z 39 stránek
Titel - Summa Cancellarie
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
Titel – ČAŠ
49
- s. 18: ...to, že v oněch jest za vydavatele jednotlivých kusů označen Karel IV., kdežto u nás Václav. U jiných kusů našeho rukopisu pozorujeme...
- s. 20: ...formulářů pozorovati. Není zachován v uve- dených formulářových sbírkách kanceláře Karla IV. a nedržel se ho ani sestavovatel naší sbírky. Jen na...
- s. 34: ...tom ovšem dlužno míti na zřeteli, že jako v kanceláři Karla IV., tak i za Václava IV. diktátoři listin čer- pali značnou...
- s. 34: ...J. Nováček v článku Prameny zakládací listiny university Pražské, vydané Karlem IV. dne 7. dubna 1348 v Časopise Českého Musea ročn. 1890,...
Název:
Summa Cancellariae regis Bohemie. Cancellaria regis Wenceslai IV. (Časopis archivní školy 4)
Autor:
Hadač, Václav
Rok vydání:
1926
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
x
Počet stran celkem:
39
Obsah:
- 11: Titel - Summa Cancellarie
- 49: Titel – ČAŠ
upravit
Strana 11
Summa cancellariae regis Bohemiae. (Cancellaria regis Wenceslai IV). Kritický rozbor a srovnání rukopisů. Mezi četnými poměrně sbírkami formulářů sestavených z la- tinských písemností kanceláře krále Václava IV.1) obšírností i cenou 1) Výčet jich podává Ferd. Tadra v knize Kanceláře a písaři v ze- mích českých str. 74—75. K tomu sluší poznamenati, že rukopis bývalého c. a k. domácího, dvorního a státního archivu ve Vídni č. 183, označený na vrchní desce názvem Epistolae cancellariae Bohemicae sub Wenceslao rege a citovaný odtud buď jako Codex epistolaris regis Wenceslai (Carl A. Höfler, Magister Johannes Huss und der Abzug der deutschen Profes- soren und Studenten aus Prag str. 121), nebo jako Cancellaria Wenceslai regis (Heinrich Friedjung, Kaiser Karl IV. und sein Antheil am geistigen Leben seiner Zeit str. 111 pozn. 1 a příl. č. III., V. a VII.), obsahuje pouze jediný formulář listu Václavova z r. 1373 odbojným kardinálům s napo- menutím, aby se vrátili v poslušenství papeže Urbana VI., a pak několik málo formulářů listů králi Václavovi adresovaných. Odtud, že celou první polovinu rukopisu vyplňují listy pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna, bývá označován též názvem Codex epistolaris Johannis II. de Jenzenstein archiepiscopi Pragensis (C. v. Böhm, Die Handschriften des k. u. k. Haus- Hof- und Staatsarchivs in Wien str. 74, J. Loserth, Der Codex epistolaris des Erzbischofs von Prag Johann von Jenzenstein v Archiv für öster- reichische Geschichte, sv. 55 st. 265 a násl.). Leč ani toto označení není dosti případné, neboť je zde kromě toho značné množství jiných listů a zpráv, tak zejména o marce braniborské a pod. Kodex jest psán trojí rukou koncem XIV. stol. a obsah jeho sahá časově do roku 1388. — Kromě rukopisů vyjmenovaných Tadrou vyskytují se ojedinělé formuláře listin a listů Václavových též v jiných formulářových sbírkách, na př. v ruko- pisech universitní knihovny pražské sign. I. G. 12. (Jos. Truhlář, Cata- logus codicum manu scriptorum latinorum ...č. 288), XIV. G. 4. (Ferd. Tadra, Jan ze Středy, kancléř císaře Karla IV., v Časopisu Českého Musea ročn. LX. str. 291, Tadra, Summa cancellariae (Cancellaria Caroli IV.) v Historickém Archivu České Akademie tř. I. č. 6 úvod str. X, Truhlář 1. c. č. 2612), dále v rukopise kapituly Pražské I. XXVI (Fr. M. Pelzel, Kaiser Karl IV., König in Böhmen. předmluva č. 9, Friedrich Schulte, Die canonistischen Handschriften der Bibliotheken .... in Prag č. CC, Tadra v cit. článku v Časop. Česk. Musea str. 289, Jean Lulvès, Die Summa
Summa cancellariae regis Bohemiae. (Cancellaria regis Wenceslai IV). Kritický rozbor a srovnání rukopisů. Mezi četnými poměrně sbírkami formulářů sestavených z la- tinských písemností kanceláře krále Václava IV.1) obšírností i cenou 1) Výčet jich podává Ferd. Tadra v knize Kanceláře a písaři v ze- mích českých str. 74—75. K tomu sluší poznamenati, že rukopis bývalého c. a k. domácího, dvorního a státního archivu ve Vídni č. 183, označený na vrchní desce názvem Epistolae cancellariae Bohemicae sub Wenceslao rege a citovaný odtud buď jako Codex epistolaris regis Wenceslai (Carl A. Höfler, Magister Johannes Huss und der Abzug der deutschen Profes- soren und Studenten aus Prag str. 121), nebo jako Cancellaria Wenceslai regis (Heinrich Friedjung, Kaiser Karl IV. und sein Antheil am geistigen Leben seiner Zeit str. 111 pozn. 1 a příl. č. III., V. a VII.), obsahuje pouze jediný formulář listu Václavova z r. 1373 odbojným kardinálům s napo- menutím, aby se vrátili v poslušenství papeže Urbana VI., a pak několik málo formulářů listů králi Václavovi adresovaných. Odtud, že celou první polovinu rukopisu vyplňují listy pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna, bývá označován též názvem Codex epistolaris Johannis II. de Jenzenstein archiepiscopi Pragensis (C. v. Böhm, Die Handschriften des k. u. k. Haus- Hof- und Staatsarchivs in Wien str. 74, J. Loserth, Der Codex epistolaris des Erzbischofs von Prag Johann von Jenzenstein v Archiv für öster- reichische Geschichte, sv. 55 st. 265 a násl.). Leč ani toto označení není dosti případné, neboť je zde kromě toho značné množství jiných listů a zpráv, tak zejména o marce braniborské a pod. Kodex jest psán trojí rukou koncem XIV. stol. a obsah jeho sahá časově do roku 1388. — Kromě rukopisů vyjmenovaných Tadrou vyskytují se ojedinělé formuláře listin a listů Václavových též v jiných formulářových sbírkách, na př. v ruko- pisech universitní knihovny pražské sign. I. G. 12. (Jos. Truhlář, Cata- logus codicum manu scriptorum latinorum ...č. 288), XIV. G. 4. (Ferd. Tadra, Jan ze Středy, kancléř císaře Karla IV., v Časopisu Českého Musea ročn. LX. str. 291, Tadra, Summa cancellariae (Cancellaria Caroli IV.) v Historickém Archivu České Akademie tř. I. č. 6 úvod str. X, Truhlář 1. c. č. 2612), dále v rukopise kapituly Pražské I. XXVI (Fr. M. Pelzel, Kaiser Karl IV., König in Böhmen. předmluva č. 9, Friedrich Schulte, Die canonistischen Handschriften der Bibliotheken .... in Prag č. CC, Tadra v cit. článku v Časop. Česk. Musea str. 289, Jean Lulvès, Die Summa
Strana 12
12 V. Hadač. historickou vyniká sbírka, jež se označuje názvem Summa cancel- lariae regis Bohemiae nebo krátce Cancellaria regis Wenceslai a zachována jest, pokud víme, ve dvou rukopisech: přesněji a úpl- něji ve Schwarzenberském archivu v Třeboni o signatuře C Nro 3, ve zlomku pak v knihovně metropolitní kapituly Pražské v ruko- pise K 37. Sbírka tato není v literatuře neznáma. Z rukopisu kapitulního, jenž byl původně uložen v pražské knihovně Klementinské (uni- versitní) a teprve v první polovině minulého století se dostal na své nynější místo, čerpal velmi vydatně Frant. Martin Pelzel pro své dílo Lebensgeschichte des röm. und böhm. Königs Wenceslaus, kdež zejména v připojeném diplomatáři otiskl celou řadu formu- lářů v plném znění. Na shodu rukopisu kapitulního s třeboňským upozornii poprvé Frant. Palacký ve svém pojednání Ueber Formel- bücher, zunächst in Bezug auf böhmische Geschichte, II. Lieferung str. 9 a násl., otisknuv zároveň z třeboňského kodexu důležitější formuláře v přílohách. Další zmínky o obou sbírkách nacházíme pak ve Weizsäckerových Deutsche Reichstagsakten v dílech II. — V. passim, u Ludv. Rockingera, Ueber Formelbücher vom 13. bis zum 16. Jahrhundert als rechtsgeschichtl. Quellen str. 175 a násl., dále u Friedricha Schulte, Die canonistischen Handschriften der Biblio- theken .... in Prag č. CCLXVII, v knize Emila Otta, Beiträge zur- Receptionsgeschichte des römisch-canonischen Processes in den böhmischen Ländern str. 105, v pracích Theodora Lindnera, Ge- schichte des deutschen Reiches unter König Wenzel sv. II. str. 167 pozn. 1 a Das Urkundenwesen Karls IV. und seiner Nachfolger str. cancellariae des Johann von Neumarkt str. 23, Tadra, Summa cancella- riae v uvodu str. VIII. a násl.), pak v Žatecké sbírce formulářů (W. Katze- rowsky, Ein Formelbuch aus dem XIV. Jahrhunderte v Mittheilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen ročn. XXIX. str. 1 a násl.), v rukopise městské knihovny ve Vratislavi č. 379 sign. S. IV. 2a. 26 (L. Schlesinger, Zwei Formelbücher des XIV. Jahrhunderts aus Böhmen v Mittheilungen des Vereines für Gesch. d. Deutsch. in Böhm. ročn. XXVII. str. 1 a násl.), konečně v rukopisu státního archivu v Kob- lenci G. 27 (Böhmer-Huber. Die Regesten des Kaiserreichs unter Kaiser Karl IV. v předmluvě str. LVIII., Tadra, Kanceláře a písaři str. 73 č. 12, Tadra, Summa cancellariae úvod str. XVIII., Lulvès 1. c. str. 28).
12 V. Hadač. historickou vyniká sbírka, jež se označuje názvem Summa cancel- lariae regis Bohemiae nebo krátce Cancellaria regis Wenceslai a zachována jest, pokud víme, ve dvou rukopisech: přesněji a úpl- něji ve Schwarzenberském archivu v Třeboni o signatuře C Nro 3, ve zlomku pak v knihovně metropolitní kapituly Pražské v ruko- pise K 37. Sbírka tato není v literatuře neznáma. Z rukopisu kapitulního, jenž byl původně uložen v pražské knihovně Klementinské (uni- versitní) a teprve v první polovině minulého století se dostal na své nynější místo, čerpal velmi vydatně Frant. Martin Pelzel pro své dílo Lebensgeschichte des röm. und böhm. Königs Wenceslaus, kdež zejména v připojeném diplomatáři otiskl celou řadu formu- lářů v plném znění. Na shodu rukopisu kapitulního s třeboňským upozornii poprvé Frant. Palacký ve svém pojednání Ueber Formel- bücher, zunächst in Bezug auf böhmische Geschichte, II. Lieferung str. 9 a násl., otisknuv zároveň z třeboňského kodexu důležitější formuláře v přílohách. Další zmínky o obou sbírkách nacházíme pak ve Weizsäckerových Deutsche Reichstagsakten v dílech II. — V. passim, u Ludv. Rockingera, Ueber Formelbücher vom 13. bis zum 16. Jahrhundert als rechtsgeschichtl. Quellen str. 175 a násl., dále u Friedricha Schulte, Die canonistischen Handschriften der Biblio- theken .... in Prag č. CCLXVII, v knize Emila Otta, Beiträge zur- Receptionsgeschichte des römisch-canonischen Processes in den böhmischen Ländern str. 105, v pracích Theodora Lindnera, Ge- schichte des deutschen Reiches unter König Wenzel sv. II. str. 167 pozn. 1 a Das Urkundenwesen Karls IV. und seiner Nachfolger str. cancellariae des Johann von Neumarkt str. 23, Tadra, Summa cancella- riae v uvodu str. VIII. a násl.), pak v Žatecké sbírce formulářů (W. Katze- rowsky, Ein Formelbuch aus dem XIV. Jahrhunderte v Mittheilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen ročn. XXIX. str. 1 a násl.), v rukopise městské knihovny ve Vratislavi č. 379 sign. S. IV. 2a. 26 (L. Schlesinger, Zwei Formelbücher des XIV. Jahrhunderts aus Böhmen v Mittheilungen des Vereines für Gesch. d. Deutsch. in Böhm. ročn. XXVII. str. 1 a násl.), konečně v rukopisu státního archivu v Kob- lenci G. 27 (Böhmer-Huber. Die Regesten des Kaiserreichs unter Kaiser Karl IV. v předmluvě str. LVIII., Tadra, Kanceláře a písaři str. 73 č. 12, Tadra, Summa cancellariae úvod str. XVIII., Lulvès 1. c. str. 28).
Strana 13
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 13 169 a násl., v Bresslauově příručce Handbuch der Urkundenlehre für Deutschland und Italien 1. vyd. I. sv. str. 645 pozn. 1 a posléze v Tadrových Kancelářích a písařích v zemích českých str. 74. Než ve všech těchto pracích nacházíme pouze zmínky nebo výňatky, aniž kde sbírka oceněna nebo vyčerpána jakožto celek. Proto kritický rozbor její zajisté není nemístný, tím spíše, že jde vskutku o historický pramen značné důležitosti. Rukopis třeboňský jest papírový kodex formátu 21x15 cm, vázaný v XV. století do desek ze silného pergamenu na vnější straně uhlazeného a značně zažloutlého, na vnitřní pak drsného, barvy špinavě bílé. Na spodní desce, která přesahuje o 10 cm šířku listů, rukopisu a přehýbá se na desku horní, jsou dosud patrny zbytky šňůrek, pomocí nichž se kodex zapínal do dvou olověných knoflíčků upevněných v koženém hřbetu. Na vrchní desce vně na- hoře jest rukou první polovice XV. století napsáno Summa cancel- larie regis Bohemie, při čemž, jak se zdá, poslední slovo bylo do- dáno o něco později. Pod tím je pozdní rukou (asi z XVIII. stol.) připsáno Nro 32 a táž číslice tužkou psána spatřuje se též na hřbetě. Na vnějších stranách obou desek lze přečísti úryvky la- tinských formulí listinných, zřejmě to zkoušky písma ruky XV. století. Rukopis obsahuje dle nového číslování 159 listů a sestává ze dvou částí již na první pohled od sebe odlišných. Část první sahající od začátku až do listu 52' incl. čítá 4 složky, z nichž třetí jest šestnáctilistová, ostatní dvanáctilistové. Chybným složením listů při vazbě byl pořádek v textu porušen, takže dlužno nyní po- kračování listu 24 hledati na listu 31 a z listu 52 pak se vrátiti na list 25. Papír nese vodotisk představující volskou hlavu bez chřípí, s očima, ušima vodorovně odstávajícíma a rohy s konci ven zahnutými, z temene pak trčí vzhůru tyč s Ondřejským křížem na konci; hlavní osy vodního znamení mají rozměry 95x42 mm. Písmo této části rukopisu je v celku větší než v části druhé a vy- kazuje trojí ruku. Část od začátku až na konec listu 24, pak do- datek na listech 31 a 32 psal jeden písař (A), jehož písmo má úhledný, okrouhlý tvar. Listy 25—30, pak 32'—33' a 41—52' jsou psány jinou rukou (B) písmem prodlouženějším a špičatějším. Ko-
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 13 169 a násl., v Bresslauově příručce Handbuch der Urkundenlehre für Deutschland und Italien 1. vyd. I. sv. str. 645 pozn. 1 a posléze v Tadrových Kancelářích a písařích v zemích českých str. 74. Než ve všech těchto pracích nacházíme pouze zmínky nebo výňatky, aniž kde sbírka oceněna nebo vyčerpána jakožto celek. Proto kritický rozbor její zajisté není nemístný, tím spíše, že jde vskutku o historický pramen značné důležitosti. Rukopis třeboňský jest papírový kodex formátu 21x15 cm, vázaný v XV. století do desek ze silného pergamenu na vnější straně uhlazeného a značně zažloutlého, na vnitřní pak drsného, barvy špinavě bílé. Na spodní desce, která přesahuje o 10 cm šířku listů, rukopisu a přehýbá se na desku horní, jsou dosud patrny zbytky šňůrek, pomocí nichž se kodex zapínal do dvou olověných knoflíčků upevněných v koženém hřbetu. Na vrchní desce vně na- hoře jest rukou první polovice XV. století napsáno Summa cancel- larie regis Bohemie, při čemž, jak se zdá, poslední slovo bylo do- dáno o něco později. Pod tím je pozdní rukou (asi z XVIII. stol.) připsáno Nro 32 a táž číslice tužkou psána spatřuje se též na hřbetě. Na vnějších stranách obou desek lze přečísti úryvky la- tinských formulí listinných, zřejmě to zkoušky písma ruky XV. století. Rukopis obsahuje dle nového číslování 159 listů a sestává ze dvou částí již na první pohled od sebe odlišných. Část první sahající od začátku až do listu 52' incl. čítá 4 složky, z nichž třetí jest šestnáctilistová, ostatní dvanáctilistové. Chybným složením listů při vazbě byl pořádek v textu porušen, takže dlužno nyní po- kračování listu 24 hledati na listu 31 a z listu 52 pak se vrátiti na list 25. Papír nese vodotisk představující volskou hlavu bez chřípí, s očima, ušima vodorovně odstávajícíma a rohy s konci ven zahnutými, z temene pak trčí vzhůru tyč s Ondřejským křížem na konci; hlavní osy vodního znamení mají rozměry 95x42 mm. Písmo této části rukopisu je v celku větší než v části druhé a vy- kazuje trojí ruku. Část od začátku až na konec listu 24, pak do- datek na listech 31 a 32 psal jeden písař (A), jehož písmo má úhledný, okrouhlý tvar. Listy 25—30, pak 32'—33' a 41—52' jsou psány jinou rukou (B) písmem prodlouženějším a špičatějším. Ko-
Strana 14
14 V. Hadač. nečně lze na listech 33'—39' rozeznati třetího písaře (C) s písmem drobným, volného, okrouhlého tahu. Všechna písma pocházejí z první čtvrtiny XV. stol. Nadpisy (regesty) a iniciálky jsou v části psány písařem A a na první stránce listu 25 obtahovány miniem. Text je psán in continuo a ohraničen na všech čtyřech okrajích inkoustovými liniemi. Na listu 30 napsáno pouze 5 řádek, ostatek listu je prázdný; podobně nepopsána zůstala dolní polovice první stránky listu 32, dolní polovice listu 39' a celý list 40. Druhá část rukopisu skládá se z 9 složek dvanáctilistových, v 8. složce však byl před nynějším očíslováním listů jeden prázdný list vyříznut. Jednotlivé složky jsou na první stránce v horním rohu označeny postupně miniem psanými slovy primus, secundus atd. až nonus. Za vodní znamení má papír této části rozloženou peruť. Vlastní text formulářů psán jest veskrze jednou rukou (D) drobným, špičatým písmem, jež ke konci se stává zběžnějším a nestejnoměrným. Po napsání textu doplněny do vynechaných mezer nadpisy a to jednak černým inkoustem rukou, již jsme označili jako D, jednak miniem další rukou (E). Nadpisy jsou na- mnoze nepřesné, obsahu formulářů nevyčerpávající, značná část formulářů pak zůstala vůbec bez nadpisů. Velká písmena a nápisy jsou podobně jako v prvé části rukopisu červeně obtahovány. Kromě rukou až dosud zmíněných psáno je na první stránce listu 93 novou rukou (F) 10 veršů známé, ve formě elegického disticha složené ody Petrarkovy ku chvále ltalie, začínající slovy: Salve, cara deo tellus, sanctissima, salve. Na druhé stránce téhož listu pak opět jiná ruka (G) zapsala několik všeobecných sentencí ozna- čených v záhlaví jako Exordia ad diversas materias. Od této ruky pochází také čtyřverší na vnitřní straně vrchní desky rukopisu, obsahující středověkou právní reguli o t. zv. iuramentum calumnie1) a pak marginální poznámka na fol. 37. Listy 92', 93, 142 a 158 1) Nota versus, in quibus continetur juramentum calumpnie. Istud iuretur, quod lis sibi iusta videtur, et si queretur, verum non inficietur, nil promittetur nec falsa probacio detur, ut lis tardetur, dilacio nulla petetur. K výkladu srovnej na př. Quellen und Erörterungen zur bayerischen und deutschen Geschichte IX. Bd. II. Abth. str. 664 a 1023—24.
14 V. Hadač. nečně lze na listech 33'—39' rozeznati třetího písaře (C) s písmem drobným, volného, okrouhlého tahu. Všechna písma pocházejí z první čtvrtiny XV. stol. Nadpisy (regesty) a iniciálky jsou v části psány písařem A a na první stránce listu 25 obtahovány miniem. Text je psán in continuo a ohraničen na všech čtyřech okrajích inkoustovými liniemi. Na listu 30 napsáno pouze 5 řádek, ostatek listu je prázdný; podobně nepopsána zůstala dolní polovice první stránky listu 32, dolní polovice listu 39' a celý list 40. Druhá část rukopisu skládá se z 9 složek dvanáctilistových, v 8. složce však byl před nynějším očíslováním listů jeden prázdný list vyříznut. Jednotlivé složky jsou na první stránce v horním rohu označeny postupně miniem psanými slovy primus, secundus atd. až nonus. Za vodní znamení má papír této části rozloženou peruť. Vlastní text formulářů psán jest veskrze jednou rukou (D) drobným, špičatým písmem, jež ke konci se stává zběžnějším a nestejnoměrným. Po napsání textu doplněny do vynechaných mezer nadpisy a to jednak černým inkoustem rukou, již jsme označili jako D, jednak miniem další rukou (E). Nadpisy jsou na- mnoze nepřesné, obsahu formulářů nevyčerpávající, značná část formulářů pak zůstala vůbec bez nadpisů. Velká písmena a nápisy jsou podobně jako v prvé části rukopisu červeně obtahovány. Kromě rukou až dosud zmíněných psáno je na první stránce listu 93 novou rukou (F) 10 veršů známé, ve formě elegického disticha složené ody Petrarkovy ku chvále ltalie, začínající slovy: Salve, cara deo tellus, sanctissima, salve. Na druhé stránce téhož listu pak opět jiná ruka (G) zapsala několik všeobecných sentencí ozna- čených v záhlaví jako Exordia ad diversas materias. Od této ruky pochází také čtyřverší na vnitřní straně vrchní desky rukopisu, obsahující středověkou právní reguli o t. zv. iuramentum calumnie1) a pak marginální poznámka na fol. 37. Listy 92', 93, 142 a 158 1) Nota versus, in quibus continetur juramentum calumpnie. Istud iuretur, quod lis sibi iusta videtur, et si queretur, verum non inficietur, nil promittetur nec falsa probacio detur, ut lis tardetur, dilacio nulla petetur. K výkladu srovnej na př. Quellen und Erörterungen zur bayerischen und deutschen Geschichte IX. Bd. II. Abth. str. 664 a 1023—24.
