hereditatibus ipsorum omnibus habitis et habendis...« R. T. II., 113. — Podobně Všehrd V., 38, 8. — »Pakli by jim zboží a statku jich umenšil, tehdy těm sirotkóm nenie potřebie súdu čekati, ani z toho poručníka pohoniti; než vezmúc komorníka, hned se mají v dědictvie poručníka svého i v dědictvie rukojmí jeho vedlé práva uvázati ve všecko a to mají držeti a toho požívati tak dlúho, dokud by se jim nezaplatilo...« (10.) — Také 39, 3. 23) Příklady listů uručujících ležením v kn. Tov. 163, kn. Drn. 76. — Zvláště také ve formuláři z r. 1612, v archivu moravském. 24) »A když se již tak uváží sirotci v jich statky, poručníka a rukojmě, tak dlúho a dokud je držeti mají a jich užívati, dokudž by sirotkóm statek
Strana 49
49 odhadu. Tu a tam, po vzoru Moravském, nalézáme i tu třetinu nad to, která však neslibovala se snad proto, aby byla lépe škoda pojištěna, nýbrž, jak výslovně mluví příslušné zápisy, jako trest (poena).25) Na Moravě uručován statek sirotčí v určité summě,26) stano- vené odhadem. Poněvadž však poručníci používali někdy nízké summy odhadní a s ní spojené stejně nízké kauce, že sirotku místo statku jeho mnohem větší cenu majícího vyplatili zmíněný peníz a tím jej zkracovali,27) stalo se zvykem určovati cenu dvojná- sobnou,28) aneb ještě častěji o třetinu výš.29) Ani Obnovená zřízení neustanovila přijetí poručenství za po- vinnost všeobecnou. I tu zůstalo pouze ustanovení, že nepřijetí poručenství některým příbuzným mělo za následek ztrátu ná- padu.30) Také o způsobilosti a důvodech exkusačních zmínky ne- nalézáme; to vyskýtá se teprve v zákonech pozdějších.31) jich utracený i s užitky, kteréž jest poručník zmrhal a z nich spravedlivě na počtu vyjíti nemohl, nebyl navrácen se všemi náklady.« Všehrd V .39, 3. — Srov. i Zř. 1549 T. 7. 25) » . . . fideiusserunt... ad plenam percepcionem summe, quantum diminutum fuerit et alienatum, cum tercia parte plus nomine pene et impen- sarum ...« R. T. II., 113. 26) Listy uručující, kn. Tov. 163, kn. Drn. 75. 17) »Prvé se statkové ručívali v jisté sumě, kteráž od soudu uložena byla. Ale za příčinou pánů z Vrbna s toho sešlo nebo jeden z nich ručil Brodek a Náměšt u Hol. statek strýce svého ve 20.000 a když strýc dorostl, dal mu 20.000 a sobě schoval statky, které stojí lépe než za 40.000. Od toho času třetinou výš statkové se ručí a bez naučení od soudu nic se od statku odprodat nesmí.« Záp. Žer. I., 167. 28) » ... ale na rukojmě přátelům nemá níže dán býti než pod dvé toliků sumu, zač stojí a to proto, aby se tím i počet najíti mohl, byl-li by statek zmrhán.« Kn. Drn. 76. 26) Kn. Drnovská má ustanovení troje: 1. obyčejnou summu, 2. dvojitou summu, 3. třetinu výš (v. str. 75), a není udán nějaký rozdíl mezi nimi. Patrně jedná se tu o dobu přechodní. — Také záp. Žer. L. 150 a 213. — Formulář z r. 1612 f. 60 a. 30) ČOZ., N. VI.; MOZ. 401. 31) Ruber, Vormundschaftsrecht 208.
49 odhadu. Tu a tam, po vzoru Moravském, nalézáme i tu třetinu nad to, která však neslibovala se snad proto, aby byla lépe škoda pojištěna, nýbrž, jak výslovně mluví příslušné zápisy, jako trest (poena).25) Na Moravě uručován statek sirotčí v určité summě,26) stano- vené odhadem. Poněvadž však poručníci používali někdy nízké summy odhadní a s ní spojené stejně nízké kauce, že sirotku místo statku jeho mnohem větší cenu majícího vyplatili zmíněný peníz a tím jej zkracovali,27) stalo se zvykem určovati cenu dvojná- sobnou,28) aneb ještě častěji o třetinu výš.29) Ani Obnovená zřízení neustanovila přijetí poručenství za po- vinnost všeobecnou. I tu zůstalo pouze ustanovení, že nepřijetí poručenství některým příbuzným mělo za následek ztrátu ná- padu.30) Také o způsobilosti a důvodech exkusačních zmínky ne- nalézáme; to vyskýtá se teprve v zákonech pozdějších.31) jich utracený i s užitky, kteréž jest poručník zmrhal a z nich spravedlivě na počtu vyjíti nemohl, nebyl navrácen se všemi náklady.« Všehrd V .39, 3. — Srov. i Zř. 1549 T. 7. 25) » . . . fideiusserunt... ad plenam percepcionem summe, quantum diminutum fuerit et alienatum, cum tercia parte plus nomine pene et impen- sarum ...« R. T. II., 113. 26) Listy uručující, kn. Tov. 163, kn. Drn. 75. 17) »Prvé se statkové ručívali v jisté sumě, kteráž od soudu uložena byla. Ale za příčinou pánů z Vrbna s toho sešlo nebo jeden z nich ručil Brodek a Náměšt u Hol. statek strýce svého ve 20.000 a když strýc dorostl, dal mu 20.000 a sobě schoval statky, které stojí lépe než za 40.000. Od toho času třetinou výš statkové se ručí a bez naučení od soudu nic se od statku odprodat nesmí.« Záp. Žer. I., 167. 28) » ... ale na rukojmě přátelům nemá níže dán býti než pod dvé toliků sumu, zač stojí a to proto, aby se tím i počet najíti mohl, byl-li by statek zmrhán.« Kn. Drn. 76. 26) Kn. Drnovská má ustanovení troje: 1. obyčejnou summu, 2. dvojitou summu, 3. třetinu výš (v. str. 75), a není udán nějaký rozdíl mezi nimi. Patrně jedná se tu o dobu přechodní. — Také záp. Žer. L. 150 a 213. — Formulář z r. 1612 f. 60 a. 30) ČOZ., N. VI.; MOZ. 401. 31) Ruber, Vormundschaftsrecht 208.
Strana 50
50 Za to přesně stanoveno nastupování a ujímání se poručenství, v němž nově a velice silně uplatnil se vliv moci vrchnoporu- čenské.32) Předem bylo zapotřebí uručení statku sirotčího deskami zem- skými.33) Zaručení formálního sproštěni byli poručníci králem a soudem zemským daní, za to však stanoveno zákonné zástavní právo na jich jmění veškeré pro pohledávky z poručenství vzniklé.34) Také otec mohl testamentem uručení sprostiti.35) Výšku uručení potřebného, jež mohlo se státi zástavou neb rukojmími, bylo po- souditi menším úředníkům, se zřetelem na velikost a cenu ma- jetku sirotčího.36) Nově zavedena možnost převzetí poručenství příbuzných bez zaručení,37) na základě kauce juratorní. Nemohl-li totiž nejbližší příbuzný uručiti statek sirotčí, mohl král aneb soud zemský dle svého dobrého zdání na základě prosté přísahy přece poručenství naň vznésti. Uvedení v poručenství samo spadalo v jedno s inventariso- váním.38) V Čechách popis konal komorník spolu se dvěma sou- sedy stavu panského neb rytířského a inventář, zřízený ve dvou přípisech, uložen byl v jednom přípise u soudu, kdežto druhý po- nechán poručníkovi. Na Moravě nařizoval zřízení inventáře hejtman zemský, a prováděli jej toliko dva sousedé; z obou exemplářů zří- zených ukládán jeden u soudu a druhý u hejtmana. Povinnosti inventáře mohl poručník býti testamentem sproštěn. Ale i tu 32) Úřady ze své moci mají dbáti o to, aby pozůstalost hned po smrti zůstavitele byla náležitě zapečetěna a tím před vyloupením chráněna (Decla- ratorie Hh. I. pro venkov, Hh. II. pro Prahu, Hh. III. pro města ostatní). Při dědicích nedospělých — sirotčích má, zůstavil-li zůstavitel testament, s ote- vřením pozůstalosti se počkati, až jim náležitě poručníci zřízení budou (Decl. Hh. V.); není-li tu však testamentu, není třeba na ustanovení poruč- níků čekati, nýbrž nemovitosti beze všeho na jméno sirotků se přepíší, a o movitostech zřídí se inventář (Decl. Hh. Vl.). 33) Na Moravě zapisovalo se zaručení do kvaternů menších (Demuth 206), 34) ČOZ., N. VI.; na Moravě ustanovení to vypuštěno. 33) ČOZ., N. IV.: MOZ. 399. 36) Declaratorie Hh. IX. 37) ČOZ., N. VI.; MOZ. 401. a8) ČOZ, N. II.; MOZ. 397.
50 Za to přesně stanoveno nastupování a ujímání se poručenství, v němž nově a velice silně uplatnil se vliv moci vrchnoporu- čenské.32) Předem bylo zapotřebí uručení statku sirotčího deskami zem- skými.33) Zaručení formálního sproštěni byli poručníci králem a soudem zemským daní, za to však stanoveno zákonné zástavní právo na jich jmění veškeré pro pohledávky z poručenství vzniklé.34) Také otec mohl testamentem uručení sprostiti.35) Výšku uručení potřebného, jež mohlo se státi zástavou neb rukojmími, bylo po- souditi menším úředníkům, se zřetelem na velikost a cenu ma- jetku sirotčího.36) Nově zavedena možnost převzetí poručenství příbuzných bez zaručení,37) na základě kauce juratorní. Nemohl-li totiž nejbližší příbuzný uručiti statek sirotčí, mohl král aneb soud zemský dle svého dobrého zdání na základě prosté přísahy přece poručenství naň vznésti. Uvedení v poručenství samo spadalo v jedno s inventariso- váním.38) V Čechách popis konal komorník spolu se dvěma sou- sedy stavu panského neb rytířského a inventář, zřízený ve dvou přípisech, uložen byl v jednom přípise u soudu, kdežto druhý po- nechán poručníkovi. Na Moravě nařizoval zřízení inventáře hejtman zemský, a prováděli jej toliko dva sousedé; z obou exemplářů zří- zených ukládán jeden u soudu a druhý u hejtmana. Povinnosti inventáře mohl poručník býti testamentem sproštěn. Ale i tu 32) Úřady ze své moci mají dbáti o to, aby pozůstalost hned po smrti zůstavitele byla náležitě zapečetěna a tím před vyloupením chráněna (Decla- ratorie Hh. I. pro venkov, Hh. II. pro Prahu, Hh. III. pro města ostatní). Při dědicích nedospělých — sirotčích má, zůstavil-li zůstavitel testament, s ote- vřením pozůstalosti se počkati, až jim náležitě poručníci zřízení budou (Decl. Hh. V.); není-li tu však testamentu, není třeba na ustanovení poruč- níků čekati, nýbrž nemovitosti beze všeho na jméno sirotků se přepíší, a o movitostech zřídí se inventář (Decl. Hh. Vl.). 33) Na Moravě zapisovalo se zaručení do kvaternů menších (Demuth 206), 34) ČOZ., N. VI.; na Moravě ustanovení to vypuštěno. 33) ČOZ., N. IV.: MOZ. 399. 36) Declaratorie Hh. IX. 37) ČOZ., N. VI.; MOZ. 401. a8) ČOZ, N. II.; MOZ. 397.
Strana 51
51 oprávněn byl zříditi si inventář soukromý se dvěma sousedy, a mohl jeden exemplář jeho k soudu zemskému složiti.39) Jednání proti ustanovením těmto směřující, trestalo právo ztrátou nápadu a zákonným právem zástavním, stihajícím veškerý statek proti předpisům těm jednajícího.40) Že povinnostem svým poručník řádně dostáti chce, stvrzoval přísahou do rukou soudu činěnou,41) která zapisována v Čechách do zvláštních kvaternů přísah poručenských,42) na Moravě do kva- ternů menších.43) Přísaha ta nesmí býti stotožnována s přísahou zaručovací, někdy místo skutečné kauce skládanou, a nemohla nikdy ani testatorem ani úřadem býti prominuta.44) 2. České právo městské. Od osoby poručníkovy vyžadovalo se přirozeně, aby sám náležitě mohl své záležitosti spravovati, zvláště aby neměl vad ani duševních ani tělesných, které by ho ve způsobilosti k práv- ním činům obmezovaly.1) Z poručenství se vylučovali všichni věřitelé otcovi, 2) poněvadž považovali se k tomu za nespolehlivé. Osoby duchovní sice byly způsobilé, přece však laici měli před nimi přednost,3) a byli-li přece kněží poručníky, měli jim radou městskou spoluporučníci stavu světského přidáni býti.4) Nečteme v pramenech, že by někdo poručenství přijati povinen byl, ale uvádí se tam nepřítomnost za důvod k odmítnutí jeho.5) 35) ČOZ., N. IV.; MOZ. 399. Také starší bratr nastupuje poručenství zřizoval inventář a zaručoval, právě tak jako kterýkoli jiný poručník ČOZ., N. XV.; MOZ. 410. 46) ČOZ., N. III.; MOZ. 398. 41) Text přísahy ČOZ., N. XX.; MOZ. 415, přísaha ta zavedena patrně pod vzorem ustanovení říšských řádů policejních ze XVI. stol. 42) Kvaterny ty počínají r. 1642. — Čelakovský, Právní dějiny 246. 49) Demuth 206. 44) Declaratorie Hh. 12. 1) Rössler II., 75. *) Cura seu tutela pupillorum non est creditoribus committenda. II., 74 Rössler 3) Rössler II., 75; Brikcí 96. 4) Tomaschek, Oberhof 318; A. IV., 360 zápis pražský zdá se nasvědčo- vati vzmáhající se tendenci vůbec duchovní z poručenství vyloučiti. 5) Tomaschek, Oberhof 222.
51 oprávněn byl zříditi si inventář soukromý se dvěma sousedy, a mohl jeden exemplář jeho k soudu zemskému složiti.39) Jednání proti ustanovením těmto směřující, trestalo právo ztrátou nápadu a zákonným právem zástavním, stihajícím veškerý statek proti předpisům těm jednajícího.40) Že povinnostem svým poručník řádně dostáti chce, stvrzoval přísahou do rukou soudu činěnou,41) která zapisována v Čechách do zvláštních kvaternů přísah poručenských,42) na Moravě do kva- ternů menších.43) Přísaha ta nesmí býti stotožnována s přísahou zaručovací, někdy místo skutečné kauce skládanou, a nemohla nikdy ani testatorem ani úřadem býti prominuta.44) 2. České právo městské. Od osoby poručníkovy vyžadovalo se přirozeně, aby sám náležitě mohl své záležitosti spravovati, zvláště aby neměl vad ani duševních ani tělesných, které by ho ve způsobilosti k práv- ním činům obmezovaly.1) Z poručenství se vylučovali všichni věřitelé otcovi, 2) poněvadž považovali se k tomu za nespolehlivé. Osoby duchovní sice byly způsobilé, přece však laici měli před nimi přednost,3) a byli-li přece kněží poručníky, měli jim radou městskou spoluporučníci stavu světského přidáni býti.4) Nečteme v pramenech, že by někdo poručenství přijati povinen byl, ale uvádí se tam nepřítomnost za důvod k odmítnutí jeho.5) 35) ČOZ., N. IV.; MOZ. 399. Také starší bratr nastupuje poručenství zřizoval inventář a zaručoval, právě tak jako kterýkoli jiný poručník ČOZ., N. XV.; MOZ. 410. 46) ČOZ., N. III.; MOZ. 398. 41) Text přísahy ČOZ., N. XX.; MOZ. 415, přísaha ta zavedena patrně pod vzorem ustanovení říšských řádů policejních ze XVI. stol. 42) Kvaterny ty počínají r. 1642. — Čelakovský, Právní dějiny 246. 49) Demuth 206. 44) Declaratorie Hh. 12. 1) Rössler II., 75. *) Cura seu tutela pupillorum non est creditoribus committenda. II., 74 Rössler 3) Rössler II., 75; Brikcí 96. 4) Tomaschek, Oberhof 318; A. IV., 360 zápis pražský zdá se nasvědčo- vati vzmáhající se tendenci vůbec duchovní z poručenství vyloučiti. 5) Tomaschek, Oberhof 222.
Strana 52
52 Nastoupení poručenství dálo se v radě6) neb před dvěma přísežnými,7) a o přijetí tom zřízen zápis v knihách městských,3) který spojován s inventářem a ustanovením kauce. Účelem inventáře bylo i zde usnadniti dělení na konci poru- čenství,9) zameziti enventuální zpronevěru10) a zároveň i uvedení v poručenství samo.11) Zřízení inventáře původně nutným nebylo, neboť mohl, bylo-li třeba, původní stav jmění i přísahou býti sta- noven;12) později však stalo se zřízení to obyčejem,13) byť i nedálo se vždy za intervence soudní.14) Podobně nebylo zaručení kaucí vždy nutným. Dle práva Magdeburského zaručovali pouze poručníci příbuzní, všichni ostatní byli povinnosti té sproštěni.15) Také Brněnské právo připouštělo poručníky bez zaručení.16) Znenáhla stalo se zvykem, byť i zvyk ten nebyl nutným právním pravidlem, jak jsme to shledali v právu zemském, kterému, jak svrchu řečeno, v základě této instituce právo s) Bydžov, Liber conscientiae 252; Tomaschek, Oberhof 222; Tkáč. Lib. inf. 200. 7) Formulář právní věku XV., Ms. 212 kn. Děčínské fol. 14. 8) Tomaschek, Oberhof. 284. — Menčík, Kn. Jičínská 150. Městská rada starala se také o to, aby povolaný skutečně nastoupil, vybízejíc ho k tomu zvláštním listem. Amice dilecte. Juxta testimonium laudabile consulum civi- tatis... qui ab antiquo sunt magni estimatores iuste virtutis satis contentamur, ut de bonis dimissis per mortem bone memorie... de... pro bono statu C sui filii administracionem tutele geratis, sibi eam quam exigit inter vos et ipsum nature comunio fidem et amiciciam ostendentes. — Tadra, Summa Cancellariae, str. 26. Tomaschek, Oberhof 185 a 302. 10) Tomaschek 254. 11) Tomaschek 222. ... Tunc iudex accipiens ad se consules transiuit ad ipsam domum et conscripsit ibi omnia et singula, que fuerint, modica vel magna et ibi eam fecit, potentem, sed sicut nostra ciuitas, jus habet. 12) Tomaschek 207. 13) Kameníček II., 152, Chlumecký, Dorfweisthümer 108, Řád města Mezeříče nad Beč. 1568. 14) Jestliže pan Matiáš uvazuje se v ten statek sirotčí před dobrými lidmi, k tomu prošenému inventarium nedodělal a všechen statek, což jeho koli bylo řádně nesepsal ani sepsati kázal; nemuož aniž právu Matiáš toho sirotka ani statku poručníkem býti..... Tkáč, Lib. inf. č. 200. 15) Extrakt práva Magdeburského 26; Jireček, Právnické spisy, str. 116. 16) »Sed tutor vel curator, quamvis pauper, si fidelis et diligens sit non est removendus.« Rössler II., 298.
52 Nastoupení poručenství dálo se v radě6) neb před dvěma přísežnými,7) a o přijetí tom zřízen zápis v knihách městských,3) který spojován s inventářem a ustanovením kauce. Účelem inventáře bylo i zde usnadniti dělení na konci poru- čenství,9) zameziti enventuální zpronevěru10) a zároveň i uvedení v poručenství samo.11) Zřízení inventáře původně nutným nebylo, neboť mohl, bylo-li třeba, původní stav jmění i přísahou býti sta- noven;12) později však stalo se zřízení to obyčejem,13) byť i nedálo se vždy za intervence soudní.14) Podobně nebylo zaručení kaucí vždy nutným. Dle práva Magdeburského zaručovali pouze poručníci příbuzní, všichni ostatní byli povinnosti té sproštěni.15) Také Brněnské právo připouštělo poručníky bez zaručení.16) Znenáhla stalo se zvykem, byť i zvyk ten nebyl nutným právním pravidlem, jak jsme to shledali v právu zemském, kterému, jak svrchu řečeno, v základě této instituce právo s) Bydžov, Liber conscientiae 252; Tomaschek, Oberhof 222; Tkáč. Lib. inf. 200. 7) Formulář právní věku XV., Ms. 212 kn. Děčínské fol. 14. 8) Tomaschek, Oberhof. 284. — Menčík, Kn. Jičínská 150. Městská rada starala se také o to, aby povolaný skutečně nastoupil, vybízejíc ho k tomu zvláštním listem. Amice dilecte. Juxta testimonium laudabile consulum civi- tatis... qui ab antiquo sunt magni estimatores iuste virtutis satis contentamur, ut de bonis dimissis per mortem bone memorie... de... pro bono statu C sui filii administracionem tutele geratis, sibi eam quam exigit inter vos et ipsum nature comunio fidem et amiciciam ostendentes. — Tadra, Summa Cancellariae, str. 26. Tomaschek, Oberhof 185 a 302. 10) Tomaschek 254. 11) Tomaschek 222. ... Tunc iudex accipiens ad se consules transiuit ad ipsam domum et conscripsit ibi omnia et singula, que fuerint, modica vel magna et ibi eam fecit, potentem, sed sicut nostra ciuitas, jus habet. 12) Tomaschek 207. 13) Kameníček II., 152, Chlumecký, Dorfweisthümer 108, Řád města Mezeříče nad Beč. 1568. 14) Jestliže pan Matiáš uvazuje se v ten statek sirotčí před dobrými lidmi, k tomu prošenému inventarium nedodělal a všechen statek, což jeho koli bylo řádně nesepsal ani sepsati kázal; nemuož aniž právu Matiáš toho sirotka ani statku poručníkem býti..... Tkáč, Lib. inf. č. 200. 15) Extrakt práva Magdeburského 26; Jireček, Právnické spisy, str. 116. 16) »Sed tutor vel curator, quamvis pauper, si fidelis et diligens sit non est removendus.« Rössler II., 298.
Strana 53
53 městské bylo vzorem, že poručníci zaručovali jmění sirotčí a to buď zástavou 17 aneb rukojmími.18) 11) Nos Wenceslaus judex, Kunsso magister civium, Peczoldus, Mlada, Wenceslaus Gymcze, Benco, Pessico panicida, Petrus Katherine, Mykess Ehe cives B tenore presentium recognoscimus quod in figura contestati iudicii ante quatuor scampna ubi omnia iura plenum vigorem sortiuntur coram nobis sano corpore deliberato animo. Thomecz de Humburk recognovit et assignavit in bonis suis videlicet in tribus laneis et aliis bonis mobilibus et immobilibus 321/2 sex. gr. orfanis Luczkonis pie memorie tali sub conditione quod praefati orphani cum ad etatem maturam prevenerint primi et principales in prescriptis bonis ibidem in Humburk pretactam pecuniam habere et conquirere debent sine omni impedimento. Et haec intitulatio facta est de consensu Drscze supremi purgra- vici Domini nostri Czenkonis. A. 1386 fer. II. prox. post dominicam Exurge. Bydžov, lib. conscientiae 207; podobně tamtéž p. 191, 201, 229, 252; Menčík, Kn. Jičínská 150; formulář věku XV. Ms. 212 kn. Děčínské fol. XIV. 18) Rössler II. 74 a 75; podobně Bydžov, lib. conscientiae 363 a 260 až 261. Nos Petrus judex Johanes tunc mag. civ. Benzo, Niczco pistor, Kunsik, Pabyan, Niczco Zabcz, Venceslaus sutor, Krsstyen, Albertus institor, Ospi et Georgius, ceterique pro tempore iurati Bidzowienses tenore presentium re- cognoscimus universis quia in pleno et ex pleno nostro consilio divisionem fecimus inter Byetam relictam olim Wanconis brazeatoris ex una et duos orphanos cjusdem Wanconis parte ex altera ordine subnotato ita, quod post obitum saepedicti Wanconis, iuvenimus brazeatorium cum curia Foris civitatem, quam taxavimus pro 16 sex gr., sed de debito realiter indagati sumus, quia idem Wanco 7. sexag. et 1. fertonem debitorie obliga- batur, de quibus quidem debitis solvendis predicta Byeta se intromisit, tandem pro ipsa Byeta ipsius porcionis 3 sex. gross. jus minus 1. fertonem dictavimus et pro orphanis praedictis VI. sex. gr. deputavimus taliter, quod praedicta Byeta antedictos orphanos ipsorum ad annos in sua cuna habere debet et ipsis necessaria tribuere, et cum ad annos pervenerint discretionis tunc ipsis orphanis VI. sex. gr. debent dari de bonis praetactis et fidejussore. sunt pro eadem pecunia ad praedictos orphanos et ad manus nostras Blazco maritus ejusdem Byete et Michal loco Luczek et Rzehazyek nostri concives ut illa pecunia ipsis orphanis tempore adveniente persolvatur cum effectu. Actum anno et die quibus supra. Taliter tamen promissio facta est, quod idem Blazek et Byeta uxor ipsius una cum fidejussoribus praedictis promisserunt bonorum suorum omnium mobilium et immobilium sub obligatione predictam pecuniam persolvere ut
53 městské bylo vzorem, že poručníci zaručovali jmění sirotčí a to buď zástavou 17 aneb rukojmími.18) 11) Nos Wenceslaus judex, Kunsso magister civium, Peczoldus, Mlada, Wenceslaus Gymcze, Benco, Pessico panicida, Petrus Katherine, Mykess Ehe cives B tenore presentium recognoscimus quod in figura contestati iudicii ante quatuor scampna ubi omnia iura plenum vigorem sortiuntur coram nobis sano corpore deliberato animo. Thomecz de Humburk recognovit et assignavit in bonis suis videlicet in tribus laneis et aliis bonis mobilibus et immobilibus 321/2 sex. gr. orfanis Luczkonis pie memorie tali sub conditione quod praefati orphani cum ad etatem maturam prevenerint primi et principales in prescriptis bonis ibidem in Humburk pretactam pecuniam habere et conquirere debent sine omni impedimento. Et haec intitulatio facta est de consensu Drscze supremi purgra- vici Domini nostri Czenkonis. A. 1386 fer. II. prox. post dominicam Exurge. Bydžov, lib. conscientiae 207; podobně tamtéž p. 191, 201, 229, 252; Menčík, Kn. Jičínská 150; formulář věku XV. Ms. 212 kn. Děčínské fol. XIV. 18) Rössler II. 74 a 75; podobně Bydžov, lib. conscientiae 363 a 260 až 261. Nos Petrus judex Johanes tunc mag. civ. Benzo, Niczco pistor, Kunsik, Pabyan, Niczco Zabcz, Venceslaus sutor, Krsstyen, Albertus institor, Ospi et Georgius, ceterique pro tempore iurati Bidzowienses tenore presentium re- cognoscimus universis quia in pleno et ex pleno nostro consilio divisionem fecimus inter Byetam relictam olim Wanconis brazeatoris ex una et duos orphanos cjusdem Wanconis parte ex altera ordine subnotato ita, quod post obitum saepedicti Wanconis, iuvenimus brazeatorium cum curia Foris civitatem, quam taxavimus pro 16 sex gr., sed de debito realiter indagati sumus, quia idem Wanco 7. sexag. et 1. fertonem debitorie obliga- batur, de quibus quidem debitis solvendis predicta Byeta se intromisit, tandem pro ipsa Byeta ipsius porcionis 3 sex. gross. jus minus 1. fertonem dictavimus et pro orphanis praedictis VI. sex. gr. deputavimus taliter, quod praedicta Byeta antedictos orphanos ipsorum ad annos in sua cuna habere debet et ipsis necessaria tribuere, et cum ad annos pervenerint discretionis tunc ipsis orphanis VI. sex. gr. debent dari de bonis praetactis et fidejussore. sunt pro eadem pecunia ad praedictos orphanos et ad manus nostras Blazco maritus ejusdem Byete et Michal loco Luczek et Rzehazyek nostri concives ut illa pecunia ipsis orphanis tempore adveniente persolvatur cum effectu. Actum anno et die quibus supra. Taliter tamen promissio facta est, quod idem Blazek et Byeta uxor ipsius una cum fidejussoribus praedictis promisserunt bonorum suorum omnium mobilium et immobilium sub obligatione predictam pecuniam persolvere ut
Strana 54
54 Způsobilými přijati poručenství byli dle Koldína všichni, kdo sami pod poručenstvím nestáli. Vyloučeny byly ženy, mimo matku, 19) a snad i osoby stavu duchovního.20) Povinnost poručenství přijati, byla všeobecná. Pouze z důle- žitých příčin bylo lze poručenství ve dvou nedělích od nápadu poručenství odmítnouti před radou, která o závažnosti důvodů těch rozhodla.21) Složení přísahy poručenské Koldín ještě nezná, ale inventář a kauci před nastoupením uvádí. O inventář a zapečetění pozůstalosti starali se purgmistr a kon- šelé z povinnosti úřední hned, jakmile o úmrtí někoho se dověděli.22) Jen tenkráte, byla-li známa existence testamentu, nebyla opatření ta nutna; mohla však k žádostí kteréhokoliv příbuzného nastati. Inventář sestával z popisu všeho majetku movitého i nemovitého provedeného písařem přísežným v přítomnosti dvou neb více kon- šelů.23) Originál uložen u práva, opis dán do rukou poručníka. Jako důvod zřízení inventáře uvádí Koldín, aby podklad tvořil pro konečný počet poručníků a usnadnil úřední dohled nad jednáním poručenským. Kauce sproštěn byl pouze mocný poručník otcovský,24) ostatní všichni kauci složiti byli povinni. O výši její rozhodovala rada. praefertur et ipsi orphani eidem Blazconi et matri ipsorum praedictae aut liberis ipsorum pecunia praetacta percepta illud brazeatorium cum curia resignare more civili et hae intitulatio facta est in praesentia Nicolai dicti Rkel burgravii tunc nostri. 19) Ruber, Vormundschaftsrecht 199, to nevytýká; plyne to však již z názvu poručenství matky »tutela anomala« a odůvodnění jeho, »protože práva těch a takových i k těm věcem podobných prací ženám dotýkati se zbraňují.« (D. X.) 26) E. VIII. 21) D. XII. Důvody exkusační Koldín neuvádí, později přejaty v právu městském důvody práva obecného. (Ruber 208.) 22) D. XXI., C LVIII.; porušení pečetí trestáno jako odboj D. XXXVIII. 15) D. XIII. 24) D. VII. a XI. — Uručení dálo se buď rukojmími aneb hypothekou. V pozdější době, když úřední povaha poručenství více do popředí vstupovala. a dohled vrchnoporučenský se zostřil, prolomena znenáhla všeobecná zásada. a připouštěna dle uvážení soudu t. zv. kauce juratorní, pouhá přísaha. (Ruber 233.)
54 Způsobilými přijati poručenství byli dle Koldína všichni, kdo sami pod poručenstvím nestáli. Vyloučeny byly ženy, mimo matku, 19) a snad i osoby stavu duchovního.20) Povinnost poručenství přijati, byla všeobecná. Pouze z důle- žitých příčin bylo lze poručenství ve dvou nedělích od nápadu poručenství odmítnouti před radou, která o závažnosti důvodů těch rozhodla.21) Složení přísahy poručenské Koldín ještě nezná, ale inventář a kauci před nastoupením uvádí. O inventář a zapečetění pozůstalosti starali se purgmistr a kon- šelé z povinnosti úřední hned, jakmile o úmrtí někoho se dověděli.22) Jen tenkráte, byla-li známa existence testamentu, nebyla opatření ta nutna; mohla však k žádostí kteréhokoliv příbuzného nastati. Inventář sestával z popisu všeho majetku movitého i nemovitého provedeného písařem přísežným v přítomnosti dvou neb více kon- šelů.23) Originál uložen u práva, opis dán do rukou poručníka. Jako důvod zřízení inventáře uvádí Koldín, aby podklad tvořil pro konečný počet poručníků a usnadnil úřední dohled nad jednáním poručenským. Kauce sproštěn byl pouze mocný poručník otcovský,24) ostatní všichni kauci složiti byli povinni. O výši její rozhodovala rada. praefertur et ipsi orphani eidem Blazconi et matri ipsorum praedictae aut liberis ipsorum pecunia praetacta percepta illud brazeatorium cum curia resignare more civili et hae intitulatio facta est in praesentia Nicolai dicti Rkel burgravii tunc nostri. 19) Ruber, Vormundschaftsrecht 199, to nevytýká; plyne to však již z názvu poručenství matky »tutela anomala« a odůvodnění jeho, »protože práva těch a takových i k těm věcem podobných prací ženám dotýkati se zbraňují.« (D. X.) 26) E. VIII. 21) D. XII. Důvody exkusační Koldín neuvádí, později přejaty v právu městském důvody práva obecného. (Ruber 208.) 22) D. XXI., C LVIII.; porušení pečetí trestáno jako odboj D. XXXVIII. 15) D. XIII. 24) D. VII. a XI. — Uručení dálo se buď rukojmími aneb hypothekou. V pozdější době, když úřední povaha poručenství více do popředí vstupovala. a dohled vrchnoporučenský se zostřil, prolomena znenáhla všeobecná zásada. a připouštěna dle uvážení soudu t. zv. kauce juratorní, pouhá přísaha. (Ruber 233.)
Strana 55
55 Tím tedy i v obou těchto institucích, které původně z ně- meckého práva do zemského přejaty a tu akkomodovány, zase zpětná recepce uspůsobených obou zřízení nastala. § 3. O vedení poručenství. Práva a povinnosti poručníkovy vztahují se jednak k osobě poručencově, jednak k jeho jmění. V římském právu1) péče o osobu poručencovu nebyla svěřena v první řadě poručníkovi. Výchova ponechávána obyčejně matce, nebo některému příbuznému, o čemž rozhodoval praetor s radou příbuzných. Tutor měl pouze dozor nad vychováním a povinnost poskytovati peněžité prostředky pro ně. O svolování ke sňatku nelze mluviti; neboť po dobu tutely byl sňatek věkem již vy- loučen, a curator minorum práva toho neměl. Ve příčině majetkové rozeznává římské právo jednak spolu- působení poručníka při právních jednáních, jednak správu. Přímé zastupování poručence poručníkem bylo staršímu právu úplně neznámo. Nemohl-li poručenec, nemaje ještě sedm let věku svého, jednati sám, jednal pro něho některý otrok jeho, nebo, nebylo-li ani to možno, vykonal poručník právní jednání jménem svým, a výsledek jeho přenesl na poručence. Pravidelně však jednal poručenec sám, a tutor schvaloval jednání to, přikládaje auctoritas svou; kdežto curator dodával pouhý konsens. Auctoritas tutoris byla k platnosti jednání nutná, consensus curatoris však nebyl nutný, nýbrž měl pouze za účel chrániti nezletilce před následky nerozvážnosti mladické. Jednání nesoucí se výhradně k tomu, aby jimi prospěchu nabyli, mohli nedospělci sami o své újmě předsebráti. Poručníkova správa jmění sirotčího označována výrazem admini- stratio. Poručník byl loco domini, maje všechna práva vlastníka a omezen jsa pouze povinností vésti poručenství ku prospěchu poru- 1) Heyrovský, System 988; Dernburg, Pandekten III., 89.
55 Tím tedy i v obou těchto institucích, které původně z ně- meckého práva do zemského přejaty a tu akkomodovány, zase zpětná recepce uspůsobených obou zřízení nastala. § 3. O vedení poručenství. Práva a povinnosti poručníkovy vztahují se jednak k osobě poručencově, jednak k jeho jmění. V římském právu1) péče o osobu poručencovu nebyla svěřena v první řadě poručníkovi. Výchova ponechávána obyčejně matce, nebo některému příbuznému, o čemž rozhodoval praetor s radou příbuzných. Tutor měl pouze dozor nad vychováním a povinnost poskytovati peněžité prostředky pro ně. O svolování ke sňatku nelze mluviti; neboť po dobu tutely byl sňatek věkem již vy- loučen, a curator minorum práva toho neměl. Ve příčině majetkové rozeznává římské právo jednak spolu- působení poručníka při právních jednáních, jednak správu. Přímé zastupování poručence poručníkem bylo staršímu právu úplně neznámo. Nemohl-li poručenec, nemaje ještě sedm let věku svého, jednati sám, jednal pro něho některý otrok jeho, nebo, nebylo-li ani to možno, vykonal poručník právní jednání jménem svým, a výsledek jeho přenesl na poručence. Pravidelně však jednal poručenec sám, a tutor schvaloval jednání to, přikládaje auctoritas svou; kdežto curator dodával pouhý konsens. Auctoritas tutoris byla k platnosti jednání nutná, consensus curatoris však nebyl nutný, nýbrž měl pouze za účel chrániti nezletilce před následky nerozvážnosti mladické. Jednání nesoucí se výhradně k tomu, aby jimi prospěchu nabyli, mohli nedospělci sami o své újmě předsebráti. Poručníkova správa jmění sirotčího označována výrazem admini- stratio. Poručník byl loco domini, maje všechna práva vlastníka a omezen jsa pouze povinností vésti poručenství ku prospěchu poru- 1) Heyrovský, System 988; Dernburg, Pandekten III., 89.
Strana 56
56 čencovu a jednati ve všem diligentia, quam suis. Jemu bylo starati se o to, aby jmění v onom stavu, v jakém bylo v době smrti otcovy, bylo zachováno. Hotové peníze měl půjčiti neb uložiti. Jinak ve správě vázán nebyl ničím. Později v době císařské vydány některé zákony, omezující poručníkovu moc disposiční. I mohl odtud pouze ona jednání volně předsebráti, která k obyčejné správě byla nezbytná. Jednání důležitosti větší, jmenovitě zcizení věcí poručencových, byla vá- zána na povolující dekret praetora. Povolení to vydáváno z důvodů nezbytnosti, zvláště pro předlužení. Jednání proti zákazu provedené bylo neplatné. Na splnění všech povinností, jmenovitě i k vynucení náhrady škody měl poručenec proti poručníkovi actionem tutelae directam. V starší době, kdy povinnosti poručníka ještě nebyly dosti přesně vymezeny, byla tu actio poenalis pro zpronevěru poručníkovu, tak řečená rationibus distrahendis. Vzájemných nároků domáhal se poručník actione tutelae contraria, která také směřovala na vy- dání honoráře, byl-li mu jaký ustanoven, ač všeobecné závaznosti k němu nebylo. V právu německém měl poručník nad osobou poručencovou právě tak jako nad jměním jeho »Gewere«,2) a mohl tudíž osobu jeho soudně vymáhati, byla-li mu někým zadržována. Právo to ovšem v roce a dni se promlčovalo. Následkem této své moci, rozhodoval poručník o výchově, zvláště o tom, má-li sirotek býti vychováván matkou či nikoli. Poručenec byl mu za všech okol- ností povinen poslušnost zachovávati,3) a mohl k tomu případně tresty býti donucen. Z některých příčin mohl i trest smrti a prodeje do otroctví nad poručencem, ovšem se svolením rady příbuzných, býti proveden. Spáchal-li kdokoliv přečin proti poručencovi, byla tím práva poručníkova porušena, a poručníku za to náleželo od- škodnění (compositio).4) Ke sňatku neb lépe řečeno zasnoubení se měl poručenec ve všech případech zapotřebí svolení poručníka,5) proti jehož nesvo- 2) Kraut, Vormundschaft I., 288; Rive, Vormundschaft I., 48, 72, 208; II., 34. Kraut I., 292. Kraut I., 329. 5) Kraut I., 323. *)
56 čencovu a jednati ve všem diligentia, quam suis. Jemu bylo starati se o to, aby jmění v onom stavu, v jakém bylo v době smrti otcovy, bylo zachováno. Hotové peníze měl půjčiti neb uložiti. Jinak ve správě vázán nebyl ničím. Později v době císařské vydány některé zákony, omezující poručníkovu moc disposiční. I mohl odtud pouze ona jednání volně předsebráti, která k obyčejné správě byla nezbytná. Jednání důležitosti větší, jmenovitě zcizení věcí poručencových, byla vá- zána na povolující dekret praetora. Povolení to vydáváno z důvodů nezbytnosti, zvláště pro předlužení. Jednání proti zákazu provedené bylo neplatné. Na splnění všech povinností, jmenovitě i k vynucení náhrady škody měl poručenec proti poručníkovi actionem tutelae directam. V starší době, kdy povinnosti poručníka ještě nebyly dosti přesně vymezeny, byla tu actio poenalis pro zpronevěru poručníkovu, tak řečená rationibus distrahendis. Vzájemných nároků domáhal se poručník actione tutelae contraria, která také směřovala na vy- dání honoráře, byl-li mu jaký ustanoven, ač všeobecné závaznosti k němu nebylo. V právu německém měl poručník nad osobou poručencovou právě tak jako nad jměním jeho »Gewere«,2) a mohl tudíž osobu jeho soudně vymáhati, byla-li mu někým zadržována. Právo to ovšem v roce a dni se promlčovalo. Následkem této své moci, rozhodoval poručník o výchově, zvláště o tom, má-li sirotek býti vychováván matkou či nikoli. Poručenec byl mu za všech okol- ností povinen poslušnost zachovávati,3) a mohl k tomu případně tresty býti donucen. Z některých příčin mohl i trest smrti a prodeje do otroctví nad poručencem, ovšem se svolením rady příbuzných, býti proveden. Spáchal-li kdokoliv přečin proti poručencovi, byla tím práva poručníkova porušena, a poručníku za to náleželo od- škodnění (compositio).4) Ke sňatku neb lépe řečeno zasnoubení se měl poručenec ve všech případech zapotřebí svolení poručníka,5) proti jehož nesvo- 2) Kraut, Vormundschaft I., 288; Rive, Vormundschaft I., 48, 72, 208; II., 34. Kraut I., 292. Kraut I., 329. 5) Kraut I., 323. *)
Strana 57
57 lení mohl se odvolati k rozhodnutí příbuzných, kteří uváživše dů- vody poručníkem uváděné definitivně o zasnoubení rozhodli. O jednání poručenském platila zásada: »nedospělé dítě nemůže ani svým jednáním a opomenutím, pokud nejde o delikty, sobě škoditi a se zavazovati, ani jednáním a opomenutím osob jiných, počítajíc v to otce a poručníka, býti poškozeno a zavázáno tou měrou, aby nebylo s to po dosažení dospělosti, ale ne dříve, v roce a dni, všechna zmíněná jednání odvolati, a v téže lhůtě opomenutí napraviti.«6) Nestalo-li se tak, nábylo jednání úplné platnosti; a nerozhodovalo, jednal-li poručník sám, nebo dítě se souhlasem svého poručníka aneb i se souhlasem příbuzných. Zcizení dovoleno bylo7) z nutné potřeby pro výživu dítěte, k placení dluhů, k provedení dělby statku společného, a za účelem koupě lepšího objektu. Později nejprvé ve švábském, potom i v saském právu zcizování jmění poručencova stalo se vůbec dovoleným,8) k čemuž bylo za- potřebí pouze vlastního jednání poručence se schválením poruční- kovým a eventuálně svolením příbuzných. Ve správě jmění?) nutno lišiti: Buď matka, přežila-li otce, měla nárok na celé jmění a vedla tudíž i jeho správu, poskytujíc pouze sirotku výživu, a stojíc proto pod dohledem poručníkovým; nebo, neměla-li matka toho práva, či nepřežila-li otce, náležela správa poručníkovi. V případě tom měl poručník postavení volné, mohl dle své vůle hospodařiti a vše si zaříditi, vázán jsa pouze prospěchem sirotků. Hotové peníze ukládal, dluhy platil, pohle- dávky vybíral. Poručník byl povinen občas účty ze svého úřadování sklá- dati.10) Právo účty požadovati měl dle saského práva pouze nej- bližší příbuzný, dle ostatních a také dle pozdějšího práva saského vůbec příbuzní, kteří i z toho konečně úřady veřejnými vytlačeni byli. Účty skládány ročně, neb dvakrát za rok, nebo v periodách oprávněným volně stanovovaných. *) Kraut II., 4. Kraut II., 19; Rive I., 39, 69, 203; II., 42; III. 48. 8) Kraut II., 24, Stobbe-Lehman IV., 544; Heusler II., 497. 8) Kraut I1, 32; Rive I., 30, 58, 194; II., 23; III., 16; Stobbe-Lehmann IV., 549; Heusler II., 496. 1°) Kraut II., 48.
57 lení mohl se odvolati k rozhodnutí příbuzných, kteří uváživše dů- vody poručníkem uváděné definitivně o zasnoubení rozhodli. O jednání poručenském platila zásada: »nedospělé dítě nemůže ani svým jednáním a opomenutím, pokud nejde o delikty, sobě škoditi a se zavazovati, ani jednáním a opomenutím osob jiných, počítajíc v to otce a poručníka, býti poškozeno a zavázáno tou měrou, aby nebylo s to po dosažení dospělosti, ale ne dříve, v roce a dni, všechna zmíněná jednání odvolati, a v téže lhůtě opomenutí napraviti.«6) Nestalo-li se tak, nábylo jednání úplné platnosti; a nerozhodovalo, jednal-li poručník sám, nebo dítě se souhlasem svého poručníka aneb i se souhlasem příbuzných. Zcizení dovoleno bylo7) z nutné potřeby pro výživu dítěte, k placení dluhů, k provedení dělby statku společného, a za účelem koupě lepšího objektu. Později nejprvé ve švábském, potom i v saském právu zcizování jmění poručencova stalo se vůbec dovoleným,8) k čemuž bylo za- potřebí pouze vlastního jednání poručence se schválením poruční- kovým a eventuálně svolením příbuzných. Ve správě jmění?) nutno lišiti: Buď matka, přežila-li otce, měla nárok na celé jmění a vedla tudíž i jeho správu, poskytujíc pouze sirotku výživu, a stojíc proto pod dohledem poručníkovým; nebo, neměla-li matka toho práva, či nepřežila-li otce, náležela správa poručníkovi. V případě tom měl poručník postavení volné, mohl dle své vůle hospodařiti a vše si zaříditi, vázán jsa pouze prospěchem sirotků. Hotové peníze ukládal, dluhy platil, pohle- dávky vybíral. Poručník byl povinen občas účty ze svého úřadování sklá- dati.10) Právo účty požadovati měl dle saského práva pouze nej- bližší příbuzný, dle ostatních a také dle pozdějšího práva saského vůbec příbuzní, kteří i z toho konečně úřady veřejnými vytlačeni byli. Účty skládány ročně, neb dvakrát za rok, nebo v periodách oprávněným volně stanovovaných. *) Kraut II., 4. Kraut II., 19; Rive I., 39, 69, 203; II., 42; III. 48. 8) Kraut II., 24, Stobbe-Lehman IV., 544; Heusler II., 497. 8) Kraut I1, 32; Rive I., 30, 58, 194; II., 23; III., 16; Stobbe-Lehmann IV., 549; Heusler II., 496. 1°) Kraut II., 48.
