Strana 98
Otakar Odložilík: Berlínský rukopis kroniky Pulkavovy. V XVII. kapitole „Krátkého sebranie z kronik českých k vý- straze věrných Čechóv“ mluví se o králi Janovi Lucemburském a jeho činech. Vypravování je velmi stručné a končí radou: „Kdo tomu nechce věřiti, kaž sobě čísti kroniku, ježto sě skutkové zlí i dobří den ode dne králóv a kniežat vypisují, jenž latině takto slove: Kronica ecclesie Pragensis secundum intentionem domini imperatoris scripta per Otonem notarium, incepta ab Otocaro, rege magno Bohemiae, česky Kronika kostela pražského podle úmysla ciesařovy milosti psána skrzě Otu písaře, počata od Otokara, velikého krále českého, etc.“1) Je viděti, že autor Krátkého se- branie měl po ruce nějakou kroniku, psanou na podnět Karla IV. písařem Otou, z níž citoval i na jiném místě svého dílka. Vypiso- vala příběhy země české od doby Přemysla Otakara II. do konce panování Jana Lucemburského. Kroniku Otovu se dosud nepodařilo nalézti. Není ani jasné, kdo byl Ota a v jakém poměru bylo jeho dílo k jiným historickým pracem z doby Karlovy. Dobrovský mínil, že Otovou kronikou je latinská verse Pulkavy a že Pulkava ji jenom přeložil do češtiny. Už z listů Dobrovského Durichovi ze dne 3. února a 3. května 1789 je patrné, že byl přesvědčen, že Pulkava nesepsal latině díla, jež mu bylo přičítáno, nýbrž že byl jenom tlumočníkem cizí práce.2) V listě Pelclovi, kterýž dosud nebyl nalezen, dokazoval, že autorem byl notář Ota. Také Palackému řekl své mínění a odůvodňoval je poukazem na Cerronský rukopis Pulkavy. Dobrovskému byly ná- padné i hojné listiny, které Pulkava pojal do svého díla, a soudil, 1) Ant. Polák, Krátké sebranie atd., Věstník Král. české společnosti nauk, roč. 1904, str. 27. 2) Ad. Patera, Korespondence Jos. Dobrovského I. 96 a 107.

Strana 99
Berlínský rukopis kroniky Pulkavovy. 99 že to nejspíše mohl učiniti někdo, kdo k nim měl snadno přístup; i to se mu zdálo svědčiti pro notáře Otu. Které byly důvody, jež uvedl Pelclovi, nemůžeme dnes říci.1) Skepse o názoru Dobrovského, že český Pulkava je pře- kladem latinské kroniky Otovy, ozvala se záhy. Palacký, jenž měl v ruce spolehlivý opis Cerronského rukopisu s Dalimilem, Pul- kavou i Krátkým sebráním, poznal, že domněnky Dobrovského nelze hájiti, poněvadž zmínka v Krátkém sebránie, uvedená výše, ukazuje jasně, že Otova kronika začínala až vládou Přemysla Otakara II. a nikoliv stavbou věže babylonské a zmatením jazyků jako Pulkava, a že nejspíše líčila celou dobu Jana Lucemburského a nikoliv jenom první léta jeho panování, jak je tomu u Pulkavy. Soudil, že může odmítnouti Dobrovského názor i proto, že nebyl nikde veřejně odůvodněn. Palacký viděl, že i věta v Krátkém sebránie, kterou jsme uvedli na počátku, i jiné citáty ukazují spíše na Beneše Krabici z Veitmile než na Pulkavu. Nicméně neztotož- ňoval Oty s Benešem a mínil, že Otova kronika byla samostatné dílo, o něž nás připravila nepřízeň věků.2) K věci se vrátil ještě J. Loserth v druhé stati svých „Studien zu böhmischen Geschichtsquellen“, nadepsané „Uber die verloren “3 gegangene Chronik des Notars Otto.