Strana 15
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 15 jsou z části, 94—100', 142'—147, 153'—154 a 158'—159' zcela prázdny. Rukopis třeboňský jest ze známých nám rukopisů Can- cellarie regis Wenceslai nejobšírnější, čítáť celkem 296 formulářů1) Kapitulní rukopis K 37 formátu osmerkového (22x15 cm) jest vázán v dřevěných deskách potažených na vnější straně hnědou kůží a uvnitř polepených papírem, jenž jest na přední desce po- psán notami s latinským textem, na zadní pak latinskými verši s různými poznámkami, obé rukou XV. století. Na hřbetě je po- zdější červený nápis Epistolae MS. a pod tím stopy černým in- koustem psaného označení Cancellaria Wenceslai K XXXVII. Spony i ozdoby na deskách jsou utrhány. Rukopis čítá celkem 154 listy, jež až na poslední tři nepopsané jsou označeny jednak starou pa- ginací provedenou tužkou asi v XVIII. století, jednak moderním číslováním folií. Složky jsou dvanáctilistové a každá jest na po- slední stránce dole označena příslušnou arabskou číslicí; jest jich celkem dvanáct, načež následuje ještě jeden ternion. Na konci třetí složky jsou tři listy vytrženy. U složek čtvrté až deváté vloženo mezi každou po jednom listu pergamenovém, všechny ostatní listy rukopisu jsou papírové s filigránem představujícím zvonec se srd- cem.2) Hlavní součást kodexu tvoří formuláře latinských písem- ností různých osob i obsahu. Od začátku až do fol. 104 incl. psá- na jest postupně pěti písaři kromě několika veršovaných skladeb řada formulářů, z nichž některé jsou datovány ve Florencii v de- vadesátých letech XIV. století. V dolní polovici listu 104 jest ru- kou posledního písaře, jenž píše nepřetržitě od listu 33, opsáno pod titulem Versus per Petrarcham compositi ad laudem Italie 18 veršů již zmíněné ody Petrarkovy, načež fol. 104'—111' opisuje táž ruka báseň nadepsanou Versus in vituperium Sicilie, začínající slovy: Solve cor in lacrymas, infelix insula, solve. Na listu 112 (pag. 223) počíná novou rukou psaný zlomek naší formulářové sbírky, jenž zaujímá celou zbývající část ruko- pisu až do listu 150' včetně. Celý tento zlomek, čítající 76 formu- 1) K usnadnění přehledu očíslovali jsme formuláře v rukopisu po straně tužkou. 2) Podobou i rozměry blíží se tato vodní značka figuře vyobrazené v 2. díle Briquetovy publikace Les filigranes..... pod č. 3976.
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 15 jsou z části, 94—100', 142'—147, 153'—154 a 158'—159' zcela prázdny. Rukopis třeboňský jest ze známých nám rukopisů Can- cellarie regis Wenceslai nejobšírnější, čítáť celkem 296 formulářů1) Kapitulní rukopis K 37 formátu osmerkového (22x15 cm) jest vázán v dřevěných deskách potažených na vnější straně hnědou kůží a uvnitř polepených papírem, jenž jest na přední desce po- psán notami s latinským textem, na zadní pak latinskými verši s různými poznámkami, obé rukou XV. století. Na hřbetě je po- zdější červený nápis Epistolae MS. a pod tím stopy černým in- koustem psaného označení Cancellaria Wenceslai K XXXVII. Spony i ozdoby na deskách jsou utrhány. Rukopis čítá celkem 154 listy, jež až na poslední tři nepopsané jsou označeny jednak starou pa- ginací provedenou tužkou asi v XVIII. století, jednak moderním číslováním folií. Složky jsou dvanáctilistové a každá jest na po- slední stránce dole označena příslušnou arabskou číslicí; jest jich celkem dvanáct, načež následuje ještě jeden ternion. Na konci třetí složky jsou tři listy vytrženy. U složek čtvrté až deváté vloženo mezi každou po jednom listu pergamenovém, všechny ostatní listy rukopisu jsou papírové s filigránem představujícím zvonec se srd- cem.2) Hlavní součást kodexu tvoří formuláře latinských písem- ností různých osob i obsahu. Od začátku až do fol. 104 incl. psá- na jest postupně pěti písaři kromě několika veršovaných skladeb řada formulářů, z nichž některé jsou datovány ve Florencii v de- vadesátých letech XIV. století. V dolní polovici listu 104 jest ru- kou posledního písaře, jenž píše nepřetržitě od listu 33, opsáno pod titulem Versus per Petrarcham compositi ad laudem Italie 18 veršů již zmíněné ody Petrarkovy, načež fol. 104'—111' opisuje táž ruka báseň nadepsanou Versus in vituperium Sicilie, začínající slovy: Solve cor in lacrymas, infelix insula, solve. Na listu 112 (pag. 223) počíná novou rukou psaný zlomek naší formulářové sbírky, jenž zaujímá celou zbývající část ruko- pisu až do listu 150' včetně. Celý tento zlomek, čítající 76 formu- 1) K usnadnění přehledu očíslovali jsme formuláře v rukopisu po straně tužkou. 2) Podobou i rozměry blíží se tato vodní značka figuře vyobrazené v 2. díle Briquetovy publikace Les filigranes..... pod č. 3976.
Strana 16
16 V. Hadač. lářů, shoduje se obsahem s částí nacházející se v třeboňském ru- kopise na listech 53 až 92 (formuláře č. 120—195) a psán jest jedním písařem drobným, narezavělým písmem, nápadně podob- ným písmu právě zmíněné části rukopisu třeboňského. Nadpisy se v kapitulním rukopise až do listu 112 nevyskytují, odtud však stojí až na nepatrné výjimky pravidelně v čele každého kusu a jsou psány současně s textem formulářů. Schema rukopisu jest jednosloupcové, text je na všech krajích ohraničen inkoustovými čarami. Jednotlivé formuláře jsou od listu 112 počítajíc tužkou po straně číslovány. Kromě těchto právě popsaných rukopisů nacházíme několik formulářů naší sbírky též v rukopise pražské kapituly sign. H 3. O kodexu tomto podal zprávu Palacký v citovaném díle Ueber Formelbücher II. Lieferung str. 7 a násl., kdež i obsah jeho otiště- ním celých formulářů nebo výtahů z nich z velké části vyčerpal. Můžeme se tudíž omeziti na několik poznámek týkajících se spe- cielně našeho thematu. Rukopis v lepenkových deskách nově vá- zaný, formátu 21'5x15 cm, čítá dle nové foliace úhrnem 73 papí- rové listy, jež mají též původní číslování arabskými ciframi z XV. století. Jak je patrno z rejstříku na listu 19,1) měl rukopis dříve přes 90 listů; dle staré foliace schází uvnitř listy 13—14, 22—24, 32, 38—43, 71 a pak více než 10 listů na konci. V písmu ruko- pisu lze rozeznati trojí ruku vesměs z XV. stol. pocházející. Prvá píše od začátku až do listu 18 úhledným, velkým písmem s čer- venými iniciálkami řadu formulářů fingovaných listů, jež se ozna- čují v explicitu jako epistole altricatorie et corrective inter spiri- tualem et secularem fratres. Od druhé ruky pochází zmíněný rej- střík celého kodexu, pak na fol. 24'—25 opis listu papeže Jana XXIII. uherskému králi Zikmundovi ze dne 26. května 1415 a fol. 26—26' nedokončený list téhož krále římským kardinálům se stíž- ností do papeže Bonifáce IX., bezpochyby z měsíce srpna 1403.2) Třetím písařem posléze jsou psány zběžným písmem části na li- stech 20—24 a 27—73' obsahující vedle několika apokryfů for- muláře císaře Karla IV. a jeho syna Václava IV. Jednotlivé for- 1) Citujeme zde i dále dle nového číslování. 2) Tištěn Palackým v pojednání Ueber Formelbücher II. str. 78—79 č. 74.
16 V. Hadač. lářů, shoduje se obsahem s částí nacházející se v třeboňském ru- kopise na listech 53 až 92 (formuláře č. 120—195) a psán jest jedním písařem drobným, narezavělým písmem, nápadně podob- ným písmu právě zmíněné části rukopisu třeboňského. Nadpisy se v kapitulním rukopise až do listu 112 nevyskytují, odtud však stojí až na nepatrné výjimky pravidelně v čele každého kusu a jsou psány současně s textem formulářů. Schema rukopisu jest jednosloupcové, text je na všech krajích ohraničen inkoustovými čarami. Jednotlivé formuláře jsou od listu 112 počítajíc tužkou po straně číslovány. Kromě těchto právě popsaných rukopisů nacházíme několik formulářů naší sbírky též v rukopise pražské kapituly sign. H 3. O kodexu tomto podal zprávu Palacký v citovaném díle Ueber Formelbücher II. Lieferung str. 7 a násl., kdež i obsah jeho otiště- ním celých formulářů nebo výtahů z nich z velké části vyčerpal. Můžeme se tudíž omeziti na několik poznámek týkajících se spe- cielně našeho thematu. Rukopis v lepenkových deskách nově vá- zaný, formátu 21'5x15 cm, čítá dle nové foliace úhrnem 73 papí- rové listy, jež mají též původní číslování arabskými ciframi z XV. století. Jak je patrno z rejstříku na listu 19,1) měl rukopis dříve přes 90 listů; dle staré foliace schází uvnitř listy 13—14, 22—24, 32, 38—43, 71 a pak více než 10 listů na konci. V písmu ruko- pisu lze rozeznati trojí ruku vesměs z XV. stol. pocházející. Prvá píše od začátku až do listu 18 úhledným, velkým písmem s čer- venými iniciálkami řadu formulářů fingovaných listů, jež se ozna- čují v explicitu jako epistole altricatorie et corrective inter spiri- tualem et secularem fratres. Od druhé ruky pochází zmíněný rej- střík celého kodexu, pak na fol. 24'—25 opis listu papeže Jana XXIII. uherskému králi Zikmundovi ze dne 26. května 1415 a fol. 26—26' nedokončený list téhož krále římským kardinálům se stíž- ností do papeže Bonifáce IX., bezpochyby z měsíce srpna 1403.2) Třetím písařem posléze jsou psány zběžným písmem části na li- stech 20—24 a 27—73' obsahující vedle několika apokryfů for- muláře císaře Karla IV. a jeho syna Václava IV. Jednotlivé for- 1) Citujeme zde i dále dle nového číslování. 2) Tištěn Palackým v pojednání Ueber Formelbücher II. str. 78—79 č. 74.
Strana 17
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 17 muláře této části rukopisu mají zpravidla v čele krátké regesty, psané dílem současně s textem, dílem vpisované později do prázd- ných mezer. Formuláře Karlovy — počtem přes 20 — pocházejí z největší částí jednak ze známé Summy cancellariae připisované kancléři Janovi ze Středy, jednak ze sbírky zvané Collectarius perpetuarum formarum Johannis de Geylnhusen. V našem ruko- pise se v těchto formulářích jméno Karlovo z pravidla neuvádí. Kusů shodných s třeboňským rukopisem Cancellarie Wenceslai nachází se zde celkem 10 a to na listech 35' (v třeboňském ko- dexu č. 179), 36'—37 (třeboňsk. č. 74), 37 (č. 73), 37' (č. 71), 37'—38 (č. 72), 50 (č. 174), 60—60' (č. 184), 62'—63 (č. 143), 64' (č. 254) a 70' (č. 185). Přistupme nyní k rozboru látky naší formulářové sbírky. Za základ vezmeme při tom rukopis třeboňský jakožto nejobšírnější. První část tohoto rukopisu (až do listu 52 incl.) čítá 119 formulářů, z nichž se však č. 6 opakuje doslovně pod č. 57 a č. 67—69 opět pod č. 117—119, takže zbývá ve skutečnosti 115 formulářů. Z těch 92 (č. 2—7, 13, 14, 16—41, 44—53, 56—63, 65, 67—69, 72, 77—97, 101, 103—119) nesou v čele jméno Václavovo jakožto jméno vy- davatele buď vypsané slovem Wenceslaus nebo zkrácené písme- nem W; 4 kusy (č. 15, 98—100) označeny jsou jako písemnosti císaře Karla IV., 17 kusů (č. 1, 8—12, 42, 43, 54, 55, 64, 66, 71, 73—75, 102) hlásí se rovněž za listy a listiny královské nebo císař- ské, avšak jméno vydavatelovo není v nich výslovně uvedeno; 2 formuláře (č. 70, 76) posléze tvoří listy cizích, soukromých osob, adressované panovníkovi. Až na tyto dva kusy nejsou formuláře datovány a vynechávají zpravidla též vlastní jména v kontextu, nahrazujíce je buď písmenem N nebo ležatou dvojtečkou (..). Někde však přece zůstala aspoň začáteční písmena vlastních jmen nebo jiné konkretní údaje, jež nám dávají tušiti, že podkladem formu- lářů byly tu skutečné písemnosti vyhotovené v královské kance- láři na základě určitých právních jednání. Pro tuto první domněnku najdeme také mezi zachovanými originály listin a listů Václavo- vých několik dokladů. Tak na př. k č. 101, jež se týká králov- ského povolení k svobodnému kšaftování, zachován jest originál vydaný 6. ledna 1382 Petrovi ze Šternberka ve stavovském archivu 2
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 17 muláře této části rukopisu mají zpravidla v čele krátké regesty, psané dílem současně s textem, dílem vpisované později do prázd- ných mezer. Formuláře Karlovy — počtem přes 20 — pocházejí z největší částí jednak ze známé Summy cancellariae připisované kancléři Janovi ze Středy, jednak ze sbírky zvané Collectarius perpetuarum formarum Johannis de Geylnhusen. V našem ruko- pise se v těchto formulářích jméno Karlovo z pravidla neuvádí. Kusů shodných s třeboňským rukopisem Cancellarie Wenceslai nachází se zde celkem 10 a to na listech 35' (v třeboňském ko- dexu č. 179), 36'—37 (třeboňsk. č. 74), 37 (č. 73), 37' (č. 71), 37'—38 (č. 72), 50 (č. 174), 60—60' (č. 184), 62'—63 (č. 143), 64' (č. 254) a 70' (č. 185). Přistupme nyní k rozboru látky naší formulářové sbírky. Za základ vezmeme při tom rukopis třeboňský jakožto nejobšírnější. První část tohoto rukopisu (až do listu 52 incl.) čítá 119 formulářů, z nichž se však č. 6 opakuje doslovně pod č. 57 a č. 67—69 opět pod č. 117—119, takže zbývá ve skutečnosti 115 formulářů. Z těch 92 (č. 2—7, 13, 14, 16—41, 44—53, 56—63, 65, 67—69, 72, 77—97, 101, 103—119) nesou v čele jméno Václavovo jakožto jméno vy- davatele buď vypsané slovem Wenceslaus nebo zkrácené písme- nem W; 4 kusy (č. 15, 98—100) označeny jsou jako písemnosti císaře Karla IV., 17 kusů (č. 1, 8—12, 42, 43, 54, 55, 64, 66, 71, 73—75, 102) hlásí se rovněž za listy a listiny královské nebo císař- ské, avšak jméno vydavatelovo není v nich výslovně uvedeno; 2 formuláře (č. 70, 76) posléze tvoří listy cizích, soukromých osob, adressované panovníkovi. Až na tyto dva kusy nejsou formuláře datovány a vynechávají zpravidla též vlastní jména v kontextu, nahrazujíce je buď písmenem N nebo ležatou dvojtečkou (..). Někde však přece zůstala aspoň začáteční písmena vlastních jmen nebo jiné konkretní údaje, jež nám dávají tušiti, že podkladem formu- lářů byly tu skutečné písemnosti vyhotovené v královské kance- láři na základě určitých právních jednání. Pro tuto první domněnku najdeme také mezi zachovanými originály listin a listů Václavo- vých několik dokladů. Tak na př. k č. 101, jež se týká králov- ského povolení k svobodnému kšaftování, zachován jest originál vydaný 6. ledna 1382 Petrovi ze Šternberka ve stavovském archivu 2
Strana 18
18 V. Hadač. moravském, formulář č. 105 o udělení práva k jmenování po- ručníků a ochránců nad dětmi i zbožím pak odvozen jest nepo- chybně z privilegia Václavova daného dne 9. prosince 1381 Bočkovi z Poděbrad, jež je uloženo v originálu v archivu někdy olešnickém nyní ve Vratislavi. Několik kusů zachovalo se porůznu v kopiářích, authentických opisech a pod. v úplném znění, jiné formuláře po- sléze dají se určiti a datovati na základě zpráv historických zná- mých odjinud. Leč se vším tímto kritickým materiálem z doby vlády Václa- vovy vystačíme k určení pouze menší části formulářů naší Cancel- larie regis Wenceslai. Ale za to vede nás stopa jiným směrem. Nacházíme totiž četné kusy naší sbírky, a to i takové, jež se hlásí za písemnosti Václavovy, již ve formulářových sbírkách císaře Karla IV., ve známé Summa cancellariae čili Cancellaria Caroli IV. a v Collectarius perpetuarum formarum. Tak naše č. 2 je totožno s formulářem označeným v Tadrově vydání Summy cancellariae číslem CXX, podobně č. 7 našeho rukopisu shoduje se s č. CLXXV u Tadry, č. 8 = č. CCLV, č. 9 = č. CCXLVI, č. 10 = č. CCXLVII, č. 11 = č. CCLII, č. 12 = č. CCLII a CCCLII, č. 18 = č. XXIX, č. 25 = č. CLXV č. 34 = č. LXXXII, č. 35 = č. LXXXIII, č. 36 = č. CXIX, č. 50 = č CCXI, č. 54 = č. CLIV, č. 58 = č. CXXXIV, č. 60 = č. CCCXXXV č. 82 = č. CIV, č. 83 = č. CV, č. 84 = č. CVIII, č. 85 = č. CXV, č. 86 = č. CXXXVI, č. 87 = č. CXL, č. 88 = č. CLIX, č. 89 = č. CLXVII a CLXVIII, č. 109 = č. XXVII, č. 110 = č. LXXX, č. 111 = č. XXX, č. 112 = č. XCI, č. 113 = č. XCIII, č. 114 = č. XCIV, č. 115 = č. XCV, č. 116 = č. XCVI. S formuláři obsaženými ve sbírce Collectarius perpetuarum formarum (vydané od Jana Kaisera v Inšpruku 1900) shodují se na př. naše č. 9 s č. 311, č. 17 s č. 116, č. 20 s č. 141, č. 24 s č. 35, č. 28 s č. 129, č. 30 s č. 292, č. 54 s č. 61, č. 90 s č. 50, č. 94 s č. 29 a 30, č. 96 s č. 37, č. 97 s č. 110, č. 99 s č. 112, č. 112 s č. 167, č. 113 s č. 166, č. 115 s č. 117, č. 116 s č. 118. Shoda dotyčných formulářů naší Cancellarie s formuláři obou jmenova- ných sbírek kanceláře Karlovy je zde úplná až na to, že v oněch jest za vydavatele jednotlivých kusů označen Karel IV., kdežto u nás Václav. U jiných kusů našeho rukopisu pozorujeme nápadnou podobnost s formuláři uvedených sbírek Karlových. Tak jmenovitě
18 V. Hadač. moravském, formulář č. 105 o udělení práva k jmenování po- ručníků a ochránců nad dětmi i zbožím pak odvozen jest nepo- chybně z privilegia Václavova daného dne 9. prosince 1381 Bočkovi z Poděbrad, jež je uloženo v originálu v archivu někdy olešnickém nyní ve Vratislavi. Několik kusů zachovalo se porůznu v kopiářích, authentických opisech a pod. v úplném znění, jiné formuláře po- sléze dají se určiti a datovati na základě zpráv historických zná- mých odjinud. Leč se vším tímto kritickým materiálem z doby vlády Václa- vovy vystačíme k určení pouze menší části formulářů naší Cancel- larie regis Wenceslai. Ale za to vede nás stopa jiným směrem. Nacházíme totiž četné kusy naší sbírky, a to i takové, jež se hlásí za písemnosti Václavovy, již ve formulářových sbírkách císaře Karla IV., ve známé Summa cancellariae čili Cancellaria Caroli IV. a v Collectarius perpetuarum formarum. Tak naše č. 2 je totožno s formulářem označeným v Tadrově vydání Summy cancellariae číslem CXX, podobně č. 7 našeho rukopisu shoduje se s č. CLXXV u Tadry, č. 8 = č. CCLV, č. 9 = č. CCXLVI, č. 10 = č. CCXLVII, č. 11 = č. CCLII, č. 12 = č. CCLII a CCCLII, č. 18 = č. XXIX, č. 25 = č. CLXV č. 34 = č. LXXXII, č. 35 = č. LXXXIII, č. 36 = č. CXIX, č. 50 = č CCXI, č. 54 = č. CLIV, č. 58 = č. CXXXIV, č. 60 = č. CCCXXXV č. 82 = č. CIV, č. 83 = č. CV, č. 84 = č. CVIII, č. 85 = č. CXV, č. 86 = č. CXXXVI, č. 87 = č. CXL, č. 88 = č. CLIX, č. 89 = č. CLXVII a CLXVIII, č. 109 = č. XXVII, č. 110 = č. LXXX, č. 111 = č. XXX, č. 112 = č. XCI, č. 113 = č. XCIII, č. 114 = č. XCIV, č. 115 = č. XCV, č. 116 = č. XCVI. S formuláři obsaženými ve sbírce Collectarius perpetuarum formarum (vydané od Jana Kaisera v Inšpruku 1900) shodují se na př. naše č. 9 s č. 311, č. 17 s č. 116, č. 20 s č. 141, č. 24 s č. 35, č. 28 s č. 129, č. 30 s č. 292, č. 54 s č. 61, č. 90 s č. 50, č. 94 s č. 29 a 30, č. 96 s č. 37, č. 97 s č. 110, č. 99 s č. 112, č. 112 s č. 167, č. 113 s č. 166, č. 115 s č. 117, č. 116 s č. 118. Shoda dotyčných formulářů naší Cancellarie s formuláři obou jmenova- ných sbírek kanceláře Karlovy je zde úplná až na to, že v oněch jest za vydavatele jednotlivých kusů označen Karel IV., kdežto u nás Václav. U jiných kusů našeho rukopisu pozorujeme nápadnou podobnost s formuláři uvedených sbírek Karlových. Tak jmenovitě
Strana 19
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 19 naše č. 1 jen nepatrně se liší od č. CCLV v Tadrově vydání Summy cancellariae, rovněž tak č. 38 a č. LXIV, č. 41 a č. XCIX, č. 64 a č. CXXXI, č. 102 a č. XXVI. Stejný poměr vykazují naše formuláře k formulářům sbírky Collectarius perpetuarum formarum, na př. č. 3 a č. 139, č. 18 a č. 42, č. 24 a č. 35, č. 31 a č. 291, č. 87 a č. 9, č. 92 a č. 38, č. 95 a č. 28, č. 102 a č. 43, č. 110 a č. 27. Jak z tuto uvedených příkladů vysvítá, převzaty četné kusy první části třeboňského rukopisu Cancellarie regis Wenceslai ze starších formulářových sbírek kanceláře císaře Karla IV. pouze s tím rozdílem, že místo jména Karlova položeno v čelo jednotlivých for- mulářů jméno Václavovo jako vydavatele.1) Při tom byly některé formuláře zkráceny. Byl-li autoru naší sbírky předlohou některý ze známých rukopisů Summy cancellariae Caroli IV., nelze s ur- čitostí říci. Jeví se sice v seřazení formulářů třeboňského rukopisu jistá příbuznost s pořadem formulářů ve známých rukopisech jme- nované sbírky Karlovy,2) leč naproti tomu podává náš rukopis ně- kolik formulářů ve znění obšírnějším, než jak je mají dosud obje- vené rukopisy Cancellarie Caroli IV. Jak známo, byla pramenem této formulářové sbírky jakož i sbírky kancléře Jana z Gelnhau- senu slavná sbírka Petra de Vineis, kancléře císaře Fridricha II. (1224—1253).3) K této předloze, jak se zdá, hlásí se bezprostředně i několik areng a celých formulářů naší sbírky. 1) Máme zde tudíž analogický případ, jako při formulářové sbírce bis- kupa Tobiáše z Bechyně, jež v kanceláři biskupa Jana z Dražic (1301—1343) pouhým nahrazením jména Thobias jménem Johannes přeměněna v t. zv. Cancellaria Johannis de Dražic. Viz o tom J. B. Novák, Formulář biskupa Tobiáše z Bechyně, předml. str. XXII a násl. 2) Co do seřazení formulářů jest naší sbírce nejbližší onen rukopis Cancellarie Caroli IV., jenž se nachází v universitní knihovně v Lipsku pod sign. Cod. 1273 a, a jejž Tadra ve svém vydání (předml. str. XXXV) klade do třetí redakce vzniklé před r. 1370. Srovn. i přehlednou tabulku u Tadry na str. XLI. 3) V článku Zu den Quellen der Summa cancellariae Caroli IV. v Neues Archiv der Gesellschaft für ältere deutsche Geschichtskunde sv. XXV., str. 217—219 vypočetl Kaiser 12 formulářů Summy cancellariae, jež jsou od- vozeny ze sbírky Petra de Vineis, ve své dissertaci Der Collectarius perpe- tuarum formarum des Johann von Gelnhausen str. 39 pak dokázal, že i do této sbírky přešlo skoro doslovně 11 kusů ze sbírky Petrovy. Ostatně na vzá- 2"
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 19 naše č. 1 jen nepatrně se liší od č. CCLV v Tadrově vydání Summy cancellariae, rovněž tak č. 38 a č. LXIV, č. 41 a č. XCIX, č. 64 a č. CXXXI, č. 102 a č. XXVI. Stejný poměr vykazují naše formuláře k formulářům sbírky Collectarius perpetuarum formarum, na př. č. 3 a č. 139, č. 18 a č. 42, č. 24 a č. 35, č. 31 a č. 291, č. 87 a č. 9, č. 92 a č. 38, č. 95 a č. 28, č. 102 a č. 43, č. 110 a č. 27. Jak z tuto uvedených příkladů vysvítá, převzaty četné kusy první části třeboňského rukopisu Cancellarie regis Wenceslai ze starších formulářových sbírek kanceláře císaře Karla IV. pouze s tím rozdílem, že místo jména Karlova položeno v čelo jednotlivých for- mulářů jméno Václavovo jako vydavatele.1) Při tom byly některé formuláře zkráceny. Byl-li autoru naší sbírky předlohou některý ze známých rukopisů Summy cancellariae Caroli IV., nelze s ur- čitostí říci. Jeví se sice v seřazení formulářů třeboňského rukopisu jistá příbuznost s pořadem formulářů ve známých rukopisech jme- nované sbírky Karlovy,2) leč naproti tomu podává náš rukopis ně- kolik formulářů ve znění obšírnějším, než jak je mají dosud obje- vené rukopisy Cancellarie Caroli IV. Jak známo, byla pramenem této formulářové sbírky jakož i sbírky kancléře Jana z Gelnhau- senu slavná sbírka Petra de Vineis, kancléře císaře Fridricha II. (1224—1253).3) K této předloze, jak se zdá, hlásí se bezprostředně i několik areng a celých formulářů naší sbírky. 1) Máme zde tudíž analogický případ, jako při formulářové sbírce bis- kupa Tobiáše z Bechyně, jež v kanceláři biskupa Jana z Dražic (1301—1343) pouhým nahrazením jména Thobias jménem Johannes přeměněna v t. zv. Cancellaria Johannis de Dražic. Viz o tom J. B. Novák, Formulář biskupa Tobiáše z Bechyně, předml. str. XXII a násl. 2) Co do seřazení formulářů jest naší sbírce nejbližší onen rukopis Cancellarie Caroli IV., jenž se nachází v universitní knihovně v Lipsku pod sign. Cod. 1273 a, a jejž Tadra ve svém vydání (předml. str. XXXV) klade do třetí redakce vzniklé před r. 1370. Srovn. i přehlednou tabulku u Tadry na str. XLI. 3) V článku Zu den Quellen der Summa cancellariae Caroli IV. v Neues Archiv der Gesellschaft für ältere deutsche Geschichtskunde sv. XXV., str. 217—219 vypočetl Kaiser 12 formulářů Summy cancellariae, jež jsou od- vozeny ze sbírky Petra de Vineis, ve své dissertaci Der Collectarius perpe- tuarum formarum des Johann von Gelnhausen str. 39 pak dokázal, že i do této sbírky přešlo skoro doslovně 11 kusů ze sbírky Petrovy. Ostatně na vzá- 2"
Strana 20
20 V. Hadač. Pozorujeme-li pořad jednotlivých čísel naší sbírky v první části třeboňského rukopisu s hlediska věcného seřazení, nalézáme sice tu a tam pohromadě několik formulářů, jež buď se týkají stejného předmětu (na př. č. 8—11), nebo jsou si obsahově navzájem po- dobny (č. 40—44, 63—65), ale zároveň vidíme, že uspořádání toto není provedeno důsledně, namnoze jsou kusy k sobě patřící nebo i navzájem totožné rozptýleny v rukopise na různých místech (na př. č. 45 a 67, 53 a 79 a pod.). Také přesného postupu chronologi- ckého nelze v seřazení formulářů pozorovati. Není zachován v uve- dených formulářových sbírkách kanceláře Karla IV. a nedržel se ho ani sestavovatel naší sbírky. Jen na několika místech lze po- zorovati skupiny obsahující formuláře ze stejných nebo aspoň na- vzájem blízkých let (na př. č. 45—47, 59—61, 71—76), leč ani zde není chronologický pořádek úplně dodržen. Uspořádání látky není tedy, jak viděti, v první části naší formulářové sbírky provedeno dle nějakého pevného a vědomého systému. Autor její, pokud roz- šiřoval svou kompilaci starších sbírek, vzniklých v kanceláři císaře Karla IV., přidáváním nových formulářů, činil tak bez určité red- akční snahy, jak se mu nový materiál dostal právě pod ruku. Že používal materiálu kanceláře královské, je zřejmo z toho, že jen v ní mohl nalézti tolik a tak rozmanité látky pohromadě, a že to bylo v kanceláři Václavově, tomu nasvědčuje jednak doba, z níž pocházejí nejmladší formuláře do sbírky pojaté (— 1402), jednak manie písařova proměňovati jméno vydavatele formulářů z Karolus na Wenceslaus. Naskytá se nyní otázka, jakého druhu byl tento kancelářský materiál, jehož kromě zjištěných starších formulářových sbírek po- užíval autor naší Cancellarie. Odpověď na tuto otázku ztěžuje nám okolnost, že nedovedeme rozhodnouti, zachovala-li se v třeboň- ském rukopisu naše sbírka ve tvaru původním, či zda máme před sebou již jen opis nějaké starší a snad i obšírnější sbírky dnes ne- zvěstné. V našem rukopise je totiž ve formuláři č. 18, týkajícím se nobilitace, arenga naznačena pouze začátečními slovy A claro lu- mine a při tom je poznámka ut 10 folio. Stejnou poznámku nacházíme jemnou příbuznost těchto formulářových sbírek upozornil již Tadra ve svém vydání Summy cancellariae na str. XX a násl.