Strana 58
58 Zásady ty platily ovšem pouze, nebylo-li poručenství tutela usufructuaria,11) neboť v tom případě poručník podržoval výtěžek jmění poručencova, zbývající po nákladu na osobu poručencovou pro sebe. V Rakousích starost o osobu12) a výchovu sirotků příslušela výhradně matce, která v právu svém obmezena byla pouze do- zorem zemského maršálka. Později i tam vliv poručníka více se uplatnil. Zápověď manželství u nezletilců13) byla jako impedi- mentum impediens vždy v platnosti. Ve správě majetkové14) jednával právě tak poručník samo- statně, jako jindy zase poručenec se schválením poručníkovým. O schvalování smluv obligačních úřadem vrchnoporučenským ne- bylo tu řeči. Za to při správě dlouho značný vliv zůstal pří- buzným15). Jinak právo rakouské shoduje se v celku s ustanovením práva německého a obecného. 1. České právo zemské. Poručník zaujímaje dle našeho práva postavení více méně po- dobné otcovu, neobmezoval se jako kdysi v římském právu na udělování tutoris auctoritatem aneb jako v starém německém na zastupování poručence se zbraní v ruce a před soudem, nýbrž staral se o dobro poručencovo ve všech okolnostech životních. I jevilo se postavení jeho v celku asi takto: 1. V první řadě byla péče o sirotky samé, o jich výchovu, výživu a přípravu pro budoucí život. Byla-li matka na živu, po- nechávána větší část této starosti jí, a sirotci u ní zůstávali, zač se jí dostávalo určité peněžní náhrady.1) Nebyla-li matka živa, nebo nebylo-li lze se na ní spolehnouti,2) bydlili sirotci u poruč- 11) Kraut II., 54. Chorinský, 168. Chorinský, 179. 14) Chorinský, 206. 15) Chorinský, 241; Schenk, 265 a 266. 1) Záp. Žer. I., 95; 117—120. — Domáhání se penězina výchovu srovnej Záp. Žer. I., 60. — V starší době tomu však tak nebylo, tu poručník pravi- delně sirotka měl sám. 2) V případě tom bylo zapotřebí usnesení soudu zemského. 12) 13)
58 Zásady ty platily ovšem pouze, nebylo-li poručenství tutela usufructuaria,11) neboť v tom případě poručník podržoval výtěžek jmění poručencova, zbývající po nákladu na osobu poručencovou pro sebe. V Rakousích starost o osobu12) a výchovu sirotků příslušela výhradně matce, která v právu svém obmezena byla pouze do- zorem zemského maršálka. Později i tam vliv poručníka více se uplatnil. Zápověď manželství u nezletilců13) byla jako impedi- mentum impediens vždy v platnosti. Ve správě majetkové14) jednával právě tak poručník samo- statně, jako jindy zase poručenec se schválením poručníkovým. O schvalování smluv obligačních úřadem vrchnoporučenským ne- bylo tu řeči. Za to při správě dlouho značný vliv zůstal pří- buzným15). Jinak právo rakouské shoduje se v celku s ustanovením práva německého a obecného. 1. České právo zemské. Poručník zaujímaje dle našeho práva postavení více méně po- dobné otcovu, neobmezoval se jako kdysi v římském právu na udělování tutoris auctoritatem aneb jako v starém německém na zastupování poručence se zbraní v ruce a před soudem, nýbrž staral se o dobro poručencovo ve všech okolnostech životních. I jevilo se postavení jeho v celku asi takto: 1. V první řadě byla péče o sirotky samé, o jich výchovu, výživu a přípravu pro budoucí život. Byla-li matka na živu, po- nechávána větší část této starosti jí, a sirotci u ní zůstávali, zač se jí dostávalo určité peněžní náhrady.1) Nebyla-li matka živa, nebo nebylo-li lze se na ní spolehnouti,2) bydlili sirotci u poruč- 11) Kraut II., 54. Chorinský, 168. Chorinský, 179. 14) Chorinský, 206. 15) Chorinský, 241; Schenk, 265 a 266. 1) Záp. Žer. I., 95; 117—120. — Domáhání se penězina výchovu srovnej Záp. Žer. I., 60. — V starší době tomu však tak nebylo, tu poručník pravi- delně sirotka měl sám. 2) V případě tom bylo zapotřebí usnesení soudu zemského. 12) 13)
Strana 59
59 níka,3) a tento byl povinen o ně starati se lépe než o děti své vlastní.4) 2. Poručník svoloval k uzavření sňatku poručenců právě tak jako otec,5) ač i příbuzní vystupují v té příčině do popředí, jak níže uvedeme.6) Nedbala-li dcera7) tohoto přivolení při sňatku, stihal ji trest jednak majetkový, ztrácela veškeren svůj majetek, jednak dle Maj. Carolina i trest smrti;8) než poslední ustanovení nenalézáme v žádném jiném pramenu dosvědčeno. Ostatní prameny mluví jen o ztrátách majetkových,3) jmenovitě věna.10) Proti libovůli poručníků chráněni byli sirotci hned od doby 3) Pravidelně obsahovalo ustanovení poručníka výrazy, které tomu zřejmě nasvědčují »liberos tuendos«, »committit tutori« a p. — Srov. shora. Poručník měl pak zvláštní žalobu na vydání sirotka, byl-li mu tento někým zadržován. Kn. Rožm. 188. C J. B. II., 2. Formae querel. 24 a 66; zř. 1549 J. 14. — Lib. cit. I., 98, 404. 4) »... . o sirotky se věrně starati, je k dobrému vésti tak jako své děti vlastní a mnohem pilněji.« Všehrd V., 43, 1. 5) Ruber je toho mínění, že právo to příslušelo mu pouze vůči sirotkům ženským, dovolávaje se, že prameny neuvádějí ho nikdy o synu. Avšak usne- sení z r. 1497 (R. T. II., 488): »než jestliže by se oženil s radou otce svého a přátel svých, tehdy otec má jej slušně opatřiti,« zdá se nasvědčovati, že i při synech neoddělených bylo zapotřebí svolení k sňatku, neměl-li stížen býti zmíněný jistými nevýhodami. s) Srov. § 5 o vrchním poručenství, také článek náš ve Sborníku 1904, str. 191 a n. 7) Vdova ovšem mohla pojmouti, koho chtěla, nejsouc vázána na nikoho, t. j. nestihal ji trest, ztrácela však přece věno. C. J. B. II., 2. Řád práva zem. 85. 8) Že ustanovení Maj. Car. 85 bylo v platnosti, rozhoduje se jak Brandl, Postavení ženského pohlaví, str. 774, tak Ruber, Vormundschaftsrecht 41. — Tomu zdá se nasvědčovati i svrchu zmíněné ustanovení Řádu práva zem- ského čl 85 a také Kn. Tov. 165, která praví: »Také ač by která děvečka sama se vdala neb bez otcovy neb jiných přátel vuole, neb sirotek bez svých poručníkuov aneb s kým ušla, by pak i mateřina vuole byla, o svůj statek přijde a k čemu právo jměla, a ten ktož k němu právo jmíti bude, jej vezme a nad niem i nad nie se pomsta stane, jako obyčej v zemi« Toto slovo »pomsta« možno jen vztahovati na podobný obyčej, o jakém mluví Maj. Car. 3) C. J. B. III., 2., 159 a 163; R. T. II., 488. — Zř. Vl. 490 a 516, zř. 1549 F. 17 a 19; zř. 1564 J. 59. 10) »Též také vdala-li by se panna bez otcovy, bez bratra svého, bez strýce nebo bez poručníka svého vóle, své věno ztratí.« Všehrd VI., 7, 6.
59 níka,3) a tento byl povinen o ně starati se lépe než o děti své vlastní.4) 2. Poručník svoloval k uzavření sňatku poručenců právě tak jako otec,5) ač i příbuzní vystupují v té příčině do popředí, jak níže uvedeme.6) Nedbala-li dcera7) tohoto přivolení při sňatku, stihal ji trest jednak majetkový, ztrácela veškeren svůj majetek, jednak dle Maj. Carolina i trest smrti;8) než poslední ustanovení nenalézáme v žádném jiném pramenu dosvědčeno. Ostatní prameny mluví jen o ztrátách majetkových,3) jmenovitě věna.10) Proti libovůli poručníků chráněni byli sirotci hned od doby 3) Pravidelně obsahovalo ustanovení poručníka výrazy, které tomu zřejmě nasvědčují »liberos tuendos«, »committit tutori« a p. — Srov. shora. Poručník měl pak zvláštní žalobu na vydání sirotka, byl-li mu tento někým zadržován. Kn. Rožm. 188. C J. B. II., 2. Formae querel. 24 a 66; zř. 1549 J. 14. — Lib. cit. I., 98, 404. 4) »... . o sirotky se věrně starati, je k dobrému vésti tak jako své děti vlastní a mnohem pilněji.« Všehrd V., 43, 1. 5) Ruber je toho mínění, že právo to příslušelo mu pouze vůči sirotkům ženským, dovolávaje se, že prameny neuvádějí ho nikdy o synu. Avšak usne- sení z r. 1497 (R. T. II., 488): »než jestliže by se oženil s radou otce svého a přátel svých, tehdy otec má jej slušně opatřiti,« zdá se nasvědčovati, že i při synech neoddělených bylo zapotřebí svolení k sňatku, neměl-li stížen býti zmíněný jistými nevýhodami. s) Srov. § 5 o vrchním poručenství, také článek náš ve Sborníku 1904, str. 191 a n. 7) Vdova ovšem mohla pojmouti, koho chtěla, nejsouc vázána na nikoho, t. j. nestihal ji trest, ztrácela však přece věno. C. J. B. II., 2. Řád práva zem. 85. 8) Že ustanovení Maj. Car. 85 bylo v platnosti, rozhoduje se jak Brandl, Postavení ženského pohlaví, str. 774, tak Ruber, Vormundschaftsrecht 41. — Tomu zdá se nasvědčovati i svrchu zmíněné ustanovení Řádu práva zem- ského čl 85 a také Kn. Tov. 165, která praví: »Také ač by která děvečka sama se vdala neb bez otcovy neb jiných přátel vuole, neb sirotek bez svých poručníkuov aneb s kým ušla, by pak i mateřina vuole byla, o svůj statek přijde a k čemu právo jměla, a ten ktož k němu právo jmíti bude, jej vezme a nad niem i nad nie se pomsta stane, jako obyčej v zemi« Toto slovo »pomsta« možno jen vztahovati na podobný obyčej, o jakém mluví Maj. Car. 3) C. J. B. III., 2., 159 a 163; R. T. II., 488. — Zř. Vl. 490 a 516, zř. 1549 F. 17 a 19; zř. 1564 J. 59. 10) »Též také vdala-li by se panna bez otcovy, bez bratra svého, bez strýce nebo bez poručníka svého vóle, své věno ztratí.« Všehrd VI., 7, 6.
Strana 60
60 nejstarší králem a soudem zemským.11) Panovníci, jak se zdá, často zneužívali tohoto svého práva, a příbuzní a poručníci těžce nesli zasahání to ve svou moc. Proto slibuje Sigmund r. 1436: »Také my nechcem žádných sirotków wdáwati ani k prosbě, qui sic, bez přátelské a poručníków dobré wuole.« 12) Zřízení Vladislavské definitivně připustilo odvolání se od vůle poručníkovy ke králi a soudu;13) a následující zřízení vesměs ustanovení toho se při- držela, vyžadujíce ke sňatku sirotků svolení poručníka a přátel, eventuálně rozhodnutí krále, soudu a hejtmana zemského. Na Moravě sirotci byli v manželství proseni od soudu zem- ského samého, nebylo-li zde poručníka otcem stanoveného.14) Nejdůležitější starostí poručníkovou byla péče o jmění poru- čenců. V nejstarší době, kdy ještě poručenství nebylo vlastně ku prospěchu poručence, nýbrž spíše ku prospěchu poručníka, kde nešlo o to, aby jmění zachováno bylo sirotku, nýbrž aby zacho- váno bylo příbuzným, osobám, které eventuálně po něm nárok na ně měly, byl poručník pánem neobmezeným. Mohl nejen volně správu jeho vésti, ale i je zatížiti, zastaviti, zciziti.15) 11) Maj. Car., č 109. 12) A. III., 448, odstavec 16. 13) Čl. 492 — Dcera i plnoletá podléhala při provdání vlivu přátel, ano i poručníka. Jen tak vysvětluje se ustanovení, zř. 1549 F. 17. 14) »Nebo ten pořádek se zachovává, aby se sirotci, o nichž otec žádného pořízení neučinil, od soudu vyprošováni bývali. Dána mu odpověď, co sobě koli při panu Frydrychovi z Náchoda (jakož tomu, kterýž statek těch sirotkův ručiv je sobě od soudu poručené má) a při jiných přátelích objedná, že JM. proti tomu býti neráčí.« Záp. Žer. I., 100. 15) R. T. I., 426, 471, 559, 571, 575, 593 a j. »... Ego Conradus de Troyanow natus Gregorii militis olym de Herslag tutor legittimus orphanorum Jesconis piememorie dicti Swietlyk recognosco universis et singulis tenore presencium tam presentibus quam futuris, quibus nosse fuerit oportunum seu presens scriptum ostensum, quod bona cum deli- beratione sana mente et maturo amicorum meorum consilio propter utilitatem et commune bonum orphanorum cupiens omnia et singula dampna, que ipsis solucionis dotalicii causa possent evinire...« Prodává jich ves. Slibuje se. »... Eciam indivii omnes simul nos disbrigatores iam dicti promittimus sub fidei nostre obligacione et conscientia, si orphani pre- scripti ad annos cum creuerint et deuenerint maturos, proprio motu vel Induccione cuiuscunque pro bonis huiusmodi ipsum abbatem et con- ventum inquietarunt modo quocunque vel inquietare vellent...« Slibuje je tři léta chrániti.
60 nejstarší králem a soudem zemským.11) Panovníci, jak se zdá, často zneužívali tohoto svého práva, a příbuzní a poručníci těžce nesli zasahání to ve svou moc. Proto slibuje Sigmund r. 1436: »Také my nechcem žádných sirotków wdáwati ani k prosbě, qui sic, bez přátelské a poručníków dobré wuole.« 12) Zřízení Vladislavské definitivně připustilo odvolání se od vůle poručníkovy ke králi a soudu;13) a následující zřízení vesměs ustanovení toho se při- držela, vyžadujíce ke sňatku sirotků svolení poručníka a přátel, eventuálně rozhodnutí krále, soudu a hejtmana zemského. Na Moravě sirotci byli v manželství proseni od soudu zem- ského samého, nebylo-li zde poručníka otcem stanoveného.14) Nejdůležitější starostí poručníkovou byla péče o jmění poru- čenců. V nejstarší době, kdy ještě poručenství nebylo vlastně ku prospěchu poručence, nýbrž spíše ku prospěchu poručníka, kde nešlo o to, aby jmění zachováno bylo sirotku, nýbrž aby zacho- váno bylo příbuzným, osobám, které eventuálně po něm nárok na ně měly, byl poručník pánem neobmezeným. Mohl nejen volně správu jeho vésti, ale i je zatížiti, zastaviti, zciziti.15) 11) Maj. Car., č 109. 12) A. III., 448, odstavec 16. 13) Čl. 492 — Dcera i plnoletá podléhala při provdání vlivu přátel, ano i poručníka. Jen tak vysvětluje se ustanovení, zř. 1549 F. 17. 14) »Nebo ten pořádek se zachovává, aby se sirotci, o nichž otec žádného pořízení neučinil, od soudu vyprošováni bývali. Dána mu odpověď, co sobě koli při panu Frydrychovi z Náchoda (jakož tomu, kterýž statek těch sirotkův ručiv je sobě od soudu poručené má) a při jiných přátelích objedná, že JM. proti tomu býti neráčí.« Záp. Žer. I., 100. 15) R. T. I., 426, 471, 559, 571, 575, 593 a j. »... Ego Conradus de Troyanow natus Gregorii militis olym de Herslag tutor legittimus orphanorum Jesconis piememorie dicti Swietlyk recognosco universis et singulis tenore presencium tam presentibus quam futuris, quibus nosse fuerit oportunum seu presens scriptum ostensum, quod bona cum deli- beratione sana mente et maturo amicorum meorum consilio propter utilitatem et commune bonum orphanorum cupiens omnia et singula dampna, que ipsis solucionis dotalicii causa possent evinire...« Prodává jich ves. Slibuje se. »... Eciam indivii omnes simul nos disbrigatores iam dicti promittimus sub fidei nostre obligacione et conscientia, si orphani pre- scripti ad annos cum creuerint et deuenerint maturos, proprio motu vel Induccione cuiuscunque pro bonis huiusmodi ipsum abbatem et con- ventum inquietarunt modo quocunque vel inquietare vellent...« Slibuje je tři léta chrániti.
Strana 61
61 Když však právní názor se změnil, a poručenství přestalo býti zdrojem příjmů, a stalo se institucí ve prospěch poručence zří- zenou a působící, bylo nutno obmeziti poručníka v jeho moci disposiční. Od té doby lišeny dvě skupiny poručníků, a to mocní poručníci otcovští a kategorie ostatních. Mocný 16) poručník měl tutéž moc, jako otec sám. Byl sice po názoru obecném vázán jednati ve prospěch sirotků, nekřivditi jim, rozmnožovati jich jmění, jak samo ustanovení poručníka za- časté výslovně toho žádalo; 17) avšak nemaje konečně jiné povinnosti než, aby statek poručenci, až dojde let, postoupil, mohl volně jinak nakládati statkem, beze všeho schválení se strany soudu.18) Prvotně alespoň, jak se zdá, bylo zatížení věnem vyloučeno; 19) ale později i to obmezení odpadlo a poručník takový v právu disposičním úplně otci na roveň jest postaven (tutela usufructuaria).20) Ovšem Pangerl, Hohenfurth 153, z r. 1372. Podobně i CMXIV., č. 22 z r. 1408 obsahuje prodej soudu, pouze poruč- níkem provedený s klausulí: »und ich obgenanter Jan von Hödicz gelob für mich und die egenanten Kinder meines pruders Sigmund und Zavisch in guten treuen alles, das vor geschriben stet, stete und veste zu halden an alle widerrede.« 16) Otec mohl však také ustanoviti poručníka »věrně«, a tento byl pak povinen účty skládati a nemohl tudíž neobmezeně a volně nakládati statkem sirotčím. Všehrd V., 35 a 36; Kn. Tov. 98; Kn. Drn. 74. Rozdílu toho v starší době nebylo. Poručník otcovský byl vždy mocný. Ondřej z Dubé, čl. 75. C. J. B. II., 2, 378. 17) Srov. shora zápisy poručenství, kde výslovně se to uvádí. 18) »Jsú také mocní poručníci, proto, že moc mají statek sirotčí spravo- vati, opatrovati, zlepšovati, množiti, sirotčího dobývati. Mají také moci statek sirotčí zapsati, prodati i odciziti pro lepšie sirotcie.« Všehrd V., 35, 5. — »Neb stojí-li v poručenstvie mocným poručníkem, že jej činie, tu jeho sirotkóm a dětem muož utratiti i zavésti mocně, jako sám otec jich, neb bratr starší nedielný.« Kn. Tov. 98. Kn. Drn. 74. Poručník otcovský muože statek sirotčí prodati, zapsati a odciziti, tak jako otec neb sirotek; a jakýkoli jej zapíše, tak má moc. C. J. B. II., 2, 40. — R. T. II., 519. Takový prodej srov. 1 CM. IX., č. 335 z r. 1364. Podobně i Landtafel, Brno VI., 620, Olomouc I., 689; II. 204. 19) »Poručník každý dskami jest sirotkóv i jich zbožie do jich let tak mocen, jak sám otec, prodati, zapsati, obrátiti k své vóli, kromě věnovati nemóže« Ondřej z Dubé § 75. C. J. B. II., 2, 378; Všehrd V., 36, 2. 20) Ještě »Officium circa tabulas terrae« vylučuje: »Pater commissarius aliquorum orphanorum in hereditatibus orphanorum eorundem dotare non
61 Když však právní názor se změnil, a poručenství přestalo býti zdrojem příjmů, a stalo se institucí ve prospěch poručence zří- zenou a působící, bylo nutno obmeziti poručníka v jeho moci disposiční. Od té doby lišeny dvě skupiny poručníků, a to mocní poručníci otcovští a kategorie ostatních. Mocný 16) poručník měl tutéž moc, jako otec sám. Byl sice po názoru obecném vázán jednati ve prospěch sirotků, nekřivditi jim, rozmnožovati jich jmění, jak samo ustanovení poručníka za- časté výslovně toho žádalo; 17) avšak nemaje konečně jiné povinnosti než, aby statek poručenci, až dojde let, postoupil, mohl volně jinak nakládati statkem, beze všeho schválení se strany soudu.18) Prvotně alespoň, jak se zdá, bylo zatížení věnem vyloučeno; 19) ale později i to obmezení odpadlo a poručník takový v právu disposičním úplně otci na roveň jest postaven (tutela usufructuaria).20) Ovšem Pangerl, Hohenfurth 153, z r. 1372. Podobně i CMXIV., č. 22 z r. 1408 obsahuje prodej soudu, pouze poruč- níkem provedený s klausulí: »und ich obgenanter Jan von Hödicz gelob für mich und die egenanten Kinder meines pruders Sigmund und Zavisch in guten treuen alles, das vor geschriben stet, stete und veste zu halden an alle widerrede.« 16) Otec mohl však také ustanoviti poručníka »věrně«, a tento byl pak povinen účty skládati a nemohl tudíž neobmezeně a volně nakládati statkem sirotčím. Všehrd V., 35 a 36; Kn. Tov. 98; Kn. Drn. 74. Rozdílu toho v starší době nebylo. Poručník otcovský byl vždy mocný. Ondřej z Dubé, čl. 75. C. J. B. II., 2, 378. 17) Srov. shora zápisy poručenství, kde výslovně se to uvádí. 18) »Jsú také mocní poručníci, proto, že moc mají statek sirotčí spravo- vati, opatrovati, zlepšovati, množiti, sirotčího dobývati. Mají také moci statek sirotčí zapsati, prodati i odciziti pro lepšie sirotcie.« Všehrd V., 35, 5. — »Neb stojí-li v poručenstvie mocným poručníkem, že jej činie, tu jeho sirotkóm a dětem muož utratiti i zavésti mocně, jako sám otec jich, neb bratr starší nedielný.« Kn. Tov. 98. Kn. Drn. 74. Poručník otcovský muože statek sirotčí prodati, zapsati a odciziti, tak jako otec neb sirotek; a jakýkoli jej zapíše, tak má moc. C. J. B. II., 2, 40. — R. T. II., 519. Takový prodej srov. 1 CM. IX., č. 335 z r. 1364. Podobně i Landtafel, Brno VI., 620, Olomouc I., 689; II. 204. 19) »Poručník každý dskami jest sirotkóv i jich zbožie do jich let tak mocen, jak sám otec, prodati, zapsati, obrátiti k své vóli, kromě věnovati nemóže« Ondřej z Dubé § 75. C. J. B. II., 2, 378; Všehrd V., 36, 2. 20) Ještě »Officium circa tabulas terrae« vylučuje: »Pater commissarius aliquorum orphanorum in hereditatibus orphanorum eorundem dotare non
Strana 62
62 mohl otec poručníkovi obmezení a výminky ustanoviti, které potom v plné platnosti zůstávaly.21) Druhá kategorie poručníků, všichni mimo mocného otcovského i se starším bratrem,22) měla zapotřebí k důležitějšímu jednání disposičnímu se jměním poručencovým svolení a intervence soudu a panovníka,23) které udělováno pouze z důvodů důležitých, zvláště šlo-li o prodej z předlužení.24) V Čechách ani po tomto svolení nemohl poručník statek svým jménem prodati, nýbrž král z té příčiny »na čas« udělil sirotku zletilost, tento prodal statek a vracel se potom zase ihned pod poručenskou moc;25) na Mo- ravě toho třeba nebylo, tam postaral se o vklad statku takto pro- daného poručník aneb hejtman zemský.26) Nejčastěji intervenovali při podobných prodejích i přátelé a příbuzní nejbližší.27) potest, sed potest eandem obligace uel uendere,« ale dodává již »posset etiam dotare, sed dotalicium non tenet, nisi ponet disbrigatores«, č. 179; С. J. В. II., 2, 282. Skutečné umístění věna srov. R T. I., 560; Landtafel, Olomouc I., 51; Brno IV., 369; zvláště Brno II., 98: »Philip de Jacubow nomine tutorio orphanorum domini Arcleby de Heraltycz domino Boczconi et eius fratribus de Gewyssowycz quidquid habent dicti pueri in villa Cupczicz cum pleno iure et singulis pertinenciis siluis pratis pascuis in CXXVIII. marcis racione dotalicii obligacio.« 21) »Než který by poručník otcovský s vymienkami učiněn byl, a na se to poručenstvíe přijal, ten se zachovej podle vymienky té, kteráž v poručenstvie položena jest.« R. T. II., 519. 23) Dle Ondřeje z Dubé (§ 117; C. J. B. II., 2, 385) byla otázka ta mezi pány spornou. Patrně se zde déle než kde jinde udržel názor starší o vol- nosti jednání (také ještě v Kn. Tov. 98), ale i tu praktičtější a spravedlivější konečně nabyl vrchu. Srov. již Kn. Tov. 150; Záp. Žer. I., 159; zř. 1516, XVI.; zř. 1530; čl. 166; 1549 F. 23. 25) C. J. B. III., 2, 160; R. T. I., 151. »Poručník králem JMti daný neb příbuzenstvím, ježto statek urukuje, nemá prodávati statku sirotčího bez zvláštního provolání krále JMti, pánuowa wládyk z plného soudu.« Zř. Vl. 485 a 502; z r. 1549 F. 16; 1564 J. 57; Kn. Tov. 162; Kn. Drn. 75, z r. 1516, XIV.; Záp. Žer. I., 167. 24) R. T. II., 435; Záp. Žer. I., 40. 25) Všehrd V., 45, 1. — R. T. II., 316, 327, 420. 26) Formulář z r. 1612; fol. 1b a 21b; podobně formulář u Demutha str. 130; Landtafel, Olomouc X., 820. 27) Srov. § 5. Vrchní poručenství.
62 mohl otec poručníkovi obmezení a výminky ustanoviti, které potom v plné platnosti zůstávaly.21) Druhá kategorie poručníků, všichni mimo mocného otcovského i se starším bratrem,22) měla zapotřebí k důležitějšímu jednání disposičnímu se jměním poručencovým svolení a intervence soudu a panovníka,23) které udělováno pouze z důvodů důležitých, zvláště šlo-li o prodej z předlužení.24) V Čechách ani po tomto svolení nemohl poručník statek svým jménem prodati, nýbrž král z té příčiny »na čas« udělil sirotku zletilost, tento prodal statek a vracel se potom zase ihned pod poručenskou moc;25) na Mo- ravě toho třeba nebylo, tam postaral se o vklad statku takto pro- daného poručník aneb hejtman zemský.26) Nejčastěji intervenovali při podobných prodejích i přátelé a příbuzní nejbližší.27) potest, sed potest eandem obligace uel uendere,« ale dodává již »posset etiam dotare, sed dotalicium non tenet, nisi ponet disbrigatores«, č. 179; С. J. В. II., 2, 282. Skutečné umístění věna srov. R T. I., 560; Landtafel, Olomouc I., 51; Brno IV., 369; zvláště Brno II., 98: »Philip de Jacubow nomine tutorio orphanorum domini Arcleby de Heraltycz domino Boczconi et eius fratribus de Gewyssowycz quidquid habent dicti pueri in villa Cupczicz cum pleno iure et singulis pertinenciis siluis pratis pascuis in CXXVIII. marcis racione dotalicii obligacio.« 21) »Než který by poručník otcovský s vymienkami učiněn byl, a na se to poručenstvíe přijal, ten se zachovej podle vymienky té, kteráž v poručenstvie položena jest.« R. T. II., 519. 23) Dle Ondřeje z Dubé (§ 117; C. J. B. II., 2, 385) byla otázka ta mezi pány spornou. Patrně se zde déle než kde jinde udržel názor starší o vol- nosti jednání (také ještě v Kn. Tov. 98), ale i tu praktičtější a spravedlivější konečně nabyl vrchu. Srov. již Kn. Tov. 150; Záp. Žer. I., 159; zř. 1516, XVI.; zř. 1530; čl. 166; 1549 F. 23. 25) C. J. B. III., 2, 160; R. T. I., 151. »Poručník králem JMti daný neb příbuzenstvím, ježto statek urukuje, nemá prodávati statku sirotčího bez zvláštního provolání krále JMti, pánuowa wládyk z plného soudu.« Zř. Vl. 485 a 502; z r. 1549 F. 16; 1564 J. 57; Kn. Tov. 162; Kn. Drn. 75, z r. 1516, XIV.; Záp. Žer. I., 167. 24) R. T. II., 435; Záp. Žer. I., 40. 25) Všehrd V., 45, 1. — R. T. II., 316, 327, 420. 26) Formulář z r. 1612; fol. 1b a 21b; podobně formulář u Demutha str. 130; Landtafel, Olomouc X., 820. 27) Srov. § 5. Vrchní poručenství.
Strana 63
63 Jednání proti tomuto zákazu podniknuté nebylo neplatné nýbrž pouze naříkatelné v létech zemských od let dospělosti sirotků. Nechali-li sirotci léta ta projíti, nemohli více jednání naří- kati, a toto plné platnosti nabylo.28) Proto sliboval poručník, pro- dávaje takto, správu tři léta a šest neděl od let sirotčích.29) 4. Peněz hotových v první řadě použito bývalo k zaplacení dluhů, pohledávek, věna atd. Co zbývalo, bylo odevzdáno poruč- níku k opatrování, spolu se všemi věcmi movitými.30) Poručník byl povinen věci ty, dostatečně uručiti a o jich seznam se postarati, podle něhož by jednou sirotku let došedšímu zase vydány býti mohly.31) Na Moravě bylo starostí hejtmana zemského o movitosti sirotčí dbáti a o jich bezpečné uložení se postarati. 32) Peníze sirotčí mohly pouze na dobrou jistotu býti zapůjčny.33) Hejtmanu zemskému náležela i zvláštní péče ohledně sirotků »purkrechtních« t. j. sirotků, jímž purkrecht náležel. Statky takové pravidelně bý- valy prodávány — o projednání samo staraly se místní úřady vrchnostenské — a po zaplacení břemen zbytek uložen. Hejtmanu bylo pak přihlížeti k tomu, aby tento zbytek sirotkům nebyl za- šantročen, a v čas vydán.34) 28) »Kdož by kolivěk statek sirotčie nemaje k němu práva, odcizil a jej zapsal, potom sirotek přijda k letóm spravedlivým a potom že by odporu nevložil proti tomu ve třech letech a v XVIII. nedělích a právem toho ne- hleděl, že též své právo promlčí ...« R. T. II., 522; Zř. Vl. 222; 1549 E. 39; 1564 D. 41. Podobně R. T. I., 125, 130; II. 66; lib. cit. I., 292. 29) »Arnust de P. pater commissarius... (prodává) hereditatem ipsorum orphanorum ... Eandem hereditatem ei debent et fideiubent disbrigare ipsam et Arnust, C., S. et B.... omnes in solidum a quolibet homine, et nominatim ab ipsis orphanis usque ad annos ipsius orphaniles. Et postquam ad annos ipsorum legitimos pervenerint, post hoc per tres annos et 6. septimanas iure terre.« — R. T. I., 422. 30) Záp. Žer. 1., 116. 31) »Jestliže by který sirotek hotové peníze měl a na dědinách že by neměl, tehdy kdož by toho sirotka poručníkem po nápadu byl, má tu summu oznámiti při deskách, kteréž summu ten sirotek má a má uručiti, aby jie neubýwalo než radše jie (s králowskú wolí) aby přibýwalo.« Zř. Vl. 484; po- dobně zř. Vl. čl. 105; zř. 1530 čl. 104; 1549 F. 11. 81) Záp. Žer. I., 223. 33) Kn. Tov. 162; Kn. Drn. 75; zř. Mor. 1516, XVI.; zř. čes. 1549 F. 18; Lib. cit. I., 208; VI. 49, 97. 36) Srov. Ruber, Vormundschaftsrecht 69, kde i některé podrobnosti.
63 Jednání proti tomuto zákazu podniknuté nebylo neplatné nýbrž pouze naříkatelné v létech zemských od let dospělosti sirotků. Nechali-li sirotci léta ta projíti, nemohli více jednání naří- kati, a toto plné platnosti nabylo.28) Proto sliboval poručník, pro- dávaje takto, správu tři léta a šest neděl od let sirotčích.29) 4. Peněz hotových v první řadě použito bývalo k zaplacení dluhů, pohledávek, věna atd. Co zbývalo, bylo odevzdáno poruč- níku k opatrování, spolu se všemi věcmi movitými.30) Poručník byl povinen věci ty, dostatečně uručiti a o jich seznam se postarati, podle něhož by jednou sirotku let došedšímu zase vydány býti mohly.31) Na Moravě bylo starostí hejtmana zemského o movitosti sirotčí dbáti a o jich bezpečné uložení se postarati. 32) Peníze sirotčí mohly pouze na dobrou jistotu býti zapůjčny.33) Hejtmanu zemskému náležela i zvláštní péče ohledně sirotků »purkrechtních« t. j. sirotků, jímž purkrecht náležel. Statky takové pravidelně bý- valy prodávány — o projednání samo staraly se místní úřady vrchnostenské — a po zaplacení břemen zbytek uložen. Hejtmanu bylo pak přihlížeti k tomu, aby tento zbytek sirotkům nebyl za- šantročen, a v čas vydán.34) 28) »Kdož by kolivěk statek sirotčie nemaje k němu práva, odcizil a jej zapsal, potom sirotek přijda k letóm spravedlivým a potom že by odporu nevložil proti tomu ve třech letech a v XVIII. nedělích a právem toho ne- hleděl, že též své právo promlčí ...« R. T. II., 522; Zř. Vl. 222; 1549 E. 39; 1564 D. 41. Podobně R. T. I., 125, 130; II. 66; lib. cit. I., 292. 29) »Arnust de P. pater commissarius... (prodává) hereditatem ipsorum orphanorum ... Eandem hereditatem ei debent et fideiubent disbrigare ipsam et Arnust, C., S. et B.... omnes in solidum a quolibet homine, et nominatim ab ipsis orphanis usque ad annos ipsius orphaniles. Et postquam ad annos ipsorum legitimos pervenerint, post hoc per tres annos et 6. septimanas iure terre.« — R. T. I., 422. 30) Záp. Žer. 1., 116. 31) »Jestliže by který sirotek hotové peníze měl a na dědinách že by neměl, tehdy kdož by toho sirotka poručníkem po nápadu byl, má tu summu oznámiti při deskách, kteréž summu ten sirotek má a má uručiti, aby jie neubýwalo než radše jie (s králowskú wolí) aby přibýwalo.« Zř. Vl. 484; po- dobně zř. Vl. čl. 105; zř. 1530 čl. 104; 1549 F. 11. 81) Záp. Žer. I., 223. 33) Kn. Tov. 162; Kn. Drn. 75; zř. Mor. 1516, XVI.; zř. čes. 1549 F. 18; Lib. cit. I., 208; VI. 49, 97. 36) Srov. Ruber, Vormundschaftsrecht 69, kde i některé podrobnosti.
Strana 64
64 5. V starší době byla právní jednání poručenců bez schválení poručníků provedená alespoň tou měrou platná, že mohla po skon- čení poručenství, když sirotek let došel, býti vymáhána. Teprve usnesení sněmu z r. 1543 učinilo přítrž nepořádkům a zlým ná- sledkům toho tím, že prohlásilo dluhy takové za nezávazné.35) Snesení to přejato ve zřízení zemské Pravidelně však prováděl jednání právní poručník jménem sirotků. Tak uzavíral koupě,“6) vymáhal dluhy a odpovídal za zá- vazky.37) Jmenovitě prováděl ony disposice, které již započal otec sirotka.38) Dluhy placeny byly předem z důchodů;33) nebylo-li to možno, ze statku. Byl-li statek sirotčí již předem předlužený, nechtěl pravidelně se žádný jeho ujmouti, i býval obyčejně prodán a věřitelé upo- kojeni. Právo o to žádati měli v Čechách40) nejbližší příbuzní, a5) »Jakož při mnohých mladých lidech to se nachází, majíce otce živé, neb poručníky, že se mimo vuole jich dluží a tudy, nežli statkuov a díluov svých dojdau, takovým dlužením utrácejí a zavazují, i na tom jsme se snesli: Puojčí-li kdo takovému mladému člověku bez vuole otce aneb poručníkův jeho jakých peněz, aneb cožkoli jiného, že takovému, buď otec, poručníci ssebou sám nic zase poplatiti a navrátiti povinnen nebude.« Zř. 1564 J. 67. 36) R. T. II., 367. 37) . . . že každý poručník neboli poručníci otcovští neboli královú mi- lostí daní, neboli dskami mohú a mají závady dědin sirotčích, ježto by po dskách mohly shledány býti, z nich odpoviedati. A také též poručníci zase budú moci a mají sirotčích věcí k ruce sirotčie dobývati, buď to po dskách nebo jinak, ježto by mohly shledány býti. R. T. II., 300. — Srov. i R. T. I., 470; II., 300, 325, 453, 487. — Poručník vymáhá sirotčí peníze lib. cit. I., 291; je pohnán z dluhu sirotčího lib. cit. V., 327. 38) Poručník předává statek sirotčí původně zastavený věřitelům ve vlast- nictví na základě vůle otce těchto sirotků CMXIII. č. 467. Předání censu poručníkem za týchž okolností. Landtafel, Olomouc I., 328 z r. 1353. 39) R. T. I., 375. 40) »Jestliže by kto po sobě dětí nechal, a poručníkuow že by nezdělal. a zdlužil by se, ježto by těch dluhuow z toho statku zaplatiti nemohli, a přietel najbližší toho poručenstvie wedle swolenie na se wzieti nechtěl, by pak i poručníky zdělal a ti toho poručenstwie na se wzieti nechtěli: tehdy ten statek sirotčí přátelé jich budú moci prodati s powolením králowským neb panuow a wládyk z plného saudu a ty dluhy mají zaplatiti, a což zbude, mají toho statku sirotkuom dochowati. Než jestliže by wíce dluhuow bylo než statku, tehdy rukojmě a dlužnici zachowejte se k tomu statku wedle prwního swolenie.« Zř. Vl. 491; 1549 F. 18; 1564 J. 60.
64 5. V starší době byla právní jednání poručenců bez schválení poručníků provedená alespoň tou měrou platná, že mohla po skon- čení poručenství, když sirotek let došel, býti vymáhána. Teprve usnesení sněmu z r. 1543 učinilo přítrž nepořádkům a zlým ná- sledkům toho tím, že prohlásilo dluhy takové za nezávazné.35) Snesení to přejato ve zřízení zemské Pravidelně však prováděl jednání právní poručník jménem sirotků. Tak uzavíral koupě,“6) vymáhal dluhy a odpovídal za zá- vazky.37) Jmenovitě prováděl ony disposice, které již započal otec sirotka.38) Dluhy placeny byly předem z důchodů;33) nebylo-li to možno, ze statku. Byl-li statek sirotčí již předem předlužený, nechtěl pravidelně se žádný jeho ujmouti, i býval obyčejně prodán a věřitelé upo- kojeni. Právo o to žádati měli v Čechách40) nejbližší příbuzní, a5) »Jakož při mnohých mladých lidech to se nachází, majíce otce živé, neb poručníky, že se mimo vuole jich dluží a tudy, nežli statkuov a díluov svých dojdau, takovým dlužením utrácejí a zavazují, i na tom jsme se snesli: Puojčí-li kdo takovému mladému člověku bez vuole otce aneb poručníkův jeho jakých peněz, aneb cožkoli jiného, že takovému, buď otec, poručníci ssebou sám nic zase poplatiti a navrátiti povinnen nebude.« Zř. 1564 J. 67. 36) R. T. II., 367. 37) . . . že každý poručník neboli poručníci otcovští neboli královú mi- lostí daní, neboli dskami mohú a mají závady dědin sirotčích, ježto by po dskách mohly shledány býti, z nich odpoviedati. A také též poručníci zase budú moci a mají sirotčích věcí k ruce sirotčie dobývati, buď to po dskách nebo jinak, ježto by mohly shledány býti. R. T. II., 300. — Srov. i R. T. I., 470; II., 300, 325, 453, 487. — Poručník vymáhá sirotčí peníze lib. cit. I., 291; je pohnán z dluhu sirotčího lib. cit. V., 327. 38) Poručník předává statek sirotčí původně zastavený věřitelům ve vlast- nictví na základě vůle otce těchto sirotků CMXIII. č. 467. Předání censu poručníkem za týchž okolností. Landtafel, Olomouc I., 328 z r. 1353. 39) R. T. I., 375. 40) »Jestliže by kto po sobě dětí nechal, a poručníkuow že by nezdělal. a zdlužil by se, ježto by těch dluhuow z toho statku zaplatiti nemohli, a přietel najbližší toho poručenstvie wedle swolenie na se wzieti nechtěl, by pak i poručníky zdělal a ti toho poručenstwie na se wzieti nechtěli: tehdy ten statek sirotčí přátelé jich budú moci prodati s powolením králowským neb panuow a wládyk z plného saudu a ty dluhy mají zaplatiti, a což zbude, mají toho statku sirotkuom dochowati. Než jestliže by wíce dluhuow bylo než statku, tehdy rukojmě a dlužnici zachowejte se k tomu statku wedle prwního swolenie.« Zř. Vl. 491; 1549 F. 18; 1564 J. 60.