“3) Loserth nepřisvědčuje Palackému, ukazuje na nápadné obsahové shody s kronikou Beneše Krabice z Veitmile a Zbraslavskou a dospívá k přesvědčení, že no- tář Ota vůbec nežil, poněvadž o něm není odjinud zpráv. Soudí, že pramen všech domněnek o jeho kronice je nepozornost a ne- přesnost skladatele Krátkého sebránie, jenž čerpal především z Dali- mila a částečně také z některých jiných, dnes známých kronik. Měl-li Loserth opatrnost Palackého, rozlišujícího Otu a Beneše Krabici, za nemístnou, jeho výklad také nebylo možno považo- 1) Palacký, Würdigung der alten böhmischen Geschichtschreiber II. vyd., str. 174. 2) Palacký v uvedeném díle, str. 303. V Geschichte d. böhmischen Sprache und ältern Literatur (vyd. II. z r. 1818) praví Dobrovský sice, že Pulkava přeložil do češtiny latinskou kroniku neznámého spisovatele, avšak nedí, že to byl Ota. Že se však nevzdal názoru v soukromí šířeného, bude ještě patrno. 3) Archiv für österreichische Geschichte sv. 53 (1875), str. 38—42. 79

Strana 100
100 Otakar Odložilík: vati za docela přesvědčující, poněvadž nečelil předem všem mož- ným námitkám. Ani O. Lorenz,1) jenž Loserthovi v mnohém při- svědčil, nechtěl tvrditi, že notář Ota nežil a že zmínka v Krátkém sebranie záleží jenom na nedorozumění. I Lorenz se však spokojil míněním, že kronika Otova byla nejspíše jenom výtahem z kroniky Beneše Krabice z Veitmile, a jako Loserth ani si neuvědomil, že by mohlo jíti i o opačný případ, že se Beneš alespoň v prvních částech svého díla až do smrti Jana Lucemburského mohl opírati právě o kroniku Otovu. Otázka zůstávala otevřena a k staršímu názoru Palackého bylo možno se hlásiti i po Loserthovi a Lorenzovi. Když jsem byl v létě 1930 v Berlíně, zdálo se mi alespoň na chvíli, že jsem našel klíč ke všem záhadám. V rukopisném katalogu v pruské státní knihovně jsem našel záznam, že v rukopise Lat. fol. 393 je Przibiconis Pulkava de Tradenin translatio Chronici Bohemici iussu Caroli IV. regis ab Ottone conscripti. Radost ze vzácného objevu netrvala pohříchu dlouho. Když jsem si rukopis vypůjčil a prohlédl, zjistil jsem, že tu není nic nového, než latinské znění Pulkavy. Poněvadž Palackého mínění, že kroniky Otovy nelze ztotožňovati s Pulkavou, je docela bezpečné, rozplynula se na- dobro naděje, že z berlínského rukopisu padne světlo na starý a nerozřešený problém. Studium berlínského rukopisu Pulkavy není však docela ne- užitečné. Při posledním vydání kroniky, jež uchystal Jos. Emler pro V. svazek Fontes rerum bohemicarum, nebylo rukopisu po- užito, a zdá se, že vůbec zůstal skryt zrakům badatelů. Sluší tedy říci o něm několik slov, aby byla patrná jeho hodnota a aby se k němu mohlo přihlédnouti při příštím vydání. Rukopis je papírový, a jak už signatura ukazuje, foliového formátu. Je to menší folio, 205 mm šířky, 295 výšky. Na fol. 1—124 je v něm Pulkava. Incipit na fol. 1a: Capitulum de nomine, unde Slowani sive Boemi venerunt et unde dicantur. Cum filii...X explicit na fol. 124b: . .. obiit Elizabeth, uxor Johannis, regis Boe- morum, mater Karoli imperatoris, et sepulta est circa patrem in monasterio Aule Regie. Na foliu 125 je čtení z breviáře o sv. Cyrilu a Methodu; incipit: Quemadmodum ex hystoriis plurimorum san- 1) Deutschlands Geschichtsquellen im Mittelalter (III. vyd.) I. 314.