20 V. Hadač. Pozorujeme-li pořad jednotlivých čísel naší sbírky v první části třeboňského rukopisu s hlediska věcného seřazení, nalézáme sice tu a tam pohromadě několik formulářů, jež buď se týkají stejného předmětu (na př. č. 8—11), nebo jsou si obsahově navzájem po- dobny (č. 40—44, 63—65), ale zároveň vidíme, že uspořádání toto není provedeno důsledně, namnoze jsou kusy k sobě patřící nebo i navzájem totožné rozptýleny v rukopise na různých místech (na př. č. 45 a 67, 53 a 79 a pod.). Také přesného postupu chronologi- ckého nelze v seřazení formulářů pozorovati. Není zachován v uve- dených formulářových sbírkách kanceláře Karla IV. a nedržel se ho ani sestavovatel naší sbírky. Jen na několika místech lze po- zorovati skupiny obsahující formuláře ze stejných nebo aspoň na- vzájem blízkých let (na př. č. 45—47, 59—61, 71—76), leč ani zde není chronologický pořádek úplně dodržen. Uspořádání látky není tedy, jak viděti, v první části naší formulářové sbírky provedeno dle nějakého pevného a vědomého systému. Autor její, pokud roz- šiřoval svou kompilaci starších sbírek, vzniklých v kanceláři císaře Karla IV., přidáváním nových formulářů, činil tak bez určité red- akční snahy, jak se mu nový materiál dostal právě pod ruku. Že používal materiálu kanceláře královské, je zřejmo z toho, že jen v ní mohl nalézti tolik a tak rozmanité látky pohromadě, a že to bylo v kanceláři Václavově, tomu nasvědčuje jednak doba, z níž pocházejí nejmladší formuláře do sbírky pojaté (— 1402), jednak manie písařova proměňovati jméno vydavatele formulářů z Karolus na Wenceslaus. Naskytá se nyní otázka, jakého druhu byl tento kancelářský materiál, jehož kromě zjištěných starších formulářových sbírek po- užíval autor naší Cancellarie. Odpověď na tuto otázku ztěžuje nám okolnost, že nedovedeme rozhodnouti, zachovala-li se v třeboň- ském rukopisu naše sbírka ve tvaru původním, či zda máme před sebou již jen opis nějaké starší a snad i obšírnější sbírky dnes ne- zvěstné. V našem rukopise je totiž ve formuláři č. 18, týkajícím se nobilitace, arenga naznačena pouze začátečními slovy A claro lu- mine a při tom je poznámka ut 10 folio. Stejnou poznámku nacházíme jemnou příbuznost těchto formulářových sbírek upozornil již Tadra ve svém vydání Summy cancellariae na str. XX a násl.
Strana 21
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 21 též za počátečními slovy areng ve formulářích č. 20 a 22. Avšak v rukopise není na listu 1 aniž kde jinde po dotyčných formulích žádné stopy. Jak si máme tuto nesrovnalost vysvětliti? Znamená to, že nám schází z našeho rukopisu začátek, kde byly dotyčné arengy cele vypsány, nebo jsou ony poznámky mechanicky pře- vzaty z předlohy, jíž používal písař našeho rukopisu? Pravděpo- dobnější zdá se nám domněnka druhá. Trojí odkaz ut 1° folio sotva lze vztahovati doslovně na náš rukopis již z té příčiny, že tři arengy samy o sobě dosti obšírné sotva mohl písař i s jejich příslušnými formuláři stěsnati na jeden list do sloupce rozměrů 11x16 cm. V ru- kopise není pozorovati, že by napřed nějaký list scházel, leda že by to byla celá složka; však vzhled zašlé první stránky s odře- nými okraji, jakož i pečlivěji upravené orámování nadpisu prvního formuláře spíše nasvědčují tomu, že rukopis náš zachován je v té podobě, v jaké se nalézal již před svým svázáním. Prozatím arci neumíme otázku tuto definitivně zodpověděti. Přijmeme-li tedy do- mněnku druhou jako pravděpodobnější, plyne z toho poznání, že autor resp. písař naší sbírky měl za předlohu nějaký materiál knižní. Tím odpadá možnost, že předlohou tou byly originální listiny a listy, kterážto možnost ostatně zdá se býti vyloučena již vzhledem k znač- nému časovému rozpětí (skoro 40 let) mezi nejstaršim a nejmladším vročitelným formulářem přítomné sbírky. Zbývá tudíž mysliti nej- spíše na registra nebo knihy konceptů. Konečné rozhodnutí této alternativy netroufáme si pro nedostatek kritického materiálu a předběžných prací literárních pronésti, pouze tolik se nám zdá ne- pochybným, že předlohy naší Cancellarie psány byly ve volných složkách. Soudíme tak z toho, že v našem rukopisu jest k nedo- končenému formuláři č. 116, jenž se týká ustanovení ochránce ko- stela a poddaných biskupových, najednou, aniž by byla dokončena věta, uprostřed řádky připojen zcela nevhodný závěr, patřící k for- muláři č. 66 o potvrzení městských privilegií, a opsán tu tento závěr spolu s následujícími třemi formuláři (č. 117—119) znovu ve stej ném pořadí jako napřed pod č. 66—69. Stalo se to patrně nedo- patřením písaře, jenž opsav předlohu na konec složky sáhl na nepravou složku další, z níž pak opisoval mechanicky dále nepo- všimnuv si, že dotyčná partie jest již v předu opsána.
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 21 též za počátečními slovy areng ve formulářích č. 20 a 22. Avšak v rukopise není na listu 1 aniž kde jinde po dotyčných formulích žádné stopy. Jak si máme tuto nesrovnalost vysvětliti? Znamená to, že nám schází z našeho rukopisu začátek, kde byly dotyčné arengy cele vypsány, nebo jsou ony poznámky mechanicky pře- vzaty z předlohy, jíž používal písař našeho rukopisu? Pravděpo- dobnější zdá se nám domněnka druhá. Trojí odkaz ut 1° folio sotva lze vztahovati doslovně na náš rukopis již z té příčiny, že tři arengy samy o sobě dosti obšírné sotva mohl písař i s jejich příslušnými formuláři stěsnati na jeden list do sloupce rozměrů 11x16 cm. V ru- kopise není pozorovati, že by napřed nějaký list scházel, leda že by to byla celá složka; však vzhled zašlé první stránky s odře- nými okraji, jakož i pečlivěji upravené orámování nadpisu prvního formuláře spíše nasvědčují tomu, že rukopis náš zachován je v té podobě, v jaké se nalézal již před svým svázáním. Prozatím arci neumíme otázku tuto definitivně zodpověděti. Přijmeme-li tedy do- mněnku druhou jako pravděpodobnější, plyne z toho poznání, že autor resp. písař naší sbírky měl za předlohu nějaký materiál knižní. Tím odpadá možnost, že předlohou tou byly originální listiny a listy, kterážto možnost ostatně zdá se býti vyloučena již vzhledem k znač- nému časovému rozpětí (skoro 40 let) mezi nejstaršim a nejmladším vročitelným formulářem přítomné sbírky. Zbývá tudíž mysliti nej- spíše na registra nebo knihy konceptů. Konečné rozhodnutí této alternativy netroufáme si pro nedostatek kritického materiálu a předběžných prací literárních pronésti, pouze tolik se nám zdá ne- pochybným, že předlohy naší Cancellarie psány byly ve volných složkách. Soudíme tak z toho, že v našem rukopisu jest k nedo- končenému formuláři č. 116, jenž se týká ustanovení ochránce ko- stela a poddaných biskupových, najednou, aniž by byla dokončena věta, uprostřed řádky připojen zcela nevhodný závěr, patřící k for- muláři č. 66 o potvrzení městských privilegií, a opsán tu tento závěr spolu s následujícími třemi formuláři (č. 117—119) znovu ve stej ném pořadí jako napřed pod č. 66—69. Stalo se to patrně nedo- patřením písaře, jenž opsav předlohu na konec složky sáhl na nepravou složku další, z níž pak opisoval mechanicky dále nepo- všimnuv si, že dotyčná partie jest již v předu opsána.
Strana 22
22 V. Hadač. Jakým způsobem jsou formuláře naší kompilace upraveny z for- mulářů starších, nechceme zde do podrobností rozváděti. Srovnání našich formulářů s příslušnými podobnými formuláři sbírek Jana ze Středy, Jana z Gelnhausenu a j. poskytují v té věci dostatečnou představu o způsobu práce autora naší sbírky. Pro příklad podá- váme zde následující iuxtaposice, ponechávajíce úmyslně všechny chyby písařské, jak se vyskytují v třeboňském rukopisu. Sbírka Petra de Vineis liber VI., epist. IV.1) Concessio cancel- larie. Satis honoris nos- tri fastigia credimus prudenter extollere, si ad regie potestatis negocia consiliis uti- gue promovenda,non casibus, viros precla- ros erigimus et rec- tores idoneos prelu- stribus officiis coap- tamus, ut sic eorum probitas laudata non algeat, dum sua sint nomina fascibus in- titulata magnificis et mentis nostre tran- guillitas non vacillet, dum latera nostra prospicimus providis Sbírka Jindřicha Vlacha, č. II., str. 23.2) Pacis et honoris nostri fastigia credi- mus prudenter extol- lere, si ad regie po- testatis negocia con- siliis utique promo- venda, non casibus, viros preclaros eligi- mus et recentes ydo- neos prelustribus of- ficiis coaptamus, ut eorum probitas lau- data non algeat, dum sua sunt nomina fas- cibus intitulata mag- nificis et mentis nos- tre tranquillitas non vacillet, dum latera nostra prospicimus Třeboňský rukopis C No. 3,f01.17, & 42. Arenga familiaritatis militis. Satis honoris nos- tri fastigia credimus prudenter extollere, si ad ornatum regii pallacii viros precla- ros eligimus et guiri- tum turbis electos et in fide probatos coa- dunamus in circuitu sedis auctoritate qui- rites, ut sic probitas eorum laudanda non algeat, dum sua sint nomina fiscis intitula- ta magnificis et men- tis nostre neguaguam vacillet tranguillitas, dum latera viris cog- noseimus providis !) Petri de Vineis Epistolarum libri VI, ed. Germanus Philalethes (v Am- berce 1609). ?) Johann Voigt, Das urkundliche Formelbueh des kóniglichen Notars Heinricus Italicus.
22 V. Hadač. Jakým způsobem jsou formuláře naší kompilace upraveny z for- mulářů starších, nechceme zde do podrobností rozváděti. Srovnání našich formulářů s příslušnými podobnými formuláři sbírek Jana ze Středy, Jana z Gelnhausenu a j. poskytují v té věci dostatečnou představu o způsobu práce autora naší sbírky. Pro příklad podá- váme zde následující iuxtaposice, ponechávajíce úmyslně všechny chyby písařské, jak se vyskytují v třeboňském rukopisu. Sbírka Petra de Vineis liber VI., epist. IV.1) Concessio cancel- larie. Satis honoris nos- tri fastigia credimus prudenter extollere, si ad regie potestatis negocia consiliis uti- gue promovenda,non casibus, viros precla- ros erigimus et rec- tores idoneos prelu- stribus officiis coap- tamus, ut sic eorum probitas laudata non algeat, dum sua sint nomina fascibus in- titulata magnificis et mentis nostre tran- guillitas non vacillet, dum latera nostra prospicimus providis Sbírka Jindřicha Vlacha, č. II., str. 23.2) Pacis et honoris nostri fastigia credi- mus prudenter extol- lere, si ad regie po- testatis negocia con- siliis utique promo- venda, non casibus, viros preclaros eligi- mus et recentes ydo- neos prelustribus of- ficiis coaptamus, ut eorum probitas lau- data non algeat, dum sua sunt nomina fas- cibus intitulata mag- nificis et mentis nos- tre tranquillitas non vacillet, dum latera nostra prospicimus Třeboňský rukopis C No. 3,f01.17, & 42. Arenga familiaritatis militis. Satis honoris nos- tri fastigia credimus prudenter extollere, si ad ornatum regii pallacii viros precla- ros eligimus et guiri- tum turbis electos et in fide probatos coa- dunamus in circuitu sedis auctoritate qui- rites, ut sic probitas eorum laudanda non algeat, dum sua sint nomina fiscis intitula- ta magnificis et men- tis nostre neguaguam vacillet tranguillitas, dum latera viris cog- noseimus providis !) Petri de Vineis Epistolarum libri VI, ed. Germanus Philalethes (v Am- berce 1609). ?) Johann Voigt, Das urkundliche Formelbueh des kóniglichen Notars Heinricus Italicus.