Strana 65
65 a bylo-li zde statku méně než dluhů, rukojmí a dlužníci; na Mo- ravě41) hejtman zemský s radou panskou. Dokud nemohl zemský hejtman rady této si vyžádati, byli všichni věřitelé nuceni dluhů svých nevymáhati. Zbyly-li jaké peníze po prodeji a zaplacení dluhů, byly pro sirotky uloženy. V případě předlužení statku nestarali se poručníci a hejtman zemský o majetek, nýbrž jedině o osobu sirotka. Věřitelům a dluž- níkům ponecháno tu samým o náležité vyrovnání se postarati.42) 6. Poručník byl povinen sirotka zastupovati před soudem. Zásada ta vyvinula se znenáhla. V nejstarší době sirotci požívali před soudem některých výhod, které tvořily právo sirotčí,43) jevící se v první řadě jako výhoda jednoduché přísahy, bez očistníků neb pomocníků tam, kde bylo třeba přísahy s očistníky aneb ordálů.44) V právu tom nebylo dle kn. Rožmberské o nějakém zastou- pení sirotka zmínky. Dle Řádu práva zemského nastává zastoupení sirotka při soudě nejbližším příbuzným. Sirotek mohl, ale nemusil se práva toho dovolávati; dovolával-li se ho však, musil tak uči- niti před podáním žaloby výslovným označením v desky jako sirotek a vyhražením práva sirotčího, jehož jinak nebyl účasten. Na zá- kladě toho vyhražení vedl celý spor příbuzný až do bitvy, před kterou bylo sirotku před svědky se postaviti s mečem a štítem, jež mu příbuzný z ruky vzal, a za něho se bil. V této osobní intervenci sirotka jest jednak ještě zbytek starší doby, kdy sirotek sám souboj svésti musil, jednak mělo se jí označiti, že příbuzný za něho a ne za sebe se bije.45) Toto zastoupení rovněž jmeno- 41) Srov. obšírně Kameníček II., 145. 41) Záp. Žer. I., 117, 166, 209, 213, 223. 43) Srov. Brandl, Glossař. 312; Brandl, Staročeské řízení soudní, Právník VIII., 736. 44) »Ten sě otpřisez sám svú rukú, to je sirotčím právem« Kn. Rožm. 129, podobně i 72, 117, 118, 123, 129. — Také R. T. I., 5, 6, 7. — Později označována tím jménem každá pře, při které k provedení důkazu postačovala přísaha jediné osoby. 45) »Viece, kdyžby kto let nemaje, z hlavy otcovy neb kterého jiného přietele chtěl koho pohoniti, má sě ve dsky sirotkem psáti, a řečník jeho má jemu sirotčie právo ohraditi. Pakli by toho neučinil, tehdy pohnaný má otázati: »jestli to jeho slovo, což jest jeho řečník ohradil?« A když by řekl »jest« tehdy pohnaný, osvědče to úředníkóm, má řieci: »Pane sudí! jdeť 5
65 a bylo-li zde statku méně než dluhů, rukojmí a dlužníci; na Mo- ravě41) hejtman zemský s radou panskou. Dokud nemohl zemský hejtman rady této si vyžádati, byli všichni věřitelé nuceni dluhů svých nevymáhati. Zbyly-li jaké peníze po prodeji a zaplacení dluhů, byly pro sirotky uloženy. V případě předlužení statku nestarali se poručníci a hejtman zemský o majetek, nýbrž jedině o osobu sirotka. Věřitelům a dluž- níkům ponecháno tu samým o náležité vyrovnání se postarati.42) 6. Poručník byl povinen sirotka zastupovati před soudem. Zásada ta vyvinula se znenáhla. V nejstarší době sirotci požívali před soudem některých výhod, které tvořily právo sirotčí,43) jevící se v první řadě jako výhoda jednoduché přísahy, bez očistníků neb pomocníků tam, kde bylo třeba přísahy s očistníky aneb ordálů.44) V právu tom nebylo dle kn. Rožmberské o nějakém zastou- pení sirotka zmínky. Dle Řádu práva zemského nastává zastoupení sirotka při soudě nejbližším příbuzným. Sirotek mohl, ale nemusil se práva toho dovolávati; dovolával-li se ho však, musil tak uči- niti před podáním žaloby výslovným označením v desky jako sirotek a vyhražením práva sirotčího, jehož jinak nebyl účasten. Na zá- kladě toho vyhražení vedl celý spor příbuzný až do bitvy, před kterou bylo sirotku před svědky se postaviti s mečem a štítem, jež mu příbuzný z ruky vzal, a za něho se bil. V této osobní intervenci sirotka jest jednak ještě zbytek starší doby, kdy sirotek sám souboj svésti musil, jednak mělo se jí označiti, že příbuzný za něho a ne za sebe se bije.45) Toto zastoupení rovněž jmeno- 41) Srov. obšírně Kameníček II., 145. 41) Záp. Žer. I., 117, 166, 209, 213, 223. 43) Srov. Brandl, Glossař. 312; Brandl, Staročeské řízení soudní, Právník VIII., 736. 44) »Ten sě otpřisez sám svú rukú, to je sirotčím právem« Kn. Rožm. 129, podobně i 72, 117, 118, 123, 129. — Také R. T. I., 5, 6, 7. — Později označována tím jménem každá pře, při které k provedení důkazu postačovala přísaha jediné osoby. 45) »Viece, kdyžby kto let nemaje, z hlavy otcovy neb kterého jiného přietele chtěl koho pohoniti, má sě ve dsky sirotkem psáti, a řečník jeho má jemu sirotčie právo ohraditi. Pakli by toho neučinil, tehdy pohnaný má otázati: »jestli to jeho slovo, což jest jeho řečník ohradil?« A když by řekl »jest« tehdy pohnaný, osvědče to úředníkóm, má řieci: »Pane sudí! jdeť 5
Strana 66
66 váno právem sirotčím. Podobně u Ondřeje z Dubé ve čl. 13.46) Jeho článek 75. výslovně tvrdí o poručníku otcovském: »ani jim kterým póhonem do jich let co ztratiti«. Ustanovení to vysvětlu- jeme si tak, že sirotek, došed let dospělosti v létech zemských, mohl své zpět požadovati a, jako v německém právu svrchu jsme viděli, vše napraviti. Později stalo se všeobecnou povinností poručníkovou zastupo- vati sirotka před soudem; 47) neboť sirotek více let nemaje samo- statně před soudem vystupovati nemohl.48) Ve všech případech, ať již poručník za sirotka sám žaloval, nebo za něho byl žalován, musil se legitimovati 49) a v půhonu jako poručník se označiti.50) Případy zastoupení tohoto druhu jsou ovšem tak rozmanity, jako případy soudní vůbec.51) Dlužno jen k tomu poznamenati, že bylo výhodou proti mě právem jako muž, protož se musí, má konati jako muž, ale ne jako sirotek, nebť jest jemu neohradil práva sirotčieho.« Tu jemu páni mají nalézti, že nemá užiewati sirotčieho práva. A pakli by jemu ohradil právo sirotčie, tehdy kdyby měl wstupiti do šrankóv, a klín v ruku vzieti a udeřiti proti pohnanému i tehdy móž kterýžkoli přietel jeho vstúpiti a zaň súd vésti až do bitvy. A kdyžby sě měl bíti, tehdy ten sirotek má státi před šranky meč a štít drže a ten přietel má ten meč a štít vzieti z jeho rukú, i bíti se zaň s jeho vrahem až do skonánie, jakož svrchu psáno jest«, čl. 24. — Podobně i pro pannu otce nemající ustanovuje čl. 31. (C. J. B. II., 2, 214 a 217). 46) Čl. 13 a 75; C. J. B. II., 2, 364 a 378. 47) Všehrd III., 7, 15; V. 35, 36, 43; zř. Vl. 105; 1530, čl. 104; 1549, F. 11; 1564, C. 36 a 37, J. 54; kn. Tov. 222 (před soudem zemského maršálka). 43) Nemohou totiž ani žalovati ani žalovánu býti. Musí však nedostatek let dovoditi, ve lhůtě jim k tomu vykázané. »Orphani non habentes annos non tenentur respondere, nec debent citari. Et si citantur et excipinut dicendo, se annos non habere, datur eis terminus ad docendum, si eis eodem non docent, perdunt«. — »Actor non habens annos legitimos citare non potest, nisi rex sibi de plenitudine potestatis det annos.« (Officium cc. tabulas 66 a 126; C. J. B. II., 2, 264 a 274. 4°) R. T. I., 199. 30) R. T. I., 376. 51) Poručník žaluje na místě sirotků: R. T. I., 187, 218; o vydání statku: Lib. cit. VI., 7, 75; R. T. I., 291; II., 322; z rukojemství lib. cit. VI., 85: R. T. II., 51; ze základu lib. cit. VI., 21; z nesprávy lib. cit. I., 118 a VI., 85; o věno lib. cit. I., 307; ze škody lib. cit. I., 188 a 249; V. 307 a 352; VI., 220; R. T. II., 281; z nářku cti R. T. I., 327. Poručník je žalován na místě sirotků: R. T. I., 157; ze statku 1. cit. I., 23; V., 289; z platu R. T. I., 269; ze správy R. T. I., 574; ze škody l. cit. V.,
66 váno právem sirotčím. Podobně u Ondřeje z Dubé ve čl. 13.46) Jeho článek 75. výslovně tvrdí o poručníku otcovském: »ani jim kterým póhonem do jich let co ztratiti«. Ustanovení to vysvětlu- jeme si tak, že sirotek, došed let dospělosti v létech zemských, mohl své zpět požadovati a, jako v německém právu svrchu jsme viděli, vše napraviti. Později stalo se všeobecnou povinností poručníkovou zastupo- vati sirotka před soudem; 47) neboť sirotek více let nemaje samo- statně před soudem vystupovati nemohl.48) Ve všech případech, ať již poručník za sirotka sám žaloval, nebo za něho byl žalován, musil se legitimovati 49) a v půhonu jako poručník se označiti.50) Případy zastoupení tohoto druhu jsou ovšem tak rozmanity, jako případy soudní vůbec.51) Dlužno jen k tomu poznamenati, že bylo výhodou proti mě právem jako muž, protož se musí, má konati jako muž, ale ne jako sirotek, nebť jest jemu neohradil práva sirotčieho.« Tu jemu páni mají nalézti, že nemá užiewati sirotčieho práva. A pakli by jemu ohradil právo sirotčie, tehdy kdyby měl wstupiti do šrankóv, a klín v ruku vzieti a udeřiti proti pohnanému i tehdy móž kterýžkoli přietel jeho vstúpiti a zaň súd vésti až do bitvy. A kdyžby sě měl bíti, tehdy ten sirotek má státi před šranky meč a štít drže a ten přietel má ten meč a štít vzieti z jeho rukú, i bíti se zaň s jeho vrahem až do skonánie, jakož svrchu psáno jest«, čl. 24. — Podobně i pro pannu otce nemající ustanovuje čl. 31. (C. J. B. II., 2, 214 a 217). 46) Čl. 13 a 75; C. J. B. II., 2, 364 a 378. 47) Všehrd III., 7, 15; V. 35, 36, 43; zř. Vl. 105; 1530, čl. 104; 1549, F. 11; 1564, C. 36 a 37, J. 54; kn. Tov. 222 (před soudem zemského maršálka). 43) Nemohou totiž ani žalovati ani žalovánu býti. Musí však nedostatek let dovoditi, ve lhůtě jim k tomu vykázané. »Orphani non habentes annos non tenentur respondere, nec debent citari. Et si citantur et excipinut dicendo, se annos non habere, datur eis terminus ad docendum, si eis eodem non docent, perdunt«. — »Actor non habens annos legitimos citare non potest, nisi rex sibi de plenitudine potestatis det annos.« (Officium cc. tabulas 66 a 126; C. J. B. II., 2, 264 a 274. 4°) R. T. I., 199. 30) R. T. I., 376. 51) Poručník žaluje na místě sirotků: R. T. I., 187, 218; o vydání statku: Lib. cit. VI., 7, 75; R. T. I., 291; II., 322; z rukojemství lib. cit. VI., 85: R. T. II., 51; ze základu lib. cit. VI., 21; z nesprávy lib. cit. I., 118 a VI., 85; o věno lib. cit. I., 307; ze škody lib. cit. I., 188 a 249; V. 307 a 352; VI., 220; R. T. II., 281; z nářku cti R. T. I., 327. Poručník je žalován na místě sirotků: R. T. I., 157; ze statku 1. cit. I., 23; V., 289; z platu R. T. I., 269; ze správy R. T. I., 574; ze škody l. cit. V.,
Strana 67
67 sirotčí ještě v době Všehrdově, že o dědictví, o které jiný třemi půhony poháněl, sirotci pouze jedním poháněti byli povinni.52) Stal-li se sirotek průběhem procesu, ale po půhonu plnoletý, a poručník mezi tím statek mu postoupil, nezbavil se tím poručník sice povinnosti proces dále vésti; mohl však na poručenci svém žádati, aby ho zastoupil. Žádost o zastoupení dála se listem od úřadu deskového. Nezastoupil-li by ho poručenec, byl poručník nucen sám při do konce vésti.53) Poručník nemusil vždy vyčkati rozhodnutí soudního, nýbrž mohl, byl-li poručníkem otcovským, i narovnání učiniti.54) Po vy- hrání procesu platil pomocné55) a zastupoval sirotky na posudku, úmluvě a při další exekuci.56) Proti poručníku mohla s počátku exekuce býti vedena pouze, byl-li mocným poručníkem, 57) nikoli 381 a 447; VI., 172; R. T. I., 280, 294; z dluhu 1. cit. I., 251. 253; ze závad 1. cit. I., 117; ze zástavy R. T. I., 349; na oddělení 1. cit. VI., 277. Také v soudu komorním (A. IV., 280) a dvorském (A. I., 433). Na Moravě žaloval tehdy, když vedl hejtman poručenství, buď on sám, (1. cit. V., 297; VI. 289) aneb ještě častěji za něho komorníci menší. (Kame- níček II., 46.) Na Moravě ostatně poháněli poručníci pouze tehdy, měli-li statek poru- čenců sami ve své správě, jinak poháněl, kdo ho měl v nájmu neb kdo měl k němu nápad. 52) Officium circa tabulas 18; C. J. B. II., 2, 258; Všehrd III., 22, 3. 56) »Kdož by poručníka sirotčího z čeho pro statek sirotčí poháněl, nebo obeslal, a prvé nežli by ta pře k slyšení přišla, žeby ten poručník tomu sirotku statku sstoupil, že proto poručník má z té pře původovi odpovídati, poněvadž jest půhonem na tom statku zatížen. Než má toho sirotka listem od úřadu desk zemských obeslati, aby jeho v tom soudě zastoupil; pakli nezastoupí, má sám odpovídati k té při.« R. T. I., 375. Tím prolomena je zásada, že postoupením statku sirotku, nepřijetmí a kvitováním, poručník zbaven jest jakékoli povinnosti k němu. 54) R. T. I., 185; Pangerl, Hohenfurt, str. 146 z r. 1369. 55) Lib. cit. I., 213. 56) Lib. cit. V., 463. 57) Tak máme úmluvu proti poručenci R. T. I., 191: ».... camerarius fuit in monicione apud E...., commissariam paternam orphanorum dicti J .... et posessorem hereditatum dictorum orphanorum, juxta dominorum benificiariorum inuentionem et post ius obtentum.« Zvod uvádí Lib. cit. VI., 156: »... per officiales minoris czude inducta est honesta mulier... in et super villa D ... bona hereditaria domini J..., quos meo tamquam potenti commissario bonorum et orphani olim domini
67 sirotčí ještě v době Všehrdově, že o dědictví, o které jiný třemi půhony poháněl, sirotci pouze jedním poháněti byli povinni.52) Stal-li se sirotek průběhem procesu, ale po půhonu plnoletý, a poručník mezi tím statek mu postoupil, nezbavil se tím poručník sice povinnosti proces dále vésti; mohl však na poručenci svém žádati, aby ho zastoupil. Žádost o zastoupení dála se listem od úřadu deskového. Nezastoupil-li by ho poručenec, byl poručník nucen sám při do konce vésti.53) Poručník nemusil vždy vyčkati rozhodnutí soudního, nýbrž mohl, byl-li poručníkem otcovským, i narovnání učiniti.54) Po vy- hrání procesu platil pomocné55) a zastupoval sirotky na posudku, úmluvě a při další exekuci.56) Proti poručníku mohla s počátku exekuce býti vedena pouze, byl-li mocným poručníkem, 57) nikoli 381 a 447; VI., 172; R. T. I., 280, 294; z dluhu 1. cit. I., 251. 253; ze závad 1. cit. I., 117; ze zástavy R. T. I., 349; na oddělení 1. cit. VI., 277. Také v soudu komorním (A. IV., 280) a dvorském (A. I., 433). Na Moravě žaloval tehdy, když vedl hejtman poručenství, buď on sám, (1. cit. V., 297; VI. 289) aneb ještě častěji za něho komorníci menší. (Kame- níček II., 46.) Na Moravě ostatně poháněli poručníci pouze tehdy, měli-li statek poru- čenců sami ve své správě, jinak poháněl, kdo ho měl v nájmu neb kdo měl k němu nápad. 52) Officium circa tabulas 18; C. J. B. II., 2, 258; Všehrd III., 22, 3. 56) »Kdož by poručníka sirotčího z čeho pro statek sirotčí poháněl, nebo obeslal, a prvé nežli by ta pře k slyšení přišla, žeby ten poručník tomu sirotku statku sstoupil, že proto poručník má z té pře původovi odpovídati, poněvadž jest půhonem na tom statku zatížen. Než má toho sirotka listem od úřadu desk zemských obeslati, aby jeho v tom soudě zastoupil; pakli nezastoupí, má sám odpovídati k té při.« R. T. I., 375. Tím prolomena je zásada, že postoupením statku sirotku, nepřijetmí a kvitováním, poručník zbaven jest jakékoli povinnosti k němu. 54) R. T. I., 185; Pangerl, Hohenfurt, str. 146 z r. 1369. 55) Lib. cit. I., 213. 56) Lib. cit. V., 463. 57) Tak máme úmluvu proti poručenci R. T. I., 191: ».... camerarius fuit in monicione apud E...., commissariam paternam orphanorum dicti J .... et posessorem hereditatum dictorum orphanorum, juxta dominorum benificiariorum inuentionem et post ius obtentum.« Zvod uvádí Lib. cit. VI., 156: »... per officiales minoris czude inducta est honesta mulier... in et super villa D ... bona hereditaria domini J..., quos meo tamquam potenti commissario bonorum et orphani olim domini
Strana 68
68 však, byl-li poručníkem jiným.58) Později i tu názor se změnil a rozsudek proti poručníkovi měl ve všech případech plnou platnost i proti sirotkům.59) Se sirotčími výhodami před soudem souvisí též, že v době ne- dospělosti vydržení proti němu směřující bylo přetrženo a pokračo- valo teprvé po dosažené dospělosti jeho.60) 7. Poručník ručil za každou škodu, která vinou neb nedo- patřením jeho vznikla; proto nesl také škodu vzniklou sirotkům ne- stáním v processu.1) Škoda náhodou povstalá přičítala se sirotkům.2) Dopustil-li se poručník provinění proti králi aneb zemi, pozbyl za to poručnictví a svých statků, nepřivodil tím však nikterak ani osobám ani statkům svých poručenců škody.3) U poručníka otcovského přestávalo toto ručení vůbec dosažením let sirotka, nepožádal-li sirotek v čas ten o postoupení statku.3a) Ovšem náklady s vedením poručenství spojené bývaly poruč- níku z jmění sirotčího nahrazeny.4) 8. Nápad příslušel poručníku pouze, byl-li buď nejbližším A ... jure terrestri obtinuit occasione cuius dans debiti per dictum do- minum A...« V starší době ani proti mocnému poručníku vésti se nemohlo. Ondřej z Dubé 75. 58) »Posidens aliquos orphanos, si citatur pro hereditatibus illorum orpha- norum, perdere eusdem non potest, antequam orphani legitimam proveniant ad aetatem.« Officium circa tabulas 146. C. J. B. II., 2, 277. »Barones adinuenerunt, quod nullus debet ducere super hereditatem in Horziessowicz, quia est dotalis hereditas et orphanorum.« R. T. I., 10. 5e) Všehrd V., 36, 1. — »A jestliže by co vysoudili to aby sirotkóm k ruce bylo; a též zase jestliže by co prosoudili, že to k škodě sirotkóm býti má.« Vl. zř. 105. 60) Všehrd II., 17, 19 a VII. 38, 3 a 4. 1) »Než jestliže by co ti poručníci nestáním ku právu ztratili, to sirotkům ke škodě býti nemá, než poručník to svým statkem platí.« Vl. zř. 105; 1530 čl. 104; 1549 F. 11; 1564 J. 54. — Srv. také R. T. I., 584. 2) »Než jestližeby těch svrchkuow a nábytkuow bezelstně zhynulo, buď ohněm neh wodú, neb smrtí aneb jakkoli jináč bezelstně se přihodilo, že by to slušně prowedeno býti mohlo, že to ke škodě poručníkuom býti nemá, ale sirotkuom.« Zř. Vl. 105 3) Zř. Vl. 501; 1549 F. 24; 1564 J. 65. 32) Všehrd V., 43. 4) Paměti sněm. I., f. 196 a. — Kameníček II., 143.
68 však, byl-li poručníkem jiným.58) Později i tu názor se změnil a rozsudek proti poručníkovi měl ve všech případech plnou platnost i proti sirotkům.59) Se sirotčími výhodami před soudem souvisí též, že v době ne- dospělosti vydržení proti němu směřující bylo přetrženo a pokračo- valo teprvé po dosažené dospělosti jeho.60) 7. Poručník ručil za každou škodu, která vinou neb nedo- patřením jeho vznikla; proto nesl také škodu vzniklou sirotkům ne- stáním v processu.1) Škoda náhodou povstalá přičítala se sirotkům.2) Dopustil-li se poručník provinění proti králi aneb zemi, pozbyl za to poručnictví a svých statků, nepřivodil tím však nikterak ani osobám ani statkům svých poručenců škody.3) U poručníka otcovského přestávalo toto ručení vůbec dosažením let sirotka, nepožádal-li sirotek v čas ten o postoupení statku.3a) Ovšem náklady s vedením poručenství spojené bývaly poruč- níku z jmění sirotčího nahrazeny.4) 8. Nápad příslušel poručníku pouze, byl-li buď nejbližším A ... jure terrestri obtinuit occasione cuius dans debiti per dictum do- minum A...« V starší době ani proti mocnému poručníku vésti se nemohlo. Ondřej z Dubé 75. 58) »Posidens aliquos orphanos, si citatur pro hereditatibus illorum orpha- norum, perdere eusdem non potest, antequam orphani legitimam proveniant ad aetatem.« Officium circa tabulas 146. C. J. B. II., 2, 277. »Barones adinuenerunt, quod nullus debet ducere super hereditatem in Horziessowicz, quia est dotalis hereditas et orphanorum.« R. T. I., 10. 5e) Všehrd V., 36, 1. — »A jestliže by co vysoudili to aby sirotkóm k ruce bylo; a též zase jestliže by co prosoudili, že to k škodě sirotkóm býti má.« Vl. zř. 105. 60) Všehrd II., 17, 19 a VII. 38, 3 a 4. 1) »Než jestliže by co ti poručníci nestáním ku právu ztratili, to sirotkům ke škodě býti nemá, než poručník to svým statkem platí.« Vl. zř. 105; 1530 čl. 104; 1549 F. 11; 1564 J. 54. — Srv. také R. T. I., 584. 2) »Než jestližeby těch svrchkuow a nábytkuow bezelstně zhynulo, buď ohněm neh wodú, neb smrtí aneb jakkoli jináč bezelstně se přihodilo, že by to slušně prowedeno býti mohlo, že to ke škodě poručníkuom býti nemá, ale sirotkuom.« Zř. Vl. 105 3) Zř. Vl. 501; 1549 F. 24; 1564 J. 65. 32) Všehrd V., 43. 4) Paměti sněm. I., f. 196 a. — Kameníček II., 143.
Strana 69
69 dědicem ze zákona, neb byl-li mu takový otcem 5) neb králem 6) výslovně přiřčen. Pouze na Moravě, uručil-li a ujal-li se poručenství soused, nabýval tím nápadu beze všeho.7) Zřekl-li se poručník otcem ustanovený,8) neb nepřihlásil-li se poručník příbuzenstvím povolaný, ztrácel nápad.3) Přihlásil-li se poručník příbuzný, nemohl-li však náležitě uručiti, podržel právo nápadu,10) právě jako příbuzná osoba ženská, místo které, ač bližší byla, vzdálenější mužský příbuzný poručenství přijal.11) 9. I tu zmíniti se dlužno krátce o spolku. — Svrchu již po- jednáno o tom, že velice často spolek byl formou ustanovení poručníka, buď otcem nebo králem. — Původně bylo zjevem častým, že král, nedal-li již hned prvotně sirotkům poručníka ve formě spolku,12) dodatečně spolek udělil aneb k němu svolil,13) 5) Poručníci mocní otcovští nemají beze všeho nápad. »Poručníci, kteréž dskami nebo na list mocný zdělá otec, když sirotci zemrú, statku jich žádným právem obdržeti nemohú, neb se poručníkóm statek sirotčí k spravování a opatrování, ne k nápadu a k dědičnému vládnutí zapisují.« Všehrd VI., 33. — Podobně: »než nápadu míti nemá (mocný poručník otcovský), leč by dskami pokázal, že by to otec zřídil, že má mieti nápad.« R. T. II., 519; zř. 1549 F. 20. — Také kn. Drn.: »Než pakli jest toliko poručník, buď mocný aneb věrný, a že není společník a nesvědčí-li nápad po sirotkův smrti na poručníky, tehdy vedle svobod, pokudž svobody svědčí, na toho spadne, a pakli žádného není podlé svobod příbuzného, tehdy na krále a pána země spadne.« Str. 74. — Na Moravě ostatně bývalo zvykem vždy ve formuli již nápad ustanoviti (kn. Tov. 98); v Čechách pomáháno si zápisem s místem. (Srov. Kapras. K děj. čes. zást. práva str. 59—63.) 6) Nápad tu dáván obyčejně ve formě spolku. Když však později v Če- chách dávání spolku se sirotky zapovězeno, dávání nápadu nepřestalo, neboť bylo to vnadidlo, pro které se lidé k přijetí poručenství a složení kauce po- třebné odhodlávali, vždyť jinak nikdo k jeho přijetí nucen býti nemohl. Proto Všehrd: »Nápad však statku sirotčieho po smrti jeho móž poručníku král hned při poručenství spolu dáti.« V., 42, 3. 1) Paměti sněm. I., 196 a); Kameníček II., 143. s) Všehrd V., 33. s) R. T. II., 487; Zř. 1549 F. 21; Záp. Žer. I., 150 a 214. 10) Záp. Žer. I., 133. 11) Záp. Žer. I., 167. — Ustanovení to, platící pouze pro Moravu, sou- viselo s tím, že tam osoby ženské vůbec bývaly pravidelně z poručenství vyloučeny. 12) R. T. 1., 125, 470, 556, 560, 587, 606; II., 17, 46, 92, 113, 130, 136, 299, 435. — Landtafel, Olomouc, XI., 20, 31, 265. Brno, XII., 285, 756.
69 dědicem ze zákona, neb byl-li mu takový otcem 5) neb králem 6) výslovně přiřčen. Pouze na Moravě, uručil-li a ujal-li se poručenství soused, nabýval tím nápadu beze všeho.7) Zřekl-li se poručník otcem ustanovený,8) neb nepřihlásil-li se poručník příbuzenstvím povolaný, ztrácel nápad.3) Přihlásil-li se poručník příbuzný, nemohl-li však náležitě uručiti, podržel právo nápadu,10) právě jako příbuzná osoba ženská, místo které, ač bližší byla, vzdálenější mužský příbuzný poručenství přijal.11) 9. I tu zmíniti se dlužno krátce o spolku. — Svrchu již po- jednáno o tom, že velice často spolek byl formou ustanovení poručníka, buď otcem nebo králem. — Původně bylo zjevem častým, že král, nedal-li již hned prvotně sirotkům poručníka ve formě spolku,12) dodatečně spolek udělil aneb k němu svolil,13) 5) Poručníci mocní otcovští nemají beze všeho nápad. »Poručníci, kteréž dskami nebo na list mocný zdělá otec, když sirotci zemrú, statku jich žádným právem obdržeti nemohú, neb se poručníkóm statek sirotčí k spravování a opatrování, ne k nápadu a k dědičnému vládnutí zapisují.« Všehrd VI., 33. — Podobně: »než nápadu míti nemá (mocný poručník otcovský), leč by dskami pokázal, že by to otec zřídil, že má mieti nápad.« R. T. II., 519; zř. 1549 F. 20. — Také kn. Drn.: »Než pakli jest toliko poručník, buď mocný aneb věrný, a že není společník a nesvědčí-li nápad po sirotkův smrti na poručníky, tehdy vedle svobod, pokudž svobody svědčí, na toho spadne, a pakli žádného není podlé svobod příbuzného, tehdy na krále a pána země spadne.« Str. 74. — Na Moravě ostatně bývalo zvykem vždy ve formuli již nápad ustanoviti (kn. Tov. 98); v Čechách pomáháno si zápisem s místem. (Srov. Kapras. K děj. čes. zást. práva str. 59—63.) 6) Nápad tu dáván obyčejně ve formě spolku. Když však později v Če- chách dávání spolku se sirotky zapovězeno, dávání nápadu nepřestalo, neboť bylo to vnadidlo, pro které se lidé k přijetí poručenství a složení kauce po- třebné odhodlávali, vždyť jinak nikdo k jeho přijetí nucen býti nemohl. Proto Všehrd: »Nápad však statku sirotčieho po smrti jeho móž poručníku král hned při poručenství spolu dáti.« V., 42, 3. 1) Paměti sněm. I., 196 a); Kameníček II., 143. s) Všehrd V., 33. s) R. T. II., 487; Zř. 1549 F. 21; Záp. Žer. I., 150 a 214. 10) Záp. Žer. I., 133. 11) Záp. Žer. I., 167. — Ustanovení to, platící pouze pro Moravu, sou- viselo s tím, že tam osoby ženské vůbec bývaly pravidelně z poručenství vyloučeny. 12) R. T. 1., 125, 470, 556, 560, 587, 606; II., 17, 46, 92, 113, 130, 136, 299, 435. — Landtafel, Olomouc, XI., 20, 31, 265. Brno, XII., 285, 756.
Strana 70
70 proti čemuž příbuzní, kteří tím způsobem přicházeli o nápad, se vzpírali. — I došlo konečně v Čechách k zápovědi všech spolků vzájemných se sirotky.14) Spolky jednostranné, ve kterých jen poručník poručence ve spolek přijal, ovšem v platnosti zůstaly, protože tím nápad příbuzných újmy nebral. Ale k tomu bylo třeba svolení krále a osobního představení se u desk.15) Na Moravě i na dále spolky se sirotky s povolením krále volně díti se mohly.16) Ve všech případech trval spolek takový pouze do let sirotčích, nabytím dospělosti končila se i unio. — Největší význam měl spolek, pokud byl vzájemným, protože jím nabýval poručník práva nápadu.17) Byl-li spolek proti zákazu uzavřen, byl neplatným, a pánové sami nad tím bděli, aby se tak nedělo.18) 10. Při poručnictví otcem nařízeném, a to při mocném i při věrném, stávalo se zvláště v Čechách často, že nebyl jmenován poručník jeden, nýbrž několik.19) Poměr jejich byl předem stanoven Byl-li zvláštní markrabí na Moravě, dával spolky tento. Landtafel, Brno, XII., 285. Pravidelně obsahují tyto zápisy klausuli »quod bona et hereditates ipsorum orphanorum minuere et minorare non poterit nec debebit, sed potius augere.« Formae liter. apud tabulas, C. J. B. II., 2, 290. 13) R. T. II., 316. — V deskách Moravských nalézáme zajímavý zde zápis (Brno, XII., 125), kde matka uzavírá spolek s dětmi svými a poručníci k tomu svolují. 14) Všehrd V., 42, 1; VI., 18; zř. Vl. 483, 1549. F. 15, 1564. J. 56. Sigmund slibuje ve své volební kapitulaci z r. 1436 jako 15tý bod: lt. spolków s sirotky w Čechách a w Morawě dále dávati nechcem než, aby nejbližší přátelé erbu těmi sirotky wládli. Pakli by ten přietel nad těmi sirotky a na zboží jich právě nečinil anebo sě k tomu nehodil: ale po něm najbližší přietel téhož erbu, aby jimi a jich zbožím wládl; kromě leč by kdo deskami nebo listem zápisným poručníkem byl (A. III., 448). 15) C. J. B. II., 2, 28; Všehrd VI., 15; zř. vl. 499. 16) Kn. Tov. 160; kn. Drn. 74. 17) »A jestliže by božiem přepuštěniem do let spravedlivých bóh sirotka neb sirotkóv neuchoval a jich zbožie nápad měl jíti na krále; tehda ten sirotčí poručník neb společník nápad králóv vezme a jiného nie.« Ondřej z Dubé 76, C. J. B. II., 2, 378. 18) R. T. I., 470 a II., 274. 19) Příklady toho uvedeny v § 4., část I. Na Moravě případ ten byl řidší.
70 proti čemuž příbuzní, kteří tím způsobem přicházeli o nápad, se vzpírali. — I došlo konečně v Čechách k zápovědi všech spolků vzájemných se sirotky.14) Spolky jednostranné, ve kterých jen poručník poručence ve spolek přijal, ovšem v platnosti zůstaly, protože tím nápad příbuzných újmy nebral. Ale k tomu bylo třeba svolení krále a osobního představení se u desk.15) Na Moravě i na dále spolky se sirotky s povolením krále volně díti se mohly.16) Ve všech případech trval spolek takový pouze do let sirotčích, nabytím dospělosti končila se i unio. — Největší význam měl spolek, pokud byl vzájemným, protože jím nabýval poručník práva nápadu.17) Byl-li spolek proti zákazu uzavřen, byl neplatným, a pánové sami nad tím bděli, aby se tak nedělo.18) 10. Při poručnictví otcem nařízeném, a to při mocném i při věrném, stávalo se zvláště v Čechách často, že nebyl jmenován poručník jeden, nýbrž několik.19) Poměr jejich byl předem stanoven Byl-li zvláštní markrabí na Moravě, dával spolky tento. Landtafel, Brno, XII., 285. Pravidelně obsahují tyto zápisy klausuli »quod bona et hereditates ipsorum orphanorum minuere et minorare non poterit nec debebit, sed potius augere.« Formae liter. apud tabulas, C. J. B. II., 2, 290. 13) R. T. II., 316. — V deskách Moravských nalézáme zajímavý zde zápis (Brno, XII., 125), kde matka uzavírá spolek s dětmi svými a poručníci k tomu svolují. 14) Všehrd V., 42, 1; VI., 18; zř. Vl. 483, 1549. F. 15, 1564. J. 56. Sigmund slibuje ve své volební kapitulaci z r. 1436 jako 15tý bod: lt. spolków s sirotky w Čechách a w Morawě dále dávati nechcem než, aby nejbližší přátelé erbu těmi sirotky wládli. Pakli by ten přietel nad těmi sirotky a na zboží jich právě nečinil anebo sě k tomu nehodil: ale po něm najbližší přietel téhož erbu, aby jimi a jich zbožím wládl; kromě leč by kdo deskami nebo listem zápisným poručníkem byl (A. III., 448). 15) C. J. B. II., 2, 28; Všehrd VI., 15; zř. vl. 499. 16) Kn. Tov. 160; kn. Drn. 74. 17) »A jestliže by božiem přepuštěniem do let spravedlivých bóh sirotka neb sirotkóv neuchoval a jich zbožie nápad měl jíti na krále; tehda ten sirotčí poručník neb společník nápad králóv vezme a jiného nie.« Ondřej z Dubé 76, C. J. B. II., 2, 378. 18) R. T. I., 470 a II., 274. 19) Příklady toho uvedeny v § 4., část I. Na Moravě případ ten byl řidší.
Strana 71
71 ve způsobu, kterak byli k poručenství povoláváni. Mohlť zajisté zůstavitel dáti jednomu z nich moc větší než ostatním,20) nebo učiniti je všechny stejně oprávněny.21) Nebylo-li nic stanoveno, byli všichni si rovni. A v tom případě bylo jim jednati rukou společnou a nerozdílnou, jak ve výchově sirotka tak i ve správě jeho jmění.22) Žaloby podávaly se proti všem 23) a oni také společně žalovali.24) Nechtěl-li některý jménem sirotka žalovati, mohl soudem, uznal-li tento zdráhání se jeho za neprospěšné sirotku, z poručenství býti sesazen. — Spoluporučníci navzájem byli povinni počet činiti.25) Že docházelo mezi nimi k častým sporům, jest při- rozeno.26) Zemřel-li jeden spoluporučník, dědicové jeho byli po- vinni s ostatními spoluporučníky se vypořádati.27) V osobních poměrech poručenců přinesla Obnovená zřízení důležitou změnu ustanovením, že sirotci pouze po katolicku mají býti vychováváni, a požadavek ten zvláště vyznačen v přísaze po- ručenské.28) Ve sporu o tom, kde má býti sirotek vychováván, rozhodovalo 20) Et huius modi testamenti executores et heredis mei ac bonorum que sibi relinquo, tutores amicos meos specialissimos R. Z. et J. cives Pra- genses quemlibet eorum in solidum ita tamen, quod ipse R. sit principalis et precipuus in hac parte et eo non extante Z. — Tadra. Summa Ger- hardi č. 99. 11) . .. quod omnes pueros suos commisit et committit potenter J. et A., sic quod unus sine alio in alienatione et distractione bonorum et hereditatum, nichil facere poterit, sed ambo vel omnes simul et concorditer... Formae literarum, č. 4 C. J. B. II., 2, 286. 21) Všehrd V., 38, 12; Lib. cit. V., 425. 23) R. T. II,, 344; zř. Vl. 68 a 69; zř. 1536 čl. 68 a 69; 1549. D. 20 a 21. — Jinak půhon, byl-li který opomenut, byl neplatný. 24) »... Pakli by který pohnati nechtěl, má poručenství zbaven býti a jiní aby před se poháněli.» Zř. Vl. 69; zř. 1530, čl. 69. 25) R. T. I., 374. 28) R. T. I., 127, 128, 163. 27) A. IV., 264. Nález soudu komorního z r. 1472. 28) Požadavek ten byl hned po bitvě Bělohorské kardinálem Ditrich- steinem r. 1621 v poradách Vídeňských činěn, jako prostředek pro zjednání převahy katolictví (Kameníček II., 543). — Decl. Hh. X., 1.
71 ve způsobu, kterak byli k poručenství povoláváni. Mohlť zajisté zůstavitel dáti jednomu z nich moc větší než ostatním,20) nebo učiniti je všechny stejně oprávněny.21) Nebylo-li nic stanoveno, byli všichni si rovni. A v tom případě bylo jim jednati rukou společnou a nerozdílnou, jak ve výchově sirotka tak i ve správě jeho jmění.22) Žaloby podávaly se proti všem 23) a oni také společně žalovali.24) Nechtěl-li některý jménem sirotka žalovati, mohl soudem, uznal-li tento zdráhání se jeho za neprospěšné sirotku, z poručenství býti sesazen. — Spoluporučníci navzájem byli povinni počet činiti.25) Že docházelo mezi nimi k častým sporům, jest při- rozeno.26) Zemřel-li jeden spoluporučník, dědicové jeho byli po- vinni s ostatními spoluporučníky se vypořádati.27) V osobních poměrech poručenců přinesla Obnovená zřízení důležitou změnu ustanovením, že sirotci pouze po katolicku mají býti vychováváni, a požadavek ten zvláště vyznačen v přísaze po- ručenské.28) Ve sporu o tom, kde má býti sirotek vychováván, rozhodovalo 20) Et huius modi testamenti executores et heredis mei ac bonorum que sibi relinquo, tutores amicos meos specialissimos R. Z. et J. cives Pra- genses quemlibet eorum in solidum ita tamen, quod ipse R. sit principalis et precipuus in hac parte et eo non extante Z. — Tadra. Summa Ger- hardi č. 99. 11) . .. quod omnes pueros suos commisit et committit potenter J. et A., sic quod unus sine alio in alienatione et distractione bonorum et hereditatum, nichil facere poterit, sed ambo vel omnes simul et concorditer... Formae literarum, č. 4 C. J. B. II., 2, 286. 21) Všehrd V., 38, 12; Lib. cit. V., 425. 23) R. T. II,, 344; zř. Vl. 68 a 69; zř. 1536 čl. 68 a 69; 1549. D. 20 a 21. — Jinak půhon, byl-li který opomenut, byl neplatný. 24) »... Pakli by který pohnati nechtěl, má poručenství zbaven býti a jiní aby před se poháněli.» Zř. Vl. 69; zř. 1530, čl. 69. 25) R. T. I., 374. 28) R. T. I., 127, 128, 163. 27) A. IV., 264. Nález soudu komorního z r. 1472. 28) Požadavek ten byl hned po bitvě Bělohorské kardinálem Ditrich- steinem r. 1621 v poradách Vídeňských činěn, jako prostředek pro zjednání převahy katolictví (Kameníček II., 543). — Decl. Hh. X., 1.
Strana 72
72 právo zemské summarissime.29) Odnětí a zadržování sirotka bylo považováno za únos a bylo jako takové žalovatelno.30) K uzavření sňatku měl poručenec zapotřebí svolení přátel a poručníka. — Tito neměli však jej k žádnému sňatku nutiti, ani bezdůvodně svolení svého odpírati. Proti obému mohl sirotek ke králi aneb soudu zemskému se odvolati, jenž, vyslechnuv obě strany, o důvodech odporu rozhodl. Týž soud trestal však i sirotky, bez vědomí poručníků se provdavší.31) Úplně vyloučeny byly sňatky poručenek s nekatolíky i v zemi i mimo zem.32) Ve příčině majetku nepodala Obnovená zřízení podstatných změn. Prodej nemovitostí dovolen jako dříve tak i teď pouze se svolením krále aneb soudu zemského z důvodu předluženosti.33) Peníze hotové měly býti půjčeny aneb k jinému dobrému účelu obráceny.34) Poručníci zastupovali poručence své při smlouvách i na soudě, nejen v processu, ale i v exekuci, a to i jako žalobce i jako žalované.35) Ručení poručníka za škodu způsobenou přesně ustanoveno; 36) jen škoda náhodou vzniklá stihala sirotky.37) Proti jakýmkoli nesprávnostem poručníkovým mohl sirotek buď sám vystoupiti aneb místo něho některý příbuzný 88) žalobu k zemskému soudu podati. Průběhem poručenství nesměl poručník žádných daní ani výhod od sirotků přijímati.39) V důležité otázce odměny poručníků, která od té doby, kdy poručenství přestalo býti právem, přinášejícím zisk, a stalo se úřadem s mnoha povinnostmi, vždy více do po- 19) Declaratie Hh. XI. 30) Text český mluví o sirotku vůbec (opíraje se o stará ustanovení zřízení dřívějších), v německém textu však přeloženo Pfleg-tochter, obmezena tedy tato žaloba původně obecná ze zadržování sirotka, pouze na únos po- ručenky. ČOZ. M. XXXI; MOZ. 380. 31) ČOZ. M XXVII.—XXX., N. XII.; MOZ. 376—379, 407. 22) Declaratorie Hh. XI. 23) ČOZ. N. VIII.; MOZ. 403. 34) ČOZ. N. IX.; MOZ. 404. — Pozdější zajímavé předpisy srov. Ruber, Vormundschaftsrecht 223. 15) ČOZ. N. VII.; MOZ. 402. 36) ČOZ. N. VII.; MOZ. 402. 37) ČOZ. N. X.; MOZ. 405. ČOZ. N. XI.; MOZ. 406. 39) ČOZ. N. XVII.; MOZ. 412. 38)
72 právo zemské summarissime.29) Odnětí a zadržování sirotka bylo považováno za únos a bylo jako takové žalovatelno.30) K uzavření sňatku měl poručenec zapotřebí svolení přátel a poručníka. — Tito neměli však jej k žádnému sňatku nutiti, ani bezdůvodně svolení svého odpírati. Proti obému mohl sirotek ke králi aneb soudu zemskému se odvolati, jenž, vyslechnuv obě strany, o důvodech odporu rozhodl. Týž soud trestal však i sirotky, bez vědomí poručníků se provdavší.31) Úplně vyloučeny byly sňatky poručenek s nekatolíky i v zemi i mimo zem.32) Ve příčině majetku nepodala Obnovená zřízení podstatných změn. Prodej nemovitostí dovolen jako dříve tak i teď pouze se svolením krále aneb soudu zemského z důvodu předluženosti.33) Peníze hotové měly býti půjčeny aneb k jinému dobrému účelu obráceny.34) Poručníci zastupovali poručence své při smlouvách i na soudě, nejen v processu, ale i v exekuci, a to i jako žalobce i jako žalované.35) Ručení poručníka za škodu způsobenou přesně ustanoveno; 36) jen škoda náhodou vzniklá stihala sirotky.37) Proti jakýmkoli nesprávnostem poručníkovým mohl sirotek buď sám vystoupiti aneb místo něho některý příbuzný 88) žalobu k zemskému soudu podati. Průběhem poručenství nesměl poručník žádných daní ani výhod od sirotků přijímati.39) V důležité otázce odměny poručníků, která od té doby, kdy poručenství přestalo býti právem, přinášejícím zisk, a stalo se úřadem s mnoha povinnostmi, vždy více do po- 19) Declaratie Hh. XI. 30) Text český mluví o sirotku vůbec (opíraje se o stará ustanovení zřízení dřívějších), v německém textu však přeloženo Pfleg-tochter, obmezena tedy tato žaloba původně obecná ze zadržování sirotka, pouze na únos po- ručenky. ČOZ. M. XXXI; MOZ. 380. 31) ČOZ. M XXVII.—XXX., N. XII.; MOZ. 376—379, 407. 22) Declaratorie Hh. XI. 23) ČOZ. N. VIII.; MOZ. 403. 34) ČOZ. N. IX.; MOZ. 404. — Pozdější zajímavé předpisy srov. Ruber, Vormundschaftsrecht 223. 15) ČOZ. N. VII.; MOZ. 402. 36) ČOZ. N. VII.; MOZ. 402. 37) ČOZ. N. X.; MOZ. 405. ČOZ. N. XI.; MOZ. 406. 39) ČOZ. N. XVII.; MOZ. 412. 38)
Strana 73
73 předí vstupovala, Zřízení nepřinesla žádného rozhodnutí. To stalo se teprve následujícími Declaratoriemi. Dle těchto příslušela poruč- níku jako odměna jeho prací šestina důchodů poručencových, ne- přesahovaly-li tyto 20.000 kop; byly-li však vyšší této summy, ponecháno králi volně dle svého dobrého zdání rozhodnouti, má-li vzhledem k námaze poručenské správy i ze zbytku, summu tu pře- sahujícího, šestina poručenská býti poskytnuta.40) 2. České právo městské. Jako v zemském právu mělo i v městech poručenství stránku dvojí: starost o osobu poručencovu a péči o jmění a práva jeho. 1. Poručenec býval chován nejčastěji u poručníka samého, poněvadž tomuto příslušelo bdíti nad výchovou a vzděláním jeho.1) Mohl však otec sám jinak v poslední vůli rozhodnouti,3) aneb poručník jinak věc zaříditi.3) V obou případech náleželo radě z důvodů prospěšnosti jak ustanovení otcovské, tak i zařízení po- ručenské modifikovati. Někdy necháván poručenec u matky, byť i podruhé se vdala.4) Výživa poručencova dála se z úroku peněz jeho.5) Nepo- slušnost poručencova byla trestána poručníkem, jemuž příslušelo právo kárací.6) 2. K uzavření sňatku manželského vyžadovalo se svolení přátel a poručníka,7) ačkoli takto zakázané manželství nepovažo- 46) Declaratorie Hh. X. 1) Tomek II., 312; Ruber, Vormundschaftsrecht 127. 2) Tomaschek, Oberhof. 238 a 254. 3) Item an debeant orphani adherere utrum matri cum viro ... aut cui ipsos commissarius ad servandum tradiderit — respondemus cui ipsos com- missarius ad servandam tradiderit. Tomaschek, Oberhof. 255. 4) Rössler II., 295. 5) A IV, 347, zápisy pražské z r. 1406. 8) Kein kind mac sein leben vorwirken, ee is kom zu seinen yaren, tut is icht, daz sal sein formund pesseren. Rössler I., 162. 7) Rössler II., 238; Tomaschek, Oberhof. 117; Tomek II., 311. — Tuhá práva Staropražská (dle Ms. 215 děčínského ruk. 7, 68). »I nema vzadny conssel nebo przisezny anizto obeczny tu byti kdezby pacholek nebo diewka bez wuole otcze y materze anebo tiech gimz by poruczeni byli sobie man- zelstwij slibovali, take se nemuoz zádny ani zadni k tomu przicziniti pod po- kutu dole psanu...«
73 předí vstupovala, Zřízení nepřinesla žádného rozhodnutí. To stalo se teprve následujícími Declaratoriemi. Dle těchto příslušela poruč- níku jako odměna jeho prací šestina důchodů poručencových, ne- přesahovaly-li tyto 20.000 kop; byly-li však vyšší této summy, ponecháno králi volně dle svého dobrého zdání rozhodnouti, má-li vzhledem k námaze poručenské správy i ze zbytku, summu tu pře- sahujícího, šestina poručenská býti poskytnuta.40) 2. České právo městské. Jako v zemském právu mělo i v městech poručenství stránku dvojí: starost o osobu poručencovu a péči o jmění a práva jeho. 1. Poručenec býval chován nejčastěji u poručníka samého, poněvadž tomuto příslušelo bdíti nad výchovou a vzděláním jeho.1) Mohl však otec sám jinak v poslední vůli rozhodnouti,3) aneb poručník jinak věc zaříditi.3) V obou případech náleželo radě z důvodů prospěšnosti jak ustanovení otcovské, tak i zařízení po- ručenské modifikovati. Někdy necháván poručenec u matky, byť i podruhé se vdala.4) Výživa poručencova dála se z úroku peněz jeho.5) Nepo- slušnost poručencova byla trestána poručníkem, jemuž příslušelo právo kárací.6) 2. K uzavření sňatku manželského vyžadovalo se svolení přátel a poručníka,7) ačkoli takto zakázané manželství nepovažo- 46) Declaratorie Hh. X. 1) Tomek II., 312; Ruber, Vormundschaftsrecht 127. 2) Tomaschek, Oberhof. 238 a 254. 3) Item an debeant orphani adherere utrum matri cum viro ... aut cui ipsos commissarius ad servandum tradiderit — respondemus cui ipsos com- missarius ad servandam tradiderit. Tomaschek, Oberhof. 255. 4) Rössler II., 295. 5) A IV, 347, zápisy pražské z r. 1406. 8) Kein kind mac sein leben vorwirken, ee is kom zu seinen yaren, tut is icht, daz sal sein formund pesseren. Rössler I., 162. 7) Rössler II., 238; Tomaschek, Oberhof. 117; Tomek II., 311. — Tuhá práva Staropražská (dle Ms. 215 děčínského ruk. 7, 68). »I nema vzadny conssel nebo przisezny anizto obeczny tu byti kdezby pacholek nebo diewka bez wuole otcze y materze anebo tiech gimz by poruczeni byli sobie man- zelstwij slibovali, take se nemuoz zádny ani zadni k tomu przicziniti pod po- kutu dole psanu...«
Strana 74
74 valo se za neplatné; ale neposlušnost stihala se ztrátou nároku na poddíl dědický, u dcery na věno, a v právu brněnském i vypově- zením z obce.3) Z důležitých důvodů mohl poručník odepříti svého svolení k sňatku. Nebyl-li sirotek s rozhodnutím tímto spokojen, odvolal se k radě městské, která vyzvavši poručníka k udání důvodů jeho odporu, uvážila je a definitivně o sňatku rozhodla.9) 3. Z majetku sirotčího zaujímaly přední místo nemovitosti, byť i neměly ve městech daleko toho významu jako v právu zemském. Správa nemovitostí náležela poručníku, jehož hlavní po- vinností bylo majetek sirotčí udržeti aspoň v takovém stavu, v ja- kém byl při smrti otce, a nemenšiti ho, nýbrž spíše zvětšovati. 10, Proto vybíral poručník platy a nájmy,11) platil berně a obstarával všechny náklady a opravy penězi sirotčími.12) Mohl ovšem otec ustanoviti poručníku jistá nařízení, moc jeho buď zvětšující nebo obmezující, kterými bylo se pak tomuto při správě říditi a která přestoupiti a změniti mohl pouze se svo- 8) Si mulier vel adulta puella filium, fratrem, nepotem et infra, ut supe- rius continetur, alicujus boni hominis annos decemocto non habentem, do- losa ad hoc induxit, quod occulte sine consanguineorum vel illorum, quorum interest, consilio vel eam duxerit, vel per verba, quae non revocari possunt, du- cere promiserit, vel secum axiverit, hereditaria portione perdita talis seducti cum seducto annis quinquaginta civitate carebit. Rössler II., 238. Podobně ztrácí dcera věno a podíl dědický, vdavší se bez svolení poručníka dle Formuláře XV. stol. F. 10. (Ms. 212, kn. Děčín.) 3) Si orphani cuiuscumqe sexus, virgines vel puellae res habentes alicui eorum consanguineo vel extraneo, tamquam tutori et provisori commissi fuerint, qui forsan ex eo, quod bonis eorum utitur, ipsos matrimonio traderenimis tradat, ad aliquos de consilio juratorum seu ad plebanum confessorem ibunt, qui ipsorum voluntatem et intentionem de contrahendo matrimonio ad consilium civitatis deducent. Quo audito consilium per se contradictione tutores non obstante, ut talium compleatur desiderium orpha- norum statim cum diligentia de contrahendis nuptiis providebit. Rössler II., 239. 10) Haben sie erb und aigen, er sol is in pesseren und nicht ergeren... Rössler I., 131. ... quod paternus ille non teneretur meliorare aliquid pu- elle prefate seu augere, sed postquam ad annos discrecionis pervenerit sibi sua bona, qualia et quanta invenit, resignare debet. Tomaschek, Ober- hof. 206. 11) A. IV., 347, zápisy pražské. 23) A. I., 348, zápisy pražské.