Strana 101
Berlínský rukopis kroniky Pulkavovy. 101 ctorum... explicit: ingenti gaudio occurrit. Na rubu přední desky je přilepen lístek s poznámkou „Die böhmische Kronik des Pul- kawa von Tradenin. Handschrift in lateinischer Sprache um das Jahr 1430. 60 Thaler.“ Na jiném, později psaném lístku, klade se rukopis do XIV. stol. Podle charakteru písma je možno říci, že byl psán někdy kolem r. 1400, ba spíše po tomto datu, než před ním. Svázán je v novějších papírových deskách s pergamenovým hřbetem, na němž je vyryta signatura i nadpis „Chronik des Pul- kawa von Tradenin." O tom, kdo byl majitelem rukopisu, než se dostal do Berlína, nejsme na pochybách. Dva lístky vlepené před zadní desku a jeden přilepený na ní svědčí, že to byl František Kašpar Brožovský z Pravoslav.1) Rukopis nebyl jedinou ozdobou knihovny horlivého vlastence, jenž na sbírání starých písemných památek vynaložil mnoho času i peněz. Ani jednoho ani druhého neměl nazbyt a ne- zřídka zájem a dobrá vůle nahrazovaly nedostatek. Brožovský, na- rozený r. 1765 ve Slaném, byl soudním úředníkem a po působení na několika místech v Čechách i v Haliči zakotvil r. 1806 v Praze; od r. 1808 až do smrti sloužil u apelačního soudu a za svou svě- domitost byl už r. 1811 povýšen do šlechtického stavu a zvolil si přídomek z Pravoslav. Už za studií měl přátelské styky s před- ními českými učenci, Pelclem, Cornovou, Procházkou, Dobrovským a j., a pěstoval je i po svém návratu do Prahy. Sbírání starých rukopisů a knih bylo jeho vášní; za léta vyrostla jeho knihovna na pěknou a cennou sbírku spisů historických, právnických i ji- ných. Byl v ní i náš rukopis Pulkavy. Po smrti Brožovského byla knihovna rozprodána a rozptýlena a Pulkava se dostal až do Berlína. Byl koupen jako č. 5035 za 60 tolarů, což je patrno ze zápisu na lístku, nalepeném na rubu desky, o němž byla řeč výše. Brožovský se zajímal o Pulkavu a hleděl si opatřiti poučení i o jiných rukopisech. Na zadní desce rukopisu je přilepen lístek, psaný jeho rukou dne 25. března 1817, z něhož vysvítá, že znal Lobkovický rukopis Pulkavy, o němž se zmiňuje Jan Kryštof Jordan v díle „De originibus Slavicis“ (IV. 132) a jenž je nejspíše totožný 1) Data o něm jsou v článku A. Rybičky, Pomůcky životopisné k dějepisu literárnímu č. 4. v ČČM. 1864, str. 95—98.

Strana 102
102 Otakar Odložilík: s rukopisem, který označil jako čís. 19 Emler ve svém úvodu k vy- dání Pulkavy ve „Fontes rerum bohemicarum“ V. str. XVI. S Dob- rovským srovnával svůj rukopis s Ludewigovým vydáním Pulkavy v XI. svazku díla „Reliquiae manuscriptorum omnis aevi“ (r. 1738). Co zjistili, poznamenal Brožovský na jednom z lístků, vlepených před zadní desku. Latinský zápis, doplněný poznámkou o Dobne- rově vydání Pulkavy v III. sv. sbírky „Monumenta historica Boe- miae“, zní takto: Die 13 Februarii 1828 hora solita vespertina ad me invisens noster Dominus Josephus Dobrowsky attulit ex Bibliotheca Lobko- witziana mutuo sumptum tomum XIum Reliquiarum historicarum Petri de Ludewig et conferendo ibi obveniens Chronicon Bohe- micum Ottonis (sub nomine translatoris Przibikonis Pulkawae de Tradenin passim notum) cum hocce meo manuscripto sequentes discrepantias deteximus: Inscriptiones anteriorum capitum et verba initialia paulis- per differunt. Cap. V. dicitur in manuscripto meo Przimisl princeps, magnus vates, in impresso verbum vates deest. Cap. XXIII., XXIV. et XXV. ex integro differunt in contextu — impressum exemplar de Strachikwas nullam facit mentionem. Cap. LXIX. de donatione per imp. Fridericum super castris Flos, privilegium, quod in manuscripto reperitur, deest in im- presso. Contextus itaque 69. capitis in exemplari impresso coincidit in caput 70. manuscripti, et sic porro se habet in sequentibus