Strana 23
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 28 decorata ministris. In hoc eciam liberalita- tis nostre non errat intencio, ut,.... cio, ut,.... Summa cancellariae Caroli IV. (vyd. Tadra), str. 40, 6. LXIV. Imperator facit quendam figella- torem regem omnium histrionum. Karolus 2c. Dilecto nobis.. de.. figellatori familiari.. graciam su- am et omne bonum. Inter ceteras sollieitudinum curas,.. quibus pro subditorum optata salute inces- santer distrahimur, mentem nos- tram accurate sollicitat, quod il- los, qui clare memorie Serenissi- mis ae illustribus progenitoribus nostris attento studio servierunt, quorum eciam fides et inmote legalitatis constancia manifestis claruerunt indiciis, pre ceteris fidelibus gratis beneficiis et piis favoribus graciosius attollamus. Sane quia tu iam multo temporis tractu ad nostra et divi quondam Romanorum imperatoris 2c.. ob- sequia attenta sollicitudine te gratum reddere studuisti et cot- tidiano virtutis affectu te nobis promptum exhibes resonantibus sonis et cottidiana suavitate mul- cebris armonie, que tanto iocun- dius humanis auribus consueta modulacione illabitur, quanto di- providis et decorata ministris. In hoc eci- am liberalitatis nos- tre non errat inten- et strenuis decorata. Hac igitur considera- cione vos in fa[milia- rem] 2c. Třeboňský rukopis C No. 3, fol.15—15', č. 38. Facit regem omnium heraldorum. Wenceslaus 2c. Dilecto nobis 2c. Fidelis dilecte. Cum iam multo temporis tractu ad nostra et ce- lebris memorie domini quondam Karoli Romanorum imperatoris et Romanorum regis, genitoris nostri carissimi, obsequia gra- tum te reddere studueris et cotti- diano virtutis affectu te promp- tum exhibeas, pro hoc videlicet, ut te in omnibus terrarum fini- bus, ubi gentes armorum pro militarium actuum exercicio con- venire solent, frequenter te con- stituas, inquirens solerter, prout hoc tui officii requirit condicio, qualiter a quolibet inibi opera militaria peragantur: ideirco diu- turnitate laboris et inmota fidei tue condicione pensatis, te veluti bene meritum, quem conversacio morum et vite laudabilitas plu- rimum recomendant, regem om- nium heraldorum seu servorum armorum in toto regno nostro Boemie et eius singulis principa-
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 28 decorata ministris. In hoc eciam liberalita- tis nostre non errat intencio, ut,.... cio, ut,.... Summa cancellariae Caroli IV. (vyd. Tadra), str. 40, 6. LXIV. Imperator facit quendam figella- torem regem omnium histrionum. Karolus 2c. Dilecto nobis.. de.. figellatori familiari.. graciam su- am et omne bonum. Inter ceteras sollieitudinum curas,.. quibus pro subditorum optata salute inces- santer distrahimur, mentem nos- tram accurate sollicitat, quod il- los, qui clare memorie Serenissi- mis ae illustribus progenitoribus nostris attento studio servierunt, quorum eciam fides et inmote legalitatis constancia manifestis claruerunt indiciis, pre ceteris fidelibus gratis beneficiis et piis favoribus graciosius attollamus. Sane quia tu iam multo temporis tractu ad nostra et divi quondam Romanorum imperatoris 2c.. ob- sequia attenta sollicitudine te gratum reddere studuisti et cot- tidiano virtutis affectu te nobis promptum exhibes resonantibus sonis et cottidiana suavitate mul- cebris armonie, que tanto iocun- dius humanis auribus consueta modulacione illabitur, quanto di- providis et decorata ministris. In hoc eci- am liberalitatis nos- tre non errat inten- et strenuis decorata. Hac igitur considera- cione vos in fa[milia- rem] 2c. Třeboňský rukopis C No. 3, fol.15—15', č. 38. Facit regem omnium heraldorum. Wenceslaus 2c. Dilecto nobis 2c. Fidelis dilecte. Cum iam multo temporis tractu ad nostra et ce- lebris memorie domini quondam Karoli Romanorum imperatoris et Romanorum regis, genitoris nostri carissimi, obsequia gra- tum te reddere studueris et cotti- diano virtutis affectu te promp- tum exhibeas, pro hoc videlicet, ut te in omnibus terrarum fini- bus, ubi gentes armorum pro militarium actuum exercicio con- venire solent, frequenter te con- stituas, inquirens solerter, prout hoc tui officii requirit condicio, qualiter a quolibet inibi opera militaria peragantur: ideirco diu- turnitate laboris et inmota fidei tue condicione pensatis, te veluti bene meritum, quem conversacio morum et vite laudabilitas plu- rimum recomendant, regem om- nium heraldorum seu servorum armorum in toto regno nostro Boemie et eius singulis principa-
Strana 24
24 V. Hadač. gitorum tuorum subtilitas ex in- dustria naturali et suffragio scien- cie multis quesita laboribus cor- darum differencias et tonorum conformitates difformes dulcis melodie simphoniis magistrali- bus ordinas, te non inmerito spe- cialium munere graciarum ex in- nata nobis clemencia duximus prosequendum. Eapropter non solum subtilitate magisterii tui, verum eciam diuturnitate laboris etinmota fidei tue condicione pen- sata veluti bene meritum, quem morum eonversacionis et vitelau- dabilitas recommendant, regem omnium histrionum, euiuseunque artis, facultatis seu subtilitatis existant, in omnibus et singulis regnis et prineipatibus,terris,do- miniis et distrietibus saero sub- iectis imperio de regie vel cesa- ree potestatis plenitudine pre- sentibus elevamus, decernentes, quod universi et singuli histriones huiusmodi te tamquam regem honorare debeant et in locis sin- gulis, quociens et dum eis con- ventus fuerit, cum solempnitate debita revereri, tibique in hiis, que ad tui regiminis de iure vel consuetudine spectant officium, fideliter obedire, quodque equos, vestes, robbas et alia quevis do- naria, quibus specialibus nomi- tibus, terris, dominiis et districti- bus de Romane regie potestatis plenitudine statuimus, facimus, ereamus et presentibus eleva- mus, decernentes, quod universi et singuli heraldi seu armorum famuli predicti nostri regni te tamquam ipsorum regem hono- rare debeant et in locis singulis, quocies et dum eis conventus fuerit, eum solempnitate debite revereri tibique in hiis, que ad tui regiminis de consuetudine vel: de iure spectant officium, fideli- ter obedire, quodque vestes, rob- bas,equos et alia quevis donaria, quibus specialibus nominibus ex- primi valeant, que tibi de regum, ducum, prineipum, comitum, ba- ronum, militum, clientum aut quorumcunque imperii saeri fi- delium, euiuseunque gradus seu nobilitatis existant, liberalitate fuerint erogata, libere vendere possis ubique locorum absque thelonei seu alterius dacii solu- cione, que tibi de speciali nostre celsitudinis favore presentibus ad vite tue tempora relaxamus. Requirimus igitur universos nos- tros et imperii sacri fideles, pre- cipue regni nostri Boemie fideles dilectos, quatenus te tamquam heroldum familiarem nostrum et aliorum heraldorum regni nostri
24 V. Hadač. gitorum tuorum subtilitas ex in- dustria naturali et suffragio scien- cie multis quesita laboribus cor- darum differencias et tonorum conformitates difformes dulcis melodie simphoniis magistrali- bus ordinas, te non inmerito spe- cialium munere graciarum ex in- nata nobis clemencia duximus prosequendum. Eapropter non solum subtilitate magisterii tui, verum eciam diuturnitate laboris etinmota fidei tue condicione pen- sata veluti bene meritum, quem morum eonversacionis et vitelau- dabilitas recommendant, regem omnium histrionum, euiuseunque artis, facultatis seu subtilitatis existant, in omnibus et singulis regnis et prineipatibus,terris,do- miniis et distrietibus saero sub- iectis imperio de regie vel cesa- ree potestatis plenitudine pre- sentibus elevamus, decernentes, quod universi et singuli histriones huiusmodi te tamquam regem honorare debeant et in locis sin- gulis, quociens et dum eis con- ventus fuerit, cum solempnitate debita revereri, tibique in hiis, que ad tui regiminis de iure vel consuetudine spectant officium, fideliter obedire, quodque equos, vestes, robbas et alia quevis do- naria, quibus specialibus nomi- tibus, terris, dominiis et districti- bus de Romane regie potestatis plenitudine statuimus, facimus, ereamus et presentibus eleva- mus, decernentes, quod universi et singuli heraldi seu armorum famuli predicti nostri regni te tamquam ipsorum regem hono- rare debeant et in locis singulis, quocies et dum eis conventus fuerit, eum solempnitate debite revereri tibique in hiis, que ad tui regiminis de consuetudine vel: de iure spectant officium, fideli- ter obedire, quodque vestes, rob- bas,equos et alia quevis donaria, quibus specialibus nominibus ex- primi valeant, que tibi de regum, ducum, prineipum, comitum, ba- ronum, militum, clientum aut quorumcunque imperii saeri fi- delium, euiuseunque gradus seu nobilitatis existant, liberalitate fuerint erogata, libere vendere possis ubique locorum absque thelonei seu alterius dacii solu- cione, que tibi de speciali nostre celsitudinis favore presentibus ad vite tue tempora relaxamus. Requirimus igitur universos nos- tros et imperii sacri fideles, pre- cipue regni nostri Boemie fideles dilectos, quatenus te tamquam heroldum familiarem nostrum et aliorum heraldorum regni nostri
Strana 25
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 25 nibus exprimi valeant, gue tibi de regibus, principibus, ducibus, comitibus, baronibus, militibus, clientibus aut quorumeunque $a- eri imperii fidelibus, cuiuscunque gradus seu nobilitatis existant, libertate erogata fuerint, libere vendere possis ubicunque loco- rum absque thelonei seu alterius dacii solucione, que tibi de 5pe- eiali nostre Celsitudinis favore presentibus ad vite tue tempora relaxamus. Inhibemus universis et singulis nostris et sacriimperii fidelibus, ne te adversus presen- tis nostre gracie seu largicionis indultum impediant seu impediri permittant sub pena nostre in- dignacionis. Presencium 2c. Boemie regem, dum ad ipsos et eorum loca declinaveris,contem- placione regia pertractent favo- rabiliter et amice tibique de se- curo conductu per ipsorum terras et districtus provideant ad regie Maiestatis 2c. Presencium 2c. Summa cancellariae Caroli IV. str. 94 ¢. CXL. Rex admittit permu- tacionem de benefi- ciis fiendam. Karolus 2c. Vene- rabili..tali episcopo, pincipi ?c. Princeps et devote dilecte. Quia honorabilis.. cano- nicus ecelesie.. devo- tus noster dilectus, canonicatum suum, Colleetarius perp. form. (vyd. Kaiser) č. 9 Str. 7. Rex admittit permu- tacionem de benefi- ciis faciendam. Karolus etc. Vene- rabili tali episcopo etc. principi etc. Prin- ceps et devote dilec- te. Quia honorabilis N.canonicus ecclesie N., devotus noster di- lectus, canonicatum Třeboňský rukopis C No 3 list 43' —44 č. 87. Consentit de permutacione. Wenceslaus c. Ve- nerabili ?c. Quia ho- norabilis 2c. canoni- catum suum, quem habet ibidem, legitti- mis eausis poscenti- bus pro alio beneficio desiderat permutare,
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 25 nibus exprimi valeant, gue tibi de regibus, principibus, ducibus, comitibus, baronibus, militibus, clientibus aut quorumeunque $a- eri imperii fidelibus, cuiuscunque gradus seu nobilitatis existant, libertate erogata fuerint, libere vendere possis ubicunque loco- rum absque thelonei seu alterius dacii solucione, que tibi de 5pe- eiali nostre Celsitudinis favore presentibus ad vite tue tempora relaxamus. Inhibemus universis et singulis nostris et sacriimperii fidelibus, ne te adversus presen- tis nostre gracie seu largicionis indultum impediant seu impediri permittant sub pena nostre in- dignacionis. Presencium 2c. Boemie regem, dum ad ipsos et eorum loca declinaveris,contem- placione regia pertractent favo- rabiliter et amice tibique de se- curo conductu per ipsorum terras et districtus provideant ad regie Maiestatis 2c. Presencium 2c. Summa cancellariae Caroli IV. str. 94 ¢. CXL. Rex admittit permu- tacionem de benefi- ciis fiendam. Karolus 2c. Vene- rabili..tali episcopo, pincipi ?c. Princeps et devote dilecte. Quia honorabilis.. cano- nicus ecelesie.. devo- tus noster dilectus, canonicatum suum, Colleetarius perp. form. (vyd. Kaiser) č. 9 Str. 7. Rex admittit permu- tacionem de benefi- ciis faciendam. Karolus etc. Vene- rabili tali episcopo etc. principi etc. Prin- ceps et devote dilec- te. Quia honorabilis N.canonicus ecclesie N., devotus noster di- lectus, canonicatum Třeboňský rukopis C No 3 list 43' —44 č. 87. Consentit de permutacione. Wenceslaus c. Ve- nerabili ?c. Quia ho- norabilis 2c. canoni- catum suum, quem habet ibidem, legitti- mis eausis poscenti- bus pro alio beneficio desiderat permutare,
Strana 26
26 guem habet ibidem, legittimis causis pos- centibus pro alio be- neficiodesideratper- mutare, nobis suppli- cans humiliter et de- vote, quatenus nos- trum ad hoc tam- quam rex Boemie, ad quem presentacio seu provisio eiusdem canonicatus, dum va- cat, pertinere dinosci- tur, graciosum digna- remur adhibere con- sensum pariter et as- sensum, nos animo deliberato precibus ipsius benignius in- clinati ex certa nos- tra sciencia et aueto- ritate regia Boemie permutacioni huius- modi, quam dictum... modo predicto inire contigerit, nostrum graciosum adhibui- musconsensumette- nore presencium ad- hibemus. Jdcirco de- vocionem tuam re- quirimus presentibus et hortamur, quatenus illum, cum quo pre- dictus.. permutacio- nem huiusmodi rite V. Hadaé. suum, quem habet ibi- dem, legitimis causis poscentibus pro alio beneficio desiderat permutare, nobis hu- militer supplicans et devote, quatenus ad hoc nostrum tam- guam rex Boemie, ad guem presentacio seu provisio eiusdem ca- nonicatus, dum va- cat, pertinere dinosci- tur, generosum digna- remur adhibere con- sensum pariter et as- sensum, nos animo deliberato precibus ipsius benignius in- clinati ex certa nos- tra sciencia et aucto- ritate regia Boemie permutacioni huius- modi, guam dictum N. modo predicto in- ire contigerit, nostrum generosum adhibui- mus consensum et te- nore presencium ad- hibemus. Jdcirco de- vocionem tuam re- quirimus presentibus et hortamur, quate- nus illum, cum quo predictus N. permu- tacionem huismodi nobis supplicans hu- militer et devote, qua- tenus nostrum ad hoc tamquam rex Boe- mie,ad quem presen- tacio seu provisio eiusdem canonicatus, dum vacat, pertinere dinoscitur, graciosum dignaremur adhibere consensum pariter et assensum, nos ani- mo deliberato preci- bus ipsius benignius inclinati ex certa nos- tra sciencia et aucto- ritate regia Boemie permutacioni huius- modi, quam dictum N. modo predicto in- ire contingerit, nos- trum graciosum ad- hibuimus eonsensum et tenore presencium adhibemus. Jdcirco devocionem tuam re- quirimus presentibus et hortamur, quate- nus illum, eum quo predietus permuta- cionem huiusmodi N. rite inierit sive fece- rit, de canonicatu et prebenda predictis velis, prout ad tuum spectat officium, in-
26 guem habet ibidem, legittimis causis pos- centibus pro alio be- neficiodesideratper- mutare, nobis suppli- cans humiliter et de- vote, quatenus nos- trum ad hoc tam- quam rex Boemie, ad quem presentacio seu provisio eiusdem canonicatus, dum va- cat, pertinere dinosci- tur, graciosum digna- remur adhibere con- sensum pariter et as- sensum, nos animo deliberato precibus ipsius benignius in- clinati ex certa nos- tra sciencia et aueto- ritate regia Boemie permutacioni huius- modi, quam dictum... modo predicto inire contigerit, nostrum graciosum adhibui- musconsensumette- nore presencium ad- hibemus. Jdcirco de- vocionem tuam re- quirimus presentibus et hortamur, quatenus illum, cum quo pre- dictus.. permutacio- nem huiusmodi rite V. Hadaé. suum, quem habet ibi- dem, legitimis causis poscentibus pro alio beneficio desiderat permutare, nobis hu- militer supplicans et devote, quatenus ad hoc nostrum tam- guam rex Boemie, ad guem presentacio seu provisio eiusdem ca- nonicatus, dum va- cat, pertinere dinosci- tur, generosum digna- remur adhibere con- sensum pariter et as- sensum, nos animo deliberato precibus ipsius benignius in- clinati ex certa nos- tra sciencia et aucto- ritate regia Boemie permutacioni huius- modi, guam dictum N. modo predicto in- ire contigerit, nostrum generosum adhibui- mus consensum et te- nore presencium ad- hibemus. Jdcirco de- vocionem tuam re- quirimus presentibus et hortamur, quate- nus illum, cum quo predictus N. permu- tacionem huismodi nobis supplicans hu- militer et devote, qua- tenus nostrum ad hoc tamquam rex Boe- mie,ad quem presen- tacio seu provisio eiusdem canonicatus, dum vacat, pertinere dinoscitur, graciosum dignaremur adhibere consensum pariter et assensum, nos ani- mo deliberato preci- bus ipsius benignius inclinati ex certa nos- tra sciencia et aucto- ritate regia Boemie permutacioni huius- modi, quam dictum N. modo predicto in- ire contingerit, nos- trum graciosum ad- hibuimus eonsensum et tenore presencium adhibemus. Jdcirco devocionem tuam re- quirimus presentibus et hortamur, quate- nus illum, eum quo predietus permuta- cionem huiusmodi N. rite inierit sive fece- rit, de canonicatu et prebenda predictis velis, prout ad tuum spectat officium, in-
Strana 27
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 27 inierit sive fecerit, de canonicatu et pre- benda predictis ve- lis, prout ad tuum spectat officium, in- vestire adhibitis ad hoc cerimoniis debi- tis et consuetis. Pre- sencium 2c. Sbírka Petra de Veneis liber II. epist. V. Principibus et univer- sis fidelibus suis, guo- modo fuit debellatus ante Parmam. Ne fama pream- bula sub incerto dis- currens animum ves- trum contrario even- tu, relacione contra- ria valeat perturbare, facti veritatem per ordinem presencium serie duximus decla- randem. Cum enim... Sbírka Petra de Veneis liber II. epist. IX. Cuidam comiti, ut pa- ret se ad proceden- dum cum ipso contra inimicos. Plenam dantnobis preterita fiduciam de futuris, ut sicut te rite inierit sive fece- rit, de canonicatu et prebenda predictis velis, prout ad tuum spectat officium, in- vestire adhibitis ad hoc cerimoniis debi- tis et consuetis. Pre- sencium.. Rukopis kapituly Pražské H 3 fol. 37. Confortat, ut maneat in ea fide constans, guam in eo dudum est expertus. Illustris princeps, sincere dilecte. Ne fa- ma preambula sub in- certo discurrens ani- mum regium contra- rio eventu a relacione contraria valeat per- turbare, nobilis F. de.. fidelis noster di- leetus reverendissi- mo.. facti veritatem per ordinem duxit de- clarandam, seribens literas eredencie in personam Jo. de. . fi- delis nostri dilecti, euius virtute dictus patriarcha de singu- lis gestis Maiestatem regiam plene infor- vestire adhibitis. 2c. Presencium. 3c. Třeboňský rukopis C No 3 fol. 34'— 35 č. 73. Dilecto socio 2c. Ne fama preambula sub incerto discurrens ani- mum socialem rega- lem contrario even- tu, relacione eontra- ria valeat perturbare, dilectus Jo. Card. de Re. fidelis noster di- lectus Petro amico nostro 2c. facti veri- tatem per ordinem duxit declarandam, seribens literam in personam Jo. de.. amici nostri carissi- mi, cuius virtute dic- tus Jo. de singulis gestis me plene in- formavit. Sed quia preterita de futuris nobis dant fiduciam, ut sicut te hactenus
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 27 inierit sive fecerit, de canonicatu et pre- benda predictis ve- lis, prout ad tuum spectat officium, in- vestire adhibitis ad hoc cerimoniis debi- tis et consuetis. Pre- sencium 2c. Sbírka Petra de Veneis liber II. epist. V. Principibus et univer- sis fidelibus suis, guo- modo fuit debellatus ante Parmam. Ne fama pream- bula sub incerto dis- currens animum ves- trum contrario even- tu, relacione contra- ria valeat perturbare, facti veritatem per ordinem presencium serie duximus decla- randem. Cum enim... Sbírka Petra de Veneis liber II. epist. IX. Cuidam comiti, ut pa- ret se ad proceden- dum cum ipso contra inimicos. Plenam dantnobis preterita fiduciam de futuris, ut sicut te rite inierit sive fece- rit, de canonicatu et prebenda predictis velis, prout ad tuum spectat officium, in- vestire adhibitis ad hoc cerimoniis debi- tis et consuetis. Pre- sencium.. Rukopis kapituly Pražské H 3 fol. 37. Confortat, ut maneat in ea fide constans, guam in eo dudum est expertus. Illustris princeps, sincere dilecte. Ne fa- ma preambula sub in- certo discurrens ani- mum regium contra- rio eventu a relacione contraria valeat per- turbare, nobilis F. de.. fidelis noster di- leetus reverendissi- mo.. facti veritatem per ordinem duxit de- clarandam, seribens literas eredencie in personam Jo. de. . fi- delis nostri dilecti, euius virtute dictus patriarcha de singu- lis gestis Maiestatem regiam plene infor- vestire adhibitis. 2c. Presencium. 3c. Třeboňský rukopis C No 3 fol. 34'— 35 č. 73. Dilecto socio 2c. Ne fama preambula sub incerto discurrens ani- mum socialem rega- lem contrario even- tu, relacione eontra- ria valeat perturbare, dilectus Jo. Card. de Re. fidelis noster di- lectus Petro amico nostro 2c. facti veri- tatem per ordinem duxit declarandam, seribens literam in personam Jo. de.. amici nostri carissi- mi, cuius virtute dic- tus Jo. de singulis gestis me plene in- formavit. Sed quia preterita de futuris nobis dant fiduciam, ut sicut te hactenus
Strana 28
28 hactenus ex fide pre- cipuum et industria specialem semperin- venimus ad benepla- cita nostra paratum, sic nativa tue de- vocionis excrescente constancia, guecun- gue nostrum et im- perii honorem respi- ciunt, fideliter et so- licite promptis affec- tibus exeguaris. Cum igitur presencium ne- gociorum et tempo- rum gualitas exigat, fideles quoslibet in nostris serviciis mul- to virilius solito vi- res etanimos exerce- re, devocionem tuam requirimus et horta- mur attente mandan- tes, quatenus, si un- quam te dudum ob- sequiosum nobis et utilem prebuisti fruc- tuosiorem de cetero ex opere te presen- tes, ut fide tua per fructuum efficaciam succrescente erga te munificencie nostre dexteram liberalius extendamus. Jnter alias siquidem cogi- V. Hadaé. mavit. Sed quia pre- terita de futuris ple- nam nobis dant fi- duciam, ut sicut te hactenus fide et amo- re precipuum et indu- stria specialem sem- per invenimus ad be- neplacita nostra pa- ratum, sic nativa tue devocionis dileccionis excrescente constan- cia, quecunque nos- trum et imperii sacri honorem respiciunt, fideliter et sollicite promptis affectibus eXequaris. Cum autem presencium negocio- rum et temporum qualitas exigat, fide- les quoslibet in nos- tris serviciis multo viribus solito vires et animos exercere: sin- ceritatem tuam re- quirimus et hortamur ex animo desideran- tes, quatenus lauda- biliori fine continues, que laudabiliter in- cepisti, et sicut te dudum obsequiosum nobis et utilem pre- buisti, fructuosiorem de cetero ex opere fide et amore preci- puum et industria specialem semper in- venimus ad benepla- cita nostra paratum, sic nativa tue devocio- nis excrescente con- stancia, quecunque nostrum et felicem statum honoremque respiciunt, fideliter et solicite promptis af- fectibus exsequaris. Cum autem princi- pium negociorum et temporum qualitas exi- git, fideles quoslibet in nostris serviciis multo viribus solito vi- res et animos exerce- re: sinceritatem tuam requirimus et horta- mur ex animo desi- derantes, quatenus et sicud laudabilem fine continues, que laudabiliter facere in- cepisti, et sicud du- dum obsequiosum et utilem nobis prebui- sti, fructuosiorem de cetero ex opere te nunc representes. Jnter alias enim co- gitaciones nostri pro- positi una cum ami-
28 hactenus ex fide pre- cipuum et industria specialem semperin- venimus ad benepla- cita nostra paratum, sic nativa tue de- vocionis excrescente constancia, guecun- gue nostrum et im- perii honorem respi- ciunt, fideliter et so- licite promptis affec- tibus exeguaris. Cum igitur presencium ne- gociorum et tempo- rum gualitas exigat, fideles quoslibet in nostris serviciis mul- to virilius solito vi- res etanimos exerce- re, devocionem tuam requirimus et horta- mur attente mandan- tes, quatenus, si un- quam te dudum ob- sequiosum nobis et utilem prebuisti fruc- tuosiorem de cetero ex opere te presen- tes, ut fide tua per fructuum efficaciam succrescente erga te munificencie nostre dexteram liberalius extendamus. Jnter alias siquidem cogi- V. Hadaé. mavit. Sed quia pre- terita de futuris ple- nam nobis dant fi- duciam, ut sicut te hactenus fide et amo- re precipuum et indu- stria specialem sem- per invenimus ad be- neplacita nostra pa- ratum, sic nativa tue devocionis dileccionis excrescente constan- cia, quecunque nos- trum et imperii sacri honorem respiciunt, fideliter et sollicite promptis affectibus eXequaris. Cum autem presencium negocio- rum et temporum qualitas exigat, fide- les quoslibet in nos- tris serviciis multo viribus solito vires et animos exercere: sin- ceritatem tuam re- quirimus et hortamur ex animo desideran- tes, quatenus lauda- biliori fine continues, que laudabiliter in- cepisti, et sicut te dudum obsequiosum nobis et utilem pre- buisti, fructuosiorem de cetero ex opere fide et amore preci- puum et industria specialem semper in- venimus ad benepla- cita nostra paratum, sic nativa tue devocio- nis excrescente con- stancia, quecunque nostrum et felicem statum honoremque respiciunt, fideliter et solicite promptis af- fectibus exsequaris. Cum autem princi- pium negociorum et temporum qualitas exi- git, fideles quoslibet in nostris serviciis multo viribus solito vi- res et animos exerce- re: sinceritatem tuam requirimus et horta- mur ex animo desi- derantes, quatenus et sicud laudabilem fine continues, que laudabiliter facere in- cepisti, et sicud du- dum obsequiosum et utilem nobis prebui- sti, fructuosiorem de cetero ex opere te nunc representes. Jnter alias enim co- gitaciones nostri pro- positi una cum ami-
Strana 29
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 29 taciones nostri pro- positi stabili tenaci- tate firmavimus, ad partes in manu forti et brachio extenso personaliter nos eon- ferre, ut fidelium nos- trorum, qui pro fidei nostre nomine et fe- lici statu imperii per- sonarum pericula et rerum dispendia non vitarunt, amplis pre- miorum retribucioni- bus compensemus et effrenem superbiam nostrorum rebellium, qui nunc de absencia nostra forsitan glo- riantur, potencie nos- tre malleo contera- mus. Nuper eciam ad roborandas in me- lius vires nostras... te nunc representes. Jnter alias enim cogi- taciones nostri pro- positi una cum sere- nissimo principe 2c. stabili tenacitate fir- mavimus ad partes exterras in manu for- ti et brachio extenso personaliter nos con- ferre, ut fidelium nos- trorum, qui pro nos- tri nominis honore et felici statu imperii personarum pericula et rerum dispendia non vitarunt, amplis premiorum retribu- cionibus compense- mus et effrenam su- perbiam nostrorum rebellium et inimico- rum, qui nunc forsan de nostra absencia gloriantur, potencie nostre malleo conte- ramus. Ad ea siqui- dem te prebeas ope- rosum, ut quod de co- modis tuis iam firma mente concepimus, in actum deducere tuis exigentibus meritis merito valeamus. eis meis carissimis stabili tenacitate fir- mavimus, ad partes Misnenses in manu forti et brachio ex- tenso nos persona- liter conferre, ut fide- lium nostrorum, qui pro nominis honore et felici statu perso- narum nostrarum pe- rieula et rerum dis- pendia non vitarunt, amplius premiorum retribucionibus com- pensemus et effre- nam superbiam nos- trorum rebellium et iuimicorum,qui nunc forsan de nostra ab- senceia gloriantur, po- tencie nostre malleo eontundamus. Ad ea siquidem te prebeas operosum, ut quod de comodis tuis firma mente concepimus, in acetum deducere tuis exigentibus me- rito valeamus 2c. Vraťme se nyní k věcnému rozboru druhé části třeboňského rukopisu — vlastní to Cancellarie regis Wenceslai. Tato část ob-
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 29 taciones nostri pro- positi stabili tenaci- tate firmavimus, ad partes in manu forti et brachio extenso personaliter nos eon- ferre, ut fidelium nos- trorum, qui pro fidei nostre nomine et fe- lici statu imperii per- sonarum pericula et rerum dispendia non vitarunt, amplis pre- miorum retribucioni- bus compensemus et effrenem superbiam nostrorum rebellium, qui nunc de absencia nostra forsitan glo- riantur, potencie nos- tre malleo contera- mus. Nuper eciam ad roborandas in me- lius vires nostras... te nunc representes. Jnter alias enim cogi- taciones nostri pro- positi una cum sere- nissimo principe 2c. stabili tenacitate fir- mavimus ad partes exterras in manu for- ti et brachio extenso personaliter nos con- ferre, ut fidelium nos- trorum, qui pro nos- tri nominis honore et felici statu imperii personarum pericula et rerum dispendia non vitarunt, amplis premiorum retribu- cionibus compense- mus et effrenam su- perbiam nostrorum rebellium et inimico- rum, qui nunc forsan de nostra absencia gloriantur, potencie nostre malleo conte- ramus. Ad ea siqui- dem te prebeas ope- rosum, ut quod de co- modis tuis iam firma mente concepimus, in actum deducere tuis exigentibus meritis merito valeamus. eis meis carissimis stabili tenacitate fir- mavimus, ad partes Misnenses in manu forti et brachio ex- tenso nos persona- liter conferre, ut fide- lium nostrorum, qui pro nominis honore et felici statu perso- narum nostrarum pe- rieula et rerum dis- pendia non vitarunt, amplius premiorum retribucionibus com- pensemus et effre- nam superbiam nos- trorum rebellium et iuimicorum,qui nunc forsan de nostra ab- senceia gloriantur, po- tencie nostre malleo eontundamus. Ad ea siquidem te prebeas operosum, ut quod de comodis tuis firma mente concepimus, in acetum deducere tuis exigentibus me- rito valeamus 2c. Vraťme se nyní k věcnému rozboru druhé části třeboňského rukopisu — vlastní to Cancellarie regis Wenceslai. Tato část ob-
Strana 30
30 V. Hadač. sahuje celkem 177 kusů (č. 120—296), z čehož však dlužno ode- čísti 5 formulářů vyskytujících se dvakrát (č. 125 = 210, 160 = 176, 169 = 232, 213 = 278, 225 = 242). Zbývají tudíž 172 kusy. Z těch pak je 160 formulářů listů a listin krále Václava IV., a to 79 se jmé- nem Václavovým v čele, 81 bez intitulace, dále 1 (č. 187) císaře Karla IV., 2 (č. 270 a 281) krále Zikmunda, 1 (č. 198) krále Kazi- míra Polského, 1 (č. 295) papeže Bonifáce VIII., 2 (č. 130 a 194) papeže Bonifáce IX., 2 (č. 282 a 283) formuláře listů králi Václa- vovi poslaných, 1 (č. 287) formulář listiny magnátů uherských, 1 (č. 251) formulář soukromé trhové smlouvy a pod jedno číslo (296) posléze jsme zařadili na konci připojené incipity různých areng a jiných formulí listinných. Formuláře písemností Václavových určeny jsou nejrůznějším osobám světského i duchovního stavu; značnou část (asi 1/6) zaujímají mezi nimi listy papežům Urbanovi VI. a Bonifáci IX., asi tolikéž pak jest i listů určených vysoce po- staveným osobám světským, králům, knížatům, vévodům a pod. Adresy tyto i oslovení příjemců bývají zpravidla vypsány, rovněž tak jména vlastní nebo aspoň jejich začáteční písmena vyskytují se v kontexu velmi často. Za to udání časová i zde vesměs scházejí Srovnáme-li jednotlivé kusy s diplomatářem krále Václava IV. seznáme záhy, že jsou z největší části odvozeny ze skutečných listin a listů z jeho kanceláře vydaných nebo do ní došlých. Obsa- hem svým týkají se formuláře záležitostí českých i říšských. Na- lézáme zde četné listy Václavovy ke kurii papežské v rozmanitých záležitostech církevně-politických, stížnosti k papeži ve sporu krá- lovu s arcibiskupem pražským nebo přímluvy za udělení různých milostí kostelům, klášterům a jiným duchovním ústavům i osobám, dále listy královské poslané do říše i jinam v záležitostech cír- kevního schismatu, sesazení Václavova s trůnu říše německé, sporu jeho se stavem panským v zemích českých, mandáty o za- chovávání veřejného pokoje, jmenování správců zemských a nej- vyšších úředníků v Čechách, potvrzování starých a udělování no- vých privilegií osobám a korporacím stavu duchovního i světského a j. Tu a tam jest několik formulářů stejného nebo příbuzného ob- sahu seskupeno bezprostředně vedle sebe, avšak v celku ani zde není určitého věcného uspořádání.