74 valo se za neplatné; ale neposlušnost stihala se ztrátou nároku na poddíl dědický, u dcery na věno, a v právu brněnském i vypově- zením z obce.3) Z důležitých důvodů mohl poručník odepříti svého svolení k sňatku. Nebyl-li sirotek s rozhodnutím tímto spokojen, odvolal se k radě městské, která vyzvavši poručníka k udání důvodů jeho odporu, uvážila je a definitivně o sňatku rozhodla.9) 3. Z majetku sirotčího zaujímaly přední místo nemovitosti, byť i neměly ve městech daleko toho významu jako v právu zemském. Správa nemovitostí náležela poručníku, jehož hlavní po- vinností bylo majetek sirotčí udržeti aspoň v takovém stavu, v ja- kém byl při smrti otce, a nemenšiti ho, nýbrž spíše zvětšovati. 10, Proto vybíral poručník platy a nájmy,11) platil berně a obstarával všechny náklady a opravy penězi sirotčími.12) Mohl ovšem otec ustanoviti poručníku jistá nařízení, moc jeho buď zvětšující nebo obmezující, kterými bylo se pak tomuto při správě říditi a která přestoupiti a změniti mohl pouze se svo- 8) Si mulier vel adulta puella filium, fratrem, nepotem et infra, ut supe- rius continetur, alicujus boni hominis annos decemocto non habentem, do- losa ad hoc induxit, quod occulte sine consanguineorum vel illorum, quorum interest, consilio vel eam duxerit, vel per verba, quae non revocari possunt, du- cere promiserit, vel secum axiverit, hereditaria portione perdita talis seducti cum seducto annis quinquaginta civitate carebit. Rössler II., 238. Podobně ztrácí dcera věno a podíl dědický, vdavší se bez svolení poručníka dle Formuláře XV. stol. F. 10. (Ms. 212, kn. Děčín.) 3) Si orphani cuiuscumqe sexus, virgines vel puellae res habentes alicui eorum consanguineo vel extraneo, tamquam tutori et provisori commissi fuerint, qui forsan ex eo, quod bonis eorum utitur, ipsos matrimonio traderenimis tradat, ad aliquos de consilio juratorum seu ad plebanum confessorem ibunt, qui ipsorum voluntatem et intentionem de contrahendo matrimonio ad consilium civitatis deducent. Quo audito consilium per se contradictione tutores non obstante, ut talium compleatur desiderium orpha- norum statim cum diligentia de contrahendis nuptiis providebit. Rössler II., 239. 10) Haben sie erb und aigen, er sol is in pesseren und nicht ergeren... Rössler I., 131. ... quod paternus ille non teneretur meliorare aliquid pu- elle prefate seu augere, sed postquam ad annos discrecionis pervenerit sibi sua bona, qualia et quanta invenit, resignare debet. Tomaschek, Ober- hof. 206. 11) A. IV., 347, zápisy pražské. 23) A. I., 348, zápisy pražské.
Strana 75
75 lením rady městské.13) Neučinil-li však toho otec, byl otcovský poručník, pater commissarius (někdy prameny mluví i o poručníku mocném) jiným úplně na roveň postaven, takže nenalézáme v právě městském poručníka s oným výlučným postavením, které měl v zemském právu poručník mocný otcovský.14) Zápověď zcizení statků sirotčích vyvinula se i v právu měst- ském ponenáhlu. V starší době vyžadovala se sice k zcizení statků rada přátel15) a spolupůsobení poručníků.16) Ale z pramenů této doby se dovídáme, že sirotci i bez spolupůsobení svých poručníků statky své prodávali.17) Později k tomu bylo nezbytno účastenství rady. Od té doby nemělo nic býti zcizeno,18) zastaveno19) neb na delší dobu pro- najato20) bez výslovného svolení starších obecních. Jednání proti tomu mohlo od sirotků v roce a šesti nedělích od let dospělosti býti naříkáno,21) následkem čehož statek jim beze všeho vrácen 13) Rössler I., 42; II., 299 a 302. 14) Tomaschek Oberhof. 172 a 240. — Převzetí ustanovení o poručníku mocném do práva městského pouze připravováno, skutečně stalo se teprvé Koldínem. 15) Orphani resignant domum... cum consensu amicorum et matris illorum orphanorum. Menčík, Kn. Jičínská 83. — Také Summa Gerhardi, č. 174. 16) Johannes ... nomine orphanorum quondam Mathie... puerorum resignavit domum... Menčík, Kn. Jičínská 28, také 94 17) Případy tákové Menčík, Kn. Jičínská 7, 176, 249. V Praze dálo se tak patrně ještě i v době, kdy právo dávno předpisovalo i svolení rady k pro- deji. Aspoň ustanovují práva Staropražská (Ms. 215 kn. Děčínské) F. 67. I zadny przisezny nema tu byti pod swu przisahu aniz muoz swiedcziti kdez by dieti genz osmnaczti leth gestie nemagij swa zbozie oddali a se gich zba- wili bez raddy przatel swych, kterymy poruczeni on anebo ktery czlowiek genz nema dobreho rozumu swe zbozie oddal ginemu bez przatelske raddy yakoz nahorze psano stogij. 18) Auch kein vormunde sol den veysen, die im empholhen sint, weder erb noch zimse nicht vorkauffen noch vorkummern es sey denne mit des rates und mit der statt vissen. Rössler I., 64. Vorkaufft auch ymand eines veysen, der sein iar nicht hat, haus, erbe, zins oder eygen, an der schep- pfen rat, villen und gunst; das sol chein craft haben Rössler I. 75. Zápis knihy Jičínské (Menčík 46) výslovně uvádí při prodeji domu »cum consensu consulum«. Dále Tomaschek, Oberhof. 145, 187, 233. 19, Emler, Regesta III., 517. 20) Práva Brněnská (Ms. 119, kn. Děčínská) str. 192. 21) Tomek II., 312; Rössler I., 75 a 76.
75 lením rady městské.13) Neučinil-li však toho otec, byl otcovský poručník, pater commissarius (někdy prameny mluví i o poručníku mocném) jiným úplně na roveň postaven, takže nenalézáme v právě městském poručníka s oným výlučným postavením, které měl v zemském právu poručník mocný otcovský.14) Zápověď zcizení statků sirotčích vyvinula se i v právu měst- ském ponenáhlu. V starší době vyžadovala se sice k zcizení statků rada přátel15) a spolupůsobení poručníků.16) Ale z pramenů této doby se dovídáme, že sirotci i bez spolupůsobení svých poručníků statky své prodávali.17) Později k tomu bylo nezbytno účastenství rady. Od té doby nemělo nic býti zcizeno,18) zastaveno19) neb na delší dobu pro- najato20) bez výslovného svolení starších obecních. Jednání proti tomu mohlo od sirotků v roce a šesti nedělích od let dospělosti býti naříkáno,21) následkem čehož statek jim beze všeho vrácen 13) Rössler I., 42; II., 299 a 302. 14) Tomaschek Oberhof. 172 a 240. — Převzetí ustanovení o poručníku mocném do práva městského pouze připravováno, skutečně stalo se teprvé Koldínem. 15) Orphani resignant domum... cum consensu amicorum et matris illorum orphanorum. Menčík, Kn. Jičínská 83. — Také Summa Gerhardi, č. 174. 16) Johannes ... nomine orphanorum quondam Mathie... puerorum resignavit domum... Menčík, Kn. Jičínská 28, také 94 17) Případy tákové Menčík, Kn. Jičínská 7, 176, 249. V Praze dálo se tak patrně ještě i v době, kdy právo dávno předpisovalo i svolení rady k pro- deji. Aspoň ustanovují práva Staropražská (Ms. 215 kn. Děčínské) F. 67. I zadny przisezny nema tu byti pod swu przisahu aniz muoz swiedcziti kdez by dieti genz osmnaczti leth gestie nemagij swa zbozie oddali a se gich zba- wili bez raddy przatel swych, kterymy poruczeni on anebo ktery czlowiek genz nema dobreho rozumu swe zbozie oddal ginemu bez przatelske raddy yakoz nahorze psano stogij. 18) Auch kein vormunde sol den veysen, die im empholhen sint, weder erb noch zimse nicht vorkauffen noch vorkummern es sey denne mit des rates und mit der statt vissen. Rössler I., 64. Vorkaufft auch ymand eines veysen, der sein iar nicht hat, haus, erbe, zins oder eygen, an der schep- pfen rat, villen und gunst; das sol chein craft haben Rössler I. 75. Zápis knihy Jičínské (Menčík 46) výslovně uvádí při prodeji domu »cum consensu consulum«. Dále Tomaschek, Oberhof. 145, 187, 233. 19, Emler, Regesta III., 517. 20) Práva Brněnská (Ms. 119, kn. Děčínská) str. 192. 21) Tomek II., 312; Rössler I., 75 a 76.
Strana 76
76 býti musil; kupec však na poručníku hojiti se mohl. — Dle Magde- burského práva však mohli sirotci let došedše v roce a dni od kupce pouze po vrácení ceny kupní statku požadovati.22) Uplynula-li lhůta v obou právech uvedená, pozbývali sirotci nárok na vrácení, leč by v zemi nebyli. V případě posléz uvedeném promlčelo se jich právo naříkací teprve ve třiceti letech, roku a dni.23) Za důvod povolení prodeje uvádí se nuzná potřeba a předlu- ženost.24) Pro předluženost, zvláště nechtěl-li se nikdo poručenství ujmouti, prodávala někdy statek rada sama,25) aneb staral se o to pán města.26) 4. O penězích hotových a movitostech nebylo v městech jednotného ustanovení. Pravidelně nejprvé dluhy z toho byly za- placeny, aby nemovitosti byly zachovány.27) Se zbytkem nakládal poručník podobně, jak činil kdysi otec,28) aneb uložil je na do- statečnou jistotu,29) koupil plat neb statek,30) nikoli však obchod. 22) . . . jestliže poručníci statek sirotčí z jiné příčiny prodadí: tehdy sirotci přijdouce k letuom a navrátíce kupci peníze mohou zase k statku svému přijíti. — Extrakt práva Magb. 26, Jireček, Spisy práv. XVI., stol. 116. 23) Rössler I., 76, a Extrakt 26. 24) ... avšak jej (statek sirotčí) prodávati nemají, leč by toho nuzná potřeba s strany dluhuov placení a jiných věcí k těm podobných byla a před právem se ukázala ... Extrakt 26. Také Summa Gerhardi 174. 25) Menčík, kn. Jičínská 281. — A v knize gruntovní Bydžovské z roku 1549 f. 18 b. ... pan purgmistr a páni na miestie syrotkuov ... prodaly sau dum a zahradu... 26) Bydžov, lib. conscientiae 183. 27) Práva Brněnská F. 69 (Ms 119 kn. Děčínská). 23) »Item non est necessitas curatoribus minorum pecunias foenerare, sed caute reponere et servare; nam melius est eis in antiquis tutum manere, quam usuras appetendo etiam ab antiqua pecunia cadere, potest tamen cu- rator alias negotiari, si tamen pater pupilli consueverit negotiari.« Rössler II., 75. Právo pražské vylučuje sice, aby poručník dětem obchod nový za- vedl (Rössler I., 64) nikoli, aby zděděný dále vedl. (Rössler I., 31). 29) . .. gestli zi by Slon syrotku temuz a neboli to poruczniku na miestie geho tu summu IX kop XVIII gr. na týž sv. Jan nedal a nezaplatil uplnie a docela, tehdy syrotek aneb porucznik geho martin kraiczi ma se w ty dwie gitrzcie luk y v zemi w tychz lukach wymierzených uwazati diedicznie na buduczy czasy ... Bydžov, lib. memorab. I., 134. 30) »Und wenn ein man seinen Kindern bereiz gelt lest, das selbe sullen die vormanden nicht legen auf kauf manschaft, sunder mann sol in zins oder erb dorumb kauffen«. Rössler I., 64. — Podobně A. IV., 347, zá- pisy pražské; Tomek II., 312.
76 býti musil; kupec však na poručníku hojiti se mohl. — Dle Magde- burského práva však mohli sirotci let došedše v roce a dni od kupce pouze po vrácení ceny kupní statku požadovati.22) Uplynula-li lhůta v obou právech uvedená, pozbývali sirotci nárok na vrácení, leč by v zemi nebyli. V případě posléz uvedeném promlčelo se jich právo naříkací teprve ve třiceti letech, roku a dni.23) Za důvod povolení prodeje uvádí se nuzná potřeba a předlu- ženost.24) Pro předluženost, zvláště nechtěl-li se nikdo poručenství ujmouti, prodávala někdy statek rada sama,25) aneb staral se o to pán města.26) 4. O penězích hotových a movitostech nebylo v městech jednotného ustanovení. Pravidelně nejprvé dluhy z toho byly za- placeny, aby nemovitosti byly zachovány.27) Se zbytkem nakládal poručník podobně, jak činil kdysi otec,28) aneb uložil je na do- statečnou jistotu,29) koupil plat neb statek,30) nikoli však obchod. 22) . . . jestliže poručníci statek sirotčí z jiné příčiny prodadí: tehdy sirotci přijdouce k letuom a navrátíce kupci peníze mohou zase k statku svému přijíti. — Extrakt práva Magb. 26, Jireček, Spisy práv. XVI., stol. 116. 23) Rössler I., 76, a Extrakt 26. 24) ... avšak jej (statek sirotčí) prodávati nemají, leč by toho nuzná potřeba s strany dluhuov placení a jiných věcí k těm podobných byla a před právem se ukázala ... Extrakt 26. Také Summa Gerhardi 174. 25) Menčík, kn. Jičínská 281. — A v knize gruntovní Bydžovské z roku 1549 f. 18 b. ... pan purgmistr a páni na miestie syrotkuov ... prodaly sau dum a zahradu... 26) Bydžov, lib. conscientiae 183. 27) Práva Brněnská F. 69 (Ms 119 kn. Děčínská). 23) »Item non est necessitas curatoribus minorum pecunias foenerare, sed caute reponere et servare; nam melius est eis in antiquis tutum manere, quam usuras appetendo etiam ab antiqua pecunia cadere, potest tamen cu- rator alias negotiari, si tamen pater pupilli consueverit negotiari.« Rössler II., 75. Právo pražské vylučuje sice, aby poručník dětem obchod nový za- vedl (Rössler I., 64) nikoli, aby zděděný dále vedl. (Rössler I., 31). 29) . .. gestli zi by Slon syrotku temuz a neboli to poruczniku na miestie geho tu summu IX kop XVIII gr. na týž sv. Jan nedal a nezaplatil uplnie a docela, tehdy syrotek aneb porucznik geho martin kraiczi ma se w ty dwie gitrzcie luk y v zemi w tychz lukach wymierzených uwazati diedicznie na buduczy czasy ... Bydžov, lib. memorab. I., 134. 30) »Und wenn ein man seinen Kindern bereiz gelt lest, das selbe sullen die vormanden nicht legen auf kauf manschaft, sunder mann sol in zins oder erb dorumb kauffen«. Rössler I., 64. — Podobně A. IV., 347, zá- pisy pražské; Tomek II., 312.
Strana 77
77 Ve všech těchto uvedených případech peníze v rukou poručníka zůstávaly,31) a přátelé na nesprávné hospodářství u rady si stěžo- vati mohli.32) Časem však přešla starost o peníze sirotčí úplně na radu. Nejdříve stalo se tak as v Praze,33) a potom i jinde.34) Odtud hotové peníze přejímala a kvitovala rada městská, zapisujíc obé do knih městských, pokud nebylo zvláštních register sirotčích, a upotřebovávala jich k potřebám města, platíc z nich úroky. 5. K platnosti smluv sirotka zavazujících zapotřebí bylo schvá- lení poručníka,35) takže poručník se sirotky kupoval,36) sliboval spraviti,37) aneb sám smlouvy uzavíral38) a eventuálně celý obchod otcem zanechaný vedl.39) Poněvadž však předpisy o schvalování smluv poručníkem nebyly přesně zachovávány a poručenci sami 31) Susceptio pecuniarum orfanorum v knize Jičínské. (Menčík 219.) — » ... A cožkoli statku mimo dům jakožto klenoty a jiné věci, to poručníci rozdělili sirotku polovici a máteři polovici a díl sirotku při sobě mají« Práva Brněnská 68. (Ms. 119, kn. Děčínská). 32) Lib. vet. priv. Pragensis 60 z r. 1350; Tomek II., 312. 33) Lib. vetust. priv. 110; Tomek 313. 34) Bydžov, lib. memorab. I., 8, 14, 24. — Zvláště srov. řády pro města poddaná ze stol. XVI. u Chlumecký, Dorfweisthümer. Tak pro Mezříč nad Bečvou z r. 1568 (str. 108): Item co se rozpůjčení peněz sirotčích dotýče, těch aby purgmistr bez dowolení mého žádnému ani sami sobě, žádným fortelem, ani vymyšleným obyčejem nepůjčovali pod skutečným trestáním a propadením 20 kop gr. Podobné Zřízení pro poddané kláštera Starobrněnského 1597 (str. 98); také gruntovní kniha Michalovic z r. 1572 (archiv Děčínský). 85) Ex stipulatione, in qua impubes sine tutore spopondisti, non es obligatus. — Rössler II., 274. 36) N. ... resignavit Peczoldo .. et orphanis sibi commissis do- mum ... Menčík, kn. Jičínská 9. 37) Menčík, kn. Jičínská 318. 35) Leta (MD LVIj) w pondieli na svatu pannu Lucii stala se gest smluwa dobrowolna, czela a dokonala, mezi Matiegem synem Girzika Pupeczka a tymz Girzikem Pupeczkem otczem, Dusskem sladownikem a Jakubem Wa- wrzinczem bratrzimi i ginymi przately geho s gedne, a mezie poruczniky od syrotku neboztika Jakuba Weprzka, gimz gest otec zamordowan, k tomu na miestie swym, zmocznie nynie Wondrzegem pisarzem panskym Janem Kwie- toniem, tez y Petrem bratrem geho krezmarzem Wyseckym s strany druhé a to takowá: ... Bydžov, lib. memorab. I., 222. 39) Rössler II., 75, Brikcí 96.
77 Ve všech těchto uvedených případech peníze v rukou poručníka zůstávaly,31) a přátelé na nesprávné hospodářství u rady si stěžo- vati mohli.32) Časem však přešla starost o peníze sirotčí úplně na radu. Nejdříve stalo se tak as v Praze,33) a potom i jinde.34) Odtud hotové peníze přejímala a kvitovala rada městská, zapisujíc obé do knih městských, pokud nebylo zvláštních register sirotčích, a upotřebovávala jich k potřebám města, platíc z nich úroky. 5. K platnosti smluv sirotka zavazujících zapotřebí bylo schvá- lení poručníka,35) takže poručník se sirotky kupoval,36) sliboval spraviti,37) aneb sám smlouvy uzavíral38) a eventuálně celý obchod otcem zanechaný vedl.39) Poněvadž však předpisy o schvalování smluv poručníkem nebyly přesně zachovávány a poručenci sami 31) Susceptio pecuniarum orfanorum v knize Jičínské. (Menčík 219.) — » ... A cožkoli statku mimo dům jakožto klenoty a jiné věci, to poručníci rozdělili sirotku polovici a máteři polovici a díl sirotku při sobě mají« Práva Brněnská 68. (Ms. 119, kn. Děčínská). 32) Lib. vet. priv. Pragensis 60 z r. 1350; Tomek II., 312. 33) Lib. vetust. priv. 110; Tomek 313. 34) Bydžov, lib. memorab. I., 8, 14, 24. — Zvláště srov. řády pro města poddaná ze stol. XVI. u Chlumecký, Dorfweisthümer. Tak pro Mezříč nad Bečvou z r. 1568 (str. 108): Item co se rozpůjčení peněz sirotčích dotýče, těch aby purgmistr bez dowolení mého žádnému ani sami sobě, žádným fortelem, ani vymyšleným obyčejem nepůjčovali pod skutečným trestáním a propadením 20 kop gr. Podobné Zřízení pro poddané kláštera Starobrněnského 1597 (str. 98); také gruntovní kniha Michalovic z r. 1572 (archiv Děčínský). 85) Ex stipulatione, in qua impubes sine tutore spopondisti, non es obligatus. — Rössler II., 274. 36) N. ... resignavit Peczoldo .. et orphanis sibi commissis do- mum ... Menčík, kn. Jičínská 9. 37) Menčík, kn. Jičínská 318. 35) Leta (MD LVIj) w pondieli na svatu pannu Lucii stala se gest smluwa dobrowolna, czela a dokonala, mezi Matiegem synem Girzika Pupeczka a tymz Girzikem Pupeczkem otczem, Dusskem sladownikem a Jakubem Wa- wrzinczem bratrzimi i ginymi przately geho s gedne, a mezie poruczniky od syrotku neboztika Jakuba Weprzka, gimz gest otec zamordowan, k tomu na miestie swym, zmocznie nynie Wondrzegem pisarzem panskym Janem Kwie- toniem, tez y Petrem bratrem geho krezmarzem Wyseckym s strany druhé a to takowá: ... Bydžov, lib. memorab. I., 222. 39) Rössler II., 75, Brikcí 96.
Strana 78
78 se zadlužovali, došlo r. 1327 v Praze k usnesení rady,40) jímž naprosto zakázáno zadlužovati se osobám pod mocí poručenskou stojícím. A když i to obcházeno, zostřen nález r. 1330 a potvrzen králem.41) Věřitel půjčivší takovému nezletilci ztrácel dle tohoto nálezu své právo, a pokutován při každém upomínání třemi groši. Mimo to bylo rychtáři městskému nařízeno, aby, kdyby seznal, že měšťanský syn, statkem svým nevládnoucí, jej lehkomyslně buď jídlem neb pitím neb jakýmkoli způsobem jiným promrhavá, mar- notratníka zajal, vsadil do vězení na věži u mostu vedle špitálu a držel jej v něm ponejprv 14 dní, podruhé čtyři neděle, po třetí čtvrt léta, po čtvrté půl léta; kdyby ale po páté do neřesti upadl, měl býti vstrčen do pytle a vhozen do vody. Dovoleno však bylo příbuzným se mladíka ujmouti, a způsobem týmž ho trestati. 6. Poručník zastupoval sirotka ve všech záležitostech soud- ních,42) jsa místo něho žalován a za něho i žaluje. Ve sporu tom ovšem bylo mu legitimovati se jako poručník, což činil pravidelně listem městským.43) Sirotek nemající poručníka, nemohl býti ža- 40) Recognoscimus, quod quia filii et cognati et consanguinei nostri vi- uebant improuide, bona sua et pecuniam suam ocultissimo dissipantes, vo- lumus et statuimus de consilio unanimi et voluntate, ut nemo filiorum, cog- natorum et consanguineorum nostrorum, quicumqe sub tutoribus est, sub cura et regimine parentum aut amicorum suorum, qui est impotens bono- rum suorum et pecunie sue non possit nec debeat bona patrimonii seu he- reditaria cum proporcione sua contingencia obligare seu alio quocumque modo inbrigare aut aligenare, vel pecuniam super se excredere aut commo- dare ad vestiendum se vel expendendum absquescitu et voluntate tutoris sui vel illius, cuius cure et regimini est subiectus. Volumus eciam et statuimus, ut cuicumque tali seu talibus quidquam de parata pecunia seu de aliis quibuscumque concesserit aut commodauerit vel alio quocumque modo forte fideiussoric pro eo siue pro eis promiserit quod ille seu illis nulla persolucio nec aliqua iustitia de hoc fiat. Act. A. d. Pr. ad. MCCCXXVII pridie Idus Marcii. — Rg. III., 517 z lib. vest. Pragae f. 20. 41) Tomek I., 273. 42) Item si aliquis parvulos relinquens heredes, in extremis suis, tam heredes, quam eorum bona alicui viro fidedigno, tamquam exetutori testa- menti, et tutori committit, qui agere vult in eosdem heredes et bona, non ipsos sed potius executorem et tutorem ad judicium citare debet. Rössler II., 65. — Podobně II., 392; I., 80; Tomaschek, Oberhof. 125, 147, 204, 220, 237; Tkáč, Lib. inf. č. 108; A. IV., 347, 355, 364 zápisy pražské; Bydžov, lib. memorab. I., 229; kn. Michalovic (arch. Děčínský) z r. 1572 č. 11, 1605 č. 17. 43) Tomaschek, Oberhof. 155 a 211.
78 se zadlužovali, došlo r. 1327 v Praze k usnesení rady,40) jímž naprosto zakázáno zadlužovati se osobám pod mocí poručenskou stojícím. A když i to obcházeno, zostřen nález r. 1330 a potvrzen králem.41) Věřitel půjčivší takovému nezletilci ztrácel dle tohoto nálezu své právo, a pokutován při každém upomínání třemi groši. Mimo to bylo rychtáři městskému nařízeno, aby, kdyby seznal, že měšťanský syn, statkem svým nevládnoucí, jej lehkomyslně buď jídlem neb pitím neb jakýmkoli způsobem jiným promrhavá, mar- notratníka zajal, vsadil do vězení na věži u mostu vedle špitálu a držel jej v něm ponejprv 14 dní, podruhé čtyři neděle, po třetí čtvrt léta, po čtvrté půl léta; kdyby ale po páté do neřesti upadl, měl býti vstrčen do pytle a vhozen do vody. Dovoleno však bylo příbuzným se mladíka ujmouti, a způsobem týmž ho trestati. 6. Poručník zastupoval sirotka ve všech záležitostech soud- ních,42) jsa místo něho žalován a za něho i žaluje. Ve sporu tom ovšem bylo mu legitimovati se jako poručník, což činil pravidelně listem městským.43) Sirotek nemající poručníka, nemohl býti ža- 40) Recognoscimus, quod quia filii et cognati et consanguinei nostri vi- uebant improuide, bona sua et pecuniam suam ocultissimo dissipantes, vo- lumus et statuimus de consilio unanimi et voluntate, ut nemo filiorum, cog- natorum et consanguineorum nostrorum, quicumqe sub tutoribus est, sub cura et regimine parentum aut amicorum suorum, qui est impotens bono- rum suorum et pecunie sue non possit nec debeat bona patrimonii seu he- reditaria cum proporcione sua contingencia obligare seu alio quocumque modo inbrigare aut aligenare, vel pecuniam super se excredere aut commo- dare ad vestiendum se vel expendendum absquescitu et voluntate tutoris sui vel illius, cuius cure et regimini est subiectus. Volumus eciam et statuimus, ut cuicumque tali seu talibus quidquam de parata pecunia seu de aliis quibuscumque concesserit aut commodauerit vel alio quocumque modo forte fideiussoric pro eo siue pro eis promiserit quod ille seu illis nulla persolucio nec aliqua iustitia de hoc fiat. Act. A. d. Pr. ad. MCCCXXVII pridie Idus Marcii. — Rg. III., 517 z lib. vest. Pragae f. 20. 41) Tomek I., 273. 42) Item si aliquis parvulos relinquens heredes, in extremis suis, tam heredes, quam eorum bona alicui viro fidedigno, tamquam exetutori testa- menti, et tutori committit, qui agere vult in eosdem heredes et bona, non ipsos sed potius executorem et tutorem ad judicium citare debet. Rössler II., 65. — Podobně II., 392; I., 80; Tomaschek, Oberhof. 125, 147, 204, 220, 237; Tkáč, Lib. inf. č. 108; A. IV., 347, 355, 364 zápisy pražské; Bydžov, lib. memorab. I., 229; kn. Michalovic (arch. Děčínský) z r. 1572 č. 11, 1605 č. 17. 43) Tomaschek, Oberhof. 155 a 211.
Strana 79
79 lován44) a nemohl také žalovati. Aby chráněn byl před ztrátou, prodlužovány mu v případě posléz jmenovaném lhůty procesní.45) 7. Dle městského práva náležel poručníku jen výminečně nápad, v případě, že sirotek zemřel v nezletilosti. Prameny při- znávají ho pouze poručníku otcovskému ustanovenému »zu ge- treuer Hand« ;46) ovšem poručníku z příbuzenstva nápad příslušel jako příbuznému. 8. Poručníci ručili za každou svou vinu, a mohli se sprostiti toho jen důkazem, že škoda poručence stihnuvší bez jejich viny, náhodou, kterou odvrátiti nemohli, vznikla.47) Ručení to k plat- nosti přivedli buď nejbližší příbuzní, zvláště matka a bába,48) aneb dle některých práv, kterýkoli občan.49) Po ukončení poručenství v prvé řadě povolán byl náhradu škody požadovati sirotek do- spělý sám.50) Provedení tohoto ručení usnadňovala ve městech povinnost poručníků ročně činiti výkazy jmění s počátku do rukon příbuz- ných, později rady městské.51) Jen poručník otcem czu seynen trewen, czu seyner gewissen und warheyt seiner ustanovený, ne- měl povinnosti roční účty skládati.52) *4) Tkáč, lib. inform. č. 1. 45) »Také poručníci buď přirození, otcovští anebo od ouřadu daní, na místě sirotkuov se sauditi, žalovati anebo odpovídati jsou povinni, dokudž oni pod sveyma lety budou. Pakli by poručníkuov žádných neměli: tehdy odpovídati nejsau povinni a auřad ochránce jim dáti má. A jestli že by pak někdo v nepřítomnosti poručníkuov na sirotky pro některé bezpráví žaloval, nebo z jiných příčin nemá na ně soudně žalováno býti, dokudž let rozumných nedojdau.... Také sirotci bez poručníkuov ani žalovati ani se v dědictví uvažovati, aneb v ně souditi, ani slibovati . . . nemohau«. Extrakt práva Magb. 26, Jireček, Spisy XVI. stol. 116. 46) Tomaschek, Oberhof. 211 a 255. 47) ...Quidquid non probaverint furto, spolio, vel alio infortunio siue eorum negligentia, de bonis talibus deperiisse, hoc de bonis propriis solvere tenebuntur...« Rössler II., 76 ... »Is sei den das daz unglucke dorzu slach, das ehaftnot heiset, das sol er beweisen..." Rössler I, 131. — Také I., 75; Tomaschek, Oberhof. 276. 43) Rössler I., 76; II., 239; Tomaschek, Oberhof. 171. — Tkáč, Lib. inf. č. 210. 49) Rössler II., 75; Extrakt práva Magb. 26; Jireček, Spisy XVI. stol. 217. 50) Tomaschek, Oberhof. 233. 51) Rössler I., 131; II. 76; Extrakt pr. Magb. 26. 51) Tomaschek, Oberhof. 172.
79 lován44) a nemohl také žalovati. Aby chráněn byl před ztrátou, prodlužovány mu v případě posléz jmenovaném lhůty procesní.45) 7. Dle městského práva náležel poručníku jen výminečně nápad, v případě, že sirotek zemřel v nezletilosti. Prameny při- znávají ho pouze poručníku otcovskému ustanovenému »zu ge- treuer Hand« ;46) ovšem poručníku z příbuzenstva nápad příslušel jako příbuznému. 8. Poručníci ručili za každou svou vinu, a mohli se sprostiti toho jen důkazem, že škoda poručence stihnuvší bez jejich viny, náhodou, kterou odvrátiti nemohli, vznikla.47) Ručení to k plat- nosti přivedli buď nejbližší příbuzní, zvláště matka a bába,48) aneb dle některých práv, kterýkoli občan.49) Po ukončení poručenství v prvé řadě povolán byl náhradu škody požadovati sirotek do- spělý sám.50) Provedení tohoto ručení usnadňovala ve městech povinnost poručníků ročně činiti výkazy jmění s počátku do rukon příbuz- ných, později rady městské.51) Jen poručník otcem czu seynen trewen, czu seyner gewissen und warheyt seiner ustanovený, ne- měl povinnosti roční účty skládati.52) *4) Tkáč, lib. inform. č. 1. 45) »Také poručníci buď přirození, otcovští anebo od ouřadu daní, na místě sirotkuov se sauditi, žalovati anebo odpovídati jsou povinni, dokudž oni pod sveyma lety budou. Pakli by poručníkuov žádných neměli: tehdy odpovídati nejsau povinni a auřad ochránce jim dáti má. A jestli že by pak někdo v nepřítomnosti poručníkuov na sirotky pro některé bezpráví žaloval, nebo z jiných příčin nemá na ně soudně žalováno býti, dokudž let rozumných nedojdau.... Také sirotci bez poručníkuov ani žalovati ani se v dědictví uvažovati, aneb v ně souditi, ani slibovati . . . nemohau«. Extrakt práva Magb. 26, Jireček, Spisy XVI. stol. 116. 46) Tomaschek, Oberhof. 211 a 255. 47) ...Quidquid non probaverint furto, spolio, vel alio infortunio siue eorum negligentia, de bonis talibus deperiisse, hoc de bonis propriis solvere tenebuntur...« Rössler II., 76 ... »Is sei den das daz unglucke dorzu slach, das ehaftnot heiset, das sol er beweisen..." Rössler I, 131. — Také I., 75; Tomaschek, Oberhof. 276. 43) Rössler I., 76; II., 239; Tomaschek, Oberhof. 171. — Tkáč, Lib. inf. č. 210. 49) Rössler II., 75; Extrakt práva Magb. 26; Jireček, Spisy XVI. stol. 217. 50) Tomaschek, Oberhof. 233. 51) Rössler I., 131; II. 76; Extrakt pr. Magb. 26. 51) Tomaschek, Oberhof. 172.
Strana 80
80 10. Bylo-li poručníků několik, mívali stejná práva a stejné po- vinnosti: jednali ve všem solidárně.53) Odpadl-li však jeden z nich, aneb byl-li nepřítomen, zbývající vedli poručenství dále. Dle Koldína měl sirotek v první řadě matce, i když nebyla poručnicí, k vychování býti přenechán, ovšem pod dohledem po- ručníka.54) Nebylo-li zde matky, příslušela i tato starost poruč- níkovi, který za spolupůsobení přátel a dozoru práva sirotky k dobrému a užitečnému vésti měl.55) O vzdělání a vychování rozhodoval stav rodičů a jmění jejich, neboť bylo povinností »si- rotky všecky bez umenšení téhož statku z něho chovati a na ně náklady podle slušnosti, a jakýž by toho potřeba kázala činiti . .«56) Provdání sirotka nemělo bez svolení poručníka se státi,57) stalo-li se přece, mělo za následek újmy majetkové.58) Dále náležely poručníku správa a řízení jmění movitého, které bez svolení rady59) prodati nemohl. Svolení to udělováno bývalo pouze z důležitých důvodů ke prospěchu sirotků, zvláště pro pře- dluženost. 60) Hotové peníze směly býti uloženy s pořadem práva, zvláště mohly nemovitosti za ně koupeny býti.61) Smlouvy nemohl sirotek uzavírati, nemaje práva ani osobu svou ani statek zavazovati.62) Učinil-li tak, mělo to platnost pouze, bylo-li to k jeho dobru a užitku. Před soudem zastupován byl sirotek poručníkem, i když žaloval, i když byl žalován. Bez tohoto zastoupení rozsudek pro něho ani proti němu vydán býti nemohl.63) 51) Tomaschek, Oberhof. 211; Rössler II., 298; Brikcí 319; Tomek II., 311. 54) CLVIII. a F. XLIX. 55) D. XX. 56) F. XLIX. 57) D. XXXV. 58) C. XXXV. 59) D. XXXIII. 60) E. XL. 81 D. XXV. 63) D. XXXII. 63) D. XXXIV.; A. LVIII.; B. XCII.; C. VIII.
80 10. Bylo-li poručníků několik, mívali stejná práva a stejné po- vinnosti: jednali ve všem solidárně.53) Odpadl-li však jeden z nich, aneb byl-li nepřítomen, zbývající vedli poručenství dále. Dle Koldína měl sirotek v první řadě matce, i když nebyla poručnicí, k vychování býti přenechán, ovšem pod dohledem po- ručníka.54) Nebylo-li zde matky, příslušela i tato starost poruč- níkovi, který za spolupůsobení přátel a dozoru práva sirotky k dobrému a užitečnému vésti měl.55) O vzdělání a vychování rozhodoval stav rodičů a jmění jejich, neboť bylo povinností »si- rotky všecky bez umenšení téhož statku z něho chovati a na ně náklady podle slušnosti, a jakýž by toho potřeba kázala činiti . .«56) Provdání sirotka nemělo bez svolení poručníka se státi,57) stalo-li se přece, mělo za následek újmy majetkové.58) Dále náležely poručníku správa a řízení jmění movitého, které bez svolení rady59) prodati nemohl. Svolení to udělováno bývalo pouze z důležitých důvodů ke prospěchu sirotků, zvláště pro pře- dluženost. 60) Hotové peníze směly býti uloženy s pořadem práva, zvláště mohly nemovitosti za ně koupeny býti.61) Smlouvy nemohl sirotek uzavírati, nemaje práva ani osobu svou ani statek zavazovati.62) Učinil-li tak, mělo to platnost pouze, bylo-li to k jeho dobru a užitku. Před soudem zastupován byl sirotek poručníkem, i když žaloval, i když byl žalován. Bez tohoto zastoupení rozsudek pro něho ani proti němu vydán býti nemohl.63) 51) Tomaschek, Oberhof. 211; Rössler II., 298; Brikcí 319; Tomek II., 311. 54) CLVIII. a F. XLIX. 55) D. XX. 56) F. XLIX. 57) D. XXXV. 58) C. XXXV. 59) D. XXXIII. 60) E. XL. 81 D. XXV. 63) D. XXXII. 63) D. XXXIV.; A. LVIII.; B. XCII.; C. VIII.
Strana 81
81 Při správě své ručili poručníci za jakoukoli škodu jimi způ- sobenou, nejen za dolus nýbrž i za culpa; byl-li tu dolus, mohli i trestně stiháni býti.64) Proto také neměli ani přímo, ani nastr- čenou osobou třetí od sirotků svých ničeho kupovati.65) Bylo-li více poručníků jmenováno, společně přihlíželi jak k si- rotkům tak i k jich statkům.66) Koldín zná ostatně také poručníky, kteří pouze k radě poručníků dáni byli, a proto žádných jiných závazků neměli, leč podle svě- domí svého poručníkům skutečným poradili.67) Odměna za vedení poručenství mohla a nemusila býti poruč- níkům stanovena. Neměl-li poručník nic stanoveno, a zemřel-li sirotek v poručenství, nezanechav přátel s městem trpících, měl poručník nápad na jednu třetinu pozůstalosti.68) Nepřijal-li na- opak příbuzný poručenství naň připadající, ztrácel nápad.69) § 4. O zakončení poručenství. Poručenství končilo se buď z příčin nesoucích se k osobě poručence, aneb z důvodů v osobě poručníkově spočívajících. V prvním případě nastala-li s poručencem taková změna, že ne- jevila se více u něho potřeba poručenství, přestalo toto úplně; v druhém případě, kdy nastaly okolnosti, že poručník stal se k vedení svého úřadu nezpůsobilým, kdežto poručenec ochrany poručenské dosud potřeboval, nebylo poručenství ukončeno na- prosto, nýbrž jen, hledíc k osobě poručníkově. — Zakončením po- ručenství nastala poručníkovi povinnost sirotka ve jmění jeho uvésti a účty jemu složiti. Tutela impuberum končila se 1) v římském právě dospělostí, smrtí a kapitisdeminucí poručenců. Úřad poručníka končil se jeho 66) D. XVI., XXXVI., XXXVII.; J. LIII. 65) D. XXXIII. 66) D. XXVII. 67) D. XXIX. 68) D. XVII. 69) D. VII. 1) Heyrovský, System 999 a 1013; Dernbug III, 88 a 93.
81 Při správě své ručili poručníci za jakoukoli škodu jimi způ- sobenou, nejen za dolus nýbrž i za culpa; byl-li tu dolus, mohli i trestně stiháni býti.64) Proto také neměli ani přímo, ani nastr- čenou osobou třetí od sirotků svých ničeho kupovati.65) Bylo-li více poručníků jmenováno, společně přihlíželi jak k si- rotkům tak i k jich statkům.66) Koldín zná ostatně také poručníky, kteří pouze k radě poručníků dáni byli, a proto žádných jiných závazků neměli, leč podle svě- domí svého poručníkům skutečným poradili.67) Odměna za vedení poručenství mohla a nemusila býti poruč- níkům stanovena. Neměl-li poručník nic stanoveno, a zemřel-li sirotek v poručenství, nezanechav přátel s městem trpících, měl poručník nápad na jednu třetinu pozůstalosti.68) Nepřijal-li na- opak příbuzný poručenství naň připadající, ztrácel nápad.69) § 4. O zakončení poručenství. Poručenství končilo se buď z příčin nesoucích se k osobě poručence, aneb z důvodů v osobě poručníkově spočívajících. V prvním případě nastala-li s poručencem taková změna, že ne- jevila se více u něho potřeba poručenství, přestalo toto úplně; v druhém případě, kdy nastaly okolnosti, že poručník stal se k vedení svého úřadu nezpůsobilým, kdežto poručenec ochrany poručenské dosud potřeboval, nebylo poručenství ukončeno na- prosto, nýbrž jen, hledíc k osobě poručníkově. — Zakončením po- ručenství nastala poručníkovi povinnost sirotka ve jmění jeho uvésti a účty jemu složiti. Tutela impuberum končila se 1) v římském právě dospělostí, smrtí a kapitisdeminucí poručenců. Úřad poručníka končil se jeho 66) D. XVI., XXXVI., XXXVII.; J. LIII. 65) D. XXXIII. 66) D. XXVII. 67) D. XXIX. 68) D. XVII. 69) D. VII. 1) Heyrovský, System 999 a 1013; Dernbug III, 88 a 93.
Strana 82
82 smrtí, magna capitis deminucione, sesazením z důvodů nepocti- vosti,2) provdáním se matky neb báby poručnic, a při poručníku testamentárním složením poručenství (ale jen dle klassického práva). Když poručenství přestalo býti poručníkovým právem, zavedena povinnost před postupem jmění složiti sirotku počet z celé správy. Splnění povinnosti této mohl se poručenec domáhati actione tutelae directa. Během poručenství měli pouze spoluporučníci právo ve správu a účty nahlédati. V německém právu končilo se poručenství3) dospělostí, pro- hlášením za dospělého, vstoupením ve sňatek a smrtí. Důvody, za- končující pouze úřad poručníka, byly hlavně smrt, pozbytí způsobi- losti poručenské, vzdání se s udáním důvodů a sesazení pro nesprávné vedení poručenství (balmunden, t. i. nejen sesazení, ale spolu prohlášení za nezpůsobilého jakékoliv poručenství vésti). Ukončením poručenství nastala povinnost poručníkovi, vydati sirotku jeho majetek, když byl složil účet závěrečný. Účet ten však neměl v německém právu toho významu, jaký měl v právu římském; neboť tu účet, v určitých periodách skládaný, skýtal dosti jistoty pro sirotka. V účtu konečném jednalo se pouze o to definitivně vyrovnati vzájemné požadavky z poručenství. V Rakousích právo v celku shodovalo se s právem Německa ostatního, jak v důvodech zakončujících poručenství, tak i v před- pisech účtu, které i tu byly roční a konečné.4) 1. České právo zemské. I. Změny v osobě poručence, jakožto důvody zakončení po- ručenství, byly: 1. dosažení plnoletosti; 2. udělení let panovníkem, a to pouze udělení na vždy; kdežto při udělení na čas, po vykonání účelu, k němuž léta byla dána, sirotek zase se stával neplnoletým a potřeboval poručníka; 1) Žaloba na sesazení poručníka byla actio quasi publica, tudíž každému občanu římskému plnoprávnému přístupna. 3) Kraut, Vormundschaft I., 393 a II., 85. — Rive, Vormundschaft I., 50, 72; II., 56; III., 61; Stobbe-Lehmann IV., 547; Heusler II., 496. 4) Chorinský, 295 a 274; v Horních Rakousích intervenovali při sklá- dání účtů dva přátelé, a teprve nebylo-li těchto, dva lidé od desk zemských. Schenk, 270.
82 smrtí, magna capitis deminucione, sesazením z důvodů nepocti- vosti,2) provdáním se matky neb báby poručnic, a při poručníku testamentárním složením poručenství (ale jen dle klassického práva). Když poručenství přestalo býti poručníkovým právem, zavedena povinnost před postupem jmění složiti sirotku počet z celé správy. Splnění povinnosti této mohl se poručenec domáhati actione tutelae directa. Během poručenství měli pouze spoluporučníci právo ve správu a účty nahlédati. V německém právu končilo se poručenství3) dospělostí, pro- hlášením za dospělého, vstoupením ve sňatek a smrtí. Důvody, za- končující pouze úřad poručníka, byly hlavně smrt, pozbytí způsobi- losti poručenské, vzdání se s udáním důvodů a sesazení pro nesprávné vedení poručenství (balmunden, t. i. nejen sesazení, ale spolu prohlášení za nezpůsobilého jakékoliv poručenství vésti). Ukončením poručenství nastala povinnost poručníkovi, vydati sirotku jeho majetek, když byl složil účet závěrečný. Účet ten však neměl v německém právu toho významu, jaký měl v právu římském; neboť tu účet, v určitých periodách skládaný, skýtal dosti jistoty pro sirotka. V účtu konečném jednalo se pouze o to definitivně vyrovnati vzájemné požadavky z poručenství. V Rakousích právo v celku shodovalo se s právem Německa ostatního, jak v důvodech zakončujících poručenství, tak i v před- pisech účtu, které i tu byly roční a konečné.4) 1. České právo zemské. I. Změny v osobě poručence, jakožto důvody zakončení po- ručenství, byly: 1. dosažení plnoletosti; 2. udělení let panovníkem, a to pouze udělení na vždy; kdežto při udělení na čas, po vykonání účelu, k němuž léta byla dána, sirotek zase se stával neplnoletým a potřeboval poručníka; 1) Žaloba na sesazení poručníka byla actio quasi publica, tudíž každému občanu římskému plnoprávnému přístupna. 3) Kraut, Vormundschaft I., 393 a II., 85. — Rive, Vormundschaft I., 50, 72; II., 56; III., 61; Stobbe-Lehmann IV., 547; Heusler II., 496. 4) Chorinský, 295 a 274; v Horních Rakousích intervenovali při sklá- dání účtů dva přátelé, a teprve nebylo-li těchto, dva lidé od desk zemských. Schenk, 270.