capitibus, ita quod capita chronici impressi nu- merum unitate minorem praeseferant, illa chronici mei manu- scripti numerum unitate majorem. Impressum exemplar finitur capite CV. (quod in manu- scripto CVI. est) cum abbreviatione appositae feriae. Tum vero ibi subjunctum: L. D. P. K. Explicit Chronicon Bohemicale feria quarta ante S. Elisabeth anno domini MCCCCLXVII. In manuscripto meo autem loco hujus clausulae posita est adhuc inscriptio: Capitulum CVII. Rex Johannes postea post biennium subjugavit sibi et regno Bohemiae Boleslaum, Wen- ceslaum et Ludovicum, duces Lignicenses, prout in littera sequitur. Haec littera autem effective adnexa non est, sed

Strana 103
Berlínský rukopis kroniky Pulkavovy. 103 aliae duae adnotationes chronologicae de adventu Caroli Lu- xemburgum et morte Elisabethae subjunctae sunt. Adhaeret denique manuscripto meo exemplari folium, in quo scriptae sunt lectiones Breviarii festo SS. Cyrilli et Methudii. Fr. C. Brožowsky de Prawoslaw mp. Aliud est exemplar Pulkawae, quod clariss. Dobner in suis Monumentis edidit, quodque illius usui senator Pilsnensis Stehlik de Czenkow suppeditavit; hoc licet Brandeburgicis auctum sit, nonnullis tamen egregiis datis historicis caret, uti in Capitulo LXXII. descriptione cladis, quam Tartaris prope Olomucium capi- taneus civitatis nobilis de Sternberg intulit. Víme-li tedy, že náš rukopis byl původně v knihovně Bro- žovského a že Dobrovský byl při srovnávání s vydáním Ludewi- govým, snadno si domyslíme, kdo je původcem mínění, že obsahuje kroniku notáře Oty, jež je uvedeno i v rukopisném katalogu pruské státní knihovny a jež snadno svádí na scestí. Zjištěním, že jde o Pulkavu a nikoliv o pohřešovanou kroniku Otovu, ztrácí rukopis mnoho na ceně a zajímavosti a řadí se prostě k jiným rukopisům Pulkavy, jichž bylo použito při posledním vydání, jako doplněk. V záznamu o srovnávání s Ludewigovým vydáním uvádí Brožovský jenom nápadnější rozdíly. Z poznámek, které vepsal tu a tam tuž- kou na okraj (na př. na fol. 60—61, 64—65) je viděti, že místy srovnával slovo za slovem. Učinili jsme totéž zkusmo na několika místech a přesvědčili se, že rukopis je nejbližší rukopisům první recense Pulkavy. Kromě drobných shod v prvních kapitolách, kterých tu ne- uvádíme, svědčí o tom i to, že jako ony zaznamenává na fol. 16b-17a ,aliud miraculum' sv. Václava a sv. Vojtěcha z r. 1092, které Emler ve svém vydání ve Fontes (str. 22) neotiskuje, nýbrž jenom připomíná v poznámce 17. Co je potom ve Fontes na str. 22—23 až po slovo ,principatum“, v našem rukopise chybí a za poslední větou vypravování o zázraku následuje jako v rukopisech první recense,Capitulum XX. De morte sevi Boleslai et successione filii sui pii Boleslai ac sublimacione ecclesie Pragensis ac monasterii sanctimonialium sancti Georgii in castro Pragensi'. Srovnáváme-li

Strana 104
104 dále text kapitoly, vidíme, že jako v rukop. 4, 5, 6 je i tu za slovem ,interfector' vloženo ,postquam urbem Boleslaviensem muro val- lasset. Za jménem druhého syna, jež je tu psáno ,Sraquas', násle- duje jako ve 4, 5 ,suum Boemie ducatum crudeliter et vitam amisit. Cui successit idem filius suus Boleslaus Pius. Hic Boleslaus, vir christianissimus atd. Jako 4, 5, 6 má i náš rukop. ,et bonorum ope- rum“. Jdeme-li ve srovnávání dále na str. 24, vidíme u pozn. 12, že náš rukop. má jako 4, 5, 6 ,a quo obtinuit. V jednotlivostech blíží se tu 4, tu 5, tu 6 rukopisu, takže nelze říci, že by byl s některým z nich totožný. Na str. 25 nejnápadnější věcí je nadpis 22. kapi- toly (viz pozn. 1). Tu se shoduje náš rukop. s čís. 4 a 5, poněvadž za ,episcopi' má ještě ,et eiusdem regimine“. K pozn. 6 dodávám, že jako č. 5 má i náš rukop.,archiepiscopo', za to však má ,taliter, o němž praví pozn. 7, že chybí právě v rukop. 