30 V. Hadač. sahuje celkem 177 kusů (č. 120—296), z čehož však dlužno ode- čísti 5 formulářů vyskytujících se dvakrát (č. 125 = 210, 160 = 176, 169 = 232, 213 = 278, 225 = 242). Zbývají tudíž 172 kusy. Z těch pak je 160 formulářů listů a listin krále Václava IV., a to 79 se jmé- nem Václavovým v čele, 81 bez intitulace, dále 1 (č. 187) císaře Karla IV., 2 (č. 270 a 281) krále Zikmunda, 1 (č. 198) krále Kazi- míra Polského, 1 (č. 295) papeže Bonifáce VIII., 2 (č. 130 a 194) papeže Bonifáce IX., 2 (č. 282 a 283) formuláře listů králi Václa- vovi poslaných, 1 (č. 287) formulář listiny magnátů uherských, 1 (č. 251) formulář soukromé trhové smlouvy a pod jedno číslo (296) posléze jsme zařadili na konci připojené incipity různých areng a jiných formulí listinných. Formuláře písemností Václavových určeny jsou nejrůznějším osobám světského i duchovního stavu; značnou část (asi 1/6) zaujímají mezi nimi listy papežům Urbanovi VI. a Bonifáci IX., asi tolikéž pak jest i listů určených vysoce po- staveným osobám světským, králům, knížatům, vévodům a pod. Adresy tyto i oslovení příjemců bývají zpravidla vypsány, rovněž tak jména vlastní nebo aspoň jejich začáteční písmena vyskytují se v kontexu velmi často. Za to udání časová i zde vesměs scházejí Srovnáme-li jednotlivé kusy s diplomatářem krále Václava IV. seznáme záhy, že jsou z největší části odvozeny ze skutečných listin a listů z jeho kanceláře vydaných nebo do ní došlých. Obsa- hem svým týkají se formuláře záležitostí českých i říšských. Na- lézáme zde četné listy Václavovy ke kurii papežské v rozmanitých záležitostech církevně-politických, stížnosti k papeži ve sporu krá- lovu s arcibiskupem pražským nebo přímluvy za udělení různých milostí kostelům, klášterům a jiným duchovním ústavům i osobám, dále listy královské poslané do říše i jinam v záležitostech cír- kevního schismatu, sesazení Václavova s trůnu říše německé, sporu jeho se stavem panským v zemích českých, mandáty o za- chovávání veřejného pokoje, jmenování správců zemských a nej- vyšších úředníků v Čechách, potvrzování starých a udělování no- vých privilegií osobám a korporacím stavu duchovního i světského a j. Tu a tam jest několik formulářů stejného nebo příbuzného ob- sahu seskupeno bezprostředně vedle sebe, avšak v celku ani zde není určitého věcného uspořádání.
Strana 31
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 31 A rovněž tak je tomu s postupem chronologickým. Největší část formulářů, pokud jsme mohli určiti, hlásí se do posledních dvou desítiletí XIV. sloletí, několik kusů pak pochází též z po- čátních let století XV. Ze starší doby nachází se zde toliko li- stina polského krále Kazimíra z 8. července 1343 (č. 198), jíž uzavírá smír s řádem Pruským,1) a pak část známé bully papeže Bonifáce VIII. Sacrosancte Romane ecclesie z roku 1299, týka- jící se vydání církevního zákoníka zv. Liber sextus (č. 295). Nej- mladším kusem sbírky jest nejspíše č. 129, list Václavův papeži, v němž žaluje na řádění kazatelů prodávajících odpustky v ze- mích česských a oznamuje papeži, že po svém zpovědníku mino- ritovi N. posílá mu listiny obsahující závady vyšetřené univer- sitou a městy Pražskými, aby tomu mohl učiniti přítrž. Jelikož formulář tento nemá žádných osobních jmen vlastních, není také vedle něho znám originál a zprávy jeho nejsou jiným pramenem doloženy, působí přesné jeho vročení jisté obtíže. Poprvé jej z ka- pitulního rukopisu Cancellarie Wenceslai IV. otiskl Pelzel mezi přílohami ke II. dílu své Lebensgeschichte des röm. und böhm. Königs Wenceslaus č. CCXXXIV. str. 151, položiv jej (str. 607 a násl.) bez rozpaků k r. 1412. V pozdějších pracích (Palackého, Tomka) nečiní se o tomto prameni zmínky, buďto že se naň za- pomělo, nebo proto, že si historikové nebyli jisti, má-li se polo- žíti do r. 1412 či snad do r. 1393, kdy se rovněž podobné kupčení odpustky v Čechách dálo.2) Teprve nejnověji prof. V. Novotný ve svém díle M. Jan Hus I. dílu část 2. sešitového vydání str. 83 ci- tuje tento formulář opět k r. 1412, soudí však, že, třebas projev, jak je obsažen ve formuláři, byl okolím královým chystán, přece skutečný list tohoto znění nebyl z kanceláře královské vypraven. Nehledíme-li tedy k tomuto kusu naší sbírky, jehož vročení 1412, třebas pravděpodobné, není přece zcela bezpečné, jest druhým patrně nejmladším formulářem č. 123, opět list Václavův kardi- nálům, v němž jich žádá, aby se přičinili k tomu, by papež nedo- 1) Tištěna od M. Dogiela v Codex diplomaticus regni Poloniae et magni ducatus Lithuaniae IV. dil č. 62. 2) Srovn. Palackého Dějiny národu Českého II. dílu 2. částka 2. vy- dání str. 287—288.
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 31 A rovněž tak je tomu s postupem chronologickým. Největší část formulářů, pokud jsme mohli určiti, hlásí se do posledních dvou desítiletí XIV. sloletí, několik kusů pak pochází též z po- čátních let století XV. Ze starší doby nachází se zde toliko li- stina polského krále Kazimíra z 8. července 1343 (č. 198), jíž uzavírá smír s řádem Pruským,1) a pak část známé bully papeže Bonifáce VIII. Sacrosancte Romane ecclesie z roku 1299, týka- jící se vydání církevního zákoníka zv. Liber sextus (č. 295). Nej- mladším kusem sbírky jest nejspíše č. 129, list Václavův papeži, v němž žaluje na řádění kazatelů prodávajících odpustky v ze- mích česských a oznamuje papeži, že po svém zpovědníku mino- ritovi N. posílá mu listiny obsahující závady vyšetřené univer- sitou a městy Pražskými, aby tomu mohl učiniti přítrž. Jelikož formulář tento nemá žádných osobních jmen vlastních, není také vedle něho znám originál a zprávy jeho nejsou jiným pramenem doloženy, působí přesné jeho vročení jisté obtíže. Poprvé jej z ka- pitulního rukopisu Cancellarie Wenceslai IV. otiskl Pelzel mezi přílohami ke II. dílu své Lebensgeschichte des röm. und böhm. Königs Wenceslaus č. CCXXXIV. str. 151, položiv jej (str. 607 a násl.) bez rozpaků k r. 1412. V pozdějších pracích (Palackého, Tomka) nečiní se o tomto prameni zmínky, buďto že se naň za- pomělo, nebo proto, že si historikové nebyli jisti, má-li se polo- žíti do r. 1412 či snad do r. 1393, kdy se rovněž podobné kupčení odpustky v Čechách dálo.2) Teprve nejnověji prof. V. Novotný ve svém díle M. Jan Hus I. dílu část 2. sešitového vydání str. 83 ci- tuje tento formulář opět k r. 1412, soudí však, že, třebas projev, jak je obsažen ve formuláři, byl okolím královým chystán, přece skutečný list tohoto znění nebyl z kanceláře královské vypraven. Nehledíme-li tedy k tomuto kusu naší sbírky, jehož vročení 1412, třebas pravděpodobné, není přece zcela bezpečné, jest druhým patrně nejmladším formulářem č. 123, opět list Václavův kardi- nálům, v němž jich žádá, aby se přičinili k tomu, by papež nedo- 1) Tištěna od M. Dogiela v Codex diplomaticus regni Poloniae et magni ducatus Lithuaniae IV. dil č. 62. 2) Srovn. Palackého Dějiny národu Českého II. dílu 2. částka 2. vy- dání str. 287—288.
Strana 32
32 V. Hadač. přával sluchu žalobám arcibiskupa pražského a vyhověl jisté žá- dosti Václavově. Pelzel otiskuje tento formulář mezi přílohami svého životopisu Václavova (sv. II. č. CCXXI. str. 130—131) vzta- hoval jej (str. 569 a násl.) na neshody Václavovy s arcibiskupem Zbyňkem Zajícem pro spálení knih Wiklefových v Praze a s tím související události 2. poloviny roku 1410. Do této doby dá se for- mulář zařaditi, aniž by se tím naráželo na nějaké nesrovnalosti se zprávami z jiných pramenů historických. Zmínku Václavovu ve formuláři: ..sanctissimo in Christo patri et domino nostro, domino N., divina providencia pape n o vo scribimus, prout apparet in co- pia presentibus interclusa... lze vztahovati na papeže Jana XXIII., zvoleného 17. května 1410, jak to činí Pelzel — přijímáme-li arci jeho čtení novo. Ale nám se zdá, že místo novo lze čísti nono, a pak by bylo písmenou N. rozuměti jméno papeže, jenž uží- val označení řadovou číslovkou IX. — tudíž Bonifáce IX. Tím se ovšem posunuje možné datum tohoto formuláře do doby starší (před den úmrtí Bonifácova 1. října 1404) a tu souvislost událostí ukazuje k r. 1393, kdy, jak známo, vznikla mezi králem Václavem IV. a arcibiskupem Janem II. z Jenštejna rozepře o opatství klad- rubské, při čemž obě strany na sebe vzájemně u kurie žalovaly.1) Jak viděti, nemáme ani u tohoto kusu jistoty při jeho vročení. V řadě udánlivě nejmladších formulářů naší sbírky následuje dále č. 246. Král Václav děkuje v něm nejmenovanému knížeti v říši za jeho poslední zprávy a oznamuje mu, že po oktávu Očišťování Panny Marie vypraví k němu posly se svou neteří; jelikož pak kolem popeleční středy hodlá sám přijeti do Němec a rád by při té příležitosti s ním pojednal o určité církevní záležitosti i jiných naléhavých věcech, žádá ho, aby k jistému dni a místu, jež mu poslové oznámí, ke schůzi se dostavil. Palacký v díle Ueber Formel- bücher II. č. 101 str. 94 zařazuje tento formulář do měsíce ledna r. 1409 a za příjemce jeho pokládá Antonína vévodu Brabantského, jenž 1. srpna 1409 slavil v Bruselu sňatek s neteří Václavovou Alžbětou, dcerou Jana Zhořeleckého. S tímto kusem obsahově sou- visí č. 264, v němž Václav oznamuje jistému knížeti, že vyslechl 1) Srovn. č. 125 a 240 naší sbírky jakož i Pelzel, Lebensgeschichte des ...Königs Wenceslaus díl II. Urkundenbuch č. XCII. a CXVI.
32 V. Hadač. přával sluchu žalobám arcibiskupa pražského a vyhověl jisté žá- dosti Václavově. Pelzel otiskuje tento formulář mezi přílohami svého životopisu Václavova (sv. II. č. CCXXI. str. 130—131) vzta- hoval jej (str. 569 a násl.) na neshody Václavovy s arcibiskupem Zbyňkem Zajícem pro spálení knih Wiklefových v Praze a s tím související události 2. poloviny roku 1410. Do této doby dá se for- mulář zařaditi, aniž by se tím naráželo na nějaké nesrovnalosti se zprávami z jiných pramenů historických. Zmínku Václavovu ve formuláři: ..sanctissimo in Christo patri et domino nostro, domino N., divina providencia pape n o vo scribimus, prout apparet in co- pia presentibus interclusa... lze vztahovati na papeže Jana XXIII., zvoleného 17. května 1410, jak to činí Pelzel — přijímáme-li arci jeho čtení novo. Ale nám se zdá, že místo novo lze čísti nono, a pak by bylo písmenou N. rozuměti jméno papeže, jenž uží- val označení řadovou číslovkou IX. — tudíž Bonifáce IX. Tím se ovšem posunuje možné datum tohoto formuláře do doby starší (před den úmrtí Bonifácova 1. října 1404) a tu souvislost událostí ukazuje k r. 1393, kdy, jak známo, vznikla mezi králem Václavem IV. a arcibiskupem Janem II. z Jenštejna rozepře o opatství klad- rubské, při čemž obě strany na sebe vzájemně u kurie žalovaly.1) Jak viděti, nemáme ani u tohoto kusu jistoty při jeho vročení. V řadě udánlivě nejmladších formulářů naší sbírky následuje dále č. 246. Král Václav děkuje v něm nejmenovanému knížeti v říši za jeho poslední zprávy a oznamuje mu, že po oktávu Očišťování Panny Marie vypraví k němu posly se svou neteří; jelikož pak kolem popeleční středy hodlá sám přijeti do Němec a rád by při té příležitosti s ním pojednal o určité církevní záležitosti i jiných naléhavých věcech, žádá ho, aby k jistému dni a místu, jež mu poslové oznámí, ke schůzi se dostavil. Palacký v díle Ueber Formel- bücher II. č. 101 str. 94 zařazuje tento formulář do měsíce ledna r. 1409 a za příjemce jeho pokládá Antonína vévodu Brabantského, jenž 1. srpna 1409 slavil v Bruselu sňatek s neteří Václavovou Alžbětou, dcerou Jana Zhořeleckého. S tímto kusem obsahově sou- visí č. 264, v němž Václav oznamuje jistému knížeti, že vyslechl 1) Srovn. č. 125 a 240 naší sbírky jakož i Pelzel, Lebensgeschichte des ...Königs Wenceslaus díl II. Urkundenbuch č. XCII. a CXVI.
Strana 33
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 33 zprávy posla jeho Viléma Dalarre v záležitosti církve, jakož i vy- pravení k němu dcery bratra králova, a svou odpověď že mu po- sílá po témž poslu a po Hubardovi z Altarův. Také tento formulář otiskl Palacký v citovaném díle pod č. 89 zároveň s 5 jinými for- muláři kapitulního rukopisu H 3, jež se rovněž týkají jednání o sňatek neteře Václavovy (Palacký, Formelb. II., čís. 99—103). Třebaže některé údaje těchto nedatovaných formulářů nejsou od- jinud doloženy,1) přece úzká souvislost jich se zprávami čerpa- nými z jiných authentických pramenů vylučuje pochybnost o správ- ném vročení jich Palackým k létům 1408—1409. Ostatní formuláře ze starší doby nepřesahují svým datem rok 1402, největší část jich spadá do let 90tých XIV. století. Mírou spolehlivosti data toho kterého z výše uvedených nejmladších formulářů do Cancellarie Wenceslai IV. pojatých dán je tedy zároveň více méně určitý ter- minus a quo jejího vzniku. Nastává dále otázka, odkud pochází látka této formulářové sbírky, po případě, kdo jest jejím autorem. Pozorujeme-li její obsah, vidíme, že více než 95% zaujímají v ní formuláře listů a listin vy- daných králem Václavem IV., ze zbytku pak čtvrtinu tvoří písem- nosti témuž panovníkovi adresované. Není tudíž pochyby, že sbírka tato vznikla v kanceláři královské, kde jedině mohl míti sestavo- vatel všechen ten obsáhlý a rozmanitý materiál pohromadě k dis- posici. Že podkladem formulářů byly právoplatné písemnosti vyho- tovené na základě skutečných právních jednání, je patrno z toho, že u většiny kusů zachoval se také originál aneb opis jeho jinde. Kde se nám nepodařilo originál ani opis zjistiti, tam aspoň vlastní jména osob historických a speciální údaje věcné dají se kontrolovati a uvésti v souvislost se zprávami jiných pramenů authentických. Au- toru formulářové sbírky ovšem na jménech nezáleželo, proto často je nahrazoval pouhými dvěma tečkami vedle sebe nebo vlnovou čárkou v podobě písmeny N. Někdy v témž kuse s počátku jména 1) Na př. o oné jízdě Václavově do Němec ohlášené v č. 246 nečiní se nikde jinde zmínky a r. 1409 sotva byla uskutečněna. Pokud známo, zdržoval se král toho roku 20. února a 15. března v Praze, 17. května na Točníce, 16. června opět v Praze, 23. června na Točníce, od 11. října pak až do konce roku skoro nepřetržitě v Praze. 3
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 33 zprávy posla jeho Viléma Dalarre v záležitosti církve, jakož i vy- pravení k němu dcery bratra králova, a svou odpověď že mu po- sílá po témž poslu a po Hubardovi z Altarův. Také tento formulář otiskl Palacký v citovaném díle pod č. 89 zároveň s 5 jinými for- muláři kapitulního rukopisu H 3, jež se rovněž týkají jednání o sňatek neteře Václavovy (Palacký, Formelb. II., čís. 99—103). Třebaže některé údaje těchto nedatovaných formulářů nejsou od- jinud doloženy,1) přece úzká souvislost jich se zprávami čerpa- nými z jiných authentických pramenů vylučuje pochybnost o správ- ném vročení jich Palackým k létům 1408—1409. Ostatní formuláře ze starší doby nepřesahují svým datem rok 1402, největší část jich spadá do let 90tých XIV. století. Mírou spolehlivosti data toho kterého z výše uvedených nejmladších formulářů do Cancellarie Wenceslai IV. pojatých dán je tedy zároveň více méně určitý ter- minus a quo jejího vzniku. Nastává dále otázka, odkud pochází látka této formulářové sbírky, po případě, kdo jest jejím autorem. Pozorujeme-li její obsah, vidíme, že více než 95% zaujímají v ní formuláře listů a listin vy- daných králem Václavem IV., ze zbytku pak čtvrtinu tvoří písem- nosti témuž panovníkovi adresované. Není tudíž pochyby, že sbírka tato vznikla v kanceláři královské, kde jedině mohl míti sestavo- vatel všechen ten obsáhlý a rozmanitý materiál pohromadě k dis- posici. Že podkladem formulářů byly právoplatné písemnosti vyho- tovené na základě skutečných právních jednání, je patrno z toho, že u většiny kusů zachoval se také originál aneb opis jeho jinde. Kde se nám nepodařilo originál ani opis zjistiti, tam aspoň vlastní jména osob historických a speciální údaje věcné dají se kontrolovati a uvésti v souvislost se zprávami jiných pramenů authentických. Au- toru formulářové sbírky ovšem na jménech nezáleželo, proto často je nahrazoval pouhými dvěma tečkami vedle sebe nebo vlnovou čárkou v podobě písmeny N. Někdy v témž kuse s počátku jména 1) Na př. o oné jízdě Václavově do Němec ohlášené v č. 246 nečiní se nikde jinde zmínky a r. 1409 sotva byla uskutečněna. Pokud známo, zdržoval se král toho roku 20. února a 15. března v Praze, 17. května na Točníce, 16. června opět v Praze, 23. června na Točníce, od 11. října pak až do konce roku skoro nepřetržitě v Praze. 3
Strana 34
34 V. Hadač. vynechával, později však je v kontextu přece vypsal nebo aspoň označil písmenou, jež není volena libovolně, nýbrž odpovídá pra- videlně začáteční písmeně vynechaného jména, jak se lze přesvěd- čiti srovnáním dotyčných formulářů s originály nebo opisy jinde zachovanými. Nezřídka nacházíme i případ, že vlastní jméno je buď cele nebo z části vypsáno, ale současně týmž písařem pře- škrtnuto (na př. č. 162, 166, 234). Okolnost tato, jak se zdá, nasvěd- čuje tomu, že písař třeboňského rukopisu Cancellarie měl před sebou nějaký text úplnější se jmény, jež jako nepotřebné pro svůj účel vy- nechával nebo aspoň zkracoval. Jinak však opisoval zcela mecha- nicky a můžeme tudíž vlastní jména i věcné údaje formulářů poklá- dali v celku za authentické. Při tom ovšem dlužno míti na zřeteli, že jako v kanceláři Karla IV., tak i za Václava IV. diktátoři listin čer- pali značnou měrou ze starých sbírek formulářových, takže slov- nému znění listin, zejména ve formulích úvodních, nelze připisovati přílišné váhy. O závislosti listin Václavových na starších vzorech podává i naše sbírka četné doklady. Jako příklad uvádíme zde for- mulář č. 182, jímž král Václav IV. ustanovuje doktora Jiřího z Boru († ok. 1413) za ordinaria dekretálů na pražské universitě s profesor- ským platem. Kdy se to stalo, není známo, nejspíše r. 1397, kdy obdržel Bora hodnost doktora dekretů.1) Zmíněný formulář listiny Václavovy jeví nápadnou podobnost se zakládací listinou pražské university z r. 1348, o níž dokázal V. J. Nováček v článku Prameny zakládací listiny university Pražské, vydané Karlem IV. dne 7. dubna 1348 v Časopise Českého Musea ročn. 1890, str. 226—238, že je z největší části přejata z formulářové sbírky sicilské kanceláře Frid- richa II., sestavené Petrem de Vineis († 1249). Odkazujíce tudíž, pokud se poměru k tomuto původnímu společnému vzoru dotýče, k uvedenému článku Nováčkovu, klademe zde ke srovnání pouze část zakládací listiny Karlovy vedle příslušné části Václavova for- muláře z naší Cancellarie. 1) Stručný životopis jeho podává Herm. Jireček v Právnickém životě v Če- chách a na Moravě, str. 162.