Strana 83
83 3. dospělost nejstaršího sourozence.1) V Čechách nutno lišiti dceru a syna. Nejstarší syn dospěv beze všeho nabýval poruč- nictví nad bratřími a sestrami svými; dcera však pouze tehdy, nebylo-li zde vůbec žádného bratra, a mimo to strýce nedílného.2) Vdala-li se starší sestra poručnice, zanikalo toto poručenství, a buď oživlo zase poručenství dřívější,3) aneb bylo na pánech v soudu opatřiti tyto sirotky.4) Podobně se dělo, zemřel-li tento bratr neb sestra; 4. smrt poručencova. II. Okolnosti osoby poručníkovy, které poručenství ukončovaly, byly tyto: 1. úmrtí poručníka; 2. sesazení a odvolání se strany soudu a panovníka, neza- stával-li úřadu svého náležitě, zvláště pak, mrhal-li se statkem poručencovým; 5) 1) A dále jeho (poručníka) moc netrvá, než jedno do let sirotka prvnieho; neb ten léta maje, ihned jest bližší poručenství nežli onen deskami. Ondřej z Dubé 75, C. J. B. II., 2, 378. — Zř. VI. 105, zř. 1530, čl. 104; 1549. F. 11 a 12; 1564. J. 55. 2) »Než byly-li by děvečky majíce léta a bratří by měli, ješto by let neměli: tehdy poručník má před se děvečkami vládnúti a od nich poháněti, až do let nejstaršího bratra.« Zř. Vl. 105; zř. 1530, čl. 104; 1549, F. 11. — R. T. II., 344. — O strýci nedílném R. T. II., 184. — Ustanovení Ondřeje z Dubé, čl. 117 (C. J. B. II., 2, 385), jest nejasné pro tuto otázku. Jinak Všehrd V., 37, 6, výslovně praví: »Též také kdyby se přihodilo, že by sirotci obojieho pohlavie byli, ženského i mužského, a děvečka by k letóm přišla, a bratřie její ještě by let spravedlivých neměli, má dievce vedlé práva léta majiecná spravedlivá, sporučenstvie sstupeno býti.« — Jako důvod uvádí dědický list krále Jana, jímž dcery synům na roveň jsou postaveny. — Z celého patrno, že původně as byl názor v tomto ohledu sporný; že však opáčný nalezl přijetí ve zřízeních zemských. 3) Rozhodnutí z r. 1465. — .. . jestliže by se přihodilo, že by již psaná panna Bonuše vdána za muž byla dřeve, nežli by která z sester jich let spravedlivých došla, tehdy poručníci dřéve paní budú mieti ji odtud její díl spravedlivý dáti podle kšaftu otce jich a jiných sestr jejich zbožie a statek budú mieti a držeti a vládnúti dotud, dokudžby jiná sestra let spravedlivých nedošla. R. T. II., 345. — To akceptuje také Kameníček pro Moravu (Sněmy II, 148). 4) Pakli ona Barbora, jsúci v tom statku sirotčím, nedočekajíc let týchž sirotků vdala se, že hned více v tom statku seděti nemá, a odbýti ji mají sty zlatými, a páni na plném soudu ten statek i sirotky opatřiti mají. — Nález z r. 1494 v R. T. II., 151. 5) Všehrd V., 39.
83 3. dospělost nejstaršího sourozence.1) V Čechách nutno lišiti dceru a syna. Nejstarší syn dospěv beze všeho nabýval poruč- nictví nad bratřími a sestrami svými; dcera však pouze tehdy, nebylo-li zde vůbec žádného bratra, a mimo to strýce nedílného.2) Vdala-li se starší sestra poručnice, zanikalo toto poručenství, a buď oživlo zase poručenství dřívější,3) aneb bylo na pánech v soudu opatřiti tyto sirotky.4) Podobně se dělo, zemřel-li tento bratr neb sestra; 4. smrt poručencova. II. Okolnosti osoby poručníkovy, které poručenství ukončovaly, byly tyto: 1. úmrtí poručníka; 2. sesazení a odvolání se strany soudu a panovníka, neza- stával-li úřadu svého náležitě, zvláště pak, mrhal-li se statkem poručencovým; 5) 1) A dále jeho (poručníka) moc netrvá, než jedno do let sirotka prvnieho; neb ten léta maje, ihned jest bližší poručenství nežli onen deskami. Ondřej z Dubé 75, C. J. B. II., 2, 378. — Zř. VI. 105, zř. 1530, čl. 104; 1549. F. 11 a 12; 1564. J. 55. 2) »Než byly-li by děvečky majíce léta a bratří by měli, ješto by let neměli: tehdy poručník má před se děvečkami vládnúti a od nich poháněti, až do let nejstaršího bratra.« Zř. Vl. 105; zř. 1530, čl. 104; 1549, F. 11. — R. T. II., 344. — O strýci nedílném R. T. II., 184. — Ustanovení Ondřeje z Dubé, čl. 117 (C. J. B. II., 2, 385), jest nejasné pro tuto otázku. Jinak Všehrd V., 37, 6, výslovně praví: »Též také kdyby se přihodilo, že by sirotci obojieho pohlavie byli, ženského i mužského, a děvečka by k letóm přišla, a bratřie její ještě by let spravedlivých neměli, má dievce vedlé práva léta majiecná spravedlivá, sporučenstvie sstupeno býti.« — Jako důvod uvádí dědický list krále Jana, jímž dcery synům na roveň jsou postaveny. — Z celého patrno, že původně as byl názor v tomto ohledu sporný; že však opáčný nalezl přijetí ve zřízeních zemských. 3) Rozhodnutí z r. 1465. — .. . jestliže by se přihodilo, že by již psaná panna Bonuše vdána za muž byla dřeve, nežli by která z sester jich let spravedlivých došla, tehdy poručníci dřéve paní budú mieti ji odtud její díl spravedlivý dáti podle kšaftu otce jich a jiných sestr jejich zbožie a statek budú mieti a držeti a vládnúti dotud, dokudžby jiná sestra let spravedlivých nedošla. R. T. II., 345. — To akceptuje také Kameníček pro Moravu (Sněmy II, 148). 4) Pakli ona Barbora, jsúci v tom statku sirotčím, nedočekajíc let týchž sirotků vdala se, že hned více v tom statku seděti nemá, a odbýti ji mají sty zlatými, a páni na plném soudu ten statek i sirotky opatřiti mají. — Nález z r. 1494 v R. T. II., 151. 5) Všehrd V., 39.
Strana 84
84 3. zločinné jednání poručníkovo proti zeměpánu a zemi; 6) 4. opětné provdání se vdovy poručnice;7) 5. neschopnost poručníka vlastní svoje záležitosti říditi; 8) 6. vzdání se poručníků otcovských,3) což zapsáno do desk zemských. Ukončením poručenství nastala poručníku10) povinnost účto- vání a odstoupení jmění sirotčího. Účtovati nemusil: 1. Poručník mocný otcovský:11) ač bráněno mu nebylo, chtěl-li tak učiniti.12) Poručník pouze »věrný« otcovský ovšem počet kladl.13) 2. Poručník spolkem.14) Dal-li však teprve král spolek se si- rotky, trval tento pouze do let sirotčích, a poručník takový byl potom povinen účty složiti. *) Kdyžby který poručník co provinil proti králi J. Msti anebo proti zemi a měl statek sirotčí v moci, své že to provinění statku sirotčímu ku škodě býti nemá a král J. Mst bude moci to poručenství jinému dáti, jestliže by nebylo přítele žádného přirozeného, jakož jest to prvé bývalo. — C. J. B. II., 2, 40. — Podobně zř. Vl. 105; zř. 15, 30. čl. 104. — Také R. T. I., 556 obsahuje sesazení poručníka pro rušení pokoje v zemi. 7) Pravidelně obsahují zápisy, povolávající vdovu k poručenství, slova: »dokudžby stavu vdovského nezměnila« (R. T. II., 402 a 436); neb »quousque statum sue viduitatis mutauerit« (Landtafel, Brno, XII, 740; Olomouc X., 674). 3) Zř. 1549, F. 4. — Blíže o podobných poměrech Ruber, Vormundschafts- recht § 10. Cura. ") Benessius de Nepiehonicz jus suum commissionis ipsius contingens in toto dimisit Jessconi de Zlunicz potenter, ita quod solus amplius nullum ius habet. — R. T. I„, 458. — Podobně I., 185. 10) Zemřel-li poručník, ručil dědic jeho za splnění této povinnosti. Lib. cit. VI., 196. — Také dědicové hejtmana zemského ručili na Moravě za jeho správu záležitostí sirotčích. Kameníček II., 147. 11) Zř. Vl. 496; zř. 1549 F. 20; 1564 J. 61. — R T. II, 519; Kn Tov. 98, 160; kn. Drn. 47, 74. 13) »Otcovský poručník nemá počtu činiti, než z toho weč by se dobro- volně podrobil« Zř. Vl. 498. 13) Ustanovení to zdá se platilo pouze na Moravě. Kn. Tov. 98; kn. Drn. 47 a 74. — V Čechách, jak zř. Vl. 498, tak i Všehrd V., 41. 5 nečiní tohoto rozdílu a prohlašují souhlasně, že otcovští poručníci počtu povinni nejsou. 14) Sem zařaďuje Ruber (str. 77) i staršího bratra; avšak hledíme-li jednak k ustanovení, že v novějším právu nemůže bratr starší jsa poručníkem volně nakládati jměním svých bratří mladších (z Dubé 117; Tov. kn. 150; zř. 1516 čl. XVI.; zř. 1530 čl. 166; 1549 F. 23), a že Všehrd výslovně praví »Každý poručník je povinnen sirotku počet z uživání statku jeho učiniti, kromě poručníka otcovského« (V., 43 a také V., 41), klonili bychom se skoro
84 3. zločinné jednání poručníkovo proti zeměpánu a zemi; 6) 4. opětné provdání se vdovy poručnice;7) 5. neschopnost poručníka vlastní svoje záležitosti říditi; 8) 6. vzdání se poručníků otcovských,3) což zapsáno do desk zemských. Ukončením poručenství nastala poručníku10) povinnost účto- vání a odstoupení jmění sirotčího. Účtovati nemusil: 1. Poručník mocný otcovský:11) ač bráněno mu nebylo, chtěl-li tak učiniti.12) Poručník pouze »věrný« otcovský ovšem počet kladl.13) 2. Poručník spolkem.14) Dal-li však teprve král spolek se si- rotky, trval tento pouze do let sirotčích, a poručník takový byl potom povinen účty složiti. *) Kdyžby který poručník co provinil proti králi J. Msti anebo proti zemi a měl statek sirotčí v moci, své že to provinění statku sirotčímu ku škodě býti nemá a král J. Mst bude moci to poručenství jinému dáti, jestliže by nebylo přítele žádného přirozeného, jakož jest to prvé bývalo. — C. J. B. II., 2, 40. — Podobně zř. Vl. 105; zř. 15, 30. čl. 104. — Také R. T. I., 556 obsahuje sesazení poručníka pro rušení pokoje v zemi. 7) Pravidelně obsahují zápisy, povolávající vdovu k poručenství, slova: »dokudžby stavu vdovského nezměnila« (R. T. II., 402 a 436); neb »quousque statum sue viduitatis mutauerit« (Landtafel, Brno, XII, 740; Olomouc X., 674). 3) Zř. 1549, F. 4. — Blíže o podobných poměrech Ruber, Vormundschafts- recht § 10. Cura. ") Benessius de Nepiehonicz jus suum commissionis ipsius contingens in toto dimisit Jessconi de Zlunicz potenter, ita quod solus amplius nullum ius habet. — R. T. I„, 458. — Podobně I., 185. 10) Zemřel-li poručník, ručil dědic jeho za splnění této povinnosti. Lib. cit. VI., 196. — Také dědicové hejtmana zemského ručili na Moravě za jeho správu záležitostí sirotčích. Kameníček II., 147. 11) Zř. Vl. 496; zř. 1549 F. 20; 1564 J. 61. — R T. II, 519; Kn Tov. 98, 160; kn. Drn. 47, 74. 13) »Otcovský poručník nemá počtu činiti, než z toho weč by se dobro- volně podrobil« Zř. Vl. 498. 13) Ustanovení to zdá se platilo pouze na Moravě. Kn. Tov. 98; kn. Drn. 47 a 74. — V Čechách, jak zř. Vl. 498, tak i Všehrd V., 41. 5 nečiní tohoto rozdílu a prohlašují souhlasně, že otcovští poručníci počtu povinni nejsou. 14) Sem zařaďuje Ruber (str. 77) i staršího bratra; avšak hledíme-li jednak k ustanovení, že v novějším právu nemůže bratr starší jsa poručníkem volně nakládati jměním svých bratří mladších (z Dubé 117; Tov. kn. 150; zř. 1516 čl. XVI.; zř. 1530 čl. 166; 1549 F. 23), a že Všehrd výslovně praví »Každý poručník je povinnen sirotku počet z uživání statku jeho učiniti, kromě poručníka otcovského« (V., 43 a také V., 41), klonili bychom se skoro
Strana 85
88 Všichni ostatní poručníci (na Moravě i hejtman zemský) byli povinni počet složiti o všech příjmech z doby poručenské mimo příjmy drobné nutné k vydržování čeledi a dobytka.15) Skládání počtu dělo se v Čechách před úředníky menšími,16) na Moravě před soudem a hejtmanem aneb jich zástupci.17) Zboží sirotčí postoupiti, bylo povinností všech poručníků. Ne- měl-li se poručník k tomu, mohl žádati sirotek za obeslání jeho, listem obesílacím,18) a nevyhověl-li poručník tomu a nedostavil se k úřadu, vymohl si sirotek list obranný,19) jímž uveden ve vše zboží poručníkovo a jeho rukojmí. Na Moravě, kde převládalo uručení ne zástavou, ale rukojmími a ležením, vešlo toto v plnou funkci.20) Mimo to měl hejtman zemský právo u kohokoli potřebný obnos na jméno poručníka si vydlužiti a sirotka zaplatiti.21) Ovšem mohl sirotek i zdlouhavější cestu žaloby voliti, a tím poručníka k postoupení statku svého donutiti.22) Provedl-li poručník účtování a postoupil-li statky sirotku, mohl požadovati od něho kvitování, které dálo se ve formě děkování před soudem.23) Poručník otcovský mohl, ale nemusil si dáti dě- k mínění, že aspoň později nastala staršímu bratru povinnost účtování (vý- slovně ustanovena teprve v Obnoveném zřízení). Pro starší dobu chceme úplně souhlasiti s míněním, že i starší bratr počet skládati povinen nebyl jako ostatně v nejstarší době žádný poručník. 15) »Potom mají z užívánie platóv rybníkóv, lesóv, peněz, počet sirotkóm učiniti; než z užívánie dvoróv poplužních s popluziem, dědin, luk, nábytkóv i jiných drobných věcí z jiného všelikého hospodářstvie, kterýmž se dobytci a čeleď chová a bez umenšenie těch věcí se dobytek i čeleď chovati nemóže, z toho poručníci počtu činiti nejsú povinni.« Všehrd V., 41, 2. 16) R. T. I., 260. 17) Kn. Tov. 162; kn. Drn. 75. 18) Formu listu toho podává Všehrd VIII., 18; srov. i zř. Vl. 105. Obe- slání tó zapsáno do kvaternů obeslání; tak R. T. I., 374, 375, 376, 392. 19) O listu tom srov. Všehrd VIII., 22; Ruber, Vormundschaftsrecht 78. 20) O ležení Ruber, Vormundschaftsrecht 78; Brandl, Glossarium 126. 21) Ruber, Vormundschaftsrecht 79. 12) R. T. I., 265; Lib. cit. V., 278; Záp. Žer. I., 264. 13) Všehrd VI., 25. — Mor. zř. 1520 čl. V. (v kn. Drn. 113). — »Sirotci panského nebo rytířského stavu, kdyžby k letóm přišli a poručníky neb strejce kvitovati chtěli, tehdy aby poručnící nebo strejci sirotky před p. hejtmanem a pany soudcími stáli a tu věc oznámili, že sirotci již leta majíc kvitovati poručníky neb strejce chtějí. Tu pan hejtman a páni soudci tu věc slyšeti
88 Všichni ostatní poručníci (na Moravě i hejtman zemský) byli povinni počet složiti o všech příjmech z doby poručenské mimo příjmy drobné nutné k vydržování čeledi a dobytka.15) Skládání počtu dělo se v Čechách před úředníky menšími,16) na Moravě před soudem a hejtmanem aneb jich zástupci.17) Zboží sirotčí postoupiti, bylo povinností všech poručníků. Ne- měl-li se poručník k tomu, mohl žádati sirotek za obeslání jeho, listem obesílacím,18) a nevyhověl-li poručník tomu a nedostavil se k úřadu, vymohl si sirotek list obranný,19) jímž uveden ve vše zboží poručníkovo a jeho rukojmí. Na Moravě, kde převládalo uručení ne zástavou, ale rukojmími a ležením, vešlo toto v plnou funkci.20) Mimo to měl hejtman zemský právo u kohokoli potřebný obnos na jméno poručníka si vydlužiti a sirotka zaplatiti.21) Ovšem mohl sirotek i zdlouhavější cestu žaloby voliti, a tím poručníka k postoupení statku svého donutiti.22) Provedl-li poručník účtování a postoupil-li statky sirotku, mohl požadovati od něho kvitování, které dálo se ve formě děkování před soudem.23) Poručník otcovský mohl, ale nemusil si dáti dě- k mínění, že aspoň později nastala staršímu bratru povinnost účtování (vý- slovně ustanovena teprve v Obnoveném zřízení). Pro starší dobu chceme úplně souhlasiti s míněním, že i starší bratr počet skládati povinen nebyl jako ostatně v nejstarší době žádný poručník. 15) »Potom mají z užívánie platóv rybníkóv, lesóv, peněz, počet sirotkóm učiniti; než z užívánie dvoróv poplužních s popluziem, dědin, luk, nábytkóv i jiných drobných věcí z jiného všelikého hospodářstvie, kterýmž se dobytci a čeleď chová a bez umenšenie těch věcí se dobytek i čeleď chovati nemóže, z toho poručníci počtu činiti nejsú povinni.« Všehrd V., 41, 2. 16) R. T. I., 260. 17) Kn. Tov. 162; kn. Drn. 75. 18) Formu listu toho podává Všehrd VIII., 18; srov. i zř. Vl. 105. Obe- slání tó zapsáno do kvaternů obeslání; tak R. T. I., 374, 375, 376, 392. 19) O listu tom srov. Všehrd VIII., 22; Ruber, Vormundschaftsrecht 78. 20) O ležení Ruber, Vormundschaftsrecht 78; Brandl, Glossarium 126. 21) Ruber, Vormundschaftsrecht 79. 12) R. T. I., 265; Lib. cit. V., 278; Záp. Žer. I., 264. 13) Všehrd VI., 25. — Mor. zř. 1520 čl. V. (v kn. Drn. 113). — »Sirotci panského nebo rytířského stavu, kdyžby k letóm přišli a poručníky neb strejce kvitovati chtěli, tehdy aby poručnící nebo strejci sirotky před p. hejtmanem a pany soudcími stáli a tu věc oznámili, že sirotci již leta majíc kvitovati poručníky neb strejce chtějí. Tu pan hejtman a páni soudci tu věc slyšeti
Strana 86
86 kovati.24) O děkování, které mělo plnou moc a platnost teprvé, postoupil-li skutečně poručník statek, zřizována listina děkovací,25) aneb zvláště v Čechách zápis do desk zemských.26) Děkováním náležitě provedeným ztrácel sirotek jakýkoliv nárok proti poruční- kovi z poručenství — ovšem i poručník neměl více práva žádného vůči poručenci.27) Zřízení obnovená celkem podávají tytéž důvody zakončení poručenství, které byly i dříve. Byly to v osobě poručencově: dospělost, udělení let,28) dospělost nejstaršího sourozence,29) a úmrtí poručence; v osobě poručníkově: úmrtí poručníka, sesazení,30) opětné provdání se matky poručnice,31) provinění poručníka proti zemi a králi.32) Před postoupením povinen byl poručník počet složiti, jehož základem byl exemplář inventáře při soudě zemském uložený. Počtu konečného nikdo sproštěn býti nemohl.33) Neměl-li se po- ručník k splnění této své povinnosti, vydali v Čechách úředníci a rozvážiti a při čem ta věc státi má rozkázati mají. A pakli by bez vědomí p. hejtmana a panů soudcí kdo od sirotků kvitanci přijal, taková kvitance aby žádné moci neměla.« Děkování dálo se ve dnech sirotčích. Záp. Žer. I., 132. 24) Všehrd VI. 26, 3. 23) Kvitance taková pro Čechy v A. I., 147 z r. 1419; pro Moravu řada ve formuláři otištěném v Demutově vydání kn. Tovačovské na str. 155 a 156. 26) Formuli pro zápis deskový podává Všehrd VI., 26, 1. — R. T. II., 114. Poplatek za děkování od každého poručníka 40 gr. Zř. Vl. 163; zř. 1549 K. 26. 27) R. T. I., 162. U poručníka otcovského, přestává však ručení za škodu již dříve, totiž dospělostí sirotka, jestli tento o postup statku svého poručníka nežádal. Všehrd V., 43. 18) ČOZ., N., XIII.; MOZ. 408. 29) Poručenství to mohlo býti vyloučeno ČOZ XV. a XVI.; MOZ 410 a 411. 30) ČOZ., N. XVIII.; MOZ. 413. 31) Vdova povinna před opětným provdáním se, počet učiniti; nestalo-li by se tak, bylo nejen celé její, ale i všechno jmění druhého manžela jejího zavázáno zástavním právem pro pohledávky sirotků. ČOZ., N VI; MOZ. 401. 32) ČOZ., N. XIX., MOZ. 414 33) ČOZ., N. IV., MOZ. 399.
86 kovati.24) O děkování, které mělo plnou moc a platnost teprvé, postoupil-li skutečně poručník statek, zřizována listina děkovací,25) aneb zvláště v Čechách zápis do desk zemských.26) Děkováním náležitě provedeným ztrácel sirotek jakýkoliv nárok proti poruční- kovi z poručenství — ovšem i poručník neměl více práva žádného vůči poručenci.27) Zřízení obnovená celkem podávají tytéž důvody zakončení poručenství, které byly i dříve. Byly to v osobě poručencově: dospělost, udělení let,28) dospělost nejstaršího sourozence,29) a úmrtí poručence; v osobě poručníkově: úmrtí poručníka, sesazení,30) opětné provdání se matky poručnice,31) provinění poručníka proti zemi a králi.32) Před postoupením povinen byl poručník počet složiti, jehož základem byl exemplář inventáře při soudě zemském uložený. Počtu konečného nikdo sproštěn býti nemohl.33) Neměl-li se po- ručník k splnění této své povinnosti, vydali v Čechách úředníci a rozvážiti a při čem ta věc státi má rozkázati mají. A pakli by bez vědomí p. hejtmana a panů soudcí kdo od sirotků kvitanci přijal, taková kvitance aby žádné moci neměla.« Děkování dálo se ve dnech sirotčích. Záp. Žer. I., 132. 24) Všehrd VI. 26, 3. 23) Kvitance taková pro Čechy v A. I., 147 z r. 1419; pro Moravu řada ve formuláři otištěném v Demutově vydání kn. Tovačovské na str. 155 a 156. 26) Formuli pro zápis deskový podává Všehrd VI., 26, 1. — R. T. II., 114. Poplatek za děkování od každého poručníka 40 gr. Zř. Vl. 163; zř. 1549 K. 26. 27) R. T. I., 162. U poručníka otcovského, přestává však ručení za škodu již dříve, totiž dospělostí sirotka, jestli tento o postup statku svého poručníka nežádal. Všehrd V., 43. 18) ČOZ., N., XIII.; MOZ. 408. 29) Poručenství to mohlo býti vyloučeno ČOZ XV. a XVI.; MOZ 410 a 411. 30) ČOZ., N. XVIII.; MOZ. 413. 31) Vdova povinna před opětným provdáním se, počet učiniti; nestalo-li by se tak, bylo nejen celé její, ale i všechno jmění druhého manžela jejího zavázáno zástavním právem pro pohledávky sirotků. ČOZ., N VI; MOZ. 401. 32) ČOZ., N. XIX., MOZ. 414 33) ČOZ., N. IV., MOZ. 399.
Strana 87
87 menší, na Moravě hejtman zemský sirotku na žádost jeho list, jímž dával se poručníku čas ku postoupení do dvou neděl a k uči- nění počtu do čtyř neděl. Neposlechl-li poručník ani potom, byl sirotek v Čechách komorníkem, na Moravě přísežnou osobou od menšího práva, uveden ve statek poručníkův a rukojmí, aby ho tak dlouho držel, až právu jeho dosti učiněno bude.34) Po učiněném počtu a postoupení následovalo i tu děkování,35) které zapsáno do desk zemských, na Moravě do kvaternů menších.36) 2. České právo městské. V městech končilo se poručenství z podobných důvodů jako v českém právu zemském, hlavně 1. dojítím let,1) 2. udělením let králem,2) 3. dospělostí nejstaršího sourozence, jímž dle výslovného znění pramenů rozuměl se pouze nejstarší syn,3) který měl povinnost sourozencům díly jejich uručiti, což se dálo, jak se zdá z textu, k rukám prvotního poručníka. Poručenství toho musil se nejstarší sirotek domáhati, nucen ke převzetí jeho nebyl. Nepřevzal-li však toto poručenství, a ne- *) ČOZ., N. XIII. a XIV.; MOZ. 408 a 409. 35) ČOZ., N. XV., MOZ. 410. 86) Instrukce 1642, Demuth 194 a 206. 1) Srov. § 1 o nezletilosti. — Od patnáctého roku mohl poručenec dle práva pražského (Rössler I., 131) voliti si poručníka sám. »Wenn ein kint funfzehen yar alt wirt, so mag is einen frund kyzen und den frunden, wen is wil, is in sey den, das sein water an seinen ende anders hab gemacht und geschaft.« 2) Ruber (Vormundschaftsrecht 134) praví: »Ganz fremd scheint den Stadtrechten die Endigung der Vormundschaft durch Ertheilung der venia aetatis gewesen zu sein.« Proti tomuto názoru vyslovili jsme se již v § 1 o ne- zletilosti, tvrdíce, že byť zřídka, přece někdy venia aetatis králem v městech byla udělována; a jsme toho mínění, že i poručenství tímto způsobem kon- čilo. Jen tím můžeme si vysvětliti motivování privilegia pražského z r. 1384 v lib. vetust. p. 79. Tomek II., 313. 3) »Kompt der Kinder aine zu seinen iaren, das ein sun ist, der selbe Sun ist seiner geswistret gut naher, wenn der den vormunde vorpeuget das gut seiner geswistret, das er do mit vor sey, nuz das sy zu iren iaren kumen, er sey ungeraten oder geraten.« Rössler I., 64. Podobně Tomek II., 313; také v lib. conscientiae (Bydžov) p 158.
87 menší, na Moravě hejtman zemský sirotku na žádost jeho list, jímž dával se poručníku čas ku postoupení do dvou neděl a k uči- nění počtu do čtyř neděl. Neposlechl-li poručník ani potom, byl sirotek v Čechách komorníkem, na Moravě přísežnou osobou od menšího práva, uveden ve statek poručníkův a rukojmí, aby ho tak dlouho držel, až právu jeho dosti učiněno bude.34) Po učiněném počtu a postoupení následovalo i tu děkování,35) které zapsáno do desk zemských, na Moravě do kvaternů menších.36) 2. České právo městské. V městech končilo se poručenství z podobných důvodů jako v českém právu zemském, hlavně 1. dojítím let,1) 2. udělením let králem,2) 3. dospělostí nejstaršího sourozence, jímž dle výslovného znění pramenů rozuměl se pouze nejstarší syn,3) který měl povinnost sourozencům díly jejich uručiti, což se dálo, jak se zdá z textu, k rukám prvotního poručníka. Poručenství toho musil se nejstarší sirotek domáhati, nucen ke převzetí jeho nebyl. Nepřevzal-li však toto poručenství, a ne- *) ČOZ., N. XIII. a XIV.; MOZ. 408 a 409. 35) ČOZ., N. XV., MOZ. 410. 86) Instrukce 1642, Demuth 194 a 206. 1) Srov. § 1 o nezletilosti. — Od patnáctého roku mohl poručenec dle práva pražského (Rössler I., 131) voliti si poručníka sám. »Wenn ein kint funfzehen yar alt wirt, so mag is einen frund kyzen und den frunden, wen is wil, is in sey den, das sein water an seinen ende anders hab gemacht und geschaft.« 2) Ruber (Vormundschaftsrecht 134) praví: »Ganz fremd scheint den Stadtrechten die Endigung der Vormundschaft durch Ertheilung der venia aetatis gewesen zu sein.« Proti tomuto názoru vyslovili jsme se již v § 1 o ne- zletilosti, tvrdíce, že byť zřídka, přece někdy venia aetatis králem v městech byla udělována; a jsme toho mínění, že i poručenství tímto způsobem kon- čilo. Jen tím můžeme si vysvětliti motivování privilegia pražského z r. 1384 v lib. vetust. p. 79. Tomek II., 313. 3) »Kompt der Kinder aine zu seinen iaren, das ein sun ist, der selbe Sun ist seiner geswistret gut naher, wenn der den vormunde vorpeuget das gut seiner geswistret, das er do mit vor sey, nuz das sy zu iren iaren kumen, er sey ungeraten oder geraten.« Rössler I., 64. Podobně Tomek II., 313; také v lib. conscientiae (Bydžov) p 158.
Strana 88
88 byl-li již otcem jeho díl stanoven, nemohl o něm kšaftovati i maje léta zákonná,4) 4. úmrtím poručence, 5. okolnostmi zběhnuvšími se v osobě poručníkově, kterými poručenství po případě jen s jeho osoby na jinou přenésti bylo nutno. — Takovými byly: a) smrt poručníka, b) provdání se matky poručnice,5) c) objevil-li se poručník dodatečně jako věřitel otcův,6) d) ztratil-li způsobilost sám své záležitosti spravovati,7) e) sesazení z určitých příčin, z nichž se výslovně uvádějí zlé hospodářství se jměním poručencovým, a špatné vedení poručenství vůbec.8) Oprávněni domáhati se sesazení byli příbuzní sirotků,) dle brněnského práva však každý občan.10) Důvody pro sesazení poručníka přednesené rada uvážila a naleznuvši je vážnými a oprávně- nými sesazení poručníků provedla a o nové se postarala.11) 4) Tomaschek, Oberhof. 269. 5) Rössler II., 164, 232, 295. — Tomaschek, Oberhof. 205, 254 a 302. Rössler II., 74. Rössler II., 75. s) .... Sciendum est, eos qui fraudulenter tutelam vel curam admi- nistrant, etiamsi satis offerant, removendos a tutela.... (Spr. 640) .... Si executores testamenti et viduarum ac pupillorum provisores negligentes fuerint et inutiles, jurati secundum eorum conscientiam in favorem testamenti, quod pium est negotium ipsis cum verecundia remotis curam testamenti et pro- visionis aliis, qui diligentes sunt, possunt et debent committere pleno jure.« (Spr. 642). Rössler. II. 298. Podobně Brikcí 319. *) Tomaschek, Oberhof. 171. 1°) .... Unde ad curam vel tutetam suspectam accusandam debent admitti etiam mulieres .... et etiam, si quae alia mulier sit, cuius judex et iurati magnam pietatem intellexerint, admittent eam ad accusandum. Rössler II., 75. 11) Tehdy my konšelé slyšewše a srozuměwše dobře řeči obou stran, slyšewše také příčiny, a že se Prokop k druhým příčinám přiznal, a druhé sú ortelmi dowedeny, a také že o těch wšech příčinách raddám před námi i nám nynějším konšelóm jest dobře swědomo, protož konšelskú mocí wedle práwa jakožto najwyšší poručníci sirotkuow po králowě Milosti w tomto městě, nechtiec by sirotci hynuli, Prokopa sme z poručenství propustili a zba- wili, tak aby Janek najblizší přítel poručníkem ostal a sirotkům jich zboží dobře zajistil w našem městě wedle nálezu a přikázání našeho. — A. IV., 357. Zápisy pražské. — Podobně Brněnská práva (Ms. 119 kn. Děčínské) 186. — Také Tomek II., 313.
88 byl-li již otcem jeho díl stanoven, nemohl o něm kšaftovati i maje léta zákonná,4) 4. úmrtím poručence, 5. okolnostmi zběhnuvšími se v osobě poručníkově, kterými poručenství po případě jen s jeho osoby na jinou přenésti bylo nutno. — Takovými byly: a) smrt poručníka, b) provdání se matky poručnice,5) c) objevil-li se poručník dodatečně jako věřitel otcův,6) d) ztratil-li způsobilost sám své záležitosti spravovati,7) e) sesazení z určitých příčin, z nichž se výslovně uvádějí zlé hospodářství se jměním poručencovým, a špatné vedení poručenství vůbec.8) Oprávněni domáhati se sesazení byli příbuzní sirotků,) dle brněnského práva však každý občan.10) Důvody pro sesazení poručníka přednesené rada uvážila a naleznuvši je vážnými a oprávně- nými sesazení poručníků provedla a o nové se postarala.11) 4) Tomaschek, Oberhof. 269. 5) Rössler II., 164, 232, 295. — Tomaschek, Oberhof. 205, 254 a 302. Rössler II., 74. Rössler II., 75. s) .... Sciendum est, eos qui fraudulenter tutelam vel curam admi- nistrant, etiamsi satis offerant, removendos a tutela.... (Spr. 640) .... Si executores testamenti et viduarum ac pupillorum provisores negligentes fuerint et inutiles, jurati secundum eorum conscientiam in favorem testamenti, quod pium est negotium ipsis cum verecundia remotis curam testamenti et pro- visionis aliis, qui diligentes sunt, possunt et debent committere pleno jure.« (Spr. 642). Rössler. II. 298. Podobně Brikcí 319. *) Tomaschek, Oberhof. 171. 1°) .... Unde ad curam vel tutetam suspectam accusandam debent admitti etiam mulieres .... et etiam, si quae alia mulier sit, cuius judex et iurati magnam pietatem intellexerint, admittent eam ad accusandum. Rössler II., 75. 11) Tehdy my konšelé slyšewše a srozuměwše dobře řeči obou stran, slyšewše také příčiny, a že se Prokop k druhým příčinám přiznal, a druhé sú ortelmi dowedeny, a také že o těch wšech příčinách raddám před námi i nám nynějším konšelóm jest dobře swědomo, protož konšelskú mocí wedle práwa jakožto najwyšší poručníci sirotkuow po králowě Milosti w tomto městě, nechtiec by sirotci hynuli, Prokopa sme z poručenství propustili a zba- wili, tak aby Janek najblizší přítel poručníkem ostal a sirotkům jich zboží dobře zajistil w našem městě wedle nálezu a přikázání našeho. — A. IV., 357. Zápisy pražské. — Podobně Brněnská práva (Ms. 119 kn. Děčínské) 186. — Také Tomek II., 313.
Strana 89
89 Ukončilo-li se poručenství, nastala povinnost poručníkovi si- rotkovi statek jeho postoupiti. Původně bylo poručníku odevzdati statek v takovém stavu, v jakém jej přejal. Poručenství bylo t. zv. tutela usufructuaria, plody a užitky z doby poručenství připadaly poručníkovi.12) Později nastala povinnost poručníkovi před postou- pením sirotkovi účty složiti.13) Jen »pater commissarius«14) a poručník, jemuž to bylo vý- slovně otcem v ustanovení za poručníka prominuto,15) těchto účtů neskládali. Provedl-li poručník účtování, a odevzdal-li statek poručenci, mohl jej žádati za kvitování, které se dělo vkladem kvitance sirotků do knih městských.16) Někdy, stalo-li se ukončení poručenství před 12) Srov. Ruber, Vormundschaftsrecht 130. — Rössler I., 35 a 131; II., 238. 13) Provisores heredum, sive frater senior sit provisor fratrum et sororum juniorum, sive alter consanguineus, vel extraneus curam provisionis gerat, debent heredibus, postquam ad annos discretionis pervenerint, rationem de commissis, perceptis et distributis reddere... Rössler II., 76. — Brikcí 97. — Srov. i Rössler 1., 36. 14) Tomaschek, Oberhof 171. — Skoro zdá se, že ustanovení to nutno v souvislost uvésti s právem zemským. 15) Formulář XV. stol. (Ms. 212 kn. Deč.) F. 11 a. 16) Quitancia super percepcione pecunie orphanalis assu- mente in propriam (manum). Caspar olim filius Thomae cingulatoris constitutus personaliter in consilio fassus est se percepisse L sex. gr. sue paterne porcionis in libro ciuitatis praescriptas a Benesio cingulatore divisitque eundem Benessium cum here- dibus et successoribus suis senper dicta pecunia liberos quittos et solutos, Actum. (Formulář městský XV. Ms. 212 kn. Děč. fol. 15.) Zápis Waniry s syrotky neboztika Hawla z Stareho Bydzova. My purgmistr a rada oznamugem wssem tak nynieyssim yako ij bu- ducim na potomni czas, ze gsu przedstupili, przed nas do rady Waczlaw Wanira jakozto porucznik neboztika Hawla Daczky z Stareho Bydžova s syny toho Hawla Janem staršim a Gesskem mladssim bratrem geho. A tu przistogicz prziznali se Jan i Gessek ze Waczlaw Wanira wydal gim kazdemu statek zustaley po gich otczij dilu gich; gednomu kazdému z statku po 11/2 kopi mišš. a od kytlicze z sluzby, kterez przigal k sobie III. raynske z tahú kazdemu (V. kop 11/2 gr. miš.) a to si oba od Waczlawa Waniry przigali za podily swe a z zprawy sprawedliweho podielu wawsso przirzkli a slibili su se nan ani proto poruczenstwie wiece nenastupowati ani z toho wicz napominati. D. M., DXIII. f. II. post Stanislai, sub mag. Wenceslao Bielegssi. — Bydžov, lib. me- morab. I., 27.
89 Ukončilo-li se poručenství, nastala povinnost poručníkovi si- rotkovi statek jeho postoupiti. Původně bylo poručníku odevzdati statek v takovém stavu, v jakém jej přejal. Poručenství bylo t. zv. tutela usufructuaria, plody a užitky z doby poručenství připadaly poručníkovi.12) Později nastala povinnost poručníkovi před postou- pením sirotkovi účty složiti.13) Jen »pater commissarius«14) a poručník, jemuž to bylo vý- slovně otcem v ustanovení za poručníka prominuto,15) těchto účtů neskládali. Provedl-li poručník účtování, a odevzdal-li statek poručenci, mohl jej žádati za kvitování, které se dělo vkladem kvitance sirotků do knih městských.16) Někdy, stalo-li se ukončení poručenství před 12) Srov. Ruber, Vormundschaftsrecht 130. — Rössler I., 35 a 131; II., 238. 13) Provisores heredum, sive frater senior sit provisor fratrum et sororum juniorum, sive alter consanguineus, vel extraneus curam provisionis gerat, debent heredibus, postquam ad annos discretionis pervenerint, rationem de commissis, perceptis et distributis reddere... Rössler II., 76. — Brikcí 97. — Srov. i Rössler 1., 36. 14) Tomaschek, Oberhof 171. — Skoro zdá se, že ustanovení to nutno v souvislost uvésti s právem zemským. 15) Formulář XV. stol. (Ms. 212 kn. Deč.) F. 11 a. 16) Quitancia super percepcione pecunie orphanalis assu- mente in propriam (manum). Caspar olim filius Thomae cingulatoris constitutus personaliter in consilio fassus est se percepisse L sex. gr. sue paterne porcionis in libro ciuitatis praescriptas a Benesio cingulatore divisitque eundem Benessium cum here- dibus et successoribus suis senper dicta pecunia liberos quittos et solutos, Actum. (Formulář městský XV. Ms. 212 kn. Děč. fol. 15.) Zápis Waniry s syrotky neboztika Hawla z Stareho Bydzova. My purgmistr a rada oznamugem wssem tak nynieyssim yako ij bu- ducim na potomni czas, ze gsu przedstupili, przed nas do rady Waczlaw Wanira jakozto porucznik neboztika Hawla Daczky z Stareho Bydžova s syny toho Hawla Janem staršim a Gesskem mladssim bratrem geho. A tu przistogicz prziznali se Jan i Gessek ze Waczlaw Wanira wydal gim kazdemu statek zustaley po gich otczij dilu gich; gednomu kazdému z statku po 11/2 kopi mišš. a od kytlicze z sluzby, kterez przigal k sobie III. raynske z tahú kazdemu (V. kop 11/2 gr. miš.) a to si oba od Waczlawa Waniry przigali za podily swe a z zprawy sprawedliweho podielu wawsso przirzkli a slibili su se nan ani proto poruczenstwie wiece nenastupowati ani z toho wicz napominati. D. M., DXIII. f. II. post Stanislai, sub mag. Wenceslao Bielegssi. — Bydžov, lib. me- morab. I., 27.
Strana 90
90 soudem, nebylo třeba kvitance, ale o tom učiněn krátký zápis.17) Spory vzniklé o počet, kvitování a postoupení náležely před radu městskou,18) která s purgmistrem v čele k tomu přihlížela, aby postoupení statku sirotkům zletilým v čas a v náležité formě se stalo. Jako důvod zakončení poručenství jmenuje Koldín sice pouze dojíti let,19) ale zná i úmrtí poručence a udělení let králem.20) Úřad poručníka končí se — aniž poručenství samo přestalo — úmrtím poručníka,21) sesazením22) jeho, vdáním se vdovy poručnice,23) do- jítím let nejstaršího syna.24) Sesazení poručníků pro špatné hospodářství se jměním aneb nedostatečnou péči o osobu poručencovu mohli se domáhati všichni příbuzní, ano kdokoli z občanů, ale rada i z úřední povinností k tomu hleděti musila.25) Z povinnosti počet činiti26) při ukončení poručenství vyloučeni byli pouze mocní poručníci otcovští.27) Počet byl činěn na základě register sirotčích, v nichž vedli poručníci vydání své a příjmy za dobu poručenství a inventáře před úřadem městským, do rukou sirotka. Úřadu městskému náleželo výslovné schválení uděliti, »neb ne to, což by poručníkům se vidělo a zdálo na počet klásti, ale to, což by za spravedlivé přísežní uznali, průchod svůj míti bude.«28) 17) Coram nobis domino Frankone et magistro civium Sdenkone et juratis: Gyra, Jacubcone, Hyklicone, et ceteris pro tunc existentibus Czty- borius cum uxore sua Cuna satisfecernut orfanis quondam Leprosi nepotibus cum decem sexagenis gr. minus sex. gr. sic, quod predicti orfani ammodo non debent infestare predictum Cztiborium et uxorem. — Menčík, Kniha Ji- čínská, 105. 18) A. IV., 361. Zápisy pražské z r. 1415. 19) D. XXVI. 30) § 1. o nezletilosti. D. XXVII. 22) D. X.; XXIII. a XXXVII. 13) C. LX. 26) E. XL. 25) D. XXIII. D. XIV.—XIX. D. IX. 28) D. XIX. 21) 26) 27)
90 soudem, nebylo třeba kvitance, ale o tom učiněn krátký zápis.17) Spory vzniklé o počet, kvitování a postoupení náležely před radu městskou,18) která s purgmistrem v čele k tomu přihlížela, aby postoupení statku sirotkům zletilým v čas a v náležité formě se stalo. Jako důvod zakončení poručenství jmenuje Koldín sice pouze dojíti let,19) ale zná i úmrtí poručence a udělení let králem.20) Úřad poručníka končí se — aniž poručenství samo přestalo — úmrtím poručníka,21) sesazením22) jeho, vdáním se vdovy poručnice,23) do- jítím let nejstaršího syna.24) Sesazení poručníků pro špatné hospodářství se jměním aneb nedostatečnou péči o osobu poručencovu mohli se domáhati všichni příbuzní, ano kdokoli z občanů, ale rada i z úřední povinností k tomu hleděti musila.25) Z povinnosti počet činiti26) při ukončení poručenství vyloučeni byli pouze mocní poručníci otcovští.27) Počet byl činěn na základě register sirotčích, v nichž vedli poručníci vydání své a příjmy za dobu poručenství a inventáře před úřadem městským, do rukou sirotka. Úřadu městskému náleželo výslovné schválení uděliti, »neb ne to, což by poručníkům se vidělo a zdálo na počet klásti, ale to, což by za spravedlivé přísežní uznali, průchod svůj míti bude.«28) 17) Coram nobis domino Frankone et magistro civium Sdenkone et juratis: Gyra, Jacubcone, Hyklicone, et ceteris pro tunc existentibus Czty- borius cum uxore sua Cuna satisfecernut orfanis quondam Leprosi nepotibus cum decem sexagenis gr. minus sex. gr. sic, quod predicti orfani ammodo non debent infestare predictum Cztiborium et uxorem. — Menčík, Kniha Ji- čínská, 105. 18) A. IV., 361. Zápisy pražské z r. 1415. 19) D. XXVI. 30) § 1. o nezletilosti. D. XXVII. 22) D. X.; XXIII. a XXXVII. 13) C. LX. 26) E. XL. 25) D. XXIII. D. XIV.—XIX. D. IX. 28) D. XIX. 21) 26) 27)
Strana 91
91 Po učinění počtu poručenci poručníkům děkovali a je z úřadu jich kvitovali.29) § 5. O dozoru vrchnoporučenském. Nad poručníkem jest potřebí organu dohlížecího, a dozor ten jmenujeme vrchnoporučenským dohledem, jejž koná úřad vrchno- poručenský. Před tím, než úřad ten se vyvinul, dohled náležel rodině. V římském právu, 1) kde právě tak jako jinde bylo prvotně poručenství příbuzných, udržel se z dohledu rodinného, v nějž toto poručenství časem přešlo, do pozdějších dob pouze jediný zbytek spolupůsobení příbuzných při rozhodování o výchově poručence.2) Ve všech ostatních směrech nastoupil dozor úřední; ale ani ten nebyl tou měrou vyvinut, abychom mohli mluviti o vrchním po- ručenství, o úřadu vrchnoporučenském. Nikdy nedošlo to k spojení a systemisování celé ony řady ustanovení, jimiž pravomoc praetora vůči poručníkům byla stanovena. — Jevil se pak dozor úřední u Římanů asi v těchto směrech: 1. při nastupování: v confirmatio a doctio tutoris, v rozhodo- vání o způsobilosti a důvodech exkusačních poručníka; 2. při vedení poručenství: v ustanovování výše nákladu na vý- chovu, v donucování poručníka k udělení auctoritatis tutoris, v udě- lení in integrum restitutionis, byl-li sirotek jednáním poručníkovým poškozen, v přivolování ke zcizení, v přijímání satisdationis a a v organisaci vedení poručenství, bylo-li jmenováno poručníků několik; 3. při ukončení: v sesazení z důvodů prospěšnosti a žalobách po zakončení podávaných. Všeobecného ručení magistrátů za škodu nedostatečným do- zorem způsobenou nebylo v právu římském. Pouze municipální magistrátové ručili za nedopatření, způsobené při ustanovení poruč- 29) D. XVIII. 1) Heyrovský, System, 981—1015; Dernburg, Pandekten III., 83. 2) Původu novějšího byla v římském právu povinnost příbuzných — zá- konných dědiců žádati magistráta za jmenování schopného poručníka (tutorem petere). Heyrovský 1009.