5. Co jde za tím, ukazuje, že nelze náš rukopis zařaditi do sku- piny první recense bez výhrad. Bylo tu sice,consecrans jako v 4, 5, 6, avšak bylo opraveno na ,consecratus', jak je tomu v 2. re- censi. Ve shodě s ní a na rozdíl od čís. 4, 5, 6 zní další text:,Pragam ad ducem suum Boleslaum Pium revertitur et inthronizatus ad ecclesiam sancti Viti Pragensem cathedram (v tomto slově se zase vrací podoba s 4, 5, 6) presulatum suum rexit utiliter et non post multa tempora feliciter vitam finivit. Mortuus est anno Domini DCCCCLXIX IIII Nonas Januarii et in ecclesia sua Pragensi se- pultus'. Jeví-li se už tu najednou odklon od první k druhé recensi, v další části kroniky je věc ještě nápadnější. Za slovem ,sepultus následuje v rukopisech první recense kapitola dvacátá třetí ,De ortu et vita sancti Adalberti, Pragensis episcopi', za ní kap. XXIV. a XXV. o životě a smrti sv. Vojtěcha a konečně kap. XXVI. o smrti Boleslava II. a jeho nástupcích, jak je to vše vytištěno ve Fontes na str. 26 až 29 v poznámce. V našem rukopise je sice za ,se- pultus také nadpis dvacáté třetí kapitoly: Capitulum XXIII. De secundo episcopo Pragensi, sancto Adalberto', avšak text je týž jako v druhé recensi a tudíž i jako ve Fontes na str. 26 a n. a za- číná slovy Defuncto itaque“ atd. a jde potom až na str. 30 ve Fontes na konec prvního odstavce v druhém sloupci ke slovům ,ad ex- Otakar Odložilík:

Strana 105
Berlínský rukopis kroniky Pulkavovy. 105 teras naciones'. Odchylek od znění ve Fontes není mnoho a nejsou příliš významné. Potom však přichází změna a za slovo ,naciones“ se ihned přiřazuje třetí odstavec ve druhém sloupci slovy „Unga- riam veniens' atd.; konec odstavce pak zni: ,iubente Domino vitam finivit et mortuus est anno Domini DCCCCXCVI, nono Kalendas Maii (fol. 20b). Vynechaný druhý odstavec druhého sloupce na str. 30 ve Fontes tvoří v berlínském rukopise,Capitulum XXIIII. De morte pre- fati Straquas, fratris dicti pii Boleslaii, ducis Boemie’. Je tu však několik změn. Za ,episcopum (na ř. 3) následuje v rukopise ,ut prius sibi dixerat, exulare vidisset atd., na ř. 16 ,immaniter jest vypuštěno a věta potom jde dále takto: ,quousque crudeliter vitam finivit sicque episcopatum...; za ,non potuit na konci odstavce následuje ,sicque eius voluntatis temeraria intercepta‘ atd. Další kapitola je nadepsána v rukopise (fol. 21a): ,Capitulum XXV. De tercio episcopo Pragensi nomine Deodato'. Je v ní celkem to, co je ve Fontes na str. 31. v druhém sloupci v druhém odstavci. Kapitola začíná: ,Postquam sepenominatus dux Boemie Pius Bo- leslaus atd. I tu je několik odchylek, které uvádíme. Za ,vidisset na 7. řádce druhého odstavce následuje v rukopise ihned ,tam- quam zelator' atd., slova,alias—Saxonem' na ř. 6—7 sh. na str. 32 ve Fontes jsou v rukopise vypuštěna. Konec kapitoly zní: Qui Deodatus tercius Pragensis episcopus consecratus est anno Domini DCCCCXCVIII Nonas Iulii. Další kapitola má nadpis: Capitulum XXVI. De morte pii Boleslai, ducis Boemie et eius successoribus.“ Jak už je z toho patrno, přibližuje se tu náš rukopis najednou rukopisům první recense a opouští druhou recensi. Co následuje za nadpisem, je totožné s obsahem XXVI. kap., jak je otištěn ve Fontes petitem na str. 29 z první recense. Náš rukopis se tu blíží čís. 4 a 6 a končí u slov ,Idibus Februarii (na 26 řádce petitu shora). Co je v rukopisech první recense dále až na konec kapitoly, v našem rukopise chybí. Následuje tu, Capitulum XXVII. De vita et regimine tercii Boleslai, ducis Boemie a text jako je ve Fontes na str. 32 v druhém odstavci druhého sloupce: ,Boleslaus tercius, Pii Boleslai, ducis Boemie filius, post obitum“ atd. Rukopisů 4, 5, 6 první recense

Strana 106