34 V. Hadač. vynechával, později však je v kontextu přece vypsal nebo aspoň označil písmenou, jež není volena libovolně, nýbrž odpovídá pra- videlně začáteční písmeně vynechaného jména, jak se lze přesvěd- čiti srovnáním dotyčných formulářů s originály nebo opisy jinde zachovanými. Nezřídka nacházíme i případ, že vlastní jméno je buď cele nebo z části vypsáno, ale současně týmž písařem pře- škrtnuto (na př. č. 162, 166, 234). Okolnost tato, jak se zdá, nasvěd- čuje tomu, že písař třeboňského rukopisu Cancellarie měl před sebou nějaký text úplnější se jmény, jež jako nepotřebné pro svůj účel vy- nechával nebo aspoň zkracoval. Jinak však opisoval zcela mecha- nicky a můžeme tudíž vlastní jména i věcné údaje formulářů poklá- dali v celku za authentické. Při tom ovšem dlužno míti na zřeteli, že jako v kanceláři Karla IV., tak i za Václava IV. diktátoři listin čer- pali značnou měrou ze starých sbírek formulářových, takže slov- nému znění listin, zejména ve formulích úvodních, nelze připisovati přílišné váhy. O závislosti listin Václavových na starších vzorech podává i naše sbírka četné doklady. Jako příklad uvádíme zde for- mulář č. 182, jímž král Václav IV. ustanovuje doktora Jiřího z Boru († ok. 1413) za ordinaria dekretálů na pražské universitě s profesor- ským platem. Kdy se to stalo, není známo, nejspíše r. 1397, kdy obdržel Bora hodnost doktora dekretů.1) Zmíněný formulář listiny Václavovy jeví nápadnou podobnost se zakládací listinou pražské university z r. 1348, o níž dokázal V. J. Nováček v článku Prameny zakládací listiny university Pražské, vydané Karlem IV. dne 7. dubna 1348 v Časopise Českého Musea ročn. 1890, str. 226—238, že je z největší části přejata z formulářové sbírky sicilské kanceláře Frid- richa II., sestavené Petrem de Vineis († 1249). Odkazujíce tudíž, pokud se poměru k tomuto původnímu společnému vzoru dotýče, k uvedenému článku Nováčkovu, klademe zde ke srovnání pouze část zakládací listiny Karlovy vedle příslušné části Václavova for- muláře z naší Cancellarie. 1) Stručný životopis jeho podává Herm. Jireček v Právnickém životě v Če- chách a na Moravě, str. 162.
Strana 35
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 35 Zaklädaci listina university Pražské z r. 1348. Karolus, dei gratia Romano- rum rex semper augustus et Boe- miae rex, ad perpetuam rei me- moriam. Inter desiderabilia cordis nostri, et quae cogitationi regali iugiter occurunt, animi praecipua reddimur anxietate solliciti, specialiter convertentes aciem mentis nostrae, qualiter regnum nostrum Boemiae, quod prae ceteris hereditariis aut eu- fortunae acquisitionis honoribus et possessionibus praerogativa mentis affectione complectimur, cuius exaltationem omni, qua possumus, diligentia procuran- tes, ipsius honori intendimus totis conatibus et saluti, sicut rerum victualium ad dispensationem divini nominis natura profluente tripudiat,sic ad nostrae provisio- nis edictum prudentum virorum copia nostris artificialiter tempo- ribus decoretur, ut fideles nostri regnicolae, qui scientiarum fruc- tus indesinenter esuriunt, per aliena mendicare suffragia non coacti, paratam in regno sibi men- sam propinationis inveniant, et quos ingeniorum nativa subtili- tas ad consilia reddit conspicuos, literarum sci«neja faciat erudi- tos nec solum compellantur aut Třeboňský rukopis C No. 3, fol. 83—83', č. 182. Wenceslaus ?c. Notum facimus 2c. Inter ceteras sollicitudinum regalium curas, guibus pro diri- gendarepublica nostrumgue sub- ditorum guiete mens nostra dis- trahitur, illud occurrit nostre me- ditacioni precipuum, gualiter reg- num nostrum N.,rerum victualium ubertate fecundum, prudentum virorum copia nostris tempori- bus feliciter decoremus, ut fide- les nostri N., dum sibi paratam propositionis mensam invene- rint, non modo supervacuum re- putent aliena proinde mendicare suffragia, sed gloriosum pocius existiment, extraneos alios in gratitudinis huiusmodi partici- pium evocare, ut, quos ingenio- rum nativa fertilitas ad alia con- silia reddit conspicuos, literarum sciencia faciat eruditos. Ad quod licet recolende memorie serenis- simi principis quondam domini et genitoris nostri domini N. N. imperatoris semper augusti et N. regis illustris nos invitet clara prioritas, dum eius temporibus sic diversarum scienciarum et precipue celebris ac insignis il- lius canonum sciencie studia in eodem regno nostro floruisse comperimus, ut non solum ad in- 3*
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 35 Zaklädaci listina university Pražské z r. 1348. Karolus, dei gratia Romano- rum rex semper augustus et Boe- miae rex, ad perpetuam rei me- moriam. Inter desiderabilia cordis nostri, et quae cogitationi regali iugiter occurunt, animi praecipua reddimur anxietate solliciti, specialiter convertentes aciem mentis nostrae, qualiter regnum nostrum Boemiae, quod prae ceteris hereditariis aut eu- fortunae acquisitionis honoribus et possessionibus praerogativa mentis affectione complectimur, cuius exaltationem omni, qua possumus, diligentia procuran- tes, ipsius honori intendimus totis conatibus et saluti, sicut rerum victualium ad dispensationem divini nominis natura profluente tripudiat,sic ad nostrae provisio- nis edictum prudentum virorum copia nostris artificialiter tempo- ribus decoretur, ut fideles nostri regnicolae, qui scientiarum fruc- tus indesinenter esuriunt, per aliena mendicare suffragia non coacti, paratam in regno sibi men- sam propinationis inveniant, et quos ingeniorum nativa subtili- tas ad consilia reddit conspicuos, literarum sci«neja faciat erudi- tos nec solum compellantur aut Třeboňský rukopis C No. 3, fol. 83—83', č. 182. Wenceslaus ?c. Notum facimus 2c. Inter ceteras sollicitudinum regalium curas, guibus pro diri- gendarepublica nostrumgue sub- ditorum guiete mens nostra dis- trahitur, illud occurrit nostre me- ditacioni precipuum, gualiter reg- num nostrum N.,rerum victualium ubertate fecundum, prudentum virorum copia nostris tempori- bus feliciter decoremus, ut fide- les nostri N., dum sibi paratam propositionis mensam invene- rint, non modo supervacuum re- putent aliena proinde mendicare suffragia, sed gloriosum pocius existiment, extraneos alios in gratitudinis huiusmodi partici- pium evocare, ut, quos ingenio- rum nativa fertilitas ad alia con- silia reddit conspicuos, literarum sciencia faciat eruditos. Ad quod licet recolende memorie serenis- simi principis quondam domini et genitoris nostri domini N. N. imperatoris semper augusti et N. regis illustris nos invitet clara prioritas, dum eius temporibus sic diversarum scienciarum et precipue celebris ac insignis il- lius canonum sciencie studia in eodem regno nostro floruisse comperimus, ut non solum ad in- 3*
Strana 36
36 V. Hadač. supervacuum reputent, ad in- colas filios, sed eciam ad extra- vestigandas gyrum terrae scien- neos extendisse probetur suavi- tias circuire, nationes expetere tatem odoris: nos tamen super hoc libenter sine cuiuscunque peregrinas aut, ut ipsorum avidi- induccione concurrimus, quanto tatibus satisfiat, in alienis regio- nibus mendicare, sed gloriosum per hoc utiliter honori nostro con- aestiment, extraneos alios ad sulere credimus et exaltacionem omnimodam regni nostri omni, suavitatem odoris et gratitudinis huiusmodi participium evocare. qua possumus, diligencia procu- ramus. Sane etc. Sane etc. Pokud jde o úpravu, v jaké přešlo znění skutečných listin a listů do naší sbírky formulářové, seznáváme po bližším srovnání, že naše formuláře jsou namnoze zkráceny vypuštěním celých součástí listinných; tak na př. č. 168, 270, 271, 276, 296 jsou pouhé arengy. Jinde vynechán protokoll závěrečný, stereotypní běžné formule naznačeny pouze úvodními slovy a nejednou i v kontextu prove- deny drobnější změny, na př. stručnější úprava nebo vynechání formule pertinenční a pod. Změny tyto z části ovšem padají na vrub chybného opisování předlohy. Vynechávání slov i celých řá- dek namnoze smysl vět porušující, jakož i četné chyby pravopisné a vynechávání známek zkracovacích v třeboňském rukopisu Can- cellarie se vyskytující ukazují na písaře řemeslného, jenž snad ani latiny dobře neovládal. Že byl Čech, soudíme z toho, že na konci formuláře č. 189 připsal české heslo „holá baba“. Kromě tohoto hesla nacházíme v třeboňském rukopisu následu- jící červené přípisky: fol. 12' Jo. Card., fol. 65 Johannes Cardi- nalis Reinstein, fol. 75, 107 a 107 pak Card. Všecky tyto přípisky psány jsou miniem jednou rukou, totožnou s onou, která provedla červené označení jednotlivých složek druhé části rukopisu a do- plnila zde též miniem na několika místech scházející nadpisy for- mulářů (č. 135, 163. 170, 171, 173 atd.). Je to nesporně táž ruka, kterou jest na listech 33'—39' v první části rukopisu psáno 6 formulářů z let 1401—1402 (č. 71—76) a již jsme shora označili jako ruku písaře C. Z toho, co zde právě uvedeno, plyne tedy do- mněnka, že onen přípisek Johannes Cardinalis Reinstein a ostatní
36 V. Hadač. supervacuum reputent, ad in- colas filios, sed eciam ad extra- vestigandas gyrum terrae scien- neos extendisse probetur suavi- tias circuire, nationes expetere tatem odoris: nos tamen super hoc libenter sine cuiuscunque peregrinas aut, ut ipsorum avidi- induccione concurrimus, quanto tatibus satisfiat, in alienis regio- nibus mendicare, sed gloriosum per hoc utiliter honori nostro con- aestiment, extraneos alios ad sulere credimus et exaltacionem omnimodam regni nostri omni, suavitatem odoris et gratitudinis huiusmodi participium evocare. qua possumus, diligencia procu- ramus. Sane etc. Sane etc. Pokud jde o úpravu, v jaké přešlo znění skutečných listin a listů do naší sbírky formulářové, seznáváme po bližším srovnání, že naše formuláře jsou namnoze zkráceny vypuštěním celých součástí listinných; tak na př. č. 168, 270, 271, 276, 296 jsou pouhé arengy. Jinde vynechán protokoll závěrečný, stereotypní běžné formule naznačeny pouze úvodními slovy a nejednou i v kontextu prove- deny drobnější změny, na př. stručnější úprava nebo vynechání formule pertinenční a pod. Změny tyto z části ovšem padají na vrub chybného opisování předlohy. Vynechávání slov i celých řá- dek namnoze smysl vět porušující, jakož i četné chyby pravopisné a vynechávání známek zkracovacích v třeboňském rukopisu Can- cellarie se vyskytující ukazují na písaře řemeslného, jenž snad ani latiny dobře neovládal. Že byl Čech, soudíme z toho, že na konci formuláře č. 189 připsal české heslo „holá baba“. Kromě tohoto hesla nacházíme v třeboňském rukopisu následu- jící červené přípisky: fol. 12' Jo. Card., fol. 65 Johannes Cardi- nalis Reinstein, fol. 75, 107 a 107 pak Card. Všecky tyto přípisky psány jsou miniem jednou rukou, totožnou s onou, která provedla červené označení jednotlivých složek druhé části rukopisu a do- plnila zde též miniem na několika místech scházející nadpisy for- mulářů (č. 135, 163. 170, 171, 173 atd.). Je to nesporně táž ruka, kterou jest na listech 33'—39' v první části rukopisu psáno 6 formulářů z let 1401—1402 (č. 71—76) a již jsme shora označili jako ruku písaře C. Z toho, co zde právě uvedeno, plyne tedy do- mněnka, že onen přípisek Johannes Cardinalis Reinstein a ostatní
Strana 37
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 37 zkrácené tvary Jo. Card. prozrazují nám jméno našeho písaře C. Jméno toto není v historii neznámo.1) Jan z Rejnštejna, původem nejspíše Němec z říše, uvádí se v letech 1394—1395 mezi studenty právnické university Pražské a později se nazývá bakalářem de- kretů, ač není známo, kdy té hodnosti došel. Na dvou listinách papeže Bonifáce IX. z 26. července 1398, týkajících se zástavního užívání hradu Helfenburka (u Roudnice) někdejším arcibiskupem pražským Janem, po případě i jeho dědici, (v archivu třeboňském Historica č. 70 A, 70 B), nalezli jsme na rubu podpis Johannes Reinstein Cardinalis, tvarem písma úplně shodný s přípiskem na listu 65 naší Cancellarie. Roku 1400 dává si Johannes Cardinalis de Reynstein opisovati Petrarkova Bucolica s některými formuláři jeho listů, jak svědčí rukopis zachovaný v universitní knihovně pražské sign. VIII. G. 11.2) Podle jiné zprávy z r. 1400 dal opsati též slovník Albertanův a Lucianův pro kolej Karlovu v Praze a jeho péčí pořízen též kodex chovaný dnes v pražské universitní knihovně pod sign. XIV. D. 17. a označený názvem Petri Blae- sensis Epistolae.3) Od roku 1402 spravoval Jan řečený Kardinál školu u kostela sv. Jiljí na Starém Městě Pražském, v kterémžto 1) Seznam literatury viz v Zíbrtově Bibliografii české historie díl III. str. 27 č. 417—420. Některé další zprávy životopisné podává V. Novotný v knize M. Jan Hus, život a učení, díl I., část I., str. 292 pozn. 2. 2) Tento pergamenový rukopis, z něhož byly četné zadní listy vy- řezány, má na vnitřní straně vrchní desky nápis psaný opět touž rukou jako přípisky v naší Cancellarii: Iste liber intitulatur Francisci Petrarche, poete laureati de Arecio alias de Florencia, Bucolicorum et Epistole sine nomine eiusdem, in quibus materie dissertissime et sentenciose conti- nentur, per Johannem Cardinalem compar [a] tus et scribi procuratus. Pod tím pak větším písmem píše opět táž ruka: Bucolicorum et sine no- mine Francisci, poete egregii et laureati catholici, Johannis Cardinalis de Reynstein anno nativitatis millesimo quadringentesimo per eundem scribi procuratus. Snad stojí pro nás za zmínku i to, že na vnitřní straně zadní desky je napsán rukou XV. stol. začátek listu Veroňana Therundy králi Václavovi z r. 1401, obsažený v úplném znění v třeboňském ruko- pise Cancellarie pod č. 76. 3) Na 2. listu tohoto rukopisu jest současná poznámka: Johannes Cardinalis procuravit hunc librum scribi per Jacobum Jezulum socium eiusdem, scriptorem notabilem et famosum, in omni modo scribendi pe- ritum et expeditum.
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 37 zkrácené tvary Jo. Card. prozrazují nám jméno našeho písaře C. Jméno toto není v historii neznámo.1) Jan z Rejnštejna, původem nejspíše Němec z říše, uvádí se v letech 1394—1395 mezi studenty právnické university Pražské a později se nazývá bakalářem de- kretů, ač není známo, kdy té hodnosti došel. Na dvou listinách papeže Bonifáce IX. z 26. července 1398, týkajících se zástavního užívání hradu Helfenburka (u Roudnice) někdejším arcibiskupem pražským Janem, po případě i jeho dědici, (v archivu třeboňském Historica č. 70 A, 70 B), nalezli jsme na rubu podpis Johannes Reinstein Cardinalis, tvarem písma úplně shodný s přípiskem na listu 65 naší Cancellarie. Roku 1400 dává si Johannes Cardinalis de Reynstein opisovati Petrarkova Bucolica s některými formuláři jeho listů, jak svědčí rukopis zachovaný v universitní knihovně pražské sign. VIII. G. 11.2) Podle jiné zprávy z r. 1400 dal opsati též slovník Albertanův a Lucianův pro kolej Karlovu v Praze a jeho péčí pořízen též kodex chovaný dnes v pražské universitní knihovně pod sign. XIV. D. 17. a označený názvem Petri Blae- sensis Epistolae.3) Od roku 1402 spravoval Jan řečený Kardinál školu u kostela sv. Jiljí na Starém Městě Pražském, v kterémžto 1) Seznam literatury viz v Zíbrtově Bibliografii české historie díl III. str. 27 č. 417—420. Některé další zprávy životopisné podává V. Novotný v knize M. Jan Hus, život a učení, díl I., část I., str. 292 pozn. 2. 2) Tento pergamenový rukopis, z něhož byly četné zadní listy vy- řezány, má na vnitřní straně vrchní desky nápis psaný opět touž rukou jako přípisky v naší Cancellarii: Iste liber intitulatur Francisci Petrarche, poete laureati de Arecio alias de Florencia, Bucolicorum et Epistole sine nomine eiusdem, in quibus materie dissertissime et sentenciose conti- nentur, per Johannem Cardinalem compar [a] tus et scribi procuratus. Pod tím pak větším písmem píše opět táž ruka: Bucolicorum et sine no- mine Francisci, poete egregii et laureati catholici, Johannis Cardinalis de Reynstein anno nativitatis millesimo quadringentesimo per eundem scribi procuratus. Snad stojí pro nás za zmínku i to, že na vnitřní straně zadní desky je napsán rukou XV. stol. začátek listu Veroňana Therundy králi Václavovi z r. 1401, obsažený v úplném znění v třeboňském ruko- pise Cancellarie pod č. 76. 3) Na 2. listu tohoto rukopisu jest současná poznámka: Johannes Cardinalis procuravit hunc librum scribi per Jacobum Jezulum socium eiusdem, scriptorem notabilem et famosum, in omni modo scribendi pe- ritum et expeditum.
Strana 38
38 V. Hadač. úřadě se uvádí ještě r. 1410. Mistrem svobodných umění stal se r. 1404 za rektorátu Husova. Počátkem roku 1406 se dovídáme, že dlel na dvoře papežském, ale již v září téhož roku zahajuje před konsistoriálním soudem pražským svou při o faru v Ústí nad Luž- nicí, která teprve 11. května 1407 skončena v jeho neprospěch, pročež se z rozsudku odvolal ke kurii. O zámožnosti jeho svědčí, že r. 1406 jmenuje prokurátory k upomínání svých dlužníků a následujícího roku uvádí se jeho služebník Mikuláš Richmbach z Oldenburka, kněz diecese naumburské v Durynkách. Někdy na sklonku roku 1408 vypravil se mistr Jan znovu k papeži, nejspíše jakožto posel krále Václava. Při té příležitosti vyjednal spolu s doktorem Nazonem osvobození mistra Stanislava ze Znojma a Štěpána z Pálče z církevní vazby bononské. V listopadu 1409, jak se zdá, dlel ještě při dvoře papežském a již v říjnu následujícího roku posílá jej král Václav opět k papeži s listem týkajícím se procesu Husova. V následujících letech setkáváme se s Janem Kardinálem obyčejně v Praze, kde si koupil dům. Po odchodu ně- meckých studentů z Prahy jal se — podle zprávy mistra Bacháčka z r. 1608 — znovu shromažďovati rozptýlené Musy a vedle toho věnoval se péči o své prebendy. Roku 1413 směnil svou faru v Pe- trovicích s mistrem Ondřejem z Brodu za faru v Nebuželích, po- zději pak se jmenuje farářem v Janovicích na podacím pana Jana z Chlumu. Počátkem listopadu 1414 provázel spolu s jmenovaným Janem z Chlumu jako posel university pražské mistra Jana Husa do Kostnice, kdež se s ostatními přáteli Husovými zasazoval o jeho osvobození a zůstával tam až do jeho upálení. Vrátiv se pak do Čech stal se r. 1416 rektorem university, v kterémžto úřadě horlivě se vynasnažoval o urovnání neshod náboženských. Když r. 1417 universita majíc v čele Jana Kardinála, mistra sedmera umění a v právích bakaláře, vydala známý nález o přijímání pod obojí, obrátilo se záští katolického kněžstva urputně proti Janovi. Kněz Trch r. 1421 pokládá ho vedle mistra Jakoubka ze Stříbra za hlavního strůjce všeho zlého a nazývá ho Widrgottem t. j. anti- kristem. I v potomních veřejných událostech měl mistr Jan Kardi- nál činné účastenství. O vánocích roku 1420 vypraven byl s po- selstvím ku králi polskému Vladislavovi, aby přijal korunu českou.