91 Po učinění počtu poručenci poručníkům děkovali a je z úřadu jich kvitovali.29) § 5. O dozoru vrchnoporučenském. Nad poručníkem jest potřebí organu dohlížecího, a dozor ten jmenujeme vrchnoporučenským dohledem, jejž koná úřad vrchno- poručenský. Před tím, než úřad ten se vyvinul, dohled náležel rodině. V římském právu, 1) kde právě tak jako jinde bylo prvotně poručenství příbuzných, udržel se z dohledu rodinného, v nějž toto poručenství časem přešlo, do pozdějších dob pouze jediný zbytek spolupůsobení příbuzných při rozhodování o výchově poručence.2) Ve všech ostatních směrech nastoupil dozor úřední; ale ani ten nebyl tou měrou vyvinut, abychom mohli mluviti o vrchním po- ručenství, o úřadu vrchnoporučenském. Nikdy nedošlo to k spojení a systemisování celé ony řady ustanovení, jimiž pravomoc praetora vůči poručníkům byla stanovena. — Jevil se pak dozor úřední u Římanů asi v těchto směrech: 1. při nastupování: v confirmatio a doctio tutoris, v rozhodo- vání o způsobilosti a důvodech exkusačních poručníka; 2. při vedení poručenství: v ustanovování výše nákladu na vý- chovu, v donucování poručníka k udělení auctoritatis tutoris, v udě- lení in integrum restitutionis, byl-li sirotek jednáním poručníkovým poškozen, v přivolování ke zcizení, v přijímání satisdationis a a v organisaci vedení poručenství, bylo-li jmenováno poručníků několik; 3. při ukončení: v sesazení z důvodů prospěšnosti a žalobách po zakončení podávaných. Všeobecného ručení magistrátů za škodu nedostatečným do- zorem způsobenou nebylo v právu římském. Pouze municipální magistrátové ručili za nedopatření, způsobené při ustanovení poruč- 29) D. XVIII. 1) Heyrovský, System, 981—1015; Dernburg, Pandekten III., 83. 2) Původu novějšího byla v římském právu povinnost příbuzných — zá- konných dědiců žádati magistráta za jmenování schopného poručníka (tutorem petere). Heyrovský 1009.
Strana 92
92 níků ze své moci; ručení to přiváděno ku platnosti actione sub- sidiaria. Mimo to měl každý občan římský jakýsi způsob dozoru nad poručenstvím kterýmkoliv; mohlť sesazení poručníka poručenství špatně vedoucího u praetora se domáhati (tutorem suspectum po- stulare). V německém právu3) byl poručník původně pouze zástupcem příbuzenstva, jemuž vlastně jako celku poručenství náleželo, a které tudíž dlouho značný vliv na vedení a správu poručenství podrželo. Povinností přátel bylo postarati se o ustanovení poručníka, ne- bylo-li zde žádného k tomu předem povolaného. Prvotně také rodina sama mohla poručníka pro nesprávné hospodářství se- saditi, jiným nahraditi a při dočasné nezpůsobilosti o řádného zá- stupce se postarati. Později obmezila se práva rodiny na pouhý dozor, neboť mocí výkonná jí byla odňata a úřadům veřejným odevzdána. I svolovali potom příbuzní ke sňatku, bránil-li mu poručník z nedostatečných důvodů,4) schvalovali jednání některá s majetkem sirotčím,5) do- hlíželi na trestní moc poručníkovu vůbec,6) a v starší době zvláště na trest smrti nad sirotkem poručníkem vyřknutý, požadovali účty roční?) a uručení,8) svolovali k předání poručenství na osobu třetí9) a domáhali se sesazení poručníků nehodných a špatně hospodařících. 10) Stejně jak obmezoval se dohled rodiny na poručníka, stoupal dozor veřejný. Původ dozoru toho hledati sluší v ochraně krá- lovské,11) poskytované v starší době všem, kteří postrádali ochrany rodinné, ať již byli jinak svobodnými občany státními, ať byli 3) Kraut I., 62; Stobbe-Lehmann IV. 532; Heusler II. 495; Amira 138. *) Kraut I., 325 Kraut II., 5. 6) Kraut I, 293. Kraut II., 51. Kraut II., 43. 9) Kraut I., 298. 10) Kraut I., 399. 11) Kraut I., 63. Jiného mínění je Heusler II. 482. Týž neuznává všeobecné ochrany královské za původ vrchního poručenství královského, nýbrž snaží se odvoditi právo toto z poměru služebního, do něhož vstupovali všichni ti, kteří vlastní rodiny neměli. 5) 7) 8)
92 níků ze své moci; ručení to přiváděno ku platnosti actione sub- sidiaria. Mimo to měl každý občan římský jakýsi způsob dozoru nad poručenstvím kterýmkoliv; mohlť sesazení poručníka poručenství špatně vedoucího u praetora se domáhati (tutorem suspectum po- stulare). V německém právu3) byl poručník původně pouze zástupcem příbuzenstva, jemuž vlastně jako celku poručenství náleželo, a které tudíž dlouho značný vliv na vedení a správu poručenství podrželo. Povinností přátel bylo postarati se o ustanovení poručníka, ne- bylo-li zde žádného k tomu předem povolaného. Prvotně také rodina sama mohla poručníka pro nesprávné hospodářství se- saditi, jiným nahraditi a při dočasné nezpůsobilosti o řádného zá- stupce se postarati. Později obmezila se práva rodiny na pouhý dozor, neboť mocí výkonná jí byla odňata a úřadům veřejným odevzdána. I svolovali potom příbuzní ke sňatku, bránil-li mu poručník z nedostatečných důvodů,4) schvalovali jednání některá s majetkem sirotčím,5) do- hlíželi na trestní moc poručníkovu vůbec,6) a v starší době zvláště na trest smrti nad sirotkem poručníkem vyřknutý, požadovali účty roční?) a uručení,8) svolovali k předání poručenství na osobu třetí9) a domáhali se sesazení poručníků nehodných a špatně hospodařících. 10) Stejně jak obmezoval se dohled rodiny na poručníka, stoupal dozor veřejný. Původ dozoru toho hledati sluší v ochraně krá- lovské,11) poskytované v starší době všem, kteří postrádali ochrany rodinné, ať již byli jinak svobodnými občany státními, ať byli 3) Kraut I., 62; Stobbe-Lehmann IV. 532; Heusler II. 495; Amira 138. *) Kraut I., 325 Kraut II., 5. 6) Kraut I, 293. Kraut II., 51. Kraut II., 43. 9) Kraut I., 298. 10) Kraut I., 399. 11) Kraut I., 63. Jiného mínění je Heusler II. 482. Týž neuznává všeobecné ochrany královské za původ vrchního poručenství královského, nýbrž snaží se odvoditi právo toto z poměru služebního, do něhož vstupovali všichni ti, kteří vlastní rodiny neměli. 5) 7) 8)
Strana 93
93 cizinci. — Ochrana ta, plynoucí ze samého pojmu moci královské u národů germanských, byla nazývána poručenstvím a vykonávána úředníky soudcovskými. — Povahy vrchnostenské nabývala ochrana ta pouze v tom případě, když poručník sirotků se neujímal, a tudíž král se jich zastati musil. Od doby Karla Velikého ochrana královská nenahrazovala pouze ochranu rodinnou, nýbrž uplatňovala se i vedle ní. Stalo se tak asi vlivem Písma svatého, které vdovy a sirotky zvláštní ochraně doporoučelo. Prvotně mohl každý, kdo s rozhodnutím rady pří- buzných spokojen nebyl, k moci veřejné se odvolati; a když se tak častěji stávalo, přibíráni zástupcové moci veřejné k radě. Konečně vliv příbuzných na skrovnou míru uveden byl a moc veřejná stala se rozhodnou. Vývojem zemské výsosti v Německu přešel i dozor vrchno- poručenský v ruce zeměpánů a rad městských, ač i císař si jej přičítal. Od té doby nemohla žádná důležitější záležitost poručenská býti provedena bez spolupůsobení soudů jako úřadů vrchno- poručenských. Nastupování, správa i zakončení poručenství stálo stejně pod jich dohledem. V rakouském právu XVI. století 12) nalézáme ještě poslední stopy bývalého vlivu příbuzných. Je to svolování příbuzných při sňatku sirotka a spolupůsobení jich při účtování, při přejímání po- ručenství nejstarším zatím dospěvším bratrem, a při posílání sirotka ven ze země. Předpis, že příbuzní mají pro sirotka vyžádati si u soudu ustanovení poručníka, je spíše z recepce stejného římského pravidla odvozovati. Také patrno jest z pramenů tohoto práva, že zeměpán 13) jest vlastně nositelem moci vrchnoporučenské, kterou pouze vy- konává svými úřady. Jinak staral se dozor vrchnoporučenský i tu o veškeré záležitosti sirotčí, dohlížeje ve všem na poručníka. 1. České právo zemské. Dohled a spolupůsobení příbuzných při vedení poručenství, obmezujíc se znenáhla na zcela bezvýznamné okolnosti, je nepo- 14) Chorinsky 60; Schenk 258. 13) Chorinsky 65.
93 cizinci. — Ochrana ta, plynoucí ze samého pojmu moci královské u národů germanských, byla nazývána poručenstvím a vykonávána úředníky soudcovskými. — Povahy vrchnostenské nabývala ochrana ta pouze v tom případě, když poručník sirotků se neujímal, a tudíž král se jich zastati musil. Od doby Karla Velikého ochrana královská nenahrazovala pouze ochranu rodinnou, nýbrž uplatňovala se i vedle ní. Stalo se tak asi vlivem Písma svatého, které vdovy a sirotky zvláštní ochraně doporoučelo. Prvotně mohl každý, kdo s rozhodnutím rady pří- buzných spokojen nebyl, k moci veřejné se odvolati; a když se tak častěji stávalo, přibíráni zástupcové moci veřejné k radě. Konečně vliv příbuzných na skrovnou míru uveden byl a moc veřejná stala se rozhodnou. Vývojem zemské výsosti v Německu přešel i dozor vrchno- poručenský v ruce zeměpánů a rad městských, ač i císař si jej přičítal. Od té doby nemohla žádná důležitější záležitost poručenská býti provedena bez spolupůsobení soudů jako úřadů vrchno- poručenských. Nastupování, správa i zakončení poručenství stálo stejně pod jich dohledem. V rakouském právu XVI. století 12) nalézáme ještě poslední stopy bývalého vlivu příbuzných. Je to svolování příbuzných při sňatku sirotka a spolupůsobení jich při účtování, při přejímání po- ručenství nejstarším zatím dospěvším bratrem, a při posílání sirotka ven ze země. Předpis, že příbuzní mají pro sirotka vyžádati si u soudu ustanovení poručníka, je spíše z recepce stejného římského pravidla odvozovati. Také patrno jest z pramenů tohoto práva, že zeměpán 13) jest vlastně nositelem moci vrchnoporučenské, kterou pouze vy- konává svými úřady. Jinak staral se dozor vrchnoporučenský i tu o veškeré záležitosti sirotčí, dohlížeje ve všem na poručníka. 1. České právo zemské. Dohled a spolupůsobení příbuzných při vedení poručenství, obmezujíc se znenáhla na zcela bezvýznamné okolnosti, je nepo- 14) Chorinsky 60; Schenk 258. 13) Chorinsky 65.
Strana 94
94 píratelně zbytkem starších dob.4) Původně zapotřebí bylo inter- vence příbuzných při všech důležitých právních úkonech, týkajících se jmění sirotčího vůbec a statků zvláště. Tak nemohlo se státi ani zcizení ani zavazení jmění sirotčího bez svolení příbuzných.2) Jmenovitě obracelo se právo proti starším dětem, chráníc pro- střednictvím ostatních příbuzných děti mladší, a nepřipouštělo žádného zkracování nedospělých dorostlými sourozenci. Stalo-li se přece něco podobného, bylo příbuzným jako ochráncům vystoupiti a na to upozorniti soud, jenž o nápravu se postaral.3) S tím souvisí i vliv rodiny při oddělování syna4) a eventuálně při ustanovení náležité výživy pro něho.5) Nehospodařil-li poručník řádně, mohl a měl nejbližší příbuzný přímo za povinnost žádati, aby byl odstraněn z poručenství.6) Soud, uznav žádost odůvodněnou, sesadil poručníka. Význačný vliv zůstal příbuzným nejdéle při prohlášení plno- letosti a při provdání. Byly-li pro to náležité důvody, aneb vyža- doval-li toho prospěch sirotků,7) mohli přátelé na králi se domáhati toho, aby sirotek dříve plnoletým prohlášen, a jemu statek jeho postoupen byl. Důležitým bylo, byť i ne rozhodným svědectví pří- buzných v otázce dospělosti vůbec, i pokud rozhodovalo ohledání — v době starší, i když léta počítána — v době pozdější.8) Že vážné slovo připadalo příbuzným v otázce sňatku, jest přirozeno. Tak 1) Že jedná se o instituci jevící se jako seslabení silnějšího práva původ- ního, patrno zvláště na Moravě. 2) Zř. z r. 1516, odst. XVI. (Kn. Drn. 110); formulář moravský z r. 1612, f. 21b; Landtafel, Brno I., 154; Olomouc I., 297; RT. I., 559. 3) C. J. B. III., 2, 60; dále usnesení sněmů moravských 1581, 1599, 1620 (Pam. sn. III., 237; IV., 429; VI., 206) u Kameníčka, Sněmy II., 137 a 140; Kadlec, Rodinný nedíl 82. *) Kn. Tov. 151; Kn. Drn. 67. 5) Zř. 1549 F. 27. 6) Kn. Tov. 150; Kn. Drn. 67; Zř. 1549, F. 23, 32; případ podobný uveden v zápisech Žerotínových I, 90, kde Vanecký jako nejbližší příbuzný proti poručníku vystupuje 7) Zř. 1549, F. 12.... když by to na JMt královskou neb na soudce zemské bylo, buď od bratří mladších neb od přátel neb od kohožkoli jiného vznešeno.... s) Ibi barones eo viso et amicis intellectis, invenerunt pro jure, quod idem Joannes, cum habet annos aetatis debitae.... C. J. B. II. 2, 47; lib. cit. VI., 50.
94 píratelně zbytkem starších dob.4) Původně zapotřebí bylo inter- vence příbuzných při všech důležitých právních úkonech, týkajících se jmění sirotčího vůbec a statků zvláště. Tak nemohlo se státi ani zcizení ani zavazení jmění sirotčího bez svolení příbuzných.2) Jmenovitě obracelo se právo proti starším dětem, chráníc pro- střednictvím ostatních příbuzných děti mladší, a nepřipouštělo žádného zkracování nedospělých dorostlými sourozenci. Stalo-li se přece něco podobného, bylo příbuzným jako ochráncům vystoupiti a na to upozorniti soud, jenž o nápravu se postaral.3) S tím souvisí i vliv rodiny při oddělování syna4) a eventuálně při ustanovení náležité výživy pro něho.5) Nehospodařil-li poručník řádně, mohl a měl nejbližší příbuzný přímo za povinnost žádati, aby byl odstraněn z poručenství.6) Soud, uznav žádost odůvodněnou, sesadil poručníka. Význačný vliv zůstal příbuzným nejdéle při prohlášení plno- letosti a při provdání. Byly-li pro to náležité důvody, aneb vyža- doval-li toho prospěch sirotků,7) mohli přátelé na králi se domáhati toho, aby sirotek dříve plnoletým prohlášen, a jemu statek jeho postoupen byl. Důležitým bylo, byť i ne rozhodným svědectví pří- buzných v otázce dospělosti vůbec, i pokud rozhodovalo ohledání — v době starší, i když léta počítána — v době pozdější.8) Že vážné slovo připadalo příbuzným v otázce sňatku, jest přirozeno. Tak 1) Že jedná se o instituci jevící se jako seslabení silnějšího práva původ- ního, patrno zvláště na Moravě. 2) Zř. z r. 1516, odst. XVI. (Kn. Drn. 110); formulář moravský z r. 1612, f. 21b; Landtafel, Brno I., 154; Olomouc I., 297; RT. I., 559. 3) C. J. B. III., 2, 60; dále usnesení sněmů moravských 1581, 1599, 1620 (Pam. sn. III., 237; IV., 429; VI., 206) u Kameníčka, Sněmy II., 137 a 140; Kadlec, Rodinný nedíl 82. *) Kn. Tov. 151; Kn. Drn. 67. 5) Zř. 1549 F. 27. 6) Kn. Tov. 150; Kn. Drn. 67; Zř. 1549, F. 23, 32; případ podobný uveden v zápisech Žerotínových I, 90, kde Vanecký jako nejbližší příbuzný proti poručníku vystupuje 7) Zř. 1549, F. 12.... když by to na JMt královskou neb na soudce zemské bylo, buď od bratří mladších neb od přátel neb od kohožkoli jiného vznešeno.... s) Ibi barones eo viso et amicis intellectis, invenerunt pro jure, quod idem Joannes, cum habet annos aetatis debitae.... C. J. B. II. 2, 47; lib. cit. VI., 50.
Strana 95
95 stihá Majestas Carolina osiřelou dceru, která bez vůle přátel se provdala, nejen ztrátou jmění, nýbrž i smrtí potupnou, které pro- padl i muž její.9) Libovůli přátel, kteří pro majetkový svůj prospěch by snad svého svolení k sňatku odpírali, položena meze tím, že možno bylo nahraditi nedostatek tohoto svolení výrokem soudu zemského. 10) Nemůžeme říci, bylo-li kruté stanovení o smrti dívky proti vůli přátel se provdavší vskutku kdy v platnosti.11) Ustano- vení ostatní — jak majetková ztráta, tak i odvolání k soudu zemskému — potvrzena jsou pozdějšími nálezy soudními,12) pře- vzatými i ve zřízení zemská.13) Kdežto dcera i plnoletá nemohla se provdati bez svolení příbuzných,44) nebyl syn plnoletý v té pří- čině ničím omezen. Že ovšem příbuzní bližší byli poručenství, ne- bylo-li poručníků otcovských, než lidé cizí, dokládati netřeba.45) Dohled úřední, vlastní vrchní poručenství, vytvářilo se poně- kud jinak v Čechách, kde v té příčině vedle krále hlavním faktorem 9) Parentibus non exstantibus, pudoris honore servato, non debent puellae inconsultis et contradicentibus fratribus vel eis deficientibus patruis vel avunculis, quibuscunque viris nubere aut quod gravius est ferendum illos carnaliter quoquomodo cognoscere. Quod si qua mulier sponte fecisse con- stiterit, et per dictos fratres vel patruos judicialiter querela proposita fuerit, ipsa virque dictus, confiscatis bonis, pali affixione mortem subire consueverant corporalem. Maj. Car. 85. 10) Si quis patruus aut frater neptem vel sororem aetatis jam nubilis nuptui tradere recusaverit, retinere cupiens forsitan dotem suam liceat dictae puellae per se vel alium curiae nostrae implorare judicium..... Maj. Car. 109. 11) O rodinných poměrech srov. Lippert, Socialgeschichte I., 191, Schreuer, Untersuchungen zur Verfassungsgeschichte 51. 13) C. J. B. III, 2, 159, 163; R. T. II., 488. 13) Zř. VI., 490, 516; zř. 1549, F. 17 a 19; zř. 1564, J. 59 ... . tehdy bratří té panny neb strýc vlastní anebo poručníci mají se o to s přáteli svými a jejími raditi a jestliže se přátelům slušné zdáti bude, mají ji vdáti.... Jestli že by pak nahoře psaní všichni ji k tomu vdání neradil a povoliti ne- chtěli: tehdy ona to vdání své může vznésti na krále...., srov. Officium circa tabulas terrae. 11, C. J. B. II., 2, 257. — Srovn. i kn. Tovačovská 165 Záp. Žerot. I., 100. 14) A ta děvečka bude se moci bez jeho (poručníkovy) vůle a rady vdáti, za kohož se ji zdáti a líbiti bude kolivěk, s jiných přátel radau.... Zř. 1549 F. 17. 13) Srov. stať o poručenství příbuzných v § 2.
95 stihá Majestas Carolina osiřelou dceru, která bez vůle přátel se provdala, nejen ztrátou jmění, nýbrž i smrtí potupnou, které pro- padl i muž její.9) Libovůli přátel, kteří pro majetkový svůj prospěch by snad svého svolení k sňatku odpírali, položena meze tím, že možno bylo nahraditi nedostatek tohoto svolení výrokem soudu zemského. 10) Nemůžeme říci, bylo-li kruté stanovení o smrti dívky proti vůli přátel se provdavší vskutku kdy v platnosti.11) Ustano- vení ostatní — jak majetková ztráta, tak i odvolání k soudu zemskému — potvrzena jsou pozdějšími nálezy soudními,12) pře- vzatými i ve zřízení zemská.13) Kdežto dcera i plnoletá nemohla se provdati bez svolení příbuzných,44) nebyl syn plnoletý v té pří- čině ničím omezen. Že ovšem příbuzní bližší byli poručenství, ne- bylo-li poručníků otcovských, než lidé cizí, dokládati netřeba.45) Dohled úřední, vlastní vrchní poručenství, vytvářilo se poně- kud jinak v Čechách, kde v té příčině vedle krále hlavním faktorem 9) Parentibus non exstantibus, pudoris honore servato, non debent puellae inconsultis et contradicentibus fratribus vel eis deficientibus patruis vel avunculis, quibuscunque viris nubere aut quod gravius est ferendum illos carnaliter quoquomodo cognoscere. Quod si qua mulier sponte fecisse con- stiterit, et per dictos fratres vel patruos judicialiter querela proposita fuerit, ipsa virque dictus, confiscatis bonis, pali affixione mortem subire consueverant corporalem. Maj. Car. 85. 10) Si quis patruus aut frater neptem vel sororem aetatis jam nubilis nuptui tradere recusaverit, retinere cupiens forsitan dotem suam liceat dictae puellae per se vel alium curiae nostrae implorare judicium..... Maj. Car. 109. 11) O rodinných poměrech srov. Lippert, Socialgeschichte I., 191, Schreuer, Untersuchungen zur Verfassungsgeschichte 51. 13) C. J. B. III, 2, 159, 163; R. T. II., 488. 13) Zř. VI., 490, 516; zř. 1549, F. 17 a 19; zř. 1564, J. 59 ... . tehdy bratří té panny neb strýc vlastní anebo poručníci mají se o to s přáteli svými a jejími raditi a jestliže se přátelům slušné zdáti bude, mají ji vdáti.... Jestli že by pak nahoře psaní všichni ji k tomu vdání neradil a povoliti ne- chtěli: tehdy ona to vdání své může vznésti na krále...., srov. Officium circa tabulas terrae. 11, C. J. B. II., 2, 257. — Srovn. i kn. Tovačovská 165 Záp. Žerot. I., 100. 14) A ta děvečka bude se moci bez jeho (poručníkovy) vůle a rady vdáti, za kohož se ji zdáti a líbiti bude kolivěk, s jiných přátel radau.... Zř. 1549 F. 17. 13) Srov. stať o poručenství příbuzných v § 2.
Strana 96
96 byl zemský soud, a jinak na Moravě, kde mimo krále hlavní část agendy sirotčí připadala zemskému hejtmanu. V instituci desk zemských, po případě knih městských sluší hledati hlavní příčinu, pro kterou naše zřízení vrchnoporučenské tak rychlým tempem se rozvíjelo a zdokonalovalo. Právo německé, znajíc instituci desk a knih městských pouze v míře mnohem omezenější a ve formě nedokonalejší, nemohlo tak rychle k roz- květu přivésti důležité zařízení úředního dohledu poručenského, ač náběhy k němu dály se dosti záhy.16) Instrukce Karlova17) neuvádí sice výslovně poručenství mezi oněmi jednáními, která do desk se zapisují, ve skutečnosti však již nalezneme je v těch dobách v deskách. Nejstarší zápis jest z r. 1327 a nachází se ve zbytku desk Jindřicho-Hradeckém.18) Později zápisy ty jsou častější.19) Tamtéž zapisováno i poručenství na mocný list králův,20) spolkem,21) poručenství dané králem22) jakož i odvolání poručenství.23) Jednání ta zapisována původně do knih půhonných, později do kvaternů trhových, patrně proto, že shledávala se hlavní důležitost v omezení převodu vlastnictví na statcích sirotčích.24) Král byl nejvyšším poručníkem,25) jemu příslušelo dbáti o dobro a prospěch sirotků, o to, aby škody nevzali buď od poruč- níků neb nemajíce těchto, od osob jiných. Ale ve všem vázán 16) Již v době Franské. Schröder, Deutsche Rechtsgeschichte III., v. 323, Kraut I., 63, 17) Demuth, Geschichte der Landtafel in Mähren 15. 13) R. T. I., 42. Také v deskách Moravských jsou zápisy hned v prv- ních kvaternech, tak Olomouc I., 1045 a Brno II., 43 (z r. 1351). Otišť. v Úvodě v pozn. 18. 19) Zápisy pozdější jsou obšírnější, R. T. I., 419, 436, 458, 545, 576, 591; II., 281 a j. 20) R. T. II., 360. 21) R. T. I., 467. 23) R. T. I., 556 otistěno v § 2. v pozn. 36. 23) R. T. II., 436, 452. 24) Čelakovský, Právní dějiny 234. 25) První výslovně uvádí krále nejvyšším poručníkem Ondřej z Dubé »král právem starým jest najvyšší poručník sirotkóv« (§ 77.). — Skutečně nalézáme v R. T. I., 418 případ výkonu vrchního poručenství r. 1356 a v C. J. B. II., 2, 334 a 336, formy soudních listin téže záležitosti se týkajících
96 byl zemský soud, a jinak na Moravě, kde mimo krále hlavní část agendy sirotčí připadala zemskému hejtmanu. V instituci desk zemských, po případě knih městských sluší hledati hlavní příčinu, pro kterou naše zřízení vrchnoporučenské tak rychlým tempem se rozvíjelo a zdokonalovalo. Právo německé, znajíc instituci desk a knih městských pouze v míře mnohem omezenější a ve formě nedokonalejší, nemohlo tak rychle k roz- květu přivésti důležité zařízení úředního dohledu poručenského, ač náběhy k němu dály se dosti záhy.16) Instrukce Karlova17) neuvádí sice výslovně poručenství mezi oněmi jednáními, která do desk se zapisují, ve skutečnosti však již nalezneme je v těch dobách v deskách. Nejstarší zápis jest z r. 1327 a nachází se ve zbytku desk Jindřicho-Hradeckém.18) Později zápisy ty jsou častější.19) Tamtéž zapisováno i poručenství na mocný list králův,20) spolkem,21) poručenství dané králem22) jakož i odvolání poručenství.23) Jednání ta zapisována původně do knih půhonných, později do kvaternů trhových, patrně proto, že shledávala se hlavní důležitost v omezení převodu vlastnictví na statcích sirotčích.24) Král byl nejvyšším poručníkem,25) jemu příslušelo dbáti o dobro a prospěch sirotků, o to, aby škody nevzali buď od poruč- níků neb nemajíce těchto, od osob jiných. Ale ve všem vázán 16) Již v době Franské. Schröder, Deutsche Rechtsgeschichte III., v. 323, Kraut I., 63, 17) Demuth, Geschichte der Landtafel in Mähren 15. 13) R. T. I., 42. Také v deskách Moravských jsou zápisy hned v prv- ních kvaternech, tak Olomouc I., 1045 a Brno II., 43 (z r. 1351). Otišť. v Úvodě v pozn. 18. 19) Zápisy pozdější jsou obšírnější, R. T. I., 419, 436, 458, 545, 576, 591; II., 281 a j. 20) R. T. II., 360. 21) R. T. I., 467. 23) R. T. I., 556 otistěno v § 2. v pozn. 36. 23) R. T. II., 436, 452. 24) Čelakovský, Právní dějiny 234. 25) První výslovně uvádí krále nejvyšším poručníkem Ondřej z Dubé »král právem starým jest najvyšší poručník sirotkóv« (§ 77.). — Skutečně nalézáme v R. T. I., 418 případ výkonu vrchního poručenství r. 1356 a v C. J. B. II., 2, 334 a 336, formy soudních listin téže záležitosti se týkajících
Strana 97
97 byl král starým právem, které jako důležitou zásadu stanovilo »k jich (sirotků) škodě a jich zlému jim král z práva starého nic dáti nemóže, než toliko svój nápad.«26) Ve století XIV. staral se král ještě sám o sirotky, buďto vysílaje posly27) anebo nařizuje popravcům,28) aby o poměrech se přesvědčili. Rozkazy ty nebylo lze vždy snadno vykonati, takže bylo třeba je opětovati; a když ani to nepomohlo, potřebí bylo zvláštního zakročení královského.29) Z dokladů tuto uvedených jest patrno, že král užíval jako orgánů k vykonávání své péče a dohledu nad vdovami a sirotky úřadů soudních, kteří jeho jménem ochranu vykonávali. Znenáhla však postupoval král svá práva soudu zemskému a úředníkům zemským, ze kterých se vyvinul činitel vrchnopo- ručenský samostatný, nepůsobící více jako zástupce králův, nýbrž jako organ samostatný, králi po bok postavený. V pramenech také as z této doby. — Všehrd uvádí v předmluvě ke knize čtvrté svého díla krále jako nejvyššího poručnika s povinností starati se o poručníka a dá- vati sirotkům léta (IV., 1). Zřízení zemská potvrzují tyto zásady. Zř. Vl. 105 zř. 1530, čl. 104; 1549 F. 11, 21, 23; 1564 D. 54 a 62. 26) Ondřej z Dubé § 77. 27) Případ ten z r. 1356 v R. T. I., 418. 28) C. J. B. II., 2, 334 a 336. 29) Tak vydal král Jan dvakráte rozkaz, aby vdova a sirotci ve statek jim odňatý byli uvedeni, ale marně; proto dal jim listinu následující: Dictis C. relicte et orphanis ad cautelam ipsorum presentes literas duximus conce- dendas, per quas universis regnicolis Boemie fidelibus nostris patere volumus evidenter, quod ipsi C. relicta et orphani in premissis omnino iusti gravem iniuriam, super qua ipsis hucusque de remedio competenti providere non potuimus, indebite paciuntur, propter quod ipsis proinde concedimus ac fa- vemus ymmo in hiis scriptis expresse iubemus, ut possessionem sepedicti castri sui cum pertinenciis quocunque modo possint assequantur, in quo eos omnino cum suis coadiutoribus universis bene et iuste agere profitemur. Et si predictus Bohunco vel pro eo tempore possessor ipsius castri niteretur pro se ius quodcunque in predictorum C. relicte et orphanorum preiudicium allegare vel pretendere quovis modo, contra hoc dedimus de certa nostra sciencia huius modi nostras testimoniales literas, per quas fideles nostros dilectos camerarios, czudarios et chmetones ac Boemie regnicolas scire vo- lumus universos, quod idem Bohunco vel dicti castri possessor in eo penitus est iniustus, ipsis quoque districte mandamus volentes omnine quatenus piam intencionem nostram circa reformandos C. relictam et suos orphanos sepedictos in possesione memorati castri sui et pertinenciarum suarum omni auctoritate nostra, suppleant. (Tadra, Summa Gerhardi č. 80).
97 byl král starým právem, které jako důležitou zásadu stanovilo »k jich (sirotků) škodě a jich zlému jim král z práva starého nic dáti nemóže, než toliko svój nápad.«26) Ve století XIV. staral se král ještě sám o sirotky, buďto vysílaje posly27) anebo nařizuje popravcům,28) aby o poměrech se přesvědčili. Rozkazy ty nebylo lze vždy snadno vykonati, takže bylo třeba je opětovati; a když ani to nepomohlo, potřebí bylo zvláštního zakročení královského.29) Z dokladů tuto uvedených jest patrno, že král užíval jako orgánů k vykonávání své péče a dohledu nad vdovami a sirotky úřadů soudních, kteří jeho jménem ochranu vykonávali. Znenáhla však postupoval král svá práva soudu zemskému a úředníkům zemským, ze kterých se vyvinul činitel vrchnopo- ručenský samostatný, nepůsobící více jako zástupce králův, nýbrž jako organ samostatný, králi po bok postavený. V pramenech také as z této doby. — Všehrd uvádí v předmluvě ke knize čtvrté svého díla krále jako nejvyššího poručnika s povinností starati se o poručníka a dá- vati sirotkům léta (IV., 1). Zřízení zemská potvrzují tyto zásady. Zř. Vl. 105 zř. 1530, čl. 104; 1549 F. 11, 21, 23; 1564 D. 54 a 62. 26) Ondřej z Dubé § 77. 27) Případ ten z r. 1356 v R. T. I., 418. 28) C. J. B. II., 2, 334 a 336. 29) Tak vydal král Jan dvakráte rozkaz, aby vdova a sirotci ve statek jim odňatý byli uvedeni, ale marně; proto dal jim listinu následující: Dictis C. relicte et orphanis ad cautelam ipsorum presentes literas duximus conce- dendas, per quas universis regnicolis Boemie fidelibus nostris patere volumus evidenter, quod ipsi C. relicta et orphani in premissis omnino iusti gravem iniuriam, super qua ipsis hucusque de remedio competenti providere non potuimus, indebite paciuntur, propter quod ipsis proinde concedimus ac fa- vemus ymmo in hiis scriptis expresse iubemus, ut possessionem sepedicti castri sui cum pertinenciis quocunque modo possint assequantur, in quo eos omnino cum suis coadiutoribus universis bene et iuste agere profitemur. Et si predictus Bohunco vel pro eo tempore possessor ipsius castri niteretur pro se ius quodcunque in predictorum C. relicte et orphanorum preiudicium allegare vel pretendere quovis modo, contra hoc dedimus de certa nostra sciencia huius modi nostras testimoniales literas, per quas fideles nostros dilectos camerarios, czudarios et chmetones ac Boemie regnicolas scire vo- lumus universos, quod idem Bohunco vel dicti castri possessor in eo penitus est iniustus, ipsis quoque districte mandamus volentes omnine quatenus piam intencionem nostram circa reformandos C. relictam et suos orphanos sepedictos in possesione memorati castri sui et pertinenciarum suarum omni auctoritate nostra, suppleant. (Tadra, Summa Gerhardi č. 80).
Strana 98
98 mluvívá se o »králi a soudu zemském«, »o králi nebo soudu zem- ském«, a někdy i pouze o soudu zemském.30) Ku konci století čtrnáctého a na počátku patnáctého byl král omezen na práva tato: 1. Dával léta sirotkům, buď vůbec je plnoletými prohlašuje,31) neb určitá právní jednání jim dovoluje.32) 2. Staral se o poručníka, nebylo-li poručníka otcovského a nehlásil-li se žádný příbuzný.33) Ale v tomto právu omezován byl král pány a soudem.34) 3. Dokud nebyl spolek se sirotky zakázán, bylo k platnosti jeho zapotřebí svolení královského.35) Soud zemský a úředníci zemští měli tedy nejdůležitější záleži- tosti sirotčí na starosti. Na otázku, byly-li záležitosti sirotčí vždy omezeny na soud zemský, či patřily-li soudům župním — odpo- věděti se nám zdá, že některé věci patřily v obor působnosti po- pravců, ovšem v zastoupení krále, jiné před soud župní. — Soudíme tak z forem listin soudních ze století čtrnáctého.36) Později, když moc královská v otázce naší ustupovala, nepopíratelně jsou vyhra- zeny soudu zemskému.37) Agenda sirotčí původně s ostatní agendou soudu směsována. Od r. 1543 ustanoveny zvláštní čtyři sirotčí dni 38) 30) Ovšem theoreticky i dále král byl nejvyšším poručníkem. Srov. do- klady v pozn. 25. t. odst. 31) V právu tomto král stavy obmezen nebyl. Dání let zapsalo se do desk k právnímu jednání, při němž k němu došlo, vložkou... Petrus or- phanus... cui rex annos legitime aetatis de plenitudine sue potencie ad- didit et supplevit... R. T. I., 478, II., 291 a 316. 82) Všehrd V., 46. 83) Všehrd V., 38; C. J. B. III., 2, 147 a 167. 36) Všehrd uvádí pouze krále; ale praxe tu již měla, »komu by král neb páni to poručenství dali« (Nálezové v C. J. B. III., 2, 147), a tak i zř. 1549, F. 16; 1564, J. 57. 35) Spolky takové jsou v R. T. I., 470, 556, 560, 587, 606. — II. 316, 327. Později zakázány. C. J. B. III., 2, 36 a 37, Všehrd V., 42, VI., 18. — Spolek proti zákazu králem daný je neplatný (Nálezové C. J. B. III., 2, 37). Na Mo- ravě však zákaz ten neplatil. 86) C. J. B. II., 334 a 336. 87) Tak i v Majestas Carolina 85 a 109. 88) Kdy soud zasedá, o tom: Brandl, Staročeské řízení soudní, Právník VIII. 592. — Ruber, Streifzüge 45. — V pramenech C. J. B. II., 2, 127; Všehrd II., 1 a III., 16; zř. Vl. 4 a 21.
98 mluvívá se o »králi a soudu zemském«, »o králi nebo soudu zem- ském«, a někdy i pouze o soudu zemském.30) Ku konci století čtrnáctého a na počátku patnáctého byl král omezen na práva tato: 1. Dával léta sirotkům, buď vůbec je plnoletými prohlašuje,31) neb určitá právní jednání jim dovoluje.32) 2. Staral se o poručníka, nebylo-li poručníka otcovského a nehlásil-li se žádný příbuzný.33) Ale v tomto právu omezován byl král pány a soudem.34) 3. Dokud nebyl spolek se sirotky zakázán, bylo k platnosti jeho zapotřebí svolení královského.35) Soud zemský a úředníci zemští měli tedy nejdůležitější záleži- tosti sirotčí na starosti. Na otázku, byly-li záležitosti sirotčí vždy omezeny na soud zemský, či patřily-li soudům župním — odpo- věděti se nám zdá, že některé věci patřily v obor působnosti po- pravců, ovšem v zastoupení krále, jiné před soud župní. — Soudíme tak z forem listin soudních ze století čtrnáctého.36) Později, když moc královská v otázce naší ustupovala, nepopíratelně jsou vyhra- zeny soudu zemskému.37) Agenda sirotčí původně s ostatní agendou soudu směsována. Od r. 1543 ustanoveny zvláštní čtyři sirotčí dni 38) 30) Ovšem theoreticky i dále král byl nejvyšším poručníkem. Srov. do- klady v pozn. 25. t. odst. 31) V právu tomto král stavy obmezen nebyl. Dání let zapsalo se do desk k právnímu jednání, při němž k němu došlo, vložkou... Petrus or- phanus... cui rex annos legitime aetatis de plenitudine sue potencie ad- didit et supplevit... R. T. I., 478, II., 291 a 316. 82) Všehrd V., 46. 83) Všehrd V., 38; C. J. B. III., 2, 147 a 167. 36) Všehrd uvádí pouze krále; ale praxe tu již měla, »komu by král neb páni to poručenství dali« (Nálezové v C. J. B. III., 2, 147), a tak i zř. 1549, F. 16; 1564, J. 57. 35) Spolky takové jsou v R. T. I., 470, 556, 560, 587, 606. — II. 316, 327. Později zakázány. C. J. B. III., 2, 36 a 37, Všehrd V., 42, VI., 18. — Spolek proti zákazu králem daný je neplatný (Nálezové C. J. B. III., 2, 37). Na Mo- ravě však zákaz ten neplatil. 86) C. J. B. II., 334 a 336. 87) Tak i v Majestas Carolina 85 a 109. 88) Kdy soud zasedá, o tom: Brandl, Staročeské řízení soudní, Právník VIII. 592. — Ruber, Streifzüge 45. — V pramenech C. J. B. II., 2, 127; Všehrd II., 1 a III., 16; zř. Vl. 4 a 21.
Strana 99
99 při každém ze tří soudů ročně konaných, v nichž pouze jednání sirotků a vdov probírána bývala.39) Sem patřila v prvé řadě péče o jmění osiřelých. Jmění ne- movité zapsalo se do register, která tvořila podklad pro pozdější počet. Při tom docházelo k uručení jak statku, tak peněz hotových a movitostí. Pravidelně měla jednání ta býti konána před králem a pány, tedy před soudem. Poněvadž však zvláště sepsání statku sirotčího, jakýsi druh inventáře, lépe na místě samém konán býti mohl, stalo se zvykem vysílati tam komorníka, jenž registra se- stavil a k deskám přinesl, kde byla uložena, aby vydána býti mohla sirotku, až let dojde.40) — Zápověď zcizení statku sirotčího vyvinovala se znenáhla. V deskách zemských nalezneme několik případů prodeje statku toho druhu beze všech dalších formalit.41) Později bylo zapotřebí svolení krále a soudu,42) jen otcovský, mocný poručník nebyl ani potom vázán ničím.43) Přivolení to dávalo se jen z důležitých příčin, nejčastěji pro předluženost, a bylo k tomu eventuálně zapotřebí intervence přátel. Trh však, a patrně i jiná právní jednání, jemu naším právem na roveň stavená, na příklad zástava, nebyl neplatný; nýbrž musili si sirotci v letech zemských od dospělosti odpor proti němu položiti. Nestalo-li se tak, právo promlčelo.44) Tím vysvětluje se také, proč slibováno při správě spravovati před věny i sirotky (a dotibus et orphanis).45) Celkem bylo hlavní zásadou, že soud byl oprávněn a povinen k jakýmkoli nedostatkům ve správě přihlížeti a o jich nápravu se 29) Usnesení to v zř. 1549, B. 38. — »A poněvadž jest soud, kterýž se držíval nazajtří svaté panny Barbory složen, místo téhož soudu přidává se k těm třem soudům k jednomu každému čtyři dni výš nad dvě neděli, aby souzeno bylo; a v těch čtyrech dnech nic jiného než toliko vdovy a sirotci aby slyšáni byli, a k těm čtyřem dnům, aby vdovy a sirotci pro potřeby své obsílali... Zř. 1549, B. 39. — Zř. 1564, B. 21 a 22. 40) C. J. B. III., 2, 128; zř. Vl. 105 a 484; zř. 1530 104; 1549 J. 11; 1564 J. 54. 41) R. T. I., 422 a 471. — Slibuje se disbrigace tři léta po plnoletosti. (2) C. J. B. III., 2, 160; zř. Vl. 485 a 491; 1549 F. 16 a 18; 1564 J. 57. 43) C. J. B. II., 40 a 42. 41) R. T. I., 125; C J. B. III., 2, 38 a 85; zř. Vl. 105 a 222; 1549 E. 39; 1564 D. 41. 45) Na př. R. T. I., 471. — Srov. Stieber, K vývoji správy.
99 při každém ze tří soudů ročně konaných, v nichž pouze jednání sirotků a vdov probírána bývala.39) Sem patřila v prvé řadě péče o jmění osiřelých. Jmění ne- movité zapsalo se do register, která tvořila podklad pro pozdější počet. Při tom docházelo k uručení jak statku, tak peněz hotových a movitostí. Pravidelně měla jednání ta býti konána před králem a pány, tedy před soudem. Poněvadž však zvláště sepsání statku sirotčího, jakýsi druh inventáře, lépe na místě samém konán býti mohl, stalo se zvykem vysílati tam komorníka, jenž registra se- stavil a k deskám přinesl, kde byla uložena, aby vydána býti mohla sirotku, až let dojde.40) — Zápověď zcizení statku sirotčího vyvinovala se znenáhla. V deskách zemských nalezneme několik případů prodeje statku toho druhu beze všech dalších formalit.41) Později bylo zapotřebí svolení krále a soudu,42) jen otcovský, mocný poručník nebyl ani potom vázán ničím.43) Přivolení to dávalo se jen z důležitých příčin, nejčastěji pro předluženost, a bylo k tomu eventuálně zapotřebí intervence přátel. Trh však, a patrně i jiná právní jednání, jemu naším právem na roveň stavená, na příklad zástava, nebyl neplatný; nýbrž musili si sirotci v letech zemských od dospělosti odpor proti němu položiti. Nestalo-li se tak, právo promlčelo.44) Tím vysvětluje se také, proč slibováno při správě spravovati před věny i sirotky (a dotibus et orphanis).45) Celkem bylo hlavní zásadou, že soud byl oprávněn a povinen k jakýmkoli nedostatkům ve správě přihlížeti a o jich nápravu se 29) Usnesení to v zř. 1549, B. 38. — »A poněvadž jest soud, kterýž se držíval nazajtří svaté panny Barbory složen, místo téhož soudu přidává se k těm třem soudům k jednomu každému čtyři dni výš nad dvě neděli, aby souzeno bylo; a v těch čtyrech dnech nic jiného než toliko vdovy a sirotci aby slyšáni byli, a k těm čtyřem dnům, aby vdovy a sirotci pro potřeby své obsílali... Zř. 1549, B. 39. — Zř. 1564, B. 21 a 22. 40) C. J. B. III., 2, 128; zř. Vl. 105 a 484; zř. 1530 104; 1549 J. 11; 1564 J. 54. 41) R. T. I., 422 a 471. — Slibuje se disbrigace tři léta po plnoletosti. (2) C. J. B. III., 2, 160; zř. Vl. 485 a 491; 1549 F. 16 a 18; 1564 J. 57. 43) C. J. B. II., 40 a 42. 41) R. T. I., 125; C J. B. III., 2, 38 a 85; zř. Vl. 105 a 222; 1549 E. 39; 1564 D. 41. 45) Na př. R. T. I., 471. — Srov. Stieber, K vývoji správy.