106 Otakar Odložilík: se sice nedrží tak důsledně, jako předtím, ba tu a tam, kde se s nimi druhá recense, otištěná ve Fontes rozchází, shoduje se s ní. Tak na př. nemá znění, jaké je uvedeno v pozn. 8 na str. 32, nýbrž shoduje se s hořejším textem; má ,fuit“ u pozn. 11) na str. 33, jež vypadlo v 4, 6. Celkem však zase převládá příbuznost s první recensí, zjištěná i jinde. Je tedy patrno, že opisovač kodexu znal obě recense a že se při vypravování o svatém Vojtěchovi odklonil od prvé a přidal na chvíli k druhé z příčin, které nejsou jasné. Potom však pokra- čoval zase podle první recense. I tam, kde se potom rozcházeji obě recense tak, že bylo nutno tisknouti je ve dvou sloupcích (ve Fontes na str. 91 a násl.) shoduje se náš rukopis s první re- censí tištěnou ve sloupci B a dělenou na kapitoly LXV. a další. Brožovský z Pravoslavu, v jehož majetku rukopis byl a jenž jej s Dobrovským srovnával s Ludewigovým vydáním Pulkavy v XI. svazku Reliquiae manuscriptorum etc., uvádí sice v záznamu, otiš- těném níže, že v rukopise je zapsána listina císaře Bedřicha II. o hradě Flos, jíž není v Ludewigově vydání, učiněném podle ruko- pisu první recense, avšak to se týká jenom tisku. V jiných ruko- pisech i první i druhé recense listina byla, jak je patrno z Emle- rova vydání ve Fontes na str. 125. Dlužno si povšimnouti ještě konce rukopisu. Z poznámky 3) na str. 207 ve Fontes je viděti, že rukopisy 4, 5, 6 první recence končily rokem 1329. Rkp. 6 měl ještě přípisek, svědčící že byl dopsán r. 1467; ten je otištěn i u Ludewiga na str. 383. Podle Dobnera měl t. zv. Stehlíkův rukopis ještě nadpis CVII. kapitoly. Ten je i v našem rukopise na folio 124a a zní: „Rex Johannes postea post biennium subiugavit sibi et regno Boemie Boleslaum, Wenczeslaum et Ludovicum, duces Legnicenses, prout in littera subsequitur“. Na foliu 124b není však tohoto listu, nýbrž jsou tam dvě zprávy k r. 1330, otištěné ve Fontes na str. 207 v prvním odstavci. Rukopis pak končí slovy: „... et sepulta circa patrem in monasterio Aule Regie“. Je opět viděti, že kdo opisoval, měl po ruce druhou recensi a z ní doplnil zprávy, jichž v první nebylo, nedbaje toho, že se neshodují s nadpisem kapitoly, který ukazuje, že jejím obsahem mělo býti něco docela jiného, a nikoliv dvě

Strana 107
Berlínský rukopis kroniky Pulkavovy. 107 zprávy z r. 1330 důležité pro životopis Karlův, první o jeho povo- lání z Paříže do Lucemburku a druhá o smrti Elišky Přemyslovny. Buď současník nebo někdo, kdo žil o málo později, začal vpi- sovati mezi řádky česká slova, avšak brzy toho zanechal a nedo- spěl dále než ke druhé kapitole. Uvádíme tyto glosy: in agro = na poli; post diluvium = [pol potopie, arcum = duhu; in altitudinem = na wysost; construere niterentur = dielati se snažili; confusio = pohanienie; idiomatis = rzeczi. Berlínský rukopis nedává odpovědi na otázku, jaká byla kro- nika notáře Oty a co bylo jejím obsahem, Zápis v katalogu, opí- rající se o neprokázané mínění Dobrovského, bude třeba opraviti, aby nesváděl badatele na scestí a udával obsah rukopisu přesně a jasně. Co však bylo zjištěno o poměru rukopisu k první i druhé recensi latinského Pulkavy, ukazuje, že máme před sebou ojedi- nělý pokus o sloučení obou zpracování, alespoň na několika mís- tech. Jinak nehledíme-li k nim, můžeme bez rozpaků zařaditi ruko- pis do první skupiny, a to k rukopisům, které Emler v úvodu ke svému vydání označil číslicemi 4, 5 a 6. Bude-li ho užito při no- vém vydání, přibudou z něho nejenom nové varianty, nýbrž na několika místech přinese, tuším, i lepší znění textu.

Strana 108
ČASOPIS ARCHIVNÍ ŠKOLY REDIGUJI GUSTAV FRIEDRICH, JAN BEDŘICH NOVÁK A VÁCLAV VOJTÍŠEK ROČNÍK IX.a X. V PRAZE 1933 NÁKLADEM STÁTNÍ ARCHIVNÍ ŠKOLY PRAHA IV. BELCREDIHO TR.