38 V. Hadač. úřadě se uvádí ještě r. 1410. Mistrem svobodných umění stal se r. 1404 za rektorátu Husova. Počátkem roku 1406 se dovídáme, že dlel na dvoře papežském, ale již v září téhož roku zahajuje před konsistoriálním soudem pražským svou při o faru v Ústí nad Luž- nicí, která teprve 11. května 1407 skončena v jeho neprospěch, pročež se z rozsudku odvolal ke kurii. O zámožnosti jeho svědčí, že r. 1406 jmenuje prokurátory k upomínání svých dlužníků a následujícího roku uvádí se jeho služebník Mikuláš Richmbach z Oldenburka, kněz diecese naumburské v Durynkách. Někdy na sklonku roku 1408 vypravil se mistr Jan znovu k papeži, nejspíše jakožto posel krále Václava. Při té příležitosti vyjednal spolu s doktorem Nazonem osvobození mistra Stanislava ze Znojma a Štěpána z Pálče z církevní vazby bononské. V listopadu 1409, jak se zdá, dlel ještě při dvoře papežském a již v říjnu následujícího roku posílá jej král Václav opět k papeži s listem týkajícím se procesu Husova. V následujících letech setkáváme se s Janem Kardinálem obyčejně v Praze, kde si koupil dům. Po odchodu ně- meckých studentů z Prahy jal se — podle zprávy mistra Bacháčka z r. 1608 — znovu shromažďovati rozptýlené Musy a vedle toho věnoval se péči o své prebendy. Roku 1413 směnil svou faru v Pe- trovicích s mistrem Ondřejem z Brodu za faru v Nebuželích, po- zději pak se jmenuje farářem v Janovicích na podacím pana Jana z Chlumu. Počátkem listopadu 1414 provázel spolu s jmenovaným Janem z Chlumu jako posel university pražské mistra Jana Husa do Kostnice, kdež se s ostatními přáteli Husovými zasazoval o jeho osvobození a zůstával tam až do jeho upálení. Vrátiv se pak do Čech stal se r. 1416 rektorem university, v kterémžto úřadě horlivě se vynasnažoval o urovnání neshod náboženských. Když r. 1417 universita majíc v čele Jana Kardinála, mistra sedmera umění a v právích bakaláře, vydala známý nález o přijímání pod obojí, obrátilo se záští katolického kněžstva urputně proti Janovi. Kněz Trch r. 1421 pokládá ho vedle mistra Jakoubka ze Stříbra za hlavního strůjce všeho zlého a nazývá ho Widrgottem t. j. anti- kristem. I v potomních veřejných událostech měl mistr Jan Kardi- nál činné účastenství. O vánocích roku 1420 vypraven byl s po- selstvím ku králi polskému Vladislavovi, aby přijal korunu českou.
Strana 39
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 39 Mezi dary vezenými tehdy do Polska byla také skvostná bible, kterou Kardinál k tomu cíli obci pražské daroval, začež mu r. 1423 konšelé věnovali bibli novou. V roztržkách o Zikmunda Korybuta byl spolu s mistrem Křišťanem z Prachatic a jinými zajat a uvěz- něn na radnici staroměstské. Po svém propuštění stal se Jan Kar- dinál officiálem arcibiskupským, v kteréžto funkci se uvádí 4. května 1428, rozhoduje spor Štěpána z Chotěšova, správce školy u sv. Valentina na Starém městě Pražském, s jeho ženou Reginou. Po roce 1429 všecky zprávy o něm mizí. V rukou tohoto vynikajícího mistra university Pražské byl tedy třeboňský rukopis Cancellarie regis Wenceslai, a to ještě před svázáním v jeden kodex, jak vysvítá z toho, že si označi jednotlivé složky, což by po svázání jich nebylo mělo účelu. Na otázku, jakým způsobem a proč si mistr Jan Kardinál tuto formu- lářovou sbírku opatřil, jest zajisté odpověď stejně pravděpodobná jako přirozená, že jsa členem právnické university, na níž se pě- stovala rhetorika s uměním skládati písemnosti v pěkném slohu, a maje také jako častý posel Václavův styky nejen s jeho dvo- rem a kanceláří, ale i s významnými osobnostmi cizími, zejména s kurií papežskou, mohl takové pomůcky s prospěchem použíti v různých oborech praktické potřeby. Možná tedy, že na svou žá- dost obdržel od některého známého příslušníka královské kance- láře tyto výpisy pořízené na základě kancelářského materiálu a psané na volných složkách, jež si pak pro pohodlnější užívání a pro větší bezpečnost před možným roztracením jednotlivých složek dal svázati v knižní formu a na prázdné listy připsal sám dodatečně dle nějaké předlohy, jež se mu dostala do rukou, oněch 6 formulářů z let 1401—1402, jež svým pestrým, emfatic- kým slohem s reminiscencemi antického klassicismu se zamlou- valy jeho vkusu. Při tom, jak patrno, pozměnil částečně adressy a oslovení, nepochybně proto, aby formulářům stylisovaným jako speciální listy královské vtiskl charakter obecných listů druha dru- hovi a tak je přizpůsobil širší praktické potřebě občanského ži- vota Ve 2 z těchto kusů (č. 71 a 73) pak nahradil vlastní jméno předlohy začátečními slabikami svého vlastního jména (Jo. Card. de Re.) — jediný to případ fingovaných jmen v celé sbírce. Z jeho
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 39 Mezi dary vezenými tehdy do Polska byla také skvostná bible, kterou Kardinál k tomu cíli obci pražské daroval, začež mu r. 1423 konšelé věnovali bibli novou. V roztržkách o Zikmunda Korybuta byl spolu s mistrem Křišťanem z Prachatic a jinými zajat a uvěz- něn na radnici staroměstské. Po svém propuštění stal se Jan Kar- dinál officiálem arcibiskupským, v kteréžto funkci se uvádí 4. května 1428, rozhoduje spor Štěpána z Chotěšova, správce školy u sv. Valentina na Starém městě Pražském, s jeho ženou Reginou. Po roce 1429 všecky zprávy o něm mizí. V rukou tohoto vynikajícího mistra university Pražské byl tedy třeboňský rukopis Cancellarie regis Wenceslai, a to ještě před svázáním v jeden kodex, jak vysvítá z toho, že si označi jednotlivé složky, což by po svázání jich nebylo mělo účelu. Na otázku, jakým způsobem a proč si mistr Jan Kardinál tuto formu- lářovou sbírku opatřil, jest zajisté odpověď stejně pravděpodobná jako přirozená, že jsa členem právnické university, na níž se pě- stovala rhetorika s uměním skládati písemnosti v pěkném slohu, a maje také jako častý posel Václavův styky nejen s jeho dvo- rem a kanceláří, ale i s významnými osobnostmi cizími, zejména s kurií papežskou, mohl takové pomůcky s prospěchem použíti v různých oborech praktické potřeby. Možná tedy, že na svou žá- dost obdržel od některého známého příslušníka královské kance- láře tyto výpisy pořízené na základě kancelářského materiálu a psané na volných složkách, jež si pak pro pohodlnější užívání a pro větší bezpečnost před možným roztracením jednotlivých složek dal svázati v knižní formu a na prázdné listy připsal sám dodatečně dle nějaké předlohy, jež se mu dostala do rukou, oněch 6 formulářů z let 1401—1402, jež svým pestrým, emfatic- kým slohem s reminiscencemi antického klassicismu se zamlou- valy jeho vkusu. Při tom, jak patrno, pozměnil částečně adressy a oslovení, nepochybně proto, aby formulářům stylisovaným jako speciální listy královské vtiskl charakter obecných listů druha dru- hovi a tak je přizpůsobil širší praktické potřebě občanského ži- vota Ve 2 z těchto kusů (č. 71 a 73) pak nahradil vlastní jméno předlohy začátečními slabikami svého vlastního jména (Jo. Card. de Re.) — jediný to případ fingovaných jmen v celé sbírce. Z jeho
Strana 40
40 V. Hadač. podnětu také nejspíše se dostal do kodexu onen začátek ódy Pe- trarkovy, jehož, jak výše naznačeno, si mistr Kardinál — patrně pod vlivem svých častých cest do Italie — byl značně oblíbil. Takovým tedy asi způsobem vznikla počátkem XV. století pří- tomná formulářová sbírka. Kdy a za jakých okolností se dostal její rukopis do archivu třeboňského, není známo. Jelikož v inventářích archivu ani knihovny rožmberské se neuvádí a v rukopise také není stopy po nějaké glosse z pera archiváře Václava Březana, jenž vše- chen významnější písemný materiál rožmberský obsáhl ve svých spisech a na každém takřka kuse zanechal stopy své činnosti, sou- díme, že v době rožmberské v Třeboni ještě nebyl. Zbývá dodati několik slov o poměru tohoto třeboňského ruko- pisu Cancellarie k oběma kapitulním rukopisům, uvedeným na po- čátku našeho pojednání. Rukopis K 37 shoduje se v příslušné své partii (fol. 112—150') s třeboňským rukopisem (fol. 53—92) nejen v uspořádání formulářů, ale i v celé úpravě textu. I nadpisy jednotli- vých kusů, pokud se vyskytují v třeboňském rukopisu, má doslovně též rukopis kapitulní. Vzájemná shoda rukopisů jde tak daleko, že v obou vyskytují se tytéž nepravidelné zkratky, stejné chyby pra- vopisné i jiná nedopatření písařská. Tak na př. nacházíme v ru- kopisu třeboňském v č. 120 chybný tvar genaribus místo gene- ralibus, č. 138 thezaurizarii místo thesaurarii, č. 146 indignitate místo integritate, č. 147 intervente contractu místo interveniente, č. 150 fortuna prosperato místo prosperante, č. 156 carnispru- duui místo carnisprivii, č. 157 sicut premittetur místo premittitur, č. 193 prout in literis genitoris nostri limpius continere místo lim- pidius continetur a pod. A tytéž chyby vyskytují se i v přísluš- ných kusech rukopisu kapitulního. V třeboňském rukopise má č. 147 takovýto začátek: Sanctissime pater et domine reverendis- sime. W. d. illustri N. duci N. iuniori, principi consagwineo suo dilecto, graciam suam et omne bonum.... První věta k tomuto kusu zřejmě nepatřící dostala se sem nepochybně tím, že písař násled- kem přehlédnutí začal opisovati formulář právě opsaný po druhé, avšak zpozorovav svůj omyl dal hned tuto větu do rámečku. Přes to však nacházíme celý začátek doslova též v rukopisu kapitul- ním (fol. 124), pouze s tím rozdílem, že orámování zde schází. Po-
40 V. Hadač. podnětu také nejspíše se dostal do kodexu onen začátek ódy Pe- trarkovy, jehož, jak výše naznačeno, si mistr Kardinál — patrně pod vlivem svých častých cest do Italie — byl značně oblíbil. Takovým tedy asi způsobem vznikla počátkem XV. století pří- tomná formulářová sbírka. Kdy a za jakých okolností se dostal její rukopis do archivu třeboňského, není známo. Jelikož v inventářích archivu ani knihovny rožmberské se neuvádí a v rukopise také není stopy po nějaké glosse z pera archiváře Václava Březana, jenž vše- chen významnější písemný materiál rožmberský obsáhl ve svých spisech a na každém takřka kuse zanechal stopy své činnosti, sou- díme, že v době rožmberské v Třeboni ještě nebyl. Zbývá dodati několik slov o poměru tohoto třeboňského ruko- pisu Cancellarie k oběma kapitulním rukopisům, uvedeným na po- čátku našeho pojednání. Rukopis K 37 shoduje se v příslušné své partii (fol. 112—150') s třeboňským rukopisem (fol. 53—92) nejen v uspořádání formulářů, ale i v celé úpravě textu. I nadpisy jednotli- vých kusů, pokud se vyskytují v třeboňském rukopisu, má doslovně též rukopis kapitulní. Vzájemná shoda rukopisů jde tak daleko, že v obou vyskytují se tytéž nepravidelné zkratky, stejné chyby pra- vopisné i jiná nedopatření písařská. Tak na př. nacházíme v ru- kopisu třeboňském v č. 120 chybný tvar genaribus místo gene- ralibus, č. 138 thezaurizarii místo thesaurarii, č. 146 indignitate místo integritate, č. 147 intervente contractu místo interveniente, č. 150 fortuna prosperato místo prosperante, č. 156 carnispru- duui místo carnisprivii, č. 157 sicut premittetur místo premittitur, č. 193 prout in literis genitoris nostri limpius continere místo lim- pidius continetur a pod. A tytéž chyby vyskytují se i v přísluš- ných kusech rukopisu kapitulního. V třeboňském rukopise má č. 147 takovýto začátek: Sanctissime pater et domine reverendis- sime. W. d. illustri N. duci N. iuniori, principi consagwineo suo dilecto, graciam suam et omne bonum.... První věta k tomuto kusu zřejmě nepatřící dostala se sem nepochybně tím, že písař násled- kem přehlédnutí začal opisovati formulář právě opsaný po druhé, avšak zpozorovav svůj omyl dal hned tuto větu do rámečku. Přes to však nacházíme celý začátek doslova též v rukopisu kapitul- ním (fol. 124), pouze s tím rozdílem, že orámování zde schází. Po-
Strana 41
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 41 dobně je v třeboňském rukopisu za č. 169 napsán ve 2 řádcích do- slovný začátek formuláře č. 132, současně však oba řádky orá- movány jako neplatné a asi o 2 řádky níže začíná následující zcela odlišný formulář č. 170. A totéž shledáváme i v rukopise kapitul- ním, ovšem zase bez orámování oné omylem zapsané vsuvky. Pí- sařovo heslo „holá baba“ připojené na konci č. 189 formulářové sbírky třeboňské nachází se při témž formuláři i ve sbírce kapi- tulní, jsouc zde ještě rozšířeno slovem „prašivá“. Příklady tyto, doufáme, postačí k důkazu, že oba rukopisy navzájem úzce souvisí, že jeden byl předlohou druhého. Otázku, který z nich je původním a který opisem, není těžko rozhodnouti. Text třeboňského rukopisu je v celku správnější i úplnější. Slova nebo celé věty, jež písař třeboňského kodexu hned po napsání přetrhl jako chybné, v kapitulním rukopise již se neobjevují, ačkoli, jak jsme viděli, celá řada jiných méně nápadných nedopatření za- viněných písařem sbírky třeboňské vyskytuje se i ve sbírce ka- pitulní. Srovnáme-li texty obou rukopisů, vidíme, že písaři ka- pitulního kodexu vypadla namnoze nejen jednotlivá slova, ale celé části vět, takže tím nejednou smysl porušen. Při tom je nápadno, že porucha vět začíná často právě při oněch slovech, jimiž začíná v třeboňském rukopise nová řádka (na př. č. 153, 162 a j.), — okolnost, která jistě mluví pro domněnku, že písař kapitulního ru- kopisu opisoval z rukopisu třeboňského a své omyly zavinil tím, že nedopatřením přeskočil celé řádky své předlohy. Jindy vypadla mu část textu následkem toho, že při nahlížení do předlohy svezl se mu zrak s určitého slova na stejné nebo podobné slovo opa- kující se o několik řádek níže v jiné souvislosti, a tudy část mezi oběma těmi slovy přehlédl a neopsal. Takovým způsobem na př. vypadlo při formuláři č. 157 našeho vydání v rukopise kapitulním 39 slov. Výmluvným dokladem toho, že kapitulní zlomek Cancel- larie je opsán z rukopisu třeboňského, je formulář č. 194. V ka- pitulním rukopise přichází tento kus dvakrát, jednou v prvé části kodexu na listech 65'—67, podruhé ve vlastní Cancellarii na fol. 149—149'. Pro srovnání podáváme zde všecky tři texty vedle sebe.1) 1) Z třeboňského rukopisu jest formulář tento tištěn u Palackého, Ueber Formelbücher II. str. 64 č. 57 s vročením circa 1398.
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 41 dobně je v třeboňském rukopisu za č. 169 napsán ve 2 řádcích do- slovný začátek formuláře č. 132, současně však oba řádky orá- movány jako neplatné a asi o 2 řádky níže začíná následující zcela odlišný formulář č. 170. A totéž shledáváme i v rukopise kapitul- ním, ovšem zase bez orámování oné omylem zapsané vsuvky. Pí- sařovo heslo „holá baba“ připojené na konci č. 189 formulářové sbírky třeboňské nachází se při témž formuláři i ve sbírce kapi- tulní, jsouc zde ještě rozšířeno slovem „prašivá“. Příklady tyto, doufáme, postačí k důkazu, že oba rukopisy navzájem úzce souvisí, že jeden byl předlohou druhého. Otázku, který z nich je původním a který opisem, není těžko rozhodnouti. Text třeboňského rukopisu je v celku správnější i úplnější. Slova nebo celé věty, jež písař třeboňského kodexu hned po napsání přetrhl jako chybné, v kapitulním rukopise již se neobjevují, ačkoli, jak jsme viděli, celá řada jiných méně nápadných nedopatření za- viněných písařem sbírky třeboňské vyskytuje se i ve sbírce ka- pitulní. Srovnáme-li texty obou rukopisů, vidíme, že písaři ka- pitulního kodexu vypadla namnoze nejen jednotlivá slova, ale celé části vět, takže tím nejednou smysl porušen. Při tom je nápadno, že porucha vět začíná často právě při oněch slovech, jimiž začíná v třeboňském rukopise nová řádka (na př. č. 153, 162 a j.), — okolnost, která jistě mluví pro domněnku, že písař kapitulního ru- kopisu opisoval z rukopisu třeboňského a své omyly zavinil tím, že nedopatřením přeskočil celé řádky své předlohy. Jindy vypadla mu část textu následkem toho, že při nahlížení do předlohy svezl se mu zrak s určitého slova na stejné nebo podobné slovo opa- kující se o několik řádek níže v jiné souvislosti, a tudy část mezi oběma těmi slovy přehlédl a neopsal. Takovým způsobem na př. vypadlo při formuláři č. 157 našeho vydání v rukopise kapitulním 39 slov. Výmluvným dokladem toho, že kapitulní zlomek Cancel- larie je opsán z rukopisu třeboňského, je formulář č. 194. V ka- pitulním rukopise přichází tento kus dvakrát, jednou v prvé části kodexu na listech 65'—67, podruhé ve vlastní Cancellarii na fol. 149—149'. Pro srovnání podáváme zde všecky tři texty vedle sebe.1) 1) Z třeboňského rukopisu jest formulář tento tištěn u Palackého, Ueber Formelbücher II. str. 64 č. 57 s vročením circa 1398.