Strana 100
100 postarati,46) a bylo-li toho třeba, i poručníka sesaditi a s králem o nového se postarati.47) Za trvání poručenství doplňoval zemský soud, bylo-li třeba, plnou moc poručníka,48) a intervenoval jak při počátku tak i při ukončení poručenství, kdy poručníkovi bylo činiti počet před men- šími úředníky.49) Také o postoupení staral se tento orgán. Vy- dáván totiž nejprve list výstražný,50) a neměl-li účinku, list vyzýva- jící k postoupení.51) Nevyhověl-li ani tomu poručník, postupováno proti němu buď listem obranním,52) anebo konečně sporem.53) Ostatně, jak svrchu34) bylo poznamenáno, ručil poručník svým statkem za jakékoliv zmenšení a zhoršení jmění sirotčího před soudem. Spory o poručenství, jako otázka, je-li někdo poručníkem vůbec, nebo spor o poručenství mezi několika osobami oprávně- nými k němu, nebo i spor mezi několika spoluporučníky, bývaly rozhodovány ve dnech sirotčích.55) Obeslání k těmto dnům za- pisována nejprvé k ostatním obesláním; 56) od r. 1595 však jsou zvláštní knihy obeslání k sirotčím dnům.57) Po dobu sporu pří- slušelo pánům na soudě dbáti, aby zachován byl status quo ve všech věcech sirotčích 58) Na Moravě59) měly se věci tyto potud jinak, že král byl sice nejvyšším poručníkem, ale většina jeho práv přešla v zastoupení na hejtmana zemského. Pouze udíleti veniam aetatis zůstalo vy- 43) Zř. 1549 F. 11. 47) Všehrd V., 39. 48) C. J. B. III., 2, 110. R. T. I, 260. Všehrd VIII., 14, 20. Všehrd VIII., 18. Všehrd VIII., 18, 5. R. T. II., 344. Všehrd V., 38 a 39; zř. 1564 J. 54. R. T. I., 127, 392, 574. — II., 307; C. J. B. II, 2, 39; III., 2, 12, 61. R. T. I., 374, 375. 376, 392. Čelakovský, Právní dějiny, 244. 58) R. T. I., 185. 50) Otázkou touto obírá se Ruber, Vormundschaftsrecht § 11. — Kame- níček, Sněmy II., 136 a n. přichází na ni sice často, neprobírá ji však v sou- vislosti. 45) 50) 52) 52) 53) 5*) 55) 56) 67)
100 postarati,46) a bylo-li toho třeba, i poručníka sesaditi a s králem o nového se postarati.47) Za trvání poručenství doplňoval zemský soud, bylo-li třeba, plnou moc poručníka,48) a intervenoval jak při počátku tak i při ukončení poručenství, kdy poručníkovi bylo činiti počet před men- šími úředníky.49) Také o postoupení staral se tento orgán. Vy- dáván totiž nejprve list výstražný,50) a neměl-li účinku, list vyzýva- jící k postoupení.51) Nevyhověl-li ani tomu poručník, postupováno proti němu buď listem obranním,52) anebo konečně sporem.53) Ostatně, jak svrchu34) bylo poznamenáno, ručil poručník svým statkem za jakékoliv zmenšení a zhoršení jmění sirotčího před soudem. Spory o poručenství, jako otázka, je-li někdo poručníkem vůbec, nebo spor o poručenství mezi několika osobami oprávně- nými k němu, nebo i spor mezi několika spoluporučníky, bývaly rozhodovány ve dnech sirotčích.55) Obeslání k těmto dnům za- pisována nejprvé k ostatním obesláním; 56) od r. 1595 však jsou zvláštní knihy obeslání k sirotčím dnům.57) Po dobu sporu pří- slušelo pánům na soudě dbáti, aby zachován byl status quo ve všech věcech sirotčích 58) Na Moravě59) měly se věci tyto potud jinak, že král byl sice nejvyšším poručníkem, ale většina jeho práv přešla v zastoupení na hejtmana zemského. Pouze udíleti veniam aetatis zůstalo vy- 43) Zř. 1549 F. 11. 47) Všehrd V., 39. 48) C. J. B. III., 2, 110. R. T. I, 260. Všehrd VIII., 14, 20. Všehrd VIII., 18. Všehrd VIII., 18, 5. R. T. II., 344. Všehrd V., 38 a 39; zř. 1564 J. 54. R. T. I., 127, 392, 574. — II., 307; C. J. B. II, 2, 39; III., 2, 12, 61. R. T. I., 374, 375. 376, 392. Čelakovský, Právní dějiny, 244. 58) R. T. I., 185. 50) Otázkou touto obírá se Ruber, Vormundschaftsrecht § 11. — Kame- níček, Sněmy II., 136 a n. přichází na ni sice často, neprobírá ji však v sou- vislosti. 45) 50) 52) 52) 53) 5*) 55) 56) 67)
Strana 101
101 hraženo králi, ale i tu vázán byl radou pánů.60) Ovšem nebylo toho vždy dbáno, a udělována často plnoletost podobně jako v Čechách pouze z vůle královy.61) Ve zřízeních zemských mluví se o zemském hejtmanu, jenž byl zástupcem panovníkovým, jako o nejvyšším poručníku,2) jehož působnost byla následující: 1. Byl referentem o všech věcech sirotčích, které projednávány v pozdější době pohromadě.63) Bylo-li potřebí, mohl se dáti za- stupovati, a referát sirotčí byl přednášen některým jiným pánem.64) 2. Neměli-li sirotci žádného poručníka otcem ustanoveného, a nechtěli-li přátelé úřadu toho na se vzíti, byl hejtman povinen sám o ně se starati a buďto osobně poručenství zastávati anebo zástupce svého ustanoviti.65) V případě tom ručil za všechnu škodu sirotkům buď jím aneb jeho zástupcem způsobenou.66) Zemřel-li hejtman, převzal nový hejtman spolu s ostatním úřadem i vedení 60) Kn. Tov. 161; Drn. 74.... Let sirotkům můž také pán země přidati Podobně zř. 1545 f. 101. pro jich lepší s radú panskú. — 61) Tak zápis Žer. I., 58. — Zř. 1604 vynechává slova »s radú panskú«. 61) Zř. 1516. Drn. kn. 110; Záp. Žer. I., 152 »vedle úřadu svého jest (p. hejtman) povinen vdovy jako sirotky tak dobře opatrovati«... 63) Ruber, Vormundschaftsrecht 80; Streifzüge 45. Na Moravě byla si- rotčím věcem vyhražena sobota. »A poněvadž dnes sobota, pan hejtman od nás pro sirotčí věci vystoupil« Záp. Žer. I., 100; »Držel jsem místo hejtmanké a nejprv vůbec oznámil, poněvadž pan hejtman věci sirotčí dnešního dne vedle pořádku přednášeti ráčí, aby žádný JM. nepřekážel.« Záp. Žer. I., 208; podobně I., 39, 60, 114, 132, 213, 248, 263, 277. Sobota byla pro jiné věci pouze tehdy, nebylo-li sirotčích. Záp. Žer. I., 183. Výminečně mohly věci sirotčí i v jiný den býti vyřízeny; ovšem s vý- slovným svolením soudu (tak v pondělí Záp. Žer. I., 117, 223, a ve čtvrtek I., 210). Přednášel-li hejtman věci sirotčí, předsedal někdo jiný. Záp. Žer. I., 40, 60, 100, 114, 132, 213, 223, 248. 66) Případy takové byly: buď byl hejtman zaneprázdněn, Záp. Žer. I., 263, aneb zemřel, Záp. Žer. I., 224. 65) Kn. Tov. 162; Kn. Drn. 75. — Tak výslovně i zřízení 1516 čl. XIII. Na tom zůstáno jest, aby pan hejtman nynější i budoucí předkem o sirotcích péči měl, a zvláště o těch, kteříž by bez poručníků aneb strýců osiřeli, kterak by najlép opatřeni býti mohli. — Srov. i Kameníček, Sněmy II., 150. Případy. že hejtman sám vedl poručnictví a žaloval na místě sirotčím, srov. lib. cit. V., 297 a VI., 289. 66) Kn. Drn. 65.
101 hraženo králi, ale i tu vázán byl radou pánů.60) Ovšem nebylo toho vždy dbáno, a udělována často plnoletost podobně jako v Čechách pouze z vůle královy.61) Ve zřízeních zemských mluví se o zemském hejtmanu, jenž byl zástupcem panovníkovým, jako o nejvyšším poručníku,2) jehož působnost byla následující: 1. Byl referentem o všech věcech sirotčích, které projednávány v pozdější době pohromadě.63) Bylo-li potřebí, mohl se dáti za- stupovati, a referát sirotčí byl přednášen některým jiným pánem.64) 2. Neměli-li sirotci žádného poručníka otcem ustanoveného, a nechtěli-li přátelé úřadu toho na se vzíti, byl hejtman povinen sám o ně se starati a buďto osobně poručenství zastávati anebo zástupce svého ustanoviti.65) V případě tom ručil za všechnu škodu sirotkům buď jím aneb jeho zástupcem způsobenou.66) Zemřel-li hejtman, převzal nový hejtman spolu s ostatním úřadem i vedení 60) Kn. Tov. 161; Drn. 74.... Let sirotkům můž také pán země přidati Podobně zř. 1545 f. 101. pro jich lepší s radú panskú. — 61) Tak zápis Žer. I., 58. — Zř. 1604 vynechává slova »s radú panskú«. 61) Zř. 1516. Drn. kn. 110; Záp. Žer. I., 152 »vedle úřadu svého jest (p. hejtman) povinen vdovy jako sirotky tak dobře opatrovati«... 63) Ruber, Vormundschaftsrecht 80; Streifzüge 45. Na Moravě byla si- rotčím věcem vyhražena sobota. »A poněvadž dnes sobota, pan hejtman od nás pro sirotčí věci vystoupil« Záp. Žer. I., 100; »Držel jsem místo hejtmanké a nejprv vůbec oznámil, poněvadž pan hejtman věci sirotčí dnešního dne vedle pořádku přednášeti ráčí, aby žádný JM. nepřekážel.« Záp. Žer. I., 208; podobně I., 39, 60, 114, 132, 213, 248, 263, 277. Sobota byla pro jiné věci pouze tehdy, nebylo-li sirotčích. Záp. Žer. I., 183. Výminečně mohly věci sirotčí i v jiný den býti vyřízeny; ovšem s vý- slovným svolením soudu (tak v pondělí Záp. Žer. I., 117, 223, a ve čtvrtek I., 210). Přednášel-li hejtman věci sirotčí, předsedal někdo jiný. Záp. Žer. I., 40, 60, 100, 114, 132, 213, 223, 248. 66) Případy takové byly: buď byl hejtman zaneprázdněn, Záp. Žer. I., 263, aneb zemřel, Záp. Žer. I., 224. 65) Kn. Tov. 162; Kn. Drn. 75. — Tak výslovně i zřízení 1516 čl. XIII. Na tom zůstáno jest, aby pan hejtman nynější i budoucí předkem o sirotcích péči měl, a zvláště o těch, kteříž by bez poručníků aneb strýců osiřeli, kterak by najlép opatřeni býti mohli. — Srov. i Kameníček, Sněmy II., 150. Případy. že hejtman sám vedl poručnictví a žaloval na místě sirotčím, srov. lib. cit. V., 297 a VI., 289. 66) Kn. Drn. 65.
Strana 102
102 těchto poručenství. Účty při přechodu neskládány, nýbrž obě strany podržely si zapečetěné inventáře.67) 3. Byl-li poručník ustanoven, provedl hejtman přípravné řízení, nebylo-li právo někde porušeno, zvláště byl-li ustanovitel k usta- novení oprávněn, aneb byl-li příbuzný nejbližším.68) 4. Dále dbal hejtman o to, aby jmění sirotčí nebylo zašantro- čeno, pečoval o zřízení příslušného inventáře, 9) a odhad,7°) o slo- žení kauce,71) o prodej statku předluženého, jehož žádný poručník ujmouti se nechtěl.72) 5. Při ukončení poručenství intervenoval při skládání účtů a kvitování.73) Práva a povinnosti soudu zemského v naší věci byly na Mo- ravě tytéž jako v Čechách. I zde spolupůsobil soud při obsazo- vání74) a ukončení75) poručenství, při nakládání s jměním,76) při provdání77) a při ustanovení nákladu výchovy;78) k tomu však ještě přistoupilo svolovati k udílení let. Sirotci, jichž otec neučinil po- 79) řízení, prošeni byli k sňatku od soudu zemského. * Zřízení obnovená, která povšechně dle možnosti unifikovala právo obou zemí, ponechala v otázce vrchního poručenství v obou zemích staré právo. A tak zůstal na Moravě zemský hejtman 80) 67) Usnesení brněnského soudu postního 1558 u Kameníčka II., 147. 68) Záp. Žer. I., 94, 165. 69) Záp. Žer. I., 58 a j. Kameníček II., 142. 71) Kn. Tov. 162; Kn. Drn 75 a 76. 71) K tomu bylo třeba naučení soudu. — Různá usnesení sněmovní otázky té se týkající u Kameníčka II., 146. 78) Kvitování to děje se před hejtmanem a pány. Kn. Tov. 162; Kn. Drn. 75. Usnesení sněmu 1520 čl. V., v Drn. str. 113. 74) Kn. Tov. 159, 162; Kn. Drn. 75; Záp. Žer. I., 150. 75) Kn. Tov. 200; Záp Žer. I. 115. 76) Kn. Drn. 75, zř. 1516 XIV. 77) Kn. Tov. 165. 78) Záp. Žer. I., 60, 117—120. 79) »Ten pořádek se zachovává, aby se sirotci, o nichž otec žádného pořízení neučinil, od soudu vyprošováni byli.« Záp. Žer. I., 100. 30) MOZ. 396. Hejtman spolupůsobil zvláště při zřízení inventáře (397), a ukončení poručenství (408), ale i jinak vykonával dohled na všechny zále- žitosti sirotčí zastupuje panovníka (396 a 414). 70)
102 těchto poručenství. Účty při přechodu neskládány, nýbrž obě strany podržely si zapečetěné inventáře.67) 3. Byl-li poručník ustanoven, provedl hejtman přípravné řízení, nebylo-li právo někde porušeno, zvláště byl-li ustanovitel k usta- novení oprávněn, aneb byl-li příbuzný nejbližším.68) 4. Dále dbal hejtman o to, aby jmění sirotčí nebylo zašantro- čeno, pečoval o zřízení příslušného inventáře, 9) a odhad,7°) o slo- žení kauce,71) o prodej statku předluženého, jehož žádný poručník ujmouti se nechtěl.72) 5. Při ukončení poručenství intervenoval při skládání účtů a kvitování.73) Práva a povinnosti soudu zemského v naší věci byly na Mo- ravě tytéž jako v Čechách. I zde spolupůsobil soud při obsazo- vání74) a ukončení75) poručenství, při nakládání s jměním,76) při provdání77) a při ustanovení nákladu výchovy;78) k tomu však ještě přistoupilo svolovati k udílení let. Sirotci, jichž otec neučinil po- 79) řízení, prošeni byli k sňatku od soudu zemského. * Zřízení obnovená, která povšechně dle možnosti unifikovala právo obou zemí, ponechala v otázce vrchního poručenství v obou zemích staré právo. A tak zůstal na Moravě zemský hejtman 80) 67) Usnesení brněnského soudu postního 1558 u Kameníčka II., 147. 68) Záp. Žer. I., 94, 165. 69) Záp. Žer. I., 58 a j. Kameníček II., 142. 71) Kn. Tov. 162; Kn. Drn 75 a 76. 71) K tomu bylo třeba naučení soudu. — Různá usnesení sněmovní otázky té se týkající u Kameníčka II., 146. 78) Kvitování to děje se před hejtmanem a pány. Kn. Tov. 162; Kn. Drn. 75. Usnesení sněmu 1520 čl. V., v Drn. str. 113. 74) Kn. Tov. 159, 162; Kn. Drn. 75; Záp. Žer. I., 150. 75) Kn. Tov. 200; Záp Žer. I. 115. 76) Kn. Drn. 75, zř. 1516 XIV. 77) Kn. Tov. 165. 78) Záp. Žer. I., 60, 117—120. 79) »Ten pořádek se zachovává, aby se sirotci, o nichž otec žádného pořízení neučinil, od soudu vyprošováni byli.« Záp. Žer. I., 100. 30) MOZ. 396. Hejtman spolupůsobil zvláště při zřízení inventáře (397), a ukončení poručenství (408), ale i jinak vykonával dohled na všechny zále- žitosti sirotčí zastupuje panovníka (396 a 414). 70)
Strana 103
103 hlavním orgánem vrchního poručenství a jemu po boku soud zemský, v Čechách však soud zemský se svými funkcionáři. Sirotčí dny byly v Čechách tytéž jako dříve, na Moravě je to každá sobota ve dnech zasedacích.81) Sirotci odvolávali se ve všech důležitých věcech k soudu,82) tak zvláště v manželství,83) při ustano- vení 84) a zrušení poručenství,85) při kauci,86) účtu kladení,87) in- ventáři,88) při prodeji,89) a při nahrazování škody poručníkem způsobené.90) Nové je ustanovení o skládání přísah poručenských při nastupování poručenství v ruce soudu91); přísahy ty zapiso- vány v Čechách do zvláštních kvaternů.32) Jinak zapisováno po- ručenství v Čechách do kvaternů poručenství,93) na Moravě do kvaternů větších, uručení a děkování do desk menších.94) Dohled příbuzných obmezen dle zřízení obnoveného na spolu- působení při sňatku95) a na žalobu na sesazení poručníka pro nesprávné vedení poručenství.96) 2. České právo městské. Také v městském právu našem zachovaly se nám zbytky staršího dozoru rodinného. Především měli příbuzní hlas v otázce Když později ukázala se nemožnost dosavadní praxe na Moravě, při- dána hejtmanovi k ruce zvláštní komise. [Srov. instrukci pro tento tribunal z r. 1636 u D'Elverta v XVI. (Beiträge zur Geschichte der Rebellion) a XIV. (Zur öst. Verwaltungs-Geschichte) svazku historicko-statistické sekce.] A ne- dlouho na to obmezena povinnost jeho na pouhý vrchní dozor, takže neměl sám zastávati více ona poručenství, kde jiného poručníka nebylo. 81) ČOZ. B. I.; MOZ. 55. 82) ČOZ. N. XI.; MOZ. 406. 88) ČOZ. M. VII.—XXX.; MOZ. 376—379. 86) COZ. N. I.; MOZ. 396. 85) ČOZ. N. XVIII.; MOZ. 413. ČOZ. N. VI.; Declaratorie Hh. IX. ČOZ. N. XIII. a XIV.; MOZ. 408 a 409. ČOZ. N. II.; MOZ. 397. ČOZ. N. VIII.; MOZ. 403. ČOZ. N. VII.; X.; XVII.: MOZ. 402, 405, 412. ČOZ. N. XX.; MOZ. 415. Od r. 1642. Čelakovský, Právní dějiny 246. Čelakovský, Právní dějiny 234 a 240. Demuth 206. ČOZ. M. XXVII.—XXX.; MOZ. 376 -379. *6) ČOZ. N. XI.; MOZ. 406. 90) 91) 92) 93) 94) 86) 87) 89) 88) 96)
103 hlavním orgánem vrchního poručenství a jemu po boku soud zemský, v Čechách však soud zemský se svými funkcionáři. Sirotčí dny byly v Čechách tytéž jako dříve, na Moravě je to každá sobota ve dnech zasedacích.81) Sirotci odvolávali se ve všech důležitých věcech k soudu,82) tak zvláště v manželství,83) při ustano- vení 84) a zrušení poručenství,85) při kauci,86) účtu kladení,87) in- ventáři,88) při prodeji,89) a při nahrazování škody poručníkem způsobené.90) Nové je ustanovení o skládání přísah poručenských při nastupování poručenství v ruce soudu91); přísahy ty zapiso- vány v Čechách do zvláštních kvaternů.32) Jinak zapisováno po- ručenství v Čechách do kvaternů poručenství,93) na Moravě do kvaternů větších, uručení a děkování do desk menších.94) Dohled příbuzných obmezen dle zřízení obnoveného na spolu- působení při sňatku95) a na žalobu na sesazení poručníka pro nesprávné vedení poručenství.96) 2. České právo městské. Také v městském právu našem zachovaly se nám zbytky staršího dozoru rodinného. Především měli příbuzní hlas v otázce Když později ukázala se nemožnost dosavadní praxe na Moravě, při- dána hejtmanovi k ruce zvláštní komise. [Srov. instrukci pro tento tribunal z r. 1636 u D'Elverta v XVI. (Beiträge zur Geschichte der Rebellion) a XIV. (Zur öst. Verwaltungs-Geschichte) svazku historicko-statistické sekce.] A ne- dlouho na to obmezena povinnost jeho na pouhý vrchní dozor, takže neměl sám zastávati více ona poručenství, kde jiného poručníka nebylo. 81) ČOZ. B. I.; MOZ. 55. 82) ČOZ. N. XI.; MOZ. 406. 88) ČOZ. M. VII.—XXX.; MOZ. 376—379. 86) COZ. N. I.; MOZ. 396. 85) ČOZ. N. XVIII.; MOZ. 413. ČOZ. N. VI.; Declaratorie Hh. IX. ČOZ. N. XIII. a XIV.; MOZ. 408 a 409. ČOZ. N. II.; MOZ. 397. ČOZ. N. VIII.; MOZ. 403. ČOZ. N. VII.; X.; XVII.: MOZ. 402, 405, 412. ČOZ. N. XX.; MOZ. 415. Od r. 1642. Čelakovský, Právní dějiny 246. Čelakovský, Právní dějiny 234 a 240. Demuth 206. ČOZ. M. XXVII.—XXX.; MOZ. 376 -379. *6) ČOZ. N. XI.; MOZ. 406. 90) 91) 92) 93) 94) 86) 87) 89) 88) 96)
Strana 104
104 sňatku. Sňatek uzavřený bez tohoto svolení byl stihán ztrátou práva dědického a vypovězením z obce.1) V majetkovém ohledu dozírali příbuzní na to, spravuje-li po- ručník jmění poručencovo správně a pečlivě; nebylo-li tomu tak, mohli u rady městské2) uručení požadovati.3) Dozor svůj vyko- návali příbuzní nejlépe při ročních účtech, které poručník — ne- byl-li otcem ustanoven — do jich rukou v starší době skládati musil.4) Jen poručník otcem czu seynen trewen, czu seyner ge- wissen und warheit seyner sele ustanovený, neměl povinnosti tyto účty skládati.5) Oprávněnost žalovati na zanedbání péče a jistoty jmění měli příbuzní nejen mužští, ale i ženské osoby, jako matka-vdova, sestra a jiní příbuzní.6) Svolování přátel k prodeji nemovitostí sirotčích není v právu městském tak přesně vytknuto jako v právu zemském.7) Povinností příbuzných bylo ostatně také starati se o zaopatření poručníka sirotku, kterému otec žádného neustanovil.8) Později ustoupilo dozorčí právo rodiny do pozadí, a na místo — —- 1) . .. occulte sine consanguineorum, vel illorum quorum interest con- silio ... Rössler II., 238; také Formulář ze stol. XV. (Děč. Ms. 212) f. 10. 3) Si aliquis amicis videretur quod executores in factis et bonis pue- rorum non bene facerent, illud ipsi amici debent proponere dominis juratis et ipsi domini jurati secundum deum et iustitiam debent hoc judicare. (Rössler I., 36.) 3) So mag ain Frunt oder ain ander piderbmann vor die schephen gen und in daz kunt tun... so schulten sie schephen senten noch den selben Furmund oder Furmunden, daz sie daz gut vorpurgen, daz daz sicher sei und nicht abhendig werde. (Rössler I., 42.) ") Haben sie erb und aigen er sol is in pesseren und nicht ergeren, und alle iar vor denn nesten Frunten rechnung da von haben... Rössler I., 131. — Místo samo je výborným dokladem dřívějších poměrů, kde poruč- nictví bylo poručnictvím příbuzných. 5) Tomaschek, Oberhof. 172 a n. 6) Unde ad curam vel tutelam suspectum accusandum debent admitti etiam mulieres, quae pietatis necessitudine ductae ad hoc precedunt sicut mater avia, soror vel propinqua .. Rössler II., 75; také Brikcf 96. Příkladem srov. Tkáč, Lib. inf. č. 210, kde strýc domáhá se zakročení rady proti matce-poručnici, že utrácí sirotkům statek. Podobná žaloba Tkáč. č. 17, pro odcizování nemovitostí. Také A. IV., 247, zápisy pražské z r. 1406. 7) Menčík, Kn. Jičínská 83. — Tkáč, Lib inf. č. 17; Tadra, Summa Ger- hardi č. 174. 8) Tkáč, Lib. inf., č. 200.
104 sňatku. Sňatek uzavřený bez tohoto svolení byl stihán ztrátou práva dědického a vypovězením z obce.1) V majetkovém ohledu dozírali příbuzní na to, spravuje-li po- ručník jmění poručencovo správně a pečlivě; nebylo-li tomu tak, mohli u rady městské2) uručení požadovati.3) Dozor svůj vyko- návali příbuzní nejlépe při ročních účtech, které poručník — ne- byl-li otcem ustanoven — do jich rukou v starší době skládati musil.4) Jen poručník otcem czu seynen trewen, czu seyner ge- wissen und warheit seyner sele ustanovený, neměl povinnosti tyto účty skládati.5) Oprávněnost žalovati na zanedbání péče a jistoty jmění měli příbuzní nejen mužští, ale i ženské osoby, jako matka-vdova, sestra a jiní příbuzní.6) Svolování přátel k prodeji nemovitostí sirotčích není v právu městském tak přesně vytknuto jako v právu zemském.7) Povinností příbuzných bylo ostatně také starati se o zaopatření poručníka sirotku, kterému otec žádného neustanovil.8) Později ustoupilo dozorčí právo rodiny do pozadí, a na místo — —- 1) . .. occulte sine consanguineorum, vel illorum quorum interest con- silio ... Rössler II., 238; také Formulář ze stol. XV. (Děč. Ms. 212) f. 10. 3) Si aliquis amicis videretur quod executores in factis et bonis pue- rorum non bene facerent, illud ipsi amici debent proponere dominis juratis et ipsi domini jurati secundum deum et iustitiam debent hoc judicare. (Rössler I., 36.) 3) So mag ain Frunt oder ain ander piderbmann vor die schephen gen und in daz kunt tun... so schulten sie schephen senten noch den selben Furmund oder Furmunden, daz sie daz gut vorpurgen, daz daz sicher sei und nicht abhendig werde. (Rössler I., 42.) ") Haben sie erb und aigen er sol is in pesseren und nicht ergeren, und alle iar vor denn nesten Frunten rechnung da von haben... Rössler I., 131. — Místo samo je výborným dokladem dřívějších poměrů, kde poruč- nictví bylo poručnictvím příbuzných. 5) Tomaschek, Oberhof. 172 a n. 6) Unde ad curam vel tutelam suspectum accusandum debent admitti etiam mulieres, quae pietatis necessitudine ductae ad hoc precedunt sicut mater avia, soror vel propinqua .. Rössler II., 75; také Brikcf 96. Příkladem srov. Tkáč, Lib. inf. č. 210, kde strýc domáhá se zakročení rady proti matce-poručnici, že utrácí sirotkům statek. Podobná žaloba Tkáč. č. 17, pro odcizování nemovitostí. Také A. IV., 247, zápisy pražské z r. 1406. 7) Menčík, Kn. Jičínská 83. — Tkáč, Lib inf. č. 17; Tadra, Summa Ger- hardi č. 174. 8) Tkáč, Lib. inf., č. 200.
Strana 105
105 jeho nastoupil dozor úřední, vrchnostenský. Přinesl to s sebou zde duch času. Celkové názory právní zvláště právě ve městech se úplně změnily, rodina netvořila více onu právní jednotku, která staršímu právu německému je charakteristickou, svazky veřejno- právní, nově se vyvinuvší, převzaly její funkce.3) Starost o sirotky připadala za těchto změněných okolností v městech královských králi, 10) v městech poddaných pánu města,11) kteří ovšem radou a rychtáři funkce sirotčí vykonávali,12) takže ve skutečnosti, ač ne in theoria, rada a rychtáři byli vrchními poruč- níky.13) Záležitosti sirotčí tvoří od té doby stálou část agendy městské rady a zaujímají objemnou rubriku v knihách městských. Před radou zajisté činěny a do knih zapisovány byly nejen závěti a testamentární ustanovení poručníka, ale i ustanovení poručníka bez testamentu a různé nálezy o poručenství.14) Jde tu patrně o instituci přejatou z práva zemského, kde toho druhu záznamy *) V téže době i právo testamentární došlo úplné přeměny, a není po- chyby, že obě tyto změny společný mají podklad ve změněných názorech životních. Ruber, Vormundschaftsrecht 139. 16) Tomek, Děje města Prahy II., 312. — A. IV., 356 — výslovně kon- šelé nejvyššími poručníky po králi. 11) Bydžov, Lib. conscienciae f. 212, 234. — Chlumecký Dorfweisthümer str. 95. Rád pro poddané kláštera Starobrněnského. — Případy, kdy pán města sám staral se o sirotčí záležitosti, jsou velmi řídky. — Tak činil Čeněk z Wartemberka v Bydžově. Na př. r. 1387 ... dominus noster Czenco de Wessel commisit Johanem orphanum fratrem predicte Anne .. (Lib. cons. f. 212.). . . . r. 1390 per nobilem dominum nostrum Czenkonem de Wartem- berk facta est conditio inter ipsam ex una et orfanos antedicti Prowaczonis parte ex altera .. . (Lib. cons. f. 234) .. V obou případech však dodatečně ještě prohlášeno právní jednání před radou. 12) Výslovně čteme tak v Řádu pro poddané kláštera Starobrněnského z r. 1597: Vdovy a sirotky v jich spravedlnostech rychtářové a konšelé, po- něvadž jste na to závazky přijali, opatrujte a jim, dokudž na vás jest, křivdy činiti nedopouštějte ... Chlumecký, Dorfweisthümer 95. 13) Praha, Lib. vetust, p. 212; Bydžov, Lib. consc. f. 452 a 453; A. IV., 347 a 361; Čelakovský, Privilegia II., 1027; Tomek II., 312 14) Bydžov, Lib. conscienciae 252. — Bylo-li více knih, zapisovalo se po- ručenství nejprvé do liber manualis, a po čase do autentica nebo memoriale (formulář XV. stol. Ms. 212, kn. Děč. f. 8 a). V Olomouci, kde usnesením rady z r. 1430 zřízena čtyři oddělení v knihách městských, zapisována po- ručenství do knihy třetí (Bischof, Deutsches Recht 58).
105 jeho nastoupil dozor úřední, vrchnostenský. Přinesl to s sebou zde duch času. Celkové názory právní zvláště právě ve městech se úplně změnily, rodina netvořila více onu právní jednotku, která staršímu právu německému je charakteristickou, svazky veřejno- právní, nově se vyvinuvší, převzaly její funkce.3) Starost o sirotky připadala za těchto změněných okolností v městech královských králi, 10) v městech poddaných pánu města,11) kteří ovšem radou a rychtáři funkce sirotčí vykonávali,12) takže ve skutečnosti, ač ne in theoria, rada a rychtáři byli vrchními poruč- níky.13) Záležitosti sirotčí tvoří od té doby stálou část agendy městské rady a zaujímají objemnou rubriku v knihách městských. Před radou zajisté činěny a do knih zapisovány byly nejen závěti a testamentární ustanovení poručníka, ale i ustanovení poručníka bez testamentu a různé nálezy o poručenství.14) Jde tu patrně o instituci přejatou z práva zemského, kde toho druhu záznamy *) V téže době i právo testamentární došlo úplné přeměny, a není po- chyby, že obě tyto změny společný mají podklad ve změněných názorech životních. Ruber, Vormundschaftsrecht 139. 16) Tomek, Děje města Prahy II., 312. — A. IV., 356 — výslovně kon- šelé nejvyššími poručníky po králi. 11) Bydžov, Lib. conscienciae f. 212, 234. — Chlumecký Dorfweisthümer str. 95. Rád pro poddané kláštera Starobrněnského. — Případy, kdy pán města sám staral se o sirotčí záležitosti, jsou velmi řídky. — Tak činil Čeněk z Wartemberka v Bydžově. Na př. r. 1387 ... dominus noster Czenco de Wessel commisit Johanem orphanum fratrem predicte Anne .. (Lib. cons. f. 212.). . . . r. 1390 per nobilem dominum nostrum Czenkonem de Wartem- berk facta est conditio inter ipsam ex una et orfanos antedicti Prowaczonis parte ex altera .. . (Lib. cons. f. 234) .. V obou případech však dodatečně ještě prohlášeno právní jednání před radou. 12) Výslovně čteme tak v Řádu pro poddané kláštera Starobrněnského z r. 1597: Vdovy a sirotky v jich spravedlnostech rychtářové a konšelé, po- něvadž jste na to závazky přijali, opatrujte a jim, dokudž na vás jest, křivdy činiti nedopouštějte ... Chlumecký, Dorfweisthümer 95. 13) Praha, Lib. vetust, p. 212; Bydžov, Lib. consc. f. 452 a 453; A. IV., 347 a 361; Čelakovský, Privilegia II., 1027; Tomek II., 312 14) Bydžov, Lib. conscienciae 252. — Bylo-li více knih, zapisovalo se po- ručenství nejprvé do liber manualis, a po čase do autentica nebo memoriale (formulář XV. stol. Ms. 212, kn. Děč. f. 8 a). V Olomouci, kde usnesením rady z r. 1430 zřízena čtyři oddělení v knihách městských, zapisována po- ručenství do knihy třetí (Bischof, Deutsches Recht 58).
Strana 106
106 jsou starší a četnější. Nebyl-li poručník vůbec pro sirotky stanoven, jmenovala jej rada svou mocí.15) Někdy bývala rada otcem přímo žádána o ustanovení poručníka, a dítky zvláštní její ochraně svěřo- vány.16) Ujímání poručenství dělo se buď v radě 17) aneb před dvěma přísežnými.18) O tom vždy učiněn zápis ve knihách městských, kdež poznamenán byl nejen majetek sirotčí a jeho zajištění bud rukojmím neb zástavou, ale i slib poručníkův, že majetek ten řádně spravován a k účelu sirotků poctivě upotřeben, bude navrácen, jakmile sirotkové dojdou svých let.19) 15) Rössler II., 74, 232; Brikcí 95; Nález z r. 1407 v lib. vet. priv. prag. p. 212; Tomek II., 312: Tkáč, Lib. inf. č. 207. — Někdy zřizují konšelé opatrovníky pouze k určitému účelu. Tak Tkáč, Lib. inf. č. 1 pro žalobu z krádeže. — Také se stávalo, že konšelé sami sirotků se zastali (Tkáč, č. 264). 16) Anno D. 1464, fer. IV., post Dorothee. Za purgmistra Mathiegie Wosahly a rychtarzie Epika a podrycharzie Martina Zampacha a konssel Wanka Spakostila Ssimona Smidarskeho Matiegka ssewcie Mikulassie Za- klassserskeho Hawlika sukennika Martina Tesky Jana Dieda Mikulassie Kozissnika Mathiegie od Brany a ginych konsel toho czasu. Já Petr przistupil sem przed cztyrzi lawice sudu zahageneho kdezto wsseczka prawa moc a stalost beru s dobru woli a s dobrym rozmyslem szdrawym ziwotem beze wsseho przinucenie dawam a zapisugi tiemto za- pisem Urssile manzelcie sve a dietem svym dwor a sladowny a ktomu wseczko coz mam neb mieti budu a nad tiem nade wssim naywyssie poruginiky czinim pany pana purgmistra a konssely a pakli by pan buoh dieti mych neuchowal, aby ten statek na nayblizssie me przately spadl a nad tiem nade wssim moc sobie pozustawugi. Bydžov, Lib conscienciae 463. — Tomaschek, Oberhof. 223. 17) Gregorius brazeator... recognovit, quia VIII. sex. gr. recepit... Anne, orfane olim Henzlini brazeatoris tali sub conditione, quod debet prae- dictam Annam habere in sua cura... et cum annos habuerit maturitatis tunc debet eidem Anne reddere... et eadem pecuniam assignavit et indicavit ac praesentibus acticavit in domo et brazeatorio suo ... Bydžov, Lib. conscien, f. 252. — Srov. také Tomaschek, Oberhof, 222; Tkáč, Lib. inf., č. 200. 18) Benesius cingulator suscepit cum consensu duorum consulum et amicorum Casparum filium Thome similiter cingulatoris cum quinquaginta sex. gr.... eundem orphanum fovere debeat victu et amictu decenter, quousque orphanus annos legittimos assequitur. Praescr ptam pecuniam Be- nesius predictus super omnibus bonis suis mobilibus et immobilibus... de- putat et assignat... Formulář právní věku XV. (Ms. 212 knihovny Děčínské), fol. 14. 19) Později zavedena při nastupování úřadu poručenského přesná inven- tura, tak již Chlumecký, Dorfweisthümer 108. — Zajímavý výkaz jmění si- rotčího, byť nejednalo se i o inventuru v našem smyslu, podává Bydžovský
106 jsou starší a četnější. Nebyl-li poručník vůbec pro sirotky stanoven, jmenovala jej rada svou mocí.15) Někdy bývala rada otcem přímo žádána o ustanovení poručníka, a dítky zvláštní její ochraně svěřo- vány.16) Ujímání poručenství dělo se buď v radě 17) aneb před dvěma přísežnými.18) O tom vždy učiněn zápis ve knihách městských, kdež poznamenán byl nejen majetek sirotčí a jeho zajištění bud rukojmím neb zástavou, ale i slib poručníkův, že majetek ten řádně spravován a k účelu sirotků poctivě upotřeben, bude navrácen, jakmile sirotkové dojdou svých let.19) 15) Rössler II., 74, 232; Brikcí 95; Nález z r. 1407 v lib. vet. priv. prag. p. 212; Tomek II., 312: Tkáč, Lib. inf. č. 207. — Někdy zřizují konšelé opatrovníky pouze k určitému účelu. Tak Tkáč, Lib. inf. č. 1 pro žalobu z krádeže. — Také se stávalo, že konšelé sami sirotků se zastali (Tkáč, č. 264). 16) Anno D. 1464, fer. IV., post Dorothee. Za purgmistra Mathiegie Wosahly a rychtarzie Epika a podrycharzie Martina Zampacha a konssel Wanka Spakostila Ssimona Smidarskeho Matiegka ssewcie Mikulassie Za- klassserskeho Hawlika sukennika Martina Tesky Jana Dieda Mikulassie Kozissnika Mathiegie od Brany a ginych konsel toho czasu. Já Petr przistupil sem przed cztyrzi lawice sudu zahageneho kdezto wsseczka prawa moc a stalost beru s dobru woli a s dobrym rozmyslem szdrawym ziwotem beze wsseho przinucenie dawam a zapisugi tiemto za- pisem Urssile manzelcie sve a dietem svym dwor a sladowny a ktomu wseczko coz mam neb mieti budu a nad tiem nade wssim naywyssie poruginiky czinim pany pana purgmistra a konssely a pakli by pan buoh dieti mych neuchowal, aby ten statek na nayblizssie me przately spadl a nad tiem nade wssim moc sobie pozustawugi. Bydžov, Lib conscienciae 463. — Tomaschek, Oberhof. 223. 17) Gregorius brazeator... recognovit, quia VIII. sex. gr. recepit... Anne, orfane olim Henzlini brazeatoris tali sub conditione, quod debet prae- dictam Annam habere in sua cura... et cum annos habuerit maturitatis tunc debet eidem Anne reddere... et eadem pecuniam assignavit et indicavit ac praesentibus acticavit in domo et brazeatorio suo ... Bydžov, Lib. conscien, f. 252. — Srov. také Tomaschek, Oberhof, 222; Tkáč, Lib. inf., č. 200. 18) Benesius cingulator suscepit cum consensu duorum consulum et amicorum Casparum filium Thome similiter cingulatoris cum quinquaginta sex. gr.... eundem orphanum fovere debeat victu et amictu decenter, quousque orphanus annos legittimos assequitur. Praescr ptam pecuniam Be- nesius predictus super omnibus bonis suis mobilibus et immobilibus... de- putat et assignat... Formulář právní věku XV. (Ms. 212 knihovny Děčínské), fol. 14. 19) Později zavedena při nastupování úřadu poručenského přesná inven- tura, tak již Chlumecký, Dorfweisthümer 108. — Zajímavý výkaz jmění si- rotčího, byť nejednalo se i o inventuru v našem smyslu, podává Bydžovský
Strana 107
107 20) Statku sirotčího neměl poručník bez svolení rady ani prodati," ani zastaviti,21) ani na delší dobu pronajati; 22) učinil-li však něco z toho, nebylo jednání to neplatným, nýbrž pouze v letech 23) od plnoletosti sirotkově naříkatelným.24) Byl-li statek předlužen nebo tou měrou zadlužen, že nebylo lze na něm řádně hospodařiti, prodala jej rada sama.25) Peníze hotové, které buď hned po smrti otcově anebo po prodeji statku zbyly, byly v starší době ponechávány poručníkovi, který před radou je přijímal.26) Později měl poručník na správu jich nárok pouze tehdy, byl-li otcem jmenovaný, jinak dostaly se v opatrování rady,27 která učinila o tom záznam v knihách měst- liber memorab. I., p. 94: Paměť o sirotku Hniskovi mladším, co peněz má jest vyjíti. My purgmistr a rada etc. oznamujem tímto zápisem všem tak nynějším jakož i buducím našim na potomní čas, že jest předstoupil před nás Pavel Kautzky zprávu dávaje, co se sirotka Hniskova mladšího dotýče, že jest kráva nájemní téhož sirotka u Prokopa řezníka a přijal od téhož Prokopa k sobě peněz nájemních dvoje po XII gr. míš. Item od Havlové koželužky dva nájmy po Xl gr. — Item též prodal včely téhož sirotku XIII gr. míš. Item týž sirotek má před jinými lidmi a dlužníky wzíti z statku zá- konného dílu svého XIII kop a Martě bez jednoho sirotku ještě dáno má býti dílu jejího XVII kop míš. A. f. II., ante Joh. Bapt. a. MDXXII. s. m. c. Martino Zahamtil. 20) Rössler I., 64 a 75; Tomaschek. Oberhof. 145, 187, 233; Tomek II., 312; Menčík, Kn. Jičínská 46. 21) Emler, Regesta III., 517. 22) Práva brněnská (Ms. 119 knihovny Děčínské) z r. 1543, str. 192. 23) Rössler I., 64. 24) Tomek II., 312. 25) Bydžov, Kniha gruntovní zápisná z r. 1549, f. 18; Menčík, Kniha Jičínská 281. 26) Menčík, Kn. Jičínská 219; Práva Brněnská, f. 68 (Ms. 119 kn. Dě- čínské). — Gruntovní kniha Michalovic z r. 1572, č. 15. 27) Tomek II. 313; Praha, Liber vetust. priv. 110; Chlumecký, Dorf- weisthümer 108... Peníze gruntovní sirotčí, aneb jakékoliw jiné, ty ať sau na prawě kla- deny a těch žádnému ani domácímu nepauštějte, leč ceduli od auředníka přinese, tak abyste mohli to komu sau wydány slušně ukazowati, a kdož by pak koliw komu peníze wydal a na právo nesložil, ten ať podruhé složí a k tomu trestán bude. Pakli by komu wzwlassi syrotkuom, peníze z prawa pusstieny byli od rychtarže aneb starších bez czedule od auřzednika wěží trestáni budau (Chlumecký, Dorfweisthümer 98, Zřízení pro poddané kláštera starobrněnského).
107 20) Statku sirotčího neměl poručník bez svolení rady ani prodati," ani zastaviti,21) ani na delší dobu pronajati; 22) učinil-li však něco z toho, nebylo jednání to neplatným, nýbrž pouze v letech 23) od plnoletosti sirotkově naříkatelným.24) Byl-li statek předlužen nebo tou měrou zadlužen, že nebylo lze na něm řádně hospodařiti, prodala jej rada sama.25) Peníze hotové, které buď hned po smrti otcově anebo po prodeji statku zbyly, byly v starší době ponechávány poručníkovi, který před radou je přijímal.26) Později měl poručník na správu jich nárok pouze tehdy, byl-li otcem jmenovaný, jinak dostaly se v opatrování rady,27 která učinila o tom záznam v knihách měst- liber memorab. I., p. 94: Paměť o sirotku Hniskovi mladším, co peněz má jest vyjíti. My purgmistr a rada etc. oznamujem tímto zápisem všem tak nynějším jakož i buducím našim na potomní čas, že jest předstoupil před nás Pavel Kautzky zprávu dávaje, co se sirotka Hniskova mladšího dotýče, že jest kráva nájemní téhož sirotka u Prokopa řezníka a přijal od téhož Prokopa k sobě peněz nájemních dvoje po XII gr. míš. Item od Havlové koželužky dva nájmy po Xl gr. — Item též prodal včely téhož sirotku XIII gr. míš. Item týž sirotek má před jinými lidmi a dlužníky wzíti z statku zá- konného dílu svého XIII kop a Martě bez jednoho sirotku ještě dáno má býti dílu jejího XVII kop míš. A. f. II., ante Joh. Bapt. a. MDXXII. s. m. c. Martino Zahamtil. 20) Rössler I., 64 a 75; Tomaschek. Oberhof. 145, 187, 233; Tomek II., 312; Menčík, Kn. Jičínská 46. 21) Emler, Regesta III., 517. 22) Práva brněnská (Ms. 119 knihovny Děčínské) z r. 1543, str. 192. 23) Rössler I., 64. 24) Tomek II., 312. 25) Bydžov, Kniha gruntovní zápisná z r. 1549, f. 18; Menčík, Kniha Jičínská 281. 26) Menčík, Kn. Jičínská 219; Práva Brněnská, f. 68 (Ms. 119 kn. Dě- čínské). — Gruntovní kniha Michalovic z r. 1572, č. 15. 27) Tomek II. 313; Praha, Liber vetust. priv. 110; Chlumecký, Dorf- weisthümer 108... Peníze gruntovní sirotčí, aneb jakékoliw jiné, ty ať sau na prawě kla- deny a těch žádnému ani domácímu nepauštějte, leč ceduli od auředníka přinese, tak abyste mohli to komu sau wydány slušně ukazowati, a kdož by pak koliw komu peníze wydal a na právo nesložil, ten ať podruhé složí a k tomu trestán bude. Pakli by komu wzwlassi syrotkuom, peníze z prawa pusstieny byli od rychtarže aneb starších bez czedule od auřzednika wěží trestáni budau (Chlumecký, Dorfweisthümer 98, Zřízení pro poddané kláštera starobrněnského).
Strana 108
108 ských,28) nebylo-li v místě zvláštních knih neb register peněz sirotčích.29) Rada peníze ty buď rozpůjčila30) anebo užívala jich k potřebám města úrokojíc je (deseti ze sta). 31) Vedení dluhů sirotčích bylo pravidelně povinností rychtáře, jenž předávaje úřad i z těchto peněz počet činil.32) Penize ty byly v radním domě v truhlici bezpečné, od níž klíč jeden měl míti purkmistr a konšelé, druhý starší obecní; někde mívaly třetí klíč osoby z města volené (Kn. mladobolesl. č. A. 10. usnesení z r. 1518; Winter, Kulturní obraz českých měst II. 292). 23) Na př. Bydžov, Liber memorb. I., str. 8, 14, 24 atd. — Forma zápisu byla zcela jednoduchá: »My purgmistr i rada oznamujem tímto zápisem všem, jak nynějším, tak i budoucím na potomní čas, že jsme přijali ty IV kopy, kteréž položil Wanek za statek Wanka Tormgolba syna na její díl, kterýž se jí má dostati z toho statku po otci jejím ...« Bydžov, Liber memorab. I., str. 8. 29) Registra taková byla na Novém Městě pražském od r. 1398 pod titulem: »Praesens liber pro debitis orphanorum est comparatus et ordinatus per dominus consules... (následují jména konšel) ... qui .. . mox ibidem exportaverunt, ut omnia debita orphanorum hinc notarent, quae si persolui illo tempore non poterint, ut census super eisdem debitis talibus orphanis soluerentur«. (F. 1. pražských register sirotčích v kn. č. 2074.) Podobně uvádějí se i v Bydžově několikráte registra sirotčí v Liber memorab. I.; bohužel však se nezachovala. Srov. dále i Chlumecký, Dorfweisthümer 108. Item peníze sirotčí všechny, aby na zvláštním rejstříku zapsány byly, kterému syrotku ... kterak se jemu opatruj a poněvadž sirotkové k obci své hledí, a spravedlivě hleděti mají, aby se statkové jejich tak opatrovali, aby se jim slušný počet z toho mohl státi, a když přijdou k letům, aby věděli, kde své najíti. (Řád města Meziřičí nad Bečvou z r. 1568.) 30) Bydžov, Lib. memorb. I. 24. 31) Tomek II., 313; Praha, Liber vet. pr. 110; Winter, Kulturní obraz II. 292. 33) Stůjtež zde příkladem zápisy peněz sirotčích z register pražských Přijetí peněz (F. 3). Johanni Otrubnik civitas tenere XXti sex. gr. pr., quas tenemur et suscepinus pro domo vendita olim Thomasconis sartoris et illa XXti sex. gr. sunt sibi ad iudicale per devolucionem sororis sue Margarethe olim con- thoralis dicti Thomasconis pro dotalicio suo. Act... (Později připsáno) Mg. civ. M. solite sunt sibi decem sex. gr. Placení peněz. (F. 2.) Solute sunt pecunie Procopio orphano olim Anthonii ad manum Jo- hanis... ex mandato dominorum consulum et civitatis, praeter XIII. sex. gr, quae adhuc soluere restant usque ad diem st. Margarethe. O účtování sirotčím srov. Domluvilův článek v Selském Archivu I. 1902, str. 17, z kterého vyjímáme:
108 ských,28) nebylo-li v místě zvláštních knih neb register peněz sirotčích.29) Rada peníze ty buď rozpůjčila30) anebo užívala jich k potřebám města úrokojíc je (deseti ze sta). 31) Vedení dluhů sirotčích bylo pravidelně povinností rychtáře, jenž předávaje úřad i z těchto peněz počet činil.32) Penize ty byly v radním domě v truhlici bezpečné, od níž klíč jeden měl míti purkmistr a konšelé, druhý starší obecní; někde mívaly třetí klíč osoby z města volené (Kn. mladobolesl. č. A. 10. usnesení z r. 1518; Winter, Kulturní obraz českých měst II. 292). 23) Na př. Bydžov, Liber memorb. I., str. 8, 14, 24 atd. — Forma zápisu byla zcela jednoduchá: »My purgmistr i rada oznamujem tímto zápisem všem, jak nynějším, tak i budoucím na potomní čas, že jsme přijali ty IV kopy, kteréž položil Wanek za statek Wanka Tormgolba syna na její díl, kterýž se jí má dostati z toho statku po otci jejím ...« Bydžov, Liber memorab. I., str. 8. 29) Registra taková byla na Novém Městě pražském od r. 1398 pod titulem: »Praesens liber pro debitis orphanorum est comparatus et ordinatus per dominus consules... (následují jména konšel) ... qui .. . mox ibidem exportaverunt, ut omnia debita orphanorum hinc notarent, quae si persolui illo tempore non poterint, ut census super eisdem debitis talibus orphanis soluerentur«. (F. 1. pražských register sirotčích v kn. č. 2074.) Podobně uvádějí se i v Bydžově několikráte registra sirotčí v Liber memorab. I.; bohužel však se nezachovala. Srov. dále i Chlumecký, Dorfweisthümer 108. Item peníze sirotčí všechny, aby na zvláštním rejstříku zapsány byly, kterému syrotku ... kterak se jemu opatruj a poněvadž sirotkové k obci své hledí, a spravedlivě hleděti mají, aby se statkové jejich tak opatrovali, aby se jim slušný počet z toho mohl státi, a když přijdou k letům, aby věděli, kde své najíti. (Řád města Meziřičí nad Bečvou z r. 1568.) 30) Bydžov, Lib. memorb. I. 24. 31) Tomek II., 313; Praha, Liber vet. pr. 110; Winter, Kulturní obraz II. 292. 33) Stůjtež zde příkladem zápisy peněz sirotčích z register pražských Přijetí peněz (F. 3). Johanni Otrubnik civitas tenere XXti sex. gr. pr., quas tenemur et suscepinus pro domo vendita olim Thomasconis sartoris et illa XXti sex. gr. sunt sibi ad iudicale per devolucionem sororis sue Margarethe olim con- thoralis dicti Thomasconis pro dotalicio suo. Act... (Později připsáno) Mg. civ. M. solite sunt sibi decem sex. gr. Placení peněz. (F. 2.) Solute sunt pecunie Procopio orphano olim Anthonii ad manum Jo- hanis... ex mandato dominorum consulum et civitatis, praeter XIII. sex. gr, quae adhuc soluere restant usque ad diem st. Margarethe. O účtování sirotčím srov. Domluvilův článek v Selském Archivu I. 1902, str. 17, z kterého vyjímáme:
Strana 109
109 Když později na radu přešlo starší právo dozorčí rodiny a jejich členů, požadovala tato od poručníků počet ze jmění sirot- čího, který zkoušen a po schválení ve knihách zapisován býval.33) Agendu sirotčí míval přidělenu některý z úředníků, jehož činnost nezřídka valnou částí jí zaujata bývala.34) V radě rozhodovány veškeré spory sirotčí majetkové35) i osobní,36) ať vznikly mezi sirotky a poručníky, nebo mezi pří- buznými oněch a těmito. Shledalo-li se, že poručník špatně se jměním sirotků hospodaří, byl radou sesazen a na jeho místo jiný jmenován.37) Došel-li sirotek let svých, tak že právem nepotřeboval poručníka, rada přijímala odříkání se poručníka, kvitujíc ho a kvito- vání to do knih zapisujíc.38) »Leta Páně 1582 učinil se tento výpis novému purgmistrovi Ondrovi Jakubicovému a spolupomocníku jeho, totiž Jury Janikova a Jakubika a Ře- hoře Thurzy a foita tohož úřadu z Chmelové Lhoty a to předně co jest summy hotových a zapečetěných, zlatých šedesáte bez ortu. A na dluhu jest za nimi sirotčích peněz a zlatých dvacet a půl osma zlatého a tři groše. Kdo jest co dlužen sirotám Čujovým. It. Fojt Veselský a Malušina dlužni jsou těm sirotám za krávu zlaté dva. It. Za druhou krávu jsou dlužni Matušina a Rehoř Thurzův zlatý dva a půltřetího a dvacet grošů. It. Týmž sirotám třetí kráva při Jozku Vaškovi, ač jí ukazoval úřadu, ale jest při něm: (nějaký obnos peněžný sirotám za ní povinen). 33) Rössler II., 403; Tomaschek, Oberhof. 366; A. IV., 347 a 361; Tomek II., 312. s*) Chlumecký, Dorfweisthümer 95. 25) Tomaschek, Oberhof. 222; A. IV., 358, zápisy pražské 1414; Bydžov, Liber consc. p. 260; Práva Brněnská f. 69 (Ms. 119, kn. Děč.). 36) Stránka osobní v poručenství staročeském vůbec, a v otázce vrchního poručenství zvláště ustupuje do pozadí více než v kterémkoli jiném právu, omezujíc se vlastně pouze na otázky dvě: otázku sňatku a najímání do služeb. — Při najímání rychtář pravidelně intervenoval, a staral se později o náležité dodržení smlouvy z obou stran. Chlumecký, Dorfweisthümer 96 a 97. — Šlo-li o sňatek, nebylo nutným rady se dovolati; nechtěl-li však poručník svoliti, mohl sirotek k radě se odvolati (Rössler II., 239). — V městech poddaných stávalo se, že pán nutíval sirotky přímo k sňatku, většinou z příčin majetkových. Tím vysvětlují se privilegia u Čelakovského Privilegia II., 930, 1044, 1052, 1054. 17) Rössler II., 298; A. IV., 355 a 358 zápisy pražské; Tomek II., 313; Tkáč, Lib. inf. č. 200; Práva Brněnská f. 186 (Ms. 119, kn. Děč.). 36) Bydžov, Liber memorb. I., 27 a 28; Menčík, Kn. Jičínská 91 a 105,
109 Když později na radu přešlo starší právo dozorčí rodiny a jejich členů, požadovala tato od poručníků počet ze jmění sirot- čího, který zkoušen a po schválení ve knihách zapisován býval.33) Agendu sirotčí míval přidělenu některý z úředníků, jehož činnost nezřídka valnou částí jí zaujata bývala.34) V radě rozhodovány veškeré spory sirotčí majetkové35) i osobní,36) ať vznikly mezi sirotky a poručníky, nebo mezi pří- buznými oněch a těmito. Shledalo-li se, že poručník špatně se jměním sirotků hospodaří, byl radou sesazen a na jeho místo jiný jmenován.37) Došel-li sirotek let svých, tak že právem nepotřeboval poručníka, rada přijímala odříkání se poručníka, kvitujíc ho a kvito- vání to do knih zapisujíc.38) »Leta Páně 1582 učinil se tento výpis novému purgmistrovi Ondrovi Jakubicovému a spolupomocníku jeho, totiž Jury Janikova a Jakubika a Ře- hoře Thurzy a foita tohož úřadu z Chmelové Lhoty a to předně co jest summy hotových a zapečetěných, zlatých šedesáte bez ortu. A na dluhu jest za nimi sirotčích peněz a zlatých dvacet a půl osma zlatého a tři groše. Kdo jest co dlužen sirotám Čujovým. It. Fojt Veselský a Malušina dlužni jsou těm sirotám za krávu zlaté dva. It. Za druhou krávu jsou dlužni Matušina a Rehoř Thurzův zlatý dva a půltřetího a dvacet grošů. It. Týmž sirotám třetí kráva při Jozku Vaškovi, ač jí ukazoval úřadu, ale jest při něm: (nějaký obnos peněžný sirotám za ní povinen). 33) Rössler II., 403; Tomaschek, Oberhof. 366; A. IV., 347 a 361; Tomek II., 312. s*) Chlumecký, Dorfweisthümer 95. 25) Tomaschek, Oberhof. 222; A. IV., 358, zápisy pražské 1414; Bydžov, Liber consc. p. 260; Práva Brněnská f. 69 (Ms. 119, kn. Děč.). 36) Stránka osobní v poručenství staročeském vůbec, a v otázce vrchního poručenství zvláště ustupuje do pozadí více než v kterémkoli jiném právu, omezujíc se vlastně pouze na otázky dvě: otázku sňatku a najímání do služeb. — Při najímání rychtář pravidelně intervenoval, a staral se později o náležité dodržení smlouvy z obou stran. Chlumecký, Dorfweisthümer 96 a 97. — Šlo-li o sňatek, nebylo nutným rady se dovolati; nechtěl-li však poručník svoliti, mohl sirotek k radě se odvolati (Rössler II., 239). — V městech poddaných stávalo se, že pán nutíval sirotky přímo k sňatku, většinou z příčin majetkových. Tím vysvětlují se privilegia u Čelakovského Privilegia II., 930, 1044, 1052, 1054. 17) Rössler II., 298; A. IV., 355 a 358 zápisy pražské; Tomek II., 313; Tkáč, Lib. inf. č. 200; Práva Brněnská f. 186 (Ms. 119, kn. Děč.). 36) Bydžov, Liber memorb. I., 27 a 28; Menčík, Kn. Jičínská 91 a 105,
Strana 110
110 Pro lepší a jistější přehled mívala rada sestavený seznam si- rotků, její péči svěřených.39) Také tento seznam zapisován v knihy městské. Koldín precisoval právo vrchnoporučenské, uváděje za po- vinnost konšel, »aby přední péči měli o sirotky a poctivé toho města vdovy. Nebo poněvadž ten titul na sobě nesou, že jsou po Pánu Bohu a na místě J. M. královské, sirotků a vdov nejvyšší poručníci, a povinnost nejvyšších poručníků taková jest, aby sirotky jako své vlastní dítky a statek jejich, jakožto svůj vlastní statek opatrovali.«40) Ačkoliv tu již vrchní poručenství vrchnostenské jest jediným, nalezáme přece u Koldína jako zbytek starého práva nejen vliv přátel při vychování sirotků a při volbě povolání,41) ale i právo žalobní při zlém hospodářství se statkem sirotčím.42) Rada inter- venovala při inventáři, nastupování poručníka, opatření statku sirot- čího, při sňatku, sesazení a j.43) Zvláště poručníkům radou samou daným, měla býti radou kdykoli ku pomoci.44) Jako orgán kontrolní zavedeni na čas Koldínem t. zv. tutores honorarii.45) Instituce ta ne- 39) Podobný seznam nacházíme v liber memorab. I. (Bydžov) p. 18: Sirotci ve vsech ku právu našemu příslušející 1515. V Prasku nebožtíka Kubíka jest dvé pacholat Martin a Jíra, Martin je v Jehličí u paní Skrchové a Jíra na Hrádku. — Item nebožtíka Martina Haška pachole jedno, to jest v Humburgách. — Item nebožtíka Kašpara též jedno pachole, Wondrák, ten jest u máteři a vočíma. — Item nebožtíka Matouše z Němcova, tré dítek, dvé děvčat a jedno pachole, děvčata jsou v Němcově, pachole jest ve Lhotce u mateře... — Sirotci v Humburgách ... Sirotci v Skřeněři... Také v knihách Olomouckých nacházíme v oddělení prvém (dle roz- dělení učiněného z usnesení rady 1430) soupis sirotků Bischof, Deutsches Recht 19 a 58. 40) Koldín A. XXIX., 1. 41) D. XX. 43) D. XXIII. Ovšem není právo to více omezeno na přátele samé, nýbrž přísluší každému řádnému občanu. Neb lépe řečeno není více ve prospěch přátel, jako eventuelních dědiců, nýbrž je ve prospěch sirotka, sledujíc jedině účel zachovati jmění jeho pro něho. 43) D. XIII., XV., XIX., XXI., XXXV. 44) D. XI. 45) Tutores honorarii bývali obyčejně dva členové rady, kteří, nemajíce povinnosti obyčejných poručníků, těmto k pomoci a k dozoru byli. Právomoc jejich byla obsáhlá: »A uznali-li by, že by se sirotci a statek jich nedobře
110 Pro lepší a jistější přehled mívala rada sestavený seznam si- rotků, její péči svěřených.39) Také tento seznam zapisován v knihy městské. Koldín precisoval právo vrchnoporučenské, uváděje za po- vinnost konšel, »aby přední péči měli o sirotky a poctivé toho města vdovy. Nebo poněvadž ten titul na sobě nesou, že jsou po Pánu Bohu a na místě J. M. královské, sirotků a vdov nejvyšší poručníci, a povinnost nejvyšších poručníků taková jest, aby sirotky jako své vlastní dítky a statek jejich, jakožto svůj vlastní statek opatrovali.«40) Ačkoliv tu již vrchní poručenství vrchnostenské jest jediným, nalezáme přece u Koldína jako zbytek starého práva nejen vliv přátel při vychování sirotků a při volbě povolání,41) ale i právo žalobní při zlém hospodářství se statkem sirotčím.42) Rada inter- venovala při inventáři, nastupování poručníka, opatření statku sirot- čího, při sňatku, sesazení a j.43) Zvláště poručníkům radou samou daným, měla býti radou kdykoli ku pomoci.44) Jako orgán kontrolní zavedeni na čas Koldínem t. zv. tutores honorarii.45) Instituce ta ne- 39) Podobný seznam nacházíme v liber memorab. I. (Bydžov) p. 18: Sirotci ve vsech ku právu našemu příslušející 1515. V Prasku nebožtíka Kubíka jest dvé pacholat Martin a Jíra, Martin je v Jehličí u paní Skrchové a Jíra na Hrádku. — Item nebožtíka Martina Haška pachole jedno, to jest v Humburgách. — Item nebožtíka Kašpara též jedno pachole, Wondrák, ten jest u máteři a vočíma. — Item nebožtíka Matouše z Němcova, tré dítek, dvé děvčat a jedno pachole, děvčata jsou v Němcově, pachole jest ve Lhotce u mateře... — Sirotci v Humburgách ... Sirotci v Skřeněři... Také v knihách Olomouckých nacházíme v oddělení prvém (dle roz- dělení učiněného z usnesení rady 1430) soupis sirotků Bischof, Deutsches Recht 19 a 58. 40) Koldín A. XXIX., 1. 41) D. XX. 43) D. XXIII. Ovšem není právo to více omezeno na přátele samé, nýbrž přísluší každému řádnému občanu. Neb lépe řečeno není více ve prospěch přátel, jako eventuelních dědiců, nýbrž je ve prospěch sirotka, sledujíc jedině účel zachovati jmění jeho pro něho. 43) D. XIII., XV., XIX., XXI., XXXV. 44) D. XI. 45) Tutores honorarii bývali obyčejně dva členové rady, kteří, nemajíce povinnosti obyčejných poručníků, těmto k pomoci a k dozoru byli. Právomoc jejich byla obsáhlá: »A uznali-li by, že by se sirotci a statek jich nedobře
Strana 111
111 měla však dlouhého trvání, ana funkce osob těch přenesena na komise sirotčí v XVII. století zřízené.46) Závěr. Poručenství objevuje se, jak jsme viděli, v českém právu na začátku století čtrnáctého 1) jako instituce úplně hotová. Pouze ustanovení Řádu práva zemského2) a Ondřeje z Dubé,3) ukazují opatroval; takové poručníky k pilnosti budou moci napomenouti, přátelsky potrestati a nedostatky k nápravě přivésti. A jestliže by při ochraňování si- rotků a statku jich nedbánlivi uznáni a nalezeni byli, mohou ty z poručenství složiti a jiné pilnější a bedlivější na jich místa voliti.« Koldín D. XXII. — Vzor pro tyto tutores honorarii hledati sluší v římském právu (l. 3, § 3 D. de adm. tut. 26, 7) kde bylo-li několik poručníků, spravovali buď všichni dohromady poručenství, aneb jen jeden (tutor gerens) a ostatní jako tutores honorarii bděli nad jeho vedením, mohouce dožadovati se po případě i jeho sesazení. Ovšem byl rozdíl mezi oběma těmito institucemi dosti značný. Kdežto dle římského práva vyskytují se tito tutores honorarii jen výjimkou, jest dle Koldína tento kontrolní organ pravidlem všude, kde nešlo o poruč- níka mocného. Mimo to dle římského práva magistrát je neustanoval nýbrž jen po předchozím jednání s poručníky rozhodoval o tom, mají-li již usta- novení souborně poručenství vykonávati nebo jen jeden z nich za dozoru ostatních, kdežto dle Koldína rada městská přímo tyto tutores jmenovala. (Dernburg, Pandekten III., 5. Auf., 81.) 46) Ruber, Vormundschaftsrecht 252. 1) Ze století třináctého mohli bychom uvésti pouze poručenství nad králem Václavem II. po smrti Přemysla II. — Václavovi bylo tehdy sedm let. Kunhuta dovolávala se vůle Ottakarovy, že týž sirotka i země své v ochranu poručil Ottovi Braniborskému, synu sestry své Boženy (Listy Kunhutiny Boženě a Ottovi v Rg. II., č. 1144 a 1145 .... vobis nos et pueros nostros ac terras nostras ... recommisit). Později chtěla míti za poručníka Jindřicha Vrat;slavského. Král Rudolf však, patrně na základě příbuzenství, rozhodl pro Ottu; týž také v listinách v době své vlády v Če- chách vydávaných označoval se »tutor domini Venceslai« (Rg. II, 1157 a 1183) a »d. Venceslai in regno Boemiae tutor«. Dosažením roku dvanáctého na- stoupil Václav vládu samostatnou. Poměry tehdejší byly však tak abnormalní a stály tak pod vlivem ně- meckého práva, že nemožno jich užíti. 3) Čl. 24 a 31.
111 měla však dlouhého trvání, ana funkce osob těch přenesena na komise sirotčí v XVII. století zřízené.46) Závěr. Poručenství objevuje se, jak jsme viděli, v českém právu na začátku století čtrnáctého 1) jako instituce úplně hotová. Pouze ustanovení Řádu práva zemského2) a Ondřeje z Dubé,3) ukazují opatroval; takové poručníky k pilnosti budou moci napomenouti, přátelsky potrestati a nedostatky k nápravě přivésti. A jestliže by při ochraňování si- rotků a statku jich nedbánlivi uznáni a nalezeni byli, mohou ty z poručenství složiti a jiné pilnější a bedlivější na jich místa voliti.« Koldín D. XXII. — Vzor pro tyto tutores honorarii hledati sluší v římském právu (l. 3, § 3 D. de adm. tut. 26, 7) kde bylo-li několik poručníků, spravovali buď všichni dohromady poručenství, aneb jen jeden (tutor gerens) a ostatní jako tutores honorarii bděli nad jeho vedením, mohouce dožadovati se po případě i jeho sesazení. Ovšem byl rozdíl mezi oběma těmito institucemi dosti značný. Kdežto dle římského práva vyskytují se tito tutores honorarii jen výjimkou, jest dle Koldína tento kontrolní organ pravidlem všude, kde nešlo o poruč- níka mocného. Mimo to dle římského práva magistrát je neustanoval nýbrž jen po předchozím jednání s poručníky rozhodoval o tom, mají-li již usta- novení souborně poručenství vykonávati nebo jen jeden z nich za dozoru ostatních, kdežto dle Koldína rada městská přímo tyto tutores jmenovala. (Dernburg, Pandekten III., 5. Auf., 81.) 46) Ruber, Vormundschaftsrecht 252. 1) Ze století třináctého mohli bychom uvésti pouze poručenství nad králem Václavem II. po smrti Přemysla II. — Václavovi bylo tehdy sedm let. Kunhuta dovolávala se vůle Ottakarovy, že týž sirotka i země své v ochranu poručil Ottovi Braniborskému, synu sestry své Boženy (Listy Kunhutiny Boženě a Ottovi v Rg. II., č. 1144 a 1145 .... vobis nos et pueros nostros ac terras nostras ... recommisit). Později chtěla míti za poručníka Jindřicha Vrat;slavského. Král Rudolf však, patrně na základě příbuzenství, rozhodl pro Ottu; týž také v listinách v době své vlády v Če- chách vydávaných označoval se »tutor domini Venceslai« (Rg. II, 1157 a 1183) a »d. Venceslai in regno Boemiae tutor«. Dosažením roku dvanáctého na- stoupil Václav vládu samostatnou. Poměry tehdejší byly však tak abnormalní a stály tak pod vlivem ně- meckého práva, že nemožno jich užíti. 3) Čl. 24 a 31.
Strana 112
112 k cestě, kterou vývoj se bral. I v českém právu právě tak jako v německém byla to nejprve potřeba osoby zastoupenu býti před soudem, která vedla k poručenství; a není pochybnosti, že původně rodině příslušelo rozhodovati v otázce poručenství, a že poručenství nebylo s počátku individuální, nýbrž jako v právu německém kollektivní. Poručník vystupoval jako zástupce rodiny, která byla vlastní nositelkou moci poručenské. Jen znenáhla s vývojem práva dědického a uznáním individuality jednotlivce docházelo k pře- měně tohoto starého poručenství rodinného v poručenství nej- bližšího příbuzného. Rodině zbyl pouze dozor. Účel tohoto po- ručenství však nebyl prospěch sirotka, nýbrž prospěch poručníka,4) aby jmění sirotku náležející poručníku bylo zachováno. Proto po- voláváni jsou příbuzní podle nápadu. Poručenství příbuzných bylo tedy v nejstarší době jediným. S dalším rozvojem práva dědického souvisí i rozvoj práva poručenského. Když stalo se zvykem napodobovati rodinný svazek nedílnosti uzavíráním spolků jak vzájemných tak jednostranných, uznáno i poručenství na základě spolku. Tím stal se první průlom do zásad staršího práva. Uznánať tu vůle individuální za základ právních poměrů. V třetím stadiu však oddělilo se poručenství od dědického práva. V poručenství došla vůle individua uznání úplného a vůle ta kladena konečně i nad svazek pokrevenský, čímž poručenství otcovské stalo se prvním; kdežto dědické právo vlivem králov- ského práva nápadního, u nás mezitím se vyvinuvšího, ztrnulo na stadiu předchozím, a marné byly delší dobu snahy, aby i tu vůle ednotlivcova byla uznána přímo a bez různých fikcí. Okolnost, že poručenství v době dosti pozdní a hned ve formě tak dokonalé se u nás objevuje, nasvědčovati by snad mohla tomu domnění, že instituce ta k nám z práva německého byla přejata. A nebylo by ani divu, vždyť nebývaly zásady právní u nás při- 3) Čl. 13. »Pakli jest sirotek let nemaje: tehda přietel po meči má ot sirotka před pány štit vzieti a též vésti, jestli třeba pána v potaz vezma, klínem předse v klín udeře, jakož ten pán naučí.« 4) Čteme totiž... »Nález o tom, kdež Zbyněk vinil Přibíka, že by jemu sirotka držal, k kterémuž on lepší právo má jako strýc nedielný a spo- lečník...«; a dále jinde »Jestliže by kdo k komu poslal, ady mu čeledína vydal neb člověka a služebníka nebo sirotka...«. C. J. B. III., 2, 106 a 135.
112 k cestě, kterou vývoj se bral. I v českém právu právě tak jako v německém byla to nejprve potřeba osoby zastoupenu býti před soudem, která vedla k poručenství; a není pochybnosti, že původně rodině příslušelo rozhodovati v otázce poručenství, a že poručenství nebylo s počátku individuální, nýbrž jako v právu německém kollektivní. Poručník vystupoval jako zástupce rodiny, která byla vlastní nositelkou moci poručenské. Jen znenáhla s vývojem práva dědického a uznáním individuality jednotlivce docházelo k pře- měně tohoto starého poručenství rodinného v poručenství nej- bližšího příbuzného. Rodině zbyl pouze dozor. Účel tohoto po- ručenství však nebyl prospěch sirotka, nýbrž prospěch poručníka,4) aby jmění sirotku náležející poručníku bylo zachováno. Proto po- voláváni jsou příbuzní podle nápadu. Poručenství příbuzných bylo tedy v nejstarší době jediným. S dalším rozvojem práva dědického souvisí i rozvoj práva poručenského. Když stalo se zvykem napodobovati rodinný svazek nedílnosti uzavíráním spolků jak vzájemných tak jednostranných, uznáno i poručenství na základě spolku. Tím stal se první průlom do zásad staršího práva. Uznánať tu vůle individuální za základ právních poměrů. V třetím stadiu však oddělilo se poručenství od dědického práva. V poručenství došla vůle individua uznání úplného a vůle ta kladena konečně i nad svazek pokrevenský, čímž poručenství otcovské stalo se prvním; kdežto dědické právo vlivem králov- ského práva nápadního, u nás mezitím se vyvinuvšího, ztrnulo na stadiu předchozím, a marné byly delší dobu snahy, aby i tu vůle ednotlivcova byla uznána přímo a bez různých fikcí. Okolnost, že poručenství v době dosti pozdní a hned ve formě tak dokonalé se u nás objevuje, nasvědčovati by snad mohla tomu domnění, že instituce ta k nám z práva německého byla přejata. A nebylo by ani divu, vždyť nebývaly zásady právní u nás při- 3) Čl. 13. »Pakli jest sirotek let nemaje: tehda přietel po meči má ot sirotka před pány štit vzieti a též vésti, jestli třeba pána v potaz vezma, klínem předse v klín udeře, jakož ten pán naučí.« 4) Čteme totiž... »Nález o tom, kdež Zbyněk vinil Přibíka, že by jemu sirotka držal, k kterémuž on lepší právo má jako strýc nedielný a spo- lečník...«; a dále jinde »Jestliže by kdo k komu poslal, ady mu čeledína vydal neb člověka a služebníka nebo sirotka...«. C. J. B. III., 2, 106 a 135.
Strana 113
113 jímány vzhledem k původu, »nýbrž prostě proto, poněvadž se vhodnost jejich obecně uznávala, jakož i proto, poněvadž v době, kdy recepce tato se dála, jakákoliv národní protiva na poli práva se vůbec ani nepociťovala.«5) Ale i v otázce naší připomínáme si slov Krautových: »Es muss für ein höchst unhistorisches Ver- fahren gehalten werden, wenn man, sobald in späteren deutschen Rechtsquellen Grundsätze vorkommen, welche mit Römischen Ahnlichkeit haben, ohne weiteres annimmt, dass sie fremden Ur- sprungs seien, da das Deutsche Recht, so wie es in seiner Grund- lage manche Ahnlichkeit mit dem älteren Römischen hatte, sich auch auf dieselbe Weise, wie dieses, weiter entwickeln und neue, denen des späteren Römischen Rechts ähnliche Institute schaffen konnte, ohne gerade demselben nachgebildet zu werden,«6) která mutatis mutandis i o našem právu platí. Kdybychom chtěli souditi o cizím původu z pouhého fakta, že poručenství se objevuje náhle jako instituce hotová, musili bychom učiniti tak s mnohou institucí našeho práva, zvláště i s deskami zemskými; ale úsudek ten nebyl by oprávněný. Při neúplnosti zachovaných pramenů ze starší doby u nás nemůže tomu ani jinak býti. Vývoj poručenství u nás dál se sice obdobně jako v právu německém avšak samostatně. Již svrchu jsme uvedli to, co tvořilo podklad poručenství pří- buzných v českém právu, a pro správnost názoru toho mluví i ta okolnost, že matka neměla v českém právu nikdy nároku na po- ručenství, a že poručníci proti jakémukoli zasahání matky v poru- čenství se vzpírali,7) chovajíce a opatrujíce sirotka sami. Na vymá- hání toho měli již v nejstarší době, a to dle knihy Rožmberské žalobu.3) Ustanovení to, zahrnuté v nejstarší části knihy, zní »z si- rotka přívuzného, chtě ho chovati, trój póhon, právo svědky.«3) 5) Hanel, O recepci práva německého v českém právu zemském. (V »Poctě Randově«, str. 146.) 6) Kraut, Vormundschaftsrecht I., 211. 7) RT. I., 169. 5) Čl. 188. 3) Žalobu tu máme i později. Officium circa tabulas 15, C. J. B. II., 2. 257; Formae querelarum, č. 24. a 66; C. J. B. II. 2. 317 a 325; Lib. cit. VI., 50 a 109; zř. 1549 J. 14.
113 jímány vzhledem k původu, »nýbrž prostě proto, poněvadž se vhodnost jejich obecně uznávala, jakož i proto, poněvadž v době, kdy recepce tato se dála, jakákoliv národní protiva na poli práva se vůbec ani nepociťovala.«5) Ale i v otázce naší připomínáme si slov Krautových: »Es muss für ein höchst unhistorisches Ver- fahren gehalten werden, wenn man, sobald in späteren deutschen Rechtsquellen Grundsätze vorkommen, welche mit Römischen Ahnlichkeit haben, ohne weiteres annimmt, dass sie fremden Ur- sprungs seien, da das Deutsche Recht, so wie es in seiner Grund- lage manche Ahnlichkeit mit dem älteren Römischen hatte, sich auch auf dieselbe Weise, wie dieses, weiter entwickeln und neue, denen des späteren Römischen Rechts ähnliche Institute schaffen konnte, ohne gerade demselben nachgebildet zu werden,«6) která mutatis mutandis i o našem právu platí. Kdybychom chtěli souditi o cizím původu z pouhého fakta, že poručenství se objevuje náhle jako instituce hotová, musili bychom učiniti tak s mnohou institucí našeho práva, zvláště i s deskami zemskými; ale úsudek ten nebyl by oprávněný. Při neúplnosti zachovaných pramenů ze starší doby u nás nemůže tomu ani jinak býti. Vývoj poručenství u nás dál se sice obdobně jako v právu německém avšak samostatně. Již svrchu jsme uvedli to, co tvořilo podklad poručenství pří- buzných v českém právu, a pro správnost názoru toho mluví i ta okolnost, že matka neměla v českém právu nikdy nároku na po- ručenství, a že poručníci proti jakémukoli zasahání matky v poru- čenství se vzpírali,7) chovajíce a opatrujíce sirotka sami. Na vymá- hání toho měli již v nejstarší době, a to dle knihy Rožmberské žalobu.3) Ustanovení to, zahrnuté v nejstarší části knihy, zní »z si- rotka přívuzného, chtě ho chovati, trój póhon, právo svědky.«3) 5) Hanel, O recepci práva německého v českém právu zemském. (V »Poctě Randově«, str. 146.) 6) Kraut, Vormundschaftsrecht I., 211. 7) RT. I., 169. 5) Čl. 188. 3) Žalobu tu máme i později. Officium circa tabulas 15, C. J. B. II., 2. 257; Formae querelarum, č. 24. a 66; C. J. B. II. 2. 317 a 325; Lib. cit. VI., 50 a 109; zř. 1549 J. 14.
Strana 114
114 Poněvadž doba vzniku této části knihy Rožmberské dle Sigla10, spadá do začátku XIII. století, můžeme za dobu tvoření se práva poručenského příbuzných naznačiti století XII. a XIII., a to bez vlivu německého, neboť ona žaloba na vydání sirotků není v ně- meckém právě v té době daleko tak přesně formulována jako u nás.11) Kdyby poručenství příbuzných bylo bývalo ve století XIV. z německého přejato, bylo by se tak stalo asi ve stejném stupni vývoje, v jakém bylo tehdy v Německu ostatním, i nebylo by si lze vysvětliti ani svrchu uvedené ustanovení Řádu práva zemského a Ondřeje z Dubé, ani zbytky starého práva v dozoru rodiny u nás se jevící. Podobně poručenství založené na spolku je zjevem ryze českým, právě tak jako spolek sám. Ani poručenství otcem stanovené není původu německého. Nejstarší zápisy poručenství deskového jsou z let 1327—1351.12) Uvážíme-li formální dokonalost těchto zápisů, dlužno uznati, že instituce ta již v té době nalézala se ve značně pokročilém stadiu svého vývoje, čemuž ostatně i ustanovení Ondřeje z Dubé13) o poruč- níku nasvědčují. Znáť totiž z Dubé již poručenství deskami, pří- buzenstvím (a zvláště i poručenství nejstaršího sourozence) a králem dané (ve formě spolku). Vše to ukazuje na delší vývoj, který by spadal do století XIII. V německém právu je sice nejstarší zmínka o tomto druhu poručenství z r. 1120; avšak saské zrcadlo ho nezná, a magdeburská rozhodnutí výslovně ho vylučují; pouze švábské zrcadlo se o něm zmiňuje. Z toho plyne, že ve XIII. sto- 10) Lectures on Slavonic Law. Londýn 1902, dle referátu v Riegrově Sborníku II., 507. 11) Kraut I., 288 a n. 12) Nejstarší je zápis z RT. I., 42 z r. 1327. »Styborius de Drahonicz commisit pueros sucs patruelis suis siue filiis fratris sui Rynardo, Przibislao et Tobie cum omnibus bonis suis mobilibus et immobilibus super fidem eorum. Actum anno d. 1327 sequenti die post Jeronimi.« V moravských deskách jsou nejstarší zápisy v kvaternech Olomouckých I., 1045. Jarusch de Drahotusch dominos Johannem de Crawarn et Wockonem et Benesschium de Crawarn veros tutores bonorum suorum pueris suis qui porucznycones dicuntur statuit resignando; a brněnských II., 45 (z r. 1351). Buzco senior de Mostycz dominum Bohuslaum de Wyczcow, si ipsum con- tingat decedere, omnium bonorum suorum et heredum constituit rectorem et principalem tutorem. 13) Čl. 73.
114 Poněvadž doba vzniku této části knihy Rožmberské dle Sigla10, spadá do začátku XIII. století, můžeme za dobu tvoření se práva poručenského příbuzných naznačiti století XII. a XIII., a to bez vlivu německého, neboť ona žaloba na vydání sirotků není v ně- meckém právě v té době daleko tak přesně formulována jako u nás.11) Kdyby poručenství příbuzných bylo bývalo ve století XIV. z německého přejato, bylo by se tak stalo asi ve stejném stupni vývoje, v jakém bylo tehdy v Německu ostatním, i nebylo by si lze vysvětliti ani svrchu uvedené ustanovení Řádu práva zemského a Ondřeje z Dubé, ani zbytky starého práva v dozoru rodiny u nás se jevící. Podobně poručenství založené na spolku je zjevem ryze českým, právě tak jako spolek sám. Ani poručenství otcem stanovené není původu německého. Nejstarší zápisy poručenství deskového jsou z let 1327—1351.12) Uvážíme-li formální dokonalost těchto zápisů, dlužno uznati, že instituce ta již v té době nalézala se ve značně pokročilém stadiu svého vývoje, čemuž ostatně i ustanovení Ondřeje z Dubé13) o poruč- níku nasvědčují. Znáť totiž z Dubé již poručenství deskami, pří- buzenstvím (a zvláště i poručenství nejstaršího sourozence) a králem dané (ve formě spolku). Vše to ukazuje na delší vývoj, který by spadal do století XIII. V německém právu je sice nejstarší zmínka o tomto druhu poručenství z r. 1120; avšak saské zrcadlo ho nezná, a magdeburská rozhodnutí výslovně ho vylučují; pouze švábské zrcadlo se o něm zmiňuje. Z toho plyne, že ve XIII. sto- 10) Lectures on Slavonic Law. Londýn 1902, dle referátu v Riegrově Sborníku II., 507. 11) Kraut I., 288 a n. 12) Nejstarší je zápis z RT. I., 42 z r. 1327. »Styborius de Drahonicz commisit pueros sucs patruelis suis siue filiis fratris sui Rynardo, Przibislao et Tobie cum omnibus bonis suis mobilibus et immobilibus super fidem eorum. Actum anno d. 1327 sequenti die post Jeronimi.« V moravských deskách jsou nejstarší zápisy v kvaternech Olomouckých I., 1045. Jarusch de Drahotusch dominos Johannem de Crawarn et Wockonem et Benesschium de Crawarn veros tutores bonorum suorum pueris suis qui porucznycones dicuntur statuit resignando; a brněnských II., 45 (z r. 1351). Buzco senior de Mostycz dominum Bohuslaum de Wyczcow, si ipsum con- tingat decedere, omnium bonorum suorum et heredum constituit rectorem et principalem tutorem. 13) Čl. 73.
Strana 115
115 letí instituce tato, z římského práva přejatá, v Německu ještě do- statečně ujata nebyla, a že nemůžeme tedy hledati zde původ její pro naše právo, pro které buď uznáme samostatný vývoj, nebo vzor římský, po našem soudě pravděpodobnější. Ovšem vliv jevil se jen v utvoření základní myšlénky, aby totiž ne příbuzenství, ale vůle určité osoby o osobě poručníka rozhodla; vše ostatní bylo české. Právo krále českého ustanoviti poručníka, nebylo-li žádného jiného, a bdíti nad poručenstvím vůbec, souvisí s mocí jeho soudní, kterou již v nejstarší době měl. Dokud bylo poručenství příbuzných poručenstvím jediným, nebylo potřebí práva toho, které nejspíše vývojem svým souviselo s právem odúmrti. Ondřej z Dubé mluví o poručenství královském jako o právu starém,14) a zná pouze ustanovení poručníka králem ve formě spolku,15) z čehož by se mohlo souditi, že poručenství královské na formu tuto navázalo. Vývoj byl tu asi ten, že nejprvé král od případu k případu o si- rotky se staral, 16) pokud rodina o ně starati se buď nemohla nebo nechtěla. Dělo se to úředníky královskými, hlavně popravci. Když později vlivem cizích práv svazky rodinné povolily, a veřejnoprávní svazky více do popředí vystupovaly, stoupala i moc královská vůči sirotkům, přijímajíc i znenáhla funkce rodiny na sebe. Ovšem že v Čechách vystoupil v tutéž dobu již proti králi, konkurent v po- době soudu zemského, který institucí desk stal se důležitým činitelem pro soukromé právo. Když pominula později odúmrť královská, ztratil král přímý interes na sirotcích, a tím z původního jeho práva stalo se vlastně břemeno, které složeno zcela na bedra soudu. Na Moravě rozdělili se o moc tu hejtman zemský se soudem zemským. Od té doby byl král pouze dle jména nejvyšším poručníkem. 14) Čl. 77. 15) Čl. 76. 16) Nejstarší takový případ z doby krále Jana srov. Tadra, Summa Gerhardi č. 80; podobně C. J. B. II., 2, 334 ... Tibi Wilhelmo de Egerberkh, fideli nostro dilecto, committimus et mandamus omnino volentes quatenus, Sybam relictam de Nicticz et ejus orphanos, cum omnibus bonis suis, in tuam recipias gubernationem nostro nomine, protectionem, defensionem et tutelam specialem, nullam sibi permittens iniuriam, violentiam per quempiam seu gravamen aliqualiter irrogari, hoc sicut gratiam nostram volueris con- servare, nullatenus obmissurus. — Také C. J. B. II., 2, 336, a RT. I. 418 (z r. 1356).
115 letí instituce tato, z římského práva přejatá, v Německu ještě do- statečně ujata nebyla, a že nemůžeme tedy hledati zde původ její pro naše právo, pro které buď uznáme samostatný vývoj, nebo vzor římský, po našem soudě pravděpodobnější. Ovšem vliv jevil se jen v utvoření základní myšlénky, aby totiž ne příbuzenství, ale vůle určité osoby o osobě poručníka rozhodla; vše ostatní bylo české. Právo krále českého ustanoviti poručníka, nebylo-li žádného jiného, a bdíti nad poručenstvím vůbec, souvisí s mocí jeho soudní, kterou již v nejstarší době měl. Dokud bylo poručenství příbuzných poručenstvím jediným, nebylo potřebí práva toho, které nejspíše vývojem svým souviselo s právem odúmrti. Ondřej z Dubé mluví o poručenství královském jako o právu starém,14) a zná pouze ustanovení poručníka králem ve formě spolku,15) z čehož by se mohlo souditi, že poručenství královské na formu tuto navázalo. Vývoj byl tu asi ten, že nejprvé král od případu k případu o si- rotky se staral, 16) pokud rodina o ně starati se buď nemohla nebo nechtěla. Dělo se to úředníky královskými, hlavně popravci. Když později vlivem cizích práv svazky rodinné povolily, a veřejnoprávní svazky více do popředí vystupovaly, stoupala i moc královská vůči sirotkům, přijímajíc i znenáhla funkce rodiny na sebe. Ovšem že v Čechách vystoupil v tutéž dobu již proti králi, konkurent v po- době soudu zemského, který institucí desk stal se důležitým činitelem pro soukromé právo. Když pominula později odúmrť královská, ztratil král přímý interes na sirotcích, a tím z původního jeho práva stalo se vlastně břemeno, které složeno zcela na bedra soudu. Na Moravě rozdělili se o moc tu hejtman zemský se soudem zemským. Od té doby byl král pouze dle jména nejvyšším poručníkem. 14) Čl. 77. 15) Čl. 76. 16) Nejstarší takový případ z doby krále Jana srov. Tadra, Summa Gerhardi č. 80; podobně C. J. B. II., 2, 334 ... Tibi Wilhelmo de Egerberkh, fideli nostro dilecto, committimus et mandamus omnino volentes quatenus, Sybam relictam de Nicticz et ejus orphanos, cum omnibus bonis suis, in tuam recipias gubernationem nostro nomine, protectionem, defensionem et tutelam specialem, nullam sibi permittens iniuriam, violentiam per quempiam seu gravamen aliqualiter irrogari, hoc sicut gratiam nostram volueris con- servare, nullatenus obmissurus. — Také C. J. B. II., 2, 336, a RT. I. 418 (z r. 1356).
Strana 116
116 Ve městech českých bylo právo poručenské jako všechno ostatní právo z Němec přejato, a nalézalo se s počátku na tomtéž stupni vývoje, na kterém bylo tam. Později dál se vývoj jeho u nás v mnohém ohledu tak jmenovitě i v poručenství a v poměrech rodinných vlivem práva zemského samostatně. Jako na příklad tomu vlivu přičísti sluší, že městské právo naše nezná poručenství nad ženami stavíc je mužům na roveň, tak i v poručenství sirotčím mnohé zařízení, jak již svrchu poznamenáno, odvoditi dlužno ze zemského. Mimo to jsou instituce, které původně prostřednictvím německého práva dostaly se do práva zemského (inventáře a j.), kde se rozvinuly a přispůsobily tou měrou českým poměrům, že přejaty byly zase v této změněné formě do práva městského. Pří- čínu těchto recepcí z práva zemského do městského, rozvoje poru- čenství vůbec, a dohledu vrchnoporučenského zvláště, hledati jest v instituci desk zemských.
116 Ve městech českých bylo právo poručenské jako všechno ostatní právo z Němec přejato, a nalézalo se s počátku na tomtéž stupni vývoje, na kterém bylo tam. Později dál se vývoj jeho u nás v mnohém ohledu tak jmenovitě i v poručenství a v poměrech rodinných vlivem práva zemského samostatně. Jako na příklad tomu vlivu přičísti sluší, že městské právo naše nezná poručenství nad ženami stavíc je mužům na roveň, tak i v poručenství sirotčím mnohé zařízení, jak již svrchu poznamenáno, odvoditi dlužno ze zemského. Mimo to jsou instituce, které původně prostřednictvím německého práva dostaly se do práva zemského (inventáře a j.), kde se rozvinuly a přispůsobily tou měrou českým poměrům, že přejaty byly zase v této změněné formě do práva městského. Pří- čínu těchto recepcí z práva zemského do městského, rozvoje poru- čenství vůbec, a dohledu vrchnoporučenského zvláště, hledati jest v instituci desk zemských.
Strana 117
OBSAH. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 . Literatura Úvod. Pojem poručenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 § 1. O nezletilosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 . . . . . . . . . . . . . . . 22 § 2. O povolání k poručenství . . . I. Důvody povolání k poručenství . . . . . . . . . . . . 22 II. Nastoupení poručenství . . . . . . . . . . . . . . . . 43 § 3. O vedení poručenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 § 4. O zakončení poručenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 § 5. O dozoru vrchnoporučenském . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Závěr. Původ poručenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111
OBSAH. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 . Literatura Úvod. Pojem poručenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 § 1. O nezletilosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 . . . . . . . . . . . . . . . 22 § 2. O povolání k poručenství . . . I. Důvody povolání k poručenství . . . . . . . . . . . . 22 II. Nastoupení poručenství . . . . . . . . . . . . . . . . 43 § 3. O vedení poručenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 § 4. O zakončení poručenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 § 5. O dozoru vrchnoporučenském . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Závěr. Původ poručenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111
- 1: Array
- 3: Array
- 5: Array
- 9: Array
- 111: Array
- 117: Array