Strana 42
42 V. Hadač. Kapitulní rukopis K 37 fol. 65'— 67 Regia cireumspec- cio videt et, prout fide dignorum quam plurium relatus nos- tras crebro perducit ad aures, ingemescit singulariter atque do- let, quod omnipotens deus universale ma- ]um hoc summo ope- re deflendum scisma sue sancte ecclesie peccatis exigentibus permisit ac tam diu me durare permittit, et quod, qui ad re- gimen populi in me- liorem partem a deo dati, ad unitatem et re- integracionem ipsius ecclesie et sedacio- nem tanti mali, quod non solum anima- rum saluti,verum eci- am corporibus et bo- nis mundialibus pe- rieulosissimum est, as- fol. 149 —149' Exhortatoria pape ad regem Francie pro eeclesie unione. Bonifacius 2€. ca- rissimo in Christo fi- lio K. regi F. illustri Sa. 2c. Regia cireumspec- cio videt et, prout fide dignorum quam plu- rium relatus nostras crebro producit ad aures, ingemiscit sin- gulariter atque dolet, quod omnipotens de- us universale malum hoc tam summope- re deflendum scisma sancte ecclesie pec- catis exigentibus per- misit ettam diu dura- re permittit, et quod, qui ad regimen populi in meliorem partem a deo data, ad unita- tem et reintegracio- nem ipsius ecclesie et sedacionem tanti mali, quod non solum animarum saluti, ve- rum eciam corpori- bus et bonis mundi- alibus periculosissi- mum et perniciosis- Třeboňský rukopis C No. 3,fol.91'—92. Bonifacius 2c. ca- rissimo in Christo fi- lio K. regi F. illustri Sa. 2C. Regia circumspec- cio videt et, prout fide dignorum quam plurium relatus nos- tras crebro perducit ad aures, ingemiscit singulariter atque do- let, quod omnipotens deus universale ma- lum hoc tam summo- pere deflendum scis- ma sancte ecclesie peccatis exigentibus permisit et tam diu durare permittit, et quod, qui ad regimen populi in meliorem partem a deo dati ad unitatem et reinte- gracionem ipsius ec- clesie et sedacionem tanti mali, quod non solum animarum sa- luti, verum ecjam eor- poribus et bonis mun- dialibus periculosis- simum et perniciosis-
42 V. Hadač. Kapitulní rukopis K 37 fol. 65'— 67 Regia cireumspec- cio videt et, prout fide dignorum quam plurium relatus nos- tras crebro perducit ad aures, ingemescit singulariter atque do- let, quod omnipotens deus universale ma- ]um hoc summo ope- re deflendum scisma sue sancte ecclesie peccatis exigentibus permisit ac tam diu me durare permittit, et quod, qui ad re- gimen populi in me- liorem partem a deo dati, ad unitatem et re- integracionem ipsius ecclesie et sedacio- nem tanti mali, quod non solum anima- rum saluti,verum eci- am corporibus et bo- nis mundialibus pe- rieulosissimum est, as- fol. 149 —149' Exhortatoria pape ad regem Francie pro eeclesie unione. Bonifacius 2€. ca- rissimo in Christo fi- lio K. regi F. illustri Sa. 2c. Regia cireumspec- cio videt et, prout fide dignorum quam plu- rium relatus nostras crebro producit ad aures, ingemiscit sin- gulariter atque dolet, quod omnipotens de- us universale malum hoc tam summope- re deflendum scisma sancte ecclesie pec- catis exigentibus per- misit ettam diu dura- re permittit, et quod, qui ad regimen populi in meliorem partem a deo data, ad unita- tem et reintegracio- nem ipsius ecclesie et sedacionem tanti mali, quod non solum animarum saluti, ve- rum eciam corpori- bus et bonis mundi- alibus periculosissi- mum et perniciosis- Třeboňský rukopis C No. 3,fol.91'—92. Bonifacius 2c. ca- rissimo in Christo fi- lio K. regi F. illustri Sa. 2C. Regia circumspec- cio videt et, prout fide dignorum quam plurium relatus nos- tras crebro perducit ad aures, ingemiscit singulariter atque do- let, quod omnipotens deus universale ma- lum hoc tam summo- pere deflendum scis- ma sancte ecclesie peccatis exigentibus permisit et tam diu durare permittit, et quod, qui ad regimen populi in meliorem partem a deo dati ad unitatem et reinte- gracionem ipsius ec- clesie et sedacionem tanti mali, quod non solum animarum sa- luti, verum ecjam eor- poribus et bonis mun- dialibus periculosis- simum et perniciosis-
Strana 43
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 43 surgere, invigilare et operari deberent et possent, segmes trans- eunt et quasi non cu- rare, immo quodam- modo non dolere vi- dentur. Sed cum ve- nit in mentem, quod hec talium rerum iu- gis magni pendenda memoria et animad- versio tuo sedet in animo et quod tu ex ea non solum vetus- tissima atque nobi- lissima, sed eciam ehristianissima et vir- tuosisma progenie ducis originem, de qua multi venerandi et memorabiles et in- cliti reges et princi- pes prodiere,ut eciam eorum aliqui fluetu- antem ecclesiam et rempublicam fide in- tegritate, industria, indefessis laboribus magnisque sumpti- bus, gravibus pericu- lis iuverint, foverint, defensaverint et ad portum salutis et tran- quilam duxerint sta- cionem et vice versa, cum fuit opus, non- simum est, asurgere, invigilare et operari deberent et possent, segnes transeunt et quasi non curant, ym- mo quoddammodo do- lere non videntur. Sed eum venitin mentem, quod hec talium re- rum iugis magni pen- denda memoria et animadversio suo se- dent in animo et quia tu ex ea non solum ve- tustissima atque no- bilissima, sed eciam christianissima et vir- tuosissima progenie ducis originem, de qua multi venerandi et memorabiles ac in- cliti reges et princi- pes prodiere, ut eci- am eorum aliqui fluc- tuantem ecclesiam et rempublicam fidei in- tegritate, industria, indefessis laboribus et magnisque sump- tibus, gravibus peri- culis invenerint, fove- rint, defensaverint et ad portum salutis et tranquillam duxerint stacionem et vice ver- sa, cum fuit opus, non- simum est, asurgere, invigilare et operari deberent et possent, segnes transeunt et quasi non curant, ym- mo quoddammodo dolere non videntur. Sed cum venitin men- tem, quod hec talium rerum iugis magni pendenda memoria et animadversio suo sedent in animo et quia tu ex ea non so- lum vetustissima at- que nobilissima, sed eciam christianissima et virtuosissima pro- genie ducis originem, de qua multi vene- randi et memorabi- les ac incliti reges et principes prodiere, ut eorum eciam aliqui fluetuantem eccle- siam et rempublicam fidei integritate, in- dustria,indefessis la- boribus et magnisque sumptibus, gravibus periculis invenerint, foverint, defensave- rint et ad portum sa- lutis et tranquillam duxerint staeionem et vice versa, eum fuit
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 43 surgere, invigilare et operari deberent et possent, segmes trans- eunt et quasi non cu- rare, immo quodam- modo non dolere vi- dentur. Sed cum ve- nit in mentem, quod hec talium rerum iu- gis magni pendenda memoria et animad- versio tuo sedet in animo et quod tu ex ea non solum vetus- tissima atque nobi- lissima, sed eciam ehristianissima et vir- tuosisma progenie ducis originem, de qua multi venerandi et memorabiles et in- cliti reges et princi- pes prodiere,ut eciam eorum aliqui fluetu- antem ecclesiam et rempublicam fide in- tegritate, industria, indefessis laboribus magnisque sumpti- bus, gravibus pericu- lis iuverint, foverint, defensaverint et ad portum salutis et tran- quilam duxerint sta- cionem et vice versa, cum fuit opus, non- simum est, asurgere, invigilare et operari deberent et possent, segnes transeunt et quasi non curant, ym- mo quoddammodo do- lere non videntur. Sed eum venitin mentem, quod hec talium re- rum iugis magni pen- denda memoria et animadversio suo se- dent in animo et quia tu ex ea non solum ve- tustissima atque no- bilissima, sed eciam christianissima et vir- tuosissima progenie ducis originem, de qua multi venerandi et memorabiles ac in- cliti reges et princi- pes prodiere, ut eci- am eorum aliqui fluc- tuantem ecclesiam et rempublicam fidei in- tegritate, industria, indefessis laboribus et magnisque sump- tibus, gravibus peri- culis invenerint, fove- rint, defensaverint et ad portum salutis et tranquillam duxerint stacionem et vice ver- sa, cum fuit opus, non- simum est, asurgere, invigilare et operari deberent et possent, segnes transeunt et quasi non curant, ym- mo quoddammodo dolere non videntur. Sed cum venitin men- tem, quod hec talium rerum iugis magni pendenda memoria et animadversio suo sedent in animo et quia tu ex ea non so- lum vetustissima at- que nobilissima, sed eciam christianissima et virtuosissima pro- genie ducis originem, de qua multi vene- randi et memorabi- les ac incliti reges et principes prodiere, ut eorum eciam aliqui fluetuantem eccle- siam et rempublicam fidei integritate, in- dustria,indefessis la- boribus et magnisque sumptibus, gravibus periculis invenerint, foverint, defensave- rint et ad portum sa- lutis et tranquillam duxerint staeionem et vice versa, eum fuit
Strana 44
44 nulli tui progenitores eciam in recenti me- moria ab eadem ec- clesia precipuos ho- nores et optima com- moda reportarunt. Et eam ob rem tantam intra ecclesiam piam matrem et progenito- res tuos,nostros pre- earissimos filios con- nexio indissolubiliter viguerit, ut eciam ec- clesia absque illis et ilii absque ecclesia, Si recenseantur an- nales, numquam vel raro magnificum quid temptarunt. Spes bo- na nos fovet, quod propicio deo ad uni- tatem et sedacionem huiusmodi multa ope- raberis laude digna et forte ista ecclesie ca- lamitosa divisio tulis operacionibus mag- na ex parte sopietur; potes enim,si non de- sit tua voluntas; etut non desit, deum sup- plieiter exoramus. Nam ingenium, vigor animi, robur eorporis, etas integra, consi- lium maturum, opes, V. Hadaé. nulli tui progenitores etin recenti memoria ab eadem ecclesia precipuos honores et optima comoda re- portarint. Et eam ob rem inter ecclesiam piam matrem et pro- genitores ipsos pre- earissimos filios con- nexio indissolubiliter viguit, ut eciam ec- clesia absque illis et illi absque ecclesia,si recenseantur anna- les, numquam vel ra- ro magnificum temp- tarint. Spes nos bona fovet, quod propicio deo ad unitatem et sedacionem huius- modi multa operabe- ris laude digna etfor- te 1sta ecclesie cala- mitosa divisio tuis operacionibus mag- na ex parte sopietur; potes enim,sinon de- sit tua voluntas; et ut non desit, deum sup- pliciter exoramus. Nam ingenium, vigor animi, robur eorporis, etas integra, consi- lium maturum, opes, favor, opinio et alia opus, nonnulli tui pro- genitores etin recenti memoria ab eadem ecclesia precipuos honores et optima co- moda reportarint. Et eam ob rem inter ec- elesiam piam matrem et progenitores ipsos preearissimos filios connexio indissolu- biliter viguit, ut eci- am ecclesia absque illis et illi asque ec- clesia, si recenseantur annales, numquam vel raro magnificum temptarint. Spes nos bona fovet, quod pro- piecio deo ad unita- tem et sedacionem huiusmodi multa ope- raberis laude digna et forte ista eeclesie ealamitosa divisio tuis operacionibus magna ex parte so- pietur; potes enim, si non desit tua volun- tas; et ut non desit, deum suppliciter ex- oramus. Nam ingeni- um, vigor animi, ro- bur corporis, etas in- tegra, consilium ma- turum, opes, favor,
44 nulli tui progenitores eciam in recenti me- moria ab eadem ec- clesia precipuos ho- nores et optima com- moda reportarunt. Et eam ob rem tantam intra ecclesiam piam matrem et progenito- res tuos,nostros pre- earissimos filios con- nexio indissolubiliter viguerit, ut eciam ec- clesia absque illis et ilii absque ecclesia, Si recenseantur an- nales, numquam vel raro magnificum quid temptarunt. Spes bo- na nos fovet, quod propicio deo ad uni- tatem et sedacionem huiusmodi multa ope- raberis laude digna et forte ista ecclesie ca- lamitosa divisio tulis operacionibus mag- na ex parte sopietur; potes enim,si non de- sit tua voluntas; etut non desit, deum sup- plieiter exoramus. Nam ingenium, vigor animi, robur eorporis, etas integra, consi- lium maturum, opes, V. Hadaé. nulli tui progenitores etin recenti memoria ab eadem ecclesia precipuos honores et optima comoda re- portarint. Et eam ob rem inter ecclesiam piam matrem et pro- genitores ipsos pre- earissimos filios con- nexio indissolubiliter viguit, ut eciam ec- clesia absque illis et illi absque ecclesia,si recenseantur anna- les, numquam vel ra- ro magnificum temp- tarint. Spes nos bona fovet, quod propicio deo ad unitatem et sedacionem huius- modi multa operabe- ris laude digna etfor- te 1sta ecclesie cala- mitosa divisio tuis operacionibus mag- na ex parte sopietur; potes enim,sinon de- sit tua voluntas; et ut non desit, deum sup- pliciter exoramus. Nam ingenium, vigor animi, robur eorporis, etas integra, consi- lium maturum, opes, favor, opinio et alia opus, nonnulli tui pro- genitores etin recenti memoria ab eadem ecclesia precipuos honores et optima co- moda reportarint. Et eam ob rem inter ec- elesiam piam matrem et progenitores ipsos preearissimos filios connexio indissolu- biliter viguit, ut eci- am ecclesia absque illis et illi asque ec- clesia, si recenseantur annales, numquam vel raro magnificum temptarint. Spes nos bona fovet, quod pro- piecio deo ad unita- tem et sedacionem huiusmodi multa ope- raberis laude digna et forte ista eeclesie ealamitosa divisio tuis operacionibus magna ex parte so- pietur; potes enim, si non desit tua volun- tas; et ut non desit, deum suppliciter ex- oramus. Nam ingeni- um, vigor animi, ro- bur corporis, etas in- tegra, consilium ma- turum, opes, favor,
Strana 45
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 45 favor, opinio et alia reguisita ab inde tibi per dei graciam sup- petunt ad hanc rem. Ideo tuam Serenita- tem reguirimus, pa- terne monemus, ro- gamus, hortamur et obsecramus per vis- cera misericordie Jesu Christi, per desidera- tam salutem, per eter- num premium, per integram prosperita- tem hominis utrius- gue pergue tandem omnes species, gue de probi gestis con- cipi possunt, guate- nus hanc dei causam prompte suscipiens et constanti animo prosequens, comen- denda divorum pro- genitorum vestigia imitatus, ad huius- modi reprobi scisma- tis ac divisionis re- mocionem et ecclesie integracionem inge- nii tui vires et effica- ces operas adhibere velis nec ulterius re- tardere. Nam supra- dicta de causa rectus zelus populi intemp- requisita hineinde tibi per dei graciam sup- petunt ad hane rem. Ideoque tuam Sereni- tatem requirimus, pa- terne monemus, ro- gamus, hortamur et obsecramus per vis- cera misericordie Jesu Christi, per desidera- tam salutem, per eter- num premium, per integram prosperita- tem hominis utrius- que perque tandem omnes spes, que de probis gestis corripi potest, quatenus hanc dei causam prompte suscipiens ac con- stanti animo prose- quens commendanda dignorum progenito- rum vestigia imita- tus, ad huiusmodi re- probi scismatis ac di- visionis remocionem et ecclesie integracio- nem ingenii tui vires et officaces operas adhibere velis nec ul- terius retardare. Nam satis supradicta de causa rectus zelus populi Christiani in- tempnit, sangwis hu- opinio et alia requi- sita hincinde tibi per dei graciam suppe- tunt ad hanc rem. Ideoque tuam Sereni- tatem requirimus, pa- terne monemus, ro- gamus, hortamur et obsecramus per vis- cera misericordie Jesu Christi, per desidera- tam salutem, per eter- num premium, per integram prosperita- tem hominis utrius- que perque tandem omnes spes, que de probis gestis corripi potest, quatenus hanc dei causam prompte suscipiens ac con- stanti animo prose- quens commendanda dignorum progenito- rum vestigia imita- tus, ad huiusmodi re- probi seismatis ae di- visionis remocionem et ecclesie integracio- nem ingenii tui vires et efficaces operas adhibere velis nec ul- terius retardare. Nam satis supradieta de eausa rectus zelus populi Christiani in-
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 45 favor, opinio et alia reguisita ab inde tibi per dei graciam sup- petunt ad hanc rem. Ideo tuam Serenita- tem reguirimus, pa- terne monemus, ro- gamus, hortamur et obsecramus per vis- cera misericordie Jesu Christi, per desidera- tam salutem, per eter- num premium, per integram prosperita- tem hominis utrius- gue pergue tandem omnes species, gue de probi gestis con- cipi possunt, guate- nus hanc dei causam prompte suscipiens et constanti animo prosequens, comen- denda divorum pro- genitorum vestigia imitatus, ad huius- modi reprobi scisma- tis ac divisionis re- mocionem et ecclesie integracionem inge- nii tui vires et effica- ces operas adhibere velis nec ulterius re- tardere. Nam supra- dicta de causa rectus zelus populi intemp- requisita hineinde tibi per dei graciam sup- petunt ad hane rem. Ideoque tuam Sereni- tatem requirimus, pa- terne monemus, ro- gamus, hortamur et obsecramus per vis- cera misericordie Jesu Christi, per desidera- tam salutem, per eter- num premium, per integram prosperita- tem hominis utrius- que perque tandem omnes spes, que de probis gestis corripi potest, quatenus hanc dei causam prompte suscipiens ac con- stanti animo prose- quens commendanda dignorum progenito- rum vestigia imita- tus, ad huiusmodi re- probi scismatis ac di- visionis remocionem et ecclesie integracio- nem ingenii tui vires et officaces operas adhibere velis nec ul- terius retardare. Nam satis supradicta de causa rectus zelus populi Christiani in- tempnit, sangwis hu- opinio et alia requi- sita hincinde tibi per dei graciam suppe- tunt ad hanc rem. Ideoque tuam Sereni- tatem requirimus, pa- terne monemus, ro- gamus, hortamur et obsecramus per vis- cera misericordie Jesu Christi, per desidera- tam salutem, per eter- num premium, per integram prosperita- tem hominis utrius- que perque tandem omnes spes, que de probis gestis corripi potest, quatenus hanc dei causam prompte suscipiens ac con- stanti animo prose- quens commendanda dignorum progenito- rum vestigia imita- tus, ad huiusmodi re- probi seismatis ae di- visionis remocionem et ecclesie integracio- nem ingenii tui vires et efficaces operas adhibere velis nec ul- terius retardare. Nam satis supradieta de eausa rectus zelus populi Christiani in-
Strana 46
46 nit,sanguis humanus clamat effusus et in fidelibus sancta reli- gio et catholica fides ludibrio habita est. Et si tenera etas, in gua tempore orti scis- matis adhuc eras, te utrumque forsan hac- tenus excusarit, de cetero nulla excusa- cio locum habet. Etsi racione inspi- citur, que sit illa, ad quam te invitamus: nulla res honestior, nulla equior,nulla ius- tior, nulla preclarior, nulla oportunior, nul- la magis necessaria, nulla denique prin- cipi catholico et ani- mo sublimi dignior modernis temporibus esse aut reperiri pos- set. Expergiscere igi- tur iam demum, pre- dilectissime fili, age, stude atque labora nec desinas operari, quod tam desidera- tum tamque necessa- rium bonum, quan- tum in te est, ad ef- fectum debitum de- ducatur. Nos, quam V. Hadaé. manus effusus et in fidelibus saneta reli- gio et katholica fide- lis ludibrio habita est. Et si non recte in- spicitur, gue sit illa, ad guam te invita- mus: nulla res ho- nestior, nulla eguior, nulla iustior, nulla preclarior, nulla opor- tunior, nulla magis necessaria, nulla de- nique principi katho- lico et animo sublimi dignior modernis tem- poribus esse aut ex- periri posset. Exper- giscere igitur iam demum, preduleissi- me fili, age, stude at- que labora nec desi- nas operari, quod tam desideratum tamque necessarium bonum, quantum in te est, ad effectum debitum perducatur. Nos, quam tempnit, sangwis hu- manus effusus et in fidelibus sancta reli- gio et katholica fides ludibrio habita est. Et si non recte in- spieitur, que sit illa, ad quam te invita- mus: nulla res ho- nestior, nulla equior, nulla iustior, nulla preclarior, nulla opor- tunior, nulla magis necessaria, nulla de- nique principi katho- lico et animo sublimi dignior modernis tem- poribus esse aut ex- periri posset. Exper- giscere igitur iam demum, preduleissi- me fili, age, stude at- que labora nec desi- nas operari, quod tam desideratum tamque necessarium bonum, quantum in te est, ad effectum debitum perducatur. Nos, quam
46 nit,sanguis humanus clamat effusus et in fidelibus sancta reli- gio et catholica fides ludibrio habita est. Et si tenera etas, in gua tempore orti scis- matis adhuc eras, te utrumque forsan hac- tenus excusarit, de cetero nulla excusa- cio locum habet. Etsi racione inspi- citur, que sit illa, ad quam te invitamus: nulla res honestior, nulla equior,nulla ius- tior, nulla preclarior, nulla oportunior, nul- la magis necessaria, nulla denique prin- cipi catholico et ani- mo sublimi dignior modernis temporibus esse aut reperiri pos- set. Expergiscere igi- tur iam demum, pre- dilectissime fili, age, stude atque labora nec desinas operari, quod tam desidera- tum tamque necessa- rium bonum, quan- tum in te est, ad ef- fectum debitum de- ducatur. Nos, quam V. Hadaé. manus effusus et in fidelibus saneta reli- gio et katholica fide- lis ludibrio habita est. Et si non recte in- spicitur, gue sit illa, ad guam te invita- mus: nulla res ho- nestior, nulla eguior, nulla iustior, nulla preclarior, nulla opor- tunior, nulla magis necessaria, nulla de- nique principi katho- lico et animo sublimi dignior modernis tem- poribus esse aut ex- periri posset. Exper- giscere igitur iam demum, preduleissi- me fili, age, stude at- que labora nec desi- nas operari, quod tam desideratum tamque necessarium bonum, quantum in te est, ad effectum debitum perducatur. Nos, quam tempnit, sangwis hu- manus effusus et in fidelibus sancta reli- gio et katholica fides ludibrio habita est. Et si non recte in- spieitur, que sit illa, ad quam te invita- mus: nulla res ho- nestior, nulla equior, nulla iustior, nulla preclarior, nulla opor- tunior, nulla magis necessaria, nulla de- nique principi katho- lico et animo sublimi dignior modernis tem- poribus esse aut ex- periri posset. Exper- giscere igitur iam demum, preduleissi- me fili, age, stude at- que labora nec desi- nas operari, quod tam desideratum tamque necessarium bonum, quantum in te est, ad effectum debitum perducatur. Nos, quam
Strana 47
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 47 primum te ad id dis- positum fore censeri- mus, nec aliter, quam per tuas literas aut nuncios cum bona cre- dulitate sentire pos- semus, parati sumus tecum apponere par- tes nostras, nichil de contingentibus omit- tendo, ad premissa quoque non grava- beris respondendo. primum te ad id dis- positum fore sense- rimus, nec aliter quam per tuas literas aut nunccios cum credu- litate sentire pos- semus, parati sumus tecum apponere par- tes nostras, nichil de contingenti bus obmit- tendo, ad premissa igitur non gravabe- ris respondere xc. primum te ad id dis- positum fore sense- rimus, nec aliter quam per tuas literas aut nuncios cum credu- litate sentire pos- semus, parati sumus tecum apponere par- tes nostras, nichil de contingentibus obmit- tendo, ad premissa igitur non gravabe- ris respondere xc. Tím, co zde uvedeno, jest jistě s dostatek prokázáno, že ka- pitulní zlomek Cancellarie regis Wenceslai IV. je pouhým opisem z třeboňského kodexu C No 3. Písař tohoto zlomku, nepochybně Čech,1) přejal ze své předlohy skoro všechny chyby pravopisné a rozmnožil je ještě četnými chybami vlastními, takže text tohoto rukopisu je namnoze značně porušen. Pokud se týče poměru třeboňskéko rukopisu Cancellarie ke kapitulnímu rukopisu H 3, není mezi oběma přímé odvislosti. Brzy ten, brzy onen rukopis vykazuje úplnější text, zejména ve vypi- sování vlastních jmén, takže možnost přímého odvození jednoho rukopisu z druhého jest vyloučena. Ani v pořadí jednotlivých for- mulářů oběma rukopisům společných nelze pozorovati nějakého vzájemného vztahu. Pouze při oněch kusech, jež jsou v třeboň- ském rukopisu psány vlastní rukou Kardinálovou, pozorujeme, že první čtyři (č. 71—74) vyskytují se též v kapitulním rukopise vedle sebe, avšak v pořadí obráceném. Z této okolnosti možno snad sou- diti, že v této partii čerpali písaři obou rukopisů ze společné před- lohy, ačkoli domněnka ta jest jistě velmi nejistá, tím více, že ne- dovedeme o oné domnělé předloze ničeho bližšího pověděti. Jinak, 1) Kromě zmíněného již přípisku společného s rukopisem třeboň- ským svědčí pro toto mínění ještě druhé české heslo, připsané v kapi- tulním rukopise na listu 144.
Kritický rozbor a srovnání rukopisů. 47 primum te ad id dis- positum fore censeri- mus, nec aliter, quam per tuas literas aut nuncios cum bona cre- dulitate sentire pos- semus, parati sumus tecum apponere par- tes nostras, nichil de contingentibus omit- tendo, ad premissa quoque non grava- beris respondendo. primum te ad id dis- positum fore sense- rimus, nec aliter quam per tuas literas aut nunccios cum credu- litate sentire pos- semus, parati sumus tecum apponere par- tes nostras, nichil de contingenti bus obmit- tendo, ad premissa igitur non gravabe- ris respondere xc. primum te ad id dis- positum fore sense- rimus, nec aliter quam per tuas literas aut nuncios cum credu- litate sentire pos- semus, parati sumus tecum apponere par- tes nostras, nichil de contingentibus obmit- tendo, ad premissa igitur non gravabe- ris respondere xc. Tím, co zde uvedeno, jest jistě s dostatek prokázáno, že ka- pitulní zlomek Cancellarie regis Wenceslai IV. je pouhým opisem z třeboňského kodexu C No 3. Písař tohoto zlomku, nepochybně Čech,1) přejal ze své předlohy skoro všechny chyby pravopisné a rozmnožil je ještě četnými chybami vlastními, takže text tohoto rukopisu je namnoze značně porušen. Pokud se týče poměru třeboňskéko rukopisu Cancellarie ke kapitulnímu rukopisu H 3, není mezi oběma přímé odvislosti. Brzy ten, brzy onen rukopis vykazuje úplnější text, zejména ve vypi- sování vlastních jmén, takže možnost přímého odvození jednoho rukopisu z druhého jest vyloučena. Ani v pořadí jednotlivých for- mulářů oběma rukopisům společných nelze pozorovati nějakého vzájemného vztahu. Pouze při oněch kusech, jež jsou v třeboň- ském rukopisu psány vlastní rukou Kardinálovou, pozorujeme, že první čtyři (č. 71—74) vyskytují se též v kapitulním rukopise vedle sebe, avšak v pořadí obráceném. Z této okolnosti možno snad sou- diti, že v této partii čerpali písaři obou rukopisů ze společné před- lohy, ačkoli domněnka ta jest jistě velmi nejistá, tím více, že ne- dovedeme o oné domnělé předloze ničeho bližšího pověděti. Jinak, 1) Kromě zmíněného již přípisku společného s rukopisem třeboň- ským svědčí pro toto mínění ještě druhé české heslo, připsané v kapi- tulním rukopise na listu 144.
Strana 48
48 V. Hadač. zdá se nám, jest okolnost, že některé formuláře se vyskytují v obou rukopisech, jen náhodná, právě tak, jako je tomu i v poměru k ostat- ním cizím rukopisům, v nichž nacházíme ojediněle též kusy z naší sbírky (na př. rukop. univ. knihovny pražské V. B. 14., VI. A. 7., X. H. 18., rukop. třeboňského archivu C No 6 a j.). V. Hadač.
48 V. Hadač. zdá se nám, jest okolnost, že některé formuláře se vyskytují v obou rukopisech, jen náhodná, právě tak, jako je tomu i v poměru k ostat- ním cizím rukopisům, v nichž nacházíme ojediněle též kusy z naší sbírky (na př. rukop. univ. knihovny pražské V. B. 14., VI. A. 7., X. H. 18., rukop. třeboňského archivu C No 6 a j.). V. Hadač.
Strana 49
ČASOPIS ARCHIVNÍ ŠKOLY REDIGUJÍ GUSTAV FRIEDRICH A JAN BEDŘICH NOVÁK. ROČNÍK IV. V PRAZE 1926 — 192 7 NÁKLADEM STÁTNÍ ARCHIVNÍ ŠKOLY, PRAHA II., BREDOVSKÁ 6.
ČASOPIS ARCHIVNÍ ŠKOLY REDIGUJÍ GUSTAV FRIEDRICH A JAN BEDŘICH NOVÁK. ROČNÍK IV. V PRAZE 1926 — 192 7 NÁKLADEM STÁTNÍ ARCHIVNÍ ŠKOLY, PRAHA II., BREDOVSKÁ 6.
- 11: Array
- 49: Array